Beranová, M - Senoseč

ARCHEOLOGIE VE STREDN~CH CECHACH 9,2005, str.
9-65
HlSTORlE SENOSECE V CECHACH PODLE ARCHEOLOGIE

Magdalena Beranova
OTAZKY SUSEN~ SENA V NEOLITU A V DOBE BRONZOVE

ObecnE piedpoklidame, i e poCatky zamErnCho sklizeni trivy za uCelem suSeni a skladovhni ve formE sena patii a2 do doby, kdy jsou doloieny nejstarSi nastroje, ziejmE specializovan6 na tuto Cinnost, tj. ieleznC kosy. NejstarSi kosy, resp. kratkC kosy neb0 polokosy patii ve stiedni EvropE a u nas zvlaStE zhruba do poCatku druh6 poloviny 1. tisicileti pi. n. I., do mladSiho halStatskCho obdobi (Beranova 1989; 1990a; BYichac'ek - Beranova 1993). Nemylime se vSak? Nemohly existovat obdobnk nastroje u i v pfedchazejicich pravEkych obdobich? A. Steensberg (1943)jii vice nei pied Sedesati lety zkouSel kosit kamennymi a bronzovymi Cepelemi srpd, k nimi piidElal delSi dievEnou rukojef, jen o malo kratgi, n e i jake maji neb0 mohou mit kratkC kosy se ieleznou Cepeli (obr: I ) . ExperimentalnE tak sklizel oves a jeCmen a vysledky srovnaval s tEmi, kterC dociloval etnografickymi srpy a ieleznymi kratkymi kosami z Pimskeho a vikingskeho obdobi. UspEl a dokazal tak, i e takto rekonstruovan6 kamenne a bronzove Cepele srpii lze ke koseni pou-
Obr. 1. JeCmen pokoseny replikou bronzoveho knoflikoveho srpu, dopln&neho nasadou jako kratka kosa. Podle Steensberga 1943.
iivat. Na pokoseni jednC hrsti vSak potieboval obvykle sedm udenl, a to pracoval s novou replikou, patrnE dostateCnE ostrou. Proti pouiivani bronzovych a kamennych srpii jako kosy na obili vSak podle mCho nazoru svEdEi nEkolik skutecnosti. Oves by1 obilninou, ktera se ve stiedni EvropE v pravEku prakticky nepgstovala. JeEmen by1 nEkdy diileiitf, ale hlavni obilninou byvaly obvykle pluchatk pSenice dvouzrnka a jednozrnka. NejdBleiitEjSi pravEk8 obilnina naSich zemi, pSenice dvouzrnka, ma pokud jde o sekani resp. podsekavini na zpdsob koseni kosou zasadni nevyhodu: klasy se lamou a pii prudSim
10
Magdalena BERANOVA
Obr. 2. Ldmava zrna seni ice dvouzrnky, vysevane na pokusnem politku v Praze-Ruzyni v letech 1981-1985.
uderu mdie zQstat na stCblu jen polovina neb0 vQbecnic. Cim je dvouzrnka zralejSi, tim je lamavost klasd vEtSi (obl: 2). StCbla dvouzmky, jak jsme spolu se Z. Tempirem vyzkouSeli a jak jsem jii i jinde uvidEla (Beranova 1986a; 1987; 1993),byla pomEmE jemna, dvouzrnka se dala kosit velmi snadno, ale stejnE snadno se stkbla podi'ezavala a hrst'ovala kamennfmi a bronzovfmi srpy. Na ostrosti srpd piitom pEliS nezaleielo, m61i jsme nastroje tCmEi' uplnE tupC. Pracovali jsme totii vEtSinou s originaly s t w m i nEkolik tisic let, ktere jsme vdbec nemohli pfiostfovat. Nasady kamennfch a bronzovfch nastrojd jsme ovSem rekonstruovali kratgi, jak se na srpy hodi (obl: 3; obl: 4). MEli jsme pravdu? Soudime, i e ano, ale nazory a vfsledky experimentd nejsou nikdy dokladem stoprocentnim.
kratke kosy, dopln8ny kratS/nasadou. Rekonstrukce M. Beranova.
Obr. 4. ZnB dvouzrnky s nim v roce 1984.
Historie senoseCe v Cechach podle archeologie
11
Pfi inich dvouzmky s vysoce l h a v y m i klasy je nutno zddraznit dalSi problem. Obili pokosene kratkou kosou totii zdstAv.v8leiet na pom6m6 vysokt5m stmigti. Co by neupadlo pfi koseni, mohlo by se ztratit pfi sbirani klasd z vysokkho stmiSt6 a pfi hrstovhi. Myslim, i e tak vysokou dalSi moinou ztratu by prav6ci zem6d6lci sotva riskovali. Oves a jeEmen, kterC sklizel A. Steensberg pfi svych pokusech s kratkymi kosami, se zacinaly sklizet dlouhou kosou u i v 15.-16. stoleti, nejdfive ze vSech obilnin (o tom jii m v e Beranova 1957; 1975; 1980, sr. tki dile), byly ke sklizni kosou nejvhodn6jSi. U pSenice i iita na rozdil od nich v Cechach a ve stfedni Evrop6 vdbec dlouho panovaly obavy, i e se zrno zaEne sypat a East urody bude tak Ei onak znehodnocena neb0 vdbec ztracena. Proto se jeSt6 v 19. a n6kdy i v prvni polovin6 20. stoleti v mnohych zemich pracovalo vyhradn6 srpem a poinut6 obili se hned hrstovalo. K tomu se vratime jeSt6 v dalSi souvislosti. U dvouzrnky zmo z klasfi sice nevypadhva, ale lamavost klasfi, jak jsme jii uvadgli, mfiie bft v6tSi katastrofou. Jestliie jsme nepovaiovali za vhodne ba povaiovali dokonce prakticky za nemoink pouiivat Eepele kamennych a bronzovych srpovitych Eepeli jako kosy na obili, neznamena to, i e se s nimi nemohla kosit trava na zpfisob kratkk kosy, jak jsme pouiivali repliku Eepele z Niine MySle z mladSiho halStatskkho obdobi. Ke koseni travy s ni se jest6 vratime. Je vSak nutno upozornit, i e jeEmen a oves maji obvykle m6kEi stCbla nei nep6st6ny v y s o l j travni porost a prace by byla asi naroEn6jSi. KamennC neb0 bronzovk srpy resp. srpy s kamennou neb0 bronzovou Eepeli se vSak mohly hodit na travu i ve form6 skutecnych srpd, tj. s kratkou Eepeli. Kamenne srpy z neolitickych a eneoliticljch kultur, nalezenC na uzemi n6kdejSiho SSSR jak v evropskych tak asijskych kulturach, zkouSela v tomto sm6ru G. F. Korobkova (1978) a jeji pokusnicky tym. Vytvofili si repliky diznych typfi t6chto srpd, a to jak s Eepelemi z n6kolika kratwch Sikmo nasazenych Eepelek, tak s delSimi rovnymi Ei lehce pdlmgsicovitymi Eepelemi, a sklizeli s nimi p6stovanC obili, travu, plan6 rostouci obilniny neb0 ufezAvali v6tviEky. Obili i travu brali hrstgmi, pfiEemi hrst6 travy ufezavali blizko zem6, obili trochu vySe, ale ne pEliS. Na pouiitfch srpech potom zjigt'ovali pod mikroskopem stopy, kterC na nich ta Ci ona prace zanechala. Trasologickk stopy na kamennych srpech, s nimii se inulo obili, byly jin6, n e i pfi inuti travy (Korobkova 1978, obr. 3). Autorka bohuiel neupfesiiuje, jestli byly srpy na travu v n6kterjch kulturach skuteEn6 uiivhny a v kterjch. Nepochybne je jenom inuti obili. StruCnC zminime, aEkoliv to pro niS problCm neni tak ddleiite, i e podle oprav a opotfebeni srpd, zasazovini novych Eepelek a pod. experimentalni kolektiv zjistil, i e s ngktej m i srpy byla prace moina jen 20-25 hodin a pak byly vyhozeny (v nskterjch asijskych kulturach), jine, zejmkna pozdn6 tripolskk, byly opravovany a slouiily asi 2-3 sezony. Srpem ,,jednorazovym" se patm6 sklizelo pole velkC 400-625 m2, c o i - jak soudi G. F. Korobkova - byla patrn6 obvykla rozloha neolitickych Ei eneolitickych poli. To u i jsme vSak odboEili od naSeho tCmatu. TrasologickC rozbory, urEujici, zda se ten Ei onen srp v naSich neoliticljch Ei ran6 bronzovych kulturich pouiival take na travu, nemame zatim pokud je mi z n h o v naSich zemich k dispozici. nu ti travy srpem s kratkou rukojeti vSak upln6 vylouEit nemdieme, i kdyi s nim podle naSeho nazoru mdieme spekulovat pfedevSim za zvlaStnich okolnosti. Travu neb0 jiny druh zeleneho krmiva je moine take v urEitCm omezenkm mnoistvi utrhavat rukama. Je vSak nutnC uvaf t, jak se pravgci zem6dClci v neolitu, eneolitu a v dob6 bronzove o dobytek v zim6 starali, zda a Eim ho v t6 dob6 krmili Ei pfikrmovali. Nelze pochybovat o tom, i e ve starSim prav6ku bylo obilniifstvi a chov dobytka vzajemn6 propojeno. Zda v urEitC dob6 neb0 v urEit6 oblasti pfevaiovalo p6stovani polnich plodin neb0 naopak dobytkifstvi, lze zatim na zfilad6 naSich dosavadnich znalosti t6iko urEit. I kdyi vime, i e po cely prav6k i stfedov6k jedli lide ve stfedni Evrop6 potravu smiSenou, pro prav6k zatim neumime stanovit, jaky kdy by1 pom6r jednotlivych sloiek potravy ve vyiiv6, zda a u koho ta Ei ona sloika pfevladala. V souCasnC dob6 se zaCina se zkoumanim zinku a stroncia v kostech davno zemfelych lidi. Model potravy maso, mlCko a syry pfedstavuje velky pfisun proteinu a tedy i zinku, zatimco rostlinna potrava je zdrojem stroncia (SmrEka - Salas' - Jambor 1986). V dob6 rozvinuteho zem6d6lstvi, resp. obilnafskk vyroby, koncentrace zinku a n6ktejch dalSich prvkd ve skeletech klesaly. Zatim mame k dispozici jenom omezenf poEet rozbor6, ale je zfejme, i e jsou pro budouci bidini nezastupitelnk. NejniiSi pfisun zinku a tedy nejmenSi konzumace masa byla zjiStEna na neolitickych pohfebi'itich v T6Seticich na Morav6 a v Dillingen-Steinham, nejvySSi naopak u Germand (SmrcZca - Jambor - Salas'2004). Podle urCeni izotopd v kosternich souborech z neolitu se strava neolitickych populaci vyrazn6 odliSovala od stravy me-
12
Magdalena BERANOVA
zolitickych lovcfi a rybaifi (Smrc'ka a kol. 2004). Na neolitickych sidliStich ve Vedrovicich, na jejichi kosternim souboru byly rozbory provadEny, byla populace zavisla na rostlinach typu C3 fotosyntetickkho cyklu (pSenice) a s ~ z n y m zastoupenim proteinfi rostlinneho a biologickkho pfivodu. Podobny typ stravy by1 nalezen u neoliticke populace z oblasti Danska. D. Dreslerova a J. Sadlo (2000) soudi, i e alespofi na poCatku neolitu pievaioval chov dobytka. Vyklad rozsahu, vynosfi a nejstargich forem pravEkeho zemEdElstvije vidycky do znaCne miry vEci nazoru. Je vSak nepochybne, jak oba autofi prokazuji, i e nemfiieme poCitat s tzv. pfivodnim panensljm pralesem na jedne strang a s kulturnim otevienym bezlesim na strang druhe. Bghem holocenu existovala urCita mozaika obou, ale nemgla trvaly charakter. Lesni a bezlesni prostory mEnily tvar a velikost, pksunovaly se, vznikaly a zanikaly, piipadnE se i vzajemne stfidaly. PatrnE existovalo dost svEtlych bezlesych prostor, na nichi mohla byt pole. V teto souvislosti upozornime na nEktere pravdEpodobne zpfisoby neolitickeho zemEdElstvi. Mohly se rozrjvat volne zatravnEne plochy a osevat bud nepietriitE neb0 s kratSim C i delSim odpoCinkem. NEkde se mohl kacet les a na jeho mistE vysevat obili. Kaceni a paleni lesa za Eelem ziskani poli, pokud existovalo, patrnE nemElo charakter pozdEjSiho stiedovEk6ho kluCeni za uCelem trvaleho odlesnEni. Mfiieme a moina i musime alespofi v urCite miie poCitat se iarovym zemEdElstvim, resp. se iarovym zpfisobem obdElavani zalesnEne phdy. Vysokk stromy se pokacely neb0 nechaly uschnout po odstranEni pruhfi khry, aby pak samy spadly, proschle dievo se spalilo. Selo se do popela jeStE tepleho bez jakehokoliv dalSiho rozryvani. ~ r o d y byly nesmirng velkk, ale bEhem nEkolika malo let rychle klesaly. Pak se pole opustilo a postupnE se navracely Eoviny a nakonec stromy. To nevedlo k trvalemu odlesfiovani, naopak, novy nastup lesa by1 zakladni podminkou a poEitalo se s nim, lesni prostranstvi musela byt prakticky neomezena. 0 formach iaroveho zemEdElstvi, zejmena o jeho nejvynosnEjSi formE, vypalovani vysokkho lesa, jsem psala jinde (Beranova 1980a, 294-303). Etnologickych dokladh je mnoho z niznych CBsti svEta, Evropy, Asie, severni Ameriky (pkdevSim Kanady). Jak ukazaly opakovane pokusy v rfiznych zemich, kacet stromy bylo moino i pomoci kamennych sekerek a vzhledem k nesmirnE bohatym urodam to bylo menE neb0 alespofi srovnatelnE n5roCnC jako nap?. stiedovgke opakovane orani, vlaCeni a hnojeni poli. Je Skoda, i e se iarove zemEdElstvi Casto spojuje jen s posledni fazi tohoto systkmu, pfi ngmi se vypaloval nekvalitni porost na Spatne pfidE na okraji obdElavane oblasti neb0 se i piinaSelo nekvalitni smrkove dievo odjinud, jak to zkouSel kolektiv kolem L. PeSkeho (1987). StejnE tak nelze klasickk iarove zemEdElstvi spojovat s obCasnym vypalovanim stepi. NaSim ukolem vSak neni zabyvat se problematikou obilndeni, ale krmenim dobytka. Jak v lesnatych, tak v mCnE zalesngnych Castech zemE bylo patrnE k dispozici dost pfirozene potravy, travy a rfizneho bylinniho Ci kfovitkho podrostu. JeStE na poCatku stfedovEku se dobytek vEtSinu roku pasl, jak jeStE uvidime. V podminkach pravEkCho osidleni a urCite vEtSi Ci menSi miry zalesnEni pravdEpodobnE existovalo dost chrangnych porostfi, kde se dobytek mohl v i zimE n a p k t a na mnoha mistech se bez vEtSich nesnazi k potravE prohrabat menSi vrstvou snEhu. Tento zpfisob obiivy dobytka v zimE zname jeStE z etnografickych kultur severovychodni Evropy, na Altaji neb0 ve stepich Asie. KonE i hovEzi dobytek se tam pasli na tom, co si dokazali vydobyt zpod snghu. Casto ovSem zvifata hladovEla neb0 i padala hladem. Na Kavkaze se o zhsoby sena starali malo, ale dobytek se sam iivil po lesich. NEkdy pro nEj vesniCan6 kiceli stromy, aby se mohl nakrmit puCicimi vEtviCkami (Moszyriski 1929, 106). Jinou formou je tzv. transhumance Ci alpske hospodaistvi, kdy se dobytek postupnE pievadi na chranEnEjSi pastviny. Domaci zviiata ve starSim pravEku vEtSinou musela vyuiit v zimE pfirodnich zdrojfi a vyiit z nich, stejnE jako divoka zvEi a piedkove pravEkych domacich zviiat. V naSich zemich na rozdil od nejstarSich zemCdElskych kultur na vychodE i na jihozapadE Evropy se domestikoval a mezi stadem vyraznE pfevaiil hovEzi dobytek, nikoliv ovce a kozy, kterk se chovaly jako hlavni domaci zviiata na Piednim VychodE i jinde. PatrnE byly mistni podminky pro nZj pfihodntijgi, by1 zde domovem. Je nepochybne, i e domaci zvifata patrnE Cast roku - nejspiSe v zimE - stradala nedostatkem potravy, jak to dosvEdEuje mj. jejich stale se zmenSujici vz&st. RozsahlejSi chov domacich zviiat vedl totii k omezeni piirozenk potravy jak pro divoce iijici pfeivykavce, tak pro dobytek zdomacnEly. Jak na tuto skutecnost reagovali nejstarSi zemEdElci? Je moine, i e nejstarSi zemEdElci stavEli niijakk ohrady, aby omezovali volny pohyb domacich zviiat v pastevnich oblastech, jak uvaiuji D. Dreslerova a J. Sadlo (2000). Podle etnografickych analogii vime, i e se pozdEjSi chovatele snaiili tak Ci onak chranit ty Easti lesa neb0 jine plochy, ktere byly
13
v zimE pro pastvu piihodnrijSi, tieba i vice vzdalene od vesnice. Ustajeni dobytka vSak ani ve starSim ani v mladSim pravEku pfedpoklidat nem6ieme.Ve vEtSi mife ho provozovali jenom v mladSi dobE ielezne a na poEatku doby fimske v ngkterych germanskych oblastech severnEjSi Easti kontinentalni Evropy, kde byly prozkoumany tzv. stiijove neb0 chlevovk domy, v nichi se spojovala East obytna se stajemi Ei chlevy pro dobytek (Jankuhn 1969, 145n; Beranova 1980a, 1 14-1 1 1 ; 1980b; Deutsche Geschichte 1982, 138, tam dalSi lit.). Tento dobytek se nEjakym zp6sobem v zimE krmil, ale ieSeni teto otazky neni pro star3 pravEk relevantni. V te dobE u i byly ieleznk kratke kosy na travu bEinou soucasti archeologicke kultury. V etnografii je dobie znamo krmeni tzv. letninou, tj. osekanymi vEtvemi listnatych strom6. To se nepochybnE take v urEitych obdobich praktikovalo. Pokud jde o kamenne srpy, kolektiv kolem G. F. Korobkove moinost takovCho vyuiiti nevyluEova1. D. Dreslerova a J. Sadlo (2000)zpracovali dostupne archeologicke doklady a piinesli nov6 etnologicke analogie. Krmeni letninou je dvojiho druhu: 1 ) Krmeni listim, tj. vEtviEkami listnatych dfevin, kterC jsou bEhem jara a lCta olamany neb0 oieziny. Ty se pak pouiiji bud jako Eerstva pice neb0 jsou usuSeny a uskladnEny podobnE jako sena a jsou zkrmovany pies zimu. 2) Krmeni vEtviEkami, ktere jsou sklizeny koncem zimy a EasnE na jaie a jsou zkrmovany jeStE bezlistk. TakovC krmeni je doloieno historickymi prameny jeStE ve stiedovEku a zna je, jak u i jsme uvadEli, narodopisnk badani. Dileiitou ulohu jak pii krmeni, tak pii zimnim spasani sehrila podle naSeho nazoru mEkka slama z pravEke pSenice dvouzrnky, kteri byla sklizena a piivezena do vesnice jen zEasti a zEasti ziistavala stat na poli (Beranova 1987). Tato slama mEla ponEkud jiny charakter a jine nutriEni moinosti nei slama ze souEasnych obilnin. Protoie se obili sklizelo asi v polovinE stebel, ziistalo slamy na poli hodnE. Na druhe strang bylo nutno piivezt do vesnice zhrovefi s klasy i urEite nezanedbatelne mnoistvi stkbel, kterk po vymlaceni mohly tvoiit urEitou zikladnu pro piikrmovani v nejhorSim zimnim obdobi. Znali vSak jii suSenou travu na zimni krmeni a potiebovali ji ve vEtSim mnoistvi? To je zatim opravdu jenom v oblasti uvaiovani. Cepel kamennych i bronzovych srpii lze rekonstruovat jako jednoduche kosy, ktere mohly byt vhodne i na trivu, nEco se mohlo poiit i pomoci srp6 s kratSi rukojeti, jak ui jsme vySe uvadEli. Existovaly vSak vhodnC dost rozsahlk travnatC prostory, ktere byly uSetieny od pastevniho hospodaieni? MoZni, Ze tu a tam se trava na suSeni opatfila, ale nezda se mi byt pravdEpodobne, i e by byla zapotiebi v piiliS velkCm rozsahu. Mnoho skupin pfevAinE pasteveckych kultur ve vjchodni EvropE neb0 v Asii si jest&v 19. a na poEitku 20. stoleti s pfipravou sena na zimu pfiliS hlavu nelamalo. SuSilo se jen malo, dobytek se muse1 vEtSinu zimy iivit sim. NEktere piiklady jsme u i vySe uvadEli (Moszyriski1929, 106-107, tam dalSi lit.). Na druhe strang vSak pomErnE poCetnC doklady o ieleznych kosich z mladSiho halStatskeho obdobi, stejnE East6 jako napi. nejstarSi ielezne radlice k radlu, mohou naznaEovat, i e se u i diive o krmeni senem alespoii uvaiovalo. Zajimavk doklady o ,,idejiUneb0 ,,tradici6'ziskavani sena na zimu nhm pfinesla etnografie ze Sibiie. Zajici (Lepus alpinus), ktefi iili ve stiedojiini Sibifi, si shromaidovali znaene mnoistvi sena na zimu a umist'ovali je v podobE kup kolem stromii neb0 pod skalami. Obyvatele-kolonistk takovk zasoby v zimE vyuiivali pro sve vyhladovEle koni: tehdy, kdyi se vydali na loveckk vypravy (Moszyriski 1929, 106).
Jii pied Etvrt stoletim jsem oznaCila dvE Eepele z hromadnkho nalezu z NiinC MySle na Slovensku (obr 5:6,7),jejichi datovini upfesnila E. MiroSSayovi (1980) ze 6.-5. stoleti pf. n. 1. do 5 . 4 . stoleti pf. n. l., jako pravdEpodobne souEasti kratke kosy (Beranova 1980a, 66, tab. X I A: 1,5). PozdEji se jejich poEet rozSiiil a stile se rozSifuje. Uvedeme jen nEkterC nalezy. Cepe1 kratke kosy byly nalezena na sidliSti Sedlec, okr. Ceskk BudEjovice, s keramikou braubaSskeho typu (Beranova 1989; Bfichac'ek - Beranova 1993).Delka ,,oblouku" kosy je 28 cm, nejvEtSi Siika Eepele 3,6 cm, konec hrotu je odlomen (obr 6:2). Podobni kosa, bohuiel lehce poSkozen6, byla nalezena na sidliSti z pozdni doby halStatske (HD 2) v dobie datovanem objektu v Praze-Stod6lkach pfi vyzkumech K. Motykove a V. Ctveraka. Take jeji Eepel mEfi cca 28 cm. DvE na pravEkou kratkou kosu znaEnE dlouhe Cepele ze stejneho Casoveho obdobi byly v hromadnem nalezu z Chynova-LibEic nad Vltavou u Prahy (Sankot - Vojte'chovska 1986). Jejich dClka byla 45-48 cm, Si%a Eepele byla 5 cm (obr 6 : l ) .
14
Magdalena BERANOVA
Obr. 5. Cepele srpd a kos z hromadneho nalezu z Niinej MySle, Slovensko, 5.-4. stol. pf n. I.
Cepele kratkych kos, jak je vidEt i z tohoto kratkeho piehledu nejstarSich znamych nalezc a jak to jeStC lepe vime z dokladc latenskych a EasnE stiedovgkych, byvaly rczng dlouhe, delka se pohybuje mezi 25 a 60-70 em. DClka pies 50 cm je Casto charakteristicka u kos etnografickych, pravgke i stiedovgke krhtke kosy patiily vesmgs k tEm kratSim a 50 cm nepiekraCovaly (Takacs 1971; Beranova 1 9 8 0 ~ ; 1 9 9 0 ~ )Nazev . krhtka kosa neb0 polokosa nevznikl jenom tim, i e Eepel kos byla kratSi nei Cepele kos novovgkych, ale pPedevSim proto, i e i jejich nasady byly kratSi, obvykle mgiily meng nei 1 m. Podle ruske etnografickk literatury se jim ngkdy fika kosy gorbuSe neb0 kratce gorbuge. Rukojet' dosahovala delky nejvySe 100 em, vEtSinou vSak byla kratSi.
Obr. 6. Cepele ieleznych kratkych kos a srpS z Cech, halStatske obdobi 1. Chynov-LibEice nad Vltavou, 2. Sedlec.
Historie senosete v Cechach podle archeologie
15
Obr. 7, Replika Cepele kosy z Niinej MySle a rekonstrukce

kosiSt6 k n i
16
Magdalena BERANOVA
Repliku jedne Cepele z hromadneho nilezu z Niink MySle na Slovensku, vEtSi a silnrijSi nei tehdejgi bEinC halgtatskk srpy, jsme doplnili kratgi, poloviCni nasadou, analogickou dochovanym nasadam ze Svycarskeho naleziStE La T h e (obr. 7a-c), a zkouSeli jsme s ni uspESnE pracovat. Zjistili jsme, i e zphsob prace i vykon odpovida etnografickym informacim (Beranova 1980a, 204n; 1990a; 1993). Hodila se na travnate porosty vSeho druhu, zejmena kdyi byly dost vysokk a tieba i houievnatEjSi nei pravidelne louky (obr. 8). Velmi dobfe se s ni kosila stafina, travnatk porosty vSechno druhu i ~ z n rostliny, C dalo se s ni pracovat na nerovnkm a neupravenem terenu, na stranich, uvozech, pasekach i mytinach. SekhC snadno menil smEr i drieni kosy doprava neb0 doleva a mohl se vyhnout piipadnym piekaikam. Pracovalo se jakymsi Sikmym shora vedenym uderem, ktery skuteEnri spiSe odpovidal nazvu sekani. Posekalo se vSechno dobfe a pomi-rnE rychle, ale muselo se pracovat pongkud vySe nei. Obr. 8. Travniporost ztastl pokoseny touto kosou v roce 1985. s dlouhymi travnimi kosami. Jinak to prost8 pfi tomto zphsobu upevngni rukojeti neSlo. Zfistavalo vSak stat vice travy nei pfi praci s kosou novodobeho typu. Kdyi bylo travy dost, ztrita nevadila. Naopak, nehrozilo nebezpeCi, i e se snad Cepel kosy pfi nhrazu na kamen, zbytek dieviny Ei tuhy velky dm poSkodi Ei zlomi. Etnograficke zpravy take udavaji, i e price byla nhroEnEjSi na fyzickou zdatnost a Sikovnost, i kdyi si pfi naSich pokusech schopny pracovnik potfebn6 pracovni navyky snadno osvojoval. Pomoci kratke kosy se vSak mohlo pracovat i trochu jinak. Trava se kosila jen po jedne strang sekajiciho a kosa se driela jen v jedne ruce. V druhe ruce mgl sekaC Ci ineE hrabE neb0 ifiovy hak. Takovou praci, nikoliv ovSem pfi slizni sena, ale pfi inich obili (obr. 53), nam ukazuje napf. miniatura z brevife Grimani, sepsaneho Simonem Beningem mezi lety 1500 a 1520 u mEsice Cervence (Bentzien 1980, Taf. 11.; Epperlein 1975,74n). Tento zphsob prace a tento druh kosy, zvany Sichte, francouzsky la sape, Ize zatim spojovat a i s koncem stiedovEku a s novovgkem. Cepel takove kratke kosy, pokud je mi znamo, vypadala take trochu jinak nei kratke kosy z Eeske a stfedoevropske archeologie a mohly by se s ni snad srovnivat jen ngktere menSi ,,srpovitk6'kosy z jihovychodni Evropy doby iimske. Vratime se k tomu jeStE v souvislosti s vrcholnym a pozdnim stfedovgkem. KratkC kosy se bghem nEkolika stoleti velmi rozSifily. Z poslednich stoleti pi. n. 1. jsou j i i znamy z cele Siroke oblasti (nap?. Jacobi 1974,77-80; Jacobi 1977; Beranova 1957, 10911; 1980a, 87,135; Rybova - Motykova 1983, 13911; Ludikovskq; 1984; Schulze-Forster 2004, obr. 5:23) a jejich nilezy se stale rozmnoiuji. ObEas se dochovaly nejenom Eepele, ale kosy cele, a to pfedevSim na eponymnim naleziSti La Titne (Vouga 1923). Tam byly nasady terngi rovne a mi-fily cca 80 cm (obr. 37:2,3). Latenske kosy se IiSily od tehdejSich srpfi p?edevSim rovnEjSi Cepeli. Srpy te doby bez odsazenk rukojeti mohly byt temM stejni- velke jako kosy, ale mi-ly Cepel zahnutou ve tvaru vysokeho oblouku, jak ukazuje pravE pfiklad srpu ze znameho depotu z Kolina v Cechach (obr 9). Srpy latenskk a zejmena ~ z n y c jinych h srpu z Kolina nEkdy temi-f ploche (obr. 5:l-5; kultur od halStatu po fimskk obdobi, ktere byly oproti obr. 10:3), nebyly zase u fapu zahnuty tak vyraznE jako kosy, ale naopak mnohem povlovnZji a byly vesmEs vyraznC men3 a uiSi (napf. Beranova 1980a, obr. 18, tab. X1:A). Velmi nazornE je viditelny
~~
Historie senoseEe v Cechach podle archeologie
17
Obr. 9. Hromadny nalez z Kolina, Cechy, pozdnilaten.
rozdil nap?. na sidliSti HaliS-LovaCka u MukaCeva na Zakarpatske UkrajinE, kde mEly srpy a kosy dosti blizky tvar, ale velikost byla z?etelnC rozliCna (obzl0: 1-3). Srp6 a kos tam byly desitky prakticky stejnych t ~ a r bbylo , to zi-ejmEfemeslnicke a vyrobni centrum t C doby. RozliSovAni a rekonstrukce jednotlivych Cepeli m6ie byt nEkdy ovSem vCci individualniho posouzeni.
CecYUY
Obr. 10. 1-3. Kosy a srp ze sdiliSt6 HaliS-Lovatka, Zakarpatska Ukrajina, 1. stoleti pf n. I., 4. Velka kosa z lokality Unec u Rakeku, Chorvatsko, 1. stoleti n. I,
18
Magdalena BERANOVA
NejtypiEtCjSi a ve stfedni EvropE nejrozSifenCjSi tvar kos v latenskern obdobi se vyznaEoval tim, i e o s f i bylo nasazeno jeStC dfive, nei se Eepel ohnula v uhlu od rukojeti (obl: 9; obl: 10:l-2; obl: 11:1,4; obl: 12:l; obl: 37:2,3). G. Jacobi to povaiuje za typickou formu pozdni doby latenske (obl: 12:l). U pozdEjSich slovansljch kos tomu bylo naopak, ostfi zaEinalo ai, v rovne Easti Eepele neb0 tCsnE v ohybu. Vyjimky , v stfedoevropskC keltskk kultufe ovSem existovaly, ani tvar Eepele nebyl na vSech naleziStich jednotny. V Cechach nap?. obE kosy ze Stradonic (obr. 11:2,3) se od tohoto nejrozSifenEjSiho tvaru trochu odliSovaly, a to SirSi Eepeli bliie fapu neb0 vyraznE ohnutou Spici. KosiStE se upeviiovalo pomoci zdEObr. 11. Kratke kosyz latenskeho obdobi I . La Tene - Svycarsko, fe nebo o v . h h u , coi vSak nebyl h h 2,3. Stradonice - cechy, 4. Hrazany - C'echy ve vlastnim slova smyslu, ale kruhova useE (obl: 9 dole vpravo; obl: 10:2; obl: I1:I). NCkdy ovSem staEil provaz, lyko a pod. PodobnE tomu bylo u kos z mladSich obdobi. Specificky vyvoj mEly kosy na nCkdejSim ilyrskkm uzemi, pozdEji pfevrstvenem Kelty, na uzemi D&6 a Trak6 a pozdEji v oblasti evropskych Fimskych provincii. Je to jii davno, co byly publikovany zemEdClsk6 nastroje z pohfebiStC Idria u BaEi v nEkdejSi Jugoslavii (Szombathy 1903), datovanem od t& 2 3 stfedni doby latenski2 do Easnk doby EimskC. Bylo tam nEkolik kos, ktere mEly rozmanite tvary, nEkdy obdobne typickym keltskym (&l: 13:4), ale jindy byly vEtSi a zejmena mCly Eepel tvarovanou do podobneho oblouku jako srp a teprve potom odsazeny fap (obl: 5 -13:1,2). Cim dale na jihovychod byly kosy obvyklejSi a Eim dale tim rozmanitEjSi (Beranova 1 9 8 0 ~ ; Henning 1987,91n).J i i v samotnk Idrii byla jedObr. 12. Kratke kosy z rfiznych obdobi 1. Steinsburg u Romhild - na kosa s Cepeli delSi nei 1 m, totei na Ngmecko, pozdnilaten, 2, 3. Niina Mygla - Slovensko (kosa a srp), lokalit~ unecpri ~ ~ chorvatsku k ~ 5 . 4 . stoletipf n. I., 4. C'aEov - Slovensko, potatek 3. stoleti n. I., (obl: 10:4; 17:9). NEktere dack6 kosy 5-6. Rataje - C'echy, 13. stoleti n. I. Asi 1/3 skutetne velikosti. se podobaly velkym srpdm a kosam z latenskeho obdobi stfedni Evropy (obl: 13:6),jinC mEly tvar obrovskCho srpu s odsazenou rukojeti podobnE jako vySe uvadCne kosy ilyrokeltske, i kdyi tvar nebyl zcela totoiny (obl: 13:5). ZnAme i kosy ve tvaru velkeho srpu s laloky neb0 lalokovitou tulejkou na fapu (obl: 14:l). Kosy z tCto Easti Evropy, z byvalych fimskych provincii, shromaidil a publikoval J. Henning (1987, Abb. 41, Taf. 42-45). Nebyly vSak jenom na jihovychodE, ale
r $
19
Obr. 13. 1-4. ldria u BaCi - ntikdejgi Jugoslavie, 2. stoletipf n. I. - 1. stoleti n. I., 5, 6. Gradistea Muncelului - Rumunsko, 1. stoleti pf n. I. - 1. stoleti n. I.
Obr. 14. 1. Velka srpovita kosa, Echite - Bulharsko, 5.-6. stoleti n. I., 2. miniatura kratke kosy, Rodenkirchen u Kolina nad Rynem - Ntimecko, 3.-4. stoleti, 3. totei, Kolin nad Rynem.
20
Magdalena BERANOVA
Obr. 15. Kosy typu I1 z oblasti vychodoevropskych firnskych provincii, podle J. Henninga. 1. Silistra - Bulharsko, 5. stoleti, 2. Parndotf - Bulharsko, firnska villa 1 . 4 . stoleti, 3, 5. Zagorci - Bulharsko, firnske, 4. Tac - Madarsko, pozdn6 firnske.
ziejmC v cele SirSi oblasti nbkdejgich evropskych firnskych provincii. Napadna shoda je s votivnimi modely ze 3 . 4 . stoleti n. 1. z Kolina nad Rynem a z Rodenkirchen (obr: 14:2,3).Prakticky stejnk byly kosy na uzemi Anglie z doby EmskC (White 1967; 1970; 1971-72; Fowler 2002, obr. 8f). J . Henning (1987,91-93) rozdblil kosy na uzemi jihovychodni Evropy do nbkolika kategorii. Protoie nbkterk z nich, jak pozdCji uvidime, maji urEity vyznam i pro budouci vyvoj na uzemi naSi republiky, struEnb jeho zavEry zopakujeme. Typ I1 tvoH kosy, jejichi Eepele maji srpovitC zahnuty oblouk a tulejku, resp. tulejkovitb sevienC laloky na upevnbni nasady. Cepe1 byla ostra i v ohybu. Jsou datovany pPevainC do 3.-6. stoleti n. 1. (obr: 15:l-5) a patii vyhradnC do inventafe provincialnb iimskkho zemEdElstvi. NEkdy se tEiko odliSuji od typu nasledujiciho. J. Henning soudi, i e mbly patrnb dlouhou nasadu. Usuzuje tak podle vyobrazeni roEniho cyklu z Port de Mars v Reims, datovank do 2.-3. stoleti. Kosa tam zobrazena v souvislosti s mCsicem Eervnem - mbsicem senoseCe - ma dlouhou nasadu a drii se obbma rukama. Triva se vSak s ni patrnC nesekala blizko zemb, ale vySe, prace jeStC nebyla totoini s vykonem pozdbjgich kos dlouhych. Typ I2 mC1 take tulejku na upevnbni a srpovitb tvarovany oblouk Eepele, ale Eepel byla ostri jen ve svC rovnk Easti, oblouk by1 tupy (obr: 16). NEkdy se tbiko odliSuji od typu piedchazejiciho. Cepele n B kterych techto kos dosahovaly a i osmdesaticentimetrove delky, jinC byly kratSi, z nbkterych se dochovaly jen Easti. J. Henning piedpoklada, i e tyto kosy byly j i i velmi blizke novodobym kosam dlouhym v tom smyslu, i e odsekavaly travu u i nizko u zemz, niie nei tvar piedchhzejici. Patii a i pozdnz antickemu obdobi, piedevSim do 5.-6. stoleti. Typ I6 patH take do provincialni a i pozdnb anticke epochy. J. Henning sem iadi silng zakfivenk kosy, ktere vSak nemaji tulejku (obr: 17).Tento typ neni uplnb jednotny pokud jde o uhel nasazeni iapu, nCktere kosy vlastnb srpovity oblouk nemaji. Patii sem mimoiadng velkk a? 1 metr dlouhe Cepele i kosy kratSi, mbiici ti-eba 50-60 cm. Datovhni se pohybuje od 3.-4. stoleti (Marculeni, Rumunsko, obr: 17:l-3) do 5. stoleti (Fenekpuszta, Mad'arsko, obr: 17:6-7), patii sem vSak take velka kosa z lokality Unec u Rakeku z Chorvatska (obr: 10:4; 17:9),ktera je patrnb starSi. Pravb tyto kosy maji obdoby napR v nalezech z Great Chesterford a Cloucesterhire ve VelkC Britanii (White 1971-72) . Stejna je i kosa z Farmoor, Oxfordshire, datovana do 4. stoleti a uloiena v Britisch Museum v Londynb (Fowler 2002, obr. 8:f). Podobnk kosy najdeme i na uzemi byvalych iimskych provincii na jihu Nbmecka. CtyFi ze
21
Obr. 16. Kosy typu b z iimskych provincii vychodni Evropx podle J. Henninga. 1. Balatonvilagos - Madarsko, 4. stolet6 2. Nyiregyhaza - Madarsko, nedatovano, 3. Craiova - Rumunsko, nedatovano, 4, 7. Stup - Bosna, 3. stoleti, 5. SiSmanovo - Bulharsko, 3 . 4 . stoleti, 6. Sibiu - Rumunsko, nedatovano, 8. Padragkut - Madarsko, pozdn8iimske, 9-1 0. Preslav - Argatovo - Bulharsko, pozdn8anticke, 11- 12. Padarevo - Bulharsko, z depotu, bli'ie nedatovano, 13. Razgrad - Bulharsko, 4.-6. stoleti
22
Magdalena BERANOVA
Obr. 17. Kosy typu I6 z riinskych provincii vychodni Evropy, podle J. Henninga. 1-3. Marculeni - Rumunsko, 3. stoleti, 4-5. Povir - Slovinsko, 4. stoleti, 6-7. Fenekpuszta - Madarsko, 4.-6. stoleti, 8. Pivko - Slovinsko, snad pozdnganticke, 9. Unec u Rakeku, Chorvatsko, 1. stoleti
23
Obr. 18. Kosy z fimskeho a EasnB stfedovgkeho obdobi z jihovychodni Evropy, podle J. Henninga, typ 13, k a 15. 1. Kula - Bulharsko, 4 . 5 . stoleti, 2. Medvida - Chorvatsko, fimske, 3. Madara - Bulharsko, riinske, 4. Ocseny Madarsko, fimske, 5, 8. Dalgopol - Bulharsko, 2.-3. stoleti, 6, 14. Preslav - Bulharsko, 9.-10. stoleti, 7, 11. Pernik - Bulharsko, 8.-10. stoleti, 9. Rumanja - Bulharsko, Casny stfedovgk?, 10. Karanovo - Bulharsko, 6asny stfedovgk, 12, 15. Gajary - Slovensko, 8. stoleti, 13. Mohacs - Madhrsko, Casny stfedovgk, 16. Zabokreky - Slovensko, 8.-9. stoleti, 17. Vigici - Bosna, od 2 . 4 . do 9.-10. stoleti, 18. Dragosloveni - Rumunsko, Casny stfedovc5k 19. Curcani Rumunsko, 8.-10. stoleti.
24
Magdalena BERANOVA
Sesti kos, nalezenych v hromadnem nalezu v Osterburken, jsou velmi blizkk typu 16, i kdyi nejsou zcela totoink. Maji totii mj. otvor pro nyt na upevnCni rukojeti. Jsou pomgrng velke, i kdyi nepatii k uplnC nejvCtSim, jejich delka se pohybuje od 68,7 do 7 4 3 cm. DalSi dvg kosy z tohoto nalezu maji bliie k ngkterym kosam z pohiebigtg v Idrii u BaCi, jake najdeme na obr. 13:3,4. J. Henning (1985) spojuje hromadny nalez z Osterburken s Germany, ktefi zabrali oblast mezi Rynem a hornim Dunajem, a datuje ho od pielomu 4.-5. stoleti do druhe poloviny 5. stoleti. Pokud vSak jde o kosy, myslim, i e by mohly byt i starSi, bereme-li v uvahu analogie z Idrie a Unce na uzemi nEkdejSi Jugoslavie. Podobna kosa byla i na lokalitg Runden Berg u Bad Urach (obr. 24), kde je datovana do doby kolem roku 500 (Henning 1996). Pozdng iimske tradice shledava J. Henning i v merovejskem obdobi v Belgii (Henning 1991). Za nastroje typu kos z antickeho obdobi povaiuje J. Henning jeStC srpovity tvar s tulejkou, ktera je odklonCna piibliinC v pravem uhlu (obr. 18:14). Nazyvi je typem I3 a soudi, i e slouiily na zpitsob typickych kratkfch kos k seEeni asi v pitlce vySky stkbel, c o i bylo vyhodne zejmena pii nerovnCm terenu. 0 tom, zda Slo vidycky o nastroje typu kratkych kos neb0 o srpy, by bylo moino diskutovat, ale konec koncit je to vCc nazoru a neni to v dank souvislosti podstatne. Typy I5 (obr. 18:lO-19) a I4 (obr. 18:5-9) patii do Casneho stiedovCku a zejmena typ Is by1 rozSiien v cele stiedni EvropC. By1 vSak znam u i v pozdng antickem obdobi. Jedna kosa tohoto typu byla spolu s dalSimi pCti kosami jinych typicky provincialng iimskych t v a I2 ~ a I6 nalezena na opevnenem sidliSti ze 4.-6. stoleti na lokalitC Fenekpuszta u Keszthely v Mad'arsku. VSech 6 kos bylo souCisti hromadneho nalezu z prvni poloviny 5. stoleti, v &mi bylo 10 radlic, 5 krojidel, 9 vinafskych noiit, 6 srpit, 7 motyk a dalSi (Henning 1987, 124). K. D. White (1971-72) rekonstruoval Henningitv typ I6 na piikladu kosy z Great Chesterford ze 4. stoleti n. 1. jako kosy dlouhe, novodobeho typu (obr. 19). J. Henning s tim s urEitymi vyhradami souhlasi. Rekonstrukce ovSem neni bez problemit. Musime si totii uvgdomit, i e dlouhe novodobk kosy se vyznacuji nejenom delSi Cepeli a dlouhou Ei vysokou nasadou, ale take a moina piedevSim tim, i e je nasada odklongna od ostii Eepele tak, aby Eepel pracovala rovnobging se zemi a trava Ci obili se mohlo odsekavat velmi nizko. Velmi dobie to ukazal Ch. Vakarelski (1936) na etnografickem materialu z Bulharska. Cepele tamnich starobylych kos mCly iap na upevnCni kosiStE ve stejne Obr. 19. Kosa z Great Chestedord - fimska Britanie, 4. stoleti, roving jako Cepel, ale nasada byly sperekonstrukce podle White 1971-1972. cialni: upravena. Dievo kosiStE tam na konci Sikmo seiizli, iap piiloiili k SikmCmu fezu a potom piekryli Sikmym dievem (obr. 57). VSe se pevng spojilo ieleznfm kruhem. Takova kosa mohla pracovat nizko nad zemi ve vodorovne poloze. K. D. White, aby docilil stejnkho uEinku u velkych srpovitg zakfivenych kos, vymyslel dvojitou nasadu, jejii dvg Easti se rozeviraly. Existovaly vSak skuteEnG takove sloiite nasady a byly pravidlem u vi5tSiny tCchto nastrojit? Votivni modely z Rodenkirchen a Kolina nad Rynem (obl: 14:2,3) maji nisady delSi neb0 dlouhe, ale zfejmg jednoduche a rovne. Je moino takove sloiitk kosiStC piedpokladat take u velkych srpovitg zakfivenych kos, ktere maji tulejku neb0 tulejkovitg seviene laloky na upevngni nasady, jako u Henningova typu I2 (obl: 16)? Moina bude nutno hledat jin6 EeSeni. Kosy z oblasti iimskych provincii, zejmena pokud jde o zalcfivene tvary s tulejkou neb0 bez ni, byly ditleiite pro velkostatky a jejich zpiisob hospodaieni. Potieby nastupujiciho slovanskeho osidleni byly jinC. Proto se tyto iimske kosy piestaly uiivat, i kdyi urEitC odezvy najdeme v jiini a jihozapadni Evropg i s nastupujicim stiedovgkem.
25
Kosy z uzemi evropskych fimskfch provincii, zejmkna pokud jde o ty tvary, kterC 1ze povaiovat za kosy s dlouhou rukojeti a jejichi Eepel byla snad pfizp6sobena k praci blizko zemE, nelze vSak bezvyhradnE oznaCit za kosy travni. Naopak. Mohly byt urEeny take na obili neb0 pfevaing na obili, protoie fimske provincie byly obilnici starovgkeho ~ i m a Pravg . velkostatky nejen na zapadE Afriky, ale i v evropskych provinciich, potfebovaly urychlit a zefektivnit sklizeii velkych obilnich lan6. V evropskych iimskych provinciich dochazelo proto k rbzngm vynalezdm, z nichi ne-jznamEjSi je . . zaci stroj, doloieny n~kolika reliify (obr: 20). Obr. 20. Galskq iaci na reliefu Buzenol Vynalezli ho v Gallii jii v 1. stoleti n. 1. Toto zafizeni se skladalo ze zubatC Cepele, upevnEne vpkdu, z dievEnC korby, do nii padaly klasy, a z postranic, do nichi bylo zapfaieno zvife - osel, kiii, pfipadnE vdl. Zvife ovSem korbu na dvou kolech netahlo, ale tlaCilo pfed sebou. 0 tomto iacim stroji se poprvC zmiiiuje Plinius, lkpe ho popisuje ve 4. stoleti Palladius (Smelhaus 1960; Kolendo 1960; White 1967; Beranova 1980a, 120). ReliCfni vyobrazeni pochazeji z RemeSe ve Francii, z Arlon a Buzenol v Belgii a z Treviru v NEmecku. ~ a cstroj i se dobfe hodil k rychlemu ufezavani klas6 a zejmena na velkych polich latifundii sklizeK velmi usnadiioval, ale slama z6stiivala na poli. Pokud ji zemEdElci chtEli ziskat, napf. ke krmeni, k podestylce, do pfipadneho kompostu, ke kryti stfech neb0 k jinym potfebam v hospodafstvi, museli kosit jeStE jednou. PravE k tomu se mohly hodit dlouhe kosy s Cepeli pracujici blizko zemE. Cas u i zemEdElce tolik nehonil, nemuseli se bat pfezravani u i odfezanych klas6. Samotna dlouha kosa bez iaciho stroje mohla poslouiit pfimo a stejnE uEinnC, avSak trochu pfezrile zrno mohlo pfi silnych uderech snadnEji vypadat nei pfi praci srpem a urCitC ztraty na zrnu hrozily take pfi pohrabivani a vazani obili, kdyby strniStE nebylo dost nizke. Toho se bali ve stfedovEku i ve starSim novovEku. Neni v naSich silich popsat typologicky a chronologicky vyvoj kos v fimskem obdobi a v dobE st& hovani narod6 na sever od Limes Romanus. M6ieme jenom uvCst, i e kosy byly rozmanite, v mnohkm navazujici na kosy z doby latknske, ale ne vidy a zcela Na ziklade nalez6 z niznych Casti Evropy, kde nizne germanskk kmeny v dobE fimske iily, povaiujeme za nepochybnk, i e kosy na travu patfily ke germanskemu zp6sobu zemEdElstvi. H. Jankuhn (1969) a B. IWger (1982, 139) sice uvadriji, i e v oblasti tzv. stajovych dom6 na severozapadE evropskeho kontinentu zatim nemohou dosvEdCit jejich vfskyt, avSak A. Steensberg jii v roce 1943 znal v DBnsku z doby fimske krhtkk kosy se Sirokou Eepeli. Byly nalezeny napf. ve Vimose (obr:21) a Illemose (obr: 22). Do pozdni doby ieleznk, do tzv. germanskeho obdobi, pati? dva reliefy na zlatkm rohu z Gallehus, na nichi je vidy mu?
Obr. 21. Cepe1 kratke kosy z Vimose, Dansko, delka tgtivy od hrotu ke konci iapu 31,5 cm. Konec 1. -poEatek 4. stoleti, podle Steensberga.
q
L
L ,
tq
"
'
/)
, I
# "
--
,*
Obr. 22. Kratke kosy z Illemose, Dansko, de/ka tgtivy hrotu ke konc, iapu 23 cm , 25, cm, 30,3 cm a 29 cm. PoEatek pozdne iirnskeho obdobi, podle Steensberga.
26
Magdalena BERANOVA
s kratkou kosou (Steensberg 1943, 105-1 10). RBzne doklady pochazeji ze stfedni Evropy z mladSi doby fimskC neb0 z doby stEhovAni nirodb (Godtowski 1960; Wielowiejski 1964; Beranova 1980a, 139-141). Tak napf. na IokalitE Nowa Huta-Mogila v Polsku , ze 4.-5. stoleti byla nalezena vEtSi Cast kosy, zakonCene tulejkou (obr. 38:2). Kratka kosa z CaEova na Slovensku z poCatku 3. stoleti (obr. 12:4) byla mnohem vice zakfivena n e i typicke kosy latenske neb0 pozdrijSi kratkk kosy slovanske. Jeji Eepel byla ostra a i za , C ukonCenim fapu, oblouk mezi Cepeli I I a fapem by1 vyraznE tupy, Eimi byla blizka pozdrijSim kosam slovanskym avSak take alespoti v tomto smEru velkym jihoevropskym srpovitym kosam typu I2 z pozdni anticke faze, jak to rozpoznal J. Henning. Stejna byla i kosa z lokality Zadowice v Polsku ze 4.-5. stoleti (obr:31:7). Cepel kosy byla na sidliSti Kliestow u Frankfurtu nad Odrou z pozdni doby fimske, kde byla kosa spolu se tfemi srpy (Marschalleck 1939-1940). , ObloukovitC srpy typu A z tohoto nalezu mEly lap na upevnEni nisady opatfen laloky (obr: 23:l). Laloky mEly i nEktere jink srpy z doby fimske Ci stEhovAni narodd. P Znam je z lokality Korchow v Meklenbursku z 1.-2. stoleti n. 1. a z hromadneho nalezu Jena-Lobeda ze 4.-5. stoleti n. 1. (Bentzien 1980, Abb. 23:a,b; Neumann 1966). PravE na z&kladEtEchto srp6 se uvaiuje nEkdy o tom, i e hromadny nalez z Let u Dobfichovic v Cechach ze 6.-7. w J stoleti, k nEmui se vratime dale, patlil Germanfim. LaloObr. 23. Nahoie: hromadny nalez z pozdni doby ky na upevngni nasady u srp6 vS& rozhodng nebyly gerfirnske, Kliestow u Frankfurtu nad CMrou. Dole: rnanskou nebo severozapadni specialitou, naop&. Lalohromadny nalez z Pepic-Pampitz, konec doby ky na upevnEni nasady se nEkdy objevuji na srpech na stehovani narodG - Easny stiedov6k. vychodE neb0 jihovychodE Evropy u i v dobE kolem pfelomu letopoCtu a pozdEji, napf. na sidliSti Caplyn zarubinEckC kultury na UkrajinE, na pohfebigti Idria u BaCi v nEkdejSi Jugoslavii (Beranova 1957; 1980a, obr. 51, obr. 30:2,3),Easto jsou na vinafskych noiich z doby fimske v Bulharsku (nap?. Beranovci 1980a, obr. 43:3).Na srpech typu B s odsazenou rukojeti se objevovaly u i v dobz fimskC na uzemi nEkdejSich D a b jakoito nekeltska varianta pdvodniho keltskeho nastroje (Beranova 1980a, 119, tam dalSi lit.), Easto byvaly na kosach z mladgi a pozdni doby fimske v jihovychodni EvropE, jak ui jsme o nich psali (obr. 14:l; obr. 15; obr. 16; obr. 1 8 : 1 4 ) . Cepel kosy byla dale v hromadnem nalezu z Jena-Lobeda ze 4.-5. stoleti, kde byly take tfi srpy, radlice a iernov (Neumann 1966) a z Guhrow, Kt-. Cottbus ze 3.-5. stoleti, ve kterkmito depotu byly kromE kosy dvE radlice, Ctyii srpy a snad i iernov (Gringmuth-Dallmer 1975). Pokud jde o kosy v zipadni EvropE na konci Emskkho impkria a po osidleni zemz Germany, vEnoval se jim pfedevSim J. Henning (1985;1991; 1996).Jii vySe jsme uv6dEli kosy z Osterburken, kosu z Runden Berg (obr. 24), ktera je datovana do doby kolem roku 500, kosa byla i v Kerkhove v Belgii z merovejskeho obdobi. Senosei. v dobE iimske provozovali take SlovanC. Kosy neb0 jejich Casti byly nalezeny na uzemi, kterC s nejvEtSi pravdEpodobnosti se Slovany tC doby spojujeme, i kdyi je znam zatim jen v nepHliS hojnCm poEtu (Beranova 1980a, 147, 157). Soupis novEjSich naleziSf pfisluSi specialistdm na limske obdobi z jednotlivych zemi.
L
27
Specialni problem tvoii piedmEty z hromadneho nalezu v Pepicich (Pampitz) pow. Brzeg na zipad5 dneSniho Polska, ve Slezsku. Bylo v nEm krojidlo, tii srpy a dvi: kratke kosy. W. Nowothnig (1939) a po ni:m K. Godlowski (1960, 62-68) datovali tento poklad do 5. a i poCatku 6. stoleti, protoie by1 nalezen v prostoru osady z teto doby. By1 uloien v jamE, ale bez dalSich nilezd Ci zlomkd keramiky, kterC by piisluSnost k tkto osadi: urCovaly. Z. Podwinska (1962, 122-123, 159) proto soudi, i e tento soubor zemi:di:lskCho naiadi by1 spiSe zakophn bud v dobi:, kdy obyvatele osadu opouStEli, neb0 mnohem pozdEji na mistE jii neobyvanem. V obou piipadech ho nespojuje s dobou funkce vesnice, ale s dobou zaniku neb0 po ziniku a soubor datuje a i do 6.-7. stoleti. Srpy i kosy v tomto nalezu si byly tvarovE velmi blizke, kosy se srpdm dosti podobaly, jenom byly asi o polovinu vEtSi. Obi: kosy byly opatfeny kruhem na upevnEni nisady, jedna byla silni: zakiivena.(obr: 23:2).
KOSY A SENOSEC V
CASNEM STREDOVEKU
Pomineme-li sporny nalez z Pepic v Polsku, nejstarSim nalezem, ktery je moino spojovat s poCatky slovanskeho osidleni ve stiedni Evropi:, je Cast kosy z hromadneho nalezd z Let u Dobfichovic bliie Prahy v Cechach (obr: 25). Stara osada Lety se rozprostirala na piirozenem naspu na levem biehu Berounky skala. Leiela u piedpokladane d6leiite kfia osidleni pokraCovalo i na polich smErem k lokalitE C e r n ~ iovatky obchodnich cest. Stopy osidleni tam sahaly a i do neolitu (vypichana keramika), bylo doloieno i osidleni z doby knovizske, jamy z doby iimske a stopy po osidleni z doby hradiStni a ze stiedovEku. Hromadny nalez se jevi jako starSi nei typicke hromadne nilezy z 8.-9. stoleti a obecni: se datuje do 6.-7. stoleti, piedevSim kvdli starobylosti sv);ch srpd (Eisner 1948; Barto.fkova 1986, 67, tab. 1-111; Beranova 1980a, tab. XXVI). Dva z nich jsou ve tvaru prosteho oblouku, kteryito typ nazyvam podle tiidEni A. Steensberga typem A, tieti ma sice nisadu v uhlu odsazenou (typ B), ale na rozdil od typickych hradigtnich srpd jsou na iapu zbytky lalokd na upevnEni, podobni: jako na jednom z piedchazejicich typu A. Srpy ve tvaru oblouku bez odsazene rukojeti jsou doloieny jak v oblasti pdvodnich side1 SlovanG tak i ve stiedni EvropE od star3 doby ieleznk, v dobi: latenske, iimske i v dobi: stehovani narodd, ale vEt5inou nepiesahuji 8. stoleti, v 9. stoleti tento tvar zanika (Beranova 1957; 1980a, obr. 53, 68: 1, tab. XI:B, XXII an., BartoSkova 1986,67). Laloky na upevngni nasady se uplatnily ni:kdy na srpech jak na vychodE tak ve stiedni EvropE, jak u i jsme uvadgli vySe, ale obvykle byly zejmena u ngkterych tvard kos v jihovychodni Evropi: v dobi: iimske. V Casnem stfedovgku se udriely na uzemi Bulharska na nastrojich, ktere J. Henning (1987, 92, Taf. 45:59) povaiuje spiSe za kosy sveho typu 14, ale funkce kosy neni podle miho nazoru jista (obr: 18:5-9). Jsou velmi blizke srp6m B s odsazenou rukojeti (obr: 26). Take kotle a z8vEsy k nim patii spiSe k piedmgtdm starobylym. Sekerky jsou typovi: blizkk tvar6m seker pfedevSim ze starSi ale zCasti i stiedni doby hradiStni (piedvelkomoravske a velkomoravske obdobi moravske chronologie), ale urCite analogie najdeme i v dobi: sti:hovAni narodd, napi. na pohiebiSti Ziluii u Celakovic. Na tomto mistg chronologii a typologii sekerek probirat nemfiieme, ale do budoucna to bude nepochybni: dbleiite. Kosa z Let patii k typu kratkych kos, ale nema piesne analogie ani mezi kosami z obdobi 4.-6. stoleti ve Slezsku a zapadnim Polsku ani mezi kosami z doby hradiStni
Obr. 25. cast kosy, srpy a East nG2ek z hromadneho nalezu z Let u Dobfichovic, Cechy, 6.-7. stoleti
v Cechach Ei na Slovensku. Neznam ani analogie z oblasti evropskych Pimskych provincii. Srovnani s kosami z vychodni Evropy te doby neni bohuiel moine, protoie jejich publikace je nedostateEna neb0 pro mne nedostupna. Od kos z doby Hmske v bezprostiednim sousedstvi Cech vEetnE kos z Pepic ji odliSuje rovnrijSi Cepel, od kos z doby hradiStni nasazeni ostii Cepele u i v ohybu iapu, pokud to lze u prorezivElCho a snad i nepfiliS vhodnym zpbsobem konzervovaneho piedmEtu dobie pozorovat. Timto zpiisobem by se snad mohla srovnavat s ngkterymi variaObr. 26. ~ a cnafadiz i Plisky - Bulharsko, 9.-10. stoleti. 1. East velkeho srpu neb0 kosy?, 2. srp na obili, 3. srp neb0 mala kosa? bilnimi kosami lathskymi Ei ilyro-keltskqmi (napi. obr. 12:1), ale depot - podle celkovCho obsahu latensky byt nembie. Kratke kosy, polokosy Ci gorbuSe, jak u i jsme psali vySe, jsou dobie znamy z etnografie zejmena severov~chodni a severni Evropy. Uiivaly se na uzemi n5kdejSiho Ruska, kde je znali jak RusovC, tak BaSkirove, Permjaci i Zyrjane. Koloniste z Ruska je zanesli daleko na Sibii, k Jakutiim, na Altaj a n. Je ovSem otazkou, zda kratke kosy v Asii jsou vidycky pbvodem z Ruska, od ruskych kolonistb, protoie se uiivaly take v Cint, v Japonsku i jinde v Asii, a to pravdi5podobnE odedavna. Byly rozSiieny v LitvE, v LotySsku, ve Finsku, na severu NEmecka, v Holandsku, Belgii a v pfilehlC Easti severni Francie, ale take ngkde i ve stiedni a jiini EvropE. Doloieny jsou v Bulharsku, na uzemi dneSniho Rumunska a jinde
A
29
(Moszyriski 1929, 194-195; Steensberg 1943, 20511.). V severni Evropg, napi. v LotySsku nebo zapadnim Finsku, se s nimi kosila nejen trava, ale i obili, existovaly specialni kratke kosy na iito. Jsou doloieny i ve sti-edovi:kCm Gr6nsku. V Belgii a v pfilehlych Castech, jak jeSti: ukaieme, se s nimi kosilo obili, ale tam mi:ly specificky tvar a specificke pouiiti. 0 tamnim naiadi zv. Sichte budeme psat dale v souvislosti s pozdnim stiedovekem. Kratke kosy mgly kratSi Eepel a zejmkna kratki poloviCni nasadu, rovnou neb0 riiznE prohnutou E i zakfivenou. Na tomto mistg je zapotiebi, abychom si vymezili charakteristicke rysy kos kratkych na strani: jedne a kos dlouhjch na strang druhe. Pokud mame k dispozici jenom jejich Eepele, a to je v archeologickych nilezech nejCastEjSi, vychazime pkdevSim ze vztahu iapu Ei trnu na nasazeni kosikt5 a ostii Cepele kosy. Jestliie sviraji tupy uhel, jedna se s nejv5tki pravdgpodobnosti o kosu kratkou, s ,,poloviCni" rukojeti. K takove Cepeli prakticky nelze pfipevnit dlouhou nasadu a uCelnE s ni pracovat. Z etnografie vSak vime, i e ngktere kosy s iapem, svirajicim s ostiim o s t j uhel, maji rukojet' kratki. Takove kosy publikoval napi. K. Moszynski (1929,194-195,obr. 175, 177) z permske gubernie z nEkdejSiho Ruska (obr:27:l) nebo ze vsi Skef severovychodni: od Burgasu v Bulharsku (obr: 28). A. Steensberg (1943, 103, Fig. 64) je zni z lokality Dizful, Elam, v Iranu (obr: 29:l) i odjinud. Take pozdi:jSi krktke kosy z oblasti Belgie a okoli, zvanC Sichte, francouzsky la sape (obl: 52), k nimi se jeStC vrhtime, mEly uhel mezi iapem a ostfim Cepele ostj . DlouhC kosy se naproti tomu vyznaCuji tim, i e uhel mezi iapem a ostiim Cepele je ostry. Jak jsme vSak pravg ukazali, takova Eepel vkak vidycky dlouhe kose patfit nemusi. K pravdgpodobne rekonstrukci je zapotiebi jeSti: dalSich ukazatelk
Obr. 27. Kratke kosy a valetek na narovnavani kos z Ruska, 19.-poeatek 20. stoleti 1. Permska gubernie, 2. oblast Solvytegda, gubernie Vologda. Podle Moszyriskeho.
Obr. 28. Kratka kosa zvana kavrama z 19. -poEatku 20. stoleti z Bulharska, vesnice Skef u Burgasu. Podle Moszyriskeho.
Obr. 29. Moderni kratke kosy z etnografickeho materialu. 1. Dizful, Elam, Iran, 2. Japonsko, 3. mala kosa na konopi, Szeksard - Madarsko. 1, 2 podle Steensberga, 3 podle Takacze.
30
Magdalena BERANOVA
Pokud jde o kratke kosy z uzemi Ceske republiky a ze stfedni Evropy v CasnCm stfedovEku vfibec, fap na upevnEni nasady nesviral s Cepeli ostry uhel, ale tupy nebo nejvySe pravy. K takovemu fapu nebylo moino piipevnit rovnC dlouhe kosiStE po vzoru dneSni kosy. Na rozdil od vEtSiny kos z doby latenske ostii Cepele zaCinalo a i za ohybem, ohyb by1 tupy. Tyto kosy mEly dva charakteristicke tvary. Tvar I mEl Cepel lehce zakfivenou a ke hrotu se zuiujici (obr:30:3; 31:5),tvar I1 hranatou a nezuieny hrot Sikmo sefiznuty (obr:30:1,2; 31: 1,3,4,6).Oba tvary byly souCasnC, tvar I1 vSak by1 CastEjSi. A. BartoSkova (1986, 68) uvadi, i e v hromadnych nalezech 8.-9. stoleti v Cechach, na MoravC a na 0 5 IOcm Slovensku bylo 6 kusfi kos typu I se zakfivenou Ce7 peli a 19 kusfi kos s Cepeli rovnou. Jejich datovini je stejne7 n E k d ~ se VY s k ~ t O v asOuCasnE. l~ KOs~ Obr. 30. Kratke kosy a &st dlouh6 kosy z Cech. 1. Cirkvice u Kutne Hory; polovina 14. stoleti, 2-3. Se- typu I byly v pEti depotech, kosy typu 11 v deviti. mice, 8.-poeatek 9. stoleti, 4. Bradlo, 13.-p06atek 14. Velky kratkych kos by1 na hradigti MikulCice stoleti na jiini MoravE z 8.-9. stoleti (Polac'ek 2003, 614-618, Abb. 6, Abb. 25-28). Bylo tam nalezeno celkem 39 kos, 32 z nich pochazelo z niznych sidligtnich situaci, 7 z hromadnych nalezfi, pfedevSim z hromadneho nalezu I a 111. 9 kos bylo celych, ostatni nalezy tvoiily vEtSi Ci menSi fragmenty. Take tady pfevladaly v naproste vEtSinE kosy s rovnou Cepeli, ktera byvala smCrem dopfedu SirSi a na konci Sikmo sefiznuta. NEkdy byla Cepel pod61 hibetu lehce proilhbnuta. DClka kos se obvykle pohybovala mezi 30-35 cm, nejvEtSi kosa mEla tCmEf 37 cm, pfiCemi vlastni Cepe1 mEfila mezi 25-30 cm, resp. 32 cm u te nejvEtSi. Sifka Cepele se pohybovala mezi 4 4 , s cm Ei 3-3,7 cm. Jen jedna kosa byla trochu jina, jeji fap by1 nasazen ve vyraznE tupEjSim uhlu, kosa byla vice zakfivena a pomErnE uzki. R. Miiller (1975, 84n.) uvaiuje o tom, i e kosy se zakfivenym a vEtSinou tCi uiSim listem jsou starobylejSi n e i ty rovne, ale na materialu z Ceskych zemich to prokazat nelze, obi: formy byly souCasnE v depotech. Naznakem by mohla byt skuteCnost, i e v depotech I a I11 z MikulCic, ktere patii a i do konce velkomoravskeho obdobi, byly toliko rovne kosy, jak uvadi L. PolBCek. Proti tomuto zavEru vSak svEdCi tvar nekterych kos z pozdni doby hradiStni, kterC byvaly lehce zakfivene (obr. 12:5,6).Takove kosy byly napf. na tvrzi Rataje v jiinich Cechach ze 13. stoleti (Beranova 1975, tab. I:3). S vyjimkou MikulCic jsou nalezy kos na sidliStich z 8.-9. stoleti pomErnE vzacne, nedochovaly se, byvaly odneseny, piekovany a pod. Zname je spiSe z depot6. Ze sidliStnich nalez6 je moino jmenovat Bieclav-Pohansko, kde byla v produkCnim arealu z vEtSi Cisti zachovani kosa, z neopevnEnCho sidliStE tam zname jen fragmenty Cepele a kruhy (Polac'ek Obr. 31. Kratke kosy z 8.-9. stoletiz uzemi Slovenska (1, 2, 2003, Abb. 3: 1 2 4 , 16, 17), na Slovensku na6) a Moravy (3,4-5) a z pozdnidoby rimske z Polska (7). 1, 6. Gaiarv-PustatinaVrablicova. 1 1 . hromadnri nsilez, 2. Gaiarvp?. katastru Senec-Cast , a i pot. 11. stoleti (caplovic' 1999, 46). V Ce~ t o l i i k a3. : Lhota Tvaroina, 4.-5 ~ s l a v a 7. n ~ad ow ice.
<
31
L C U U
Obr. 32. Fi kosy z hromadneho nalezu Ctyf kos z lokality Sance u Bieznice-PoEaply, Easny stiedovgk?
chach byly v sidliStni situaci nalezeny dvE kosy v piedpoli hradiStE Rubin u Podboian (Dolanky) v severozipadnich Cechach z 8.-9. stoleti (Bubenik 1997, 62, 87, obr. 21), z 9. stoleti byla v nezpochybnitelne sidliStni situaci kosa na hradiSti NEmEtice v jiinich Cechach, jii se budeme zabyvat samostatni:. Tato kosa je totii zvlagtni, pro toto obdobi atypicka. Jinak znhm na uzemi vlastnich Cech celkem 21 kus6 kratkych kos, i kdyi s ~ z n y m datovinim a i do stiedovEku. NEkdy neni datovani jiste, jako nap?. u kos z hromadneho nalezu z lokality Sance u Bieznice-PoCaply (obr: 32). Uiivaly se totii i v mladSi Ci pozdni dobE hradiStni piipadni: i ve vrcholnCm stiedovEku (obr. 30:1), v t C dobi: u i zirovefi s dokonalejSimi dlouhymi kosami novodobZijSiho tvaru. Dvi: kratke kosy ze 13. stoleti byly ve tvrzi Rataje v jiinich Cechach (obr. 12:5,6). Stejna kosa byla v MalinBNovych Dvorech (Chawatova - Valentova - Charvat 1985, obr. 18:1). V Cirkvicich u Kutne Hory v Cechach byla podle Z. Smetinky (1960) kratka kosa jeSti: ve vrstvi: z poloviny 14. stoleti (obr: 30:l). Zname ji z archeologicljch dokladG na Slovensku dokonce i v 15.-16. stoleti (Fiiryova 1987, 199-200, obr. 5:l). Tyto kratkk kosy mgly v podstati: stejne tvary jako dfive, ale mivaly poni:kud delSi Cepele. Tak nap?. kosa z Cirkvic i kosy z tvrze Rataje mEEly cca 40 em. PodobnE tomu bylo i v jinych zehich. Cepele dvou kos r naleziStE 0strhw Obr, 33. Kratke kosy v)ichodnich Slovanli a v)iLednicki v Polsku (obr. 39), u nichi se zachovalo ko- chodni Evropy, I, ~~~~i~~~ mezi lety 1000 siSt5 neb0 jeho Cast, mgiily 43,7 a 38 cm (Polac'ek a 1250,2.Kuzina Gora, 6.-4.stoletipf n. I., 3. Paso~, 2003. 614-618). ze stargiho nalezu &to- tyrskoje gorodiCSe, 6.-8.stoleti, 4-5. N o v ~ o ~ ko,, tfi Ce~ele 'O~U 1000,6. Vladimir, mezi lety 1000-1250, 7. vankho do 12.-poCgtku 13. stoleti Ostrowa, pow. kratka kosa z etnografickeho materialu. 1,6. ji2ni typ, Mogilno v Polsku byly dlouhe 32.5,48 a 5 1 ern (Pod- 4, 5.
typ.
32
Magdalena BERANOVA
Obr. 34. Kosy ze Skovlunde Mark - Dansko, vikingske obdobi, podle Steensberga.
Obr. 35. Kosy z B o r g ~Maribo , - Dansko, 12.- polovina 13. stoleti (pfed rokem 1256), podle Steensberga.
wiriska 1962,315, ryc. 205). Take vychodoslovanskC kosy z nynrijSiho Ruska Ei Ukrajiny te doby mEfily 40 i vice centimetrfi (obr: 33:4-6; obr: 37:4,5), kratke kosy dochovane v etnografickem materialu mohly mit Eepel jekti: delSi (napf. obr: 33:l). Vcelku lze povaiovat za norrnilni delku Cepeli kratkych kos mezi 30 a 50 cm. Kosy na uzemi Slovenska v Casnem stfedovEku byly stejne jako v Cechach a na Moravg. Obdobne kosy byly i na uzemi Mad'arska (Miiller 1975, 84n.), Rumunska (Comsa - Constantinescu 1969; Henning 1987,92), Bulharska i nEkdejSi Jugoslavie (Henning 1987, 92), jak ukazuje take obr. 18:13,18,19, 10, a 17. Zname je i z Polska (napf. Podwiriska 1962, 160n., 3 15n. a dalSi). Cepele vychodoslovansk~ch kos jsou trochu jine n e i v Cechach, jejich celkovy tvar i odsazeni Eepele se ponEkud 1%. Zname je pfedevSim z poEatku 2. tisicileti, kdy byly take vyraznE delSi n e i kosy z 8.-10. stoleti ve stfedni EvropE. ZvkSovBni dClky Cepele bylo ovSem na poEitku 2. tisicileti obvykle take u kratkych kos ve stiedni EvropE. RuSti a ukrajinSti badatelk rozliSovali typ severni, novgorodsky a stfedorusky na jednk strang a jihorusky na strang druhk, prvni uiSi a s dolu protaienou Spici (obr: 33:4,5), druhy trochu SirSi (obr: 33:1,6). Toto tfidEni vSak nebylo naprosto bezpeCnC, protoie napf. na rajkoveckem hradiSti na UkrajinE, ktere bylo zniEeno pfi mongolskem vpadu na poEatku 13. stoleti, byly nalezeny oba tvary souCasnE (Beranova 1957, 110; 1980,282-284, tam dalSi lit.). Pokud jde o Evropu severozapadni, jejim nejlepSim reprezentantem z poCatku 2. tisicileti jsou nalezy z Danska, tak jak je publikoval j i i A. Steensberg (1943, 111-1 14). Byly vyraznE delSi n e i tamni kosy z doby fimskk. Delka Cepele byla u dochovanych exemplaffi mezi 45 a 47 cm a to jak u kos z pozdnE vikinskeho obdobi (obr: 34) tak u kos z konce 12.-prvni poloviny 13. stoleti (obr: 35). Tvarem se podobaly kosam ze severniho a stfedniho Ruska tk doby. V Cechach vSak se nalezla jedna kosa mimofadna, a to na hradiSti Hradec u NEmEtic (Michalek LutovskL; 2000, 208, tab. 159). Byla nalezena pfi systematickkm vyzkumu v nezpochybnitelne archeologicke situaci. Kosa byla totii pfekryta spalenou destrukci, vzniklou pfi zaniku hradiStE. Cepe1 tkto kosy je SirSi a fap svira s Cepeli ostfejSi uhel nei je u slovanskych kratkych kos obvyklk (obr: 36). Na jejim fapu byly nalezeny dvE ovalne ielezne objimky k uchyceni kosiStE. Nalezove okolnosti dovoluji pfedpokladat pfivodni zavESeni kosy i s kosiStgm na vnrijSi strang stEny domu pfilkhajici k hradbE. Podle uhlu nasazeni fapu by se mglo jednat o kosu dlouhou s dlouhou nasadou, jak o ni budeme psat jeStE v dalSi souvislosti (obr: 30:4; obr: 37:l; obr: 54-63). Ze stejnkho naleziStE ze starSich nilezii pochazi Cast Cepele normalni kosy kratke, pfi vyzkumu byla nalezena dalSi objimka shodna s objimkami na vySe zobrazene kose a zlomek dalSiho nastroje, snad take kosy. Jedna se skuteEnE o nejstarSi nalez dlouhe kosy na naSem uzemi? Podle nasazeni fapu by se zdalo, i e ano. Na druhe strang je Eepel kosy se svymi cca 51cm pomErnE: kratka, i kdyi se zachovala ve vSi uplnosti. Abychom tomuto nalezu dobfe porozumEli, budeme se muset seznamit se situaci na jih a na zapad od Cech. JihoCeska archeologie m i totii svk zvlaStnosti, ktere se situaci za hranicemi dneSniho statu souviseji. Vritime se k ni jeStE v dalSi souvislosti.
33
V. Smelhaus (1980, 6811)se domnivi, ie se ve 12. stoleti pouiivalo ke sklizni sena srpb, nikoliv kos. Usuzuje tak podle toho, i e ve ZbyhnE:vovE zakladaci listing dn6tickC z let 1125-1 140 se rozliSuje feneum secure - seCeni a metere - inuti, oboji se srpy cum falcibus. Zapomina vSak, ie latina nemi termin pro kosu, ale oznaCuje ji stejng jako srp terminem falx, jen vyjimeEnE s dodateEnym upfesngnim (White 1967; Beranova 1980a; 1990u), takie specialni temnin pro kratkou kosu mbieme stEii oCekavat. Podle skuteEnosti, i e srpy z archeologicljch nilezb Easneho stfedovgku maji tupy neb0 i pZCnE roztepany hrot, coi se ke inuti trhvy jak jsem jii ve svych dWvrijSich pracich upozornila, nehodilo a i e pozdrijSi miniatury inuti travy srpem nezobrazuji, patrnlS bude vhodnk setrvat v nazoru, i e na sen0 existovalo speciilni nafadi. Jak vypadala nisada kos z doby hradiStni, nevime pfesnC. Mbieme uvaiovat o rovnC nasadE:, obdobne kosam z naleziStE La T h e ve Svycarsku, talc jak jsme rekonstruovali pokusnou kosu z Niine MySle (obr:7; obr: 37:2-3). Hledime-li vSak analogie u kratkych kos z EasnCho stfedovCku, pokud se tu a tam dochovaly, musime uvaiovat i o jinem ieSeni. Kosy z Novgorodu v Rusku z 11. a 13. stoleti maji kosiStE: zakfivenC (obr. 37:4-5). Nasada pongkud jinCho tvaru byla i v nalezu z 10.-12. stoleti u EasnE: stfedov5keho mostu naleziSt5 Ostr6w Lednicki v Polsku (obr: 39). NBsada byla 71 cm dlouha a lehce ohnuta (Szulta 2000, 130;Polac'ek 2003,6 14-61 8). Byly tam dvg kosy s nasadou, jedna z nasad byla vSak dochovana jen zcasti, v delce 13,8 cm. V Rusku se objevily i kosy skladaci, sklapovaci (obr: 38:l). Etnografickk kosy z uzemi nynrjjgiho Ruska mCly take kratkou prohnutou nasadu (obr. 27; obr. 33:7). Prohnutou nasadu mgly i ma16 kosy na konopi z Madarska (obr:29:3). Konec iapu neb0 trnu kosy by1 sklepan do hrotu, ktelj by1 ohnut, neb0 by1 konec iapu opatien j w m s i vytnivajicim kuielovitym knoflikem. Hrot i knoflik byly pak zaraieny do nasady. NEkterk kosy mohly mit na konci Eepele vykz, aby rukojet lkpe zapadala. NBsada - kosiStE - se k Cepeli pfipevfiovala bud pomoci ielezneho kruhu, resp. pblkruhu, neb0 pomoci provazu Ei podobnkho
34
Magdalena BERANOVA
0vinu.V hromadnych nalezech z 8.-9. stoleti v Cechach, na MoravE i na Slovensku se ielezne kruhy ke kosam vyskytuji vzacnC, hojnost jich vSak byla nalezena na velkomoravskem hradiSti z 8.-9. stoleti v MikulCicich na MoravE (Polac'ek 2003, Abb. 1:7a,b; Abb. 29 -31). Bylo jich nalezeno celkem 32 ve dvou variantach, ale niilezovk okolnosti nejsou vidy bezpeCne. Je moine, i e nCkter6 z nich jsou recentni, po zaniku hradiStC. Totei plati take o dvou ieleznych klinech na lepSi upevnEni nasady a kruhu. K pfipevnEni rukojeti mohly kromE toho slouiit i drobnk nytky, jejichi pozfistatky se zachovaly nap?. na zakfivene kose z Oslavan. Vrat'me se vSak ke kose z Hradce u NEmEtic v jiinich Cechach. TemEf pksne analogie publikoval P. Reigniez (2002, 210-212) z Francie ze sidliStE Tournedos-sur-Seine, u Val-de-Reuil. Jsou dvE a jsou datovany do karolinskeho obdobi, tedy do konce 8. a poCatku 9. stoleti (obl: 40:l). DClka prvni dobfe dokumentovan6 kosy je 48 cm. Cepel je Siroka 8,7 cm, ale zuiuje se a i cca na 4,7 cm, vySka celk kosy i s fapem je p s ostfim Cepele uhel 16 cm. ~ a svira cca 25 stupiifi. Hfbet kosy je vyraznE Obr. 37. 1. Cepe1 dlouhe kosy; Kondvky - Morava, 15. stoleti, 2-3. La zesilen, ale toto zesileni ma jednu Tene - Svycarsko, 1. stoletipf n. I., 4-5. Novgorod - Rusko, 11.a 13. zvl85tnost. Podle popisu fap na upevstoleti nEni nasady je prodlouienim tohoto hfbetniho zesileni, zatimco Cepel je smErem k ostfi proilabnuta. Timto zpfisobem, tedy prostym zuienim Cepele, dochazi k tomu, i e ohyb fapu neni v jedne roving s ostfim, ale nasada na nijj nasazena se ponijkud odklini. Druha kosa pochazi z hromadneho nalezu spolu s dalSim zemEdElskym nzadim, srpy a radlici (obl: 40:2) a jeji podrobnEjSi zkoumani nebylo zatim provedeno. Tfeti archeologicky doklad kosy z Francie patfi a i do 14. stoleti. Jedna se jen o Cast hrotu kosy, dodateCnE opravovany. Pro naSe zavCry neni tento nklez dfileiity. DalSi nalezy obdobnych Cepeli z Zeskych zemi - a pokud je mi znamo i ze zapadni Ci severoObr. 38. 1. kosa se skladaci rukojeti, Novgorod - Rusko, 15. stoleti, zapadni Evropy - patfi a i do vrcholne2. kosa z doby iimske s tulejkou na iapu, Nowa Huta-Mogila - Pol- ho a pozdniho stfedovEku. Jako nejstasko, 4.-5. stoleti rSi mfiieme zatim povaiovat Cast Cepe-
35,
Obr. 39. Kratka kosa s dochovanou nasadou, Ostrow Lednicki, Polsko, 10.-12. stoleti, a dalgi nayadi ze stejne lokality, podle W Szulty. 1, 4, 5. srpy, 2. hfebik, 3, 12. kratke kosy, 6, 7, 9-1 1. noie, 8. dlato.
le z Bradla datovane do poEatku 14. stoleti (obr:30:4),dalSi ti3 kosy byly nalezeny v Sezimovi. usti a patfi pfed rok 1420 (obr:55). Tvarovi. jsou stejne jako napf. kosa z obce Kon6vky na Moravi: z 15. stoleti (obl:37:1), ale jsou podstatni. kratSi. Jak kosa z NEmEtic, tak obE kosy z Tournedos i kosy ze Sezimova usti mCfi jen okolo 50 cm, tedy v podstati. stejni. jako nEkter6 Eepele kos krAtkych, s poloviEni nasadou. Cepele novodobych kos vCetni. te z Kon6vek dosahuji I m i vice, podobnE jako nEktere velke srpovite Eepele kos z oblasti evropskych iimskych provincii, o nichi jsme psali vySe (obr: 15-17). M6ie to mit vliv na rekonstrukci kosiStE a na uvahy o zp6sobu prace s touto kosou?
36
Magdalena BERANOVA
Obr. 40. Tournedos-sur-Seine,Francie, konec 8.-potatek 9. stoleti 1. Cepe1 kosy, 2. hromadny nalez s kosou.
V tom nam mohou do urCite miry pomoci doklady ikonograficke z uzemi na zapad a na jih od Ceske republiky. Ze stejne doby jako kosy z Tournedos ve Francii a pfibliini: ze stejne jako kosa z NEmEtic v Cechach pochazi nejstarSi stfedovEke vyobrazeni kosy. PatE do doby kolem roku 8 18 a je v kalendhriu z rakouskeho Salzburgu (obr. 4lhjako symbol mEsice Cervence. Z. Podwinska (1962, 135, obr. 73a,b) publikuje dvE kopie pfivodniho rukopisu, a to videiiskou a mnichovskou. Jak uvadi na zakladi: starSi literatury, obi: pochazeji ze zanikleho originiilu, ktery vznikl okolo roku 809 v jednom z klaSted severni Francie. NovEjSi literatura (napf. Deutche Geschichte 1982, 24911, Belcredi 1990) tento udaj neuvadi. V tomto kalendhriu je vyobrazen mu2 s kosou pfes rameno. Nasada svira s Cepeli kosy na svCm poCatku
Obr. 41. Zobrazeni zemtidtilskych praci v Kalendariu kolem roku 818, Salzburg, Rakousko. Mu2 s kosou jako symbol m6sice tervence.
Historie senos;eCe v Cechach podle archeologie
37
ostrj uhel. KosiStE tohoto nastroje je patrn&dlouhe, ale vyraznE odliSn6 od toho, jak vypadaji dlouhe kosy z CasnCho novovEku. Je totii prohnute. ObdobnC kosy jsou vyobrazeny i v ialtafi utrechtskkm zhotovenem pravdEpodobnC v letech 820 a2 825 v regionu Reims (obr: 42:2), stejnou kosu drii i d'abel v rukopisu z 9. stoleti (obr:42:l) a dalSi (Reigniez 2002, 213). Kosa z prvni poloviny 10. stoleti v Martyriologiu Wandelberta z Priimu m6ie byt vykladana riiznE (obr: 43). Rovna nasada se dvEma driadly je totii, na konci prohnuta. Snad je to vSak chyba v kresbg. Kosa s fapem v ostrem uhlu a s kratkou lehce zakhvenou nasadou je na rniniatuk kalendifove karty v Chronicon Zwiefaltense Minor z doby okolo roku 1162 v NEmecku, kterou publikoval jii P. Brandt v letech 1927-1928 a jii pfevzala Z. Podwinska (1962, 266-267, obr. 15 1). Delka tkto nasady mBie byt ovSem zkreslena nedostatkem mista. Velmi zajimave jsou nasady kos vyobrazene k mEsici Eervenci v katedrale Saint-Lazare d'Autun z konce 12. stoleti (obr:44:3) a k mCsici Eervnu v kostele Saint-Martin de Lava1 z 12.-13. stoleti (obr:44:4),jak je schematicky pfekreslil P. Reigniez (2002, 219). ObE kosy maji fap ohnut v ostrkm uhlu od Eepele, ale jejich nasady jsou vyraznE zakfivene, jak tomu byva u kos kratech. Take nasady t& chto kos v porovnani s velikosti mu26 jsou kratgi, nei byvaji rovne nasady novodobjch kos dlouhych. Jinak vypadi kosa zobrazeni v evangeliaii Oty 111. (Bentzien 1980, 76), datovanem kolem roku 1000, resp. do konce 10. stoleti (obr: 45:n). M i rovnou a zfejm&dlouhou nasadu. Take miniatura v kalendiriu anglo-saskem, uloienCm v British Museum, kterou Z. Podwinska (1962, 161, obr. 98) publikuje jako rukopis Tibenus B. V., zobrazuje k mgsici Eervenci sekaEe s kosami, ktere maji dlouhou rovnou nasadu (obr:42:3). Ctyfi kosy jsou zobrazeny zfetelng, dalSi mCnE vyraznE. Prace
Obr. 42. 1. babel d r i i kosu, rukopis z 9. stoleti, 2. Dva muii s kosami, utrechtsky ialtar' pravdtipodobnti z let 820-825, 3. Muii kosi travu, anglo-sasky rukopis z konce 1.-pozatku 2. tisicileti, podle Reigniez,
Obr. 43. Mu2 s kosou na vyobrazeni mtisice listopadu, martyrologium Wandalberta von Prurn, 1.polovina 10. stoleti, podle Deutsche Geschichte.
38
Magdalena BERANOVA
. : .. ..*.
, % . < , ~ , , A ,
\.
,:.';.a.,(.
,~
,.:,.,;,., :,, ,;
,
,,f9/* f
2
sekai-ii piisobi snad trochu nepiirozeng. Anglo-saske kalendarium datuje S. Epperlein (1975, 34) do 11. stoleti, P. Reigniez (2002, 213 a 215) do 9. a 11. stoleti. Kosa, patmi5 dlouha, jejii kosiSt5 je zkraceno zpiisobem vyobrazeni, je v kalendariu v Chorbuch fiir die Prim (obl: 45:b) datovanem do let 1138-47 neb0 podle Brandta do roku 1162 (Bentzien 1980,46,265). Dlouhe nasady se u i pravidelne objevuji na kresbach neb0 reliefech ze 13. stoleti. NejznamgjSi a Easto vyobrazovany je relief z katedraly Notre-Dame v P a i i z poi-atku 13. stoleti (obl: 47). Dale je to vitrai z katedraly v Chartres, relief z katedraly v Amiens, miniatura v kalendafi vzniklem
,%"'
v okruhu Basileje, v mnichovskem kodexu i;i miniatura ze ialtak cisterciackeho z basilejske dieceze a dalgi, jak je shromaidila praci zeObr. 44. Vyobrazeni rfiznych kos na str'edov6kych iluminacich, na zakladg stargich sOubOrn~ch podle F? Reigniez. 1. Rukopis Tres Riches Heures du Duc du jmena P. Brandta a R. Marleho Z. PodwinsBerry, poEatek 15. stoleti, 2. Kostel Notre-Dame de Pritz, 13. ka (1962, 316n) a novgji P. Reigniez (2002, stoleti, 3. Katedrala Saint-Lazare d'Auton, konec 12. stoleti, 4. 220n). G. Grupp 286, obr. 23) pfiKaledarium kostela Saint-Martin de Laval, 12.-13. stoleti. nBSi jednoduche piekresleni dlouhe kosy z kalendiiria v ialtaii ze 13. stoleti v Maihingen. Rovnou dlouhou nasadu pfipevngnou k Cepeli s iapem svirajicim ostry uhel
3
4
R dk$q
Obr, 45. Kosy na vyobrazenich 11.-14. stoleti, podle U. Bentziena. a. Evangeliar' Oty 1 1 1 . - Reichenau, kolem roku 1000, b. Kalendarium v Chorchbuch fur die Prim - Zweifalten/Wurttemberg,, kolem poloviny 12. stoleti, c. Tzv. durynsky , ,Faltenkalendef - Durynsko, kolem roku 1400, d. llustrovana Einiovni kniha , ,Veil Rentier" - Flandry, ko/em roku 1275.
39
Obr. 46.a. Rolnik s kosou v 2altaTi z Lirnoges, konec 13. stoleti, b. SenoseE, ,,Veil Rentier" de Messire Jehan de Parnele-Audenarde, kolern roku 1275, Flandry, podle Epperleina.
najdeme take nap?. pi5 vyobrazeni mCsice Eervna v kostele Notre-Dame de Pritz datovanem do 13. stoleti (obr: 44:2) neb0 v rukopisu Trhs Riches Heures du Duc de Berry (obr: 44:1), kterou P. Reigniez Padi spiSe mezi starSi, avSak pati3 a i do doby kolem roku 1416 (Marle 1931,395, obr. 396). Dlouhou kosu najdeme v rukopisu Veil Rentier Jehana de Pamele-Audenardel Oudenaarde, uloienem v knihovnc v Bruselu a datovanem do doby kolem roku 1275 (obr 45:d; 46:a) a travni kosu se dvgma driadly v ialtifi z Limoges z konce 13. stoleti (obr: 46:b). Dlouha kosa z doby kolem roku 1400 (obr: 45:c) je z durynskkho Faltenkalender (Bentzien 1980, 76, 265). DalSi doklady shromaZdi1 P. Reigniez (2002, 21811, 23011, obr. 205-2 12, obr. 222-227 a dalSi). U nas je nejstarSi vyobrazeni kosy v oseckem kalendariu z konce13. stoleti neb0 z pozatku 14. stoleti (obr: 58)l. K tomuto vyobrazeni a k situaci v Cechach se jeStE vratime. Ze stejnk doby, i kdyi
OseckC kalendirium, resp. diurnale, pochazi z ienskkho cisterciackCho kliStera Marienstern v Luiici. Datovini kosy a dalSich vyobrazeni z tohoto souboru tradiEn6 patfi do potatku 14. stoleti. Z Eeske literatury tak tyto miniatury datuje F. Graus (1953), A. Mika (1960), z cizi napt S. Epperlein (1975, 72-73). K. Stejskal (1984, 288) uvadi, i e velky dvoudilny Osecky lekcionaf by1 sice objednan abatySi cisterciacek klaStera Marienstern v Luiici a napsan Arnoldem MiSefiskym, ale by1 vyzdoben v mniSskC dilni' na sklonku vlady Pfemysla Otakara 1 1 . v minoritskern klaStefe v Praze Na FrantiSku, zaloienem sv. Aneikou Eeskou, a to v letech 1270-90, stejni: jako dmha East FrantiSkBnsk6 bible. Mj. je udivujici barevnC bohatstvi ti'chto miniatur, souzvuk sytych a2 temnych Eistych barev a svi'tlych lomenych tonb, zelenohn6de podmalby zastin6nych partii oblitejb a dalSi. T. Velimsky(1998, vyobrazeni a popis na pfedsadce) zafazuje bez nBleiitCho zdbvodn6ni toto kalendhrium do druhe poloviny 14. stoleti, Z. Smetanka (2004) bez dalSiho upfesn6ni do 14. stoleti. Neni na nas, abychom se k um6leckohistorickym otazkam vyjadfovali.
40
Magdalena BERANOVA
vesmgs z jinych oblasti, se vSak stile udriuji vyobrazeni kosy, jej i i Pap je nasazen v tupem neb0 pravem uhlu a jejii kosiStE je kratke. TakC k tomu se jeStE vratime v souvislosti se sklizenim sena ve vrcholnem a pozdnim stiedovgku. U. Bentzien (1980,76) spojuje zavadgni dlouhe kosy pfi koseni travy s tim, i e dlouhi kosa mohla pracovat niie u zemC nei kritka, a tim sniiovala moinost regenerace jedovatych rostlin v luCnim porostu. Rychle rostouci vlastni dobry luEni porost totii vykvetl a vysemenil dfive, mezi terminy senosece. Z. Podwinska (1962,314-328) na zakladg r o z b o ~ ikonografickych materialfi z rbznych Casti Evropy a problematiky, kterou jejich nejednotnost vyvolavi, uvaiuje, i e pbvodnim nastrojem na inuti travy by1 v EasnCm stiedovgku jak9si prototyp kosoviteho nastroje, z nEhoZ se v pr6bEhu stiedovgku vyvinuly kratkk kosy na jednk strang a dlouhC kosy na strang druhe. Nemyslim, i e by tomu tak skuteCnE bylo. KratkC kosy, vCetng vzacng dochovanych hiitkych nasad, jak u i jsem uvadgla, jsou totii doloieny jii v poslednich stoletich pied naSim IetopoEtem. Dlouhe kosy se zaEaly pravdgpodobng vyvijet v dobij iimskC na uzemi evropskych iimskych provincii, i kdyi jejich tvar a funkce nebyly jeStE dokonalk. Idea dlouh6 kosy se zfejmE udriela a v pozmEngnC zdokonalene formE pietrvala alespoii v Casti nijkdejkich iimskych provincii, pokud ovSem byla vzhledem ke zpbsobu zemEdElske vyroby a rozsahu a formi5 travnatych ploch pro senoseC nejvhodngjsi. Jinde se udriovaly neb0 rozvijely ty zpfisoby a formy, spojenC s tradiCni kosou kratkou. Patrng se tam nadale vyuiivaly pro ziskavani zimni pice pro dobytek porosty nejriizngjkiho typu, nikoliv travnate roObr. 47. Rolnik brousi kosu~skulptura viny piibuznk pozdEjSim pijstovanym loukim. Z. Podwiriska m i na fasadg katedraly Notre-Dame v PaovSem pravdu v tom, i e kosy na poEatku 2. tisicileti zdaleka neKii, potatek 13. stoleti, podle Epperbyly dokonale a i e prodglavaly sv6j dalSi vyvoj. leina. P. Reigniez (2002, 219-220) rozliSuje v obdobi od 9. do 13. stoleti dva zakladni typy kos, kaidy typ se dvgma podskupinami. Jde o typ a) s tvarem 1 a 2 a typ b) s tvarem 3 a 4. VSechny jsou EasovE soubijine. Charakterizuje je takto: a) Kosy s rovnou dlouhou nasadou, resp. kosiSt&m.Rap je vykovan v ostrCm uhlu vzhledem k Eepeli, pfiCemi varianta l (obr:44:2) ma uhel vyraznijji o s t e , varianta 2 pongkud tuprijSi (obr:44:l). Pro oba tvary je vSak charakteristicke, i e iap na upevngni kosiStE je odklongn v uhlu cca 25-30" od plochy Eepele a tim cely nastroj dostava charakter typickk kosy dlouhe. Ostzi kosy m E e pii praci sledovat bez obtiii rovinu p6dy a tim kosit pomgrng nizko. K tomuto typu kos iadi obi5 Eepele z Tournedos ve Francii z pielomu 8.-9. stoleti. b) Kosy druhkho tvaru se vyznacuji zakiivenou nasadou. Rap sice take svira s Eepeli ostry uhel, ale protoie iap resp. na nrij upevngne kosiStE neni odklonijno od plochy Eepele, je nutno problem vyieSit jinou formou nisady, Ta je pak bud' prohnuta - tvar 3 (obr:44:3) neb0 dokonce vyrazng zalomena - tvar 4 (obr. 44:4). Archeologickk analogie zatim nezna. Ch. Vakarelski (1936, 68-69) jii davno na zakladi: etnografickych studii upozornil, i e u kosy, ktera ma trn soubginy s plochou Cepele, mohlo ostii pracovat v poloze rovnobginE se zemi jen tehdy, byla-li rukojef ngjakym zp6sobem prohnuta. Vrafme se vSak k rekonstrukci kosy z Ngmgtic. Jak jsme vidijli na nejstarSich ikonografickych dokladech, nEkter6 kosy s iapem svirajicim s ostfim ostry uhel nemaji rukojet dlouhou, ale spiSe kratSi a prohnutou do oblouku. Price s takovou kosou a vykonnost takove kosy by vSak mgly nejspige vysledky, kterk by v mnohem pfipominaly kosu kratkou. Na jinych zobrazenich vSak vidime kosiSt6 dlouhe. Ngkdy prace s nimi vypada nemotorng, ale to mbie byt zapfiCinCno nedostatkem maliiske techniky a ne nedokonalosti samotneho naiadi. U kosy z 9. stoleti z NEmgtic mfiieme uvaiovat jak o vySe uvadEnCm typu a) s rovnou dlouhou nasadou tak o typu b) s nasadou prohnutou Ei zalomenou. Jistotu vSak mit nebudeme. Prohnuta Ci zalomena a ziejmij i pongkud kratSi nasada je snadno piestavitelna a proveditelna.
41
Prohnuta kosiStii, nepochybnii vyuiivajici vhodne samorosty, jsou znama z pfimych archeologickych dokladd kos kratkych, jak jsem je uvadiila vySe, i z prarnend etnografickych. Pokud budeme uvaiovat o nasadE dlouhe a rovne, museli bychom ji pfipevnit tak, aby byla pfi praci v SikmCm uhlu odkloniina od plochy Cepele, jak je tomu u kos novodobych. I to je proveditelnk. Etnografove 19. a prvni poloviny 20. stoleti, kdy se jeStE porfiznu dochovaly staroby16 relikty nastrojd neb0 zpdsobu price, nam i v tomto smEru poskytli vysviitleni. Ch. Vakarelsh (1936) zjistil, i e kosiStii se pii nasazeni fapu Sikmo sefizne a potom upevni opiit Sikmo sefiznutym dfevem (obr. 57). Pomiimii kratka Cepel kosy z N b mEtic piedstavuje urCity rozdil mezi touto Eepeli a novodobymi kosami na travu. Protoie vSak kosy z Tournedos maji take stejn Z i kratkou Cepe1 a podle P. Reignieze jejich' fap umoiiioval nasazeni kosiStE typickt5 pro kosy, je otazka opravdu otevfenh. Netypicka Cepel kosy z NEmiitic ma podle naSeho nazoru v jistem smiiru blizko k velkym kosam z evropskeho fimskoprovinciilniho uzemi. Kde a kdy se z tiichto kos vyvinuly kratSi Cepele bez vyraznB ho oblouku pfi nasadii, ale s fapem svirajicim s Cepeli ostry uhel, nevime. Dosaarcheologicke aniJine dokla- Obr. 48. Pastva prasat na ialudech, Crecentius Bohemus. 15. d~ nam tomu zatim ne~OmfiajiB e z ~ e - stoleti, podle Smelhaus - Neradovs 1966, obr. u strany 112. C n E vime jenom to, i e na pfelomu 8. a 9. stoleti u i s takto pfetvofenymi kosami pracovali ve Francii na uzemi niikdy provincialnE fimskem a i e i v Rakousku a v niikterjch Castech zapadni Evropy vypadaly kosy na travu trochu jinak nei typicke stfedoevropske nastroje Casneho stfedoviiku, reprezentovane archeologicky v nejviitSim poEtu z uzemi CR a SR. Zatim naprosto vyjimeCnou existenci jineho tvaru kosy s analogiemi v zapadni C i zapadniijki Evropii mdieme nejspiSe spojovat se specifickym vyvojem jihoCeske oblasti. Tato oblast mEla kulturni a snad i ekonomicke spojeni s dolnorakousljm Podunajim, kde i v CasnCm stfedovEku v jistCm smEru pietrvivaly fimsko-provincialni tradice. Z toho Ci onoho ddvodu se vSak tyto nastroje na ziskavani pice a sena v Ceskem zemiidiilstvi 8.-12. stoleti neprosadily. Nemyslim ovSem, i e by upadly upln E v zapomenuti, podobnii jako neupadl v zapomenuti prototyp jednostranneho zahonovkho pluhu, zaEitky podkovavani koni a dalki technick6 vymoienosti. 0 nEkolik stoleti pozdEji se tyto ,,novodobEjSi" nastroje a zpdsoby prace staly ddleiitym pfispgvkem pfi rozSifovani noveho zpdsobu zemiidiilske vyroby, uhoroveho zemiidiilstvi a luCniho hospodiifstvi, ale a i tehdy, kdyi toho bylo zapotfebi, tedy niikdy na konci 13. a na poCBtku 14. stoleti (Beranova 2004). Jestliie se vgnujeme zpdsobu koseni travy a ziskivani zimniho krmeni pro dobytek, musime struC n E shrnout historii chovu dobytka v Casnem stfedoviiku v Cechach. Podrobniiji se k tomu vyjadfime v exkursu. Na tomto mistii jenom zddraznime, i e se dobytek stile pohyboval viitginu roku ve volne pfirodE. Take prasata se hlavnii pasla, existovala stada prasat a specializovani pastyfi (obr:48).
42
Magdalena BERANOVA
KOSENi SENA VE VRCHOLNEM A POZDN~M STREDOVEKU

Jii vySe jsem uvAdCla, i e kratke kosy na travu a tedy zfejmC i zpfisob senoseCe se udriovaly jeStC ve 13. a 14. stoleti. DvC kratke kosy ze 13. stoleti byly ve tvrzi Rataje v jiinich Cechach (obr. 12:5-6, Beranova 1975,42, tab. 1:3),kratka kosa byla v Maling-Novych Dvorech u Kutne Hory a v Cirkvicich u KutnC Hory ve vrstv; z poloviny 14. stoleti (obr.30:l). StiedovCk6 krBtkC kosy se udriely i v jinych zemich Evropy. Z Danska napi. publikoval A. Steensberg (1943, 115-1 16) tii kratke kosy z 12.-poloviny 13. stoleti z BorgG (obr. 35). R. Miiller (1975, 95) uvadi, i e v Madarsku se udriovaly a i do poCatku 18. stoleti zejmena tam, kde se id'afilo. K. Hoffmann (2002, obr. 3:2)publikoval pomCmC velkou kratkou kosu nalezenou v Schwielochsee bei Goyatz v Dolni Luiici, kde byla z5roveii s krojidlem a pozdnimi hroty lukfi C i kuSi. Datuje ji do stiedovCku a2 poCatku novovCku. Ze stejne doby, v rtiznych Castech Evropy, existuji i doklady ikonograficke. Jsou vyobrazeny v i a l t f i z Petersborough - Anglie, ialtafi leodyjskem - Belgie nebo v Bible moralisee - Francie. Stejna kosa je na rytin; v kostele Ostra Eneby ve Svedsku, kde je datovana do let 1250-1280 (obr.49) a na fresce v kostele ve Fanefjord (obr. 50). KrBtkC kosy jsou vyobrazeny v kalendtGi z konce 14. stoleti, byly nalezeny i v Gron-
Obr. 49. Kratka kosa vyobrazena v kostele Ostra Eneby, Svedsko, 1250-1280.
Obr. 50. Kratka kosa na fresce v kostele Fanefjord.
43
sku na sidliSti ze 14. stoleti a v Dansku jejich vyskyt neskonEil ani v novovEku. Severskk kosy maji podle vyobrazeni kratkou rovnou nasadu. NEktere jejich formy pietrvivaly a i do 18. stoleti (Steensberg 1943, 198-204). KritkC kosy byly natolik funkEni, i e se nCkde udriely i v nedivnk souEasnosti. NejznamEjSi jsou etnograficke doklady ze severu Ruska (obr: 27) zejmena z oblasti Komi-PemjakG (nap?. Talickij 1951), ale pouiivaly se i v Bulharsku (obr: 28). A. Steensberg je zna z Japonska i z IrBnu (obr: 29:1,2). Nastroje podobne kritkym kosam byly v Maclarsku a i do 20. stoleti urEeny na vysekavani r5kosu (obr: 51; Takacz 1971), v Maclarsku se uiivaly take male kosy na konopi (obr: 29:3). Zajimave nastroje se uplatiiovaly v pozdnim stfedovCku ve Flandrech - Nizozemi (Epperlein 1975, 7411, obr. 44; Bentzien 1980, 115-1 16, T. 11). Bylo to nii-adi typu kratke kosy, ktere mElo kratke zahnute kosiStE. Nazyvalo se Sichte, francouzsky la sape. Doplfioval je inovy hak, ktery oddEloval useknute klasy (obr: 52). Sichte se driela v jednC ruce a druha ruka pokosene obili ifiovym hakem pfidriovala (obr: 53). Prace s timto nastrojem byla asi dvakrat efektivnEjSi nei prace s obilnim srpem, nebyla ovSem jednoducha a nezkuSeny sekaE se mohl snadno poranit. Ruka, kterou sekal, byla enormnE namahana a Eepel mohla sklouznout na stehno. Rozdil mezi kosenim obili dlouhou kosou vidime na obr: 54. Z Nizozemi se tato specialni kritka kosa rozSifila do severonEmecljch oblasti, pFedevSim do dolniho Poryni, Vestfhlska, dolniho Saska a do Easti Slesvicko-~olStynska. Podobny zpfisob ini je znam i z etnografie, ale Sir3 zpracovani neni u i Eelem tCto prhce. Ve stejnem obdobi se postupnE uplatiiovaly kosy dlouhk. Jako nejstarSi mG2eme zatim povaiovat Cast Eepele z Bradla datovanou do konce 13.-poCatku 14. stoleti (obr: 30:4), dalSi ti? kosy byly nalezeny v SezimovE
Obr, 51. Nastroje na vysekavani rakosu v Madarsku, dvi; varianty upevni;ni na nasadu. kacze.
Obr. 52. Specialni zapadoevropske nastroje na inuti obili pGvodem z Vlamska. I. ,,Sichtel',2. Zfiovy hak, 3. Kosa s ohnutou nasadou, podle Epperleina.
44
Magdalena BERANOVA
usti (obr: 55) a patfi pied rok 1420 (Krajic 2003, 141-142). Zcela dochovane jsou kosy z Bystiece (obr. 56) a Koniivek (obr. 37:1), tedy z lokalit 14. a 15. stoleti. Prakticky stejnkho staii jsou torza znama z Pfafenschlagu a Brodku, na Slovensku z Gajar-Posadka (Belcredi 1988, 471, obr. 6d; Belcredi 1989, 446; Saurova 1973, 337; Nekuda 1975, 135, obr. 13314; Polla 1962, 123, 138, obr. 811). DlouhC travni kosy Setiily travu, protoge jejich ostii pracovalo rovnobEinE se zemi, ale na rGznych neudriovanych porostech se snadno mohly poSkodit. By1 to nastroj na pravidelne udriovane louky, nikoliv na paseky neb0 zatravnEne pfilohy, ktere patrnE jeStE v 1 1. a? 12. stoleti a pfipadni: jeStE ve 13. stoleti jako zdroj sena pievaiovaly. J i i vySe jsme uvadEli kosu z NEmEtic z 9. stoleti a problematiku spojenou s jeji rekonstrukci. Otazka tvaru nasady kos s iapem svirajicim s ostiim ostry uhel pfetrvava v jiste mife i ve 14. stoleti, protoie odklongni iapu od plochy Cepele, tolik typicke u souCasnych kos tovimi vyroby i u kos vyrobenych novodobymi kovaii (o nich napi. Talickij 1951, 33-96), zatim z nejstarSich Ceskych archeologickych nalezG nezname. Protoie vSak z etnografickych dokladii vime, i e se i k iapu soubginemu s plochou Cepele dalo piipevnit kosiSt6 Sikmo pomoci Sikmeho , seiiznuti (obr. 57) a protoie jig nejstarSi ! ikonograficke doklady z Ceskych neb0 sousednich zemi piedstavuji nasadu rovnou, povaiujeme nejstarSi Ceskk doklady za skuteCnE novodobC dlouhe kosy. Tyto doklady jsou nasledujici: Oseckk kalendarium (obr: 58) z konce 13. Ci poCatku 14. stoleti (viz pozn. l), Velislavova bible z doby kolem roku 1340, brevii klaStera sv. Jiii Obr. 53. Nahofe: i n 8 se ,,Sichte6'a iiiovym hakem, vyobrazeni doby kolem roku 1400 (obK 59) k m8sici Eervenciz brevidfe Grimani od Simona Benina. asi 1500 a i 1520. Podle Bentziena. Dole: i n 8 se stejnym nastrojem, pTe- a rukopis Petra Crescentia latinsky (Belckresleno z francouzskeho vydani Crescentia a rukopisu Heures de redi 1989, 446) a Cesky podle vydani la Viergez 15.-16. stoleti, podle Reignieze. V. Smelhause a K. Neradove (I., tab. I:2, II., tab. 1II:l) z poCitku 15. stoleti a z konce tCho2 stoleti ( o b ~ 60). Dlouhou kosu najdeme i pi'i vyobrazeni mgsice Cervna v rukopisu kalendaie na Ki'ivoklatE (zameckh knihovna, Belcredi 1989,446) a na dalSich pozdEjSich vyobrazenich (sr. tei Husa Petran' - Subrtova 1967). UrCity problem vSak vidime v tom, i e nejstarSi archeologicke doklady, nebereme-li v uvahu n b kterC kosy z fimskych provincii, jsou pomgrng kratke, asi tak jako vEtSi neb0 nejvZtSi kratke kosy. Na vEtSinE uzemi zapadni Evropy mame k dispozici zatim meng archeologickych dokladG, avSak pomgrng dost pramenii ikonografickych. Tyto prameny a zejmena miniatury jsou pramenem pfiliS specifickym, nei aby bylo podle nich moino spolehlivg posuzovat vzajemny pomCr delky Cepele a kosiStE. P. Reigl' ",
45
Obr. 54.ZnB obili, patrnB iita, s kosou opatFenou obloukovou hrabici Leto, Pieter Brueghel, 1568. Podle Bentziena.
niez (2002, 224) se vSak o to pokusil a odhaduje, i e i-epele dlouhych kos zhruba do 13. stoleti mgfily nejCastEji mezi 60 a 70 cm. TEmto rozmErilm odpovida i dklka kosy datovane do 14. stoleti z Bystfeci (obr: 56), kteri mEfila 63 cm (Belcredi 1988, 471). V 15. stoleti vSak, soudime-li podle dobfe dochovanCho nalezu z Konfivek na Moravg (obr: 37: I), mgly u i Cepele delku jako v novovgku. KosiStE dlouhych kos m610 podle P. Reignieze (2002, 224) podle ikonografickych pramenh tfi formy: 1) bez postranniho driadla, 2) s jednim driadlem a 3) se dvgma driadly, pficemi druhe driadlo bylo urnistho v prvni tfeting vySky. Ikonograficke prameny CeskC provenience ze 14.-15. stoleti vypovidaji spiSe o tieti variantg, ale nejsou zcela shodne. Dfileiitym zjiStgnim je skuteCnost, i e se v Ceskych pisemnych pramenech vedle starkho terminu falx, jednotneho jak pro srpy tak pro kratke kosy, objevuje termin falcastrum (Srnelhaus 1980, 132). J i i vySe jsem uvadgla, i e klasicka latina starovgkeho ~ i m uiiva a jak pro tehdejSi srpy tak pro tehdejSi kosy jednotny termin falx, vzacng s upfesngnim zda je o nastroj na obili neb0 na travu. Termin falcastrum nezna (sr. White 1967). Pro termin koseni travy, diive secare Ci falcare na rozdil od metere (inuti), Cimi se oznai-ovala prate se srpy, se zaCina objevovat i falcastrare. Moina, i e novy termin tak Ci onak souvisi s novg zavadgnou dlouhou kosou.
46
Magdalena BERAI
P. Reigniez (2002, 220n) na zakladE ikonografickych materiali ze zapadni Evropy doklada, i e nEkdy od 12.-13. do 15. stoleti prod6lavaly jak Cepele dlouhych kos tak i jejich nasady vyvoj, zavisly do znaCnC miry na mistnich potiebach, zkuSenostech a schopnostech ZneEe a na pracovnim gestu pracovniki s kosou, resp. na zpisobu drieni nohou, uvolngni tgla a delce oblouku, ktery kosa pfi praci opisovala. RozliSovaly se snad i kosy pro levaky. NEkde se zaEaly pouiivat kosy s delSi Eepeli nei byla diive a naopak s kratSi nasadou. ObCas je moino pozorovat i to, i e se Cepel vyrazne rozSiiovala, aby se Obr. 56. Bystrec, 14. stoleti Kosa, srpy, dvouzube vidle a za- zmirnila jeji kfehkost pii pEpadn6m narazu. strEk~ podle Belcrediho 1988. Jindy se inulo kosami, ktere oznaCuje za ,,kosy zaviene" na rozdil od bginych tvari vice ,,otevienych". Z hlediska vyvoje dlouhych kos na naSem uzemi jsou jeho pozorovani spiSe orientaEni a bliie aplikovat bych se je neodvaiila. OstatnE, nejsem si Easto zcela jista naprostou vgrohodnosti detail6 zejmena na miniaturach. 0 zdokonalovani kosy a o specifickem vyvoji neb0 lepSi kvalitE kos v nEktej c h oblastech Evropy mohou svEdEit i prameny psane. J. Macek (1992, 66) zjistil, i e se na konci 15. a na poCatku 16. stoleti do Cech doviielo Obr. 57. ZpGsob nasazeni Eepele dlouhe kosy z 19.-poeatku 20. stoleti v Bulharsku na Sikmo seJiznutou nasadu, podle velke mnoistvi kos z Hornich Rakous. Soudi, Vakarelskeho. i e to byly kosy s dokonalejSim ostfim a odolnym bfftem. MoZnB, i e mgly i trochu jiny tvar spojeny s inovaci kovaiskkho postupu, moina mgly iap odklonEny od plochy Eepele jako kosy novodobe. Archeologicke doklady vSak chybi. Kosa je obvykle zobrazena v souvislosti se senoseCi a to v mgsici Eervnu neb0 Eervenci. Ve stiedovEku se vSak kosilo nejen seno (fenum), ale i otavy (surgum). Robotni povinnosti s nimi spojene se Casto uvadgji v pfedhusitskych urbaEch. Tak podle bievnovskeho urbaie mgli klaSterni poddani z Nezamyslic, Domorazi a ~ i c h o v i c na SuSicku povinnost sici sena, suSit, kopit a odvaiet do stodoly. Obyvatele vlastniho Bievnova a vEtSinou i z jinych klaSternich vesnic mivali zpravidla jen povinnost suSeni a kopeni, zatimco o pokoseni luk a odvoz obojiho sena se me1 vlastnimi silami postarat klaSter neb0 spravce klaSterniho dvora. Ruzyrisky mlynai mEl zase namisto vSech ostatnich povinnosti viEi klBSteObr. 58. Mu2 s kosou a brouskem u pasu seEe louku. Tzv. ru vSechny louky ruzyriskkho klaSterniho Osecke kalendarium (pochazi z ienskeho cisterciackeho dvora pokosit, a to jak seno tak otavu, jinak klaStera Marienstern v Luiici.), konec 13.-poEatek 14.stoleti
47
Obr. 59. Mu2 s kosou, brevif klaStera sv. Jifi v Praze, kolem roku 1400.
Obr. 60. Mu2 s kosou, iena s hrabgmi. Crescentius Bohemus, 15. stoleti, podle Smelhaus - Neradova 1966, vyobrazeni u strany 16.
nic. Vyrazu falcastrare prata, tedy koseni luk (pansljch) se uiiva hojni: zejmena v u r b e strahovskem. Jini poddani na r&znych panstvich vSak mEli kromi: suSeni a kupeni sena i dalSi povinnosti, nap?. sklidit a svkst obili, koupat a stfihat ovce a pod. Louky se vSak u i v tkto dobE ziejmE rozSifovaly, sena bylo zapotiebi vice nei diive. SvEdCi o tom poznamka, i e za pokoseni novE zfizenych menSich luk mEl vySe uvAdEny ruzyiisky mlyng dostat zaplaceno, to ui k jeho robotnim povinnostem nepatiilo (Smelhaus 1980, 132-134). Take F. Graus (1957,35-38) uvadi nejen to, i e mezi robotni povinnosti patfivalo pokosit louky, skliidat sen0 a odvaiet je do panskych dvord apod. Nachazi se i pfipady, i e vrchnost postupuje poddanym pddu jedinE s tou povinnosti, i e musi posici pan- I skou louku. Louky patfily zcela bEinE k pfisluSenstvi panskych dvorG a ve 14. stoleti vrchnost misty peCovala o jejich zvelebeni. Pi5liS such6 louky se zavodiiovaly, mokiiny odvodiiovaly. NEkdy pani sve louky zvlaSf ohrazovali. NEktere vrchnosti sen0 prodavaly. i Vlastni louky vSak mEli i poddani. Velkou inovaci bylo piipojeni hrabice Ta se pfipojovala ke kosiSti a branila rozhazovini podtatych stebel. Byvaly to nEkdy I jen dva, tii pruty, zapuStEn6 do kosiStE kolmo k nEmu i k listu koObr. 61. Kosa s hrabici na oltafnim obsy (obr: 61), jindy mohla mit hrabice, dnes obyCejnE nazyvana razu kostela St. Mekroiakem, podobu jednoho neb0 dvou obloukii, vybihajicich z ko- lenbursko, z dobv kolem roku 1500, siSt6 a pod. (obr: 62). Hrabice zachycovala podfat6 stCbla a rov- podle Bentziena. . nala je do hrsti. PoCala se objevovat v naSich zemich nejspiSe v 15. stoleti, i kdyi nelze vylouCit star3 piivod. Zcela bezpeCnE ji vSak mame dolozenu a i pozatkem 16. stoleti v Cetnych popisech poddanskych gruntd (Mika 1960,55). Jeji prvni zname vyobrazeni z Ceskych zemich je a i na poCBtku 17. stoleti k roku 1604 na dievoiezu Jana Willenberga v kalendiii (Petran' 1963, 34). V ikonografickkm materialu zapadni Evropy se hrabice neobjevuje pied 15. stoletim. NejstarSi jsou doklady pdlkruhu na konci kosiStE z 15. a poCatku 16. stoleti (Reigniez 2002, obr. 220 a obr. 221), v nEmeckych zemich je vyobrazena skuteCn8 hrabice kolem roku 1500 (Reigniez 2002, 224n). Pokud jde o Francii, z d i se, i e jeji vEtSi rozSiieni je pozdrijSiho data, pisemnk prameny pochazeji piedevSim z 18. stoleti. DievEna hrabice ma sviij piivod patmE na sevem.
48
Magdalena BERANOVA
Obr. 62.1. Kosa s obloukovou hrabici, podle Epperleina, 2. Znuti touto kosou, Le livre d'heures de Da Costa, iluminovane v Bruggach roku 1520, podle Reignieze.
HrabiEna kosa se pouiivala piedevSim na obili, ale s prospEchem se hodila take pii sekani luk, piipadnE zeleneho krmeni. K tomu se ovSem hodila i obyCejn5 kosa travni. Pouiivani kosy na zelene krmeni se zaCalo Siiit v prGbEhu 14. stoleti. Napi. se na zeleno ke krmeni koni kosila vikev, stejnE tak patrni: jen na zeleno i krmne smEsi vikve, po piipadE jinych luskovin a obilnin, vedle vikve a smEsky patrnE ovsa s jeCmenem i CoCka. Tim byla patrni: nastoupena cesta k pouiivani travni kosy i pii sklizni Eisteho ovsa a jeEmene, v pfedhusitskem obdobi patrnE nedokontena (Smelhaus 1980, 133). NejstarSi vyobrazeni kosy v souvislosti se ini:mi obili je z let 1345-1351 z klaStera v Lilienfeldu v Rakousku (obr: 63), nepoEit8me-li ovSem zobrazeni muie na miniatuie z evangeliaie Oty III., ktery drii v prave ruce kosu a v leve ma Etyfi klasy, moina obili (obr: 45:a). S. Epperlein poCita se zavadgnim kosy pfi sklizni obili asi od konce 14. stoleti, ale dokladfi je malo. U. Bentzien (1980, 116- 1 19) se zabyva poCatky koseni obili pomoci dlouhe kosy na uzemi dneSniho NEmecka soustavniiji. Zatimco jaie, nejCastriji piedevSim oves, se sekaly kosou u i od 15.-16 stoleti, s ozimy zejmena se iitem se postupovalo opatrncji a tradiCni inuti srpem dlouho pietrvavalo. Pouiivani kosy na ozimy bylo domovem pfedevSim v severnich oblastech NEmecka, a to snad spiSe na vychodE n e i na zapadz. Mnoho dokladu je z doby kolem roku 1500 a z priibEhu 16. stoleti. V oblasti tzv. marSi se vSak jeStE dlouho sklizela pSenice srpem. V jiinich Eastech NEmecka se uiezavani ozimu zastoupenych piedevSim iitem pomoci obilnich srpd udriovalo dele nei na severu. Plesto se v nEkterych horskych oblastech, zejmena v hornim Rakousku a Styrsku, kosy ve velkem vyr6bEly a vyvaiely. ZaklBdaly se tam specializovane kovarny, jejichi produkce stale stoupala. Tyto kosy se vyvaiely i do Cech, jak jsme uvedli u i vfSe (Macek 1992,66). V Cechach je koseni obili spojovano s rozSiienim kosy hrabiCnC nejspiSe v 15. stoleti. Ve Francii vSak, jak se zda, se nEkterC obili sklizelo i s kosou bez hrabice (Reigniez 2002,22511.). Take na vyobrazeni z klaStera Lilienfeld v Rakousku z let 1345-1351 je kosa bez hrabice (obr: 63). V druhe poloving 16. a poEatkem 17. stoleti se v Cechach pii sklizni obili uiivalo srpu i obilni kosy. S ,,hrabiciU(kosou hrabiEni, shrabiCnou, s hrabicemi), tedy s obilni kosou, se vSak setkavame jen v ngkterfch oblastech, zejmena v urodnych s pokroCilym zemEdElstvim. PomErnE Casto se jich v 16. stoleti uiivalo na vrchnostenskych dvorech, zejmena k seCeni krktkych jaii a Spatnych ozimfi neb0 1uStEnin. Jindy se ovSem Spatne slehle obili muselo inout. LepSi obili a hlavnE ozimy se zpravidla ialy srpem a zirovefi vazaly do snop6. Jak znimo, s obilim se opravdu peElivE hospodaiilo. Po sklizni se na poli sbiraly klasy, jak nam dosvEdCuji psane zprivy i iluminace, napi. vyobrazeni Ruth sbirajici klasy z roku 1433 (StejskalVoit 1991, 127, tab. 57). HorSi zaplevelen6 ozimni obili a jafe sekaCi ,,odhanEli6'na iadky, nechavali leiet a teprve po proschnuti je sbEraCky a vazaEi svazali do poviisel z dlouhk slamy. Proto se t e i od inuti
49
obili v nadenickych mzdach platilo mnohem vice nei od q seEeni, kde byly vylohy dvoji (Petran' 1963, 31-32). Z Polska je nejstarSi pisemne svgdectvi o pouiiti kosy na obili z 15. stoleti, kdy se s ni kosil oves (Chmielewski 1955,178-179). Ve vychodnim Rusku podle K. Moszynskeho (1929, 193) zkouSeli kosu na obili u i na konci 18. stoleti, ale kvfili znaCn6 ztritc zrni toho nechali. Zato v tehdejSim Malorusku a ve stfednim, zapadnim a severnim Polsku se kosa na obili uplatfiovala. Specifickk situace byla ve Flandrech a v Nizozemi vfibec. Jak uE jsme vySe uvadgli, v pozdnim stiedovgku se tam pfi Enich uplatfiovaly specialni nastroje zvane Sichte (Epperlein 1975, 74n, obr. 44; Bentzien 1980, o ngadi typu kratke kosy, kterk obr. 63. Kosa bez hrabice pfi sklizni obili, klA3ter 115-1 16, T. 11). ~ y l to mi510 kratke zahnute kosiStE. iiap Eepele sviral s ostfim Lilienfeld v Rakousku z let 1345-1351, podle ostIj uhel podobng jako Eepele starsich tva& kos dlou- Belcrediho 1990. hych, rukojef byla prohnuta (obl: 52). Sichte se driela v jedne ruce, druha ruka byla plnE zamgstnana ifiovym hikem, ktery pokosenC obili piidrioval a oddgloval do hrsti (obr: 53). Prace s timto nastrojem byla asi dvakrat efektivnEjSi nei price s obilnim srpem. Z Nizozemi se tat0 specialni kratka kosa rozSifila do severoni5meckych oblasti, pfedevSim do dolniho Poryni, Vestfalska, dolniho Saska a do Easti SlesvickoHolStynska. U i v 16. stoleti se vSak pravii ve Flandrech zaEalo obili sklizet take pomoci dlouhe obilni obili z roku 1565 a LCto z roku 1568 kosy s hrabici (obr: 54), jak ukazuji napf. obrazy P. Brueghela Z ~ E (Bentzien 1980, 116). Sklizefi obili pomoci kosy byla podle odhadd z 18. stoleti tfikrat a i Etyfikrat vykonnEjSi nei ieti, souCasnici se vSak obavali, i e by ze zralych klasfi vypadalo zrni. Vynosy byly mengi, a proto se tei hledElo, aby z urody nepfiSlo nic nazmar, zvlaStE u jakostnEjSiho tvrdeho obili (Petran' 1963, 33). PiedevSim proto a i do 19. stoleti sklizefi kosou nevytlaCila inuti obili pomoci obilnich srp6. JeStE .v 19. stoleti se v mnoha oblastech vfibec obilnich kos neuiivalo a byly tam tehdy zavadiiny jako uplna novinka (Mika 1960,55). Kosu bylo nutno pies seEenim a ngkdy i bghem prhce brousit (napf. obr. 47). Brousek na kosu ma u pasu i sekaE na miniatufe z oseckeho kalendaria (obr: 58), brousek byva dobfe vidEt i na dalSich vyobrazenich. K senoseci patfily hrabg. Protoie byly dfevEne, vesmgs se nedochovaly. Archeologicky je mame doloieny mimo uzemi naSeho statu, napf. v Niestronnu v Polsku, na v~chodoslovanskCm uzemi ve Stare Ladoze ze 7.-10. stoleti a ve velkCm poCtu v NovgorodE. Tam bylo celkem 77 e x e m p l m a 40 zlomkfi (Beranova 1980,238, obr. 90:1, tam dalSi lit.). Na severozapadE Evropy byly dfevEnC hrabE u i v EimskCm obdobi. V jednom pfipadE byly datovany pomoci 14C do roku 270+60 n. 1. (Jankuhn 1969, van der Poel1961). Pokud jde o hrkbE ieleznk, patfily napf. u i do inventkfe dicke zemgdElskC kultury v 1. stoleti n. 1. (Beranova 1980, 100, obr. 33:1,2, tam dalSi lit.), ale tehdy to byly tgikk polni hrabg, ktere plnily funkci bran. Z. Smetanka (1956) avaioval o tom, i e se ve stfedoviiku pracovalo take s hrabi5mi ieleznymi. Pfi studiu zubd bran z tvrze Semonice u Smific z poEatku 14. stoleti totii zjistil, i e Ctyfi zuby jsou kratSi n e i ostatni, delky zhruba mezi 140 a 170 em, a i e jejich horni hrana nese vEtSi stopy nbazfi kladivem, zatimco zafezy pro upevngni do di'eva jsou menii vyrazne. Domnival se proto, ie to byly poSkozene Easti, kter6 domaci kovaf druhotng upravil pro hrabE. J i i dfive jsem vSak vyslovila nazor, i e to nebyly hrabg, ale naopak silng opracovank zuby normilni brkny. Zuby do ramovC briny se totii diilaly vidycky vEtSi a zpoEatku svym hornim koncem vyEnivaly. Jak se jednotlivk zuby pfi praci obruSovaly, zaraiely se stale hloubiiji, pokud to bylo vfibec jeStii moinC. ~ e l e z n hrabg e mime doloieny historickymi prameny a i ze stoleti SestnBctkho (Petran' 1963, 28). Na vEtSinii miniatur je spolu se sekaEem neb0 nEkolika sekiCi travy zobrazena iena Ci ieny s hrabgmi, v Ceskych zemich napf. v EeskCm textu Crescentia (obr: 60). K manipulaci se senem a samozfejmg take se slamou mEli tehdy asi dfevEnC dvourohe vidle. Vidle byvaji v pozdgjSich pramenech rozliSovany dvoji, senne vidle dvourohe - rohatiny, podavky, a tfirohC
50
Magdalena BERANOVA
hnojne (Petran' 1963,28). ~ e l e z n podavky e jsou v Cechach doloieny a i na poCatku 14. stoleti v Semonicich (Beranova 1975, obr. 9:2; 1980, obr. 77:6). Jejich piivod je vSak starSi, J. Henning (1996, obr. 6: 11) je publikoval napf. z Audun-le-Tiche z 6.-7. stoleti (obr. 24). Celokovovk vidle se dvgma hroty o delce 38 cm a rozpgti 15 cm nalezl L. Belcredi (1988,471) v Bystfeci. Tulej vidli byla dlouha 12 cm a jeji priimgr by1 4 cm, nasada byla v tuleji jiStEna masivnim hfebem (obr. 56). PodobnC celokovovC vidle byly napf. ve Vizmburku neb0 v BratislavC. NGkdy jsou doloieny jen hroty kovani dfevgnych vidli, napf. v Bystfeci, kde byly 3 kovani hrotii, dlouhych 14,s-14,7 cm, pfi maximalni Sifce tuleje 2,4 cm (Belcredi 1988, 471). Doklady o ieleznych kovanich hrot6 vidli ve stiedovgku Eeskych zemi shromaidil R. Krajic (2003, 141n.). Vyobrazeni vidli na stfedovgkych iluminacich na tomto mist6 probirat nem6ieme. Petr Crescentius, resp. Crescentius Bohemus, jak ho vydali V. Smelhaus a K. Neradova (1966, 7-10), se vgnuje i sklizeni a uchovavani sena. Loukam a senu je vgnovana Cast sedmC knihy, nazvaniVo lukach a vo lesich. Doslova tam uvadi: ,,SekBny maji byti louky, kdyi trava k sluSnemu zrostu pfijde a kviti se vyplni, prv nei by prSel neboli padal kvgt a list a nei by trava k suchosti pfigla, neb kdyby raniiji seEeno bylo, sen0 bude vodnatk, nedavajic silnkho pokrmu kofiom, volom praci snaSejicim. A pakli bude velmi pfezrale, horkosti a vlhkosti pfirozene jsa zbaveno, sen0 bude nechutne a malo ho a ohavne krmeni davajic dobytku." PoCasi ma bft jasnC, m i byt nadgje na horky a suchy den. PoseEena trava se ma nechat leiet den neb0 dva nei se bude obracet. Kdyi u i je sen0 suche, ale nemiiie byt vEas svezeno, je potfeba ho nechat ve stohu, aby do ngho nemohla voda. Pokud poseEena trava zmokne dfiv n e i byla obracena, nevadi, ale kdyby pfiSel deSt j i i na obracenk seno, ,,tedy ovSem zkaieno byva a iadnCho uiitku nema". Seno se miiie uchovavat rok i dva roky. DBva se voliim, konim a osliim i jinemu dobytku, aby mohli snaSeti praci, ovce se senem pfikrmuji, jen kdyi je snih a ony samy u i na pastvg potravu nenaleznou. A jake ma mit spravng poseCenC a usuSen6 sen0 kvalitu? ,,Pakli bude sen0 drobnk, kfovatC, vonnC a chvalitebne, bude jakoito vobrok samo dobytku tak Easu horkCho jako studeneho dostateEny k praci. Pakli bude sen0 hrubC, moklinnk aneb pfiliS ran0 neb0 pozdg sekank, nebude dostateEn6 hovadom, kterai mnohu praci snaSeji, leC jim bude opraveno jinou pici, aneb leE by Easu velike zimy dano bylo, kdyi nedglaji nic a vSeliky obrok chtivgji jedi." Stejny autor vysvEtluje, jake louky jsou dobre a jake Spatne, a jak se m i o louky peCovat. Louky maji bpt poloieny nizko, kde je dostateEna vlhkost, nikoliv vSak pfiliS hluboko, kde je vlhkost pfiliSna a kde se daii siti, rakosi a pod. Dobre je, jestli u nich teEe potok, jehoi vodou je moino podle potfeby zvlaiovat. Jestliie jsou louky pfiliS vysoko a nejsou dost a pravidelng zavlaioviiny, bude to pro travu dobre v ,,alpickych" horach neb0 v mistech studenych, kde sice travy neroste hodng, ale je jemna, chutna a vonna. Jsou louky pfirozene a louky vytvofenk lidskou rukou z les6 Ei poli. Se zakladanim louky se m i zaEit v zafi neb0 v fijnu, maji se odstranit vSechny pfekhiky jako trni, chrasti, stromy, hrubSi a vEtSi byliny a pod. Potom se ma misto pro louku urCene ngkolikrat orat, vybrat kameni, roztlouct hroudy a pohnojit novym hnojem z chlkvc. Hnojit se ma kdyi mgsic ,,schAzi". Misto se ma chrinit pied rozjeidgnim, ma byt rovnk. DoporuEeni je vice, napf. i e u i existujici louky maji byt hned po posekini zavlaieny, pravidelng v zimnim Ease hnojeny, zbavovany velkych bylin, ktere maji byt vytrhavany i s kofeny a pod. DoporuEena jsou i pravidla, jak stfidat pole a louky, jak ngkdy na nove louky sit vikev spolu s travou, jak docilit dobry r6st travy po obili bez seti travy a bylin a pod. Zajimave historickt? udaje o loukach a zajiStovani senoseEe Ci dodivkach povoz6 sena pro panske hospodafstvi v pfedhusitskych pisemnych pramenech pfinesl V. Smelhaus (1980, 162-163). To u i vSak pfisluSi spiSe historikGm. V nisledujicich stoletich se peCe o louky jeStE zdokonalovala, na louky se pfemgfiovaly i plochy dfive uiivank jako pastviny (napf. Petran' 1963, 120-121,222). Tim se vSak u i zabyvat nemiiieme. D6leiitym krmivem byla kromg travy a sena take slama. Jeji stale vEtSi potfebu zdiirazfiuji mj. vyobrazeni ini, kdy ineE se srpem pracuje v hlubokCm pfedklonu neb0 dokonce vkleEe (sr. napf. Beranova 1980a, tab.L, LI, LII). Slama se na krmeni zpracovavala pomoci fezaci stolice, kterou zname jak kosif, nalezeny na tvrzi Martinice u Votic z 15.-poze zprav historickych tak i z archeologie. ~ e l e z n y EAtku 16. stoleti (obr. 64) se velmi dobfe hodil k ruEni, Easto i pfenosne fezaci stolici (obr. 65). Tu zname nejen z etnografickkho materialu (Moszyriski 1929, 107, obr. 88), ale je zobrazena ve sceng na titulnim dfevorytu Gesprech von zwayen Gesellen, vydankm patrni: v Augsburgu v roce 1524 (Beranova 1973, 1975,43, obr. 12:3; Petran' 1 9 6 3 , 4 7 4 8 , 5 3 ; Bentzien 1980, obr. 74).
51
Obr. 65. Rezaci stolice, Bogorja, pow. Sandomierz, podle Moszyriskeho.
Obr. 64. ielezny kosii iezacistolice na slamu, Martinice u Votic, 15.-poeatek 16. stoleti
U i vySe jsme se zmiriovali o koseni smgsky a vikve a jineho zelenkho krmiva, ktera se vyskvala pro dobytek u i v piedhusitskkm obdobi. PCstovala se jak na panskych dvorech, tak i na poddanskych usedlostech. Zkrmoval se i hrach a jsou i zprivy o zkrmovani pivovarskkho mlata (Graus 1957,37-38). UplatriovBni letniny, tj. krmeni osekanymi vgtvemi listnatych stromh, o nCmi se uvaiuje pro pravgke obdobi, zname i z pramenh pisemnych ze 13. a 14. stoleti. Asi to vSak nebylo provozovano ve vCtSi miie, protoie vi:tSina lesh byla feudalh a lesy byly chranCny. Krmeni osekanym listim bylo patrni: dhleiitgjSi v Casnem stiedovi:ku nei pozdCji (Bentzien 1980, 40), ale i tehdy se obstaravani pice vice orientovalo na travni porosty. Jii vySe jsme psali o dhleiitosti pastvy jeStC v 11. a 12. stoleti. Paseni dobytka nepozbylo na vyznamu ani ve 13. a 14. stoleti, i kdy5 se rozsah pastvin omezoval. Nadale se vyuiivalo paseni dobytka v lese, ale to u i bylo omezeno vlastnictvim lesu. Poddani, kterym nestaCily vlastni louky a spoleCne pastviny, platili vrchnosti znaEne poplatky za pravo past stada v panskern lese. Take mCSt'ane dostavali obtas jako zvlaStni privilegium pravo past dobytek v lese (Graus 1957, 37, 100). Vyuiivala se spoleCn6 pastva na uhorech, jejichi rozloieni bylo v dobi: uhoroveho resp. trojpolniho hospodaieni piedevSim za timto uCelem organizovano tak, aby vSechny uhory, jaie a ozimy byly pokud moino na jednom misti: resp. v nCkolika malo soustiedCnych okruzich. To je vSak u i uplnC jina problematika. Vesnice mCly sveho obecniho pastlie. Bohati vesniEane mivali zajem mit svCho vlastniho pastyie, ale napi. v brnCnske pravni knize se takovy pastyi povoloval jen tomu, kdo mCl alespori tii 18ny. NCkdy by1 povolovan vlastni pasty? jako zvliStni vysada (Graus 1957, 36-37).
EXKURS
Problematika zpisobu chovu dobytka v Cechach v Casnem stiedovgku
Kosy na travu jsou nepochybng dhleiitym indikatorem zvySovani p6Ce o dobytek piedevSim v zimi:. Znamenalo vSak jejich rozSifeni piechod od volneho pastevniho zpusobu k takovkmu chovu dobytka, pfi nCmi byla vEtSina domacich zviiat driena v chlevech neb0 stajich a pasla se, pokud se vhbec pasla, jen v piihodnych roEnich obdobich? Pokusim se na tuto otazku aspori zCasti odpovCdCt na pramenech z Ceskeho Casneho stiedovCku. V te dobC mame totii k dispozici jak pomCrnC znaCne mnoistvi pramenu archeologickych, tak i nezanedbatelnk zpravy z pramenu psanych, c o i ve starSich obdobich vesmCs
52
Magdalena BERANOVA
chybi. Vyuiiji i poznatky archeozoologie, i kdyi neni mym cilem piedvest je ve vSi uplnosti. Neni to ani v mych moinostech, u i jenom proto, i e nejsem na tento obor specializovana. Protoie vSak zoologove pracuji piedevSim pro potieby archeolog6 a historik6, musi se i oni snaiit rozpoznat to, co je urCeno pravE pro archeologicke a historick6 rozpozniivini. Na sidliStich z Casneho sti-edovEku nejsou doloieny iadne stavby pro dobytek, i kdyi jsou archeologicke vyzkumy tohoto obdobi pomErnE Cetne a zkoumane plochy nebyly male. Staje ani chlevy ve vCtSim rozsahu ziejmE neexistovaly. Dobytek nebyl tedy ustajen, i kdyi na sidliStich, opevnEnych i neopevnEnych, mohl byt aspofi doCasnE drien v ohradach. Takovou ohradu z konce 7.-prvni poloviny 9. stoleti nalezl J. KudrnBC (1970) na KluCovE. Za doklad o ustajeni dobytka asi nebude moino povaiovat nalez z hradiStE Hradec u NEmEtic z 9. stoleti, kde byla torza koster tura a kozy v zahloubenem objektu v pasu obydli u hradeb. SpiSe Slo o 6toCiStE v dobE utoku, pii nEmi bylo posleze toto hradiStE uplnE zniCeno (Michalek - Lutovsk$2000, 199n). NEkde byly rozpoznany piistavky neb0 jinC prostory, urCenC moina pro dobytek neb0 jina domaci zviiata, nap?. ve Vlastislavi neb0 na Levem Hradci. Mohla tam vSak byt driena jen nEkter8 zviiata, a to doCasnE. Myslime nap?. na kravu C i ovci v laktacnim obdobi, i zimE apod. Jindy ovSem byvaji nazory o chlivcich Ci kotcich zpochybfioprase pii vykrmu, d ~ b e v vany. Nenajdeme take hodnovErne stopy po piistiekcich na seno. PodobnE tomu bylo po vEtSinu mladSiho i starSiho pravEku. Vyjimku tvoii tzv. stajove neb0 chlkvskC domy z 1.-6. stoleti n. 1. na severozapadE Evropy, ktere patiily German6m (Jankuhn 1969, 14511; Haarnagel 1979; Beranova 1980a, 114n; Beranova 19806; Deutsche Geschichte 1982, 138; Zimmermann 1992; Teichmann 2004, tam dalSi lit.). Byly to dlouhk vesmEs trojlodni stavby, jejichi piedni Cast byla obytna, ale vEtSina oddElen6ho prostoru byla urCena pro dobytek ( o h 66). NejznBmEjSi a dobie rekonstruovane jsou nalezy z Feddersen Wierde a Flogeln (Ldkr. Cuxhaven), menSi vypovEdni schopnost maji dlouhe trojlodni a dvoulodni domy ze sidliStE Siilzdorf v jiinim Durynsku (Teichmann 2004, 30-31). Jindy jsou ovSem podobnC domy povaiovany spiSe za halove stavby uvniti dvorc6 (Droberjar - Prostfednik 2004, 91-94, tam da1Si lit). Tyto domy pongkud piipominaji halove stavby na slovanskych hradigtich, ale zp6sob stavby, tvar, forma a snad i E e l byly jine. D6leiitou souCisti stada v CasnE stiedovCkych C e c h ~ c h by1 hovEzi dobytek, i kdyi nEkde bylo take hodnE prasat. PodrobnEji se tomuto problkmu na zakladg osteologickeho materialu vEnuji jak zoologovk, tak s vyuEitim jejich poznatk6 i archeologovk (napi. PeSke 19856, 1991; Pleinerova 2000; Beranova 1980a; 1984; 19866; 2005; PetFickova 2000; Kysely 2000a; 20036; 2004; Mlikovskj 20036, tam dalSi lit.). Casto byva co do poCtu kosti neb0 jednotlivcii hojnEjSi prase, zejmena na poCBtku 2. tisicileti, ale protoie hovEzi dobytek m i vice masa, neni pievaha vepi-ovkho v jidelniCku jednoznacna. R. Kysely (20036, 314) v pfipadE nalez6 ze Stare Boleslavi z 9.110.-12. stoleti povaiuje tura za nejd6leiitEjSi domaci zvik, piestoie bylo prase celkovE zastoupeno 42 % a tur jen 34 %. Jeho vyuiiti bylo take Sir3 ne? u prasete, by1 chovhn nejen pro maso, ale take kviili mlkku a kv6li zapiahu. Pokud jde o hnGj, vzhledem k nedostatku chlCv6 nemgl asi v Casnem stiedovEku tak velky vyznam, pokud nepoCitame samovolnC hnojeni pii volne pastvE. J. Mlikovsky (2003a, 357) se pokouSi na zakladE poCtu kosti a na zakladE reprodukCnich moinosti a pr6mErneho vEku jednotlivych druh6 vypoCitat, jak velkk bylo pomErne zastoupeni samic chovanych v okoli Stark Boleslavi, odkud se zviiata na hradiStE dodavala. Soudi, i e na 100 zviiat piipadalo piibliinz 10 prasat, 20 ovci a 70 krav neb0 10 prasat, 10 ovci a 80 krav. Nevim, bylo-li tomu skuteCnE tak. Zajimava je situace v MikulCicich na MoravE, kde byly urCovany jak nalezy z vlastniho hradu a piedhradi z 8. (piip. jii 7.)-9. resp. poC5tku 10. stoleti (Chrzanowska - Krupska 2003a; Chrzanowska - Januszkiewicz-Zatgcka 2003), tak ze dvou lokalit v podhradi. VEtSinou tam pievladala prasata, jenom na lokalitE ,,Kostelisko" bylo vice hovEziho dobytka a menE prasete. ,,Kostelisko" vSak trvalo dele, po celou dobu jako samotne hradiStE, v druhkm suburbiu, kde pievladalo prase, se sidlelo jen v druhe polovinE 9. stoleti. Na vlastnim hradiSti i v piedhradi vSak poCet prasat pievySoval hovEzi dobytek o 30 %. Moina, i e Slo o lokalni vyjimku, snad nahodnou, snad zdiivodnEnou vEtSim stadem hovEziho dobytka bliie ,,Kosteliska". Protoie vyznam kosy na travu pro chov prasat je vyrazng menSi nei u hovEziho dobytka, budeme se v prvni iadE vEnovat hovEzimu dobytku. WtSinou piedpokladiime, podobnE jako ve vEtSinE pi-edchizejicich pravEkych obdobich, i e dobytek se cely rok pohyboval venku. Mohl se past i dale od vesnice, jak to zname napi. z etnografie pobaltskych zemi (Dumpe 1982), a tam mohly snad nrijak pWstieSky existovat, i kdyi pravdEpodobnost jejich nalezu a identifikace je malo pravdEpodobn8. Ke krmeni v zimE a k ochranE zviiat pied nejhorSimi
53
Obr, 66, Rekonstrukce stajoveho-chlevskeho domu, podle Deutsche Geschichte 1982.
mrazy, vEtry a vanicemi, pokud to bylo zapotiebi, slouiily piirozenk ukryty, lidmi piipadnE vylepSovanC. Take o tom se dozvidame z etnografie (Szabadfalvi 1975). Pro obdobi praiskeho typu, tedy v dob E poE5tkh slovanskeho osidleni Cech, se obvykle pfedpoklidi zmEna side1 a m o i n i vraceni vesnic zpEt po urEitem Easovem odstupu. Pokud tomu tak bylo, piispivaly k tomu nepochybng i potieby stada a chovu dobytka. Je obecnE znamo, i e k paseni dobytka je zapotiebi mnohem vEtSich ploch nei pro pEstovani obili. I prasata, kterych je ovSem v obdobi pocatkit slovanskCho osidleni naSich zemi podstatnE mCnE, se pasla. V blizkosti Ei v relativnE dostupnk vzdalenosti od osad musime proto hledat nejenom dostatehe plochy pro osev, ale velkC a vhodne pastviny. HovEzi dobytek se mohl past na travnatych polohach i v listnatem lese, na byvalych polich neb0 na souEasnych polich po sklizni Ci dokonce na vzkliCenCm obili, jak nas pouEuje historie. Pieiitky volne pastvy dobytka v zimE se projevuji jeStE o mnoho stoleti pozdEji, v pravu tzv. kobyliho pole, k EemuZ se jeStE vratime. ZdB se, i e se dobytku v obdobi praiskeho typu dafilo pomErnE dobfe, i e mEl dost potravy. V Otrozmky nEkterych kosti skotu piesahovaly radovicich v 7. stoleti totii podle R. Kyseleho ( 2 0 0 3 ~ ) prhmEmou velikost skotu v mladSim rang stiedovEkem obdobi, c o i by mohlo ukazovat na lepSi podminky pro pievainE pastevni chov tEchto zviiat. Jestli tomu tak bylo ovSem vSude, nevime. V bezprostiednE nasledujicich stoletich by1 podle vEtSiny osteologickych rozbofi dobytek maly, odolny a nenaroCny, nevyiadujici zvlaStni pCCi. Podle zjiStEni R. Kyselkho (2003b) se vSak na poEatku 2. tisicileti alespoii v nzkterych piipadech jeStE vice zmenSil. Ve Stark Boleslavi nap?. mEl v kohoutku 99 a5 132 cm s prbmErem 118 cm, nejvEtSi jedinci mohli patiit ke kastratitm. V nejmladSim horizontu by1 skot v pnlmEru o 13 cm niiSi nei ve starSich horizontech. I jinde vSak by1 hovEzi dobytek velmi maly, kravy na ngkterych lokalitach, zejmkna na BudCi, byly okolo 1 m vysokk a samci nepiesahovali 135 cm vySky v kohoutku, pfimErna kohoutkova vySka byla 107,8 cm. NejmenSi nalezeny metakarpus z KoufimE, u sv. Klimenta, ukazuje na zviie pouze 89 cm vysoke. Nalezy rohovych vybEik6 ukazuji na typicky brachycerni typ (PeSke 1985a), podle vysledkit R. Kyseleho ze Stare Boleslavi s temEi rovnym Eelem. Tyto vysledky jsou v souladu s dPivEjSim zjiStEnim S. Bokonyiho (1974, 115n), i e v dobE od 10. do 13. stoleti dochazelo ve stfedni EvropE k nejvEtSimu zmenSeni tohoto druhu bEhem jeho domaciho chovu. PnlmErnou velikost dobytka a stavbu jeho kostry zname tedy z kosternych pozfistatkh. Jak vSak vypadal? Osteologicky se jevi pomErnE jednotny. Osteologie zachycuje ovSem jen nEktere znaky, nikoliv vybarveni apod. Podle ikonografie ve 14. stoleti a pravdEpodobnE j i i pied polovinou 13. stoleti jednotny nebyl, nejspiSe diky kofistnfm a trinim pfihonbm (Smelhaus 1980, 37).
54
Magdalena BERANOVA
I kdyi nezname stije Ei chlkvy a hovEzi dobytek by1 velmi maly, piece jen pomErnE znaEny poCet kratkych kos na travu naznacuje, i e se o dobytek v zimE resp. o potravu pro nEj Eim dale tim vice peCovalo. Podle etnografie m6ieme usuzovat, i e se dobytek sice pas1 venku, ale zCasti by1 opatien pouty, aby se nezatoulal, by1 oznaEeny napi. zvonky neb0 jinymi viditelnymi Ei slySitelnymi znaky neb0 pobyval v urEitych ohradach mimo obec (Moszyriski 1929, 101-136). Neni jistE bez zajimavosti, i e od 8. stoleti se obilni resp. zasobni jamy na rozdil od EasnE slovanskeho obdobi dElaly vEtSinou hlubSi a prostornEjSi, aby umoiiiovaly dokonalejSi skladovani. Podle jejich obsainosti m6ieme snad usuzovat na to, i e se jedlo vice obili a moina men; masa nei dfive. PiesnEjSi zjiStEni by ovSem bylo moine teprve po urEeni mnoistvi stroncia neb0 zinku v kostech tehdejSich obyvatel, a to se pro slovanskC obdobi zatim neprovadi.Vice obili a vkSi snaha o zimni krmeni spolu pfiCinnE souviseji. Dobytek se u i nemohl tolik past jako diive, osidleni se zahuSt'ovalo, bylo vice poli a tim ubyvalo prostor, vyuiitelnych jako pastviny. StEhovani vesnic lze u i tCiko doloiit, posuny v o h h u kolem hradiSt' jsou malo pravdEpodobne. Pokud se vEtSi stada za pastvou posunovala, mohlo jit spiSe o piesun na zimni pastviny a zpEt formou transhumance t i ,,alpskkho" dobytkaistvi. Sotva Slo u i o obilnaisko-dobytkaiske spoleEenstvi, jake piedpokladame v obdobi CasnE slovanskCho osidleni (Beranova 1986b). Zintenziviiovani chovu hovEziho dobytka a jeho vEtSi vyuiivani pro mleCnou produkci se podle osteologickeho materialu projevovalo piedevSim v 10.-11. stoleti. R. Kysely (2000a, 183n) srovnaval vEk, ktereho se doiivala dobytEata na germanske IokalitE Mlekojedy, na hradiSti v Pohansku u Bieclavi a na hradiSti Rubin u Podboian s vEkem dobytEat ve Stare Boleslavi a na BudEi. Zjistil, i e zatimco na RubinE i v Mlekojedech pieiivalo ve vEku 2,5 let asi 50 % populace, na Pohansku dokonce jen asi 28 %, na mladSich hradiStich Stara Boleslav a BudeE se tohoto vEku doiivalo jeStE 75 % populace. Take podle vysledk6 kolektivu kolem Z.Kratochvila (Kratochvil - c e r v e n j - Stinglova - LukaS 1988), k nimi dospEli na zakladi: vyuiiti novych metod, mEli CeSti, resp. moravSti Slovane v 9. stoleti, zejmena v MikulCicich, krav pro mleko asi 70 %. Tito badatele byli schopni urEit doiity vEk hovgziho dobytka lepe nei metodami obvyklymi a upiesnili hodnoceni obvykle se pohybujici v kategorii vice nei 2,5 roku. Zabyvat se podrobnriji tEmito metodami je ovSem nad ramec naSich moinosti. Zatimco ngktera zviiata se doiivala pomErnE vysokeho vEku, byvala zabijena i vyslovena mlad'ata ziejmi: pro maso. TEch vSak bylo stale menSi procento. VSechny skuteEnosti ukazuji na stale vEtSi d6raz na chov hovEziho dobytka pro mleko resp. k tahu. Vyuiivani hovEziho dobytka k tahu resp. chov nEkterjch jedinc6 jako tainych zviiat dosvEdCuje existence kastrat6, tedy vo16. SkuteEnost, i e z teto doby je poEet kratkych kos v archeologickem materialu menSi nei z 8.-poEatku 10. stoleti, spoEiv8 nepochybnE ve skuteenosti, i e vEtSina kratkych kos s vyjimkou dlouhodob~ho rozsBhleho vyzkumu MikulEic se naSla v hromadnych nalezech, ktere na poCatku 10. stoleti piestavaly existovat. Jsme tedy odkazani jen na nalezy sidliStni, ktere jsou vzacnEjSi u i jen proto, i e se stare ielezne vZci pfekovavaly. Na druhe strani: ovSem vyraznk zmenSeni kohoutkove vySky hovEziho dobytka a konE v horizontu 12. stoleti v priimEru o 13 cm, pozorovane zejmena ve Stare Boleslavi (Kyselj 2003b, 331), m6ie dokladat urCitou nouzi o krmivo, piipadnE o dostatek volnych ploch k pastvi:. Piestoie d6vodni: piedpokladame vi:tSi dfiraz na mlCCnou produkci stada, nemame iadne doklady o tom, i e by se v 10.-12. stoleti starali o ustajeni dobytka vice n e i v piedchazejicim obdobi. Chlevy ani ohrady jsme ve vEtSim rozsahu nenalezli. Dobytek patrnE i za Spatneho poCasi vEtSinou pobyval venku. Podobni: soudi i ngkteii osteologove na zakladE kosterneho materialu. B BnXkova (1958) napi. zjistila na kostech hovEziho dobytka z Libice n. Cidl. nemoci z nachlazeni. E. Komarkova (archiv ARU AV CR v Praze) na konEetin8ch hovEziho dobytka ze Stare Kouiimi poznala patologicke zmzny, ktere mohly byt vyvolany vlhkym a studenym ustajenim, moina vSak dlouhodobym pobytem ve volne pfirodE i v chladnem obdobi, v jehoi d6sledku bylo zviie postiieno revmatismem. Mohly vSak vzniknout take v diisledku chiize po nerovnem podkladu a pietEiovanim dosud nedosp&leho zviiete ti:ikou praci. Obdobne patologicke zmEny na kostech hovEziho dobytka v Bilini: z 1 1 .-12. stoleti povaiuje A. Novotny (1969) spiSe za d6sledek namahy, kladene na taina zviiata. Take v MikulEicich na Moravi: v 8.-9. stoleti se naSly na kostech domacich zviiat patologicke zmEny, kterk svEdCi pravdEpodobnE o nepf mEienem pracovnim zatiieni, spojenem s nedostateEnym krmenim (Chrzanowska - Siembieda 2003). Na kostech vSak byly take zhojene fraktury zejmkna na iebrech, ktere sice neohroiovaly iivot zviiete, ale svEdCi patrni: o brutalnim zachazeni, piipadnE o drieni zviiat v uzkych prostorach neb0 o prohangni zviiat pr6chody. Analogie jsou i na r6znych naleziStich na uzemi dneSniho Polska.
55
~e vSak ml6Ena produkce nemusi byt zanedbatelna i pii volne pastvE dobytka, ukazuje opEt etnografie. K. Moszynski (1929, 101-136, zejmkna 106-107) uvadi zprivu k roku 1829, podle n i i se v LitvE hovEzi dobytek pase v lesich nejen na jaie a na podzim, ale i v zimi: tieba v nejvgtkich mrazech. Umi se uiivit haluzkami stromd a diva piitom dostatek mleka. PodobnE je to doloieno i v nEkterjch Eastech ruskkho Polesi. Tyi autor uvadi, i e se konE a dobytek leckde v severovychodni EvropE, v asijskych stepich, na Kavkaze i jinde museli o potravu v zimi: postarat piedevSim sami a prohrabat se k ni snehem. NEkdy vSak byval dobytek k jam natolik zeslhbly, i e ho museli podpirat. Mnoho zajimaveho o rozSiieni chovu hovEziho dobytka na poEatku 2. tisicileti mfiieme vyEist z pramen6 historickych. Tak zejmkna zjiSfujeme, i e je nutno rozliSovat mezi stady sestavajicimi z matek, plemenikd a jalovkho mladeho hovEziho dobytka na jednk stran; a zp6sobem chovu uiitkovych zviiat k tahu a na i i r na stranE druhe (Smelhaus 1980, 37). VySehradska listina z roku 1130 n i m poskytla nEkterk udaje, ktere V. Smelhaus (1980, 42n.) kombinoval navzajem s dalSirni listinami, zpravami EeskCho p6vodu z doby pfibliinE souEasne, s poznamkami nejstarSiho stiedovEkeho kompendia Crescentiova a dalSimi udaji, a doSel k urEitym piedstavam o organizaci EivoEiSne vyroby na Eeskem cirkevnim velkostatku. VySehradski kapitula mela dostavat kaEdoroCnE od praiskeho vilika o sv. Martinu 8 hfiven denarfi na doplnEni stavu tainych vo16 ze sedmnicti popluii, tvoiicich z&Iad prebend jednotlivych kanovnikfi a kapitulniho dEkana, kterk byly v r6znych mistech i iadu kilometrfi od Prahy a VySehradu. Jestliie cena vola Cinila v dobE SobEslava I. zhruba 140 denarfi, bylo moino za vySe uvedenych 8 hfiven pofidit roEnE 13-14 novych tainych volfi. Podle listiny z roku 1130 bylo v popluii v Kbelich u Prahy Sest vold. Tento udaj je dobie sladitelny s uvedenym roEnim finanEnim piispEvkem na reprodukci vo16. PoZet Sesti volfi by1 asi ve 12. stoleti povaiovan ze piimi:Peny sluSnE vystaEujici iivy invent% pro vyrobni zemEdElskou jednotku o jednom popluii. Taini voli byli podle Crescentiovych udajd vyiazovani teprve v deseti a i dvanacti letech, po sedmi a i deviti letech taine uiitkovosti. HovEzi dobytek tehdy dospival pozdEji. Pravidelna roEni Eastka na udriovani poEetniho stavu tainych volfi ukazuje na specificky rys hospodaistvi vySehradskkho dEkana a kanovnik6, totii na to, i e by1 zamEien na rostlinnou produkci, nikoliv na iivoEiSnou. Pfirozeny ubytek tainych zviiat se nedoplfioval domacim chovem. SvEdEi o tom i dalSi skuteEnost, i e totii kaidy tzv. hebdomai dostaval kaidy tyden kromE jisteho mnoistvi piva a medoviny 12 kuiat a 6 selat a nadto v letni polovinE roku kaidotydenng jednu jalovici, v zimni polovinE namisto ni dvE tiileth prasata, tedy celkem 26 jalovic, 52 prasat, zfejmE vykrmenlch, 312 selat a 624 kuiat roEnE. Rostlinna potrava kromE napoj6 v ,,distributiones6'zahrnuta neni. Jeji vyroba byla ziejmE zajiStEna piisluSnymi popluiimi. VySehradsky kolegiatni velkostatek jako takovy ovSern iivoEiSnou vyrobu provozoval, kanovnici a dEkan dostavali asi Sestinu vysledkd proboStova hospodafeni. V. Smelhaus odhaduje tento majetek asi na 100-1 10 popluii, mateiskk stado hovgziho dobytka na 400 kus6 plus 700-900 kus6 jalovkho dobytka, 500-560 vold, 110 prasnic, vedle nich asi 900 kus6 iirnych prasat a roEni pfinlstek asi 3750 kufat. Velikost stada je uvadEna vicekrat. Tak napi. roku 1057 dostal litom8ficky kolegiatni kostel jako zaklad pro iivoCiSnou vyrobu 100 klisen, 30 krav, 100 ovci a 70 prasat, roku 1078 hradiSfsky klaSter u Olomouce 40 klisen se 3 plemeniky, 10 krav, 200 ovci a 100 prasat. Chov se na velkostatcich koncentroval na vhodnych mistech, kde iili i lide urCeni k chovu, pastfii, bubulci, bubularii, piip. svifiafi, a to i s rodinami. Jednotliva popluii s vyjirnkou vySe uvadznych vySehradskych kanovnikd mEla nejen pole, ale i louky Ei pastviny. HovEzi dobytek, jak jsme jii vidEli, se choval z nEkolika hlavnich d6vodfi. Na i i r se chovali voli a jalovice. Z archeologickych a osteologickych doklad6 je zfejme, i e hovEzi dobytek a potom prasata byli nejdfileiitEjSim zdrojem masite potravy. Vznlstal dfiraz na uiitek v mlece. Jak velka byla tato uiitkovost, neumime stanovit, ale mlkka a mleEnych vyrobkd bylo ziejmE dostatek. Syr by1 totii povaiovan za jidlo obyEejnC (Beranova 19906; 2005, tam dalSi lit.). 0 obyEejnosti tvarohu, masla a smetany svEdEi podle L. Niederla (1921, 154n) doklady filologicke. 0 vyuiiti hovEziho dobytka k tahu jsou jasne zpravy historick6 i ikonografickk (napi. obr: 41, mEsic Eerven). NejvEtSi vyznam mEli v tomto smEru voli. VySe jsme ukazali, i e dobie vybavenk popluii mElo 6 tainych vol6. K tahu se vSak uiivaly i kravy. Krava jako tahoun je uvedena ve zlomku inventaie z roku 1170 ze vsi BykoSe u Berouna, kde se uvadi 8 nezkrocenych koni, 9 krav pro orbu, 3 voli, 6 menSich krav (Such 1977a, 7, 16). 0 zipiahu hovEziho dobytka a o zpdsobu tohoto zapiahu svEdEi i nEktere patologicke nalezy na lebkach. Zejmena ve Stare Boleslavi byla nalezena Eelni kost s rohovymi vybEiky,
56
Magdalena BERANOVA
pfiEemi brachycerni rohy jsou po celk deice zploStEle (ustup tkanE a i lcm). PfiCinou je podle R. Kyseleho (2003b, 322) dlouhodobe uiivhni naroiniho j a h a , pravdEpodobnE provhzene zanEtem kosti rohoveho vybEiku. PodobnC nalezy zname jii z pravEku, ale na tomto mistE je sledovat nemhieme. DBleEitymi domacimi zvifaty, ktera potfebovala krmeni, byly ovce a kozy. Uvedme nCktera znama data, davajici moinost k uvaham a zpBsobu jejich vyuiivani. Ve Star6 Boleslavi byla ve vEku 6 mEsicfi a i 2 roky poraieno asi 45 % populace. Maximalni vEk by1 6-8 let. Na akropoli byla nejhojncji zastoupena vEkova kategorie 1-2 roky, z Cehoi Ize usuzovat, i e tam byly pouiivany pfedevSim jako zdroj masa (Kyselj2003b, 327-329, 332). Take na dalSich starSich i mladSich naleziStich se asi 50 % ovci doiivalo 1,5 roku, pfip. i 2 roky, poEet starSich zvifat klesal. Na RubinE u Podbofan pfevainE z 8.-9. stoleti se vSak tEetiho roku, tedy plnE reprodukEniho vEku, doiivalo jeStE 58 %. Poraikovk s t z i reprezentuje masomlCCnou produkci a pfipadnk vyuiiti na vlnu neb0 na rouno. Existovaly jistE mistni rozdily podle mistnich podminek a poiadavkh chovu, pfece jen se vSak podle dosavadnich znalosti zda, i e ovce a kozy se kvhli mleCne produkci chovaly daleko menE nei hovEzi dobytek a kvhli masu mnohem menE nei prasata. Podle materiklu z BudEe se ovce a kozy chovaly v pomEru pEibliinE 1:4 ve srovnani s prasetem a asi 1:3 ve srovnani s hovEzim dobytkem. Na starSich naleziStich vSak jak se zda bylo ovci Ei koz pfece jen vice, asi v pomEru 1:2, usuzujeme-li podle situace na Levem Hradci Ei ve Stare Koufimi. Na naleziStich z 11.-12. stoleti naopak ovci Ei koz spiSe ubyvalo a nachazeji se nEkdy v pomEru 1:5 vBEi praseti neb0 mhie byt rozdil v poCtu kosti jeStE vEtSi (PeSke 1985a; 1991; Kyselj 2000a, tam dalSi lit.). Ovce jsou doloieny jako pomCrnE Eetn6 spiSe prameny historickymi n e i osteologicky jako kuchyfiske odpadky. V psanych pramenech 1l., ale i 13. a 14. stoleti byvaly na dvorech z dobytka nejpoEetnEjSi (Graus 1957; Smelhaus 1980,4811.). Uvadi se i mnohonisobnE vEtSi poEet, napf. 12 krav a 40 ovci, 40 krav a 240 ovci apod. Ovce byly zfejmE vyuiivany spiSe pro mleko a vlnu n e i na maso. Byly i vybornym producentem hnoje pfi koSerovani Cili rouhovani neb0 firchu. Podle pozdEjSich hospodafskych instrukci ( c e r n j 1930, 134n.) bylo takove hnojeni povaiovano za zlaty dB1 a vyrovnalo se pry vSemu ostatnimu uiitku za vlnu, mleko i jehfiata. Do 11.-12. stoleti to vSak pfenaSet nemhieme. OsteologickC nalezy ukazuji jak na zabijeni dospElych ovci starSich dvou let, tak na zabijeni mladych ovci a jehfiat, napf. v BilinE 1 1.-12. stoleti (Novotnj 1965-66). Ve Stare Boleslavi to vSak bylo spiSe vyjimeCnC. Ovce i kozy byly vysoke asi 60 cm a to zfejmE i pozdEji ve stiedovEku, at' u i samice neb0 samci. Samice ovci byly vEtSinou bezrohC (PeSke 1985a), ale ve Stare Boleslavi je zatim doloiena jednom rohata forma (Kyselj 2003a, 329, 332). Podle pozdEjSich ikonografickych dokladB i podle hospodafskych instrukci mhieme usuzovat, Ee byly bile, Eerne, Sedive, strakate, rySavC, psi a kozi srsti a take rude ( c e r n j 1930; Beranova 1975,39). Velkou roli hral v Ceskych zemich v Easnem stfedovgku chov koni. Podle historickych zprav by1 mnohem vyznamnEjSi, n e i jak bychom mohli usuzovat podle archeologickych dokladh. StruEnE ty hlavni uvedeme. V fijnu roku 871 byla pfepadena vfchodofranskym vojskem dcera jakehosi Eeskkho vevody, ktera se provdala na Moravu a ubirala se tam s Eetnym pn5vodem. Lid6 utekli, avSak Bavofi ziskali velkou kofist, mj. 644 koni (Novotnj 1912, 352). Raffelstettensky celni tarif Vychodni marky z poCatkulO. stoleti (903-906) dosvEdEuje, i e jednim ze tii hlavnich vyvoznich Eeskych artiklB byli konE. Trini poplatek EeskCho kupce v pfipadE prodeje klisny neb0 nevolnika by1 vySSi n e i pfi prodeji hfebce neb0 nevolnice (Smelhanus 1980, 3 9 4 0 ) . Ibrahim ibn Jakub na zaCatku prvni poloviny 10. stoleti pokud jde o Prahu a Cechy uvadi jednak vyrobky spojenk s pouiivanim koni (sedla, uzdy), ale mezi pfedmEty obchodu i Zeskk konC. StejnE tak rusky letopisec (Lavrent'evskaja letopis') k roku 969 podle Erbenova piekladu doslova uvadi: ,,Leta 6477 fekl Svatoslav k matce sve i k bojan5m svym: Nelibi se mi v KyjevE byti, chci Ziti v Pfaslavci na Dunaji, protoie jest to stfed zemE me, a i e se tu schazeji vSecka bohatstva: z Cech pak a z Uher stfibro a konC" (Graus 1953, 102). Neokovani konE se moina u i tehdy od podzimu do jara pasli spoleEnE na polich, jak se k tomu vritime pfi otazce prava tzv. kobyliho pole na poEatku 2. tisicileti. Osteologicke nalezy nedokumentuji dostateCnE vyznam chovu koni, protoie jsou tvofeny do znaCne miry kuchyfiskjmi neb0 feznicklmi odpadky. Piesto se i konE nEkdy jedli. KonE jako potrava jsou doloieni pfedevSim na starSim hradiSti Rubin u Podbofan Ci ve 12. stoleti ve Strunkovicich (Kyselj 2000a,b). KonE byli nyni vEtSi n e i pfedchazejici pravEkC populace a mEli podle L. PeSkeho (1985a) prhmErnou vySku 137,5 cm v kohoutku. Pn5mEr ovSem neznamena jednotu. Kohoutkova vfSka konE se pohy-
Historie senoseee v Cechach podle archeologie
57
bovala od 124,7 a 129 cm nap?. na lokalitE Strunkovice ze 12. stoleti (Kysely' 2000b), ale take 130 a 135 cm na lokalitach z 11.-12. stoleti Koufim u sv. Jiii a Bilina. Ve Stare Boleslavi v 9.110.-12. stoleti dosahoval khfi v kohoutku 121-1 50 cm (pnlrnzr 137 cm), ale v nejmladSim horizontu jsou konE asi o 13 cm menSi nei ve stargich horizontech lokality (Kysely' 2003b, 3 16-3 18, 33 1). ZnaCny vyznam ma vSak zjiStEni, i e v mnoha piipadech se khfi doiival vysokeho staii, bylo to i 20 let. Jindy jsou doloieny pozfistatky mnohem mladSich jedinch, kteii se doiili jenom 7 let a nEkdy dokonce jen asi 3,5 roku. Na akropoli ve Stare Boleslavi i na piedhradi pievladali konC dospCli. RelativnE vysokC zastoupeni koiiskych kosti bylo na akropoli, a to 6,9 %. NeSlo vSak o kuchyfiske odpadky. Setkavame se s pomErnE jednotnym typem koni. Pohlavni dimorfismus se na vzr6stu prakticky neprojevuje. KonE tCto doby se vjraznC odliiuji od velmi malych keltskych a starogerminskych ponik6, ale jsou plnE srovnatelni s nalezy divokych a prvnich domacich koni z Ukrajiny (PeJ'ke 1 9 8 5 ~ ) . Polodivoke chovne klisny, tzv. sveiepice a hiibata spolu s plemennymi hiebci se pasli ve volne piirodE nejen od jara do podzimu, ale take po celou zimu. Dokazuje to zvlaStni pozemkovi sluiebnost, tzv. pravo kobyliho pole (Vane'c'ek 1959; Smelhaus 1957; 1980,4011; Beranova 1980b). Od podzimu do jara se totii chovnk klisny mohly past na polich na tEch pozemcich, ktere byly timto sluiebnym pravem - zvfili - tradiEnE zatiieny. Pravni rukopis, z nEhoi se o povaze sluiebnosti kobyliho pole dozvidame fadu podrobnosti, pochazi sice a i ze druhC poloviny 13. stoleti, ale pravE kapitola o kobylim poli ma zietelnE velmi archaickg charakter. Vysada kobyliho pole, tj. pastvy koni na cizich pozemcich v zimE bez moinosti protestu majitelh, se vztahovala jenom na klisny Uumenta, egue indomite, eque emissaria),ktere musely byt oznaceny majitelovym znamenim a nesmEly byt podkovany. Podkovani konE byli povaiovani za taink a majitel mohl jejich pastvE zabranit, mohl uplatfiovat i postihy proti nim a jejich majiteli. Pravo kobyliho pole, tj. volnk pobihhni klisen po polich, bylo omezeno jen na dobu pied vegetaci polnich kultur. V dobC vegetace musela byt stada v ohradach. Ve 13. stoleti Slo j i i jen o doznivani stareho prava a stareho zphsobu chovu, o pieiitek. RozkvEt spadal ziejmE pravE do 11.-12. stoleti. Chovni konE - feldpferd a konE k zapiahu pro orbu - ackerpferd se vSak rozliSuji jeStE v roce 1388 v inventiii komendy nEmeckych rytiih v Drobovicich (Such 1977), podobnE i jinde. V historickych pramenech 11.-12. stoleti se dale mluvi o velkkm pastviSti pro stado o stovce chovnych klisen - cum campo magno s krmiCem - nutritor neb0 o pastyfi koni -pastor equarum jmenem Ostoj. PravC existence krmiEe na jedne strang a pastpie na strang dmhC dosvCdEuji dopliiovani potravy pro zviiata, at' u i senem, ziskavanym nepochybnC pomoci kratkych kos, v pfipadC koni vSak take Eistei-nC obilim, jeEmenem neb0 ovsem. 0 krmeni jeEmenem n8s informuje Ibrahim ibn Jakub v polovinE 10. stoleti, oves by1 pozdriji pravidelnou souEasti poddanskych davek. Pokud jde o krmeni slimou, doklady jsou z pozdEjSich obdobi. KonE slouiili piedevSim k jizdE, od 11.-12. stoleti i k zhpiahu, a to pomoci chomoutu neb0 Sli, ktere se take poEitaji k novodob6mu zipiahu (Beranova 2000). KonE k zapiahu byli obvykle podkovavani a jako takovi jsou odliSov6ni od koni k chovu (sr. vySe). NejstarSimi podkovami jsem se zabyvala jinde (Beranova 1980, 88, 96, 124-126, 135, 242n). Piesto se vSak zminime o vyznamu a problemu kovani koni. Podkovy chranily kopyto konE pied nadmErnym opotiebenim pfi tEike praci a na piiliS tvrde p6dC. Podkovivani koni mClo vSak i negativni d6sledky. Rohovina na kopytni Skaie se neustale tvofi, takie rohova stEna se prodluiuje a rohovy stiel se stava silnCjSi a silnEjSi. Pokud se kGii pohybuje volnE neb0 pfi normalni namaze na vhodnk p6dE, opotiebuje se na spodinE kopyta asi tolik rohoviny, kolik ji naroste, takie rohovk chodidlo zhstava stale stejnE silne, tj. asi 1 cm. Podkova chrani kopyto, aviak zarovefi zabrafiuje piirozenemu opotiebovani rohoviny, kopyto se prodluiuje, kiivi, a tim trpi cela konCetina. Proto se podkovani musi Eas od Casu obnovovat a rohovina odiezavat a upravovat. Neokovany, na podkovy nezvykly khfi ma rohovym stielem lepSi styk se zemi, podkova nohu netiii. Proto se asi k pravidelntijgimu podkovavani piistupovalo tehdy, kdyi ohroieni bylo pii nadmErne praci v zapiahu velmi realne a kdy zarovefi ozuby na podkovach umoifiovaly koni zapiit se v tahu pii tEikem nakladu, Spatnem terknu neb0 v kopci. PostupnE si konE na podkovy zvykali a take jejich kopyta ztracela phvodni vlastnosti, byla mEkCi a drobivrijSi. K tomu vSak jeStE asi v 11.-12. stoleti v mnoha pfipadech nedochazelo. Vice podkov byvi v archeologickych nalezech a i ze 13.-poEatku 14. stoleti a pozdEji (Richter 1982; Beranova 19756, tam dalSi lit.). Zajimavy je vyskyt kosti osla domaciho na Libici (BeneS 1985). V nalezech je to naprosto vyjimeEne, avSak v KosmovE kronice pfi vypravgni o lucke valce se mluvi o obgtovani osla za vitgzstvi a spo-
58
Magdalena BERANOVA
leEnC pojidani jeho masa. NEkterC menki, ojedinEle nalezank kosti konE nap?. na BudCi mohou signalizovat pfitomnost mulb, jejichi kosti se od kofiskych tEiko rozliSuji (PeSke 1 9 8 5 ~ ) . I kdyi se na tomto mist2 nembieme a nechceme zabyvat vyznamem prasat, protoie se prasata iivila pievainE jinak nei suSenou travou, piece jen se zminime o nEktej c h skuteEnostech souvisejicich se zpbsobem chovu tEchto zviiat. Patologicke jevy na kostech napi. na Libici, tj. stopy onemocnCni a zranEni, ukazuji, i e prasatbm byla vEnovina pomErnE mala pCCe (Beranova 1966; 1980a, tam dalSi lit.). V MikulCicich na MoravE i na mnohych polskych naleziStich jsou doloieny nejen nEktera onemocnEni, ale i stopy po urazech, zlomeniny zejmCna na iebrech, ktere iivot neohrozily a tak Ci onak se zhojily. Zviiata byla nEkdy uvazovana za nohu, patrnE v dobE vykrmu. K frakturam doSlo nejspiSe pfi volnem pobihani zviiat, nEkdy pii brutalnim zachazeni, prohanEni uzkymi prostorami neb0 drienim v uzkych prostorach (Beranova 1966; Chrzenowska - Siembieda 2003, tam dalSi lit.). Zlomenina a srdsty jsou doloieny i ve Stare Boleslavi (Kyselj 2003b, 327). Chov prasat by1 podle vSech dokladD nadale pastevni. Prasata se pasla zejmena v oblastech doubrav a buEin, kde se jim, jak mame doloieno ikonograficky, sklepavaly bukvice a ialudy k iiru (obr. 48). Pastvou byly podle ponEkud mladSich pramenb povEieni specialni svifiaii, sviiiaci, latinsky porcarius (Beranova 1980; Graus 1953; 1957; Smelhaus 1980, tam dalSi lit.). Pobihini prasat dokonce i ve mEstech, kde se iivili fiznymi odpadky, dokladaji v pozdrijSim obdobi prameny psanC. Existoval vSak patrnE j i i tehdy vykrm nEkterych prasat v kotci. Prasata se tehdy jeStE dosti podobala divoEakovi, mEla delSi rypik, StihlejSi postavu, vysoke e nohy, Stihly trup, StEtiny a kanEi zuby (napi. obr. 41, listopad a prosinec). Byla vSak vyraznE menSi. V Stare Boleslavi byla pozorovana variabilita ve velikosti, morfologii (napi. molarb) i charakteru obrusu zubti (Kyselj 2003b, 332). Prasata se chovala pro maso i sadlo, to snad piedevgim ve forms slaniny, o nii jsou tu a tam zpravy psane (Beranova 2005), hodnotila se i kbie. Poraikovy vEk prasat byval nejCastEji mezi jednim a dvEma roky. Asi jeden rok pieiivalo vice nei 74 % zviiat, ale pfibliinE dvou let se doiivalo mCnE nei 40 %. ~ p l osifikace, n ~ tj. pfibliinE 3,5 roku, dosahlo jen minimum zviiat (Pes'ke 1985a, 213; Kyselj 2003b, 322-327, 332). Ve Stare Boleslavi napi. byla mlada selata do jednoho roku zastoupena malo, ale nEktere prameny vypovidaji o pojidani velkkho mnoistvi selat alespoii u vySe postavenych jedincb. VySehradSti kanovnici totii dostavali v zimE prasata tiileta a po cely rok kaidy tyden pEt selat (Smelhaus 1980,44). 0 chovu kura domaciho se zminime jedinE proto, i e podle vySe uvadEne listiny z roku 1130 kaidj tzv. hebdomai na VySehradE dostaval kromE piti a fiznych produktb iivoEiSn6 vyroby kaidy tyden 12 kuiat. Kur a kuiata se tedy zejmE chovala piedevSim na centralnim velkostatku vySehradske kapituly, kde byla soustiedEna vEtSi East iivoEiSne vyroby, a to nepochybnE ve znaCnem mnoistvi. Velka konzumace kuiat je archeologicky doloiena ve Stare Boleslavi, kde byla v 11. stoleti take kapitula a kdesi bliie kapitulni velkostatek. Moina, i e se kuiata na vlastni hrad dodavala stejnE pravidelnE jako na VySehradE. Kufata vSak byla ziejmE oblibenym jidlem obyvatel vyznamnEjSi Easti hradu u i na konci 10. neb0 na poCatku 11. stoleti, jeStE pied zaloienim kapituly (Mlikovsky' 2003a,b). Detailni rozbory umistEni jednotlivych kosternych pozbstatkb ukazaly, i e ve tiech odpadnich jamach, z nichi jedna se nalezala na akropoli a dvE na piedhradi nedaleko od akropole, bylo 43,7 % kosti kura, zatimco prasete jen 30,2 %, tura 15,9 % a ovcelkozy 5,6 %. Jinak tvofily kosti kura zpravidla mknE nei 3 %, a to i ve Star6 Boleslavi. Jedno snEdenC kufe zasytilo ovSem mCnE lidi n e i prase neb0 hovEzi dobytek, takie srovnavani samotnych poEtd zkonzumovanych jedincb neni zcela relevantni. Kur by1 nalezen pfi fiznych archeologickych vyzkumech z EasnCho stiedovEku, ale rozloieni nalezd nebyla vEnovana takova pozornost jako ve Star6 Boleslavi. PomErnE hojnC byly nalezy kura domaciho v BieznE v nejstarSi a zejmena nejmladSi fazi, tedy jak v obdobi praiskeho typu tak zhruba v 9. stoleti (Pleinerova 2000). PomErnE znaCny poEet kura domaciho by1 urEen na hradiSti BudeE z 9.-11. stoleti, poCetnE temCf shodny s poEtem kosti ovce. Dosti pozdstatkb kura bylo zjiStEno i na fiznych hradiStich 11.-12. stoleti (PeSke 1985a), i kdyi ptaEi kosti jsou drobne a hdie se dochovaji. V souladu s tim je informace Ibrahima ibn Jakuba o prodeji kura v Praze na zaCatku druhe poloviny 10. stoleti, kdy bylo moino dostat 10 slepic za 1 den&- (king&-,kirat), to je za stejnou cenu jako pSenice pro ElovEka na mEsic a jeEmene pro konE na 40 noci. Jinak jsou ovSem jeho informace o uloze slepiciho Ci kuieciho masa ve vyiivE Slovanb trochu rozpornk (Beranova 1980a, 244). Podle stejnkho zpravodaje se totii Slovane jako takovi vyhybaji pojidani kuiat, protoie jim jejich maso podle jejich domnCni Skodi a vyvolava u nich vyraiku. Z&-oveii mC1 kur vyznam ritualni, a to jak v pohanskych obiadech tak i v ranem Eestanstvi. Na tomto
59
mist6 se jim bliie zabyvat nem6ieme. Uvedeme jenom to, i e na hradiSti v MikulCicich z 8.-9. stoleti zdfirazfiuje ritualni vyznam kura a slepiEich vajec na rozdil od rozsahu konzumace J. Mlikovsky (2003c),a to jak na pohanskych tak na kfesfanskych pohiebiktich. Ritualni vyznam mEla slepiCi vejce na celem rozsahlkm uzemi (Krumphanzlovu 1986). HodnE slepic bylo na pozdEjSich Eeskych stiedovEkych hradech Tetin a KraSovice, kde kur tvoiil a2 28,6 % zjiSt6nych individui (PeSke 1994). L. PeSke (1985a) soudi, i e se pravd6podobnE utvgely dvE velikostni variantni skupiny kura, nezavislk na pohlavi. DvE rasy kura zjistil v MikulCicich i J. Mlikovsky ( 2 0 0 3 ~ ) . Chovaly se i husy, ale v menSim mnoistvi, domaci kachny jsou naprosto vyjimeCne. UrEitou kuriozitou m6ie byt chov k a p ~ a, to j i i v 9. stoleti. Na tuto moinost upozori5uje Z. Zawada (2003) v MikulCicich, uvaiuje o ni i pro staroboleslavskou kapitulu v 11. stoleti J. Mlikovsky (2003b, 359). Archeologicke doklady ze Stare Boleslavi vSak vypovidaji jen o viceletych jedincich snad kaprovitych ryb neb0 o velkem jedinci snad kapru (Kyselj 2003c), na jinych lokalitach jsou vEtSinou jeStE men6 vyraznk. Mnoistvi nalezenych rybich kosti je obvykle velmi male. ~e se ryby lovily, je nepochybne, ale zatim nevime, v jak velkCm mnoistvi. Rybolov a nevolni neb0 sluiebni rybaii jsou doloBeni v pramenech pisemnych (Smelhaus 1980, 54n). UlovenC ryby se uchovavaly v korytech neb0 shdkich, kterC jsou oznaCovany jako vivaria piscium, clausura piscium (Niederle 1921, 183). D6lalo se to zejmCna ve stiedovCkych kliSterech, protoie ryby byly temEi: jedinym pokrmem z masa, ktery bylo moino jist i o p6stech. Takove nadrie vSak nebyly jenom v klaSterech. Jedna takova sadka neb0 haltyi na ryby byla napi. vykopina na hradiSti v Libici n. Cidl., a to z 10. stoleti. (Beranova 1980a, 247). 0 suSenych, solenych neb0 uzenych rybach nam vypr8vEji u i nejstarSi EeskC kroniky. Tak napf. ve druhe polovin8 l l . stoleti biskup Gebhard-Jaromir rozdal v Cas postni 40 Ctvrti chleba a 40 slanych ryb (Beranova 2005).ZamErny chov v rybnicich alespofi ve vEtSim rozsahu se klade a i do 13. a piedevSim do 14. stoleti (Mika 1960; Graus 1957;Macek 1992,77-83).
BartoSkova, A. 1986: SlovanskC depoty ieleznych piedmEtii v Ceskoslovensku. Studie ArcheologickCho ustavu CeskoslovenskC akademie vEd v BrnE XIIV2. Praha. Belcredi, L. 1983: ZemEdElskC a femeslnicke nastroje na zaniklych stfedovEkych osadich, Archaeologia historica 8,411422, Belcredi, L. 1988: Uiiti kovu ve stiedovEkC osadE, Archaeologia historica 13,459485. Belcredi, L. 1989: Terminologie, tfidEni a k6d stfedovEkych kovovych pfedmEtii, Archaeologia historica 14, 437472. Belcredi, L. 1990: Pfinos ikonografie k poznani inventaie vSedniho iivota ve stfedovEkC vsi, Archaeologia historica 15,43-55. BeneS, J. 1985: Zviieci kosti v Libici n. C., Sbornik Narodniho muzea, fada A-Historie 39, 123-126. Bentzien, U. 1980: Bauernarbeit im Feudalismus. Berlin. Beranova, M. 1957: SlovanskC ifiovC nastroje v 6.-12. stoleti, Pamatky archeologickC 48, 99-1 17. Beranova, M. 1966: The raising of domestic animals among Slavs in Early Middle Ages according to archeological sources, Vznik a poEatky Slovanii 6, 153-196. Beranova, M. 1973: NejstarSi nalez iezaci stolice na pici v Cechach, Archeologickk rozhledy 25, 388-391. Beranova, M. 1975: ZemEdElska vyroba v 11.114. stoleti na uzemi Ceskoslovenska. Studie ArcheologickCho ustavu CSAV v BrnE 11111. Praha. Beranovd M. 1 9 8 0 ~ZemEdElstvi : starych Slovanii. Praha. Beranova, M. 1980b: Zpiisob chovu dobytka u Slovanii v 6.-10. stoleti. In: SlovanC v 6.-10. stoleti. Brno, 19-25. Beranova, M. 1984: Types of Slavic agricultural production in the 6th-12th centuries A.D., Ethnologia Slavica 16,748. Beranova, M. 1986a: Origins of agricultural production in the light of coordinated experiments. In: Archaeology in Bohemia 1981-1985. Prague, 307-324. Beranova 19866: Otazka velikosti polnosti k v y f v E ElovEka, rodiny a vesnice u SlovanD i v pravEku, Archaeologica Pragensia 7, 151-170.
61
Chmielewski, S. 1955: Uwagi o narzedziach rolniczych w Polsce w poczatkach gospodarki czynszowej, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 3, 166-180. Chrzanowska, W - Krupska, A. 2003a: Tierknochenfunde aus dem Suburbium des Burgwalls von MikulEice. In: Studien zum Burgwall von MikulCice 5. Brno, 109-120. Chrzanowska, W - Krupska, A. 2003b: Pferdeknochen aus dem friihmittelalterlichen Burgwall von MikulEice. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Brno, 151-214. Chrzanowska, W; - Januszkeiwicz-Zatgcka, D. 2003: Tierknochenfunde aus der Vor- und Hauptburg des Burgwalls von MikulEice. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Brno, 121-149. Chrzanowska, W - Siembieda, J. 2003: Exkurs: Pathologische Veranderungen an Haustierknochen von Miku1Eice. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Bmo, 130-149. Jacobi, G. 1974: Werkzeug und Gerat aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. Jacobi, G. 1977: Die Metallfunde vom Diinsberg. Wiesbaden. Jankuhn, H. 1969: Vor- und Fruhgeschichte. Vom Neolithikum bis zur Volkerwanderungszeit. Deutsche Agrargeschichte I. Stuttgart. Kolendo, J. 1960: Techniques rurales. La moissonneuse antique en Gaul romain, Annales ESC 15, 1099-1 114. Korobkova, G. ? I 1978: DrevejSije iatvennyje orudija i ich proizvoditelnost', Sovetskaja archeologija No 4,36-52. Krajic, R. 2003: Sezimovo usti. Archeologie stfedovEkCho poddanskeho mEsta 3. Kovarna v Sezimovii usti a analyza vyrobk8 ze ieleza I, 11. Praha - Pisek. Kratochvil, Z. - Cervenj, C. - Stinglova, H. - Lukaf, J. 1988: Determining age of Medieval Cattle by X-ray-examination of metapodia, Pamatky archeologicke 79,45&466. Krumphanzlovu, Z. 1986: Ei im slawischen Bereich (Hunereier). In: Reallexikon der germanischen Altertumskunde Bd 6 / 5 6 . Berlin - New York, 5 15-520. Kriigel; B. 1982: Die germanischen Stamme im 1.-2. Jahrhundert u. Z. In: Deutsche Geschichte 1. Berlin, 134-1 54. Kudrnaf, J. 1970: KluEov. StaroslovanskC hradiStE ve stfednich Cechach. Praha. Kyselj, R. 2000a: Archeozoologicky rozbor z lokality Rubin a celkovy pohled na zviiata z doby hradiStni, Pamatky archeologicke 9 1, 155-200. Kysely, R. 2000b: Zvifeci kosti ze Strunkovic (12. stoleti), ArcheologickC rozhledy 52, 79-84. Kyselj, R. 2003a: Zvifeci kosti z Otradovic, ArcheologickC rozhledy 55, 376-377. Kyselj, R. 2003b: Savci (Mammalia) z rang stiedovEkeho hradu Stara Boleslav (stfedni Cechy). In: BohaEova, I. (ed.): Stara Boleslav. Piemyslovsky hrad v ranem stiedovgku. Praha, 31 1-334. Kyselj, R. 2003c: Ryby (Pisces) a obojiivelnici (Amphibia) z ran: stiedovEkCho hradu Stara Boleslav (stiedni Cechy). In: BohaCova, I. (ed.): Stara Boleslav. Piemyslovsky hrad v ranem str'edovEku. Praha, 345-346. Kysely, R. 2004: KvantifikaEni metody v archeozoologii, Archeologickk rozhledy 56,279-296. Ludikovskj, K. 1984: Hostyn. Katalog nalezh z moravskych muzei. Brno (FAM XVIII). Macek, J. 1992: Jagellonsky vEk v Eeskych zemich (1471-1526) I. Hospodaiska zakladna a kralovska moc. Praha. Marle, R. 1931: Iconographie de l'art profane au Moyen Age et a la Renaissance. La vie quotidienne, La vie mrale. La Haye. Marschalleck, K. 1939-40: Die ostgermanische Siedlung von Kliestow bei Frankfurt an der Oder, Prahistorische Zeitschrift 31/32, 295, obr. 30. Michalek, J. - Lutovskj, M. 2000: Hradec u NEmEtic. Sidlo halStatske a rang stfedovEke nobility v Eesko-bavorskCm kontaktnim prostoru. Strakonice - Praha. Mi'ka, A. 1960: Nastin vyvoje zemEdiilskC vyroby v Eeskych zemich v epoSe feudalismu. Praha. MiroSSayovu, E. 1980: Depot ieleznych predmetov z Niinej MySle, Slovenska archeologia 28, 383-394. Mlikovskj, J. 2003a: Ptaci z ranE stiedovEkCho hradu Stara Boleslav (stiedni Cechy). In: BohaEova, I. (ed.): Stara Boleslav. Pfemyslovsky hrad v ranem stiedoviiku. Praha, 335- 344. Mlikovskj, J. 2003b: Zviiata a jejich role na rant. stiedovEkem hradE Stara Boleslav (stfedni Cechy). In: BohiEova, I. (ed.): Stara Boleslav. Pfemyslovsky hrad v ranCm stfedovEku. Praha, 347-365. Mli'kovskj, J. 2003c: Die Vogel aus der friihmittelalterlichen Burg MikulEice, Mahren. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Brno, 215-238. Moszyriski, K. 1929: Kultura ludowa Slowian I., Kultura materialna. Krakow. Miillel; R. 1975: Die Datierung der mittelalterlichen Eisengeratfunde in Ungam, Acta Archaeologica Hungarica 27,59-102. Nekuda, V 1975: Pfaffenschlag. Zanikla stfedovEka ves u Slavonic. Brno. Nekuda, V 1985: ZemEdElska vyroba v obdobi feudalismu na MoravE ve svEtle archeologickych vyzkumfi, Archaeologia historica 10, 33-46. Nekuda, V 1992: Piinos archeologickeho vyzkumu zemEdElskych sidliSf pro hospodaiskk a socialni diijiny stiedovEku, Archaeologia historica 17, 21-3 1.
62
Magdalena BERANOVA
Neumann, G. 1966: Germanische Ackerbaugerate des 4.-5. Jh. von Jena-Lobeda, Ausgrabungen und Funde 11, 260-267. Niederle, L. 1921: SlovanskC staroiitnosti - Zivot starjch Slovand IIV1. Praha. Novotny, A. 196546: Bilina, o. Teplice. Archiv ArcheologickCho ustavu AV CR Praha. Novotnj, A. 1969: Domaci skot v Cechach v 9.-poE. 15. stoleti, EdeckC prace ZemEdElskeho muzea 9,43-54. Novotnj, K 1912: Ceskk dEjiny 111. Praha. Nowothnig, W 1939: Germanische Ackergerate in Schlesien, Altschlesien 8, 93-103. Pe.fke, L. 1 9 8 5 ~ Domaci : a lovna zviiata podle nalezd na slovanskych lokalitach v Cechach, Sbornik Narodniho muzea, iada A-Historie 39, 209-216. Pe.fke, L.1985b: Osteologicke nalezy z objektu praiskkho typu v Praze 9-Hornich PoEernicich, ArcheologickC rozhledy 37, 306-307. PeSke, L. 1987: ZarovC zemEdElstvi z hlediska kolobEhu dusiku, fosforu a drasliku v phdE a rychlosti jejich vyEerpani, ArcheologickC rozhledy 39, 3 17-333. Peike, L. 1991: Nklezove zpravy, vyuiite pro tabulky nalezd kosti domacich a lovnych zviiat a ptak6 na lokalitach 6.-12. stoleti v Cechach. In: Beranova, M. -Vaiia, Z. - Krumphanzlova, Z. a kol.: Cechy v 6.-12. stoleti, rukopis v Archeologickem ustavu AV Praha. PeSke, L. 1994: Srovnani osteologickych nalezd ze stiedovEkych hradh KraSova a Tetina, Castellologica Bohemica 4,283-298. Petran', J. 1963: ZemEdElska vyroba v Cechach v druhe polovinE 16. a poCatkem 17. stoleti. Praha (Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica - monographia V). Petiic'kova, J. 2000: Domaci a lovna zviiata v dobE hradiStni. Stav poznkni, Archeologie ve stiednich Cechach 4, 485488. Pleinerova, 1. 2000: Die altslawische Dorfer von Brezno bei Louny. Praha -Louny. Podwiriska, Z. 1962: Technika uprawy roli w Polsce Sredniowiecznej.Wrociaw - Warszawa - Krakow. Poel, J. M. G. van den 1961: De landbouw in het verste verleden, Berichten van de Rijksdienst voor het Oudheidkunding Bodenmonderzoek 19-1 1, 125-1 94. Polac'ek, L. 2003: Landwirtschaftliche Gerate aus MikulCice. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Bmo, 591-709. Reigniez, P 2002: L'outil agricol en France au Moyen Age. Paris. R u g J. 1981: Poznirnky k zemEdElstvi stfedoevropskeho neolitu a eneolitu, Archeologicke rozhledy 33, 123-132. Rybova, A. - Motykova, K. 1983: Der Eisendepotfund der Latknezeit von Kolin, Pamatky archeologick6 74, 96-174. Sankot, P- Vojte'chovsku, 1. 1986: Excavation of the Early-La T h e settlement with a hoard of iron implements at Chynov near Prague. In: Archaeology in Bohemia 1981-1985. Praha, 119-124. Schulze-Forstel; J. 2004: Spateisenzeitliche Funde von Eisenberg bei Battenberg (Eder), Kr. Waldeck-Frankenberg (Hessen), Archaologisches Korrespondenzblatt 3413, 375-388. Smetanka, Z. 1956: HrabE se ieleznymi hieby. PEspEvek k dEjinam stiedovEkCho hospodiiskeho naiadi, Ceskj lid 43,268-270. Smetanka, 2. 1960: ZniEena stiedovEk8 osada, Archeologicke rozhledy 12, 116-1 17. Smetanka, Z. 2004: Legenda o Ostojovi. Praha. Smrc'ka, K - BGzek, F: - Erban, K - Neumannova, K. - Doc'kalova, M. - Berkovec, 7: 2004: Stabilni izotopy v kosternem souboru z neolitickych sidliSf ve Vedrovicich. In: Ve sluibach archeologie 5. Brno, 274-276. Smrc'ka, V - Jambol; J. - SalaS, M. 2004: Stopove prvky v kosternich souborech, vyuiiti v archeologii a antropologii. In: Ve sluibach archeologie 5. Brno, 193-204. Smrc'ka, V - SalaS, M. - Jambol; J. 1986: Rekonstrukce vyiivy z kostniho materiklu na Limes Romanus, &sopis Narodniho muzea 155, odd. piir., 216-217. Stejskal, K. 1984: PoEatky gotickeho maliistvi. In: DEjiny Eeskeho vytvarneho umEni I/l. Praha, 284-310. Stejskal, K. - Voit, P1 1991: IluminovanC rukopisy doby husitske. Praha. Steensberg, A. 1943: Ancient harvesting implements. K@benhavn. Szabadfalvi, J. 1975: Die natiirliche Wetteschutzanlagen und Bauwerke der extensiven Viehzucht in Ungarn, Acta Archaeologica Hungarica 24, 193-230. Szombathy, J. 1903: Das Grabfeld zu Idria bei BaCa, Mitteillungen der. prah. Com. der Kais. Akademie der Wiss. 115, 291-365. Szulta, W 2000: Narzedzie rolnicze i gospodarskie, in: Kurnatowska, Z. (ed.): WczesnoSredniowieczne mosty przy Ostrowie Lednickim I, Biblioteka studiow Lednickich 5, Lednice - Torun, 105-132. Such, l? 1977: Potaini zviiata v Eeskych zemich v p~%bEhu Sesti stoleti, Edecke prace ZemEdElskCho muzea 16, 5-30. Saurova, D. 1973: ZemEdElske nastroje z Konhvek na Slavkovsku, Archeologicke rozhledy 25,336-339.
Historie senoseee v Cechach podle archeologie
63
Srnelhaus, V 1957: Kobyli pole v Cechach, Historie a muzejnictvi 2,49-60. Srnelhaus, V 1960: Anticky iaci stroj a jeho puvod, Ceskoslovenska etnografie 8, 3 12-3 16. Srnelhaus, V 1980: Vyvoj zemEd6lskk vyroby v Ceskych zemich v dobE pfedhusitskk. Praha. Sinelhaus, V - Neradova, K. (eds.) 1966, 1968: Crescentius Bohemus I., 11. Praha. Takacz, L. 1971: Zur Geschichte der Kurzstielsensen in Ungarn, Acta Ethnographica Academiae Scientiarum Hungaricae 20,339-376. Talickij, M. V 1951: Verchneje Prikam'je v 10-14 vv, Materialy i issledovanija po archeologii Urala i Priural'ja, Materialy i issledovanija po archeologii SSSR 22, 33-96. Teichnel; E 2004: Die germanische Siedlung Siilzdorf in Siidthiiringen. Weimar. Vakarelski, Ch. 1936: Iza vestestvenata kultura na balgarite, Izvestija na Narodnija etnografski muzej va Sofija 12, 62-85. Vane'c'ek,V 1959: C e s k ~ ,,Kobyli pole" jako pravni institute. Praha (Rozpravy CSAV, spol. vEdy 6912). Velimskj, i, 1998: Trans montes, ad fontes (Pies hory, k pramenum). Most. Vouga, P. 1923: La T h e . Leipzig. White, K. D. 1967: Agricultural implements of the Roman world. Cambridge. White, K. D. 1970: Roman farming. London. White, K. D. 1971-1972: The Great Chesterford Scythes, A Magyar Mezogazdasagi Muzeum Kozlemenyei, 77-82. Wielowiejski, J. 1964: Rozwoj gospodarstwa wiejskiego w okresie poinolatenskim i rzymskim (I1 wiek p. n. eIV. wiek n. e.). In: Zarys historii gospodarstwa wiejskiego w Polsce I. Warszawa, 120-179. Zawada, Z. 2003: Fischreste aus MikulCice. In: Studien zum Burgwall von MikulEice 5. Brno, 339-354. Zirnrnermann, W H. 1992: Die Siedlungen des 1.-bis 6. Jahrhunderts nach Christus von Flogeln-Eekkoltjen, Niedersachsen. Die Bauformen und ihre Funktionen. Probleme der Kiistenforschung im siidlichen Nordseegebiet 19. Hildesheim.
AN ARCHAEOLOGICAL HISTORY OF HAYMAKING IN BOHEMIA

This study is divided into five parts: questions relating to the drying out of hay in the Neolithic and Bronze Age, haymaking in the Iron Age andfirst half of the first millennium AD, scythes and haymaking in the Early Middle Ages, hay reaping in the High and Late Middle Ages, and lastly an excursus devoted to cattle rearing methods in Early Medieval Bohemia. The deliberate gathering of grass for the purpose of drying it and storing it in the form of hay was known at the beginning of the second halfof the first millennium BC, from which time come the earliest short iron scythes. (figs. 5-8). The origins of such activity may, howevel; lie in the preceding millennium. The blades of several stone and bronze sickles could have been hafted onto longerpoles and used to scythe barley or oats, as was attempted more than 60 years ago by A. Steensberg (fig. I ) . This would, howevel; have been far more dificult an endeavour with uncultivated grass; nol; perhaps, could the most widespread European cereal of the time, emmer wheat, be harvested in this way - it has too fragile a head (fig. 2), the partial loss of which in high stubble would probably have been unacceptable. A low stubble cannot be obtained using this tool. Grass too could be cut in a similar manner to that known today. Replicas of several stone sickles from Neolithic and Eneolithic cultures of the former Soviet Union were tested by G. F: Korobkova and her team; while she was successful, the usage traces left on the blades were found to be different to those left after harvesting grain. The same team used stone blades to cut branches from deciduous trees, also used as fodder: Interesting evidence for the "notion" or "tradition" of storing hay for the winter has come from ethnography in Siberia. According to K. Moszyriski the hares (Lepus alpinus) of central southern Siberia gathered large amounts of hay for the wintel; and kept it in the form of heaps around trees or under rocks. The inhabitants/colonists of the region used such stores in winter for their hungry horses when out hunting. Cattle could also be foddered on the fine stalks of emmer wheat. The ears were probably separated by sickle halfway or higher up the stalk (figs. 3 & 4), and ground in the settlement; this, this straw must have arrived in the village together with the grain. The lower part of the stalk, remaining in the field,
64
Magdalena BERANOVA
could be grazed by cattle in winter. A certain use of feed prepared for the winter is also likely in earlier prehistory, but in most cases cattle probably wandered the countryside all yeal; fending for themselves - as is known from as late as the 19th century in Eastern Europe and Asia. Such cattle were so weak by the spring, however; that they had to be slaughtered. Because the size of cattle shrank markedly during prehistory, it would seem that they too often went hungry. The author goes on to consider the development of the grass scythe from the late Hallstatt period to the Migration periods. The shapes and development in various parts of Europe are shown on figs. 9-19 and 21-24. As can be seen, in most of Europe the "short scythe" was used, i.e. a scythe with a short or half-length haft. The blades of such scythes varied in length, from 25cm to 60-70cm. Lengths of over 50cm are often characteristic of ethnographic examples, while in prehistory and the Middle Ages scythes were usually smaller; and did not exceed 50cm in blade length. The handle measured no more than 100cm, and in most cases was shorter; sometimes it was straight, and sometimes curved. The a segment of a circ1e:figs. 9 lower left, 1O:l-2, scythe handle was fixed with a collar or 'ringJ(actually 1I : ] ) . Sometimes, of course, a cord, bast etc. was deemed suficient. Scythes in Illyria, later Celtic layers, in Dacian and Thracian territory and later in the European Roman provinces underwent a specific evolution. Some were similar to large sickles and the scythes o f the Central European La Tkne; others were shaped like huge sickles with ofset handles, sometimes with lobes on the handle or lobate socket. J. Henning has divided the scythes from the former eastern Roman provinces into six shapes, shown on figs. 13-18. These appeared not only in the south-east but also across a broader area of the former Roman provinces, however (figs. 14:2-3, 19). K. D. White has reconstructed one shape as a long scythe, a modern type (fig. 19). Reconstruction is not, of course, without its problems. Scythes from the Roman provincial regions, particularly if curved in shape, with or without socket, were importantfor large estates and the way in which they were run. They need not have been just grass scythes, but could also have been used for grain, or predominantly for grain, or even on straw after the removal of ears by a reaping machine (fig. 20). In Central and Northern Europe the simple short scythe remained in use (figs. 21-23). In the Early Middle Ages of Central, Eastern and Northern Europe the reaping of grass was accomplished with the aid of the short scythe. These scythes were very similar across Bohemia, Moravia, Slovakia and Hungary (figs. 30-32). There were two main forms: the straight and the more cuwed. There is evidence from France of a scythe blade very similar to a long scythe (fig. 40)from as early as the beginning of the 9th century; the same scythe has been found in Bohemia at Hradec u NeTine'tic (jig. 36). Reconstruction of the shaft of this scythe is of course not straightforward. The characteristic features of short scythes on the one hand and long scythes on the othel; where only the blade is available for study, may be summarised thus: if the cutting edge of the blade meets the socket or tang for fitting the snath (handle) at an oblique angle, then its is most likely to have been a short scythe with "halflength" handle. It is almost impossible to mount such a blade on a long handle and work eficiently with it. Long scythes, by contrast, are marked by the angle between the snath and the cutting edge of the blade being acute. From ethnographic examples, howevel; it is known that some scythes with snaths meeting the cutting edge ofthe blade at a sharp angle have shorter shafts (figs. 27:1, 28 & 29:l). The later short scythe of Belgium and its neighbours (known as die Sichte, or in French la sape -fig. 52) had an acute angle between the snath and the sharp edge of the blade. The iconographic evidence shows that some 'long scythes'of the 9th-12th centuries had curved snaths (figs. 41-44). Long, straight snaths appear regularly on drawings and reliefs from the 13th century onwards (figs. 44:l-2, 45, 46, 47:l etc.). In and after the 13th century, however; even if generally from other areas, there are persistent depictions of scythes with a snath at an oblique or right angle, with a short shaft (e.g.figs. 35, 49, 50). Short scythes remained part of the folk culture of several countries into the modern period (see esp. figs. 27-29, 49-51). In Bohemia the earliest evidence for long scythes is provided by part of a blade from Bradlo, dated to the end of the 13th or early 14th century (fig. 34) and three scythes dated to before 1420 from i 55), Bystl'ec (jig. 56) and KonJvky (jig. 37:1), amongst others. From the High and Sezimovo ~ s t(jig. Late Middle Ages there is also iconographic evidence (figs. 47, 58-60). Their snaths were not, howeve?; angled away from the flat of the blade as was normal latel; this evidently being resolved with the aid of the bevelling of the upper part of the handle (fig. 57). In Czech written records of the same period, the
65
term falcastrum begins to appear alongside the earlier term falx, used both for sickles and short scythes. The long grass scythe preserved the grass, because its blade worked parallel to the ground, but on diverse, unruly growths could easily be damaged. It was a tool for regularly tended meadows. A certain problem can be seen in the fact that the earliest pieces of archaeological evidence, setting aside a number of scythes from the Roman provinces, are relatively short - rather like the larger or largest short scythes - until as late as the 15th century. At the end of the 15th and in the early 16th centuries a large number of scythes came to Bohemia from Upper Austria, perhaps with better blades, or maybe with the snath now angled away from the blade as in modern scythes. Archaeological evidence for this is however missing. According to P Reigniez (2002, 224) the handles of the long scythe took one of three forms: I ) with no stem to the side, 2 ) with a single stem or 3 ) with two stems, one of which was in the first third of its height. The attachment of a reaping cradle was a great innovation, this guarding against the spreading of the felled stalks and bringing them together in small piles. There were just two or three rods, set upright into the snath and the scythe chine (fig. 61); otherwise, the cradle might take the form of one or two arches springing from the snath etc. (jig. 62). The cradle most likely began to appear in this country during the 15th century, but it is securely known only from the beginning of the 16th century. It is knownfrom the same period in Germany and France, but in the latter seems to have been accepted into widespread use only in the 18th century. The scythe is commonly depicted in connection with haymaking in the month of June or July. Even in the Middle Ages, however; not only hay (fenum) but also aftergrass or eddish (surgum) was reaped. Hay meadows were an entirely normal part of the manorial estate and from the 14th century local lords sought to improve them in places. Meadows that were too dry were provided with watel; and bogs drained. Sometimes lords even fenced their meadows off Some seigneurs sold hay. Their subjects, too, had their own meadows, while at the same time rearing cattle on grass, in woodland and on harvested jelds. The earliest depiction of a scythe in relation to the cutting of grain comes from 1345-1351 at the Cistercian Abbey of Lilienfeld in Austria (fig. 63). While the scythe was used for reaping oats in particular in the spring from the 15th-16th centuries, the approach to winter wheat, in particular with rye, was more cautious, and the tradition of harvesting with the sickle lasted for a long time - often into the 19th century. The use of scythes for winter wheat was common in northern parts of Germany especially, and even then perhaps more to the east than to the west. In Bohemia the scything of wheat is linked to the spread of the reaping cradle, probably from the 15th century. Grain was however sometimes gathered with scythes lacking reaping cradles, particularly in France. The harvesting depicted at Lilienfeld too is without cradles. The situation in Flanders and the Netherlands as a whole was different, as from the Late Middle Ages onwards a special tools known as die Sichte (jig. 52) began to be used. This was held in one hand, the other being fully employed with a reaping hook, which held the cut grain and gathered it into piles (fig. 53). Use of this special, short sickle spread into north-western parts of Germany; working with it was perhaps twice as effective as working with a grain sickle. In the 16th century, howevel; Flanders began to see the use of long grain scythes with reaping cradles (jig. 54)for the harvesting of cereals. Such a method was according to 18th century estimates three to four times more productive than sickle harvesting, although contemporaries worried that the grain might fall from the cut stalks. Aftel; or during, reaping the scythe needed to be sharpened (e.g. figs. 47 & 57). Harvesting also required rakes (jig. 60) and a two-tined pitchfork (jigs. 24 & 56).

Beranová, M - Senoseč

Загружено:

Сведения о документе

Авторское право

Доступные форматы

Поделиться этим документом

Поделиться или встроить документ

Параметры публикации

Этот документ был вам полезен?

Это неприемлемый материал?

Авторское право:

Доступные форматы

Beranová, M - Senoseč

Загружено:

Авторское право:

Доступные форматы

ARCHEOLOGIE VE STREDN~CH CECHACH 9,2005, str.

HlSTORlE SENOSECE V CECHACH PODLE ARCHEOLOGIE

OTAZKY SUSEN~ SENA V NEOLITU A V DOBE BRONZOVE

kratke kosy, dopln8ny kratS/nasadou. Rekonstrukce M. Beranova.

Obr. 4. ZnB dvouzrnky s nim v roce 1984.

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senosete v Cechach podle archeologie

Obr. 7, Replika Cepele kosy z Niinej MySle a rekonstrukce

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Obr. 9. Hromadny nalez z Kolina, Cechy, pozdnilaten.

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senosete v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senos;eCe v Cechach podle archeologie

Historie senosete v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

KOSENi SENA VE VRCHOLNEM A POZDN~M STREDOVEKU

Obr. 50. Kratka kosa na fresce v kostele Fanefjord.

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senosete v Cechach podle archeologie

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Obr. 65. Rezaci stolice, Bogorja, pow. Sandomierz, podle Moszyriskeho.

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Obr, 66, Rekonstrukce stajoveho-chlevskeho domu, podle Deutsche Geschichte 1982.

Historie senosete v Cechach podle archeologie

Historie senoseee v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseCe v Cechach podle archeologie

Historie senoseee v Cechach podle archeologie

AN ARCHAEOLOGICAL HISTORY OF HAYMAKING IN BOHEMIA

Historie senoseEe v Cechach podle archeologie

Вам также может понравиться