1

Fenomenologick redukce
a meditace satipatthna-vipassan
Psemn prce k atestu z filosofie pro neoborov studenty doktorskho studia

PhDr. Jan Benda
(tel.: +420 777 268 729, e-mail: jan.benda@centrum.cz)

Prolog

Kdy jsem v z roku 1997 lapal spolu s nkolika dalmi kolegy
a kolegynmi lesn silnic z moravskho Msteka Trnvka do obce
Ludvkov na tdenn kurz vod do satiterapie
1
, neml jsem tehdy
nejmen tuen, jak zsadnm zpsobem mne ovlivn setkn s muem,
kter uveden kurz vedl. Tm muem byl Doc. PhDr. Mirko Frba, kter
v t dob psobil na katede psychologie Masarykovy univerzity v Brn a
tm, co mne tak oslovilo, byla etick psychologie abhidhammy.
Abhidhamma (tzn. vy uen v jazyce pli) je povaovna
za prototyp vchodn psychologie
2
. Nen nboenstvm (nen zaloen
na ve nebo zjeven, neoperuje s pojmem due, nevzv dnho Boha)
ani filozofi (budovanou na rovni mylenkovch kategori, pojm a jejich
logickch vztahu). Je to systm zkoumajc konkrtn fenomny pstupn
provn a poznvn (Sircar, 1999; Frba, 2008). Abhidhamma nabz
praktick nstroje vedouc k osvobozen mysli od motivanch koen
zapiujcch podle Buddhova uen veker lidsk utrpen. Jako takov
je neoddliteln spojen s meditan prax. Inspirovn setknm s Mirko
Frbou vnuji se dodnes teoretickmu studiu, ale i praktick verifikaci
tohoto systmu. Principy Abhidhammy vyuvm pi zvldn ivotnch
situac, v psychoterapii, v kouovn i pi trnincch tzv. soft-skills. Vyuit
vmavosti (klov prvek abhidhammy, viz dle) a abhidhammickch
princip v psychoterapii je rovn tmatem m dizertan prce.

1
Satiterapie je psychoterapeutick smr integrujc postupy zpadn psychoterapie
a postupy tradinch buddhistickch metod psychohygieny, lby a trninku mysli (viz
Benda, Hork, 2008; Frba, 2008).
2
Zkladn text abhidhammick literatury Abhidhamma-pitaka je st plijskho
knonu Tipitaka. Pozdji vznikla ada koment a podkoment. Souasn komente
viz Nyanaponika, 1998; Bodhi, 1999.
- 2 -
vod

Vyuvn vmavosti (sati v jazyce pli, do etiny pekldno tak
jako "bdlost", "bdl pozornost", "pln uvdomovn", definice viz dle)
se v zpadn psychoterapii stalo v poslednch letech doslova hitem (Benda
2007; Brown, Ryan, Creswell, 2007, Didonna, 2008). V souvislosti
s obnovenm zjmu o introspekci a vzkum vdom jsou vmavost
a meditace vmavosti a vhledu (v pli satipatthna-vipassan)
3

diskutovny tak v rmci kognitivn vdy a neurovdy (viz Varela, Shear,
1999; Barinaga, 2003; Depraz, Varela, Vermersch, 2003; Wallace, 2006;).
4

U pslunka zpadn kultury je nejsp trochu paradoxn (pokud ne
zahanbujc), e to byly teprve tyto souasn prce vnovan vzkumu
vdom, kter mne upozornily na vztah abhidhammy a
neurofenomenologie a tm potamo na dlo eskho rodka Edmunda
Husserla (viz Lutz, Thompson, 2006; Zelazo, Moscovitch, Thompson,
2007). Piznvm zde vak oteven, e podobnost mezi uenm
thravdy
5
, kter se opr o meditan praxi umoujc vidt vci takov,
jak ve skutenosti jsou, a fenomenologickou tradic charakterizovanou
Husserlovm nvratem k vcem samm, byla pro mne vce ne
pekvapujc.
Jak jsem zjistil, fenomenologie se podobn jako abhidhamma
pokou bez jakchkoli pedpoklad reflektovat skutenost, kter je ped
pojmy a je tedy prelogick existuje nezvisle na logice pojm a jejich
vztah. Takov pstup je mi jako psychoterapeutovi kadodenn
konfrontovanmu s lidskou zkuenost blzk. Proto jsem se rozhodl
napravit svou neznalost Husserlova dla a v tto prci ob tradice krtce

3
U dleitch pojm uvdm v zvorce ekvivalent v jazyce pli, nebo tyto pojmy lze
dohledat v abhidhammickch pramenech i literatue, kde jsou precizn definovny (nap.
Nyanatiloka, v tisku).
4
Pestoe kognitivismus, kter pedstavuje hlavn paradigma souasn psychologie,
a buddhismus vyuvaj velmi odlin metody poznvn, ukazuje se, e buddhistick
fenomenologick perspektiva me bt pro kognitivn vdu pnosem pi vytven
novch hypotz, smrovn vzkumu i formovn pluralistitj metodologie (nap.
Decharms, 1997).
5
Thravda (tzn. uen starch) pedstavuje nejpvodnj dodnes ivou formu
buddhismu, kter je praktikovna v Thajsku, Laosu, Kambodi, Barm a na Sr Lance.
Srovnn fenomenologie s dalmi buddhistickmi kolami viz nap. Laycock, 1994;
Lusthaus, 2002.
- 3 -
porovnat. Vzhledem k rozsahu tto prce se vak omezm vcemn pouze
na srovnn postup Husserlovy fenomenologick redukce a meditace
vmavosti a vhledu (satipatthna-vipassan).

Husserlova fenomenologick redukce

Velmi zjednoduen eeno definoval Husserl ve sv
fenomenologick metod zpsob, jak pozorovat strukturu naeho provn
a uvdomovn svta. Viml si toti, e n zjem i pozornost se obvykle
jaksi zcela samozejm sousted na obsah zkuenosti, systematitji vak
nezkoumme zkuenost jako takovou. Pitom vechno, co poznvme a
vme, zskvme prv prostednictvm tto zkuenosti. Clem
fenomenologick redukce je zaujmout radikln empirick stanovisko,
ve kterm zskme monost identifikovat a nsledn od vc samch
odliit vechny pedsudky i apriorn pedpoklady, je jinak do na
zkuenosti vstupuj. Jasn definovan metodick postup, kter umon
studium istch fenomn, se pak podle Husserla teprve me stt
zkladem filozofie i vd obecn (Husserl, 2004, 2006).
Husserlova fenomenologicko-psychologick redukce spov
v zamen pozornosti na zkoumn zpsob, jakmi jsou objekty (vci)
provny a poznvny a zpsob, jakmi je pak v naem vdom
imanentn konstituovn vznam (smysl), kter pro ns tyto objekty maj.
Odhlme tedy od objektu, abychom mohli zaznamenat akt vdom
zamen na tento objekt. Musme pitom rozliovat pmo proveden
uchopujc vnmn, vzpomnn, predikovn, hodnocen, kladen cle, atd.
od reflex, jejich prostednictvm jako uchopujcch akt novho stupn se
nm prv akty, proveden pmo, teprve otvraj, upozoruje Husserl
(1993, 15, str. 36). Pmm vnmnm uchopujeme pece dm, nikoliv
snad vnmn. Teprve v reflexi se zamujeme na toto vnmn samotn
(tamt).
Zjem o subjektivn st poznvn a zrove snaha zbavit se
vekerch pedsudk a nezdvodnnch vchodisek vdy vedli Husserla
dle k redukci transcendentln, je nechv pln stranou otzku, zda svt
skuten existuje (tzv. uzvorkovn neboli epoch)
6
a ve, co
vnmme, chpe nikoliv jako nco, co existuje, ale jako nco, co se nm

6
srov. sallakkhan
- 4 -
v na zkuenosti jako existujc jev ili jako fenomn naeho vdom.
Eidetick redukce se pak sna sledovnm variac jednotlivch fenomn
odhalit to, co u danho fenomnu vdy zstv, ili identifikovat
univerzln a nemnn struktury, kter jsou apriorn a obecn platnou
podstatou (eidos) jednotlivch fenomn.
7

Postupy fenomenologick redukce naznaen ve vyaduj podle
Husserla roztpen j, v nm se nad naivn zainteresovan j stav j
fenomenologick jako nezainteresovan divk s jedinm zbvajcm
zjmem, vidt a adekvtn popisovat (Husserl, 1993, 15, str. 39). Toto
transcendentln j umouje odhlet od pirozenho j a uchopovat
tak jednotliv fenomny vdom jako takov. Husserl pitom pe: Pro
mne, meditujc j, stojc a trvajc v epoch a pitom se kladouc vlun
jako pda platnosti vech objektivnch platnost a zklad, neexistuje tedy
dn psychologick j, dn psychick fenomny ve smyslu
psychologie, to znamen jako soust psychofyzickch lid (Husserl,
1993, 11, str. 28-29). ir vdom zpstupovan redukc chpal Husserl
jako nezvldnuteln proud proitk, resp. tzv. hyletickch dat, je sama
o sob nemaj dn vznam, je jsou vak operativnmi a nutnmi
podmnkami konstituujcmi fenomn objektu, kter pak vstupuje
do vdom. Vdom je podle nj intencionln v tom smyslu, e je vdy
zamen na nco, vdy je to vdom neho nebo o nem, nese tedy jako
cogito (noesis) sv cogitatum (noema).
Pro nai strunou komparaci Husserlovy fenomenologick redukce
s metodou satipatthna-vipassan je vznamn uvst, e
fenomenologickou redukci jakoto uvdomovn si akt vnmn,
vzpomnn, pedstavovn, atd., me provdt pouze kad sm. Epoch
toti v praxi pedstavuje zcela konkrtn a radikln penesen pozornosti
od toho, co lovk prv prov, k samotnmu aktu provn jako
fenomnu (srov. Depraz, 1999; Varela, Shear, 1999). Epoch jako
systematick aktivn praxe zkoumn vdom byla vak Husserlem i jeho
pokraovateli prakticky zcela opomjena (Thompson, Zahavi, 2007).
Husserl pedjmal monost, e aktivn praxe epoch by mohla zpsobit
osobn promnu. Konstatoval: Snad se dokonce uke, e totln
fenomenologick postoj a jeho pimen epoch jsou povolny podntit
dokonalou osobn promnu, je by se zprvu dala pirovnat k obrcen

7
Funkc eidetick redukce je v podstat umoovat tdn do kategori (Depraz, 1999).
- 5 -
na vru, ale v t promn je navc utajen vznam nejvt existenciln
promny, jak byla uloena lidstvu jako lidstvu (Husserl, 1996, 35, str.
160). Intenzivn praxi epoch, kter by byla srovnateln s prax meditace
satipatthna-vipassan vak nikdy nerozvinul.

Meditace satipatthna-vipassan

Vmavost (sati) je v thravdov buddhistick tradici
charakterizovna jako schopnost nezaujat pozorovat, zaznamenvat,
znovupoznvat a pamatovat si provan psychick a tlesn fenomny.
Tmito fenomny pitom rozumme tlesn procesy dostupn smyslm,
city, stavy mysli a obsahy mysli (srov. Benda, 2007). Bt vmav
znamen bt duchem ptomn tady a te. Kdy myslme nebo si nco
pedstavujeme, vzdalujeme se od prv provan skutenosti jsme
nevmav. Pro sprvnou vmavost (samm-sati) je podle abhidhammy
charakteristick, e je spojena pouze s tzv. prospnmi stavy vdom a
nen nikdy deformovna chtivost, nenvist i zaslepenost (Young, 2005).
Mysl, v n je vmavost ptomna, tak zstv oteven nezkreslenmu
vnmn fenomn, jejich vlastnost a souvislost.
Metodick rozvjen schopnosti si vmat je v thravd tradin
spojeno s prax meditace vmavosti a vhledu (satipatthna-vipassan).
Tato praxe (zskan zkuenost je slovy nesdliteln) pitom obvykle
vyaduje rozvjet vmavost velmi intenzivn, prakticky nepetrit
po dobu dov tdn a msc. Meditujc po tuto dobu nemluv (krom
krtkch konzultac s uitelem), vtinu asu trv formln meditac
stdav v sed a v chzi (ankamana), ostatn aktivity omezuje
na nezbytn minimum (pijmn potravy, vyluovn, spnek). Zdruje se
tak neetickho chovn, kter by bylo spojen s chtivost, nenvist i
zaslepenost.
8

Cel proces rozvjen vmavosti a dosahovn vhledu lze velmi
zjednoduen popsat jako postupn stle radiklnj dezidentifikovn se
od psychickch a tlesnch fenomn ptomnch v mysli. Meditujc se
nejprve u rozliovat mezi fenomny, jejich zdrojem jsou jednotliv
smysly (rpa), a fenomny mentlnch proces (nma). V dalch krocch

8
To ve je pochopiteln mon uskutenit zpravidla pouze v laboratornch podmnkch
buddhistickho kltera i meditanho centra (srov. Goldstein, 1987; Barendregt, 1988).
- 6 -
pak dle rozliuje mentln procesy (nma) na podkategorie ctn
(vdan), vnmn (sa), formac (sankhra) a vdom (vina).
9
U
se odpoutvat se od tlesn bolesti, od navy, kter jej pemh,
od pochybnost, kter m ve vztahu k metod i vlastnm schopnostem,
od neklidu a vitek, kter jej suuj, od stav smyslov dosti nebo
zlovle. Vechny tyto fenomny pouze rozpoznv a sleduje jak
vznikaj, trvaj, zanikaj.
10
Dky takto rozvinut vmavosti je pak
konfrontovn s (dajn) univerzlnmi charakteristikami vech
sledovanch fenomn, toti s jejich chaotickou nestlost (ania),
zoufalou neuspokojivost (dukkha) a absolutn nekontrolovatelnost
(neptomnost j, anatt),).
11
Nakonec nalz levu v plnm odvrcen se
od vech fenomn a dosahuje nibbny (srov. Barendregt, 1996; Mahsi,
1997).

1. smyslov nebo mentln kontakt (phassa)
2. ctn (vdan)
3. vnmn (sa)
4. zmr (tan)
5. ivotn energie (dvita)
6. jednovrcholovost (ekaggat)
7. pozornost (manasikra)
Obr. 1.: Stav mysli (itta) se sedmi univerzlnmi neutrlnmi slokami (tasika),
kter jsou ptomn v kad mysli (upraveno podle Barendregt, 2006, str. 6)

Proud vdom (itta-vthi) sestv podle abhidhammy
ze sekvenc nespojitch, od sebe navzjem oddlench stav mysli (itta),
piem kad takov stav mysli (itta) m svj obsah, resp. je na nco
zamen (srov. Husserl). Jednotliv stav mysli (itta) je spoludeterminovn
fenomny oznaovanmi jako "faktory mysli" (tasika, srov. obr. 1.).
Abhidhamma pitom rozliuje celkem 89 typ stav mysli (itta) a 52 typ

9
Matic, kter meditujc pouv k tdn fenomn do kategori (srov. eidetick redukce)
existuje vce. Druh matice je volen podle okolnost.
10
Abhidhamma popisuje procesy, jimi je tvoena nae kadodenn zkuenost svta i sebe
sama na mikroanalytick rovni, jako neustl vznikn a zanikn jednotlivch navzjem
dispartnch fenomn (srov. Lancaster, 1997; Kurak, 2003; Barendregt, 2006).
11
Laycock (1994) a Barendregt (1996) upozoruj na podobnost s postehy Sartrovmi
(srov. Sartre, 2003, 2006).
- 7 -
mentlnch faktor (tasika, viz Barua, 1995; Van Gorkhom, 1999).
Dynamika proudu vdom (vthi) je podle abhidhammy dvojho typu, podle
toho zda jde o senzorick kognitivn proces (paa-dvr-vthi) nebo
mentln kognitivn proces (manodvra-vthi). V prvnm ppad tvo
proud vdom sekvence tvoen sedmncti stavy mysli (itta), ve druhm
pouze dvancti (srov. Varma, 1993).
Analza abhidhammickch paradigmat uchopujcch strukturln a
procedurln souvislosti ve naznaench proces by dalece pesahovala
rmec tto prce. Zdraznme zde tedy pouze, e abhidhammick poznn
fenomenologie vdom vychz ze zkuenost zskanch velmi precizn
introspektivn analzou uskuteovanou prostednictvm systematickho
rozvjen vmavosti metodou satipatthna-vipassan. Podobn jako
Husserlova fenomenologick redukce je i tato metoda kadmu stejn
pstupn a v tomto smyslu objektivn. Verifikace fenomenologickch a
tedy prelogickch paradigmat abhidhammy je vak mon jen skrze vlastn
zkuenost, vlastn praxi.

Fenomenologick redukce a satipatthna-vipassan: Srovnn

Jak jsme ve mli monost sledovat, mezi vce ne ptadvacet
stolet starmi postupy meditace satipatthna-vipassan a Husserlovou
metodou fenomenologick redukce existuje ada pozoruhodnch
podobnost. Ob metody rozliuj poznvn (jako proces) a poznvan
(obsah). Odhlej pitom od obsahu a sleduj struktury procesu. Zvry,
kter in, neopraj o pojmy a jejich logick vazby, ale o fenomenologick
skutenosti. Rozlien slovo-skutenost (nma-rpa) je tedy pro ob
metody charakteristick.
12
Mezi fenomenologickou redukc a meditac
satipatthna-vipassan ovem existuj i vznamn rozdly. Chceme zde
uvst ti:
1) kolem obou metod je pozorovat a zkoumat fungovn lidsk
mysli, jako i jednotliv fenomny. Fenomenologie si vytila tento kol
proto, aby mohla poloit poctiv zklady nov filozofii a potamo novm
vdm. Abhidhamma vak sleduje jin cl. Clem abhidhammy je vdom

12
Husserl k tomu realisticky poznamenv: Mnn, resp. evidentn zran dostv vraz
a vda chce vbec soudit vslovn a soud, pravdu podret fixovnm ve vrazech. Avak
vraz jako takov m svj vlastn, lep nebo hor zpsob, jak se pimyk k tomu, co je
mnno a samo dno (Husserl, 1993, str. 15-16).
- 8 -
nejen poznat, ale tak transformovat. Chce toti umonit meditujcmu
osvobodit se ode vech forem utrpen a doshnout svobody a tst
nibbny. Pestoe prostedky obou metod jsou tedy podobn, cl je
rozdln.
2) Na rozdl od Husserlovy fenomenologie pedstavuje
abhidhamma vystieno slovnkem Varely nejen know-how, ale tak
know-what (srov. Varela, 1999). Zahrnuje toti neopomjitelnou etickou
dimenzi. Abhidhamma velmi peliv analyzuje souvislosti mezi motivy
naeho jednn a vslednm pjemnm, nepjemnm nebo neutrlnm
provnm a ukazuje fatln provzanost mezi etickm jednnm a
provnm tst. Nejmen spolen jmenovatele veker motivace
identifikuje abhidhamma jako tzv. ti blahodrn, ti zhoubn a ti neutrln
motivan koeny (htu). Tmi zhoubnmi jsou chtivost (lbha), nenvist
(dsa) a zaslepenost (mha). V nich pramen nmi provan utrpen. Tmi
blahodrnmi jsou tdrost (ga), lska (mett) a moudrost (pa).
Z nich podle abhidhammy vyrst v naem ivot provn tst a radosti
(viz Shear, 1999; Nyanaponika, 2000). Takovto poznatky tisce let
ovovan meditujcmi v Husserlem navren metod chyb.
3) Monost odhlet od obsah mysli a reflektovat jednotliv
fenomny z pozice nezaujatho divka, vedla Husserla k vytvoen
pedstavy transcendentlnho j. Abhidhamma existenci jakhokoli
trvalho j naopak zcela popr a tvrd, e ani uvnit tlesnch a
mentlnch jev existence ani mimo n neme bt nalezeno nic, co by
mohlo bt povaovno v konenm smyslu za o sob existujc skutenou
vc, ego nebo jakoukoli stlou podstatu. Tato buddhistick koncepce ne-j
(anatt) je zcela ojedinl a nem obdoby v dnm jinm zpadnm, ale
ani vchodnm filozofickm systmu i nboenstv.
Husserlova fenomenologie je v naich koninch podstatn
znmj ne etick psychologie abhidhammy. Jak jsme naznaili v tto
prci, abhidhamma vak nen ani o trochu mn sofistikovan, ba naopak,
popisuje strukturu a procesy lidsk mysli daleko podrobnji ne to uinil
Husserl. Bez dkladnho praktickho proven pochopiteln nememe
abhidhammick paradigmata nijak hodnotit. Je vak zejm, e
fenomenologie abhidhammy si zaslou nai pozornost.


Dopsno 1. z 2008
- 9 -
Literatura

1. BARENDREGT, H..P. (1988):
Buddhist Phenomenology (Part I). In:
M. dalla Chiara (ed.): Proceedings of
the Conference on Topics and
Perspectives of Contemporary Logic
and Philosophy of Science. Bologna,
Clueb.
2. BARENDREGT, H. P. (1996):
Mysticism and Beyond: Buddhist
Phenomenology Part II. The Eastern
Buddhist, New Series. XXIX, 262-287.
3. BARENDREGT, H. P. (2006): The
Abhidhamma Model of Consciousness
AM
0
and some of its Consequences. In:
KWEE, M. G. T.; GERGEN, K. J.;
KOSHIKAWA, F., eds.: Horizons in
Buddhist Psychology. Taos, Taos
Institute Publications.
4. BARINAGA, M. (2003): Buddhism
and Neuroscience: Studying the Well-
Trained Mind. Science, 302 (5642), 44
46.
5. BARUA, D. (1995): Ruparupa-
vibhaga of Acariya Buddhadatta
Thera: Pali text with English
translation and notes. Calcutta, World
Press.
6. BENDA, J. (2007): Vmavost
v psychologickm vzkumu a v klinick
praxi. eskoslovensk psychologie, 51
(2), 129-140.
7. BENDA, J.; HORK, M. (2008):
Moudrost abhidhammy
v psychoterapii: Hojiv balzmy pro
dui. Psychoterapie, 2 (2), 85-93.
8. BODHI, B. (1999): A comprehensive
manual of Abhidhamma. Kandy,
Buddhist Publication Society.
9. BROWN, K. W.; RYAN, R. A.;
CRESWELL, J. D. (2007):
Mindfulness: Theoretical foundations
and evidence for its salutary effects.
Psychological Inquiry, 18 (4), 211-237.
10. DECHARMS, Ch. (1997): Two Views
of Mind: Abhidharma & Brain Science.
Ithaca, Snow Lion Publications.
11. DEPRAZ, N. (1999): The
Phenomenological Reduction As
Praxis. In: VARELA, F. J.; SHEAR,
J., eds.: The view from within: First-
person approaches to the study of
consciousness. Exeter, Imprint
Academic.
12. DEPRAZ, N.; VARELA, F. J.;
VERMERSCH, P., eds. (2003): On
Becoming Aware: A Pragmatics of
Experiencing. Amsterdam, John
Benjamins Publishing.
13. DIDONNA, F. (Ed.) (2008): Clinical
Handbook of Mindfulness. New York,
Springer.
14. FRBA, M. (2008): Psychologie
zvldn ivota: Aplikace metody
abhidhamma. Boskovice, Albert.
15. GOLDSTEIN, J. (1987): Experience of
insight. Shambala, Boston.
16. HUSSERL, E. (1993): Kartezinsk
meditace. Praha, Svoboda-Libertas.
17. HUSSERL, E. (1996): Krize
evropskch vd a transcendentln
fenomenologie. Praha, Academia.
18. HUSSERL, E. (2004): Ideje k ist
fenomenologii a fenomenologick
filosofii I. Praha, Oikoymenh.
19. HUSSERL, E. (2006): Ideje k ist
fenomenologii a fenomenologick
filosofii II. Praha, Oikoymenh.
20. KURAK, M. (2003): The relevance of
the Buddhist theory of dependent co
origination to cognitive science. Brain
and Mind, 4, 341351.
21. LANCASTER, B. L. (1997): On the
stages of perception: Towards a
- 10 -
synthesis of cognitive neuroscience and
the Buddhist Abhidhamma tradition.
Journal of Consciousness Studies. 4
(2), 122-142.
22. LAYCOCK, S. W. (1994): Mind as
Mirror and the Mirroring of Mind:
Buddhist Reflections on Western
Phenomenology. New York, State
University of New York Press.
23. LAYCOCK, S. W. (2001):
Nothingness and Emptiness:
A Buddhist Engagement with the
Ontology of Jean-Paul Sartre. New
York, State University of New York
Press.
24. LUSTHAUS, D. (2002): Buddhist
Phenomenology: A Philosophical
Investigation of Yogacara Buddhism
and the Cheng Wei-shih Lun. Curzon
Critical Studies in Buddhism Series.
London, Routledge.
25. LUTZ, A; THOMPSON, E. (2003):
Neurophenomenology: Integrating
Subjective Experience and Brain
Dynamics in the Neuroscience of
Consciousness. Journal of
Consciousness Studies. 10 (910), 31
52.
26. MAHSI, S. (1997): Pokrok
v pstovn vhledu: Pojednn
o buddhistick meditaci. Praha,
Alternativa.
27. NYANAPONIKA (1998):
Abhidhamma Studies. Kandy, Buddhist
Publication Society.
28. NYANAPONIKA (2000): Koeny
dobrho a zlho: Zklady buddhistick
etiky. Praha, DharmaGaia.
29. NYANATILOKA (v tisku):
Buddhistick slovnk. Praha,
DharmaGaia.
30. SARTRE, J. P. (2003): Ze, Nevolnost.
Praha, KMa.
31. SARTRE, J. P. (2006): Byt a nicota.
Praha, Oikoymenh.
32. SHEAR, J. (1999): Ethics and the
experience of happiness. In:
BARNARD, G. W.; KIRPAL, J. J.,
eds.: Crossing boundaries: Ethics,
antinomianism and the history of
mysticism. New York, Suny Press.
33. SIRCAR, R. (1999): The Psycho-
Ethical Aspects of Abhidhamma.
Lanham, University Press of America.
34. THOMPSON, E.; ZAHAVI, D.
(2007): Philosophical Issues:
Phenomenology. In: ZELAZO, P. D.;
MOSCOVITCH, M.; THOMPSON,
E., eds.: Cambridge Handbook of
Consciousness. New York: Cambridge
University Press.
35. VAN GORKHOM, N. (1999):
Cetasikas. London, Zolag.
36. VARELA, F. J. (1999): Ethical know-
how: action, wisdom, and cognition.
Stanford, Stanford University Press.
37. VARELA, F. J.; SHEAR, J., eds.
(1999): The view from within: First-
person approaches to the study of
consciousness. Exeter, Imprint
Academic.
38. VARMA, Ch. B. (1993): Buddhist
Phenomenology: A Theravada
Perspective. Delhi, Eastern Book
Linkers.
39. WALLACE, B. A. (2006):
Contemplative Science: Where
Buddhism and Neuroscience Converge.
New York, Columbia University Press.
40. YOUNG, D. (2005): Walking the
Tightrope: Talks on Meditative
Development with Pemasiri Thera.
Kandy, Buddhist Publication Society.
41. ZELAZO, P. D.; MOSCOVITCH, M.;
THOMPSON, E., eds. (2007):
Cambridge Handbook of
Consciousness. New York: Cambridge
University Press.