J. Kopacek Matematicka Analyza Pro Fyziky IV

MATEMATICK ANAL ZA PRO FYZIKY IV
Ji Kop ek
matfyzpress vydavatelstv mff uk praha
2001
c Ji Kop ek 2001
Tato skripta obsahuj l tku, p edn enou poslucha m oboru fyzika MFF UK ve tvrt m semestru v p edn ce Matematika pro fyziky I. Vych zej z n kolik let pou van ch skript K4], K5] a navazuj na skripta KI] { KIII]. Proti K4] a K5] jsou pon kud stru n j (nen v nich nap klad zvl tn kapitola o Hilbertov prostoru) a mo n v n em i vylep en . Sna il jsem se, aby odpov dala rozsahem sou asn asov dotaci t to p edn ky: 4 hodiny t dn . Bohu el se mi to moc nepoda ilo, za co se omlouv m t m, kte budou muset zaplatit i za ty str nky, kter nebudou pot ebovat. V kapitole 16. je vylo ena teorie Fourierov ch ad, v kapitole 17. z klady teorie funkc komplexn prom nn , v kapitole 18. a 19. Fourierova resp. Laplaceova transformace a v posledn dvac t kapitole soustavy diferenci ln ch rovnic. P i prvn m ten je mo n vynechat text psan petitem. Do textu jsou za azov ny p klady a cvi en . P klady jsou z technick ho hlediska jednoduch , aby byla jasn hlavn my lenka. Co se t k po etn praxe, odkazujeme nap klad na PII], PIV], p padn i na D], Fi], Je], uveden v seznamu literatury. slov n v t, de nic apod. je pr b n v ka d kapitole a obsahuje i slo kapitoly, nap klad v ta 17.1. zna prvn v tu kapitoly 17. D kuji v em (a nebylo jich m lo), kte se n jak pod leli na tom, e tato skripta mohla vyj t. Byli to zejm na (podle abecedy) kolegov : A. Karger, .Kasal, J. Kol , J. Kottas, M. Kube ek, J. M lek, J. Mal , O. Pravda, M. Rokyta a Z.Vl ek. ten e pros m, aby m upozornili na zji t n chyby, kter ch se lze i p i opakovan m ten jen velmi obt n vyvarovat. V Praze v prosinci 2000. Ji Kop ek
P edmluva
Typeset by AMS-TEX i
ii
Obsah P edmluva Obsah N kter ozna en Kapitola 16. Fourierovy ady i ii iv 1

1 3 21 25 35
Kapitola 17. Funkce komplexn prom nn
16.1. vod 16.2. Fourierovy ady podle trigonometrick ho syst mu 16.3. T i d le it dopl ky 16.4. Fourierovy ady v Hilbertov prostoru 16.5. P klady pln ch ortogon ln ch syst m
17.1. Komplexn sla 17.2. Geometrick interpretace komlexn ch sel a operac s nimi v rovin . Goniometrick z pis komplexn ho sla 17.3. Roz en mno iny komplexn ch sel. Gaussova rovina 17.4. Z kladn funkce komplexn prom nn 17.5. Derivace funkce komplexn prom nn 17.6. Primitivn funkce. K ivkov integr l 17.7. Cauchyova v ta. Jordanovo lemma 17.8. Pou it Cauchyovy v ty na v po et integr l 17.9. Cauchy v vzorec a jeho d sledky 17.10. Posloupnosti a ady holomorfn ch funkc 17.11. Mocninn ady a zobecn n mocninn ady 17.12. Laurentova ada. Taylorova ada 17.13. V ta o jednozna nosti 17.14. Izolovan singularity
40
40 43
50 53 81 95 107 113 122 127 129 131 138 139
iii
17.15. 17.16. 17.17. 17.18. 17.19.
Rezidua. Reziduov v ta Zp soby v po tu rezidu Pou it reziduov v ty na v po et integr l Analytick (holomorfn ) prodlou en Holomorfn prodlou en funkc jedn re ln prom nn 17.20. pln analytick funkce a jej Riemannova plocha 17.21. N kolik p klad na procvi en
146 149 152 176 185 189 196 199 205 217 231 234
Kapitola 18. Fourierova transformace

18.1. 18.2. 18.3. 18.4. 18.5.
Kapitola 19. Laplaceova transformace
De nice a p klady Z kladn vlastnosti Prostor S ( r ). V ty o inverzi Fourierova transformace funkc z L2 ( r ) e en rovnic pomoc Fourierovy transformace
199
Kapitola 20. Soustavy oby ejn ch diferenci ln ch rovnic 275
19.1. De nice a p klady. Vztah k Fourierov transformaci 238 19.2. Z kladn vlastnosti 241 19.3. V ty o inverzi 248 19.4. Pou it na e en diferenc ln ch rovnic 267 20.1. Z kladn de nice 275 20.2. Vztah mezi soustavou r rovnic prvn ho du a jednou rovnic du r 276 20.3. Existence a jednozna nost e en po te n lohy 280 20.4. Line rn soustavy 283 20.5. Line rn soustavy s konstantn mi koe cienty 290 20.6. Prvn integr ly soustavy 298
238
Literatura Rejst k
319 321
iv
{ mno ina p irozen ch sel f0g 0 { { mno ina cel ch sel { mno ina re ln ch sel { mno ina komplexn ch sel r { mno ina r-tic re ln ch sel r { mno ina r-tic kompexn ch sel k C (M ) { mno ina k-kr t spojit derivovateln ch funkc na otev en mno in M
N NZ N RC RC
N kter ozna en
KAPITOLA 16
FOURIEROVY ADY
fxn n 2 0 g, se asto v hodn pou vaj rozklady podle jin ch syst m ,

nap klad podle trigonometrick ho syst mu 1 cos nx sin nx n 2 tj. funkci f budeme cht t rozvinout do ady tvaru
n=1
Vedle rozklad funkc do mocninn ch ad, tj. podle syst mu funkc
16.1. vod
1 a0 + X (an cos nx + bn sin nx) 2
(an bn jsou sla), kter se naz v Fourierovou adou t to funkce. Uka me si jedno pou it t chto ad. P klad 16.1. P n kmity struny d lky jsou pops ny parci ln diferenci ln rovnic (16.1)
@ 2 u = a2 @ 2 u t > 0 x 2 h0 i @t2 @x2
kde u(t x) je mal v chylka struny od rovnov n polohy v bod x a ase t a a je kladn konstanta, z visej c na fyzik ln ch vlastnostech struny (viz nap klad TS]). K ur en kmit struny je je t t eba zadat po te n polohu a po te n rychlost struny (tzv. po te n podm nky) (16.2)
u(0 x) = '0 (x) x 2 h0 i ut (0 x) = '1 (x) x 2 h0 i

Typeset by AMS-TEX 1
16. FOURIEROVY ADY
kde '0 a '1 jsou zadan funkce, a tak podm nky na konc ch struny (okrajov podm nky), nap klad (16.3) (16.3')
u(t 0) = u(t ) = 0 t > 0 ux(t 0) = ux(t ) = 0 t > 0
(konce struny upevn n ), nebo (konce struny voln ). Budeme hledat e en rovnice (16.1) nap klad s podm nkami (16.2), (16.3) tzv. Fourierovou metodou neboli metodou separace prom nn ch. Nejd ve hled me netrivi ln (tj. r zn od identick nuly) e en (16.1), (16.3), kter m tvar u(t x) = T (t)X (x). Po dosazen do (16.1) a vyd len v razem a2 T (t)X (x) dostaneme 1 T 00 (t) = X 00 (x) t > 0 x 2 h0 i a2 T (t) X (x)
co znamen , e oba zlomky mus b t rovny konstantn funkci { ozna me ji ; . Pro ka d 2 dost v me tedy e en
8 cos p x + sin p x > < + X (x) = > xp : e j jx + e;pj jx
pro > 0 pro = 0 pro < 0
kde , jsou libovoln sla. Pro 0 funkce X spl uje (16.3) jen pro = = 0, nebo vyn sob me-li X rovnost X 00 + X = 0 (ur uj c X ) a integrujeme vzniklou rovnost p es interval h0 i, dostaneme integrac per partes s uv en m (16.3)
((X 0 )2 ; X 2 ) dx = 0:
Proto e je 0, mus b t oba s tance v integrandu identicky rovn nule. Je proto X rovn konstant a ta v d sledku p (16.3) je rovn 0. Pro > 0 z podm nky (16.3) plyne = 0 a sin = 0, co d v = n2 s n 2 . Dost v me tedy posloupnost sin nx, j odpov daj c posloupnost
16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU 3

n cos ant + n sin ant, a tedy posloupnost ( n cos ant + n sin ant) sin nx e en rovnice (16.1) uveden ho tvaru, kter spl uj podm nku (16.3). Nyn se m eme pokusit naj t e en lohy (16.1),(16.2), (16.3) ve tvaru
(16.4)
u(t x) =
1 X
n=1
( n cos ant + n sin ant) sin nx
kde n , n jsou sla. Jestli e takov ada konverguje a lze ji dvakr t derivovat po lenech, potom jej sou et je tak e en m rovnice (16.1), kter spl uje okrajov podm nky (16.3). Zb v ur it sla n a n tak, aby byly spln ny i po te n podm nky (16.2), tj. aby platilo
1 X
n=1
n sin nx = '0 (x)
1 X
n=1
an n sin nx = '1 (x):
To ov em vede na probl m, zda funkce '0 a '1 lze rozlo it do ady 1 1 P P an n sin nx a na vyjasn n "kvality konvergence" n sin nx resp. n=1 n=1 t chto ad, abychom opravdu mohli adu (16.4) derivovat po lenech. Proto e vahy, kter p i vyjas ov n t chto ot zek vznikaj , lze snadno zobecnit na obecn j (a pot ebn ) syst my funkc , ne je uveden trigonometrick syst m, vylo me ve druh sti t to kapitoly elegantn teorii Fourierov ch ad podle tzv. ortogon ln ch syst m v Hilbertov prostoru, kter tento trigonometrick syst m zahrnuje jako speci ln p pad. V prvn sti, kter obsahuje klasick Fourierovy ady podle trigonometrick ho syst mu 1 cos nx sin nx, n 2 , bude v klad ve srovn n se skripty K4] m n obecn , zato snad jednodu .
Na m c lem bude vyjasn n podm nek na funkci f , de novanou na intervalu (; ), kter zaru , e ji lze rozvinout do ady tvaru (16.5)
16.2. Fourierovy ady podle trigonometrick ho syst mu

1 a0 + X (an cos nx + bn sin nx) 2
n=1
16. FOURIEROVY ADY
kde an , bn jsou obecn komplexn sla a tak vyjasn n charakteru konvergence takov ady: zda konverguje stejnom rn , zda ji lze derivovat resp. integrovat po lenech, apod. Ozna me-li
p X a 0 sp (x) = 2 + (an cos nx + bn sin nx) p 2 n=1
ste n sou et ady (16.5), pak v d sledku zn m ch vzorc ( 2 )
ei = cos + i sin cos =(ei + e;i )=2 = Re ei sin =(ei ; e;i )=2i = Im ei
tento ste n sou et m eme zapsat ve tvaru
n=;p p X
cn einx p 2
s (16.6) neboli ekvivalentn
c0 = a0 =2 cn = (an ; ibn )=2 c;n = (an + ibn)=2 n 2 a0 = 2c0 an = cn + c;n bn = i(cn ; c;n ) n 2
+1 X
(ov te podrobn ). adu (16.5) proto m eme form ln zapsat ve tvaru ady (16.5')
n=;1
cn einx
s takto ur en mi cn . Pova ujeme-li za jej sou et limitu pro p ! +1 v raz p X s ~p (x) = cn einx p 2 0
n=;p
pro kter plat (16.7) (16.8) i (16.8')
sp (x) = s ~p (x) p 2
je jedno, kter tvar, zda (16.5) i (16.5'), resp. kter ze syst m 1 cos nx sin nx n 2
einx n 2
pou v me. V teoretick ch vah ch je p ehledn j pr ce s (16.5') (viz nap klad d kaz v ty 16.2. d le), v konkr tn ch p kladech budeme u vat i (16.5). Z pis (16.5') je tak v hodn j z hlediska p echodu k Fourierov transformaci (viz kapitola 19). Z kladn vlastnost syst m (16.8) a (16.8') je jejich ortogonalita v prostoru L2(; ): (1 cos nx) = (1 sin nx) = 0 n 2 (16.9) (cos nx cos mx) = (sin nx sin mx) = 0 n 6= m n m 2 (cos nx sin mx) = 0 n m 2 (16.9') (einx eimx) = 0 n m 2
kde (f g) zna me skal rn sou in v komplexn m prostoru L2(;
N N N N
n 6= m
), tj.
;
D le plat (16.10) (16.10')
f (x)g(x) dx:
(1 1) = 2 (cos nx cos nx) = (sin nx sin nx) = (einx einx ) = 2 n 2 :
n2
16. FOURIEROVY ADY
Vztah (16.9') se okam it dok e z toho, e 1 e x 6= 0 2 je (viz nap klad KI] nebo PI]) primitivn k e x a z 2 -periodi nosti funkce einx , n 2 . (16.10') je z ejm . (16.9) a (16.10) se nejjednodu eji dok e u it m vzorc 1 cos( ; ) ; cos( + )] sin sin = 2 cos cos = 1 (16.11) 2 cos( ; ) + cos( + )] 1 sin( ; ) + sin( + )] sin cos = 2 2 -periodi nost funkc ze syst m (16.8) a (16.8') je druhou jejich d le itou vlastnost , kter budeme pou vat. Plyne z n nap klad ortogonalita funkc z t chto syst m v L2(a a + 2 ) pro libovoln a 2 , nebo (viz cvi en 6.2. v KI]) pro l-periodickou funkci f je (16.12)
Z a+l
a
f (x) dx =
Z b+l
b
f (x) dx a b 2 :
Prvn m poznatkem p i e en na z kladn lohy je V ta 16.1. (o jednozna nosti) Nech f 2 L1(; )1 a nech ada (16.5) resp. (16.5') konverguje stejnom rn na h; i k f . Potom koecienty t chto ad jsou ur eny vzorci Z 1 a = f (x) cos nx dx n 2 (16.13) resp. (16.13')
1
bn =
; 1Z ;
f (x) sin nx dx n 2
cn = 21
Z
;
f (x)e;inx dx n 2 :
N N Z
viz cvi en 13.7. v KIII].
D kaz pro cn . Vyn sob me-li s ~p (x) e;ikx , k 2 , a integrujeme p es interval (; ), dostaneme v d sledku ortogonality (16.9'), (16.10')
P ejdeme-li v t to rovnosti k limit pro p ! 1, dostaneme podle cvien 13.5. v KIII] (pozorn ten si jist v iml, e m sto stejnom rn konvergence by zde sta ilo p edpokl dat konvergenci ve smyslu prostoru L1 (; )) Z f (x)e;ikx dx = 2 ck k 2 : Pro an a bn je d kaz analogick (prove te podrobn za cvi en ). Pozn mka 16.1. Je vid t, e vzorce (16.13) resp. (16.13') m eme zapsat ve tvaru
s ~p (x)e;ikx dx = 2 ck jkj p:
a0 =2 = (f 1)=(1 1) an = (f cos nx)=(cos nx cos nx) bn = (f sin nx)=(sin nx sin nx) n 2 cn = (f einx )=(einx einx ) n 2 : Mal nejednotnost v p pad a0 v tomto vyj d en je z toho d vodu, aby bylo jednotn vyj d en an , n 2 0 v (16.13). Pozn mka 16.2. Pro sla an , bn , cn ur en vztahy (16.13), (16.13') plat vztahy (16.6), tak e ste n sou ty sp (x) a s ~p (x) p slu n ch ad
N Z
(16.5) a (16.5') jsou stejn . De nice 16.1. Pro f 2 L1(; ) se sla an, bn resp. cn ur en vzorci (16.13) resp. (16.13') naz vaj Fourierov mi koe cienty funkce f { budeme je zna it an (f ), bn (f ), cn (f ) a p slu n ady (16.5) resp. (16.5') s t mito koe cienty naz v me Fourierov mi adami funkce f podle syst m (16.8), (16.8'). Budeme je zna it S (x f ) a jejich ste n sou ty sp (x f ).2 Pozn mka 16.3. Fourierovy koe cienty funkce f 2 L1 (; ) nez vis na hodnot ch funkce f v kone n mnoha bodech, dokonce na mno in m ry nula.
2 V d sledku pozn mky 16.2. m eme ponechat jen jedno ozna en jak pro adu, tak pro ste n sou ty.
16. FOURIEROVY ADY
Pozn mka 16.4. S (x f ) zna pouze adu v bod x, vytvo enou podle funkce f . Jestli e v ak pro n jak x0 bude m t tato ada sou et, tj. existuje-li limp!1 sp (x0 f ), budeme S (x0 f ) zna it tak sou et ady S (x0 f ), tj. tuto limitu. V dal m se v tomto odd lu omez me na zkoum n bodov resp. stejnom rn konvergence Fourierov ch ad, speci ln na ot zku, kdy konverguje k funkci, podle n byla vytvo ena. Pozn mka 16.5. Proto e funkce ze syst m (16.8), (16.8') jsou 2 periodick , jsou takov i ste n sou ty Fourierovy ady funkce f 2 L1 (; ) a (pokud existuje) tak sou et t to Fourierovy ady. Proto je z r zn ch d vod v hodn zkoumat pouze 2 -periodick funkce f . To nen v jist m smyslu dn omezen { viz odd l 16.3. d le. Pro jednoduchost se omez me na n sleduj c t du po stech spojit derivovateln ch funkc . Z jemce o hlub v sledky odkazujeme nap klad na I2], W2], K4]. De nice 16.2. ekneme, e funkce f je po stech spojit derivovateln na intervalu ha bi, existuj -li body a = x0 < x1 < < xn;1 < xn = b tak, e na ka d m intervalu (xi;1 xi ), i = 1 2 : : : n je f spojit derivovateln a v t chto bodech existuj vlastn jednostrann limity funkce f i jej derivace f 0 (v bodech a b jen z jedn strany). De nice 16.3. Budeme C2 ozna ovat mno inu 2 -periodick ch funkc na , kter jsou na n jak m intervalu ha a +2 i po stech spojit derivovateln . Pozn mka 16.6. V d sledku 2 -periodi nosti jsou funkce z C2 postech spojit derivovateln na ka d m omezen m intervalu ha bi a v ka d m bod x0 2 maj vlastn jednostrann limity a vlastn jednostrann limity derivac . Tyto funkce jsou tak omezen , a proto jsou z L1 \ L2 na ha bi. Na m c lem bude dok zat n sleduj c v tu: V ta 16.2. Je-li f 2 C2 , pak pro ka d x 2 je 1 ( lim f (t) + lim f (t)) S (x f ) = 2 t!x;0 t!x+0 tj. jej Fourierova ada konverguje (k uveden mu v razu) v ka d m bod , p i em v bod , v n m je f spojit , k funk n hodnot t to funkce v tomto bod .
Je-li nav c f spojit na intervalu (A B ), pak na ka d m intervalu i (A B ) je tato konvergence stejnom rn . Je-li f spojit na ,3 je konvergence stejnom rn na .
Lemma 16.1. Pro f 2 L2(;

jjf ; sp
(16.14) (16.15) (f )jj2 = jjf jj2 ;
), p 2 je
p
X (ja0 (f )j2 =2 + (jan (f )j2 + jbn (f )j2 )) n=1

p X
jjf ; sp (f )jj2 = jjf jj2 ; 2 jcn (f )j2 n=;p 1 X (ja0 (f )j2 =2 + (jan (f )j2 + jbn (f )j2 )) jjf jj2 n=1 +1 X 2 jcn (f )j2 jjf jj2 : n=;1
1 2 2 ady ja0 (f )j2 =2 + + n=1 (jan (f )j + jbn (f )j ) a konverguj a plat

(16.16)
P+1 jc (f )j2 n=;1 n
tedy
lim a (f ) = n! lim b (f ) = jnj! lim c (f ) = 0: n!+1 n +1 n +1 n
Zde zna me jj jj normu v L2 (; ), generovanou skal rn m sou inem R (f g) def = ; f g dx a sp (f ) je ste n sou et Fourierovy ady funkce f .4
D kaz. Doka me nap klad druh tvrzen v (16.14). (Prvn doka te
4 Nerovnosti (16.15) se naz vaj Besselov mi nerovnostmi . Tvrzen (16.16) se v literatu e naz v Riemann-Lebesgueov m lemmatem a plat i pro funkce f 2 L1 (; ).
ha a + 2 i. Z 2 -periodi nosti je z ejm f (a + 2 ) = f (a).
To je v d sledku 2 -periodi nosti ekvivalentn spojitosti na n jak m intervalu
10
16. FOURIEROVY ADY
analogicky za cvi en .) Podle vlastnost skal rn ho sou inu m me (f ; sp (f ) f ; sp (f )) = = (f f ) ;

n=;p p X
cn (f )(einx f ) ;
+
To je ale podle pozn mky 16.1. a d ky ortogonalit funkc z (16.8') rovno (f f ) ; 2 Proto strana v (16.14) nez porn , dost v me pro p 2 0 P e je jclev 2 jjf jj2 , odkud ji zbyl tvrzen snadno plynou. 2 p ( f ) j n=;p n Lemma 16.2. Nech pro f 2 C2 a a 2 je fa(x) def = f (a + x) x 2 : Potom je sp (x fa ) = sp (a + x f ) x 2 p 2 : D kaz. Plat Z cn (fa ) = 21 f (a + x)e;inx dx = ; Z Z a+ 1 1 ina ; in ( a + x ) ina =2 e f (x + a)e dx = 2 e f (t)e;int dt = ; a; = eina cn (f ) kde jsme u ili v tu o substituci, 2 -periodi nost funkc f a e;inx a (16.12). Odtud ji hned dost v me
n=;p p X
n m=;p
p X
n=;p
p X
cn (f )(f einx )+
cn (f )cm (f )(einx eimx ):

p X
jcn
(f )j2 ; 2
n=;p
p X
jcn
(f )j2 + 2
RR R N
n=;p
jcn (f )j2 :
sp (x fa ) =
=
n=;p
p X
n=;p
p X
cn (fa )einx =
n=;p
p X
cn (f )eina einx =
cn (f )ein(a+x) = sp (a + x f ):
16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU11
pro x 2 (0 ) pro x 2 (; 0) pro x = ; 0 a jinde 2 -periodicky. Potom Fourierova ada t to funkce (ve tvaru (16.5)) je +1 X S (x V ) = 4 2k 1 ; 1 sin(2k ; 1)x k=1 a tedy pro x = 0 je to ada ze sam ch nul a m sou et 0, tj. sp (0 V ) = 0 ! 0 pro p ! +1. Stejn pro x = k , k 2 . To, e sou et ady S (x V ) je roven V (x) i pro ostatn x 2 bude plynout z v ty 16.2. (viz p klad 16.4. d le). e en . Proto e V je lich , je (viz p klad 6.18. v KI]) an (V ) = 0,
P klad 16.2. Nech
81 > < V (x) = > ;1 :0
n2
R Z
Z nx ] = bn (V ) = 2 sin nx dx = 2 ; cos n 0 0 0 pro n sud = n2 (1 ; cos n ) = 4=(n ) pro n lich :

W (x) = x pro x 2 (; 0 pro x =
)
P klad 16.2a. Uva me funkci
a jinde 2 -periodicky. Ur me jej Fourierovu adu a uk eme, e konverguje stejnom rn na ka d m intervalu h i ((2k ; 1) (2k +1) ), k2 . e en . Proto e je W lich , jsou jej Fourierovy koe cienty ak , k 2 0 rovn 0 a pro bk m me
Z bk = 2 x sin kx dx = 2
0
k k+1 = 2; k cos k = ;2(;1) =k = 2(;1) =k:
;x cos kx + Z cos kx dx = k k
0 0
12
16. FOURIEROVY ADY
Fourierova ada funkce W m tedy tvar 2
1 (;1)k+1 X
k=1
sin kx:
K d kazu stejnom rnosti jej konvergence sta podle Abelova-Dirichletova kriteria (viz v ta 12.6. v KIII]) uk zat, e ste n sou ty ady
1 X
k=1
(;1)k+1 sin kx
jsou stejnom rn omezen na h len t to ady. Je ale a proto
i (;
) a pou t 2 -periodi nost
(;1)k+1 sin kx = Im((;1)k+1 eikx )
n X k=1
k=1 k=1 ix n e ) ; 1j (;1)k+1 eikx j = jeix jj (; ;eix ; 1
n X
(;1)k+1 sin kxj = j Im
n X
(;1)k+1 eikx j
jeix + 1j
2 : 1 + cos x
Funkce na prav stran je z ejm na h i (; ) omezen . V sledky obou t chto p klad pou ijeme p i d kazu v ty 16.2. D kaz v ty 16.2. 1. Doka me prvn tvrzen nejprve pro x = 0. ) Nech existuje limx!0 f (x) = c. Zm n me-li eventu ln funkci f ~, kter je v t chto bodech v bodech 2k , k 2 na c, dostaneme funkci f spojit a m stejnou Fourierovu adu jako f . Uva me funkci ~ ) ; f~(0) g(x) = f (x 1 ; eix x 2 (; ) n f0g a uka me, e m v bod 0 vlastn jednostrann limity. Zap eme-li g(x) ve tvaru ~ f~(0) x g(x) = f (x) ; x 1 ; eix
pak druh zlomek m pro x ! 0 limitu i, a sta proto uk zat, e m jednostrann limity prvn zlomek. Je-li f (a tedy i f~) re ln , pak podle Lagrangeovy v ty o p r stku (v ta 5.10. v KI]) je
f~(x) ; f~(0) = f 0( ) x x kde x je mezi 0 a x. V d sledku f 2 C2 je proto f~(x) ; f~(0) = lim f 0 ( ) = lim f 0 (x): lim x x!0 0 x!0 0 x!0 0 x
~ Je-li f komplexn , pak stejnou vahou dostaneme stejn tvrzen pro Re f ~ a Im f , a tedy i po adovan pro f . Proto je funkce g omezen a po stech spojit , a tedy je g 2 L2 (; ). Podle lemmatu 16.1. je proto c p (g) ! 0 pro p ! +1. D ky rovnosti f~(x) = f~(0) + (1 ; eix )g(x) dost v me
cn (f ) = cn (f~) = cn (f~(0)) + cn (g) ; cn;1 (g)

a tedy (cn (g) ; cn;1 (g)) = n=;p = f~(0) + cp (g) ; c;p;1 (g) ! f~(0) = x lim !0 f (x) kde jsme u ili toho, e nult Fourier v koe cient konstantn funkce je roven hodnot t to funkce a ostatn jsou nulov . ) Nech je nyn limx!0+0 f (x) = c+ , limx!0;0 f (x) = c; a c+ 6= c; . Polo me + ; f~(x) = f (x) ; 1 2 (c ; c )V (x) kde V (x) je funkce z p kladu 16.2. Je ()
x!0 p X
sp (0 f ) = f~(0) +
lim f~(x) = (c+ + c;)=2
14
X
16. FOURIEROVY ADY

y c+ y
~(x) =f =
f (x)
(c+ + c; )=2
~(x) =f
c; f (x)
X
Obr. 16.1
(ov te, e ob jednostrann limity jsou rovny (c+ + c; )=2 { viz obr zek 16.1). ~) = (c+ + c; )=2. D ky de nici f~ m me Podle bodu ) je proto S (0 f co podle p kladu 16.1. a d ky ( ) konverguje k (c+ + c; )=2. 2. Je-li nakonec a 2 , pak podle lemmatu 16.2. je sp (x fa ) = sp (a + x f ) a podle bodu 1. je proto
+ ; sp (0 f ) = sp (0 f~) + 1 2 (c ; c )sp (0 V )
3. Stejnom rnost konvergence se dokazuje velmi jednodu e, je-li f spojit na : pak toti je (d ky 2 -periodi nosti f i e;inx ) a za dodate n ho p edpokladu, e f 0 je spojit na h; i pro n 6= 0
sp (a f ) = sp (0 fa ) ! (x! lim f (x) + x! lim f (x))=2 = 0+0 a 0;0 a = (x! lim f (x) + x! lim f (x))=2: a+0 a;0
1 f (x)e;inx ] + 1 1 = 21 f ; in ; in ; f 0 (x)e;inx dxg = in cn (f 0 ):
cn (f ) = 21
;Z
f (x)e;inx dx =
Stejn vyj d en cn (f ) pomoc cn (f 0 ) dostaneme i pro f 0 spojitou po stech, pou ijeme-li v tu o integraci per partes na ka d podinterval intervalu h; i, na n m je f 0 spojit a se teme v sledky pro intervaly, kter tvo cel interval h; i. (Funk n hodnoty f v krajn ch bodech t chto interval se navz jem vyru a zbude jen integr l z f 0 e;inx p es interval h; i.) Odtud pomoc nerovnosti jabj (jaj2 + jbj2 )=2 dost v me 1 + jc (f 0 )j2 )=2: jcn (f )j ( n n 2
1 jcn (f 0 )j2 je konvergentn podle lemmatu 16.1. (f 0 Proto e ada + n=;1 P 1 1 je L2(; )) a ada + n=;1 n2 je konvergentn , je konvergentn i ada Pz +1 jc (f )j. Ta je ale majorantn (pro x 2 ) ke zkouman Fourien=;1 n rov ad , kter proto konverguje stejnom rn . D kaz v obecn m p pad se p evede na tento speci ln p pad pomoc v sledku p kladu 16.2a. takto: nech aj , j = 1 2 : : : n, ; a1 < a2 < < an < jsou v echny body nespojitosti f , le c na intervalu h; ) a j = x! lim f (x) ; x! lim f (x), j = 1 2 : : : n jsou velikosti skok f aj +0 aj ;0 v t chto bodech. Nech je d le W funkce z p kladu 16.2a. P ipome me, e je nespojit pr v v bodech (2k +1) , k 2 , v nich m skok velikosti 2 . Polo me n X f~(x) = f (x) ; 2 j W (x ; aj + ): j =1
Potom tato funkce (po eventu ln m p ede nov n nulou v bodech aj + 2k , k 2 , j = 1 2 : : : n) je spojit na a podle dok zan ho jej Fourierova ada konverguje stejnom rn na . Podle p kladu 16.2a. Fourierova ada funkce Wj (x) def = W (x ; aj + ) konverguje stejnom rn na ka d m intervalu h i (aj + 2k aj + 2(k + 1) ), k 2 , odkud ji plyne po adovan (rozmyslete si podrobn za cvi en ).
RR
Pozn mka 16.6a. ste n sou ty Fourierovy ady lze explicitn vyj d it (p ehozen po ad integrace a sumace, se ten geometrick ady s quocientem eiy , substituce x ; y = z, periodi nost f i Dp ) ve tvaru () x Z Z+ Z p X sp (x f ) = f (y) 21 ein(x;y) dy = f (x;z)Dp (z) dz = f (x;z)Dp (z) dz n=;p ; x; ;
16 kde
16. FOURIEROVY ADY
p < (2p + 1)=(2 ) z = 2k k 2 Z X Dp (z) = 21 + cos(nz) = : 1 sin(p+1=2)z z 6= 2k k 2 Z 2 sin(z=2) n=1 R je tzv. Dirichletovo j dro. Dp (z) je 2 -periodick , sud , ; Dp (z ) dz = 1, Dp (0) ! +1 pro p ! +1. Graf jeho z en Dp jh; i na interval h; i je na obr zku 16.1a. Nap klad pro x = 0 proto postedn integr l v ( ) "vyp chne" hodnotu f (0) a d ky vzr staj c oscilaci Dp se postupn anuluje vliv ostatn ch hodnot f z intervalu h; i. Dp jh; i je p kladem posloupnosti, konverguj c pro p ! +1 k tzv. - funkci ( -distribuci).
X
;
X
Obr. 16.1
pou t pr v dok zanou v tu. Uve me si nyn v tu o mo nosti derivovat Fourierovu adu po lenech, kter se hod p i e en rovnic matematick fyziky. V ta 16.3. Nech f je 2 -periodick a k-kr t (k 0) spojit derivovateln na , f (k) 2 C2 . Potom pro s = 0 1 : : : k ady
D sledek 16.1. Je-li f spojit derivovateln na h; i a f (; ) = f ( ), pak jej Fourierova ada konverguje k f stejnom rn na h; i. ~ t to funkce bude d ky f (; ) = D kaz. 2 -periodick prodlou en f f ( ) spojit na a po stech spojit derivovateln , a m eme na n
(+)
+1 X
n=1
ns (jan (f )j + jbn(f )j)
n=;1
+1 X
jnjs jcn (f )j
konverguj , Fourierova ada funkce f konverguje k f stejnom rn na a lze ji k-kr t derivovat po lenech, p i em tyto derivovan ady konverguj stejnom rn na . D kaz. Pro k = 0 to bylo dok z no ve v t 16.2. Pro libovoln k 0 proto Fourierova ada funkce f konverguje k f stejnom rn na a ady (+) s s = 0 konverguj . Integrujeme-li ve vzorc ch pro cn (f ) (k + 1)-kr t per partes, dostaneme
(++) a tedy
1 c (f (k+1) ) cn (f ) = (in) k+1 n 1 jc (f (k+1) )j: jnjk jcn (f )j = jn j n
Odhadneme-li zde pravou stranu stejn , jako v bodu 3) d kazu v ty P+ 1 k 16.2. a dostaneme konvergenci ady n=;1 jnj jcn (f )j, a tedy i ad P+1 jnjsjc (f )j s s k. Tyto ady pak budou z ejm majorantn mi n n=;1 adami k ad m, kter dostaneme derivov n m po lenech Fourierovy ady funkce f . Tyto ady z derivac budou proto stejnom rn konvergentn na . To, e maj za sou et p slu n derivace funkce f plyne z v ty 12.10. v KIII] o derivov n ad po lenech. Tvrzen o uveden ch ad ch s jan j a jbn j bu odtud snadno dostaneme u it m vztah (16.6), anebo lze integrovat per partes integr ly ve vyj d en koe cient an (f ) a bn (f ) { dostaneme p itom vztahy an (f ) = ;bn (f 0 )=n a bn (f ) = an (f 0 )=n resp. analogick vztahy s derivacemi vy ho du funkce f na prav ch stran ch, kter jsou pro odvozen po adovan ho stejn dobr . Pozn mka 16.7. Pozorn ten si mo n v iml, e stejnom rnost konvergence ad z derivac (stejn jako tvrzen o stejnom rnosti konvergence ve v t 16.2) jsme dok zali pom rn snadno. T k bylo ve v t 16.2. dok zat konvergenci Fourierovy ady k funkci f . Stoj za to si tak uv domit, e ady z derivac len Fourierovy ady funkce f jsou Fourierov mi adami derivac t to funkce, jak to plyne ze vzorc (++) a toho, e z periodi nosti f je c0 (f (s) ) = 0 pro s > 0. Zaj mav je i n sleduj c v ta o integraci Fourierovy ady po lenech. V ta 16.4. Nech f je 2 -periodick a po stech spojit , tj. existuj x0 = ; < x1 < < xn = , e na (xi;1 xi ), i = 1 2 : : : n je spojit
18
16. FOURIEROVY ADY
a v bodech xi , i = 0 1 : : : n m R f (x) dx = 0, pak je funkce
vlastn jednostrann limity. Je-li d le
z C2 a je spojit na . Podle v ty 16.2. pak jej Fourierova ada k n konverguje stejnom rn na a je rovna ad , kterou dostaneme integrac po lenech od 0 do x Fourierovy ady funkce f . R D kaz. D ky p edpokladu ; f (t) dt = 0 a 2 -periodi nosti f je F 2 -periodick a podle v ty 6.17. v KI] je z C2 . Podle v ty 16.2. k n jej Fourierova ada konverguje stejnom rn . Tato ada m tvar
RR
Z
F (x) =
Zx
0
f (t) dt
F (x) = A0 =2 +
kde
+1 X
n=1
(An cos nx + Bn sin nx)
An = 1 Bn = 1
Integrujeme-li pro n 2 tyto integr ly per partes, dostaneme
An = ;bn=n Bn = an =n n 2
Z;
;
F (x) cos nx dx n 2
F (x) sin nx dx n 2 :
kde an a bn jsou Fourierovy koe cienty funkce f . Je tedy
N N N
F (x) = A0 =2 +
odkud pro x = 0 m me
+1 X ;bn cos nx + an sin nx
n=1
x2
0 = F (0) = A0 =2 ;
+1 X
n=1
bn =n
1 tj. A0 =2 = + n=1 bn =n, co je tot , jako bychom integrovali po lenech v mez ch od 0 do x Fourierovu adu funkce f . R Pozn mka 16.8. Jestli e nen spln na podm nka ; f (t) dt = 0, pak R pro a0 = 1 ; f (t) dt je
F (x) def =
Zx
0
f (t) dt ; 1 2 a0 x
2 -periodick . Jej Fourierova ada se dostane form ln integrac po lenech Fourierovy ady funkce f (x) ; a0 =2 v mez ch od 0 do x a konverguje k F stejnom rn . Plat tedy
Zx
0
+1 +1 X X 1 b n f (t) dt = 2 a0 x + n + ;bn cos nxn+ an sin nx n=1 n=1
+1 1a + X f (x) 2 an cos nx + bn sin nx 0
n=1
tj. pravou stranu ve druh rovnosti dostaneme integrac po lenech prav strany v prvn m vztahu. Na t chto tvrzen ch je pozoruhodn , e se nic nep edpokl d o konvergenci Fourierovy ady funkce f , a p esto se dost v rozklad do ady funkce k f primitivn . P klad 16.3. Nech
A(x) = jxj x 2 h;
a jinde 2 -periodicky. Najd me jej Fourierovu adu ve tvaru (16.5). Proto e funkce A je sud , budou z ejm (viz p klad 6.18. v KI]) v echna bn = 0 a pro an dost v me Z a = 2 x cos nx dx n 2
n
co d v (prove te podrobn za cvi en )
a0 =
4 a2k = 0 a2k;1 = ; (2k ; 1)2
k2 :
20
16. FOURIEROVY ADY
Podle v ty 16.2. konverguje proto Fourierova ada funkce A 1 cos(2k ; 1)x 4X ; 2 2 k=1 (2k ; 1)
stejnom rn na k funkci A rnost konvergence je v dan m P. (Stejnom p pad z ejm , nebo ada 1 1 = (2 k ; 1)2 ) konverguje. k=1 Polo me-li v rovnosti 1 X k ; 1)x x 2 A(x) = 2 ; 4 cos(2 (2 k ; 1)2 k=1 x = 0, dostaneme 1 1 1 1 2 X X = 0 = 2 ; 4 (2k ; 1)2 k=1 (2k ; 1)2 8 : k=1
V uk zali, e jej Fourierova ada m tvar 1 sin(2k ; 1)x 4X : k=1 (2k ; 1) Podle v ty 16.2. tato ada konverguje k V (x) pro ka d x 2 , p i em stejnom rn na ka d m uzav en m intervalu h i (l (l +1) ), l 2 .
Je tak vid t, e na dn m intervalu tvaru h ), 2 (0 ) konvergence nen stejnom rn , nebo by musela limita pro x ! ; 0 sou tu ady, kter je rovna 1, b t rovna sou tu ady z limit, ale ten je roven 0. Polo me-li v rovnosti 1 X k ; 1)x x 2 V (x) = 4 sin(2 k=1 (2k ; 1)
P klad 16.4. V p kladu 16.2. v e jsme pro tam de novanou funkci
R Z
x = =2, dostaneme
1 (;1)k;1 X 1 (;1)k;1 X 1= 4 = : k=1 (2k ; 1) k=1 (2k ; 1) 4
Pozn mka 16.9. Na t chto p kladech jsme si uk zali, e pomoc v ty 16.2. m eme ur it sou ty n kter ch seln ch ad. V odd lu 16.4. si uk eme je t tzv. Parsevalovu rovnost , kter se hod ke stejn mu elu.
16.3. T I D LE IT DOPL KY
21
16.3. T i d le it dopl ky
Jin periody V e uveden v p edchoz m odd lu lze prov st pro l-periodick trigonometrick syst my 1 cos 2 nx sin 2 nx n 2
a l-periodick funkce, resp. funkce de novan na intervalu d lky l, kde l je libovoln pevn kladn slo. Proto e uveden syst my funkc jsou ortogon ln v prostorech L2 (a a + l), kde a 2 je libovoln pevn (speci ln v L2 (;l=2 l=2)), budou vzorce pro Fourierovy koe cienty m t tvar Z a+l 2 a (f ) = f (x) cos 2 nx dx n 2
ei 2l nx n 2
resp.
bn (f ) = 2 l
l a Z
a
a+l
Odpov daj c Besselova nerovnost bude

n=1
cn (f ) = 1 l
Z a+l
a
f (x) sin 2l nx dx n 2
f (x)e;i 2l nx dx n 2 :
N N Z
1 l (ja (f )j2 =2 + X (jan (f )j2 + jbn (f )j2 )) jjf jj2 0 2

l
n=;1
+1 X
resp.
jcn (f )j2 jjf jj2
kde jjf jj je norma funkce f v prostoru L2 (a a + l). Funkce, de novan jen na intervalu d lky periody V odd le 16.2. byla v t ina tvrzen formulov na pro 2 -periodick funkce, de novan na . Uk eme si nyn , jak jednoduchou vahou dostat v sledky pro funkce, de novan na n jak m intervalu d lky 2 , tj.
22
16. FOURIEROVY ADY
na (a a + 2 ) pro n jak a 2 . Je z ejm , e m eme sestrojit 2 ~, de novanou na , pro ni plat periodickou funkci f f~(x) = f (x) x 2 (a a + 2 ): Takov funkce je ur ena jednozna n a na volbu hodnoty f~(a) = f~(a + 2k ), k 2 . Fourierova ada funkce f~ ale na volb t to konstanty nez vis , tak e v jist m smyslu je jedno, jak tuto hodnotu zvol me. Jestli e f je takov , e f~ je z C2 (rozmyslete si, co je k tomu t eba po adovat od f ), m eme na f~ pou t v tu 16.2. a dostaneme tak i v sledky pro f : plat nap klad 1 ( lim f (x) + lim f (x)) x 2 (a a + 2 ) S (x0 f~) = 2 0 x!x0 +0 x!x0 ;0 1 ( lim f (x) + lim f (x)): S (a f~) = S (a + 2 f~) = 2 x!a+0 x!a+2 ;0 Je-li d le nav c f spojit na (A B ) (a a + 2 ), pak na ka d m intervalu h i (A B ) tato ada konverguje stejnom rn k f . Je-li dokonce f~ spojit na { k tomu je nutn a sta aby f byla spojit na (a a +2 ), m la vlastn limity v a zprava a v a +2 zleva, aby tyto limity byly stejn a hodnotu f~(a) = f~(a + 2k ) jsme zvolili rovnou spole n hodnot t chto limit { pak je konvergence t to ady stejnom rn na ha a + 2 i k f , kterou jsme dode novali (nebo p ede novali) v krajn ch bodech tohoto intervalu jej mi jednostrann mi limitami v t chto bodech "zevnit " tohoto intervalu. Zobecn me-li de nici 16.1. Fourierov ch koe cient a Fourierovy ady na funkce f 2 L1 (a a + 2 ) tak, e ve vzorc ch (16.13) resp. (16.13') budeme m sto p es interval (; ) integrovat p es interval (a a +2 ), bude S (x f ) = S (x f~) a z v e uveden ho dostaneme odpov daj c tvrzen pro Fourierovu adu funkce f . V e e en lze z ejm m zp sobem zobecnit na p pad libovoln kladn periody l. P klad 16.5. Rozlo me do Fourierovy ady funkci
RR
f (x) = x x 2 (0 2 ):
Fourierovy koe cienty t to funkce jsou
16.3. T I D LE IT DOPL KY
23
Z 1 a0 =
ak = bk =
0 1Z 2 0 1Z 2 0
x dx = 2 x cos kx dx = 0 k 1 x sin kx dx = ;2=k k 2
(ov te podrobn ). Podle v e uveden ho plat proto 1 X x = ; 2 sin kx x 2 (0 2 )

n=1
N Z
p i em ada na prav stran t to rovnosti pro x = 2k , k 2 , konverguje k (limx!0+0 f (x) + limx!2 ;0 f (x))=2 = , co je v dan m p pad z ejm , nebo je to a na prvn len ada ze sam ch nul. Konvergence t to ady je stejnom rn na ka d m uzav en m intervalu, kter je st n jak ho intervalu (2k 2(k +1) ), k 2 a nen stejnom rn na dn m intervalu obsahuj c m n jak bod 2k , k 2 (pro ?). Sou et t to ady je 2 -periodick funkce, st jej ho grafu je na obr zku 16.2.
ZZ
2
;4
;2
Obr. 16.2
Cvi en 16.1. Rozlo te do Fourierovy ady funkci f (x) = x2 x 2 h; i:

Uka te stejnom rnost konvergence t to ady na , p i em k f na h; i. Volbou x = uka te, e plat 1 1 2 X = 2 6: k=1 k
24
16. FOURIEROVY ADY
Rozklady pouze podle kosin nebo pouze podle sin V tomto odd lu vyu ijeme toho, e funkce 1, cos nx, n 2 jsou sud a funkce sin nx, n 2 jsou lich k tomu, abychom funkci na intervalu, jeho d lka je rovna polovin periody (p esn ji na intervalu (0 )) rozloili do ady bu pouze podle kosin nebo pouze podle sin . Uva ujeme n sledovn : nech je funkce f de nov na na intervalu (0 ). De nujeme~ resp. f^ na tak, e f ~(;x) = f (x) resp. f ^(;x) = ;f (x) pro li funkce f x 2 (0 ) a ob jsou 2 -periodick (v bodech k , k 2 je m eme denovat jakkoli, jen abychom zachovali periodicitu a sudost resp. lichost { pro zkoum n stejnom rnosti konvergence je podobn jako v p edchoz m odd lu v hodn tyto funkce nap klad v nule de novat limitou f v 0 zprava a podobn v bodech ; , ), bude Fourierova ada funkce f~ obsahovat pouze leny s cos nx, n 2 0 (d ky sudosti f~) resp. Fourierova ada funkce f^ bude obsahovat pouze leny s sin nx, n 2 ^). Spl uje-li f~ resp. f^ p edpoklady v ty 16.2, dostaneme (d ky lichosti f ~) resp. S (x f^) podle t to v ty pro x 2 (0 ) konvergenci ady S (x f ~ ^ bylo z C2 k (limt!x;0 f (t) + limt!x+0 f (t))=2. K tomu, aby f resp. f sta , aby byla f po stech spojit derivovateln na h0 i. (Jak jsme ~ resp. f^ v bodech k , k 2 je pln jedno { m eme si mysde novali f let, e jsou v nich t eba rovn nule.) V bodech 0 a dostaneme v prvn m p pad konvergenci k limt!0+0 f (t) a limt! ;0 f (t), ve druh m p pad k 0 (toto posledn je jist z ejm , nebo v echny siny jsou v t chto bodech rovn nule). Rozmysleme si je t , kdy dostaneme stejnom rnou konvergenci t chto ad na h0 i: a) pro kosinovou adu . V tomto p pad bude pro f nav c spojitou ~ spojit na , de nujeme-li ji v 0 rovnou f (0) , v rovnou na h0 i f f ( ) a 2 -periodicky, a podle v ty 16.2. bude konvergence zkouman ady stejnom rn na . b) pro sinovou adu . Je-li f krom spojitosti na h0 i je t rovn 0 ^ (de novan v krajn ch bodech tohoto intervalu, bude spojit na i f nulou v bodech k , k 2 ) a dostaneme stejn v sledek jako v bod a). (Uv domte si, e pro to, aby f byla spojit , li e a 2 -periodicky prodlu iteln na jsou podm nky f (0) = f ( ) = 0 i nutn .) Cvi en 16.2. Nakreslete si funkce f~ a f^ pro funkce a) f (x) = x, b) f (x) = x2 , x 2 (0 ) a najd te jejich Fourierovy ady, tj. rozklady
N R
R R
16.4. FOURIEROVY ADY V HILBERTOV PROSTORU
25
funkc f na (0 ) podle kosin resp. podle sin . Uv domte si, e jsme podstatn pou ili, e zkouman interval d lky rovn polovin periody za nal v nule. Pro jak za tky interval d lky to lze zobecnit? Na z v r je t jist (mo n ne nezaj mav ) roz en tohoto postupu: M me-li f de novanou na (0 =2), pak ji nejd ve m eme prodlou it sud resp. li e nejprve vzhledem k =2 na interval ( =2 ) (tj. polo it F (x) = f (x) pro x 2 (0 =2) a F ( =2 + t) = f ( =2 ; t) resp. F ( =2 + t) = ;f ( =2 ; t) pro t 2 (0 =2)) a s F prov st v e uveden postup. Dostaneme pak v p pad a) rozklady pouze podle "sud ch" kosin resp. pouze podle "lich ch" kosin 5 , analogicky v p pad b) podle "lich ch" sin resp. "sud ch" sin . P klad 16.6. Rozlo me na (0 =2) podle "sud ch" sin funkci f (x) = 1. Funkce sin 2kx (sin(2k ; 1)x), k 2 , jsou lich (sud ) vzhledem k =2. Proto funkci f = 1 prodlu ujeme na h =2 i li e vzhledem k =2 (nakreslete si to). Potom koe cienty rozkladu u "lich ch" sin budou nulov a u "sud ch" budou rovny 4 Z =2 sin 2kt dt = 2 ; cos 2kt]t= =2 = 4=k pro k lich t=0 k 0 pro k sud : 0 Dost v me proto
1 1 X 4 1= sin(4l ; 2)x x 2 (0 =2): l=1 2l ; 1
S pojmem Hilbertova prostoru se ten postupn seznamoval v p edchoz ch d lech t chto skript ( KI], KII], KIII]). P ipomeneme zde z kladn pojmy a jejich vlastnosti (p padn n kter dopln me). Re ln m (komplexn m) Hilbertov m prostorem H naz v me re ln (komplexn ) line rn vektorov prostor, v n m je de nov n skal rn
5 Sud mi" ( lich mi") kosiny rozum me funkce cos nx s n nulov m nebo sud m " " (lich m). Analogicky pro siny.
16.4. Fourierovy ady v Hilbertov prostoru
26
16. FOURIEROVY ADY
sou in (x y) libovoln ch dvou prvk x y 2 H , p i em p tento prostor je pln vzhledem ke vzd lenosti (x y) = jjx ; yjj = (x ; y x ; y). p slo jjxjj def = (x x) naz v me normou prvku x 2 H , generovanou skal rn m sou inem. Prostor H se naz v separabiln m , jestli e v n m existuje spo etn hust podmno ina. P ipome me, e mno ina M H se naz v hustou v H , jestli e ke ka d mu x 2 H existuje posloupnost xn 2 M tak, e xn ! x, tj. jjxn ; xjj ! 0 pro n ! +1. Skal rn sou in (x y) je zobrazen H H do ( ), kter m n sleduj c vlastnosti:
RC
(S1) (S2) (S2') (S3) (S4)
(x x) 0 (x x) = 0 , x = 0(= nulov prvek) (x y) = (y x) resp. (x y) = (y x) (x + y z ) = (x z ) + (y z ): ( x y ) = (x y ) 2 ( )
kde (S2) je v p pad re ln ho prostoru, (S2') v p pad komplexn ho prostoru. (V KII] jsme omylem zapomn li vlastnost (S4).) Z (S1) { (S4) pak plyne Cauchy { Bu akovsk ho nerovnost (16.21)
RC
j(x y)j jjxjjjjyjj
kter se v p pad re ln ho prostoru d odvodit stejn , jako v KI], str. 178. V komplexn m p pad je jej d kaz n sleduj c : pro y = 0 = 0:x je v d sledku (S4) na obou stran ch v (16.21) nula. Pro y 6= 0 je pro 0 = (x y )=(y y ) (16.22) 0 (x ; 0 y x ; 0 y) = (x x) ; 0 (y x) ; 0 (x y) + j 0 j2 (y y) = y)j2 + j(x y)j2 =(y y) = (x x) ; j(x y)j2 =(y y) = (x x) ; 2 j((x y y) odkud (16.21) plyne. Poznamenejme je t , e rovnost v (16.21) nast v pr v tehdy, je-li jeden z prvk x, y n sobkem druh ho, co je jedn m sm rem z ejm , pro y = 0 je d ky y = 0:x z ejm i druh sm r, kter pro
27
y 6= 0 plyne z toho, e prav strana v (16.22) je nula, a proto je rovno nule i (x ; 0 y xp ; 0 y), a tedy i x ; 0 y. Norma jjxjj = (x x) pak spl uje (N1) jjxjj 0 jjxjj = 0 , x = 0 (N2) jj xjj = j jjjxjj (N3) jjx + yjj jjxjj + jjyjj: (Minkovsk ho nerovnost)
(viz KII], str. 53, KI], str. 178, p i em v komplexn m p pad je k d kazu (N3) t eba je t u t (x y) + (y x) = 2 Re(x y) 2j(x y)j.) Vzd lenost (x y) = jjx ; yjj pak spl uje (V1) (x y) 0 (x y) = 0 , x = y (V2) (x y) = (y x) (symetrie), (V3) (x z ) (x y) + (y z ): (troj heln kov nerovnost)
Plat tak (viz lemma 8.1. v KII]) nerovnosti 1) j (x y) ; (x z )j (y z ) 2) j jjxjj ; jjyjj j jjx ; yjj: z nich plyne spojitost vzd lenosti, normy a skal rn ho sou inu vzhledem ke konvergenci v prostoru H : pro xn ! x0 yn ! y0 plat (xn yn ) ! (x0 y0 ) jjxn jj ! jjx0 jj (xn yn ) ! (x0 y0 ): Doporu ujeme ten i prov st si podrobn d kaz. plnost prostoru H zna , e ka d cauchyovsk 6 (tj. spl uj c B. { C. podm nku) posloupnost m v H limitu. Obsahem tohoto odd lu bude v podstat zobecn n zn m ho faktu, e ka d prvek x kone n dimenzion ln ho prostoru S se skal rn m sou inem n P lze napsat ve tvaru x = (x xi )xi , kde x1 x2 : : : xn je ortonorm ln i=1 b ze v S na p pad separabiln ho nekone n dimenzion ln ho7 Hilbertova prostoru H . P kladem takov ho prostoru (viz KIII], odd l 13.17) je prostor L2 (M ), kde M je m iteln podmno ina prostoru r . D le budeme zna it H nekone n dimenzion ln Hilbert v prostor.
6 7
tak se k fundament ln . tj. v n m pro ka d n 2 N existuje n line rn nez visl ch prvk .
28
16. FOURIEROVY ADY
De nice 16.4. Syst m fxn n 2 g nenulov ch prvk z H nazveme ortogon ln m (ortonorm ln m ), jestli e plat
(xi xj ) = 0 i 6= j ((xi xj ) = ij ) kde ij je Kronecker v symbol, rovn 1 pro i = j a 0 pro i 6= j .
Pozn mka 16.10. Je-li xn n 2 ortogon ln syst m, pak syst m
x ~n def = xn =jjxn jj n 2
je ortonorm ln .
P klad 16.7. Je-li l > 0 a a 2 , pak syst m

fei 2l nx n 2 g
je ortogon ln a syst m
1 ei 2l nx n 2 g fp
Z Z
je ortonorm ln v komplexn m prostoru L2 ((a a + l)). Syst m 1 cos 2l nx sin 2l nx n 2 je ortogon ln a syst m 1 p
2 cos 2 nx l l
2 sin 2 nx n 2 l l
je ortonorm ln v re ln m i komplexn m prostoru L2 (a a + l). V echny v e uveden funkce jsou z ejm l-periodick . Pro l = 2 a a = ; jsme to uk zali v odd lu 16.2. Pro libovoln a a l se to uk e analogicky. Podrobn d kaz p enech v me ten i za cvi en .
29
Cvi en 16.2a. Pomoc v sledku tohoto p kladu s a = ;l=2 a lichosti sin 2l nx resp. sudosti cos 2l nx uka te ortogonalitu sin 2l nx, n 2 resp. cos 2l nx, n 2 0 v L2 (0 l=2). V ta 16.5. (o jednozna ln sys1 nosti) Nech fxn n 2 g je ortogon P P n t m v H . Jestli e ada n xn konverguje k x (tj. Sn = k=1 k xk ! n=1 x pro n ! 1), pak sla n jsou ur ena vzorci
n = (x xn )=(xn xn ):
D kaz. Z v e uveden spojitosti skal rn ho sou inu m me pro j 2
(x xj ) = (nlim !1 Sn xj ) = nlim !1(Sn xj ) ale pro n j je (Sn xj ) = a tedy

n X k=1 k (xk xj ) = j (xj xj ) j = (x xj )=(xj xj ): n=1 n=1
S , pak je
1 1 D sledek 16.2. Maj -li dv ady P nxn a P nxn stejn sou et

n = n (= (S xn )=(xn xn ))
lim (S x ) = j (xj xj ) n!1 n j
x 2 H slo
De nice 16.5. Je-li fxn n 2 g ortogon ln syst m v H , pak pro

cn = (x xn )=(xn xn )
n2 :
naz v me n-t m Fourierov m koe cientem prvku x podle tohoto syst mu a adu 1 (x xn ) X xn n=1 (xn xn ) naz v me Fourierovou adou prvku x podle tohoto syst mu.
30
16. FOURIEROVY ADY
Pozn mka 16.11. Pro ortonorm ln syst m se tyto vzorce z ejm m zp sobem zjednodu :
cn = (x xn )
1 X
n=1
(x xn )xn :
x k tomuto prvku konverguje (to ani obecn nen pravda - viz p klad 1 P 16.8 d le). Pokud ale ada n xn k n jak mu prvku konverguje, mus
n=1
Pozn mka 16.12. POZOR: nedok zali jsme, e Fourierova ada prvku
to b t jeho Fourierova ada. P klad 16.8. Podle p kladu 16.7. je syst m sin nx n 2 ortogon ln v L2((0 2 )), ale Fourierova ada funkce f (x) = cos x podle tohoto syst mu je adou ze sam ch nul, a tedy k f nekonverguje. Nech fxn n 2 g je ortogon ln syst m v H . Budeme postupn vyjas ovat n sleduj c ot zky: 1) Konverguje v H Fourierova ada ka d ho prvku x 2 H ? 2) Kdy konverguje Fourierova ada prvku x 2 H k tomuto prvku? 2') Kdy pro ka d x 2 H konverguje Fourierova ada prvku x 2 H k tomuto prvku? 1 P 3) Jak mus b t sla n , aby ada n xn konvergovala v H ? n=1 Plat Lemma 16.3. (z kladn ) Nech fxn n 2 gP je ortogon ln syst m v H , x 2 H , k , k 2 jsou dan sla a Tn = n k=1 k xk , ck , k 2 jsou Fourierovy koe cienty prvku x podle syst mu fxn n 2 g. Potom plat
N N
Pro m p 2 je
= jjxjj2 ;
n X k=1
jjx ; Tn jj2 = jck j2 jjxk jj2 +
n X k=1
jck ; k j2 jjxk jj2
jj
m +p X k=m+1
k xk jj2 =
m +p X k=m+1
j k j2 jjxk jj2 :
31
D kaz.
jjx ; Tnjj2 = (x ;
= jjxjj2 ; = jjxjj2 ;
n X k=1 n X k=1 k (x xk ) ;
n X k=1 n X k=1 n X k=1
k xk
x;
n X k=1 n X k=1
k xk ) =
k (xk x) +
j k j2 (xk xk ) =
n X
k ck jjxk jj2 ;
P i teme-li a ode teme-li na prav stran po adovan , nebo pro a b 2 plat
fxn n 2 g.
Druh tvrzen plyne ihned z de nice normy a ortogonality syst mu Z tohoto lemmatu plyne n kolik d le it ch tvrzen (pou v me oznaen z tohoto lemmatu): V ta 16.6. Je-li Sn(x) sou et prvn ch n len Fourierovy ady prvku x podle syst mu fxn n 2 g, pak je
ja ; bj2 = (a ; b)(a ; b) = jaj2 ; ab ; ab + jbj2 :
k ck jjxk jj2 +
Pn jc j2 jjx jj2, dostaneme k k=1 k
k=1
j k j2 jjxk jj2 :
(16.23)
jjSn (x) ; xjj2 = jjxjj2 ;
n X k=1
jck j2 jjxk jj2
P jc j2 jjx jj2 co vyjad uje bl zkost Sn (x) k x pomoc bl zkosti n k k=1 k k jjxjj2 . V ta 16.7. Pro libovoln Tn a Sn(x) z p edchoz v ty plat
jjSn (x) ; xjj jjTn ; xjj
p i em rovnost nast v pr v pro Tn = Sn (x), tj. n-t ste n souet Fourierovy ady prvku x aproximuje tento prvek nejl pe ze v ech line rn ch kombinac prvn ch n prvk syst mu fxn n 2 g.
32
16. FOURIEROVY ADY
1)
V ta 16.8. (Besselova nerovnost) Pro x 2 H plat

jjxjj2 1 X
n=1
(16.24) 2) ada
jcn j2 jjxn jj2
3) n n n=1 Nerovnost (16.24) se naz v Besselovou nerovnost . D kaz. 1) Proto strana v (16.23) je nez porn , dost v me pro P e lev 2 2 jjxjj2 , v n sta p ej t k limit pro n 2 nerovnost n j c j k=1 k jjxk jj n ! 1. 2) je bezprost edn m d sledkem 1). 3) Z 2) plyne cauchovskost 1 P posloupnosti ste n ch sou t ady jcn j2 jjxn jj2 , odkud podle drun=1 h ho tvrzen lemmatu 16.3. dost v me cauchyovskost (v H ) posloupnosti 1 P ste n ch sou t ady cn xn a v d sledku plnosti H i konvergenci n=1 t to posloupnosti. Z v ty 16.5. okam it plyne V ta 16.9. (Parsevalova rovnost) Fourierova ada prvku x konverguje k tomuto prvku pr v kdy plat
1 2 2 P jcn j jjxn jj konverguje, nlim !1 jcn jjjxn jj = 0, n=1 1 P ada c x konverguje v H .
(16.25)
jjxjj2 =
1 X
n=1
jcn j2 jjxn jj2 :
Rovnost (16.25) se naz v Parsevalovou rovnost . V ta 16.10. (Rieszova 1 { Fischerova) Nutnou a posta uj c podm nP kou pro to aby ada n xn konvergovala (v H ) je konvergence ady
n=1 1 2 2 P j n j jjxn jj . Je-li tato podm nka spln na, je n=1
vou adou sv ho sou tu.
ada
1 P n xn Fourieron=1
33
D kaz. Druh tvrzen lemmatu 16.3. k , e posloupnost ste n ch 1 P sou t ady n xn je cauchyovsk (v H ) tehdy a jen tehdy, je-li cau-
chyovsk posloupnost ste n ch sou t ady j n j2 jjxn jj2 . Tvrzen n=1 v ty pak plyne z plnosti prostor H , ( ) a z pozn mky 16.12. K ste n m sou t Fourierovy ady prvku x 2 H je mo n doj t tak takto: pro dan n 2 N hled me takov k , k = 1 2 : : : n, aby y def = x ; Pn k=1 k xk bylo Z v e uveden ch ty ot zek zb vaj ot zky 2) a 2'). Odpov na prvn z nich { i kdy ne moc efektivn { je tato: x mus b t z uz v ru line rn ho obalu syst mu fxn n 2 g, tj. mno iny v ech line rn ch kombinac kone n ho po tu prvk z tohoto syst mu. Jedn m sm rem je d kaz z ejm { posloupnost ste n ch sou t Fourierovy ady konverguje k x. Jestli e naopak posloupnost Vn line rn ch kombinac kone n ho po tu prvk z fxn n 2 g konverguje k x, pak ke ka d mu " > 0 existuje Vn(") , e jjVn(") ; xjj < ". Je-li Vn(") line rn kombinac prvn ch m(") funkc syst mu fxn n 2 g, pak podle v ty 16.7. je jjSm(") (x) ; xjj < ", a proto e podle v ty 16.6. je posloupnost jjSn (x) ; xjj nerostouc , je jjSn (x) ; xjj < " pro n > m("). Odpov na ot zku 2') souvis s "bohatost " syst mu fxn n 2 g. De nice 16.6. Ortogon ln syst m fxn n 2 g naz v me pln m , jestli e z x 2 H , (x xn ) = 0 pro ka d n 2 plyne x = 0 (tj. jedin m prvkem z H , kter je ortogon ln ke v em prvk m syst mu je nulov prvek). Pak plat V ta 16.11. N sleduj c podm nky jsou ekvivalentn : I. fxn n 2 g je pln . II. Pro ka d x 2 H plat Parsevalova rovnost. III. Pro ka d x 2 H jeho Fourierova ada podle syst mu fxn n 2 g konverguje k x. IV. Mno ina v ech line rn ch kombinac kone n mnoha prvk ze syst mu fxn n 2 g je hust v H . D kaz. Ekvivalence II. a III. plyne ihned z v ty 16.6. Doka me implikaci III. ) I. Z (x xk ) = 0 pro ka d k 2 plyne Sn (x) = 0 pro ka d
ortogon ln xj , j = 1 2 : : : n. Ov te, e to je pr v pro k = ck , k = 1 2 : : : n.
n=1
RC N
1 P
N N
NN
N N
34
n 2 , a tedy Sn (x) ! 0. Podle III. ale Sn (x) ! x, a tedy je x = 0. D kaz implikace I. ) III.: podle tvrzen 3) v ty 16.8. Sn (x) ! x ~, kde x ~ je n jak prvek z H , p i em podle pozn mky 16.12. mus b t Fourierova ada prvku x tak Fourierovou adou prvku x ~, tj. (x xn ) = (~ x xn ) pro n 2 , (x ; x ~ xn ) = 0 pro n 2 . Podle I. je pak x ; x ~ = 0. Plat -li III., pak posloupnost Sn (x) (co jsou line rn kombinace kone n mnoha prvk z fxn n 2 g) konverguje k x, a tedy plat IV. Naopak jestli e posloupnost Vn line rn ch kombinac kone n mnoha prvk z fxn n 2 g konverguje k x, kter je ortogon ln ka d mu xk , k 2 , pak je (x x) = nlim !1(x Vn ) = nlim !1 0 = 0, a tedy x = 0, tj. plat I.
16. FOURIEROVY ADY
v L2 (0 l=2). V n sleduj c m odd le si uk eme dal n ln syst my funkc .
Snad prvn mi zn m mi a pou van mi pln mi ortogon ln mi syst my byly v e uveden trigonometrick syst my: V ta 16.12. Pro ka d a 2 a l > 0 jsou syst my z p kladu 16.7. pln ortogon ln syst my v L2 (a a + l), speci ln syst my (16.8) a (16.8') jsou pln v L2 (a a + 2 ). D kaz. Podle tvrzen h) v ty 13.37. v KIII] je mno ina funkc spojit derivovateln ch na ha a + li a rovn ch nule v koncov ch bodech tohoto intervalu hust v L2(a a + l). Podle d sledku 16.1. v e pro takov funkce f posloupnost ste n ch sou t jejich Fourierov ch konverguje k f stejnom rn na ha a + li, a tedy i v L2 (a a + l). To dokazuje hustotu v L2 (a a + l) mno iny v ech line rn ch kombinac kone n mnoha prvk z uveden ch syst m . Podle v ty 16.11. jsou proto uveden syst my pln . Cvi en 16.3. V d kazu jsme fakticky pou ili n sleduj c skoro z ejm tvrzen : je-li P H hust v H a M H takov , e ka d prvek z P je limitou n jak posloupnosti prvk z M , pak M je hust v H . Doka te podrobn . Cvi en 16.4. Prodlou te-li funkci f 2 L2(0 l=2) li e resp. sud na (;l=2 0), uka te pomoc v t 16.11. a 16.12. plnost ortogon ln ch syst m sin 2l nx n 2 resp. cos 2l nx n 2 0
asto pou van pln ortogo-
16.5. P KLADY PLN CH ORTOGON LN CH SYST M
35
Uka me si je t sl ben pou it Parsevalovy rovnosti k ur en sou tu seln ch ad. P klad 16.9. V p kladu 16.5. jsme ur ili Fourierovu adu funkce f (x) = x, x 2 (0 2 ) podle trigonometrick ho syst mu. Nap eme-li pro tuto funkci Parsevalovu rovnost, dostaneme
Z2
0
x2 dx = 2
Z2
1 3+X 4 = 2 2 3 k=1 k P 1=k2 = 2 =6 ve shod s cvi en m 16.1. a tedy 1 k=1 Na z v r tohoto odd lu uvedeme jednu zaj mavou v tu, na n je d le it tak metoda jej ho d kazu, tzv. ortogonaliza n proces , neboli metoda ortogonalizace , kterou ten pro kone n dimenzion ln p pad zn z line rn algebry. V ta 16.13. V ka d m nekone n -dimenzion ln m separabiln m Hilbetrov prostoru existuje pln ortogon ln syst m. D kaz. Nech fyn n 2 g je spo etn hust podmno ina v H . Nejd ve z n vybereme "nez vislou" podmno inu takto: je-li y1 = 0, pak je vy krtneme, je-li y1 6= 0, pak je ponech me. Jestli e jsme prozkoumali n prvk y1 y2 : : : yn , pak yn+1 vy krtneme, je-li line rn kombinac dosud ponechan ch prvk (s indexem men m nebo rovn m n), v opa n m p pad je ponech me. Dostaneme tak posloupnost y ~n , n 2 , kter m n sleduj c dv vlastnosti: 1) libovoln ch kone n mnoho jej ch len je nez visl ch, 2) ka d yn je line rn kombinac kone n ho po tu n kter ch jej ch len . D le polo me x1 = y ~1 =jjy ~1 jj. Jestli e jsme ji prvky P (~ def x1 x2 : : : xn ur ili, ur me nejprve x ~n+1 = y ~n+1 ; n k=1 yn+1 xk )xk , kter je nenulov a ortogon ln k xk , k = 1 2 : : : n (ov te) a nakonec polo me xn+1 def =x ~n+1 =jjx ~n+1 jj. Potom je z ejm xn , n 2 ortonorm ln syst m, kter je pln , nebo spl uje podm nku IV. v ty 16.11.
0 8 3
X 12 dx + k42 0 k=1
Z2
(sin kx)2 dx
V tomto odd lu si uk eme dva zp soby, jak dost vat pln ortogon ln syst my. Z jemce o podrobn j v klad odkazujeme nap klad na
16.5. P klady pln ch ortogon ln ch syst m
36
16. FOURIEROVY ADY
KK], n co je tak v K4]. Ortogon ln mnoho leny Uva me syst m mnoho len (16.26) 1 t t2 : : : tn : : : t 2 : Libovoln kone n jejich podsyst m je line rn nez visl v prostoru L2 (;1 1). Aplikujeme-li na syst m (16.26) ortogonaliza n proces z d kazu v ty 16.13, dostaneme syst m (16.27) ~ n(t) n 2 L mnoho len stupn postupn 0 1 : : : , kter jsou ortonorm ln v L2 (;1 1). Proto e podle Weierstrassovy v ty (v ta 8.26. v KII])lze ka dou spojitou na h;1 1i funkci f ve smyslu stejnom rn konvergence, a tedy i ve smyslu konvergence v prostoru L2 (;1 1) aproximovat s libovolnou p esnost polynomem, a proto e podle v ty 13.37. bod g) v KIII] mno ina funkc spojit ch na h;1 1i je hust v L2 (;1 1), spl uje syst m (16.27) podm nku IV. v ty 16.11. a je proto pln . V literatu e se m sto (16.27) pou v syst m (16.28)
dn (t2 ; 1)n n 2 L0(t) = 1 Ln(t) = dt n
jeho prvky se li od prvk (16.27) pouze konstantn mi faktory. Polynomy z (16.8) se naz vaj Legendreov mi polynomy. Ortogonalizac syst mu polynom (16.26) v jin ch prostorech dostaneme jin pln ortogon ln syst my polynom : Nech (a b) je interval v a (t) je funkce m iteln a skoro v ude kladn na (a b). Ozna me L2 (a b) line rn vektorov prostor v ech funkc f m iteln ch na (a b) a takov ch, e je kone n integr l R b (t)jf (t)j2 dt. Pak se d uk zat, e se skal rn m sou inem (f g) def = Rab (t)f (t)g(t) dt je L (a b) separabiln Hilbert v prostor. 2 a a) Pro ;1 < a < b < +1, > ;1, > ;1, (t) = (b ; t) (t ; a) dostaneme tzv. Jacobiho polynomy Gn , jejich speci ln m p padem pro = = ; 1=2, > ;1=2 jsou Gegenbauerovy polynomy Cn , pro = = ;1=2 eby evovy polynomy 1. druhu Tn (pro a = ;1,
37
b = 1 se daj vyj d it ve tvaru Tn(t) = cos(n arccos t)), pro = = 1=2 eby evovy polynomy 2. druhu Un . b) V p pad intervalu (a +1), a 2 , (t) = e;t (t ; a) , > ;1
Laguerrovy polynomy . c) Pro interval (;1 +1) a (t) = e;t2 =2 Hermitovy polynomy Hn . K t mto polynom m lze dosp t mnoha jin mi postupy (viz nap klad KK]). Vlastn funkce samoadjungovan ch okrajov ch loh Nech p(t) je spojit a kladn funkce na intervalu ha bi, p0 (t) spojit na (a b), q(t) re ln spojit na ha bi, (t) spojit , kladn a kone n integrovateln na (a b), 2 spl uj c 2 + 2 6= 0, 2 + 2 6= 0. Potom existuje posloupnost sel 1 < 2 < < n : : : , n! lim = +1 n +1, e rovnice
(16.29) (16.30)
m pro 6= n pouze trivi ln e en , spl uj c podm nky
d (p(t) dy ) + q(t)y = (t)y (Ly)(t) def = ; dt dt y(a) + y0 (a) = 0 y(b) + y0 (b) = 0
a pro = n pr v jedno (s p esnost na multiplikativn konstantu) netrivi ln e en yn (t), spl uj c (16.30). Vol me-li jjyn jjL2 = 1, pak je syst m fyn n 2 g pln ortonorm ln syst m v L2 (a b). Uveden n je naz vaj vlastn mi sly a yn vlastn mi funkcemi lohy (16.29), (16.30). Takto nap klad pro p 1, a = 0, b = , = = 1, = = 0 resp. = = 0, = = 1 dostaneme syst my ze cvi en 16.2a., 16.4. D kaz tohoto tvrzen d dost pr ce (viz nap klad K4], TS], KK]), ale ortogonalita vlastn ch funkc yn a ym , odpov daj c ch r zn m vlastn m sl m n resp. m se dok e snadno (prove te za cvi en podrobn ): nap klad pro = = 0, = = 1 v rovnostech
Zb
a a
Zb
(Lyn)(t)ym (t) dt = n
Zb
a a
(Lym )(t)yn (t) dt = m
Zb
(t)yn (t)ym (t) dt (t)ym (t)yn (t) dt
38
16. FOURIEROVY ADY
integrujte na lev ch stran ch per partes prvn len a z skan rovnosti ode t te. V e uveden tvrzen se d zobecnit mnoh mi zp soby: a) Je mo n p ipustit, e p je v jednom nebo obou krajn ch bodech intervalu ha bi rovn nule. Potom ale p slu nou podm nku z (16.30) je t eba nahradit podm nkou omezenosti y v okol tohoto bodu (viz nap klad TS]). Tak pro a = ;1, b = 1, p(t) = 1 ; t2 , 1, q 0 dostaneme Legendreovy polynomy. b) Je mo n zobecnit podm nky (16.30). Nap klad pro a = ; , b = a podm nky y(; ) = y( ) y0 (; ) = y0 ( ) dostaneme syst m (16.8). c) M sto oby ejn ho diferenci ln ho oper toru lze v (16.29) p ipustit vhodn parci ln diferenci ln oper tor, nap klad Laplace v, tj. uva ovat t eba lohu
;4y(x) = y(x) x 2 M
kde M zna me hranici mno iny M . Kapitolu zakon me u ite nou v tou, kter ze znalosti pln ch ortogon ln ch syst m v L2 (a b) a v L2(c d) umo n zkonstruovat pln ortogon ln syst m v L2 ((a b) (c d)). V ta 16.14. Nech fxn(t) n 2 g je pln ortogon ln syst m v L2 (a b) a fyn(t) n 2 g je pln ortogon ln syst m v L2 (c d). Potom fxn (t)ym ( ) n m 2 g je pln ortogon ln syst m v L2 ((a b) (c d)). D kaz. Ortogonalita plyne snadno z Fubiniovy v ty. Je t eba dok zat plnost. Nech pro z (t ) 2 L2 ((a b) (c d)) je
y(x) = 0 x 2 M
NN
a
(a b) (c d)
z (t )xj (t)yk ( ) d dt = 0 j k 2 :
Zap eme-li tuto rovnost ve tvaru 0=
Zb
xj (t)(
Zd
c
z (t )yk ( ) d ) dt
pak pro ka d k 2 dost v me d ky plnosti fxj j 2 g
fk (t)
Zd
39
Z plnosti fyk k 2 g pak m me, e pro ka d takov t je z (t ) = 0 pro s.v. 2 (c d). Je-li proto Mt def = f 2 (c d) z (t ) 6= 0g, je m1 (Mt ) = 0 pro s.v. t 2 (a b), a tedy (proto e mno ina M def = f(t ) t 2 (a b) 2 (c d) z (t ) 6= 0g je m iteln ) plat
N
c
z (t )yk ( ) d = 0 pro s:v: t 2 (a b):
m2 (M ) =
Zb
a
m1 (Mt ) dt = 0
tj. z (t ) = 0 s.v. na (a b) (c d), co jsme cht li dok zat. Tuto v tu je mo n zobecnit na prostory s vahou L2 a tak n sledovn : je-li fxn n 2 g jako v e a pro ka d n 2 je fyn m m 2 g pln ortogon ln syst m v L2 (c d), pak syst m
xn (t)yn m ( ) n m 2
je pln ortogon ln syst m v L2 ((a b) (c d)).
KAPITOLA 17
FUNKCE KOMPLEXN PROM NN 17.1. Komplexn sla
Komplexn sla byla zavedena p ed v ce ne 200 lety asi hlavn proto, abychom mohli odmoc ovat i z porn sla, co je speci ln p pad toho, aby ka d mnoho len stupn alespo 1 m l ko en. Jejich u ite nost se nap klad projevila v tom, e v p pad mnoho lenu t et ho stupn , kter m 3 re ln r zn ko eny (casus irreducibilis ), zn m Cardanovy vzorce pro v po et ko en vedou k c li pouze p es komplexn sla. Od t doby se teorie funkc komplexn prom nn stala ned lnou soust z klad matematiky. P ipome me dv d le it jej aplikace, s nimi se sezn m me d le: 1) V po et r zn ch integr l pomoc Cauchyovy resp. reziduov v ty. 2) Konformn zobrazen , co jsou zobrazen pomoc jist ch funkc komplexn prom nn , kter umo uj p ev d t rovinn oblasti na "jednoduch " rovinn oblasti, v nich um me jednodu e popsat nap klad rovinn proud n kapaliny a z tohoto popisu pak dostat popis proud n v p vodn oblasti. P ipome me stru n zaveden komplexn ch sel a z kladn ch operac s nimi. Stoj za to si uv domit, e mnoho v c je (alespo form ln ) pln stejn ch, jako pro re ln sla. Jsou v ak i odli nosti, na kter je t eba d vat pozor. Korektn zaveden komplexn ch sel se m e za te n kovi zd t "z nebe spadl ". Ale tak u to v matematice n kdy b v , e korektn zaveden n kter ch pojm nezachyt v echny p irozen vahy, kter k t mto pojm m vedly. Mno inu komplexn ch sel budeme ozna ovat . Je to mno ina uspodan ch dvojic (x y) re ln ch sel (podobn jako 2 ), v n se de nuj operace s t n a n soben takto:
CR
17.1. KOMPLEXN
SLA
41
(x1 y1 ) + (x2 y2) def = (x1 + x2 y1 + y2 ) (stejn , jako v 2 ), n soben : (x1 y1 ) (x2 y2 ) def = (x1 x2 ; y1 y2 x1 y2 + x2 y1 ) (v 2 nen je to tak p klad v e zm n n "z nebe spadl " de nice). V znamn m prvkem je tzv. nulov prvek (0 0), kter m n sleduj c vlastnosti:
s t n:
(0 0) + (x y) = (x y) + (0 0) = (x y) (0 0) (x y) = (x y) (0 0) = (0 0) pro ka d (x y) 2 . (Uka te si, e sou in dvou komlexn ch sel je roven nule tehdy a jen tehdy, je-li aspo jedno z nich rovn (0 0).) Tyto operace jsou stejn jako v asociativn , komutativn a distributivn a zav d j se k nim inverzn operace ode t n (pro libovoln dva prvky) a d len (krom d len nulov m prvkem). Mno ina dvojic tvaru (x 0) je izomorfn mno in re ln ch sel (tj. existuje prost zobrazen t to mno iny na : (x 0) ! x, kter zachov v operace). V tomto smyslu pak k me, e re ln sla jsou speci ln m p padem komplexn ch sel. Dvojice tvaru (x 0) pak ozna ujeme stru n x, speci ln m sto (0 0) p eme 0, m sto (1 0) p eme 1 (jednotkov prvek { uka te, e (1 0) (x y) = (x y) (1 0) = (x y) pro ka d (x y).) Dal m v znamn m komplexn m slem je (0 1), kter zna me i { imagin rn jednotka . M tu vlastnost, e i:i = i2 = ;1: (Te ku, ozna uj c n soben , budeme, jak je zvykem, vynech vat.) Ka d komplexn slo z = (x y) pak m eme zapsat ve tvaru (17.1) z = (x y) = x + iy: x naz v me jeho re lnou st a zna me ji Re z , y jeho imagin rn st , kterou zna me Im z . (17.1) pak p ejde na (17.1') z = Re z + i Im z:
42
17. FUNKCE KOMPLEXN PROM NN
sla z = (0 y) = iy (y 2 ) naz v me ryze imagin rn . P i po t n s komplexn mi sly nepou v me dvojice, ale jejich vyj d en (17.1) a form ln postupujeme jako s re ln mi sly, jen mus me vz t v vahu, e i2 = ;1: pro z1 = x1 + iy1 , z2 = x2 + iy2 (xj yj 2 , j = 1 2) m me
z1 + z2 = (x1 + iy1) + (x2 + iy2 ) = (x1 + x2 ) + i(y1 + y2 )

(odstran me z vorky a d me dohromady leny, kter i neobsahuj a kter i obsahuj ),
z1 z2 = (x1 + iy1)(x2 + iy2 ) = = x1 x2 + iy1 x2 + ix1 y2 + i2y1 y2 = (x1 x2 ; y1 y2 ) + i(x1 y2 + x2 y1)

(rozn sob me podle pravidel o n soben dvoj len , pou ijeme i2 = ;1 a pravu dokon me stejn , jako u sou tu). Pro z = x + iy (x y 2 ) slo z def = x ; iy naz v me komplexn sdru en m k slu z . Uka te si e plat
z1 + z2 = z1 + z2 z1 z2 = z1 z2 :
Potom slo zz = x2 + y2 je re ln nez porn (rovn nule pouze pro z = 0). slo p p jz j def = zz = x2 + y2 naz v me absolutn hodnotou (modulem) sla z . Pro absolutn hodnotu komplexn ho sla plat
jz j =jzj jz1 z2 j =jz1jjz2 j jz1 + z2 j jz1j + jz2 j jjz1 j ; jz2 jj jz1 ; z2 j:

(Doka te si to za cvi en .) Komplexn sla nem eme na rozd l od re ln ch sel porovn vat podle velikosti. M eme porovn vat jen jejich absolutn hodnoty. Nen
17.2. GONIOMETRICK Z PIS KOMPLEXN HO
SLA
43
tak obecn pravda, e z 2 = jz j2 jako pro re ln sla, nap klad i2 = ;1, zat mco jij2 = 12 = 1. Re lnou a imagin rn st pod lu ur me takto:
z1 = z1z2 = Re(z1 z2 ) + i Im(z1 z2 ) z 6= 0: z2 z2z2 jz2 j2 jz2 j2 2

V mno in (ch pan jako komplexn line rn vektorov prostor) m eme zav st skal rn sou in p edpisem (u v) def = uv u v 2 : Ten pak generuje normu jjujj = juj. Pomoc t to normy m eme (viz kapitola 8. v KII]) de novat konvergenci posloupnosti komplexn ch sel. Uka te za cvi en , e takto de novan konvergence je ekvivalentn konvergenci p slu n ch posloupnost re ln ch a imagin rn ch st . Tak je z ejm , jak de novat limitu a spojitost (komplexn ) funkce komplexn prom nn (tj. zobrazen z do ). Nap klad spojitost funkce f v bod a zna , e pro ka d " > 0 existuje (") > 0, e jf (z ) ; f (a)j < " pro z spl uj c jz ; aj < ("). Napi te si za cvi en odpov daj c vyj d en pro limz!a f (z ) = A. V e je form ln stejn jako pro re ln funkce re ln prom nn , jen v znam absolutn hodnoty je jin (viz n sleduj c odd l).
C C
Jak se d ekat po de nov n komplexn ch sel jako dvojic re ln ch sel, je mno ina komplexn ch sel bl e k 2 ne k . Jen jsme se v p edchoz m odd lu s nimi nau ili operovat podobn jako s re ln mi sly. N sleduj c v klad tuto bl zkost potvrzuje. Komplexn mu slu z = x + iy stejn jako dvojici (x y) 2 2 p i azujeme bod v rovin , kter m sou adnice x a y. Tento bod ozna me tak z , stejn jako jemu odpov daj c komplexn slo. Viz obr zek 17.1. D le budeme stejn m p smenem { nap klad M { zna it mno inu M aj odpov daj c mno inu v 2 , tj. mno inu f(x y) x + iy 2 M g. k me tak nap klad re ln resp. imagin rn osa . Odtud se dost v me k tzv. goniometrick mu tvaru komplexn ho sla. Je-li z = x + iy nenulov , pak jemu odpov daj c bod v rovin je jednozna n ur en d lkou r se ky, spojuj c tento bod s po tkem a hlem
17.2. Geometrick interpretace komplexn ch sel a operac s nimi v rovin . Goniometrick z pis komplexn ho sla
R R
44

X
iy z
Obr. 17.1
X
z r '
X
Obr. 17.2
', kter tato se ka sv r s kladn m sm rem osy x { po tan m kladn

proti ru i k m hodinov m. Viz obr zek 17.2. Nenulov komplexn slo z = x + iy proto m eme zapsat ve tvaru (17.2)
kde r = jz j = x2 + y2 je absolutn hodnota sla z a slo ' se naz v argumentem sla z . Argument komplexn ho sla je ur en jednozna n a na cel n sobek 2 . Mno ina v ech argument sla z se zna Arg z nebo Arg(z ). Je to spo etn mno ina sel tvaru
z = jz j(cos ' + i sin ') = jz jei' = rei'
'0 + 2k k 2
kde '0 je jedna (pevn ale jinak libovoln ) hodnota argumentu sla z .
SLA
45
Uka te si, e jednu hodnotu argumentu sla x + iy dostaneme n sledovn : arctg(y=x) + arctg(y=x) =2 ; =2 pro x > 0 pro x < 0 pro x = 0 y > 0 pro x = 0 y < 0:
Zat mco absolutn hodnota jz j komplexn ho sla z je ur ena jednozna n a p edpis je zobrazen
zobrazen n f0g do , nebo nespl uje po adavek jednozna nosti obrazu. Proto e se d le s touto situac budeme setk vat v cekr t, stoj za to zav st n sleduj c de nici: De nice 17.1. Mnohozna n m zobrazen m (mnohozna nou funkc ) z mno iny P do mno iny M naz v me zobrazen 8 z P do exp M n f g, kde exp M zna me mno inu v ech podmno in mno iny M . Jestli e pro ka d x 2 D 9 je (x) jednoprvkov mno ina, pak mluv me o jednozna n m zobrazen (jednozna n funkci ). Pozn mka 17.1. P vlastky jednozna n resp. mnohozna n budeme v n sleduj c m pou vat takto: jednozna n budeme v t inou vynech vat, pou ijeme je jen n kdy pro zd raznen . Mnohozna n pou ijeme tehdy, m e-li se jednat o mnohozna n zobrazen (ale nemus ). M sto mnohozna n se tak u v p vlastek v cezna n . V tomto smyslu je p edpis z ! Arg z mnohozna n zobrazen n f0g do , kter pro ka d z nab v spo etn mnoha hodnot navz jem se od sebe li c ch o cel n sobek 2 . Toto zobrazen budeme tak ozna ovat Arg, zat mco Arg z nebo tak Arg(z ) zna jeho hodnotu na prvku z .
C R
C R
z ! jz j z 2
do , nen p edpis
z ! Arg z z 2 n f0g
8 9
ve smyslu de nice 1.9. v KI]. D P je de ni n obor .
46
Re lnou funkci f dvou re ln ch prom nn ch jsme si p edstavovali jako plochu v 3 , tvo enou body (x y f (x y)) (nad resp. pod ka d m bodem (x y 0) roviny (x y) je jeden bod t to plochy, kter m t et sou adnici rovnou f (x y)). Kdybychom tot ud lali pro zobrazen z ! Arg z , dostali bychom roubovou plochu s "nekone n mnoha z vity", tvo enou polop mkami, rovnob n mi s rovinou (x y). D le it m pojmem v souvislosti s mnohozna n m zobrazen m je pojem jednozna n v tve takov ho zobrazen : De nice 17.2. Jednozna nou v tv f mnohozna n ho zobrazen nazveme takov jednozna n zobrazen , kter je de novan na n jak mno in Q D , pro kter plat
P klad 17.1. Uka me si nej ast ji pou van jednozna n v tve Arg: pro z 2 n f0g je
I. II. III. IV.
f (z ) 2 (z ) z 2 Q:
f1 (z ) 2 Arg z \ h0 2 f2 (z ) 2 Arg z \ (0 2 f3 (z ) 2 Arg z \ (; f4 (z ) 2 Arg z \ h;
i i
):
Tyto v tve nejsou spojit na sv ch de ni n ch oborech: prvn dv v bodech kladn re ln poloosy, posledn dv v bodech z porn re ln poloosy.10 Abychom dostali jednozna n v tve, kter jsou nav c spojit , mus me v prvn ch (posledn ch) dvou vypustit kladnou (z pornou) re lnou poloosu a dostaneme arg(z ) 2 Arg z \ (0 2 ) z 2 n fx + iy x 0 y = 0g (arg( f z) 2 Arg z \ (; ) z 2 n fx + iy x 0 y = 0g): Tyto v tve se naz vaj hlavn mi hodnotami argumentu. N kte auto i pou vaj ozna en arg z pro mnohozna n zobrazen a Arg z pro jeho jednozna n v tve.
10
CC
Na po ta ch je jako pravidlo zabudov na v tev III.
SLA
Obecn ji lze dostat jednozna n v tve argumentu, de novan na n f0g tak, e omez me p pustn hodnoty Arg z na n jak polouzav en interval d lky 2 , tj. na interval tvaru h'0 '0 + 2 ) resp. ('0 '0 + 2 i, kde '0 2 . P slu nou spojitou jednozna nou v tev dostaneme vypu t n m z jejich de ni n ho oboru n f0g paprsku p'0 def = fz = rei'0 r > 0g. Na tomto paprsku se limity t to v tve z jedn a z druh
strany budou li it o 2 . Pou vaj se i jin jednozna n (jednozna n spojit ) v tve argumentu. P ejd me k vyjasn n geometrick ho v znamu operac . Pro sou et a rozd l je to stejn , jako v 2 , viz obr zek 17.3.
X
47
z1 z2 z2
+ z2
; z1
z1
;z1
X
Obr. 17.3
Geometrick v znam sou inu a pod lu dostaneme nejl pe u it m goniometrick ho tvaru komplexn ho sla a vlastnost exponenci ln funkce ez = eRe z (cos(Im z ) + i sin(Im z )) = eRe z ei Im z :
ez1 +z2 = ez1 ez2

(viz p klad 4.8. v KI]). Je-li a = rei' a b = ei , je
ab = r ei('+
a tedy
jabj = jaj jbj
48
a (17.3) Arg(ab) = Arg a + Arg b co je symbolick rovnost, jej p esn v znam je n sleduj c : v echny hodnoty Arg(ab) dostaneme jako sou ty v emo n ch hodnot Arg a a v emo n ch hodnot Arg b, ka d argument ab se d napsat jako sou et n jak ho argumentu a a n jak ho argumentu b, sou et libovoln ho argumentu a a libovoln ho argumentu b je argumentem ab. P esn je Arg(ab) = f'0 + '1 + 2k k 2 g, kde '0 resp. '1 je jeden pevn argument a resp. b. To znamen , e nap klad pro a = b nen Argfa2g mnoina dvojn sobk v ech argument a (co je mno ina f2'0 + 4k k 2 g), ale je to mno ina f2'0 + 2k k 2 g, kde '0 je jeden pevn argument a. Dal skal v t to souvislosti je toto: je-li arg(z ) n jak jednozna n v tev argumentu (de novan na n f0g), pak obecn nen
arg(ab) = arg(a) + arg(b) arg(ab) = arg(a) + arg(b) + 2k s vhodn m (jedin m) k 2 . Nap klad pro prvn z v e uveden ch v tv argumentu a a = ei , b = e3 =2 je f1 (ab) = =2, ale f1 (a)+ f1 (b) = 5 =2, zat mco pro a = b = 1 je f1 (ab) = 0 = f1 (a) + f1 (b). Pro v e uveden jednozna n spojit v tve argumentu se m e dokonce st t, e pro ab tato v tev nen ani de nov na, p esto e pro a i b de nov na je (najd te p klad). P i n soben sla z kladn m (re ln m) slem se argument nezm n , p i n soben z porn m slem se zm n o . Geometricky tedy dostaneme ab takto (viz obr zek 17.4. pro jaj < 1, arg(a) = ', arg(b) = ): pr vodi b oto me o hel ' 2 Arg a proti rui k m hodinov m a na vznikl m paprsku odlo me (od po tku) se ku d lky jajjbj. Zobrazen f (z ) = az z 2 je tedy superpozice oto en (o hel ') okolo po tku a stejnolehlosti s koe cientem jaj. Uka me si je t geometrick v znam zobrazen 1=z pro z 6= 0. Je ale pouze

X
SLA
49
ab
j jj j
a b
'
Obr. 17.4
X
1 1=z
z =jz j
z=jz j
z
Obr. 17.5
a tedy
1= z = z z zz jz j2
1 = jz j = 1 z jz j2 jz j
50
Arg(1=z ) = Arg z = ; Arg z (z ejm argument sla z dostaneme jako (;1)-n sobek argumentu sla z { ov te). (U posledn rovnosti na rozd l od symbolick rovnosti (17.3) v e nedoch z k chyb , ch peme-li znam nko minus p ed Arg z tak, e bereme s minusem ka d prvek z Arg z .) Odtud dost v me pro jz j > 1 n sleduj c konstrukci sla 1=z , zn zorn nou na obr zku 17.5 (u ije se podobnosti troj heln k ). Pozn mka 17.2. Proto e komplexn mu slu z = x + iy p i azujeme bod v rovin o sou adnic ch x y, generuje ka d komplexn funkce f komplexn prom nn zobrazen z 2 do 2 , kter prvku (x y) 2 2 p i azuje prvek (Re f (z ) Im f (z )), kde z = x + iy 2 Df . Toto zobrazen tak ozna ujeme f .
R R CC CC
Podobn jako jsme roz ili mno inu re ln ch sel na mno inu p id n m dvou prvk +1 a ;1, roz me mno inu komplexn ch sel na mno inu p id n m jednoho prvku 1. Pro tento symbol zavedeme operace n sledovn :
17.3. Roz en mno iny komplexn ch sel. Gaussova rovina
RC
Nede nujeme 1 1, 1=1, 0=0, 0 1. Podobn jako v zavedeme v konvergenci (topologii) pomoc okol bod : pro " > 0, " 2 , nazveme "-okol m bodu z0 2 mno inu
jz ; z0 j < "g pro K > 0, K 2 , nazveme K -okol m bodu 1 mno inu

UK (1) def = fz 2
z 1 =1 z 1 =1 z=1 = 0 z=0 =1
pro z 2 pro z 2 pro z 2 pro z 2
n f0g n f0g:
U" (z0 ) def = fz 2
jz j > K g f1g:
17.3. ROZ
EN MNO INY KOMPLEXN CH
SEL
51
Jestli e n m nejde o velikost okol , index " resp. K vynech v me. Mnoinu U (z0 ) def = U (z0 ) n fz0g naz v me redukovan m okol m bodu z0 . V pak de nujeme limitu posloupnosti resp. limitu a spojitost funkce f : do takto: De nice 17.3. Pro an 2 , n 2 k me, e posloupnost an, n 2 , m pro n ! 1 limitu a 2 (p eme limn!1 an = a), jestli e ke ka d mu okol U (a) existuje n0 2 tak, e pro v echna n > n0 je an 2 U (a). De nice 17.4. Je-li a hromadn bod mno iny A , pak ekneme, e funkce f m v bod a limitu b 2 vzhledem k A, jestli e ke ka d mu U (b) existuje U (a) takov , e
CC C N
CC N N C C
f (z ) 2 U (b) pro z 2 U (a) \ A:

P eme
z a z! 2A
lim f (z ) = b:
De nice 17.5. Pro a 2 A ekneme, e funkce f je spojit v bod a vzhledem k A, jestli e ke ka d mu U (f (a)) existuje U (a), e
f (z ) 2 U (f (a)) pro z 2 U (a) \ A:
Pozn mka 17.3. Pro a 2 A0 \ A (A0 je mno ina hromadn ch bod mno iny A) je spojitost f v bod a vzhledem k A ekvivalentn po adavku
z a z! 2A
lim f (z ) = f (a):
V izolovan m bod a mno iny A je spojit v a vzhledem k A ka d funkce, kter je v a de nov na. Pozn mka 17.4. D ky nerovnostem maxfj Re z j j Im z jg jz j (j Re z j + j Im z j)
52
kter plat pro ka d z 2 , je konvergence posloupnosti an 2 , n 2 k a 2 ekvivalentn konvergenci Re an k Re a a Im an k Im a. Konvergence takov posloupnosti k 1 je ekvivalentn konvergenci re ln posloupnosti j Re an j + j Im an j k +1. Analogicky pro limitu resp. spojitost funkce. ten si snadno dok e v ty o limit sou tu, sou inu a pod lu, pokud je p slu n sou et, sou in resp. pod l limit v de nov n. Upozorn me na jist rozd ly proti (kde jsme m li dv nekone na): nap klad plat
C N
zn ! 0 , 1=zn ! 1 zn ! 1 , jzn j ! 1
(posledn je ekvivalentn tomu, e ve smyslu konvergence v nez porn re ln posloupnost jzn j konverguje k +1). Proto tak nap klad funkce f (z ) = 1=z m v nule limitu 1 (na rozd l od situace v ). s takto de novanou konvergenc naz v me Gaussovou rovinou . P edstavu o konvergenci v n si lze ud lat pomoc n sleduj c stereograck projekce : Uva me rovinu v prostoru, kterou ztoto n me s . Na po tek v t to rovin (bod O) polo me kulovou plochu K, jej "severn p l" ozna me N . Viz obr zek 17.6.
N O
Obr. 17.6
17.4. Z KLADN FUNKCE KOMPLEXN PROM NN
Ka d mu bodu M 0 2 K (s v jimkou bodu N ) p i ad me pr se k M p mky NM 0 se zvolenou rovinou a bodu N prvek 1 2 . Dostaneme tak vz jemn jednozna n zobrazen plochy K na . Posloupnost Mn 2 konverguje k prvku M0 2 tehdy a jen tehdy, kdy odpov 0 2 K konverguje ve smyslu eukleidovsk metriky daj c j posloupnost Mn 0 2 K, odpov daj c mu M0. P mk m v rovin (dov prostoru k bodu M0 pln n m o bod 1) odpov daj kru nice na K, proch zej c bodem N . Proto se na p mky v m eme d vat jako na "uzav en " k ivky, kter se uzav ou v 1.
CC
53
Druh loha, zm n n v vodu, spo v v tom, e m me naj t zobrazen (funkci komplexn prom nn ), kter danou rovinnou oblast p ev d na jinou (jednodu ) oblast. K tomu je pot eba zn t n kter funkce komplexn prom nn a zobrazen roviny do sebe, kter tyto funkce generuj (viz pozn mka 17.2. v odd lu 17.2). Sezn men s asto pou van mi funkcemi komplexn prom nn a jejich vlastnostmi je v nov n tento odd l. I.
17.4. Z kladn funkce komplexn prom nn
b 2 dan : Tato funkce generuje posunut roviny o vektor (Re b Im b). f (z ) = az z 2
f (z ) = z + b z 2
C C
Rozeberme si n kter speci ln p pady: 1) pro a = 1 m me identick zobrazen . 2) pro jaj = 1, a = ei' m me oto en o hel ' okolo po tku proti ru i k m hodinov m. 3) pro a = ;1 dost v me st edovou soum rnost vzhledem k po tku (je to tak oto en o hel , nebo je ;1 = ei ). 4) pro a re ln kladn dost v me homotetii (stejnolehlost ) s kvocientem a a st edem v po tku.
C C
II.
a 2 n f0g dan :
54
5) pro obecn a 2 n f0g m me superpozici oto en a homotetie :
a = jajei' z = jz jei ) az = jajei' z:
f (z ) = az + b z 2
To je superpozice II. a I. I. { III. jsou prost zobrazen
Je to prost zobrazen na , 0 ! 1, 1 ! 0, kru nici jz j = 1 p ev d samu na sebe, vn j ek t to kru nice na jej vnit ek a obr cen . Podrobn j p edstavu si ten ud l na z klad toho, co bylo e eno na konci odd lu 17.3.
Line rn lomen funkce
f (z ) = 1=z z 2 :
C C C C C C C C
III. na , 1 ! 1. IV. V.
a 2 n f0g b 2 dan :
b f (z ) = (az + b)=(cz + d) det a c d 6= 0 a b c d 2 dan :

(P pad, kdy uveden determinant je roven 0 je nezaj mav , nebo itatel je konstantn m n sobkem jmenovatele a f je identicky rovno konstant .) 1) pro c = 0 m me d 6= 0 a to je p pad III. 2) pro c 6= 0 m jmenovatel ko en ;d=c. Proto uveden p edpis de nuje zobrazen z do pouze pro z 6= (;d=c). Uka me, e toto zobrazen je prost { pro w 2 n fa=cg dan najdeme jednozna n jeho vzor. Je (az + b)=(cz + d) = w az + b = czw + dw z (a ; cw) = dw ; b odkud plyne
C CC
z = (dw ; b)=(;cw + a) pro w 6= a=c:
55
Je-li w = a=c, tj. a = cw, je a tedy a=c nem v vzor. To znamen , e f zobrazuje prost a spojit n f;d=cg na n fa=cg a inverzn k n mu je stejn ho tvaru. D le je lim f (z ) = a=c z!; lim f (z ) = 1: z!1 d=c
b dw ; b = (1=c) det a c d 6= 0
Dode nujeme-li proto f (1) = a=c a f (;d=c) = 1, dostaneme prost spojit zobrazen na a inverzn k n mu je d no p edpisem 8 (dw ; b)=(;cw + a) pro w 2 n fa=cg > < f ;1 (w) = > 1 pro w = a=c : ;d=c pro w = 1: Cvi en 17.1. Uka te, e pro line rn lomen funkce f a g je tak slo en funkce f g line rn lomen , a tedy mno ina line rn ch lomen ch funkc tvo grupu s operac (tj. tvo en slo en ch funkc ). Z ejm I. { IV. jsou speci ln p pady V. Naopak uka me, e ka d zobrazen V. se d napsat jako superpozice zobrazen t chto speci ln ch typ : pro c = 0 m me p mo zobrazen III, co je superpozice II. a I. pro c 6= 0 a f (z ) = (az + b)=(cz + d) je
C C
+ cb = a(cz + d) ; ad + cb = a + cb ; ad 1 : f (z ) = ccaz (cz + d) c(cz + d) c c cz + d Zavedeme-li z1 = f1 (z ) def = cz , z2 = f2 (z1 ) def = z1 + d, z3 = f3 (z2 ) def = 1=z2, def def z4 = f4(z3 ) = z3 (cb ; ad)=c, z5 = f5 (z4 ) = z4 + a=c (zde z1 z2 : : : jsou nov prom nn a nikoliv konkr tn hodnoty prom nn z ), pak dost v me f = f5 f4 f3 f2 f1 : To umo uje dokazovat n kter vlastnosti line rn ch lomen ch zobrazen pouze pro speci ln jednoduch typy I, II, IV. Ne sformulujeme v tu o vlastnostech line rn ch lomen ch zobrazen , zave me je t t i de nice:
56
De nice 17.6. Pro uspo danou tve ici a b c d 2 r zn ch prvk de nujeme jej dvojpom r p edpisem
;a d;a (a b c d) def =c c;b : d;b
navz jem
kde rozd ly, v nich je n kter z a b c d rovno 1 je t eba nahradit 1. Nap klad pro c = 1 je
; a lim c ~; a : d ; a (a b 1 d) = 1 : d ~!1 c d;b =c ~; b d ; b

co nazna uje rozumnost de nice v p pad , e jeden prvek ze tve ice je nevlastn . U ite nost tohoto pojmu uvid me nap klad ve tvrzen 4. v ty 17.1. d le. De nice 17.7. P mkou v rozum me mno inu tvaru fz 2 z = + t t 2 g f1gpro n jak 2 , 2 n f0g dan . Kru nic v rozum me mno inu v ech bod z 2 , spl uj c ch pro n jak dan sla z0 2 a R > 0, R 2 rovnost jz ; z0 j = R, co je ekvivalentn rovnosti (z ; z0 )(z ; z0 ) = R2 . P mky a kru nice v naz v me zobecn n mi kru nicemi .
C C C R C C
CC
Mo n nen na kodu znovu p ipomenout, e komplexn sla si zn zor ujeme v rovin jako body, jejich sou adnice jsou rovny re ln resp. imagin rn sti dan ho komplexn ho sla. Proto mno in , kterou jsme nazvali v t to de nici p mkou odpov d opravdu p mka, kter m po te n bod p (Re Im ) a je ur ena vektorem (Re Im ). Podobn d ky tomu, e jz ; z0 j = (Re z ; Re z0 )2 + (Im z ; Im z0 )2 , se mno ina, kterou jsme nazvali kru nic , zn zorn jako kru nice.
Pozn mka 17.5. P mka je tedy neomezen zobecn n kru nice nebo ekvivalentn zobecn n kru nice, proch zej c 1. Pozn mka 17.6. Geometricky je zn m , jak bod naz v me symetrick m (soum rn m) k dan mu bodu vzhledem k dan p mce. M sto p vlastku symetrick budeme tak pou vat p vlastku inverzn . P ipome me jen, e bod dan p mky pova ujeme za symetrick s m k sob vzhledem k t to p mce, speci ln 1 je symetrick samo k sob vzhledem k libovoln p mce. Uka me si, jak se vyj d symetrick bod pomoc
komplexn ch sel. M jme p mku z = + t, t 2 . Pro dan 2 ozna me bod k n mu symetrick podle t to p mky. P i zobrazen w = f (z ) = (z ; ) p mka p ejde na p mku w = j j2 t, t 2 (re lnou osu) a bod na ( ; ), bod na ( ; ). Proto e zobrazen f spo v v postupn m proveden posunut ,stejnolehlosti a oto en okolo po tku, jsou body ( ; ) a ( ; ) symetrick vzhledem k re ln ose, co ale znamen , e je jedno komplexn sdru en m k druh mu, tj. (+) a tedy ( ; )= ( ; )= ( ; )
57
De nice 17.8. Pro z0 2 a R > 0 (R 2 ) nech pro 2 n fz0g 2 spl uje ; z0 = ( ; z0 ) s > 0 a j ; z0jj ; z0 j = R2 :
Nech d le je z0 def = 1, 1 = z0 . Potom bod nazveme symetrick m nebo tak inverzn m k vzhledem ke kru nici jz ; z0 j = R a zobrazen f , de novan p edpisem f ( ) = symetri vzhledem ke kru nici nebo kruhovou inverz .11 Cvi en 17.2. Uka te, e plat : 1) pro 2 n fz0 g je v t to de nici rovno R2 =j ; z0 j2 , a tedy
= + ( ; ) = + 2 ( ; ):
R2 ( ; z ) = z + R2 = z0 + j ; 0 0 z0 j2 ( ; z0 )
( ; z0 )( ; z0 ) = R2 :
tj. (++) 2) je-li inverzn k , je inverzn k . 3) pro spl uj c j z ; z0j = R je = , pro j ; z0j > R (j ; z0 j < R) je j ; z0 j < R (j ; z0 j > R). (Viz obr zek 17.7.)
11 Z t to de nice plyne, e ka d bod t to kru nice je vzhledem k n symetrick s m k sob .
58
4) kruhov inverze f je prost spojit zobrazen na a f ;1 = f . 5) jsou-li d ny dv zobecn n kru nice, kter maj nejv e jeden spole n bod, pak existuje pr v jedna dvojice bod , , kter jsou navz jem inverzn (symetrick ) vzhledem k ob ma kru nic m. (V p pad , e tyto zobecn n kru nice maj spole n bod a, je to dvojice = a, = a, speci ln v p pad , e jde o dv rovnob n p mky, je a = 1. Jde-li o dv r zn soust edn kru nice, pak touto dvojic je jejich st ed a 1.)
X
C C
z R z0 z
Obr. 17.7
Pozor: kruhov inverze f (z ) nen line rn lomen zobrazen , ale f (z ) u je. Nap klad pro R = 1 a z0 = 0 je p slu n kruhov inverze d na p edpisem f (z ) = 1=z. P ev d 0 do 1, 1 do 0, 1 do 1. Ale jedin line rn lomen zobrazen , maj c tyto t i vlastnosti, je (doka te) g(z ) = 1=z . P i formulov n vlastnost line rn ch zobrazen uvid me znovu, e kru nice a p mky maj podobn vlastnosti. V t to souvislosti je zaj mav n sleduj c tvrzen . Lemma 17.1. Obecn rovnice p mky nebo kru nice v komplexn rovin m tvar () azz + bz + bz + c = 0 kde a c 2 , b 2 , ac < jbj2 . Pro a = 0 je to p mka, pro a 6= 0 to je kru nice.
R C
59
P itom bod je symetrick k bodu vzhledem ke zobecn n kru nici ( ) pr v kdy plat ( )
+ b + b + c = 0:
D kaz. 1) P mka. Uka me, e z = + t, t 2 plat tehdy a jen tehdy, plat -li (z ; ) ; (z ; ). Lev strana t to rovnosti je rovn (z ; ) ; (z ; ) = 2i Im (z ; ). Zm n n rovnost proto znamen , e (z ; ) 2 , co je ekvivalentn tomu, e (z ; )= = (z ; ) =j j2 2 , tj. z ; = t, t 2 . Uv me-li proto vzore ek (+) z pozn mky 17.6, sta dok zat jeho ekvivalenci s
R R
b +b +c=0
s b = =i, c = ;2 Re(b ), nebo tvrzen o rovnici p mky odtud dostaneme jako speci ln p pad s = = z . Vyd l me-li ale uveden vzore ek slem i a ozna me b = =i, dostaneme
b( ; ) = ( =i( ; ) = ;( =i)( ; ) = ;b( ; )

co jsme cht li dok zat. 2) Kru nice. Uv me-li vzore ek (++) ze cvi en 17.2. pro symetrick bod, je vid t (stejn jako to bylo pro p mku), e sta dok zat jeho ekvivalenci po adovan mu vzore ku ( ) (s a 6= 0). Provedeme-li ale nazna en n soben v (++), dostaneme ( ) s a = 1, b = ;z0, c = jz0 j2 ; R2 (je ac = jz0 j2 ; R2 < jbj2 ). M me-li naopak p ( ) (s a 6= 0), pak po vyd len a dostaneme (++) se z0 = ;b=a a R = jbj2 ; ac=jaj. Vlastnosti line rn lomen funkce shrneme do n sleduj c v ty: V ta 17.1. Line rn lomen funkce m n sleduj c vlastnosti: 1) Prost a spojit zobrazuje na . 2) Mno ina v ech line rn ch lomen ch funkc tvo grupu s operac skl d n zobrazen (tvo en slo en funkce). Tato grupa se ozna uje L( ). 3) Ka d line rn lomen zobrazen krom identick ho m nejv e dva pevn body, kter mohou splynout v jeden.12 12 P ipome me, e pevn m bodem zobrazen T naz v me takov prvek x 2 D , T
C C
pro kter je T (x) = x.
60
4) Ke ka d m dv ma uspo dan m trojic m z1 z2 z3 a w1 w2 w3 navz jem r zn ch prvk z (tj. zi 6= zj , wi 6= wj pro i 6= j ) existuje pr v jedno f 2 L( ),13 spl uj c f (zi ) = wi , i = 1 2 3. Toto zobrazen je d no explicitn p edpisem (17.4) neboli (17.4')
C C
w ; w2 w3 ; w2 z ; z2 z3 ; z2 w ; w1 : w3 ; w1 = z ; z1 : z3 ; z1 w ; w2 w3 ; w1 z ; z2 z3 ; z1 w ; w1 w3 ; w2 = z ; z1 z3 ; z2
kde w zna obraz f (z ) sla z a v p pad , e n kter zj nebo wj je rovno 1, je t eba nahradit rozd l, v n m se vyskytuje, jedni kou. 5) P ev d zobecn n kru nice na zobecn n kru nice, podrobn ji: jeli f (z ) = (az + b)=(cz + d), pak pro c = 0 p ev d kru nice na kru nice a p mky na p mky, pro c 6= 0 p ev d zobecn n kru nice, proch zej c bodem ;d=c na p mky a ostatn na kru nice. 6) P ev d jednu ze dvou oblast , na kter rozd luje rovinu zobecn n kru nice , na jednu ze dvou oblast , na kter rozd luje rovinu obraz ; kru nice , a zbylou z prvn ch dvou oblast na zbylou z druh ch dvou. K ur en kterou na kterou sta proto ur it obraz jednoho bodu, nele c ho na , anebo u t n sleduj c ho pravidla: jestli e f zobrazuje body zi 2 na body wi = f (zi ) 2 ;, i = 1 2 3, pak f zobrazuje oblast le c vlevo p i pohybu po od z1 p es z2 k z3 na oblast, kter le vlevo p i pohybu po ; od w1 p es w2 k w3 . 7) Zachov v dvojpom r. 8) Zachov v symetrii bod vzhledem k zobecn n m kru nic m. D kaz. 1) jsme dok zali v e. 2) viz cvi en 17.1. 3) Pro c = 6 0 plat
az + b = z , az + b ; cz2 ; dz = 0 cz + d co je kvadratick rovnice, kter m dva (mo n spl vaj c ) ko eny. Je-li c = 0, a ~ = a=d, ~ b = b=d, m pro a ~ 6= 1 rovnice a ~z + ~ b = z jedin e en v C , a to ~ b=(1 ; a ~) a tak 1 pro a ~ = 1, ~ b 6= 0 m pouze e en 1 ("dvojn sobn ") v p pad a ~ = 1,
13 P ipome me, e koe cienty f jsou ur eny jednozna n a na n sobek nenulov m slem.
61
~ b = 0 jde o identick zobrazen { e en m je ka d z 2 C . 4) Sestrojme zobrazen f1 2 L(C ), kter spl uje f1 (z1 ) = 1, f1 (z2 ) = 0, f1 (z3 ) = 1. Uva me nejd ve z1 z2 z3 2 C . Pak z ; z2 f~(z) = z ; z1 spl uje prvn dv podm nky pro ka d 6= 0 ke spln n t et sta volit = (z3 ; z1 )=(z3 ; z2 ). Hledan zobrazen m proto tvar
; z2 z3 ; z 1 f1 (z) = z z ; z1 z3 ; z 2 : Vol me-li pro wi 2 C , i = 1 2 3 ; w2 w3 ; w1 f2 (w) = w w ; w1 w3 ; w2

;1 f1 m po adovanou (kter zobrazuje w1 w2 w3 postupn na 1, 0, 1), pak f = f2 vlastnost. P pady, kdy n kter zj nebo wk je rovno 1 se ov uj p mo: uka me nap klad, e pro z1 = 1 m zobrazen dan p edpisem 1 w ; w2 w3 ; w1 z ; z2 w ; w1 w3 ; w2 = 1 z3 ; z2
(co je (17.4') s uveden m nahrazen m), m po adovan vlastnosti: pro w = w1 a z = 1 jsou ob strany rovn 1, pro w = w2 a z = z2 jsou ob strany rovny 0 a pro w = w3 , z = z3 jsou ob strany rovn 1. Jednozna nost plyne z 3): jsou-li h1 , 1 h m t i h2 takov , e hi (zj ) = wj , i = 1 2, j = 1 2 3, pak zobrazen h = h; 1 2 pevn body a je podle 3) rovn identick mu zobrazen . Potom ale je h1 = h2 . 5) sta (jak jsme se u zm nili v e) dok zat pro speci ln zobrazen tvaru I., II. a IV. V posledn m p pad sta rovnici zobecn n kru nice
Azz + Bz + Bz + C = 0
vyd lit zz dostaneme 1 +B1 +C1 1 = 0 A+Bz z zz
co znamen , e pro z spl uj c prvn rovnici w = 1=z spl uje druhou, co je op t rovnice zobecn n kru nice. Pro zobrazen typu I. resp. II. je tvrzen z ejm , nebo v prvn m p pad jde o posunut a ve druh m o superpozici oto en a stejnolehlosti.14 Podrobn j tvrzen plyne z toho, e zobrazen f (z ) = (az + b)=(cz + d) pro c = 0 p ev d 1 do 1, pro c 6= 0 p ev d do 1 bod ;d=c.
14 Je mo n tak pro zobrazen f (z ) = z + typu III. vyj d it z z rovnice w = z + , tj. z = (w ; )= , toto vyj d en z dosadit do rovnice zobecn n kru nice a ov it, e pro w dostaneme op t rovnici zobecn n kru nice.
62
6) K d kazu vyu ijeme toho, e line rn lomen zobrazen je spojit prost zobrazen C na C , kter zobrazuje zobecn n kru nice na zobecn n kru nice a stejn vlastnosti m zobrazen k n mu inverzn . Nech je dan zobecn n kru nice a ; jej obraz p i dan m f 2 L(C ). Nech g1 a g2 resp. G1 a G2 jsou oblasti, na kter rozd luje rovinu resp. ; (jsou to bu poloroviny nebo vnit ek a vn j ek p slu n kru nice). Jsou-li z1 2 g1 a z2 2 g2 , pak jejich obrazy w1 = f (z1 ) a w2 = f (z2 ) nemohou b t na ;, nebo z1 a z2 nejsou na , a tedy musej b t v n kter z oblast G1 , G2 . Uka me, e nemohou b t ve stejn . Kdyby toti byly oba nap klad v G1 , pak by bylo mo n je spojit se kou , kter cel le v G1 (a nem tedy dn spole n bod s ;). Vzor t to se ky (je to op t se ka nebo kruhov oblouk) spojuje body z1 a z2 a neobsahuje body z (nebo neobsahuje body z ;), co nen mo n (nebo z1 2 g1 , z2 2 g2 ). To ov em znamen (d ky A ) B , non B ) non A), e vzory prvk ze stejn z oblast G1 G2 mus b t ve stejn z oblast g1 g2 . U ijeme-li tohoto na inverzn zobrazen f ;1 , dost v me, e obrazy prvk ze stejn z g1 g2 mus b t ve stejn z G1 G2 . Zvol me-li proto v g1 n jak prvek z1 a ozna me G1 tu, v n le w1 = f (z1 ), zobrazuje f g1 na G1 , a tedy i g2 na G2 . Jsou-li nyn z1 z2 z3 t i r zn body na a wi = f (zi ) 2 ;, i = 1 2 3, pak existuje se ka , kter za n v z2 , je kolm ke a le (krom bodu z2 ) v t z oblast g1 , g2 , kter le vlevo od (p i prob h n od z1 p es z2 k z3 ). Nech je to nap klad g1 . Pak obraz se ky bude (krom bodu w2 ) le et v t z oblast G1 , G2 , kter le vlevo od ;, nebo (jak uvid me v n sleduj c m odd lu) line rn lomen zobrazen zachov v hly k ivek. (Viz obr zek 17.8, na n m je pro jednoduchost zobrazen p pad, kdy i ; jsou p mky a je se ka.) Potom ale podle p edchoz ho se cel oblast g1 zobraz na tu z G1 , G2 , kter le vlevo od ;.
X
g1
;
z3 z2
w1 w2
f g1
( )
z1
w3
X
Obr. 17.8
7) plyne z 4) n sledovn : jsou-li z1 z2 z3 z navz jem r zn sla, pak prav strana v (17.4) je pr v dvojpom r (z2 z1 z z3 ). Je-li proto f 2 L(C ) takov , e wi = f (zi ), i = 1 2 3, w = f (z), pak lev strana v (17.4) je pr v dvojpom r (w2 w1 w w3 ). 8) D kaz je prakticky stejn , jako d kaz 5). Pro zobrazen tvaru IV. sta vyd lit rovnost A +B +B +C = 0
17.4. Z KLADN FUNKCE KOMPLEXN PROM NN kter vyjad uje symetrii bod slem . Dostaneme a vzhledem k zobecn n kru nici Azz + Bz + Bz + C = 0
63
A+B1 +B 1 +C 1 1 = 0
co vyjad uje symetrii bod 1= a 1= vzhledem k zobecn n kru nici A + Bz + Bz + Czz = 0: Pro zobrazen typ I. a II. je po adovan tvrzen ze stejn ch d vod jako p i d kazu 5) z ejm .
Bod ;b=a zobrazuje do 0, bod ;d=c do 1 a a=c je bod, do kter ho zobrazuje 1. To plat i v p pad , je-li a nebo c rovno 0 (s konvenc =0 = 1 pro 6= 0). Pozn mka 17.8. Nech z1 a z2 jsou dva r zn prvky z . Pak obecn tvar line rn ho lomen ho zobrazen f , kter zobrazuje z1 do 1 a z2 do 0 m tvar ; z2 f (z ) = z z ; z1 kde 2 nf0g (s konvenc , e rozd ly, v nich je form ln 1 se nahrazuj 1). Vezmeme-li toti pro f maj c uvedenou vlastnost pevn z3 2 takov , e z3 6= z1, z3 6= z2 a polo me-li w3 = f (z3) (w3 je z n f0g d ky prostot f ), dostaneme ze (17.4) s w1 = 1, w2 = 0
Pozn mka 17.7. Stoj za to si uv domit v znam koe cient a b c d line rn ho lomen ho zobrazen az + b : f (z ) = cz +d
s = w3 (z3 ; z1)=(z3 ; z2) 6= 0 (op t s konvenc , e rozd ly, obsahuj c 1 nahrazujeme 1). To je z ejm , jestli e ani jedno ze z1 , z2 nen 1. pak je rovno f (1). V p padech, kdy jedno ze z1 , z2 je rovno 1, je to t eba ov it p mo. V t chto p padech pak nen pravda, e = f (1). Naopak ka d zobrazen uveden ho tvaru m po adovan vlastnosti, co je op t z ejm v p pad , e z1 z2 2 , kdy tak plat = f (1). Je-li jedno ze z1, z2 rovno 1, pak je to op t t eba ov it p mo, p i em neplat vyj d en jako f (1). Prove te v e podrobn za cvi en . Uka me si n kolik p klad .
z ; z2 f (z ) = w = z ; z1
C C
64
P klad 17.2. Najd me f 2 L( ), kter zobrazuje horn polorovinu (Im z > 0) na vnit ek kruhu o polom ru R se st edem v po tku a nav c takov , e dan bod t to poloroviny zobrazuje do st edu tohoto kruhu, tj. do po tku. e en . 1) P edn je f ( ) = 0. 2) Bod , symetrick k vzhledem k re ln ose, p ejde do bodu, symetrick ho k 0 vzhledem k p edepsan kru nici, tj. do 1: f ( ) = 1. Podle p edchoz pozn mky je proto
kde = f (1). Proto e f (1) je na uveden kru nici, je rovno Rei' pro n jak ' 2 , tj. ; : f (z ) = Rei' z z; Zobrazen je tedy ur eno s p esnost na oto en okolo po tku. 3) Pro jednozna nost je mo n nap klad je t p edepsat bod x0 2 , kter se zobraz do bodu R na re ln ose. To d a tedy
; f (z ) = z z;
x0 ; R = f (x0 ) = x 0;
0; tj. = R x x0 ;
0; z; f (z ) = R x x0 ; z ; : (Zobrazen , kter do bodu R p ev d 1, tj. = R, dostaneme odtud form ln pro x0 = 1.) Jinou podm nkou jednozna nosti by byl po adavek f 0 ( ) > 0, kde 0 f je derivace funkce f (viz n sleduj c odd l 17.5, v n m ten najde
vysv tlen i n sleduj c ch vah). Geometrick v znam tohoto po adavku je, e te ny ke k ivk m proch zej c m bodem (v tomto bod ) jsou rovnob n s te nami k jejich obraz m v po tku, p esn ji v bod nedoch z k oto en : je-li = + i , > 0, pak je
f 0( ) =
z; z;
odkud plyne, e je ryze imagin rn s Im > 0, tj. = iR. P slu n zobrazen pak je f (z ) = iR(z ; )=(z ; ).
0 ; = (z ; )2 jz= = ; = 2i > 0 jz =
65
jeho st edu. e en . Uva me nejd ve 6= 0. 1) Je f ( ) = 0. 2) Je-li symetrick bod k vzhledem ke kru nici jz j = R, tj. z = R2 = , pak mus b t f ( ) = 1 (1 je bod symetrick k 0 vzhledem k t to kru nici). Zobrazen m proto tvar
P klad 17.3. Pomoc line rn ho lomen ho zobrazen zobrazte kruh jz j < R na sebe tak, aby dan bod z vnit ku tohoto kruhu p e el do
; f (z ) = zz;
z; =; z; = z; : = z; R2 = R2 ; z R2 ; z
Pro libovoln toto zobrazen p ev d do 0, do 1 a kru nici jz j = R na kru nici, kter mus m t st ed v 0, nebo body 0 a 1 mus b t vzhledem k n symetrick . Pro jej polom r mus platit
jR ; j = j j : = jf (R)j = j j jR ; jR R
Aby bylo = R, mus me vz t j j = R2 , a tedy = R2 ei' , ' 2 . Zobrazen je op t ur eno a na oto en okolo po tku a m tedy tvar
; f (z ) = R2 ei' Rz 2; z '2 : Je-li = 0, je = 1, zobrazen f m tvar f (z ) = z , a proto e j jR = jf (R)j = R je j j = 1, = ei' , ' 2 . Uk zali jsme tedy, e obecn tvar line rn ho lomen ho zobrazen , p ev d j c ho kruh jz j < R
na sebe a po tek na po tek je oto en okolo po tku
f (z ) = ei' z z 2
se st edem v po tku.
Cvi en 17.3. V p kladu 17.3. ur ete f nav c takov , e bu pro zadan a, jaj = R, je f (a) = R, anebo f 0 ( ) > 0. P klad 17.4. Ur ete f 2 L( ), zobrazuj c polorovinu Im z > 0 s vy znut m kruhem jz ; i j R, > R > 0 na koncentrick mezikru
R C R
'2 :
66
e en . Najdeme dvojici bod , navz jem symetrick ch jak vzhledem ke kru nici, tak vzhledem k re ln ose. Tato dvojice mus le et jednak na kolmici k t to ose, tak na polop mce, vych zej c ze st edu tohoto kruhu. Takov polop mky, kter jsou z rove kolm k re ln ose, jsou dv . P itom je z ejm , e spole n dvojice symetrick ch bod nem e le et na "horn " z nich. Hledejme ji tedy na "doln ", tj. hled me takov y, > y > ; R, aby body = iy a = ;iy m ly uvedenou vlastnost. Podm nka symetrie vzhledem ke kru nici d pro y rovnici R2 = ( ; y)( + y) p p 2 ; R2 vyhovuje pod2 ; R2 . Z nich pr v kter m dv e en : m nce > y > ; R. P esv d ete se p mo, e plat p (17.6) > 2 ; R2 > ; R: p Body = i 2 ; R2 a jsou tedy navz jem symetrick vzhledem ke kru nici jz ; i j = R a vzhledem k re ln ose. Proto pro ka d 6= 0 zobrazen z; f (z ) = z ; zobrazuje do 0 a do 1 a body 0 a 1 mus b t symetrick vzhledem k obraz m jak kru nice jz ; i j = R, tak re ln osy. Proto tyto obrazy (jsou to kru nice) mus m t st ed v po tku. Pro jejich polom ry 1 a 2 plat p 2 ; R2 ; ( ; R) z ; =j j p 2 2 1 = jf (i( ; R))j = j j z ; ;R + ;R jz=i( ;R) =j j 2 = jf (0)j = j j odkud plyne 2 > 1 . Nakonec by sta ilo uk zat, e nap klad bod i( ; R)=2 se zobraz do zkonstruovan ho mezikru . Jednodu je uk zat, e vn j ek kruhu jz ; i j < R se zobraz na vn j ek kruhu jwj < 1 { to plyne z toho, e nap klad po tek se zobraz do jeho vn j ku, nebo jf (0)j = 2 > 1 , a polorovina Im z > 0 se zobraz na vnit ek kruhu jwj < 2 { to plyne nap klad z toho, e bod se zobraz do 0. Po adovan zobrazen je ur eno s p esnost na nenulov faktor . K jednozna nosti je mo n d le p edepsat "vn j " polom r mezikru 2 = j j a n jakou podm nku, jednozna n ur uj c oto en okolo po tku, tj. Arg .
67
Cvi en 17.4. Podobn m zp sobem jako v p kladu 17.4. zobrazte excentrick mezikru na koncentrick se st edem v po tku. (Zobrazen je ur eno s p esnost na multiplikativn konstantu.) Cvi en 17.5. Najd te obecn tvar line rn ho lomen ho zobrazen , kter zobrazuje polorovinu Im z > 0 na sebe. N vod. Uka te nejd ve, e f 2 L( ) zobrazuje re lnou osu na sebe tehdy a jen tehdy, d -li se zapsat ve tvaru (az + b)=(cz + d) s a b c d 2 . Potom uka te, e zobrazuje polorovinu Im z > 0 na sebe pr v kdy je
b det a c d > 0:
VI.
f je z ejm spojit na a zobrazuje po tek z = 0 na sebe. Abychom si o n ud lali dobrou p edstavu, je nejvhodn j u t goniometrick ho z pisu komplexn ho sla: pro z = rei' je z 2 = r2 ei2' , tj.
(posledn rovnost je ov em symbolick { viz (17.3) v e). z 2 proto dostaneme tak, e paprsek p' = fz ' 2 Arg z g oto me o hel ' a na vznikl m paprsku p2' odlo me od po tku se ku d lky jz j2 . Viz obr zek 17.10. vlevo, kde z podobnosti troj heln k 0cd a 0zz 2 plyne, e d lka se ky 0z 2 je rovna jz j2 .
X
f (z ) = z 2 z 2 :
jz 2j = jz j2 Arg z 2 = 2 Arg z
p2' z2 d ' cz '

1
p' S1 Sr
Sr 2
X
Obr. 17.10
68
D le f zobrazuje paprsek p' na paprsek p2' , kru nici Sr (0) se st edem 0 a polom rem r > 0 na kru nici Sr2 (0) (tj. S1 (0) na sebe, Sr (0) zv t uje pro r > 1 a zmen uje pro r < 1) { viz obr zek 17.10. vpravo. Obrazy poloroviny Im z 0 bez z porn re ln poloosy ji prost zapln celou rovinu, stejn je tomu v p pad poloroviny Im z 0 bez kladn re ln poloosy. Obrazem poloroviny Im z > 0 (Im z < 0) je cel rovina bez nez porn (nekladn ) re ln poloosy. Analogick situace je v p pad libovoln poloroviny, jej hrani n p mka proch z po tkem. hel fz arg z 2 ('0 '1 )g p ev d na dvojn sobn hel fz arg z 2 (2'0 2'1 )g (0 '0 < '1 ). f zobrazuje na a ka d sv hodnoty s v jimkou 0 nab v dvakr t: nech w = ei , > 0. Najd me v echna z 2 , pro n je z 2 = w. Zap p eme-li takov z ve tvaru z = rei' , pak je r2 ei2' = ei , a tedy r= (kladn odmocnina z kladn ho sla { toto ozna en budeme dodr ovat v ude d le). D le je pro k 2
CC
2' = + 2k
' = =2 + k z = p ei( =2+k ) :
D ky 2 -periodi nosti eit to d v pr v dv r zn hodnoty
z1 = p ei =2 z2 = p ei =2 ei
a proto e je ei = ;1, je z2 = ;z1 . M me proto zhruba jeden vzor v horn polorovin a jeden v doln , pro z > 0 jeden kladn a jeden pz) a pro z porn ( z < 0 jeden v horn polorovin a jeden v doln : p i jz j. V teorii re ln ch funkc re ln prom nn (viz KI]) se pomoc funkce x2 de novala funkce px jako inverzn funkce k funkci x2 z en na interval (0 1) jej prostoty. Budeme i nyn postupovat podobn s t m rozd lem, e budeme uva ovat "celou" inverzn funkci { pochopiteln u mnohozna nou . (Hlub d vody pro to viz odd l o analytick m prodluov n d le.) De nice 17.9. Nech f je (jednozna n ) funkce, zobrazuj c mno inu P na mno inu Q. Inverzn funkc f ;1 k f nazveme funkci (obecn mnohozna nou) de novanou p edpisem
f ;1 (w) = fz z 2 P f (z ) = wg w 2 Q:
69
Pozn mka 17.9. P mo z de nice plyne platnost identity
f (f ;1 (w)) = w w 2 Q
tj. f f ;1 je identick zobrazen IQ Q na Q. Obecn u nen pravda, e f ;1 f = IP , u z toho d vodu, e napravo je funkce jednozna n a nalevo obecn mnohozna n . P m potvrzen toho uvid me d le.15 VII.
f (z ) = z 1=2 z 2 : z 2 . Podle p edchoz ho je pro z = 0 z 1=2 = 0, zat mco pro z 6= 0 m me

dv hodnoty (zhruba jednu v horn polorovin a jednu v doln ): Tato funkce je de nov na jako mnohozna n inverzn funkce k funkci
prei'=2 prei('=2+ ) = ;prei'=2 z = rei' r > 0 ' 2 h0 2 ):
'0 2 klademe
Jednozna n v tve t to funkce dostaneme nap klad takto: pro pevn
f'0 (z ) = rei'=2 pro z = rei' r > 0 ' 2 h'0 '0 + 2 ) f'0 (0) = 0: f'0 +4 .) Ka d takov v tev zobrazuje na "polo-
(Z ejm plat f'0 rovinu"
fw w = Rei R > 0
Nen v ak nap spojit : na paprsku fz z =prei'0 r > 0g m pz jedn strany limitu rei'0 =2 a z druh strany limitu rei('0 =2+ ) = ; rei'0 =2 . Abychom dostali nav c spojit v tve, mus me de ni n obor je t z it o uveden paprsek, ast ji i o nulu. P itom se p slu n zmen i obor hodnot, v posledn m p pad na polorovinu fw w = Rei R > 0 2 ('0 =2 '0=2 + )g.
15
2 h'0 =2 '0 =2 + g f0g:
za pozn mkou 17.10.
70
Z hlediska de ni n ho oboru se jsme mohli p i volb '0 omezit na interval h0 2 ), nikoliv v ak z hlediska sestrojen ch v tv . K tomu by bylo nutn (jak ji bylo nazna eno v e) br t '0 2 h0 4 ). Pro '0 2 h0 2 ) plat f'0 +2 ;f'0 . V imn te si tak , e hodnoty funkc f'0 a f'0+2 u vy erpaj v echny hodnoty mnohozna n funkce z 1=2 . Stoj za to si tak uv domit, e na paprsku ' = '0 tyto funkce na sebe navazuj , tj. lim f (rei' ) = '!'lim f'0+2 (rei' ) = '!'0 +2 ;0 '0 0 +2 +0 p p = rei('0 =2+ ) = ; rei'0 =2 : Uveden jednozna n v tve z 1=2 p ev d j kru nice (bez bodu) se st edem v po tku na polokru nice se st edem v po tku, paprsky vych zej c z po tku na paprsky vych zej c z po tku, kl n s vrcholem v potku na "polovi n " kl n. Pozn mka 17.10. p Absolutn hodnota z1=2 je jednozna n spojit funkce na rovn jz j. Hlavn hodnotou odmocniny nej ast ji rozum me f0 nebo f; resp. jimi generovan spojit v tve. Ob d vaj pro z re ln kladn kladnou odmocninu ze z prvn je spojit na bez nez porn re ln poloosy, druh na bez nekladn re ln poloosy.16 Na p kladu t to funkce tak vid me neplatnost druh identity z pozn mky 17.9: je f0 ((;1)2 ) = 1 6= ;1, f2 ((1)2 ) = ;1 6= 1. Uka me si jeden jednoduch , ale mo n p ekvapiv p klad na pou it funkc z 2 a z 1=2 : P klad 17.4a. M me prost zobrazit polorovinu Im z > 0 bez se ky fz z = iy y 2 (0 1ig na imagin rn ose na polorovinu Im w > 0. e en . Funkce z1 = g1(z ) def = z 2 zobrazuje zadanou mno inu na bez polop mky fIm z1 = 0 Re z1 ;1g na re ln ose. Funkce z2 = g2(z1 ) def = z1 + 1 zobrazuje tuto mno inu na bez nez porn re ln 1=2 (bereme prvn z v e uvedepoloosy. Nakonec funkce w = g3 (z2 ) def = z2 n ch hlavn ch hodnot odmocniny, tj. f0 ) zobrazuje posledn jmenovanou mno inu na po adovanou mno inu Im w > 0. Hledan zobrazen m tedy tvar w = (g3 g2 g1 )(z ) = (z 2 + 1)1=2 . 16 Na po ta ch je obvykle zabudov na v tev s ' 2 (; i v z = jzjei'.
71
VIa., VIIa.
z n z 1=n n 2 : Podobn lze rozebrat funkce z n a inverzn k nim z 1=n pro n 2 . z 1=n m pro ka d z 6= 0 n r zn ch hodnot, a tedy pot ebujeme k jejich zachycen n r zn ch spojit ch jednozna n ch v tv , nap klad fk (z ) = n rei('+2k )=n k = 0 1 : : : n ; 1 pro z = rei' , ' 2 ('0 '0 + 2 ).17
VIII.
f (z ) = ez z 2 :
P ipome me, e tuto funkci jsme si de novali v KI] pomoc re ln ch funkc re ln prom nn ex, sin x a cos x, x 2 takto:
ez def = eRe z (cos(Im z ) + i sin(Im z )) z 2 :

Pro takto de novanou funkci jsme v KI] dok zali na z klad vlastnost ex, sin x a cos x s x 2 platnost
ez1 +z2 = ez1 ez2 z1 z2 2 :
Vzhledem k vyj me n mu postaven t to funkce a tak proto, abychom se vyhnuli dvojzna nostem v ozna en (viz body X. a Xa. d le), by bylo asi rozumn (jak to mnoz auto i d laj ) zav st pro ni zvl tn ozna en , nap klad exp(z ). (U vaj se i jin P zp soby zaveden t to funkce, nap klad jako soun et mocninn ady 1 n=0 z =n! pro z 2 . Ka d ze zp sob m sv p ednosti a nedostatky.) Uve me dal z kladn vlastnosti t to funkce: 1) f (z ) je 2 i -periodick , tj.
f (z + 2k i) = f (z ) z 2
17
Op t je na po ta ch zabudov na v tev s ' 2 (;
C Z
i.
k2 :
72
Odtud plyne, e pro ka d polouzav en p s qy0 def = fz Im z 2 hy0 y0 + def 2 )g resp. q ~y0 = fz Im z 2 (y0 y0 + 2 ig, y0 2 je 2) ez 6= 0, z 2 , nebo ex = 6 0, cos2 y + sin2 y = 1 pro x y 2 . 3) Plat Rf = f ( ) = n f0g: Abychom to uk zali, zkoumejme, pro jak z 2 je pro dan w 2 , w 6= 0, ez = w. Je-li w = Rei , R > 0, 2 , m me pro takov z
f ( ) = f (qy0 ) = f (~ qy0 ):
Rei = eRe z ei Im z
C C C R
tj. eRe z = R , Re z = ln R = ln jwj a Im z = +2k , a tedy symbolicky
z = ln jwj + i Arg w:
(Zde i d le zna me ln r re ln logaritmus kladn ho sla r - pokud nebude e eno jinak.) T m jsme jak dok zali po adovan , tak na li v echny vzory. Proto e v ka d m intervalu hy0 y0 + 2 ) resp. (y0 y0 + 2 i le pr v jeden argument sla w, le v ka d m p su qy0 resp. q ~y0 pr v jedno z , pro n je ez = w. To znamen , e ez je na ka d m takov m p su prost a zobrazuje jej na n f0g. Nakonec si uve me, jak zobrazen roviny do sebe tato funkce generuje. Prov te v e podrobn a kreslete si obr zky. 1) P mky Re z = konst. = c zobrazuje na kru nice jwj = konst. = ec. Pro c = 0 je to jednotkov kru nice, pro c > 0 (c < 0) je to kru nice s polom rem v t m (men m) ne 1. (Bod c na re ln ose se zobraz do bodu ec na re ln ose, speci ln po tek do bodu 1 na re ln ose.) 2) P mky Im z = konst. = d na paprsky w = Reid , R > 0, speci ln pro d = 0 dost v me kladnou re lnou poloosu. Polop mky Im z = d, Re z < 0 (Re z 0) na se ku (otev enou) d lky 1 na tomto paprsku, po naje z po tku (zbytek tohoto paprsku). 3) Otev en p s Im z 2 (0 2 ) na bez nez porn re ln poloosy. 4) Polop s Im z 2 (0 2 ), Re z < 0 (Re z > 0) na vnit ek (vn j ek) jednotkov ho kruhu bez nez porn re ln poloosy.
73
5) P s Im z 2 (0 ) (Im z 2 (; 0)) na horn (doln ) polorovinu. 6) P s Re z 2 (a b) na mezikru ea < jwj < eb , obd ln k Re z 2 (a b), Im z 2 (0 2 ) na toto mezikru bez intervalu (ea eb ) na re ln ose. IX.
f (z ) = Ln z z 2 z 6= 0: Analogicky jako jsme de novali ln x jako inverzn funkci k ex v , de nujeme nyn (jako z 1=2 k z 2 ) funkci Ln z jako mnohozna nou inverzn funkci k funkci ez . V VIII. jsme na li k dan mu w 2 n f0g v echna z 2 , pro n je ez = w: tato z maj tvar ln jwj + i Arg w. Proto
de nujeme Ln z def = ln jz j + i Arg z z 2 n f0g: Pro ka d nenulov z 2 Ln z nab v tedy spo etn mnoha hodnot, kter se navz jem li o i2k , k 2 . P itom Re(Ln z ) = ln jz j je spojit jednozna n funkce na n f0g. (Spojit ) jednozna n v tve logaritmu dostaneme tak, e vezmeme (spojit ) jednozna n v tve argumentu. Nejd le it j jsou18 a) ln z = ln jz j + i' z = rei' ' 2 (0 2 ) r > 0 b) ln z = ln jz j + i' z = rei' ' 2 (; ) r > 0 kter tak naz v me hlavn mi hodnotami logaritmu. Druh z t chto v tv 19 nab v pro ' = 0 hodnoty ln z (re ln logaritmus kladn ho sla), prvn se k t to hodnot bl pro ' ! 0 + 0 a pro ' ! 2 ; 0 dost v me v limit nav c i2 . Obecn j tvar spojit ch jednozna n ch v tv logaritmu je ln z = ln jz j + i' z = rei' ' 2 ('0 '0 + 2 ) r > 0 '0 2 : Podobn jako u odmocniny si stoj za to uv domit, e v tve s '0 = 2k , k 2 (spolu s jejich limitami shora nebo zdola na kladn re ln
19 Tato v tev - dokonce s ' 2 (; mech pro po ta e.
C Z C
sla.
18
Nalevo ln zna jednozna nou v tev Ln, napravo re ln logaritmus kladn ho
i - je zabudov na v matematick ch progra-
74
poloose ) ji vy erpaj v echny hodnoty mnohozna n funkce Ln z a e v tve s '0 = 2k a s '0 = 2(k + 1) , k 2 , na sebe navazuj na kladn re ln poloose. P edstavu o zobrazen ch, generovan ch funkc Ln z (p esn ji jej mi jednozna n mi v tvemi) dostaneme na z klad v sledk pro exponenci ln funkci, nap klad uveden hlavn v tve zobrazuj kru nice jz j = konst. (bez jednoho bodu) na se ky rovnob n s imagin rn osou, paprsky arg z = konst. na p mky, rovnob n s re lnou osou. Pro re ln logaritmus kladn ch sel plat ln(ab) = ln a + ln b a b > 0: Nyn bude situace slo it j : rovnost Ln( ) = Ln + Ln
2 n f0g
plat v n sleduj c m smyslu: v echny hodnoty Ln( ) dostaneme tak, e vezmeme v echny sou ty ka d hodnoty Ln s ka dou hodnotou Ln . Pro zvolenou jednozna nou v tev logaritmu rovnost ln( ) = ln + ln obecn neplat , ale plat pouze ln( ) = ln + ln + i2k kde k je vhodn cel slo, z visej c na , a vybran v tvi. X.
f (z ) = z z 2 n f0g
Tuto obecnou mocninnou funkci m eme de novat p edpisem kde pravou stranu ch peme p irozen jako mnohozna nou funkci, kter ka d mu z 2 nf0g p i azuje mno inu fe h h 2 Ln z g. Jej jednozna n
z def =e
Ln z
z 2 n f0g
2 : 2
75
(jednozna n spojit ) v tve dostaneme nap klad volbou jednozna n ch (jednozna n ch spojit ch) v tv logaritmu20 (a tedy vlastn argumentu). Tento obecn postup m sv p ednosti i nedostatky. V n kter ch p padech vede ke "zmen en " de ni n ho oboru: nap klad pro = 2 a prvn hlavn hodnotu logaritmu dostaneme sice pro z = rei'
e ln z = e2 ln z = e2(ln r+i') = eln r2 ei2' = r2 ei2' = z 2

ale form ln jen pro z nepat c nez porn re ln ose. Nesm n s tak zarazit, e nap klad v raz e1=2 m eme ch pat jako hodnotu jednozna n funkce ez pro z = 1=2, ale tak jako hodnotu (hodnoty) funkce z 1=2 v bod z = e, co p ipou t i v znam ;e1=2. Na druh stran pro n kter speci ln dostaneme p es form ln nejednozna nost v de nici jednozna nou funkci. mluva. Pro z1 2 budeme pod ez1 rozum t hodnotu jednozna n funkce ez v bod z1, pokud nebude e eno jinak. Proto e je Ln z = ln jz j + i Arg z , m me
(17.7)
= e(Re ln jzj;Im Arg z) ei(Im ln jzj+Re Arg z) :
z =e
Ln z
=e
ln jzj ei Arg z
a) re ln . V tomto p pad se (17.7) redukuje na
e ln jzj ei
Arg z
= jz j ei
Arg z
a tedy absolutn hodnota funkce z je jednozna n funkce rovn jz j (re ln mocnina kladn ho sla) a nejednozna nost m e zp sobit pouze faktor ei Arg z . Nej ast ji pou van spojit jednozna n v tve t to funkce jsou z = r ei ' z = rei' r > 0 ' 2 ('0 '0 + 2 ) kde '0 je z h0 2 ). b) = n 2 .
20 V matematick ch programech pro po ta e je zabudov na v tev, generovan v tv logaritmu z p edchoz pozn mky pod arou.
76
Pro z = rei' , r > 0 dost v me (k 2 ) tj. jednozna nou funkci. c) = 1=n, n 2 . Pro z = rei' , r > 0, ' 2 h0 2 ) dost v me hodnoty
rn ein('+2k ) = rn ein' = z n
jz j1=n ei('+2k
)=n
k2
mezi nimi je pr v n r zn ch s k = 0 1 : : : n ; 1. Do li jsme tedy k funkc m z bodu VIIa., kde jsme je zkonstruovali jako inverzn k z n (op t pouze pro z 6= 0). Stoj mo n za to si1tak uv domit, e je-li ln z spojit jednozna n ln z je spojit jednozna n v tev mnohozna n v tev logaritmu, pak e n 1 =n funkce z z odd lu VIIa.: je toti
1 ln z n 1 ln z 1 ln z 1 ln z (e n ) = en en : : : en = eln z = z
kde jsme u ili toho, e podle de nice logaritmu je pro ka dou spojitou jednozna nou v tev ln z logaritmu (viz Pozn mka 17.9. v e) eln z = z . Cvi en 17.6. Nech pro k = 0 1 : : : n ; 1 jsou fk (z) resp. gk (z) spojit jednozna n v tve funkce z 1=n , dan p edpisem
r1=n ei'=n ei2k =n

pro z = rei' , ' 2 (0 2 ) resp. ' 2 (; ). Uka te, e plat a) fk (z ) = gk (z ) pro Im z > 0, b) fk (z ) 6= gk (z ) pro Im z < 0, c) fk (z ) = gk+1 (z ) pro Im z < 0. Pozn mka 17.11. Komplexn mocnina nenulov ho komplexn ho sla je, jak je vid t z v e uveden ho, de nov na nejednozna n (pokud nen mocnitel cel ). P itom v p pad komplexn ho (tj. ne re ln ho) mocnitele je nejednozna nost i v absolutn hodnot : uka te nap klad, e ii = e; =2+2k , k 2 . Omezme se jen na re ln mocnitele a rozmysleme si, v jak m smyslu z st vaj v platnosti t i z kony kladn re ln mocniny kladn ho sla, tj. 1) z z = z + , 2) z1 z2 = (z1 z2 ) , 3) (z ) = z = (z ) .
77
1) Rovnost z z = z + z st v v platnosti, bereme-li ve v ech t ech v razech z , z , z + stejn v tve, tj. stejn v tve Ln z resp. Arg z (speci ln za stejn ch p edpoklad odtud dost v me z ; = 1=z ) a nemus platit, bereme-li r zn . Nap klad pro z = ;1, = = 1=2 bereme-li prvn v tve odmocniny (tj. f0 z bodu VII. v e), m me (;1)1=2 (;1)1=2 = i:i = ;1, (;1)1=2+1=2 = (;1)1 = ;1, podobn bereme-li druh v tve (tj. f2 ). Vezmeme-li ale nalevo jednu prvn a jednu druhou, dostaneme i(;i) = 1, zat mco napravo bude st le ;1. 2) Rovnost z1 z2 = (z1 z2 ) plat , bereme-li takov hodnoty -t ch mocnin z1 = jz1 j ei 1 , z2 = jz2 j ei 2 , (z1 z2 ) = jz1 z2j ei , 1 2 Arg(z1 ), 2 2 Arg(z2 ), 2 Arg(z1 z2 ), e pro 1 2 plat ()
1+ 2=
(To je p m d sledek rovnosti eu ev = eu+v .) Budeme-li ale cht t pracovat pouze s jednou pevn zvolenou v tv argumentu, nap klad s Arg z 2 h0 2 ), tj. budeme br t 1 2 Arg z1 \ h0 2 ), 2 2 Arg z2 \ h0 2 ), 2 Arg(z1 z2 ) \ h0 2 ), pak ( ) obecn nebude platit a pro p slu n hodnoty mocnin zkouman rovnost platit 3 2 2 , nemus , jak ukazuje p klad: z1 = z2 = ;i = ei 3 = 1 2 = 2 h0 2 ), 1 + 2 = 3 2 = h0 2 ), = 3 ; 2 = . Pro = 1=3 (bereme v tev t et odmocniny, ur enou v tv argumentu Arg z 2 h0 2 )) m me (+) (++) (;i)1=3 (;i)1=3 = i:i = ;1 (;i)(;i)]1=3 = (;1)1=3 = ei =3
+
ale (;i)(;i) = ;1 = ei , a tedy co nen rovno ;1 z (+). V imn te si, e (+) je v souladu s platnost rovnosti z z = z (+++)
23 2 = ei = ;1: (;i)1=3 (;i)1=3 = (;i)2=3 = ei 3
3) Tento p klad tak ukazuje na probl my s platnost t et ho z kona mocniny: (z ) = z = (z ) . Pro z = ;i, = 1=3, = 2 d v (+) a (+++) (z 2=3 ) = (z 1=3 )2 = ;1
78
zat mco (++)
(z 2 )1=3 = ei =3 = 6 ;1 = (z 1=3 )2 :
Dalo by se uk zat, e pro 2 a z 2 n f0g ka dou hodnotu z lze napsat jako n jakou hodnotu (z ) i jako n jakou hodnotu (z ) . P klad z = 1, = 2, = 1=2 ukazuje, e ne ka d hodnota (z ) je hodnotou z (ov te za cvi en ). Z jemc m p edkl d me rozebrat si n sleduj c dku: 1 = (1)1=2 = (;1)(;1)]1=2 = (;1)1=2 (;1)1=2 = i:i = ;1: Xa.
R C
f (z ) = az z 2
Tato obecn exponenci ln funkce se d de novat p edpisem
az def = ez Ln a z 2
D le it upozorn n . V imn te si, e pro a = e dost v me form ln jinou (mnohozna nou) funkci ez . K jej de nici ale pot ebujeme v e de novanou jednozna nou funkci ez . Proto d le budeme pod ez v dy
rozum t jednozna nou funkci z bodu VIII, pokud nebude e eno jinak. XI.
C C C C
a 2 n f0g: a 2 n f0g:
sin z cos z sh z ch z z 2 : Trigonometrick a hyperbolick funkce de nujeme pro komplexn z p edpisy sin z =(eiz ; e;iz )=2i cos z =(eiz + eiz )=2 z2 sh z =(ez ; e;z )=2 ch z =(ez + e;z )=2
v souladu se zn m mi vzorci, ud vaj c mi vztahy mezi t mito funkcemi pro re ln z . Z ejm plat pro z 2 (ov te)
sin2 z + cos2 z = 1 ch2 z ; sh2 z = 1 a tak sou tov vzorce (pro 2 ) sin( ) = sin cos cos sin cos( ) = cos cos sin sin sh( ) = sh ch ch sh ch( ) = ch ch sh sh z nich se odvod vztahy tvaru sin z = (sin Re z )(ch Im z ) + i(cos Re z )(sh Im z ): Cvi en 17.7. Pomoc posledn ho uveden ho vztahu uka te, e funkce sin z zobrazuje a) p mky Re z = c = konst., c 6= k =2, k 2 na hyperboly fu + iv u v 2 u2= sin2 c ; v2 = cos2 c = 1g, b) p mky Im z = d = konst., d 6= 0 na elipsy fu + iv u v 2 u2= ch2 d + v2 = sh2 d = 1g, c) polop s fRe z 2 (; =2 =2) Im z > 0g na polorovinu Im w > 0. Pozn mka 17.12. V imn te si, jak roz en trigonometrick ch a hyperbolick ch funkc do komplexn roviny ukazuje jednoduch vztahy mezi nimi.
ez = sh z + ch z = cos(iz ) ; i sin(iz )
ch z = cos(iz ) i sh z = sin(iz )
79
XII. se naz v ukovsk ho funkc . Je velmi u van v hydrodynamick ch a aerodynamick ch aplikac ch. Z de nice je vid t, e f (1=z ) = f (z). Uka me, e 1=z je jedin bod, v n m m f stejnou hodnotu jako v bod z: jsou-li z1 z2 2 C nenulov a plat f (z1 ) = f (z2 ), pak m me z1 + 1=z1 = z2 + 1=z2 z1 ; z2 = (z1 ; z2 )=(z1 z2 )
f (z ) = 1 2 (z + 1=z ) z 2 C n f0g
80
odkud d ky z1 ; z2 6= 0 plyne 1=(z1 z2 ) = 1, z1 z2 = 1, z2 = 1=z1 , z1 = 1=z2 . Proto e pro jz j < 1 je j1=zj > 1, dost v me odtud, e f je prost na vn j ku resp. vnit ku jednotkov ho kruhu se st edem v po tku a zobrazuje ob tyto mno iny na stejnou mno inu M . Abychom ur ili tuto mno inu, zkoumejme, na co se zobraz kru nice jzj = r > 0. U ijeme-li trigonometrick ho z pisu komplexn ho sla z = rei' , r > 0, ' 2 h0 2 ), dostaneme 1 (rei' + 1 e;i' ) = 1 (r + 1 ) cos ' + i 1 (r ; 1 ) sin ' f (z) = 2 r 2 r 2 r tj. 1 1 1 () u = Re f (z) = 1 2 (r + r ) cos ' v = Im f (z) = 2 (r ; r ) sin ': Pro r = 1 dost v me se ku h;1 1i na re ln ose, a to prob hnutou dvakr t. Nejd ve zprava doleva a pak opa n . Pro r 6= 1 dostaneme z ( ) vylou en m ' v2 u2 + ( ) 2 (r + 1=r) =4 (r ; 1=r)2 =4 = 1: Obrazy bod kru nice jzj = r proto le na elipse ( ) s poloosami a = (r + 1=r)=2, b = jr ; 1=rj=2. Proto e ale ( ) jsou parametrick rovnice t to elipsy, je obrazem uveden kru nice cel elipsa ( ). Ozna me-li e vzd lenost ohniska t to elipsy od po tku, pak ze vztahu e2 = a2 ; b2 m me e = 1 pro ka d r 6= 1. To znamen , e v echny elipsy ( ) (tj. pro v echna r 6= 1) maj ohniska v bodech 1 a ;1 na re ln ose. D le je z ( ) vid t, e prob h me-li kru nici jz j = r 6= 1 v kladn m smyslu (tj. proti ru i k m hodinov m), prob h me pro r > 1 p slu nou elipsu tak v kladn m smyslu a pro r < 1 v z porn m smyslu (ve druh rovnici v ( ) je r ; 1=r < 0, a tedy p i rostouc m ' prob hneme nejd ve doln polovinu elipsy, po naje bodem a na re ln ose). Pro r ! 1 se tyto elipsy p ibli uj k se ce h;1 1i na re ln ose, pro r velk resp. mal budou bl zk ke kru nic m o polom ru r=2 resp. 1=(2r). f tedy zobrazuje C n f0g na C a M (obraz vn j ku resp. vnit ku jednotkov ho kruhu) je rovno C bez se ky h;1 1i na re ln ose. D le je vid t, e f zobrazuje horn polorovinu bez uzav en ho horn ho jednotkov ho p lkruhu na horn polorovinu (analogicky se z m nou horn $ doln ), otev en horn jednotkov p lkruh na doln polorovinu (analogicky se z m nou horn $ doln ). P slu n oblouk jednotkov p lkru nice p ejde na se ku h;1 1i a zbyl sti hranice, le c na re ln ose, p ejdou na dopln k t to se ky na re ln ose (nakreslete si obr zek a ov te). Polo me-li v ( ) ' = '0 2 h0 2 ) a vylou me-li r, dostaneme, e paprsky arg z = '0 p ejdou pro '0 6= 0 =2 3 =2 na hyperboly u2 ; v2 = 1 cos2 '0 sin2 '0 s ohnisky ;1 a 1, p i em pro vyj me n hodnoty '0 tyto hyperboly degeneruj na polop mky (;1 ;1i resp. h1 1) na re ln ose resp. imagin rn osu. Ka d z t chto
17.5. DERIVACE FUNKCE KOMPLEXN PROM NN
81
hyperbol je ortogon ln ke ka d elipse z ( ). Stoj za to si tak uv domit, e f zobrazuje prost horn (doln ) polorovinu na C bez polop mek (;1 ;1i, h1 +1) na re ln ose (ov te podrobn { uva te, na co se zobraz horn resp. doln jednotkov polokru nice se st edem v po tku). P slu n mnohozna n inverzn funkce k f je dvojzna n (krom bod 1) a d se zapsat ve tvaru f ;1 (w) = w + (w2 ; 1)1=2 w 2 C :
Derivace funkce komplexn prom nn se form ln de nuje pln stejn , jako pro funkci jedn re ln prom nn : De nice 17.10. Nech pro a 2 je funkce f : ! de nov na na n jak m U (a). Jestli e existuje limita ) ; f (a) = A 2 lim f (zz ;a k me, e f m v bod a derivaci rovnou A.21 Derivaci funkce f v bod df (a). a zna me f 0 (a) nebo dz P klad 17.5. Pro f (z) = zn, z 2 , n 2 , a 2 je (17.8)
z !a
17.5. Derivace funkce komplexn prom nn
f (z ) ; f (a) = z n ; an = z n;1 + z n;2 a + + zan;2 + an;1 z;a z;a co pro z ! a konverguje k nan;1 , tj. (z n )0 = nz n;1 pro z 2 , co je
C C N C
CC
stejn vzore ek, jako pro derivaci mocninn funkce re ln prom nn . Pozn mka 17.13. P es tuto form ln shodnost je fakticky po adavek (17.8) velmi siln . Plyne z n j nap klad, e pro ka d 2 , j j = 1 (17.9)
f (a + t ) ; f (a) = A: lim t!0 t

t2R
V tomto vztahu v raz nalevo p ipom n de nici derivace komplexn funkce dvou re ln ch prom nn ch "ve sm ru" ,22 p i em se po aduje,
21 22
Nevlastn derivace nezav d me. Ne zase pln , nebo tam nen nic, odpov daj c
ve jmenovateli v (17.9).
82
abychom pro ka d dostali tot . Spr vn j p edstavu o jeho v znamu dostaneme tak, e z rove s komplexn funkc f komplexn prom nn uv me bu komplexn funkci f~(x y) = f (x + iy) dvou re ln ch prom nn ch x y, nebo zobrazen f^(x y) = (Re f (x + iy) Im f (x + iy)) = ( (x y) (x y)) z 2 do 2 , jak je vid t z n sleduj c v ty. V ta 17.2. (Cauchy { Riemannovy pom nky) Nech pro a = + i , 2 je f : ! de nov na na n jak m U (a). Potom n sleduj c podm nky jsou ekvivalentn (pou v me ozna en z p edchoz pozn mky): 1) f m v bod a derivaci. ~ m v ( ) tot ln diferenci l a plat 2) f @ f~( ) = 1 @ f~( ) (17.10) @x i @y
R R R C C
(komplexn tvar Cauchy { Riemannov ch podm nek). 3) Funkce (x y) a (x y) maj v ( ) tot ln diferenci l a plat (17.11)
@ @x ( @ ( @y
) =@ @y (
) )
@ ( ) = ; @x
(re ln tvar Cauchy { Riemannov ch podm nek). Plat pak f~( ) = 1 @ f~( ) = f 0 (a) = @ @x i @y @ @ 1 @ @ ( (17.12) = ( ) + i ( ) = ( ) + i @x @x i @y @y
) = )
@ ( = @x
@ ( ) ; i @y
@ ( ) = @y
@ ( ) + i @x
~(x y) = (x y) + D kaz. Ekvivalence 2 , 3 je skoro z ejm : je f +i (x y) a komplexn funkce m tot ln diferenci l tehdy a jen tehdy, maj -li jej jej re ln a imagin rn sti. Rozep eme-li (17.10) jako rovnost re ln ch a imagin rn ch st prav a lev strany, dostaneme pr v
83
(17.11). Doka me ekvivalenci 1 , 2. M -li f (z ) derivaci v bod a = + i rovnou A, tj. () pak

z !a
) ; f (a) = A lim f (zz ;a
f (z ) ; f (a) ; A = lim f (z ) ; f (a) ; A(z ; a) = 0 lim z!a z !a z;a z;a

co znamen ( )
p (bereme normu jj(x y)jj = x2 + y2 ). f~ m tedy diferenci l a plat

@ f~( @x f~( )=A @ @y
) = iA co dokazuje (17.10) a (17.12). Plat -li naopak pro n jak A 2 ( ) ~ m tot ln diferenci l a plat (17.10)), pak zp tn dojdeme k ( ). (tj. f Pozn mka 17.14. (17.10) nen nic jin ho, ne rovnost limit v (17.9) s = 1 a = i. Podle pr v dok zan v ty sta k tomu nav c po adovat ~, abychom dostali nutn a posta uj c podm nky existenci diferenci lu f pro existenci derivace df=dz . Pozn mka 17.15. (C. { R. podm nky v pol rn ch sou adnic ch) U ijeme-li m sto prom nn ch x y pol rn sou adnice r ' a ozna me-li pro z = x + iy = rei' g(r ') def = f (z ) = f (rei' ) vyj d se C. { R. podm nky pro f pomoc funkce g ve tvaru (17.10a)
f~(x y) ; f~( ) ; A (x ; ) + i(y ; )] = = f~(x y) ; f~( ) ; A(x ; ) ; iA(y ; ) = = o(jz ; aj) = o(jj(x y) ; ( )jj)
@g ir @g @r = @'
84
a plat (17.12a)
Ozna me-li d le f (z ) = f (rei' ) = g(r ') = ~(r ') + i ~(r ') pak se tyto podm nky vyj d ve tvaru @ ~ = 1 @ 1 @ ~ = ;@ (17.11a) a plat (17.12b)
;i' 1 @g f 0 (z ) = f 0 (rei' ) = @g @r e = iz @' :
@r
r @' r @'
@r
r @ ~ + i@~ = 1 @~ ; i @ ~ : f 0 (z ) = f 0 (rei' ) = z @r @r z @' @'
Uka me si to. Ozna me-li f~(x y) def = f (x+iy), x = r cos ', y = r sin ', pak m me gr = f~xxr + f~y yr g' = f~x x' + f~y y' : ~x = f ~y =i, dostaneme Pou ijeme-li C. { R. podm nky f
gr = f~x(cos ' + i sin ') = f~xei' g' = f~xr(; sin ' + i cos ') = f~xriei'
odkud plyne (17.10a) a (17.12a). Vyj d me-li v (17.10a) ob strany pomoc derivac ~ a ~ a vzniklou rovnost zap eme ekvivalentn jako rovnost re n ch a imagin rn ch st prav a lev strany, dostaneme (17.11a) a pomoc tohoto a (17.12a) i (17.12b). N sleduj c v ty se dok stejn , jako pro funkce jedn re ln prom nn (zkuste si to za cvi en ). V ta 17.3. Maj -li f a g derivaci v bod a, pak ji maj i funkce f + g, f , kde je konstanta, fg a za p edpokladu g(a) 6= 0 i f=g. Plat (f + g)0 (a) = f 0 (a) + g0(a) ( f )0 (a) = f 0 (a) 0 ) ; f (a)g0 (a) : (fg)0 (a) = f 0 (a)g(a) + f (a)g0 (a) (f=g)0 (a) = f (a)g(a (g(a))2
85
V ta 17.4. (o derivaci slo en funkce) M -li f derivaci v bod a a g derivaci v bod A = f (a), pak slo en funkce g f m derivaci v bod a a plat (g f )0 (a) = g0(f (a))f 0 (a): V tu o derivaci inverzn funkce vyslov me takto: V ta 17.5. (o derivaci inverzn funkce) Nech f ;1 je jednozna n v tev inverzn funkce k funkci f . Je-li 1) f ;1 spojit v bod w0 , 2) f m derivaci v bod z0 = f ;1 (w0 ), p i em je f 0 (z0 ) 6= 0. Pak m f ;1 derivaci v bod w0 a plat
1 (f ;1 )0 (w0 ) = f 0 (f ;1 1 (w0 )) = f 0 (z0 ) :
D kaz. K d kazu u ijeme Heineho v ty, jejich formulaci i d kaz p enech v me ten i za cvi en . Nech wn ! w0 , wn 6= w0 , n 2 . M me dok zat, e existuje limita
Ozna me zn = f ;1 (wn ), n 2 . Podle de nice inverzn funkce je pak f (zn ) = f (f ;1 (wn )) = wn , a proto e je wn 6= w0 , je zn 6= z0 , n 2 . M me proto naj t limitu 1 lim zn ; z0 = lim : n!1 f (zn ) ; f (z0 ) n!1 (f (zn ) ; f (z0 ))=(zn ; z0 ) Ze spojitosti f ;1 v bod w0 plyne zn ! z0 (nebo wn ! w0 ), a posledn limita je proto rovna 1=f 0(z0 ) = 1=f 0(f ;1 (w0 )). Odvod me nyn vzore ky pro derivace funkc z odd lu 17.4. I.
f ;1(wn ) ; f ;1 (w0 ) : lim n!1 wn ; w0
f (z ) = z n n 2
86
kde klademe z 0 = 1 pro z 2 , z n = 1=z ;n pro n < 0 a z 2 n f0g. Plat 0 pro n = 0 z 2 f 0 (z ) = n ; 1 nz pro n > 0 z 2 resp. n < 0 z 2 n f0g: Pro n = 0 je to z ejm , pro n > 0 viz p klad 17.5. v e. Pro n < 0 to plyne z v ty o derivaci pod lu: pro m = ;n m me
CC
0 ;mz m;1 ;m;1 = nz n;1: (z n )0 = z1 m = z 2m = ;mz

II.
n X k=0 n X k=1
f (z ) = f 0 (z ) =
ak z k z 2
kak z k z 2 :
(V echna aj jsou dan komplexn sla.) III.
C C
b f (z ) = (az + b)=(cz + d) det a c d 6= 0: Pro c = 0 jde o speci ln p pad II. Pro c 6= 0 a z 6= ;d=c je d) ; (az + b)c = ad ; bc 6= 0: f 0 (z ) = a(cz +(cz + d)2 (cz + d)2
IV.
f (z ) = ez z 2 : ~(x y) = f (x + iy) m me Pro z = x + iy je f (z ) = ex eiy , a tedy pro f @ f~(x y) = exeiy @ f~(x y) = ex @ (cos y + i sin y) = iex eiy = i @ f~ @x @y @y @x
87
~ jsou tj. C. { R. podm nky jsou spln ny proto e z ejm derivace funkce f ~ spojit , m f tot ln diferenci l, a proto plat f~(x y) = exeiy = ez : f 0 (z ) = @ @x V. kde ln z je spojit jednozna n v tev mnohozna n funkce Ln z , inverzn k funkci ez . Pak podle v ty 17.5. je 1 1 1 (ln z )0 = (e1 w )0 jw=ln z = ew jw=ln z = eln z = z : V imn te si, e derivace logarimu u je jednozna n funkce a nez vis na zvolen v tvi. To ale p i tro e zamy len nen tak p ekvapiv , nebo dv spojit v tve logaritmu se lok ln li jen o konstantu. VI.
f (z ) = ln z
kde ln z je spojit jednozna n v tev logaritmu. Podle v ty o derivaci slo en funkce a IV. a V. m me (z )0 = (e
ln z )0
f (z ) = z def = e ln z
=e
ln z
=z = e ln z e; ln z = = e( ;1) ln z = z ;1
kde napravo i nalevo mus me p i de nov n mocniny br t stejnou v tev logaritmu. (U ili jsme, e pro libovolnou v tev logarimu je eln z = z , e; ln z = 1=z .) Pro = 1=n, n 2 , n > 1 odtud dost v me 1 (z 1=n)0 = 1=n n(z )n;1 kde na obou stran ch bereme stejnou v tev logaritmu. K tomuto vzorci m eme doj t tak pomoc v ty 17.5. o derivaci inverzn funkce: je-li f^(z )
88
je jednozna n v tev odmocniny z odd lu 17.4, VII, VIIa, kter je spojit na otev en mno in , 0 2 = ,23 pak pro z 2 m me podle uveden v ty f^0 (z ) = ^ 1 n;1 n(f (z )) co u zachycuje "slad n " v tv napravo a nalevo. VII. Je
f (z ) = az def = ez ln a z 2 a 2 n f0g: f 0 (z ) = az ln a kde ln a je jedna (libovoln ) hodnota Ln a.

VIII.
C C
U it m (ew )0 = ew a v t 17.3. a 17.4. se snadno pro z 2
(sin z )0 = cos z (cos z )0 = ; sin z (sh z )0 = ch z (ch z )0 = sh z
uk e
a de nujeme-li z ejm m zp sobem tg z , cotg z , th z , cth z (nap klad tg z def = (sin z )=(cos z ) pro ta z , pro n je cos z 6= 0), odvod me vzore ky pro derivace t chto funkc , stejn , jako jsme m li pro funkce re ln prom nn { nap klad (tg z )0 = 1=(cos z )2. 1 (z + 1=z ) z 2 n f0g ( ukovsk ho funkce): f (z ) = 2 1 (1 ; 1=z 2) f 0 (z ) = 2
Je
IX.
23 Tento po adavek explicitn uv d me pro to, abychom zajistili spln n p edpoklad v ty 17.5, nebo v bod 0 je hodnota odmocniny rovn 0 a derivace p slu n mocniny je v bod 0 rovn nule. Fakticky u je ale tento po adavek spln n automaticky, nebo neexistuje v tev odmocniny, kter by byla spojit na okol bodu 0.
89
co je nenulov pro z 6= 1.
f (z ) = S (z ) def =
1 X
n=0
X.
an (z ; z0 )n jz ; z0 j < R
n kde R > 0 je polom r konvergence mocninn ady 1 n=0 an (z ; z0 ) . Pak je 1 X f 0 (z ) = nan (z ; z0 )n;1 jz ; z0 j < R
tj. mocninou adu m eme derivovat (dokonce libovoln kr t) po lenech. Uka me to pro jednoduchost pro z0 = 0. Stejnom rn konvergence P si na n;1 pro jz j < < R znamen stejnom rnou konvergenci adyP 1 n=1 n z P ina (x + iy)n;1, co podle v ty o deri1 ad n=1 nan (x + iy)n;1 , 1 n=1 n vov n ady podle re ln prom nn znamen , e sou ty t chto ad jsou ~(x y) def derivacemi podle x resp. y funkce S = S (x+iy), a tedy spln n C. { ~ R. podm nek pro S (x y). Proto e sou ty t chto ad jsou spojit funkce ~(x y) tot ln diferenci l, a tedy S (z ) m derivaci prom nn ch x y, m S P1 na (x + iy)n;1 = ~ @S podle komlexn prom nn rovnou ( x y ) = n=1 n @x P1 na zn;1 pro jzj < R. n=1 n Cvi en 17.9. Ov te spln n C. { R. podm nek v pol rn ch sou adnic ch pro funkce a) ln z def = ln r + i', z = rei' , ' 2 (0 2 ), r > 0, b) z def = r ei ' , z = rei' , ' 2 (0 2 ), r > 0, 2 a spo t te znovu jejich derivace. Ve zbytku tohoto odd lu zavedeme n kter pojmy a odvod me n kter fakta, kter jsou z kladem aplikac funkc komplexn prom nn v rovinn hydrodynamice a elektrostatice. M -li funkce f : ! v bod a nenulovou derivaci, pak plat f (z ) ; f (a) = f 0 (a)(z ; a) + o(jz ; aj) a tedy pro z bl zk k a s p esnost na mal veli iny vy ho du vzhledem k jz ; aj je f (z ) ; f (a) f 0 (a)(z ; a) jf (z ) ; f (a)j jf 0 (a)jjz ; aj:
n=1
CC
90
To znamen , e pro z bl zk k a jsou vzd lenosti obraz f (z ) a f (a) p ibli n jf 0(a)j-kr t v t , ne vzd lenosti vzor z a a. Podobn Arg(f (z ) ; f (a)) Arg(z ; a) + Arg f 0(a) co znamen , e se ka spojuj c body a a z se oto o (stejn pro v echna z ) hel, rovn p ibli n argumentu derivace f 0 (a). P esn ji to vyjad uje n sleduj c v ta: V ta 17.6. Nech funkce f : ! m v bod a nenulovou derivaci. Nech z = (t), z = (t), t 2 U (t0 ) jsou spojit derivovateln k ivky 24, (t0 ) = (t0 ) = a, 0 (t0 ) 6= 0, 0 (t0 ) 6= 0. Nech w = L(t) def = f ( (t)), w = M (t) def = f ( (t)) jsou obrazy t chto k ivek. Potom hly, kter sv raj tyto obrazy v bod A = f (a) jsou stejn jako hly, kter sv raj p vodn k ivky v bod a, kde hlem k ivek rozum me hel, kter sv raj k nim te n vektory (m eno v kladn m smyslu proti ru i k m hodinov m). D kaz. Je
CC
L0 (t0 ) = f 0 (a) 0 (t0 ) M 0 (t0 ) = f 0(a) 0 (t0 )

a podle toho, co jsme si ekli o argumentu sou inu m me Arg L0 (t0 ) = Arg 0 (t0 )+Arg f 0 (a) Arg M 0 (t0 ) = Arg 0 (t0 )+Arg f 0 (a) tj. te n vektory k ob ma k ivk m se oto o Arg f 0 (a), a tedy hly te n ch vektor se zachovaj . De nice 17.13. Zobrazen f : ! nazveme konformn m v otev en mno in , jestli e zachov v velikost hl k ivek, le c ch v . Zachov v -li nejen velikost, ale i orientaci, pak mluv me o konformn m zobrazen 1. druhu, m n -li orientaci na opa nou, pak jej nazveme konformn m zobrazen m 2.druhu. Z v ty 17.6. dost v me nyn n sleduj c
24 V imn te si, e k ivku v C zad v me pomoc jedn (zato komplexn ) funkce jedn re ln prom nn { na rozd l od k ivky v R2 .
91
D sledek 17.1. M -li f v nenulovou derivaci, pak zobrazen f je konformn 1. druhu. Obecn m p kladem konformn ho zobrazen 2. druhu je funkce g = f , kde f m v nenulovou derivaci. Jestli e f 0 (a) = 0, pak se hly k ivek nemus zachovat, jak ukazuje P klad 17.6. f (z) = z2 m v 0 nulovou derivaci. f zobrazuje nez pornou re lnou poloosu na sebe a nez pornou imagin rn poloosu na nekladnou re lnou poloosu { m n tedy hel =2 na . Uve me zde bez d kazu n sleduj c obecnou existen n v tu: V ta 17.7. (Riemannova) Jsou-li 1 a 2 dv jednodu e souvisl 25 oblasti v , i 6= , i = 1 2 a z0 2 1 , w0 2 2 , dan dva body resp. re ln slo, pak existuje pr v jedna funkce f , kter prost zobrazuje 1 na 2 , m na 1 nenulovou derivaci a plat :
C C
f (z0 ) = w0 Arg(f 0 (z0 )) = :

(Posledn podm nka zna , e je p edeps no oto en v bod z0 o hel .) Tato v ta bohu el nad v dn n vod, jak takovou funkci konstruovat, mus me ji sestrojovat p pad od p padu nap klad na z klad znalost zobrazen , kter generuj funkce z odd lu 17.4. Jak je znalost takov funkce u ite n , si uk eme d le. Nejd ve je t dv v ty, kter jsou z kladem aplikac funkc komplexn prom nn na e en Laplaceovy rovnice
V ta 17.8. Nech f : ! m v U (a), a = + i derivace a nech funkce (x y) = Re f (x + iy) a (x y) = Im f (x + iy) maj v U (( )) spojit derivace druh ho du. Potom v U (( )) plat
=
25
2.
CC
@ 2 u + @ 2u = 0 u @x 2 @y 2
= 0:
R2
Jednoduchou souvislost rozum me jednoduchou souvislost p slu n oblasti { viz KIII], odd l 15.8.
92
M -li naopak (x y) v U (( )) spojit druh derivace, = 0 v U (( )), pak existuje funkce (x y), kter m na U (( )) spojit druh derivace a v U (( )) je = 0, e funkce
f (z ) = (x y) + i (x y) pro z = x + iy
m v U (a), a = + i derivaci podle z a a spl uj v U ( podm nky. Analogicky existuje ~ tak, e ) C. { R.
g(z ) = ~(x y) + i (x y) pro z = x + iy

m v U (a), a = + i derivaci podle z a ~ a spl uj v U ( ) C. { R. podm nky. D kaz. Z existence derivace f 0 (z ) plynou C. { R. podm nky
x= y y = ; x:
Derivujeme-li prvn podle x a druhou podle y a se teme, dostaneme d ky = 0. Analogicky se dok e = 0. yx = xy Doka me druh tvrzen . Proto e m spojit druh derivace, m vektorov pole (; y x ) spojit derivace. Podm nka = 0 je pr v podm nka potenci lnosti tohoto pole. Jeho potenci l , kter existuje podle v ty 15.10. v KIII] m po adovan vlastnosti. Existence ~ se dokazuje analogicky. Pozn mka 17.16. Prvn tvrzen v ty plat z ejm pro libovolnou oblast m sto U (a), druh obecn ne, ale pro jednodu e souvislou plat tak . Pozn mka 17.17. Proto e resp. ~ jsou ur eny pomoc jednozna n a na aditivn konstantu, je tak funkce f resp. g ur ena jednozna n a na konstantu pomoc sv re ln resp. imagin rn sti. V ta 17.9. Jsou-li (x y) a (x y) re ln a imagin rn st funkce f (z ), kter m v oblasti nenulovou derivaci, pak k ivky (x y) = konst. (x y) = konst.
93
jsou ortogon ln (tj. jsou ortogon ln k nim te n vektory). D kaz. Ortogon lnost te n ch vektor je ekvivalentn ortogon lnosti norm lov ch vektor , tj. vektor grad , grad . V d sledku C. { R. podm nek ale je
De nice 17.14. Funkci f : ! nazveme holomorfn v bod a, m -li v n jak m okol U (a)26 derivaci a holomorfn v otev en mno in , je-li holomorfn v ka d m bod z 2 (co je ekvivalentn tomu, e m derivaci v ka d m bod z 2 ). De nice 17.15. Funkci : 2 ! , kter je spojit v otev en mno in = 0 nazveme 2 a spl uje v n Laplaceovu rovnici harmonickou v . Funkce a , kter jsou harmonick v nazveme harmonicky sdru en mi funkcemi v , spl uj -li v C. { R. podm nky. V t to terminologii m eme proto v tu 17.8. vyslovit takto: Re ln a imagin rn st holomorfn funkce jsou sdru en harmonick funkce.27 Naopak: ke ka d harmonick funkci v jednodu e souvisl otev en mno in existuje 28 k n harmonicky sdru en . Ka d harmonick funkce v jednodu e souvisl otev en mno in je re lnou (imagin rn ) st n jak holomorfn funkce. Plat tak : funkce a jsou v jednodu e souvisl otev en mno in mno in harmonicky sdru en pr v kdy jsou re lnou resp. imagin rn st n jak holomorfn funkce. Pozn mka 17.18. Proto e potenci l vektorov ho pole v otev en souvisl mno in je ur en jednozna n a na konstantu (viz v ta 9.11. v KII]), je holomorfn funkce v takov mno in ur ena jednozna n a na aditivn konstantu svou re lnou (imagin rn ) st .
@ @ + @ @ = ;@ @ + @ @ = 0 (grad grad ) = @x @x @y @y @x @y @y @x
C C R R
Pozor: v okol bodu a, ne jen v bod a. D se toti uk zat (viz d le), e je-li f holomorfn , pak m derivace v ech d , kter jsou tak holomorfn . Podle v ty 17.2. jsou pak spln ny p edpoklady prvn sti v ty 17.8. 28 D se uk zat, e harmonick funkce m spojit derivace v ech d , a proto jsou spln ny p edpoklady druh sti v ty 17.8.
26 27
94
Uka me si nakonec sl ben pou it holomorfn ch funkc na e en rovnice u = h, speci ln na e en Laplaceovy rovnice u = 0. V ta 17.10. Nech f : ! je holomorfn na otev en mno in a zobrazuje 1 na otev enou mno inu 2 . Nech v(s t) 1 je dvakr t spojit derivovateln funkce dvou re ln ch prom nn ch na ~ 2 def = f(s t) (s+it) 2 2 g. Potom pro funkci dvou re ln ch prom nn ch
C C
xy
plat
u(x y) def = v(Re f (x + iy) Im f (x + iy))

xy u(x y ) = jf 0 (x + iy )j2 st v (Re f (x + iy ) Im f (x + iy ))
pro (x y) 2 ~ 1 def = f(x y) x + iy 2 1 g, kde xy def = @ 2 =@x2 + @ 2 =@y2 resp. st def = @ 2 =@s2 + @ 2 =@t2 je Laplace v oper tor v prom nn ch x y resp. s t. Speci ln , je-li v harmonick na ~ 2 , je u harmonick na ~ 1 . D kaz. Dosad me-li do v(s t) za s funkci s(x y) a za t t(x y), je podle v ty o derivaci slo en funkce pro u(x y) = v(s(s y) t(x y))
a tedy
@u = @v @s + @v @t @u = @v @s + @v @t @x @s @x @t @x @y @s @y @t @y @ 2 u = @ 2 v @s 2 + @x2 @s2 @x @ 2 v @s @t + @ 2 v @t @s + @ 2 v @t 2 + @v @ 2 s + @v @ 2 t + @s@t @x @x @t@s @x @x @t2 @x @s @x2 @t @x2 2 2 2 @ u = @ v @s + @y2 @s2 @y @ 2 v @s @t + @ 2 v @t @s + @ 2 v @t 2 + @v @ 2 s + @v @ 2 t + @s@t @y @y @t@s @y @y @t2 @y @s @y2 @t @y2
2 @v2 (grad t grad t)+ u = @v (grad s grad s ) + 2 @s @t2 2 @ v (grad s grad t) + @v s + @v t: +2 @s@t @s @t
17.6. PRIMITIVN FUNKCE. K IVKOV INTEGR L
95
Pro s(x y) = Re f (x + iy) a t(x y) = Im f (x + iy) je podle v ty 17.8. s = t = 0, podle v ty 17.9. (grad s grad t) = 0 a podle v ty 17.2. jf 0 (x + iy)j2 = jsx ; isy j2 = jty + itxj2 = (grad s grad s) = (grad t grad t) m je tvrzen v ty dok z no. Pou it t to v ty je n sleduj c : m me-li naj t funkci u, kter je harmonick v n jak jednodu e souvisl oblasti ~ 1 2 , pak nejd ve zobraz me pomoc holomorn funkce f oblast 1 = fz = x + iy (x y) 2 ~ 1 g na polorovinu nebo kruh (speci ln p pad 2 resp. ~ 2 ), na n je nalezen harmonick funkce v jednodu . Podle v ty pak je u = v(Re f (x + iy) Im f (x + iy)) harmonick na ~ 1 .
Primitivn funkce a k ivkov integr l pro funkce komplexn prom nn se de nuj form ln stejn nebo analogicky, jako pro funkce jedn re ln prom nn . V souladu s t m, co jsme si ekli v odd lu 17.2. o vztahu a 2 , je asto t eba hledat podobnost i s pojmy a tvrzen mi, t kaj c mi se zobrazen z 2 do nebo do 2 . De nice 17.16. ekneme, e funkce F : ! je primitivn k funkci f : ! v otev en mno in , je-li F 0 (z ) = f (z ) z 2 : R Tato primitivn funkce se zna tak f (z ) dz . Za neme jednoduch mi vlastnostmi, kter jsou stejn jako pro funkce jedn re ln prom nn . P edn obr cen m tabulky derivac (viz odd l 17.5. v e) dostaneme tabulku primitivn ch funkc . P klad 17.7. Nech pro n 2 je pro n 0 fn (z ) = z n z 2 n f0g pro n < 0: Pak pro n 6= ;1 je
17.6. Primitivn funkce. K ivkov integr l
R R R R CC C CC ZC C
z n+1 z 2 D fn (z ) dz = n f +1
96
Pro n = ;1 je k funkci 1=z v bez nekladn re ln poloosy primitivn funkc hlavn v tev logaritmu ln z = ln r + i' z = rei' r > 0 ' 2 (; ): V imn te si, e tuto funkci nem eme spojit prodlou it na v t mnoinu, nebo v bodech z porn re ln poloosy se jej limity p i bl en z horn poloroviny a doln poloroviny li o 2 i (u nuly je chov n t to funkce je t divo ej { limita je rovn 1). D le uvid me, e v n f0g neexistuje primitivn funkce k 1=z . Na z klad vlastnost derivace dost v me tyto v ty: V ta 17.11. Jsou-li F resp. G primitivn k f resp. g v , pak pro libovoln 2 je F + G primitivn k f + g. V ta 17.12. Je-li F primitivn k f v , pak pro libovoln c 2 je tak F + c primitivn k f v . Opa n tvrzen , e ka d dv primitivn funkce k dan funkci na oblasti se li nejv e o konstantn funkci, u nen (stejn jako pro funkce re ln prom nn ) tak jednoduch a dok eme je pozd ji. V ta 17.13. (integrace per partes) Jsou-li F resp. G primitivn k f resp. g a H je primitivn k fG, pak je (FG ; H ) primitivn k Fg. Pozn mka 17.19. Obecn neplat , e ke ka d funkci spojit na otev en mno in existuje na funkce k n primitivn , jako to platilo pro funkce jedn re ln prom nn . Uvid me, e k tomu, aby primitivn k f existovala, je nutn , aby f byla holomorfn , a ani to je t obecn nesta { situace je zde podobn , jako pro vektorov pole a jejich potenci lnost: implikace @T1=@y ; @T2 =@x = 0 v ) T = (T1 T2) je v 2 potenci ln pro otev enou obecn neplat . Plat to pro jednodu e souvislou, a podobn pro funkce komplexn prom nn je pravda, e je-li f holomorfn v jednodu e souvisl oblasti , pak k n v existuje primitivn funkce. Mo n stoj za to si uv domit (ov te s uv en m (17.12)) tak toto: je-li F (z ) primitivn k f (z ) v , pak funkce Re F (x + iy) je potenci lem pole (Re f (x + iy) ; Im f (x + iy)) a Im F (x + iy) je potenci lem pole (Im f (x + iy) Re f (x + iy)), a tedy tato pole jsou potenci ln . P ejd me k pojmu k ivkov ho integr lu . P edn mus me zav st podrobn ji pojem k ivky v , s n m u jsme se trochu setkali v p edchoz m
odd lu. Ud l me to v souladu s de nic k ivky v 2 (viz de nice 14.1. a 14.2. v KIII]). De nice 17.17. K ivkou (cestou) t dy C 1 (spojit derivovatelnou k ivkou) rozum me zobrazen ' intervalu ha bi do , kter m na ~ 1 (po ha bi spojitou a nenulovou derivaci.29 K ivkou (cestou) t dy C stech spojit derivovatelnou k ivkou) rozum me spojit zobrazen ' intervalu ha bi do takov , e existuje d len tohoto intervalu a = t0 < t1 < < tn = b, e 'jhti;1 ti i , i = 1 2 : : : n je k ivka t dy C 1 . Pro k ivku tak budeme u vat ozna en (' ha bi). h'i def = R' = '(ha bi) zna me geometrick obraz k ivky . Je-li '(a) = '(b), mluv me o uzav en k ivce. Je-li ' prost na ha bi, mluv me o jednoduch k ivce . Uzav enou k ivku naz v me jednoduchou uzav enou nebo tak Jordanovou 30 , je-li ' nav c prost na (a b) a ';1 spojit na '((a b)). Je eln si uv domit, e zobrazen ' ur uje nejen geometrick obraz h'i, ale i zp sob (smysl) prob h n po geometrick m obrazu p i r stu parametru t. Po adavek nenulovosti derivace '0 ( ) zaru uje existenci te n ho vektoru (Re '0 ( ) Im '0 ( )) v bod '( ) ke geometrick mu obrazu sti k ivky (' h ; + i) s > 0 dost mal m. V dal m se n m budou hodit je t n sleduj c pojmy: De nice 17.8. Jsou-li (' ha bi) a ( hc di) dv k ivky, spl uj c '(b) = (c), pak sou tem ' u t chto k ivek naz v me k ivku ( ha b + (d ; c)i), de novanou p edpisem '(t) pro t 2 ha bi (t) = (t + c ; b) pro t 2 hb b + d ; ci: Je-li (' ha bi) k ivka, pak k ivkou k n opa nou ' naz v me k ivku ( h;b ;ai), de novanou p edpisem (t) = '(;t) t 2 h;b ;ai:
R C
R R C
97
slo S' def = ab j'0 (t)j dt naz v me d lkou k ivky (' ha bi). Uv domte si, e d lka k ivky je de nov na v souladu s de nic d lky k ivky v 2 a uka te, e plat S' = S' + S , S ' = S' . Nyn ji m eme de novat k ivkov integr l. 29 V krajn ch bodech intervalu ha bi derivace jednostrann .
30
ti ordanovou.
98
De nice 17.19. Je-li (' ha bi) k ivka a f komplexn funkce, de novan na h'i, pak k ivkov m integr lem funkce f p es k ivku ' naz v me
'
f (z ) dz def =
Zb
a
f ('(t))'0 (t) dt
pokud integr l napravo existuje jako Riemann v integr l z komplexn funkce re ln prom nn . Budeme tak pou vat ozna en
'
jf (z )j jdz j def =
Zb
a
jf ('(t))jj'0 (t)j dt
pokud integr l napravo existuje jako Riemann v integr l. Tyto integr ly ur it existuj , je-li f spojit na h'i. Pozn mka 17.20. Tato de nice se form ln snadno zapamatuje: za z dosad me '(t), za dz '0 (t) dt a nap eme meze integrace podle parametru t. Jsou mu tak bl zk integr ln sou ty
n X i=1
f ( i )(zi ; zi;1 )
kde t0 = a < t1 < < tn = b je d len intervalu ha bi, zi = '(ti ), i = 0 1 : : : n, j = '( j ), j 2 htj;1 tj i, j = 1 2 : : : n, je-li max (t ; t ) i i i;1 mal . Uvid me d le, jak m tento integr l bl zk vztah k primitivn funkci. Na druh stran stoj za to uv st hned i jin jeho v znam: ozna meli ' ~(t) def = (Re '(t) Im '(t)) zobrazen z do 2 , generovan komplexn ~ komplexn vektorov pole v 2 , de novan slo kami funkc '(t) a T f~(x y) a if~(x y), kde f~(x y) = f (x + iy), x y 2 , pak ' ~ zad v k ivku v 2 a plat
'
f (z ) dz =
=
a
Zb
a
R RR R
Zb
f (Re '(t) + i Im '(t))(Re '0 (t) + i Im '0 (t)) dt =
~(' f~(' ~(t))' ~01 (t) + if ~(t))' ~02 (t)] dt =
' ~
~ d' T ~
99
~ p es k ivku ' kde posledn integr l je k ivkov integr l z pole T ~. Tato interpretace n m umo n z Greenovy v ty 15.7. v KIII] odvodit v n sleduj c m odd lu d le itou Cauchyovu v tu . R Integr l ' jf (z )j jdz j je p esn roven k ivkov mu integr lu 1. druhu R jf~jds. ~(x y)j p es k ivku ' v 2 z funkce jf ~, tj. ' ~ Pozn mka 17.21. Je-li '(t) = t + iy0, t 2 ha bi, y0 2 , tj. integruje se po se ce rovnob n s re lnou osou, redukuje se k ivkov integr l na oby ejn Riemann v integr l
Zb
a
f (t + iy0 ) dt
a analogicky v p pad se ky (t) = x0 + it, t 2 hc di, x0 2 , rovnob n s imagin rn osou, na integr l
Zd
c
f (x0 + it) dt:
Ot zky, t kaj c se nez vislosti integr lu na parametrizaci si ten rozebere analogicky, jak to bylo v odd lu 14.4. v KIII] provedeno pro k ivkov integr l 2. druhu. Pot ebn vlastnosti k ivkov ho integr lu shrneme do n sleduj c v ty.
V ta 17.14.
I.
'
(f + g)(z ) dz =
Z
'
f (z ) dz +
Z
'
g(z ) dz
Z
'
cf (z ) dz = c f (z ) dz
'
kde c je konstanta, pokud existuj integr ly na prav ch stran ch. II.
'
f (z ) dz = ;
'
f (z ) dz
'u
f (z ) dz =
'
f (z ) dz +
f (z ) dz
pokud existuj integr ly na prav ch stran ch.
100
III.
Z
=
Z
' ~
'
f (z ) dz
Zb
a
jf ('(t))j j'0 (t)j dt = jf (z )j jdz j =
jf (x + iy)j ds sup jf (z )j j'0 (t)j dt = sup jf (z )jS' h'i h'i a
Zb R
'
pokud existuje integr l ' f (z ) dz , kde ' ~ f (x + iy ) ds je k ivkov integr l 1. druhu p es k ivku (Re '(t) Im '(t)) v 2 . IV.
pokud integr ly ' fn (z ) dz existuj .31 V. Nech g : ! m spojitou a nenulovou derivaci na okol mno iny h'i, kde (' ha bi) je k ivka v . Pak (t) def = g('(t)), t 2 ha bi je tak k ivka v a plat (substituce w = g(z ))
VI. Nech f (z ) : 2 ! je spojit na h'i je otev en mno ina. Potom funkce
CC C C C C C
R Z
fn
h'i
f0 )
'
fn (z ) dz !
'
f0 (z ) dz n 2
n ! +1
f (w) dw = (f g)(z )g0(z ) dz:

'
, kde ' je k ivka
F ( ) def =
'
f (z ) dz
, je F ( ) holomorfn v a plat
je spojit na . Je-li nav c @f=@ spojit na h'i
F 0( ) =
31
Z @f @ (z ) dz:
'
zna stejnom rnou konvergenci na mno in M .
101
D kaz. I. plyne z de nice k ivkov ho integr lu a p slu n v ty pro Riemann v integr l funkce jedn re ln prom nn . II. plyne z de nic a v ty o substituci resp. nav c z v ty o integr lu p es sjednocen pro Riemann v integr l funkce jedn re ln prom nn . K d kazu III. sta dok zat v tu o Riemannov integr lu z absolutn hodnoty s p slu n m odhadem pro komplexn funkci jedn re ln prom nn (viz v ta 6.10. v KI]): existence integr lu z absolutn hodnoty se dok e analogicky, jako v t to v t , jen je t eba m sto nerovnost jjaj ; jbjj ja ; bj pro a b 2 u t nerovnost jj jR; j jj j ;R j j Re( ; )j + j Im( ; )j pro 2 .32 Nerovnost j ab f (t) dtj ab jf (t)j dt R se pak dok e stejn , jako ve v t 13.34. v KIII]. IV. Existence integr lu ' f0 (z ) dz se snadno R dok e z existence integr l ' fn (z ) dz a fn f0 { sta to dok zat h'i pro Re f0 a Im f0 s u it m Re fn Re f0 a Im fn Im f0 . Zbytek pak h'i h'i plyne z III. V. Jako ve v t 17.4. v e se uk e, e ( ha bi) je k ivka. Tvrzen pak plyne z rovnost
RC
Z
=
f (z ) dz = f ( (t)) 0 (t) dt =
a
Zb
Zb
a
f (g('(t)))g0 ('(t))'0 (t) dt = (f g)(z )g0(z ) dz:

'
VI. U ijeme v tu 9.14. z KII], p esn ji jej snadn zobecn n na p pad komplexn funkce a nav c dvou re ln ch parametr . Pro g(t ) def = R b 0 f ('(t) + i )' (t), = + i je F ( ) = a g(t ) dt. Proto e g(t ) je spojit (eventu ln po stech podle t), je podle p slu n ho zobecn n v ty 9.14. F spojit jako funkce dvou re ln ch prom nn ch , a tedy i jako funkce jedn komplexn prom nn . D le je
@g (t @
32
0 (t) @g (t ) = @f ( ' ( t ) + i ) ' @ @
0 ) = i @f @ ('(t) + i )' (t)
prvn se dokazuje stejn , jako v lemmatu 8.1. v KII].
102
b

b
a tedy podle stejn v ty je
@F = Z @f ('(t) + i )'0 (t) dt @F = i Z @f ('(t) + i )'0 (t) dt @ @ @ @

a a
tyto derivace jsou spojit a jsou spln ny C. { R. podm nky. POZOR. Odhad
je obecn nesmysln { napravo je obecn komplexn slo. Spr vn odhad je v bodu III. t to v ty a je analogick odhadu pro k ivkov integr l 2. druhu v 2 . P klad 17.8. (d le it , i kdy jednoduch ) Nech pro n 2 , '(t) = Reit , R > 0, t 2 h0 2 i je
'
f (z ) dz
'
jf (z )j dz
In def =
'
z n dz
(integrace p es kru nici polom ru R > 0 a st edu v po tku, prob han proti sm ru hodinov ch ru i ek). Podle de nice m me
In = Rn
=
Z2
(0
eint (Reit )0 dt = iRn+1
Z2
0
ei(n+1)t dt =
2 i
iRn+1 i(n+1)t ]2 = 0 pro n 6= ;1: 0 i(n+1) e
pro n = ;1
Stejn v sledek dost v me pro integr l
jz;z0 j=R
(z ; z0 )n dz
kde u v me n sleduj c ho ozna en :
Ozna en 17.1. Pro z0 2 Z a R > 0 ozna uje integr l

integr l p es jednoduchou uzav enou k ivku, jej m geometrick m obrazem je kru nice o polom ru R > 0 a st edu z0 , kter je ob h na proti sm ru ru i ek hodinov ch ( k me tak v kladn m smyslu). Vztah mezi k ivkov m integr lem a primitivn funkc je podobn , jako vztah mezi potenci lem a k ivkov m integr lem 2. druhu v 2 . V ta 17.15. Nech f : ! je spojit v otev en mno in . Potom n sleduj c tvrzen jsou ekvivalentn : I. f Rm v primitivn funkci. II. ' f (z ) dz = 0 pro ka dou uzav enou k ivku ', le c v (tj. s h'i ). III. K ivkov integr l funkce f nez vis na cest v , tj. jsou-li (' ha bi) a ( hc di) dv k ivky, spl uj c h'i h i , '(a) = (c), '(b) = (d), pak Z Z f (z ) dz = f (z ) dz:
103
jz;z0j=R
f (z ) dz
CC
R C
K d kazu budeme pot ebovat n sleduj c dv lemmata, kter maj samostatn v znam. Lemma 17.2. Je-li F primitivn funkce ke spojit funkci f v otev en mno in , pak pro ka dou k ivku (' ha bi) le c v (tj. h'i ) plat Z f (z ) dz = F ('(b)) ; F ('(a)):
'
'
~ 1 se d napsat jako sou et koD kaz. Proto e ka d k ivka t dy C ne n mnoha k ivek t dy C 1 , sta to dok zat pro ' t dy C 1 . Potom ale pro H (t) def = F ('(t)) je H 0 (t) = F 0 ('(t))'0 (t) = f ('(t))'0 (t), a tedy
'
f (z ) dz = f ('(t))'0 (t) dt = H 0 (t) dt =

= H (b) ; H (a) = F ('(b)) ; F ('(a)):
a a
Zb
Zb
104
Lemma 17.3. Nech f je spojit v oblasti a jej k ivkov integr l

nez vis na cest . Potom
(17.13)
F (z ) def =
Zz
a
f( ) d z 2
je primitivn funkc k f v , kde pro a z 2 symbolem az f ( ) d zna me integr l p es k ivku ', za naj c v a a kon c v z a le c v .33 Tvrzen z stane v platnosti, omez me-li se v po adavku nez vislosti na cest i v de nici funkce F na cesty, kter jsou lomen mi arami. D kaz. V d sledku nez vislosti integr lu na cest p edpis (17.13) opravdu de nuje (jednozna nou) funkci v . Doka me jej derivovatelnost v bod z0 2 . Vezm me takov > 0, e okol
U (z0 ) def = fz jz ; z0 j < g : Pro h 2 , jhj < uva me bod z0 + h a zap eme diferen n pod l (F (z0 + h) ; F (z0 ))=h pomoc ikovn zvolen ch k ivek. Za ' vezmeme libovolnou pevn zvolenou k ivku, za naj c v a a kon c v z0 . D le pro zvolen h vezmeme se ku h (t) = z0 + th, t 2 h0 1i. K ur en F v bod z0 pou ijeme k ivku ', k ur en F v bod z0 + h k ivku ' u h (viz
obr zek 17.11).
X
z0
z0 + h '
a
X
Takov existuje, nebo integr l nez vis na cest .

33
Obr. 17.11 je souvisl , a je jedno, kterou takovou vezmeme, nebo
105
Potom je
F (z0 + h) ; F (z0 ) = 1 Z f (z ) dz = 1 Z 1 f (z + th)h dt = h h h h 0 0

= f (z0 ) +
Z1
0
(f (z0 + th) ; f (z0 )) dt:
Ze spojitosti f v bod z0 existuje ke ka d mu " > 0 takov (") > 0, e pro jz ; z0 j < (") je jf (z ) ; f (z0 )j < ". Proto pro jhj < (") je posledn integr l v absolutn hodnot men nebo roven ", co dokazuje Dodatek je z ejm z toho, e je-li ' lomen ra, je tak ' u h lomen ra. D kaz v ty 17.15. Ekvivalence II.,III. se prov d stejn , jako d kaz analogick ho tvrzen pro vektorov pole v 2 (viz v ta 14.7. v KIII]). Implikace I.)III. plyne z lemmatu 17.2, implikace III.)I. z lemmatu 17.3, aplikovan ho na ka dou souvislou komponentu mno iny . Je mo n je t zeslabit posta uj c podm nku z lemmatu 17.3. pro existenci primitivn funkce: Lemma 17.3a. Nech f je spojit v oblastiR a pro ka dou jednoduchou uzav enou lomenou ru ', le c v je ' f (z ) dz = 0. Pak plat tvrzen lemmatu 17.3. R D kaz. Je-li ' uzav en lomen ra, le c v , pak integr l ' f (z ) dz m eme zapsat jako sou et integr l z f p es kone n po et jednoduch ch uzav en ch lomen ch ar a p es kone n po et se ek, prob han ch jednou v jednom sm ru a podruh v opa n m sm ru. Viz obr zek 17.12. (Body A1 a A9 ukazuj zp sob prob h n dan lomen ry.) Integr ly p es tyto se ky se vyru a podle p edpokladu jsou nulov i integr ly p es tyto jednoduch uzav en lomen ry. Proto je roven nule tak integr l p es '. To ale znamen , e (viz d kaz ekvivalence II.,III. v d kazu v ty 17.15) jsou spln ny p edpoklady druh sti lemmatu 17.3.
h!0
) ; F (z0 ) = f (z ): lim F (z0 + hh 0
106

X
A7
A4 B1 A6 A2
A5
A1 = A9
A8
A3
X
P klad 17.9. Pro n 2 , n 6= ;1 je
Obr. 17.12
pro ka dou uzav enou k ivku ' v pro n 0 a pro ka dou uzav enou k ivku ' v n f0g pro n < ;1, nebo funkce z n maj v uveden ch oblastech primitivn funkce z n+1 =(n + 1). P klad 17.9a. Funkce 1=z nem primitivn funkci v dn m mezikru 0 a < jz j < b 1, nebo podle p kladu 17.8. je jej integr l p es kru nici se st edem v po tku nenulov . Lemma 17.2. umo uje v p pad , e zn me primitivn funkci, jednodu e po tat integr ly. Plyne z n tak sl ben V ta 17.16. Dv primitivn funkce v oblasti k t e funkci f se li nejv e o konstantn funkci. D kaz. Jsou-li F1 a F2 dv primitivn funkce k f v , pak F def = F1 ;F2 m v nulovou derivaci, a je tedy primitivn k funkci identicky nulov . Je-li proto A pevn bod z , B libovoln bod z a 'AB k ivka, za naj c
'
z n dz = 034
34
P ipome me, e klademe z0 = 1 pro z 2 C .
17.7. CAUCHYOVA V TA. JORDANOVO LEMMA
107
v A, kon c v B a le c v (tady pot ebujeme, aby byla souvisl , aby takov 'AB existovala), pak podle lemmatu 17.2. je 0=
tj. F (B ) = F (A), F1 (B ) ; F2 (B ) = F1 (A) ; F2 (A) pro ka d B 2 . Pozn mka 17.22. V dal ch odd lech uvid me, e holomorfn funkce m derivace v ech d . Aby proto spojit funkce f m la v oblasti primitivn , mus b t f v holomorfn . P klad 17.9a. ukazuje, e v obecn oblasti holomorfnost nen posta uj c k existence primitivn funkce. Je-li v ak jednodu e souvisl , pak to posta uj c je { viz d sledek 17.2. d le. Situace je zde podobn jako u vztahu mezi potenci lnost vektorov ho pole a nulovost jeho rotace. Pozn mka 17.23. Jestli e integr l z funkce f v na cest z vis , pak u p edpis (17.13) de nuje v mnohozna nou funkci { F (z ) zna mnoinu hodnot v ech integr l z f p es v echny k ivky le c v a za naj c v a a kon c v z . Nap klad pro f (z ) = 1=z , = n f0g, a = 1 bychom tak dostali mnohozna nou funkci Ln z , k n jsme d ve do li jako k inverzn k funkci ez . Trochu v ce o tom na konci odd lu 17.20.
'AB
0 dz = F (B ) ; F (A)
V tomto odd lu dok eme tzv. Cauchyovu v tu , kter jednak zauj m jedno z centr ln ch m st v celkov v stavb teorie funkc komplexn prom nn , tak m v znam i pro aplikace { nap klad pro v po et integr l . Jako jej d sledek tak dok eme, e holomorfn funkce v jednodu e souvisl oblasti m v t to oblasti primitivn . Uve me nejd ve n kter dal pot ebn pojmy a fakta, kter jsou analogick p slu n m pojm m v 2 (viz kapitoly 14. a 15. v KIII]). V ta 17.17. (Jordanova). Je-li Jordanova ( tj. jednoduch uzav en ) k ivka v , pak existuj otev en souvisl mno iny Int a Ext , z nich prvn je omezen a druh neomezen , e plat 1) = Int Ext h i, p i em toto sjednocen je disjunktn . 2) h i je spole nou hranic Int a Ext . Mno iny Int resp. Ext se naz vaj vnit kem resp. vn j kem k ivky .
17.7. Cauchyova v ta. Jordanovo lemma
Pozn mka 17.22. m v c se zd toto tvrzen z ejm , t m p ekvapiv j je slo itost jeho d kazu. Viz nap klad ].
108
De nice 17.20. ekneme, e otev en mno ina je jednodu e souvisl , jestli e pro ka dou Jordanovu k ivku , le c v je tak Int . Pozn mka 17.23. Ne ka d jednodu e souvisl mno ina je souvisl , takov je nap klad sjednocen dvou disjunktn ch otev en ch kruh Cauchyovu v tu uvedeme ve dvou variant ch. V ta 17.18. (Cauchyova) Nech ' je Jordanova k ivka v a f : ! je spojit na Int ' a holomorfn v Int '. Potom
CC
'
f (z ) dz = 0:
D kaz za dodate Rn ho p edpokladu spojitosti f 0 na Int ' je snadn : zap eme-li integr l ' f (z ) dz podle pozn mky 17.20. jako k ivkov in~ = (f~ if~) a pou ijeme-li Greenovu v tu tegr l 2. druhu v 2 z pole T 15.7. z KIII], dostaneme
'
f (z ) dz =
' ~
~ d' T ~=
Int ' ~
f~ ; @ f~) dxdy: (i @ @x @y
Z C. { R. podm nek je ale integrand posledn ho integr lu identicky nulov . D kaz bez dodate n ho p edpokladu viz nap klad N], ], M]. Pozn mka 17.24. Pro dal vybudov n je ov em podstatn m t Cauchyovu v tu ve formulovan obecnosti a my ji tak v t to obecnosti budeme pou vat. V ta 17.18a. (Cauchyova) Je-li jednodu e souvisl a f je holomorfn v , pak pro ka dou uzav enou k ivku ' le c v je
'
f (z ) dz = 0:
D kaz. 1. Sta to dok zat pro p pad, e ' je jednoduch uzav en lomen ra, nebo pak podle lemmatu 17.3a. k f existuje v primitivn funkce a podle lemmatu 17.2. integr l z f nez vis na cest pro libovolnou k ivku, a po uzav en k ivce je tedy roven nule.

X
109
Obr. 17.13
2. D kaz, e to plat pro jednoduchou uzav enou lomenou ru p evedeme na d kaz pro obvod troj heln ka takto: Tento integr l p evedeme na sou et integr l p es kone n po et obvod troj heln k { viz obr zek 17.13: Sta proto dok zat tvrzen pro obvod troj heln ka. 3. Kdyby pro obvod n jak ho troj heln ka ABC byl integr l roven q 6= 0, pak tento troj heln k rozd l me na 4 podobn troj heln ky (viz obr zek 17.14, { body U , V , W jsou ve st edech stran tohoto troj heln ka).
X
U
Obr. 17.14
BX
110
Integr l p es obvod aspo jednoho z t chto men ch troj heln k mus b t v absolutn hodnot v t nebo roven jqj=4. S t mto troj heln kem postupujeme stejn , atd. Dostaneme posloupnost do sebe vno en ch troheln k Tn , n 2 , pro kter podle konstrukce je
o(Tn )
f (z ) dz
4n
jqj
(o(Tn ) je jednoduch uzav en k ivka, jej geometrick obraz je tvo en stranami troj heln ka Tn ). Proto e tyto troj heln ky jsou do sebe vnoen a jejich diametry35 konverguj k nule, konverguj posloupnosti vrchol t chto troj heln k k n jak mu bodu z0 2 . Odhadn me velikosti integr l p es obvody t chto troj heln k z druh strany: sou et Sn d lek stran n-t ho troj heln ka je roven Sn = S0 =2n , kde S0 je sou et d lek stran p vodn ho troj heln ka. Proto e limz!z0 (f (z ) ; f (z0))=(z ; z0 ) = f 0 (z0 ), existuje ke ka d mu " > 0 (") > 0, e f (z ) = f (z0) + f 0 (z0 )(z ; z0 ) + h(z )(z ; z0 ) kde jh(z )j < " pro jz ; z0 j < ("). Existuje d le n0 (") 2 , e pro n > n0 (") je jz ; z0 j < (") pro z 2 Tn , a tedy pro n > n0 (") je jh(z )j < " pro z 2 ho(Tn )i. Proto e podle p kladu 17.9. polynomy maj v primitivn funkci, je jejich integr l p es ka dou uzav enou k ivku roven nule. Dost v me tedy pro n > n0 (")
Z
o(Tn )
f (z0 ) dz +
=
Z
o(Tn )
o(Tn )
f (z ) dz =
0 S0 "Sn Sn " S n 2 2n o(Tn ) 2 pro ka d " > 0, co je spor s q 6= 0. (U ili jsme toho, a tedy jqj "S0 e jz ; z0 j Sn pro z 2 o(Tn ).)
f 0 (z0 )(z ; z0 ) dz +
Z
o(Tn )
h(z )(z ; z0 ) dz =
h(z )(z ; z0 ) dz
Z v t 17.18a. a 17.15. dost v me
35 Diametrem troj heln ka T rozum me nejv t mo nou vzd lenost dvou bod n tohoto troj heln ka.
111
D sledek 17.2. Je-li f holomorfn v jednodu e souvisl mno in , pak m v primitivn . U ite n je i n sleduj c zobecn n v ty 17.18: V ta 17.18b. (zobecn n Cauchyova) Nech ' '1 : : : 'k jsou Jordanovy k ivky, Int 'j Int ', j = 1 2 : : : k, Int 'i \ Int 'j = , i 6= j , p i em ob h n po v ech je ve stejn m smyslu, vzhledem ke sv m vnit k m, tj. bu pro ka dou z nich z st v vnit ek p i ob h n vlevo (kladn smysl ob h n ), nebo vpravo (z porn smysl ob h n ). Je-li f holomorfn na def = Int ' n k j =1 Int 'j a spojit na , pak plat
'
f (z ) dz =
k Z X
j =1 'j
f (z ) dz:
Podstata d kazu je vid t na obr zku 17.14a: ' X

1 1
'1
2 2
'2
Obr. 17.14a
propoj me jednotliv k ivky ' '1 : : : 'k ' jednoduch mi k ivkami l , l = 1 2 : : : k +1. T m se n m rozd l na dv sti: 1 , omezenou k ivkami j , j = 1 2 : : : k+1 a "horn mi polovinami" k ivek ' '1 : : : 'k , a 2 , omezenou k ivkami j , prob han mi opa n ne v p pad 1 , a "doln mi polovinami" k ivek ' '1 : : : 'k . Pou ijeme-li na k ivky, omezuj c 1 a 2 v tu 17.18. a vznikl rovnosti se teme, dostaneme pr v
'
f (z ) dz ;
k Z X
j =1 'j
f (z ) dz = 0
nebo integr ly p es k ivky j se vyru .
112
Z t chto v t odvod me v dal m mnoh jin u ite n v ty, ale u ony samy umo uj nap klad v po et integr l (viz n sleduj c odd l). K tomu se n m bude hodit i n sleduj c asto pou van lemma. Lemma 17.4. (Jordanovo) Nech pro n jak R0 0 je = fz 2 Im z 0g \ fz 2 jz j R0 g a nech f : ! je spojit na . Pro R R0 ozna me ;R k ivku z = Reit , t 2 h0 i36 a MR = max h;R i jf (z )j. Je-li = 0 a RMR ! 0 pro R ! +1, anebo > 0 a MR ! 0 pro R ! +1, pak
CC
;R
f (z )ei z dz ! 0 pro R ! +1:
D kaz. Podle de nice k ivkov ho integr lu a v ty 17.14. m me
;R
f (z )ei z dz =
0
jf (Reit )jRe;
f (Reit )ei R(cos t+i sin t) Rieit dt

R sin t dt
RMR
e; R sin t dt:
Pro = 0 je posledn integr l roven a tvrzen je dok z no. Pro > 0 jej mus me odhadovat p esn ji. P edn v d sledku "sudosti" sin t vzhledem R k =2 je roven 2 0 =2 e; R sin t dt, co d ky nerovnosti sin t 2t= pro t 2 h0 =2i kter je z ejm z obr zku 17.15, je men nebo rovno 2
=2
h e;2 Rt= dt = 2 ; 2 R e;2 Rt=
i =2
0
R:
Analogicky se dok e Lemma 17.4a. (Jordanovo) Nech pro n jak R0 0 je = fz 2 Im z 0g \ fz 2 jz j R0 g a nech f : ! je spojit na . Pro
36 Je to horn polokru nice polom ru R se st edem v po tku, prob han proti sm ru hodinov ch ru i ek.
CC
17.8. POU IT CAUCHYOVY V TY NA V PO ET INTEGR L

X
113
y = sin t 1
=2
= 0 a RMR ! 0 pro R ! +1, anebo R ! +1, pak Je-li
Obr. 17.15 ~ R k ivku z = Reit , t 2 h 2 i37 a MR = max jf (z )j. R0 ozna me ; ~
< 0 a MR ! 0 pro
h;R i
~R ;
f (z )ei z dz ! 0 pro R ! +1:
Podstata pou it Cauchyovy v ty na v po et integr l je n sleduj c : 1) Vezme se vhodn holomorfn funkce. 2) Vezme se vhodn uzav en integra n cesta, p esn ji mno ina cest, II z visej c na jednom i v ce parametrech, nap klad tvaru 'R = 'I R u 'R . R R 3) Podle Cauchyovy v ty je 'R f (z ) dz = 0. Je-li limR!R0 'I f (z ) dz R rovna hledan mu integr lu, pak m sto n (pokud to je sna ) sta naj t R f (z) dz. P itom je asto eln si k ivku 'II rozd lit limR!R0 'II na R R dv i v ce st a hledat limitu podle ka d z nich. asto tak najdeme pouze zobecn n integr ly, nebo integr ly ve smyslu hlavn hodnoty { p esn smysl bude u ka d ho p kladu up esn n { a pak je mo n zkoumat, zda integr l existuje i jako oby ejn Lebesgue v integr l. Pokud ano, pak je roven tomu, co jsme na li. N kdy tak dostaneme vyj d en jednoho integr lu pomoc druh ho.
37 Je to doln polokru nice polom ru R se st edem v po tku, prob han proti sm ru hodinov ch ru i ek.
17.8. Pou it Cauchyovy v ty na v po et integr l
114
ten si jist uv dom , e nem e existovat dn obecn platn p edpis na proveden tohoto postupu. Funkci a integra n cestu je t eba volit tak, aby integr l p es st cesty konvergoval ke hledan mu integr lu a abychom limitu integr l p es zbytek cesty um li naj t. P itom je t eba pe liv ov it, e jsou spln ny p edpoklady Cauchyovy v ty, nap klad nesm me p ehl dnout, e funkce v n kter m bod integra n cesty nen spojit , nebo v n kter m bod z vnit ku integra n cesty nem derivaci. P klad 17.10. Spo t me integr ly
Z +1
0
cos(x2 ) dx
Z +1
0
sin(x2 ) dx
jako zobecn n integr ly, tj. ve smysluRlimR!+1 0RRf (x) dx (jako obyejn Lebesgueovy integr ly neexistuj : 0+1 f + dx = 0+1 f ; dx = +1). Uva me funkci eiz2 , kter je holomorfn R v . Proto e pro re ln z 2 +1 ix2 iz 2 2 je e = cos(z ) + i sin(z ), sta spo tat 0 e dx a vz t re lnou a imagin rn st v sledku. Pro R > 0 vezmeme integra n k ivky 'R = II III 'I R u 'R u 'R jako na obr zku 17.16.
'III R 'II R
0
'I R
Obr. 17.16
II it Zad me je takto: 'I R (x) = x, x 2 h0 Ri, 'R (t) = Re , III III III i = 4 'R = ' ~R , ' ~R (t) = te , t 2 h0 Ri. Z ejm je Z 2 ZR 2 Z +1 2 iz ix e dz = e dx R! ! eix dx: +1 0 'I 0 R
t 2 h0 =4i,
115
Pro druh integr l m me
'II R
eiz2 dz =
=2
=4
0
RZ
ei(R2 ei2t ) Rieit dt RZ

2
=2
Z
0
=4
e;R2 sin 2t dt =
=2
4R ! 0 kde jsme pou ili stejn odhad pro sin , jako p i d kazu Jordanova lemmatu. Nakonec
2
; he;2R2 = =R 2 2R2
e;R2 sin d
0
i =2
= 4R (1 ; e;R )
e;2R2 = d =
'R
iz2 dz = ; e III
2 = ; 2 ( 2 + i 2)=2 0 kde u ili toho e v me (viz nap klad KIII], p klad 13.11), e R +1jsme ; t2 dt = p =2 { proto jsme tak tak brali integra n k ivku 'R . e 0 R Proto e podle Cauchyovy v ty je 'R eiz2 dz = 0, je proto
= ;ei =4
ZR
e;t2 dt ! ;ei
' ~R
iz2 dz = ; e III =4
ZR
0
eit2 ei =2 ei =4 dt =
p p
Z +1
0
Z +1
0
eix2 dx =
0
cos(x2 ) dx =
p p (1 + i) 2 2 Z +1 2
I u ;R , Kdybychom pou ili Cauchyovu v tu na stejnou funkci a na k ivku R = R I (x) = x, x 2 h;R Ri a ;R je polokru nice z = Reit , t 2 h0 i, dostali bychom kde R s u it m pr v spo ten ho
0 ;R Kdybychom cht li integrace p es R R pou t k ur en p vodn zadan ch integr l , asi bychom neusp li, nebo limitu ;R eiz2 dz bychom asi p mo nespo etli. ;R
sin(x ) dx = p : 2 2
lim R! +1
eiz2 dz = ; R! lim +1
ZR
eix2 dx = ;2 R! lim eix2 dx = ; +1
ZR
p =2(1 + i):
116
P klad 17.11. Spo t me integr l Z +1 sin x

0
x dx
(op t jako zobecn n integr l). Proto e je pro R > 0 1 sin x x dx = 2 ;R x dx 0 budeme hledat limitu posledn ho integr lu pro R ! +1. Pro re ln x 6= 0 je (sin x)=x = Im eix =x. Uv me proto funkci eiz =z , kter je holomorfn
Z R sin x
ZR
v n f0g, ale v nule nem ani limitu. Proto pro pou it Cauchyovy v ty mus me bod 0 obej t. Budeme tedy (pro dan " R, 0 < " < R) integrovat po k ivce (indexy " a R vynech v me) ' = '1 u '2 u '3 u '4 , kde '1 (t) = t, t 2 h;R ;"i, '2 = ;" , '3 = t, t 2 h" Ri a '4 = ;R , kde pro a > 0 je ;a je polokru nice z = aeit , t 2 h0 i. Viz obr zek 17.17.
X
'4
'2
;R
P edn je
'1
;"
"
'3 R
Obr. 17.17
Podle Jordanova lemmatu ( = 1 > 0, f (z ) = 1=z , jmax jf (z )j = zj=R = 1=R ! 0 pro R ! 0)
Z R sin x Z eiz Z eiz dz + dz ;! i lim dx: R!+1 R!+1 ;R x ' z ' z "!0+
1 3
Z eiz z dz ! 0 pro R ! +1:

;R
117
Kone n
Z eiz Z ei("eit ) i"eit Z dz = ; dt = ;i ei"eit dt ! ;i it z "e ' 0 0

2
nebo
ei"eit
Pou it stejnom rnost konvergence plyne z lemmatu 17.5. d le. Dost v me proto podle Cauchyovy v ty
h0 i
e0 = 1 :
i R! lim +1
Z R sin x
dx ; i = 0 R! lim +1 ;R x f (z0 + eit )
Z R sin x
Lemma 17.5. Je-li f spojit v bod z0 2 , pak

h0 2 i
f (z0 ):
x dx = =2:
D kaz. Z de nice spojitosti v bod z0 ke ka d mu " existuje (") > 0, e pro < (") a ka d t 2 h0 2 i je jf (z0 + eit ) ; f (z0 )j < ". Pozn mka 17.26. Pozd ji (viz lemma 17.8) si uk eme jednodu postup, jak spo tat limitu integr l p es ;" z p kladu 17.11. pro " ! 0. P klad 17.12. Uva me funkci f (z) = e;z zs;1, 0 < s < 1, kde pod s ; z 1 rozum me v tev, danou p edpisem
z s;1 = s;1 ei(s;1)' pro z = ei'
Tato v tev je holomorfn na bez nekladn re ln poloosy, a proto je takov i f . Uk eme, e integr ly (zobecn n 38 )
> 0 ' 2 (;
):
f (z ) dz
38 zobecn n ve smyslu limit pro R ! +1 a pro " ! 0+ integr l p es se ky z = tei , t 2 h" Ri.
118

X
"R
"
Obr. 17.18
kde (t) = tei , t 2 h0 +1) jsou polop mky vych zej c z po tku, nez visej na 2 h0 =2i. Uv me-li pro takov a 0 < " < R < +1 k ivku " R jako na obr zku 17.18, sta k tomu uk zat, e integr ly z f p es p slu n oblouky kru nic IR a I" konverguj k nule pro R ! +1 resp. pro " ! 0+, nebo t m uk eme, e plat (17.14) Z
f (z ) dz =
Z
0
f (z ) dz =
Z +1
0
e;x xs;1 dx ;(s)
2 h0 =2i
kde ;(s) je funkce gama. Pro tyto integr ly m me n sleduj c odhady:
Z
I"
f (z ) dz =
Z
0
"s
e;"eit "s;1 ei(s;1)t "ieit dt

s 2 " ! 0 pro " ! 0 s > 0
e;" cos t dt
IR
f (z ) dz
Rs
e;R cos t dt:

X
119
y = cos t 1
=2
Obr. 17.19
U ijeme-li odhadu cos t 1 ; 2t= pro t 2 h0 =2i, kter je z ejm z obr zku 17.19, dostaneme, e posledn integr l je men nebo roven
=2 e;R(1;2t= ) dt = Rs e;R e2tR= dt = h 0 2Rt= i =2 s;1 ;R R 0 s ; R = R e 2R e = R e 2 (e ; 1) = 2 Rs;1 (1 ; e;R ) 0
Rs
=2
co konverguje k nule pro R ! +1, s < 1. U ijeme-li (17.14) s = =2, dostaneme rovnost ;(s) =
=2
e;z z s;1 dz =
=
0
Z +1
Z +1 0
e;tei =2 ts;1 ei (s;1)=2 ei =2 dt =
e;it ts;1 ei s=2 dt
(pou ili jsme rovnost ei =2 = i), a tedy ;(s)e;i s=2 = P echodem k re ln a imagin rn
0
Z +1
e;it ts;1 dt: ts;1 sin t dt = ;(s) sin 2 s
Z +1
0
sti pak m me
ts;1 cos t dt = ;(s) cos 2 s
Z +1
0
120
odkud substituc t =
Z +1
0
2 2s;1 cos 2 d 2s;1 sin 2 d
Z0 +1
1 ;(s) cos s =2 2
Pro s = 1=2 m me znovu (je ;(1=2) = P klad 17.13. Spo t me integr l
1 ;(s) sin s: =2 2
p ) integr ly z p kladu 17.10.

>0
I(
) def =
Z +1
;1
e; x2 e;i2 x dx
2 :
Substituc y = ;x dostaneme, e I ( ) je sud funkce prom nn , a proto se sta omezit na 0. Pro = 0 m me zn m integr l
Z +1
;1
p e; x2 dx = = : Z +1
;1
Zap eme-li pro
Z +1
;1
0 dan integr l ve tvaru
e; (x2+i2 x = ) dx =
+1 Z
e; (x+i = )2 e;
2 2
dx
vid me, e pot ebujeme spo tat
;1
e; (x+i
= )2 dx =
Z
Im z= = + R1
e; z2 dz:
Uk eme, e je roven e; z2 dz = e; x2 dx = = . K tomu ;1 Im z=0 sta 2 uv it k ivku 'R z obr zku 17.20. a uk zat, e integr ly funkce e; z p es jej svisl se ky konverguj k nule pro R ! +1.
X
i =
;R
RX
Obr. 17.20
121
A to je snadn , nebo pro z = R + iy, y 2 h0 = i je je; z2 j = je; (R2 2iyR;y2 ) j = e; R2 e y2 e; R2 e 2 2 = ;1 e; R2 e 2 2 = , co a tedy tyto integr ly jsou men nebo rovny konverguje k nule pro R ! +1. Dost v me tedy
+1 Z
a d ky sudosti obou stran i pro 2 . Speci ln pro = je

+1 Z
;1
p e; x2 e;i2 x dx = = e;
Funkce I ( ) je tzv. Fourierova transformace funkce e; x2 (viz n sleduj c kapitola o Fourierov transformaci). Pozn mka 17.27. P i e en p kladu 17.13. byl podstatn m krokem d kaz rovnosti Z Z 2 ; z () e dz = e; z2 dz tj. mohli jsme nahradit integraci po p mce Im z = = > 0 integrac po p mce Im z = 0, co vedlo na zn m integr2 l. To se n m poda ilo u it m Cauchyovy v ty d ky tomu, e funkce e; z byla mezi t mito p mkami holomorfn a v tomto p su konvergovala k 0 pro jz j ! +1. Rovnost ( ) m eme p epsat pomoc integr l komplexn ch funkc re ln prom nn ve tvaru ( )
+1 Z Im z= = Im z=0
;1
e; x2 e;i2 x dx = e; 2 :
2 2
>0
M e vzniknout ot zka, zda ( ) nejde dok zat jednodu eji substituc x + i = = y, dx = dy, jak jsme byli zvykl d lat v p pad funkc re ln prom nn . Odpov je z porn (viz p klad 17.17. d le), i kdy v dan m p pad bychom dostali spr vn v sledek. Vysv tlen je n sleduj c : v ta o substituci pro integr ly funkc re ln prom nn p ipou t substituce x + a = y pouze s a re ln m, zat mco tady bychom pot ebovali vz t a=i .
;1
e; (x+i
= )2 dx =
+1 Z
;1
e; y2 dy:
122
V tomto odd lu vyj d me hodnoty holomorfn funkce a jej ch derivac uvnit oblasti pomoc hodnot t to funkce na hranici t to oblasti. V ta 17.19. (Cauchy v vzorec) Nech ; je Jordanova k ivka, kladn orientovan vzhledem ke sv mu vnit ku (tj. p i ob h n z st v vnit ek vlevo). Nech f : ! je holomorfn na Int ; a spojit na Int ;. Pak pro z0 2 Int ; plat Z (z) f (z0 ) = 21 i zf; z0 dz (Cauchy v vzorec): ; D le m f v Int ; derivace v ech d a plat pro n vyj d en Z f (z) f (k) (z0 ) = 2k!i (z ; z0 )k+1 dz k 2 z0 2 Int ;: ; (Vzorec pro derivace si snadno zapamatujeme, derivujeme-li ve vzorci pro vyj d en funkce za integra n m znamen m podle parametru z0 .) D kaz. Nech pro zvolen z0 2 Int ; je kru nice o polom ru a st edu z0 (je d na p edpisem z = z0 + eit , t 2 h0 2 i), p i em > 0 Int ; (viz obr zek 17.21). je tak mal , e Int
17.9. Cauchy v vzorec a jeho d sledky
C C
;
z0
Obr. 17.21
Podle zobecn n Cauchyovy v ty a p kladu 17.8. je 1 Z dz = 1 Z dz = 1 2 i ; z ; z0 2 i z ; z0 Z f (z0) Z f (z0) 1 1 f (z0) = 2 i z ; z dz = 2 i z ; z dz 0 0 ;
17.9. CAUCHY V VZOREC A JEHO D SLEDKY
123
a tedy (op t s u it m zobecn n Cauchyovy v ty) 1 Z f (z ) dz ; f (z ) = 0 2 i ; z ; z0 Z Z (z ) dz ; 1 f (z0 ) dz = = 21 i zf; (17.15) z 2 i z 0 ; ; ; z0 Z Z f (z ) ; f (z0 ) dz = 1 f (z ) ; f (z0 ) dz : = 21 z ; z0 2 z ; z0 ; Proto e (f (z ) ; f (z0))=(z ; z0) ! f 0 (z0 ) pro z ! z0 , je tento zlomek omezen funkce na n jak m redukovan m okol bodu z0 , tj. pro n jak 0 > 0 a a K > 0 je pro 0 < jz ; z0 j < 0 tento zlomek v absolutn hodnot men nebo roven K . Proto pro < 0 je 1 Z f ( z ) ; f (z 0 ) 1 KS ! 0 pro ! 0: 2 z ; z0 2 Proto e ale prvn v raz v (17.15) na nez vis , mus b t roven nule, co dokazuje prvn tvrzen v ty. Doka me tvrzen o derivac ch. Je pro h 6= 0 (v absolutn hodnot dost mal ) 1 1 f (z0 + h) ; f (z0 ) = 1 1 Z f (z ) ; h h2 i ; z ; (z0 + h) z ; z0 dz 1 1 1 1 ; = h z ; (z0 + h) z ; z0 (z ; (z0 + h))(z ; z0 ) 2 co pro h ! 0 konverguje k 1=(z ; z0 ) stejnom rn pro z 2 h;i, nebo je 1 1 (z ; (z0 + h))(z ; z0 ) ; (z ; z0)2 = 1 1 1 jhj 3 = jz ; z0 j (z ; (z0 + h)) ; z ; z0 = jz ; z0j2 jz ; (z0 + h)j K jhj pro jhj < h0 , kde h0 je tak mal , e Uh0 (z0 ) Int ; a K = min 1 jz ; yj : z2h;i
jy;z0 j
h0
124
Podle v ty 17.14. proto f (z0 + h) ; f (z0) ! 1 Z f (z ) dz: h 2 i ; (z ; z0 )2 Pro vy derivace se to dok e indukc . Prove te za cvi en . Z t to v ty plynou d le it d sledky. V ta 17.20. (existence derivac v ech d ) Je-li f holomorfn v otev en mno in , pak m v derivace v ech d a v echny jsou v holomorfn . Re ln a imagin rn asti a t to funkce jako funkce dvou re ln ch prom nn ch x y maj v p slu n oblasti ~ 2 derivace v ech d , kter jsou v echny harmonick . D kaz. Sta u t p edchoz v tu, kde za ; vezmeme dostate n malou kru nici se st edem z0 2 . Odtud plyne i druh tvrzen pomoc v t 17.2. a 17.8. V ta 17.21. (o pr m ru, o st edn hodnot ) Je-li f holomorfn na kruhu K (z0 ) def = fz 2 jz ; z0 j < g a spojit na K (z0 ), pak plat Z f (z ) ds f (z0 ) = 2 1
kde napravo je k ivkov integr l 1. druhu v 2 p es kru nici (x ; x0 )2 + ~(x y) = f (x + iy), (y ; y0 )2 = 2 , x0 + iy0 = z0 , z komplexn funkce f tj. hodnota holomorfn funkce ve st edu kruhu je rovna pr m ru hodnot t to funkce na hranici tohoto kruhu. D kaz. Vezmeme-li v Cauchyov vzorci ; rovn z = z0 + eit , t 2 h0 2 i, pak podle de nice k ivkov ho integr lu m me = 21
jz;z0 j=
Z2
0
Z 2 f (z0 + eit) 1 it f (z0) = 2 i eit i e dt = 0 f x0 + cos t + i(y0 + sin t)] dt = 2 1
jz;z0 j=
(u ili jsme pol rn ch sou adnic k zad n uveden kru nice v slu n ho k ivkov ho integr lu 1. druhu).
f (z ) ds
2
ap -
17.9. CAUCHY V VZOREC A JEHO D SLEDKY
125
V ta 17.22. (princip maxima) Je-li f holomorfn v omezen oblasti a spojit na , pak je bu f = konst. na , nebo jf (z )j nab v sv ho maxima na pouze v bod z , tj.
jf (z )j < max jf j z 2 :
D kaz. Nech pro n jak z0 2 je jf (z0)j jf (z )j pro ka d z 2 . 1) Uka me nejd ve, e pak je jf (z )j = jf (z0 )j pro z 2 U (z0 ) pro ka d , pro n je U (z0 ) . Podle v ty o pr m ru a odhad pro k ivkov integr ly m me
jf (z0 )j = 2 1 j
2
jz;z0 j= Z
f (z ) dsj 2
jz;z0j=
jz;z0 j= jf (z0 )j ds = jf (z0)j:
jf (z )j ds
Proto zde mus b t m sto neostr ch nerovnost v ude rovnosti. Ale d ky jf (z0 )j jf (z )j pro ka d z 2 a spojitosti f rovnost 2 1
jz;z0 j=
jf (z )j ds = 2 1
jz;z0 j=
jf (z0 )j ds
m e platit jen tehdy, je-li jf (z0)j = jf (z )j pro ka d z z kru nice jz ; z0 j = . Po adovan tvrzen dostaneme tak, e zopakujeme tyto
vahy pro Us (z0 ) s 0 < s < . 2) Uka me d le, e jf (z0 )j = jf (z )j pro ka d z 2 . Nech z ~ je libovoln pevn zvolen bod z . Spoj me bod z0 se z ~ k ivkou ', le c v . Nech > 0 je vzd lenost mno iny h'i od .39 Podle dok zan ho v bodu 1) je jf (z0 )j = jf (z )j pro z 2 U (z0 ). Je-li z1 posledn bod k ivky ', le c v tomto okol , pak na n j m eme pou t dok zan v bod 1) a dostaneme jf (z0)j = jf (z1 )j = jf (z )j pro z 2 U (z1 ). Tento proces
Qg.
39
Vzd lenost dvou mno in P Q
rozum me slo, rovn inf fjz ; j z 2 P 2
126

X
z ~ z0
X
Obr. 17.22
Proveden d kaz je sice n zorn , ale pe liv ten c t , e by vy adoval n kter podrobn j od vodn n . Uve me proto jin form ln zcela p esn d kaz. Op t spojme libovoln bod z ~ 2 s bodem z0 k ivkou (' ha bi), le c v , '(a) = z0 , '(b) = z ~. Podle bodu 1) je jf ('(t))j = jf (z0 )j pro t 2 ha a + i s n jak m kladn m . Ozna me ~ def ~> t = supft t 2 ha bi jf ('( ))j = jf (z0 )j pro 2 ha tig. Podle dok zan ho je t ~ < b, nebo podle de nice suprema by existovala a. Na druh stran nem e b t t ~, pro kterou je jf ('(tn ))j = jf (z0 )j. Ze spojitosti f a ' by pak posloupnost tn ! t ~))j = jf (z0 )j. Podle bodu 1) pak je pak jf (z)j = jf (z0 )j pro muselo b t tak jf ('(t ~)), a tedy jf ('(t))j = jf (z0 )j pro t 2 ht ~t ~ + 1 i s n jak m 1 > 0, co nen z 2 U ('(t ~ je supremum v e uveden mno iny. mo n , nebo t
opakujeme, a po kone n m po tu krok pokryjeme i bod z ~. Viz obr zek 17.22.
3) Uka me nakonec, e nejen jf (z )j je konstantn , ale i f (z ) je konstantn na . Ozna me-li (x y) = Re f (x + iy), (x y) = Im f (x + iy), pak m me podle bodu 2)
2 (x
y) + 2 (x y) = jf (x + iy)j2 = konst.
v p slu n oblasti ~ 2 . Zderivujeme-li tuto rovnost dvakr t podle x a dvakr t podle y, dostaneme 0=2 x+2 x 0=2 y +2 y 2+ 2+ 2+ 0 = 2( x xx + x xx ) 0 = 2( y yy + y yy ) 0 = 2(grad grad ) + 2(grad grad ) + 2 + 2 :
2+
Proto e = = 0, je grad = grad = 0 v ~ , a tedy = konst., = konst. podle v ty 9.12. v KII].
17.10. POSLOUPNOSTI A ADY HOLOMORFN CH FUNKC
127
V ta 17.22a. (princip minima) Je-li za p edpoklad v ty 17.22. nav c f (z ) 6= 0 v , pak i nejmen hodnotu na nab v jf (z )j pouze na , pokud nen f (z ) konst.. D kaz. Sta u t v tu 17.22. na funkci f1 (z ) = 1=f (z ). V ta 17.23. (Morerova) Nech f je spojit v otev en mno in a jej integr l nez vis na cest v . Pak f je v holomorfn . D kaz. Podle v ty 17.15. m f v primitivn funkci F . Proto e je F 0 = f , je F v holomorfn a podle v ty 17.20. m v derivace v ech d , speci ln druhou, ale to znamen , e f m prvn .
Z Cauchyova vzorce dostaneme siln j v ty o konvergenci posloupnost a ad holomorn ch funkc a mo nosti zam nit po ad limity a derivace resp. derivov n po lenech. V ty budeme formulovat pouze pro ady, ten si je snadno sformuluje a dok e pro posloupnosti. V ta 17.24. (1. v ta Weierstrassova) Nech 1 un(z ), n 2 , jsou holoP morfn v otev en mno in a nech ada un (z ) konverguje lok ln n=1 stejnom rn na , tj. ke ka d mu z0 2 existuje U (z0 ), e tato ada konverguje stejnom rn na U (z0 ). Potom 1) Sou et S (z ) t to ady je holomorfn v . 2) Tuto adu je mo n libovoln kr t derivovat po lenech v . 3) ady z derivac len t to ady konverguj lok ln stejnom rn na . D kaz. Vezm me z0 2 a UR (z0 ) takov , e UR (z0 ) a na UR (z0 ) P u (z ) ada konverguje stejnom rn . Pro ka d n 2 je Sn (z ) def = n k=1 k holomorfn na , speci ln je spojit na UR (z0 ) a holomorfn na UR (z0 ) pak podle Cauchyova vzorce pro z1 2 UR (z0 ) je
17.10. Posloupnosti a ady holomorfn ch funkc
Sn (z1 ) = 21 i
jz;z0 j=R
Sn (z ) z ; z1 dz:
Integrand stejnom rn konverguje na kru nici jz ; z0 j = R k S (z )=(z ;
128
z1 ). Limitn m p echodem za integra n m znamen m dost v me S (z1 ) = 21 i
jz;z0 j=R
S (z ) z ; z1 dz:
Odtud stejn jako p i d kazu v ty 17.19. dost v me, e S (z ) m na UR (z0 ) v echny derivace a plat
S (k) (z1 ) = 2k!i k! = n! lim +1 2 i
jz;z0 j=R
Sn (z ) lim S (k) (z ) z1 2 UR (z0 ): +1 n 1 (z ; z1 )k+1 dz = n!
jz;z0 j=R
S (z ) dz = (z ; z1 )k+1
Konvergence ad z derivac je stejnom rn pro z1 2 UR=2 (z0 ), nebo pro takov z1 a z spl uj c jz ; z0j = R je jz ; z1 j R=2. Pozn mka 17.28. Dost v me odtud holomorfnost sou tu mocninn ady uvnit kruhu konvergence a mo nost derivovat mocninnou adu po lenech { nyn i pro komplexn z . V ta 17.25. (2. v ta Weierstrassova) Jsou-li un(z), n P 2 1, holomorfn v omezen oblasti a spojit na , p i em ada + n=1 un (z ) konverguje stejnom rn na , pak konverguje stejnom rn na . D kaz. Podle principu maxima (v ta 17.22) je
jSn+p (z ) ; Sn (z )j max jSn+p (z ) ; Sn (z )j

pro z 2 , a tedy max jSn+p (z ) ; Sn (z )j max jSn+p (z ) ; Sn (z )j odkud plyne po adovan pomoc B. { C. podm nky pro stejnom rnou konvergenci.
17.11. MOCNINN A ZOBECN N MOCNINN
ADY
129
Pro pohodl ten e p ipomeneme z kladn de nice a vlastnosti mocninn ch ad, kter jsme vylo ili v kapitole 12. v KIII]. De nice 17.21. Pro z0 2 a R 2 (0 +1i resp. 0 r < R +1 resp. 0 < R < +1 budeme zna it
17.11. Mocninn a zobecn n mocninn ady
KR (z0 ) def = fz 2 Kr R (z0 ) def = fz 2 SR (z0 ) def = fz 2
De nice 17.22. Mocninnou adou naz v me adu tvaru 1 X (17.16) an (z ; z0 )n

kde an z0 2 jsou koe cienty resp. st ed t to ady. Plat V ta 17.26. Ke ka d mocninn ad existuje pr v jedno R 2 h0 +1i, e 1) ada (17.16) konverguje pro jz ; z0 j < R, 2) ada (17.16) diverguje pro jz ; z0 j > R.40 Toto R, naz van polom rem konvergence, se d vypo st podle vzorce 1p R= lim sup n jan j nebo tak podle vzorc
n!+1
CC C
jz ; z0 j < Rg r < jz ; z0 j < Rg jz ; z0 j = Rg:
n=0
R=
pokud ov em posledn limity existuj . Kruh KR (z0 ) se naz v kruhem konvergence . Plat d le, e v kruhu konvergence ada (17.16) konverguje absolutn a lok ln stejnom rn .
40 Na kru nici S (z ) m e ada v n kter ch bodech konvergovat a v jin ch R 0 divergovat.
1p lim ja =a j n ja j R = n! +1 n n+1 lim n n!+1
130
V ta 17.27. ady 1 +1 1 an X X X n+1 an (z ; z0 )n nan (z ; z0 )n;1 n + 1 (z ; z0 )

n=0 n=1 n=0
maj stejn polom ry konvergence. Z 1. Weierstrassovy v ty dost v me n sleduj c tvrzen : V ta 17.28. Sou et mocninn ady je holomorfn v kruhu konvergence, m tam derivace v ech d , kter jsou rovny sou t m ad z derivac len dan ady. Uva me nyn ady tvaru (17.17) nebo obecn ji (17.18)
n=;1
+1 X
n=;1
0 X
an (z ; z0)n
an (z ; z0)n
kter naz v me zobecn n mi mocninn mi adami , p i em sou tem ady (17.17) rozum me (vlastn ) limitu (pokud existuje) lim n!+1
0 X
k=;n
ak (z ; z0 )k
a sou tem ady (17.18) sou et sou t ad
1 X
n=0
an (z ; z0)n a
n=;1
;1 X
an (z ; z0)n
pokud oba existuj . Zkoum n konvergence ady (17.17) se p evede na zkoum n konvergence oby ejn mocninn ady substituc w = (z ; z0 );1 : ada (17.17)
17.12. LAURENTOVA ADA. TAYLOROVA ADA
konverguje pr v kdy konverguje ada a;n wn . Je-li proto R polon=0 m r konvergence posledn ady, pak pro = 1=R ada (17.17) konverguje pro jz ; z0j > a diverguje pro jz ; z0 j < . Toto m eme nazvat polom rem konvergence ady (17.17) a vid me, e ka d takov ada konverguje vn n jak ho kruhu a diverguje uvnit tohoto kruhu. Krajn p pady, kdy = 0 resp. = +1 zna , e ada konverguje v ude krom bodu z0 resp. nekonverguje nikde, podobn jako je to u krajn ch p pad pro mocninn ady. Ka d v ta o mocninn ch ad ch implikuje n jakou v tu pro ady tvaru (17.17), nap klad: konverguje-li (17.17) pro z = z ~ 6= z0 , pak konverguje pro v echna z spl uj c jz ; z0j > jz ~; z0j. Podobn je-li polom r konvergence ady (17.17), pak pro ka d 0 > tato ada konverguje 0 g. Jej sou et je stejnom rn na mno in M 0 def = fz 2 jz ; z0j proto (podle 1. Weierstrassovy v ty) holomorfn na vn j ku kruhu K (z0 ) a lze ji tam derivovat po lenech. M tak limitu pro z ! 1 (rovnou a0 ), a pod. Pro adu (17.18) odtud plyne toto: je-li R resp. polom r konvergence 1 P P 1 a (z ;z )n, pak v p pad , e je < R, ady an (z ;z0)n resp. ; 0 n=;1 n n=0 ada (17.18) konverguje na mezikru K R a diverguje vn K R . K R naz v me mezikru m konvergence t to zobecn n mocninn ady. Na tomto mezikru je jej sou et holomorfn , lze ji tam derivovat po lenech a konvergence je stejnom rn na ka d m ost e men m mezikru K 0 R0 s < 0 < R0 < R. Na hrani n ch kru nic ch S (z0 ) a SR (z0 ) je situace obdobn jako pro mocninn ady. V p pad , e je > R, ada (17.18) nekonverguje nikde, je-li = R, pak je mo nost konvergence v bodech kru nice S (z0 ) = SR (z0 ).
1 P
131
Hlavn m v sledkem tohoto odd lu (d to pom rn dost pr ce) je V ta 17.29. Nech pro n jak a b z0, 0 a < b +1, z0 2 je f na mezikru Ka b (z0 ). Pak existuje pr v jedna ada P+1holomorfn a ( z ; z n 0 )n , e plat n=;1 (17.19)
17.12. Laurentova ada. Taylorova ada
f (z ) =
n=;1
+1 X
an (z ; z0 )n pro z 2 Ka b (z0 ):
132
Koe cienty t to ady jsou d ny p edpisem Z f (z ) dz n 2 an = 21 i ( z ; z0 )n+1 jz;z0 j=
Pozn mka 17.29. V imn te si, e pro n = ;1 m me Z 1 a;1 = 2 i f (z ) dz jz;z0 j= co nazna uje v znam tohoto koe cientu pro v po et integr l funkce f , jak to uvid me d le. D kaz v ty 17.29. 1) Jednozna nost. Jsou-li an takov , e plat (17.19), pak mezikru konvergence t to ady obsahuje Ka b (z0 ) a pro 2 (a b) ada (17.19) konverguje stejnom rn na kru nici jz ; z0 j = . Vyn sob me-li pro pevn j 2 rovnost (17.19) 1=(z ; z0)j+1 , dostaneme
2 (a b):
+1 f (z ) = X n;j ;1 pro z 2 Ka b : (z ; z0 )j+1 n=;1 an (z ; z0 ) Speci ln na kru nici S (z0 ) ada napravo konverguje stejnom rn a m -
0 pro n 6= j 2 i pro n = j: jz;z0 j= 2) Existence. Vezm me z1 2 Ka b a k n mu a0 b0 , spl uj c a < a0 < 0 b < b a " > 0 tak mal , e K" (z1 ) Ka0 b0 . Viz obr zek 17.23. F (z ) def = f (z )=(z ; z1) je holomorfn na Ka0 b0 n K" (z1 ) a spojit na uz v ru t to mno iny. Proto podle zobecn n Cauchyovy v ty je f (z ) 1 Z 2 i jz;z0 j=b0 z ; z1 dz = Z Z 1 f ( z ) 1 f (z ) dz: =2 i dz + 2 i z ; z z 0 1 jz;z0j=a jz;z1 j=" ; z1 (z ; z0 )n;j;1 dz =
Podle p kladu 17.8. ale je
eme ji tedy integrovat po lenech a dostat Z Z +1 f (z ) dz = X a (z ; z0)n;j;1 dz: n jz;z0j= (z ; z0 )j+1 j z ; z j = 0 n=;1

X
133
z1
"
b a0
z0
Obr. 17.23
Posledn integr l je podle Cauchyova vzorce roven f (z1 ), a proto tuto rovnost m eme p epsat ve tvaru Z Z 1 f ( z ) 1 f (z ) dz: dz ; (17.20) f (z1) = 2 i z ; z 2 i z 1 jz;z0 j=b0 jz;z0j=a0 ; z1
Dal postup nyn spo v v tom, e 1=(z ; z1) rozlo me do ady podle mocnin (z ; z0 ), dosad me do integr l na prav stran v (17.20), zintegrujeme po lenech a dostaneme po adovan d ky tomu, e koe cienty sestrojen ch rozklad budou mocniny (z1 ; z0). Pro jz ; z0j > jz1 ; z0j m me (sou et geometrick ady) 1 1 1 1 z ; z1 = (z ; z0) ; (z1 ; z0 ) = z ; z0 1 ; (z1 ; z0)=(z ; z0 ) = 1 z1 ; z0 n X 1 1 1 X n = ( z ; z ) = z; 1 0 z0 n=0 z ; z0 (z ; z0)n+1 : n=0
Tento rozklad se n m hod pro prvn integr l v (17.20). Vzhledem ke stejnom rn konvergenci posledn ady na kru nici jz ; z0 j = b0 m eme integrovat po lenech a dostaneme
1 1 Z f (z ) dz = X an (z1 ; z0 )n 2 i jz;z0 j=b0 z ; z1 n=0
134
f (z ) dz n 2 : 0 ( z ; z0 )n+1 jz;z0 j Podobn najdeme rozklad, kter se bude hodit pro druh integr l: pro jz ; z0j < jz1 ; z0j je 1 1 1 1 = = ; z ; z1 (z ; z0 ) ; (z1 ; z0 ) z1 ; z0 1 ; (z ; z0 )=(z1 ; z0 ) = 1 z ; z0 n X 1 1 X = ;z ; = ; (z ; z0 )n (z ; 1 : 1 z0 n=0 z1 ; z0 1 z0 )n+1 n=0 an = 21 i
=b0
Po dosazen a integraci po lenech dostaneme
f (z ) dz k = ;1 ;2 : : :: jz;z0 j=a0 (z ; z0 )k+1 Pro ka d z1 2 Ka b(z0 ) jsme tedy na li an , n 2 , e plat (17.19) pro z = z1 . Ur en an z visej form ln (p es a0 b0 ) na z1 . Proto e ale podle zobecn n Cauchyovy v ty je pro a < 1 < 2 < b 1 Z f (z ) dz = 1 Z f (z ) dz k +1 2 i jz;z0 j= 2 (z ; z0 ) 2 i jz;z0 j= 1 (z ; z0)k+1 fakticky tyto koe cienty na z1 nez visej , m je d kaz dokon en. ak = 21 i
f (z ) dz = z jz;z0 j ; z1 Z 1 ;1 X 1 f (z ) dz = X = (z ; 1 ak (z1 ; z0 )k n +1 ; n z ) 2 i ( z ; z ) 0 0 jz;z0j=a n=0 1 0 k=;1
; 21 i
=a0
De nice 17.23. ada z (17.19) 1 se naz v Laurentovou adou funkce P f (z ) v mezikru Ka b (z0 ). Jej st an (z ;z0)n se naz v jej regul rn n=0 P 1 a (z ; z )n jej st a st ; hlavn st . 0 n=;1 n
Pozn mka 17.30. Laurentova ada je ur ena jednozna n pro ka d mezikru holomorfnosti funkce f . Je-li f holomorfn ve dvou disjunktn ch mezikru ch se stejn m st edem, pak p slu n Laurentovy ady v nich mohou b t r zn , jak ukazuje n sleduj c p klad.
135
P klad 17.14. Nech

1 z 6= 1: f (z ) = 1 ; z Pak je f holomorfn v mezikru ch K0 1 (0) a K1 +1 (0). V prvn m je
f (z ) =
ve druh m m me
1 X
n=0
zn
1 1 n ;1 X X 1 1 1 1 f (z ) = 1 ; z = ; z 1 ; 1=z = ; z =; zk: n=0 z k=;1

(V imn te si, e jsme rozklady na li bez po t n integr l .) Z t to v ty plyne n kolik d le it ch d sledk .
D sledek 17.3. (rozklad do Taylorovy ady) Je-li f holomorfn v kruhu Kb (z0 ), pak jej Laurentova ada v K0 b(z0 ) se redukuje na Taylorovu
adu, tj. 1) an = 0 pro n < 0, (n) 2) an = f n(!z0 ) pro n 0, 1 (n) P 3) f (z ) = f n(!z0 ) (z ; z0 )n pro z 2 Kb (z0 ).
n=0
D kaz. Podle v ty 17.29. je
Z 1 f (z ) dz n 2 an = 2 i ( z ; z0 )n+1 jz;z0 j=
2 (0 b):
Je-li n ;1, je integrand holomorfn na K (z0 ) a spojit na K (z0 ). Podle Cauchyovy v ty je tedy integr l roven nule. 2) plyne z v ty 17.19. 3) plyne z v ty 17.29. pro z 2 K0 b (z0 ) a pro z = z0 to je z ejm .
136
D sledek 17.4. Je-li f holomorfn vn n jak ho kruhu Ka(z0), kde 0 a < +1, z0 2 , pak pro ka d z1 2 je holomorfn vn n jak ho kruhu Ka(z1 ) (z1 ) a plat 1) 0) a( = a( ;z1 ;z1 zj ) je koe cient u 1=(z ; z ) v Laurentov rozvoji f kde pro j = 0 1 je a( j ;1 ( z 1) v mezikru Ka(zj ) +1 , tj. a;1 nez vis na z1 . D kaz. Prvn tvrzen je z ejm z obr zku (nakreslete si jej). Podle vzorce pro koe cienty Laurentovy ady v mezikru Ka(zj ) +1 je proto pro j > a(zj ) Z zj ) = 1 a( ;1 2 i jz;zj j= j f (z ) dz j = 0 1: M eme proto pro jedno takov 0 vz t takov 1 , pro kter nav c je K 0 (z0 ) K 1 (z1 ). Podle zobecn n Cauchyovy v ty pak je
co dokazuje po adovan . D sledek 17.5. (v ta Riemannova) Nech f je holomorfn na K0 b (z0 ) a omezen na n jak m K0 b0 , kde 0 < b0 b. Potom 1) Hlavn st Laurentova rozvoje f v K0 b(z0 ) je identicky nulov . 2) f m v z0 limitu. 3) Po dode nov n eventu ln p ede nov n touto limitou v z0 dosta~, kter je holomorfn v Kb (z0 ). neme funkci f D kaz. Nech pro n jak L < +1 je jf (z )j L na K0 b0 . Potom pro 0 < " < b0 a n ;1 je Z f (z ) dz 1 L";n;1 2 " = L";n ! 0 jan j = 21 ( z ; z0 )n+1 2 jz;z0 j=" pro " ! 0+, a tedy mus b t an = 0. Je proto
jz;z0 j= 0
f (z ) dz =
jz;z1 j= 1
f (z ) dz
f (z ) =
1 X
Na druh stran sou et f~ ady napravo je proto holomorfn alespo na Kb (z0 ) a m tedy v z0 limitu, a m ji proto i f .
n=0
an (z ; z0 )n v K0 b (z0 ):
D sledek 17.5a. Je-li f holomorfn a omezen vn n jak ho kruhu Ka (z0 ), pak pro ka d z1 2 jsou v echny koe cienty an s n 1 jej Laurentovy ady v Ka(z1 ) +1 rovny nule. D le m f limitu pro z ! 1 z1 ) a to rovnou koe cientu a( 0 t to ady u nult mocniny (z ; z1 ). Tento koe cient proto na z1 nez vis .
137
D kaz. D kaz prvn ho tvrzen se provede stejn jako p i d kazu p edchoz ho d sledku, jen je t eba integrovat p es kru nici jz ; z1j = R a vz t limitu pro R ! +1. Je proto 1 z) 1 X 1 f (z ) = a( ;n (z ; z1 )n pro jz ; z1 j > R(z1 ): n=0 Proto e ada napravo konverguje stejnom rn na mno in jz ; z1 j R(z1 ) + 1 a ka d jej len m pro z ! 1 limitu, m limitu i f a to rovnou sou tu ady z limit. leny s n > 0 maj ale limitu 0, a proto z1 ) limz!1 f (z ) = a( 0 . Proto e f m e m t jen jednu limitu, nem e toto ( z ) a0 1 z viset na z1. D sledek 17.6. (v ta Liouvilleova) Nech f je holomorfn v a pro n jak nez porn q L R0 je jf (z )j Ljz jq pro jz j R0 : Potom je f polynom stupn nejv e q].41 Speci ln , je -li f na holomorfn a omezen , pak je konstantn . D kaz. P edn je
f (z ) =
1 X
Pro n > q a R > R0 je Z f (z) jan j = 21 dz 21 LRq R;n;1 2 R = LRq;n ! 0 n +1 z jzj=R pro R ! +1, a tedy pro takov n je an = 0, tj.
n=0
an z n pro z 2 :
C C
f (z ) =
41
q] X
n=0
an z n z 2 :
slo, men nebo rovn q.
Pro q 2 R zna q] celou st q, tj. nejv t cel
138
D sledek 17.7. (z kladn v ta algebry) Ka d polynom stupn alespo 1 m v alespo jeden ko en. D kaz. Kdyby to nebyla pravda, tj. kdyby pro n jak polynom P (z ) stupn alespo 1 bylo P (z ) 6= 0 pro z 2 , pak funkce f (z ) = 1=P (z ) by byla holomorfn v , pro z ! 1 by m la limitu rovnou nule, a proto by byla na omezen a podle Liouvilleovy v ty konstantn . Pak by ale tak P (z ) musel b t konstantn , co je spor.
C C
V tou o jednozna nosti v teorii holomorfn ch funkc se naz v n sleduj c v ta nebo jej d sledky. V ta 17.30. (v ta o jednozna nosti) Nech f je holomorfn v oblasti a mno ina Nf def = fz 2 f (z ) = 0g m v hromadn bod. Potom je f v identicky rovn nule. D kaz. Doka me nejd ve lok ln tvrzen , a to, e je-li z0 2 hromadn bod Nf , pak je f (z ) = 0 na Kb (z0 ) takov m, e Kb (z0 ) . Nech zk 2 Nf , k 2 je takov , e zk ! z0 pro k ! +1 a zk 6= z 0 . Podle d sledku 17.3. se f d v Kb (z0 ) rozlo it do Taylorovy ady 1 P an (z ; z0 )n . Z holomorfnosti f na plyne jej spojitost, a tedy n=0 f (z0 ) = k! lim f (z ) = k ! lim 0 = 0, a tedy a0 = 0. Kdyby bylo pro n +1 k +1 jak q 2 a0 = a1 = = aq;1 = 0, aq 6= 0, pak je f (z ) = (z ; z0)q h(z ) 1 P s h(z ) = aq+n (z ; z0)n . Proto e je h(z0 ) 6= 0 a h je spojit , je h 6= 0 n=0 na n jak m okol bodu z0 , a tedy i f je na odpov daj c m redukovan m okol nenulov , co je spor s f (zk ) = 0, zk ! z0, z 6= z0 . Glob ln tvrzen odtud dostaneme stejn m postupem, kter jsme pou ili p i d kazu principu maxima (v ta 17.22) { ud lejte si to ob ma zp soby za cvi en podrobn . T m z ejm jsou n sleduj c zobecn n t to v ty. D sledek 17.8. Nech f je holomorfn v oblasti a nech pro def n jak A 2 mno ina Af = fz 2 f (z ) = Ag m v hromadn bod. Potom je f v identicky rovn A. ~(z ) def D kaz. Sta u t pr v dok zanou v tu na funkci f = f (z ) ; A.
17.13. V ta o jednozna nosti
17.14. IZOLOVAN SINGULARITY
D sledek 17.9. Nech f1 a f2 jsou holomorfn v oblasti . Je-li f1 (z ) = f2 (z ) pro z 2 M , p i em M m v hromadn bod, pak je f1 (z ) = f2 (z ) pro z 2 . ~(z ) def D kaz. Sta u t pr v dok zanou v tu na funkci f = f1 ( z ) ; f2 (z ). D sledek 17.10. Je-li f holomorfn v oblasti a f 6 0 v , pak nulov body funkce f v jsou izolovan , tj. je-li pro n jak z0 2 f (z0 ) = 0, pak na n jak m U (z0 ) je f (z ) 6= 0.
Uka me si jedno elegantn pou it v ty o jednozna nosti: P klad 17.15. Z platnosti rovnosti
139
pro z1 z2 re ln doka me jej platnost pro z1 z2 komplexn . e en . Zvolme pevn z2 2 . Pak funkce f1 (z1 ) def = ez1 +z2 def z1 z2 a f2 (z1 ) = e e jsou holomorfn v a jsou si rovny pro z1 2 . Dokonce ka d bod re ln osy je jej m hromadn m bodem v , a proto podle d sledku 17.9. je f1 (z1 ) = f2 (z1 ) pro z1 2 . Dok zali jsme poadovanou rovnost pro z1 2 a z2 2 . Nyn sta vz t pevn z1 2 a prov st podobn vahy pro funkce g1(z2 ) def = ez1 +z2 a g2 (z2 ) def = ez1 ez2 , kter podle dok zan ho jsou si rovny pro z2 2 .
17.14. Izolovan singularity De nice 17.24. Bod z0 2 (tedy i 1) nazveme izolovanou singularitou funkce f : ! , je-li f holomorfn na n jak m redukovan m okol bodu z0 . Izolovanou singularitu z0 naz v me odstranitelnou , jestli e existuje limz!z0 f (z ) 2 , p lem , je-li limz!z0 f (z ) = 1, podstatnou , jestli e limita funkce f pro z ! z0 neexistuje v . P klad 17.16. a) f (z ) = (z 2 ; 1)=(z ; 1) pro z = 6 1 m v bod z0 = 1 odstranitelnou singularitu, nebo je f (z ) = z + 1 pro z = 6 1, co m z ejm limitu pro z ! 1 rovnou 2.
RC R C C R C C R CC C C C
ez1 +z2 = ez1 ez2
140
a1) f (z ) = (1 + z )=z pro z 6= 0 m v 1 odstranitelnou singularitu, nebo tam m limitu rovnou 1. b) f (z ) = 1=z m p l v nule, f (z ) = z 2 m p l v 1. c) ez resp. e1=z maj podstatnou singularitu v 1 resp. v 0, nebo zn = n i z ~n = ;n konverguje k 1 pro n ! +1, a tedy en ! 1, ; zat mco e n ! 0. Pro druhou funkci je situace analogick , jen je t eba br t pro n 2 zn = 1=n a z ~n = ;1=n. Poznamenejme, e na e de nice jsou takov , e funkce f , kter je holomorfn v bod z0 2 m podle n v tomto bod odstranitelnou singularitu (srovnej de nici 17.14). Jak uvid me d le, budeme-li v d t, e f m v z0 odstranitelnou singularitu, pak ji bude mo no v tomto bod dode novat eventu ln p ede novat jej limitou a dostat tak funkci, kter je v z0 holomorfn . Na m c lem nyn bude uk zat jist charakterizace jednotliv ch typ singularit. Uva me nejd ve izolovanou singularitu z0 2 funkce f . Podle v ty 17.29. lze pro n jak b > 0 funkci f rozlo it v K0 b (z0 ) = Ub (z0 ) do Laurentovy ady
f (z ) =
n=;1
;1 X
an (z ; z0 )n +
1 X
n=0
an (z ; z0 )n :
Pro stru nost budeme tuto adu naz vat Laurentovou adou funkce f v bod z0. To znamen nap klad, e pro funkci f (z ) = 1=(z ; z 2 ) pro z 6= 0 a z 6= 1 budeme jej Laurentovou adou v bod 0 naz vat adu
z n=0
1 1 X 1X zn = 1 + zn
z n=0
kter k n konverguje pro 0 < jz j < 1 a ne adu
1 1 X 1 1 1 =; 1 X z 2 1 ; 1=z z 2 n=0 z n = n=0 ; z n+2 kter k f konverguje pro jz j > 1 (co je jej Laurentova ada v K1 +1 ). Hlavn st Laurentovy ady funkce f v bod z0 bude konvergovat v n fz0g (mus konvergovat pro z libovoln bl zk k z0 , a proto { jako ;1
141
zobecn n ada tvaru 17.17. { i pro v echna jz ; z0 j > 0). Regul rn st je mocninn ada, kter mus konvergovat alespo na K0 b(z0 ), a tedy jej polom r konvergence je alespo b. Sou et regul rn sti je proto na Ub (z0 ) holomorfn a m v z0 limitu a0 . O limit f v bod z0 (p esn ji o tom, kter ze t mo nost z de nice 17.24. nastane), bude proto rozhodovat hlavn st (proto se j tak k hlavn ). V ta 17.31. Nech z0 2 je izolovan singularita funkce f . Potom n sleduj c podm nky jsou ekvivalentn : I. z0 je odstraniteln singularita (tj. limz!z0 f (z ) 2 ). II. f je omezen na n jak m U (z0 ). III. Hlavn st Laurentovy ady funkce f v bod z0 je identicky nulov . IV. f lze holomorfn dode novat (eventu ln p ede novat) v bod z0 (tj. po vhodn m dode nov n nebo p ede nov n v bod z0 dostaneme ~, kter je v z0 holomorfn ). funkci f D kaz. Riemannova v ta (d sledek 17.5) dokazuje implikace II.)III., II.)IV. P i jej m d kazu jsme tak dok zali implikaci III.)IV. Zbyl implikace I.)II., IV.)I. jsou z ejm . mluva. M -li f v z0 2 odstranitelnou singularitu, budeme funkci, kter vznikne jej m holomorfn m dode nov n m resp. p ede nov n m v bod z0 zna it op t f . Ne p ejdeme k p padu p lu, zobecn me na holomorfn funkce pojem n sobnosti ko ene polynomu. De nice 17.25. Nech je z0 2 a f je holomorfn na U (z0). Pro k 2 ekneme, e z0 je k-n sobn nulov bod (ko en ) funkce f , je-li
(17.21)
f (n) (z0 ) = 0 n = 0 1 : : : k ; 1 f (k) (z0 ) 6= 0:
k pak naz v me n sobnost nulov ho bodu z0 . Je-li f (z0) 6= 0, ekneme, e z0 je 0-n sobn nulov bod funkce f . Pozn mka 17.31. Uv domte si, e je-li f (n) (z0 ) = 0 pro n 2 0 , pak je f 0 na U (z0), je-li tam holomorfn , nebo se d rozlo it do Taylorovy ady, kter m v echny koe cienty rovn nule. Proto je-li f (z0 ) = 0 a f nen v dn m okol U (z0 ) identicky rovn nule, pak existuje pr v jedno k 2 , e z0 je k-n sobn m nulov m bodem t to funkce.
142
k2
je f holomorfn v U (z0 ), Pak z0 je k-n sobn m nulov m bodem f tehdy a jen tehdy, jestli e existuje funkce g(z ) holomorfn v U (z0), g(z0 ) 6= 0, e plat
0.
Lemma 17.6. Nech pro n jak z0 2
(17.22)
f (z ) = (z ; z0 )k g(z ) pro z 2 U (z0 ):
D kaz. Pro k = 0 je to z ejm . Nech tedy je k 2 . f lze v U (z0 ) 1 P rozlo it do Taylorovy ady an (z ; z0 )n . Plat -li (17.21), pak se tato n=0 ada redukuje na
f (z ) =
+1 X
1 n;k a za g(z ) sta vz t sou et ady + n=k an (z ; z0 ) . Opa n implikace plyne ihned z v ty o derivaci sou inu: nap klad pro k = 1 m me f (z0 ) = 0 a f 0 (z ) = (z ; z0 )0 g(z )+(z ; z0)g0 (z ), co je pro z = z0 rovno g(z0 ) 6= 0. Ud lejte si podrobn d kaz pro libovoln k 2 za cvi en . Lemma 17.7. Je-li z0 2 izolovanou singularitou funkce f , pak je z0 p lem f tehdy a jen tehdy, jestli e existuje k 2 a funkce h holomorfn na U (z0 ), h(z0 ) 6= 0, e plat (17.23) f (z ) = (z ;1z )k h(z ) pro z 2 U (z0 ): 0
n=k
an (z ; z0 )n = (z ; z0 )k
+1 X
n=k
an (z ; z0 )n;k
slo k je ur eno jednozna n a naz v se n sobnost p lu z0 . D kaz. Jedna implikace je skoro z ejm : h m nenulovou limitu a (z ; z0 )k m limitu rovnou nule pro z ! z0 . Proto m prav strana v (17.23) limitu 1. Doka me opa nou implikaci. Proto e je limz!z0 f (z ) = 1, je f (z ) 6= 0 na U (z0 ), a tedy 1=f je na U (z0 ) je holomorfn , pro z ! z0 m limitu nula. Dode nujeme-li ji nulou pro z = z0 , dostaneme podle v ty 17.31. funkci, kter je holomorfn na U (z0 ), je rovn nule pro z = z0 , ale nen identick nula. Pak existuje pr v jedno k 2 , e z0 je jej k-n sobn nulov bod. Podle lemmatu 17.6. existuje funkce g(z ), holomorfn na U (z0 ) takov , e g(z0) 6= 0 a
1=f (z ) = (z ; z0 )k g(z )
143
na (eventu ln men m) okol U (z0 ). Proto e g(z0 ) 6= 0, je na (op t eventu ln men m) okol U (z0 ) g(z ) 6= 0. Proto na U (z0 ) je f (z ) = (z ;1z )k g(1z ) 0 a za h lze volit 1=g. Jednozna nost sla k plyne z toho, e je rovno n sobnosti nulov ho bodu z0 funkce 1=f . Pozn mka 17.32. Z ejm je z0 2 k-n sobn m p lem f tehdy a jen tehdy, je-li k-n sobn m nulov m bodem funkce 1=f . Pozn mka 17.33. N sobnost p lu se d charakterizovat tak jako nejmen p irozen m, pro kter je (z ; z0 )m f (z ) omezen na U (z0 ). Pozn mka 17.34. Nazveme-li pro k 2 k-n sobn p l z0 (;k)-n sobn m nulov m bodem, pak pro k l 2 plat : je-li z0 k-n sobn m nulov m bodem funkce f a l-n sobn m nulov m bodem funkce g, je z0 (k + l)n sobn m nulov m bodem funkce fg a (k ;l)-n sobn m nulov m bodem funkce f=g. Speci ln nap klad: je-li z0 k-n sobn m resp. l-n sobn m ko enem f resp. g, m f=g v bod z0 pro k l odstranitelnou singularitu (dokonce nulov bod n sobnosti k ; l) a pro k < l p l n sobnosti l ; k. V ta 17.32. M -li f v z0 2 izolovanou singularitu, pak tam m k-n sobn p l tehdy a jen tehdy, m -li hlavn st jej Laurentovy ady P ; 1 v bod z0 tvar n=;k an (z ; z0 )n s a;k 6= 0. me-li h z lemmatu 17.7. do mocninn ady 1 D kaz. Rozlo P n an (z ; z0 ) (a0 = h(z0 ) 6= 0), pak dostaneme
C ZN
n=0
f (z ) = (z ;1z )k
0
1 X
co je samoz ejme Laurentova ada f v z0 a m po adovan tvar. Jestli e naopak v me, e +1 X f (z ) = an (z ; z0 )n s a;k 6= 0, pak to m eme p epsat ve tvaru +1 X 1 n+k (z ; z0)k n=;k an (z ; z0 )
n=;k
n=0
an (z ; z0 )n =
1 X
n=0
an (z ; z0 )n;k z 2 U (z0 )
144
a za h v lemmatu 17.7. lze vz t sou et posledn uveden mocninn ady. Z v t 17.31. a 17.32. dost v me nyn n sleduj c charakterizaci podstatn singularity: V ta 17.33. Funkce f m v z0 2 podstatnou singularitu tehdy a jen tehdy, m -li hlavn st jej Laurentovy ady v z0 nekone n mnoho nenulov ch len , tj. a;n 6= 0 pro nekone n mnoho n 2 . Rozeberme nyn p pad izolovan singularity v 1. Jak jsou zde komplikace proti p padu izolovan singularity z0 2 ? 1) P edn nem me de nov ny derivace funkce v 1. 2) Tak Laurentovu adu jsme si de novali pouze pro st ed z0 2 . Tady si m eme pomoci takto: Je-li f holomorfn v U (1), pak pro ka d z1 2 existuje Laurentova ada funkce f v mezikru Ka(z1 ) +1 (z1 ), kter tam k f konverguje, tj.
(17.24)
f (z ) =
n=;1
0 X
an (z ; z1 )n +
+1 X
(an i a(z1 ) pochopiteln z visej na z1 ). Druh ada v (17.24) (je to mocninn ada) konverguje na cel m . Prvn sice jen na Ka(z1 ) +1 (z1 ), ale zato stejnom rn na Ka(z1 )+" +1 (z1 ), a proto jej sou et m pro z ! 1 limitu rovnou a0 . O chov n f pro z ! 1 bude proto rozhodovat druh ada v (17.24). V echny ady (17.24) (tj. se v emi mo n mi z1 2 ) m eme nazvat Laurentov mi adami f v 1, p i em hlavn st nazveme druhou adu v (17.24) a regul rn st prvn adu v (17.24). Stoj zato (aby nedo lo k nedorozum n ) si uv domit tento p klad: je-li f holomorfn na n fz1g, pak m jedinou Laurentovu adu se st edem z1 . Jej hlavn st vzhledem k z1 tvo leny se z porn mi mocninami (z ; z1), zat mco hlavn st vzhledem k 1 leny s kladn mi mocninami (z ; z1), tj. zhruba hlavn st vzhledem k z1 je regul rn vzhledem k 1 a naopak. Zkoum n funkce f v okol jej izolovan singularity 1 m eme p ev st na ji rozebran p pad chov n jin funkce v okol jej izolovan singularity z0 2 takto: Pro pevn (ale libovoln ) z1 2 p ejd me k funkci
n=1
an (z ; z1 )n
F(z1 ) ( ) def = f (z1 + 1= ) pro 2 U (0):
1 Je-li f holomorfn v okol U (1) a + n=;1 an (z ; z1 ) je jej Laurentova ada v Ka(z1 ) +1 (z1 ), je F(z1 ) ( ) holomorfn v U (0) (viz v ta o derivaci slo en funkce a substituce z = z1 + 1= , = 1=(z ; z1 )), p i em jej Laurentova ada v 0 m tvar
145
tj. hlavn (regul rn ) st Laurentovy ady funkce f v 1 (se st edem z1 2 ) generuje hlavn (regul rn ) st Laurentovy ady funkce F(z1 ) ( ) v 0. Proto e je z ejm bu limz!1 f (z ) = lim !0 F(z1 ) ( ), nebo ob limity neexistuj , dost v me z v t pro singularitu z0 2 n sleduj c v sledek: V ta 17.34. Nech 1 je izolovanou singularitou funkce f . Potom plat n sleduj c ekvivalence: a) 1 je odstraniteln singularita f , hlavn st Laurentovy ady f v 1 je identicky nulov , f je omezen v U (1). b) 1 je p lem f , hlavn st Laurentovy ady f v 1 nen indenticky nulov , ale obsahuje pouze kone n po et nenulov ch len . c) 1 je podstatnou singularitou f , hlavn st Laurentovy ady f v 1 obsahuje nekone n mnoho nenulov ch len . Pozn mka 17.35. Pozorn ten post ehl, e pro ka d z1 jsme dostali svoji adu, kterou jsme nazvali Laurentovou adou f v 1. Pro r zn z1 opravdu dostaneme r zn ady. Z v ry, vysloven ve v t 17.34. fakticky na z1 nez visej : nap klad f m limitu z pro z ! 1 , F(z1 ) ( ) m limitu z pro ! 0 pro ka d z1 2 , hlavn sti Laurentov ch ad f v 1 pro v echna z1 2 jsou identicky nulov . V p pad p lu je t z st v ot zka, zda pro v echna z1 bude stejn nejvy mocnina (z ; z1 ), vyskytuj c se v p slu n Laurentov ad . Ale i na ni je odpov kladn , nebo tato nejvy mocnina k je jednozna n charakterizov na vlastnost , e k je nejmen p irozen m, pro n je f (z )=z m omezen v okol 1. Toto k m eme nazvat n sobnost p lu 1. A nakonec koe cienty a;1 u (z ; z1 );1 jsou stejn podle d sledku 17.4. Z t chto d vod vol me nej ast ji jako Laurentovu adu funkce f v 1 adu (17.24) s z1 = 0 a zkoum n chov n funkce f v okol 1 p ev d me na zkoum n v okol 0 funkce F ( ) def = f (1= ). V p pad , e 1 je odstraniteln singularita,
F(z1 ) ( ) =
1 X
n=0
a;n n +
n=;1
;1 X
a; n n
C C
146
Nakonec si uka me je t dv tvrzen , kter ukazuj , jak "divok " je funkce v okol podstatn singularity. V ta 17.35. (Weierstrass, Casorati, Sochockij) Je-li z0 2 C podstatnou singularitou funkce f , pak ke ka d mu 2 C existuje posloupnost zn ! z0 , e f (zn ) ! pro n ! +1. D kaz. Kdyby to nebyla pravda pro n jak 2 C , pak p edn na n jak m U (z0 ) je f (z ) 6= , a tedy funkce h(z ) def = 1=(f (z) ; ) je tam holomorfn . D le mus b t funkce h(z) na n jak m okol U (z0 ) omezen , nebo jinak by existovala zn ! z0 , e 1=(f (zn ) ; ) ! 1 , f (zn ) ! . Potom by ale musela m t h(z ) v z0 odstranitelnou singularitu. Ale pak by f = + 1=h m la bu odstranitelnou singularitu, nebo p l podle toho, je-li limita h nenulov nebo rovn nule, co je spor. Kdyby to nebyla pravda pro = 1, pak by f musela b t na U (z0 ) omezen a tedy by tam m la odstranitelnou singularitu, co je op t spor. Zes len m t to v ty je V ta 17.35a. (Picardova) Je-li z0 2 C podstatnou singularitou funkce f , pak v ka d m redukovan m okol U (z0 ) nab v f v ech hodnot z C krom nejv e jedn . P klad 17.17. U funkce ez v okol 1 resp. u funkce e1=z v okol nuly je touto vyj me nou hodnotou 0.
pak je tak koe cient a0 v Laurentov ad f v 1 roven limz!1 f (z ) (viz d sledek 17.5a).
V tomto odd lu odvod me asi nejpou van j v tu z teorie funkc komplexn prom nn { tzv. reziduovou v tu . Je to jist zobecn n (d sledek) Cauchyovy v ty a jako tato se hod k po t n integr l . De nice 17.26. Nech z0 2 je izolovan singularita funkce f . Reziduem funkce f v bod z0 { p eme Resz0 f naz v me koe cient a;1 u (z ; z0 );1 v Laurentov ad f v bod z0 . Je mo n de novat i reziduum v 1: De nice 17.26a. Je-li 1 izolovanou singularitou funkce f , pak reziduem v 1 funkce f naz v me Res1 f def = (;a;1 ), kde a;1 je koe cient u (z;z1 );1 v Laurentov ad funkce f v bod 1.42 Pozn mka 17.36. Pro z0 2 je podle vzorce pro koe cienty Laurentovy ady pro " > 0 Z dost mal Z 1 1 Resz0 f = 2 i f (z ) dz = "! lim f (z ) dz 0+ 2 i
17.15. Rezidua. Reziduov v ta
42
Podle pozn mky 17.35. to nez vis na zvolen m z1 2 C .
jz;z0j="
jz;z0j="
17.15. REZIDUA. REZIDUOV V TA
147
kde druh R rovnost se dostane z toho, e podle zobecn n Cauchyovy v ty jz;z0j=" f (z ) dz pro mal " na " nez vis . Odtud je patrn v znam rezidua pro v po et integr lu z funkce f . P ipome me, e kru nice se zde ob haj v kladn m smyslu, tj. jejich vnit ek (a tedy i z0 ) z st v p i ob h n vlevo. Pozn mka 17.36a. Pro z0 = 1, z1 2 C a R dostate n velk je
f (z) dz: jz;z1 j=R jz;z1 j=R P pady z0 2 C a z0 = 1 m eme jednotn vyj d it takto: ve vzorci pro z0 = 1 vynech me znam nko minus a zm n me smysl ob h n po kru nici. P i takov m ob h n bude 1 vlevo, tj. je to ob h n v kladn m smyslu vzhledem k 1. I po tomto sjednocen pohledu na oba p pady z st v mezi nimi rozd l: v prvn m p pad je reziduum jedn m z koe cient hlavn sti Laurentovy ady, zat mco ve druh m jedn m z koe cient regul rn sti. Je-li nap klad z0 2 C odstraniteln singularita f , je Resz0 f = 0 (uka te podrobn odhadem druh ho v e uveden ho vyj d en rezidua), zat mco pro z0 = 1 nap klad funkce 1=z m v (1) reziduum rovn ;1, p esto e tato funkce m v 1 odstranitelnou singularitu.
Z Res1 f = ; 1 2 i
Z f (z) dz = ; 21 i R! lim +1
A nyn ji sl ben v ta. V ta 17.36. (reziduov ) Nech ; je jednoduch uzav en k ivka, prob han v kladn m smyslu vzhledem ke sv mu vnit ku. Nech d le jsou a1 a2 : : : ak body z jej ho vnit ku. Je-li f holomorfn na Int ; n fa1 a2 : : : ak g a spojit na Int ; n fa1 a2 : : : ak g, pak je
f (z ) dz = 2 i
k X j =1
Resaj f:
D kaz. Podle zobecn n Cauchyovy v ty je pro " > 0 dost mal (tak, aby se krou ky U" (aj ) navz jem neprot naly a le ely v Int ;) m me
f (z ) dz =
k Z X
j =1 jz;aj j="
f (z ) dz = 2 i
k X j =1
Resaj f:
V ta 17.36a. Nech ; je jednoduch uzav en k ivka, ob han v kladn m smyslu vzhledem ke sv mu vn j ku. Je-li f holomorfn na Ext ; a spojit na Ext ;, pak je
f (z) dz = 2 i Res1 f:
148
N sleduj c zobecn n odpov d zobecn n Cauchyov v t . V ta 17.36b. (zobecn n reziduov v ta) Nech '0 '1 : : : 's jsou jednoduch uzav en k ivky, spl uj c 1) Int 'k Int '0 , k=1,2, : : : ,s, 2) Int 'j \ Int 'k = , j 6= k, j k = 1 2 : : : s, 3) ob h n po '0 je v kladn m smyslu vzhledem k jej mu vni ku, zat mco po 'k s k > 0 v kladn m smyslu vzhledem k jej mu vn j ku (tj. po v ech v kladn m smyslu vzhledem k def = Int '0 n s k=1 Int 'k ). Jsou-li a1 a2 : : : al 2 a f je holomorfn na n fa1 a2 : : : al g a spojit na n fa1 a2 : : : al g, pak je
D kaz. Uva me kru nici jz j = R s R tak velk m, aby h;i le el v jej m vnit ku, p i em ob hanou v kladn m smyslu vzhledem ke sv mu vnit ku . Podle zobecn n Cauchyovy v ty a vzorce Z pro reziduum Z v 1 je pak f (z) dz = ; f (z) dz = 2 i Res1 f: ; jzj=R
f (z ) dz = +
def X
k=0 'k
f (z ) dz = 2 i
l X j =1
Resaj f:
Zaj mav (z hlediska formulace i hlediska po t n integr l ) je tak n sleduj c tvrzen : V ta 17.36.c. Nech f je holomorfn v C a na kone n mnoho izolovan ch singularit aj 2 C , j = 1 2 : : : k. Pak je
k X j =1
D kaz se p evede postupem z d kazu zobecn n Cauchyovy v ty (v ta 17.18b.) na dvoj pou it reziduov v ty a p enech v me jej ten i za cvi en .
Resaj f + Res1 f = 0:
D kaz. Vezmeme-li R tak velk , e v echny singularity aj , j = 1 2 : : : k le uvnit kru nice jz j = R, pak podle reziduov v ty m me
f (z) dz: jzj=R Podle vzorce pro reziduum v 1 je prav strana rovna ;2 i Res1 f . Je-li pak ; jednoduch uzav en k ivka, prob han v kladn m smyslu Rvzhledem ke sv mu vnit ku, kter obsahuje v echny aj , j = 1 2 : : : k, pak k ur en ; f (z ) dz m sto po t n rezidu f ve v ech aj sta spo tat reziduum v 1.
j =1
2 i
k X
Resaj f =
17.16. ZP SOBY V PO TU REZIDU
149
Aby n m tyto v ty daly n co pro po t n integr l , je pot eba se nau it rezidua n jak po tat a to i jinak, ne z de nice, i kdy i pou it v po tu z de nice m e situaci zjednodu it, nebo po t me integr l p es speci ln k ivku { kru nici. Sta tak ur it limitu integr l p es kru nice polom ru " resp. R pro " ! 0 resp. pro R ! +1. Uve me si zde n kolik nej ast ji pou van ch postup . a) p mo z de nice, p esn ji podle vzorc z pozn mky 17.36. b) ur me n jak jednodu e celou p slu nou Laurentovu adu: P klad 17.18. Je-li f (z ) = z (1 1 ; z ) z 6= 0 z 6= 1 pak m me
17.16. Zp soby v po tu rezidu
f (z ) = 1 z
1 X
n=0
zn = 1 z+
1 X
n=0
z n 0 < jz j < 1
a tedy Res0 f = a;1 = 1. Podobn pro singularitu z0 = 1: m me
1 ;1 = 1 n f (z ) = z ; 1 z z ; 1 n=0 an (z ; 1) kde posledn ada je Taylorova ada funkce ;1=z se st edem z0 = 1. K ur en rezidua funkce f v bod 1 sta ur it jej koe cient a0 , co je hodnota funkce ;1=z v bod 1, kter je rovn (;1), a tedy Res1 f = ;1. P klad 17.19. Pro funkci
1 X
f (z ) = e1=z z 2 n f0g
m me d ky tomu, e zn me Taylorovu adu ew =
f (z ) =
1 z 2 n f0g: n n ! n=0 z
1 X
n=0
1 n P w =n! pro w 2
150
Je proto Res0 f = ; Res1 f = 1. Uv domte si, e nula je podstatnou singularitou f a dn d le uv d n postupy se proto nedaj pou t. 1 je odstranitelnou singularitou, a zase na tomto p kladu vid me, e Res1 f 6= 0, na rozd l od p padu odstraniteln singularity v bod z0 2 (viz d le). c1) Je-li z0 2 odstranitelnou singularitou f , pak je (viz pozn mka 17.36. a v ta 17.31) Resz0 f = 0. Sta proto p i pou it reziduov v ty po tat jen rezidua v p lech nebo podstatn ch singularit ch z (a samoz ejm rezidua v 1). c2) Je-li z0 2 p l funkce f , jeho n sobnost je men nebo rovn k 2 , pak plat
C C
dk;1 1 k Resz0 f = zlim !z0 dz k;1 (k ; 1)! (z ; z0 ) f (z )
co speci ln pro k = 1 d v limz!z0 (z ; z0 )f (z ). D kaz. P edn m me
a;k + a;k+1 f (z ) = (z ; z )k (z ; z )( k ; 1) +
0 0
a1 + a (z ; z )n + (z ; 0 z0) n=0 n
1 X
odkud po vyn soben (z ; z0 )k dostaneme (z ; z )k f (z ) = = a;k + a;k+1 (z ; z0 ) + a proto + a;1 (z ; z0 )k;1 +
1 X
n=0
an (z ; z0)n+k
1 dk;1 ((z ; z )k f (z )) = a (k ; 1)! + dk;1 X n+k : 0 ;1 dz k;1 dz k;1 n=0 an (z ; z0 )

Derivaci ady napravo m eme prov st po lenech, dostaneme adu za naj c alespo prvn mocninou (z ; z0 ), a limita jej ho sou tu pro z ! z0 je proto rovn nule.
17.16. ZP SOBY V PO TU REZIDU
151
POZOR: k pou it tohoto vzorce je t eba alespo odhadnout zeshora n sobnost p lu. Kdybychom pro j -n sobn p l pou ili uveden vzorec s k < j , dostali bychom, e limita v n m guruj c je rovna 1. c3) M -li f v z0 2 jednoduch p l (tj. n sobnosti 1) a g je v z0 holomorfn , pak je Resz0 fg = g(z0 ) Resz0 f: Pro g(z0 ) = 0 to d v nulu a fg m z0 odstranitelnou singularitu. D kaz. M me
1 1 a1 + X n g (z ) = X bn (z ; z0 )n : f (z ) = (z ; a ( z ; z ) n 0 z)
0
n=0
n=0
co po pron soben ad (co je mo n , nebo konverguj absolutn ) d

+1 a;1 b0 + (a b + a b ) + X cn (z ; z0 )n : f (z )g(z ) = (z ; z ) ;1 1 0 0 0
Je proto Resz0 fg = b0a;1 = g(z0 ) Resz0 f . c4) Jsou-li f a g holomorfn v z0 2 a g m v z0 je jednoduch ko en (tj. n sobnosti 1), pak Resz0 f=g = f (z0 )=g0 (z0 ): Pro f (z0 ) = 0 to d v nulu a f=g m v z0 odstranitelnou singularitu. D kaz. Proto e m g v z0 jednoduch ko en, je g(z ) = (z ; z0)h(z ), kde h je holomorfn a h(z0 ) = g0 (z0 ) 6= 0. Je proto pro k(z ) = 1=h(z ) a z 6= z0 1 f (z )k(z ) = 1 n f (z )=g(z ) = z ; z0 (z ; z0 ) n=0 cn (z ; z0 )
n=1
1 X
kde c0 = f (z0)k(z0 ) = f (z0 )=g0 (z0 ). Je proto Resz0 f=g = c0 (od vodn te podrobn za cvi en ).
152
P klad 17.18a. Uv me-li funkci f (z) = 1= z(1 ; z)] z p kladu 17.18, dost v me odtud (d ky z (1 ; z )]0 = (1 ; z ) ; z ) Res0 f = 1 a Res1 f = ;1 (ve shod s p kladem 17.18). Nakonec si uka me dva postupy, jak po tat rezidua v 1. d1) V po et rezidua v 1 lze p ev st na v po et rezidua jin funkce v bod 0: je-li 1 izolovanou singularitou funkce f , pak plat
Res1 f = Res0 g s g( ) def = ;f (1= )= 2 . D kaz. Je-li f (z ) =
f (1= ) =
n2Z
n2Z
an
P an zn pro z v okol nekone na, pak je X ;n X n n;2 X

=
n2Z
a;n
g( ) =
n2Z
;a;n
m2Z
bm m
pro v redukovan m okol 0, bm = ;a;m;2 , b;1 = ;a;1 . Je mo n tak odvodit n sleduj c analogii postupu c2), jej podrobn d kaz p enech v me ten i za cvi en . d2) M -li f v 1 p l n sobnosti k,43 pak je
h k+2 (k+1) i 1 Res1 f = (;1)k (k + lim z f (z ) : z !1 1)!
Je tak u ite n si uv domit n sleduj c : d3) Je-li 1 izolovanou singularitou f a f (z) kles k nule aspo jako 1=z 2 pro z ! 1 (tj. pro n jak R K > 0 je jf (z)j K=jzj2 pro jzj R), pak je Res1 f = 0. D kaz. Podle p edpoklad je funkce z 2 f (z ) omezen a holomorfn v okol 1. 1 Podle v ty 17.34. m jej Laurentova ada v nekone nu tvar P an =zn , a tedy Laun=0 1 rentova ada f je P an =z n+2 a koe cient u z;1 je roven nule. Jin d kaz je mo n n=0 prov st tak, e se uk e nulovost limity z pozn mky 17.36a. Prove te za cvi en .
Reziduov v ta neud v dn obecn postup pro v po et integr l . To ponech v velk prostor vynal zavosti kombinovan s korektn mi matematick mi vahami a s jistou z sobou ji zn m ch postup . P ed t m, ne se s n kter mi postupy sezn m me, p ipome me dv mali kosti:
43
17.17. Pou it reziduov v ty na v po et integr l
viz pozn mka 17.35.
17.17. POU IT REZIDUOV V TY NA V PO ET INTEGR L
153
1) Cauchyova v ta je speci ln p pad reziduov v ty, kdy integrovan funkce nem ve vnit ku k ivky dn singularity, a proto je integr l po t to k ivce roven 0. Proto pro pou it reziduov v ty plat p esn stejn pozn mky, kter jsme ekli na za tku odd lu 17.8. pro pou it Cauchyovy v ty. 2) P i u it reziduov nebo Caychyovy v ty je t eba pe liv ov it spln n p edpoklad t chto v t. Nap klad integra n k ivka nesm proch zet singularitami integrovan funkce. Nejd v uve me je t jedno u ite n lemma. Lemma 17.8. Nech m f v z0 2 jednoduch p l. Nech je d le " > 0 dost mal , 2 h0 2 i a '" (t) = z0 + "eit , t 2 h0 i. Pak lim "!0+
'"
f (z ) dz = i Resz0 f
(zobecn n p padu = 2 ). D kaz. Laurentova ada funkce f v z0 m tvar

0
1 ;1 + X ;1 f (z ) = (z a an (z ; z0)n = (z a ;z ) ; z ) + g (z )
n=0
0
kde g je omezen na U (z0 ). Proto je
Druh integr l je v absolutn hodnot men nebo roven sup jg(z )jS'" = sup jg(z )j" , co pro " ! 0 konverguje k nule. Prvn integr l je roven
'"
f (z ) dz = a;1
dz + Z g(z ) dz: '" (z ; z0 ) '"
Z i"eit "eit dt = i :
0
I. P m pou it na v po et k ivkov ch integr l funkc komplexn prom nn P klad 17.20. Spo t me integr l
Z dz
;
1 + z2
154
kde ; je jednoduch uzav en k ivka, kladn orientovan vzhledem ke sv mu vnit ku (tj. p i prob h n po n z st v vnit ek vlevo) a neproch zej c body i. e en . Funkce f (z ) = 1=(1 + z 2) je holomorfn na nfi ;ig a body i jsou jej mi jednoduch mi p ly. Proto je i: Res i f = (1 +1z 2 )0 = 21z = 2 jz = i jz = i
Jsou tyto t i mo nosti: 1) ani jeden z bod i nele uvnit ;. Pak je integr l roven 0. 2) Uvnit ; le pr v jeden z t chto bod . Pak je integr l roven . 3) Ob singularity le uvnit ;. Pak je integr l roven 2 i(;i=2 + i=2) = 0. Posledn v sledek jsme mohli dostat rychleji takto: f je holomorfn na okol 1 a konverguje k nule jako 1=z 2 pro z ! 1. Proto podle v ty 17.36a. a bodu d3) na konci odd lu 17.16. je
Z dz
;
1 + z 2 = ;2 i Res1 f = 0:
V hoda druh ho postupu by v ce vynikla, kdybychom m sto 1=(1 + z 2) integrovali 1=(1 + z 20 ). Druh postup by pro el stejn , zat mco prvn by vy adoval spo st rezidua ve 20 ko enech mnoho lenu z 20 + 1. II. Integr ly tvaru
+ R1
N f (x) dx). (obecn ve smyslu hlavn hodnoty, tj. limN !+1 ; N Takov integr ly jsme uva ovali u p i aplikac ch Cauchyovy v ty (viz odd l 17.8) a princip pou it reziduov v ty je stejn s t m rozd lem, e na prav stran nedostaneme 0, ale sou et rezidu n soben 2 i. Postup je tedy n sleduj c : 1) Funkci f holomorfn prodlou me do funkce f1 na n jakou oblast . 2) Zvol me vhodnou k ivku nebo syst m k ivek, z visej c ch na jednou II i v ce parametrech, nap klad z = 'R (t) = 'I R (t) u 'R (t) a to tak, abychom
;1
f (x) dx
a) na t reziduovou v tu, 1 a 'R mohli R ff R +u 1 f (x) dx pro R ! R0 2 , b) 'I ( z ) dz ! 1 ;1 R R c) um li ur it limR!R0 'II f (z ) dz . R 1 Ud lejme si jeden obecn p klad: P klad 17.21. Nech f (x) je spojit na (;1 +1) a lze ji holomorfn prodlou it na polorovinu Im z 0 krom kone n mnoha bod a1 a2 : : : ak , Im aj > 0, j = 1 2 : : : k, tj. existuje funkce f1 (z ), spojit na mno in fz Im z 0gnfa1 a2 : : : ak g a holomorfn na mno in fz Im z > 0g n fa1 a2 : : : ak g a takov , e f1 (x) = f (x) pro x 2 . Nech toto f1 spl uje d le p edpoklady Jordanova lemmatu (viz lemma 17.4) s = 0, tj. RMR ! 0 pro R ! +1, kde MR = supSR + jf1 j, + I II I SR = fz jz j = R Im z 0g. Zvol me 'R = 'R u 'R s 'R (t) = t, it t 2 h;R Ri, 'II R (t) = Re , t 2 h0 i, p i em R vezmeme tak velk , aby jaj j < R pro j = 1 2 : : : k (viz obr zek 17.24).
155
'II R a2 a1 a3 'I R
0
;R
Obr. 17.24
Podle reziduov v ty pak m me 2 i

k X j =1
Resaj f1 = =
Z
'R ZR
f1 (z ) dz = f (x) dx +
Z Z
'I R 'II R
f1(z ) dz + f1(z ) dz:
Z
'R
f1 (z ) dz =
;R
Pro R ! +1 integr l p es polokru nici konverguje k nule podle Jordanova lemmatu a druh integr l konverguje k hledan mu integr lu
156
R +1 f (x) dx (ve smyslu hlavn

;1
hodnoty). Tento je proto roven

k X j =1
2 i
Resaj f1 :
N kolik pozn mek: 1) P edpoklady tohoto p kladu spl uje nap klad racion ln funkce R(x) = P (x)=Q(x), kde P a Q jsou polynomy, st P st Q ; 2, Q(x) 6= 0 pro x 2 . 2) N kdy se poda prodlou it f na polorovinu Im z 0 tak, e jsou spln ny p edpoklady lemmatu 17.4a. 3) M -li f singularity na re ln ose, pak n kdy vede k c li jejich obejit " po mal polokru nici se st edem v t to singularit ( viz p " klady 17.11. a 17.24. d le). Hledan integr l pak dostaneme ve smyslu hlavn hodnoty i vzhledem k t to singularit . P klad 17.22. Spo t me integr l
Z +1 dx 1 + x6 :
;1
e en . Prodlou en f1 je z ejm : 1=(1 + z 6) a podm nka na ub v n na 1 je tak spln na. f1 m jednoduch p ly v ko enech jmenovatele, kter jsou aj = ei( =6+j =3) , j = 0 1 : : : 5. Prvn t i le v horn polorovin . Je proto
2 X 1 : = 2 i Resaj 1 + 6 1 + x z6 ;1 j =0 Tato rezidua m eme po tat podle pravidla c4) z p edchoz ho odd lu: 1 = 1 1 : Resaj 1 + z 6 (1 + z 6)0 jz=aj = 6a5 j
Z +1 dx
Abychom si trochu zjednodu ili po t n , v imn me si, e toto m eme zapsat ve tvaru 1 aj aj 6a5 = 6a6 = 6(;1) = ;aj =6
j j
157
(u ili jsme, e 1 + (aj )6 = 0). Dostaneme
Z +1 dx
= ;2 i(a0 + a1 + a2 ) = 23 6 1 + x ;1
(sou et ko en u mus me poctiv spo tat). Uv domme si, e jsme R dan integr l spo etli ve smyslu hlavn hod+1 dx noty. Proto e ale integr l ;1 1+x6 existuje jako oby ejn Lebesgue v integr l, je pak tento roven integr lu ve smyslu hlavn hodnoty. Tuto jemnost u d le nebudeme zd raz ovat s t m, e si ten s m uv dom , v jak m smyslu integr l spo etl. III. Integr ly tvaru
+ R1
;1
ei x R(x) dx
kde 6= 0 je re ln a R(x) = P (x)=Q(x) je racion ln funkce, st P < st Q, Q(x) 6= 0 pro x 2 . e en . Pro > 0 je postup stejn jako v II. a dostaneme
+1 Z
;1
ei x R(x) dx = 2 i
X
Im aj >0
Resaj (ei z R(z ))
kde aj jsou ko eny Q. Pro < 0 mus me m sto p es horn polokru nici integrovat p es doln polokru nici, pou t lemma 17.4a. a dostaneme
+1 Z
;1
ei x R(x) dx = ;2 i
X
Im aj <0
Resaj (ei z R(z )):
Pozn mka 17.37. P i v po tu zde pot ebn ch rezidu m eme v p pad , e aj je jednoduch ko en Q u t pravidla c4) a dostaneme
158
t j ho pravidla c2).
ei aj P (aj )=Q0 (aj ). V p pad v cen sobn ho ko ene mus me u t slo i+ R1
IIIa. cos( x)R(x) dx,
Integr ly tvaru
;1
;1
+ R1
sin( x)R(x) dx
kde racion ln funkce R(x) je nav c re ln pro re ln x, se p ev d j na integr ly typu III., nebo jsou rovny re ln resp. imagin rn sti + R1 integr lu ei x R(x) dx. Je-li d le R(x) sud (lich ), pak se na tento ;1 integr l daj p ev st i integr ly
v nich bez jmy na obecnosti je mo n p edpokl dat > 0 (d ky sudosti kosinu resp. lichosti sinu). P klad 17.23. Spo t me integr l Z +1 x sin(ax) x2 + b2 a > 0 b > 0: 0
e en . P edn je tento integr l roven 1 Z +1 x sin(ax) dx () 2 ;1 x2 + b2 co se d vyj d it jako
Z;1 Z +1 +1 1 R(x) sin( x) dx) R(x) sin( x) dx = 2 ( ;1 0

0
Z +1
R(x) cos( x) dx = 1 2
Z +1
R(x) cos( x) dx
1 Im Z +1 xeiax dx = 1 Im 2 i Res zeiaz = ib z 2 + b2 2 2 ;1 x2 + b2 ibeiaib = 1 e;ab : =1 Im 2 i 2 2ib 2
159
POZOR. V ( ) bylo mo n integrand prodlou it do komplexn roviny funkc (z sin(az ))=(z 2 + b2 ) pro z 6= ib. Zvol me-li ale op t integra n k ivku jako na obr zku 17.24, pak nebudeme um t odhadnout integr l po polokru nici: pro R > 0 je (iR) sin(iR) = (iR)i sh(R) (iR)2 + b2 (iR)2 + b2 co konverguje k +1 pro R ! +1. Na druh stran by se dalo pou t vyj d en sin(az ) = (eiaz ; e;iaz )=2i, ale pak bychom pro jeden ze s tanc museli integrovat p es horn polokru nici a u druh ho p es doln polokru nici, a tedy br t jednou reziduum v ib a podruh v ;ib. To je samoz ejm komplikovan j ne v e pou it p echod k imagin rn sti. Cvi en 17.10. Spo t te integr ly
Z +1 x sin(ax) Z +1 cos(ax) (x2 + b2 )n dx 0 (x2 + b2 )n dx a > 0 b > 0 n 2 : 0
P klad 17.24. Spo t me integr l Z +1 x sin(ax) x2 ; b2 dx a > 0 b > 0 0 R kde +1 ch peme jako
0
(Uv domte si, e jednotliv limity pro " ! 0+ zde nejsou kone n , pokud nen ab = k , k 2 .) e en . V po et op t p evedeme na v po et integr l 1 Z +1 x sin(ax) dx = 1 Im Z +1 xeiax dx: 2 ;1 x2 ; b2 2 ;1 x2 ; b2
"!0+ R!+1
lim
Z b;" Z R !
0
b+"
160

X
'" R
;R
" ;b
" b
Obr. 17.25
K v po tu posledn ho uv me
zeiaz dz '" R z 2 ; b2
kde k ivka '" R je na obr zku 17.25. Integr l p es velkou polokru nici konverguje k 0 pro R ! +1 podle Jordanova lemmatu. Integr ly p es mal polokru ni ky konverguj podle lemmatu 17.8. k iaz ; i Res b zze 2 ; b2 : Dost v me proto (u v me Cauchyovu v tu)
Z +1 x sin(ax)
0
x2 ; b2
1 Im i Res zeiaz + Res zeiaz dx = 2 +b z 2 ; b2 ;b z 2 ; b2 1 Im i beiab + ;be;iab = cos ab: =2 2b ;2b 2 IV. Integr ly tvaru R(cos t sin t) dt,
0 2 R
kde R(x y) = P (x y)=Q(x y), P Q jsou polynomy ve dvou prom nn ch, Q(x y) 6= 0 pro x2 + y2 = 1.
161
Abychom si p ibl ili postup, jak p ev st po t n t chto integr l na v po et integr l n jak funkce komplexn prom nn , kter pak m eme po tat pomoc reziduov v ty, zapi me si, jak podle de nice vyjad ujeme integr l Z f (z ) dz: Kru nici, p es kterou integrujeme, parametrizujeme p edpisem z = eit def = '(t), t 2 h0 2 i. Dostaneme pak
jzj=1
jzj=1
f (z ) dz =
Z2
0
Z2
0
f ('(t))'0 (t) dt =
Z2
0
f (eit )ieit dt =
h(cos t sin t) dt
kde h(cos t sin t) = f (eit )ieit . My m me nyn R(cos t sin t) a m me naj t f tak, aby f (eit )ieit = R(cos t sin t): Postupujeme form ln takto: nap eme vztah z = eit : Pak m me (u v me toho, e eit = e;it = 1=eit , t 2 ) 1 (z + 1 ) cos t = Re z = 1 ( z + z ) = 2 2 z 1 1 1) sin t = Im z = 2i (z ; z) = 2i (z ; z dz = ieit dt = iz dt dt = dz=(iz ) a tedy form ln
ten nyn bez probl m ov , e pro 1 R((z + 1=z )=2 (z ; 1=z )=(2i)) f (z ) def = iz je Z Z2 f (z ) dz = R(cos t sin t) dt:
R(cos t sin t) dt = R((z + 1=z )=2 (z ; 1=z )=(2i)) dz iz :
jzj=1
162
P klad 17.25. Spo t me integr l

In (a b) =
Z2
0
dt (a + b cos t)n n 2
(Po adavek jaj > jbj zaru uje nenulovost jmenovatele, p pad b = 0 je trivi ln .) Nejprve si lohu trochu zjednodu me. Vytkneme-li ve jmenovateli a, dostaneme In (a b) = a;n In (1 b=a) a sta proto spo tat In (1 c) def = Jn (c) pro 0 < jcj < 1. D le je Jn (;c) = Jn (c), nebo po substituci t + = m me
N R
a b2
jaj > jbj > 0:
Z2
Z3 dt d = n (1 ; c cos t ) (1 ; c cos( ; ))n = 0 Z2 Z3 d d = = n (1 + c cos ) 0 (1 + c cos )n
a sta tedy uva ovat jen 0 < c < 1. Po "substituci" z = eit dostaneme
nZ 2 z n;1 dz = dz: Jn (c) = jzj=1 iz (1 + c(z + 1=z )=2)n i jzj=1 (cz 2 + 2z + c)n
Jmenovatel m n-n sobn ko eny z1=2 = ;1=c 1=c2 ; 1, z nich prvn je uvnit jednotkov ho kruhu a druh vn . Je proto
n z n;1 Jn (c) = 2i 2 i Resz1 (cz 2 + 2z + c)n :
Reziduum spo teme podle pravidla c2) p edchoz ho odd lu:
z n;1 1 dn;1 (z ; z )n = zlim 1 n ; 1 2 !z1 (n ; 1)! dz (cz + 2z + c)n = 1 dn;1 z n;1 = (n ; n ; 1 n 1)! dz c (z ; z2 )n jz=z1 :
z Resz1 (cz 2 + 2z + c)n =
n;1
163
U ijeme-li
m me
dk z n;1 = (n ; 1)(n ; 2) : : : (n ; k)z n;k;1 = (n ; 1)! z n;k;1 dz k (n ; k ; 1)! j j 1 d d ;n dz j (z ; z2 )n = dz j (z ; z2 ) = = (;n)(;n ; 1) : : : (;n ; j + 1)(z ; z2 );n;j = j ; 1)! 1 = (;1)j (n(+ n ; 1)! (z ; z2 )n+j
Jn (c) = n ;1 n ; 1 n+1 X 1 (n ; 1)! j j (n + j ; 1)! = cn2 (n ; 1)! j=0 j (;1) (n ; 1)! (z1 ; z2 )n+j j ! z1 =
Proto e je Jn (;c) = Jn (c), plat tento vzorec pro 0 < jcj < 1, a tedy kone n
n ;1 (n + j ; 1)! 1 ; 1 ; c2 X 2 p p = ( 1 ; c2 )n j=0 (n ; j ; 1)!(j !)2 2 1 ; c2
;1 ; p1 ; c2 =c j ;1 n+1 n X ; 2 ( n + j ; 1)! j = cn (;1) (n ; j ; 1)!(j !)2 n+j = p j =0 2 1=c2 ; 1

p
= 2 cn
;1 n+1 n X
j (n + j ; 1)! (;1)j z1 2 n+j = j =0 (n ; j ; 1)!(j !) (z1 ; z2 )
!j
0 < c < 1:
;1 (n + j ; 1)! 1 ; p1 ; (b=a)2 !j ;n n X 2 a p = In (a b) = p ( 1 ; (a=b)2 )n j=0 (n ; j ; 1)!(j !)2 2 1 ; (b=a)2 ;1 (n + j ; 1)! jaj ; a2 ; b2 X a)n n p (sgn p = 2 ( a2 ; b2 )n j=0 (n ; j ; 1)!(j !)2 2 a2 ; b2 p
!j
V n sleduj c ch typech integr l holomorfn prodlou en integrandu vede na mnohozna n funkce (nap klad u odmocnin a logaritm ) p i
164
v po tu je t eba vyb rat vhodn v tve a pou vat dal ch "trik " a celkov jsou v po ty pom rn slo it . Ka d ten by si alespo jeden takov obt n p klad m l rozebrat. V. Integr ly tvaru
+ R1 0
x ;1 f (x) dx,
kde 0 < < 1 a o funkci f p edpokl d me, e m e b t holomorfn prodlou ena na celou komplexn rovinu bez kone n mnoha izolovan ch singularit zj 2 , j = 1 2 : : : k, kter nele na nez porn re ln poloose, a v 1 m nulov bod alespo n sobnosti 1. P ipome me, e k me, e f m v 1 nulov bod n sobnosti k 2 , je-li 1 izolovanou singularitou f a k je takov nejv t n 2 , pro kter je z nf (z ) omezen v okol nekone na. Toto prodlou en budeme op t zna it f . Podstatn pot e vznikaj p i prodlou en funkce x ;1 . Podle bodu X. odd lu 17.4. a bodu VI. odd lu 17.5. funkce
C N N
z ;1 def = (rei' ) ;1 = r ;1 ei( ;1)' z = rei' r > 0 ' 2 (0 2 )

je holomorfn na bez nez porn re ln poloosy, p i em na kladn reln poloose m limity vzhledem k horn polorovin rovn x ;1 a vzhledem k doln polorovin rovn x ;1 ei( ;1)2 = x ;1 ei 2 (nebo je e;i2 = 1). Integra n cestu '" R zvol me trochu nekorektn jako na obr zku 17.26: se ka h" Ri re ln poloosy se prob h dvakr t { jednou jedn m a podruh opa n m sm rem. " > 0 bereme dostate n mal a R > 0 dostate n velk , aby v echny singularity f byly uvnit k ivky '" R . Form ln pou it reziduov v ty by dalo (17.26)
'" R
X z ;1 f (z ) dz = 2 i Reszj (z ;1 f (z )):
k j =1
Pozorn ten si jist v iml n sleduj c ch skal : p edn '" R nen jednoduch , d le integrand nen spojit na h'" R i { nen jasn , jakou funkci

X
165
'" R
"
Obr. 17.26
X
SR n
S" n
;"
I
n
IIn
Obr. 17.27
m me integrovat po se ce h" Ri. V echny tyto pot e odstran me n sleduj c m postupem, kter m obecn charakter: m sto po k ivce '" R budeme p i pevn ch " a R integrovat po k ivce '" R n = I uSR n uIIn uS" n , n 2 jako na obr zku 17.27, kde hel n ! 0 pro n ! +1. Pro tuto k ivku a v e uveden prodlou en integrandu je t dodenovan na kladn re ln poloose jeho limitami z horn poloroviny u
166
reziduovou v tu pou t m eme a dostaneme (17.27)
'" R n
z ;1 f (z ) dz = 2 i
k X j =1
Reszj (z ;1f (z )):
Integr l nalevo je sou tem ty integr l : p es velkou kru nici (ne plnou), p es malou kru nici (ne plnou) a p es dv se ky. Integr l p es se ku I je roven
co pro " ! 0 a R ! +1 konverguje k hledan mu integr lu. D le pro n ! +1
z ;1f (z ) dz =
ZR
"
x ;1 f (x) dx
nebo z ;1 ! x ;1 ei 2 pro z ! x > 0 z doln poloroviny (prove te podrobn : k ivku IIn zad me p edpisem z = ei(2 ; n) , 2 h" Ri, integr l zap eme jako jist Riemann v integr l, v n m m eme p ej t limit za integra n m znamen m). Pro zbyl dva integr ly plat
IIn
z ;1 f (z ) dz !
Z"
R
x ;1 ei 2 f (x) dx
ZSR n
jZ zj=R z ;1 f (z ) dz ! ; z ;1 f (z ) dz pro n ! +1 S" n jzj="
z ;1 f (z ) dz !
z ;1f (z ) dz pro n ! +1
(integrovan funkce m sice v jednom bod nespojitost, ale typu skoku a integr l existuje). P ejdeme-li v (17.27) k limit pro n ! +1, dostaneme
ZR
"
x ;1 f (x) dx +
(17.26')
jzj="
z ;1 f (z ) dz = 2 i
jzj=R
z ;1f (z ) dz ; ei2
k X j =1
ZR
"
x ;1 f (x) dx;
Reszj (z ;1 f (z ))
167
co je tot , co (17.26), jestli e jednou po se ce h" Ri integrujeme limitu integrovan funkce z horn poloroviny a podruh z doln poloroviny. Z (17.26') u je vid t, e d ky tomu, e prodlou en funkce m na kladn re ln poloose r zn limity, kter se ale li konstantn m faktorem, m me anci spo st hledan integr l, p ejdeme-li v (17.26') k limit pro " ! 0+ a R ! +1. Mus me jen naj t limity integr l p es kru nice. Uk eme, e jsou rovny nule:
nebo je < 1. Kone n tedy dost v me
jz ;1jjf (z )jjdz j M" ;1 2 " ! 0 jzj=" jzj=" pro " ! 0, kde M = sup jf (z )j, nebo je > 0. U (0) Pro z velk plat jf (z )j M1 =jz j, a tedy Z 1 2 R ! 0 pro R ! +1 z ;1f (z ) dz R ;1 M R jzj=R
z ;1 f (z ) dz
Z +1
0
x ;1 f (x) dx = 1 ;2eii2
k X j =1
Reszj (z ;1 f (z )):
Pozn mka 17.38. M sto cest '" R n jsme mohli pro "zkorektn n " pou t i jin cesty, jako nap klad na obr zku 17.28, kde vodorovn se ky le na p mk ch z = i=n, n 2 . V dal m u tento postup nebudeme prov d t podrobn a pou ijeme rovnou analogii (17.26), kde p es se ku jednou integrujeme limity z jedn strany a podruh limity z druh strany. P klad 17.26. Spo t me integr l
Z +1 x ;1
0
1 + x dx
2 (0 1):
e en . Funkce f (z ) = 1=(1 + z ) m jeden jednoduch p l z1 = ;1. Proto je Z +1 x ;1 2 i Res z ;1 = 2 i ei ( ;1) = dx = ;1 1 + z 1 ; ei2 1+x 1 ; ei2 0 2 i 2 i = (;ei ) = = = 21 i i 2 i ; i ;e e ;e 2i sin( ) sin( ) :
168

X
;R
;"
Obr. 17.28
R Integr ly tvaru x ;1 (1 ; x); f (x) dx,

1 0
VI.
kde 0 < < 1 a o funkci f p edpokl d me, e m e b t holomorfn prodlou ena na celou komplexn rovinu C bez kone n mnoha izolovan ch singularit zj 2 C , j = 1 2 : : : k, kter nele na se ce h0 1i re ln poloosy, a v 1 m odstranitelnou singularitu. Toto prodlou en budeme op t zna it f . Nejt je op t prodlou en funkce q(x) def = x ;1 (1 ; x); . Podle analogie s integr ly z bodu V. se budeme sna it zkonstruovat takovou funkci, kter je holomorfn na C bez se ky h0 1i na re ln ose, p i em pro z = x 2 (0 1) m tato funkce limity pro z ! x p i bl en z horn poloroviny rovn x ;1 (1 ; x); a p i bl en z doln poloroviny rovn cx ;1 (1 ; x); , kde c 6= 1 je konstanta. Funkci q nejd ve uprav me: 1 x q(x) = x 1;x :
1=x se holomorfn prodlu uje do 1=z na C nf0g, funkce x=(1 ; x) do funkce z=(1 ; z ) na C n f1g. Jde te o to, jak prodlou it -tou mocninu. K tomu si rozmysleme, jak funguje zobrazen v(z ) def = z=(1 ; z). To zobrazuje re lnou osu na re lnou osu, p esn ji 1 ! 1, 0 ! 0, 1 ! ;1, interval (0 1) na t to ose na kladnou re lnou poloosu, a proto e zobrazuje i (kter je v polovin Im z > 0) na i=(1 ; i) = (;1+ i)=2 (kter je tak v polorovin Im w > 0), zobrazuje polorovinu Im z > 0 na polorovinu Im w > 0 a polorovinu Im z < 0 na polorovinu Im w < 0. Zvol me-li tedy v ez p i
17.17. POU IT REZIDUOV V TY NA V PO ET INTEGR L v b ru v tve holomorfn mocniny na nez porn re ln poloose, tj. vezmeme P ( ) = j j ei arg arg 2 (0 2 )
169
(viz odd l 17.4.,bod X), bude funkce Q(z) def = P (z=(1 ; z)) holomorfn na C bez se ky h0 1i na re ln ose. Jestli e z ! x 2 (0 1), pak z=(1 ; z) ! x=(1 ; x), p i em pro z z horn poloroviny je z=(1 ; z) tak z horn poloroviny, a tedy arg(z=(1 ; z)) ! 0 a analogicky pro z z doln poloroviny arg(z=(1 ; z )) ! 2 . Proto e absolutn hodnota -t mocniny je spojit , dost v me
;x e A to u je to, co jsme cht li. Zvol me-li pro " > 0 dost mal a R > 0 dost velk k ivky '0 R a '1 " jako na obr zku 17.29,44 dostaneme podle zobecn n reziduov v ty (s uv en m pozn mky 17.38)
1
8 > < Q( z ) ! > :
;x
x
i2
z ! x 2 (0 1) Im z > 0 z ! x 2 (0 1) Im z < 0:
Z
'0 R
Q(z)f (z)=z dz +
X
Z
'1 "
Q(z)f (z)=z dz = 2 i
k X j =1
Reszj Q(z )f (z )=z] :
'0 '1
"
;R
;"
"
X
Obr. 17.29
44 ' 1 " znamen , e nejd ve projdeme od pr se ku s kladnou re lnou poloosou malou kru ni ku se st edem v po tku (po sm ru ru i ek hodinov ch), pak se po se ce na re ln ose p em st me ke druh mal kru ni ce, kterou projdeme op t ve sm ru hodinov ch ru i ek a nakonec se po se ce na kladn re ln poloose vr t me na za tek cesty.
170
Lev strana je rovn (1 ; ei2 )
Z 1;"
Q(z)f (z)=z dz ; jzj=" jz;1j=" a sta proto spo tat limity integr l p es kru nice. Je
Z"
x ;1 (1 ; x); f (x) dx +
Q(z)f (z)=z dz; jzj=R Q(z)f (z)=z dz
zj 1 jdzj M" ;1 2 " ! 0 jf (z)j j1 j; zj jzj pro " ! 0, kde M = sup (jf (z)j=j1 ; zj ). Pro druhou malou kru nici je postup
=
jzj="
jzj="
Q(z)f (z)=z dz
jzj="
jQ(z)f (z)=zjjdzj =
analogick . P ejd me k velk kru nici. P edn m me z=(1 ; z ) ! ;1 pro z ! 1, a tedy Q(z) ! j ; 1j ei arg(;1) = ei . Proto m Q v nekone nu odstranitelnou singularitu a v jej Laurentov ad v 1 P0 n=;1 an z n je a0 = ei . Proto e podle p edpokladu m f v 1 tak odstranitelnou singularitu, je jej Laurentova ada v 1 P 0 z!1 f (z ). Pron soben m t chto ad dostaneme Laurentovu n=;1 bn z n s b0 = limP 1 adu f (z )Q(z) = a0 b0 + ; n=;1 cn z n a tedy ;1 f (z)Q(z) = a0 b0 + X n;1 z z n=;1 cn z : Podle vzorce pro koe cienty Laurentovy ady je tedy pro R > 0 dost velk
U (0)
jzj=R Celkem tedy m me
Q(z)f (z)=z dz = 2 ia0 b0 = 2 iei zlim !1 f (z ):
Z1
0
x ;1 (1 ; x); f (x) = 1 ;2eii2
0 1 k X f ( z ) Q ( z ) @;ei zlim A: !1 f (z ) + j =1 Reszj z
P klad 17.28. Je
x ;1 (1 ; x); dx = sin( ) 0 < < 1 nebo jde o f 1, kter je holomorfn v C a m v 1 limitu rovnou 1. (Pou v me fakticky zobecn nou Cauchyovu v tu.)
0
Z1
171
VII. Integr ly tvaru

0
+ R1
f (x) ln x dx,
kde o funkci f p edpokl d me, e je spojit a sud na a m e b t spojit prodlou ena na polorovinu Im z 0 bez kone n mnoha bod zj 2 , Im zj > 0 j = 1 2 : : : k. Nech toto prodlou en , kter budeme zna it op t f , je holomorfn na fz Im z > 0g n fz1 z2 : : : zk g a spl uje po adavek
MR R ln R ! 0 pro R ! +1
kde
MR = jmax jf (z )j: zj=R

Im z 0
Funkci ln x prodlou me na horn polorovinu hlavn hodnotou logaritmu, tj. ln z = ln jz j + i arg z , arg z 2 (0 2 ). Pro z na z porn re ln poloose je pak ln z = ln jz j + i . U ijeme-li na funkci F (z ) def = f (z ) ln z a k ivku '" R = I" R " u II" R u R z obr zku 17.30. (op t pro " > 0 mal a R > 0 velk ) reziduovou v tu, dostaneme (17.28)
X
Z
'" R
F (z ) dz = 2 i
k X j =1
Reszj F (z ):
;R
I" R
; ;"
0 "
"
II" R R
X
Obr. 17.30
172
Integr l p es velkou p lkru nici je v absolutn hodnot men nebo roven MR (ln R + ) R ! 0 pro R ! +1: Integr l p es malou p lkru nici je men nebo roven Q(ln " + ) " ! 0 pro " ! 0 kde Q = zmax 2U (0) jf (z )j: Sou et integr l po se k ch na re ln ose je d ky sudosti f roven
Im z 0
Z ;"
;R Z R
2
"
f (x)(ln jxj + i ) dx + f (x) ln x dx + i
ZR
"
Z ;"
;R
f (x) ln x dx = f (x) dx:
co podle bodu II. v e konverguje pro R ! +1 k i k j =1 Reszj f . (17.28) m eme proto zapsat ve tvaru 2 f (x) ln x dx = ;
Posledn integr l pro " ! 0 konverguje k Z0 ZR 1 f (x) dx = 2 f (x) dx: ;R ;R
ZR
"
; f (z ) ln z dz + f (z ) ln z dz ; i
R "
Z;"
;R
f (x) dx + 2 i
k X j =1
k X j =1
Reszj F (z ):
Pro " ! 0 a R ! +1 m prav strana limitu
;( i)2
k X j =1
Reszj f +2 i
k X j =1
Reszj F (z ) = 2 i
Reszj (f (z )(ln z ;i =2)):
a tedy ji m tak lev strana.
173
P klad 17.29. Spo t me integr l +1 Z

0
ln z (1 + x2 )2 dx:
e en . Funkce 1=(1 + x2)2 m v horn polorovin jeden dvojn sobn p l z1 = i. Proto je

+1 Z 0
ln z ln z ; i =2 (1 + x2 )2 dx = i Resi (1 + z 2 )2 = ; 4
nebo je
d ln z ; i =2 d 2 ln z ; i =2 dz (z ; i) (1 + z 2 )2 = dz (z + i)2 = 2 (ln z ; i =2)2(z + i) ! 4i = i=4 = (z + i) =z ; ( z + i)4 24

pro z ! i, nebo ln z ! i =2 pro z ! i. Po t n integr l je v jist m smyslu "um n ". Uka me si je t jeden p klad, v n m se integruje po k ivce jin ho typu, ne v p edchoz ch p kladech. P klad 17.30. Spo t me
+1 Z sin(ax) 0
sh x dx a > 0:
e en . P edn je
+1 Z sin(ax) 0
1 sh x dx = 2
+1 Z sin(ax)
;1
1 Im Z eiax dx = 1 dx = sh x 2 sh x 2i
+1
+1 iax Z e
;1
;1
sh x dx
174
kde posledn integr l se bere ve smyslu hlavn hodnoty
0 Z;" ZR1 @ + A: lim "! 0 R! +1 "

;R
Funkce eiax a sh x m eme prodlou it holomorfn na cel pomoc eiaz a sh z = (ez ; e;z )=2. P itom je sh z = 0 pr v pro ta z = x + iy, pro n je ez ; e;z = 0, tj. e2z = e2xe2iy = 1, tedy pro x = 0 a 2y = 2k , y = k , k 2 . Funkce F (z ) def = eiax = sh z je proto holomorfn v n fik k 2 g, p i em v bodech zk = ik m jednoduch p ly. Integrujme funkci F pro k ivce '" R jako na obr zku 17.31.
2 i 2 i+"
;R
Podle reziduov v ty m me (17.29)
0 "
Obr. 17.31
iaz ;a F (z ) dz = 2 i Res i F (z ) = 2 i e ch z jz=i = ;2 ie '" R iaz iaz
(ov te za cvi en ). D le je
e ;2 a Res0 F = e ch z jz=0 = 1 Res2 i F = ch z jz=2 i = e a proto podle lemmatu 17.8. ( zobecn te si je, aby se dalo pou t i na horn polokru ni ku) jsou limity p es mal polokru ni ky rovn
;i Res0 F = ;i ;i Res2 i F = ;i e;2 a:
175
Integr ly p es svisl se ky konverguj k nule pro R ! +1, nebo jejich d lka je 2 a
eiaz e iaR e;ay = 2 R sh z jz= R+iy e eiy ; e R e;iy co konverguje k nule pro R ! +1, p i em stejnom rn vzhledem k y 2 h0 2 i.
+1 iax Z e
Sou et integr l p es se ky na re ln ose konverguje (ve smyslu uveden hlavn hodnoty) k
Zb vaj tedy integr ly po se k ch na p mce Im z = 2 . Proto e sh z je 2 i-periodick , je sh(x + 2 i) = sh x a eia(x+2 i) = eiax e;2 a, konverguje sou et t chto integr l k
;1
sh x dx:
co je n sobek hledan ho integr lu (a to je d vod, pro jsme tak brali integra n k ivku). Limitn m p echodem pro " ! 0 a R ! +1 v (17.29) pak dost v me 1 ; e;2 a tedy
a
+1 iax Z e
; ;1
+1 iax ;2 a Z e e
sh x
dx = ;e;2
dx ;1 sh x
+1 iax Z e
;1
;2 a ; 2 ie; a sh x dx = i + i e
+1 iax Z e
+1 Z sin(ax) 0
e;2 a ; 2e; a) = (1 ; e; a )2 a = (1 + 2(1 ; e;2 a) 2(1 ; e; a)(1 + e; a) = 2 th 2 :

Nakonec p klad sl ben v pozn mce 17.17.
1 dx = sh x 2i
;1
sh x dx =
176
P klad 17.31. U it m reziduov v ty na k ivku ohrani uj c obd ln k Re z 2 h;R Ri, Im z 2 h;1 1i dostaneme snadno (prove te podrobn ) rovnost
a tedy i rovnost
Im z=;1
e;z2 dz ; z
2
Im z=1
Z e;z z dz = 2 i
2
+1 (x;i) Z e
zat mco form ln postup z pozn mky 17.17. by vedl k nespr vn mu tvrzen , e posledn dva integr ly jsou si rovny.
45 asto je pot eba funkci f , kter je holomorfn v oblasti e prodlou it holomorfn na v t oblast . P i e en t to lohy se podstatn pou v v ta 17.30. o jednozna nosti, kter k , e funkce holomorfn v oblasti je v jednozna n ur ena sv mi hodnotami v posloupnosti bod zn 2 , n 2 , takov ch, e limn!+1 zn = z0 2 , zn 6= z0 , n 2 . Tato loha je velmi obt n a my zde vylo me jen opravdov minimum. Z jemce o podrobn j v klad odkazujeme na knihy, uveden v seznamu literatury na konci skript. De nice 17.27. Jsou-li a e dv oblasti v , 6= e a f resp. f~ jsou holomorfn na resp. e , pak f~ naz v me analytick m (holomorf~ na . n m) prodlou en m funkce f z na e , je-li f = f V ta 17.37. (o jednozna nosti prodlou en ) Jsou-li f1 a f2 dv hoe , pak je f1 = f2 na lomorfn prodlou en funkce f z na e , 6= e. D kaz. Podle p edpokladu je f1 = f2 na . Proto e je otev en a nepr zdn , je ka d jej bod hromadn m bodem , a tedy i e , kter le v e . Tvrzen proto plyne z d sledku 17.9. v ty 17.30. o jednozna nosti.
;1
(x ; i) dx ;
+1 (x+i) Z e
;1
(x + i) dx = 2 i
17.18. Analytick (holomorfn ) prodlou en
45
P ipome me, e oblast naz v me otev enou souvislou mno inu.
17.18. ANALYTICK (HOLOMORFN ) PRODLOU EN
e , nemus Pozn mka 17.39. Je z ejm , e pro dan , e a f , 6= dn prodlou en f z na e existovat: pro f (z ) = 1=z , z 2 f nf0gg def = def ~ e , = , takov prodlou en f neexistuje, nebo f nem v 0 limitu z . Uka me si t i obecn postupy, jak je mo n { teoreticky { holomorfn prodlou en sestrojit, a nakonec jeden, kter je umo uje efektivn spotat.
C C
177
I. Nech f1 resp. f2 jsou holomorfn na oblastech a f1 = f2 na 1 \ 2 . (Viz obr zek 17.32.)

X
1 resp. 2 , 1 \ 2
6=
Obr. 17.32
Pak funkce
f~ =
f1 f2
na na
je holomorfn m prodlou en m fj z j na
1 2 def
2,
j = 1 2.
II. (prodlou en p es hranici) Nech oblasti 1 a 2 maj n sleduj c vlastnosti: 1 \ 2 = , 1 \ 2 h'i,46 kde (' ha bi) je jednoduch k ivka t dy C1 , p i em ke
46
zna me hranici mno iny .
178
ka d mu z0 = '(t0 ), t0 2 (a b) existuje kruh fK (z0), e K (z0 ) n h'ig f 1 2 g. Nech funkce fj je holomorfn na j a spojit na j '((a b)), j = 1 2, p i em je f1 = f2 na '((a b)). Potom je funkce f def = fj na j '((a b)), j = 1 2 holomorfn m prodlou en m fj z j na def = 1 2 '((a b)), j = 1 2. Viz obr zek 17.33, na n m je rkovan nazna ena hranice oblasti .
X
h i
'
Obr. 17.33
Mus me dok zat derivovatelnost f v bodech z '((a b)). Je-li z0 2 '((a b)), pak existuje " > 0, e kruh jz ; z0 j " je podmno inou (viz obr zek 17.34) a funkce f je na tomto kruhu spojit . Uva me funkci Z f ( ) d z 2 K (z ): def 1 (17.30) F (z ) = 2 i " 0 j ;zj=" ; z
X
I
1"
z0
III
2"
II
Obr. 17.34
179
Stejn jako p i d kazu druh sti d kazu v ty 17.19. (Cauchy v vzorec) se uk e, e F m v K" (z0 ) derivace. Sta proto dok zat, e (17.31)
F = fj na j " def = j \ K" (z0 ) j = 1 2
nebo ze spojitosti F i f na K" (z0 ) pak dostaneme f = F na K" (z0 ). K tomu zapi me v raz na prav stran v (17.30) ve tvaru (viz obr zek 17.34) 1 fZ f1 ( ) d + Z f1 ( ) d g + 1 fZ f2 ( ) d + 2 i ;z ;z 2 i ;z
I III II
Z f2( ) d g:
III
;z
Podle Cauchyova vzorce je pro z 2 1 " prvn s tanec roven f1 (z ) a pro z 62 1 " je roven podle Cauchyovy v ty 0. Analogicky pro druh s tanec, m je (17.31) dok z no. Podstatu dok zan ho je mo n stru n vyj d it takto: spojit nav z n holomorfn ch funkc je u automaticky holomorfn . III. (prodlou en pomoc mocninn ch ad)
1) Nech f je holomorfn na kruhu K (z0 ) def = fz jz ; z0j < g, z0 2 , 1 2 (0 +1). Pak lze f rozlo it na K (z0 ) do mocninn ady P an (z ; n=0 z0 )n . Je-li ~ polom r konvergence t to mocninn ady, pak jej sou et f~ d v z ejm holomorfn prodlou en f na K ~(z0 ). K ~(z0 ) je z ejm nejv t kruh se st edem z0 , na kter lze f holomorfn prodlou it: kdyby ^ bylo existovalo jej holomorfn prodlou en f^ na K ^(z0 ) s ^ > ~, pak by f 1 P mo n na tomto kruhu op t rozlo it do mocninn ady a ^ n (z ; z0 )n . n=0 Podle vzorc pro koe cienty Taylorovy ady by ale muselo b t a ^n = an , 1 P n n 2 , a tedy ada an (z ; z0 ) by musela konvergovat i pro nejak n=0 z s jz ; z0 j > ~, co nen mo n podle de nice polom ru konvergence. 2) P edpokl dejme tedy, e f je holomorfn na K (z0 ), kde < +1 je nejv t mo n ve smyslu 1). Pak m e v st k c li n sleduj c postup:
180
Vezm me z1 2 K (z0 ), z1 6= z0 . Pak se na n jak m U (z1 ) d rozlo it 1 P do mocninn ady bn(z ; z1 )n . Pro polom r konvergence t to ady n=0 pak plat a def = ; jz1 ; z0 j + jz1 ; z0 j def = b: Rozmyslete si to podrobn { viz tak obr zek 17.35.
X
a
z0 z1
Obr. 17.35
X
z0
z1
Obr. 17.36
Je-li > a (viz obr zek 17.36) a f1 (z ) je sou et ady bn(z ; z1 )n n=0 na K (z1 ), pak funkce f (z ) na K (z0 ) f~(z ) def = f1 (z ) na K (z1 )
1 P
181
je holomorfn prodlou en f na K (z0 ) K (z1 ). K tomu podle bodu I. sta uk zat, e f = f1 na K (z0 ) \ K (z1 ). To ale podle v ty 17.30. o jednozna nosti plyne z toho, e f = f1 na Ka(z1 ) K (z0 ) \ K (z1 ) a K (z0 ) \ K (z1 ) je oblast. Pochopiteln se m e st t, e = a a dn prodlou en nedostaneme. Sta uv it 1 1 =X f (z ) def = 1; z n jz j < 1 z kde je z0 = 0 a = 1. Vezmeme-li z1 = 1=2, pak bude nutn = 1=2, nebo f nem v 1 vlastn (tj. z ) limitu, kterou by muselo m t, kdyby bylo > 1=2. O tom, e = 1=2 se tak m eme p esv d it p mo tak, e ur me Taylorovu adu f se st edem 1=2: 1 1 1 1 ; z = 1 ; 1=2 ; (z ; 1=2) = 1=2 ; (z ; 1=2) = 1 X = 1 ; 2(z2; 1=2) = 2 2n (z ; 1=2)n: n=0 Polom r konvergence posledn ady je z ejm 1=2. Postupy I., II., III. lze za p slu n ch p edpoklad opakovat { viz obr zek 17.37.
X
n=0
Obr. 17.37
P itom vznik n sleduj c probl m: jsou-li 0 , 1 , 2 , ^ 1 , ^ 2 , ^ 3 jako ^k holomorfn na ^ k , na obr zku 17.38, fj holomorfn na j , j = 0 1 2, f k = 1 2 3, f1 prodlu uje f0 , f2 prodlu uje f1 a analogicky pro f^k , pak obecn nemus b t f2 = f^3 na 2 \ ^ 3 resp. na :
182
X 2 2

\
^2
2
^3
^3
^3
^2
^1
0
^1
0 X
Obr. 17.38
X 1 1
12 0
11 0 X
Obr. 17.39
Tento probl m m e vzniknou u p i prvn m pou it t chto postup , p esn ji (viz obr zek 17.39): m me-li f0 holomorfn na 0 , f1 holomorfn na 1 , f0 = f1 na 11 0 \ 1 resp. na , pak nemus b t f0 = f1 na 12 0 \ 1 resp. . Viz n sleduj c p klad. P klad 17.32. Vezm me za 0 horn polorovinu, tj. fz Im z > 0g a na n tj. st hlavn hodnoty druh odmocniny. Za porn imagin rn poloosy a na n funkci Je-li
11
f0(z ) def = r1=2 ei'=2 z = rei' r > 0 ' 2 (0 )

1
vezm me
bez nez -
f1 (z ) def = r1=2 ei'=2 z = rei' r > 0 ' 2 ( =2 5 =2):

11 druh kvadrant, tj. mno ina fz Re z < 0 Im z > 0g, pak na je z ejm f0 = f1 , ale pro z z prvn ho kvadrantu, tj. z = rei' =
183
rei('+2 ) , ' 2 (0 =2), je f0 (z ) = r1=2 ei'=2

zat mco
f1 (z ) = r1=2 ei('+2 )=2 = r1=2 ei'=2 ei = ;f0(z ):

K t to problematice se je t vr t me v odd lu 17.20. IV. (Schwarz v princip symetrie) Nyn si uk eme sl ben efektivn zp sob konstrukce holomorfn ho prodlou en . V ta 17.38. (Schwarz v princip symetrie) Nech oblast le v polorovin Im z > 0 a jej hranice obsahuje otev en interval L = (A B ) re ln osy, p i em ke ka d mu x 2 L existuje kruh K (x) tak, e K (x) \ fz Im z > 0g . Nech je d le f holomorfn na , spojit na L (vzhledem k L) a re ln na L. Potom funkce
f~(z ) def =
f (z ) na f (z) na
kde def = fz z 2 g, je holomorfn na L , a je tedy holomorfn m prodlou en m f z na L . Viz obr zek 17.40. ~ holomorfn Speci ln , je-li = fz Im z > 0g a L je re ln osa, je f na . ~ je holomorfn na . Je-li z0 2 , D kaz. 1) Uka me nejd ve, e f pak pro z bl zk k z0 je tak z 2 a plat
f~(z ) ; f~(z0 ) = f (z) ; f (z0 ) = f (z) ; f (z0) ! f 0 (z ) pro z ! z : 0 0 z ; z0 z ; z0 (z ; z0)

2) K d kazu, e f~ m derivaci i v bodech z L sta podle bodu II. uk zat, e je v t chto bodech spojit (pro x0 2 L pak pou ijeme II. na
184

X
Obr. 17.40
K (x0 ) \ fz Im z > 0g a K (x0 ) \ fz Im z < 0g, kter maj spole nou st hranice, le c na L). To se ale vzhledem k p edpokl dan spojitosti f na L redukuje na d kaz toho, e pro x0 2 L je
Im z<0
zlim !z0 = f (x0 ):
Proto e ale plat z ! z0 ) z ! z0 a f je na L re ln (tj. f (x0 ) = f (x0 )), m me f~(z ) = f (z ) ! f (x0 ) = f (x0 ) pro z ! x0 Im z < 0:
Pozn mka 17.40. Pomoc line rn ho lomen ho zobrazen lze toto tvrzen zobecnit. Pro jednoduchost si toto zobecn n sformulujeme a dok eme pouze pro speci ln p pad, odpov daj c speci ln mu p padu v ty 17.38. Nech jsou d ny p mky47 p a q a nech oblast je jedna z polorovin, na kter p d l . Nech f je holomorfn na , spojit na p a f (p) q. Potom funkce f (z ) na p f~(z ) = (f (~ z )) na
47
zde se mysl p mky v C , tj. bez bodu 1.
17.19. HOLOMORFN PRODLOU EN FUNKC RE LN PROM NN 185
kde je druh z polorovin, na kter p mka p d l a zna symetrii vzhledem k p, symetrii vzhledem ke q, je holomorfn m prodlou en m f z na . . D kaz se p evede na v tu 17.38. takto: Nech line rn lomen zobrazen ' resp. zobrazuj p mku p resp. q na re lnou osu, p i em ' zobrazuje na polorovinu Im w > 0. Potom funkce F (w) = (f (';1 (w))) spl uje p edpoklady speci ln ho p padu v ty 17.38. Je-li ~ holomorfn prodlou en F na , zkonstruovan v t to v t , pak proto F funkce ~ ('(z ))) f~(z ) def = ;1 (F je holomorfn na a rovn f na (ov te podrobn ). Proto e line rn lomen zobrazen zachov vaj symetrii vzhledem k p mk m, symetrie vzhledem k re ln ose je toto n s p echodem ke komplexn sdru en mu ~ je F ~ (w) = F (w), m me pro z 2 slu a podle konstrukce F
~ ('(z ))) = ;1 (F ('(z ))) = ;1 (F ('(z ))) f~(z ) = ;1 (F = ;1 ( (f (';1 ('(z ))))) = (f (z )) :
Podobn je mo n m sto p mek br t kru nice s t m, e symetrii nahrad me kruhovou inverz . Jak jsme ji vid li v odd lech 17.8. a 17.17, je n kdy pot eba um t prodlou it funkci jedn re ln prom nn do holomorfn funkce komplexn prom nn . Lemma 17.9. Je-li funkce f (x) de nov na na otev en m intervalu J , pak k tomu, aby existovalo jej holomorfn prodlou en na oblast , J 48 , je nutn a sta , aby pro ka d x0 2 J se f na n jak m U (x0 ) rozlo it do mocninn ady se st edem x0 .
D kaz. Nutnost je z ejm . Je-li naopak an (x ; x0 )n Taylorova n=0 ada funkce f v bod x0 , kter m podle p edpokladu kladn polom r konvergence (x0 ), pak jej sou et Sx0 (z ) je holomorfn na K (x0 ) a pro x 2 , jx;x0 j < "(x0 ) je jej sou et roven f (x). Proto e podle v ty 17.30.
48
17.19. Holomorfn prodlou en funkc jedn re ln prom nn
RC R
1 P
tj. body z intervalu J na re ln ose pat do .
186
o jednozna nosti jsou tyto sou ty, odpov daj c r zn m x0 a x ~0 stejn na pr niku sv ch de ni n ch kruh (mus b t rovny f (x) pro x 2 J { ov te podrobn ), je funkce f~(z ) = Sx0 (z ) z 2 K (x0 ) (x0 ) x0 2 J po adovan m prodlou en m f z J na oblast
def
Takto bychom p irozen m zp sobem do li k p irozen m de nic m ez , sin z , cos z atd. pro komlexn z , zn me-li rozklady t chto funkc do Taylorovy ady pro re ln z . 1 P Nap klad v me-li, e plat ez = zn =(n!) pro z 2 , m tato ada n=0 polom r konvergence +1 a konverguje pro v echna z 2 . Jej souet f (z ) d v ;tedy holomorfn prodlou en ex z re ln osy na cel . k! D ky rovnosti k j = j !(k;j )! a binomick v t snadno ov me (prove te podrobn za cvi en ), e plat
x0 2J
P K (x ). (x ) 0
0
RC
1 X
n=0
(z1 + z2 )n =(n!) =
1 X
n=0
z n=(n!)
1
! X 1
n=0
z n =(n!)
2
pro z1 z2 2
tj. f (z1 + z2) = f (z1 )f (z2 ). Proto m me d le pro z = x + iy, x y 2
f (z ) = f (x + iy) = f (x)f (iy) = ex

= ex
1 (iy)n X
X (;1)n y2n =((2n)!) + i (;1)n y2n+1 =((2n + 1)!) = n=0 n=0 = ex(cos y + i sin y):
1 X
n=0
n! =
To jsme vzali v KI] v p kladu 4.8. za de nici ez pro z komplexn , co muselo p ipadat ka d mu jako "z nebe spadl ". Podobn bychom mohli de novat funkce sin z a cos z pro z 2 jako sou ty ad
1 X
n=0
(;1)n z 2n+1=((2n + 1)!)
1 X
n=0
(;1)n z 2n=((2n)!) z 2
17.19. HOLOMORFN PRODLOU EN FUNKC RE LN PROM NN 187
a dostali bychom tot , co jsme vzali za jejich de nici v bodu XI. v odd lu 17.4. (ov te podrobn ). V t chto p kladech jsme u ili toho, e jsme znali rozklady funkc ex, sin x, cos x do Taylorovy ady se st edem 0 a tyto ady m ly polom r konvergence +1, co n m zjednodu ilo lohu. V n sleduj c m p kladu pou ijeme jin ho zp sobu ke konstrukci p slu n ho holomorfn ho prodlou en . P klad 17.33. Funkce ; (gama) se pro kladn x de nuje p edpisem ;(x) =
Z +1
0
e;t tx;1 dt x > 0:
De nujeme-li tz;1 p edpisem
'(t z ) tz;1 def = e(z;1) ln t t > 0 z 2 (ln t je re ln logaritmus kladn ho sla t), pak pro ka d t > 0 pevn je '(t z ) holomorfn v prom nn z na , pro ka d z 2 je spojit v prom nn t na (0 +1) a pro z = x 2 je rovn tx;1 . D le je integr l
Z +1
0
e;t tz;1 dt =
=
0
Z +1
Z +1 0
e;t ei(Im z) ln t e(Re z;1) ln t dt =
RC
e;t ei(Im z) ln t tRe z;1 dt:
kone n (jako Lebesgue v integr l) pro ka d z 2 s Re z > 0 (toto posledn omezen je pot ebn ke kone nosti integr lu v okol 0). Proto e (t z ) def = e;t '(t z ) je pro kaR d t > 0 holomorfn v prom nn z , d se o ek vat, e tak integr l 0+1 (t z ) dt bude holomorfn funkc z v polorovin Re z > 0. Ov me to p mo ov en m platnosti C. { R. podm nek pomoc v ty o derivaci integr lu podle re ln ho parametru (viz v ta 13.31. v KIII], kterou snadno zobecn me na p pad komplexn funkce). Podle t to v ty je
@ Z +1 e;t e(x+iy;1) ln t dt = Z +1 ln t e;te(x+iy;1) ln t dt @x 0 0 @ Z +1 e;t e(x+iy;1) ln t dt = i Z +1 ln t e;te(x+iy;1) ln t dt @y 0 0
188
(integrabiln majoranta pro derivace integrandu je e;t (ln t)tx0 ;1 pro x x0 > 0, y 2 , co zaru uje mo nost derivov n za integra n m znamen m iR spojitost t chto derivac ). Je tedy 0+1 (t z ) dt holomorfn na polorovin Re z > 0, a je proto p irozen roz it de nici ;-funkce pro takov komplexn z p edpisem ;(z ) =
Z +1
0
e;ttz;1 dt Re z > 0
(holomorfn roz en z kladn re ln poloosy na polorovinu Re z > 0). Potom bude ;(z +1) holomorfn na polorovin Re z > ;1. Pro kladn x integrac per partes dost v me ;(x + 1) = tj. (17.32) ;(x + 1) = x;(x) x > 0: Odtud d ky holomorfnosti z ;(z ) a ;(z +1) pro Re z > 0 dost v me podle v ty o jednozna nosti platnost (17.32) i pro z 2 , Re z > 0:
Z +1
0
e;t tx dt = ;
Z +1
0
(;e;t )xtx;1 dt = x;(x)
z ;(z ) = ;(z + 1) Re z > 0: Tento vztah umo uje holomorfn prodlou it ;(z ) na mno inu Re z >
(17.33)
;1 bez bodu 0 p edpisem

(17.34)
nebo prav strana je tam holomorfn { nulu mus me vylou it, proto e jmenovatel je v nule roven nule. Vzhledem k tomu, e ;(0+1) = ;(1) = 1, m ;(z ) v 0 jednoduch p l, p i em Res0 ; = ;(0 + 1)=1 = 1. Rovnost (17.33) plat nyn pro Re z > ;1, z 6= 0 a m eme p edpisem (17.34) roz it ; d le doleva na mno inu Re z > ;2 bez bod 0 ;1. Postupn tak roz me ; na n f;n n 2 0 g. Uka me je t , e ve v ech vynechan ch bodech m ; jednoduch p ly a plat
+ 1) Re z > ;1 z 6= 0 ;(z ) = ;(z z
Res;n ; = (;1)n n! n 2
N N
0:
17.20. PLN ANALYTICK FUNKCE. JEJ RIEMANNOVA PLOCHA189
V redukovan m okol bodu ;n, n 2 je + 1) = ;(z + 2) = = ;(z z z (z + 1) ;(z ) = z + n + 1) def = z (z;( + 1) : : : (z + n) = '(z )=(z + n)
Proto e '(z ) je v bod z = ;n holomorfn a rovn ;(1)= (;1)nn!], jsou ob tvrzen dok z na. Uveden roz en jsme zkonstruovali pomoc speci ln ho triku, zalo en ho na platnosti vztahu ;(x + 1) = x;(x), platn ho pro x > 0. Podle v ty o jednozna nosti je takov holomorfn roz en jedin a na v t mno inu u je roz it nelze, nebo toto roz en m ve vylou en ch bodech jednoduch p ly. Jak jsme vid li v odd lu 17.18, vyjdeme-li z n jak funkce f , holomorfn na n jak oblasti , jsou j jednozna n (v d sledku v ty 17.30. o jednozna nosti) ur eny v echny mo n dvojice (f^ ^ ), kde ^ je ^ je funkce holomorfn na ^ , kter z f mohu dostat anaoblast v a f lytick m (holomorfn m) prodlou en m. Chceme-li v echy takov dvojice zahrnout do jednoho pojmu, co je p irozen , nebo v echny jsou v choz funkc ur eny, nevysta me s jednozna n mi funkcemi, jak ukazuje p klad 17.32, tj. mus me p ipustit i mnohozna n funkce. Takto vznikl objekt naz v me plnou analytickou funkc . Aby si ten ud lal jistou p edstavu, sformulujme tyto vahy p esn . De nice 17.28. Nech f je holomorfn na oblasti . ekneme, e funkce f^, holomorfn na oblasti ^ vznikne z f analytick m (holomorfn m) prodlou en m, jestli e existuje kone n syst m oblast j a funkc fj , j = 1 2 : : : k, kde ka d funkce fj je holomorfn na p slu n mnoin j , pro kter plat : 1) \ 1 6= , j \ j+1 6= pro j = 1 2 : : : k ; 1, k \ ^ 6= . ^ na k \ ^ . 2) f = f1 na \ 1 , fj = fj+1 na j \ j+1 , fk = f plnou analytickou funkc nazveme mno inu F dvojic (f ), kde je oblast v a f je funkce holomorfn na , kter m n sleduj c vlastnosti: 1) Je-li (fj j ) 2 F , j = 1 2, pak f2 vznikne analytick prodlou en m f1 .
17.20. pln analytick funkce a jej Riemannova plocha
190
2) Je-li (f ) 2 F a f^, holomorfn na ^ vznikne z f analytick m ^ ^ ) pat do F . prodlou en m, pak dvojice (f Jedn m ze zp sob , jak se vyhnout pojmu mnohozna n funkce je popsat v echny jednozna n v tve a vz jemn p echody mezi nimi. To jsme fakticky d lali p i zkoum n odmocniny a logaritmu. Je tak mo n tyto mnohozna n funkce ch pat jako jednozna n , ale ne na podmnoin , ale na slo it j m objektu (variet ), kter si zhruba m eme p edstavit takto: m sto jednoho bodu z 2 uv me tolik bod , kolik hodnot nab v mnohozna n funkce v bod z . Takto vznikl body "nad" r zn mi z rozd l me do r zn ch list tak, e na ka d m listu dostaneme jednozna n spojit zobrazen . Tyto listy pak vytvo to, co naz v me Riemannovou plochou dan pln analytick funkce. Uka me si podstatu tohoto na dvou p kladech. P klad 17.34. Funkci Ln z jsme dostali jako mnohozna nou inverzn funkce k funkci ez , tj. Ln z = fw ew = z g pro z 2 n f0g. Pro z nele c na nez porn re ln poloose v echny tyto hodnoty m eme dostat jako sjednocen hodnot jej ch jednozna n ch holomorfn ch v tv (na bez nez porn re ln poloosy) ln k] (z ) = ln jz j + i(' + 2k ) ' = arg z 2 (0 2 ) k 2 : Vezm me pro ka d k jeden list pap ru, kter roz zneme po nez porn re ln poloose. Kdy se z = x + iy bl shora k tomuto ezu, tj. x ! x0 > 0, y ! 0+, pak ln 0] (z ) konverguje k ln x0 (zde je ln re ln logaritmus kladn ho sla). Stejnou limitu m ln ;1] (z ), kdy se z bl k tomuto ezu zdola, tj. x ! x0 > 0, y ! 0;. ln 0] (z ) ! ln x0 + i2 pro z ! x0 zdola a tut limitu m ln 1] (z ) pro z ! x0 shora. Proto spoj me horn kraj ezu 0-t ho listu s doln m krajem ezu (;1)-ho listu a doln kraj ezu 0-t ho listu s horn m krajem ezu (1)-ho listu. Tot ud l me pro ka d k 2 s k-t m, (k ; 1)-n m a (k + 1)-n m listem. Dostaneme tak nekone nou posloupnost list , propojen ch p es ezy po kladn re ln poloose (bod 0 je ze v ech list vypu t n) { viz obr zek 17.41, na n m pro n zornost kladn re ln poloosa sm uje od pap ru k n m. Takto vznikl objekt d v jistou p edstavu o Riemannov plo e funkce Ln z , kter bude jednozna n jako zobrazen t to plochy do . Tento obr zek, stejn jako vahy mu p edch zej c , maj jeden nedostatek, a to, e neod vodn n preferuj kladnou re lnou poloosu proti

X
0
1]
0] 1]
Obr. 17.41
jin m polop mk m, vych zej c m z po tku, a kter by se daly pou t analogicky. Spr vn j by byla plocha, kterou bychom dostali ot en m polop mky okolo k n kolm osy, kter se p i ot en sou asn ve sm ru t to osy posunuje. ast t to plochy je na obr zku 17.42. { je to st grafu mnohozna n funkce f (x y) = Im Ln(x + iy), (x y) 2 2 nf(0 0)g.
Obr. 17.42
P klad 17.35. Funkci f (z) = z1=2 jsme de novali jako mnohozna nou inverzn funkci k funkci z 2 . V echny jej hodnoty (pro z 2 bez nez porn re ln poloosy49 ) m eme dostat jako sjednocen hodnot dvou
49 P esto e z 1=2 konverguje k 0 pro z ! 0, bod nula vynech v me, nebo derivace f konverguj k 1 pro z ! 0.
192
jej ch jednozna n ch holomorfn ch v tv

1] z 1=2 =jz j1=2 ei(arg z)=2 2] z 1=2 =jz j1=2 ei(arg z+2 )=2
arg z 2 (0 2 ) arg z 2 (0 2 ):
Pp itom plat : jestli e se z = x + iy bl k x0 > 0, pak prvn se bl k xp 0 (kladn odmocnina z kladn ho sla), jestli e se bl me shora a k ; x0 , bl me-li se zdola. Pro druhou v tev to je naopak. Vezmemeli jako v p edchoz m p pad dva listy pap ru, kter roz zneme po nez porn re ln poloose a spoj me doln okraj ezu prvn ho listu s horn m okrajem ezu druh ho listu, pak bychom m li je t spojit horn okraj ezu prvn ho listu s doln m okrajem ezu druh ho listu. Je vid t, e to u re ln ud lat nem eme. Proto tato p edstava o Riemannov plo e odmocniny nen zcela p ijateln . Souvis to s t m, e obecn dvourozm rnou plochu ve ty rozm rn m prostoru si nem eme p edstavit jako dvojrozm rnou plochu v trojrozm rn m prostoru. U logarimu se n m to poda ilo, nebo jej re ln st je jednozna n a fakticky pot ebujeme zachytit nejednozna nost jen imagin rn sti.
Kdybychom cht li p esn de novat body Riemannovy plochy pln analytick funkce F , museli bychom to ud lat nap klad takto: ekneme, e dvojice (f ) 2 F le nad bodem z0 2 C , je-li z0 2 . Dv dvojice (f1 1 ) a (f2 2 ) z F , le c nad stejn m bodem z0 2 C , nazveme ekvivalentn mi , jestli e existuje dvojice (f ) 2 F , le c nad z0 a takov , e 1 \ 2 a f = f1 = f2 na . T da v ech ekvivalentn ch dvojic z F , le c ch nad dan m bodem z0 2 C se naz v funk n m elementem (v nov j terminologii z rodkem { anglicky germ.). Body Riemannovy plochy jsou pak dvojice p = (z gz ), kde z 2 C a gz je n jak z rodek nad z . Mno ina v ech t chto bod se pak naz v Riemannovou plochou funkce F .
Je t s jedn m d le it m pojmem se ten m e setkat. Uka me si jej na uveden ch dvou p kladech. V obou z nich byl bod 0 odli n od v ech ostatn ch bod komplexn roviny v n sleduj c m smyslu: a) v dn m jeho okol (ani redukovan m) neexistuje spojit v tev t chto funkc , zat mco pro ostatn body ano. b) pro libovolnou kru nici se st edem v nule plat : vyjdeme-li z n jak ho bodu t to kru nice a m n me-li funk n hodnoty spojit , pak po jednom ob hu se do v choz ho bodu vr t me s jinou hodnotou. Pro ostatn body z a kru nice dostate n mal ho polom ru to neplat . Proto bod 0 naz v me bodem v tven t chto funkc .
K mnohozna n m funkc m vede i loha naj t primitivn funkci k holomorfn funkci ve v cen sobn souvisl 50 oblasti, jak jsme se o tom zm nili v pozn mce 17.23. v e. M jme libovolnou oblast v a na n holomorfn funkci f . Vezm me d le a 2 pevn a pro ka d z 2 k ivku 'z , le c v , kter za n v a a kon v z ( k me tak , e spojuje a se z ). De nujme v (obecn mnohozna nou) funkci
F (z ) def = fw existuje 'z e
'z
f ( ) d = wg:
(Pro z = a p id v me k t to mno in i nulu, co odpov d integraci po "jednobodov k ivce, sest vaj c z jedin ho bodu a.) Tuto funkci nazveme (mnohozna nou) primitivn funkc k f v . Od vodn n pro tento n zev je to, e ke ka d mu z0 2 a ka d mu w0 2 F (z0 ) existuje na n jak m U (z0 ) jednozna n v tev t to funkce, kter je oby ejnou (tj. jednozna nou) primitivn funkc k f na U (z0 ) (zkuste si to dok zat za cvi en ). P klad 17.36. Funkci Ln z, z 2 n f0g jsme si de novali jako mnohozna nou inverzn funkci k funkci ez . Vezmeme-li v t chto vah ch f (z ) = 1=z , = n f0g, a = 1, dostali bychom , e p slu n F (z ) je rovn Ln z . (Inkluze Ln z F (z ) je snadn , opa n je trochu obt n j .) Rozeberme si je t jeden p klad, na n m jsou zaj mav i n kter zp soby uva ov n . P klad 17.37. Uva me funkci 1 z 6= i f (z ) def = 1+ z2 z p kladu 17.20. Pro re ln x v me z teorie funkc re ln prom nn , e je (arctg x)0 = 1=(1 + x2 ):
Proto e Taylorova ada funkce arctg x (rovn (;1)n x2n+1 =(2n + n=0 1)) m polom r konvergence rovn 1, pak sou et t to ady (s komplexn m
50
1 P
tj. v takov oblasti, kter nen jednodu e souvisl .
194
z m sto x) d v na K1 (0) holomorfn prodlou en arctg x z se ky (;1 1) na re ln ose na kruh K1(0). Toto prodlou en op t ozna ujeme arctg z . Jeho derivace pro x 2 (;1 1) je rovn 1=(1+x2 ). Proto e posledn funkce m holomorfn prodlou en na K1 (0) rovn 1=(1 + z 2), pak podle v ty
17.30. o jednozna nosti je (arctg z )0 = 1=(1 + z 2 ) z 2 K1 (0):
(To jsme mohli samoz ejm dostat derivov n m po lenech Taylorovy ady pro arctg z .) Toto prodlou en ale m eme dostat tak jako (17.35)
Zz d F (z ) =
def 0
1+
z 2 K1 (0)
kde integr l se bere nap klad po se ce vych zej c z nuly a kon c v z (nebo K1 (0) je jednodu e souvisl ). To, e dostaneme tot , plyne z jednozna nosti primitivn funkce a na konstantu a z toho, e F (0) = 0 = arctg(0). Integr l v (17.35) v ak de nuje jednozna nou primitivn funkci k 1=(1+ z 2 ) nap klad v jednodu e souvisl oblasti def = n fi j j 1g (co je komplexn rovina bez dvou polop mek na imagin rn ose { nakreslete si obr zek). Tak tuto funkci ozna me arctg z . Tato funkce bude m t v bodech vynechan ch polop mek r zn limity p i bl en se k nim zprava resp. zleva: pro z = i , > 1 je
x! Z 0+
jz;i =2j= =2
lim arctg(x + i ) ; xlim !0; arctg(x + i ) = dz = 2 i Res 1 = 2 i=2i = i 1 + z2 1 + z2
nebo limity v prvn m dku dostaneme integrac 1=1 + z 2 po prav resp. lev polokru nici pou it kru nice. Pro z = i s < ;1 je situace obdobn . Body i jsou proto v tv c mi body mnohozna n primitivn funkce (na rozd l od logaritmu jsou u dva, tak e p edstava o n je je t sloit j ). V ezy po uveden ch polop mk ch zabr nily tyto body obej t, a proto jsme dostali jednozna nou v tev t to primitivn funkce.
Uva me te mno inu 1 def = n fi j j 1g. Tato oblast nen jednodu e souvisl , ale proto e podle p kladu 17.20. je integr l po ka d jednoduch uzav en k ivce, obsahuj c ve sv m vnit ku oba body i, je roven nule, je integr l po ka d jednoduch uzav en k ivce le c v 1 roven 0, m funkce 1=(1+z 2) v 1 jednozna nou primitivn funkci. Ka d takov funkce je d na p edpisem
; arctg(1=z ) + konst.
nebo podle v ty o derivaci slo en funkce je 1 jz j > 1: (; arctg(1=z ))0 = (; arctg )0j =1=z (1=z )0 = 1 + z2 Speci ln je ; arctg(1=z ) takov primitivn funkce k 1=(1 + z 2) na 1 , kter konverguje k 0 pro z ! 1. Funkce =2 ; arctg(1=z ) je holomorfn na 1 , speci ln na polorovin Re z > 0, a tedy z platnosti rovnosti (17.36) pro re ln kladn z dost v me podle v ty 17.30. o jednozna nosti jej platnost pro z 2 , Re z > 0. Proto lev strana v (17.36) d v holomorfn prodlou en arctg x z kladn re ln poloosy na 1 . Nakonec si nazna me d kaz toho, e v e sestrojen funkce arctg z , z 2 ( je jako v e), je jednozna nou holomorfn v tv inverzn funkce k funkci tg w. Stru n (a nep esn ) to dostaneme takto: pro z re ln plat tg(arctg z ) = z: Proto e ob strany jsou v holomorfn , plat podle v ty o jednozna nosti (v ta 17.30) tato rovnost i pro v echna z 2 . To je podstata. A ta nep esnost je v tom, e nen z ejm , e je lev strana holomorfn v . tg w je holomorfn v ka d m w, pro n je cos w 6= 0. Uka te za cvi en , e cos w = 0 pr v pro w 2 M , kde M def = f =2 + k k 2 g. Je tedy tg w holomorfn na n M a v bodech z M m jednoduch p ly (uka te za cvi en ). Abychom podle v ty o derivaci slo en funkce dostali
=2 ; arctg(1=z ) = arctg z
196
holomorfnost tg(arctg z ) na , sta uk zat, e pro dn z 2 nen arctg z 2 M . To by dalo chvilku pr ce. Dalo by se dok zat (viz nap klad M], str.122), e arctg z zobrazuje prost na p s Re w 2 (; =2 =2). Poznamenejme, e inverzn funkce Arctg z k tg w je mnohozna n funkce, kter je rovn 1 Ln 1 + iz z 6= i Arctg z = 2 i 1 ; iz (viz M]). Korektn rozbor t to problematiky najde ten nap klad v ].
17.21. N kolik p klad na procvi en

N sleduje n kolik p klad na v po et integr l pomoc Cauchyovy resp. reziduov v ty. Tyto p klady n m (tj. vyu uj c m na MFF UK matematiku pro fyziky) dal profesor Jozef Kvasnica DrSc. s t m, e jsou pot ebn p i studiu fyziky. Nech toto jejich zve ejn n je p ipom nkou na n j jako na vynikaj c ho v dce, pedagoga a dobr ho lov ka, kter n m v mnoh m pomohl p i vytv en n pln v uky matematiky pro fyziky. Je t eba p ipomenout, e tyto p klady nejsou jednoduch . Jak ji bylo e eno v odd lu 17.8, pou it Cauchyovy resp. reziduov v ty d jako pravidlo hledan integr ly jako zobecn n integr ly nebo integr ly ve smyslu hlavn hodnoty a teprve dodate n se uv , zda existuj i jako Lebesgueovy integr ly. P itom pro n kter hodnoty parametr je v poet snadn j . Proto doporu ujeme za nat s takov mi a pak si rozm let, jak dal vahy je t eba dodat pro z sk n v sledku i pro ostatn hodnoty parametr . V p pad pot eby je mo n se pod vat do skript P4], kde v t ina z techto p klad je podrobn e ena. N kter z nich jsou e eny i v t chto skriptech, anebo v PIV]. 1)
+1 Z 0
sin(ax2 ) dx
+1 Z 0
cos(ax2 ) dx a 2 :
cos(nx) 1 ; 2 p cos x + p2 dx p 2 p 6= 1 n 2 0 : 0 Z2 3) (a + b 1 cos x)n dx a b 2 jaj + jbj 6= 0 n 2 : 2) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12)

0 +1 Z 0 0
17.21. N KOLIK P KLAD NA PROCVI EN
+1 k Z x sin(ax) +1 Z x sin(ax)
(b2 + x2 )n
eiax
dx a b 2
b2 + x2 dx a b 2
Z1
b2 ; x2 dx a 2
0 +1 Z 0
sin(ax) x(b2 ; x2 ) dx a 2 sin(ax) dx a 2 ebx 1
+1 Z sh(ax) 0 +1 p;1 Z x 0 +1 Z
epx 1 dx a 2
R R
R C R C
b > 0:
R R
197
b 6= 0 n 2 : b 6= 0 k = 1:
b2 : b 2 n f0g:
p > jaj:
1 ; xq dx 0 < p < q:
;1
Z1
0
e;px 0 < p < q nebo q < p < 0: 1 + e;qx
xa + x;a dx a 1 + 2x cos t + x2
jaj < 1 t 6= (2n + 1) n 2 :
198
13)
+1 Z 0
a xa;1 Q(x) dx x lim lim1 xa Q(x) = 0 kde Q je racio!0 x Q(x) = x!
n ln funkce, kter m e m t na kladn re ln poloose jednoduch p ly, ale nem p l v 0. 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21)
+1 Z 0 +1 Z sh(ax) +1 Z 0 0
x;p 1 + 2x cos t + x2 dx p 2 (;1 1) t 6= (2n + 1) n 2 :

sh(bx) dx b > jaj a 2 :
+1 t(k+ix) Z e
dx ch(ax) + cos t a 2 n f0g t 6= (2n + 1) n 2 : k + ix dx k t 2 :
;1 +1 Z
0 +1 Z
x sh(ax) dx a 2 n f0g:
sin(ax) dx
;1 +1 Z ;1 +1 Z
0
b x
+1 Z cos(ax)
R R
;1
b x dx a 2
sin(ax) dx a 2 x(x ; b)
ln(cos2 (ax)) dx a b 2 : b2 x2
R C R
R C
b2 :
b2 :
KAPITOLA 18
FOURIEROVA TRANSFORMACE
Fourierova transformace, jako i jin integr ln transformace (Laplaceova, Hankelova, Mellinova aj.) maj velk pou it jak v matematice, tak ve fyzice. V matematice zejm na p i e en diferenci ln ch rovnic (oby ejn ch a zvl t parci ln ch). Ve fyzice nap klad v kvantov mechanice: m -li funkce f v znam vlnov funkce stice, pak jej Fourie^ se naz v vlnovou funkc v impulsov reprezentaci, rova transformace f jf (x)j2 a jf^(x)j2 maj v znam hustoty pravd podobnostn ho rozlo en sou adnice stice resp. jej ho impulsu. Metody teorie funkc komplexn prom nn se velmi dob e daj pou t k v po tu t chto transformac i transformac k nim inverzn ch. Proto e Fourierova transformace i re ln funkce bude obecn komplexn funkc , budeme v t to kapitole jako pravidlo uva ovat komplexn funkce. Pruh nad komplexn m slem bude zna it slo k n mu komplexn sdru en , pruh nad funkc f , tj. f , zna funkci, jej hodnoty jsou komplexn sdru em k hodnot m f , tj. f (x) = f (x). Budeme tak pou vat ozna en
f (x) dx pro
f dmr
r:
18.1. De nice a p klady
De nice 18.1. Pro komplexn funkci f 2 L1( r ) de nujeme jej Fourierovu transformaci F f p edpisem
(F f )( ) def = f^( ) def =
Rr
e;i2 (x )f (x) dx
200
18. FOURIEROVA TRANSFORMACE
a opa nou Fourierovu transformaci F;1 f p edpisem (F;1 f )( ) def = f ( ) def =
kde pro x 2 r , y 2 r je (x y) def =
Pou vaj se i jin varianty Fourierovy transformace, kter je mo n jednotn charakterizovat t emi seln mi parametry A B k 2 n f0g takto: De nice 18.1a. Pro komplexn funkci f 2 L1( r ) de nujeme jej Fourierovu transformaci F (A B k) f p edpisem (F (A B k) f )( ) def = Ar
R R
Rr
ei2 (x )f (x) dx
j =1 r P xy
j j skal rn sou in v r .
Rr
e;ik(x ) f (x) dx
(A B k) f p edpisem a opa nou Fourierovu transformaci F; 1 (A B k) f )( ) def (F; = Br 1
kde sla A B k 2 n f0g jsou v z na vztahem (18.1)
Rr
eik(x ) f (x) dx
R R
r
AB = jkj=2 :
Vztah (18.1) pak zaru uje platnost n sleduj c fundament ln v ty, naz van v ta o inverzi : za jist ch p edpoklad o funkci f je (viz d le)
(A B k) F (A B k) f = F (A B k) F (A B k) f = f: F; 1 ;1
Krom p padu z de nice 18.1, v n m je A = B = 1, k = 2 se nej ast ji u vaj p pady A = 1, B = 1=(2 ), k = 1:
F f = e;i(x )f (x) dx F;1 f = (2 );r ei(x ) f (x) dx

Rr Rr
18.1. DEFINICE A P KLADY
201
a A = B = (2 );1=2 , k = 1:
F f = (2 );r=2 e;i(x ) f (x) dx F;1 f = (2 );r=2 ei(x ) f (x) dx

Rr Rr
a p pady, kter z t chto dostaneme z m nou k na ;k, co vede k z m n lohy p m a opa n transformace. Pokud explicitn neuvedeme parametry zvolen Fourierovy transformace, budeme v dy m t na mysli ozna en z de nice 18.1. P klad 18.1. Nech f je charakteristick funkce omezen ho intervalu s koncov mi body a b, ;1 < a < b < +1, tj. 1 pro x 2 (a b) f (x) = 0 pro x vn ha bi: Pak je ( b;a Zb pro = 0 ; i 2 x ^ f( ) = e dx = e;i2 a ;e;i2 b pro 6= 0 i2 a co speci ln pro a = ;l, b = l, l > 0 d v 2l pro 6= 0 f^( ) = sin 2 l pro 6= 0: Uka te za cvi en , e toto f^ nen z L1 ( ) (pou ijte odhad j sin xj 1=2 pro x 2 h(j + 1=6) (j + 5=6) i, j 2 ). P klad 18.2. Je pro > 0
F (e; (x x) )( ) = e;i2
Rr
ZR
Z
(x ) e; (x x) dx = ( (x x) )(
= )r=2 e;
( )=
speci ln
{ viz p klad 17.13. a z ejm rovnost
F (e;
) = e;
( )
Rr
Y ;i2 (xj j ) ; x2j e;i2 (x )e; (x x) dx = e e dxj :

r j =1 R
Stoj za to si uv domit, jak vypadaj Fourierovy transformace funkce sud , lich resp. radi ln (tj. z visej c jen na vzd lenosti od po tku).
202
Lemma 18.1. Je-li f 2 L1( r ) sud (lich ) v prom nn xj , pak je jej Fourierova transformace sud (lich ) v prom nn j . Speci ln pro r = 1 je
R
0
8 +R1 > > < 2A 0 cos(kx )f (x) dx ( A B k ) (F f )( ) = > > ;2iA +R1 sin(kx )f (x) dx :
+1 Z
pro f sudou pro f lichou:
D kaz. Uva me nejd ve p pad r = 1. Pro f sudou m me
f^( ) = A
=A
+1 Z ; ikx e f (x) dx = A (cos(kx ) ; i sin(kx ))f (x) dx = ;1 ;1 + 1 +1 Z Z
(Integr l ze sin(kx )f (x) je roven nule d ky lichosti integrandu.) V p pad r > 1 mus me je t u t Fubiniovu v tu. Pro jednoduchost z pisu si to uka me pro r = 2 s prom nn mi x y resp. a f sud v prom nn x:
;1
cos(kx )f (x) dx = 2A
cos(kx )f (x) dx:
f^(
) = A e;ik(x +y ) f (x y) dxdy =
+1 Z
Pro f lichou je d kaz analogick .
+1 Z ; iky =A e ( e;ikx f (x y) dx) dy = ;1 ;1 +1 +1 Z Z = A e;iky ( (cos(ikx ) ; i sin(kx ))f (x y) dx) dy = ;1 ;1 +1 +1 Z Z ; iky = 2A e ( cos(kx )f (x y) dx) dy: ;1 0
R2
18.1. DEFINICE A P KLADY
203
Lemma 18.1a. Je-li f 2 L1( r ) radi ln , je takov i jej Fourie^ d vyj d it pomoc rova transformace. Je-li f (x) = g(jxj), pak se f
f^( ) = j2j
+1 Z 0
Cvi en 18.1. Doka te prvn st lemmatu 18.1. pomoc v ty o substituci: p ejd te k prom nn m yk = xk , k 6= j , yj = ;xj . V n sleduj c m lemmatu i d le budeme pro jednoduchost zna it pro x 2 r jxj def = (x x)1=2 .
jednorozm rn ho integr lu. Toto vyj d en m pro r = 3 a Fourierovu transformaci z de nice 18.1. tvar
g( ) sin(2 j j) d j j 6= 0:
(Pro r 6= 3 obsahuje integrand p slu n ho integr lu tzv. Besselovy funkce.) D kaz. K dan mu 6= 0 existuje ortogon ln matice C , pro kterou je C = ~ def = (0 0 : : : 0 j j)T (zkonstruujte si ji za cvi en ). Potom je
Rr
e;ik(x ) f (x) dx = e;ik(x C ;1 ~) g(jxj) dx = e
;ik(x C T ~)
Rr
g(jxj) dx = e;ik(Cx ~) g(jxj) dx:

Rr
Rr
Substituc y = Cx (je jCxj = jxj = jyj, j det C j = 1) pak dost v me, e je to rovno
Rr
e;ik(y ~) g(jyj) dy = e;ikyr j j g(jyj) dy:

Rr
Druh tvrzen dok eme pouze pro r = 3. V posledn napsan m integr lu (s k = 2 ) p ejdeme ke sf rick m sou adnic m y1 = cos # cos ', y2 = cos # sin ', y3 = sin #, 2 (0 +1), # 2 (; =2 =2), ' 2 (0 2 )
204

2 cos #): +1 Z2 Z=2 Z +1 Z 0
(Jakobi n je roven
+1 Z ;i2 j j t +1 ; i 2 j j t 2 g( ) e =2 )( e dt) d = 2 ; i2 j j ;1 d = 0 ;1 0 +1 +1 Z Z sin(2 j j ) 2 2 =2 g( ) j j d = j j g( ) sin(2 j j) d : 0 0 2 g(
=2 0 +1 Z
e;i2 j j
sin # g (
) 2 cos # d d#d' =
Cvi en 18.2. Uka te, e plat

(F (A B k) f )( ) = Ar (F (1 1 2 ) f )(k =(2 )) (A B k) f )( ) = B r (F (1 1 2 ) f )(k =(2 )): (F; 1 ;1 e pro > 0 je
Cvi en 18.3. U it m v sledku p kladu 18.2. a cvi en 18.2. uka te,

(F (A B k) e; (x x))( ) = Ar ( = )r=2 e;
a najd te > 0, e pro n jak
(F (A B k) e; (x x))( ) = e;
2 je
k2 (2 )2
( )
( ):
Cvi en 18.4. U it m bodu 3) v ty 18.2. d le uka te obecn v sledek p kladu 18.2. ze speci ln ho p padu = . ^ funkce f 2 L1 ( ) odpoPozn mka 18.1. Fourierova transformace f v d Fourierov m koe cient m l-periodick funkce podle syst mu ei 2l nx, n 2 a rovnost f = F;1 f^ rozkladu takov funkce do Fourierovy ady form ln pro l ! +1. Pro periodickou funkci n m sta ilo br t pouze frekvence 2 n=l, n 2 , zat mco pro Fourierovu transformaci mus me vz t v echny k , 2 a adu nahradit integr lem.
RZ
18.2. Z KLADN VLASTNOSTI
205
A B k vynech vat. Pokud nebude e eno jinak, budeme v ude p edpokl dat, e uva ovan funkce jsou z L1 ( r ).
P i odvozov n vlastnost Fourierovy transformace budeme indexy
18.2. Z kladn vlastnosti
N sleduj c tvrzen plyne p mo z de nic a uv d me je proto, abychom si je uv domili. V ta 18.1. (vztahy mezi p mou a opa nou transformac )
f ( ) = (B=A)r f^(; ) f ( ) = (B=A)r f^( ) f ( ) = (B=A)r f^( ):

Proto z vlastnost p m Fourierovy transformace dost v me p slu n vlastnosti opa n Fourierovy transformace. V ta 18.2. (vztah k posunut a n soben nez visle prom nn ) ^( ), z 2 r . (1) f (x ; z )( ) = e;ik( z) f ik ( x ) ^ (2) f ( ; ) = e f (x)( ), 2 r . ; r ^ (3) f ("x)( ) = j"j f ( ="), " 2 n f0g.
D kaz. Druh tvrzen je z ejm , prvn se dostane substituc x ; z = y, t et substituc "x = y. Operaci posunut ve vzorech (obrazech) odpov d tedy n soben exponencielou v obrazech (vzorech). V dal m budeme pot ebovat n sleduj c ozna en . De nice 18.2. Multiindexem = ( 1 2 : : : r ) naz v me uspodanou r-tici sel j 2 0 , j = 1 2 : : : r. dem nebo stupn m mulP tiindexu naz v me slo j j def = r a j =1 j . Sou tem multiindex def naz v me multiindex ( + ) = ( 1 + 1 2 + 2 : : : r + r ). Pro funkci f r re ln ch prom nn ch x = (x1 x2 : : : xr ) a multiindex zna D f (x) derivaci funkce f du j j v bod x, v n se derivuje j kr t podle prom nn xj , j = 1 2 : : : r s konvenc , e pro j j = 0 zna D f (x) f (x). Pro : : : yr ) 2 r a multiindex de nujeme Qy = y(yj1 sy2 mocninu y jako r konvenc z 0 = 1 pro z 2 . j =1 j
\ \ RR \ R N
206

s ( ) ozna ur otev en a s 2 0 , pak CB
jeme mno inu spojit ch omezen ch funkc na , kter maj na spojit s ( ) je de nov na norma a omezen derivace do du s v etn . Na CB p edpisem
s ( ) def jjf jjCB =
De nice 18.3. Je-li
jj
0( jjD f jjCB
def 0 ( ) = sup jf (x)j: jjf jjCB x2
0 ( ) p eme tak jen CB ( ). M sto CB s C ( ) ozna ujeme mno inu spojit ch funkc na , kter maj na spojit derivace do du s v etn . V ta 18.3. F i F;1 jsou spojit line rn zobrazen L1( r ) do CB ( r ) a pro f 2 L1 ( r ) plat ^jjCB (Rr) jAjr jjf jjL1 (Rr) , jjf jjCB (Rr) jB jr jjf jjL1(Rr) . 1) jjf 2) lim f^( ) = lim f ( ) = 0.51 j j!+1 j j!+1 3) f^ i f jsou stejnom rn spojit na r .
R R
^ i f plyne z v ty o spojitosti integr lu podle paD kaz. Spojitost f rametru (v ta 13.30. v KIII], pou it na re lnou a imagin rn st integrandu). 1) plyne z jeik(x ) j = 1. Z 1) pak tak dost v me spojitost F a F;1 . 2) doka me nejd v pro r = 1: je-li f charakteristick funkce omezen ho intervalu v , pak je to vid t z p kladu 18.1. Proto to je 2) pravda pro line rn kombinace takov ch funkc . Takov funkce jsou podle v ty 13.37. v KIII] (s uv en m cvi en 13.7. tamt ) hust v L1 ( ). Proto v d sledku 1) k dan mu f 2 L1( ) a dan mu " > 0 existuje line rn kombinace charakteristick ch funkc omezen ch interval f" , e jf^( ) ; f^" ( )j < "=2 pro 2 . Pro toto f" ale existuje takov R > 0, ^( )j < " pro j j > R. e pro j j > R je jf^" ( )j < "=2, odkud m me jf Pro r > 1 mus me je t uv it, e charakteristick funkce J intervalu J = J1 J2 Jr v r (kde Jj jsou jednorozm rn intervaly) je rovna r Q (xj ), a proto jej Fourierova transformace je rovna sou inu Fouriej =1 Jj rov ch transformac funkc Jj (xj ). Podrobnosti p enech v me ten i za cvi en .
51
Toto tvrzen se v literatu e naz v Riemann-Lebesgueov m lemmatem.
V ta 18.4. Pro f g 2 L1( r ) plat
Rr
^ dx fg ^ dx = fg
Rr
207
Rr
f g dx = fg dx:
Rr
D kaz se dostane u it m Fubiniovy v ty na integr l
R2r
f (x)g( )e ik(x ) dxd :
Vyjasn me nyn vztah Fourierovy transformace k operaci derivov n a n soben nez visle prom nnou. V ta 18.5. (vztah k derivov n resp. n soben nez visle prom nnou) I. Nech f 2 C s ( r ) a D f 2 L1 ( r ) pro j j s. Potom pro s plat
D f ( ) = (ik ) f^( ) j(k ) jjf^( )j jAjr jjD f jjL1 (Rr) pro 2 r :
s ( r) ^ 2 CB II. Nech f a x f (x) jsou z L1 ( r ) pro j j s. Potom je f a pro j j s a 2 r plat
D f^( ) = F ((;ikx) f (x))( ) jD f^( )j jAjr jj(kx) f (x)jjL1 (Rr) :

D kaz provedeme pro s = r = 1. Obecn p pad se dok e indukc a s u it m Fubiniovy v ty. I. Je
+1 +R Z Z 0 0 ; ikx (F f )( ) = A f (x)e dx = A R! lim f 0 (x)e;ikx dx = +1 ;1 ;R + R Z R ; f (x)(;ik )e;ikx dxg: ;ikx ]+ = A R! lim f f ( x ) e ;R +1 ;R
208
Sta proto uk zat, e prvn len ve slo en z vorce konverguje k nule. Proto e ale podle p edpokladu je f 0 2 L1 ( ), m me
f (x) = f (0) + f 0 (t) dt ! f (0) +
Zx
0
Z1
0
tj. f m vlastn limity pro x ! 1. Ty mus b t nulov , nebo je f 2 L1 ( ). II. plyne okam it z v t o derivaci integr lu podle parametru. Stru n tedy m eme ci, e derivov n ve vzorech odpov d n soben nez visle prom nnou v obrazech a naopak n soben nez visle prom nnou ve vzorech odpov d derivov n v obrazech. Plat tak toto: m v ce m f integrovateln ch derivac , t m rychleji konverguje f^ k nule pro jj jj ! +1 a naopak m rychleji konverguje f k nule na nekone nu, t m ^ derivac (omezen ch a konverguj c ch k nule na nekone nu). v ce m f Pozn mka 18.2. P i de nici Fourierovy transformace pro f 2 L1 ( r ) bylo podstatn , e bylo z r : je pak jeik(x ) j = 1 a p slu n integr l existuje. Jestli e f m nav c kompaktn nosi (tj. je rovn nule vn n jak omezen mno iny), integr l z de nice Fourierovy transformace existuje i pro 2 r a lze jej derivovat za integra n m znamen m podle ka d ho z komplexn ch parametr 1 2 : : : r . Pro r = 1 je proto holomorfn funkc na , tak e je mo n vyu t v sledk teorie funkc komplexn prom nn . Zavedeme nyn d le it pojem konvoluce dvou funkc , kter je asto pot ebn p i e en rovnic matematick fyziky. My jsme se s n m u setkali p i de nici regularizace funkce v KIII], str. 131. De nice 18.4. Nech f a g jsou dv (re ln nebo komplexn ) funkce na r . Pak jejich konvoluc h = f g naz v me funkci, de novanou p edpisem Z def h(x) = f (x ; y)g(y) dy
f 0 (t) dt pro x ! 1
pro ta x 2 r , pro n uveden integr l existuje jako Lebesgue v integr l. Pozn mka 18.3. Pomoc substituce x ; y = se dok e platnost rovnosti f g = g f .
Rr
209
Ne p ikro me ke zkoum n posta voluce, zavedeme jednu de nici a dok De nice 18.5. Pro p 2 h1 +1) Lp ( ) mno inu v ech funkc f , kter je kone n integr l Z
uj c ch podm nek existence koneme n kolik lemmat. a r m itelnou ozna me jsou na m iteln a pro n m iteln a pro
jf jp dmr :
L1( ) zna me mno inu funkc f , kter jsou na n je kone n v raz

supess jf j def = inf sup jf j M
kde in mum se bere p es v echny mno iny M , mr (M ) = 0. p a q, spl uj c 1=p + 1=q = 1 nazveme sdru en mi exponenty. K 1 resp. +1 je sdru en m exponentem +1 resp. 1. Ke 2 je sdru en m exponentem z ejm 2. Pozorn ten si jist v iml, e se speci ln mi p pady p = 1 a p = 2 jsme se ji setkali v KIII] a v kapitole 16. Uk eme, e pro obecn uveden p maj prostory Lp analogick vlastnosti, jako pro p = 1 2. Lemma 18.2. (Holderova nerovnost) Nech p 2 h1 +1i a q je k n mu sdru en exponent. Potom pro f 2 Lp( ) a g 2 Lq ( ) plat 1) fg L1( ), R2 2) fg dmr jjf jjLp jjjjgjjLq , kde
nM
jjf jjLp def =
jf jp dmr
1=p
pro p 2 h1 +1) jjf jjL1 def = supess jf j:
D kaz. Pro p = 1 a p = +1 je tvrzen z ejm . Pro p 2 (1 +1) a q k n mu sdru en uka me nejd ve nerovnost (18.2) ab ap =p + bq =q a 0 b 0
kter je z ejm , je-li n kter z a b rovno nule. Proto e pro funkci h(t) def = ; ln t je h00 (t) > 0 pro t > 0, pak podle n sleduj c ho cvi en dost v me ; ln(ab) = ; ln a ; ln b = 1 (; ln ap ) + 1 (; ln bq ) ; ln(ap =p + bq =q):
210
Odtud po vyn soben (-1) dostaneme (18.2) d ky tomu, e funkce ey je rostouc na . Pomoc (18.2) pak pro f 2 Lp ( ) a g 2 Lq ( ) dost v me jfgj = jf jjgj jf jp =p + jgjq =q 2 L1 ( ) a tedy tak jfgj 2 L1( ) a Z Z Z 1 1 p (18.3) jf jjgj dm jf j dm + jgjq dm :
r
Je-li jjf jjLp jjgjjLq = 0, je fg = 0 s.v. na a po adovan nerovnost je z ejm . Je-li jjf jjLp 6= 0 a jjgjjLq 6= 0, pak u it m (18.3) na f~ = f=jjf jjLp ag ~ = g=jjgjjLq m me Z jf~jjg ~j dmr 1=p + 1=q = 1 a tedy
Z Z
fg dmr
jf jjgj dmr = jjf jjLp jjgjjLq jf~jjg ~j dmr jjf jjLp jjgjjLq :
Cvi en 18.5. Nech re ln funkce h m na intervalu J nez pornou druhou derivaci. Pak pro A B 2 J a nez porn , + = 1 plat (18.4) h( A + B ) h(A) + h(B ): Zkuste si uk zat, e (18.4) je ekvivalentn podm nce konvexnosti h na J (viz KI], str.120.) N vod. Vyjd te z rovnost h(A) + h(B ) ; h( A + B ) = = h(A) + h(B ) ; h( A + B ) ; h( A + B ) = = (h(A) ; h( A + B )) + (h(B ) ; h( A + B )) kter plat d ky + = 1. Ka d s tanec napravo zapi te pomoc Lagrangeovy v ty o p rustku, vyu ijte rovnost + = 1 a nakonec to, e h0 je neklesaj c .
211
Cvi en 18.6. Pro mr ( ) < +1 a f 2 Lp( ) s n jak m p 2 h1 +1i uka te, e f 2 Ls ( ) s s 2 h1 pi a plat jjf jjLs mr ( )]1=s;1=p jjf jjLp : N vod. U ijte Holderovu nerovnost na funkce ' = jf js a 1 s dvojic sdru en ch exponent p=s a p=(p ; s). Lemma 18.3. (Minkovsk ho nerovnost) Nech pro dan p 2 h1 +1i jsou f g 2 Lp ( ). Pak je tak (f + g) 2 Lp ( ) a plat (18.5) jjf + gjjLp jjf jjLp + jjgjjLp : D kaz. Pro p = +1 je tvrzen z ejm , pro p = 1 plyne okam it z v t 13.25. a 13.20. v KIII]. Pro p 2 (1 +1) m eme p edpokl dat, e je jjf + gjjLp 6= 0 (jinak je nerovnost trivi ln ). Potom ov em je
(18.6)
jf + gjp dmr =
jf + gjp;1 jf + gj dmr
jf + gjp;1 jf j dmr + jf + gjp;1 jgj dmr :
Je-li q = p=(p ; 1) sdru en exponent k p, pak v d sledku konvexnosti funkce '(x) = xp na h0 +1) pro p > 1 (viz cvi en 18.5. v e s = = 1=2) plat ;jf + gjp;1 q = jf + gjp 2p;1(jf jp + jgjp) 2 L ( ): 1 Je proto jf + gjp;1 2 Lq ( ) a m eme v (18.6) u t Holderovu nerovnost, m dostaneme Z Z jf + gjp dmr ( jf + gjp dmr )1=q (jjf jjLp + jjgjjLq ) a odtud ( jf + gjp dmr )1;1=q = jjf + gjjLp
jjf jjLp + jjgjjLq :
Pozn mka 18.4. Lemma 18.3. ukazuje, e prostory Lp ( ) jsou line rn normovan prostory s normami jjf jjLp . Stejn jako v KIII] (v ta 13.35) se dok e jejich plnost a pro p 2 h1 +1) i platnost analogie v ty 13.37, co speci ln dokazuje jejich separabilitu. Doka me si jedno lemma, kter se n m bude hodit d le.
212
Lemma 18.4. Nech p 2 h1 +1). Jestli e posloupnost fn 2 Lp( r ) konverguje v Lp ( r ), pak z n lze vybrat podposloupnost, kter k n konverguje s.v. na r . ~, pak Jestli e posloupnost fn konverguje v Lp( r ) k f a s.v. na r k f ~ je f = f s.v. na r . D kaz. Sta dok zat prvn tvrzen . Pro p = 2 si sta proj t st d kazu v ty 13.35. v KIII], dokazuj c plnost L2: tam jsme dok zali, e z Cauchyovsk posloupnosti v L2 lze vybrat podposloupnost konverguj c ~ konverguje skoro v ude k n jak mu f~ a pak jsme uk zali, e k tomuto f cel posloupnost v L2 . Jestli e nyn posloupnost fn konverguje v L2 k f , pak je z ejm Cauchyovsk , lze z n tedy vybrat podposloupnost s.v. konvergentn k f~, kter m v L2 limitu f~. Proto e tato vybran podposloupnost mus m t v L2 tak limitu f , pak mus b t f = f~ s.v. na r , nebo ka d posloupnost v L2 m e m t nejv e jednu limitu. Nakonec sta nahl dnout, e d kaz v ty 13.35. z KIII] a pr v proveden vahy lze modi kovat i pro libovoln p 2 h1 +1). A nyn sl ben posta uj c podm nky pro existenci konvoluce. Podm nka I. f 2 Lp ( r ), g 2 Lq ( r ), p 2 h1 +1i, q sdru en exponent k p. Pak (f g)(x) existuje pro v echna x 2 r a plat
RR R
j(f g)(x)j jjf jjLp jjgjjLq x 2 r :
To znamen , e konvoluce je v tomto p pad omezen funkce na r . Speci ln p pady: p = 1, q = +1 p = q = 2. D kaz. Pro p = 1 a p = +1 je to z ejm . Pro p 2 (1 +1) to plyne z Holderovy nerovnosti
j(f g)(x)j = j f (x ; y)g(y) dyj

( substituc
Rr
Rr Z jf (x ; y)jp dy)1=p (
Rr
jg(y)jq dy)1=q
= x ; y v prvn m integr lu na prav stran .
Podm nka II. f 2 L1( r ), g 2 Lp( r ) pro n jak p 2 h1 +1i. Pak f g existuje pro s.v. x 2 r , je v Lp ( r ) a plat odhad (18.7)
R R R
Z
R2r
213
jjf gjjLp jjf jjL1 jjgjjLp :
D kaz. Pro p = +1 je to speci ln p pad podm nky I. Pro p = 1 dok eme nejd ve, e existuje a je kone n integr l
()
f (x ; y)g(y) dydx:
V me-li, e F (x y) def = f (x ; y)g(y) je m2r -m iteln na 2r (to dok eme nakonec), pak existuje integr l
R2r
jf (x ; y)jjg(y)j dydx
(jako integr l z nez porn m iteln funkce). Proto podle Fubiniovy v ty a v ty o substituci (substituce = x ; y) je
(18.8)
R2r
jf (x ; y)jjg(y)j dydx = ( jf (x ; y)jjg(y)j dy) dx =
Z Z
= (jg(y)j jf (x ; y)j dx) dy = jjf jjL1 jjgjjL1 < +1:

Rr Rr
Rr Rr
Zb v tedy dok zat m itelnost F (x y). Sta , kdy to dok eme pro f g re ln . P edn z toho, e pro dv mr -m iteln mno iny M1 M2 Rr je M1 M2 R2r m2r -m iteln a m2r (M1 M2 ) = mr (M1 )mr (M2 ) s konvenc 0 1 = 0 (viz KIII], str. 122) snadno dost v me, e pro g 2 L1 (Rr ) je funkce g(y), ch pan jako funkce 2r prom nn ch x y, kter na prom nn ch x nez vis , m2r -m iteln na R2r a je kone n m2r -skoro v ude.
Odtud podle v ty 13.22. v KIII] plyne existence a kone nost integr lu ( ). Podle Fubiniovy v ty a v ty 13.18. v KIII] dost v me proto existenci, kone nost pro s.v. x a integrovatelnost (f g)(x). (18.7) pak plyne z (18.8) pomoc v ty 13.20. v KIII].
214
K tomu, abychom dok zali m2r -m itelnost f (x ; y), sta dok zat, e pro mr -m itelnou mno inu M Rr je m2r -m iteln mno ina f def M = ( x y] 2 R2r (x ; y) 2 M ) kde pro x y 2 Rr zna me x y] 2r-tici (x1 x2 : : : xr y1 y2 : : : yr ). Zobrazen '( x y]) def = x ; y x + y ] = x0 y 0 ] ~ ) = M Rr . Podle pr v zm n n ho je prost regul rn zobrazen R2r na R2r a '(M je M Rr m2r -m iteln , a tedy jej charakteristick funkce M R je m iteln , r nez porn a tedy integrovateln . Proto podle v ty o substituci (Jakobi n zobrazen ' je roven 2r ) dost v me
To speci ln znamen , e integr l napravo existuje a integrand je m2r -m iteln f. funkce, co znamen m2r -m itelnost mno iny M
R 2r
dx0 dy0 = 2r M R r
Pro p 2 (1 +1) dok eme jen nerovnost (18.7) za p edpokladu, e ji v me, e (f g)(x) existuje pro s.v. x 2 r a je na r m iteln . ( pln d kaz viz nap klad K4], v ta 22. v kapitole 15.) P edn je
R R
R 2r
e M
dxdy:
Rr
j(f g)(x)jp dx = j f (x ; y)g(y) dyjp dx
Z Z
Z Z
V posledn m v razu odhadneme vnit n integr l pomoc Holderovy nerovnosti, aplikovan na funkce jf (x ; y)j1=p jg(y)j a jf (x ; y)j1=q , kde q je sdru en exponent k p.52 Dostaneme
Rr Rr
( jf (x ; y)jjg(y)j dy)p dx:
Rr Rr
Z Z
Rr R r
jf (x ; y)jjg(y)jp dy]
Rr
j(f g)(x)jp dx
Rr p=q = jjf jjL1 jjf jjL1 jjgjjp Lp :
jf (x ; y)j dy]p=q ) dx =
52 To, e prvn z t chto funkc je pro s.v. x v L plyne z dok zan ho p padu p = 1, p aplikovan ho na funkce jf j a jgjp.
215
Umocn n m na 1=p t to nerovnosti dostaneme s uv en m 1=p +1=q = 1 (18.7). Podm nka III. f g 2 L1 loc( r ), f = 0 vn mno iny A r , g = 0 vn mno iny B r , p i em pro ka d K > 0 je mno ina
omezen v 2r (viz obr. 18.1 pro r = 1). Potom konvoluce (f g)(x) existuje pro s.v. x 2 r a je v L1 loc( r ), kde zna me
L1 loc( r ) def = ff f 2 L1 (M ) pro ka dou kompaktn M

X
R R R R R R R R
B TK A x + y = ;K
TK def = f(x y) 2 2r x 2 A y 2 B jx + yj K g
r g:
x+y =K
Obr. 18.1
P enech v me ten i k ov en , e podm nka III. je spln na v n sleduj c ch dvou d le it ch speci ln ch p padech: a) aspo jedna z funkc f , g je rovna nule vn n jak omezen mno iny. b) v p pad r = 1 existuje c 2 , e bu f (x) = g(x) = 0 pro x > c nebo f (x) = g(x) = 0 pro x < c (viz obr. 18.1).
216
Podstata d kazu. Pot ebujeme uk zat, e pro ka d K > 0 je integr l
jxj<K
(18.9)
j(f g)(x)j dx
kone n . K tomu sta uk zat, e je kone n integr l
Z Z
jxj<K Rr
( jf (x ; y)jjg(y)j dy) dx:
Proto e f resp. g je rovno nule vn A resp. B , m eme ve vnit n m integr lu nahradit integraci p es r integrac p es mno inu
Px def = fy y 2 B (x ; y) 2 Ag
a proto (podle Fubiniovy v ty) ch pat integr l (18.9) jako
MK
kde MK def = f(x y) 2 2r jxj < K y 2 Px g. Ud l me-li v tomto integr lu substituci x ; y = , y = , pak je Jakobi n roven 1, mno in MK odpov d pr v TK (p esv d ete se o tom podrobn ), a tedy integr l (18.9) je roven Z jf ( )jjg( )j d d kter je kone n d ky tomu, e TK je omezen a f a g jsou z L1 loc ( r ). D le it je n sleduj c v ta o Fourierov transformaci konvoluce. V ta 18.6. Nech f g 2 L1( r ). Potom plat
TK
jf (x ; y)jjg(y)j dxdy
F (A B k) (f g) = (1=A)r F (A B k) (f ) F (A B k) (g) (A B k) (f g ) = (1=B )r F (A B k) (f ) F (A B k) (g ) F; 1 ;1 ;1
18.3. PROSTOR S (Rr ). V TY O INVERZI
217
speci ln pro A = B = 1 je
F (f g) = F (f ) F (g) F;1(f g) = F;1 (f ) F;1 (g)

(tj. operaci konvoluce ve vzorech odpov d operace n soben v obrazech). D kaz. Podle Fubiniovy v ty aplikovan na integr l (18.10)
R2r
e;ik(x ) f (x ; y)g(y) dxdy
(podle dok zan ho v podm nce II. v e je integrand m iteln a integr l z absolutn hodnoty integr lu je kone n , a proto integr l (18.10) existuje) m eme v n sleduj c m zam nit po ad integrace a po substituci x ; y = ve vnit n m integr lu dostaneme
F (A B k) (f g)( ) = Ar e;ik(x ) ( f (x ; y)g(y) dy)dx =

= Ar
Rr
Rr r ( A B k) (f )( ) = (1=A) F
e;ik(y ) g(y)(
Rr
Rr e;ik(x;y ) f (x ; y) dx) dy =
F (A B k) (g)( ):
Pro opa nou transformaci je d kaz analogick . Nejde jednodu e charakterizovat mno inu Fourierov ch obraz v ech funkc z L1 ( r ) a naopak mnoh rozumn funkce (nap klad funkce identicky rovn 1 na r ) nejsou Fourierov m obrazem dn funkce z L1 ( r ). Zavedeme nyn nep li jednoduch prostor S ( r ) L1 ( r ), kter Fourierova transformace zobrazuje prost na S ( r ) a inverzn k n tam je opa n Fourierova transformace, tj. F (F;1 (f )) = F;1 (F (f )) = f pro f 2 S ( r ). Pokud to nebude v slovn pot ebn , budeme ps t pouze S m sto S ( r ). P ipome me je t , e prostor S hraje v znamnou lohu v teorii distribuc , s n se studenti fyziky na MFF UK sezn m ve 3. ro n ku.
RR
RR
18.3. Prostor S ( r ). V ty o inverzi
R R R R
218
De nice 18.6. Ozna me S ( r ) (stru n S ) mno inu v ech nekone n spojit derivovateln ch na r funkc f takov ch, e pro ka d dva multiindexy , plat
sup jx D f (x)j def = C (f ) def = jjf jj < +1:
Rr
RR
Konvergenci (topologii ) v n zavedeme p edpisem
fn ! x D f0 (x) pro n ! +1 S f0 , x D fn (x) ) R

r
pro ka d dva multiindexy , co je ekvivalentn po adavku
C (fn ; f0 ) = jjf ; f0 jj ! 0 pro n ! +1

pro ka d dva multiindexy . Pozn mka 18.5. ten se p esv d , e ka d jjf jj s j j je normou na S . Pro j j > 0 je to tzv. seminorma, co je takov funkce, kter m v echny vlastnosti normy krom jedn : z nulovosti seminormy prvku obecn neplyne nulovost tohoto prvku. Pozn mka 18.6. Konvergenci z de nice 18.6. lze ekvivalentn zadat pomoc jin ch syst m seminorem, nap klad a) jjf jj0k def = supRr j(1 + jxjk )D f (x)j, k 2 0 , libovoln , def k b) jjf jj00 k = supRr j(1 + jxj) D f (x)j, k 2 0 , libovoln , def 2k c) jjf jj000 k = supRr j(1 + jxj ) D f (x)j, k 2 0 , libovoln , 000 d) jjf jj0k l def = maxj j l jjf jj0k , k l 2 0 , a analogicky jjf jj00 k l , jjf jjk l , kde op t pou v me konvenci jxj0 = 1 i pro jxj = 0. P i r zn ch vah ch stoj za to vybrat si ten nejvhodn j z nich. P enech v me ten i za cvi en , aby si d kaz ekvivalence v ech t chto syst m (nebo alespo n kter ch) provedl podrobn . Stoj za to si tak uv domit, e pro j j = 0 000 to jsou op t normy a normami jsou tak jjf jj0k l , jjf jj00 k l , jjf jjk l . Proto se tak uveden typ konvergence naz v konvergenc podle spo etn ho syst mu norem. Vlastnosti prostoru S shrneme do n sleduj c v ty.
NN N N
219
V ta 18.7. 1) S je line rn vektorov prostor s obvykl mi operacemi s t n funkc a n soben funkce komplexn m slem. 2) S ( r ) Lp ( r ) pro p 2 h1 +1i, p i em plat
=p 0 jjf jjLp jj(1 + jxjk );p jj1 L1 jjf jjk 0 kp > r p < +1 0 jjf jj1 = 1 2 jjf jj0 0
R R
3) a) b) c) d)
funkc ), e) f ! F f , f ! F;1f (p m i opa n Fourierova transformace). 4) V echny tyto operace jsou spojit z S do S , tj. fn ! S f0 ) Tfn ! S Tf0 pro n ! +1, kde T je libovoln zobrazen z 3). 5) S je hust v Lp ( r ) pro p 2 h1 +1), dokonce je v takov m Lp hust mno ina D D( r ) def = ff 2 S nosi f je kompaktn g.
a tedy konvergence v S implikuje konvergenci v Lp , p 2 h1 +1i. S je invariantn 53vzhledem k n sleduj c m operac m: f ! fh(x) def = f (x ; h), h 2 r (posunut ), f ! D f , libovoln (derivov n ), f ! g f , g 2 S (konvoluce), f ! g f , g nekone n spojit derivovateln a pomalu rostouc v ka d derivaci, tj. ke ka d mu existuj A 2 , k 2 0 , e jD g(x)j A (1+ jxj)k pro x 2 r 54 (n soben pomalu rostouc
R N
D kaz. 1) je z ejm , 2) plyne z toho, e pro kp > r je (1+jxjk );p 2 L1, co se dok e snadno pomoc v ty o substituci, kdy za nov prom nn vezmeme pol rn resp. sf rick sou adnice (pro r > 3 jsou tyto sou adnice de nov ny v lemmatu 18.4, uveden m d le). 3a) a 3b) jsou z ejm . 3d) Podle Leibnizova vzorce pro derivace sou inu funkc v ce prom nn ch m me X x D (gf ) = x a D gD f
+ =
53 54
R R
tj. ka d z t chto operac zobrazuje S do S . tj. g a jeho derivace rostou na nekone nu nejv e jako polynomy.
220
kde a jsou n jak
sla. Proto je
jx D (fg)(x)j a
+ =
A (1 + jxj)k (1 + jxj)j j jD f (x)j
aA
jj jj
jjf jj00 k+j j
kde a = max ja j, A = max A , k = max k . Tyto konstanty na f nez vis , m je dok z na i spojitost t to operace. 3c) Podle v ty o derivaci podle parametru (v ta 13.31a. v KIII]) m me
Dx (g f )(x) = Dx g(x ; y)f (y) dy

Rr
p i em prav strana je spojit funkce prom nn x. D le je
x Dx (g f )(x) =
=
Z X
=
Rr
Rr j + j j j
Z X
d (x ; y) y Dx g(x ; y)f (y) dy = d h (x ; y)H (y) dy
Rr
(x ; y) + y] Dx g(x ; y)f (y) dy =
j+j j j
kde d 0 jsou n jak konstanty a h (x) = x Dx g(x), H (y) = y f (y). Podle 3b) a 3d) jsou h i H z S , a proto s d = j + max j j j d je
jx Dx (d f )(x)j d
j + j j j Rr
sup jh (x)jjjH (y)jjL1 < +1:
Pomoc 3d) a 2) odtud plyne tak spojitost konvoluce. 3e) Je-li f 2 S , pak podle 3d) je tak pro ka d x f (x) 2 S a podle 2) tak z L1. Podle II. tvrzen v ty 18.5. m pak f^ spojit v echny derivace a plat (k a A jsou z de nice Fourierovy transformace) D f^( ) = F (((;ikx) f (x)))( ):
221
D le je podle 3b) pro ka d D (x f (x)) 2 S a tedy tak z L1, a proto podle tvrzen I. v ty 18.5. je
F (D (x f (x)))( ) = (ik ) F (x f (x))( ): Celkem tedy pro libovoln multiindexy , a 2 r dost v me F (D ((;ikx) f (x)))( ) = (ik ) D f^( ):
Odtud podle 2) a v ty 18.3. plyne
pro 2 r . To dokazuje jednak to, e f^ je z S , ale spolu s 2) tak spojitost zobrazen f ! F f jako zobrazen z S do S . Pro opa nou Fourierovu transformaci je d kaz stejn . 4) jsme dok zali p i d kazu 3). 5) Hustotu D jsme pro p = 2 uk zali ve v t 13.37. v KIII]. Pro p 6= 2 je d kaz podobn a ten si jej m e zkusit prov st za cvi en . Nakonec sl ben lemma o sf rick ch sou adnic ch v r . D kaz vlastnost jedn z variant t chto sou adnic ten najde nap klad v F3], kap. XVIII. Lemma 18.5. Zobrazen
j D f^( )j = jkj;j jjF (D ((;ikx) f (x)))j jkj;j jjAjr jjD ((;ikx) f (x))jjL1 < +1
.. . xr;1 = sin r;3 cos r;2 xr = sin r;2
x1 = cos ' cos 1 : : : cos r;3 cos r;2 x2 = sin ' cos 1 : : : cos r;3 cos r;2 x3 = sin 1 cos 2 : : : cos r;3 cos r;2
kde 2 (0 +1), ' 2 (0 2 ), j 2 (; =2 =2), j = 1 2 : : : r ; 2, je prost regul rn zobrazen mno iny
M = (0 +1) (0 2 ) (; =2 =2)r;2
222
do r , kter tuto mno inu zobrazuje na mno inu P r , pro kterou je 1 2 : : : r;2 jsou ortogon ln a Jakobi n tohoto zobrazen je roven
mr ( r n P ) = 0. Sou adnice '
RR
Je tak = P i pevn m plochu jjxjj =
qPr
a
r;1 cos 1 cos2 2 : : : cosr;2 r;2 :

2
2 (0 +1) toto zobrazen parametricky zad v kulovou
j =1 xj .
r;1 cos 1 cos2 2 : : : cosr;2 r;2 d'd 1 d 2 : : : d r;2 = dS
je jej plo n element. (Mnemotechnick pom cka pro zapamatov n si t chto vzorc : 1) Do prvn ho dku nap eme sou in a kosin v ech " hlov ch" prom nn ch { na prvn m m st t , kter prob h interval d lky 2 . 2) Druh dek dostaneme z prvn ho nahrazen m prvn ho kosinu sinem. 3) T et dostaneme ze druh ho vypu t n m sinu a nahrazen m prvn ho ze zbyl ch kosin sinem, atd.)
Pou vaj se i jin varianty sf rick ch sou adnic. Nap klad je mo n v echny sin j nahradit cos #j , cos j nahradit sin #j a br t #j 2 (0 ). Lze tak br t ' 2 (; ), nebo vym nit mezi sebou sin ' a cos '.
P x2 pro x 2 . P kladem funkc z D( ) jsou nap kde (x x) = r r r j =1 j klad funkce

f (x) =
nebo funkce
P klad 18.3. P kladem funkce z S ( r ) je nap klad funkce e;(x x) x 2 r

e;1=(1;(x x)) pro (x x) < 1 0 pro (x x) 1
2
R R
8Q < r e;1=(1;xj ) g(x) = : j=1 0
pro jxj j < 1 j = 1 2 : : : r jinde:
223
Ov te. Pozn mka 18.7. P i d kazu v ty jsme pomoc v ty o derivaci integr lu podle parametru odvodili vzorec pro derivaci konvoluce dvou funkc z S: D (g f )(x) = (D g f )(x): U it m rovnosti f g = g f dostaneme i n sleduj c jej vyj d en : (f D g)(x) (D f g)(x) (g D f )(x): ten si snadno uv dom , za jak ch slab ch p edpoklad o funkc ch f a g tyto vzorce plat . Nyn kone n p ich z me k z kladn v t tohoto odd lu { ji zm n n v t o inverzi. Budeme ji dokazovat pro obecn tvar Fourierovy transformace z de nice 18.1a, aby vynikl v znam vztahu (18.1). Pro stru nost v ak budeme ps t pouze F f , F;1 f , resp. f^, f . V ta 18.8. (o inverzi) Fourierova transformace i opa n Fourierova transformace zobrazuj prost S na S a jsou navz jem k sob inverzn , tj. F;1(F f ) = F (F;1 f ) = f f 2 S :
D kaz. M me spo tat integr l
Ar B r
eik(x ) ( Rr Rr
e;ik( y) f (y) dy) d :
Po integrace zam nit nem eme (integr l z absolutn hodnoty R ad j f ( y )j 1 dyd = +1 d ky integraci podle ). M sto toho budeme R2r proto pro " > 0 po tat integr l
Ar B r
eik(x ) e;"( ) ( e;ik( y) f (y) dy) d = Rr Rr Z ^ = B r eik(x ) f^( )e;"( ) d ";! !0+ (F;1 f )(x): Rr
224
V tomto integr lu ji po ad integrace zam nit m eme a po substituci z = y ; x dostaneme
Ar B r
= Br
Rr
f (y)( e;ik(y;x ) e;"(

Rr
Rr
f (x + z )(Ar e;ik(z ) e;"(

= Br
)d
) dy = ) dz =
Rr
f (x + z )e;"( )(z ) dz:

k2 (2 )2
Rr
)d
Podle cvi en 18.3. je (F (A B k) e;"( ) )(z ) = Ar ( =")r=2 e; " a tedy v e uveden integr l je roven
2
(z z)
Ar B r (
=")r=2
p Po substituci = z jkj=(2 ") ddost v me Z p Ar B r ( =")r=2 f (x + 2 "=jkj)e;

= (AB 2 =jkj)r
Rr
Rr
f (x + z )e; "
k2 (2 )2
(z z)
dz:
( ) (2p
"=jkj)r d =
co pro " ! 0+ konverguje (d ky spojitosti f , integrabiln majoranta je max jf (x)je; ( ) ) k x2R

r
Rr
f (x + 2
p "=jkj)e;
( )d
(AB 2 =jkj)r f (x) e;

Rr
( )d
= f (x)
+1 ;x2 pro AB 2 = (viz p klad 13.11. v KIII]) je ;1 e dx = p , a tedy R jkej,; nebo ( ) d = 1. Rr
225
T m jsme dok zali prvn po adovanou rovnost, z n pak plyne prostota F a to, e F;1 zobrazuje S na S . Druh rovnost se dokazuje analogicky, anebo je mo n u t v tu 18.1. Rozmyslete si to za cvi en . Pozn mka 18.8. Poznamenejme, e jsme fakticky dok zali, e pro AB = jkj=2 funkce (z " k) = B r (F (A B k) (e;"(
) ))(z ) = (jk j=2 )r (
=")r=2 e; "
k 2 (z z )
(2 )2
m n sleduj c vlastnosti: R 1) Rr (z " k) dz = 1, 2) pro " ! 0+ (z " k) ! 0 pro jz j R6= 0, (z " k) ! +1 pro jz j = 0 a pro f spojitou a omezenou Rr (z " k)f (z ) dz ! f (0), tj. pro " ! 0+ konverguje k tzv. -funkci (matematicky p esn ji k -distribuci). Pomoc t to v ty a v ty 18.6. o Fourierov transformaci konvoluce dostaneme n sleduj c v tu o Fourierov transformaci sou inu dvou funkc z S (tento sou in je z ejm tak z S ): V ta 18.9. (o Fourierov transformaci sou inu) Pro f g 2 S je
F (A B k) (fg) = B r (F (A B k) f F (A B k) g) (A B k) (fg ) = Ar (F (A B k) f F (A B k) g ) F; 1 ;1 ;1
speci ln pro A = B = 1, k = 2 je
F (fg) = f^ g ^ F;1(fg) = f g:
D kaz. Nech pro f g 2 S jsou F G 2 S takov , e F F = f , F G = g. Podle v ty 18.6, aplikovan na F G m me
^G ^ = A;r fg: F (f g) = F (F G) = A;r F Aplikujeme-li na tuto rovnost opa nou Fourierovu transformaci, dostaneme po adovanou druhou rovnost. Prvn se dokazuje analogicky. N sleduj c v ta zobec uje v tu 18.8. o inverzi:
226
V ta 18.10. Nech je f 2 L1( r ) a tak f^ 2 L1( r ). Potom plat

F;1 (F f ) = F (F;1 f ) = f skoro v ude v r :
D sledek 18.1. Je-li f 2 L1( r ) a f^ = 0 resp. f = 0 s.v. na r , pak je f rovn nule s.v. na r . F a F;1 jsou tedy na L1( r ) prost
zobrazen . K d kazu t to v ty se n m budou hodit dv lemmata, kter maj samostatn v znam. Pou v se v nich pojem regularizace funkce , s n m jsme se ji setkali v KIII], str 131. P ipome me jej. Je-li g 2 L1 loc( r ), pak pro > 0 jej regularizac g naz v me funkci
R RR
Z
Rr
R R R R
g (x) def = ;r
kde j dro regularizace
( x ; y )g(y) dy
1 1;u2 s = ; du, tak e Rr (x) dx = 1.55 Toto je z D( r ) a jeho 1e nosi em je interval h;1 1ir . Podle v ty 13.31a. v KIII] je pak tak g nekone n spojit derivovateln na r . Je-li nav c g omezen , je takov i g a plat (viz nerovnost (18.7) s p = +1 a jj jjL1 = 1)
1
8 Q < ;r r e; ;xj (x) = : j =1 0

1 1
je d no p edpisem
2
pro jxj j < 1 j = 1 2 : : : r jinde,
sup jg j sup jgj:
Q ha b i, pak je g rovn nule Je-li g rovn nule vn intervalu I = r j =1 j j Q vn intervalu I = r h a ; b + i . j j j =1

55 M sto bychom za j dro regularizace mohli vz t t eba e (x), rovn ce;1=(1;jjxjj2 ) pro jjxjj < 1 a nule pro jjxjj 1 s vhodnou konstantou c.
Rr
Rr
f jsou v Lp ( r ) a
Lemma 18.6. Je-li p 2 h1 +1) a f 2 Lp( r ), pak jej regularizace
227
D kaz. Proto e D( r ) je hust v Lp( r ), lze ke ka d mu " > 0 volit f~ 2 D, e jjf ; f~jjLp < "=3. P i d kazu v ty 13.37. v KIII] jsme uk zali, ~ f ~ a jsou pro < 1 v echny rovny nule vn omezen mno iny M ef Rr ~), a proto konverguj k f ~ i v Lp ( r ). S u it m (18.7) ("1-okol " nosi e f
jjf ; f jjLp ! 0 pro ! 0:
tedy m me
jjf ; f jjLp jjf ; f~jjLp + jjf~ ; f~ jjLp + jj(f~ ; f ) jjLp ~ jjLp : 2jjf ; f~jjLp + jjf~ ; f~ jjLp 2"=3 + jjf~ ; f
~; f ~ jjLp < Nakonec sta k " > 0 vz t (") > 0 tak, e pro < (") je jjf "=3. 18.7. Je-li f 2 L1 loc( r ) a pro ka d ' 2 D( r ) je R Lemma f' dx = 0 , pak je f = 0 s.v. na r . Rr D kaz. Sta dok zat, e f je rovn nule s.v. na ka d m omezen m intervalu I r . D le se m eme omezit na f re lnou (pro f komplexn u ijeme dok zan na re lnou a imagin Q rn st). Nech tedy I = Qr (a b ) je omezen r (a ; 1 b + 1). Pak interval v , I = j j r 1 j j =1 j =1 j def funkce h(x) = sgn(f (x)) I (x), kde I je charakteristick funkce intervalu I , je z L1( r ), je omezen a rovn nule vn intervalu I . Podle lemmatu 18.6. k n proto jej regularizace h1=n konverguj Lp ( r ), jsou omezen ( jh1=n (x)j 1 pro x 2 r a n 2 ), a lze z nich podle lemmatu 18.4. vybrat podposloupnost h1=kn , kter k h konverguje s.v. na r . Podle Lebesbueovy v ty (majoranta jf j I1 (x)) m me
RR R R N
Z
I1
0=
Rr
fh1=kn dx = fh1=kn dx ! fh dx = jf (x)j dx

I1 I
To znamen , e jf j a tedy i f jsou rovn nule s.v. na I .
228
D kaz v ty 18.10. Op t sta dok zat rovnost F;1 (F f ) = f , nebo podle v ty 18.1. je pak f ( ) = f^(; ) 2 L1 ( r ) a sta pova ovat F;1 za p mou Fourierovu transformaci a F za opa nou k n Fourierovu transformaci. Pro ' 2 S je podle v t 18.4. a 18.8.
Rr
(F;1 (F f ))' dx =
Rr
f^' dx =
Rr
f F (F;1 ') dx = f' dx

Rr
tj.
tento p pad budeme pou vat v n sleduj c kapitole. Provedeme jej postupn pro
a sta pou t lemma 18.7. ^ Pozn mka 18.9. Z t to v ty a v ty 18.3. plyne, e k tomu, aby f if byly v L1 ( r ), je nutn , aby f byla skoro v ude rovn funkci, kter je na r stejnom rn spojit a m pro jxj ! +1 limitu rovnou nule. N sleduj c varianta v ty o inverzi tedy d v n co nov ho ve srovn n s ji vylo en m, nebo p ipou t i takov funkce z L1 ( ), kter mohou m t nespojitosti typu skoku. Tuto v tu budeme podstatn pot ebovat v n sleduj c kapitole k d kazu v ty o inverzi pro Laplaceovu transformaci. V ta 18.11. Nech je f 2 L1( ) a pro dan x0 2 spl uje n sleduj c podm nky: 1) existuj vlastn jednostrann limity limx!x0 0 f (x) def = f (x0 0), 2) existuj takov sla 2 (0 1i a M > 0, e jf (x) ; f (x0 +0)j M jx ; x0 j pro x 2 (x0 x0 + ) a jf (x) ; f (x0 ; 0)j M jx ; x0 j pro x 2 (x0 ; x0 ). Potom plat 1 (f (x + 0) + f (x ; 0)): (F;1 F f )(x0 ) = 2 0 0 kde obecn je t eba integr odpov daj c F;1 br t ve smyslu hlavn R N lpro hodnoty, tj. jako limitu ; N ! +1. N D kaz provedeme pro ur itost pro F = F (A B k) s k = A = 1, B = 1=(2 ), nebo
R R
Rr
(F;1 (F f ) ; f )' dx = 0
229
n kolik speci ln ch p pad , z nich pak odvod me po adovan tvrzen v obecn m p pad . Nejd ve si pro f 2 L1 uprav me v raz + ZN Z1 IN (f ) def = 21 eix0 ( e;ix f (x) dx) d ;1 ;N jeho limitu pro N ! +1 m me naj t. P edn m eme p ehodit po ad integrace a dostaneme 1 2
+
Z1
(18.11)
;1 (Provedli jsme substituci x ; x0 = .) a) Je-li f 2 S , pak je
+ Z1 Z1 = 1 f (x) sin N (x ; x0 ) dx = 1 f (x0 + ) sin N d : x ; x0 +
;1
f (x)(
ZN
;N
e;i(x;x0) d ) dx =
;1
podle v ty 18.8. o inverzi v S . b) Je-li f 2 L1 (R), spl uje podm nku 1) a je "lich vzhledem k x0 ", tj. F ( ) def = f (x0 + ) je lich , je IN (f ) = 0 pro ka d N > 0, a tedy tak 1 (f (x + 0) + f (x ; 0)) lim I (f ) = 0 = 2 0 0 N !+1 N nebo z lichosti F plyne f (x0 + 0) = ;f (x0 ; 0). c) Nech f (x0 + 0) = f (x0 ; 0) = 0 a f spl uje podm nku 2), kter se v tomto p pad redukuje na (18.12) Zap eme-li pro ~
lim IN (f ) = (F;1 F f )(x0 ) = f (x0 ) N! +1
jf (x0 + )j M j j pro 0 < j j < :
posledn integr l (18.11) ve tvaru Z (18.13) f (x0 + ) sin N d + f (x0 + ) sin N d j j< ~ j j> ~ pak prvn z t chto integr l je podle (18.12) men nebo roven
Z~
;~
M j j ;1 d = 2M
Z~
0
;1 d = 2M ~ = :
230
M eme proto pro dan " > 0 vz t ~ tak mal , e 2M ~ = < "=2. (Toto ~ nez vis na N .) S takto zvolen m ~ je pro f re lnou druh integr l v (18.13) a na znam nko roven imagin rn sti Fourierovy transformace (v bod N ) funkce
'( ) =
def
f (x0 + )= 0
pro j j > ~ pro j j < ~:
Proto e je ' 2 L1 (R), je podle v ty 18.3. limita tohoto integr lu pro N ! +1 rovn nule, a tedy pro N > N0 (") je men ne "=2. To ale dokazuje, e IN (f ) konverguje k nule. Je-li f komplexn , pak sta u t dok zan zvl na jej re lnou a imagin rn st. d) Je-li nyn f libovoln , kter spl uje p edpoklady v ty, pak ji sta zapsat ve tvaru f = g + (f ; g) s g(x) def = 1 (f (x0 + 0) + f (x0 ; 0))e;(x;x0 )2 + 2 + 1 (f (x0 + 0) ; f (x0 ; 0)) sgn(x ; x0 )e;(x;x0 )2 2 a ov it, e pro (f ; g) nast v p pad c), pro prvn len v g p pad a) a pro druh p pad b).
Pozn mka 18.10. Podm nky 1) a 2), kladen ve v t 18.11. na f jsou z ejm spln ny, m -li f v x0 vlastn derivaci. Sta ov em i m n : spolu s podm nkou 1) sta po adovat, aby funkce
f (x) f (x0 + 0) f (x) f; (x) = f (x0 ; 0) f+ (x) =
m ly v x0 vlastn derivace zprava resp. zleva. Jestli e je f po stech spojit derivovateln na ka d m omezen m intervalu ha bi (viz de nice 16.2. v kapitole 16), pak spl uje p edpoklady v ty 18.11. pro ka d x0 2 . V tomto p pad jsou p edpoklady i tvrzen v ty 18.11. analogick jako u v ty 16.2. o konvergenci Fourierov ch ad. Na druh stran tvrzen t to v ty plat i za slab ch p edpoklad o f , viz nap klad K5].
pro x > x0 resp. pro x = x0 pro x < x0 pro x = x0
18.4. FOURIEROVA TRANSFORMACE FUNKC Z L2 (Rr )
obecn funkce z L2 ( r ) nemaj Fourierovu transformaci ve smyslu denic 18.1. resp. 18.1a. V tomto odd lu zavedeme pro funkce z L2 ( r ) novou de nici Fourierovy transformace, kter bude m t mj. n sleduj c vlastnosti: 1) Pro funkce z L2 ( r ) \ L1 ( r ) bude d vat tot , co de nice 18.1. resp. 18.1a. 2) Zobrazuje prost L2 ( r ) na L2 ( r ). Z kladem pro tuto de nici je n sleduj c V ta 18.12. (Parsevalova rovnost) Pro funkce f g 2 S plat (A B k) ): (F = F (A B k) , F;1 = F; 1
18.4. Fourierova transformace funkc z L2( r ) Funkce z L2( r ) obecn nepat do L1 ( r ) (mr ( r ) = +1). Proto
RR
Z
R R R
231
R R R R
Z
Rr
Rr Rr
f g dx =(B=A)r (F f )(F g) d f g dx =(A=B )r
speci ln pro A = B Fourierova transformace i opa n Fourierova transformace zachov vaj L2 ( r )-skal rn sou in. D kaz. Podle v ty 18.4. je pro f h 2 S je ()
Rr
(F;1 f )(F;1 g) d
Rr
^ dx = fh ^ dx: fh
Rr
Proto e pro g 2 S je z ejm tak g 2 S , pak podle v ty o inverzi (v ta ^ = g, a tedy h = F;1 g. To ale je podle v ty 18.8) existuje h 2 S , e h r 18.1. rovno (B=A) F g. Zap eme-li rovnost ( ) s t mto h, dostaneme prvn po adovanou rovnost. Druh se dokazuje analogicky. Proto e S je hust v L2 ( r ), m eme roz it Fourier v oper tor spojit z S na L2( r ) takto: pro f 2 L2( r ) vezmeme posloupnost fn 2 S , n 2 takovou, e fn ! f v L2. Pon vad podle v ty 18.12. je F fn cauchyovsk v L2 , pak v d sledku plnosti L2 konverguje (v L2 ) k n jak mu
R R R N
232
' 2 L2 . Uka me je t , e toto ' z vis pouze na f a ne na zvolen po~n 2 S jin posloupnost, kter konverguje k f , sloupnosti fn . Je-li toti f pak tak posloupnost f1 f~1 f2 f~2 : : : konverguje k f a p slu n posloupnost Fourierov ch transformac F f1 F f~1 F f2 F f~2 : : : konverguje k n jak mu ' ~ 2 L2 , a proto tak z n vybran posloupnosti F f1 F f2 : : : ~1 F f ~2 konverguj k ' a Ff ~. Mus tedy b t ' = ' ~. Pro opa nou Fourierovu
transformaci uva ujeme stejn . Zavedeme tedy n sleduj c de nici. De nice 18.7. Pro f 2 L2( r ) de nujeme F f def = n! lim F f F f def = n! lim F f +1 n ;1 +1 ;1 n kde fn 2 S , n 2 , limn!+1 fn = f , p i em v echny limity se berou v L2 ( r ). Pozorn ten si jist polo ot zku, zda nevad , e Fourierovu transformaci ve smyslu de nice 18.1. (resp. 18.1a) a ve smyslu de nice 18.7. ozna ujeme stejn . Nevad to, nebo plat V ta 18.13. Pro f 2 L1( r ) \ L2( r ) ob de nice d vaj s.v. na r tot . ~ Fourierovu transformaci funkce f ve smyD kaz. Ozna me F resp. F slu de nice 18.1a. resp. de nice 18.7. Kdy dok eme, e existuje posloupnost funkc fn 2 S , n 2 takov , e fn ! f v L1( r ) i v L2 ( r ), pak jednak (podle v ty 18.3) F fn konverguj bodov k F , jednak podle ~ a sta u t lemma 18.4. Posloupde nice konverguj v L2 ( r ) k F nost fn s t mito vlastnostmi zkonstruujeme takto: pro n 2 polo me fn def = (f n ) n , n ! 0 pro n ! +1, kde n je charakteristick funkce intervalu h;n nir a index n zna regularizaci, tj. g (x) = ( g)(x), (z ) = ;r (z= ), kde je j dro regularizace (viz de nice p ed lemmatem 18.6). Pro p = 1 2 pak s u it m odhadu (18.7) pro konvoluci m me
R N
R R N
R R N
co podle lemmatu 18.6. a podle Lebesgueovy v ty konverguje k nule pro n ! +1. Hlavn m v sledkem tohoto odd lu je
jjfn ; f jjLp jjfn ; f n jjLp + jjf n ; f jjLp = jj(f n ; f ) n jjLp + jjf n ; f jjLp jj n jjL1 jjf n ; f jjLp + jjf n ; f jjLp = jjf n ; f jjLp + jjf n ; f jjLp
18.4. FOURIEROVA TRANSFORMACE FUNKC Z L2 (Rr )
V ta 18.14. Fourierovy transformace F a F;1 z de nice 18.7. jsou prost , spojit line rn zobrazen L2 ( r ) na L2 ( r ), kter jsou navz jem (A B k) ) tzv. k sob inverzn . Plat d le (pro F = F (A B k) , F;1 = F; 1 Parsevalova rovnost (B=A)r (F f F g)L2 = (f g)L2 = (A=B )r (F;1 f F;1 g)L2 f g 2 L2 ( r ) kde ( )L2 zna skal rn sou in v L2 ( r ). Speci ln pro A=B F i F;1 zachov vaj skal rn sou in, a jsou tedy unit rn . D kaz. Parsevalova rovnost pro f g 2 L2 ( r ) plyne z jej platnosti pro fn gn 2 S , fn ! f , gn ! g v L2 ( r ) a spojitosti skal rn ho sou inu. Pro f 2 L2, fn 2 S , fn ! f v L2 dost v me z F;1 F fn = FF;1 fn = fn limitn m p echodem pro n ! +1 (podle de nice 18.7) rovnosti F;1 F f = FF;1 f = f pro f 2 L2 ( r ) odkud ji plyne v e po adovan (to, e to jsou zobrazen na se dostane takto: k dan mu f 2 L2 sta vz t h = F;1 f , aby F h = f ). D sledek 18.2. Pro f 2 L2( r ) je
R R R R R R
233
(limita v L2( r )). D kaz. Sta si uv domit, e je-li f 2 L2 ( r ), pak je tak v L1 loc( r ). Proto p i pevn m N > 0 v raz za znamen m limity existuje a je roven
F f = N! lim Ar +1
jxj<N
e;ik(x ) f (x) dx
Ar
kde N je charakteristick funkce mno iny fx 2 r jxj < N g, tj. je roven Fourierov transformaci funkce fN def = f N . Proto e fN ! f v L2( r ) pro N ! +1, plyne po adovan tvrzen ze spojitosti Fourierovy transformace jako zobrazen L2 ( r ) do L2 ( r ). Na li jsme tedy dal mno inu M , kterou Fourierova transformace (s pozm n nou de nic ) zobrazuje prost na sebe (jedna takov je S ). V teorii distribuc se najde je t dal { ozna ovan S 0 { co je mno ina tzv. temperovan ch distribuc .
Rr
e;ik(x ) (f N )(x) dx
R R R
234
Cvi en 18.7. Je-li f 2 L1( r ) a g 2 L2( r ), pak je (viz Podm nka II. pro existenci konvoluce) f g 2 L2 ( r ). Uka te, e pro jej Fourierovu transformaci (ve smyslu de nice 18.7) plat stejn vztahy, jako ve v t 18.6, kde ov em pro funkci z g 2 L2( r ) mus me tak br t Fourierovu transformaci ve smyslu de nice 18.7. Cvi en 18.8. Uka te, e plat v ta analogick v t 18.5. o vztahu Fourierovy transformace k derivov n , nahrad me-li v n prostor L1 ( r ) prostorem L2( r ) a Fourierovu transformaci bereme ve smyslu de nice 18.7.
R R R R
Fourierova transformace (podobn jak Laplaceova transformace { viz n sleduj c kapitola) se pou v k e en diferenci ln ch (ale i jin ch, nap klad konvolu n ch) rovnic. Podstata spo v v tom, e Fourierova transformace p ev d operaci derivov n na operaci n soben obrazu nez visle prom nnou. Provedeme- li Fourierovu transformaci podle v ech nez visl ch prom nn ch, dostaneme pro obraz e en rovnici, v n se derivov n v bec nevyskytuje. Kdy ji vy e me, "sta jen" naj t Fourier v vzor, co b v jako pravidlo to nejobt n j . K tomu se hod nap klad v ty o inverzi { za p slu n ch p edpoklad je vzorem dan funkce jej opa n Fourierova transformace. Je mo n ale tak u t nap klad v tu o Fourierov transformaci konvoluce: je-li funkce, jej vzor m me naj t, sou inem dvou funkc , pak se m eme pokusit naj t vzory sou initel a vzor p vodn funkce bude jejich konvoluc . M e se ale st t, e e en rovnice pro obraz nem dn vzor. Pak tato metoda nevede k c li. P itom je v hodn j prov st v po et nejd ve form ln , tj. bez ov ov n p edpoklad a nakonec ov it, zda to, co jsme spo etli, je t m, co jsme cht li naj t. Provedeme-li Fourierovu transformaci jen podle sti prom nn ch, dostaneme diferenci ln rovnici pro funkci m n prom nn ch s parametry, kter m e b t snadn ji e iteln , ne rovnice p vodn a pak op t mus me naj t vzor. P i po t n p klad je t eba si uv domit, e z kladn vztahy pro Fourierovu transformaci derivace i konvoluce a tak Parsevalova rovnost z visej na zvolen variant Fourierovy transformace, tj. na parametrech A, B a k. Pro A = B = 1 a k = 2 je Fourierova transformace konvoluce dvou funkc rovn sou inu Fourierov ch transformac jejich Fourierov ch
18.5. e en rovnic pomoc Fourierovy transformace
18.5. E EN ROVNIC POMOC FOURIEROVY TRANSFORMACE 235
transformac a Parsevalova rovnost m tvar rovnosti skal rn ch sou in dan ch funkc a skal rn ho sou inu jejich transformac . Pro derivaci mus me Fourier v obraz funkce n sobit sou initelem (i2 ) . Rozmyslete si p slu n vzore ky pro dva p pady,p uveden za de nic 18.1a, tj. pro A = k = 1, B = 1=(2 ) a A = B = 1= 2 , k = 1. Spo t me si na uk zku dva p klady. P klad 18.4. M me naj t na (;1 +1) e en rovnice (18.14)
y00 ; y = e;x2 :
e en . Aplikujeme-li na (18.14) Fourierovu transformaci (s A = B = 1, k = 2 ), dostaneme pro y ^ = F y rovnici
;x2 ( ) (i2 )2 y ^( ) ; y ^( ) = ed
a tedy (18.15)
d ;x2 ( ) y ^( ) = ; 1 e + (2 )2 :
Podle v ty o inverzi je vzorem itatele tohoto zlomku funkce e;x2 def = g(x). Proto sta naj t vzor f funkce 1=(1 + (2 )2 ), nebo pak vzorem uveden ho zlomku bude konvoluce f g. Proto e funkce 1=(1 + (2 )2 ) je sud funkce, bude sud tak funkce f = F;1 (1=(1 + (2 )2 )), a sta proto ur it f (x) pro x > 0. Integr l
;1
+1 i2 x Z e 1 + (2 )2 d
spo teme pomoc reziduov v ty: funkce h(z ) def = ei2 xz =(1 + (2 z )2 ) m v polorovin Im z > 0 jedinou singutaritu v bod i=(2 ), spl uje p edpoklady Jordanova lemmatu, a proto (ov te podrobn ) je
;1
+1 i2 x Z e 1 + (2 )2 d
;x ;x = 2 i Res(i=2 ) h = 2 i 2(2 e 2 ) i=(2 ) = e =2:
236
Sud prodlou en tedy d f (x) = e;jxj=2 pro x 2 , a tedy dost v me e en
Uv domme si, e jsme na li takov e en , kter je spolu s prvn derivac z L1( r ), a tedy m na 1 nulov limity. Pozn mka 18.11. Kdybychom stejn m zp sobem postupovali s rovnic y00 + y = e;x2 pak m sto (18.15) dostaneme
y(x) = ; 1 2
+1 Z 2 1 ;j x ; j ; e e d = ; 2 e;j je;(x; )2 d : ;1 ;1
+1 Z
d ;x2 ( ) y ^( ) = 1 e ; (2 )2 :
Proto e zlomek napravo nen spojit v bodech 1=2 = 1=(2 ), nem e podle v ty 18.3. b t Fourierovou transformac dn funkce z L1 ( ), a tedy uveden postup nevede k c li. P klad 18.5. M me naj t e en lohy (1) ut (x t) = uxx(x t), x 2 , t > 0, (2) u(x 0) = f (x), x 2 , kde f je dan funkce. e en . P i pevn m t > 0 aplikujeme na (1) Fourierovu transformaci podle prom nn x, kterou zna me Fx. P edpokl Rd me-li, e u(x t) je +1 ;i2 x takov , e Fxut = (Fx u)t (co zna , e integr l ;1 e u(x t) dx je mo n derivovat podle t za integra n m znamen m), dostaneme pro 2 pro funkci U ( t) def = (Fx u(x t)( ) rovnici 2 2 (1') Ut ( t) + 4 U ( t) = 0. Aplikace stejn transformace na po te n podm nku (2) d ^( ). (2') U ( 0) = (Fxf )( ) = f
RR
18.5. E EN ROVNIC POMOC FOURIEROVY TRANSFORMACE 237
e me (1') a (2') jako oby ejnou diferenci ln rovnici v prom nn t p i pevn m 2 . Dostaneme
U ( t) = f^( )e;4
2 2
a zb v naj t u(x t) jako vzor (p i pevn m t) k U ( t). U ijeme-li op t vzorec pro Fourierovu transformaci konvoluce, dostaneme u(x t) ve tvaru ^) (F;1 ) (e;4 (F;1 f
2 2
t) = f
g=g f
1 e;x2=(4t) : p
kde podle p kladu 18.2. a v ty 18.1 je
g(x t) def = (F;1 ) (e;4

+1
2 2
t )(x) =
Form ln tedy dost v me pro u(x t) vzore ek
Z 1 u(x t) = p e;(x;y)2=(4t) f (y) dy x 2 2 t ;1
Dalo by se ov it, e pro f spojitou a omezenou na t mto vzorcem denovan funkce spl uje pro t > 0 rovnici (1) a pro t ! 0 + 0 konverguje pro ka d x 2 k f (x). Ov te prvn tvrzen u it m v ty o derivovaci integr lu podle parametru. K d kazu druh ho tvrzen by sta ilo konvoluci f g zapsat ve tvaru
+1 Z
t > 0:
;1
f (x ; )g( t) d
a u t toho, e g( t) 0, Rpro t ! 0 + 0 konverguje k +1 pro = 0 +1 a k 0 pro 6= 0, p i em ;1 g( t) d = 1 pro ka d t > 0, tj. pro t ! 0 + 0 konverguje k -funkci. Podrobn od vodn n by dalo jistou pr ci.
KAPITOLA 19
LAPLACEOVA TRANSFORMACE
Laplaceova transformace je v jist m smyslu modi kac Fourierovy transformace, a proto podobnost r zn ch vzore k pro ob transformace nen n hodn . Z kladn rozd l je v tom, e Laplaceova transformace se de nuje pro funkce, de novan na h0 +1) (kter si m eme myslet dode novan nulou na (;1 0)). To umo uje a) de novat ji i pro funkce, kter nejsou z L1 ((0 +1)), sta jen, aby nerostly pro t ! +1 rychleji, ne n jak exponenci ln funkce e t, kde 2 je n jak konstanta, b) de novat ji i pro komplexn hodnoty parametru p (m sto re ln ho parametru jako u Fourierovy transformace) v n jak polorovin Re p > c pro n jak c 2 a v t to polorovin pak bude holomorfn funkc tohoto parametru, co umo n pou vat v sledky teorie funkc komplexn prom nn . Pou v se k e en oby ejn ch diferenci ln ch rovnic nebo soustav takov ch rovnic na intervalu h0 +1). Toto pou it je mo n formalizovat tak, e se jejich e en p evede na jist algebraick postupy (tzv. opera n po et). Ve fyzice se to pou v nap klad k e en elektrick ch obvod . Je mo n ji tak pou t pro e en n kter ch loh pro parci ln diferenci ln rovnice.
Jestli e z kladn m prostorem pro de nici Fourierovy transformace byl prostor L1 ( ), pak pro Laplaceovu transformaci je to prostor L+ 1 , de novan takto: De nice 19.1. L+ 1 je mno ina v ech takov ch komplexn ch funkc f jedn re ln prom nn , kter maj n sleduj c vlastnosti: 1) f je de nov na s.v. na h0 +1),
19.1. De nice a p klady. Vztah k Fourierov transformaci
19.1. DEFINICE. P KLADY. VZTAH K FOURIEROV TRANSFORMACI 239
ha bi h0 +1),
2) f m kone n Lebesgue v integr l na ka d m omezen m intervalu
3) existuje cf 2 , e fe;cf t 2 L1(h0 +1)). ;c t Pozn mka 19.1. Je z ejm , e je-li pro f 2 L+ 1 cf takov , e fe f 2 ; ct L1 (h0 +1)), pak pro ka d c > cf je tak fe 2 L1(h0 +1)). Dalo by se uk zat, e existuje takov cf 2 h;1 +1), e
fe;ct 2 = L1 (h0 +1)) pro c < cf a fe;ct 2 L1(h0 +1)) pro c > cf :
My ale nebudeme pot ebovat hledat toto "nejmen mo n " cf .
Pozn mka 19.2. Je-li f 2 L+ 1 , pak z ejm pro ka d k > 0 a 2 k f (t) a e t f jsou v L+ i funkce t (t). Je-li f 2 L1 na ka d m h0 bi, b > 0 1 a pro n jak T 0, M 0 a 2 plat jf (t)j Me t pro t T , pak je f 2 L+ 1 s libovolnou konstantou c > . Pozn mka 19.3. V dal m bude asto v hodn funkce f 2 L+ 1 dodenovat (nebo p ede novat) nulou na (;1 0). De nice 19.2. Pro f 2 L+ 1 de nujeme jej Laplaceovu transformaci Lf p edpisem
(Lf )(p) def =
+1 Z 0
e;pt f (t) dt p 2
Re p cf
kde cf je z de nice 19.1. Pozn mka 19.4. Pou vaj se i jin varianty Laplaceovy transformace, odpov daj c r zn m variant m Fourierovy transformace. Transformace, zaveden v de nici 19.2. odpov d p padu A = k = 1, B = 1=(2 ). V ta 19.1. (o vztahu Laplaceovy a Fourierovy transformace) Pro f 2 L+ 1 , (de novan nulou pro t < 0) je (Lf )(p) = F (e; Re pt f (t))(Im p) Re p cf kde F = F (1 1=(2
) 1) .
240
19. LAPLACEOVA TRANSFORMACE

+1 Z 0 +1 Z
D kaz. Pro Re p cf je e; Re pt f (t) 2 L1 ( ) a plat
(Lf )(p) = =
+1 Z
;1
;1 e; Re pt f (t)e;i Im pt dt = F (e; Re pt f (t))(Im p):
e;pt f (t) dt =
e;pt f (t) dt =
V n sleduj c m p kladu jsou uvedeny Laplaceovy transformace n kolika funkc z L+ 1 . Uv domte si, e mnoh z t chto funkc (ani p edenovan nulou pro t < 0) nejsou v L1 ( ), a tedy nemaj Fourierovu transformaci. P klad 19.1. + 1Plat R 1 a) L(1)(p) = e;pt dt = ;e;pt =p]+ 0 = 1=p, Re p > 0, 0 b) L(e t )(p) = 1=(p ; ), Re p > Re , 2 , nebo je
+1 Z 0
t e;pt dt =
+1 Z 0
( ;p)t +1 1 e( ;p)t dt = e ; p = p; 0
Re p > Re :
c) L(t )(p) = ;( + 1)=p +1, Re p > 0, > ;1, nebo pro p re ln kladn je (u ijeme substituci pt = )
+1 Z 0
e;pt t dt =
+1 Z 0
e;
d = 1 p p p +1
+1 Z 0
e;
1) d = ;(p + +1
(viz p klad 17.33). Pravou stranu lze holomorfn prodlou it na polorovinu Re p > 0 { sta polo it 1=(p +1) def = r;( +1) e;i( +1)' pro p = rei' , ' 2 (; =2 =2). Jak uvid me d le, tak lev strana je holomorfn na polorovin Re p > 0 a po adovan dostaneme z v ty o jednozna nosti pro holomorfn funkce. Speci ln je c') L(tn )(p) = n!=pn+1, Re p > 0, n 2 . d) L(tn e t )(p) = n!=(p ; )n+1 , Re p > Re , n 2 , 2 , co se dostane intergac per partes (prove te podrobn ).
N C
241
Odvod me si nyn z kladn vlastnosti Laplaceovy transformace. D ky v t 19.1. budeme moci u t vlastnost Fourierovy transformace z p edchoz kapitoly. V ta 19.2. Pro f 2 L+ 1 plat : 1) Lf je spojit a omezen v polorovin Re p cf , 2) (Lf )(p) ! 0 pro Re p ! +1, p i em stejnom rn vzhledem k Im p 2 , 3) (Lf )(p) ! 0 pro Im p ! 1 p i ka d m pevn m Re p cf (obecn ne stejnom rn vzhledem k Re p cf ), 4) Lf je holomorfn v polorovin Re p > cf a plat
19.2. Z kladn vlastnosti
dk (Lf )(p) = L((;t)k f (t))(p) k 2 : dpk

tj. je mo n derivovat podle p za integra n m znamen m.
D kaz. 1) plyne z odhadu
jf (t)e;pt j = jf (t)je; Re pt = jf (t)je;cf t e;(Re p;cf )t jf (t)je;cf t

kter plat pro t 0 a Re p cf podle v ty o spojitosti integr lu podle parametru (integrovateln majoranta je jf (t)jecf t ). 2) plyne z uveden ho odhadu pomoc Lebesgueovy v ty, nebo pro t > 0 e;(Re p;cf )t konverguje k nule pro Re p ! +1. 3) plyne na z klad v ty 19.1. z tvrzen 2) v ty 18.3. p edchoz kapitoly. 4) dostaneme pomoc v t o derivaci integr lu podle parametru a CauchyRiemannov ch podm nek: ozna me-li p = + i , pak je
+1 Z @ 0
@ @
+1 Z 0
e;( +i )t f (t) dt =
+1 Z 0
;( +i )t f (t) dt = @ e
e;( +i )t (;t)f (t) dt
242

+1 Z 0 +1 Z 0
a analogicky
@ @
e;( +i )t f (t) dt =
+1 Z 0
e;( +i )t (;it)f (t) dt:
Derivov n za integra n m znamen m je mo n d ky tomu, e integr l
e;( +i )t f (t) dt
pro
cf konverguje a d ky odhadu (" > 0)
pro t>0 majorizuje derivace integrandu pro cf + ". Proto e " m eme volit libovoln mal (kladn ), m eme derivovat za integr lem pro > cf . To d Lf = @ Lf . Pro znamen , e jsou spln ny C. { R. podm nky, a tedy dp @ k > 1 se to dok e indukc . Pozn mka 19.5. Laplaceova transformace tedy ka d funkci f 2 L+ 1 p i azuje funkci komplexn prom nn , kter je holomorfn na n jak "prav " polorovin . To umo n pou t v sledky teorie funkc komplexn prom nn . Nap klad v d sledku v ty o jednozna nosti analytick ho prodlou en je hned vid t, pro v podstat nez le , na jak polorovin tuto transformaci ur me. V ta 19.3. (prostota Laplaceovy transformace) Je-li pro f 2 L+ 1 a n jak c ~ 2 (Lf )(p) = 0 pro Re p > c ~, pak je f = 0 s.v. na h0 +1). D kaz. Podle v ty 19.1. (f ch peme jako de novan nulou pro t < 0) m me pro Re p > c ~ 0 = (Lf )(p) = F (e;t Re p f (t))(Im p) pro Im p 2 a tedy podle d sledku 18.1. je e;t Re p f (t) = 0 pro s.v. t, a tedy i f (t) = 0 s.v.
jte;( +i )t f (t)j = e; t tjf (t)j = = e;"t te;( ;(cf +"))t jf (t)je;cf t K jf (t)je;cf t cf + ", t 0, kde K = sup te;"t , co znamen , e K jf (t)je;cf t
243
De nice 19.3. Ozna me L;1 inverzn zobrazen k zobrazen L , ch + pan mu jako zobrazen , de novan na L+ 1 a p i azuj c f 2 L1 jeho Laplace v obraz Lf . Odvod me nyn dal vlastnosti Laplaceovy transformace, kter budou u ite n pro po t n jak Laplaceov ch obraz tak i vzor . Stoj za to si je porovnat s odpov daj c mi vlastnostmi Fourierovy transformace. D kazy t chto vlastnost jsou v t inou jednoduch , a proto je n kdy jen nazna me. Podrobnosti p enech v me ten i za cvi en .
k X j =1 k X j =1
I. Linearita
j L(fj ) j
L(
j fj ) =
fj 2 L+ 1 j = 1 2 : : : k:
II. Vztah k substituci L(f ( t))](p) = 1 L(f (t))](p= ) > 0 Re p cf : Sta ud lat substituci = t v p slu n m integr lu. III. Vztah k posunut (translaci) a) Nech f 2 L+ 1 a pro > 0 je f (t) = Pak je 0 pro t < f (t ; ) pro t :
(Lf )(p) = e;p (Lf )(p) Re p cf :
D kaz se op t provede substituc . Stoj za to si v imnout exponenci ln ho ub v n Lf pro Re p ! +1. b) Pro f 2 L+ 1 a 2 je (L(e t f (t)))(p) = (L(f (t)))(p ; ) Re p cf + Re :
244
IV. Vztah k derivov n a) Nech f je k-kr t spojit derivovateln na h0 +1) (v nule jednostrann derivace), p i em f (j) 2 L+ 1 , j = 1 2 : : : k . Pak pro s = 1 2 : : : k plat (L(f (s) ))(p) = ps (Lf )(p) ;
s;1 X j =0
(s;1;j ) (0) Re p c pj f+
kde c je nejv t z konstant odpov daj c ch f a jej m deriva(j ) (0) zna j -tou derivaci zprava v nule. Speci ln pro c m a f+ (j ) (0) = 0 pro j = 0 1 : : : s ; 1 je f+ (L(f (s) ))(p) = ps (L(f ))(p): Pro k = 1 se to dok e takto: (L(f 0 ))(p) =
+1 Z 0
f 0 (t)e;pt dt = N ! lim f 0 (t)e;pt = +1
ZN
0
= N! lim f e;pt f (t)]N 0 +p +1
ZN
0
e;pt f (t) dtg = ;f (0) + p(L(f ))(p):
To, e limN !+1 e;pN f (N ) = 0 se dok e analogicky, jako p i odvozen vzorce pro Fourierovu transformaci derivace: funkce e;pt f (t) m derivaci podle t rovnou ;peptf (t) + e;pt f 0 (t), kter je z L1 pro Re p c. Proto mus m t limitu pro t ! +1, a proto e sama je tak z L1 , mus tato limita b t rovn nule. Pro k > 1 se to dok e indukc . b) Pro f 2 L+ 1 je
dk (L(f ))(p) = L((;t)k f (t))(p) Re p > c k 2 f dpk

viz v ta 19.2.
245
V. Vztah k integrov n def (;1) def a) Je-li 2 L+ (t) = 1 s konstantou c > 0, je tak F (t) = f R t f ( f) d + s konstantou c a plat 2 L 1 0 (L(F ))(p) = p;1 (L(f ))(p) Re p > c dokonce obecn ji: je-li
f (;k) (t) def =
Zt Zt
0 0
:::
tZ k;1
0
f ( ) d dtk;1 : : : dt1 k 2
pak je f (;k) 2 L+ 1 s konstantou c a plat To, e F je z L+ 1 plyne z odhadu

+1 Z 0
(L(f (;k) ))(p) = p;k (L(f ))(p) Re p > c k 2 :
e;ct ( jf ( )j d ) dt =
0
Zt
+1 Z 0
(jf ( )j
+1 Z
e;ct dt) d =
+1 Z 0
jf ( )je;c =c d < +1:
P slu n vzorec pro Laplaceovu transformaci primitivn funkce se pro f spojitou dostane ze vzorce pro Laplaceovu transformaci derivace (speci ln ho p padu), anebo pro obecnou f 2 L+ 1 pomoc Fubiniovy v ty. Pro k-tou primitivn funkci f (;k) se v e dok e indukc . + b) Je-li f (t)=t 2 L+ 1 , je podle pozn mky 19.2. tak f (t) 2 L1 (obecn s v t konstantou c) a podle v ty 19.2. plat
L(f (t)=(;t))(p) je primitivn k L(f (t))
246
na polorovin Re p > c, p i em takovou primitivn , kter pro Re p ! +1 m limitu 0. D se proto zapsat ve tvaru ()
L(f (t)=(;t))(p) = ; (L(f ))(z ) dz

kde napravo je (zobecn n ) integr l po polop mce Im z = Im p, R T Re z Re p, tj. T ! lim (L(f ))(p + t) dt. (Ov te za cvi en +1 0 podrobn s u it m lemmatu 17.2. a toho, e lev strana v ( ) m pro Re p ! +1 nulovou limitu.) Plat i obecn j tvrzen : je-li f (t)=tk 2 L+ 1 pro n jak k 2 , je L(f (t)=(;t)k ) k-tou primitivn funkc k L(f (t)).
p
Z1
VI. Vztah ke konvoluci Jsou-li pro j = 1 2 fj 2 L+ 1 s konstantou cj , pak (ch pan jako de novan nulou pro t < 0) spl uj speci ln p pad b) podm nky III. pro existenci konvoluce (viz kapitola 18), a konvoluce f1 f2 existuje pro s.v. t a d se zapsat ve tvaru 8 Rt < (f1 f2 )(t) = : 0 f1(t ; )f2 ( ) d pro t > 0 0 pro t < 0: (Je toti f2 ( ) = 0 pro < 0 a f1 (t ; ) = 0 pro > t.) D le je f1 f2 def v L+ 1 s konstantou c = maxfc1 c2 g a (L(f1 f2 ))(p) = (L(f1 ))(p)(L(f2 ))(p) Re p c: Uka me nejprve, e f1 f2 je v L+ 1 . Nejprve form ln :
+1 Z
;1
(f1 f2 )(t)e;ct dt = =
+1 Z
+1 Z +1 Z
;1
;1 +1 Z ; cs = ( f1 (s)e ds)( f2 ( )e;c d ): ;1 ;1

+1 Z
f2 ( )e;c (
;1 ;1 +1 Z
f1 (t ; )f2 ( ) d )e;ct dt =
f1 (t ; )e;c(t; ) dt) d =
247
Oba integr ly napravo jsou kone n , a tedy i integr l nalevo je kone n . Abychom vodnili p ehozen po ad integrace, sta v e prov st pro R +1 (jf j od j f j)(t) dt, kde v echny funkce jsou nez porn . Stejn m po1 2 ;1 stupem odvod me vzorec pro Laplaceovu transformaci konvoluce:
+1 Z
;1
(f1 f2 )(t)e;pt dt = =
+1 Z
+1 Z +1 Z
;1
f2 ( )e;p (
;1 ;1 +1 Z
f1 (t ; )f2 ( ) d )e;pt dt =
= (L(f1 ))(p)(L(f2 ))(p) Re p c:
;1
f1 (t ; )e;p(t; ) dt) d =
VII. Vztah k sou inu funkc + Jsou-li f1 a f2 z L+ 1 , pak jejich sou in nemus b t obecn v L1 . Jsouli ale fj , j = 1 2 nav c po stech spojit derivovateln (viz de nice 16.2. v kapitole 16) na ka d m omezen m intervalu h0 bi, b > 0 a pro n jak Mj , j je jfj (t)j Mj e j t pro t 0, j = 1 2, pak je jejich sou in f def = f1 f2 z L+ 1 s libovolnou konstantou c > 1 + 2 . Potom pro Re p > 1 + 2 plat (L(f ))(p) = 21 i
xZ +i1 x;i1
F2 (p ; q)F1 (q) dq = 21 i
+i1 Z
;i1
F1 (p ; q)F2 (q) dq
kde Fj = L(fj ), j = 1 2, a integr ly se berou ve smyslu hlavn hodnoty po p mk ch Re q = x resp. Re q = s x 2 ( 1 Re p ; 2 ) resp. 2 ( 2 Re p ; 1 ). (Pro libovoln x > 1 prvn vzorec d v (L(f ))(p) pro Re p > 2 + x, analogicky pro druh vzorec.) Podstata d kazu je tato: vyj d me-li v integr lu (L(f ))(p) =
+1 Z 0
e;pt f2 (t)f1 (t) dt
248

xZ +i1 x;i1
f1 pomoc F1 podle inverzn formule z v ty 19.5. d le, tj. tj. f1 (t) = 21 i F1 (q)eqt dq pro s.v. t x >
1
a p ehod me po ad integrace, dostaneme pro Re p > (L(f ))(p) = 21 i

+1 Z 0
1+ 2
e;pt f2(t)(
xZ +i1
= 21 i
xZ +i1 x;i1
F1 (q)(
+1 Z 0
xZ +i1 1 ; ( p ; q ) t e f2 (t) dt) dq = 2 i F2 (p ; q)F1 (q) dq x;i1
x;i1
F1 (q)eqt dq) dt =
s x 2 ( 1 Re p ; 2 ). (Omezen pro x shora je z toho d vodu, aby bylo F2 (p ; q) de nov no, tj. aby bylo Re p ; Re q = Re p ; x > 2 .) Od vodn n p ehozen po ad integrace d jistou pr ci. Laplaceovu transformaci pou v me (nap klad p i e en diferenci ln ch rovnic) tehdy, jestli e vztahy pro obrazy jsou jednodu ne vztahy pro vzory. Ur me-li Laplace v obraz e en , pot ebujeme um t naj t jeho vzor. P i e en t to lohy je tak u ite n zn t n jak posta uj c podm nky pro to, aby dan funkce byla Laplaceov m obrazem n jak funkce. Tvrzen , t kaj c se t chto ot zek, budeme naz vat v tami o inverzi. Poznamenejme, e prostor L+ 1 je z tohoto hlediska stejn nevhodn , jako byl prostor L1 ( r ) pro Fourierovu transformaci. Zlep en se op t dos hne nap klad zobecn n m Laplaceovy transformace na distribuce. Viz nap klad Sch], V], R], K], ]. Za n me jednoduchou v tou, kter ud v jistou jednodu e popsatelnou mno inu M L+ 1 , kterou Laplaceova transformace zobrazuje prost na jinou { op t jednodu e popsatelnou mno inu N . V ta 19.4. Nech M L+ 1 je mno ina v ech line rn ch kombinac (s komplexn mi koe cienty) funkc tvaru tn e t , n 2 0 , 2 . Potom
19.3. V ty o inverzi
N C
19.3. V TY O INVERZI
249
Laplaceova transformace zobrazuje prost M na mno inu N v ech racion ln ch funkc tvaru R(p) = P (p)=Q(p), kde P a Q jsou polynomy, st P < st Q. P itom m -li f 2 M tvar
f (t) =
je (L(f ))(p) = a obr cen pro
j k X X
j =1 s=1
ajs ts;1 epj t
j k X X
j =1 s=1
ajs ((s ; 1)!)=(p ; pj )s ajs =(p ; pj )s
R(p) =
je (L;1 (R))(t) =
j k X X
j =1 s=1
j k X X
j =1 s=1
ajs ts;1 epj t =((s ; 1)!):
K d kazu budeme pot ebovat lemma o rozkladu racion ln funkce na parci ln zlomky v komplexn m oboru, kter je analogick lemmatu, kter se pou v p i integraci racion ln ch funkc (viz nap klad KI], str. 144. nebo dodatek 2. v K1]). Lemma 19.1. Nech R(p) = P (p)=Q(p) je racion ln funkce, st P < st Q, p i em dn ko en polynomu Q nen ko enem polynomu P . Pak existuj jednozna n ur en sla ajs , j = 1 2 : : : k, s = 1 2 : : : j , e plat (19.1)
R(p) =
j k X X ajs
j =1 s=1 (p ; pj )
p 6= pj j = 1 2 : : : k
kde p1 p2 : : : pk jsou v echny navz jem r zn (komplexn ) ko eny mnoho lenu Q a 1 2 : : : k jejich n sobnosti.
D kaz. Nech q je ko en polynomu Q n sobnosti . To znamen , e existuje po~ takov , e Q ~ (q) 6= 0 a Q(p) = (p ; q) Q ~ (p) pro p 2 C . Uk eme, e pak lynom Q
250
~ (ur en jednozna n ) takov , e st P ~ < st Q ; 1 existuj slo a 2 C a polynom P a plat ()
P (p) = a + R(p) = Q (p) (p ; q)
~ (p) P ~ (p) : (p ; q) ;1 Q
~ takov , e plat ( ), pak mus b t (po uveden prav strany na spole n ho Jsou-li a a P jmenovatele) ~ (p) + (p ; q)P ~ (p) P (p) = aQ a tedy (po dosazen p = q) ~ (q) a = P (q)=(Q ~ (q)) P (q) = aQ ~ ~ ~ (q)): (p ; q)P (p) = P (p) ; Q(p)P (q)=(Q Na prav stran posledn rovnosti je polynom, kter m ko en q, a tedy ~ (p) = P (p) ; Q ~ (p)P (q)=(Q ~ (q))]=(p ; q): P ~ takto zvolen ( ) plat . Zb v jen ov it, e je Na druh stran je vid t, e pro a a P ~ < st Q ; 1. To je ale vid t z n sleduj c ch nerovnost : st P ~ maxfst P st Q ~ g ; 1 maxfst Q ; 1 st Q ~ g ; 1 = st Q ; 1 ; 1 < st Q ; 1: st P ~ ((p;q) ;1 Q ~ ) tento proces opakujeme, a ve jmenovateli nebude S racion ln funkc P= sou initel (p ; q). Pak stejn proces opakujeme s dal m ko enem mnoho lenu Q. Jednozna nost rozkladu (19.1) plyne z line rn nez vislosti syst mu funkc 1=(p;pj )s , j = 1 2 : : : k, s = 1 2 : : : j , pj 6= pl, j 6= l.
f 2 M prvkem N . Je-li naopak pro R 2 N (19.1) jej rozklad na parci ln

zlomky, pak (op t podle p kladu 19.1.d)) je
D kaz v ty 19.4. Podle p kladu 19.1.d) je Laplace v obraz ka d ho

j k X X
R(p) = (L(
j =1 s=1
ajs ts;1 epj t =(s ; 1)!))(p):
Pozn mka 19.5a. Vzor racion ln funkce R 2 N tedy m eme ur ovat tak, e najdeme jej rozklad na parci ln zlomky a pou ijeme vzorec, uveden ve v t 19.4. V p kladu 19.2. d le si uk eme jin , asto efektivn j zp sob ur ov n jej ho vzoru. D le se n m bude hodit je t
251
Dodatek ke v t 19.4. 1) Pro R = P=Q 2 N je lim (L (R))(t) = 0 t!0+0 ;1 tehdy a jen tehdy, je-li st P st Q ; 2. 2) Je-li st P = st Q ; 1 = n ; 1, je lim (L (R))(t) = bn;1 =an t!0+0 ;1 P ;1 b pj , Q(p) = Pn a pj , a 6= 0, b 6= 0. kde P (p) = n n n;1 j =0 j j =0 j
D kaz. Ob tvrzen plynou ze z ejm ch rovnost
lim (L (R))(t) = t!0+0 ;1
k X j =1
aj1 = plim !1 pR(p)
kde aj1 jsou z rozkladu (19.1) funkce R. N sleduj c vzorec, vyjad uj c za jist ch p edpoklad funkci f 2 L+ 1 pomoc jej ho Laplaceova obrazu L(f ) a naz van inverzn formul pro Laplaceovu transformaci dostaneme pomoc v ty 18.11. s uv en m v ty 19.1, tj. funkce z L+ 1 si mysl me de nov ny nulou pro t < 0. V ta 19.5. (inverzn formule) Nech funkce f 2 L+ 1 (de novan nulou pro t < 0) s konstantou cf je po stech spojit derivovateln na ka d m omezen m intervalu h0 bi, b > 0. Ozna me-li pro Re p > cf F (p) def = (L(f ))(p) jej Laplace v obraz, pak pro t 2 a cf plat (19.2) 1 (f (t + 0) + f (t ; 0)) = 1 2 2 i
+i1 Z
kde integr l na prav stran se ch pe jako limita pro N ! +1 integr l p es se ky ' N , le c na p mce Re p = , de novan p edpisem ' N (s) = + is s 2 h;N N i. Rovnost (19.2) m pro t < 0 tvar (19.2a) 0 = f (t) = 21 i
+i1 Z
;i1
F (p)ept dp
;i1
F (p)ept dp
252

+i1 Z
a pro t = 0 (19.2b) 1 1 2 f (0 + 0) = 2 i
V bodech spojitosti f (tj. s.v. na ) je lev strana v (19.2) rovna f (t). D kaz. Podle v ty 19.1. je pro p = + i , 2 , cf
; i1
F (p) dp:
F (p) =
+1 Z 0
kde F = F (1 1=(2p) 1) je Fourierova transformace. Podle v ty 18.11. je proto pro t 2
e; t (f (t + 0) + f (t ; 0))=2 = F;1 (F ( ))(t)
f (t)e; t e;i t dt = F (f (t)e; t )( ) def =F()
kde integr l v F;1 je ve smyslu hlavn hodnoty, tj. plat 1 (f (t + 0) + f (t ; 0)) = e t lim 1 N !+1 2 2 1 = N! lim +1 2
ZN
;N
F ( )ei t d =
ZN
;N
1 F ( )e( +i )t d = N ! lim +1 2 i = 21 i
+i1 Z
Z
' N
F (p)ept dp =
;i1
F (p)ept dp:
Pozn mka 19.6. P edpoklady na funkci f v t to v t je mo n v souladu s pozn mkou 18.10. oslabit. Pozn mka 19.7. Smysl t to v ty je n sleduj c : je-li funkce F (p) Laplaceov m obrazem funkce f 2 L+ 1 , kter spl uje uveden po adavky, pak to mus b t funkce dan pravou stranou v (19.1). Prav strana
253
v (19.2) d v tedy za uveden ch p edpoklad vyj d en oper toru L;1 , inverzn ho k oper toru L. N sleduj c v ta ud v podm nky na funkci F (p), kter zaru , e F (p) je Laplaceov m obrazem n jak funkce f 2 L+ 1 . Tyto podm nky jsou ale o hodn siln j , ne podm nky nutn : funkce F , kter je spl uj , maj vzory, kter (ch pan jako de novan nulou pro t < 0) jsou spojit na , speci ln jsou rovny 0 pro t = 0. V ta 19.6. Nech funkce F (p) spl uje n sleduj c podm nky: 1) pro n jak c 2 je holomorfn na polorovin Re p > c. 2) existuj kladn sla A B , e plat
A pro jpj B Re p > c: jF (p)j jp j2

Potom F (p) je Laplaceov m obrazem funkce f dan p edpisem (19.3)
f (t) = 21 i
def
+i1 Z
kde integr l na prav stran m stejn v znam, jako v (19.2), ale fakticky na nez vis . P itom takto de novan funkce f m n sleduj c vlastnosti: a) je spojit na a pro t 0 je rovn 0, b) v +1 m nejv e exponenci ln r st, p esn ji: existuj 2 , e jf (t)j e t pro t 0. D kaz. 1) P edn uk eme, e ke ka d mu " > 0 existuje A" 2 , e plat
;i1
F (p)ept dp t 2
>c
()
zen . Je-li " maximum jej absolutn hodnoty na t to mno in , pak na t to mno in plat jF (p)j " " (1 + B 2 )=(1 + jpj2 ). Na mno1+jpj2 in fp Re p c + " jpj B g je jF (p)j A=jpj2 = 1+A j pj2 jpj2 = A 2 2 2 1+jpj2 (1+1=jp j) A(1+1=B )=(1+ jpj ). Toto A" je z ejm nerostouc jako funkce prom nn ".
A" pro Re p c + ": jF (p)j 1 + jpj2 Na mno in fp Re p c + " jpj B g je F spojit a tedy ome-
254
2) Uk eme, e pro ka d > c integr l na prav stran v (19.3) existuje jako kone n Lebesgue v integr l, tj. nejen ve smyslu hlavn hodnoty. To ale plyne z n sleduj c ho odhadu, kter je d sledkem ( ): pro > c a t 2 plat ( )
A ;c e je( +i )t F ( + i )j e t jF ( + i )j 1 + 2+ A ;c e t A ;c ej jjtj 2 L ( ) 1
1+
2
(jako funkce p i pevn ch t). 3) Ozna me-li I (t) pravou stranu v (19.3), uk eme, e ve skute nosti na nez vis . Pro pevn t 2 , R > 0 a 2 > 1 > c jako na obr zku 19.1. a integr l p es ni z funkce ept F (p)=(2 i). Ten je podle Cauchyovy v ty roven nule, nebo integrovan funkce je holomorfn na polorovin Re p > c. V d sledku ( ) jsou integr ly p es vodorovn se ky majorizov ny integr lem
1+
kter konverguje k nule pro R ! +1. Proto je tak roven nule sou et limit (pro R ! +1) integr l p es svisl se ky. Tyto limity ale jsou rovny I 2 (t) resp. ;I 1 (t). M eme proto ozna it f (t) def = I (t), t 2 , > c a p i zkoum n vlastnost funkce f vyu t jej ho vyj d en s r zn mi . 4a) Spojitost f na uk eme tak, e pro pevn 0 > c a pevn t0 2 uk eme spojitost I 0 (t) v bod t0 . To ale plyne z toho, e funkce '( t) def = e( 0 +i )t F ( 0 + i ) je spojit v t0 pro ka d 2 a funkce j j ( j t j + ) A ;c =(1 + 2 ) je k n (v d sledku ( )) integrovatelnou ma0 0 e 0 jorantou pro t 2 (t0 ; t0 + ), > 0. 4b) Uka me, e f (t) = 0 pro t 0. Z ( ) integrac podle m me pro t 2 a > c
A" t 1 + 2 + R2 e d
jf (t)j = jI (t)j
1 t 2 A ;c e
;1
+1 Z d 1+ 2 d
A ;c e t =2:
X 1
255
+ iR
+ iR
; iR
; iR
Obr. 19.1
P ejdeme-li zde pro t > 0 k limit pro ! +1, dostaneme na prav stran nulu, m je po adovan dok z no pro t < 0. Odtud to d ky spojitosti f dostaneme i pro t = 0.56 4c) Pro t 0 n m ( ) d v nejv e exponenci ln r st f (t) pro t ! +1 a to s konstantou libovoln bl zkou k c. To ov em podle pozn mky 19.2. znamen , e f je z L+ 1 s konstantou libovoln bl zkou k c, a tedy L(f )(p) je de nov no a je holomorfn pro Re p > c. 5) Zb v uk zat, e (L(f (t)))(p) = F (p) pro Re p c. Vezm me proto p0 = 0 + i 0 s Re p = 0 > c a pevn 2 (c 0 ). Po p ehozen po ad integrace pak m me (L(f ))(p0 ) = 21 i = 21 i
+i1 Z +1 Z 0
e;p0 t (
+i1 Z
;i1
F (p)(
+1 Z 0
+i1 Z 1 F (p) ; ( p ; p ) t 0 e dt) dp = 2 i p0 ; p dp: ;i1
;i1
ept F (p) dp) dt =
K v po tu posledn ho integr lu u ijeme reziduovou v tu pro k ivku z obr zku 19.2. a funkci F (p)=(p0 ; p). Proto e pro R > B a R > jp0 j
56 To, e I (t) = 0 pro t < 0 se d dok zat tak pomoc Cauchyovy v ty aplikovan na funkci F (p)ept a k ivku jako na obr zku 19.2. s u it m lemmatu 19.2a. d le.
256

X
p0 c R
je jF (p)=(p0 ; p)j A= R2 (R ; jp0 j)] pro jpj = R, Re p a d lka p slu n ho oblouku t to k ivky men nebo rovn 2 R, konverguj pro R ! +1 integr ly p es uveden oblouky k nule.57 Funkce F (p)=(p0 ; p) m uvnit t to k ivky jedinou singularitu p = p0 . Podle reziduov v ty je proto tento roven p) = ;2 i(; F (p0) ) = 2 iF (p ): ;2 i Resp0 pF (; 0 1 0 p Abychom od vodnili mo nost p ehodit po ad integrace v integr lu
+1 Z 0
Obr. 19.2
e;p0 t (
+i1 Z
;i1
ept F (p) dp) dt =

=i
+1 Z 0 +1 Z ; ( + i ) t 0 0 e ( e( +i )t F ( + i ) d ) dt ;1
si sta uv domit, pro absolutn hodnotu integrandu p slu n ho dvojn ho integr lu plat e;( 0 ; )t jF ( + i )j e;( 0 ; )t A ;c =(1 + 2 )
57
To by se dalo dok zat tak pomoc lemmatu 19.2a. d le.
257
a integr l z funkce na prav stran je z ejm kone n . Integr l z t to v ty, d vaj c Laplace v vzor funkce F (p), lze za jist ch p edpoklad spo tat pomoc reziduov resp. Cauchyovy v ty. K tomu budou u ite n n sleduj c varianty Jordanova lemmatu (viz lemmata 17.4. a 17.4a. v kapitole 17). Lemma 19.2. (Jordanovo) Nech pro n jak 2 a n jak R0 > 0 je funkce F (p) spojit na mno in fp Re p jpj R0 g. Nech def d le je pro R R0 ;R = fp jpj = R Re p g (viz obr zek 19.3) a MR def = max jF (p)j. Jestli e
;R
MR ! 0 pro R ! +1
pak pro t > 0
Z
;R
ept F (p) dp ! 0 pro R ! +1:
R ! +1.
Tvrzen lemmatu z stane v platnosti i pro t = 0, jestli e RMR ! 0 pro

X
;R
'R
Obr. 19.3
258
D kaz. Pro = 0 je to "jen pooto en " Jordanovo lemma (lemma 17.4), na kter se d kaz p evede substituc iz = p (v ta 17.14, bod V. v kapitole 17.). Proto e ale pot ebujeme obecn j v sledek (i pro 6= 0), provedeme pro t > 0 d kaz cel znovu. Na obr zku 19.3. je nekreslen p pad > 0. (D kaz pro t = 0 p enech v me ten i za cvi en .) P edn m eme p edpokl dat, e pro dan 2 je R > j j (aby kru nice jpj = R protnula p mku Re p = ). Pro zkr cen z pisu ozna me d le 'R def = arccos( =R). Je
j etp F (p) dpj =

=j
;R
etRei' F (Rei' )Riei' d' +

2MR
; Z'R ;
etRei' F (Rei' )Riei' d'j
'R
etR cos ' R d':
'R
Proto e podle p edpokladu MR ! 0 pro R ! +1, sta uk zat omezenost integr l
JR def =
(jako funkce R). Pro
etR cos 'R d'
0 m me
'R
JR
J0
R=
Z
=2
etR cos ' R d'
Z
=2
etR(1;2'= ) R d' = =(2t)
=2
Z0
;1
etRu R du
kde jsme u ili nerovnosti cos '
1 ; 2'= pro ' 2 h =2 i a ud lali
259
substituci u = 1 ; 2'= . Pro > 0 mus me je t odhadnout integr ly
Z=2
'R
etR cos ' R d':
Ty jsou ale z ejm men nebo rovny
et R( =2 ; arccos( =R)) = et R arcsin( =R)

co konverguje ke et pro R ! +1. Lemmatu 17.4a. odpov d n sleduj c lemma. Lemma 19.2a. (Jordanovo) Nech pro n jak 2 a n jak R0 > 0 e(q) spojit na mno in fq Re q jqj R0g. Nech d le je je funkce F fR def e(q)j. Jestli e eR def pro R R0 ; = fq jqj = R Re q g a M = max jF e
;R
fR ! 0 pro R ! +1 M
pak pro < 0
Z
e ; R
e(q) dq ! 0 pro R ! +1: eq F
fR ! 0 pro Tvrzen lemmatu z stane v platnosti i pro t = 0, jestli e RM R ! +1.
e(;p) s = D kaz se p evede na p edchoz lemma pro funkci F (p) def =F ; , t = ; , nebo podle v ty o substituci (bod V. v ty 17.14, substituce q = ;p) je Z Z q e e F (q) dq = e;p F (p) dp
e ; R
;; R
(ov te za cvi en podrobn ).
260
V ta 19.7. Nech funkce F (p) spl uje p edpoklady v ty 19.6. a lze ji nav c holomorfn prodlou it na n fp1 p2 : : : pk g, Re pj c pro j = 1 2 : : : k, p i em toto prodlou en spl uje p edpoklady lemmatu 19.2. s = c. Potom funkce f z (19.3) se d vyj d it n sledovn :
(19.4)
8P < k Respj (F (p)ept ) f (t) = : j=1 0
pro t > 0 pro t < 0:
D kaz pro t > 0 se dostane pomoc reziduov v ty, u it na k ivku z obr zku 19.4. a funkci 21 i F (p)ept s vyu it m lemmatu 19.2, nebo c ! 0 pro R ! +1 a odhadu F z v ty 19.6. snadno z p edpokladu MR plyne MR ! 0 pro R ! +1 s > c.
X
p1
p3 c
;R
p2
Obr. 19.4
P klad 19.2. P edpoklady v t 19.6. a 19.7. spl uj nap klad racion ln funkce R(p) = P (p)=Q(p), je-li st P st Q ; 2. Uka me, e vzorce (19.3) a (19.4) pro L;1 (R) plat i v p pad , kdy st P = st Q ; 1, jen v (19.3) je t eba integr l br t ve smyslu hlavn hodnoty (tj. jako ve v t 19.5) a je t eba volit v t ne nejv t re ln st ko en polynomu Q.
261
To nejjednodu eji dostaneme pomoc v ty 19.4. takto: podle t to v ty je pro t > 0 () kde ( .) (L;1 (R))(t) =
j k X X
j =1 s=1
ajs ts;1 epj t =((s ; 1)!)
R(p) =
k X j X j =1 s=1
ajs =(p ; pj )s
je rozklad R na parci ln zlomky. U ijeme-li na pravou stranu v ( ) vzore ek pro v po et rezidu v p lu, dostaneme pr v ( ), co dokazuje platnost (19.4). Platnost (19.3) odtud dostaneme u it m reziduov v ty na k ivku z obr zku 19.4. a funkci ept R(p) pomoc lemmatu 19.2. Pozn mka 19.8. Vzory funkc , spl uj c ch p edpoklady v t 19.6. resp. 19.7. jsou spojit na a rovn nule na (;1 0). Jsou proto rovn nule pro t = 0 a maj v nule nulovou limitu zprava. Jak jsme uk zali v dodatku ke v t 19.4, vzory racion ln funkce R = P=Q, v n je st P = st Q ; 1) maj v nule nenulovou limitu zprava. Pozn mka 19.9. Abychom na li vzor libovoln racion ln funkce, pot ebovali bychom um t naj t vzor libovoln ho polynomu. Ten ale v L+ 1 neexistuje, nebo pro f 2 L+ 1 (L(f ))(p) ! 0 pro Re p ! +1, co polynomy nespl uj . To se poda a po zobecn n Laplaceovy transformace na distribuce. Pozn mka 19.10. Platnost vzorce (19.4) v p pad st P = st Q ; 1 by se dala dok zat i n sleduj c m postupem, kter je sice v dan m p pad slo it j , ne postup, kter jsme pou ili, ale jindy m e v st k c li. Nech funkce F (p), kter je holomorfn na polorovin Re p > c nespluje druhou podm nku v ty 19.6, ale funkce G(p) def = F (p)=p u ji spl uje. Pak podle v ty 19.6. je G(p) obrazem funkce g(t) 2 L+ 1 , p i em g (0) = 0. M -li g spojitou derivaci g0 (t) 2 L+ , pak podle vzorce pro Laplaceovu 1 transformaci derivace je L(g0 )(p) = p(L(g))(p) = pG(p) = F (p). Je proto (L;1 (F ))(t) = g0 (t) pro t > 0.
262
P klad 19.3. Spo t me

L;1 (1=((p2 + a2 )(p2 + b2 )) pro 0 < a < b < +1:
e en . Podle p kladu 19.2. sta spo tat
Res(ept =((p2 + a2 )(p2 + b2 ))) t > 0:
Zkouman funkce F (p) def = 1=((p2 + a2 )(p2 + b2 ))) m jednoduch p ly e(p) def v bodech ia a ib a stejn tak i funkce F = ept F (p). Proto e je
e(p) = F e ( p) F
jsou tak jej rezidua v komplexn sdru en ch bodech komplexn sdrue v bodech ia a ib (dokonce jen jejich en . Sta proto spo tat rezidua F re ln sti). M me
e= 2 2 e 2 2 Resia F 2p(p + b ) + 2p(p + a )

a analogicky Jejich re ln sti jsou
ibt
pt
jp=ia
e = 2ia(b 2 ; a2 )
iat
e = e2 2 : Resib F 2ib(a ; b )
sin at sin bt 2a(b2 ; a2 ) resp. 2b(a2 ; b2 )
a tedy
at ; a sin bt (L;1 (F ))(t) = b sin ab(b2 ; a2 ) t > 0:
N sleduj c p klad je pom rn obt n , ale bude se n m hodit p i e en diferenci ln ch rovnic v odd lu 19.4.
263
P klad 19.4. Spo t me p L;1 (e; p ) > 0 kde pp je v tev odmocniny, kter je holomorfn v nfp Im p = 0 Re p 0g a pro p re ln kladn je rovna kladn odmocnin z p, tj. pp def = 1=2 ei'=2 pro p = ei' > 0 ' 2 (; ):
e en . Tato v tev m v bodech p0 ze z porn re ln poloosy limity ijp0j1=2 resp. ; ijp0j1=2 bl me-li se k p0 z poloroviny Im p > 0 resp. z poloroviny Im p < 0. Proto tak funkce p F (p) def = e; p p 2 n fp Im p = 0 Re p 0g m v t chto bodech limity
p jF (p)j = e; jpj1=2 cos('=2) e; jpj1=2 2=2 pro ' 2 h; =2 =2i co pro jpj ! +1 konverguje k nule rychleji, ne libovoln mocnina 1=jpj.
Po tejme tedy integr l 1 2 i
+i1 Z
(V ude u1=2 zna kladnou druhou odmocninu z kladn ho sla u.) Funkce F spl uje podm nky v ty 19.6. s c = 0, nebo je
e;i jp0 j1=2 resp. ei jp0 j1=2 :
U ijeme-li Cauchyovu v tu na funkci F (p)ept a na k ivku jako na obr zku 19.5. (funkci F si mysl me prodlou enou jej mi limitami "zeshora" pro st III + a limitami "zezdola" pro III ; ), dostaneme
;i1
F (p)ept dp
> 0 t > 0:
Z Z
I
II + III + IV
+ +
III ; II ;
= 0:
264
X

II +
;R
IV III + III ;
I "
II ;
X
Obr. 19.5
Zkoumejme jednotliv integr ly: IV) ept ! 1 pro p ! 0, a je tedy na okol 0 omezen . Podobn i F , nebo plat
jF (p)j = e; jpj1=2 cos('=2) 1 pro ' 2 (;
):
Proto integr l p es IV je v absolutn hodnot men ne 2K ", kde K je konstanta, kter na " nez vis , a tedy pro " ! 0 integr l p es IV konverguje k nule. II) Odhadn me integr l p es II + . Integr l p es II ; se odhaduje analogicky. M eme p edpokl dat, e R > . Potom je
j
=
II +
F (p)ept dpj
II +
jF (p)jjept j ds =
Z
3 =4
arccos( =R)
e; R1=2 cos('=2) etR cos 'R d'

3 Z =4
p e;tR 2=2 R d' + e t
arccos( =R)
e; R1=2 cos(3 =8) R d' =
= 4e
;tRp2=2
265
R + e t e; R1=2 cos(3 =8) R(3 =4 ; arccos( =R)) ;tRp2=2 R + e t e; R1=2 cos(3 =8) R(3 =4 ; =3) e 4
pro R 2 , co konverguje k nule pro R ! +1. III) Po se k ch III + a III ; integrujeme p slu n limity funkce F vyn soben ept :
Z
III +
F (p)ept dp =
Z;"
III ;
F (p)ept dp =
;R ;R Z ;"
e;i jxj1=2 ext dx = e;i

"
ZR
y1=2 e;yt dy
ei jxj1=2 ext dx = ;
ZR
"
ei y1=2 e;yt dy
a tedy
Z
1 2 i(
R
2
III + III ;
Z Z
= ;2i e;yt sin( y1=2 ) dy
ZR
"
Z Z 2 2 1 1 ; tz =; 2ze sin( z ) dz = (;2z )e;tz sin( z ) dz =

R2 "2
2 2 ;tz2 cos( z ) dz g: = 1t f e;tz sin( z )]R "2 ; e
III
+
+
III ;
Z 1 )=; e;yt sin( y1=2 ) dy =

R " "2 R Z2
"2
To m pro " ! 0 a R ! +1 limitu
; 2 t e;tz2 cos( z ) dz = ; 2 t (F (1 1=2 1) (e;tz2 ))( ): ;1
+1 Z
266
To je ale podle cvi en 18.2. kapitoly 18. rovno
; 2t3=2p e;
=(4t) :
Dost v me proto
2t3=2 Cvi en 19.1. Uka te, e plat
p (L;1 (e; p ))(t) =
p e;
=(4t)
t > 0:
p 2 ( =(2pt)) t > 0 (L;1 (e; p =p))(t) = 1 ; p
kde (u) = 0u e; 2 d a to bu analogicky jako v p kladu 19.4, anebo u it m v sledku tohoto p kladu a vztah Laplaceovy transformace k derivov n resp. integrov n . Uve me nakonec tabulku Laplaceov ch obraz n kter ch funkc , jej d kaz p enech v me ten i za cvi en . N kter vztahy se dokazuj v po tem Laplaceovy transformace, n kter v po tem inverzn transformace. Vzor 1 Obraz 1=p Re p > 0 ;( + 1) > ;1 Re p > 0 p +1 n! n 2 Re p > 0
t tn et
sin !t cos !t sh t ch t
pn+1 1=(p ; ) 2 Re p > Re ! p2 + !2 Re p > j Im !j p p2 + !2 Re p > j Im !j p2 ; 2 Re p > Re p p2 ; 2 Re p > Re
NC
19.4. POU IT NA E EN DIFERENCI LN CH ROVNIC
tn e t tn sin !t tn cos !t e t sin !t e t cos !t sin !t t
n! (p ; )n+1 n 2 Re p > Re p + i!)n+1 n 2 Re p > j Im !j n! Im( 2 (p + !2 )n+1 p + i!)n+1 n 2 Re p > j Im !j n! Re( 2 (p + !2 )n+1 ! (p ; )2 + !2 Re p > Re + j Im !j
267
N N
p; (p ; )2 + !2 Re p > Re + j Im !j =2 ; arctg(p=!) Re p > j Im !j
Princip pou it Laplaceovy transformace na e en diferenci ln ch rovnic je stejn , jako u Fourierovy transformace. Proto upozorn me jen na n kter odchylky. 1) Laplaceova transformace se pou v v p pad , e jde o funkce na polop mce (p esn ji na intervalu h0 +1)). 2) Vzorec pro Laplaceovu transformaci derivace je slo it j ne u Fourierovy transformace: obsahuje i funk n hodnoty v nule (limity zprava v nule) samotn funkce a derivac ni ho du. Proto nap klad p i een po te n lohy pro diferenci ln rovnici n-t ho du, kdy hled me jej e en , kter m v nule p edepsan hodnoty e en a jeho derivac do du (n ; 1) v etn , dostaneme pro Laplace v obraz tohoto e en rovnici, kter vezme tyto podm nky v vahu. 3) Vzhledem k tomu, e Laplaceovu transformaci sta ur it na jak koli "prav " polorovin , m eme se v p pad pot eby d lit n jakou holomorfn funkc omezit na takovou polorovinu, na n je d litel nenulov . P klad 19.5. Najd me e en rovnice (19.5) (19.6)
19.4. Pou it na e en diferenci ln ch rovnic
y(4) + 2y(2) + y = 0 t > 0 y(j) (0) = 0 j = 0 1 2 y(3) (0) = 1:
spl uj c po te n podm nky
268
e en . Aplikujeme-li Laplaceovu transformaci na rovnici (19.5), pak podle vzorce pro transformaci derivace s uv en m podm nek (19.6) dostaneme pro Laplaceovu transformaci Y (p) = (L(y))(p) e en y rovnici
0 = (L(y(4) + 2y(2) + y))(p) = (p4 + 2p2 + 1)Y (p) ; y(3) (0) = = (p4 + 2p2 + 1)Y (p) ; 1: M me tedy Y (p) = 1=(p4 + 2p2 + 1). Funkce 1=(p4 + 2p2 + 1) = 1=((p2 + 1)2 ) je holomorfn na n fi ;ig, p i em v bodech i m dvojn sobn p ly. Takov je z ejm i funkce F (p) def = ept =(p4 +2p2 +1). Funkce 1=(p4 + 2 2p + 1) z ejm spl uje p edpoklady v ty 19.7. s c = 0. Proto je
y(t) = L;1 (Y (p))(t) =
Res p4 + e 2p2 + 1 t > 0:
pt
Proto e funkce F m tu vlastnost, e F (p) = F (p), jsou jej rezidua v komplexn sdru en ch bodech i a ;i komplexn sdru en a dost v me
d e ] g= Resi F + Res;i F = 2 Re(Resi F ) = 2 Ref dp (p + i)2 jp=i teit ; 2eit ] = 2 Re ; teit + eit ] = (;t cos t + sin t)=2: = 2 Re (2 i)2 (2i)3 4 4i
Je tedy hledan e en rovno
pt
y(t) = (sin t ; t cos t)=2:

Spo tejte si toto e en postupem, uveden m ve v t 19.4. { tj. rozkladem 1=(p4 +2p2 +1) na parci ln zlomky a tak pomoc charakteristick ho polynomu a porovnejte obt nost r zn ch postup . P klad 19.6. Najd me e en rovnice (19.7) (19.7a)
y(4) + 2y(2) + y = e t t > 0 y(j) (0) = 0 j = 0 1 2 3:
spl uj c po te n podm nky
269
e en . Aplikujeme-li Laplaceovu transformaci na rovnici (19.7), pak podle vzorce pro transformaci derivace s uv en m podm nek (19.7a) a v sledku p kladu 19.1. dostaneme pro Laplaceovu transformaci Y (p) = (L(y))(p) e en y rovnici
(p4 + 2p2 + 1)Y (p) = 1=(p ; ) a tedy e en y(t) je d no vzorcem
y(t) =
Res (p ; )(pe 4 + 2p2 + 1) t > 0:
pt
Proto e je = 6 i, m funkce F (p) = ept =((p ; )(p4 + 2p2 + 1)) t i singularity: , i a ;i. Stejnou vahou jako v p kladu 19.5. dostaneme, e y(t) = Res F + 2 Re Resi F: P edn je Res F = e t =( 4 + 2 2 + 1): D le m me
e 2 2 2 = 4(1 + 2 )2 t( ; 1) + 2 (t + ) + i((1 ; )(t + ) + 2 t)]: Je tedy t 2 2 Re Resi F = 2(1cos + 2 )2 ( t( ; 1) + 2 (t + )); t ((1 ; 2 )(t + ) + 2 2 t) ; 2(1sin + 2 )2
e 2 = 4(i e ; )2 (i ; t)(i ; ) + 1] = 4(1 + 2 )2 t ; i(t + )]( + i) =

it
d ept Resi F = dp (p ; )(p + i)2 ]jp=i = pt ept 2ept = (p ; te ; ; )(p + i)2 (p ; )2 (p + i)2 (p ; )(p + i)3 ]jp=i = t + 1 + i ]= = eit ; 4(i ; ) 4(i ; )2 4(i ; )
it it
270
a hledan e en je
y(t) =
4+2 2+1
et
1 2 + 2(1 + 2 )2 fcos t t( ; 1) + 2 (t + )]; ; sin t (1 ; 2 )(t + ) + 2 2 t]g:
Zap eme-li Y (p) ve tvaru
vid me, e prvn zlomek je Laplaceovou transformac e en p edchoz ho p kladu, tj. funkce (sin t ; t cos t)=2 a druh Laplaceovou transformac funkce e t . Podle vzorce pro Laplaceovu transformaci konvoluce pak m me jin vyj d en e en :
1 Y (p) = p4 + 21p2 + 1 p ;
Z (t; ) (sin ; cos ) d : y(t) = 1 2 e

t
0
P klad 19.7. Najd me e en u(x t) lohy

(19.8) (19.9) (19.10) (19.11)
ut = uxx x > 0 t > 0 u(x 0) = 0 x > 0 u(0 t) = q(t) t > 0 u(x t) je omezen na h0 +1) h0 +1)
kde q(t) je zadan omezen m iteln funkce na h0 +1). e en . Stejn jako v p kladu 18.5. p edchoz kapitoly budeme postupovat v cem n form ln . P i pevn m x > 0 aplikujeme na (19.8) Laplaceovu transformaci podle prom nn t (budeme ji pro stru nost zna it pouze L m sto Lt jak je n kdy zvykem). Ozna me-li (L(u(x t)))(p) def = U (x p), pak podle vzorce pro Laplaceovu transformaci derivace m me s uv en m podm nky (19.9) (L(ut (x t)))(p) = pU (x p). D le jako v p kladu 18.5. p edpokl d me, e plat (L(uxx (x t))(p) = Uxx(x p) (derivov n za integra n m znamen m). Potom pro U (x p) dost v me rovnici (19.8a) pU (x p) = Uxx(x p) x > 0
271
Podm nka (19.10) p ejde na (19.10a)

+1 Z 0
U (0 p) = (L(q(t)))(p) def = Q(p) e;pt u(x t) dtj K

+1 Z 0
a podm nka (19.11) d (K = sup ju(x t)j) (19.11a)
jU (x p)j = j
e;t Re p dt = K=(Re p) Re p > 0
(tj. pro Re p p0 > 0 a x > 0 je U (x p) omezen ). (19.8a), (19.10a) a (19.11a) ch peme jako okrajovou lohu v prom nn x p i pevn m parametru p. P i p re ln m kladn m ji e me jako line rn rovnici p drup h ho du, tj. najdeme jej fundament ln syst m e en e;x p , ex p , z podm nky omezenosti vylou me druh e en a s uv en m (19.10a) dostaneme (19.12)
p U (x p) = Q(p)e;x p :
Toto e en prodlou me holomorfn na polorovinu Re p > 0 stejn m vzorcem, kde pp je v tev odmocniny, popsan v p kladu 19.4. Podobn jako v p kladu 19.6. m me dv mo nosti, jak hledat vzor funkce z (19.12), Pro konkr tn zadan q (a tedy Q) zkusit jej naj t nap klad podle v t 19.5. resp. 19.6, anebo u t je t vzorec pro Laplaceovu transformaci konvoluce: L;1 (fg) = (L;1 (f )) (L;1 (g)). V na em p pad je L;1 (Q) = q a podle p kladu 19.4. je
p 2 (L;1 (e;x p )(t) = p x 3=2 e;x =(4t) def = h(x t): 2 t
a proto hledan e en dost v me (zat m form ln ) ve tvaru
x u(x t) = (q h)(x t) = 2p
Zt e;x = 4(t; )]
2
(t ; )3=2
q( ) d :
D se dok zat, e za p slu n ch p edpoklad o funkci q funkce ur en t mto vzorcem je e en m na lohy.
272
V imn te si, e plat
h(x t) = ;2gx(x t)
kde g(x t) def = e;x2 =(4t) =(2 t) je funkce, pomoc n jsme v p kladu 18.5. vyj d ili e en e en po te n lohy pro rovnici veden tepla (19.8). Uve me nakonec p klad pou it Laplaceovy transformace na e en soustavy line rn ch oby ejn ch diferenci ln ch rovnic. P klad 19.8. M jme soustavu rovnic (19.13) (19.14)
y0 = Ay + b(t) t 0 y(0) = y0
a hledejme jej e en , spl uj c po te n podm nku kde y(t) je sloupec s prvky y1 (t) y2 (t) : : : yn (t), rka zna derivaci podle t, A je konstantn (na t nez visl ) tvercov matice stupn n, b(t) 0 je op t sloupec s dan mi prvky b1 (t) b2 (t) : : : bn (t), bj 2 L+ 1 a y je dan prvek z n (op t psan jako sloupec). Aplikujeme-li na (19.13) Laplaceovu transformaci, dostaneme podle vzorce pro transformaci derivace s uv en m podm nky (19.14) pro funkci Y (p) def = (L(y))(p) rovnici
(19.13a)
pY (p) = AY (p) + B (p) + y0
kde B (p) je Laplaceova transformace vektorov funkce b. Tato rovnice m e en Y (p) = (pE ; A);1 B (p) + (pI ; A);1 y0 kde E je jednotkov matice stupn n. Prvky matice (pE ; A);1 jsou racion ln funkce prom nn p, p i em v jejich jmenovateli je pr v chakteristick mnoho len matice A, tj. det(pE ; A) a v itatel ch p slu n algebraick dopl ky matice (pE ; A). V principu je proto mo n pomoc v ty 19.4. resp. p kladu 19.2. naj t vzor A(t) matice (pE ; A);1
273
a podle vzorce pro Laplaceovu transformaci konvoluce dostat e en y(t) na lohy ve tvaru (19.15)
y(t) = (A
b)(t) + Ay0 =
Zt
0
A(t ; )b( ) d + A(t)y0
kde pod konvoluc maticov funkce se sloupcovou vektorovou funkc rozum me sloupcov vektor, kter dostaneme stejn , jako kdy n sob me matic sloupcov vektor s t m, e m sto sou inu prvku matice s prvkem sloupce bereme jejich konvoluci. Konvoluce se samoz ejm ch pe jako v bodu VI. odd lu 19.2, tj. jako konvoluce dvou funkc , rovn ch nule pro t < 0: t (f g)(t) =
Z
0
f ( t ; )g ( ) d :
Vzore ek (19.15) jsme jako v p edchoz ch p kladech odvodili v cem n form ln . D se uk zat, e pro b(t) spojit tento vzorec d v pro t 0 opravdu spojit derivovateln e en lohy (19.13), (19.14). Uka me si to nejd ve pro b 0, a to tak, e uk eme, e sloupce matice A jsou e en mi soustavy (19.16)
y0 = Ay
a to takov mi, e limt!0+0 A(t) = E , tj. jej j -t sloupec m v limit pro t ! 0 + 0 j -tou slo ku rovnou 1 a ostatn rovn 0. (Uv domte si, e to n m p esn tvrd vzore ek (19.15) s b 0 a y0 rovn m postupn sloupc m E(1) E(2) : : : E(n) jednotkov matice E .) Druh tvrzen plyne okam it z dodatku ke v t 19.4. Z v ty 19.4. dost v me d le, e prvky A jsou line rn kombinace funkc tvaru tn e t, n 2 0 , 2 , a maj proto spojit derivace. Proto pro n plat vzorec pro Laplaceovu transformaci derivace. Pro j -t sloupe ek A(j) m me
N C
To je ale rovno AL(A(j) ), nebo (L(A))(p) = (pE ; A);1 , a tedy (pE ; A)(L(A))(p) = E . U it m inverzn Laplaceovy transformace dost v me A0(j) = AA(j) .
(L(A0(j) ))(p) = p(L(A(j) )) ; E(j) :
274
Je tedy A tzv. fundament ln matice soustavy (19.16) (viz n sleduj c kapitola), p i em takov , kter je pro t = 0 rovn E . Abychom vzore ek (19.15) dok zali pro obecn b spojit , je proto nutn a sta dok zat, e prvn len napravo v (19.15) e (19.13), (19.14) s y0 = 0. Spln n (19.14) je z ejm . (19.13) dostaneme pomoc n sleduj c ho lemmatu o derivaci integr lu podle parametru s prom nn mi mezemi, kter m samostatn v znam. Lemma 19.3. Za jist ch p edpoklad plat
d dt
Z(t)
(t)
f (t ) d = f (t (t)) 0 (t) ; f (t (t)) 0 (t) +
Z(t)
(t)
ft (t ) d
kde ft zna parci ln derivaci f podle t. (Viz nap klad I2], kap.VII, odd l 12, v ta 109 nebo cvi en 1, nebo P4], kap. 3, v ta N.) D se uk zat, e za na ich p edpoklad o A a b jsou p edpoklady tohoto lemmatu spln ny, a tedy dost v me
d Z A(t ; )b( ) d = A(0)b(t) + Z A0 (t ; )b( ) d = dt

t t
0
= Eb(t) + AA(t ; )b( ) d = b(t) + A A(t ; )b( ) d kde jsme u ili toho, e podle dok zan ho je A0 (t) = AA(t) a A(0) = E .
0 0
Zt
Zt
KAPITOLA 20
SOUSTAVY OBY EJN CH DIFERENCI LN CH ROVNIC

Tato kapitola navazuje na kapitolu 7. v KII], na kterou se v dal m v kladu budeme asto odkazovat. Ve srovn n s kapitolou XIX. v K4] je podstatn stru n j , mnoh v ci jsou uv d ny petitem. To proto, e v p edn ce Matematika pro fyziky I ve tvrt m semestru zb v na tuto problematiku obvykle m n asu. Z jemce o ir a hlub znalosti odkazujeme nap klad na Kw], Po], K4], S], Pe]. Budeme uva ovat soustavu r diferenci ln ch rovnic pro r nezn m ch re ln ch funkc y1 y2 : : : yr jedn re ln prom nn tvaru 0 =f1 (t y1 y2 : : : yr ) y1 0 =f2 (t y1 y2 : : : yr ) y2 (20.1) .. . 0 yr =fr (t y1 y2 : : : yr ) kde f1 f2 : : : fr jsou zadan re ln funkce (r + 1) prom nn ch, de no0 zna derivaci funkce yj podle van v otev en mno in r+1 a yj t. Zavedeme-li sloupcov vektorov funkce
20.1. Z kladn de nice
0 y1 1 0 f1 1 0 y1 01 0C y2 f2 C B y2 C B 0=B C B C B y=B f = y . . @ .. A @ .. A @ ... C A

yr fr
budeme (20.1) stru n zapisovat ve tvaru (20.1') y0 = f (t y):
0 yr
276
20. SOUSTAVY OBY EJN CH DIFERENCI LN CH ROVNIC
De nice 20.1. e en m v soustavy (20.1) na intervalu I rozum me takovou derivovatelnou na I vektorovou funkci y(t), pro kterou plat (t y1 (t) y2 (t) : : : yr (t)) 2 pro t 2 I a
y0 (t) = f (t y(t)) t 2 I:
~ I, I ~ 6= I , a y Je-li y ~ e en (20.1) na intervalu I ~(t) = y(t) pro t 2 I , pak ~ a e en y y ~ naz v me prodlou en m e en y z intervalu I na interval I naz v me z en m e en y ~ na interval I . Takov e en v , kter v nelze prodlou it, naz v me maxim ln m e en m (20.1) v . Speci ln m p padem soustavy (20.1) jsou tzv. line rn soustavy, kter maj tvar (20.2) stru n (20.2')
yj0 =
r X k=1
ajk (t)yk + bj (t) j = 1 2 : : : r y0 = A(t)y + b(t)
kde A(t) je tvercov maticov funkce prom nn t, de novan na otev en m intervalu I , jej mi prvky jsou dan funkce ajk (t), j k = 1 2 : : : r { tzv. koe cienty soustavy (20.2) a b(t) je dan vektorov funkce na t m e intervalu s prvky bj (t), j = 1 2 : : : r { tzv. prav strana. P itom p ipou t me, e koe cienty a prav strana soustavy (20.2) jsou komplexn funkce re ln prom nn t a pod e en m (20.2) pak rozum me komplexn vektorovou funkci re ln prom nn t. Line rn soustavy (20.2) jsou podstatn jednodu ne obecn (neline rn ) soustavy (20.1). V p pad , e koe cienty ajk (t) soustavy (20.2) jsou konstantn funkce a prav strana je identicky rovn nule nebo m speci ln tvar, nau me se ur it v echna e en t to soustavy. Je-li funkce x(t) e en m rovnice (20.3)
20.2. Vztah mezi soustavou r rovnic prvn ho du a jednou rovnic du r

x(r) = f (t x x0 : : : x(r;1) )
20.2. VZTAH MEZI SOUSTAVOU A JEDNOU ROVNIC
DU r
277
pak ozna me-li y1 = x, y2 = x0 , : : : yr = x(r;1) , bude funkce
0 y1 1 B y2 C y=B @ .. C A
yr
.
e en m soustavy
.. . 0 yr;1 =yr 0 =f (t y1 y2 : : : yr ) yr a naopak, jestli e y(t) e (20.3'), pak z ejm y1 (t) e (20.3). Tento p evod m ten v znam, e ka d v ta o existenci resp. jednozna nosti e en pro soustavu (20.1) n m automaticky d odpov daj c v tu o existenci resp. jednozna nosti e en rovnice (20.3). Na druh stran speci ln (jednoduch ) tvar soustavy (20.3'), na kterou jsme p evedli rovnici (20.3), nazna uje, e soustava r rovnic prvn ho du je sloit j objekt, ne jedna rovnice r-t ho du. Nicm n za jist ch omezuj c ch p edpoklad je mo n naopak p ev st takovou soustavu na jednu rovnici, co se m e hodit, proto e (jak uvid me d le) e en soustavy je opravdu slo it j , ne e en jedn rovnice. Uka me si to nejd ve na jednoduch m p kladu soustavy dvou rovnic pro dv nezn m , kter ozna ujeme x a y. P klad 20.1. Uva me soustavu x0 =a11 x + a12 y (20.4) y0 =a21 x + a22 y kde ajk , j k = 1 2 jsou n jak konstanty. Je-li a12 = a21 = 0, pak se soustava rozpad na dv nez visl rovnice x0 =a11 x y0 =a22 y (20.3')
0 =y2 y1 0 =y3 y2
278
a p evod na jednu rovnici druh ho du nen mo n , a tak by nem l smysl. Je-li nap klad a12 6= 0, pak z prvn rovnice (20.4) vyj d me y: ()
y = (x0 ; a11 x)=a12
a dosad me do druh rovnice. Dostaneme, e x je e en m rovnice
x00 =a12 ; a11 x0 =a12 = a21 x + a22 x0 =a12 ; a22 a11 x=a12 x00 ; (a11 + a22 )x0 ; (a12 a21 ; a11 a22 )x = 0: x00 = a11 x0 + a12 y0 :
tj. po prav (20.4')
Jestli e naopak x e (20.4') a y k n mu dopo teme z ( ), pak x a y e (20.4): spln n prvn rovnice je z ejm z ( ). Derivov n m ( ) dostaneme Ode teme-li tuto rovnost od (20.4'), dostaneme (s uv en m prvn rovnice z (20.4)) a12 (y0 ; a21 x ; a22 y) = 0 co d ky a12 6= 0 znamen spln n druh rovnice v (20.4). Je-li a21 6= 0, m eme analogicky p ev st (20.4) na rovnici druh ho du pro y. Je-li ale a21 = 0, pak u to nejde. Je mo n i form ln jin postup, kter se d prov st i v obecn m p pad (viz d le petitem): derivujeme-li prvn rovnici v (20.4) podle t a za x0 a y0 dosad me jejich vyj d en (pomoc x a y) z (20.4), dostaneme
x00 = a11 x0 + a12 y0 = a11 (a11 x + a12 y) + a12 (a21 x + a22 y): a12 6= 0
Dosad me-li sem za p edpokladu (+) za y jeho vyj d en ( ), vyjde n m pro x op t rovnice (20.4').
V p pad obecn soustavy (20.1) postupujeme jako ve druh m postupu z p kladu 20.1:
20.2. VZTAH MEZI SOUSTAVOU A JEDNOU ROVNIC
DU r
279
0 , j = 1 2 : : : r dosad me 1) Zderivujeme prvn rovnici z (20.1) podle t a za yj jejich vyj d en , dan rovnicemi (20.1), dostaneme
r 0 = @f1 + X @f1 fj def y j @t j=1 @yj = F2 (t y1 y2 : : : yr ): j =1 @yj 0 a dostaneme rovnici 2) Tuto rovnici op t zderivujeme, dosad me za yj 000 = F3 (t y1 y2 : : : yr ) y1 atd, a po (r ; 1)-n m derivov n dojdeme k (r ) y1 = Fr (t y1 y2 : : : yr ): 3) Jestli e z rovnic 0 =f1 (t y1 y2 : : : yr ) y1 00 y1 =F2 (t y1 y2 : : : yr ) . . .
00 = @f1 + y1 @t
r @f X 1
(r ;1) y1 =Fr;1 (t y1 y2 : : : yr ) (r ;1) 0 : : : y1 m eme vyj d it y2 y3 : : : yr jako funkce t y1 y1 , tj. (r ;1) 0 : : : y1 ( ) yj = 'j (t y1 y1 ) j = 2 3 ::: r (to odpov d ( ) v p kladu 20.1), co je (alespo lok ln ) mo n v okol bodu (t0 y0 ), v n m je (++) det D(f1 F2 : : : Fr;1 ) 6= 0 D(y2 y3 : : : yr ) (r ) (to odpov d (+) v p kladu 20.1) a dosad me tato vyj d en do rovnice y1 = Fr (t y1 y2 : : : yr ), dostaneme pro y1 (r ) 0 : : : y(r;1) ) : : : 'r (t y1 y1 0 : : : y(r;1) )) y1 = Fr (t y1 '2 (t y1 y1 1 1 co je hledan rovnice. D se uk zat (viz nap klad K4]), e e -li y1 tuto rovnici a yj , j = 2 3 : : : r ur me podle ( ), pak y1 y2 : : : yr spl uj (20.1). Pozn mka 20.1. Podstatn m p edpokladem pro mo nost takov ho p eveden byl p edpoklad (++). Pro line rn soustavu s konstantn mi koe cienty budou funkce f1 F2 : : : Fr line rn (s konstantn mi koe cienty) v prom nn ch y1 y2 : : : yr , tj.
f1 = Fj =
r X
k=1 r X k=1
1k
yk + 1 (t)
jk yk + j (t) j = 2 3 : : : r:
280
Pro takovou soustavu (++) zna , e matice
0 12 B 22 B B . B @ ..
;
(r 1)2
::: ::: ... :::
1r 2r
(r 1)r
1 C C .. C A . C
je regul rn . M e se ale st t, e pro n jak l < r je prvn ch (l ; 1) dk t to matice line rn nez visl ch a l-t je jejich line rn kombinac . Ode teme-li proto od l-t (l) (j ) 0 = f1 , y1 rovnice y1 = Fl tuto line rn kombinaci rovnic y1 = Fj , j = 2 3 : : : l ; 1, dostaneme pro y1 rovnici du l.
Pozn mka 20.2. Pro line rn soustavu
y0 = Ay
s konstantn mi koe cienty a nulovou pravou stranou se d uk zat ( TSV], Po] a tak d sledek 20.3. d le), e ka d slo ka e en t to soustavy je e en m line rn diferenci ln rovnice r-t ho du Mz = 0, kde line rn diferenci ln oper tor M je roven
M=
P c k = det( E ; A) je charakteristick mnoho len matice A. kde r k=0 k Ov em ne ka d r-tice e en t to rovnice je e en m soustavy y0 = Ay.
Pro p ehlednost shrneme v echny v sledky do jedn v ty. V ta 20.1. Nech funkce f (t y) v soustav (20.1) je spojit na otev en mno in r+1 . Potom plat : 0 y 0 : : : y 0 ) 2 existuje na n jak m I) Pro ka d bod (t0 y0) (t0 y1 2 r intervalu (t0 ; t0 + ), > 0 e en (v ) y(t) soustavy (20.1), spl uj c po te n podm nku (20.5) stru n (20.5')
k=0
r k X ck d
dtk
20.3. Existence a jednozna nost e en po te n lohy
yj (t0 ) = yj0 j = 1 2 : : : r y(t0 ) = y0 :
20.3. EXISTENCE A JEDNOZNA NOST E EN PO TE N
LOHY281
II) Ka d e en soustavy (20.1) v lze prodlou it do maxim ln ho e en v . Jestli e nav c funkce f (t y) spl uje v tzv. lok ln Lipschitzovu pod~y m nku podle prom nn ch y1 y2 : : : yr , tj. ke ka d mu (t ~) 2 existuje ~ okol U (t y ~) a konstanta C tak, e plat (jj:jj je norma v r nabo v r ) (20.6) jjf (t y ^) ; f (t y)jj C jjy ^ ; yjj ~y ~y pro (t y ^) 2 U (t ~) (t y) 2 U (t ~)
R C
pak III) dv e en soustavy (20.1) v , spl uj c stejnou po te n podm nku (20.5), jsou si rovna na pr niku sv ch de ni n ch interval . Speciln ka d m bodem (t0 y0 ) 2 proch z pr v jedno maxim ln e en v soustavy (20.1). Je-li soustava line rn , tj. m tvar (20.2), p i em jej koe cienty ajk (t) a prav strany bj (t), j k = 1 2 : : : r jsou spojit komplexn funkce na otev en m intervalu I , pak IV) ka d m bodem (t0 y0) 2 def = I r proch z pr v jedno maxim ln e en v soustavy (20.2) a jeho de ni n m intervalem je cel interval I . Jsou-li koe cienty, prav strany a po te n podm nka y0 reln , je p slu n e en tak re ln . Pozn mka 20.3. Podm nka (20.6) je spln na, m li f v spojit parci ln derivace podle yj , j = 1 2 : : : r. Jednozna nost e en po te n lohy je mo n dok zat za slab ch p edpoklad ne (20.6) { viz nap klad Pe], Kw]. D kaz t to v ty jen nazna me, p padn z jemce o podrobn j v klad odkazujeme nap klad na K4], Pe], Kw]. P ipome me jen, e jeho hlavn st je aplikace v ty o pevn m bodu kontrahuj c ho zobrazen (v ta 8.27. v KII]).
Z kladem bude n sleduj c jednoduch Lemma 20.1. Nech f (t y) je spojit na otev en mno in Rr +1 . Pak spojit funkce y(t) je e en m na intervalu (t0 ; t0 + ) soustavy (20.1) spl uj c m podm nku (20.5) tehdy a jen tehdy, jestli e pro t 2 (t0 ; t0 + ) spl uje soustavu integr ln ch rovnic (20.7)
0+ yj (t) = yj fj ( y1 ( ) y2 ( ) : : : yr ( )) d j = 1 2 : : : r
Zt
t0
282 stru n (20.7')
y(t) = y0 + f ( y( )) d
t0
Zt
kde na prav stran pro vektorovou funkci F ( ) = (F1 ( ) F2 ( ) : : : Fr ( )) klademe
0 Rb F1 ( ) d B B a B B Zb B Rb def B F2 ( ) d a F( )d = B B . B a . B . B b @ R Fr ( ) d
a
1 C C C C C C : C C C C C A
D kaz. Jedn m sm rem to plyne integrov n m od t0 do t soustavy (20.1) s uv en m podm nky (20.5), druh m sm rem z v ty o derivaci integr lu podle horn meze (v ta 6.17. v KI]). N znak d kazu v ty 20.1. Za p edpokladu (20.6) uk eme, e pro n jak > 0 existuje na (t0 ; t0 + ) pr v jedno e en (20.1) spl uj c (20.5). V d sledku lemmatu budeme dokazovat existenci a jednozna nost e en (20.7). A k tomu pou ijeme v e zm n nou v tu 8.27. z KII]. Nech tedy (t0 y0 ) je dan bod z a 1 > 0, > 0 a C > 0 jsou takov sla, e na U 1 (t0 ) U (y0 ) plat (20.6). M eme p edpokl dat, e 1 a jsou tak mal , e V def = U1 U . Ozna me d le M def = max jjf (t y)jj. Pro 1 de nujeme V prostor vektorov ch funkc P def = fy(t) y spojit na ht0 ; t0 + i jjy(t) ; y0 jj pro t 2 ht0 ; t0 + ig: def Prostor P je ln metrick prostor se vzd lenost (y z) = jt; max jjy(t) ; z(t)jj. t0 j Na P uva me oper tor T de novan p edpisem
(20.8)
(Ty)(t) = y0 + f ( y( )) d y 2 P t 2 ht0 ; t0 + i:
t0
Zt
Podle v ty 13.34a. a pozn mky 13.33. v KIII]58 m me
jj(Ty)(t) ; y jj = jj f ( y( )) d jj j jjf ( y( ))jj d j M jt ; t0 j M :

0
Zt
Zt
t0
t0
P esn ji e eno, je tam pot ebn nerovnost mezi normou integr lu a integr lem z normy dok z na pouze pro t i speci ln normy v Rr (C r ). Je proto bu mo n zde v ude br t jednu z t chto speci ln ch norem, anebo tu nerovnost dok zat pro libovolnou normu, co tak jde.
58
20.4. LINE RN SOUSTAVY Proto pro =M T zobrazuje P do sebe. Nakonec pot ebujeme zajistit, aby T byl kontrahuj c . Pro y z 2 P m me (Ty Tz) = jt; max jj tj
0
283
Zt
t0
f ( y( )) ; f ( z( ))] d jj
max j jjf ( y( )) ; f ( z ( ))jj d j jt; max C j jjy( ) ; z( )jj d j jt;t0 j t0 j t0 t0 max C ( y z ) j t ; t j C ( y z ): 0 jt;t j
0
Zt
Zt
Proto pro < 1=C je oper tor T kontrahuj c . Je-li tedy < minf 1 =M 1=C g, pak podle v ty 8.27. v KII] m oper tor T pr v jeden pevn bod, co ov em znamen existenci pr v jednoho e en na (t0 ; t0 + ) soustavy (20.7). Je-li f pouze spojit na , pak je t eba pou t jinou metodu pro d kaz existence e en , nap klad metodu Eulerov ch lomen ch ar. Viz nap klad K4], Pe], Kw]. V p pad line rn soustavy se d uk zat, e postupn aproximace y n] = Ty n;1] , y 0] y0 konverguj stejnom rn na ka d m uzav en m omezen m intervalu h i I . Jejich limita pak e (20.7) na ka d m takov m h i, a tedy i na I . Tvrzen o re lnosti e en v p pad re ln ch v choz ch dat je z ejm z toho, e p slu n postupn aproximace jsou re ln . Cvi en 20.1. Doka te, e je-li f (t y) spojit a spl uje (20.6), y a y ~ jsou dv een (20.1), spl uj c stejnou po te n podm nku y(t0 ) = y ~(t0 ) = y0 , pak na n jak m intervalu t0 ; t0 + je y y ~. N vod. Ode t te od sebe rovnice (2.7) pro y a y ~, pou ijte odhad normy integr lu a podm nku (20.6). Nakonec volte dost mal .
Soustavy line rn ch rovnic (20.2) maj v podstat stejn vlastnosti, jako line rn rovnice r-t ho du (viz KII]), co samoz ejm souvis s jejich linearitou. Budeme tedy uva ovat soustavu (20.2), jej koe cienty ajk (t) a prav strany bj (t), j k = 1 2 : : : r jsou spojit (obecn komplexn ) funkce na n jak m otev en m intervalu I . Spolu s touto soustavou budeme uva ovat j p slu ej c homogenn soustavu
20.4. Line rn soustavy
(20.2h) tj. s b 0.
y0 = A(t)y
284
r-dimenzion ln komplexn line rn vektorov prostor. Jsou-li koe cienty
V ta 20.2. Mno ina v ech komplexn ch e en soustavy (20.2h) tvo
soustavy re ln , pak mno ina v ech jej ch re ln ch e en tvo re ln r-dimenzion ln vektorov prostor. D kaz. To, e uveden mno iny e en tvo line rn vektorov prostory, je z ejm z tvaru soustavy. Netrivi ln je to, e dimenze t chto prostor je r. To dok eme tak, e pomoc v ty 20.1. v nich sestroj me baze z r prvk . Jsou-li pro pevn zvolen t0 2 I y i] e en (20.2h) spluj c po te n podm nku y i](t0 ) = ei ,59 i = 1 2 : : : r (takov e en existuj podle v ty 20.1), pak tato e en jsou line rn nez visl , nebo r r P P z ci y i] (t) = 0 pro t 2 I plyne (pro t = t0 ) ci ei = 0, a tedy i=1 i=1 ci = 0, i = 1 2 : : : r. To, e tvo bazi , dostaneme takto: nech y(t) je libovoln e en (20.2h). Nech toto e en nab v pro t = t0 hodr P noty y0 . Toto y0 2 r ( r ) lze zapsat ve tvaru yi0 ei . Pak ale e en
r P y ~(t) = y0 y i] (t) spl i=1 i
uje stejn po te n podm nky, jako e en y(t). Z jednozna nosti e en po te n lohy pak m me
CR
i=1
y(t) =
r X i=1
yi0 y i] (t) t 2 I:
De nice 20.2. Ka dou r-tici line rn nez visl ch e en soustavy (20.2h) nazveme fundament ln m syst mem e en t to soustavy. Matici Y (t), jej sloupce tvo fundament ln syst m e en soustavy (20.2h) nazveme fundament ln matic t to soustavy. De nice 20.3. Wronski nem W (y 1] y 2] : : : y r])(t) libovoln ho syst mu r e en y 1](t) y 2] (t) : : : y r](t) soustavy (20.2h) naz v me
W (y 1] y 2] : : : y r])(t) def = det(y 1] (t) y 2] (t) : : : y r](t)) kde napravo je matice, jej mi sloupci jsou e en y 1](t) y 2] (t) : : : y r](t).
59
Pozn mka 20.4. Tato de nice je v souladu s de nic Wronski nu jedn rovnice r-t ho du (viz KII]): p evedeme-li podle odd lu 20.2. rovnici
ei = (0 0 : : : 0 1 0 : : : 0) (1 na i-t m m st ).
20.4. LINE RN SOUSTAVY
285
r-t ho du na soustavu, pak Wronski n r e en t to rovnice bude roven

pr v Wronski nu odpov daj c ch e en soustavy. Stejn jako pro jednu rovnici r-t ho du plat (a stejn se dokazuje) bu identicky roven nule na I nebo je na cel m I nenulov . Prvn p pad nast v pr v tehdy, jsou-li tato e en line rn z visl a druh pr v tehdy, jsou-li line rn nez visla, tj. tvo bazi v prostoru e en .
D kaz. Jsou-li e en y 1] y 2] : : : y r] line rn z visl , pak jsou sloupce matice (y 1] (t) y 2] (t) : : : y r](t)) line rn z visl pro ka d t 2 I , a W 0 na I . Je-li naopak Wronski n roven nule pro jedno t0 2 I , pak r r P P existuj c1 c2 : : : cr takov , e jcj j 6= 0 a cj y j] (t0 ) = 0. Potom
V ta 20.3. Wronski n r e en y 1] y 2] : : : y r] soustavy (20.2h) je
ale e en
20.1) identicky rovno nule. To ov em znamen , e e en y 1] y 2] : : : y r] jsou line rn z visl a podle dok zan ho je jejich Wronski n identicky roven nule. U ite n je i n sleduj c v ta, d vaj c explicitn vyj d en Wronskinu. plat
r P y(t) def = cj y j] (t) j =1
je ( podle tvrzen o jednozna nosti z v ty
j =1
j =1
V ta 20.4. Pro Wronski n r e en soustavy (20.2h) na intervalu I

d W (t) = Sp A(t)W (t) dt
Rt W (t) = W (t0 )e t0 Sp A( ) d
a tedy
kde pro tvercovou matici B zna Sp B def =
j =1
r P b
jj tzv. stopu matice B .
K d kazu budeme pot ebovat n sleduj c lemma, kter m samostatn v znam.
Lemma 20.2. Je-li A(t) matice, jej mi prvky jsou diferencovateln
286
funkce ajk (t), j k = 1 2 : : : r, pak plat
(20.9)
0 a(1)(t) 1 B a(2) (t) C B .. C B C B . C B C r d det A(t) = X det B a(j;1) (t) C B B a0(j) (t) C C dt C j =1 B B a(j+1) (t) C B C B @ ... C A
a(r) (t)
kde napravo pro stru nost zna me a(k) (t) k-t dek matice A(t) a a0(k) (t) dek z derivac prvk tohoto dku. D kaz. Zap eme-li determinant matice ve tvaru
kde zna s t n p es v echny permutace (l1 l2 : : : lr ) r-tice (1 2 : : : r) a sgn(l1 l2 : : : lr ) je znam nko permutace, pak podle v ty o derivaci sou inu dostaneme ( rka zna derivaci podle t)
det A =
sgn(l1 l2 : : : lr )a1l1 a2l2 : : : arlr
sgn(l1 l2 : : : lr )
r X j =1
(det A)0 =
a1l1 a2l2 : : : a(j;1)lj;1 a0jlj a(j+1)lj+1 : : : arlr
co po p ehozen po ad s t n d v pr v (20.9). Pozn mka 20.5. Lemma lze tak dok zat (i kdy trochu slo it ji) indukc podle stupn matice. Zkuste si to za cvi en . D kaz v ty 20.4. Pou ijeme-li na Wronski n toto lemma a derivace prvk v ka d m dku nahrad me jejich vyj d en m ze soustavy (20.2h), dostaneme d 1] 2] r] dt W (y y : : : y ) =
0 1] 1 y1 ::: y1j] ::: y1r] B C .. .. .. .. B C . . . . B C r r r r X P P P B 1] j ] r ] B C ajk yk : : : ajk yk C = det B ajk yk : : : = C k =1 k =1 k =1 B C j =1 B C .. .. .. @ ... A . . .

yr1]
287
B C .. .. .. .. B C . . . . B 1] : : : y j ] : : : y r] C B y r X r j ;1 j ;1 j ;1 C B C X B 1] j ] r] C = ajk det B : y : : : y : : : y k k k C B C 1] j ] r ] j =1 k=1 B C yj+1 : : : yj+1 : : : yj+1 C B B C @ ... ... ... ... A
Je-li k 6= j , pak p slu n determinant m dva dky stejn (j -t a k-t ), a je proto roven nule. Zbude tedy pouze determinant s k = j , kter je roven W . Tato v ta se podobn jako v p pad jedn rovnice druh ho du d pou t k ur en druh ho e en soustavy dvou rovnic prvn ho du, jestli e jedno e en u zn me: zn me-li e en y 1], pak pro druh (s n m nez visl ) e en y 2] m me (podle v ty 20.4) rovnici
1] 2] R det y11] y12] = e Sp A(t) dt:
::: yrj] ::: yrr] 0 y 1] : : : y j] : : : y r] 1 1 1 1
yr1] : : : yrj] : : : yrr]
y2
y2
Vyj d me-li z n y12] (y22] ) jako funkci y22] (y12] ) a dosad me do druh (prvn ) rovnice z (20.2h), dostaneme pro y22] (y12] ) jednu diferenci ln rovnici prvn ho du. Pro nehomogenn soustavu (20.2) plat n sleduj c v ta, jej d kaz m eme p enechat ten i za cvi en : V ta 20.5. 1) Jsou-li y j] e en soustav
y0 = A(t)y + b j] (t)
288
j = 1 2, pak pro libovoln
y0 = A(t)y + b 1] (t) + b 2] (t):

r X j =1
sla
je y 1] + y 2] e en m soustavy
2) Je-li y ~ jedno (partikul rn ) e en soustavy (20.2), pak obecn e en t to soustavy je d no vzorcem
y=y ~+
cj y j]
kde y 1] y 2] : : : y r] je fundament ln syst m e en p slu n homogenn soustavy (20.2h) a c1 c2 : : : cr jsou libovoln sla. Stejn jako pro jednu rovnici r-t ho du lze i pro soustavu (20.2) naj t partikul rn e en metodou variace konstant. V ta 20.6. Nech y 1] y 2] : : : y r] je fundament ln syst m e en soustavy (20.2h). Pak pro ka d spojit b existuj takov funkce c1 (t) c2 (t) : : : cr (t), e funkce
y ~(t) def =
r X j =1
cj (t)y j]
je e en m soustavy (20.2). D kaz. U ijeme pro p ehlednost maticovou symboliku. Ozna me Y (t) def = (y 1] (t) y 2] (t) : : : y r](t)) fundament ln matici soustavy (20.2h) a nech je 0 c1(t) 1 B c2(t) C C (t) def =B @ ... C A cr (t) spojit derivovateln vektorov funkce. Pak z ejm plat (Y C )0 = Y 0 C + Y C 0 kde rka u vektorov resp. maticov funkce zna vektorovou resp maticovou funkci, jej mi prvky jsou derivace prvk p vodn vektorov resp.
289
maticov funkce. To, e sloupce matice Y e soustavu (20.2h) m eme v maticov m tvaru zapsat takto: Aby tedy bylo (Y C )0 = A(Y C )+ b je nutn a sta , aby platilo Y C 0 = b, tj. (podle v ty 20.3. je Y regul rn ) C 0 = Y ;1 b. Lze tedy volit
Y 0 = AY:
C (t) = Y ;1 (t)b(t) dt:

Pozn mka 20.6. Vol me-li pro dan t0 2 I C (t) = Y ;1 ( )b( ) d , je t0 (Y C )(t0 ) = 0 a e en soustavy (20.2) spl uj c podm nku (20.5) je d no vzorcem
Rt
(+)
y(t) = Y (t) Y ;1 (t0 )y0 + Y ;1 ( )b( ) d ]:

t0
Zt
(Z ejm pro libovoln sloupcov vektor s prvky 1 2 : : : r je Y = r P j y j ] , a tedy je to e en (20.2h), kter pro t = t0 nab v hodnoty j =1 Y (t0 ) .) Stoj za to porovnat vzore ek (+) se vzorcem (19.5) z p edchoz kapitoly. Nech matice A(t) v (20.2) je konstantn , tj. nez vis na t. Vezmeme-li v (+) t0 = 0 a za Y speci ln fundament ln matici A p slu n homogenn soustavy, pro kterou je A(0) = E , kde E zna me jednotkovou matici, pak vzore ek (+) m tvar (20.9a)
y(t) = A(t)y0 + A(t)
Zt
0
K tomu, abychom uk zali, e je to tot jako ve vzorci (19.5), sta uk zat, e pro t 2 plat (++)
A(t)A;1 ( ) = A(t ; ) tj. A(t) = A(t ; )A( ):
A( )b( ) d :
290
To je ale (p i spr vn m pohledu) skoro z ejm : D ky tomu, e matice A dan soustavy nez vis na t, je pro ka d 2 A ](t) def = A(t ; ) fundament ln matic t to soustavy, kter pro t = je rovn A(0) = E . Proto je tak A ](t)A( ) fundament ln matic , kter pro t = je rovn A( ). Podle v ty o jednozna nosti mus proto platit pro v echna t 2 druh rovnost v (++).60 (19.5) a (20.9a) d vaj tedy dv mo n vyj d en e en y(t) soustavy (20.2), spl uj c ho podm nku y(0) = y0 v p pad konstantn matice A.
Podobn jako pro jednu rovnici r-t ho du zkonstruujeme v tomto odd lu fundament ln syst m e en pro line rn homogenn soustavu s konstantn mi koe cienty a uk eme, jak pro p slu nou nehomogenn soustavu s pravou stranou speci ln ho tvaru naj t partikul rn e en . Podstatn budeme u vat znalost z line rn algebry, kter ten najde nap klad v K4], MZ]. V ta 20.7. Je-li 0 2 a q 2 r , q 6= 0, pak funkce y(t) = e 0 tq je e en m soustavy (20.10) y0 = Ay kde A je konstantn matice 61 , tehdy a jen tehdy, je-li 0 vlastn m slem matice A a q je tomuto vlastn mu slu odpov daj c vlastn vektor. D kaz. Dosad me-li takovou funkci do (20.10), dostaneme t t 0 e 0 q = e 0 Aq co je v d sledku e 0 t 6= 0 ekvivalentn 0 q = Aq. D sledek 20.1. M -li charakteristick mnoho len PA ( ) def = def 62 = det( E ; A) matice A r navz jem r zn ch ko en 1 2 : : : r a q 1] q 2] : : : q r] jsou jim odpov daj c vlastn vektory, pak funkce e j t q j] j = 1 2 : : : r
20.5. Line rn soustavy s konstantn mi koe cienty
C C
60 ten , kter si prostuduje n sleduj c odd l, uvid , e (++) plyne okam it z toho, e A(t) = etA a e A e A = e( + )A. 61 P slu n interval I , na n m jsou koe cienty t to soustavy spojit , je tedy cel R. 62 E zna me jednotkovou matici. Charakteristick mnoho len matice A se tak naz v charakteristick m mnoho lenem soustavy (20.10).
20.5. LINE RN SOUSTAVY S KONSTANTN MI KOEFICIENTY
291
tvo fundament ln syst m e en soustavy (20.10). D kaz. Podle pr v dok zan v ty to jsou e en . To, e jsou line rn nez visl , plyne z v ty 20.3, nebo jejich Wronski n v bod t = 0 je roven det(q 1] q 2] : : : q r]) kter je nenulov , proto e vektory q 1] q 2] : : : q r] jsou nez visl jako vlastn vektory odpov daj c r zn m vlastn m sl m. To jsme rozebrali ten nejjednodu p pad. V obecn m p pad , kdy n kter ko en charakteristk ho polynomu m n sobnost v t ne 1, mus me hledat e en soustavy (20.10) obecn j ho tvaru, ne ve v t 20.7. V ta 20.8. Aby funkce (20.11)
kde 0 2 , q j] 2 r , j = 0 1 : : : l, q l] 6= 0, byla e en m (20.10), je nutn a sta , aby 1) 0 bylo vlastn m slem matice A, 2) vektory q l] q l;1] : : : q 0] tvo ily et zec odpov daj c tomuto vlastn mu slu (q l] je vlastn vektor, q l;1] prvn p idru en atd.). D kaz. Derivace funkce (20.11) je rovn
l j] X j ;1 y0 (t) = 0 y(t) + e 0 t (j q ; 1)! t : j =1
C C
X j] y(t) = e 0 t qj ! tj
l j =0
63
Dosazen do (20.10) d v
l j] l l Aq j ] j] X t f 0 X q tj + X q j ; 1 t 0 t g=e tj : j ! ( j ; 1)! j ! j =0 j =1 j =0
63 To, e vektorov koe cienty tohoto polynomu zapisujeme v uveden m tvaru m jen ten v znam, e pot ebn v po ty budou p ehledn j .
292
Po zkr cen e 0 t dostaneme p irovn n m koe cient u stejn ch mocnin t
q l] = Aq l] tj. Aq l] = q l] 0 l! l! q j] Aq j] j] j +1] j < l 0 j ! + j ! = j ! tj. (A ; 0 E )q = q

0 q j+1]
co jsme cht li dok zat. D sledek 20.2. Sestroj me-li tedy v r bazi z et zc matice A a ke ka d mu et zci q s;1] q s;2] : : : q 0] (odpov daj c mu slu 0 ) z t to baze sestroj me s e en
s;1] e 0 t q s;1] e 0 t q 1! t + q s;2] : : : q s;1] ts;1 + q s;2] ts;2 + + q 0] e 0 t (s ; 1)! (s ; 2)!
dostaneme r e en , kter tvo fundament ln syst m e en soustavy (20.10). D kaz. Wronski n tohoto syst mu e en v bod t = 0 je roven determinantu, jeho sloupci jsou prvky baze (v r ) z et zc matice A. Tyto sloupce jsou proto line rn nez visl a determinant jimi tvo en je nenulov . D sledek 20.3. Z d sledku 20.2. mj. plyne tvrzen z pozn mky 20.2. v e, tj. e ka d slo ka yj e en y soustavy (20.10) je e en m rovnice r-t ho du Mz = 0, kde M je diferenci ln oper tor z t to pozn mky, nebo charakteristick polynomy oper toru M a soustavy (20.10) jsou stejn . Jin postup jak doj t k tomuto v sledku je zalo en na pojmu exponenci ly matice. Abychom u et ili m sto, uv d me jej petitem.
Pro tvercovou matici B stupn r zavedeme tzv. exponenci lu t to matice p edpisem 1 Bn X eB def = n=0 n!
293
kde klademe B0 def = E . Uka me p edn korektnost t to de nice, tj. e v ech r2 ad napravo (pro ka d prvek matice eB ) konverguje. Je-li jj:jj n jak norma v C r a B je jako v e, pak plat sup jjBxjj < +1: x2Cr jjxjj V d sledku ekvivalentnosti v ech norem v C r (v ta 8.28. v KII]) to sta uk zat r nap klad pro normu jjxjj = ( P jxj j2 )1=2 . Pro tuto normu ale je
j =1
jjBxjj2 =
de novat
r X r X j =1 k=1
bjk xk j2
r X r X j =1 k=1
jbjk j2 )(
r X k=1
jxk j2 ) = jjxjj2
r X j k=1
jbjk j2
a tedy uveden supremum je men nebo rovn Pr j k=1 jbjk j2 < +1. M eme proto Ov te, e jjB jjo je norma v mno in Mr v ech matic stupn r, kter m nav c tu vlastnost, e jjBC jjo jjBjjojjC jjo: Tato norma se naz v oper torovou normou matice. Potom ale pro normu jjBjje def = n] je (j k)-t prvek matice B n ) max j b j plat ( b jk jk jk
jjBjjo def = sup jjBxjj : x2Cr jjxjj
jjBn jjo jjBjjn o kde je konstanta ze vztahu ekvivalence norem jjB jjo a jjBjje . To ov em znamen , 1 n] 1 e ada P jbjk j=n! je majorizov na konvergentn adou P jjBjjn o =n!.
Polo me-li proto pro A z (20.10)
n=0 n=0
n] j jjB n jje jbjk
etA def =
To ov em znamen , e sloupce matice etA jsou e en mi (20.10), kter jsou nez visl , nebo pro t = 0 je jejich Wronski n roven determinantu jednotkov matice, kter je nenulov . k-t sloupec y k] t to matice spl uje po te n podm nku
pak napravo m me r2 mocninn ch ad, kter maj polom r konvergence +1. Je mo n je proto derivovat po lenech a dostaneme 1 tn;1 An 1 tn An X 0 X etA = = A = AetA : n=1 (n ; 1)! n=0 n!
n=0 n!
1 tn An X
y k](0) = ek k = 1 2 : : : r
294
stru n : etA je takov fundament ln matice soustavy (20.10), kter je pro t = 0 rovn jednotkov matici. To je sice elegantn pou it maticov ho po tu na e en soustav diferenci ln ch rovnic, ale z praktick ho hlediska n m to mnoho ned v . Zn me-li ale matici Q, kter p ev d matici A na Jordan v kanonick tvar JA , tj. Q;1 AQ = JA A = QJAQ;1 AQ = QJA (posledn rovnost k , e sloupce matice Q jsou et zce matice A), pak m me (d ky (Q(tJA )Q;1 )n = Q(tJA )n Q;1 ) etA = etQJA Q;1 = eQ(tJA )Q;1 = QetJA Q;1 (ov te v e podrobn za cvi en ). A matice etJA u se d vyj d it explicitn . P edn nech je 0 J1 1 B J2 C C JA = B B C .. @ A . Js kde Jk , k = 1 2 : : : s jsou jednotliv Jordanovy bloky, kter maj tvar 0 1 1 0 k B B ... ... C C C Jk = B B C B . . @ A . 1C 0 k kde k je vlastn slo, p slu ej c k-t mu bloku. Potom z ejm je 0 (J )n 1 1 B C (J2 )n B C C (JA )n = B . B C .. @ A n (Js ) a tedy tak 0 etJ1 1 tJ B C 2 e C etJA = B B C . .. @ A: etJs M eme se proto omezit na p pad, kdy JA m jeden blok J1 . Ten m eme zapsat ve tvaru 1 E + V , kde 00 1 01 B B ... ... C C C: V =B B ... C @ 1A 0 0
295
V 0 def = E , V n+1 se dostane z V n tak, e "diagon lu jedni ek" posuneme o jedno m sto doprava (ov te), tak e V r = 0, je-li V stupn r. Proto e pro komutuj c matice B a C plat eB+C = eB eC a et 1 E = e 1 t E (ov te podrobn ), sta naj t etV . To je ale podle de nice exponenci ly a d ky V n = 0 pro n r rovno 2 tr;1 V r;1 2+ etV = E + tV + t V + 2! (r ; 1)! tj. 0 t t2 r;1 1 1 1! 2! : : : (t r;1)! C B B t : : : tr;2 C B 1 1! (r ;2)! C B C .. C . etV = B B C: . B . 1 . C B C B ... t C @ A 1! 0 1 Je tedy kone n 1 0 t t2 tr;1 : : : 1 1! 2! ( r ; 1)! C B B t : : : tr;2 C 1 C B 1! ( r ; 2)! C B C: B tJ t 1 1 . ... e =e B .. C C B 1 C B B . . t C A @ . 1! 0 1 Je-li tedy JA = J1 a sloupce matice Q tvo et zec d lky r (prvn sloupec je vlastn vektor) matice A s vlastn m slem 1 , pak etA = QetJ1 Q;1 je fundament ln matice soustavy (20.10) (rovn E pro t = 0). Potom ale tak etA Q = QetJ1 je fundament ln matice (sloupce sou inu BC jsou line rn kombinace sloupc B), kter pro t = 0 je rovn Q. To je p esn to, co jsme dostali v d sledku 20.2. (ove te podrobn ). Pozn mka 20.7. Je mo n postupovat i n sledovn : zn me-li bazi z et zc matice A a Q je matice, jej mi sloupci jsou tyto et zce, tj. Q;1 AQ = JA , potom p ejdeme v (20.10) k nov nezn m funkci z, z = Q;1 y, y = Qz . Pro z dostaneme soustavu z0 = JA z: Tato soustava se rozpad na s nez visl ch soustav, kde s je po et blok v JA . Uva ujeme-li (pro jednoduchost z pisu) p pad, e v JA je jeden blok, pak tato soustava m tvar 0 = 1 z1 + z2 z1 0= z2 1 z2 + z3 . ... . . 0 ;1 = zr 1 zr ;1 + zr 0= zr 1 zr :
296
Tuto soustavu je mo n integrovat "od zadu": p edn je z posledn rovnice zr = cr e 1 t kde cr je libovoln konstanta. Dosad me-li toto za zr do p edposledn rovnice, dostaneme pro zr;1 rovnici 0 ;1 = 1 zr;1 + cr e 1 t : zr Jej obecn e en je zr;1 = cr;1 e 1 t + cr te 1 t kde cr;1 je libovoln konstanta atd. A kone n pro z1 vyjde 2 tr;1 z1 = e 1 t (c1 + c2 t + c3 t 2! + + cr (r ; 1)! ): Klademe-li postupn c1 = 1, cj = 0 pro j 6= 1, c2 = 1, cj = 0 pro j 6= 2 atd., dostaneme fundament ln matici soustavy pro z :
0 t t2 1 1! 2! : : : B B t ::: B 1 1! B B . e 1t B B 1 .. B B ... @
0
tr;1 ; C tr;2 C (r ;2)! C C

(r 1)! 1!
1 C C C C C A
.. .
a tedy op t fundament ln matici soustavy (20.10)
0 t t2 1 1! 2! : : : B B t ::: B 1 1! B . Y = Qe 1t B B B 1 .. B B .. @ .
0
t r ;1 ; C t r ;2 C (r ;2)! C C
(r 1)! 1!
1 C : C C C C A
.. .
Pozn mka 20.8. Existuj mnoh jin zp soby konstrukce fundament ln matice pro soustavu (20.10) (uve me nap klad Tvrzen 1. v kapitole XIX. v K4], Po], postup zalo en na Laplaceov transformaci z kapitoly 19. v e). V echny jsou podstatn slo it j , ne to bylo pro jednu rovnici vy ho du, kdy sta ilo fakticky naj t ko eny charakteristick ho mnoho lenu a jejich n sobnosti. Proto (jak ji bylo zm n no v e) je n kdy u ite n p ev st soustavu na jednu rovnici vy ho du.
297
Nakonec si je t uka me, jak v p pad re ln matice A v (20.10) naj t re lnou fundament ln matici t to soustavy a tak jak ur it partikul rn e en nehomogenn soustavy s pravou stranou. Ur en re ln ho fundament ln ho syst mu Je-li matice A v soustav (20.10) re ln , pak m e m t i komplexn vlastn sla a fundament ln syst m e en , zkonstruovan v e pak obsahuje komplexn funkce. Z tohoto (obecn komplexn ho syst mu) ale snadno zkonstruujeme re ln fundament ln syst m takto: je-li 0 komplexn vlastn slo matice A (Im 0 6= 0), pak tak k n mu komplexn sdru en slo 0 je vlastn m slem a p itom stejn n sobnosti, a tak et zce jemu odpov daj c lze volit komplexn sdru en k et zc m, odpov daj c m 0 . M eme proto p edpokl dat, e v n mi zkonstruovan m fundament ln m syst mu se komlexn e en vyskytuj ve dvojic ch navz jem komplexn sdru en ch e en . Je-li A re ln , pak komplexn funkce y je e en m (20.10) tehdy a jen tehdy, jestli e Re y i Im y je een m. Nahrad me-li proto ka dou dvojici komplexn sdru en ch e en re lnou a imagin rn st jednoho e en z t to dvojice, dostaneme op t r (u re ln ch) e en . To, e jsou nez visl plyne z toho, e ka d een z p vodn ho fundament ln ho syst mu se d napsat jako line rn kombinace e en nov ho syst mu. Partikul rn e en soustavy s pravou stranou speci ln ho tvaru M me-li soustavu (20.12)
m
y0 = Ay + b
kde A je konstantn matice a b m tvar
X b = e t tk p k]
k=0
pak se d dok zat, e existuje e en y ~ soustavy (20.12), kter m tvar
X y ~ = e t tk q k ]
m+l k=0
C C C C
p k] 2 r
q k] 2 r
298
kde l je n sobnost jako ko ene charakteristick ho mnoho lenu p slu n homogenn soustavy. V imn te si, e je to op t slo it j , ne to bylo pro jednu rovnici: tam sta ilo "vz t tl -n sobek prav strany", tady mus me o l zv it stupe mnoho lenu. Je-li v (20.12) A re ln a prav strana b m tvar b = e t (Pm (t) cos t + Qm ~ (t) sin t) kde Pm resp. Qm ~ s koe cienty z r , ~ jsou mnoho leny stupn m resp. m 2 , pak existuje e en y ~ soustavy (20.12), kter m tvar ~n+l (t) cos t + Q ~ n+l (t) sin t) y ~ = e t (P
~n+l Q ~ n+l jsou polynomy stupn n + l s koe cienty z r , p i em kde P n = maxfm m ~ g a l je n sobnost sla + i jako ko ene charakteristick ho mnoho lenu p slu n homogenn soustavy. Poznamenejme, e za l lze v obou tvrzen ch m sto n sobnosti p slu n ho vlastn ho sla br t nejv t d lku tomuto slu odpov daj c ho et zce. Ur it e en diferenci ln rovnice a t m sp e soustavy diferenci ln ch rovnic se v podstat poda jen ve vyj me n ch p padech. N kdy se ale v ce i m n snadno poda ud lat "prvn krok" na cest k nalezen een : poda se naj t takovou funkci (t y) (r + 1) prom nn ch, kter je konstantn na ka d m e en soustavy (20.1). P slu n konstanta m e b t pochopiteln pro r zn e en r zn , nap klad pro e en y(t), kter pro n jak t0 nab v hodnoty y0 je tato konstanta rovna (t0 y0 ). Takov funkce se naz vaj prvn mi integr ly t to soustavy. Uk eme si, jak takov funkce hledat a jak je vyu t. V cel m odd lu budeme op t uva ovat jen re ln funkce. De nice 20.4. Prvn m integr lem soustavy (20.1) v otev en mnoin r+1 naz v me takovou spojit derivovatelnou v funkci (t y) = (t y1 y2 : : : yr ), pro kterou plat : je-li y(t), t 2 I e en v soustavy (20.1), pak je funkce
20.6. Prvn integr ly soustavy
F (t) def = (t y(t))
20.6. PRVN INTEGR LY SOUSTAVY
299
konstantn na intervalu I . Pozn mka 20.9. Konstantnost funkce F (t) se obvykle ov uje tak, e se uk e, e F 0 (t) = 0 na I . P klad 20.2. Uva me soustavu (20.13)
0 = y2 ; y3 y1 0 = y3 ; y1 y2 0 = y1 ; y2 : y3
Se teme-li tyto rovnice, dostaneme
(y1 + y2 + y3 )0 = 0:
To znamen , e funkce 1 (y1 y2 y3 ) def = y1 + y2 + y3 je prvn m integr lem t to soustavy. Jin prvn integr l najdeme tak, e prvn rovnici vyn sob me 2y1, druhou 2y2, t et 2y3 a vznikl rovnice se teme. Napravo dostaneme nulu a nalevo
0 + 2y2y2 0 + 2y3y3 0 2y1 y1
d ( (y (t) y (t) y (t))) dt 2 1 2 3 2 + y 2 + y 2 ), tj. 2 je tak prvn integr l. kde 2 (y1 y2 y3 ) def = (y1 2 3
(20.14) kde y0 je dan prvek z Z rovnice (20.15) (20.16)
co je rovno
Uka me si, jak t chto prvn ch integr l vyu t nap klad pro ur en e en soustavy (20.13), spl uj c ho podm nku
y(0) = y0
3.
0 + y 0 + y 0 def y1 + y2 + y3 = y1 2 3 =C
vyj d me y3 jako funkci y1 y2 :
y3 = ;y1 ; y2 + C
300
a toto dosad me za y3 do prvn ch dvou rovnic (20.13). Dostaneme (20.13')
0 = y2 ; (;y1 ; y2 + C ) = y1 + 2y2 ; C y1 0 = ;y1 ; y2 + C ; y1 = ;2y1 ; y2 + C: y2
P evedli jsme tedy p vodn lohu na e en soustavy pouze dvou rovnic. 0 , y2 (0) = y 0 , pak y3 dopo teme Najdeme-li jej e en , spl uj c y1 (0) = y1 2 z (20.16). Prove te za cvi en . To, e 2 je tak prvn integr l, n m d v dal rovnici (20.17)
2 + y 2 + y 2 = (y 0 )2 + (y 0 )2 + (y 0 )2 def y1 2 3 1 2 3 = D:
Spl uj -li rovnice (20.15) a (20.17) p edpoklady v ty o implicitn ch 0 y 0 y 0 ) (co je pravda krom p padu y 0 = funkc ch v bod y0 = (y1 2 3 1 0 0 y2 = y3 , kdy ale m me z ejm e en y(t) y0 ), pak z (20.15) a (20.17) 0 6= y 0 y2 a y3 jako funkce y1 : ur me nap klad pro y2 3 (20.18)
y2 = '2 (y1 ) y3 = '3 (y1 ):
Dosazen do prvn rovnice soustavy (20.13) d pro y1 rovnici prvn ho du 0 = '2 (y1 ) ; '3 (y1 ): y1 0 , pak spolu s funkcemi Najdeme-li jej e en y ~1 (t), spl uj c y ~(0) = y1 y ~2 (t) = '2 (~ y1 (t)) a y ~3 (t) = '3 (~ y1 (t)) to d v e en p vodn lohy (20.13), (20.14).
0 = y 0 = 0, y 0 = 1. V tomto p pad je C = Prove me p slu n v po et pro y1 2 3 D = 1. Dosazen za y3 z (20.16) do (20.17) d 2 ; (1 ; y )y ; y + y 2 = 0: y2 1 2 1 1
To je kvadratick rovnice pro y2 . Ze dvou mo n ch e en
1 q(1 ; y )2 + 4y ; 4y2 1 1 1 2 bereme to se znam nkem minus { abychom splnili podm nku y1 (0) = y2 (0) = 0, tak e m me q 2 def y2 = 1 2 (1 ; y1 ; 1 + 2y1 ; 3y1 ) = '2 (y1 ):
y1 y2 = 1 ; 2
20.6. PRVN INTEGR LY SOUSTAVY Z (20.16) pak plyne 1 (1 ; y + q1 + 2y ; 3y2 ) def y3 = 1 ; y1 ; y2 = 1 ; y1 ; '2 = 2 1 1 1 = '3 (y1 ):
0 = ; 1 + 2y1 ; 3y2 : y1 1
301
Pro y1 m me tedy rovnici
Tu e me separac prom nn ch a dostaneme 1 arcsin 3y1 ; 1 = ;t ; p 2 3 p 1 y1 = 3 (1 ; 2 sin( 3(t + ))) p p kde konstantu mus me zvolit tak, aby y1 (0) = 0, tj. sin( 3 ) = 1=2, 3 = =6.64 To d po p slu n ch prav ch
p p p y1 = 1 3 (1 ; 3 sin 3t ; cos 3t) p p p y2 = 1 3 (1 + 3 sin 3t ; cos 3t) p y3 = 1 3 (1 + 2 cos 3t):
Je vid t, e tento postup nen moc jednoduch . Najd te pro srovn n za cvi en toto e en metodou z odd lu 20.5. { soustava (20.13) je linern homogenn soustava s konstantn mi koe cienty. Tento postup bude proto u ite n hlavn v takov ch p padech, kdy jin postup nem me { viz n kter p klady d le, z nich je tak vid t, e prvn integr ly maj fyzik ln v znam, nap klad energie, hybnosti, momentu hybnosti a to e jsou pro ka d e en konstantn , vyjad uje z kon zachov n t chto veli in. Zastavme se kr tce u n kolika teoretick ch v sledk , t kaj c ch se prvn ch integr l . D kazy n kter ch jen nazna me, z jemce odkazujeme nap klad na S], Pe], Po], J], Kw]. Nutnou a posta uj c podm nku pro to, aby funkce byla prvn m integr lem (20.1) d v p p 64 3 mus b t z h; =2 =2i, a proto nem eme vz t 3 = 5 =6.
302
Lemma 20.3. Je-li prav strana f (t y) soustavy (20.1) spojit v otev en mno in r+1 , pak spojit derivovateln v funkce (t y ) je prvn m integr lem v soustavy (20.1) tehdy a jen tehdy, jestli e plat
(20.19)
t (t y ) + r X j =1 yj (t y )fj (t y ) = 0 (t y ) 2
D kaz. Jedn m sm rem je to skoro z ejm : plat -li (20.19) a y ~(t) je e en (20.1) v , pak pro F (t) def = (t y ~(t)) je
r X d F (t) = (t y ~ ( t )) + ~(t))~ yj0 (t) = t yj (t y dt j =1 r X j =1
= t (t y ~(t)) +
~(t))fj (t y ~(t)) = 0: yj (t y
v d sledku (20.19). Opa n je to trochu slo it j . Vezmeme-li pevn bod (t0 y0 ) 2 , pak podle v ty 20.1. existuje na n jak m intervalu (t0 ; t0 + ) e en (v ) y ~ soustavy (20.1), spl uj c y ~(t0 ) = y0 . Je-li prvn integr l, pak funkce F (t) def = (t y ~(t)) je konstantn na (t0 ; t0 + ), a tedy F 0 (t) = 0 na tomto intervalu, co speci ln pro t = t0 d v spln n (20.19) v bod (t0 y0 ). Pozn mka 20.10. V raz na lev stran v (20.19) se naz v derivac funkce podle soustavy (20.1). Lemma 20.3. je pak mo n vyslovit takto: je prvn m integr lem (20.1) v tehdy a jen tehdy, je-li jej derivace podle t to soustavy identicky rovn nule v . Pozn mka 20.11. (20.11) je fakticky parci ln diferenci ln rovnice prvn ho du pro funkci . Lemma 20.3. proto nazna uje, e mezi soustavami oby ejn ch diferenci ln ch rovnic prvn ho du a parci ln mi diferenci ln mi rovnicemi prvn ho du je velmi bl zk vztah { viz o tom nap klad Kw], JN], Pe]. Pozn mka 20.12. Je z ejm , e jsou-li 1 2 : : : l prvn integr ly soustavy (20.1), pak pro libovolnou spojit derivovatelnou funkci l prom nn ch je tak funkce (t y) def = ( 1 (t y)
2 (t
y) : : : l (t y))
303
prvn m integr lem t to soustavy. Tento integr l n m ale ned v dnou dal informaci o e en ch soustavy (20.1) ve srovn n s informac , kterou n m d vaj prvn integr ly j , j = 1 2 : : : l. M e se ale st t, e p i vhodn volb bude jednodu nebo vhodn j , ne j , j = 1 2 : : : l. P i u it prvn ch integr l 1 a 2 k ur en e en soustavy (20.13) m l podstatn v znam po adavek, e hodnost Jacobiho matice D( 1 2 ) D(y1 y2 y3 ) je rovn 2. Zavedeme proto n sleduj c de nici: De nice 20.5. ekneme, e prvn integr ly 1 2 : : : l (l r) jsou nez visl v bod (t0 y0 ), je-li hodnost jejich Jacobiho matice D( 1 2 : : : l ) D(y1 y2 : : : yr ) v bod (t0 y0) rovn l a jsou nez visl v r+1 , jsou-li nez visl v ka d m bod z . Plat V ta 20.9. Nech prav strana f (t y) soustavy (20.1) je spojit derivovateln v otev en mno in r+1 . Potom I) ke ka d mu (t0 y0 ) 2 existuje v n jak m okol tohoto bodu r nez visl ch prvn ch integr l . Jestli e nav c f nez vis na t (tzv. autonomn soustava), pak ke ka d mu y0 , v n m je f (y0 ) 6= 0, existuje v n jak m okol bodu y0 (r ; 1) nez visl ch prvn ch integr l , nez visej c ch na t. II) Jsou-li 1 2 : : : r nez visl v (t0 y0 ) prvn integr ly soustavy (20.1), pak v n jak m okol tohoto bodu se d ka d prvn integr l t to soustavy napsat ve tvaru
(t y) def = ( 1 (t y) 2 (t y) : : : r (t y)) kde je vhodn spojit derivovateln funkce. Existuje nejv e (r ; 1) nez visl ch v bod (t0 y0 ) prvn ch integr l soustavy (20.1) nez visej c ch explicitn na t krom p padu, kdy f (t y) 0 na n jak m okol bodu (t0 y0 ).65
65 Soustava y 0 = 0, j = 1 2 : : : r m r nez visl ch prvn ch integr l nez visej c ch j na t: j (y) = yj , j = 1 2 : : : r.
304
Je-li f (t0 y0 ) 6= 0 a 1 2 : : : r;1 jsou nez visl na t prvn integr ly, kter jsou nez visl v bod (t0 y0), pak ka d nez visl na t prvn integr l se v n jak m okol bodu y0 d zapsat ve tvaru (y) def = ( 1 (y) kde
(+)
2 (y )
: : : r;1(y))
je vhodn spojit derivovateln funkce. N znak d kazu. I) Nech pro = ( 1 2 : : : r ) 2 U (y0 ) jsou
yj = 'j (t t0 ) j = 1 2 : : : r
maxim ln e en (20.1), spl uj c yj (t0 ) = j . Pak jejich grafy pokr vaj n jak okol bodu (t0 y0 ). Podle v ty o derivaci e en podle po te n ch podm nek (viz nap . v ta 13. v kapitole XIX. v K4]) je @'j =@ k (t0 t0 ) = jk . Pod v me-li se na (+) jako na soustavu r rovnic pro r nezn m ch 1 2 : : : r , pak jsou spln ny p edpoklady v ty o implicitn ch funkc ch a (+) tedy ur uje
j = j (t y):
D se uk zat (dalo by to trochu pr ce), e j , j = 1 2 : : : r jsou prvn integr ly nez visl v bod (t0 y0 ). (Stru n e eno je hodnota j v bod (t y) rovn j -t slo ce takov po te n podm nky v bod t0 , aby j odpov daj c e en m lo v bod t hodnotu y. Odtud je vid t, e j bude konstantn na ka d m e en .) P slu n tvrzen pro autonomn soustavu se dok e podobn (viz nap klad Po], Kw]), anebo p evodem na neautonomn soustavu dyj fj (y1 y2 : : : yr ) dy1 = f1 (y1 y2 : : : yr ) j = 2 3 : : : r je-li f1 (y0 ) 6= 0, nebo pomoc lemmatu 20.3. snadno nahl dneme, e je prvn m integr lem (20.1) nez visl m na t tehdy a jen tehdy, je-li prvn m integr lem posledn uveden soustavy. II) Nech 1 2 : : : r jsou prvn integr ly nez visl v bod (t0 y0 ) a je dal prvn integr l.V d sledku (20.19) je prvn sloupec Jacobiho matice
D( 1 2 : : : r ) D(t y1 y2 : : : yr )
na okol bodu (t0 y0 ) line rn kombinac zbyl ch sloupc . Proto je na tomto okol jej determinant identicky roven nule a jej hodnost nejv e r. Proto e 1 2 : : : r jsou nez visl v bod (t0 y0 ), je v tomto bod jej hodnost rovn r a sta pou t v tu 9.27. z KII]. Jestli e prvn integr ly 1 (y) 2 (y) : : : r (y) jsou nez visl v bod (t0 y0 ), pak v d sledku (20.19) (prvn len je roven nule) m me
305
Uka me si je t korektnost postupu, pou it ho v p kladu 20.2. Nech zn me k (1 k r) nez visl ch v bod (t0 y0 ) prvn ch integr l 1 2 : : : k soustavy (20.1). Je-li k = r, potom e en y(t) soustavy (20.1) spl uj c (20.5) mus spl ovat () j (t y (t)) = (t0 y 0 ) j = 1 2 : : : r: To je r rovnic pro r funkc . Proto e integr ly 1 2 : : : r jsou nez visl , jsou spln ny p edpoklady v ty o imlicitn ch funkc ch, a tedy ( ) ur uje pro t bl zk k t0 jedin y(t) (bl zk k y0 ), a to mus b t e en (20.1), (20.5), kter podle v ty 20.1. existuje a je jedin . Po adovan e en v tomto p pad dost v me tedy bez dal integrace. Nech je nyn k < r a nech nap klad ( 1 2 : : : k) 0 ( ) det D D(y1 y2 : : : yk ) (t0 y ) 6= 0: Potom podle v ty o implicitn ch funkc ch ze soustavy i (t y ) = i (t0 y 0 ) i = 1 2 : : : k m eme vyj d it y1 y2 : : : yk jako funkce t yk+1 yk+2 : : : yr , tj. yi = 'i (t yk+1 yk+2 : : : yr ) i = 1 2 : : : k: Nahrad me-li v posledn ch (r ; k) rovnic ch soustavy (20.1) tato yi funkcemi 'i , dostaneme (r ; k) rovnic pro (r ; k) nezn m ch funkc yk+1 yk+2 : : : yr : (20.20)
( 1 2 : : : r) A(y) = D D(y1 y2 : : : yr ) : Proto e je det A(y0 ) 6= 0, je nenulov i v n jak m jeho okol , a tedy f (t y) = 0 pro y z tohoto okol . Odtud speci ln m me, e pro autonomn soustavu s f (y0 ) 6= 0 existuje nejv e (r ; 1) nez visl ch integr l v bod y0 , kter nez visej na t. Posledn tvrzen se dok e analogicky (jako v e v p pad r nez visl ch integr l , z visej c ch na t) u it m v ty 9.27. z KII].
kde
A(y)f (t y) = 0
yi0 =fi (t '1 '2 : : : 'k yk+1 yk+2 : : : yr ) def = def ~ = fi (t yk+1 yk+2 : : : yr ) i = k + 1 k + 2 : : : r:
306
Najdeme-li jej e en ~(t) = ( k+1 (t) k+2 (t) : : : r (t)), spl uj c 0 , i = k + 1 k + 2 : : : r a de nujeme-li i (t0 ) = yi
i = 'i (t k+1 (t) k+2 (t)
: : : r (t)) i = 1 2 : : : k
pak pot ebujeme uk zat, e (t) def = ( 1 (t) 2 (t) : : : r (t)) e (20.1) a spl uje podm nku (t0 ) = y0 . Spln n po te n podm nky a posledn ch (r ; k) rovnic v (20.1)je z ejm . Zb v proto uk zat spln n prvn ch k rovnic. Z de nice funkc 'i , i = 1 2 : : : k m me
i (t '1 (t yk+1
: : : yr ) : : : 'k (t yk+1 : : : yr ) yk+1 : : : yr ) = = i (t0 y0 ) i = 1 2 : : : k i = 1 2 : : : k:
odkud po dosazen za yj j (t), j = k + 1 k + 2 : : : r dost v me

i (t (t)) = ( t0 y 0 )
Derivov n t to rovnosti podle t d (20.21) Z (20.9) plyne (20.22)
r @ @ i +X i 0 @t j=1 @yj j (t) = 0:
r @ @ i +X i @t j=1 @yj fj (t ) = 0: r @ X
Ode ten m (20.22) od (20.21) dostaneme

i 0 (t) ; f (t (t))] = 0: j j @y j j =1
To se ale d ky tomu, e
0 ~j (t k+1 (t) j (t) = f
: : : r (t)) = fj (t (t)) j = k + 1 k + 2 : : : r
307
redukuje na
k @ X
r dt = dy fr = 1 : co vyjad uje to, e form ln te n vektor dy1 dy2 : : : dyr dt ke grafu e en (20.1) je rovnob n s vektorem (f1 f2 : : : fr 1). S t mito rovnostmi pracujeme form ln jako se zlomky (aby v itatel ch byly line rn kombinace diferenci l ), m eme tak vytv et dal rovnosti v souladu s n sleduj c vlastnost stejn ch zlomk : je-li
Proto e je determinant v ( ) nenulov , je (ze spojitosti) nenulov i pro (t y) bl zk k (t0 y0), a tedy mus b t 0 j (t) ; fj (t (t)) = 0 j = 1 2 : : : k pro t bl zk k t0 . Poznamenejme je t , e v p pad , kdy soustava (20.1) je autonomn a prvn integr ly 1 2 : : : k nez vis na t, je tak soustava (20.20) autonomn . Je-li k = r ; 1, pak je (20.20) jedna rovnice, kter se proto v autonomn m p pad integruje separac prom nn ch. Jde nyn o to, jak prvn integr ly hledat. To je op t sp e um n , ne p esn matematick p edpis. Prvn co lov ka napadne je to, co jsme pou ili v p kladu 20.2: vezmeme takovou line rn kombinaci rovnic soustavy (koe cienty t to kombinace jsou funkce), abychom po prav dostali rovnici tvaru d H (t y(t)) = 0 dt Pak H je prvn integr l. Pot je v tom, jak koe cienty t to kombinace volit. N kdy to usnadn n sleduj c form ln postup: soustavu (20.1) zap eme form ln ve tvaru
i 0 (t) ; f (t (t))] = 0: j j @y j j =1
dy1 = dy2 = f1 f2
pak pro libovoln
a1 = a2 = = as = u b1 b2 bs a2 : : : s je tak Ps a Pjs=1 j bj = u j =1 j j
308
(za p edpokladu, e v echny jmenovatele jsou nenulov ) { doka te si za cvi en . Poda -li se n m doj t k rovnosti tvaru66 ~ (t y))dH ~ (t y ) (H (t y))dH (t y) = ~ (H R R pak pro (u) = (u) du, ~ (u) = ~ (u) du je ~ (t u)) (t y) def = (H (t y)) ; ~ (H prvn integr l. Ud lejme si nejd ve je t jeden jednoduch p klad. P klad 20.3. M jme soustavu 0 =y2 y1 0 =y1 : y2 Se ten m dostaneme (y1 + y2 )0 = y1 + y2 : P evedeme-li pravou stranu nalevo a vyn sob me e;t , dostaneme a tedy prvn integr l 1 (t y) def = (y1 + y2 )e;t . Analogicky ( rovnice odeteme a vyn sob me et ) najdeme prvn integr l 2 (t y) def = (y1 ; y2 )et . Snadno tak najdeme pro tuto soustavu prvn integr l nez vis c na t: vyn sob me prvn rovnici 2y1, druhou 2y2 . Ode teme-li je od sebe, dostaneme 0 ; 2y2y2 0 = d y1 2 2 2y1y1 dt ; y2 ] = 0
2 ; y 2 je prvn integr l. Z ejm je 3 = 1 2 . a tedy 3 (y) def = y1 2 Pou ijeme-li uveden ho form ln ho postupu, pak z prvn rovnosti v
d (y + y )e;t ] = 0 (y1 + y2 )0 e;t ; (y1 + y2 )e;t = dt 1 2
m me y1 dy1 = y2 dy2 , a tedy (p echodem k primitivn m funkc m) 1 y2 ; 1 y2 2 1 2 2 je polovina prvn ho integr lu 3 .

66 Zde jsou , ~ funkce jedn prom nn , H , H ~ funkce r + 1 prom nn ch a dH , ~ jejich tot ln diferenci ly. dH
dy1 = dy2 = dt y2 y1 1
309
P klad 20.4. V teorii pohybu tuh ho t lesa se vyskytuje soustava

A dp dt =(B ; C )qr B dq dt =(C ; A)rp C dr dt =(A ; B )pq
kde A B C > 0 jsou dan konstanty. Vyn sob me-li prvn rovnici p, druhou q, t et r a se teme, dostaneme prvn integr l 1 (Ap2 + Bq2 + Cr2 ) a tedy tak (Ap2 + Bq2 + Cr2 ): 2 Vyn sob me-li prvn rovnici Ap, druhou Bq, t et Cr a se teme, dostaneme dal prvn integr l 1 (A2 p2 + B 2 q2 + C 2 r2 ) a tedy tak (A2 p2 + B 2 q2 + C 2 r2 ): 2 Tyto dva prvn integr ly jsou (ov te) nez visl , krom p padu A = B = C (kter se integruje element rn : p = konst., q = konst., r = konst.). Uka me si pro A > B > C p evod t to soustavy pomoc nalezen ch prvn ch integr l na jednu rovnici 1. du. M me
Ap2 + Bq2 + Cr2 =u2 A2 p2 + B 2 q2 + C 2 r2 =v2

kde u a v jsou konstanty (ur en nap klad po te n mi podm nkami pro p q r). Vyj d eme z t chto rovnic p2 a q2 pomoc r2 . Vyjde
p2 = r 2 + a q 2 = ; r 2 + b
kde (B ; C ) > 0 =C A(A ; B )
C (A ; C ) > 0 =B (A ; B )
310
a konstanty a, b z visej na u a v. Dosad me-li toto do posledn rovnice soustavy, dostaneme
dr = A ; B p( r2 + a)(; r2 + b) dt C
(znam nko plus nebo minus zvol me v souladu s po te n mi podm nkami pro p a q). Na n sleduj c m p kladu si je t uk eme, jak vyu t znalosti jednoho prvn ho integr lu k ur en dal ho prvn ho integr lu. P klad 20.5. M jme soustavu
0 =y1 y3 y1 0 =y2 y3 y2 (20.22) 0 = ; y1 y 2 : y3 Vyj d me-li z prvn a druh rovnice y3 a v sledky p irovn me, dostaneme
0 =y1 = y3 = y2 0 =y2 tj. y1 0 =y1 = y2 0 =y2 0 = y1 0 =y1 ; y2 0 =y2 = ln(y1 =y2 )]0 y1 co znamen , e ln(y1 =y2 ), a tedy tak y1 =y2 jsou prvn integr ly. Vezmeme-li nyn pevn e en y ~ t to soustavy, pak pro n j je y ~1 (t)=y ~2 (t) = C = konst. Tato konstanta z vis na zvolen m e en . Je tedy y ~1 = C y ~2 .
Dosad me-li to do posledn rovnice soustavy(20.22), dostaneme (20.23) (20.24)
0 = ;C y 2: y ~3 ~2
Uv me-li je t druhou rovnici soustavy (20.22), zapsanou pro y ~:
0 =y y ~2 ~2 y ~3 pak po vyn soben (20.23) y ~3 , (20.24) C y ~2 a se ten vyjde 2 + Cy 2 )=2]0 = 0: (~ y3 ~2

Proto je funkce (20.25)
2 + Cy 2 y3 2
311
na tomto e en konstantn . Ale to C z vis na zvolen m e en y ~: vyjad uje pom r prvn slo ky e en ke druh , tj. C = y ~1 =y ~2. Dosad me-li proto toto vyj d en za C do (20.25), dostaneme prvn integr l Najdeme nyn tyto integr ly v e uveden m form ln m postupem: m me (20.26)
2 + y1 y 2 = y 2 + y y : y3 y 2 3 12 2
dy1 = dy2 = dy3 = dt : y1 y3 y2y3 ;y1 y2 1 Zkr t me-li v prvn rovnosti y3 , dostaneme dy1 = dy2 y1 y2
odkud p echodem k primitivn m funkc m plyne, e ln y1 ; ln y2 = ln(y1 ; y2 ) je prvn integr l, a tedy tak y1 =y2 je prvn integr l. Ozna me-li C = y1 =y2 a dosad me do druh rovnosti, vyjde (po zkr cen y2 )
P echod k primitivn m funkc m d 2 + y 2 = konst. Cy2 3 2. a dosazen y1 =y2 za C d prvn integr l y1y2 + y3 Tento integr l jsme mohli tak dostat n sledovn : k soustav rovnost (20.26) m eme p idat dal "stejn velk zlomek" y2 dy1 + y1 dy2 y2 y1 y3 + y1 y2 y3 vytvo en podle zm n n ho pravidla z prvn ch dvou zlomk . M me tedy y2 dy1 + y1 dy2 = dy3 d(y1 y2 ) = dy3 d(y y ) = ;2y dy 1 2 3 3 y2 y1 y3 + y1 y2 y3 ;y1y2 2y1y2 y3 ;y1y2 2. odkud m me prvn integr l y1 y2 + y3 Na z v r si spo teme jeden klasick p klad, kter sice nen pln jednoduch , ale zato je ze ivota { jde o pohyb hmotn ho bodu v centr ln m poli, tj. nap klad o pohyb zem okolo slunce. Viz nap klad Kw], A].
dy2 = ; dy3 Cy dy + y dy = 0: 2 2 3 3 y2 Cy2
312
(20.27)
P klad 20.6. Uva me soustavu dvou rovnic druh ho du x00 = ; p kx

y00 = ;
( x2 + y2 )3
ky p 2 ( x + y 2 )3
kde k > 0 je kladn konstanta. Tato soustava popisuje pohyb hmotn ho bodu v rovin (jeho hmota je rovn 1, x a y jsou jeho sou adnice) pod vlivem p ita liv s ly, sm uj c od bodu (x y) k po tku a jej velikost je rovn k=(x2 + y2 ). P slu n k n soustava prvn ho du (viz odd l 20.2. v e) je
(20.28)
x0 =u u0 = ;
y0 =v v0 = ; p 2ky
( x + y 2 )3 ( x + y 2 )3
p 2kx
Vyn sob me-li druhou rovnici y, tvrtou x a vznikl rovnosti od sebe ode teme, dostaneme xv0 ; yu0 = 0 odkud (s u it m prvn a t et rovnice v (20.28)) plyne (20.29) tj. (xv ; yu)0 = (x0 v ; y0 u) + (xv0 ; yu0) = 0
1 (x
je prvn integr l soustavy (20.28). Jeho konstantnost na e en t to soustavy vyjad uje z kon zachov n momentu hybnosti. Dal prvn integr l ur me takto: v imneme si, e prav strany v (20.27) lze zapsat ve tvaru
u y v) def = xv ; yu
@U k ; @U @x resp. ; @y s U (x y) = ; px2 + y2 :
313
(20.27) pak m eme p epsat ve tvaru
x00 + @U @x =0 (20.27') y00 + @U @x =0: Vyn sob me-li prvn z t chto rovnic x0 , druhou y0 a se teme, dostaneme
(20.30) a tedy
02 02 0 (1 2 ((x ) + (y ) ) + U (x y)) = 0
2 (x
je prvn integr l soustavy (20.28). Jeho konstantnost na e en t to soustavy vyjad uje z kon zachov n energie. Na mno in , kde je 1 6= 0 je prvn m integr lem tak = 2 2 + k2 = 2 1: Uka me si, e na t to mno in je 3 (x u y v) 0 a je roven nule pr v tehdy, jsou-li vektory (x y) a (u v) ortogon ln a pro jejich velikosti plat jj(x y)jjjj(u v)jj2 = k. Zap eme-li tyto vektory pomoc pol rn ch sou adnic ve tvaru (R r > 0, 2 h0 2 )) x = R cos y = R sin u = r cos v = r sin dostaneme, e
3 def
2 + v2 ) ; p k ( u u y v) def =1 2 x2 + y2
0: Rovnost nule tedy z ejm nast v tehdy a jen tehdy, je-li r2 R = k a (sin( ; ))2 = 1, tj. j ; j = =2. Pou ijme nyn t chto prvn ch integr l k ur en e en soustavy (20.28), spl uj c ho po te n podm nky x(0) = x0 , y(0) = y0 , u(0) = u0, 2 v(0) = v0 , kde x2 0 + y0 6= 0. Pro toto e en m me dv rovnice (20.31a) (20.31b)
2 2 2 3 = r ; 2k=R + k = rR sin( ; )] r2 ; 2k=R + k2 = rR]2 = (r ; k= rR])2
u y v) = 1 (x0 u0 y0 v0 ) def =M def 2 (x u y v ) = 2 (x0 u0 y0 v0 ) = E:

1 (x
314
Hledejme e en t chto rovnic v pol rn ch sou adnic ch, tj. ve tvaru x(t) = (t) cos '(t) (20.32a) y(t) = (t) sin '(t) a v d sledku prvn a t et rovnice z (20.28) u(t) =x0 (t) = 0 (t) cos '(t) ; (t)'0 (t) sin '(t) (20.32b) v(t) =y0 (t) = 0 (t) sin '(t) + (t)'0 (t) cos '(t): Dosazen do (20.31a) d cos '( 0 sin ' + '0 cos ') ; sin '( 0 cos ' ; '0 sin ') = M tj. 2 '0 = M '0 = M= 2 :68 (20.33a) Dosazen do (20.31b) d 1 ( 0 cos ' ; '0 sin ')2 + ( 0 sin ' + '0 cos ')2 ] ; k = E 2 tj. (s uv en m (20.33a)) 0 ]2 = 2E + 2k ; M 2 : (20.33b)
2
Uva me p pad M 6= 0.69 Pak m eme tuto rovnici zapsat ve tvaru 0 ]2 = (2E + k2 =M 2 ) ; (M= ; k=M )2 : (20.33c)
68 Uv me-li vzore ek pro plochu v se e, omezen dv ma paprsky, vych zej c mi z po tku a k ivkou zadanou v pol rn ch sou adnic ch rovnic = h(') (viz KI], str. 180), pak z (20.33a) plyne Kepler v z kon ploch: za stejn asov seky pr vodi planety op e stejn velk plochy. 69 P pad M = 0 se fakticky redukuje na jednorozm rn pohyb { svisl vrh vzh ru nebo dol , speci ln voln p d. Z (20.33a) je toti '(t) = konst. a rovnice pro q (20.33b) 0 2 2 2 2 2 se redukuje na ] = 2E +2k= = u0 +v0 ;2k=( (0))+2k= s (0) = x0 + y0 > 0. Z M = 0 d le plyne, e existuje pr v jedno tak, e u0 = x0 , v0 =p y0 , odkud 2E + 2k= m me 0 (0) = (0). Je-li > 0 resp. < 0, vol me v rovnici 0 = znam nko plus resp. minus. Je-li = 0 (tj. je-li po te n rychlost nulov ), mus me volit tak znam nko minus v souladu s rovnic 00 = ;k= 2 , na kterou p ejde soustava (20.27). Z t to rovnice toti plyne 00 < 0, a tedy 0 je klesaj c . Proto e je 0 (0) = 0, mus b t 0 (t) < 0 pro t > 0. Podrobn e en t to lohy p enech v me ten i za cvi en .
315
Podle dok zan vlastnosti pak jedin e en (20.33.c) je
je Q def = 2E + k2 =M 2
0. Je-li Q = 0,
(t) = M 2 =k = konst. tj. kru nice o polom ru M 2=k. Z (20.33a) pak m me
k2 t + ' '(t) = M ~ 3
kde ' ~ je konstanta. Obecn e en dan lohy m tedy tvar
x= M k cos 2 y=M k sin
k2 t + ' M3 ~ k2 t + ' M3 ~ :
Konstantu ' ~ mus me volit tak, aby byly spln ny po te n podm nky, tj.
x0 = M ~ y0 = M ~ k cos ' k sin ' k sin ' k cos ': u0 = x0 (0) = ; M ~ v0 = x0 (0) = M ~ Prvn dv rovnice ur uj jednozna n cos ' ~ a sin ' ~, a tedy tak ' ~2 h0 2 ). Pot ebujeme proto uk zat, e pro toto ' ~ jsou spln ny i posledn
dv rovnice, tj. e plat
k M k M M 2 x0 = k v0 M 2 y0 = ; k u0 :
My ale v me, e Q = 0, co mj. znamen , e vektory (x0 y0 ) a (u0 v0 ) jsou ortogon ln a (v d sledku M 6= 0) nenulov . Proto existuje pr v jedno (nenulov ) takov , e
u0 = v0
;y0
x0
316
a sta uk zat, e = k2 =M 3. To ale plyne de nice M :

2 4 2 M = (x0 v0 ; y0 u0 ) = (x2 0 + y0 ) = M =k 2 4 2 (u ili jsme toho, e z prvn ch dvou rovnic m me x2 0 + y0 = M =k ). V nujme se nyn p padu Q > 0. Z (20.33c) dost v me
(20.34)
0 = pQ ; (M= ; k=M )2 :
Tato rovnice se d e it separac prom nn ch. Poznamenejme, e p slu n integr l se substituc p evede na integr l z racion ln funkce. Je t eba jen (na z klad po te n ch podm nek) rozhodnout, jak znam nko je t eba vz t p ed odmocninou v (20.34). Ur me-li (t), pak '(t) dopo teme z rovnice (20.33a). My si zde jen uk eme, jak je mo n naj t trajektorii pohybu, tj. k ivku v 2 , po kter se hmotn bod bude pohybovat, a kter je parametricky (parametr t m v znam asu) ur ena funkcemi x(t) a y(t), e c mi rovnice (20.27) a spl uj c mi po te n podm nky
x(0) = x0 x0 (0) = u0 y(0) = y0 y0 (0) = v0 :

Tuto trajektorii budeme op t hledat v pol rn ch sou adnic ch, tj. budeme hledat vztah mezi (t) a '(t), popisuj c mi e en podle vzorc (20.32a). Pro jako funkci ' dost v me (podle v ty o derivaci funkce dan parametricky) z rovnic (20.33a) a (20.34) rovnici (20.35)
d 1 d' = M
2 pQ ; (M=
; k=M )2
kde M , E , Q = 2E + k2 =M 2 jsou hodnoty prvn ch integr l 1 , 2 , 3 na dan m e en , tj. nap klad jejich hodnoty ve tv ici po te n ch podm nek x0 y0 u0 v0 . P edpokl d me Q > 0, pro ur itost i M > 0 a tak bereme v (20.35) znam nko plus. Zave me je t ozna en
p e def = 1 + 2EM 2=k2 = jM jk Q p = M 2 =k:

(Za na ich p edpoklad je z ejm e > 0, p > 0.)
317
Rovnici (20.35) e me separac prom nn ch:
kde ' b je integra n konstanta. Integr lp napravo p evedeme postupn substitucemi s = (M= ; k=M ) a = s= Q na
d pQ ; (M M= ; k=M )2 Z d ';' b = 2pQ ; (M M= ; k=M )2 d' =

2
Z d ds ; p =; p 1; Q ; s2 p
; k=M : = arccos = arccos M= p

Q
To d v postupn
b) M= = k=M + Q cos(' ; ' b) M= ; k=M = Q cos(' ; ' 2 M M =k p = = p M k=M + Q cos(' ; ' b) 1 + k Q cos(' ; ' b) p (20.36) = 1 + e cos(' ; ' b) : To je (viz nap klad Se]) pro 0 < e < 1 rovnice elipsy v pol rn ch sou adnic ch, pro e = 1 rovnice paraboly a pro e > 1 rovnice hyperboly,70 jejich ohnisko je v po tku. ' v (20.36) prob h interval h' b; ' b+ i v p pad elipsy, interval (' b; ' b + ) p pad paraboly a interval (' b; ' b + ) v p pad hyperboly, kde 2 ( =2 ) je takov , e 1 + e cos = 0. Konstanta ' b m ten v znam, e pro ' = ' b dostaneme ten
bod p slu n ku elose ky, kter je nejbl e k po tku. Nakonec n kolik pozn mek. Je vid t, e tvar trajektorie je jednozna n ur en hodnotami M a Q. Dalo by se uk zat, e pro M < 0 dostaneme stejnou trajektorii, jako pro (;M ), tak e tvar trajektorie z vis pouze na Q a jM j. Pochopiteln jej "nato en " u bude z viset na po te n ch podm nk ch. Kdybychom proanalyzovali v e uveden v po et, pak bychom zjistili, e dostaneme jen polovinu uveden ku elose ky. Druhou bychom dostali volbou znam nka minus v (20.35).
70
Tento vzore ek d v jen jednu v tev hyperboly.
318
Ke vzore ku (20.36) jsme do li za p edpokladu, e je Q > 0. Uv me-li ale i to, co jsme si uk zali p i separ tn m rozboru p padu Q = 0, m eme ci, e tento vzore ek d v trajektorii pohybu (je to kru nice) i pro e = Q = 0. tj. pro libovoln M 6= 0 a Q 0, (tj. e 0). P pad M = 0 by n m dal je t polop mky vych zej c (nebo kon c ) v po tku a tak se ky, jejich jeden konec je v po tku, kter jsou prob hnuty dvakr t { nejd ve od po tku a pak k n mu.
Literatura
KI-III] Kop ek J.: Matematick anal za pro fyziky I., II., III., Matfyzpress Praha, 1997, 1998, 1999. K1-5] Kop ek J.: Matematika pro fyziky I., II., III.,IV.,V., SPN, Praha (skripta MFF UK). PI-II] Kop ek J. a kol.: P klady z matematiky pro fyziky I., II., Matfyzpress Praha, 1998, 1996. PIV] Kop ek J. a kol.: P klady z matematiky pro fyziky IV. Matfyzpress Praha, 1996. P3-4] Kop ek J. a kol.: P klady z matematiky pro fyziky , III., IV., SPN, Praha (skripta MFF UK). I2] Jarn k V.: Integr ln po et II., Academia Praha, 1976. J] Jarn k V.: Diferenci ln rovnice v re ln m oboru, SPN Praha, 1963, Jarn k V.: Matematick anal za pro 3. semestr, SPN Praha, 1965, skripta MFF UK. KK] Kufner A., Kadlec J.: Fourierovy ady, Praha 1969. F3] Ficht ngo c G. M.: Kurs di erencia nogo i integra nogo is islenija II., III., Moskva, 1959. W2] Walter W.: Analysis II., Springer-Verlag, 1995. TS] Tichonov A.N., Samarskij A.A.: Rovnice matematick fyziky, SNTL Praha, 1972. Kw] Kurzweil J.: Oby ejn diferenci ln rovnice, SNTL Praha, 1978. (Anglick vyd n : Ordinary di erential equations, Elsevier Amsterdam, 1986. S] St panov V.V.: Kurs diferenci ln ch rovnic, Praha. Po] Pontrjagin L.S.: Obyknovennyje di erencia nyje uravn nija, Moskva 1965. Pe] Petrovskij I.G.: Lekcii po t orii obyknovennych di erencia nych uravn nij, Moskva 1964. TSV] Tichonov A.N., Vasiljeva A.B., Sv nikov A.G.: Di erencia nyje
319
uravn nija, Nauka Moskva, 1980. A] Arnold V.I.: Mat mati eskije metody klassi eskoj mechaniky, Moskva 1979. M] Marku evi A. I.: Kratkij kurs t orii analiti eskich funkcij, Moskva. ] ern I.: Anal za v komplexn m oboru, Academia Praha, 1983. (Anglick vyd n : Foundation of Analysis in the complex domain, Academia Praha, 1992. MZ] Motl L., Zahradn k M.: P stujeme line rn algebru, UK Praha, vydavatelstv Karolinum, 1997. N] Nov k B.: Funkce komplexn prom nn pro u itelsk studium, SPN Praha, 1973. Sch] Schwartz L.: Matematick metody ve fyzice, Praha 1972. V] Vladimirov V.S.: Uravn nija mat mati eskoj ziky, Moskva 1967. JN] John O., Ne as J.: Rovnice matematick fyziky, SPN Praha, 1972. Se] Sekanina M. a kol.: Geometrie I., SPN Praha, 1986. D] D midovi B. P.: Sbornik zada i upra n nij po mat mati eskomu analizu, Moskva, 1977. Fi] Filipov A.F.: Sbornik zada po di erencia nym uravn nijam, Moskva 1979. Je] Jevgrafov L.I.: Sb rka loh z teorie funkc komplexn prom nn , Praha 1976. R] ih k P., Rokyta M. a kol.: Matematick analyza pro fyziky V., Matfyzpress Praha, 2001. K] ih k P., Kop ek J.: P klady z matematiky pro fyziky V., SPN Praha, 1987 (skripta MFF UK). ] erych J., ih k P., Kop ek J.: P klady z matematiky pro fyziky V., Matfyzpress Praha, 2001 (skripta MFF UK).
320
321
Rejst k
absolutn hodnota komplexn ho sla 42 analytick prodlou en 176 argument komplexn ho sla 44 autonomn soustava 303 Besselova nerovnost 9, 32 bod inverzn 57 | symetrick 56, 57 | v tven 192 40 50 C2 8 Cauchy { Bu akovsk ho nerovnost 26 Cauchy { Riemannovy podm nky 82 cauchyovsk posloupnost 27 Cauchy v vzorec 122
C C
funkce po stech spojit derivovateln 8 funkce ; 118, 187 Gaussova rovina 52 Gegenbauerovy polynomy 36 geometrick obraz k ivky 97 goniometrick tvar komplexn ho sla 43 harmonick funkce 93 harmonicky sdru en funkce 93 Hermitovy polynomy 37 Hilbert v prostor 25 hlavn st Laurentovy ady 134 | v 1 144 hlavn hodnota argumentu 46 | logaritmu 73 | odmocniny 70 Holderova nerovnost 209 holomorfn funkce 93 holomorfn prodlou en 176 homogenn soustava 283 hust mno ina 26 charakteristick mnoho len soustavy 290 integr l ve smyslu hlavn hodnoty 113 | zobecn n 113 inverzn formule pro Laplaceovu transformaci 251 inverzn funkce 68 izolovan singularita 139 Jacobiho polynomy 36 j dro regularizace 226 jednoduch k ivka 97 jednoduch uzav en k ivka 97 jednodu e souvisl mno ina 108
eby evovy polynomy 1. druhu 36 eby evovy polynomy 2. druhu 37 -funkce 16 d lka k ivky 97 derivace funkce komplexn prom nn 81 derivace funkce podle soustavy 302 Dirichletovo j dro 16 dvojpom r 56 exponenci la matice 292 Fourierova metoda 2 Fourierova ada 1, 7, 29 Fourierova transformace 199, 200 Fourier v koe cient 7, 29 fundament ln matice 284 fundament ln matice soustavy 274 fundament ln posloupnost 27 fundament ln syst m e en 284
322 jednozna n funkce 45 jednozna n v tev mnohozna n ho zobrazen 46 jednozna n zobrazen 45 Jordanova k ivka 97 Jordanovo lemma 112, 257 koe cienty line rn soustavy 276 komplexn sdru en slo 42 komplexn sla 40 konformn zobrazen 40, 90 konvoluce 208 Kronecker v symbol 28 kruh konvergence mocninn ady 129 kruhov inverze 57 ~ 1 ) 97 k ivka t dy C 1 (C k ivkov integr l 95, 98 n sobnost p lu 142 | v 1 145 nez visl prvn integr ly 303 norma 26, 27 nulov bod funkce 141 nulov bod v 1 164 obecn exponenci ln funkce 78 obecn mocnina 74 odstraniteln singularita 139 okol bodu v C 50 opa n Fourierova transformace 200 opa n k ivka 97 oper torov norma matice 293 ortogonaliza n proces 35 ortogon ln mnoho leny 36 ortogon ln syst m 5, 28 ortonorm ln syst m 28 Parsevalova rovnost 20, 32, 231, 233 podstatn singularita 139 p l 139 polom r konvergence mocninn ady 129 prav strana line rn soustavy 276 primitivn funkce 95 princip symetrie 183 prodlou en e en 276 prostor S (Rr ) 217 prvn integr l soustavy 298 redukovan okol bodu 51 regularizace funkce 226 regul rn st Laurentovy ady 134 | v 1 144 reziduum 146 Riemann-Lebesgueovo lemma 206 Riemannova plocha 190 e en soustavy 276
Lp -prostory 209 L2 36 L+ 238 1 L1 loc (Rr ) 215 Laguerrovy polynomy 37 Laplaceova rovnice 91 Laurentova ada 134 | v 1 144 | v bod 140 Legendreovy polynomy 36 line rn lomen funkce 54 line rn soustavy 276 lok ln stejnom rn konvergence 127
maxim ln e en 276 metoda ortogonalizace 35 metoda separace prom nn ch 2 mezikru konvergence zobecn n mocninn ady 131 Minkovsk ho nerovnost 27, 211 mnohozna n funkce 45 mnohozna n zobrazen 45 modul komplexn ho sla 42 multiindex 205 n sobnost nulov ho bodu 141
S 217
sdru en exponenty 209 seminorma 218
323 separabiln prostor 26 skal rn sou in 25, 26 sou et k ivek 97 stereogra ck projekce 52 stopa matice 285 symetrie vzhledem k p mce 56 symetrie vzhledem ke kru nici 57 Taylorova ada 135 trajektorie pohybu 316 troj heln kov nerovnost 27 pln analytick funkce 189 pln ortogon ln syst m 33 pln prostor 26, 27 uzav en k ivka 97 variace konstant 288 v ta 1. Weierstrassova 127 | 2. Weierstrassova 128 | Cauchyova 40, 108 | Cauchyova zobecn n 111 | Liouvilleova 137 | o jednozna nosti 138 | o jednozna nosti prodlou en 176 | reziduov 40, 146 | reziduov zobecn n 148 | Riemannova 136 | Rieszova-Fischerova 32 | z kladn algebry 138 v cezna n zobrazen 45 vlastn sla 37 vlastn funkce 37 vn j ek Jordanovy k ivky 107 vnit ek Jordanovy k ivky 107 vzd lenost 26, 27 Wronski n 284 zobecn n kru nice 56 zobecn n mocninn ady 130 z en e en 276 ukovsk ho funkce 79

J. Kopacek Matematicka Analyza Pro Fyziky IV

Загружено:

Сведения о документе

Авторское право

Доступные форматы

Поделиться этим документом

Поделиться или встроить документ

Параметры публикации

Этот документ был вам полезен?

Это неприемлемый материал?

Авторское право:

Доступные форматы

J. Kopacek Matematicka Analyza Pro Fyziky IV

Загружено:

Авторское право:

Доступные форматы

MATEMATICK ANAL ZA PRO FYZIKY IV

matfyzpress vydavatelstv mff uk praha

Obsah P edmluva Obsah N kter ozna en Kapitola 16. Fourierovy ady i ii iv 1

Kapitola 17. Funkce komplexn prom nn

50 53 81 95 107 113 122 127 129 131 138 139

17.15. 17.16. 17.17. 17.18. 17.19.

Kapitola 18. Fourierova transformace

Kapitola 19. Laplaceova transformace

Kapitola 20. Soustavy oby ejn ch diferenci ln ch rovnic 275

fxn n 2 0 g, se asto v hodn pou vaj rozklady podle jin ch syst m ,

Vedle rozklad funkc do mocninn ch ad, tj. podle syst mu funkc

1 a0 + X (an cos nx + bn sin nx) 2

@ 2 u = a2 @ 2 u t > 0 x 2 h0 i @t2 @x2

u(0 x) = '0 (x) x 2 h0 i ut (0 x) = '1 (x) x 2 h0 i

16. FOURIEROVY ADY

u(t 0) = u(t ) = 0 t > 0 ux(t 0) = ux(t ) = 0 t > 0

8 cos p x + sin p x > < + X (x) = > xp : e j jx + e;pj jx

pro > 0 pro = 0 pro < 0

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU 3

( n cos ant + n sin ant) sin nx

n sin nx = '0 (x)

an n sin nx = '1 (x):

16.2. Fourierovy ady podle trigonometrick ho syst mu

16. FOURIEROVY ADY

ste n sou et ady (16.5), pak v d sledku zn m ch vzorc ( 2 )

s (16.6) neboli ekvivalentn

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU 5

pro kter plat (16.7) (16.8) i (16.8')

kde (f g) zna me skal rn sou in v komplexn m prostoru L2(;

(1 1) = 2 (cos nx cos nx) = (sin nx sin nx) = (einx einx ) = 2 n 2 :

16. FOURIEROVY ADY

viz cvi en 13.7. v KIII].

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU 7

16. FOURIEROVY ADY

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU 9

Lemma 16.1. Pro f 2 L2(;

X (ja0 (f )j2 =2 + (jan (f )j2 + jbn (f )j2 )) n=1

1 2 2 ady ja0 (f )j2 =2 + + n=1 (jan (f )j + jbn (f )j ) a konverguj a plat

P+1 jc (f )j2 n=;1 n

lim a (f ) = n! lim b (f ) = jnj! lim c (f ) = 0: n!+1 n +1 n +1 n

ha a + 2 i. Z 2 -periodi nosti je z ejm f (a + 2 ) = f (a).

To je v d sledku 2 -periodi nosti ekvivalentn spojitosti na n jak m intervalu

16. FOURIEROVY ADY

analogicky za cvi en .) Podle vlastnost skal rn ho sou inu m me (f ; sp (f ) f ; sp (f )) = = (f f ) ;

cn (f )cm (f )(einx eimx ):

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU11

P klad 16.2. Nech

81 > < V (x) = > ;1 :0

Z nx ] = bn (V ) = 2 sin nx dx = 2 ; cos n 0 0 0 pro n sud = n2 (1 ; cos n ) = 4=(n ) pro n lich :

P klad 16.2a. Uva me funkci

k k+1 = 2; k cos k = ;2(;1) =k = 2(;1) =k:

16. FOURIEROVY ADY

Fourierova ada funkce W m tedy tvar 2

jsou stejnom rn omezen na h len t to ady. Je ale a proto

) a pou t 2 -periodi nost

(;1)k+1 sin kx = Im((;1)k+1 eikx )

k=1 k=1 ix n e ) ; 1j (;1)k+1 eikx j = jeix jj (; ;eix ; 1

(;1)k+1 sin kxj = j Im

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU13

cn (f ) = cn (f~) = cn (f~(0)) + cn (g) ; cn;1 (g)

lim f~(x) = (c+ + c;)=2

16. FOURIEROVY ADY

1 f (x)e;inx ] + 1 1 = 21 f ; in ; in ; f 0 (x)e;inx dxg = in cn (f 0 ):

16.2. FOURIEROVY ADY PODLE TRIGONOMETRICK HO SYST MU15