1

JOSEF

AUGUSTA

HLUBIN PRAVKU
Z

1959 STTN PEDAGOGICK NAKLADATELSTV PRAHA

VOD

Poj se mnou, mil teni, do dvnch samot vk, do bezednch hlubin pravk minulosti, abys poznal kus velikho tajemstv planety, na n jsi se zrodil! Pjdeme spolu zaniklmi svty, krajinami kouzeln krsy i beznadjn pustoty, jsavho ivota i hrobovho ticha, v pohod slunnch dn i v hmotu rozbouench ivl. Pjdeme spolu irmi rovinami i divokmi skalisky hor, umcmi pralesy i nehostinnmi poutmi, nezastav ns toky ek, hladiny jezer, ba ani nekonen pln mo. A na tto cest pozn, co dn lidsk oko jet nespatilo. Pozn neporuenou a neposkvrnnou krsu prody zalch vk, uz ndheru starobylho rostlinstva, zachvje se nad dsivm vzhledem obludnch ivoich a setk se i se svmi dvnmi prapedky. Pozn, e kad z tchto zalch vk byl jin, e kad ml jin pevniny a moe, jin zvata i rostliny, a e kad trval urit as, sice nesmrn dlouh, ale pece konen, kter, kdy se naplnil, zapadl do temnch propast nenvratna. Poj tedy se mnou, mil teni do dvnch samot vk, do bezednch hlubin pravk minulosti, abys poznal kus velikho tajemstv planety, na n jsi se zrodil!

Z HLUBIN PRAVKU
ir voda mlk laguny se skvla v zi rannho slunce jako stbrn zrcadlo. A k samm behm laguny se rozbhly lesky a houtiny cykas. Nkter z tchto palmm podobnch rostlin rozprostraly sv irok koruny ndhern zpeench list u nzko nad zem, jin je vynesly na thlch kmenech vysoko do vzduchu, kde zelen svtily v slunen zplav a majesttn se kolbaly v mrnm vnku, pyn a hrd, jako by si byly vdomy sv nepekonateln krsy. S lesky ztepilch cykas se stdaly lesky jehlinatch strom, jejich pryskyin vn jako dm kadidla naplovala ovzdu a rozlvala se do irho okol. Sukovit vtve strom, porostl na svch koncch chomi dlouhch zelench jehlic, prolnaly se navzjem a bezohledn se draly v a v do vzdunho moe s jedinou touhou zachytit co nejvce havch stel tropickho slunce. V mokinch a v bainch vyrstaly mezi kobereky zelench mech a plazivch jatrovek ndhern tsnn vje kapradin, nad nimi vyrel houtinat porost ztrnulch pesliek, smutn a ponur jako zatrpkl a zakrnl pamtka zalch dob i zal slvy. 4

Jen zele zde vldla, by i v rznch odstnech. D slunench paprsk dopadal na tmavou zele jehlinatch les, pokropil svtlou zele korun cykas, polil i nejrznj zelen nzkch pesliek a trs kapradin podobnch hromadm zelenho krajkov. V tomto zelenm ivot starobyl krsy a dvno zal druhohorn doby jursk nebylo jet rostlin, kter by se mohly honosit tebas jen skromnmi kvty a vnmi. Pestr kvty jsavch barev a omamnch vn se staly ozdobou teprve pozdjch dob. Na malm plochm balvanu pod zelenou krajkovinou nzk kapradiny se vyhval mal jetr Homoeosaurus. Odpoval po rannm lovu a byl tak nasycen, e ani kolem spchajc prakrajnk Procalosoma ho nevyruil z klidu, a jindy by mu byl vtanou koist. A tak msto aby brouka uchvtil, pitiskl se jet vce k rozeht ploe balvanu, zamhouil oi a zaal podimovat. Dlouho nebyl vyruen z klidnho odpoinku. Najednou vak jeho dmoty peruil jaksi umot. Rychle otevel oi a spatil, jak se nad nm pehnala velik pravka Urogomphus, pronsledovan ptakojetrem Rhamphorhynchem. Homoeosaurus sjel jako blesk z balvanu a zmizel v zelenm chomi kapradin, jeho prolamovan vje se jeho kvapnm tkem na chvli zmnily v zelen vlny, sem tam bijc. Z tohoto zelenho vlnn poden vyltla pramra Limacodites, kter si vybrala spodinu jednoho z kapradinovch vj za msto svho dennho odpoinku; ve stlm dsu nkolikrt otevela mohutn kusadla, jimi rozvkvala rostlinn tkn, nebo tenkrte motli nemli jet sosk, jeho ostatn ani nepotebovali, protoe tehdy nebylo jet kvt se sladkm nektarem. Stejn se podsil i pravb Mesoblattina; rychle vklouzl pod blzk kmen a za nm spchalo i nkolik jeho druh. Tiv ticho padlo na tento pekrsn kout tropick krajiny. Ptakojetr, enouc se s otevenou zubatou tlamikou rozhavenm vzdunm moem za velikou pravkou, zmizel u v dli, ztratil se jetr Homoeosaurus a s nm tak ti, kter svm chvatnm tkem poplail. ivot zde na chvli ustal. Ale ne nadlouho.

Byla to obrovsk prakobylka Pycnophlebia, kter se najednou objevila na plochm balvanu, popola k jeho okraji a pak velikm skokem se penesla pes holou psinu na zelenou ratolest nzkho cykasu. Z hustho kaprad opatrn vylzal Homoeosaurus, rozhlel se a vykval, a kdy se nikde nic nehnulo, hbit se vyplhal na ploch balvan, aby pokraoval v peruen slunen lzni a v klidnm odpoinku. I pravbi vylezli ze svho krytu a v horlivm shonu po potrav ptrav prolzali kupy tlejcho list a trouchnivjc kmeny vichicemi vyvrcench strom. Kraj znovu oil Odkudsi z daleka, z irok a hol roviny, pibhal sem malik Compsognathus, smn trpaslk z obho plemene velejetr, kter nebyl vt ne koka. Bel po zadnch nohch, zatmco mal a slab pedn noky pidroval u tla, aby se bezmocn nekymcely ze strany na stranu. Dlouh ocas nesl vysoko nad zem. Jeho mal jet hlava spovala na thlm krku a z pooteven zk tlamiky svtily ady piatch kuelovitch zub, hlsajcch zhoubu a zkzu vemu, na co se mal velejetr mohl odvit. 6

Touha po nasycen hnala malho Compsognatha k behu laguny. Ale jeho bh nebyl nepetrit. Chvlemi se zastavoval, jeho jet hlavika se otela na vechny strany a svma hndozelenma oima ptrala po koisti. Kdy se nikde nic neobjevovalo, dal se Compsognathus v nov bh. Bel po mrnm svahu thlho kopce sem a tam porostlm houtinou nzkch cykas, jejich roztsnn listy se v zplav blho slunenho svtla podobaly dlouhm plamenm zelench oh. Nezastavil se vak, pokud nestanul na vrcholu kopce. Tam se ped nm otevela naplno krsa zalho jurskho svta. Vude, kamkoliv pohldl, thla se rozshl, nepli zvlnn rovina, kter kdesi daleko na obzoru byla vystdna modravou moskou pln. Jej beh byl vrouben nesetnmi lagunami, jejich lesknouc se hladiny se npadn odrely od zelench ps rostlinstva a lutch pruh psin. V dlkch rozlehlch rovin se rozprostraly bizarn obrysy starch jehlinatch prales a hj ndhernch cykas, thly se bainy a moly s ponurmi a ztrnulmi porosty chestivch pesliek a s mozaikou vech odstn zelen kapradin a mech. Tropick slunce slalo ohnivmi stelami svch zlatch paprsk, rozpalovalo vzduch a havmi vlnami svtla a tepla podntilo vechno rostlinstvo k hivmu a asnmu rozkvtu. Ale Compsognathus nevnmal krsu rozprostrajc se kolem. Stl na vrcholu kopce jako zkamenl pzrak, s hlavou vztyenou do ve a s ocasem openm o zem. Jeho oi bedliv pozorovaly kraj, zkostliv se snaily zachytit kad hnut v okol, ale nikde nic ivho nebylo a nikde se nic nehnulo. Vude ped nm byla jen rovina a nic jinho, ani strom, ani cykasov houtina, ani chom kaprad, ba ani skla nebo shluk balvan, kde by se bylo mono ukrt ped jeho oima. A m vt hlad hlodal v jeho trobch, tm vt neklid se ho zmocoval. Nhle se dal znovu do bhu. Rychle sebhl z vrcholu kopce a prudkm bhem se snail co nejdve dostat k plochmu balvanu, na nm se vyhval a odpoval malik jetr Homoeosaurus. Compsognathus mil pmo k nmu.

Slunc se a dmajc Homoeosaurus nezpozoroval ihned blc se nebezpe, a kdy je poznal, bylo u pozd. Zubat elisti Compsognatha se zaryly s drav lanost do jeho upinatho tla, pevn stiskly a drely. Marn se lapen jetr zmtal, marn sebou hzel a mrskal, pevn seven elist nepovolilo, spe se zesilovalo a drtilo kosti. Zuby protknut tlo Homoeosaura poalo v marn a beznadjn obran umdlvat, u se jen svjelo, chvlo a tslo a i to po chvli pestalo, kdy v tle obti pohasla posledn jiskika ivota. Compsognathus pustil z tlamiky mrtv tlo, prohldl je lanma oima a pak se do nho s chut hladovho pustil. Koist byla mal, proto byl s hodovnm brzy hotov. A kdy pak zmizelo posledn sousto v jeho jcnu, vydal se na dal pou, namlsn, ale nenasycen. Ubhal kolem kraje cykasov houtiny a zamil k pralesu jehlinatch araukri. Kdy vbhl do lesa, pivtal ho pjemn chldek a pryskyin vn. Nic nedal na toto uvtn, nic ho nemohlo potit a vzruit, jen pohled na novou koist, kterou by mohl ulovit a kterou by si mohl naplnit hladov troby. Bel lesn svtlinou vyhbaje se silnm kmenm strom nebo hustm porostm mlz, kter se mu stavly v cestu. Zarazil bh, kdy se nhle octl na behu mal ky, kter se vinula pralesem, byste tekla a vlvala svou kilovou vodu do irok nrue nedalek laguny. Ale dlouho se nezdrel. Jen se rozhldl kolem, a kdy se pesvdil, e tu nen nic, do eho by mohl zaboit svj ostr chrup, dal se znovu do bhu. Bel podl behu ky, kde nezkrotnou silou v ztop svtla, tepla i vody bujelo rostlinstvo, naplnn ve vech stech svch zelench tl ivotodrnou vou, kter je hnala do ve i do ky a kter je rozvjela v podivuhodn tvary nevyliteln bujnosti. Brzy dospl Compsognathus k mstu, kde se ka vlvala do modrav vody laguny. Bylo to msto arovn krsy, tvoen jasem oblohy, modrost vod, zelen rostlinstva a lut psin. Compsognathus se zastavil na malm skalisku, zastnnm nkolika starmi jehlinatmi stromy, a rozhldl se kolem. Je tko 8

vylit krsu, kter ho obklopovala. lu psin pechzela v zelen ostrvky bujnho rostlinstva, kter ostrmi arami byly oddleny od moe vod, splvajcch kdesi daleko na obzoru s jasem oblohy. Nad vodami se rojila neustle hejna prajepic v jednotvrnm svatebnm tanci, jedinm tanci svho krtkho ivota. Rozhavenm vzduchem svitly pravky. Po hladin tichch ztok se prohnla hejna podivuhodnch Chresmod; byl to rovnokdl hmyz npadn podobn dnenm vodomrkm, kter se od nich odlioval jen kusadly a tm, e pednch noh uval k uchopen koisti. V ist vod, po dn nebo po vodnm rostlinstvu, tce a namhav vlekly sv ochrann pouzdra larvy prajepic, ln lezly praspleule a prudce plavaly drav, dnenm vodnm velm podobn praplotice rodu Mesobelostomum. V temnch skrch hali na drobnou koist nesetn raci nejrznjch velikost i podob, zc i iroc, s malmi i velkmi klepety, i drobn a potmil krabi, sami bojcn, ale odvn vi slabm. Tam, kde v lagunch bylo skalnat dno, vyrstaly korlov tesy ndhernch barev, nad nimi se sklnly nn kalichy lilijic, sedc na dlouhch, tlch stoncch. A kolem korlovch tes sldily po potrav etn jeovky a nkdy proplula kolem nich i pern spie, ptrajc svma velikma oima po koisti, kterou by mohla uchvtit svmi rameny a chapadly, plnmi psavnch bradavic. Ale oi Compsognatha toto ve nevnmaly. Jeho pozornost upoutalo zcela nco jinho ne vechen ten strojn ivot, kter zde vil, bouil a jsal, kter v novch tvarech se drav tlail z lna prody ven do jasu slunench dn a kter u s sebou nesl zrodky dalho vvoje pro budouc generace. Hladov Compsognathus lan pozoroval nkolik malch Pterodactyl, okdlench jetr s drpatma nohama a s tmavmi netopmi blanami. Ltac blny byly jednou svou stranou pirostl k bokm tla a druhou k ptmu prstu pednch konetin, jen byl mnohokrte del ne vechny ostatn prsty, ale zato mu chybl drpek. Byli to mal draci s prodlouenou zobkovitou tlamikou, kter byla vpedu vyzbrojena adou drobnch, ale ostrch zoubk.

Ocas tmto drkm chybl, jejich ke edivho zabarven byla vrsit a bez upin.

Star stromy u skalky, u n stanul Compsognathus, byly u po dlouhou dobu domovem tchto okdlench jetr. Za soumraku k nim piltali, usazovali se na jejich vtvch hlavou dol a zahaleni do irokch ltacch blan pekvali temn noci. Vtina jich u dvno odltla, jen nkolik poslednch sp zastihl zde jet Compsognathus. Nemohl od nich odtrhnout zrak. Bedliv pozoroval, jak i oni se pomalu probouzej k ivotu, jak se protahuj, rozvraj kdla a maliko s nimi mvaj, jako by je chtli zbavit non ztuhlosti, a jak lezou po vtvch, kdy msto, kde spali, nebylo vhodn k odletu. 10

Compsognathu zaplly v och plamnky lan chtivosti. Cel jeho tlo se chvlo nedokavou touhou vrhnout se na nkterho z ptakojetr a zakousnout se zubatou tlamou do jeho lysho tla. Ale ptakojeti byli pli vysoko v korun mohutn araukrie, take ani skokem se jich nemohl zmocnit. Proto jen divoce mrskal dlouhm ocasem a bioval jm trs nzk kapradiny. Ptakojeti dobe vdli o ptomnosti hladovho Compso

gnatha. Pozorovali ho svma zelenma oima, jejich blma byla chrnna kruhem tmavch kostnch lupnk, ale pozorovali ho beze strachu, protoe ze zkuenosti dobe vdli, e jim zde neme ublit. Jeden po druhm odltali nevmajce si bezmocnho Compsognatha. A kdy posledn z nich odltal tepotavm letem k 11

lesknouc se hladin blzk laguny, hladov Comsognathus nkolikrt zaklapal zubatmi elistmi a pak se rovn pustil k lagun. Vdl, e zde je mono jet nejsnadnji nalzt nco k utien hladu. Ale nebyl jedin, kter o tom vdl. U dvno ped nm byl zde na lovu praptk Archaeopteryx. Praptk Archaeopteryx! Div svta ze sklonku jursk doby a vrchol nesmrnho a velkolepho vvoje veho tehdejho tvorstva! Prvn tvor s tlem, ocasem i konetinami u opeenmi, prvn pedzvst budoucch plavc vzdunho moe, prvn zblesk budoucch barevnch krs, prvn akord budoucch jsavch zpv! Jet mnoho znak jetho pvodu bylo nesmazateln vyznaeno na tle tohoto praptka. Jeho zobk byl pln ostrch kuelovitch zub. Blma jeho o kryly jako ochrann pance kruhy kostnch destiek. Jeho toporn ocas byl dlouh a a do pice byl sloen z volnch obratl, stle mench a mench. Na jeho kdlech byly jet ti voln, drpky opaten prsty. Toto vechno jsou znaky, kter podvaj nezvratn dkaz o tom, e ptci vznikli z plaz. Jakm zpsobem se tato pemna udla, to je jet zahaleno roukou tajemstv. Ale tolik je jisto, e cesta k vzniku prvnho praptka byla dlouh, tak dlouh, e ji nelze potat na roky, jak my lid jsme zvykl. Ale byla to cesta velkolep a obdivuhodn. Mnoho statisc let nenvratn zapadlo do hlubokch propast minulosti od doby, kdy jedni mal, nn praplazi z konce prvohor nebo ze samho potku druhohor, ijc v hornatch a polopustch oblastech, kde nebylo prales, ale zato hojn kovin, se nauili pohybovat se pouze po zadnch nohch. Dovedli dobe bhat po zemi, ale dovedli i plhat po kmenech, skkat z vtve na vtev, ba i z vtve na zem. Zprvu byly tyto skoky nzk a praplazi si pi nich pomhali tm, e pi pdu roztahovali krat a slab pedn konetiny. Teprve jejich potomci z mnoha dalch generac se mohli odvit u mnohem vych skok, ani se museli obvat, e si pdem ubl; mli tu vhodu, e jejich upiny na pednch konetinch, na bocch tla, na stehnech i na dlouhm ocasu se npadn zvtily, take vytvoily prvn primitivn padk, schopn k jednoduchmu sletu z vy vtve na ni nebo z vtve k zemi. Od tchto ltavch praplaz-pedptk byl u jen mal krek k vzniku 12

prvnch pravch praptk; bylo jen teba, aby se jejich tla jet vce pizpsobila k ltn a upiny se zmnily v pe. I kdy je jet tajemstvm, kdy a jak se tato podivuhodn pemna v podrobnostech udla, tolik je jist, e se uskutenila. Archaeopteryx, div svta ze sklonku jursk doby a vrchol vvojov innosti tehdej prody ve vzestupnm vvoji tvorstva, je toho dokladem. Beh laguny, kam pibhl Compsognathus, byl ji dlouho lovitm prku Archaeopteryx. Svj domov mli na vysok arau krii, kde v rozsoe sukovitch vtv mli i hnzdo, neumle vystavn z hrubch vtv a vystlan ratolestmi cykas. Sotva je rno probudily paprsky vychzejcho slunce, hned poali sldit po koisti. Jejich pernat at se leskl v rannm slunci kovovmi barvami, peruovanmi adou blch skvrn thnoucch se pes kdla i pes ocas a pemujcch se pod hrdly v blav psy. Jen jejich hlavy byly bez pe; bylo to posledn msto, kde se upiny jet nepemnily v pe. Sldili dlouho mezi vtvemi araukri po koisti. Ale jen samekovi se podailo ulovit velikou prapiloitku Pseudosirex, kter si neopatrn usedla k odpoinku zrovna ped praptka. Pak dlouho nemli v lovu dn spch. A tu se sameek rozhodl, kdy nic neme objevit k sndku v korunch strom, e se pokus nco dobrho najt na zemi, na lutav psin s ojedinle rostoucmi nzkmi cykasy. Musel vak svj mysl sdlit samice. Proto se vypjal, nadmul nn tlko a pes adu ostrch zoubk se mu vydral z hrdla drsn a ezav skek. Byl to jedin zvuk, kter jeho hrdlko mohlo vyloudit. Dlouh byla jet doba, ne se zpv ptk vvojem zdokonalil od tohoto lomozivho skeku k velebnm psnm, oslavujcm rodc se den, nebo ke kaskdm trylk, jsav se nesoucch tichem jarnch veer. Sotva doznl drsn skek, snesl se sameek k zemi. A samika ho poslun nsledovala. Ale ani zde nemli spch v lovu. Marn ptrali po njak prakobylce, pravbu nebo prabrouku; nikde nic nenali, ani nevbnho erva. Rozhodli se proto, e vymn lovit. 13

 14

Pokud Compsognathus nezhltl ra tlo, Archaeopteryx si ani nepoviml (K povdce.,Z hlubin pravku)

15

Pihopsali k vysokmu kmenu cykasu, kter tu mezi svmi nzkmi druhy ojedinle vyrstal, vyplhali se pomoc drpatch noh a drpatch prst kdel a ke korun a odtud padkovitm letem dostihli okraje araukriovho pralesa. Znovu se museli vyplhat po drsn ke kmen ke korunm strom a pak znovu padkovitm letem od jednoho stromu k druhmu se pomalu dostali a k behu laguny. Ne se odhodlali k sletu na zem, rozhldli se pozorn kolem. Vidli, jak kdesi daleko od behu lt nkolik Pterodactyl, kte byli na lovu ryb, a jak prek moskch krokodl Geosaur, vborn pizpsobench ivotu ve vod, v hravm reji divoce brzd hladinu. Vidli, jak se Geosaurm vyhnula praelva Eurysternum a jak radji zamila do mlk vody k pobe a rozhnla svm objevenm hejna drobnch rybek Leptolepis, vn pronsledovanch dravmi praraloky Heterodonty, chvostoploutvmi Undinami i skelnoupinatmi Aspidorhynchy s tlamami hrotovit protaenmi. Vidli, jak irou vodou pomalu pluje k nedalekmu korlovmu tesu nkolik velikch Lepidot, skelnoupinatch ryb s podivnmi knoflkovitmi zuby v tlamch, jimi rozdrcovaly tvrd skopky rozmanitch pl, ml i ramenonoc, aby si mohli pochutnat na jejich slizkch tlech. Ale toto ve, co vidli, nepinelo jim nebezpe. Rozthli proto kdla a pomalu se sneli ke korun nzkho cykasu. Kad usedl na jeden z dlouhch, zpeench list a poali pozorn prohlet okol, co by se dalo ulovit k sndku. A tu pojednou uvidli nedaleko cykasu vlnami vyhozenho praraka Mecochira, jeho klepeta byla dvakrt del ne jeho tlo. Rychle sltli k nmu, aby se pokusili roztrhat ra krun svmi slabmi zoubky. Ale ne mohli zaboit zoubky do raho krune, museli se kvapem vyplhat tam, odkud prv sltli. Usednuve znovu na listy cykasu, ulekan pohleli na Compsognatha. Ten prv stanul u raho tla a bez dlouhho rozmlen poal drtit svm chrupem tvrd krun, kter se lmal s praskotem v drobounk lomky a mezi nimi poala prosvtat blav hmota mkkho raho tla.

16

Archaeopteryxi se naepili a z hrdlek se jim draly hrub, lomoziv skeky, jimi jako by nakali nad ztrtou potravy. Pokud Compsognathus nezhltl ra tlo, Archaeopteryx si ani nepoviml. Kdy vak byl s chudm lovkem hotov, zatouil po nkterm z Archaeopteryx. To by byla koist! Tou by nejen zahnal hlad, ale nasytil by se a k prasknut. A mohl by se na n dobe odvit, i kdy byli velc jako holubi. Ale byli vysoko a nebylo mono se na n dostat. Compsognathus obhal cykas v zkch i irokch kruzch, smn poskakoval z msta na msto, ba nkolikrt se pokusil i skokem dostat se ble k Archaeopteryxm. Ale praptci se nebli. Vdli dobe, e mal Compsognathus je neme uchvtit, pokud nesltnou na zem. Proto je netsnil strach, jen nespokojenost se jim linula z hrdlek v podob vrzavch skek a sykot. Jak Compsognathus v chtiv lanosti, tak i Archaeopteryxi ve svm vzruen nevmali si nieho kolem. Proto jim uniklo, e na zpad obrovsk nebesk bn vyrostl ern mrak a pohltil kus modr oblohy. Mrak stle rostl a o jeho dlouh okraj se lmal slunen svit, vytveje tam dsivou mozaiku svtel a stn neustle se mnc ve sv hrzn krse. Kdy pak mrak jako obrovsk chobotnice pohltil hav slunen kotou, kraj ztemnl a zpsnl v pedzvsti blc se pohromy. Jetr a praptci nedbali vak varovnch znamen pichzejc boue. Ve iv se u skrylo, jen oni nedbali opatrnosti. Compsognathus jet stle obhal cykas a jet stle zkouel, zda by skokem mohl uchvtit vyhldnutou koist, a Archaeopteryxi jet stle rozepen na nho skehotali z ve. Tak se stalo, e je neekan pekvapila boue. Najednou, jako by vzduchem zasvitl kouzeln proutek, zadul prudk vichr. Drav a niiv se opel o ve, co se mu postavilo v cestu. Ve, co se nesklonilo ped jeho nporem a silou, urval a s vtznm svitnm unel s sebou, aby to po chvli odhodil jak dt hraku, kdy si s n pohrlo. Divokm tokem vrhl se do pralesa, s

17

hukotem jm proltl a doprovzen praskotem vtv, je urval a nesl s sebou, hnal se k lagun. Byl tam ve chvli. Z cykasu smetl oba Archaeopteryxy, v toivm vru vynesl je do ve a rval jim s tla pe. Ale nov nraz vichru vyrval je z toivho vru a hnal je opt vped, bezmocn a polomrtv. Pak znovu je vichr ve spirlch vynesl do ve a znovu je strhl dol a letl s nimi vped, biuje jejich mal tla novmi a novmi nrazy vtrnch vln. A nhle, jako by byl u syt sv krut hry, stralivou silou mrtil jednm z praptk k zemi. Dopadl prudce a tce a malou hlavikou narazil na kmen, jeho ostr hrot prorazil leben kosti a rozdrtil mozek. Z rny vytkala krev a s n unikal i ivot ubohho praptka. Druhho Archaeopteryxe unel vichr dle. Ale i jm mrtil k zemi, kdy doshl moskho behu, jako by chtl pln vyut sv sly k tomu, aby se mohl opt o moskou hladinu a promnit ji v pl zpnnch vln. Praptk zapadl do mkkho bahna a ne se mohl probrat k vdom, obrovsk vlna se pes nj pelila a pokryla ho kalem, kter

s sebou unela. Kad z nsledujcch vln pokrvala kalem m dl tm vce jeho vlhk hrob. Ani Compsognathus neunikl zkze. 18

V posledn chvli se dal ped vichrem na tk a zden hledal, kde by se mohl skrt. Ale ne mohl najt kryt, vichr ho dostihl a zmtal jm jak pekem, urvanm z tl praptk. Compsognathus odolval vtrnm vlnm, pokud jeho sly staily. Probjel se k nkolika velkm balvanm, pod jejich ochranou chtl pekat zuivost rozpoutanho ivlu. Snad by se mu to bylo podailo, kdyby nebyl zasaen velikou vtv, kterou vichr kdesi v pralese urval a nyn ji mrtil k zemi. Compsognathus leel bez hnut na zemi a tce oddychoval. Smrteln vnitn zrann a nkolik peraench kost ho pivedlo do bezvdom, z nho se u tak neprobral. V okamiku, kdy posledn jiskrka ivota zhasla ve zrannm tle Compsognathov, prosekl dlouh, klikat rozvtven blesk ern mrak. Sotva zhasl, ozvala se hromov rna, kter svm rachotem naplnila cel kraj. A pak se spustil d. Proudy vody padaly z ernch mrak na zem, padaly bez pestn a zahalily kraj do smutnch, edch zvoj. Kraj arovn krsy a veselch barev se zmnil ve smutnou samotu nejasn edi, v n vechno mizelo, v n se vecko ztrcelo v zapomenut Jak rychle vichice s bou pila, tak rychle odela. e oblohy se roztrhla irokou puklinou, vystlanou blankytem oblohy. Stle se roziovala a splvala s druhmi, kter rovn trhaly ed mrano v beztvar cry a vytlaovaly je kamsi daleko za obzor. Zlat slunen kotou, zbaven mran clony, znovu ozil cel kraj a rozehrl deov kapky, zachycen na rostlinstvu, skvouc hrou dmantovch barev. Znovu se nebesk klenba pothla blankytnou mod, znovu zasvtila lu psin, znovu zajsala zele hj a prales. Znovuzrozenou krsou kraje pomalu letla ndhern sokdl Kalligramma. Na chvli usedla na cykasov list, ale pak se opt vydala na dal bludnou pou, jako by mla za kol vude ohlsit, e vzbouen ivly utichly a e u je zase monost radovat se ze slunce a ze ivota. Zamila i tam, kde leela ubit tla tch, kte jej poselstv nebudou u moci vyslechnout.

19

DOL DRAK
D havch paprsk zcho slunce se bez ustn lil na kraj pohdkov krsy. Daleko iroko se thly hladiny mlkch vod, rozttn v nesetn zrcadla jezrek, bain a mol s vysokmi, hav zelenmi porosty trubicovitho rkosu a stinovitch skpin, je se vlnily a vzdouvaly v zvanech vtr a je umly a chestily za prudkch lijavc. Nad hlub vodou rozloily sv zelen okrouhl listy ndhern leknny. Jejich kvty svtily blostnou barvou korunnch pltk, kter se na noc zavraly, aby rno, pokropeny zivou rosou, se znovu rozevely pod nnmi polibky vychzejcho slunce. Na bezch jezrek a na mokrch psinch rvaly se o kus msta na slunci trsy kapradin s hustmi trsky skpinc, na jejich ttinovitch stblech se kolbaly tl klsky, obten semeny. Kus dl od beh, na suchch psinch, vyrstaly chuchvalce nejrznjch trav a jim podobnch ostic. Vytvely rozlehl zelen 20

koberce a stle vc a vce se zakusovaly do lutch psin, kter se marn brnily dravm vlnm zelenho pboje. Z travnatch ploch nin i plochch kopc se msty tyily vysok koviny. Nad nimi stromovit kapradiny rozkldaly koruny ndhern prolamovanch a tsnnch list; svou ndherou pekonvaly i skvl koruny cykas, o n se slunen paprsky rozlamovaly v tisce tpytivch stepin a promtaly se v zeleni kovisek nebo na kobercch travin v chaotickou zm svtel a stn. Na ve poloench mstech a na pahorcch se tyily zdumiv pralesy jehlinatch strom, stdajc se s veselmi porosty strom listnatch, topol, dub, bz, ol, buk, skoicovnk, smokvon a jinch. Ty teprve nedlouho zdobily povrch Zem a zvolna se rozrstaly v onu podivuhodnou velikost a vzneenost listnatch prales, kter vak teprve v tetihorch se staly nejndhernj scenri prody. Tak vypadal kraj v mstech, kde slunce kadodenn vychzelo. Ale tam, kde zapadalo, vyrstala z psit pdy nzk, avak divoce rozervan skaliska, porostl zakrslmi stromy a duinatmi rostlinami, ale jen tam, kde ve sprch nebo v msovitch prohlubeninch skalisek se udrelo trochu psit pdy, kterou lijavce nemohly splchnout. Jak znan rozdl byl mezi stranou vchodn a zpadn! Tam zelen kopce a niny s jezrky, moly a bainami, do nich plilo slunce a zvedalo z jejich vlhkho lna tepl mln opar, v nm asn bujelo rostlinstvo, hilo tvary a v boji o kus slunnho msta se dralo a rvalo, dusilo i rdousilo, prohrvalo i vtzilo zde vyprahl psiny a rozplen skaliska hol pustiny. Tam rozlehl pralesy, umc za veernch vnk sv zdumiv psn zde rozervan kamenn hradba, harac za vtrnch smrt tiscermi alostnmi nky nad jednotvrnost beztn pustiny. Tam jsav zelen ivot zde lut bezit! Ale v jednom mst byla i tato psit pustina trochu veselej. Bylo to tam, kde z pukliny skaliska vytkal slab pramnek vody. Padal v stbitm oblouku k pat skly, kde se ztrcel v modrav vod mal tn, jej behy byly skryty neproklestitelnou houtinou mech, travin a kapradin. Pramen plnil tni bez ustn, ale naplnit ji 21

nemohl, nebo hlubokou prrvou voda neustle odtkala a smovala k bainm a molm, kter ji vdn pijmaly. Tak asi vypadal kraj, na nj se lil nejprud lijk slunench paprsk. Tak asi vypadal nepatrn kout tajemnho, dvno zalho svta z konce druhohor, svta podivuhodnch plazch oblud nevdanch velikost i tvar. ---Tam, kde z pukliny skaliska vytkal pramen vody a v stbitm oblouku padal do mal tn, vynoila se pojednou z bludit obrovskch, divoce rozhzench balvan jen trochu korunami strom zastnnch obrovsk plaz obluda. Byl to drav Gorgosaurus. Tkmi, pomalmi kroky se propltal mezi balvany a mkk zem se prohbala pod hroznou thou gigantickho netvora. Byl to spe dsiv pelud ne skuten tvor. Pojednou se zastavil a tup se rozhlel kolem. Hrza se ila z jeho pernho vzhledu. Byl pes tyi metry vysok a pes osm metr dlouh. Stl na mohutnch zadnch nohch a opral se o dlouh siln ocas ke konci se zuujc. Hlavu ml vysoko vztyenou a z pooteven tlamy probleskovala palisda stralivch zub, velikch a ostrch, kter jedinm trhnutm dovedly urvat velik kusy masa ze veho ivho i mrtvho. Jeho pedn nohy byly mal, slab, proti ostatnm stem jeho mohutnho tla smn zakrnl. Ale i jejich prsty byly opateny drpy, ovem mnohem menmi, ne jakmi byly vyzbrojeny prsty mohutnch zadnch noh. Stl jako zkamenl hora kost a masa a v tupm pohledu jeho zelench o uloench vzadu zplotl lebky nebylo ani nejmen jiskrky innosti mozku, nbr jen mdl odlesky pud, kter neustle kvasily nejen v jeho krvi, nbr i v krvi vech jeho pbuznch, kte s nm ili nebo u dvno ped nm vymeli. Nesmrn tupost, burcovan ze sv ztrnulosti jedin pocity hladu a asem i pi vyhledvn samic, byla vbec vznanm rysem celho velejetho plemene, k nmu patil i drav Gorgosaurus. A tento charakteristick znak provzel cel velejet plemeno od jeho prvnch potk a do jeho zniku po nesmrn dlouh geologick vky a nedovoloval mu rozvoj vych duevnch schopnost. Zd se, 22

jako by vvoj tchto jetr smoval jen k vytven obrovskch tl stle obludnjch a fantastitjch tvar, pi em vak jejich mozek zstval stle mal a tup, ustrnul na svm potenm nzkm stupni. Gorgosaurus stl bez hnut. Jen jeho velik hlava se pomalu otela na vechny strany a jeho oi ptraly po njak koisti. Ale kolem nikde nic nevidl. Proto se vydal na dal bludnou cestu. Pomalu krel kolem mal tky, zpvajc jemnm plouchnm dopadajc vody skalnho pramene. Kad jeho krok zanechval po sob zkzu v zelenm rostlinstvu; rozdrceno a pelmno zstvalo leet v hlubokch dlcch, vytlaench do pdy thou nesmrnho tla, a zdeptno pokrvalo dlouhou brzdu, vyrytou mohutnm ocasem, kter jetr thl za sebou. Mil k mal kaluin, skryt v zeleni kovin a nkolika nzkch cykas. Jejich velik vjovit listy se rozprostraly nejen nad irou vodou kalue, nbr i mezi velikmi balvany, kter se zde voln povalovaly nebo byly nakupeny v hromady. V nich se ernaly otvory temnch dutin, vtch i mench, rovnch i kivolakch, podle toho, jak padajc balvany se do sebe zaklnily. Tato mal kaluina byla posledn zelenou ozou, kter se rozkldala na pat divokch, pustch skalisek. Za n byla u jen beztn psina, sem tam s nzkm koviskem nebo se skupinkou suchobytnch rostlin, kraj smutn svou fdn lut a mornou jednotvrnost, kraj psench pesyp a rozplenho vzduchu, kraj zkzy a zhuby veho, co do tto pustiny nepat. Gorgosaurus dobe vdl, pro sem zamil. Tato psen pustina s tkou u skalnho pramene a s malou kalu byla u odedvna domovem podivuhodnch velejetr, pancnatch a ostnitch Palaeoscinc. Byli to divn plazi, hotov iv pevnosti. Mli krtk a irok tlo s plochou, dopedu zapiatlou hlavou. Jejich hbety byly pokryty silnmi kostnmi deskami, kter byly seazeny v pravideln ady a cel tlo uzavraly v pevn panc, odolvajc vem nebezpem. O nj se lmaly i siln zuby dravch neptel. Kostn desky pance pechzely na bocch tl v mohutn ostr trny hroziv vynvajc vpravo i vlevo. Tak tlust a tk ocasy byly vyzbrojeny 23

ostrmi trny, kter zpsobovaly nebezpen, hlubok a bolestiv rny.Jejich nohy byly krtk, ale siln, s krtkmi, plochmi prsty.ili si zde kad sm, v klidu a mru, bez boje a spor. Jen v dob, kdy vyhledvali samice, poutli se do krutch zpas; v nich trnit ocasy bvaly jim jedinou zbran, j silnj a zkuenj poreli slabho a nezkuenho. A byl to prv takov jeden zpas o samici, kter nedvno poskytl dravmu Gorgosaurovi neekanou velikou koist. Tehdy se utkal star zkuen samec s mladm, jemu sice nechyblo odvahy, ale zato sly a bojov zkuenosti. Boj byl krtk. Star samec zasadil svmu protivnku tak prudkou a nenadlou rnu, e se pevrtil na bok, a ne se mohl znovu postavit na nohy, ml rozbodno nkolika prudkmi lehy ocasu mkk bicho. To mu vzalo chu k dalmu boji a dal se na stup. Jen chvli se vlekl tkopdn vped, pak vak bezmocn klesl a upadl do mrkot. V takovm stavu, kdy byl vc mrtv ne iv, setkal se tehdy s Gorgosaurem. Ten nemekal a vrhl se na nho. Jeho zuby zazvonily vak o kostn panc a svezly se po nm. Jet nkolikrt se zakousl Gorgosaurus do hbetnho pance koisti, ale vdy marn. Byl stle stejn pevn, stle neporuen; jen slab rhy prozrazovaly msta, kam se zaryly a kde sklouzly ostr zuby. Gorgosaurus stl chvli nerozhodn nad Palaeoscincem. Stl nad bezmocnou koist, stl nad hromadou masa a nemohl na ni. Zaal ji proto v kruzch obchzet a pozoroval ji ze vech stran. Nhle k n piskoil a snail se ji pevrtit. Cloumal s n, potahoval ji z msta na msto, a konen po velik nmaze se mu ji podailo obrtit na zda. Sotva se mu to podailo, zaryl sv ostr zuby do mkkho bicha, nebo zde nebylo tlo Palaeoscinca chrnno pevnm kostnm pancem. A pak hned rval maso, kter hltav polykal. Dvno se Gorgosaurus tak dobe a vydatn nenaral jako tehdy. Proto i dnes vedly ho v ta msta jeho kroky. U zdaleka vidl, e v zeleni u mal kaluiny se syt dva Palaeoscincov. Bezstarostn si vyhledvali jen nejchutnj rostliny, jimi si plnili sv bezedn bicha. Na nebezpe nemyslili, nebo pli dobe vdli, e jejich kostn panc a ostr trny z nich in nepemoiteln pevnosti. 24

Pro Gorgosaura to byl dobr a vtan objev. Zrychlil proto svou tkopdnou chzi, jen aby co nejdve byl tam, kde chtl pepadnout, zabt a nasytit se. Kdy konen dorazil Gorgosaurus k pasoucm se a nic netucm Palaeoscincm, chystal se je ihned napadnout. Ale tok nebyl tak lehk, jak se mohlo zdt. Kdy Palaeoscincov poznali, e m na n Gorgosaurus zlusk, pestali se pst a chystali se k obran. Byli to sta zkuen jedinci, pro n tok jejich dravch pbuznch nebyl dnm pekvapenm. Pikrili se a ekali na neptelv vpad. Gorgosaurus si vybral k svmu toku bliho. Drobnmi krky se k nmu opatrn blil, a kdy myslil, e u je mu dosti blzko, aby zatoil, vrhl se na nho a snail se ho zranit ostrm chrupem rozkleben tlamy. Ale i tentokrte se zuby svezly po kostnm panci. Ne mohl po druh seknout tlamou, kmitl se vzduchem ocas napadenho Palaeoscinca a oste piat trny se hluboko zaryly do nohou tonka. Prudk bolest zacloumala tlem Gorgosaura, kter na takov protitok nebyl pipraven. Ale pesto se nevzdal dalho boje. Znovu se vrhl na Palaeoscinca a znovu byl bolestn odraen. Stejn i kad dal tok byl ihned oplacen novm protitokem a novou bolest. Proto Gorgosaurus trochu ustoupil a poal v kruzch obchzet Palaeoscinca. Ale i on se ostrait otel, aby byl k svmu tonku stle obrcen elem. A tak oba krouili kolem sebe, opatrn se pozorujce. Pojednou se Gorgosaurus zastavil, pikril se a jeho rozeven tlama chapla po pedn noze Palaeoscinca. Ten stelhbit sthl nohu pod tlo, natoil se k obran a rozkleben tlama dravho jetra narazila plnou silou na dlouh a ostr trn, kter vyrstal nad pedn nohou napadenho. Obrovsk trn narazil na elist, sjel po n, prorazil ki a svm zakrvcenm hrotem pronikl ven. Straliv bolest projela tlem tonka. Rychle trhl hlavou nazpt, trn sklouzl znovu po elisti, pak z tlamy ven zanechvaje po sob velikou dru zalitou krv. A s unikajc krv jako by dravmu jetru unikala i bojechtivost. Odvrtil se od Palaeoscinca a bez jedinho pohledu nazpt opoutl msto prohranho boje. Pomalu a 25

tce se vracel tam, odkud piel. Pokulhval, nebo zrann noha bolela a jej rny plily. Palaeoscincus pozoroval odchzejcho poraenho neptele. Kdy vidl, e miz v dli, zapomnl na boj a pomalu se inul k svmu druhovi, kter se u zase psl na avnatm rostlinstvu, vyrstajcm z vlhkch beh kaluiny. A po chvli i on pokraoval v peruen pastv, nestaraje se u zase o nic ne o svj hladov aludek. ----Nkolikrt se zrodil a opt zhasl den, ne se Gorgosaurus vzpamatoval ze sv porky i z utrench ran. Jet nebyl v podku, ale krut hlad ho vyhnal ze stnu houtiny, kde odpoval. Namhav se vztyil a pak pomalmi kroky opoutl kraj rozervanch skalisek i psen pustiny k vzdlenm zelenm jezrkm, molm a bainm. lo se mu vak tko, nebo byl jet slb a cesta byla dalek. Proto poal sldit kolem skal, bedliv prohleje kadou dutinu a kad kovisko, jich zde vak bylo pomlu. Dlouho to trvalo, ne se mu podailo objevit njak iv tvory. To, co nyn uvidl, byla dobr koist. Na plochch vstupcch skal, jejich pat byla skryta v psen pd sem tam porostl zakrslmi, tunolistmi rostlinkami se slunilo nkolik mladch Scolosaur. Byli to blorav velejeti. V dosplosti byli pes pt metr dlouz a dosti se podobali Palaeoscincm. I jejich hbet byl pokryt kostnmi deskami a trny, ale trochu jinak uspodanmi, ne jak tomu bylo u Palaeoscinc. Hlavn krn a ocasn oblast tla Scolosaur byla chrnna obzvl silnmi deskami. Z nich nejen postrann, nbr i horn nesly siln ochrann trny. Byli vbec nezraniteln, nebo majce krtk nohy, inuli se nizounko nad zem, take ani jejich mkk bich nebyl vystaven dnmu nebezpe tonka.

26

 27

Ale Scolosaui, kte se zde na skalnch vstupcch po pastv vyhvali, byli mlad, mal jedinci, jen mlo pes pldruhho metru dlouz. Leeli nehnut v hav slunen lzni a spokojen podimovali nevdouce, e smrt je na dosah ruky. Gorgosaurovi se zajiskilo v och, kdy je uvidl. Opatrn zamil k nejblimu a kdy u nho stanul, srazil ho rychlm pohybem sv ohromn hlavy se skalnho vstupku dol. Jako kdy se ze skly balvan utrhne, tak zadunlo tlo Scolosaura, kdy dopadlo na zem. Ne se mohl mlad Scolosaurus probrat z mrkot a z pekvapen, otoil ho Gorgosaurus svou drpatou tlapou na hbet a ostrm chrupem se mu zakousl do mkkho bicha. A zatmco Gorgosaurus hodoval, ostatn Scolosaui rychle opoutli nebezpen msto a zakrtko se ztratili v psen pustin. Kdy u nebylo nieho, co by jet mohlo zmizet v Gorgosaurov obrovsk tlam, vydal se podl skal na zpten cestu. Pjemn nasycen krel spokojen k tce s pramenem, kde se mezi balvany uloil k odpoinku. ----A zase uplynulo nkolik dn. Daleko odtud, kde odpoval drav Gorgosaurus, byl na stran vchodn v kraji jezrek, bain a mol, ale i rozlehlch psin v hiv zeleni rostlinstva, v luti psench ploch a v slunen zi domov jinch velejetch oblud stejn bizarnch a pitvornch, jako byli Palaeoscinci a Scolosaui. Nebyli vak pokryti kostnmi plty, trny a vrstky, kter by z nich vytvely hotov iv tanky, nezraniteln a nepemoiteln, ale tak jen zvolna a tkopdn se pohybujc. Mli ki lysou a jejich tla vynikala naopak thlost, a proto i prunou mrtnost, co jim bylo dobrou ochranou ped kadm nebezpem. Byli to Struthiomimov. Nkolik se jich potulovalo v zelen nin s holmi plochami lutavch psin a s rozlitou zplavou slunenho jasu, kter vroubila vlastn oblast jezer a bain. Byli to podivn velic velejeti, kte se neobyejn podobali ptrosm zbavenm pe. Na dlouhm krku sedla malik hlavika a jej bezzub elisti byly potaeny ostrou rohovinou. Pedn

28

konetiny byly krtk a slab, zadn dlouh a siln, vborn pizpsoben k bhu. Jejich ocas byl velmi dlouh, z potku siln, ke konci stle se zeslabujc. Jejich ke byla lys a ve hav vhni slunen se leskla lutozelenmi odlesky. Kreli pomalu krajem a pozorn prohleli kad kout, o nm se domnvali, e by jim mohl poskytnout nco dobrho k sndku. Nemli nouzi o potravu. Vude bylo dosti chutnho rostlinstva, jm si cpali bicha. Hojn zde bylo i rozmanitho hmyzu a drobnch jetr, jimi si rdi zpestovali svj jdeln lstek. Kdy mli monost, pochutnali si i na hnzdech vajec, kter do vyhtho psku sneli jejich pbuzn. Zrovna dnes se jim podailo objevit takov hnzda. Bylo to brzy potom, kdy se hav slunen tt vyhoupl ze zarudlch oblk a poal stoupat vzhru po blankytu nebes. Zvoje lehkch mlh, zavench nad rozjasnnmi hladinami vod, vystupovaly do ve a beze stopy mizely v nekonenm vzdunm ocenu. Slunen paprsky, kter brzy zaaly plit jako hoc py, 29

probudily z non ztrnulosti i Struthiomimy. Ihned poali shnt nco, m by mohli naplnit sv vyhladovl aludky. Pi sv bludn pouti najednou uvidli, jak ze zelen houtiny vylo na psinu nkolik mohutnch Monocloni. Jejich obrovsk, ale pitom krtk a zaoblen, pt metr dlouh tla nesly tyi siln nohy, krtk, ale svalnat. Krtk krk byl zakryt irokm kostnm lmcem, vzniklm nadmrnm prodlouenm temennch kost lebky. Tlamy irokch, tkopdnch hlav vybhaly v hkovit zobany, ostr a zapiatl. Oi vzely v hlubokch onicch a z nosu jim vyrstal dlouh, piat roh. Podobali se tm velikm nosorocm, tkopdnm a nemotornm, s tlustou k, rozpadlou v mnostv nepravidelnch mnohobokch polek. li pomalm, vnm krokem nevmajce si nieho. Svm silnm, ale pomrn krtkm ocasem vyrvali v psen pd irokou brzdu, jako by si chtli znait cestu, kterou se ubrali.

Puzeni zvdavost Struthiomimov je zpovzdl opatrn sledovali. Zelench koberc trav stle ubvalo, a se pojednou pln ztratily a kolem dokola se rozkldaly beztn psiny, kter 30

zasahovaly odtud v irokm pruhu a k vzdlenm skaliskm, v jejich blzkosti odpoval zrann Gorgosaurus. A tehdy tak skonila cesta podivnch poutnk. Jeden z Monocloni se zastavil u nkolika vysokch cykas. Jejich rovn kmeny nesly vysoko nad zem irok koruny velikch palmovitch list, je se svou temnou zelen npadn odrely od lut psen pln. Monoclonius trochu popoel, znovu se vrtil a pak u bez rozmlen vyhrabal mlk dlek, kter naplnil podlouhlmi vejci. K jeho dlku se pidruily dlky druhch Monocloni a vechny byly plny vajec. Kdy tak samice Monocloni splnily svj nejvzneenj kol a postaraly se o to, aby se jejich rod dle udrel, jen ledabyle zahzely pskem dlky pln vajec a rychle opoutly psenou pustinu. Nestaraly se u o nic a ani jedenkrt se neohldly nazpt. Spchaly zpt do zelen krsy k ndhee svtlch hj i stinnch kovisek, k zivm vodm jezer a mol. Spchaly tam, kde kypl ivot, vzdalujce se vc a vce od psen pustiny, pohrouen v hrobov mlen a dsiv bezit. Zato k mstu, kde zanechaly vejce, spchali Struthiomimov. Rychle a lehce beli, zviujce za sebou oblak psenho prachu. Kdy dobhli, odhrabali psek a s lanou chtivost se vrhli na vejce. Bezzubmi elistmi drtili a roztrhvali jejich skopky a hltav polykali jejich tekut obsah. Netrvalo to dlouho a z hromady vajec zbyly jen jamky, potsnn zbytky vajec; vypadaly jak przdn dlky o, vyplakanch nad ivotem, kter zael dve, ne se mohl zrodit. Ale ani Struthiomimov se zde dlouho nezdreli. Sotva skonili plenn hnzd, hned se vraceli zpt tam, kde zele rostlinstva a mod vod panovaly nad lut psku. A nyn zde spokojen bloudili, syt, ale pesto obezel, aby jim njak nov koist neunikla. Dlouho bloudili krajem. Prochzeli travnat pruhy, kovinat porosty, zabloudili i do hje smokvon. r hoc hmoty slunce slal nad celm krajem,

31

 32

Sotva Styracosaui uzeli dravho Gorgosaura, ihned ustali v pastv a pichystali k obran. (K povdce dol drak)

33

obdarovval ho vlnami tepla a svtla, take s bohatstvm vod stval se tento kraj prostedm, v nm se dobe ilo a v nm byly monosti velikho rozkvtu a rozrodu veho ivho. Proto tak Struthiomimov nachzeli dostatek potravy. Bicha se jim plnila a nabvala podoby obrovskch nafouklch m. A m,vce se ctili sytmi, tm mn dbali opatrnosti. Ale kdo nedb opatrnosti, toho lehce me potkat nehoda! Nechyblo mnoho a nkterho z bezstarostnch Struthiomim mohl opravdu potkat neblah dl pijt o ivot. Bylo to tehdy, kdy objevili na okraji lesa obrovsk mravenit. Mravenci a jejich kukly byli jim odedvna vtanou pochoutkou. Obklopili mravenit a pednma nohama poali rozhrabvat vysokou kupu mravenho hradu. Najednou jeden z nich pozvedl hlavu. V tu chvli jako by lekem zkamenl. Jeho zden oi vidly ped sebou obrovskho Gorgosaura, dravho netvora, v jeho rozeven tlam svtily straliv zuby. Ale stejn rychle se Struthiomimus vzpamatoval. Mrskl sebou a rychlm bhem se vzdaloval z msta nebezpe. A za nm i ostatn. Ne se Gorgosaurus nadl, stl zde sm. Jako na vsmch leela ped nm rozmetan mraven kupa, v jejich troskch se hemilo tisce rychle se pohybujcch mravenc. Pobhali z msta na msto a hledali vude neptele, na nho by se mohli vrhnout a zdolat jej. Ale Gorgosaurus nevnoval mravencm ani nejmen pozornost. Dval se jen za utkajcmi Struthiomimy, nebo mu v nich unikala koist. A koist by mu byla vtna, nebo byl po nkolikadennm pstu hladov a ml za sebou i dlouhou cestu pes psenou pustinu, v n nenael nic, m by aspo trochu zahnal hlad. Pronsledovat hbit Struthiomimy nemohl. Byl pli tk a neobratn, aby se s nimi mohl pustit v bh o zvod. Mohl jen znenadn pepadat, mohl zrann a pohybu neschopn dobjet, mohl hodovat na nalezench mrinch, ale nemohl se pustit v bh, kterm by vyhldnutou koist dobhl nebo utval a potom zahubil. Proto byl tulkem, kter neustle bloudil irm krajem, vn trpen starostmi o nasycen, nebo k pepadm mu chyblo dostatek lstivosti a k lovu hbitosti. 34

Sklesl nespchem vydal se hladov Gorgosaurus na dal bludnou pou. Zamil k jezrkm a bainm. Pomalu krel travnatmi rovinami, prochzel rozlehl houtiny, obchzel lesky a tn, pomalu, ale stle pozorn a ostrait, aby nepromekal onu pt velikou chvli, kdy objev koist a bude ji moci pepadnout. Najednou se ped nm objevil rozlehl jezern mol. Z jedn strany byl ovrouben tmavou i svtlou zelen kovin, z druh lutou psinou se zelenmi kobereky travin. Ped hradbou zelench kovin a houtin vyrstaly z bahna mlk poben vody hust porosty vysokho rkosu, porn bojujcho o msto s hustou dungl chestivch pesliek. ir hladina vody svtila zlatem slunce a nad n se prudkm, svitivm letem honily za koist velik vky. Jejich thl tla v deti slunench paprsk svtila ndhernmi kovovmi odlesky, take se zdlo, jako by kolem ltaly ziv drahokamy. Gorgosaurus se zastavil a rozhlel se kolem. Dlouho zkoumal kraj. Jeho zelen oi pozorn prohlely kad kout, kad kovisko, ale nikde se nic nepohnulo, nikde nic neleelo, m by mohl ukojit trzniv hlad. Jen ndhern zbarven motl se tepetal ve vzduchu a hledal kvt, na nm by si mohl odpoinout. Kdy nic neobjevil, vydal se Gorgosaurus na dal bludnou pou. Zamil k behu jezernho molu. Kdy ho doshl, el podl nho pes trvnky a psiny, pes dungle vysokch travin a kovisek, pes dk hje a lesky. Ale ani tady nic neobjevil, na co by se mohl vrhnout. A tak se plouil dl a dl, zeslbl a hladov. Na okraji jedn vysok houtiny se vak narz zastavil. V jeho och mu nhle zasvtily jiskiv plamnky nov nadje. S nepohnutou upenost hledl ped sebe, lan a rozechvle, nebo to, co prv vnmaly jeho oi, bylo dobrou pedzvst, e bude konec hladu.

35

 36

Na behu molu stl toti podivn velejetr a ve vod jich odpovalo jet nkolik. Byli to blorav Corythosaui. Gorgosaurus s drav lanost pohlel jen na toho, co stl na behu. Byl to obrovsk kolos pes devt metr dlouh. Jeho mohutn tlo, pokryt mnohobokmi, hrbolkovitmi nebo kuelovitmi upinami, spovalo na silnch zadnch nohch a bylo zsti i openo o dlouh ocas, kter u koene byl neobyejn siln. Pedn nohy byly men a slab. Mezi prsty obou konetin byla nataena krtk plovac blna. Shora smkl tlama, trochu podobn plochmu ptamu zobku, byla opatena mnostvm zub. Jimi velejetr rozdrcoval listy i lodyhy rostlin a drtil tla drobnch ivoich, erv, pl, kor, hmyzch larev a jin havti, kter se mu pi vegetarinskm pokrmu pipletla neopatrn v cestu. m vak byl tento jet obr nejnpadnj, to byl vysok pilbovit heben, vytvoen nktermi lebenmi kostmi. Tento heben znan zvtoval pomrn malou hlavu a inil ji npadnou a trochu i smnou, nebo se podobala hlav staeny s vysokm varhnkovitm epcem. Gorgosaurus pod jet stl bez hnut, dvaje se upen na Corythosaura. Jen zelenav zblesky o prozrazovaly jeho vzruen. Koist byla na dosah, ale jet nebyla jeho. Bylo teba vyhledat zpsob, jak se j zmocnit, zda lst i pepadem, nstrahou nebo hnm. Ale jeho tup mozek pracoval pomalu a tce. Jen jedno si uvdomil zcela pesn: e je pli daleko od vyhldnut obti, e mus bl, aby se mu lov podail. Proto se poal opatrn blit k nic netucmu Corythosaurovi. Sotva vak uinil nkolik krok, tkch a dunivch, Corythosaurus ho spatil. V prvn chvli ztuhl hrzou v kmen a z jeho lutavch o vyzaoval pern ds. Stl jako ommen, zbaven vech monost zchrany. Stail vak jedin dal krok Gorgosaura, aby se Corythosau rus vzpamatoval z leku. Rychle vyrazil k vod. Nkolika dlouhmi kroky j dostihl. A pak se hnal vodou dl do hlubiny, voda vysoko stkala, pnila se a div se hnala do hlubok brzdy, kter vznikala za prchajcm velejetrem.

37

Ne dorazil Gorgosaurus ke behu, byl u Corythosaurus u svch druh. Leel na vod jako ostatn, nestaraje se u v nejmenm o hladovho masoravce, kter vzruen pobhal u behu, bezmocn lehal dlouhm ocasem a klapal zubatou tlamou. Ze zkuenosti vdl, e Gorgosaurus za nm do vody neme, e by to zaplatil ivotem. A to dobe vdl i Gorgosaurus. Proto mu nezbylo nic jinho, ne se znovu vydat na bludnou pou a pokusit se o lov jinde. A znovu pechzel pes trvnky a psiny, pes dungle velkch travin, pes dk lesky a hje. A tehdy se setkal s dvma pernmi Styracosaury. Byli to ohromn blorav velejeti hrochovitho tla a pes osm metr dlouz. Jejich zavalit tlo bylo neseno tyma sloupovitma nohama, zakonenma krtkmi, tlustmi prsty. Ocas byl krtk a siln, pokryt jako cel tlo mnostvm nepravidelnch, 38

mnohobokch polek. Nejpodivuhodnj byla hlava. Byla vyzbrojena plmetrovm nosnm rohem a vzadu vybhala v dlouh a irok kostn lmec, kter ml est mohutnch trn sestavench do polokruhu. Trnit kostn lmec neobyejn zvtoval hlavu, take byla pes pl druhho metru irok a pes dva metry dlouh. Tlama vybhala vpedu v ostr zoban pokryt rohovinou. Zuby byly jen vzadu na elistech a pracovaly jako nky; nedrtily a nerozmlovaly rostlinnou potravu, nbr ji jen pesthvaly v stle men a men kousky, kter pak mizely v temnot vn hladovho jcnu. Sotva Styracosaui uzeli Gorgosaura, ustali ihned v pastv a pichystali se k obran, nebo si nebyli jisti, zda Gorgosaurus nezato. Zpravidla tak Gorgosaui neinili, ale byl-li nkter z nich velmi hladov nebo byl-li to jet nezkuen jedinec, tu zapomnali na nebezpe boje a toili. Gorgosaurus k nim zamil. Dlouhmi kroky neustle zmenoval vzdlenost mezi sebou a Styracosaury, ale kdy nakonec zarazil ped nimi, nevdl, zda se m na nkterho z nich vrhnout. Zkuenost mu radila k opatrnosti, hlad ho tval k toku. Naproti tomu nic takovho netrpilo Styracosaury. Ti vdli, e budou-li napadeni, nezbv jim nic jinho ne obrana, nebo jejich tk a nemotorn tla brnila zchran rychlm tkem. Proto klidn a beze strachu vykvali dalch udlost. Gorgosaurus netrpliv pelapoval, divoce mrskal dlouhm ocasem, ale pod v nejistot, pod nerozhodn, zda by bylo lpe nechat Styracosaury na pokoji, nebo zatoit. Ji se zdlo, e Gorgosaurus bude dbt zkuenosti a opatrnosti, e nevmav pjde dl. U uinil prvn krok k dalmu putovn, kdy najednou v jeho och zasvtil zelenav ohe, jeho plameny v okamiku splily vechnu zkuenost a opatrnost. Nhle a neekan vrhl se Gorgosaurus na jednoho Styracosaura, aby ho zabil, rozspal a pohltil. Ale Styracosaurus byl pipraven. Sklonil hlavu a prudkm trhnutm vzhru odpovdl na tok. Ostr roh, kter mu vyrstal nad tlamou, zazvonil stralivm derem o bok tonka a byl doprovzen

39

praskotem nkolika zlomench eber. A znovu sklonil hlavu a nov der zazvonil o kosti zakrnl pedn konetiny. Prudk bolest projela obludnm tlem Gorgosaura. Rychle odskoil od Styracosaura a spnmi kroky se od nho vzdaloval. Vlna bolesti uhasila bojovnost v jeho och a zastela je zvoji obvykl tuposti a bezvraznosti. Spchal pry od msta srky a vzdaloval se tak rychle, pokud mu to jen bolest a zrann dovolovaly. Zdlo se, jako by chtl uniknout vsmnm pohledm tch, kter chtl zabt, ale kte ho v odplatu sami porazili. Jeho tce zrann pedn konetina se bezmocn komhala sem a tam, jako by to byla zlomen vtev stromu, s n si vtr pohrv. Poraen, zrann a hladov Gorgosaurus zmizel kdesi v dli ----Daleko od msta, kde Gorgosaurus prohrl svj boj, rozkldala se jin velik baina. Jeden jej beh se ztrcel v zeleni bujnho rostlinstva, druh beh byl skalnat, sloen z plochch lavic lutho pskovce a prudce spadal do vodn hlubiny. Tato baina byla domovem podivnch Parasauroloph. Byli to velejeti dlouz kolem devti metr. Svm tlem se velmi podobali Corythosaurm, jen jejich hlavy byly trochu odlin. Samice mly na zobkovit tlam irok a nzk heben, samcm vyrstal z temene hlavy dlouh rourovit tvar, co nebylo nic jinho ne znan prodlouen nosn chodby, kter samcm u zdaleka prozrazovaly ptomnost samic. A ty vyhledvali samci vdy, kdy piel k tomu as. V takovch dobch byli odhodlni bojovat o samice na ivot a na smrt. Boje samc o samice prv skonily. U tak opustili msto boj u skalnatho behu molu a pesthovali se k protjmu zelenmu behu, kde i se samicemi opt ili v klidnm mru.U zase jen rdlo bylo hlavn npln jejich ivota a toho zde bylo dost pro vechny, aspo na tu dobu, ne si odpoinou a zotav z ran, utrench v bojch. Jen jeden mezi nimi chybl. Byl to mlad samec, nezkuen v bojch. Co mu vak chyblo na zkuenostech a sle, toho ml navc v odvaze. Bez rozvahy se 40

tehdy pustil v boj se starm samcem, silnm a zkuenm bojovnkem, a v tomto boji piel o ivot. Pustili se do zpasu tsn u pobench skalisek. Chapali po sob nekodnmi tlamami, buili do sebe pednmi tlapami i dlouhmi ocasy. Voda vysoko stkala, ve velikch vlnch se rozlvala po ploinch skal a v mst boje se mnila v kupu stbit pny. Rozvnn samci dlouho bojovali. Pojednou vak poal mlad samec umdlvat. Pestal toit a uhbal ranm. Star samec poznal, e pila chvle, aby rozhodl boj ve svj prospch. Poal sm toit tvrd a neltostn. Rny jen padaly na tlo umdlvajcho, srely ho pod vodu a vytloukaly z nho posledn zchvvy touhy po boji. Stralivm nporem mohutnho tla tlail toc samec svho umdlenho soka ke skaln stn. Ten se jen chab brnil. Kdy uctil, e u je u stny skly, chtl se dt na tk. Ale nelo to tak snadno. Mezi sklou a tlem tonka byl jako v eleznm svrku. Marn sebou hzel, marn sebou kubal, osvobodit se nemohl. Skla ani tonk nepovolili. Na chvli vzdal boj. Tie odpoval, aby nabyl trochu sil a nabral dechu, ne uin pokus o zchranu, kterou mu mohl poskytnout jen rychl tk. To trochu spletlo tonka. Povolil stisk a jakmile to mlad, zemdlen samec postehl, trhl sebou a chtl uniknout. Ale star samec okamit stiskl znovu.Nezastihl vak u bok tla, nbr sjel po krku a plnou silou narazil na hlavu. Dlouh ichov trubice zapratly, rozdrtily se a s nimi i nkter kosti lebky, jejich stepiny jako ostr jehly se zaryly do malho mozku. V hlubokm bezvdom, jako tk balvan, klesl mlad samec pod vodu. Voda nad nm vysoko vystkla. Pekvapen vtz nemohl 41

si ve svm tupm mozku srovnat, kam poraen odprce tak rychle zmizel. Toil svou rohatou hlavou na vechny strany, ale kdy protivnka nikde nevidl, odplul od skly. Tlo mladho, neastn skonivho Parasaurolopha spovalo zatm na dn molu pod sklou. Za nkolik dn, kdy rozkladn plyny nafoukly jeho tlo a vynesly je znovu na hladinu, opel se o mrinu vtr a zanesl ji na vlnch daleko odtud. Jedna z vln vyhodila pak mrtv tlo na pokraj ploch psit lavice, kde leelo ve slunen zplav jako mal hora kost a masa patc nikomu. Leela by zde dlouho, kdyby ji nebyl bval nalezl bloudc Gorgosaurus. Byl u na konci svch sil, kdy objevil mrtvho Parasaurolopha. Vrhl se na n, rval je a hltal, nebo po celou dobu, co byl poraen a zrann Styracosaurem bloudil krajem, nenael nic, m by se mohl nasytit, a nepilo mu v cestu dn velejet mld, kter by mohl snadno pemoci a zhltnout. Jeho oteven rny stle bolely, a pece nemohl nkde v stinnm kout klidn odpovat. Hrozn hlad tval ho bez ustn z msta na msto a nedopl mu ani chvli oddechu. Ml v ty dny tk a trpk ivot. On, obr a dsn ravec, byl nyn v cel sv hrze mal a slab, zdeptan a bezmocn. A kdy nakonec stl nad mrtvm Parasaurolophem, zmoen a vyslen, podobal se obrovskmu vykinku, vstran hlsajcmu, e ne vdy hrub sla nade vm vtz.

42

JEZERO ZKZY
Jako unaven poutnk se chlilo slunce pomalu k zpadu. U dvno ztratilo havou vhe poledne, ale pesto se dosud z nho lil po nesmrn ploe travnat roviny hork proud zlatch paprsk nemilosrdn biujc cel ir kraj. Byl to vyprahl kraj z konce starch tetihor. Mnoho dn a noc zapadlo u do bezedn studnice zapomenut od doby, kdy jarn det, tepl a vydatn, napojily zemi i koeny rostlin. ed a zaloutl trsy trav zasvtily jsavou zelen novch list, rozrstaly se a mohutnly. Vytvely nepopsatelnou sple novho porostu, kter vyrstal do neuvitelnch objem a kter tisci nitkovitch konk vysval ivnou pdu a sv mlad listy plnil ivotodrnmi vami. Mezi trsy zelench travin vyrazily tehdy i nesetn byliny, kter v slunen zplav rozprostely k obdivu koruny svch nejskvlejch kvt pestrch barev a omamnch vn. Tehdy bujn zazelenaly i vzcn porosty kovin a zakrslch, kivolakch strom, ale nyn byly zvadl jakoby zdeptny rem slunce a vysuujcmi vtry. Den za dnem plynul dle v nezadritelnm toku nekonenho asu a kad z nich se stval m dl tm vzdlenj vzpomnkou detivho obdob. Slunce plilo stle prudeji a havji na ist, bezoblan obloze a vzduch se tsl nad travnatou rovinou 43

jak v ohniv vhni nad obrovskm splenitm. Trvy i byliny vadly, usychaly a jejich zelen koberec, postkan pestrmi barvami opadvajcch kvt, se znenhla mnil v smutn lutav nebo zahndl plochy sluncem nemilosrdn vypalovan. Nad vyprahlm krajem se rodila jitra bez rosy a v hol pd, vtry obnaen, se poaly objevovat velik trhliny a pukliny stle vc se prohlubujc a rozklebujc. Posledn z drobnch jezrek a tnk vyschly a vechna jejich bujn vegetace v nich nadobro odumela. Cel kraj pl pod jhem plcho slunce, kter vysouelo kraj a promovalo posledn krpje vody v pry, je mizely v horkm vzduchu a stoupaly do bezoblanch vin. Ani stny veera a chlad noci nepinesly osven vadnoucmu rostlinstvu, proto tichounce kladlo sv listy i lodyhy na rozplenou zemi a vytvelo iroirou pustinu, nzkou a jednotvrnou, z n sem a tam vynvaly tvrd a vyven trsy kavyl nebo strdivek. Ale jak smn mal byly tyto vyven trsy kavyl a strdivek proti star sopce, kter v podob nzkho kopce s mrnmi svahy vyrstala nhle z ploch travnat roviny.

44

Bylo tomu u nesmrn dvno, kdy se pod tlustou krou zemskou v tchto mstech vzdouvala hav lva, kter vela a kypla

pod stralivm naptm nejvych r a kter se zmtala a klokotala ve vivch rejch stlaench plyn. Kdy pak mu vzedmut vlny hav tekut lvy doshly vrcholu rozbouen, tu se nhle otevel jcen sopky. Jako z petopenho podzemnho kotle vyrazil z jcnu vysoko k nebi obrovsk sloup havch plyn a par, vymrtiv ped sebou kus zemsk kry jako velikou kamennou ztku. Potom v hromovm rachotu a za pernho dunn svitly vzduchem lvov pumy; mrana kamen a popela zasypvala cel okol soptcho vulknu a nakonec hrzu a zkzu dokonal mohutn proud hav lvy, hrnouc se po svahu dol. Neznal pekek, ve niil a plil, co neuhnulo z cesty, ve drtil a pohlcoval, pokud sm neztvrdl v kmen. Za dlouhou dobu v rznch intervalech se vak sopka probouzela vdy znovu k ivotu. Ale jej vbuchy, doprovzen vdy hrzou a zkzou, byly stle slab a slab, a nakonec pestaly pln. Tmto smutnm krajem, jemu vldly u jen trosky star, vy-. hasl sopky, la veernm tichem pomalm krokem tkopdn a obludn Scarittia, pslunice u dvno vymelch jihoamerickch kopytnk. Tup a nevmav krela kolem trs povadlch travin a zaloutlch list nzkch kovin. Hlad ji netrpil, zato vak ukrutn ze. Bloudila u dlouho travnatou pustinou, ale nikde nenalezla ani nejmen kaluinku vody. 45

ze ji vak trpila m dl tm vce. Zdlo se j, jako by jej hrdlo bylo vysuovno nesslnmi plameny, ivenmi ohnm, kter planul v jejch trobch a pronikal celm jejm obrovskm tlem. Bez povimnut pela kolem prku Leontini, svch blzkch pbuznch, npadnch krtkm, ale silnm rohem, jen vyrstal nad enichem. Bez povimnut pela i nkolik malch psovc, jejich tla, nesen na vysokch nokch, byla pokryta pevnm pancem z tlustch, nepohybliv srostlch destiek estibokho tvaru. Jej tup mozek neml o nic zjem, nic nevnmal, jen neustle bil na poplach, jsa burcovn pocitem zn. Scarittia se pomalu blila k svahm vyhasl sopky. Chtla se j vyhnout, ale pojednou zmnila mysl. Uvidla, jak nedaleko ped n vystupuje po povlovnm svahu jedna jej druka. To rozhodlo, e ji poala nsledovat. Zamila proto k troskm sopky a po chvli u stla na pat. Bez mekn poala vystupovat vzhru po nzkm svahu, dce porostlm nzkmi kovinami trnitch mimz. Spchala, jako by tuila, e na vrcholu sopky najde to, za m u tak dlouho bezvsledn bloud. Jej spch vyruil z hodovn malho chudozubce Hapalopse, kter open o pokiven a zakrnl kmen stromu si pochutnval na jeho povadlm list. Nepokojn mrskl nkolikrt po zemi dlouhm ocasem a ostr drpy svch pednch noh pevnji zaryl do kry. Kdy vak vidl, e Scarittia se nehodl astnit pastvy na jeho strom, uklidnil se a znovu poal zkou tlamou otrhvat listy i mlad vtviky. Kdy Scarittia vystoupila na vrchol sopenho kopce, uzela ped sebou irok kruhovit jezrko, kter vyplovalo nkdej sopen krter. Hrdlo se j a sthlo, kdy uvidla tolik vody ped sebou. Tkmi kroky spchala k jezrku, u jeho behu stla i druka, za n sem spchala. Ne vak k nmu dola, uzela,jak se tlo jej druky, sklonn nad hladinou jezrka, nhle ztilo do vody, je s pleskotem vysoko vystkla. Scarittia se s lekem zastavila a nechpav hledla na hladinu jezrka, po n se rozbhaly z msta nehody vlnit kruhy, vt a vt, 46

a se nakonec ztratily kdesi v puklinch tmavch lvovitch beh. Po chvli byla hladina jezrka zase tak klidn a nehybn jako pedtm. Kdy se Scarittia vzpamatovala z prvnho leku, dala se znovu na cestu k jezrku. Naped se vak opatrn rozhldla na vechny strany, a kdy nikde nevidla ani nezvtila nebezpe,teprve vykroila.

la vak u pomalu a opatrn. Kdy dola k behu jezrka, znovu se zastavila a dlouze se zahledla do vody, kter se ped jejma oima stala hrobem jej druky. I kdy ji ze nezadriteln hnala k vod, pece jen snaha po bezpenosti ji nabdala k opatrnosti. Bylo to star, zkuen zve, kter toho nikdy neopomjelo.

47

Voda byla tak ir, e dohldla a na dno. Krom tmavho kalu s nkolika ostrohrannmi lvovmi balvany neuvidla v n nic jinho. A ern kal i lvov balvany j pece nemohly ublit. Pistoupila proto na sam kraj jezera a sklonila hlavu nad vodu, aby se napila, zchladila vyprahl hrdlo studenou vodou a zalila j plameny niternho ru. Sotva se vak tlamou dotkla hladiny, zmocnil se j podivn pocit. Zdlo se j, jako by ztrcela vdom. Chtla rychle couvnout, ale u bylo pozd! Hlava se j pojednou divoce zatoila a bezmocn, ommen tlo se ztilo z behu do vody. Voda vystkla, bahno se zvilo a po hladin se znovu rozbhaly vlnky v irokch kruzch. Kdy se hladina utiila a zven tmav kal se zase usadil, bylo vidt, jak mohutn tlo Scarittie le bez hnut u samho behu jezrka. Rezav barva jeho hrub srsti se npadn odrela od tmavho kalu a lvovch balvan, jedinch svdk nhlho zniku znivho zvete. Posledn paprsky zapadajcho slunce proltly nad hladinou zrdnho jezrka. Zanechaly tu po sob zlat, chvjc se ps a samy zmizely v nesetnch puklinch a trhlinch lvovitch beh. ----Mnoho milin let uplynulo od chvle, kdy se ommen Scarittia ztila do jezrka v krteru vyhasl sopky. Mnoho se tu za dlouhou dobu zmnilo. I jezrko zmizelo. ----Veern ero se tichounce kladlo na kraj. V krteru bval sopky, tam, kde se dve leskla hladina jezrka, pracovalo piln nkolik mu. Opatrn vyproovali z horniny jaksi velik kosti, kter peliv ukldali stranou. Najednou jeden z nich peruil prci, prothl se a zvolal: Pro dneek skonme. Nen u dobe vidt, snadno bychom mohli nkterou z kost pokodit. A myslm, e u je tak as k jdlu. M pravdu, souhlasili ostatn, ero brn v prci a hlad u tak mme. A hned poali skldat na hromadu lehk krumpe, motyky, dltka, siln noe, kladvka i kartky, pikryli je kusem

48

nepromokav ltky a pomalu odchzeli ke stanm, kter mli postaveny nedaleko odtud. Kdy se umyli a oistili z prachu, vythli z bedny konzervy, oteveli je a s chut se pustili do jdla. Jeden z mu, kter byl prvn s jdlem hotov, zantil ohe mdnm kotlkem na vysok tnoce a chystal se vait aj. Netrvalo dlouho a aj byl uvaen. Vichni se sesedli kolem a spokojen popjeli chutn npoj. Kdy dopili, zaplili si lulky a pohodln se nathli kolem ohn. Najednou jeden z nich, kter byl vdcem tto mal paleontologick vpravy, ekl: Meme bt spokojeni s vsledky na prce. Zvata, jejich kosti zde vykopvme, vda jet nezn. Tm se, a je budu moci vdecky zpracovat. Jak nazve toto neznm zve? zeptal se jeden z mu. Scarittia, znla odpov. Aha, tm chce naznait, e jsi tento objev uinil u Rincon de Scaritt. Ano, uhodls. Pak se vdce vpravy na chvli odmlel. Dlouze se zahledl do ohn a zdlo se, jako by nad nm usilovn pemlel. I jeho druhov se odmleli a klidn pokuovali. Najednou vak vdce vpravy peruil mlen a ekl: Dlouho jsem pemlel o tom, co bylo pinou smrti tchto zvat. Kdy jsem vzal v vahu vechny nlezov okolnosti a kdy jsem uvil, e vechny kostry jsou pln a jsou pohbeny v plochm krteru star sopky, myslm, e jsem tuto otzku rozeil. Povz tedy, jak chce vysvtlit smrt tchto zvat! ozval se jeden z mu. Rd vm to povm. Poslouchejte! V dob, kdy tato zvata ila, bylo to ve svrchnm oligocnu neboli na samm konci starch tetihor, byla u sopka vyhasl a jej krter byl vyplnn jezrkem. Ale pln mrtvou sopka jet nebyla. Vrony nedchatelnho kyslinku uhliitho se draly puklinami lvovitho krteru ze sopenho nitra ven a jsouce t ne vzduch, hromadily se v nejnim mst

49

pnvovitho krteru, to jest pmo nad hladinou jezrka; ve nad n byl u zase ist vzduch. Co k, je sprvn. Vrony dusivch, ba i jedovatch plyn jsou vdy nejposlednjm znamenm ivota zmrajc sopky. Ale vypravuj dle! V suchch obdobch, kdy byla nouze o vodu, asto pichzela zniv zvata na beh tohoto jezrka. Naprosto nevdla, jak je zludn. Pokud stla na behu se vztyenou hlavou, bylo dobe, nebo dchala ist vzduch. Jakmile vak sklonila hlavu nad vodu, chtjce se napt, ponoila ji do vrstvy dusivho kyslinku uhliitho; stailo nkolik vdechnut, aby zvata ztratila vdom a ztila se z behu do vody jezrka, na jeho dn nala svj hrob. Podle tvho vkladu mohli bychom zde najt jet mnoho jinch plnch koster. Ano, jist zde ek na sv vyzvednut jet mnoho koster. V, ozval se pojednou jin z mu, tvj vklad je zajmav, ale nezd se ti, e je trochu podivn a nsiln? Ono v pravkm svt je vechno mon, ale pece by bylo dobe, kdybys svj vklad mohl podept jet njakmi dkazy. Tu nmitku jsem ekal a mohu ti ji zodpovdt, protoe jsem u i o tom pemlel. A doklady pro svou domnnku ti mohu podat z prodnch kaz dnen doby. Na to jsem zvdav! Nue, poslouchej! etl jsi nebo slyel nkdy o Ps jeskyni ve flegrejskch polch v Itlii? Neetl a neslyel, odvtil tzan. Ale co to m spolenho s tvou domnnkou? Mnoho! V tto jeskyni, kter le u krteru Agnano zpadn od Neapole, se tak hromad u dna kyslink uhliit, ovem piny jeho vronu jsou tam trochu jin. Prvodci dokazuj jeho ptomnost turistm tak, e hod na dno jeskyn psa, kter ihned ztrc vdom; lid se mohou na to bez nebezpe dvat jen proto, e vrstva dusivho plynu nedosahuje a k jejich hlavm.

50

Aha, proto se t jeskyni k ps. A co se stane s ommenmi psy? Ti tam zahynou? Ne! Ommenho psa prvodce samozejm vas vythne a na erstvm vzduchu vzks, aby ho mohl pro t el znovu pout. No, to nen zrovna chvlyhodn. Dkaz o zaplynn jeskynnho dna by lo pece provst i jinak. M pravdu v obojm. Severn od Itlie le mal, ale krsn zem. Je to Morava. Tam u msta Hranic jsou mal, ale rozkon lzn a uprosted nich, ve velikm tesu devonskho vpence, jsou ndhern aragonitov jeskyn. Prvodce ti v nich uke, jak nebezpen jsou dna nkterch podzemnch dutin; jako na udici si na 51

provaz zavs hoc svci, a jakmile ji spust a pibl a ke dnu, svce zhasne, nebo msto ve vzduchu se octla v kyslinku uhliitm nahromadnm u dna. Tak vid, e i bez ivho zvete je mono podat dobr a pesvdujc dkaz o ptomnosti smrtonosnho plynu. Ale dnes se tam me o ptomnosti tohoto nebezpenho plynu pesvdit i sm na sob. Na jednom mst, kde velik vbek jeskynnho stropu je zcela pokryt ndhernmi aragonitovmi drzami, na jejich jehlicch se svtlo lamp tt v nespoetn svteln zblesky, vedou pohodln kamenn schody dol do irok prohlubiny. m hloubji sestupuje po schodech, tm vce t plyn omamuje, a se nakonec mus obrtit nazpt, nechce-li ztratit vdom. K sestupu po schodech je tedy teba odvahy. Ne. Sestupuje pomalu, a proto lehce pozn, kdy je plynu ve vzduchu u tolik, e je lpe se vrtit. Bylo by vak jist nebezpen, kdyby se lovk nhle a neekan ztil do takov plynem vyplnn dutiny. To by se mohlo velmi lehce stt teba pi przkumnch pracch neprobdanch st jeskyn. M pravdu. Jestlie si po prohldce jeskyn porozprv s prvodcem, pak ti snad i ekne, e prv tmto zpsobem ztratil svho oblbenho vlka. Mnoho rok ho doprovzel i pi jeho przkumnch pracch, a jednoho dne pi objevu jeskynn prostory zvdav do n skoil a skoro v tm okamiku klesl k zemi. Jeho pn okamit poznal, e je zle, akoliv jej ihned vythl ze smrtonosnho prostoru, vlk u byl mrtev. To bylo pro nho jist smutn pekvapen. Bylo to pro nho nejen smutn pekvapen, ale i tk ztrta. Se smutnma oima mi vyprvl, e dosud vzpomn na svho tynohho kamarda, kter ho vdy vrn a oddan doprovzel na vech jeho cestch a pi vech jeho pracch v temnotch nebezpenho jeskynnho labyrintu. To rd vm. Ale dovol mi jet jednu poznmku. Mme i v Severn Americe njakou takovou jeskyni? Vm, pro mi klade tuto otzku. Mnoho mi asi nev, e jsem ti uvedl pklady z mst, od ns tolik vzdlench. Ale a se 52

vrtme odtud z Patagonie nazpt do New Yorku, me si jednou zajet do Nrodnho yellowstonskho parku; tam tak najde jednu jeskyni, v n kyslink uhliit tvo nad dnem tak vysokou vrstvu, e me usmrtit i medvda. Vdce vpravy se po tchto slovech odmlel. Mlel i ten, kter pochyboval. Ale po delm pemlen se mu dlouze zahledl do o a prohlsil: Jestlie me svou domnnku o zniku Scaritti podept tolika pozorovnmi z naeho dnenho svta, nevm, pro by nemla bt pravdiv. A po chvli jet dodal: Tak se mi zd, e mnoh prodn jevy maj u tak dlouhou historii, e potat ji na roky by bylo by jen smnm lidskm ponnm. Kdy se pak vichni uloili k spnku, viselo nad jejich hlavami u jen ticho noci a statisce znch hvzd.

53

SOUBOJ OBLUD
Kdysi pradvno, na potku starch tetihor, tekla ln rozlehlm pralesem v tiscch zkrutech irok eka. V dobch, kdy prudk a vydatn lijky se valily z edch mrak a pevzaly na as vldu nad celm irm krajem, vystoupila eka ze svch beh, zatopila daleko iroko prales a nesetnmi novmi rameny odvdla spousty vod ke vzdlenmu moi. Kdy vak doba lijk pestala, voda rychle opadvala a hav, tropick slunce rychle vysouelo tn, vytvoen zplavou. Mohutn stromy pralesa vytvely msty nad tmito tnmi ndhern zelen klenby, v nich jako vzcn drahokamy zily a svtily skvl kvty arovnch orchidej podivuhodnch barev a omamnch vn. Prales sm byl neobyejn krsn. Rozrstal se na nekonen plni s 54

nzkmi vrchy, hlubokmi dolmi i s nesetnmi moly plnmi rkosu, bambusu, stin i skpin. Kmeny starch mohutnch strom se podobaly velkolepmu sloupoad njakho obrovskho chrmu, postavenho bjnmi obry jakmusi jejich bostvu. Jejich irok koruny splvaly a vytvely nepopsatelnou krsnou zelenou klenbu tohoto chrmu, z nho se nkdy nesl vzhru k obloze jemn umot veernch vnk, jindy se ozval divok ev a jeen vtrnch smrt a bou. Dlouh liny jako obrovt hadi ovjely kmeny i vtve strom. Poutaly je a opltaly hustou a neproniknutelnou st, zavovaly se na n, vytvejce visut zelen opony, kter vlly ve vtru jako obrovsk fbory. Nkter z lin dusily kmeny svmi vzdunmi koeny, je srstaly v psy a v nepravideln mov a krtily je, a je nakonec zniily. Kdy pak koeny splynuly v pevn jednolit panc a zakotvenm v zemi se osamostatnily, tu liny vlastnm, ze vzdunch koen splynulm kmenem vyrstaly do obrovskch stromovch velikost. Z vlhk pdy pralesa vyrstaly ndhern vje nzkch kapradin, zelen kobereky mech a jatrovek, sem tam i trsy vstava vymelch rod Protorchis a Palaeorchis s ndhernmi kvty uspodanmi v klasy arovnch krs. Msty zasvtily nejist bl i kornoutovit kvty rnovitch rostlin. Tam, kde d slunench paprsk nebyl zachycen jen korunami strom, nbr padal a k zemi, tam mezi kovinami a houtinami vylehovaly ze zelench trvnk rud a lut, modr a fialov, rov i bl plamnky nejrznjch kvt jemnch i omamnch vn, prost i honosn krsy. Na stblech trav hudly svou jednotvrnou vrzavou pse nesetn kobylky a saranata. Na listech kovin volaly na sebe veselm cvrkotem cikdy. Z kvtu na kvt peletovaly bruivm letem zavalit melci a s nim i vosy, vely a nesetn mouchy, zatmco na zemi se v bluditi vysokch travin prodrali pest brouci a stle spchajc mravenci, hali velic pavouci a pepadali jedovat ti. Hluboko v pralese se rozkldala velik baina. Jej beh byly porostl bainnm rostlinstvem. Nad tmavou vodou mezi zelenmi kotoui list a v ohni havho slunenho det rozvraly leknny sv 55

skvl kvty, mistrovsk dlo krsy a ndhery. Na kraji pralesa v chaotick smsici se vlely obrovsk, mechem porostl balvany a mezi nimi leelo nkolik starch stromovch velikn skcench vichicemi. Nkde jet byly v mkk pd mezi zelen porostu velik jmy. Z nich na vechny strany trely rozervan koeny paezu, obalen jet vlhkou zem. Jinde byly jmy vvratu u zarostl rostlinstvem a kmeny strom byly zetlel a pokryt zelenmi mechy a stbitmi liejnky. Sem k tto bain milo z hlubin pralesa nkolik podivnch zvat. Byla to Moeritheria. Kdy vyla z pralesa ven, prodrala se malou houtinou, nebo jen tak mohla doshnout behu molu, kde se rda koupala a napjela. Jakmile se Moeritheria zastavila na behu molu, hned sklonila hlavy a dlouhmi douky hasila ze. Byla to mal zvata, ale vvojov vzcn, nebo byla prapedkem vech chobotnatc, a u dvno vymelch nebo jet ijcch. Nebyla vt ne dnen tapr. Svou podobou a i jinmi znaky se Moeritheria ani zdaleka nepodobala dnenm slonm, svm poslednm potomkm. Ba ani chobot nemla. Zato vak mla ze vech chobotnatc nejvce zub, i kdy jednoduchch a s hrbolatmi korunkami. Jejich druh ezky byly v obou elistech pemnny v malik kly, prvn to krok k vzniku ehosi novho, co u jinch zvat dosud nebylo a co teprve v mnohem pozdjch dobch u mamut a slon mlo dospt k nejvy dokonalosti, ladnosti i velikosti. Kdy Moeritheria uhasila ze, vstoupila do vody a oddala se slastem koupele. Jen jedna ze samic zstala na samm behu v nizouk vod, nebo po jejm boku cupitalo malik mld teprve ped nkolika dny narozen. Byl to malounk roztomil buclk, kter zaal teprve poznvat svt, tsl se obavou a zachvval se v radosti ze ivota. Ve kolem na nho hluboce psobilo, vemu se divil a vechno obdivoval. Ve sv prost nevinn radosti bral ve tak, jako by tato zem krs byla jen jeho zem, jako by slunce, voda a teplo byly jen pro nho a jako by ve dobr bylo ureno a pipraveno jen pro jeho mlsn jazek. Byl neskonale astn ve sv prostot bezstarostnho mld. Jeho mma se vlela v nizouk vod, kter byla plna zvecho kalu. Slastn zavrala oi, pevalovala se z boku na bok a nechala se 56

polvat havmi vlnami polednho slunce. Ale ani na chvli nezapomnala na sv mld. Nesslnkrt zamila k nmu oima a kdy se pesvdila, e mldti nic zlho nehroz, opt se spokojen vlela ve zkalen vod a v slunen lzni. Baculat mld stlo ve vod nedaleko sv mmy a nemotorn malma nokama dupalo do bahna, kter se vilo a v tmavch chuchvalcch se ilo na vechny strany. Pojednou se Moeritheria zvedla z vody, pomalu krela k behu, a kdy ho dostihla, krela mezi balvany a kmeny povalench strom k pralesu. la za sebou po zk stezce, kterou za dlouhou dobu vylapala. Jen samice s mldtem otlela s odchodem. Bylo j zde dobe, nic j nechyblo a hlad ji netrpil. Z vlhk a bainat pdy vyrstalo zde ostatn tolik vbnho rostlinstva plnho sladkch v, e stailo jen pistoupit k darm bujn rostouc prody a zat se pst. Zato mld se zdlo trochu zneklidnno. Snad bylo zvykl na vt spolenost, a proto nyn padala na n tha samoty. Pistoupilo k samici, pitisklo se k jejmu boku a tichounce zanakalo. Nek mldte psobil na samici jako zaryt tisce jehel do mmina srdce. Jako by vdla, co mld t, rozhodla se ihned opustit mol a vydat se za svmi druhy. Rychle se postavila na nohy a zamila ke behu a za n drobounkmi krky spchalo baculat mld. Nevdlo, neboh, e je to jeho posledn cesta! ----Dali se stezkou za zmizelmi druhy. Stezka vedla dolm, jm se vinul mal potek. Svah pod nm bela stezka, byl nevysok, ale zato pkr. Protilehl svah byl pozvoln a irok, porostl palmami, fkovnky, akciemi a myrtami. Vude byl klid a ticho, jen slab bubln potku se neslo dolm a do nho zapadal cupot mldte a jeho mmy. Daleko ped nimi na vtvi mohutnho stromu, kter svou koatou korunu rozprostral u nzko nad stezkou, leel obtoen obrovsk had. Leel nehnut, jen z jeho tlamy jako ern blesk obas vyltl rozeklan jazyk. Ml hlad, nebo u dvno strvil i posledn zbytky malho pravepe, kterho ulovil nedaleko odtud.

57

hajc had uvidl pojednou pichzejc samici s mldtem. Ze zkuenosti vdl, e tentokrt by mohl mt v lovu spch.

ho mldte, kter by mohl napadnout, a na dospl jedince si u nemohl troufnout zatoit. Ale nyn jde k nmu zcela malouk mld, kter pemoci a polknout je pro nho velmi snadn. Popolezl proto ke kmeni stromu, spustil se s vtve trochu ne a ekal. Mezitm mld bezstarostn cupitalo ped svou mmou. Vesele se dvalo kolem a z o mu zila radost ze ivota. Bylo jak nn kvt, kter nedvno vykvetl. Dolo a ke stromu, kde hala smrt. V tu chvli se had vymrtil a vrhl se na n. Mld pekvapen vyjeklo a ne uzelo oklivou syc tlamu hada, bylo jm u obtoeno a jeho mal tlko bylo drceno a dueno ohromnou silou. Znovu vyjeklo, tentokrt vak zden a bolestn. Samice, kter se u pi prvnm vyjeknut mldte zastavila, ztrnula hrzou, kdy uvidla vztyenou a syc had hlavu s 58

planoucma oima a kdy uzela, jak mohutn tlo hada svr v stle tsnjm objet jej mld. Hledla na toto straliv vradn svho mldte ustraenma oima, nebo mu nemohla nikterak pomoci. A had svral neboh mld stle tsnji a tsnji. Najednou stoil svou hlavu proti samici, upen se j zahledl do o a divoce zasyel. Samice se rychle vzpamatovala ze ztrnulho leku, uskoila ze stezky k potku, ale neutekla. Z nedalek houtiny se bezradn dvala na sv umrajc mld. Obrovsk had vida, e nebude na nho zatoeno, stoil znovu hlavu k mldti, kter u zaduen bez hnut leelo v smrtonosnm objet. Dlouze se na n zadval a pak dlouhm rozeklanm jazykem nkolikrt olzl jeho hlaviku. Kdy had poznal, e koist se u nehbe, povolil objet a tlko se bezvldn zhroutilo. V tu chvli jako smysl zbaven vyrazila samice z hout a hnala se k mldti. Ale ne mohla dobhnout, had vztyil vysoko nad zem svou oklivou plochou hlavu a straliv zasyel. Sotva sykot doznl, samice se zastavila. Jako by j sykot pipomnl jej marn ponn. Poala znovu ustupovat. Pomalu couvala nazpt k houtin, jako by ji tam neodolateln tlaily had oi, upen na ni hledc. Kdy samice ustoupila k houtin u potku, kde opt a nemohoucn se dvala na nehybn tlo svho mldte, had se uklidnil a chystal se pohltit ulovenou koist. Rozevel tlamu vysunul hrtan, aby se pi polykn koisti nezadusil, a uchopiv mld za hlavu, poal je pomalu do sebe soukat. Ale nebylo mu dopno, aby v klidu pozel mld Moeritheria. ----Na okraji pkrho svahu dol, zrovna nad mstem, kde obrovsk had poal polykat svou koist, odbval se zpas dvou velikch obludnch zvat slonovitho vzhledu. Jejich hlavy byly vyzbrojeny prem mohutnch dlouhch a piatch roh, vyrstajcch nad jejich enichy. Z jejich malikch o srely jim blesky bojechtivosti. Opodl ve stnu nkolika akci stlo tie dal zve tho rodu a s naptm pozorovalo divok zpas. Byla to Arsinoitheria, dva samci bojujc o samici. 59

Byli to ohromn kopytnatci, o jejich pvodu a pbuzenskch vztazch skoro nic nevme. Vkou pesahovali dnen nosoroce a dlka jejich tl byla vt ne ti metry. Nejnpadnj byla na nich hlava. Z nosnch kost vyrstaly dva mohutn, srostl kostn nsadce, kter v podob obrovskch ostrch roh nly nad tlamou ikmo vzhru. Byla to hrozn zbra, kter se i velik elmy bly. Za nimi, tsn pi jejich zadnch okrajch, vyrstaly z elnch kost zase dva kostn rohy, ale ty u byly zcela malounk. A tyto rohat obludy bojovaly krut zpas o samici. Prudkm rozbhem a se sklonnmi hlavami se oba samci srazili jako dv nespoutan boue. Rohy o sebe zazvonily a jejich ostr hroty poranily ki hlav. Vztekl ev promen bolest zaznl z hrdla obou zpascch obr. Odskoili od sebe a znovu zatoili. A kdy se srazili, opeli se mohutnmi rohy o sebe. Nesmrnou silou se snaili jeden druhho zatlait na sam okraj pkrho svahu dol. Stli vak stle na

jednom mst jako zkamenl; sly obou byly stejn. Jen lest mohla jednomu z nich pomoci. A tak pomohla. Jeden z nich, kter stl ble kraje pkrho svahu, nhle odskoil. Druh, kter nebyl pipraven na tento skok a plnou silou byl open o svho protivnka, po jeho odskoen zavr 60

val a ne se mohl prudkm zabrzdnm nohou zastavit, piskoil k nmu protivnk a silnou ranou mu vrazil do slabin oba piat rohy. Napaden samec zaiel bolest a klesl k zemi. Pak u stailo jedin nabrn rohy, aby ho protivnk smetl s okraje pkrho svahu dol do dol. A kdy se krvcejc rann samec til po svahu dol, nahoe nad nm zatroubil vtznou pse jeho pemoitel. Tce a prudce padalo Arsinoitherium na dno dol. Dopadlo zrovna tam, kde obrovsk had zaal do sebe soukat mld Moeritheria.

61

Nhl pd ohromnho zvete polekal hada a nepjemn ho vyruil, nebo nebyl jet s polyknm hlaviky mldte u konce. Cel tlo obti nlo mu jet z nesmrn rozen tlamy, potsnn slinami. Te prv poteboval jen klid a pokoj a ne vzruen a vyruovn. Ztiv se samec rychle vyskoil na nohy. Hork krev mu u zchladla a vechnu bojovnost vyrazil mu z tla prudk dopad na tvrdou zem. U nevyhledval dal boj se svm sokem, spe hledal monost, jak co nejdve opustit msto sv porky. Ale jak se stavl na nohy, tu irou nhodou lpl hadu na konec ocasu a svou ohromnou vhou jej rozdrtil. Straliv bolest projela dlouhm tlem hada. Rychle vyvrhl pohlcenou st koisti a s divokm sykotem zatoil na hlavu nic netucho kopytnka.

Ten byl zprvu pekvapen, nebo si hada dve neviml a pinu jeho toku neznal. Ale jeho tok ho vydrdil k obran. Mohutnm rozmachem sv rohat hlavy setsl zakousnutou had hlavu a druhm rozmachem ji srazil k zemi. Pak na ni skoil a poal ji drtit svma sloupovitma nohama. Dlouh tlo divoce sebou zmtalo, ovjelo se kolem nohou zucho kopytnka, ale ten nedbal nieho, jen 62

drtil a drtil. A kdy z hlavy hada nezbylo nic ne beztvar sms rozdrcench kost v crech ke, tu se stejnou zlobou se jal niit i jeho svalnat tlo. S dsem v och se na to dvala z blzkho kov mma nebohho mldte. Stla bez hnut a jen se dvala. Vidla, jak tlo vraha jejho mldte pestv bt tm, m bylo, a jak se pomalu mn v nezetelnou zm rozdrcench kost a cr upinat ke. Stla bez hnut s pohledem upenm stle na tot msto i tehdy, kdy u Arsinoitherium dvno zmizelo v pralese. Teprve tehdy, kdy se slunce schovalo za vzdlen hory a veern ero poalo tichounce padat na cel kraj, vylo Moeritherium z houtinky a pomalu a opatrn krelo tam, kde leelo jeho mrtv mld a rozdrcen tlo hada. Pistoupilo k svmu mldti, sklonilo nad nm svou hlavu a jemn ji jazykem olzlo. Pak povzbudiv zachrochtalo, jako by chtlo mldti ci, e je as u jt, e nelze u dle otlet.Ale mld se ani nepohnulo. Tu samice strkala do nho jemn hlavou, jako by chtla draznji pipomenout, e se u nelze zdrovat,e brzy pikva noc a s n mnoh nebezpe. Ale ani tehdy se mld nepohnulo. A tu znovu sklonila samice hlavu a jazykem olzla enich mldte. Teprve nyn zatsla celm jejm tlem krut skutenost. enich byl studen jako kus ledu. Studen dotek byl pro ni neomylnm znamenm, e je konec. Byl pro ni studenm hrobem, do nho pochovala vechny sv nadje, e mld jen vyslenm tvrd sp. Tichm veerem pak zaznlo alostn zatrouben, kter tkm smutkem naplnilo cel dol.

63

 64

OPEEN OBR
V irokm zkrutu eky, kter do nedozrnch dlek vroubila svtl listnat prales, vlelo se v bahn blzko u behu nkolik obludnch zvat. Byla to Astrapotheria, u dvno vymel prakopytnci z geologickho obdob mladch tetihor. Z tlam jim vynvaly mohutn a teskovit prohnut piky. Byly to nebezpen zbran jak proti neptelm, tak proti mladmu a nezkuenmu samci, kdyby se uchzel o nkterou samici, je se u zalbila jinmu, starmu a zkuenjmu. Mohutn ptiprst tlapy mly prsty s koptky a nesly zavalit tlo dce porostl dlouhmi a hrubmi chlupy. Tak kraouk ocas byl jen spoe porostl chlupy. Hlavy nestvrnch kolos byly opateny krtkm rypkovitm chobotem, jeho nadmrn vyvinut svalstvo inilo profil miniaturnho chobotku vyklenutm. Blizouko u behu, kde bahnem zkalen voda byla nejteplej, leela ohromn samice s mldtem. Samice klidn podimovala a mld si opodl hrlo s trsy jaksi rkosovit rostliny. 65

Dle od behu se v hlub vod provalovalo nkolik starch samc a chvlemi spokojen chrochtali nad pjemnostmi bahnit a slunen koupele. Nhle se ozval z blzk houtiny podivn elest a praskot. Zanedlouho vyrazilo ze zelen hradby vysokch ke Adinotherium, asi jako ovce velik prakopytnatec. Belo tce, namhav, ne

bo zavalit tlo se silnm krkem a tkou hlavou nesly krtk nohy, nezvykl rychlmu bhu. Z malch tupch o, mezi nimi sedl mal ostr rek zdobc hlavy samc, vyzaoval strach. Kdy Adinotherium vyrazilo nhle z houtiny a uzelo i Astrapotheria vlejc se v bahn, pekvapen se zastavilo. Ale nepatrn ramot v houtin stail, aby se dalo znovu na bezhlav tk. Zamilo k vod a ve ztetnm prku vrazilo plnou silou do mldte Astrapotheria. Prudkm nrazem bylo mld sraeno k zemi, kde alostn jeelo. Opodl odpovajc samice se probrala z dmot, vzchopila se a rychle spchala mldti na pomoc. 66

Zkalen voda vysoko vystkla, jak se j divoce hnala. Mld vak u stlo na nohch, kdy k nmu pichvtala. Oichala je a pak se tkmi a nemotornmi kroky hnala za prchajcm Adinotheriem, kter nyn dvojnsobn poden se namhav a tce vzdalovalo jinm smrem. Kdo v, kam by se a hnala samice za nevinnm Adinotheriem, kdyby pojednou nezaznl krajem nov jek mldte. V miku se samice zastavila. Pak se dlouhmi kroky hnala nazpt k mldti, kter nehybn stlo a zdenm zrakem pohlelo do houtiny, a to prv na msto, odkud se ped chvl vytilo Adinotherium. Jedin pohled samici stail, aby poznala, co se dje. A hned tak zashla. Zamila k houtin. Ne k n pichvtala, u zmizel drav vanatec Prothylacynus, kter pronsledoval Adinotherium ve stnu hust koviny. Akoliv pro ztracenou koist divoce mrskal dlouhm ocasem, pece jen byl dost zkuen, aby co nejdve zmizel z o nebezpen samici, s n sv sly nemohl mit. Samice dravho vanatce nepronsledovala. Pomalmi kroky se vracela k polekanmu mldti. Kdy k nmu pila, nkolikrt se ho dotkla rypkovitm chobotkem, jako by se chtla pesvdit, zda se mu opravdu nic nestalo. A kdy uklidnn mld rozmarn poskoilo, tu se znovu poloila do bahnit vody, pivela oi a oddala se zase slastem peruen koupele. Ani j nenapadlo, e svm strachem o mld zachrnila ivot nekodnmu Adinotheriu a dravho Prothylacyna pipravila o koist. ----Kdy Prothylacynus probhl houtinou, octl se na pokraji travnat stepi, kter se zdla bt bez konce. Vybhl na mrn skalisko a rozhldl se kolem.

67

Ped nm byla vude travnat pl. Z n msty vyrstaly koviny a nzk stromy malebn se stdajc s malmi rozervanmi skalisky. Pozorn si prohlel cel okol, oteje pomalu svou protaenou hlavu do vech stran. Peliv vtil a usilovn vztyoval hrotit ui, jen aby mu nic neuniklo. Ale nic neuvidl, nic nezvtil, nic neuslyel. Vude kolem byla jen nesmrn a nedozrn plocha nevysokho travnatho koberce peste vzorkovanho lut, erven, mod i blost kvt, tmavou zelen houtin, kovisek a strom a pochmurnou ed skalisek. Prothylacynus stl, ani se nehnul. Proti modrmu nebi se jasn rsovala jeho silueta ne nepodobn divokmu psu. Prothl tlama pln ostrch zub, by ukonena tup uatm enichem, ernm jako uhel. Protaen tlo kryla krtk, lehce pilehl srst, kter byla na hlav svtlehnd s temnmi pskami pes oi. Na trupu byla tmavohnd s pravidelnmi pruhy, kter ponaly za polovinou hbetu, kde zanaly temn pruhy, tam se poala prodluovat i srst, kter v nejvt dlce pokrvala stehna a zadek. Trup pechzel pozvolnm zeslabovnm v dlouh ocas, kter do sv poloviny byl rovn ozdoben tmavmi pruhy. Nhle nkolika prunmi a tichmi skoky seskoil s vrcholu skaliska a hnal se podl houtin vroubcch beh eky. Velikm obloukem se vyhnul nkolika Nesodontm, mohutnm, asi jako tapr velikm kopytnatm zvatm. Kdy u zmnil smr rozhodl se, e opust beh eky a radji zam na travnatou a kovinatou pl, kde u jednoho skaliska pod koviskem ml pelech. V nm zanechal samici se tymi odrostlmi mldaty, je u dvno opustila matin vak, v nm strvila sv nejtlej mld. U jedn houtiny narazil na psovce Stegotherium, kter z neznm piny jet dlouho ped veernm erem opustil noru, v n pes den odpoval. Prothylacynus skoil po nm. Ale nebyl dost rychl. Psovec v miku zmizel v noe, take elisti vanat elmy sklaply naprzdno. Jen zavrela a u se zase hnala dl. Bela mezi trsy vysokch travin, probhala dk koviny, neproniknuteln a trnit houtiny obhala, a najednou stanula u nzkho skaliska, jeho pat bylo ze vech stran obkleno balvany z rozpadlch skalnch 68

stn. Prothylacynus nkolika skoky doshl vrcholu skaliska. Rozhldl se kolem a hned se pitiskl k zemi. Jeho lan oi se zahledly k nedalekm koviskm, kde se mezi balvany ernaly otvory nor malch Protypotheri, u dvno bez potomk vymelch zvat zajcovitho vzhledu, ale s dlouhma nohama a dlouhm ocasem. Drav vanatec tichounce sestoupil s vrcholu skaliska a pak se neslyn plil k nic netucm Protypotherim. Kad kmen a kad vy trs trvy byly mu vtanmi kryty v jeho plen. Postupoval od jednoho krytu k druhmu, pomalu, opatrn a tie, nebo lstivost a zkuenost jej pevn drely na uzd ped jakmkoliv ukvapenm inem, kter by mohl vechno zkazit. A jeho trplivost a lstivost mu pinesly ovoce. Jet chvli se plil pitisknut k zemi a pak nhle vyskoil.Dopadl pesn na vyhldnutou koist, pekotil ji naznak a zaryl j sv ostr zuby do odkrytho hrdla. Jen krtk jek vyltl z hrdla pepadenho a cel jeho tlo se zhroutilo. Ale onen krtk vkik smrti stail, aby vichni ostatn jeho druzi okamit zmizeli v norch, kde hluboko pod zem se k sob tiskli, ommen strachem a hrzou. Drav Prothylacynus zatm hltal maso z uloven koisti. Kdy se nasytil,uchopil zbytek tlamou a rychlm poklusem bel pry od msta krvavch hod. Bel dlouho bez zastvky. Mil k svmu doupti, aby kus sv koisti donesl i matm, kter jet nebyla schopna samostatn lovit zv k zahnn hladu. Nebylo to jen vinou jejich mladosti, ale i vinou jejich rodi, kte o n mnoho 69

nepeovali. Nevmali si jich mnoho, ba ani je v lovu dsledn nevycviovali. Jen jednou se na cest k domovu Prothylacynus zastavil. Bylo to tehdy, kdy drz Borhyaena ho poala zpovzdl opatrn sledovat. Byla hladov a vn erstvho masa pli drdila jej enich. Sledovala ho v domnn, e si Prothylacynus nkam uschovat zbytek uloven koisti, aby si pozdji na n pochutnal. J, hladov by se ten kus dobe hodil. Prothylacynus brzy zjistil, e je sledovn Borhyaenou. Chvli toho nedbal, ale potom najednou, jako by nhle popuzen opovlivou drzost mal elmy, pustil zbytek masa a ke z tlamy, rychle a ledabyle ho pikryl trvou a psitou pdou a pak se dlouhmi skoky til k nic netuc Borhyaen. Ta zatm z daleka pozorovala jeho ponn a tila se, jak ukryt maso vyhrabe a na nm si pochutn. Kdy vak uvidla, jak se Prothylacynus proti n zuiv ene, poznala, e bude nejlpe, kdy vezme nohy na ramena. Proto se dlouho nerozmlela a dala se na kvapn tk. Prothylacynus ji dlouho nepronsledoval. Kdy mu zmizela v prvn houtin, obrtil se a spchal nazpt. Vyhrabav ukryt maso, znovu se do nho zakousl zubatou tlamou a pokraoval v cest. Netrvalo dlouho a Prothylacynus pibhl k cli sv cesty. Tsn u nzk skaln stny pod hustou klenbou koviska byl pelech cel jeho rodiny. Na plochm vrcholku skaln stny odpovala samice. Byla stejn zbarven jako samec, ale byla men a slab. Pod koviskem bloudila bez cle z msta na msto i tyi mlata. Nemotorn se honila za drobnmi jetrkami nebo i vtm hmyzem. Kad se staralo jen o sebe a bylo lhostejn ke vemu, co nebylo k jdlu. Kdy se samec zastavil ped skalkou, pustil z tlamy pinesen zbytek uloven koisti. Vechna mlata se hnala k pinesen potrav a lan se na ni vrhla. Ale nerala dlouho. Najednou se dlouhm skokem spustila samice se skalky dol, pikroila ke kusu masa a hrub odstrila mlata, urvala si pro sebe velik chuchvalec, s kterm odbhla stranou, aby ho mohla v klidu pohltit. Kdy samice odbhla, vrhla se

70

mlata znovu na krvav zbytek a pak je u nikdo nevyruil z jejich hodovn. S pjemn plnm bkem ztrcelo se jedno po druhm v kovisku, kde kad mlo svj koutek k nonmu odpoinku. Ne padla tichounce non tma na cel kraj, zmizeli v pelechu i samec se samic. Kraj ztichl. Na temn obloze, jakoby pibit k nekonenmu prostoru vesmru zlatmi, stbrnmi i zarudlmi hebky hvzd, vyplul z mrak bl kotou msce a jeho bled svtlo se rozlilo po spcm kraji. Noc la step i pralesy. la stejnomrnm krokem, jakm la vera a jakm pjde ztra, krokem, jm nikdy nedostihne den, za nm se pouze pl jako jeho stn vn pronsledujc, ale vn nedostihujc. Nezn ve sv honb za dnem pekek, jde za nm rovn, bez oklik, pes hlubok dol a vysok hory, pes ir pln pout i mo, jde za nm i do nekonench propast zpadn strany, ale ve marno, dostihnout ho neme. A v tto vn honice vystdal noc zase den. Svtlo se rozlilo po celm kraji a zabuilo na zaven oi sp. Zprvu jemounce, e se vka jen troinku zachvla, pak silnji a draznji, a se oi iroce otevely. I rodina Prothylacyna se probudila ze spnku. Sta se jet ln protahovali v teplm pelechu a neten pihleli k hladovmu kuen svch mladch. Nechtlo se jim jet vstt a plouhat se v rann rose vysokmi travinami. ekali, a slunce seehne rosn kapky. Sotva se tak stalo, byli sta hned plni ivota. I je u vytval hlad z pelechu a hnal je do ir roviny na lov. Ubhali mrnm klusem a v patch jim beli mlad. Probhli dkm koviskem, pak irou travnatou rovinou a irokm obloukem obhli nzk, z obrovskch balvan sloen skalisko. Zde svj bh nhle zarazili. Ped nzkm skaliskem stl podivn trojprst prakopytnk Theosodon s malinkm, nedvno narozenm mldtem.

71

Prothylacynus ihned k nmu zamil a za nm spchala samice a tyi mlata. V och elem se rozhoely ohnky hladov

lanosti po erstvm masu. Samec nkolika rychlmi skoky odzl prakopytnkovi stup ke skalisku, take byl vystaven tokm zpedu, zezadu i ze stran. Ale Theosodon byl rozhodnut tvrd bojovat o sebe i o sv mld. Byl asi jako tele velik, ml dlouh siln nohy a na prothlm krku sedla hlava, z jej rozkleben tlamy svtila ada silnch zub. Prothylacynus ml dosti zkuenost, aby vdl, e boj nebude lehk a krtk. Kdyby byl sm, radji by ustoupil, protoe vidl, e siln chrup tohoto bloravce dovedl by jedinm chapnutm urvat podn kus masa z jeho tla a e by musel vydret mnoho

72

bolestivch ran zasazench silnma nohama. Ale byli na nho se

samic dva, mohli toit kad z jin strany, zleelo jen na tom, jak chyte a lstiv bude tok proveden. Zatm vykval s tokem. V irokm kruhu pomalu obchzel Theosodonta s mldtem, upen na n hledl, ale pesto ostrait vykval. A s nm i samice a tyi mlata. Theosodon bedliv pozoroval drav elmy. Vidl, e neme uniknout, leda e by jim nechal mld na pospas. A to nebylo mon! Byla to samice, kter o sv mld peovala. ila jen pro n, hrla si s nm a starala se o n s vekerou p. Ale nyn byla s mldtem ve velikm nebezpe. Nedaleko odtud. ubral se travnatou rovinou pomalu mohutn ptk. Byl to Phororhacos. Chvlemi se zastavoval a rozhlel se na vechny strany. Kdy nikde nic neobjevil, znovu pokraoval v svm bludnm putovn. 73

Bylo zejm, e i tohoto opeenho obra vzbudilo vychzejc slunce ze spnku a e se te ubral na rann lov. Najednou se mu postavil v cestu velik balvan. Nelenil a mohutnm odrazem silnch a dlouhch noh vyskoil na jeho temeno. Stl na nm jako zkamenl a rozhlel se po celm irm kraji. Byl ti metry vysok. Na dlouhm krku sedla dosti velik hlava s dlouhm, mrn ze stran stlaenm zobkem, pi koenu pmm, ale na pedn sti hkovit zahnutm. Nohy byly vysok, daleko nad patu neopeen, s dlouhm bhkem a krtkmi prsty, na nich byly ostr, zahnut drpy. Tlo ptka bylo siln, zavalit, ale kdla smn mal, zakrnl. Na temeni hlavy ml nzkou chocholku ze stbit blch per. Byl to dravec z pbuzenstva dnench jeb. Ped nm dn plaz a dn men savec nebyli si jisti ivotem. Phororhacos pomalu stel hlavu do vech stran a ostrm zrakem prohlel kraj. Nhle upel zraky k nedalekmu skalisku. V och mu zasvitlo a vzruenm nkolikrt zaklapal hroznm zobkem. Uvidl tam Theosodonty obkliovan rodinou vanatch elem. Vidl, e dnes nebude muset dlouho hledat, na em by mohl ukojit svou kadodenn rann chu k jdlu. Rychle seskoil z balvanu. Mal kidlka pitom smn rozthl, jako by chtl zmrnit dopad tkho tla k zemi. A pak spchal k nedalekmu skalisku. Dospl k nmu prv ve chvli, kdy ob star elmy chtly zatoit, kad z jin strany, na theosodont samici a jej mld. Samice byla ji velmi poden, nebo nevdla, proti kter elm by se mla postavit, z kter strany by mla odrazit tok. A tu k svmu velikmu pekvapen uvidla, e jedna ze elem, pipraven u ke skoku, se nhle obrtila a dlouhmi skoky prchala do dli. Stejn pekvapena byla i druh elma. ekala, e pispje svmu druhu na pomoc, jakmile zato, a msto smrtonosnho skoku vid, jak jej druh prch a miz ve vysok trv a v nzkch kovinch. Dv se nechpav na Theosodonty, zda snad oni nejsou pinou nevysvtlitelnho tku jejho druha. Ale nevid na nich nic podezelho, jen strach jim stle hled z o. Najednou vak elma 74

pozoruje, e i Theosodon se dv na tk, stle se ohleje, zda mld ho nsleduje. V tom okamiku zbyl elma poznala, e nebezpe je asi za jejmi zdy. Rychle se otoila a lekem cel ztrnula. Rychlmi kroky se k n blil obrovsk Phororhacos, zuiv klapaje mohutnm hkovitm zobkem. Jet nkolik krok a u by se byla elma octla v jeho ostrch drpech, u by pla pod prudkmi ranami jeho stralivho zobku. Bleskurychle se dala na tk. Nic j nevadilo, e je mmou ty mladch, kter zde zanechv bez rady a bez pomoci. Snaha po vlastn bezpenosti byla u n silnj ne matesk pud. Opeen obr se chtl za n pustit. Vtom vak uvidl, e vysokou trvou prchaj za 75

bezcitnou mmou jej tyi mlata. Vrhl se k nim. Jednomu z nich silnm klovnutm rozbil hlavu, druhho uchvtil drpatou nohou. Dv zbyl mlata se vrhla nazpt ke skalisku a brzy zmizela v drch mezi kameny. Phororhacos je u nehledal. Nedbal o n, jeho lovek mu zcela stail k nasycen.

76

ZRDN STEZKA
Z vysokch hor, jejich bo byla porostl listnatmi pralesy a koberci kvetoucch azalek a pnink, spchala do rozlehl kotlinovit niny mal bystina. ist a chladn voda v tiscch vlnkch peskakovala z kamene na kmen a tich bubln se neslo celm okolm bystiny. Na etnch mstech, kde koryto bystiny prudce spadalo po skalnm svahu, inula se voda dol v miniaturnch vodopdcch. Jejich blav oblouky se ztrcely v chuchvalcch jiskc pny, rozlvajc se po tmavch balvanech a skaliskch, kde oblouk vodopdku dopadal pmo na balvany nebo na skaliska, rozbjel se jeho konec v tisce drobounkch kapiek, kter v zi houcho slunce se promovaly v zc drahokamy, rozletujc se na vechny strany. V tchto mstech padajc vody a vodnho prachu s duhovou svtelnou tt se tich bubln bystiny zmnilo v huiv umot, kter se nesl pralesem jako hrd zpv sly a odhodln. Kdy sebhla bystina ze svah hor k jejich pat, rozbhla se vesele do irok roviny, nad n se chvl vzduch, rozplen ohnivmi stelami rozhavenho slunenho kotoue. I zde se rozkldaly rozlehl pralesy stdajc se s velikmi luinami, z jejich 77

zelen vyskakovaly plamnky kvt hocch v ru slunce tmi nejpestejmi barvami. Nad nzkmi meovitmi listy trav a nad barevnmi skvrnami kvt se tmavly jako velik kopky vysok koviny. Mnoh z nich vyrazily vysoko do ve svmi silnmi pruty, je nesly ve skvlch svazcch chuchvalce zelench list a vytvely irok zelen tsn honosn vlajc, kdykoliv se o n opel vtr. V rovin zmnila bystina svj vzhled. U to nebyl prudk a divok proud, enouc se drav pes vechny pekky z horskch svah dol. Te to byl klidn potok, kter jako stbrn stuka se vinul pralesem i luinami, a se nakonec vlil do rozlehlho jezera. A toto jezero nebylo zde jedin. Cel rozlehl kotlina pod hor skmi svahy byla poseta jezrky, tnmi a bainami a byla propletena kopyty potok, stkajcch sem z hor. Byl to ndhern a velebn obraz, kdy se zapadajc slunce louilo s tmto krajem mlad doby tetihornho svta. Jakmile stanulo nad vrcholky hor, vylily se z nho posledn proudy zlatav ze a pozlatily nejen skaln tty, ale i nedohledn moe zelench prales a kvtnatch luin. Hladiny jezer, mol i temnch tn se rozhoely nesslnmi zlatmi i stbrnmi odlesky, kter drobounk vlnky chtiv uchvacovaly do svch nru a v houpavm kolbn je unely k zelen dungli stin a rkos, kter je hladov pohlcovala. A kdy slunce jako znaven poutnk kleslo za kamenn temena hor, tu i obloha zahoela zlatem a nevyliteln ndhera lutch barev slala do nesmrn ve, Do tto zlat zplavy nebes vylehl pojednou rud plamen, za nm druh, tet a mnoho dalch a neustle vylehovaly z obrovsk vhn jaksi nesmrn propasti. Zdlo se, jako by obloha vzplanula obrovskm porem, neuhasitelnm, ale asn krsnm. I tento por oblohy se odrel rudmi odlesky od hladin jezer, bain a mol, a to tak dlouho, dokud tma zvolna, ale nezadriteln a ze vech stran se valc, jej neudusila. Tehdy ztemnly vody a s nimi i hlubok pralesy a kvtnat luiny s kovinami. Noc zahalila kraj do svch temnch zvoj, zaplnila tmou kad kout a vka ivch tvor zatila spnkem. Noc tce padla na kraj, tak tce, jak chmurn clona vk, j nelze pohnout. Hrobov ticho naplnilo kraj, hlubok a tiv, 78

neporuen ani jedinm elestem list a trav, ani jedinm zabzuenm hmyzu, ani jedinm zaplouchnm ryby vymrtiv se nad hladinu, ani jedinm zaumnm ptach kdel, ani jedinm zvukem savce odpovajcho v hlubinch lesnch samot. A tak ern tma a nevslovn ticho vldly za takovch noc celmu kraji. Ale byly i doby, kdy za noc stbrn kotou msce vystoupil nad lesy a jeho bl svtlo se rozlilo po zelench kobercch luin a kovisek, kde vytvelo podivuhodnou smsici svtla a stnu. Stbrn d msnho svtla se inul i na koruny staletch buk, habr a dub, oek, vavn i zkolistch myrik, cypi, smrk, jedl i obrovskch sekvoj, a tak i na honosn koruny palem, kter se vak za noc, a jet teplch, ale proti dvjku ji chladnjch, u zimomiv chvly a nedokav oekvaly pchod dne a slunce. V magickm osvtlen msce se hladiny jezer, mol a tn promnily v obrovsk stbrn zrcadla a eky i potoky v proudy roztavenho stbra. Msn paprsky zalily i bujn rostlinstvo bain a mol, neprosn vnikaly do bujnch porost rkosu stin a vysokch pesliek, prorely houtiny ostic a pukvorc, a kam dopadly, tam prach ern tmy zazil blm jasem. Ale byly i doby, kdy ticho tmavch nebo msnch noc bylo perueno dunnm a rachotem, kter se nesly dsiv daleko iroko celm krajem. Bylo to tehdy, kdy se otvraly star pukliny Zem a kdy z nich s chuchvalci dmu a koue vytkala lva. Vrila se v kopce a strm homole, kter po ztuhnut vynvaly uprosted rozshlch rovin jako tmav vysok kupy edie a znlce. Z mst, kde z petopenho podzemnho kotle oklivmi jcny se hrnula ven hav lva, ve iv se hnalo pry v divokm prku a zden, daleko pry od msta hav zkzy, opoutlo sv brlohy a doupata, aby se u do nich nikdy nevrtilo. Dunn a rachot, kter provzely vtok houc lvy a odrely se tiscermi ozvnami a odrazy v skalnch ttech hor, probouzely i daleko odtud ze spnku zv. Vymrovaly ji na nohy a s dsem v och ji hnaly v bezhlav tk nebo ji zatlaovaly do nejtemnjch a nejvzdlenjch kout skalnch doupat, kam u nemohl zaltnout ani nejmen zblesk rud ze, kter jako obrovsk pochode plla ze sopenho krteru a jako gigantick reflektor prorela non tmu. 79

Jak nhle se tyto star pukliny Zem otvraly, tak rychle se zacelovaly. hav lva tuhla a ucpvala hlubok jcny. Splen porosty kolem lvovch homol a kup se znovu zazelenaly, jakmile na n dopadly vody vydatnch de. A tyto det splchly v moe zapomenut i hrzu a ds, kter doprovzely tyto vlevy havch lv. Ve iv ilo zase tak jak pedtm, neznajc zalch hrz a bez starost ped hrzami, kter se mohly znovu opakovat. Z hustho porostu oleandr, je vyrstaly na samm pat hor, lomozn vyel Amphicyon. Byla to mohutn, jako dnen vlk velik elma, zpola pes, zpola 80

medvd, pokryt hrubou srst hndavho zabarven se svtlej nprsenkou pod hrdlem. Dlouh a tlust ocas thla za sebou a mohutn tlo spovalo na silnch nohch, kter nevynikaly ladnost rychlch bc; spe byly tkopdn, nemotorn.Byl to jeden ze starobylch typ elem, v nm byly spojeny a pomchny znaky elem psovitch i medvdovitch. Opustiv oleandrov hout, ubral se Amphicyon k mal bystin, tekouc v hlubokm koryt plnm balvan odkudsi vysoko z hor. Na jednom mst, kde potok vytvel hlubokou t, vyhval se na plochm kamenu dnes u vymel druh elvy rodu Tryonix. Akoliv se elva oddvala slunn, pec jen neustle dvala pozor, aby v ppad poteby mohla ihned sklouznout do vody. Vdla, e se zde potuluje drav Amphicyon, kter u mnoho jejch neopatrnch druek sprovodil ze svta. Amphicyon se zde usadil teprve nedvno. Opodl tky, kde na su pd kolem skly vyrstalo nkolik borovic, nael Amphicyon malou skaln sluj. Prohldl si ji, a kdy se mu zalbila, stala se mu douptem, z nho vychzel na lup. Brzy poznal vhodu doupte. K nedalek tce pichzelo mnoho zvat se napjet. Ml proto vbr v koisti, kterou nemusel pracn shnt. Pichzeli sem uhasit ze ohromn Mastodonti, obrovt vymel sloni se tymi kly, ohromn Dinotheria, rovn chobotnatci slonovitho vzhledu, ale s krtkmi, teskovitmi kly, kter vynvaly z prodlouen a dol ohnut elisti. Na takov obry si ovem Amphicyon netroufal. Tak velik pranosoroce nechval na pokoji. Zato vak u nesslnkrt pepadl Hyotheria a Choerotheria, men pravepe, kte se potulovali v etnch stdech pralesem, vyhledvajce jeho bainat a vlhk oblasti. Nejednou i vzcn a plach pratapr se stal jeho koist. Zprvu il sm. Ale jednoho dne si pivedl druku. Byla stejn jako on, jen trochu tlej. A od t doby lovili spolen. Ale jejich lovit se pomalu stvalo hor a hor. Zv se vyhbala kraji, kde mli sv doup, a i ze chodila uhasit jinam. Stle nesnadnji se zmocovali koisti, za n se jet museli daleko vypravovat. Nebyli zdatnmi lovci. Chybly jim mnoh vlastnosti, kter jin elmy inily obvanmi nepteli. Byli tkopdn, 81

nedovedli mohutnm skokem pepadnout vyhldnutou koist, ba nedovedli ji ani vytrvalm a rychlm bhem pronsledovat.

Proto v nepznivch dobch, kdy nemohli ulovit jinou koist, museli se spokojit i s nalezenou mrinou, nebo museli zahnt hlad i sbrnm rznch lesnch plod. Ji po nkolik dn vychzel na lov jen jeden z Amphicyon. Zato tm horlivji se vnoval lovu. Kdy vidl, e kolem tn nen nic, na co by mohl zatoit nebo co lstiv pepadnout, ubral se dl. Plouil se pomalu a opatrn kolem pat hor a bedliv prohlel kad kovisko i kadou houtinu. Ale nikde nic nemohl objevit. Mrzut nespchem a tvn hladem, stanul pojednou na behu prudk bystiny, je se hnala hlubokm dolm z hor do niny. Chvli stl nerozhodn a pak se vydal proti jejmu toku do hlubokho dol. 82

el opatrn po behu a dval bedliv pozor, aby se neztil do prudce tekouc vody. umla a huela mezi obrovskmi balvany, kter v dobch povodn splavovala z bo hor dol k jejich pat. A jak tak pozorn krel, tu najednou uvidl ped sebou rozbitou mrtvolu obrovskho, skoro metr dlouhho mloka vymelho rodu Andrias. Jeho tlo se zachytlo o kmen vyvrcenho stromu, lecho nap pes koryto bystiny. Bylo pln ran, kter utrplo, kdy prudce tekouc voda je strhvala z horskch vin dol. Nebo tito obrovt mloci ili jen v chladnch vodch vysoko v horch, v hlubokch a tichch tnch, ale i v horskch pramenech, kde skryti pod balvany nebo pod podemletmi behy hali na ervy, ryby a by. Kdy pak nkter z tchto velemlok zahynul, uchvtil ho vodn proud a unel s sebou. Bezmocn tlo narelo na balvany, obeplouvalo je nebo bylo pes n smkno. Bylo strhovno vodopdy, zmtno ve vrech a kad z prudkch der se nesmazatelnmi ranami vryl v mrtv tlo. Nad jednm takovm mrtvm, ranami pokrytm tlem velemloka stl drav Amphicyon. Nikdy ho jet nevidl. Stl proto nad nm v divu skoro v tm divu, jak o mnoho milion let pozdji nad zkamenlou kostrou jeho pbuznho jaksi star uenec, kter v nm vidl kostru dtte zahynulho pi potop svta, a kterou oznail jmnem ,,homo diluvii testis, tj.,,lovk, svdek potopy! Ale div Amphicyona netrval dlouho. Seskoil s behu na kmen a opatrn se po nm plil a k mrtvmu tlu velemloka. Kdy se k nmu konen dostal, znovu si je dkladn prohlel. Pak sklonil hlavu a opatrn se do nho zakousl. Sotvae vak do nho zaboil zuby, ihned prudce trhl a nkolikrt se dlouze olzl. Nhle pohodil hlavou a pomalu se zase plouil po kmenu nazpt na beh. Studen maso obrovskho obojivelnka mu nepilo k chuti, ba zdlo se, e mu bylo odporn.

83

 84

Jako rachot hromu ozvalo se znenadn straliv zavn Smilodonta nad pasoucm Nothrotheriem. (K povdce Kamenn hrob)

85

Kdy se Amphicyon dostal opt na beh, nevdl, kam by se ml obrtit. M se dt dle nahoru proti toku bystiny, nebo se m vrtit nazpt a radji zkusit zalovit kolem tn a jezer rozshl kotliny? Bylo mu jedno, kam se pust, jen nco ulovit poteboval. A ulovit nco musel hodn brzy. Nejen pro sebe, ale i pro ti hladov krky, kter u jist nedokav ekaj na jeho nvrat.

Bylo to ped nkolika tdny, kdy ho jednou zveera nepustila samice do jejich doupte v mal skaln dutin. Leela tenkrt blzko vchodu a s temnm vstranm zavrenm cenila sv ostr zuby proti svmu druhovi. Zmaten se na ni dval, nebo si nedovedl vysvtlit jej podivn chovn. Tolik vak vdl, e jej varovn je opravdov a nesmlouvav. Couvl a bloudil chvli bez cle kolem doupte. Pak se ho znovu zmocnila touha po teplm a klidnm pelechu. Opatrn se blil k zkmu vchodu skaln dutiny, ale kdy u byl u nho, pepadla ho pojednou nerozhodnost jako tk balvan. Posadil se na zadek a dlouhm upenm pohledem se zahledl do temnoty otvoru, z nho vstran svtily kotoue hldajcch o samice. Dlouho tak sedl. Kdy chlad pichzejc noci mu vnikal m dl tm vce do koichu, tu znovu se chtl pokusit vniknout do teplho pelechu. Ale 86

stailo, aby se pozvedl a uinil jedin krok dopedu. V tom okamiku se podrdn samice octla u samho vchodu dry a vhrun rozklebenou tlamou zarazila jeho dal kroky. Tehdy poznal, e se dnes do pelechu nedostane. Schlple odeel k nejblimu kovisku, stoil se v klubko a po chvli tvrd usnul. Kdy ho rann svit probudil, marn lkal samici k lovu. Na vechny jeho vzvy odpovdala tichm, ale nelaskavm vrenm, kter znamenalo, aby j dal pokoj a aby se nesnail vniknout dovnit. A tak po dlouh dob lovil zase samec sm. Kdy se mu podailo ulovit kdesi na okraji bainy malho pravepe, tu ho zhltl jen st a zbytek pinesl samici. Dovnit doupte se vak neodvil vstoupit. Pohodil zbytek pravepe blzko vchodu a odbhl. Kdy se vrtil, nebylo po mase ani stopy. Tak tomu bylo s menmi obmnami po nkolik dn. Ale pak se dokal pekvapen. Kdy jednou zase pinel samici podl ze svho lovu, uvidl, e le ped douptem. Zprvu se zastavil, ale kdy vidl, e se samice netv neptelsky, ba e si spokojen povruje, dodal si odvahy. Pomalounku se k n blil, jsa hotov kdykoliv ustoupit, kdyby toho bylo teba Samice byla tentokrt klidn a nechala ho pijt a k sob. Jakmile ped ni pustil z tlamy zbytek uloven koisti, hladov se vrhla na maso a hltav rala. Samec si lehl vedle n a nespoutl z n oi.

87

Kdy se samice nasytila, zvedla se a zamila k doupti. Ped vchodem se zastavila a obrtila hlavu nazpt. Kdy vidla, e ji samec nensleduje, povzbudiv zakuela. Samec rychle vyskoil na nohy, uinil nkolik dlouhch skok a stl j po boku. Nedviv se na ni podval, ale kdy v jejch och nemohl vyst dn neptelstv a dnou vstrahu, nemekal a vklouzl za n do doupte. Zprvu ho tma oslepila. Jeho oi se vak brzy pizpsobily temnot a tehdy tak uzel v kout skaln dutiny v hromad such trvy ti mal, chlupat koule, pitc a nemotorn se pohybujc. Chvli se na n pekvapen dval a najednou sklonil hlavu, aby je oichal. Ale prudce trhl hlavou nazpt, kdy se vedle nho ozvalo vstran zavren samice. Ne se nadl, odstrila ho, svinula se do klubka a ulehla k mlatm. Ta se k n pitiskla a droboukmi tlamikami se pisla k jejm mlnm lzm. Sla sladk matesk nektar s takovou chut, e se jejich malik bka za chvli podobala nafouknutm mkm. Tehdy samec vyrazil z doupte jako vystelen p, a kdy se octl v slunenm jasu, radostn se roztkal. Hlubok a drsn tkot se nesl daleko do okol, chvl se nad kvtnatmi luinami i nad irmi porosty bain a mol, peltl nad svtcmi se hladinami vod, odrazil se od skalnch tt, a konen doznl kdesi daleko v tichch samotch nekonench prales. Od tohoto okamiku se Amphicyon s dvojnsobnm silm staral o svou rodinu. Zase lovil vtinou sm, nebo samice se nechtla pli vzdalovat od svch malch a bezmocnch mlat. Proto i dnes se snail, aby co nejdve nco ulovil a koist mohl pinst svm mladm, nebo se mli ile k svtu a byli stle pi chuti. V tento as se mu vak nelovilo snadno. I kdy objevil koist, musel se k n opatrn plit. Musel vyut vech skok, aby se k n piblil natolik, aby stail jedin nebo jen nkolik mlo skok k pepadu a stren obti k zemi. Nyn nestailo hat nkde v zloze a ekat, a mu samice nadeene koist, nyn tak nemohl nadbhnout obti, kterou tvala samice. Musel probhat m dl vt prostory svho lovit, musel se prodrat houtinami, vysokmi travinami i splet vichicemi vyvrcench strom, ne mohl objevit a ulovit 88

njakou koist, kterou by mohl nasytit sebe, samici i mlata. I kdy to bylo stle t, ulovit nco musel, bu zde, nebo jinde. Proto tak nevdl, kdy stl nad rozbitou mrtvolou velemloka, kam by ml zamit, zda podl bystiny vzhru do hor, nebo dol do zelen niny s jezery a bainami. Kdy vak vidl, e se dol bystiny stv smrem vzhru stle u a pkej, otoil se a zamil k nin. Opatrn krel po behu bystiny. Obchzel balvany, kter se mu stavly v cestu, nebo je nemotorn pelzal, kdy jinak nemohl. Kdy seel se svahu dol, plouil se houtinou vrb do nitra zelen niny. Najednou se zastavil, zvedl ui a napjat poslouchal. Odkudsi zaznvalo k nmu praskn lmanch vtv a umiv drcen kovisek. Amphicyon se pikril za hust ke a ani se nehnul. Kdy zjistil smr, odkud praskot a umot pichzej, pomalu a opatrn se tam poal plit. Netrvalo dlouho a uvidl, jak se houtinou prodr mal stdo obrovskch Mastodont jdoucch k svmu nedalekmu napajedlu a koupaliti. Ped hladovm Amphicyonem defilovaly zde hromady masa. Pohled na n ho drdil, vzbuzoval v nm chu jeden kus ukoistit, ale zkuenost radila vysthat se toku. A rozvaha pemohla chu. Amphicyon pokal, a Mastodonti peli, a pak teprve pokraoval v cest. Mjel houtiny, pechzel kvtnat luiny, vyhnul se prku obrovskch Dinotheri, prochzel stinnmi pralesy, a pojednou stl, kryt kmenem staletho dubu, na pokraji velik bainy lemovan irokm pruhem vysokho porostu skpin a stin, pukvorce i rkosu. A tu vidl, jak v houtin bujnho bainnho rostlinstva se pase pratapr Palaeotapirus. Byl to mlad, jet nevyrostl jedinec, vhodn koist pro lovc elmu. Ale ani na pratapra Amphicyon nezatoil. Jen se na nho dlouho dval, ekaje, zda pratapr neopust bainu a nevejde do lesa. Ale ten se klidn psl a spe se vzdaloval od behu bainy. Amphicyon mrskal vzruen dlouhm ocasem, kdy vidl, e mu koist unik. Za n nemohl, nebo byl pli tk a nemotorn, ne aby se mohl pokusit zdolat pratapra na nebezpen a houpajc se pd behu bainy. A tehdy, snad z poznn, nemonosti toku, 89

vydralo se mu z hrdla tich zaskuen. To vak stailo, aby byl pratapr upozornn na ptomnost elmy. Zvedl hlavu, stoil ji do smru, odkud zaznlo zaskuen, a kdy jeho zrak padl na hajc elmu, mrskl sebou a zmizel v zelen dungli bainy. Sotva pratapr zmizel, dal se do nemotornho bhu i zklaman Amphicyon. Bel vytrvale kolem bainy, nikam se neohleje, jen stle vped a vped. Kdy se konen zastavil, boky se mu v pravidelnm rytmu zvedaly a klesaly a z oteven tlamy hluboko dol visel dlouh, rud jazyk. Ale dlouho neodpoval. Zden a bolestn kvikot, kter se nhle ozval v blzk houtin, rzem zahnal navu a Amphicyon se okamit vrhl do houtiny. Prodral se splet lahoun a vtv, a kdy dorazil na malou svtlinu, prudce se zastavil. Vidl, jak nad ulovenm pravepkem Hyotheriem s rozklebenou tlamou stoj Simocyon, podobn akalu, ale mnohem vt. Hluk, s jakm se Amphicyon prodral houtinou, upozornil Simocyona na cosi nekalho. Proto se pipravil, e bude nebezpe elit, e bude o koist i neltostn bojovat, bude-li toho zapoteb. Proto pivtal Amphicyona s rozklebenou tlamou a s divokm vrenm. Ale ten neml dnou chu k boji. Vdl, e by proti Simocyonu mnoho nesvedl, nebo byl stejn siln a k tomu jet mrtn jako prav elma. I on sice najeil srst, vycenil zuby a hroziv vrel, ale pomalu ustupoval zpt do houtiny, a v n nakonec zmizel. A zatmco Simocyon sytil sv hladov tlo, Amphicyon el zkouet tst v lovu jinam. Opatrn se plouil po okraji luiny, hled se skrt ve stnu bukovho lesa, kter ji vroubil. Pozorn si vmal veho kolem sebe, ale mimo starho bezrohho pranosoroce Aceratheria nic neobjevil. Tomu se vak zdaleka vyhnul, nebo sta pranosoroci byli nebezpen. Slunce zatm plilo a cel kraj slal horkem jako rozhaven vhe. Amphicyon najednou poctil krutou ze. Stoil se proto k mal ce, kter protkala kraj, v nm prv byl. Kdy stanul na behu, poal hltav chlemtat vodu. Ani si 90

nepoviml, e svm nhlm pchodem poplail velik hejno drobounkch rybek Prolebias, kter z vyht poben vody prchaly rychle do hlubiny. Kdy uhasil ze, dal se po behu ky. A jak bel, jeho stn, bc mu v patch po hladin vody, plail hejna Thaumatur, lososovitch ryb velikosti pstruh. Poplail hajcho pralipana Protothymalluse, zahnal do hlubin lny, plotice i oukleje. I velik tika se podsila a zmizela v hlubin. Pojednou se Amphicyon zastavil a upen se zahledl na protj beh ky. Mezi stromy lesa lo pomalm krokem podivuhodn Macrotherium. Bylo to vskutku velmi zvltn zve. Byl to kopytnk se zakrnlm zadkem a zadnmi konetinami. Prsty jeho konetin nemly koptka jako ostatn kopytnci, nbr podivuhodn a siln drpy hluboce rozpoltn, je nebyly nim jinm ne pemnnm poslednm lnkem prst.

Macrotherium krelo pomalu mezi stromy a s chut hladovho ukubvalo avnat listy bujnho rostlinstva. Nkdy rozrvalo

91

drpatou nohou pdu a nepestalo, dokud se nedostalo k hlzm nebo sladkm koenm, je tak rdo poralo. Amphicyon hledl lan na velik, ale bezbrann zve. Jen zdka se s nm setkval na svch toulkch, nebo bylo velmi vzcn. Ale kdykoliv se s nm setkal, vdy je snadno pemohl a na as ml po hladu a po bd. Dnes se mu vak lov nedail. Byla to ji druh velik koist, kterou mohl snadno pemoci, ale vdy se mu postavila v cestu njak pekka: u pratapra to byla mkk, nebezpen pda bezednho bahniska, zde n tok. Akoliv ka nebyla irok, pece jen nemotorn elma si ji netroufala peskoit. Pobhala zmaten z msta na msto, mnohokrt se chystala ke skoku, ale nakonec vdy couvla plna obavy, aby neskonila v proudu ky. Pojednou se Amphicyon divoce roztkal. Zuiv tkot Amphicyona upoutal pozornost Macrotheria. S dsem v och pohlelo chvli na lanou elmu. Jakmile se vak probralo z prvnho leku, rozbhlo se smnm poklusem dovnit pralesa, v nm se po chvli pln ztratilo. A zatmco na behu ky Amphicyon zlostnm tkotem nakal nad ztracenou koist, na dn hlubok vody poral rak Palaemon, jeho dnen pbuzn zamnili sladk vody potok, ek a jezer za slan vody mo, zbytek by. Tak byl zabrn do hodovn, e si neviml, e k nmu m drav skelnoupinat ryba Amia. Jej tmavozelen tlo se mihlo najednou vodou a ne se uboh rak nadl, u zmizel v zubat tlam ryby. A znovu se mihla a prchala do hlubiny, kdy doznl nakav tkot Amphicyona a kdy s jeho odchodem se na hladin ky pohnul i jeho stn. Jet chvli klusal Amphicyon podl ky. Pak najednou opustil jej beh a zamil kvtnatou luinou k nedalekmu jezeru. Jeho hladina se v oslujc slunen zi leskla jako povrch roztavenho stbra. Behy jezera byly vroubeny jasnou zelen bujnho bainnho rostlinstva a rozlehlmi kovisky, za nimi strmly velik lesy. Po kmenech stoletch strom plhaly nesetn liny. Zachycovaly se kadho suku, kad vtve, jen aby se co nejdve dostaly vysoko do korun, do nedohlednho moe svtla a do det slunench paprsk. 92

V mstech, kde pralesy sahaly a k sammu behu jezera, odrela se cel jejich pohdkov ndhera v kilov ist vod, svtila a zila, pokud se slunce nesklonilo k zpadu. Bzukot a cvrkot nesetnho hmyzu provzel kad krok Amphicyona kvtnatou luinou. Drobn a peste zbarven jetrky, vyhvajc se v ru slunench paprsk, prchaly ped nm a ukrvaly se v drch pod kameny. Kobylky uhbaly mu s cesty dlouhmi skoky a nesetn saranata unikala ped nm vrzavm letem. Kam dopadly jeho siln nohy, tam vude polehly meovit listy trav a lodyhy bylin, s jejich kvt padaly k zemi zelen a hnd plotice a odltali bruiv melci, thl vosy, pylem popren vely i pestr mouchy, ba nkdy i velic a ndhern zbarven motli. Amphicyon dospl k jezeru. Krel po jeho behu, a se octl na psitm nnosu u st jednoho z potok, jich sem stkal z hor vt poet. Na psin se vyhvalo nkolik prakrokodl Diplocynodont. Leeli pitisknuti k teplmu psku a hli sv dlouh tla na vslun. Od jejich zelenav hndch tl s hrubmi deskami se odrely slunen paprsky jak od hrub kry kmen starch strom, pokrytch mechem a liejnky. Zatmco kolem nich vel ivot, oni upadli v dmotu. Pojednou jeden z prakrokodl otevel oi a zahledl se na vodu. Chvli se upen dval na jaksi tmav pedmt, kter pinesl proud potoka a kter se nyn zvolna houpal na hladin jezera. Kdy poznal, e je to mrina velemloka Andriase, kterou voda potoka snesla z hor a do jezera, kde mohla bt pohbena v naplaveninch bahnitho dna, vrhl se prudce do vody, aby si na mrin pochutnal. Tun sousto pilkalo i ostatn prakrokodly. I ti se vrhli rychle do vody a zamili k mrin. Strhl se boj, pi nm se klidn hladina jezera divoce rozvila. Voda vysoko stkala a zpnila se jako ve varu. Hejno kachen u vymelho druhu se rychle zvedlo a prudkm letem odltalo do klidnjho zkout jezera. Tak nkolik krsnch labut, takt vymelho druhu, se znepokojilo hlunm bojem prakrokodl. Nathly krky, zasyely, ale potom klidn pluly dle. Zamily k behu, ale brzy zmnily smr, kdy uvidly, e se tam napj dvouroh pranosoroec Diceratherium a e se opodl v 93

houtin plou drav Amphicyon. Pluly nyn doprosted jezera stle dl a dle. Ztrcely se m dl tm vce, a je nakonec nebylo mono rozpoznat od blostnch kvt leknn. Amphicyon se zatm pod jet prodral houtinou. Byl stle hladov a stle bez monosti vrtit se do doupte nasycen a s kusem masa i pro sv mlad. A jak se tak prodral houtm, octl se nhle na jaksi stezce. Zastavil se, sklonil hlavu k zemi a peliv oichval stopy, vytiskl v mkk pd. Pak zase vztyil hlavu a pozorn vtil. Stl chvli nepohnut a pak pomalu a opatrn se plil stezkou smrem k jezeru. Pomalu se piplil a na okraj houtiny. Tam se zastavil, pikril se k zemi a dlouze se zahledl na nedalek beh jezera. V och mu zasvitlo. Na behu jezera hasila ze dv mal stdeka muntak, nnch zvat, jednch z prvnch jelenovitch, kter se objevila na na Zemi. Na jedn stran se napjelo nkolik Palaeomeryx velikosti dnenho daka, na druh stran nkolik Dicrocer velikosti dnenho srnce. Hlavy Palaeomeryx byly bez park, zato hlavy Dicrocer, ale jen samc, byly u ozdobeny jednoduchmi parky, kter vak nebyly shazovny, nbr okralovaly hlavu zvete po cel ivot. Z tlamiek jim vynvaly dlouh avlovit piky, zcela podobn tm, jakmi se honos dnen kabar pimov. Pohled na napjejc se stdeka Palaeomeryx a Dicrocer Amphicyona vzruil. Jeho zkuenost vak byla silnj ne prv probuzen chu po okamitm toku. Byl dosti zkuen, aby vdl, e neme na n znenadn vyrazit, protoe je k pepadm rychlch zvat pli pomal a nemotorn. Ze zkuenosti tak vdl, e ustoup-li ze stezky a skryje-li se v hout, pjdou nic netuc muntakov po uhaen zn stezkou nazpt do samot pralesa. Jen v takovm ppad mohl by mt spch v lovu. Vrtil se proto po stezce kousek nazpt. Jakmile objevil hust kovisko, skryl se za n a trpliv ekal. Kdy muntaci uhasili ze, zstali jet u behu. Nkte si lehli do stnu prvnch ke houtiny a odpovali. Jin zvdav

94

prohleli bohat trsy trav a bylin, a kdy objevili njak zvl vbn vypadajc, neodolali, aby je neokusovali. Hladina jezera byla tich a klidn, tak jako cel kraj kolem. Zdlo se, e jen mr a krsa zde vldnou. Ale skutenost byla jin.I skok a zhuba tu bujely, ale nevystavovaly se na odiv, nbr jen tajn se plily stnem a temnotou, vyhbajce se svtlu a jasu.

Bylo tomu tak v jezee i na zemi. Tich hladina jezera se pojednou rozvila a vysoko nad ni se vymrtil tun tlou, snac se uniknout dravmu kostlnu, skelnoupinat ryb s prothlou tlamou plnou ostrch zub. Proltl v dlouhm oblouku nad vodou a pak se slabm plesknutm zmizel zase v hlubin. Voda se utiila a nepohnut vodn pl svtila v slunen zi usmvavou pohodou, zatmco kdesi v er hlubin drav kostln pronsledoval tunho tlout dle. Ryba, kter se vymrtila nad hladinu, vyruila i muntaky z klidnho odpovn. Bojcn Dicrocei se srazili k sob a jeden po druhm se ubrali k houtin. Za nimi se ubrali i Palaeomeryxi. Kdy dospli na okraj houtiny, vd sameek vstoupil na stezku a brzy se ztratil v houtin. Jeho nsledovali i ostatn.li 95

spokojen stezkou, kterou si oni i ostatn zv asem vylapali, kdy kadodenn tou cestou chodili hasit ze k oblbenmu napajedlu. Netuili, e stezka dnes nen bezpen, e ji nhodou objevil drav Amphicyon a e u kdesi v krytu h. Amphicyon byl ve stehu. Vidl pichzejc Dicrocery a napjat je bez ustn pozoroval. Pitiskl se jet vce k zemi a jet lpe se skryl pod hust vtve koviska. Ani se nepohnul, a byl pln vzruen a nedokavosti. U peel kolem hajcho Amphicyona vd sameek a nkolik jeho druh. Kdy vak la kolem jedna samika, rozevelo se nhle kov a objeviv se Amphicyon srazil ji tlapou k zemi. Ne se mohla vzpamatovat, u vnoil do jejho mkkho hrdla svj mohutn chrup. Smrteln chrapot pepaden samiky a nhl objeven dravho Amphicyona podsily ostatn muntaky. Ti, kte byli vpedu, prchali s zkost v och dle po stezce. Ti, kte byli vzadu, bez rozmyslu uskoili do houtiny, kter je milosrdn pijala a ukryla. Na stezce zstala jen elma se svou obt. Pokud se neutiil v houtin praskot a um zpsoben prchajcmi muntaky, stl Amphicyon se zjeenou srst nad ulovenou koist. Z hrdla se mu linulo tich drsn vren. Kdy zase zavldlo ticho, zathla elma koist do houtiny a dlouho hodovala. Kdy se konen nasytila, rozhrnulo se kov a Amphicyon znovu vstoupil na stezku. V zakrvcen tlam nesl zbytek tla, kter chtl pinst samici a mlatm. Tce ubhal stezkou k pralesu. Kdy ho dostihl, vnoil se do jeho stnu a klusal bez zastvky dl, stle vped a bl k pat hor, kde ve skalnm doupti nedokav ekali na jeho nvrat samice a hladov mlata.

96

KAMENN HROB
Kdesi daleko na vchodnm obzoru rodil se nov den. Moe oblk zasvtilo zarovlou barvou a stle vc a vce se rozlvalo nad hlubokmi propastmi vchodu. Zdlo se, jako by se zde rozvjelo ndhern poup velikho rovho kvtu. V clon zbarvench oblk se pojednou objevila zk trbina, thnouc se nzko nad obzorem a peruovan ve sv souvislosti skalnatmi tty vzdlench hor. Z tto zk trbiny se jako stely rozletly na vechny strany slunen paprsky, dotkly se vrchol hor, proltly korunami strom a vnikly do nzkch kovin a vysokch trs trav. Ve se zachvlo pod jejich dotykem. Kapky rann rosy se rozehrly duhovmi barvami, zele rostlinstva zazila a er zkout 97

se zvolna vynoovala z objet temnch stn. Hladina irok eky se leskla rudmi a zlatmi odlesky, je vlny chtiv uchvacovaly do svch nru, unely je s sebou kamsi daleko do neznmch dlav nebo k ztrnule stojcm palisdm rkos, v jeho chaotickm bluditi navdy zmizely. Na travnat rovin, kter se od eky ke vzdlenm horm stle vc a vce mnila v pahorkatinu, zajsaly bl, lut i erven kvty rznch lebed, slz a nesetnch hvzdnicovitch a brukvovitch, posypanch slunenm prachem, a vydechovaly sv jemn vn do istho rannho vzduchu, jm se nesly prvn radostn cvrkoty a rezav vrzn procitlho hmyzu. V t chvli svtil u vchod jasem, slunen kotou vyskoil nad obzor a vystupoval pomalu do ve po edomodr hladin nebesk klenby. Cel kraj se u zcela probudil z nonho spnku a chystal se k ivotu. Kdesi daleko odtud, mezi pahorky ped patm hor, odpovalo pod vysokm zelenm keem podivn obrovsk zve. Bylo jet v hlubokm spnku a ponvad mlo hlavu i nohy ukryty pod tlem, podobalo se velik chlupat kouli. Pokud kovisko vrhalo stn na spc zve, bylo dobe. Leelo pod v hlubokm spnku, tie a nepohnut, a o jeho ivot svdilo jen klidn oddychovn. Kdy vak slunce vystoupilo ve a vypudilo stn, opelo se svmi paprsky i o spcho chundele. Jako ostr py pronikly slunen paprsky hrubou srst ospalce, rozhavenmi hroty se zabodly do jeho ke a neltostn vrtaly v rankch stle hloubji a hloubji. Netrvalo dlouho a ospalec se pohnul. Ale spnek jet pli tlail jeho vka, ne aby mu dovolil otevt oi. Znovu upadl ve spnek, ale ne u tak tvrd a hlubok, jakm a dosud spal. Nov npor slunench paprsk dopadl na spovo tlo. Bylo jich vce a byly havj.A znovu se ztratily v jeho hrub, lutav srsti a znovu pchaly a plily. Ospal chundel se poal vrtt, mrzut se otsl a pojednou se z chlupat koule vynoily nzk zk hlava a tyi siln nohy. Nkolikrt se ln prothl a pak se s nmahou postavil na nohy. 98

Bylo to Nothrotherium, obrovsk chudozub savec, kter il a vymel ve starch tvrtohorch. Dlouh mohutn trup, pokryt hrubou a dlouhou srst lutav barvy, byl zakonen neobyejn tlustm ocasem. Zadn nohy byly velmi robustn, pedn jen o mlo slab. Hlava byla nzk a zk a jej oi byly smutn, bezvrazn. Nothrotherium stlo chvli bez pohnut a tup se rozhlelo kolem. Pak tkopdnmi a pomalmi kroky se dalo na pochod. Nekladlo nohy pi sv chzi na zem celmi chodidly, nbr jen jejich okraji, take stopy, je po sob zanechvalo, podobaly se velikm prohnutm miskm, na nich nebylo ani nejmen stopy po velikch, ohnutch drpech, jimi byly vyzbrojeny nkter prsty. Mohutn chudozubec zamil k nzkmu stromu. Kdy k nmu dospl, namhav se postavil na zadn nohy a pednmi se opel o drsn kmen. Pak se vypjal a poal tlamou rvt list nejbli vtve. S listy urvval i slab vtviky a to ve drtil vysokmi, tyhrannmi stolikami, jedinmi zuby, kter ml v tlam. Ale brzy pestal niit nzk strom. Snad mu nezachutnalo jeho list, snad se mu zdly jeho vtvky hok. Tce spustil vztyenou st tla k zemi. Ta zadunla pod prudkm dopadem a prach se zvil tam, kam klesly drpat tlapy. A pak se znovu vydal na cestu. Pomalu krel k nzkm pahorkm, kamennm pamtkm star sopen innosti. I zde se kdysi dvno otvraly sopen jcny, z nich se hrnuly proudy hav lvy, ty se kupily a pozdji ztuhly v irok homole a kopce tmavch edi, kter zde nyn nhle vyrstaly z rozshl roviny a splvaly s pedhom modravch horskch hbet. Ne dolo Nothrotherium k nejblimu kopci, zastavilo se u bujnho porostu hvzdnicovitch gutierrezi a merlkovitch lebed. Vrhlo se na n s hladovou lanost. Rvalo a poralo je i s koeny nedbajc, e psen zrnka, uvzl na koncch, mu vrzav skpaj mezi zuby. Kdy zpustoilo tento porost, zahnalo u prvn hlad. Ale i kdy odchzelo s plnm bichem, pece jen chvlemi urvalo obludnou tlamou slz nebo njakou bylinu, kter vypadaly pli vbn, ne aby se mohly jen tak pejt. 99

Ne se chudozubec nadl, stl na pat ediovho kopce. Tup se

na nj zadval, pak vak sklonil hlavu a pozorn hledal, neobjev-li zde rostliny, jejich hlzy nebo tlust oddenky jsou tak chutn, e se vdy vyplat nmaha vyhrabat je i z kamenit pdy. A kdy je nael, vnoval se jejich sbru tak horliv, e zapomnl na ve kolem. Pojednou se rozlehl od nedalekho koviska straliv ev. Nesl se krajem jako rachot hromu, jako hukot boue. Nothrotherium okamit zvedlo hlavu a jeho tup, poden oi utkvly dlouhm pohledem na Smilodontu, krvelan elm. Smilodon stl tie jako zkamenl, jen krtkm ocasem prudce lehal ze strany na stranu. V iroce rozeven, rozkleben tlam mu svtily bl zuby, z nich nejhroznj byly dlouh, avlovit prohnut piky. V zaloutlch och mu svtily zlovstn plamnky neslibujc nic dobrho. Tupm mozkem Nothroneria prolehlo nhl poznn, e je vemu konec. Bezmocn hledlo jet pod bez hnut na hroziv 100

vraz elmy, jako by si chtlo dobe prohldnout smrt, kter v tomto zosobnn ped nm stla. Ale potom najednou, jako by si Nothrotherium chtlo prodlouit ivot alespo na nkolik okamik, poalo couvat, nespoutjc oi z elmy. Loudav pohyb couvajcho Nothrotheria vydrdil Smilodonta k toku. Krtce zaval a pikriv se, chystal se ke skoku. Ale ne mohl velikm obloukem dopadnout na bezbrann Nothrotherium a vrazit do jeho je straliv tesky, zmizelo mu najednou, jako by se propadlo. A tak se propadlo! Polekno novm, krtkm evem elmy, uinilo del krek vzad a ten je pivedl pmo nad okraj strm pukliny, thnouc se kolmo v tmavm edii kamsi hluboko do podzem. Okraj trhliny neunesl vhu ohromnho chudozubce; utrhl se a strhl s sebou do hlubiny i Nothrotherium. Pekvapen Smilodon bel drobnmi skoky k mstu, kde Nothrotherium tak nhle zmizelo. Sotvae opatrn stanul nad trhlinou, uslyel jaksi duniv bouchnut, nesouc se z temn hlubiny. Chvli jet tie stl a napjat poslouchal. Kdy vak u nic neruilo veern ticho a kdy se nikde nic nehnulo, tu nhle mohutnm skokem peskoil irokou trhlinu a zmizel kdesi v dli, zklamn nespchem v lovu. A zatmco mizel v dli, hluboko pod zem zmralo v kamennm hrob neboh Nothrotherium; neulo smrti, ale pece jen tato smrt nebyla tak hrozn, jako by byla ta, j prv uniklo. Zkalenm zrakem smutn hledlo nahoru, aby se kvrou trhliny naposled potilo blankytem oblohy a jasem slunce. Chvle za chvl plynula a smutn oi Nothrotheria se m dl tm vce kalily a plamnek ivota v nich zvolna pohasnal. Mod oblohy a zlato slunce splvaly v smutnou e, kter tmavla a tmavla, a se zhasnutm posledn jiskiky ivota splynula s ernou tmou podzemn hlubiny. A nahoe el ivot dl, jako by se nic nestalo!

101

 102

Z okraje skaliska dval se jeskynn lev na tbor lovc mamut. (K povdce Omova smrt.)

103

OMOVA SMRT
Modrav vpencov skly, je se vypnaly po znan dlce nad tokem potoka a vytvely strmj nebo povlovnj svahy dol, staly se nedvno domovem hordy aurignackch lovc mamut, ijcch ve star dob kamenn. Utboili se pod velikm pevislm skalnm tesem, kde si postavili primitivn stanovit che. V nich nocovali a v nich se ukrvali ped lijky a studenmi vichry. Dve sem pichzeli jenom v lt. Nyn se vak rozhodli, e zde i pezimuj, a nebude-li zima zl, e tu zstanou stle. Mli dost ko, jimi pokrvali che a do nich se halili, bylo-li toho zapoteb. Nebylo u tak teskutch zim, e by stromy praskaly mrazem a vody zamrzaly a ke dnu; o takovch krutch zimch vyprvli u jen starci a ti to jet slchali od svch dd. Star tundra ledov doby u dvno zmizela pod vtznm nporem stepi a les. Rovina rozbhl daleko iroko do kraje nad skalnatmi bomi dol byla bohatm lovitm nejrznj zve. V tboe bylo ivo. 104

Slunce u vystoupilo vysoko nad obzor a jeho tepl paprsky vyvbily zdravm kypc dti k blzkmu potoku. Stavly si zde rybnky. Do nich hzely mal rybky, kter rukama obratn chytaly pod kameny a v drch beh. Stkaly po sob vodou, a kdy nkter sklouzlo po hladkm kamenu a zmchalo se, ozval se z behu zvoniv smch bezstarostnho mld. Vt hoi se u nezastovali tchto her. Ti radji zvdav okukovali lovce, kte sedli kolem ohni a opravovali nebo zhotovovali nov zbran a nstroje, pazourkov i kostn. S naptm poslouchali, kdy sta lovci vyprvli sv loveck dobrodrustv pln nebezpe, hrdinn odvahy nebo i chytr lsti. Nkdy vak to byla jen plan vychloubanost, nepkn vlastnost provzejc lovka u od pradvna. Stranou ohni zabvaly se eny zpracovnm ko nedvno ulovench divokch kon a sob a jim pomhala dvata. Dtem v hrch, lovcm v prci rychle ubhal den. Kdy zaalo prvn veern ero padat tichounce do dol, lovci rozntili ohn, roztvrtili poslednho ulovenho jelena a poali kusy zviny opkat na rozhavench kamenech. Vn peenho masa se nesla tborem a pjemn drdila nosy lovc, en i dt. Kdy se vichni nasytili, poali lovci spdat pln na pt lov, kter chtli podniknout hned asn zrna ptho dne. Nebylo u mono lov odkldat, nebo posledn zbytky jelena prv sndli. Nkolik lovc pineslo zprvu, e blzko jejich tbora se objevilo stdo divokch kon, jejich maso jim tolik chutnalo. Horliv se domlouvali, jak by je mli lovit. Nakonec se shodli, e bude nejlpe, budou-li je tvt po stepi pmo ke skaliskm, aby co nejvce podench kon spadlo se strmch skal dol do dol, kde by zstali leet s pelmanmi hnty a kde by je mohli snadno dobt. Kdy se dohodli o vech podrobnostech ztejho lovu, uloili se k spnku. Jen jeden z lovc, star a bezzub Wang, zstal u jednoho z pohasnajcch oh na stri a druh, mlad a statn Om, vystoupil na sklu nad tborem. Tbor ztichl.

105

Star Wang u ohn spokojen podimoval. Mlad Om tie stl na temeni skly a rozhlel se po celm irm kraji. Nad hlavou

106

mu svtilo tisce hvzd. Ped nm se rozprostrala velik travnat, rovina s etnmi kovinami. Sem tam vyrstal i strom. V dli se ernal les. Zanedlouho vyplul nad horizont jakoby z ernch vesmrnch propast stbrn kotou msce a bledm svtlem ozil cel kraj. V stbrnm eru noci se rsovala na temeni skly vysok postava mladho Oma, statnho lovce, oplenho a ndhern svalnatho tla, z nho vyzaovaly zdrav a sla. Po chvli lovec usedl, ale o z kraje a tbora nespustil. Nhle se ozval tichem pichzejc noci divok ev. To jeskynn lev oznamoval, e vychz na lov. Srdce lovcovo se zachvlo bzn, nebo jeskynn lev bylo zve, ped nm nebylo zchrany, zatoilo-li. Jeskynnmu lvu nebylo mono se postavit elem proti elu. Byla to elma, kter bylo vdy lpe se vyhnout. Om se rychle rozhldl kolem. Byl spokojen, kdy kousek od sebe spatil mohutn buk, jeho vtve sahaly skoro a k zemi. Ji chtl vyskoit na nejni vtev, kdy si vzpomnl na spc tbor. Rychle se sehnul, sebral se zem velik kmen a velikm obloukem ho hodil k ohniti, kde podimoval star Wang. Ale pak u nemekal a rychle se plhal po vtvch do vrcholu stromu. S naptm ekal, co se bude dt. Zato jeskynn lev na tbor nebo se mu vyhne? To bude zleet na tom, zda star ospal Wang uslyel jeho ev a zda rychlm nahzenm suchch vtv na uhasnajc ohnit roznt v nich nov vysoko lehajc plameny. Je vak mon, e jeskynn lev je daleko od tbora a bude lovit na stepi. Kdo me znt mysly star elmy, kter bydlela v jaksi nzk a tmav jeskyce kdesi daleko od jejich tboit a kter jen zdka kdy zabloud na svch loveckch toulkch a do tchto konin? A tak Om v nejistotch ekal bh dalch udlost. Najednou se ozval dupot. Travnatou step pebhlo nkolik divokch kon a zmizelo v dkm kovinatm porostu, jm spchali do dol a pak dle do ir stepi. I mal mamut stdo, jdouc dol k potoku, se znepokojilo. Star vdce stda zvedl chobot a vstran zatroubil. Vdl sice dobe, e 107

se elma neodv na n zatoit, ale pesto bylo teba zvit opatrnost, nebo ve stdeku byla i dv mlata a ta nebyla ped elmou nikdy jista, odbhla-li nhodou od stda. Ale i mamuti zmizeli brzy Omovi z o. Chvli bylo ticho. Pak se najednou ozval v nedalek nzk kovin praskot a na travnatou rovinu vyrazil ohromn jelen s ndhernm parom. Jemu v patch byl jeskynn lev. Stailo nkolik ohromnch skok a lev dostihl jelena. Vrhl se na nho a sraziv ho k zemi, rozerval mu hrdlo, z nho se vylil proud rud krve. A zatmco se tlo ulovenho jelena chvlo v poslednch smrtelnch kech, lev trhal kusy masa a hladov je poral. Om chvli ekal. Potom tie slezl se stromu a rychle spchal k tboru. Ale jak slzal s prudkho skalnatho svahu, vidl, e ohn u jasn plpolaj, e lovci jsou vzhru a zakldaj jet nov ohn, aby ochrana ped monm tokem jeskynnho lva byla co nejdokonalej. Star Wang uslyel tedy lv ev, zantil ohn a vzbudil odpovajc lovce. Zatm jeskynn lev hodoval na ulovenm jelenu. Kdy se nasytil, upoutala jeho pozornost rud ze, kter vystupovala odkudsi z dol a ervenm ndechem barvila okraj nedalekho skaliska. Lev k nmu zamil a kdy ani zde nezjistil, odkud ze vychz, sestoupil jet ponkud ne. Kdy stanul na malm skalnm vstupku, uvidl, e stranou hluboko pod nm ho ohn a kolem nich pobhaj lovci, rozcuchan eny i rozespal dti. Om byl prvn, kter uvidl zvdavou elmu. Hle! Hle! volal vzruen, tam na skle se dv na ns Velik Pora! eny a dti kvapn utkaly do ch. Mui se shlukli v houf a bez bzn hledli na starou elmu. Vzruen hovoili a mnoz silnji stiskli v rukou pipraven zbran. Jen jeden z mu vbhl do mal che, kter stla stranou ostatnch. Byl to aman, kouzelnk a arodj hordy.

108

Chvli se tam zdrel a kdy vyel, byl k nepoznn. Pes hlavu ml pehozenou ki jelena s lebkou a parohy. Tv ml divoce pomalovanou ervenm okrem, barvou krve a ohn, a nad kotnky ml pipevnn kusy ke z rysa. Spchal k nejvtmu ohni. Cestou zvedl z hromady suchho deva dv siln vtve. Kdy piel k ohni, stril je jednm koncem do plamen a ekal, a se rozho. Kdy vzplanuly, zvedl tyto hoc loue vysoko nad hlavu a rozestouplou adou udivench lovc vykroil ped adu ochrannch oh. Tam se zastavil, zahledl se smrem k jeskynnmu lvu a pak zaal sv kouzla, jimi chtl obvanou elmu zapudit do non tmy. Odejdi, Velik Porai, zmiz v non tm nebo zeme! Jsem Smrt, Smrt, Smrt! 109

Sotva doznl jeho skehotav hlas, jal se divoce kepit a mvat hocmi pochodnmi. Do tohoto lenho tance obas zaznvaly jeho vzruen vkiky: Jsem Smrt, jsem Smrt, jsem Smrt! Zornicemi, rozenmi divem a hrzou, zrali lovci na kepcho arodje. I lev byl upoutn jeho tancem a kikem. Zvdav postoupil a na sam okraj skaliska a upen se zahledl na arodje. Kdy arodj vidl, e jeho kouzlo nepsob, odhodil vtve a rozbhl se znovu ke sv chi. Zmizel v jej tm. Za chvli se znovu objevil a hnal se k mstu, kde odhodil hoc loue. Jak bel kolem houfu lovc, vimli si, e nyn i jeho nohy a ruce jsou poteny ervenm okrem a e v jedn ruce vysoko nad hlavou tm chestiv talisman. Om, kolem nho arodj probhl, si dobe viml, e jsou na strun ze steva navleen zuby a drpy jeskynnho medvda, obklopen po stranch zuby liek a vlk. Jakmile dobhl arodj k hocm vtvm, zastavil se. Nadzvedl jelen ki a zavsil si talisman kolem krku.Kdy si znovu upravil jelen ki, uchopil do rukou odhozen vtve a kruhovitm mvnm rozntil v nich nov ohe. Kdy se konce vtv rozhoely jasnm plamenem, postoupil arodj o nkolik krok vped a stanul, jako by zkamenl.Dlouze se zahledl na matnou siluetu lva stojcho daleko ped nm na skalnm vstupku. Lovci se s naptm dvali, co se bude dt. arodj najednou zvedl ruce vysoko do vzduchu. Jelen koeina se mu s nich svezla a v zarudl zi hocch vtv zily jeho ervenm okrem nabarven ruce. A v t chvli rozryl non ticho jeho skuhrav hlas: Uprchni, Velik Porai, nebo zahyne! Jsem Smrt a Ohe, Smrt a Ohe, Smrt a Ohe! Nic t pede mnou neme zachrnit, jen tk do ern tmy noci! Jsem Smrt a Ohe! Kdy doznla jeho hrozba, zkivil asnou grimasou vrsitou tv a pustil se v divok tanec mvaje vysoko nad hocmi vtvemi. Pak je odhodil smrem ke lvu, klesl na zem, vlel se a hzel sebou

110

jako v bolestiv kei. Ml pnu kolem st a z nich se chvlemi draly vhrun skeky: Jsem Ohe, Smrt a Ohe, Smrt a Ohe! Jeskynnho lva pestala bavit arodjova kouzla. Pomalu se obrtil a nkolika lehkmi skoky zmizel v non tm. Lovci radostn vykikli. Rychle spchali k arodji, kter se jet vlel na zemi, stnal a nakal, jakoby trpl nevslovn muka. Oi ml obrcen v sloup a ruce pevn zaat. Nkolik lovc uchopilo bezvldn tlo arodje a odnelo ho do jeho che. I Om byl mezi nimi. Po celou dobu,co ho pomhal

nst, nespustil oi z talismanu, kter ml arodj na krku. V mysl se mu vryla domnnka, e jedin talisman ml onu arovnou moc, kter odehnala elmu od tbora. Ale nemluvil o tom, nebo se nechtl 111

postavit proti mnn vech ostatnch, kte v tom vidli moc arodjovch kouzel. Kdy v extzi jsoucho arodje uloili lovci do jeho che, chvatn odtud odchzeli. Ale pece jen ne tak rychle, aby za nimi ze tmy jet nezaznlo: Jsem Smrt a Ohe, Smrt a Ohe, Smrt a Ohe! Lovce zamrazilo a zrychlili krok, aby co nejdve byli z blzkosti arodje a jeho kouzel. Zamili k nejvtmu ohni, kolem nho byli shromdni ostatn lovci, chvlc arodje a jeho kouzla. Byli pyni, jak zdatnho maj arodje, kter zn i takov kouzla, ped nimi prch sm jeskynn lev, Velik Pora, jak mu kali. Ale do dne bylo jet dlouho. Proto nkte radili, aby se li jet posilnit spnkem, aby byli erstv pro ztej rann lov. Druz byli proti tomu a tvrdili, e se Velik Pora me jet vrtit, kdyby kouzla arodje brzy pominula; chtli, aby se udrovaly vechny ohn a aby vichni lovci stli na stri. Ne mohla propuknout hdka, zaznlo tichou noc dsiv chechtav zavyt. Pern se neslo krajem a rzem urovnalo spor lovc, nebo vichni dobe vdli, e je to vyt ohyzdnch jeskynnch hyen, kter si pochutnvaj na zbytku jelena, ulovenho a oputnho jeskynnm lvem. Jejich vyt bylo zrove znamenm, e Velik Pora skuten zmizel z okol tboit a ubh kamsi daleko k jihu k svmu doupti. Proto lovci rozhodli, e spc tbor budou steit zase jen star Wang a mlad Om. Kdy se lovci rozeli a v chch se uloili k spnku, Wang i Om usedli k ohni a hledli do jasnch plamen ohn. Oba mleli, nebo kadmu thly hlavou jin mylenky. Na vchod vstval z rov kolbky nov den. Hvzdy pohasnaly a erem rna proltly prvn slunen paprsky. Tbor se probouzel k ivotu. Lovci vybhali z ch. Mnoz zamili k potoku, aby si omyli tlo studenou vodou, jin spchali pmo k strnmu ohniti, u nho sedli Wang a Om. Lovc stle pibvalo. Stli a sedli kolem ohnit, na nm u zase vysoko vzplanul ohe. Hlasit hovoili a dohadovali se, 112

prohleli zbran, zkoueli, zda pazourkov bodce pevn dr v devnch nsadcch, zkoueli ttivy luk i ostrost hrot p. Na rozhavench kamenech si pekli posledn kusy masa, kter nelnk, mohutn a siln Gyg, dal vera veer stranou. Vni peenho masa unel rann vtk od ohnit k chm, odkud vylkal ven rozcuchan eny a vt dti. Vhav se blily k lovcm a zvistiv pohlely na nelnka, kter rozdloval maso jednotlivm lovcm, aby se posilnili na dlouh a navn lov, kter mli ped sebou. Lovci jedli hltav. Zdravmi zuby se s chut zakousli do poloupeenho masa, kter i v kusech rvali od kost a s hlasitm mlasknm: polykali. Kdy se lovci najedli, svolal je nelnk kolem sebe. Dlouze jim vykldal pln dnenho lovu a rozdlil je ve dv skupiny, z nich jednu povede sm, druhou zkuen Gor. Dle uril, e strci dnen noci, Wang a Om, se nezastn lovu, aby si mohli po probdl noci odpoinout. Ale ne, Ome, vejde do che a ulehne na hromadu ko, aby ses spnkem posilnil a nabyl erstvch sil, jdi k chi velikho Ama a vyi mu mj vzkaz, e jdeme na lov a e chceme, aby nm piaroval tst! Nech pijde ihned! Om nemekal a rychle spchal k chi arodje. Do che vak nevstoupil. Pocit bzn mu v tom brnil. Zastavil se ped vchodem a zvolal: Ha-hoj, Ame! Mui jsou pipraveni k lovu. Oni i Gyg ekaj, e pijde k nim a svmi kouzly jim piaruje tst! Om ekal, zda se arodj ozve. ekal marn. Tu po chvli pistoupil a k sammu vchodu che, sehnul se a zvolal: Hej, Ame, zaltl k tvm um mj hlas? Tentokrt se ozvalo z che: Jdi, Ome! ekni Gygovi a ostatnm mum, e pijdu hned! Om vydil Gygovi Amv vzkaz. Pak ekal s nelnkem a lovci na arodjv pchod. Neekali dlouho. Temnm vchodem se prothla vysok a such postava arodje Ama.

113

Byl k nepoznn. Pes ramena ml pehozenou ki medvda a na krku nhrdelnk z drp a zub jeskynnho medvda, vlk a liek. Jeho obliej byl pomalovn rudmi arami, vlnovkami a krouky. Dlouh vlasy siln promatn tukem ml stoeny ve vrko, protknut dlouhm orlm prem. Na chlupatch prsou ml velikou rudou skvrnu, vroubenou vncem krtkch ar, take se podobala malmu rudmu slunci. V ruce nesl nkolik malch zvecch figurek, kter si zhotovil z mastn hlny. Vnm krokem krel k houfu lovc. Ale nedoel a k nim. Zastavil se ped hlavnm ohnitm a vhodil na eav uhlky nkolik suchch vtv. Kdy vzplanuly a hoely vysokm plamenem, jal se kolem ohn poskakovat, divoce mvat rukama a podivn kroutit tlem. Svj hrozn tanec doprovzel nesrozumitelnmi vkiky a dsivm mumlnm. Lovci s naptm sledovali arodjovo ponn. Byli plni divu, kdy se arodj najednou zastavil, rozevel dla a poal niit a drtit hlinn zvec figurky. To jet nikdy nevidli, to bylo jist njak jeho nov kouzlo. A tenkrt jasn zaznla slova arodjova: Veker zvi na vaem lovu zmar! Nech ztrat smysly a padne v lky! Nech ji nohy zchromnou na tku! Nech jej tla pithnou vae py a otpy! Pitom arodj ulamoval figurkm hlavy a nohy, rozhazoval je daleko kolem sebe a nakonec zbyl a polman tla v ruce rozdrtil a hodil do ohn. Pak zvedl ruce vysoko nad hlavu, hluboce se uklonil planoucmu ohni a hned se zase napmil. Potom se otoil a beze slova odchzel nazpt ke sv chi. Udiven lovci sledovali zrakem arodje tak dlouho, pokud nezmizel v chi. Stli bez hnut, uchvceni novm kouzlem velikho Ama. Gyg byl prvn, kter se probral z tohoto divu. Hned zaznl jeho velitelsk hlas: Je as, abychom opustili tbor a vydali se na lov, provzeni kouzlem velikho Ama! Pak se bez mekn vydal na cestu, provzen vyvolenmi lovci. Za nm spchal s ostatnmi lovci udatn Gor. li kad jinou cestou, ale oba za stejnm clem.

114

 115

Sotva lovci opustili tbor, star Wang ihned odeel do jedn z ch. Tam se vrhl na hromadu such trvy, zabalil sv star zimomiv tlo do vlch koein, obrtil se na bok a za chvli spokojen chrupal. Tak Om odeel do sv che, aby se prospal. Ale nedailo mu to. Vlel se z boku na bok, nepokojn sebou vrtl, nsilm tiskl vka k sob, ve marno, usnout nemohl. Do jeho pamti se pevn vtiskl obraz arodje, kdy odhnl z blzkosti tbora obvanho jeskynnho lva. A jet vce se mu vryl v pam jeho kouzeln talisman nhrdelnk ze zub a drp jeskynnho medvda a ze zub liek a vlk. Om pevn vil, e jen tento talisman poskytl arodji kouzelnou slu a moc, aby mohl zahnat Velikho Porae do temna noci. Nebo pokud ho neml na krku, lev nedbal jeho zaklnn. Zuby a drpy jeskynnho medvda mus bt tedy velmi silnm kouzlem, kdy ped nm ustoupil i lev. Tehdy poprv mu napadla mylenka, kter se mu od t chvle nesmazateln vryla v mozek a pronikala celou jeho bytost: bt majitelem takovho kouzla, takovho nhrdelnku. Pak by se nikoho a nieho nemusel bt. Kde by nestaila sla, tam by pomohlo kouzlo. Tato mylenka mu nyn neustle vrtala hlavou a zahnla z o i spnek. Zskat zuby liek a vlk nebylo tk. Stailo, aby si jen prohldl odpadkovou jmu nedaleko tbora, kam eny a dti snely ve, co zbylo po jdle a co lovci nemohli potebovat k vrob zbran a nstroj. Zuby liek a vlk nebyly jist tak tm hlavnm kouzlem. Tm musely bt jen zuby a drpy jeskynnho medvda, mocnho a silnho zvete. Ale zskat zuby a drpy jeskynnho medvda nebylo snadn. Byli sice v tboe lovci, kte mli ve svch chch medvd ke, ty vak byly bez lebek a drp. Jen arodj Am ml ki s lebkou i s drpy, ale ten by ji nedal, nebo ji poteboval ke svm kouzlm a rm. Nhle mu kmitla hlavou vzpomnka na to, co nedvno u ohn vypravoval chrom Ur, arodjv pomocnk. Vyprvl, jak ho velik Am poslal podl potoka daleko na sever, kde jsou tak hust pralesy, 116

e slunen svit jimi sotva pronikne. Tam rostou jaksi velik ern bobule, pro kter ho arodj poslal. Kdy se s nimi vracel, setkal pr se s velikm jeskynnm medvdem, kter tce vlel nohu za sebou a prchal ped Urem do hustho porostu ostruin. Ur se tehdy chechtal, jak chrom potkal chromho a jak ten siln chrom se bl slabho. Pi tto vzpomnce vykvetl na Omov tvi spokojen smv. Zde byla pleitost, jak zskat zuby a drpy jeskynnho medvda. Pjde za nm k severu, k hustm stinnm pralesm. Jakmile najde jeho stopu, pilep se na ni a pjde po n tak dlouho, dokud nedostihne chromho medvda. Nic mu nepome, bude-li ped nm prchat do samot pralesa nebo do strn s pichlavm ostrum, vude ho bude pronsledovat a nepestane, dokud ho neskol. Nebo on nen zbabl a chrom Ur, ale siln, zdrav a odvliv Om. U nic nemohlo zdret Oma od jeho myslu. Prudce odhodil se sebe koeiny a vymrtil se z loe. Do ruky vzal dlouh otp a zkusil, zda kamenn hrot je dobe upevnn a dostaten ostr. Kdy neshledal zvad, vzal jet luk a p, vykroil z che a rychlm krokem opoutl tbor. Sebhl k potoku a dal se jeho dolm k severu. Brzy ho obklopil les. Om peskakoval zpevrcen kmeny, pelzal velik balvany spadl z kolmch stn skaliska a brodil se potokem. Nedbal nmahy, ani navy. Touha po velikm kouzlu hnala ho bez pestn vped. Jeho nah, jen kolem bok jelen k opsan tlo se kmitalo v zkm dol a stle vc a vce se blilo k mstm, kde ho mla stihnout zhuba. Konen dospl Om tam, kde se chrom Ur setkal s jeskynnm medvdem. Om prohlel pozorn kad vlh kus pdy, neobjev-li na nm medvd stopy. tst mu plo. Brzy je objevil a u se jich nepustil. el po nich tak dlouho, a objevil samho medvda. U t mm, chrom bruoune, zajsal v duchu, mn neutee jako ubohmu Urovi!

117

Pomalu a opatrn se blil k obrovskmu zveti. Sedlo u velikho mravenit a jednou tlapou je rozhrabovalo. Jakmile byla tlapa plna hemcch se mravenc, pozvedlo ji k tlam a dlouhm jazykem olizovalo. Sta a sta mravenc mlo pak v tlam a drtilo je mohutnmi zuby. Chu pjemn nakyslho a dobrho sousta nebyla pokaena pachut ani jedin smrkov jehliky. Jeskynn medvd nic netuil. Om se piblil jet o nkolik krok bl, opel otp o strom, nasadil do luku p a zamil na medvda. Pojednou oste zasvitl p vzduchem a zaryl se hluboko do temena hlavy medvda. Prorazil ki a svm hrotem vnikl hluboko do kosti. Medvd jedinm rozmachem tlapy srazil s hlavy zaryt p; uinil to takovou silou, e kamenn hrot perazil, nebo ten svou pic tkvl pli pevn v kosti. Pak straliv zaval a nkolika skoky se octl u Oma. Om s hrzou vidl, e medvd nen chrom, e neprch, nbr naopak, e se stav proti nmu. Tu mu kmitlo hlavou, e je to jin medvd ne ten, s nm se setkal chrom Ur, nebo je-li to t, e ml tehdy jen erstv porannou nohu. Ne to vechno mohl Om domyslit, vzpamatovat se a chopit se otpu, postavil se bolest rozzuen medvd na zadn nohy, objal tlo ubohho lovce pednma nohama a stiskl ho, a mu v tle kosti praskaly. Tlamou se zakousl do lovcova ramene a silnmi zuby je ve chvli rozdrtil v beztvar, krvav cr. Zmuen tlo lovce se chvlo poslednmi zchvvy smrteln agnie. Pak se zlomilo v kolenou a zvolna se vysunulo ze smrtc nrue jeskynnho medvda. Kdy Om klesl k zemi, spustil medvd pedn tlapy k zemi, sklonil hlavu nad bezvldn tlo a pozorn je prohlel, jako by se chtl pesvdit, e u v nm skuten nen ani nejmen jiskika

118

 119

Kouzelnk Am ulamoval zvecm figurkm hlavy, a nohy, rozhazoval je kolem sebe nakonec zbyl a zmrzaen tla v ruce rozdrtil a vhodil do ohn. (K povdce ,,Omova smrt)

120

ivota. Pak zvedl tlapu a prudkm rozmachem chtl s jeho tla strhnout jelen ki. Tlapa mu sklouzla po such a hladk ki, peltla pes rozmakan hrudnk a zanechala na nm po kadm drpu hlubokou krvavou rhu. Kdy chtl jeskynn medvd znovu zvednout tlapu, aby s mrtvho tla strhl jelen ki, poaly mu z hlavy padat hustm detm kapky krve. Hlubok rna se ozvala novou bolest, a proto se nhle odvrtil od zabitho lovce a pomalmi kroky odchzel kamsi do tichch samot pralesa ----Slunce zapadlo a kraj se ztiil. Nad korunami staletch strom se zaskvlo hvzdn nebe v pln sv krse a lehounk vnek rozuml prales. Ve iv, co miluje svtlo a slunen svit, spchalo do svch kryt. Jen Om, lec v zelenm krajkov kapradin pod sukovitm kmenem prastarho dubu, nedbal tmy a hrz noci. Byl mrtev a smrt ho zashla jen proto, e chtl vit vce kouzlm ne sob sammu a dobrm zkuenostem starch lovc!

121

ZA MAMUTEM
Mal potok zaznut hlubokm korytem do lutav hlny nekonen travnat roviny odvdl s hukotem zkalenou a pnc se vodu kamsi daleko k jihu. Potok se vinul smutnm a jednotvrnm krajem, kter byl jakmsi pechodem mezi nesmrnou tundrou, rozbhlou na sever a k sam arktick ledov plni, a mezi krajem, les a kovin, kter se probojovaly z jinch oblast a do tchto nehostinnch konin. Jeden beh potoka se zakousl pkrm svahem do travnat roviny. Druh, pozvoln, probhal kolem dkho leska ol, bz a osik, tu a tam se skupinou smrk, modn a limb, kter se jako tmav skvrny odrely od svtl zelen bz. Protoe jich k jihu m dl tm vce pibvalo, splynuly nakonec v souvislou plochu rozkldajcch se prales. Zatmco zde na jihu na dalekm obzoru tmavly rozlehl pralesy, na opanm obzoru daleko na severu jiskila a svtila bl hradba vnho snhu a ledu. 122

Bylo pozdn jaro jednoho roku ze starho obdob tvrtohornho svta. Tepl slunen paprsky probudily i v tchto krajinch ve iv k novmu, radostnjmu a tak lehmu ivotu. Listnat stromy a koviny se odly v zelen hv a sv zelen zkrlily kraj. Z povadlch trs trav, ostic a suchopr vyrazily nov listy. Hnaly se dychtiv vzhru, jako by se snaily pedstihnout bujn rostouc mechy a liejnky, kter vytvely v zelench kobercch travin rozlehl msta zelenavch, lutohndch a blavch skvrn. Nizouk drydky rozkvetly tisci blmi kvty, nnmi a krsnmi. Lomikameny vykvetly ble, lut a fialov, mky ble a lut. Kvty pryskynk svtily zlatem a zelen trsy vesovitch se pokryly drobounkmi, blmi nebo rudmi zvonky, kter se bez pestn kolbaly v lehkm jarnm vnku, jako by ustavin vyzvnly na oslavu pchodu jara. Bl zaklet zimy pominulo, znovu byl vzken zelen ivot, kter kypl a vel, spchal s rozkvtem, nebo nebylo zde asu na dlouh otlen. Kdesi daleko v kraji se objevilo nkolik tmavch bod. Stle se zvtovaly, a bylo znt, e je to mal stdo ohromnch mamut. Vpedu stda krel obezele star samec. Byl to obrovsk kolos vt ne dnen slon, s nm je pbuzn a jemu se i velmi podobal. Liil se od nho hlavn tm, e cel jeho mohutn tlo i chobot byly pokryty dlouhou, ale pitom jemnou srst rezav barvy s tmavmi nebo svtlmi odstny. Dlouh chlupy, kter na nkterch mstech tla vytvely jaksi chundelat hvy nebo irok obruby, vyrstaly z jemn hust podsady, tvoen kraoukmi chlupy. Ty spolu se silnou podkon tukovou vrstvou byly mamutu nejlep a nejdokonalej ochranou ped drsnm podnebm jeho domoviny. Za jeho vysoce vyklenutou hlavou s kolmo spadajcm elem se zvedal velik tukov hrb, oddlen od hlavy hlubokm a ostrm zezem. Tukov hrb nebyl u tak mohutn jako potkem uplynul zimy. U se netyil pyn do ve, byl spe splaskl, nebo po celou dlouhou zimu doploval mamut z tto tukov zsobrny svou skrovnou zimn potravu, k n se mnohdy nemohl ani dostat, kdy divok a pern snhov vnice ukryly vechnu vegetaci pod mocnou pokrvkou snhovch zvj. Jeho 123

hlava byla velik. V pomru k dlce tla byla mohutnj, ne jak tomu je u dnench slon; to proto, e jeho kly byly neobyejn dlouh a tk. Mal ui byly pokryt chlupy a na chlupatm tle se zcela ztrcely. I ocas byl mal a krtk, ale byl takt hust pokryt chlupy. Star samec se pomalu ubral vped. Vyhbal se vem mokinm, kter jet zbyly po jarnm tn snhu a kter ztovaly chzi. Za nm se ubralo stejn pomalmi kroky nkolik jinch starch mamut a dva mal mamutci podobn chlupatm koulm. Nhle se star samec zastavil. Bylo to znamenm i pro stdo, aby se zarazilo v pochodu. Bylo slyet jaksi hukot. Kdy star mamut uinil nkolik opatrnch krok vped, uvidl ped sebou koryto potoka s huc zkalenou vodou. Byla to nepjemn pekka, kter se jim postavila v cestu, nebo star mamut chtl sv stdo zavst do nedalekho leska mladch ol a bz, kter slibovaly dobrou pastvu. Nyn, kdy u byli vichni tm u cle sv cesty, objevila se pekka, nebezpen a zludn: srzn a strm hlinit beh hlubokho koryta potoka. Star mamut znal dobe zrdn behy takovch potok. Pamatoval si dobe, kdy sm jet chodil v std, e se nkolik starch vdch samc ztilo do hlubokch koryt potok, z nich nebylo vyvznut. Uinil nkolik opatrnch krok vped a opt se zastavil. Zahledl se dlouze k nedalekmu lesku, z nho svtila jasn zele mladch list neodolateln vbcch. Tentokrt povinnost pevst stdo na druh beh, kde byla dobr pastva, zmenila v nm starost o vlastn bezpenost. Uinil proto jet nkolik mlo krok vped, aby lpe vidl, zda se nkde pobl nesvauje pozvolna beh k nmu korytu, aby tam mohl stdo i s mladmi bezpen pevst. Chlupat velikn se zastavil na nebezpenm mst. Brzy zjara, kdy pod prvnmi slunenmi paprsky roztvaly snhov spousty a kdy voda naplnila koryto a po sam vrch, podemlel proud vody beh prv v tomto mst, kde potok vytvel mal oblouk. Podemlet beh nl nyn jako irok travnat msa nad korytem opadlho potoka. A na tomto nebezpenm mst stl 124

nyn star vdce stda. Rozhlel se kolem. Kdy nikde nezjistil monost pechodu, obrtil se a chtl se vydat podl behu potoka na dal obhldku. Ale svj mysl nemohl u provst. Jak obracel sv mohutn tlo, posunul svj tk zadek k okraji srznho behu. Podemlet beh neunesl takov zaten, utrhl se a ztil se do hlubokho koryta potoka. S nm se ztil i mamut. Jeho tk tlo se zarylo zadkem do mkkho bahna a zapadalo tm hloubji, m vce se neboh kolos namhal o vysvobozen. Kdy poznal, e vechna jeho snaha o vysvobozen je marn, zvedl svj dlouh chlupat chobot a alostn zatroubil. Sotva trouben doznlo, ozvalo se druh, jet alostnj a beznadjnj. ekajc stdo bylo nhlm zmizenm a alostnm troubenm svho starho zkuenho vdce podeno. Samci zvedli vhrun sv choboty a ekali, co se bude dt. Malit mamutci se pitiskli k svm huatm mmm, hledajce u nich ochranu. Ale dn nebezpe se neblilo. Kolem bylo ticho peruovan jedin alostnm troubenm zmizelho vdce. Teprve po chvli se nejodvnj ze stda pomalu blil opatrnmi kroky k behu potoka. el obezele, krok za krokem, pipraven kadou chvli k stupu. A za nm stejn pozorn a opatrn li ostatn. Kdy se piblili dostaten k behu potoka, uvidli, jak jejich star vdce le hluboce zaboen do bahna potoka a jak se sna poslednmi silami zachrnit si ivot. Bezradn stli v bezpen vzdlenosti od zrdnho behu a ekali. ekali dlouho, ale nedokali se. Ne vzplanuly hvzdy na temn obloze pil noci, star vdce zahynul. ekali vak jet, a teprve kdy rno hvzdy zhasly, odeli pod vedenm novho, nejstarho a nejsilnjho samce kamsi jinam, daleko od msta, kde jejich mal stdo potkala takov nehoda ----Zbytek jara rychle uplynul a tak krtk lto brzy minulo. Na severn stran, a kdesi daleko na obzoru, vyvalily se pojednou temn mraky. Hnaly se na vechny strany nad plochmi rovinami tundry s mechy a liejnky, nad travnatou a kovinatou step i nad zasmuilmi pralesy. 125

 126

S pchodem mrak vzrstal i hukot vtru, pod nm se stromy prohbaly a k prasknut. Kdy vichice piltla s lenou prudkost a v tato msta, vyvracela a lmala stromy, kter pod jej silou ply a stnaly tiscermi praskoty. Dlouho trval tento hrozn tok vzbouenho ovzdu proti zemi. Pak se vak vichice utiila a z ocelov edch mrak poal padat snh. Padal, padal stle hustji, a ve bylo daleko iroko pokryto blm hvem. Zvje rostly do asnch rozmr a pikryly znien a polman les. Zavly i hlubok koryto a ke dnu zamrzlho potoka, v nm zahynul star mamut. Pozdji, inkem shora psobc vody, vlastn t snhu psobenm slunench paprsk promnil se snh zvolna v krystalick led. Na nm se pak usadily bahno a trk pinen novho jara vodou potoka. A tak se to opakovalo dlouho, velmi dlouho ----,, a jet o jedn vci vm musm podat zprvu. Stbrovlas kmet se na chvli odmlel a pak zvunm hlasem pokraoval: Jakutsk guvernr Skripicin podal na Akademii vd zprvu, e u Berezovky, pravho ptoku Kolymy, asi 300 verst*) severovchodn od Srdn Kolymska, byla nalezena cel mamut mrina, kter pr podle vpovdi svdk je jet pln zachovan. Mohu vm s radost oznmit, e Akademie vd po obdren tto zprvy uinila ihned ve, aby tento vzcn nlez byl zachrnn. Rozhodli jsme se vyslat k zachrnn nlezu zvltn vpravu odbornk. Vdcem vpravy byl jmenovn Otto Herz, zoolog a sprvce muzea Akademie. Jemu k ruce byli pidleni prepartor muzea Pfizenmayer a geolog Sevastianov. Protoe se prv dovdm, e ministerstvo financ povolilo vprav podporu 16 300 rubl, myslm, e nen pekek, aby lenov vpravy urychlili sv ppravy k odjezdu na zchranu vzcnho nlezu. Jist mi dovolte, abych jim nejen za sebe, nbr za vs za vechny pl astnou cestu a zdrn proveden tkho kolu, kter jim byl uloen. Naden tleskot se ozval kolem a lenov Akademie vele tiskli ruce vdci vpravy.
*) 1 versta = 1066,78 m

127

Tak se stalo, e potkem kvtna roku 1901, necel msc po obdren zprvy o objevu mamuta na Berezovce, vyjela z nkdejho Petrohradu (dnenho Leningradu) zvltn vdeck expedice rusk Akademie vd, aby nlez zachrnila ped znienm. Cesta len tto vpravy nebyla jen cestou obtavch vdeckch pracovnk, ale i zkoukou hrdinnch mu. Sledujme jejich cestu, jejich naden i nmahu! Po dvoudennm pobytu v Moskv dorazili 14. kvtna 1901 expresnm vlakem do Irkutska, kde se zdreli skoro cel tden, poizujce si prvn nejnutnj vzbroj, potraviny a konen i rzn doporuujc listiny. K jzd selskm vozkem do Katugy na horn Len potebovala vprava dva dny. Odtud pibyla pes Vercholensk do igalovy, odkud se dostala lunem do Ustj-Kutu a konen parnkem do Jakutska. Ponvad cesta z Jakutska do Srdn Kolymska byla dlouh jet asi 3000 verst a cestovn jzdou na konch bylo mon pouze v phodnm lt, bylo nutno, aby vdce vpravy svdomit doplnil zsoby cel vpravy vm potebnm, a to tm spe, protoe cesta probhala pustmi a mlo obydlenmi krajinami, kde asto nebylo mono spatit lovka na vzdlenost a 300 verst. Proto u u jakutskch kov, znamenitch odbornk, bylo nutno koupit nkolik ocelovch nstroj, potebnch a zpsobilch pro kopn ve zmrzl pd. Del dobu si vydala pprava dostatenho mnostv suchar a na vzduchu suenho masa. Nebylo zapomenuto ani na tepl pikrvky, rukavice, beranice, ochrann st proti komrm, kte v lt jsou trzn celmu kraji. Musely bt zaopateny i rzn pedmty, potebn jako platidla pro vmnn obchod. Na radu jednoho jakutskho obchodnka, kter ji nkolikrt podnikl cestu z Jakutska do Srdn Kolymska, dal Herz zhotovit zvltn skldac koen lun, kterho bylo mono vas poteby pout i jako stanu. Vechny zde nakoupen a zskan poteby byly zabaleny do beden potaench koemi nebo byly uloeny do zvltnch koench pytl, aby nebyly pokozeny detm i vodou pi pechodech pes, 128

etn eky, potoky a bystiny. Ke konm byl najat zvltn eledn, aby vprava nemusela mait mnoho asu pi vmn kon na jednotlivch stanicch a aby se o n cestou nemusela starat. Za prvodce na cestu najal Herz jednoho domorodce a inteligentnho jakutskho uitele, kter ji jednou doprovzel badatele erskho na jeho cestch. Herzova vprava vyrazila z Jakutska teprve 20. ervna 1901; to proto, e parnk Michael, kter ml vpravu dopravit do stanice Tandiskaja na ece Aldanu, pibyl do Jakutska o nco pozdji. Po dvoudenn plavb dorazili do stanice Tandiskaja a odtud se vydali pky k cli sv cesty. Gesta vedla vtinou bainatmi kraji a a k verchojansk soutsce pokraovala velmi zvolna; byly dni, kdy od asnho jitra do pozdnho veera neurazili vce ne 25 a 35 verst. Velik lijky zavinily, e cesty byly tak rozmokl, e se kon brodili a po bicho ve vod a v dkm bahn. Velmi nebezpen a odvn byl pechod pes eku Tuku-lan; zde v dravm proudu zahynul posel, kter z Jakutska pinel vprav dolou potu se zprvami. Kdy vak vprava pela strmou verchojanskou soutsku, stala se cesta schdnj, take denn bylo mono urazit a 75 verst. Dne 9. ervence 1901 dorazili lenov vpravy do Verchojanska, jednoho z nejstudenjch mst svta, kde kles v zim teplota a na 60C. Zlou, pes 930 verst dlouhou cestu zdolali astnci vpravy tedy celkem dobe, za pouhch 19 dn. Ve Verchojansku byli lenov vpravy velmi ptelsky pijati tehdejm okresnm nelnkem B. F. Kaorovskm, kter zde vykonval slubu u pes dvacet let a kter byl proto i vynikajcm znalcem tto nehostinn oblasti. Ten jim mimo jin i poradil, e by bylo pro rychlej cestovn prospn, kdyby se lenov vpravy rozdlili ve dv skupiny a jedna z nich odjela o nkolik dn naped. Tvrdil toti, e mezi Verchojanskem a Srdn Kolymskem nebude dosti kon pro celou vpravu. Herz s vdnost pijal tuto radu. Ponvad se tak dovdl, e u po tyi msce nedola do Verchojanska dn zprva ze Srdn 129

Kolymska, co znamenalo, e vlivem nepznivho poas budou cesty v po Indigirky a Kolymy ve velmi patnm stavu, rozhodl se ihned, e se d s prvn skupinkou bez mekn na cestu. Poviv Pfizenmayera vedenm druh skupinky, odjel 11. ervence s dvma prvodci, esti komi a s st nkladu z Verchojanska. Pfizenmayerovi pislbil, e na vech stanicch do Srdn Kolymska sm osobn zad, aby na tuto druhou st vpravy, kter byla poetnj a kter s sebou vezla i vce zavazadel, ekal vdy dostaten poet odpoatch kon. Sdlil mu t, e po dosaen Srdn Kolymska odjede ihned k Berezovce, k naleziti mamuta. Za pt dn po odjezdu Herze se vydal na cestu i Pfizenmayer se svmi druhy a s patncti komi. Vyrazili v osm hodin veer. Netrvalo dlouho a octli se v tajze, nekonen a jednotvrn. Teprve po dvoudennm pochodu narazili na prvn lidsk sdlo, na obydl jakhosi bohatho Jakuta. Po krtkm odpoinku se vydali znovu na dal cestu. Pekroili vysok horsk hbet a 26.ervence dorazili do stanice Kyrelachu, kde Pfizenmayerovi odevzdal pednosta stanice dopis od Herze. Dopis byl krtk a vyzval Pfizenmayera, aby cestoval co nejrychleji. Bylo to vskutku nutn, i kdy tce splniteln, nebo cesty vedly molovitm pralesem s nesetnmi bainami a jezery plnmi vody z lijk, kter se skoro neustle proudem inuly z edch, nzko nad zem viscch mrak. A nejen to, i rozvodnn eky brnily vprav snadno se pebrodit divokm proudem. Tak zvrat poas z teplho do chladnho, pi nm teplota v noci klesala a na 13C, neobyejn ztoval rychlej postup. asto se i stalo, e kon zapadli hluboko do rozbedl pdy a e je bylo mono zachrnit jen s nejvtm vyptm sil vech len vpravy. K tomu vemu zaalo 29. ervence jet i snit, a to tak prudce a vydatn, e zelen prales se zanedlouho pemnil v blou zasnenou krajinu. Ale u k veeru tho dne se snen zmnilo opt v prudk lijavec, kter vechny promoil a na ki. Promoen a prochladl probjeli se vak vichni stle staten vped, nedbajce ani tmy, kter svmi ernmi zvoji pokryla zatm daleko iroko cel kraj. Kdy konen nali jaksi su kout, utboili se ke kratmu odpoinku.

130

A pak se znovu vydali na cestu, na n je ekaly znovu nov trapy a tkosti. Akoliv je vichni staten pemhali, pec jen jim natolik ztovaly cestovn, e vtinou neurazili za cel dlouh den i veer vce ne 25 verst. Byly to pedevm stle trvajc straliv lijky, kter jim nyn inily cestu i velmi nebezpenou. Nejednou musel Pfizenmayer pout v sv vmluvnosti, aby piml sv druhy k dalmu pochodu. Musel nyn tak astji peruovat pochod nkolikahodinovmi odpoinky, za nich se astnci jeho skupinky osvovali koflky horkho aje a nad ohnm si suili promen aty. Vydatnho odpoinku bylo vak teba i konm. V tchto tkch dnech neula vprava denn vce ne 20 verst, a byla na nohou a trnct hodin. Cestovn trapy se stle zvtovaly a cesta byla stle nebezpenj. Sm Pfizenmayer zapadl dvakrt i s konm do raeliniska a v krtkm ase zapadl do nho i potet. Jeho k byl u tak vyerpn, e nebyl dal jzdy vbec schopen. Zakrtko nato byli tm zpsobem vyazeni dva dal kon. Pesto se vak muselo stle jt vped. trapy esti dn a noc konen skonily ve stanici Ebeljachu. Zde Pfizenmayer se svmi druhy pln dva dny odpoval. To proto, e kon, kter z tto stanice ped nm pouil Herz se jet nevrtili zpt a v celm irokm okol nebylo mono sehnat jin. Dva dni odpoinku vak rychle uplynuly a Pfizenmayer se se svmi druhy vydal znovu na cestu. Bylo to 19. srpna 1901, kdy se vichni dostali k behu eky Indigirky, kter byla v tch mstech skoro ti tvrt kilometru irok. Nebylo lehkm kolem pepravit kon i zavazadla bez pohromy na druh beh eky. Podailo se to vak bez jakkoliv nehody a zakrtko nato vprava nastoupila k poslednmu seku sv cesty, jejm clem byl Srdn Kolymsk. Svzele pedchzejcch dn byly krsnm poasm, kter zatm nastalo, rychle zapomenuty. Denn svtilo slunce. Vysouelo kraj i cesty, kter byly stle lep a sjzdnj. Kraj sm byl lidnatj, stanice byly hojnj a tak dosti kon bylo vdy k dispozici. Cesta za tchto pznivch podmnek rychle ubhala, take u 2. z dospl Pfizenmayer se svmi druhy do Sredn Kolymska. Pesto vak cel cesta z Verchojanska do Srdn Kolymska asi 2000 verst 131

dlouh trvala pldruhho msce! Nelze se tomu divit, nebo to byla cesta neobyejn obtn, pln strdn, i cesta hrdinnho odhodln a odvahy. Kdy pijel Pfizenmayer se svmi druhy do Srdn Kolymska, byl u Herz dvno pry. Herz, pokud byl ve Srdn Kolyrnsku, nezahlel. Pedn snail zskat njak zprvy o mamutovi. Leccos se tak vskutku dovdl. Tak mu bylo eeno, e na policejnm ad je uloen i nedvno koupen kel, kter nejpravdpodobnji byl odejmut mamut mrin od Berezovky. Herz si jej prohldl a zjistil, e v nco pes 1 pud.*) Kel byl pes 1,70 m dlouh a jeho obvod ml uprosted asi 42 centimetr. Patil nejspe samci stedn velikosti. Dle se zde Herz dovdl, e mrin chyb u ke na hlav a na uch. Protoe byl u blzko msta nlezu, nebylo k nmu dle ne 280 verst, Herz se rozhodl, e zde najme i pomocnky pro prce k zchran mamuta. Zskal zde celkem est zdatnch domorodc. Ponvad vak nejnutnj ppravy pro posledn sek cesty a pro zabezpeen vlastnch prac na naleziti mamuta si vydaly jet skoro pln tden asu, nemohl se Herz s celou vpravou ihned vydat na dal cestu a poslal naped na msto nlezu jen kozka Javlovskho, kter prvn na mamuta upozornil. Herz se svmi pomocnky a s okresnm nelnkem Hornem opustil Srdn Kolymsk teprve 29. srpna 1901. Po tdenn plavb v prudkm severnm vtru dorazili vichni 31. srpna veer do Mysovoje, malho jakutskho sdlit, poloenho na ece Kolym pmo proti st Berezovky a vzdlenho od Srdn Kolymska asi 320 verst. Sem se ml tak vrtit od mamut mriny Javlovsk se zprvami o stavu cesty k mstu nlezu. V Mysovoji se dovdli, e s kozkem Javlovskm se odebrali k mamutu jet dva domorodci. Herz netrpliv ekal na nvrat Javlovskho a dokal se ho a 3. z. Nepinesl sice radostn zprvy, ale tak ne zdrcujc. Vyprvl, e nsledkem poslednch dlouho trvajcch lijk se sesuly velik kusy pkrho behu na msto nlezu, take zadn sti mriny jsou odtreny. Hlava je pr od vlk, liek a medvd pln orna. Dle sdlil, e vechny kosti kolem mriny lec uloil na hbet mamuta a peliv je pokryl hlnou a
*) 1 pud = 16,38 kg.

132

kameny, aby do Herzova pchodu neutrply u dn kody. Javlovsk litoval, e mu choroba zabrnila na jae navtvit nalezit a zahzet celho mamuta hlnou a kameny, aby tak pedeel kodm, kter na jae a v lt zpsobily lijky a drav zv. Kdy Herz vyslechl tyto zprvy, poznal, e nen radno v Mysovoji dlouho prodlvat, zvlt kdy vlastn objevitel mamut mriny, Lamut*) Semen Tarabykin, byl prv mimo domov a nebylo jisto, e se brzy vrt. Pvodn chtl Herz na Tarabykina pokat, nebo mu zleelo na tom, aby se o mamutovi dovdl ve potebn pmo od jeho objevitele. Ale ponvad byl Tarabykin pry a dle ekat u nebylo mono, musel Herz vzt zavdk jen vpovmi kozka Javlovskho. Ten vyprvl, e Tarabykin nalezl pi pronsledovn soba v srpnu 1900 pobl mamut mriny kel, kter vil pes tyi pudy. Tento kel vak pochzel z jinho mamuta. Tarabykin poal ptrat po druhm klu, a tak objevil zmnnou mamut mrinu, kter tehdy vynvala ze zem pouze hlava jet velmi dobe zachoval. Ponvad i Lamuti se obvaj, e mamut mriny pivolvaj na nlezce jen sam netst a nemoce, zanechal Semen Tarabykin mrinu nalezenho mamuta na pokoji. Vypravoval vak o n dvma ptelm, Michalu Tajinu a Vasilu Detjkovu, jejich domovy byly vzdleny od nalezit mamut mriny pouhch 20 verst. Kdy pak koncem srpna 1900 pilo do Kolymu nkolik Lamut, setkal se s nimi Javlovsk a odkoupil od nich dva kly. A pi tto koupi se dovdl o Tarabykinov objevu. Tento inteligentn kozk, jsa si dobe vdom dleitosti objevu, smluvil se ihned s Lamuty a potkem listopadu navtvil nalezit. Z hlavy mamut mriny uzl kus ke a z levho boku kousek srsti, pak vyal trochu z obsahu aludku, a to ve spolu s obma kly odevzdal na policii ve Srdn Kolymsku okresnmu nelnku Hornovi. Ten nemekal a odevzdan mamut zbytky zaslal ihned do muzea Akademie vd a sm se snail, aby co nejdve navtvil msto, kde byl mamut objeven. Stalo se tak v polovin prosince.
*) Lamuti, vtev Tunguz, mal koovn nrdek sibisk, v potu asi 3000 lid

133

Kdy pak na vlastn oi poznal, e jde skuten o vzcn nlez, podal o nm zprvu guvernrovi v Jakutsku, kter ji zase bez prodlen poslal do Petrohradu presidentu Akademie vd. Zprva guvernrova pila na msto svho uren dve ne Hornova zsilka; tak se stalo, e Herz si ji u nemohl prohldnout, nebo u byl na cest k zchran mriny. Tolik asi vdl Herz o berezovskm mamutovi, kdy 5. z 1901 vyrazil z Mysovoje k jeho naleziti. V poledne tho dne pekroil Herz se svmi spolenky prav beh Kolymy a vichni poali slzat mal horsk hbet porostl modnem, olemi a zakrslou bzou. Bainat kraj dovoloval postupovat vped jen velmi zvolna. Krut snhov boue, kter se rozpoutala 7. z, nesmrn ztila pochod; kon co chvli padali, a kad nesl jen ti pudy tk nklad. Ale pes toto nepzniv poas dorazila vprava jet tho dne k Berezovce. V nejzuivj chumelenici byly postaveny ti stany a po uschovn zavazadel a po vypit nkolika koflk velho aje se uloili vyslen poutnci k odpoinku. Kdy druhho dne procitli z hlubokho a tvrdho spnku, byli nemile pekvapeni. Padajcm snhem se rozvodnila Berezovka tak, e nebylo mono ji pekroit; zkalen a siln proud pes dv st krok irok huel bez ustn svou vstranou pse bzlivmu i odvnmu. Teprve veer bylo mono na zvl vybranch konch dopravit st nkladu pes eku a druh den rno byl pepraven zbytek. Kdy se cel vprava dostala na druh beh, strhla se znovu snhov vnice. Ta byla pinou, e vprava dola svho cle teprve a pozd veer. Javlovsk se jen s nmahou drel sprvnho smru, nebo rzn smrov body se ztrcely v blm zvoji snhov boue. Znaveni trapami rozbili tbor k nonmu odpoinku. Tak pivtal kraj prvn st vpravy, kter zde po dva msce zachraovala pro vdu tlo pravkho chobotnatce. Zatmco Herz s okresnm nelnkem Hornem a pomocnky stanul nad otevenm hrobem mamuta a inil prvn ppravy k postaven chaty, kter se jim vem mla na as stt bezpenm a pjemnm domovem, prodlval Pfizenmayer se svmi druhy v 134

Srdn Kolymsku. Ale u za dva dny se vichni vydali na cestu do Mysovoje. Bhem tdenn jzdy dlali jen krtk poledn pestvky, jich vyuili k pprav jdla a k jeho snden. I za noci pluli v prudkm proudu eky. jsouce od hlavy a k patm zahaleni do dlouhch a teplch koich ze sob ke, kter jim ve Srdn Kolymsku opatil Herz. Po celou dobu plavby vidli nad svmi hlavami vysoko ve vzduchu thnout hejna ptk, hlavn labut a divokch hus, kter opoutly sv letn hnzdit kdesi daleko na severu. Tento tah ptk k jihu byl zrove i pedzvst konce krtkho severskho lta. A bylo tomu vskutku tak. Ji druh den nato, co Pfizenmayer se dostal se svmi druhy do Mysovoje, zaalo snit a snh padal bez pestn po ti dny. Cel kraj byl brzy pokryt blm snnm hvem a non teploty klesaly a na 8 C. Cel tden zde ekal Pizenmayer na pkazy od Herze. Teprve osmho dne se vrtil od Berezovky okresn nelnk Horn a s nm i potebn kon. Hornova zprva Pfizenmayera nepotila. I na Berezovce pr zuila divok snhov boue, kter tam zasypala ve velikmi zvjemi. Kdy tuto Hornovu zprvu vyslechl geolog Sevastijanov, rozhodl se, e se vrt s Hornem do Srdn Kolymska, protoe by pr ve vysokm snhu nemohl konat dn geologick pozorovn. A vskutku se tak s Hornem vrtil. Zato Pfizenmayer se vydal se svmi druhy k Berezovce. Prodrali se staten zasnenou tajgou vped. Akoliv nemli u daleko k naleziti mamuta, pece jen jim tato cesta trvala jet pln ti dny. Pochodovali toti krajem, kde tajga ped nkolika lety padla ve velik rozloze za ob obrovskmu poru. Poloshoel kmeny strom v chaotick zmti pes sebe nakupen, stejn jako velik paezy trc nad snhovou pokrvku i ukryt ve snhu, nebo i sple bujn rostoucho mlz ztovaly neobyejn cestu; byla msta, kde lid i kon jen st a s velikou nmahou se prodrali vped. A pi veker tto nadlidsk nmaze neuli za cel den vce ne njakch deset verst. Ale blzkost cle jejich dlouh cesty je velmi povzbuzovala a nutila ke spchu. Tak se stalo, e tetho dne, vystoupive na heben nzkch hor, uvidli dole pod sebou dol Berezovky, kter se zde 135

prodrala v nesetnch zkrutech a kter zde dosahovala prmrn asi 80 m e. Vem radostn zasvtilo v och. Vdy stli u ped clem svho dlouhho a strastiplnho putovn. Stli tie a mlky hledli dol do dol, kde huela Berezovka, je je celkem 700 km dlouh a tetm nejdelm ptokem Kolymy. Nhle jsav a vesel vkiky zaznly krajem. Byly vrazem velik radosti, kter naplnila srdce jich vech, kdy v dli uzeli malou chatu a z n vystupujc sloup modravho koue. Rychle vyrazili vped a za malou tvrthodinku si Herz s Pfizenmayerem radostn stiskli pravice. Po dlouhm odlouen se cel vprava spojila zase v jeden celek. Z Pfizenmayera jako by tm okamikem spadla vechna nava. Nechtl odpovat v tepl chat pi horkm aji, ani nechtl vyprvt o trapch cesty, ani si zatm nepl slyet, co vecho Herz u zadil. Jedinou jeho touhou bylo, aby se co nejdv dostal k hrobu mamuta. Za necelou plhodinu po setkn byl u Pfizenmayer s Herzem na cest k naleziti. Nebylo teba, aby Herz dlal vdce. Ostr a nepjemn zpach mamut mriny sm prozrazoval msto, kde ped mnoha tisci lety shodou okolnost zahynul tento obrovsk kolos. Oba dva udatn mui stli mlky nad mstem dvn tragdie a obma jim thla hlavou stejn mylenka, e je nutno bezodkladn zapot s pracemi, kter by zachrnily pro vdu tlo pravkho chobotnatce. Kus prce bylo ji vykonno, nebo Herz u od 11. z, kdy stanul poprv nad mamutem, nelenoil. Pedn zjistil, e mamut mrina le na levm behu Berezovky, na polokruhovitm a rozpukanm srzu, kter spad pke do vlastnho nho koryta vzdlenho asi 62 metr. Pod aluviln vrstvou, sloenou z humusu a jlu, vychzela k povrchu svisl ledov stna msty a osm metr siln. Po tomto zbnm vyeten msta nlezu zapoal Herz u tehdy s vyproovnm mamutho tla. V tchto pracch byl vak teprve na samm potku. Proto s radost uvtal pchod Pfizenmayera a jeho druh, nebo dobe vdl, e vce rukou udl

136

vce prce, a to jet v kratm ase. A s asem musel potat, nebo non mrazky se ohlaovaly stle zetelnji a neodbytnji. Herz se zase ujal veden cel vpravy a v Pfizenmayerovi ml zdatnho a spolehlivho pomocnka. Po zhotoven nkolika fotografickch snmk poal Herz s odklzenm suti. Nejdve odkryl hlavu, z n vt st ke byla vak u dravou zv orna. Zd se, e hlava nebyla zachoval u ani v dob svho objevu, jak by se dalo soudit podle zprvy nlezce Lamuta Tarabykina. Nebo kdy zde Herze navtvili ji zmnn Tarabykinovi ptel, Tajin a Detjkov, kte mamut mrinu brzy po jejm objeven shldli, vyprvli, e mamutu ji tehdy chybl rypk a e ke na hlav byla u hodn zetlel; domnvali se, e mamut hlava byla ji alespo pes rok odkryt. Jejich svdectv nebylo ovem zcela hodnovrn, a to nejen proto, e navtvili nalezit pouze jedenkrt, nbr hlavn proto, e a do t doby mamuta nikdy nevidli, a Tajin byl ji devadestilet staec. I kdy hlava nebyla dobe zachovna, pece jen poskytla jedno velik pekvapen. Mezi zuby nael toti Herz zbytky potravy. Tm se splnila svho asu Maydlem vysloven tuba, e by bylo teba nalzt jednou mamut mrinu nejen s k a srst, nbr i se zachovanmi zbytky potravy. Kly zveti chybly; prav chybl ji asi velmi dlouho, lev uzli Lamuti. Kdy byla hlava zcela uvolnna, poal Herz pozorn odstraovat su a hlnu kolem trupu. V hloubce asi 68 cm narazili na pedn levou nohu, kter a k nadlokt byla jet zcela pokryt srst, a to ze lutohnd 25 a 30 milimetr dlouh podsady a z rezavhndch 10 a 12 centimetr dlouhch chlup. Po odstrann dalho pokryvnho materilu se objevila i zadn prav noha, pokryt srst a msty i zetlelmi kusy svaloviny. Zpach, kter se pi tto prci z mriny il, byl pr tak hrozn, e astnci vpravy museli as od asu v prci ustvat. Pes ast myt nemohli se tak zbavit zpachu rukou, nebo nejvt st prce museli vykonvat pouze rukama. Tak se pracovalo a do 18. z. Toho dne dal Herz rozkaz k vybudovn zimn chaty pro leny vpravy i k vybudovn ochrann 137

che nad mamutem samm. Stavba mamut che pokraovala rychle, take ji 30. z se mohlo poprv v mamut chi zatopit a zabrnit tak neustlmu mrznut mriny. V tchto dnech byla tak odstranna s mamutho hbetu u posledn hlna a bylo zapoato s vyjmnm lopatek, eber a obrovskho aludku, v nm byly zbytky potravy ve vze 1 pudu. Pi odezvn konetin se objevilo tmavoerven maso, kter vypadalo jako erstv; bylo zmrzl. Herz vzpomn, e dlouho petsali otzku, zda by bylo mono pojst kus tohoto vbn vypadajcho masa; ale nikdo se pr nechtl odhodlat snst zaruen prav mamut biftek; vichni dvali pednost vyzkouenmu bifteku koskmu. Zato psi pr rali mamut maso velmi rdi a o zvl vbn sousto se dovedli mezi sebou podn poprat. Tuk na ki byl bl, bez zpachu, houbovitho vzhledu a velmi lehce se krjel; tvoil souvislou vrstvu a devt centimetr silnou. I krev byla nalezena a konzervovna pro dal studium podobn jako cvy a svalstvo. Prce skonily 11. jna 1901. Tehdy byly do zimn chaty odneseny posledn zbytky rozezanho mamutho tla. V dalch dnech bylo ve baleno do pltna a ko a pipraveno pro dlouh transport. Zkoumalo se t, kterou cestou by bylo mono nejvhodnji a co nejrychleji dostihnout Kolymska. Aby rozhodnut nebylo ukvapen, byl ji ped nkolika dny posln Javlovsk s dvma Jakuty, aby prohldli cestu. Kdy se Javlovsk vrtil, vyrazil 15. jna prvn oddl vpravy na zpten cestu a za nkolik dn pot oddl druh. V Mysovoji se vichni setkali. Jeli pak spolen a do Srdn Kolymska. Odtud podal Herz ministerstvo eleznic, aby mu poskytlo zdarma zvltn nkladn vz z Irkutska do Petrohradu s pipojenm k potovnmu vlaku, aby se nlez mohl co nejdve dopravit na msto uren. Herzov dosti bylo vyhovno, nebo se uznalo, e pomal doprava nkladnm vlakem byla by pro mamut zbytky nebezpen, zvlt kdyby se bhem dopravy oteplilo. Pobytu ve Srdn Kolymsku vyuil Herz k dokonalejmu zabalen jednotlivch st mamutho tla, aby je jet lpe ochrnil

138

ped vemi nehodami, jim mohly bt vystaveny na dlouh cest do Irkutska. Dne 15. listopadu odjela prvn st vpravy ze Srdn Kolymska a 26. listopadu druh. Prvn vedl Pflizenmayer, druhou Herz. Tento nadil, e vprava mus dorazit do Jakutska a pot do Irkutska co nejdve. Proto se tak jelo ve dne v noci co nejrychleji. Ze Srdn Kolymska a do stanice Andylachu, co bylo asi 300 verst, bylo pouito k sanm ps a kon. Pes Verchojansk k Aldanu, co znamenalo pes 2000 verst, byli kon vymnni za soby, take se mohlo cestovat rychleji. Z Aldanu do Jakutska, asi 238 verst, se pouilo k doprav nkladu znovu kon. Dne 24. prosince 1901 dospl Pfizenmayer do Jakutska. Herz dojel a 6. ledna 1902, nebo ho zdrely obrovsk snhov boue a vnice. Cesta ze Srdn Kolymska do Jakutska byla straliv. Na celm asi 3 000 verst dlouhm pochodu ze Srdn Kolymska do Jakutska si vprava odpoinula pouze dva dny ve Verchojansku, nejstudenjm mst svta. Ohromn vzdlenosti z jedn stanice do druh, prv nastvajc mrazy krut verchojansk zimy, kdy sloupce v teplomrech klesaly tehdy a na 50 C, prudk snhov boue a vnice, neschdn cesty dalekho severu, to ve neobyejn ztovalo cestovn vpravy se vzcnm, ale i tkm nkladem. Na tto vysilujc cest, kdy Herzv oddl postupoval hlubokmi snhovmi zvjemi krok za krokem pomalu vped, se jednou stalo, e Herz nalezl k svmu nemalmu pekvapen mal balek, kter ped nm krejc len vpravy ztratil a kter obsahoval prv nejvzcnj st celho nlezu, toti zbytky potravy nalezen mezi zuby, jazyk, srst a jin. Po krtkm odpoinku v Jakutsku spchala vprava k Irkutsku, a to zase ve dvou oddlech. Akoliv na tomto seku cesty nebyly trampoty u tak velik a vysilujc, pece jen nemlo starost a opatrnosti vyadovalo ast pekldn sto pud vcho nkladu na jednotlivch potovnch stanicch, jich mezi Jakutskem a Irkutskem bylo 124. Pesto cel tento cestovn sek pes 2800 verst dlouh byl vykonn v 16 dnech, nebo vprava se zdrovala na jednotlivch stanicch jen tak dlouho, dokud nebyli vymnni kon.

139

Po krtkm oddechu v Irkutsku byl dne 6. nora 1902 naloen rozezan mamut do vlaku a po tinctidenn jzd dospl i s vpravou bez nehody do Petrohradu. Zde byla kostra mamuta znovu sestavena a ke byla vycpna v t poloze, v jak byla mamut mrina nalezena. ----V zasedac sni Akademie vd je runo. Stbrovlas kmet, kter svolal tuto schzi, vystoupil na pdium. Kdy se utiil hluk a umot, zaznl prostornou sn jeho zvun hlas. Je mi velikm potenm oznmit vm, e nae vprava k zchran berezovskho mamuta skonila dobe. Trvala 10 msc, a nepihlme-li k jzd vlakem, museli jej astnci vykonat na sanch 6 000 verst a na konch 3 000 verst. e mamut mrina mohla bt zachrnna v pomrn tak krtk dob, toho byla pinou nejen prostedn velikost mamutho samce, nbr i okolnost, e vprava dospla na msto nlezu vas, kdy mrina nebyla jet tak siln promrzl. Stailo zpozdit se pouhch trnct dn a za nastalch prudkch mraz byl by mamut zmrzl v kmen. Nezbylo by pak, ne vykat do ptho lta, co by bylo ovem spojeno s ohromnou ztrtou asu i penz. enk se na chvli odmlel, a kdy se pak znovu ozval jeho hlas, tu u bez pestn lil svzelnou cestu a straliv trapy, kter museli vichni lenov vpravy podstoupit, aby mohli splnit uloenou jim povinnost. A stbrovlasmu kmetu se rozzily oi, kdy slavnostn prohlaoval: Budeme jedin, kte se budeme moci celmu svtu pochlubit jedinenou zvltnost: vycpanm mamutem. Nehled k tomu, e tento nlez pinese velmi mnoho novho vd, stane se jist i obdivovanou podvanou pro irok vrstvy lidov, kter si budou moci takto uinit nejlep a nejpravdivj pedstavu o zveti, kter kdysi tak hojn oivovalo nae kraje. Jedno bych si vak pl: aby kad z prostch divk, kte stanou udiveni ped tmto pravkm kolosem, si i uvdomil, e bylo teba mnoho vykonat, ne mu mohla bt poskytnuta tato jedinen podvan. A nebyly to jen penze a sluba vd, kter mu ji poskytly, ale pedevm naden a pesn plnn povinnost vech len vpravy, kte pekonvali vechny 140

pekky stavjc se jim v cestu. Nebyla to touha po slv, po senzaci nebo po obohacen. Byl to jen kus poctiv prce pesn a rychle vykonan bez ohledu na chvilkov strasti a nmahu, tkosti a nepohodl. Jsem pesvden, e kad dlo, zaloen na takovch pedsevzetch, se mus vdy podait! A proto i toto dlo se podailo. Bylo by jen spravedliv, kdyby kad z tch prostch divk, obdivujcch vsledek prce a nmahy onch nadench a poctivch pracovnk, znal i jejich jmna. Ale to by se dalo jen tko uskutenit. Nech proto nai hrdinov maj tchu v tom, e lid umraj a jejich jmna se zapomnaj, ale jejich dlo je petrv, je vn Dal slova stbrovlasho kmeta zanikla v nadenm potlesku ptomnch.

141

DOSLOV
Mil teni, kter jsi trpliv peetl knihu a k tto strnce, musm Ti ci tot, co jsem ekl teni svch knih Zavt ivot a Ztracen svt: Pbhy, kter jsem Ti ve form povdek vyprvl, nejsou vymylen, nbr jsou napsny podle skutench paleontologickch nlez. Vz tedy, e zvata, o jejich smutnch nebo astnch osudech ses doetl, skuten ila. Skuten byla takov, jak byla vylena, a opravdu ila v takovch ivotnch prostedch, jak jsem Ti popsal. I pbh o Omovi nen zcela vymylen; dov se dle, pro jsem Ti jej vyprvl. A pochybovat o hrdinn cest ruskch badatel nekonenmi sibiskmi plnmi k zchran mriny mamuta bylo by pmo smn, vdy mnoho bylo o tom napsno a dodnes me kad vidt jeho vycpaninu v leningradskm muzeu. Kad z povdek l udlost, kter se stala v nkterm geologickm obdob v njakm malm kout tehdejho svta. Nezachycuje vechno tehdej tvorstvo, nbr jen nepatrnou st t i on oblasti. To mj, mil teni, tak na pamti! A jet jedno mj neustle na pamti! Svt nebyl vdy takov, jak dnes vid kolem sebe. Ten je jen vsledkem nesmrn dlouhho vvojovho procesu, kter se poal odehrvat hned po vzniku Zem a po vzniku ivota. Vvojov pradjiny Zem i ivota jsou nepedstaviteln dlouh: prvn zanaj nejmn 2 a 3 miliardy let ped na dobou, druh nejmn l1/2 miliardy let ped nmi. Bhem tchto nesmrn dlouhch vk mnila Zem neustle svou tvnost. Star pevniny zanikaly a nov vznikaly, star vysok horstva byla sniovna v paroviny a horotvornmi procesy byla vysoko k oblakm vztyovna horstva nov. Rozlehl molovit pralesy byly vysuovny a mnny v beztn pustiny a pout, zatmco jinde a jindy bohat vodn srky a pvaly mnily pout a pustiny v zelen kraje bujnho rostlinstva. Jak se mnila Zem, tak se mnilo i rostlinstvo a ivoistvo. Od nejjednoduch a nejprostch 142

forem ivota, od iv blkovinn vloky dospl dlouhmi vky vvoj veho ivho a k dnenm nejsloitjm formm rostlinnm a ivoinm, ba i k sammu lovku, kter jako ve ostatn iv je takt produktem vvoje a ne stvoen. Abychom se v tchto prastarch vvojovch djinch Zem a jejho ivota dobe vyznali, rozdlili jsme je v jednotliv asov seky, tzv. geologick epochy neboli ry; z nich m je kter star, tm vce milin let trv. Geologick epochy se dl v men asov seky, tzv. geologick doby, trvajc vtinou takt mnoho milin let. (Viz tabulku geologickch dob!) Geologick epochy nm jasn ukazuj, kam a v kter z nich vvoj rostlinstva a ivoistva dospl a v kter epoe se objevil sm lovk. (Viz znovu tabulku geologickch dob!) Z tto skutenosti pak tak velmi jasn a pesvdiv vidme, e ivot nebyl stl, nemnn, nbr naopak e se bhem geologickch dob mnil, byl stle vy a sloitj. Toto ve mj, mil teni, stle na pamti! ----Dj prvn povdky Z hlubin pravku se odehrl asi ped 150 miliny lety v okol Solenhofenu a Eichstattu v dnenm Bavorsku, a to ve svrchn jue druhohor. Tehdy to tam vypadalo jinak ne dnes: Byl tam mosk beh s etnmi lagunami a se zelenmi plochami rostlin tajnosnubnch a nahosemennch, pedevm rznch kapradin, cykasovitch a jehlinatch. Rostliny krytosemenn (kvetouc) tenkrt jet nebyly. V tto dob se zde usazoval v moi jemounk kal, kter bhem dlouhch dob ztvrdl ve svtoznm litografick kmen. Ten se prv v okol Solenhofenu a Eichstattu v hojnch lomech dobval. Ale nebyl to jen vborn litografick kmen, kter roznesl slvu Solenhofenu a Eichstattu iroko daleko. Byly to i zkamenliny, kter se pi dobvn kamene nachzely a kter vzbuzovaly podiv nejen u skalnk, nbr i u odbornk. Krom ist moskch zvat (rznch korl, medz, ml, hlavonoc, kor, ryb, jetr a elv) nali zde skalnci i mnoho zbytk zvat suchozemskch, kter byla nad moe zanesena vtry nebo byla splchnuta s behu do moe moskmi vlnami. K nejvzcnjm a nejpozoruhodnjm nlezm, kter zde vbec byly uinny, pat etn kostry ptakojetr rod 143

Pterodactylus a Rhamphorhynchus, kostra malikho velejetra rodu Compsognathus a konen dv kostry prvnch a nejstarch praptk rod Archaeopteryx a Archaeornis. Ptakojeti, kte tam ili v hejnech, pat k nejpodivuhodnjmu tvorstvu, kter kdy ilo. Byli to plazi vborn pizpsoben k ltn. Jejich kosti byly dut a pedn konetiny byly pemnny v ltac stroji. Zde ily pedevm dva typy: Pterodactylus a Rhamphorhynchus. Velikost Pterodactyl byla u rznch druh rzn; nejmen dosahovali velikosti vrabce, nejvt velikosti jestba. Jejich ke byla vrsit, bez upin. ivili se hlavn drobnmi rybkami, pedevm rodu Leptolepis. Zd se, e ili v hejnech a e to byli denn dravci. Rhamphorhynchov se od Pterodactyl liili dlouhm ocasem, dlouhmi, zkmi kdly a velikou lebkou. Kostry solenhofenskch a eichstattskch ptakojetr meme obdivovat tm ve vech vtch paleontologickch sbrkch. Zato uniktnm nlezem je dobe zachoval kostra malikho dravho velejetra rodu Compsognathus, kter v pln dosplosti nebyl vt ne koka. Byl nalezen v Jachenhausenu, vchodn od Eichstattu. K nejvzcnjm nlezm pat vak ob kostry praptk. Maj zajmavou historii. Kostra prvnho praptka, patcho k rodu Archaeopteryx, byla nalezena roku 1861 u Solenhofenu. Majitelem tohoto podivuhodnho ivoinho zbytku, podobnho opeenmu plazu, se stal solenhofensk lka Ernest Haberlein. Protoe to nebyl ulechtil lovk a sbratel, nbr pn s dobrm obchodnm duchem, nabdl ihned Archaeopteryxe ke koupi. A nechtl mlo! Ocenil si ho na 14 000 marek a za tuto cenu ho skuten prodal londnskmu muzeu. V Londn tento vzcn ivoin zbytek podrobn studoval sir Richard Owen a pojmenoval ho Archaeopteryx lithographica nebo t macrura tj. praptk litografick nebo t dlouhoocas. Nmet paleontologov byli neastni, e tak vzcn a jedinen nlez byl pro domc vdu navdy ztracen. Proto byli velmi vzrueni, kdy se o 16 let pozdji dovdli, e u Eichstattu byla nalezena druh kostra praptka, mnohem lpe a plnji zachovan ne prvn. Tuto druhou kostru praptka zskal syn lkae Hberleina a jako pedtm jeho otec hned ji nabzel ke koupi. Pranic 144

se neostchal chtt za ni, ovem i s mnostvm obyejnch a mncennch zkamenlin, 36 000 marek. Byl to na tehdej obrovsk obnos. A jist by byl tento praptk jednoho dne uletl z Nmecka, kdyby ho nebyl v posledn chvli koupil za snenou cenu 20 000 marek W. von Siemens, kter ho pozdji za stejnou cenu penechal pruskmu sttu. Ten pedal praptka k vzkumu a k schov berlnskmu muzeu, kde ho Dames podrobn popsal a pojmenoval Archaeopteryx siemensi. Pozdji vak jugoslvsk paleontolog Bronislav Petronievic dokzal, e tento berlnsk praptk pat k jinmu rodu ne praptk londnsk, a proto berlnskho praptka oznail novm rodovm jmnem Archaeomis, co plat dodnes. V djinch prodnch vd hraj nlezy tchto svrchnojurskch praptk dleitou lohu. Musme si toti uvdomit, e do doby nlezu prvnho praptka (1561) spad i prvn vystoupen Charlese Darwina, nebo tento dva roky ped tm (1859) uveejnil sv znm a znamenit dlo o pvodu druh, jm poloil prvn pevn a doloen zklady k uen o vvoji tvorstva. Musme si i pipomenout, e soudob uenci se neodvili zaujmout k novmu uen ihned stanovisko. Vtina jich rozpait vykvala, st nov uen zamtala. Jen mlo tehdejch prodovdc poznalo, e touto knihou dal Darwin nov a sprvn zklad k mylen a prodovdeckmu bdn. Do t doby vdeck nejistoty a vykvn pila roku 1861 pekvapujc zprva, e ve svrchnojurskm vpenci u Solenhofenu byl nalezen podivn zbytek zvete, kter se podob plazu, ale kter mlo pe a kdla jako ptk. Byl tedy nalezen zkamenl ivoich, nad nho ve smyslu novho Darwinova uen nebylo zajmavjho; lep dkaz nemohl by bt ani vymylen. Pro pvrence Darwinova uen znamenaly tyto pln zbytky solenhofenskho praptka dleit dkaz sprvnosti jimi uznvan a zastvan nauky, nebo podle nich pedstavoval zbytek jakousi pechodn formu mezi plazy a ptky; litovali jen, e ivoich pro vvoj tvorstva tak dleit se zachoval nepln, pedevm bez hlavy a bez krku. Protivnci uen o vvoji tvorstva z forem jednoduchch k sloitjm a dokonalejm, kte tomuto solenhofenskmu praptku mohli vdy oprvnn uprat hodnotu jaksi vvojov pechodn 145

formy mezi plazy a ptky, byli rzem umleni, kdy za 16 let pozdji byl nalezen eichstattsk praptk. Tentokrt byla dobe zachovna i hlava s krkem, kosti leely v pirozench mstech a krsn zachovan pe v pvodn poloze nejjasnji dokazovalo pta strojnost tohoto zhadnho tvora. Tehdy padla i smylenka tch, kte tvrdili, e solenhofensk praptk byl umle vyroben jemnmi dltky a jako zdail paleontologick padlek draze prodn. Vznam tchto svrchnojurskch praptk byl ji vcekrt vyloen. Vtina kosternch znak ns pimla zaadit je do tdy ptk, ale souasn ada jinch znak dokazuje neobyejn nzk vvojov stupe v rmci tto obratlov tdy. Sice ji dvno ped jejich objevenm nepochybovali paleontologov o tom, e se ptci vyvinuli z plaz, ale teprve tyto nlezy podaly pro tuto domnnku nezvratn dkaz. Ovem o cestch, ktermi se ubral vvoj od nejble pbuzn skupiny pozemnch praplaz z konce prvohor ze samho potku druhohor k Archaeopteryxu a Archaeornisu, jsme a dosud jen mlo zpraveni. Archaeopteryx i Archaeornis byli zubat praptci jen o
mlo vt ne holub a ili v cykasovch a araukriovch hjch v blzkosti pobench lagun. Jak ili a jakm tvorstvem byli obklopeni, to ve jsem Ti, mil teni, povdl v tto povdce. Ale jet s jednou zajmavost chtl bych T, mil teni, seznmit, ne uzavu tyto sv poznmky k povdce Z hlubin pravku". Jen tak letmo jsem se v n zmnil o chvostoploutvch rybch rodu Undina. Bylo to vskutku jen letm a nenpadn zaznamenn, take bys z nho nemohl naprosto poznat vznam chvostoploutvch ryb pro vznik vyho obratlovho typu, ne jsou ryby, stejn jako bys nebyl upozornn na nedvn pekvapujc, ba vpravd senzan zoologick objev, kter rozruil nejen odbornky, ale i irokou veejnost. Povm Ti proto pi tto pleitosti nco o chvostoploutvch rybch vbec a trochu vce o onom senzanm zoologickm objevu.

e obojivelnci vznikli z ryb, o tom pokrokov paleontologov u dvno nepochybovali. Jestlie se vak dve snaili odvodit prvn suchozemsk tvernoce, tj. praobojiveln krytolebce (Stegocephaly), z ryb dvojdynch (Dipnoi), tu dnes vme, e tito vznikli z ryb chvostoploutvch (t lalokoploutvch Crossopterygii); byla to pedevm kostern stavba lebky a konetin chvostoploutvch ryb, kter o tom podv nezvratn dkazy. Po vvojov strnce jsou tedy chvostoploutv ryby nesmrn dleit a pamtihodn. Jejich rozvoj spad do pravkch mo; jejich poslednho zstupce znme z mo kdovch. Ale pesto a do nedvn doby adili zoologov mezi ryby chvostoploutv i dva sladkovodn africk rody, a to rody Polypterus a Calamichthys, i kdy o jejich pslunosti k chvostoploutvm 146

rybm vyslovovali mnoz velmi zvan pochybnosti. Vzkumy vynikajcho sovtskho uence L. S. Berga vnesly do problematiky pslunosti Polyptera a Calamichthyse v ivoin soustav konen douc jasno. Oba tyto sladkovodn africk ryb rody klademe dnes do skupiny ryb mnohoploutvch (Polypteri); tato skupina je nejpravdpodobnji pbuzn s rybami paprskoploutvmi (Actinopterygii) a s rybami chvostoploutvmi nen v dnm blim pbuzenstv. Pokud pak Polypterus a Calamichthys maj nkter spolen vlastnosti s rybami chvostoploutvmi (a pirozen i rybami dvojdynmi), pak tyto vlastnosti jsou jen jevem vnj podobnosti, nikoliv vak znakem blzk pbuznosti. Dkladnou a kritickou studi L. S. Berga byly tedy oba sladkovodn africk rody Polypterus a Calamichthys jednou provdy vyazeny ze skupiny ryb chvostoploutvch; tm se i stalo,
e na ryby chvostoploutv jsme se museli dvat jako na typy dnes u dvno vymel. Proto to byla vskutku obrovsk vdeck senzace, kdy pily prvn zprvy o uloven iv chvostoploutv ryby, o nich jsme museli po studich Bergovch pedpokldat, e poslednmi svmi zstupci vymely v moch kdovch, tedy nejmn ped 80 a 60 miliny lety. A o historii objevu tchto ijcch chvostoploutvch ryb chci Ti, mil teni, v dalm nco povdt. Nebude to jen zajmav vyprvn o historii objevu, ale bude jist i udiven houevnatost vdce, kter na cest za vytenm clem se nelek pekek, nedb nespch ani asu, aby pinesl douc vsledek. Proto se vdec nakonec pec jen dokal spchu. Ale zanm u s vyprvnm. Bylo to 22. prosince 1938, kdy v Indickm ocenu pobl jihovchodnho pobe jin Afriky ped stm eky Chalumny chytil jaksi domorod ryb podivnou rybu. Kdy vythl z hlubiny svou s, uvidl, e se v n zmt asi 11/2 m dlouh ryba, jemu naprosto neznm. Byla ocelov modr a mla siln zubat elisti, jimi neustle po vem hroziv chapala. Rybi nezbylo nic

rybu zabt. Bylo velikm tstm pro vdu, e tento prost ryb tuto neznmou a pro nho tm i bezcennou rybu nehodil nazpt do moe, nbr e ji vzal s sebou na pevninu jako podivuhodnou zvltnost. Kdy ryb pivezl na sv brce rybu do pstavu v East-Londonu vzbudila velk rozruch, nebo takovou rybu jet nikdo nikdy nevidl. A tehdy kdosi udlal rozumnou vc: zvedl sluchtko telefonu, vytoil slo a kdy si mu ozvala Courtenay-Latimerov, sprvkyn eastlondonskho muzea, sdlil j, e jeden z ryb pivezl do pstavu jakousi velikou a podivnou rybu, kterou nikdo nezn. Sprvkyn muzea nemekala a hned se vydala na cestu do pstavu. Kdy tam dospla a podvala se na podivn lovek, ihned poznala, e jde vskutku o neznmou rybu nevednho vzhledu. Akoliv se snaila ze vech sil zskat rybu pro muzeum, co se j tak nakonec podailo, pece jen velik vedra jihoafrickho lta zpsobila, e ryba
jinho ne nebezpenou, skoro metrick cent vc

147

byla brzy v rozkladu, take nakonec z n bylo mono zachrnit pouze ki. Sprvkyn muzea se vemon snaila neznmou rybu urit, ale brzy poznala, e nem k tomu ani dost zkuenost, ani dost odborn literatury v muzejn knihovn. Proto se obrtila o radu k profesoru J. L. B. Smithovi, kter pracoval v muzeu Grahamstowm vzdlenm od East-Londonu asi 120 km a kter byl i vbornm znalcem ryb jihoafrickch vod. Ten ji podle zaslan skici poznal, e jde vskutku o vzcn lovek, a to o jakhosi zstupce chvostoploutvch ryb ze skupiny Coelacanthidae, o nich se pedpokldalo, e svm poslednm pslunkem vymely u v moch kdovch. Pozdji, kdy rybu podrobn prostudoval, seznal, e se nemlil a oznail ji jako Latimeria chalumnae srovnnm pak zjistil, e Latimeria je velmi blzk jurskmu rodu Undina. Smithova zprva o objevu iv chvostoploutv ryby z eled Coelacanthidae se rozletla celm svtem a zajmala nejen odbornky, ale i nejir veejnost. Ve vech uench asopisech i na schzch se velmi debatovalo o tomto podivuhodnm a pekvapujcm nlezu. Byl to skuten objev iv zkamenliny, nebo Coelacanthidi, jejich prvn zstupci se objevili v moch permskch a posledn vymeli v moch kdovch, se ukzali tmto nlezem jet jako ijc vtev chvostoploutvch ryb a ne vymel. Byla to skuten vdeck senzace, kdy Indick ocen vydal tvora, o nm se soudilo, e u dvno pat geologick minulosti. I kdy vdci byli nesmrn spokojeni s uinnn objevem, kter nesporn znamenal znan obohacen jejich vdomost a kter byl stejn senzan, jako kdyby byl objeven ijc potomek njakho druhohornho velejetra, pece jen litovali, e se nezachovaly dn mkk sti tla tto ryby, kter by mohly poskytnout velmi mnoh a dleit poznatky, leccos osvtlit a potvrdit. A tehdy se poprv setkvme se snahou zskat dal jedince tto pamtihodn a podivn ryby. Byl to pedevm profesor Smith sm, kter s houevnatost pravho vdec se snail zskat dal exemple Latimerie. Protoe neml dostaten finann prostedky, aby mohl uskutenit zvltn vpravu, kter by se pokusila v moskch vodch jin Afriky a kolem Madagaskaru o uloven dalch exempl 148

tchto ivoucch chvostoploutvch ryb, vymyslil si lacinj, ale peci jen velmi inn zpsob k zskn doucch ryb. V Grahamstownu nechal natisknout velik mnostv letk, na nich vedle obrzku Latimerie byly vyteny i jej hlavn znaky; na nich byla uvedena i prmie, a to znan velik, za prvn dva uloven kusy. Letky byly vytitny anglicky, francouzsky; portugalsky a byly ve velikm mnostv rozeny po celm vchodnm pobe Afriky. Smith doufal, e pomoc tchto letk, kter se dostanou do rukou velikho mnostv ryb a obyvatel vchodoafrickho pobe, se mu poda zskat dal exemple tchto podivuhodnch ryb, nebo byl pevn pesvden, e kde ije jedna takov ryba, mus jich t vce. Profesor Smith nechal tedy rozhazovat letky a sm trpliv ekal. ekal pt let, ekal deset let, ale pod marn. U se poal domnvat, e by bylo pec jen lpe organizovat zvltn expedici, kter by soustavn prohledvala vody vchodoafrickho pobe. Ale lta druh svtov vlky nebyla vhodn k proveden tohoto myslu, i kdy by se snad bylo profesoru Smithovi podailo sehnat na expedici finann prostedky. A tak trpliv ekal dle. Uplynulo u celkem 14 let ode dne, kdy sprvkyn muzea Courtenay-Latimerov zskala od domorodho rybe v pstavu v East-Londonu proslulou Latimerii. Bylo to prv zase v prosinci, ale tentokrt v roce 1952, kdy se vracel profesor Smith se svou manelkou z vzkumn expedice, kterou podnikl do Kenje. Kdy dospl do Zanzibaru, zdrel se zde nkolik dn. Tehdy, zrovna posledn den svho pobytu v Zanzibaru, co bylo 13. prosince, setkal se s kapitnem E. E. Huntem, kter obchodoval v Komorskm souostrov lecm mezi Zanzibarem a Madagaskarem. Ponvad se profesor Smith i jeho ena domnvali, e tyto ryby bude nutno hledat pedevm v tchto vodch a protoe se kapitn Hunt o tyto ryby neobyejn zajmal, pan Smithov mu Latimerii velmi podrobn popsala a zrove mu vysvtlila i jej vdeck vznam. Dala mu tak mnostv letk. Kapitn Hunt j slbil, e od tto chvle bude usilovn ptrat v tchto vodch po Latimerich. Svj slib tak splnil. Bylo to u 24. prosince, tedy jedenct dn po rozhovoru kapitna Hunta s pan Smithovou, kdy byl profesoru Smithovi doruen v Durbanu telegram. V nm mu kapitn Hunt sdloval, e u 149

ostrova Anjouanu v Komorskm souostrov byla ulovena druh Latimerie a e ji pro nho zskal. Profesor se rozhodl odjet ihned za kapitnem Huntem. Ponvad vak lo o vzdlenost asi 3 200 km, vydal si Smith pmo u jihoafrick vldy vojensk letadlo, nebo ped tm na vech jinch mstech se svou dost nepochodil. Jakmile dostal pidlen letadlo, vydal se s pilotem ihned na cestu nedbaje boue, kter se tsn ped odletem letadla rozpoutala. Po astnm pletu k cli cesty ukzal mu kapitn Hunt chycenou rybu a profesor Smith okamit poznal, e opravdu stoj ped druhm exemplem ivouc chvostoploutv ryby. Dovdl se t, e rybu ulovil domorod ryb Hussein, a to asi 400 m ped behem sv rodn vesnice Domini na ostrov Anjouanu v hloubce asi 80 m. Zprvu Hussein nevnoval ryb dnou pozornost, i kdy s n ml mnoho prce, ne ji dostal do lunu, kde s n dlouho bojoval, ne se mu ji podailo zabt dery vesla do hlavy. Teprve kdy druh den rno pivezl rybu na trh, jeden jeho ptel ho upozornil, e ulovil rybu, kter je vyobrazena na letcch, kter zde byly nedvno rozhozeny. Toto zjitn vzbudilo na trhu hotovou paniku. Vichni se hrnuli k Husseinovi, aby na vlastn oi uvidli rybu, kter je zajmala pedevm tm, e na jej uloven byla vypsna velik cena. O lovku se dovdl i kapitn Hunt. Veel s Husseinem ihned v jednn, vyplatil mu vypsanou odmnu a zskav takto rybu, ihned o n podal zprvu profesoru Smithovi. Vdec si pak rybu odvezl a po prostudovn v n rozpoznal nov rod a druh, kter pojmenoval jako Malania anjouanae. Tento druh exempl byl 1,38 m dlouh a vil 55 kg. Zbv dodat u jen mlo. Po objevu Malanie, kter se velmi podob Latimerii, nen-li s n vbec toton, bylo v ptch tech letech uloveno v oblasti Komorskho souostrov dalch 7 jedinc tchto pamtihodnch chvostoploutvch ryb. To jasn dokazuje, e chvostoploutv ryby svou skupinou Coelacanthidae peily svou dobu a jako vzcn pozstatky prastarch dob se zachovaly a dodnes. ----Dj druh povdky dol drak se odehrl opt v druhohorch, avak v oblasti dnen Severn Ameriky. Geologick 150

tvar svrchn kdy na konci druhohor byl poslednm obdobm ivota obludnch velejetr, masoravch i bloravch. Jeho skonenm navdy zmizeli s povrchu Zem tito podivuhodn plazi, kte po cel druhohory byli nejvtmi tvory tehdejch pevnin. A prv ve svrchn kd, tsn ped jejich znikem, objevily se na zem dnench Spojench stt americkch a Kanady nejpodivuhodnj jejich typy, je by nedovedla vykouzlit snad ani nejbujnj lidsk fantazie. A pece vechny ty obludy (Gorgosaurus, Palaeoscincus, Scolosaurus, Monoclonius, Struthiomimus, Corythosaurus, Styracosaurus, Parasaurolophus) existovaly, jak poznvme podle zachovanch koster. Jejich vydobyt z pskovcovch skal v dnench vzdlench a pustinnch oblastech stlo mnoho penz i nmahy. Vsek z ivota tchto plazch oblud pedvd povdka, jej dj se odehrl nejmn ped 75 miliny let! ----Dj tet povdky Jezero zkzy zavd ns do Jin Ameriky, do Patagonie. K tto povdce mohu Ti u jen mlo ci, nebo pro Scarittia zahynula, to u v. Mohu jen dodat, e badatel, kter u Rincon de Scaritt objevil kostry Scaritti, byl paleontolog newyorskho prodovdeckho muzea Simpson. Zskal zde nkolik koster, z nich nejkrsnj (Scarittia canquelensis) je vystavena v prodovdeckm muzeu v New Yorku. Vzkumy, kter se nahromadily kolem tchto vzcnch nlez, dovolily Simpsonovi vyslovit domnnku o hromadnm. zniku Scaritti, jim se jmenovan nalezit stalo spolenm hrobem. Simpson soud, e v naleziti, kter objevil, je pohbeno jet mnoho set koster, kter ekaj, a budou vyzvednuty. A jak u v, mil teni, dobu, je uplynula od zniku Scaritti, mono odhadnout na 25 milin let. V tto povdce vzpomenuli jsme Zbraovskch aragonitovch jeskyn. Myslm, e nebude na kodu, jestlie Ti, mil teni, eknu trochu vce o tto na vzcn pravk pamtce, kter je jedinenou nejen v na vlasti, ale v cel Evrop. Bylo to o vnocch roku 1912, kdy lid mal osady Zbraova u Hranic na Morav byli pekvapeni zvltnm kazem: ve vpencovm lomu vystupoval z zk skaln trbiny za silnho mrazu sloupec sedavch par do ve asi 10 metr.

151

Zprva o tomto podivnm kazu se rychle roznesla po cel osad. Dovdl se o n i krej Josef Chrom, kter byl tehdy starostou obce a o nm bylo v celm okol znmo, e soukromm studiem nabyl znanch prodovdeckch znalost. Ten pi nvtv lomu ihned poznal, e nejde o probouzejc se innost sopenou, jak se lid poden domnvali, nbr e sloupec pry vystupujc z nitra devonskch vpenc pedstavuje prost vystupovn teplho jeskynnho vzduchu, jeho pry se v mrazivm povrchovm vzduchu srej. Toto poznn ho rozradostnilo, nebo po dlouhm a marnm hledn stl poprv ped otvorem, kterm by mohl sestoupit do podzem a do jeho jeskynnho bludit, jeho existenci zde u dvno pedpokldal. S prvnmi vzkumnmi pracemi zapoal Josef Chrom u v lednu roku 1913. Se svm bratrem ekem poali roziovat trbinu a kdy ji nakonec rozili tak, e se j mohli prothnout, sesbrali provazy, kde jak mli, svzali je a spustili se po nich do neznm podzemn dutiny. Pi sestupu potkala je vak nehoda: primitivn lano se jim petrhlo. Bylo tstm, e se tak stalo a na samm konci sestupu, asi dva metry nad dnem jedn z jeskynnch prostor. Pi dopadu se jim rozbily karbidov svtilny, take leeli na kamenitm dn jeskyn v pln a tsniv tm. Obvali se pohnout, aby se neztili po naklonnm svahu do neznm hlubiny. Teprve pozdji poznali, na jak nebezpen msto dopadli; ztili se toti zrovna nad prohlubeninu, jej dno je zcela vyplnno nebezpenm kyslinkem uhliitm, nad tu prohlubeninu, do ni dnes vedou kamenn schdky. Kdy zjistili, e mimo men odrky nejsou zranni, byli rdi. Ale zanedlouho poala je svrat obava, zda se odtud vbec dostanou ven, nebo trbina, j sestupovali, byla klikat a po dopadnut zeteln slyeli, jak se za nimi tily i kameny. Domnvali se proto, e jim zasypaly cestu nazpt. Mli jen jedinou nadji na zchranu, e syn Stanislav, kter hldal nahoe u lana a s nm mli smluveno, kdyby nevyli do osmi hodin, e vythne lano a pjde pro pomoc. Tato prozravost se jim vyplatila. Kdy po smluven dob nevychzeli, Stanislav vythl lano a zjistiv, e je petren, hned bel pro pomoc. Zachrncm se pak podailo oba vzkumnky vythnout. 152

Tento prvn dramatick sestup neodradil vak Josefa Chromho od dalch vzkum, ba smme dnes ci, e Josef Chrom vnoval prozkoumn a prav zbraovskho jeskynnho bludit nejen cel svj dal ivot, ale i vechno sv jmn. Zsluhou tohoto prostho, ale pro vc zancenho a nadenho mue i jeho dcery Marie, J. Siegla a jinch jeho dlouholetch spolupracovnk byla na Morav objevena neobyejn vzcn prodn pamtka, v mnohm ohledu mnohem vznamnj ne proslul Moravsk kras. Byla nejen objevena, ale usilovnou a nezitnou prac i pohodln zpstupnna, take nen dnes turisty navtvujcho lesnat Beskydy, aby se nezastavil na pat tohoto horstva a neshldl Zbraovsk aragonitov jeskyn. Ale nejen turisty, nbr i mnoho lzeskch host, a ji nemocnch i rekreant, pot tyto krsn podzemn prostory. Zbraovsk aragonitov jeskyn jsou v tsnm sousedstv Lzn Teplic nad Bevou u Hranic, lecch na trati Perov Moravsk Ostrava. Vchod do nich je jen nkolik mlo krok za lzeskou budovou, za kapl sv. Peregrina. Od n stoup do strn serpentinov cesta vedouc k starmu lomu, z jeho trbiny vystupoval kdysi onen sloupec sedavch par. Se skalnho vrcholu lomu se otvr ndhern pohled do dol eky Bevy a na msto Hranice. Stojme zde na malm ostrvku devonskch vpenc hluboce rozpukanch. Tyto pukliny, kter vznikly kdysi dvno v tetihorch, jsou smru severozpadnho-jihovchodnho (sz-jv) a uruj nejen vznik chodeb a vtch prostor v jeskynnm bluditi, ale i vznik propasti zvan Kmotrova dra nebo i Macka lec proti jeskynnmu bluditi na druhm behu eky. Jeskynn bludit nen pli rozshl. Dlka chodeb (mimo del odboky) je pes 300 metr. Mimo krtk sestup po pohodlnch schodech je prochzka jeskynmi bez nmahy, protoe se tm neustle pohybujeme po vybetonovanch cestch vodorovnho jeskynnho dna. V nejposlednj dob byl pak prostlen a upraven nov vchod, take se nvtvnci nevracej ke vchodu, jak tomu bylo dve. Nov vchod vysuje pmo na lzeskou kolondu na behu eky Bevy. Zbraovsk jeskyn jsou zcela jinho rzu ne vechny ostatn jeskyn. S pravmi krpnky se v nich setkvme jen na nkolika mlo mstech, zato vak zde najdeme kazy, kter in zbraovsk 153

jeskyn mnohem zajmavj a vznamnj ne jin jeskyn; jsou to plynov jezrka, gejzrov krpnky a krystalick drzy aragonitov. Protoe zde jsme v mohutnm prolomovm psmu Moravsk brny, zasahuj tu pukliny hluboko do zemskho nitra. Tmito puklinami se uvoluje cesta teplm parm a kyslinku uhliitmu. Teplo a kyslink uhliit ohvaj a proplyuj spodn vody kolujc pod zemskm povrchem. Tyto vody pak nabraj po cest rozpustn ltky z hornin, ktermi prostupuj, mineralizuj se a objevuj se na povrchu jako tepl minerln zdla; na nich jsou prv zaloeny Lzn Teplice nad Bevou. Jinde vystupuj kyslink uhliit a tepl pry samostatn; tak teba probublvaj v koryt sam Bevy do jej vody, pronikaj do jezrka na dn propasti Macky a po etnch puklinch vstupuj i do etnch jeskynnch prostor. Protoe pak kyslink uhliit je t ne vzduch, nahromauje se v jeskynnch prohlubeninch smujcch z hlavnho vodorovnho smru jeskynnch chodeb ikmo dol. Tyto jeskynn prohlubeniny se tak mn v plynov jezrka, jejich hladina se mn s v barometrickho tlaku; stoupne-li barometrick tlak vzduchu, hladina plynovch jezrek kles a naopak. Teplota na dn plynovch jezrek je kolem 20 C (teplota v cel jeskyni je kolem 15 C). Kyslink uhliit obsahuje i pms sirovodku a arzenovodku, take tato sms plyn je nejen nedchateln, ale i jedovat a znemouje bez kyslkovho dchacho pstroje vstup do zaplynnch prostor. Kolem dvou velikch plynovch jezrek prochz kad nvtvnk jeskyn; jedno je v tzv. Tunelu (k jeho hladin dnes vedou u zmnn kamenn schody), druh je v tzv. Jeskyni smrti. Gejzrov krpnky jsou pak zkamenlmi svdky kdysi velmi mohutn vvrov innosti vod a plynu. Nejsou to proto ani prav krpnky, protoe nevznikly ze skapvajc vody, nbr z vyvrajc vody. Jsou to krpnkovit homole a 1 m dlouh se svislou krterovou dutinou po cel dlce. Vyrostly na hlinitm i skalnm dn jeskynnch prostor a vznikly tak, e prudce vyvrajc minerln voda s kyslinkem uhliitm srela kolem msta vvru rozputn vpenec, kter se zpotku msil s jeskynn hlnou a teprve pozdji se usazoval ist. Na dn Tunelu je umle zinstalovan skupina 154

gejzrovch krpnk, je znzoruje velmi instruktivn jejich vznik i vzhled pi innosti. Velkou pamtihodnost zbraovskch jeskyn je aragonit, kosotveren vykrystalovan obecn vpenec. Pokrv jeskynn stny ve tvaru pekrsnch drz, z nich nejkrsnj je v chodb U jeka. Svtovou vzcnost je pak velik vbek jeskynnho stropu, tzv. Opona, nalzajc se v tzv. Jurikov jeskyni. Je cel pokryt jehlicovitmi drzami, je tt svtlo v nepedstaviteln krsnou hru nejrznjch svtelnch zblesk. Byla to jen vy teplota, kter dala vzniknout aragonitovm drzm, je bychom marn hledali v jinch naich jeskynnch bluditch. Jestlie tedy, mil teni, nezn jet krsu zbraovskho podzem, tolik odlinho od jinch, kter snad u zn, neopome, bude-li projdt hranickm krajem, zastavit se v Lznch Teplice nad Bevou; uvid zde podzemn krsu, kterou bys jinde marn hledal! ----Dj tvrt povdky Souboj oblud se odehrl ve star dob tetihorn za svrchnho eocnu v Egypt, kde v t dob se prv zapoaly vvojov djiny chobotnatc. Jejich poslednmi dnenmi pedstaviteli jsou sloni. Tito prvn svrchnoeocnn chobotnatci nebyli dnenm slonm vbec podobni. Spe se podobali taprm, s nimi byli i stejn velikosti, I zpsobem ivota se podobali taprm nebo malm hrochm. Paleontologov pojmenovali tyto prapedky vech ostatnch chobotnatc jako Moeritheria. Ze vech chobotnatc maj Moeritheria nejplnj chrup; v kad polovin horn elisti mli ti stoliky, ti zuby tenovn, jeden pik a ti ezky, v kad polovin doln elisti mli ti stoliky, ti zuby tenovn a dva ezky. Co je to zub proti t troe, co m dnen slon! Zuby byly jet velmi jednoduch s hrbolatmi korunkami. Druh horn a druh spodn ezk byly u pemnny v malounk kly, kter jsou hlavn pinou, pro byla Moeritheria postavena na potek vvojov ady chobotnatc. Nesmrn dlouh doba musela uplynout a mnoho vvojovch promn se muselo udt, ne vvoj probhl od taprovitho Moeritheria k impozantn postav dnenho slona. 155

Ve stejn dob, kdy v Egypt ila Moeritheria, ila tam i podivn zvata, jejich prvn zbytky nael Beadnell roku 1900 a kter roku 1906 podrobn popsal Andrews; pojmenoval je Arsinoitherium zitelli. Byli to velic, pes 3 metry dlouz kopytnci, o jejich pvodu toho a dodnes mnoho nevme; dosti podivn je, e tito pravc kolosi jev velmi blzk pbuzenstv k damanm, kte dnes pedstavuj malou skupinku kopytnatc velikosti asi krlka, ale v tetihorch byli druhov i rodov mnohem hojnj a vvojov hrli dosti dleitou roli. U velmi dlouh as unlynul od dob, kdy Moeritheria a Arsinoitheria oivovala Egypt; je tomu nejmn 35 milin let! ----Ptou povdkou Opeen obr se znovu vracme do Jin Ameriky, do Patagonie, kde potkem mladch tetihor, v miocnu, ili obrovt letu neschopn ptci rodu Phororhacos. Byli to drav ptci s hkovit ohnutm zobkem. Jejich kolbka vzniku se klade nkam do nitra Antarktidy, kter ovem v prastarch dobch nebyla tak nehostinn jako dnes. Tito drav ptci, kte vneli hrzu a ds mezi ostatn soudob tvorstvo, mohli by bt dobrmi pedstaviteli pohdkovch ptk Noh, s nimi ovem nemaj nieho spolenho. S tmito obrovskmi ptky ili spolen i podivn kopytnci vymelch skupin Astrapotheria (Astrapotherium), Toxodonta (Adinotherium) a Litopterna (Theosodon). Krom tchto zajmavch kopytnk, jejich obdobu v dnenm tvorstvu nenachzme, ily tehdy i vanat praelmy. pedevm Prothylacynus a Borhyaena. Od chvle, kdy Phororhacos zachrnil theosodont samici s mldtem ped tokem Prothylacyn, uplynulo nejmn 15 milin let! ----est povdka Zrdn stezka pivd ns z dalek ciziny dom, do ech, a to do velik kotliny pod Krunmi horami, kter v mladch tetihorch vypadala jinak ne dnes. Tehdy tam bylo jet tepl subtropick podneb s rozlehlmi listnatmi lesy, v nich se dobe dailo rznm druhm dub, buk, javor, oek, kump, jilm, platan, katan a jinch strom, je dnes rostou v jin Evrop a v Podkavkaz. Jehlinat lesy tvoily 156

borovice, sekvoje, tisovce, glyptostroby a jin. Tropick typy, nap. palmy, ustoupily k jihu, nebo se zde udrely u jen v poslednch vzcnch zbytcch. Bylo zde tehdy mnoho jezer, mol a bain a na mnoha mstech vznikala rozshl raeliniska, kter dala vznik dnenm hndouhelnm pnvm, a tm i dnenmu hospodskmu rozmachu mnohch tamnch kraj. V tto velik podkrunohorsk kotlin ilo tehdy mnoho podivnch zvat, z nich nkter jsem uinil hlavnmi, jin jen vedlejmi astnky sv povdky. O mnohch, je zde tak ila, jsem se vbec nezmnil. Takovm zajmavm zvetem byla nap. praelma Amphicyon, polopsovit, polomedvdovit elma, velik jako dnen mohutn vlk. Neustle pronsledovala ve iv, na co silou a mohutnost staila. Byli to hlavn men pravepi rod Hyotherium a Choerotherium, pla tapi rodu Palaeotapirus a prvn jelenovit (Palaeomeryx a Dicroceros). Stejn nebezpen vem tmto bloravcm byl i Simocyon, praelma podobn akalu, ale mnohem vt. ilo zde jet i jin tvorstvo, mohutn Mastodonti a Dinotheria, rohat i bezroz nosoroci, rzn praelvy a rzn prakrokodli. A jet dva ivoichov zde ili, o nich bych Ti rd nco povdl. Pedn to byl obrovsk, pes jeden metr dlouh mlok, popsan jako Andrias bohemicus. Historie objev tchto obrovskch mlok je velmi zajmav. Prvn jejich kostern zbytek byl nalezen ve svrchnomiocnnch vpencch u Oeningen v Bdensku. Dostal ho do rukou Johann Jakub Scheuchzer, uen lka z Curychu. Ten ho roku 1726 popsal jako homo diluvii testis, tj..lovk, svdek potopy, k jeho vyobrazeni pipsal ji mnohokrt citovanou poznmku: Betritbtes Beingeriist von einem alten Siinder, erweiche Stein und ferz der neuen Bosheitskinder! Toto dvojver bylo neznmmi autory pevedeno i do etiny: Zasmuil kostlivce hnka starho, obmki kmen a srdce svta naeho! Hle, star bdn hnk, kostlivec houpav, k novotm mysl i srdce napravil. Smutn kostro ubohho hnka, obmki srdce a mysl nynjch potomk lidskch!

157

Tento homo diluvii testis byl dlouho vdeckm dkazem pro potopu svta a znien jeho tvorstva. Byl to teprve slavn francouzsk paleontolog George Cuvier, kter roku 1881 po prohldce originlu v haarlemskm muzeu prohlsil, e homo diluvii testis je obrovsk mlok, jeho nazval Andrias scheuchzeri. Nen bez zajmavosti, e kmen tchto velemlok byl paleontology na zkamenlm materilu objeven dve, ne zoologov poznali jeho dnes ijc formy. A tento velemlok (druhu Andrias bohemicus) il i v echch, a to v krunohorskch bystinch. Jejich mrtv tla byla snena vodou dol k pat hor, kde teba v okol dnench Bean bylo velik jezero, v jeho bahn byla tla trvale uloena. Kdy pak pozdji jezero zmizelo a nnosy usazench naplavenin se zmnily v kmen, kostry velemlok v nm zstaly. Jet dnes meme v beanskch jlech nalzt tyto bezbon hnky a uboh svdky potopy. Nejpodivuhodnjm zvetem vak bylo v tomto kraji Macrotherium, jeho cel kostra byla poprv popsna Lartetem od Sansanu, nedaleko Simorre ve Francii. Nlez cel tto kostry objasnil teprve podivuhodnou stavbu tohoto zvete, s nm si paleontologov nevdli rady, pokud nachzeli pouze ojedinl sti kostry, nebo konetiny pipomnaly chudozubce, zuby kopytnka. Takov podivn kombinace se zdla paleontologm nemon, ale nakonec se ukzalo, e je pravdiv; je tedy Macrotherium drpatm kopytnkem, tedy i dnes msi, co odporuje bn zkuenosti Ovem dnes u znme vce takovch typ, je vechny adme do zvltn skupiny Chalicotheroidea. I tvarem tla bylo Macrotherium pozoruhodn: pedek byl mohutn, zadek sraen, jakoby zakrnl. Jak zcela jin je dnen podkrunohorsk kraj! Ale i ten dnen je krsn jak bohatost prody na povrchu, tak i pod povrchem zem, kde vzniklo uhl ze deva strom, kter rostly prv asi v dob na povdky, tedy asi ped 10 miliny lety. ----Sedm povdka Kamenn hrob zavedla ns do Severn Ameriky, kde roku 1928 byla nalezena hluboko v lvov trhlin v Dona Ana County, v Novm Mexiku nedaleko od El Paso v Texasu, pln kostra chudozubho savce rodu Nothrotherium. 158

Byl-li pinou zcen Nothrotheria do ediov trhliny Smilodon i jin elma, bezpen se nev. Mohlo se tak stt i vlastn neopatrnost zvete. Je vak jisto, e se Nothrotherium dostalo do trhliny jedin zcenm; kryt v n hledat nemohlo. Trhlina, kter je na povrchu asi 3 metry irok, jde skoro kolmo do hloubky 35 metr. Kad zve, kter by do n chtlo vstoupit, muselo by se bezpodmnen ztit. Toto kdysi dvno zcen Nothrotherium bylo nalezeno v ediov trhlin asi v hloubce 30 metr. Ponvad po zcen bylo jeho tlo v hlubok trhlin chrnno ped kodlivmi vlivy tak irokm skalnm vstupkem, kter vyploval znanou st prostory dutiny, je tlo zvltnm zpsobem zachovno. Kostra je pln a vechny jej kosti jsou jet spojeny svazy a lachami. Zachovaly se tak kusy ke a svalstva. I mohutn drpy byly na tlapch zachovny. Tlo bylo tedy v suchm vzduchu a za stejnomrn teploty pirozen mumifikovno, co je pro paleontology vdy velmi vtan zpsob zachovn, nebo se pi nm uchovvaj nejen tvrd sousti tl (kosti, zuby a podobn), nbr i rohovit drpy, kusy ke, svalstvo a jin mkk sti tl. Vdeckm przkumem tto mumifikovan kostry se zabval profesor Richard L. Lull, editel Peabody-Musea yalsk university v New Havenu. Podle zachovanho trusu zjistil, co bylo posledn potravou tohoto nebohho chudozubce, od jeho smrti uplynulo ji vce ne 500 000 let. ----Osm povdka Omova smrt pivd ns na Moravu do svtoznmho Moravskho krasu, a to do tboit aurignackch lovc mamut, kte v mladm obdob (aurignacienskm) star doby kamenn osdlili na nkterch mstech Moravu (Moravsk kras, Pedmost u Perova a Vstonice, abych vyjmenoval ty nejvznamnj) a zanechali po sob na svch tboitch mnoho pamtek. K vyprvn tto povdky piml m jeden vzcn nlez, kter byl uinn v Moravskm krasu a kter ml v dob, kdy byl zveejnn, nesmrn vznam pro pokrok prehistorickho bdn. Poslechni si, mil teni, tu historii! 159

Jet v letech okolo r. 1880 byli mnoz uenci, kte se v rozhodnost tvrdili, e lovk neil souasn s mamuty, jeskynnmi medvdy, lvy a hyenami, s pratury a s jinmi pleistocnnmi (diluvilnmi) zvaty. Nedivme se tomu, vdy v t dob se jet vbec nevilo, e rytiny a malby, kter se nachzely v jeskynch, jsou skutenmi umleckmi dly lovc mamut a sob; jen hlasy nkolika jedinc se snaily vyvrtit tyto star nesprvn nzory, ale jejich voln se odrelo od universitnch kateder i od kongresovch lavic jako hrch od zdi. Jednm z tch, kte drazn poprali souasnost lovka s pleistocnnmi zvaty, byl i kodask profesor zoologie J. Steenstrup. Ten dokonce i navtvil proslul nalezit Pedmost u Perova a pak prohlsil, e pedmostsk lovec mamuty nelovil, nbr e pouze vyuval objevu jakhosi mamutho hbitova, tj. msta, kde obrovsk mamut stdo vzalo za sv. I kdy to byl nzor naprosto nepijateln, pece jen nebylo pmho dkazu, aby mohl bt vyvrcen. Ale doba, kdy tento dkaz ml bt podn, se velmi piblila. Slavn moravsk badatel, asto zvan otec moravsk prehistorie, lka Med. Dr. Jindich Wankel, nalezl ve sloupsk jeskyni lebku jeskynnho medvda s tkm, ale vyhojenm zrannm na temeni, kter bylo bezesporu zpsobeno kamennou zbrani pralovka. U lebky byl nalezen i ulomen hrot zbran. Pralovec, toc na jeskynnho medvda, zasadil mu jaspisovou zbran tak prudkou rnu, e se hrot zbran zaryl do kosti, ale pi tom se i ulomil. Medvd peil toto zrann. Rna se mu dobe vyhojila, ale hrot jaspisov zbran nosil v leben kosti a do sv smrti. Teprve, kdy zcepenl v sloupsk jeskyni, vypadl pi rozkladu mkkch st tla hrot jaspisov zbran z vyhojen kosti. Tento Wanklv nlez zpsobil, e byly navdy pohbeny myln nzory, e lovk neil souasn s pleistocnnmi zvaty. Tuto lebku vystavoval Wankel i na svtov vstav v Chicagu, kde byl vyznamenn estnou medaili. Omovo dobrodrustv nen tedy jen tak zhola vymylen.

160

I lev, kter si zvdav prohlel tbor lovc, il tehdy v naich krajch. Jeho krsnou a plnou kostru objevil takt Wankel v ktersi jeskyni a je dnes vystavena ve vdeskm prodovdeckm muzeu. e kouzelnci byli vznamnmi leny hord, kte rami odvraceli od tbora vechno zlo. je dostaten znmo. e se pi provdn kouzel rzn maskovali, to znme z obraz, kter po sob zanechali pravc umlci. Kouzla, kter provdl arodj ped odchodem lovc na lov, jsou zrekonstruovna podle nlez, kter uinil profesor dr. Karel Absolon na tboiti lovc ve Vstonicch na jin Morav. Zda se ovem vechno udlo tak, jak jsem Ti to vylil v povdce, to nevm; ale na podrobnostech u tolik nezle jako spe na skutenostech hlavnho dje a v tch jsem se pidrel pravdy. Doba, kter uplynula od smrti Omovy, nen jist krat ne 30 000 let! ----A co Ti mm ci. mil teni, k posledn povdce Za mamutem? Vdy u v. e se cel pbh odehrl v nekonench ledovch a snhovch plnch Sibie, kde ve zmrzl pd se obas nachzej mriny mamut i srstnatch nosoroc. Prvn zprvy o takovch nlezech jsou ji starho data a podal je Isbrand Ides, kdy roku 1710 cestoval pes Sibi do ny. Ml tehdy s sebou prvodce, kter se ji dlouho ivil hlednm fosiln slonoviny (mamutoviny), a proto o tchto mrinch leccos vdl. Ten Isbrandovi tak vypravoval, e nael kdysi lebku mamuta, kter mla na sob jet zbytky ke a byla cel erven zbarven od krve. Zato noha mamuta byla skoro neporuen a tu pr pivezl do Turuchanska. Kdy po svm nvratu z cesty Isbrand o tom vypravoval, mnoho se mu nevilo. Teprve slavn nlez z let 1799 a 1806 nevc pesvdil. Poslechni si, mil teni, jeho zajmavou historii! Bylo to roku 1799, kdy tunguzsk nelnk Osip umachov dospl na svch toulkch za mamutovnou a k Ledovmu moi a uzel zde na vysokm behu v deltovm st eky Leny ve spoust ledu jaksi tmav pedmt, kter vak nemohl rozpoznat. Kdy piel na tot msto v ptm lt, stle jet nemohl poznat, m by mohl 161

bt onen zhadn pedmt. Teprve tetho roku poznal, e je to velik mamut mrina, jej cel jeden bok a kel byly ji zbaveny ledu. umachov oznmil svj nlez rodin, ale ta z nho nemla pli velkou radost, ponvad mezi Tunguzy byla rozena povst, podle n nlez mamuta pin vdycky jen netst. A podivnou nhodou nlezce tak tce onemocnl; ze strachu pak msto s mamutem po dva roky nenavtvil. Ale touha po krsnch klech byla nakonec i u tohoto seveana mocnj ne strach ze starch povr. A tak se setkvme s umachovem v beznu roku 1804 znovu u mamut mriny, kter zatm leela u zcela voln na psitm nspu. umachov dlouho neotlel, usekl mamutu kly a rychle opustil msto. Kly pozdji vymnil za zbo v cen bvalch 50 rubl. Kdy pak roku 1806 navtvil botanik Adams msto Jakutsk a dovdl se o mamut mrin, nemekal a ihned se vydal k mstu nlezu. Mamuta nael, ale ji dosti poruenho, nebo Jakutov krmili jeho masem psy. Hlavn vak tak medvdi, liky a vlci zahnli zde svj hlad. Kostra vak byla pln, a na jednu pedn nohu. Hlava byla pokryta k, boltec byl dobe zachovn a pokryt srst; i oi se uchovaly a rovn i mozek. Chobot vak chybl. Na stran, na n mrina leela, zachovala se dobe ke, pokryt dlouhou a hustou srst. Nalezen zbytky dopravil Adams jet tho roku do nkdejho Petrohradu, kde jsou dodnes uloeny v muzeu. Oba chybjc kly dokoupil pozdji Adams v Jakutsku. Zd se vak, e byl pi tom naplen, nebo koupen kly svou kou neodpovdaj zbytkm kl, kter po uznuti zstaly v mamut elisti. Tento nlez pesvdil tedy vechny nevc a pochybovae o tom, e na Sibii se skuten nachzej mamut mriny. Od tohoto pamtnho nlezu bylo uinno mnoho dalch, z nich nejdleitj byl onen, o nm se mluv v na posledn povdce. Od doby, kdy se n mamut ztil do koryta ky, uplynulo u jist aspo 15 000 let! Len ivota zvat i lovc mamut je vsledkem nesetnch vzkum rznch vdeckch obor. Podvat k nim jednotliv vysvtlen nen dosti dobe mon pro jejich obshlost a plinou odbornost. Zde T musm, mil teni, poprosit, abys o pravd nepochyboval! ---- 162

Jako v dvjch svch knihch, tak i v tto knize T musm podat, aby ses nezlobil, e jsem zvatm ponechal jejich latinsk jmna. Uinil jsem tak i tentokrt z toho jednoduchho dvodu, e pro n nemme v na krsn ei jmen. Pekldat tato jmna dobe nejde a vymlet nov jsem nechtl. Nedovede-li tato ciz slova vyslovit, poum T o jejich vslovnosti, kter nen tk: Adinotherium ti Adynotherium, Amphicyon Amfikyon, Archaeopteryx Archoptryx, Archaeornis Archeornys, Arsinoitherium Arzinoitherium, Borhyaena Borhyena, Compsognathus Kompsognathus, Corythosaurus Korythosaurus, Dicroceros Dykroceros, Dinotherium Dynotherium, Diplocynodon Dyplokynodon, Homoeosaurus Homeosaurus, Choerotherium Cherotherium, Leontinia Leontynya, Lymacodites Lymakodytes, Macrolherium Makrotherium, Mecochirus Mekochirus, Mesobelostomum Mezobelostomum, Moeritherium Meritherium, Monoclonius Monoklonyus, Ncsodon Nezodon, Palaeomeryx Paleomeryx, Palaeoscincus Paleoscinkus, Palaeotapirus Paleotapirus, Parasaurolophus Parasaurolofus. Phororhacos Fororakos, Procalosoma Prokalosoma, Pterodactylus Pterodiktylus, Pycnophlebia Pyknoflebia, Rhamphorhynchus Ramforynchus, Scarittia Skaritya, Scolosaurus Skolosaurus, Simocyon Simokyon, Styracosaurus Styrakosaurus, Undina Undyna a Urogomphus Urogomfus. Vechna ostatn jmna vyslovuj tak, jak jsou napsna! A jet na jedno bych t rd upozornil: kdyby ses chtl podrobnji pouit o zvatech, kter vystupuj v jednotlivch povdkch, najdi si o nich pslun kapitoly v mch knihch Divy prasvta, Pravk ptactvo, Hlubinami pravku a Z pradjin tvorstva; o pravkm lovku dote se vce v mch knihch Z pradjin lovka a Lovci jeskynnch medvd. I tuto knihu, kterou m ped sebou, ilustroval mj ptel akad. mal Zdenk Burian. Vechny ilustrace zhotovil pod mm vedenm a po studiu pslunho kosternho i obrazovho materilu. Jsou tedy i kresby vdecky sprvn. Jako se autor i ilustrtor snaili, aby Ti podali, mil teni, nkolik obrzk z pradvnch zaniklch svt co nejnzornji a 163

nejpoutavji, tak bylo snahou nakladatelstv, aby se Ti tato kniha dostala do rukou v dokonal prav. Jak se nm to povedlo, posud sm. Tilo by ns, kdybys byl pln spokojen.

PEHLEDN TVAR

TABULKA

GEOLOGICKCH

DOB

Doba: TVRTOHORY. Vk lovka TETIHORY Vk savc DRUHOHORY Vk plaz 164

PRVOHORY Vk bezobratlch, ryb a obojivelnk STAROHORY Vvoj bezobratlch Obdob mlad star . mlad . star . mlad star tvar: Doba od ns vzdlen v milinech holocn let (aluvium) I pleistocn (diluvium) pliocn miocn oligocn 55 eocn paleocn kda 120 jura 155 trias 190 perm 215 karbon 300 devon 350 silur 420 ordovik 480 kambrium 550 1200 PRAHORY praocensk obdob (snad se vznikem ivota) bezvod obdob ASTRLN DOBA ZEM 1200 2000-3000 3000-4000 (?)

165

KULTURN STUPN STAR DOBY KAMENN V EVROP Mlad obdob star doby kamenn; (paleolitu) magdalnien solutren aurignacien Lovci mamut a sob (Horno sapiens fossilis) moustrien Lovci jeskynnch Star obdob medvd (Neandertlci, star doby kamenn-acheulen Horno neanderthalensis) (paleolitu) 1 abbevillien (dve cheleen)

OBSAH
vod 3 166

Z hlubin pravku 4 dol drak 20 Jezero zkzy 43 Souboj oblud 56 Opeen obr 65 Zrdn stezka 77 Kamenn hrob 97 Omova smrt 104 Za mamutem 122 Doslov 142 Pehledn tabulka geologickch dob a tvar 165 Kulturn stupn star doby kamenn v Evrop 166

PROF. Dr. JOSEF AUGUSTA

167

Z HLUBIN PRAVKU Ilustroval, graficky upravil, pedsdku a oblku s pebalem navrhl

ZDENK BURIAN

Vydalo Sttn pedagogick nakladatelstv, n. p., v Praze jako svou publikaci . 96-19-08 Edice Knihy pro mlde Odpovdn redaktor; Rudolf Turek Vtvarn redaktorka: Marie Tmov Technick redaktor: Josef Holan Z nov sazby psmem Kolektiv vytiskla Svoboda 2, n. p.. Formt papru 70X100 cm AA 11,43 VA 12,38 D-595 612 Nklad 15 000 vtisk Tematick skupina a podskupina 14/5 Vydn 2. (v SPN 1.) Cena broovanho vtisku Ks 10,70 56/VII-8 Cena vzanho vtisku Ks 17,70 56/XI-4

168