Demla, a kal jsem si v t przdn a smutn tramvaji, e to bude fuka, paneku, a e se mu nemus podait, protoe i kdyby dal dohromady

vechny jeho knihy, korespondenci a zasvcen komente, tko u tam me dt to vechno okolo nho, co bylo, z eho pochzel, v em se motal, na co myslval, kdy byl sm, co vechno zddil a co pak s sebou vlel, jako teba jeho bratr Josef, kter vlastnil na msteku kvelb, v nm ml obsluhovat zkaznky, a tedy kmitat sem tam za pultem, ale on za nm jen postval, v och jakousi dlku, take nemohl nic vidt ani za pultem, ani ped pultem, a vy jste na nho museli sv pn volat nebo kiet, aby se konen od toho ehosi v t dlce odtrhl a vrtil se do kvelbu a k vm, vyslechl vae pn, ale i kdy se vrtil, museli jste sv pn zopakovat, a on potom el a donesl vm stejn nco zcela jinho, ani kdy pistihl ciz tich ruce v uplku s penzi, a tak nebylo divu, e ubvalo zkaznk, zbo i penz v uplku, kam sahaly ty ciz tich ruce, take mu nakonec nezbylo ne pole, chlv a kousek lesa, jene ani v tom chlv nebyl dvakrt vtn, protoe i dobytek rd sly lidsk slovo a jinak po vs obrac hlavu, kdy vchzte do chlva a pak s vidlemi mezi nj mlky; ani jeho druh bratr Antonn na tom nebyl o moc lpe, ten ml zase v dom potu a jako potmistr v n vysedval jet o plnoci, sedl za stolem, hlavu v dlanch, nebo spal na desce, zatmco Marta, jeho ena, sebou tloukla na horkm lku a mumlajc hrozn proklnn usnala za rozbesku, kdy on, jako duch nebo nmsn, stoupal po devnch toitch schodech z kancele nahoru do bytu, kolem sdrovho trpaslka ve vklenku, kter jednou rukou salutoval a druhou si rval vousy, blzko pi krajch schod, aby je snad nenapadlo zastnat a jejich rozeschl, povrzvajc bolest zstala hezky zticha ve svch sprch, a nahoe skoro nedchaje vstoupil do lonice, kde prospal dopoledne, aby pak odpoledne bloudil lesem v Hrdle mezi stromy a balvany a pejdl je mkkou dlan potmistra, kter bude opt do noci sedt s hlavou v dlanch za stolem v kanceli, a zatmco se bude ve spnku vracet k Hrdlu, ciz tich ruce shnou do zsuvky s penzi, tak tie, jako on, te spc, pjde za rozbesku po mlcch schodech kolem zdravcho trpaslka k lonici ve chvli, kdy jeho ena Marta usn vyslena proklnnm a netu, e konec tch horkch noc je u blzko, protoe za krtk as bude umrat s dvoukilovm kusem masa v aludku, kter sn na posezen, dv kila ho bude, pro hosty, pojede pro nj jej vagr z Bosny, tedy Jakub, ten snlek, ten blzen, ten bsnk, kter se vak od bratr Antonna a Josefa neodvalil ani o fous, ten pro nj pojede v bryce s konm, kterho povihv v bujn radosti, e herka lape klidn k taci, by by stail jen ovd nebo ro a hned by bylo po selance, napadne

kadho, kdo vid to speen s divnm kom na kozlku, kter zatm netu nic o tom, e maso, je koupil, ten dvoukilov kus, co nechal na pot, zmiz cel v Mart, kde, nenasytn zhltn, se m ile k dlu, kdy svou vydatnost te vysteluje do vech kout jejho tla, take se Marta potc sama domem ze svtnice do svtnice s pocitem, e v n cosi roste, nco obludnho, co ji mn roztrhnout nebo snad zadvit, u to m v hrdle, kter rudne a modr, ly na nm jsou jak provazy, a tak lap po dechu, ruce j jdou k stropu, jen na ni pad, a pak u nev Marta nic, nic nev ani Antonn, jej mu, protoe se mot v lese, v Hrdle, jak se k dol s potokem, jen se tam dole vine a pospch odtud se zatajenm dechem, jak je tam smutno a tha jaksi nevslovn, tha, kter kdysi zkamenla a te v balvanov obludnosti sed a chmurn ml ve strnch a ds potok, i ptci tu mlvaj, jejich let se tady zrychluje, jak odtud pospchaj, snad proto, e Hrdlo jim jde po hrdle, tm vm se mot Antonn s oima v dlce, tam, kde se jeho oi potkvaj s oima Josefovma i Jakubovma, tedy tam, kde jsou doma. S takovmi mylenkami jsem vystoupil na konen a dal se kopcem vzhru k Motolu, d pod jet mrholil, a j si znovu vzpomnl na strce ihka, na mln a na most, kter u nen, na nm jsme spolu stvali a dvali se dol na temn stn v ece, kter byl ped chvl klackem a jet pedtm tmavm bleskem, jak se provihl vodou za koist, a voda syela, aby se hned vrtil a promnil se v klacek, a pak v temn stn, ne bude opt bleskem, na to jsem myslil, kdy jsem se krbal do kopce, a myslm, e jsem se i usmval, nebo jednou pi tom pozorovn strc povd, pokej tady, a velice pozornma nohama zaal vyhledvat mostn fony, kter se nevrtly, leely pkn zplna na trmech, a kdy jste na n lpli, nevydvaly dn zvuk ale o takovch tichch fonch vdlo jen pr lid v mln , a za mostem pidal do kroku, aby se vrtil s flintou dvojkou v ruce a s tv u ne strce, ale lovce, nehlun se dosunul ke mn, a pak u jsem se dval, jak flinta a lovcovy oi hledaj zatracen rychle cl. Bylo zbyten ptt se lovce, nebo strc ml ve zvyku promluvit dv slova za dva dny, a ta u dnes, ped chvl, ne bel pro flintu, eena byla, a tak jsem se mlky dval, jak hlave po kratik chvilce nechala hledn a zadvala se upen dol na ten stn spolu s obma lovcovma oima, protoe strc ml ve zvyku mit na cl bez pimhouen oka, a hned potom se ozval vstel a j vidl, jak broky ve vod nad stnem udlaly trycht, zatmco strn kolem ns vracely jedna po druh lovcv vstel, naposled str od Mezi, ta vrtila jenom zaduen pouknut, nae oi rychle proesvaly

12 /13

ten kousek eky po proudu s jistotou, e uvid tiku hezky bichem vzhru, ale ono nikde nic, a tak se nae oi zmaten vracely zpt, aby uvidly ten klacek ernat se ve vod, to se v, te po lovcov tref byl subtilnj, ale pod jet klacek, ernav, nesmrteln, odolvajc povodnm, krm a tak lovcov flint, jej tref, a te u se zase oba dvme nechpav dol na temn stn, kter pece nikdy nemohl bt bleskem... Asi za trnct dn jsem thl pes most, podval se ze zvyku dol a vidl, e klacek ve vod je jaksi bachratj. Vlastn jsem u most peel a byl kus za nm, kdy mi jeho promna dola a j se vrtil. Nebylo pochyb, klacek dole byl silnj a zdlo se mi, i trochu del. Ne jsem si srovnal v hlav, jak klacek vypadal ped trncti dny, ubhla njak chvle, a najednou temn blesk vyrazil, pi bleskurychlm pemetu ve vod jsem zahldl velk bl bicho a hned znovu pemet, a pak u jen cesta blesku zpt, aby pod klackem, kter jeho nvratem zas trochu zbachratl a prothl se, vytvoil jen pesn stn... D houstl a j pidal do kroku. Jestlipak u je doktor doma, napadlo m, kdy jsem za sebou zavral dvee domu. Zatkem ervna v roce ticet est m zastavila na msteku pan uitelka Pnkov a zeptala se: Pr bude dlat zkouky na gymnzium? Jo, kali nai. Tak bude ke mn chodit dvakrt tdn na douovn. Podvme se na mluvnici a poty. Pij u dneska o pti. V pece, kde bydlm? Kad ter a ptek jsem se pak inul ke star pot, prothl jsem se kolem pana Demla, bvalho potmistra, kter na zpra vdycky nco kudlikou vyezval, na hlav slamn klobouk nebo legionskou furaku, takovou tu masarykovskou, a pak jsem se dal nahoru po schodech do prvnho poschod, kolem sdrovho trpaslka ve vklenku, kter se na mne nevmpro vdycky sml, a nakonec pes devnou pavla do svtnice, kde pan uitelka bydlela. Mnoho e jsme nenadlali, kol u pro mne mla pipraven a j se pak nad nm moil, zatmco ona u okna opravovala lohy nebo nco zavala. Obas jsem zvedl hlavu a dval se na ni: patila k lidem, jejich ple neztmavne ani v nejprudm slunci, snad jen trochu zrudne, aby za den za dva opt zblela a zprsvitnla, stala se tak blou jako jej halenky, kter nosila k zkm edivm nebo hndm suknm. Tak ona obas zvedla hlavu, povzbudiv se na mne usmla a nkdy vstala a la se podvat, jestli mi to jde. Jak se nade mnou sklnla, j

vdycky uctil stejnou vni: jej prsvitn pleti, vlas, ale i kvtin ve vze na stole, a tak thlou a lepivou vni kvetoucch lip ped domem, kter sem pronikala otevenm oknem zrove s tlumenmi zvuky vesnice drkotnm vozu, vetnm vrabc, zetelnjmi i tlumenjmi lidskmi hlasy, koktavm chrupotem run ezaky z blzkho dvora i stodoly. Naklnla se nade mnou, jej vlasy se dotkaly m tve a z vstihu se j vyhoupl medailonek a dotkal se mho ramene: Panna Maria se synkem v nrui, oba v modrch zvojch na blostnm pozad, seveni zlatm ovlkem. Neudlm to, uvidte, e to neudlm! opakoval jsem j nejednou, kdy mi tukou pes rameno opravovala chyby v dikttu nebo v poetnm pkladu. Ale udl, udl, smla se a vrtila medailonek tam, kde ml bt, a na mne dchla mmiv vn t propasti, z kter jsem rychle a ve zmatku odvracel oi. Jednou jsem v tch vnch uctil jet jinou vni a chvli mi trvalo, ne jsem ji dokzal urit: byla to slabounk vn z vykouen dobr cigarety, a kdy jsem odchzel, viml jsem si pohozenho oharku za kamny: byl z egyptky. Veer, pi sezen na schodech k pot, jsem se zeptal Banky Slvie, syna trafikantky: Uitelka Pnkov k egyptke? Nek dn! Vidl sem u n vajgla z egyptke. To tam kil Krutihlav, ten kopuje egyptke. Von za chodi. Nikd ho tam nevidls? Nikd, hlesl jsem zaraen. No jo, to von tam leze jenom ver a pak je tam do rna. Te mesli, e... Nebo trba, to se v, e s spi. Toho dne, kdy jsem udlal zkouky, m rodie poslali pan uitelce podkovat. Balila si zavazadla. Nedkuj, nedkuj, nem za! Jsem rda, es uspl. Zaklapla kufr, chvli se na mne mlky dvala, zejm o nem pemlela, ne ke mn pistoupila a ekla: Po przdninch se u neuvidme. Budu uit v Mezi na dvm oddlen manky. Odmlela se a po chvilce ekla tie a rozpait: Za msc se budu vdvat, v to? Mlky jsem zakroutil hlavou. Zn pece uitele Kroutila?

14 /15

Krutihlava? Nebu smn! Kroutila! Znm, uil tvrky. Budeme se brt. Pod nmi, v dln knihae pana Vodiky, byl slyet hluk od chvle, kdy jsem piel, hovor a smch nkolika lid, a te se tam kdosi bouliv rozesml a buil pitom patrn hol do stolu. Pak se ti lid vyhrnuli ven a stli pod jet v hovoru ped dlnou a Jakub Deml, kterho jsem poznal podle smchu, ani jsem ho vidl, volal: Herr postmajstr, se doma? Kdo je to? ptala se m pan uitelka a vyklonila se z okna. To je pan rada Jakub Deml, co pe knky, a jeho znm. Slyela jste je, byli u pana Vodiky v dln. A ta ena? S divem jsem pistoupil k oknu a podval se dol. Opravdu, vedle bsnka stla mlad ena, vlastn jet dve, v ediv halence a zrovna takov sukni, s mnostvm katanovch vlas sesanch hladce do tlu, kde tvoily umn stoen drdol. Se zapletenou edivou stukou, s psnou pohublou tv, v n upoutaly nepatrn vysedl lcn kosti, budila dojem asketick eholnice. Patrn vyctila nae upen pohledy a podvala se nahoru, a tak jsem uvidl jej oi: byly rovn ed, zasazen hluboko pod vysokm hranatm elem, a dvaly se na mne bez zvdavosti, bez vrazu, ale soustedn a chladn, a jaksi vykvav. A m zamrazilo. Je doma, je doma, Herr postmajstr! volal radostn bsnk, sekal hol do vzduchu a obrtil se k t en nebo dvce a zrovna tak radostn a dychtiv dodal: Tak pudem dovnit, de je doma, pote, Marie Roso, aspo ovidite boiho lovka! a pobzel ji mvnm velk, star a przdn aktovky, a vzpt veli do vrtek, zatmco ostatn se rozchzeli. Vidls? ptala se m potom zamylen pan uitelka a dodala: Krsn a zajmav dve. Kdopak je to? Neznal jsem ji. Nikdy pedtm jsem ji nevidl. Vzpomnl jsem si ale na verej sezen na vyhtch schodech u poty a na slova Banky Slvie, kter vdl spolehliv vdycky vechno. Marie Rosa Junov, redaktorka Katolickch list. Bude te nakladatelkou pana rady, opakoval jsem doslova, co jsem slyel od Banky Slvie, a potom jsem dodal: Hezk je, ale vm se nevyrovn. Ty lichotnku, kdepak se to v tob vzalo? smla se. Ale pak zvnla, rychle ke mn pistoupila a pithla si m za ramena bl k sob.

koda e nejsi o dvacet let star, byla bych pak o est let mlad ne ty. Teba bych si t namluvila, ekla s smvem. Oba jsme potom mleli, ona m jet pod drela za ramena a zamylen se mi dvala do o. ekl jsem to u? Oi mla modr, takovou jasnou a istou mod, ale te, kdy stla zdy k oknu, a tedy zdy k svtlu, ty oi tmavly, a se zdly ern. Tlaila m pomalu ke dvem, otevela je a nn m vystrila na pavla. Kdy je za mnou zavrala, uctil jsem naposled vni jejho pokoje. Egyptka v n ctit nebyla. Za msc pr dostala svatebn oznmen, vyprvli doma. Uitel Kroutil oznamoval svj satek se slenou Mari Vetekovou, kter bude uzaven v kostele svatho Jakuba v Brn. Vno, kter pr slena Vetekov dostala, mnohonsobn pevyovalo vno pan uitelky Pnkov. Ale to v oznmen nestlo... Zstala dlouho svobodn vdala se a za patnct let. Jej manel byl o dvacet let star... Kdy mi bylo deset let, bylo mi potenm dlat spolen s dvojaty Pavlkovmi, Zdekem a Jirkou, z Tasova zkouky na gymnzium v Mezi. Nai tatci ekali na chodb s ostatnmi tatky, kouili, pochodovali, rozumovali a rvali si knry, zatmco my se potili v uebn nad psemnmi pracemi z pot a mluvnice. V potech jsem nebyl nikdy kabrk, takov ty kupeck mi ly, ale zlomky a rovnice byly pro mne pevninou neznmou, neprozkoumanou a odpornou. Po psemkch jsme vyli na chodbu k naim tatkm a spolen ekali na pana profesora, kter zstal v uebn, aby nae vdomosti vyhodnotil. Za hodinu vyel s lejstry a dal se do toho. Volal si k sob jednoho zkonnho zstupce po druhm a sdlil mu vsledek syntorovy zdatnosti lakonickm: pijat, nepijat. Kupodivu jsem uspl, emu se divm jet dneska. A pak dolo i na moje sousedy, kdy pan profesor Novotn volal: Pan Pavlek! A pan Pavlek nic. Pan Pavlek!! zvil hlas pan profesor a mil si pes brejle jednoho po druhm tatky nastoupen v ad ped nm. Ale pan Pavlek zase nic. Dval jsem se na nho z ab perspektivy a kal si: Sakra, sakra, ten je ale nahluchl! kdy vtom to profesorovi dolo a on zavolal: Pan statk Pavlek! A volan prohlsil:

16 /17

Tady su! a hrd vykroil z ady... Dvojata pana statke Pavlka tenkrt zkouky neudlala a j je brzo ztratil z o. Pan statk Pavlek svj grunt v Tasov prodal a koupil statek v ern u Mna, takov mal zmeek, sp letn sdlo lechty. Jezdil jsem na bicyklu do gymnzia ti roky, pak jsem nastoupil za pult naeho krmu, protoe tatnek onemocnl tyfem, j od trncti let prodval a s mm studiem byl konec. Zmeek v ern jsem vidl, dokonce v nm byl. Dolo k tomu v padestch letech, n tasovsk stola pan Kouba komusi do ern lifroval nbytek, pan Zezula, zvan Dmal, ho tam vezl na sv ke, kter mla pedek z forda, zadek z pragovky a pod kapotou motor z chevroletu. Kra na zathnut sisalovho pagtu jela dopedu, na zathnut jutovho jela dozadu, a kdy se zathlo za oba najednou, tak brzdila. Sedl jsem vpedu vedle pana Dmala, ne proto, e bych byl vznan osobnost, ale protoe sedt vedle nho nebyl dn ps, vzadu mezi tm nbytkem sedl jeho vrobce pan Kouba s panem Jenm, kter vlastnil v Tasov palrnu, ale v brnnskch pajzlcch na Cejlu a na Dornychu si nechval kat pane tovrnku, mne si pan Kouba vypjil od tatnka na nakldn a skldn, protoe pan tovrnk se jel jenom podvat na palrnu v ern a nemnil mknout, a tato nae sestava se jet rozmnoila o pana Letitho a o pana Valu, eenho Pcha, kterho si vzal ten den Letit k ruce, ti sedli ped Mnem v silninm pkopu a vyhrabali se dozadu na kru, pan Dmal jim zastavil kupodivu bez kiku, snad proto, e byl okovan z ustrojen pana Pchy, kter ml na sob jen kolem krku lmeek od koile, k emu, jak nm pan Letit vysvtlil, dolo tak, e li do Mna kupovat jaten dobytek a u si s jednm sedlkem v chlv plcli, ale v tu chvli tam pili ti eznci z Uhnova, vyhlen vazouni, kterm tent dobytek slbil prodat sedlk ped tdnem, snad pr dali i zvdavek, vali a bez dalch e si vyhrnovali rukvy a hrabali do holnek pro noe, na jejich ost nebyl Letit zvdav, a rychle hledal, kde nechal tesa dru, kdeto Pcha nemnil ustoupit bez boje a vrhl se proti tem kudlm, a takhle to dopadlo, kal Letit, za minutu na nm nemli co trhat, zbyl mu jen ten lmeek od koile, j na nho ekal tuhle v lajsn, a se dopajdal, vythl jsem z nho ti noe a dv oclky, a Pcha, kter to poslouchal, se vyklonil pes bonici a zachrel: To ste mli vidt, jak sem jim dl! J jim odll z kabta vesto! a natikrt vyplivl s chuchvalci krve ti zuby, a pokraovali jsme v jzd a snad bychom tam dojeli u bez vzruchu a bez nesnz, kdyby ti nahoe na ke

byli zticha, ale oni, kdy z Pchy vythli v poad u tet oclku, asi mezitm nco vypili a zaali tam prozpvovat, pan Kouba tu svou o praskch batech, a tloukli pitom do taktu do almar, co pan Dmal nemnil poslouchat, protoe najednou zathl za oba pagtky a vyrazil ven a panu Koubovi, Letitmu a Pchovi pomohl dol lat, a na pana tovrnka, kter klikoval mezi nbytkem jak zajc, si bel zptky pro kliku, kterou vozil vpedu pod sicem, ale kdy ji odtud vyrval a hnal se s n dozadu, byl pan tovrnk u dole, protoe slyel to ramovn sicu, a tak neekal, a se mu zapchne klika mezi lopatky, a sjel dol jako ho, zbran tedy u nebylo poteba a pan Dmal mi ji hodil vpedu pod nohy, aby se nezdroval sicem, a zathl za sprvn pagt a zase jsme jeli a vechno bylo v rychtyku, nbytek se pohupoval a ti tyi beli za nma, Pcha s jednou rukou na pytlku a s druhou na zadku, jenom j ml fru prce s klikou, v podlaze byla toti dra, e by j propadlo mal dt, nato klika, take jsem musel kadou chvli upravovat kopnutm jej polohu, aby nepropadla, protoe bez benzinu by kra jela, ale nikoliv bez kliky, t bylo teba k nahozen motoru, co vdl kad oban v Tasov, nebo si kad s klikou zkusil zatoit, a to vcemn nedobrovoln, stailo toti, aby pan Dmal zathl uvnit za nleit drtek jen trochu vc a komprese se dostavila o chlup dv, ne mla, a ten, kdo se vpedu ped motorem drel kliky, mohl doslova ultnout, takov dostal kopanec od toho pravohlho zazen, jak se o klice vyjdil pan dc Holub, kter si tak jednou zkusil zatoit, kdy vedl dti do sokolovny na tlocvik a nikdo jin prv na msteku nebyl, take zatoil a pak hvzdl vzduchem, a ticet jedna prvk se dvalo v asu na kliku, u kter jet ped chvilkou pan dc byl, a te nebyl, klika se kvala sem a tam jako kyvadlo a nemnila povdt, co se stalo, protoe mla dost starost sama se sebou, vak to bylo i slyet, jak uvnit kry pot zuby ozubench kol, a prvci by tam patrn stli dodnes, kdyby pan Dmal nevyrazil z kry ven a nezaval: Tak co umte! Bte hledat toho svho Holuba, ker beztak lit s holubama! a dl se o n nestaral a rozhlel se, kdo by mu el zatoit, a kolci opravdu li hledat do pol, luk a les a nali pana dcho za dva dny na koat borovici za Oslavou, v tom velikm lese zvanm Brabisko, a pan dc potom o svm letu dlouho s potenm vyprvl, i kdy si myslm, e ten jeho zitek s klikou, neboli pravohlm zazenm, nemohl bt tak velik jako zitek Jozfka Teplho, kter taky jednou zatoil a taky se patn drel, a ona ho po pedasn kompresi kopla tak, e Jozfek od n uletl a dodneka ho nikdo v Tasov nevidl a o loskch sench to u bylo ticet let, akoliv Jozfek vil sto dvacet kilo, take na tu kliku jsem

18 /19

dval bacha a vzpomnl jsem si, e ped asem pece jenom nkdo na kliku vyzrl, pan Chejn to byl, sedl tenkrt na kamen pod na lpou u kanlu a pan Dmal na nho od hospody kiel: Co tam smrd, po zatoit, ppro! a pan Chejn se nejdv podval za sebe, ale tam nikdo nebyl, a tak mu dolo, e vzva pana Dmala patila skuten jemu, a el zatoit, a kdy se shbl ke klice, zamumlal: Se mn neodl dn terno, Stao! chapl kliku jednou rukou a kra najednou vyctila, e pestvaj psy, a zaala se tst a stavt jako na zadn, ale u bylo pozd, pan Chejn trhl, motor zaval a rozbhl se, ale pan Chejn toit nepestval, toil furt, a jen jednou rukou, a kdy pan Dmal vyrazil z kabiny a bel na toitele, tak sice pestal, ale vzpt nepedstavitelnou silou zatoil na druhou stranu, proti chodu motoru, a ten dvakrt kytl, zamyslel se a pan Chejn se narovnal a s pokrenm ramen ekl vyjevenmu panu Dmalovi: ikl sem ti, dn terno! a el si sednout na svj kmen a za sebou nechal kliku zkroucenou do tvaru houslovho kle, take tu kliku jsem steil jako oko v hlav, aby nepropadla, nejen proto, e slouila jako zbra proti loupenkm a rozdovdnm pasarm, ale e jsem byl zvdav, kter oban v ern si zkus zatoit a jak to s nm dopadne, protoe tam kliku jet neznali, nato co dovede, a tak jsme v poklidu a bez dalch komplikac dorazili do vesnice a pan Dmal se dval po domovnch slech tak dlouho, a zastavil u sla patnct a ekl: Tak tade je to, ale skldat nebodem, pokme, a ns ti ti s tm nahem dobhn!! a zathl za vecky pagtky, kra se pestala natsat, ztichla a j nesmle ekl, e to jsme nemli, e ke klice tady nevidm dnho dobrovolnka, ddina je jak po vymen, ale pan Dmal se uchechtl a trhnutm hlavy mi ukzal, kam se mm podvat, a j uvidl, e tam u sochy svatho Jana Nepomuckho mezi dvma lpami na lavice sed dobe stolet ddouek, hov si a podimuje s fajfkou v hub, a pan Dmal povd: Sko se ho voptat, esli sme tade dobe o Los, a j tedy el a zeptal se a ekal, a ddouek vycouv ze svch dmot, aby pak ekl, e u nich dn Losovi nejsou, ti e jsou v ern, tam je jich plno, mlad je odtud a dobe to tam zn, a j povdm: Tak kde to tedy jsme? a ddouek ekl, e pece v Netn, a j el s tou Jobovou zvst ke ke, ale pan Dmal se kupodivu nerozilil, jen ekl: Tak di zatoit! a j vzal kliku, a kdy po sloitm putovn mezi vnitnostmi kry konen dorazila, kam mla, a j se hotovil k zatoen, povd kdosi za mnou:

J bech to zkosil, mlad, esli mn to pude ee jako zamlada! a kdy jsem se otoil, uvidl jsem toho ddouka, v jedn ruce hl, v druh fajfku, a pan Dmal, kdy uvidl m zavhn, vystril hlavu z oknka a kiel: Jen ho nech, ddka, a voke, co om! a j ho pustil ke klice, ddouek si zavsil hl za kapsu kabtu a fajfku stril do druh, sehnul se a povdal pitom: Nni ani tak vo vohnuti, jako vo narovnni, a poplival si dlan a trhl za kliku, a kdy jsem se za okamik podval, jak to s ddoukem dopadlo, uvidl jsem jenom pohupujc se kliku, a pan Dmal se vyklonil z oknka a kiel: De to bel jen vminka, nikdo ho hledat nebode! a tak jsem potom zatoil j, peil to a v poklidu jsme dorazili do ern, a kdy ti pci za nmi pibhli, sloili jsme nbytek a li do hospody, kde jsme ucucvali medickou destku, a j si vzpomnl na pana Pavlka a jeho dvojata, a tak povdm: Copak da a jeho kluci? a ekl jsem to asi dost nahlas, protoe hospodsk za pultem pestal vyplachovat sklenice a ekl, e to se vemi patn dopadlo, vichni e jsou zaven, Eda za nedodvky a kluci za lenstv v jaksi protisttn skupin, Jnoci si kali, flintami straili pedsedy nrodnch vbor v celm okol, jet s kluky Koench z Mna to dlali, u soudu dostali po patncti letech, zmeek e je przdn, ale bude tam jzd, a chlapi po takovch zvstech dostali chu jet na druh pivo, a tak si je dali, zatmco j se vytratil a razil k tomu zmeku, kter byl skuten przdn, jenom nkolik vyhublch koek mi jako stny pebhlo pes cestu a pak po schodech nahoru, kdy jsem bloudil z mstnosti do mstnosti, i do stodol jsem zael a matal a vidl tak zeel kouty, do kterch dvojata nahnla sluky, aby z nich trhala sukn a spodn prdlo, vidl jsem, jak o nocch vyvdj tu i onu kobylu s kopyty ovzanmi hadry, aby ji stelili koskmu handli, kter s prkenic ekal za humny mezi ity, to vechno tatkovi za zdy, kter pak jezdil a kupoval zvata nazpt, aby po nvratu zjistil, e mu schzej dv prasata a jedno tele, ped chvilkou se to muselo stt, etzek na labu se jet pohupoval a z erstvho kravince se jet kouilo, a tak se hnal zase zpt k bryce, aby dvojata dohonil, dv ne si s eznkem plcnou a on shne po rajtofli, protoe to u by byl konec, co si budem povdat, a tak s biem v hrsti se drpal znovu na bryku, kdy vtom si vzpomnl na flinty, a tak slezl a bel do seknice, a kdy uvidl, e almara na jeho dv flinty je przdn, vyel pomalu ven a zabodl bi do drku na chomoutu nrunho

20 /21

kon, pak oba kon vyphl a hodnou chvli se dval, jak sklnj hlavy a pejemnmi pysky se probraj chudou dvorn travou, a potom zael do staven, kde u okna v kuchyni ekal na nvrat syn, kter tentokrt nemohl sthat, protoe mli s sebou ty flinty a on ani na okamik nezapochyboval, proti komu je pouij, na to vechno jsem myslil a pak se vydal zptky k hospod a u zdlky jsem vidl hospodskho, jak se skln ke klice a jak s n vzpt trhne, a tak novho hospodskho hledaj v ern dodnes. Jako jedenctilet kluk jsem ml v naem krm ze veho zbo nejradji ist archy papru na psan. Velijak jsme prodvali: kancelsk, konceptn, linkovan, tverekovan. Proboha! kdo ho v Tasov kupoval, eknete si. A vidte, kupoval: pan far, sprvce lihovaru, kantoi, pioural se i pantta ten i onen: Pane f, s tak hodn a napi mn tento, dost jako! Take i na ty dosti. Dotkal jsem se kadho archu s ostychem a lskou, ichal k nmu, kdy m nikdo nevidl, znovu a znovu jsem je prohlel proti svtlu, abych uvidl vodotisk Hradan. Ml jsem pitom takov divn pjemn pocit, kdesi hluboko v sob, a ten pocit bval neklidn, jako by stoupal od srdce vzhru k hrdlu, kde se zastavoval a pjemn m dusil. Take bylo mi jedenct let, nadeve jsem miloval papr a poznenhlu ve mn vznikla touha ho nejen mt stle v rukou, ale popsat ho. Vbec jsem nevdl m, ale ta touha tu byla, byla neodbytn a dnes bych ekl, e se stvala jakousi mou posedlost. Nevdl jsem si s tm rady, vdl jsem jenom, e se nesmm nikomu se svm vztahem k papru a touhou popsat ho svit, e by to bylo jako piznat se k nemu patnmu, k njak velk slabosti, k njakmu svmu neviditelnmu zmrzaen. Lska k papru a touha popsat ho, oba ty pocity jsem v sob nosil jako hch. Tk, neodpustiteln, smrteln a doivotn. V t dob, nebo jenom krtce pedtm, se do Tasova pisthoval pan Vodika, kniha, otevel si dlnu ve star pot, a j jsem asi za msc zaal pomalu papr v krm ukrdat: dvouarchy jsem pekldal do formtu knky, a kdy bylo list tolik, e opravdu nco jako knku udlaly, zanesl jsem polotovar panu Vodikovi. Roztral ttkou tepl klih na naezan kousky lepenky a lepil na n barevn papry. Na co to bude mt? zeptal se, kdy jsem pronesl pn, aby mi papry svzal. S takovm dotazem jsem nepotal, byl to der pod ps. Pelpl jsem bosma nohama ped pultem a zamruel, e jako na znmky. Neekl nic

a za msc mi v krm pooupl po pult svj vrobek: siln seit v ernch pltnch deskch. Zailhal jsem po tatnkovi: byl vzadu v krm a psal, nemohl ns vidt. Pesto jsem byl nesvj. Take ho bude mt na znmky? zeptal se m pan Vodika potichu a m najednou napadlo, e taky nechce, aby to tatnek vidl a slyel. Ale to budou ty listy slab, uvid! dodal starostliv. J vm, hlesl jsem, rozmyslel jsem si to, budu ho mt na psan. A co do nj bude pst? zeptal se jet tim hlasem a mn se zdlo, jako by se ke mn pes pult vc naklonil. A taky jeho oi byly pln soustedn pozornosti a vbec nebyly posmn. Nekal jsem nic co jsem taky mohl kat, proboha, vdy jsem to zatm nevdl! , potil jsem se a polykal naprzdno, ne jsem dostal spsn npad. Co to bude stt? vyrazil jsem ze sebe. Nic. Byl jsi mj prvn zkaznk v Tasov! Dy jste lepil tenkrt njak papry na lepenku! No jo, to bylo do foroty. Jet ani dneska se mn kefty nehrnou. Chvli jsme mleli a oba se dvali na seit. Nemm pece jenom zaplatit? kal jsem si. Ale pedeel tomu, protoe ekl: Zaplat mn tm, e mi d jednou ten seit pest. A ho bude mt popsan. A zasml se, kdy vidl, jak rudnu a s jakou rychlost jsem ukryl seit pod koil, protoe tatnek skonil s psanm. Kdo to byl? zeptal se m potom. Pan Vodika pece. Ten kniha? Jo, kniha. Co chtl? Nic, jenom se na nco ptal. Bude tady mt tkej chleba, zaprorokoval. Ml. Potom jsem se cel odpoledne se seitem v stran mazlil. Vonl klihem a pltnem a slaboukou vn lacinch zorek, znovu a znovu jsem laskal jeho vypoukl hbet a odstrkoval od sebe zuivou touhu zat do nj pst. A veer, po zaven krmu, kdy li rodie spt a j v kuchyni osaml, teprve potom jsem se dal do psan. Inspirovn nedvnmi pocity z hodin u pan uitelky Pnkov, napsal jsem krasopisn prvn vtu sv velk knihy hned na prvn stranu pn Vodikova vrobku: Msc svtil jako ryb oko a j jsem ale co jsem, to u jsem nevdl, a proto ani nenapsal, po hodin jsem seit zavel a ml pocit zdrcujc porky. Snad jsem i breel...

22 /23

Vlastn to byla zuiv bezmoc, byl jsem pln ehosi, co chtlo ze mne ven, na ten papr, ctil jsem, jak ve mn bloud slova a vty a cel odstavce, jak do ehosi narej pi svm tpn a hledn cesty. A tch slov jako by stle pibvalo, hromadila se ve mn, pekypoval jsem jimi, zalykal se, tm jsem se jimi dusil. A dn z tch slov, vt a odstavc cestu ven nenalo, nebylo pro n vchodu, mezery, trbiny, kterou by se, kdy ne rovnou provalily, tak aspo prothly, proplily. A teprve mnohem pozdji, po letech jsem si uvdomil, e to nebyla slova a vty, e to byly jaksi pocity, ty e ve mn bloudily a hledaly nikoliv vchod ze mne, ale naopak slova a vty, ktermi bych ty pocity popsal, vyjdil je, dal jim jmna a tve, ivot, ano, slova a vty, to byl ten vchod ze mne ven, tm, e bych je ekl a napsal, tm bych ty pocity osvobodil, tm bych se vydal, vyhoel, ano, vyhoel! Teba to budu vdt ztra, utoval jsem se, teba pozt nebo za tden, kal jsem si tenkrt, a kdy vechny termny uplynuly a msc pod v seit svtil sm, sice jako ryb oko, ale sm, dostal jsem spsn npad: zaal jsem se pdit po ivotopisech autor a jako balzm na mne psobily ty stat, kter uvdly kdy, v kolika letech zaal ten i onen pst, a j se tak dotal, e ten ve ticeti, jin ve tyiceti, ale i ve dvaceti letech, kterto mlad vk mi psobil starosti, proto jsem rychle odchzel k jinm autorm, kte zanali mnohem pozdji. Mm fru asu, kal jsem si potom, i kdybych zaal a ve ticeti, je to pod jet tm za dvacet let. To budu mt takovch seit popsno nejm deset. Nepopsal jsem ani ten jeden, zato trpen s nm bylo dost. Ml pemnoho skr, protoe jak bych rodim vysvtlil, kde jsem ho vzal? Pece jsem nemohl ct, e jsem papr ukradl v krm a vazbu mi provedl pan Vodika za slib, e mu dm seit pest, a bude popsan. A jet nco: co ten msc, kter v nm svtil jako ryb oko? Vytrhnout ten list a zahodit ho? Nebylo by to znesvcen seitu? Tak jsem ho porn schovval v rznch dmyslnch skrch: po pdch, v krm pod pulty a krabicemi, v kolnch, v sni, pod schody. Jednou mi ho schoval Vincek, pacholek od sousednho sedlka, kter byl sice o deset let star, ale zrove jaksi mj kamard. Chvli nad seitem kroutil hlavou a sml se, ale potom ho rzn zastril do sv postele, kterou ml sbitou z coulovch prken v matali u kon. Do slamnku ho zastril, do slmy, s poznmkou, e tam si bude medit. Dlouho si tam nemedil, u za msc m vyvolal ped krm a ekl mi, abych si pro seit piel, e ho tam nala Andula, sluka u tho sedlka, a e ho m u sebe.

Jak to, e ho tam nala?! ptal jsem se zuiv. No jak, tlail jo do zdu. Do zdu? V tv posteli? Co dlala v tv posteli!? love, copak nevi, kdy s ensk na zdech u chlapa v posteli? A pro ho m u sebe? koktal jsem. Nesce mn ho dat. Pr si ho pete. Dy tam nic nni! Tak bo rd! A pi ver po sprv. A co de nedm? smla se veer Andula, podivn star panna, star ne j a Vincek dohromady. Stla proti mn ve dvech chlva, skoro u ve tm, a jej podlouhl, huben tv byla pln jakhosi napt, i kdy se smla. Poslali ji do naeho krmu pro drobnosti: kvasnice, koen, povidla, zpalky, modidlo na prdlo. Tich a nenpadn stvala ped pultem, a kdy kala sv pn, bylo j sotva rozumt. Penze, drobn kovov mince, tiskla v dlani, a byly tepl, a snad je nikdy nepoloila na pult, vdycky ekala, a nastavm dla, aby mi je do n vloila zvltnm, tm mazlivm zpsobem, a jej prsty, kter se m dotkaly, byly zrovna tak tepl jako ty mince. Stl jsem ped n zaraen a beze slova, protoe takovou jsem ji neznal. Chovala se najednou suvernn, snad proto, e byla ve svm chlv, mezi svm dobytkem, v prosted, ve kterm ona byla doma a j jenom nhodn nvtvnk. Jako by te ona stla za pultem a j ped nm. Na co m takov seit? Takov bichro? Na znmke. Ale ale, na znmke? Tak de na znmke, tak na znmke! a vyrukovala se seitem, kter mla v ruce za zdy. Tak si j vem, de je na znmke! smla se te jaksi lstiv, a kdy jsem po seit vzthl ruku, rychle ho strila za vstih a pomalu couvala do chlva mezi krvy. Z tve se j kadm krokem vytrcel smv, zato vak pibvalo napt, jakhosi havho oekvn a dychtivosti, ctil jsem, jak cosi mezi nmi a kolem ns houstne a stv se aspo pro mne nm vzruujcm, nepoznanm, vtahujcm. Selsk chlv, v nm dvanct krav trh chuchvalce sena, kter jim nahzela za ebky, na strop mrana much, mnoh z nich si kltivmi a neklidnmi cestami bloudiv hled nejlep msto k spnku. Jedno z odstavench telat se utrhlo z etzu a te mezi kravami hled mmu. Dusiv vn sena, erstv nadojenho mlka, tepl pach kravskho hnoje, vn luk, kterou si dobytek donesl z pastvy, to vechno se ms dohromady

24 /25

v jednu divoce syrovou a ivoinou vni, ve kter tet a vybuchuj smysly. A ona pod ustupuje, jet ti kroky me udlat, dva, a posledn, pak u je jenom lab, kolem nho na zemi nkolik nru sena pipravenho k rannmu krmen. Stli jsme proti sob, oba jsme rychle a horce dchali, jako by ns ten kousek cesty mezi kravami stl hodn nmahy a sil. Zlehka se oprala zdy o kamenn lab a v dusivm eru se jej tv zdla bt podivuhodn mlad a pln toho dychtivho oekvn, a jej piven oi dostaly najednou nebezpen lesk. Vechna oknka i dvee na dvr byly oteven dokon a dovnit dolhaly zvuky, kter jako by nhle zeslily: na sousednm dvoe nkdo pumpoval vodu, krtce zatkal pes, ozvalo se zahvzdnut, pak nkdo na nkoho volal, a pln blzko kdosi dohnal teprve te dobytek z pastvy a ve chlv se na krvy rozkiel: Na sv, krucinl, na sv! Mazlo! erven! Plavko! Take pudem na sv, chce? sykla mn do tve a zvedla ruku k vstihu. Pak si veme ten seit. Bode tepl, vod mch koziek bode tepl, zkus to, jak s tepl! syela dl s levou rukou u vstihu, zatmco druhou tpala po mn a pikou jazyka si nkolikrt pejela spodn ret pootevench st jako v horece. Andulo! nech toho kloka, sakra! A naval mo ten seit, de si pro piel! kiel v otevench dvech dlcch matal od chlva Vincek a istil pitom kart na esn kon tak, e jm pejdl nap hebelec navleen okem na palci. Tv se j zmnila, jako by ji nkdo udeil, tiskla se zdy ke labu s mrzutou, starou, dokonce i zlou tv. oural jsem se pozptku ke dvem, bez seitu, couval jsem jako ped chvl ona, jenome opanm smrem. Tak d mo ten seit, nebo ned! zaval Vincek a spustil ob ruce podl bok jako vesnick rv, v jedn kart, v druh hebelec, a vhrn vykroil. No be, tade ho m! kikla opovrliv, hodila mi seit k nohm a dodala posmn: Tade ho m, ten msic, ker svitil jak reb voko! a zuiv se zasmla. Ale on opravdu svtil, ne prv jako ryb oko, ale svtil, lehkm plechovm svtlem svtil, a byl v plku, a j jsem se pod tm svtlem plouil od chlva dom letnm dusnm veerem, znovu poraen a zdrcen, s dsivou mylenkou, co s tm seitem a co s mscem svtcm jak ryb oko na jeho prvn stran.

Potom jsem pece jenom vymyslel pro seit dobrou skr. Doslova pod svcnem, kde bv takov tma: v zsuvce prodejnho pultu, v zsuvce, v n bval ped lety homolov cukr, odsekvan na eln stran t zsuvky ocelovm sekkem na kousky. Sekal ho tam id Beer, po nm id Lffler, een imek, a po nm uednci a pru pana Svobody, mezi nimi i tatnek, nkomu za krcar, nkomu za dva. Zsuvka u byla dvno przdn, na jejm dn zbyl jen siln ern papr z posledn homole cukru. Do t zsuvky jsem seit schoval, pod ern papr, a tam si lta hovl v bezpe a do padestho roku, kdy byl tatnek coby vykoisovatel zlikvidovn. V dln, kam jsme potom pulty penesli, jsem na papr ukrvajc seit naskldal vercajk: obyejn kle, nstrkov, hasky, a sm jsem pak narukoval do dol a pozdji do fabriky. Vlastn tam byl ten seit uschovn jak na dn hrobu nebotka, jen obas, kdy jsem si bral ten i onen kl a vzpomnl si pitom na seit, pejel jsem papr zkoumavmi prsty: byl tam a msc na jeho prvn stran dl svtil, jako svtv v plku. Ped lety se mi v noci zdlo nebo pletlo , jako bych vidl Oslavu a chalupu ddouka na behu eky za mostem, kdosi stl u vrtek na dvr a j ho v tom snu nemohl poznat, a ptal jsem se maminky, kter byla se mnou: Kdo tam stoj, kdo to je, maminko? a ona se usmla a ekla: Copak nepoznv babiku? Dy sem za n chodme kadou nedli! A j se probudil, se zavenma oima hmatal po trenrkch, protoe spm nah, se zavenma oima jsem do nich vlezl a pak s pedpaenma rukama jako nebotk Alfons Val, kdy lezl ze strn u Paprny k tm dvma plackm v ece, zrovna tak jsem tpal ke dvem svtnice s oima pod zavenma, protoe kdybych je otevel, nevidl bych u ani Oslavu, ani chalupu, ani babiku u vrtek, a neslyel bych ani maminin konejiv hlas, tedy s tma zavenma oima a s pedpaenma rukama jsem dorazil ke dvem, nahmatal kliku a dvee otvral tak tie, jak n ciz ruce uplk s penzi, zrovna tak tie, abych nedlal ramot, kdy vtom se za mnou zavolalo: Kampak, kampak? A j jako nmsn prohlsil: Do Voslavy, za babik! a to u jsem tie zavral dvee, abych za sebou nechal ustrnul ticho, takov, kter obrac oi v sloup a klepe si na elo. A pak jsem stl v sni a za chvilku na dvoe, pod s pedpaenma rukama a zavenma oima, abych nepestal vidt babiku v posteli v kuchyni a ddouka na poslednm kamennm schodku u eky, jak ke mn na mj pozdrav ot tv, ve kter kad vrska je kapitolou jeho ivota, jak se na mne dv oima, v nich m celou tu straliv dlouhou cestu, kterou uel a na jejm konci stoj, abych vidl pinu tam na druh stran

26 /27

eky, jak po n s maminkou chodme do mlna, a alandu ve mln ped deseti lety, abych vidl i .rantika, bratrnka, jak se skln k posteli v kout, aby zpod n trhnutm vythl vojensk kufk koho ve mln, kufk s blmi psmeny npisu Josef Nestrail, aby odklopil jeho vko a j tak uvidl na vrchn pihrdce kart na aty a boty, hebnek, krabiku zpalek, paklk tabku Taras Bulba a paprovou ptikorunu a jeden dvacetnk, tedy hotovost, kter zbyla po ivot dlouhm osmdest pt let, abych potom ekl .rantikovi: to u nemus, j vm, co tam je, kdy se chystal sundat hoej pihrdku, abych vidl i spodn dl kufku, protoe jsem v t chvli byl edn osobou u pozstalosti, povdm, j vm, co tam je, je tam edest rodokaps a tyicet rozruch, zatmco vkend jenom ptadvacet, ten velik poklad pikryt koil, tou druhou koil, protoe tu prvn m Josef na sob v rakvi, poklad, kter jsem vechen ptkrt peetl a ohmatal a nosil na holm tle, ped sebou prrii v Kroucch a deset kus hovzho, ale to u jsem stl v dln a opatrn se prohmatval dvojnsobnou tmou, protoe jsem se prohmatval noc se zavenma oima, abych konen dorazil k pultu a vyrval uple a vyhzel vercajk, abych vytrhl ern rub halc kdysi homoli cukru a vythl seit, abych potom v kuchyni otevel konen oi, sedl ke stolu a hned na prvn stranu pod jakousi nedokonenou vtu napsanou dtskm krasopisnm psmem, kter prozrazovalo zatek rukopisu njak velik knihy, tedy pod tu nedokonenou psemnou symfonii jsem zaal pst: Do Oslavy za babikou jsme chodili na jae, v lt a na podzim kadou nedli, v zim jenom obas... A rno, kdy jsem vstval od stolu zkehl zimou, rozlman a jakoby opil, pevracel jsem popsan listy v seit nazpt a na jeho prvn stranu, kde jsem t noci zaal pst, a etl jsem: Msc svtil jako ryb oko a j jsem se podval z okna: svtalo, ale msc jet nezapadl, opravdu svtil jak ryb oko. A byl v plku. Byl jsem v Brn, ani nebylo pro, ale byl jsem tam. Vude vrcholily vnon nkupy, lidi jako mravenci bhali z obchodu do obchodu, na posledn chvli kupovali nesmysly, u pult byli na sebe zl, nevrl, ti za pulty otrven, kodolib, utpan. Ve mst byl na kadm phodnm mst vztyen velik rozeven slunenk, pod nm stolek, na nm vha Tonava nebo Berkel a za n chlapk s pokladnikou, tosem balicho papru a sekkem. Kd rznch velikost a tvar s tmi uboky ml po ruce, zrovna tak jako podbrk, kterm zatral v kdi, vdy kdy se fronta pohnula a ped vhou ocitl

dal zkaznk, a ten potom ukzal na jednoho z neastnk lecch nm v podbrku, prodava jej vythl, pleskl s nm do plechov vaniky a tu pak hodil na vhu a utrousil cenu u ve chvli, kdy byla rafika na vze jet v poklusu, a aby njak zakryl tu lumprnu, zavetl: Zabt, nebo nezabt?! Myslel tm jist tu vc lec bezmocn na boku ve vanice, s sty lapajcmi po ivot, na rozdl od zkaznka ped vhou, kter s mylenkou na tu rafiku v pohybu myslel sp na prodavae, ale nahlas nic neekl, to se v, Vnoce na krku a fronta za nm, taky nebylo kdy, protoe svalovec za vhou hrbl po sekku a s smkem ekal na odpov, a ta znla skoro od kadho stejn: Jo. Zabt. Dy budete tak hodnej... Jenom jednou jsem zaslechl taslav hlsek kat Bute tak laskav a uvidl jsem za tm hlskem cel jeho ivot za prvn republiky a kad, sotva to doekl, zaal blednout a odvracet oi od sekku, kter vyletl nahoru v upatlan ruce prodavae, jemu ta chvilka zmnila tv ve masku popravho, aby za okamik s hvzdnutm proal vzduch, zdolal vku smrem dol a otevel krvavou rnu za hlavou neboka, ktermu se vypjalo tlo v kei a ve vypoulench och se mu ztil zvs utkan z vodnch trav a ze zpetrhanch st a een, usovan za plk, a on u jen v mtohch mohl uslyet, jak je rychle balen do rube balicho papru, do nho byl zabalen rychle a lajdcky, a po zaplacen vhozen do rozeven taky zkaznka, prchajcho vzpt z msta inu jako svdek mordu, kterho napadla mylenka na soudn s a zprviku v novinch, kter prchal s oima jet stle odvrcenma, aby s dvivm pocitem pod ohryzkem poslze splynul se spchajcm davem na chodnku, v ruce taku a v tace zloin ukryt v rubi, kter se jet pod chvl a ustil a dval tak o sob vdt jako tesouc se svdom. Ia kapr, 1 kg Ks 20 stlo na cedulkch uvzanch na tych slunenk, pod kadm stolek, na nm vha Tonava nebo Berkel, za n prodava s poprav zbran v ponosu a ped sebou napravo pokladniku se sprvnou trbou za sprvn zbo ve sprvn vze, nalevo hromdka korun, dvoukorun a ptikorun, trba za prodanou vodu ve vanice a desetideka navc z kadho kapra, protoe oi kupujcho se pokad klopily nebo odvracely, aby nevidly jak klusajc rafiku, tak pd sekku z vky, i kdy, upmn eeno, jim to nebylo nic platn, protoe hvzdav zvuk jeho pdu tu byl a nedal se neslyet, zrovna tak jako ustiv zvuk rube kolem tla obti, a j postval daleko od tch krvavch jatek a vidl jsem v pravidelnch chvlch vraednou zbra nad hlavou chasnka za vhou a tmi dvma hromdkami penz na rohu Bhounsk a Gagarinovy a Koz a esk,

28 /29

Ale druh den ji znovu vythl trochu zahanben, to se v , a tak se znovu dotal o pjezdu otce k dtem na voze s bednami, na voze, pod nm rytmicky se kolbajc lucerna osvtlovala jeho kola, plechovou tabulku s jmnem vozky a pak u jenom zadn, neklidn kopyta kon. To odpoledne jen taktak stail knku ukrt. Do dve toti vstoupil zkaznk, kter na potu chodil asto, ale nikdy ne odpoledne. Vak tak podval telegram, co vysvtlovalo jeho pchod v tak neobvyklou dobu. Spotal slova na blanketu a vykl cenu, a pak se dval, jak ten lovk hled drobn v penence i po kapsch, lo mu to patn, protoe v jedn ruce drel hl a v druh velikou przdnou aktovku, a tak klobouk se mu pod rukama pletl, takov velk ern klobouk, kter smekl a postrkoval ho k pepce sem a tam, dval se na jeho velkou hlavu tm bez vlas, na pot, kter se mu perlil na ele, ne si viml, e se pan rada jak ho na pot oslovovali oba listonoi nedv na penze, kter pouchoval po pepce, ale e se dv svmi brlemi na jeho stl, a tak se nenpadn otoil ve smru jeho pohledu a uvidl skoro polovinu sv knky vyuhovat zpod archu znmek, tak patn ji stihl ukrt, a on, ten lovk ped pepkou, pomalu k nmu zvedal oi, velice pomalu a jakoby tce, a kdy se jich konen svm pohledem dotkl, vidl, pro mu dalo tolik nmahy ty oi zvednout: byl v nich tk formansk vz a neklidn tratolit svtla z neklidn lucerny mezi koly vozu, k nmu spchaly dtsk nohy obut v hrubch nezavzanch botch a devcch, vidl jejich dychtiv ruce, zvedajc se k placht kryjc nklad na voze, kter, a bude strena, vyd vechny dlky svta, vidl formana sedcho nehnut na kozlku, snad s biem v ruce bu usnul, nebo umel, tak nehnutho ho tam vyportrtovala noc a tak svtlo z krvcejc lucerny, v nm se brodily zadn kopyta kon, vidl lucernu, kter se kvala m a m, a strnula v nehybnosti, snad jen lehounkm chvnm dvala o sob vdt, e dosud ije, e dch, e ije v zmrtvlm narudlm plamnku, krcm se na samm jejm dn, aby nhle zlobiv prskl, aby se zapotcel a vzpt zhasl, aby jen eavl posledn jiskikou, kter se vzpt odpoutala od ernajcho knotu a vydala se bloudivou cestou vzhru nahavenm cylindrem, aby poplen jeho stnami, do nich slep vrela, nakonec umela narz ve tm. V tom okamiku vchod na potu potemnl pchodem tetho mue, Jikova otce, kter zahlaholil pozdrav a vzpt sv pn: Jedn Medi, pane potmistr, pivovr, ti sakramenti mn zas jedn dovezli, co nemli, a te mn to skldaj na dvorko.

A pan rada vyel kymcivm krokem do vraednho slunka, zatmco pan potmistr vytel slo pivovaru a poslouchal pitom thl, krbav zvuk hole pana rady, jak ji thl vlastn nepotebnou za sebou po cest k Bosn. Potom se mu ozval pivovar a on pepnul hovor do kabinky a Jikova otce tam pokvnutm poslal. Pak sedl za stolem, ped sebou patn ukrytou uhranivou knku, vlastn jej torzo, a prv se chtl znovu do n podvat s touhou pest si v n to, co vidl ped chvl v och pana rady, kdy Jikv otec v kabince zvil hlas, a on rychle shl po sluchtku. Ale nevyslechl nic, uslyel jenom divn zvuk, jako by se tam ten lovk zalykal vodou, lapal po dechu a jako by tral po klice kabinky. Dvee vak neotevel, jenom na n bezvldn padl, co Lomikara vydsilo, a on pomalu a nehlun odloil sluchtko, tak pomalu, e slyel na druhm konci drtu rozilen hlas: Tak co je s vma, krucinl! Hal! Hal! Nic, co by bylo, zavrel pan potmistr, uvykl samomluv, a el se do kabinky podvat. Bylo tst, e se jej dvee otvraly smrem ven, jinak by se dovnit st dostal. Jikv otec na nich bezvldn leel plnou vahou, a kdy je potmistr otevel, sesul se mu do nrue. Vyjekl pekvapenm a taky pod thou, kterou ml najednou na sob. Copak, copak? breptal a couval od kabinky s Jikovm otcem v nrui. Teprve potom mu dolo, e je ten lovk bezvldn, e se mu nco stalo, protoe chr a z jednoho koutku st mu pramnkem teou sliny, e vypoulenma a vydenma oima nic nevnm. Snad by val hrzou nebo volal o pomoc, ale neudlal ani jedno, ani druh, protoe si vzpomnl na tu zatracenou knku na stole, kterou nestail schovat a jist by ji uvidl kad, kdo by na jeho voln pispchal. Take knka, a jet k tomu oteven v pracovn dob ne, to nelo. A mnohem pozdji si vzpomnl, e mu tu knku pipomnlo telefonn sluchtko v kabince, kter Jikovu otci vypadlo z ruky, aby se potom kymcelo na e pod apartem jako hodinov kyvadlo nebo tak lucerna pod formanskm vozem, prv to mu pipomnlo na stole rozevenou knku, v n se chtl znovu dost o tch podivuhodnch vcech, o kterch etl denn, a dnes je dokonce skuten vidl. Po liduprzdnm msteku pozptku vlekl pan potmistr Jikova otce dom. Byly dv hodiny odpoledne, na dvorku hospody sedli na sudech ofr a zvoznk z meziskho pivovaru a ekali, s m se od telefonu vrt hostinsk. Sedli na sudech, zaat psti poloen na koench

136 /137

zstrch, uplivovali, sem tam nakousli slovo a ilhali po stnu. Zatmco Jikova matka podimovala v kesle v kuchyni, ob jej dti byly na poli. Seki dosekvali jemen, dti dlaly povsla, ve studnce se chladila zednick. Dv hodiny odpoledne, potmistr Lomikar si loktem otevel dvee hospody, z tmavch kout slku mlky pihlela stalet... Jikovi bylo v t dob trnct let a musel zanechat mylenek na umleckoprmyslovou kolu, po n touil od osmi let dobe maloval a kreslil , a zaal se uit eznkem. Doma bylo pece eznictv a hospoda a on byl jedin syn. Maloval sice ve volnch chvlch dle, jeho obrazy vak ztkly tmavmi odstny barev. Nkter z nich mohu dodnes vidt rozven na stnch slku hospody. Obas se na n dvm, kdy tam musm zajt. Zatmco bezmylenkovit pikyvuji zvstm a vnm pravdm mch nhodnch soused u stolu, tkm pomalu pohledem od obrazu k obrazu: z pevaujc zelen, z jejho temnho smutku, ctm jaksi chmurn poselstv, z kterho a mraz. Poselstv eho asi? U chvli jsem se na Jika dval. Stl s obma psy po boku u mho ohnku, pocucval tvrtku virinka, pohupoval se, mlel. Snail jsem se sledovat jeho pohled: dval se kamsi mezi mne a ohnek, ale zrovna tak se mohl dvat do sebe a vidt nco v sob. Napklad nco temnzelenho. Jak dlho u cuc ten ksek virinka? Rok? Dva? zeptal jsem se, abych ho vythl z toho jeho temnzelenho svta. Zaal pocucvat rychleji, co znamenalo, e usilovn peml. Ti, ekl za hodinu lakonicky a zpomalil pocucvn. Otel jsem salm nabodnut na vtviku nad ohnkem: prskal a kvil se, v mstech naznutch noem se rozchlipoval a kroutil. koda e je ho tak mlo, kal jsem si, dva psi a my dva, na kadho z ns pipadne pt deka. Ale Jik se svho dlu vzdal ve prospch ps a chleba nechali vichni. Ped mnoha lety jsem etl dlouho do noci, Jikova sestra vidla svtlo a zaklepala mi na okno. Jikovi se stal malr, ekla zvenku. Asi nervov zchvat. Doktor ho pole do Jihlavy, do pitlu do blzince. Mohl bys jet s nm? Piel jsem k nim, zrovna kdy mu doktor dval injekci. Sedl uprosted slku, kolem sebe pevrcen a roztskan stoly, idle. Na jedn z ne zcela rozbitch idl ho pidroval ofr sanitky. Jaksi chlpek snad z pbuzenstva zametal sklenn stepy. Nahldl jsem otevenmi dvemi do kuchyn: jeho matka vyplovala keslo a nespoutla oi z Jikovch obraz, na nich ta temn zele byla te ern. Jak chmurn poselstv...

Dal jsem mu koskou dvku, ekl mi doktor a zavral pitom star kufrek, zejm pozstatek soukrom praxe jeho otce, rovn doktora, kufrek, jak nosvaly jet porodn bby a venkovt holii. V sanitce u bude hodn, ale sm jet neme. To vte, ofr ho bude mt za zdy, dodval, kufrek razantn scvakl a podal mi oblku. Papry dte na pjmu doktoru Bendovi. e ho pozdravuje Tomnek, eknte. A co vy? Vs netla nic? ptal se. Seit, zahuel jsem zachmuen. Seit? Jak seit?! zpozornl a zaal nepospchat ke dvem. Przdn. Je v uplku. V rubi. Aha! vydechl pekvapiv chpav. Tak jete! ofr vs doveze zptky. Byl opravdu hodn, snad a moc. Vechno v nm ochablo nebo pokleslo, ztratil pru nebo vzduch, sedl zhroucen v rohu vozu jako splaskl pneumatika. V Mezi jsme vyloili doktora a dvacet kilometr ped Jihlavou Jik zvedl hlavu a peruil mlen: Byl odsouzen k trestu smrti provazem, oznmil komusi tie, spiklenecky a dval se kamsi pes m rameno, kde za oknkem pdila dozadu non krajina, kterou nebylo vidt: byla jedna hodina po plnoci. Za pl hodiny jsme zastavili ped brnou pitlu a ofr pepnnm krtkch a dlouhch svtel budil vrtnho. Dnes na svit byla poprava vykonna, ekl Jik do tichho prostoru sanitky a hlava mu v tom okamiku poklesla, tak jako poklesne kadmu, ktermu lmou vaz provazem. A potom u nepromluvil... Vrtil se za rok a od t doby tm nemluv. Stv mlky doma v kuchyni, pohupuje se, dv se z okna na dvorek. Nebo stoj ale jen mlokdy za pultem v hospod, tam stv nehnut, nepohupuje se. Dv se na nkter svj obraz na protj stn, na to temn, pochmurn poselstv. Pivo! nebo Sduvko! poru si tamgasti. Mlky a dlouho se na n dv, pak se toporn oto a zajde do kuchyn. B tam, ekne seste, nco chc! a stoupne si k oknu na dvorek, upen se na dvorek dv, nehlun cuc virinko. U je deset let v invalidnm dchod. Za ta lta na barvy neshl, hospodu vede sestra. Pak mu kdosi dal dv tata koli a psi se te od nho nehnou. Chod s nimi po cest k hradu a k mlnu. Ped Slmovm leskem odbo na cestu k Hrdlu, pak pochoduje Pom k Stejskalovu mlnu, k splavu a drp se vzhru k hradu. Psi se kadou chvli po nm oto, zd se, e maj o Jika starost, i kdy na n nikdy nepromluvil.

138 /139

Bydl u sestry, sp na dvoe v mal svtnice, kde kdysi spval jeho strc Proke, profesor etiny z Brna. Mlh-ha, zahuhal najednou Jik a na mj nechpav pohled zamil zbytkem virinka dol na eku. Mlha. Jako by se rodila z eky, tak chuchvalcovit stoupala do beh, hrav vstebvala cestu a po chvilkovm rozmlen se zaala plit k nm do strn. Vlastn jsem na ni povdom myslil, schzela mi, vdy bude Duiek. Od hrobu k hrobu, od pomnku k pomnku se courvala na hbitov, pinela do sebe velijak zachumlan hlasy lid i zvuky, aby je zas odnela, ani je nechala poznat, uvidt, a vlhce pitom dusila mal ohnky na hrobech. Mlha. Nahrnul jsem na skomrajc ohnek hlnu a pilpl ji. Tady u jsem pro dneek neml co dlat. Pomalu a mlky jsme li potom lesem, mlha se nm plila v patch, psi se co chvli zastavovali, ohleli se a s tichm kuenm se tiskli k pnovi: nebyli zvykl chodit v mlze. Jestlie jsme doufali, e j po cest unikneme, zklamali jsme se, protoe proti nm postupovala od vesnice, valila se jako neproniknuteln stna, a z n bylo zko. kobrtali jsme v zmrazcch, dusiv obklen edivou vlhkost, kter v pomalm, ale houevnatm pohybu vstebvala do sebe cel kraj. Musm jt na hbitov, dt na hrob svky, ekl jsem u kostela Jikovi. Tak se mj! Sthav se. Pothom! zahuhal do virinky. To mysl vn? podivil jsem se. Neekl nic, virinka trela nehybn do mlhy, zejm o nem pemlel. Dval se mi kamsi pes rameno jako tenkrt v t sanitce, psi ho jemn postrkovali ptelskmi, ale nalhavmi doteky svch hlav: ctili blzkost domova. Shm doma. Zhavirac dhen, vysvtlil konen a virinka mu strnula v stech, zejm odpovala po tak dlouhm a namhavm proslovu, a ani pokal, co eknu, zmizel mi po pti krocch v mlze. Neel po silnici, el zadem kolem fary dol, bylo slyet, jak zakopv o utry a zmrazky, mlha vydvala jeho kobrtn kupodivu ochotn. Vlk Hort uctil kolie, teskn za vraty kuel a zuiv hryzal spodn konec prken nad zem, ke kter se tiskl. Hmtl jsem po kapsch, kde mm svky, kde zpalky, a proel branou ve chvli, kdy kousek za mnou zastavovalo auto. Otoil jsem se. Svtilo krtkmi svtly, motor tie, pravideln pedl, jako kad motor, kter m za sebou del cestu a sprvnou teplotu. Nikdo z auta nevystupoval,

svtla ztratila na pronikavosti, tak motor ztrcel obrtky a m napadlo, e m ti v aut vid v mlze a te ekaj, a odejdu. Vyhovl jsem jim. Pomalu jsem prochzel mezi hroby, kterch je na starm hbitov u mlo od roku 1966 je v provozu nov hbitov, mnoho zesnulch i jejich ostatk se peneslo tam, proto se tady likvidovaly i pomnky. Jak jsem pedpokldal, nebylo tu ivka. Jenom na nkolika hrobech svtily svky, jejich plamnky se zlekan tiskly ped mlhou ke kaluinkm rozputnho vosku, nechrnily je schrnky modernch luceren, tady je star hbitov se starmi kovovmi ki, zernalmi a napolo vyvrcenmi, jak pod nimi sedala pda a jak se do nich opral vtr, kter je tu doma. Postl jsem u naeho hrobu, zernal jmna ddouka, babiky, rodi a cel ady strc a tetek se nedaly v mlze pest. Nkdo tu byl pede mnou, poloil na hrob dva vneky a mezi n svku, patrn po zaplen brzo zhasla. Nepospchal jsem ji zaplit, snad proto, e ke mn zaaly pichzet tve mrtvch, pochovanch v tomto hrob, zaal jsem slyet jejich hlasy, jejich konejiv hlasy nad non postlkou, ve kter jsem tetil v horekch, a vidl nad sebou vylekan i starostliv oi, ale tak pln levy, kdy se v nich objevila m odchzejc nemoc, maminku vidm pod petrolejkou, jak k n vztahuje ruce, aby ztlumila jej svtlo do jenom zlatavho bodu, aby celou noc drel v achu tk vidiny a sny, aby je drel v koutech kuchyn i za oknem chrnnm m, tatnek ke mn u hrobu pistoup, vidl jsem ho stt v eru naeho krmu, do nho u hodinu nevkroil zkaznk, venku je takov psota, e se nikomu nehce vythnout paty z domu, vtr v poryvech zved spadan list, do plativho a neustlho nku roztoil plechovou korouhviku na hasice, u hodinu poslouchme oba v setmlm krm bsnn vtru a nek na stee hasiky, a j po dlouh dob pocitu bezpe, pohody, poklidu mm najednou pocit, e se nco pihod, co peru tu ndhernou chvli naeho mlen, e mon nkdo pijde a svm banlnm pnm rozbije tu chvli, e zadupe na zpra a pak vezme za kliku, aby potom ped pultem chtl njakou hloupost, ale stane se nco jinho, co mn mon navdy utkv v pamti, co mn mon utkv v pamti tak, e kdykoliv pozdji, kdy uslym bsnn vtru a nakn korouhviky na stee hasiky, vzpomenu si, co se pihodilo v setmlm krm, a bude to mon mnohokrt, bude tomu tak asto, e u to nebude vzpomnka, ale nco, co trvale ponesu v sob jako jizvu po tkm vnitnm zrann... A opravdu k tomu dolo: tatnek, jak stl se zaloenma rukama na prsou pobl venkovnch dve, z jedn tetiny prosklench, dval se tm sklem na liduprzdn msteek, kde jenom vichr ustiv pemisoval zvje

140 /141

spadanho list za nku korouhviky, najednou zamylen, ale velice nahlas, a to zaznlo jako vkik, ekl: Co j jsem z toho ivota ml!? A myslm, e jsme oba pestali na okamik dchat, on proto, e vykikl nco, na co prv myslel, e vykl nco, co neml nejen nikdo slyet, ale ani tuit, protoe to vlastn vykikla nebo zastnala jeho due, a j proto, e jsem to slyel a kal si: Proboha, ke komu ten lovk mluv, koho vid, kdo se ho na co ptal nebo k emu se dopracoval v t mlenliv chvli, kam to a zael a pro co, vdy on se musel vrtit skoro sedmdest let pro nco, co tam touil najt, uvidt, zhodnotit, ale co neuvidl a nenalezl, a proto vykikl. Budu se jednoho dne vracet v setml chvli a taky tak kiet? Se synem nablzku? S rezavm nkem vtru za oknem? Mlha na starm hbitov tak zhoustla, e i nejbli ke a pomnky se daly sp tuit ne vidt, postupovala od jednoho k druhmu jak v lese od stromu ke stromu, a jestli jet ped chvl byla tu a tam vidt zadchan svtlka svek, te u tvoila v pliv stn jenom svtl skvrny, kter jsme s Jikem potkali cestou od hradu dom. Nahmatal jsem zpalky, sehnul se ke svce na hrob, ale zaplit jsem ji nestail. V tsn blzkosti za mnou prv nkdo el. No to pece nen nic divnho, eknete si, od toho jsou hbitovy, aby se na n chodilo. Ale ty kroky nebyly jen kroky pichzejcho lovka, byly opatrn, jako by nechtly bt slyeny, a byly zkoumav, jako by se rozhlely, ano, zastavovaly se a rozhlely a tajily pitom dech. Pely m o pr metr a zstaly stt. Te poslouchaly v hust mlze a lovk, kter je dlal, byl od hrobu, kde jsem depl, vidt jenom jako nezeteln stn. U jsem nemohl vstt, to jsem ml udlat, kdy prochzel kolem mne, te jsem musel zstat v podepu a ekat, a se bu vrt, anebo naopak odejde a zmiz v mlze. Zatm tam stl a ostrait poslouchal nebo o nem pemlel, nebo nco rozvaoval, protoe co jinho mohl dlat, vdy ze vsi nebylo vidt ani svtlko, nato potom dm nebo lovk, na kterho by se dval. Jet chvilku stl bez hnut, potom se obrtil a u ne opatrn a zkoumav, ale rzn a rychle se vracel, a kdy m mjel, hlasit ekl: Nikde nikdo. Skote pro vci a dme se do toho! a mlha v tch mstech, kde stl jet kdosi, ke komu ten lovk mluvil, oila pohybem. Te u jsem se mohl postavit, co se neobelo bez tlumenho zaklen, je mi pes edest, kolena a hbet u nemm jak ve dvaceti. Ale neodplil jsem se, jenom jsem opatrn dotpal do ela hrobu a opel se o pomn-

ek. Protoe hlas lovka, kter z mlhy promluvil, nepatil nikomu jinmu ne Vakovi, bratru Banky Slvie. Ani na okamik jsem nezapochyboval, pro tady je a pro s sebou m pomocnky: pijeli zlikvidovat hrob. Ped chvl pijeli autem a te z nho nosili ty vci ke hrobu, v nm jsou pochovni Vakovi rodie, Vclav a Daniela Vopatovi. To je vechno, ekl ensk hlas u hrobu. Zamkli jste kru? Ne. To se mus prsknout dvky! Prdlajs! Dovete je a zatlate. No kampak? Na to sta jedna! Nebo bte, ty, Martiko, zsta v aut, my to s mmou udlme! J se tam sama budu bt! Tak tady pokejte, j du zamt. Pudem radi s tebou! li vichni a m napadla belsk mylenka: schovat jim nad, kter donesli k hrobu, ale z obavy, e bych to nestihl, jsem to neudlal. Ale mohl jsem, nenali hned otvor pro klek, za tichho sakrovn trali prsty po dvech a chvli jim trvalo, ne auto zamkli. Chalupa, kde bydleli, u dneska nestoj. k se tam V sutch, osaml domek obklopen zahradou, kter hraniila s potokem. Chalupa nebyla jejich, bydleli v njmu, dlili se o ni napl s majiteli Patlokovmi. Pan Vopatov sedvala za oknkem trafiky, prodvala kuivo nebo se z oknka vyklnla a nabzela s kuivem obrovsk zdeformovan poprs, kter by st k zkaznkovi oknkem prolo. Pan Vopat, zstupce pojiovny Banky Slvia, ve volnch chvlch a tch bvalo poehnan sedval na zahrad u potoka, kde ml prak a toil bubnem, ve kterm eptalo prac se ito. Dval jsem vdycky pozor, co k. udku, ham! kvalo pomalu, kdy lo bubnem nahoru, udku, up! kvalo rychleji, kdy padalo bubnem dol. Pro udku? Samo si tak kalo. Pan Vopat obas piloil klack i dva na ohnek a obas sm pro sebe tie ekl: kal jsem ti, nedlej to! A te vid, vid! Kristepane! Kristepane! Nebo: Mm j to zapoteb? Nemm! Nemm! Kristepane! Pokyvoval pitom hlavou a vzdychal. V takovch chvlch jsem za nho pikldal: klack, dva. udku, ham! podkovalo ito. udku, up! odpovdlo si. Jednou jsem se otoil a uvidl druh oknko z jejich bytu, hledc na zahradu, na potok, na ns dva u praku. Za nm si ruce rychle strhvaly upan z ramen pan Vopatov a jin ruce pak trhly zclonkou. Nco jsem zajektal a toporn se hrabal na nohy, oi pod na t zclonce.

142 /143

Se! sykl pan Vopat a jeho oi za lacinmi brejlikami byly v t chvli kdesi straliv daleko a hluboko. udku, ham? ptalo se ln zvdav ito. udku, up! odpovdlo si rychle a posmn vzpt. Obvali jednu mstnost, v n kdysi bvala pekrna. Oba Vopatovi spali na jedn posteli, kluci na peci. Tak Patlokovi bydleli v jedn mstnosti, ale tch bylo mnohem vc. Jejich mnostv vak kolsalo: hned jich bylo est, hned osm. Gustav Patloka, jeho bratr Jakub, ena Gustavova, jej hluchonm sestra Emila a jaksi dti, nkdy jich bylo pt, nkdy jenom ti. Kde byli ostatn? Bhv! Gustav umel za vlky. Tenkrt si ho zjednal pan Jaro, aby mu vykopal studnu. Nali ho skrenho sedt na jejm dosud nehotovm dn, u studenho. Pi pohledu shora v t desetimetrov hloubce pipomnal nkm pohozen ern burnus. Lhev od patn vyplen samohonky, pln piboudlin, ml u sebe, a byla przdn. Pivolan doktor se dlouho na lhev dval, ne k n ichl. Pak tie hvzdl a po krtkm zavhn zapsal do mrtnho listu jako pinu smrti selost vkem, a lhev si vzal s sebou. Byla vlka, za plen lihu podomcku trest smrti. Po pvodu jejho obsahu se nikdy neptal... S Vakem jsem chodil do stejn tdy, ale kamardil jsem s jeho o ti lta starm brchou, s Bankou Slvi. Po, dem se mrknt! kal mi obas, vdycky veer, a thl m k jejich chalup. Potom, pitisknuti opatrn k oknu, jsme se dvali, jak se Patlokovi chystaj ke span. ensk stahovaly ivtky a sukn, s obnaenmi prsy chodily po mstnosti, nco si pro sebe huhaly, pehrabovaly se v hromadch pinavho prdla, a ne zhasly petrolejku, obvykle si nco navzjem vytaly. Vidls? sychral Banka Slvie a vznamn uplivoval. Emila, ta je m, co? Takle j je zmknt a tak honem nepustit! Nekal jsem nic, bylo mi dvanct let, sp na mne psobila pna a nepodek, kter jsem oknem vdal, zernal peiny, udupan hlinn podlaha a zbytky jdla na stole a na nich roje much. Eslipak nekdy votev vokno? ptal jsem se. Blzni? Bu be vepadlo, nebo be je u nikdo nezavel. Tak s spochel! pouoval m a pak dodal: O ns s zrovna takov! Jednou jsem z jejich okna zaslechl tich, ale drazn hovor: Tak dlej, ne pijde tata nebo kluci! kala komusi nalhav pan Vopatov. Star, hdam, tak brziv nepinde? ptal se musk hlas. Ale pijde, pijde, m jen na dv piva. Tak dlej a vypadni!

Po! ekl tie Banka Slvie. Mlky jsme vykroili. Tadyma n! poruil mi, kdy jsem zamil k lvce pes potok na Strnku. Pudem druh stran, vokolo kova Zahradnika! Tadyma je to na msteek dl! To je, ale mosm potkat Vaka, a pude ze sokolovne! Pro? Dom snad trefi! Trefi, ale dom te jit nemue! Te se Vaek hmodil s krompem u pomnku. Odkopval obrubnky, ena odhazovala hlnu, Martika pihlela. Obas se netrefil, zashl obrubnk a tlumen zaklel, v hust mlze nebylo tm vidt a on jako technick ednk neuml s krompem zachzet. Nebylo pochyb, likvidovali hrob, bylo jim na obt dojdt sem, vysazovat hrob, vozit vnec nebo kytku na Duiky. A obrubnky odkope, vykope jmu, pomnk do n svrhne a ve zahz hlnou. Za vlky pr pan Vopatov koketovala s Nmci. Nkdo ji den po vlce psemn oznail na patinm mst za kolaborantku, a proto si pro ni pijeli. Stl jsem ped domem, u krmu. etnci Klvaa a Nevdal ji vedli mezi sebou k autu, kter na n ekalo u stanice. la v ernch hedvbnch atech, s koketnm kloboukem, s takou v ruce, a kdy m mjela, rozpait a zmaten se usmla. Msteek byl pln lid, ensk posykvaly, chlapi honili huky po hlavch a hrabali se v ztylcch. Vrtila se za tden dohola osthan. Snad pl roku nevyla z domu, dokud j znovu nenarostly vlasy. Jej udn byl vlastn jen krut ert. Pestoe j nic neprokzali, jet za sto let o n budou v Tasov mluvit jako o kolaborantce. Pan Vopat se potom ivil praenm ita, jako manel kolaborantky ztratil msto u pojiovny, kluci se zachrnili ped hladem tkem: Vaek do vsetnsk Zbrojovky, Banka Slvie do Brna, kde pracoval u strce male. Pr let pedtm jsme byli s Bankou Slvi u nich v kuchyni. Mutra fasuje kuivo v Medii, fotr je na piv. Na, zapal si! ekl mi Banka Slvie a postril mi po stole, u nho jsme sedli, zorku. Kuchy byla temn, cel den v n svtili ptadvactkou rovkou. Zorka mi protahovala hrdlo jak hav drt. Kde je Vaek? zeptal jsem se. Zhn fotrovi po sedlcch ito na praen. ikal sem mo, abe jel s mutr, ale nescel, hajzl! Co be tam dll?

144 /145

Dval na o pozor. Abe nela k Svobodum, za mladm. Stai, de leze von k nm! Te mesli Svobode, co k nm jezdi jako gent? Jo, ten. Po sepsn objednvky se pan Svoboda v naem krm vdycky opel o textiln pult, zamrkal na mne a poruil: Dones mn dva aspiriny a trochu vody! Pak chvli klbosil s tatnkem o niem a znovu mn poruil: Nava dvacet deka oech v okold! a vstril sek do kapsy a se slovy Skom si k Vopatm! vychzel z krmu a zahnul na Strnku. Pravideln jednou za msc. A tatnek mval vdycky v tch chvlch plno prce vzadu v krm. Te jsme sedli u stolu, zorky nm protnaly hrdla, zorky, kterch bylo za kaku deset, a j se zeptal: Te mesli, e s tm Svobodem...? Nemeslim, vime to! Jedn mo to spoitm! Jet chtl nco dodat, ale vtom v sni vrzly dvee a kdosi vychzel na dvorek. Oknkem vedoucm na zahradu, tm, v nm jsem ped asem zahldl n ruce strhvat upan z pan Vopatov, jsme zahldli hluchonmou Emilu: la s kokem do stodlky pro devo. Bylo ped polednem, przdniny, a v chalup, jak se zdlo, nebylo ivka. Chlapi Patlokovi nkde podlkovali, dcka slyet nebylo, nejsp bhaly po vsi, matka se hrbila u nkterho sedlka pi vzn jemene, a bramboraku, kterou rno nachystala ped odchodem na plotnu, svede uvait Emila. Hluchonmou nikdo ve vsi do prce nechtl. Obas jsem ji v krm obsluhoval. Cha-cha-cha! vydvala skeky ped pultem a strila mi do ruky paprek, kam j napsali, co m koupit. Nkup jsem j narovnal do taky a penze nazpt j vtiskl do ruky. Cha-cha-cha! vyrela pak ze sebe a vycenila na mne stepiny zub. Kolik j mohlo bt? tyicet? Padest? Ticet? Kolik je vm let, Emilo? Cha-cha-cha! smla se, tela si bosm chodidlem ltko a cosi ukazovala rukou. Dones Emili trka! poruili j jednou chlapi v krm koalku a pak se za n dvali, jak se vrvorav potc na Strnku. Chni-chni-chni! pitla pitom, ermovala ped sebou rukama nebo se zachytvala zdi lihovaru, jednou dokonce upadla, a tak jsme ji s tatnkem zvedli, pomohli j dojt dom. Chlapi za nmi pestali povykovat,

smch je peel a koalku u j nikdy neporuili. Te la do stodlky pro devo a bance Slvii zeskelnatly oi. Po! zavelel pikrcen a vyrazil od stolu. Kam? zabreptal jsem zmaten. Za Emil, vole, hrbnem si! Toporn jsem se zvedl od stolu, cosi ve mn vrvoralo. Bylo mi tinct let a ona byla pece moje zkaznice. U ztra me pro nco pijt do krmu. Tak kde se?! kiel Banka Slvie na dvorku u v otevench dvkch do stodlky a pak se vrhl dovnit. Thl jsem se pomalu za nm, ped oima udupanou hlnu u Patlok v kuchyni, peiny zernal pnou, zbytky ehosi na stole, na nich mrana much a uboh pytlky Emilinch prs nad nimi, jak se naklnla nad petrolejkou, aby ji zhasla. Ty pytlky ml te v hrsti Banka Slvie, a zejm ne poprv, protoe se Emila nebrnila ani nepitla, sedla na palku a hihala se, bosma nohama hrabala v borov otpce rozvalen u palku, ani pustila z ruky kok na devo. Stl jsem ve dvech a obraz toho, na co jsem se dval, nabval zvolna na ostrosti, jak m oi pivykaly eru. Vedle u Zahradnk koval ny kon, a sem byl ctit pronikav pach plen rohoviny z kopyta, na kter mu pasoval z vhn vytaenou podkovu, k se patrn dsil, nervzn frkal a pelapoval zadnma nohama a ny Zahradnk kiel: Stuj, potvoro! A ve, fotr, pote sem a pomute dret, de ten Honza s t hajtr lit jak hadr na huli! co patilo pacholkovi, kter kon pivedl a drel, a Banka Slvie pootoil hlavu a kiel na mne: Tak po, te te! a naposled stiskl pytlky takovou silou, a Emila zanakala a zaala ho tlouct po hlav pstikami, tmi pstikami, do kterch jsem j vdycky zavral dlan s drobnmi nazpt, a ona si m teprve te vimla ve dvkch, v silou Banku Slvii od sebe odstrila a polekan kviela: Cha-cha-cha! a marn pitom hledala aspo jeden knoflk, aby zmenil vstih, z kterho j jet pod visely rov pytlky, te s rudmi skvrnami od stisk prst Banky Slvie, vrvorajcho dozadu na konec stodlky, kde za trmem chvatn rozepnal poklopec, rval ven pirozen, kropil s nm devo, oi nmsnho. Venku, po cest kolem stodlky, pdil zakovan k, splail se vidinou hav podkovy pinen v kletch z vhn a letl v divokm cvalu k plotu, jednu nohu zvedal v ne ostatn a bolest z kadho dalho kroku z nho dlala len zve, kter nezastav dn pekka ani konejiv lidsk hlas, ale za nm se ozval zuiv kik nyho a syiv proklnn

146 /147

pacholka, pdcho za konm, urvanou opra v ruce, a kolem mne se s kvienm prothla Emila, prskla za sebou dvky, take jsem v nhl tm sp jenom tuil ne vidl Banku Slvii, jak se na nejistch nohch ke mn bl od zadnho trmu stodoly, s piblblm vrazem v tvi a vyhaslma oima, a jak jeho roztesen prsty bloud po poklopci a hledaj knoflky, zatmco se mi chyst nco ct... Mlha zhoustla, u to bylo jemn men, z katan a lip vyszench na hbitov padaly kapky vody jako pi drobnm deti, konily svj krtk ivot mlaskav v hln a ustiv na paprovch, navoskovanch kvtech vnc na hrobech, dal se ttily o pomnky, tak o ten, o kter jsem se opral, a smely mi tv jako lehounk vodn t, na vi kostela zastnala lanka zvedajc kladiva, aby je vzpt nechala tyikrt dopadnout na mal zvon a estkrt na velk, a ti ti kousek ode mne konili svou prci, chvilku hekali nmahou, jak pevraceli pomnk do vkopu, a pak funli po t nmaze a ob ensk si hned braly cigarety a zapalovaly je u sousednho hrobu o pikren plamnek svky, Vaek na tu neopatrnost nic nekal, jen cosi nezeteln mumlal, pestoe vyrstal mezi policemi plnmi cigaret, sm nikdy nekouil, a pak vichni stli nad dvojitm hrobem, v jeho pzem byli pochovni Vakovi rodie a v prvnm poschod pomnk s kem a se jmny Vclav a Daniela Vopatovi, take zbvalo erstv hrob jen zahzet, stailo nahrnout trochu hlny nohama v gumcch, trochu pilpnout a znovu nahrnout a hotovo, ale cosi v jejich mlenlivm a tichm postoji spatnm mi kalo, e hotovi jet nejsou, e se chystaj na nco jet dleitjho, ne bylo vyhlouben toho druhho, mlkho hrobu, kam pevrtili ern mramor se jmny Vakovch rodi, jeho dopad na dno vkopu temn zadunl, take mohl Vakovi pipomenout dopad rakve neetrn sputn na dno hrobu ped lety, pi pohbvn matky, kdy s Bankou Slvi spoutli rakev u hlavy pomaleji ne jejich bratrnci z otcovy strany z Kundratic, kte byli se spoutnm u strany u nohou o chlup rychlej a jejich nezaten provaz se u zvlnil, zatmco oni byli s rakv jet pl metru nade dnem hrobu, vimli si vytavho pohledu bratranc, rzem provaz povolili a zaznlo temn a dut dopadnut na dno hrobu, zvuk v okamiku deru nepeslechnuteln a nezapomenuteln pro zbytek ivota, zvuk, jen v sob neseme jako trvale oteven zrann, kter se nikdy nezjizv... Kde to je? ptal se Vaek v mlze a ve tm. Tys to nevzal? divila se jeho ena. Ani bych na to neshla! prohlsila dcera.

Dals to do kufru! ekla ena. Vzpomnl si: ano, do kufru, sm schrnku zabalil do hadru, aby to po cest neklepalo o rfek rezervy nebo o vercajk. Tpal mlhou k vozu, v ruce pocinkval klky. Vzpomnl si. Z radosti nad tm se mu chtlo zahvzdat, ale pak si uvdomil, e jde pro urnu, a nechal toho. Ty dv u hrobu si znovu zaplily cigarety. Konen se toho zbavme, a tch cest taky! Pro ml tak divnou pezdvku? Pezdvku? Urit ml! Ten lovk, co nm tenkrt pijel ct, e umel, mu tak kal. J si jenom pamatuju, e byl tady odtud. Tati, ty v, pro mu kali Sparta-Slvie? To nevm. A ani nechci, ekl tie Vaek, kter dorazil od auta s urnou, poloil ji na zem a nohou j pomohl do vkopu. Tak se Banka Slvie po tolika letech vrtil dom... Telefon tenkrt zazvonil den ped tdrm dnem. Prv jsem odchzel a zamykal za sebou, pes kovov zvuk kl jsem slyel uvnit zvonn. Na okamik jsem zavhal, ale pece jenom jsem se vrtil. Slyel jsem slab vzdlen a jakoby velikou dlkou utrmcen ensk hlas. Nemocnice st nad Labem, mohla bych mluvit s pedsedou nebo tajemnkem? Mluvte s nm, ekl jsem a byl pesvden, e jde o njak omyl. Prosm vs, u ns v nemocnici v st zemel pan .rantiek Vopat, podle trvalho bydlit v obanskm prkazu z Tasova. Mete mi potvrdit jeho totonost? Myslte Banku Slvii? zeptal jsem se hloup. Co prosm...? M u vs pbuzn? Ne. Bratr ije v Blansku. Mete ho uvdomit, aby zadil pevoz a poheb? Ano, jist, to mohu udlat... Kde se tam u vs vzal? Co se mu stalo? Na co umel? ptal jsem se rychle, ale pece jenom pozd, dlkou utrmcen hlsek poloil sluchtko. Adresu na Vaka jsem neznal a u ns ji neml nikdo, tm jsem si byl naprosto jist, pes mezimstskou stednu jsem se spojil s VB Blansko, podal tam podle hlasu mladho pslunka, aby mi v evidenci obyvatel zjistil Vakovu adresu a vc zadil. Spolehnte se! ekl.

148 /149

Tm pro m mla bt cel vc vyzena, ale nebyla, protoe pesn za deset dn, druhho ledna, mi tent dlkou utrmcen hlsek volal z nemocnice v st, e pan Vopat tam doposud je a e jim zan dlat starosti, a prosil m, abych udlal nco, aby ty starosti pominuly. Vykoktal jsem ze sebe, jak jsem celou vc zadil, a omluvil se za VB v Blansku, el dom, vzal auto a jel tam. V evidenci obyvatel jsem dostal adresu a za deset minut mi otevela dvee Vakova bytu jeho ena, km j, kdo jsem a pro jsem pijel. Banka Slvie je po smrti, je teba zadit pevoz ze pitlu v st a vypravit poheb, co by ml udlat jeho bratr, tedy jej mu, protoe o jinm blim pbuznm nevm. Dvala se na mne dlouho a nechpav a pak se zeptala, kdoe to umel a komu, a j u otvral sta k nov odpovdi, kdy vyel z pokoje do chodby, kde jsme stli, jej mu, tedy Vaek, a ekl: Slyelas, brcha umel. Postav na kafe a ty po dl. Sedli jsme v kuchyni proti sob a mlky se na sebe dvali. Nevidli jsme se ticet let. Po tch letech byl a neuviteln podobn matce: ml jej nos i drobnou bradu, pod elem jej oi, ale nebyly tak usmvav a koketn, jeho oi se dvaly chladn a cize a neustle jimi uhbal. A na ty oi jsem kdysi skoro denn vdal stejnou tv za oknkem trafiky, za n slab rovka mhouila oi na neustlanou postel a burnusy na peci, pod nimi spvali kluci, na oknko, kter se dvalo na zahradu a na pana Vopata hrbcho se u praku. udku, ham! udku, up! A za oknkem si chvatn ruce trhaly z ramenou upan. Usml jsem se. To nen k smchu! zaval Vaek zuiv. J mu mm vypravit funus? V, co mn nadlal v ivot vostudy? Ve fabrice, ve mst i tady v barku? Chodil za mnou pro prachy jak do trafiky, a vdycky voralej! A kdy jsem mu stovku dal, nemoh jsem se ho zbavit, zrovna tak, jako kdy jsem mu ji nedal! Tady na podlaze spval, mo smrdl na sto hon, a kdy chrpal na lavice v parku, dovedli mi ho policajti. Cel msto ns znalo lp ne starostu! A te mu mm vypravit funus? Vnce a kytky a muziku a co jet, krucinl?! Technick ednk, stlo na vizitce pod jeho jmnem na dvech bytu. Je to hodn, nebo mlo? Jako kluk s nmi nikdy nehrl fotbal nebo paska, neznal zbrknut palec, protoe nebhal bos, neml kamarda, nebhal v houfu dt, v hrsti mu nepocukval provzek od hvzdy nebo draka, jak je rval vtr k podzimn obloze, ani dnou pezdvku neml. Ticholpek? Ne! Kolem mne se s pitnm znovu prothla Emila, ale v t vtein, ne za sebou prskla dvky, jsem jet stail zahldnout

Vaka. Stl na dvorku a hav se dval tmi doposud otevenmi dvky dovnit stodlky. Pak mi prsknut dvek vzalo Vaka, Emilu i dvorek a dalo mi ve tm jen tuit Banku Slvii, jak se ke mn bl na nejistch nohou od zadnho trmu stodoly, s piblblm vrazem v tvi, s vyhaslma oima, s roztesenmi prsty na poklopci, a jak se mi chyst cosi ct. Ano, ale co to jen tenkrt ekl, ksakru? Vidls ho, sraba? zasyel, zapnal si poklopec a zamumlal: Zas bode alovat, posran srab! U chvli jsem se dval z okna, vedlo na hbitov. Jako u ns, i tenhle hbitov byl nov, kolem vyasfaltovanch cestiek zelen plochy, na nich plaziv borovice, tje, v pozad modern budova s obadn sn. Prv se otevely vstupn dvee, na venkovn schodit vyel ceremoni, s mrnou klonou a dstojnm pokynem ruky zval za sebou prvod pozstalch i smutench host a deset muzikant pod schoditm zvedlo nstroje. Taky jsem se zvedl. U jsem tady neml co dlat. Vaek za mnou vybhl, v chodb se kmitlo dve, jak odskoilo od dve, za nimi ns poslouchalo, nevnmal jsem za sebou bcho Vaka, u jsem se neotoil a zbsile jsem vychrlil: Banka je v st, ve pitle na led. U trnct dn, a oba u toho mme dost! To bude pro vs, podvala mi za trnct dn pan etn pes stl sluchtko s mezimstskm hovorem. Nemocnice st nad Labem, uslyel jsem utrmcen hlsek. Von tam furt je?! vyrazil jsem ze sebe. Ano, jet pod. U dlouho nebude! pratil jsem vztekle se sluchtkem a sedl k psacmu stroji a napsal: Jestli sem jet jednou budou telefonovat z st, e tam Banka Slvie jet je, zadm poheb sm a mstnm rozhlasem podm nae obany o ast. Raztko, podpis. Telefon z st se u neozval. Odjeli. Zaplil jsem na naem hrob svku a peel k mstu, kde ped chvilkou stli. Dv svky mn zbyly. Opravdu zbyly...? Zaplil jsem ob a zapchl do erstv pekopan hlny. Jet njak as potrv, ne se na n uchyt trva a vechno splyne s trvnkem. Ale pro nkoho mon nesplyne nikdy... Za chvli jsem usedl v temnm slku hospody u kamen a Jik mi nesl plechov litrov hrnek horkho grogu. Poteboval jsem ho.

150 /151

Kdes bhyl tak dlho? zeptal se pes virinku. Na hbitov. Byli tam Vaek Vopat a Banka Slvie. Na dkaz nevry pohnul virinkou vpravo, vlevo. Vpravo, vlevo. Nkolikrt. Pak nehybn ekal, co eknu. Vaek v aut, Banka v urn, upesnil jsem. Jik pikvl a virinka pikvla souhlasn s nm. Stl jsem tehdy ve dvkch stodlky, a jak si m oi pivykaly vidt v eru, obraz toho, na co jsem se dval, nabval na ostrosti. I tady si m oi pivykaly vidt ero, na protj stn jsem zaal rozeznvat Jikovy obrazy. Zelen na nich byla pod jako ern; jako njak pevelice chmurn poselstv. love, mosi se voenit! domlouvala mu matka, kdy bylo Jikovi ptadvacet. Dva roky u chodil s dvetem z Hemanic no, chodil nechodil, nkdy si spolu vyli. Mlky lapal po hemanick silnici, e vedla ona. Jednou ji vzal za ruku. Neucukla. Vida! kal si potom doma, mm dve! Teba m nechce? namtl zaduman matce, pamtliv toho doteku rukou. Tak mosi odlat neco, abe ti mosela chcit! radila matka poouchle ze svho kesla. De j si netrfm! Tak si trfni, mn se libi! zvila hlas. Troufl si za pl roku, kostrbat ze sebe vysoukal, e spolu chod u dlho, a tak, co kdyby...! a pozvednutou rukou naznail zatrn po jejm ramenu. M smlu, Pepku, dneska to nende! zasmla se. A podruh, dodala, u bez smvu. Pepku? Pro ekla Pepku? Asi proto, e s njakm chod, napadlo ho. A ten si u dvno trfl, eklo v nm cosi a ruka mu klesla dol. Pak stl ped svmi obrazy celou noc a rno dospl k nzoru, e ta jeho zelen u neme bt temnj. A podruh, a Pepku, ekla. U je to tyicet let. Ona je bezmla zrovna tak dlouho vdan. Stalo se to tamhle u tch vrtek na dvr. Kad den ji tam vid, kdy stoj u okna v kuchyni. Ona m pod stejn mladou tv. Pepku, ekla tenkrt. Nepebolelo to dodneka... Za mmi zdy byla svtnika, kde pt let umral Jikv otec. Leel v posteli neschopn ei a pohybu, tak jak ho tam tenkrt dovlekl Lomikar. Pedtm tam spvala jeho sestra, ne se provdala za Zezulu z Ulice. Dlh Zezola, pezdvali mu u ns, v lt i v zim obleen v burnusu bez

knoflk, pevzanm povslem z cepov slmy. T rpiko! kiel na kluky a snail se je zashnout biem, kdy mu poskakovali za vozem, na kterm vezl dva kopeky hnoje. Te rpiko, kal tie svmu nejmladmu synovi v ptapadestm na pd, kam se dothl ze zpadnho pohrani s nohou prostelenou upilovanou kulkou, kdy se pokusil pejt hranice, a zasypval mu rnu prkem z livch bylin, nasbranch, usuench a utluench v hmodi starou Vidlakou, te rpiko, eptal a v t chvli to vbec nebyla nadvka... Zezulka... Zasvobodna spvala ve svtnice za mmi zdy. Prosklenmi dvemi odtud prosvtalo svtlo a j jsem ekl: Sviti ti tam svtlo, Jirko. Neekl nic, s pohledem upenm na sv obrazy na protj stn zejm pemlel o poselstv t temn zelen. Po tvrthodin zaal grog spolehliv psobit: slyel jsem hlasy dvnch kamard, teskot sklenic, zeteln hlas gramofonu z pilehl kuchyn. Po boku Jikovo mlen, blaen jsem vychutnval teplo a pohodu ptm slku hospody. Duiky budou, kal jsem si v duchu, usmval se, napil se grogu a vzpomnl jsem si: To vdycky pijdvali odpoledne Svobodovi z Medie, kad rok. Stavili se na hbitov, na hrob jaksi tetky dali vnec a zaplili svku. Pak u ns svaili. Kafe bylo bl a bbovka ten. Sedval jsem za kamny u zdi, u stolu nai a ti Svobodovi. Se synem byli ti. Liky zvonily o lky a trousily se chudik vty. Obchody nikdy nely, doba byla zl, aby za rok byla hor. Sedl jsem za kamny a nkdy poslouchal ty u stolu, a nkdy vtr, jak komnem sestupoval k plamenm. Tmlo se, ale petrolejka mla jet as a stny v koutech dostvaly psnou tv. Tmlo se. Bude vlka, ekl kdosi u stolu. Pijdou patn asy, ekly stny a najednou jich bylo vc. Tmlo se. A venku vdycky zaal padat prvn snh. Tmlo se a neslyn pichzeli dvn mrtv, aby obklopili stl, u nho ticho prolamovalo prsty vpleten do sebe jak pi seanci. Konen svitla petrolejka, aby rychle rtala mezi stolem a zhrobm v okn tkou m. Setmlo se a venku pod jet padal ten prvn snh... Usml jsem se a znovu se napil, poteboval jsem to, abych mohl dopovdt: Po vlce jezdit pestali. Mladho zastelili v ptatyictm pi medickm povstn v Kosteln ulice a sta to nechtli pet, a odmlel jsem se, protoe se zaaly dt hrozn vci: Jik pomalu vythl virinku na dva prsty od zub a ekl tak tie, e jsem mu st rozuml:

152 /153

Karel vestka Msc jako ryb oko

Prvn vydn K vydn pipravil Ji Hork Typografie a sazba Pavel Rt Redaktorka Jaroslava Jiskrov Vydala v roce 2003 nakladatelstv Jaroslava Jiskrov Mj, Dominova 2466/9, Praha 5, jako svou 6. knihu a Dokon s. r. o., Kovk 10/788, Praha 5, jako svou 32. knihu Vytiskl Akcent tiskrna Vimperk, s. r. o., pidrova 49, 385 01 Vimperk Doporuen cena 195 K ISBN 80-86643-04-2 (Jaroslava Jiskrov Mj, Praha) ISBN 80-86569-37-3 (Dokon, Praha)