Husserl-Krize Evropskych Ved

ESKOSLOVENSK AKADEMIE
VD
Vdeck redaktor prof. dr. Jindich Zelen

doktor filosofickch vd
P o s o u d i l prof. dr. Jan Patoka
doktor filosofickch vd
DuCaTi
Edmund
HUSSERL
KRIZE
EVROPSKCH
VD
A TRANSCENDENTLNI'
FENOMENOLOGIE
*
Uvod
do
fenomenologick
filosofick
filosofie
knihovna
ACADEMIA
NAKLADATELSTV ESKOSLOVENSK
AKADEMIE VD
1972
S 140236
oUofljMfi
Copyright 1954 by Martinus Nijhoff, The Hague, Netherlands. All rights

reserved, including the right to translate or to reproduce this book or
parts thereoi in any form.
Originl dla vydal Walter Biemel v ad Husserliana", sv. VI, na podklad rukopisn pozstalosti E. Husserla spolu s Husserlovm archvem
pi Universit v Koln n. Rnem a s Husserlovm archvem v Lovani
(pod vedenm H. L. van Bredy) pod ztitou Conseil international de la
Philosophie et des Sciences Humaines et de la Fdration Internationale
des Socits de Philosophie" a s podporou UNESCO.
Z nmeckho originlu E. Husserl: DIE KRISIS DER EUROPISCHEN
WISSENSCHAPTEN UND DIE TRANSZENDENTALE PHNOMENOLOGIE (Eine Einleitung in die phnomenologische Philosophie), Martinus
Nijhoff, Haag 1954, peloil dr. Oldich Kuba.
Martinus Nijhoff Haag 1954
Translation Oldich Kuba 1972
OBSAH
tJvod vydavatelv
13
Prvn st: Krize vd jako vraz radikln ivotn krize evropskho

lidstv
25
1. Existuje vskutku krize vd pi jejich stlch spch? .
25
2. Pozitivistick redukce ideje vdy na pouhou vdu o faktech.

Krize" vdy jako ztrta jejho ivotnho vznamu . . .
27
3. Zdvodnn autonomie evropskho lidstv novou koncepc

ideje filosofie v renesanci
29
4. Selhn nov, zprvu spn vdy a jeho nevysvtlen
5. Idel univerzln filosofie a proces jeho vnitnho rozkladu
33
6 . Djiny novovk filosofie bojem z a smysl lovka . . .
36
7. Zmr zkoumn obsaench v tomto spise
38
motiv
Druh st: Vysvtlen vzniku novovkho protikladu mezi fyzikalistickm objektivismem a transcendentlnm subjektivismem .
32
41
8. Pvod nov ideje univerzality vd v pebudovan matematice
41
9. Galileiho zmatematizovn prody
43
a) ist geometrie"
44
b) Zkladn mylenka Galileiho fyziky: proda jako matematick universum
48
c) Problm matematizovatelnosti npln"
54
d) Motivace Galileiho pojet prody
58
e) Ovovac charakter zkladn prodovdeck hypotzy .
62
f ) Problm smyslu prodovdeckho vzorce"
64
. . .
g) Vyprzdnn smyslu matematick prodovdy v technizaci"

h) Predvedeck
pirozen
svt
jako
zapomenut
zklad
smyslu prodovdy
70
i) Osudn nedorozumn jako dsledky nejasnosti o smyslu

matematizace
75
j) Zsadn vznam, kter m problm pvodu matematick

prodovdy
78
k ) Metodick
79
charakteristika
naeho vkladu
10. Vznik dualismu z pkladnosti vldnouc prodovdy. Racionalita svta more geometrico"
81
11. Dualismus jako dvod nepostiitelnosti problm rozumu,

jako pedpoklad specializace vd, jako zklad naturalistick
psychologie
83
12. Povechn
charakteristika
racionalismu
86
novodobho
fyzikalistickho
13. Prvn tkosti fyzikalistickho naturalismu v psychologii:

nepostiitelnost vkonn subjektivity
89
14. Pedjmajc charakteristika objektivismu a transcendentalismu. Zpolen obou tchto idej jako smysl novovkch
djin ducha
90
15. vaha o metod naeho historickho zpsobu zkoumn .
92
16. Descartes zakladatelem jak novodob ideje objektivistickho racionalismu, tak i transcendentlnho motivu, rozbjejcho tento racionalismus
95
17. Descartv nvrat k ego cogito". Vysvtlen smyslu kartezinsk epoch
96
18. Myln Descartova sebeinterpretace: psychologistick zfalovn istho ego, zskanho pi epoch
100
19. Descartv pednostn zjem

myln sebeinterpretace
103
20. Intencionalita" u Descarta

6
67
na
objektivismu
dvodem
105
21. Descartes vchodiskem obou vvojovch lini: racionalismu i empirismu

22. Lockova naturalisticko-gnoseologick psychologie
105
.106
23. Berkeley. Psychologie Davida Huma jako fikcionalistick teorie poznn: krach" filosofie a vdy
109
24. Prav filosofick motiv ukryt v protismyslu Humovy

skepse: otesen objektivismu
111
25. Transcendentlni" motiv v racionalismu: Kantova koncepce transcendentlni filosofie
113
26. Pedbn vaha o naem vdm pojmu transcendentlna"
120
27. Kantova filosofie a filosofie jeho nsledovnk v perspektiv naeho vdho pojmu transcendentlna". kol kritickho vyrovnn
121
Tet st: Ujasnn transcendentlnho problmu a funkce psychologie ve vztahu k tomuto problmu
124
A. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii tznm ponajcm u bezprostedn danho pedvdeckho

svta naeho ivota
28. Nevysloven Kantv pedpoklad": samozejm platn svt
naeho ivotnho prosted
124
29. Pedvdeck svt naeho ivota lze zpstupnit jako i
subjektivnch fenomn ponechanch v anonymit" .
.
133
30. Nedostatek nzorn vykazujc metody dvodem Kantovch

mytickch konstrukc
135
31. Kant a nedostatenost tehdej psychologie. Neujasnnost

rozdlu mezi transcendentlni subjektivitou a du .
.
.
138
32. Skryt pravda, kter je v Kantov transcendentlni filosofii

mon obsaena: problm nov dimenze". Antagonismus
povrchovho" a hlubinnho" ivota
140
33. Problm pedvdeckho svta naeho ivota" jako dl

problm obecnho problmu objektivn vdy
142
34. Expozice problmu vdy o pedvdeckm svt naeho ivota
145
a) Rozdl mezi objektivn vdou a vdou vbec .
145
Vyuit subjektivn relativnch zkuenost objektivnmi vdami a vda o nich
147
c) Je subjektivno ve sv relativit pedmtem psychologie?
148
d) Pedvdeck svt naeho ivota universem principiln

nzornosti, objektivn prav" svt principiln nenzornou logickou" substrukc
149
e) Objektivn vdy jako subjektivn vtvory zvltn teoretickologick praxe a jako sloka pln konkrtnosti pedvdeckho svta naeho ivota
151
f) Problm pedvdeckho svta nen

univerzln filosofick problm
154
dl,
ale naopak
35. Analytika transcendentlni epoch. Na prvnm mst: epoch od objektivn vdy
157
36. Jak se svt naeho ivota me stt po epoch od objektivnch vd tmatem vdy? Zsadn rozlien objektivn logickho apriori o d apriori pedvdeckho svta . . . .
160
37. Formln nejobecnj struktury pedvdeckho svta: vc

a svt na jedn, vdom o vci na druh stran .
.
.
164
38. Dva zkladn zpsoby, jak mono pedvdeck svt uinit

tmatem zkoumn: naivn pirozen postoj a idea dsledn
reflexvnho zamen na modality subjektivnho zpsobu
danosti pirozenho svta a jeho objekt
166
39. Osobitost transcendentlni epoch jako totln zmny pirozenho ivotnho postoje
170
40. Tkosti spojen s pravm smyslem proveden totln epoch. Nebezpe svodu chpat ji myln jako postupn vyazovn vech jednotlivch platnost
171
41. Prav transcendentlni epoch umouje transcendentlni

redukci" odkryt a prozkoumn transcendentlni korelace mezi svtem a vdomm o svt
174
42. Konkrtn nrys cest skuten proveden transcendentlni

redukce jakoto loha
175
43. Charakteristika nov cesty k redukci a jej rozlien od

kartezinsk cesty"
176
44. Svt naeho ivota jako tma teoretickho zjmu urenho

univerzln epoch, kter suspenduje realitu vc kolem
ns
45. Danosti smyslovho nazrn ist jako takovho v potenm stadiu konkrtnho vkladu
178
170
46. Univerzln korelan apriori
181
47. Naznaen dalch smr vzkumu: zkladn subjektivn

fenomny kinesteze, promny platnosti, vdom horizontovho a zespolenn zkuenosti
183
48. Kad jsoucno jakhokoli smyslu a jakhokoli regionlnho

.
okrsku jako index systmu subjektivnch korelt .
187
49. Pedbn pojem transcendentlni konstituce jako originlnho formovn smyslu". Exemplrn omezenost provedench rozbor. Nznak dalch vkladovch horizont .
.190
50. Prv uspodni zpracovvanch
Ego-cogito-cogitatum
problm
pod
tituly:
51. Ukol ontologie pedvdeckho svta naeho ivota" .
193
.
196
52. Vynouj se paradoxn nesrozumitelnosti. Nutnost optovnho radiklnho zamylen
198
53. Paradox lidsk subjektivity: je subjektem pro svt a zrove objektem ve svt
202
54. Vyeen paradoxu
205
a) My jako lid a my jako subjekty v posledn instanci odpovdn za vkony svch funkc
205
b) J jako pra-j konstituuji horizont transcendentlnch

druhch j" jako spolusubjekt transcendentlni intersubjektivity, kter konstituuje svt
207
55. Zsadn oprava na prvn epoch jej redukc na absolutn

jedinen a v posledn instanci fungujc ego . . . .
210
B. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii

z psychologie
56. Charakteristika filosofickho vvoje po Kantovi z hlediska
zpasu mezi fyzikalistickm objektivismem a neustle znov u s e ohlaujcm transcendentlnm motivem" . . . . 214
57. Osudn roztrka transcendentlni filosofie a psychologie .
221
58. Pbuznost a rozdlnost psychologie a transcendentlni filosofie. Psychologie jako sfra rozhodovn
227
59. Rozbor obratu z psychologickho do transcendentlnho postoje. Psychologie ped" fenomenologickou redukc a po"
n. (Problm vproudn")
232
9
i
60. Dvod, pro psychologie selhala: dualistick a fyzikalistick

pedpoklady
234
61. Psychologie v napti mezi objektivisticky filosofickou ideou
vdy a mezi empirickm postupem. Nesluitelnost obou smr psychologickho bdn (psychofyzickho postupu a psychologie na zklad vnitn zkuenosti")
237
62. Pedbn vaha o tom, jak je absurdn zsadn stavt
due a tlesa na rove jako reality: zdraznn principilnho rozdlu asovosti, kauzality a individuace u prodn
vci a u due
239
63. Problematinost pojm vnj" a vnitn zkuenost". Pro
zakouen tlesn vci v kadodennm ivot nen jako zkuenost o pouhm subjektivismu" doposud tmatem psychologie?
243
64. Kartezinsk dualismus jako dvod paralelizace. Ve schmatu vda popisn a vda vysvtlujc" m oprvnn jen
formln nejobecnj rys
244
65. Zkouka oprvnnosti empiricky zdvodnnho dualismu
tm, e se vijeme do faktickho postupu psycholog a fyziolog
248
66. Svt obecn zkuenosti, jeho regionln typika a mon univerzln abstrakce v nm: proda" jako korelt univerzln abstrakce, problm doplujc abstrakce" . . . .
250
67. Dualismus zkuenostn zdvodnnch abstrakc. Dal historick psobnost empiristick koncepce (od Hobbese po
Wundta.) Kritika empirismu dat
253
68. kol istho vkladu vdom jako vdom: univerzln problematika intencionality. (Brentanv pokus o reformu psychologie)
256
69. Zkladn psychologick metoda fenomenologicko-psychologick redukce". (Prvn charakteristika: 1. Intencionlni vztahovn a epoch; 2. Stupn deskriptvni psychologie; 3. Zaveden nezaujatho divka")
258
70. Tkosti psychologick abstrakce. (Paradox intencionlnho pedmtu", intencionlni prafenomn smyslu") .
.
264
71. Nebezpe mylnho chpn,, univerzality" fenomenologicko-psychologick epoch. Rozhodujc vznam jejho sprvnho pochopen
267
10
72. Pomr transcendentlni psychologie k transcendentlni fenomenologii jako vlastn pstup k istmu sebepoznn.
Definitivn odstrann objektivistickho idelu ve vd o dui 280
73. Zvr": Filosofie jako radikln sebeujasnn lidstva, jako
sebeuskutenn rozumu
289
Doplujc texty
A. Pojednn
Vda o realitch a idealizace. Matematizace prody .
299
Prodovdn a duchovdn postoj. Naturalismus, dualismus a

psychofyzick psychologie
313
Krize evropskho lidstv a filosofie
332
B. Plohy
Ploha I,
ke kapitole
9,
str. 43
365
Ploha II,
ke kapitole
9a, str. 44
374
Ploha III,
ke kapitole
9a, str. 44
383
Ploha IV,
ke kapitole 12, str. 86
410
Ploha V,
415
Ploha VI,
427
Ploha VII,
438
Ploha VIII,
441
Ploha IX,
445
Ploha X,
446
Ploha XI,
461
Ploha XII,
463
Ploha XIII,
Tet st Krize", str. 124
464
Ploha XIV,
478
Ploha XV,
483
Ploha XVI,
489
Ploha XVII,
492
Ploha XVIII,
498
501
Ploha XIX,
ke kapitole 34e, str.
Ploha XX,
151
Ploha XXI,
Finkova Ploha k problmu nevdom, ke

kapitole 46, str. 181
509
503
11
Ploha XXII,
512
Ploha XXIII,
518
Ploha XXIV,
522
Ploha XXV,
528
Ploha XXVI,
542
Ploha XXVII,
544
Ploha XXVIII, ke kapitole 73, str. 289

Ploha XXIX
Rejstk
12
Finkv Nstin pokraovn Krize", .
549
.
.555
559
VOD
VYDAVATELV
Krize evropskch vd a t r a n s c e n d e n t l n i
f e n o m e n o l o g i e je Husserlova posledn velk prce. Hlavn
rukopis pochz z let 19351936.* Okruhem problm kolem Krize" se Husserl zabval od roku 1934 do roku 1937.
Vnjm podntem k napsn spisu bylo pozvn Vdeskho
kulturnho svazu k pednce, kterou Husserl pronesl 7. kvtna
1935 ve Vdni a na veobecnou dost opakoval 10. kvtna.
Vdesk pednka mla nzev Filosofie v krizi evropskho
lidstva" a jej text je zde poprv uveejnn (viz Doplujc
texty, str. 332). V dopise z 10. ervence 1935 pe Husserl o sv
vdesk pednce Ingardenovi: Ve Vdni se mi vedlo podivuhodn. Pijel jsem tam vlastn bez hotovho rukopisu, ponvad rozhodnut, e tam musm mluvit i po odloen praskch pednek, bylo uinno pli pozd, a jet vlivem dalch ruivch moment. Pekonal jsem plinou navu a mluvil 7. kvtna s neekanm spchem. V podstat jsem mluvil
spatra. Nmt: Filosofie a krize evropskho lidstv! Prvn st:
Filosofick idea evropskho lidstv (nebo evropsk kultury)
osvtlen teleologicko-historickmi potky (filosofi).
Druh st: Pina krize od konce 19. stolet, dvod selhn
filosofie, pop. jejch vtv, modernch specilnch vd, selhn
* Text pednky je uloen v Husserlov archvu v Lovani pod signaturou M III 5 III 1 a M III 5 III 2. (Podrobn daje o jednotlivch rukopisech jsou v originln publikaci uvedeny v Textov kritick ploze",
kterou v eskm vydn vypoutme.)
13
jejho p o s l n (teleologick funkce filosofie): dt vymu

lidskmu typu, kter se jako idea ml v Evrop historicky
vyvinout, normativn veden. Prvn st pednky byla ucelen
a vydala si vce ne hodinu asu. Chtl jsem proto skonit
a omlouval jsem plinou i tmatu. Posluchai vak nalhali,
abych mluvil dl, a tak jsem po krtk pestvce pokraoval.
Rovn druh st pednky se setkala se ivm zjmem.
Tuto dvoj pednku jsem musel za dva dny* opakovat (opt
pi vyprodanm sle) a zase trvala dvapl hodiny."
V listopadu tho roku ml Husserl na pozvn Cercle
Philosophique de Prague pour les recherches sur entendement humain" dv pednky na esk a dv pednky na
nmeck universit v Praze,** kter pak rozil, m vznikla
vlastn Krize".
V I. svazku asopisu PHILOSOPHIA, vydvanho Arthurem
Liebertem v Blehrad, uveejnil Husserl (v r. 1936) zatek
Krize" (I. a II. st).*** Vtisk tchto dvou st dostal Husserl 7. ledna 1937.
Tet a vlastn hlavn st Krize" (III A a B) mla tak vyjt,
avak Husserl si rukopis ponechal, ponvad ml v myslu
jej pepracovat. Na Krizi" pracoval Husserl nenavn a do
srpna 1937, kdy propukla choroba, kter nakonec podlehl. Na
* Ve skutenosti Husserl opakoval svou pednku 10. kvtna 1935.
** Prvn pednka se konala 14. listopadu 1935.
** Text Krize", uveejnn ve PHILOSOPHIA, uvedl Husserl takto:
Spis, kter tmto pojednnm zahajuji a hodlm zakonit adou
dalch lnk ve Philosophia", je pokusem zdvodnit cestou teleologicko-historickho zamylen nad potky na kritick situace ve vd a
ve filosofii nevyhnutelnou nutnost transcendentlnfenomenologickho
obratu ve filosofii. Spis se tak stv samostatnm vodem do transcendentlni fenomenologie. Spis vznikl rozpracovnm mylenek, kter tvoily podstatnou npl pednkovho cyklu, kter jsem ml na ptelsk
pozvn Cercle Philosophique de Prague pour les recherches sur 1'entendement humain" v listopadu roku 1935 v pohostinnch slech jednak
nmeck, jednak esk university v Praze." Francouzsk peklad I. a II.
sti Krize" v petlumoen Edmonda Gerrera byl uveejnn v Les Etudes Philosophiques", Nouvelle Srie, IV (1949).
14
zklad zachovanch rukopis lze jeho prci sledovat msc od

msce. Hlavn text zstal pesto nedokonen. V tehdej dob
byl Husserl ve velmi zkm styku s Eugenem Finkem, svm
asistentem, s nm podrobn mluvil o sv prci. Fink tak opsal
hlavn rukopis ze stenogramu a rovn vypracoval nstin pokraovn v dle. Nstin je uveejnn v ploze XXIX tohoto
svazku. Tsnopisn zznam hlavnho Husserlova textu se nezachoval, nebo autor jej se v pravdpodobnost zniil, jakmile
jej Fink pepsal. I strojopisn kopie I. a II. sti hlavnho
textu se zachovala jen ve zlomcch, ponvad j Husserl, kdy
ob sti vyly v asopise PHILOSOPHIA, pouval jako konceptn ho papru.
Rukopisy z poslednch let, kter se vesms njak dotkaj
problematiky Krize", shrnul H. L. Van Breda po Husserlov
smrti do skupiny K III. Toto uspodn nikterak nemlo systematick charakter, nbr slouilo jen k jednoznanmu archvnmu vyznaen nalezench stenografickch rukopis z let
19341937, kter Fink a Landgrebe nepojali do azen, je
provedli v r. 1935.
Jde tu pedevm o tzv. badatelsk rukopisy. Ji v dvjch publikacch tto edice* bylo poukzno na to, e Husserlovy rukopisy je mono rozdlit na ti skupiny: rukopisy, kter
Husserl sm uril k zveejnn, rukopisy, nap. rukopisy pednek, uren pro tet osoby, ani Husserl pmo pomlel na
jejich uveejnn, a poslze na rukopisy pracovn a badatelsk,
kter si Husserl psal sm pro sebe, kdy ptral po objasnn
nkter otzky, nebo, jak znmo, ml ve zvyku stle si svoje
vahy psemn zaznamenvat.
Veden Husserlova archvu v Lovani se z pochopitelnch dvod rozhodlo zat s uveejovnm rukopis prvn skupiny.
Pvodn se plnovalo po rukopisech prvn skupiny zveejnit
rukopisy pednek a nakonec vydat badatelsk rukopisy. Uveejnn badatelskch rukopis ns stav ped zvltn koly,
nebo mylenkov pochod myslitele nen mnohdy plynul. Hus* Srov. Svazek I, Pedmluva od H. L. Van Bredy.
15
serl ohls problm, avak kdy se pipravuje k rozpracovn otzek, nech se strhnout latentnm problmem, kter
se nyn dostv do ohniska; pak zase podv del resum,
kter maj jen pipamatovat, co bylo ji dve pedmtem
vahy. Uvzne-li Husserl pi kladen otzek, pak se asto stv,
e na n navazuje znovu a znovu, opakuje se, opravuje, kritizuje nebo prost zavrhne, co ji napsal.
Ned se popt, e takov rukopisy mohou vzbudit velk zjem u husserlovskch badatel, je vak otzkou, zda v tomto
syrovm stavu tak mohou vhodn pouit o fenomenologii; zda
velmi spletit cesty, vzjemn ken rznch otzek, odboovn od ohlen hlavn cesty a pechzen sem a tam po vedlejch a nezdka zarostlch stezkch asto spe nematou a nesvdj ze sprvnho smru tene, kter chce pochopit Husserla. Zajist je mono seskupenm a vbrem vytvoit z badatelskch rukopis do jist mry nov rukopisy. Veden Husserlova archvu vak takov een odmtlo. Co si Husserlovi
spolupracovnci mohli dovolit za jeho ivota a ve stlm styku
s nm, ba co mohli uinit na Husserlovo vyzvn, nen nm
ji dovoleno dnes. Maj-li badatelsk rukopisy bt zveejnny,
me se tak stt jen v jejich pvodn form. Je ovem mon
u badatelskch rukopis provst vbr a seskupit vybran
rukopisy podle uritho tmatu, jak jsme postupovali v naem
ppad. Badatelsk rukopisy jsou uveejnny v souvislosti
s hlavnm textem, kter Husserl uril k vydn. Hlavn text
nartv obrys dimenze", v n se odehrv Husserlovo filosofick tzn v pslunm obdob, take badatelsk rukopisy pak
dopluj a obohacuj jeho vvody. Na druh stran vak zetelnji ukazuj na tkosti, s nimi mus zpolit. Budi vak
na tomto mst vslovn zdraznno, e badatelsk rukopisy
uspodal vydavatel a e Husserl sm na jejich pm zveejnn nepomlel.
Ponvad v naem ppad pichzel v vahu velk poet
badatelskch rukopis, bylo nutno zveejnn omezit na uritou
skupinu, a to na skupinu K III. Dokonce i v tto skupin bylo
nutno provst vbr (nebo tato skupina obsahuje 32 ruko16
pis, z nich nkter maj vce ne 200 list). Pi pozdjm

vydvn se snad naskytne monost uveejnit dal rukopisy
tto skupiny.
Nelze nikterak pomlet, e takov vbr je odvnm inem, kter nen nijak povznesen nad jakoukoli kritiku. Aby se
pi vbru neuplatnily pli zjmy vydavatele, bylo jako vbrovho vodtka zcela jednoznan pouito hlavnho textu
samho a u kadho badatelskho rukopisu, kter je uveejnn
jako ploha, je odkaz na kapitolu nebo kapitoly hlavnho
textu, mezi nimi je souvislost. Odkazy nesmj vak bt posuzovny vlun, jako by ploha byla poun jen pro konkrtn uveden msto, nebo odkazy jsou spe nvodem. m
hloubji pronikneme do Husserlovy formulace otzek, tm zetelnji se nm objev vtven problematiky a tm vce ztrcej
na vznamu odkazy na jednotliv kapitoly. Dluno jet upozornit na to, e sem byly zaazeny nkter rukopisy, je sice
nesouvis s textem Krize", ale jsou poun pro vvoj Husserlovy filosofie vbec.
Tento svazek je rozdlen na hlavn text Krize", na doplkov Pojednn" a na Plohy". Pojednn maj osvtlit vznik
problematiky kolem Krize", avak i tu bylo nutno pi zveejovn postupovat sporn, aby nebyla naruena rovnovha mezi hlavnm textem a texty doplkovmi. Prvn pojednn pochz z let 19261928 a tk se problmu idealizace,
jen m v Krizi" zvltn vznam. Druh pojednn pochz
z doby kolem roku 1930 (bylo napsno pravdpodobn mezi
rokem 1928 a 1930) a analyzuje rozdl prodovdeckho a duchovdnho postoje, kter je prv hlavn npln II. sti
Krize". Jako tet pojednn byla zaazena vdesk pednka
z roku 1935.
K vlastn nplni prce je dluno uvst nkolik poznmek.
Je to prvn publikace, v n Husserl zaujm vslovn stanovisko k djinm a vbec zpracovv tematicky otzku djinnosti filosofie. Ji vdesk pednka vychz z uritho pojet
djin. Djiny tu Husserl chpe jako pekraovn pirozenho
(pirozen praktickho) postoje, v nm naivn pijmme bez-
prostedn danost, a jako rozvjen filosofick THEORIA, je

v Husserlov perspektiv znamen druh epoch odezrajc od
prvotnho zjmovho ivota a z pozitivn strnky uchopen jsoucna v jeho celosti. S tmto nrokem na celkovost se
teprve vynouje idea nekonena, kter je pro zpadn lidstv
rozhodujc. Tento obrat, pedstavujc podle Husserla zrove
pekonn mytina, umouje pedevm vznik evropskch vd,
je pak stle vce pronikaj do poped a nakonec zneuznvaj
svj vztah k filosofii.
Nepokoume se zde zaujmout kritick stanovisko k Husserlov pojet djin nebo dokonce k jeho pojet podstaty ectv,
nebo dleitj je snad pochopit, pro Husserl mus vidt
ectv uritm zpsobem a pro se mu podstata djin odhaluje tak, jak je patrno z Krize", pop. z badatelskch rukopis
z te doby. V ohnisku Husserlova tzn je otzka: Jak mohlo
pi velkolepm rozvoji modernch vd pece jen dojt k jejich
krizi, je je zrove kriz evropskho lidstv? Proto Husserl
zkoum velmi zevrubn vznik novodob vdy u Galileiho.
Kdeto v prvnm znn byla Galileimu v II. sti vnovna jen
jedin kapitola, byla pi pepracovn rukopisu tato partie tak
rozena, e tvo nyn celou polovinu II. sti (srov. kapitolu
9). Po Galileim zkoum Husserl podrobn Descarta, ponvad
u nho nalz slouen oba smry, je se pi pozdjm rozlouen stanou pro filosofii osudnmi toti fyzikalistick
objektivismus a transcendentlni subjektivismus. Druh st
Krize" m proto titul Vysvtlen vzniku novodobho protikladu mezi fyzikalistickm objektivismem a transcendentlnm subjektivismem". (Pro vklad Descarta jsou dleit
rovn Husserlovy vvody otitn v plohch.) Pi povechnm vylen novodob evropsk filosofie (se zvltnm pihldnutm k anglick filosofii) nepout se Husserl do podrobnost,
nebo mu jde jen o nartnut dimenze otzek zamench stle
k postien dvod, pro selhala novodob vda. Husserlovy
vahy krou v skrytu neustle kolem mylenky, e se ztratil
telos, aby se lidstv chtlo utvet na zklad filosofickho
rozumu a mohlo existovat jen v tto podob". Kdy se ztratil
18
tento telos, kter evropskmu lidstvu odkryla eck filosofie,

ztratil se i smysl filosofie jako historick pohyb vyjeven univerzlnho rozumu, vrozenho lidstv jako takovmu". Znovu
tento telos ozejmit a ukzat, jak vdy, zabrajc msto, kter
nle filosofii, musej nutn selhat, nebo jim fundament jejich
vlastnho smyslu zstv utajen, a jak jejich totalitn nrok
na vklad jsoucna isvou vratkost neobstoj, je hlavn cl Husserlova snaen.
V tomto dob svho mylen se Husserl neustle zabv
problmem ontologie pedvdeckho svta naeho ivota (Lebenswelt), kter je pstupn vdycky ji ped jakoukoli vdou,
take vdu samu lze pochopit jen promnou (idealizac) pedvdeckho svta, v nm ijeme. Mezi pedvdeckm svtem"
a o sob pravm svtem" (vdy) je protiklad, piem msto
na vdeck postihovn jsoucna jakoto domnle pravho svta
je nutno penst vhu na pedteoretick svt naich Zkuenost.
Pi odhalen struktur pedvdeckho svta" se vak nesm
jednodue zstat stt, nebo pi formovn svta naeho ivota me bt ujasnna vkonn funkce transcendentlnho
ego. Jeho vkony mly bt odhaleny a zpstupnny vlastn
psychologi. Ale psychologie to nedokzala, ponvad byla chpna pli podle vzoru prodnch vd, take k podstat subjektu nemohla vlastn ani proniknout.
Husserl je pesvden, e tento zsadn nedostatek, projevujc se prv roztrkou mezi objektivismem a subjektivismem,
lze pekonat jen transcendentlni fenomenologi, odhalenm
prvnho telos, kter se objev, jakmile je odkryto transcendentlni ego. Vvoj novodob metafyziky je podle Husserla srozumiteln jen jako vvoj smujc k fenomenologii.
Krize", je m odhalit dvody vlastn evropsk ivotn krize,
je proto mylena souasn jako vod do transcendentlni fenomenologie. Pi zpracovn tohoto komplexu otzek se m
fenomenologie vlastn osvdit jako fundamentln filosofie, tj.
jako uskutenitelka nroku na univerzln vdn, jako univerzln vda.
I z nzv st III A a B je patrno, e prce sleduje takov
19
cl: Cesta k transcendentlni fenomenologii z pedvdeckho

svta naeho ivota" a Cesta k transcendentlni fenomenologii
z psychologie". Neznamen to, e by takov cesta mohla bt nastoupena jen z pedvdeckho pirozenho svta nebo z psychologie, ale chce se tm ci, e fenomenologie ze veho nejdve
umouje seznat, co zna pirozen svt a m psychologie
vlastn m bt. Z takto chpanho pedvdeckho svta a psychologie vede pak pirozen cesta k fenomenologii. Musme se
proto postavit na pdu fenomenologie, abychom pochopili pedvdeck pirozen svt a psychologii v pvodnm smyslu a abychom pak z nich samch dostali do zornho pole tuto pdu
samu (tj. fenomenologii). S pravm pochopenm pedvdeckho
pirozenho svta naeho ivota bude souasn odhalen i zklad, na nm vdy vdycky stoj, ani ho vid. Fenomenologie
umouje tedy vdm, aby se samy pochopily. Vlastnm ujasnnm psychologie objevem transcendentlni subjektivity doke fenomenolgie nov postihnout vztah subjektu a jsoucna
a peklenout osudnou propast mezi objektivismem a subjektivismem. Podle Husserlovy intence mus toto ve nakonec vst
k tomu, e znovu vzejde vra v lidsk rozum, kter se u Rek poprv projevila a v renesanci ovldala lidstvo, m vzejde i vra
ve filosofii jako sfru sebeuskutenn rozumu. V tto perspektiv je toti filosofie v djinnm pohledu sebeuvdomovnm lidskho rozumu a v n se dovruje odpovdnost lidstv vi sob
sammu. Z toho vyvr i etick funkce filosofie: ukazovat lidstvu, m m bt.
Krize" nen dokonena. Idea optnho zalenn vech vd
do jednoty transcendentlni filosofie", je mla tvoit IV. st
podle Finkova nstinu, nen zpracovna. Existuj vak rzn
poznmky, v nich Husserl nartv podstatu filosofie prv
ve vztahu k djinm. Jedna z takovch vah, kter podv
zrove obshl pehled, byla zaazena jako zvren kapitola
cel knihy (kap. 73). Nkter jin zznamy jsou uvedeny jako
plohy. Kon-li text Krize" vvody, v nich se Husserl jev
jako ddic velkch racionalist, nesm to svdt k tomu, abychom se na nho dvali v jednostrann perspektiv. Je teba
20
spe vidt a chpat prv skrytou mnohostrannost jeho mylen

asto i proti vlastnm Husserlovm formulacm a tak
plodn zuitkovat to, o usiloval s takovou nalhavost. Snad
me k tomu pispt t zveejnn badatelskch rukopis, jak
jsme se zde poprv o to pokusili.
S velkomyslnm pispnm severornsko-vestflskho ministerstva kultu a kolnsk university bylo na podzim roku
1951 umonno zaloen Husserlova archvu na kolnsk universit. K zaloen dolo v dohod s Husserlovm archvem v Lovani. Nmeckm badatelm jsou tak zpstupnny pozstal Husserlovy spisy. V kolnskm Husserlov archvu je opis vech
dosud pepsanch tsnopisnch rukopis, pehled jet nepepsanch rukopis, jako i kartotkov materil nezbytn pro
studium Husserla. Ve spoluprci s Lovan se pipravuje vydn sebranch spis. Krom toho jsou v rmci Husserlova
archvu pravideln podny pednky a diskuse s nmeckmi
a zahraninmi filosofy. Vedoucm kolnskho Husserlova archvu je profesor K. H. Volkmann-Schluck.
Budi na tomto mst vysloven upmn dk vem, kdo se
o zaloen a trvn kolnskho Husserlova archvu zaslouili
a berou ho stle pod svou ochranu. Jmenovit budi vyjden
dk pan ministryni kultu Teuschov, prof. dr. J. Krollovi,
bvalmu rektoru kolnsk university, prof. dr. J. Kochovi,
bv. dkanu filosofick fakulty, a sprvnmu editeli F. Schneiderovi.
Ji v vodu ke IV. svazku Husserliana" byla uinna zmnka,
e valn shromdn UNESCO povilo na svm 4. zasedn
v Pai (v r. 1949) generlnho editele, aby podnikl kroky
k prohlouben spoluprce v oblasti filosofie a duchovd. Vkonn vbor UNESCO na svm listopadovm zasedn v roce
1951 se usnesl vyhovt dosti C. I. P. S. H." a Husserlovu
archvu v Lovani znovu poskytnout finann pomoc pro ppravn prce spojen s vydnm Husserlovch rukopis.
21
Prof. dr. Eugen Fink dal ochotn souhlas k uveejnn obou

svch ploh ke Krizi". Za innou pomoc pi redaknch pracch vyslovuji zde srden dk Marly Biemelov-Wetzelov a
Rudolfu Boehmovi.
V Koln n. R. v prosinci 1953.
22
WALTER BIEMEL
K R I Z E E V R O P S K C H VD
A TRANSCENDENTLNI FENOMENOLOGIE
KRIZE VED JAKO VRAZ RADIKLN IVOTNI KRIZE

EVROPSKHO LIDSTV
1. Existuje
vskutku
krize
vd
pi jejich stlch
spch?
Musm potat s tm, e na tomto mst zasvcenm vdm

vyvolv nmitky ji nzev tchto pednek: Krize evropskch vd a psychologie".* Lze vbec vn mluvit o krizi
naich vd? Nejsou takov ei, je dnes tak asto slyme,
nm pehnanm? Krize vdy znamen toti pinejmenm
tolik, e se stala spornou jej prav vdeckost a cel zpsob,
jak si vytyila sv koly a vytvoila pro n svou vlastn
metodiku. Me to platit o filosofii, kter je v ptomn dob
vn ohroena skeps, iracionalismem a mysticismem. Tot
by mohlo platit i o psychologii, pokud m jet filosofick
nroky a nechce bt pouze jednou z pozitivnch vd. Lze
vak rovnou a s plnou vnost mluvit o krizi vd vbec,
tedy o krizi i pozitivnch vd vetn ist matematiky
a exaktnch prodnch vd, je pece nikdy nepestaneme
obdivovat jako vzory psn a maximln spn vdeckosti?
Zajist e v celkovm stylu systematickho teoretizovn
a metodologie projevily schopnost vvoje. Teprve pednedvnem odvrtily ustrnut hrozc jim tm, co oznaujeme nzvem klasick fyzika, domnle klasickm dovrenm jejho
staletmi osvdenho stylu. Znamen vak vtzn boj proti
idelu klasick fyziky a rovn stle jet pokraujc zpas
o pravou formu vstavby ist matematiky, odpovdajc je* Takov byl pvodn nzev praskho pednkovho cyklu.
25
jmu smyslu, e pedchzejc fyzika a matematika nebyly

jet vdeck nebo e na svm pracovnm seku nedoshly
jet evidentnch poznatk, protoe byly zateny nktermi
nejasnostmi nebo clonami? Nejsou to i pro ns, kdo jsme se
takovch clon zbavili, nevvratn poznatky? Vmyslme-li se
do postoje klasicist, zdali dokonale nechpeme, jak na zklad takovch evidentnch poznatk byly uskutenny vechny
ty velk a provdy platn objevy i tolik technickch vynlez, je byly oprvnnm dvodem k obdivu dvjch generac. Nech fyziku reprezentuje Newton nebo Planck, Einstein
nebo v budoucnosti kdokoli jin, fyzika vdycky byla a zstane
exaktn vdou. Zstane j dokonce i tehdy, kdyby mli pravdu
hlasatel nzoru, e se nelze nadt absolutn definitivn formy
stylu pi vstavb celkovho teoretizovn, a e je proto zbyten o ni usilovat.
Tot plat zejm i o jin velk skupin vd, je obvykle
potme k pozitivnm vdm, toti o konkrtnch duchovdch,
a u je jakkoliv nae stanovisko k jejich problematickmu
pejmn idelu prodovdeck pesnosti. Takov problematinost je ostatn i v pomru biofyzickch (konkrtn" prodovdeckch) discipln k disciplnm matematicky exaktnch prodnch vd. Psn vdeckost vech tchto discipln,
evidence jejich teoretickch vkon a jejich trvale nezvratnch spch jsou mimo diskusi. Jenom u psychologie si vak
nebudeme snad tak jisti, tebae si osobuje postaven abstraktn
zkladn vdy podvajc konen vklad konkrtnch duchovd. Avak i psychologii budeme moci celkem obecn piznat
tut platnost, jestlie si jasn zaostvn v metod i ve vsledcch vysvtlme jejm pirozen pomalejm vvojem.
V dnm ppad se vak ned popt kontrast mezi vdeckost" tto skupiny vd a mezi nevdeckost" filosofie. Piznvme proto ji pedem jistou oprvnnost prvnmu vnitnmu protestu proti nzvu pednek ze strany vdc, kte
si jsou jisti svou metodou.
26
. 2. Pozitivistick redukce ideje vdy na pouhou vdu

o faktech.
Krize" vdy jako ztrta jejho ivotnho vznamu
Zamme-li vak sv zkoumn jinm smrem a vyjdeme-li
ze veobecnch nk na krizi na kultury i z lohy, kterou
pitom pisuzujeme vdm, objev se mon pece motivy,
abychom vdeckost vech vd podrobili v n a v e l m i
n u t n k r i t i c e , ani bychom opustili prvn smysl jejich
vdeckosti, kter pi sprvnm metodickm postupu nelze napadnout.
Zmnme-li nyn opravdu celkov smr svho zkoumn, jak
jsme prv naznaili, brzy postehneme, e problematinost
zvltn krize" , kterou trp psychologie nejen teprve
dnes, nbr ji po stalet, m hlavn zsluhu na tom, e se
objevuj zhadn a neeiteln nesrozumitelnosti v modernch,
dokonce i matematickch vdch, a v souvislosti s tm se objevuje druh zhad tkajcch se svta, jak byly dvjm dobm ciz. Vechny takov zhady se prv redukuj na z h a d u
s u b j e k t i v i t y , a jsou proto nerozlun spjaty se zhadou
p s y c h o l o g i c k t e m a t i k y a m e t o d y . Zatm jen tolik, abychom pedbn naznaili hlub smysl zmru, kter
sledujeme tmito pednkami.
Nam vchodiskem je obrat ve veobecnm hodnocen vd,
k nmu dolo na pelomu poslednho stolet. Obrat se netk jejich vdeckosti, nbr toho, co vdeckost, co vda
vbec znamenala a me znamenat pro konkrtn lidsk ivot.
Veker svtov nzor modernho lovka ve druh polovin
19. stolet urovaly vhradn pozitivn vdy a jimi vyvolan
prosperity", j se modern lovk nechal oslepit. Mlo to za
nsledek lehkovn odvrcen od otzek, je jsou pro prav
lidstv rozhodujc. Vdy o pouhch faktech vytvej lidi
vidouc jen fakty. K obratu ve veejnm hodnocen dolo nevyhnuteln zvlt po vlce a ten jak vme vystil u mlad
generace pmo v neptelskou nladu. V naich ivotnch
zkostech, jak slyme, nem nm tato vda co ci. Zsadn
27
vyluuje prv ty otzky, kter jsou za naich neblahch as

nejpalivjmi otzkami pro lovka, vydanho nejosudnjim pevratm: vyluuje otzky o smyslu nebo nesmyslnosti
cel lidsk existence. Nevyaduje obecnost a palivost takovch otzek, aby se vichni nad nimi zamysleli a aby odpov
na n byla rozumov zdvodnna? U otzek takovho druhu
jde pece o chovn lovka ve vztahu ke spolublinm a k celmu mimolidskmu okol, jde o lovka svobodn se rozhodujcho o tom, jak rozumov utvet sebe a sv ivotn prosted (Umwelt). Co dovede vda ci o rozumu a nerozumu,
co dovede ci o ns lidech, subjektech takov svobody? Vda
o pouhch tlesech nedovede zajist o takovch subjektech
ci nic, vdy prv abstrahuje od vekerho subjektivn.
Na druh stran u vd duchovnch, je pece ve vech specilnch obecnch disciplnch zkoumaj lovka v jeho konkrtnm duchovnm byt, tedy v horizontu jeho dejinnosti,
vyaduje jejich psn vdeckost, jak se tvrd, aby badatel
peliv vylouil veker hodnotc hlediska a vechny otzky
rozumu a nerozumu tematizovanho lidstv a jeho kulturnch
vtvor. Vdeck, objektivn pravda je vhradn zjiovnm
toho, co je fakticky svt, a to svt fyzick i duchovn. Me
vak svt i lidsk ivot v nm mt opravdu njak smysl, kdy
vdy uznvaj za pravdiv jen to, co je takto objektivn zjistiteln, kdy djiny nedvaj jin pouen, ne e veker tvary
duchovnho svta, vechny ivotn svazky, idely a normy, je
kdy byly oporou lidem, se tvo a opt rozplvaj jako prchav
vlny, e tomu tak vdycky bylo a bude, e se opt a opt
z rozumu mus stt nerozum a z dobrho skutku souen a trpen? Meme se tm upokojit a t v takovm svt, jeho
historick dn nen nic jinho ne nepetrit etz marnch
vzept a trpkch zklamn?
3. Zdvodnn autonomie evropskho lidstv novou koncepc

ideje filosofie v renesanci
Nebylo tomu tak vdycky, aby vda chpala svj poadavek
psn zdvodnn pravdy ve smyslu o n objektivity, kter
metodicky ovld nae pozitivn vdy a svm psobenm,
pesahujcm daleko jejich hranice, skt filosofickmu a svtonzorovmu pozitivismu oporu a veobecn rozen. Specifick otzky lidstva nebyly vdycky vypovzeny z e vdy
a nebyl opomjen jejich vnitn vztah k ostatnm vdm, dokonce ani k tm, v nich nen lovk tmatem (jako v prodnch vdch). Pokud jet tomu bylo jinak, mohla vda
pro evropsk lidstv, zcela nov se od renesance formujc,
uplatovat vznam, ba, jak vme, rozhodujc vznam pro toto
nov se utvejc lidstv. Pro ztratila veden, pro dolo
k podstatn zmn, k pozitivistickmu omezen ideje vdy ,
tomu porozumt z v n i t n c h m o t i v je pro el tchto
pednek dleit.
V renesanci, jak znmo, prochz evropsk lidstv revolunm pevratem. Obrac se proti dosavadnmu stedovkmu
zpsobu ivota, kter nepovauje za hodnotn, a chce se svobodn utvet novm zpsobem. Obdivovanm vzorem je pro
n antick lidstv, a proto chce zpsob antickho lidskho
ivota napodobit.
Co povauje u antickho lovka za podstatn? Po uritm
kolsn nic jinho ne prv filosofickou" formu lidsk existence: dvat svobodn sob sammu a celmu svmu ivotu
sv pravidlo vyten z istho rozumu, z filosofie. Na prvnm
mst je teoretick filosofie. M se uplatnit vy zpsob zkoumn svta zbaven jakchkoli pout mtu a tradice, m bt
uskutenno univerzln poznn svta a lid absolutn zbaven
pedsudk a poslze ve svt samm m bt poznn v nm
skryt rozum a telelogie i jejich nejvy princip: bh. Filosofie jakoto teorie nein svobodnm jen badatele, nbr
kadho filosoficky vzdlanho lovka. Za teoretickou autonomi nsleduje autonomie praktick. Pro renesanci je idelem
29
antick lovk, formujc se podle poznatk erpanch ze svobodnho rozumu. Pro obnoven platonismus" z toho plyne:
utvet nejen eticky sebe sama, nbr ze svobodnho rozumu,
z evidentnch poznatk univerzln filosofie nov utvet cel
lidsk ivotn prosted, nov utvet politick a sociln ivot
lidstva.
Podle tohoto antickho vzoru, prosazujcho se zprvu u jednotlivc a v malch kroucch, se m opt zrodit teoretick
filosofie, je nem bt slep tradicionalisticky pevzata, nbr
nov vytvoena na zklad nezvislho bdn a kritiky.
Nutno tu zdraznit, e z antiky pevzat idea filosofie nen
bn kolsk pojem, zahrnujc jen skupinu discipln. Idea
filosofie se sice brzy po pevzet mn, a to nikterak nepodstatn, avak formln si v prvnch stoletch novovku zachovv smysl v e o b j m a j c v d y , je je vdou o totalit
jsoucna. Vdy v mnonm sle, je kdy bude nutno zdvodnit
a kter ji pracuj, jsou pouze nesamostatnmi vtvemi jedin
Filosofie. V odvnm, ba nadnesenm vystupovn smyslu
univerzality, kter zan ji Descartem, neusiluje nov filosofie
o nic menho, ne aby j e d n o t n m t e o r e t i c k m s y s t m e m obshla veker smyslupln otzky, a to s psnou
vdeckost, s apodikticky evidentn metodikou, a s nekonenm,
ale racionln uspodanm pokrokem bdn. Jedin, od generace ke generaci a do nekonena stle narstajc stavba
definitivnch, teoreticky spjatch pravd mla tedy dt odpov na veker mysliteln problmy tkajc se fakt i rozumu,
asnosti i vnosti.
Pozitivistick pojem vdy na doby je proto z historickho hlediska z b y t k o v m p o j m e m , ponvad z nho
byly vyputny vechny otzky zahrnovan hned do uho,
hned zase irho pojmu metafyziky, mezi tm i vechny ty
tak nejasn pojmenovan nejvy a posledn otzky". Pihldneme-li k nim dkladnji, zjistme, e stejn jako vechny
ostatn vylouen otzky jsou spjaty nerozlunou jednotou,
je vyvr z toho, e jsou to explicitn, nebo implicitn
svm smyslem p r o b l m y r o z u m u v e vech jeho spe30
cilnch podobch. Vslovn je rozum tmatem v disciplnch,

je se zabvaj poznnm (tj. pravm a ryzm rozumovm poznnm), pravm a ryzm hodnocenm (ryzmi hodnotami jako
hodnotami rozumu), etickm jednnm (opravdu lechetnm
jednnm, jednnm z praktickho rozumu), piem rozum
pedstavuje absolutn", vn", nadasov", nepodmnn"
platn ideje a idely. Stane-li se lovk metafyzickm", specificky filosofickm problmem, jde o nho jako o rozumovou
bytost, a jsou-li problematick jeho djiny, jde o smysl",
0 rozum v djinch. Problm boha zahrnuje jasn problm
absolutnho" rozumu jako teleologickho zdroje vekerho
rozumu ve svt, jako smyslu" svta. I otzka nesmrtelnosti
je pochopiteln otzkou rozumu, a stejn i otzka svobody.
Veker takov metafyzick" otzky, e pojat, specificky
pak filosofick otzky v bn mluv, pekrauj svt jako
universum pouhch fakt. Pesahuj jej prv jako otzky, kterm jde o ideu rozumu. Vechny pak uplatuj nrok na
vy dignitu, ne maj otzky tkajc se fakt, je jsou
druhoad i co do poad. Pozitivismus filosofii takkajc
utn hlavu. Ji v antick ideji filosofie, erpajc svou jednotu z nerozluiteln jednoty vekerho jsoucna, byl spolumnn smyslupln d byt, a tedy problm byt. Metafyzice,
vd o nejvych a poslednch otzkch, psluela proto
dstojnost krlovny vd, jej duch vem poznatkm ostatnch
vd dodval teprve posledn smysl. I toto pojet pevzala
obrozujc se filosofie, je dokonce vila, e objevila pravou
univerzln metodu, kterou se d vybudovat systematick
a v metafyzice kulminujc filosofie, a to opravdu jako p h ilosophia perennis.
Tm si lze vysvtlit naden, je oivovalo vekerou vdeckou
aktivitu, ale i vechny vdeck innosti niho stupn zabvajc se jen fakty, kter v 18. stolet, nazvanm filosofickm, naplovalo stle ir kruhy zpalem pro filosofii a pro
ostatn speciln vdy jako jej vtve. Odtud ta horouc touha
Po vzdln, ono horliv sil o filosofickou reformu vchovy
1
vech socilnch a politickch ivotnch forem lidstva, je
31
in tak ctyhodnou epochu osvcenstv, tolik hannou. Nepomjiv svdectv tohoto ducha mme v ndhernm Schillerov
a Beethovenov hymnu Na radost". Dnes meme tento hymnus chpat znovu jen s bolestnmi pocity. Nelze si pedstavit
vt kontrast ne s na ptomnou situac!
4. Selhn nov, zprvu spn vdy

a jeho nevysvtlen motiv
Jestlie nov lidstv, oiven a astn onm vzneenm
duchem, se neudrelo, mohlo se tak stt jen proto, e ztratilo podntnou vru v univerzln filosofii svho idelu a v dosah nov metody. A skuten tomu tak i bylo. Ukzalo se toti,
e se nov metoda dovedla bezespornmi spchy osvdit jen
v pozitivnch vdch. Jinak tomu bylo ale v metafyzice,
poppad u problm filosofickch ve specilnm smyslu, akoli
ani zde nechybly nadjn a podle veho zdn spn zatky.
Univerzln filosofie, u n tyto problmy a dosti nejasn
byly spjaty s vdami o faktech, se pemnila v adu sice psobivch, ale zcela nesouladnch a vzjemn se vyluujcch
filosofickch systm. Bylo-li jet v 18. stolet mono bt
pesvden, e se dospje k souladu, k teoretick budov roziovan jednou generac za druhou a neotesiteln dnou kritikou, jak tomu bylo nesporn a za veobecnho obdivu v pozitivnch vdch, nemohlo se takov pesvden natrvalo
udret. Byla otesena vra v idel filosofie a metody, v idel,
kter od potku novovku usmroval mylenkov hnut. Vra
v idel filosofie byla otesena nikoli snad jen z vnjho popudu, ponvad kontrast mezi ustavinmi nezdary metafyziky
a praktickmi spchy pozitivnch vd narstal do nedozrna
a ovlivoval nezaujat divky i vdce ve specializovanch
oborech pozitivnch vd, take se m dl vce pemovali v nefilosofick odbornky. Nepsobil tu jen tento vnj podnt.
I badatel zcela prodchnut filosofickm duchem, a proto eminentn zainteresovan na nejvych metafyzickch otzkch,
32
mli stle palivj pocit selhn, zpsoben u nich nejhlubmi, akoli zcela n e u j a s n n m i m o t i v y , kter stle
hlasitji protestovaly proti zakoennm samozejmostem vldnoucho idelu. Nastupuje dlouh, o d H u m a a K a n t a a po
nae dny trvajc dob vnivho zpasu, kter chce proniknout k ujasujcmu pochopen pravch dvod tohoto staletho
selhn. Tento zpas se pochopiteln odehrl v nkolika mlo
povolanch a vyvolench, zatmco masa ostatnch nachzela
a nachz formuli k upokojen sebe sama i svch ten velmi
rychle.
5. Idel univerzln filosofie
a proces jeho vnitnho rozkladu
Nevyhnuteln nsledek toho veho byl zvltn obrat celho mylen. Filosofie se sama sob stala problmem, zpotku pochopiteln ve form monosti metafyziky, m, jak
dve eeno, byl implicitn doten smysl a monost cel problematiky rozumu. Pozitivn vdy se zprvu zdly nezraniteln.
Problm monosti metafyziky zahrnoval vak eo ipso i problm monosti vd o faktech, vd, je smysl svch pravd
pro pouh oblasti jsoucna erpaly pece ze vztahu k nerozlun jednot filosofie. Lze r o z u m a j s o u c n o o d dlit, k d y tm, kdo u r u j e , co je j s o u c n o , je
p o z n v a j c r o z u m ? Tato otzka postauje, abychom ji
pedem naznaili a osvtlili, e cel djinn proces m velmi
podivuhodnou podobu, teprve vkladem skryt nejvnitnj
motivace viditelnou: nen to hladk vvoj, kontinuln rst
trvalch vtk nebo promna duchovnch tvar, pojm,
teori a systm vysvtliteln nahodilmi historickmi situacemi. Potek, b a mono ci p r v o t n z a l o e n f i l o s o f i c k h o n o v o v k u a vech jeho vvojovch ad tvo
urit i d e l u n i v e r z l n f i l o s o f i e a idel jej pimen metody. Msto aby se vak tento idel mohl projekt inem, vnitn se rozpadl. To vysvtluje nov, vcemn
iadikln revolun novotvary proti pokusm pokraovat v tom
8
33
idelu nebo h o obrodn zpevovat. P r o b l m p r a v h o

i d e l u univerzln filosofie a jej prav metody se tak nyn
stv nejvnitnj hnac silou vekerch historickch filosofickch hnut. Z toho vak vyplv, e vechny novodob
vdy se nakonec octly v podivn, stle zhadnji pociovan
krizi z hlediska smyslu, jm jako vtve filosofie byly zdvodnny a kter trvale v sob nesly. Je to krize, kter nenapad odborn vdeckou strnku teoretickch a praktickch
spch, pesto vak od zklad ots celm smyslem jejich
pravdy. Nejde pitom o zleitosti jedn speciln kulturn
formy, vdy", pop. filosofie", patc k ostatnm kulturnm
formm evropskho lidstva, nebo prazklad nov filosofie, jak
jsme vyloili ve, je prazkladem novodobho evropskho lidstv, kter proti pedchozmu stedovkmu a antickmu lidstv se chce radikln obrodit svou novou filosofi a jen jejm
prostednictvm. Krize filosofie je proto kriz vech novodobch vd, lnk filosofick univerzality, a je zprvu latentn,
pozdji vak stle zetelnji se vyjevujc kriz samho evropskho lidstv v celm smyslu jeho kulturnho ivota a v cel
jeho existenci".
Skepse poprajc monost metafyziky stejn jako zhroucen
vry v univerzln filosofii jako vdkyni novho lovka nen
nic jinho ne zhroucen vry v rozum", chpan tak, jak antika
stavla epistm proti doxa. Je to rozum, kter vekermu
naivn pijmanmu jsoucnu, vem vcem, hodnotm a clm
propjuje koneckonc smysl, tj. uvd je do normativnho
vztahu k tomu, co od potku filosofie oznauje slovo pravda,
pravda o sob, a korelativn slovo jsoucno ONTOS ON. Tm
pad i vra v a b s o 1 u t n " rozum, z nho svt erp svj
smysl, pad vra ve smysl djin, ve smysl lidstv a v jeho svobodu jakoto aktivn monost lovka, aby svmu individulnmu i obecnmu lidskmu ivotu dal smysl vytn z rozumu.
Ztrat-li lovk takovou vru, znamen to, e ztrc vru
v sebe sama", v prav, jemu vlastn byt, je vdycky nemv, je jet nem spolu s evidenc j jsem", nbr m
a me je mt jen ve form zpasu o svou pravdu, o to, aby
34
s e sm uinil pravdivm. Prav byt je v u d e idelnm clem, kolem epistm, rozumu", na rozdl od neproblematicky
samozejmho", zdnlivho byt v doxa. V zklad zn kad
tento rozdl, tkajc se jeho pravho a ryzho lidstv, a nen
m u ciz ani pravda jako cl, jako kol ji v kadodennm ivot, akoli tu jen ojedinle a relativn. Filosofie pekro vak
tuto pedbnou podobu ji pi prvopotenm poloen zklad
v antick filosofii a pekro ji tak, e uchop ideu univerzlnho poznn, zamenho na universum jsoucna, ideu, kter
ns pevyuje, a vyty si ji za svj kol. Pi naplovn tohoto
kolu se vak jeho naivn samozejmost mn prv v nezejmost, co se zaalo pociovat ji pi stetn starch systm.
Djiny filosofie, vidno zvnitku, se stle vce stvaj bojem
0 jej existenci, toti bojem filosofie, je se ve svm kolu prostodue vyv a naivn v v rozum, se skeps, je rozum popr, nebo ho empirickmi argumenty znehodnocuje, zlehuje.
Skepse neustle argumentuje fakticky provanm svtem
a relnou zkuenost, jako by se v nich z rozumu a jeho idej
nic nedalo najt. Rozum sm a jeho jsoucno" se stvaj stle
vt zhadou: rozum udlujc ze sebe jsoucmu svtu smysl
nebo vidno z opan strany svt jsouc z rozumu. Problm svta, nakonec v d o m uchopen, problm univerzlnho a nejhlubho bytostnho sept rozumu a jsoucna, z h a d a v e c h z h a d , s e musil stt samostatnm tmatem
mylen.
N zjem se tu omezuje jen na filosofick novovk. Ten
vak nen jen zlomkem prv naznaenho nejvtho historickho fenomnu, jakm je lidstv zpolc o vlastn sebepochopen (v tomto vrazu je toti zahrnuto ve). Novovk znovuzaloen filosofie s novm univerzlnm kolem, jeho smysl
tkv souasn v obrod star filosofie, je spe opakovnm
1
univerzln promnou smyslu dohromady. Novovk se proto
c
't povoln k tomu, aby zahjil nov vk, jsa si zcela jist
svou ideou filosofie i svou autentickou metodou. Je zrove
1
Pesvden, e radikalismem svho novho zatku pekonal
vechny dosavadn naivity, a tm i vekerou skepsi. Ponvad
35
vak nov filosofie je sama zatena vlastnmi naivitami, ani

si toho vm, je jejm osudem, e mus cestou poznenhlho
sebeodhalen motivovanho novmi zpasy pedevm hledat
definitivn ideu filosofie, sv prav tma a autentickou metodu, mus pedevm odkrt opravdov zhady spjat se svtem a vst je vstc rozhodnut.
My, lid souasnosti, kdo jsme formovni takovm vvojem,
ocitme se v krajnm nebezpe, e utoneme v zplav skepse, a vydme tm z rukou svou vlastn pravdu. Zamlme-li
se v tto tk situaci, zalt n pohled zptky do historie
naeho nynjho lidstv. K sebepochopen meme dospt
a tm zskat vnitn oporu jen osvtlenm jednotnho smyslu,
kter byl naim djinm od samho zatku dn do vnku
a splv s novm zaloenm kolu, jen je hybnou silou filosofickch pokus.
6. Djiny novovk filosofie bojem za smysl lovka

Uvaujeme-li o vlivu vvoje filosofickch idej na veker
Mdstvo (na to, je samo filosoficky nebd), pak musme ci,
e teprve vnitn pochopen vvoje novovk filosofie od Descarta a po dneek vvoje pes vekerou rozpornost jednotnho umouje pochopit samu dnen ptomnost. Jedin
vznamnmi a opravdovmi zpasy na doby jsou zpasy mezi
ji zhroucenm lidstvm na sesut pd a lidstvm se zaputnmi jet koeny, je vak o svou pdu nebo o novou
pdu zpol. Duchovn zpasy evropskho lidstv se vlastn
odehrvaj jako b o j e f i l o s o f i , toti boje mezi skeptickmi filosofiemi nebo spe nefilosofiemi, je si podrely
jen jmno, nikoli vak kol a skutenmi, jet aktuln
ivoucmi filosofiemi. Jejich ivotnost je vak prv v tom
e o svj ryz a prav smysl zpol, m zpol i o smysl
pravho lidstv. Jedin cesta, jak uvst metafyziku, pop. um
verzln filosofii do namhavho postupu realizace, je takov
cesta, kter pivede latentn rozum k pochopen svch vlast
36
nich monost, a tm evidentn ujasn monost metafyziky jako

opravdovou monost. Jedin tak se rozhodne, zda evropskmu
lidstv zrodem eck filosofie do vnku vloen telos, aby se
utvelo na zklad filosofickho rozumu a jen tak mohlo
existovat v nekonenm pohybu od latentnho k projevenmu rozumu a v nekonenm sil po sebenormovn touto
lidskou pravdou a ryzost je pouhm historickofaktickm
blouznnm, nhodnm vbojem nhodnho lidstva mezi docela jinmi lidstvy a djinami, nebo zda se spe v eckm
lidstv nevyjevilo poprv, co je v lidstv samm bytostn
obsaeno jako e n t e l e c h i e . Lidstv v univerzlnm pojet
je svou podstatou lidskm bytm v generativn a sociln
spjatch lidstvech a lovk jako rozumov bytost ( a n i m a l
r a t i o n a l e ) je takovou bytost jenom potud, pokud jeho
cel lidstv je lidstvm rozumovm, latentn mcm k rozumu
nebo zjevn zamenm na entelechii, je si sama sebe uv-domila, sama sob se vyjevila a nyn z bytostn nutnosti
u v d o m l e d lidsk dn. Filosofie, vda byla by
podle toho h i s t o r i c k m p o h y b e m v y j e v o v n
univerzlnho
rozumu,
vrozenho" lidstv
jako lidstv.
Tak by tomu vskutku b y l o , kdyby se byl dnes jet nedokonen pohyb o s v d i l jako ist projev ryz a sprvn
do sv psobnosti uveden entelechie nebo kdyby se byl rozum
vdom si skuten a pln sebe sama vyjevil ve form, kter
je mu bytostn vlastn, ve form univerzln filosofie rozvjejc se dslednou apodiktickou evidenc a normujc sebe samu
apodiktickou metodou. Teprve pak by bylo rozhodnuto, zda
evropsk lidstv nese v sob absolutn ideu a nen jen empirickm antropologickm typem jako Cna" i Indie", a rovn
teprve pak by se vyjasnilo, zda proces poevropovn, jak prot kh u vech cizch lidstev, je projevem absolutnho smyslu
spjatho se smyslem svta, nebo naopak je vrazem historickho nesmyslu, kter se ve svt vyskytuje.
K
^ vme, e racionalismus 18. stolet a jeho zpsob,
c
L
htl evropskmu lidstv zskat novou pdu, v n by
37
zapustilo koeny, byl n a i v i t o u . M se vak s tmto naivnm a pi konsekventnm domylen dokonce protismyslnm racionalismem odvrhnout p r a v smysl racionalismu? A jak je to s vnm vysvtlenm on naivity, on
protismyslnosti, a jak se to m na druh stran s racionalitou
vychvalovanho a nm doporuovanho iracionalismu? Nemus
ns vechny pesvdovat jakoto rozumov pemtajc a racionln zdvodujc filosofie, mme-li mu naslouchat? Nen
iracionalita iracionalismu nakonec zase jen zkoprs a pochyben racionalita, jet hor ne u starho racionalismu? Nen
to dokonce racionalita lnho rozumu", jen se vyhb zpasu usilujcmu o vyjasnn poslednch bezprostednch danost a na jejich zklad nejzazch a opravdu racionln vyznaench cl a cest?
Ne dosti na tom, nebo jsem rychle pospil vped, abych
upozornil na mimodn vznam, jak m objasnn nejhlubch motiv krize, do n novovk filosofie a vda ji velmi
brzy upadly a je se mohutn stupuje a po dneek.
7. Zmr zkoumn obsaench v tomto spise

Co vak zamylen prv naznaenho stylu me a mus
znamenat p r o n s s a m y , filosofy ptomnosti? Chtli
jsme slyet jen akademickou e? Meme se nyn jednodue
vrtit k peruen odborn prci na filosofickch problmech", k vstavb sv vlastn filosofie? Meme opravdu pokraovat v dosavadn prci, akoli mme vyhldku jen na to,
e nae filosofie stejn jako filosofie vech souasnch
a minulch filosof pokvete pouze efemrn v kvten
stle znovu vyrstajcch a odumrajcch filosofi?
V tom prv tkv nae vlastn bda a svzel ns vech, kdo
nejsme filosofickmi literty, nbr odchovni opravdovmi filosofy velk minulosti ijeme pro pravdu a jen
takto ijce jsme a chceme bt ve sv vlastn pravd. Jako
filosofov tto souasnosti jsme se vak dostali do muivho
38
existencilnho
rozporu.
N e m e m e opustit
vru v monost filosofie jako kolu, tedy v monost univerzlnho poznn. V i m e , e v tomto kolu je nae posln odpovdnch filosof. Jak ale pesto vecko udret vru, je m smysl
jen ve vztahu k jedinmu, nm vem spolenmu cli, k filosofii?
Ji jsme si v pevn vtin tak uvdomili, e lidsk
filosofovn a jeho vsledky maj v ivot vekerho lidstva
mnohem vt vznam ne soukrom nebo jinak omezen kulturn cle. Pi svm filosofovn jak bychom na to mohli zapomnat? jsme f u n k c i o n i l i d s t v a . Nae zcela
osobn vdom odpovdnosti za vlastn prav byt filosofa
je v na nitern osobn povolanosti spjato zrove i s vdomm odpovdnosti za prav byt lidstva, je je bytm jen ve
vztahu k t e 1 o s a me se uskutenit, j e - l i v b e c uskuteniteln, pouze filosofi, prostednictvm ns, j s m e - 1 i opravdovmi filosofy. Lze se vyhnout tomuto existencilnmu
jsme-li"? Nememe-li se mu vyhnout, co mme uinit, abychom mohli v i t , my, kdo vme, my, kdo nememe vn
pokraovat ve svm dosavadnm filosofovn, je skt nadji
jen na filosofie, nikoli vak na filosofii?
Nae prvn historick zamylen nm ujasnilo nejen faktickou ptomnou situaci a jej bdu jako stzlivou skutenost,
nbr nm i pipomnlo, e jako filosofov jsme ddici minulosti jak vytyovnm cl, je slovo filosofie" naznauje,
tak i svmi pojmy, problmy a metodami. Nen pochyb o tom,
e j e teba dkladnho h i s t o r i c k h o a k r i t i c k h o
z a m y l e n n a d m i n u l o s t (co jinho b y t u mohlo
pomoci?), abychom ped kadm r o z h o d n u t m dbali o pronikav sebeujasnn, abychom se retrospektivn dotzali, o pvodn i pozdji filosofie usilovaly a co mezi sebou historicky komunikujc filosofov i filosofie sledovali. Pitom je vak
nutno k r i t i c k y se zamyslit nad tm, co ve vytyenm
cli a v metod osvduje takovou nejzaz r y z o s t p o t k , je a p o d i k t i c k y s p o u t v vli, jakmile byla nahldnuta. Na zatku nen jasno, jak by se to mlo reln
Provst a co m vlastn znamenat ta apodiktinost, je je ne39
sporn rozhodujc pro existenciln byt ns filosof. V dalm

se pokoum ukzat cesty, jimi jsem sm el a jejich
schdnost a nosnost jsem za destilet vyzkouel. Od nynjka
jdeme tedy spolen, vyzbrojeni krajn skeptickm, nikoli
vak pedem negativnm duchovnm postojem. Pokusme se
prolomit kraloup zvnjnlch historickch fakt" djin filosofie, abychom se dotzali a abychom odhalili a vyzkoueli,
jak je jej vnitn smysl, jak je jej skryt teleologie. Poznenhlu se na tto cest zprvu bez vt vraznosti, ale
stle nalhavji ohlauj monosti zcela novho zamen
pohledu, odkrvajcho nov dimenze. Ozvaj se nikdy jet
nepoloen otzky, objevuj se jet nedoten pracovit, nikdy
jet radikln nepochopen a neuchopen korelace. Nakonec
je nutno od zkladu zmnit veker smysl filosofie, kter ve
vech historickch tvarech platil za neproblematicky samozejm". S novm kolem a s jeho univerzln apodiktickou pdou se objevuje p r a k t i c k monost nov filosofie:
filosofie inem. Souasn se vak i ukazuje, e veker filosofie minulosti vnitn spla k tomuto novmu filosofickmu
smyslu, i kdy si toho sama nebyla vdoma. V tomto smru
se ozejm a osvtl zejmna tragick selhn novovk p s y c h o l o g i e tm, e se vyjasn jej rozporn historick existence, nebo (v dsledku historicky j pisuzovanho smyslu)
musela uplatovat nrok na postaven zkladn filosofick
vdy, co vedlo k zjevn protismyslnm konsekvencm takzvanho psychologismu".
Pokoum se vst, nikoli pouovat, pokoum se jen odhalovat
a popisovat, co vidm. Neinm si dn jin nrok, ne abych
sml pedevm sm ped sebou a v souladu s tm i ped jinmi
mluvit podle nejlepho vdom a svdom jako nkdo, kdo proil dl filosofickho ivota v cel jeho vnosti.
40
II.
VYSVETLEN VZNIKU NOVOVEKHO PROTIKLADU

MEZI FYZIKALISTICKM OBJEKTIVISMEM
A TRANSCENDENTLNlM SUBJEKTIVISMEM
8. Pvod nov ideje univerzality vd

v pebudovan matematice
Nyn je nutno porozumt pedevm bytostn promn ideje
a kolu univerzln filosofie, k n dolo pi pevzet antick
ideje potkem novovku. Nov idea ovld od Descartovy doby
veker vvoj filosofickch hnut a psob jako vnitn motiv
vech jejich napt.
Pestavba se prosazuje nejprve u jednotlivch vd antickho
ddictv, je jsou nej vraznj: u euklidovsk geometrie
a ostatn eck matematiky, v dalch dsledcch pak u eck
prodovdy. V naem pohledu jsou to zkladn kameny, potky dnench rozvitch vd. Pitom vak nesmme pehldnout obrovskou zmnu smyslu, pi n zprvu matematice (jako
geometrii a formln abstraktn nauce o slech a veliinch)
byly vytyeny u n i v e r z l n k o l y p r i n c i p i l n
n o v h o s t y l u , kter byl antice ciz. Oveme antika, dc
se platnskm uenm o idech, zidealizovala ji empirick
cisla, mrn veliiny, empirick prostorov obrazce, body, ry,
plochy i tlesa a zrove s tm pemnila i pouky a dkazy
geometrie v ideln geometrick pouky a dkazy. Ale nejen to:
Y euklidovsk geometrii vyrostla nej psobivj idea systemaicky jednotn deduktivn teorie zamen k dalekmu a vysokmu idelnmu cli a zakotven v axiomatickch" zkladnch
Pojmech a zsadch s apodiktickm vyvozovnm zvr. Vyrostl tedy celek z ist racionality, vyrostl ve sv nepodmnn
pravd postiiteln celek samch nepodmnnch, pmo nebo

nepmo evidentnch pravd. Euklidovsk geometrie a star
matematika vbec zn vak jen konen koly, zn jen o m e z e n a u z a v e n a p r i o r i . Sem pat i apriori aristotelsk sylogistiky, kter je vemu ostatnmu nadazeno. A sem
dospl starovk, nedoel vak tak daleko, aby uchopil monost
nekonenho kolu, kter je pro ns jako samozejm spjat s pojmem geometrickho prostoru a s pojmem geometrie, je k nmu
jako vda pslu. K idelnmu prostoru nle pro ns univerzln systematicky jednotn apriori, nekonen a pes tuto
nekonenost v sob ucelen jednotn systematick teorie, je
vychz z axiomatickch pojm a vt a umouje konstruovat
jakkoli mysliteln, v prostoru zakresliteln tvar s deduktivn
jednoznanost. O tom, co idealiter existuje" v geometrickm
prostoru, je ve vech jeho urench ji pedem jednoznan
rozhodnuto. Nae apodiktick mylen, pokraujc pomoc
pojm, pouek, zvr a dkaz etapov do nekonena, jen odkrv", co ji pedem a o sob vpravd bylo.
Koncepce takov i d e j e r a c i o n l n h o n e k o n e n h o v e k e r e n s t v a b y t , jeho s e systematicky zmocuje r a c i o n l n v d a , je nm neslchan novm. Nekonen svt, zde s v t i d e a l i t , je pojmn jako svt, jeho
pedmty jsou zpstupovny naemu poznn nikoli jednotliv,
nedokonale a jakoby nahodile, nbr zmocuje se jich racionln
a systematicky jednotn metoda, kter v nekonenm postupu
nakonec poznv k a d pedmt v plnm jeho byt o sob.
Tak tomu je nejen s idelnm prostorem. Jet vzdlenj
byla antice koncepce obdobn (z formalizujc abstrakce vytryskl), avak veobecnj ideje f o r m l n m a t e m a t i k y . Teprve potkem novovku zan vlastn dobvn a
objevovn nekonench matematickch horizont. Vyrstaj
potky algebry, matematiky kontinu a analytick geometrie.
S odvahou a originalitou, je jsou novmu lidstv vlastn, se
odtud velmi brzy anticipuje velk idel v tomto smyslu racionln veobshl vdy, pop. idea, e nekonen totalita
jsoucna je v sob racionln vejednotou, kter se lze korelativ42
n a beze zbytku zmocnit univerzln vdou. Ji dvno pedtm, ne tato idea uzraje, uruje jako nejasn nebo polojasn
pedtucha dal vvoj. Nezstalo vak jen u nov matematiky.
Jej racionalismus brzy zasahuje prodovdu a vytv pro ni
zcela novou ideu m a t e m a t i c k p r o d o v d y , prodovdy galileovsk, jak byla pozdji prvem nazvna. Jakmile je tato prodovda uvedena do chodu zdail realizace,
pemuje se docela idea filosofie (jakoto vdy o vesmru,
o vekerenstvu jsoucna).
9. Galileiho zmatematizovn prody*

V platonismu mlo relno vcemn dokonalou methexis na
idelnu. Antick geometrii byly takto dny monosti primitivnho pouit na realitu. Jakmile Galilei z m a t e m a t i z o v a l
p r o d u , je nyn proda s a m a pod vedenm nov matematiky idealizovna a modern vyjdeno sama se stv
matematickou mnohost (Mannigfaltigkeit).
Co je smyslem tohoto z m a t e m a t i z o v n p r o d y? Jak zrekonstruujeme mylenkov pochod, kter takov
zmatematizovn motivoval?
V pedvdeck kadodenn smyslov zkuenosti je svt dn
subjektivn-relativn. Kad z ns m sv jevy a ty pro kadho plat jako skuten jsoucno. Tuto diskrepanci v rozdlnm
posuzovn platnosti byt jsme si ve vzjemnm styku kadodennho ivota ji dvno uvdomili. Takov subjektivn rozdly
nejsou vak dostatenm dvodem, abychom se zaali domnvat,
ze tu je vce svt. Nutn vme v j e d e n svt s tmi,
jen rzn se nm jevcmi vcmi. Nemme vak nic vc ne
przdnou nutnou ideu vc objektivn o sob jsoucch? Nen
v
jevech samch obsah, kter musme pisoudit prav prod?
Sem pece pat ve, co v evidenci absolutn obecn platnosti
u ist geometrie a vbec matematika ist prostoroasov
* Srov. Plohu X.
43
formy o istch, v n ideln konstruovatelnch tvarech.

(Zatm popisuji samozejmost", kter motivovala Galileiho mylen, ani zaujmm stanovisko.)
Co obsahovala tato Galileiho samozejmost" a kter dal
samozejmosti pimly Galileiho, aby motivoval ideu matematickho poznn prody v novm smyslu, to ve vyaduje pelivho vkladu. Jsme si vdomi toho, e Galilei jako prodn
filosof" a prkopnk" fyziky nebyl jet fyzikem v plnm dnenm smyslu. Jeho mylen se jet nepohybovalo v symbolice,
kter by byla vzdlena od nzornosti, jak je tomu u mylen
naich matematik a matematickch fyzik, take mu nesmme
pisuzovat nae samozejmosti", kter vznikly z jeho podntu
a dalm historickm vvojem.
a ) i s t g e o m e t r i e"*
Uvaujme naped o ist geometrii", o ist matematice
prostoroasovch tvar vbec, jak ji ml Galilei bezprostedn
ped sebou jako starou tradici v pokraujcm ivoucm rozvoji, uvaujme proto obecn o n tak, jak je i pro ns samy
dna jako vda o istch idealitch", na druh stran vak
v neustlm praktickm uplatnn na svt smyslov zkuenosti.
Prolnn apriorn teorie s empiri je kadodenn tak bn a
znm, e jsme obvykle nchyln nerozliovat prostor a prostorov tvary, o nich mluv geometrie, od prostoru a prostorovch tvar empirick skutenosti, jako by to bylo jedno a tot.
M-li vak geometrie bt chpna jako fundament smyslu
exaktn fyziky, musme zde a vbec vude jinde bt velmi
pesn. Musme proto rekonstruovat nejen to, co Galileiho motivovalo a o em vdl, ale chceme-li osvtlit jeho mylenkov
pochod, bude t poun objasnit, co bylo v matematice, kter
mu byla vzorem, implicitn obsaeno, akoli mu to pi jeho
zjmovm zamen zstalo utajeno a jako skryt pedpoklad
smyslu se muselo zajist rovn dostat do jeho fyziky.
* Srov. Plohy II a III.
44
V nzornm obklopujcm ns svt pi abstraktivnm zamen pohledu na pouh prostoroasov tvary vnmme tlesa"
nikoli geometricky ideln tlesa, nbr konkrtn tlesa, je
reln zakoume a s obsahem, kter je relnm zkuenostnm
obsahem. A je v obrazotvornosti jakkoli libovoln petvome,
voln, v jistm smyslu ideln" monosti, je takto zskme,
nejsou nim ne geometricko-idelnmi monostmi, nejsou to
geometricky ist", do idelnho prostoru zakresliteln tvary
ist" tlesa, ist" pmky, ist" roviny, jin ist"
obrazce a v istch" obrazcch probhajc pohyby a deformace.
Geometrick prostor nezna tedy snad prostor libovoln obrazivosti a obecn: nen to prostor jakhokoli fantazi vytvoenho (smylenho) svta vbec. Pedstavivost me smyslov
tvary pemovat zase jen do smyslovch tvar. A takov tvary,
a u v realit nebo ve fantazii, jsou mysliteln jen jako gradual l y neho vcemn pmho, rovnho, kruhovho apod.
Vci nzornho svta kolem kolsaj obecn i se vemi svmi
vlastnostmi jen v rmci jistho svho typu. Jejich identita se
sebou sammi, jejich stejnost se sebou sammi a doasn
trvn ve stejnosti jsou pouze piblin, stejn jako jejich
stejnost s nm jinm. Tk se to i vech zmn a j e j i c h
monch stejnost a zmn. Obdoba plat i u abstraktn pojatch
tvar empiricky nzornch tles a jejich vztah. Tato stupovitost je charakterizovna jako gradualita vt i men dokonalosti. Prakticky je tu, stejn jako jinde, dokonalost jen v tom
smyslu, e specificky praktick zjem je pitom prv zcela
uspokojen. Pi zmn zjmu vak to, co uspokojuje jeden zjem,
neuspokojuje druh, piem normln technick monosti zdokonalen jsou ovem omezen, nap. je ohraniena schopnost
uinit pm jet pmjm a rovn jet rovnjm. S lidstvem
kr vped i technika a zjem o technick pokrok. Idel dokonalosti se tm posunuje stle dl. Odtud se nm otvr i horizont
v y m y s l i t e l n h o , stle pokraujcho zlepovn.
I kdy se tu nepustme do zkoumn hlubch bytostnch
souvislost (co nikdy nebylo systematicky provedeno a nen to
nijak lehk), pochopme, e se v praxi, smujc ke zdokonalo45
vn ze svobodnho stle znovu" opakovanho pronikn do horizont m y s l i t e l n h o zdokonalen, vude objevuj m e z n t v a r y , k nim jako k invariantnm a nedosaitelnm plm m kad ta kter ada zlepovacho sil. O takov ideln tvary se zajmme jako geometi", zabvme se dsledn
jejich vymezovnm a konstruovnm novch tvar na zklad
ji urench. Rovn u dal sfry, obsahujc i dimenzi asu,
jsme matematiky istch" tvar, jejich univerzln formou
je spoluidealizovan prostoroasov forma. Msto reln praxe
a u dln nebo promlejc empirick monosti, praxe, je
m co init se skutenmi nebo reln monmi empirickmi
tlesy mme nyn i d e l n p r a x i istho mylen", je
s e pohybuje vlun v i i s t c h m e z n c h t v a r .
Takov mezn tvary se na zklad dvno vypracovan a v intersubjektivnm zespolenn pouvan metody idealizace a konstrukce vyvinuly v habituln pouiteln vtky, jimi je
mono znovu a znovu vypracovvat nco novho: pracovitm je
pitom nekonen, a pece v sob uzaven svt idelnch pedmtnost. Stejn jako vechny kulturn vymoenosti, uzrl
jako plod lidskho pracovnho sil, jsou nadle objektivn poznateln a pouiteln, ani se mus stle znovu explicitn obnovovat formovn jejich smyslu, nebo jsou na zklad smyslovho ztlesnn, nap. e a psmem chpny a operativn pouvny prost apercepn. Podobnm zpsobem funguj smyslov modely", k nim pat zejmna neustle pi prci pouvan nkresy na pape, titn kresby v tankov uebnici
apod. Je to obdobn, jako kdy jin kulturn pedmty (klet,
vrtky atd.) jsou chpny, pmo vidny" ve svch specifickch vlastnostech, ani se znovu nzorn pedvd, co tmto
vlastnostem propjilo jejich vlastn smysl. V metodick praxi
matematik slou ve form takto odedvna znmch produkt
zase vznamy jakoby sedimentovan ve svch ztlesnnch, a tak
umoujc duchovn manipulaci v geometrickm svt idelnch pedmtnost. (Geometrie nm tu vude zastupuje vekerou
matematiku prostoroasovosti.)
V matematick praxi dosahujeme vak e x a k t n o s t i , je
46
je v empirick praxi neuskuteniteln, nebo u idelnch tvar

j e dna monost u r i t j e v j e j i c h a b s o l u t n i d e n t i t a poznat je jako substrty absolutn identickch a metodicky jednoznan uritelnch vlastnost. A to nejen jednotliv
a podle veobecn stejn metody, je by pouitm u libovoln
vytrench smyslov nzornch tvar mohla vude uskutenit
idealizaci a originln vytvet pslun ist ideality s objektivnm a jednoznanm urenm. J e d n o t l i v t v a r y
jsou v tomto smru privilegovan, jako nap. pm drhy, trojhelnky a kruhy. Pomoc tchto obecn ji pouitelnch privilegovanch elementrnch tvar a na zklad operac, je lze
obecn s nimi provdt, je vak mono a to b y l o b j e v ,
k t e r s t v o i l g e o m e t r i i k o n s t r u o v a t nejen
dal a dal tvary, je se daj jednoznan intersubjektivn
urit vypracovanou metodou, kter je zplodila, nbr konen
se objevila monost konstruktivn jednoznan vytvet apriorn veobjmajc systematickou metodou v e c h n y v b e c
m y s l i t e l n ideln tvary.
Geometrick metodika operativnho urovn nkterch a
nakonec vech idelnch tvar na podklad zkladnch tvar
jakoto elementrnch urovacch prostedk odkazuje retrospektivn na m e t o d i k u v y m u j c h o a vbec m i c h o u r o v n , jeho se zpotku primitivn, pozdji
odborn a dovedn pouvalo j i v p e d v d e c k y n z o r n m i v o t n m p r o s t e d . Cle takovho urovn vyplynuly nepochybn z bytostn formy svta kolem ns. Smyslov postehnuteln a smyslov nzorn mysliteln tvary svta
kolem ns se plynule prolnaj s typy myslitelnmi na jakmkoli stupni obecnosti. Svou kontinuitou napluj (smyslov nzornou) prostoroasovost jako svou formu. Kad tvar z tto
oteven nekonenosti, i kdy je dn v realit nzorn jako
f a k t u m , je pesto b e z o b j e k t i v i t y", a proto nen
Pro nikoho, kdo jej souasn prv fakticky nevid, intersubjektivn uriteln a ve svch urench sdliteln. K tomu je tu
Zl
'ejm m i c t v . U mictv jde o vce kon, z nich
vlastn men je jen zvrenou fz. Je tomu tak proto, e pro
47
tlesn tvary ek, hor, budov apod., je zpravidla postrdaj

pesn urujcch pojm a nzv, je teba takov pojmy vytvoit,
a to pedevm pro jejich formy" (v rmci obrazov podobnosti), potom pro veliiny a jejich vztahy i pro uren polohy
menm vzdlenosti a hl ve vztahu ke znmm a pedpokldanm stlm mstm a smrm. Mictv odkrv p r a k t i c k y monost vybrat urit empirick zkladn tvary konkrtn stanoven podle fakticky obecn pouitelnch empirickch pevnch tles jako m r y a pomoc vztah, je mezi nimi
a jinmi tvary tles existuj (nebo budou odhaleny), urovat
tyto druh tvary intersubjektiv a prakticky jednoznan, nejdve v uch sfrch (nap. v z e m m i c t v ) , potom
v novch sfrch tvar. Tak se stalo, e v dsledku probuzenho
sil o filosofick" poznn, urujc prav", objektivn byt
svta, bylo e m p i r i c k m i c t v s jeho empiricko-praktickou objektivujc funkc po pesunu z praktickho na ist
teoretick zjem i d e a l i z o v n o , a tak p e l o na
i s t g e o m e t r i c k z p s o b m y l e n . Mictv s e
tak stv prkopnkem nakonec univerzln geometrie a jejho
svta" istch meznch tvar.
b) Zkladn mylenka Galileiho fyziky:
proda jako matematick universum
Relativn rozvit geometrie, kterou ml Galilei k dispozici
nejen v pozemskm, ale i v irm astronomickm pouit,
byla mu proto ji tradic pedem danm nvodem pro jeho mylen, uvdjc empirino do vztahu k matematickm meznm
idejm. Jako tradice tu pro nho bylo pirozen i mictv,
je ze sv strany bylo ji tak ovlivnno geometri ve snaze
o stle dokonalej pesnost men a pomoc nho o pesnost objektivnho uren tvar samch. Jestlie empirick
a velmi omezen vytyovn kol v technick praxi zprvu
motivovalo koly geometrie, pemnila se naopak pozdji a ji
dvno geometrie jakoto geometrie uit" v p r o s t e d e k
t e c h n i k y , v jej vodtko pi koncipovn a provdn kol,
48
kter znl: systematicky vytvet metodu men k objektivnmu urovn tvar pi stlm zvyovn aproximace" smrem ke geometrickm idelm, k meznm tvarm.
To ml tedy G a l i l e i k dispozici, i kdy zcela pochopiteln nikterak nepoteboval zkoumat zpsob, jak pvodn dolo
k idealizujcmu konu (toti jak vyrostl na podklad pedgeometrickho smyslovho svta a jeho praktickch, odborn
technickch dovednost), a zahloubat se do otzek tkajcch se
pvodu apodiktick matematick evidence. V postoji geometra
se nepociuje takov poteba: geometrii pece studoval, rozum"
geometrickm pojmm a poukm, je obeznmen s operanmi
metodami jakoto zpsoby, jak manipulovat s pesn definovanmi tvary a pitom eln pouvat obrazc na pape (model"). Galilei neml nejmen potuchy, e by pro geometrii
jakoto vtev univerzlnho poznn jsoucna (jakoto vtev filosofie) jednou mohlo bt relevantn, ba zsadn dleit uinit
z geometrick evidence, z otzky jak" je jej pvod, principiln problm. V prbhu dalho djinnho zkoumn pogalileovskho vvoje upout brzy n zjem hlavn fakt, jak obrat
v zamen pohledu musel nabt neodkladn nalhavosti a jak
se pvod" poznn musel stt hlavnm problmem.
Zde si vimneme, jak geometrie, pevzat v on naivit apriorn evidence, je udruje v chodu kadou normln geometrickou prci, uruje Galileiho mylen a pivd je k ideji fyziky,
je se nyn poprv vynouje v jeho ivotn prci. Galilei, kter
vyel z prakticky pochopitelnho zpsobu, jak geometrie ji
od dvjka v odedvna tradovan sfe smyslovho svta
k o l e m ns napomh k jednoznanmu uren, si ekl: Kdekoli
.ie vypracovna takov metodika, tam jsme ji pekonali i relativitu subjektivnch pojet, je je relativitou tkvc v podstat
e
mpiricko-nzornho svta. Nebo takovou metodikou zskme
i d e n t i c k o u , n e r e l a t i v n p r a v d u , o n se me pes v d i t kad, kdo takov metod rozum a dovede j pout.
^ d e tedy poznvme samo prav jsoucno,
1
k d y jen ve form aproximace vychzejc z empirick dan
s t i , ale ustavin thnouc a ke geometrickmu idelnmu
49
tvaru, jen je tu vdm plem. Ovem veker tato i s t

matematika m co init s tlesy a se svtem tles v pouh
abstrakci, toti jen s a b s t r a k t n m i t v a r y v prostoroasovosti a krom toho jako jen ist idelnmi" meznmi tvary.
K o n k r t n jsou nm vak reln a mon empirick tvary
pedevm pi empirickm smyslovm nazrn dny jen
jako f o r m y njak matrie", njak smyslov" npln. Empirick tvary jsou tedy dny spolu s tm, co se zjevuje v tzv.
s p e c i f i c k c h " s m y s l o v c h k v a l i t c h , s barvou, tnem, vn apod., v jejich vlastnm odstupovn.
Ke konkrci smyslov nzornch tles, k jejich byt v reln
a mon zkuenosti t pat, e v bytostn jim vlastn promnlivosti jsou v z n a . Jejich zmny tkajc se prostoroasovho msta nebo charakteru formy a npln nejsou nhodn
libovoln, nbr jsou smyslov typickmi zpsoby empiricky na
sob zvisl. Takov zvislost vzjemnch tlesnch dj je
sama momentem kadodennho empirickho
n z o r u . Je empiricky zakouena jako to, co simultnn
nebo sukcesivn p o s p o l u j s o u c m tlesm dodv s o u* Pat mezi patn ddictv psychologick tradice od Lockovy doby,
e smyslovm kvalitm
reln
zakouench tles
v kadodennm nzornm svt kolem ns barvm, hmatovm kvalitm, vnm, teplotm, tm atd., je j s o u v n m n y n a t l e s e c h
s a m c h prv jako j e j i c h v l a s t n o s t i jsou ustavin podstrkovna s m y s l o v d a t a", poitkov data", kter se bez rozlien
rovn nazvaj smyslovmi kvalitami a nejsou od nich alespo veobecn nikterak odliovna. Kde se pociuje rozdl, tam se (msto aby
byl dkladn v cel osobitosti popsn, co je velmi zhodno) uplatuje
neobyejn pochyben mnn jak o tom bude jet e e poitkov
data" jsou bezprostedn danost. A opt se tomu, co maj tlesa obdobnho, podsunuje matematino-fyziklno, jeho smyslov zdroje prv
zkoumme. Mluvme zde a vude jinde o k v a l i t c h , o v l a s t n o s t e c h tles reln vnmanch v tchto vlastnostech, vrn dopomhajce opravdov zkuenosti ke slovu. Oznaujeme-li je jako n p l tvar, pak chpeme i tyto tvary jako kvality" tles samch a rovn jako
smyslov kvality, avak s tm, e jako AISTHETA KOINA na rozdl
od AISTHETA IDIA nemaj vztah ke smyslovm orgnm, kter by
psluely jen jim.
50
n l e i t o s t , nebo co je p o j t k e m mezi jejich bytm

a jejich esenc. S tmito relnmi kauzlnmi zvislostmi se pomoc jejich spojovacch lnk setkvme ve zkuenosti v etnch ppadech, nikoli vak vdycky. Kde tomu tak nen a kde
se dje nco npadn novho, teme se ihned Pro?" a rozhlme se po pin v prostoroasovch podmnkch. Vci nzornho svta kolem ns (je bereme stle tak, jak jsou tu pro
ns v kadodennosti ivota nzorn a plat pro ns jako reln)
maj jaksi sv z v y k l o s t i " , take se za typicky podobnch
okolnost chovaj podobn. Vezmeme-li nzorn svt jako
c e l e k v promnlivm aktulnm toku, v nm je nm prost
a jednodue dn, vyznauje se i jako celek svm nvykem"
pokraovat obvykle jako dosud. N empiricky n z o r n
svt kolem ns m proto e m p i r i c k s o u b o r n s t y l .
Nech si tento svt myslme jakkoli pozmnn obraznost nebo
nech si jakkoli pedstavujeme bh svta se vemi jeho nepoznanostmi, jak by mohl bt" ve svch monostech, nutn si ho
pedstavujeme ve stylu, v nm ji svt mme a doposud jsme
ho mli. Vrazn si to meme uvdomit v reflexi a ve s v o bodn variaci tchto monost. Nemniteln
o b e c n s t y l , v nm tento nzorn svt setrvv v proudu
totln zkuenosti, meme proto uinit t m a t e m zkoumn.
V dsledku toho vidme, e vci a jejich dje se obecn neobjevuj a neprobhaj libovoln, nbr jsou a p r i o r i " s v z n y s tmto stylem, s touto invariantn formou nzornho
svta. Jinak meme ci, e ve svt v e p o s p o l u j s o u c
m
univerzlnm
k a u-z l n m
uspodnm
Pmou nebo nepmou obecnou s o u n l e i t o s t , je ze svta
vytv nejen celistvost, nbr v e s m r n o u j e d n o t u ,
jeden c e l e k (i kdy nekonen). Je to a priori evidentn,
nech se sebemn reln dovdme o zvltnch kauzlnch
vazbch a jakkoli o nich mlo znme z dvj zkuenosti a co
y
naznaovalo budouc zkuenost.
Tento univerzln kauzln styl naeho nzornho svta kolem
nas umouje v nm h y p o t z y , indukce a pedpovdi o nefcamch udlostech v ptomnosti, minulosti a budoucnosti.
51
Ale v pedvdeckm ivot pi poznvn vzme v piblinosti,

v t y p i n o s t i . Jak by bylo mono vybudovat f i l o s o f i i ,
v d e c k p o z n n s v t a s vgnm vdomm o totalit,
v nm pi vekerm stdn doasnch zjm a tmat poznn
je spolupovdomost o svt jakoto horizontu? Zajist je t
mono, jak ji dve naznaeno, uinit tento svtov celek tmatem reflexe a snait se postihnout jeho kauzln styl. Zskme tm vak jen evidenci przdn veobecnosti, evidenci, e
veker empirick dn je kauzln ureno na kadm mst
a v kadm ase. Jak je tomu vak s tou kterou u r i t o u
kauzalitou svta, s tm kterm uritm pletivem kauzlnch
vazeb, je vem relnm udlostem ve vech asech propjuje
konkrtnost? Filosoficky", vn vdecky poznat svt je mon
a m smysl jen tehdy, bude-li nalezena metoda, jak z mal
zsoby toho, co se d zjistit prv pmou zkuenost a jen
relativn, systematicky a do jist mry pedem k o n s t r u o v a t svt, nekonenost jeho kauzalit, a tuto konstrukci vzdor
nekonenosti nevvratn ovit. Jak je to mysliteln?
Tu se vak nabz m a t e m a t i k a jako u i t e l k a . U prostoroasovch vztah ji prorazila cestu, a to dvojm zpsobem:
Za p r v idealizac svta tles vytvoila z prostoroasovch
tvar ideln objektivity. Z neurit obecn formy prostoru
a asu kadodennho pedvdeckho svta s rozmanitost empiricko-nzornch a v n pedstavitelnch tvar vytvoila ze
veho nejdve o b j e k t i v n svt ve vlastnm slova smyslu,
a to nekonenou totalitu metodicky a zcela obecn pro kadho
jednoznan uritelnch i d e l n c h p e d m t n o s t .
Poprv tm ukzala, e nekonenost subjektivn-relativnch a jen
ve vgn obecn pedstav mylench pedmt je veobjmajc
metodou a priori o b j e k t i v n u r i t e l n a e se d
o p r a v d u myslit j a k o u r e n o s o b . Pesnji: jako
o sob uren vemi svmi pedmty a vemi vlastnostmi i jejich
vztahy, jako pedem r o z h o d n u t . ekl jsem, e se d
myslit, toti prv tak, e je ex datis konstruovateln ve svm
objektivnm pravm byt o sob svou nikoli jen postulovanou,
nbr skuten vytvoenou, apodikticky pracujc metodou.
Za d r u h : Kdy se matematika spojila s mictvm a stala

se jeho vodtkem sestoupivi tm opt ze svta idealit k empirickmu nzornmu svtu ukzala, e je mono na v c e c h
n z o r n r e l n h o s v t a , a to ze strnky, je ji jako
matematiku tvar jedin zajm (na n maj vechny vci nutn
ast), univerzln zskat o b j e k t i v n r e l n p o z n n
zcela n o v h o d r u h u , toti poznn a p r o x i m a t i v n
vztaen k jejich vlastnm idealitm. Vechny vci empiricky
nzornho svta maj shodn se stylem svta tlesnost, jsou to
r e s e x t e n s a e", zakoume je v promnlivch kolokacch,
je z hlediska celku maj svou celkovou kolokaci, a v nich jednotliv tlesa maj sv relativn stanovit apod. Pomoc ist
matematiky a praktickho mictv lze u veho rozlehlho ve
svt tles uinit zcela novou induktivn pedpov, nebo na
zklad konkrtn danch a zmench tvar je mono v y p o t a t" s nevvratnou nutnost vyplvajc neznm a pmmu men zcela nepstupn tvary. Z i d e l n , s v t u
o d c i z e n g e o m e t r i e s e takto stv u i t " geometrie
a v uritm slova smyslu veobecn metoda poznn realit.
Ale tento zpsob objektivace, uskuteovan v abstraktn
omezen strnce svta, nem zajist daleko od mylenky a hypotetick otzky: N e m u s
bt nco
podobnho
m o n v k o n k r t n m s v t v b e c ? Panuje-li dokonce nsledkem nvratu renesance ke star filosofii jako
u Galileiho bezpen pesvden o monosti filosofie, o epistm vytvejc objektivn vdu o svt a e ist matematika
pouit na produ dokonale spluje postult epistm v jej
sfe tvar, nebyla tm ji pro Galileiho pedjata i d e a p rody, k t e r o u lze s t e j n m z p s o b e m k o n s t r u k tivn urit i po vech o s t a t n c h strnkch?
Je to vak mon jinak, ne e metoda men v aproximacch a v konstruknch urench se dotk v e c h relnch
vlastnost a reln kauzlnch vztah nzornho svta, veho,
co kdy
me bt zvltnmi zkuenostmi zakoueno? Ale jak
vyplnit tuto veobecnou anticipaci a jak by se mla stt metodou pouitelnou na konkrtn poznn prody?
P o t j e v tom, e prv materiln npln specifick"

smyslov kvality doplujc konkrtn prostoroasov tvarov
momenty tlesnho svta, nemohou bt ve svch vlastnch gradualitch pojednvny p m o tak jako samy tvary. Tyto
kvality stejn jako ve, co vytv konkrtnost smyslov
nzornho svta mus nicmn platit za projev objektivnho" svta. Nebo spe zstat v platnosti; nebo vekermi promnami v subjektivnch pojetch postupuje nezlomn a ns
vechny spojujc jistota o jedinm a tm svt, o sob jsouc
realit (takov je zpsob mylen motivujc ideu nov fyziky);
veker momenty zkuenostnch nzor jsou projevem neho, co k n pat. Naemu objektivnmu poznn se stane postiitelnou, jestlie akoli samy pmo matematizovateln
nejsou s e stanou n e p m o m a t e m a t i z o v a t e l n m i ty momenty, od nich se jako od smyslovch kvalit v matematice prostoroasov formy a jejch monch zvltnch tvar
abstrahuje.
c) P r o b l m m a t e m a t i z o v a t e l n o s t i
npln"
Otzka nyn zn, co m znamenat n e p m m a t e m a t i z o v n . Zamysleme se naped nad hlubm d v o d e m ,

kter p r i n c i p i l n z n e m o u j e p m m a t e m a t i z o v n (nebo obdobu aproximativn konstrukce) u specificky smyslovch kvalit tles.
Rovn tyto kvality vystupuj v odstupovn a jako vem
gradualitm, tak i jim njakm zpsobem pslu meen, odhadovn" velikosti" chladu a teploty, drsnosti a hladkosti, jasu
a temna apod. Neexistuje tu vak exaktn men, nen tu zvyovn exaktnosti a micch metod. Kdykoli z dnenho hlediska hovome o men, o mrnch veliinch, o metodch
men a vbec o veliinch, vdycky ji zpravidla mnme, e
jde o exaktn" men vztaen k idealitm, a nm pipad jakkoli tk provst nezbytnou abstrakc izolaci npln, toti univerzln protiabstrakc proti abstrakci univerzlnho svta
tvar pohlet na tlesn svt jaksi zkusmo vhradn po
54
strnce" vlastnost, kter spadaj pod titul specifick smyslov kvality".

N a e m j e z a l o e n a e x a k t n o s t " ? Nepochybn
prv na tom, co jsme shora vysvtlili: na empirickm men
se zvyovnm pesnosti, avak s vodtkem svta idealit, objektivovanho ji dve idealizac a konstrukc, pop. svta jistch
specilnch idelnch tvar piazovanch k tm kterm mrnm stupnicm. A nyn meme objasnit kontrast jedinm slovem. Mme jen j e d n u , n i k o l i d v o j u n i v e r z l n
f o r m u s v t a , mme jen j e d n u , a n i k o l i d v o j
g e o m e t r i i , toti mme jen geometrii tvar, a nikoli t druhou geometrii npln. Ve shod s apriorn strukturou empiricky
nzornho svta jsou jeho tlesa utvena tak, e kad tleso
abstraktn eeno m svou vlastn extenzi, avak vechny
extenze jsou tvary jedin, totln a nekonen extenze svta.
T e n t o s v t jako univerzln konfigurace vech tles m ted y t o t l n f o r m u zahrnujc v e c h n y f o r m y a tato
totln forma je analyzovanm zpsobem i d e a l i z o v a t e l n a k o n s t r u k c o v l a d a t e l n .
Ke struktue svta nle ovem i to, e veker tlesa maj
sv pokad specifick smyslov kvality. Kvalitativn konfigurace, fundovan i s t v tchto smyslovch kvalitch,
nejsou vak dnou obdobou prostoroasovch a n e j s o u z a a z e n y do n j a k sv v l a s t n
f o r m y s v t a . Limitn tvary tchto kvalit nejsou analogicky idealizovateln a jejich men (odhady") nelze vztahovat
k pslunm idealitm konstruovatelnho, v idealit ji objektivovanho svta. Proto ani pojem a p r o x i m a c e tu nem obdobn smysl jako v matematizovateln sfe tvar, kde m
smysl objektivujc operace.
Pokud pak jde o n e p m o u " m a t e m a t i z o v a t e l n0
s t t strnky svta, kter sama o sob nem dnou materciatizovatelnou formu svta, je mysliteln zase jen v tom
smyslu, e specificky smyslov kvality ( n p l n " ) , postehn
uteln na nzornch tlesech, jsou zcela zvltnm zpsobem
z
a k o n i t s d r u e n y s t v a r y , kter jim podstatn n55
leej. Oteme-li se, co je univerzln formou svta s jej

univerzln kauzalitou a priori pedureno, zeptme-li se tedy
na nemnn obecn styl byt, kter si nzorn svt ve sv
neustl promn udruje, odpov zn: Na jedn stran je pedem urena p r o s t o r o a s o v f o r m a , zahrnujc veker
tlesa a jejich tvary a co k nim a priori (ped idealizac)
nle; dle pak, e u relnch tles f a k t i c k t v a r y
vdycky vyaduj faktick npln a naopak,
take existuje t a k o v d r u h obecn kauzality, kter spojuje momenty konkrtna, oddliteln jen abstraktn, nikoli
vak reln. Celkov lze ci, e existuje u n i v e r z l n
k o n k r t n k a u z a l i t a , kterou s e nutn a n t i c i p u j e ,
e nzorn svt me bt nzorn jen jako svt v n e k o n e n o t e v e n m h o r i z o n t u , take nekonen rozmanitost zvltnch kauzalit neme bt originln dna, nbr
jen v horizontech anticipovna. Proto jsme v kadm ppad
a priori jisti tm, e totln strnka tvar svta tles vyaduje
nutn nejen strnku npln prostupujc vemi tvary, ale
kad zmna tvarovch moment i npln
probh podle uritch pmch i nepmch, ale prv tyto
npln vyadujcch kauzalit. A tak daleko jak eeno
sah nevymezen obecn apriorn anticipace.
Tm vak nikterak nen eeno, e se c e l p r b h k v a lit npln pi jejich p r o m n c h i neprom n n o s t i d kauzlnmi pravidly tak, e cel tato abstraktn strnka svta s e stv j e d n o t n z v i s l o u n a
tom, co se k a u z l n o d e h r v v t s t r n c e
s v t a , j e s e s k l d z t v a r . Jinak j e mono ci i toto: nelze a priori nahldnout, e kad postehnuteln, kad
v reln nebo mon zkuenosti mysliteln zmna specifickch
kvalit nzornch tles by byla kauzln zvisl na tom, co se
dje v abstraktn vrstv svta tvar, take by mla svj p r o t j e k v i t v a r tm zpsobem, e jakkoli c e l k o v
z m n a c e l k o v n p l n m s v j k a u z l n protjek ve sfe tvar.
V takovm podn by se tato mylenka mohla zdt pmo
56
dobrodrun. Pihldnme vak k dvno znm a po tiscilet

(v irokch sfrch, akoli nikterak dokonale) realizovan idealizaci formy prostoroasu se vemi jejmi tvary i s jejich zmnami a podobami promn. Jak ji vme, byla v n zahrnuta
idealizace mictv chpanho nikoli jen jako umn mit, ale
jako umn empiricko-kauzlnch konstrukc (piem samozejm pomhaly i deduktivn zvry jako v kadm umn).
Teoretick postoj a tematizace istch idealit vedly k ist geometrii (do n budi zde zahrnuta ist tvarov matematika
vbec). Pozdji, jak si vzpomnme, dolo obratem, ktermu zajist rozumme, k uit geometrii: k praktickmu mictv zenmu idealitami a pomoc nich ideln provdnmi konstrukcemi, tedy k objektivovn konkrtn kauzlnho svta tles
v pslunch omezench sfrch. Jestlie si toto ve znovu
pipamatujeme, ztrc shora naznaen a zprvu bezmla podivn psobc mylenka svou cizotu a zsluhou na dvj vdeck koln vchovy dostv dokonce charakter
s a m o z e j m o s t i . Co v pedvdeckm ivot zakoume jako
barvy, tny, teplotu a ti na vcech samch a kauzln jako
vyzaovn tepla tlesem, je zahv tlesa okoln apod., je
fyzikln" ovem poukazem ke kmitm akustickm, tepelnm
kmitm, tedy k istm djm ve svt tvar. Tato univerzln
indikace je proto dnes pijmna jako bezesporn samozejmost.
Vrtme-li se vak zpt ke Galileimu, pak pro nho, pro tvrce
koncepce, je fyziku teprve umonila, nemohlo bt samozejm
to, co se teprve jeho inem stalo samozejmm. Pro Galileiho
byla samozejm jen ist matematika a od starodvna obvykl zpsob, jak matematiky pouvat.
Pidrujeme-li se nyn ist Galileiho motivace, je se fakticky
stala prvotnm zaloenm nov ideje fyziky, musme si ujasnit z v l t n n o v o s t jeho zkladn mylenky z hlediska
tehdej situace a pak se ptt, jak mohl vbec pijt na takovou
mylenku, podle n vechno, co se reln projevuje ve specifickch smyslovch kvalitch, mus mt svj m a t e m a t i c k
1
n d e x v tom, co se dje ve sfe tvar, mylen samozejm
JZ vdy idealizovan, a e odtud mus vyplvat i monost n e57
p m matematizace i v tom plnm smyslu, toti monost

(i kdy nepmo a zvltn induktivn metodou) konstruovat z danch hodnot v e c h n y udlosti na stran npln a takto je
objektivn urovat. V tto podivuhodn koncepci bylo obsaeno,
e cel nekonen proda jako k o n k r t n u n i v e r s u m
k a u z a l i t y s e stala o s o b i t u i t o u m a t e m a t i k o u .
Nejdve vak odpovzme na otzku, co z bezprostedn danho a ve starm omezenm zpsobu ji zmatematizovanho
svta mohlo podntit zkladn Galileiho mylenku.
d) Motivace
Galileiho
pojet prody
Nabzely se, i kdy velmi poskrovnu, p o d n t y k rozmanitm, by i nespojitm zkuenostem v rmci pedvdeck hrnn
zkuenosti, kter slibovala jakousi nepmou kvantifikovatelnost uritch smyslovch kvalit, a tm i uritou monost oznaovat je veliinami a rozmry. Ji dvn pythagorejce zaujalo
pozorovn funkn zvislosti vky tnu na dlce chvjc
se struny. Byly ovem veobecn znmy i etn jin kauzln
souvislosti podobnho druhu. U vech konkrtnch nzornch
udlost v dvrn znmm svt kolem ns lehce postihneme
bytostn vztahy mezi procesy npln a procesy ve sfe tvar.
Obecn tu vak chybl motiv k zamen na analzu kauzlnch
spletitost, nebo svou vgn neuritost nedovedly vzbudit zjem.
Jinak tomu bylo tam, kde takov zvislosti mly charakter
uren, kter je uzpsobovalo k urujc indukci. A to ns opt
pivd k men npln. Ji odedvna vypracovanmi mrnmi
metodami nebylo jet miteln vecko, co se viditeln zrove s nplnmi mnilo na stran tvar. A k tomu byla od
takovch zkuenost jet dalek cesta k univerzln ideji a
k domnnce, e veker specificky kvalitativn udlosti jsou
indiciemi pslunch uritch konstelac a dj ve sfe tvar.
Nebyla vak dalek pro lidi renesance, kte vude thnuli
k odvnm generalizacm a u nich pslun pekypujc hypotzy nachzely tak ihned vnmav publikum. Matematika jako
e pravho objektivnho poznn (a pod jejm vedenm i tech58
nika) byla pro Galileiho stejn jako i ped nm v ohnisku

zjmu o filosofick poznn svta a racionln praxi, jak jm byl
modern" lovk prodchnut. Musej pece existovat metody
men pro vechno, co zahrnuje geometrie a matematika tvar
ve sv idealit a apriornosti. Mus se ukzat, e cel konkrtn
svt je matematizovateln objektivn, budeme-li sledovat ony
jednotliv zkuenosti a budeme-li na nich vskutku mit vechno,
co pedpokldan pat pod uitou geometrii, vybuduj eme-li
tedy patin mrn metody. Jestlie tak uinme, mus se strana
specificky kvalitativnch udlost n e p m o s p o l u m a t e matizovat.
Pi vkladu o samozejmosti, se kterou Galilei pojmal univerzln pouitelnost ist matematiky, je nutno si povimnout,
e ist matematika u kadho pouit na nzorn danou produ mus upustit od sv abstrakce nzorn npln, zatmco
idealizovanost tvar (prostorovch tvar, trvn, pohyb, deformac) nechv nedotenu. V jednom smru tm vak dochz
ke s p o l u i d e a l i z o v n pslunch smyslovch npln.
Extenzvn a intenzvn n e k o n e n o s t , kter idealizac smyslovch jev byla substruovna za hranice vech monost relnho nazrn drobitelnost a dlitelnost in i n f i n i t u m
a vecko to, co pat k matematickmu kontinuu, znamen substrukci nekonenost za e o i p s o spolusubstruovan kvality
n p l n . Cel konkrtn svt tles je proto pln nekonenost,
a to nikoli jen tvaru, ale i npln. Dluno vak mt znovu na
pamti, e tm jet nen dna ona nepm matematizovatelnost", je je vlastnm jdrem koncepce Galileiho fyziky.
Zatm jsme dospli jen tak daleko, e jsme si osvojili obecnou
mylenku, pesnji eeno obecnou d o m n n k u , e v nzornm svt vldne u n i v e r z l n i n d u k t i v i t a , kter
se sice ohlauje v kadodennch zkuenostech, ale je ve sv nekonenosti skryt.
G a l i l e i ovem nepovaoval univerzln induktivitu za
h y p o t z u . Fyzika se mu zhy stala bezmla tak jistou jako
dosavadn ist a uit matematika. Matematika naznauje
Galileimu souasn i metodick postup realizace (jej zdar m
59
v naich och nutn vznam o v e n h y p o t z y tto

nikterak samozejm hypotzy tkajc se nepstupn faktick
struktury konkrtnho svta). Galileimu lo tedy naped o to,
aby zskal mnohem dle dosahujc a neustle se zdokonalujc
m e t o d y , aby vskutku vypracoval mrn metody, pedznamenan v idealit ist matematiky jako ideln monosti, zpsobem pekraujcm metody doposud fakticky vypracovan tak,
aby bylo mono napklad mit rychlosti, zrychlen apod. Ale
i sama ist matematika tvar vyadovala bohat rozpracovn
v konstruktivn kvantifikaci, co pozdji vedlo k analytick
geometrii. Nyn lo o to, zmocovat se systematicky takovmi
pomocnmi prostedky univerzln kauzality nebo, jak bychom
mohli jinak ci, svrzn univerzln induktivity svta zkuenosti, kterou hypotza pedpokldala. Je nutn si povimnout,
e s novou konkrtn, tedy dvoustrannou i d e a l i z a c
s v t a , je byla obsaena v Galileiho hypotze, byla dna i samozejmost u n i v e r z l n e x a k t n k a u z a l i t y , kter
se pochopiteln nelze zmocnit indukc, a zejmna ani ne z dkaz jednotlivch kauzalit. Ta pedchz vekerm indukcm
zvltnch kauzalit a d je, jak to plat ji u konkrtn obecn
nzorn kauzality, kter je konkrtn nzornou formou svta
samou na rozdl od zvltnch jednotlivch kauzalit zkuenostnch v pirozenm" svt naeho kadodennho ivota.
Tato univerzln i d e a l i z o v a n kauzalita zahrnuje ve sv
idealizovan nekonenosti vechny faktick tvary a npln.
Nepochybn i dje na stran npln musej bt metodicky
zkoumny, m-li men ve svt tvar pinst opravdu objektivn daje. Metoda mus zahrnout ty kter pln konkrtn vci
a dje, pop. zpsoby, jak faktick npln a tvary jsou kauzln
spjaty. Pouit matematiky u reln danch npln tvaru in
ji v dsledku konkrtnosti kauzln pedpoklady, je nutno
teprve upesnit. Jak se tu m skuten postupovat, jak je teba
metodicky uzkonit prci konanou zcela v rmci nzornho
svta, jak v tomto svt, do nho hypotetick idealizace vnesla
jet neznm nekonenosti, dojdou ke svmu kauzlnmu
prvu fakticky postiiteln tlesn danosti po o b o u stranch,
60
a jak z nich stle metodami men zskat skryt nekonenosti, jak se pitom ve stupovanch aproximacch ve sfe
tvar objevuj stle dokonalej indicie kvalitativn npln
idealizovanch tles, jak lze tato tlesa sama na zklad vech
s nimi ideln monch dj urit v aproximacch jako konkrtn tlesa: toto ve bylo problmem fyziky ve fzi o b j e v u .
Bylo to jinak eeno vc vniv b a d a t e l s k
p r a x e , a nikoli snad zleitost ji pedchzejcho systematickho zamylen nad principilnmi monostmi, nad bytostnmi pedpoklady matematick objektivace, je m mt vskutku
monost urovat konkrtn relno v pedivu univerzln konkrtn kauzality.
O b j e v je sms i n s t i n k t u a m e t o d y . Bude vak nutno
poloit si otzku, zda takov sms me bt filosofi, vdou,
zda me bt poznnm svta v nejvym a jedinm smyslu,
kter by nm mohl poslouit k pochopen svta a sebe sama.
G a l i l e i jako objevitel se rovnou dal do realizace sv ideje,
do vybudovn metod men na nejblich danostech obecn
zkuenosti; pitom mu reln zkuenost (ovem v metodice
prost radiklnho prosvcen) ukzala, co ta kter jeho hypotetick anticipace poadovala: nael toti opravdu kauzln souvislosti, je lze matematicky vyjdit ve vzorcch".
Co zskme aktulnm menm danost nzorn zkuenosti,
jsou ovem jen empiricky nepesn veliiny a jejich sla. Mictv o sob je vak umn, jak zvyovat pesnost" men
vdy znovu smrem k zvyujc se dokonalosti. Je to umn
chpan nikoli jako dokonal, hotov metoda, jak nco zhotovovat, nbr j e t o s o u a s n m e t o d a j a k s t l e
z n o v u s v o u m e t o d u z l e p o v a t vynalznm stle
novch umlch (nap. instrumentlnch) prostedk. Vztaenm svta k ist matematice, jm se svt stv sfrou jejho pouit, dostvaj vak slova stle znovu" matematick
smysl i n i n f i n i t u m " , m kad men dostane smysl
aproximace k nedosaitelnmu sice, avak ideln identickmu
plu, toti k urit idealit z matematickch idealit nebo z selnch tvar jim psluejcch.
61
Cel metoda m od samho zatku o b e c n smysl, jakkoli

tu neustle zachzme s individulnmi fakty. Nap. od potku
nebelo o voln pd t o h o t o konkrtnho tlesa, nbr individuln fakt je p k l a d e m konkrtn obecn typologie nzorn prody, kter je pedem zahrnut do jej empiricky znm
invariantnosti; a to se pochopiteln pen i do Galileiho
idealizujcho a matematizujcho postoje. Nepm matematizovn svta probhajc nyn jako m e t o d i c k o b j e k t i vace nzornho svta poskytuje veobecn
s e l n v z o r c e , kter jsou-li jednou zjitny mohou
slouit k provdn faktick objektivace u jednotlivch ppad,
je sem spadaj. Formule vyjaduj pirozen obecn kauzln
zkonitosti, prodn zkony", zkonitosti relnch zvislost
ve form funkcionlnch" zvislost sel. Jejich vlastn smysl
nen tedy v istch selnch souvislostech (jako by to byly
vzorce v ist aritmetickm smyslu), nbr v tom, co Galileiho
idea univerzln fyziky svou jak bylo nutno ukzat nanejv komplikovanou strukturou smyslu pedepsala jako kol
vyten vdeckmu lidstvu a co vzelo z procesu jeho naplovn ve zdail fyzice, v procesu vytven specilnch metod
a jimi raench matematickch vzorc a teori".
e) Ovovac c h a r a k t e r z k l a d n
prodovdeck
hypotzy
Podle na poznmky, pekraujc vak pouh problm
osvtlen Galileiho motivace a z n vyvrajc ideje fyziky i jejho posln, je Galileiho idea h y p o t z o u , a to hypotzou
neobyejn zvltnho druhu. Aktuln prodovda je bhem
svho staletho ovovn rovn tak ovovnm zvltnho
druhu. Zvltnost j e v tom, e h y p o t z a z s t v p e s
sv oven i nadle a provdy hypotzou.
Ovovn (pro ni jedin mysliteln) je n e k o n e n p r o c e s o v o v n . K vlastn podstat prodovdy a k jejmu apriornmu zpsobu byt nle, e je h y p o t z o u do
n e k o n e n a a o v o v n m d o n e k o n e n a . Pi62
tom nejde o takov ovovn, jak se s nm setkvme v celm

innm ivot, kde je vystaveno monosti omylu a vyaduje
pleitostn korektury. V kad fzi prodovdnho vvoje
je tu zcela sprvn metodika a teorie, u n omyl" plat ji
za vylouen. Newton, idel exaktnch prodozpytc, k:
h y p o t h e s e s n o n f i n g o", v em je i zahrnuto, e se
nepepotv a nedl metodick chyby. Jak ve vech jednotlivostech, ve vech pojmech, poukch a metodch vyjadujcch
exaktnost" a idealitu, tak i v totln ideji exaktn vdy a-v totln ideji fyziky je obsaen, jako tomu bylo ji v ideji ist
matematiky, princip i n i n f i n i t u m " jako stl forma
zvltn induktivity, kterou ponejprv pivedla na svt geometrie. V nekonenm zdokonalovacm pokroku sprvnch
teori a jednotlivch teori zhutnch pod nzvem pslun
dobov prodovda" mme proces hypotz, je ve vem jsou
hypotzami i ovovnm. Pokrokem dochz ke zvyovan dokonalosti a veker prodovda, veobecn vzato, nachz stle
vce sebe samu, sv definitivn" prav byt a podv stle
lep pedstavu" o tom, co je prav proda". Prav proda
nele vak v nekonenu asi tak jako teba ist pmka, nbr
je jako nekonen vzdlen pl" i n e k o n e n o s t t e o r i
a mysliteln jen jako ovovn, tedy v sept s n e k o n e n m
h i s t o r i c k m p r o c e s e m a p r o x i m a c e . T o b y mohlo
zamstnvat filosofick mylen, ale vynouj se tu otzky,
je jet nelze uchopit a je nepat do okruhu tch, jimi
se pedevm musme nyn zabvat: musme nyn zjednat zcela
jasno o ideji a posln fyziky, kter v t podob, jakou j dal
Galilei, vtiskla rz svho pvodnho zaloen cel novovk filosofii. Musme si osvtlit, jak vypadala ve sv motivaci, co se
do n dostalo z tradinch samozejmost, a co proto zstalo
n e v y j a s n n m p e d p o k l a d e m s m y s l u , nebo s e
pozdji pipojilo a se zdnlivou samozejmost pemnilo jej
vlastn smysl.
Nen v tomto smru ani teba poutt se do prvnch zatk
inscenace Galileiho fyziky a vytven jej metody konkrtnji.
63
f) Problm
smyslu prodovdeckho
v z o r e e"
Jedna vc je tu vak pro n vklad jet dleit. R o z h o d u j c m k o n e m , kterm jak to odpovd celkovmu
smyslu prodovdn metody se rovnou a bez dalho umouje urit pedvdn pesahujc sfru pmho empirickho
nazrn a monch zkuenostnch poznatk o pedvdeckm
svt naeho ivota, j e r e l n p i a z e n m a t e m a t i c k c h i d e a l i t , kter byly pedem hypoteticky v neurit obecnosti substruovny, ale jejich urit podoba se m
teprve ukzat. Mme-li jet iv smysl pro jejich pvodov
vznam, pak posta jen zamit tematick pohled na tento vznam, abychom postihli pslun ady (nyn jako aproximace
platcch) n z o r naznaen kvantitami funkcionln koordinace (krtce eeno: vzorci), pop. abychom si je podle znak
iv zptomnili. Tot plat o sam koordinaci, vyjden
funkcionlnmi vzorci, take podle toho meme vypracovat
oekvan
empirick
p r a v i d e l n o s t i odehrvajc se ve svt naeho praktickho kadodennho ivota. Jinmi slovy: mme-li v z o r c e , mme tm ji pedem prakticky
douc p e d v d n toho, co lze s empirickou jistotou oekvat v nzornm svt konkrtnho relnho ivota, v nm
matematika je jen speciln prax. Rozhodujcm konem pro
ivot je tedy matematizace se vzorci, jich doshla.
Po tto vaze pochopme, e se vniv z j e m p r o d o z p y t c ihned pi prvn koncepci a vypracovn metody soustedil na tuto rozhodujc sloku uvedenho celkovho vkonu,
tedy na v z o r c e, a pod titulem prodovdeck metody", metody pravho poznn prody" na metodu dovednosti, j a k
t y t o v z o r c e z s k a t , jak je logicky a pro kadho nevvratn zdvodnit. A zase je pochopiteln, e se lehce nechali
svst k tomu, aby v tchto vzorcch a v jejich smyslu spatovali
prav byt prody sam.
Takov s m y s l v z o r c e " vyaduje nyn bli vysvtlen,
nebo s umlm vytvenm metody a s jejm pouvnm nevyhnuteln dochz k e z v n j n n s m y s l u . Men nm
04
dv mrn sla a v obecnch vtch o funkcionlnch zvislostech mrnch veliin msto u r i t c h sel s l a
o b e c n , vysloven v obecnch vtch, kter vyjaduj zkony funkcionlnch zvislost. Tady je nutno si povimnout
mocnho inku a l g e b r a i c k c h
znak
a
algeb r a i c k h o z p s o b u m y l e n , jak s e v novovku o d
dob V i e t y, tedy ped Galileim, rozily a psobily v jistm
smru blahodrn, v jinm smru vak osudn. Znamenaj pedevm obrovsk rozen monost aritmetickho mylen,
pevzatho v zastaralch, primitivnch formch, z nho se nyn
stv svobodn, systematick apriorn mylen o slech vbec,
o selnch pomrech a zkonitostech, zcela odpoutan od
jakkoli nzorn reality. Takovho mylen se brzy zane pouvat v dalch oblastech, v geometrii a v cel ist matematice prostoroasovch tvar, nebo ob tyto sfry jsou nyn
se zcela metodickm zmrem algebraicky formalizovny. Dochz tak k a r i t m e t i z a c i g e o m e t r i e", k aritmetizaci
cel e istch tvar (idelnch pmek, krunic, trojhelnk,
pohyb, vztah polohy apod.). Jsou s ideln exaktnost myleny jako miteln, jenome mrn jednotky, samy ideln,
maj smysl prostoroasovch veliin.
Tato aritmetizace geometrie vede ji sama od sebe jistm
zpsobem k v y p r z d n n j e j h o s m y s l u . Vskutku
prostoroasov ideality, objevujc se originln v geometrickm mylen pod obvyklm titulem ist nzory", se jaksi pemuj v ryze seln podoby, v algebraick tvary. V algebraickm potn ustupuje geometrick vznam sm od sebe
do pozad, ba dokonce pad. Pot se a teprve ke konci se
vzpomene, e sla mla znamenat veliiny. Nepot se ovem
mechanicky" jako pi obvyklm potn sel, nbr se peml, vynalz, dlaj se eventuln i velk objevy, avak s nepozorovan posunutm s y m b o l i c k m" smyslem. Pozdji
se z toho stane pln vdom metodick posun, metodick pechod nap. z geometrie do ist a n a l z y zpracovvan jako
samostatn vda, s pouitm v n dosaench vsledk v geometrii. Toho je nutno si jet ve zkratce ble vimnout.
Tento proces, jm se metoda promuje a jen probh

v teoretick praxi instinktivn a nereflektovan, zapoal ji
v Galileiho dob a vede nepetritm pokraujcm vvojem
k vystupovn a zrove k pekonn aritmetizace" zcela
univerzln formalizac". Dochz k tomu dalm petvenm
a roziovnm algebraick nauky o slech a veliinch
v univerzln a pitom i s t f o r m l n
analzu",
v n a u k u o m n o h o s t e c h , v logistiku" slova, je
dluno chpat hned v um, hned v irm smyslu, ponvad
dosud chyb jednoznan oznaen pro to, co skutenm a prakticky v matematick prci srozumitelnm zpsobem tvo jednotn matematick pole. L e i b n i z , pedbhaje ovem daleko
svou dobu, prvn ml intuici univerzln jednotn ideje nejvyho algebraickho mylen, ideu m a t h e s i s u n i v e r s a l i s , jak ji nazval a o n seznal, e je kolem budoucnosti, akoli teprve nae doba se alespo piblila k jejmu
systematickmu rozpracovn. Mathesis universalis v celm
svm plnm a ucelenm smyslu nen nic jinho ne vestrann
proveden (nebo ve sv svpodstatn totalit do nekonena
majc bt realizovna) f o r m l n l o g i k a , v d a o f o r mch smyslu neho vbec"
konstruovatelnch
v istm mylen, a to v bezobsan formln obecnosti,
a na tomto zklad vdou o m n o h o s t e c h " systematicky
a v sob nerozporn budovanch podle formlnch elementrnch zkon bezrozpornosti takovch konstrukc; poslze vdou
o universu takto myslitelnch mnohost" vbec. Mnohosti"
jsou tedy komposibiln
totln
celky pedmt
v b e c , kter jsou myleny jen v bezobsan formln obecnosti jako jist" a definovan uritmi modalitami neho
vbec". Mezi mnohostmi se vyznauj takzvan d e f i n i t n
m n o h o s t i , jejich definice plnm systmem axim"
dodv formlnm, v nich obsaenm pedmtm osobitou totalitu ve vech deduktivnch urench, kterou, jak se lze vyjdit, s e k o n s t r u u j e f o r m l n l o g i c k i d e a
svta
v b e c". N a u k o u o m n o h o s t e c h v pre66
ferovanm smyslu
mnohostec h *
je univerzln
vda
definitnch
g) V y p r z d n n smyslu m a t e m a t i c k
prodovdy v technizaci"
Toto krajn rozen algebraick matematiky, je sama je
ji formln, ale omezen, nachz ve sv apriornosti ihned pouit v cel konkrtn obsan" ist matematice, v matematice istch nzor", a tm ve zmatematizovan prod. Tato
algebraick matematika nalz vak tak pouit na sebe samu,
na pedchoz algebraickou matematiku a v optnm rozen
na vechny vlastn formln mnohosti, take se tmto zpsobem
zptn vztahuje sama na sebe. Umle vypracovv svou metodiku, ale je tm stejn jako ji aritmetika sama od sebe
zataena do promny, kter ji mn rovnou v u m n , v holou
dovednost, jak potskou technikou na zklad technickch
pravidel zskvat vsledky, jejich reln pravdivostn smysl
lze postihnout jen vcn evidentnm mylenm skuten procviovanm na tmatech samch. V innosti jsou nyn jen takov zpsoby mylen a evidence, je jsou pro techniku samu
nepostradateln. Operuje se s psmeny, se spojovacmi a vztanmi znamnky ( + , X, = atd.) podle pravidel hry jejich spolenho du a v podstat opravdu nijak jinak ne pi he
v karty nebo v achy. P v o d n mylen, je tomuto technickmu postupu propjovalo vlastn smysl a vsledkm dosaenm podle pravidel pravdivosti (by i jen pravdivosti formln", je je charakteristick pro formln mathesis universalis), je tu vyazeno. Tmto zpsobem je pvodn mylen
vyazeno i v sam formln nauce o mnohostech a rovn
v pedchoz algebraick nauce o slech a veliinch, jako
* Bli o pojmu definice mnohosti srov. v Ideen zu einer reinen Phnomenologie und phnomenologischen Philosophie, 1913, str. 135 n. O ideji
..mathesis universalis" viz Logische Untersuchungen, I, r. 1900, druh,
Pepracovan vydn z r. 1913, a pedevm Formale und transzendentale
Logik, Niemeyer, Halle, r. 1930.
67
i pi pozdjm ostatnm pouit technickch vsledk bez nvratu k jeho vlastnmu vdeckmu smyslu. Pvodn mylen a
originln smysl jsou tedy mimo jin vyazeny i pi pouit
v geometrii, v ist matematice prostoroasovch tvar.
Vvojov pokrok od materiln vcn matematiky k jejmu
logicizovn a stejn i osamostatnn rozen formln logiky
jako ist analzy nebo nauky o mnohostech je sm o sob
nm zcela o p r v n n m , ba nutnm. Stejn oprvnn
a nutn je i technizace, je se na as zcela ztrc v pouhm
technickm mylen. Toto ve me a mus vak bt s p l n m
u v d o m n m pochopen a uskuteovan metoda. Je tomu
tak sprvn jen tehdy, db-li se, aby nedolo k nebezpenm
p e s u n m s m y s l u , eho s e doshne, jestlie p r v o t n
u d l e n s m y s l u , z nho metoda erp smysl vkonu
pispvajcho k poznn svta, zstane nepetrit v aktuln
dispozici, ba co vce, bude-li osvobozeno od veker n e d o t z a n t r a d i n o s t i , kter ji pi prvnm objevu nov
ideje a metody vpustila do tohoto smyslu momenty nejasnosti.
Jak jsme ji vyloili, je zjem objevujcho prodovdce
zamen pochopiteln pevn na zskan a zskvan v z o r c e .
m fyzika dola dle ve skutenm zmatematizovn nzorn
prody, bezprostedn dan ve svt naeho ivota, m vce
matematicko-prodovdeckch pouek m ji k dispozici a m
hloubji je souasn propracovn jej kompetentn nstroj,
m a t h e s i s u n i v e r s a l i s , tm vt je rozsah jejch monch d e d u k t i v n c h
zvr
na
nov
fakta
kvantifikovan prody a tm vce je i odkaz na patin realizovan verifikace. Oven samo je zleitost e x p e r i m e n t l n h o f y z i k a,jeho vc je i cel postup od nzornho
svta, kter ho obklopuje, a od experiment i men v nm
uskuteovanch a k idelnm plm. M a t e m a t i t f y z i k o v , zabydlen v zaritmetizovan sfe prostoroasu nebo
v souladu s tm ve formalizujc m a t h e s i s u n i v e r s a l i s ,
zachzej naproti tomu s dodanmi matematicko-fyziklnmi
vzorci jako se zvltnmi istmi vtvory formln mathesis,
piem ovem zachovvaj nemnn konstanty, je se v nich
68
jako ve funkcionlnch zkonech f a k t i c k prody objevuj.

Tito fyzikov pihlej k vekerm ji prokzanm nebo jako
hypotza zpracovvanm prodnm zkonm" a na zklad celho formlnho systmu zkonitost tto mathesis, kter je jim
k dispozici, vyvozuj logick dsledky, jejich vsledky pevezmou experimentalist. Podvaj vak i formulaci tch kterch
prv aktulnch a pouitelnch logickch monost pro nov
hypotzy, je musej bt v souladu se vemi ji v tom kterm
ppad aktuln za platn povaovanmi hypotzami. Peuj
tak o vypracovn nyn jedin jet ppustnch forem hypotz jako hypotetickch monost interpretace kauzlnch vztah
zjiovanch empiricky pokraujcm pozorovnm a experimentem pomoc jejich pslunch idelnch pl, tj. exaktnch zkon. Ale i experimentln fyzikov jsou ve sv prci
stle zameni k idelnm plm, k selnm veliinm,
k obecnm vzorcm. Ty jsou tedy v ohnisku zjmu vekerho
prodovdeckho bdn. Vechny objevy star i nov fyziky
jsou objevy ve svt vzorc, kter je jaksi piazen k prod.
Smysl vzorc tohoto svta formul je v idealitch, kdeto cel
namhav vkon, jen o n usiluje, m povahu pouh cesty
k cli. A tu je nutno mt na mysli vliv technizace formln
matematick prce, kterou jsme shora charakterizovali; je teba
mt na pamti promnu jejho mylen, kter je pvodn zkuenostn, objevn, a je utv konstruktivn teorie poppad
s nejvy genialitou, v mylen se zmnnm smyslem pojm,
v mylen se symbolickmi" pojmy. Tm se zbavuje obsahu
i ist geometrick mylen a jeho aplikac na faktickou produ i prodovdeck mylen. Technizace krom toho zachvacuje vechny metody, je jsou jinak pro prodovdu charakteristick. Nejde jen o to, e se tyto metody pozdji mechanizuj". K podstat kad metody pat tendence, e se zrove
s technizac zvnjuje. Tm prochz prodovda mnohostrannou promnou smyslu a jeho pekrvnm. Veker souhra mezi
experimentln a matematickou fyzikou, jako i vskutku
obrovsk zde neustle vynakldan myslitelsk sil probh
v h o r i z o n t u z m n n h o s m y s l u . J e sice pociovn
69
jaksi rozdl mezi t e c h n a vdou, avak retrospektivn zamyslen nad vlastnm smyslem, kter m bt umlou metodou
pro produ zskn, brzy ustv. Nejde dokonce ani tak daleko,
aby vedlo zpt ke stavu ideje matematizace prody, rozvren
tvr meditac Galileiho, aby toti osvtlilo, co Galilei a jeho
nsledovnci touto ideou sledovali a co jejich tvoiv prci dodvalo smysl.
h) P r e d v e d e c k pirozen" svt jako
zapomenut zklad smyslu prodovdy
Nyn je vak nanejv nutn povimnout si podvren matematicky substruovanho svta idealit za jedin reln svt, kter je pi vnmn vdycky reln dn, za pedvdeck pirozen" svt naeho kadodennho ivota, ve v empirii provan a
kdykoli zkuenosti pstupn. Toto podsunut, provdn ji za
Galileiho, se pak jako ddictv peneslo na nsledovnky, na fyziky vech dalch stolet.
Pokud jde o istou geometrii, byl Galilei sm ddicem.
Z d d n g e o m e t r i e a zddn zpsob nzornho" vymlen, dokazovn a nzornch" konstrukc ji n e b y l y
p v o d n g e o m e t r i a v e sv nzornosti" byly ji samy
z b a v e n y s m y s l u . Svm zpsobem byla i antick geometrie ji t e c h n vzdlen od pvodnch zdroj vskutku
bezprostednho nazrn a prvotnho nzornho mylen, z kterchto zdroj erpal svj smysl pedevm takzvan geometrick nzor, tj. nzor, kter operuje s idealitami. Geometrii
idealit pedchzelo praktick zemmistv, je nemlo ani
potuchy o idealitch. Takov p e d g e o m e t r i c k k o n
byl vak pro geometrii zkladem smyslu, fundamentem pro
velk vynlez idealizace, v nm byl spoluobsaen objev idelnho svta geometrie, pop. metodiky objektivujcho urovn
idealit konstrukcemi vytvejcmi matematickou existenci".
Bylo osudnm opominutm, e se G a l i l e i retrospektivn nedotzal po prvotnm smyslotvornm konu, kter provdn jako
idealizace na prvotn pd vekerho teoretickho a praktickho
70
ivota bezprostedn nzornho svta (a zde speciln empiricky nzornho svta tles) vytv ideln geometrick
tvary. Podrobnji vzato neuvil, jak vplody voln obrazotvornosti o tomto svt a jeho tvarech dvaj nejprve jen mon
empiricko-nzorn, a nikoli exaktn tvary, ani jakou motivaci
a jak nov kon vyadovala teprve ve vlastnm smyslu geometrick idealizace. U z d d n geometrie nebyly toti tyto
kony ji i v p r o v d n y , nato reflex teoreticky
uvdomeny jako metody vnitn vytvejc smysl exaktnosti.
Tak se mohlo zdt, e geometrie vlastnm bezprostedn evidentnm nazrnm" a mylenm, je operuje tmto nzorem,
vytv svbytnou absolutn pravdu, kter lze jako takov se
samozejmost ji beze veho dalho rovnou pout. G a l i l e i m u a nsledujc dob zstalo skryto, e tato samozejmost
byla zdnm, jak jsme shora samostatn uvaujce pi vkladu Galileiho mylenek v hrubch rysech naznaili, a e
i smysl pouit geometrie m sv komplikovan zdroje smyslu.
Hned u G a l i l e i h o zan tedy podvren idealizovan prody za pedvdecky nzornou produ.
Tak se tedy kad pleitostn (nebo i filosofick") retrospektivn zamylen nad vlastnm smyslem odborn technick
prce vdycky zastavuje u idealizovan prody, ani je radikln dovedeno a ke konenmu cli, jemu nov prodovda
s neodluitelnou od n geometri, vyrstajc z pedvdeckho
ivota a jeho konkrtnho prosted, mla od potku slouit,
a kter pece mus bt v t o m t o i v o t samm a mus bt
spjat s jeho pedvdeckm pirozenm" svtem. V tomto svt
ijc lovk, i jako prodozipytec, mohl klst veker sv praktick a teoretick otzky jen tomuto svtu a teoreticky jen jej
postihovat v jeho otevench nekonench horizontech neznmho. Jakkoli poznn zkonitosti mohlo bt jen poznnm
zkonit pojatch pedpovd prbhu skutench nebo monch empirickch fenomn, je se mu objevuj s roziovnm
zkuenosti pomoc pozorovn a experiment pronikajcch systematicky do neznmch horizont a je se indukcemi ovuj.
Z kadodenn indukce se ovem takto stala indukce podle v71
deck metody, co vak nic nemn na bytostnm smyslu danho svta jakoto horizontu vekerch smysluplnch indukc.
S tmto svtem pichzme do styku jako s vekerch znmch i neznmch realit. Tomuto svtu reln provanho nzoru pslu forma prostoroasu se vemi do nho zaazenmi
tlesnmi tvary, v tomto svt sami ijeme, jak to odpovd
naemu tlesn osobnmu zpsobu byt. Nenalzme tu vak
dn geometrick ideality, ani geometrick prostor, ani matematick as se vemi jejich tvary.
Dleit, by tak triviln poznmka, jej trivialitu ji od
antick geometrie zasunula exaktn vda podvrenm metodicky idealizujcho konu msto toho, co je bezprostedn dno
jako realita pedpokldan pi kad realizaci a co je dno
osvdenm, je je ve svm druhu nm nepekonatelnm.
Tento vskutku nzorn a vskutku zkuenosti dan a zkuenosti
pstupn svt, v nm se prakticky odehrv cel n ivot,
zstv, jakm je, nezmnn ve sv vlastn podstatn struktue, ve svm v l a s t n m konkrtnm kauzlnm stylu, a technicky neodborn nebo odborn dlme cokoli. Tento svt se
proto nezmn ani tm, kdy vynalezneme zvltn umn,
umn geometrick a to umn Galileiho, je se jmenuje fyzika.
Co vskutku docilujeme tmto umnm? P e d v d n , kter
roziujeme do nekonena. Cel ivot se opr o pedvdn,
a msto toho meme ci, o indukci. Nejprimitivnjm zpsobem indukuje ji jistota o byt kad prost zkuenosti. Vidn" vci jsou vdycky nm vc, ne co z nichskuten a
vlastn" vidme. Vidt, vnmat znamen podstatn mt vc samu
zrove s anticipac, s pedbnm mnnm. Veker praxe i se
svmi zmry zahrnuje indukce, jenome tyto obyejn, by
i zeteln formulovan a oven" induktivn poznatky (pedpovdi) jsou neodborn" na rozdl od odborn propracovanch
metodickch" indukc, stupovatelnch vkonnost Galileiho
fyzikln metody a do nekonena.
N konkrtn ivot na svt probh v pedvdeckm (pirozenm) svt, kter je nm nepetrit bezprostedn dn jako
skuten. Geometrick a prodovdeck matematizace nam-
uje naemu pedvdeckmu svtu v oteven nekonenosti

monch zkuenost dobe padnouc ideov at objektivn
vdeckch pravd, tj. konstruuje (jak doufme) skutenou a a do
podrobnost provdnou a neustle se ovujc metodou naped urit seln indukce aktulnch a monch smyslovch
npln konkrtn nzornch tvaru pirozenho" svta, m
prv zskv monosti pedvdat konkrtn udlosti nzornho
svta naeho ivota, reln jet nebo ji neexistujc. Takov
pedvdn nekonen pevyuje vkony kadodennho pedvdn.
Ideov at, jakm je matematika a matematick prodovda", nebo msto nho a t s y m b o l , at symbolicko- matematickch teori, obepn ve, co pro vdce i vzdlance jako
objektivn reln a prav proda" z a s t u p u j e a z a s t r pedvdeck pirozen svt naeho ivota. Ideov at
zpsobuje, e povaujeme za p r a v b y t to, co je m e t od o u, pomoc n lze pvodn jedin mon h r u b p e d v d n v rmci provanho nebo provatelnho pedvdeckho
pirozenho svta zlepovat v d e c k m pedvdacm postupem do nekonena: ideov pestrojen zpsobuje, e v l a s t n
s m y s l m e t o d y , v z o r c a t e o r i " zstal nepochopiteln a pi naivnm vzniku metody n i k d y nebyl pochopen.
Proto si ani nikdy nikdo neuvdomil r a d i k l n p r o b l m , co takovou naivitu fakticky umonilo a ustavin dle
umouje jako ivouc historickou skutenost, jak vbec mohla
vyrst metoda, je je skuten zamena k jistmu cli, k systematickmu een nekonenho vdeckho kolu, pinejc
v tom smru neustle bezesporn vsledky, a jak pak po cel
stalet dovedla neustle uiten slouit, ani kdo kdy opravdu
pochopil vlastn smysl a vnitn nutnost takovch vkon.
Chybla a chyb i nadle reln evidence, kterou si poznvajc
pi svch poznvacch aktech sm me vydat poet nejen
z toho, co novho kon a s m manipuluje, nbr i ze vech
implikac smyslu zakrytch sedimentac, pop. tradicionalizac,
kterou si tedy me vydat poet z trvalch pedpoklad svch
vtvor, pojm, vt a teori. Nepodob se vda a jej metoda
73
zjevn velmi uitenmu a pitom spolehlivmu stroji, s nm

se kad me nauit sprvn zachzet, ani v nejmenm chpe
vnitn monost a nutnost vkon takovho druhu? Mohla vak
bt geometrie, mohla bt vda na zklad vdeckho a v obdobnm smyslu dokonalho pochopen ji pedem projektovna
jako stroj? Nevedlo by to k regresu in infinitum"?
Nejde tu poslze o problm, kter spad vjedno s problmem
instinkt v obyejnm smyslu? Nen to p r o b l m s k r y t h o r o z u m u , kter v o sob jako o rozumu, teprve kdy
se stal zjevnm?
Galilei, objevitel nebo, mme-li bt spravedliv k jeho
pedchdcm: dovrujc objevitel fyziky, pop. fyzikln prody, j e zrove o d h a l u j c m i z a k r v a j c m g n i e m . Objevuje matematickou produ, metodickou ideu,
raz cestu nekonenosti fyziklnch objevitel a objev. Proti
univerzln
k a u z a l i t n z o r n h o s v t a (jakoto jeho invariatn form) objevuje, co se od t doby bez
dalho dodatku nazv k a u z l n m z k o n e m , objevuje
apriorn formu" pravho" (idealizovanho a matematizovanho) s v t a , zkon exaktn zkonitosti", podle nho kad
dn idealizovan prody" mus podlhat e x a k t n m z k o n m . To ve je objev i zasten a dodnes je povaujeme
za prostou pravdu. Nic principilnho se tu toti nemn domnle filosoficky pevratnou kritikou klasickho kauzlnho
zkona", kterou provd nov atomov fyzika. Nebo i u nov
fyziky zstv, jak se mi zd, zachovno to, co je p r i n c ipiln p o d s t a t n : proda, kter je o sob
m a t e m a t i c k , je dna ve vzorcch, z nich teprve me
bt interpretovna.
Uvdm pirozen se v v n o s t i nadle G a l i l e i h o
v ele nejvtch objevitel novovku a rovn se s plnou vnost obdivuji velkm objevitelm klasick a poklasick fyziky
i jejich nikterak jen m e c h a n i s t i c k m u , ale vpravd nanejv u d i v u j c m u m y s l i t e l s k m u dlu, kter nen
nijak sneno tm, e je vysvtlujeme jako t e c h n , ani nen
sneno p r i n c i p i l n k r i t i k o u , kter ukazuje, e fy74
zikm, i tm velkm a nejvtm, zstal a musel zstat s k r y t

vlastn prvotn prav smysl tchto teori. Nejde o smysl, kter
by byl do vc tajupln promtnut, metafyzicky do nich vespekulovn, nbr o jejich v l a s t n , jedin skuten smysl
s n e v v r a t n o u evidenc na rozdl od smyslu m e t o d ,
kter m svou vlastn srozumitelnost v operovn se v z o r c i
a v jejich praktickm p o u i t v t e c h n i c e .
Jakm zpsobem je vecko, co tu bylo doposud eeno, pece
jen jednostrann a kterm do novch dimenz vedoucm
problmovm horizontm to nein zadost, ponvad mohou bt
zpstupnny jen radiklnm ujasnnm pedvdeckho pirozenho svta a lovka jako jeho subjektu, bude mono ukzat
teprve tehdy, a pokrome mnohem dle v objasnn djinnho
vvoje v jeho nejvnitnjch hnacch silch.
i) Osudn n e d o r o z u m n jako d s l e d k y
nejasnosti o smyslu matematizace
G a l i l e i h o matematizujc petlumoen prody zpsobilo, e se prosadily nesprvn konsekvence, je pesahuj produ a byly z hlediska tohoto tlumoen tak pirozen, e dovedly ovldnout veker dal vvoj pohledu na svt a dodnes.
Mm na mysli Galileiho proslul uen o p o u h s u b j e k t i v i t s p e c i f i c k c h s m y s l o v c h k v a l i t , kter
brzy pot pojal H o b b e s dsledn jako uen o subjektivit
vech konkrtnch fenomn smyslov nzorn prody a svta
vbec. Fenomny jsou jen v subjektech; jsou v nich jen jako
kauzln nsledky pochod odehrvajcch se v opravdov prod, piem pochody samy existuj jen v matematickch
vlastnostech. Je-li nzorn svt naeho ivota pouze subjektivn, pak jsou znehodnoceny veker pravdy pedvdeckho
a mimovdeckho ivota tkajc se jeho faktickho byt. Nejsou bezvznamn jen natolik, nakolik, by i falen, podvaj
vgn svdectv o byt o sob, kter le za tmto svtem mon
zkuenosti a je mu transcendentn.
Ve spojitosti s tm se ble podvme jet na dal dsledek
75
nov formace smyslu: na sebeinterpretaci fyzik, je z nov

formace smyslu vyplv a jako samozejmost" byla a donedvna jedin platn:
Proda ve svm pravm byt o sob" je matematick.
i s t matematika prostoroasovosti poznv z tohoto byt
o sob jednu vrstvu zkonitosti s a p o d i k t i c k o u evidenc
jako nepodmnn obecn platnou: bezprostedn axiomatick
elementrn zkony apriornch konstrukc, ostatn zkony pak
v nekonen zprostedkovanosti. Pokud jde o prostoasovou
formu prody, mme (jak se pozdji ekne) prv v r o z e n o u
s c h o p n o s t " bezpen poznat prav byt o sob jako byt
v matematick idealit (ped jakoukoli skutenou zkuenost).
Implicitn je nm tedy sama vrozen.
Jinak je to s konkrtnj univerzln z k o n i t o s t p r o d y , akoli i ona je zcela matematick. Je postiiteln
a posteriori", induktivn na zklad faktickch zkuenostnch dat. Domnle zcela pochopiteln stoj proti sob zdnliv
oste rozlieny: apriorn matematika prostoroasovch tvar a
prodovda, je je induktivn, akoli pouv ist matematiky.
Nebo t: oste se odliuje ist matematick vztah dvodu a
dsledku od reln piny a relnho nsledku, tedy od prodn
kauzality.
A pece poznenhlu pronik nepjemn pocit n e j a sj a s n o s t i o pomru mezi m a t e m a t i k o u p r o d y a
k
n
pece
nleejc
matematikou
pros t o r o a s o v f o r m y , mezi touto v r o z e n o u " a onou
n e v r o z e n o u" matematikou. Na rozdl od absolutnho poznn, jak se pisuzuje Bohu-stvoiteli, m poznn ist matematiky jen jedin nedostatek: akoli je stle absolutn evidentn, potebuje nicmn systematick proces, aby ve, co
existuje" v prostoroasov form svta na tvarech, realizovala z hlediska poznn, tedy jako explicitn matematiku.
Naproti tomu o vem, co v prod konkrtn existuje, nemme
dnou apriorn evidenci; vekerou prodn matematiku, pekraujc prosotoroasovou formu, musme indukovat z dat zkuenosti. Nen vak proda o sob skrz naskrz matematick,
a nem proto i ona bt mylena jako jednotn matematick

systm tak, e ji opravdu lze vyjdit jednotnou prodn matematikou, takovou, jakou prodovda stle jen hled a je
je co do formy obemknuta axiomatickm" systmem zkonitost, jeho axiomatika je stle jen hypotzou, a proto j
nelze nikdy reln doshnout? Pro nemme vlastn nadji na
to, e objevme systm axim vlastnch prod jakoto systm
pravch, apodikticky evidentnch axim? Protoe nm tu fakticky chyb vrozen mohutnost?
Ve zcizen, vcemn ji ztechnizovan form smyslu, jak
dostala fyzika a jej metoda, byl ji zcela jasn" obsaen rozdl
mezi istou" (apriorn) a uitou" matematikou, kter je problematick, mezi matematickou existenc" (ve smyslu ist
matematiky) a existenc matematicky ztvrnnho relna (kde
matematick tvar je tedy komponentou vlastnosti). A pece
i tak vynikajc gnius, jakm byl L e i b n i z , sm dlouho zpasil s problmem, jak postihnout prav smysl jedn i druh
existence, univerzln tedy existence prostoroasov, ist
geometrick formy, a existence univerzln matematick prody s jej fakticky relnou formou, i pochopit sprvn vztah
obou mezi sebou.
Jakou lohu sehrly tyto nejasnosti v k a n t o v s k problematice syntetickch soud a priori a pi rozliovn mezi
syntetickmi soudy ist matematiky a syntetickmi soudy
v prodovd, tm se budeme muset v dalm podrobn zabvat.
Nejasnost pozdji jet zeslila a promnila se vypracovnm
i neustlm metodickm pouvnm ist formln matematiky. Smsily se prostor" a ist f o r m l n definovan
euklidovsk mnohost", smsil se s k u t e n a x i m (toti
ve starm obvyklm smyslu) jako ideln norma bezpodmnen platnosti uchopen v evidenci ist geometrickho nebo
i aritmetickho, ist logickho mylen a n e v l a s t n
a x i m" co je slovo, kter v nauce o mnohostech neoznauje vbec soudy (vty"), nbr formy vt jako konstitutivn prvky definice mnohosti" konstruovan formln bez
vnitnch rozpornost.
77
j) Z s a d n vznam, k t e r m p r o b l m
pvodu matematick prodovdy
Tak tato nejasnost, stejn jako ji dve odhalen nejasnosti, j e dsledek p e m n y p v o d n i v o u c t v o r by s m y s l u , pop. prvotn ivoucho uvdomn si jejho
kolu, z nho se stv metoda, a to vdycky v tom kterm
jejm zvltnm smyslu. Takto vyvinut metoda, toto pokraujc plnn kolu, je jako metoda odbornm umnm (techn),
je se dd, ale nedd se pitom rovnou bez veho dalho
i jeho skuten smysl. A proto teoretick kol a kon jako
kon prodovdy (a vdy o svt vbec), kter dovede ovldat
nekonenost sv tematiky jen nekonenostmi metody a tyto
nekonenosti ovldat t i mylenm a konnm zbavenm smyslu, me opravdu mt pvodn smysl a v tomto smyslu setrvat,
jen jestlie vdec v sob vypstuje schopnost t z a t se
r e t r o s p e k t i v n p o p r v o t n m s m y s l u vech svch
mylenkovch tvar i vech metod, t z a t se po h i s t o r i c k m pvodn zakldajcm smyslu, a zvlt i po smyslu
veho toho, co bylo pitom bez provrky pevzato a rovn
po smyslu vech pozdjch ddictv smyslu. Ale matematik,
prodozpytec, v pznivm ppad na vsost geniln technik
metody, j vd za objevy, kter jedin hled, nen normln vbec schopen se takto zamyslit. Ve sv skuten sfe
bdn a objev nem vdec ani potuchy o tom, e vecko
to, co takov zamylen maj ujasnit, vbec teprve v y a d u j e
u j a s n n ve jmnu toho pro filosofii nejvyho, pro vdu
podstatnho zjmu, toti zjmu skutenho poznn s a m h o
s v t a , s a m p r o d y . A to se z tradin dan vdy,
z n se stala techn, prv ztratilo, pokud to vbec pi poloen prvotnch jejch zklad bylo rozhodujc. Kad pokus
vychzejc z mimomatematickho a mimoprodovdeckho badatelskho okruhu a podncujc k podobnmu zamylen je
odmtnut jako metafyzika". Odbornk, kter vnoval tmto
vedm svj ivot, mus pece sm nejlpe vdt to se mu zd
tak jasn , C o svou prac sleduje a eho dosahuje. Filosofick
78
(filosoficky matematick", filosoficky prodovdn") poteby,

probouzen u tchto badatel historickmi motivy, je bude
nutno jet osvtlit, uspokojuj sami v me, kter jim postauje, ovem tak, e celou dimenzi, po n je teba se tzat,
vbec nevid, a proto se po n ani net.
k) Metodick c h a r a k t e r i s t i k a naeho
vkladu
Zvrem budi jet uinna zmnka o m e t o d , kterou
jsme se pi velmi spletitch vahch tto kapitoly dili,
abychom osvtlili n celkov zmr. Djinn zamylen, jim
jsme se oddali, abychom v souasn filosofick situaci dospli
k tak potebnmu sebeujasnn, vyadovala jasno o p v o d u
n o v o v k h o d u c h a a tm o potcch matematiky
a matematick prodovdy, ponvad jejich vznam se ani
ned dost vysoce zhodnotit. Chci tm ci, e nae djinn
zamylen vyadovalo jasno o prvotn motivaci a mylenkovm pochodu, jen vedl ke koncepci jej ideje prody a odtud
k jej realizaci v aktulnm vvoji prodovdy sam. U G al i l e i h o se objevuje tato idea takka poprv ji hotov;
proto jsem svzal vechny vahy s jeho jmnem (a tm skuten stav do jist mry zidealizoval a zjednoduil), i kdy
podrobnj historick rozbor by musel pihldnout k tomu,
za co Galilei ve svch mylenkch vd pedchdcm".
(Podobn a s dobrm odvodnnm budu ostatn postupovat
i nadle.) Pokud jde o situaci, kterou ml Galilei ped sebou
a jak ho musela motivovat a podle jeho znmch vrok
i motivovala, lze dosti rychle leccos zjistit a takto pochopit
zatek celho tvoen smyslu prodovdy. Avak ji pitom
narme na pesuny smyslu a na jeho zastrn z pozdj
a posledn doby. Nebo i my, kdo se takto zamlme, jsme
sami v zajet takovch pesun a zastrn (a rovn i moji
teni, jak smm pedpokldat). Dokud jsme v jejich vlivu,
nemme zpotku ani potuchy o podobnch pesunech smyslu:
my vichni, kdo se domnvme, e velmi dobe vme, co je"
79
matematika a prodovda a co dok! Nebo kdo to dnes nev

u ze koly? Ji prvn objasnn prvopotenho smyslu nov
prodovdy a jejho novho metodickho stylu dv vak tuit
leccos z pozdjch pesun smyslu, kter zejm ovlivuj
a pinejmenm i ztuj rozbor motivace.
Jsme tedy v jakmsi k r u h u . PotJky lze pln pochopit
jen z pozic dan vdy v jej dnen podob retrospektivnm
pohledem na jej vvoj. Bez pochopen z a t k u je vak tento
vvoj jakoto v v o j s m y s l u nm. Nezbv nic jinho
ne k 1 i k a t postupovat vped a vracet se zptky; ve stdavm postupu mus jedno pomhat druhmu. Relativn ujasnn
na jedn stran pin urit osvtlen na stran druh, je
zase vyzauje zpt na opanou stranu. Pi zkoumn a kritice
djin, vychzejce z G a l i l e i h o (a hned nato z D e s c a r t a )
a pidrujce se nutn asov posloupnosti, musme nicmn
ustavin dlat h i s t o r i c k s k o k y , je nejsou tedy odbokami, nbr nutnostmi; jsou to nutnosti, vezmeme-li na
sebe kol radiklnho sebeujasnn, kter vyrostl ze situace
krachu" na doby s jejm zhroucenm samotn vdy". Uveden
kol se vak tk pedevm zamylen nad smyslem pvodu
novch vd a na prvm mst exaktn prodovdy, kter
jak v dalm uvidme od potku a pak i ve vech
svch pesunech smyslu a scestnch sebeinterpretacch mla
a jet m rozhodujc vznam pro vvoj a byt novovkch
pozitivnch vd i novovk filosofie, ba ducha novovkho
evropskho lidstv vbec.
K metod\ pat rovn toto: teni, zvlt prodovdet,
budou mon pekvapeni a budou povaovat za diletantismus,
e nebylo pouito prodovdeckho zpsobu mluvy. Vdom
jsme se j vyhnuli. K velkm potm zpsobu mylen, kter
se vude sna uplatnit pvodn nzor", a tedy pedvdeck a
mimovdeck pirozen" svt, jen zahrnuje veker aktuln
ivot a rovn vdeck mylen a iv je jsa zdlem
vech vytbench tvar smyslu, pat i nutnost zvolit naivn
zpsob mluvy ivota a pimen j pouvat, jako to vyaduje
evidence prkaz.
80
Poznenhlu a nakonec docela se ujasn, e opravdov nvrat

k naivit ivota, ale v reflexi, je tuto naivitu pekrauje,
je jedin monou cestou, jak pekonat filosofickou naivitu
tkvc ve vdeckosti" tradin objektivistick filosofie a jak
otevt brny nov, optovn naznaovan dimenze.
Dodejme jet, e smysl vech naich dosavadnch vvod je
v tom, aby napomhaly k pochopen jen v relativit uvedenho
msta, a e vysloven ozvajcch se vhrad v pipojench
kritikch (je my, lid dneka, kdo se zamlme, nezamlujeme)
m tu metodickou funkci, aby pipravilo mylenky a metody,
kter poznenhlu a jako vsledek zamylen maj z ns dostat tvar a poslouit k naemu osvobozen. Veker mylen
z existencilnch" dvod je pirozen k r i t i c k . Neopomeneme vak principilnmu smyslu, kter m pochod naeho
zamylen a zvltn druh na kritiky, dt pozdji podobu
poznatku vytenho z reflexe.
10.
Vznik
dualismu z pikladnosti vldnouc prodovdy.

Racionalita svta more geometrico"
Je nutno jet vyzdvihnout zkladn rys novodobho zkoumn prody. Galilei pi svm zamen pohledu z pozic geometrie a toho, co se jev smyslov a d se matematizovat,
a b s t r a h u j e od subjekt jakoto osob personlnho ivota,
abstrahuje ode veho v jakmkoli smyslu duchovnho, od vekerch kulturnch vlastnost, je lidsk praxe pidv vcem.
Z tto abstrakce vyplvaj jen tlesn vci, je jsou vak
povaovny za konkrtn reality a ve sv totalit jsou inny
tmatem jako svt. Lze prvem ci, e idea prody chpan
jako v sob r e l n u z a v e n s v t t l e s s e objevuje
teprve u Galileiho. Ve spojitosti s matematizac, je se velmi
rychle stala samozejmost, vynouje se jako konsekvence v sob
uzaven prodn kauzalita, v n je veker dn jednoznan
a pedem determinovno. Tm je ovem pipravena cesta
i d u a l i s m u , kter se brzy objev u Descarta.
R
81
Vbec si vak nyn musme ozejmit, e pojet nov ideje,

podle kter p r o d a je uzaven, reln a teoreticky v sob
ucelen svt tles, brzy pivod naprostou promnu ideje svta
vbec. Svt se jaksi roztpuje na svty dva: na produ a na
duevn svt, kter vak zpsobem svho sept s prodou
nedosahuje samostatn svtskosti. Antit myslitel vypracovali jednotliv vahy a teorie o tlesech, neuinili vak uzaven
svt tles tmatem univerzln prody. Zkoumali lidskou
a zvec dui, nemohli vak mt psychologii v novodobm smyslu, psychologii, je pece teprve tm, e mla ped sebou univerzln produ a prodovdu, mohla usilovat o patinou univerzalitu rovn v uzaven oblasti, je j pinle.
Roztpen a promna smyslu svta byly pochopitelnm
dsledkem vskutku zcela nevyhnuteln
pkladnosti
p r o d o v d e c k m e t o d y potkem novovku, nebo,
lpe eeno, dsledkem prodovdeck racionality. Ve zmatematizovn prody, jak se j rozumlo jako ideji a kolu,
byl obsaen pedpoklad, e koexistence nekonenho hrnu
tles v prostoroasu, zkoumna o sob, je matematicky racionln. Jenome induktivn prodovda mohla mt jen induktivn
pstupy k souvislostem, o sob matematickm. V kadm ppad jako vda indukujc matematino a veden istou matematikou mla ji sama nejvy racionalitu. Jak by se mohla
nestt vzorem vekerho pravho poznn, jak by mohla, kdy
se pro n mla uskutenit prav vda pekraujc produ,
nensledovat pkladu prodovdy, pop. jet lpe, nensledovat pkladu ist matematiky, pokud jsme snad i v jinch
sfrch poznn mli mt vrozenou" schopnost apodiktick
evidence v aximech a dedukcch? Neudivuje, e se ji
u D e s c a r t a setkvme s ideou univerzln matematiky.
V tomto smru spolupsobily zajist zvan teoretick a praktick spchy, je zaponaj ihned G a l i l e i m. Proto svt
a filosofie dostvaj korelativn zcela novou tv. Svt o sob
mus bt racionlnm svtem, ale v novm smyslu racionality
pevzatm z matematiky nebo ze zmatematizovan prody,
take v dsledku toho bude teba vybudovat filosofii, univer82
zln vdu o svt, jako jednotnou racionln teorii

g e o m e t r i e o.
more
11. Dualismus jako dvod nepostiitelnosti problm

rozumu, jako pedpoklad specializace vd, jako zklad
naturalistick
psychologie
Jestlie ovem za dan historick situace platilo za zcela
samozejm, e prodovdecky racionln proda je o sob
existujcm svtem tles, pak musil svt o sob bt ve smyslu
dve neznmm zvlt r o z t p e n m svtem, roztpenm na produ o sob a na odlin od n druh byt: na psychick
jsoucno. Musily tm ovem vznikat povliv tkosti, zejmna
ve spojitosti s ideou Boha, platc z nboenstv a zdaleka
jet neoputnou. Nebyl Bh nepostradateln jako princip
racionality? Co nepedpokld racionln byt, m-li bt vbec
mysliteln a pedevm ji jako proda racionln teorii
a subjektivitu, je takovou teorii vytv? Nepedpokld proto
proda a vbec svt o sob Boha chpanho jako absolutn
jsouc rozum? Nen tu p s y c h i c k b y t pojat jako ist
pro sebe jsouc subjektivita v byt o sob privilegovno? A
bosk nebo lidsk, je to nicmn subjektivita.
Odlouen psychina vedlo ke stle vtm potm, hlavn
tam, kde se ozvaly problmy rozumu. Tkosti budou ovem
teprve pozdji nalhav tak, e se stanou stednm tmatem
filosofie ve velkch pojednnch o lidskm rozvaovn,
v kritikch rozumu". Sla racionalistickch motiv byla vak
jet nezlomn a vude se s plnou dvrou pistupovalo k vestrannmu uskutenn racionalistick filosofie. Jistho spchu se doshlo u nesporn hodnotnch poznatk, kter mohly
bt povaovny za pedstupn, i kdy jet" neodpovdaly
idelu. Vstavba kad speciln vdy se nyn eo ipso dila
ideou jej pimen racionln teorie, pop. ideou o sob r ac i o n l n o b l a s t i . Specializace filosofie v odborn vdy m
proto hlub smysl vlun ve spojitosti s novovkm postojem.
83
Specializace antickch badatel nemohly dt vznik odbornm

vdm v naem smyslu. G a l i l e i h o prodovda se nevyvinula specializac. Na druh stran teprve pozdj nov vdy
specializovaly ideu racionln filosofie, motivovanou novou
prodovdou, a erpaly z n slu k pokroku a k dobvn
novch oblast: racionln uzavench zvltnch oblast v rmci racionln totality universa.
Jakmile ovem D e s c a r t e s vyhlsil ideu racionln filosofie a rozlouil produ a ducha, pichz hned na zatku
Descartv souasnk H o b b e s s novou psychologi jako prvnm
ze vech poadavk. Ji jsme se o tom zmnili, e to byla
zrove psychologie novho stylu, pedchoz dob zcela neznmho, nartnut konkrtn jako psychofyzick antropologie
v racionalistickm duchu.
Nesmme se nechat zmst obvyklm kontrastnm rozliovnm mezi empirismem a racionalismem. H o b b e s v naturalismus chce bt fyzikalismem a jako kad fyzikalismus m
prv svj vzor ve fyzikln racionalit.*
Plat to i o ostatnch vdch novovku, o vdch biologickch
apod. Dualistick roztpen jako dsledek fyzikalistickho pojet prody psob, e se vyvjej v podob roztpench nauk.
Vdy zprvu jednostrann zamen jen na tlesnost, tedy biofyzick, jsou sice nuceny postihovat konkrtno naped deskriptivn, nzorn je lenit a klasifikovat, ale fyzikalistick nzor
o prod navodil samozejmost, e dle rozvjen fyzika nakonec vechny tyto konkrtnosti vysvtl" fyzikln racionlnm
zpsobem. Rozkvt biofyzickch deskriptivnch vd, k nmu
dolo zejmna zsluhou pleitostnho vyuit fyziklnch poznatk, plat proto za spch prodovdeck, neustle fyzikln interpretovan metody.
* Pouvm-li zde a astji vrazu fyzikalismus", inm tak vhradn
v obecnm smyslu, srozumitelnm z postupu naeho zkoumn samho,
toti k oznaen filosofickch blud vyplvajcch z mylnho vkladu
pravho smyslu novodob fyziky. Pouvan termn neodkazuje tedy
speciln k fyzikalistickmu hnut" (Vdeskmu kruhu", k logicizujcmu empirismu").
84
Na druh stran u duevna, je zbv po vylouen animlnho a pedevm lidskho tla, patcho do regionln
uzaven prody, projevuje se pkladnost fyziklnho pojet
prody a prodovdn metody ji od H o b b e s a ovem
tak, e se dui zsadn pipisuje podobn zpsob byt jako
prod a psychologii obdobn teoretick postup od deskripce
k poslednmu teoretickmu vysvtlen" jako biofyzice. in
se tak bez ohledu na kartezinsk uen o tlesnch a duevnch substancch", odlouench zcela rozdlnmi atributy.
J o h n L o c k e pen takovou n a t u r a l i z a c i p s y c h i n a na cel novovk a do dneka. Pznan je Lockova
obrazn e o w h i t e p a p e r , o t a b u l a r a s a , n a ni
duevn data pichzej a z n odchzej podle njakch pravidel, tak jako hmotn pochody v prod. U Locka nen tento
nov fyzikln orientovan naturalismus jet konsekventn
vyvinut nebo domylen do konce jako pozitivistick senzualismus. Velmi brzy se vak projev zpsobem, kter se stane osudnm pro djinn vvoj veker filosofie. Nov naturalistick
p s y c h o l o g i e nebyla vak od samho zatku dnm
przdnm slibem, nbr ohlauje se psobiv velkmi spisy
a s nrokem trvalho zdvodnn univerzln vdy.
Veker nov vdy, naplnn stejnm duchem, v jejich ele
i metafyzika, jak se zd, prospvaj. Kde se fyzikalistick
racionalismus nedal vn realizovat, jako prv v metafyzice,
tam si doba pomohla oslabenmi nejasnostmi s pouitm obmnnch scholastickch pojm. Vtinou vak nebyl pesn
promylen ani vd smysl nov racionality, jakkoli byl hybnou silou celho hnut. Upesujc vklad tohoto racionalismu
byl sm st mylenkov prce filosofie a po L e i b n i z e
a Christiana W o 1 f f a. Ve S p i n o z o v E t h i c e" mme
klasick pklad toho, jak se naturalistick racionalismus domnval, e bude moci vybudovat systematickou filosofii, metafyziku, vdu o nej vych a poslednch otzkch, o otzkch rozumu, ale zrove s tm i o otzikch fakt, a to o r d i n e g e o m e t r i c o.
S p i n o z u vak musme dobe chpat v jeho historickm
85
smyslu. Je naprostm nepochopenm interpretovat Spinozu tm,

co na jeho geometrick" demonstran metod lze vidt na
povrchu. Spinoza zaal jako kartezin a je ovem od potku
pln pesvden, e nejen proda, ale totalita byt mus tvoit
jednotn racionln systm. To bylo pedem samozejm. V totlnm systmu mus bt zahrnut matematick systm prody,
jako soust systmu neme vak bt samostatn. Nelze proto
penechat fyziku fyzikm, jako by byla opravdu plnm systmem, a na druh stran nelze psychologickm odbornkm
svit kol, aby pro psychologick protilnek dualismu vytvoili vlastn racionln systm. Do jednoty racionlnho totlnho systmu mus bt pece jako teoretick tma zahrnut Bh,
absolutn substance. S p i n o za stoj ped kolem: objevit
postulovan racionln totln systm jsoucna, pedevm podmnky jeho jednotnho mylenkovho postien, a pak jej skutenou konstrukc systematicky realizovat. Teprve takto, inem, je prokzna skuten myslitelnost racionlnho vesmrnho byt. Do t doby je to prv jen postult, jeho monost
nebyla v dualismu od zkladu rozdlnch substanc", nad nimi
se tyila absolutn a ta prav substance, nikterak jasn, jen
postult pes vecku evidenci, plynouc v tomto postoji z pkladnosti prodovdy. Spinozovi lo ovem jen o systematickou
obecnost jeho Ethica" j e p r v n u n i v e r z l n o n t o 1 o g i . Spinoza se domnval, e pomoc n lze postihnout prav
systematick smysl jak aktuln prodovdy, tak i psychologie
budovan jako jej paralela, nebo bez takovho smyslu zstvala prodovda i psychologie zatena nesrozumitelnost.
12. Povechn charakteristika novodobho

fyzikalistickho
racionalismu*
Filosofie pi svm antickm zrodu chtla bt vdou",
univerzlnm poznnm vekerenstva jsoucna, racionlnm po* Srov. Plohu IV.
86
znnm, epistm, nikoli vgnm a relativnm kadodennm

poznnm, doxa. Antick filosofie nedosahuje vak jet prav
ideje racionality a ve spojitosti s tm jet ani prav ideje
univerzln vdy takov bylo pesvden zakladatel filosofickho novovku. Nov idel byl mon teprve po vzoru
formovan matematiky a prodovdy. Nov idel osvdil
svou monost nadenm tempem realizace. Je vak univerzln
vda ve smyslu nov ideje a chpan v ideln dokonalosti
nco jinho ne v e v d o u c n o s t ? Univerzln vda, univerzln vdn je pro filosofy tedy opravdu clem, i kdy
v nekonenu vzdlenm, je to vak cl, kter lze realizovat, ne
snad jedinci a doasnmi pospolitostmi badatel, nbr v nekonenm sledu generac a jejich posloupnm systematickm
bdn. Mn se, e tu je apodiktick nahldnut, e svt
0 sob je racionln systematick jednota, v n veker jednotlivosti mus bt a do nej mench podrobnost racionln determinovny. Systematick formy svta (jeho univerzln bytostn struktury) se meme zmocnit, ba je ji pro ns pedem
pipravena a znma, pokud je to rozhodn forma ist matematick. Je nutno ji jen vymezit v jej specifinosti, co je
bohuel mon jen induktivn cestou. Takov je cesta k vevd,
oveme nekonen. ije se proto v blaen jistot cesty vedouc
zblzka do daleka, od vcemn znmho k neznmmu, jakoto
neomyln metody cho se poznn, kterou by v nekonenm postupu muselo bt z vekerenstva jsoucna poznno
vskutku ve v plnm svm byt o sob". K tomu pat vak
1 druh postup: aproximace, kterou se smyslov nzorn data
pirozenho ivotnho prosted pibliuj k matematickmu
idelnu, zdokonalovn stle jen piblin subsumpce" empirickch dat pod jejich pslun ideln pojmy; pat sem pimen metodika vypracovan k takovmu elu, zpesovn
men, zvyovn vkonnosti midel apod.
Se vzrstajc a stle dokonalej moc poznvat vesmr
zskv lovk i m dl dokonalej vldu nad svm praktickm ivotnm prostedm, kter se v nekonenm postupu stle
roziuje. Je v tom zahrnuta i vlda nad lidmi, kte nle
87
k naemu relnmu ivotnmu prosted, tedy i vlda nad sebou

sammi a nad spolublinmi, stle vt moc nad svm osudem,
a proto stle plnj pro lovka vbec racionln mysliteln blaenost". Nebo lovk dovede poznat i u hodnot
a statk, co je tu pravdiv o sob. V horizontu takovho racionalismu je to ve pro nj jeho samozejmou konsekvenc. lovk je takto opravdu obrazem bom. Podobn jako matematika mluv o nekonen vzdlench bodech, pmkch apod., tak
je mono v obdobnm smyslu-obrazn ci, e bh je n e k o n e n v z d l e n l o v k . Filosof toti s e zmatematizovnm svta a filosofie korelativn v jistm smyslu matematicky zidealizoval sebe sama a zrove boha.
Nov idel univerzality a racionality poznn znamen nepochybn obrovsk pokrok tam, kde ml svj domov: v matematice a ve fyzice. Avak za pedpokladu, e tento idel bude
doveden k pravmu ujasnn a e jak jsme o tom ji pojednali zstane ueten vech promn smyslu. Je ve svtovch djinch dstojnj pedmt filosofickho divu ne objev
nekonench soubor pravd, realizovanch v nekonenm postupu vped bu ist (jako ist matematika), nebo aproximacemi (jako induktivn prodovda)? A nen bezmla zzran
vechno to, co tu bylo vskutku vykonno a co vyzrlo? Zzrakem je ist teoreticko-technick vkon, i kdy je zmnou
svho smyslu povaovn za vdu samu. Jinak je to vak s otzkou, j a k d a l e c e smla bt napnna pkladnost tchto
vd a zda filosofick meditace, jim vdme za novodobou
koncepci svta a vdy o svt, nebyly zcela nedostaujc.
Jak mlo uspokojujc byla takov zamylen ji pokud
jde o samu produ ukzalo se (by teprve v nejnovj
dob), kdy byla otesena samozejmost, e jakkoli prodovda je nakonec fyzikou, take biologick vdy stejn jako
veker konkrtn prodovdy by se musely v prbhu bdn
stle vce rozplvat ve fyzice; otesena tak, e pslun vdy
ctily nutnost provst metodick reformy. Nestalo se tak ovem
zsadn r e v i z mylenek, je tvo zklad novodob prodovdy a je metodizac ztrcej obsah.
88
13. Prvn tkosti fyzikalistickho naturalismu

psychologii: nepostiitelnost vkonn subjektivity
Rozpaky nad zmatematizovnm svta, pop. nad jeho racionalizac nejasn napodobenou podle matematizace, nad filosofi
o r d i n e g e o m e t r i e o, se vak ozvaly ji mnohem dve
v nov naturalistick p s y c h o l o g i i . Do jej sfry patila
pece i racionln poznvac aktivita a poznatky filosof, matematik, prodozpytc apod., z n vznikly nov teorie jako vtvory jejich ducha, a to jako poznatky nesouc v sob posledn
smysl pravdy o svt. Objevily se takov tkosti, e ji
s B e r k e l e y e m a s H u m e m s e vynouje paradoxn
s k e p s e , pociovan sice jako protismysln, ale ne prv
dobe postiiteln, kter se zprvu obrtila zrovna proti vzorm racionality, proti matematice a fyzice, a snaila se znehodnotit jejich zkladn pojmy, ba smysl jejich oblast (matematick
prostor, materiln produ) jako psychologick fikce. Ji
v Humovi dola skepse a do konce a cel idel filosofie, cel
zpsob vdeckosti novch vd vyvrtila z koen. Pitom je
neobyejn dleit fakt, e tm byl doten nejen n o v o v k
idel filosofie, ale zasaena byla v e k e r f i l o s o f i e
m i n u l o s t i i s celkovm vytenm kol filosofie jako
u n i v e r z l n o b j e k t i v n v d y . Paradoxn situace!
Byly k dispozici velmi spn a denn se mnoc vsledky;
alespo u velk ady novch vd. Kdo v nich pracoval nebo
je peliv promlel, zakouel evidenci, je bila do o a j
nemohl uniknout ani on sm, ani nikdo jin. A pesto
v ponkud novm zamen pohledu
s e vsledky vd i sama jejich evidence z h l e d i s k a p s y c h o l o g i e , v jej sfe se odehrv vecka jejich vkonn aktivita,
staly z c e l a n e p o c h o p i t e l n m i . Ale nejen to. Nebyly zasaeny jen nov vdy a jejich svt, racionln interpretovan, ale i kadodenn vdom o svt a kadodenn
ivot ve svt, pedvdeck svt v kadodennm smyslu, svt,
jeho byt m samozejmou platnost nejen pro lovka nedotenho vdou, jen v nm uskuteuje sv konn a chovn,
89
ale poslze i vdce, a nikoli jen tehdy, vrac-li se ke sv

kadodenn praxi.
Nejradiklnj dvj skepse neobrtila svj tok proti
tomuto svtu, nbr argumentovala jen s jeho relativitou, aby
vyvrtila epistm a svt o sob, filosoficky touto epistm
relativnmu svtu substruovan. V tom tkvl jej agnosticismus.
Proto nyn vystupuj svtov zhady dve netuenho stylu,
kter podceuj zcela nov zpsob filosofovn, zpsob teorie
poznn" a teorie rozumu", nae se brzy vynouj systematick
filosofie s docela novm clem a s novou metodou. Tato nejvt ze vech revoluc je oznaovna jako z v r a t v d e c k h o o b j e k t i v i s m u nejen objektivismu novovkho,
ale i objektivismu v e c h d v j c h f i l o s o f i c e l c h t i s c i l e t v t r a n s c e n d e n t l n i s u faj e k t i v i s m u s.
14. Pedjmajc charakteristika objektivismu

a transcendentalismu. Zpolen obou tchto idej jako
smysl novodobch djin ducha
Charakteristickm znakem o b j e k t i v i s m u je, e se pohybuje na pd svta, jak je zkuenost bezprostedn a samozejm dn, a te se po jeho objektivn pravd", po tom,
co je pro svt a pro kadho rozumnho lovka bezpodmnen
platn, po tom, co je svt o sob. Takov univerzln vkon
pipad epistm, rozumu, pop. filosofii. Tm by se doshlo
jsoucna, za n pronikat dalmi otzkami by u nemlo
rozumn smysl.
Naproti tomu transcendentalismus prav: Smysl byt pedem
danho svta, v nm ijeme, je s u b j e k t i v n m v t v o r e m , je dlem zkuenostnho, pedvdeckho ivota, v nm
se vytv smysl a platnost byt svta, a to vdycky konkrtn
danho svta, kter m relnou platnost pro kadho, kdo
ho prv empiricky zakou. Pokud jde o objektivn pravdiv"
svt, jakm j e svt vdy, j e t o v t v o r v y h o s t u p n
90
uskutenn na zklad pedvdeck zkuenosti a mylen,

pop. na zklad vkon platnosti, je podv tato zkuenost
a mylen. Objektivn pravdu lze uinit pochopitelnou a p os l e d n s m y s l b y t svta lze uchopit jen radiklnm zptnm dotznm po subjektivit, a to t subjektivit, kter
vytv poslze vemi pedvdeckmi a vdeckmi zpsoby
vekerou platnost svta s jeho obsahem, jako i poloenm
otzek ,jCo" a jak", tkajcch se kon rozumu. Prvn o sob
nen tedy byt svta v jeho neproblematick samozejmosti,
a nepslu proto klst pouhou otzku, co objektivn nle
k svtu, nbr p r v n o s o b j e s u b j e k t i v i t a ,
a to takov subjektivita, kter byt svta naivn dv pedem
a pak racionalizuje nebo, co je tot, objektivuje.
Tu vak ji hned zpotku hroz protismysl, nebo se zprvu
zd, e touto subjektivitou je samozejm lovk, tedy psychologick subjektivita. Uzrl transcendentalismus protestuje
proti psychologickmu idealismu a usiluje o z c e l a n o v o u
v d e c k o s t , a to vdeckost transcendentlni, kdeto objektivn vdu jako f i l o s o f i i popr. O subjektivismu takovho
transcendentlnho stylu nemla pedchoz filosofie ani potuchy.
Pro patinou zmnu postoje chybly inn motivy, akoli po
antick skepsi a prv jejm antropologickm relativismu by
takov zmna byla mysliteln.
Od okamiku, kdy se objevila teorie poznn" a byly podniknuty vn pokusy o transcendentlni filosofii, jsou cel djiny
filosofie djinami mohutnch napt mezi objektivistickou
a transcendentlni filosofi, djinami ustavinch pokus udret
objektivismus a rozvinout jej v nov podob, na druh stran
pak djinami pokus transcendentalismu zvldnout tkosti,
je s sebou pin idea transcendentlni subjektivity a ve
spojitosti s n poadovan metoda. Osvtlen vzniku tohoto
vnitnho rozkolu filosofickho vvoje a rozbor nejzazch motiv tto nejradiklnj promny ideje filosofie jsou nanejv
dleit, nebo teprve umouj pochopit n e j h l u b s m y s l u p l n o s t , kter sjednocuje veker filosofick dn v novovkch djinch, vytv jednotn pouto mezi generacemi
91
filosof v jejich volnm sil a v tomto sil vytv zamenost jejich osobnch a subjektivnch i kolskch snah. Jak
se zde pokusm ukzat, je to zamenost ke k o n e n f o r m
transcendentlni filosofie k f e n o m e n o l o g i i , zahrnujc
jako pekonan moment k o n e n o u f o r m u p s y c h o l o g i e , kter vyvrac z koen naturalistick smysl psychologie novodob.
15. vaha o metod naeho historickho zpsobu

zkoumn
Zpsob uvaovn, jej uskutenit je nam kolem a kter
ji uril styl ppravnch nznak, nen obvykl zpsob historickch vah. Jde nm o to, uinit srozumitelnou t e 1 e o 1 og i i v djinnm vvoji filosofie, zejmna novovk, a souasn s tm o ujasnn sebe samch, kdo jsme nositeli takov
teleologie a osobnm silm sv vle i jejmi spoluuskuteniteli.
Pokoume se z historie vystihnout j e d n o t u , kter prostupuje a vldne ve vech historicky vytench clech, v jejich
protikladnch i souhlasnch promnch, a neustlou kritikou
soustednou jen na historickou souvislost celku, chpanou jako
souvislost personln, nakonec nazt historick kol, jej meme uznat za jedin svj vlastn a osobn kol. Nejde o nazen zven, ze strany fakt, jako by asov dn, v nm jsme
sami vznikli, bylo pouze vnjm kauzlnm sledem, nbr o nazen z n i t r a . My, kdo nejen mme duchovn ddictv, ale
kdo jen a jen zsluhou tohoto duchovnho ddictv jsme vznikli
djinn a duchovn, mme pouze takto opravdu nm vlastn
kol. Nepropracujeme se k nmu kritikou nkterho dnenho
nebo tradinho systmu, vdeckho nebo pedvdeckho svtovho nzoru" (nakonec dokonce nskho), nbr jen kritickm
pochopenm celkov jednoty djin n a i c h djin. Nebo
duchovn jednotu maj djiny z jednoty a hybn sly kolu,
kter v historickm dn v mylen filosof myslcch pro
sebe navzjem a nadasov thne od neujasnnch stup
92
k uspokojivmu zjasnn, a se nakonec propracuje k dokonalmu evidentnmu poznn. Pak ji tu nen jen jako vcn nutn,
ale jako nm, dnenm filosofm u l o e n jednota, nebo tm,
m jsme, jsme funkcioni novodobho filosofickho lidstva,
jsme ddici a spolunositeli smru vle p r o s t u p u j c lidstvo
a jsme jimi z prvopotenho zkladu filosofickho cle, kter
je potvrzenm a souasn obmnou eckho zakldajcho vyten filosofickho cle. V nm je t e l e o l o g i c k p o t e k
a prav zrod evropskho ducha vbec.
Takov zpsob osvtlovn djin dotazem po zakldajcm
vyten cl, spjejcch etz budoucch generac, pokud v nich
tyto cle v sedimentovan form nadle ij a lze je stle
znovu probouzet a v nov ivotnosti kritizovat, takov zpsob
dotazovn po tom, jak stle ivouc cle s sebou pinej stle
nov pokusy o jejich naplnn a jak stle nov neuspokojen
zase vynucuje jejich objasnn, jejich zlepen a vcemn radikln petven nen, km, nic jinho ne prav radikln
zamylen filosofa nad tm, co v l a s t n c h c e , co je v nm
vl z vle a j a k o vle duchovnch pedk. To znamen:
sedimentovanou pojmovost, je je jako samozejmost pdou
jeho soukrom a nehistorick prce, znovu oivit ve skrytm
djinnm smyslu. B o to, aby filosof pi ujasovn sebe
sama svm zamlenm pokraoval i v ujasovn pedchdc.
Tm nejene opt nave na etz myslitel, na jejich mylenkov spoleenstv, probud znovu jejich mylenkovou vzjemnost a pemn ji v ivouc ptomnost pro ns, ale na zklad
takto zptomnn h r n n j e d n o t y provede o d p o v d n o u k r i t i k u , je je kritikou zvltnho druhu, nebo nevychz z privtnch samozejmost dnenho filosofa, nbr jej
pdou je toto historick vyten cl jistmi osobnostmi, jejich
relativn naplnn a vzjemn kritika. Bt tm, kdo samostatn
mysl, bt autonomnm filosofem ve vli osvobodit se od vech
pedsudk je mono jen tak, e filosof pochop, e vechny
jeho samozejmosti jsou p e d s u d k y , e veker pedsudky
jsou nejasnosti z tradin sedimentace, e to nejsou snad jen
soudy, o jejich pravdivosti nen rozhodnuto, a e to plat
93
ji o velkm kolu, o ideji, kter se jmenuje filosofie". Na

tento pedsudek se vztahuj vechny soudy platc za filosofick.
Historick zamylen takovho druhu, jak je o nm e, je
proto vskutku nej hlubm radiklnm sebezamylenm k samostatnmu pochopen toho, kam smujeme tm, m jsme;
jako historick bytosti. Sebezamylen slou rozhodnut, a to
zde ovem znamen zrove i pokraovn v nejvlastnjm
kolu, kter byl onm historickm sebezamylenm pochopen
a ujasnn a je nm v dnen dob spolen uloen.
Ke kadmu zakldajcmu vyten cle vak bytostn pat
i originln konen cl, uloen historickmu procesu. Ten
je naplnn, dospl-li kol k dokonal jasnosti a tm k apodiktick metod, je je pi kadm dosaen stlm prchodem
pro nov kroky majc charakter absolutn zdailho, tj. apodiktickho kroku. Filosofie jako nekonen kol by tm dola
ke svmu apodiktickmu zatku, ke svmu horizontu apodiktickho pokraovn. (Bylo by ovem zcela myln ztotoovat nejprincipilnj smysl apodiktina, jak se zde objevuje, s obyejnm smyslem pevzatm z tradin matematiky.)
Je vak teba varovat ped jednm neodrozumnm. Kad
filosof se v dan historick etap zaml nad sebou samm
a obrac se na filosofy souasn i minul. O tom o vem se
vyslovuje, v takovm vyrovnvn upesuje a zpevuje sv
vlastn stanovisko a ujasuje si svou vlastn aktivitu, jako
ostatn i jeho zveejnn teorie v nm uzrly u vdom, e o n
zmrn usiloval.
A jsme vak historickm bdnm sebepesnji poueni
o takovch sebeinterpretacch" (a teba i u celho etzce
filosof), nedovme se z toho jet nic o tom, kam to" nakonec
ve skryt jednot intencionlni niternosti, je jedin vytv
jednotu djin, u vech tchto filosof smovalo". To se objev
jen v konenm cli, pomoc nho lze jedin odhalit jednotn
zamen vekerch filosofi a filosof a pouze konen cl
nm me dt potebn svtlo k pochopen dvjch myslitel tak, jak by oni sami sebe nikdy ani nemohli pochopit.
94
Z toho jasn vyplv, e osobitou pravdu takovho teleologickho zkoumn djin" nelze nikdy rozhodn vyvrtit citac
dokumentrnch osobnch svdectv" dvjch filosof, nebo
tato pravda se prokazuje jedin v evidenci kritickho komplexnho pohledu, kter za historickmi fakty" dokumentrn doloench filosofi a za jejich zdnlivm potknm a paralelismem dovede zahldnout harmonii smyslupln finality.
16. Descartes zakladatelem jak novodob ideje
objektivistickho racionalismu, tak i transcendentlniho
motivu, rozbjejcho tento racionalismus*
Nyn pistupujeme k osvtlen jednotnho smyslu novodobch filosofickch hnut, mezi nimi brzy vystoup do poped
zvltn loha pisouzen vvoji nov psychologie. Za tmto
elem se musme obrtit ke g n i o v i , kter p o l o i l
z k l a d y veker novodob filosofie, k D e s c a r t o v i .
Krtce pot, co G a l i l e i poloil zklad nov prodovdy, koncipoval Descartes novou ideu univerzln filosofie a hned
ji uvedl do postupu systematick realizace ve smyslu matematickho, lpe mono ci fyzikalistickho racionalismu. Je
to filosofie pojat jako univerzln matematika" a m tak
ihned obrovsk in.
Nechceme (v souladu s tm, co jsme ji ve uvedli) nikterak ci, e by Descartes ji pedem systematicky pln domyslil tuto ideu nov filosofie, nebo dokonce e by jeho souasnci a nsledovnci, zen touto ideou ustavin ve vdch,
mli ji ped oima ve vslovn podob. Bylo by k tomu zapoteb vyho systematickho vytben ist matematiky novou ideou univerzality, kter u L e i b n i z e vystupuje v prvnm
relativnm uzrn (jako mathesis iniversalis") a v nejvraznj
podob jako matematika definitnch mnohost je jet nyn
v ivm vzkumu. Jako historick ideje vbec, projevujc
se ve velkch vvojovch proudech, ij ostatn ideje nov
* Srov. Plohu V a VI.
95
matematiky, nov prodovdy a nov filosofie ve vdom osobnost, je pln funkci nositel jejich rozvoje, ve velmi rozlinch noetickch modech: hned jako instinkty, je pud
vped, ani osoby maj schopnost rozvit si jasn, kam jejich
instinkty thnou, hned jako vsledky vcemn jasn rozvahy,
jako jaktak uchopen cle, nabvajc eventuln obnovenmi vahami podoby cl stle pesnjch. Na druh stran
mme i modi jejich zplotn a zatemovn pejmnm idej
jinde ji upesnnch; ty nyn dostvaj nov druhy neuritosti, jak jsme se nauili ji chpat: jako vyprzdnn ideje
zatemnn na pouh slovn pojmy, pop. zaten falenmi
interpretacemi pi pokusech o vklad apod. Pesto vak jsou
stle jet hnacmi silami vvoje. Takto psob ideje, kter
ns tu zajmaj, i u vech tch, kdo nejsou koleni v matematickm mylen. Je nutno mt tento fakt na mysli, mluvme-li
o moci nov ideje filosofie psobc celm novovkem ve veker vd i ve v vzdlanosti, a kterou teprve Descartes uchopil a pomrn pevn definoval.
Descartes je vak praotcem novovku nejen proto, e je inicitorem tto ideje. Je zrove velmi pozoruhodn, e to byl
rovn Descartes, kter prv v myslu postavit nov
racionalismus a pak eo ipso dualismus na radikln zklady
poloil ve svch Meditacch" zklad mylenkm, je svm
historickm vlivem (jako by poslouchaly skrytou teleologii djin) byly ureny prv k tomu, aby rozbily tento racionalismus
odhalenm jeho skryt protismyslnosti, nebo mylenky, je
mly tento racionalismus zdvodnit jako a e t e r n a V e r i t a s ,
nesou v sob h l u b o c e s k r y t s m y s l , kter, jakmile s e
projev, vyvrac tento racionalismus zcela z koen.
17. Descartv nvrat k ego cogito".

Vysvtlen smyslu kartezinske epoch
Prozkoumejme postup prvnch dvou kartezinskch meditac
v perspektiv, kter zvrazn jejich veobecn struktury, po96
stup k e g o c o g i t o, k ego jednotlivch cogitationes s tmi

ktermi cogitata. A je tedy nam tmatem tato oblben
otzka, kladen u zkouek filosofick mldei. V prvnch kartezinskch meditacch je vak vpravd obsaena hloubka tak
tce vyerpateln, e ani sm Descartes to nedokzal, ba nechal si opt uklouznout velk objev, kter u ml v rukou.
A jet dnes, a snad prv teprve dnes, jak se mi zd, by
ml kad, kdo se zaml jako autonomn myslitel, studovat
s nejvtm zahloubnm tyto prvn meditace, ani se d
odradit zdnm primitvnosti, ji pedem znmm vyuitm
novch mylenek pro paradoxn a od zkladu myln dkazy
bo existence a nktermi nejasnostmi i mnohoznanostmi,
a pak t ani se pespli rychle uspokoj tm, co sm vyvrtil. Pistoupm-li nyn k pelivmu vylen svho pokusu,
v nm neopakuji, co ekl Descartes, ale vyzdvihuji, co bylo
vskutku v jeho mylen obsaeno, m to sv dostaten zdvodnn. Ve svm pokusu rozliuji, co si Descartes sm uvdomil, od toho, co mu urit, i kdy velmi pochopiteln samozejmosti zakryly nebo jak mylenkov zmny u nho
zpsobily. Nejsou to jen pozstatky scholastickch tradic a jen
nahodil pedsudky jeho doby, nbr s a m o z e j m o s t i
t i s c i l e t , jejich pekonn je vbec mon teprve vyjasnnm a domylenm toho, co je v jeho mylenkch originlnho.
Filosofick poznn podle Descarta je poznn absolutn
zdvodnn; je zaloen na pmm a apodiktickm poznn,
je svou evidenc vyluuje jakoukoli myslitelnou pochybnost.
Kad krok zprostedkovanho poznn mus bt s to doshnout prv takov evidence. Pehl-li sv dosavadn zskan
i pevzat pesvden, zjiuje, e vude se ozvaj pochybnosti nebo monosti pochyb. Za tto situace je pro nho a pro
kadho, kdo se s plnou vnost chce stt filosofem, nezbytn nutn zat jakousi r a d i k l n s k e p t i c k o u
e p o c h , kter uvd v pochybnost celek vech jeho dosavadnch pesvden a znemouje pout jich jakkoli ve svch
soudech a zaujmout jakkoli stanovisko k jejich platnosti i
8
97
neplatnosti. Kad filosof mus jednou ve svm ivot takto

postupovat, a neuinil-li tak jet, mus tak uinit, i kdy u
teba m svou filosofii". Ped uskutennm epoch je tedy
nutno s takovou filosofi naloit jako s kadm pedsudkem.
K a r t e z i n s k e p o c h s e opravdu vyznauje dosud nebvalm radikalismem, nebo vslovn postihuje nejen platnost vech existujcch v d vetn matematiky, vystupujc
s nrokem na apodiktickou evidenci, nbr i platnost pedvdeckho a mimovdeckho p i r o z e n h o" s v t a naeho ivota, toti svta smyslov zkuenosti stle pedem bezprostedn danho v neproblematick samozejmosti, svta,
kter je ivnou pdou vekerho lidskho nevdeckho a nakonec i vdeckho mylen. Je mono ci, e z hlediska kritiky poznn" je poprv uveden v pochybnost nejni stupe
vekerho objektivnho poznn, jeho pda, je je pdou
vech dosavadnch vd, vekerch vd o svt, nebo je uvedena v pochybnost zkuenost v obyejnm smyslu, smyslov"
zkuenost a korelativn svt sm jako svt majc z tto zkuenosti pro ns smysl a byt, jak pro ns neustle plat s nezvratnou jistotou jako prost dan s tm kterm prv aktulnm obsahem jednotlivch realit, svt, kter jen pleitostn
a v podrobnostech ztrc hodnotu jako pochybn nebo jako
nicotn zdaj. Tm jsou vak zrove uvedeny v pochybnost
i veker ve zkuenosti zakotven vkony tvoc smysl
a platnost svta. Jak jsme ji uvedli, je to fakticky historick
potek kritiky poznn", a to radikln kritiky objektivnho
poznn.
Je nutno znovu pipomenout, e antick skepticismus, ponajc P r o t a g o r e m a G o r g i e m , uvd sice v pochybnost a popr epistm, tj. vdeck poznn jsoucna
o sob, ale nedospv za svj agnosticismus, za popen racionlnch substrukc filosofie", kter svmi domnlmi pravdami o sob pedpokld racionln byt o sob a domnv se,
e se ho me zmocnit. Prav" svt je podle skeptik racionln nepoznateln, nebo lidsk poznn se pr nedostane za
subjektivn relativn jevy. Byla tu sice monost odtud dle
98
rozvinout radikalismus (jako nap. z dvojsmysln Gorgiovy

vty Nic nen"), ve skutenosti vak k tomu nikdy nedolo.
Negativisticky praktickoetickmu (politickmu) skepticismu
chybl i ve vech pozdjch dobch originln kartezinsk
motiv, aby mohl proniknout peklem ji nevystupovateln
quasi-skeptick epoch k nebesk brn absolutn racionln
filosofie a vybudovat takovou filosofii systematicky.
Jak to m vak tato epoch realizovat? Jestlie epoch jednou
ranou vyazuje ze hry veker poznn svta ve vech jeho
podobch vetn prostho provn svta a takovm vypojenm ztrc z rukou byt svta, jak se prv jej pomoc d
vykzat prazklad bezprostednch a apodiktickch evidenc?
Odpov zn: Vyadm-li vechno zaujmn stanoviska k byt
a nebyt svta a zdrm-li se, aby jakkoli byt ve svt pro
mne platilo, pak mi v rmci takov epoch pece jen nen
znemonna k a d platnost byt. J, moje j", kter provd epoch, nen pojato do jejho pedmtnho dosahu, nbr
uskutenm-li epoch radikln a univerzln je naopak
z nho principiln vyato. Jsem nutn jakoto vykonavatel
epoch. V tom prv nalzm hledanou apodiktickou pdu,
je absolutn vyluuje jakoukoli monou pochybnost. A je
moje pochybovn sebeobshlej, a i kdybych se pokusil
myslit si dokonce, e vechno je pochybn, nebo dokonce e
doopravdy nen, zstv absolutn evidentn fakt, e j, pochybujc a vecko negujc, pesto pese vechno jsem. Univerzln pochybovn se ru samo. Pi univerzln epoch mm
proto k dispozici absolutn apodiktickou evidenci j jsem".
V te evidenci je vak zrove obsaeno jet mnoho rozmanitch vc. Konkrtnj vraz evidence s u m c o g it a n s " zn: e g o c o g i t o - c o g i t a t a q u a c o g i t a t a .
Jsou v nm zahrnuty vechny cogitationes, jednotliv i syntza jejich proudu v univerzln jednotu jedin cogitatio,
jsou tam obsaeny cogitationes, v nich svt jako cogitatum
a ve, co jsem mu kdy pisoudil, mlo a m pro mne platnost
byt. Jene te j a k o f i l o s o f u j c nesmm tyto platnosti nadle prost uplatovat jako v pirozenm postoji
99
a zuitkovvat za elem poznn. V epoch stojm nad vemi

platnostmi a nesmm je nadle spoluuplatovat. Veker ivot
akt mho provn, mylen, hodnocen a podobn mi ^tedy
zstv a b dokonce dl, jenome to, co bylo ped mma
oima jako pro mne existujc a platn konkrtn svt, se
promnilo v pouh f e n o m n , a to ve vech urench, kter
mu psluej. Vechna uren i s v t s m se promnily
v moje i d e a e", jsou to neodluiteln komponenty mch
cogitationes, prv jejich cogitata pi epoch. Zde bychom
prv tedy mli a b s o l u t n a p o d i k t i c k o u s f r u
b y t s p o l u z a h r n u t o u v titulu ego, a nikoli jen jednu
axiomatickou vtu e g o c o g i t o" nebo s u m c o g i t a n s".
Je vak jet zhodno dodat nco zvl pozoruhodnho.
Pomoc epoch jsem pronikl k t sfe byt, kter jako
a b s o l u t n a p o d i k t i c k p e d p o k l a d p e d c hz
principiln vekermu
pro
mne
mysl i t e l n m u j s o u c n u a j e h o s f r m b y t . Nebo
lze ci, a to plat stejn i pro Descarta: J, je uskuteuje
epoch, je to jedin absolutn nepochybn, co principiln vyluuje jakoukoli monost pochyb. Co jinak vystupuje jako
apodiktick, jako nap. matematick aximy, o tom lze docela dobe mt pochybnosti, a proto je tu mysliteln i omyl,
kter bude vylouen a nrok na apodiktinost odvodnn,
a se poda zprostedkujc a absolutn apodiktick zdvodnn, kter je pevede na onu jedinou absolutn praevidenci,
k n veker vdeck poznn mus prv vst zpt, m-li
se filosofie stt vbec monou.
18.
Myln Descartova sebeinterpretace: psychologistick

zfalovn istho ego, zskanho pi epoch*
Nyn se musme zmnit o lecems, o em jsme v dosavadnm vkladu zmrn pomleli. Objev se tak s k r y t d v o j * Srov. Plohu VII a VIII.
100
z n a n o s t kartezinskch mylenek. Nabzej se dv monosti,

jak tyto mylenky uchopit, rozvinout je a vytknout vdeck
koly. Z nich byla pro D e s c a r t a pedem samozejm
j e n j e d i n . Proto je smysl Descartova vkladu fakticky
jednoznan (tak se alespo zd), ale jednoznanost vyplv
bohuel z toho, e Descartes originln radikalismus svch
mylenek vlastn neprovd, nepodrobuje sv epoch vechna
sv pedchoz mnn a nedv do zvorek" svt ve vem,
take zabrn stelbou na svj cl nevyt prv to nej dleitj z toho, co zskal v ego" pi epoch, aby ist na nm
rozvinul filosofick THAYMAZEIN. Ve srovnn s tm, co
mohlo z takovho rozvinut vzejt, a to velmi brzy, je v jistm smyslu jen povrchn vecko to, co Descartes opravdu
nov pivd na svtlo, i kdy je to velmi originln a nezvykle dalekoshl. Descartes sm to ostatn jet znehodnocuje svm vkladem. Te se sice sm v asu nad tmto
ego, je teprve pi epoch odkryl, j a k je to j " a zda
snad j" je lovk, smyslov nzorn lovk obyejnho ivota. Vyad nyn tlo, je rovn spad pod epoch, stejn
jako smyslov svt vbec, a tak je Descartovi ego ureno jako
m e n s s i v e a n i m u s sive i n t e l l e c t u s .
Tady se vak vnucuje nkolik otzek. Nevztahuje se epoch
na universum veho toho, co je mi (filosofujcmu) bezprostedn dno, tedy na cel svt se vemi lidmi a u nich nejen na jejich pouh tla? A nevztahuje se epoch i na mne
samho jako na c e l h o lovka, za jakho v naivnm pirozenm postoji ve svt sm pro sebe ustavin platm? Nen
tu D e s c a r t e s od zatku ovldn Galileiho jistotou o univerzlnm a absolutn istm svt tles s rozlienm toho, co
lze jen smyslov provat, od toho, co jako matematino je
sfrou istho mylen? Nepovauje Descartes ji za zcela samozejm, e smyslovost odkazuje na jsoucno o sob, jene
me klamat, a proto mus existovat racionln cesta, kter
by o tom rozhodla a poznvala jsoucno o sob v matematick
racionalit? Nen vak to ve dohromady pi epoch dno do
zvorek, a to i jako monost? Je oividn, e Descartes
101
pes radikalismus, kter poaduje m ji pedem urit

c 1, jeho p r o s t e d k e m m bt prlom k tomuto ego.
Nevid vak, e ji opout poadovan radikalismus pesvdenm o monosti cle a tohoto prostedku. Nesta toti pouh
rozhodnut k epoch, k radiklnmu zdrovn se veho, co
je ve svt pedbn dan a pedbn platn. Epoch mus
bt dsledn a takovou mus zstat. Ego nen reziduum svta,
nbr absolutn apodiktick klad, jen je umonn jen pomoc epoch, jen u z v o r k o v n m " v e k e r platnosti
svta a umonn jako jen jedin klad. D u e je v a k
r e z i d u u m p e d c h o z a b s t r a k c e o d p o u h tl e s n o s t i a po proveden abstrakci alespo zdnliv je
doplkem tlesnho tla. K takov abstrakci vak nedochz
pi epoch (co se nesm ztrcet ze zetele), nbr pi zkoumn prodovdce nebo psychologa na pirozen pd pedem
a bezprostedn danho, neproblematicky existujcho svta.
O tchto abstrakcch a o zdn jejich samozejmosti bude
nutno jet pojednat. Zde v tto souvislosti sta si uvdomit,
e ve fundamentlnch vahch Meditac", jimi je uvdna
epoch a jej ego, nastv zlom dslednosti tm, e Descartes
identifikuje toto ego s istou du. Veker zisk a velk objev
tohoto ego je takto znehodnocen protismyslnm ztotonnm,
nebo ist due nem v epoch vbec dn smysl, leda jako
due" v zvorkch", tj. jako pouh fenomn", kter se vynouje poprv s kartezinskou epoch.
Vidme, jak je tk zachovat a vytit tak nezvyklou zmnu
postoje, jakou je radikln a univerzln epoch. Hned tu
nkde pror p i r o z e n l i d s k r o z u m", nco z naivn
platnosti svta, co faluje nov svrzn mylen, je je poadovno a umonno v epoch. (Odtud i naivn nmitky tm
vech mch filosofickch souasnk proti mmu kartezianismu" nebo proti fenomenologick redukci", na ni jsem tene pipravil tmto vkladem kartezinsk epoch.) Zsluhou
takov bezmla nevyhladiteln naivity se po stalet tm
nikdo nepozastavil nad samozejm" pijmanou monost zvr, jejich vchodisko je ego i jeho kognitivn ivot a je
102
m navenek", ba vlastn nikdo si ani nepoloil otzku, zda

v tto egologick sfe byt me vnjek" mt vbec njak
smysl, co ovem z tohoto e g o in p a r a d o x o n , n e j v t z e v e c h z h a d . Mon vak, e zvis mnoho,
ba u filosofie dokonce vecko na tto zhad, a mon, e
otes, kter sm Descartes zakusil pi odkryt tohoto ego, je
pro ns, men myslitele, nicmn dleit jako nznak, e
se tu ohlauje nco opravdu velikho a nejvtho, co pes
vechny omyly a bloudn muselo jednou vyjt na svtlo jako
Archimdv bod" kad prav filosofe.
Jakmile nov motiv radiklnho obratu k ego jednou vstoupil do djin, osvdil svou vnitn slu tm, e pes svoje
padln a zatemovn zahjil novou epochu filosofie a vtpil
j nov telos.
19.
Descartv
pednostn zjem na objektivismu

myln
sebeinterpretace
dvodem
U Descarta se jeho Meditace" projev osudnou zmnou

vlastnho duevnho j" za ego, psychologick imanence za imanenci egologickou, evidence psychickho vnitnho" vnmn i
sebevnmn" za egologick sebevnmn. Takovmi neblahmi
dsledky psob Meditace" historicky nadle a po dneek.
Descartes sm vskutku v, e dovede demonstrovat dualismus konench substanc pomoc zvr o tom, co transcenduje vlastn duevno (je jsou zprostedkovny prvnm zvrem o transcendenci Boha). Rovn se domnv, e e problm z hlediska jeho protismyslnho postoje dleit, problm,
kter se pak v obmnn form vrac u Kanta a zn: Jak vtvory mho rozumu (moje vlastn c l a r a e e t d i s t i n c t a e
p e r c e p t i o n e s"), jak vtvory matematiky a matematick
prodovdy mohou uplatovat nrok na objektivn pravou",
metafyzicky transcendentn platnost? Teorie rozvaovn nebo
rozumu, v pregnatnm smyslu kritika rozumu, transcendentn
problematika, jak ji nazv novovk, m koeny svho smyslu
103
v kartezinskch Meditacch". Starovk neznal nic podobnho,

nebo kartezinsk epoch a jej ego mu byly ciz. Descartes
proto opravdu zan docela n o v s t y l f i l o s o f o v n ,
je sv posledn zdvodnn hled v subjektvnu. Setrvv-li
vak Descartes v istm objektivismu pes jeho subjektivn
zdvodnn, je to mon jen proto, e m e n s , stojc zprvu
v epoch pro sebe a zastvajc funkci a b s o l u t n z k l a d ny p o z n n pro zdvodovac postupy objektivnch vd
(filosofie, vyjdeno univerzln), byla souasn povaovna za
pravoplatn a spoluzdvodnn tma v rmci filosofie, tj. v psychologii. Descartes si neujasn, e e g o , v e p o c h o d s v t t 1 j ", z jeho aktivn innch cogitationes erp svt
veker smysl svho byt, jak kdy me mt, neme vystupovat jako tma v e s v t , nebo v e c k o s v t s k zskv
svj smysl prv z funkc tohoto ego, tedy i vlastn duevn
byt, j" v obyejnm smyslu. Tm spe byl proto Descartes
dalek vahy, e ego objevujc se pi epoch jako jsouc pro
sebe nen zdaleka takovm j", je by mimo sebe mohlo mt
jin i mnoh j" nebo spolu-j. Descartovi zstalo skryto, e
veker rozdly jako j", ty", uvnit", vnjek" apod. se kon
stituuj" teprve v absolutnm ego. Takto pochopme, pro Descartes ve svm spchu zdvodnit objektivismus a exaktn vdy
jako zaruujc metafyzicko-absolutn poznn si nevytkne kol,
aby se pi dslednm setrvn v epoch systematicky d o t z a l
i s t h o e g o , p o tom, j a k m i a k t y a m o h u t n o s t m i v l d n e a j a k v k o n y jimi uskuteuje. Ponvad
se tu Descartes ani nepozastav, neme se mu zjevit obrovsk
problematika: vychzeje od svta jako fenomnu" v ego
systematicky klst otzku, ktermi vskutku prokazatelnmi
imanentnmi vkony dostal svt od ego svj smysl byt. Analytika tohoto ego, chpanho jako m e n s , byla pro Descarta
zejm zleitost budouc objektivn psychologie.
104
20. Intencionalita" u Descarta*

Prvn meditace kladouc zklady byly proto vlastn parti
z psychologie, u n je teba vslovn vyzdvihnout jet vysoce dleit moment, i kdy ho Descartes nijak nerozvinul:
jde toti o i n t e n c i o n a l i t u , je je bytostnou npln
egologickho ivota. Jin slovo pro ni je c o g i t a t i o, nap.
pi empirickm provn, mylen, ctn a chtn m t u v d o m e n o n c o , nebo kad c o g i t a t i o m sv c og i t a t u m. Kad cogitatio je v nejirm smyslu mnnm
neho, a proto kad m urit modus jistoty jako naprost jistota, domnnka, pravdpodobnost, pochybnost atd.
S tm jsou v souvislosti rozdly mezi ovenm a vyvrcenm,
pop. mezi pravm a falenm. Vidme ji, e problematika
intencionality pojm do sebe nerozlun problmy rozumu
a rozvaovn. O skutenm vyten a zpracovn tmatu
intencionality" nen ovem ani ei. Na druh stran je vak
nutno celou domnlou fundaci nov univerzln filosofie z ego
jako vchodiska charakterizovat rovn jako teorii poznn",
tj. jako teorii o tom, jak ego v intencionalit svho rozumu
(rozumovmi akty) realizuje o b j e k t i v n poznn. U Descarta to znamen ovem poznn, kter m e t a f y z i c k y
t r a n s c e n d u j e ego.
21. Descartes vchodiskem obou vvojovch lini:

racionalismu i empirismu**
Sledujeme-li nyn od Descarta se rozbhajc vvojov linie,
vede racionalistick" linie pes Malebranche, Spinozu, Leibnize a Wolffovu kolu a ke Kantovi, k rozhran. V tto
linii psob nadle podntn duch novodobho racionalismu,
jak mu jej vtpil Descartes a jak se rozvj ve velkch sy* Srov. Plohu IX.
** Srov. Plohu X.
105
stmech. Panuje pesvden, e metodou m o r e g e o m e tr i c o je mono uskutenit absolutn zdvodnn, univerzln

poznn svta, mylenho jako transcendentn jsoucno o sob". Anglick empirismus, akoli rovn siln ovlivnn Descartem, reaguje prv proti tomuto pesvden, proti dosahu
takov nov vdy, kter pronik a do transcendentna" a nakonec je reakc proti transcendentnu sammu. Je to vak
reakce stejnho druhu, jako byla reakce antickho skepticismu
proti tehdejm systmm racionln filosofie. Nov skeptick
empirismus zan ji H o b b e s e m . Ns vak mnohem vce
zajm L o c k o v a kritika rozumu a jej dal pokraovn
u B e r k e l e y e a H u m a, nebo mla obrovsk vliv v psychologii a v teorii' poznn. Tato vvojov linie je dleit
tm, e tvo podstatn kus historick cesty, na n se psychologicky zfalovan D e s c a r t v transcendentalismus
(smme-li ji nyn takto nazvat jeho originln radikln obrat
k ego) sna rozvinout sv konskvence a jimi se propracovat
k pochopen sv neudritelnosti a odtud k ryzejmu transcendentalismu, kter je si vce vdom svho pravho smyslu.
Nejdleitj a historicky nejvznamnj byl vak fakt, e
empirick psychologismus (senzualisticko-naturalistickho raen) odhalil sebe sama jako nesnesiteln protismysl.
22. Lockova naturalisticko-gnoseologick psychologie

Vme, e v empiristickm vvoji odtpenm ist prodovdy nov, jako korelt poadovan psychologie dospv k sv
prvn konkrtn realizaci. Nov psychologie se proto zabv
vnitropsychologickm zkoumnm v oblasti due, odtren
nyn od tlesnosti, ale obr se i psychologickmi a psychofyzickmi vklady. Tato psychologie slou na druh stran
i teorii poznn, je je na rozdl od kartezinsk teorie zcela
nov a bohat diferencovan. Takov je od samho potku
hlavn zmr velkho L o c k o v a dla, kter se nov pokou
uskutenit prv to, co sledovaly Descartovy Meditace": zd106
vodnit objektivitu objektivnch vd z hlediska teorie poznn.

Skeptick stanovisko takovho zmru se od zatku projevuje
v takovch otzkch jako rozsah, dosah a stupn jistoty lidskho poznn. O hloubkch kartezinsk epoch a o redukci
na ego nem L o c k e ani potuchy. Ego pejm jednodue
jako dui, kter prv v evidenci sebeprovn poznv sv
vnitn stavy, akty a mohutnosti. Evidentn pmo jsou dny
jen nae vlastn ideje", jen to, co ukazuje sebeprovn. Cel
vnjek svta je zpstupnn pouze rozumovmi zvry.
V poped je vnitn psychologick analza zaloen ist
na vnitn zkuenosti, ale pitom se zcela naivn pouv zkuenost jinch lid a jejich vnitn zkuenosti, jako by to byla
zkuenost moje, l o v k a mezi lidmi, take objektivn platnost zvr se pen na jin subjekty. Takto probh cel
zkoumn na pd objektivn psychologick, ba dovolv se
dokonce fyziologie, akoli veker tato objektivita je pece
problematick.
Vlastn D e s c a r t v problm transcendence egologickch
platnost (interpretovanch jako vnitn psychologick) vetn
problmu monch zvr tkajcch se vnjho svta, otzka,
jak ony, je jsou samy pece c o g i t a t i o n e s v uzaven
dui, mohou zdvodovat byt mimo dui, u Locka odpad,
nebo se pesunuje do problmu psychologick geneze relnch
proitk platnosti a pslunch mohutnost. Pro Locka nen
problmem, ale naprostou samozejmost, e smyslov data, jakoby zbaven libovle svho pvodu, jsou afekce zvnjka dosvdujc tlesa vnjho svta.
Pro budouc psychologii a teorii poznn je neblah zejmna
fakt, e Locke vbec nevyuil Descartem jako prvnm uinnho postehu, e c o g i t a t i o je vdycky cogitatio o njakch c o g i t a t a , tedy intencionality, a neuinil ji tmatem
(ba nejvlastnjm pedmtem svho fundamentlnho zkoumn). Locke je k celmu tomuto rozlien slep. Due je relno uzaven pro sebe jako tleso; v naivnm naturalismu
chpe dui jako jaksi samostatn prostor a v jeho proslulm
obraze je to tabulka na psan, na ni duevn data pichzej
107
a odchzej. Lockv senzualismus dat s uenm o vnitnm

a vnjm smyslu ovld psychologii a teorii poznn po stalet, ba a po dneek, a akoli se obvykle potr psychick
atomismus", jeho zkladn smysl je nedoten. Zajist, e se
u Locka zcela nevyhnuteln mluv o percepcch, vjemech a pedstavch uritch" vc nebo o ve v nco" ~ i
o chtn neho" apod. Ale Locke vbec nepihl k tomu,
e v percepcch, e v s a m c h p r o i t c c h v d o m
j e uloeno to, c o j e jimi u v d o m n o j a k o u v d o m e n , e percepce s a m a o s o b j e percepc neho,
nap. percepc tohoto stromu".
Jak je vak mono pehldnout intencionalitu a chtt vn
zkoumat duevn ivot, kter je veskrze ivotem vdom, intencionlnm ivotem j", je m pedmtnosti jako jm uvdomen a jimi se zabv ve svm poznvn, hodnocen jak je
za tohoto stavu mono zatoit na problmy rozumu vbec?
A lze na problmy rozumu chpan jako problmy psychologick vbec zatoit? Nejsou za psychologickmi a teoretickopoznvacmi problmy nakonec problmy tkajc se ego"
on kartezinsk epoch, problmy, jich se Descartes dotkl,
ale je nerozvinul? Mon e to nejsou nikterak dleit
otzky a e autonomn myslcmu teni udvaj pedem
smr. Jsou nepochybn nznakem toho, co se v dalch stech spisu m stt vnm problmem, pop. poslouit jako
cesta k filosofii uskuteovan opravdu bez pedsudk, k filosofii z nejradiklnjho zdvodnn, pi vytyen problm,
v metod a v systematicky konan prci.
Nen ani bez zajmavosti, e Lockova skepse, postihujc
racionln idel vdy a omezen dosahu novch vd (je si
maj podret sv prvo), vede k agnosticismu novho druhu.
Nepopr se sice vbec monost vdy jako v antick skepsi,
akoli jsou znovu pijmny nepoznateln vci o sob. Nae lidsk vda je odkzna na nae pedstavy a na tvorbu pojm,
pomoc nich dovedeme sice init zvry o transcendentnu, ale
zsadn nedovedeme zskat skuten pedstavy o samch vcech o sob, pedstavy, je by adekvtn vyjdily jejich
108
vlastn podstatu. Adekvtn pedstavy a poznatky mme jen

o svm vlastnm duevnu.
23. Berkeley. Psychologie Davida Huma
jako fikcionalistick teorie poznn: krach" filosofie a vdy*
Lockovy naivnosti a nedslednosti napomhaj rychlmu rozvjen jeho empirismu, kter je dohnn k paradoxnmu idealismu a nakonec vysuje v dokonalou protismyslnost. Fundamentem zstv senzualismus a zdnliv samozejmost, e
jedinou nezvratnou zkladnou vekerho poznn je vnitn
zkuenost a jej e imanentnch dat. Odtud B e r k e l e y redukuje tlesn vci objevujc se v pirozen zkuenosti na
komplexy pouhch smyslovch dat, v nich se objevuj. Nen
mysliteln dn zvr, jm by bylo mono z tchto smyslovch dat vyvodit nco jinho ne zase takov data. Mohl
by to bt jen induktivn zvr, tj. zvr vyplvajc z asociace idej. O sob jsouc matrie, L o c k o v o jaksi je ne
sais quoi", je filosofick vmysl. Dleit je i to, e zpsob,
jak racionln prodovda tvo sv pojmy, pitom rozkld
v senzualistickou kritiku poznn.
V tomto smru jde H u m e a do konce. Vechny kategorie objektivity jsou fikce. Fikcemi jsou vdeck kategorie,
jimi vdeck ivot mysl o objektivnm, mimoduevnm svt,
ale fikcemi jsou stejn i pedvdeck kategorie, v nich o nm
mysl kadodenn ivot. Fikcemi jsou pedevm matematick
pojmy: slo, veliina, kontinuum, geometrick obrazce apod.
My bychom ekli, ze to jsou metodicky nutn idealizace nzorn danho. Pro Huma jsou to vak fikce a v pozdjch
dsledcch je fikc cel domnle apodiktick matematika. Vznik
takovch fikc se d velmi dobe vysvtlit psychologicky (rozumj na pd imanentnho senzualismu) z imanentn zkonitosti asociac a ze vztah mezi idejemi. Fikcemi jsou vak
i kategorie pedvdeckho, kadodennho nzornho svta, kafr Srov. Plohu XI a XII.
109
tegorie tlesnosti (toti identita trvajcch tles zakotven

domnle ve zkuenosti bezprostednho nzoru), jako i domnle
zkuenostn identita osoby. kme teba: Tamhleten" strom
a odliujeme od nho jeho promnliv jevov formy. Imanentn
v dui neexistuje vak nic ne tyto jevov formy". Jsou
to komplexy dat a vdy znovu jin komplexy dat, ovem
asociac uspodan a spojen", m se vysvtluje klam provanho identina. Tot plat o osob: Identick j" nen
dn datum, nbr hromadou dat ustavin se mnc. Identita je psychologick fikce. K fikcm tohoto druhu pat
i kauzalita, nutn nsledek. Imanentn zkuenost ukazuje jen
p o s t h o c . P r o p t e r h o c , nevyhnutelnost nsledku, j e
fiktivn podvrh. Takto se v Humov T r e a t i s e " mn ve
fikci svt vbec, proda, universum identickch tles a svt
identickch osob a tm i objektivn vda, poznvajc svt
v jeho objektivn pravd. Dsledn musme ci, e rozum, poznn, i poznn pravch hodnot a istch idel jakhokoli
druhu vetn idel etickch nen nic jinho ne fikce.
J e t o tedy vskutku k r a c h o b j e k t i v n h o p o z n n .
Hume kon vlastn v s o l i p s i s m u. Jak mohou toti zvry z dat na data pekroit imanentn sfru? Hume nepoloil
pochopiteln takovou otzku, neekl vak ani slova o tom, jak
se to m pak s rozumem, s Humovm rozumem, kter zdvodnil tuto teorii jako pravdu, kter provedl tyto rozbory due
a prokzal tyto zkony asociace. Jak vbec spojuj" pravidla
asociativnho podku? I kdybychom o nich vdli, nebylo by
takov vdn rovn datem na tabulce?
Jako kad skepticismus a kad iracionalismus, tak i Humv skepticismus sebe sama ru. Jakkoli asn je H u m v
gnius, je politovnhodn, e se s nm nesnoub pimen
velk filosofick ethos. Je to vidt na tom, jak se Hume pi
svm celm vkladu sna jemn zastt protismysln vsledky a dt jim nevinn vznam, akoli (v zvren kapitole I. Dlu Treatise") pece jen l ohromn rozpaky, do
nich upad konsekventn teoretick filosof. Hume se vak
nepust do boje s protismyslnost a nesna se odhalit domnle
110
neproblematick samozejmosti, na nich buduje senzualismus

a vbec psychologismus, aby pronikl k jednoznanmu sebepochopen a k prav teorii poznn, ale msto toho setrvv
v pohodln a velmi psobiv roli akademickho skepticismu.
Svm postojem se stal otcem jet innho slaboskho pozitivismu, kter se vyhb filosofickm propastm, nebo je
povrchn zakrv a uspokojuje se spchy pozitivnch vd
a jejich psychologistickm vkladem.
24. Prav filosofick motiv ukryt v protismyslu Humovy

skepse: otesen objektivismu
Na okamik se zastavme. Pro je Humv T r e a t i s e " tak
velkou historickou udlost (ve srovnn s n je Esej o lidskm rozumu" notnm oslabenm)? Co se tu stalo? Kartezinsk radikln odvren vech pedpoklad, jeho clem je
pevst prav vdeck poznn na posledn zdroje platnosti
a odtud je absolutn zdvodnit, poadovalo subjektivn zamen vahy a radikln nvrat k poznvajcmu j" v jeho imanenci. A se sebemn souhlasilo s D e s c a r t o v m gnoseologickm mylenkovm postupem, pece nutnosti tohoto poadavku ji nebylo mono se vyhnout. Bylo mono vak kartezinsk postup zlepit a bylo mon jeho cle absolutn
zdvodnit nov filosofick racionalismus doshnout jet
i po tocch skepticismu? Pedem se za to pimlouval obrovsk
pval nesslnch matematickch a prodovdnch objev.
Vichni, kdo se bdnm nebo studiem sami podleli na tchto
vdch, byli proto rovnou jisti, e jejich pravda a jejich metoda maj pee definitivn platnosti a pkladnosti. A empirick skepticismus vyn nyn na svtlo, co ji vzelo nerozvito v kartezinskm fundamentlnm zkoumn, e toti
veker p o z n n s v t a , jak pedvdeck, tak vdeck
poznn, j e o b r o v s k o u z h a d o u . Nebylo tk sledovat Descarta pi jeho nvratu k apodiktickmu ego, chpanmu
jako due, a pi jeho pojet praevidence jako evidence vnit111
nho vnmn". Mohlo proto bt nco jasnjho ne zpsob,

jakm potom L o c k e ilustroval realitu odtren due a vnitn
v n probhajc djinnosti, nitern duevn geneze, obrazem
white paper", a jak tedy tuto realitu naturalizoval? Bylo pak
snad mono se vyhnout Berkeleyovu a Humovu i d e a l i s m u
a nakonec skepticismu s vekerou jeho protismyslnost? Jak
paradox! Nic nedovedlo ochromit vlastn slu rychle se rozrstajcch exaktnch vd, kter v jejich vkonech nebylo
mono napadnout, toti vru v jejich pravdivost. A pece,
jakmile se uvilo, e spchy tchto vd jsou spchy vdom
poznvajcch subjekt, zmnila se jejich evidence a jasnost
v nepochopitelnou protismyslnost. Nikdo se nepozastavoval nad
tm, e u D e s c a r t a imanentn smyslovost vytv obrazy
svta, avak u B e r k e l e y e tato smyslovost vytv s m
t l e s n s v t a u H u m a cel due s e svmi impressemi"
a idejemi", se svmi podle obdoby fyziklnch sil mylenmi
silami a asocianmi zkony (paralelou ke gravitanmu zkonu!) vytv cel svt, s v t s m , a nikoli snad jen jeho
obraz. Takov vtvor je pak ovem pouhou fikc, vnitn upravenou a vlastn zcela neuritou pedstavou. To plat pro svt
racionlnch vd, stejn jako i pro svt e x p e r i e n t i a e
v a g a e.
Nepociovala se tu pes vecku protismyslnost, kter mohla
tkvt ve zvltnostech pedpoklad, skryt nevyhnuteln pravda? Neobjevil se tu z c e l a n o v z p s o b , jak posuzovat
objektivitu svta i cel smysl jeho byt a souvztan s tm
i smysl objektivnch vd? Nevynoil se tu nov zpsob, kter
sice nenapadal vlastn prvo smyslu byt objektivnch vd, ale
zatoil proti filosofickmu a metafyzickmu nroku objektivnch vd na absolutn pravdu? Nyn konen bylo mono
a nutno si povimnout toho, co tyto vdy ponechaly bez povimnut, e toti ivot vdom je v k o n n ivot, tvoc
tak i onak smysl byt. Je tomu tak ji ve smyslov
nzornm, a tm spe ve vdeckm ivot. D e s c a r t e s se
nezahloubal nad tm, e jako kadodenn smyslov svt je
c o g i t a t u m smyslovch c o g i t a t i o n e s , tak j e vdeck
112
svt c o g i t a t u m v d e c k c h c o g i t a t i o n e s , a nezpozoroval kruh, v nm stl, kdy ji pi dkazu bo existence pedpokldal monost zvr transcendujcch ego; vdy
tato monost mla bt tmto dkazem pece teprve zdvodnna.
Descartes byl velmi dalek mylenky, e by cel svt sm mohl
bt c o g i t a t u m vznikl z univerzln syntzy rozmanit
proudcch c o g i t a t i o n e s a e b y n a vym stupni operace
rozumu svmi vdecky vybudovanmi c o g i t a t i o n e s mohly
bt konstitutivn pro vdeck svt. Nepiblili se vak nyn
tto mylence B e r k e l e y a H u m e za pedpokladu, e protismyslnost anglickho empirismu tkvla jen v urit d om n l s a m o z e j m o s t i , je pedem vypudila imanentn
rozum? Z hlediska naeho kritickho vkladu Berkeley a Hume
svm oivenm a radikalizac kartezinskho fundamentlnho
problmu hluboce o t s l i d o g m a t i c k m " o b j e k t i v i s m e m, a to nejen m a t e m a t i z u j c m objektivismem,
kter okouzlil souasnky a jen svtu sammu pisoudil vlastn
matematicko-racionln byt o sob (kter ve svch vcemn
dokonalch teorich a stle lpe je-li mono se tak vyjdit
obrme), ale otsli o b j e k t i v i s m e m v b e c , kter
ovldal tiscilet.
25. Transcendentlni" motiv v racionalismu:
Kantova koncepce transcendentlni filosofie
H u m e zaujm, jak znmo, zvltn postaven v djinch
filosofie i obratem, kter podntil ve vvoji Kantova mylen.
Sm K a n t k v asto opakovan vt, e ho Hume probudil
z dogmatick dmoty a e dal jeho zkoumn v oblasti spekulativn filosofie jin smr. Bylo tedy Kantovm historickm poslnm prot onen otes objektivismu, o nm jsme prv mluvil. a ujmout se ve sv transcendentlni filosofii een kolu, jemu se Hume vyhnul? Na to je nutno odpovdt z p o r n .
Kantem zan nov transcendentlni subjektivismus, kter se
v systmech nmeckho idealismu petv v nov podoby. Kant
nepat k vvojov linii vedouc plynule od Descarta pes Locka
8
113
a nen Humovm pokraovatelem. Kantova interpretace Huraovy skepse a zpsob, jak proti n reaguje, byly podmnny tm,
e sm vyel z Wolffovy koly. Revoluce zpsobu mylen" vyvolan Humem nem proti empirismu, ale proti zpsobu mylen pokartezilnskho racionalismu, jeho velkm dovritelem
byl L e i b n i z , jemu systematick uebnicov vklad i nejinnj a zdaleka nejpesvdivj podobu dal Chr. W o l f f .
Co vak znamen zcela obecn vzato onen d o g ma t i sm u s", kter Kant vyvrac z koen? Akoli Meditace" maj
i v pokartezinsk filosofii nadle mocn vliv, pesto se vniv
radikalismus, jm jsou prodchnuty, nepenesl na Descartovy
nstupce. Ti byli ochotni rychle uznat, co Descartes dotazem
po poslednm zdroji vekerho poznn teprve chtl zdvodnit
a co shledal tak tko zdvodnitelnm, toti absolutn metafyzick prvo objektivnch vd v totlnm pojet: filosofie chpan jako objektivn vda, nebo, co je tot, prvo poznvajcho ego v dsledku evidenc probhajcch v m e n s vydvat rozumov vtvory za produ se smyslem transcendujcm
toto ego. Nov pojet jednolit uzavenho svta tles jakoto
prody a prodnch vd, je se k nmu vztahuj, korelativn
pojet uzavench du a kol nov psychologie vztahujc se
k nim, i matematick vzor racionln metody to ve se prosadilo. Racionln filosofie je propracovna v kadm smru
a zjem se upn na objevy, na teorie a na psnost jejich
zvr a v dsledku toto i na obecn otzky metody a jejho
zdokonalen. Mluvilo se tu proto mnoho a rovn s vdeckou
obecnost o poznn. Nebyla to vak t r a n s c e n d e n t l n i
reflexe o poznn, nbr reflexe p r a k t i c k h o p o z n v n , podobn reflexi, jakou kon jednajc v kterkoli jin
praktick zjmov sfe a jak ji vyjaduje v obecnch poukch
technick nauky. Slo tedy o to, co nazvme logikou, i kdy
v tradinm a velmi zkm omezen. Meme roziujce
jej smysl proto zcela oprvnn ci, e lo o 1 o g i k u jako
n o r m o v d u a n a u k u o m e t o d v nejplnj univerzalit za elem vybudovn racionln filosofie.
Slo tedy o dvoj tematick smr. Za p r v : k systematic114
kmu universu logickch zkon", teoretickmu celku pravd

s funkc slouit jako normy vech soud, je maj monost
bt objektivn pravdiv. Krom star logiky sem pat i aritmetika, cel ist analytick matematika, tedy Leibnizova mathesis universalis" a vbec veker ist apriori.
D r u h tematick smr mil k obecnm vahm o soudcch
subjektech, pokud usiluj o objektivn pravdu, k tomu, jak maj
normativn pouvat onch zkon, aby mohlo dojt k evidenci,
v n se soud dosvduje jako objektivn pravdiv. Rovn
o zpsobech a svodech, je vedou k nezdaru, apod.
Ve vech logickch" zkonech v irm smyslu, ponaje zsadou sporu, byla nyn eo ipso nepochybn obsaena m e t a f y z i c k p r a v d a . Jej systematicky rozvit teorie mla
sama vznam o b e c n o n t o l o g i e . Co se tu vdecky dlo,
bylo dlem istho rozumu operujcho vhradn pojmy vrozenmi poznvajc dui. Platilo za samozejm", e tyto pojmy,
logick zkony a ist zkonitosti rozumu vbec obsahuj metafyzicky objektivn pravdu. Pleitostn a upomnkou na Descarta dochzelo i k odvoln na Boha jako ruitele, ani
se pociovaly velk rozpaky nad tm, e teprve racionln metafyzika mla existenci bo dokzat.
Proti mohutnosti ist apriornho mylen, tedy istho rozumu, stla mohutnost smyslovosti, mohutnost vnitn i vnj
zkuenosti. Subjekt afikovan pi vnj zkuenosti zven"
sice v jejm prostednictvm o pedmtech, kter na psob,
ale aby je poznal v jejich pravd, k tomu je teba istho rozumu, tj. systmu norem, jimi se rozum vyjevuje, jakoto logiky" pravdivho poznn objektivnho svta. Takov je toto
Pojet.
K a n t , kter ji byl ovlivnn empirickou psychologi, se
vak pouil u Huma, e mezi istmi pravdami rozumu a metafyzickou objektivitou zstv propast nepochopitelnosti, jak
prv tyto pravdy rozumu by toti mohly vskutku dostait
k poznn vc. Ji pkladn racionalita matematickch prodovd se zmnila v naprostou zhadu. Nebylo pochyb o tom,
e prodovda za svou vpravd zcela nezvratnou racionalitu,
8*
115
tedy za svou metodu, vd normativnmu apriori ist logickomatematickho rozumu, kter v jejch disciplnch prokzal
nevvratnou racionalitu. Prodovda nen ovem ist racionln, pokud potebuje vnj zkuenost, smyslovost. Za vecko, co je v n racionlnho, vd vak istmu rozumu a jeho
normm, nebo racionalizovan zkuenost je mon jen pomoc
rozumu. U smyslovosti se mlo zase obecn za to, e poskytuje
jen smyslov poitkov data prv jako vsledek afikujcho
vnjka. A pesto se dlalo, jako by svt zkuenosti predvedeckho lovka, matematikou jet nezlogicizovanho, byl svtem
pedestenm pouhou smyslovosti.
H u m e ukzal, e do tohoto svta naivn vkldme kauzalitu
a domnvme se, e pi nzrn postihujeme nutn nsledek.
Tot plat o vem, co tleso naeho kadodennho ivotnho
prosted in identickou vc identickch vlastnost, vztah
apod. (jak Hume opravdu iroce rozvedl ve svm Treatise", jen
zstal pro Kanta neznmm). Data a komplexy dat pichzej a odchzej, ale domnle jen smyslov postehovan vc
nen nco smyslovho, co trv ve zmnch. Senzualista j proto
prohls za fikci.
M y ekneme, e senzualista namsto vnmn, je nm pece
stav ped oi v c i (kadodenn vci), podsunuje pouh smyslov data. Vyjdme-li se jinak, senzualista pehl, e pouh
smyslovost vztaen na pouh poitkov data nen dostaten
k tomu, aby vyloila jakkoli pedmt zkuenosti. Pehl
tedy, e pedmty zkuenosti odkazuj ke skrytmu vkonu
ducha, a pehl i problm, jak vkon to me bt. Nesporn
to mus bt takov vkon, kter uschopuje pedvdeckou zkuenost k tomu, aby byla logikou, matematikou a matematickou
prodovdou poznateln s objektivn platnost, tj. s nutnost,
je je pro kadho pijateln a zvazn.
Kant si vak ekne: Vci se nm nepochybn jev, ale jen
proto, e smyslov data v skrytu uritm zpsobem ji shrnut
apriornmi formami jsou ve zmn logicizovna, ani byl dotzn
a ani se ke sv normativn funkci dostal rozum, kter se stal
zjevnm v podob logiky a matematiky. Jestlie ono quasi116
logino je vak psychologick nahodilost, me matematika a

logika prody vbec, kdy si toto quasi-logino odmyslme,
mt monost poznvat pedmty pouhmi smyslovmi daty?
Takov jsou, vidm-li sprvn, vnitn vedouc mylenky
Kantovy. Kant se nyn regresivnm postupem pokou skuten
ukzat, e m-li obyejn zkuenost bt opravdu zkuenost
o p r o d n c h p e d m t e c h , tedy o pedmtech, kter
by mohly bt objektivn a pravdiv, tedy vdecky, poznateln
z hlediska svho byt a nebyt a podle takov i onak sv povahy, pak nzorn se jevc svt mus ji bt tvarem mohutnost istho nzoru" a istho rozumu", tedy produktem
tch mohutnost, je se v matematice a logice projevuj pln
vyjdenm mylenm.
Rozum vyjdeno jinmi slovy m d v o j zpsob fungovn a projevovn. P r v n z p s o b je systematick sebevklad, sebevyjevovn ve svobodnm a irm matematizovn,
v konn istch matematickch vd. Pedpokladem je tu formovn istho nzoru", psluejcho jet k smyslovosti.
Objektivnm vsledkem oboj tto mohutnosti je ist matematika jako teorie. D r u h je zpsob rozumu v skrytu neustle innho, kter smyslov data nepetrit racionalizuje a
stle je ji m takto svou psobnost zracionalizovan. Objektivnm vsledkem tu je smyslov nzorn pedmtn svt, jen
je empirickm pedpokladem vekerho prodovdeckho mylen, kter jako zjevn matematick rozum vdom normuje
empirii okolnho svta. Nejen nzorn svt tles, ale i prodovdeck (a tm i vdecky poznvan dualistick) svt vbec je
vtvorem naeho intelektu, jenome materil smyslovch dat
pochz z transcendentn afekce od vc o sob". Principiln
jsou vci o sob (objektivn vdeckmu) poznn nedostupn.
Lidsk vda jakoto produkt podmnn souhrou subjektivnch
mohutnost smyslovosti" a rozumu" (nebo rozvaovn",
jak k Kant) nedovede podle tto teorie vysvtlit pvod,
pinu" faktick rozmanitosti smyslovch dat. Posledn pedpoklady monosti a skutenosti objektivnho poznn nemohou bt
objektivn poznateln.
,,
117
Jestlie se prodovda vydvala za vtev filosofie, za vtev

nejvy vdy o jsoucnu, a mla-li v dsledku sv racionality za
to, e za hranicemi subjektivity poznvac mohutnosti dovede
poznat jsoucno o sob, pak se nyn u Kanta odliuje o b j e k t i v n vda jako v subjektivit zakotven produkt od f i l o s o f i c k t e o r i e , je jako teorie vkon, kter se nutn
realizuj v subjektivit, a tm jako teorie monosti a dosahu
objektivnho poznn odhaluje naivitu domnle r a c i o n l n
f i l o s o f i e p r o d y o sob.
Je znmo, jak je tato kritika u K a n t a nicmn potkem
filosofie ve starm smyslu, kter chce proniknout k universu
jsoucna a zmocnit se tedy i racionln n e p o z n a t e l n h o
b y t o s o b , a jak Kant ve svch dlech Kritika praktickho rozumu" a soudnosti" nejene omezuje filosofick
nroky, ale t se domnv, e dovede otevt cesty do vdecky"
nepoznatelnho byt o sob. To vak nen pedmtem na
vahy. Ns tu zajm, jak Kant v reakci proti Humovu pozitivismu dat, jak mu sm rozum, navrhuje eeno formln
a obecn velkou, systematicky budovanou, nicmn vak
vdeckou filosofii n o v h o s t y l u , v n se kartezinsk
obrat k subjektivit vdom projev formou transcendentlnho
subjektivismu.
Bez ohledu na otzku pravdivosti Kantovy filosofie, kterou
nm tu nepslu rozsuzovat, nesmme pominout mlenm fakt,
e H u m e , jak ho chpe Kant, nen skuten H u m e .
K a n t mluv o h u m o v s k m problmu". Co je pravou
hybnou silou samho Huma? Pesvdme se o tom, jestlie
Humovu skeptickou teorii, jeho totln tvrzen, znovu pemnme v jeho p r o b l m a rozme-li je i na dsledky,je
nenachzej svj pln vraz v teorii, akoli je tk pedpokldat, e by gnius Humova duchovnho formtu nevidl konsekvence, je explicitn nevyvodil a ani teoreticky nevyloil.
Budeme-li takto postupovat, nenajdeme nic menho ne problm, kter je vpravd univerzlnm problmem:
Jak uinit srozumitelnou naivn samozejm o s t jistoty o svt, v n ijeme, a to nejen jistotu o k a d o118
d e n n m svt, ale i jistotu o uench t e o r e t i c k c h

k o n s t r u k c c h vybudovanch na zklad tohoto kadodennho svta?
Co je svm smyslem a svou platnost objektivn svt", objektivn prav byt i objektivn pravda vdy, jestlie se ji od
Huma (a pokud jde o produ ji od B e r k e 1 e y e) univerzln nahl, e s v t je platnost, kter se zrodila v subjektivit, a eeno z mho hlediska, z nho prv filosofuji
vytryskla z m subjektivity s vekerm svm obsahem, s nm
vdycky i kdykoli pro mne plat?
N a i v n mluven o objektivit", kter zcela pomj provajc, poznvajc a vpravd konkrtn vkonnou subjektivitu, n a i v i t a prodovdce a vdce vbec, kter se obr
svtem, ale je slep a nevid, e veker pravdy, jich se zmocuje jako objektivnch pravd, a e objektivn svt sm, jen
je v jeho formulch substrtem (kadodenn svt zkuenosti
i pojmov svt poznn vyho stupn), je jeho vlastnm, v nm
samm formovanm ivotnm tvarem tato naivita nen pochopiteln u mon, jakmile se i v o t posune do zornho
pole. A nedostane se takovho osvobozen nezbytn kadmu,
kdo se vn zahloub do Treatise" a po odhalen Humovch
naturalistickch pedpoklad si uvdom slu jeho motivace?
Avak jak j e pochopiteln tento n e j r a d i k l n j s u b j'e k t i v i s m u s, kter subjektivizuje i sm svt? H u m ov m p r o b l m e m nen nic jinho ne prv zhada svta
v nejhlubm a poslednm smyslu, zhada svta, jeho byt je
bytm ze s u b j e k t i v n h o vkonu, a pitom s evidenc,
kter vyluuje myslitelnost jakhokoli jinho svta?
K a n t , u nho jak lze snadno postehnout plat se samozejmost" tolik p e d p o k l a d , je jsou v Humov smyslu
v tto svtov zhad obsaeny, nikdy k tto zhad nepronikl.
Jeho problematika se prv pohybuje zcela na pd racionalismu,
jak se vyvj od Descarta pes Leibnize k Wolf f ovi.
Na problmu racionln prodovdy, kter na prvnm mst
ovldala a usmrovala Kantovo mylen, pokoume se takto
osvtlit Kantv postoj k jeho historickmu okol, kter je ne119
snadno interpretovat. Zvlt ns eeno zatm formln a

obecn zajm, e v reakci proti Humovu pozitivismu dat,
kter svm fikcionalismem pohbv filosofii jako vdu, nyn
p o p r v o d D e s c a r t a vystupuje velk a systematicky vybudovna vdeck filosofie, kterou dluno povaovat za t r a n scendentln subjektivismus.
26. Pedbn vaha o naem vdm pojmu
transcendentlna"
Chtl bych tu hned poznamenat, e oznaen t r a n s c e n d e n t l n i f i l o s o f i e " se pouv bn od Kantovch as,
a to i k obecnmu oznaen univerzlnch filosofi, jejich problmy jsou pak orientovny podle kantovskho stylu. J sm
pouvm pojmu transcendentlni" v n e j i r m pojet
k oznaen originlnho motivu, jak jsme se jm ji ve podrobnji zabvali, motivu, kter od Descartovch dob vem
novovkm filosofim propjuje smysl a jen jakoby jimi vemi
si chtl uvdomit sebe sama a zmocnit se prav a ist podoby
kolu i jeho systematickho uskutenn. Je to motiv radiklnho dotazovn po poslednm zdroji veho v poznn utvenho, je to sebeujasujc zamylen poznvajcho nad sebou
samm a nad svm ivotem vnovanm poznn, v nm
veker pro nho platn vdeck vtvory jsou vytveny s vdomou elnost a jako zisk byly a jsou i nadle uchovvny
k volnmu pouit. V radiklnm vystn je to motiv ist z tohoto pramene tak v posledn instanci zdvodnn univerzln
filosofie, nebo je zdvodnna poslednm zdrojem, kter m
titul j s m s vekerm svm aktulnm a monm ivotem poznn a poslze i se svm konkrtnm ivotem vbec.
Cel transcendentlni problematika krou kolem pomru t oh o t o mho j, mho e g o", k tomu, co se zprvu za n s naivn
samozejmost dosazuje, toti k m d u i , a pak znovu kolem
pomru tohoto j" a ivota mho vdom ke s v t u , jeho
jsem si vdom a jeho prav byt poznvm ve svch vlastnch
poznatkovch tvarech.
J 20
Tento nejobecnj pojem transcendentlna" nelze ovem

dokumentrn doloit. Ani se ho nezmocnme imanentnm vkladem jednotlivch systm a jejich srovnvnm. Je to spe
pojem vyten z ujasujcho zahloubn do jednotn djinnosti celho novovku filosofie, pojem jejho kolu jen takto
prokazatelnho, kter je hnac silou jejho vvoje a thne od
vgn dynamis ke sv energeia.
Je to zatm jen nznak,kter jsme svm dosavadnm djinnm
rozborem ponkud ji pipravili, zatmco dal vklady maj
teprve zdvodnit oprvnnost naeho teleologickho" zkoumn
djin a jeho metodick funkce pro definitivn vstavbu transcendentlni filosofie, kter dv naplnn svmu nejvlastnjmu smyslu. Tento pedbn nznak radiklnho t r a n s c e n d e n t l n h o s u b j e k t i v i s m u vyvol nepochybn podiv a skepsi. Velmi je vtna, pokud takov skepse neznamen
pedem a rovnou rozhodnut odmtnout, nbr jen svobodnou
zdrenlivost jakhokoli sudku.
27. Kantova filosofie a filosofie jeho nsledovnk

perspektiv naeho vdho pojmu transcendentlna".
kol kritickho vyrovnn
Vrtme-li se zpt ke K a n t o v i , musme jeho systm zajist

plnm prvem oznait za transcendentln filosofick" v definovanm veobecnm smyslu, akoli ani zdaleka nepodv
vskutku radikln zdvodnn filosofie, totality vech vd. Kant
nikdy nesestoupil do nesmrnch hlubin kartezinsk fundamentln meditace a ani vlastn problematika nikdy Kanta nepodntila k tomu, aby v takovch hloubkch hledal posledn
zdvodnn a rozhodnut. Kdyby se mi, jak doufm, v dalm
vkladu podailo vzbudit nahldnut, e transcendentlni filosofie je o to ryzej a tm lpe pln sv posln jako filosofie,
m je radiklnj, a e poslze ke sv reln a autentick
existenci, ke svmu relnmu autentickmu potku dospje
teprve tehdy, a se filosof probojuje k jasnmu p o c h o p e n
121
sebe sama, e je s u b j e k t i v i t o u a k t i v n f u n g u j c jako prvotn p r a m e n , pak na druh stran budeme

muset nicmn uznat, e K a n t o v a filosofie je na tto
c e s t a e z formlnho a obecnho hlediska odpovd
pojet transcendentlni filosofie ve smyslu na definice. Je to
filosofie, kter se na rozdl od pedvdeckho a rovn i vdeckho objektivismu vrac k p o z n v a j c s u b j e k t i v i t
jako
originlnmu
pvodu vech
objektivn c h f o r m a c s m y s l u i p l a t n o s t i b y t . Sna se,
aby pochopila jsouc svt jako tvar smyslu a platnosti a aby
tmto zpsobem uplatnila podstatn nov z p s o b v d e c k o s t i a f i l o s o f i e . Nepotme-li sem negativisticky skeptickou H u m o v u filosofii, pak je Kantv systm vskutku
prvnm a s vysokou vdeckou vnost uskutennm pokusem
opravdu univerzln transcendentlni filosofie mnn jako
p s n vda,
pokusem
teprve nyn
objeven
psn vdeckosti v jedin ryzm smyslu.
Obdobn to plat eeno pedem o pozdjch velkch
pokraovnch a pestavbch kantovskho transcendentalismu
ve velkch systmech nmeckho idealismu. Jim vem je spolen zkladn pesvden, e objektivn vdy nejsou vbec
jet vn vdami, nejsou to poznatky s definitivnm zdvodnnm, tj. erpan z definitivnho teoretickho zodpovdn ped
sebou samm, a nejsou to proto ani poznatky o tom, co je posledn pravda, jakkoli se zvlt vdy exaktn na zklad svch
evidentnch teoretickch i praktickch vkon povauj za
msto jedin prav metody a za pokladnici poslednch pravd.
Doke to vak jen transcendentln subjektivn metoda a
jejm rozvedenm v soustavu jedin transcendentlni filosofie. Transcendentlni filosofov nmeckho idealismu podobn
jako ji ped nimi Kant nepovauj e v i d e n c i p o z i t i v n v d e c k metody za klam a nehodnot jej vkony
jen jako zdnliv vkony, nbr sama tato evidence je jim
p r o b l m e m , nebo objektivn vdeck metoda stoj na
hluboce skryt, jet nikdy nedotzan subjektivn pd, jej
filosofick osvtlen teprve odkryje prav smysl vkon pozi122
tivn vdy a korelativn s tm i prav smysl byt objektivnho

svta, a to prv jako smysl transcendentln subjektivn.
Abychom dovedli pochopit, jak msto zaujm Kant a za nho
vychzejc systmy nmeckho transcendentlnho idealismu
v teleologick jednot smyslu novodob filosofie, a abychom
tak pokroili ve svm vlastnm sebeujasovn, je nyn teba
kriticky se zamyslit nad stylem vdeckosti Kantovy filosofie
a tm osvtlit i nedostatek radikalismu v jeho filosofovn, proti
nmu vystupujeme. Oprvnn se zdrme u K a n t a jako
dleitho rozhran novovkch djin filosofie. Kritika, kter
ho podrobme, vrhne svm odrazem svtlo i na cel dvj
djiny filosofie a osvtl je z hlediska o b e c n h o s m y s l u
v d e c k o s t i , kter s e v e c h n y dvj filosofie snaily
uskutenit jako jedin smysl, jen vbec byl a mohl bt v jejich
duchovnm horizontu. Pitom se nm ale vyno hlub, svrchovan d l e i t p o j e m objektivismu" (jet dleitj
ne objektivismus, kter jsme ji definovali dve), m se vyjasn i vlastn radikln smysl protikladu mezi objektivismem
a transcendentalismem.
Konkrtnj kritick rozbory mylenkovho tvaru, jakm
j e k a n t o v s k o b r a t a jeho kontrast s k a r t e z i n s k m o b r a t e m , uvedou vak krom toho jistm zpsobem
do pohybu i nae vlastn kooperujc mylen, m se poznenhlu
a jakoby bezdn octneme ped p o s l e d n m o b r a t e m
a ped poslednm rozhodnutm. Sami budeme vtaeni do vnitn
promny, v n opravdu uvidme a zskme pmou zkuenost
o dimenzi transcendentlna",dvno ji vyciovanou, ale skrytou.
Pda zkuenosti, zpstupnn ve sv nekonenosti, stane se
brzy ornici m e t o d i c k d l n f i l o s o f i e , a t o s evidenc, e na jejm podklad nutno klst a rozhodovat veker
mysliteln filosofick a vdeck problmy minulosti.
123
III.
UJASNN TRANSCENDENTLNHO PROBLMU

A FUNKCE PSYCHOLOGIE VE VZTAHU K TOMUTO
PROBLMU
A.
CESTA
FENOMENOLOGICK
FILOSOFII
U
TZNM
BEZPROSTEDN
SVETA
POCLNAJLCLM
DANHO
NAEHO
TRANSCENDENTLNI
PREDVEDECKHO
IVOTA*
28. Nevysloven Kantv pedpoklad": samozejm platn

svt naeho ivotnho prosted**
Kant je si jist tm, e jeho filosofie pivod pevrat vldnoucho racionalismu dkazem o nedostatenosti jeho zklad. Kant
racionalismu prvem vytk, e opomenul otzky, je by pro nj
musely bt zkladn, e se toti nikdy nezahloubal do subjektivn struktury naeho vdom o svt v pedvdeckm a ve
vdeckm poznvn, a proto se ani nikdy netzal po tom, jak
by mohl bt nm lidem a nm vdcm sm od sebe se zjevujc
svt poznateln a priori, a nedotazoval se proto ani po tom, jak
je mon exaktn prodovda, pro ni je pece ist matematika
a jin ist apriori instrumentem vekerho objektivnho poznn
bezpodmnen a pro kadho rozumnho (logicky myslcho)
lovka platcho.
Kant sm vak nem ani potuchy o tom, e pi svm filosofovn stoj na nedotzanch pedpokladech a e nepochybn
* Srov. Plohu XIII.
** Srov. Plohu XIV a XV.
124
velik objevy dosaen v jeho teorich jsou v nich obsaeny

jen zasten, a nejsou to proto hotov vtky, tak jako teorie
samy nejsou hotovmi teoriemi, nemaj formu definitivn vdeckosti. Co Kant nabz, vyaduje novou prci, a pedevm kritick rozbor. Pkladem velkho objevu, pouhho pedbnho
objevu, je svou povahou podvojn funkce rozumu: rozum vykldajc se jednak explicitnm zamlenm nad sebou formou normativnch zkon, jednak rozum vldnouc v skrytu, kter jako
konstituujc rozum vldne zformovanmu a v neustlm pohybu
utvenmu nzornmu svtu naeho okol" jako tvaru smysluplnosti. Tento objev nemohl bt nikdy reln zdvodnn, ba
ani zplna uinn srozumitelnm po zpsobu Kantovy teorie jako
vsledek jeho pouze regresivn metody. V transcendentlni dedukci" prvnho vydn Kritiky istho rozumu" in Kant nbh
k pmmu zdvodnn, kter sestupuje a k potenm zdrojm, brzy se vak zastavuje, ani dospv k vlastnm problmm fundamentace, kter je teba poloit vychzeje od tto
domnle psychologick strnky.
Zanme sv vahy zjitnm, e Kantovy otzky poloen
jeho kritikou rozumu kotv v nedotzan pd pedpoklad,
je spoluuruj smysl jeho tzn. Vdy, jejich pravdm a
jejich metodm pipisuje Kant relnou platnost, mn se v problematino, a problmem se proto stanou i samy sfry byt,
jich se tkaj. Problematickmi se stanou v dsledku takovch otzek, je berou v vahu i poznvajc subjektivitu a je
nalzaj svou odpov v teorich o transcendentln formujc
subjektivit, o transcendentlnch vkonech smyslovosti, rozvaovn atd. a na vrcholku o funkcch j" transcendentlni
apercepce. Zproblematizovan kony matematick logick metody mly bt tmito teoriemi vysvtleny, ale podntily naopak
t revolun promnu vlastnho smyslu byt prody jako svta
mon zkuenosti a monho poznn, tedy korelativn promnu
vlastnho smyslu pravdivosti pslunch vd.
Pi kladen kantovskch otzek se ovem pedem pedpokld
existujc kadodenn svt kolem ns, k nmu vichni, i j,
kter prv filosofuji, povdom svm ivotem nleme, stejn
125
jako k nmu pat i vdy jako kulturn fakta tohoto svta se

svmi vdci i teoriemi. Z hlediska pirozenho" svta naeho ivota jsme v tomto svt objekty mezi objekty, toti jako
existujc tu a tam v prost zkuenostn jistot, nezvisle a
jet ped vekermi vdeckmi fyziologickmi, psychologickmi, sociologickmi a jinmi zjitnmi. Na druh stran jsme
subjekty pro tento svt, provme jej, rozvaujeme o nm,
hodnotme ho a jsme svou innost k nmu zameni jako subjektivn j; svt kolem ns jako nae kadodenn ivotn prosted m pro ns, egoick subjekty, takov smysl byt, jak
mu v tom kterm ppad daly nae zkuenosti, nae mylenky,
nae hodnocen apod., a m takov modus platnosti (jistotu byt,
monost, pop. zdn apod.), jak pitom jako subjekty platnosti
aktuln uplatujeme, nebo v sob mme a neseme jako habituln vtek z dvjka a jako libovoln znovu aktualizovateln platnosti toho kterho obsahu. Probh tu ovem mnohonsobn promna, akoli n" svt existuje pitom jako jednotn celek, korigujc se jen ve svm obsahu.
Obsahov zmna vnmanho pedmtu pozorovan na nm
samm jako promna nebo pohyb li se v evidenci zeteln od
zmny zpsob, v nich se nm pedmt jev (nap. pi zmn
perspektivy jev zblzka nebo zdaleka) a pi n se i objektivno
zjevuje jako samoptomn. Je to vidt na zmn postoje. Pohled
upen pmo na pedmt a na to, co je mu vlastn, pronik
jevy k tomu, co se v jejich nepetritm sjednocovn nepetrit jev pronik k pedmtu v takovm modu platnosti
byt, jemu kme samoptomn". Pi reflexvnm postoji
nemme jedno, ale mnoh, mme mnohost a sm prbh jev je
nyn tmatem, a nikoli to, co se jimi zjevuje. Vnmn je nejprvotnj zpsob n a z r n , nebo zachycuje vnman v praoriginalit, v modu samoptomnosti. Vedle toho mme jin
zpsoby nazrn, je samy v sob povdom maj charakter obmn tohoto samoptomnho samo tady". Jsou to zptomnn,
obmny prezentace, je vdom modalizuj as, nap. msto
toho, co je samo zde" je samo tu byv" nebo budouc",
eho samoptomnost nastv". Prezentifikujc, zptomujc
126
nzory opakuj" v jistch pro n pslunch modifikacch

vechny rozmanitosti jev, v nich se pi vnmn ukazuje
objektivno: rozpomnajc nazrn ukazuje nap. pedmt jako
sm byv tu", a to tak, e ve vzpomnkovch modifikacch
opakuje jeho perspektivy a jin jevov zpsoby. Je nyn uvdomna jeho minul perspektiva a byv prbh subjektivnch
podn neho" v mch dvjch platnostech byt.
Nyn meme objasnit, s jak velice podmnnou oprvnnost
lze mluvit o smyslovm svt, o svt smyslovho nzoru,
o smyslovm svt jev. Nvrat k smyslov" zakouenmu nzoru hraje prominentn roli pi jakmkoli ovovn v rmci
pirozenho zjmovho ivota, pohybujcho se ist v okruhu
pedvdeckho svta, v nm ijeme. Nebo vecko, co se
v takovm pedvdeckm pirozenm" svt objevuje jako
konkrtn vc, m samozejm tlesnost, i kdy to nen
pouh tleso, jako nap. kdy jde o zve nebo o kulturn
pedmt, je maj i psychick nebo jakkoli jinak duchovn
vlastnosti. Dbme-li ist jen o tlesnost vc, pedstavuj se
ovem vjemov ve vidn, hmatm, slyen apod., tedy jen ve
vizulnch, hmatovch, akustickch a jinch aspektech. Pitom
je samozejm a neodvolateln astno i nae tlo, nikdy nechybjc ve vjemovm poli se svmi patinmi vjemovmi
orgny" (s oima, rukama, uima apod.). Tyto orgny tu hraj
neustle svou vdomou lohu, toti psob pi vidn, slyen
apod., zrove s jejich vlastn egoickou pohybovost, tzv. kinestez. Veker kinesteze, kad pohybuji", dlm" atd., jsou
spolu spjaty v univerzln jednotu, piem kinestetick neinnost nen nic jinho ne modus mho dlm". Aspektuln
nzory pslunho tlesa, jak se jev pi vnmn, a kinesteze
nejsou zejm ovem pochody probhajc vedle sebe, nbr je
mezi nimi naopak souhra v tom smyslu, e aspekty maj smysl
byt a platnost aspekt tlesa jen proto, e jsou nepetrit poadovny kinestezemi a celkovou kinesteticko-smyslovou situac
zapojen t kter zvltn kinesteze do kad z innch obmn
celkov kinesteze a tento poadavek pimen pln.
Smyslovost, fungovn tla, pop. tlesnch orgn, je j"
127
uvd v innost, pat tak k zkladn podstat jakkoli zkuenosti o tlesech. Takov zkuenost probh povdom nikoli
jako pouh prbh tlesnosti jev, jako by v sob, sebou sammi a svm spojovnm byly jevy tles, nbr jsou jimi
povdom jen zrove s kinesteticky fungujc tlovost, pop.
s j", je tu funguje ve zvltn aktivit a habitualit. Tlo je
zcela jedinenm zpsobem neustle ve vjemovm poli docela
bezprostedn, ve zcela jedinenm smyslu byt, a to prv
v takovm, jak jej vyjaduje slovo orgn (zde v jeho prvotnm
vznamu): jako to, pi em jsem, jako j" afikovan i j"
akce, ve zcela jedinenm zpsobu a docela bezprostedn,
v em vldnu kinesteticky zcela pmo, a toto pi em" je
rozlenn na zvltn orgny, v nich vldnu nebo mohu
vldnout jejich pslunmi specilnmi kinestezemi. A tato
vlda, na ni jsme ukzali pi jakmkoli vnmn tles jako na
dvrn povdom a pouiteln celkov systm kinestez, je
aktualizovna v t kter kinestetick situaci a je stle spjata
se situac jevcch se tles, se situac vjemovho pole. Rozmanitosti jev, v nich jedno a tot tleso je vnmno vdycky
jako jedno a tot, odpovdaj svm vlastnm zpsobem pslun specifick kinesteze, v nich, jsou-li ponechny svmu
prbhu, mus se dostavit patin spolupoadovan jevy, aby
mohly bt vbec jevy, je je v sob dovedou znzorovat jako
toto tlso v jeho vlastnostech.
Z hlediska ist vjemovho jsou tleso a tlo podstatn rozdln, nebo tlo je jedinm vskutku vjemov danm tlem,
mm tlem. Nyn se vak vnucuj otzky, jak dochz k vdom,
v nm moje tlo nabv pece t platnosti bt tlesem mezi
jinmi tlesy, a jak na druh stran urit tlesa mho vjemovho pole dosahuj platnosti jako tla, jako tla cizch" subjekt j?
V reflexi jsme se omezili na vnmajc vdom o vcech, na
vlastn jejich vnmn, na moje vjemov pole. V nm vak me
bt vnmno jen moje tlo, nikdy vak ciz tlo v jeho tlovosti,
nbr jen jako tleso. Ve svm vjemovm poli nalzm sama
sebe, jak egoicky vldnu svmi orgny a tak i ve vem, co mi
128
jinak jako osob ve form j, v aktech a mohutnostech mho

j" pslu. Ukazuj-li vak objekty naeho svta, v nm ijeme, byt sob vlastn, jev se nutn jako tlesa, i kdy nikoli
jen jako tlesn objekty, a my jsme zase vdy svm tlem
u vech objekt existujcch pro ns, ale nejen pouze jm.
Jde-li o objekty vjemovho pole, jsme proto vjemov spolu
v poli, modifikovan i v kadm nzornm poli, ba v dalm
odvozen i v nenzornm poli, ponvad vechno nenzorn,
co nm tane na mysli (a co je pitom nkdy na as brzdno), si
dovedeme samozejm pedstavit". Tlov" neznamen ovem
jen jako tleso", ale tlovost odkazuje na ono kinestetick fungovn a v jeho vlastnm zpsobu egologick fungovn, pedevm fungovn jako vidouc, slyc apod., k emu samozejm pat i dal mody jstv (nap. zvedn, noen, strkn
apod.).
Tlov jstv nen samozejm jedin a dn z jeho zpsob
nelze od jinch odlouit, ponvad pi veker promnlivosti
tvo jednotu. Tak jsme proto konkrtn tlovm, ale nikoli jen
tlovm zpsobem, nbr jako pln subjekty j, jako konkrtn
lovk ve vjemovm poli a vdycky v poli vdom, by jakkoli
iroce pojatm. Jako je tedy stle uvedomn svt jako univerzln horizont, jako jednotn universum existujcch pedmt,
tak patme vichni, to kter j" lovk a my spolu, ke svtu
prv jako lid ijc pospolu ve svt, nleme ke svtu, kter
prv tmto pospoluitm" lid je nm pro nae vdom jako
jsouc platnm svtem. My, kdo ijeme v bdlm vdom
o svt, jsme ustavin aktivn na pd pasvn drby svta,
a odtud ns postihuj svmi afekcemi pedmty dan v poli
vdom jako ji existujc, na n, na jedny i druh, jsme zameni podle toho, jak to odpovd naim zjmm, a rozlinmi
zpsoby se tmito pedmty aktivn obrme. Jsou to tematick" pedmty naich akt. Jako pklad uvdm zkoumajc
vyvinovn oboru vlastnost pi vnmn zjevovanho, dle:
shrnujc, vztahujc, aktivn identifikujc a rozliujc konn,
nebo i nae aktivn hodnocen, nae projektovn zmr a inorodou realizaci vytench cest a cl.
o
129
Jako subjekty akt (jako subjekty j) jsme zameni na tematick pedmty v modech primrnho, sekundrnho a krom
toho mon jet i vedlejho zamen. Pi takovm zamstnn
se pedmty nejsou akty samy tmatem. Dodaten vak meme reflektovat o sob samch a o t kter sv aktivit, take
ta se stane tematickm pedmtem v novm, opt nyn netematickm, ale iv fungujcm konn.
Vdom o svt je takto v neustlm pohybu a svt je vdycky
vdom s njakou npln objekt v promn rozlinch mod
(nzorn, nenzorn, urit, neurit apod.), ale i ve zmn
afekc a akc tak, e existuje vdycky cel okruh afekce a objekty v jeho rmci afikujc jsou hned tematick, hned netematick, mezitm vak my sami, kdo nevyhnuteln patme
k afikovanmu okruhu, fungujeme ustavin jako subjekty
akt, ale jen pleitostn tematicky pedmtn jako pedmt
zamstnvn se sebou samm.
Neplat to samozejm jen o mn, o tom kterm jednotlivm
j", ale my mme ve vespolnm it spolen, pro ns existujc a platn svt, k nmu vespolek patme jako ke svtu pro
ns vechny danmu v tomto smyslu byt jako ji pedem
jsoucmu. A jako jsme neustle ve funkci v bdlm ivot, tak
jsme ve funkci pro sebe navzjem v rozmanitch zpsobech vespolnho pozorovn objekt spolen danch jako pedem existujc, pi spolumylen, spoluhodnocen, spolupedsebrn a
spolujednn. Odtud i ona zmna tematiky, v n se tematicky
zpedmtuje plurln subjektivita my fungujc njak ustavin, piem se stvaj tmatem i akty, v nich funguje, akoli
vdycky se zstatkem, kter zstv netematick a jako by
zstval v anonymit, toti jako reflexe fungujc v tto tematice.*
* Kad, i tato reflektujc aktivita vytv pirozen sv habituln
vtky. Pozorovnm zskvme habituln poznatek, obeznamujeme se
s objektem pro ns existujcm v jeho dosud neznmch vlastnostech a
takto zskvme i sebepoznn sebepozorovnm. Sebehodnocenm, pedsevzetm a innostmi zamenmi na sebe samy a na sv spolublin
zskvme rovn hodnotn mtka o sob samch a na sebe samy zam130
Z k o u m m e - l i se speciln jako vdci, jakmi tu fakticky

jsme, pak nae aktuln fungovn pi vdeckm mylen, kladen otzek a pi teoretickch odpovdch ve vztahu k prod
nebo ke svtu ducha odpovd naemu zvltnmu zpsobu byt
jako vdc a zprvu to nen nic jinho ne jedna nebo druh
strnka ji dve zkuenostn danho nebo jakkoli pedvdecky
a vdecky povdomho a ji platcho svta naeho ivota. Pitom spolufunguj ostatn vdci, kte jsou s nmi v teoretickm
spoleenstv a zskvaj a maj tyt pravdy, nebo jsou s nmi
pi vespoln realizaci akt zajedno v kritickm vyhodnocovn
s myslem dospt ke kritick jednot. Na druh stran meme
bt pro jin lidi a oni zase pro ns pouhmi objekty a msto
vzjemn jednoty pi aktulnm prosazovn spolenho teoretickho zjmu se meme pozorovnm vzjemn poznat a vzt
na vdom akty mylen, zkuenosti i jin jejich akty prv
jen jako objektivn skutenosti, ale neinteresovan", ani bychom je spoluvykonvali, bez kritickho souhlasu i odmtn.
To jsou ovem nejsamozejmj samozejmosti. Je nutno o nich
vbec mluvit a s takovou zevrubnost? V ivot to zajist
nutn nen. Nen to vak nutn i u filosofa? Neotevr se tu e,
ba nekonen e stle pipravench a pouitelnch, ale nikdy
nedotzanch p l a t n o s t b y t , je jsou vlastn t r v a l m i p e d p o k l a d y vdeckho a poslze filosofickho
mylen? Nikoli vak tak, jako kdyby mlo nebo kdy mohlo jt
o vyuit tchto platnost byt v jejich objektivn pravd.
K samozejmostem, kter le pede vm vdeckm mylenm a ped vemi filosofickmi otzkami, pat samozejmost,
ze svt je a vdycky u je pedem a e kad korektura mnn
zkuenostnho i jakhokoli jinho m n n pedpokld ji
existujc svt jako horizont toho, co prv nepochybn plat
za jsouc, a v tomto horizontu uritou zsobu znmch a nepojen ely jako to, co pro ns habituln trvalost plat. Ale veker znalosti vbec, vechny platn hodnoty a ely vbec jsou jakoto zskan
n
a aktivitou nadle trvalmi vlastnostmi ns samch, ns subjekt-j,

ns osob, a lze je odhalit v reflexvnm postoji jako npl naeho vlastnho
byt.
12
131
chybn jistch vc, s nimi se pop. dostalo do rozporu to, co

bylo znehodnoceno jako nicotn. I objektivn vda klade jen
otzky na pd tohoto svta existujcho stle ji pedem v pedvdeckm ivot. Vda pedpokld byt svta stejn tak, jako
je pedpokld kad praxe, klade si vak cl pemnit pedvdeck, svm rozsahem a odolnost nedokonal vdn ve vdn dokonal ve smyslu korelativn ideje, lec ovem v nekonenu svta, existujcho pevn a urit o sob, a idelnch
vdeckch pravd predikativn ho vysvtlujcch (pravd
o sob"). kolem vdy je uskutenit to systematickm postupem od jednoho stupn dokonalosti ke druhmu metodou, je
umouje neustl pokrok vped.
lovk m ve svm kadodennm ivotnm prosted k dispozici rozmanit zpsoby praxe vetn praxe teoretick, je je
osobit a historicky pozdn. Teoretick praxe m sv zvltn
metody a povoln, nebo je to umn teori, umn vyhledvat
a zajiovat pravdy v uritm novm a idelnm smyslu, ve
smyslu urit neodvolatelnosti" a obecn platnosti, co je
pedvdeckmu ivotu ciz.
Tm jsme ke svmu odhalovn samozejmost" pipojili
dal kus, ale nyn proto, abychom objasnili, e u vech tchto
rozmanitch platnost z dvjka, je jsou tedy pedpoklady"
filosofujcho myslitele, ozvaj se otzky po byt nov a pitom ihned nanejv zhadn dimenze. Jsou to otzky kladen
rovn neproblematicky jsoucmu, nepetrit nzorn danmu
a pedem jsoucmu svtu, ale nikoli otzky on odborn profesionln praxe a t e c h n , je se nazv objektivn vdou.
Nejsou to otzky odbornho umn, zdvodujcho a roziujcho i objektivn vdeckch pravd o vkolnm svt, nbr
otzky tkajc se vztahu toho kterho pedvdeckho a pak
vdecky pravdivho objektu ke vemu tomu subjektvnu, je
v samozejmostech, kter le ped vlastn vdou, vude zrove promlouv.
132
29. Pedvdeck svt naeho ivota lze zpstupnit jako

i subjektivnch fenomn ponechanch v anonymit"*
Kdy filosofujeme s Kantem tak, e nevychzme z jeho vchodiska a neubrme se s nm jeho cestami dle vped, nbr
radji se radikln doteme po takovch neproblematickch
samozejmostech (jich Kantovo mylen podobn jako i mylen kohokoli jinho pouv jako nedotzan pohotovch samozejmost), kdy si je uvdomme jako pedpoklady" a vnujeme jim vlastn univerzln a teoretick zjem, objev se nm
s rostoucm asem nekonenost dalch a stle novch fenomn
nov dimenze, kter dospvaj na svtlo dslednm proniknm toho, co je implikovno ve smyslu a platnosti takovch samozejmost. Objevuje se jejich nekonenost, nebo pi neutuchajcm pronikn do nich se ukazuje, e kad fenomn, kter
jsme pi takovm rozvjen smyslu uchopili a jen se zprvu ve
sfe naeho kadodennho ivota podval jako samozejm a
bezprostedn existujc, nese v sob ji implikace smyslu a
platnosti, jejich vklad pak vede opt k novm fenomnm
atd. Jsou to zcela ist subjektivn fenomny, nikoli vak snad
pouze faktick souvislosti psychickch prbh smyslovch dat,
nbr duchovn postupy, jim bytostn nutn pslu funkce
konstituovat tvary smyslu. Vytvej je vdycky z duchovnho
materilu", kter nen nic jinho ne bytostn a nutn rovn
duchovn a ji konstituovan tvar povolan jako kad
nov vznikl tvar k tomu, aby se stal novm materilem,
aby tedy plnil funkci pi tvorb tvaru.
dn objektivn vda ani dn psychologie, je pece chtla
bt univerzln vdou o subjektvnu, ani dn filosofie jet
nikdy i subjektu neuinila tmatem svho zkoumn, a proto
tuto i vpravd nikdy neobjevila. Dokonce ani Kantova filosofie, kter pece chtla proniknout k subjektivnm podmnkm
monosti objektivn zkuenosti pstupnho a poznatelnho
svta. Je to e v sob naprosto uzavenho subjektivn, svm
* Srov. Plohu VII a VIII.
133
zpsobem jsoucho, fungujcho v kad zkuenosti, ve vekerm mylen a v celm ivot, tedy e vude neodluiteln
ptomnho subjektivn, je vak jet nikdy nebylo vzato na
zetel, uchopeno a pochopeno.
Pln filosofie sv primordiln posln univerzln a definitivn zdvodujc vdy, ponechv-li tuto i subjektivn
v jej anonymit"? Dovede tento originln filosofick kol
splnit njak filosofie nebo njak vda, je chtla bt vtv
filosofie, a nemohla proto u sebe strpt dn pedpoklady ani
dnou zkladn sfru jsoucna, o n nikdo nic nev, na kterou
se nikdo vdecky nedotazuje a j se nikdo poznnm nezmocnil?
Vdy jsem obecn nazval vtvemi filosofie, akoli panuje bn
pesvden, e objektivn a pozitivn vdy jsou samostatn a
sobstan zsluhou sv domnle pln zdvodujc, a proto pkladn metody. Nen vak jednotn teleologick smysl, kter
prostupuje vechny pokusy o systm v celch djinch filosofie,
nakonec ten, aby se prosadilo nahldnut, e vda vbec je
mon jen jako univerzln filosofie, je jako jedin vda ve
vech vdch me pece bt jen totalitou vekerho poznn,
a nebylo v tom obsaeno, e vechny poznatky spovaj na
j e d n o m jedinm zklad, kter je nutno vdecky prozkoumat pede vm ostatnm a kter, jak dodvm, neme bt
nic jinho ne prv zklad on anonymn subjektivity? Toto
vecko pochopit je ovem mon jedin tenkrt, doteme-li se
konen s celou vnost po tom neproblematicky samozejmm,
co veker mylen a veker ivotn aktivita ve vech svch
clech a konech pedpokld, a kdy dotazujce se dsledn
po smyslu byt a platnosti cl a kon, uvdomme si nezlomnou jednotu v souvislosti smyslu a platnosti, je prostupuje
vemi duchovnmi vkony. Plat to pedevm o vech duchovnch vkonech, je konme my lid ve svt jako jednotlivci
nebo je realizujeme jako kulturn kony. Vem takovm konm vdycky pedchzel univerzln vkon, kter pedpokld
kad lidsk praxe a kad pedvdeck i vdeck ivot a jej
duchovn vtky jsou pro n stlou zkladnou, do n se pak
maj vlvat vlastn vsledky veker praxe a vekerho ivota.
134
Naume se chpat, e svt v promnlivm proudu rznch

danosti jako stle pro ns existujc svt je univerzlnm duchovnm produktem, takto zformovan a zrove nadle utven jako jednota duchovn podoby, jako tvar smyslu,
jako vtvor univerzln, v posledn instanci fungujc subjektivity. Pitom k tomuto vkonu, kterm se konstituuje svt, bytostn nle to, e subjektivita sama se objektivuje jako lidsk
subjektivita, jako nco existujcho ve svt. Veker objektivn zkoumn svta je pohled zvnjka a postihuje jen
vnjek", jen objektivity. Radikln zkoumn svta je systematick, ist vnitn studium subjektivity, je se sama vyjaduje" ve vnjku. Je tomu jako v jednotnm ivoucm organismu, kter lze sice zvnjku pozorovat a rozbrat, ale pochopit ho lze jen tenkrt, sestoupme-li k jeho skrytm koenm
a sledujeme-li soustavn vekerou aktivitu ivota, kter v nich
a z nich roste do ve a zvnitku organismus utv. Je to ovem
jen pirovnn, ale zda nen nae lidsk byt a s nm spjat ivot
vdom s jeho nejhlub problematikou svta nakonec djitm,
kde se e vechny problmy ivoucho vnitnho byt a jeho
vnjho vyjden?
zpsob
30.
Nedostatek nzorn vykazujc metody dvodem

Kantovch mytickch konstrukc
Nak se na temn msta Kantovy filosofie, na nepostiitelnost evidenc jeho regresvn metody, jeho transcendentln
subjektivnch mohutnost", funkc", formovn", na pote
s
Pjat s pochopenm toho, co vlastn je transcendentlni subjektivita, jak se uskuteuje jej funkce, jej vkon a jak tm
vsm m bt uinna srozumitelnou veker objektivn vda.
Kant opravdu upad do mytickch e zvltnho druhu, jejich slovn smysl sice odkazuje na subjektivno, avak na takov
druh subjektivn, jak ani faktickmi pklady, ani opravdovmi analogiemi nedovedeme pivst k nzornosti. Pokusme-li
se
o nzorn realizovn smyslu, na nj odkazuj slova, pak jsme
135
pece v lidsky osobn, duevn, psychologick sfe. Tu si vak

vzpomeneme na Kantovo uen o vnitnm smyslu, podle nho
ve, co je v evidenci vnitn zkuenosti demonstrovateln, je ji
formovno transcendentlni funkc, a to funkc temporalizace.
Jak vak meme dojt jasnho smyslu pojm tkajcch se
transcendentlnho subjektivn, z nho se konstituuje vdeck
pravdiv svt jako objektivn jev", jestlie vnitnmu vnmn" nelze dt jet jin ne psychologick smysl? Jestlie to
nen vskutku apodiktick smysl, kter nakonec dv zkuenosti pdo (jako u kartezinskho ego cogito), a to zkuenosti, je
nen Kantovou vdeckou zkuenost a nen jistotou objektivnho
byt ve vdeckm smyslu, nap. fyziky, ale opravdovou apodiktickou jistotou, jistotou univerzln pdy, kterou lze nakonec
prokzat jako apodiktick nutnou a nejzaz pdu veker vdeck objektivity, kterou in srozumitelnou? Tady mus bt
zdroj vech poslednch pojm tkajcch se poznn a vech
podstatn obecnch evidentnch poznatk, jimi lze vdecky
uinit srozumiteln veker objektivn svt a jimi me bt
uvedena do chodu systematickho rozvoje filosofie spovajc
absolutn sama v sob.
Hlub kritika by mon ukzala, e Kant, akoli se obrac
proti empirismu, zstv pesto svm pojetm due a sfry
kol psychologie v zajet tho empirismu, a proto se dv na
dui jako na dui naturalizovanou, chpanou jako komponenta
psychofyzickho lovka v ase prody, v prostoroasovosti.
Pak transcendentlni subjektivno ovem nemohlo bt duevnem.
Ale lze snad vnitn apodiktick vnmn (sebevnmn redukovan na to, co je vskutku apodiktick) opravdu ztotonit se sebevnmnm on naturalizovan due, s evidenc, jakou poskytuj
tabulka na psan" a jej data i mohutnosti vbec, je jsou j
pipisovny jako prodn sly? Ponvad vak Kant chpe
vnitn vnmn v takovm empiristickm, psychologickm
smyslu a varovn Humovou skeps obv se jakhokoli
odvoln na psychologii jako protismyslnho pevrcen prav
problematiky rozvaovac schopnosti, upad do mytickho tvoen pojm. Kant nedovoluje svm tenm, aby vsledky jeho
136
r e g r e s i v n h o postupu pevdli do nzornch pojm a pokusili

se na zklad pvodnch ist evidentnch nzor opravdu evid e n t n probhajcch jednotlivch krok realizovat postupnou
v s t a v b u . Kantovy transcendentlni pojmy maj proto zcela
z v l t n nejasnost, toti tu, je se ze zsadnch dvod ned
p e v s t na jasnost, petlumoit v pmou tvorbu smyslu, kter
skt evidenci.
S jasnost pojm a vytench problm by to bylo dopadlo

docela jinak, kdyby Kant nebyl bval dttem sv doby, zcela
spoutanm jej naturalistickou psychologi (odlukou prodovdy
a jej paralelou), a vskutku radikln uchopil problm apriornho
p o z n n a jeho metodick funkce pro racionln objektivn poznn. Vyadovalo by to zsadn jin regresivn metody, ne
byla Kantova metoda, vybudovan na onch neproblematickch
samozejmostech. Msto metody myticko-konstruktivnch zvr bylo teba veskrze nzorn zpstupujc metody, je by
byla nzorn ve svm vchodisku a ve vem, co zpstupuje,
i kdy pojem nzornosti pitom ve srovnn s Kantovm pojmem mus bt podstatn rozen a i kdy by tu nzor na zklad takovho novho postoje ml vbec ztratit svj obvykl
smysl a zskat jen obecn smysl originlnho sebeprojeven,
jene prv v nov sfe byt.
Je toti nutno tzat se systematicky a radikln po tch
samozejmostech, je tvo nejen pro Kanta, ale pro vechny
filosofy a vdce zamlen a ve svch hlubch zprostedkovanch poznatcch skryt zklad jejich poznvacch vkon. Je
pak nutno v dalm postupu odhalit intencionalitu iv vldnouc v tomto zkladu a sedimentovanou v nm, nebo, jinak
eeno, je poteb ryz, tj. intencionlni" analzy duchovnho
byt v jeho absolutn a nejzaz specifinosti i veho toho, co
v
duchu a z ducha vzniklo, piem takov analza si nesm od
vldnouc psychologie nechat podvrhnout relnou analzu
Prodn chpan due, kter je ciz podstat ducha*
* Tak tomu vak nebylo na potku. Kant, kter pojal kadodenn
^ t jako svt lidskho vdom, chtl zprvu projt psychologi, ale takovou
137
31. Kant a nedostatenost tehdej psychologie.

Neujasnnost rozdlu mezi transcendentlni
subjektivitou a du
Abychom uinili hmatateln srozumitelnm, co zde je konkrtn mnno, a abychom takto konkrtn osvtlili neobvykle
neprhlednou situaci cel tehdej historick epochy, podniknme vahu, je ovem nle k znan pozdjmu naplnn
smyslu djinnho procesu.
Pedem danm vchodiskem vech zhad poznn bylo to,
e novodob filosofie se vyvjela ve smyslu jejho osobitho racionalistickho idelu vdy (cho se systematicky do specilnch vd). Tento rozmach ve vvoji zsti oividn zdailch, zsti nadjnch pokus racionlnch specilnch vd byl
nhle pibrzdn, protoe pi budovn jedn z tchto vd, psychologie, se objevily zhady, je uvdj v pochybnost vekerou filosofii.
Lockova psychologie, majc ped oima Newtonovu prodovdu, nalzala neobyejn zajmav a pitaliv tmata v pouze
subjektivn strnce jev (vyhotn ji od doby Galileiho) a
vbec i ve vem tom, co ze subjektivn strnky naruuje racionalitu v nejasnosti pojm, ve vgnosti usuzovan a v mohutnostech rozumu a rozvaovn ve vech formch. Slo pece
o schopnost lovka k duevnm vkonm, a prv k takovm
vkonm, je mly vytvoit pravou vdu, a tm prav praktick ivot rozumu. Do takovho okruhu proto pat i otzky
o podstat a objektivn platnosti ist racionlnho poznn,
poznn logickho a matematickho, jako i osobitost prodovdnho a metafyzickho poznn. Posuzuj eme-li vc takto
obecn, nebylo to opravdu poadovno? Bylo pece nepochybn
sprvn, kdy Locke povaoval vdy za duevn produkty
psychologi, kter by subjektivn proitky vdom o svt pustila ke slovu
vskutku tak, jak se ukazovaly v provn. Bylo by to bvalo mon,
kdyby Descartovy zroden nznaky o cogitata qua cogitata" nebyly
vldnouc Lockovou filosofi ponechny vez povimnut, ale byly vyuity,
aby mohly vzklit jako intencionlni psychologie.
138
(i kdy pespli upral pohled na to, co se odehrvalo v jeddui) a vude kladl otzky o pvodu, nebo vkon lze
pece pochopit jen z jeho pslunho tvoivho konn.
U Locka se ovem ve odehrvalo na povrchu, v metodickm
neladu a navc v naturalismu, kter prv vystil v Humv
fikcionalismus.
Je proto samozejm, e se Kant nemohl jen tak rovnou
vrtit k Lockov psychologii. Bylo vak sprvn ji jen proto nechat padnout obecn otzky, je Locke poloil na seku psychologicko-teoretickho poznn? Nemla bt kad otzka, kterou
podntil Hume, naped zcela korektn pojata jako otzka psychologick? Stane-li se problematickou vda i nrok ist apriornch vd na bezpodmnenou objektivn platnost, stane-li se tedy
problematickou jako mon a nutn metoda racionlnch empirickch vd, pak je nutno (jak jsme ji zdraznili ve) pedevm uvit, e vda vbec je lidskm dlem, vkonem lid,
kte sami ij ve svt, jen je svtem obecn zkuenosti, vkonem, kter je jednm z druh praktickch vkon zamench na duchovn tvary uritho druhu, a to tvary zvan
teoretick. Jako veker praxe je i tato praxe v osobitm
smyslu, jeho je si jednajc sm vdom, zamena na pedem
dan svt kadodenn zkuenosti, do nho se i zaleuje. Nesrozumitelnosti, je se objevuj pi provdn duchovnho vkonu, se proto daj, ekne se, osvtlit jen psychologickm demonstrovnm, take se udruj v pedem danm svt. Jestlie
vak Kant naproti tomu pi svch otzkch a pi sv regresivn metod pouv rovn pedem danho svta, ale konstruuje pitom transcendentlni subjektivitu, jejmi skrytmi
transcendentlnmi funkcemi je s nevyhnutelnou nutnost formovn svt zkuenosti, pak se ocit v tkosti, e zvltn mohutnost lidsk due (je sama pat ke svtu, a proto je i se
svtem pedpokldna) mla provst a m provdt formovac
v
kon postihujc cel tento svt. Jakmile vak tuto transcendentlni subjektivitu odlime od due, ocitneme se v nepochopitelnm mytinu.
notliv
139
32. Skryt pravda, kter je v Kantov transcendentlni

filosofii mon obsaena: problm nov dimenze".
Antagonismus povrchovho" a hlubinnho" ivota
Kdyby Kantova teorie nicmn mla obsahovat pravdu,
pravdu vskutku nahldnutelnou, jak ji vskutku obsahuje, bylo
by to mon jen proto, e transcendentlni funkce, jimi mly
bt osvtleny problematick nejasnosti objektivn platnho poznni; pat k dimenzi ivouc duchovnosti, kter v dsledku
velmi pirozench zbran musela po tiscilet zstat lidstvu i samm vdcm ukryt, akoli patinou zpstupujc metodou me bt vdecky zpstupnna jako e zkuenost a teoretick evidence. Okolnost, e tato dimenze zstala po tiscilet
skryta a nevzbudila nikdy ani habituln a dsledn teoretick
zjem ve chvli, kdy u se jednou objevila, lze vysvtlit (a bude
vysvtleno) zvltnm antagonismem mezi proniknm do tto
dimenze a mezi zamstnnm ve smyslu tch zjm, je vypluj pirozen normln lidsk ivot ve svt.
Ponvad m pitom jt o duchovn funkce uskuteujc sv
vkony pi kadm empirickm provn a mylen, ba pi
vech aktivitch lidskho ivota ve svt, o funkce, je empirickmu svtu jako stlmu horizontu jsoucch vc, hodnot a
praktickch zmr, dl apod., propjuj teprve smysl a platnost, pak by bylo lze dobe pochopit, e vem objektivnm vdm chybla znalost prv toho nejprincipilnjho, toti znalost toho, co by teoretickm vtvorm objektivnho vdn
mohlo vbec zjednvat smysl a platnost, a tm i dstojenstv
vdn z poslednho dvodu.
Toto schma monho osvtlen problmu objektivn vdy
pipomn znm H e l m h o l t z v obraz plonch bytost,
kter nemaj ani potuchy o hloubkov dimenzi, v n jejich
povrchov svt je pouhou projekc. Ve, co si vdci a ostatn
lid ve svt kadodennho ivota mohou uvdomovat empiri,
poznvnm, praktickmi zmry a jednnm jako oblast pedmt vnjho svta, k nim smuj cle, prostedky, aktivn
procesy a jejich konen vsledky a na n je na druh stran
140
pi sebezamyleni zamen pitom fungujc duchovn ivot,

toto ve zstv plon" a tato plocha, by i nepovimnuta, je
nicmn plochou nekonen bohat hlubinn dimenze. To vak
plat zcela obecn, a u jde jen o praktick ivot v obvyklm
smyslu, nebo o teoretick, vdeck provn, o mylen, o cle
mylen, o premisy, o vsledn pravdy apod.
Vysvtlujc schma ponechv vak nezodpovdn nkter
nalhav otzky. Pro vstavba pozitivnch vd ist jen
v ploe" dovedla tak dlouho vystupovat s pebohatmi
spchy, pro se s poadavkem dokonalho ujasnn metodickch operac teprve tak pozd ozvaly nesrovnalosti, ba nesrozumitelnosti, na nich nic nezlepilo veker upesnn a probudovn logick techniky? Pro novj pokusy intuicionistickho" ponoru, je se ji vskutku dotkaly vy dimenze, a pro
veker snahy zjednat odtud jasno nevedly k dnm shodnm
a vn nutnm vdeckm vsledkm? Nejde toti o pouh
obrcen pohledu ke sfe sice dosavad opomjen, ale jinak pro
teoretickou zkuenost a empirick poznn rovnou bez dalho
pstupn. Kad takov pedmt mon zkuenosti je pedmtem a oblast monho pozitivnho poznn, le v ploe", ve
svt reln a mon zkuenosti, zkuenosti v pirozenm slova
smyslu. Brzy pochopme, jak mimodn tkosti tkvc v podstat vci brzdily metodick sil vskutku proniknout k hlubinn sfe pedevm a po monost ist ji uchopit ve zpsobu
zkuenosti, kter je pro ni osobit. Uke se pitom, jak velk
je antagonismus mezi patentnm" ivotem v ploe a latentnm" ivotem v hloubce. Stlou lohu tu ovem hraje i sla
historickch pedsudk, zvlt tch, kter ns vechny ovldaly od samho potku modernch pozitivnch vd. Je prv
J lz v podstat takovch pedsudk, vtpovanch ji dtskm
dum, e jsou skryt, prv kdy se uplatuj aktuln. Nic
na nich nezmn abstraktn obecn snaha bt bez pedsudk.
Tyto tkosti jsou nicmn nesrovnateln nepatrn v porovn i s potemi, je tkv v podstat nov dimenze a v jejm
vztahu k odedvna dvrn znm sfe ivota. Nikde jinde nen
cesta od tueb, kter se nejasn hls, a k clevdommu pedna
141
sevzet, od vgnho kladen otzek a k pracovnm problmm,

jimi vlastn dln vda teprve zan, tak dalek. Nikde jinde
se proti mysliteli pronikajcmu do tto sfry nevynouj tak
asto z temnot logick straidla ve form dvrn znmch
a odedvna psobivch pojm jako paradoxn antinomie, jako
logick protismysly. Nikde jinde nen proto tak velik pokuen
sklouznout do logick aporetiky a disputace a zakldat si pitom
na sv vdeckosti, zatmco vlastn pracovn substrt fenomny samy zmizely navdy z dohledu.
To ve bude potvrzeno, pokusm-li se nyn opoutje navzn na Kanta vst tene ochotnho k znovupochopen
po jedn z cest, jimi jsem skuten el. Prv e je to cesta
skuten pouit, je i takov, e ji lze kdykoli znovu nastoupit,
cesta, je na kadm kroku umouje obnovit a vyzkouet
apodiktinost evidence; cesta libovoln opakovateln schdnosti
a libovolnho pokraovn ve stle znovu a znovu ovitelnch
zkuenostech a poznatcch.
33. Problm predvedeckho svta naeho ivota" jako

dl problm obecnho problmu objektivn vdy*
Shrneme-li strun dosavadn vvody, dluno pipomenout
zdraznn fakt, e vda je vkon lidskho ducha, pi nm
se nejen historicky, ale i u kadho, kdo se u, pedpokld
vchodisko ze jsoucho, pro vechny pedem spolen danho
a nzornho pedvdeckho svta naeho ivota. Vda vak
i pi svm uskuteovn i dalm rozvjen pedpokld tento
okoln svt tak, jak se vdci prv dv a jev. Pro fyzika je to
nap. svt, v nm vid sv mic pstroje, sly bit taktu,
zrakem odhaduje odetan veliiny apod., svt, do nho pitom
i on sm s vekerm svm konnm a se vemi teoretickmi
mylenkami je zahrnut a v o tom.
Klade-li vda otzky a odpovd na n, jsou to napod a od
142
zatku nutn otzky poloen na pd tohoto pedem danho

svta a otzky o nm, o tom, co v nm je, nebo prv v nm se
odehrv veker vdeck i vechna ostatn ivotn praxe. Tady
hraje ustavin svou lohu i poznn ve form pedvdeckho
poznvn se svmi cli, jich tak v celkovm prmru k umonn praktickho ivota v takovm smyslu, jak mn, uspokojiv dosahuje. Jene nov lidstv (filosofick, vdeck lidstv),
je se zrodilo v ecku, povaovalo za nutn petvoit elovou,
teleologickou ideu poznn" a pravdy" kadodennho ivota
v ideu objektivn pravdy" a tto nov ideji pisoudit vy dignitu, jak pslu norm vekerho poznn. Ve spojitosti s tm
nakonec vznik idea univerzln vdy obepnajc svou nekonenost veker mon poznn, idea, je je smlou vd ideou
novovku. Kdy jsme si to ve pipamatovali, vyaduje nepochybn explicitn osvtlen objektivn platnosti a celho kolu
vdy, abychom si naped radikln poloili otzku samho pedem danho svta. Je pedem dn nm vem, osobm v horizontu naeho spolulidstva, tedy pi kadm aktulnm vztahu
k jinm lidem pirozen jako svt vbec", nm vem spolen.
Ji jsme obrn vylili, e je takto stlou pdou platnosti a
neustle pipravenm zdrojem samozejmost, jich bez obalu
pouvme, a u jako praktit lid nebo jako vdci.
M-li se vak tento pedem dan svt s vdeckou odpovdnost stt samostatnm tmatem zkoumn a zajist i pedmtem zjitn, kter lze zastvat, vyaduje to zvl peliv a
pedbn zamylen. Nen snadn si ujasnit, jak speciln vdeck, a tedy univerzln koly je teba zaadit pod titul pedvdeckho svta naeho ivota a pokud tu vbec m vyrst
nco filosoficky vznamnho. Pote se vynouj ji pi prvn
snaze dohodnout se o zvltnm smyslu byt pirozenho svta,
nebo tento smysl je nutno chpat hned e, hned e.
Zpsob, jak tu pistupujeme ke svtu naeho ivota jako
k vdeckmu tmatu, ukazuje toto tma jako sluebn, dl
tma v rmci plnho tmatu objektivn vdy vbec. Objektivn
veda se veobecn, a proto i ve vech svch specilnch podobch (v jednotlivch pozitivnch vdch) stala co do monosti
143
svho objektivnho vkonu zcela nesrozumitelnou. Stane-li se

vda v tomto smru problematickou, musme se dostat z dosahu
jej vlastn innosti, vystoupit nad ni a zaujmout stanovit nad
n, odkud je mono globln pehldnout jej teorie a vsledky
v systematick souvislosti predikativnch mylenek a vpovd,
ale z druh strany i aktov ivot pracujcch a vzjemn spolupracujcch vdc, jak si kladou sv vdeck cle, jak aktuln
dosahuj zvrenho cle a s jakou zvrenou evidenc. Pitom se vak dostv ke slovu prv i fakt, jak se vdec rznmi
obecnmi zpsoby znovu a znovu vrac k pedvdeckmu svtu
svho kadodennho ivota, nabzejcmu sv stle pohotov
nzorn danosti, k nim meme ihned pipost vdcovy vpovdi, vdycky ji prost pizpsoben svtu naeho ivota a
uinn ist deskriptivn v tm pedvdeckm zpsobu souzen, jak k nmu dochz v pleitostnch vpovdch v praktickm kadodennm it. Problm pedvdeckho svta, pop.
jak psob a mus na vdce psobit, je proto jen dlm tmatem v rmci naznaenho celku objektivn vdy (ovem ve
slub jejho plnho zdvodnn).
Je vak jasn, e dve, ne polome otzku o funkci pedvdeckho svta pi evidentnm zdvodnn objektivnch vd,
m otzka po vlastnm a neustlm smyslu byt kadodennho
pedvdeckho svta pro lidi, kte v nm ij, docela dobr
smysl. Lid nemaj ustavin vdeck zjmy, ba ani vdci sami
nejsou nepetrit uprosted vdeck prce, a z djin vme, e
nebyl vdycky na svt typ lid, kte habituln ili ji dvno
zaloenmi vdeckmi zjmy. Pedvdeck svt ivota byl tedy
pro lidi vdy ji ped jakoukoi vdou a jeho zpsob byt pokrauje aktuln i v epoe vdy. Meme proto zcela samostatn
vytyit problm zpsobu byt pedvdeckho svta, je mono
postavit se pln na jeho prost nzornou pdu, ponechvat stranou vechna objektivn vdeck mnn a vechny poznatky a
pak veobecn uvit, jak se tu vynouj vdeck" koly tkajc se jeho vlastnho zpsobu byt, tedy koly, jich een m
mt obecnou platnost. Nebylo by to velik pracovn tma? Neotvr se souasn s tm, co se zprvu objevuje jako speciln
144
vdeckoteoretick tma, dokonce ji ona tet dimenze",

uren takto ji od zatku, aby pohltila cel tma objektivn
vdy (jako i ostatn tmata v ploe")? Z potku se to mus
zdt podivn, ba neuviteln, ohls se i etn paradoxy, kter
vak budou t vyeeny. Nejdve se neodbytn vnucuje a mus
bt zodpovdna otzka sprvnho pojet podstaty pedvdeckho svta naeho ivota a metoda jeho pimenho vdeckho" zkoumn, kdy objektivn" vdeckost m pece zstat
vyazena.
34.
Expozice problmu vdy o pedvdeckm svt

naeho ivota*
a) Rozdl mezi o b j e k t i v n vdou

a vdou vbec
Nen pedvdeck svt naeho ivota tm ze veho nej znmjm, pro vechny lidi ji vdycky naprostou samozejmost,
a nejsou nm jeho typick rysy ji vdy dobe znmy na zklad zkuenosti? Nejsou vechny horizonty neznma u tohoto
svta jen horizonty nedokonalch znalost, a tud ji pedem
znm ve sv nej obecnj typinosti? Pedvdeckmu ivotu
ovem sta takov znalost a jej zpsob, jak pevdt neznalost ve znalost a jak na zklad zkuenosti (kter se ovila a pitom vyluuje zdn) i indukce zskvat pleitostn poznatky,
s nimi kadodenn praxe vysta. Meme-li a m-li se nyn
vykonat nco dalho a m-li se uskutenit vdeck" poznn,
co me jt o nco jinho ne o to, co objektivn vda stejn
]iz sleduje a kon? Nen vdeck poznn jako takov objektivnm" poznnm zamenm na substrt poznn, kter aktuln plat pro kadho v bezpodmnen obecnosti? A jakkoli
se to me zdt paradoxn, pesto trvme na svm tvrzen a j
zadme, abychom si tu tradin pojem objektivn vdy vlivem
* Srov. Plohu XVIII.
11*
145
stalet tradice, ve kter jsme vichni byli vychovni, nenechali

vnutit jako pojem vdy vbec.
Titul pedvdeck svt naeho ivota" umouje a mon
vyaduje vdeck vytyen cel srie rznch, ale bytostn
spjatch kol. Mon e je znakem prav a pln vdeckosti,
e tyto koly smj bt zkoumny jen vechny najednou, ale
v poad bytostn fundace, a nikoli snad tak, e by jeden
objektivn logick kol byl een sm pro sebe (jako zvltn
kon v rmci pirozenho svta), a ostatn koly by vdecky
vbec nebyly zpracovvny; ani tedy se vdecky teme po
zpsobu, jak pedteoretick pirozen svt neustle vystupuje
jako podlo, jak jeho rozmanit pedlogick platnosti zdvoduj logick teoretick pravdy. A mon e vdeckost, kterou
tento pedvdeck pirozen svt v cel univerzalit vyaduje,
je zvltn a prv ne objektivn logick vdeckost, ale e jako
nejvy zdvodovatelka je svou hodnotou v, nikoli n. Jak
se vak d uskutenit takov vdeckost zcela novho druhu, na
jej msto se doposud vdycky podsunula objektivn vdeckost? Idea objektivn pravdy je celm svm smyslem pedem
vymezena kontrastem k ideji pravdy pedvdeckho a mimovdeckho ivota. Poslednm a nejhlubm zdrojem oven ideje
pedvdeck pravdy je ist" zkuenost ve ve uvedenm
smyslu se vemi jejmi mody vnmn, rozpomnn apod. Tato
slova vak nutno chpat tak, jak je chpe sm pedvdeck
ivot, a proto nesmme do nich vnet dnou psychofyzickou
a psychologickou interpretaci z prv aktulnho stavu objektivn vdy. Zejmna pak se nesmme abychom ji pedem
poukzali na dleit fakt ihned odvolvat na zdnliv bezprostedn dan poitkov data", jako kdyby o n a byla tm, co
pmo charakterizuje ist nzorn danosti pirozenho ivota
ve svt. Opravdu prvotn je pouze subjektivn relativn" nzor
pedvdeckho kadodennho ivota. Slvko pouze" m pro
ns jako star ddictv ovem hanliv zabarven, podobn
tomu, kter m doxa. V pedvdeckm ivot samm pirozen
nem takov hanliv pdech, nebo tam je to sfra dobrho
osvdovn a nemn spolehliv ovench a pesn zarue146
11*
nch pravd, ne jak je vyaduj praktick ivotn zmry urujc jejich smysl. Opovrliv pohrdn, s jakm vdec, kter
se di novodobm idelem objektivity, posuzuje ve, co je
pouze subjektivn relativn" nemn nic na jeho vlastnm
zpsobu byt ani na tom, e se i on sm mus spokojit s pouhm relativnem a subjektivnm", kdekoli se na n odvolv
a odvolvat se neodvratn mus.
b) Vyuit s u b j e k t i v n r e l a t i v n c h
zkuenost objektivnmi vdami a vda
o nich
Vdy buduj na samozejmosti pedvdeckho svta naeho
ivota a vyuvaj z nho vechno to, co prv potebuj pro
ty kter sv aktuln cle. Pouvat takto pirozenho svta
vak neznamen, e u ho tm vdecky poznvme v jeho vlastnm zpsobu byt. Einstein pouv nap. Michelsonovch pokus
a jejich ovovacch zkouek, je uskutenili jin badatel
pomoc pstroj, je byly kopiemi Michelsonovch pstroj, se
vemi pslunmi midly, zjitnmi koincidencemi apod. Je
nepochybn, e ve, co takto vstoup nebo je uvedeno do funkce
a u jsou to osoby, aparatura, stavn mstnosti apod. se
me samo znovu stt tmatem v obyejnm smyslu objektivnch otzek, kter je smyslem otzek pozitivnch vd. Einstein
nemohl vak vbec pout teoretick, psychologickofyzick
konstrukce objektivnho byt p. Michelsona, nbr mohl pout
jen lovka pstupnho jemu i kadmu jinmu v pedvdeckm svt, jen lovka jako pedmtu prost zkuenosti, lovka, jeho existence v tto ivotnosti, v tto aktivit a v tchto
produktech ve spolenm ivot je vdycky ji pedpokladem
vech Einsteinovch objektivn vdeckch otzek, zmr a
kon tkajcch se Michelsonovch experiment. Jde zajist
0
jeden a t spolen svt zkuenosti, o nm i Einstein i kad
badatel v prbhu cel sv vzkumn innosti neustle v,
ze i on je v tomto svt jako lovk. Prv tento svt a vecko,
Co
je v nm a co je podle poteby pouvno k vdeckm
147
a jinm elm, m na druh stran pro kadho prodovdce

s tematickm zamenm na jeho objektivn pravdu" pee
pouze subjektivn relativnho". Kontrastem k tomu, jak jsme
ji ekli, je vymezen smysl objektivnho" vyten kolu. Toto
subjektivno-relativno" m bt pekonno". Me a m se mu
piadit hypotetick byt o sob", substrt logicko-matematickch pravd o sob", jim se lze piblit stle novmi
a lepmi hypotetickmi pedpoklady ospravedlovanmi vdy
empirickm ovovnm. To je jedna strnka problmu. Zatmco vak prodovdec je takto pln objektivnho zjmu a inn
v jeho smru, funguje z druh strany pro nho subjektivnorelativno nikoli snad jako irelevantn prchod, nbr jako posledn zdvodovatel teoretickologick platnosti byt u vech
objektivnch oven, tedy jako zdroj evidence, jako zdroj oven. Midla, dlidla apod., je badatel ped sebou m, vid
a pouv, pouv jako reln jsouc, a nikoli jako iluze; tedy
to, co skuten jest ve smyslu jsoucna pedvdeckho svta,
pokud m platn byt, je tu premisou.
c) Je s u b j e k t i v n o ve sv r e l a t i v i t
pedmtem psychologie?
Otzku po zpsobu byt takovho subjektivn nebo dotazovn po vd, kter by mla o tom subjektvnu pojednat
v jeho univerzlnm byt, odbude prodovdec zpravidla odkazem na psychologii. Opt si tu vak nesmme nechat podsunout jsoucno ve smyslu objektivn vdy tam, kde jde
o jsoucno pirozenho, pedvdeckho svta. Co se toti odedvna pinejmenm od zdvodnn novodobho objektivismu pi poznn svta nazv psychologi, m samozejm
smysl objektivn" vdy o subjektvnu, a si vezmeme jakoukoli
psychologii, o kterou se stal v djinch pokus. V dalch vahch budeme muset problm monosti objektivn psychologie
uinit pedmtem zevrubnho zkoumn. Ihned na zatku je
vak nutno oste vymezit kontrast mezi objektivitou a subjektivitou pedvdeckho pirozenho svta, kontrast, kter uruje
148
r
zkladn smysl objektivn vdeckosti sam, a zajistit ho proti
svodm podvren.
d) P e d v d e c k svt naeho ivota
universem principiln nzornosti,
objektivn prav" svt principiln
n e n z o r n o u logickou" s u b s t r u k c
Nehled k proveden nebo proveditelnosti ideje objektivn
vdy o duchovnm svt (nikoli tedy jen o prod), ovld idea
objektivity celou universitas pozitivnch vd novovku a
v obecn mluv smysl slova vda". Jeliko tento pojem je
pevzat z Galileiho prodovdy, je v nm ji od zatku
obsaen naturalismus, take vdecky prav", objektivn svt
je rovnou od zatku chpn jako proda v rozenm slova
smyslu. Kontrast mezi subjektivitou pedvdeckho pirozenho
svta a mezi objektivnm" pravm svtem tkv nyn v tom, e
objektivn" svt je teoreticko-logickou substrukc neho, co se
principiln ned vnmat ani neme bt ve svm pravm svbyt zsadn dno zkuenostn, kdeto subjektivno pedvdeckho pirozenho svta naeho kadodennho ivota se ve
vem vyznauje prv tm, e me bt dno ve skuten zkuenosti.*
Pirozen svt naeho ivota je e prvotnch evidenc. Co
je evidentn dno, je bu pi vnmn pmo zkuenostn
dno jako ono samo" v bezprostedn ptomnosti, nebo je pi
vzpomnce pipomnno jako ono samo". Kad jin zpsob
nazrn je zptomovnm vci sam. Kad nepm poznn
v
tto sfe (v irm smyslu tedy kad zpsob indukce)
* ivotn oven byt, zavren zkuenost, dv pln pesvden.
kdy je induktivn, je induktivn anticipace pedjmnm mon zkuenosti, je rozhoduje v posledn instanci. Indukce se mohou ovovat inukcemi, kter inme vzjemn s jinmi. Ponvad kad pm vnmn
J z samo zahrnuje induktivn momenty (anticipace dosud nepoznanch
Jnek objektu), je v irm pojmu zkuenosti" nebo indukce" ji
v
e obsaeno.
1
149
m smysl indukce nazratelnho, neho, co samo me bt

event, vnimateln nebo upamatovateln jako ji kdysi vnman
apod. Na tyto mody evidence odkazuje zpt jakkoli mysliteln
oven, ponvad vc sama" (pslunho modu) je v intuicch
samch obsaena jako intersubjektivn reln zkuenostn dan
a oviteln, a nen to dn mylenkov substrukce, kdeto
substrukce, pokud si in nrok na pravdu, me naopak mt
aktuln pravdu jen zsluhou zptnho sept s takovmi evidencemi.
Pi vdeckm zpstupovn pedvdeckho pirozenho
svta je ovem nanejv dleitm kolem dopomoci originlnmu prvu tchto evidenc znovu k platnosti a k vy dignit
pi zdvodovn poznn, ne je dstojnost objektivn logickch evidenc. Je nutno pln osvtlit a tak dovst k pln
evidenci, e kad evidence objektivn logickch operac, na n
je formou i obsahem zaloena objektivn (i matematick a prodovdn) teorie, kotv svmi skrytmi zdroji zdvodnn
v poslze vkonnm ivot, v nm evidentn danost pirozenho svta kadodennho ivota neustle m, zskala a nov
zskv svj pedvdeck smysl byt. Od objektivn logick
evidence (od matematickho, prodovdnho, pozitivn vdeckho racionlnho nahldnut", jak je matematik pi badatelskm zdvodovn uskuteuje) vede cesta zptky k prapvodn evidenci, v n je pedvdeck svt naeho ivota neustle pedem dn.
Jakkoli podivn a stle jet problematick se me zprvu
zdt vecko to, co tu bylo eeno, obecn kontrast stup
evidence nelze pehldnout. Mluv-li prodovdci, zn jejich
empiristick ei asto, ne-li vtinou tak, jako kdyby prodn
vdy byly vdami vybudovanmi na zklad zkuenosti o objektivn prod. Nen to vak vbec pravda v tom smyslu,
e tyto vdy jsou empirickmi vdami, e se d zsadn
zkuenost, e vechny vychzej ze zkuenosti, e veker jejich indukce mus bt nakonec oveny zkuenost, nbr
pravda je to jen v jinm smyslu, toti e zkuenost je evidenc
odehrvajc se ist v pedvdeckm pirozenm" svt a
160
takto zdrojem evidence objektivnch zjitn vd, je ze sv

strany nikdy samy nejsou zkuenost o tom, co je objektivn.
Objektivno samo o sob nelze toti nikdy empiricky zakusit
a tak je ostatn interpretuj sami prodovdci vude tam, kde
v rozporu se svmi matoucmi empiristickmi emi posuzuj
objektivno dokonce jako nco metafyzicky transcendentnho. S monost zkuenosti o objektivnu je to obdobn jako
s monost zkuenosti o nekonen dalekch geometrickch
tvarech a vbec vech nekonench idej", nap. nekonenosti
seln ady. Znzoovn" idej podle matematickch a prodovdnch model" nen ovem nazrnm samho objektivna, nbr jsou to nzory v kadodenn sfe objektivnch
idel. Svou lohu tu vtinou hraj tak etn zprostedkujc
faktory koncepce, kter nen vude tak bezprostedn a neme
se stt ve svm druhu tak evidentn jako koncepce geometrickch pmek na zklad pedvdeck evidence teba pmch hran stolu apod.
Jak je vidt, je ji k pouhmu zskn pedpoklad dn
poloench otzek zapoteb velk zevrubnosti, abychom se naped osvobodili od neustlch pojmovch zmatk, kter ns
vechny svdj, protoe v naich kolch vldne objektivn
vdeck zpsob mylen.
e) O b j e k t i v n vdy jako s u b j e k t i v n
vtvory zvltn teoreticko1ogick
praxe a jako sloka pln konkrtnosti
p e d v d e c k h o svta naeho ivota*
Po vyjasnn kontrastu mezi objektivn vdou a pedvdeckm svtem naeho ivota je nutno nyn pihldnout k jejich
bytostnmu sept: objektivn teorie ve svm logickm smyslu
(univerzln vzato: vda jako totalita predikativn teorie systmu vpovd mnnch logicky" jako vty o sob", pravdy o sob" a v tomto smyslu logicky spjatch) tkv svmi
151
koeny v pirozenm pedvdeckm svt a v pvodnch evidencch, kter tomuto svtu psluej. Zsluhou tohoto zakotven
je objektivn vda svm smyslem neustle zamena na tento
svt, v nm ijeme bez pestn i jako vdci a rovn v obecn
pospolitosti spoluvdc, tedy na obecn pedvdeck svt
kadodennho ivota. Objektivn vda jako dlo pedvdeckch
osob, a jednotlivc i pospolitosti osob spolujcch se v rmci
vdeck innosti, pat vak sama pitom k pirozenmu pedvdeckmu svtu naeho ivota. Teorie a logick vtvory objektivn vdy nejsou sice vcmi pedvdeckho pirozenho svta,
jakmi jsou kameny, domy, stromy. Jsou to logick celky
a logick sti sloen z poslednch logickch element. Jsou
to abychom mluvili s Bolzanem pedstavy o sob",
vty o sob", zvry a dkazy o sob", ideln vznamov jednotky, jejich logickou idealitu uruje jejich telos, jm je
pravda o sob".
dn idealita, a tedy ani tato idealita nic nezmn na tom,
e jsou to lidsk tvary, bytostn spjat s lidskmi aktualitami a potencialitami, a proto pese vecko nleej ke konkrtn jednot pirozenho" svta, jeho konkrtnost sah
tedy dle ne konkrtnost vc". Korelativn plat tot i o vdeckch innostech, o innosti zkuenostn, o aktivit, kter
vytv logick tvary na zklad" empirie a pi n vystupuj
v prvotn podob a v prvotnch modech obmny, a to u jednotlivch vdc i v jejich pospolitosti, jakoto pvodnost spolen projednvan pouky, dkazu atd.
Ocitme se v nepohodln situaci. Jestlie jsme provedli kontrast s vestrannou a nleitou p, pak mme jedno a druh,
pedvdeck pirozen svt i objektivn vdeck svt, ale ve
vztahu. Vdn o objektivn vdeckm svt je zaloeno na
evidenci pedvdeckho svta. Ta je vdeckmu pracovnku
nebo pracovn pospolitosti pedem dna, ale kdy na n stavj,
je budova nicmn nm novm a nm jinm. Vytrhneme-li
se ze zahloubn do svho vdeckho mylen, zjiujeme, e
my vdci jsme pece jen lidmi a jako lid slokou pirozenho,
stle pro ns jsoucho a ustavin pedem danho svta, take
152
vda se s nmi posouv do sfry pouze subjektivn relapedvdeckho pirozenho svta. Co se vak stane
objektivnm svtem samm? Co se stane s hypotzou byt
o s o b , kter se tk pedevm vc" pirozenho svta,
o b j e k t " , relnch" tles, relnch zvat, rostlin a lid,
v prostoroasovosti" pirozenho svta, chpeme-li vechny
tyto pojmy nyn nikoli z hlediska objektivnch vd, nbr tak,
jak jsou chpny v pedvdeckm ivot?
Zdali tato hypotza, majc pro vdeck subjekty (pro
vdce jako lidi) aktuln platnost pes idealitu vdeckch teori,
nen jen j e d n o u z praktickch hypotz a jednm z poetnch
zmr, je vypluj ivot lid v jejich pirozenm pedvdeckm svt, o nm maj vdom, e je jim pedem dn jako
stle k pouit, a zda nepat veker praktick" cle v mimovdeckm smyslu nebo cle teoreticko-praktick" eo ipso k jednot pirozenho svta, bereme-li jen tyto cle v jejich cel a
pln konkrtnosti?
Na druh stran se vak rovn ukzalo, e pouky, teorie
a cel soustava objektivnch vd nen nic jinho ne tvar
vyten z uritch aktivit vdc sdruench svou spoluprac,
pesnji eeno z pokraujc vstavby aktivit, z nich pozdj aktivity pedpokldaj vdy znovu vsledky dvjch.
Vechny tyto teoretick vsledky, jak dle vidme, maj charakter platnost pro pedvdeck pirozen svt naeho ivota,
vleujce se nepetrit do jeho vlastnho zkladu a od potku spolutvoce horizont monch operac rozvjejc se
vdy. Jak je vak teba rozumt tomu, e konkrtn pedvdeck
pirozen svt, chpan jako zkladov pda vdecky pravho" svta, obsahuje souasn tento vdecky prav svt ve
sv vlastn univerzln konkrtnosti? Jak lze proto systematicky,
tj- s pimenou vdeckost, uinit zadost tak paradoxnm
dojmem psobcmu veobjmajcmu zpsobu byt pedvdeckho pirozenho svta?
Klademe otzky, na n ujasujc odpovdi nejsou nikterak
nabledni. Kontrast a nerozlun jednota ns vrhaj do zamylen
, je ns zaplt do stle trapnjch tkost. Parace
tivnho"
153
doxn vzjemn sept objektivn pravho" a pirozenho

svta" in zpsob byt obojho zhadnm. Zhadou se tedy
stv prav svt v jakmkoli smyslu a v nm i nae vlastn
byt, pokud jde o smysl tohoto byt. Pokusme-li se nalzt jasno,
uvdomme si, e veker nae dosavadn filosofovn se pohybovalo na psku. Jak se meme nyn opravdu stt filosofy?
Nelze se vyhnout pdnosti tto motivace a nememe j uniknout rutinou s aporiemi a argumentacemi, kter se iv z Kanta
nebo z Hegela, z Aristotela nebo Tome Akvinskho.
f) Problm p e d v d e c k h o svta nen
dl, ale n a o p a k u n i v e r z l n
filosofick problm
Pi een zhad, kter ns nyn znepokojuj, jde ovem
0 novou a nikoli matematickou nebo vbec njakou logickou
vdeckost v historickm smyslu, nebo to nen vdeckost, kter
by mohla mt ped sebou njakou hotovou matematiku, logiku
a logistiku jako ji pipravenou normu, ponvad ty jsou samy
objektivnmi vdami ve smyslu, kter je zde problmem, a jeliko jsou zrove zahrnuty do problmu, nemohou bt pedpoklady, jich lze uvat za premisy. Pokud zprvu jen uvdme
do kontrastu a sname se vystihnout protikladnost, mohlo se
zdt, e nepotebujeme nic jinho a nic vc, ne je objektivn
vda, obdobn jako kadodenn praktick ivot m sv zvltn
1 veobecn zamylen, ani k tomu potebuje njak vdy.
Je toti veobecn znm fakt (bez rozmyslu pijman, msto
aby byl formulovn jako fakt zkladnho vznamu a uinn
vlastnm tmatem zamylen), toti fakt, e jsou dvoj pravdy:
na jedn stran kadodenn praktick situan pravdy, je jsou
sice relativn, ale, jak jsme ji zdraznili, pesn takov, jak
praxe pro sv zmry hled a jak potebuje, na stran druh
pak vdeck pravdy, jejich zdvodovn se redukuje prv
na situan pravdy, ale takovm zpsobem, e vdeck metoda
ve svm vlastnm smyslu tm netrp, protoe i ona chce a
mus pouvat prv takovch situanch pravd.
154
A tak nechme-li se strhnout neuvlivou naivitou ivota i na

pechodu z mimologick do logick a objektivn vdeck myl e n k o v praxe, mohlo by se zdt, e uin-li se z pedvdeckho pirozenho svta" samostatn tma zkoumn, je to vplod intelektualistickho ponn, podncenho chorobnm
sklonem novodobho ivota vecko teoretizovat. Proti tomu se
a l e s p o ozejmilo, e se nelze zastavit u tto naivity, nebo
se tu ohlauj paradoxn nesrozumitelnosti, domnl pekonn pouze subjektivnch relativit objektivn logickou teori,
kter nicmn jako teoretick praxe lid pat k pouhmu
subjektivnu-relativnu, ale souasn mus mt sv premisy
a zdroje sv evidence v takovm pouhm subjektivnu-relativnu.
Tm se nm zatm ujasnilo alespo to, e veker problmy
tkajc se pravdy a byt i vechny jejich mysliteln metody,
hypotzy a vsledky, a b o empirick svty i o metafyzick
nadsvty mohou bt pln objasnny, zskat svj evidentn
smysl nebo evidenci sv protismyslnosti jen pomoc tto intelektualistick hypertrofie. Mezi tm patrn i vechny nejzaz
otzky tkajc se pravho smyslu nebo protismyslnosti vzk e n metafyziky", kter od nedvn doby vystupuje s tak ohluujcm halasem.
V poslednch vahch se nm pedjmajcm nahldnutm
stala srozumitelnou zvanost, univerzlnost a svbytn vznam problmu pedvdeckho pirozenho svta. Naproti tomu
jev se problm objektivn pravho" svta, pop. objektivn
logick vdy, a se stle znovu nabz sebenalhavji a sebedvodnji, jen jako problm druhoadho a specilnjho zjmu.
I kdy zvltn vkon na novodob objektivn vdy teba
nen pochopen, nelze nijak otst faktem, e je nco platnho
Pro pirozen svt naeho ivota na zklad zvltnch duchovnch aktivit a e pat ke konkrtnosti naeho pirozenho svta.
Chceme-li proto osvtlit vkony objektivn vdy stejn jako
1
vechny ostatn vtky z lidsk aktivity, je zajist nutno naPred vzt zetel na konkrtn pirozen svt kadodennho ivota
v
opravdu konkrtn univerzalit, s n v sob aktuln a horizontln uzavr vechny prstky platnosti zskan lidmi pro
155
svt svho spolenho it, kter se poslze hrnn vztahuj

k jdru svta, kter lze abstraktn vypreparovat, k svtu
prostch intersubjektivnch zkuenost. Jet ovem nevme,
jak se pirozen svt m stt samostatnm a zcela svbytnm tmatem zkoumn a jak m umonit vdeck vpovdi,
kter musej mt pece svou objektivitu", i kdy jinho druhu,
ne je objektivita naich vd, svou ist metodicky osvojitelnou nutnou platnost, kterou my i kad vbec me prv
touto metodou ovit. Jsme tu plnmi zatenky a nemme
k dispozici dnou logiku povolanou k normovn. Meme
se jen zamyslit a zahloubat do smyslu naeho kolu, kter
jet nen rozvinut, a s mimodnou starostlivost peovat o vylouen pedsudk i o to, aby loha nebyla poruovna cizmi
pmsky (v tomto smru jsme ji vykonali kus dleit prce);
jako z kadho novho zmru nm mus prv z toho vyplynout i metoda. Ujasnn smyslu, kter m kol, je toti evidence cle jako cle a k cli bytostn pat i evidence monch
cest", je k nmu vedou. Cekaj na ns obshl a obtn
pedbn zamylen, ale to ve ospravedluje nejen velikost
cle, nbr i podstatn nezvyklost a nebezpenost nutnch mylenek, je pitom budou fungovat.
Co se zdlo pouhm problmem zklad objektivnch vd
nebo domnle dlm problmem univerzlnho problmu objektivn vdy, se pro ns vskutku prokzalo (jak jsme to ji pedem
ohlsili) jako vlastn a nejuniverzlnj problm. Je mono to
ci i takto: problm se zprvu objevuje jako otzka pomru
mezi objektivn vdeckm mylenm a nzorem. Na jedn stran je tedy logick mylen jako mylen logickch mylenek,
nap. fyzikln mylen, fyzikln teorie nebo ist matematick
mylen, v nm m sv msto matematika jako naun soustava, matematika jako teorie. Na druh stran ped jakoukoli teori mme nazrn a to, co je nazrno v pirozenm svt ivota.
Odtud vznik nevyhladiteln zdn istho mylen, je jako by
ve sv istot nehled k nazrn ji mlo svou vlastn evidentn
pravdu, a dokonce pravdu platnou pro svt. Je to zdn,
kter in problematickm smysl, monost a dosah" objektivn
1.56
vdy- Pitom setrvvme ve vnj juxtapozic nazrn a

mylen", piem obecn zpsob teorie poznn" je uren jako
teorie vdy uskutenn v korelativn podvojnosti (pitom vdy
ve smyslu jedinho pojmu vdy, kter tu mme, toti ve smyslu
o b j e k t i v n vdy). Jakmile se vak doposud przdn a vgn
titul nazrn" stal z neho dosud nepatrnho a podadnho
ve srovnn s vysoce hodnotnm loginem, v nm u zdnliv
mme ryz pravdu, problmem pirozenho svta, take velikost
a obtnost nov tematiky vnm proniknm k jdru vyrst
do nedozrna, dochz k velk promn teorie poznn", teorie
vdy, v n vda jako problm a vkon ztrc nakonec svou
svbytnost a stv se pouhm dlm problmem.
Co tu bylo eeno, plat ovem i o logice jako apriorn
nauce o normch vekerho logina" v obecn vldnoucm smyslu logina podle nho logika je tedy logikou
psn objektivity objektivn logickch pravd. Nikdy nikdo
nepomyslil na to, aby se ptal na pedvdeck predikace a pravdy,
jako i na logiku, je m normativn vznam v tto sfe
relativit, aby se tedy dotzal po monosti systmu apriornch
normativnch princip i tohoto logina pizpsobujcho se
ist deskriptivn pirozenmu svtu. Tradin objektivn logika je jako apriorn norma i tady rovnou a bez jakchkoli
zbran podsunuta pro tuto subjektivn relativn sfru pravdy.
35. Analytika transcendentlni epoch. Na prvnm
mst: epoch od objektivn vdy
Je ve zvltn povaze kolu, kter nm pipadl, e metoda
Pstupu k pracovnmu poli nov vdy problmy, na nich
Pracuje, se objev, teprve kdy je ho dosaeno len se
v
etn kroky, z nich kad m novm zpsobem charakter
epoch, zdren se vkonu naivnch a pirozench platnost,
nejakm zpsobem ji uplatovanch. Prvotn nevyhnuteln
epoch se ji v naem obzoru objevila jako prvn metodick
krok zsluhou dosavadnho pedbnho zamylen. Je vak
nutno podat jej vslovnou univerzln formulaci. Na prvnm
157
mst je zejm vyadovna epoch ode vech objektivnch vd.

Nemysl se tm jen abstrahovn od objektivnch vd, asi tak,
e bychom v obraznosti petveli od zkladu souasn lidsk
ivot tak, jako by v nm nebyla vbec dn vda. Mnna je
naopak epoch zdrujc se jakkoli spoluasti na poznatcch
objektivnch vd, epoch, zdrujc se jakhokoli kritickho
stanoviska, je by mlo zjem na jejich pravdivosti nebo klamnosti, ba i od stanoviska k jejich vd ideji objektivnho poznn
svta. Zkrtka, provdme epoch od vech objektivnch teoretickch zjm, zdrujeme se vech el a vech jednn,
je mme jako objektivn vdci nebo i jen jako zvdav lid.
Avak pi takov epoch pro ns, kdo takovou epoch
provdme, vdy a vdci nezmizeli. Vdy a vdci jsou nadle
tm, m byli dve, jsou to fakta v jednotnm souvislm
celku pedem danho pirozenho svta naeho ivota, ale je
tu rozdl v tom, e my sami v dsledku epoch nevystupujeme
jako spoluzjemci, jako spolupracovnci apod. Vytvme v sob
prv jen zvltn habituln zjmov zamen s uritm
pracovnm postojem, k nmu pat i pracovn doba". Ukazuje
se, e je to tu jako vude jinde: aktualizujeme-li nkter
ze svch habitulnch zjm, a tm konme innost svho
povoln (provdme svou prci), pak jsme v postoji epoch
od naich ostatnch ivotnch zjm, je nicmn zstvaj
naimi vlastnmi a nadle trvajcmi zjmy. Kad z nich m
svj as" a my pak obmnou kme, e teba te u je as
jt na schzi, k volbm" apod.
Vdu, umn, vojenskou slubu apod. nazvme sice svm
povolnm" ve specilnm smyslu, avak jako normln lid
jsme v irm pojet zrove neustle v rozmanitch povolnch" (v zjmovch postojch): jako otcov rodin, oban apod.
Kad z tchto povoln m svou dobu aktualizujcch innost.
Nov vytvoen odborn zjem, jeho univerzlnm tmatem
je pedvdeck svt naeho ivota, se takto zaleuje mezi
ostatn zjmy ivota nebo povoln a m vdy svj as"
v rmci jedinho osobnho asu, jen je formou uplatujcch
se odbornch as.
158
Postavme-li nai novou osobitou vdu narove se vemi

obanskmi" povolnmi, ba i s objektivnmi vdami, znamen to zajist urit bagatelizovn a nedbn nejvtho rozdlu hodnoty, jak se mezi vdami vbec me vyskytnout.
V takovm pojet to byl pro modern iracionalistick filosofy
vtan dvod ke kritice. Pi takovm zpsobu posuzovn vypad
toti vc tak, jako by ml bt etablovn nov ist teoretick
zjem, ustavena nov vd" s novou odbornou technikou, je by
byla provozovna bu jako intelektualistick hra tvc se velmi
ideln, nebo jako intelektuln technika vyho stupn ve slub pozitivnch vd, kter jim pin uitek, piem ony samy
maj zase svou jedinou relnou hodnotu v uitenostech ivota. Proti zmnm provdnm povrchnmi teni a posluchai, kte nakonec sly jen to, co chtj slyet, jsme bezmocn,
ti jsou vak pro filosofa jen lhostejnm masovm publikem.
Ti neetn, k nim mluvme, dovedou snadno odvrtit takov
podezen, zejmna nyn po naich dvjch vahch, a vykaj
zajist trpliv, kam je nae cesta dovede.
Ml jsem pdn dvody, pro jsem i u postoje fenomenologa" tak oste vyzdvihl odbornou sloku. Pi popisu zde zkouman
epoch je nutno jako jej prvn rys uvst, e jde o habituln
vyazen vkonu a e tato epoch m svou dobu, kdy je realizovna v prci, kdeto jin doba je vnovna jinm pracovnm a hravm zjmm. Vyazenm aktivnho vkonu zjmu se
nic nemn na zjmu, kter vznik a nadle plat v osobn
subjektivit a je habitulnm zamenm na cle zstvajc
jejmi platnostmi, take zjem me bt v jin dob v tomto
identickm smyslu kdykoli znovu aktualizovn. Nutno vak dodat, e to zdaleka neznamen, e epoch vyazujc hlediska
,pirozenho" svta naeho ivota (k n pat jet dal dleit momenty, jak na n v dalm upozornme) nem pro
konkrtn lidsk ivot vt prakticko-existenciln" vznam
n
e epoch od povoln evce a e je v podstat stejn, jsme-li
evcem nebo fenomenologem nebo pozitivnm vdcem. Snad
Se
dokonce uke, e totln fenomenologick postoj a jeho
pimen epoch jsou povolny podntit dokonalou osobn pro159
mnu, je by se zprvu dala pirovnat k obrcen na vru,

ale v t promn je navc utajen vznam nejvt existenciln
promny, jak byla uloena lidstvu jako lidstvu.
36. Jak se svt naeho ivota me stt po epoch

od objektivnch vd tmatem, vdy? Zsadn rozlien
objektivn logickho apriori od apriori ivotnho svta
Pat-li n vlun zjem svtu naeho ivota, musme se
otzat, zda je pirozen svt odhalen jako univerzln vdeck tma ji provedenm epoch, kter vyadila platnost objektivn vdy.* Zskali jsme ji provedenm takov epoch
tmata pro vdecky obecn platn vpovdi, pro vpovdi
* Naped si pipamatujme, e to, co nazvme vdou, je zvltn
druh elovch innost a elnch kon ve svt, kter pro ns stle
plat jako pirozen svt naeho kadodennho ivota, jako jin lidsk
povoln v obvyklm slova smyslu, k nim pat i ne-povoln, praktick
intence vyho stupn, je vbec neobsahuj elov souvislosti a kony,
ale jsou spe ojedinlmi, nahodilmi, vcemn letmmi zjmy. To ve
z lidskho hlediska jsou zvltnosti lidskho ivota a lidskch habitualit
a vecko to pati do univerzlnho rmce pirozenho svta, do nho se
vlvaj vechny vkony a jeho stlou komponentou jsou vichni lid
i jejich tvoiv aktivity a mohutnosti. Nov teoretick zjem o univerzln
pirozen svt sm v jeho pravm zpsobu byt vyaduje samozejm
uritou epoch, kter vyazuje veker tyto zjmy o sledovn naich
el a jakoukoli kritiku, nleejc vdy k elovmu ivotu a tkajc
se cest a cl, el samch, zda je fakticky zachovvme, zda se nemme
pustit k cli zkratkou apod.
ijce svm clm, je pro ns habituln plat, a kterkoli z nich jsou
prv na ad", ijeme sice v horizontu svho pirozenho svta a ve, co
se tu dje a co vznik, je v nm jsoucnem tohoto svta, ale bt na takov
jsoucno zamen neznamen bt zamen na univerzln horizont a neznamen to mt za tma jsoucno tohoto horizontu, k nmu smujeme,
pop. mt tmatem to, co zamlme, jakoto jsoucno tohoto horizontu
pirozenho svta, kter se sm stal tmatem. Prvn vc je tedy proto
zdret se sledovn vech vdeckch a jinch zjm. Epoch sama to vak
nedoke; i kad vyten cl, kad zmr pedpokld ji nco svtskho, a tm i pirozen svt dan ji pede vemi cli.
160
o vedecky zjistitelnch faktech? Jak je nm dn pirozen

naeho ivota a jak ho mme jako pedem pevn uren
univerzln pole takto zjistitelnch fakt? Je to prostoroasov
s v t v c , tak jak ve svm pedvdeckm a mimovdeckm ivot o nich mme zkuenost a jak vme, e za tmi vcmi, je
jsme ji empiricky njak poznali, jsou dal, o nich meme
zkuenost mt. Mme horizont svta jako horizont monch
zkuenost o vcech. Vcmi rozumme kameny, zvata, rostliny,
ale i lidi a lidsk vtvory. Vecko je tu vak subjektivn
relativn, akoli normln ve sv zkuenosti a v socilnm
okruhu, s nm jsme svzni v ivotn pospolitosti, dochzme
k bezpenm" faktm, a to v uritm okrsku sami od sebe,
nerueni dnou zjevnou neshodou, event, kde na tom prakticky
zle, i zmrnm poznvnm, jeho clem je pravda jist pro
nae ely. Octneme-li se vak v cizm spoleenskm okruhu,
nap. mezi ernochy v Kongu nebo mezi nskmi rolnky
apod., narazme na to, e jejich pravdy, tj. jejich pevn, obecn
oven fakta, nejsou nikterak naimi pravdami. Vytkneme-li si
vak za cl pravdu o objektech bezpodmnen platnou pro vechny subjekty, vychzejce z toho, v em jsou normln Evropan, normln Indov, an apod. pi veker relativit
nicmn zajedno, tj. vychzme-li z toho, co obecnm objektm
pirozenho svta propjuje identifikovatelnost pro ns pro
vechny, nech jsme kdekoli, i kdy v rozdlnm pojet, jako
je tomu nap. s prostorovm tvarem, pohybem, se smyslovmi
kvalitami apod., pak se pece dostaneme na cestu objektivn
vdy. Tm, e si vezmeme za cl takovou objektivitu (pravdu
o sob"), inme urit druh hypotz, ktermi pekraujeme
pirozen svt. Takovmu pekraovn" jsme elili prvn
na epoch (kter vyadila platnost objektivnch vd) a nyn
jsme na rozpacch, eho se tu d jinak vdecky vyut jako
fakta, kter lze zjistit jednou provdy a pro kadho.
svt
Rozpaky vak ihned zmiz, jakmile si pipomeneme, e tento

Pirozen svt m ve vech svch relativitch svou o b e c n o u
s t r u k t u r u . Tato obecn struktura, s n je veker relativn
jsoucno svzno, nen sama relativn. Meme ji postehnout
v jej obecnosti a s patinou obezelost jednou provdy konstatovat jako pro kadho pstupnou. Svt ji v pedvdeck
fzi jako pirozen svt kadodennho ivota m tyt" obecn
struktury, jak pedpokldaj objektivn vdy souasn se svou
(tisciletou tradic v samozejmost promnnou) substrukc
svta jsoucho o sob" a urenho pravdami o sob" ve
form apriornch struktur, kter systematicky rozvjej v apriornch vdch, ve vdch o logu, o univerzlnch metodickch
normch, na n se mus vzat kad poznatek tkajc se svta
jsoucho objektivn o sob". Ji pedvdeck svt je prostoroasov svt. U tto prostoroasovosti neme bt ei o idelnch matematickch bodech, o istch" pmkch, rovinch,
o matematicky infinitezimln kontinuit vbec, o exaktnosti", jak pslu ke smyslu geometrickho apriori. Z pirozenho svta naeho ivota dobe nm znm tlesa jsou reln
tlesa, nikoli vak tlesa ve smyslu fyziky. Stejn je tomu
s kauzalitou a s prostoroasovou nekonenost. Kategoriln
strnka pirozenho svta m stejn jmna, ale jako by se
nestarala o teoretick idealizace a hypotetick substrukce geometr a fyzik. Vme ji: fyzikov, lid jako ostatn lid,
ijc a sebevdouc ve svm ivotnm svt, svt svch lidskch
zjm, poloili pod titulem fyziky zvltn druh otzek a (v irm smyslu) praktickch zmr vcem svho ivotnho prosted a jejich teorie" jsou praktickmi vsledky toho. S vdou jakoto lidskm zmrem a lidskou prax je to stejn
jako s jinmi pedsevzetmi, s jinmi praktickmi zjmy a jejich
uskutennm: nleej k pedvdeckmu pirozenmu svtu,
kter pedpokldaj jako svou pdu a jej obohacuj svou
aktivitou. A k tomu pat, jak ji eeno, veker objektivn
apriori ve svm nutnm sept s apriori pirozenho svta,
je mu odpovd. Je to sept platnosti fundujc a fundovan. Je to urit idealizujc vkon, kterm se na zklad
pedvdeckho apriori vytv tvar smyslu a platnost byt vyho stupn, jak pat matematickmu i kadmu objektivnmu apriori. Vdeckm tmatem by se proto muselo stt pedevm apriori pirozenho svta v jeho osobitosti a istot a v dal1R2
m postupu by se pak ml vytyit systematick kol, jak se

n a tomto zklad a jakmi zpsoby nov tvorby smyslu vytv objektivn apriori jako zprostedkovan teoretick vkon.
Bylo by tedy nutno odliit tyto univerzln struktury: univerzln apriori pirozenho svta a univerzln objektivn" apriori. Pak by bylo teba obohatit t univerzln problmy
o zpsob, jak je objektivn" apriori zakotveno v subjektivn
relativnm" apriori pirozenho svta, nebo jak nap. matematick evidence erp svj smysl a oprvnn z evidence svta
naeho ivota.
I kdy jsme svj problm vdy o pirozenm svt ji odlouili od problmu objektivn vdy, m tato vaha pro ns zvltn
vznam, protoe zprvu nemme dn pstup k ideji univerzlnho apriori ist pirozenho svta naeho ivota, ponvad
ji od kolnch let jsme v zajet tradin objektivistick metafyziky. Je proto naped nutno principiln odlouit apriori
pirozenho svta od objektivnho apriori, kter se nm s nm
ihned smuje. Takov odlouen uskuteuje prv prvn
epoch, kter suspenduje platnost vech objektivnch vd,
jestlie ji chpeme t jako epoch, kter vyazuje platnost
vech objektivn apriornch vd, a doplnme-li ji prv naznaenmi vahami. V nich jsme krom toho dospli k fundamentlnmu nahldnut, e univerzln apriori objektivn logickho
stupn, toti apriori matematickch a vech ostatnch apriornch vd v obvyklm smyslu, je zakotveno v jinm, o sob
dvjm univerzlnm apriori, v apriori pirozenho svta.
Nae apriorn, objektivn logick vdy mohou doshnout opravdu radiklnho a vn vdeckho zdvodnn, je za danho
stavu vc bezpodmnen poaduj, jen sestupem k apriori
pirozenho svta, je nutno rozvinout ve speciln apriorn
vd.
Meme msto toho t ci, e domnle docela samostatn
logika, o n modern logistikov maj za to, e ji dovedou
vybudovat dokonce pod titulem opravdu vdeck filosofie jako
univerzln apriorn vdu tvoc zkladnu vech objektivnch
Ve
d, nen nic jinho ne naivnost. Evidence takov fundamen11*
163
tln univerzln vdy postrd vdeckho zdvodnn, je

mus bt uinno ze zklad univerzlnho apriori pirozenho
svta, kter takov vda stle a vdycky pedpokld ve form
samozejmost, kter nebyly nikdy univerzln formulovny ani
na podstatn vdeckou obecnost pevedeny. Ona logika sama
se me stt vdou teprve tehdy, a tu bude takov radikln zkladn vda. Bez n se vzn bez opory v povt
a je tak velmi naivn jako dosud, take si ani neuvdomila
kol, kter m kad objektivn logika a kad apriorn vda
v obvyklm smyslu splnit, toti vyzkoumat, jak sama m bt
zdvodnna, tedy ji nikoli logicky", nbr pevedenm na
univerzln pedlogick apriori, na jeho zklad veker logino a cel vstavba objektivn teorie prokazuje ve vech
svch metodologickch formch svj sprvn smysl, jm tedy
teprve kad logika sama mus bt normovna.
Tyto poznatky vak ji pekrauj n zjem na pirozenm
svt, jm jsme nyn upoutni, nebo jak ji eeno, jde v tto
fzi zkoumn jen o zsadn rozlien mezi objektivn logickm
apriori a apriori pirozenho svta za tm elem, abychom
mohli zat s radiklnm zamylenm nad velkm kolem ist
nauky o podstat svta naeho ivota.
37. Formln nejobecnj struktury predvedeckho

svta: vc a svt na jedn, vdom o vci na druh stran
Ptrme-li volnm rozhldnutm po tom, co je na pirozenm svt naeho ivota formln obecn a co pi vekerch
promnch relativit zstv invariantn, pak se bezdn pidrujeme toho, co pro ns v ivot jedin uruje smysl jakkoli
ei o svt: svt je vekerenstvo vc rozdlench ve svtov
form prostoroasovosti podvojnou lokalizac" (podle msta
v prostoru a podle msta v ase), je to vekerost prostoroasovch onta". Tm by tu byl dn kol ontologie pirozenho svta
chpan jako konkrtn obecn nauka o podstat tchto onta".
Pro n zjem v nynj souvislosti posta, e jsme takovou
164
jen naznaili. Nechceme tu prodlvat a radji pistoupme k djinnmu a jak se brzy uke mnohem zvanjmu kolu, v nm je dve uveden kol zrove obsaen.
Abychom si proklestili cestu k nov tematice, je se rovn byt o s t n dotk pirozenho svta, a nejde o tematiku ontologickou, podnikneme obecnou vahu jako lid ijc v bdlm
stavu v kadodennm pirozenm svt (samozejm v rmci
epoch od jakhokoli vmovn pozitivn vdeckosti).
Takov obecn vaha bude mt zrove i za kol uinit
evidentnm jeden z bytostnch rozdl mezi monmi zpsoby,
jak se pro ns me stt tmatem zkoumn svt, kter je pedem dn. Pirozen" svt pipomeme si znovu, co jsme ji
nkolikrt ekli je pro ns, kdo v nm bdle ijeme, neustle
vdy ji dn a je ji pedem jako pda" veker teoretick
i mimoteoretick praxe. Svt je nm bdlm a vdy njak prakticky interesovanm subjektm bezprostedn a pedem dn
nikoli pleitostn, nbr neustle a nutn jako univerzln
pole veker skuten a mon praxe, jako horizont. ivot je
stle it v jistot svta. Bdl ivot je bdlost pro svt, je neustl a aktuln vdom" o svt a o sob samch jako ve
svt ijcch, je to skuten provn a skuten naplovn
jistoty o bvt svta. Pirozen" svt naeho ivota je vak
pitom pedem dn tak, e jsou vdycky dny jednotliv vci. Je
vak zsadn rozdl ve zpsobu, jak mm vdom o svt a jak
mm vdom o vci, o objektu (v nejirm smyslu, kter je
vak smyslem ivotnho svta), piem na druh stran jedno
i druh tvo nerozlunou jednotu. Vci, objekty (chpny
stle ryze v rovin pirozenho svta naeho ivota), jsou dny"
]ako obiekty prv pro ns platn (v nkterm modu jistoty
avak principiln jen tak, e o nich mme vdomost jako
o vcech, jako o objektech v h o r i z o n t u s v t a . Kad vc,
kad obiekt je nco, je nm ze" svta, z tohoto svta, o nm
mame stl horizontov vdom. Horizont svta je z druh strany
uvdomen jen jako horizont jsoucch objekt a neme bt
aktuln bez objekt danch ve zvltnm vdom. Kad
bjekt m sv mon mody obmn platnosti, modalizace jistoty
ontologii
165
byt. Na druh stran vak svt nen jsouc jako jsoucno, jako
objekt, nbr je jsouc v jedinenosti, pro ni plurl nem dn
smysl. Kad plurl a z nho vylenn singulr pedpokld
horizont svta. Rozdl ve zpsobu byt objektu ve svt a ve
zpsobu byt samho svta podmiuje u obojho zejm rozdln
korelativn zpsob, jak jsou ve vdom.
38. Dva zkladn zpsoby, jak mono predvedeck svt uinit

tmatem zkoumn: naivn pirozen pm postoj a idea
dsledn reflexvnho zamen na modality subjektivnho
zpsobu danosti pirozenho svta a jeho objekt
Tento nejobecnj rys bdlho ivota pedstavuje vak jen
formln rmec, v nm jsou mon ppadn rozdly ve zpsobu,
jak vykonvme tento ivot pesto, e v ktermkoli jednotlivm
ppad je mu vdycky ji pedem dn svt i se jsoucmi pedmty v jeho horizontu. Lze ci, e v tom spovaj ony rozdln
zpsoby, jak jsme bdl pro svt a jak pro objekty ve svt. Pi
prvnm, pirozenm normlnm zpsobu (kter mus nikoli z nahodilch, ale z podstatnch dvod bezpodmnen pedchzet
reflexvnmu zpsobu) pistupujeme pmo a bezprostedn
k prv danm objektm v horizontu svta a inme tak normln s nenaruenou stlost, take vemi naimi akty prostupuje
syntetick jednotnost. Toto normln it zamen pmo a bezprostedn k tm kterm prv danm objektm znamen, e
cle vech naich zjm jsou v objektech. Pedem dan svt je
horizont, kter obemyk vechny nae prchav i trval cle a
ely jako promnliv stl proud, obepn" je implicitn pedem prv jakoto horizontov intencionlni vdom. My subjekty neznme v normlnm, nenaruenm jednotnm ivot
dn cle, kter by to pekraovaly, ba nemme ani pedstavu
o tom, e by jin cle mohly vbec existovat. Lze t ci, e
veker nae teoretick i praktick tmata jsou vdy zakotvena
v normln jednotnosti ivotnho horizontu svt". Svt je univerzln sfrou, k n smuj vechny nae akty, a u jsou to
1B6
a kty
zkuenost, poznvac i jednac. Z tto univerzln

sfry svta, z tch kterch ji danch objekt vychzej vecky
a f e k c e , petvejc se vdy v akce.
je vak mon jet zcela jin druh bdlho ivota u vdom
svta. Spoval by v promn tematickho vdom o svt, kter
prolamuje normlnost, v n si prost ijeme. Upnme svou pozornost na to, e svt a jeho objekty jsou veeobecn a tedy pro
ns vechny pedem dny nikoli jen jako substrty svch
vlastnost, nbr e svt a objekty (a vechno ontick) si uvdomujeme v subjektivnch jevovch formch, v subjektivnch
zpsobech danosti, ani toho zvlt dbme a ani vlastn vtinou o tom mme potuchy. Meme z toho nyn uinit nov
univerzln smr zjmu a zdit dsledn univerzln zjem
upen na otzku jak", tkajc se zpsob danosti i samch
onta, nikoli vak takto jsoucen pmo, ale jako objekt v modalitch jejich danosti. Meme tedy zamit svj vlun a stl
zjem na to, j a k v promn relativnch platnost, subjektivnch jev a mnn se pro ns vytv jednotn a univerzln
platnost svta, tento svt sm, a jak tud vznik pro ns trval
vdom o univerzln konkrtn realit, o univerzlnm horizontu relnch, skuten jsoucch objekt, z nich kad, i kdy
je zvl uvdomen jako prost konkrtn jsouc, je tako uvdomen jen v promn svch relativnch pojet, jevovch forem
a mod platnosti.
Pi takovm totlnm zjmovm obratu provedenm s novou
dslednost, jak ji podntilo zvltn rozhodnut vle, pozorujeme, e dospvme nikoli jen k bezpotu typ jednotlivost,
je nikdy nebyly tmatem zkoumn, ale i k nespoetnm typm
syntz v nerozlun syntetick totalit, neustle obnovovan intencionln skloubenmi horizontovmi platnostmi, je se vzjemn ovlivuj formou konkrtnch oven potvrzujcch se
v
praxi ivota nebo formou znehodnocujcch krt a jinmi
rciodalizacemi. Syntetick totalita m tu zvltnost, e se v n
meme zmocnit toho, co bylo dve zcela neznm, co jako kol
Poznn nebylo nikdy nazrno ani uchopeno, toti univerzlnho
tvoivho ivota, v nm se formuje v proudu t kter platnosti
167
pro ns stle jsouc a neustle nm pedem dan" svt, nebo

je mono ci, e v syntetick totalit teprve poprv odkrvme,
e svt jako korelt probadateln univerzality synteticky spjatch intencionlnch operac zskv svj smysl a svou platnost
byt v totalit ontickch struktur, a j a k je zskv.
Nen vak nutno poutt se tu do podrobnjch vklad
o vem tom, co tu me bt uinno tmatem zkoumn. Podstatn je tady pro ns rozdl obapoln tematiky, je v obou
svch strnkch, je jedinou univerzln tematikou.
Pirozen ivot, a pedvdeck nebo vdeck, a teoreticky
nebo prakticky interesovan, je ivotem v univerzlnm netematickm horizontu. To je prv onen pirozen svt neustle
pedem dan jako to, co jest. Nechvme-li se takto t, nepotebujeme kat, e je nm svt pedem dn", a nemusme odkazovat na to, e je pro ns stle skutenost. Veker pirozen
otzky, vechny teoretick i praktick cle jako tmata, jako
jsoucno, jako mon jsoucno, jako pravdpodobnost, jako problematinost, jako hodnota, jako zmr, jako jednn a jeho
vsledek apod. se tkaj neho, co je v horizontu svta. Plat
to i o zdn a neskutenostech, ponvad vechno, co je charakterizovno jakmikoli modalitami byt, je nicmn spjato se
skutenm bytm. Svt m toti od samho zatku smysl jako
totalita skuten" jsoucch, nikoli jen mnnch, pochybnch a
problematickch realit, nbr skutench realit, je maj pro
ns skutenost jen v nepetritm proudu korektur a petven
platnosti jako anticipace ideln jednoty.
Namsto abychom takto setrvvali v tto modalit prostho
naivnho it ve svt", pokusme se o univerzln obrat zjmu,
pi nm se prv objev nutnost novho vrazu pedchoz
danost" svta, ponvad je to nzev pro tuto jinak zamenou
a nicmn rovn univerzln tematiku zpsob, jak je dn pedem. Nem ns toti zajmat nic jinho ne prv tato subjektivn promna zpsob danosti, jevovch forem a jejich mod
platnosti, nebo ta utv jednolit vdom o prostm byt"
svta jako stle plynouc a v uplvn ustavin synteticky
se sjednocujc proud.
168
Mezi objekty pirozenho svta nalzme t lidi s vekerm

jejich konnm a shonem, s vekerou jejich aktivitou i pasivitou, nalzme lidi, jak ij pospolu v tch kterch socilnch
svazcch v horizontu svta, majce o tomto horizontu vdomost.
Nov univerzln zjmov obrat dluno tedy provst souasn
i v souvislosti s tm vm, co jsme prv uvedli. Jednotn
teoretick zjem se m vlun zamit na universum subjektivn, v nm univerzalitou synteticky spjatch intencionlni ch
kon svt pro ns nabv sv prost existence. V pirozenm
normlnm ivot ve svt nepetrit proud takov rozmanit
subjektivno, ale zstv v nm stle a nutn skryto. Jak, jakou
metodou lze toto subjektivno odhalit? Me zvltn dsledn
provdn teoretick bdn odkrt toto subjektivno jako v sob
uzaven universum, v nm se otvr vejednota nejzaz fungujc a vkonn subjektivity, kter m vysvtlit byt svta
platcho pro ns jako pirozen horizont naeho ivota? Jestlie
tu jde o oprvnn a nutn kol, pak jeho proveden znamen
vybudovat speciln novou vdu. Na rozdl ode vech dosavadnch projektovanch objektivnch vd, je jsou vdami na pd
svta, byla by to vda o univerzlnm zpsobu jak" je pedem
dn svt, byla by to tedy vda o tom, co ze svta in univerzln pdu jakkoli objektivity. V tom je zrove obsaeno i vybudovn vdy o poslednch dvodech, z nich kad objektivn
zdvodovn erp svou opravdovou slu, je je silou z nejzazho j propjenho smyslu.
Nae historicky motivovan cesta, kter vyla od interpretace
problematiky, kter se vyvinula mezi Humem a Kantem, pivd
ns nyn k postultu, aby bylo nyn vyjasnno univerzln byt
ternu pedem danho svta" pro vechny objektivn vdy
a
jak se samosebou rozum, i pro vkerou objektivn praxi
vbec. Dostali jsme se tedy k postultu nov osobit univerzln vdy o subjektivit, kter takto pedem dv svt.
Te vyvstv ped nmi otzka, jak tento kol dovedeme splnit.
V tto souvislosti pipomnme, e onen dal krok, kter se
z
Potku zd uiten, ona epoch, pi n jsme se musili zbavit
169
vech objektivnch vd jako pdy platnosti, sama nijak nesta.

Pi uskuteovn tto epoch stojme zcela jasn i nadle na
pd svta, jen je nyn redukovn na pirozen svt, kter
pro ns predvedeck plat, jenome nesmme pouvat za
premisu dnho vdn, je nm poskytuj vdy. S vdami
sammi smme potat jen jako s historickmi fakty, ani k jejich
pravd zaujmeme vlastn stanovisko.
Nic na tom nezmn ani interesovan porozhldnut po pedvdecky nzornm svt a pihldnut k jeho relativitm. Takov
ponn je v jistm smyslu dokonce soust bn objektivn
tematiky, zejmna u historik, kte pece musej rekonstruovat
promnliv ivotn prosted nrod a dob, je prv zkoumaj.
Pedem dan svt si vak pitom zachovv svou platnost jakoto pda a nen peveden na universum istho subjektivn,
kter tvo zvltn univerzln souvislost, o ni nyn jde.
Tak se to opakuje, tematizujeme-li veker doby a nrody a
poslze veker prostoroasov svt v jednotnm a systematickm obzrn a pihlme-li pitom k relativit ivotnch
prosted jednotlivch lid, nrod a dob v jejich pouh fakticit.
Je jasn, e pro takov obzrn svta ve form optovan syntzy na zklad relativnch prostoroasovch pirozench"
svt plat tot, co plat o zkoumn v rmci jednotlivho takovho svta. Zkoum se lnek za lnkem a na vym stupni
jedno ivotn prosted za druhm, jedna temporalita za druhou,
a kad speciln nazrn m platnost byt v modu skutenosti
nebo monosti. Pi kadm zatku se pedpokldaj ji jin
objektivn platnosti a kad badatel pedpokld ji obecnou
pdu platnosti svta.
39. Osobitost transcendentlni epoch jako totln zmny
pirozenho ivotnho postoje*
Jak se vak pedchoz danost svta me stt zvltnm a univerzlnm tmatem zkoumn? Zejm jen t o t l n z m n o u
* Srov. Plohu XX.
170
pirozenho postoje, po jejm proveden ji neijeme, jak jsme

ili doposud, jako lid pirozenho it v neustlm provdn
platnosti pedem danho svta, ale naopak se neustle zdrujeme takovho provdn. Jedin takovm zpsobem se dovedeme zmocnit promnnho a celm svm druhem novho tmatu bezprostedn danost svta jako takovho", zmocnit se
ist a vlun toho naeho konkrtnho svta jako takovho a
tak, jak m v ivot naeho vdom smysl a platnost byt a jak
je v neustle novch podobch zskv. Jen takto meme zkoumat, co je svt jako pda platnosti pirozenho ivota ve vech
jeho zmrech i inech, a korelativn zkoumat, co je p o s l z e
pirozen ivot a jeho subjektivita ist jako subjektivita, fungujc jako to, co provd platnost. ivot vykonvajc platnost
svta pirozenho ivota nelze zkoumat pi zaujet pirozenho
postoje ve svt.
Je tedy teba totlnho obratu zcela o s o b i t u n i v e r zln epoch.
40. Tkosti spojen s pravm smyslem proveden totln

epoch. Nebezpe svodu chpat ji myln jako postupn
vyazovn vech jednotlivch platnost
Univerzalita epoch, kter vyazuje veker pirozen normln ivot, se opravdu vyznauje nesrovnatelnost, a proto
zprvu problematinost. Na samm zatku nen zcela jasn, jak
se m uskutenit, aby byla schopna podat metodick vkon,
Kter od n chceme a kter sm potebuje jet vyjasnn
i pes vechnu svou obecnost. Pesvdme se, jak se tu nabzej
svdn scest, tj. zpsoby, jak chpat uskutenn epoch, je
vak zaruen nevedou k cli, co lze ji pedem uinit evidentnm.
Abychom si dovedli pedstavit, jak provst poadovanou totln promnu, zamysleme se znovu nad stylem normlnho pirozenho ivota: pohybujeme se tu v proudu stle novch zkuenost, soud, hodnocen a rozhodnut. U kadho takovho aktu
171
je j zameno na p e d m t y vlastnho ivotnho prosted, jimi se njak obr a zamstnv. Pedmty samy jsou to, co v takovch aktech je uvdomno bu jako skuten vbec, nebo
v modalitch skutenosti (nap. jako mon, pochybn apod.).
dn z tchto akt ani dn v nich obsaen platnost nejsou
pitom izolovny, nbr implikuj ve svch intencch nutn
nekonen horizont neaktulnch, v promnlivm pohybu spoluastn fungujcch platnost. Rozmanit vtky z dvjho
aktivnho ivota nejsou mrtv usazeniny; i pozad stle spolu
s nimi uvdomovan, momentln vak irelevantn a zstvajc zcela bez povimnut (nap. pozad vjemovho pole)
spolupsob nadle svmi implicitnmi platnostmi. Akoli momentln neaktualizovno, je toto ve v neustlm pohybu
mod pmho a nepmho probuzen a mod inu na j
s event, pechodem k aktivn apercepci a se zsahy do souvislosti akt po strnce platnosti. O em mm prv aktivn vdomost a korelativn aktivn uvdomn, zamen prv na to a
to a zamstnvn se tm a tm, je takto ustavin obklopeno
atmosfrou mlenlivch, skrytch, ale spolu s tm fungujcch
platnost, i v o u c m h o r i z o n t e m , do nho se aktuln
j me i mvsln zamit tm, e reaktivuje star vtky,
vdom uchop aperceptivn npady a pemn je v nzory.
Jakkoli platnost provdn prost v pirozenm ivot ve
svt tedy pedpokld zsluhou tto nepetrit proudc h or i z o n t o v o s t i vdycky ji takov platnosti, kter zasahuj
bezprostedn nebo zprostedkovan do jedinho nezbytnho
podlo neiasn platnosti, kter isou vak pleitostn k dispozici a reaktivovateln a vechny pospolu i s vlastnmi akty
tvo jedinou nerozlunou souvislost ivota.
Tato vaha je vznamn k ujasnn zpsobu, jak uskutenit
univerzln epoch. Vidme toti, e k cli neme vst takov
epoch, kter by vyazovala vkon jednotlivch krok postupn.
Zdrme-li se proveden jednotlivch platnost, obdobn jako
to dlme z teoretickch nebo praktickch dvod v kritickm
postoji, vytvme pro kadou platnost jen nov modus platnosti
na pirozen pd svta. Nic se nezlep, jestlie se anticipuj172
cm univerzlnm rozhodnutm budeme od nynjka u vech

n a b z e j c c h se nm vlastnch i cizch platnost zdrovat jejich
p r o v d n jednotliv, by do nekonena.
Msto tto univerzlnosti zdrujc se platnosti jednotlivch
krok je vak mon docela jin zpsob univerzln epoch,
toti takov, e nraz vyazuje z akce soubor vech vykonvn prostupujc vekerou (skrytou i zjevnou) sple platnost,
je je prv tm, co v podob pirozenho postoje" vytv
npl prostho" a pmo" ped sebe zamenho it. Suspendovnm vekerch dosavadnch platnost, kterm se zastavuje
cel dosud nenaruen plynouc obvykl zpsob ivota, doshne
se zsadn zmny celho ivota, pln novho stylu it. Je
zskn postoj n a d platnost bezprostedn danho svta, n a d
nekonenou splet skrytch fundac, zdvodujcch jednotliv
platnosti vdy znovu platnostmi, zsk se postoj n a d celm
proudem rozmanitost, avak synteticky sjednocench, odkud
svt erp a stle zskv npl svho smyslu i platnost svho
byt. Lze t jinak ci, e jsme tm zskali postoj n a d univerzlnm vdomm ivotem (individuln subjektivnm a intersubjektivnm), v nm pro naivn ijc lidi je tu" svt neproblematicky dan jako universum toho, co je po ruce, jako oblast
vekerch nabytch a nov zakldanch ivotnch zjm. Epoch
je vechny pedem vyazuje z akce, m je z platnosti vyazen
cel pirozen naivn ivot, zamen na skutenosti tohoto"
svta.
Nynj transcendentlni" epoch co rovn nutno mt
na pamti je mnna samozejm jako habituln postoj, pro
kter se jednou provdy rozhodujeme. Nen to tedy nikterak pechodn a v rznm opakovn nahodil a ojedinl akt. O transcendentlni epoch plat opt ve, co jsme ekli o dvj
epoch, kdy jsme ji srovnvali s postojem v odbornm povoln, toti e v pracovn dob" vyazuje sice vechny ostatn
z
jmy, ale nikterak se snad nevzdv jejich zpsobu byt jako
naeho (neopout toti n zpsob byt jako styl interesent"),
jako kdybychom se ho vzdvali nebo teba jen znovu uvaovali,
mme-li jej i nadle zachovvat apod. Nesmme vak ani zapo173
mnat na to, co bylo eeno na protest proti znehodnocujcmu

kladen fenomenologa narove jinm odbornm povolnm a
zsluhou takov epoch, zasahujc do jeho filosofickch hloubek.
41. Prav transcendentlni epoch umouje
transcendentlni redukci" odkryt a prozkoumn
transcendentlni korelace mezi svtem a vdomm o svt
My, kdo takto nov filosofujeme, provdme epoch sice jako
obrat od pedchozho postoje pirozenho lidskho ivota, kter
nen pedchoz nhodn, nbr bytostn, a tedy z postoje, kter
v celch lidskch djinch nebyl nikdy v ivot ani ve vd
peruen. Nutno si vak nyn opravdu ujasnit, e tu nedochz
jen k vznamnmu habitulnmu zdrovn se a vyazovn
platnosti, nbr e se pohled filosofa tmto obratem vskutku
teprve zcela osvobozuje, a osvobozuje se pedevm od nejsilnj, nejuniverzlnj a pitom nejskrytj vazby, jakou
je pedbn danost svta. Pi tomto osvobozovn a jeho
zsluhou se odkrv univerzln, absolutn v sob uzaven a
absolutn autonomn korelace mezi svtem samm a vdomm
o svt. Na stran vdom o svt je mnn vdom ivot
subjektivity, je uskuteuje platnost svta a kter m
stle v majetku svt v tch kterch svch trvajcch vtcch a neustle nov ho aktivn utv. A nakonec v nejirm vznamu se tu vynouje absolutn korelace mezi jsoucnem jakhokoli druhu a jakhokoli smyslu a mezi absolutn subjektivitou, konstituujc smysl a platnost byt v tomto nejirm pojet. Pedevm je teba poukzat nato, e epoch otvr
filosofujcmu nov styl zkuenost, mylen a teoretizovn, pi
nm neztrc nic z jeho byt a z jeho objektivnch pravd ani
nic z duchovnch vtk svho ivota ve svt a z vtk
celho historickho pospolitho ivota, akoli stoj n a d svm
pirozenm bytm a n a d pedvdeckm svtem kadodennho
ivota, ale jako filosof v jedinenosti svho zjmovho zamen se jen odk toho, aby pokraoval ve svm dosavadnm
174
pirozenm provdn ivota ve svt, take na pd danho

svta pestane klst otzky o byt a hodnotch, praktick otzky
a otzky byt a nebyt, hodnotnosti, uitenosti, krsna, dobra
apod., nebo vecky pirozen zjmy jsou vyazeny. Svt, pesn
takov, jak pro mne byl a stle je platn vdy prv v tch
kterch subjektivnch modalitch jako mj, jako n lidsk
svt, vak nezmizel; zmna je jen v tom, e pi dsledn provdn epoch se jev pohledu jen jako korelt subjektivity, je
mu dv smysl byt, jako korelt subjektivity, je mu propjuje platnost, m svt vbec je".
To vak nen njak pojet" nebo interpretace", kterou
dvme svtu. Kad pojet svta, kad mnn o jakkoli chpanm svt je zakotveno v pd naeho jedinho pedem
danho svta. Pi transcendentlni epoch jsem se vak tto
pdy zbavil a stojm n a d svtem, kter se nyn pro mne stal
f e n o m n e m ve zcela svrznm smyslu.
42. Konkrtn nrys cest skuten proveden

transcendentlni redukce jakoto loha
Ale jak uinit konkrtnji srozumitelnjm naznaen kon,
jej nazvme transcendentlni redukc", kterou umonila epoch, a vdeck kol, kter odtud vyplv? Jak osvtlit tento
vkon redukce, kterm se n konkrtn svt pevd na transcendentlni fenomn svt" a tm na jeho korelt, na transcendentlni subjektivitu, v jejm vdomm ivot" a z jeho vkon zskv a ped jakoukoli vdou vdycky ji zskval
Prost a naivn pro ns platn svt celou svou npl a svou
Platnost byt? Jak konkrtnji ujasnit, e redukce lidstva na
fenomn lidstvo", zrove obsaen v redukci svta, umouje
Pochopit, e lidstvo je sebeobjektivac transcendentlni subjektivity, kter funguje vdy v posledn instanci, a proto je
>,absolutn"? Jak bude mono zsluhou transcendentlni epoch
ukzat tuto subjektivitu v jej tvoivosti, v jejm transcendent n m , do skrytch podlo dosahujcm vdomm ivot"
175
s uritmi zpsoby, jimi v sob utv" svt jako smysl byt?

Jak toto ve uinit evidentnm a pitom nevymlet ani myticky
nekonstruovat? Mluv-li se tu o novm druhu vdeckosti,
otzky mus pece bt pipravena pda. Pirozen otzky
o svt maj svou pdu ve svt pedem danm, jen je svt
aktulnch a monch zkuenost. Pohled, kter transcendentlni
epoch osvobozuje, mus bt proto rovn svm zpsobem pohledem zkuenostnm. Vkonem totlnho obratu se nekonenost
aktuln a mon zkuenosti mus pemnit v nekonenost
aktuln a mon transcendentlni zkuenosti", jej prvn vsledek je svt a pirozen zkuenost o svt jako fenomn".
Jak tu vak zat a jak postupovat dl? Jak naped konkrtnm ohlednm zskat prvn vsledky, by zprvu i jen jako
materil pro nov zamylen, v nich se nejen zcela vyjasn
metoda dalho postupu, ale i vlastn prav smysl celho naeho
zmru a neobvykl svrznost nov vdeckosti? Dal zkoumn uke, jak toho veho je teba tam, kde se ji nepohybujeme na dobe znm pd svta, ale kde v dsledku transcendentlni redukce stojme ped branou e matek poznn",
do n doposud jet nikdo nevkroil, a jak velk je tu pokuen
k sebeklamm i jak mnoho, ba jak nakonec zdar transcendentlni filosofie a do poslednch dsledk zvis na istot radiklnho sebeu jasnn.
43. Charakteristika nov cesty k redukci a jej rozlien

od kartezinsk cesty"
Zanme znovu a vychzme jen a jen z pirozenho ivota ve
svt a chceme postupovat tak, e polome otzku, jak" je
svt pedem a bezprostedn dn. Bezprostedn danost svta
chpeme zprvu v tom smyslu, jak se z naivnho pirozenho
postoje jev ve sv neproblematinosti, toti jako bezprostedn
danost universa aktuln jsoucch vc v neustl promn relativnch zpsob danosti: je to svt, kter svou podstatou je pro
ns v celm pirozen plynoucm ivot stle samozejm a ak176
tuln jsouc s nevyerpatelnou plnost neustle novch samozejmost, je jsou nicmn ustavin podrobeny promn subjektivnch jev a platnost. Nyn vak svt jako pdu naich
zjm a ivotnch pedsevzet, mezi nimi teoretick zmry
objektivn vdy tvo jen zvltn skupinu, inme konsekventn
tmatem rozboru. Tentokrt vak tematizujeme svt bez jakhokoli zvhodnn tchto zmr objektivn vdy, take kladen
naich otzek nebude motivovno tak jako dve. V tomto zpsobu nebudi nam tmatem nyn svt vbec, nbr vhradn
svt, jak je nm v promn zpsob danosti pedem neustle
dn.
V rmci univerzln epoch, nabzejc se zprvu docela samozejm jako bezprostedn nutnost, se pak vynouj koly novho
rzu a stle znovu se roziujc. Pi systematickm provdn
takto chpan epoch, pop. redukce se vak ukazuje, jak
u vech vytyovanch kol je nutno vyjasnit jej smysl a jeho
promnu, m-li nov vda bt opravdu konkrtn a uskuteniteln bez protismyslnosti, nebo, co je tot, m-li provst redukci vskutku na absolutn posledn dvody a elit nepovimnutmu a protismyslnmu vmovn naivnch pirozench platnost z dvjka. Takto dojdeme znovu k transcendentlni epoch, v dosavadnm podn zaveden jen veobecn, a nejen obohaceni nktermi dleitmi propracovanmi evidentnmi poznatky z nastoupen cesty, ale s principilnm sebepochopenm,
je jim a epoch sam dodv nejvy smysl a hodnotu.
Mimochodem poznamenvm, e znan krat cesta k transcendentlni epoch, jak jsem ji uvedl ve svch Idejch k ist
fenomenologii a fenomenologick filosofii" a ji nazvm kartezinskou cestou" (chpanou toti tak, e byla zskna jen mylenkovm zahloubnm do kartezinsk epoch z Meditac" a
jejm kritickm oitnm od Descartovch pedsudk a omyl),
m
velkou nevhodu v tom, e akoli jakoby skokem vede
ihned k transcendentlnmu ego, pece vyn toto ego na
svtlo ponvad jakkoli pedbn explikace mus chybt
jako kdyby bylo zbaven obsahu, take jsme zpotku bezradn, co tm m bt zskno, ba dokonce, jak odtud m bt zs12
177
kna nov, pro filosofii rozhodujc a zcela svrzn fundamentln vda. Podlhme proto velmi snadno, a dokonce na samch
zatcch, jak ukzalo pijet mch Idej", i jinak svdnm recidivm, je ns vrhaj zptky do naivn pirozenho postoje.
i
44. Svt naeho ivota jako tma teoretickho zjmu
urenho univerzln epoch, kter suspenduje realitu vc
kolem ns
Zaneme nyn svou novou cestu soustednm vlunho a dsledn teoretickho zjmu na pirozen svt", kter je obecnou
pdou" lidskho ivota ve svt, a to zamenm svho zjmu
prv na zpsob, jakm pirozen svt zastv svou veobecnou
funkci pdy". Ponvad se ve svtov literatue marn ohlme po zkoumnch, je by nm mohla poslouit za ppravn
prce a je by se byla podjala tohoto kolu jakoto kolu
speciln vdy (ovem podivuhodn vdy o opovrhovan doxa,
kter m najednou mt nrok na dstojnost fundamentu vdy,
epistm), nezbv, ne abychom sami zaali naprosto nov.
Jako u vech principiln novch kol, u nich analogie neme bt vodtkem, budeme zajist postupovat v urit nevyhnuteln naivit. Na potku je in, kter jet tpavmu zmru dodv vt uritosti- i dosaenmi ji zdailmi kroky
jasnosti. Potom (jako druh poadavek) je teba metodick reflexe, kter zeteln vymezuje obecn smysl a dosah splnitelnosti vytenho zmru i toho, co doclenm ji bylo vykonno.
Zkoumejme proto pirozen svt naeho ivota v jeho konkrtn zanedbvan relativit a ve vech zpsobech relativity,
kter mu bytostn nleej, svt, v nm nzorn ijeme, svt
s jeho realitami, jak se nm dvaj v prost kadodenn zkuenosti, ale i ve zpsobech, jimi se asto co do platnosti ocitaj
v nejistot (mezi bytm a zdnm apod). Nam vlunm kolem nech je postihnout prv tento styl, prv cel tento jen
subjektivn, zdnliv nepostiiteln herakleitovsk tok". Tmatem naeho zkoumn nen tedy otzka, zda a co jsou vskutku
178
vc, reality svta (co je jejich reln byt a reln podstata na

zklad vlastnost, vztah, vazeb apod.), ani ne otzka, co je
vpravd svt ve sv totalit, jak jsou jeho obecn uren teba
co do apriorn strukturn zkonitosti nebo na zklad faktickch prodnch zkon". Vyluujeme proto veker poznatky a vechna konstatovn tkajc se pravho byt a predikativnch pravd s tmto elem, jak jich potebuje aktivn ivot
ke sv praxi (situan pravdy), ale vyazujeme i vechny vdy,
lhostejno, zda jde o vdy opravdov i zdnliv, a vyluujeme
i jejich poznatky o svt, jejich poznatky o tom, jak je svt
o sob", jak je v objektivn pravd". V nynj tematick
sfe se pochopiteln nepodlme ani na vech tch zjmech,
je uvdj do chodu nkterou lidskou praxi, protoe ta sama
svou zakotvenost ve svt, kter aktuln ji jest, je vdycky
ji spoluzainteresovna na pravm byt nebo nebyt vc,
jimi se obr a zamstnv.
Takov je tedy jeden druh univerzln epoch, je tu slou
jen k tomu, abychom odliili tma dalch zkoumn, o jejich
monch vsledcch nemme ostatn jet dnou pedstavu.
Takov tma vyadovala pvodn motivace, kter byla podncena potebou objasnit evidentn vkony pozitivnch vd. Od
tto motivace jsme se ji odpoutali. Nad tm, jak se takov
tma me stt samostatnm kolem a sfrou pracovnch problm, se musme zamyslit hloubji.
45. Danosti smyslovho nazrn ist jako takovho

v potenm stadiu konkrtnho vkladu
Prvn starost bude muset bt, abychom przdn obecnosti
naeho tmatu dali npl. Jako pi epoch v uvedenm smyslu
zce
l a neinteresovan" pozorovatel svta, ale ist subjektivn
relativnho svta (v nm se odehrv veker n kadodenn
Pospolit ivot, nae snaen, starn a konn), rozhlme se
z
Prvu naivn kolem nikoli proto, abychom vyetili byt a
Jakost svta, nbr abychom to, co vdycky platilo a nadle
12
179
plat za aktuln a takto jsouc, prozkoumali z hlediska, j a k

to plat subjektivn, v jakm vzezen apod.
Tak napklad jsou tu ty kter konkrtn vci kadodenn
zkuenosti a na nkterou z nich upnu pozornost. Vnmat vc
znamen nco velmi rozmanitho, i kdy je vnmna jako zcela
nezmnn. Vnmat vc znamen vidt j, dotkat se j, pivont k n, slyet ji apod. V kadm takovm nem mm
vdycky nco rozdlnho. Co vidm pi vidn, je o sob docela
nco jinho, ne co nahmatm pi hmatu. Pesto vak km,
e jde o jednu a tut vc, nebol rozdan jsou pr samozejm
jen zpsoby jejho smyslovho znzornn. Zstanu-li ist
v okruhu vidn, objev se nov rozdly, je se v prbhu kadho normlnho vidn kter je pece kontinuln proces
projev velmi rozmanit. Kad ize je ji sama o sob vidnm,
ale vidn je vlastn v kad izi nm jinm. Lze to vyjdit teba takto: ist vizuln vc, tedy to viditeln z" vci, je
zprvu jej povrch a ten vidm v prbhu pokraujcho hledn
na ni jednou z t a podruh z jin strany", vnmaje povrch
kontinuln ze stle jinch stran. V nich se mi vak v kontinuln syntze objevuje jeden povrch vci a ten vdy vdom
povauji za jej znzornn. V tom je obsaeno: kdykoli je
povrch vci aktuln dn, mnm vce, ne podv. Mm pece
jistotu byt o vci, jej strany jsou vechny souasn jejmi
stranami a jistotu byt v tom modu, jak ji nejlpe" vidm. Kad
strana mi dv nco z vidn vci. V kontinulnm prbhu
vidn pestv sice vidn strana bt jet vskutku vidna,
ale je uchovna" a pipojena" k dvjm uchovanm stranm, a tak se um" vc znt".
Obdobn by bylo nutno e pojednat o blzkosti a dlce.
Zastavm-li se pi vnmn, mm pece o vci ji pln vdom,
vdy u pi prvnm spaten ji vidm jako tuto vc. Vidm-li
ji, mnm", e m neustle vechny strany, je mi vbec nejsou
dny ani ve form nzornch rozpomnek z dvjka. Vjem m
proto vdycky vdom" ten kter aktuln platn horizont,
patc pslunmu pedmtu (o nj pi vnmn prv jde).
Pi dkladnjm rozboru se vak uke, e to, co jsem
180
dosud zjistil a co pipisuji vci sam, nap. jej vidn barevn

tvar, se opt rozmanit pedstavuje zmnou orientace zblzka
i zdlky mluvm nyn o zmn p e r s p e k t i v y . Tvar se
v rznch perspektivch jev rzn, rovn i jeho barva, ale
kad perspektiva je v tomto novm asovm zpsobu z n z o r n n m neho, toho kterho tvaru a t kter barvy.
U kad modality smyslovho vnmn (hmatem, sluchem
apod.) te vci je nutno pi zkoumn postupovat obdobn.
Kad modalita hraje v prbhu vnmn svou lohu nzoru,
hned se zapojujc, hned se zase vypojujc, take modality sktaj mnohotvar rozmanitosti znzornn a jev, z nich kad
funguje prv jako zobrazen n e h o . V prbhu vnmn je
jejich funkc vytvet hned kontinuln, hned petritou syntzu identifikace nebo lpe eeno s j e d n o c o v n .
Nedje se to vnjm splvnm, nbr jde o nositele smyslu"
v kad fzi nco mnc a spojujc se k pokraujcmu o b o h a c o v n s m y s l u a k pokroku jeho u t v e n . Pi
nm plat i nadle to, co se ji neobjevuje, jako zachovan a zrove se napluje a ble uruje anticipovan oekvn nadchzejcho", pedjmajc mnn kontinulnho prbhu. Takto
je ve pojato do jednotn platnosti, pop. do jedinho, toti
do t e v c i . Pro zatek mus nm zde postait tento
hrub nstin popisu.
46. Univerzln korelan apriori

Jakmile se zamme na vci kadodennho ivota, na objekty
pirozenho svta, nikoli proto, abychom poznali, co jsou ve sv
podstat, ale spe abychom se tzali po modech jejich subjektivnho zpsobu danosti, tedy po zpsobech, j a k se objekt,
v
naem ppad objekt vnmn, jev jako aktuln jsouc
a takto jsouc, ocitneme se v i stle vce se zapltajcch a
podivuhodnich vykazatelnost. Obvykle nepozorujeme nic
z onoho subjektivn zpsob, jak se nm jednotliv vci jev,
avak v reflexi s divem seznvme, e jsou tu bytostn kore181
lace, je jsou komponentami dle sahajcho, univerzlnho

apriori. Jak obdivuhodn implikace" se tu objevuj, a jsou
to implikace docela bezprostedn popisem vykazateln! Ji
ve jsme strun uvedli, e pmo jsem si vdom aktuln
konkrtn vci, akoli pece mm od chvle ke chvli promnliv zitek znzornn neho", kter se vak stane viditelnm teprve v reflexi zrove i s tm obdivuhodnm neho".
Pi konkrtnm vnmn vci je spoluobsaen cel horizont"
neaktulnch, a pece zrove fungujcch jevovch forem a
syntz platnosti.
Kad prvn popis je nevyhnuteln hrub a brzy se ocitme
ped zhadami tto implikace neaktulnch jevovch rozmanitost, bez nich by nm nebyly dny dn vci a dn svt
zkuenosti. A brzy u stojme i ped tkostmi konkrtnho rozvinut tohoto korelanho apriori; to je mono odkrt jen
v relativit, v rozvjen horizontu, pi nm brzy zpozorujeme, e nkter omezen a nkter nedrazn horizonty vybzej k otzkm o novch korelacch, je jsou nerozlun spjaty
s korelacemi ji odhalenmi. Tak napklad zaneme intencionlni analzu" vnmn bezdn tm, e dme pednost dan
vci v klidu a bez kvalitativn zmny. Vci, kter vnmme
ve svt kolem ns, se vak takto jev jen pechodn, nebo
brzy se dostav intencionlni problm pohybu a zmny. Bylo
vchodisko u vci v klidu a nemnc se vskutku jen nhodn
a nebyl fakt, e jsme dali pednost klidu, sm motivem v nutnm chodu takovch zkoumn? Posuzovno z jin, ale dleit
strany, je mono ci, e jsme bezdn zaali s intencionlni
analzou v n m n (istou analzou toho, co prv vnmme), a dali jsme pitom dokonce pednost nzorn danm t l e s m . Nemly by se i v tom projevit podstatn nutnosti?
Svt je asov, prostoroasov svt, v nm kad vc m svou
tlesnou rozlehlost a trvn a jimi zase sv msto v univerzlnm
asu a prostoru. Bdl vdom m takto stle uvdomen svt,
m ho takto jako aktuln platn univerzln horizont. Vnmn
se vztahuje jen na p t o m n o s t . Vdycky se tm vak pedem mn, e ptomnost m za sebou nekonenou m i n u l o s t
182
a ped sebou otevenou b u d o u c n o s t . Brzy se ukazuje, e

je teba intencionlni analzy rozpomnky jako originln formy vdom o minulm, ale t e takov analza pedpokld
zsadn analzu vnmn, ponvad ve vzpomnce je kupodivu
spoluobsaeno, e jsme dve nco vnmali. Zkoumme-li vjem
abstraktn pro sebe, zjiujeme, e jeho intencionlnm konem je prezentace, zptomnn, kdy se pedmt dv jako
jsouc tady" v originle a v ptomnosti. V tto ptomnosti, je
je prezenc rozlehlho a trvajcho objektu, je vak kontinuita
jet stle uvdomnho, co ji uplynulo a nen ji nijak nzorn, tedy kontinuita retenc" a v druhm smru kontinuita
protenc". Nen to vak fenomn, kter doprovodn funguje,
aby se tak eklo s otevenost pro apercepci objekt a svta,
jako vzpomnka v obyejnm smyslu nzorn rozpomnky",
take do univerzln tematiky, je ns tu zajm, vstupuj
rzn mody zptomnn vbec: dsledn a vhradn se tzat
po tom, j a k jsou zpsoby danosti svta, jak jsou jeho
zjevn nebo implikovan intencionality", o nich si pi odhalovn pece jen musme vdycky ci, e bez nich by tu objekty a svt pro ns nebyly, e jsou tu pro ns spe jen v tom
smyslu a v tom modu byt, v nm z tchto subjektivnch vkon stle tryskaj, pop. vytryskly.*
47. Naznaen dalch smr vzkumu: zkladn subjektivn

fenomny kinesteze, promny platnosti, vdom horizontovho
a zespolenn zkuenosti
Pedevm bude vak nutno pokraovat v cest po hmatu do
neznm e subjektivnch fenomn a uinit dal, pochopiteln jet hrub a v mnohm smru jet nedokonale vymezen odhalen. Zvolme si opt vnmn. Doposud jsme uprali svj pohled na rozmanitosti jedn a te vci z rznch
stran a na zmnu perspektivy zblzka a zdlky. Brzy vak
* Srov. Finkovu plohu O nevdomu" (Ploha XXI).
183
zpozorujeme, e tyto systmy, znzorujc nco", jsou korelatvn spjaty s rozmanitostmi kinestetickch prbh, jejich
zvltnm charakterem je konm", hbm" (k emu je nutno
potat i jsem v klidu"). Kinesteze se li od tlesn vyjdench pohyb tla, ale pesto jsou s nimi ve zvltn jednot,
nebo psluej vlastnmu tlu v tto dvoustrannosti (vnitnm kinestezm a vnjm tlesn relnm pohybm). Teme-li
se, jak kinesteze nleej tlu, zjistme, e moje tlo" m sv
speciln zvltnosti zpsobu projevovat se v rozmanitostech,
co vyaduje zvltn dalekoshl popisy.
Doposud jsme vak nejmenovali jet dal, neobyejn dleit tematick smr, kter je oznaen fenomnem p r o m ny p l a t n o s t i , nap. promny byt v zdn. Pi kontinulnm vjemu je pro mne vc dna v prost jistot byt jako
bezprostedn ptomn v normlnm ppad, jak musme dodat. Toti jen tehdy, ponechvm-li svm kinestezm
voln bh a provm-li spoluprobhajc aspekty vci jako
sounleejc, pak se udruje vdom jedin vci, znzorujc
se rozmanit jako sama dan v aktuln ptomnosti. Ptm-li
se vak, co tato pinleitost rznch vzhled vci k promnlivm kinestezm v sob obsahuje, pak seznm, e je tu
skryt intencionlni vztah formy jestlie-pak": Podoby vc se
mus objevovat v uritch systematickch sousledech tak, jak
jsou pedznaeny v oekvn, je pat k prbhu souhlasnho vnmn. Aktuln kinesteze jsou pitom obsaeny
v systmu kinestetickch ppustnost, jemu zkonit odpovd
systm souhlasn monch nsledk. Takov je tedy intencionlni pozad kad prost jistoty byt prezentovan vci.
astji vak dochz k rozbit tto souhlasnosti, a proto se
byt zmn ve zdnliv byt, nebo jen v pochybn, mon,
pravdpodobn byt, v nco, co m pec vc ne jen byt
nicotnho zdn. Zdn se zru korekturou", zmnou smyslu,
v nm jsme vnmali vc. Lehce seznme, e zmna aperceptivnho smyslu nastv zmnou oekvanho horizontu rozmanitost pedjmanch jako normln (tj. souhlasn probhajc), jako kdy nap. uvidme lovka, ale kdy jsme se
IS4
ho potom dotkli, musme se opravit, protoe jde o loutku (vivypadajc jako lovk).
Ale pi takovm smru zjm lze zpozorovat neekanou
mnohostrannost nejen u jednotliv vci, nbr dokonce u kadho vjemu. Jednotlivina z hlediska vdom nen nim
pro sebe, ale vjem vci je vjemem vci ve v j e m o v m
p o l i . A jako m jednotliv vc pi vnmn smysl jen prostednictvm otevenho horizontu monch vjem", jeliko
prv vnman odkazuje" na systematickou rozmanitost jeho
souhlasnch monch vjemovch podob, tak m vc jet jeden svj horizont: proti vnitnmu horizontu" m vnj
horizont", prv jako vc v c n h o p o l e , co nakonec
odkazuje na cel svt jako svt vjem". Vc je jednou v celkov skupin simultnn aktuln vnmanch vc, kter vak
pro nae vdom nen svt, nbr je to jen skupina, v n se
svt pedstavuje, nebo jako momentln vjemov pole m
pro ns vdycky ji charakter v s e k u ze" s v t a , vseku z universa vc monch vjem. Je to tedy v danou chvli
ptomn svt; jest tak, e se pro mne pedstavuje vdy prostednictvm jdra originln prezence" (m je oznaen kontinuln subjektivn charakter aktuln vnmanho jako takovho) i s jeho vnitnmi a vnjmi horizontovmi platnostmi.
zuln
Svt je v naem v tom kterm mm bdlm ivot

neustle vnmn tmto zpsobem a ustavin plyne dl v jednot mho vjemovho vdomho ivota, avak pozoruhodnm
zpsobem tak, e souhlasn prbh pedznamenanch rozmanitost, vytvejc vdom o prost existenci jednotlivch
vc, nen vdy uskutenn. Jistota byt, na n je zaloena
pedbn jistota, e prbhem vnmn a libovolnm zenm
kinestez budou pslun rozmanitosti uvedeny do souhlasnho vyplujcho chodu, se vak asto nespln, ale pesto
vdycky udruje souhlasnost v c e l k o v m v j e m u s v t a ,
a
to zsluhou vlastn neustle spoluastn fungujc korektury.
Pat sem nap. korektura, je pi pozorovn zblzka upesuje ble to, co bylo vidno zdlky, a tak to koriguje (nap.
Co Se
zdlky jevilo stejnomrn rud, je zblzka skvrnit).
185
Msto abychom nadle ptrali ve sfe svch vlastnch vcnch nzor, vnujeme radji pozornost tomu, e pi kontinuln plynoucm vnmn svta nejsme izolovni, ale jsme pi
nm zrove v dotyku a svazku s jinmi lidmi. Kad m
sv vjemy, sv zptomnn, sv shody a znehodnocen svch
jistot v pouh monosti, pochybnosti, otzky i zdn . V p o s p o l i t m i v o t me vak kad mt podl na ivot
jinch subjekt. Svt vbec je proto aktuln jsouc nejen
pro jednotliv lidi, ale pro pospolitost lid, a to ji nsledkem zespoleovn toho, co je obsahem prostho vnmn.
Pi tomto zespoleovn dochz i k promn platnosti
vzjemnou korekturou. Moje zkuenosti i jejich vtky vstupuj pi vzjemnm dorozumvn do obdobnho vztahu se
zkuenostmi a vtky jinch osob podobn jako jednotliv
zkuenostn ady v rmci mho, pop. kterhokoli jinho zkuenostnho ivota. A opt je to tak, e v jednotlivostech dochz v prmru k intersubjektivn shod platnost jako k normlu, m se uskuten intersubjektivn jednota v rozmanitosti platnost a jejich npln. asto se sice objev intersubjektivn neshody, ale mlky, dokonce i nepozorovan, nebo
zjevn vzjemnm projednnm a kritikou dojde k dohod,
o n je pro kadho ji pedem jist, e je pinejmenm
v monosti dosaiteln. Ve se odehrv tak, e ve vdom
kadho lovka a v pospolititm vdom, je vyrostlo v konexu jednotlivch vdom a pekrv je, ustavin plat
a v nepetrit platnosti setrvv jeden a t svt, zsti ji
proit a zsti jako oteven horizont monch zkuenost
vech lid, svt jako univerzln, vem lidem spolen horizont reln jsoucch vc. Jako subjekt monch zkuenost
m kad lovk sv zkuenosti , sv perspektivy, sv vjemov
souvislosti, svou promnu platnost, sv korektury apod.,
a kad skupina, kter je ve vzjemnm styku, m zase sv
pospolit aspekty atd. Pitom m kad, pesn vyjdeno,
sv zkuenostn vci, rozumme-li toti jimi vdycky to, co
pro nho prv aktuln plat, co prv vidl a vidnm proil, jako tu prost reln jsouc a takto jsouc. Kad vak
186
v", e ije v horizontu svch spolublinch, s nimi me

vejt hned do aktuln, hned do potencionln souvislosti,
prv tak, jako to zase oni sami mohou init v aktulnm
nebo potencionlnm spoluit (a oni to rovn vd). Kad
v, e on sm i jeho druhov v aktulnm vztahu jsou zameni na tyt zkuenostn vci tm zpsobem, e kad
z nich m rzn aspekty, rzn strnky, rzn perspektivy
apod., ale tho celkovho systmu rozmanitost, jej si kad
stle ( v aktuln zkuenosti s tout vc) uvdomuje jako
horizont mon zkuenosti o tto vci. Z hlediska rozdlu mezi
originln vlastnmi" a do jinch lid vctnmi" vcmi nebo
dokonce i monosti nesouladu mezi vlastnmi a vctnmi pojetmi v otzce jak" u jevovch forem mn u kadho aktuln originln proitou vjemovou vc v pouhou pedstavu
neho", v jev" neho, co je jedinm objektivnm jsoucnem.
V syntze dostaly prv nov, nyn platn smysl jevu neho". Vc sama ve sv podstat je vlastn nco, co nem
nikdo jako skuten vidn, ponvad je spe stle v pohybu
a pro kadho neustle vdomou jednotou oteven nekonen
rozmanitosti promnlivch vlastnch i cizch zkuenost a zkuenostnch vc. Spolusubjekty tto zkuenosti jsou pitom
samy pro mne a pro kadho jinho otevenm nekonenm
horizontem lid, s nimi se mon setkm a kte pak vstoup
do aktulnho styku se mnou a i mezi sebou.
48. Kad jsoucno jakhokoli smyslu a jakhokoli

regionlnho okrsku jako index systmu subjektivnch korelt
Zahloubme-li se takto vlun do rozmanitost subjektivnch
jevovch forem, v nich je nm svt bezprostedn dn, probleskuje ped nmi ji nyn stle znovu evidentn poznatek
akoli jsme zatm pihldli jen k vjemovmu svtu a z nho
dokonce jen k tlesm e tu nejde jen o nahodil fakta, ale
e naopak dn mysliteln lovk, a si ho pedstavme v jaekoli obmn, by nedovedl empiricky vnmat svt v jinch
187
zpsobech ne v neustle promnliv relativit, jak jsme ji ji

veobecn popsali; jako svt, kter je mu v ivot vdom
a v pospolitosti se spolublinmi pedem dn. Naivn samozejmost, e kad vid vci a vbec svt tak, jak pro nho
vypadaj, zastrala, jak poznvme, velk horizont podivuhodnch pravd, kter se ve sv osobitosti a ve sv systematick
souvislosti nikdy nedostaly do zornho pole filosofie. Korelace
mezi svtem (jak o nm stle mluvme) a mezi subjektivnmi
zpsoby jeho danosti (ped prvnm prlomem transcendentlni fenomenologie", obsaenm v mch Logickch zkoumnch") jet nikdy nevyvolala filosofick div, akoli se zeteln
ohlauje ji v pedsokratovsk filosofii a v sofistice, ale jen jako
motiv skeptick argumentace. Tato korelace mezi svtem a
subjektivnmi zpsoby jeho danosti jet nikdy nevzbudila
vlastn filosofick zjem do t mry, aby se stala tmatem
zvltn vdeckosti. Uvzlo se u samozejmosti, e kad vc
vypad pro kadho jinak.
Jakmile vak zaneme pesnji sledovat jakost vyhlen vci
pi jej aktuln a mon promn a jakmile si zaneme
dsledn vmat korelace mezi s a m m v z h l e d e m vci
a v c s a m o u , kter m takov vzhled, pojmajce pitom
promnu i jako promnu platnosti intencionality probhajc
v subjektech jstv a v jejich zespolenn, vnucuje se nm
pevn typika, kter se stle vce rozvtvuje, typika tkajc se nejen vnmn a nejen tles a probadatelnch hloubek aktuln smyslovosti, ale vekerho a kadho jsoucna
obsaenho v prostoroasovm svt i jeho subjektivnch
zpsob innosti. Vecko je v takov korelaci ke zpsobm
danosti i v rmci mon zkuenosti, kter mu psluej a nikterak nejsou jen smyslov, a vecko m sv mody platnosti
i sv vlastn zpsoby syntzy. Zkuenost, evidence nen przdn
obecnost, nbr diferencuje se podle rod, druh, regionlnch
kategori jsoucna a rovn podle vech prostoroasovch modalit. Jsoucno jakhokoli konkrtnho nebo abstraktnho, relnho nebo idelnho smyslu m svj styl, jak sebe samo dv,
a na stran j sv zpsoby intence v modech platnosti
188
k tomu nleejc zpsoby jejich subjektivnch zmn v syntzch subjektivn i intersubjektivn souhlasnosti i nesouhlasnosti. Ji se d pedvdat (a prvn ukzky to pedbn u
evidentn potvrzuj), e tato spletit mnohostrann a na kadm mst znovu se diferencujc typologie korelac nen pouh,
by i obecn konstatovateln fakt, ale e ve faktinu se projevuje bytostn nutnost, pevediteln pslunou metodou na
esenciln obecnosti, na obrovsk systm vysoce udivujcch
apriornch prav'd novho druhu. Nech se dotkneme ehokoli,
zjiujeme, e kad jsoucno, je pro mne a pro kad mysliteln subjekt plat jako reln jsouc, je korelativn a esenciln
nutn indexem svch systematickch rozmanitost. Kad jsoucno indikuje ideln obecnost aktulnch a monch zkuenostnch zpsob danosti, z nich kad je jevem tohoto jsoucna,
a to tak, e kad reln konkrtn zkuenost uskuteuje souhlasn a kontinuln prbh zpsob danosti z tto totln rozmanitosti, kter napluje zkuenostn intenci.*
a
* Prvn objev univerzlnho korelanho apriori mezi pedmtem

zkuenosti a zpsoby jeho danosti (kdy jsem zpracovval sv Logick
zkoumn" asi v r. 1898) mnou tak hluboce otsl, e jsem od t doby vnoval vekerou svou ivotn prci systematickmu rozpracovn tohoto
korelanho apriori. Z prbhu naeho dalho zamylen v knize vysvitne,
jak zalenn lidsk subjektivity do korelan problematiky nevyhnuteln
pivodilo radikln promnu smyslu cel tto problematiky a jak nakonec
musilo vst k fenomenologick redukci na absolutn transcendentlni
subjektivitu.
Prvn, akoli jet velmi mezerovit objev fenomenologick redukce
byl uskutenn nkolik let po uveejnn Logickch zkoumn" (1900 a
1901). Prvn pokus systematickho uveden transcendentlni redukce do
nov filosofie byl uveejnn v roce 1913 jako zlomek (Ideje k ist
fenomenologii a fenomenologick filosofii", dl I).
Soudob filosofie nsledujcch desetilet vetn filosofie takzvanch fenomenologickch kol setrvvala radji ve star filosofick
naivit. Nebylo ovem snadn vylit s dostatenou motivac prvn vsledky tak radiklnho obratu a naprosto totln promny vekerho pirozenho zpsobu ivota, a ve bylo zteno tm, e zvltn dvody, je
budou v dalm textu objasnny, neustle nabzej myln vklad a svdj k recidivm, kter ns vrhaj zpt do naivn pirozenho postoje.
189
Tato rozmanitost sama vak pati ke kad zkuenosti jako

horizont nejen aktulnch, ale vedle tchto i monch prbh,
pop. pat k intenci, je v tto zkuenosti psob. U jednoho
kadho subjektu je touto intenc c o g i t o, jeho c o g i t at u m z hlediska co" a jak" (v nejirm smyslu) jsou zpsoby danosti, je zase samy pedstavuj" jedno a tot
jsoucno jakoto svou jednotu.
49. Pedbn pojem transcendentlni konstituce jako
originlnho formovn smyslu". Exemplrn omezenost
provedench rozbor. Nznak dalch vkladovch horizont
V jak i dluno toto ve chpat (piem pojmy jsoucno", zpsoby danosti", syntzy" apod. se stle relativizuj),
je vidt z toho, e jde pece o mnohastupovou intencionlni
celkovou operaci prv t kter subjektivity, nikoli vak ojedinl subjektivity, nbr o celek ve svch vkonech zespolenn intersubjektivity. Zaneme-li tm, co lze vidt na povrchu, ukazuje se stle znovu a znovu, e jevov formy
rozmanitost tvocch jednotu jsou samy t jednotami hloubji zakotvench rozmanitost, kter se v tchto rozmanitostech jevov konstituuj, take sestupujeme do temnho horizontu, kter vak lze vdycky odkrt metodickm radiklnm
tznm. Vechny stupn a vrstvy, jimi se propltaj intencionlni syntzy, pekraujc od subjektu k subjektu, vytvej univerzln jednotnou syntzu, kterou se formuje pedmtn universum, svt, kter je nm dn v ivouc konkrtnosti tak, jak je (a jako pedem dan pda jakkoli mon
praxe).
V tomto smru mluvme o intersubjektivn konstituci" svta, v em je tedy zahrnut cel systm sebeskrytjch forem
danosti, ale i mod platnosti pro to kter j. Jestlie je systematicky odhalme, pochopme pomoc nich svt jsouc aktuln pro ns jako formaci smyslu vytvoenou z elementrnch
intencionalit. Jejich vlastn byt nen nic jinho ne jeden
tvar smyslu fungujc spolu s druhm tvarem, konstitu190
ujc" v tto syntze nov smysl". A smysl nen nikdy nic

jinho ne smysl v modech platnosti, tedy vztaen k intendujcm a platnost uskuteujcm subjektm j. Intencionalita je titul pro jedin skuten a prav vysvtlen, pravou
srozumitelnost. Redukce na intencionlni zdroje a na jednotky
tvorby smyslu pin vysvtlen, je (co je ovem ideln
ppad), bylo-li ho dosaeno, neponechv bez odpovdi dnou zvanou otzku, kter m smysl. Ale ji kad vn
a opravdov obrat od hotovho jsoucna" k jeho intencionlnm zdrojm umouje pochopen vrstev ji odhalench
a osvtlen toho, co ji v nich bylo vytvoeno; pochopen samo
je sice relativn, ale v danm rmci skuten.
O em jsme tu pojednali spe jen jako o pkladu, je
ovem jen zatek, a je to pouh zatek vyjasnn i vjemovho svta, kter je i sm ve svm celku jen vrstvou". Svt
je prostoroasov svt, k jeho vlastnmu smyslu byt pat
(ivotn", nikoli logicko-matematick) prostoroasovost. Vsledkem zamen na svt dan ve vjemu (co nen nijak nahodil zatek) je omezen svta jen na asov modus ptomnost, kter sm odkazuje horizontov na asov mody minulost a budoucnost. Pi vytven smyslu minulosti pln
intencionlni funkci pedevm rozpomnka, nepihlme-li
k tomu, e vnmn samo jako v plynut stojc" ptomnost
je konstituovno jen tm, e zastaven nyn" jak ukazuje
hlub intencionlni rozbor m dvoustrann, by i rzn
strukturovan horizont s intencionlnmi tituly: kontinuem
retenc a kontinuem protenc. Tyto prvn pedbn tvary asovosti a asu udruj se vak docela v skrytu. V nich je fundovna rozpomnka, pomoc n mme v pvodn nzornosti
zpedmtnnu minulost, tj. uplynulou ptomnost. I minulost
je jsoucnem" a m sv rozmanitosti zpsobu danosti, m sv
zpsoby, jak dospv originln k sebedanosti (k bezprostedn
evidenci) jako prv to kter minul. Rovn i oekvn,
pedvzpominka, je opt ve smyslu intencionlni modifikace vnmn (proe budoucnost znamen: budouc ptomnost) originlnm vytvenm smyslu, v nm vznik smysl
191
byt budoucho samho v hlub struktue, kterou lze odhalit

pesnji. Naznaili jsme tak potky novch dimenz temporalizace, pop. asu s jeho asovou npln, nemluv o tom
(protoe to zde nelze vysvtlovat), e kad konstituce jakhokoli druhu a jakhokoli stupn jsoucna je temporalizac,
je kadmu svrznmu smyslu jsoucna udl v konstitutivnm systmu jeho formu asu, zatmco vechny tyto asy se
synteticky skldaj v jednotu asu teprve veobjmajc univerzln syntzou, v n se konstituuje svt. Budi upozornno jet na to, e k vysvtlen operace intencionlnch
syntz dvme pednost kontinulnm syntzm (nap. syntzm obsaenm v proudu jednotnho vnmn), kter slou za
zkladnu pro vysvtlen petritch syntz na vym stupni.
Jako pklad uvdm identifikaci prv vnmanho obsahu
s obsahem, kter byl vnmn ji dve, jak udv vzpomnka.
Rozpoznn, jeho vysvtlen kontinuln vzpomnkou a pslun
hlub rozbory takovch samozejmost" vedou k obtnm
zkoumnm.
V tto souvislosti stejn i jako vude jinde se vak
meme zmnit jen o tom nejsnze postiitelnm. Nicmn
to, co jsme ji uvedli, a dosplo-li se v obratu epoch tak
daleko, e ist subjektivno vidme ve vlastn jeho v sob
uzaven ir souvislosti jako intencionalitu a pak je poznvme jako funkci, kter formuje smysl byt, ukazuje snad, e
i teoretick zjem tu pak rychle vzrst, take se od etapy
k etap ocitme ve stle vtm divu nad nepehlednm bohatstvm pracovnch problm, je se tu vynouj, a vznamnch objev, je se nabzej. Brzy na ns vak dolehnou
i neobyejn tkosti: jak setrvvat v ist duchovnm postoji a jak se vyznat v neznmm svt, v nm nepomhaj
dn pojmy ani formy mylen a vdeck metody na pd
prodnho svta, a proto ani dn logick metody objektivnch vd; jak uskutenit nov svrzn, nicmn vak vdeck mylen na zklad metody, kterou zde poadujeme
a kter se vytv ji prvnm ohledvnm. Je to fakticky
cel svt kdybychom mohli Herakleitovu PSYCHE zto192
tonit s touto subjektivitou, platila by o n nepochybn jeho

slova: Hranice due nenajde, i kdybys schodil vechny
cesty, tak hlubok m dno." Kad dosaen dno", kad dosaen smysl" odkazuje fakticky na dal dno, na dal smysl;
kad oteven horizont probouz nov horizonty, ale pesto
nekonen celek je ve sv nekonenosti proudcho pohybu
zamen k jednot smyslu, ovem ne tak, e bychom ho rovnou jen tak bez dalho dovedli zcela postihnout a pochopit. Se a hloubka tohoto celkovho smyslu v jeho nekonen
totalit jestlie jsme se do urit mry zmocnili univerzln formy vytven smyslu nabv axiotickch dimenz, objevuj se problmy totality jako problmy univerzlnho
rozumu. Zatenci jsou ovem od takovch vc velmi vzdleni, ponaj vykznm pravd, kter maj jen malou souvislost a velmi poznenhlu si osvojuj podstatn pracovn d
a eeno jinmi slovy chpou jen postupn jedno po
druhm velk hlediska, o nich se teprve opodn v prbhu
jejich vykazovn a popisu pozn, e uruj vecko. Takov
velik hlediska mohou zde bt nartnuta jen v hrubch nznacch.
50. Prv uspodn zpracovvanch problm pod
Ego cogito cogitatum
tituly:
Zane-li zjem o subjektivn relativn pedvdeck pirozen svt naeho ivota, upout zajist nai pozornost pedevm jev a zjevovan, a proto tak zprvu zstvme ve sfe
nzornosti, ve sfe mod zkuenosti. Nevmme si nenzornch forem uvdomovn a jejich vztaenosti k monostem
promnit je v nzor. Zkoumme proto syntzu, v n rozmanit
jevy nesou v sob jsoucno" jako svj pedmtn pl", ale
nikoli reln, nbr intencionln, jako nco, eho jevem je
kad jev pokad svm vlastnm zpsobem. Tedy nap. vc,
kter se v souhlasn syntze sjednocen ukazuje jako jedna
a
t strnka po strnce, kter sv identick byt ukazuje
ve svch vlastnostech (pedstavujcch se v rznch perspek12
193
tivch). Mluveno intencionln: ve, co je bezprostedn vn-,!

mno jako toto zde", jako vc, je indexem jevovch forem*
nazratelnch v reflexvnm zamen pohledu a svm zpso-f
bem postehnutelnch. Pi takovm zkoumn je samozejm
mimochodem e i o j", ale to nakonec uplatuje sv prvo,
aby bylo uinno vlastnm a velmi rozlehlm tmatem rozboru, toti jako svm zpsobem identick v y k o n a v a t e l
v e c h p l a t n o s t , jako intendujc j, zamen v prbhu mnohastupovch jevovch forem skrze n" na jednotn
pl, tj. zamen na svj sledovan cl (jako zmr), vcemn jasn a zeteln, vcemn upesnn, uzrvajc a naplujc se od fze k fzi a naplujc s v o u intenci. Pitom
j" jako pl j" funguje jako kontinuln podrujc pl,
take explikuje pedmt aktivn v jeho vlastnostech (jeho
jes'otch, v nich ve sv zvltnosti j e s t ) , nenech to, co kdy
prv originlnm zpsobem explikovalo, klesnout v prbhu
dalho vnmn do nicoty, nbr podruje to v mncm dosahu,
i kdy to nen vnmno. V plu j m vecko svj sted, i mo- 1
dalizace jistot i byt i krty" neho jako pouhho zdn, zameenost na rozhodovn nejistot i pochybnost apod. K plu
j smuj na druh stran a f e k c e, je s vt i men nal- '
havost pitahuj j", event, motivuj smr jeho pozornosti
i vlastn aktivitu. Takov a podobn otzky jsou ukazatelem
zvltnch hlubinnch analz tkajcch se j" jako plu j".I
V kartezinsk mluv mme pro to ti tituly: E g o
c o g i t a t i o c o g i t a t a . Pl j (a co vlastnm zpsobem
charakterizuje jeho identitu), subjektivno jako jev v syntetick spojenosti a pedmtn ply. Takov jsou rzn smry, jimi se me zamit pohled analzy, a tmto smrm odpovdaj
rzn zpsoby obecnho titulu intencionalita: zamen na nco,
jev neho a nco-pedmtno, chpan jako to, co je ve svch
jevech jednotou a k emu skrze tyto jevy smuje intence
plu j. Akoli jsou tyto tituly od sebe neodluiteln, je
nutno po urit as sledovat jen jeden z nich a zachovvat
prv opan poad, ne jak je pi kartezinskm vcho- !
disku. Prvn vc je bezprostedn a prost dan pirozen
194
svt naeho kadodennho ivota, a to zprvu tak, jak se pi

vnmn jev normln", prost jsouc v ir jistot byt (tedy
bez pochybnosti a bez poruch). Pi nastolen novho smru
zjmu a tedy v jeho psn epoch se pedvdeck pirozen
svt stv prvnm intencionlnm titulem, i n d e x e m a v o d t k e ni zptnho tzn po rozmanitostech jevovch forem
a po jejich intencionlnch strukturch. Na druhm stupni
reflexe vede nov smr pohledu k plu j a k tomu, co
tvo vlastn rz jeho identity. V tto souvislosti budi poukzno jen na to nej dleitj a nejobecnj z jeho formy, na
jemu vlastn asovn v trvajc j", kter se konstituuje
ve svch asovch modalitch, take tot j", nyn aktuln ptomn, je v kad minulosti, je je jeho minulost,
uritm zpsobem jinm j", prv tm, je bylo a u nyn
nen, akoli v kontinuit svho asu je jednm a tm, kter
bylo, je a m ped sebou svou budoucnost. Aktuln nynj
j" me jako zasovl j" nicmn bt ve vztahu i se svm
minulm, prv u nikoli nynjm j", rozmlouvat s nm a kritizovat je jako jin j".
Jakmile vak uvme, e subjektivita je tm, m je toti konstitutivn innm j jen v intersubjektivit, vecko
se ihned zkomplikuje. Z hlediska j to znamen nov tmata:
tmata syntzy tkajc se specifickho j i jinho j (kadho
vdy jako istho j), i syntzy j-ty" a syntzy my", a
tady komplikovanji. Jistm zpsobem je to opt asovn,
toti temporalizace simultaneity pl j, nebo, jinmi slovy,
konstituce osobnho (ist egoickho) horizontu, o nm kad
j v, e v nm jest. Prostorem" vech subjekt j je univerzln socialita (v tomto smyslu lidstvo"). Syntza intersubjektivity postihuje ovem ve, nebo intersubjektivn pro
vechny identick pirozen" svt slou jako intencionlni
>,index" jevovch rozmanitost, jimi na zklad intersubjektivn syntzy jsou zameny vechny subjekty j (a nikoli snad
len kad pomoc svch individuln vlastnch rozmanitost)
na
spolen svt a jeho vci jako na pole vekerch aktivit
S
Pjatch v obecnm my".
13*
195
51. kol ontologie predvedeckho svta naeho ivota"

Ve vem tom vldne ovem pevn typika, je je, jak ji
eeno, typikou podstat metodicky uchopitelnou jako ist
apriori. Tato typika prv umouje vdeckost, popis a fenomenologicko-transcendentln pravdu. Zde pak je pozoruhodn a filosoficky velmi dleit, e se to tk i prvnho
z naich titul: pedvdeckho pirozenho svta, universa
vech objekt naeho ivota; pirozenho" svta, kter ve
v relativit je pece jen konstituovn jako jednota. Tato typika by vlastn mohla bt uinna tmatem zkoumn speciln vdy, ontologie pirozenho svta ist jako svta zkuenosti (tj. svta schopnho bt nazrn) jednotn a s dslednou
souhlasnost v aktulnm a monm empirickm nazrn bez
jakhokoli transcendentlnho zjmu, tedy v pirozenm postoji" (transcendentln filosoficky eeno v naivnm postoji ped
epoch). A my, kdo jsme se dosud stle systematicky zamleli v novm postoji transcendentlni epoch, meme se pece
sami opt kdykoli vrtit k pirozenmu postoji a v nm se
tzat po invariantnch strukturch pirozenho svta naeho
ivota.
Svt naeho ivota, pejmajc do sv npln bez obt
rovnou veker praktick tvary (dokonce i tvary objektivnch vd jako kulturn fakta, ale bez asti na jejich zjmech),
je ovem ve vztahu k subjektivit v ustavin promn relativivit. A se vak svt naeho ivota mn a a je neustle korigovn jakkoli, pece si uchovv svou bytostnou zkonitou typiku, na ni je vzn veker ivot, a tm i kad vda, jejich je pdou". M proto i ontologii, kterou nutno vytit
v ir evidenci.
O monosti a vznamu takov ontologie pirozenho svta
na pirozenm ternu a tedy vn transcendentlnho zjmovho
horizontu jsme ji mluvili a vrtme se k tomu v jin souvislosti. Musme mt stle na pamti, e charakter apriorn
vdy, je je tto ontologii" vlastn, je v ostrm protikladu
se smyslem tradin vdy. Nikdy nesmme pehldnout, e no196
v o d o b filosofie je ve svch objektivnch

vdch ovldna
konstruktivnm pojmem pravho svta o sob, kter m substrukturu matematick formy, alespo pokud jde o produ.
Pojem takov apriorn vdy a nakonec takov univerzln matematiky (logiky, logistiky) neme proto mt dignitu skuten
evidence, tj. nazen podstaty, jak se sama pmo dv pohledu
(zkuenostnmu nzoru), na kterou by si tak rda inila nrok.
Vrtme-li se po tto pipomnce znovu do transcendentnho
postoje, do epoch, zmn se pirozen svt v transcendentln
filosofickm postoji v pouh transcendentlni fenomn". Ve
sv vlastn podstat zstv pirozen svt naeho ivota pi
epoch tm, m byl, jev se vak nyn jen jako komponenta"
konkrtn transcendentlni subjektivity a obdobn i jeho apriori
se jev jen jako vrstva" univerzlnho apriori transcendentality. Z prodn sfry pevzat slova, jako je komponenta"
a vrstva", jsou ovem nebezpen, a dluno je proto chpat
v jejich nutn pozmnnm smyslu. V rmci epoch mme naprostou volnost dsledn upt svj pohled vlun bu na
pirozen svt sm, pop. na apriorn formy jeho podstaty,
nebo se na druh stran meme odpovdajcm smrem pohledu zamit na korelty, v nich se konstituuj ,',vci", pop.
formy vc: na mnohosti zpsob danosti a na jejich bytostn formy. Pak se ovem meme zamt i na subjekty
a na jejich pospolitosti v tom vem inn, jako i na pslun
k nim bytostn formy j. Stdnm tchto vzjemn se fundujcch dlch zamen piem zamen na fenomny
pedvdeckho pirozenho svta m slouit za vchodisko
a
jako transcendentlni vodtko pro korelativn zamen
vych stup, se uskuteuje univerzln badatelsk kol
transcendentlni redukce.
197
52. Vynouj se paradoxn nesrozumitelnosti.

Nutnost optovnho radiklnho zamylen
Prvn rozhldnut po ist korelan problematice, jak nm
je umonil obrat od pirozenho ivotnho zjmu ve svt k postoji neinteresovanho" divka, pineslo i kdy v jist naivit, a tud pedbn mnoho oividn pekvapivch poznatk, je by znamenaly radikln zmnu celho naeho zkoumn svta, kdyby byly dokonale metodicky zajitny. V zjmu
takovho metodickho zajitn je nutno se zamyslit nad pdou poslednch pedpoklad, v n cel tato problematika tkv
svmi koeny, a z n tedy jej teoretick rozhodnut nakonec
erpaj svj smysl. Brzy se tu vak ocitme u velkch pekek, u neekanch a zprvu neeitelnch paradox, je cel
nae sil uvdj v pochybnost pes vechny evidence, je
se nm tu nabzej a je nememe jen tak beze veho opustit. Mon e nov zptn tzn po pd t c h t o poznatk (na rozdl od zptnho tzn po pd objektivnch poznatk) umon teprve objasnit jejich prav smysl a pitom
jej pimen ohrani. V korelanm tmatu jsme neustle
mli svt a lidstvo jako subjektivitu, kter v zespolenn
intencionln uskuteuje vkon platnosti svta. Nae epoch
(urujc nai nynj tematiku) ns odlouila od jakhokoli pirozenho ivota ve svt i jeho svtskch zjm. Poskytla nm
stanovit nad nimi. Je nm znemonn jakkoli zjem na
byt, na relnosti nebo nebyt svta, je nm tedy znemonn
jakkoli teoretick zjem upen na poznn svta i veker
praktick zjem v obyejnm smyslu, spjat s pedpoklady
jeho situanch pravd. Nm, kdo filosofujeme, je takto znemonno sledovat nejen sv vlastn zjmy, ale nememe se
podlet ani na zjmech spolublinch, nebo i u nich bychom
byli nepmo interesovni na jsouc realit. Do naeho okruhu
vdeckosti nikdy nevstoup dn objektivn pravda v pedvdeckm nebo vdeckm smyslu, pop. dn zjitn o objektivnm byt, a u jako premisa, nebo jako dsledek. Tady
bychom mohli najt p r v n o b t . Nedlme rovn vdu,
198
n e z j i u j e m e pravdy o pravm byt? Nedostvme se na nebezpenou cestu dvoj pravdy? Me vedle objektivn pravdy
existovat druh subjektivn pravda? Odpov zn zajist, me existovat. Zkoumn v rmci epoch vede prv
k zvltnmu nezvyklmu, ale evidentnmu vsledku, kter m
bt nynjm zamylenm pouze definitivn objasnn, e pirozen objektivn ivot ve svt je jen zvltn formou transcendentlnho ivota neustle konstituujcho svt, ale tak, e
transcendentlni subjektivita, jej ivot se takto vlv do
svta, nikdy si neuvdomila a ani si neme uvdomit konstituujc horizonty. ije jakoby zastlena" na ply jednoty,
ani je si vdoma konstituujcch rozmanitost, kter k n bytostn pinleej; k jejich povimnut by bylo mono provst
prv naprostou zmnu postoje a uskutenit reflexi. Objektivn
pravda pat vhradn k postoji pirozenho lidskho ivota
ve svt. Vznik pvodn z poteby lidsk praxe jako zmr zajistit prostou danost neho jako jsoucho (v jistot
byt jako trvale anticipovan pedmtn pl) proti monm
modalizacm jistoty. Obratem pi epoch se nic neztrc ani
ze vech tch zjm a cl ivota ve svt, ani nic z cl
poznn. U veho toho jsou tu vak odhaleny podstatn subjektivn korelty, m je vypracovn pln a prav smysl byt
objektivnho jsoucna, a tm i smysl veker objektivn pravdy.
Filosofie jako univerzln o b j e k t i v n vda takovou
byla veker filosofie antick tradice nen ani se vemi
objektivnmi vdami vbec univerzln vdou, nebo do svho
badatelskho okruhu pin jen konstituovan pedmtn ply, ale zstv slep vi plnmu konkrtnmu byt a ivotu,
kter tyto pedmtn ply transcendentln konstituuj. Tuto
pravdu, jak eeno, sice podrujeme, ale zbv jet podat
konen vysvtlen jejho smyslu.
Vynouje se vak jet dal pekka. Epoch, kter vypnula vechny pirozen lidsk ivotn zjmy, zd se bt odvracenm se od tchto zjm (co je ostatn velmi bn nepochopen transcendentlni epoch). Kdyby epoch vak byla
takto mnna, nebylo by pak transcendentlni bdn. Jak by
199
bylo mono uinit transcendentlnm tmatem vnmn a vnman, vzpomnku a jej pedmt, objektivno a osvden objektivna jakhokoli druhu vetn umn, vdy a filosofie, ani
jsme to exemplrn, a dokonce s plnou evidenc proili?
Vskutku je tomu tak. Rovn filosof pi epoch mus uritm
zpsobem pirozen provat" pirozen ivot, ale epoch
pesto psob obrovsk rozdl v tom, e mn veker zpsob
tematiky a v dalm petv cl poznn (petvejc cel
smysl jeho byt). V prostm pirozenm ivot k o n vechny
cle v tomto konkrtnm naem svt a veker poznn k o n
v relnm jsoucnu, je zajiuje oven. Svt je oteven universum, horizont termn", univerzln sfra jsoucna, kterou
veker praxe pedpokld a svmi vsledky neustle nov
obohacuje. Svt je takto vekerenstvem toho, co je v samozejmosti oviteln a existuje na zklad zaclen a na jeho zklad je pdou pro stle nov zaclen na jsoucno: skuten"
jsoucno. Pi epoch se vak vracme zptky prv k s u b j e k t i v i t , je v poslednm smyslu zaciluje, kter m ji vsledky:
a tedy svt ze starch zaclen i jejich splnn, jako i ke zpsobm, jak m subjektivita svt ve sv vnitn skryt metodice,
jak ho vytvoila" a jak ho nadle utv. Fenomenologv zjem
nen zamen na hotov svt, na vnj zmrn aktivity
v nm, kter jsou ji samy konstituovan". Fenomenolog vykonv jakkoli druh praxe aktuln nebo nslednm porozumnm, nikoli ale tak, e by jej naplujc cl" byl jeho
koncem, termnem, u nho by se zastavil. Takov cl a takov neproblematick it, nachzejc svj smysl a termn,
zakonen v pirozenm provn svta, in fenomenolog
naopak vlastnm tmatem zkoumn z toho hlediska, jak
v nm vldne subjektivno, m se mu naivn smysl byt svta pemuje ve smysl systmu pl transcendentlni subjektivity", kter m" svt a reality v nm, jak m prv
ply, toti tak, e je konstituuje. Jde nepochybn o promnu,
kter je zsadn rozdln od pemny konench cl"
v prostedky" nebo premisy pro nov svtsk cle, je si udruje v rmci tohoto svta samho.
200
Co tu bylo eeno, pedpokld, e si ten zcela ujasnil

n zpsob, jak v epoch vykldme intencionlni ivot, ivot
vykonvajc, a e tedy pochopil, e ji v nejprostm vjemu,
a proto v kadm vdom, v nm mme jsoucno v prost
pm platnosti, tkv u zaclen, kter se uskuteuje v souladu stle novch platnost byt (v souladu zpsob danosti
tohoto byt) a v nzornch zpsobech danosti se uskuteuje
jako samodan". Nech intencionalita dozn jakkoli promny
od sv prvn podoby odhalen u modalit aktulnho zamen
na pedmty, vdycky jde jen o obmny poslze takovch
kon, kter maj podobu j".
Tet pot je v tom, e nelze pedem posoudit, jak by
herakleitovsk tok" konstituujcho ivota mohl bt pi epoch
pojednn ve sv individuln fakticit. Vodtkem je nm pi
tom rozdl, obvykl v objektivn vd o svt, mezi deskriptivnmi vdami, je popisuj a klasifikuj faktickou skutenost
na zklad zkuenosti rozvrhujc v rmci nzorn empirie
induktivn obecnosti a takto ji zachycujc pro kadho,
kdo m tut zkuenost, a vdami zkon, je se zabvaj
nepodmnnmi obecnostmi. A se to m jakkoli s tmto
objektivnm rozdlem, pro ns tu vak vlastn pot nevznik,
nebo by nebylo sprvn, abychom kladli na zklad objektivity poadavky na transcendentalitu. Je vak docela sprvn,
e neme existovat deskriptivn" vda o transcendentlnm
byt a ivot jako induktivn vda na zklad pouh zkuenosti,
jejm smyslem by bylo zjiovat i n d i v i d u l n transcendentlni korelace, jak se fakticky objevuj a miz, kter by byla
obdobou empirick vdy o faktech. Ani jednotliv filosof nedovede pi epoch u sebe sama nic takto podret z toho nepostiiteln proudcho ivota, aby to mohl opakovat se stle
stejnm obsahem a bt si jist tm tohleto" a jeho podstatou,
aby to mohl v pevnch vpovdch popsat a alespo pro
svou osobu takkajc dokumentovat. Plnou konkrtn faktickou univerzln transcendentlni subjektivitu lze vak
pesto v jinm dobrm smyslu vdecky uchopit prv tm, e
eidetickou metodou me a mus bt vskutku poloena velik
201
loha: prozkoumat bytostnou formu transcendentlnch operac

ve vech typech individulnch i intersubjektivnch vkon,
tedy prozkoumat vekerou bytostnou formu transcendentln
tvoiv subjektivity ve vech jejch socilnch tvarech. Faktum je tu uriteln jen jako faktum sv podstaty a j e d i n
svou podstatou, ale v dnm ppad se ned empiricky dokumentovat induktivn empiri v obdobnm smyslu jako
v objektivit.
53. Paradox lidsk subjektivity: je subjektem pro svt

a zrove objektem ve svt
Nyn vak vyvstv opravdu vn pekka, kter napad
rozvren celho naeho kolu i smysl jeho vsledk a nut, abychom obojmu vskutku dali novou podobu. Nae nynj metoda, epoch, promnila veker objektivno v subjektivno.
Neme to zejm bt mnno tak, e by epoch kladla aktuln jsouc svt proti lidsk pedstav o svt a e bychom
se na pd relnho samozejm jsoucho svta tzali po subjektvnu, po lidskch duevnch pochodech, jimi lid zskvaj
o svt zkuenost, vdeck i kadodenn mnn o svt, ty
kter smyslov a mylenkov obrazy svta". Nae vdeckost
nen vdeckost psycholog. Radikln epoch vyazuje ze hry
jakkoli zjem na relnosti nebo nerelnosti svta (ve vech
modalitch, a vyazuje tedy zjem i na monosti, myslitelnosti a rozhodnutelnosti mezi nimi). Proto se tu ani nemluv
0 vdeck psychologii a o jejch otzkch, ponvad pro psychologii je pdou svt, kter psychologie pedpokld jako
samozejm skuten. Nm vak epoch tuto pdu prv odala. V istm korelanm postoji, jen epoch vytv, se ze
svta, z objektivna samho, stv zvltn subjektivno. Pi
tomto postoji se paradoxnm zpsobem relativizuje dokonce
1 subjektivno", jak vysvitne z dalho: Svt (na zklad
epoch nazvan transcendentlni fenomn") je od zatku
pijmn jen jako korelt subjektivnch jev, mnn, subjek202
tivnch akt a mohutnost, v nich m a jimi nepetrit

znovu zskv svj promnliv jednotn smysl. Dojde-li nyn
k zptnmu tzn, je od svta (majcho u jen zpsob byt
jednotky smyslu) jde k bytostnm formm tchto jev
a mnn" o svt, pak tyto formy plat jako jeho subjektivn
zpsoby danosti". Stanou-li se pi dal reflexi a pi novm
regresivnm tzn tmatem esencilnho bdn ply jstv
a veker jejich specifick egoino, nazvaj se nyn v novm
a vym smyslu subjektivn slokou svta a jeho jevovch
forem. Veobecn pojem subjektivn zahrnuje vak v epoch
vecko: pl j i universum pl j, rozmanitosti jev nebo
pedmtn ply a universum pedmtnch pl.
Prv v tom vak vz pot. Univerzln subjektivita, v n
se jaksi rozplv veker objektivita a vbec veker jsoucno,
neme ovem bt nic jinho ne lidstvo, je je nesporn
samo stenou komponentou svta. Jak ale sloka svta, jeho
lidsk subjektivita, m konstituovat cel svt, konstituovat ho
toti jako svj intencionlni vtvor? Je svt u odvdycky
vzniklm a nepetrit nadle formovanm vtvorem univerzlnho vztahu intencionln tvoiv subjektivity piem
vkonn subjekty ve vzjemn pospolitosti maj samy bt jen
dlm vtvorem celkovho vkonu?
Subjektivn komponenta svta pohlcuje takkajc cel svt,
a tm i sebe samu. Jak protimluv! Nebo jde o paradox, kter
lze pesto smyslupln vyeit a kter je dokonce nutn, vyplv
nevyhnuteln z nepetritho napt mezi pdnou silou, jakou
m nepochybn samozejmost pirozenho objektivnho postoje (silou zdravho rozumu, common sense) a mezi postojem
neinteresovanho divka", kter se stav proti n? Postoj
neinteresovanho divka lze radikln uskutenit ovem jen
velmi tko, nebo jej neustle ohrouje nedorozumn. Nejen
to. Tm, e provede epoch, nem fenomenolog jet rovnou
Ped sebou horizont samozejm monch novch zvr a nerozprostr se ped nm ihned transcendentlni pracovit, samozejmou typikou ji pedbn zformovan. Svt je jedin
universum pedchdn danch neproblematickch samozej203
most. Fenomenolog vak ihned od samho zatku ije v tom

paradoxu, e nepochybnou samozejmost mus povaovat za
problematickou a zhadnou, take jeho jedinm vedeckm tmatem me bt jen kol, aby univerzln samozejmost byt
svta je je pro nho jednou z nejvtch zhad pemnil v pochopitelnost. Neeitelnost naznaenho paradoxu by
znamenala, e opravdu univerzln a radikln epoch s myslem doclit psn s n spjatou vdu nen vbec uskuteniteln.
Kdyby lo jen o neinteresovanost a o epoch psychologovu,
je nikoho nepohoruj, ponvad se pohybuj na pd svta,
pak by se zredukovalo to, co je na naich evidencch vskutku
udriteln, na objektivn psychologick podstatn nhledy,
i kdy novho stylu. Meme se vak tm upokojit a spokojit
se s pouhm faktem, e lid jsou s u b j e k t y p r o s v t
(subjekty svta, kter je pro n podle svdectv jejich vdom
jejich svtem) a zrove objekty v tomto svt? Meme se jako
vdci upokojit tm, e bh stvoil svt a lidi v nm a e je
nadal vdomm, rozumem, tj. schopnost poznn, dokonce
vdeckho poznn? V naivit, je pat k podstat pozitivnho
nboenstv, me to platit za bezespornou pravdu a me to
navdy zstat pravdou, i kdy filosof se u takov naivity
neme zastavit. Zhada stvoen i samho boha je podstatnou slokou pozitivnho nboenstv. Pro filosofa vak z toho,
co bylo uvedeno, a z korelace, e subjektivita je ve svt
objektem" a zrove p r o svt subjektem vdom", vyvstv
nutn teoretick otzka, aby pochopil, jak je to mon. Transcendentlni epoch, je ns postavila nad korelaci subjektobjekt, patc k svtu, a tm ns zamila na t r a n s c e n d e n t l n i k o r e l a c i mezi subjektem a objektem,
pivd ns toti k tomu, e poznvme, reflektujce o sob,
e svt, jen je pro ns, je prv svm bytm a takovost nam
svtem, e svj smysl byt erp vlun a jedin z naeho
intencionlnho ivota, z vykazateln apriorn typologie aktivit z typologie, je je vykazateln, nikoli vak argumentat i v e zkonstruovan nebo mytickm mylenm vymylen.
Se vm tm a se vemi tady se vynoujcmi hlubokmi
204
tkostmi se nevypodme, jestlie je nedbale pehldneme

a vyhneme se nmaze dslednho zptnho dotazovn a zkoumn nebo pevezmeme-li argumenty z dlny dvjch filos o f , teba z dlny
Aristotelovy nebo Tome Akvinskho,
a sehrajeme-li divadlo logickch argumentac a jejich vyvracen. Ani logika, ani dn apriori i jakkoli dkaz starho
ctihodnho stylu neznamen pi epoch tk kus, nbr naivitu, kter je podrobena epoch zrovna tak jako kad objektivn vdeckost. Na druh stran zanajc filosofie transcenscendentln fenomenologickho radikalismu je bytostn svrzn v tom, e na rozdl od objektivn filosofie nem jak
ji dve eeno pedem pipravenou pdu neproblematickch samozejmost, a naopak pdu takovho i jakhokoli jinho smyslu principiln vyluuje. Nov filosofie mus proto
zat bez jakkoli pdy, ale brzy zskv monost vybudovat
si sama z vlastnch sil pdu, a to tm, e se originlnm
sebeujasnnm zmocn naivnho svta promnnho ve fenomn,
pop. v universum fenomn. Jej poten postup je nutn
zkuenost a mylen s naivn evidenc, jak byl pedtm v hrubch rysech naznaen. Fenomenologick filosofie nem pedem
vyhrannou logiku ani metodogii a me svou metodu i prav
smysl svch operac zskat jen stle novmi radiklnmi sebereflexemi. Je dlem tto nov filosofie (ovem pozdji se
d pochopit, e je to bytostn nevyhnuteln dl), e se stle
znovu a znovu ocit v novch paradoxich, kter vyplvaj
z nedotzanch, ba z nepovimnutch horizont, je jako spoluinn horizonty se naped ohlauj nesrozumitelnostmi.
54. Vyeen paradoxu

a) My j a k o l i d a my j a k o s u b j e k t y
v posledn i n s t a n c i o d p o v d n za v k o n y
svch funkc
Jak je to vlastn s onou subjektivitou, o ni nyn jde,
s lidstvem konstituujcm svt, je pesto je samo do svta
205
zaazeno? V naivit svho potenho postupu jsme se zajmali o stle nov se otevrajc horizonty pozoruhodnch
objev a zprvu jsme si je zcela podreli v prvnm pochopitelnm
zamen pohledu na korelaci prvho stupn reflexe: mezi
pedmtnm plem a zpsobem danosti (jevovm zpsobem
v nejirm smyslu). J" se sice dostalo ke slovu jako tma
nejvyho stupn reflexe, ale pi obezelm analyticko-deskriptivnm postupu, kter pochopiteln dv pednost blim
souvislostem, nemohlo pln uplatnit sv prva. Hloubky,
v nich je ve svm fungovn, budou teprve pozdji citeln.
Ve spojitosti s tm chybl fenomn vznamov promny j"
v obvyklm smyslu (jako kdy prv km j") v jin j",
v my vichni", v my" s mnoha j", kde j" jsem jen
jedno" j. Chybl tedy problm konstituce intersubjektivity,
toho my vichni", chybla jej konstituce mnou, ba ve"
mn. Tyto problmy se neohlsily na cest, na ni jsme se
vydali a nechali se j dle unet. Nyn si vak tyto problmy vynucuj pozornost. Nebo nutnost zastavit se tu radikln se zamyslit nad sebou sammi pociujeme nejosteji pi
otzce, je se poslze nezadriteln musila vynoit: Kdo jsme
my jako subjekty uskuteujc kon smyslu a platnosti univerzln konstituce, kdo jsme my, kdo v pospolitosti konstituujeme svt jako systm pl, tedy jako intencionlni vtvor spolen sdlenho ivota? My znamen to my lid",
lid v pirozenm a objektivnm smyslu, tedy jako reality
svta? Nejsou vak tyto reality samy fenomny" a jako takov rovn pedmtnmi ply a tmaty tzn po korelativnch intencionalitch, jejich jsou ply a z jejich fungovn zskaly a zskvaj smysl byt, kter je jim vlastn?
Na otzku je zajist nutno odpovdt kladn. Jestlie jsme
v metod dosti pokroili, abychom dovedli klst patin
otzky, meme jak pro vechny regionln kategorie svta,
tak pro vechny bytostn ontick typy vskutku vykzat konstitutivn tvorbu smyslu. Zde b o dotazy, kter od relnch
lid postupuj zpt k zpsobm jejich danosti", po formch,
jak se jev" pedevm pi vnmn, tj. v modu originln
206
samodanosti, ve zpsobu souhlasnho ovovn i korektury

a pi znovupoznn jako jedna a t lidsk osoba: osoba, kterou jsme dve osobn" znali a kter je t, o n mluv
jin, kdo ji sami poznali atd. B o to, aby se tedy neproblematick samozejmost toho, e tady, v tomto spoleenskm okruhu navzjem dobe znmch osob, stoj lovk
apod.", rozloila ve sv transcendentlni problematinosti.
Jsou vak transcendentlni subjekty, tj. subjekty fungujc
pi konstituci svta, lid? Epoch z nich pece uinila fenomny", take filosofu pi epoch ani on sm, ani jin v naivn
bezprostednosti neplat jako l i d , nbr prv jen jako
fenomny", jako ply transcendentlnch regresivnch otzek. Je zejm, e v radiklnm dsledku epoch tu ovem
pichz kad j" v vahu ist jen jako pl j" svch
akt, habitualit a mohutnost, a odtud skrze" sv zjevy a sv
zpsoby danosti je zameno na to, co se jev v jistot byt,
na pslun pedmtn pl a na jeho plov horizont: na
svt. K tomu vemu pat pak dal zptn otzky ve vech
smrech takov reflexe. Konkrtn je kad j nejen pouhm plem j, ale je to j ve vech svch vkonech a vtcch vkon vetn svta platnho jako reln jsouc
a takto jsouc. Pi epoch a v istm pohledu na inn pl
j a odtud na konkrtn celek ivota, na jeho intencionlni
prosteden i konen vtvory se vak eo ipso neukazuje nic
lidskho, dn due a duevn ivot ani reln psychofyzit
lid, nebo to vecko nle do fenomnu", do svta jako
konstituovanho plu.
b)J jako pra -j k o n s t i t u u j i h o r i z o n t transcendentlnch druhch j jako spolusubjekt transcendentlni intersubjektivity,
kter konstituuje svt
Nicmn nememe bt uspokojeni a stle jet vzme
v paradoxu. N naivn postup nebyl opravdu docela korektn,
a to proto, e jsme zapomnli na sebe samy, filosofujc, nebo
207
pesnji vyjdeno: epoch uskuteuji j , a i kdy je tu

vce jednotlivc provdjcch epoch dokonce v aktuln
pospolitosti se mnou, jsou pro mne vichni ostatn lid v m
epoch zahrnuti i s celm jejich aktivnm ivotem do fenomnu svta, kter v m epoch je vhradn mm. Epoch
vytv svrznou filosofickou osamocenost, je je zkladnm
metodickm poadavkem opravdu radikln filosofie. V tto
osamocenosti nejsem jedincem, kter se z njak, by i teoreticky zdvodnn svvole (nebo nhodn, teba jako ztroskotanec) vyad z pospolitosti lidstva, k nmu vak i potom, jak
v, stle nle. Nejsem j e d n m j, kter m stle jet sv
ty" a sv my" i univerzln spoleenstv svch spolusubjekt v pirozen platnosti. Cel lidstvo a veker rozlien
i poad osobnch zjmen se v m epoch staly fenomnem
spolu i se zvhodnnm: J lovk ped ostatnmi lidmi. J",
jeho pi epoch dosahuji, je tot j", je by se pi kritickm vkladu a vylepen descartovsk koncepce shodovalo
s jeho ego"; jmenuje se j" vlastn jen ekvivokac, i kdy
je to bytostn ekvivokace, nebo pojmenuji-li je v reflexi,
pak j" nek nic jinho, ne e j" jsem ten, kdo provd
epoch, a dotazuj se svta, kter svm bytm a esenc plat
pro mne jako svt, a dotazuji se ho i se vemi jeho lidmi, jimi
jsem si naprosto jist, ale dotazuji se ho jako fenomnu. J, kter
stojm nad vekerm pirozenm ivotem, jen m pro mne
smysl, jsem plem j toho kterho transcendentlnho ivota,
v nm svt m zprvu pro mne smysl ist jen svta: J, moje j,
je v pln sv konkreci toto vecko obemyk. To ovem neznamen, e nae dvj ji transcendentln vysloven
evidence byly klamem a e nelze ospravedlnit, e se pesto
mus mluvit o transcendentlni intersubjektivit konstituujc
svt jako svt pro vechny", v nm opt vystupuji, ale jen
jako jedno" transcendentlni j mezi jinmi j a pitom my
vichni" transcendentln fungujc.
Myln byl vak metodick postup, pi nm jsme ihned
skoili do transcendentlni intersubjektivity a peskoili originln pra-j, peskoili ego m epoch, je svou jedinenost
208
a osobn nedeklinovatelnost neme nikdy ztratit. Jen zdnliv

tomu odporuje fakt, e se samo pro sebe jemu vlastnm
konstitutivnm konem in transcendentln deklinovatelnm, a e tedy ze sebe a v sob konstituuje transcendentlni
intersubjektivitu, k n se potom pite jako pouze pednostn
lnek, toti jako j druhch transcendentlnch subjekt. Takov je opravdov pouen z filosofick sebeinterpretace
v epoch. Je mono pi n odhalit, jak neustle jedin j ve
svm originlnm, v nm probhajcm konstitutivnm ivot
nepetrit konstituuje prvn pedmtnou sfru, primordinln"
sfru, a jak na tomto zklad motivovanm zpsobem uskuteuje konstitutivn kon, jm intencionlni modifikace konstituujcho ivota a jeho primordiality pichz k platnosti byt
pod titulem vjem jinho", vjem druhho subjektu, jinho j,
je je pro sebe takovm j jako j sm. Ujasnme si to
z analogie, pochopme-li z transcendentlnho vkladu o rozpomnce, e k rozpomenutmu, k minulmu (majcmu smysl
byt minul ptomnosti) nle i minul j on ptomnosti,
kdeto skuten originln j je j aktuln prezence, k n
nle i rozpomnka jako prezentn proitek, pekraujc to,
co se jev jako ptomn vcn sfra. Aktuln j provd
tedy kon, jm konstituuje obmnn modus sebe sama jako
jsoucho (v modu minulm). Odtud je nutno sledovat, jak aktuln j, v plynoucm proudu neustle ptomn, sebetemporalizac konstituuje sebe jako j trvajc" skrze sv" minulosti. Stejn konstituuje v sob aktuln j, trvajc ji v trvajc primordinln sfe, rovn jin j prv jako jin subjekt. Sebetemporalizace od-ptomnnm (rozpomnkou), jak by
se dalo ci, m svou obdobu v mm od-cizen (vctn jako
od-ptomnn vyho stupn, a to m originln prezence
v pouhou zptomnnou originln prezenci). Takovm zpsobem se jin" j dostv ve mn k platnosti byt jako spoluprezentn i se svmi zpsoby evidentnho oven, je jsou
ovem zejm zcela jin ne zpsoby smyslovho" vnmn.
Jen vyjdeme-li od ego a systematiky jeho transcendentlnch
funkc a vkon, lze metodicky odkrt transcendentlni inter12
209
subjektivitu a jej transcendentlni zespolenn, v nm na

podklad fungujcho systm pl j se konstituuje svt pro
vechny" a pro kad subjekt jako svt pro vechny. Jen
takovm bytostn zkonitm systematickm postupem na tto
cest lze nakonec pochopit, e kad transcendentlni j"
intersubjektivity (spolukonstituujc na uveden cest svt)
mus bt nutn konstituovno jako lovk ve svt, a e tedy
kad lovk nese v sob transcendentlni j", nikoli vak
jako relnou st nebo vrstvu sv due (co by byl protimluv),
nbr pokud je sebeobjektivac pslunho transcendentlnho
j", odhalitelnho radiklnm fenomenologickm sebeujasnnm. Kad lovk, kter by provedl epoch, by vak zajist
mohl poznat sv nejzaz a nejhlub, v celm jeho lidskm
konn fungujc j". Naivita prvn epoch mla, jak jsme ihned
vidli, za nsledek, e j, filosofujc ego", jakmile jsem se
uchopil jako fungujc j, jako pl-j transcendentlnch akt
a vkon, zaal jsem rzem, bezdvodn, a proto neprvem,
tut promnu v innou transcendentlni subjektivitu, kterou jsem sm v sob uskutenil pisuzovat i lidstvu, jeho
jsem slokou. Pes metodickou nesprvnost byla v tom vak
pece jen pravda. Z nejhlubch filosofickch a nikoli snad
jen metodickch dvod ani filosofick dvody zde meme ble rozvdt je vak za vech okolnost naprosto
nutno uinit zadost absolutn jedinenosti, jakou m ego,
a jeho stednmu postaven pi veker konstituci.
55. Zsadn oprava na prvn epoch jej redukc na

absolutn jedinen a v posledn instanci fungujc ego
Krom prvn epoch je proto nutn jet druh; epoch toti
nutno vdom pemnit v redukci na absolutn ego jako na
nejzaz jedinen funkn centrum veker konstituce. Tm
je nadle urena cel metoda transcendentlni fenomenologie.
Naped je tu svt, kter je pedem nepetrit bezprostedn
dn a nepochybn ve sv jistot byt i sebeovovn. I kdy
210
jSem tento svt nepedpokldal" jako pdu, pesto svm neustlm sebeovovnm plat pro mne, pro j" v cogito,
a plat se vm, m pro mne je v jednotlivostech hned
s objektivnm oprvnnm, hned bez nho, i se vemi vdami,
s umnm a se vemi socilnmi i personlnmi tvary a institucemi, pokud je to prv svt, jen je pro mne relnm
svtem. Neme bt proto silnjho realismu, nek-li toto
slovo vc, ne e jsem si jist tm, e jsem lovk ijc
v tomto svt atd. . . a e ani v nejmenm o tom nepochybuji". Velkm problmem je vak prv pochopit tuto samozejmost". Fenomenologick metoda nyn vyaduje, aby se ego
systematicky dotazovalo zpt vychzejc od svho konkrtnho
fenomnu svta a pitom se uilo poznvat sebe samo, sv
transcendentlni ego v jeho konkreci, v systematice jeho konstitutivnch vrstev a nevslovn spletitch fundac platnosti.
Ego je pi zahjen epoch apodikticky dno, ale je dno jako
nm konkrece". Mus bt proto pivedeno k vpovdi, k vkladu, a to systematickou intencionlni analzou" tc se
od fenomnu svta zpt. Takovm systematickm postupem
zskme pedevm korelaci mezi svtem a transcendentlni,
v lidstvu objektivovanou subjektivitou.
Tu vak vyvstvaj nov otzky ve spojitosti s tmto lidstvem: jsou i lenci objektivac subjekt, kter jsou problematick, pokud jde o konstituci svta? Dle, jak je to s dtmi,
i s tmi, kter maj ji urit vdom o svt? Vdy se
teprve od zralch a normlnch lid, kte je vychovvaj, u
poznvat svt v plnm smyslu jako svt pro vechny, tedy
kulturn svt. A jak je to se zvaty? Vynouj se problmy
intencionlnch modifikac, pi nich vem tmto subjektm
vdom, je v naem dosavadnm (a provdy fundamentlnm)
smyslu nespolufunguj pro svt tj. pro svt erpajc
Pravdu z rozumu" me a mus bt piznn jejich zpsob transcendentality, a to prv jako obdob" ns samch.
Smysl tto analogie bude pak sm transcendentlnm problmem. Dostvme se tm pochopiteln do e transcendentlmch problm, je ostatn obepnaj vechny iv tvory, po13*
211
kud maj, teba sebenepmji, ale osvditeln, nco jako

ivot" i pospolit ivot v duchovnm smyslu. Vynouj se
pitom v rznch stupnch naped u lid a pak univerzln
problmy generativity, problmy transcendentlni djinnosti,
transcendentlni dotazy vychzejc z bytostnch forem lidsk
existence ve spolenostech, v osobnostech vyho du, problmy jejich transcendentlnho, a proto absolutnho vznamu.
Dle se objevuj problmy zrodu a smrti, transcendentlni
konstituce jejich smyslu jako udlosti svta, vynouj se t
i problmy pokolen. Pokud jde poslze o problm nyn tak
iv zkoumanho nevdom" bezesnho spnku, bezvdom
a veho toho, co je tomu podobn nebo obdobn a d se pod
tento titul zaadit jde najisto pitom o udlosti danho
svta, a proto samozejm spadaj do transcendentlni problematiky konstituce, stejn jako zrozen a smrt. Jako jsoucno
vem spolenho svta m to vecko rovn sv zpsoby, jimi
osvduje sv byt a dv se samo", ale tato samodanost"
je prv zvltn a u tak svrznho jsoucna je prv originlnm vytvenm jeho smyslu byt. V absolutn univerzln
epoch je proto nutno o jsoucnu takovho i jakhokoli jinho
smyslu klst pimen konstitutivn otzky prv podle toho.,
Z toho jasn plyne, e neexistuje dn mysliteln smyslupln problm dosavadn filosofie ani dn mysliteln problm tkajc se byt vbec, ke ktermu by transcendentlni
fenomenologie na sv cest nemusila dospt. Spadaj sem i problmy, je transcendentlni fenomenologie sama klade fenomenologovi pi vy reflexi: problmy fenomenologick ei,
pravdy, rozumu, ale nejenom problmy ei, pravdy, vdy
a rozumu, konstituovan ve vech podobch ve sfe pirozenho svta.
Pochopme proto i smysl poadavku po apodiktinosti ego
a u vech transcendentlnch poznatk zskanch na tomto
transcendentlnm zklad. Pronikneme-li k ego, uvdomme
si, e jsme ve sfe evidence, po kter se tzat jet dle zpt
by bylo absurdn. Jakkoli obvykl odvolvn se na evidenci,
pokud jm mlo bt zaraeno dal zptn dotazovn, nebylo
212
tomu teoreticky o nie lep ne odvolvn se na

orakulum, v nm se zjevuje bh. Veker pirozen evidence,
jakmi jsou evidence vech objektivnch vd (vetn evidence
formln logiky a matematiky), pat do e samozejmost",
kter maj vpravd sv pozad nesrozumitelnosti. Kad evidence je titulem, za nm se skrv problm, s vjimkou
evidence fenomenologick, kdy se sama v reflexi ujasnila
a prokzala jako posledn. Je smn, el velmi obvykl nepochopen chtt transcendentlni fenomenologii potrat jako
kartezianismus", jako by jej ego cogito" bylo premisou nebo
sfrou premis, z n se s absolutn jistotou" dedukuj vechny
ostatn poznatky (piem se naivn mluv jen o poznatcch
objektivnch). Nejde o zajitn objektivity, ale o jej pochopen. Konen je nutno nahldnout, e dn sebeexaktnj
objektivn vda nic vn nevysvtluje a ani nikdy neme
vysvtlit. Dedukovat neznamen vysvtlovat. Pedvdn nebo
poznvn objektivnch forem struktury fyziklnch nebo chemickch tles a na zklad takovho poznn jejich pedvdn
nic nevysvtluje, ale potebuje vysvtlen. Jedinm opravdovm vysvtlenm je uinit nco transcendentln srozumitelnm. Veker objektivno je podrobeno poadavku srozumitelnosti. Prodovdeck vdn o prod nepodv proto o prod
dn vpravd vysvtlujc, dn definitivn poznn, nebo vbec nezkoum produ v absolutn souvislosti, v n jej skuten
a vlastn byt odhaluje svj smysl byt, a tud k tomuto
byt tematicky nikdy nedospv. Velikost jejch tvrch gni
ani velikost jejich vkon nen tm nikterak snena, jako se
nic neztrc z byt objektivnho svta v pirozenm postoji
a z nho samho, jestlie mono-li se tak vyjdit budou
radikln vrceny do absolutn sfry, v n nakonec a vpravd
jsou. Poznn konstitutivn vnitn" metody, z n kad
objektivn metoda erp smysl a monost, neme vak pochopiteln pro prodovdce a kterhokoli objektivnho vdce
bt bez vznamu. Jde toti o nejradiklnj a nejhlub sebeu
jasnn tvoiv subjektivity, kter neme pispt k tomu, aby
zachrnilo naivn obvykl vkony ped mylnmi interpretanaproti
213
cemi, jak je lze bohat pozorovat nap. na vlivu prodovdeck

teorie poznn a na zbonn logiky, je nechpe sebe samu.
B.
CESTA
FENOMENOLOGICK TRANSCENDENTLNI
FILOSOFII Z PSYCHOLOGIE
56. Charakteristika filosofickho vvoje po Kantovi

z hlediska zpasu mezi fyziklistickm objektivismem
a neustle znovu se ohlaujcm transcendentlnm motivem"
Filosofie se na svch vvojovch cestch ocit v teoretickch situacch, je vyaduj zvan rozhodnut, pi nich se
filosofov nov zamlej, uvdj v pochybnost elov
smysl vekerho svho snaen, pop. si jej nov vytyuj
a podle nho se musej pak odhodlat k radikln zmn me-'
tody. Pvodci teoretickch mylenek vytvejcch takov
situace maj v djinch filosofie zcela vjimen postaven,
nebo jsou pedstaviteli vvoje, kter podntili svmi novmi
univerzlnmi cli, je nalezly sv prvotn podoby v jimi vypracovanch teorich vvoje charakterizovanho jednotnmi
smyslem. Kad velk filosof psob nadle ve vech djinnch
dobch a ovlivuje je. Ne kad filosof vak pin motiv,
kter by stmeloval uritou historickou asovou adu v jednotn a eventuln dovrujc smysl vvoje, motiv, kter je
hnac silou a vytyuje kol, jen mus bt splnn a jeho
splnnm kon historick vvojov obdob. V novovk filosofii jsou takovmi vznamnmi pedstaviteli D e s c a r t e s ,
znamenajc vi vem pedchozm filosofim obrat, H u m e
(spravedliv by ml bt vlastn jmenovn zrove i Berkeley)
a Humem probuzen K a n t , kter sm opt rozhodnm zpso- '
bem ovlivnil vvojovou linii nmeckch transcendentlnch filosofi. (Na tomto seazen je ostatn vidt, e pedmtem
na vahy nejsou tvrci nejvtch, duchovn nejmocnjch
systm, nebo zajist nikdo nebude v tomto smru klst
214
Huma a Berkeleye narove K a n t o v i nebo z pozdjch

He g e l ovi.)
V pslunch dvjch kapitolch jsme podrobili hlubmu
rozboru motivy kartezinskho filosofovn, kter ovlivnily cel
novodob vvoj. Jsou to jednak motivy, je se ohlauj v Descartovch prvnch Meditacch", jednak motivy, kter vnitn
s nimi kontrastuj: fyzikalistick (nebo matematizujc) idea
filosofie, podle n svt ve sv pln konkreci nese v sob
objektivn prav byt v podob ordo geometricus, ale v sept
s tm se tomuto byt, jak je metafyzicky o sob", pit
podoba dualistickho svta tles a duch (co je tu nutno
zvl zdraznit). Takov byla charakteristika filosofie objektivnho racionalismu v dob osvcensk. Potom jsme se pokusili o rozbor Humovy a Kantovy situace, kterou jsme nakonec
mohli osvtlit jen tak, e jsme pronikli do jejich pedpoklad, odkud jsme se dostali ke kladen vlastnch, tehdej
dob zcela cizch otzek, a v pokraujcm systematickm
zamylen jsme si ujasnili styl vpravd vdeck transcendentlni filosofie v prozatmnm nstinu: vpravd vdeck"
v tom smyslu, e postupuje zdola vzhru jednotlivmi evidentnmi kroky, a je tud vskutku zdvodnn a zdvodujc
v poslednm smyslu. Pokusili jsme se pitom dokonale ozejmit, e jedin takov filosofie a jen takovm radiklnm dotazovnm po nejzazm myslitelnm zklad v transcendentlnm ego me naplnit smysl, kter byl filosofii dn do
vnku u samho jejho zrodu. Transcendentlni filosofie ve
svch prvnch neuzrlch podobch u Anglian a u Kanta,
i kdy podali mlo vnch vdeckch zdvodnn a jakkoli
se Hume dokonce uchyloval k slaboskmu akademickmu skepticismu, neznamen ve svm hrnu scest a nikterak nen jednou" z monch cest, nbr jen jedinou cestou budoucnosti,
kterou se vvoj filosofie bezpodmnen musel dt, aby dospl
k metodicky dovrujc form, jakou jedin me mt opravdu
vdeck filosofie, pracujc s reln ujasnnm smyslem svho
kolu v duchu definitivnosti a s apokdiktickou evidenc sv
pdy, svch cl a sv metody. Takov dovrujc formace se
215
mohla stt historickou realitou jen jako zdail vsledek nejradiklnjch sebezamylen a mohla vstoupit do djin jen ve
form prvnho zatku, prvnho ujasnn kolu, apodiktick
pdy a metody pstupu k n, prvnho zahjen vskutku dln
a vc samch se dotazujc prce. Tmto reln ivoucm zatkem se stala fenomenologick transcendentlni filosofie (ale
navc filosofie vlun ve smyslu zde naznaenm). Od tto
chvle dluno nejen novodob fyzikalistick naturalismus, ale
i kadou dvj i pozdj objektivistickou filosofii
charakterizovat odvauji se takto se vyjdit jako
transcendentlni naivitu".
Le tm nen n kol splnn. My sami, i mylenky, je
jsme musili nutn formovat, abychom mylenky z dvjka
pivedli k prav rezonanci, kterou se ozejmilo, jak zroden
mylenkov tvary smuj ke konen podob, opakuji tedy,
e i my sami jsme komponentou te jednoty djinnosti. Nam kolem je proto vyloit smysl vvoje filosofie a k nm
samm a podat i vklad smyslu souasn situace. Jmenovit
uveden psychologie v titulu tchto pednek ji naznauje,
kam mme.
Ke splnn naeho kolu nen nutn, abychom se poutli
do hlubho rozboru rozmanitch filosofi a specilnch proud
nsledujc doby. Je teba jen veobecn charakteristiky, a to
pedevm z hlediska poznatk, je jsme zskali o pedelm
djinnm vvoji.
Filosofick objektivismus novodobho raen, charakterizovan svou fyzikalistickou tendenc a psychofyzickm dualismem, nevymr, tj. na jeho stran je lidem docela dobe v dogmatick dmot". Na opan stran ti, kdo z takov dmoty byli
probuzeni, probudili se zprvu pevn K a n t o v m vlivem.
Tady tedy pramen proud nmeckch transcendentlnch idealism, je vyly z Kantovy transcendentlni filosofie. V tchto
transcendentlnch idealismech se v nov podob transcendendentlnch vah o svt udruje, ba zvltn silou obrozuje
velk rozmach, kter dve po D e s c a r t o v i oivoval objektivistickou filosofii. Rozmach toho transcendentlnho uvao216
vn o svt neml ovem t dlouh trvn, pestoe H e g e 1 v systm zapsobil na as mocnm dojmem, kter mu sliboval navdy vevldnout. Prudk narstn uplatujc se reakce vystilo vak zhy v odpor proti jakkoli transcendentlni filosofii podobnho stylu, take dal pokusy o takov filosofovn i kdy tento styl neodumel docela ztratily svou
pvodn slu, a tm i vvojovou ivotnost.
Rozvoj objektivistick filosofie pokraoval jistm zpsobem
dl jako rozmach vvoje pozitivnch vd. Pihldneme-li vak
k vci ble, zjistme, e to bylo spe vecko jin ne rozmach
filosofick. Pipomnm, e pozitivn vdy pi svm rozvoji
v odborn vdy doznaly zmnu svho smyslu, kterouto promnou nakonec ztratily velk, dve v nich ivouc smysl odvtv filosofie. Ji jsme o tom mluvili, ale zde je dleit zabvat se tm podrobnji, abychom objasnili situaci, je vznikla
v 19. stolet. Z vd v onom jedin pravm smyslu se nepozorovan stalo zvltn umn novho rzu, je je nutno zaadit
mezi ostatn umn vyho i niho du, ke krsnm umnm,
ke stavitelskmu umn, ale i k odbornmu umn niho
stupn. Bylo mono se jim uit i vyuovat v pslunch institutech, v seminch, ve sbrkch model a v muzech. Bylo
v nich mono prokzat obratnost, talent, ba i genialitu, jako
nap. u umn vynalzat nov formule a nov exaktn teorie
k pedvdn prbhu prodnch jev a k provdn indukc
takovho dosahu, jak byl v dvjch dobch zcela nemysliteln. Stejn tak tomu bylo i v umn interpretovat historick
dokumenty, gramaticky analyzovat rzn jazyky, konstruovat
historick souvislosti apod. Tady vude vyrstaj velc prkopnit gniov, zskvajc nejvy obdiv svch spolublinch, obdiv, kter si i bohat zasluhuj. Umn vak nen vda,
nebo jej vznik a nezadateln intence, od n nelze ustoupit, poaduje, aby vyjasnnm poslednch zdroj smyslu bylo
zskno vdn o tom, co bylo reln a potom v nejzazm smyslu
pochopeno. Radikln bezpedsuden a v posledn instanci
zdvodnn vda nebo filosofie je jen jinm vrazem pro takov vdn. Toto teoretick umn m vak svou zvltnost
v tom, e se vyvinulo z filosofie (by i z nedokonal filosofie),

z n erp smysl psluejc vem umleckm produktm, ale
smysl skryt, jeho se nelze dopdit pouhou metodickou odbornou technikou a dotazem po jejm vvoji, nbr tento skryt
smysl doke probudit jen opravdov filosof a v pravch jeho
hloubkch ho dovede rozvinout jen transcendentlni filosof.
V teoretickm umn je takto ukryto vskutku vdeck, avak
tko pstupn poznn.
O tom jsme ji mluvili v systematickch vahch, kde jsme
ukzali, eho je teba k dosaen poznn z poslednch dvod;
e takov poznn lze zskat jen v univerzln souvislosti, nikdy
vak jako naivn speciln vdu" nebo dokonce sdlme-li pedsudek novodobho objektivismu. Specializace, na kterou se
tolik nak, nen sama o sob nedostatkem, nebo je v rmci
univerzln filosofie nutn stejn tak, jako je v kad speciln discipln nutno vytvoit odbornou speciln metodu. Neblah je vak odznut teoretickho umn od filosofie. Mezi
specializovanmi odbornmi vdci a vedle nich vak byli neustle i filosofov povaujc i nadle pozitivn vdy za vtve filosofie, take platila slova, e objektivistick filosofie po H um o v i a K a n t o v i neodumr. Soubn s objektivistickou filosofi probh vvojov linie transcendentlnch filosofi, nejenom t transcendentlni filosofie, kter vychz
z Kanta. Objevuje se toti ada transcendentlnch filosofi,
kter erpaj svou motivaci z pokraujcho vlivu nebo, jako
v Nmecku, z nov zanajcho H u m o v a psoben. Z anglickch myslitel jmenuji zvl J. St. Milla, kter v dob
velk reakce proti filosofickm systmm nmeckho idealismu
m v Nmecku samm velk vliv. V Nmecku vak vznikaj
mnohem vnji mnn, v podstat anglickm empirismem
ovlivnn pokusy transcendentlni filosofie (S c h u p p e, A v en a r i u s), je ovem svm domnlm radikalismem zdaleka nedosahuj pravho radikalismu, kter jedin me pomoci. Obnova pozitivistickch empirism se nepozorovan sdruuje s obrodou starch, a zejmna transcendentlnch filosofi,
podncovanou stle vt nalhavost transcendentlnch mo218
tiv. M se za to, e nvratem ke starm filosofim a jejich

kritickou pozitivistickmi motivy ovlivnnou pestavbou se
opt dojde k vlastn filosofii. S Humem a Berkeleyem ov
znovu i Kant, rozmanitmi interpretanmi pokusy a pestavbami novokantismu mnohobarevn Kant. I empiristicky je
Kant upravovn, nebo historick tradice se propltaj i ms,
vytvejce pro vechny vdce quasi-filosofick ovzdu, je je
atmosfrou veobecn velmi diskutovan, ale nikterak hlubok
a osobn promylen teorie poznn". Krom Kanta zaili svou
renesanci i vichni ostatn idealist, a dokonce i novofriesovstv mohlo vystoupit jako kola. Pi rychlm rstu mezinrodnho obanskho vzdln, uenosti a literatury v 19. stolet
je vude mono pitom pozorovat zmaten, je se stv nesnesitelnm. S se skeptick nlada, je vnitn ochromovala filosofickou energii i u tch, kdo lpli na ideji vdeck filosofie.
Djiny filosofie se podstrkuj za filosofii, nebo filosofie se stv
osobnm svtovm nzorem, a ponvad se nakonec chce
z nouze dlat ctnost, ekne se, e filosofie pr neme plnit
v lidstvu vbec jinou funkci ne jako suma osobnho vzdln
nartvat obraz svta odpovdajc individualit.
Akoli prav, i kdy k radiklnmu ujasnn nikdy nedoveden idea filosofie nebyla nijak veobecn oputna, m sotva
ji pehldnuteln pestrost filosofi za nsledek, e se filosofie nelen ji na vdeck smry, kter vzjemnou vnou
spoluprac a kritikou i protikritikou uvdj spolenou ideu
jedin vdy do stadia uskuteovn, jak je tomu nap. u smr
modern biologie i matematiky a fyziky, nbr jednotliv
filosofie pichzej do kontrast podle jakhosi spolenho estetickho stylu, obdobn jako je tomu se smry" a proudy"
v krsnch umnch. Je pi rozdrobenosti filosofi a jejich literatury vbec jet mon vn je studovat ve smyslu vdeckch
dl, kriticky je vytovat a zachovvat jednotu prce? Jsou
psobiv, ale je nutno upmn ci, e psob jako dojmy,
podncuj", vzruuj mysl jako bsn, rozncuj tuen"; nevyvolvaj vak podobn dojmy (nkdy v ulechtilm, astji el
v jinm stylu) rozmanit kadodenn urnalistick produkty?
OTO
I kdy filosofm piznme nejvzneenji mysly a sami jsme

prodchnuti pevnm pesvdenm o teleologickm smyslu djin a jejich vtvorm pisoudme vznam, je to ale t vznam,
jen byl historicky filosofii sven a uloen, a nevydme vanc
to nejvy a nejnutnj, omezme-li se na takov filosofovn?
Ji to, o em jsme pojednali v kritice a pi evidentnm demonstrovn, opravuje ns k tomu, abychom poloili takovou
otzku nikoli jako otzku romantickho ladn nebo vekerou romantiku chceme pivst k odpovdn prci , nbr
jako otzku vdeckho svdom, je k nm promlouv v univerzlnm a radiklnm zamylen, kter uskutenno v nejvy svodpovdnosti se mus samo stt relnou a nejvy
pravdou.
Sotva je nutno nco dodvat k tomu, co bylo eeno v prvnch kapitolch o tom, co faktick stav musil znamenat pro
existenciln bdu evropskho lidstv, kter si chtlo vytvoit
univerzln vdu jako svj orgn, aby zskalo novou pevnou
pdu od nohama a zformovalo se v lidstv z istho rozumu
takov byl pece vsledek renesance, kter ovlivnil veker
smysl novovku. Nam kolem tu vak je objasnit oividn
selhn velik intence smujc k poznenhlmu uskutenn
ideje philosophiae perennis", opravdov a ryz univerzln filosofie zdvodnn poslednmi dvody. Zrove dluno ospravedlnit tu nai smlost, e jak lze pedvdat ji z naich systematickch a kritickch vklad jet (nyn a v na dob)
se odvaujeme pzniv prognzy budoucho vvoje filosofie,
kter je mnna jako vda. Nejde ji o racionalismus osvcensk epochy, nebo jeho velk filosofy ani nikoho z filosof
z cel minulosti vbec ji nememe nsledovat. Avak jejich intence, posuzovna ve svm nejobecnjm smyslu, nesm v ns odumt. Optovn zdrazuji, e opravdov a ryz
filosofie nebo vda a ryz racionalismus je jedno a tot. Nam
vlastnm kolem zstv uskutenit takto pojat racionalismus na rozdl od racionalismu osvcenskho obdob, zatenho skrytm protimyslem , nechceme-li pipustit, aby
speciln vda nebo vda degenerovan na odborn technick
220
umn, techn, i mdn filosofick deformace s iracionalistickm zpalem nebyly podstreny za nezadatelnou ideu filosofie chpan jako univerzln a v konen instanci zdvodujc vda.
57.
Osudn roztrka
transcendentlni filosofie
a psychologie
Vrame se k dobm, kdy novovk lovk a filosof jet vil v sebe sama i ve filosofii a open o transcendentlni motivaci zpasil o novou filosofii s odpovdnou vnost u vdom
vnitnho absolutnho posln, jak je vyciujeme z kadho
slova pravho filosofa. Tato vnost se po uritou dobu uchovvala i po takzvanm zhroucen Hegelovy filosofie, v n vyvrcholila vvojov linie uren Kantem, ve filosofich reagujcch proti n, teba v podob ochabl proti prvotn sle.
Pro vak nedolo k jednotnmu vvoji transcendentlni filosofie skrze vecky tyto pemny? Pro sebekritika a vzjemn
kritika u tch, je oivoval a podncoval jet star duch, nevedly k integraci vnucujcch se poznatk do jednolit budovy poznn vyrstajc od generace ke generaci a zdokonaliteln jen stle obnovovanou kritikou, korekturou a metodickm
tbenm? K tomu nutno pedevm obecn poznamenat, e absolutn nov postup, jakm je pochod transcendentlni vdy,
pro nj chyblo jakkoli analogick vodtko, se mohl zprvu
objevit jen jako jaksi instinktivn anticipace. Neujasnn
nespokojenost s dosavadnm zpsobem zdvodovn veker
vdy se vybj v kladen novch problm a v teorich, je
s sebou pinej uritou evidenci o jejich zdailm een pes
nkter zprvu nezpozorovateln nebo jaksi pehluovan tkosti. Tato prvn evidence me v sob skrvat jet stle vc
ne dost hloubji tkvcch nejasnost. Takov prvn teorie pomhaj vak svm vlivem historicky dl, nejasnosti se zvrazuj, domnl samozejmosti se stvaj pedmtem otzek
a teorie jsou podle toho kritizovny, co je podntem dalch
pokus. Transcendentlni filosofie krom toho z bytostnch d221
vod (je rovnou vyplvaj docela jasn z naich systematickch vklad) se neme nepozorovan promnit v pouhou
techn, a neme se proto vyprzdnit tak, aby jako odborn
umleck produkty mla u jen skryt, ve svch plnch hlubinch teprve transcendentln odhaliteln smysl. Uvdomme-li si to ve, pochopme, e djiny transcendentlni filosofie
musely bt zprvu djinami stle novch pokus transcendentlni filosofii vbec teprve zapot a pedevm ji dovst k jasnmu a sprvnmu pochopen toho, co tato nov filosofie
vlastn me a mus chtt. Vznik transcendentlni fenomenologie je koperniknskm obratem", toti principilnm odvrcenm od zpsobu zdvodovn, jakho pouv naivn objektivistick vda. Ve sv prapodob a ve sv zroden form
se tato filosofie, jak vme, objevuje v prvnch D e s c a r t o v c h M e d i t a c c h " jako pokus absolutn subjektivistickho zdvodnn filosofie z apodiktickho ego, by i nejasn,
mnohoznan a od zatku se zkreslenm jejho pravho smyslu.
Nov etapa, reprezentovan B e r k e l e y o v o u a H u m o v o u reakc proti filosofick naivit matematicko-prodovdn exaktnosti, nevedla jet k pravmu smyslu poadovanho koperniknskho obratu ani k nmu nevedl Kantv pokus
provdycky zdvodnit transcendentlni filosofii v .psn vdeckm duchu. Ani ke skutenmu zatku, kter by byl
zskn radiklnm odpoutnm se ode vech vdeckch a pedvdeckch tradic, Kant nedospl. Kant nepronik k absolutn
subjektivit, konstituujc veker jsoucno v jeho smyslu a platnosti, ani k metod, jak tuto subjektivitu v jej apodiktinosti
uchopit, tzat se po n a jak ji apodikticky vyloit. Od t doby
byly djiny tto filosofie nutn nepetritm zpasem prv
o jasn smysl transcendentlnho obratu, jen se ml provst,
a o smysl pracovn metody, nebo jinak eeno: byl to zpas
o pravou transcendentlni redukci". Nae kritick reflexe
o Kantovi nm ji ozejmily nebezpe psobivch, nicmn
ale nejasnch evidenc, nebo chceme-li osvtlovn irch evidenc ve form vgnch anticipac pi kladen otzek
na nevyjasnn pd (na pd samozejmost"). Tm bylo vy222
svtleno i jak Kant tm byl zatlaen k mytick tvorb pojm

a metafyzice nebezpenho smyslu, neptelskho kad prav
vd. Vechny K a n t o v y transcendentlni pojmy j transcendentlni apercepce, pojmy rznch transcendentlnch mohutnost, vci o sob" (je je zkladem tles i du) jsou konstruktivn pojmy principiln se vzprajc poslednmu vysvtlen. Tm vce to plat o pozdjch idealistickch systmech. To byl vskutku dvod nevyhnutelnch reakc proti tmto
systmm a proti celmu zpsobu jejich filosofovn. Jestlie
jsme se dviv zahloubali do takovho systmu, nebylo ovem
mono zcela se ubrnit sle a pdnosti jeho mylenkovch tvar. Pesto vak jejich nesrozumitelnost prv v poslednm zklad vyvolvala hlubok neuspokojen u vech, kdo se vykolili ve velkch a novch vdch. Akoli takov vdy dovedly
nabdnout jak jsme to ji objasnili jen technickou" evidenci a tebas se transcendentlni filosofie nikdy neme stt
jednou z takovch techn, je nicmn i ona duchovnm produktem, kter mus bt na kadm kroku jasn a srozumiteln
a mus mt evidenci uinnho kroku i evidenci jeho pdy, v em
formln vzato pro transcendentlni filosofii plat tot,
co plat pro kteroukoli odborn pstovanou a technicky evidentn vdu, teba matematiku. Nic tu nepome snaha vysvtlovat nesrozumitelnost transcendentlnch konstrukc konstruktivn teori o nutnosti takovch nesrozumitelnost vypracovanou v tm duchu. Ani snaha sugerovat, e vzepjat
hlubokomyslnost transcendentlnch teori pin s sebou patin tkosti, je pekonat jsme ovem pli pohodln. Je u
v podstat transcendentlni filosofie, e nutn s sebou pin
neobvykl tkosti, m-li bt pochopena prostm rozumem"
common sense pirozenho lovka, a psob proto tkosti nm vem, nebo nezbv ne z pirozen pdy stoupat
k transcendentlni sfe. Naprost obrat pirozenho ivotnho
postoje v nepirozen" klade mysliteln co nejvt poadavky na filosofickou rozhodnost a dslednost. Pirozen
lidsk rozum a v nm zakotven objektivismus budou povaovat kadou transcendentlni filosofii za pepjatost a jej
223
moudrost za neuitenou blhovost, nebo ji budou interpretovat jako psychologii, je si vemon namlouv, e nen psy_
chologi. Komu vak opravdu zle na filosofii a je pro ni citliv, nikdy se nezalekne dnch tkost. Novodob lovk
je vdeckho raen, a proto poaduje poznn z pmho evidentnho nzoru, a jak sprvn napovd obraz o nzornm
vidn, d evidenci nzornho vidn" cl a cest, ba kadho kroku na cest. Nech je cesta sebedel a nech jako
v matematice vyaduje mnoho let namhavho studia, neodrad nikoho, pro koho je matematika ivotnm zjmem. Velk
transcendentlni filosofie neuspokojovaly vdeckou potebu po
takov evidenci, a proto jejich zpsoby mylen byly oputny.
Vrtme-li se k naemu tmatu, pak smme ci ani
bychom snad byli patn pochopeni: Jestlie odhalen nesrozumitelnost racionalistick filosofie jako objektivn" vdy
podntila reakci transcendentlni filosofie, pak reakce proti
nesrozumitelnosti pokus o transcendentlni filosofii musila
vst nad n.
Nyn vak stojme ped otzkou: Jak pochopit to, e se takov styl ve vvoji novovk filosofie, oivovan vl k vd,
mohl u velkch filosof vbec vynoit a rozvjet se dle? Tito
filosofov nebyli dnmi bsnky o pojmech a vbec jim
nechyblo vn sil vybudovat filosofii jako vdu poslednho
zkladu, a se smysl nejzazho zdvodovn mohl mnit jakkoli. (Pomysleme nap. na dtkliv Fichtovo prohlaovn
v nstinech jeho Vdoslov" nebo na Hegelova slova v Pedmluv jeho Fenomenologie ducha".) Jak vysvtlit, e tito filosofov ulpli na svm stylu mytick tvorby pojm a interpretace svta v nejasnch metafyzickch anticipacch a nedovedli proniknout k vdecky psn pojmovosti a metod, a
jak vysvtlit, e kad nstupce kantovsk ady znovu koncipoval filosofii takovho stylu? Je ve vlastn povaze transcendentlni filosofie, e se vynoila z reflex o subjektivit vdom,
v nm se vdeck i kadodenn nzorn svt dostv do sfry
poznn a nabv pro ns platnosti svho byt, take se tm
224
vidla nucenou vybudovat ist duchovn pohled na svt.

Mla-li transcendentlni filosofie co init s duchovnem, pro
se tedy neobrtila k psychologii, je po stalet byla tak horliv
pstovna? Paklie j tato psychologie nevyhovovala, pro
nevybudovala lep psychologii? Dostaneme zajist odpov,
e empirick lovk jako psychofyzick bytost pat sm svm
tlem i du ke konstituovanmu svtu. ekne se proto, e
lidsk subjektivita nen transcendentlni, a psychologick teorie poznn takovho L o c k a byly ustavin obnovovanm
varovnm ped psychologismem", tedy ped jakmkoli vyuitm psychologie k transcendentlnm elm. Transcendentlni filosofie musila vak zato neustle nst svj k nepochopitelnosti. Nevyhnutelnou zstvala diference mezi empirickou a transcendentlni subjektivitou, ale zrove stejn nevyhnutelnou a nepochopitelnou i jejich identita. J sm jako
transcendentlni j" konstituuji" svt a jako due jsem zrove lidskm j ve svt. Rozvaovn, kter svtu pedpisuje svj zkon, je m transcendentlni rozvaovn a to mne
samho formuje podle tchto zkon, ale je to pece moje,
filosofova duevn mohutnost. Zdali pak j, je samo sebe
klade, o nm mluv F i c h t e, me bt jin ne Fichtovo
j"? Nem-li to bt opravdov absurdita, ale eiteln paradoxie, jak by nm k vysvtlen mohlo pomoci nco jinho ne
metoda, kter se te sv vnitn zkuenosti a v jejm rmci
provd svj rozbor? Mluv-li se o transcendentlnm vdom
vbec" a nemohu-li j, tento individuln jedinec, bt nositelem rozumu, kter konstituuje produ, nevnucuje se nevyhnuteln otzka, jak mohu mimo sv individuln sebevdom mt
sv obecn transcendentln intersubjektivn sebevdom? Vdom intersubjektivity se proto mus stt transcendentlnm
problmem. Stejn nelze ci, jak by se jm mohlo stt, ledae
se doti sebe sama, rovn v nitern zkuenosti, po zpsobech,
jimi zskvm a vbec mm jin subjekty a spolublin ve vdom, jak mm rozumt tomu, e v sob mohu rozliovat mezi
sebou samm a jinmi a dvat jim smysl mn rovnch" subjekt. Me tu psychologie zstat lhostejn a nemla by se tm
12
225
vm zabvat? Takov a podobn otzky jsou poloeny nejen

Kantovi, ale vem jeho nsledovnkm, kte se pespli utpj v temn metafyzice nebo mytinosti". Mlo by se pece
nahldnout, e jedin tehdy, a vypracujeme vdeck pojem
o naem lidskm rozumu a o jeho subjektivnch a intersubjektivnch konech, meme teprve pak tedy v prav psychologii zskat vdeck pojem o absolutnm rozumu samm a
o jeho vkonech.
Prvn odpov na tyto otzky zn, e transcendentlni filosofie (stejn jako i filosofie jakhokoli stylu, s nm se to zkouelo) mla dosti dvod, aby krom obavy ped psychologismem neekala od psychologie dnou radu. Pina byla
v sam psychologii a v osudnm scest, kter j vnutila specifinost novodob ideje objektivistick univerzln vdy more
geometrico i jej psychofyzick dualismus. V dalm se chci
pokusit ukzat jakkoli paradoxn tato teze se tady mus
zdt , e tato objektivistick klatba, falujc prav smysl
psychologie a znemoujc j a podnes, aby se chopila svho
vlastnho kolu, m prv hlavn vinu na tom, e transcendentlni filosofie nenala vchodisko ze sv trapn situace a zstala tret ve svch pojmech a konstrukcch, kterm naprosto
chybla zruka zdroj prvotn evidence a jimi interpretovala
sv o sob cenn empirick pozorovn. Kdyby nebyla psychologie zklamala, byla by vykonala nezbytnou zprostedkujc
prci ve prospch konkrtn dln a vech paradox zbaven
transcendentlni filosofie. Psychologie vak zklamala, protoe
ji pi svm zrodu jako novodob psychologie vedle nov prodovdy se opomnla dotzat po jedin pravm smyslu kolu,
kter j bytostn pipadal jako univerzln vd o psychickm
byt. Psychologie si naopak nechala vnutit kol a metodu od
prodovdy, povaovan za vzor, i spe od vd ideje novodob filosofie jako objektivn a pitom konkrtn univerzln
vdy, co byl za dan historick motivace zdnliv zcela
samozejm kol. Pochybnost byla v tto souvislosti tak vzdlen, e teprve koncem 19. stolet se takov pochybovn stalo
motivem filosofickho mylen. Djiny psychologie jsou
326
proto vlastn jen djinami kriz. A proto psychologie nedovedla pomoci ani pi vvoji prav transcendentlni filosofie.
Bylo to mon teprve po radikln reform, pi n psychologii
byl z nejhlubho sebezamylen vytyen jej bytostn kol
i metoda. Stalo se tak ale proto, ponvad dsledn a jednoznan proveden tohoto kolu samo od sebe a nevyhnuteln
musilo vst k vd o transcendentlni subjektivit, a tm k jej
pemn v univerzln transcendentlni filosofii.
58. Pbuznost a rozdlnost psychologie a transcendentlni
filosofie. Psychologie jako sfra rozhodovn
To ve se ujasn, pouijeme-li k osvtlen obtnho, ba paradoxnho vztahu psychologie a transcendentlni filosofie svch
systematickch vah, jimi jsme vyjasnili smysl i metodu
radikln a prav transcendentlni filosofie. Nemme ji pochybnosti o tom, e vdeck psychologie novodobho raen a
ji vezmeme kterkoli z jejch nstin od Hobbesovy a Lockovy
doby neme mt ast na teoretickch vkonech, je jsou
kolem transcendentlni filosofie, e pro n neme dodat
jakkoli premisy. kol novodob psychologii uloen a od n
pevzat byl, aby byla vdou o psychofyzickch realitch, o lidech a zvatech jako jednotnch, ale do dvou relnch vrstev
lennch bytostech. Tady se veker teoretick mylen pohybuje na pd neproblematicky samozejmho a pedchdn
danho svta zkuenosti, ve sfe pirozenho ivota, piem
teoretick zjem je jen specialiter zamen na jednu z relnch
strnek, na due, kdeto druh strnka je zleitost exaktn
prodovdy, kter jej objektivn prav byt o sob ji poznala nebo je m/n jako takov, je m bt nadle poznvno.
Pro transcendentlnho filosofa se veker reln objektivita
nejen vdeck objektivita vech aktulnch a monch vd,
ale i pedvdeck objektivita pirozenho svta naeho ivota
s
jeho situanmi pravdami" a s relativitou reln jsoucch objekt stala vak nyn problmem, zhadou vech zhad. Zhadou je prv neproblematick samozejmost, s n svt" je
227
pro ns neustle a pedvdecky dn jako titul pro nekonenost

samozejmosti, bez nich se neobejde dn objektivn vda.
Reflektuji-li j filosofujc naprosto konsekventn o sob samm, o j", innm nepetrit v prbhu zkuenost a z nich
vzniklch mnn, reflektuji-li o j", je jimi m vdom o svt
a svtem se vdom obr, zjistm, ti-li se na vechny strany
a dsledn po tom, co jsou a jak jsou zpsoby danosti mody
platnosti, jak jsou i zpsoby sousteovn v j", e ivot vdom je veskrze intencionln vkonnm ivotem, v nm svt
naeho ivota se vemi svmi promnlivmi obsahy pedstav
zsti zskv nov smysl a platnost, zsti je vdycky ji zskal.
Konstituovanm produktem je v tomto smyslu veker
reln mundnn objektivita, rovn objektivita lid a zvat,
tedy i objektivita du". K transcendentlnm problmm pat
proto i duevn byt, t objektivn duchovno jakhokoli druhu
(nap. lidsk pospolitosti, kultury) a rovn i sama psychologie.
Kdybychom takov problmy chtli zkoumat na naivn objektivn pd a metodou objektivnch vd, byl by to protismysln
kruh. Nicmn jsou vak psychologie a transcendentlni filosofie spolu spznny zvltnm a nerozlunm zpsobem pro
ns ji nikterak zhadnou, ale ujasnnou a nerozlunou rozdlnost a identitou psychologickho (lidskho, v prostoroasovm svt zesvttlho) a transcendentlnho j", subjektu ivota a tvoivch aktivit. Po naich vkladech lze ci
z nejhlubho sebeujasnn toto: Ve svm naivnm sebevdom
jako lovk, kter v, e ije ve svt a pro nho je svt vekerenstvem jsoucna, kter pro nj plat, jsem slep pro obrovskou transcendentlni dimenzi problm. Transcendentlni dimenze je v uzaven anonymit. J jsem vpravd sice transcendentlni ego, ale nejsem si toho vdom, ponvad ve zvltnm, naivn pirozenm postoji jsem zcela oddn pedmtnm
plm, docela upoutn vlun k nim zamenmi zjmy a
koly. Mohu vak provst transcendentlni obrat, jm se otvr
transcendentlni univerzalita, a pak jednostrann uzaven
postoj pochopm jako zvltn transcendentlni postoj, jako
228
postoj urit habitulni jednostrannosti vekerho zjmovho

ivota. Jako nov horizont zjm mm nyn cel konstituujc
ivot a jeho tvoiv aktivity ve vech korelacch, je tvo
novou nekonenou vdeckou oblast, pustm-li se do patin
systematick prce. Po vykonanm obratu mme vhradn
transcendentlni koly, nebo veker pirozen danosti a vkony dostvaj transcendentlni smysl a v transcendentlnm
horizontu kladou zcela svrzn transcendentlni lohy. Jako
lovk a lidsk due jsem takto naped tmatem zkoumn psychofyziky a psychologie, ale potom na vy a v nov dimenzi jsem tmatem transcendentlnho rozboru. Brzy si toti
povimnu, e veker mnn, je mm o sob samm, pochzej ze sebeapercepce ; ze zkuenost a soud, je jsem zskal
reflexvnm zamenm na sebe sama a synteticky je spojil
s jinmi apercepcemi o svm byt, je jsem pi styku s jinmi
subjekty od nich pevzal. Moje dal nov sebeapercepce jsou
tedy pokraujcmi vtky mch aktivit v jednot m sebeobjektivace, v n se z nich bn stvaly nebo se z nich nadle
znovu stvaj habitulni vtky. Tto souborn produktivnosti, jejm nejzazm plem j jsem j sm jako ego", se
mohu transcendentln dotazovat a ptrat po intencionlni
struktue jejho smyslu a platnosti.
Jako psycholog si naproti tomu kladu za kol poznat sebe,
sv svtsk, ji s tm kterm relnm smyslem objektivovan,
takkajc mundanizovan j", konkrtn dui, a chci ji poznat formou objektivnho prodn mundnnho poznn (v nejirm smyslu svtskho) jako lovka mezi vcmi, mezi ostatnmi lidmi, zvaty apod. Z toho zajist vyplv, e mezi psychologi a transcendentlni filosofi je fakticky nerozlun
vnitn bratrstv. Toto zk sept dv vak i tuit, e k transcendentlni filosofii se mus najt cesta pes konkrtn realizovanou psychologii. Ji pedem je mono si pece ci: Uskutenm-li sm transcendentlni postoj jako zpsob, abych se
pozdvihl nad veker apercepce ve svt a nad sv lidsk sebeapercepce vlun za tm elem, abych zkoumal transcendentlni vkon, z nho mm" svt, pak musm pece tyto
229
operace znovu nalzt i potom v psychologick analze nitra,

akoli pak ji znovu absorbovan do apercepce, a tedy apercipovan jako reln duevno reln vztaen k relnmu tlu*
Obrcen: radikln psychologick rozvinut mho apercipujcho ivota a v nm se aktuln zjevujciho svta ve zpsobu
toho kterho aktulnho zjevovn (tedy lidskho obrazu svta") by pece pi pechodu do transcendentlnho postoje musilo
ihned dostat transcendentlni vznam, nebo na vym stupni
stle mm na pamti kon, kter i objektivn apercepci propjuje smysl, kon, z nho m pedstavovn svta smysl
relnho jsoucna, lidskho duevna, mho psychickho ivota a
psychickho ivota jinch lid, ivota, v nm m kad sv
pedstavy o svt a je v nm jako ve svt jsouc, pedstavujc si a jednajc v nm podle cl.
Tato vaha, kter pro ns je tak nasnad, a vyaduje jet
hlubho zdvodnn, nebyla ped transcendentlni redukc
uskuteniteln. Nebylo vak vzdor veker neujasnnosti pociovno neustle siln spznn mezi psychologi a transcendentlni filosofi? Fakticky toto spznn bylo motivem, kter
stle spoluuroval vvoj. Mus se proto zprvu zdt podivn, e
transcendentlni filosofie od Kantovy doby nevytila pro sebe
z psychologie dn reln uitek, akoli psychologie od
L o c k o v c h as chtla bt psychologi na zklad vnitn
zkuenosti. Naproti tomu kad transcendentlni filosofie nebloudc na empiristicko-skeptickm scest povaovala i sebeslab psychologickou pms za zradu na svm pravm posln
a vedla nepetrit boj proti psychologismu, boj, jeho snahou
a t dosaenm clem bylo, e se filosof vbec nesml starat
o objektivn psychologii.
* Snam-li se objasnit a pochopit ze sebe jako z ego, jak jin lid jsou
jen pro sebe samy lidmi a jak maj v platnosti svt jako stle pro n jsouc,
v nm ij s jinmi lidmi a se mnou, jak i oni jsou v nejzazm transcendentlnmi subjekty pi konech objektivace svta a sebeobjektivace, pak
si pece znovu mohu ci: to, co vzejde z mho transcendentlnho vysvtlen transcendentlnch sebeobjektivac jinch subjekt, musm arci pisoudit jejich lidskmu, jejich psychologickmu byt.
230
I po H u m o v i a K a n t o v i sice podlhali velkmu pokuen psychologicky eit problmy teorie poznn vichni ti,
kter se nepodailo probudit z jejich dogmatick dmoty.
H u m e pes Kantovo upozorovn zstal i nadle nepochopen, a prv zkladn systematick dlo Humova skepticismu
Treatise" se studovalo velmi mlo. Anglick empirismus, tj.
psychologistick teorie poznn Lockova stylu, se vak rozrstal dle, a dokonce v bujn vegetaci. Transcendentlni filosofie musela proto vst svj npor svmi zcela novmi dotazy
i proti tomuto psychologismu. O to vak u nejde v na nynj otzce, nebo ta u nen urena filosofickm naturalistm, nbr opravdovm transcendentlnm filosofm a mezi
nimi i samm tvrcm velkch systm. Pro si oni vbec
nevmali psychologie, ani analytick psychologie na zklad
vnitn zkuenosti? Strun odpov, ji bude nutno dle rozvst a zdvodnit, zn: Psychologie ve vech svch podobch od
Lockovch dob ve svm vlastnm kolu selhala, i kdy chtla
bt analytickou psychologi z vnitn zkuenosti".
Cel novovk filosofie, chpan v prvotnm smyslu jako
univerzln a beze zbytku v nejzazm zdvodnn vda, zpol
podle naeho len, alespo od Kanta a Huma neustle
mezi dvma ideami vdy: mezi ideou objektivistick filosofie
na pd bezprostedn a pedem danho svta a mezi ideou
filosofie na pd absolutn, transcendentlni subjektivity. Idea
transcendentlni subjektivity je historicky nov, svrzn a
neobvykl idea, kter prorazila s B e r k e l e y e m , H u m e m
a Kantem.
Na tomto velkm vvojovm procesu je stle astna psychologie, a jak vidme, v rznch funkcch, ba psychologie je
o p r a v d o v o u s f r o u r o z h o d o v n . J e j proto, ponvad tmatem psychologie i kdy z jinho hlediska a
s jinak vytenm kolem je rovn univerzln subjektivita,
kter ve svch skutenostech a monostech je j e n jedin.
231
59. Rozbor obratu z psychologickho do transcendentlnho

postoje. Psychologie ped" fenomenologickou redukc a po" n.
(Problm vproudn")
Vracme se zde znovu k mylence, kterou jsme ji pro sebe
anticipovali jako transcendentln filosoficky zamenou a pivdjc pedem k ideji mon cesty od psychologie k transcendentlni filosofii. Pirozen naivn postoj v psychologii
s sebou nese, e lidsk sebeobjektivace transcendentlni intersub jektivity, je jsou bytostn nutnou slokou pro mne a pro
ns bezprostedn danho konstituovanho svta, maj nezbytn
horizont transcendentln fungujcch intencionalit, jen nen
pstupn dnou, ani vdeckopsychologickou reflex. J,
tento lovk" a rovn jin lid" znamen sebeapercepci a
apercepci jinch subjekt, kter s vekerm j nleejcm psychinem je transcendentlnm vtkem promujcm se v nepetrit plynoucm proudu psychina a zskanm z transcendentlnch funkc, je jsou ve stavu naivity uzaveny. Pouze
prlomem tto naivity metodou transcendentlni redukce lze
dospt radiklnmi otzkami zpt k transcendentlni djinnosti,
z n v posledn instanci tyto apercepce erpaj svj smysl
i platnost. V neprolomen naivit, v n se pohybuje veker
psychologie, veker duchovda i veker lidsk djiny, vykonvm j, psycholog, jako kad jin lovk stl sebeapercepce a apercepce jinch subjekt v prost neproblematinosti. Mohu pitom zajist tematicky reflektovat o sob,
o svm duevnm ivot a o duevnm ivot jinch lid, mohu
se t rozpomnat, mohu jako duchovdec djiny pmo tematizovat jako rozpomnku pospolitosti, teoretickm zkoumnm
provdt sebevnmn a seberozpomnn a pomoc vciovn
tit z ciz sebeapercepce. Mohu se tzat po svm vvoji a po
vvoji jinch lid, mohu ptrat tematicky po djinch jako po
rozpomnce pospolitosti, ale kad t a k o v r e f l e x e probh v transcendentlni naivit a je provdnm transcendentln takkajc hotov apercepce svta, piem zcela ukryt
zstv transcendentlni korelt, kterm je aktuln a sedi232
mentovan fungujc intencionalita: Tato fungujc intencionalita je univerzln apercepc, kter konstituuje ty kter
prv aktuln apercepce, propjujc jim smysl byt psychickch proitk tch kterch lid". Pro naivn postoj ivota ve
svt existuje prv jen svtskost: existuj jen konstituovan
pedmtn ply, je ovem nejsou chpny jako konstituovan ply. Psychologie jako kad objektivn vda je vzna
na okruh toho, co je pedvdecky dno, tedy na to, co se
obecnou mluvou d pojmenovat, popsat, o em se d vypovdat.
V naem ppad je psyhologie vzna na psychino vyjditeln jazykem naeho jazykovho spoleenstv (neje pojato:
evropskho spoleenstv). Nebo pirozen svt naeho ivota
svt pro ns vechny" je toton se svtem, o nm lze
obecn mluvit. Kad nov apercepce vede apercepnm penenm k bytostn novmu typizovn svta kolem ns a ve
styku s lidmi k pojmenovn, kter brzy vproud do obecn
mluvy. Svt je proto vdycky ji empiricky obecn (intersubjektivn) a zrove jazykov vyloitelnm svtem.
Pi prolomen naivity transcendentln fenomenologickm
obratem nastupuje vak dleit zmna, je je vznamn i pro
samu psychologii. Jako fenomenolog se mohu sice kdykoli vrtit k naivn pirozenmu postoji, k pmmu naplovn svch
teoretickch i jinch ivotnch zjm. Mohu bt opt aktivn
inn jako dve ve funkci otce rodiny, obana, ednka nebo
jako dobr Evropan" apod., mohu zase t jako lovk ve svm
lidskm prosted, ve svm svt. Jako dve", a pece nikoli
docela jako dve, nebo u nikdy pak nedovedu zskat starou
naivitu; dovedu tuto naivitu u jen chpat. Moje transcendentlni poznatky a cle se pi nvratu do pirozenho postoje
stvaj jen neaktulnmi, ale zstvaj i nadle mm majetkem.
Nen to ale vecko: dvj naivn sebeobjektivace jako empirick lidsk j" mho duevnho ivota se dostala do novho
pohybu. Vechny nov apercepce spjat vlun s fenomenologickou redukc, s novou e (akoli pouvm bn ei nevyhnuteln, ale t s nevyhnuteln zmnnm smyslem) a
ve, co tu bylo dve zcela skryt a nevysloviteln proud
233
nyn do sebeobjektivace, do mho duevnho ivota, a je v nm

apercipovno jako jeho nov odhalen pozad konstitutivnch
vkon. Vm pece ze svch fenomenologickch studi, e j,
bval naivn j, nebyl jsem nic jinho ne transcendentlni
j v modu naivn skrytosti a vm, e ke mn opt jako lovk
apercipovanmu j nerozlun pslu konstituujc protistrana,
a tm teprve vytv mou plnou konkreci. Vm o cel tto dimenzi do nekonena sahajcch, vzjemn se veskrze prostupujcch transcendentlnch funkc. Jako pedtm duevno,
tak je nyn i to, co nov vproudilo, ve svt konkrtn lokalizovno tlesnm, bytostn vdy spolukonstituovanm tlem.
J lovk s pisuzovanou mi nyn transcendentlni dimenz
jsem nkde v prostoru a nkde v ase svta. Kad nov transcendentlni objev obohacuje proto pi nvratu k pirozenmu
naivnmu postoji duevn ivot mj i (aperceptivn rovnou bez
dalho) ivot kohokoli jinho.
60. Dvod, pro psychologie selhala: dualistick

a fyzikalistick pedpoklady
Toto dleit doplnn naich systematickch vvod osvtluje bytostn rozdl mezi svou podstatou omezenm tematickm
horizontem, za nj psychologie na pd naivn neproblematickho posuzovn svta (tedy kad psychologie minulosti a po
transcendentlni fenomenologii) nebyla zsadn s to mylenkov proniknout nemohla mt ani potuchy o njakm plus
ultra a na druh stran mezi novm tematickm horizontem, kter psychologie zsk teprve tm, e do duevnho byt
a ivota vproud z transcendentlni fenomenologie transcendentlno, tedy jen pekonnm naivity.
Tm je novm zpsobem objasnno a ozejmeno spznn
psychologie a transcendentlni filosofie a ke vem hodnotcm
motivm, je jsme zskali svm dvjm systematickm zkoumnm, dostvme zrove dal vodtko k tomu, jak pochopit,
pro selhala psychologie v celch novodobch djinch.
234
Psychologie musila selhat, protoe splnn svho kolu

prozkoumn konkrtn pln subjektivity mohla doshnout
pouze radiklnm, zcela bezpedsudenm zamylenm, je by
pak nutn musilo odhalit transcendentln subjektivn dimenze.
Za tm elem by nutn musila provst podobn zkoumn a
obdobn rozbory o bezprostedn danm svt, jak jsme je
uskutenili v dvjch kapitolch, je navazuj na K a n t a
(srov. kap. 28 a n.).
Jako jsme v uvedench kapitolch vychzeli z otzky, jak
jsou zpsoby danosti tles v bezprostednm svt naeho ivota, tak by v tchto poadovanch psychologickch rozborech
bylo nutno vyjt ze zpsob, jak jsou due dny v svt,
v nm ijeme. Pvodn pemliv dotazovn je nyn soustedno na otzku, co jsou a jak jsou due naped lidsk
due ve svt, v pirozenm svt naeho ivota, tedy jak
due oduevuj" tlesn tla, jak jsou lokalizovny v prostoroasu, jak kad due ije" duevn, majc vdom" o svt,
v nm ije, a v o tom, e ije; jak kad due prov sv"
tlo nikoli pouze jako zvltn tleso vbec, nbr zcela osobitm zpsobem jako tlo", jako systm jeho orgn", jimi
hbe svm j, iniciativou j (svou vldou), jak tm zasahuje
do okolnho svta, o nm m vdomost, a zasahuje do nho
formou j strkm", j posunuji", j zvedm" to a ono apod.
Due je" ovem ve" svt, avak znamen to, e je v nm jako
tleso? A jsou-li lid s tlem a du ve svt vnmni jako
reln, m a me tato realita lid i realita jejich tl a du
mt stejn nebo i jen podobn smysl jako realita pouhch tles?
Jakkoli lidsk tlo pat k tlesm, nicmn je to tlo"
moje tlo", jm pohybuj", v nm a jm vldnu", kter
oduevuji". Dokud podobn otzky vedouc vskutku daleko
nebyly uinny pedmtm dkladnho a vpravd bezpedsudenho zkoumn, nebyla jet uchopena v l a s t n p o d s t a t a due tak, jak je (ve smyslu nejprvotnj danosti psychina ve svt naeho ivota, bez jakkoli metafyziky), a
proto ani nebyl postien prav nejzaz substrt vdy o duch". Msto toho nezaala psychologie nikterak s pojmem due
235
vytenm z prvotnch zdroj, nbr s pojmem, kter pevzala

z kartezinskho dualismu, jak vyplynul ji z pedchoz konstruktivn ideje tlesn prody a matematick prodovdy.
Tak byla psychologie pedem zatena lohou paraleln vdy a
pojetm, podle kterho due je je tmatem psychologie je
relno ve stejnm smyslu jako tlesn proda, je je tmatem
prodovdy. Dokud tento pedsudek, udrovan po stalet, nen
odhalen ve svm protismyslu, dotud nebude existovat psychologie, kter by byla vdou o opravdovm duevnu, prv o tom
duevnu, kter m prvotn smysl u u pirozenho pedvdeckho svta naeho ivota, smysl, s nm je nerozlun spjato
podobn jako kad objektivn vda. Nen tedy divu, e j nebyl
dopn plynul a nepetrit pokraujc vvoj, jak prodlala
prodovda, j obdivovan vzor, a e dn vynalzav duch
a dn metodick dovednost nedovedla zabrnit tomu, aby
znovu a znovu neupadala do novch kriz. Tak jsme prv ped
nedvnem zaili krizi psychologie, t psychologie, kter jet
ped nkolika lety jako mezinrodn psychologie institut
byla naplnna povznejc jistotou, e se nyn konen dovede postavit narove prodovd. Nelze ci, e by jej prce
byla neplodn. S vdeckou objektivitou byla objevena rozmanit pozoruhodn fakta lidskho duevnho ivota. Byla to vak
u proto vn psychologie chpan jako vda, v n bychom se
dovdli nco o vlastn podstat ducha zdrazuji znovu: nikoli o mysticky metafyzick" podstat ducha, nbr o vlastnm
byt v sob a pro sebe, je je zkoumav reflektujcmu j pstupn takzvanm vnitnm vnmnm" nebo sebevnmnm"?
236
61. Psychologie v napt mezi objektivisticky

filosofickou ideou vdy a mezi empirickm postupem.
Nesluitelnost obou smr psychologickho bdn
(psychofyzickho postupu a psychologie na zklad
vnitn
zkuenosti")
Kad vdeck empirie m sv prvotn oprvnn a tak svou
dstojnost. Kad vdeck empirie posuzovna sama o sob
nen vak vdou v nejpvodnjm a nezadatelnm smyslu,
jeho prvn nzev znl: filosofie. A nen proto vdou ani ve
smyslu nov koncepce filosofie nebo vdy od dob renesance. Ne
kad vdeck empirie vznikla jako dl funkce takov vdy.
Jedin vak tenkrt, je-li tomuto smyslu pln prva, me se
zvt vdeckou. O vd po vtce lze vak mluvit pouze tam,
kde v nerozbornm celku univerzln filosofie dovoluje urit
vtven univerzlnho kolu, aby vyrostla v sob jednotn
speciln vda, v jejm zvltnm kolu jako vtvi se univerzln kol projevuje v pvodnm ivoucm zaloen jej systematiky. Vdou v takovm smyslu nen proto ji kad libovoln provozovan empirie, nech pin sebevce praktickho
uitku a nech v n vldne sebevce osvdenho metodickho
umn. Psychologie se to tk nyn potud, pokud historicky
v ustavinm sil, aby splnila sv posln jako psychologie
filosofick, tedy jako prav vda, zstv spoutna neujasnnost svho pravho smyslu a nakonec podlh svodm psn
metodicky vytven psychofyzick nebo lpe psychofyzikalistick empirie a pitom se pi osvden spolehlivosti jejch
metod domnv, e t naplnila svj smysl jako vda. Tento
fakt posunut do ohniska zjmu a na psychologii kter m
bt mstem rozhodnut" pro sprvnou podobu filosofie sam,
toto ve v cel motivaci a v celm dosahu objasnit je na rozdl
od odborn psychologie dneka prv na zleitost, vc
ns filosof.
V takovm smru prvotnho zaclen na filosofickou"
vdeckost tkvly motivy neuspokojen objevujc se znovu
a znovu ji brzy po kartezinskch potcch. Tady bylo citeln
237
napt mezi kolem historicky pevzatm od doby Descartovy,

podle nho se due maj zkoumat metodicky docela jako
tlesa a prostoroasov reality s tlesy spjat veker pirozen svt naeho ivota se ml tedy probdat fyzikalisticky
jako proda" v rozenm smyslu a na druh stran
mezi kolem probdat due v jejich byt v sob a pro sebe
cestou vnitn zkuenosti", cestou primordiln vnitn zkuenosti psychologa o jeho vlastnm pravm subjektvnu, pop.
v intencionlnm zprostedkovn vctnm" zamenm rovn
do nitra (toti do nitra tematickch jinch osob). Zdlo se,
e oba tyto koly jsou samozejm jak metodicky, tak i vcn
spjaty, ale pece byly v rozporu. Novovk si od zatku vytkl
za cl dualismus substanc a paralelismus metod more geometico,
nebo jak lze t ci: metodick idel fyzikalismu. Jakkoli
byl vgn a jakkoli vybledl, kdy byl penesen a by se
dosplo k vnmu potku explicitnho proveden sebemn, pesto ml rozhodujc vliv na zkladn pojet lovka
jako psychofyzick reality i rozhodujc vliv na zpsoby, jak
realizovat psychologii, jak se dopracovat metodickho poznn
psychina. Svt byl proto apriori spatovn naturalisticky",
jako dvouvrstv svt relnch fakt zench kauzln zkonitost. Proto i due byly povaovny za reln pvsek exaktn
prodovdn mylench hmotnch tl, sice jirf struktury ne
tlesa nikoli tedy jako r e s e x t e n s a e pece vak
reln v tm smyslu jako tlesa a rovn zkoumateln prv
t ve stejnm smyslu podle kauzlnch zkon", take jejich teorie byly zsadn stejnho stylu jako teorie fundujc
fyziky, kter zrove platila za vzor.
238
62. Pedbn vaha o tom, jak je absurdn zsadn

stavt due a tlesa narove jako reality: zdraznn
principilnho rozdlu asovosti, kauzality
a individuace u prodn vci a u due*
Takov naturalistick principiln kladen tlesa a due naoividn pedpokld, e v pedvdeckm pirozenm
s v t naeho ivota jsou tlesa a due v prvotn zkuenostn
danosti pvodnji takto zsadn rovnocenn. Tla a due oznaovaly by podle tohoto pojet dv reln vrstvy v tomto
svt zkuenosti, v nm jsou reeln a reln spojen v obdobn
stejnm smyslu jako dva kusy jedinho tlesa. Konkrtn tedy
jeden kus vn druhho, od nho oddlen a jen podle jistho
pravidla spojen. Avak ji tato formln rovnocennost je protismysln a je v rozporu s vlastn podstatou tles a du,
jak je tato vlastn podstata reln dna ve zkuenosti pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota a jak u vech vdeckch pojm uruje jejich prav smysl. Vyzdvihnme naped
nkter pojmy spolen prodovd i psychologii a zdnliv
stejnho smyslu u obou a vyzkouejme souhlasnost jejich
smyslu na tom, co ukazuje reln zkuenost nezvisle na
vech teoretickch vrstvch, kter pin teoretick zvdetn jako originln a vlun urovatel smyslu, tedy na tom co
je v pedvdeckm svt naeho ivota prost dno jako fyzick
a psychick.
rove
Nyn je nutno vykonat to, co jet nikdy po obou strnkch nebylo ani vn, ani radikln, ani konsekventn vykonno: od zkladnch vdeckch pojm se vrtit k obsahm
ist zkuenosti" a radikln odsunout stranou vechny presumpce exaktn vdy a vechna j vlastn pedvrstven a tedy
zkoumat svt tak, jako by tyto vdy tu jet nebyly, zkoumat
ho prv jako pirozen svt naeho ivota, jak si v naem
kadodennm it pi veker relativit udruje jednotnou konkrtn existenci a stle se v nm svou platnost pedznamenv.
* Srov. Plohu XXII.
239
Redukujme naped p r o s t o r o a s o v o s t (asovos jako

souasnost a nslednost) na prostoroasovost tohoto istho
svta naeho ivota, relnho v pedvdeckm smyslu. V takovm pojet je prostoroasovost univerzln formou relnho
svta, kterou a v n je univerzln urena forma vech realit ve
svt naeho ivota. Maj vak due prostoroasovost ve vlastnm smyslu, maj existenci v takov form, v takovm smyslu,
jak je maj tlesa? Vdycky si lid vmali, e duevn byt
samo o sob a pro sebe nem prostorovou extenzi ani msto.
Lze vak as svta (formu sukcesivity) odlouit od prostorovosti
a nen as svta jako pln prostoroas svbytnou formou pouhch tles, na n se due podlej jen nepmo? Bez radiklnho
rozlien pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota a vdecky mylenho svta se takov poprn prostorovosti psychina oividn orientovalo podle relnho zkuenostnho obsahu. Vechny objekty ve svt jsou svou povahou ztlesnny",
a prv proto maj vechny podl" na prostoroasu tles; pokud jde o jejich netlesn strnky, tedy nepmo". Tk se to
duchovnch objekt jakhokoli druhu, pedevm du, avak
i duchovnch objekt jakhokoli jinho druhu (umleckch dl,
technickch vtvor apod.). Na zklad toho, co jim propjuje duchovn vznam, jsou ztlesnny" natolik, nakolik maj"
tlesnost. Jsou tu i tam v nevlastnm zpsobu spolurozlehl se
svmi tlesy. I jejich byt minul i jejich byt budouc je rovn nepm v prostoroasu tles. Ztlesnn due prov originln kad jen na sob. Co je vlastn podstatou tlovosti, provm jen u svho tla, toti jen svou bezprostedn stlou vldou a jedin v tomto tle. Jen moje tlo je mi svm elem od
zatku dno jako orgn", lenc se v dl orgny; kad tlesn d m nco osobit svho, m mohu v jeho zvltnosti
pmo vldnout: oima vidt, prsty hmatat apod., tedy vldnout
pi tom kterm aktulnm zpsobu vnmn, jak je mu to pimen. Zejm jen proto mm vjemy a dle pak ostatn zkuenosti o objektech ve svt. Je tm zprostedkovna veker
ostatn vlda a vbec veker vztanost j ke svtu. Tlesnou
vldou" ve form strkn, zvedn, kladen odporu apod.
240
jako j, do dlky, primrn na tlesnou strnku

ve svt. Aktuln provm pouze sv vldnouc
jstv jako ono samo, v jeho vlastn podstat, a kad prov
jen to sv. Veker takov vlda se dje v modech pohybu",
a v a k moje pohybuji" (pohybuji ohmatvaje, strkaje rukama)
pi vkonu vldy sam nen prostorovm, tlesnm pohybem,
kter by jako tlesn pohyb mohl kad jin subjekt vnmat.
Moje tlo, specilnji st mho tla, ruka", se pohybuje
v prostoru. Vldnouc kon kinesteze", kter je ztlesnn souasn s tlesnm pohybem, neprobh vak v prostoru jako
prostorov pohyb, nbr je tam jen nepmo spolulokalizovn.
Jin tleso jako tlo, v nm se ztlesuje jin j svou vldou,
mohu pochopit jenom ze sv originln proit vldy, kter je
jedinou originln zkuenost o tlesnosti jako tlesnosti. Mohu
j e t e d y pochopit opt jen zprostedkovan, ale jde o zprostedkovanost docela jinho druhu, ne bylo fundujc zprostedkovn vlastn lokalizace. Jen takto jsou pro mne jin subjektyj pevn svzny se svmi tly" a jsou lokalizovny tu i tam
v prostoroasu; tedy maj v takov form tles jen nevlastn
inexistenci, zatmco subjekty samy, a proto i due vbec
nemaj v prostoroasu dnou existenci, posuzujeme-li je z hlediska jejich ist vlastn podstaty.
psobm,
objekt
Setrvme-li u pedvdeckho pirozenho" svta naeho ivota, kter dv originln zdvodnn smyslu byt, pak
i kauzalita m zsadn jin smysl, podle toho, jde-li o kauzalitu
prody nebo o kauzalitu" mezi duevnem a duevnem nebo
mezi tlesnem a duevnem. Tleso je, m je, jako toto urit
svou podstatou, jako prostoroasov lokalizovan substrt
kauzlnch" vlastnost*
* Z hlediska pirozenho" svta se tm nek nic jinho, ne e tleso
Ji jako svm zkuebnm smyslem a priori charakterizovateln ve svch
svbytnch vlastnostech nese s sebou, e je ve sv takovosti v uritch
aktuln danch okolnostech". K obecnj struktue pirozenho" svta
Pedevm pat, e tleso m takkajc sv zvyklosti byt v takovostech,
e je ve znmm typu, nebo je-li pro ns nov", v typu, kter je nutno
teprve urit a v nm zjistiteln, rozvinuteln vlastnosti maj typickou
12
241
Zbavme-li tleso kauzality, ztrc svj smysl byt jako

tleso, ztrc svou identifikovatelnost a odliitelnost jako fyzick
individualita. J je vak sebou samm a m individualitu v sob
a samo ze sebe, nem individualitu z kauzality. J" je ovem
v hmotnm tle, jeho zsluhou m v tlesnm prostoru svou
nevlastn lokalizaci, a proto je me rozliit v jeho postaven
kad druh, a proto kad. Rozliitelnost a identifikovatelnost
v prostoroasu pro kohokoli se vemi psychofyzickmi podmnnostmi, je se pitom astn, neznamenaj vak pro jeho byt
jako e n s p e r s e ani sebemen pnos. J" jako ens per se
m od prvopotku svou jedinenost v sob samm. Prostor
a as nejsou pro j" principy individuace. J nezn ani
prodn kauzalitu, je je svm smyslem neodluiteln od prostoroasu. J" psob svou vldou ve form j, kterou vykonv
bezprostedn kinestez jako vldu ve svm tle, a ponvad
toto tlo je rovn tlesem teprve zprostedkovan vi
jinm tlesm.*
sounleitost. K tvarov typologii predvedeckho pirozenho svta vak

t pat, e tlesa jsou v typickm sdruen, v koexistenci (pedevm toho
kterho vjemovho pole) a v sukcesi tedy ve stl univerzln prostoroasov typice. Kad vnman tleso je tu zsluhou tto typiky nejenom
nutn s jinmi tlesy, ale je to typov takov tleso mezi typov k nmu
nleejcmi tlesy, v typov form sounleitosti, je probh v sukcesvn
typice. Kad tleso proto je", jak je, v okolnostech". Zmna vlastnost
jednoho tlesa odkazuje na zmnu vlastnost druhho tlesa, avak posuzovno tak hrub a relativn, jak u to pat k sam vlastn podstat
pedvdeckho pirozenho svta. O exaktn" kauzalit, pedpokldajc
idealizujc substrukce vdy, nelze mluvit.
* Nezdar vech pokus nejvznanjch badatel, nezdar psycholog
a psychofyzik, kte chtli zkoumat duevno more geometrico, prodovdnou metodou, prodn kauzln, tedy jakmsi druhem matematick
zkonitosti. Vechny takov pokusy kotvily skryt v naturalismu s kauzln interpretac duevn reality. Faktick nezdar zstal vak nepochopen proto, ponvad se nikdo radikln nezamyslil nad metodou a pedpoklady smyslu prodovd, povaovanch za vzor. (Krisis, Textkritischer Anhang", str. 537).
242
63. Problematinost pojm vnj" a vnitn

zkuenost". Pro zakouen tlesn vci v kadodennm
ivot nen jako zkuenost o pouhm subjektvnu"
doposud tmatem psychologie?
Ze zsadnho omylu, kter vznik tm, e lidi a zvata
chceme pojmat se v vnost jako podvojn reality, jako svazek vdycky dvou rznorodch realit svm smyslem narove
postavench, vyplynula snaha zkoumat due rovn vdeckou
metodou tles, tedy jako by existovaly kauzln a prostoroasov jako tlesa, co vedlo ke zdnliv samozejmosti, e pro
duevno je nutno vytvoit metodu zcela analogickou metod
prodovdy. Oba tyto omyly podntily jako pochopiteln dsledek falen paralelismus vnitn" a vnj" zkuenosti. Pojem
jak vnitn, tak vnj zkuenosti zstal vak neujasnn svm
smyslem i svou funkc (vdeckou funkc pro fyziku, psychologii
a psychofyziku).
V prodovd i psychologii se mysl zkuenost uskuteovan
ve sv teoretick funkci: prodovda m bt zakotvena ve vnj, psychologie ve vnitn zkuenosti; u prodovdy je dna fyzick proda, u psychologie zase psychick, duevn byt.
Psychologick zkuenost se na zklad toho stv ekvivalentnm vrazem pro vnitn zkuenost. Pesnji vyjdeno: ped
jakoukoli filosofi a teori aktuln zakoume prost jsouc
svt, reln jsouc vci, kameny, zvata a lidi. Zakoume je
v pirozenm naivnm ivot jako nco, co tady" aktuln
vnmme (jako relnou ptomnost s prostm nepochybnm
bytm) nebo na co jednodue vzpomnme jako na to, co tu
aktuln bylo" apod. Ji k takovmu naivnmu pirozenmu
ivotu pat urit, pleitostn i nutn jednoduch reflexe.
V zornm poli se objevuje relativita, a co tu platilo jako
neproblematicky prost platn jsoucno v tch kterch svch
prv aktulnch zpsobech danosti v ivot samm, se pemuje v pouze subjektivn jev", ale jevem se nazv vzhledem
k sammu jsoucnu", kter se v prbhu takovch jev"
" rovn relativnch vzjemnou jejich korekturou ukazuje
18*
243
jako jedno. Stejn je tomu i u jinch modalit zkuenosti nebo

pop. u jejich korelativnch asovch modalit.
Oivme-li si nyn zeteln tyto vci, kter jsme ji v jin
souvislosti peliv promyslili, vyno se pece jen otzka: Pro
hned na samch zatcch psychologie nefiguruje cel proud
naeho ivota ve svt jako psychino", primrn pstupn
psychino, jako sfra bezprostedn danch psychickch fenomn tvocch osobitou typologii? A korelativn: pro nenazvme zkuenost, kter prv ve zpsobu zkuenosti pivd
aktuln k danosti svt naeho ivota a v n speciln
v originlnm modu vnmn prezentuje pouze tlesn
vci, psychologickou zkuenost, nbr v domnlm kontrastu
k psychologick zkuenosti vnj zkuenost"? Vznikaj
ovem rozdly ve zpsobu zkuenosti o svt podle naeho ivota,
podle toho, zda zakoume kameny, eky, hory, nebo zda zakoume reflektovan sv zkuenosti o nich a jin aktivity j,
vlastn nebo i ciz, jako nap. vldu v tle. Pro psychologii to
me znamenat zvan rozdl, kter me vst k tkm problmm, ale mn se tm nco na skutenosti, e vecko, co se
tk svta naeho ivota, je zejm subjektivno"? Me psychologie jako univerzln vda mt za sv tma nco jinho ne veker subjektivno? Neu hlub, naturalisticky nezaslepen zamylen, e veker subjektivno pslu k nedln totalit?
64. Kartezinsky dualismus jako dvod paralelizace.

Ve schmatu vda popisn a vda vysvtlujc"
m oprvnn jen formln nejobecnj rys
Ve smyslu galileovsk prodovdy je matematicko-fyzikln
proda objektivn pravou prodou. M to bt tato proda,
kter se projevuje v pouze subjektivnch jevech. Z toho jasn
vyplv a my jsme ji na to dve poukzali, e proda
exaktn prodovdy nen reln zakouenou prodou, nen
tedy prodou pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota.
Proda exaktn prodovdy je idea vznikl idealizac a hy244
poteticky dosazen na msto prody reln nazran (srov. kap.

36). Metoda idealizujcho mylen je fundamentem veker
jen tles se tkajc prodovdn metody vymlen exaktnch" teori a formul, jako i jejich vyuit v praxi, odehrv a j c se ve svt reln zkuenosti.
Tm je tedy dna v nynjm mylenkovm pochodu dostaujc odpov na poloenou otzku, jak to pijde, e proda
pedvdeckho svta naeho ivota, toto pouh subjektivno
vnj zkuenosti", nen v tradin psychologii potna k psychologick zkuenosti, nbr psychologick zkuenost je postavena proti vnj zkuenosti. Kartezinsk dualismus d paralelizaci mezi m e n s a c o r p u s a v n implicitn obsaenou
naturalizaci psychickho byt, tud i paralelizaci poadovan
metodiky. Ovem zpsob, jm tradin hotov geometrie starovku byla od pedchdc pejmna, zavinil, e idealizace
zcela urujc jej smysl byla tm zapomenuta, take
pokud jde o psychino nebyla poadovna ani postrdna jako kon vskutku proveden v pvodnosti a zpsobem psychinu pimenm. Pak by se zajist bylo musilo
ukzat, e na tto stran nem fakticky co pohledvat, ponvad tu nemohlo bt ani ei o nem podobnm, jako je
perspektivn danost a kinesteze i men nebo obdoba men.
Pedsudek o stejn metod vyvolal nadji, e bude mono
uskuten-li se tato metoda s patinou obmnou dospt
bez hlubch subjektivn metodickch vah k pevn teoretizaci a k metodick technice. Byla to vak marn nadje. Psychologie se nikdy nestala exaktn vdou a paralelizace nebyla
reln provediteln a ani j nemohla bt jak u chpeme
z bytostnch dvod. Nyn u to zde meme toti ci, i kdy
by bylo nutno jet vykonat sebevce k tak potebnmu vestrannmu a poslednmu ujasnn, aby se t pochopilo, pro
kad z forem, v nich si novodob dualistick a psychofyzick
(nebo psychofyzikln) psychologie v delch dobch nicmn
dovedla dodat zdn, e se clevdom metodicky uskuteuje,
a vyvolat pesvden, e vda o psychinu vskutku erpajc
ze svch zdroj se trvale zdrn rozvj, nebo, jak je mono
245
se t vyjdit, abychom pochopili, pro naprosto legitimn

a zcela nepostradateln psychofyzick empirie nemohla vystait
jako vchodisko cesty realizace prav psychologie, kter by
dovedla uinit zadost vlastn podstat psychina. Evidentn je zatm alespo toto: Duevno posuzovno ist ve sv vlastn
podstat nem dnou pirozenost, nem dn mysliteln byt
o sob v prodnm smyslu, dn prostoroasov kauzln
ani idealizovateln a matematizovateln byt o sob, nem
dn zkony na zpsob prodnch zkon. Pro psychino
neexistuj dn teorie o obdobn vztanosti k nzornmu
pirozenmu" svtu naeho ivota, nejsou tam mon dn
pozorovn ani experimenty s podobnou funkc pro teoretizovn, jako je tomu u prodovdy pes veker sebenepochopen empiricky-experimentln psychologie. Ponvad vak
chybla principiln evidence, udruje se historick ddictv
dualismu i s naturalizac duevna, avak s vgn nejasnost,
kter nikdy nepipustila vznik poteby uskutenit dualismus
exaktnch vd v takovm originln ryzm pojet obou strnek, jak je vyadoval sm smysl takovho dualismu.
Schma p o p i s n a t e o r e t i c k y v y s v t l u j c
v d y zstvalo proto t jaksi samozejm v pohotovosti,
a pokud jde o psychologii, setkvme se s nm v ostrm zdraznn opt u B r e n t a n a a D i 11 h e y e, ba v 19. stolet
vbec, v on dob vniv usilujc o to, aby konen byla
realizovna psn vdeck psychologie, kter by vedle prodovdy neztrcela tv. Nechceme tm vak nikterak ci, e by
pojem ist deskripce, popisn vdy, a pak dokonce rozdl mezi
popisnou a vysvtlujc metodou nesml vbec najt uplatnn
v psychologii. Ani nepoprme, e je nutno liit zkuenost, kter
se tk pouhch tles, od zkuenosti, jej npln je duevno a
duchovno. Jde nm o to, abychom kriticky osvtlili naturalistick nebo pesnji eeno fyzikalistick pedsudek veker
novodob psychologie a do jeho nejhlubch koen, a to nejen
pokud jde o jet nikdy neobjasnn zkuenostn, deskripci
dc pojmy, ale i o zpsob (paralelizujc a stejnorod) interpretace kontrastu mezi popisnmi a vysvtlujcmi disciplnami.
246
Ji jsme si vyjasnili, e exaktn" psychologie jako obdoba

fyziky (tedy dualistick paralelismus realit, metod a vd) je protismysl. Nen proto mon ani popisn psychologie, kter by
byla obdobou popisn prodovdy. Vda o dui se dnm zpsobem neme dit prodovdou, ani ve schmatu popis a vysvtlen", ani u n neme hledat metodickou radu. Psychologie
se me dit jen svm tmatem, jakmile si je ujasnila v jeho
vlastn podstat. Zbv jen to formln nejobecnj, abychom
neoperovali prv s vyprzdnnmi slovnmi pojmy, abychom
se nepohybovali ve vgnch obrysech, nbr erpali z ujasnn,
z relnho nazrn, pi nm se vc dv sama, nebo, co je tot, z evidence, tedy zde z prvotn zkuenosti zskan v pedvdeckm svt naeho ivota ili ze svpodstaty psychina a jen
z nho. Z toho vude vyplyne pouiteln a nepostradateln
smysl deskripce a deskriptvni vdy, jako i smysl vysvtlen"
a vysvtlujc vdy (na vym stupni). Vysvtlen, tento vkon
vyho stupn, neznamen pak nic jinho ne metodu, kter pekrauje deskriptivn okruh uskuteniteln aktulnm a relnm
nazrnm. Stane se tak na zklad deskriptivnho" poznn a
vdeckou metodou takovm evidentnm postupem, kter se nakonec verifikuje deskriptivnmi danostmi. V takovm formlnm veobecnm smyslu existuje u v e c h vd nutn fundamentln stupe deskripce a vy stupe vysvtlen. Lze to
vak chpat jen jako formln paralelu, take naplnn smyslu
dluno u kad vdy hledat u bytostn vlastnch zdroj, piem
pojem posledn verifikace se nesm jako ve fyzice falovat
rovnou tm, e se jako nejvych verifikujcch pouek pouije
nkterch pouek, kter byly pevzaty ze specificky fyzikln
(toti z matematicky idealizovan) sfry.
247
65. Zkouka oprvnnosti empiricky zdvodnnho dualismu

tm, e se vijeme do faktickho postupu psycholog
a fyziolog*
Takto chpan deskripce mus proto charakterizovat vchodisko jedin pvodn a prav i jedin mon psychologie. Brzy se
vak ukazuje, e jasnost, ryz evidence, se nedaj nijak lehce
vykoupit nikde, a zvlt tady ne. Zsadn dvody proti dualismu, proti dvouvrstvosti, falujc ji smysl ist zkuenosti
pedvdeckho svta naeho ivota, dvody proti zdnliv
stejnorodosti fyzickho a psychickho byt stejnorod
stejnorodosti fyzickho a psychickho svta a proti jejich
domnle stejnorod asovosti a individulnosti jsou, jak ji
bylo naznaeno, pedevm orientovny pli filosoficky a
pli principiln, ne aby vbec dovedly zapsobit mocnm
dojem na psychology a na vdce na doby, ba dokonce i na
filosofy". Je nava z principilnch argumentac, nevedoucch
pece k dn jednot, take se od samho zatku naslouch
jen jednm uchem a radji se dvuje sle nepochybnch spch, jich doshly velk empirick vdy, dvuje se jejich skutenm metodm a jejich skuten prci na poli zkuenosti,kter
je pochopiteln v kad oblasti svrzn, pro fyziky fyzikln,
pro biology biologickou, pro duchovdce duchovdnou zkuenost. Prvem zajist maj nzev zkuenostnch empirickch vd.
Nevmme-li si reflex, v nich se vyslovuj o sv metod i prci, a jimi tedy filosofuj (nap. obvyklch akademickch pleitostnch proslov), ale vimneme-li si radji jejich skuten
metody a prce sam, pak je jist, e se pi sv aktuln prci neustle odvolvaj na zkuenost. Peneseme-li se vak do tto
zkuenosti, uke toti, namtne se nm, ihned sama i u tlesna a
duevna, e myln dualistick interpretace byla spolu pojata do
pedpokldanho smyslu zkuenosti, a opravuje proto badatele, aby vlastn ist empiricky zdvodnn dualismus akceptoval a s vnitn a vnj zkuenost, s asovost, s realitou a
* Srov. Pl. XXIII.
248
kauzalitou operoval tak, jak s nimi tito empirit vdci operuj.

A filosof horl proti tomuto principilnmu protismyslu sebenalhavji, nezme nic proti sle tradice. My sami jsme ovem daleci toho, abychom se vzdali svch nmitek, zvlt proto, e se
nae nmitky oste li od veker argumentace s historicky
pevzatmi, avak po svm prvotnm smyslu nedotzanmi pojmy, a ponvad prv samy byly vyteny z nejpvodnjch
zdroj, jak o tom mus pesvdit kad pezkouen naich
vklad. Postup empirickch vd, pracujcch na zklad zkuenosti, ani smysl a hranice jejich oprvnn nejsou tm vak explicitn vyjasnny. Zejmna u psychologie, naeho nynjho tmatu, nen vyjasnn jej ustavin psychofyziologick postup,
jeho oprvnn, ale i optovn svody ve vech primitivnch
metodickch formch star doby i v nejvyvinutjch formch
od druh poloviny 19. stolet. Nen jasn vyzdviena nutnost
odliit tlesnou a duevn zkuenost a ani na tomto podklad
nen uplatnn poadavek, aby i tlesn zkuenost, majc stl
vznam i pro psychologa, byla pojata do psychina, take by
jeho univerzalita obepnala ve. To ovem vede k paradoxnm
potm. Univerzln filosofie neme vak odsunovat stranou
takov pote, jak me odsunout dobr, spn konan obyejn prce, nbr mus vechny pote pekonat, nebo filosofie
je tu prv k tomu, aby odstraovala klapky z o praxe, zvlt
praxe vdeck, a aby znovu probudila, ba zachrnila opravdov, vlastn a pln zmr, kter vda a zde psychologie
mla realizovat jako svj do vnku j vloen smysl. Nejsme
tm ovem ueteni toho, abychom se dotazovali po nej obecnj pd, ze kter vyrstaj mon koly pro psychologii stejn
jako pro kadou objektivn vdu, toti prv po pd obecn
zkuenosti, na n pracuj empirick vdy a na ni se tud
i odvolvaj, kdy odmtajce jakoukoli metafyziku"
uplatuj nrok, e se budou dit jen nedotknutelnmi poadavky zkuenosti.
249
66. Svt obecn zkuenosti, jeho regionln typika a mon

univerzln abstrakce v nm: proda" jako korelt
univerzln abstrakce, problm doplujc abstrakce"
Zaneme obecnou vahou, ve kter jen zopakujeme to, co jsme
ji ekli dve, ale zopakujme to prohloubenji, abychom tu
o nadhozench otzkch dovedli ci s originln ivou jasnost
rozhodujc vci. Vme ji, e kad teoretick kon objektivn
vdy se vykonv na pd pedem a bezprostedn danho
svta pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota e pedpokld pedvdeck poznvn a jeho eln petven.
Prost zkuenost, v n je dn pedvdeck pirozen svt
naeho ivota, je nejdleitj zkladnou vekerho objektivnho poznn. Korelativn lze ci, e pirozen svt, jak pro
ns v pedvdeckm ivot aktuln existuje (a to v pvodnosti) z ist zkuenosti, poskytuje sm od sebe a rovnou ve sv
invariantn bytostn typice pedem veker mon vdeck tmata.
Vimnme si naped toho, co je nejobecnj: toti faktu, e
universum je pedchdn dno jako universum vc". V tomto
nejirm smyslu je vc" vrazem pro poslze jsouc jsoucno,
pro majitele poslednch vlastnost, vztah a relac (obsaench
v jeho byt), ale vc sama nen ji tak, e ji nco m (Gehabtes"), nbr je prv majitelem v poslednm smyslu (das LetzHabende"), krtce eeno vrazem pro posledn substrt
(myleno vak zcela nemetafyzicky). Vci maj vdycky svou
konkrtn typiku, je m svj vraz v podstatnch jmnech"
t kter ei. Speciln typika je vak obsaena v nejobecnj
regionln" typice. V ivot se tato regionln typika ve sv nepetrit faktick obecnosti projevuje jako urujc faktor
praxe, ale v bytostn nutnosti se objevuje teprve v metod
teoretickho zkoumn podstaty. Uvdm tu rozdly jako: iv
a neiv vci, v okruhu ivch vc pak animln, tj. neijc jen
pudov, ale stle i v aktech j, na rozdl od vc ijcch pouze
pudov (jako nap. rostlin). Mezi animlnmi vcmi maj vznan msto lid, a to natolik, e pouh zvata maj teprve
260
od nich svj smysl byt jako jejich obmny. Mezi neivmi vcmi vynikaj humanizovan vci, majc vznam od lovka (nap.
kulturn smysl), v obmnnm stylu pak vci odkazujc svm
smyslem podobn na zvec ivot na rozdl od vc, je jsou
v tomto smyslu bez vznamu. Je zejm, e takov nejobecnj
rozlien a takov seskupovn na zkladn pedvdeckho pirozenho svta, kter je svtem na pvodn zkuenosti, jsou
rozhodujcm initelem pro rozdlen vdeckch sfr a svou
vnitn spojitost i pesahovnm okrsk jsou rozhodujcm faktorem pro vnitn souvislost vd. Na druh stran zrove spoluurujc tmata pro mon vdy t univerzln, veker konkrece obemykajc abstrakce. Teprve novovk se dal touto pozdj cestou a ta ns tu prv zajm. Novodob prodovda, je
se ustavila jako fyzika, m sv koeny v dsledn abstrakci,
s n c h c e na pirozenm svt naeho ivota vidt jen tlesnost. Kad vc" m" tlesnost, i kdy jako lovk nebo
umleck dlo nen jen tlesn, nbr jako kad relno jen
ztlesnn". S univerzln dslednost proveden abstrakce redukuje svt na abstraktn univerzln produ, tma ist prodovdy. Jedin z tohoto zdroje erpala svj mon smysl naped geometrick idealizace a pak veker matematick teoretizace. Geometrick idealizace a matematick teoretizovn se
opr o evidenci vnj zkuenosti", je tedy je ve skutenosti
evidenc abstraktivn. V rmci abstrakce m vak sv bytostn
formy vkladu, sv relativity a sv zpsoby, jak motivovat
idealizace apod.
Jak je to s lidskmi duemi? Konkrtn relnou zkuenost
mme jen o lidech. Teprve po abstrahovn od veho krom jejich
tlesnosti v rmci univerzln abstrakce, kter redukuje svt
na svt abstraktnch tles vynouje se nyn otzka po druh
stran", po doplujc abstrakci, kter se tak samozejm nabz. Ponvad tlesn strnka" spad ji do obecnho kolu
prodovdy, kde nala sv teoreticky idealizovan zpracovn,
je kol psychologie charakterizovn jako kol doplujc": zle v tom, aby prv duevn strnku podrobila patinmu teoretickmu zpracovn, a to v pimen univerzalit. Je tm bez251
vadn zdvodnna dualistick vda o lovku, toti vskutku na

sam zkladn na pirozen zkuenosti ve svt a bez jakkoli
metafyzick ingerence, jak by se bezmla mohlo zdt? Je tm
psychologii pisouzen jej pvodn smysl? Tak pokud jde pedevm o i lid a pak stejn o i zvat. Zd se, e by tm
v dal fzi byl ji pedem uspodn i postup vd zabvajcch
se sociln a zvnlou duchovnost (duchovd). Korelativn
abstrakce pece u, e lovk jako kad animln relno
je dvouvrstv relno dan takto v ist pirozen zkuenosti
naeho ivota ve svt, take regionln vda o lovku poaduje
samozejm naped, co se tu a tam na rozdl od sociln psychologie nazv individuln psychologi. Lid, kte maj konkrtn existenci v prostoroasu svta, maj sv abstraktn oddlen due rozdleny po tlesech, je ist v prodovdnm
zkoumn tles tvo v sob universum, kter mus bt pojmno
jako jednotn celek. Due samy jsou od sebe oddleny, protoe jsou ztlesnny; netvo tedy ve sv abstraktn vrstv
paraleln celistv universum. Psychologie me proto bt jen
vdou o obecn strnce j e d n o t l i v c h d u , jak to plyne
ze zpsobu, jm jsou ve vlastn svpodstat ureny psychofyzickou souvislost, svm spoluzaazenm do obecn prody. Tato
individuln psychologie mus pak bt zkladnou sociologie, vdy
o zvnl duchovnosti (vcn kultue), kter pece svm
vlastnm smyslem odkazuje na lovka jako na osobu, odkazuje tedy na duevn ivot. Toto ve dluno t analogicky
pokud jen analogie sah penst na zvata, na zvec spolenost, na ivotn prosted v specificky zvecm vznamu.
Neospravedlnili jsme touto vahou vedouc zptky na pdu
empirie naeho pirozenho ivota ve svt, na pdu nejhlubho dotazatelnho zdroje evidence, tradin dualismus tlesnosti a duevn duchovosti, pop dualistick sept fyziologie
jako vdy o lidsk (a t zvec) tlesnosti s psychologi jako
vdou o duevn strnce" lovka? Nen tento dualismus, kterm byl ovlivnn i empirismus, jet dokonce vylepen proti
racionalistick d e s c a r t o v s k tradici, toti osvobozen od
veker metafyzick substrukce, a to tm, e nechce bt nim
252
jinm ne vrnm vrazem toho, co u sama zkuenost? Zajist, e to tak pln nen, ne ve smyslu zkuenosti", jak ji chpou psychologov, fyziologov a fyzikov, a na rozdl od velmi
bn sebeinterpretace jsme jejich smysl zkuenosti, pro prci
rozhodujc, vylepili. Metafyzick pozstatek tkv vak v tom,
e prodovdci povauj produ za konkrtn a pehlej abstrakci, kterou byla jejich proda zformovna ve vdeck tma.
Tm i na duch ulpv nco z jejich zvltn substanciality,
akoli je to nesamostatn substancialita, nebo, jak u zkuenost,
ve svt se me duevno vyskytnout jen ve spojen s tly. Dve
ne jsme vak mohli poloit dal a nyn dleit otzky, musili
jsme uinit tento krok. Naped jsme musili empirii dopomoci
k jejmu sebeujasnn, reflex jsme musili ozejmit popsanou
abstrakci", je je jejm anonymnm vkonem. Jsme tm vi
empirii vrnj ne psychologov a prodovdci. Pad posledn
pozstatek kartezinsk teorie o dvou substancch, protoe
abstrakce prv nejsou substance".
67. Dualismus zkuenostn zdvodnnch abstrakc.

Dal historick psobnost empiristick koncepce
(od Hobbese po Wundta). Kritika empirismu dat
Dluno se vak te otzat, co na rozvrstven" lovka a rozvrstven vd, jemu abstrakce propjila nov oprvnn,
vskutku smysl m a smyslupln zstv? mysln jsme nepouili sv prvn kritiky tohoto dualismu, svho poukazu na zsadn druhotn zpsob prostoroasov lokalizace a individuace duevnho byt, protoe jsme se chtli zcela vt do
psychofyzicky dualistickho empirismu vdc, abychom mohli
uinit rozhodnut na prapvodn pd univerzln souvislosti totlnho svta zkuenosti. Ve ji uveden star poznatky najdeme znovu vedle novch nahldnut, jak se uke, zsadn
dleitch k pochopen vlastnho pravho kolu psychologie.
Navame na probranou abstrakci, je a pli brzy odhal
sv skryt tkosti. Vezmme ji zcela prost a pirozen jako
253
rozdln smr pohledu a zjmu na zklad konkrtn zkuenosti

o lovku. Je samozejm, e si u lovka meme vmat jen
jeho tlesnosti a mt jen konsekventn jednostrann zjem o ni,
nebo naopak si meme zase vmat opan strnky a mt zjem
jen o jeho duevno. Rozdl mezi vnj" a vnitn" zkuenost
(a pedevm vnjho a vnitnho vnmn) se tm zd rovnou
bez dalho zcela jasn a nesporn zdvodnn a stejn tak i rozdlen lovka samho na dv reln strnky nebo vrstvy. Na
otzku, co pslu psychick strnce a co je potom danost ist
vnitnho vnmn, se dv obvykl odpov: Je to osoba,
substrt osobnch vlastnost, prvotnch nebo nabytch psychickch dispozic (mohutnost, zvyklost). To vak odkazuje na
proud vdomho ivota", na asov tok, v nm zvlt vystupuje do poped pedevm rys akt j", ale na podlo pasivnch stav. ekne se, e je to prv proud takovch psychickch zitk", kter provme pi onom abstraktivnm zamen na duevno. Ptomn sfra psychickch zitk lovka
je pmo a aktuln vnmna a jak se dokonce m za to,
se zvltn apodiktickou evidenc pouze jm samm jako jeho
vnitn vnmn". Sfru psychickch zitk jinch subjekt
lze vnmat jistm zprostedkovanm zpsobem zkuenosti,
vctnm". Alespo potud, pokud se takov zkuenostn zpsob
falen nevykld jako logick sudek, jak to bylo dve obecn
obvykl.
Vecko to vak nen zdaleka tak jednoduch a neproblematicky samozejm, jak se bez bliho zkoumn mlo po stalet
za to. Psychologii z paraleln abstrakce na zklad vnitnho
vnmn", paralelnho k vnjmu vnmn, a na zklad
psychologick zkuenosti je nutno vn zproblematizovat, ba
v takovm pojet je principiln nemon. To plat nepochybn
o kadm dualismu dvou relnch strnek nebo vrstev lovka,
kter se odvolv na ist zkuenostn nzor, jako i o kadm
dualismu ve vdch o lovku.
Historicky pichz pro ns v vahu empiristick psychologie a v n od Hobbesovch a Lockovch as vldnouc senzualismus, kter a po nae dny byl zhoubou psychologie.
254
Zdnliv na zklad zkuenosti je v tto prvn podob naturalismu due jako reln sfra psychickch dat odlouena pro sebe
v uzaven jednot prostoru vdom. Naivn se kladou narove
data psychologick zkuenosti a data zkuenost o tlesech, co
vede k zvnn psychologickch dat; pohled ustavin upen
na prodovdu jako vzor svd k pojet psychickch dat jako
duevnch atom nebo atomovch komplex a k paralelizaci
kol na duevn a tlesn stran. Duevn mohutnosti nebo,
jak se pozdji s oblibou ekne, psychick dispozice se stanou
analogiemi fyzickch sil, pemn se v nzvy pro pouh kauzln vlastnosti due, a u psluej vlastn duevn podstat,
nebo vznikly z kauzlnho spojen s tlem, vdycky vak pi
stejnm pojet reality a kauzality na obou stranch. Ovem
hned u B e r k e l e y e a H u m a se ohlauj zhadn tkosti
spojen s takovou interpretac due a pud k imanentnmu idealismu, kter pohlt jeden len paralely". A do 19. stolet to
vak nic nemn na faktickm zpsobu prce psychologie a
fyziologie, dcch se zdnliv zkuenost. Idealistick" naturalismus imanentn filosofie onch L o c k o v c h nstupc se
dal snadno penst do dualistick psychologie. Obte gnoseologick, je H u m v fikcionalismus uinil tak zejmmi, byly
pekonny prv teori poznn". Byly to slibn, i kdy bohuel
pravmu radikalismu se vyhbajc vahy, kter chtly dodaten ospravedlnit to, co konme tak jako tak v pirozenm
sil dit se evidenc zkuenosti. Mnoc se vtky z oividn
cennch empirickch fakt nabvaj tak zdn smyslu, kter
chce bt chpn jako filosofick. Vzornou ukzkou takov teoretickopoznvac metafyzick interpretace, kter takto pokulhv za vdou, jsou vahy W u n d t a a jeho koly s uenm
o dvou hlediscch", o teoretickm vyten jedin obecn zkuenosti dvoj abstrakc". Zdnliv je toto uen na cest k pekonn veker tradin metafyziky a k sebepochopen psychologie a prodovdy; vpravd vak jde jen o pemnu empiristickho dualistickho naturalismu v monistick se dvma paralelnmi tvemi, jde tedy o obmnu spinozovskho paralelismu: U Wundta, stejn jako i u jinch zpsob ospravedlovn
255
psychologie spoutan empiristickm dualismem, se pi naturalistick interpretaci dat vdom ostatn pokrauje v Lockov tradici, co vak nevadilo, aby se pesto nemluvilo o pedstav,
o vli, o hodnot a vytyovn cl jako danostech vdom,
ani byla radikln poloena otzka, jak m bt z tchto dat
a z jejich psychick kauzality pochopena aktivita rozumu, je
je pedpokladem vech psychologickch teori, kter jsou vkony rozumu, zatmco sama pece m v tchto teorich vystupovat jako vsledek mezi vsledky.
68. kol istho vkladu vdom jako vdom:
univerzln problematika
intencionality
(Brentanv pokus o reformu psychologie)
Pedevm je nutno pekonat naivitu, kter ivot vdom,
v nm a jm pro ns svt je tm, m je universem reln
a mon zkuenosti , in relnou vlastnost lovka, relnou
ve stejnm smyslu, jako je jeho tlesnost, tedy podle schmatu:
na svt mme vci rznch zvltnost, mezi nimi i takov,
kter to, co je mimo n, zakouej, rozumov to poznvaj apod.
Nebo, co je tot: Na prvm mst je nutno zkoumat, a to
pedevm v bezprostednm reflexvnm sebeprovn, ivot
vdom zcela bezpedsuden tak, jak se sm bezprostedn
dv. Tu pak v bezprostedn danosti nenalzme nic takovho
jako data barev, tn a ostatn poitkov" data nebo data
pocitov, voln apod., nic tedy z toho, co v tradin psychologii
vystupuje jako samozejm ji pedem jako bezprostedn danost, nbr nalzme, co tu ji nalezl D e s c a r t e s (nevmme si tu pochopiteln jeho jinch zmr): c o g i t o , i n t e n c i o n a l i t u v jazykov vyjdench dvrn znmch podobch jako vecko, co je ve svt kolem ns skuten: Vidm
strom, kter je zelen; slym elest jeho list, ctm vni jeho
kvt" apod. Nebo: Vzpomnm na dobu, kdy jsem chodil do
koly" . . . Rmout mne onemocnn ptele" apod. Nenalzme
tu nic jinho ne vdom o . ..", vdom v nejirm smyslu,
jeho celou i, dosah a mody nutno teprve probdat.
256
Na tomto mst slu vzpomenout mimodn zsluhy, kterou

si B r e n t a n o zskal tm, e ve svm pokusu o reformu psychologie zaal se zkoumnm zvltnho charakteru psychina
(v kontrastu k fyzinu) a jako jeden z charakteristickch rys
odhalil intencionalitu. Vda o psychickch fenomnech" m
tedy vude ped sebou proitky vdom. Avak v tom, co je
prv nejpodstatnj, zstal Brentano bohuel vzet v pedsudcch naturalistick tradice, je zdaleka jet nejsou pekonny, jestlie duevn data nejsou sice chpna jako senzuln
data (a u smyslov data vnj nebo vnitn), nbr jako data
toho zvltnho druhu, kterm je intencionalita, jestlie tedy,
jinak eeno, dualismus a psychofyzick kauzalita pitom
zstvaj v platnosti. Sem pat i Brentanova idea deskriptivn
psychologie chpan jako paralela deskriptivn prodovdy,
jak ukazuje paraleln postup, s vytenm kolu klasifikace a
deskriptivn analzy psychickch fenomn zcela ve smyslu
star tradin interpretace pomru mezi deskriptivn a vysvtlujc prodovdou. To ve by nebylo mon, kdyby byl Brentano pronikl k pravmu smyslu kolu, jm bylo probdn ivota vdom jako ivota intencionlnho, a to pedevm na
pd pedchdn danho svta, ponvad lo o zdvodnn
psychologie jako objektivn vdy. Vytyil proto jen docela formln kol tkajc se psychologie intencionality, pro ni samu
vak neml dn vchodisko. Tot plat o cel Brentanov
kole, kter stejn jako Brentano sm se konsekventn
brnila pipustit platnost toho, co je v mch Logickch zkoumnch" zsadn novho (akoli na Logick zkoumn" zapsobil Brentanv poadavek psychologie intencionlnch fenomn). Jejich novum nen nikterak v pouhch ontologickch
zkoumnch, je psobila jednostrann a proti nejvnitnjmu
smyslu dla, nbr v subjektivn zamench zkoumnch (pevn v ptm a estm zkoumn II. dlu z roku 1901), kde se
poprv k e svmu prvu dostvaj c o g i t a t a q u a c o g i t a t a jako bytostn momenty kadho proitku vdom, jak je
dn v prav vnitn zkuenosti a je ihned ovldnou celou metodu intencionlni analzy. Evidence" (tato strnul logick
14
257
modla) je v Logickch zkoumnch" poprv uinna problmem, osvobozena od privilegovanho postaven vdeck evidence a rozena v obecnou originln samodanost. Je tam odkryta prav intencionlni syntza, syntza vtho potu akt
v akt jedin, pi n svrznm sluovnm jednoho smyslu s jinm nevznik pouze celek, svazek, jeho stmi jsou jednotliv
prvky smyslu, nbr celek jedinho smyslu, v nm jsou
vechny slouen smysly, avak prv smyslupln obsaeny.
V uvedenm dle se ji ohlauje t korelan problematika,
take se v nm fakticky objevuj prvn, ovem velmi nedokonal potky fenomenologie".
69. Zkladn psychologick metoda fenomenologickopsychologick redukce". (Prvn charakteristika:

1. Intencionlni vztahovn a epoch; 2. Stupn deskriptivn
psychologie; 3. Zaveden nezaujatho divka")
Nae kritika psychologie dat i psychologie, kter Brentanovm zpsobem pihl k intencionalit, vyaduje vak nyn systematickho ospravedlnn. Prozkoumejme ponkud ble
shora vylenou neproblematickou samozejmost zdnliv prostho zkuenostnho zdvodnn dualismu, paralelnch abstrakc,
rozlien vnj a vnitn zkuenosti a tedy rozlien mod abstraktivn zkuenosti prodovdy a psychologie. Upneme-li
svou pozornost zvlt na vnitn" duevn zkuenost, pak nen
pravda, e najdeme v prost zkuenosti lovka, abstrahujeme-li
od v prody, rovnou jeho ist duevn ivot jako reeln, jemu
vlastn vrstvu intencionlnch proitk, tedy vskutku obyejn
protjek abstrakce, z n vyplv tma jeho ir tlesnosti.
V pmch zkuenostech o svt nalzme lidi intencionln
zamen na urit vci, na zvata, domy, pole atd., tj. jako
jimi afikovan v jejich vdom, aktivn k nim pihlejc, kdy
je vnmaj, aktivn si je pipomnaj, o nich pemlej, o nich
plnuj a jinak se jimi obraj.
Abstrahujeme-li jako psychologov u lovka od jeho ma258
terilnho tla (nleejcho k prodovdnmu tmatu), nemn

to nic na intencionlnm vztahovn k relnu ve svt. lovk,
kter takov zaclen provd, je si pi nich jist skutenost
relnch vc, jimi se obr, a rovn psycholog, jeho tmatem
je vdycky ten kter prv jedin lovk, do jeho vnmn,
mylen, jednn apod. se dodaten vciuje, m o pslunch
vcech rovn sv jistoty. Tady je nutno mt na mysli toto:
S prostou pirozenost zakouen a slovy vyjadovan intencionality urit osoby (kter je ji pojata tak, e se u n abstrahuje
od jej tlesnosti) maj smysl r e l n c h v z t a h mezi osobou a jinmi realitami. Tyto reality nejsou pochopiteln soust vlastn psychick podstaty osoby, k tmto realitm zamen, akoli jej vnmn, mylen, hodnocen apod. musme
nicmn pisoudit jej vlastn podstat. Abychom tud zskali
ist a vlastn tma poadovan deskriptivn" psychologie, je
nutno k tomu s plnm vdomm pout zvltn metody, kterou
v tto souvislosti jako metodu psychologie nazvm f e n o m en o l o g i c k o - p s y c h o l o g i c k o u r e d u k c . (Jak j e jej
pomr k transcendentlni redukci, ponechvme zatm nezodpovdno).
Jako psycholog stojm naivn na pd nzorn a pedchdn
danho svta. V tomto svt jsou rozdleny vci, lid a zvata se svmi duemi. Nyn chci exemplrn a pak obecn vyloit, co je konkrtn svpodstatou lovka ist v jeho duchovnm a duevnm byt. Ke svpodstat due nleej veker intencionality, nap. proitky typu vnmn", pesn tak, jak je
uskuteuje jako pklad slouc osoba, ale stle tak, e sem
nen pibrno nic, co pekrauje vlastn podstatu osoby, svpodstatu due". Pi vnmn je si vnmajc osoba vdoma vnmanho obsahu. Ale a vnmn m modus pozorujcho a explikujcho aktu nebo modus pasvnho uvdomovn si nepovimnutho pozad toho, co bylo prv zpozorovno, jasn je jedno:
nech je to s bytm nebo nebytm vnmanho jakkoli, nech se
o tom ml vnmajc osoba a t nech se o tom mlm i j,
psycholog, kter dodatenm vciovnm rovnou uskuteuje
spoluvru ve vnman, mus to ve pro mne jako psychologa
17*
259
zstat stranou. Nic z toho se nesm dostat do psychologickho

popisu. A byt i zdn, nic to nemn na faktu, e pslun
subjekt m nap. vjem, e m fakticky vdom: tenhle strom",
e pitom uskuteuje tut prostou jistotu, je pat k podstat vnmn, prv jistotu prost existence. Vechny vskutku
bezprostedn deskriptivn vpovdi o osobch, o subjektech j,
tkv tak, jak jsou dny, v naivn zkuenosti, nutn proto pekrauj istou svpodstatu tchto subjekt. Jejich ist svpodstaty se meme zmocnit jen zvltn metodou epoch. Jeto epoch od platnosti (zdren od platnosti), protoe se pi
vnmn zdrujeme spoluprovdn platnosti, ji uskuteuje
vnmajc osoba. Je to nae svobodn monost. Platnost nememe rovnou jen tak bez dalho a libovoln modalizovat,
nememe jistotu mnit v pochybnost, v zpor, ani nememe
libost mnit v nelibost, lsku v nenvist, touhu v odpor.
Meme vak rovnou bez pekek odezrat od jakkoli platnosti i suspendovat ji, tj. vypnout ji, vylouit ji, nehled
k tomu, pro jak el se to dje. Tu je vak nutno uvit
jet dal vc: kad akt je pro osobu, kter ho provd,
jistotnost nebo jej modalitou (pochybnost, domnlost, nicotnost) s pslunm aktuln platnm obsahem. I tato jistotnost nebo jak kme fakt, e nco pro ns m platnost"
vykazuje vak podstatn rozdlnosti, nebo nap. jistota byt je
jin ne jistota hodnotov a ob tyto jistoty se zase li od praktick jistoty (nap. jistoty pedsevzet), piem kad z tchto
jistot m rovn sv vlastn modality. Pistupuj k tomu jet
i rozdly v platnosti akt vyvolan i m p l i k a c jinch akt
a vlastnch platnost implikovanch v tchto aktech, nap. rozdlnosti zpsoben vdomm horizontu, je obklopuje kad akt.
Nevmejme si toho, e ji v pojmu vdom horizontu", e
v intencionalit horizontov jsou zahrnuty rozdln mody intencionality, kter nejsou vdom" v obvyklm um slova
smyslu, ale nicmn prokazateln spoluijc, a dokonce zrove
fungujc v rznch zpsobech, kterto mody maj sv vlastn
modality platnosti a vlastn zpsoby, jak tyto modality mnit.
Krom toho existuj vdycky jet i nevdom" intencionality,
260
jak se dkladnjm rozborem d prokzat. Sem by patily pot l a e n afekty lsky, pokoen, resentimentu" a jimi nevdom
m o t i v o v a n modality chovn, jak je odhalila novj hlubinn
p s y c h o l o g i e " (s jejmi teoriemi se proto jet neztotoujeme)
apod. Tak ony maj sv mody platnosti (jistoty byt, jistoty
h o d n o t o v , voluntrn jistoty a jejich modlni obmny) a je pro
n ji pedem dleit vechno to, co jsme si ujasnili na pkladu
v n m n . Psycholog usilujc o istou psychologii nesm sm
nikdy pipustit spoluplatnost rznch platnost osob, je jsou
jeho tmatem, a bhem svho bdn nesm vbec k nim zaujmat ani mt vlastn stanovisko, a to univerzln a rzem u vech
i jet nepoznanch a v hloubkch ivota jet skrytch intencionalit, piem je ovem i lhostejn, zda pro osobu samu jsou
ve zvltnm smyslu uvdomen nebo neuvdomen. Spadaj
sem vechny habitulnosti a veker zjmy, nezvisle na tom,
jsouli jen doasn nebo ovldaj-li cel ivot. Psycholog se od
zatku a jednou provdy ve svm ivotnm povoln a v ase
mu vnovanm zdruje jakkoli zainteresovanosti" na zjmech osob, je jsou tmatem jeho zkoumn. Jakmile by se proti
tomu proheil, ihned by ze svho tmatu vypadl. Z intencionalit, v nich osoby (ist duevn) jsou v sob samy a pro sebe
samy tm, co jsou, by se ihned z vlastnho jim imanentnhosebevztahovn" a vztaenosti staly reln vztahy mezi tmito osobami a njakmi pro n vnjmi pedmty svta, do jeho reln c h vztah jsou zapleteny.
Specifickm tmatem deskriptivn psychologie je vak zkoumn ist svpodstaty osob jako osob, jako subjekt vlun
vnitnho intencionlnho ivota, kter zvlt jako jednotlivou
dui je nutno posuzovat jako zvltn ist intencionlni souvislost. Kad due je vak t v zespolenn s jinmi intencionaln spjatmi duemi, v ist intencionlni vnitn v jej podstat vlastn uzaven souvislosti, souvislosti intersubjektivity.
Tm se jet budeme zabvat. S m jsme se tu vak setkali jako
s nm velmi pozoruhodnm, je dvoj zpsob, jak se subjekty
mohou stt tmatem, jak v obojm, jakkoli rozdlnm postoji
nicmn vykazuj patin bytostn vlastnosti: jednak ist
2K
vnitn sebevztahovn osob k vcem, o nich maj vdomost

a je pro n intencionln plat v rmci svta, kter pro n m
intencionlni platnost, jednak relnou vztaenost osob jako realit v relnm svt k vcem tohoto svta. Cist deskriptivn
psychologie tematizuje osoby v ist niternm postoji epoch,
z eho vyplv jej tma: due.
Chpeme pitom pojem deskriptivn psychologie ovem ve
stejn irokm smyslu jako pojem jinch deskriptivnch vd,
je se pece neomezuj na pouh danosti pmho nzoru, nbr
in sv zvry i o tom, co neme bt realizovateln dnm
aktuln empirickm nzorem jako skuten jsouc, co vak
mus bt mon v analogicky obmnnch nzorech aspo si
pedstavit. Geologie a paleontologie jsou proto deskriptivnmi vdami", akoli zasahuj do klimatickch period Zem,
v nich analogick nzory indukovanch ivch tvor nemohou
zsadn pedstavovat monou zkuenost. Obdoba plat ovem
i pro deskriptivn psychologii. Rovn ona m svou i rozmanitch jen zprostedkovan zpstupnitelnch psychickch
fenomn. Prioritu m vak to, co lze bezprostedn provat.
ekli jsme vak, e deskriptivn psychologie se zmocuje svho
tmatu vbec teprve zsluhou univerzln epoch, kter vyazuje platnost. Jejm prvnm polem jsou zajist reln intencionality, jak se odlien objevuj v naivn pirozenm postoji, a
modality lidskho chovn v aktivit a pasivit. Vyazovnm
i zdrovnm se od spoluplatnosti zmocuje se psycholog takto
u nich naped nitra". Ale tm se ovem jet nestv deskriptivn psychologi, nedosahuje tm jet svho istho a v sob
uzavenho pracovit, neuchopuje jet istou dui" ani
v sob uzaven universum istch du v naprosto intencionlni
uzavenosti jeho svpodstaty. K tomu je rovnou, a to od zatku, zapoteb psychologovy univerzln epoch. Mus narz"
vyadit totalitu vech spoluplatnosti z tch platnost, je jsou
explicitn nebo implicitn uskuteovny osobami, kter jsou
tmatem zkoumn, a to jsou vechny osoby vbec. Nebo psychologie m bt pece univerzln vdou o duch, paralelou
univerzln vdy o tlesech. A jako prodovda je od zatku
262
v univerzln epoch", v habitulnm a pedem koncipovanm

odbornm postoji, v nm abstraktivn zkoum jen hmotn
jsoucno v souvislostech jeho vlastn podstaty, tak i psychologie vyaduje svj habitulni abstraktivn" postoj. Jej epoch
se tk vech du, a tedy i due samho psychologa. V tom je
obsaeno: zdret se spoluvkonu vlastnch platnost ve vztahu
k relnu objektivnho svta ve zpsobu kadodennho pirozenho ivota jakoto psycholog. Psycholog etabluje v sob samm neinteresovanho divka" a badatele o sob samm
i vech ostatnch, a to jednou provdy, tj. pro vechny pracovn doby" psychologick prce. Epoch mus vak bt opravdu
univerzln a pitom bt provedena radikln. Nesm snad bt
mnna jako kritick epoch, slouc sebekritice, kritice nkoho
jinho nebo teoretick i praktick kritice. Epoch nesm bt
chpna ani v obecn filosofickm myslu jako univerzln
kritika zkuenosti, monosti poznn pravd o svt, kter je objektivn o sob. A nen ani mylena jako skepticky agnosticistick epoch. V tom vem jsou ji zakotvena zaujat stanoviska. Psycholog vak, opakujeme, nesm pi svm zkoumn
zaujmat a mt njak stanovisko, ani souhlasn, ani odmtav,
ani zachovvat problematickou vykvavou nerozhodnost apod.,
jako kdyby ml co mluvit do platnost osob, kter jsou tmatem
jeho bdn. Dokud si vn neosvoj takov vdom zaujman postoj, do t doby se nezmocn svho pravho tmatu, a
jakmile takov postoj naru, ihned ztrat tma svho rozboru.
Jen pi naznaenm postoji m bytostn jednotn, v sob absolutn uzaven vnitn" svt subjekt a univerzln totln jednotu intencionlnho ivota za svj pracovn horizont:
v praoriginalit m svj vlastn ivot, ale od n ponaje i spoluijc a jejich ivot, piem ivot jednoho kadho s jeho
vlastn intencionalitou zasahuje intencionln do ivota kadho
druhho a vichni jsou rznmi blimi i vzdlenjmi zpsoby vzjemn propleteni ve spoleenstv ivota. Psycholog, kter
]e vprosted toho veho, ale v postoji neinteresovanho divka",
se me tematijky zmocnit kadho intencionlnho ivota, jak
ho ije sm kad subjekt a kad speciln pospolitost subjekt
203
264
sama: me tematizovat aktivitu, vnmn a empirick zakouen
promnliv voln intencionality a intence tkajc se byt apod.
Nejblim a nejzkladnjm jeho tmatem vbec tak je ist
ivot osobnch aktivit, a tedy pedevm vdom ivot v um smyslu. Je to takka pro nj naped viditeln povrchov
strana tohoto duchovnho svta a teprve poznenhlu se mu
otvraj nejen intencionlni hloubky, ale pi zkuenostn prci,
kter jde po hmatu vped, i metoda a systematick souvislost
vc. Bylo zapoteb ovem celch dlouhch djin filosofie a jejch vd, ne mohlo bt motivovno vdom o nevyhnutelnosti
takov radikln promny i odhodln realizovat ji s neochabujc dslednost pi evidentnm poznn, e jedin takovou deskriptivn psychologi me psychologie vbec naplnit svj
zvltn smysl vdy i uspokojit oprvnn smysl psychofyzick
tematiky pimenm omezenm j vlastnho zdvodnnho
smyslu.
70. Tkosti psychologick abstrakce. (Paradox
intencionlnho pedmtu", intencionlni prafenomn smyslu")
Zmocuj e-li se prodovda svho tmatu prostou univerzln abstrakc ode veho duchovnho, nem to psychologie tak
lehk, aby se mohla zmocnit svho jen tm, e by jednodue
uskutenila protiabstrakci ode veho pouze tlesnho. I po fenomenologick epoch, uznan za nutnou, je cesta psychologie
k jejmu sebepochopen brzdna mimodnmi tkostmi, ba
podivuhodnmi paradoxy, je musej bt jeden po druhm vyjasnny a pekonny. Tm se nyn chceme zabvat. V ele
j e paradoxn pot tkajc s e i n t e n c i o n l n c h p e d m t jako takovch. Navazujeme na otzku: Co se stalo ze
vech pedmt, je jsou ve vdom" subjekt uvdomny
v rozdlnch modech platnosti, z pedmt, kter ped epoch
byly kladeny jako reln jsouc (nebo jako mon jsouc nebo
t nejsouc), m-li bt nyn pi psychologov epoch inhibovno stanovisko ke kadmu takovmu kladu? Odpovdme:
epoch prv uvoluje pohled nejen pro intence (pro inten-
proitky"), odehrvajc se ist v intencionlnm ivot,

n b r i pro to, co v sob samch, ve sv vlastn obsahov nplni
u v d j v platnost jako svj pedmt a jakm zpsobem tak
in: v kterch modalitch platnosti, pop. modalitch byt,
v kterch subjektivnch modalitch asu, vjemov prezentnch,
vzpomnkov minulch, tj. v minulosti prezentnch apod.;
s jakou npln smyslu, s jakm pedmtnm typem. Intence
a intencionlni pedmtnost jako takov, ale pak i otzka zpsob danosti" bude zprvu pebohat tma ve sfe akt. To vak
brzy podnt k obezelmu rozen korelativnch pojm a
problm.
Proto je zcela sprvn vta uveden v mch Idejch k ist
fenomenologii a fenomenologick filosofii", kter mohla vzbudit
pohoren jen proto, e byla vytrena ze souvislosti tamjho
vylen fenomenologick epoch: O obyejnm stromu lze ci,
e sho, ale vnman strom jako takov" neme shoet. Bylo
by toti protismysln kat o nm nco podobnho, nebo pak by
se komponent istho vjemu, kter je mysliteln jen jako
moment vztahujc se k vlastn podstat subjektu j, pisuzovalo, e se s n dje nco, co me mt smysl jen u tlesa
ze deva: toti shoet. Pokud psycholog zstv v ist deskripci, jsou jeho jedinmi pedmty po vtce subjekty j a co
je v nich samch (ale pak jen zsluhou on epoch) provateln
jako jejich vlastn imanentno, aby se to pak stalo tmatem
dal vdeck prce. Psycholog tu vude nalz nejen intence,
ale i korelativn v nich obsaen intencionlni pedmty",
piem obsaen" je teba chpat v podstatnm a zcela osobitm zpsobu. Nejsou relnmi stmi intence, nbr tm, co
je intenc mnno, co je prv jejm smyslem, a to v modalitch, je maj vznam jen pro nco takovho, jako je smysl".
O tom, co je mnno mnnm, co je uvdomno proitky vdom, co se intenduje intenc sam slova, bez nich se v extrmn rozenm vznamu nememe obejt ve fenomenologick psychologii se nesm pouze mluvit, ale mus se to stt
metodicky psychologickm pracovnm tmatem. Takov pouh
mluven o tom je zpsob, kterm o nm jedn psychologie dat.
cionln
265
Sm H u m e mluv (co mohl jinak?) o impresch n e h o ,

o percepcch njakch strom, kamen apod., a stejn in psychologie a dodnes. Prv tm vak, svou slepotou pro intencionlni nitern byt, pro to, emu se v mluv k t obrcen mt nco na mysli", uzavela si monost opravdu intencionlni syntzy, m ztratila monost zmocnit se celho tohoto
tmatu vlastnho svbytnho, deskriptivn psychologickho bdn. V mimopsychologickm ivot je nm obvyklm, e jsme
zameni hned na osobn aktivitu a pasivitu, hned zase na jejich
smysl" (na to, co mme na mysli"). Rovn i ve sfe vd mme
v uritch zjmovch omezench tematiku interpretace smyslu,
jako nap. ve filosofii, v jej neustl reflexi a v jejm obracen
zpt k tomu, co zamlel svou e ten, kdo pouil slov, jak
byla jeho empirick, mylenkov, praktick a jin intence, kterou ml na mysli. ist psychologick problmy mme vak
jen tehdy, nechceme-li s univerzln dslednost vidt nic jinho, take ani ve vech subjektivnch modech a v univerzln
konkreci ivota, smysl dvajcho i smysl majcho, ani v jeho
veobepnajc syntze veho smyslu a jeho tvorby nechceme
sledovat nic jinho, nikdy vak izolovan. Jinmi slovy lze t
ci, e jedin ten, kdo ije v univerzln epoch a m jej zsluhou univerzln horizont ist vnitnho ivota", intencionlnho ivota, vytvejcho smysl a platnost, m i skutenou a
pravou a jak zdrazuji absolutn v sob uzavenou problematiku intencionality, tedy problematiku ist psychologie,
je pak pslu vem (psychofyzickm i biologickm) vdm,
kter se obraj psychinem.
Psycholog ji m ze sv originln sfry, kter vak nikdy nen
pro nho izolovateln. Zsluhou intropatie, vciovn sv originln sfry vdom, a zsluhou npln, kter z tto sfry vdom pochz a nikdy v n nechyb, m ji i univerzln intersubjektivn horizont, i kdy si ho zpotku nevm.
Epoch jako vslovn zkladn metodick poadavek mohla
pochopiteln bt jen vc pozdj reflexe ze strany toho, kdo
ji v urit naivit a vlivem jist historick situace u byl jaksi
do epoch zataen a osvojil si kus tohoto novho vnitnho
266
svta", jaksi jeho pedpol, s nejasn pedznamenanm dlkovm horizontem. Tak jsem dospl teprve tyi roky po dokonen Logickch zkoumn" ke zetelnjmu, ale tehdy jet ne
zcela dokonalmu ujasnn jej metody. Tm vak vyvstaly i neo b v y k l e svzeln problmy tkajc se metody sam, epoch
a redukce i jejich vlastnho fenomenologickho pochopen a jejich mimodnho filosofickho vznamu.
Dve neli zde pejdu k pojednn o tchto obtch, a tm
i k plnmu rozvinut smyslu psychologick epoch a redukce,
chci jet vslovn promluvit o rozdlu v pouvn tchto
dvou slov, rozdlu , kter ovem ve svtle dosavadnho vkladu
vypad jako samozejm. V ist deskriptivn psychologii je
epoch prostedkem k tomu, aby subjekty ijc v pirozenm
ivot na svt v intencionln relnch vztazch k relnm
pedmtm svta, kter jsou tak empiricky postehovny a samy
sebe takto rovn provaj mohly bt postehnuteln a tematizovateln v istot jejich vlastn svpodstaty. Pro absolutn
neinteresovanho psychologickho divka se z nich stvaj fenomny" v novm osobitm smyslu a tato promna postoje se tu
jmenuje fenomenologicko-psychologickou redukc.
71. Nebezpe mylnho chpn univerzality"

fenomenologicko-psychologick
epoch.
Rozhodujc vznam jejho sprvnho pochopen
Pistupujeme nyn k tomu, abychom pohovoili o nkterch
zkladn podstatnch bodech, a tm z rozlinch strnek objasnili hlub smysl epoch i redukce a v dalm pak smysl ist
psychologie sam. Jsou tu fakticky hloubky a objevuj se
paradoxie, na n nemohl bt pipraven psycholog, kter byl
doposud zamen jen na objektivn vdu o duch. N vklad
ho snad pece pimje, aby naturalistick senzualismus sv
psychologie vdom pezkoumal a uznal, e opravdov psychologie vyaduje univerzln epoch. Bude mt sice zprvu za to, e
Ji u mlky provdl, ani ji vslovn proklamoval jako metodu,
267
kdy pi zamen na to, co maj osoby imanentn vlastnho,

vyazoval jejich vnj reality v jejich pravm byt nebo nebyt pod titulem popis ve vnitnm vnmn, ve vnitn zkuenosti, pop. pi vctn. Mon e vak pizn, e takov naivn pirozen zpsob, jak mit k nitru" lid, ostatn nikterak
ciz pedvdeckmu ivotu, nevysta a e teprve uvdomlou
metodou univerzln epoch se ist byt subjektu o sob a pro
sebe me stt tematickm polem v jeho pln konkrtnosti.
Psycholog mus nahldnout a uznat, e teprve tehdy, a
vyad vechno mimopsychino, a vyad svt platn v psychickm ivot, a kdy ist psychick universum se stane pro
mne uzavenm svtem, pak se stane evidentnm nebo se stane
nutkavou evidence, e ke svpodstat samho psychina pat,
e je intencionln zameno na pedmty apod.
Univerzln pak mm proud rozmanitch intencionalit a
v nich proudc platn svt jako takov: nikoli vak tak, e by
nco nepsychickho bylo pitom skuten kladeno jako svt.
Psycholog snad t pitak, dodme-li jet, e to byl psychofyziologick postoj, pevn zamen na objevy psychofyzickch kauzalit nebo kondicionalit, kvli nim doposud dval
pednost poitkovm datm a netzal se po jejich deskriptivnm mst v intencionlni souvislosti a po jejich smyslu, jen
byl pro n teprve odtud urovn. Mus tu tedy uzn to snad
poslze bt cosi fakticky neobyejn dleitho: tematika
intencionality, a to jako korelan titul. A to je opravdu
hlavn bod ve smyslu celho naeho vkladu. A tm je teba
teprve se zcela ujistit, aby bylo mono vbec zat. Teprve
zsluhou univerzln epoch uzme jako vlastn tematick pole
to, m ist ivot naeho j vlastn jest; intencionlni ivot,
v jeho intencionalit pak dotenost intencionlnmi pedmty,
je se v tomto intencionlnm ivot objevuj jako platn, zamenost na n rozmanitmi zpsoby, zaujatost jimi. Ve, co je
a mus bt ve svch ist subjektivnch modech a ve vech
implikacch se vemi v tom obsaenmi intencionlnmi zprostedkovanostmi deskriptivn uchopeno.
Nvyky mylen stalet tradice nelze vak tak snadno peko268
nat; uplatuj se jet i pot, co jsme se jich vslovn zekli,

psycholog zstane nicmn vnitn pesvden, e cel tato deskriptvni psychologie je nesamostatn disciplna, kter pedpokld vdeckou prodovdu o tlesech a je zrove i pedstupnm psychofyziologicky, pop. psychofyzikln vysvtlujc
prodovdy. A je-li j sam nutno piznat samostatnou svbytnou existenci ist deskriptivn psychologie, pak v kadm ppad vyaduje, aby vedle n byla jet vysvtlujc" psychologie (takov bylo koncem minulho stolet i Brentanovo a Diltheyovo stanovisko). Kad, kdo zan a kad psycholog
pracujc v odbornm stav je tu ji svou vchovou zatenkem bude zprvu mnit, e v ist psychologii jde jen o omezen komplex kol a e je to uiten, ale druhoad pomocn
disciplna. Takov mnn je zaloeno zsti na nevyhnutelnm
faktu, e je nutno zat se zpsoby chovn lid, dle pak na
vaze, e takov zpsoby jako reln vztahy vyaduj redukci
na to, co je pi nich vnitn duevn. Zd se proto samozejm,
e nutn univerzln redukce m prv pedem vznam rozhodnut redukovat vdy nadle kad jednotliv zpsob chovn lid v jejich pirozen zkuenosti ve svt a takto vdecky
popsat (eventuln za pomoci experimentu) psychino, obrejc se ji v obecn mluv, popsat vdecky, co lovk in i trp,
krtce: psychino sfry akt v jeho empirick typice, v jejm
smyslu stle spolu promlouv i psychofyzick kauzalita. Takov popis bude vak slouit tomu elu, abychom byli docela podle prodovdeckho zpsobu uschopnni k induktivnm
zvrm, a tak mohli proniknout do temn e nevdom,
tvoce nov pojmy vyjadujc analogie a modifikace ve vlastnm smyslu provanch akt. Tak je tomu na psychick stran.
Pokud jde o protjek, o fysis, vznikaj psychofyzick problmy
propleten s problmy ist psychologickmi. D se tu nco
namtnout? Budou psychologov ve svm nzoru ponkud oteseni, poznme-li, e pod titul zpsoby chovn" je pece nutno
poslze zahrnout rovn vechny pedstavy, vjemy, vzpomnky,
oekvn, ale i veker vctn, dle vechny asociace i obmny akt v jejich zatemnnch, sedimentacch, jak je lze
269
fakticky deskriptivn sledovat, jako i veker instinkty a pudy,

o horizontech" ani nemluv?
Bu jak bu, univerzln redukce bude nepochybn vzdor
jakmukoli odhodln k imanentn deskripci chpna jako univerzalita jednotlivch redukc. K tomu dluno dodat vc velmi
dleitou pro dal postup. Psychologova cesta vede od vnjho
pohledu k vnitnmu, tedy od vnjch vzjemnch vztah lid
a zvat k pohledu na jejich vnitn byt a ivot. Proveden univerzln redukce aby se psychologick univerzalit dodal
prv smysl paraleln k prodovdn univerzalit svta se
proto nabz sp tak, e by ji bylo mono uskuteovat jednotliv a u vech individulnch subjekt zkuenostn a indukc
dosaitelnch, a to u kadho jednotlivho subjektu pro jeho
jednotliv zitky. Jak by tak bylo mono postupovat jinak?
Lid jsou pece vn jeden druhho, jsou to oddlen reality,
a proto jejich duevn niternosti jsou rovn oddleny. Nitern
psychologie me proto bt jen individuln psychologi, me
bt jen psychologi jednotlivch du, a ve ostatn je vc psychofyzickho bdn. Tot plat i o i zvat a poslze i o cel
ad organickch bytost, mluv-li dvody pro to, e kad
organick bytost vbec m svou psychickou strnku. To ve se
zd pmo samozejm. Bude proto povaovno zsti za siln
pehnan, zsti za omyl, eknu-li pedem, e sprvn pochopen epoch svou sprvn pochopenou univerzalitou totln
mn veker pedstavy, kter jsme kdy mohli mt o posln
psychologie, a odhaluje vecko to, co bylo prv povaovno
za evidentn samozejmost, jako naivitu, kter se nutn a jednou
provdy stv nemonou, jestlie epoch a redukce budou
opravdu pochopeny a uskutenny, a to ve svm plnm smyslu.
Pat ke smyslu fenomenologick psychologie, e se otvr
v rznch stupnch, protoe fenomenologick redukce sama,
jak to odpovd jej podstat, mohla odkrt svj smysl, sv
vnitn nutn poadavky a svj dosah jen ve stupnch. Kad
stupe vyadoval nov reflexe, nov zamylen, je zase byla
umonna ujasnnm a vkony uskutennmi na jinch stupnch. Fenomenologick redukce jak jsem to obvykle vyja270
doval vyadovala fenomenologii fenomenologick redukce",

aby se zmocnila svho totlnho horizontu. Ale ji u prvnho
stupn, na nm jsme upnuti jet na jednotliv subjekty
a kde vkony psychofyzick, pop. biologick vdy dluno
udrovat ve stavu oteven otzky, plat, e si smysl fenomenologick redukce musme teprve s nmahou vypracovvat, protoe
nen rovnou jen tak beze veho dn ji z behavioristickch redukc, s nimi se nutn zaalo.*
Touto prvn redukc jsme jet nedospli ke svpodstat due.
A tak lze ci: prav fenomenologicko-psychologick epoch je
pro cel naivn pirozen ivot i pro psychologa minulosti zcela
ciz a uml postoj. Vdeck deskripci chyblo proto nutn
pro ni zkuenostn pole tkajc se svpodstaty subjekt j a
jejich duevna vbec a nemla ani potebnou typiku seznmenosti, jak vznik teprve z opakovn. Vnitn vnmn" ve
smyslu ryz psychologie a vbec psychologick zkuenost chpan jako zkuenost du samch v jejich pravm a istm byt
je nco, co nen kadodenn a bezprostedn dno a ani se toho
nelze zmocnit ji prostou epoch" prvnho zatku, take ped
uvedenm zvltn metody fenomenologick epoch ani nebyly
mon. Fenomenologicky zamen psycholog se proto musel
teprve uit dvat, zskvat cvik a cvikem si osvojovat zprvu
hrub a kolsav, pak stle vyhrannj pojmy o svpodstat jinch subjekt. Opravdov nekonenost deskriptivnch fenomn se takto teprve poznenhlu stv patrnou a ukazuje se
v nejsilnj a nejbezpodmnnj ze vech evidenc v evidenci tto jedin prav vnitn zkuenosti".
Vypad to zajist jako notn pehnn, ale takov dojem
me mt jen zatenk, kter je poutn tradic a zan zkuenostmi vyplvajcmi z vnjho postoje (z naivnho pirozenho antropologickho postoje subjektu, z psychomundnnho
postoje). Zprvu se domnv, e jde samozejm .o pouh
* Abstrahuji tu ovem od prehnanost behaviorist, kte operuj vbec jen s vnj strnkou chovn, jako by tm chovn neztrcelo svj
smysl, jak mu prv dv vctn, pochopen vrazu".
271
oitn" od zt relnch pedpoklad, ale e duevn zkuenostn obsah je ji v podstat znm a lidovou mluvou i vyjditeln. To je vak zkladn omyl. Kdyby tomu tak vpravd
bylo, pak by postailo jen analyticky vyloit z obecn zkuenosti
vyten empirick pojem lovka pojatho jako myslc, ctc,
jednajc, slast a strast provajc subjekt a podobn. To je vak
takkajc jen vnj strnka, jen povrch psychina, jen to, co se
z psychina ve vnjm svt objektivovalo. Je to obdobn jako
u dtte, kter m sice o vcech zkuenosti jako o vcech, ale
nem potuchy o jejich vnitnch strukturch, kter v jeho
vcnch apercepcch zcela chybj. Stejn i psychologovi, kter
se nevykolil ve fenomenologickm smyslu, jak to umouje
prav epoch, a nedovede proto ani chpat povrchnost jako povrchovost a tzat se po jejch nesmrnch hlubinnch dimenzch,
chybj vechny vlastn psychologick apercepce o takovch
strukturch a tm i kad monost klst vlastn psychologick
otzky pracovn, je u musej mt pedznamenan horizont
smyslu.
dajn oitn" nebo, jak se astji k, vyjasnn psychologickch pojm" psychino vbec zpstupuje a pivd
jeho vlastn byt i ve, co je v nm", vbec teprve do zornho
pole, a jenom tehdy, pronikne-li od zvnjnlch intencionalit k vnitnm, intencionln je konstituujcm intencionalitm.
Tady se teprve naume chpat, co vlastn znamen psychologick analza a naopak co znamen psychologick syntza a
jak propasti smyslu je dl od toho, co pod analzou a syntzou
rozumly vdy na vnjek zamenho postoje.
Ta prvn epoch je ovem nezbytn zatek pro ist duevn
zkuenost. Nyn je vak nutno setrvat u istho duevna s obzravou hloubavost a s pornou dslednost se zmocovat jeho
vlastn svpodstaty. Kdyby byl empirismus takovm spojenm
s istou zkuenost" svmu jmnu uinil mnohem vt est, nebyl by mohl minout fenomenologickou redukci a potom by ho
jeho popisy nikdy nebyly pivedly k datm a komplexm dat
a duchovn svt ve sv osobitosti a v nekonen totalit by
nebyl zstal uzaven. Nen paradoxn, e dn tradin psycho272
logie nedovedla a podnes podat skuten vklad vnmn, ba

ani specilnho typu vnmn, jakm je vnmn tles, e nedovedla vyloit vzpomnku, oekvn, vctn nebo kterkoli jin
zpsob zptomnn? Ba tradin psychologie nedovedla podat
ani intencionlni popis podstaty soudu, ani jinho typu tdy
akt, ani nedovedla intencionln vysvtlit syntzy souhlasu a
nesouhlasu (v jejich rznch modalizacch). Nen paradoxn, e
nemla ani potuchy o rozmanitch a tkch pracovnch problmech skrytch pod kadm takovm titulem? Nebylo zkuenostn pole, nebyla vypracovna speciln psychologick sfra
fakt ani pole provdnch popis. Vbec se nestlo na pd
skuten psychologick zkuenosti, kter naped ukazuje psychino v neanalyzovan form a svm vnitnm a vnjm zkuenostnm horizontem neurit pedznamenv to, co se m intencionln vykzat. K emu tedy bylo voln po deskriptivn
psychologii, obas se nalhav ozvajc, dokud nebyla uznna
nutnost univerzln epoch a redukce, jimi lze vbec teprve zskat substrty deskripc a intencionlnch analz, a tm i pracovn
pole? Nemohu ne popt, e by dosavadn psychologie skuten
ji vstoupila na pdu vlastn psychologie. Teprve a tu takov
psychologie bude, pak teprve bude mono vyut rozmanitch a
bezpochyby velmi cennch fakt psychofyziky a o ni open
psychologie v jejich opravdov psychologick nplni a bude
mono si i ujasnit, jak jsou vskutku na obou stranch vztan
lnky empirickch zkonitost.
Sla pedsudk je tak velik, e akoli transcendentlni
epoch a redukce byly v rozdlnch stupnch vyloeny ji ped
desetiletmi, pesto se nedoshlo nieho vc, ne e prvn vsledky pravho intencionlnho popisu byly v znetvoenm
smyslu peneseny do star psychologie. Jak slova o znetvoenm
smyslu pi takovm penen vsledk dluno chpat v pln
vnosti, uk nae dal vahy, kter, jak doufm, pispj
k patin hlub przranosti a jasnosti, nebo byly vyteny
z posledn uzrl fze vlastnho ujasnn. Krom toho zmiz
i pekka spojen s discours de la mthode", kter je zde
nastnn, tm, e konkrtn destilet zkoumn, je si vydal,
18
273
nemohou zrove uplatovat svj vliv jako konkrtn podklad,

zvlt kdy i zveejnn spisy mohou psobit svm pravm
vlivem jen tehdy, bude-li redukce skuten pochopena, co je
ovem vdy velmi svzeln. Pro to zde km, akoli redukce je
v nich uvedena jako transendentln filosofick, objasn se velmi
brzy z dalho naeho vkladu.
Nej blim a velmi nalhavm nam kolem, chceme-li
osvtlit prav smysl epoch, je ozejmit, e ony samozejmosti
nabzejc se interpretace univerzality, s n nutno provdt
epoch, jsou vpravd sebenepochopen. Je zcela myln pi vchodisku ze zpsob chovn lid vi relnmu obklopujcmu
je svtu a pi jeho jednorzov redukci na psychino mt pak
vbec za to, e univerzln redukce zle v postoji, pi nm
nutno univerzln reduktivn oistit vechny nasktajc se
jednotliv intencionality a pak se zabvat tmito jednotlivostmi. Reflektuji-li ve svm sebeuvdomn o sob, shledvm
sebe sama" zajist ijcho ve svt tak, e jsem afikovn
jednotlivmi vcmi, nktermi se obrm, take redukce
stle dv jednotliv pedstavy, jednotliv pocity, jednotliv
akty. Nesmm tu vak pehldnout, jak in psychologie dat
na desce vdom", e tato deska sama od sebe jako takov m
vdom, je ve svt a m o nm vdom. Mm stle vdom
o jednotlivch vcech svta jako vcech, kter m zajmaj,
dojmaj, ru atd., ale pitom mm stle i vdom o svt samm,
v nm jsem j sm, akoli tento svt tu nen jako vc, akoli
na m nepsob jako vci a ani nen v obdobnm smyslu pedmtem, jm bych se zamstnval tak, jak se zamstnvm vcmi. Kdyby svt nebyl uvdomen jako svt i bez toho, e by
mohl bt pedmtn jako objekt , jak bych mohl v reflexi
obzrat svt a jak bych mohl rozvjet poznn svta, pozvedaje
se nad vedn naivn pirozen ivot, zamen nepetrit na
vci? Jak mm j, jak mme vichni stle vdom o svt?
Kad vc, kterou zakoume, kterou se mm jakkoli zamstnvat, i my sami, reflektujeme-li o sob, se dv sama, a o to
dbme, nebo nedbme, j a k o vc ve svt, jako vc v tom kterm aktulnm vjemovm poli, toto pole vak jako pouh vje274
mov vsek svta. Meme mu vnovat pozornost, meme se

ptt po tomto stlm horizontu svta, co i neustle inme.
Psychologick redukce m proto zrove redukovat i vdom
o jednotliv vci a jej horizont svta, take kad redukce je
univerzln redukc svta.
Pro psychologii je to apriori. Nen mysliteln dn psycholog,
kter pi dotazovn po psychologinu by ji neml sv vdom
o svt, pop. kter by se njak v bdlch innostech neobral
objekty, je nutn s sebou nesou svj horizont svta, psycholog,
kter, pedstavuje-li si lidi, mohl by si je pedstavovat jinak
ne zrovna tak jako sebe sama, jako lidi s vdomm o svt,
kter je souasn sebeuvdomenm: vdomm o sob samm
jako ve svt jsoucm.
Toto a snad jet leccos dalho a podobnho nle nutn
k zatkm, k prvnmu nastolen psychologie; opomenout to
bylo by stejn myln, jako kdyby fyzik zanajc svou nauku
o tlesech pehldl, e rozlehlost pat k podstat hmotnho
tlesa. Ale co pi budovn fyzikln metody nepsobilo dn
pote: pihlet k apriornm strukturm, dit se jimi, ba uinit
z nich, toti z matematiky, vlastn vdeck systm norem a metodick fundament, vyvolalo mimodn a zvltn tkosti
tehdy, kdy lo o budovn psychologie pi veker zdnliv
analogii s fyzikou. Co je u fyzikln metody relativn snadn,
toti univerzln abstrakce prody, aby bylo mono matematicky
se j v idealizaci zmocnit, zaplt z nejhlubch dvod do tkch pedbnch metodickch mylen, m-li zat protiabstrakce a vdom o svt i sebeuvdomn se maj stt univerzlnm tmatem.
Psychologie chpan jako univerzln vda ist jen o duch
vbec v tom zle jej abstrakce vyaduje epoch, je
mus u vech du pedem redukovat jejich vdom o svt,
kad vdom se svm prv aktulnm obsahem a s jeho modalitami. Sem pat sebeapercepce u kadho subjektu se smyslem platnost, s habitualitami, se zjmy a smlenm apod., je
si kad prv pisuzuje, a prv tmi ktermi zkuenostmi a
soudy, je uskuteuje, a to kad takovm zpsobem, jak se
17*
275
sob sm jev, jak je mnn, ale mnn zrove jako subjekt ve

svt jsouc. Toto ve je nutno redukovat.
Nesmme vak opomenout otzku: Jak m kad podrobnji
vzato vdom o svt, kdy m sebeapercepce jako tento lovk?
Opt tu zhy dospjeme k tomu zkonu apriori, e vdom o sob
a vdom o jinm je neodluiteln. Je nemysliteln a nikoli
snad jen pouh fakt abych byl lovkem ve svt, ani bych
byl j e d n m z lid. V mm vjemovm poli nemus bt nikdo,
ale spolublin jsou nezbytn jako reln a znm a jako oteven
horizont tch, s nimi se mohu setkat. Jsem fakticky v ptomnosti spolublinch a jsem v otevenm horizontu lid a vm,
e jsem fakticky v generativn souvislosti, v jednotnm proudu
djinnosti, ve kter tato ptomnost je ptomnost lid a jejich
uvdomn svt je historickou ptomnost historick minulosti
a historick budoucnosti. Vdom o svt mohu ovem fiktivn a
voln petvet, avak tato forma generativity a djinnosti je
stejn nezniiteln, jako je neporuiteln forma m originln
vjemov ptomnosti jakoto ptomnost vzpomnkov minulosti
a pedvdan budoucnosti psluejc k jednotlivmu j. Je
ovem velikou a otevenou otzkou, kam a toto apriori obsahov sah, jak m bt formulovno v psnch a pevnch zkonitostech, takkajc jako ontologie vdom o svt a sebevdom.
V kadm ppad je to otzka, na ni nutno od zatku
upnout pozornost, nebo tu jde o smysl i univerzln epoch
a o to, co na zklad epoch lze zskat jako redukovan fenomn vnitn psychologie, tedy o to, co mono od potku povaovat za tma psychologie. Ale musme zde bt jet pesnj.
Psycholog bude musit ovem provst epoch a redukci u svho
stanoviska a naped sm u sebe. Mus vyjt ze sv originln
sebezkuenosti a z vlastnho originlnho vdom o svt: ze sebeapercepce sebe samho jako lovka, jemu prv pisuzuje
ve, co mu pisuzuje e je takovm dobrm lovkem nebo
takovm hnkem se vm ostatnm, jakm domnle je; toto
ve ztrc spolupsobvou platnost, jakmile se stane neinteresovanm pozorovatelem sebe sama, zatmco platnost sama s tm,
co plat a co je npln platnosti, se stv fenomnem, take
276
ztratit se neme ani to nejmen. Jen o vem tom, co m v redukci jako prvotn, m originln vdom. V nm m sv vdom o svt v proudu t kter aktuln chvle a ve sv djinnosti
se vm, co prostoroasov i obsahov svtu pipisuje. Tento
svt se pro nho touto redukc pemuje v pouh fenomn
a jin ne takto pro nho platn svt nem (jin svt by neml pro nho vbec dn smysl).
Psycholog musil vak pedem uskutenit epoch nejen ve
vlastn zkuenosti, nbr i ve v mon zkuenosti o druhch.
Vichni lid se stanou irmi duemi, subjektivnmi j sebeapercepc a apercepc svta, je se smj stvat tmaty v ist
korelaci mezi platnost a tm, co plat. Nyn vak povame, e
kad ve vztahu k jinm lidem m ve svm vdom o svt
i vdom o jinch lidech v t kter podob tchto cizch subjekt, uvame, e jeho intencionalita zasahuje podivuhodn a
do intencionality druhho lovka a naopak, e se pitom vlastn a ciz platnost spojuj v modech souhlasu a nesouhlasu, e
nakonec vdycky a vzjemnou korekturou nutn dospv k platnosti souhlasn vdom o tm spolenm svt s tmi vcmi,
je jsou tyt, a jeden je pojm tak, druh jinak. Vdom
0 svt jednoho kadho je v modu jistoty byt ji pedem vdom o jedinm a tm svt pro vechny, pro vechny znm
1 neznm subjekty, s nimi je mono se jednou setkat a kter
musej ji pedem samy bt subjekty ve svt. J mm vychzeje od sebe a kad jin m rovn od sebe svj orientovan
svt, kter pedpokld jin lidi tak, e oni sami maj vdy
vychzejce od sebe jin subjekty a ti zase maj jin lidi a tak
prostednictvm intencionlnho kodexu jsou pedpokldni
jako subjekty spolen apercepce svta, zatmco kad m svou
vlastn apercepci svta ve sv sebeapercepci. A to ve mme
v neustle promnlivm proudu, v nm stle dochz t
k promn vzjemnou korekturou. Jinak eeno, kad z ns
m svj ivotn svt, kter mn jako svt pro vechny, kad
jej m ve smyslu plov jednoty subjektivn relativn mnnch svt, je se opravujc promnou mn v pouh jevy
J e d i n h o konkrtnho svta pro vechny, pedvdeckho
277
pirozenho svta naeho ivota jako permanentn intencionlni

jednoty, je sama je universum jednotlivost, universum vc.
A to je svt, jin nem pro ns vbec dn smysl. Pi epoch
se tento svt stv fenomnem, a co nyn zbv, nen mnohost
odlouench du, z nich je kad redukovna na svou vlastn
niternost, nbr tak, jak je jedin univerzln proda jako jedin v sob uzaven souvisl jednota, obdobn je i jen jedin
duevn souvislost, veobjmajc souvislost vech du, pi n
jsou vecky zajedno nikoli vnjn, ale vnitn, intencionlnm
vzjemnm prpletem vzespolnn svho ivota. Kad due
redukovna na irou niternost m sv byt pro sebe a byt v sob, m svj originln vlastn ivot. A pece kad dui nle,
e m originln vlastnm zpsobem to kter vdom o svt,
a to tak, e m vciovac zkuenosti, e m empirick vdom
o jinch lidech majcch svt a majcch tent svt, tj. svt
apercipujcch ho vdy ve vlastnch apercepcch.
Podobn jako kad subjekt j m originln vjemov pole
v horizontu, kter mus bt oteven svobodnm konnm a kter
vede ke stle novm a ke stle z urit do neurit pedznamenanm vjemovm polm, tak m i kad svj horizont vciovn,
horizont sv spolusubjektivity, kter se d otevt pmm nebo
nepmm stykem, piem mme etzy druhch, kte jsou po
kad jin pro sebe navzjem, a ti mohou mt zase jin lidi atd.
Z toho plyne, e kad m orientovan svt tak, e m jdro
relativn originlnch danost, a to jako jdro horizontu, kter
je nzvem pro komplikovanou, ale pi veker neuritosti nicmn spoluplatnou a anticipujc intencionalitu. To vak zrove
znamen, e v ivoucm proudu intencionalilty, jm je ivot
subjekt j, je v modu vciovn a vciovacho horizontu ji
pedem intencionln implikovno kad jin j. Pi univerzln epoch, kter sebe samu opravdu chpe, se ukazuje, e
due v jejich prav podstat nejsou od sebe vbec odtreny vnjm rozptylem jedna od druh. Zatmco v pirozenm mundnnm postoji ivota ped epoch jsou due jakoby oddlen lokalizovny v tlech, mn se pi epoch jejich vnj rozptlenost
v ist intencionlni vzjemnou prostoupenost.
278
Tm se mn svt, prost jsouc svt a v nm jsouc proda,

ve vespoln fenomn svt", ve svt pro vechny reln a
m o n subjekty", z nich dn se neme vymanit z intencion l n i implikace, podle n kad subjekt sounle ji pedem
do horizontu kadho jinho subjektu.
A tak s pekvapenm jak se domnvm zjiujeme, e
ryzm inkem ideje deskriptivn psychologie, je dv slovo
svpodstat du, nastala nevyhnuteln promna fenomenologicko-psychologick epoch a redukce v t r a n s c e n d e n t l n i . A vidme, e jsme tu neuinili a ani nemohli uinit nic
jinho ne v hlavnch rysech opakovat pozorovn, je jsme ji
musili podniknout dve ve zcela jinm zjmu nikoli v zjmu
psychologie jako pozitivn vdy, ale v zjmu univerzln a potom transcendentlni filosofie.
Ale tm se tu opakuje i nutnost provst korektury na tomto
prvnm zpsobu epoch a redukce. Usilujce o objektivn vdeckost t v psychologii, pohlme na lidi prv tak jako na jin
vci na svt, a proto i pro n objektivita znamen vyazen
veho, co je pouze subjektivn, tedy i ns samch jako inn subjektivity, v jejm fungovn teprve vyrst smysl byt, svt
vbec". J jako psycholog musm proto pipustit, e dokonce
i v takovch vahch o intencionlni konstrukci svta mm
zsluhou zkuenostnho vctn jin lidi jako existujc skutenosti, s nimi jsme pouze ve spolku, jak vm. Provdm-li vak
redukujc epoch u sebe sama a u svho vdom o svt, propadnou tm epoch i jin lid jako svt vbec a stvaj se
pro mne jen intencionlnmi fenomny. Radikln a dokonal
redukce vede proto k a b s o l u t n j e d i n m u e g o zprvu
se tm absolutn osamocujcho irho psychologa, kter takto
ztrc platnost sebe jako lovka a u neplat za reln jsoucno
ve svt, nbr je istm subjektem sv univerzln a ir intencionality, dosaen radikln redukc, i se vemi jejmi intencionlnmi implikacemi. A to je apodiktick ego, apodikticky jsouc
ve svch apodikticky v nm samm obsaench a odhalitelnch
intencionalitch. A je-li mono v tchto intencionalitch bytostn prokzat spolubyt jinch subjekt, ale jako implikova279
nch jinch j-ego, a tedy prokzat originln odluku j" od

jinch subjekt, pak je jednm z hlavnch kol ist intencionlni psychologie cestou pokraujc redukce platnosti svta
ujasnit subjektivn a irou funkci, kterou svt jako svt pro
ns vechny" je ze mne, z ego, svtem pro vechny a svtem
s tm kterm aktulnm obsahem. Przdn obecnost epoch
jet nic nevysvtluje, nbr je jen vstupn branou, jejm
pekroenm me bt objeven nov svt ir subjektivity.
Skuten objev je vc konkrtn, nanejv obtn a diferencovan prce.
Slu se jet nkolika slovy zdraznit jeden z hlavnch vsledk naeho zkoumn. Prokzalo, e by epoch byla pochyben nejen jako redukce jednotlivost v rmci jednotlivch
du, ale e by byla pochyben i jako individuln redukce,
redukujc dui za du. Vechny due tvo jedinou, fenomenologi systematicky rozvinutelnou jednotu intencionality ve
vzjemn implikaci ivotnch proud jednotlivch subjekt.
Co je pro naivn pozitivitu nebo objektivitu existence v rozptlenosti, to pozorovno zvnitku je intencionln jedno v druhm.
72. Pomr transcendentlni psychologie k transcendentlni

fenomenologii jako vlastn pstup k istmu sebepoznni.
Definitivn odstrann objektivstickho idelu ve vd o dui
Pekvapujc vsledek naeho zkoumn lze, jak se zd, vyjdit i takto: Neexistuje ist psychologie chpan jako
pozitivn vda, psychologie, kter by chtla lidi ijc ve
svt univerzln probdat jako reln fakta svta a kter by
byla obdobn jinm pozitivnm vdm, prodovdm a duchovdm. Existuje jen transcendentlni psychologie, kter je
toton s transcendentlni filosofi. V jakm smyslu je to
nutno korigovat, nad tm se nyn musme zamyslit. Bylo by
ovem myln tvrdit, e neme existovat dn psychologie
jako vda na pd pedchdn danho svta, tedy vda o li280
dech vbec (a pak o zvatech) ve svt. Je jist, e nen

dn psychologie v takovm smyslu, ani se te po
ist svpodstat duevnho byt, a rovn je jist, e toho
nelze doshnout takkajc gratis, jako by lo o nco, na
sta pohldnout a u to tu je, by i nepovimnuto. Vecko,
co tu tak je, nle ke svtu jako pedmtu apercepce toho,
kdo to tak vid, a spad rovn do sfry redukovatelna. Je-li
vak nutn univerzln epoch objmajc vecko, co mm ve
vdom o svt, ztrc psycholog pi takov epoch pdu objektivnho svta. ist psychologie je tedy sama v sob toton
s transcendentlni filosofi jako vdou o transcendentlni subjektivit. Tm se tedy ned otst. Pipomeme si vak, co
jsme pedem seznali o fenomenologick redukci jako promn
vychzejc od naivn pirozenho postoje ve svt. Z novho
postoje se meme zase vrtit do postoje pirozenho, nebo
ist psychologie, jak jsme ekli pedem, jako kad vda
a jako kad ivotn povoln m svou dobu vnovanou tto
odborn prci a rovn epoch tto sv speciln pracovn
doby. V ase, kdy jsem transcendentlnm nebo irm fenomenologem, jsem vlun v transcendentlnm sebevdom
a jsem tmatem svho zkoumn vlun jako transcendentlni
ego se vm tm, co je v nm intencionln implikovno.
Tady nen nic z obyejn objektivity, nebo objektivita, vci,
svt a vdy o svt (vetn vekerch pozitivnch vd i filosofie) jsou tu jenom jako moje fenomny, jako fenomny
transcendentlnho ego. Veker platnosti byt, je smm a chci
provdt jako transcendentlni badatel, se vztahuj na mne
samho, ale prv tm i na skuten a mon vctn", na
vjemy cizch j, vystupujc mezi mmi originlnmi intencionalitami. Jin lid se z aktuln pro mne jsoucch lid redukc pemn v pluralitu pro mne jsoucch alter-ego se
smyslem byt, kter maj intencionlni implikty mho originlnho intencionlnho ivota. Pak plat i obrcen: jsem
v nich implikovn s celm svm originlnm ivotem a oni
jsou rovn vichni implikovni jedni v druhch. Co tu vdecky vypovdm, vypovdm o sob a pro sebe, ale paradoxn
m o n
281
vypovdm tm i pro vechny ostatn, transcendentln ve mn

a mezi sebou vzjemn jedny v druhch implikovan.
ist psychologie nezn prv nic jinho ne subjektivno
a vpustit do nho objektivno jako jsoucno znamen ji vydat
ji vanc. Nekonen psychologick bdn pojat jako transcendentlni ist bdn se tk tohoto intencionlnho niternho prostoupen subjekt i jejich transcendentlnho ivota
a ve svm prbhu m nutn podobu orientovanou kolem mne
samho. Jedin tak, e v sebezamylen v rmci ego ohranim svou originln sfru (sfru primordiality") a v jej
spleti odhalm intencionlni syntzy a implikace ve stupnch
jejich intencionlni modifikace, a jedin vyadm-li z platnosti
metodickm zpsobem, jakmsi druhem epoch v rmci epoch, veker sv vctn a podrm si je jen jako sv proitky, jedin tak se zmocnm bytostnch struktur originlnho
ivota. Uvedu-li vctn v platnost (v intencionlnch koreltech platnosti pi spoluvkonu"), pak se ony struktury stanou
bytostnmi strukturami kadho pro mne myslitelnho alterego a vyno se pak problmy vctnm zaveden vepospolitosti i jejch bytostnch specilnch forem, je jsou tyt,
jak se pi naivn pirozenm posuzovn svta objevuj jakoto formy objektivovan, toti jako rodina, nrod, nrodn
pospolitost a odtud dle jako podstatn struktury lidsk djinnosti. Tady vak po proveden redukci dostvme z nich
bytostn struktury absolutn djinnosti, toti bytostn struktury
transcendentlni pospolitosti subjekt, takov transcendentlni
pospolitosti, kter ije intencionln zespolenna v tchto
nejobecnjch specifikovanch apriornch formch a m v sob
svt jako intencionlni korelt platnosti a neustle jej dle
vytv v novch formch a stupnch kulturnho svta. Systematick uskutenn toho nejpsnjmi ze vech myslitelnch
metod, jakmi jsou prv metody nad sebou samou se apodikticky zamlejc a apodikticky se interpretujc transcendentlni subjektivity, je prv transcendentlni filosofie. ist
psychologie nen a neme proto bt nic jinho ne tot,
co bylo zprvu s filosofickm zmrem hledno jako absolutn
282
zdvodnn filosofie a co se me naplnit jen jako fenomenologick transcendentlni filosofie. J jako ryz psycholog
nebo transcendentlni filosof jsem tm vak nepestal bt
lovkem a stejn se ani to nej men nezmnilo na relnm
byt svta i vech lid a ostatnch tvor na svt. Ani jsem
neztratil ten zvltn svtsk zjem, kter m titul: univerzln
vda o psychickm byt lid, a u jde o jejich psychick
byt individuln nebo sociln. Vracm se tedy zpt do pirozenho postoje a mnm pitom povoln: jako psycholog
se znovu chpu prce na pd svta. Prv jako psycholog jsem
byl nucen rozhodnout se k vybudovn ir psychologie. Jde
tedy oividn o nco podobnho, jako kdy zjem prodovdce vyaduje, aby byla vybudovna ist matematika, nebo
kdy by ji poadoval, kdyby tato ist matematika nebyla
ji vybudovna, jako vsledek vlastnho teoretickho zjmu.
Pro ryz psychologii a pro exaktnost, vlastn jej podstat,
hraje transcendentlni filosofie fakticky lohu apriorn vdy,
na ni se m u vech svch vpravd psychologickch poznatk
odvolvat a jejch apriornch strukturnch pojm m vyut
pi sv svtsk empirii. Pi zjitn prav paralely mezi psychologi a prodovdou, ba mezi psychologi a kadou pozitivn
vdou vbec, se vak objevuje obrovsk rozdl. Psycholog
ptrajc po istm duevnu, provdjc epoch pod tlakem
absolutn nevyhnuteln nutnosti vyadit ze hry veker
reln spoluplatnosti a provdjc ji metodicky opt v nevyhnuteln svzelnch zamylench, osvobozuje se od naivity, kter
vdom lp na vekerm ivot ve svt a na vech vdch
o svt. V pedvdeck kadodennosti pirozenho ivota kad
naivn v, e m poznn sebe sama i jinch lid, a nech
sebeskromnji hodnot dokonalost tohoto vdn, je si jist, e
se asto ml, ale v, e se jeho vdn d zlepit, a kad
se domnv obdobnm zpsobem, e zn svt nebo alespo
sv nejbli okol. Pozitivn vda prav, e je to naivita
a e pravho poznn dociluje ona svmi vdeckmi metodami. Psycholog nechce nic jinho, ne co chtj jin pozitivn vdy, jim se ji zdail jejich zmr, a nehled nic
283
jinho ne metodu pozitivn vdeckosti, aby pekonal kadodenn naivn poznn sebe sama a jinch lid. Ponvad vak
vid, e je nucen vypracovat si metodu fenomenologick redukce, uin objev, e svm sebepoznnm vlastn nikdo reln nepostihuje sv prav a aktuln j", sv vlastn byt
jako subjekt-j a jako subjekt vekerho svho poznvn svta
a intencionlnch vkon ve svt, e toto j" se ukazuje
naopak teprve redukc a e ryz psychologie nen proto nic
jinho ne svzeln cesta pravho a ryzho sebepoznn, v nm
je obsaeno i poznn lid jako poznn jejich jstevnho nebo
duevnho pravho byt a ivota, dle pak poznn svta
a poslze poznn pravho byt svta, jeho se principiln
neme nikdy zmocnit dn pozitivn vda, a je sebespnj. Co pozitivn vda nazv poznnm svta, je poznn
vc svta, jejich rod a druh, jejich spojen a rozpojen,
jejich zmn a nemnnosti, jejich zkon trvajcho byt v procesu zmn, jejich veobjmajc struktury, forem a zkonitosti,
jimi je veker byt vc vzno. Veker poznatky pozitivn
vdy, veker jej otzky a odpovdi a vechny jej hypotzy
i oven vak stoj nebo se pohybuj na pd pedchdn
danho svta. Svt je stlm pedpokladem, otzkou je tu
pouze, c o svt je, co mu v postupu indukc od znmho
k neznmmu nle. Svt nen hypotzou v tom smyslu, v jakm maj hypotzy jedin smysl pro pozitivn vdy, nap.
hypotzy o struktue soustavy Mln drhy, nebo veker
hypotzy pozitivn vdeckosti jsou prv hypotzami na zklad hypotzy" svta, pro ni hledat pozitivn vdeck zdvodnn ve stejnm smyslu by bylo absurdn. Fakticky teprve
zsluhou transcendentlni psychologie nebo transcendentlni
filosofie meme uzt a pochopit, co tu chyb, jedin otzkami po hypotze" svta, dotazovnm, co je a eho je teba,
aby byla uinna problmem. Jako inn subjekty, v jejich
aktivitch a z jejich aktivit svt pro ns je, jsme vichni
zcela vn tmatu, jaksi zapomenuti, mimo platnost s tm
kterm prv aktulnm obsahem, kter v ns smysl zskv
a smysl propjuje. Ned se ci, e inn subjektivita byla
284
objevena ji dvno od Lockovch dob ve form empiristick teorie poznn. Nestalo se tak, nebo bu to byla psychologie jako pozitivn vda, mluvila o l i d e c h jakoto
fungujcch subjektech, take pedpokldala pdu svta a pohybovala se v kruhu, anebo vskutku uvdla tuto pdu v pochybnost, jako Hume kter byl pitom mnohem radiklnj ne Kant a pak ns uvrhovala do paradoxnho solipsimu a skepticistismu, ale v kadm ppad do dsiv nepochopitelnosti byt svta. Dvod se nm ozejmil. Ohlsil se
nm konen problm platnosti pdy svta jako svta, kter
vbec je tm, m je, z aktulnho a monho poznn, z reln a mon fungujc subjektivity. Bylo vak nutno pekonat
obrovsk tkosti, aby bylo mono metodu epoch a redukce
nejen zapot, ale dovst ji k jejmu plnmu ujasnn a tm
teprve odhalit absolutn fungujc subjektivitu, ale nikoli jako
subjektivitu lidskou, nbr jako subjektivitu, kter v lidsk
nebo nejprve lidsk subjektivit sebe samu objektivuje.
Pitom seznvme, jak je naivn zastavovat se antropologick a svtsky u korelace subjekt-objekt a fenomenologick
odhalen mch prvnch spis myln vykldat jako odhalen
prv tto korelace. Znamenalo by to bt slep prv pro
velk problmy paradoxnosti, kter zle v tom, e lovk,
v zespolenn lidstvo, je pro svt subjektivitou a souasn
m bt objektem ve svt. Svt, kter je svt pro ns, je
svt majc v naem lidskm ivot smysl a nabvajc pro
ns stle nov smysl, ale nejen smysl, nbr i platnost. Je
to pravda a je rovn pravda, e z hlediska poznn urenho
pro ns lidi nae vlastn byt pedchz byt svta, nepedchz
je vak z hlediska skutenosti byt. Transcendentlni korelace
mezi subjektivitou v transcendentlnm ivot konstituujc
svt a mezi svtem samm, kter se v ivotnm spoleenstv
transcendentlni intersubjektivity pedznamenv a ovuje
stle jako svt ve form plov ideje, nen vak zhadnou
korelac, kter by probhala ve svt samm. V konkreci transcendentlni intersubjektivity, v jejm univerzlnm ivotnm
spojen je pl, pop. systm jednotlivch pl, jemu 285
kme svt, pesn tak v n uzaven intencionlni pedmtnost

jako pedmtnost v kterkoli intenci, od jej relativn konkrece naprosto neodluiteln. Veker dosavadn diskuse o idealismu a realismu se jet nepropracovaly k vdom pravho problmu, kter je za vemi teoriemi poznn hledn, ale
neobjeven, nato aby uchopily transcendentlni redukci v jejm obtnm smyslu vstupn brny k pravmu sebepoznn
a poznn svta.
Nicmn nm bude jet poloena otzka, jak ryz psychologie, kter s transcendentlni subjektivitou opustila pdu
svta, me bt psychologovi vlastn k uitku v jeho pozitivn prci prv na tto pd? Psychologa nezajm transcendentlni, ale ve svte jsouc niternost, zajmaj ho lid
a lidsk pospolitosti, jak se s nimi setkvme ve svt, a mluv-li psycholog o duevnm ivot a o vlastnostech osoby i
klade-li nebo kladl-li by podobn otzky o pospolitostech, pak
m na mysli jen to, co se reln na svt vyskytuje, mysl
na to, co se odehrv v relnch lidech a je v jejich lidskm
sebevdom bezpedsudenou vlastn zkuenost, a pokud jde
o jin lidi, zkuenost o druhch. K tomu posta prvn stupe epoch a redukce, kter jsme jet neuznali za vlastn
transcendentlni nebo za prvn krok pi vym sebeujasovn. Pi sv lidsk aktivit a pasivit jsou lid zameni na
reality pro n platn, ale psycholog nesm pipustit, aby i pro
nho platilo to, co oni sami povauj za reln apod. A nem
pak psychofyzick nebo psychofyziologick dualismus pece
jen sv zkuenostn prvo pro svt, asi m svt transcendentln jakkoli vznam, a neuplatuje se pi vytyen kol
psychologie lovka a zvat podle prodovdn podoby?
Star svody se ovem znovu vracej a v tto souvislosti
krom zsadnch nmitek, je jsme zaali uplatovat u otzky
lokalizace a kauzality, nutno pedevm ci, e opravdov
osvobozem od tradinch svod je mon teprve zsluhou
absolutn bezpedsudenosti zskan krajnm radikalismem
pln transcendentlni epoch, co znamen, e teprve pak, a
uchopme totalitu subjektivn, kde lovk, intencionln vnitn
286
spjat lidsk pospolitosti i svt, v nm ij, jsou sami intencionln pedmtn zahrnuti, teprve pak jsme schopni uzt
a systematicky pro.bdat to, co jsme oznaili slvkem jak"
zpsob danosti. Teprve toti tak bylo mono objevit, e
kad danost ve svt je danost v jak" uritho horizontu,
e v horizontech jsou obsaeny dal horizonty a e poslze
vecko, co je na svt dan, nese s sebou horizont svta a e
jedin tm o tom zskvme vdom, e to je ve svt. Pokud
vm, byl W. J a m e s jedin, kdo pod titulem f r i n g e s upozornil na fenomn horizontu, ale jak mohl klst o nm otzky
bez fenomenologickho uchopen intencionlni pedmtnosti
a implikac? Avak stane-li se tak, je-li vdom o svt zbaveno sv anonymity, pak se ji uskuteuje prlom do transcendentlna. Kdy k tomu vak dolo a kdy pitom bylo dosaeno transcendentlnho pracovnho pole jakoto pole totln
a univerzln subjektivity, pak se pi nvratu do pirozenho,
ale nikterak ji naivnho postoje objevuje nco pozoruhodnho;
due lid se s pokrokem fenomenologickho bdn dostvaj
do podivuhodnho pohybu sv vlastn duevn npln. Kad
nov transcendentlni poznatek se toti s bytostnou nutnost
mn v obohacen npln lidsk due. Jako transcendentlni
j" jsem toti tot, co je ve svtskosti lidskm j". Co mi
bylo mezi lidmi zakryto, odhaluji transcendentlnm bdnm.
Transcendentlni bdn samo je svtodjnm procesem, nebo
neobohacuje jen samy djiny konstituce svta o novou vdu,
nbr obohacuje obsah svta ve vem a u kadho. Vecko,
co je na svt, m sv transcendentlni korelty, je jsou
s kadm novm odhalenm pro lidskho badatele i pro psychologa novmi urenmi lovka ve svt. dn pozitivn
psychologie, kter nedisponuje ji zabhlou transcendentlni
psychologi, nedovede nikdy odhalit takov uren lovka
a svta. To ve je oividn, ale pece paradoxn pro ns
vechny, kdo jsme byli vykoleni ve starch nvycch mylen
stalet, ba zsti tiscilet. Novm zpsobem to ukazuje propastn rozdl mezi matematikou, mezi kadou a p r i ^ n vdou
o svt a mezi fenomenologi jako apriorn psychologi, je
287
je naukou o podstat transcendentlni subjektivity. Apriori

prrody pedchz byt svta", ale ne tak, e by pokroky poznn matematickho apriori mohly ovlivnit samo byt prody. Proda je o sob, jak je, a je o sob matematick,
nakolik o matematice vme nebo nevime, take ve je pedem
rozhodnuto jako ist matematika a jako proda sama. Takov
je vldnouc hypotza, kterou se po stalet d prodovda;
u svta jako u svta, kter obsahuje i duchovn bytosti, je
vak takov anticipace protismysln a laplaceovsk duch v nm
nen mon. Idea ontologie svta, idea objektivn univerzln
vdy o svt vybudovan na univerzlnm apriori, podle nho kad mon faktick svt by byl poznateln more geometrico, tato jet pro Leibnize svdn idea je nonsens. Takov
ontologie neexistuje zsadn pro i du; neexistuje pro ni
dn vda podle typu fyzikalisticko-matematickho idelu,
akoli duevn byt v transcendentlni univerzalit lze docela
systematicky probdat, a to v principiln bytostn obecnosti
ve form apriorn vdy. Fenomenologie ns osvobozuje od
starho objektivistickho idelu vdeckho systmu, od teoretick formy matematick prodovdy, m ns takto osvobozuje od ideje ontologie due, kter by mohla bt obdobou fyziky.
Pouze slepota pro transcendentlno, je je mono postehnout a poznat jedin fenomenologickou redukc, pivodila
znovuoiven fyzikalismu v na dob v obmnn form
logistickho matematismu, kter nen nic ne rezignace na
kol uloen nm djinami: na filosofii vybudovanou na nejzazm evidentnm poznn a v absolutn univerzalit, v n
nesmj existovat nepochopen samozejmosti ani otzky, je
by nebyly kladeny. Nazvat fyzikalismus filosofi znamen jen
vydvat dvojsmysl za realizaci obt, v nich se ve sfe poznn od Humovch dob pohybujeme. Produ je mono si
myslet jako definitn mnohost a tuto ideu vzt hypoteticky
za zklad. Avak tam, kde jde o svt jako o svt poznn, o svt
vdom, o svt s lidmi, je takov na nj aplikovan idea krajn
protismysln.
288
73. Zvr: Filosofie jako radikln sebeujasnn lidstva,

jako sebeuskutenn rozumu*
Filosofv kol, ivotn cl filosofa jako filosofa: univerzln
vda o svt, univerzln definitivn vdn, universum pravd
o svt, je jsou pravdami o sob a pravdami o svt o sob.
Jak je to s takovm clem, jak dalece je dosaiteln? Mohu
zat s takovou definitivn pravdou, v n bych mohl vypovdat nco o jsoucnu o sob, jsa si jist jej nezvratnou definitivnost? Mm-li ji takov bezprostedn evidentn" pravdy, mohl bych snad zprostedkovan odvodit nov. Kde vak
mm takov evidentn pravdy? Je pro m z bezprostedn
zkuenosti njak jsoucno o sob tak nepochybn jist, abych
podle toho mohl vyslovovat bezprostedn pravdy o sob deskriptivnmi pojmy, pimykajcmi se k bezprostedn zkuenosti a empirickmu obsahu? Jak je to vak se zkuenost
o svt, kterou mm obecn i jednotliv, se zkuenost o tom,
o em mm bezprostedn jistotu jako o prostoroasovm
jsoucnu? Mm o tom jistotu, ale tato jistota se me modalizovat, me se stt pochybnou a v prbhu zkuenosti se
me rozplynout ve zdn: dn bezprostedn zkuenost mi
nedv jsoucno, jak je o sob, nbr jsoucno mnn v modu
jistoty, je se mus ovit ve zmnch mho empirickho
ivota. Avak pouh oven zaloen na souhlasnosti reln
zkuenosti nevyluuje monost zdaje.
Pi empirickch zkuenostech a vbec iji-li jako j (myslm, hodnotm, jednm), m moje j" nutn sv ty", sv
my" a vy", je to j osobnch zjmen. A stejn jsem j a jsme
my ve spoleenstv takovch j nutn korelty veho toho,
co oslovujeme jako jsoucno ve svt, co pi oslovovn, pojmenovvn a mluven, co v poznvajcm zdvodovn ji
vdycky pedpokldme jako pedmt mon spolen zkue* Text tto kapitoly zaadil vydavatel. (Rukopis je v Husserlov
archvu uloen pod signaturou K III 6). Pvodn znn hlavnho textu je
zakoneno kapitolou 72. Srov. Plohy XXVI, XXVII a XVIII.
18
289
nosti, jako to, co tu pro ns je, reln je, co pro ns aktuln plat ve vzjemnosti ivota vdom, nikoli individuln
izolovatelnho, ale vnitn zespolennho. Ale vdycky prv
tak, e svt je nm spolen, m nutn platnost byt; avak
v jednotlivostech se mohu dostat se svmi spolublinmi podobn do rozporu, do pochybnost a k popen byt, jako se sebou
samm. Kde a jak mm nyn definitivn jsoucno o sob?
Zkuenost, zkuenost pospolitosti a vzjemn korektura, stejn
jako vlastn osobn zkuenost a sebekorektura nic nezmn na
relativit zkuenosti. Je relativn i jako pospolit zkuenost,
a proto jsou vechny deskriptivn vpovdi nutn relativn
a stejn relativn jsou i vechny mysliteln deduktivn nebo
induktivn zvry. Jak me mylen vytvet nco jinho ne
relativn pravdy? lovk kadodennho ivota nen pece bez
rozumu, je to myslc bytost, m TO KATHOLON na rozdl
od zvete, m proto e, schopnost popisu, usuzuje, pt se
po pravd, ovuje, argumentuje a rozumn se rozhoduje, m
vak cel idea pravdy o sob" pro nho njak smysl? Nen
pravda o sob" a korelativn jsoucno o sob" filosofickm
vmyslem? A pece to nen fikce, nen to postradateln
a bezvznamn vmysl, nbr vtvor, kter zved lovka
na nov stupe nebo kter je povoln, aby lovka pozvedal
v nov historick fzi ivota lidstva, jej entelechi je tato
nov idea a k n pslun filosofick nebo vdeck praxe,
metodika vdeckho mylen novho rzu.
O sob" znamen zrovna tolik, co objektivn, alespo tak,
jak se v exaktnch vdch objektivno klade proti pouhmu
subjektvnu, kdy subjektivno je pojmno jako nco, co m
jen indikovat objektivno nebo v em se objektivno m jen
objevit. Je to pouh fenomn objektivna, take kolem je
objektivno rozpoznat z fenomn a urit je v objektivnch
pojmech a pravdch.
Nikdy se vak vn neuvaovalo o smyslu takto vytyenho
kolu a o jeho pedpokladech, neuvaovalo se o pedpokladech
v metody a ani to nebylo opravdu vdecky a s nejvy odpovdnost probrno. Take nebylo ani vyjasnno, e smysl p290
rodovdn objektivity, ppadn prodovdnho kolu a metody je svou podstatou od zkladu docela jin ne smysl duchovdn objektivity. Plat to jak o takzvanch konkrtnch duchovdch, tak i o psychologii. Psychologii se pisuzovala stejn
objektivita jako fyzice, a prv to inilo psychologii v plnm
a vlastnm smyslu zcela nemonou. Objektivita po vzoru prodovdn objektivity je u due, u subjektivity pm nesmysl,
a u jde o individuln subjektivity, o jednotliv osoby a jednotliv ivoty, nebo o spoleensky djinn a sociln subjektivity v nejirm smyslu.
Takov je posledn smysl nmitky, ji je nutno vznst proti
filosofii vech dob s vjimkou filosofie idealismu, ovem
metodicky chybn , e nedovedla pekonat naturalistick
objektivismus, kter byl od potku velmi pirozenm svodem
a nadle jm zstval. Teprve idealismus ve vech svch formch, jak ji eeno, se pokou zmocnit se subjektivity jako
subjektivity a uinit zadost skutenosti, e svt nikdy nen
subjektu a pospolitostem subjekt dn jinak ne jako subjektivn a relativn platn svt s tm kterm zkuenostnm
obsahem a jako svt, kter v subjektivit a ze subjektivity
erp stle nov promny smyslu, a e i apodiktick pesvden o jedinm a tm svt zjevujcm se subjektivn promnlivm zpsobem je motivovno ist v subjektivit, kter
formuje svt a jej smysl, toti svt sm, reln existujc
svt, nikdy nepekrauje tuto subjektivitu, kter jej zjednv.
Idealismus se vak oddval svm unhlenm teorim a vtinou
se nedovedl osvobodit od skrytch objektivistickch pedpoklad, nebo se jako spekulativn idealismus zcela penesl pes
kol konkrtn a analyticky prozkoumat aktuln subjektivitu
v tom, jak aktuln nzorn fenomenln svt m pro ni
platnost, co sprvn pochopeno neznamen nic jinho, ne e
opominul provst fenomenologickou redukci a rozpracovat
transcendentlni fenomenologii. Tm se ostatn vysvtluje,
pro fenomenologii, kterou jsem vypracoval, nazvm transcendentlni a pro v n mluvm o transcendentlni subjektivit.
Dal-li toti Kant svou K r i t i k o u r o z u m u starmu slovu
19
291
nov smysl, meme se zevrubnjm rozborem pesvdit, e

zcela jin B e r k e l e y v a H u m v idealismus a jakkoli
idealismus vbec maj tot tematick pole, v nm kladou
jen otzky v jin podob.
R o z u m je specifinem lovka, bytosti ijc v osobnch
aktivitch a habitualitch. Jeho ivot je osobn ivot, vznikajc stle v nepetrit intencionalit vvoje. Co vznik v tomto
ivot, je osoba sama. Byt osoby je neustl vznikn a pi
korelaci byt jednotliv osoby a byt pospolit personlnho
plat to o obojm, o lovku i o jednotnch podobch lidstva.
Osobn lidsk ivot probh ve stupnch sebeujasovn
a odpovdnosti za sebe, od ojedinlch a pleitostnch akt
takov formy a ke stupni univerzlnho radiklnho sebeujasnn a odpovdnosti a a k uvdomlmu uchopen ideje autonomie, ideje vle, kter je odhodlna utvet svj veker osobn
ivot k syntetick jednot ivota v univerzln odpovdnosti
a korelativn sebe sama utvet v j" opravdu svobodn
a autonomn, usilujc o uskutenn rozumu, kter je mu
vzorem, toti snahy sm sob zstat vren a monosti zstat
identick sm se sebou jako rozumn j"; to vak v nerozlun korelaci mezi jednotlivmi osobami a pospolitostmi zsluhou jejich vnitnho bezprostednho i nepmho sept ve
vech zjmech, v souladu i rozporu a na zklad nutnosti, aby
se rozum jednotliv osoby stle dokonaleji uskuteoval pouze
v podob pospolit personlnho rozumu, jako i naopak
pospolit rozum jen jako osobn.
Univerzln apodikticky zdvodnn a zdvodujc vda
vyvr nyn odtud nutn jako nejvy funkce lidstva, toti
jako funkce, kter umouje vvoj k autonomii osobn
a k veobjmajc lidsk autonomii: je to idea, je je ivotn
hnac silou na nejvym stupni lidstva.
Filosofie nen proto nic jinho ne naprost racionalismus,
avak racionalismus vnitn rozlien podle rozdlnch stup
pohybu od intence k vyplnn, je to r a t i o v n e p e t r i t m p o h y b u s e b e u j a s o v n , kter zaal prvnm vstupem filosofie do ivota lidstva, jeho vrozen
292
rozum byl pedtm zcela a pln zasten non temnotou.

eck filosofie ve svm potenm stadiu pedstavuje svit,
prvn osvtlen poznvac koncepc jsoucna" jako universa,
jako svta veho, co jest, a nedlouho nato v subjektivn zamenm pohledu korelativn objevuje odedvna znmho lovka
jako subjekt toho svta, avak tmto subjektem je lovk
len lidstva, lovk, kter je svm rozumem ve vztahu k vekerenstvu byt a k sob sammu. Djiny filosofie svou vnj
historickou uenost, svm zamenm na lidi existujc ve
svt a na filosofie jako teoretick vtvory (systmy vt) jsou
kulturnm tvarem mezi jinmi kulturnmi tvary a jejich
vnjkov odumel posloupnost nazvan vvojem 1 u c u s
a n o n l u c e n d o je kauzlni proces prostoroasov probhajc.
Pohldneme-li vak na n zvnitku, pak je to zpolen v duchovnm spoleenstv ijcch a na sebe navazujcch generac
filosof jako nositel tohoto duchovnho vvoje, usilujcch,
aby neustlm zpasem probuzenho rozumu" pronikli k sob
samm, k sebepochopen a k rozumu, kter konkrtn chpe
sebe sama jako jsouc svt, jako svt existujc v cel sv univerzln pravd. Filosofie, vda ve vech svch podobch, je
racionln, to je tautologie. Ve vech podobch je vak na cest
k vy racionalit a je to racionalita, kter odhalujc stle
znovu svou nedostaujc relativitu je hnna vped namhavm a pornm silm dobt opravdov a pln racionality.
Nakonec vak objevuje, e tato racionalita je idea, kter le
v nekonenu, a e pokud je faktem, je nutn na cest. Rovn
vak objevuje, e existuje konen podoba tto racionality, je
je souasn poten podobou nov nekonenosti a relativity;
je j vak ve dvojm smyslu slova objev", kter oznauje historicky dv epochy potku a pokroku.
Je to pedevm epocha, v n byl objeven poadavek apodiktinosti, jak poprv zasvitne a stane se clem chtn, a to u osobnosti historicky ojedinlho filosofa: u D e s c a r t a , inicitora
historick epochy novovku. Objev na as upad v zapomenut,
zabed do mylnho vkladu, ale i ve sv nesprvn inter293
pretaci je relativn plodn, ponvad ovlivuje apriorn i empirick vdy racionalismu. Vdom nedostatenosti tto filosofie vyvolv odpov toti mimo senzualistickou a poslze
skeptickou (Humovu) reakci Kantovu a po n nsledujc transcendentlni filosofii, v n ovem neprocit transcendentlni
pramotiv vytrysknuv z poadavku apodiktinosti.
Historick plivy a odlivy, znovu mohutn jc empiristick
senzualismus, znovu slc racionalismus star vdeckosti, nmeck idealismus a reakce proti nmu to ve dohromady
charakterizuje prvn epochu, epochu celho novovku". Druh
epocha je obnoven zatek, optovn pijet kartezinskho
objevu, fundamentlnho poadavku apodiktinosti. Vlivem
zmnn historick situace (k n nle cel osudn vvoj
a vechny filosofie prvn epochy) tryskaj z tohoto poadavku
motivan sly, radikln promlen ryzho a nezcizitelnho
smyslu apodiktinosti (apodiktinosti jako zkladnho pro- j
blmu), prav metoda apodikticky zaloen a apodikticky nadle budovan filosofie a v jejm rmci objev radiklnho kontrastu mezi tm, co se obvykle nazv apodiktickm poznnm,
a tm, co v transcendentlnm smyslu pedznamenv prvotn
pdu a originln metodu veker filosofie. Tm prv zan filosofie nejhlubho a nejuniverzlnjho sebeporozumn filosofujcho ego jako nositele absolutnho, sebe sama uchopujcho rozumu, takovho ego, v jeho apodiktickm byt pro sebe
sama jsou implikovny jeho spolusubjekty a vichni mon
spolufilosofov. Je to objev absolutn intersubjektivity (objektivovan ve svt jako velidstvo), v n rozum je v nekonenm pokroku etapami zatemnn, ujasovn a v pohybu pln
jasnho sebepochopen. Je to objev nutnho konkrtnho zpsobu byt absolutn (v poslednm smyslu transcendentlni)
subjektivity v transcendentlnm it nepetrit konstituce
svta" a korelativn s tm i nov objev jsoucho svta", jeho
smysl jako byt transcendentln konstituovanho svta dv
tomu, co se na dvjch stupnch nazvalo svt, pravda a poznn svta, nov smysl. Tm zrove dostv nov smysl i lidsk ivot, ivot lovka v prostoroasovm pedchdn danm
294
svt jako sebeobjektivace transcendentlni subjektivity a jejho byt, jejho konstituujcho ivota. Nov smysl dle dostv i nejzaz sebepochopen lovka, odpovdnho za sv
vlastn lidsk byt, j e h o s e b e p o c h o p e n jako b y t
p o v o l a n h o k i v o t u v a p o d i k t i n o s t i , nikoli
jen abstraktn k tomu, aby vybudoval apodiktickou vdu
v obvyklm smyslu, nbr aby realizoval takovou vdu, kter
uskuteuje veker konkrtn byt lidstva v apodiktick svobod tak, aby bylo apodiktick, jedin ve vem innm ivot
rozumu, kter psob, e je lidstvo lidstvem. Jak eeno, lovk
se tu chpe jako bytost rozumn, rozumjc tomu, e rozumnost
je ve vli k rozumnosti, e to znamen ivotn snahu po rozumnosti bez konce, e rozum zna prv to, k emu lovk m
v nejhlubm nitru, co ho jedin me uspokojit a oblait", e
rozum nepipout rozliovn na teoretick", praktick", estetick" i jakkoli jin, e lovckost je clesmrnost a povinnost jt za tmto clem, e tato teleologie vldne nechyln
v kad aktivit a pi kadm zmru naeho j", take sebepochopenm me ve vem poznat tento apodiktick cl, a takov
poznvn nejzazho sebechpn e nem jinou podobu ne
sebepochopen podle apriornch principi jako sebechpn ve
form filosofie*
* Srov. Finkv Nstin pokraovn Krize", ploha XXIX.

295
DOPLUJC TEXTY
A. POJEDNN
VEDA
REALITCH
MATEMATIZACE
IDEALIZACE.
PRODY*
Vda m svj potek v eck filosofii s objevem ideje

a exaktn vdy, kter uruje ideami. Vede k vytvoen ist
matematiky jako ist vdy o idejch, vdy o monch pedmtech vbec jakoto urench ideami. M ped sebou problm jsoucna jako o sob jsoucho relna, existujcho o sob
vi rozmanitosti subjektivnch zpsob danosti toho kterho
prv poznvajcho subjektu; otzku po toku byt v dn a
podmnkch monosti identity byt v procesu dn, identick
uritelnosti existujcho relna jako uritelnosti nzorn kontinuity pomoc matematizace kontinu. To vak nezvisle na
nahodil subjektivit, tj. nezvisle na nhodnosti t kter smyslovosti.
Postaven ped kol eit takov otzky, vede vvoj k vybudovn l o g i k y b y t j a k o l o g i k y r e a l i t y , pedevm prodn reality, a apofantick logiky jako formln logiky
predikativnho uren.
Apofantick logika se zabv jsoucny vbec jako identickmi substrty identickch urenost. Zabv se dle rozmanitost forem soud a forem substrt jako urench a formami predikt urujcch a dle sem pslunch monost
* Napsno ped r. 1928.
299
hypotetickho, disjunktivnho urovn, modlnch obmn apod.

Identino je korelt identifikace, urovn je souzen, urenost
jako takov je korelt souzen.
Pat sem t normy monch soud, kter by mohly bt
pravdami, jakoto normy monch cest k odvozovn zvr,
vyvozovn pravd z jinch pravd (nepm vytven pravd),
pop. dosahovn hypotetickch pravd z hypotetickch princip (z pedpokldanch pravd, z hypotz); pat sem dle
zkoumn mylenkovch forem, forem monch mylenkovch
produkt, monch forem cest takovho vytven nebo mylenek vyvozujcho vytven a kritika mylenek podle monch
forem pravdivch mylenek. Spad sem i problm identity
pedmtu" mnnho" pi jeho pevodu v evidenci. V evidenci
jsou ony nutnosti, kter nleej k monmu udren identity,
poznvny veobecn, kdy identino doznv jen ty obmny,
v nich se udruje jeho identita. Jsme tu vedeni k identit
mylenkovch forem, kter prostupuj vechny urenosti, nenaruujc identitu urench pedmt.
Proti prvnm zrodkm vvoje vdy se ozvala skeptick kritika vdy a vech praktickch norem, uplatujcch nrok na
objektivn platnost. Reakc na to je sokratovsk nvrat k evidenci, a to ujasovn si pol istch monost na pklad, voln
obmna, v n se udruje identita smyslu, identita pedmtu
jako substrtu urenosti, a v n se tato identita stv pedmtem nzoru. Proti takovm obmnm stoj jin, kter identitu ru. Obmny se dj pechodem do ist obecnosti, ke generlnm formm monost a k pslunm bytostnm monostem a bytostnm nemonostem. Vznikaj normativn pojmy
dobra, krsna, opravdu dobrho sttnka, pravho soudce,
pojmy prav cti, prav statenosti a spravedlnosti a zkladn
pojmy sam kritiky: prvo, bezprv, pravdiv, falen apod.
Skepse takto nut ke kritice skeptick kritiky, a ponvad
tato kritika se tk obecn monosti pravdy a poznatelnho byt,
nut k radikln vaze o podmnkch mon pravdy a monho
byt a k poznatku, e pomoci neme vgn mylen a mluven,
nbr jen radikln mylen zamen na posledn, v evidenci
300
se odhalujc mon byt, e tedy jen evidence me nm zajistit

pravdu a byt. Nesmm pronet vgn ei, pouvat nepesnch tradinch pojm, sediment, pasivn se hromadcch
rezidu zkuenosti, analogi apod., nbr musm erpat sv
pojmy samostatnm innm mylenm z ir intuice, a pak
dojdu k istm pravdm, povolanm k tomu, aby se staly normou. Kad pravda erpan z ist evidence je ryz pravda a je
normou. Nemus sama o sob obsahovat pojmy tkajc se norem, tj. dn obmny pojm prav", sprvn", z nich, jsou-li
mylenkov pojaty, lze zskat pojmy a vroky o pravosti,
o pravd apod. Takov vroky musej bt samy erpny z evidence, musej bt samy sprvn a mohou bt myln.
Vda nen naivn poznn v teoretickm zjmu, ale k jej
podstat od t doby nle urit kritika, principiln kritika,
kter ospravedluje poznvac innost na kadm kroku
z princip", kritika, kter na kadm kroku nese s sebou vdom, e vbec kad krok takov formy je nutn sprvn, e
je to cesta poznvacho zdvodovn, postupu od zkladu
k tomu, co se na nm zakld, sprvn, za clem zamen cesta
a tm poznn, e je pravm poznnm, e poznan byt nen
jen mnn, nbr poznan v pregnantnm smyslu, prav byt
samo, je v poznn prokazuje sv oprvnn. Plat to vak
pedevm o aktulnm poznn, je pokrauje ve stl evidenci. Vda vak pouv vsledk poznn z dvjho poznvn. Vdom normy, je s sebou toto poznn nese, znamen
vdom o reln schopnosti znovu provst zdvodnn a pevst pesvden oprvnnosti na jeho originln zdroj a znovu
je ospravedlnit, vdom, je tedy poukazuje na dvj zdvodnn.
Co tu poskytla antika a k emu tedy proklestila cestu? Poskytla zsti zroden potky a podnty, zsti kusy opravdov vdy, je se reln rozvinula.
Cesta, kterou ukazuje, je cestou k vypracovn principu generln a principiln evidence:
Singulrn zkuenost, zkuenost individulnho jsoucna neposkytuje objektivn zdvodniteln vrok. Jak potom mohou
301
vak mt platnost singulrn soudy o faktech? Jak z a k o u e n svt vbec me bt pravdiv? Byt se jev jako ideln
pl nekonenost" presumptivnch evidenc s evidentn danmi odstny smyslu (stranami", jevy), v nich se dan byt jev
evidentn v perspektiv, ale v kadm konenm intervalu je
toto byt presumptivn, i kdy je to oprvnn presumpce.*
Reln pravda je koreltem relnho byt, a ponvad reln
byt je v nekonenu lec idea, idea plu systematickch nekonenost jev, zkuenost" v neustle oprvnn presumpci,
proto je reln pravda v nekonenu lec idea, nco identickho
v souhlasu zkuenostnch soud, v nich kadmu se pravda zjevuje" jako oprvnn subjektivn danost. V nekonenu lec
idea se d ve form ist obecnosti, kter v sob zahrnuje
vechny monosti, a priori urit a v souladu s n je nutno z omezen uzaven celkov zkuenosti (tj. z jejho relativn uzavenho jevu", ze smyslov vcn urenosti, ze smyslovch predikt zkuenosti) konstruovat anticipaci patin ideje poadovan touto zkuenost a v n obsaen.
Ve form ideje relna jsou obsaeny jednostrann, parciln
ideje, tak jako v pln pravd, kter uruje jsoucno (v souhrnu vech mu pinleejcch predikt, je je uruj, jak
je samo), je zahrnuta rozmanitost jednotlivch predikativnch urenosti jednotlivch pravd, je jsoucno v jinch smrech jet ponechvaj neureno. Pokud kad zkuenost me
a priori obsahovat prvky nesouhlasu, je budou dal zkuenost
a jej syntzou vyloueny, me urenost idej, kterou z n lze
zskat, bt nejen jednostrann, ale zsti i falen, akoli je
touto dosavadn zkuenost podle pravdy poadovna. K sam
ideji relna a k n jako ist form pat korelativn nekonen
systm zkuenost, kter obnovuj systm istho souladu (ustavinm vyazovnm nesouhlasnch empirickch zkuenost
a pizpsobenm souhlasnch) a samy jsou charakterizovny
* Tady se pihl ovem opt jen k pouh prod a pitom se svtu
podsunuje idea reality, jejm koreltem je idea pravdy o sob, idea matematicky konstruovateln pravdy, by i v libovoln aproximaci.
302
jako zkuenost. A pak ke kad zkuenosti nebo k vhodn vymezen zkuenosti a priori pati pslun idea, kter ale nen
posledn, nbr je to prvn nraz, v jistm smyslu zobrazen
v nekonenu lec a nedosaiteln ideje, z n je dna jen forma
jako absolutn norma konstrukce nraz.
Vechny takov vci vyjasnit a a priori pedem vyznait
formu mon relativn pravdiv a pro jakkoli stav zkuenosti
relativn nutn urenosti toho, co je o sob pravdiv na prod, je kolem teorie prodovdy, jej metoda je kolem teorie prodovdn metody. Tady je vak nutno rozliit dvoj:
1. Ontologii prody o sob": to, co je na prod vbec nutn,
nutnou formu, ideln esenci prody a nutn formy uren
kad jednotlivosti, je idealiter a o sob" me nleet k prod. Takov vahy o i s t i d e j i provdj vdy o ist
matematice prody.
2. Apriorn metodologii monho poznn prody o sob
v pravdch o sob: Myslme-li msto ist prody jako ideje
(jako matematick ideje, nadsmyslov ideje) na e m p i r i c k o u p r o d u jako takovou, zakouenou zkuenost majcmi bytostmi, nebo vezmeme-li matematickou produ jako
idelno o sob" z prodnch zkuenost (onticky: smyslov nzornch prod), pak dostvme j i n o u i s t o u i d e u .
Zskme vdu o monosti poznn prody o sob na zklad
zkuenosti o prod, apriorn vdu o monosti matematick
prodovdy nebo vdu o metod prodovdnho uren prody
na zklad zkuenostnch danost.
Omezenji: Za zkuenost uznvme jen normln zkuenost",
normln smyslovost a vztah k normlnmu rozumu". Jak je
mono z normlnch jev urit matematicky pravou produ?
Dje se tak metodami zexaktnn kontinu, pemnou smyslovch kauzalit v matematick kauzality apod. Teprve pak lze
vzt v vahu psychofyzick abnormlno.
Lze vak apriorn o n t o l o g i i p r o d y v tomto smyslu
vskutku odliit od apriorn m e t o d o l o g i e monho uren
prody o sob na zklad zkuenost o n? Jak j poznvajc
zskvm apriorn ontologick poznn o prod? iji pak
303
v monch zkuenostech, v monch vjemech a vjemovch soudech. Co pat k tomu, co je samo identick, pi veker zmn
smyslovch jevovch zpsob, pokud tyto zpsoby, nech jsou
jinak jakkoli, se maj prv sejt v identitnm souladu a moci
umoovat identick uren?
Identitu nenaruuje kad z m n a smyslov charakteristick npln ani se kad nedostane pod titul p e d m t n
z m n a". Anomln jevov zmny nejsou apercipovny nebo
nepotebuj bt apercipovny jako zmny". Jsou-li takto apercipovny, pak budou dodaten zrueny pod titulem iluze".
Ziji-li ve zkuenosti (v jejich apercepcch, v nich mm zkuenost jako smyslov nzornou realitu) a zachovvm-li linie
souladu, pak jsou vechny anomlie vyloueny a kad nzorn
zmna je p r o m n e relnou zmnou v rmci syntzy mch
vlastnch zkuenost. Vstoupm-li vak do vztahu s j i n m
lovkem, mohu zjistit, e se a je normln, ale barvoslep
ve svch soudech o stejnostech, rozdlech apod. ode mne
odchyluje, kdy zakoume tot. (Me mt nkter smysl
jemnj ne j, me mt dobr zrak, j patn apod.; u jinch
lid se mohou objevit dal rozdly.) Z hlediska monost je tu
otevena brna pro velmi rozmanit a ideln nekonen etn
rozdly, ale i rozpory. Co tu pome?
S pihldnutm k rozvit prodovd dostaneme odpov:
kad smyslov rozdl zakouen jednotlivm subjektem indikuje opravdov rozdl, a co je prav, to se ur menm ve
sfe KOINA. S kvalitativnmi rozdly jdou jistm zpsobem
ruku v ruce zhruba kvantitativn rozdly. V kvantitativn
sfe, v okrsku extenze, se projev ve, co je prav.
Na druh stran nen mn a kadmu stejnm zpsobem patrn" vecko to, co je na veliinch a na jejich zvislostech
kvantitativn prokazateln. Mrnmi metodami se mohu pesvdit, e plat urit kvantitativn pomry a zkonitosti,
o nich vm prv jen touto metodou, e trvale jsou a plat,
kdeto dve ped n jsem byl odkzn jen na smyslovost a na
vjemov soudy".
Mohla prodovda dojt k takovmu pojet jinak ne obec304
nmi vahami o metod, jak z relativity jev vyurit pravdu,

kter se v nich zjevuje, a za tm elem pedevm veobecnmi vahami, jak se v promnlivosti jev me ohlsit a
vyjadovat prav byt? Takov vahy, ist eideticky uskutenn, vedou ovem zejm k ontologii prody.
Lze proto t ci, e k a p r i o r n o n t o l o g i i nedojdu
jinak, ne kdy si ozejmm nkter skutenosti:
1. Mm-li souhlasn zakouenou produ a zstvm-li
v rmci souhlasnosti a speciln jakchkoli souhlasn zakouench vc nebo dj a zakouel-li jsem v kterchkoli jinch
ppadech tyt vci nebo zakouel-li je jin lovk (jak se
souhlasn pesvduji), pak monost poznn jedn a te vci
z takovch dvoustrannch zkuenost nutn pedpokld, e je
tu r e s e x t e n s a", prostoroasov kostra oboustrannch
kvalifikac, identita rozdlen tvar na spolen as, identita
asov posloupnosti, a tm i kauzlni zvislosti pslunch
tvar. Zmna kvalifikac a soud o kvalifikacch je naproti
tomu nahodil". I kdy z takov zmny vznikaj rozpory, nepokozuj v tomto smyslu identitu. (Rovn pi solitrn zkuenosti je identita toho, co zakoume v rznch smyslovch
modalitch, nutn identitou prostoroasov" kostry. Je to
nutn identino, nutn identick npl urenosti ve vech rozdlech toho, jak se smyslov jev". Prvn zdraznn toho, co
bytostn, tj. nutn identinu nle, vede ke geometrii, foronomii, a bylo by mohlo vst i k apriorn mechanice, k disciplnm o monch formch funkcionlnch zvislost ve zmnch
nebo k discipln o formch mon kvantitativn kauzality a
o jejch monch kauzlnch zkonech. Relno je o sob uren,
je-li nejen co do sv geometrick formy, ale i co do monch
zmn sv formy zkonit pevn (tedy co do kauzln zkonitosti). Relno m reln vlastnosti, m sv empiricky kauzln
vlastnosti. Aby mohlo bt identick o sob, mus mt empiricky poznateln kvantitativn kauzln vlastnosti.
Nov prodovda se tedy vyznauje tm, e do ohniska svho
zkoumn nejprve postavila to, co je nutn v uritm specifickm smyslu na rozdl od oprvnn promnlivosti smyslovch
14
305
jev, a uznala, e k tomu, co je takto nutn, nleej kvantitativn kauzln zkony.

2. Do d r u h skupiny pat takov pozorovn: Slym-li
tn a vidm kmitav pohyb, je tn kvalitativn stejn, nezvisle na barv, na smyslovm kvalitatvnu, ale je zvisl na sle
napt, na tlouce atd., co jsou vecko miteln faktory.
Kvantitativno nen jen v jevovch extenzionlnch pochodech,
nbr je v nich i indikovno pouhm kvalitativnem. A potom
me bt event, i smyslov demonstrovno ve smyslovch jevovch zpsobech (kvalitativn njak obleeno").
Obrcen: Kad kvalitativn zmna, kad kvalitativn takovost m bt pslu-li kvalita normlnmu jevu vlastnost
samho relna. Kvalita" (sekundrn kvalita) neme vak
patit pedmtu o sob, me bt subjektivn promnliv, a to
pro subjekty, z nich kad zakou dotynou realitu souhlasn
pro sebe. M-li vak kad empiricky zakouen kvalita mt
svj nrok na objektivitu, pak je to mon jen tehdy, indikuje-li
matematino, a pouze v tom a onom je indikuje v rzn dokonalosti: kad mus mt monost metodicky se zmocnit kvantitatvna na zklad indikac, pop. s pomoc jinch lid, ale
kvalitativno me urit sm. Veker o sob" je tedy matematick o sob a vechny kauzln zkony mus bt matematickmi zkony. Reln vlastnosti jsou kauzln vlastnosti urovan na zklad kauzlnch zkon.
Dluno tu vak rozliit dvoj:
1. Ve obrn rozbran poznatek, e pi souhlasn zkuenosti (jako zpsobu, jak se realita smyslov jev) nutno liit
nhodn od nutnho, tj. mezi primrnmi znaky, kter nutn
prostupuj vekerou smyslovou zkuenost, a specificky smyslovmi sekundrnmi znaky. Je tedy nutno vyzdvihnout poznatek, e spolen" smyslov znaky nejsou nhodn, ale nutn
spolen.
2. Vnman, zakouen je o sob zcela vgn" a je stle
z hlediska souhlasn zkuenosti podrobeno zjmu jistho
zvyovn dokonalosti, kter stle existuje jako ideln monost. Jeden a t znak mohu proto mt dn s vt i men
306
jasnost", a a je tento znak sebejasnj, pece je mysliteln

jet dal zven jasnosti. Je stle mysliteln, e tam, kde
jasn neshledvm dn rozdly, se pece pi vt jasnosti
rozdly objev jak pro mne, tak i intersubjektivn pro jin.
K rozdlm v dokonalosti korelativn pat oteven monosti
aktivnho pibliovn se k absolutn dokonalmu, ovem stle
ustupujcmu byt, k pravmu byt samotnmu. A tak i o tomto
hledisku stup jasnosti plat tot, co bylo eeno o jevovch zpsobech" jedn a te vci. V pozad toho vak je idea
identick vci sam, byt o sob. Pravmi znaky jsou mezn body
monho stupovn. Ale ponvad pravmi" znaky jsou jen
znaky matematick, jsou prav matematick znaky matematick mezn hodnoty.
Vyjdeno zetelnji: V neperuen pokraujc syntze zkuenosti maj primrn i sekundrn znaky sv rozdly v dokonalosti. U primrnch znak tomu odpovd gradualita dokonalosti men a aproximace menm a na tto zkladn, pop.
ve spojitosti s tm gradualita kvantifikace geometrickmi a podobnmi pojmy. Vede to k mezn idealizaci exaktn matematiky prody s jejmi mylenkovmi urenostmi. Kdeto primrn znaky jsou intersubjektivn, dokud souhlasn identifikace
je vbec mon, a maj jen tuto relativitu dokonalosti a aproximace (jako i interreln kauzality), jsou sekundrn znaky
relativn jet jinm zpsobem, nebo se vztahuj k normlnosti a anomalit zkuenosti, a tm nahodile" i k subjektm",
s nimi podlhaj zmnm.* Limita dokonalosti sekundrnch
znak mimoto nen miteln, nbr je vbec jen nzoru pstupn". Je vak intersubjektivn uren a uriteln vzhledem
k matematickm limitm primrnch znak.
3. Urovn je predikace a prvotn evidentn urovn je tvoren vjemovch soud, nepm urovn je tvoen empiricky
obecnch soud (induktivnch zkuenostnch soud) a empiricky
* Mme dvoj normlnost: 1. pedpoklad komunikace jako pospolitou produ; nutn je tu kvantitativn; 2. nahodilost jako souhlas
sekundrnch kvalit je naproti tomu nhodn".
2o
307
kauzlnch soud atd. Urujc mylen, souzen, usuzovn, zeveobecovn a ozvltovn, je probh ve vlastn sfe zkuenosti, bere jevc se vci, znaky a pravidelnosti jako pravdiv, ale tato pravda je relativn a subjektivn podmnn".
Aby bylo mono takov nabzejc se tu relativno a subjektivno (je pro praktick ely na nich stupnch postauje)
uvst do vztahu k jeho o b j e k t i v i t "* a z toho s umlou
dovednost vytit pravdu o sob a pravou realitu o sob, k tomu
j e zapoteb pedevm m y l e n n o v h o d r u h u ili
s p e c i f i c k m e t o d y . vaha o zsadnch podmnkch
monosti identina, je se dv v proudu subjektivn promnlivch jevovch forem** (a dv se souhlasn), vede k matematizaci jev jako k nutnosti, je je jim imanentn, nebo vede
k nutn konstruktivn metod, kter na zklad jev konstruuje
identino a jeho identick uren.***
Mohou vak jevy rozdlnch smysl obsahovat identino
a v jakm smyslu je mohou obsahovat? Rozmanitosti jev, je
k sob souhlasn nle a konstituuj identino, mus vyhovovat podmnkm monosti identick (prav) pedmtnosti a
vechny zkony reln matematiky musej bt ozvltnnm zkon formln ontologie, formln matematiky (nauky o mnohostech). Musej bt specifickmi zvltnostmi proto, ponvad
formln matematika u konstruovat a konstruktivn urovat
nekonen mnoho vbec monch forem pedmt a nekonenost pedmt, piem kad dan systm jev, kad jednotka zkuenosti pedznamenv jistou pedmtnou totalitu,
pedznauje jistou produ co do jej formy.
V antick filosofii se zprvu zjem sousteuje na nevvratnou
nutnost rozumu, kterou poprat by bylo protismysln, absurdn.
Tato nutnost se v ist form v matematick sfe objevila poprv jako geometrick a aritmetick nutnost. Ve sfe veliin,
a zejmna prostorovch veliin naped ve tdch prefero* Tato objektivita je idea irelativn" pravdy o sob.
** Principiln se vak jen takto stv.
*** Toto identino je nutn substrukc.
308
vnch ppad (pmek, ohraniench rovinnch figur a odpovdajcch prostorovch veliin), naped v empirickm nzoru,
e se veliiny daj dlit ve stejn dly a ze stejnch dl zase
skldat, nebo ve sfe kvant stejnch prvk, je se daj rozloit
v dl kvanta a pidnm prvk nebo kvant takovch prvk se
daj rozit v nov kvanta, vzniklo exaktn" srovnvn veliin, je odkazovalo regresivn na srovnvn sel. K vgnmu
vt, men, vce, mn" a k vgnmu rovn se" mohlo bt
pipojeno urujc exaktn o tolik vc", tolikrt vt a men",
nebo exaktn rovn se". Kad takov exaktn zkoumn pedpokldalo monost stanovit rovnost, vyluujc vce" nebo
mn", a sestrojit jednotky veliin mezi sebou vzjemn naprosto substituovateln a jako veliiny identick, tj. kter
spadaly pod spolen identick vy pojem veliiny, pod podstatu veliiny. K veliinm prostorovm jako pedmtm empirickho nazrn pat, e je mono se jim piblit, pesnji" si
je prohldnout. Pesnost, exaktnost je v praktickm ivot urena elem, rovnost" je rovno-platn pro tento el, u nho
mohou existovat irelevantn diference, je vak nepadaj na
vhu. Tady se bez jakhokoli praktickho omezen dala konstruovat idea absolutnho, matematicky exaktnho rovn se".
V tto sfe poprv tedy zaal mylenkov proces idealizujc
tvorby pojm, tady zaala ona logifikace, je umouje psn"
pravdy, logick pravdy, je v tto logick sfe umouje mylen s psnou nutnost a obecnou platnost a je kad negaci
mohla vtisknout a s evidentn pesvdivost pivsit znamen
protismyslnosti. V pirozenm ivot vznikajc vznamy slov
jsou vgn, rozplvav, take nen pevn vymezeno, co spad pod
pojem", pod veobecn smysl. Logick vznam je exaktn.
Logick obecno, pojem, je absolutn identick se sebou samm, subsumpce je absolutn jednoznan. Logick pojmy
nejsou vak prv pojmy pevzat z pouhho nzoru, ale vznikaj vlastn rozumovou innost, tvorbou idej, e x a k t n m
tvoenm pojm, nap. takovou idealizac, kter na rozdl od
empiricky vgnho rovnho" a kivho" konstruuje geometrickou pmku a geometrickou krunici.
308
Praktick poteba zemmistv nut zpotku rozliovat to,

co v oblasti vgnho, tedy smyslov typickho plat jako typov
stejn (pro ty kter aktuln praktick poteby), od toho, co za
typov stejn neplat. Co pro urit druhy praktickch el
mlo stejnou platnost, bylo povaovno za stejn, piem
znakov diference v rmci stejnosti byly rovnoplatnmi" diferencemi, tj. byly povaovny za rovnoplatnost, je neru,
a proto je zanedbateln. Tm bylo mono zavst men a potn, vyslovovat geometrick" pouky a dokazovat je, ovem
jen s jistmi vhradami. Kdyby bylo toti seazeno tisc takovch stejnch" dlek za sebou a kad nsledujc by byla o prst
del (o zanedbatelnou diferenci), mohlo by men ukzat, e
1000 lokt se rovn 1001 loktu. Rozlin men tou mrou
mohla proto pinst rozdln vsledky, rozdln, tj. ne tak rozdln, e by tento rozdl byl rovnoplatn. Teprve koncepce istch matematickch idej" jako idelnch norem a vypracovn aplikanch metod aproximace vedly k ist vcn matematice a k matematick technice. Bylo v povaze prostorov
zkuenosti, e se srovnvnm zkuenost musily zjistit mon
rozdly v dokonalosti u stejnosti, a co se z urit vzdlenosti
zdlo zcela stejn", mohlo bt pi piblen povaovno ji za
rozdln, a co se zdlo jet stejn, mohlo bt zkoumno jet
ble apod.
Tak bylo mono si myslit ideln konvergujc procesy, jimi se mla ideln konstruovat absolutn stejnost jako limitn
hodnota neustlho pirovnvn za pedpokladu, e jeden len
byl sm mylen jako absolutn pevn a co do velikosti absolutn sm se sebou identick. V exaktnm mylen o idejch se
operovalo s idelnmi pojmy nemnnosti, klidu a kvalitativn
nemnnosti, s idelnmi pojmy rovnosti a obecnosti (veliiny,
tvaru), z nich vyplvaj absolutn stejnosti v libovolnm
mnostv ideln nezmnnch, a tedy kvalitativn identickch
exempl, piem kad zmna byla rozloena na fze povaovan za momentln exaktn nemnnosti s jejich exaktnmi
veliinami apod.
Platnsk idealismus svm pln vdomm objevem ideje"
3IO
a aproximace proklestil cestu logickmu mylen, logick"

vd, racionln vd. Ideje byly pojaty jako praobrazy, na
nich kad singulrno se vcemn ideln" podl, jim se pibliuje, je ve vt i men plnosti realizuje, piem ist
ideov pravdy, k idejm nleejc, jsou pojaty jako absolutn
normy pro vechny empirick pravdy. Nazveme-li racionalismem pesvden, e veker rozumov poznn mus bt racionln, bu ist racionln v mylen, kter zkoum bytostn
vztahy ist racionlnch pojm (nebo spe zkonit zkoum
ve, co je mon, pokud to spad pod ist racionln ideje a je
to myleno jako exaktn uren), nebo mylen, kter m
empirino istmi idely pomoc metod aproximace a jinmi
normami posuzovn empirina podle patinch istch idej,
pak je veker novodob pesvden racionalistick.
Pravm pedmtem v logickm smyslu je takov pedmt,
kter je sm se sebou" identick, tj. je v absolutn identit
s tm, m je, nebo jinak eeno: pedmt je ve svch urenostech, ve svch urench toho, m jest, ve svch prediktech, a je
identick, jsou-li tyto pravdy identick jako pravdy mu pinleejc, nebo vyluuje-li jejich pinleitost absolutn jejich nepinleitost. Psnou identitu maj vak jen idely. Z toho by
vyplval dsledek, e jednotlivina je vpravd identick, a je tedy
jsoucnem jen tehdy, je-li ideln identickm substrtem obecn
absolutnch idej , ale jak me jednotlivina mt podl na
obecnm nikoli jen piblin, ale exaktn, jak me vztah
subsumpce bt exaktn?
Cist matematick mylen se vztahuje k monm pedmtm, je jsou myleny jako uren ideln exaktnmi" matematickmi (limitnmi) pojmy, nap. prostorov tvary prodnch
pedmt, kter jako zakouen vgnm zpsobem spadaj pod
pojmy tvar a maj jejich tvarov uren. Je vak v povaze
tchto zkuenostnch danost, e pedmtnmu identinu, kter
se v souhlasn zkuenosti jev jako existujc, lze podloit a
nutno mu prvem pisoudit ideln identino, je ve vech
svch urench je ideln. Vechna uren jsou exaktn, tj. co
spad pod jejich obecnost, je stejn a tato stejnost vyluuje
311
nestejnost, nebo, co je tot, exaktn urenost psluejc

pedmtu vyluuje, aby takov uren tmu pedmtu nepsluelo. A u kadho zvltnho uren, kter je vymezeno obecnou povahou" pedmtu, tedy v rmci oblasti, nap. u prodnch
pedmt prostorov tvar, jedno mu pslu, a kad jin nepslu (vta o vylouenm tetm).
Pedmt m vbec prostorov tvar. Empiricky zakouen
prostorov tvary maj sv rozlin empirick typy. Me se vak
stt, e pedmt m njak (nejni) typ zjiuji, e m tento
zvltn tvar a e ho nem pi dal zkuenosti toti vidm,
e ho nem, ani se pedmt zmnil. (V empirick sfe neplat
vta o vylouenm tetm.) Nemohu pijmout dn empirick
uren jako uren pedmtu vskutku psluejc, nbr mohu
jen ci, e pedmt je v tto urenosti empiricky zakouen.
Ani pi mylen nemohu udret uren pedmtu jako absolutn
identick, nikdy nemohou ci, pichzeje k vnmanmu pedmtu bl, e jeho uren, kter nyn provm, je absolutn
tot jako to, kter jsem ji proil.
Kadmu prostorovmu tvaru, kter vnmn, mohu vak
podloit ideu istho prostorovho tvaru, na nm se vidn
tvar podl", a prostorov tvar vbec se stv empirickm
rodem majcm za sebou ist rod ist exaktnch prostorovch
tvar. Kad empirick pedmt m empirick tvar (je pedmtem mon zkuenosti a ve zkuenosti vybaven nzornm
tvarem), m vak i prav, exaktn tvar. Exaktn ideje tvar jsou
absolutn rozdln. M-li pedmt ojedinn jedn takov ideje,
je tm vylouena jakkoli jin rozdln. Ze dvou exaktnch
tvar (nejnich diferenc prostorovch tvar) pslu kadmu pedmtu jeden, a druh mu nepslu. (Vta o vylouenm tetm.)
312
PRRODOVEDN A DUCHOVEDN POSTOJ.

NATURALISMUS, DUALISMUS A
PSYCHOFYZICK
PSYCHOLOGIE*
Naturalistick postoj**: Svt jako totalita realit ve form
vnjkovho byt vedle sebe. Proda jako e pouhch res
extensae. Kad relno je tlesem nebo m tlesnost, ale jen
tleso m skutenou, ve vlastnm smyslu co-extensio, chpanou
jednotn prostoroasov. Jednota nezmnnho (ale promnlivho) nebo mncho se tvaru v jednot jistho trvn, tvarov extensionln forma naplnn kvalitativnmi urenostmi.
Kad tleso podlh zkonitostem obecn kauzality, univerzln proda je podzena kauzlnmu apriori, je mon ji urit
a konstruovat v pravdch o sob podle uritch kauzlnch zkon, je lze zjistit indukc.
Tlesn byt je tedy extensionln koexistujc byt a za
tch okolnost, e je mezi spolujsoucmi, v jednot prody
koexistujcmi tlesy je bytm jednoznan urenm je-li
proda sob sam ponechanou prodou. Naturalismus pohl
na lovka jako na naplnnou rozlohu a tak i na svt vbec
jen jako na rozenou produ. Trvn ducha u lovka se
povauje za objektivn trvn a due se sice nepovauje v kad
fzi trvn za nco skuten prostorov utvenho paraleln
k tvaru tla, ale je chpna pece jako koexistence duevnch
dat, jako souasn byt, je se njak mus dt piadit souasnosti ve form toho, co koexistuje v prostorov rozloze a co
vbec prostorov koexistuje.
Je zajist sprvn pojet, e lidsk duevn ivot probh ve
form imanentnho asu a e shledvme kadou momentln
ptomnost jako jednotu koexistence rozmanitch dat". Ale
zde je nutno teprve nabt zkladnch evidentnch poznatk
o podstat struktury imanentnho asu a na druh stran o tom,
* Ped rokem 1930.
** Naturalistick postoj" nen konstitutivn predznaen univerzln smr pohledu nleejc k pirozenmu pojet svta, nbr je to
naturalistick pedsudek.
313
jak objektivn as" dostv konstitutivn smysl jako forma

transcendentnho prodnho byt, v n imanentn asy du
jsou objektivn zasovny", a prv tm jsou do objektivnho
asu umstny i due.
Naturalismus pedpokld bez okolk, e cel svt me bt
v podstat mylen analogicky jako jeho proda; a tak i byt
svta o sob me bt rovn myleno jako korelt pravd
0 sob, a to konstruovatelnch pravd, prv jako proda*
(sob sam ponechan).
Svt je tmatem univerzln induktivn vdy o svt, empirick indukce je pdou pro idealizujc matematickou metodu
k nalezen exaktnch zkon svta (vetn prodnch zkon)
nebo k postien zkonitost pro lidi a zvata jako psychofyzick bytosti, pro jejich dui, jejich osobn byt a konn, prv
tak jako pro jejich tla. V extrmnm vyjden lze proto ci,
e bh m univerzln matematiku svta, bh zn zkony svta
platn pro vecko na svt ve vech urenostech, tedy exaktn
zkony koexistence vekerho prostoroasovho jsoucna vbec
1 jeho takovosti; jsou to kauzln zkony, jene komplikovanj a rozmanitj, prv e jsou rozeny i na sfru ducha.
Problm psychofyziky s jejmi nepochybnmi empirickmi
zjitnmi zn: Co zahrnout do psychofyzickho piazen?
Vdeck zamen na objektivn poznn (jak je provd prodovda), a to univerzln jako na objektivn poznn svta,
vekerenstva o sob existujcch realit, by bylo zamen
s myslem poznat byt o sob v pravdch o sob. Nen to vak
kolem vd vbec? Co znamen byt o sob u prody, u zvete, u lovka, u pospolitosti lid, u kulturnch objekt a
u univerzln kultury lidstva?
A lze odtrhnout zamen na objektivn" svt (jako vdeck
* Konstruovateln je proda idealizovan, m je faktickou skutenost ontologick, a to matematick nepodmnn obecnosti, a pitom
i idealizac empirickho piazen empirickch kvalit k empirickm kvalitm. Aby vak konkrtn faktick svt, svt zkuenosti, mohl bt idealizovateln a konstruovateln, pak dslednost vyadovala, aby ml svou
matematiku obepnajc svt.
314
tma) od tematickho zamen na univerzlni subjektivitu chpanou jako subjektivita se svm subjektivnm koreltem,
v nm je svt provn, zjevovn, posuzovn, hodnocen atd?
Nen to vak personln zamen?
Co je vak personln zamen? Lid stejn jako zvata
jsou v prostoru, svt realit je vdycky dn ji pedem s lidmi
v nm. Zjem se upr na lidi jako na osoby, kter jsou pi
svch osobnch innostech a trpnostech ve vztahu k jedinmu"
svtu a maj v pospolitosti svho it, osobnho styku, jednn
a jinch urenosti svtem modalitu chovn k vcem svta, maj
vechny jeden a t obklopujc je svt, jeho jsou si vdomy
a vdomy jsou si tohoto svta jako jednoho a tho.
Svt, k nmu m svm chovnm, kter je motivuje, jm
se neustle njak obraj, je sice prv ten jeden, jedin a jsouc
svt, avak pi osobnm postoji je zjem upen na osoby a na
jejich chovn vi svtu, na zpsoby, jak osoby, je jsou tmatem, maj vdom o tom, co maj uvdomeno jako o jsoucnu,
je je jsoucnem pro n a to i s jakm zvltnm pedmtnm
smyslem to maj uvdomeno. Jde tu nikoli o svt, jak reln
je, ale o svt, jak prv pro osoby aktuln plat, jak se jim
jev a jak uzpsoben se jim jev. Jde o otzku, jak se chovaj
jako osoby v aktivit a pasivit, jak jsou motivovny ke svm
specificky osobnm aktm vnmn, vzpomnn, mylen, hodnocen, programovn, vyden a bezdnho stupu, obrany,
toku atd. Osoby jsou motivovny jen tm, o em maj vdom,
a zpsobem, jakm zsluhou smyslu o tom maj vdom,
jak to pro n plat i neplat apod.
Zjem o osoby nen pochopiteln pouhm zjmem o zpsoby
jejich chovn a o jejich motivy, nbr o to, co z nich dl identick osoby. Lze ci, e jde o jejich osobn habituality a charaktery. Ty vak odkazuj naped na zpsoby chovn, jimi se projevuj (zprvu aktuln jako tyt subjekty, kter si kaj j")
a z nich tyto zpsoby chovn vyplvaj.*
* Vdeckost personlnch vd se vak korelatvn tk prv ivotnho prosted, je motivuje osoby a o nm maj vdomost, tk se jejich
315
V jakm pomru je tematika duchovd a event, obecn duchovdy, kterou by jet bylo teprve nutno vytvoit, k antropologii, k zoologii (ve smyslu vdy o lidech a zvatech jako
objektivnch" realitch, jako o prod) i k psychologii jako
vd o tch objektivn relnch slokch relnch lid, a zvat,
je se jinak jmenuj due, duevn ivot, duevn svrz?
Duchovda je vda o lidsk subjektivit ve vztahu jejho
vdom ke svtu, jak se j jev a jak ji v jej aktivit a pasivit
motivuje. Obrcen lze ci: je to vda o svt jako ivotnm
prosted osob, nebo o okolnm svt, jak se osobm jev, a pro
n plat. V promn jevovch zpsob a pi zmn apercepc,
jimi lid ve svm vnitnm ivot" jednotliv a pi vzjemnm
dorozumvn spolen prochzej, maj o konkrtnch vcech,
o pomrech, i o osobch a skupinch osob, je je motivuj a jsou
pro n tematickmi osobami jejich ivotnho prosted, vdom
jako o pro vechny tch, ale v tom smyslu, e jednou se jim a
jinm osobm jev a maj pro n platnost tak, podruh jinak,
e pro n event, jednou plat jako bezpen jsouc atd.
V osobnm ivot nejsou tak veobecn tyto vci v tematickm vdeckm zjmu a personln ivot obecn nen teoretick, take obecn vci nejsou u osob vdeckm tmatem v tom
smyslu, jak jsou v objektivn pravd", o sob", nbr tak, jak
pro n prv aktuln plat jako motivan nmt to, co je uruje v mimoteoretick aktivit a pasivit. Uinme-li vci, produ, svt zvat a lid, jejich tla a due, jak jsou samy" o sob
a pro sebe (objektivn), vdeckm tmatem, pak jsme prodovdci, zoology, antropology a speciln nyn ve smyslu paralely k prodovdn zoologii psychology.
Pitom mme sice pslun reality rovn vdy znovu tak,
jak se nm jev, ale n objektivn zjem o n jako nejvy
teoretick zjem o realitu, chpan v pln univerzalit, smuje k jejich skuten realit, projevujc se v jevech subjektivnmi zpsoby danosti, uriteln absolutn a univerzln platokol, svta kolem, kter ve stylu svch jevovch zpsob je skuten
dn, je jimi skuten zakouen a me t skuten zakouen b t
316
nmi vdeckmi soudy v exaktnm objektivn pravm byt, je

je byt samo, a nikoli jen byt motivujc mnohonsobn ns
nebo tu i onu skupinu osob *
Tu je radji uvno zvltnho zpsobu motivace oznaenho
jako teoretick zjem o objektivn reln byt. Objektivn
proda jako tma, jej objektivn prav byt o sob, je ovem
t personlnm vkonem nebo spe jeho ideou, vkonem metody, kter v sob nese nekonenou ideu, ideu zdokonalovn
bez konce, ideu relnho byt prody o sob urovanho prodovdnou metodou idealiter bu naprosto, nebo stle dokonaleji.
Je to vak korelt nekonenho vkonu, speciln korelt aktivity on pospolitosti osob, je se nazvaj prodovdci. Pokud
duchovda jako veobjmajc vda o duchovnm svt m za
tma vechny osoby, veker druhy osob, personlnch vkon
a personlnch tvar, jim se k kulturn vtvory, pak tedy
zahrnuje i prodovdu a prodovdnou produ o sob, produ jako realitu. Osobn ivot kadho jedince je vak neustle
proniknut prodn zkuenost s nepetritm vdomm vytvenm identity zakouenho. Zjem, urujc personln ivot
kter je jen vjimen ivotem prodovdce nen vak
o sob jsouc" a prodovdecky vypracovan (a vypracovn
vyadujc) proda, nbr prv proda bez jakkoli teorie, jak
se jev a jak je prv tak i onak mnna, jak se objevuje prv
v osobnm ivot lid a jak prv uruje aktuln praxi ivota.
Proda pro vechny lidi, jak o n mluv, a svt, v nm ij a
o nm vd, e v nm ij pospolu, jsou prodou a svtem, je
je uruj, je to svt ve styku mezi lidmi identifikovan a korigovan, jedin svt, a je i identifikovn jako jeden a t svt,
kter je i tmatem zkoumn objektivnho vdce v jeho zvltnm stylu osobn aktivity. A potud nen personln svt dnm
jinm ne objektivnm" svtem. Svt, jak je kad osob bezprostedn dn a pro kad kulturn lidstvo kad doby a pro
* Takov je obecn smysl vdy, kter ovem v naivnm postoji nedosahuje plnho svta, ale zprvu zstv nepozorovan v zajet tradinch
vazeb.
317
kadho jednotlivho lovka v t kter jeho aktuln praxi

platn, je vak za reln svt povaovn prv jako svt v tom
kterm jevovm zpsobu", jak je prv apercipovn, oteven
dalm promnm, jimi se byt pemuje eventuln v nebyt
(zdn), ale tak, e se tmito petvejcmi promnami, i kdy
s korekturami, vdycky znovu vytv jednota svta, platnho
nadle jako existujc a stle oteven pro dal uren, poppad pro vdeckou teorii jako realitu. V takov otevenosti svt
setrvv. A duchovda, jejm tmatem jsou faktit lid, nrody a doby, se pidruje tematicky nutn a vhradn svta
v subjektivnm" quo modo jeho tematickch osobnost. Vm
si vc, jak jsou tmito osobami intendovny, jak se na n tyto
osoby zamuj, jak se jim vci nzorn jev v jejich mytologick i jinak apercipovanch svtech, prodch rzn rznmi
nrody v rznch dobch provanch, kulturch, jak pro n
existuj a je motivuj. Tento svt se nerozpad v pouze individuln subjektivn a asov stle promnliv aspekty.
V tchto aspektech se konstituuje pospolit ivotn prosted
platn pro historick spoleenstv. ivot takov pospolitosti,
nebo lpe ivot osob takov pospolitosti, se vztahuje k obklopujcmu svtu (personlnmu svtu") a toto ivotn prosted m
pro n relativn skutenost, promnlivou pro rzn pospolitosti a rzn jejich personln asy. Nikterak to vak nevyluuje,
aby osobn pospolitosti, z nich kad m svj personln obklopujc svt, nemohly mt nebo nemohly zskat spolen veobshl ivotn prosted, vstupujce do vzjemnch vztah nebo
jsou-li ji v takovch vztazch, ani se tm nevyluuje, aby
vdly o tom, e ve vzjemnm styku jsou zameny na jeden
a t reln" svt, jen vak zjiuj, e kad z nich pojm
tento svt jinak, e mu pisuzuje zcela jinou skutenost. Tato
spolen realita", je nutn sah tak daleko jako mon vespolnost, je ve sv identit uvdomena, ale jen jako interpersonln se ukazujc jednota identifikace, jako jednota oven, je m
bt zjiovno v pospolitm ivot. Realitou v objektivnm"
smyslu se tato realita stv teprve zsahem vdy, kter ji uruje
jako objektivn, tj. ve vdeck pravd tak, jak je o sob, kdy
318
ji vda o realit uruje prv ve svch zvltnch personlnch

akcch a trvalch vkonech *
Vchodiskem duchovdnho postoje je pirozen postoj",
kter zaujm kad lovk i zanajc duchovdec ped jakmkoli vdeckm zmrem a konnm v bdlm naivnm ivot, a kad se me sm v takovm naivnm postoji shledat.
lovk ije ve svt, kter ho obklopuje, kter se hned jev tak,
hned jinak, kter ho motivuje hned tak, hned zase jinak, do
nho nahld, do nho se zaposlouchv, jm je v praxi
rznmi zpsoby obecn urovn a jemu svou prax stle vtiskuje novou tvnost. K tomuto svtu nle i on sm stejn jako
jeho spolublin, kte jsou pro nho podle okolnost bu objekty praxe, nebo jejmi spolusubjekty, kter pospolu s nm
jednaj, vid a sly. K tomuto svtu nle ovem i vkoln vci,
zvlt vci praxe, je v pospolitm praktickm zamen pichzej v vahu". V pirozenm postoji nen obecn vzato
svt, kter je v promn relnch a monch subjektivnch a intersubjektivn spjatch jev, mnn a zjm nepetrit jeden
a t vdeckm tmatem, nbr tmatem je tu pro lovka
v irm smyslu vecko to, co se ho momentln dotk nebo co
ho trvale a eventuln v pevn habitualit (teba v povoln)
zamstnv: vn" nebo jako hra, jako bezcenn nebo hodnotn,jako pechodn nebo kdy psob nco dlouhotrvajcho,
tvo, podv vkony, v egoistickm zjmu i v zjmu spoleenstv, jako jednotlivec i funkcion pospolitosti a v pospolit prci; vlastn a generativn vzpomnka uvd tu lovka do
pospolitho ivota minulosti.
Co tu bylo prv naznaeno, je samo jen univerzln reflex,
kterou duchovdec me a mus zat. Me tak uinit, protoe
jako Evropan zn ji vdu, zn univerzln teoretick postoj,
* Clem objektivity", tj. vdy, nen jsoucno zakouen a oven
u r i t m i osobami, tm kterm lidstvem v historickm sledu, nen
jsoucno, jak se tu d zakouet a ve zkuenosti ovovat, nbr clem
objektivity j e jsoucno platn pro v e c h n a m y s l i t e l n l i d s t v a
(i pro Papunce), pro vechny zkuenosti a pro vechna ivotn lidsk
prosted, povaovan za identick.
319
je k nmu vychovn a nyn v takovm obzravm pohledu

me to vzt za tma. Vdeckm tmatem duchovd je tedy
lovk, lid v pospolitosti a pospolitosti samy ve svm ivot a
ruchu, v korelaci se sammi vkony a vtvory tchto vkon.
Tmatem je vak i pasvn lovk v dob sv neinnosti, pechodn spc a opt se probouzejc, krtce cel lovk v jednot
svho ivota, osobnho ivota, jako j", jako my" v aktivit
i pasivit.
Co osoba kon nebo sn, co se v n dje, jak se stav k obklopujcmu svtu, co ji zlob, co ji zachmuuje, co ji rozveseluje a co rozlauje vecko to jsou personln otzky. Takov
otzky jsou i otzky podobnho druhu pro pospolitosti kadho
stupn, manelstv, ptelstv, spolky, mstsk spoleenstv,
nrodn pospolitosti apod., a to naped v historick fakticit,
pak obecn.*
Nebude pak obecn vda, kter tu mus vyrst, psychofyzickou psychologi, individuln psychologi" a sociln psychologi?
Nen lovk jako osoba psychofyzickm lovkem? Vskutku
je pece lovkem, kter v, e je tlem du ve svt, lovkem,
kter provd zsahy v prostoru rukama jako emeslnk nebo
vldne jinak svm tlem, kter v bitv bojuje i tlesn a je si
pochopiteln stle spoluvdom svho tla, jm psob na svj
vnj svt nebo zakou v nm dotyk, nraz, zrann atd. lovk
je ovem tm lovkem v osobn vd i v prodovdn biologick antropologii. Pi pechodu od jedn vdy k druh se rovnou bez dalch okolk provd identifikace. A pece je tematick
* Vnucuje se otzka, jak je potom obecnost mnna, zda prodn
historicky", morfologicky nebo jako nepodmnn obecnost obdobn
exaktn prodovd. Objektivita, kter pslu jen exaktn prodovd,
je zaloena na geometrizaci", na idealizaci", kter teoreticky dovede
obshnout veker monosti zkuenosti jako zkuenosti identina in infinitum jej idealizaci idelnmi pojmy, pojmy o jsoucnu o sob a pojmy
idelnch pravd jako pravd o sob. Existuje vak metoda, kter by obshla i ducha" i djin s vyerpnm vech podstatnch monost, a vypracovala tak pro tuto i exaktn" pravdu v exaktnch pojmech?
320
zamen u obou od zkladu a v podstat jin. V duchovd

nen tmatem zkoumn lovk jako identick realita, jej
byt o sob se m objektivn urit, nbr tmatem je historick
lovk, kter se subjektivn vyrovnv se svm ivotnm prostedm a pokud tak in.
Protiklad mezi prodovdn" psychologickm a duchovdnm postojem je, jak jsem ji dve ekl, v tom, e duchovno
jako due je ternatizovno u duchovdy i prodovdy vdycky
u kad z nich v jinm zamen: u prodovdy je due lokalizovanm subjektem, anexem* existujcho tla, s nm spolujsoucm a s nm induktivn spojenm, psychofyzicky spojenm
(ve smyslu kartezinskho dualismu), kdeto duchovdn postoj
je personln postoj, nebo m prv ist k osob. ist"
dluno chpat v obdobnm smyslu, jak je prodovda ist,
jak se zd, zsluhou abstrakce". Pro osobu je tlo privilegovan objekt jejho ivotnho prosted, jej bezprostedn ovld
a jm disponuje apod. To je vak induktivn apercipovno
a tato apercepce je objektivn.
Oveme osoba je lokalizovna, a to svm tlem v prodnm
prostoru a v prodn asovosti. Stojme-li v exaktn prostorovosti, pak m konkrtn lokalizaci. Je samozejm mono
zamit tematick pohled ist na produ a v n na tla v jejich
tlesnosti a potom v empirick i exaktn prod, eventuln
na pslunch prostoroasovch mstech nalzt i subjekty,
due. Avak tu teprve vyvstv otzka, co lze takov spolu-existenci pisoudit, jak je npl jednotnho smyslu takov reln
jednotky lovk" nebo zve", jak dalece lze mluvit o spojen"
* Anex se nesm kat. Pojet anexu je ji falovn. Subjektivn,
ve zkuenosti, odkazuje zkuenostn dan ciz tlo zakouenmi komplexy
tlesnch dat (tedy komplexy zkuenostnmi jako takovmi) na duevno
a na
j". Tady je tedy asociace", ale tak jako pi kad apercepci.
Ve svt, danm pedem a bezprostedn, je proda konstitutivn
kauzln" jednotou rozptlench realit. Duch v prod" tu se lokalizovanosti" snadno podstr prostorov spolu-existence a reln prostoroasov koexistovn, tedy ve stejnm smyslu jako koexistuj vci,
reln momenty vc. Jak je vak duch u tla? Musme takovou otzku
Poloit. Jako vldnouc, a takto teprve vstupuje do apercepce.
14
321
tla a due, a jak je dokonce mono a ppustno povaovat toto

spojen za kauzln spojen podobnho druhu, jako je spojen
prodn kauzln? Ke konstituci svta ist ze zkuenosti, tedy
k mmu a k naemu okol, je je nam ivotnm prostedm, od
potku nle, e jsou v nm zakoueny, dny jako pedem
existujc a tak i apercipovny tu pouh vci, tam lid, hned
zvata, hned umleck dla, tu nstroje, tam emeslnci, vojci
atd., a to promnlivm zpsobem, nicmn vak v nejobecnj
strukturn typologii, k n nutn pat ptomnost lid (a mne
samho jako lovka). Takovmu svtu lze vude klst induktivn otzky. Kdekoli je pravideln koexistence, tam je t
induktivn problematika. V kad prost apercepci je obsaena
odhaliteln pravideln koexistence, je tedy nle ke kadmu aperceptivnmu typu, ale i k univerzln apercepci, k apercepci svta, pitom k apercepci blzkho, domcho a dalekho
svta stejn jako k apercepci jednotliv vci nablzku nebo
v dlce. Lze proto najt a najdou se implicitn naznaen induktivn pravidelnosti, je vzjemn spjej tlesn a duevn
data", co zdaleka jet nic nek o prodn kauzalit a o prodn analogick svzanosti v celek. Toto rozlien naznauje
ovem druh psychofyziky, kter v tradici plat za antropologii
zaloenou na tradinm senzualismu.
Duch (due, konkrtn osobn byt) je v prostoroasu tam,
kde je jeho tlo, a tam ije a odtud psob do svta, do universa
prostoroasovho jsoucna. Je to duch, osoba, j" svho okolnho
svta (a tm j" svta vbec) tak, e m o tomto svt vdom.
Monost ducha, j", psobit na svt zle v tom, e m o nm
v uritm uspodanm zpsobu zkuenost, nebo me zkuenostn bt u nho, bt ble nebo dle atd. Sem pat to, e
m neustle privilegovan zkuenostn vdom o svm" tle,
m tedy vdom, e je docela pmo u tohoto pedmtu a e
v nm ustavin ije" a me" t jako afikovan a tlo
ovldajc j". Tento vztah a kterkoli zpsob, jak mme personln zkuenost a jak se nzorn jev nae okol, nae ivotn
prosted, je prv jako personln fakt duchovdnm faktem.
Duchovda se zabv duchem a tu se odliuje pedevm p322
rodovda v um smyslu od duchovdy: na jedn stran vda

o fyzickch vcech a na druh stran vda o lidech jako osobch majcch vldu nad svm tlem, pomoc nho jako
vjemovho tla jsou v sept se vemi ostatnmi realitami *
Nyn vak dluno mt na pamti, e proda je rovn komponentou ivotnho lidskho prosted, naeho dnenho svta kolem ns i hypotetickho indickho ivotnho prosted nebo
lidskho prosted doby kamenn atd., pokud je tmatem duchovda, a nikoli objektivn" prodovda, pokud prv nejde
o objektivn produ a pokud zstv vzanost na obklopujc
ivotn prosted, je tvo prodn historii ve starm smyslu
(i kdy takov vztah k subjektu nen vslovn vyjden nebo
ani pro badatele nen patrn, nebo nen tematick). Teprve
tehdy, jestlie se zamme na objektivitu, na jej byt o sob
v ontologickm a pak v matematickm smyslu, a nikoli na jej
byt, jak se nm empiricky jev, dostaneme msto prodn
historie (je pat do veobecn historie lidstva jako jej historick ivotn prosted) prv prodovdeckou biologii.**
Kdy tomu tak je, vyvstv otzka, jak dalece by se i u duevna, u ducha, u osoby ml init tent rozdl, enventuln
zda by se mla odliit objektivn duchovda od historick.
Pesnji eeno: Pi zamen na svt jako empirick universum realit: 1. exaktn proda v ontologicko-matematick
konstrukci, potom exaktn psychofyzika na rozdl od empirickho vzjemnho sept objektivnho tla a due (personlna);
2. od zatku duchovn postoj historick postoj.
Vecko se dokonale ozejm, ekneme-li si, e kdykoli si
prv eknu: svt, o nm mluvm, svt, o nm mluv an,
Rek ze Solnovy doby, Papunec je vdycky subjektivn
* Duchovdu je pak nutno chpat ve dvojm smyslu: 1. Duch prostoroasov jsouc s tlesnost, spolu v prostoru, spolu v prostoroasu, jako
tma univerzln induktivn vdy o svt s velkou otzkou, zda je tm
Pedznamenn vdeck cl exaktn prodovdy v irm smyslu, dualistick exaktn psychofyziky, jako smyslupln a mon cl. 2. Na druh
stran jde o duchovdu jako ist personln vdu.
v
tom tkv hypothesis idealizace.
21
323
platn svt, i svt vdce, kter sm jako vdec je eckoevropskm lovkem.

Ve svm praktickm ivot mm vdycky svt jako tradin
svt, a tradice pichz odkudkoli, eventuln ze zprostedkovanch vdeckch vtk, by jakkoli zfalovanch, je mm ze
koly a z novin a je mohou jakmkoli zpsobem nadle pozmovat svmi motivacemi a motivacemi svch nahodile mne
ovlivujcch druh. Mohu se nyn obezrav rozhldnout a pojmout teoretick zjem o svt, kter pro mne plat prv z tradice, nebo se mohu penst mezi star eky do pedvdeckho
obdob apod. Prvn univerzln teoretick zjem, zjem na samm potku, byl tohoto druhu chtt poznat objektivn
svt znamen chtt poznat svt naprosto. Je to svt z tradice, ale
e je to takov svt, je skryto a v kadm ppad to me zstat
pln mimo zetel. Objektivn vda nebudi nyn chpna ve
smyslu naturalistickch zpsob mylen atd. Objektivn vda
znamen uinit svt v pmm smru tmatem zkoumn, duchovda znamen tematizovat svt jako svt subjektivity pro
nj fungujc, svt pokud je ve vztahu k subjektu (tedy jen
subjekty jsou tematick a v nich pedstavovan" svt s prostoroasovost). Produ, ale i lidi, lidstva, nrody atd. je mono
tematizovat objektivn, absolutn", na druh stran je vak
mono uinit tmatem zkoumn lid, lidstva a produ jen
relativn k subjektvnu. Korelace se opakuje. Veker jsoucno
je jsoucno v subjektivnch zpsobech danosti, vecko me bt
tematizovno pmo, nebo jen ve vztahu k subjektvnu.
Pitom subjektivn znamen ztematizovn subjekt vhradn
a bez tzn po objektivn prod. ekne se tu: uinit tmatem
abstraktivnho zkoumn. Od potku a pi teoretickm zamen pohledu je svt universum jsoucna a veker jsoucno
vetn duchovdnho jsoucna na uritm stupni reflexe je
znovu zaazovno do svta, a tak in infinitum. Nyn vak transcendentlni redukc zpsobuji obrat a vznik duchovda, kter
ped sebou nem svt ani jej ustavin nepodruje. Hledme-li
prodn historickou pravdu o ivoucch bytostech, je ji pedpokldno, e jsou zkoumny souhlasnou zkuenost (ve svm t324
lesnm a duevnm byt, je je oboj dno v jednotn zkuenosti)

a e pak budou popsny vrn pizpsobenmi (deskriptivnmi)
z k u e n o s t n m i pojmy. Mohu se mlit o jinch i o sob, ale dokud
se zkuenost ovuje a j se pidruji toho, co je souladn, postihuji empirickou pravdu a poznvm osobu. Jako je to u tl
jako prodnch objekt, tak je to a pokud je tu analogie
i u du, take zkuenost nem konce. Maj vak bytostnou
strukturu (je se d v istot odhalit), kter pedepisuje dum
objektivn (exaktn ontologick) byt o sob v obdobnm
smyslu, jako je tomu u prodnch vc? Nue, je to pedem
nepochybn, e lze poznat bytostnou formu uritho ducha, ale
je stejn nepochybn, e mezi podstatou duevn subjektivity
a podstatou vci je obrovit rozdl. Musme se pedem mt na
pozoru ped falenmi analogiemi, a tm ped znsilovnm.
Nen vak na druh stran zcela sprvn a nutn vd mylenka, abychom vzkum faktickch duch v jejich historicit zaloili na poznn podstaty ducha (a pospolitosti, v n duchov ij) a odtud erpali exaktn pojmy" a exaktn, bezpodmnen platn pravdy jako ideln ply pro vekerou duchovn
faktinost?*
Naturln postoj, kter nen naturalistick: Mluvme-li nyn
o rznm zkuenostnm zamen na pd neutrlnho svta,
dluno rozliovat: 1. zamen na produ, a to na zakouenou
produ, na pouh vci nebo abstraktivn na zvec tla nebo
kulturn objekty jako pouh vci; 2. personalistick zamen,
pi nm mme k osobm nebo k lidem jako osobm.
Co k tomu nle? Co jsou osoby jako stl jednotky, jakou
maj povahu, co je npln jejich ivota", jak je jejich aktivita a
pasivita jako osob, jak se chovaj" v rznch ivotnch situacch vi svmu okol, jak jsou jm samy ovlivnny a jak na n
osobn reaguj. Poslze sem pat samo jejich ivotn prosted". tj. obklopujc je svt, kter je pro n svtem jsoucm, pro
n
platnm a urujcm je. Sem spad i otzka, jak se jejich
ivotn prosted mn, kter typy objekt k nmu nle, nebo
* Jak tu ale vypad bytostn poznatek historickho poznn?
325
obecn vyjdeno: jakou bytostnou strukturu m ivotn prosted osob a speciln, jakou m obecnou strukturu takov lidsk prosted, je se ztvrnilo a nov stle utv z osobnho
ivota ve svt, jak m typy kulturnch objekt?
Struktura ivotnho prosted osob je v bytostnm vztahu
ke struktue osobnho ivota (k osobnm habitualitm), kter je
ivotem ve svt, a proto chovnm k pedmtm, kter se objevuj ve svt naeho ivota s jejich specifickmi vlastnostmi
ve svt kolem ns.
Zvl vznan postaven v ivotnm okol maj osoby tohoto
okol. Dleitou lohu tu vak hraje rozdl, kter je tematick,
zda osoby (jin osoby, ale poppad i j sm) jako objekty,
jako pedmty ji pedem a bezprostedn danho okol (v pregnantnm smyslu: vkolnho ivotnho prosted) jsou pro praktick, v nejirm smyslu praktick j", tj. pro konkrtn bdle
do svta ijc j", ji njak tematick jako pedmty, s nimi
se nco dje, je nalzme ve svm okol jako existujc, do
nich vak nm nic nen a s nimi nemme ani nic spolenho,
take jsou tu a tam jako pouh vci. Snad tu zvlt pad na
vhu jen vnj vidn a chpn jinho lovka, ani se vnitn
do nho vvme, ani s nm ijeme. Naproti tomu jsou jin subjekty jako spolusubjekty, s nimi ijeme v pospolitm provn,
mylen a jednn, s nimi mme spolenou praxi ivotnho
prosted, akoli kad m t jet svou vlastn. Jist pospolitost" u tu je, kdy ve svm prosted jsme tu jeden pro druhho (jin lovk je zase v mm), v em je obsaeno, e jsme
tu fyzicky tlesn, a to stle. Vzjemn se provme, vidme
tyt pedmty nebo alespo zsti tyt, pedmty z tho
svta, kter je svtem pro ns. Pi takovm spolenm vidn
b vtinou o nevlastn zkuenost s nevyplnnm chpnm
jinch lid i jejich zkuenostn situace. Zvltn je vak pospolitost osob jako pospolitost osobnho ivota nebo jako trval
personln spojen. Prvnm krokem je explicitn ivouc jednota
s druhm subjektem spolu s intuitivnm chpnm jeho provn, jeho ivotn situace, jeho konn atd. Odtud sdlovn vrazem a e, co ji je spojen dvou j. Jakkoli komunikovn
326
ovem
ji
pedpokld
spolen
ivotn
lidsk
prosted,
kter je vytvoeno, jakmile jsme vzjemn jedni pro druh

osobami, co vak me bt zcela przdn, neaktuln. Nco jinho je to vak tehdy, mme-li je v pospolitm it jako druhy,
jestlie s nimi mluvme, spolen se starme a o nco usilujeme,
jsme-li s nimi spjati ptelstvm a neptlestvm, lskou a nenvist. Tm teprve vstupujeme do sfry spoleensky djinnho"
svta.
Zijeme-li v pirozenm nikoli v transcendentlnm
postoji, otvraj se nm rzn tematick smry, teba smry
teoretickho zjmu upenho na strukturu bezprostedn a pedem danho svta, kter je nm dn jako nae spolen ivotn
prosted a skrze n jako objektivn svt. Skrze n" zna, e
ivotn prosted je nco promnlivho, e v ivot nepetrit
postupujeme z jednoho ivotnho prosted do druhho, piem
v tto promn vnmme kontinuln nicmn jeden a t svt,
kdeto obklopujc ns ivotn prosted se stv formou, v n
se nm tento svt jev. Uinme-li vchodiskem obyejn faktick svt, meme v bytostnm postoji prozkoumat esenciln
formu lidskho prosted a novho ivotnho prosted, je se pi
promn okol konstituuje vdy znovu proniknm do cizch
lidstev, take za pedpokladu monho nepetrit pokraujcho postupu v oteven nekonenosti meme nastnit
strukturu existujcho svta jako svta mon zkuenosti, tj.
jako takovou, je se vytv v monm prchodnm ivotnm
prosted neustlou korekturou. Byla by to idea ontologie
svta zkuenosti ist jako takov. Teoretick zamen me
mit k pouh prod, pak mme naturn postoj, kter proto
nen jet naturalistickm" postojem. Na druh stran meme upnout svj zjem k osobm a k osobnm pospolitostem,
k potencilnm konkrtnm ivotnm prostedm a k pravmu"
sv
tu, kter je v nich pedznamenn.
Zamen na produ me mt rozlin smysl. Dluno mt
na pamti, e my, bdajc osoby, i tak, jak jsme byli dve,
Zl
jice pospolu a vedle sebe, jsme v pirozenm postoji. Jako
subjekty pro svt jsme vak pitom svm ivotem anonymn,
327
pokud jsme ze sebe neuinili tma vlastnho zkoumn. Takov

je prv zamen na produ: znamen to uinit tmatem
zkoumn produ a nic jinho. Tematizovat znamen souasn
jistm zpsobem abstrahovat", co nemus bt nikterak a nemus bt nutn chpno jako aktivn odezrn od neho,
nbr, jak se obvykle dje, jen vhradn soustedn se na nco
a v dsledku toho nedbn o nic jinho. Ovem vdeck zamen na produ je nakonec zaloeno na volnm zmru tematizovat produ, a to istou produ s vdomm vylouenm a se
snahou vylouit vecko, co je pouze subjektivn.
Proda, kter je tu pitom tmatem, me bt prv prodou ivotnho prosted, a to tak, jak je ji pedem dna, jak
se dv pi aktulnm nebo potencilnm zkuenostnm vnmn a jak se v prbhu naeho zkuenostnho ivota pomoc
souhlasnch zkuenost prokazuje jako reln jsouc, i kdy
s pleitostnmi korekturami. Bt tmatem m znamenat: deskripc fixovat empirick poznatek zskan dslednou vlastn
i ciz zkuenost a doplnn zkuenostnmi anticipacemi zprostedkovan indukce. Clem je deskriptivn vda, univerzln
deskriptivn prodovda, obepnajc universum mon prodn zkuenosti, smyslovho vnmn, vzpomnn a pomoc
nich kdykoli reln oviteln indukce. Zkladem tu je a
reln nevypracovan ontologie svta mon zkuenosti".
Tu je ji mon rozliovat en indukce homogenizac nezakusitelnch dlek s blzkostmi a odtud vbec idealizace nekonenost.
Jin je cl exaktn" prodovdy, j jde o to, aby za relativitou nzorn prody, za relativnem veho toho, co ns obklopuje, urila produ o sob v pravdch o sob, je je jako
identick byt obsaena ve vech relativitch svta kolem ns.
Deskriptivn proda je personln lidsky relativn, toti
vztaen k nm, k naemu nrodu, k naemu evropskmu lidstvu, k nm pozemskm lidem naeho historickho asu. My
sami nejsme vak pitom tmatem a nejsme touto relac, je
nepotebuje dn tematizace potud, e jsme generace ke generaci stle jen tmto pozemskm lidstvem tohoto jednotnho
328
historickho asu, tto sfry asu, a proto vdeck zjitn plat

pochopiteln pro ns nepetrit dl z jedn generace do
druh.*
Sta jen tematicky upt pohled na tuto relativitu a seznme, e prodovda je dal komponentou personln vdy o pozemskm lidstvu vbec, chpanm jako my lid", je od ns,
tch kterch badatel, zskv svj horizont asu a svou relativn a v irokm smyslu historickou asovost. Kdy jsme pronikli a sem, zjiujeme, e teprve evropsk lovk, odkojen filosofujcmi eky, mohl zaujmout a zskat postoj s pohledem zamenm na nejkrajnj dosaiteln ivotn prosted. Vkoln
prosted je vztaeno k subjektivit pro n fungujc a typologie
fungujcch subjektivit je sama historick: lid jsou nutn
lnky generativnch pospolitost a takto nutn ij ve svm
pospolitm ivotnm prosted, kter je jejich svtem a v nm
v tomto smru vldne univerzln historinost. Nen tm vak
nijak eeno, e ke kadmu nle potenciln teoretick zamen. Teoretick a pak zprvu deskriptivn" vdeck postoj
jsou svou podstatou historick. Kdy vak takov postoj vznikl,
pak v chodu historie je pedznamenn vvoj od deskripce ist
naturln k psychofyzick.
Pi novm postoji jsme zameni na lovka a na zvata, ale
nikoli jako na tlesa zkouman dsledn deskriptivn, jak je
tomu pi ist naturlnm postoji, nbr n pohled je upen na
lidi (nebo na zvata), je maj svou tlesnost jako sv tlo a
kte maj vdycky sv osobn ivotn prosted jako svm
tlem orientovan blzk a dalek svt, a jevov zpsoby jejich
* Deskriptivn univerzln vda jako vda o bezprostedn danm
svt v jeho univerzalit se pohybuje v i reln a mon, pm a nepm zkuenosti, ale kr nutn od svta bezprostedn a v horizontech
danho jako ptomnost, dle zpstupovnm spoluptomnosti, jako
deskriptvni vda formujc se otevenou univerzln ptomnost, potom
vak i jako vda o minulosti (paleontologick) s nepetritm zpstupovnm minulost a pak i budoucnost. Je pochopiteln zamena na
typov veobecnosti, na typov zpsoby promn typ a potom na osvtlen
Jednotlivch fakt podle takovch pravidel.
329
orientace vpravo-vlevo, nahoe-dole jsou prbn zvisl na

subjektivnch zpsobech toho, co lze vyjdit jako pohybuji
svm tlem" v systmu kinestez realizovatelnch i mysln.
Je-li tmatem zkoumn lovk, pat do tto tematiky to, co
plat za jeho ivotn prosted, co je jeho individulnm i pospolitm vkolnm svtem, v nm ije, ale do tto tematiky
nle i reflexivn postiiteln jevov jak" tohoto jeho okol
pro kadho jednotlivce, ale i pospolitost, jak jevov zpsoby
pospolu komunikujcch jedinc si vzjemn odpovdaj, jak
kad v empirick apercepci svmu lovenstv dv v okolnm prostoru vdycky polohu objektu nulovho bodu v orientovanm vkolnm svt, jako kdy pi zmn mst osob nebo
pi jejich vmn se pro kadho orientace, tyt objekty mn,
eventuln se musej zamnit jevov zpsoby.
Zatmco deskriptivn proda pat k osobnmu ivotnmu
prosted vech lid nebo k ivotnmu prosted vech evropskch" lid, a spad tak do antropologie, nepat sem zejm
exaktn vdeck proda, je nle jen k ivotnmu prosted
lid, kte jsou sami exaktnmi prodovdci (nebo se prodovdou zabvaj). Ani vdeck prodopis nepat pochopiteln
k ivotnmu prosted kadho lovka zase s vjimkou
u vdc , pokud takov vdeck prodopis si uinil obecn
ivotn prosted lovka pedmtem zkoumn a osvtlil, co by
mohlo bt potencilnm ivotnm prostedm, ale co jm nebylo a nen opt krom pro prodovdce. Prodovda je kultura,
ale pat jen ke kulturnmu svtu lidstva, je tuto kulturu vytvoilo a v nm pro jednotlivce existuj mon cesty znovupochopen tto kultury.
Tmatem zkoumn se me dle stt univerzln jednota
takovho lidstva", je sah tak daleko, kam a dosahuje pm
a nepm ivot pospolitosti, a korelativn pospolitost ivotnho
prosted (v kvalifikaci jevovch forem a zpsob pojet), zejjmna pospolitost kultury. Me tu bt uinna tmatem v jednot svho asovho ivota, v jednot t asovosti, je je formou
tohoto ivota samho, a nikoli snad asovosti exaktn prodovdn prody, je svm smyslem je identick as nade vemi
330
prodami jednotlivch ivotnch prosted jakchkoli zvltnch lidstev, identick as absolutn identick prody, a nikoli
relativn as bytostn nleejc k tomu ktermu existujcmu
a pospolit ijcmu zvltnmu lidstvu ve vech jeho minulostech a v oteven budoucnosti, kter m z hlediska ptomnho
lovka smysl jako jeho budoucnost, jako budoucnost jeho
lidstva.
Tmatem se pak ale mohou stt i lidstva nalzajc se ve volnch kontaktech i zpsoby, jak se lidstva zespoleuj, jak se
stvaj nebo jak se ji stala lidstvem historickm, piem
hlavn zjem by byl vnovn historii vlastnho lidstva, jeho
historickmu vvoji z dvjch lidstev a kultur atd. Opustili
jsme takto prodovdn deskriptivn vzkum a pistoupili
k duchovdnm problmm, eventuln jsme popisnou produ
zaadili do historick duchovdy.
Vecko se to jet pohybuje na povrchu, nebo zatm nen
vzat zetel k normativnm idem lidstev a jejich kultur nebo
k takovm idem, kter jako ideje o tom, co by mlo bt, uruj
ivot individulnho nebo rozlin zespolennho lovka,
kter ho uruj pi ivotnch rozhodovnch (nkdy vak i v univerzlnch rozhodovnch a rozhodnutostech vle vtiskujcch
jednou provdy rz vlastnmu individulnmu i pospolitmu ivotu). Dostvme se tak ke s m y s l u", kter je d j i n m
i m a n e n t n , k problmm teleologie vvoje, k problmm vvoje univerzlnch idej udvajcch smr lidstvu novho druhu, jako jsou ideje nekonenho a pravho svta jako
korelt ideje vdy o svt, idea pravho a ryzho osobnho ivota jednotlivce, ryz pospolitosti a poslze pravho lidstva
i jemu psluejcch etickch" idej, idej univerzln vdy
nikoli o pouhm svt, nbr o vem, co vbec je, teba jako
id
ea, jako ideln norma atd*
Nakonec se zd, e univerzln personln vda se sama pemuje ve vdu o vekerenstvu, e pechz v univerzln
filosofii a eideticky v univerzln ontologii. Vecko toti vychz
* To vak v dsledn realizaci duchovdy v pirozenm postoji.
331
z ns, z ivoucch lid, kte klademe teoretick otzky, a my

sami jsme osobami a ve svm spolenm svt mme tma,
je je tmatem pro vechna tmata, pro vechny mon, jakkoli poloen otzky, tud i pro nejvy a posledn otzky
lovka.
Nvrat od univerzlnho zkoumn svta, na svj zpsob historickho, personln zamenho a pohybujcho se na pd
bezprostedn danho svta, na absolutn pdu, na pdu transcendentlni subjektivity.
Vchodiskem je pitom vaha, e my, kdo provdme univerzln osobn zkoumn a zaleujeme do nho univerzln
zkoumn ivotnho prosted atd., jsme sami lid, evropt
lid, sami jsme historickm produktem, sami jako historikov
vytvme historii svta a vdu o svt jakhokoli smyslu, historick kulturn vtvor v motivaci evropskch djin, v jejich
proudu se nachzme. Svt, kter je svtem pro ns, je sm
nam historickm vtvorem a my svm bytm jsme rovn
historickm vtvorem. Co je pi tto relativit onm nerelativnem, je sama relativita pedpokld? Tmto nerelativnem je
subjektivita jako subjektivita transcendentlni. Jin mon
vchodisko: eideticky obecn personln vda psychologie.
Univerzln psychologie. Optn vystn do transcendentlni filosofie.
KRIZE EVROPSKHO
LIDSTV A
FILOSOFIE*
I.
V tto pednce se chci odvit pokusu, abych tak asto diskutovanmu tmatu, jakm je evropsk krize, dodal nov z* Pedneseno pod nzvem Filosofie v krizi evropskho lidstva" ve
vdeskm Kulturnm svazu dne 7. a 10. kvtna 1935. Pozn. vydavatele.
332
.
t j m j e rozvinu djinn filosofickou ideu (nebo teleologick smysl) evropskho lidstv. Ponvad pitom uki na
b y t o s t n o u funkci, kterou maj v tomto smyslu zastvat filosofie
a jej odvtv, jimi jsou nae vdy, dostane se tm i evropsk
krizi novho osvtlen.
Navame na veobecn znmou vc, na rozdl mezi prodovdnm lkastvm a takzvanm prodnm lkastvm". Vznik-li tato nauka z naivn empirie a tradice obecnho lidovho
ivota, pak vyrst prodovdn lkastv tm, e zhodnocuje
nahldnut ist teoretickch vd o lidskm tle, pedevm
poznatky anatomie a fyziologie, je samy jsou vak zase zaloeny na obecn explikativnch zkladnch vdch o prod
vbec, na fyzice a chemii.
Obrame nyn svj pohled od lidsk tlesnosti k lidsk duchovnosti, k tmatu takzvanch duchovd. Jejich teoretick
zjem se upr vhradn na lidi jako osoby a na jejich personln ivot a vkon, korelativn pak i na vtvory takovho vkonu. Personln ivot je pospolit it j" a my" v pospolitm horizontu, a to ve spoleenstvch rozlinch jednoduchch
i stupovitch tvar, jakmi jsou rodina, nrod, nadnrodn
spoleenstv. Slovo i v o t tu nem fyziologick smysl, ale
zna clevdom ivot, jeho vkonem jsou duchovn produkty,
v nejirm smyslu pak kulturn tvoiv ivot v jednotn
djinnosti. Toto ve je pedmtem rozlinch duchovd. I u spoleenskch tvar, u nrod a stt existuje nepochybn
rozdl mezi rozkvtem plnch sil a zakrovnm, tedy, mono
t ci mezi zdravm a nemoc. Vyvstv proto otzka: jak
vysvtlit, e v tomto smru nikdy nedolo k vdeckmu lkastv, k lb nrod a nadnrodnch pospolitost? Evropsk nrody jsou chor a Evropa sama, jak se k, je v krizi. O fuery,
prrodn lkae tu nen nikterak nouze. Jsme pmo zaplavovni
naivnmi a nabubelmi reformnmi nvrhy. Pro vak tak
bohat rozvinut duchovdy odpraj tu slubu,kterou prodn
vedy ve sv sfe vborn vykonvaj?
dn rozpaky s odpovd nepoct, kdo je obeznmen s duchem modernch vd. Velikost prodnch vd je v tom, e se
333
nespokojuj s nzornou empiri, ponvad veker popis prody jim slou jen jako metodick prchod k exaktnmu, poslze fyzikln chemickmu vysvtlen. Maj za to, e pouze
popisn" vdy ns pipoutvaj ke konenostem pozemskho
svta naeho ivotnho prosted. Matematicko-exaktn prodovda svou metodou vak obepn nekonenosti v jejich relnostech i relnch monostech. Co je nzorn dan, povauje
prodovda za pouh relativn subjektivn jev a u, jak probdat samu nadsubjektivn (objektivn") produ systematickou
aproximac k nepodmnn obecnosti jejch prvk a zkon.
Souasn s tm u vysvtlovat vechna nzorn bezprostedn
dan konkrta a ji lidi, zvata nebo nebesk tlesa tm,
co koneckonc jest, a tak chce z tch kterch prv fakticky
danch jev indukovat budouc monosti a pravdpodobnosti
v rozsahu a pesnosti, je pesahuj vekeru nzorn vzanou
empirii. Konsekventn budovn exaktnch vd v novovku pivodilo opravdovou revoluci v technickm zvldnut prody.
Docela jin, el, je metodick situace duchovd (ve smyslu
zcela nm ji srozumitelnho pojet) a je rozdln z vnitnch
dvod. Lidsk duchovost spov toti na lidsk fysis, kad
jednotliv lidsk duevn ivot je zakotven v tlesnosti, a tak je
i kad spoleenstv zaloeno na tlech jednotlivc, kte jsou
jeho leny. Aby bylo mono opravdu exaktn vysvtlit duchovdn fenomny a na tomto zklad vybudovat tak rozshlou
vdeckou praxi, jak je v prodn sfe, pak by duchovdci nesmli zkoumat jen ducha jako ducha, nbr musili by jt zptky
a k tlesn zkladn a svj vklad realizovat pomoc exaktn
fyziky a chemie. To vak ztroskotv (ani se d na tom pro
dohlednou dobu nco zmnit) na komplikovanosti nezbytnho
psychofyzicky exaktnho bdn, ji pokud jde o jednotliv
lidi, a jet tm vce u velkch historickch spoleenstv.
Kdyby byl svt stavbou o dvou bezmla rovnoprvnch sfrch reality, prody a ducha, z nich dn by nebyla ped
druhou zvhodnna ani metodicky, ani vcn, pak by byla situace docela jin. Jedin produ samu pro sebe lze vak povaovat za uzaven svt a jen prodovda me s nenaruenou
334
abstrahovat od vekerho duchovna a zkoumat produ ist jako produ. Kdyby naproti tomu duchovdec, zajmajc se ist jen o duchovno, stejn dsledn vice versa
abstrahoval od prody, nedostane v sob uzaven a ist
duchovn souvisl svt", kter by se mohl stt tmatem ist
a univerzln duchovdy, je by byla obdobou ist prodovdy.
Nebo animln duchovost, a u lidskch nebo zvecch du",
na ni se redukuje jakkoli jin duchovost, je vdycky jednotliv kauzln zakotvena v tlesnosti. Duchovdec, zajmajc
se o ist duchovno, se proto nedostane za popis, za historii
ducha, a zstane tud vzn na nzorn konenosti. Je to vidt
na kadm pklad. Historik neme pece zpracovvat staroeck djiny, ani pihldne k fyzickmu zempisu starho
ecka, jeho architekturu bez hmotn strnky staveb apod. To
se zd bt zcela zejm.
Ale co kdy cel zpsob mylen, jak se projevuje tmto
lenm, je zaloen na osudnch pedsudcch a jejich dsledky
sm spoluzavinil evropskou chorobu? Takov je vskutku moje
pesvden a doufm, e tm i ozejmm, jak tady je uloen
bytostn zdroj samozejmosti, pro modern vdec ani nepovauje monost zdvodnn ist veobecn a v sob uzaven
vdy o duchu za hodnou vahy, a tm ji zcela popr.
Je v zjmu naeho evropskho problmu zevrubnji prozkoumat tuto otzku a z koen vyvrtit shora uvedenou a na prvn
pohled jasnou argumentaci. Historik, duchovdec a kulturn
badatel kad sfry m pochopiteln mezi svmi jevy neustle
t fyzickou produ, v naem pklad produ starho ecka.
Tato proda vak nen prodou v prodovdeckm smyslu,
nbr to, co sta Rekov za produ povaovali, co mli ve svm
ivotnm prosted ped svma oima jako prodn realitu.
Vyjdeno pregnantnji: historick svt eckho ivotnho
prosted nen objektivn svt v naem smyslu, nbr je to jejich
..pedstava svta", tj. jejich vlastn subjektivn platnost se
vemi v tom obsaenmi realitami pro n platcmi, napklad
1 s
bohy, dmony apod.
ivotn prosted je pojem, kter m sv msto vhradn
Iconsekvenc
335
v duchovn sfe. Fakt, e ijeme ve svm prv platnm ivotnm prosted, jemu vnujeme svou pi a sv sil, se odehrv ist v duchovosti. Nae ivotn prosted je duchovn
vtvor v ns samch a v naem historickm ivot. Kdo si proto
vezme za tma ducha jako ducha, nem dn dvod, aby pro
ivotn prosted poadoval jin ne ist duchovn vklad.
A tak to plat obecn: povaovat produ ivotnho prosted za
nco, co je duchu ciz, a proto se snait podept duchovdu prodovdou a tak j dodat domnle exaktnosti je protismysl.
Zcela se zapomn ovem i na to, e prodovda (jako kad
vda vbec) je titul pro duchovn vkony, toti pro kony spolupracujcch prodovdc. Takov kony stejn jako
vechny duchovn udlosti pat pece do okruhu toho, co
m bt duchovn vyloeno. Nen proto protismysln a neocitme se v kruhu, chceme-li historickou udlost prodovda"
vysvtlovat prodovdecky, vykldat ji pomoc prodovdy
a pomoc jejch prodnch zkon, je jako duchovn produkt
samy nle k problmu?
Naturalismem zaslepen duchovdci (nech ho jakkoli slovy
potraj) zcela opomnli alespo vytyit problm univerzln
a ist duchovdy a poloit otzku po nauce, kter by se zabvala podstatou ducha ist jako ducha a ptrala po elementech a zkonitostech bezpodmnen obecn duchovosti s clem
odtud podat vdeck vklad v absolutn definitivnm smyslu.
Dosavadn vahy, tkajc se filosofie ducha, poskytuj nm
sprvn hledisko, abychom sv tma duchovn Evropy uchopili
a zpracovali jako ist duchovdn problm, pedevm duchovn djinnm rozborem. Jak jsme ji vodem naznaili,
na tto cest v tsn souvislosti s pohybem i prlomem filosofie a vd, jako odvtv filosofie, v duchovn oblasti starovku
zahldneme pozoruhodnou, jen na Evrop vrozenou teleologiiTume ji, e tu pjde o osvtlen nejhlubch dvod vzniku
osudnho naturalismu i novodobho dualismu interpretace svta,
kter je s naturalismem stejnoznan. Nakonec se na tto
cest m ujasnit vlastn smysl krize evropskho lidstv.
336
K l a d e m e otzku: co je pznan pro Evropu jako duchovn

tvar? Nejde nm pochopiteln o Evropu pojatou geograficky,
jako by na map ml podle toho bt ohranien obvod teritoria,
v nm pospolu ij lid jako evropsk lidstvo. V duchovnm
smyslu k Evrop pat nepochybn britsk dominia, Spojen
stty apod., ale nenle k n Eskymci nebo Indini jarmarench menari i cikn, kte se neustle potuluj Evropou.
Rekneme-li Evropa, mnme tm zejm jednotu duchovnho ivota, psobnost a tvorby se vemi cli, zjmy, starostmi, s vekerm silm i se vemi elovmi zazenmi, s stavy a organizacemi. Jednotliv lid jsou inn v rozmanitch spoleenstvch rozdlnch stup, v rodinch, kmenech, v nrodech,
vechny jsou vnitn spjaty duchovn, a tak, jak jsem ekl,
tvo jedin duchovn tvar. Osobm, svazkm osob a vem
jejich kulturnm vtvorm m tm bt propjen charakter
univerzlnho spojen.
Co je Evropa jako duchovn tvar"? Filosofick idea vyjevujc se jako imanentn djinm duchovn Evropy nebo, co je tot, jako teleologie imanentn djinm Evropy, kter z hlediska
univerzlnho lidstva vbec upoutv na sebe pozornost jako
prlom a zatek vvoje nov lidsk epochy, nov epochy lidstva, je nyn chce a me t ve svobodnm utven sv
vezdej existence, svho historickho ivota, jen z idej rozumu, z nekonench kol.
Kad duchovn tvar je bytostn situovn v univerzlnm
historickm prostoru nebo ve zvltn jednot historickho asu
s koexistenc a sukces, kad m sv djiny. Zkoumme-li
tedy historick souvislosti vychzejce nutn ze sebe a ze svho
nroda, vede ns historick kontinuita stle dle od vlastnho
naroda k sousednm nrodm, a tak od nrod k nrodm, od
jednoho historickho asu k druhmu, ve starovku poslze od
man k Rekm, k Egypanm, Peranm atd., a tak nepochybn dl bez konce. Dostvme se do pravku a nezbude nm
nez shnout po vznamnm a mylenkov bohatm Menghinov
dle, po jeho Svtovch djinch doby kamenn". Lidstvo se
P r i takovm postupu jev jako jedin, pouze duchovnmi pouty
14
337
spjat ivot lid a nrod, pebohat na lidsk a kulturn typy,

ale plynule se vlvajc z jednch do druhch. Lidstvo je jako
moe, v nm lid a nrody jsou prchav se vynoujc, promnliv a zase mizejc vlny, jedny jednodueji, druh bohatji
a spletitji zasen.
Pi konsekventnm a do nitra obrcenm zkoumn zjistme
pesto nov, svrzn spojitosti a rozdly. I kdy jsou evropsk nrody sebevce znepteleny, prostupuje jimi vemi zvltn vnitn duchovn pbuznost, kter se klene nad vekermi
nrodnmi diferencemi. Je to nco takovho jako sourozenectv,
je nm v tomto okruhu dv vdom domova. Vynikne to, jakmile se napklad vctme do indickch djin s jejich mnostvm nrod a kulturnch tvar. V tomto okruhu existuje
t jednota rodinnho pbuzenstv, kter je nm vak ciz.
Indov se zase ct vi nm cizinci a jen mezi sebou maj
pocit domova. Takov v mnoha stupnch se relativizujc bytostn rozdl mezi domovem a cizinou, jen je zkladn kategori veker djinnosti, neme vak stait. Historick lidstvo
se nelen podle tto kategorie neustle stejnm zpsobem. Vyciujeme to prv na na Evrop. M nco jedinenho, co je
na ns citeln i pro jin lidsk skupiny, nco, co je nezvisle na
vahch o prospnosti motivuje, aby se pes nezlomnou vli
k duchovn sebezchov pece jen poevropovaly, kdeto my,
pokud si dobe rozumme, nikdy se napklad nepoinditme.
Chci tm ci, e ctme (a tento pocit pi veker nejasnosti m
zcela sv oprvnn), jak naemu evropskmu lidstv je vrozena
entelechie, kter prostupuje promnami evropsk formace
a propjuje jim smysl vvoje mcho k idelnmu tvaru
ivota i byt jako k vnmu plu. Nejde tu o obdobn druh
spn k cli, je fyzick i organickch bytost propjuje svj
charakter, a nejde proto o nco podobnho, jako je biologick
vvoj ve stupnch od zrodku a k zralosti s nslednm stm
a odumrnm. Bytostn neexistuje dn zoologie nrod. Nrody jsou duchovn jednotky, kter nemaj a zejmna nadnrodn Evropa nem ji dosaenou nebo jednou dosaitelnou zralou podobu jako formu pravidelnho opakovn. Duchov338
lidstv nikdy nebylo a ani nikdy nebude nm hotovm

a neme se nikdy opakovat. Duchovn telos evropskho lidstv,
v nm je obsaeno zvltn telos jednotlivch nrod a jednotlivch lid, le v nekonenu jako nekonen idea, k n takkajc thne v skrytu veker duchovn dn. Jakmile se toto
duchovn dn ve vvoji uvdomilo jako telos, stane se nutn
t praktickm clem vle, m je zahjen nov a vy stupe
vvoje pod vedenm norem, pod vedenm normativnch idej.
Vecko to, co zde km, nem bt spekulativn interpretace
na djinnosti, nbr vraz iv pedtuchy, jak se ohlauje
v bezpedsudenm zamylen. Takov pedtucha nm skt
vak intencionlni veden, abychom v evropskch djinch spatovali neobyejn vznamn souvislosti, pi jejich sledovn se
nae tuen zmn v ovenou jistotu. Pedtucha je citovm
ukazatelem vech objev.
Pikrome k vlastnmu proveden. Duchovn Evropa m sv
rodit. Nemyslm tm zempisn rodit v nkter zemi, akoli
i to je pravda, ale mnm duchovn rodit v nrod nebo v jednotlivch lidech a skupinch lid pslunho nroda. Je jm
staroeck nrod v 7. a 6. stolet ped n. 1. V tomto nrod se
tehdy u jednotlivc vynouje postoj novho druhu k obklopujcmu svtu. V dsledku novho postoje ke svtu se objevuj
svrzn duchovn vtvory narstajc rychle v systematicky
ucelen kulturn tvar, ktermu Rekov dali jmno filosofie.
Sprvn peloeno, neznamen to v pvodnm smyslu nic jinho
ne univerzln vdu, vdu o vesmru, o vekerenstvu veho
jsoucna. Zjem o kosmos, a tm otzka veobepnajcho dn
a byt v procesu dn se vak velmi brzy zane specializovat
podle obecnch forem a okrsk jsoucna, m se filosofie, Jedin
Vda, rozvtvuje v rozmanit speciln vdy.
Ve zrodu filosofie takovho smyslu, v nm vechny vdy jsou
spoluobsaeny, spatuji jakkoli to zn paradoxn prafenomn duchovn Evropy. Zdn paradoxie se brzy rozplyne blim osvtlenm, i kdy mus bt co nejhutnj.
Filosofie, vda, je titul pro speciln tdu kulturnch vtvor.
Historick pohyb, kter se ztvrnil do stylu evropsk nadn17*
339
rodnosti, spje k normativnmu tvaru, kter le v nekonenu,

ale nen takov, e by se dal vyst z pouhho vnjho morfologickho pozorovn tvarovch promn. Nepetrit zamen
na normu trysk z nitra intencionlnho ivota jednotlivch
osob, odkud pak je imanentn nrodm a jejich zvltnm
societm i poslze organismu evropsky spjatch nrod. Nen pochopiteln u vech osob a ani nen pln rozvito v osobnostech
vyho stupn, konstituovanch intersubjektivnmi akty; pebv v nich nicmn ve form nutnho chodu vvoje a en
ducha obecn platnch norem. To m vak souasn vznam
pokraujcho petven vekerho lidstv vytvenmi idejemi,
je nabvaj psobivosti vychzeje od malch a nejmench
okruh. Ideje, jednotlivmi osobami vytvoen smysluplnosti t
podivuhodn nov podoby, e v nich jsou skryty intencionlni
nekonenosti, nenalzaj se v prostoru, jako v nm jsou reln
vci, je neznamenaj pro lovka jako pro osobu jet nic jenom
proto, e snad vstupuj do pole lidsk zkuenosti. Ji pi prvn
koncepci idej se z lovka poznenhlu stv nov lovk, jeho
duchovn byt se dostv do pohybu pokraujcho novho formovn. Takov pohyb probh od potku komunikativn, vyvolv v danm ivotnm okruhu nov styl konkrtnho osobnho ivota a nslednm pochopenm u druhch odpovdajc
nov dn. Zpotku uvnit tohoto pohybu ale pozdji v dalch dsledcch i mimo nj se zvltn lidstv, kter sice
ije v konenu, ale m k plm nekonena. Z toho prv vyrst nov zpsob zespoleovn a nov podoba nepetrit
trvajc pospolitosti, jej duchovn ivot, zespolenn lskou
k idejm, tvorbou idej a idelnm normovnm ivota, nese
v sob horizont nekonen budoucnosti, horizont generac ohroujcch se z ducha idej do nekonena. K tomu tedy dochz
zprvu v duchovnm prostoru jedinho eckho nroda ve
form vvoje filosofie a filosofickch pospolitost. Souasn
s tm vyrst zprvu u tohoto nroda duch obecn kultury, kter
do svho okruhu pitahuje cel lidstvo, a je tak pokraujc promnou ve form nov historinosti.
Tento hrub nstin zsk na plnosti a lep srozumitelnosti,
18 339
p r o z k o u m m e - l i historick pvod filosofickho a vdeckho

lidstv a odtud vylome smysl Evropy a na jeho zklad nov
druh djinnosti, odliujc se tmto svm vvojem od veobecnch djin.
O b j a s n m e naped pozoruhodnou osobitost filosofie, rozvjen
v dalch stle novch specilnch vdch. Uveme filosofii do
k o n t r a s t u
s ostatnmi kulturnmi formami, existujcmi ji
v pedvdeckm lidstvu, s emesly, se zemdlstvm, s bytovou
kulturou apod. Vechny tyto formy pedstavuj tdy kulturn c h produkt i s metodami pimenmi pro jejich zcela spnou vrobu. Ostatn maj jen pechodnou existenci ve svt
lid. Jinak je to s vdeckmi vsledky, kter maj docela jin
druh byt a zcela jinou asovost, jakmile byla pro n vypracovna metoda zaruen zdailho produkovn. Vdeck vtky
se pouitm nespotebovvaj, jsou nepomjiv. Opakovan
produkce zde u nich nevytv stejnost nebo nanejv stejnou
pouitelnost; v libovoln poetnch produktech te osoby a libovoln poetnch osob se produkuje identicky tot, identicky
t o t co do smyslu a platnosti. Mezi sebou aktulnm vzjemnm dorozumnm spjat osoby nemohou to, co jin druhov ve
stejn tvorb kdykoli vyprodukovali, zakouet nijak jinak ne
jako identicky tot, co sami produkuj. Strun vyjdeno:
vdeck aktivita neprodukuje relno, ale idelno.
Ale nejen to: takov vtky s charakterem platnosti slou
za materil pro mon vytven idealit vyho stupn a takto
stle znovu. Pi rozvitm teoretickm zjmu dostv nyn kad
konen cl ji pedem smysl pouze relativnho cle, kter se
stv prchodem k dalm novm a neustle vym clm v nekonenosti, je jsou predznaenm univerzlnm pracovitm,
oborem" vdy. Vda pedstavuje ideu nekonench kol,
z nich je urit konen poet ji vdy vyeen a jako trvajc
platnost uchovn. Zrove tvo fond premis pro nekonen
horizont kol jako jednotn veobjmajc kol.
Je vak teba tu doplnit jet dleitou poznmku. Idealita
jednotlivch vdeckch pracovnch produkt, pravd, nezna
Jen opakovatelnost s identifikac smyslu a ovenm, nbr idea
341
pravdy ve smyslu vdy se li od pravdy pedvdeckho ivota

(jak o tom bude nutno jet promluvit). Vdeck pravda chce
bt bezpodmnenou pravdou. Kotv v tom nekonenost, je
kadmu faktickmu oven a kad pravd propjuje charakter pouze relativn pravdy, prv ve vztahu k nekonenmu
horizontu, v nm, abych tak ekl, pravda o sob le jako nekonen vzdlen bod. Korelativn je takov nekonenost
i v relnm jsoucnu" ve vdeckm smyslu i v obecn" platnosti
pro kadho", kdo jako subjekt bude kdy provdt zdvodnn. Ten kad" nen u kdokoli v konenm smyslu pedvdeckho ivota.
Po tto charakteristice osobit vdeck ideality s mnohansobn v jejm smyslu implikovanmi idelnmi nekonenostmi
upoutv v historickm obzravm pohledu kontrast, kter vyslovujeme vtou: ped filosofi nen v historickm horizontu
dn kulturn tvar kulturou idej v takovm smyslu a ani
nezn nekonen koly, nezn takov universa idealit, je v souladu se svm smyslem jako celek, ve vech svch jednotlivostech i metodami sv tvorby nesou v sob nekonenost.
Mimovdeck, vdou jet nedoten kultura je kolem a dlem lovka v konenosti. Cle a konn takovho lovka, jeho
it a byt, jeho personln, skupinov, nrodn a mytick motivace probhaj v konen pehldnutelnm obklopujcm ivotnm prosted, nebo oteven nekonen horizont, v nm ije,
nen odemen. Nen tu nekonench kol, nen tu idelnch
vtk, jejich nekonenost sama je pracovitm, a to tak, e
pracovnci jsou si vdomi, e toto pracovit m zpsob byt
takov nekonen sfry kol.
Zrodem eck filosofie a jejm prvnm propracovnm novho smyslu nekonenosti konsekventn idealizaci uskuteuje
se vak v tomto smru pokraujc promna, kter nakonec
zashne vechny ideje konenosti, a tm do sv oblasti pithne
vekerou kulturu ducha i jej lidstv. Pro ns Evropany existuj
proto vn filosofickovdeck sfry jet i rozlin nekonen
ideje (mono-li se tak vyjdit), kter vak vd za analogick
charakter nekonenosti (nekonench kol, cl, oven, pravd,
342
pravch hodnot", ryzch statk", absolutn" platnch norem)

teprve tomu, e filosofie a jej ideality peformovaly lidstv.
Vdeck kultura s idejemi nekonena znamen tedy zrevolucionovn veker kultury, zrevolucionovn celho zpsobu lidstv
jako kulturn tvoivho. Znamen i zrevolucionovn djinnosti, je je nyn histori zniku konenho lidstv vzniknm
lidstv nekonench kol.
Ozv se tu nmitka, kter je nasnad, e filosofie, e vda
ek nen pece nic, co by je vyznamenvalo a co by se teprve
s nimi objevilo na svt. Rekov sami vyprvj pece o moudrch Egypanech, Babyloanech atd., od nich se fakticky mnohmu nauili. Existuje dnes bezpoet prac o indickch, nskch
a jinch filosofich, stavnch narove s eckou filosofi a chpanch jen jako rozdln historick projevy v rmci jedn
a te kulturn ideje. Maj pirozen vechny leccos spolenho.
Co je jen morfologicky spolen a obecn, nesm nm vak zakrvat prv intencionlni hloubky a zaslepit ns tak, abychom nevidli nejbytostnj principiln rozdly.
Pedevm je zcela rozdln ji postoj filosof" na obou
stranch, jejich univerzln zjmov zamen. Je zajist mon
tu i tam zjistit zjem obemykajc cel svt, kter na obou
stranch tedy i u indick, nsk a jim podobnch filosofi"
vede k univerzlnm poznatkm o svt, zjem, kter se vude
projevuje formou ivotnho zjmu v podob jakhosi povoln
a pochopitelnou motivac vede k pospolitostem v povoln,
v nich generace po generaci pstuje a dle rozvj obecn vsledky. Jedin vak u ek se setkvme s univerzlnm
(kosmologickm") ivotnm zjmem v bytostn svrzn form
ist teoretickho" postoje a s bytostn osobitou pospolitost
filosof, vdc (matematik, astronom apod.), v n se teoretick postoj z vnitnch dvod projevuje. Filosofov takov
pospolitosti jsou muov, kte nikoli osamocen, nbr pospolu
a jeden pro druhho, tedy v interpersonln spjat pospolit
prci usiluj o teorii a teorie zjednvaj, a jde jim pouze o teorii,
jej rst a neustl zdokonalovn roziovnm okruhu spolupracovnk a sledem badatelskch generac spad vjedno se
343
smyslem nekonenho a vem spolenho kolu. Teoretick postoj m svj historick pvod u ek.
Postoj eeno obecn zna habituln pevn styl volnho ivota v pedznamenanch jm smrech vle nebo zjm,
ve finlnch clech a v kulturnch produktech, jejich celkov
styl je proto tm postojem uren. Ten kter osobit konkrtn
ivot probh v takovm stlm stylu, jen je jeho normln
formou. Vymuje konkrtn kulturn struktury v relativn
uzaven djinnosti. Lidstvo nebo uzaven spoleenstv, jako
nrod, kmen apod. ije vdycky za dan historick situace
v njakm postoji. Jeho ivot m vdycky urit normln styl
a stlou historinost ili vvoj v takovm stylu.
Teoretick postoj ve sv novosti se tedy vztahuje k pedchozmu postoji, kter byl dve normln, a to zpsobem, kter
je charakterizovn jako obrat. Pi univerzlnm zkoumn djinnosti lidsk existence ve vech jejch pospolitch formch
a na vech historickch stupnch se nyn ukazuje, e urit postoj je bytostn prvnm postojem o sob, nebo e urit normln styl lidsk existence vyjdeno formln a obecn
oznauje prvn historinost, v jejm rmci ten kter faktick
normln styl kulturn tvoivho ivota v jakmkoli vzestupu,
poklesu i pi stagnaci zstv formln jeden a t. V tomto
smru mluvme o pirozenm, originln prvopotenm postoji,
o prvotnm postoji pirozenho ivota, o prvn pvodn a pirozen form kultur, kter mohou bt vy i ni, neruen se
rozvjejc i stagnujc. Veker ostatn postoje jsou proto ve
vztahu k tomuto pirozenmu postoji jako obraty, jako promny. Vyjdeno konkrtnji: V jednom z historickch faktickch lidstev ijcm v pirozenm postoji musily za jeho konkrtn vnitn a vnj situace v uritm bod asu vytrysknout
motivy, kter motivovaly radikln zmnu postoje zprvu u jednotlivc a skupiny tho lidstva.
Jak charakterizovat bytostn prvotn postoj, kter je historicky zkladnm zpsobem pirozen lidsk existence? Odpovdme: Lid ij z generativnch dvod samozejm v pospolitostech, v rodin, kmenu, v nrod, kter se uvnit bohatji
344
i jednodueji len na dal zvltn sociality. Pirozen ivot

se vyznauje naivn pmm itm do svta, kter si lid vdycky
njak uvdomuj jako univerzln horizont, ale pitom svt nen
t e m a t i c k . Tmatem je to, na jsme zameni. Bdl ivot je
n e p e t r i t zamenost na to i ono, a u to, k emu mme,
je cl i prostedek, a je to relevantn i irelevantn, a je to
zajmav nebo lhostejn, soukrom i veejn, kadodenn
nutn i rodc se nov. Toto ve je v horizontu svta, ale je
teba zvltnch motiv k tomu, aby se lovk v pirozenm
postoji naivnho it ve svt radikln obrtil a uinil svt sm
njak tmatem a pojal o nj trval zjem.
Tu je vak teba bliho vkladu. Jednotlivci, kte uskuten
takov radikln obrat, maj jako lid ijc ve sv univerzln
ivotn pospolitosti (ve svm nrod) i nadle sv pirozen
zjmy, kad m i nadle sv individuln zjmy. dnm obratem nemohou takov zjmy jednodue ztratit, nebo kdyby se
tak stalo, znamenalo by to, e kad pestal bt tm, co je a v co
od narozen uzrl. Radikln obrat me bt proto za vech
okolnost jen doasn a habituln trvalou platnost pro cel
dal ivot me mt jen ve form bezpodmnenho rozhodnut
vle, e v periodickch sice, ale vnitn sjednocench asovch
intervalech zaujme vdycky t teoretick postoj a jeho nov
druh platnch a uskuteovanch zjm bude prosazovat v kontinuit intencionln peklenujc vechny petritosti a realizovat je v patinch kulturnch vtvorech.
Nco podobnho znme v odbornch povolnch, objevujcch
se ji v prvotnm pirozenm kulturnm ivot, s jejich periodicky vymezenm asem (ednmi hodinami ednk apod.),
vnovanm povoln v rmci ostatnho ivota a jeho konkrtn
asovosti.
Jsou mon jen dva ppady. Zjmy novho postoje chtj
v prvm ppad slouit pirozenm ivotnm zjmm nebo, co
Je v podstat tot, chtj slouit pirozen praxi, take pak
je nov postoj sm praktick. Takov postoj me mt podobn
smysl jako praktick postoj politika, kter jako funkcion
nroda je zamen na obecn blaho a kter svou prax chce
345
tud slouit praxi vech (a nepmo t sv vlastn). Takov

praxe spad pochopiteln jet do rmce pirozenho postoje,
kter se bytostn diferencuje u rznch typ pospolitostnch
lnk a fakticky je rozdln u tch, kdo pospolitosti vldnou,
i u oban" piem ob skupiny chpeme ve smyslu co
mono nejirm. Uveden analogie vak jist ukazuje, e univerzalita praktickho postoje, zabrajcho nyn cel svt, nemus nikterak znamenat, e jsme zaujati a obrme se vemi
podrobnostmi a specilnmi celky v rmci svta, co by bylo
pochopiteln nemysliteln.
Na rozdl od praktickho postoje na vymu stupni je vak
jet jin bytostn monost zmny veobecnho pirozenho
postoje (jak jej brzy poznme na typu nboensko-mytickho
postoje), toti teoretick postoj takto nazvan ovem jen
pedbn, protoe pi nm v nutnm vvoji vyrst filosofick
theoria, je se stv vlastnm clem i polem zjmu. Teoretick
postoj je naprosto a zcela nepraktick, akoli je to opt postoj
jistho povoln. V rmci svho povoln se teoretick postoj
zakld toti na voln epoch, kter odezr od veker pirozen praxe, a tm i od praxe na vym stupni, je slou
pirozenm zjmm.
Budi vak ihned eeno, e se tm nemn definitivn odtren" teoretickho ivota od praktickho nebo rozpad konkrtnho teoretikova ivota na dv navzjem se prosazujc nesouvisl
ivotn kontinuity, co sociln vyjdeno by se rovnalo
vzniku dvou duchovn odtrench kulturnch sfr. Je toti
mon jet tet forma univerzlnho postoje (na rozdl od
nboensko-mytickho pirozen fundovanho a z druh strany
na rozdl od teoretickho postoje), a to syntza oboustrannch
zjm realizovan v pechodu od teoretickho k praktickmu
postoji tak, e v uzaven jednolitosti suspendovnm (prostednictvm epoch) veker praxe vyrst theoria, kter je
chpna jako univerzln vda, je teoretickmi evidentnmi
poznatky prokazuje sv posln a je povolna k tomu, aby
novm zpsobem slouila lidstvu, kter ve sv konkrtn
existenci zprvu a stle ije i v pirozenm postoji. Stane se tak
345
osobit praxe, praxe univerzlni kritiky vekerho

ivotnch cl, vekerch kulturnch vtvor i systm,
k t e r j i vyrostly ze ivota lidstva, a tm i kritiky lidstva sam h o a hodnot, jimi
se explicitn nebo nevysloven d.
T a k o v praxe se potom zam na to, aby univerzlnm vdeckm r o z u m e m pozvedla lidstvo podle norem pravdy jakchkoli
forem, aby se lidstvo od zkladu pemnilo v nov lidstv,
schopn absolutn odpovdnosti za sebe samo na zklad absolutnch teoretickch nahldnut. Takovou syntzu teoretick
univerzality s univerzln zainteresovanou prax pochopiteln
pedchz jin syntza teorie a praxe, toti syntza, kdy se
v praxi pirozenho ivota vyuv dlch vsledk teorie,
dlch specilnch vd, kter ve specializaci opustily univerzalitu teoretickho zjmu. Tady se ve zkonenn spojuje prvotn pirozen postoj s postojem teoretickm.
K hlubmu pochopen ecko-evropsk vdy (v univerzlnm
vyjden filosofie) v jejm principilnm rozdlu od stejn hodnocench orientlnch filosofi" je nyn nutno ble prozkoumat
a jako nboensko-mytick osvtlit prakticko-univerzln postoj,
kter si ped evropskou vdou vytvoil ony filosofie. Je znm
fakt i bytostn pochopiteln nutnost, e nboensko-mytick
motivy a nboensko-mytick praxe nle ke kadmu pirozen ijcmu lidstvu v dob ped prlomem a inky eck
filosofie, tedy v dob ped vdeckm zkoumnm svta. Pi myticko-nboenskm postoji je svt ve sv totalit tmatem,
a to praktickm tmatem. Svtem se tu ovem rozum konkrtn
a tradin platn, myticky v pslunm lidstvu (nap. v nrod)
apercipovan svt. K myticko-pirozenmu postoji pat zpotku rovnou nejen lid a zvata a veker podlidsk a podzvec bytosti, nbr i bytosti nadlidsk. Pohled obzrajc toto
ve jako jeden celek je pohled praktick, ale ne tak, e v pirozenm naivnm it, kde m lovk aktuln zjem jen o zvltn
reality, by se kdy mohlo pro nho rzem vecko stt stejnm
zpsobem a jako celek prakticky relevantnm. Jeto vak tu
Plat, e cel svt je ovldn mytickmi mocnostmi a e na
zpsobu, jak mu vldnou, zvis pmo nebo nepmo lidsk
f o r m o u
ivota
347
osud, dotud je univerzln mytick pozorovn svta podncovno prax a samo je pak prakticky zainteresovno. Motivan
dvod k takovmu nboensko-mytickmu postoji maj pochopiteln kn duchovenstva, spravujcho nboensko-mytick
zjmy v jednolitosti s tradic. V takovm postoji vznik a rozvj se jazykov pevn vyjden vdn" o mytickch mocnostech (v nejirm smyslu personln pedstavovanch). Takov vdn jakoby samo od sebe pijm formu mystick spekulace, kter vystupujc jako naivn pesvdiv interpretace
petv mtus sm. Pohled se pi tom samozejm stle upn
spolu i na ostatn svt, ovldan mytickmi mocnostmi, i na to,
co k nmu pslu jako lidsk a podlidsk bytosti (oteven
ostatn pro mytick momenty, je se do nich vlvaj, nebo jejich svpodstatn byt je neupevnn), na zpsoby, jak d
dje tohoto svta, jak se samy musej spojovat v jednotn nejvy mocensk d, jak v jednotlivch funkcch a funkcionch zasahuj tm, co tvo, konaj a jak uruj osud. Veker
toto spekulativn vdn m vak za el slouit lovku v jeho
lidskch clech, aby si mohl svj ivot ve svt co mono nejastnji utvet a chrnit ho ped nemoc, ped nepzn osudu,
ped bdou a smrt. Pi myticko-praktickm zkoumn svta
a pi jeho poznvn se mohou pochopiteln nkdy objevit pozdji vdecky vyuiteln poznatky o faktickm svt, o svt
z vdeckho zkuenostnho poznn. Jsou to vak poznatky, kter
souvislost svho smyslu zstvaj myticko-praktick, take je
myln a je falovnm smyslu, jestlie lid vykolen ve vdeckch zpsobech mylen, jak byly vypracovny v ecku a dle
rozvinuty v novovku, mluv dokonce o indick a nsk filosofii a vd (astronomii, matematice), a tak Indii, Babylnii
l Cnu interpretuj evropsky.
Od univerzlnho, ale myticko-praktickho postoje se oste
odliuje v kadm dosavadnm smyslu nepraktick teoretick"
postoj, postoj filosofickho THAYMAZEIN, jm velikni prvn
kulminan periody eck filosofie, Platn a Aristoteles, vysvtluj vznik filosofie. lovka se zmocuje ve po zkoumn
a poznvn svta v odvrcen od vekerch praktickch zjm,
348
kter v uzavenm okruhu poznvac aktivity a vnovan h o j asu neusiluje a nepoaduje nic jinho ne istou theorii.
jinmi slovy: lovk se stv nezastnnm divkem svta,
stv se filosofem, nebo spe odtud jeho ivot zskv vnmavost pro motivace mon jen pi tomto postoji, motivace novch
cl a metod mylen, jimi se uskuteuje filosofie, a on sm
se nakonec stv filosofem.
Zaujet teoretickho postoje jako vecko, co historicky vyrostlo mlo pochopiteln svou faktickou motivaci v konkrtn souvislosti djinnho pohybu. Bylo by nutno proto v tomto
smru vyloit, jak se z charakteru a ivotnho horizontu eckho
lidstv v 7. stolet v jeho styku s velkmi a ji vysoce kultivovanmi nrody vkolnho svta mohlo vynoit ono filosofick
THAYMAZEIN a stt se zprvu u jednotlivc habitulnm
postojem. Nechceme se tu poutt do hlubho przkumu tto
otzky, protoe dleitj je pro ns porozumt motivan cest,
kter je cestou tvorby a udlen smyslu a vede od pouhho obratu nebo od pouhho THAYMAZEIN k theoria, co je historick fakt, jen mus mt sv bytostn zdvodnn. Dluno vyloit zmnu prvotn theoria, zmnu v dsledku epoch vypnajc veker praktick zjem neinteresovanho" zen svta
(poznn svta z pouhho univerzlnho zen) v theoria vlastn
vdy, co oboj je zprostedkovno protikladem doxa a epistm. Vznikajc teoretick zjem ve form THAYMAZEIN je
N
ividn obmnou zvdavosti, kter m v pirozenm ivot sv
pvodn msto jako prlom do vnho ivota" jako inku
prvotn vybudovanch ivotnch zjm nebo jako hrav obzrn, jakmile pm aktuln ivotn poteby byly uspokojeny nebo
skonily edn hodiny. Zvdavost (zde nikoli jako habitulni
nepravost") je rovn obmna, je to zjem, kter se oprostil
od ivotnch zjm a nechal je padnout.
Pi takovm postoji filosof pozoruje pedevm rozmanitost
nrod, vlastnch i cizch, kad s jeho vlastnm ivotnm prostedm, kter s jeho tradicemi, bohy, dmony a mytickmi mocnostmi plat pro ten kter nrod jako prost samozejm a neproblematick reln svt. V udivujcm kontrastu se objevuje
ve,
349
rozdl mezi pedstavou svta a relnm svtem, a vynouje se

nov otzka po pravd: nikoli ale po tradin spoutan kadodenn pravd, nbr po veobecn platn, pro vechny identick
pravd neomezen ji tradicionalitou, o pravd o sob. K teoretickmu postoji filosofa tedy nle, aby byl od zatku a nepetrit odhodln vnovat svj budouc ivot ve smyslu
univerzlnho ivota kolu theorie, kolu budovat teoretick
poznn na podklad teoretickho poznn in infinitum.
V ojedinlch osobnostech, jako nap. v Thaletovi, vyrst
tm nov lidstv. Objevuj se lid, kte ve svm povoln vytvej filosofick ivot a filosofii jako nov svrzn kulturn
tvar. Zanedlouho vyrst z takovch jednotlivc pochopiteln
svrzn pospolitost. Jin jednotlivci si reflexvn osvojuj
a vytvej teoretick ideln vtvory tm, e je bez okolk spoluprovaj a pejmaj. Ideln vtvory theorie podncuj tak
samy od sebe ke spoluprci jednch s druhmi a ke vzjemn
pomoci kritikou. Ale i mimostojc nefilosofov jsou upoutni
neobvyklm ruchem. Osvojuj si rovn nov poznatky a stvaj
se z nich bu tak filosofov, nebo, jsou-li svm povolnm
pli svzni, alespo se piuuj. Filosofie se takto dvojm
zpsobem: jako mohutnc pospolitost filosof z povoln a jako
rostouc pospolit hnut za vzdlnm. Tady je i potek pozdjho tak osudnho vnitnho roztpen jednoty nroda na vzdlan a nevzdlan. Mohutnc tendence neme bt zejm zadrena hranicemi domcho nroda, z nho vzela. Filosofie
na rozdl od jinch kulturnch vtvor nen zjmov hnut, je
by bylo spjat s pdou nrodn tradice. I pslunci cizho nroda se ji reflexvnm studiem sna pochopit a univerzln
se astn obrovsk kulturn promny, kter z filosofie vyzauje. Prv to je vak nutno jet charakterizovat.
Z filosofie, c se formou bdn a vzdln, vyzauje dvoj
duchovn proud. Nejpodstatnjm rysem teoretickho postoje
filosofickho lovka je na jedn stran zvltn univerzalita
kritickho stanoviska, kter je neseno odhodlanost nepijmout
jako neproblematick dn pedem dan mnn a dnou
tradici, ale u celho tradin danho universa se hned tzat po
350
tom, co je pravdiv o sob, po idealit. Nejde vak jen o nov

poznvac postoj. Z poadavku podizovat vekerou empirii
idelnm normm, toti normm nepodmnn pravdy, vznik
z a n e d l o u h o dalekoshl promna cel praxe lidskho, a tedy
vekerho kulturnho ivota. Lidsk a kulturn ivot se ji
v praxi nem dit naivn kadodenn empiri a tradic, nbr
normou mu m bt objektivn pravda. Ideln pravda se takto
stv absolutn hodnotou, kter zsluhou cho se vzdln
a neustlho vlivu pi vchov dt pin s sebou univerzln
zmnnou praxi. Zamyslme-li se ponkud hloubji nad zpsobem tto promny, pochopme ihned, k emu nevyhnuteln
muselo dojt: je-li veobecn idea pravdy o sob uznna za
univerzln normu vech v lidskm ivot se objevujcch relativnch pravd, vech relnch i domnlch situanch pravd, pak
takov promna zashne i vechny tradin normy prva, krsna,
elnosti, vldnoucch osobnch hodnot, charakterovch osobnch hodnot apod.
Rod se tedy zvltn lidstv a speciln ivotn povoln
korelativn k vytven nov kultury. Filosofick poznn svta
nevytv jen tyto vsledky zcela zvltnho druhu, ale podncuje nov lidsk postoj, kter brzy zashne do celho ostatnho
praktickho ivota se vemi jeho poadavky a cli, s cli historick tradice, v nich je lovk vychovn a je pro nho plat
z moci tto tradice. Formuje se nov a tsn pospolitost, kterou bychom mohli nazvat pospolitost ist idelnch zjm,
rod se pospolitost mezi lidmi z lid ijcch pro filosofii a spjatch oddanost idem, je nejen prospvaj vem, ale jsou i identicky vem vlastn. Nutn se rozvj spoleensk aktivita zvltnho druhu, spolen prce jednch s druhmi a jednch pro
druh, vznik vzjemn kritika, pomhajc vem, z n vyrst
ist a nepodmnn platnost pravdy jako spolen statek vech.
Na to navazuje nevyhnuteln tendence dalho roziovn teoretickho zjmu osvojovnm si veho toho, o se usiluje
a
eho se dosahuje. Touto tendenc se rozrst pospolitost filosof stle novmi, dosud jet nefilosofickmi osobami. Tak
se dje zprvu v rmci domcho nroda. K rozen pospoli351
tosti filosof neme dojt jen v podob odbornho vdeckho

bdn, ale uskuteuje se spe jako mohutnc vzdlvac
hnut, pekraujc daleko okruh pouhch odbornk z povoln.
Jak nsledky pinese pronikn vzdln do stle irch
kruh nroda a pochopiteln i ve vych vldnoucch vrstvch,
mn pohlcovanch ivotnmi starostmi? Zejm to nevede
k jednoduch homogenn promn normlnho, vcelku uspokojivho sttn nrodnho ivota, nbr s nejvt pravdpodobnost
dojde k velkm vnitnm rozkolm, kter pivod v celm ivot
i v celku nrodn kultury pelom. Lid filosofickho okruhu a ti,
kdo se konzervativn spokojuj s tradic, budou spolu bojovat,
a tento zpas se nepochybn odehraje v politick mocensk sfe.
Ji v samch potcch filosofie zan pronsledovn. Do klatby jsou uvrhovni ti, kdo ij ve smru onch idej. A pece:
ideje jsou silnj ne vechny empirick mocnosti.
Tu je nutno mt na pamti, e filosofie, kter vyrostla z univerzlnho kritickho postoje proti vemu, co je v tradici pedem
dno, nen ve svm en brzdna dnmi nacionlnmi hradbami. Mus tu bt jen schopnost univerzlnho kritickho postoje, kter ovem t pedpokld uritou vi pedvdeck
kultury. Pelom nrodn kultury se me takto it dl tak,
e rozvjejc se univerzln vda se pemn v obecn majetek
zprvu navzjem cizch nrod a e mnohost nrod je prostupovna jednotou pospolit vdy a vzdlanosti.
Nutno t upozornit jet na jednu dleitou vc, toti na
stanovisko filosof k tradicm. Je teba myslet na dv monosti.
Co platilo v tradici, je bu zcela odvreno, nebo obsah je filosoficky pevzat a tm je v duchu filosofick ideality i nov formovn. Privilegovan pklad je tu nboenstv, ani sem chci potat nboenstv polyteistick. Bohov v plurlu, mytick
mocnosti, jakhokoli druhu, jsou objekty kadodennho vkolnho svta se stejnou realitou, jakou m zve nebo lovk.
V pojmu bh je singulr podstatn vci. Z lidsk strnky mu
vak pslu, e platnost jeho byt a jeho platnost jako hodnoty
jsou provny jako absolutn vnitn vzanost. Zde nyn dochz
k pirozenmu splynut tto absolutnosti s absolutnost filoso352
fick ideality. Ve veobecnm idealizanm procesu, kter vychz z filosofie, je bh mono-li se tak vyjdit logifikov n ba stv se nositelem absolutnho logu. Logino bych chtl
o s t a t n spatovat ji v tom, e se nboenstv teologicky odvolv na evidenci vry jako na vlastn a nejhlub zpsob zdvodnn pravho byt. Nrodn bohov existuj vak neproblematicky jako kterkoli jin fakta obklopujcho ivotnho prosted.
Ped vznikem filosofie nejsou kladeny dn otzky tkajc se
kritiky poznn, dn otzky evidence.
V podstat, i kdy ponkud schematicky, jsme takto nartli
historickou motivaci, kter objasuje, jak nkolik eckch podivn mohlo uvst do chodu promnu lidsk existence a celho
kulturnho ivota, zprvu u vlastnho nroda, pozdji u nejblich soused. Nyn se nm ozejmuje, e odtud mohla vytrysknout nadnrodnost zcela novho druhu, m mm pirozen na
mysli duchovn tvar, jemu kme Evropa. Nen to u jen seskupen rozdlnch nrod ovlivujcch se pouze obchodnmi
a mocenskmi zpasy, ale z filosofie a jejch specilnch vd
vzel duch svobodn kritiky a norem pochzejcch z nekonench kol prostupuje lidstvm a vytv nov, nekonen
idely. Jde o idely tkajc se jednotlivch lid v rmci nrod,
ale i nrod samch. Nakonec jsou to vak i nekonen idely
pro roziujc se syntzu nrod, v n kad nrod prv tm,
e usiluje o sv vlastn ideln koly v duchu nekonenosti, dv
ostatnm lenm spoleenstv nrod to sv nejlep. Takovm
vzjemnm dvnm a pijmnm se rozrst nadnrodn celek
se vemi stupovitmi societami, kter je naplnn duchem nadlidskho, v mnohonsobn nekonenosti lennho, nicmn ale
jednotnho nekonenho kolu. V takov ideln zamen vesociet zstv filosofie sama ve vedouc funkci a ve sv zvltn
nekonen loze. Je to funkce svobodn a univerzln teoretick
reflexe, zahrnujc i veker idely a veidel, jakm je universum vech norem. V evropskm lidstvu m filosofie nepetrit
zastvat nejvy, archontskou funkci pro cel lidstvo.
23
353
II.
Nyn vak musme pipustit ke slovu velmi paliv nedorozumn a pochybnosti erpajc svou sugestivn slu, jak se mi zd,
z mdnch pedsudk a jejich frazeologi.
Nen vecko to, co tu bylo pedneseno, prv pro nai dobu
nevhodn boj o zchranu cti racionalismu, osvcenskch tendenc, intelektualismu, je se ztrcej v teorii od svta odvrcen
i se vemi s tm spojenmi zlmi nsledky jalov vzdlvac
mnie a intelektualistickho snobismu? Nezavdme tu znovu do
osudnho bludu, e vda in lovka moudrm, e je povolna
k tomu, aby vytvela ryz, sebeuspokojujc lidstv, kter je
nadazeno vem osudm? Kdo se dnes bude takovmi mylenkami jet vn zabvat?
Tato nmitka m pro stav evropskho vvoje od 17. a do
konce 19. stolet nepochybn sv relativn oprvnn. Nedotk
se vak vlastnho smyslu mho pojednn. Dokonce se mi zd,
e j, domnl reakcion, jsem mnohem radiklnj a daleko
revolunj ne ti, jejich radikalismus se dnes projevuje jen
slovy.
Rovn j jsem si jist tm, e evropsk krize m sv koeny
ve zbloudilm racionalismu. Nechci tm vak ani v nejmenm
ci, e by racionalita sama o sob byla zlem, nebo mla jen
podrun vznam v celku existence. Racionalita v onom vzneenm a ryzm smyslu, o nm jedin mluvme v prvotnm eckm
smyslu, kter se v klasick period eck filosofie stal idelem,
vyadovala zajist etn radikln ujasnn, je vak povolna
k tomu, aby zralm zpsobem dila vvoj. Na druh stran rdi
pipoutme (a nmeck idealismus ns v tomto nhledu dvno
pedeel), e vvojov podoba, jakou ratio dostalo v racionalismu
osvceneckho obdob, byla blud, i kdy to bylo poblouzen pochopiteln.
Rozum je irok titul. Podle dobr star definice je lovk
rozumov bytost a v tomto irokm smyslu je t Papunec lovkem a nikoli zvetem. lovk m sv cle a jedn r o z v n ,
pemtaje o praktickch monostech. Vynouj se dla a metody
354
pechzej do tradice, v n jsou ve sv racionalit vdycky a

stle znovu srozumiteln. Ale jako lovk, a dokonce i Papunec,
pedstavuje nov stupe animality ve srovnn se zvetem, tak
filosofick rozum pedstavuje nov stupe v lidstvu a v jeho
rozumu. Stupe lidskho ivota a idelnch norem nekonench
kol, stupe ivota sub specie aeterni, je vak mon jen v absolutn univerzalit, prv v takov, jak je ji od zatku obsaena v ideji filosofie. Univerzln filosofie se vemi jednotlivmi
vdami pedstavuje zajist jen vsek jevu evropsk kultury. Ve
smyslu mho pojednn je vak tento vsek jakoby innm
mozkem, na jeho normlnch funkcch zvis prav a zdrav
evropsk duchovost. Lidstvo vy lidskosti nebo rozumu vyaduje proto pravou filosofii.
Ale tady prv vz zdroj nebezpe! Rekneme-li filosofie",
musme rozliovat filosofii jako historick fakt t kter urit
doby od filosofie jako ideje, od ideje nekonenho kolu. Ta
kter historick a reln filosofie je vcemn podaenm pokusem realizovat vd ideu nekonenosti, a pitom dokonce totality pravd. Praktick idely, je byly nazeny jako vn ply,
od nich se v celm vlastnm ivot nelze odchlit, ani poctme
ltost nebo se zpronevme sob samm, a tak se staneme neastnmi, nejsou pi takovm zen ji nikterak jasn a urit,
nbr jsou pedjmny v mnohoznan obecnosti. Uritost se dostav teprve pi konkrtnm uchopen kolu a pi alespo relativn zdailm konn. Ustavin tu hroz sklouznut do jednostrannosti a pedasn uspokojen, je se mst v rozporech,
kter pak nsleduj. Odtud takov kontrast mezi velkmi nroky
filosofickch soustav, je jsou samy mezi sebou ovem tak nesnenliv. Pistupuje k tomu i nutnost a zase nov nebezpe
specializace.
Tak se jednostrann racionalita me ovem stt zlem. Lze
t ci: Je v podstat rozumu, e filosofov mohou pochopit
a
zpracovat svj nekonen kol zprvu jen v absolutn nutn
jednostrannosti. Sama o sob v tom nen dn nepravost, dn
om
y l , nbr, jak ji eeno, pm a pro n nutn cesta jim
umouje chopit se zpotku jedn strnky kolu, ani si zprvu
355
povimnou, e cel nekonen kol teoretickho poznn totality jsoucna m jet jin strnky. Ozve-li se urit nedostatenost nejasnostmi a rozpory, je to podntem k prvnm krokm
univerzlnho zamylen. Filosof mus proto stle mit k tomu,
aby se zmocnil pravho a plnho smyslu filosofie, totality jejch
nekonench horizont. Nesm bt zabsolutnna a izolovna
dn linie poznn ani dn jednotliv pravda. Jen v tomto
nejvym sebeuvdomovn, je se samo stv jednou z vtv
nekonenho kolu, me filosofie splnit svou funkci a prorazit
cestu sob sam, a tm i pravmu lidstv. Rovn i to, e tomu
tak je, pat vak do oboru filosofickho poznn na stupni nejvy meditace nad sebou. Jenom takovou nepetritou reflexivitou je filosofie univerzlnm poznnm.
Rekl jsem: cesta filosofie vede pes naivitu. Zde u je vhodn
msto pro kritiku tak hlun oslavovanho iracionalismu, jinak
eeno msto k odhalen naivity takovho racionalismu, vydvanho za filosofickou racionalitu vbec, kter je ovem charakteristick pro filosofii celho novovku od renesance a jen sm
sebe pokld za skuten, a tedy univerzln racionalismus. Tato
naivita je tedy na potku nevyhnuteln a vz v n vechny
vdy, ba ve svch zatcch ty, je ji ve starovku doshly rozvoje. Obecn nzev titulu takov naivity pesnji vyjdeno
je o b j e k t i v i s m u s , jak se projevil v rznch typech
naturalismu, naturalizace ducha. Star i nov filosofie byly
a zstvaj naivn objektivistick. Je vak spravedliv dodat, e
nmeck idealismus, vychzejc z Kanta, se ji vniv pokouel
pekonat naivitu, kter se ji stala nadmru citelnou, ani byl
s to reln doshnout onoho vyho stupn reflexivity, kter je
rozhodujc pro nov tvar filosofie a evropskho lidstv.
Co jsem prv ekl, mohu objasnit jen v hrubch nznacch.
Pirozen lovk (pedpokldejme lovka pedfilosofickho obdob) je pi vekerm svm konn a starn zamen na vci
svta. Sfrou jeho ivota a jeho aktivity je obklopujc ho svt,
k nmu se sm pot a jen se kolem nho prostorov a asov
rozprostr. To zstv uchovno i pi teoretickm postoji, kter
zprvu neme bt nic jinho ne postoj nezastnnho divka,
356
kter pihl tomu, jak se svt zbavuje mt. Filosofie spatuje

ve svt universum jsoucna a svt je pro ni objektivnm svtem
na rozdl od subjektivn nrodnch a individulnch pedstav
o svt, take pravda se tak stv objektivn pravdou. Filosofie
zan proto jako kosmologie a ve svm teoretickm zjmu je
zpotku co je samozejm zamena na hmotnou produ, ponvad vecko, co je v prostoru a ase dan, m alespo
v pozad formuli hmotn existence. Lid a zvata nejsou jen
hmotn tla, ale v pohledu upenm na svt, v nm ij
se jev jako hmotn jsoucno, a tedy jako reality zaazen do
univerzln prostoroasovosti. Veker duevn udlosti toho
kterho ,,j" provn, mylen a chtn maj proto uritou
objektivitu. Pospolit ivot rodin, nrod apod. jako by se rozplval v ivot jednotlivch individu jako psychofyzickch objekt. Duchovn sept psychofyzickou kauzalitou postrd
ist duchovn kontinuitu, vude zasahuje fyzick proda.
Chod historickho vvoje je urit pedznamenn tmto zamenm na svt kolem ns. Ji jen letm pohled na tlesnou
strnku svta kolem ns ukazuje, e proda je homogennm,
vestrann spojenm celkem, jakmsi svtem pro sebe, ponoenm v homogenn prostoroasovosti a rozdlenm na jednotliv
vci, kter jsou si vechny rovn jakoto res extensae a vzjemn se kauzln determinuj. Velmi rychle je uinn prvn
a nejvt objevn krok: pekonn konenosti prody, mylen
ji jako objektivn byt o sob, konenosti pes vechnu svou
otevenou bezkonenost. Je objevena nekonenost, a to pedevm formou idealizace veliin, mr, sel, obrazc, pmek, pl,
ploch atd. Proda, prostor a as maj schopnost prodluovat se
pomysln do nekonena a stejn jsou ideln do nekonena dliteln. Zemmictv se stv geometri, potstv aritmetikou,
kadodenn mechanika matematickou mechanikou apod. Nzorn
prroda a svt se pemuj ani se to formuluje jako vslovn hypotza v matematick svt, ve svt matematickch prodnch vd. Starovk byl v tom pedvojem a svou matematikou uskutenil i prvn objev nekonench idel a nekonench
kol. Pro vechny pozdj doby se to stv vd hvzdou vd.
357
Jak ale opojn spch z objevu fyzick nekonenosti zapsobil

na vdeck zvldnut duchovn sfry? Pi neustlm zamen na
vnj vkoln svt, tedy pi stle objektivistickm zamen se
to jevilo tak, e veker duchovno m pod sebou fyzickou hmotnost, na n spov. Penesen prodovdnho zpsobu na duchovno bylo nasnad. Proto se ji v potcch setkvme s Demokritovm materialismem a determinismem. Nejvt duchov
vak ped tm ucouvli, stejn jako couvli ped jakoukoli psychofyzikou novjho stylu. Od as Sokratovch se tmatem zjmu
stv lovk ve sv specifick lidskosti, jako osoba, jako lovk
v duchovnm ivot pospolitosti. lovk zstv sice zaazen do
objektivnho svta, ale pro Platna a Aristotela se tento svt
stane velkm tmatem. Pociuje se pozoruhodn roztpen: co je
lidsk, pat sice k universu objektivnch fakt, avak jako osoby, jako j", maj lid sv cle, ely, maj tradin normy, normy pravdy vn normy. I kdy ve starovku vvoj ochrnul,
pece se neztratil. Proveme skok do takzvanho novovku.
S horoucm nadenm se pejm kol matematickho poznn
prody a vbec poznn svta. Obrovsk spchy pi poznvn
prody se maj nyn penst i na poznvn ducha. Rozum prokzal svou slu v prod: Jako je slunce jedinm sluncem, je
na ve svt a vecko zahv, tak je i rozum jeden jedin" (Descartes). Prodovdeck metoda mus odhalit i tajemstv ducha.
Duch je relno, je objektivn ve svt a takto zakotven v tlesnosti. Pojet svta pijm proto ihned veovldajc dualistickou, a to psychofyzickou podobu. Jedna a t kauzalita, jen roztpen ve dv, obemyk jedin svt a smysl racionlnho
vkladu je vude stejn, nicmn ale tak, e kad duchovn vklad, m-li bt jedinm, a proto univerzln filosofickm, vede
do fyzina. Neme pr existovat ist vysvtlujc a ucelen
przkum ducha, ist psychologie do nitra obrcen, nebo nauka
o duchu zkoumajc sfru j", sebeprovajc psychino i ciz
psch; nutno jt vnj cestou, cestou fyziky a chemie. Vechny
oblben ei o spolenm duchu, o nrodn vli, o idelnch a
politickch clech nrod apod. jsou romantikou a mytologi,
je vznikla analogickm penenm pojm, kter maj svj
358
] a tni smysl jen v osobni sfe jednotlivce. Duchovn byt je

r f r a g m e n t r n i . Na otzku po zdroji veker b.dy je teba dt
fcuto odpov: Objektivismus nebo psychofyzick pojet svta je
-es vekerou zdnlivou samozejmost naivn jednostrannost,
'kter nebyla pochopena jako jednostrannost. Realita ducha chfcanho jako reln anex tles a domnl prostoroasov byt
ducha uvnit prody jsou protismysln.
A
I Ve spojitosti s nam problmem krize je vak nutno nyn

I ukzat, pro novovk", po cel stalet tak hrd na sv teoretick
( p r a k t i c k spchy, se nakonec sm ocit ve vzrstajcm neuspokojen a svj stav mus pociovat jako stav nouze. U vech
vd se zahnzdila bda, je je nakonec bdou metody. Nae evropsk bda, i kdy nepochopena, tk se vak velmi mnohch.
I Jde veskrze o problmy, kter vyplvaj z naivity objektivistick vdy, povaujc za universum jsoucna to, co nazv objektivnm svtem, ani bere v vahu, e subjektivita, kter pece
vytv vdu, neme pijt ke svmu prvu v dn objektivn
vd. Kdo byl vychovn v prodnch vdch, pijm jako samozejmost, e veker pouh subjektivno mus bt vyazeno
a e jedin prodovdn metoda je objektivnm urovatelem,
i kdy vystupuje v subjektivnch zpsobech pedstav. Ti, kte
jsou kolen v prodnch vdch, hledaj proto i pro psychino
to, co je objektivn pravdiv. Souasn se vak pitom pedpokld, e subjektivno, kter fyzik vylouil, je teba prv jako
psychino prozkoumat v psychologii, ovem v psychofyzick psychologii. Prodovdec si vak vbec neuvdomuje, e neustlm
fundamentem jeho zajist jen subjektivnho zpsobu mylen je
okoln svt, v nm ije a kter je ustavin pedpokldn jako
Puda, jako pracovit, na nm prodovdn otzky i metody
m
ylen maj jedin smysl. Kdo vak podrobil kritice a osvtlil
ten obrovsk kus cesty, kterou prola metoda od nzornho okolpuho svta k idealizacm matematiky a k jeho interpretaci jako
[objektivnho byt? Einsteinv pevrat se tk vzorc, kter se
tkaj idealizovan a naivn objektivovan fysis. Nedovdme se
Vi a
> k nic o tom, jak vzorce vbec, jak matematick objektivace
vbec dostvaj smysl teprve na podklad ivota a nzornho
359
okol, take Einstein nereformuje prostor a as, v nm ijeme

svj ivot.
Matematick prodovda je obdivuhodn technika, pomoci
n lze realizovat indukce takov vkonnosti, pravdpodobnosti,
pesnosti a vypotatelnosti, je nebylo mono dve ani tuit. {
Jej vkony jsou triumfem lidskho ducha. Pokud jde vak o racionalitu jejch metod a teori, je zcela relativn. Pedpokld
toti hypotetick zklad, ale tomu pln chyb opravdov racionalita. Ponvad se ve vdeck tematice zapomnlo na nzorn !
svt naeho ivotnho prosted, na toto pouh subjektivno, zapomnlo se i na pracujc subjekt sm, take vdec nen uinn
tmatem zkoumn. (Posuzovno z tohoto hlediska je proto racionalita exaktnch vd v jedn ad s racionalitou egyptskch
pyramid.)
Od Kantovy doby mme ovem vlastn teorii poznn a na
druh stran je tu pece psychologie, kter svmi nroky na ;
prodovdeckou exaktnost chce bt veobecnou zkladn vdou
o duchu. Nae nadje na opravdovou racionalitu, tj. na skuten
nahldnut do vci, je tu vak, jako vude jinde, zklamna. Psy-
chologov si ani nepovimnou, e tak oni tematicky nedospj
ani k sob samm jako tvoivm vdcm, ani ke svtu, v nm
kadodenn ij. Psychologov vbec netu, e od zatku ji
pedpokldaj, e jsou sami lid ijc ve spoleenstv svho ivotnho prosted a historickho asu, a to ji tm, e se chtj
zmocnit pravdy o sob, platn univerzln pro kadho. V rmci
objektivismu nedovede psychologie uinit svm tmatem dui
v jejm svbytnm smyslu, je je pece tm j" v cel jeho
aktivit a pasivit. A si psychologie .jakkoli objektivuje a induktivn zpracovv hodnotc a voln proitky rozptlen po
tlesnm ivot, ale doke tot s cli, s hodnotami, i normami, :
a dovede uinit svm tmatem rozum, teba jako dispozici"? i
Zcela se pehl, e objektivismus jako ryz produkt badatele
mcho k pravm normm prv takov normy p e d p o k l d ,
a e nechce bt odvozovn z fakt, nebo fakta jsou pitom jiz
mnna jako pravdy, a nikoli jako vtvory fantazie. Ovem, ;
pociuj se tkosti s tm spjat, a proto vzplane boj o psycho360
logismus. Odmtnutm psychologickho zdvodnn norem, pedevm norem pravdy o sob, se vak nedoshlo nieho. Stle
ivji se pociuje veobecn poteba reformy veker novodob
psychologie, ale stle se jet nev, e psychologie selhala svm
objektivismem, e k vlastn podstat ducha nepronik, e jej
izolace objektivn mylen due a psychofyzick interpretace
pospolitho byt jsou zcela myln. Veker prce psychologie nebyla zajist marn, nebo se me vykzat etnmi i prakticky
cennmi empirickmi pravidly. Takov objektivistick psychologie m vak k opravdov psychologii tak daleko jako mravnostn statistika se svmi stejn cennmi poznatky k vd
o mravnosti.
V na dob se vak pociuje vude paliv poteba pochopit
ducha a nejasnost metodickho i vcnho pomru mezi prodnmi vdami a duchovdami se stala tm nesnesitelnou.
Dilthey, jeden z nejvtch duchovdc, vynaloil vekerou ivotn energii k osvtlen vztahu prody a ducha, na objasnn
vkonu psychofyzick psychologie, kterou, jak mnil, je nutno
doplnit novou popisnou a rozebrajc psychologi. Windelbandovo a Rickertovo sil nepineslo bohuel oekvan vyjasnn.
Oni oba i ostatn myslitel zstali v zajet objektivismu, do nho
zabedli zvlt i nov reformn psychologov, kte se domnvaj, e veker vina je v pedsudku atomismu, po dlouhou dobu
vldnoucho, a e s celostn psychologi nastane obrat. K nprav
vak neme dojt, dokud nebude odhalena naivita objektivismu, kter vytryskl z pirozenho zamen na vci ivotnho
prosted, a dokud nepronikne poznn, e dualistick pojet svta, v nm proda a duch mus platit za reality rovnocennho
smyslu, by i kauzln na sob postaven, je pojet zcela myln.
S plnou vnost km, e nikdy nebyla a nikdy ani nebude
objektivn vda o duchu, objektivn nauka o dui, objektivn
v
tom smyslu, e by dum a osobnm pospolitostem pisuzovala
inexistenci (zasazenost) ve formch prostoroasovosti.
Duch, a d o k o n c e jen d u c h je v sob s a m m
a
Pro s e b e s a m a j s o u c , je s v b y t n a v t t o
s v b y t n o s t i a j e n v n m e b t o p r a v d u ra301
cionln, o p r a v d u a r a d i k l n v d e c k y zkoum n . Pokud jde o produ v jej prodovdeck pravd, je jen

zdnliv svbytn a jen zdnliv je v prodnch vdch racionln poznvna sama pro sebe.
Nebo prav proda ve svm, tj. prodovdeckm smyslu je
toti produktem ducha bdajcho o prod, a pedpokld proto
ji vdu o duchu. Duch je bytostn schopen realizovat sebepoznn a jako vdeck duch realizovat vdeck sebepoznn, a to
iterativn. Jen v ist duchovdnm poznn je vdec uchrnn
od nmitky, e si sm svou vlastn aktivitu zastr. Je proto
od duchovd zcela myln a poetil, zpol-li s prodnmi vdami o rovnoprvnost. Pokud prodnm vdm piznvaj objektivitu jako svbytnost, samy propadaj objektivismu. Tak,
jak jsou dnes vybudovny se svmi rozmanitmi disciplnami,
postrdaj nejvy a opravdovou racionalitu umonnou duchovnm svtovm nzorem. Prv tento nedostatek ryz racionality
na vech stranch je zdrojem dnes ji nesnesiteln neujasnnosti
lovka o sv vlastn existenci a o svch nekonench kolech.
Vechny tyto koly se stmeluj v jedin kol: P o u z e v r t i l i s e d u c h z n a i v n h o z a m e n n a v e n e k k sob s a m m u a z s t a n e u s e b e s a m a a i s t u sebe sama, me si stait.
Jak vak dolo k prvnm potkm takovho radiklnho sebeujasujcho zamylen? Zatek takovho sebeujasovn nebyl
mon potud, dokud ovldal pole senzualismus, nebo lpe psychologismus dat, psychologie se svou tabula rasa. Teprve kdy
B r e n t a n o piel s poadavkem psychologie jako vdy o intencionlnch proitcch, byl dn popud, kter mohl vst dle,
akoli Brentano sm nepekonal jet objektivismus a psychologick naturalismus. Vypracovn reln metody, jak uchopit zkladn podstatu ducha v jeho intencionalitch a jak na tomto
podklad vybudovat do nekonena konsekventn analytiku ducha, vedlo k transcendentlni fenomenologii. Transcendentlni
fenomenologie pekonv naturalistick objektivismus a obecn
jakkoli objektivismus jedin monm zpsobem, toti tak, e
filosof vychz ze svho ,,j" jako pravho vykonavatele vech
362
jeho platnost, jch se filosofujc stv ist teoretickm divkem. V takovm postoji se poda vybudovat absolutn svbytn 0 u duchovdu formou konsekventnho sebepochopen a pochopen svta jako duchovnho produktu. Duch tu nen v prod
nebo vedle prody, ale proda sama se posouv do sfry ducha.
J" ji tak nen izolovanou vc mezi ostatnmi takovmi vcmi
v bezprostedn a pedem danm svt a je skoncovno s povlivou vnj rozptlenost osobnch j odlouench jedno od
druhho, nebo ta vnitn splvaj a jsou inherentn spjata
jedno s druhm.
O tom se vak zde ned mluvit, ponvad dn pednka
by to nedovedla vyerpat. Domnvm se vak, e jsem ukzal,
e nejde o obnovu starho racionalismu, kter byl protismyslnm naturalismem, a proto nebyl schopen postihnout prv ty
problmy ducha, je se ns nejvce tkaj. Ratio, o n nm nyn
jde, nen nic jinho ne opravdu univerzln a opravdu radikln
sebepochopen ducha ve form univerzln odpovdn vdy,
kterou je uveden do chodu zcela nov modus vdeckosti, v nm
naleznou sv msto vechny mysliteln otzky, a u se tkaj
byt, norem nebo takzvan existence. Je mm pesvdenm, e
intencionlni fenomenologie poprv uinila ducha jako ducha
sfrou systematick zkuenosti a vdy, m zpsobila totln
pevrat lohy poznn. Univerzalita absolutnho ducha obepn
veker jsoucno v absolutn historicit, do n se zaazuje proda jako vtvor ducha. Teprve intencionlni, a to transcendentlni fenomenologie pinesla svtlo svm vchodiskem a svmi
metodami. Teprve transcendentlni fenomenologie svmi nejhlubmi dvody ujasnila, co je naturalistick objektivismus,
a zvlt i fakt, e zneutralizovan psychologie se nikdy nemohla
zmocnit onoho vkonu, kter je radiklnm a vlastnm problmem duchovnho ivota.
III.
Vyjdeme ve zkratce zkladn mylenku naich vvod:
>,Krize evropskho ivota", o n se tolik mluv a je je doloena
363
v nesetnch symptomech ivotnho rozkladu, nen dnm

temnm dlem, dnou neproniknutelnou osudovost, nbr vyjasuje se a je srozumiteln na pozad filosoficky odhaliteln
t e l e o l o g i e e v r o p s k c h d j i n . Pedpokladem nleitho pochopen vak je, aby byl naped uchopen fenomn Evropa" v jeho stednm bytostnm jdru. Aby bylo mono porozumt dnen obludn krizi", bylo nutno vypracovat p o j e m
E v r o p y pojat jako h i s t o r i c k t e l e o l o g i e n e k o n e n c h c l r o z u m u . Bylo teba ukzat, jak s e evropsk svt" zrodil jako z d n l i v z t r o s k o t n r a c i o n a l i s m u . Dvod selhn racionln kultury jak jsme osvtlili nevyvr vak z podstaty samho racionalismu, nbr jedin z toho, e se stal vnjkovm, e se zapletl do naturalismu"
a objektivismu".
Krize evropskho ivota m jen dv vchodiska: Znik Evropy, odvrt-li se od svho vlastnho racionlnho smyslu ivota,
padek do neptelstv proti duchu a tm do barbarstv, nebo
znovuzrozen Evropy z ducha filosofie heroismem rozumu, kter
definitivn pekonv naturalismus. Nej vtm nebezpem pro
Evropu je nava. Budeme-li proti tomuto nebezpe vech nebezpe bojovat jako dob Evropan" s takovou statenost, je
neuhb ani ped zpasem bez konce, pak z niivho poru nevry, z doutnajcho ohn zoufalstv nad velidskm poslnm
Zpadu, z popela velk navy povstane fnix nov ivotn niternosti a novho zduchovn jako zruka velik a dalek lidsk
budoucnosti: nebo jedin duch je nesmrteln.
304
B. PRLOHY
Prloha I, ke kapitole 9 (jen 1935)

Ve, co apercipuji jako relno, je ji v apercipovanm poli
obklopujcho ns svta, tvoc v nm jednotu se vm ostatnm
spolu zde" apercipovanm je to ji ve form vkolnho ivotnho prosted. Je tomu tak ji s formou konkrtn typiky jakoto typiky, kter jest v regionlnch oblastech, a rovn s individulnm stylem kauzality, u toho, kdo ije ivotem poznn,
stylem induktivnosti.
Fyzick tlesnost takto existuje pokad kauzln induktivn
vpleten do t kter danosti ivotnho prosted jako konkrtn
tlesn vc, jako lidsk nebo zvec tlo, jako rostlinn organismus. Cokoli se tu stane tmatem jako vc, jako vlastnost, m ji
svou znmou typickou formu, pat k jistmu druhu, kter byl
pedmtn, ale me se pece objevit individuln novota, obmny typu, vznik nov typ a pi opakovan podobnosti je
poznna znovu jako typick. Stejn i konstelace trvale nepromnn skupiny nebo konstelace skupiny v procesu zmny. Je
tomu ale tak, e a se ve vzpomnkch jakkoli vracm a a se
jimi vracm ke spolublinm, a to jako k subjektm ijcm mezi
sebou a se mnou v konexu a majcm spolen proitky, mm
stle jeden a t spolen poznvan a vespolek korigovan svt,
k nmu vdycky nle vekerenstvo jsoucna, zaazenho pro
mne a pro ns vechny do obecn souhlasnosti. Tento svt je
ve sv promnlivosti kauzln uren, kad individulno na
svm mst i kad konstelace m sv djiny. Kde vak kauza365
lita nen v celkovm pehledu a takovosti jsoucna oividn

patrn, vyjev se rozenm vzpomnkovho pole nebo spolen
pehldnuteln minulosti okolnost, kter podmnily ptomnost
a takovost jsoucna.
Avak v ivot a pi jeho omezen vystaujeme se smsic srozumiteln djinnosti, s odedvna dvrn znmm a asto potvrzovanm vzniknm a s tm, co vzniklo na zklad podobnosti
podmiujcch okolnost a nhod. Nepodmnn obecn kauzalita
je hypotzou pramenc ze systematickho roziovn zkuenosti
a v neustle novm pevdn nhod na kauzality, by i se sframi zbylch nesrozumitelnost. Je to hypotza, kter se ve velkch oblastech konsekventn osvduje ve form psn vdy.
Ke stylu poznvn svta pimenho poznn na zklad zkuenosti a korelativn ke stylu svta, kter v tom kterm okamiku pro ns jest, pat, e ve svt, kter je koreltem
proudc zkuenosti, vldne veobepnajc induktivita, zvlt
kauzalita, e na zklad kadho jsoucna a jeho potvrzench
vlastnost lze nco induktivn oekvat a init induktivn zvry, indukce, je se obecn vzato ovuj. Takov je styl svta,
kter prv pro ns jest jeho formln styl, a zejmna kauzln styl. Takov je struktura univerzln znmosti znmosti
co do stylu pi v neznalosti a neuritosti v jednotlivostech.
Univerzln exaktn kauzalita je vak koncepce teprve novodob prodovdy.* Pokud vidm, neznal ji ani starovk, ani
stedovk.
Idealizace prostoroasov formy byla znma ji ve starovku
a pirozen i monost pouit idealizovan (ist) matematiky
na empirii, tedy pi pojet empiristickch obrazc jako idelnch" obrazc (v hrubm piblen).
Novovk pin v ist matematick sfe matematizaci kontinuity (kontinua ve vech jeho formch), matematizaci pohybu,
* 1. Matematizace prostoru. 2. Jednotn matematizace prostoroasovosti v jej jednot. 3. Matematizace prostoroasu naplujcch t r v a j c c h
realit (relnch substrt) v jejich vlastnostech atd.: a) M a t e m a t i z a c e
zmny primrnch vlastnost (relnho pohybu a deformace), b) Matematizace (nepm) ostatnch kvalit.
366
deformace a poslze i mechanick kauzality. Poslze eenm se

vak oznauje jet nco novho, nebo obrazce ist geometrie
a rovn zmatematizovan pohyby a deformace tto geometrie
nejsou jet dnou matematickou fyzikou. V n je zruena geometrick abstrakce, vdy prv abstrahuje od toho, co jako
npl reality m prostoroasovou koexistenci svou existenci.
U relnho tlesa pi jeho idealizaci je ovem hlavnm rysem,
e m geometricko-foronomick tvar (prostoroasovou rozlehlost). Pohyby a deformace, veker mysliteln dje prostorovho
tvaru v klidu i pohybu jsou vak reln jakoto mylen v nepodmnn obecn kauzalit a tato kauzalita je pro prodovdce
zkladnou nepodmnn obecn kauzality tles, je lze empiricky
zakouet a kter zachovvaj v prbhu zkuenosti identitu (vyjdeno subjektivn: lze je poznvat opt jako identick, lze je
urovat jako identick v pravd o sob), tkajc se vech jejich
kvalitativnch uren vetn tch, je nejsou pmo idealizovateln jako mechanick.
Galileiho fyzika je vybudovna na tto koncepci prody,
kter ji dvno existujc vdeck ideji univerzlnho zen
svtovho dn, zvlt fyzickho, dodv bytostn nov smysl
(e proda je podzena bezpodmnen veobecnm a exaktnm
zkonm, kauzlnm zkonm, je z nekonen prody in vypotateln universum). Antick idealizace, rozen pes prostoroasovost obrazc a k zmatematizovn zmn, se pitom
spojuje s matematizac idealizovan reality sam v jej kauzalit. Jak za tohoto stavu probh metoda ke skutenmu nalezen
exaktnch kauzlnch zkon jakoto idelnch zkon reality,
tedy idealizace empirickch realit, tj. nikterak ideln exaktnch realit v kadodennm svt kolem ns, nbr zstvajcch
v oteven nekonen relativit empirie, je vc pro sebe a mus
bt pochopiteln pesn prozkoumna, nechceme-li metodou jen
technicky, jen prakticky vldnout jako specializovan dlnk"
fyziklnho provozu, nbr chceme-li pochopit tvrce metody
nvratem ke zpsobm mylen v jeho promnch, a tm pochopit prav elov smysl a meze oprvnnosti metody.
Zanedlouho po prvnch spch se zcela samozejm nab367
zelo pesvden, e podobn cle a podobn metoda, jak byly

pro produ exaktn prodovdou zdrn uplatnny s takovmi viditelnmi vsledky, mus platit pro cel konkrtn
svt, pokud je v prostoroase. Tak vznik psychofyzick biologie a u lovka psychofyzick psychologie podle ideje exaktn metody a s clem exaktn kauzln vdy. Jeliko veker
empirick kauzalit byl nyn podsunut fyzikln pojem kauzality (kter se brzy stal pojmem biofyzick kauzality zoologie
a ostatn biologie omezujc se ist na tlesnost s abstrahovnm od duchovosti), musila dostat exaktn smysl i kad
empiricky dan kauzalita mezi hmotnm tlem a duevnem.
Kauzalita a exaktn kauzalita se jaksi spontnn a bezmla
samozejm staly identickmi pojmy. Rovn i kad vnitropsychick kauzalita, kad tam patrn nebo domnle patrn
souvislost individulnho ponvad" a proto" v nepetritm
proudu vnitropsychick koexistence a sukcese byla ztotonna
s exaktn kauzalitou.
Stejn je tomu i se spoleenskmi kauzalitami probhajcmi od lovka k lovku a od zvete k zveti, jako
i s kauzalitou mezi jejich kauzln zvislost na ostatnm
svt kolem ns.
Brzy se vak ozvaly tkosti. Abstraktivn uzavenost
exaktn, a to fyzikln chemick prodovdy a monost
provdt exaktn kauzln bdn, ani duchovno bylo vdecky zapojeno do kauzlnho zkoumn, vyvolv zprvu po
dlouhou dobu bezmla vude vldnouc pesvden, e univerzln proda je zcela uzaven souvislost jednoznan vypotatelnch kauzalit, jak to odpovdalo laplaceovskmu
idelu. Z prody se stal reln svt o sob, v nm individuln, a tedy svm mstem uren relno je ve svm exaktnm byt o sob ve vech svch vlastnostech jednoznan
ureno, a to na zklad jednoznanosti kauzln zvislosti. Pak
tedy nebyly dn mezery a dn monosti, aby duevno mohlo
kauzln psobit u psychofyzickch realit a pirozen i recipron. V em by mla zleet exaktn interpretace empiricky dan empirick kauzality psychofyzickch konkrec ve
368
kolem ns? Snad v tom, e jako spoluinek komplexnho fyzickho tvaru druhu ivoucch lidskch organism"
a v nich probhajcch fyziologickch dj dochz k psychickm udlostem, patcm ke sfe byt docela jinho druhu,
tedy ke kauzln paralele fyziologicko-fyziklnch udlost,
probhajcch ji jednoznan kauzln ve fyzick prod?
Nebo jde tu dokonce o univerzln paralelismus znmho a neznmho psychina ve svt o sob, kter by se tud rozpadal ve dva paraleln kauzln svty s jednoznanm piazenm
a probhajc paraleln podle zcela nepochopitelnho zkona?
Induktivn zvry z prody na ducha byly by pak exaktn
mon zmnou zpsobu pozorovn, nebo, co je tot, je mono
ci, e by existovala univerzln vzjemn kauzalita rozpadajc se ve dv univerzln a uzaven kauzality.
Jak se to m pak s pokusy pevyloit univerzln prodn
kauzalitu na zklad exaktn kauzln zkonitosti a veho toho,
eho pouv jako apriornch pedpoklad, jak je to s interpretac, kter m uinit myslitelnm zsah ducha, jak je to s pokusy exaktn psychick a psychofyzick kauzality?
Pedevm je veobecn odmtnuta univerzln ist psychick
kauzalita, kter by zahrnovala celou sfru psychina ve svt
a platila nejen o jednotliv dui, ale kter by spojovala ist
duevn vechny due pospolu, a je odmtna z pochopitelnch dvod (pochopitelnch na pd kauzln relnho zkoumn svta).
Proda pojat ist pro sebe je universum reln kauzality
a kauzality kontinuln, obepnajc totln (idealizovan matematickou) prostoroasovost. Psobit inek a bt inkem
kontinuln znamen, e pm psoben na prostoroasovou
dlku nen mon a e vechny inky se uskuteuj na zklad zapinnch pohyb a v kadm ppad kontinuln.
Empirie ukazuje due zrove s tly, ale se zvltnmi hmotnmi komplexy ve zvltn kauzalit svta, utven petrit,
a
jen pokud maj svj konkrtn styl, toti styl fyziologickho
(biofyzickho) ivota, potud je tu i psychick ivot.
Vlastn psychick kontinuita, pop. vlastn psychick kausvt
21
369
zalita, kter by spojovala dui s du pmo, a jakkoli zpsob, kterm by duevno mohlo psobit na ciz duevno teba
pod titulem motivace, to vecko je vyloueno. Jinak by oboustrann psychofyzick inky, toti kauzln nsledky tu a tam
v tlesnosti, probhaly rovn jako pm psoben na dlku.
Kontinuln fyzick kauzalita tl zprostedkuje tedy zejm
i psychickou kauzalitu.
Takov pesvden, jevc se samozejm povrchnmu mylen motivovanmu novovkou prodovdou, urovala zcela
smysl a metodu novodob psychologie. Tato psychologie chce
bt u n i v e r z l n vdou podle obdoby ist fyzick prodovdy, a jako tato je univerzln vdou o fyzickm byt danho svta, tak chce bt univerzln vdou o psychinu,
a pitom e x a k t n vdou, kter neulpv deskriptivn na
psychinu, jak se jev v empiricky danm vnjm svt, a na
jeho induktivnch, konkrtn nzornch souvislostech, vlastnch a psychofyzickch, a u jde o ojedinlou dui i o spolenost, ale chce za empiricky zjistitelnm prbhem psychickch fenomn nalzt exaktn zkony pokud mono matematickou, nebo njak idealizujc a hypotetickou metodou. Jako
univerzln psychologie je v takovm naturalistickm postoji
nutn individuln psychologi. Exaktn elementrn zkony,
kauzln zkony psychickho dn mohou bt toti jen zkony
jednotlivch du v jejich individulnch udlostech a v jejich kauzlnm vztahu k pslunmu tlu. Z tchto elementrnch zkon se pak maj vyvodit veker psychologick a psychofyzick vysvtlen o spoleensk existenci lid a zvat,
0 jejich zvislosti na okolnm svt mimo jejich tla, jako
1 o duchovosti kultury. Zstalo ovem jen u takovho postultu, nebo nikde se jet neobjevil vn pokus takovho vysvtlen. Vysta se s uspokojenm nad tko proniknutelnm
komplexem tchto souvislost, obdobn jako se takovou konplex upokojuje biofyzick zkoumn animli, kter ze sv
strany nikdy nedosplo k fyzikln chemickmu vysvtlen
organickho byt a dn.
Psychologie fyzika: duevno rozdlen na tla ve svt,
370
kter je konkrtn prostoroasovm svtem i due jsou

v tto form zahrnuty, maj mstn urenost zrove se svm
tlem, ale svou podstatou nejsou rozlehl v prostoru, akoli
maj sv msto. Naproti tomu maj zrove se svm tlem
trvn, a to ast na svm celkov vzato tlesnm mst.
Mstn ptomnost due na stanoviti tla umouje pak
otzku po zvltnch lokalitch tla, na nich je duevno lokalizovno; takov lokality jsou pi bnm kauzlnm nazrn
body pechodu vzjemnho psoben nebo paralelismu, nap.
mozek jakoto nositel ducha a zvltn st mozku jako nositel zvltnch duchovnch funkc.
V kadm ppad se povauje za samozejm, e univerzln exaktn kauzln zkonitost d cel svt, a nikoli jen fyzickou produ, i kdy je proda v sob originln uzavena.
Ponvad duevn dn (akty, afekce) je spjato s uritmi tlesnmi organismy, jak zkuenost neustle zd se u,
me bt tato koexistence zena jinak, ne je zena koexistence tlesnch st mezi sebou nebo koexistence tles
s tlesy? V prvotn sfe poznn svta, ve sfe nzorn
zkuenosti, se ukazuje nejen kauzln styl tles, je zstvaj
v promnch stl, i kdy jsou okolnostmi ovlivovna, ale za
typickch okolnost se objevuje permanentn styl u vekerho
konkrtnho jsoucna, u zvat a lid jako dvoustrannch psychofyzickch konkrec. Zkuenost, e pi blim seznn tlesnch zmn v rznch okolnostech shledvme stle diferencovanj kauzln souvislosti a podle nich dovedeme o to pesnji pedvdat empirick dn, vedla ve fyzice k anticipaci,
e to tak mus zstat in infinitum a e idealiter posuzovno nejvy prav jsoucno podlh absolutn pevnm
zkonm, jimi je exaktn jednoznan zeno vecko a do poslednho detailu u stle dokonaleji urovanch tles.
Nen nutno i u duchovna a u konkrtn psychofyzick animality pedpokldat, e v aktuln empirii pirozenho svta
nen tomu jinak ani s tmito konkrtnmi realitami v duchovnim ohledu, jak se zprvu jev? Dovdme se vak o nich
empiricky vdy nedokonale. Cm dkladnji k nim pronikneme
371
a m pesnji rozlome tlesn i duchovn okolnosti jejich

duchovnho chovn s pihldnutm ke hmotn povaze tl
a k jejich normlnm i patologicky zmnnm strukturm, tm
lpe meme pedvdat duchovn chovn psychofyzick jednotky zvete nebo lovka v jejich okol a rekonstruovat jejich minulost. Pro by tu nemla mt sv oprvnn idealizujc
anticipace exaktn zkonit a pln jednoznan pravidelnosti,
odhalovan postupem in infinitum, a pro by tato idealizujc
anticipace nemla bt kolem psychologie, pop. psychofyziky?
Stejn postaven psychofyzickho relna a tedy stejnost
postaven du vzatch samy pro sebe s tlesy na zklad
inexistence povaovan za stejnou na zklad formy prostoroasovosti vedlo k tomu, e se pes uznn zsadn odlinosti
mezi hmotnm tlem a du zaal obma bez dalho z nejobecnjho hlediska pisuzovat stejn druh byt. Tak jako
tleso je sloeno z st relnch i idelnch a poslze
z atom, podobn je i due vybudovna z st, v posledn instanci z duevnch element, je vak nedovedeme reln oddlit. I kdy due nem prostorov tvar, pesto v n koexistuj rozmanit rozliiteln proitky, akty a stavy nachzejc
se v jaksi obdob prostoru, a proto pak L o c k e dui novorozence pirovnv k blmu papru nebo pmo k prostoru,
tmav mstnosti, v n zkuenost stle rozsvcuje nov duevn data. Takov je principiln veobecn povaha atomismu.
Nespov v tom, e pohlme na dui, jak se o to pokou
H u m e , jako na stle se mnc hromadu dojm a idej
jakoto duevnch atom zench jen asociacemi (ale podle
jeho nzoru bohuel nikterak exaktn) a obrazn eeno navtch jako hromada psku ve vtru. Na principiln povaze
atomismu se nic nemn, povauj eme-li elementy za zen
v relativnch celostech a nakonec v nejvy celosti zkonitostmi, nebo operujeme-li pod vlivem nejnovj fyziky pojmy
pole. Nic se toti nemn na tom, e je due naturalizovna,
co znamen, e je povaovna za realitu majc konkrtn
jsoucno v prostoroasovosti ve stejnm smyslu jako pouh
tlesa, a podlhajc proto zkonm asu, toti zkonm, je
372
individuaci prostoroasovm mstem konkrtn dopluj fund o v a n m i zkony relnho naplnn asu, toti zkony umoujcmi univerzln poznn svta pes konenost zkuenostn
sfry, tedy zkony univerzln, veurujc kauzality. Skuten
a vlastn msto v prostoroasu m vak jen tleso, majc
rozlehl tvar v prostoru a jen jako takov majc skuten
stanovit, a tm i onu relnou asovou individualizaci, o n
mluvit pslu fyzice. Tlesa jsou svou zvltn bytostnou
povahou prostoroasov a jen v prostoroasu individualizovna.
Due, egoick, v nejirm smyslu personln jednotka, m
vak podle vlastn bytostn povahy svou individuaci jakoto
j sm, jako j, je nem vbec dn msto v prostoru. Due,
osoba, je zajist tu i tam, jde na prochzku a mn msto nebo
se veze. Osoba m vak polohu v prostoroasovosti pouze
v dsledku svho stlho a bytostn j vlastnho sept se svm
tlem, je je souasn tlesem, take jej prostoroasov lokalita je jen nevlastn povahy. A proto i koexistenci jejch
rozliitelnch duevnch akt a stav i vzpomnkou znovu uvdomenou vlastn minulost a pitom se odhalujc asov sled
zitk a jejich totlnch prezenc s jejich koexistencemi
je nutno sice povaovat za sled asu a asovou koexistenci,
ale tento as duevna nen svou vlastn podstatou sm v sob
asem tlesn prody ani speciln asem hmotnho tla s jeho
tlovmi koexistencemi a sukcesemi. Jen zsluhou zvltnho
bytostnho vztahu osoby k vlastnmu tlu a tmto tlem k celmu tlesnmu vnjmu svtu dochz k pevnmu piazen
asu tla a duevnho asu a k uritmu druhu kryt pi pechodu od zamen na subjekt j a na jeho osobitou podstatu
k zamen na odduchovnlou tlesnost.
Tyto veobecn nznaky je nutno co nejpesnji, ba v absolutn evidenci potvrdit pelivou a bezpedsudenou intencionlni analzou. Neodnmaj pirozenmu pojet svta kadodennho ivota a ani exaktn prodovd ani to nejmen
z jejich smyslu, nbr jen vykldaj, co je opravdu a pvodn
v tomto smyslu obsaeno. Postiena je jen tradin psychologie,
ale ta nikdy nemohla uskutenit svj zmr, aby se stala
373
exaktn vdou, ba vbec opravdovou vdou. Znovu a znovu

se ocitala v krizch, co neme udivit, nebo nikdy radikln
nepromyslila principiln smysl posln psychologie, a to takovho posln, v nm m prv jedin smysl. Je zpsobeno
hlubokmi a pochopitelnmi dvody, pro prodovda, o n
plat tot, mohla v jist naivit idealizac na zklad zkuenosti dospt ke svm nepochybnm spchm a pro to pro
psychologii bylo vbec nemon. Dnen evropsk situace veobecnho zhroucen duchovnho lidstv nic nemn na prodovdnch vsledcch, a ty ve sv svbytn pravd neobsahuj
dn motiv k reformovn prodovdy. Existuj-li tu motivy,
pak se tkaj vztahu tchto pravd k vdeckmu a mimovdeckmu lidstvu a k jeho duchovnmu ivotu. A je to prv
psychino a v irm smyslu duchovno, je v kritick situaci
vybz k budovn vlastn a opravdov psychologie, je konen
uin srozumitelnou lidskou personln existenci, osobn ivot,
osobn i pospolitou aktivitu i jej duchovn vkony i zisky,
m osvtluje i vnitn nahldnutou vstavbu novho lidstv.
Ploha II, ke kapitole 9a (z r. 1936?)

V pedvdeckm zkuenostnm ivot stojme v herakleitovskm toku promnlivch danost smyslovch vc, v jejich
proudu mme pi naivn zkuenostn evidenci sice jistotu, e
vidouce, dotkajce se, ohmatvajce a slyce atd. tut vc
poznvme ji v jejch vlastnostech a e pi opakovn" zkuzkuenosti ji potvrzujeme jako objektivn reln jsoucno,
jsoucno takov a takov povahy. Co si vak pitom osvojujeme jako poznn takovho jsoucna, zstv oividn ve vech
identifikovatelnch urenostech nevyhnuteln v piblinosti a
nerozhodnuto ve vgnch rozdlech vt i men dokonalosti.
Co je z opakovan zkuenosti dobe znm, je nicmn nevyhnuteln jen relativn znm, a ve vem znmm je proto
zvltn horizont otevenho neznma. Existuje proto vdycky
nco takovho, co pat k sammu empirickmu poznvn jako
374
jeho modus, toti jaksi bli pstup k vci, pesnj obeznmen se s n, take pitom pod titulem pesnjho uren" je mon kontinuln korektura. Nap. to, co je vidt
hladk, rovn a rovnomrn erven apod., je mono korigovat tak, e je to po pravd" ponkud drsn, nerovn, skvrnit
apod. Tak je to zejmna pi vzjemn vmn naeho zkuenostnho ivota se zkuenostmi naich spolublinch. Kad
z ns m sv vlastn zkuenostn pedstavy, ale s normln
jistotou, e kad ptomn lovk zakou tyt vci a e
v monm chodu svch empirickch zkuenost me tyt vci
poznat v podobnch vlastnostech. To se tk tedy obvyklho
kadodennho spolenho svta, v nm se odehrv cel n
normln praktick ivot. Vecko, co tu pro ns plat jako
reln jsouc, je chpno vdycky ji jako jsouc pro vechny
lidi, prv ze spolen zkuenosti. A v horizontu oteven
monho bliho uren je nejen kad urenost, je je zde
jako identifikovateln platn, nbr vecko za hranicemi toho,
co ze zkuenostnch objekt je spoluvnmno a spolupoznno,
je jet za tm vm v otevenm horizontu, a to do nekonena neznmch vc, je jsou vcmi monho zkuenostnho
poznn. Tomu odpovdaj i horizonty jen vgnch kauzalit,
nleejc k vgnm vcem. Ty jsou, pokud byly poznny
v uritosti ze zkuenosti, ve vztahu k okolnostem a k jejich
zmnm, zjitnm v piblin uritosti, a krom toho maj
jet svj horizont zcela neurench kauzalit, vztahujcch se
na horizont neznmch vnjch vc.
Tento styl svta zkuenosti jakoto zpsobu byt v nerozhodnosti k vcemn dokonalej urenosti v otevench neurench horizontech neru chod normlnho praktickho
ivota, teba kadodennho svta, jakm je svt normlnch lid, jejich ivot je spjat s okruhem normlnch vc,
poznvanch spolen v normln zkuenostn typinosti, a
s nimi pot jen v tom, co je identifikovateln ve vgn typinosti. Co nadto zstv nerozhodnuto, je prakticky irelevantn, a proto je tu prakticky dokonal pesnost a prakticky
dokonal poznvn vc, jak vskutku jsou a jak se maj ve
375
svm pravm byt znovu a znovu osvdovat v takov pravd,

jakou normln praktick ivot jedin zn a jedin potebuje.
Jak m bt ale pi takovm nezmnitelnm stylu naeho
svta zkuenosti, svta, kter mme v ivot neustle jako
svt reln zkuenosti, je slovu svt dodv jedin pvodn
smysl, umonno, ba jak me bt i jen jako posln motivovno vdeck poznn svta, kter v mluv antickch myslitel
je filosofi, a to v onom smyslu vdeck objektivity, kter se
pro ns stal zcela samozejmm a jen by se vvojem a pedlnm pvodnho pojmu svta musel teprve utvoit?
Tento smysl se pro ns stal tak samozejmm, e nm nyn
psob nmahu u jen si ujasnit, e mme ped sebou produkt
vvoje, po jeho motivech vzniku a jeho prvotn evidenci je
nutno se tzat.
S prvnm prlomem univerzlnho teoretickho zjmu, jm
filosofie vstupuje do djin s univerzlnm tmatem postihnout
veker jsoucno vbec, hrn a vesmrnou jednotu jsoucho,
nachzej pozornost i nej obecnj a invariantn rysy svta
jakoto svta prvotn zkuenosti a korelativn i invariantn
osobitosti tto zkuenosti sam, zejmna univerzln kauzln
styl svta, jako i z druh strany univerzln struktura stle
vgn neuritho zpsobu poznn zkuenostnch vc. Zahloubnm do tohoto zpsobu poznn rod se brzy i poznn relativity k jednotlivm i vzjemn spjatm poznvajcm
subjektm, kter v promnlivosti kolsavch subjektivnch
smyslovch zpsob danosti identifikuj pi poznvn tyt
vci. Jak se vak odtud dolo k ideji absolutn exaktn uritelnosti vc, a to nejen reln zakouench a v reln zkuenosti monch, nbr vc univerzlnho otevenho nekonenho horizontu svta, kterm reln zkuenost v konenosti
svho postupu nikdy neme projt do konce? Jak tu dolo
k ideji exaktn univerzln kauzality, jak proti veker empirick indukci v i fakticky mon zkuenosti k ideji exaktn
univerzln indukovatelnosti veho toho, co pomoc zkuenostn struktury prvotnho svta zstv do nekonena neuren
a oteven? Nebo, jak t meme ci, jak dolo ke skoku
37fi
od doxa k epistm a pod titulem epistm k ideji racionln poznatelnho byt o sob, je se ve vcech smyslov
zkuenosti projevuje jen subjektivn-relativn, jen jako pouh
jev?
Exaktn objektivita je vsledek metody pouvan vbec
lidmi ve svt zkuenosti (ve svt smyslovm"), ale nikoli
jako konajc praxe, nikoli jako technika petven nebo
novho ztvrovn vc danch zkuenost, nbr jako praxe,
v n ony nedokonale urujc pedstavy vc tvo materil,
a to v obecnm mylenkovm postoji, v nm jednotliv exemplrn vc povaovna za exempl njak vci vbec" je
vchodiskem oteven nekonen rozmanitosti stle nedokonalch, ale zdokonalujcch se subjektivnch pedstav, je je povaovna za probhnutou, a to na zklad uchopen monosti
dt se od kad pedstavy nepetritmi smry monho zdokonalovn. Schopnost pokraovat jak ve zkuenostech (na
faktu), tak v nzorn fikci ady stup je omezena, nebo
reln nazrn exemplrn vci, kterou bychom zkuenost
stle dokonaleji poznvali, se brzy peruuje, akoli przdn
anticipace vt dokonalosti" je nutn dna zrove, ale ani
lze praktickou intenci na plus ultra splnit, obdobn jako ji
bezobsan se rsujc pokraovn dokonalostn ady jakoto
ady, v n je nutno pokraovat. Tady zan idealizujc kon:
zan koncepce stle znovu" ve smru przdnho projektu ady, jakoto przdn mylenka jejho naplnn mylenho jako mon, m by dolo k pedprojektu nov ady
mylen opt s monm naplnnm, a tak stle znovu a stle
znovu in infinitum.
Prvn, co se vynouje, je idea opakovatelnho pokraovn
v nepodmnn obecnosti, v pvodn evidenci jakoto voln
mysliteln a evidentn mon nekonenost msto neuzavenho
bez konce", msto konen iterace, iterace v nepodmnnm
stle znovu", obnovovanm v ideln svobod. Tm se idealizuje
atribun strnka exemplrn vci jako takov, jako pkladu
pro mylenku vci vbec, je se v tom stv v nepodmnn
obecnosti evidentn. Vznik ideln vlastnost jako jednotka
377
koncipovan nekonenosti mylenkov monch a pesnch, relativn dokonalch zpodoben, jimi by prostupovala ideln
souhlasn identifikace. Idealizuje se vc sama jako jsoucno
svch vlastnost vech svch vlastnost a ve vech jejich
znzornnch, je prv v koncipovan nekonen totalit dokonale vyerpvaj identitu kad vlastnosti a vci sam
v rmci vestrann obklopen jednotky. Ideln prchod touto
nekonenou totalitou by tedy pinesl ideln poznn vci
sam, a nejen jejch relnch, ale i ideln monch zkuenost.
Takov idealizace pekonv proto i hranice na konen
schopnosti poznvn otevenho horizontu svta, provzejcho
neustle vekerou skutenou zkuenostn znmost. I smrem
navenek pi pokraujcm empirickm poznvn relativn znmch vc a k neznmm vcem a sfrm vc dobv idealizujc mylen nekonenost svta zkuenosti jako poznn
svta, ideln zskvan pokad v nekonenm zdokonalovn
mylenho a myslitelnho pokraovn vnj zkuenosti, jako
poznn na zklad stle znovu" pedstavitelnho optovn
procesu obohacovn zkuenosti.
Zidealizovan svt je tedy ideln nekonenost vc, z nich
kad indikuje ideln nekonenost relativnch znzornn, jejich souhlasn identickou jednotou vc ideln jest. Tato jak
patrno komplikovan idealizace svta vkld do vc faktick
zkuenosti svta pokad urit idel, toti idel ideln myslitelnho, do nekonena zdokonalovanho poznn, je dosahuje
absolutn dokonalosti tm, e realizuje prchod koncipovanm
nekonenem. Tm vak nen dovren vkon vytvejc pro
kadou vc j e j individuln ideln byt, a tm i most k pouit zskan ideln rozmanitosti idej na ten kter ppad
v danm svt reln zkuenosti. Vskutku z hlediska provedenho vkonu (pokud je zde skuten v podob exaktn vdy)
je exaktn objektivita opravdu poznvac vkon, kter pedpokld pedevm metodu systematick a vymezen idealizace
vytvejc svt urit produkovatelnch a do nekonena systematicky konstruovatelnch idel a za druh, e takov vkon
;*78
in pouivatelnost takto systematicky konstruovatelnch idealit

ve svt zkuenosti msi evidentnm.
Takto veobecn formulovan problm je radikln p r o fale m h i s t o r i c k m o n o s t i o b j e k t i v n " vdy,
objektivn vdeck filosofie vdy, kter je svm zpsobem
pece ji dvno historickm faktem, kter vznikla pevzetm
ideje on lohy a doshla neobyejn plodnho uskutenn alespo v jednom odvtv, toti jako exaktn matematika a matematick prodovda. Nejde o zjitn faktickho historickho
msta vzniku v prostoru a ase a o zjitn faktickch okolnost,
a tedy o ptrn po zdrojch filosofie a uvdn jejch pvodc,
starch fyzik, In atd., nbr je nutno pochopit ji v jejch
prapvodnch duchovnch motivech, tedy v nejprvotnjm
s m y s l u , jeho npl se v tto pvodnosti utvela dle. Jako
neustle spolupsobc fundament smyslu k tomu pat svt,
pokud a jak se v reln zkuenosti dv, svt smyslovosti".
V historickm prbhu se dv ve s' ch promnlivch zvltnch stylech, je vak invariantn ve sv invariantn obecn
struktue.
Jak je vztah dalho problmu monosti poznn jakoto
monosti objektivn vdeckho poznn (zde meme ci problmu ist teorie poznn) k problmu historick monosti,
lze osvtlit teprve v dal fzi naich vah. Z historickho msta,
na kterm se nyn nachzme, nen ani pro retrospektivn tzn prvn potek ihned pstupn. Nm jde pedevm o retrospektivn pohled na potky spn racionln objektivace
v jedn ze zkladovch vrstev svta, m myslm pirozen
objektivaci, je byla provedena jako geometrie a jako ist matematika.
O b j e k t i v a c e j e vc m e t o d y fundovan v pedvdeckch zkuenostnch danostech. Matematick metoda konstruuje" z nzorn pedstavy ideln pedmtnosti a u, jak s nimi
operativn a systematicky zachzet.* Tato metoda nevytv
* Koncipuje idel dokonalosti na zklad koncepce nekonena nedokonalosti motivovan gradualitou, kter je bytostn vlastn tto nedokona379
jednnm vci z vc, nbr produkuje ideje. Ideje vznikaj

zvltnm duchovnm konem, idealizac. Na prvnm mst je
idealizujc vkon a v n produkovateln a exaktn identifikovateln ideje jako duchovn vtvory na zklad jevovch rozmanitost, kolsajcch v relativit. Na druhm mst je operativn konstrukce ideovch tvar z danch idej. Oboj spojeno
vytv objektivnho vdeckho ducha, kter obepn dvoj nekoneno, a to nekoneno jevovch rozmanitost, v nich se jedna
a t vc projevuje, a nekoneno vc.
Idealizujc duchovn kon bere svj materil z jev vc",
z pedstav o vcech". Pi vnmn s jeho prbhem jev, jen
uskuteuje ivou platnost byt, jsou jevy v modu provdn,
a nejsou to jevy jakoto materil". Jsem pi nm tak, e provozuji platnost byt, realizuji jej horizont. Pi syntetickm"
postupu nekladu horizont tak, e bych spojoval" nco s nm
jinm a zachzel s tm jako s materilem, ale ve skutenosti
jsem v prbhu zamen na jednotu, kter plat jako jsouc,
a v pohybu na kontinuln kryt horizont, konkrtn cel intencionality jev a jevovch horizont, piem konkrtn intencionalita je v pohybu naplovn tm, e dochz k znzorovn v jevech. V idealizujcm mylen je uskuteujc zpsob
pozmnn, naped je kontinuln znzornn neuritch nadchzejcch jev jako monch, potom exemplrnost, pak koncepce nekonena atd.
Ob sloky exaktn objektivace, je v hotovm vkonu vystupuje jako fyzika, jsou reprezentovny jednak vkonem ist
matematiky, vdy v istm mylen", tj. v pesnji udanm
smyslu vdy idealizujc a setrvvajc ist v i idel. Jej
pln vkon je fakticky vyznaen metodou urit idealizace
a systematickho operativnho konstruovn idelnch pedmtnost na zklad pedmtnost ji danch, kter nakonec umolosti. Idealizuje na vcech strnku jejich vlastnost. Tm korelativn
idealizuje i jejich identifikovatelnost, ale z druh strany idealizuje i nedokonalou poznatelnost, kterou nae aktuln zkuenost postupuje od
znmch vc k neznmm. Takto je postupu iterativnho zdokonalovni substruovna jako idel naprost nekonenost iterace.
380
uje ovldnout totalitu. Tento svt je ji objektivn, pokud poznatky o nm a vytvoen o nm idely jsou absolutn identick
pro kadho, kdo pouv tto metody, a jsou jeho empirick
nzorn pedstavy jakkoli rozdln od pedstav, je jinm
lidem mohou slouit k jejich idealizaci v nzoru fundovan.
Matematick vkon se ovem omezil na pouh prostoroasov
tvary, pop. na strukturu prostoroasovosti univerzln ke svtu nleejc. Je zcela evidentn, e monost takovho konu
mohla bt uskutenna jen na zklad esence tto struktury
a e exaktn objektivace mohla mt vznam alespo zprvu jen
pro svt jakoto svt tles s abstrahovnm ode veho, co na
vcech nen samo tlesn.
Tady se vnucuje trochu zvltn otzka. Cinme-li apriori

djin metodicky pedmtem poznvn, je to samo jist fakticita djin, a nepedpokld to proto apriori djin? Apriori se
tk byt lidstva a ivotnho prosted platnho pro n pi
empirickch zkuenostech, pi mylen a jednn. Apriori je vak
pece ideln obecno vztahujc se jednak na lidi samy jako
objekty, jednak je to vtvor v lidech, v ns, kdo je vytvme.
A jak je to s objektivitou tchto idelnch vtvor tohoto apriori
a jak se to m s jeho objektivitou? Znovu se dostvme k pedpokladm monosti neperuen tradice. Co jinho tedy zajiuje objektivitu tohoto apriori ne prv apriorn byt lidstva
a jeho kulturnho svta, nesoucho v sob neustle sv apriori,
stle platn a je za vech as je nutno vdy znovu identifikovat? Nepedpokld to vzestupnou kulturu a v n stle lidi,
a to s takovou motivac, e maj zjem o podstatnou historii,
e spolu vstupuj do vdeckho spojen a kontinuln zskvaj
a pedvaj apriorn vtky? Nebyl by to konen fakt? Ale
pak se vracme opt k tomu, e historick fakta (i fakt ptomnosti, e my nyn jsme) jsou objektivn jen na zklad apriori.
Avak apriori pece pedpokld historick byt?
Jak by to dopadlo s apriori geometrie a ostatnch apriornch
381
vd, kdyby se jednou lid stali principiln zcela neschopni

provdt ve voln variaci vklad horizontu, a tm odkrvat invariantn bytostnou strukturu historickho svta? Dalo by se pak
vdt, zda nkter vda je apriorn, nebo, kdyby byl z nahodilch faktickch dvod nkter vd zamezen pstup k jejm
apriornm pramenm, jak by se pak takov mylen, jak se nkde o n pokoume, mohlo rozbhnout tak, aby zasut prameny
znovu byly zpstupnny?
Je proto nutno ukzat tak jako nco pinleejcho k individuln esenci lovka a tm svta, e tato schopnost nikdy
neme v lidstvu pestat a nikdy ani v nm neme vbec
chybt, i kdy z faktickch dvod me zstat nerozvinut.
To vede k nejobecnjm a nejhlubm problmm rozumu.
Vzpomeneme te, e geometrie, jin pbuzn vdy a poslze
vechny skuten a vechny ty vdy, je budou kdy vytvoeny,
jsou vtvemi jedin filosofie, je m bt dlem teoretickho,
filosofujcho lidstva, a to s clem pravdy, a to nikoli kadodenn
konen pravdy, jej omezenost, konenost a relativita zle
v tom, e je historick, ale historick horizont udruje v eru,
nbr m to bt nepodmnn absolutn pravda, obepnajc svt
a v nm ijcho lovka s jeho praktickmi zjmy, relativnmi
poznatky a na nich zaloenm hodnocenm a mysly, ale obepnajc i filosofujcho lovka i jeho filosofick vtvory tkajc
se pravdy.
Nedotk se to proto veker vdy, a je jej zvltn charakter seberozdlnj, a nen tm zasaena i veker pravda ve
smyslu vdy jakoto jej vd idel? Copak nen produktem
idealizace, je sama je v historickm prostoru, a nepedpokld
apriori djin, je samo je produktem idealizace?
***
V tomto spise je to poprv, co historick postup vynucuje

kladen otzek takovho stylu a nov osobit zamen zkoumn, z nich nikoli jet z nich samch, ale ve spojitosti s dalmi a jako vsledek dalch historickch pochod pozne382
nhlu vysvitne principiln nov styl filosofickho tzn a

nov metoda filosofick prce.
Ji problmov rozbory tto kapitoly psob citeln tkosti,
a ponvad cesty zde naznaen odchyluj se nesmrn od starch nvyk ve filosofii a ve vd, ani je mono dohldnout,
kam vedou vhledy z jejich vrcholk, pipadnou zprvu teni
jako mlo zajmav odboky naruujc jednotn styl pojednn.
Tu musm tene podat o ponkud nronou trplivost. Ex
post bude pochopeno, jak kad vaha v tomto spisu je nevyhnuteln potebn pro postup spisu a jeho lohu vst vzhru
k transcendentlni fenomenologii. Jej celkov smysl vyaduje
sept historickho zkoumn a jm motivovanho systematickho zkoumn, ji pedem zakotvenho v osobit reflexivit,
v n se jedin me pohybovat filosofovo radikln sebezamylen, nebo filosof je v situaci, kdy neme pedpokldat
dnou danou, ani vlastn, ani ciz filosofii, ponvad se mu m
stt problmem monost filosofie vbec jakoto jedn a samojedin filosofie.
Ploha III, ke kapitole 9 a*

Zjem, z nho vyplv tento spis, nut ns zprvu k reflexm,
jim byl Galilei nepochybn velmi vzdlen. Nesta zamit n
pohled jen na hotovou, tradic pedanou geometrii a na zpsob
byt, jak ml jej smysl v mylen Galileiho nebo vech pozdjch ddic star geometrick moudrosti, a u psobili jako
ist geometi nebo geometrie prakticky pouvali. Je spe, ba
pedevm teba se i retrospektivn otzat po prvotnm smyslu
zddn a v tomto smyslu nadle platn geometrie, je sice stle
Plat, ale souasn je dle vytvena a ve vech svch novch
podobch vystupuje jako jedna, jako ta" geometrie. Nae zkou* Tento text uveejnil E. F i n k v Revue internationale de Philosophie", Brusel, I. ro., s. 2, pod titulem O pvodu geometrie". Text
Pochz z r. 1936.
383
mni povedou nutn k nejhlubm problmm smyslu, k problmm vdy vbec a jejich djin, poslze pak k univerzlnm djinm vbec, take nae problmy tkajc se Galileiho
geometrie a jejho vkladu nabvaj exemplrnho vznamu.
Budi rovnou upozornno na to, e pi vech naich historickch meditacch o novodob filosofii se nm zde u Galileiho odkrytm hlubinnch problm o pvodu smyslu geometrie a jm
fundovanm smyslu jeho nov fyziky objevuje prvn svtlo
ozaujc cel n zmr: formou historickch meditac si chceme toti ujasnit svou vlastn ptomnou filosofickou situaci
v nadji, e si takto meme osvojit smysl, metodu a potek
filosofie, a to j e d i n filosofie, j chceme a musme vnovat
svj ivot. Nae vahy, jak se na tomto pklad uke, jsou toti prv historickmi vahami v neobvyklm smyslu, toti v tematickm smru otvrajcm pro obvyklou historii zcela ciz
hlubinn problmy, je jsou nepochybn i historickmi problmy svho druhu. Kam a konsekventn sledovn tchto hlubinnch problm vede, nelze pirozen na zatku dohldnout.
Otzka po pvodu geometrie (a pod tmto titulem v zjmu
strunosti zahrnujeme vechny disciplny zabvajc se tvary,
je maj matematickou existenci v ir prostoroasovosti) nen
tu pro ns filosoficko-historickou otzkou, a nejde proto o przkum prvnch geometr, kte vyslovili vskutku ist geometrick pouky, dkazy a teorie, ani o vzkum uritch pouek,
je odkryli, a podobnch vc. Nam zjmem msto toho je
retrospektivn tzn po nej prvotnjm smyslu, v nm se kdysi
geometrie zrodila a od t doby tu existovala jako tradice
tiscilet a i pro ns tu je v neustl iv dal prci.* Teme
se po onom smyslu, v nm vystoupila poprv v djinch,
v nm musila vystoupit, akoli o prvnch tvrcch nic nevme
a ani se po nich nedotazujeme. Na zklad toho, co vme, na
zklad na geometrie, pop. tradovanch jejch starch tvar
(jako nap. euklidovsk geometrie) je mono se retrospektivn
* I pro Galileiho a pro vechny pozdj doby od renesance byla
v kontinulnm ivoucm rozvoji, ale souasn i tradic.
384
tzat po zasutch prvotnch potcch geometrie, jejm prapvodnm zaloenm" musily bt. Takov retrospektivn tzn
se nevyhnuteln pohybuje ve veobecnostech, ale, jak se brzy
uke, jsou to bohat rozvinuteln obecnosti s predznaenmi
monostmi, jak zskat zvltn otzky a speciln zjitn
jakoto odpovdi. Ona aby se tak eklo hotov geometrie, od
n vychz retrospektivn tzn, je urit tradice. N lidsk
ivot se pohybuje v bezpotu tradic. Z tradice existuje veker svt kultury se vemi jejmi tvary. Jako kulturn tvary
nejen kauzln vznikly, ale vdy ji tak vme, e tradice je
prv tradic, je se zrodila v naem lidskm prostoru z lidsk
aktivity, tedy z ducha, i kdy obecn nic nebo bezmla nic
nevme o pesnm pvodu a o t duchovosti, kter pitom fakticky provdla realizaci. Pesto vak je v tomto nevdn vude
a bytostn obsaeno vdn implicitn, ale tedy t explikovateln, rozvinuteln, je je vdn bezvadn evidentn. Zan povrchnmi samozejmostmi, jako e vecko tradin vzniklo
z lidskch vkon, e tedy lid a lidstva v minulosti existovali,
mezi nimi i prvn vynlezci, kte z danch materil, hrubch
i duchovn ji ztvrnnch, vytveli nov atd. Od povrchu se
vak dostvme do hloubek. V tto obecnosti je mono se postupn dotazovat tradice, a zachovme-li konsekventn smr
naeho tzn, oteve se nekonenost otzek navozujcch svm
smyslem urit odpovdi. Jejich veobecn forma, ba, jak poznme, forma nepodmnn obecn platnosti, pipout pirozen
pouit u individuln uritch jednotlivch ppad, urujc
vak u individulna jen to, co lze postihnout subsumpc.
Zanme proto u geometrie s nejblimi samozejmostmi, jak
jsme je vyslovili ji ve, naznaujce smysl naeho retrospektivnho tzn. Tradic nm pedanou geometrii (nauili jsme
se j a stejn tak nai uitel) chpeme jako hrnn vtek
duchovnch vkon roziujc se novmi vtky duchovnch
akt v pokraujcm pracovnm sil. Vme o jejch dvjch
tradin pedvanch podobch, z nich se vyvinula, ale u kad
podoby se opakuje odkaz na dvj, take geometrie se musila
zrodit z p r v n h o nabyt, z prvnch tvrch aktivit. Chpeme
23
385
jej trvajc zpsob byt nejen jako iv postup od vtk k vtkm, nbr jako kontinuln syntzu, v n vechny vtky
nadle plat, tvoce totalitu tak, e v jakmkoli okamiku je
totln vsledek jakousi totln premisou pro vtky na novm
stupni. Takov hybnost i horizont geometrick budoucnosti
prv tohoto stylu jsou pro geometrii nutn. Proto je jej platnost u kadho geometra spjata s vdomm (stlm implicitnm
vdnm), e existuje v pokroku a jako poznvac progrese
zastn se stavby v tomto horizontu. Tot plat o kad vd.
A rovn i to, e kad vda je rovn spjata s otevenm generanm etzem pospolu a vzjemn znmch i neznmch badatel, kte pracuj jedni pro druh, jakoto se subjektivitou
innou pro vekerou ivou vdu. Vda, a zejmna geometrie
s takovm smyslem byt musela mt historick potek a jej
smysl se musel zrodit tvrm aktem, zprvu jako pedsevzet
a potom jako zdail proveden.
Nepochybn je to zde stejn jako u kadho vynlezu. Kad
duchovn vkon pechzejc od prvnho pedsevzet k proveden
existuje poprv v evidenci aktulnho zdaru. Mme-li vak na
pamti, e matematika je svm zpsobem byt pokraujc ivouc pohyb od jednch vtk jakoto premis k novm vtkm, do jejich smyslu byt zrove vplv smysl premis
(a tak to postupuje dl), pak je jasn, e celkov smysl geometrie (jako rozvinut vdy a stejn jako u jin vdy) nemohl
existovat ji na zatku jakoto pedsevzet a potom v hybnm naplovn. Jako pedstupe musela nutn pedchzet primitivnj tvorba smyslu, a to nepochybn tak, e se poprv
objevila v evidenci zdailho uskutenn. Takov vyjadovac
zpsob je vlastn peplnn, nebo evidence neznamen nic
jinho ne uchopit originln ptomn jsoucno s vdomm jeho
pvodn samodanosti v originle.
Zdail uskuteovn zmru je pro inn subjekt evidenc,
v n je dosaen vsledek originaliter ptomn jako on sm.
Nyn se vak zanaj ozvat otzky. Pedsevzet a zdail
uskuteovn se odehrv pece ist v s u b j e k t u vynlezce
a v jeho duchovnm prostoru, mono-li se tak vyjdit, se pak
386
vhradn nachz originln existujc smysl s celm jeho obsahem. Geometrick existence nen vak psychick, nen to
existence personlna v osobn sfe vdom, ale je to existence
neho, co existuje objektivn pro kadho (pro skutenho
i monho geometra, nebo toho, kdo geometrii rozum). Ba, jak
jsme si jisti, m od svho prvotnho zaloen osobitou nadasovou existenci, pstupnou ve vech svch zvltnch podobch
vem lidem vech vk, pedevm skutenm a monm matematikm. Te objektivity brzy dosahuj vechny nov
tvary vytvoen nkm na zklad ji danch tvar. Jak
pozorujeme, je to ideln" objektivita. Takovou ideln objektivitu m cel tda duchovnch produkt ze svta kultury, do
nho nleej vechny vdeck vtvory i vdy samy, ale nap.
i vtvory krsn literatury.* Dla tto tdy nemaj opakovatelnost v bezpotu vzjemn stejnch exempl, jako je tomu
u nstroj (kladiva, klet) nebo u architektury a podobnch
vtvor. Pythagorova vta a cel geometrie existuje jen jednou, a ji vyslovujeme sebeastji, a dokonce v jakmkoli jazyku. Je identicky t v pvodnm jazyce" Euklidov i ve
vech pekladech. Je opt identicky t v kadm jazyce, a
byla sebeastji smyslov vyjadovna, je t ponaje originlnm vyslovenm a napsnm, i pi nespoetnch stnch vyslovench nebo pi psemnch i jinch dokumentanch zznamech. Smyslov projevy maj ve svt prostoroasovou individuaci jako vechny tlesn pochody nebo jako vecko to, co je
v tlesech ztlesnno jako takov. Ne vak ten duchovn tvar
sm, jen se nazv ideln pedmtnost". Naproti tomu maj
vak nicmn jistm zpsobem ve svt objektivn jsoucno, ale
jen pomoc tchto dvouvrstvch opakovn, poslze takovch,
* Nejir pojem literatury vak zahrnuje vechny tyto duchovn
Produkty, tj. k jejmu objektivnmu byt nle, aby bylo vyjdeno a
stle znovu vyjditelno jazykem, zetelnji, aby mlo objektivitu, existenci dostupnou pro kadho jen jako vznam, jako smysl ei a u objekivnch vd dokonce tm zvltnm zpsobem, e u nich rozdl mezi originlnm jazykem dla a pekladem do cizch e nenaruuje identickou
Pstupnost, pop. ji jen in nevlastn, nepmou.
387
je smyslov ztlesuj. Nebo jazyk sm ve vech svch zvltnostech, slovech, vtch a eech, jak lze v gramatickm postoji
snadno vidt, je vybudovn z idelnch pedmtnost. Tak nap.
slovo lev" se vyskytuje v nmin jen jedenkrt a v nespoetnch projevech libovolnch osob vystupuje jako nco identickho. Ideality geometrickch slov a vt a teori posuzovny
ist jako jazykov vtvory nejsou vak ty ideality, je jsou
v geometrii vysloveny a jako pravdy pivedeny k platnosti, nejsou to ideln geometrick pedmty, pomry vc apod. Kdekoli se vypovd, tam se li to, co je tmatem, o em se vypovd (jeho smysl) od vpovdi, je ani pi vypovdn samm
nikdy nen ani neme bt tmatem. A prv tady jsou tmatem
ideln pedmtnost, je jsou zcela jin ne pedmtnost spadajc pod pojem ei. N problm se tk idelnch, prv
geometri tematizovanch pedmtnost a zn: Jak dospv geometrick idealita (stejn jako idealita vech vd) od svho
originlnho nitern osobnho zdroje, kde je vtvorem v prostoru vdom prvn vynlezcovy due, ke sv ideln objektivit? Ihned vidme, e ji dostv pomoc ei, kter j jaksi
propjuje jej jazykov tlo. Ale jak takov propjen jazykovho tla dl z pouhho vnitn subjektivnho vtvoru
o b j e k t i v n vtvor, kter jako teba geometrick pojem
nebo geometrick pomr vc existuje jako fakticky srozumiteln pro kadho a bude srozumiteln pro vekerou budoucnost, platn ji v jazykovm vraze jako geometrick e,
jako geometrick vta v jejm idelnm geometrickm smyslu?
Nebudeme se tu pirozen poutt do obecnho problmu pvodu ei v jej ideln a vyslovenm a dokumentovnm zdvodnn existenci v relnm svt, kter se zde hls k slovu.
Nkolik slov vak zde musme ci o funkci ei jako f u n k c i
lovka ijcho v lidstvu, jako i o svt jakoto horizontu
lidskho ivota.
ijce v bdlm stavu ve svt mme o nm neustle vdomost jako o horizontu naeho ivota, jako o horizontu vc"
(relnch objekt), o horizontu naich skutench nebo monch
zjm a innost a takov vdom mme bez ohledu na to, zda
388
0 to dbme, nebo nedbme. V horizontu svta je vdycky

zvlt vyznaen horizont naich spolublinch, ani zle na
tom, jsou-li, nebo nejsou-li ptomni. Mme neustlou vdomost o otevenm horizontu spolublinch, v nm nai nejbli
a vbec znm tvo omezen jdro. Ostatn lid z vnjho
horizontu jsou v naem vdom spoluvdom jako ti druz",
kte jsou mnou" uvdomeni v tom kterm ppad jako druz
vi mn", a o nich vm, e s nimi mohu vejt do aktulnho
nebo potencionlnho, pmho nebo nepmho vciovacho
spojen, s nimi si mohu vzjemn rozumt a na zklad takovho vztahu se mohu s nimi stkat, zalenit se s nimi do njakch zvltnch zpsob pospolitosti a vdt pak habituln
o takovm spoleenstv. Jako mm j sv spolublin, tak je m
kad a tak mu rozumm j i kad jin, a potaje se sm
vdycky k nim, m kad lidstvo vbec, v nm ije, a v o tom,
e v nm ije.
Prv k takovmu horizontu lidstva nle veobecn jazyk.
Lidstvo je uvdomeno pedem jako spoleenstv jazyka, bezprostedn nebo zprostedkovan. Horizont lidstva me bt oteven nekonen, jak tomu ve vdom lid vskutku jest,
zejm jen zsluhou jazyka a jeho rozshl dokumentace jako
nositelky monch sdlen. V horizontu lidstva a v jazykovm
spoleenstv m pro vdom pednost zral normln lidstvo
(proti nmu stoj lid anomln a dtsk svt). Lid tvoc
takov horizont my", jsou pro kadho lovka pospolitost,
v n se me normln ve styku s jinmi vzjemn domluvit
tak, e je pln pochopen, a v n me kad hovoit o vem, co
existuje v okol jeho lidstva, jako o objektivn existujcm.
Vecko m sv jmno nebo je pojmenovateln v nejirm smyslu. tj. lze to jazykov vyjdit. Objektivn svt je ji od samho
Potku svtem pro vechny, svtem, kter m jeden kad"
jako svtov horizont. Objektivn byt tohoto svta pedpokld lidi jakoto lidi svho obecnho jazyka. Jazyk je ze sv
strnky funkc a uplatovanou mohutnost spjatou korelativn
se
svtem, s universem objekt, kter je mono vyjdit e
v
Jejich byt i takovosti. Proto jsou lid jakoto lid, spolublin
389
a svt a to svt, o nm lid, o nm my kdy mluvme nebo

meme mluvit nerozlun spjati s jazykem a vdy jg
o tomto nerozlunm vztahu vd, i kdy obvykle jen implicitn,
zpsobem horizontu.
Za takovch pedpoklad me samozejm vyslovit svj nitern vtvor i geometr kladouc prvn zklady geometrie. Vrac
se vak otzka, jak se tm takov vtvor ve sv idealit" stane
objektivnm? Zajist e sfra psychina, kter je nsledovn
pochopiteln a sdliteln jako psychino tohoto lovka, je pochopiteln eo ipso objektivn, stejn jako je on sm jakoto
konkrtn lovk pro kadho postiiteln a pojmenovateln
jako reln vc ve svt danch vc vbec. Je mono se o tom
dorozumvat, na zklad spolen zkuenosti o tom init spolen
vpovdi, kter se ovuj, atd. Jak vak vnitn psychicky
konstituovan vtvor dostane vlastn intersubjektivn byt jako
ideln pedmtnost, kter prv jako geometrick" nem naprosto nic z psychickho relna, akoli je psychickho pvodu?
Uvaujme. Originln konkrtn samobyt v aktualit prvnho
vytven, tedy v prvotn evidenci", neposkytuje vbec dn
trval vtek, kter by mohl mt objektivn existenci. ivouc
evidence je pechodn, ovem tak, e aktivita pechz brzy
do pasivity nepetrit blednoucho vdom o tom, co prv
bylo. Nakonec tato retence" miz, ale to ..zmizev" minul, je
prolo, nestalo se pro pslun subjekt nicotou, me to bt
opt probuzeno. K pasivit zprvu nejasn probuzenho a pop.
se stle vtm jasem se vynoujcho nle mon aktivita
rozpomnky, v n minul proitek je v modu jakoby nov
a aktivn provn. Kde je vak prvotn evidentn vytven
jakoto ist naplnn sv intence nm obnovenm (rozpomenutm), tam nastupuje s aktivn rozpomnkou na minul nutn
aktivita skutenho vytven a pitom vznik v prvotnm
kryt" evidence identity: nyn originln uskutenn je tot
jako to, co bylo pedtm evidentn. Zrove je dna i monost
libovolnho opakovn s evidenc identity (s identitnm krytm)
vtvoru v etzu opakovn. Ani tm jsme vak nepekroili
subjekt a jeho subjektivn evidentn mohutnosti, a nedali jsme
390
jet dnou objektivitu". Vznik vak (v pedstupni)

zpsobem, jakmile pihldneme k funkci vctn
a ke spolublin m jakoto vciovac a jazykov pospolitosti.
V souvislosti vzjemnho jazykovho dorozumvn mohou bt
jak originln vytven, tak i vtvor nkterho subjektu jinmi
subjekty a k t i v n znovu pochopeny. Pi takovm pozdjm
optovnm pochopen toho, co jin vytvoil, je jako pi rozpoxnnce nutno uskutenit zptomnnou aktivitu spolu s vlastnm
ptomnm konem, ale souasn je teba mt i evidentn vdom
identity duchovnho vtvoru ve vtvorech pjemce sdlen a
sdlovatele, jako i pak vzjemn. Vtvory osob mohou bt ve
stejnm proveden vytveny spolublinmi a takto roziovny
a pi vzjemnm pochopen takovho opakovn vstupuje to,
co je evidentn, jako tot do vdom jinch lid. V jednot
sdlovac pospolitosti vtho potu osob je optovn vytven
vtvor uvdomovn nikoli jako stejn, nbr jako jedin vem
spolen.
Je nutno jet mt na pamti, e objektivita idelnho vtvoru nen jet dokonale konstituovna takovm aktulnm
zprostedkovnm toho, co bylo originln vytvoeno jednm
subiektem, na jin subjekty originln znovu vytvejc tot.
Chyb t u p e r m a n e n t n e x i s t e n c e idelnch pedmt" i bhem doby, kdy vynlezce a jeho spolenci nejsou v takovm konexu bdl, aby trvala, i kdy ji nikdo v evidenci
neuskuteuje.
Je dleitou funkc psemnho, dokumentujcho jazykovho
vyjden, e umouje sdlen bez pmho nebo nepmho
osobnho osloven, e je jakmsi virtulnm sdlenm. Tm je
i zespoleentn lidstva povencr na nov stupe. Znaky
psma, posuzovno ryze hmotn, jsou postiiteln jednodue
smyslov a s neustlou monost bt intersubjektivn postiiteln v pospolitosti. Ale jako jazykov znaky vyvolvaj stejn
jako jazykov hlsky sv dobe znm vznamy. Probuzen je
Pasivita a probuzen vznam je proto dn pasivn, obdobn
jako kad jin aktivita zapadl do tmy, asociativn probuzen, vynouje se zprvu pasivn jako vcemn jasn vzposrozumitelnm
391
minka. Jak u n, tak u pasivity, o n je zde e, je nutno pasvni probuzenost znovu pevst do patin aktivity:* kad
lovk jakoto mluvc bytost m originln schopnost reaktivace. Napsnm se mn prvotn zpsob byt smysluplnho tvaru, v geometrick sfe se mn evidence diskutovanho geometrickho tvaru. Obrazn lze ci, e sedimentuje. ten jej
vak me zase uinit evidentnm, me evidenci reaktivovat.**
Pasvn chpn vrazu se tedy li od zevidentnn, reaktivujcho smysl. Existuj vak monosti jednoho druhu aktivity,
mylen jen v receptivn pijatch pasivitch, je se obr jen
pasivn chpanmi a pevzatmi vznamy bez jakkoli evidence
pvodn aktivity. Pasivita je vbec e asociativnch spojen
a sluovn, kde jakkoli vznikajc smysl je vsledkem pasivnho hrnu. Proto se asto objevuje zdnliv jednotn mon
smysl, tj. takov, kter se m uinit evidentn potenciln reaktivac, zatmco pokus o skutenou reaktivaci me reaktivovat
jen jednotliv spojovac lnky, avak intence ke sjednocen
v jeden celek se nenapln, ale ma se, tj. ru platnost byt
v originlnm vdom nicotnosti.
Nen zatko si povimnout, e ji v lidskm ivot, a pedevm v individulnm ivot od dtstv a po vk zralosti propad originln nzorn ivot, vytvejc sv tvary dan
s pvodn evidenc v aktivitch na zklad smyslov zkuenosti,
velmi rychle a ve vzrstajc me s v o d m e i . Propad
ve velkch a stle vtch intervalech mluven a ten, ovldanmu ist asociacemi, nae v takto zskanch platnostech je
velmi asto pozdji zkuenost Zklamvn.
Namtne se, e ve sfe vdy, je ns tu zajm, ve sfe mylen zamenho na dosaeh pravd a vyvarovn se nesprvnost, se od potku vnuje velk pe tomu, aby se elilo voln
he asociativnch vplod. Pi nevyhnuteln sedimentaci duchov* Je to zmna, kter sama o sob je uvdomena jako kopie, nikoli
jako pvodn utven.
** Nen to vak nikterak nutn ani fakticky normln. I bez toho
me chpat a pochopen bez dalho" pevzt jako platn bez jakkoli
vlastn aktivity. V tomto ppad se chov i-st pasivn a jen receptivn-
nich produkt ve form trvajcch jazykovch vtk, zprvu

jen pasivn obnovovanch a od libovolnch jinch lid pejmanch, pedstavuj tyto vtvory stl nebezpe. Takovmu
nebezpe elme tm, e se nejen dodaten pesvdujeme
o skuten reaktivovatelnosti, ale e zajiujeme schopnost k reaktivaci a jej neustlou pipravenost ji pedem po prvn zakldajc evidenci. Dje se to tm, e se upneme na jednoznanost
jazykovho vrazu a na zajitn jednoznan vyjditelnch
vsledk nej pelivjm raenm patinch slov, vt a vtnch souvislost. Tak m postupovat kad jednotliv nikoli
jen vynalzajc vdec jako len vdeck pospolitosti pi pejmn toho, co pedvaj jin. Je to zvltn rys vdeck tradice v rmci pslun pospolitosti vdc jakoto poznvac pospolitosti ijc v jednot spolen odpovdnosti. Je v souladu
s podstatou vdy, e jejm funkcionm pslu trval nrok,
pop. osobn jistota, e vecko, co sami in jako vdeck vrok,
vypovdaj jednou provdy", e to stoj pevn", je kdykoli
identicky opakovateln, v evidenci a pro dal teoretick nebo
praktick ely pouiteln jako nco, co lze nepochybn v identit pvodnho smyslu reaktivovat.*
Tu jsou vak dleit jet dv vci. Za prv: Doposud jsme
jet nepihldli k tomu, e vdeck mylen na zklad ji
zskanch vsledk zskv vsledky nov, je opt funduj nov, a tak to jde dl v jednotnm en pedvanho smyslu.
Jak se to m nakonec pi obrovskm rstu vdy, jako je geometrie, s nrokem a schopnost reaktivovatelnosti? Pracuj e-li
kad badatel na svm mst stavby, jak je to s pestvkami
povoln a spnku, je se tu nesmj pominout? Pout-li se do
aktuln pokraujc prce, mus naped probhnout cel obrovsk etz fundac a k originlnm premism a vecko vskutku
* Zprvu jde pirozen o pevn smr vle, kter v sob vytv vdec
k zajitn monosti reaktivace. Je-li cl reaktivovatelnosti jen relativn
splniteln, pak m nrok pochzejc z vdom monosti nabt vtku jen
relativn platnost, je se pak i zeteln projevuje a nadle uplatuje.
Objektivn a absolutn pevn poznn pravdy je koneckonc nekonenou
ideou,
$>3
reaktivovat? Pak by ovem nebyla vbec mon vda, jakou je

nae modern geometrie. A pece je v podstat vsledk kadho stupn, e jejich ideln smysl byt je nejen fakticky pozdj, nbr vzhledem k tomu, e smysl se zakld na smyslu,
dvj smysl odevzdv nco pozdjmu, ba jistm zpsobem do nho vstupuje. dn stavebn lnek duchovn stavby
nen proto svbytn a nen proto pmo reaktivovateln.
Plat to zejmna o vdch, kter jako geometrie maj svou
tematickou sfru v idelnch produktech, v idealitch, z nich
jsou produkovny stle nov ideality vyho stupn. Zcela jinak
je tomu v takzvanch deskriptivnch vdch, kde se teoretick
zjem pi klasifikovn a popisovn dr smyslov nzornosti,
je tu zastupuje evidenci. Tu je alespo obecn kad
nov pouka v evidenci splniteln sama zvl pro sebe.
Jak je naproti tomu mon vda, jakou je geometrie? Jak
me jako systematick bez konce narstajc stupovit stavba z idealit dostat svou pvodn smysluplnost v ivouc reaktivovatelnosti, jestlie jej poznvajc mylen m vytvet nco
novho, ani me reaktivovat pedchoz stupn poznn a
k nejnimu stupni? I kdyby se to mohlo za ne^primitivnjho
stavu geometrie jet podait, byla by sla nakonec pli vyerpna nmahou spojenou s evidentnm ozejmovnm, take
by nestaila na vy produktivitu.
Zde musme pihldnout ke zvltn, specificky s jazykem
spjat logick" aktivit, jako i k idelnm vtvorm poznn
specificky v n vznikajcm. K nkterm vtnm tvarm vynoujcm se pi pouze pasvnm chpn pat bytostn osobit
aktivita, kterou nejlpe oznauje slovo ozetelovn" (Verdeutlichung). Vta pasivn (pop. pi vzpomnce) se vynoujc
nebo pi slyen pasivn pochopen je zprvu pi pasvn asti
j jen recipovna, pijmna jako platn a v tto podob je
ji nam mnnm. Od toho odliujeme zvltn a dleitou
aktivitu ozetelovn naeho mnn. Bylo-li v prvn form
nerozlen a jednotn piimanm prost platnm smyslem,
konkrtn vyjdeno: prost platnou oznamovac vtou, je nyn
toto v sob nerozlen aktivn explikovno. Uvme-li, jak
394
teba pi povrchnm ten novin chpeme a jednodue recipujeme novinky", pak je v tom obsaeno, e pasivn pejmme
platnost byt, m se ten pedem stv nam mnnm.
Zvltn povahu m, jak eeno, intence k explikaci a aktivita, je rozlnkovv to, co teme (nebo zajmavou vtu ze
tenho) a z pasivn, jednotn a vgn recipovanho vyleuje
lnek smyslu za lnkem kad zvl a novm zpsobem aktivn uskuteuje hrnnou platnost na zklad dlch platnost.
Pasvn tvar smyslu se pemnil v tvar aktivn vytven.
A tak je tedy tato aktivita osobitou evidenc a vtvor v n
vznikl je v modu originln vytvoenosti. I u tto evidence
dochz k zespolenn. Explikovan a ozetelnn soud se stane
tradovatelnou a ideln pedmtnost. A tato pedmtnost je
tm, co m vhradn na mysli logika vude tam, kde je e
o vtch a soudech. A tak je tedy tm oznaena univerzln
d o m n a l o g i k y , univerzln sfra byt, k n se vztahuje
logika, pokud je formln teori vty vbec.
Takovou aktivitou jsou nyn umonny i dal aktivity, evidentn vytven novch soud pro ns ji platnch. Takov je
osobitost logickho mylen a jeho ist logickch evidenc. To
ve zstv zachovno i pi zmn soud v pedpoklady, kdy
msto abychom vypovdali a soudili, vmlme se do vypovdn a usuzovn.
Pitom se pidrujeme pasivn k nm pichzejcch a jen
recipovanch jazykovch vt. Zde je nutno mt na mysli i to, e
vty sebe samy ve vdom dvaj jako reproduktivn promny
prvotnho smyslu vytvoenho pvodn skutenou aktivitou, a e
tedy samy v sob odkazuj na takovou genezi. Ve sfe logick
evidence hraje trvalou a podstatnou roli dedukce vyvozovn
ve formch konsekvence. Na druh stran je teba mt na zeteli i konstruktivn aktivity operujc ozetelnnmi", avak
k prvotn evidenci nepivedenmi geometrickmi idealitami.
(Prvotn evidence nesm bt zamovna s evidenc axim"),
nebo aximy jsou principiln ji vsledky pvodn tvorby
smyslu a tu ji maj samy vdycky za sebou.)
Jak je to nyn s monost pln a prav reaktivace v pln
395
pvodnosti pevedenm na originlni evidence onch velkch

budov poznn jako geometrie a takzvan deduktivn" vdy,
takto nazvan, akoli zdaleka jen nededukuj? Tady plat
fundamentln zkon v nepodmnn veobecn evidenci:
mus-li bt premisy vskutku reaktivovny a k prapvodn
evidenci, pak tot plat i o jejich evidentnch konsekvencch.
Na zklad toho se zd, e od originlnch evidenc se mus
it pvodn pravost jakkoli dlouhm etzem logickch dsledk. Vezmeme-li vak v vahu nespornou omezenost individuln i pospolit schopnosti pevdt logick etzce tiscilet pi skutenm jednotcm zavren v pvodn prav etzce
evidenc, pak zjistme, e zkon v sob skrv idealizaci, toti
odstrann hranic a v jistm smyslu znekonenn na schopnosti. Zvltn evidence takovch evidenc bude jet pedmtem naich vah.
Takov jsou tedy obecn bytostn poznatky, kter evidentn
osvtluj cel metodick zrod deduktivnch" vd, a tm i jejich
bytostn zpsob byt.
Tyto vdy nejsou hotovm ddictvm ve form dokumentovanch vt, nbr jsou v ivoucm, produktivn pokraujcm procesu vytven smyslu, jen neustle ovld to, co je
dokumentovno, tento sediment z dvj produkce, s nm logicky hospoda. Logick hospodaen vytv vak z vt se sedimentovanmi vznamy zase jen vtve te povahy. Ze veker
nov vtky vyjaduj skutenou geometrickou pravdu, je a
priori jist za pedpokladu, e zklady deduktivn stavby byly
vskutku vytvoeny a objektivovny s pvodn evidenc, a e se
tedy staly obecn pstupnm vtkem. Musila by tu bt kdysi
uskuteniteln kontinuita od osoby k osob, od jednotlivch dob
k jinm dobm. Je jasn, e metoda vytven prvotnch idealit z pedvdeckch danost kulturnho svta by byla musela
bt ped existenc geometrie sepsna a fixovna v pevnch
vtch. Schopnost pevdt takov vty z vgnho jazykovho
chpn do jasu reaktivace jejho evidentnho smyslu by pak musela bt svm zpsobem tradovna a neustle tradovateln.
Jen pokud tato podmnka byla splnna nebo kdy o jej spl396
nn pro vekerou budoucnost bylo postarno, mohla si geometrie pi pokraujc logick tvorb jakoto deduktivn vda
uchovat prav smysl svho pvodu. Jinak lze ci, e kad
geometr jen v tomto ppad mohl mt schopnost pivst nepmo k evidenci to, co kad vta v sob nese nikoli jen jako
sedimentovan (logick) vtn, nbr jako svj skuten smysl,
toti smysl pravdy. A tak je to s celou geometri.
Dedukce se pi svm postupu d formln logickou evidenc,
ale bez opravdu reln schopnosti reaktivace pvodnch aktivit
skrytch v zkladnch pojmech, a tedy i bez schopnosti reaktivovat jejich pedvdeck materilie po t strnce, co" jsou
a jak" jsou, by geometrie byla smyslu zbaven tradice, o n
ani nememe vdt chyb-li nm samm tato schopnost ,
m-li a mla-li kdy prav, vskutku splniteln smysl.
Takov je vak bohuel nae situace a situace celho novovku.
Shora uveden pedpoklad" nebyl fakticky nikdy splnn.
Jak skuten dochz k ivouc tradici tvorby smyslu elementrnch pojm, vidme na elementrnm vyuovn geometrii
a na jejch uebnicch. Cemu se zde opravdu ume, je zachzen s h o t o v m i pojmy a vtami psn metodicky. Smyslov znzornn pojm na obrazcch vkresu se podsunuje na
msto skutenho vytven originlnch idealit. Ostatn je ji
dlem spchu, nikoli spchu opravdovho pochopen pesahujcho vlastn evidenci logick metody, nbr dlem praktickch spch pouit geometrie a jej obrovsk, i kdy nepochopen praktick uitenosti. Pistupuj k tomu i nebezpe vdeckho ivota, oddanho cele logickm aktivitm, co m bt
ujasnno pozdji pi vkladech historick matematiky. Ta nebezpe tkv v uritch postupujcch promnch smyslu,*
k nim pud takov druh vdeckosti.
Odhalenm bytostnch pedpoklad, na nich spov histo* Prospvaj sice logick metod, vzdaluj se vak stle vce od prvopotk a otupuj citlivost pro problm potk, a tm pro vlastn smysl
byt a pravdy veker vdy.
397
rick monost prav prvotn tradice vd, jako je geometrie, se

ujasn, jak se takov vdy dle iv rozvjej staletmi, a pesto
mohou bt neprav. Vdy a metoda jak logicky konstruovat
stle nov vdy a stle nov ideality, se mohou nadle neruen ddit v pozdjch dobch, akoli schopnost reaktivace originlnch potk, tedy zdroj smyslu pro vecko pozdj, se
nezddila. Chyb tedy prv to, co vem vtm a teorim propjovalo nebo muselo dvat znovu a znovu ozejmovan
prvotn smysl z prvnho zdroje.
Gramaticky jednotn vty a vtn tvary, nech vznikly jakkoli, teba i pouhou asociac, a jakkoli pily k'platnosti, maj
ovem za vech okolnost svj vlastn logick smysl, kter mus
bt piveden k evidenci ozetelnnm a kter je pak nutno
stle znovu identifikovat jako tut bu logicky souhlasnou, nebo
protismyslnou vtu. V tomto druhm ppad nelze vtu uskutenit v jednot aktulnho soudu. Ve vtch, je k sob oblastn
nle, a v systmech, kter z nich lze deduktivn zskat, mme
i idelnch identit, pro n existuj dobe srozumiteln
monosti trvalho tradovn. Vty vak stejn jako ostatn kulturn vtvory jako takov vystupuj jako tradice, uplatujce
jaksi nrok, e jsou sedimentacemi smyslu pravdy, kter je
mono ozejmit v pvodnosti, avak pitom teba jako asociativn vznikl padlky takov smysl vbec nemus mt.
Takto je i cel dan deduktivn vda, totln systm vt v jednot platnost, zprvu jen nrokem, kter se me jen skutenou
monost reaktivace ospravedlnit jakoto vraz uplatovanho
smyslu pravdy.
Takovm stavem vc si vysvtlme hlub dvod poadavku
cho se v novovku a nakonec obecn se prosazujcho po
takzvanm teoretickopoznvacm zdvodnn" vd, akoli se
nikdy nedosplo k ujasnn toho, co vlastn chyb tak velmi
obdivovanm vdm.*
Jak dolo k petren prvotn prav tradice u samho prvot* Co dl Hume jinho, ne e se namh s otzkami po originlnch
impresch vzniklch a vbec vdeckch idej?
398
nho potku s originln evidenc, je mono podrobnji osvtlit uvedenm monch a velmi dobe pochopitelnch dvod,
pi prvn stn spoluprci ponajcch geometr nebyla pochopiteln poteba, aby byl pesnm popisem zachycen pedvdeck originln materil i zpsoby, jak se z nho zrodily geometrick ideality a pro n pak prv axiomatick" pouky. Logick tvary vy rovn nedosahovaly vak jet tak pli
vysoko, aby se nebylo mohlo vdycky sestoupit k prvotnmu
smyslu. Na druh stran opravdu samozejm monost praktickho pouit odvozench zkon vedla v praxi pochopiteln
rychle k bn pouvan metod, realizujc na zklad matematiky pleitostn nco uitenho. Tato metoda se mohla pirozen ddit i bez schopnosti prvotn evidence. A takovm zpsobem se neustle pokraujc logickou vstavbou vbec mohla
it dle jak matematika s vyprzdnnm smyslem, tak i na
druh stran metodika technickho vyuit. Neobyejn dalekoshl praktick vyuit se samo od sebe stalo jednm z hlavnch motiv zvelebovn a hodnocen tchto vd. Tm lze vysvtlit, e ztrta prvotnho smyslu pravdy byla tak mlo citeln, ba
e poteba pslunho dotazovn musela bt teprve znovu probuzena, ba dokonce e prav jeho smysl musel bt teprve
odkryt.
Nae zsadn vsledky maj takovou veobecnost, e se vztahuj na vechny takzvan deduktivn vdy, ba naznauj obdobn problmy a podobn zkoumn i pro ostatn vdy.
Vechny toti maj pohyblivost sedimentovanch tradic, s nimi
stle znovu pracuje tradujc aktivita vytvejc nov tvary
smyslu. V takovm zpsobu byt se rozprostraj trvale vemi
dobami, nebo vechny nov vtky se opt sedimentuj a stvaj se zase pracovnm materilem. Problmy vyjasujc zkoumn a principiln evidentn poznatky jsou zde vude h i s t o r i c k . Jsme v horizontu lidstva, toho jednoho lidstva, ve
kterm sami te ijeme. Tento horizont mme stle v ivm
Povdom, a to jako horizont asu implikovan v tom kterm
naem horizontu ptomnosti. Jednomu jedinmu lidstvu bytostn odpovd jeho jedin kulturn svt, jeho pirozen ivotn
399
prosted, jeho zpsob byt, kter je v kad djinn epoe a lidstvu ten jejich a vytv prv tradici. Jsme proto v historickm
horizontu, v nm je vecko historick, a toho vme sebem
uritho. Tento horizont m vak bytostnou strukturu, kterou
lze odhalit metodickm dotazovnm. Pomoc n jsou pedem
nartnuty ony zvltn otzky, je jsou vbec mon, tak nap.
u vd jsou to s ohledem na jejich historick zpsob byt otzky po pvodu. Tady jsme jakoby pivdni k prapvodnm materilim prvnho vytven smyslu, k prapvodnm premism,
lecm v pedvdeckm kulturnm svt. Tento pedvdeck
kulturn svt m ovem t sv otzky po pvodu, je zprvu
zstvaj nedotzny.
Problmy naeho specilnho druhu vzbuzuj pirozen brzy
totln problm univerzln historinosti v korelativnm zpsobu byt lidstva a kulturnho svta, jako i zjem o apriorn
strukturu obsaenou v tto historinosti. Naproti tomu otzky
smujc k vyjasnn pvodu geometrie jsou uzaven a nevyaduj, aby dotaz pekraoval hranice pedvdeckch materili.
Doplujc objasnn navazujeme jet na dv nmitky, kter
jsou v na filosofick situaci nasnad.
Za prv: Jak podivnsk vrtoch je v sil pevdt otzku
po pvodu geometrie mermomoc na nenalezitelnho, m ne
bjeslovnho Thaleta geometrie? Geometrie je ve svch poukch a ve svch teorich dna. Pirozen musme a meme
za tuto logickou stavbu a do nejzazho pevzt do evidence
zodpovdnost. Zajist se tu dostvme k prvnm aximm a
od nich k prvotn evidenci, kterou umouj zkladn pojmy.
Je to nco jinho ne teorie poznn", zde speciln teorie geometrickho poznn? Nikomu ani nenapadne pevdt teoretickopoznvac problm na onoho vymylenho Thaleta, co je
pece zcela zbyten. V pojmech a vtch samch, jak existuj
dnes, je uloen jej smysl, zprvu nikoli jako evidentn mnn,
ale pravdiv vta s mnnou, i kdy jet skrytou pravdou,
kterou samozejm meme vynst na svtlo zevidentnnm jich
samch.
400
Nae odpov zn: Zptn historick vztah zajist nikomu nepiel na mysl, a ani teorie poznn nebyla nikdy povaovna
za zvltn historick kol. Prv to vak minulosti vytkme.
Vldnouc dogma o principiln rozluce teoretickopoznvacho
a historickho, i duchovdnpsychologickho vkladu, teoretickopoznvacho a genetickho pvodu je od zkladu zvrcen,
pokud neomezujeme, jak je to ostatn obvykl, neppustn
pojmy historie", historick vklad" a geneze". Nebo spe:
od samho zkladu zvrcen je omezen, jm zstvaj zakryty
prv nejhlub a nejvlastnj problmy djin. Promyslme-li
znovu nae vklady (ovem jen hrub, pozdji ns teprve nutn
vedouc do novch hlubinnch dimenz), pak uinme prv zejmm, e nae vdn: ptomn iv kulturn tvar geometrie je tradice a souasn nco tradujcho, nen snad vdnm
o vnj kauzalit, je vyvolala sled historickch tvar, dokonce
snad vdnm z indukce, kterou tu pedpokldat by bylo holou
absurditou; nbr chpat ji, podobn jako vbec chpat pedem
danou kulturn skutenost, znamen ji mt, by i implicitn",
vdomost o jej djinnosti. Nen to ale przdn slovo, nebo
zcela obecn to plat o kadm danm faktu spadajcm pod titul
kultura", a u jde o nejni kulturu poteb, nebo o kulturu
nejvy (o vdu, stt, crkev, hospodskou organizaci atd.): ji
u kadho sebeprostho jejho pochopen jako zkuenostnho
faktu je spoluvdomo" to, e jde o vtvor z lidsk tvorby.
Jakkoli uzaven a jakkoli jen implicitn" je tento spolumnn smysl, nle k nmu evidentn monost explikace, ozetelnn a osvtlen. Kad explikace a kad pechod od ozetelnn k ozejmen (i kdy snad pli brzy uvzne) nen nic jinho ne historick odhalen. Bytostn samo v sob je to nco
historickho,co bytostn a nutn nese proto v sob horizont sv
historie. Oveme se tm zrove k, e veker kulturn ptomnost chpan jako totalita implikuje" vekerou kulturn
minulost v neurit, ale strukturln uren obecnosti. Pesa j i vyjdeno, implikuje kontinuitu navzjem se implikujcch minulost a kad v sob zahrnuje minulou kulturn ptomnost. A tato souborn kontinuita tvo j e d n o t u tradicio21
401
nalizace a k prtomnosti, je je na ptomnost a je je sama

tradicionalizac v proudn-stacionrn ivoucnosti. Je to, jak
eeno, neurit obecnost, ale m principiln strukturu, vyloitelnou jet mnohem dle od toho potku, kter ji byl naznaen; strukturu, v n jsou zakotveny, implikovny" i monosti jakhokoli hledn a urovn fakticky konkrtnch skutkovost.
Ozejmovn geometrie je tedy a u si to uvdomujeme
nebo ne odhalovn jej historick tradice. Nem-li vak tento
poznatek zstat przdnou e nebo nediferencovanou obecnost,
je teba na zklad metodickho przkumu ptomnosti a v n
rekonstruovat diferencovan evidence shora naznaenho druhu
(v nkolika bodech jakoby k povrchu nleejcch). Pi systematickm proveden nebude vtkem z nich nic menho a nic
jinho ne univerzln apriori djin v jeho komponentch s vysoce obsanou npln.
Meme t ci, e djiny od samho zatku nejsou nic jinho ne ivouc pohyb prvotnho tvaru smyslu a sedimentace,
smyslu ve vzjemn implikaci a spoluprci.
Cokoli je kdy ptomnou zkuenost prokazovno jako historick faktum nebo co historik prokazuje jako faktum minulosti,
m nutn svou v n i t n s t r u k t u r u s m y s l u . T y motivan souvislosti, kter se vak pitom v kadodenn srozumitelnosti objevuj, maj ovem teprve sv vlastn a hlubok, vdy
dle sahajc implikace, jich je nutno se dotzat a je je nutno
odhalit. Veker djepisectv zabvajc se jen fakty setrvv
v nesrozumitelnosti, ponvad stle jen naivn in zvry
rovnou z fakt, ani uin tmatem obecnou pdu smyslu, na n
takov zvry vesms spovaj, a ani kdy prozkoumalo obrovsk strukturln apriori, je je tto pd vlastn. Pouze odhalen obecn bytostn struktury,* lec v na a pak v kad
minul anebo budouc historick ptomnosti jako takov, a
* Povrchov struktury navenek hotovho lovka ve spoleenskodjinn bytostn struktue lidstva, ale i hlub struktury, odhalujc vnitn
djinnosti zastnnch osob.
402
pouze odhalenm totlnho konkrtnho historickho asu,

v nm ije nae velidstvo stle pokud jde o obecnou bytostnou strukturu jen takov odhalen me umonit vskutku
rozumjc, na nahldnut zbudovanou, v pravm smyslu vdeckou historiografii. To je to konkrtn historick apriori, je
obepn veker jsoucno v jeho historick vzniklosti a vznikn
nebo v tom byt, kter mu bytostn nle, byt tradice a tradujcch. To, co jsme shora ekli, se vztahuje na totln formu
historick ptomnosti vbec", na historick as vbec.
Zvltn tvary kultury vazen do jeho jednotnho historickho byt jako tradice a ivouc sebetradovn maj vak v tto
totalit jen relativn samostatn byt v tradicionalit, jen byt
nesamostatnch komponent. Korelativn by se nyn muselo
pihldnout jet k subjektm djinnosti, k osobm vytvejcm kulturn dla a fungujcm v totalit, k tvoivmu personlnmu lidstvu*
Kdy jsme u geometrie poukzali na uzamenost zkladnch
pojm, kter se stala nepstupnou, a kdy jsme tuto uzamenost v prvnch hlavnch rysech uinili srozumitelnou, poznvme nyn, e jen vdom vyten kolu pochopit historick
pvod geometrie (v rmci totlnho problmu apriori djinnosti vbec) me poskytnout metodu geometrie s pravmi
prvopotky, zrove univerzln srozumiteln, a analogicky
i pro vechny vdy, pro filosofii. Djiny filosofie a djiny specilnch vd ve stylu obvyklch djin o faktech nedovedou proto
ze svho tmatu principiln nic vyloit, nebo prav djiny filosofie a prav djiny specilnch vd nejsou nic jinho ne
pevod ptomn danch historickch smysluplnch tvar podl dokumentovanho etzu historickch zptnch odkaz a
* Historick svt je zprvu ovem dn jako spoleenskodjinn svt.

Djinn je vak jen skrze vnitn djinnost jednotlivc a jejich vnitn
djinnost je spjata s vnitn djinnosti jinch osob ijcch v pospolitosti.
Sta jen pomyslit na to, co jsme ekli o rozpomnkch v nkolika spolych
vvodech na zatku, a na stlou djinnost v nich zaloenou.
403
do uzamen dimenze prapvodnch evidenc, na nich jsou tyto

tvary zaloeny.*
Ji vlastn problm pitom lze osvtlit jen rekursem k historickmu apriori jakoto univerzlnmu zdroji vech myslitelnch problm porozumn. Problm pravho historickho
vkladu u vd spad v jedno s teoretickopoznvacm" zdvodnnm nebo vyjasnnm.
Jet musme potat s druhou, velmi zvanou nmitkou.
Nemohu oekvat, e by se za tak rozen vldy historismu
v rozlinch jeho formch v tomto spise nastnn hloubkov bdn, pekraujc obvykl djiny fakt, setkalo s citlivm porozumnm, zvlt, jak ji vraz a priori" naznauje,
kdy pozved nrok na naprosto nepodmnnou, vskutku apodiktickou evidenci, pesahujc veker historick fakticity.
Namtne se: Jak naivita chtt vykzat historick apriori, absolutn nadasovou platnost a domnvat se, e jsme je vykzali,
a to kdy jsme pedtm zskali tak bohat svdectv o relativit
veho, co je historick, a vech historicky vzniklch apercepc
svta, a pln nazpt k primitivnm" kmenm. Kad nrod
a nrdek m svj svt, v nm vecko je pro nj v dobrm souladu, a je to myticko-magick i evropsky racionln soulad,
a ve se d dokonale vysvtlit. Kad nrod m svou logiku"
a podle n kdyby byla explikovna v poukch i sv"
apriori.
Zamysleme se vak nad metodikou zjiovn historickch
fakt vbec, tedy i fakt fundujcch uvedenou nmitku, a to
pokud jde o jej pedpoklady. Nen ji pi vyten kolu nkter
duchovd jak to vskutku bylo" obsaen samozejm pedpoklad, e existuje naprosto nevvratn evidence jako pda jej
platnosti, kter si nikdo nikdy nepoviml ani ji neuinil t.matem, a nebyla by bez takovho pedpokladu historie nesmyslnm ponnm? Kad historick otzka v obvyklm smyslu a
* Co je vak pro vdy prapvodn evidenc, to uruje vzdlanec nebo
sfra vzdlanc, kte kladou nov otzky, nov historick otzky, a to
jak otzky vnj djinnosti ve spoleenskodjinnm svt, tak i otzky
vnitn, hloubkov dimenze.
404
kad historick prkaz pedpokldaj ji djiny jakoto univerzln horizont tzn, nikoli vslovn, ale nicmn jako horizont implicitn jistoty, kter pi veker neuritosti, pslun k jejmu charakteru vgnho pozad, je pedpokladem
veker uritelnosti nebo vech zmr hledat a zjiovat urit
fakta.
Co je o sob historicky prvn, je nae ptomnost. Vdy ji
vme o svm ptomnm svt a o tom, e v nm ijeme obklopeni ustavin otevenm nekonenm horizontem neznmch
S k u t e n o s t . Toto vdn jakoto jistota horizontu nen nauenm i jinak nabytm vdnm ani dnm nkdejm aktulnm vdnm, kter ustoupilo jen do pozad a pokleslo zpt.
Jistota horizontu tu u musela bt, ale mohla bt tematicky
vyloena, je ji pedpokldna, chceme-li vdt, co jet nevme. Veker nevdn se tk neznmho svta, kter je tu
pece ji pedem pro ns jako svt, jako horizont vech otzek
ptomnosti, a tm i vech specificky historickch otzek. Jsou
to otzky zamen na lidi, kte ve svt spolen v pospolitosti psob a tvo, neustle nov petvejce stlou kulturn
tvnost svta. Co pece dle nevme a ji jsme o tom tak
mluvili , e tato historick ptomnost m za sebou sv historick minulosti, z nich se zrodila, e historick minulost je kontinuitou minulost vyplvajcch jedna z druh, kdy kad minul ptomnost se stv tradic a ze sebe tradici vytv? Nevme, e ptomnost a v n implikovan veker historick as
je ptomnost a asem historicky jednotnho a jedinho lidstva,
jednotnho svm generativnm septm a neustlm zespoleovnm pi kultivovn, je vychz z toho, -co bylo kultivovno, a ji ve spoluprci nebo pi vzjemnm piblen jednch
k druhm atd.? Nen tm vm naznaeno univerzln, horizontov vdn", implicitn vdn, je je nutno systematicky podle
jeho bytostn struktury explikovat, a nen to, co se tu stv
velkm problmem, prv horizont, do nho pronik veker
tzn a kter je takto ve vem pedpokldn? Nemusme proto
podrobovat zvltnm kritickm vahm fakta uplatovan historismem, nebo sta, e ji tvrzen o jejich faktick skute405
nosti pedpokld historick apriori, m-li takov tvrzen mt

smysl.
Nicmn se ozv jist pochybnost. Vklad o horizontu, jak
se na nj odvolvme, nesm pece uvznout ve vgnm a povrchnm mluven, ale mus doshnout svho druhu vdeckosti.
Vty, jimi je vyslovovn, mus bt nezvratn a mus bt
mon kdykoli je znovu ozejmit. Kterou metodou zskme univerzln, ale pitom nezvratn a stle prapvodn prav apriori
historickho svta? Kdykoli se zamyslme, shledme se v evidenci, e meme reflektovat, vzhlet k horizontu a rozvinutm do nho pronikat. Mme vak a vme, e mme t
schopnost v naprost svobod mylenm nebo obraznost
zcela petvet konkrtn lidskou historickou existenci a to,
co se pitom explikuje jako svt jejho ivota. Nech si vak
vymyslme jakkoli variace a nech sebevolnj propltme sv
vmysly o pirozenm svt pedvdeckho ivota, vdycky
s apodiktickou evidenc vystoup nco bytostn a obecn stlho, prostupujcho vemi variantami, jak se o tom meme
pesvdit vskutku s apodiktickou jistotou. My jsme se vak
pitom odpoutali od jakkoli vzanosti na fakticky platn historick svt a ten sm jsme uvaovali jen jako jednu z myslitelnch monost. Z takov svobodn monosti a z pohledu
upenho na apodiktick invariant v evidenci, e meme invariantn tvar libovoln opakovat zskvme stle znovu a
znovu tento invariant jako to identick, co lze kdykoli uinit
evidentnm a jednoznanou e fixovat jakoto esenci stle
implikovanou v proudn ivoucho horizontu.
Pouij eme-li tto metody, pak meme t vykroit z rmce
formlnch veobecnost, na n jsme poukzali ji dve, a uinit tmatem i tot apodiktino, kterm v pedvdeckm svt
mohl disponovat prvn zakladatel geometrie a je mu muselo
slouit jako materil idealizac.
Geometrie a nejble s n spznn vdy zabvaj se prostoroasovost a tvary, obrazci, kter jsou v n mon, i formami
pohybu a deformanmi promnami apod., zejmna pokud jsou
mitelnmi veliinami. Nech toho vme sebem o kado406
dennm svt prvnch geometr, je nm pesto jasn, e jeho

invariantn bytostnou strukturou jistojist bylo, e to byl svt
,,vc" (mezi nimi i lid sami jako subjekty tohoto svta), e
vechny vci musely mt nutn tlesnost, i kdy vechny vci
nemohly bt pouhmi tlesy, nebo nutn spoluexistujc lidi si
nelze myslit jako pouh fakta a ani strukturln sem rovn
nleejc kulturn objekty se nevyerpvaj! tlesnm bytm.
Rovn je zejm nebo alespo v bytostnm jdru pelivou
apriorn explikac lze zajistit, e tato pouh tlesa mla prostoroasov tvary a s nimi spjat ltkov" kvality (barvu, teplo,
t, tvrdost atd.). Dle e se v ivot praktickch poteb dvala
mezi tvary pednost nkterm specilnm tvarm a e technick praxe byla vdycky zamena na zhotovovn tch kterch privilegovanch tvar a na jejich zlepen v uritch smrech graduality.
Na tvarech vc jsou npadn pedevm plochy, vcemn
hladk", vcemn dokonal plochy; dle hrany, vcemn
drsn nebo svm zpsobem rovn", jinak eeno vcemn
ist linie, a rohy, vcemn dokonal body. U lini jsou zase
zvl zvhodnn pmky, u ploch rovn plochy, nap. z praktickch dvod prkna, ohraniena rovinami, pmkami a body,
kdeto celkov kiv nebo jen na nkterm mst zakiven
plochy nejsou pro rozmanit praktick ely douc. V praxi
hraje proto zhotovovn rovin a jejich zdokonalovn (hlazen)
svou roli. Rovn tak i pi snaze o spravedliv rozdlen. Pitom
se hrub odhad veliin mn v men potnm stejnch
dl. (I v tom lze na zklad faktinosti volnou varian metodou postihnout esenciln formu.) Men nle ke kad kultue, je tu jen rznost stup od primitivn k vy dokonalosti.
Nco mrn techniky vy i ni v podstatn monm a zde
hotovm historickm faktu je nezbytn pedpoklad k zajitn
kulturnho vvoje; smme tedy vdy pedpokldat uritou
dovednost zhotovovat vkresy staveb, vymovat pole, dlku
c
est apod., take ta vdycky u existuje v bohatm rozrznn jako pedbn danosti pro filosofa, kter jet neznal
geometrii, ale m bt mysliteln jako jej vynlezce. Jako fi407
losof, pechzejc z praktickho, omezenho svta svho prosted (pokoje, msta, krajiny atd.) a v asov dimenzi z periodickch pochod (dne, msce etc.) k teoretickmu zen a poznvn svta, m ped sebou omezen poznan i neznm prostory
a asy jakoto konenosti v horizontu oteven nekonenosti.
Tm vak jet nezskal geometrick prostor, matematick as
a vecko to ostatn, co se z materilu tchto konenost m stt
osobitm produktem ducha, a s rozmanitmi konenmi tvary
v jejich prostoroasovosti nem rovn jet geometrick tvary,
foronomick tvary, nebo konen prostorov tvary, vznikl
nepochybn z praxe, potajc s neustlm jejich zdokonalovnm, tvo zejm jen podklad pro novou praxi, z n vyrstaj dal podobn nazvan, ale novmu druhu nleejc
tvary.
Je pedem evidentn, e to druhov nov bude vtvorem pramencm z idealizujcho duchovnho konu, z istho" mylen,
jeho materilem jsou naznaen veobecn danosti tohoto faktickho lovenstv a lidskho ivotnho prosted, z nich vytv ideln pedmtnost".
P r o b l m by n y n spoval v tom: opt se o t o , co
je v h i s t o r i i b y t o s t n , a o d k r t t a k p r a p vodn h i s t o r i c k smysl, k t e r celmu v v o j i
geometrie nutn mohl a ml dt jej smysl
trval pravdy.
Neobyejn dleit je vyzdvihnout a konstatovat to nahldnut, e ideln tvar, kter je reflex pochopiteln a takto tradovateln a znovu produkovateln s identickm intersubjektivnm smyslem pro vekerou budoucnost a pro veker pt
lidsk generace, me vzniknout jen potud, pokud pi idealizaci
je vzat zetel na apodikticky obecn, v jakkoli mysliteln
variaci invariantn obsah prostoroasov sfry tvar. Tato
podmnka daleko pesahuje geometrii a plat u vech duchovnch vtvor, je maj bt nepodmnn a obecn tradovateln.
Jakmile by mylenkov innost njakho vdce zashla rovn nco asov vzanho" ili spjatho s pouhou faktinost
jeho ptomnosti nebo nco platnho pro vdce jen jako faktick
408
tradice, ml by jeho tvar smysl pouze asov vzanho byt

a vdec by byl chpn jen tmi lidmi, kte maj tyt, pouze
faktuln pedpoklady pochopen.
Je veobecnm pesvdenm, e geometrie se vemi svmi
pravdami v nepodmnn obecnosti plat pro vechny lidi, pro
vechny asy a pro vechny nrody, a to nejen historicky faktick, nbr vbec pro vechny mysliteln lidi a nrody. Principiln pedpoklady takovho pesvden nebyly nikdy prozkoumny, nebo nikdy ani vn nebyly uinny problmem.
Rovn se nm vak ujasnilo, e kad zjitn historickho
faktu uplatujc nrok na nepodmnnou objektivitu pedpokld t toto invariantn nebo absolutn apriori.
Jenom tehdy, bude-li toto apriori odhaleno, me existovat
apriorn vda pesahujc veker historick svty, nrody, asy
a lidstva, a jedin pak se me objevit vda jako aeterna Veritas". Jen o tento fundament se opr zajitn reln monost vyjt od doasn vyprzdnn evidence nkter vdy a dotazovat
se retrospektivn, a se dospje k originlnm evidencm.
Neocitme se tu ped velkm a hlubokm problmovm
horizontem rozumu, tho rozumu, kter je inn v kadm,
teba sebeprimitivnjm lovku, v kadm animal rationale"?
Do samch tchto hloubek pronikat nen tu msta.
Z toho veho nepochybn vyplv, e historismus, kter
chce historickou nebo gnozeologickou esenci matematiky vyloit na zklad magickch okolnost nebo jinch apercepnch
zpsob asov vzanho lidstva, je principiln zcela pochyben. Romantick mysli me se zdt mytick maginost spjat
s historinosti a pedhistorinost matematiky zvlt pitalivou. Oddvat se vak jen historick faktualit u matematiky znamenalo by prv ztrcet se v romantice a utkat od vlastnho,
vnitn historickho, teoretickopoznvacho problmu. Pak se
samozejm ani neme uvolnit pohled k postien toho, e jako
vecko, tak i fakticity jakhokoli typu vetn typu v nmitkch
uplatovanho maj svj koen v bytostn struktue obecnho
lidstv, v n se projevuje teleologick rozum, prostupujc ce409
lmi djinami. Tm se ohlauje vlastn problematika, kter se

tk totality djin a totlnho smyslu, jen jim dv konenou
jednotu.
M-li mt obyejn historie fakt vbec njak smysl,
zejmna pak historie, kter se rozvj v nejnovj dob tm,
e se roziuje opravdu univerzln na cel lidstvo, pak takov
smysl mus bt zakotven v tom, co zde meme nazvat vnitn
histori, a takto mt za svj fundament univerzln historick
apriori. Takov smysl vede vak nutn dle k naznaen nejvy otzce univerzln teleologie rozumu.
Jestlie si po dosavadnch vkladech, osvtlujcch velmi
veobecn a mnohostrann horizonty problm, vezmeme za
zplna zajitn zklad toto: okol, v nm ij lid, je bytostn
tot dnes i vdy jindy, a to plat i pro prvopotek a trvalou
tradici, pak meme u svta naeho dnenho ivotnho prosted
v nkolika tazch pouze krok za krokem naznait, o em by se
mlo podrobnji uvaovat u problmu idealizujcho prvopotku toho smysluplnho tvaru, kter nazvme geometrie".
Ploha IV, ke kapitole 12 (erven 1936)

Pedpoklad klasick fyziky: Subjektivn promnliv empirick fenomny prody odkazuj svmi empirickmi posloupnostmi piblen (zdokonalovn) a vzdalovn k matematick
ideji prody o sob chpan jako universum tles o sob. K tto
ideji nle univerzln platn matematika prody a jako podklad matematika prostoroasovch lokalit o sob existujcch
tles, urench (individualizovanch) lokalitou v tom smyslu, e
je dna obecn zkonitost prostoru (chpanho jako prostor
geometrick) a monost dokonalho jednoznanho uren selnho vpotu veliin u kad lokality a u kad prostoroasov extenze pi svobodn volb soustavy souadnic. V tom je
zakotvena kauzln zkonitost, kterou se d propotat kad
tleso, jeho ideln bytnost je v jeho prostoroasovm kauzlnm byt. Matematick obecn zkonitost je definitivn potud,
410
pokud m formu konenho potu matematickch zkladnch

zkon (axim"), v nich jsou veker zkony ist deduktivn obsaeny jako ist konsekvence.
Ve smyslu klasick fyziky je konec konc proda universum relnch, nedlitelnch, prostoroasov lokalizovanch,
kontinulnch nebo petritch element, a to tak, e matematicko-fyzikln zkonitost selnou individualizac umouje
jednoznan vpoet vech prodnch realit, resp. vech jejich
poslednch element a komplex. V byt o sob" je vecko
jsoucno v prod jednoznan ureno pomoc svho kauzlnho
byt, vztahujcho se pmo nebo nepmo vdy na celou ostatn
produ jakoto rozmanitost kauzlnch pomr a na zklad
zpsob pevn prodn zkonitosti.
Nov fyzika: Relno nelze v prostoroasovm uspodn
jsoucna o sob pedem jednoznan urit a vypotat. Univerzln zkonitost reln prody (ist matematick a specificky
fyzikln zkony) zahrnuje (deduktivn konsekvenc, pedpokldme-li individuln jsoucno jako urit dan) pouze to, e je
mon je urit v jeho kauzlnm chovn v uritch mezch.
Chovn poslednch jednotlivost se d zvltnmi kauzalitami tak, e jsou podzeny skupinovmu zkonu na zklad uritho matematicky charakterizovatelnho typu. Uritou produ lze jednoznan vypotat jen podle skupin, podle pslunch typ, nikoli vak podle individulnch jednotlivost skupiny, a nikoli tedy pokud jde o pohyby a ostatn zmny tchto jednotlivost. Ponvad univerzln prodn zkonitost zahrnuje
deduktivn jen typy, kter se daj jednoznan vypotat, i
ponvad prodovdeck proda je o sob jen typovou prodou, jsou zmny poslednch jednotlivost predznaen jen
s pravdpodobnost podle typu, k nmu pslu a kter pedznamenv jen pole psobnosti, a nic vc.
Nen sprvn kat, e v prod jsou nhody ve smyslu kauzln neurench udlost. Kauzalita, zvislost kadho dn
u
vci na jejm okol a nakonec na cel prod, pat nerozlun k ideji prody, a to prody pslun k matematick prodovd. Plat to i o nov fyzice. Kauzalita neznamen jedno111
znan vpoet ve smyslu klasick fyziky. To byla pouze prvn

zanajc fyzice se nabzejc interpretace prodn kauzality.
Nov pojet prodnho dn, avak v rmci obecn hypotzy
zleejc v tom, e empirick proda je pojmna jako aproximace matematicky ideln prody, nemn nic na tom, e
kad dn, kad pohyb a kad zmna u poslednch element
je kauzln" urena. Kauzalita nyn jen znamen, e je zkonit vzna svm typovm komplexem, popp. e v prod
existuje apriorn" komplexn vzanost a uvolovn, ale uvolnn znovu vede k vytven komplexu v nepodmnn obecnm
stylu, take a se dje cokoli v jednotlivm a i v tom nejjednotlivjm, nen to nikdy libovoln, akoli se to ve sv individualit
ned vypotat, nebo vypotateln je to pouze z hlediska svho
komplexu v souvislosti komplex. Kadmu dn je takto vdy
pedepsno kauzln pravidlo. A takov je npl objektivn
pravdpodobnosti. Pravdpodobnost jako jistota, jako jednoznanost, jako vypotatelnost apod. je subjektivn vraz odkazujc na ns, kdo konme propoty, kdo mme domnnky.
V hypotetick prod o sob nen dn pravdpodobnost jako
domnnkovost, nbr zkon skupiny, kter se pro fyzika stv
volnm polem pro monosti a pravdpodobnosti dn.
Klasick fyzika byla atomistick (v pvodnm smyslu)
a mechanistick (jednoznan vypotatelnost vekerho dn
matematizovan prody na podklad dj a vech zmn atom, na jich zklad m bt mechanicky" vysvtliteln veker proda ve vech komplexech).
Nov fyzika je fyzikou prody mylen individuln a typicky: veker dn a vechny zmny i poslednch konstituujcch element v n maj sv reln byt, uren individuln
typologi jejich skupin, k nim nleej a do nich se ihned
mus zaadit, jakmile se vylen ze skupin individulnch typ.
Fyzika zan tm zahrnovat urit obsah empirickch nzor tlesnho svta, kter dosud nepiel ke svmu prvu,
do tohoto svta sestvajcho z matematicko-fyzikln idealizace. Byla k tomu pinucena tkostmi, do nich se klasick
fyzika dostala pihldnutm k nov objevenm paprskm z412
en. Empirick nzorn svt (svt fenomn", je maj bt

idealizovny) je svtem konkrtnch tles vystupujcch jako
identick, a pitom jako celek z st, z poslednch (empirickch) element, nebo pibudou-li nov. Jsou identick pi
vmn ltek, uchovvajce si svj individuln typ. Nov fyzika je potek individuln typovho poznn prody, ale
nicmn matematickho, nebo kvantov fyzika nap. chpe
atomy jako individuln typov jednotky, je v byt prody
0 sob pedchzej byt jejch poslednch element a spoluuruj d jejich byt a takovosti. V matematice prody
existuj proto matematick zkony, jejich krajn obecnost je
v tom, e se tkaj poslednch element a souasn i konkrec,
pokud posledn elementy jsou pojmny jako ideln identity
(mylen jako absolutn strnul) a rovn i konkrece jsou
myleny a idealizovny jako absolutn strnul, tj. jako aproximace v ideln identit, jako objekty zachovvajc svj
tvar geometricky, svj pohyb foronomicky atd.
Co je v empirii jako aproximaci povaovno za pevn, to je
1 ve sfe ideality zavedenm individulnho typina povaovno za aproximaci tvaru a tvarov zmny ve slunen soustav" molekuly, a tedy i geometricky pojednvno. Tm je
naznaeno, e konec konc vecko, posledn elementy i celky,
mus bt pojmno jako individuum typizovan a e idealizace
a matematizace je vdy jen metodou, kter nepekonv jak
tomu bylo ve starm klasickm postoji relativitu nzoru,
nbr sama se pohybuje v relativit a na stle novch stupnch in zadost prv tomu stle v relativit jsoucmu byt.
Jet dleitj je to, e kvantovn" tlesnho byt znamen fyzikln metodou zskanou zkonitost prody, jak bt
v konkreci, a to vybudovan z poslednch konkrec (individuln typovch celk); ale na zklad empirickho nzoru,
v jeho obmn a jm vytven jednot je jedin fundament
vekerch projekt ideln anticipujc nauky o tlesech, mme
pece ji pedem dnu univerzln zkonitost svta jakoto konkrtnho svta a v jeho rmci i prody jakoto konkrtn
Prody. Elementrn typika, kterou nov fyzik odkrv (hy413
poteticky na psn exaktn zkladn), je elementrn pro

vstavbu vych konkrec, kter nen libovoln mysliteln
nbr je mysliteln jen v typologii vstavby, kterou je jist
mono prozkoumat co do jejho stylu. Svt jako bytostn
konkrtn svt me existovat jen v typologii nich nebo
vych konkrec a v nejvy instanci je svt jako universum
nikoli jen universum sloenm z atom", z konkrec prokzanch fyzikou jako elementrn, nbr je to universum
s vlastnm zkonem vstavby, v nm svt je konkrtnm
celkem", teba nekonenm, a nikoli samo jako konkrtum
mezi jinmi konkrty, jako jedno konkrtn universum. Svtov celek se pak len na nejbli celky, je se samy zprvu
skldaj zase z celk, a tak to jde sestupn a k poslednm.
V tto koexistenci celk mme dle vlastn kauzalitu celk,
a to jako zkon komposibility v jednot jednoho svta. Obmujeme-li ideln skuten svt, voln ho v obraznosti petvejce, znamen to, co pitom vynikne, toti univerzln
styl jeho konkrece jakoto universa jsoucch konkrec (z nich
kad je v ltkov vmn), univerzln vzanost, kauzalitu,
dc konkrece v jejich zmnch jako konkrece. Zmna tu
znamen speciln variaci ve vstavb kad konkrece a
v abstraktivnm zamen na produ ve vstavb kadho tlesa rovn z tles.
ten snad pochop, e tu nejde o divokou konstrukci",
0 hru s verblnmi pojmy, nbr e m pitom vede pohled
na typologii vstavby, kter prostupuje empirick svt, jakkoli nevyerpv vechny konkrece svta tles, a kter
1 z vekerenstva pozemskch tles vetn organism in souvislost fyzickch konkrec, z nich se kad d svbytn
a v koexistenci s jinmi jistou zkonitost, kter je kauzln",
avak vztahuje se na konkrece. Tato regulace neme pirozen bt jednoznan ji proto, ponvad proda nen svt.
Z toho t vyplv, e kdyby fyzika zapomnla na svou teoretickou situaci, je d jej idealizace a hypotzy, dopustila
by se te chyby jako mechanistick atomov fyzika, kdy se
domnvala, e ze svch prapvodnch konkrec me matema414
ticky dedukovat vechny konkrece konkrtnho svta, a ideln

eeno, jakoby se mla projektovat matematika ovldajc takov posledn konkrece v jejich vzjemnm sept tak, e by
se z toho daly deduktivn odvodit vechny konkrece monho
konkrtnho svta.
Matematick fyzika je velkolep instrument k poznn prody, v n skuten ijeme, prody, je si v promn relativit neustle v identinosti uchovv empirickou a konkrtn
jednotu. Prakticky umouje fyzikln techniku. M vak sv
hranice, a to nejen v tom, e empiricky nememe pekroit
jist stupe aproximace, nbr v tom, e vskutku je uchopena
jen zk vrstva konkrtnho svta. A m fyziologie, biofyzika
jakoto nauka o organickch tlesech v celku konkrtnho
organickho svta sebeastji dvod k tomu, aby pouvala
fyziky (nebo organismus je idealizovateln jako matematick
tleso), ale principiln se biofyzika nikdy neme rozplynout
ve fyzice. Biofyzick realita a kauzalita se nikdy nedaj redukovat na fyzikln realitu a kauzalitu.
Ploha V, ke kapitole 16 (v zim 19361937?)
My historicky si vzpomnajce na sv filosofick pedky
narme na Descarta.
Descartes, jak u vme, m vak za sebou djiny filosofie,
m za sebou pospolitost filosof a k Thaletovi. D e s c a r t e s
vak zan znovu".
*
My filosofov ptomnosti", tto filosofick ptomnosti,
takto zanme a ponme se zamlet nad motivy filosofick
neuspokojenosti s touto ptomnost, nad motivy nespokojenosti
soudobho lidstva s naimi filosofiemi a na vlastn nespokojenosti nad rozmanitost filosofi, je se nezmrn rozrst
" v rozporu se smyslem filosofie. V tom jsou zakotveny motivy historickho zamylen, prozkoumat nai filosofickou
Ptomnost jako filosofickohistorickou a vyvolat historickou
vzpomnku" na nae filosofick praotce. Nae generace m
s
vj pvod, tento pvod lze sledovat v etzu pedchozch ge415
nerac, speciln filosofickou gnerativitu a k tm, kter

zvme svmi praddy, k prvotnm zakladatelm naich mylenkovch intenc a naich duchovnch tvar, jejich smysl,
pokraujc platnost pro ns pochz z prvotnch intenc a
z pravzor onch pradd. My sami, ve zpsobu historicky
vzpomnajcho zptomovn, jak jen to dovedeme, neuskuteujeme nic jinho ne znovu zptomujc zamylen nad
sebou, toti zamylen dvjch filosof, ale historicky pipamatovvajc probuzen dvjch filosof a jejich filosofi, je
nslednm pochopenm chpeme jako produkty mylen, jako
intence, jako pedsevzet a uskutenn takovch pedsevzet
onch probuzench filosof; ukazuje nm je, jak rzn pochzej navzjem ze sebe: hned jako ddici pejmajc ddictv,
jako ci jen interpretujc a pokraujc v pevzatm ddictv,
hned jako odmtajc ddictv bu sten kriticky, nebo i totln, zvlt pi mnohotvrnosti filosofi pipravench k tomu,
aby se ddily, piem odmtn je eklektick, nebo se odmt
mahem a totln vecko, jako kdy se odmt cel scholastika
v mnn, e je totln nepouiteln, i se nco pozitivnho sice
uznv, ale nicmn odmt ve smyslu ddictv pedem ji definitivn platnho.
Kdy se pak zaponeme zabvat djinami tak, e se historicky zamlme nad svm historickm bytm, nad tm, co
je v ns sice z vlastn aktivity ducha, nicmn vak z ddictv, z na kritiky toho, co samo ji vyrostlo z kritiky minulch filosofi, je samy pevzaly historick ddictv a kritizovaly je, a chpeme-li, e pevzet a korektura jsou normln
spjaty, pak se ocitme v zamylen zvltnho druhu: pochopme, e u pozdjch myslitel je nco z mylen dvjch
nebo pesnji vyjdeno, e v mylenkovm zmru a vkonech pozdjch myslitel duchovn pokrauj zmry dvjch myslitel. Chpeme, e filosofie vbec, je pece mla
svj potek, je ve vech svch historickch promnch filosofi tm, e nejprvotnj zmr je intenc novho druhu,
hledajc sv naplnn v rozmanitch hledanch podobch. Jako
ostatn vechny intence, tak i intence filosofie je zpotku
416
velmi neurit, vymezuje se pokusy o naplnn, ale naplnn

me bt nedokonal a takto nedokonal je pejmno, ale
kritizovno, co znamen, e naplnn je kritizovno jako naplnn intence, a pitom se intence obnovuje a znovu se pro
ni hled naplnn, dostaujc naplnn atd.
Zmocuji-li se smyslu pohnjcho djiny od jejich prvnch
zatk a zahloubm-li se do tohoto smyslu (do i n t e n t i o),
pak mohu podat explikaci ve smru, jej ukazuj bytostn
monosti naplnn tto intence bez zetele na to, zda v historick tradici pozdj filosofie v sob podaly t vklad a se
stejnm vsledkem, a podle toho mohu pochopit, co vlastn
Descartes mn svm poadavkem radikln novho zdvodnn
filosofie. A mohu pochopit, jak vbec nkter pozdj filosof
mohl znovu poadovat radikln potek, a e prvotn poadavek, kter byl dn intenc filosofie", skrv v sob kategorick
imperativ, a to v evidentnch podmnkch monosti jejho naplnn. Mohu pochopit, e kad filosof (nesouc v sob jet
originln intenci) mohl zamylenm vdom najt tento kategoriln poadavek, i kdy ho snad vdom nezskal. Kad
podlh poadavku pejmat i dvj filosofie nikoli tradicionln v jejich vtvorech, nbr sm od sebe naplnit jejich
intenci a jen na zklad tto intence pokldat za naplnn
jen to, co sm v pvodnosti zakus jako naplujc. Tak opravdu
vn to udlal Descartes vlastn to opravdu vn udlat chtl a tm byli uvedeni v pochybnost nejen scholastikov a star filosofie, ale i nov Galileiho prodovda.
V originln intenci filosofie je vak ji obsaeno, e je zmrem na pd ped nmi ji dan, a tak ji zde byl v zrodku problm dalho tzn po tto pd a po zpsobu, jak
2
pedfilosofiCk zkuenosti a pedfilosofickho poznn ( v dimenzi pedvdeckho ivota) lze usilovat o filosofick poznn
a dosahovat ho.
Intence zvan filosofie" je pro Descarta, akoli to byla
jeho intence, nicmn zrove j e d i n o u intenc prostupujc" rzn doby. Filosofie m ve vech filosofich jeden a t
smysl, nen to obecno, je se d empiricky vnjkov zskat
27
417
srovnnm rznch filosofi, jako nap. trojhelnk je nco

obecnho, co ,se d vyzt srovnvnm jednotlivch smyslov
danch obrazc. (Objevuje se tu ji celkov kontrast mezi
duchovnmi tvary kulturnmi vtvory a mezi smyslovmi" tvary). Pokud jde o filosofii, je to vak jet jinak.
V jednot djin, je jsou naimi djinami, maj nai a veke
filosofov identitu v tom, e nejenom chtj naplnit tyt nebo
podobn intence, ale kad nese v sob tut intenci a kad
filosof jen intenci opakuje ve form pevzet, obdobn jako
kdy jednotliv j" pojav nkdy mysl nebo uiniv ji
noetidk rozhodnut svj mysl nyn m, take t mysl
opakuje formou znovupevzet starho, kter je tedy identifikovn jako t a evidentn se stv identickm. K jednot
a identinosti intence vech filosofi pslu jednota a identinost svta jako takovho, jen v historickm obsahu stle
znovu pozmovanho, v nm vichni filosofov ij a o nm
neustle vd, e v nm jsou, a to jako o djinnm svt.
Na tento svt klade filosof poadavky, kritizuje ho a namsto
jeho nedokonal pravdy a jeho subjektivn relativnho zpsobu
byt hled definitivn pravdy a byt o sob. Pi tomto svm
ponn pedpokld vak tento svt neustle jako v jeho
zpsobu jsouc, ftk-li, e svt je a jeho vci jsou jen
kdesi na pomez mezi bytm a nebytm, pak je to jejich zpsob byt, a nikoli snad iluze, nebo pedem mus bt pro ns
vyloueno, aby to, co se vskutku nachz ped naima oima
nebo co se d jinak pedstavit, byla iluze. V tomto smru
nesm existovat nejmen pochybnost sniujc nai subjektivn jistotu, abychom v tto sfe mohli poloit otzku tkajc se poznm objktivn pravdy a vytvoit nebo pout pitom pslun metody. Iluze nem dnou m e t h e x i s na
idejch, nepipomn" je, to znamen: neprozrazuje dn
definitivn pravdiv byt, nco takovho pro ns prozrazuje
jen empiricky prav byt, kter lze prokazovat v pravdiv
skutenosti ivotnho (pirozenho) svta.
Descartes, jak jsme kli, podrobuje univerzln kritice smyslov svt jako svt, o nm je veskrze mono pochybovat.
418
poaduje epoch ode veho, o em by se mohlo pochybovat,

a odezr proto od pravdivho byt totlnho smyslovho svta
se vemi jsoucny, je k nmu domnle nleej, se vemi realitami. P i t o m r o z u m z e j m p r a v d o u n i k o l i
to, c o p e d v d e c k y v i v o t p l a t z a p r a v d i v a r e l n , co je t v soudech vysloveno, o em se
pochybuje a co je na zklad zkuenosti prakticky dostaten
oveno, nbr rozum j definitivn pravdu, je nen pece
pouze relativn, jakou je pravda empirick, je neponechv
otevenou jen monost korektury co do takovosti, ale i monost obtovat dodaten byt jako nejsouc, pokud je otevenou otzkou, zda roziujc se a pokraujc zkuenost neur,
abychom krtli to, co se doposud osvdovalo jako jsouc. Tm,
e monost pochybovn", je se tady iv, se tk vekerho
smyslovho svta", pirozenho svta poznvajcho, zahrnuje
i jeho samho jakoto lovka tohoto svta,* a pesto ego,
j, subjekt vdom o svt, uskuteujc epoch a intendujc definitivn pravdu, je pi epoch vztahujc se k platnosti byt tohoto celho svta, paradoxn nedoten monost
pochyb a objevuje se prv tomuto j, mn, kter epoch
uskuteuji, ped oima jako nezruiteln pedpoklad", nebo
spe jako nco, co mohu pedpokldat pes vekerou monost
pochybovn, je zasahuje zrove se vm ostatnm i m
vlastn byt v ivotnm svt jako lovka. To tak k
Descartes. Proto rozliuje ego a j - lovka, ale a pociuje
tkosti spojen s tmto odlienm, domnv se, e je me
lehce pekonat vyazenm vlastnho tla, a ponechv jako ego
jen svou mens, istou dui. My naproti tomu bychom ekli
(co ke sv velk kod Descartes nein), e o sv osob, o mn,
0
tomto lovku se pece co do povahy, co do jeho ivota ve
svt a skutench motiv tohoto ivota atd. bohat mlm a e tento sebeklam tak odhaluje zkuenost o sob v pi* Zpsob, jakm ji starovk znehodnocoval pedvdeck, v praktickm lidskm ivot platc poznn i jeho relativn ovovn a odsunoval
Je
bez jakkoli vnj vahy stranou jako jen zdnliv poznn, se
u
Descarta znovu vrac jako trval sloka tradice.
27*
419
rozenm svt. A pece, provedu-li univerzln epoch od tohoto pirozenho svta, vynouje se v reflexi pi tto epoch
pece nco, co je absolutn nepochybn. Je to byt, je je definitivnm bytm, a ve spojitosti s tm se vynouj i toto byt
explikujc pravdy, je jsou apodikticky nepochybn. Nen
tomu tak, kdy vypovdm o svm charakteru, o svm ivot
ve svt, o svch ptelch a neptelch, o svch inech at
motivech tchto in, o svch spch a nezdarech ve svt
0 sv vtenosti, o svch hch a nedostatcch apod., nbr
kdy vypovdm o svch cogitationes" v tto epoch, o svm
fenomnu svt, o svm fenomnu j", jakoto lovk mezi
lidmi etc., a pitom i o svch soudech jako svch mnnch
atd. Chpu-li tedy epoch odezrajc od pirozenho svta
v takovm vskutku univerzlnm smyslu, zahrnujcm zrove
1 m byt lovka, pak musm ci:
Pi epoch stojm jakoto j", jakoto ego nad svtem,
k nmu pat vichni lid a veker jejich kadodenn ivot
v nm, zahrnujc nejenom vedn .zkuenosti, usuzovn, ovovn sudk, kadodenn praktick innosti, projekty zmru,
rozvaovn k praktickm clm a jejich ovovn, k nim
zamen pedsevzet, a u povaovan za neuskuteniteln
nebo provediteln, udlen mho fiat" proveditelnm clm
atd.; jak jsem ekl, ke svtu nle nejenom toto ve kado-J
denn, tj. pedvdeck, nbr i vdy, kultury, i kdy jako
jejich osobit druh, a zrove k nmu nleej lid provozujc a chpajc tyto vdy, lid, z jejich myslitelsk aktivityf
byly vdeck teorie prvotn vyteny nebo podle nich znovu
vyteny, nov pochopeny a pevzaty jako vtvory mylen,
jako kulturn vtvory.*
* Co tedy znamen, eknu-li, e stojm nad tm", co znamen prem
vdm epoch odezrajc od veker zkuenosti" (od zkuenosti nejnih 0
stupn poznn, pokud v nm mm jistotu byt) i od vekerho jinho
poznn, i vekerho pirozenho poznn, je je jakkoli zahrnuto v kadodennm hodnocen a praxi, a jakkoli proto implikuje pro mne jistotu by
nebo i modality jistoty byt (nap. jistotu byt pi nkterm zmru, jistotu
byt v nkterm etickm nebo nboenskm povinovn etc.)? Znamen to
42(1
[ Made vm tm tedy stojm pi epoch, nade vemi platnostmi

I ovenmi, je lid pitom uplatuj a zdvoduj, a reflek|uji-li o sob jako subjektu vech tchto platnost a o tom,
v n j c h plat jako talkov, znovu provm a znovu usuzuji,
hle tk, e u n i k d y neusuzuji o vcech svta j a k o l o v k ve s v t , nbr jako ego o ego, a to jako ego, pro
jn svt, lid a j v pirozenm zpsobu jako lovk jsou
fenomnem. Descartes vak nedoml s plnou konsekvenc do
konce to, co se mu ukazuje s monost univerzlnho pochybovn a uskutennm epoch.
K Jak to pijde? Jak se v ego pece opt odli mens, lidsk
due? Pedevm: ji jsem ekl, e Descartes ve skrytu m
k nov vd dosahujc definitivnosti a je ji pedem pesvden, e ona m prvo na definitivnosti, a toto odvodnit, aby
vda doshla o sob pravho svta" jako pravoplatn jsoucho
a takto jsoucho to je cl jeho vlastnho zamlenho zmru.
Absolutn poloen zkladu pro novou pozitivn vdu. Neobjevuje se vak pedsudek v linii antick tradice ji
v tom, e m v sob zamlen pedsudek definitivn"
pravdy a definitivnho, absolutnho byt o sob?
Zn lovk ve svm kadodennm ivot a pi svm usuzovn takovou definitivn platnost"? Toti ji pedtm, ne tu
byla vda? Nezn ji lovk vbec teprve na zklad filosofie,
a tedy teprve na zklad vdy?
I Zamyslel se Descartes vbec nad tm, e jeho kritika smyslovho svta je ji zena ideou absolutnho, s definitivn platnost pravho svta? Uvil, e naped mus bt odliena
monost pochyb a nemonost pochybovat u lovka v ivot,
pter se ned dnm idelem absolutn nepochybnosti a
absolutnho byt? A monost pochybovn, je ho sama d
fjako filosofa podsouvajcho vemu pravdivmu v relativit
absolutn byt jako takov, kter se v tomto svm absolutnm
- 1 mus dt poznvnm zdvodnit? Rozvil si Descartes,
Poch od o b j e k t i v n p l a t n o s t i , od toho, co teprve vda m pis t tu
' d epoch od vdy?
e idea definitivn platnosti i s filosofi, z n historicky vy.

tryskla, je prv historickm majetkem lidstva, a pat proto
sama ke svtu, a e epoch odezrajc od vdeckch pravd
a u jednotlivch, nebo od vdy vbec a od univerzln fil0_
sofie vbec, zajist zahrnuje tak epoch ode vech jejch
pravd, ale nezahrnuje tm jet epoch od byt pedvdeckho
a mimovdeckho pirozenho svta a co je nutno rovn
pist od vekerho pedvdeckho a mimovdeckho poznn, a e rovn v n nejsou zahrnuti poznvajc lid, nevdci, vdci a filosofov?
Descartes chce bt radikln. Uvd v pochybnost prazkladn
pedpoklad filosofie, a in tk touto formou: existuje nco
nco z domnlho svta, zkusmo uvedenho v univerzln pochybnost, zda nen pouhm zdnm (vtvorem obraznosti, ktermu neodpovd nic definitivn jsoucho)
existuje tedy nco z tohoto svta, co je apodiktick, naprosto
nezruiteln, a to jako pedpoklad toho, e vbec nco je?
Nco takovho je ego. Je vak ego svm smyslem jsoucno svta, absolutn jsoucno po zpsobu svtskosti, o n jde v otzce: obraz, jemu nic neodpovd obraz, jemu nco odpovd? Nespatuje nic zvrcenho v tom, e zpsobu byt ego
pisuzuje zpsob byt svtsk definitivn platnosti, jako jej
objektivn (idealizujc) vda pipisuje idealizovanmu pirozenmu svtu naeho ivota.
Descartovi unik rozdl mezi vdeckou objektivac a idealizac pedvdeckho pirozenho svta uskuteovanou v pirozenm svt naeho ivota badateli k nmu nleejcmi,
idealizac, kter pro pirozen svt vytv teoretickou praxi
aproximace k idealizujcm zpsobem anticipovanmu platnmu jsoucnu nebo rozdl apodiktickch soud, je jsou
normami pro zlogizovn pirozenho svta a praxi pedvdn (indukce) stupovanho in infinitum v rmci pedvdeckho pirozenho svta a mezi totln jinou apodikticitou
a poznnm, jak pi epoch uskuteuje ego a fenomenologizujc poznvn.
Nebo jet lpe je mono ci: Nevysloven, n e p o v i m n u t
422
samozejmost, e pravda mus znamenat definitivn"

pravdu, jejm koreltem je jsoucno jakoto jsoucno o sob,
a e smyslovost, tj. pedvdeck svt zkuenosti, nen tedy
opravdu jsouc (e zkuenost, v n je dn, a mylen, kter
jej predikativn uruje v pedvdeckch zpsobech ovovn, nen dnm pravm poznnm) vbec Descartovi (jako
i dvj filosofii) nedovoluje, aby si uinil pedvdeck
pirozen svt a jeho mon cle poznn problmem a aby si
ujasnil, e filosofie a vda veker tradice jsou kolem, pokusem, domnlm nebo opravdu dosaenm vkonem lovka,
kter v o sob, e pat do historickho svta, lovka t
kter historick ptomnosti a jejho ptomnostnho pirozenho svta, jako i lovka, kter jako vdec v, e je v historickm svazku s vdci-druhy sv soudob generace a ve
svaku s minulmi, ale v dsledku jejich tradice stle jet
pevajcmi vdci, e tato vda a jej pravda sama je tedy
pirozenmu svtu sammu nleejc kol, zmr a provdc
praxe, jak ji to star vda tak ji"'vdycky vdla a mnila. Otzka je tady: problm monosti vdy a jej prav
metody, problm zdvodnn vdy a zn, zda zmr vdy (filosofie) je rozumn", smyslupln, tj. evidentn dosaiteln, co
samo od sebe vede k otzce, jak je bytostn zpsob pedvdeckho pirozenho svta, jako i k otzce, co v tomto svt
motivuje lovka k novmu kolu a praxi (je se jmenuje
praxe vdeck), jak zkuenosti ve spojitosti s danostmi pedvdeckho pirozenho svta in ten, kdo praktikuje vdeck
metody, co smysluplnho za hranicemi kadodenn zakouenho
a rozvaovanho tady jet me chtt, jak ztvruje pedvdeck materil ji v tom, e koncipuje cle pekraujc takov
materil.
tradin
Zaslepenost pro to, e vyten vech vdeckch cl, jako

veker logika, vechny logick pojmy a vty v um nebo
irm smyslu jako normy pravho" byt, jsou vtvorem lovka vyrostlm na stl zkladn jistoty pirozenho svta (ve
zpsobu byt jemu vlastnm), znamenaj vyten novho cle
pro pedvdeck pirozen svt, kter jej logifikuje a vtiskuje
423
mu idealitu vekerho logina tmt zpsobem, jakm lovek

vkld do vc duchovn smysl (objektivnho ducha, kulturn
smysl), a proto nen divu, e takov zaslepenost nechala docela nepovimnut obrovsk kol opravdov a ryz vdeck teorie:
obrovsk kol vysvtlit el a monost i proveden logifikace pedvdeckho poznn nebo korelativn idealizace kadodennho (relativnho) byt v ideln identick a absolutn identifikovateln byt, a to v nutn korelaci byt jsoucen v plurlu, toti byt vc a byt svta. Dle idealizaci pedvdeckho
pirozenho svta v otevenm horizontu a ve vztahu k otevenmu nekonenmu lidstvu jako mon poznvajc subjektivit patin k matematicky nekonenmu svtu, ke svtu matematickoideln prostoroasovosti. A to jet nen pln vymezen, mus tu postait s tm, e pozdj vklady nm objasn, co bude dle teba.
Aby nyn bylo mono s plnou vnost uskutenit vdeckou
teorii nebo teorii vdeckho poznn, jejm vkonem jako
vdeck teorie jsou vdeck systmy pravdy, k tomu je nutn,
jak jet pochopme, pedevm vdeck vzkum novho zpsobu zamen na ir pedvdeck pirozen svt, jak je, ne
projde idealizujcm zlogicizovnm. Je nutno probdat vlastn zpsob byt pirozenho svta naeho ivota a bytostn jemu
vlastn formln strukturu jako to, co ve vech promnch
pedvdeckho pirozenho svta, v cel jeho relativit a ve
vztahu k monmu poznvajcmu lidstvu zstv apodi'kticky
invariantn. Pi tomto kolu je nutno abstrahovat od jakkoli
logicizujc aktivity a od danch ji vd, je nutno provst
epoch odezrajc od jejich platnosti, ale pitom je teba
oboustrann uskutenit jet dal epoch a postavit se nad
pirozen svt, msto abychom v nm sledovali kadodenn
normln zjmy nebo se rozplynuli v kadodennm ivot pirozenm zpsobem, jako z druh strany je nutno se postavit
nad vekerou vdu. Eventuln vdec nesm prv t po zpsobu vdce ve vdeckm konn a v nm se rozplynout. Je
nutno va'k teprve uvit, jak to ble objasnit, jak se tomu
m rozumt.
424
Nesmme va'k pehldnout, e pitom uskuteujeme zmny

postoje a jim odpovdajc zmny v praktickch zmrech a pi
stanoven kol a e k tmto zmnm dochz na pd pedvdeckho pirozenho svta. Byt pirozenho svta zstv
pitom neustle v platnosti a tvo pedpoklad, zklad platnosti u vech poznvacch zmr pi deskripci podstaty pirozenho svta a pi deskripci podstaty idealizujcch kon,
pop. u pln teorie vdy. ci msto pedpoklad a podklad
platnosti premisa" je tk, ponvad toto slovo m normln
velmi zk a ji logick smysl, ale rozme-li tento pojem,
pece bych ho rd pouil, pokud toti i v premise deduktivnch
nebo induktivnch zvr je ji ve smyslu slova obsaeno, e
o zklady poloench premis se opraj i dedukovan nebo
indukovan zjitn, jak se vci maj. Takovm kladem stle
pro ns platnm a takovou zkladn platnost pro platnosti
na n vybudovan" je obdobn pro ns pirozen svt,
akoli o vyvozovn zvr tu neme bt ei. Platnosti pirozenho svta kme platnost pdy pro veker k n vztaen a ihned se k n pipojujc platnosti. Na tto pd byt
pirozenho svta se pohybuj rozlin podoby epoch, jak je
zn obyejn ivot a kter ppadn poaduj innosti se zvdeujcmi nroky. Jedna skupina takovch forem epoch m
obecn rys v tom, e epoch je poadavkem kritiky, je uvd
v pochybnost platnost pravdy a m za cl vykzn nebo dokzn tto pravdy. Tak mimo vdu i ve vd. Epoch nemus
mt vak takov zmr. Tak epoch odezrajc od reln skutenosti slou teba cli pojmout povdom skuteno jako
pouhou monost v universu monost, nebo chce univerzln
pehldnout oteven monosti spoluobsaen v platnosti reln, teba empirick zkuenosti a pro skuteno koncipovat
obecnou esenci, kter mu pslu. Obdobn pro svt jakoto
universum jsoucna provdme v jistm zpsobu epoch odezrajc od relnho svta, aby se mohla koncipovat bytostn
forma monho svta.
Pi zamen na invariantn a bytostn obecn, zskan
z voln imaginativn obmny v promnlivm proudu zpsob
425
danosti svta, 'kter se osvduje, nen tento svt sm jakoto

pda pro variace ve svm byt vbec podroben dn epoch.
Pouze se zdrujeme intence zabvat se jako doposud tkovostmi
svta, kter pro ns existuje, a vbec zvltnmi aktivitami
kadodennho ivota podle tch kterch naich aktulnch
zjm. Pokraujc kadodenn ivot je vak jen odsunut stranou, nebo doasn vlun zjem o invariantn obecn je sm
jen prostedkem, kter m slouit kadodennmu ivotu a speciln snad i lovku poznvajcmu faktick svt tak, aby
intence ivota mohly dospt k zdailmu naplnn.
Docela jinak se uskuteuje ona zcela jedinen epoch,
kter rzem a univerzln podrobuje byt svta suspenzi kladu, a to svt vbec a naprosto, a tm i veker zjmov
ivot, kter se vztahuje k byt tohoto svta. Prv to absolutn byt svta, jak je dosud dno na zklad prost jistoty
byt v pirazenm postoji, se zcela jedinenm zpsobem pemuje ve voln se nesouc byt, je vak nepoletuje nazdabh mezi relnm bytm a snad-nebytm nebo dokonce zdajem. Zcela jedinenm zpsobem se stv problmem, tmatem
kladen monch otzek zcela novho druhu.
Kad jin epoch vychz z nespornho byt svta jako ze
sv pdy a jistota, kterou m o tom, e svt jest, je jejm
pedpokladem". Svt, jak je ped uvaovanou (transcendentlni") epoch, je svtem neustle a nesporn existujcm, kter
pes veker zmny u jednotliv vnitn npln platc pro
ns jako jednotliv npl jsoucho svta se kontinuln utvrzuje ve sv jednot a nepochybn jistot a my o nm zakoume nebo jinak mnme to a ono, co je pravdiv nebo falen, hned nco relnho nebo nco, co mu bylo pisouzeno jako
falen zdaj. Obecn jistota o svt je ustavin v innosti
a tvo, aby se tak eklo, vchoz zkladnu, kter pedchz
vemu nikoli sice jako vpove o byt, a nikoli tedy jako
premisa ve vlastnm smyslu, ale tak, jak je ve sv proudc
innosti; je to toti ona, kter ze veho nejdve uruje smysl
kadmu aktu, jen klade byt, kadmu zkuenostnmu zachycen toho, co je, kad anticipovan intenci, kadmu zam426
en pi poznvn i dosaenmu cli, kad hodnotc a praktick

aktivit jako anticipovanmu zmru, pslun intenci a konenmu elu, takt i vem takto vznikajcm duchovnm
vtkm. Takov smysl je pdou platnosti, v n je zaloen
smysl byt jakhokoli druhu. Jsoucno znamen normln
a to v kadm svm druhu, jako reln, krsn nebo dobr
jsoucno, jakkoli jsoucno znamen jsoucno na pd svta, jsoucno ve svt. To, co jsme ekli, plat o kad aktivit i o kadm odezrn od byt nebo nebyt, tj. od
jakkoli se prv jevcch domnle relnch skutenost. Takto
vstupuje do kad kritiky s jejm myslem rozhodnout o byt
nebo nebyt, takovosti nebo jinakosti podle hlediska pravdivosti nebo falenosti. Veker zdren sudku a akce rozhodovn probhaj na pd stle pro ns dan jistoty o byt svta
a z n erpaj svj smysl byt. Plat to zejm jak o vech
otzkch pravdy v pedvdeckm smyslu kadodennho ivota,
tak o otzkch teoretickho, filosofickho, speciln vdeckho" poznn. Jde tu jen o zvltn praxi, nabvajc smysl
na pd jistoty svta, o praxi teorie".
Ploha VI, ke kapitole 16 (kvten 1937)
Originln postup I. meditace
1. Z m r (vyjden ihned v prvnch vtch): Pokusit
se vecko" (tj. veker poznn, je jsem doposud zskal a je
pro mne platilo jako pravda) zvrtit" a od prvnch zklad
zat nov.
2. Jak se m ten p e v r a t" uskutenit? Nikoli tak, e
bych musel vecko prokazovat jako falen (nebo e bych
vecko ml jednotliv kritizovat), a co jsem postehl jako falen, vskutku jako falen prokzat. Posta, kdy se zdrm
souhlasu se vm, co nen docela jist a nepochybn, a kdy
odmtnu ve, kde jen najdu njak dvod k pochybovn.
Nen ovem teba, abych to provdl jednotliv u veho, co
povauji za pravdiv, ale sta, budu-li se pidrovat princip,
o n se opraj vechna m ostatn mnn.
427
3. Takov princip jistoty v tom, co povauji za pravdiv,

oznaujeme jako s m y s l o v o s t . Meme t ci, e je to
veker pedvdeck vdn, slouc kadodenn ivotn praxi,
domnl vdn, je zskvm pomoc smysl. Je mi pirozen
znmo, e smysly nkdy klamou. Je tm sice vyvolno odvodnn podezen, e by smysly mohly vbec klamat, ale mohu
vn pochybovat o tch nejpevnjch jistotch praktickho
ivota tkajcch se vc mho kadodennho okol nebo o skutenosti svho tla? Bylo by to lenstv. Nejsou vak peludy lenstv stejn jako peludy spnku? Zde ns mus zajmat otzka, zda lze najt nesporn znmky, jimi by bylo
mono odliit bdn od spnku?
4. Tu si pak ekneme klamou-li smysly, znamen to vlastn, e
ns klame obraznost, vytvejc ze smyslovch poitkovch dat
komplexn obrazy, nebo e obrazy, je jakoby v na dui malovala, nezpodobuj nic relnho, e jim neodpovdaj dn originly, ani tm komplexnm imaginacm, ani nejjednodum
elementm, barvm a jinm obecnm smyslovm datm. Toto
ve nle mn sammu a v tom, e to je to, za to prv povauji, jak to pociuji nebo mm o tom komplexn obraz, se ovem
nemlm.
Pidruji-li se toho ve svm veobecnm mylen, pak ani to
u nebude postieno pochybnostmi. Vskutku existuje velk vda,
mn Descartes, kter se pohybuje v tto sfe, a to ist geometrie, vda zabvajc se obecn obrazci, veliinami a sly,
nzornmi momenty smyslovho okolnho svta, ani se te,
zda jim v reln skutenosti nco odpovd. Je-li smyslov nzor
snovm nzorem, tedy nzorem, ktermu nic objektivn neodpovd, nic se nemn na platnosti geometrickch pouek, ponvad
jako ist geometrick nevypovdaj nic o objektivn jsouc prod. Jinak je to s fyzikou, kter pouvajc ist matematiky
chce se prv vyslovovat o objektivnm jsoucnu.
5. Nyn vak pichz odvoln na boha, na (samozejm pece
pedpokldanho) pvodce mho byt. Descartes se sna jednak
prokzat monost pochybovn o vech imanentnch poznatcch,
kter maj podle posledn vahy vhodnj postaven, jednak
428
prokzat pochybnosti ohledn vekerho objektivnho byt, je

maj vnitn obrazy zobrazovat. Bylo by pirozen, aby jen pokraoval v tom, co je uvedeno v bod 4., avak Descartes nein
rozdl mezi matematickmi aximy a nepmmi matematickmi poznatky, a tedy mezi pmou a nepmou apodiktinost.
Nestav ns tak ped otzku, zda jsme v aximech ji nyn
nenali fundamentum inconcussum alespo u kvantit a s nimi
spjatch vd, nbr z monosti pochybovn o vekerm matematickm a prodovdn transcendentnm poznn, jak ji domnle dobe uvenmi a nejlepmi dvody prokzal, vyplv
podle Descartova metodickho principu pevratu rozhodnut
traktovat je vechny jako fiktivn, jako falen.
Descartes nemn vak jen matematiku a fyziku, nbr univerzln poznn. A tm se pi univerzlnm zamen obdobn
jako u tchto zvltnch vd nebo sfr jejich platnosti odliuje
poznn nitern duevnch obraz v jejich nitern duevnm byt
v poznvajcm a poznn mimoduevnho, v obrazech domnle
zpodobenho svta.
Kadodenn Zkuenost a poznn jsou pro Descarta nedokonal, a proto chce tuto nedokonalost pekonat. Hled tedy pravdu
nebo poznn pekonvajc relativitu a monost klamu u kadodennho poznn i pravdy. V prbhu meditace nalz vak meditujc Descartes pi poznvn, odehrvajcm se za vech okolnost jako imanentn pochod v poznvajc dui, zhadu, jakmile
poznn m transcendovat dui. Zprvu je vdm vzorem idel
pravho vdeckho poznn, za kter je od potku povaovno
ist matematick a s jeho pouitm prodovdn poznn.
Zda vak vskutku dosahuje toho, na si in nrok, to musme
apodikticky nahldnout, jinak by to byl pedsudek. Zd se tedy,
e sta jen pezkouet, zda matematick aximy jsou vskutku
bezprostedn apodiktick, zda se dedukce mohou normovat
vskutku apodikticky na kadm kroku a podle apodiktickch
norem usuzovn. Poznn je apodiktik. Jeho zpsob, jak
zdvoduje pravdu, propjuje pravdiv zdvodnnmu charakter nepodmnn platnosti, je tu jen rozdl mezi pmou a nepmou apodiktinost. Nyn by bylo nam problmem ukzat
429
univerzln vdu, je by s univerzln apodiktinost pravdiv

poznvala universum jsoucna (nikoli jen prody) v jeho takovosti. Analogicky by bylo mon vytyit kol propracovat univerzln bezprostedn apriori (eeno analogicky, propracovat
istou univerzln matematiku, universum bezprostednch
axim pro veker mysliteln jsoucno) a zskat celek nepmch apriornch pravd pomoc formln logickch principi
(je by samy nleely k systmu axim). Mli bychom tak
plnou univerzln matematiku jakoto universum istho apodiktina a s jeho pouitm na faktick svt (tak jak se obyejn
matematiky pouv na faktickou produ) bychom dostali analogon prodovdy, univerzln racionln filosofii, racionln
poznn faktickho svta, pokud prv spad do smyslu pouit,
e proda sama, e faktick svt sm ve vech svch jsoucnech
je o sob racionln.
Pi tomto vdeckoteoretickm postoji se nabzej matematick
a logick aximy jako posledn nositel vdeckho zdvodnn
a rozenm smyslu univerzln filosofie na vekerou filosofii
by se objevila nanejv obt, jak pro universum jsoucna meme systematicky zskat totalitu poslednch axim, kterto
mylenka systmu ns samy apodikticky o tto totalit opt
ujiuje, co je problm existujc ostatn i pokud jde o matematiku, ale stal se citelnm teprve mnohem pozdji.
Descartes se vak nezabv vemi tmito
m y l e n k a m i , ponvad mu vyvstv docela jin zdvodovac problm, i kdy zeteln a neodluiteln souvisc s problmem univerzln matematiky (nebo, co je pro ns tot,
s problmem univerzln ontologie). Poznn je nitern duevn
kon vytvejc ist nitern duevn vtvory poznn, a u je
poznn prav, vdeck, apodiktick, nebo ne. V poznn, v tomto
niternm duevnu, je vdycky obsaeno mnn, e je poznvno
nco mimoduevnho, co pat k vnjmu svtu, a nejenom to,
co je v dui vlastn, i kdy je poznvno i to. Rozbor vnitn
duevnch geometrickch a jinch obraz" vede, jak se zd, dle
k zvru, e kad apriorn poznatek me doshnout zprvu jen
apodiktinost tkajc se obraz jako nitern duevnch fakt.
430
Geometrie plat apodikticky, ale nept se, existuj-li objektivn tlesa odpovdajc jejm vnitn rozvrhovanm tvarm.
A tak je to vbec. Mus to platit pro vechno ist apriorn,
ftekne-li se, e prodovda je zaloena nejen na ist matematice, nbr i na zkuenosti, pak je i zkuenost, vjem, vzpomnka
apod. vnitn duevn udlost poznvajcho, jenome poznvajc pitom ihned samozejm pedpokld, e zkuenost se netk jen proitku toho kterho obrazu samho, nbr toho
transcendentnho, co je zobrazovno. Kde je apodiktinost, kter
ospravedluje tuto transcendenci, a tm i prvo na transcendentn (nebo objektivn, co je rovnocenn) platnost matematiky
apriority vbec?
Tmto objevem" problmu v imanenci due se odehrvajcho poznn jako domnle pesahujcho do mimoduevnho
transcendentna a problmu monho zdvodnn takovho
transcendovn se nyn p r o m u j e u Descarta cel problm, jak zdvodnit poznn jako prav, jako apodiktick, resp.
problm metody opravdov vdy, opravdov filosofie.
Bezprostedn apodiktick aximy nejsou nyn pro filosofii
eo ipso ji poslednmi dvody, nebo v nich, ve vdch o jsoucm
svt, maj objektivn funkci a jejich pouitelnost na faktick
svt nle u odvdy k nim a k ist matematice a tm vce
ani presumpce, e opravdov proda o sob m matematick
formy, e mus podlhat apriornm, matematicky formovanm
zkonm nesm se ji pijmat jako samozejmost ani transcendentn byt vbec, nebo snad dokonce s odvolnm na z k u e n o s t mimoduevna.
Promna problmu zasahuje i smysl p o s l e d n h o d v o d u nebo, co je tot, dvodu o sob prvnho, na nm je zaloeno veker poznn a k nmu nakonec pivd kad otzka
po oprvnn. Pi pvodn vdeckoteoretickm postoji a prvotnm vyznaen kolu jsou aximy poslednmi apodiktickmi
dvody a pro univerzln vdu nebo filosofie je totln systm vech axim vdeckho poznn, objektivnho racionlnho poznn svta jsou jednotnm totlnm dvodem, na kterm je zaloena vda a prav filosofie, na nm m bt vybudo431
vna obdobnou metodou tak, jak je vybudovna matematick

a prodovdeck vda, m-li vzorovost takovho zpsobu poznn vskutku sv oprvnn.
S objevem, e veker poznn poznvajcho je nitern duevn udlost, a s pslunm problmem transcendentn platnosti vznik vak nov apodiktinost, a to apodiktinost ego, poznvajcho o jeho v l a s t n m byt jakoto subjektu vekerho
poznvn a o tom, e veker jeho poznvn a veker ivot
jeho vdom vbec je absolutn uzaven souvislost jeho duevnho byt, v nm veker transcendence, veker mimoduevn
intence, jako i k a d intence duevnho byt jsou prv d u e v n o, kdeto pedmt intence m bt nco mimodnho.*
Vd problm absolutn nepochybnho poznn, vdy, je m
bt zdvodnna s absolutn nepochybnost, se toti transformuje zpsobem, kter sammu Descartovi nen naprosto jasn.
Descartes o d k r v i s t j ", je je j" istho ivota
vdom, j" istch cogitationes, nebo alespo je u tohoto objevu, ani ho sm pro sebe vyanalyzoval a ani ho uchrnil ped
nejasnmi posuvy: objevuje ist J na cest za jundamentum
inconcussum, na nm je nutno budovat kad prav poznn,
nebo lpe univerzln vdu, filosofii, systematick univerzln
poznn svta jako universa objektivnho jsoucna. Vnitn je mu
vzorem matematika a matematick fyzika zejm nejde pitom o nic jinho ne o systematickou vstavbu filosofie, vdy
* Matematiku zahrnuje Descartes do e toho, o em mono zcela
pochybovat (do e objektivna), a nein rozdl mezi aximem a dedukc.
M zejm na mysli (srov. Principia"), e matematika, u kter je skoro
vechno dedukc, pedpokld spolehlivost pamti, je vak ze sv strany
nicmn pipout klam. Descartes si vak neuvdomuje, e zakld-li novou stavbu poznn a vd na ego cogito nebo spe na zprvu bezprostedn
evidentnch poznatcch istho vdom, nicmn uvd do hry mylen novho druhu, je stejn zase pedpokld spolehlivost pamti.
Proto nelze tak pochopit, pro by bezprostedn apodiktinost matematickch axim nemla bt vylouena z monost pochyb a pro by
tyto aximy nemly platit jako pevn fundamenty mylenkovho postupu,
kter ovem pedpokld pam ale prv tady zstv problm, stejn
jako u mylen, je m bt zaloeno na absolutnm zklad.
432
o svt na prvnch, absolutn nepochybnch premisch pro

istou matematiku by to byly vpravd apodiktick aximy,
vskutku ji nikoli deduktivn zdvodnn. V matematick fyzice
jsou s tm spojeny zkuenostn sudky, kter zprostedkuj pouit matematiky na faktickou produ.
K aximm by bylo pirozen nutno pipost principy dedukce, formln logick zkony. Poadavk nejpsnjho zdvodnn m tu k poslednm, a to jasnm a zetelnm, nebo jak
my kme evidentnm premism, a jet pesnji meme ci,
k apodiktickm premism, je vyluuj jakoukoli myslitelnou
pochybnost. Nebo tot se d vyjdit tak, e jde o jistotu byt,
kter vyluuje jakokoli myslitelnou pedstavu nebyt, jakhokoli monho pehodnocen toho, co je v tto evidenci v prbhu
cesty poznn jako jsouc a jist, v nco pesto nejsoucho" (nebo
v bt njak jinak"). Jen tk je jistota nebo jej jsoucno absolutn zajitno a takovou pevnost pisuzujeme prv prav vd.
Po tomto vysvtlen meme nyn strun ci, e jde o vdu
o svt jako o totalitu absolutn pevnch pravd, a k jej vstavb lze ci, e jde o totalitu absolutn pevnch poslednch
premis, v irm smyslu nepodmnn nepochybnch axim.
Teme se nyn: Je ego cogito, je v sob absolutn uzaven
universum v tomto ego centrovanch cogitationes ve smyslu
prvotnho kartezinskho zmru vdy o svt p r e m i s o u ,
nebo zvltn, v sob uzavenou premisovou rozmanitost? Pesnji vyjdeno: Jsou po objevu tohoto ego s nm spjat bezprostedn intuitivn soudy a vbec pak soudy o faktech a bytostn
obecn soudy uinn v tto sfe v reflexvnm mylen a o jejch djch pemnny v premisy on vdy o svt (dve ped
kartezinskou metodou pehlen premisy), z nich lze pro to,
co dosud platilo za posledn premisu, jako nap. matematick
aximy, teprve zskat poadovan apodiktick zdvodnn
z pradvod?
Takov je vskutku Descartovo mnn.
Ale my budeme muset piznat, e v tom tkv osudn nedorozumn, kter bylo umonno jen tm, e Descartes nevyerpal
analyticky a do konce npl smyslu svho objevu. Aby Descar433
tes odkryl apodikticky posledn premisy pro univerzln exaktn

vdu o svt, uvaluje na sebe trze metody pochybovn. Nelo
vskutku o univerzln pochybovn, kter s vnost chtt uskutenit nen v ni libovli ani moci. Ukzal Descartes vskutku,
e byt svta smyslov zkuenosti, tedy kadodennho svta, je
pochybn, nebo e ztrc svou jistotu byt v mylence na mon
sen? Descartes mohl mt zajist pochybnosti ovem nikoli
v tto motivaci, nikoli s pouhm odkazem na len skutench
sn (kter se nm dodaten odhal s evidenc jako klam) jak
je mvme pleitostn i my, kdy se najednou v urit situaci
zeptme: je to skutenost, sen nebo halucinace? Opakuji, e Descartes mohl mt zajist pochybnosti, zda sedl v upanu u krbu.
Je vak t a k o v p o c h y b n o s t , tkajc se pedevm zcela
urit s i t u a c e , pochybovn o byt svta vbec? Nen osobitm rysem jistoty o svt, e zstv nezlomn a jako svm
zpsobem apodiktick jistota svta navzdory vem monm
a skutenm situanm pochybnostem? A e se ned dnou libovl rozbt, akoli o jednotlivch realitch v jejich tch kterch prv relnch situacch je mono pochybovat a dost asto
u nich dochz k promn platnosti z byt na zdaj?*
Nad tm se Descartes nezamyslil a pirozen ani nespatil
s tm souvisc problmy, je se pi pouit (sprvn pochopenho) kartezinskho objevu musely objevit. O vskutku univerzlnm pochybovn o svt neme bt tedy ani ei, ale co z metody jako jeho podstatnho konu zstv, je epoch odezrajc
od byt celho svta (u Descarta motivovan domnle univerzln monost pochybovn jakoto monost nebyt svta samho), eventuln hypotetick pedpoklad takovho nebyt.
Takovho nco je zejm mon, zbavme-li ovem Descartovu metodu pemry nesprvnost, jimi je opravdu zcela zby* Blznovo pochybovn o byt svta je sluiteln s tm, e byt svta
v ivouc zkuenosti je jist. Faktick monost pochybovn u pomatence
nebo blzna, kter fakticky me pochybovat o vem vudy, o rozumnosti i nesmyslnosti, o apriori evidentnm i absurdnm, je nco jinho ne
opravdov byt pochybnho, je lze postehnout jako apodikticky pochybn, v em je zakotvena evidentn monost nebyt.
434
ten zatena, akoli prv jim vnoval obrovskou nmahu, nebo pece chtl evidentn ukzat, e cel svt, empirick svt
a svt lidskho ivota by mon pi myslitelnm pochybovn
mohl i nebt, i kdy ho neustle provme v jistot byt. Meme pesto uinit kartezinsk obrat: Pedpoklad nebyt svta
nezasahuje m vlastn byt, je zstv zcela nedoteno jakoto
..j", kter takovou supozici nebyt svta in (j", kter v kartezinskm vyjden poznv cel svt jako mysliteln pochybn).
I kdybych uskutenil pokus univerzlnho pochybovn (ani
e v i d e n t n seznm pochybnost a monost nebyt, jak chtl
Descartes), byl bych to pece j, kdo takto pochybuje, byl bych
to bu jak bu j, kdo ze sv vle in pedpoklad mon, nemon i nesmysln hypotzy (to tedy nadle trv), take
vdycky jsem to j, kdo in takov pedpoklad, a nemohu proto
takovou supozici uinit pedpoklad svho vlastnho nebyt. Je
apodikticky jist, e to nemohu uinit, vidm to. Nech se to m
poslze jakkoli s bytm a nebytm svta, jak pro m plat s tmi
ktermi prv domnle existujcmi vcmi, mohu dle s apodiktickou evidenc nazt, e prv zsluhou epoch vyazuji jakkoli soud nebo ho vyazuji onm hypotetickm pedpokladem j
j s e m , piem vyazuji veker zkuenostn ostatn ivot ve
svt, v nm pedtm pro mne svt ml platnost a pes tuto
libovolnou epoch i nyn plat. V j j s e m , v byt tohoto ego,
je vystupuje pi metod epoch, je obsaeno, e j jsem nebo
ped epoch jsem byl tm j, kter prov tuto zkuenost, akty
mylen, hodnotc a voln akty ivota ve svt, e jsem tm j,
je uskuteuje platnost byt vc a univerzln schopnost jej
syntzy v proudu provn i univerzln platnost svta. Jene
pi epoch vyazuji z akce vechny platnosti byt zakotven
v tchto modalitch vdom a provdm zdren se vkonu platnosti v celm vznamovm ivot skrz naskrz, jm se odli
vlastn byt zitk jakoto zitk tohoto ego s apriorn evidenc
d byt mundnnch vc a svta samho, kter jsou v tchto
zitcch a skrze n mnny jako jsouc.
Jenom pomoc metody epoch (oitn kartezinsk metody)
s
e mi odli ivot bez a ped epoch, tj. pirozen naivn kado28*
435
denn ivot ve svt, od istho ivota jakoto ivota ego. V ivot ped epoch, nebo jak t km v pirozenm naivnm postoji, v nm pi provn ihned tak sice vm o svm provn
a pirozenm zpsobem mm o nm vdom", jsem si vak
vdycky pi tom vem t jist bytm provanch vc jako vc
ve svt vc. V pirozenm ivot ve svt je byt m zkuenosti a byt toho, co zakoum, spjato s platnost byt. A tak je to
u vech akt vztaench na svt a u pasvnch proitk. Moje
zkuenost a vbec subjektivno v pirozenm zpsobu je pak
slokou mho lidskho byt jakoto sousti svta, kter m pro
mne platnost byt. Jakmile vak uskutenm epoch, a to totln
epoch odezrajc od svta, promn se m lidsk byt a promn
se m lidsk proitky (tato soust svta) v platnosti byt, je
jsem zrove s platnost byt svta vyadil z uskutenn pi
univerzln supozici nebyt svta jsem se svtskmi jsoucny naloil jako s nejsoucny. Prv tm vak uchopuji sv byt jako
istho vykonavatele platnosti tchto platnost a veker platnosti svta a nyn mohu rozliit: ego proudu cogitationes, synteticky jednotnou cogitatio, kter je sm tento proud, jeho cogitatum je svt s vekerm jsoucnem v nm, pro mne platn svt
jako takov. Pi metod epoch to, co je k 1 a d e n o jako svtskost a svt sm, a to, co v tomto kladu pro mne prost existuje,
se promuje v to, co je v pslun cogitatio myleno, platn.
Inhibuji-li platnost byt a reflektuj i-li nyn o sob, shledvm
sebe jako subjekt vech tchto objekt, kter je m v platnosti a
pivd je k platnosti, a bere je jen tak jako platn pro platnost,
to znamen bere vdom o nich jako ist vdom. Pokud vak to,
o em v pirozenm postoji, v postoji pirozenho ivota ve svt
je neustle uvdomeno jakoto j, subjekt akt a schopnost, je
samo apercipovno jako nco patcho do svta a j pitom, a
si uvdomuji cokoli o jsoucch vcech, vskutku jsem si nutn
vdom sebe sama jako pitom provajcho a myslcho a jsoucho v pospolitosti s jinmi osobami, potud se bude zprvu zdt,
e univerzln epoch nen vbec provediteln a e pokus uskutenit ji m sv meze v mm vlastnm lidskm jstv. Vskutku
je tu tit velkho nebezpe. Pedpoklad nebyt svta z n e m o 43(5
uje, jak se zpotku zd, jakkoli klad byt, take tento pedp o k l a d se jev pouitelnm jen jako prchod ke kartezinsk
otzce: Je v nekonenosti domnle jsoucch realit, mon vak
pochybnch, alespo jen jedin, je je apodikticky nepochybn?
O vem mohu pochybovat, ale nemohu pochybovat o tom, e j
jsem jako j, jako lovk. To vak je nesprvn obrat. Rozhodujc je, e univerzln epoch vbec neme ztroskotat, nebo
podle svho smyslu nen rozhodnutm o byt nebo nebyt. Nen j
tu zapoteb, aby rozhodovala pro byt svta nebo proti nmu,
n b r jej nesrovnateln vznam tkv v tom, aby odkryla ist
,,j". Uskuteuje, a nikoli trpn pijmaje epoch reflektuji
a vidm v apriorn evidenci, e jsem pedevm jako subjekt
tohoto ponn, akoli lidsk byt i s celm svtem je vyazeno
jako kdyby vbec nebylo".
Tak je tu apodikticky kladeno s platnost byt j" on epoch,
nikoli vak j, lovk. Zejm pak mohu epoch a reflexi opakovat. Zatmco epoch odezrajc od svta zstv v innosti
zachovna, mohu do epoch zahrnout jet klad byt onoho ego.
Pak mm opt v reflexi ego tto epoch, a to iterativn, jak
asto se mi zlb. Je to znovu a znovu ego a pi iteraci t o t
e g o , kter je subjektem cogitationes ivota, v nm svt pichz ke kladu jen jako cogitatum, kdeto naivn kladen svta
je podrobeno epoch. Odkrv se teprve reflex, a teprve tak je
pro sebe jaksi osvtleno a o sob jsouc a pak je teprve i pdou
pro zkoumn a odhalovn svch bnch cogitationes. Teprve
odtud zptnm pohledem se t dovd, e pedtm bylo anonymn. Ve, co v tchto vahch vypovdme, pochz ji z takovch
reflex a zptnch objev a z iterovan monosti slovy vyjdit, co bylo jednou nazeno.
Co tedy pi epoch objevujeme jako ego, jako subjekt istho
vedom, nen opravdu nic takovho, co se vyskytuje ve svt,
v tom pro mne jsoucm svt, kter mnm slovem svt, k nmu
vecko nle, o em kdy mm zkuenost a co mohu kdy poznat
Jako skutenosti nebo monosti.
I m se vak pro mne vyerpv smysl svta. Svt vyerpv
takto vecko, i nejprzdnj nco. Nco svtskho, znmho
437
nebo neznmho, oznauje to, co bych mohl poznat vychzeje od

sebe, a stejnou platnost m, ekneme-li: co by mohl poznat kdokoli jin nebo j prostednictvm nkoho jinho a jin prostednictvm nkoho jinho. Nebo nkdo" je sm nco, co je ode mne
mnou a pro mne poznateln jsoucno, a znm nebo neznm.
Jistota o m vlastn osob zahrnuje tak ji jistotu o jinch lidech, stejn jako jistota jinch lid o sob pedpokld moji
jistotu o sob a zahrnuje ji pak rovn jako zrove platn
jsoucno.
Ozv se vak otzka: Nemm i vlastn byt, svou osobitou
bytnost, kter nepedpokld, e pro mne ji plat jin? Zda nen
nutn, abych ji ml vlastn bytnost, byt a ivot ve form j,
jimi jin pro mne nabvaj smysl a platnost byt, abych mohl
jin pivst a k platnosti a pomoc nich pak abych platil pro
sebe jako jsouc? Nemohu se otzat: Co je to ve mn, m zskvm pedstavu o jinch, kdo v motivacch ist mho svbytnho ivota nabvaj pro mne platnosti jinch subjekt?
Ploha VII, ke kapitole 18 (v zim 19361937?)

Nen-li Descartes, kter je naden matematikou a matematickou prodovdou Galileiho, pesto spokojen s jejm zpsobem
zdvodovn a d-li posledn radikln zdvodnn, co je to,
co ho tu motivuje, co vlastn postrd?
Ve vd jsou inni vdci a kad z nich zskv zprvu ve
v l a s t n c h akcch rozumu s v vsledky, o nich je si
jist, e to jsou objektivn pravdy, jimi obohacuje spolenou pokladnici vdy. Avak v dui vdce probh jeho mylen, a vecko
to, co mu pedvdeck pedchz, v em provd kritick tdn,
nap. odliuje objektivn kvality od pouze subjektivnch, pat
k danostem kadodennho smyslovho svta. Tento smyslov
svt, posuzovn o sob a pro sebe, je pro kadho jen subjektivnm fenomnem, tedy duevnem, jenome ten, kdo jej prov, se
domnv, e v nm prov bezprostedn objektivn svt smNejsou vak vsledky mylen zskan na zklad tohoto smyslo438
vho svta a jedin v subjektivnm provn danho jevu

(v aktivitch mylen zamenho na toto smyslov dan) zase
jen pouhm subjektivnm? S a m o z e j m o b j e k t i v i t a
v s l e d k , kter je v akci v pmo zamen vdeck innosti
pijmna s nekritickou bezstarostnost, mus se proto stt p r o b l m e m . Vda potebuje jet hlub zdvodnn z reflexe
zamen na subjektivn teoretickou innost, je obsahuje jej
objektivn platnost. Jak to doke rozum", tj. prv mohutnost
objektivity? Mt rozum a osvdovat ho neznamen vdt, co
a jak rozum zskv jako svj vsledek, ani to neznamen na
zklad toho pochopit, jak m vsledek opravdu objektivitu
a jak dalece ji m. M-li se za to, e pedvdeck lovk podlh
alb smysl, kterou pekonv vda a jej racionln metoda,
a o tom, co je kon rozumu, e u matematika apodiktickou
evidenc svch vsledk, pak je to, formln vzato, star protiklad v hodnocen doxa a epistm, kter v novovku od Kopernka, Keplera a uzrl u Galileiho jen dostal novou podobu. Ale
tato nov exaktn prodovda je nicmn zprvu jen naivitou.
Nebo jak nedotzan duevn vlda mohutnosti, je je lovku
bytostn vlastn a jmenuje se rozum, doke zaruit objektivitu
vn due? Pro je zvhodnno toto duevno proti duevnu
smyslovosti, duevnm konm imaginace, je je rovn lovku
jako mohutnost veobecn vlastn?
Stala-li se objektivita zkuenosti a vdeckho poznn problmem, pak se ji vda neme spokojit s tm, aby prost konstatovala sv vsledky s evidenc proitou za sprvn provedench kon. Takto nen vbec opravdu zdvodnnou vdou, ili
jej zpsob, jak zdvoduje, mus sm bt teprve zdvodnn,
a to ze subjektivnch zdroj. Nechpu-li, jak moje duevn vdeck innost uskuteuje objektivn pravdu, pak by to mohlo
bt tak, e cel moje tvoiv konn je jen peludem" nebo e
mne njak liv duch klame.* A pokud jde o pirozen svt,
* Nikoli samovoln imaginace, ale nicmn vnitn kon, jemu vn
due vbec nic neodpovd, akoli se pitom domnvm, e mm objektivn
Pravdu. V tom by m mohl lit skon duch.
439
rovn nesta poukaz na to, e jsme si v nm vichni zajedno

v tom, e se astji klameme, a e si dokonce uvdomujeme alby
jako takov, ani nevystame s odkazem na nae iv sny a na
monost, e cel svt je jen vysnnm svtem. Pak je nakonec
pece jen teba odvolat se na rozum, kter prv formou vdy
zrove poznvnm pravho svta zdvoduje i objektivn projev skutenost, afikujcch smyslovost. Rozum sm je prv sm
t subjektivn mohutnost a tvoivost a v duevn imanenci se
odehrv kad zpsob, kterm rozum rozliuje pravdu od omylu, i ten, jm provd kritiku smyslovosti. Zejm musme provst ist subjektivn zamen eten a ujasnit jm, jak se
v ist niternosti uskuteuj kony rozumu a pro maj reln
objektivn dosah a kdy vnitn duevn produkt me zstat
a pak mt objektivn nrok. Je v povaze tohoto osobitho tzn, e pi novm eten nesm bt pouito nic z vsledk vdy,
z aktivnho konu, kter se stal evidentnm. Vdy pm evidence je nyn tm nesrozumitelnm, co vyaduje ze veho na
prvm mst teprve zdvodnn smyslu a monosti sv objektivity. Nebo je mono se vyjdit i tak, e vda a smyslov svt
mus bt zcela univerzln posuzovny jako pochybn, jako
kdyby nakonec nemly vbec dnou objektivn platnost pravdy
a to u smyslovho svta natolik, nakolik projevuje, by i sebeneuritjm zpsobem objektivitu, a tm neustle slou racionln vd, jejmi spchy je zrove ospravedlovn.
Mylenkov pochod pokrauje nyn asi takto: Jestlie vecko,
co je pro mne jsouc, a dokonce evidentn platn, mus bt povaovno za pochybn", jako by to vbec vpravd nebylo, neobrac se to i proti mmu vlastnmu eten, proti mmu vlastnmu byt a proti vzkumu rozumovho vkonu, kter se
nakonec uskuteuje ve mn? Nevrac se proto znovu problm
a nejsem mon j sm, j, kter mm svt ve sv zkuenosti,
pemlm o svt vdecky (podle rozumu"), subjektivnm vmyslem, inkem njakho livho ducha apod.? Nikterak. Zde
v i d m, e vechno m dotazovn, veker m zmaten i jasn
pedstavovn, ba i veker m voln imaginace a jakkoli moje
pochybovn ji pedem mne vdy pedpokldaj. Ve vem tom,
440
pi vekerm cogitare jsem j ji jako j cogitans. Odkrvm

ak ego a kogitan ivot tohoto ego jako originln pdu pro
jakkoli mysliteln kogitujc kon, pro jakoukoli otzku po
smyslu nroku na objektivitu. K tto pd se musm vracet jako
k posledn absolutn zkladn vekerho poslednho zdvodnn
rozumu, uskuteujcho objektivn kon. Tu se rozum nejen
osvduje, ale stv se tmatem vzkumu. Prv tmto radiklnm obratem, tmto zcela novm osobitm smyslem poslednho
zdvodnn se Descartes ocit na prahu objevu transcendentlni
subjektivity ve form tohoto ego. Akoli stoj tak blzko u tohoto
objevu, pece ho nikdy v pravm smyslu neuinil. Jak jsme ji
dve dovodili, neuinil tento objev proto, ponvad nepostehl
promnu, kterou tmto radikalismem univerzln epoch doznv j a cogto, chpan zprvu jako lidsk. Descartes ml
postehnout a ci si, e moje mens", moje due" je ji tmto
pojmem apercipovna jako osobn jsouc ve svt, a tm lovk
a svt jsou ji kladeny, a nejsou proto ji podrobeny epoch.
Kdyby byl vskutku zachoval epoch a neopustil proto ihned svj
radikalismus, byl by musel t pochopit, e v ego uskutenn
a odhalen svtsk platnost byt, pochopen jako platnost transcendujc ego, je protimluv, e pro toto ego je beze smyslu to, co
je m i m o n " .
Ploha VIII, ke kapitole 18 (kvten 1937)

Descartes odkrv ego, j" uskuteovatele svch cogitationes a univerzln imanence vekerho pro n domnlho
i skutenho jsoucna (ovitelnho, a to pod ideou definitivnosti),
ale ihned toto ego zamuje s du, s mens (sive anima) jako
Produktem abstrakce, toti s lidskou osobou, u n abstrahuje ode
yseho, co je na n v jejm relnm byt ve svt momentem vnjkov svtskm. Descartes tak zamuje nebo se mu nepozorovan podsouv svt jako cogitatum (a to jako universum relnch jsoucen vetn due, lovkova j", ir osoby) nebo, co
J e tot, svt jako imanentn platnost pro ego se mu podsunuje
441
za platnost, je je imanentn reln dui, za svt, kter je povaovn za existujc z hlediska lovka a v nm spolu i j
jsem povaovn za relno.
Toto posledn rozlien nen ovem snadno pochopiteln, nebo lovk jako lovk ve svt a zrove majc vdom o svt
(a o svm lidskm byt), k nmu svmi akty m a ovuje ho,
nen tm nejvym j", kter uskuteuje veker platnosti
a vechny reln apercepce a habituln nebo aktuln je m,
nbr sm je nco reln svtsky apercipovanho, a to prv
takovou apercepc (lovk takovho a takovho obsahu smyslu"),
pro ni ego kon nebo mu vykonalo apercepn funkce, vypstilo
je a umonilo atd.
Je jasn, e ego uskuteuje jakoukoli platnost a e vechny
platnosti obsahuj ji apercepn smysl lovenstv, maj za
sebou apercepce, je svm smyslem a platnost konstituuje v posledn instanci ego. Z toho jednoznan vyplv, e ze svpodstatnho byt takovho ego, jak se dv na poslednm stupni
reflexe, kter pronik za veker apercepn tvary smyslu a
do hloubi k ego, tvocmu smysl, nelze init dn zvry na
byt vn ego, ponvad tady vnjek nem vbec dn smysl.
Jakkoli oividn je protimluv teorie poznn", kter podle
Descartova vzoru zamuje i s t o u d u i (abstraktum v psychofyzickm lovku) s t r a n s c e n d e n t l n m e g o , nebo
spe nepronik k rozlien jednoho od druhho, pece tu zstv
obt a nesrozumitelnost v tom, e ego se mus prv oznait jako
j", a jakmile je vyeno j", jsou tu tak ji osobn zjmena
vbec jako korelty. J jsem ten, kdo tomu, co zakoum jako
lovka, jako osobu nebo co mm jinak zprostedkovan jako
spolujsouc v platnosti, dv smysl byt jinho j, nebo aby se
za tmto strunm vrazem nic nehledalo: j jako tato osoba je
prv vdy zakouena v tch kterch mch zkuenostech, je jejich zkuenostn npln a v nich jsouc" jakoto pro mne platn
byt, stejn jako kad jin j, je zakoum a jinak mm o nm
vdomost, je pro mne platn byt a veker smysl byt, kter
pro mne me mt a zskat, m vdycky z mho vdom a v mm
vdom. Jsou samy osobami, majcmi sv t y a m y, ale j jsem
442
to, pro nho prv to kter byt osoby, kdykoli o nm mluvm,

m smysl a platnost. J, absolutn subjekt platnosti a tvorby
smyslu pro vecko, i pro my" ve zvltnm, ale t v nejirm
pojet, jak jsem pro sebe, jsem j" i tohoto my", ale kad j"
tohoto my" kladu zase jako centrum pro jeho my", piem
veker tyto ze mne platn j-subjekty a my" plat zrove
jako homogenn pospolitost j-subjekt. Tuto pospolitost seznvm dle jako absolutn fungujc pospolitost subjekt, z jejho komunikativnho intencionlnho konu se konstituuje" objektivn svt. J jsem to, kdo svt uvd v platnost, a svt plat
pro mne se vm svm obsahem, v nm pro mne prv plat,
jenom na zklad mho vdomho ivota. Svt m sice pitom
neustle pro mne ji i ten smysl, e je svtem pro vechny,
identickm svtem, o nm m kad zkuenost, m ho jako pole
ivota a k nmu se kad sm pot, jako se k nmu potm
j sm. Pedpokld-li vak takto svt podle svho smyslu
vechny" jakoto subjekty, jsem to nicmn j, kdo tyto vechny", tj. vechny spolusubjekty, mm v platnosti, a j jsem je
uvedl v platnost pesn tk, jak pro mne urit i neurit poznny nebo nepoznny plat. Jsem to j, kdo pitom v", e
kad jin m svou pedstavu svta, svou apercepci svta
a me postehnout, e je s jinmi v apercipujc pospolitosti,
zespoleentn s nimi ve zkuenosti, rozvaovn a jednn, a to
pmo nebo nepmo. Z takovho zespoleentn se konstituuje
spolen smysl svt pro vechny" tak, e ty kter prv jednotliv subjekty s jejich osobitostmi se ve svm vzjemnm
styku a spoluit i vzjemn koriguj, take obsah jejich smyslu
svta se vcemn vyrovnv a je to stle pro kadho anticipovan identicky jsouc svt, jako identick se ovuje monmi
korekturami, pro vechny bez rozdlu plat s identitn npln
jakoto jdrem jednomyslnosti v neustlm pohybu korigovn,
kter uruje ble nebo jinak onen smysl byt, jm je svt.
Pospolitost jednotlivch (egoickch") j" konstituujc svt
podle toho neustle p e d s t i h u j e konstituovan svt, je to ustavin inn subjektivita, kter kon kony konstituujc svt
a u s k u t e u j e akty, jimi zskv habituality, ale vdycky v po443
spolitosti a z pospolitosti. J, ego, mm tedy svt z konu,

kterm konstituuji jednak sebe a svj horizont jinch, jednak
souasn s tm i homogenn my, plurln pospolitost (Wir Gemeinschaft), ale tato konstituce n e n k o n s t i t u c s v t a ,
nbr konem, kter lze oznait jako m o n a d i z a c e e g o ,
jako kon personln monadizace, jako monadickou pluralizaci.
V ego, v jeho konu se konstituuje ego, je m jin ego, z nich
kad je jednm o sob i pro sebe absolutnm funknm subjektem, jedinm pro veker konstitutivn kony; kad ego se monadizuje a konstituuje svou monadickou pluralitu my", v nm
kad implikuje jin a to zase implikuje jin i jeho my" jakoto
my", a v jeho my" znovu implikuje veker my a homogenizuje je atd. Kad monadick ego je v jedin pospolitosti
monad, je v pospolitosti, ve kter monadickou implikac pro
konstituci svta, a tm pro konstituci kadho monadickho ego
je funkcionln ztlesnno jako zlidtn ego (obdobn totalita
monad je ztlesnna ve velidstvo) nebo jako lidsk osoba, tlesn lokalizovno a temporalizovno v prod spolen pro
vechny (v prod pro vechny konstituovan takto istmi
monadami a jejich monadickm konstituovnm) nebo jako
reln lidsk due jakoto quasikomponenta psychofyzicky relnho lovka v prostoroasovm svt.
Dokud vak nen objevena a provedena metoda fenomenologick redukce a na zklad jejho proveden metoda analzy
fundac platnosti a reflexvn analzy vekerch monadickch
kon, dotud neme bt osvtlen a pochopen rozdl mezi absolutn jedinenm ego, k nmu vede pochybovn" o svt
a pojmn svta jako fenomnu platnosti, a mezi osobn skloovanm j, je-li mono se tak vyjdit, jako i rozdl mezi
fungujc pospolitost monad a mezi pospolitost lid jakoto pospolitost lidskch osob.
444
Ploha IX, ke kapitole 20 (kvten 1937)

Ke kritice Descartova traktovn intencionality. Cogitatio je
u Descarta vraz pouvan asto tak, e zna to, co je v cogito
myleno, uvdomeno, ale nen jasn rozlien proitek vdom,
jako vnmn, provn, mylen, od toho, co je pi nm provno, upamatovno, myleno a jink uvdomeno jako takov.
Idea ve vlastnm" smyslu (Meditace", III, str. 36) vdom
o vcech, co jako vc je uvdomeno jako takov, jak je to
v proitku vdom samm uvdomno prv jako jeho moment.
Tady k Descartes: j a k o obrazy vc" tamquam rerum
imagines (lovk, chimra, nebe, andl, bh).
Nazv vak ideae i zpsoby chovn j k tmto ideae (chtn,
afirmace, negace, tedy souzen). Pravda a fale tkv jen v souzen. Je tu dosti podntu ke kritice. Descartes prv nein ist
vdom tmatem vlastnho systematickho a do skrytch hloubek pronikajcho zkoumn. Tamquam imagines tm tamquam m na mysli to, e pedvdeky reln se jevc vci,
ideae, jakmi jsou cogitata, nejsou zobrazenm transcedentnch
vc, obrazy n e h o . . . , ale na druh stran, e u tchto ideae
je nutno rozliovat mezi esencilnmi (k substanci nleejcmi)
atributy a nepodstatnmi momenty, jako jsou u tles specifick smyslov kvality. Esenciln atributy, jasn a zeteln
dan a matematicky vypracovateln, vskutku zobrazuj, nepodstatn jsou zmaten ideje, je ve fyziklnm mylen zbaveny
sv zmtenosti se samy zase redukuj na prav kvality. Nepozoruje rozdl mezi rozmanitmi perspektivami, v nich je
nutno odliit rozmanit poitkov data, je v kontinuln zmn
perspektiv jsou pojmna jako jedna a t vcn barva etc. jako
kvalita vci, a nevid proto rozdl, kter je mezi synteticky
jednotnmi perspektivami, v nich se vc jev, a mezi imanentn
mi, mezi objevujcmi se vcmi sammi a jako takovmi.
Soud vytv pojet poitku nebo svazek poitk, ale emu pi
kladnm nebo zpornm soudu pitakv, jak je tu idea, kter
se pisvduje? Dvojznanost: Soud vytv vztah k pedmtu,
a
le co m s o u d p e d s e b o u k potvrzen nebo k popen?
445
Je nabledni, e to pece nemohou bt dn poitkov data.

Rozlehlost je v cogitatum nm abstraktnm. I ona je, a pedevm jako jednota rozmanitosti perspektiv, dna jako intencionlni jednota, a ponvad jistota byt se me zmnit z prostho relnho byt v nebyt, mme pece jako o b s a h pitakn
nebo negace (jestlie prost jistota byt je povaovna za pitakn a prost vdom o zdn jako zdn ped vekerm
kritickm postojem je povaovno za negaci) ji vc tak, jak
se jev, to, co je uvdomeno v promn modalit jistoty, take
soud neme bt celou intencionalitou, kdy je jen pidvanou
afirmac nebo negac.*
Descartes sice tedy odliuje obsah vdom a cogitata ist
jako takov v mens od cogito, ale vbec nepostihuje to, c o tu
v l a s t n j e d n o , c o pat k v l a s t n m u s m y s l u
vdom.
Ploha X, ke kapitole 21 (erven 1936)
Takovm zpsobem dostv pece antick pojem filosofickho
poznn epistm na rozdl od doxa pedvdeckho a mimovdeckho lovka s m y s l r a c i o n l n h o "
poznn,
kter z univerzln matematiky naokovali novovku Galilei a
Descartes a kter jej pak ovld. Proto novovk pekld epistm jako ratio". Je to pedevm matematick prodovda, kter
pro nj takto plat za poznn vekerenstva prody jako jsouc
v poslednm smyslu. Jako matematick transcenduje pedvdeckou smyslovou produ, za n samou nele vak dokonce ani njak metafyzino o sob, je by skrze ni jako pouh jev prosvtalo. Descartes byl pro Kanta ji historickou minulost. Meditace",
a dokonce i z kartezinsk pozstalosti vyl Regulae" nemly
v aktulnm filosofickm svt kolem Kanta ji nic z pvodn
duchovn prbojnosti, kter zrevolucionovala prvn generace
* Matematik Descartes, zvykl myslet v hotovch teoretickch vtcch, ve vyprzdnnch poukch a kriticky je uvdt v pochybnost
i rozhodovat, pen souzen jako rozhodovn se na zkuenost.
446
n o v o v k u . Psobily nadle jen jako tradicionalizovan mylenky a jen takto byly as od asu vpltny do filosofickch
argumentac. Proto Kant nikdy nedostal od Descarta bezprostedn motivaci, a jak se zd, ani nikdy nepostehl, e ji Descartes spatoval v racionlnm vkonu ist matematiky a pr o d o v d y vn problm, a to pedevm ve zpsobu jejich
zptnho sept s platnost a ovovnm byt smyslovho svta,
svta kadodennho, pedvdeckho a mimovdeckho ivota.
Descartes zan kritikou na naivn jistoty byt o tomto
smyslovm svt, provedenou ovem jen letmmi tahy; jako
subjektivn relativn mus tento smyslov svt zstat na stlm
tkavm rozmez mezi bytm a zdnm. Ponvad nic z toho,
co pm smyslov vnmn svta uvd v platnost jako jsouc,
nezstane ueteno monost pochyb, monost, e a ji vnmno pece to nen, uskuteuje svou quasi-skeptickou
epoch, kterou se zdruje pouit jakhokoli soudu o tomto stle
jen domnle jsoucm smyslovm svt a o jeho kadodennch
pravdch. Ve sv Druh meditaci" podrobuje svt kter je
nyn pro nho, pro filosofujc j v epoch, nadobro pouh idea
druh kritice, k r i t i c e p o t k , v n u stejn pkrm
zpsobem jako Kant v obvykle takzvan smyslov zkuenosti
(jako zkuenosti o vcech) rozliuje: pouh ist smyslov poitek a v nm zrove innou ratio nebo ze specifick aktivity
mylen pochzejc momenty, tedy kontrast mezi pouhou smyslovost a rozumem. Na tto ideji smyslovho svta ukazuje, e
domnl jsoucna v nm nejsou nikterak danostmi pouh smyslovosti, ale e vude souasn se smyslovost lze odhalit racionln momenty, bez nich ten kter smyslov materil by nemohl mt platnost byt vc, realiter jsoucch identickch tles
identickch vlastnost, a proto smyslov svt vbec by pro ns,
by i jen domnle, nemohl dospt k platnosti jakoo s v t .
Kousek vosku, smyslov vnman jako vc, m, pesnji uveno, formy, je nemohou bt jen smyslov.
Co Descartes mn, vyjdeme nyn v na ei: Nesmme pehlet, domnv se, e smyslov materil mus bt nejdve
apercipovn jako vc (nebo jako vcn vlastnost, jako reln
447
pochod, souvislost atd.)- Apercipovat, nco postihovat, znamen

soudit", a u pitom vypovdme, nebo ne. Teprve pak me
bt vdomm o domnlm jsoucnu nebo zdn a podle toho se
lze ptt, zda vpravd je, nebo nen. Teprve abstrahujeme-li od
soudu (od spontaneity, vyjdeno kantovsk), dostaneme pouh
smyslov materil, kter odpovd mohutnosti pasivity (pouh
receptivity, vyjdeno kantovsk). Nikoli tto pasivit (receptivit), nbr a schopnosti soudit (a je fundovna v pasivit),
vdme za stlou jistotu, e kadodenn svt jest. Vdme za
ni rozumu v irm smyslu, prv schopnosti soudit, jej zsluhou se nazvaj lid rozumnmi bytostmi. K jejmu plnmu
a irokmu smyslu nle, pesnji eeno, rozlien mezi rozumem v pregnantnm, pozitivnm smyslu jako schopnost pravdy
a mezi rozumem v negativnm smyslu jako schopnost fale,
kter je souasn obsaen i ve schopnosti pravdy jako pravda
nebyt falenho. Rozum v pregnantnm smyslu nen proto mohutnost souzen vbec, nbr takovho souzen, pi nm se soudc j d vrozenmi" normativnmi idejemi a zkony. Takov
normy poznv prv vlun v evidentnch, v jasnch
a zetelnch" soudech, kdy v reflexi u nich imanentn postihuje jejich jasnost a zetelnost. To jsou vak soudy ist racionln vdy. Takov je tedy svm smyslem, i kdy ne jeho slovy
vyjden, Descartovo pojet. A podle toho se u nho e ji
naped problm, jak se ist rozum me spojit se smyslovost,
pesnji vyjdeno, jak se ist racionln poznn (matematika) me uplatnit na smyslov kadodenn svt a jeho pslun empirick danosti.
Pro Descarta se vak nyn stv zhadnou transsubjektivn
platnost takov clara et distincta perceptio, subjektivnho proitku evidentnho usuzovn, oznaenho jako racionln. Racionln vda je podle toho naprosto subjektivn vkon odehrvajc se ve filosofujcm j, ale jak me uplatovat nrok na
objektivn platnost, dosahujc a k jsoucnu o sob? Jak me
ego u Descarta ist mens sebe sama se svmi akty transcendovat? A to plat o vech lidskch cogitationes redukovanch na takovou istotu. Nebo v nich vech je podle D e s c a r t a
448
obsaen vdycky i soud. Tady, jak znmo, zan nouzov vpomoc dkazem bo existence.
Oba prv rozlien kartezinsk problmy je mono, i kdy
se nevyhneme mnohoznanostem, oznait jednotn jako problm
dosahu racionln vdy, monosti jejho smyslu byt jako objektivn vdy. V tomto problmu je zahrnuto i pedvdeck poznn
a platnost byt tkvc ve vech aktech, toti proto, e kad platnost byt pedracionlnho druhu je racionln dotazateln
a mus bt pevedena na souzen, kter je pak nutno racionln
rozhodnout co do sprvnosti a nesprvnosti. Proto tak kadmu
pedvdeckmu poznn odpovd opravdu jsoucno, a to v tom
smyslu, e kad nicotn zdn je zaloeno na byt, na relnm
jsoucnu, s nm zdn zpol a je event, pozdj zkuenost
vynese na svtlo a racionln ur.
Je zejm, e tento problm, objeviv se poprv u Descarta,
je ve svm hlavnm jde identick s Kantovm zkladnm problmem syntetickch soud a priori, kde tyto zce souvisc
problmy zstaly nerozlen, aby teprve v Kantovch systematickch vkladech byly pesn rozlieny a vyeeny.
Pes tyto spolen podstatn rysy u obou nelze ani zdaleka
ci, e Kantv zkladn problm je ve stejnm smyslu i pro
Descarta zkladnm problmem", a e by proto i principiln
styl obou filosof ml bt v podstat stejn, piem rozdly
u obou by byly snad dny stupnm vvoje. Ale prv v tom
principilnm existuje obrovsk kontrast mezi obma, kter se
navenek jev v tom, e u Descarta je skutenm zkladnm
problmem jeho filosofie apodiktick zdvodnn univerzln
vdy zahrnujc veker prav poznatky vbec. Rovn Kant
uplatuje nrok na apodiktick zdvodnn, ale apodiktinost
m u nho totln jin smysl. Principiln osvtlit, co vz za
tmto vrazem apodiktick zdvodnn univerzln vdy (nebo
filosofie)", je neobyejn dleit pro n zmr.
Srozumitelnost toho, co tu bylo eeno, je ztena dvojznanost, s n se mluv o zkladnm problmu jako o problmu
ovldajcm filosofa v celm jeho filosofovn a jako o kolu,
n
a jeho vyeen m dt odpov cel jeho filosofie. V jistm
29
449
smyslu je motiv podncujc oba myslitele v podstat t, pokud

oba upeli zprvu pohled na racionln prodovdu a pvodn
intence u obou smovala k pesnjmu zdvodnn takovho
zpsobu vdeckosti jako prav, a tedy pro vdu vbec platn,
ponvad u obou je motivem nepijmat bez pezkouen dn
pedbn pesvden. Descartes vak v tom nespatoval zkladn kol", kter, vslovn postaven v elo, by musel a mohl
dit chod vekerho filosofovn, a tedy i filosofick systm.
Pak by se od zatku mohla pedpokldat monost splnitelnosti tohoto kolu. Nemohly v takovm kolu, jak byl od potku zamlen, bt ji obsaeny samozejm pedpoklady, je by
byly pedsudky, nedojde-li k zdvodnn jeho smyslu a hranic
jeho platnosti? Nevyaduje ji proto kol sm pedem zamylen
a zdvodnn i pokud jde o praktickou smysluplnost tohoto
kolu? Nemaj teprve pot nsledovat veker otzky tkajc
se metody v obvyklm smyslu, otzky, kter rozvjenm v obecnch a pak ve specilnch vdeckch metodch umouj skutenou vstavbu vdy? Umonn filosofie jako racionln univerzln vdy a idea metody maj proto u Descarta dvoj smysl
a dvojvrstvost. Rovn idea zkladnho problmu" m u nho
speciln, v nejpsnjm pojet radikln smysl, vznikl z pesvden, e filosofie jako takov me naplnit svj smysl a bt
pravou filosofi jen tehdy, kdy filosof" svj zmr tanouc mu
na mysli jako filosofie" sebezamylenm ztvrn do ujasnnho
a formulovanho kolu. Tato idea mus pak pedznamenat jak
jasn a zeteln cl vbec, tak i metodu mon praktick cesty
ke splnn, zde k vytvoen teorie, a to jasn a zeteln.
Docela jinak je tomu u Kanta. U nho nenajdeme nic z tohoto
radikalismu filosofick sobodpovdnosti. Kdy se octl ve svzeln situaci, jak pochopit dan vkony racionln filosofie, v n
byl vychovn, stv se mu sice monost takov filosofie, a dokonce i sama monost newtonsk prodovdy pro nho zkladnm problmem", ale kdy si ji chce vyjasnit a zdvodnit ji
v jejm pravm smyslu a dosahu, pak tento jeho zmr m pesto
podstatn jin smysl. Rozdl se objevuje ji v tom, e nepochybn vkon prodovdy nen pro nho jen subjektivnm pe450
svdenm, jak tomu bylo i u Descarta, nbr e pedevm

na rozdl od Descarta neuvd v pochybnost principiln
i tuto nepochybnost, ba asto j pouv jako argumentu ve svch
teorich. Oba pak maj ostatn jaksi osobn samozejmosti
uritjho charakteru, jako nap. pi rozlien mohutnost
t smyslovosti a rozumu. Zatmco vak Descartes principiln
| V skutku zcela principiln chce veker sv dosavadn mnn zahrnout univerzln a radikln jako otzku po platnosti
| do jednoty principiln otzky platnosti, zahrnout do univeri zln otzky, zda a jak je filosofie mon, jsou naproti tomu
i dosavadn osobn mnn u Kanta pedpoklady, jejich platnost
se nestv problmem. A jak uvidme, Kant m ve znan
; me dokonce pedpoklady ve svm filosofovn, jich se ani nedotazuje co do monosti (ve svm pojmu monosti), ponvad
[ je ani neformuloval.
Tento kontrast souvis zejm s rozdlnost historick situace,
kdy oba velc myslitel filosofuj.
Pro Kanta a racionalismus jeho stolet byla matematick
i prodovda ji dvno veobecn uznan vdci i vzdlanci jako
i jedin prav vda o prod a ze strany jeho neptel dokonce
i jako filosofie prody, jako vda o poslednm jsoucnu o sob pod
[ titulem hmotn proda. V tomto smyslu byla prodovda veI obecn uznna i jako vzor pro univerzln vdu, obepnajc
[veker objektivn" jsoucno v poslednm smyslu, tedy jako vzor
pro univerzln filosofii. Jinak je to s Descartem v jeho epoe,
i Jemu lo o to, prv pro tuto teprve zanajc a ve sv podstat
t zcela novou vdu teprve zskat uznn a jej metodu jako jedin sktajc ryz pravdu nutkav zdvodnit jak pro sv soucastnky, tak i pro sebe k vlastn odpovdnosti.
Osvobozen z pout scholastickho tradicionalismu a jeho
teologieko-teleologickho zkoumn svta, boj proti pejatm
Pedsudkm a vniv sil o vdu i o filosofii na zklad autonomnho rozumu ovldaj filosofick pohyb ducha renesance.
Renesance tedy zprvu obnovuje star klasick smysl filosofie
jako poznn svta z ist epistm. Brzy vak dospv k tomu,
2e
se chce vyhnout tradicionalistickmu pejmn antickch
29'
451
filosofi. Tendence tchto snah byla nakonec nesena vl po radikln a absolutn bezpedsudkovosti, pi n se ist a u vech
rozumn soudcch identick rozum nezkalen dostv ke slovu
a vtzn raz cestu prav metod a pravm teorim. Tato
tendence se stane neodolatelnou vn a centrln ivotn vl
velikho gnia, jakm byl Descartes; svj poadavek bezpedsudkovosti (nebo, co je tot, filosofovn bez pedpoklad) 1
napne do krajnosti a sna se radiklnm zamylenm vyjasnit
a k nejzazmu zajistit jeho evidentn nutn smysl, ale ponvad =
z druh strany se stejnm radikalismem in problmem a pak
vytyuje jako kol ideu filosofie jako univerzlnho poznn, '
v nm veker speciln poznn a vda mohou bt jen nesamo- 1
statnmi momenty, n zcela jedinenm zpsobem nad ostatn- ]
mi jako inicitor celho filosofickho novovku. Vichni filoso- )
fov nov doby jsou v dobrm, i kdy velmi veobecnm smyslu
kartezini, obdobn jako vichni fyzikov novovku jsou zase 1
galileovci.
Od tto velk osobnosti pochz pesvden, e filosofie je
mon jen z radikln a nejhlub odpovdnosti filosofujcho j
ji ped sebou samm. Me va'k ta'kovou bt jen tehdy, jestlie I
ty kter oteven nebo mlky pijat pedpoklady uplatovanho
pslunho poznatku budou zodpovdn uvdomny a vyzkoueny, a pemn-li se tedy v poznatky. Z toho jasn vyplv, e
poznn vbec a ideln univerzln poznn apodikticky vyaduje (m-li mt vbec njak smysl a njakou monost uskutenn), abychom se tzali zpt po nejzaz pd, kter obepn
vechny posledn pedpoklady, a abychom ji nakonec vskutku
apodikticky zdvodnili. To je zejm mysliteln (v nekonenosti i
monho poznn nebo pretenc na poznn a pi monosti, aby
kad mysliteln mnn bylo uplatovno jako poznatek nebo
uvdno v pochybnost) ovem jen tak, e je nutno v nejprinci-ji
pilnj a formln obecnosti apodikticky ozejmit, e k a d |
mysliteln mnn, kad mysliteln otzka a kad m y s l i t e l n |
stanovisko k n kladn, negujc, pochybovan, k o n j e k t u rln vdyky pedpokld ji njakou a vude f o r m l n
tut pdu jako absolutn apodiktickou samozejmost, bez n
by nic takovho, jako je pretendovan poznn, a tedy ani dn

opravdov poznn nemohlo mt smysl. Odhalen tto samozejmosit a jej apodiktick vyuit skt absolutn apodiktickou
pdu pro filosofii, je ze sv strany je uskuteniteln jen tehdy,
jestlie na tto pd je progresivn provediteln vstavba
zprostedkovanho poznn, resp. byla tu provedena tak, e
kad krok dluno v mst jeho sept se zprostedkovanostmi
nepmo zdvodnit absolutn apodiktickou zkladnou poznn
bez jakchkoli vhrad pekraujcch formln strnku a tkajcch se toho, co nepmo zdvodovan poznn me ble
urit, nemluv ji o zvltnch modech toho, co m bt jako
poznn zdvodnno.
Je to pirozen systematick vklad, interpretace" kartezinskho mylen, a to v psn formlnm pojet, pi nm
mus bt ponechny stranou tak etn domnl samozejmosti,
jimi Descartes sm pekrauje tyto formlie, jako kdy nap.
nepm zdvodnn poznn je u nho od zatku myleno ji
v podob logicko-matematick dedukce. Pelivost a zevrubnost
formlnho vkladu znamen pirozen i vyjt za Descarta, a
nen nim ne svdomitm vkladem, toti potud, e vynechn takovch pedantickch sebeinterpretac myslitele umouje ono nepozorovan vproudn problematickch samozejmost nebo alespo mu napomh, co se me projevit jako
osudn a je v kadm ppad v rozporu s poadovanm radikalismem.
Pi vkladu kartezinskho radikalismu absolutn zdvodnnho poznn je nutno vslovn uvst jet jednu vc. Bylo
by rovn pedsudkem, kdybychom jako Descartes jen tak beze
veho dalho mli za to, e idel filosofie by i v nekonenm
postupu se m uskutenit tak, e bychom ideln prochzeli
vekermi nekonenostmi monho poznn a nakonec dospli
jednomu universu jako opravdovmu universu jsoucna ve
vech jeho zvltnostech i jednotlivostech jako koreltu poznanch pravd.
Mon e ji v apodikticky absolutn pd, v ego, je obsazena apodiktick nkonenost takovho druhu, e myslet si ji
453
jako systematicky vyerpatelnou postupem in infinitum by byl 0

absurdn (toti obdobn tak, jako pro ns plat prostor jako
systematick soustava mst, kter by byla zsadn dosaiteln
z nkterho nulovho bodu souadnic, akoli je jist, e nikdo
neme jt fakticky libovoln daleko). Je proto nalhav nutno
vyloit kartezinsk formlie a pk je teba novch principilnch zamylen, zda a jak je filosofie mon, a to ji po Skutenm oven prvotn a v tto prvotnosti absolutn apodiktinost,
je je univerzln pdou" vekerho monho poznn, jemu
pedchz".
Obrtme-li nyn svj pohled od Descarta ke K a n t o v i , nemusme ani zvl vyzdvihovat, e mu je ciz takov radikalismus tzn po podmnkch monosti opravdu zdvodnnho poznn, a eeno univerzln, po monostech filosofie, a i on klade
nalhav otzky o podmnkch monosti a dosahu filosofickho poznn a jakkoli buduje velk systm filosofie.
Racionalita, kterou Descartes poaduje po filosofii, takov, aby
ji mohl ped sebou a ped kmkoli jinm obhjit, nen nic jinho ne krajn radikalismus filosofick odpovdnosti vi
sob. dn jin le takov je smysl jeho apodiktickho zdvodnn poznn, jemu nesmme init vtku, jak je te v md:
Descartova univerzln filosofie na apodiktick zkladn vytvoila ono existencieln selhvajc, padkov lidstvo, jeho
prvnm pedstavitelem je on sm, jeho filosofie vytvoila ono
existencieln" selhvajc lidstvo, jeho naden z pokroku
a jeho idel vldy poznn nad prodou, uskuteovan v nekonenm pokroku, a idel do nekonena stupovan technick
vldy smuje v podstat k bezpe", k jistot, k jakmusi pojitn proti osudu. Takov zajiovn, a dokonce pomoc idelu
apodiktinost, nen pr, pihldneme-li ble, nic jinho ne
zbabl tk ped odpovdnost a osvdenm, je na lovku
d jeho bytostn osudov reln existence.
Nelze popt, e v na dob existuje lidstv takovho typu
a e jako masov jev je pro dnen dobu charakteristick. Nejsou vak svobodni vichni ti, kdo se vysmvaj svm okovm,
a odvauji se hjit nzor, e padkov filosofie, je b y t o s t n
454
k takovmu lidstv nle, je nejen ta, je jaksi ospravedluje

toto pokrokov lidstv, nbr t a pedevm ta, je vystupuje
proti nmu formou kritick reakce s velkolep existencilnmi
gesty. Nejhor padek vz vskutku ve slepot nevidouc velk
a prav tos, kter prv tvo filosofii, velkou a ryz filosofii,
a kter jejho tvrho nositele in ctyhodnm. Jak to, velk
osamlec Descartes a jeho velik k Spinoza hledali bezpenost" a svmi spisy chtli pivst lidi na cestu skurity? Kvli
tomu se ze svta uchlili do stran a proto Descartes, kdy se
osvobodil z duchovn tsn, putoval k bohorodice do Lorety?
Ohluchla doba, kter se tak pyn svou historickou uenost,
natolik, e vbec nesly tos tohoto filosofa, jeho obdobou je
tos pravho umlce, tos pravho sttnka? Vbec ji nechpeme, co znamen ivot a uvdomen si sv povolanosti a tragika takov povolanosti? Je mlo spis, v nich se tak vrazn
zra duch hluboce osobn a nejradiklnj odpovdnosti, jako
je tomu v Descartovch Meditacch".
Takov nmitka snad bude vstin proti pozdjm generacm vdc, jejich vda se zatm promnila v techniku, ale tuto
vtku nelze init originlnmu gniovi Descartovi, ani bychom
krajn zkomolili historick a vcn pomry, nebo v Descartov
tzn je ji jaksi anticipovno opaten proti filosoficky vyprzdnn vd praktikovan jen jako technick odbornost dosahujc teoretickch vynlez a dkaz, proti vd, kter prv
proto existenciln selhv. Bude nutno teprve znovu se nauit chpat nej hlub smysl, ale i Descartovm rozbhem teprve
jen doten problm apodiktinost jako vrcholn odpovdnho
sebeujasnn autonomnho lovka, a tmto pochopenm prv
zskat porozumn pro to, co bylo v Meditacch" transcendentln filosofickm motivem, kter, i kdy rychle utuchl, je
u Kanta opt a v pokantovskm transcendentlnm idealismu
neujasnnou hybnou silou, je se vak z temnch hloubek dere
na povrch, aby jednou na dennm svtle zskala podobu dokonale jasn transcendentlni filosofie.
Teprve s transcendentlni filosofi vznik monost nejvyho
filosofickho sebepochopen lidstva a jeho djinn existence.
455
in pochopitelnm, e uskutennm smyslu apodikticky zdvodnn univerzln vdy, jen byl dn filosofii do vnku, kdy
dolo k jejmu prvotnmu zaloen jako eck filosofie, se mla
vyvinout nejvy funkce umoujc lidsky smysluplnou existenci.
Univerzln intersubjektivn vda zaloen poslednm absolutn dostaujcm dvodem se takto stv funkc a vrazem
lidstv na jeho nekonen cest k autonomnmu utven pravho lidskho byt jako nekonen ideje jemu pvodn vlastn
povolanosti. Ve vvoji, kter se rozbh Kantem s jeho obrovitm filosofickm projektem, jde proto pedevm o to, e
takov vdeckost vypotatelnho pedvdn samho neme
bt jet filosofi, nbr v kontextu jejho smyslu spe jen
podadnm elementem, kter je nutno v jeho sprvnm smyslu
teprve vyjasnit. V nejhlubm zklad jde o ryz podobu,
0 smysl dan filosofii do vnku jako entelechie. Vystupuje-li
filosofie ji jako transcendentlni filosofie a jako velik systm,
neznamen to jet nikterak, e ji sama sebe pochopila a e si
ujasnila, o jaiko filosofie me a mus usilovat a jk cle a koly
pitom me a mus znamenat obrat smyslu, kter se sna vyjdit slovo transcendentlni".
Do kritiky znehodnocujc Descarta je zahrnut i Kant a jeho
nsledovnci, i kdy nikoli s tak silnm drazem. Kanta jsme tu
sami kontrastovali proti Descartovi v tom smyslu, e jsme vi
nmu uplatnili prv vtku nedostatenho radikalismu, pokud
zanedbal obnovit problm neb cl apodiktickho zdvodnn filosofie. I Kant je naplnn tosem prav radikln filosofick
vlastn odpovdnosti a nepochybn i pro nho je filosofie
nutn a nanejv odpovdn zamylen lovka o tom, m je
sob povinovn jako autonomn, jako rozumov bytost. Do
tohoto rmce zapad jako dleit, ale pomrn podadn vc
1 to, co oznauje jako rozumov poznn nebo jako p o u h
teoretick poznn", toti pozitivn vda, proda, a jejm
vzorem se dc vdy vbec, pokud je nutno jim zjednat oprvnn a jich soubor ztotonil racionalismus s filosofi.
Jako kad filosofie je pirozen i ona vdou, pokud uplatuje
456
nrok na zdvodovn a nechce za pravdu vydvat dnou

vtu a dn bezprostedn nebo zprostedkovateln zjitn,
ani byly radikln s vlastn myslitelskou odpovdnost prokzny. A m Kant ze svho stanoviska sebelep dvody, aby se
vyhnul smovn zpsobu poznvn a logicko-matematick metody, jako i jinak s n rovnocenn apriorn metody s veobjmajc filosofi a filosofickou metodou (a tm aby se vyhnul rozlien matematizujc metody od metody transcendentlni filosofie,
ani pitom upe exaktn metod racionalismu jej pravou
oprvnnost), bylo by oividn mylnm pouitm Kantovy terminologie, kdybychom chtli z kantovsk filosofie (ve skutenm smyslu) uinit iracionalismus a neuznali jej platnost univerzln vdy v prvotnm a nezadatelnm smyslu. Jej transcendentlni apriorn systm je apriorn vdou vyho stupn
smyslu, je sm teoretickm poznnm nebo teori a rozum ji
dc je teoretick rozum, jeliko onen rozum zstane rozumem,
a u jde pod Kantovm titulem o teoretick nebo praktick rozum. Spad sem pece i zamylen nad tm, co je vpravd
dobro, spravedlnost, povinnost. Kantova kritika kritizuje" jak
matematiku, tak i etiku, kter je tu pece od starovku jako
a u nesprvn, nebo sprvn poznn, jako pretendovan vda,
jako el filosofie, jej vroky byly podzeny norm formln
logiky stejn jako vechny ostatn vroky. Pro by tedy i pro
ni neml platit poadavek transcendentlni logiky a pro by
takov poadavek neml platit i pro pokusy zamylen nad poznnm a pro pokusy vdy o takzvanch estetickch hodnotch
a hodnotovch tvarech? Nen zamylen, z nho vytryskne
kategorick imperativ", nen ostatn kad zamylen eo ipso
poznvnm, chtnm dospt k soudm, a to k pravdivm soudm? Nen lovk rozumovou bytost tm, e jeho zpsob byt
spje ke stle vymu stupni sebeujasnn a e jeho rozumovost
me bt bytostn uskutenna jen ve vlastn reflektovan rozumovosti a silm o jej rst? Nen konen forma takovho
specificky lidskho nebo rozumovho zpsobu existence formou univerzlnho zamylen, kter je pak zamylenm nad
bytm lovka v univerzlnm lidstvu, jeho zdailou formou
457
je filosofie majc bt neustle do nekonena utven, filosofie

jako funkce zlidovn lovka ve velkm", lidstva, tedy lidsk existence v konen form, je je souasn poten formou, nejnalhavj vvojovou formou lidstva k lovenskmu
rozumu nen ona konen forma opt vvojovou formou, jak
uskutenit lidskou existenci, byt jako byt pro sebe, v chtn
sebe samho, v monosti chtt sebe mt tm, m jsme uskutenit tedy takovou monost silm bez konce? K tomuto cli
prv funguje filosofick vda a za tm elem jsou jejmi nositeli filosofit, jedin opravdov vdci. V tom vak tkv, i kdy
se to zprvu me jevit sebezhadnji, smysl univerzln vdy,
obepnajc naprosto veker jsoucno jakhokoli smyslu. Je to
skryt intence kad filosofie, akoli sebepoznn a vda vystupuj v lidskm ivot jako specilnost. Tato intence se vak nevyjev dve, ne filosofie dospje ke svmu pravmu vlastnmu smyslu, k dennmu smyslu, a k pravmu apodiktickmu
zdvodnn, je je pro ni a pro lidstvo v n zahrnut poslednm
sebepochopenm. Tu neexistuje dn pouh paralelnost kulturnch tvar: vdy, umn, hospodstv atd., dn mimolenost specilnch vd: matematiky, prodovdy, biologie, psychologie, etiky, teorie poznn apod. Jsou tu zpsoby a stupn
objektivace vetn sebeobjektivace lovka v prostoroasov
prod, ale je jen j e d i n veobepnajc vda, j e d n a
f i l o s o f i e , jedin univerzln poznn jakoto univerzln
zamylen a prac zskan sobporozumn, pi nm skryt nerozvit rozum uzrv v rozum, v rozum sebe sama chpajc a
sebe sama regulujc.
Bytostnm smyslem kadho rozumu je, aby to byl rozum
v nepostradateln irokm smyslu poznvajc. Je to vude odpovdn zamylen nad tm, co je pravdiv i falen.
Je ovem problematick, zda racionalita Kantovy filosofie
pipout ke slovu prav ratio v plnm smyslu a zda neselhv
tm, e j chyb radikalismus, kter je jako dsledn tendence
apodiktinost prazkladn podmnkou monosti kad filosofie,
nebo od zatku a provdycky uruje jej intencionlni zkladn smysl a uskuteuje se ve smyslu naich nznak, zda458
ilm naplovnm v apodiktick vd. Descartes si pln uvdomil tento zkladn poadavek prav filosofie, ba s vnivou
vnost jej uplatoval, akoli jeho vsledek uvzl v urit primitivit. Obrovsk a na problematinost neobyejn bohat
hloubky apodiktickho zdvodnn zstvaj mu jet ukryty.
Z toho vyplv, e onen nejvy stupe lidstv je stupe
obecn lidsk (nikoli snad abstraktn individuln lidsk)
existence, thnouc apodiktickou vl k apodiktickm clm
existence, jej funkc je prv sebeujasnn, univerzln apodiktick sebepoznn a korelativn poznn svta jako nezbytn
forma a apodiktick podmnka monosti uskutenn prav
lidsk existence pravm lidskm zrnm v prav, apodikticky
takto chtn osudovosti, je pekonala slepou Moira.
U Kanta i jeho filosofickch souasnk ztratil vak motiv
apodikticky zdvodnn filosofie svou prbojnou slu. V tomto
motivu byl obsaen poadavek regresivn analzy pedpoklad
a podmnek monosti objektivnho a univerzlnho poznn, je
se nezastav ve svm radikalismu, dokud nedoshne principiln
poslednch pedpoklad jako nejzaz pdy, bez n by objektivn vda ztratila smysl vekerho svho zmru a bez platnosti jejho byt by bylo nemysliteln i jakkoli jin byt a ve
zvltnm smyslu pretendujc na to, e vpravd jest, by bylo
nemon ji jako pretence, a korelativn by byla nemysliteln
i originln pda, od n kad platnost byt odvozuje svou platnost jen po stupnch definitivnho zdvodnn, kter lze zskat
jen na tto pd.
Prv tm se vlastn upesuje Descartv zmr, jeho idea
a poadavek poznn absolutn zbavenho vech pedpoklad,
uskuteovanho univerzln epoch, odezrajc od vech zjevnch i skrytch osobn nabytch a pevzatch domnnek, postoje, v nm vbec me teprve zat autonomn zamylen nad
absolutn pdou jakhokoli monho, pravho i domnlho
poznn, jakhokoli monho pedpokladu a jakkoli mon
otzky i odpovdi. Byla-li tato pda nazvna absolutnm pedpokladem, pak nemohla ji nleet k tradinm samozejmostem
v onom nejirm smyslu ani vbec k tm, je se od zatku
459
nabzely jako nepochybn, ba dokonce jako apodiktick, ponvad epoch la tak daleko, e vecko, co platilo ji jako jsouc
vyadila z platnosti a pohlela na to, jako kdyby to nebvlo
jako kdyby o tom mohlo bt pochybovno. V situaci svobodn
epoch a jedin v n mohla bt nazena absolutn pda jako
pda jakkoli platnosti byt, i t platnosti, kter nese ji epoch
samu jako absolutn pda, kterou nutno nyn prv klst jako
takovou.
Prv kritika Kantovy filosofie se zamenm na pdu samozejmosti, je v poloench otzkch bez dotzn pedpokld a jich pouv, poslou nm prv k tomu, abychom
vznam otzky po absolutn posledn pd nebo, jak meme t
ci, problm apodiktinosti i problm evidence" natolik vyjasnili, aby tm byla motivovna nalhav nutnost zcela novho
a osobitho filosofovn s naprosto novou metodou, a tm
i zjednn pstup, jak takovou metodou znovu pochopit pipraven zatek opravdovho uskutenn definitivn filosofie, a to
znamen jej pochopit..
V konkrtnm postupu i pi vsledcch nebetyn od kartezinsk filosofie vzdlench me a mus vak bt Descartes
povaovn za inicitora veker, a tedy i tto pokartezinsk
filosofie. Z hlediska ve uvedench formlnch rys je to kartezianismus. Bude vak i osvtleno, e tato osobit nov fenomenologick" filosofie se plnm prvem nazv transcendentlni filosofi (transcendentlni fenomenologi", ale v kontrastu ke vem fenomenologim takzvan fenomenologick
koly, i kdy motivovanm mmi Logickmi zkoumnmi")Transcendentlni" filosofi se nazv, akoli nen dnm pokraovnm, petvoenm (a ve smyslu vylepen i zhoren)
kantovsk filosofie. Touto na fenomenologickou filosofi je pi
kritickm vyuit Kantovy filosofie mono pochopit, e v jej
transcendentlni subjektivit (jej zdvodnn a pojmovou fixaci nutno odmtnout) je prv v ivouc intuici nazeno to,
co fenomenologie svou metodou sama uchopuje s apodiktickou
evidenc, pmm a j vlastnm zpsobem zkuenosti a svou
vlastn metodikou nepm koncepce, a v tom vem apodikticky460
Ploha XI, ke kapitole 23 (v zim 1936/1937?)

ekl jsem, e Humv postup vede konsekventn k solipsismu. Nikdy vak tuto konsekvenci nevyslovil. Jeho postup je
takovho rzu, e mate. V prvnch kapitolch mluv neustle
tak, jako by nebylo nutno se pozastavovat nad relnost svta na
rozdl od byt naich percepc. Omezuje sv zkoumn ist
na sfru vdom a tv se, jako by otzky o pinch perceptions mly bt penechny fyziologm, prodozpytcm. Sm
chce otzky sem spadajc vylouit. Mluv zcela tak, jako kdyby
stl na Lockov stanovisku s tm rozdlem, e chce psnji plnit
svj kol. Ani nevid, e jako badatel imanence se mus pednostn vnovat jen vlastnmu ego, a v prbhu svho zkoumn se tv, jako by to bylo pouh, by i nevysloven metodick omezen. Nedotk se otzky zkuenostnho poznn u jinch lid a k potvrzen svch zjitn dokonce uvd, e kad
ve sv zkuenosti me potvrdit zjitn, piem ukazuje i pklady z djin a bsnictv, jako by se jimi dalo ovit imanentn
bdn v kadm ppad, ani uvauje o jinch lidech a ani
vyty problm sociality jako problm imanence a ani se zamysl nad otzkou, jak dalece je psychologick objektivita
mon. Musel tu ovem zkoumat pedevm zvr" z vlastn
imanence na monost a existenci jinch imanentnch sfr. Ale
i kdy o tom vem nemluv, pece z jeho teori vyplv,
zklad sv platnosti maj v ist imanentnch zjitnch, a vsledky jsou takov povahy, e skuten me bt jen universum pedstavivosti", tj. imanentn sfra a co se d zjistit jako
pro ni originln dan. Jakkoli pekroen tto sfry, jak pmo
doznv, skrv protismysl, kad transcendence je fikce. Co je
v tom obsaeno? I byt jinch lid a byt boha. Takovou konsekvenci, takov vslovn tvrzen nikde u nho nenajdeme, ale
naproti tomu nalezneme u nho nemlo toho, co dovede upokojit ne-li metafyziky, tak jist teology.
Ve z:kratce jsem ji naznail, e v empiristickm pohybu a po
Huma pokrauje teleologick historick proces, kter zaal
prvotnm zaloenm novodob filosofie (jakoto univerzln
461
vdy) a svm zprvu nevyjasnnm a zhy v nejbytostnjm

bod chybnm vkladem nov intence vede u filosofickch
nrt po jistch strnkch k nutnm naplnnm, ale po jistch
strnkch k jejmu zaten zkresleninami, kter se musely vynoit z protismyslnch sebeinterpretac filosof, resp. vzniklch
vd. Humovou psychologi, na n m zviset spsa vech vd,
psychologi, kter by byla opravdovou fundamentln filosofi,
stv se pro kadho, kdo Huma bere s takovou vnost, jak
mus bt posuzovn, a kdo se zcela zahloub do jeho zpsobu
mylen, stv s e palivm d v o j p r o b l m fundamentln
historie, problm v d y novho druhu o i s t m v d o m ,
o ist subjektivit, a problm p s y c h o l o g i e l o v k a
objektivn jsoucho a majcho podivuhodnm zpsobem
vdycky sv ist vdom, ale nalhavm se stv i problm
smyslu psychofyzick antropologie, kde na psychick stran
stoj due ve smyslu kartezinsk mens. Jakmile se lovk jako
subjekt svch cogitationes a jen jako takov stane tmatem
zkoumn a jakmile se pitom filosofujcmu mysliteli a psychologovi budujcmu v psychologickm postoji radikln psychologii stane pro nho pedem dan a vdycky tak i onak
platn jsouc svt nevyhnuteln vtvorem ivota jeho vdom,
mus z toho jako prvn vsledek nutn vyrst solipsismus, redukce svta na vtvory vdom, a to na produkty vlastnho
vdom. Tuto ohromujc konsekvenci nikdo ovem nechce vyvodit, ale i kdy vsledkem jsou rozpaky, ba filosofick zoufalstv, nalzajc toit v pedfilosofick naivit, jak Hume
sm l svj vsledek v zvru tto knihy", pece vak cel
tato cesta nabyla sv historioky-teleologick hodnoty, jej
vznam nelze ani dobe docenit, prv tm, e nut (nebo by
nutit mla a nakonec jednou by musela pimt) k tomu, abychom se radikln a docela svobodn soustedili na celou tuto
svou vlastn absurdnost seznvajc bilanci o svt a vd, a tzali se po posledn pd.
462
Ploha XII, ke kapitole 23 (na jae 1937?)

Hume se poprv pokusil rozeit problm pvodu objektivnho poznn vychzeje ist z poitkovch dat jako prvnch
a jedinch pvodnch danost vdom, a akoli skonil tm, e
kad objektivujc vkon snil na fikci, nicmn pro toho,
kdo nemohl vskutku pijmout jeho od zkladu myln senzualismus, vyvstaly fundamentln rozdly v danostech, popp.
fundamentln problmy: jakkoli zvrcen bylo poprat istou
matematiku v jej pece nepekonateln psn apodiktinosti
co do jej exaktnosti jako matematiku kontinu a istch
algebraickch tvar, ba vytkat j protismysl, a pak ji redukovat na vgn tvary kadodennho svta vc, a jakkoli nesluiteln byla pozdj interpretace identickch vc, vcnch
vlastnost, relac a kauzalit pevdnm na asociace a zvyklosti
jakoto fiktivn vtvory a senzuln data dolo tm nicmn k e konstrastu p e d e m d a n h o s v t a v c ,
kter pro ns neustle jest ped v vdeckou prac, je nmi provn jako identick a pes svou relativitu ve sv zkladn podstat a ve svch relnch skutenostech se prakticky dostaten
osvduje jako jeden a t, a na druh stran objektivn pravdivho" svta, kter je ve vdeck prci vyho stupn logickou
metodou logifikovn, svta exaktnost. A nejenom to. Kdy si
poloil otzku, co si duch", due" i rozum" pon s poitkovmi daty jako jedinmi bezprostednmi danostmi afekce akoli je si ji pedem vdom toho, e trvajc pedmty" pedvdeckho, a tm spe vdeckho svta jakoto vdom nm dan a domnle bezprostedn pro ns existujc
mus bt vtvory vkon due, lidskho rozumu, zane rozliovat
jednak poznatkov tvary, je maj bt vytveny z dat,
zvan relations of ideas", tj. monosti nerozporn sluitelnho
mylen a zkonitost takov sluitelnosti, jednak matters of
'act", kter nejsou jen souhlasn monosti mylen, nbr vtvory privilegovan jako faktick realita. Korelativn je tm
oznaen dvoj zpsob vkonnch funkc, pracujcch s radikln
Prvnm materilem poitkovch dat. Z jednch funkc vyplvaj
403
absolutn nutnosti, je se vak tkaj jen nerozporn pedstavitelnch monost, ostatn funkce dvaj faktickou existenci,
toti jako pravidla pedvdn majc jenom pravdpodobnou
platnost, piem pedvdan by mohlo bt i jin.
Ploha XIII, k sti III A (na jae 1937?)

P e d m l u v a k p o k r a o v n K r i z e"
Pokraovn tohoto spisu, jeho dv vodn kapitoly byly
uveejnny v I. dle Philosophia", vychz bohuel velmi opodn, ponvad nepekonateln pekky, nsledky mho rozkolsanho zdrav, m pinutily ponechat stranou ji pipraven
nrty. Vznikla tm pestvka nebezpen pro pochopen teleologicko-historick cesty vedouc ke koncepci ideje a metody
transcendentlni fenomenologie, kter tu je naznaena. Nastala
situace, kter se do jist mry podob t, kter by vznikla pi
pedvdn velkho hudebnho dla peruenm na konci pedehry, a to tak, e vlastn dlo (opera), na n ouvertura pipravuje vytvoivi podmnky, aby bylo iv vnmno a pochopeno, bude pedvedeno teprve pozdji, ani pedehra bude opakovna.
Prvn zveejnn studie pinesla vskutku relativn ucelen
pedbn zamylen, prvn vnitn dorozumn, vnitn poradu, jejich clem bylo vytvoit pedbnou ideu (ideu pedem,
dobe motivovamou pedstavu) docela nov vytenho cle a
metody filosofie, je se v na celkov filosofick situaci stala
nalhavm kolem. Zrove byla cel tato vaha prv jen
pedbnm zamylenm a odkazovala na vlastn hlavn tvoivou prci, je m bt uskutenna teprve v dalch kapitolch a kter by tuto pedbnou ideu dovedla k pln uritosti
a jasnosti z poslednch zdroj platnosti, abychom si ji mohli
takovm zpsobem v evidenci reln uskutenitelnosti osvojit
jako kol zvan filosofie. Pro nae pedbn vahy plat ovem
ve vy me ne pro podobenstv s hudebn ouverturou, e ne464
maj za kol jen naznait a odkzat na vlastn zamlen hlavn

dlo (jako kdyby po splnn tto lohy nemly ji nic na prci).
V naem ppad jde ovem o pedbn vahy a v nich se vynoiv pedmylenky monho clevdomho veden mly tedy
slouit pro dal, dovrujc prci jako vodtka a smrnice (takov byl i smysl naich dvjch vklad), a neztratme je
proto z o a ve zptnch obratech se k nim budeme stle znovu
a znovu vracet. Prv tyto retrospektivn exkursy nm poskytnou vechnu potebnou pleitost zopakovat nkter otzky,
upamatovat na n, jak je toho zapoteb k peklenut dlouh
pestvky. Zkrcen opakovn celho postupu obsaenho
v prvn zveejnn ji studii by naproti tomu bylo st prospn, ponvad tam lo stejn jen o nejnutnj pedbn
vahy.
Pistupme nyn ihned k novm mylenkovm pochodm, je
maj vykonat to, co bylo dve naznaeno. Odsunujeme tedy
kritiku Kanta, jak jsme ji pislbili na konci posledn kapitoly, kterou maj bt odkryty a uvedeny v pochybnost nkter
dalekoshl, ale nezkouman samozejmosti, je Kant sdl s dogmatismem cel dosavadn filosofie. Provd-li Kant svj koperniknsk obrat", aby pekonal nkter nepostaitelnosti, je
sm paliv pocioval, pesto jm nedosahuje, jak jsme ji ekli
a jak jsme mli v myslu zdvodnit teprve dkladnou kritickou
analzou, posledn pdy, v n svmi koeny je zakotveno
veker filosofick poznn, a proto se nedostv ani k nejvtmu ze vech filosofickch kol, jm je systematick vstavba filosofie uskuteniteln prv na tto pd. Prv takov radikalismus opravdu principilnho a nejzazho zdvodnn poznvac hodnoty pro apodikticky evidentn metodu,
a tedy radikalismus filosofie, kter i to posledn psmenko zodpovd, byl ji v zrodku obsaen v Descartovch Meditacch",
i kdy jen formln a jako nerozvinut zrodek. Ozejmili
jsme to ostatn v prohlubujc interpretaci vnovan prvn
Descartov meditaci, kdy jsme demonstrovali jej radikln
intenci. N kritick rozbor Descartova postupu vak ukzal, e:
msto aby vypracoval to, co se mu ji jako prvotn pda s jejm
30
465
ego cogito ped oima nabzelo, nechal se svm vnitnm

lpnm na idelu matematickho poznn odvrtit ihned takovm smrem mylen, kter on neblah ideji racionln vdy
dopomohl k domnle absolutn normativn dignit. V zajet tto
racionln vdy zstv cel novovk a jej ideji vdme
ostatn i za vechny modern, takka vevldnouc znehodnocujc kritiky Descarta, kter jsou slep prv pro zcela jedinenou
originalitu, se kterou Descartes poprv uvd do djin radikln
retrospektivn tzn po nejzaz pd o sob, na n je zaloeno veker poznn a kter mu dv prapvodn smysl tzn, je od t doby nebude nikdy mono odmtnout.
Co jsme ovem v tomto smru a v prvn sti vbec ozejmili, nepekrauje vak jet rmec pedbnch vah a
pedbnch nznak, i kdy si dlaly nrok na evidenci. Nebo
teprve konkrtn pedveden toho, co v psn zachovvan
kartezinsk epoch" (tkajc se vech pedbnch platnost)
ospravedluje poadavek po novm zkladu poznn jako prapd invaribilnch, pmo nazratelnch struktur, a v dalm
teprve studium z tto pdy se bytostn rsujcch dotaz a konkrtnch metod me vn prokzat, e tento koperniknsk
obrat se svm radikalismem univerzlnho pochybovn o vech
naivn samozejmch dosavadnch platnostech, kter ji nelze
nikdy zanedbat, nen przdnm a formlnm poadavkem, pouhm vchodiskem dut aporetiky, pouh hry scholastickho argumentovn od vc odvrcenho, nbr e jde o ztek vn
vcn prce bez konce. Takov vn nekonen prci se neme
vyhnout dn filosofie vdom si sv odpovdnosti, jakmile se
jednou stal evidentnm konkrtn smysl takovho zpsobu
zdvodovn, kter veker mysliteln otzky poznn vede
zpt a k jejich absolutn posledn pd, a jakmile byl tento
smysl piveden k jedinen apodiktinosti* vlastn jen takovmu radiklnmu zdvodovn.
* Sem tedy m pedbn vahy a svou jim vlastn evidenc o s v t luj cl proveden, kter pichz a potom. Anticipace, rsujc m o n o s t
cesty, svm zpsobem ji rozumn, d vyhledvn a nalezen cesty same,
466
Z toho ji jasn vyplv, e principiln kritika Kanta, majc

ukzat nedostatek radikalismu v jeho metod a jeho koperniknskm obratu, v sob zahrnuje v souladu s celkovm stylem teleologiko-historickho" sebezamylen ji jaksi
druh cesty zpt od Kanta k Descartovi nebo men Kanta
Descartem horribile dietu jak musm dodat, vzhledem
k tomu, jak je v soudob mdn interpretaci Descartes pohrdav
znehodnocovn.
Pi dalm postupu by pro kritiku Kanta v tomto duchu
nastnnou bylo nevyhnuteln nutn vrtit se prohlubujcm
zpsobem zpt k anglickmu empirismu, a zejmna k nezdailmu pokusu Davida Huma podat konkrtn a systematickouniverzln vklad toho, co se teprve v Descartovch Meditacch" (akoli jen letmo, rychle odsunuto stranou a zasteno
vlastnm nepochopenm) objevilo jako nejzaz pda, ji lze
istm zenm uchopit a uspodan vyloit. Bylo by teba
pesnji a zdvodnji prokzat, co jsme ji naznaili dve
pouze ve zkratce, e u Huma vyr skryt intence dohnat to, co
Descartes zamekal, a tm dopomoci Descartov originln intenci k jejmu sebepochopen: ale pak je nutno i vysvtlit,
p r o se Hume musel setkat s nezdarem.
Kritika Kanta retrospektivn vztaen na Descartovo poloen zklad vekerho filosofickho novovku z pozic zacesty k odhalujc konstrukci prav metody s apodiktickou evidenc, metody povolan svou jedinenost k tomu, aby se stala absolutn normou
budoucho filosofovn.
Pro nelze peklenout takov rozlien mezi pedbnou vahou i prozatmn evidenc a mezi provdjcm uskutennm pi osobitosti historickho kolu, jen je neustle npln slova filosofie, pro je a zstane
nemysliteln, aby filosofovo zamylen (motivovan beznadjnou situac
tilosofie, do n vystila ve svm nekonen se rsujcm pokraujcm
vvoji jako filosofie subjektivn promnlivch systm) ji v prvnm jedinm rozbhu dosplo k apodikticky normativnmu projektu metody
reln provediteln s principiln evidenc v prbhu budouc prce bez
konce, nad tm se sami budeme muset jet zamyslet. Na prvnm mst
vsak musme uinit tmatem zamylen samu jedinenou osobitost zmru
filosofie.
30'
467
mlenho sice, ale sebou samm nepochopenho radikalismu

by krom toho veho musela v zjmu prohlouben obnovovanch historickokritickch vah stle znovu a znovu pechzet
k velmi zevrubnm a svzelnm vcnm analzm zcela osobitho, a tedy neobvyklho stylu, je, jak se mi dodaten jev,
budou lpe uskutenny systematickm a od zatku jednotnm stylem bez jakhokoli historickokritickho myslu, msto
aby postupovaly kus po kuse podle poadavk tch kterch
kritickch situac, a to tm spe, e takov systematick zkoumn svou podstatou m k vstupu do transcendentlni fenomenologie a maj podat dkaz, e ona je jedinou transcendentlni filosofi odvodnitelnou z poslednch zdroj poznn, a
proto jedinou monou transcendentlni filosofi. Ne e bychom
se chtli a ani to nememe vyhnout poadavku kritickho
zhodnocen principiln struktury Kantovy filosofie, aby se
obrovit duchovn vliv, kter dosud m kantovsk zpsob mylen, nestal nepekroitelnou hrz pedsudk spoutvajcch
dal vvoj filosofie, v n se z vlastn svobody nejzazch sebezamylen a rozhodnut nevyhnuteln a pravm zpsobem dovruje smysl vtpen filosofickmu novovku od doby Descartovy. Takovou dodatenou kritiku, ovem velmi zjednoduen, bude nutno provst.
Budi jet uvedeno nkolik slov, je jsou vskutku nezbytn
k objasnn uritho naruen ist vcnho postupu vedoucho vzhru k transcendentln fenomenologick filosofii. Toto
naruen zle v tom, e musm pihldnout k nkterm pedsudkm ovldajcm nai filosofickou ptomnost nebo k modernm hnutm rozmhajcm se mocn jako pedsudky, a musm
k nim pihldnout proto, protoe od samho zatku in
tene mho spisu neschopnmi, aby opravdu uskutenili
ony mylenkov kroky a metody i odhalen, je pedchzej
vem teorim, a provedli onu mylenkovou prci, ji je v tom
vem nutno pvodnm zpsobem vykonat, nebo to ve teprve
dv prav ospravedlnn, a me tedy t skuten vst i k filosofii, kter smysl on lohy evidentn spluje. Kdo je si ji
pedem zcela jist tm, e cesty, jimi je nutno se dt, jsou
468
iluzorn, co opr o argumenty propleten sugestivn silou

chru lid stejnho nzoru, ten u nevynalo nmahu, aby
vskutku zkusil spolen se vydat na cestu a pi chzi doopravdy vyzkouel, zda m pevnou pdu pod nohama a zda pi
osvojovn poznatk dospl dle a nejde-li o poznatky, jich
u se nikdy nebude chtt vzdt. ist vcn veden po cestch
si nemus pedsudk vlastn ani vmat, jako vysokohorsk
turista se nepout do debat s tmi, kdo se mu sna dokzat,
e jeho cesty, kter u zkusil a optovn jimi doel k cli, nejsou
vbec schdn.
Ponvad vak filosofie nen soukrom zleitost a me bt
uskutenna jen v pracovn pospolitosti filosof v nekonenm
postupu vped, jak ji je to v jejm vlastnm smyslu, z nho
byla zskna prav metoda, je proto v povinnosti kadho filosofa obsaena i mon uskutenitelnost takov pospolitosti,
a tedy monost evidentnho pijet zskan metody. V vodu
k filosofii nesta proto jen pesn a vrn vylit objevnou
cestu k prav filosofii, nebo, co je tot, k jej prav metod.
Nevyhnuteln se s tm mus propltat i inn znekodovn
pedsudk, kter zaslepuj pohled pro vcn a pitom radikln
zdvodnn. Pochopiteln e ihned na potku nejsou k dispozici prostedky k rozvinut absurdity skryt v takovch pedsudcch a argumentacch, a proto odzbrojen pedsudk zle
pedevm v nevonch" nznacch a upozornnch pekraujcch ist vcn vylen, aby pslunch pedsudk nebylo zatm pouvno jako nepochybnch samozejmost, ponvad bude
teprve kolem samho zkoumn takov pedsudky a ve, co
s nimi souvis, systematicky uvst v pochybnost,* toti poloit jim otzky a odpovdi radiklnho stylu, jak v naivit dosavadnho filosofovn nebyly jet nikdy pstupn a jejich styl
umouje teprve doshnout takovho druhu prav apodiktinosti, kter jako jedin napluje intenci vytenho kolu filo1
Ostatn vechny nmitky proti fenomenologick redukci jsou a
Jsem si jist, e to tak smm ci nmitkami toho druhu, jako byly kdysi
nmitky proti antipodm.
4(39
sofie; take chtt poprat a negovat tuto apodiktinost by znamenalo tolik jako poprat nco, bez eho filosofujc j by nemohlo bt u j.
Zmnm se ihned o nej horm z tchto pedsudk, kter se
tk transcendentlni filosofie povaovan naivn ji pedem
za hotovou filosofii, nebo ji od zatku se m zato, e se
v, o jde a co m vzniknout jako apodikticky zdvodnn
filosofie. V nejlepm ppad se peetly moje spisy nebo
jet astji se hledala rada u mch k, kte pece mohou
poskytnout spolehlivou informaci, vdy byli mnou samm
poueni. Takovm zpsobem se hled orientace podle Schelerovch a Heideggerovch interpretac a kritik, jako i jinch,
utk se od nmahy zajist velmi obtnho studia mch spis.
Na moje protesty proti tomu je pohotov odpov: st se
tvrdojn dr svch vyjednch mylenkovch kolej a nedovede vnmat dnou vyvracejc kritiku ani se mu neur vypodat se se svmi kritiky, ba ani se svmi nej blimi ky, a msto toho si stuje na nepochopen, na neschopnost
postihnout skuten nzor a uinit ho podkladem kritiky. Otu
dokonce vtku, e tento zpsob odvolvat se na nepochopen
je pr velmi lacin prostedek, jak kritikm vzt vtr z plachet".
Avak a je to jakkoli s pochopenm a nepochopenm a
s mou duchovn artriosklerzou, tady jde jen o to uvolnit
monost k sledovn postupu. Jde o to, aby se tomu, co je
mm skutenm zmrem, m m transcendentlni fenomenologie opravdu bt a co m jako filosofie vskutku vykonat,
uvolnily pstupov monosti jako samozejm pedpoklady
vn kritiky, kter nestl nazdabh, ale zasahuje fenomenologii, kterou zastvm j a ji jsem de facto uvedl do djin.
U vstupu zde dm jen to jedin, aby kad ve sv hrudi
pevn uzamkl sv pslun pedsudky a naivn domnn, e
ji pedem v, co znamenaj slova: fenomenologie, transcendentlni, idealismus (jakoto transcendentln fenomenologick
idealismus etc.), je jsem vybavil zcela novm smyslem, a aby
pi odkazech na n, pi argumentacch s nimi, jako u veke470
rho zskanho filosofickho vdn vbec se kad zdrel jejich pouit a nedovolil jim, pirozen jen prozatm, aby promlouvaly. Nech kad zprvu naslouch a dv se, co se pedkld, nech jde s sebou a pozoruje, kam to asi vede a co
z toho me vzejt. Nech si pak po cest polo otzku, zda
m vbec volbu rozhodnout se nebo se nerozhodnout, zda
nen v obdobn situaci jako alpinista pi vstupu na doposud
nepstupn vrchol hory, kter se ty na konci cesty, po n
jsme se vydali, a kdy u jsme na n, meme se vrtit
zptky k vchodisku a libovoln cestu znovu opakovat, ale
vdycky znovu a znovu dojdeme k zitku: tohleto je vskutku
vrcholek a je ho dosaeno po tto cest. Dodaten je mono
znovu pustit ke slovu sv dvj pesvden a snad si
i ujasnit, pro se lo dve jen domnlmi cestami, je vbec
nebyly cestou vedouc k sledovanmu cli, nbr zavdly. Nepoaduji tedy nic dalho ne: zdret se sudku, vykat a
v prbhu cesty nept se s prvodcem o rozumnosti i nerozumnosti cesty. Kdo nechce na takov ujednn pistoupit
a na tom nutno vn pestat, ztrc jen as, pokrauje-li
v dal etb, a to tm spe, e jde o velmi nezvykl a namhav cesty.
Zanme dal sek cesty, ve kterm, jak ji eeno, maj
bt vodtkem vsledky z prvnho seku (pedbnch vah)
a v nm maj bt motivovna zcela definitivn stanoviska.
Pi vkladu se vyslovuji kategoricky o tom, kde jsem ochoten vst, ponvad tam jsem si jist, nebo jsem ji pedtm
cestu vskutku nalezl, dal se j a pak ji vyzkouel. V hrubch
rysech jsem nastnil ji pedem cestu, kategoricky vylenou
jako jednotnou cestu apodikticky nezvratn motivace, s vyznaenm fundamentlnch fakt, kter je nutno vzt v vahu,
a to v pimen evidenci.
Takov kategorick zpsob mluvy nesm klamat a jej
smysl mus bt postaven do pravho svtla dodaten. Tato
kategorick mluva m svj dvod v tom, e kad pedbn
nrtek, a jde o sebeprozatmnj skicu, mus mt vlastn
evidenci, a to evidenci nrysu, kter pes sv neurit obec471
nosti, a akoli postrd pln nzorn konkrtnosti, pece v souvislosti svch lini mus mt evidenci souhlasn monosti. Prvky
stavby, len ve vznamu evidentnch zkladnch fakt, nebyly
pouity jen v podob przdn a nesrozumiteln, ale i ony byly
pibrny z okruhu velmi dobe znmch a v lidskm ivot
bezpodmnen za platn povaovanch a prakticky provench jistot ped vekerou potebou vdeckho zdvodnn. Tm,
e se na takov jistoty odvolvme, zskvme jaksi druh
praktick evidence ji pedem. Kategorick vyjadovn sice
naznauje, e z tohoto pedbnho projektu nebude nic
ubrno a e se ned nim viklat na skuten apodiktinosti
pdy i jejch evidenc, jako i na cest na takovch evidencch zaloen, jej projekt byl sestrojen jako souborn pln.
Bylo by vak naprostm nepochopenm na metody vodu
nebo lpe na metody k odkryt a k apodikticky nezvratnmu zdvodnn prav metody filosofie, kdyby se namtlo, e
se tu ji pedem pedpokld monost takov cesty, a tm
e se pedpokld i monost domnle apodiktick filosofick
metody, a nakonec tedy vbec i monost filosofie takovho
stylu. Bude vbec nutno ujasnit, e jak jsme se ji o tom
dve zmnili jsou evidence dan pedem, kter, akoli jsou
to evidence, mus bt ze veho nejdve zproblematizovny
a formou provdjcch ospravedlnn ztvrnny do nov podoby definitivn zdvodnnch a zdvodujcch poslednost.
Takto je nutno chpat smysl toho, e vodtkem tchto novch
zamylen maj bt vsledky dvjch vah, smysl, jej nutno
mt stle na och. Tyto vsledky" nejsou pro ns tedy dnmi pevn uznanmi premisami, nbr jsou to indicie pro
kladen otzek, jak jejich v tto prozatmnosti jet nevyloen,
neurit a vgnmi horizonty obten smysl pivst ke konkrtn pln evidenci, tedy k evidenci npln, kterou sice evidence v prozatmnosti nedokazuje", ale in ji vyuitelnou
a plodnou k tak vysokm a dalekm zmrm, jako jsou ty,
o n tu jde.
472
Nyn obrtme svj pohled na jinou strnku filosofick metody, a to nikoli, jakou jsme snad nhodn zvolili k psobivmu len, ale tu strnku, kter vykazuje vlastn centrln
podstatu prav filosofie, prostupujc jako nadasov kol
epochy a generace filosof. Zahloubnm do smyslu jejho nadasovho a nadosobnho, avak skrze doby a osoby se rozvjejcho posln lze nazt, e veker djiny filosofie maj
nutn jednotnou teleologickou strukturu, zamenost,
je
zprvu prostupuje filosofickou pospolitost osob analogicky (ale
jen analogicky) jako instinkt, a e nutn prvn podoba vytenho kolu filosofie musela bt nakonec pekroena radikalismem uritho koperniknkho obratu", podrobena nezbytn promn smyslu a v n charakterizovna jako pekonn pvodn naivity. Naivity, ale ne snad alby, protoe
kdy star idea posln byla povena na nov stupe univerzality, mohlo bt teprve vyjasnno jej vlastn, a omezen
prvo.
Vklad trvajc identity filosofickho posln pes veker
promny, jak se historicky projevuj v rozmanitch filosofickch systmech, pesn vzato vede vak nutn nad tendencionalitu, jak si ji filosofov zprvu vslovn uvdomuj; vede
k historickmu prosazen vslovnho poadavku onoho koperniknskho obratu, onoho novho stylu filosofovn. Tkosti spojen s odpoutnm se od stylu pirozen naivity, kter prbhem dob ztuhla v urit pevn typ filosofie ve filosofich, vedou
k poloviatostem, nedorozumnm, protismyslnostem nebo
mylnm domnnkm vyplvajcm z postoj a poadavk rzn
rovn, kter psob zpolen a jasnost a jednohlasnost a vedou na cesty, na nich tendence mc k cli nadle psob
jen vdomm uchopenm tchto tendenc teleologickho dn,
svobodnm a radiklnm zamylenm a zmrn uskuteujc
aktivitou obdobnm zpsobem, jakm subjektivita vbec
zskv vldu nad instinkty uvdomnm si jejich cl a univerzlnch souvislost.
Nutkav motiv k pochybnosti o cel dosavadn metod filosofovn a nakonec i samm cli a posln filosofie tryskal
473
z obecn a tce beznadjn situace, ve kter se my filosofov

dnes nachzme. Mme opustit vru ve vn naplnn kolu,
jen po tiscilet dodval slovu filosofie smysl, a podle vzoru
skepse, kter ji zskala nadvldu, vzdt se vry, e je mon
a nm prv uloen, abychom ideu univerzlnho poznn
svta reln uskutenili? Je tato idea, idea definitivn, o sob
pravdiv filosofie peludem? Mohou existovat jen filosofie
v plurlu? Vtvory osob, vznikl historicky v tch kterch
prv asovch pomrech v souladu se stavem v tto situaci
inn tradice, vtvory, kter dosahuj jednohlasnosti jen jako
doasn kolsk pesvden?
Lze alespo to principiln zdvodnit jako pravdu nebo
snad msto toho v obecn struktue djinnosti filosof a jejich filosofi principiln najt smovn jednotlivch filosofi
toho kterho asu k nikdy nedosaitelnmu, v nekonenu lecmu plu, kter je plem pravdy sice nedosaiteln, ale
takov, e je ji vak nutno pedpokldat, a m proto Kantv pojem regulativn ideje zde sv prav pouit v tom, co
me a mus dit filosofick poznn? Nebo tu naproti tomu
zstv otevena jet jedna monost, vyjevujc se dokonce
zahloubnm do principiln struktury djin filosofie; e posln filosofie se me osvdit, it se principiln dle jako
kol a obstt v jednot' sv historick kontinuity generac
filosof jen v takov form, e se jednak neustle obmuje,
m v rozdlnch systmech, pinejcch een prv toho
kterho pojet kolu, korelativn dochz sv historick podoby, e vak na stran druh filosofickou osobou a intersubjektivn i nadasovou pospolitost pospolu duchovn spjatch a
vzjemn se motivujcch filosof pronik nevyhnuteln teleologie zamen k istmu vznamovmu ztvrnn kolu a k jeho
skutenmu naplnn, ale tak, e teleologick dovren vvojovho procesu dostv nutn formu proniknut a dokonalho vyjasnn prav ideje o posln filosofie, a tm i e o
i p s o vyjasnn evidentn metody, zatmco takto zanajc
proces uskuteovn opravdov filosofie by ml s bytostnou
nezbytnost formu nekonenho provdn?
474
Celm smyslem prvn sti tohoto spisu z nejveobecnjho hlediska bylo pedbn zdvodnit zmr psobc
do jist mry paradoxn. Existuje sice star a velmi rozen pesvden, e studium djin filosofie mus bt pro
filosofa fundamentem, na nm jedin me splnit svj filosofick kol. Ale takov mnn je zejm velmi vzdlen
tomu, co jsme se ve svch vkladech snaili zdraznit jako
nezbytnou nutnost. Pouh djiny (filosofie), pouh zjiovn
djinn probhlch filosofi dovede nm je dt jen jako historick fakta" nmi jen znovu zptomnn a slouc svm rzem duchovnch fakt jako mon ptomn materil pro nae
mylen, ale takov materil m stejnou funkci jako nae
vlastn duchovn tvary, je jsme osobn vytvoili a je si
zptomujeme, jako pesvden, jich jsme sami nabyli, jako
teorie, je jsme sami zdvodnili a kter bu bez dalch
skrupul pijmme jako pro ns i nadle platn, nebo je podrobujeme kritice a v souladu s n je eventuln pepracovvme. Obdobnm zpsobem postupujeme, pejmme-li a jako
materilu pro nae vlastn nov psoben vyuvme prostednictvm jinch k nm pichzejc mylenky naich filosofickch souasnk nebo i naich filosofickch pedk, jejich
dochovan spisy nebo nepm zprvy tkajc se jejich uen
psob na ns jako sdlen. My filosofov celch tiscilet
tvome takto pospolitost filosof, zprostedkovanou a umonnou zptomujcmi djinami (djepisectvm, vdou o djinch).
Tvome kontinuitu pospoln dlnosti, pi n se zsti vzjemn, zsti jednostrann jeden od druhho ume, vzjemn
se kritizujeme a korigujeme a na zklad jako platn pejmanch (uznanch, event, pezkouench a ovench) vsledk dle vytvme nov pesvden, je ze sv strany pirozen opt funguj jako substrty pro pejmn, kritiku, korektury a jako premisy materili pro nov mylenkov formace novch generac. Vkon djin filosofie je prv zjiovat
jako fakt, co se od generace ke generaci rod jako ty a ty
jejich pslun filosofie a kter osobnosti v tto generativit
475
hraj svou lohu a j a k je to loha. Jen tmto tvoivm

konem djin filosofie zskvme jednotu spoleenstv myslitel thnouc se dobami a nad epochami, odbytmi a odplynulmi djinami.
Djiny filosofie jsou takto samy od t doby, co existuje djepis filosofie nadasovm procesem uen se z djin, a to z djin reprodukovanch a z reprodukce stle k dispozici jsoucch. Vdeck djiny mn djiny filosofie samy a
ony teprve vytvej nadasovou ptomnost vech filosof
a filosofi vekerch vdecky zpstupnitelnch dob, je vdeck djiny mohou kdykoli kadmu filosofu zptomnit a
takto znovu a znovu uinit pouitelnmi.
Pesnji nahldnout do takov duchovn generativity by
ovem vyadovalo jet dal rozbory vnovan rozdlu mezi
jednotou duchovn generativity vbec a mezi tradicionalitou,
z n sice vzchz djinn jednota, ale je le ped promnou,
j tato tradicionalita prochz vznikem djepisectv umoujcho nadasov zespolenn, nebo pesnji ped promnou,
kterou doznv vda o djinch, a zpsobem, jak djiny pi
veker sv promnlivosti zstvaj nadasovmi (co pirozen mus bt soust toho, co se mus ujasnit) a tvo stlou ideln kontinuln ptomnost, pouitelnou (v duchu) kadou generac a kadm z jejch osobnch nositel jako muzeum
djin oteven pro kadho, jako instituce rozmanitch instituc, knihoven, muzej apod.
Zejm jsou zde mnohem veobecnj problmy, kter pesahuj dleit tvar filosofie. Je tu obecn, a jak se mi zd,
i velmi dleit problm naznaen promny djinn existence
tvar duchovn kultury (nebo kulturnho lidstva) djepisectvm a na vym stupni duchovdou vetn bytostnho rozdlu v djinnosti ped djepisectvm a v nm. Se zpsobem
hlubch rozbor, jich je k pochopen takovch promn zapoteb, se jet obeznmme v dalm prbhu naeho zkoumn zaujmajcho se jen o djiny filosofie. Chceme-li nyn
jako prvnho a fundamentlnho tmatu k vysvtlujcmu zdvodnn na historick metody, uplatnn v pedbnch
475
vahch jen zpsobem pedbnho nznaku, pout djin filosofie k odkryt prav metody filosofie, nebo, co je tot,
k odkryt filosofie sam", je velmi dleit, abychom si
ujasnili, e dve popsan prvn zpsob, jak se uit z djin
filosofie (byl to nejdve se nabzejc a tak nejpotebnj
zpsob), nen ovem zpsob jedin. Vyplv z nho sled historicky vzniklch filosofi jako ada fakt, je jsou stle k slubm a d se ci, jako souvislost inkovn. Historie (popisujc popp. vdecky pochopen djiny) vak neodhaluj a
nepopisuj tuto souvislost snad takovm zpsobem, jako by to
byla vnj koexistence a sukcese asovch fakt, kter by
byly pod kauzlnmi zkony analogicky jako prodn prostoroasovost.
*
Tyto metodologick vahy nleej proto v podstat ji k vstavb filosofie sam. Jej vstavba zan nutn vytvoenm
metody, kter by nevedla opt k jedn filosofii mezi jinmi
filosofiemi, ale mla by bt schopna dovst k jedin, t prav
filosofii. Pochopme, e pro filosofii neexistuje principiln
dn mysliteln cesta t podoby, e naivn nastoupena mohla
by mt takov konen vsledek, jen by dodaten umonil
dkaz, e prv tento vsledek je jedinou, definitivn filosofi
samou.
Filosofie ve svm nejvlastnjm pravm smyslu je mon jen
pomoc metody odpovdn do poslednho psmene, nebo, jinak
eeno, jen jako filosofie uskutenn metodou projektovanou
a zdvodnnou vdecky odpovdnm mylenm. S tm souvis,
e projekt vypracovn a zdvodnn metody tvo ji podstatnou sloku filosofie sam, a e tedy nejde o kdejakou, lhostejno
odkud pochzejc techniku, kter se d nauit, nebo o pipraven
ji hotov nstroj, s nm jsme se jednou nauili manipulovat. Na tomto mst to neme bt pirozen pln ujasnno.
Zmiuji se o tom vak proto, abych varoval a nabdal k opatrnosti vi velmi rozen instrumentln interpretaci teorie
Poznn, metodologie. Vvoj novodob teorie poznn a ujasnn
477
jejho vlastnho pravho posln nebyly nim tak ochromeny

jako prv tmto protismyslnm pedsudkem. Tento pedsudek
se prbhem naeho postupu sm od sebe rozplyne v nicotnost.
Ploha XIV, ke kapitole 28 (v zim 19361937?)

Reakce empirismu proti racionalismu
Racionalismus chce prodn filosofii podle fyzikalistickho
vzoru ordine geometrico. Nov metoda pravho poznn prody a svta jaksi zbouje matematickou evidenci a domnv
se, e jej pomoc zsk poznn jsoucna o sob v pravdch
0 sob", a to poznn takovho jsoucna o sob, je pekrauje
vekerou monou a relnou zkuenost. Bezprostedn vjem je
smyslov nzor smyslovch vc, bn platcch za reln. Tyto
smyslov vci jsou vak jen jevy a nedokonal ohlaovn vc
samch, k nim pronik pouze nov metoda. Pedvdeck indukce opt anticipuje jen smyslov jevy vc a pouh zkuenost
a indukce postauje praxi kadodennho ivota, neposkytuje
vak dn vdeck poznn, zatmco vdeck poznn, jak ukazuje jeho vyuit v praxi ivota a na jej jevy, umouje pedvdn a indukce (smyslovch jev), jejich dosah je nesrovnateln. vt, ne je tomu u pedvdeckch indukc. Tak je tomu
alespo ve sfe fyzick prody.
Racionalismus se vak domnv, e bytostn stejnou metodou
dovede poznat i jin, a dokonce vy transcendence, a to jako
vda o lidech nebo o jejich duchovnm, osobnm a spoleenskm
ivot, a poslze vda o bohu jakoto nejvym zdroji byt, ale
1 prody a duchovnho svta.
Protiklad mezi empirismem a racionalismem nezle pirozen v tom, e empirismus buduje poznn na zklad zkuenosti,
kterou racionalismus popr. Nebo i pro racionalismus je prodovda zaloena zcela na zkuenosti, svt je dn skrze zkuenost
a poznn tkajc se uritho relna pedpokld zkuenost,
pedevm vnmn tho nebo jinho relna jako podkladu
478
k zprostedkovanm zvrm, vedoucm k poznvanmu relnu.

Ale zkuenost tkajc se svta pedpokld nemn i univerzln poznn svta, jeho faktickch forem a jeho univerzlnch
specilnch oblast monho poznn, akoli svt nen vc, ale
pesto m svj zpsob, jak bt reln dn, i kdy se o tom
vslovn nemluv. Mlky je to vak pro kadho samozejm.
Od aktuln danch jednotlivch realit a vjemovch pol v pohledu kolem sebe provme svt prv tak, jak na nj kolem
sebe hledme a obzrme jej.
V em tedy tkv vlastn smysl reakce empirismu a jeho zpsobu uplatovn zkuenosti? Poukeme naped na protimetafyzickou tendenci empirismu, ale pak se budeme muset tzat,
jak je hlub motiv tto tendence a jak je npl jejho hlubho smyslu. Pedstavitel novodobho empirismu byli muov,
kte sami nebyli matematiky ani prodovdci a ani vskutku
neprodlali kolu mylen v matematick metod. Dokonce sm
L o c k e , ptel Newtonv a R. Boyla, ml zejm jen velmi
vgn pedstavy o nov fyzice a matematice, nebo jeho zjmy
se sousteovaly na spoleenskodjinn svt, v nm zpsob
prodovdeckho poznn hraje jen hraje-li vbec docela
podadnou lohu. Berkeley byl zase teolog a jeho empirick
idealismus ml slouit teologii k vyvrcen ateismu. U Huma
pevauje sice teoretick zjem nad zjmem politickm a vbec
praktickm, avak vlastnm polem jeho vdeckch zjm je
spoleenskodjinn svt a jednotliv lovk jako tma je lovkem v tomto svt, je lovkem rozmanit innho ivota
v tomto svt. Hume opout tento postoj jen zdnliv, kdy vystupuje jako kritik objektivnch vd a racionalistick metafyziky, je v nich m bt zaloena. Vkony vdeckho lovka na
poli poznn posuzuje pak sice jako kony odehrvajc se ve
vlastn vdcov dui, avak filosofick E s s a y s a rovn
T r e a t i s e ukazuj, e jednotliv zkoumanho lovka stle
souasn vid jako osobu mezi jinmi osobami v osobnm historickm svt, k jakkoli podivuhodnm naptm povede mezi nalhav se ozvajcmi transcendentlnmi motivy a motivy
antropologicko-historickmi. Dkladnj vaha ukazuje, e
479
tento e m p i r i s m u s p l n d v o j f u n k c i v djinnm
vvoji nebo, v pregnantnjm vyjden, v h i s t o r i c k t e l e o 1 o g i i.
Prvn funkce, kterou tento empirismus pln, se nm ujasn,
pipomeneme-li si, co bylo eeno v kapitole o Galileim v pedchzejc sti. Jakkoli se zdlo, e empirismus zprvu brzd
hladk chod historie, pesto byl prv historicky velmi blahodrn, jak se ukazuje nyn v jednom dleitm smru. Fyzika
pouv star i nov geometrie, pouv star i nov aritmetiky,
nov algebry a prv v prvnm rozkvtu se nachzejc infinitezimln analzy. Fyzika a ukzali jsme to ji (by i jen ve
velmi hrubch rysech) u Galileiho pi pejmn tradin restaurovan geometrie vak peskakuje zkladn sloku metody
a dvn smyslu veker matematice: peskakuje pvodn pdu
p e d v d e c k h o p i r o z e n h o s v t a i s kvantitativn metodikou, je je mu bytostn vlastn, a peskakuje i na
nm provdnou idealizaci, bez kter nen dn vda ani logika.
Toto ve se pedpokld, ale nen to uinno tmatem vdeck
reflexe, ba bylo to vlivem tradicionalizace zcela odsunuto z obzoru vech vah ospravedlujcch exaktn metodiku. Technick evidence, zaloen v odborn dovednm provdn vdeckho" teoretizovn na tradicionalizovanch vtcch idealizace
struktur svta kadodennho ivota, je povaovna za apodiktickou apriorn evidenci v matematice a prodovd, take vda
se takto vzn jako by v przdnm prostoru nad pirozenm
svtem, nad svtem pouhch smyslovch naivit, a pesto m
mt apodiktickou platnost pro ivot a pro vecko, co je zkuenost dan.
Pro duchovdn nebo prakticky v ivot zamenho empiristu nemla technick evidence takovou bezpodmnenou moc
jako pro fyzika a matematika, pro nho byla evidenc metody,
pomoc n jedin lze uinit objevy, v nich nael svj ivotn
kol. Pokud jde o Locka, pevzal navenek od svho ptele Boyla
uen o primrnch a sekundrnch kvalitch, nikoli vak bez
rezerv i uen o substancch, tj. o metafyzicky transcendentnch
vcech o sob. Tato metafyzick transcendence tlesnho a du480
evnho byt o sob byla prv od doby Descartovy zkladn

komponentou racionalistickho pojet svta. Dualismus byl pece
dualismem metafyzicky transcendentnch realit, je se ve smyslovosti projevuj jen zmaten. Tm, e Locke zavedl pojem
vnitnho smyslu, upesnil, co v racionalistick tradici muselo
bt spolumnno jako konsekvence. Kdy vak Locke oznail
substanci za jaksi je ne sais quoi", ani ji pes sv i jinak
solipsistick vyjadovn v otzce substanc pmo popr, byl
v tom ji rozchod s racionalistickou tradic, nebo takov byl
pvodn nzor, e matematika a fyzika jsou poznnm substanc,
tedy transcendence, o sob jsoucho svta. Je v postoji empiristy,
e svm vchodiskem a tmatem in reln nzorn okoln
svt, sv aktuln zakouen nebo mon ivotn prosted, a dotazuje se po tom, jak ns m mylen, operations of mind", vyvst z tto zkladny nad provan a provateln, zejmna
jako metodika vd more geometrico. Empirismus odkrv pochopiteln principiln tkost a nakonec nemonost dostat se
vdeckou" prax, kter je svzna s kadodennm pirozenm
svtem a sama se nicmn do nho zaazuje (a je sebenovj
ve srovnn s jinmi formami historick kulturn praxe), dostat
se kdy prax vdeckho teoretizovn ze zkuenosti v kadodennm ivot k nemu jinmu ne opt k tomu, co lze v kadodennm ivot zakusit, i kdy to nen reln v lidsk zkuenosti
dosaiteln, nicmn vak takov, e se to jinak neli od toho,
co vskutku lze doshnout v hypotetickch zpsobech pedstavovn, ne jako hory a skly na Msci, kter se navzdory vem
dalekohledm nedostvaj a nikdy nedostanou ke vskutku prokazateln zkuenosti zblzka, pesto vak si je lze pedstavit jako
principiln zkuenosti pstupn; nebo t jako hlubiny Zem
nebo dokonce hvzdy. V principu je e fakticky a nikm nedosaiteln dlky pece pedstavovna a nepmo odkrvna stejn
jako e mon zkuenosti", obdobn jako ony dlky, teba
oblasti prales v tropech jakmukoli blimu vzkumu nepstupn, o nich vak pece mme njak podloen, i kdy velmi
neurit vdn, z nho alespo zlomky lze skutenmi objevnmi cestami pmou zkuenost probdat.
31
481
Po tto strnce je v empirismu tendence smujc k vdeckmu odhalovn kadodenn dvrn blzkho, ale pece vdecky neznmho pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota. Co to znamen a co je tu nutno poadovat, o tom budeme
musit jednat pozdji jet zevrubnji. Nyn tu posta poukaz
na to, e pro empirismus v jeho zamen na pirozen kadodenn ivotn prosted, je je historicky relativn a v nkterch
smrech je v duchovdch dokonce tmatem vdeckho zkoumn (lidsk spolenost, kultura), se musel stt problmem vkon
matematickch a vbec fyzikalisticky provozovanch vd,
v em byl obsaen evidentn poadavek, aby v pirozenm pedvdeckm svt nebo na jeho pd byly objasnny operace, je
jakoto teoretick vkony vytvej vdeck struktury,
aby tm byl uren smysl a dosah" vd. Kad praktick vtvor
m svj praktick smysl z prakticky tvoiv aktivity, take
zdar nebo nezdar ve sv monosti se d anticipovat jen z takov
aktivity a obecn z jej bytostn formy. Evidence myslu jakoto
konce ujasnnho zdailho konn, pp. evidentn cesty k cli
je evidenc, jak nle ke kad praxi, co plat zvlt
o praxi, j se k teorie.
Ale ve jsem ekl, e v empirismu je iv jen tendence k odkryt pirozenho svta naeho kadodennho ivota nebo k vytyen a relnmu proveden kolu relnho ozejmen vd na
zklad vdeckho prozkoumn jejich zkladny a pdy, na zklad pdy pedvdeckho pirozenho svta.
V empiristickm hnut od Locka k Humeovi se s touto tendenc ms druh tendence, jinmi slovy, oba koly nejsou rozlieny a bylo nutno uinit dva od zkladu rozdln vdeck objevy:
za prv odkryt pirozenho svta naeho ivota, aby v nm byly
poloeny zklady vdy a jen zprvu musel bt sm odkryt jako
nutn tma zvltn nov vdy. Bylo nutno, za druh, o b j e v i t
D e s c a r t v o b j e v , meme-li se tak vyjdit, nebo jeho
objev ve smyslu naeho vkladu sotva uinn, byl ihned
nepochopen, a proto se ani nedostal k rozpracovn ve form
zkladn vdy (tedy d v o j zkladn vda, transcendentlni
zkladn vda). Ta je v Descartovch prvnch Meditacch"
482
pevn uzamena a Descartes ji nepostehl ani jako kol, ani jako

vzdlen kol, jako pedtuchu. Msto toho nastupuje kol objektivn psychologie jako pozitivn vdy na zpsob prodovdy,
namsto prav transcendentlni zkladn vdy nastupuje nadle
p s y c h o l o g i e v roli domnle zkladn vdy pro veker objektivn vdy, kter m bt zrove jednou z ady objektivnch
vd. Nicmn muselo (zsluhou obdivuhodnch souvislost
smyslu mezi psychologickou a transcendentlni tematikou, vysvtlitelnou ovem teprve po prlomu transcendentlni fenomenologie) dojt k tomu, e na oko zdail prvn rozbhy za domnle
jasnm kolem psychologie v kartezinskm dualismu pivodily
prv jejm pouitm jako zkladn vdy neeiteln tkosti,
a tm bylo vynuceno vnitn objasnn smyslu tto psychologick zkladn vdy, pi nm poslze s ujasnnm smyslu dola
zrove i promny svho smyslu a nakonec mohla a historicky
,,musila" dovst ke skutenmu objeven vdy o transcendentlni subjektivit. Nikoli tedy tak, jako by nov psychologie
mla sice zstat v platnosti, ale pro pravou zkladn vdeckou
intenci (pro kartezinskou originln intenci) mla bt jednodue
odsunuta stranou jako nepotebn, nepotebn toti z hlediska
teorie poznn", akoli to v historickm vvoji a do ptomnosti
hraje velkou lohu jako scest, kter msto aby protismyslnosti
odstranilo, jen je zakrylo a ve skrytu jet rozmnoilo.
Ploha XV, ke kapitole 28 (z r. 1936 nebo 1937?)

Kant, jeho zjem plat zvl monosti filosofie chpan jako
posledn, tj. zrove i smysl metafyziky transcendujc poznn,
je nucen pistoupit ke kritick analze poznn vbec, pedvdeckho i vdeckoexaktnho poznvn a jeho objektivity,
a nakonec ke zkoumn, zda je to metafyzick" poznn. Toto
v
e je nutn spjato jedno s druhm. Vdeckost rozvjejc se
v tto kritice vdy v tom smyslu vdy, jejm typem je racionln prodovda tedy transcendentlni vdeckost nen
zejm tho druhu jako kritizovan vdeckost. Samozejmosti
31*
483
vdc, pokud je Kant nechv v platnosti, nejsou pro nho ji

naivn samozejmosti, ponvad je uvd v pochybnost a s pihldnutm k jejich pvodu a jejich dosahu vytv transcendentlni teorie.
Tm se vnucuje otzka, zda Kant ve svm pokusu o transcendentlni filosofii sm tak nepedpokld samozejmosti, kter
teoreticky nebyly uinny tmatem. Samozejmosti znamenaj
pouit platnosti byt, je vak nebyly ztematizovny, nebyly
vzaty teoreticky v vahu a teoreticky zpracovny, a tady ve
vdeckosti Kantovy transcendentlni filosofie jsou to opt ty
pouit platnosti byt, kter tvo zkladnu jeho vdeckosti,
ani vak teoreticky byly pedem zproblematizovny. Kantovskou transcendentlni filosofii nazvme pirozen vdeckou",
ponvad vyslovuje nrok na nejvy odpovdnost svch zjitn a pitom opt nrok na bezpodmnenou platnost pro kadho rozumn myslcho lovka, pro kadho, kdo v evidenci
sleduje transcendentlni metodu. Tato vdeckost nen ovem
vdeckost exaktnch vd, nen filosofickou vdeckost ve starm smyslu, nebo ona m pece zdvodnit dosah platnosti byt
objektivn vdeckosti v obvyklm smyslu a tuto platnost byt
samu, i kdy si teba ji pedem meme bt jisti, e takov
platnost nepochybn existuje. Transcendentlni zdvodnn j
propjuje vlastn jej opravdov nrok a prvo v jejm opravdovm smyslu, m je dosah" ujasnn.
Je vak jist, e Kant uinil universum samozejmost vskutku
tmatem teoretickho zkoumn v prvotnm smyslu, pomyslme-li tu pedevm na samozejmosti, jich se v okazionln
situaci pokad dovolv a je se podle tto situace mn? Vyloil Kant s plnou vnost naped pirozen kadodenn svt
naeho ivota, prost platn ve sv jistot byt a nedotzan
v naivn pirozenm pedvdeckm ivot a ve veker pedvdeck a mimovdeck ivotn praxi, poloil otzky vyplvajc z tohoto pedvdeckho pirozenho svta samho a nepouval nakonec sm ve svm tzn bez takovho faktickho
vkladu pedpoklad, je jsou do takovho tzn samy zaazeny, a potebuj tedy spe samy bt uvedeny v pochybnost?
484
Na prvnm mst je tu teba vzt cel universum pedpoklad,

toti tch pedpoklad, kterch se aktuln pouv podle t
kter prv okamit situace, a pesto nejsou uinny tmatem
zkoumn. Vezmme kadodenn pedvdeck svt, svt vednho ivota, a posta, kdy ho ozejmme na pklad exaktn
prodovdy, povaovan za vzorovou vdu, kter jedin uskuteuje idel, exaktnosti". Badatel vid pi sv konkrtn prci,
kterou prv kon, sv pstroje, dlky na stupnici, sly dery
taktu, a je-li chemikem, hraje u nho svou lohu rovn ich,
chu apod.; takt veker manipulovn s pslunmi pro teoretickou prci relevantnmi smyslovmi vcmi m svou roli.
Teoretickm clem je teorie a v tto teorii teoreticky prav
byt, a to prv byt v tom smyslu, o kter se v tto prodovdeck teorii usiluje. Badatel vak pitom pouv tch kterch
prv se mu nabzejcch smyslovch realit ptomn danho
jsoucna s naprostou samozejmost a pijm je jako reln",
vizuln, taktiln apod. konkrtn jsoucno s platnost byt, peuje
o to, aby se v nm nemlil, peml, rozvauje a pesvduje se
o tto skutenosti ovenmi. Takov skutenosti nejsou vak
zejm tm, co jako prodovdec hled a zmrnou zdailou
konstrukc teori, naplujcch jeho mysly, jako objektivn
pravdivou produ dosahuje. Nazveme-li tematickm ve, na co
jsme zameni v aktivit, v konn o nco usilujcm a neho
dosahujcm, v aktivit uchopovn, v tom, e nco je na dosah
a je ho dosaeno, v manipulovn a jakmkoli zamstnn, pak
jsou smyslov skutenosti tematick. Pak ale dostvme dvoj
smysl, kter v prodovdn aktivit vystupuje jako rozdl mezi
tm, o se prodovdecky usiluje a eho se dosahuje ve form
prodovdnch pouek, je jsou opt premisami pro opravdov
cle a prodovdn indukce etc., jednm slovem mezi prodovdn tematickou sfrou a naopak sfrou pedvdeck tematiky,
platnost byt, oven byt, kterto sfra dve jmenovanou
sfru pedchz a je neustle jako samozejm pedpokldna,
aby teoretiokotematick kony se vbec mohly prodovdc
dotkat a aby prodovdci mohli mylenm uskutenit smysl
jejich byt, smysl vyho stupn. Tyto pedpoklady smyslov
485
vcn skutenosti, vpravd existujc, mnc se dle teoretick

pracovn situace, maj prv (jak to vyjaduje slovo pedpoklady") zakldajc funkci, ale ony samy nejsou a proto ani toto
zaloen samo nen pedmtem vlastnho teoretickho zjmu,
a proto tyto pedpoklady nejsou rovn teoretickotematick
ve zpsobu svho byt. Veker okazionln pedpoklady, kter
zde studujeme, se svou samozejmou pouitelnost a pouitm
jsou obsaeny v univerzlnm horizontu: je to smyslov svt,
pedvdecky, pedprodovdecky samozejm jsouc svt, svt,
ve kterm my vichni neustle ijeme majce o nm povdomost.
Takov universum jako takov teprve nen tmatem teoretickho zkoumn ani jm nen zpsob, jak jednotliv konkrtn
jsoucno, smyslov po ruce jsouc a se samozejmost dan, vbec
je tm, m je, jakoto jsoucno z tohoto universa.
Zajist se ned ci, e by tu nebyla veobecn obzrav reflexe o smyslovm jsoucnu (co je ovem nepesn vraz, a proto
radji mluvme o jsoucnu pedvdeckho pirozenho" svta).
Takov obzrav zkoumn smyslov nzornch platnost byt
pirozenho svta a zpsobu, jak k nmu nleej, bylo naopak
motivujcm initelem pi koncepci veobecnho cle objektivn
platnho", nyn v obyejnm smyslu vdeckho" poznn svta.
Jak je rozdl takovho obzrn a posuzovn obecnho zpsobu
byt vekerch smyslovch realit od vlastnho jejich teoretickho tematizovn rozdl eventuln uritho posuzovn
smyslovho svta" pi prvnm ustaven objektivnch vd od
event, pozdj pleitostn reflexe pod titulem teoretickopoznvac reflexe vyloili jsme ji do urit mry, kdy jsme
mluvili o Galileim. Tady chceme poukzat na to, e nyn, kdy
exaktn vdy u existuj, plat pro n nebo pro vechny vdce
neproblematick samozejmost takov samozejmost, e dle
o n pemlet by bylo neuiten mrhn asu e tento svt
barev, zvuk, tn, vn, nebo svt viditelnho, hmatatelnho,
slyitelnho a ichatelnho apod. nen opravdu skutenm svtem. Pravdiv svt maj odkrt objektivn exaktn vdy, jejich
pravdami o sob" jedin takov pravdiv svt promlouv.
Prvn svt je ve svch platnostech byt skrz naskrz jen subjek486
tivn a relativn, a prv proto to nen prav svt pro kadho

kdykoli bezpodmnen vskutku jsouc, poznateln, jak vskutku
je, prv jen vdou. Na tom se zakld (a nelze tu bt dosti
pesnm) pesvden, e samozejm" stl jistota byt tohoto" svta, jevcho se nm v promn subjektivn mnivch zpsob pedstavovn a zrove vznamovch modalit jako t
jedin svt, mus v sob skrvat objektivn byt o sob, nezvisl
na dn subjektivit a relativit a rozpoznateln poznvajcm rozumem lovka. Tato samozejmost motivuje tedy kol
objektivn filosofie a jejch jednotlivch vd. Takov filosofie
je uskuteniteln rozumem lovka, kter svm rozumem racionalizuje danosti sv smyslov zkuenosti. Z istho rozumu
v apodiktick evidenci nezvisl na jakkoli ingerenci platnosti
byt pouh smyslovosti vyrst ist matematika a tak vbec
podle racionalismu ist racionln ontologie. Pouitm na danosti smyslov zkuenosti vede k racionln prodovd jako
vd o faktick prod.
Kant se s tm shoduje jen a k uritmu bodu. S racionalismem sdl Kant jistotu tohoto racionalizujcho konu v subjektivn relativn smyslov realit pomoc matematizujc metody,
tedy i rozlien mezi zkladn vdou z istho rozumu a mezi
vdou racionalizujc smyslovost s pouitm prv. Pro Kanta je
vak prv problmem, jak k tomu dochz a jak je to mon
Krom toho Kant na zklad svch zkoumn popr monost
racionln psychologie, nebo pro duevn sfru neexistuje principiln dn obdoba ist matematiky, a nelze tam proto vykonat nco podobnho, co pro produ vskutku vykonala Newtonova racionln fyzika.
Jet dleitj je, e Kant odkrv jednu samozejmost,
kter se v racionalismu neodstiuje od jeho pedpoklad a kterou nakonec na zklad svch teori mus odmtnout jako neppustnou, ba pmo falenou. Je to samozejmost, e racionln
Poznn se zmocuje jsoucna o sob v poslednm smyslu. Pro
racionalismus je ist matematika, a tm ontologie vbec (univerzln, ist apriorn vda vbec), o ni usiluje, eo ipso univerzln metafyzikou", vdou o monch svtech o sob", a tm
487
i racionln vdou o faktickm svt, nap. vdou o dan prod,

jak se projevuje smyslovmi jevy; je proto metafyzikou prody. Kant vak rozliuje mezi racionln objektivitou, jak
vskutku dosahuje exaktn prodovda, a mezi metafyzickm
o sob", nedosaitelnm dnmi racionlnmi poznatky a principy. Pihldneme-li k tomu zevrubnji, zjistme, e pes rozdly
mezi Kantem a racionalismem zstv jim jedna obma spolen
a jimi pijman samozejmost. Smyslovm svtem, kter se
nm bezprostedn dv pedvdecky ve stl, i kdy jen subjektivn relativn platnosti byt, projevuje se formou svta jev
neznm, v nm skryt svt, poznateln vak racionln metodou, co je svt objektivn vdy. Avak i tento svt jakoto svt
ist a na smyslovost pouit ratio, kter je pln obsaena
v ist subjektivit, je rovn subjektivn relativn, i kdy jinm zpsobem. Poznvajc ivot vdom, racionln a smen,
se vemi svmi kony nepekro nai subjektivitu. Jakmile
vak nyn Kant charakterizuje i racionln objektivitu jako svt
pouhho jevu, trv pevn na tom, e se v subjektivnm ivot
vdom (nakonec ve zpracovanm smyslovm materilu) projevuje samozejm" byt o sob", zcela a naprosto transcendujc
subjektivitu, nco principiln iracionlnho, co je zsadn nepoznateln dnou vdou.
Jakkoli Kantovy teorie stoj mnohem v ne teorie kantovc,
pece zpsob, jak Kant pojmov uchopuje transcendentlni
funkce a jak provd transcendentlni dkazy, nen naprosto
dostaujc. Neklade a nee vskutku, toti ve form zcela a do
poslednch dvod przran teorie, neklade kol, kter novou
prodovdou a zdnliv samozejmm poadavkem dualistick
vdy o svt tho racionlnho stylu musel bt poloen.
Neme to vak mt dn jin smysl ne smysl takov filosofie, kter by byla univerzln vdou z apodiktickho zdvodnn, jak pro ni formln vzato zeteln vytkl cl Descartes, akoli pi uskuteovn takovho cle selhal, nebo nedovedl
pochopit a zmit obrovitou velikost kolu teoretickho uchopen
a zpracovn apodiktina v jeho pravm smyslu jakoto posledn
pdy vekerho monho poznn a postien v jeho totalit.
488
Jakkoli velik historick vznam pro vvoj filosofie m to,

e dogmatick dmota racionalismu byla peruena obrovskou
energi Kantovy kritiky rozumu, take u nebylo mono vystait s naivitou, s kterou prodovdci pouvali sv metody sice
s praktickm spchem, ale ani si v nejmenm ujasnili jej
prav kon; a jakkoli velk vznam m zejmna okujc objev,
e jak smysl byt kadodennho svta, tak i smysl byt svta
povaovanho za vdecky pravou skutenost se oboj stal
zhadou a naprostou nepochopitelnost pesto zhada sama
nebyla rozeena. Byla jen natolik prosvtlena, e bylo mono
u n zahldnout hlubiny a pedbn podoby strukturnch souvislost, k nim se vak Kantovy teorie nedostaly. Kant stejn
jako Descartes nepoloil problm jet v tak uzrl form, aby
pda otzky a to nepochopiteln, co v n bylo jako samozejm
pedpokldno, byly uchopeny a uinny tmatem zkoumn.
Teprve touto pravou a radikln regres proti regresivnm teorim Kantovm mohla bt hledna cesta k prav teorii, kter
pak u musela probhat nikoli regresivn, ale stoupajc od nejblubch zklad vzhru, tedy progresivn.
V prvnm vydn Kritiky istho rozumu" in sice Kant nbh, z nho by se mohlo vyvinout prvotn a progresvni zdvodnn, ale velmi brzy se ve svm rozbhu zastavuje, ani se pibl vlastn pd a vlastnm problmm zdvodnn, zpstupnitelnm domnle jen z tto psychologick strany.
Abychom nyn sami pronikli k odkryt skuten lohy transcendentlni filosofie a k metod poslednho zdvodnn, pidrujeme se zprvu tohoto navzn na Kanta (akoli nae fenomenologick filosofie nebyla kriticky podncena Kantem, nbr
pmjm zpsobem Descartovou filosofi a anglickm empirismem, zvlt Humem.).
Ploha XVI, ke kapitole 29 (kvten 1937)

n
Na lovku meme zkoumat, co je na nm jen hmotn co

en tot co jeho tlo , piem takov zkoumn si nevm
489
toho, co je u nho ve zvltnm smyslu podstatn, co ho toti

charakterizuje na rozdl od vc jinch regionlnch oblast
a k emu pat jeho duchovost, jeho byt vdomho ivota. Je
to vak jet pli veobecn, ekne se, to m pece lovk spolen se zvaty a mon e duchovn byt, byt v ivot vdom,
sah jet mnohem dle. Abychom vak mohli poznat vlastn
podstatu zvete a ostatnch subjektivnch ivoucch bytost,
musme naped probdat lidsk byt ve zkuenosti, a to z toho
dvodu, e zkoumm-li nco na zklad zkuenosti, jsem to
vdycky j bdajc, kdo ve skuten originalit prov jen sv
vlastn subjektivn byt a ivot svho j, a dokonce i ivot jinch
lid mohu poznat jen zpsobem sekundrn zkuenosti, zaloen
v m primordiln zkuenosti, zakotven v mm originlnm
provn svho vlastnho j a jeho ivota.
Vznikaj tu vak tkosti, nebo pi sebevnmn jsem subjektem vjemu a zrove vnmanm objektem. Je tu vak rozdl
v tom, jestli se ve zvltn reflexi zamm i s t na sv
subjektivn byt a na ivot vdom, nebo se vezmu jako objekt
ve svt, jako vc mezi vcmi.
Provm-li toti sebe jakoto lovka ve svt, zjiuji na
sob, e mm toto tlo, e vldnu v tomto tle a vbec svou
lidskou podstatou e jsem takovm lidskm j, kter jako kterkoli jin j prov prostoroasov svt, pedstavuje si ho, rozvauje o nm, hodnot ho, tou, chce, krtce eeno shledvm,
e jsem j, kolem nho jako stedu se rozkld ivot mho vdom. V takovm postoji je zejm obsaeno, e, zamen ist
na sv bytostn mn vlastn lidsk byt, ponechvm jako jemu
nenleejc bez povimnut to, co je jdrem jinch vc, lidi,
zvat atd., tj. ony nejsou pro mne tmatem, abych je poznal,
abych sledoval jejich takovost, abych je nepmo probdval
etc. Pesto vak svt zejm m pro mne nadle svou platnost,
zstv tm svtem, v nm se nachzm a kter, i kdy jinak,
neustle platil a nyn pro mne v promn zase plat. Mluvm-li
o svch zkuenostech, o svch soudech, rozhodnutch a inech,
kter jsou mn a jenom mn vlastn, pak pece nle k jejich
byt, zde jako urenosti mho lidskho byt, e se vztahuj na
490
rzn vci svta, je jsou reln a pro mne plat jako reln.
Reflex si nyn mohu uvdomit a takov reflexe byla ji
podkladem mch nynjch popis e jsem to j, v jeho vdom, provn atd. dochz a dolo k vkonu platnosti a jistoty
byt, v nm svt pro mne je a neustle byl, a e v mm pedstavovn" ten kter obsah svta jakoto svta je takov, jak ho
mm v pedstav, ten kter obsah, s nm svt pro mne plat
jako tento svt.
Pi reflexi ist na sebe jako na subjekt, kter si pedstavuje
svt a klade" pedstavovan svt jako svt jsouc, tj. pi reflexi
na sebe jako na subjekt, kter stle realizuje platnost svta, a to
zcela konkrtn tak, jak v nepetritm proudu ivota neustle
realizuji vdom o svt, pi takov reflexi jsou svt a j" jako
reln lovk ve svt tm, co je pedstavovno a co plat, ale
nikoli aktem pedstavovn svta a nositelem jeho platnosti
(v promnlivch modech jeho platnosti), kterto funkce mn,
mmu j" jako subjektu vykonavateli pslu, nebo, co je tot, j", tento subjekt ve funkci realiztora, nejsem lovk. Nesmme se nechat zmst tm, e j a vdom j (akty, innosti
a pasivity j etc.) se pitom vyskytuj dvakrt v rozdlnm
smyslu, piem jimi pesto prostupuje nutn jednota, je nevyhnuteln vede k pouvn tch slov na obou stranch.
Pi prvnm postoji jsou moje j i jeho akty udlostmi na relnm lovku, na druhu objektu, pesnji na druhu vci nachzejc se ve svt, zatmco pi druhm postoji, jak zaujmme pi
ve uveden reflexi, je j, a to moje j, toti j toho, kdo provd reflexi, poslednm j", istm j", tj. takovm j", pro
n svt vbec a v nm lid a m lovenstv jsou objekty vdom, je tm j", v jeho ivot vdom pichz svt vbec
k platnosti, j", kter uskuteuje nejzaz platnost svta se
vm, co je ve svt i se mnou samm jako lovkem ve svt
jsoucm, j", kter m svt s jednotnm pro n platnm obsahem (nebo smyslem"), jak si jej pedstavuje, a to zpsobem,
jak pro n stle plat jako jsouc.
Reflexe znamen uvdomovat si toto j", hledt" na n a vypovdat o nm. Touto reflex si vak uvdomuji, e kdy jsem
491
il v pirozenm postoji ve svt, ml jsem stle svt jako

platn, kdeto toto j", je mlo tento svt jako jsouc, z jeho platnosti byt byl tento svt pro mne, zstvalo pod
anonymn. I kdy sebe v reflexi vbec uchopm jako subjekt
vdom o svt, dje se tak jen zsluhou ivota j" a platnosti
na vym stupni, kter sm, jako reflektujc j inm", pivdm k platnosti", je nyn anonymn. km to pirozen na
zklad dal, vy reflexe, m je tu zejm dna iterativita.
Mohu stle znovu a znovu konat reflexi a stle znovu mm
pitom j" z reflexe j", je uskuteuje pedstavovn uritho obsahu a s tmto obsahem jeho platnost jako jsouc, jistotu
byt j", kter, kdy tak in, je v bytostn nutnosti netematick, neuchopeno a ani ne jako ji urit jsouc pozad primrnho zjmu uvdomeno. Jakmile vak dojde k iteraci a oddm
se (z jakchkoli motiv) reflexi, jsa si vdom opakovatelnosti,
vm rzem, ale ve zcela neurit przdnot, e neustle proti
tematicky uchopenmu byt j musm nalzt anonymn j"
a reflektujc ivot. Pi opakovn reflexe a reflexvnho tematina a konkrtnho pedmtu pozorovn mohu budi to
eeno pedem zajist dkladn rozvaovat, zda tato ideln
pokraujc iterace me pinst bytostn vdycky nco rozdlnho, nebo zda se po prvm kroku, kter pozvedv nad pirozen postoj, neopakuje jen bytostn obsah novho. Neobyejn
dleit je tu, jak se d pedvdat, prvn krok, pi kterm
vidm, e anonymn j" z pirozenho postoje je tot j", pro
kter je j pirozenho smyslu, j jako lovk, objektem, tj.
z jeho vdom erp smysl a platnost jako ve svt jsouc a je
jakoto tento kon platnosti uskuteujc zstv bhem nho
anonymn, nepat ke svtu, a proto nesm bt osloveno jako
lidsk j lidskho ivota vdom.
Ploha XVII, ke kapitole 33 (zima 1936 1937?)

ijeme v pirozenm svt a mme neustle o nm vdomost.
Normln vak tu nen dn podnt, aby byl univerzln jako492
to svt vslovn uinn tmatem zkoumn. ijeme pro sv ty

kter prv ely, a u jsou to momentln a promnliv ely,
nebo ns vede trval vd cl, ale vdycky mme pitom
povdomost o svt jako o horizontu. Takovm vdm clem
naeho inorodho ivota me bt cl, kter jsme si zvolili
jako ivotn povoln, nebo to me bt cl, k nmu jsme se
njak dostali zsluhou sv vchovy. V takovm ppad se konstituuje v sob uzaven horizont svta". Nm, lidem uritho
povoln, se me vecko ostatn stt lhostejnm, ponvad n
zjem je upen jen na tento horizont jako n svt a na jemu
vlastn skutenosti a monosti jsouc monosti a skutenosti
tohoto svta" tedy jen na to, co je tu (v takovm zamen
prav, opravdov) skutenost nebo neskutenost (co je nesprvn,
myln, chybn).
Nen pedmtem zjmu, e se tento cel inn ivot a veker
tento dln svt udruje v rmci neustle samozejm jsoucho
svta v nejuniverzlnjm, v nejplnjm smyslu pedvdeckho pirozenho svta kadodennho ivota a e zvltn aktivity a dla pedpokldaj svou pravdu a nepravdu" na zklad
jsoucho a nejsoucho, pedpokldaj sprvnost a nesprvnost
vzdlenjho a nejvzdlenjho okruhu byt, akoli ve specilnm zjmovm ivot vdycky podle poteby pouvme jsoucna
vzdlenjho okruhu. Zijeme-li tematicky jen ve zvltnm
svt (pod vldou nej vyho cle, kter takov speciln svt
vytv"), pak pirozen svt kadodennho ivota nen tmatem zkoumn, a dokud zstane netematickm, dotud budeme
mt svj zvltn svt jako jedin tematick svt, a ten je
nam zjmovm horizontem. Pitom se me stt, e tento
vd cl je nakonec pospolitm clem, tj. osobnm ivotnm
poslnm, dlm kolem (lze-li tu mluvit o dlci) spoleenskho
kolu, nebo kad jednotliv osobn pracovn provoz povdom
funguje zrove pro kadho z podlnk" spoleenskho provozovn.
Pod prv vyjdenou veobecnou charakteristiku spad
zejm elov ivot vdc, jim vda je ivotnm povolnm,
a
v takovm ivot jejich zespoleentnm (spojenm generac
493
badatel) probuzen svt" jako horizont vdeckch dl. Ta tu

maj zvltnost uritho typu, jak se nemus opakovat u vech
takovch svt a cl. Veker dla nleejc ji k tomuto vdeckmu svtu netvo svm specifickm pospolitostnm smyslem byt (relnho a opravdovho, na druh stran nesprvnho, falenho byt pro vechny osoby pospolitosti) vbec jen
mnohost a souvislost smyslu, nbr jednotliv dla a jednotliv vdeck vsledky se stvaj premisami, stavebnmi kameny dl vyho stupn, a to s nutnost a in infinitum a zrove
tak, e veker dla vdy jsou spojovna v jednotn hrnn dlo,
v teoretick systm (nauku ideln uebnice). Vdeck svt, horizont byt vdc m charakter jedinho, do nekonena pokraujcho dla nebo stavby, na jejm budovn pracuj korelativn
pslun vdci a generace bez konce. Teoretick systm je tu
vak dlem predikativn pravdy, v n je korelativn jako prostupujc univerzln substrt probuzena teoretick pravda pro
obor" s kolem vypracovat pod nejvy elovou ideou, je
vlastn je veurujc, bezpodmnen prav byt (idea lec
v nekonenu). V teoretickm systmu vpovd je byt v pravd" tm identickm, o em jedn, lecm v jejm teoretickm
smyslu jakoto ideln pojem" oblasti a jejch jsoucen.
Vdeck svt systematick teorie a svt jsouc ve vdeck pravd (v prodovd, v univerzln teorii, jej proda,
proda ve vtch, ve formlnch poukch, jako substrt
platn) pat, podobn jako je tomu s elovmi svty, sm
k pedvdeckmu pirozenmu svtu, stejn jako k nmu pat
vichni lid a lidsk pospolitosti vbec i jejich lidsk ely,
cle jednotlivc i pospolitosti se vemi pslunmi pracovnmi
vtvory. Plat to vak i o filosofii starho smyslu, kterou uv~
dime velmi oprvnn a nakonec, nebo jej teoretick universum" je svtem v nejplnjm smyslu.
Kad z tchto svt" m svou zvltn univerzalitu urenou
odborn sledovanm clem, kad m nekonen horizont urit
vekerosti". Vechny tyto totality se vak zaleuj do svta,
kter takto obepn veker jsoucno, vechny jsouc celky a rovn veker cle a o cle usilujc lidi a lidstva. Toto ve se za494
leuje do svta, ale toto vecko zrove tento svt pedpokld.

Co to znamen? A co to znamen pro svt filosofie"? N e v y n o u j e se tu n u t n a z r o v e n e b e z p e n dvojs m y s l n o s t s v t a , o b l a s t i filosofie, jejm tmatem m
bt pece pln a cel svt se vm, co bylo dve jmenovno
jako jednotliv zvltn svty? Univerzln teorie, o ni filosofie usiluje, m bt pece tak teori lidsk existence, lidskch
el a dl, ba m dokonce tematicky zahrnout i sebe samu,
ponvad sama je elovm vtvorem lid.
N e s m m e s e n e c h a t z m s t . Musme r o z l i o v a t
oblast", kter p e d c h z vem clm a nejvy jednotn
vd elov ideji, je k tto oblasti m, obr se j, upr na
ni soustavn pozornost, psob na ni a vytv pro ni sv dla. Na
druh stran je nutno rozliovat o b l a s t c l , toho, eho ji
bylo dosaeno a eho m bt dosaeno v jej v l a s t n u n i v e r z a l i t . Je to horizont skutenost, kter . ji byly nebo
dodaten jsou mylenm probuzeny nebo probuditeln speciln pro vdy. Pedem dan proda, je je oblast pirozenho
svta pedvdeckho ivota, je tlesn proda, je je kadmu
v kadodennosti znm a m bt ble" poznna, ani by byl
podnt k tomu, pivst ji v jej abstraktn jednotnosti k jednotnmu odlien a zkoumn, jak to zaml prodovda. Pro prodovdce je to pedem dan sfra byt, pro ni chce vytvoit
nco novho: teorii pro produ, teoreticky prav byt, predikativn uren pod ideou bezpodmnen veobecn platn pravdy.
Je to oblast" prodovdce zamenho ist na odbornou elovost, ale v tto oblasti je zase to, co je ji teoreticky zjitno,
jakoto i v jistm smyslu cel horizont vdy zahrnujc vecko
to, co ji za dan situace pevn zjistila, a dle ty nov koly,
kter teba vytyit, ponvad to, co ji bylo proeteno, je
vdycky ji souasn podkladem dal teoretick vstavby, toti
pro kladen novch otzek a pro jejich zodpovdn.
Rovn tak i u filosofie" (starho smyslu) je nutno poslze
odliovat svt vbec, stle samozejm, znm-neznm pirozen svt kadodennho ivota, svt jako univerzln oblast,
Pro kter je vytyovn univerzln cl v podob teorie, v podob
495
vdy pro tento svt, a na druh stran ivot vdc v souladu

s takovm vytenm cle, jejich zjmov horizont a horizont
skutenost", vsledk, nejen pod titulem ve vdeck pravd
jsouc proda", nbr svt vbec". Tato pravda je teoretick
elov vtvor pro svt jsouc v pedvdeckm ivot v bezesporn jistot byt a v samozejm relnosti, tato pravda nen
ale tento svt sm.
Je jasn, co tu vytv ten radikln rozdl. Pirozen svt
pedvdeckho ivota je stle bezprostedn dn, stle u pedem jsouc a platn, ale neplat na zklad njakho zmru,
njak tematiky, njakho univerzlnho cle. Kad cl ho pedpokld a pedpokld ho i univerzln zmr poznat pirozen
pedvdeck svt ve vdeck pravd, pedpokld ho pedem
ped zapoetm prce, ale i v jejm prbhu ho znovu a znovu
pedpokld jako svt ve svm zpsobu jsouc, ale prv jsouc.
Vdeck svt (proda ve smyslu prodovdy, svt ve smyslu
filosofie jakoto univerzln pozitivn vdy) je nepetrit pokraujc elov vtvor bez konce vtvor pedpokldanch
lid pro pedpokldan pirozen svt naeho ivota. M-li se
vak nyn ozejmit, e svt naeho ivota sm je rovn vtvorem", pak to nen elov vtvor, akoli k jeho byt, pedchzejcmu jakkoli zmr, nleej rovnou lid, jak se s nimi
setkvme a jak se s nimi beze veho dalho seznamujeme,
a nleej k nmu lid i se svmi mysly a vekermi svmi
dly, kter jako produkt tchto lid nleej nyn rovn samozejm k pirozenmu svtu pedvdeckho ivota.
Vyvstv nov dvod zmatku. Kad praktick svt a kad
vda pedpokld pirozen pedvdeck svt a tento elov
vtvor je uvdn do k o n t r a s t u s pirozenm svtem, kter
je sm od sebe", odjakiva a ustavin. Na druh stran vecko,
co lid vytvej (individuln i v pospolitosti) a co ji vytvoili, je pece rovn slokou pirozenho svta pedvdeckho
ivota, m se tedy kontrast ru. Prv to vyvolv zmatek,
nebo prv vdci stejn jako vichni, kdo ij pospolit pro njak cl svho povoln (ivotn cl"), si nevmaj nieho jinho
ne svch cl a horizont svho dla. Jakkoli pirozen svt
496
pedvdeckho ivota je prv tm svtem, v nm ij a k nmu

nle i veker jejich teoretick dla" a a sebevc erpaj
z kadodennosti ivota, je je zkladem, v nm je teoretick
prce zakotvena, nebo j poskytuje materil, pesto pirozen
pedvdeck svt naeho ivota nen tmatem teoretickho
zkoumn jako svt pro vdce vdycky ji bezprostedn dan
a jejich dla do sebe vstebvajc, a rovn tak nen pro n
tmatem universum jsoucna, jak je pro ns v neustlm pohybu promnliv relativity a zrove pdou vekerch naich
aktulnch zmr, cl, elovch horizont i dlnch horizont
pro cle na vy rovni.
Kdykoli vdec mluv jako vdec, zaujm vdeck postoj
a jeho mylen se pohybuje v pslunm teoretickm elovm
horizontu, takka smrem do nho, ale zrove tento teoretick
aktuln horizont m privilegovanou univerzln platnost jako
aktuln horizont vdcova odbornho zjmu. Ostatn svt, vesmr, pojmajc prv jako vesmr eo ipso do se'be veker lidsk
elov vtvory, je vn vdcova zjmu. Pln univerzln byt
pirozenho pedvdeckho svta je naprosto mimo dosah tzn,
a tm spe zstv pln bez problmu funkce pirozenho
svta bt pdou a umoovat teoretick svt a vecko to, co
k nmu bezprostedn nle.
Vnucuje se paradoxn otzka: Nebylo by mono uinit tmatem zkoumn univerzln vdy pedvdeck svt naeho ivota,
ten svt, kterho jsme si vichni v prod vdomi, e je to
spolen svt pro ns pro vechny, ani jej njak univerzln
tematizujeme, nbr zstvme naopak oddni jen svm kadodennm, momentlnm odbornm clm a zjmm, a u jednotlivm i univerzlnm? Nebylo by tedy mono pi zmnnm
postoji univerzln pehldnout tento pirozen" svt naeho
ivota a pokusit se ho poznat, co je a jak je ve sv vlastn promnlivosti a ve sv relativit, piem clem univerzln vdv
by nebyla univerzln teorie v takovm smyslu, jak o ni usiluje historick filosofie nebo jak o ni usiluj vdy?
497
Ploha XVIII, ke kapitole 34 (z r. 1936?)

Mon e je to tak, e vyten kolu objektivn vd vstupuje
do obzoru filosofickho lidstva nikoli na zklad historick
nahodilosti, nbr nutn jako prvn ujasnn kol, ale pitom
pro ns prvn nen mon o sob prvn vda, kter mohla teprve
jednostrannm inkem tiscilet, rovn inkem na veker
historick vvoj lidstva motivovat zamylen, v nich mohl
vyrst nov smysl vdy, a pedevm jako smysl vdy o pirozenm svt pedvdeckho ivota jakoto pd jaksi pomcce - pro objektivn vdu. Doufm, e to vskutku uki
a tak pi konsekventnm pokraovn vyplyne, e se nememe
spokojit s odkrytm pirozenho pedvdeckho svta jako teoretickho tmatu (odkrytm pedem danho svta pijmanho
jako samozejmost objektivn vdou) a e nov osobit vda
o pirozenm pedvdeckm svt v univerzalit svch kolu,
je jsou koly jej zvltn vdeckosti, koneckonc zahrnuje
vechny problmy, kter pro poznn byt a pravdy maj zvan
smysl. Spadaj sem nejenom veker otzky tkajc se poznn
a majc v ivot (v pedvdeckm a mimovdeckm ivot)
svou lohu, nbr tak a na vym stupni vechny otzky
objektivn vdy. Avak nyn ve zpsobu zdvodnn, jen vede
do novch dimenz a nakonec prv s tmito dimenzemi, jak
se v nekonench hloubkch otvraj, k nov univerzln vd,
kter obsahuje v sob uzaven veker mysliteln poznatky
a problmy poznn, vechny problmy rozumu.
Idea objektivn pravdy nebo objektivnho poznn je ji pedem urena kontrastem k ideji pravdy a poznn mimovdeckho
ivota, kter ve svch platnostech byt a v univerzlnm otevenm horizontu, jen je stle ve vdom obklopuje, oznauje
pojem pirozenho svta pedvdeckho ivota, na kter pedevm narme. V ivot, a tedy v tomto svt plat za reln"
jsouc to, co se dosvduje zkuenost. Kad mnn a kada
platnost byt v nejirm smyslu, nen-li to ji zkuenost dvajc intence (nap. prost vjem), se mus ovit zkuenost. Ve
zkuenosti je pro pedvdeck ivot to, co je mnno, dno jako
498
ve vjemu jako samo ptomn, v upamatovn samo

znovuzptomnn, a tak ve vech modech nazrn", zkuenosti
v nejirm smyslu, to co ped oima" je dno jako vc sama.
Z k u e n o s t ovuje, dosvduje mnn prv tm, e ukazuje
pedmtnost samu a dovolv se jejho svdectv. Ale zkuenost
m s a m a zapoteb oven, pokud sama jet dvrn znmm
zpsobem obsahuje momenty soumnn, pokud jet nen zku e n o s t v pravm smyslu. Zkuenost se ovuje pokraujc zkuenost, aktivnm pokraovnm zkuenosti a v jejm prbhu
pokraujcm zkuenostnm potvrzovnm toho, co se zkuenost
spolumnme a pedem mnme.
Ke zkuenosti jako tomu, co v n spolumnme, nle tak
indukce, kter pekrauje mnn jako to, co je zde samo v originlu v jednotn zkuenosti a odkazuje na jin pedmtnosti a na
jejich monou zkuenost. Nen podstatn rozdl v prvnm
a druhm ppad, nebo jde nap. v podstat t o indukci",
kdy pi provn njak vci jsou soumnny jej strany",
kter pesahuj tu kterou prv vnmanou stranu, ale je to jaksi
vnitn indukce na rozdl od stle zrove probhajcho vnjho odkazovn na spolubyt jinch vc jako provatelnch
v jejich vnitn induktivit. Skuten zkuenost je poslze
ovenm domnlho byt a oven samo dv dve pouze
domnlmu" byt charakter skutenho" a pravho byt, je to
oven, jak je vyjadujeme slvkem souhlas". A tmto souhlas" pak takov byt v pravd, jm je provajc ve sv situaci
uspokojen, pechz do jeho znalosti, do jeho podren, s nm
bude moci napt kdykoli disponovat jako s reln jsoucm.
ivot je vak neustl pohyb a k nmu pat pedevm tak to,
e se objevuj nesouhlasnosti, e oven doznv trhlinu a nyn
zakoume nco, co nen souhlasn, co nepotvrzuje pedchoz
mnn, nbr je s nm v rozporu. Namsto jistoty byt a oven
vynouje se naopak pochbnost, pouh dohad a nakonec poppad negativn zkuenost, zkuenost nicotnho zdaje, krtnut,
lakov negativn zkuenosti v jednotlivostech vak nenaruuj
univerzln zkladn souhlasnost, kter se zase znovu vdycky
obnov. irok zkladna veho toho souhlasnho jako by do sebe
samodan,
32*
499
mono doclit. A je tomu tak co hraje od zatku a ji pedem neustlou lohu i v komunikativn souhlasnosti zaloen
na nesouhlasnosti, tedy jako monost vzjemn se korigovat
a v pospolitosti takovm zpsobem dospvat k pravd. Svt jako
stl, platnost byt majc pospolit horizont jsoucch vc, m
a ml ji pedem platnost byt neho souhlasn provatelnho
a vzjemn vestrann do souhlasnosti korigovatelnho. Takov, ovem velmi hrub popis ukazuje, e pirozen svt pedvdeckho ivota je v neustlm pohybu stl relativity co do
platnosti a vztanosti k pospolu ijcm, k pospolu svt majcm
subjektm jakoto nositelm jeho platnosti, vykonavatelm
platnosti, jakoto mncm, pospolu a jedni proti druhm provajcm, ale jako jin stle nov korigujcm a korektur schopnm.
Takov pirozen pedvdeck svt nen nic jinho ne svt
pouh doxa, tradicionln tak pohrdliv posuzovan. V mimovdeckm ivot nen pirozen takto znehodnocovn a sniovn,
nebo tu oznauje sfru dobrch oven takovch osvden,
kter celmu zjmovmu ivotu lovka a vekerm jeho clm
dvaj monost a smysl. Jestlie vem clm, pak tedy i teoretickm clm objektivnch" vd, nebo v tom prv vz samozejmosti", jich vdec ustavin pouv univerzln vyjdeno, svt tchto samozejm srozumiteln jsoucch a reln odhalitelnch vc jako pravdiv na zpsob doxa je pda,
na n se teprve me rozvinout jakkoli objektivn vda. Pirozen svt, vyjdeno ve zhutn zkratce, tento pouze" subjektivn a relativn svt ve svm nezastavitelnm toku platnost byt, jejich promn a korektur je jakkoli se to me
zdt paradoxn pdou, na kter objektivn vda buduje sv
vtvory definitivnch", vnch" pravd a jednou provdy a pro
kadho absolutn platnch soud.
Vda sama ovem v, e je to pouh idel, a snad i doznv,
500
e cl le v nekonenu. Tuto vd ideu, je nle k jej osobit

podstat, m vak z kadodenn zkuenosti a zkuenostnho
ovovn a jakkoli jej teorie jsou v historickm pohybu
zdokonalovn ve vlastn relativit platnosti, jsou to soudy inn na podklad svta kadodennho ivota, co znamen na
pd univerzln platnosti byt, obnovujc se ve stle promnliv pohyblivosti vznamovho ivota subjekt s pslunou
jistotou, kter ovuje.
Ploha XIX, ke kapitole 34 e (v zim 19361937?)
Uvdme d o k o n t r a s t u : v d e c k s v t , svt vdc,
kter je jen elovm universem vdeck pravdy a m vdecky
pravdiv byt, na rozdl od p i r o z e n h o p e d v d e c k h o s v t a, do nho proud tyto i vechny ostatn cle a dla.
Vdci sami jsou vak lidmi v pirozenm svt mezi jinmi lidmi. Pirozen svt pedvdeckho ivota je svtem pro vechny,
a proto vdy, kter jsou zprvu svty vdc, jsou zde pro vechny
lidi jako nae a jako zskan vtek (pouky, teorie), jsou tu
pro vechny stejn jako pirozen pedvdeck svt je pro
vechny subjektivn relativn. Filosofie m bt u n i v e r z l n v d o u o byt, obejmout veker jsoucno, ve, co jest
v jeho pravd, co tradicionln znamen: pro veker subjektivn relativn pirozen svt pedvdeckho ivota vytvet
objektivn teorii, podloit ji univerzln elovou ideou definitivn pravdy a moci ji realizovat jako elovou ideu. Je to vbec
p o d n i k , kter by ml smysl? Lze to rozhodnout bez otzky
po vlastnm byt pirozenho pedvdeckho svta? Je v takov
filosofii zahrnuto byt pirozenho svta? Nen mezi pirozenm svtem a vdeckm svtem napt, jestlie oba jsou jsouc"? Nejene vdci sami o sob jsou lidmi kadodennho ivota
pirozenho svta a lidmi v lidstvu takovho svta, ale ponvad jsou i lidmi kadodennosti, nejsou sami ustavin vdecky
mteresovni a vdecky inni, nbr maj jet jin, svj pirozen pedvdeck svt s rozdlnm zpsobem danost, kter
501
povauj za jsouc a pedpokldajc zjmy (a ty maj opt

v sob sam).
Pirozen svt pedvdeckho ivota je subjektivn relativn
a nen to universum byt zskan univerzln elovou ideou
jsoucho svta", jako kdyby tento jsouc svt tu dve nebyl,
pokud se ona elov idea neprojevila, a jako kdyby takov
domnl elov idea nepedpokldala pirozen pedvdeck
svt sm. Pirozen svt je vak subjektivno a relativno platnosti byt lid jako subjekt pro svt", piem tyto subjekty
ij ustavin ve svch zjmech, instinktivnch, ale i pedstavovch a volnch zjmech v elovch zjmech. Neustle maj
cle a tyto sledovan probuzen cle nepetrit proud do danho, pirozenho, pedvdeckho ivota, kter je bezprostedn
dn jako produkt lidskch zjm a kterho jsme njak nabyli
jako svta naeho vdom.
Neznamen proto univerzln ztematizovn lid a lidstva eo
ipso uinit tmatem cel tento ivot vdom s vekerm subjektivnm? M vak smysl zkoumat je jako objektivn elovou
tematiku a snait se v tom doshnout neustle pedpokldanho
subjektivn relativnho svta (kter je produktem vdom lid)?
*
Smysl a monost univerzln objektivn vdy jej monost,

nikoli jej praktick umonn, monost jej smyslupln praxe,
praxe smysluplnho cle pinejcho s sebou smyslupln cesty
k jeho dosaen to ve se stv pr o b l m e m . Problematickou se znovu stv i filosofie, skuten univerzln nauka o byt
obepnajc veker jsoucno takovm zpsobem, e j neuklouzne
dn jsoucno jako pedpoklad, nic, co ve svm vlastnm byt
a ve svm vlastnm oven byt nikdy nebylo dotzno.
Jsou tato a ta prvn idea filosofie identick, nebo naopak principiln rozdln? Jedna je protismysln, ta druh, posledn, je
smyslupln a nutn. A nejde pitom zrove o otzku, zda pro
ivot lidstva jako lidstva, kter je takovm p r a k t i c k y a
schopn svho ivota jako lidskho a jen ve zdail praxi, zda
502
pro n nen bytostnou nutnost, aby si ve filosofii vytvoilo orgn

poslednho radiklnho sebeujasnn a potom touto jedin monou filosofi poznvalo, jak m t, jak me ve svm horizontu
nekonenosti a v horizontu osud bez konce doshnout blaenosti"? A nepat toto samo do e filosofick vdy?
Ploha XX, ke kapitole 39 (20. 6. 1936)
P i r o z e n p o s t o j a e p o c h . V y k o n v n "
platnosti svta, kter epoch vypn
V pirozenm postoji mm neustle svt v platnosti byt, ve
kter jsem j lovkem, a nerozlun s tm je v platnosti byt
oteven okol spolublinch. Mj inn ivot je zcela a naprosto
zamen na jsoucno tohoto svta a veker moje zjmy, v nich
existuji, jsou zjmy tkajc se vc svta a uskuteujc se
v aktech mcch na tyto vci jakoto vci, s nimi nco pslunho zamlm.
Kdy jsem zamen na vci svta jako vci pro vechny, neznamen to, e by ta kter vc pro nkoho a pro kadho mohla
bt vskutku dokonale sama dna, jak je, jako kdyby kad ji
pro sebe ml nebo j mohl doshnout, jak sama je, a e by se lid
vstupujc ve styk pesvdili, e kad poznal tot, toti jak je
sama o sob. Naopak vci jsou pedem podle svho smyslu byt
vcmi pro vechny takovm zpsobem, e jenom v konexu
pedstavujcch a poznvajcch subjekt zskvaj svj relativn smysl a event, smysl pro poznn (obsah, jm jsou relativn
nebo absolutn jako vci pro vechny).
Jsem-li tedy zcela vlun zamen na njakou vc tak, e
mm o n zkuenost, e ji apercipuji, e se s n stle ble obeznamuji a poznvm ji, jsem pitom alespo implicitn ustavin ve vztahu k jinm, kte si ji rovn pedstavuj, poppad ji zrove poznvaj. K ideji pravho byt kad vci
nle vztahovn na vesubjektivitu, nebo, jinak eeno, korelace mezi subjektem a objektem nen takov, e by vc byla
503
o sob a pro sebe jako jsoucno o sob a pro sebe dan lidskmu subjektu, ale e je tu obdivuhodn korelace, na zklad
kter, pijde-li nkdo na npad, aby se zeptal, jak, jakmi zpsoby si subjekty pedstavuj vci a v jakch modalitch o nich
nabvaj jistoty jako o reln jsoucch vcech, existuje tu
bytostn vztah, a to takov, e mezi vemi zpsoby pedstavovn vech lid a uritho pedmtu mus existovat a priori
souhlasnost.
Je to povrchn a falen vklad. Vcn byt je v sob byt z korelace a v korelaci s bytm vesubjektivity jakoto subjektivity
vytvoen vemi, kdo jsou spolu v nepmm nebo pmm
vztahu. Subjektovost jako lovckost ve svt podlh se vemi
lidskmi urenostmi, je jsou npln duevnho, osobnho byt
ve svt, te korelaci, jakkoli se to me zdt podivn.
Kdy vypovdm toto a mm takto v platnosti svt, vypovdm
to na zklad otzky: jako co je mi svt dn, zvlt jakmi
zpsoby iji ve svt, kdy si pedstavuji vci a vcmi se zamstnvm? Co samo je jedna strnka vkladu svta, v nm se jako
jsouc nalzm. Svt je m i d n tak, jak je dn v e m . Vyloit
svt po strnce jeho jakostn npln a co do zpsob jeho pedstavovn znamen vyloit ho v tom, m je jako svt pro vechny jako prv platn v konexu pedstavovacch zpsob vech
lid (kte k nmu psychicky sami nleej), a to pro toho kterho
lovka v t kter podob platc a jeho poznn oteven.
O n t o l o g i c k f o r m a s v t a je f o x m a s v t a p r o
v e c h n y . Kad me poznat svt, jestlie jej v teoretickm
postoji vylo jako pro kadho tent. Mohu si vak ujasnit, e
cel tato platnost svta, v nm jsem od zatku lovk mezi
lidmi, kter m sv pedstavy, jako jin maj sv pedstavy,
kter m monost teoreticky poznvat svt, jako jin ho teoreticky poznvaj, a e cel tato ontologick forma svta, ve 'kter
svt je pro vechny e vecko to je pro mne pede vm ostatnm m o j e p l a t n o s t b y t , c o j e stlm pedmtem mch
platnost.
K sammu svtu nle ontologick korelace mezi subjektem
a objektem, ale platnost byt tto korelace, tedy konkrtn
504
vzato svta, je moje platnost v mm uskuteovn, kde moje

pirozen provdn, mj pirozen postoj tkv v tom, e pi
tomto vykonvn mm za tma vlun vskyty ve svt, poppad universum v jeho ontologickm stylu. V tom je obsaeno, e pi tom vem mm neustle sebe jako lovka a jin
lidi, a na to se mohu v tematickm obratu zamit jako na nco,
co tu je, co, i kdy to nen v primrnm zjmu, pece plat jako
prost jsouc. Provedu-li vak epoch? Nen to zdren se njakho zvltnho pesvden, jak mm o vcech, nen to
odezrn od neho, co tu" je pro mne, co mne jinak zajm,
ale odezrm-li od toho, pak je to obrat mho zamstnvn
k nemu jinmu, co m nyn svj as a emu se musm (jako
odborn tematice) vnovat, nebo co nhodn zamstnv mou
zvdavost. Je to zdren se totln platnosti svta se vemi v tom
obsaenmi platnostmi poznvajcmi a provajcmi, je to odezrn ode vech zjm, od vech akt vztahujcch se na nco,
co je ve svt nebo co by se na nco takovho mohlo vzthnout,
kterto akty by nyn jako takov samy nleely k platnmu
svtu. Ve svt nemm nyn nic co hledat" jako lovk, ve svt
nen oteven dn teoretick nebo praktick ivot jako ivot
lovka; dn poznn fakt, kter jako ve svt se nachzejc
by mohlo jen induktivn pronikat do horizont, nen nyn
mon ani dn poznn v generelnm smyslu provajc a myslc, ani ontologick ve smyslu bytostnho poznn svta po
strnce jeho nutn formy.
Obracm vak pohled na sebe, kter jsem si jist sebou jako
lovkem mezi jinmi lidmi ve svt, a chci se dotzat tto
jistoty, kterou mm o svt, chci se dotzat svho byt a
ivota, v em a ve kterch stupnch platnosti nabv svt
celm obsahem a se svou celou ontologickou strukturou pro
mne platnosti.
Zdruji se svho naivnho vvn" (pasivn, aktivn) do
svta, stle vjemovho svta, pestvm se o vci zajmat,
jimi se zamstnvat a mt s nimi njak zmry, vypnm
bdlost, aktivitu, takov zpsob it ve svt, kdy se neustle
Provdj nov akty, stle znovu se nco novho plnuje,
505
znovu se pejmaj star pedsevzet, sleduj se star zjmy

a nov zakldaj a toto ve ve svt, kter plat neustle
jako ji jsouc. Veker akty jsou platnosti a svt, kter pro
mne prv plat, je v pohybu vznamov aktivity pro mne
pokraovnm aktuln a sedimentovan aktivity (je je
vdycky jet platnost), pokraovnm v konzervaci platnosti,
piem akty nejen reaktivuj pokraujc platnost, ale rovn
modalizuj, ru a krtaj.
iji intencionlni ivot a intencionalita v prvotn form
znamen aktuln smovat, dosahovat a dosahovnm mt
v majetku. Mt v majetku jako doclenost zaclen, v nm
jsem nadle i zstvm, znamen majetek za souasnho clen, chtn, v jinm modu vle, ale te vle. Veker moje
intence jako intence takovho prvnho smyslu vytvej ve
svm pohybu jednotu, nebo vechny jsou paprsky mho jednotnho chtn", mho jednotnho byt, nikoli nm, co je
jen jedno vedle druhho. J, jedno a tot j, je pi takovm
chtn, v rozmanitosti jednotlivch zamenost vle, jedinm
chtjcm j.
Oveme j, tot j, rum vli, kterou mm, nebo ji nechm padnout, ale jsem i tm j takovch modalizujcch
a krtajcch promn, ale tak, e vdycky pozitivn chci a
veker jednotliv pozitivn vle maj svou jednotu v souhlasnosti, ve kter jsem vdycky tm j, stlm j, trvajcm
v rozmanitosti volnch smovn, je uskuteuji" a pi vykonvn podruji, piem vak takov vykonvn nem
aktualitu jako zvltn zitek ve smyslu njakho aktu.
To je provdn v druhm smyslu. Vle, mt vli a bt
v takov vli, nen momentln voln akt, ale kad akt je
ji o sob nasazen nebo optn pijet trvajc vle, jedn
strnky trvajcho j. Veker platnosti jsou v nejirm smyslu
habitualitami vle a vechny (jakkoli akty, a jsou seberozmanitj) jsou chtn, jak z toho plyne, a vechny jsou v pohybu, ble vzato v pohybu modalizace a krt, v nm setrvvaj
jen ve form pekrtanosti, dokud je ostatn v tto form j
v pozitivn platnosti inn" aktivuje a udruje ve vli.
506
eknu-li, e svt je moje univerzln platnost", pak je to

nutno chpat tak, e vdycky ji existuje universum vech
platnost jakoto jednotn platnost, v nich jsem pozitivn i j,
universum sedimentovanch i zsti v aktulnm chodu se
nachzejcch platnost, a to i v chodu nov vytvench. Tato
univerzln syntza platnosti je syntzou clcch intenc v pohybu dosahovn cle, habitualizace a nezdaru, take jde o pohyb akt a jejich sedimentaci zrove s jejich sedimentovanmi vtky, v nich tyt akty mme v jinm modu podrenosti.
Naivn pirozen it je pirozen pokraovnm takov
aktivity na pd" univerzlnho, synteticky nadle platnho
a nyn jet platnho zamen, pokud jde o dvj smovn vle. Tento celek platnosti a celek jakoto vtek s pedznaenm budoucnosti a se zaleujcmi se dvjmi platnostmi m vdycky ji ontologickou formu, a to prv formu
t o h o t o s v t a . Je to svt, kter je mou platnost a v nm
nyn jsem a jsem v nm jako naivn vykonavatel" tto univerzln platnosti a jsem stle tm j, kter je v univerzlnm chtn, kter zachovv pokraovnm v pokraujc
zamenosti v ontologickm smyslu.
Pi epoch se zdruji tohoto stlho univerzlnho vkonu"
a epoch mi umouje univerzln zamylen" o mm jstv,
kter veker toto chtn stle m, mlo a bude mt, jeto
toto chtn inscenovalo a promnilo a pitom vytvoilo tento
styl totlnho vtku. Msto abych byl vykonavatelem a v pokraujc aktivit, msto abych neustle intendoval a byl stle
zamen na nadle platn jsoucno z dvjho intendovn
a realizovn a msto abych na byt svta tkal dl, setrvvm jaksi v klidu. Nevypnm veker zjem a veker vykonvn", nebo jako bdl" j jsem nadle aktivn, vyazuji
vak z akce" veker tento ivot ve svt a vstupuji do novho
du, toti do aktivity univerzlnho zamylen, do sebezamylen, msto abych pokraoval v naivn pirozenm it, jak
jsem il, abych byl nadle, co jsem byl, msto abych krel
dl po pd platnho, z dvjka platnho svta, msto abych
507
se zajmal o to, co je tto pd pedem dno jako jsouc,

abych tm byl afikovn, jednmi vtky k novm vtkm
motivovn, abych kladl nov cle, star rozvjel nebo mnil
atd., ani se pitom vem, akoli stle stojme na pd, na
univerzln pd svta, ti, jak na t pd stojme, jak ji
mme, jak ji drme. Ani se musm zamlet o sob, je
zejm, e univerzln struktura platnosti nejenom to, co
je v mch bdlch aktech a bdlch zitcch jej oividnou
vsadou, ale i to, co nadle plat ve form sedimentace a m
se zamstnvm a to struktura ve sv totalit a viditeln
v totalit bez konce jako proud vypluje m byt jakoto j,
kter m neustle svt a ve svt, apercipovno jako lidsk
j, vede ivot ve svt, samo spolunleejc k tomuto svtu,
jen je z m aktivity a z podkladu mho byt, je ho sm
pedpokldat jako vtek platnosti, jako svt, kter neustle
mm a nyn ho mm tak, jak je pro mne ptomn, jak se mi
prv jev a jak ho prv apercipuji.
T r a n s c e n d e n t l n i e p o c h j e tedy takov t o t l n
p e v r a t j" ijcho stle ve svm ivot akt, pi kterm
j naivn pirozenho ivota na pd svta p o j m e n o v o u
i v o t n v l i , na zklad kter msto aby s pouitm toho,
co ji zskalo jako svj voln majetek, chtlo na podklad ji
dvno nabytho takovho majetku nabvat dal a nov podobn majetky, aktivn konat dal innosti k nabyt novho
majetku, radji se rozhodne p o z n a t s e b e s a m a a ve
svm celm dosavadnm a na takovm podklad jako do budoucna narsovan b y t (svho celho zpsobu dosavadnho
chtn a jejho majetku). Na rozdl od snahy chtt se poznat
jako j v obvyklm smyslu jako lidsk osoba, majc horizont
svta jako jsouc platn svt za svou pdu, objevuje se snaha, ' abych sebe sama p o z n a l t r a n s c e n d e n t l n ,
abych poznal sebe jako nejzaz a pravdiv konkrtn ego.
Lidsk poznvn samo je udlost odehrvajc se ve svt,
v jeho byt, v takovm byt, je je lidskou aktivitou, je to
velmi vzdlen vsledek platnosti, podl v majetnick drb
svta, jej t v o i v s y s t m p l a t n o s t i o d h a l i t j e
508
t r a n s e n d e n t l n m k o l e m . Fundamentlnm tmatem, je je souasn fundamentem vekerho vkladu zpsobu

byt pirozench tmat, je ego jako jsouc ve sv ovem nekonen zapleten vli, zapleten v bezprostednch a nepmch pnch a dostech bez konce a v nekonenm pohybu
promn takovch pn a dost, akt vytvejcch stle novou platnost, ale tak platnost odvrhujcch etc. v pohybu promn sedimentace, nepetrit a diskrtn sedimentace, promn,
jak je tyto akty doznvaj pod titulem asociace, splvn apod.
Je to skuten, prav nejzaz a absolutn sebepoznn jako
nekonen kol. Ve svm ist imanentnm proveden vede
velmi brzy k rozlien jinch transcendentlnch ego, v mm
ego implikovanch, ode mne, od mho j, licho se od jinch
j, ale pitom s nimi spolenho, take tm se sebepoznn
brzy stane absolutnm poznnm ve form my", poznnm absolutn vesubjektivity, v jej konkreci se svt konstituuje jako
svt pro vechny, jako obecn majetek.
Ploha XXI, ke kapitole 46

Finkova ploha k problmu nevdom"
Podac princip tkvc v podstat intencionality, respektive
intencionlnch odkaz (nap. odkazu vzpomnkov analzy na
pedelou analzu vjemu), vyznauje opt celou soubornou
sfru bdlosti" jako nevyhnuteln pole pro analytick vklad
subjektivity. Problmy ohlaujc se pod titulem nevdomo"
lze ve vlastnm jejich problmovm charakteru pochopit a metodicky dostaten exponovat teprve po pedchoz analytice
.,uvdomenosti". Ponvad tady jde pedevm o to, aby byla
ztematizovna elementrn podstata neustle pehlen univerzln subjektivn danosti svta, uvolnno strnul zkladn
hledisko naeho naivnho pirozenho kadodennho postoje
(it zamenho viv na vci) a abychom pochopili vci
a
svt sm v promn subjektivnch relativit jako jednotn
509
formace subjektivnch syntz, jeliko, krtce eeno, jde o zklady intencionlni analzy, nen mono dlouhou metodickou
cestu od intencionlnch elementrnch analz k i n t e n c i o n l n i teorii nevdom" tady ani v podstatnch rysech nastnit.
Pohotov bude uplatnna nmitka, e vytyen problematiky
nevdom" jako problematiky intencionlni je ji od zatku
problematick metodick prejudic a pedstavuje stejn pokus
interpretovat n e vdomo" metodickmi prostedky pouvanmi k pochopen vdom. Nebylo tm vlastn ji uinno
pedbn rozhodnut v tom smyslu, e nevdomo je njakm
zpsobem zatemnl vdom, probuditeln vdom, jeho pedstupe nebo patvar, a e se nevdomo proto d koneckonc
pevst na vdom? Nemme v souvislosti s ivotem subjektivity pedem pojat mnn, e ivot a vdom jsou jedno
a tot? Nemaj vak hlubinn psychologie" a modern biologie atd. (rovn i realistick a iracionalistick filosofie ptomnosti) stle mohutnc tendenci chpat uvdomenost jako
jednu vrstvu konkrtnho lovka a proti n stavt ostatn dimenze ivota, je nelze pevst na uvdomenost? Nen prv
typickou apriorn domnnkou kadho idealismu", e duch",
due", vdom" jsou plnm bytm lovka, zatmco poznenhlu,
ale stle vce se pronik k poznn, potvrzovanmu terapeutickmi spchy hlubinn psychologie" a vsledky modern biologie etc., e sfra vdom, je je domnou idealistick filosofie,
pedstavuje v zklad f u n d o v a n o u d i m e n z i i v o t a ?
Tato nmitka, kter je v rozmanitch obmnch inna
fenomenologii proti takzvanmu jejmu idealismu vdom", se
zakld na principiln filosofick n a i v i t . Nen tu msta
ke kritice mytickch" teori o vlastn (ve fenomnech nevdom" se ohlaujc) podstat ivota, teori vypracovanch na
podklad neprhledn empirie, a u je jim podstatou ivota naturalistick mechanismus libida" nebo jin dynamika" pud a
instinkt. Mnme tu takovou naivitu, kter zle v tom, e
pedtm, ne se zaalo s vytvenm jakkoli teorie o nevdomu, bylo o p o m i n u t o cosi podstatnho. M se vdycky
510
za to, e se ji zn, co je vdomo", co je vdom, m se

potla kol, podle nho by se naped ml uinit tmatem
zkoumn pojem vdom, vi nmu mus kad vda o nevdomu vdycky ohraniit sv tma. Ponvad se ale nev,
co je vdom, neda se ani rozbh vdy o nevdomm". Pirozen e vme a znme vdycky, jsme-li v bdlm stavu, co
se obyejn vdomm" mn. Je nm jaksi nejbli: vidme
vci, myslme na nco, toume po nem, usuzujeme apod.
Prv typick obeznalost a domnl pedteoretick danost
vdom" v hrubm (ale pro kadodenn ivot dostaujcm)
lenn, jako akty, jednn, zitky apod., prv tato povdomost vzbuzuje zdn, jako by vdom bylo nco, co je bezprostedn dno. Intencionlni analytika fenomenologie vak
rozbj zdn bezprostedn danosti vdom" a otvr brny
do nov osobit vdy, kter se nelze vyhnout a v n se
poznenhlu naume teprve vidt a chpat, co je vdom.
A jestlie jsme se na dlouhch cestch intencionlni analytiky
propracovali k pochopen vdom", pak ji nebude mon vysvtlovat problematiku nevdom" v takov naivit, kter zachz s vdomm a nevdomem tak, jako kdyby lo o znm
vci z kadodennho ivota. Rovn i u nevdom", stejn
jako u vdom, se z d , e jde o kadodenn danou bezprostednost: znme pece vichni fenomny spnku, mdloby,
tvr stavy, podlhn temnm pudovm silm apod. Naivita
bn teorie nevdom" zle v tom, e se zahloubv do
tchto kadodenn se vyskytujcch zajmavch fenomn,
uvd do chodu induktivn empirii a nartv konstruktivn
vysvtlen", piem mlky je vdycky ji ovldna naivn
dogmatickou i m p l i c i t n t e o r i o vdom, kter se
pouv neustle tak za nco, s m je kadodennost obeznmena.
Dokud expozice problmu nevdom bude urovna takovou implicitn teori o vdom, dotud zstane filosoficky naivn.
Jedin pot, a bude vypracovna e x p l i c i t n analytika
vdom, me bt teprve vytyen problm nevdom. Teprve
Pi zdolvn tohoto zpracovvanho problmu se vak uke,
511
zda nevdomo" lze vyloit metodickmi prostedky intencionlni analzy.
Ploha XXII, ke kapitole 62 (jen 1935)

Jak je to s psyohofyzickou souvislost, je to souvislost dvou
realit? Pedpokldme, e pojem reality a zpsob byt realit
i vdeck poznn prody, uskuteovan na zklad monost
jejich zkuenostnho vykazovn dokonalou pokraujc zkuenost, bylo zskno u univerzln a ist prody. Pokud jde
o animln tvory, kme proto a vme ji pedem, odmyslme-li si jejich psychick byt, e jsou prodnmi realitami
obsaenmi v tmatu univerzln prodovdy. Vichni vme
od zatku, e svt, universum jsoucen v prostoroasovosti, je
pedevm ji proto universem realit, e kad prostoroasov
jsoucno, nen-li vbec pouhm tlesem, m nicmn nutn
tlesnost. Svt vbec je tedy to, co se v loklnm systmu
prostoroasovosti vyskytuje v jedinenosti jako nkde a nkdy
jsouc se svm konkrtnm obsahem urenosti, kter je lokalitou rovn odsouzen k jedinenosti a v prostoroasovosti se
me opakovan objevit jen ve form stejnosti. Byt nkde
a nkdy (v tom kterm kde) a takto i veker lokln systm, oznaen slovy prostor a as (nebo lpe spjatch v prostoroasovost), dostaneme ji, redukujeme-li abstraktivn svt
na produ, a pak je zejm, e lokalita (ve dvojm smyslu
simultaneity a sukcese) je urenm u veho, co se ve svt
vyskytuje (urenm kadho nkde a nkdy relnho jsoucna),
a tato urenost je zakotvena jen tm kterm tlesem, je je
tlesem v tlesnm universu fyzick prody a d se urit
vdecky nebo v kadodenn zkuenosti s danmi vcmi metodou
pidrujc se ist fysis. Dnes je pro ns, kdo jsme vychovni takovm zpsobem, e manipulujeme vdeckmi pstroji hodinami, teplomry, mcmi pstroji veho druhu,
jak je dodala vda a opatila nvodem sprvnho pouvn,
kad uren msta a asu, i kdy je to prakticky zme-
nmu lovku vtinou zakryto, urovnm prodovdeckou

metodou, kter se ovem pohybuje v ist prod, jak to odpovd jejmu smyslu.
Jak se to m vak s realitami" a s jejich prostoroasovmi
lokalitami, nejde-li o pouh tlesa, nbr teba o lidi, zvata,
lidsk a zvec spolenosti, a jak se to m zase i kdy
oividn v jinm zpsobu s kulturnmi vtvory, knihami,
nstroji, nadm, se slovy a vtami rozlinch jazyk? Jak
je to s jejich realitou, posuzujeme-li je na zklad veho
toho, co jim svou povahou pslu a co pesahuje fyzino,
jak se to m s jejich prostoroasovou lokalitou a se smyslem
byt, v nm fyzino m bt tu a potom s nm, co m tak
svrznou povahu?
Pihldneme-li naped a docela oprvnn k lidem
a k animlnm tvorm, zjiujeme, e psychofyzick jednota
animln bytosti jakoto jednota dvou spojench realit je podivuhodnou svzanost, nebo pi urit form zmny tlesnosti (kter se k odumen jednotnho fyzickho organismu)
m zmizet s n spjat duchovn realita jako realita prostoroasovho svta. Zrove se nm zd zvltn, nepochopitelnou fakticitou, e takto utven tlesa, sjednocujc takov
formy zmn, tvo i iv organismus" a nesou s sebou duchovn realitu. Jak je to zkon svta, e iv fyzick organismy nemohou bt v duchovnm smyslu mrtv a nemohou se bez
duchovn strnky" vyskytnout? Je pece dosti tles ve svt
zkuenosti, je jsou pouze" tlesy.
Nech je tomu jakkoli, jak je to celek", u nho jedna
st, posuzovna pro sebe, je vskutku relnem v universu
prody a je pro sebe v univerzln, uzaven vd, z jejho
tmatu duchovno zstv vyloueno a me tak bt a tak
je do nekonena zkoumno? Je druh st" celku, due, lidsk a zvec subjekt, u lid normln zvan osoba, kter se
sama oslovuje jako j, je tato st se vm tm, co po proveden protiabstrakci, je odezr od tlesn reality tvo jeho
vlastn byt a co je tedy, konkrtn vzato, ze sv strany
dno jako realita? Jako realita, ale pak s vlastn simultnn
S3
513
a sukcesvn asovost jako formou danosti, jako individuujc" formou, ve kter se jednorzov nzorn a promnliv
obsah kauzln regulac stv kdykoli znovu a znovu identicky uritelnou, prv relnou pedmtnost? Pak by jednota
subjektu j jako obdoba jednoty tlesa mla existenci v universu j-subjekt mylench v abstraktivn istot jako vlastn
svt, s duchovnm prostorem jakoto formou simultaneity,
s duchovnm asem a s duchovn intersubjektivn kauzalitou.
Pak bychom opravdu mli paralelu mezi tlesem a du, a
bylo by otzkou, jak jsou ob sti spojeny, tedy jak by oba
svty mly bt spojeny v jedin svt, v prostoroasov svt,
ve kterm prostorov lokalita lovka a jeho simultaneita
s jinmi lidmi, se zvaty a vcmi je pece vdycky urena
tlesnostmi jako takovmi, je, jak jsou, tvo jednotu prody, zahrnujc veker reln a mon tlesa a majc jedin
prostor a jedin sukcesvn as. Kdyby subjekty mly svou
vlastn prostoroasovost, musila by se krt s prostoroasovosti
prody. Subjekty nemaj vak ve sv ist subjektivit pece
dnou rozlehlost, nemaj dn tvar, nemaj mezi sebou dnou distanci a dn pohyby jako relativn zmny msta atd.,
co je zejm bytostn rys. Jak chpeme tedy realitu ducha
a jeho vskyt ve svt, kter je nepochybn rozptlenost nad
relnou prodou, universum reln" jsouc ve zcela svbytnm smyslu a s neodluitelnou prodn kauzalitou, realitu
ducha rozdlenho a lokalizovanho pomoc prodnch tles,
je slou jako tla?
Subjekty jsou tu, kde jsou tlesa, a v prodnm prostoroasu,
kdykoli a jakkoli dlouho tla jsou ivoucmi" tly, n e m a j
vak, jak se zd, dnou vlastn distann simultaneitu a dnou vlastn asovost, nemaj dn vlastn lokalizan s y s t m
s urenm kde" a kdy".
Nem vak kad subjekt o sob asovost na zklad zkuenosti, ve kter se ukazuje vlastn byt njakho subjektu?
Vdy je to prv asovost imanentn dui a vyjevujc se
duevn zkuenost, na ni upr vlunou pozornost v e k e r a
psychofyzick psychologie, veker prodn psychologie, jak514
koli psychologie, jejm tmatem je due, ale pojat jako komponenta tla, a kter animln bytost povauje za jednotku konkrtn reality sloenou z due a tla. Jak vak tento as, tento
vlastn duevn d sukcese a koexistence me platit jako
drha asu, ve kter existuje lovk ve svt, co by znamenalo, e vnitn asov dn, vznikn a sebepromny jsou asov udlosti jako jin, jako dje probhajc v tlesnosti,
tedy jako zmny nebo nemnnost tles a jejich relnch st,
v nich tleso a jeho tlesn sti maj sv stl, sv reln
kauzln byt? Zkoumme-li vak, jak dje a udlosti se odehrvaj v dui, ujasnme si, e jsme opustili cel smysl pojmu
zmny, jak se ho pouv v prod jakoto kauzln udlosti.
Reln zmna je zmnou neho stlho, k jeho smyslu pat
nerozlun setrvn v kauzlnm stylu mezi spolurealitami
prv tho smyslu ve form prostoroasovosti.
Co lze v dui odliit a co se ve zkuenostnch danostech
due ukazuje jako jej duevn ivot sm, ba co se nad aktuln proudcm ivotem (v asovosti, vyjden slovem
proudn") vyjevuje jako zstvajc", ale pece jen doasn"
zstvajc vlastnost due sam, identick osoby, to vyluuje
jakkoli pojet reality, kter zskalo svj smysl pvodn na
tlesn realit, toti opravdovou paralelu k prostoroasovmu
byt a k prostoroasovm realitm a kauzalitm, jejich idealizac vznik matematizace. Rozlien takovho pojet nebo
jeho penen na jednotliv data" due, a to na data proudu" zitk", je mon jen proto, e zkuenost, v n se due
ukazuje, jak je sama, nebyla vn zskna v jednot sebe
dokonale vyjevujc a sebe samu ovujc zkuenosti. Ani na
stran prody nebyl vn promylen smysl prodovdy
a smysl konu vyhledvn neznmch kauzalit, konu poadovanho vlastn podstatou relna, a nebylo tedy promyleno, jak kad prodn relno m jen smysl jsoucna v universu
prostoroasovch realit, je jsou, jen pokud se bezprostedn
a v postupujcch zprostedkovanostech kauzln podmiuj.
Je absurdn poadovat psychofyzick kauzln vklad" pro
duchovn osobitosti lovka jako nco, co je nutn a jedin
S3*
515
vdecky nutn, aby se vykonalo nco obdobnho, co ve fyzick

sfe kon vklad prody. Znamenalo by to chtt poznat lovka cestou zkuenosti pronikajc do tlesnho byt a chtt ho
poznat cestou fyziologie a vbec biofyziky (v nejirm smyslu).
Oveme meme jen tak mt lovka jako osobu ped sebou
v bezprostedn zkuenosti, kterou oznaujeme tak jako vjem
lovka, kdy vidme jeho tlo, kdy ho vbec mme ve smyslovch jevovch zpsobech ve svm vjemovm poli jako
kterkoli jin tleso takovho pole.
Pojet jako tlesa je tu. To vak jet neznamen, e j,
chtje poznat osobu provnm, musm aktualizovat pojet tlesa jako zkuenost, jako provn poznvn, tj. e musm
uvst do chodu vjem jako originln sebedn a sebeoven
tlesa. Prv toto nesmm za dnou cenu, mm-li se dovdt, co je jako osoba. Provn je egoick proces (aktus), pi
kterm aktivizuji to, co ji mm uvdomen se smyslem neho
pedmtnho, k originlnmu ukzn sebe sama tak, jak je:
pedmt se stv tmatem, tmatem poznn, take pedmt
tanouc na mysli v subjektivnm zpsobu nebo eventuln ji
njak mnn se m pemnit na subjektivn zpsob originlnho autonomnho vkladu byt v cel bytostn osobitosti.
Pstupuji-li k tlu jako tlesu , a to do t nekonenosti,
kterou pedem mn relativita jeho byt, nedospji nikdy k niemu jinmu ne k tlesnm urenostem, ne k relacm k jinm tlesm, k tlesnm kauzalitm.
Tlo, kter se objevuje ve vjemovm poli, slou mi jako
vraz". Je mi samo dno jako systm vraz. Takov zpsob,
e tlo nen nepovimnutm tlesem na pozad vjemovho pole,
ale je k nmu pihleno jako k vrazu, se nesm zamovat
s tematickou zkuenost tlesa. V prod se nevyskytuje dn
mimika, dn pohled o na okoln vci, dn zardvn
nebo dokonce straliv lek" apod. Fyziognomie lovka
a fyziognomika nemaj vbec nic spolenho s nepekroiteln
do sebe uzavenou prodovdou jako vdou o tlesech.*
* Chpn m ve vnmn fundujc podklad, tady jsouc konkrtn
516
pi pochopen vrazu poznvm lovka jako osobu a tou je

nyn dno vlastn tma zkuenosti, nikoli prodn, ale duchovn
zkuenosti. lovka a osoby vbec mohu poznat v jejich
vlastnm byt a nepotebuji k tomu poznn prody nebo,
u vdeckho poznn, prodovdy. Je to nejlp vidt na tom,
e poznatek, kter zskme v pedvdeck zkuenosti mezi
lidmi o nkter osob, jakkoli me bt nepln a nedokonal,
pesto v ist tematickm zamen zkuenosti na osobu vede
k takov obeznmenosti s osobou, e tut individuln osobu
meme poznat, kdykoli a kdekoli se s n opt setkme. Nen
tedy obav, zda jsme podobnou osobu nezamnili za tu pravou.
Tyto osoby nemaj a priori stejnou, nbr pmo poznatelnou
individualitu. Fyzick tleso je naproti tomu individuln
uren jen ve svm prostoroasovm okol. Objektivn individuln uren uvd do chodu celou prodovdu a fyziku.
Osoba m sice ale jen zsluhou svho tla sv msto
v prostoroasovosti v dsledku neprav lokalizace, jej svrz
dluno jet vysvtlit, nen vak skuten a v pravm smyslu
v prostoroasovosti jako jedinen na zklad jejho lokalizanho systmu. Osoba m svou jedinenost v sob sam
a tato jedinenost je spjata s jedinenost jejho tla. Uinit
osobu tmatem zkoumn, je se te, co je osoba, m je ve
svm osobnm svt" a svm zpsobu ivota ve svt, a uinit ji obecnm zpsobem vdeckm tmatem, neznamen dotazovat se po prodnch kauzalitch, nbr vhradn po tom,
co se v duchu duchovn odehrv, a po motivech vytvejcch motivan jednotu. Povaovat motivaci za jaksi druh
kauzality a chtt si myslet, e prodn kauzalita sah a do
due a e by musily existovat prodn zkony, podle kterch by se dalo duevn konstruovat to, co samo jet
nen dno nebo poznno toto ve chpno v prodovdeckm
zpsobu mylen je absurdn. Je nutno rovn mt na patleso je uchopeno, platnost konkrtnho jsoucna je aktuln, nikoli vak
intenci, kter vnman aktualizuje v kontinuln systematickm pokraujcm vnmn a poznv je, nebo vjem vskutku nen, co k slovo
..zkuenost", poznvnm a silm poznvat a k jdru poznvan vci.
517
mti, e nepm poznvn osob pomoc sdlen a veker

svzanost osob e a vrazem neobsahuje vbec v sob snad
poadavek, podle nho by se tlesn prodn pochody, je
pitom docela jist probhaj, mly pitom rozbrat prodovdeckm zpsobem.
Problm vak zstv, jak vkon psychofyzika vlastn podv jak posuzovat kad relno, kad objektivno zkueenosti v jeho subjektivn korelaci, a jak spolu s tm samostatn zkoumat vkony duchovosti jako nco, co kadmu
relnu prv korelativn pslu.
Ploha XXIII, ke kapitole 65 (erven 1936)

U lovka se biologie v podstat d jeho vskutku originln
provanou lovckost, nebo vbec jedin tady je ivot dn
originln a v nejvlastnjm zpsobu sebepochopen biologina
samho. Je to vodtko pro vekerou biologii a dle pro vechny
varianty vctn, jm jedin zve me mt smysl. Takov
subjektivno je vak vodtkem rovn u toho, co ve svt nazvme organickm ivotem, akoli nem opravdu ivot" na podklad analogicky jet pochopiteln anima", a tedy ve form
jet pochopitelnho jstv. Jak jsou to variace vctn, kter
pece nakonec vdycky pivdj k j a ke mn sammu, prv
bdajcmu, jakoto originlnmu pramodu? Pojem organismu
m svj posledn smysl vbec jen na takovm zklad, a stejn
tak i vstavba organism konstruovanch z dlch organism,
je vak nefunguj pro sebe svobodn a samostatn, nbr spe
prv jen jako pouh a nutn elementy stavby *
* Mme pirozen od zatku biologick apriori vychzejc od lovka. Mme apriori tlesnch instinkt, prapud, jejich uspokojen (jdlo,
pohlavn styk etc.) s sebou nakonec pin apriori. Mme takov apriori
pirozen i pro zvata, pokud o animalit mme zkuenost na zklad
vctn. Mme takto generativn apriori. Dle vme o struktue zvecho
ivotnho prosted, vme, e kad zve m spoleensk" horizont sv
species pro psa ve svt je horizontem oteven mnohost ps v monm
518
Biologie zrcadl svou naivn provdnou odbornou metodou

intencionlni sept, kter je za rozttnmi biologickmi vzkumy ontogeneze a fylogeneze a za rozptlenmi vzkumy jednotlivch zvecch td a species. V jejich velkch veobecnostech se ohlauj bytostn zkonitosti, taj se v nich ontologie, kter se ned jednodue explicitn vyst z nzornch danost, a nen to zdaleka analogie ontologie prody, analogie matematiky prody jakoto pedem ji o sob hotov a v tto
hotovosti poznateln ontologie.
Biologie stejn jako kad pozitivn vda je sice tak
naivn vdou a odbornm technickm dlem", chpeme-li toto
slovo jako vy analogon mechanick emeslnick prce. To
vy" zle v tom, e jako vda nese v sob uzaven
smysl, pravdiv a vlastn smysl byt toho, o em se domnv,
e to dovede odborn propracovat jako poznn, zatmco tohoto
cle ve sv dosavadn form nikdy neme doshnout. Biologie
ve sv zvltnosti jako konkrtn teorie v pirozenm svt
kadodennho ivota, jako deskriptivn vda, by se nemohla
vyvinout takto jako pouh odborn technick vtvor bez jakchkoli koen a tak naprosto odlouen od naivnch evidenc
a od zdroj nazrn, jak je to v matematice, a proto tak nejsou
jej obdivuhodn stavby tak zvratn svmi nespoetnmi
stupni a poschodmi a nedosahuj a k nebesm jako stavby
matematiky, akoli vdn celek je nicmn obrovitm jsoucnem
vdeckho vkonu.
Blzkost biologie ke zdrojm evidence skt j zato takovou blzkost k hloubkm vc samch, e cesta k transcendentlni filosofii by pro ni musela bt nejleh, a tm i cesta k prakonexu ps. Toto apriori je anticipovno jako hypotza v rmci hypotzy jin zve", kdy toto jin zve nen pmo poznateln jako zve, co
tm spe plat u rostlin. Pirozen e u zvat mme strukturu zvecho
spolusvta (a nikoli jen tkajc se species, nbr i chpn jinch zvat
a
jejich druhov sociality) a protistrukturu nezvecho svta, vc atd.
Existuj ji potky skuten, a nikoli jen docela chatrn animln ontolgie zvnjka a z nitra, co vak mme, je v nekonenm horizontu neznm, nekonen se rsujc ontologie (srov. teleologii).
519
vmu apriori, k nmu odkazuje svt ivch bytost svmi velkmi, stlmi, nikoli vak jen tak bez ehokoli dalho jako
apriori (jako bezpodmnen obecn a nutn) chpanmi veobecnostmi. Co svm univerzlnm a systematickm zpstupnnm obecnost zvnjka viditelnch a vznamov metodicky
spjatch nalz, vede stle znovu a znovu ke kladen transcendentlnch otzek. Proto se mi snad zd, e biologie, kter
zdnliv zaostv za matematikou a fyzikou a tak dlouho byla
bezmla soucitn fyzikalismem povaovna za nedokonal,
jen deskriptivn pedstupe budoucho fyziklnho vkladu",
mohla od samho zatku zstat ble filosofii a opravdovmu
poznn, ponvad nikdy nebyla ohroena obdivuhodnmi symbolickmi dovednostmi logick" vstavby pravd a teori, kter
z matematiky a fyziky uinila opravdov zzrak faktickmi vkony, ale jako zzrak zrove i nco nepochopitelnho. Fyzikalistick pedsudek mohl u n psobit ruiv jen potud, pokud
v omezench mezch psluejc k n fyzikln problmy a vzkumy byly pecenny, take deskriptivno je je pro ni podstatn nebylo pro mnoh biology vodtkem.
Pro biologii je vpravd jedinou bytostn vlastn formou
prce v ist objektivit deskriptivita, kter jako takov je
naivnm vodtkem ontologickch, avak nezpstupnnch obecnost. Krom toho nem pro to dn jin vysvtlujc koly
ne koly, kter j klade transcendentlni nebo, chceme-li
transcendentln psychologick zpsob zkoumn pirozenho
pedvdeckho svta a jeho konstituce. Doshla tm ihned
stupn vkladu ve smyslu chpn z poslednch zdroj evidence,
kdeto vklad" fyzikv je vkladem toho, co ze svta poznv", co poznv v nesrozumitelnosti odznut od vekerho relnho poznn. Stalet od Descartovy doby byly oslepeny zzranm dlem matematiky. Je tu teba vlastn cesty redukce
ke zdrojm pochopen. Je v pirozen povaze matematiky a
fyziky, e je tady mnohem t, nesrovnateln obtnj osvobodit se od uml symbolick metodiky a jejho experimenttorskho umn spojujcho prakticky nazrn a s y m b o l i k u
a po takovm osvobozen nahldnout nevyhnutelnou nutnost
520
retrospektivnho dotazu po transcendentlnch operacch, propjujcch smysl.

Biologie je konkrtn a prav psychofyzika. Jej koly jsou
vesms nutn univerzln a jen zdnliv je pitom v nevhod ve srovnn s fyzikou, kter dosahuje do astronomickch
nekonenost a dochz k zkonm, je (by i maj hypotetick
hv) chtj nicmn splnit smysl bezpodmnench obecnost.
Jen zdnliv je biologie omezena na nai malou, nevznamnou
Zemi a jako antropologie na toho bezvznamnho pozemskho
ivho tvora, ktermu se k lovk. Retrospektivnm nvratem k poslednm zdrojm evidence, z nich svt vbec erp
smysl a byt a z nich m pro ns takov vznam, jak prv
m, a souasnm nvratem ke vem myslitelnm bytostnm
nutnostem, je se tady vynouj, se ukazuje, e biologie nen
nahodilou disciplnou urenou jen pro nevznamnou Zemi,
jakou je teba zoologie Nmecka nebo botanika bdenskho
rostlinstva, nbr e obecn biologie m tut kosmickou obecnost jako fyzika. Jakkoli biologie tkajc se Venue, o n bychom jako monosti mli mluvit, bude erpat svj smysl
z originln prvotn formace smyslu naeho pirozenho svta
kadodennho ivota a na jeho podklad z pokraujcho teoretickho formovn tto pvodn formace smyslu na biologi.
Biologie m se svm univerzlnm kolem zajist nekonen
horizont, kter je sm rovn rozlenn v horizonty a nepisuzuje j jako mysliteln cl poznn zkonitost uzavench
v tm smyslu, jak je tu, a zasahujcch i obepnajcch veker nekonenosti. To ji vak nein jen formln, jakou je matematika a tak fyzika, a nezakld se jen na abstraktn struktue svta. Naopak jako opravdu univerzln biologie obepn veker konkrtn svt, implicitn pak i fyziku a pi korelanm zkoumn se docela stv univerzln filosofi.
521
Ploha XXIV, ke kapitole 73 (z 1934)

Otzka radiklnho sebeujasnn, kterou j klade sob sammu, je otzkou, k n se upn v tomto celm ivot jako celku
snaen a v jednotlivostech inorodho uskuteovn. Monost,
nebo lpe eeno, reln a aktivn uschopnn k takovmu ujasnn nle k zkladn podstat lovka, piem slovo lovk
chpu tak, jak je v innm ivot vdycky chpno: jako osoba,
kter sebe samu oslovuje jakoto j. Vsledek radiklnho ujasnn je jednotc a anticipujc pedstava nejzazho souhlasnho stylu naplnn budoucho inorodho ivota vbec, jako
monost, jako reln uschopnn na rozdl od jinch stlch
monost zleejcch v tom, e jednotn pud prostupujc vekerm snaenm a vemi specilnmi akty nenachz v nich
uspokojiv naplnn ani irelativn cl jak je tomu v pirozenm smyslovm ivot nebo sice vede k jednotlivm skutenm ukojujcm naplnnm (v ppadech vysok hodnoty), ale
v promsen s nimi smyslovmi. V zpolen mezi nimi a
vymi hodnotami ivota se j vdycky dostv do postaven,
ve kterm si tento zpas mus uvdomit formou nejhlubho
neuspokojen, take usiluje o takov zpsob ivota a vekerho svho snaen, kterm se j vrh do sporu samo se sebou,
co se mu nakonec p (citov vyjdeno: upadne v netst).
Anticipace umonnho stylu existence jako stylu naplujcho smysl ivota" a cl, k nmu vlastn j smuje", pivod
nevyhnuteln promnu tto anticipace v odpovdajc j univerzln vli, kter bude vldnout budoucmu ivotu, a pokud jde
o jednotliv minul tuby a jednn, dojde k potvrzen nebo
ke krtu, uskutennm jako voln kritika z nejzazho osobnostnho zkladu. Vle, rozncujc modus osobnho byt ve
form samovldy, stane se habituln a kad vle, kter se
neme bezprostedn, neme ihned uskutenit v ivouc evidenci zmru, promn se ve zvltn formu pudu, kter se v pznivm ppad, a pijde jeho doba", projev uvolnnm njakho fiat". Vzhledem k nejasnosti zmru jsou pitom mon
podsunut, alby, a tedy odchylky. Kad zmr, zvlt ten,
522
kter intencionln implikuje rozmanitosti zprostedkovn, vyaduje optovan ujasnn, obnovovan opakovn pvodnosti a
evidence jejich vlastnho smyslu. V nejvy me to plat o vli
upen na nejzaz smysl v totalit existence, nebo univerzln zmr existence ve stylu ist identity byt jakoto j,
je napluje svj univerzln, v univerzalit identick smysl,
je konsekventn chce a inorod uskuteuje to, k emu
m jeho snaen a usilovn, v em si j zstv konsekventn
vrn jako j svho identickho smyslu , a proto tento zmr
mus bt zamylenm opakovan ujasnn jako obnova sebeujasnn, jako obnova obzravho globlnho pohledu, sebekritiky, kritickho orientovn se v proudu promnliv celkov situace, centrovan v t kter lokln situaci jakoto bezprostedn prakticky pstupnho obklopujcho ivotnho prosted.
Osobn ivot me tedy probhat ve dvou lidskch rovnch: bu na rovni lovka, kter nen jet osobou v plnm
smyslu, ponvad u sebe jet neprovedl radikln sebeujasnn a nepoloil zklady k sebevld, nebo na rovn lovka,
kdo to ji uskutenil. Sebeujasovn zstv stlou funkc
rstu v plnho lovka a uskuteovn plnho lidstv.
Jak je vidt, sebeujasovn nen empirick obzrav ohledvn a posuzujc vklad lovka jako relnho faktu v prostoroasovm svt fakt, tedy jako prodnho objektu v univerzln prod. Takov vahy a teoretick kony jsou zleitost
psychofyzika, prodovdnho zoologa a biologa. Takov teoretick postoj nen ovem vdecky jedinm nebo snad o sob nejpednjm a samostatn jedin uskutenitelnm postojem, jak
se velmi rozen biologismus domnv.
Biologov maj vedle sebe naopak stlou monost osobnho postoje, jak je zkladem radiklnho zamylen, kter
uskuteuji jakoto j a pi nm jedin si konen mohu jako
monost ujasnit svj posledn smysl svou vlastn teleologickou podstatu. Prodn zkuenost a sob jakoto o mm psychofyzickm byt a pitom o mm byt oduevujcm" m
tlo je nutno oste odliit od reflexe mho j, pi n se uchopuji a zkoumm jako j svch afekc, svch tueb, snah a in
523
a pi n nakonec teleologickou kritikou prorm ke sv teleologick podstat, ke smyslu svho ivota. Sebezkoumn j
jakoto j je pedpokladem pro apercepci tohoto j, oduevujcho (tlesn") tlo, s nm je zaazeno do univerzln prostoroasov prody jako pinleitost (tlesnch") tl a konkrtn
spolujsouc tam, kde je tlo atd. Teprve takto lokalizovan a naturalizovan j vstupuje do induktivn souvislosti cel prody
a je mono se ho dotazovat po induktivnch regulacch, kter
pesahuj fyzickoprodn zkonit regulace a d psychofyzick celek vetn objevovn se a mizen duevnch fakt.*
ist sebezamylen, kter uskuteuji j jakoto j, vede
ke mn jako osob mezi jinmi osobami, ke mn jakoto j
subjektivnho m obklopujcho svta, kter ke mn pat jako
ivotn prosted, o nm ve svm vdom mm vdomost, jak
se mi jev a jak pro m plat, a vctnm m zamylen vede
k ostatnm osobm, kter maj o sob vdomost jako o svm j,
mohou se zamlet, zakouet obklopujc je svt jako sv ivotn
prosted, kterho se vctnm zmocuji i s nimi jako jsubjekty, jako zase jin osoby zakouej svj obklopujc je svt
vciovacm konexem mezi sebou a se mnou a jako jedno a
tot ivotn prosted, projevujc se toti jen rozdlnmi jevovmi zpsoby jako okol, kde kad jsubjekt je se svm
tlem tady" a psychofyzicky m sv msto v obklopujcm ho
svt jakoto prod.
Reflektuji-li o sob, nalzm sebe jako subjekt svho ivota,
a pedevm jako subjekt ivota svho vdom o svt. V nm
mm vekerenstvo toho, co je pro mne jsouc, co jsem zskal ji
jako vtek platnosti a co jet zskvm. Mezi takovm univerzlnm vtkem je i svt, jak pro mne je, i s prodn
jsoucmi spolusubjekty a se spolusubjekty jsoucmi pro mne
a zrove i pro svt. Je to generativn okol mho j, okol
sloen z osob, kter se jako obklopujc mne osoby dostaly
* Existenciln sebezamylen je kritick aktivita na vy rovn^ pi
n kad akt a kad vtek mho j kriticky odhaluje svj ni nebo
vy cl teoretickho postoje pi poznvn fakt a cl poznanch fakt
samch.
524
k platnosti v m m vdom, jsou obsaeny v mm ego, ale

jsou v nm zahrnuty jako spolusubjekty majc platnost jako
j-subjekty, kter maj zase v sob zahrnuty mne a vechny
pro n spolujsouc subjekty etc.
Lid nemaj pouze byt jako fakta ve svt fakt, jak je
maj psychofyzick reality,nbr maj jet jin byt, a to byt
jako osoby v osobn celosti, kter nen vnjn vzno, ale je
s nm spojeno. Pedpokldme ji vy formu normlnosti
lidsk existence, jako je lidsk ivot v rmci nroda, spjatho
normln se sttem a sttnm podkem, zaloenm na uspodan vli mezi vldnoucmi a slubu konajcmi. Za takov normlnosti m kad zral osoba svou funkci a sv koly a ije
v jejich inorodm plnn. Veker koly a jejich plnn tvo
syntetickou jednotu, kterou m kad osoba sama ped oima
jako horizont svho vdom, i kdy nen explicitn uvdomen
a ani jako celek nen tmatem. Je to spe stl horizont, kter
kadmu specilnmu tmatu a kadmu specilnmu cli dv
smysl tmatu v tomto tematickm horizontu a smysl splnn
dlho kolu z vekerho celku kol tvocch prv povinnost
t kter osoby. V tomto celku nalzme tak f i l o s o f i i
j a k o k o l , jako osobn povolanost. U tohoto povoln zjiujeme podivuhodnou z v l t n o s t , se kterou se nesetkvme vude u jinch povoln v normlnm sttn nrodnm
celku (v celku pospolitosti). emeslnci, misti a dlnci pi
vespoln prci svho povoln v prmyslovm zvod a ednci ve sttn slub nepotebuj, zamysl-li se pleitostn
nad smyslem" svho odbornho povoln, k tomu dn djinn zamylen. Jinak vak filosof. Konkrtn filosofova situace
je
djinn v
jinm,
ve
zcela
zvltnm
s m y s l u , ne je tomu u kterhokoli povoln nebo i celku
vech povoln, kter jinak nle ke struktue nrodnho
a sttnho ivota.
Kad lovk se jako osoba nalz ve svch generativnch
souvislostech, je chpny personln a duchovn jsou
zase v jednot djinnosti. Djinnost nen jen sled minulch
faktinost, nbr je v kad ptomnosti implikovna v jej
525
faktinosti jako skryt duchovn ddictv, jako minulost, kter

nynj osobu formovala a jako formace je v n intencionln
implikovna. S tm souvis nejasn povechn vdn lovka
o svm byt a o sv generativit. Tato generativita nen vak
pro nho obecn setzenm soudobch a dvno ji zemelch
osob, kter, by i zesnul, pece jet nyn jsou tu aktuln
(svmi libovoln asto opakovatelnmi mylenkami nov osvojovanmi a dly dodaten vytvenmi) a neustle znovu oploduj, podncuj nebo i brzd mylenky souasnk, ale vdycky
motivuj souasnky v jejich ivot vnovanm povoln.
Zejm je tomu tak z druh strany, pokud jde o filosofy minulosti. Filosofick minulost aktuln motivuje filosofy souasnosti. Filosof m neobyejn zvltn modus horizontu, v nm
jsou obsaeny generace se svmi dly a mylenkami. Kad filosof m svj djinn horizont zahrnujc vechny filosofy,
kte ve filosofick koexistenci formovali sv mylenky a psobili na nov filosofy vstupujc nov do tto koexistence.
Takov psoben nen jednorzov a neuhasn, nebo vliv minulch (stejn jako i jet ijcch) filosof me bt znovu
podncen a novou motivac me rozncovat nco novho, mnohostrann to nov petvet a svou petvivou silou vykonvat
vliv na souasnost. ivouc a zesnul tvo koexistenci, kter
se nikdy definitivn nepetrhne, nebo je to koexistence filosofickho mylen. Me se na as peruit, a pak specificky
filosofick generativita z t r c d o a s n s l u i v o u c h o r o z p l o z o v n . Avak dokumentovan a v tto
form sedimentovan mylenky mohou o p t o i v n o u t (a
u jakkoli okolnosti umon jejich oiven), a pak filosofick
osobnosti, nikoli jako konkrtn lid, ale jako subjekty mylenkov konstituce svch pojm, svch teori a systm zanou
znovu psobit, a tak se rozjede nov duchovn, filosofick generativita, peklenujc zrove i mezeru nefilosofickho asu.
Filosof ijc v ptomnm svt lid, v ptomnosti svho
nroda a s tmto nrodem v souasn Evrop m v tto ptomnosti pdu svho aktulnho psoben, jeho inek dopad
zase pmo na tuto ptomnost.
526
Pro filosofa, pro myslitele je vak filosofickou ptomnost totln hrn filosofick koexistence, veker djinn filosofie
sprvn pochopen jako djiny filosofie i filosof, djinn motivovanch filosof. Filosof, kter je takto inn ve svm
ivotnm kolu, pi nm ovlivovn a odpovdajcm zpsobem
motivovn obklopujcm ho prostedm, je pedevm a vdycky
motivovn filosoficky innm okolnm svtem filosof a jejich
mylenkami sahajcmi a do nejvzdlenj minulosti. Takov o b k l o p u j c h o s v t , s a h a j c r e t r o s p e k t i v n a k e z r o d u f i l o s o f i e a f i l o s o f i c k generativity, je jeho iv ptomnost. V tomto okruhu m sv
spolupracovnky, sv partnery, promlouv s Aristotelem, s Platnem, s Descartem, s Kantem atd. Zesnul filosofov vak u
nemohou bt ve sv filosofick existenci petvoeni potomky,
stejn jako tito nemohou bt petvoeni zemelmi. Vvoj b ud o u c n o s t i j e zleitost i j c c h , nebo jejich pokraujc
tvorba vytv budoucnost. Budoucnost se vak rod z nepetrit aktivity majc charakter optovnho oiven ducha zemelch filosof, vyrst osvojovnm si dl vzelch z jejich
pvodnho smyslu, tj. z formace smyslu minulch myslitel,
kte odeli jako lid, ale filosoficky psob v ptomnosti nov
dl a stle znovu a nov dl.
Jakho druhu mus bt historick zamylen soudobho filosofa, kter ije v ptomnm ivotnm prosted sice jet s jistotou o sv povolanosti, v jistot, e je ke svmu kolu povoln,
ale uznv, e filosofie je touto ptomnost ohroena? Zamylen
m mt nepochybn c h a r a k t e r r a d i k l n o d p o v d n o s t i odehrvajc se sice v jeho osob, ale nabvajc nicmn charakteru pospolit odpovdnosti cel soudob filosofick pospolitosti.
Ve smyslu filosofovy existence chpan jako existence
z filosofick generativity je zaloeno historick retrospektivn
dotazovn po tto filosofick generativit sam, tud po
obdivuhodn tradici spojujc povolan s povolanmi nepetritm proudem tak, e povolanost probouz povolanost, stejn
jako iv plamen me zaehnout, co jet nevzpllo. Hroziv
527
nebezpen skepticismus se dovolv djin, v nich m svou

oporu, a m za to, e dovede odhalit fakt ustavinho selhvn a nedostatek jakhokoli spchu pi tomto selhvn, take
se domnv, e sm vyvodit zvr o imaginrnosti elovho
smyslu filosofie.
Radikln zamylen filosofa ijcho jet v povolanosti
mus bt svm ladnm zameno k ospravedlnn smyslu sv
povolanosti z jej djinnosti, a to tak, e prozkoum velk a podstatn formace smyslu, v nich se filosofie ze svho prvnho vgnho zdroje vtv do stle diferencovanjch systm, kter vystupuj jako evidentn explikty prvotn vgnho smyslu a
k splnn svho kolu si v systmech vytvej pslun tvary.
Ploha XXV, ke kapitole 73 (na podzim 1934?)

Filosofie vypracovv logos svta, kter je pedem dn,
historicky pedem dn jako pedvdeck mytick svt, jako
pirozen kadodenn ivotn prosted, kter v tto historick
situaci mytickho lidstv (a konkrtn t o h o t o mytickho
lidstv) m v sebeovovn svou mytickou skutenost.
Generace vdc urit doby stoj vi jej vd (vi communis opinio pslun generace, je je obecn uznanou pravdou zskanou uznanmi metodami a zdvodnnmi) obdobn
jako lovk pedvdeck periody stoj vi svmu nrodu a
jeho communis opinio. Tato obecn platnost se dl a rozila se v urit me u kulturnch lid pslun doby. Pokraujc vvoj jedn generace vdc za druhou generac neprobh vak analogicky podle historicky dan promny obecn
opinio, nebo filosofick a vdeck generace ije ve filosoficky
historickm, zvl uvdomenm konexu s pedchozmi generacemi, provd dokumentovanou kritiku, korektury, odhaluje jednostrannosti, otvr latentn, ale pedtm nepovimnut horizonty problm a pitom objevuje nepesnosti, nejasnosti, mnohoznanosti (nejen snad slovn) a v souvislosti s tm vypracovv
nov, pesnj pojmy a nartv nov pracovn problmy.
528
Pi zevrubnm a vdecky odpovdnm retrospektivn historickm zkoumn zjiujeme jednak faktickou povahu minul
vdy (tehdy obecn platnch teori, problm, metod tak, jak
tenkrt platily), jednak od n se odliujc pokroky vdy, pop.
stupe prav vdeckosti. Djiny takto poskytuj teleologii vvoje stle dokonalej pravdy. Mrou dvjho nen pozdj,
ponvad to prv nyn ve sv ptomnosti obecn plat,
nbr pozdj evidence, jak vyplynula z kritiky dvj evidence atd., obsahuje implicitn rovn i dvj evidenci, ale
redukovanou na jej relativn oprvnn a zrove i na to, co
se pozdji stalo logicky" zejmm jako nepravda.
Vda kad ptomnosti uplatuje nrok na to, e je 1 og i c k , e podala pokroilej nzor o svt, jak je tto ptomnosti dn i s pslunmi pevzatmi vdeckmi" platnostmi sedimentovanmi jako platnosti ve vpovdch vyprzdnn, by i do pvodnosti obnoviteln, pokud jimi jsou;
tvrd, e je vylepenou a obohacenou vdou, bohat o pojmy,
problmy i o kritick upesnn pevzatch pojm a problm
atd. Specializovan vdeck kol je vak st filosofickho
kolu, je to abstraktn oblast svta, zvltnm zjmem privilegovan sfra, je to st univerzln oblasti s v t a ,
k nmu nle veker pedem dan svt se vemi svmi nzornostmi, mnnmi i se svmi vdami a logicky evidentnmi podklady, logicky evidentnmi ovem na dan pd, k n
pat i sedimentovan logos.
Vc se komplikuje, dostvaj-li se na scnu i vdeck djiny, ponvad tato vda, odhalujc faktickou minulost a faktick filosofie jako platnosti, m mt rovn svj logos tkajc
se pravdy faktinosti. A k tomu jet pistupuje historie djin
stup pravdy konstituujcch se v historickm ase na zklad
historikova kritickho vyhodnocen a k vdeck pravd platn
v souasnosti.
Uvame vak nyn toto: J, kdo takto o vem tom uvauji
ohledn kad vdy a filosofie, j, kter takto osvtluji djinnost vnitn obsaenou v kad vd a motivaci k utven jejch vslovnch a vdeckch djin, mluvm jako zastnn
34
529
vdec, jako zastnn filosof. Ujasuji si tm, e jako takov

mm svj denn kol, svj problm, na jeho vyeen musm
prv pracovat. Poppad mm tak nekonenou tematiku jako
ivotn kol, pochopen jakoto zpracovn nekonenho dlho
seku v celku vdy, na ni se omezuji. Zhostm se vak tm odpovdnosti za celek? Je njak dl, njak st vc pro sebe,
jej byt je nezvisl, tak jak je, bez ohledu na pekraujc je
souvislosti smyslu a byt? Nen i vlastnmi odbornky provozovan odborn vda jen st totln vdy o svt, st filosofie
ve smyslu jejho prvotnho posln, jak pvodn vyrostlo? Uvm-li toto ve, pak budu muset sm u sebe i u kadho vdce
a filosofa uinit jist rozlien.
1. Jsem filosofem sv doby, sv ptomnosti v tom smyslu,
e um a pracuji na pd obecn platn vdy tohoto asu, do
n jsem vchovou a vyuovnm vrostl, je je vdeckou communis opinio s motivac vdeck situace tohoto asu, povaovanou za nepochybnou pro kadho podobn kolenho a pro ns
vechny v pospolitosti. Nepochybnost se tk metody, toho, co
plat jako naprosto a nevvratn zdvodnn pravda, a tedy
i samho zdvodnn. Nepochybnost se tk toho, co plat za
vdeckou formulaci otzek, koncipovanou pednedvnem nebo
u dvno a nyn ji vyeench, i kdy metodick zdvodnn
me mt ve vsledku charakter pravdpodobnosti, je je vak
v na souasn situaci nezvratn evidentn. Nepochybnost se
tk i toho, co v dan dob plat za tkost, nevyjasnn problm, co je zhadn atd. Takov je majetek doby, takov je jej
konkrtn pracovit, a pedevm e toho, co ji bylo pro ni
vyeeno a uvedeno do systematickch souvislost (ji zpsobem
zdvodovn na zklad dvod"). Pro kadou ptomnou dobu
z toho vyplvaj zejm hlavn rysy cel prce, pospolit prce
vdc. Jako pro bohe je cel jeho dosud nabyt bohatstv
(zskan vlastn prac a zddn po pedcch) hivnou, z n dle
t, stejn tak bohatec na vdomosti m zprvu tak svj pevn
vtek, z nho jako vdec dle t. Takovm pevnm vtkem je communis opinio vdy toho kterho asu" nebo t ktere
ptomnosti". Na tomto poli pracuje kad na svm mst, na
530
svch dlch problmech a na jejich dlch secch. Kam a

toto pracovit sah, prostupuje jm pirozen vnitn jednotn
smysl, kter mus kad pracovnk mt na pamti, take ani pracovnci na rozlinch kolech a v rozlinch oblastech nesmj
pehlet, jakmi koly se zamstnvaj pracovnci na celkovch
secch.
Toto ve, i celkov pracovit vdy svho asu jako communis
opinio, je ovem jen omezenm vsekem ze svta samho, kter
nejen svou ptomnost, nbr sledem jedn dobov souasnosti
za druhou je a zstv trvalm nekonenm tmatem vdy,
a zvlt filosofie. V o tom kad vdec, i kdy na to vslovn
prv nemysl, nebo na to pi provn ptomnho asu doasn
zapomn. Prozatmn hotov vda vetn uritch intenc k n
se vztahujcch a vetn stanovench kol (obecn platnch,
nakolik je vechny uznvaj za poadavky, pro kadho badatele
v tto dob motivovan, i kdy sami se jimi pracovn nezabvaj) opakuji prozatmn hotov vda m ve sv a v kad
dob oteven neurit horizont nepoloench otzek, pinejmenm neuzrlch, v nejasnm neuzrn nedotknutelnch otzek, a ve spojitosti s nimi horizont budoucho pokroku vdy,
kter svou relnou prac a vyeenou pravdou zjedn motivaci
k pesnmu formulovn novch otzek a tm i k formulovn
novch obor pravd, je jsou nyn jen docela przdnmi anticipacemi.
2. Vda sv doby m nejen tento nekonen horizont budoucnosti, spjat pirozen s otevenm nekonenm a poslze nekonen mylenm sledem generac badatel, ale i horizont minulosti, horizont djinnosti, kter nen sice nekonen, ale je v pozad kontinuity kad prce konan v ptomnosti.
Omezenost kad souasnosti je dna i tm, e se od zatku
ve svch problmech, metodch a vsledcch opr o nekonen
horizonty, je sice v postupu dob i jejich vdeckch vboj
(smyslu communis opinio) mohly mt a obsahovat horizonty
Pokroku, a proto mohly mt przdn horizonty s koly a pak
s
vsledky, ale, jak jsme naznaili ve, nechaly padnout i probuzen problmy ochabnutm podncujc je motivace.
34
531
Vyplvaj z toho, jak se zd, nkter zvry. Pedn: Vda

jako nekonen kol je svm vlastnm smyslem dlm kolem
jedin veobjmajc vdy, kterou je filosofie, je si vytkla za
kol poznat vesmr, svt. Svt je vdycky prv ptomn svt.
Tento ptomn kontinuln soudob svt jako kontinuln ptomnost se mn kontinuln v minulost a obsahuje budouc ptomnost. Proudc ptomnost je vak ptomnost jej univerzln proudc svtov minulosti a budoucnosti. Byt svta je
asov modlnm bytm, je bytm v modalit asu.
Vnucuje se otzka: Jak smysl m kol filosofie zamen na
tma svt"? Vdy pece svt je nm vem i filosofujcmu dn
ji tak, jak v nm ijeme, a je tu pro ns ji dve, ne polome
filosofickou, vevdeckou otzku, a mme svt spe jako praktick, jakkoli interesovan subjekty, ale mme ho s naprostou
nepochybnost a prv tak, jak to praxe svm ovovnm byt
vyaduje.
Dle: Jak je mon to omezen smyslu, je umouje smyslupln koly specilnch vd, v jakm sept jsou speciln koly
s asov modlnmi horizonty? Vdy pece kad ve svt
existujc specilnost m zejm v individulnm konkrtnu
asov modality a skrze n nkonenosti, pekraujc konenost, tu konenost, v n se ovem pohybuje kad prce.
Filosofie jako praxe filosof v socialit
v d c je zvltn prax tchto lid, nebo jako zvltn nekonen zskvn bohatstv a vtek uritch problm motivovanch jako problmy vymezen probh jako kterkoli jin
praxe s prakticky usilujcmi lidmi a s lidskmi socialitami
prv ve s v t : filosofie je ve svt jako vtev proudcch
modalit asu, prostupujcch svtem. Filosofie m vak v sob
vlastn historickou asovost a tvo jaksi vlastn svt logu spjatho se svtem, k nmu svm spsobem ovem rovn nle
jako jeho soust.
Tot plat i pro speciln vdy zvltnm zpsobem, kter
nutno osvtlit. V takovm souasnm svt ije filosof, vdec
svj souasn ivot, m vdom o svt, na kter je zameno
jeho tma, uvdjc vdeck kol do chodu a udrujc ho v nm,
532
a je to npl jeho ivota jakoto ivota vytvejcho logos pro

svt, o nm m vdomost, propjujcho tomuto svtu logick
smysl a vkldajcho tento smysl do svta. Tento o sob vznan jednolit ivot je vak zrove zespolenn s ivotem
jinch filosof takovm zpsobem, e pro nho stle povdom
oteven societa filosof vypstuje neobvykle sociln ucelen
ivot spolen vdeck prce, k n pvodn pat i spolen
kol zvan vda a communis opinio tkajc se vdy.
Tento historicky asov ivot m vdom o historick asovosti jako spolen vdom, je je pochopiteln zrove i osobnm vdomm kadho jednotlivho filosofa na jeho pracoviti,
s jeho pracovnmi problmy, s jeho vlastnmi vtky, a v tom
vem pomoc dalho horizontu spolubadatel se objevuje
podstatn jdro vdeckho ivota a existujcch souasnch vd
sociln ivotnosti. Takov ivot, odpovdajc elovmu smyslu
filosofie, je sociln i individuln zsti zamen na aktuln
soudobou prci, zsti je druhoad retrospektivn zaclen na
vdeckohistorickou minulost, na pedchoz filosofie a na jejich
nositele takov retrospektivn pohled je vdycky motivovn
ptomnost, v n nabv i aktulnosti. Pedelm filosofm
klademe otzku, co pro n platilo, co se domnvali, co je motivovalo, jak byla tehdej communis opinio, jak pokraovali
v kolu, jakch vsledk doshli, co jim za takov platilo. Oba
pohledy maj umonit hodnotc kritiku v zjmu budoucnosti,
tj. souasnosti, kter prv je, pechzejc v budoucnost, z hivny
dle tc, pokraujc postupem vped a poznn obohacujc.
Tu je tedy nutno zodpovdt otzku: P r o f i l o s o f p o tebuje djiny filosofie?
Na takovou otzku se z hlediska nejpokroilejch vd namtne
v souladu s pevn a nezvratn zdvodnnou" communis opinio:
V psnch" vdch je pece veker vtek soudobch vdeckch vboj systematicky promylen ze vech strnek, vyloen
v uebnicch a zevrubn logicky proeten pi kadm pouit
ze strany tene stejn, jako ho logicky proetoval autor uebnic a jak je zkoumn pi kadm jeho naukovm vyuit, a to
v
e s e uskuteuje v p t o m n o s t i , a n i j e n u t n o
533
z n o v u o i v o v a t d j i n y v d y a ani j e zapoteb podrobovat kritice dla a plny minulosti.

Takov je dnes jet pevldajc pesvden (takov je metodick communis opinio) badatel v psnch vdch. Kdykoli
se ocitnou v tkostech, jsou si jisti tm, e dovedou vechny,
i samch zklad se tkajc tkosti pekonat logickm" mylenm, ani se potebuj retrospektivn vracet do historie, jak si
tm jsou jisti filosofov zamen na ptomnost nebo na ni orientovan vdci. Proti takovmu nzoru je vak nutno ci leccos
zsadnho, ale je k tomu teba hlubch nahldnut.
P e d n : Kad inventarizace souasn vdy jakoto jej
sebekritika neponech v platnosti nic, co nen p t o m n
z d v o d n n o a jako zdvodnn uznno, a je tradin nrok
na platnost jakkoli uplatovn. Uplatovan nrok odkazuje
na dvj zdvodovac kon, ale ten jet plat, a to jako
vdeck kon v souasnosti, m-li se a u to dvj, nebo nov
uskutenn zdvodnn nyn provdt a jestlie kad z tch,
kdo je ptomn opakuj, je me spolunahldnout. Toto ve vede
vude k premism platnosti, k univerzln vstavb platnosti
a nakonec k prvnm vdeckm platnostem, logicky k p r v n m
v r o k m , je maj v sob bezespornou samozejmost.
Nutno vak uvit, e za touto bezespornou samozejmost"
vz ertovo koptko. Je teba mt na pamti, e psn vda
se v prbhu vdeckch generac vyvinula v metodicky nauenou a provdnou praxi a za takovho stavu vc je jej praktickou evidenc dosaen nebo nedosaen cle.
Evidence teoretick metody, hrajc ve ztechnizovan vd
svou zdvodovac lohu, m vak za sebou jinou evidenci,
jej dotzn se zcela vymyk z oboru odbornho vdce.
Ale je to tak t pi historickm retrospektivnm zamen a
pi kritice? V souasn vd nalzme naukov systm jako d
platnosti, jako systm dvod a dsledk, jsou vyuvna msta
bezprostedn evidence vpovd nebo, jinmi slovy, vty majc
svj dvod bezprostedn v provanch vcech samch", kter
jsou jen vrazem neho", adekvac dan zkuenosti", a nejsou
vyvozeny zprostedkovan.
534
U vt tkajcch se individulnho relna jde o vjem, vzpomnku, u obecnch axim" jde o ontologickou evidenci, evidenci obecnch struktur, forem svta jakoto svta mon zkuenosti. Evidence pedmt tohoto svta a evidence tkajc se
tohoto svta samho nen vak tak jednoduchou vc. Zkuenost
o njak vci je originln jistota byt, je to jistota j majcho
zkuenost, e je u vci sam a vc samu uchopuje.
To vak znamen uchopit jednu jej stranu a bt si jist, e je
mono pi jejm uchopen pokraovat od jedn strnky ke druh. Je to jednota originln sebedvajc jistoty, indukujc samodn a samodanost (co je opt nutno pochopit jako obecn
nutn), a zrove jistota, e je mono opt tmto zpsobem
a v tomto stylu mt zkuenost. Expliku jc zkuenost v teoretickm postoji j e nutn podklad e x p l i k u j c c h v p o v d , vrokov evidence, je je prvn. Pokud jde o zkuenost,
mm pi n nutn vnitn a vnj horizonty, take byt vci
sam nen nikdy nco uzavenho, ale pitom je to nco, co lze
nutn modalizovat. Postup ke konkreci je nutn plnm skutenm postupem k anticipovan ideji presumovan uprosted
monost modalizace. Svt je ideou vekerenstva jednotlivost
a skupin. Tyto plurln kategorie (jednotlivost, mnohost, vekerost) jsou kategoriemi substrtov formulace, a proto stlm
pedpokladem explikace a predikace, kterou tvorba substrtu
pedchz i za n nsleduje, nebo kad predikace sama opt
umouje tvorbu substrtu, kter pojme-li se jako vkonn
stav ji vak m smysl jednoty s explikovatelnmi slokami.
A tak se i pedpredikativn totalita pemnila ve svt jakoto
jednotu prv kategoriln formy vekerenstva jsoucna, tedy
kategoriln vyho stupn, kde i ni stupe je kategoriln,
toti jednotky a mnohosti, event, i relativn totality. Absolutn
a naprost totalita vekerho jsoucna jako substrt vech substrt (ve svch rznch k sob relativnch formch), vesmr,
m svj zpsob, jak je ideou, jak je dn vdycky jen jednostrann", z jedn strany, vdycky jen v jednotlivch relnech,
grupch etc. s horizonty mon sebedvajc se zkuenosti, piem ke kad nle korelativn idealita, a to prv idealita
535
toho idelna, je j inexistuje. Modalizace byt svta je zaloena

v modalizaci veho v nm inexistujcho a vekerch jednotlivch vpovd, kter se k nmu vztahuj. Jistota o byt svta se
v tchto modalitch nutn udruje a jej explikace se nutn t k
ontologick struktury svta.
Tohle ve mus bt filosofickm tmatem a svmi vsledky
to pat rovn k tmatu kad speciln vdy o svt. Filosofie
m bt univerzln vdou o svt, a to univerzln ve dvojm
smyslu: vdou o univerzlich svta a o vem ve svt, pokud to
m njak smysl. A jde prv o to, aby se vypracoval takov
dobr smysl jako to, co je pedpokladem pro veker vdeck
poznn, a jako urovatel pravho smyslu vdecky opravdovho
byt a vdeckch predikativnch vt.
Z toho zejm vyplv, e ped systematikou platnosti predikativnch pracovnch vsledk, tedy ped logickm systmem
vdeckch naukovch obsah, a to ped pezkuovnm vech
predikativnch pravd (pravdivostnch obsah) tkajcch se
souvislost jejich predikativnch dsledk, piem pezkuovn samo uruje definitivn systmov podek, tedy ped tm
logickm systmem j e j e t j i n s y s t m . Nebo j e mono
ci: Ped metodou vdy, vyvozujc zvry z bezprostednch
samozejmost" a vypracovvajc stle nov nepm pravdy
(vystupujc ve vech modalitch), stoj metoda dotazujc se po
vytven p r v n c h p r e m i s (event, nekonench premisovch pol), vstupujcch a vdy vetkatelnch do kad teoretick
prce, dotazujc se po jejich samozejmosti, v jakm smyslu
jsou vskutku apodikticky samozejm, jako i po tom, kter
systmy predikt je mono na jejich podklad apodikticky
formulovat jako prvn mon premisy odhalitelnho nebo v dosavadnm historickm vvoji ji vytvoenho systmu vyvozujc teorie.
M u s m e - l i se proto vracet k tomu, co je v konkrtnm i v o t
dno jako svt a jak je to dno, jak vznik logick teorie a vdeck nauka o svt samm, toti o svt, jak je stle ped logem a pod nm, jak se d vystopovat jako pedteoretick, nen
ovem teba se poutt do retrospektivnho djinnho zkoumn.
536
I kdybychom se vak vrtili zptky do djin a k prvnm potkm vdy, mohli bychom pedteoretick ivotn prosted
kriticky zskat pouze odbournm teoretickch pesvden, je
nyn vskutku mme a jich jsme nabyli na zklad tradice.
Retrospektivn historick pohled me bt vak poun v tom
smru, e poznme, jak pi zahloubn do nzornho pedteoretickho ivotnho prosted mohou bt nastoupeny rzn smry
explikace odpovdajc rozlinm vrstvm nzornho svta,
m vznikaj rozdln teoretick smry otzek.
Jestlie jsme vak cel univerzln problm nepoloili a nevyeili, co je pedteoretick a podteoretick ivot a jeho nzorn
svt, v nm se odehrv n ivot a v nm jsou i vci, je
v naem kadodennm konn a shonu hraj svou lohu jako
reality kdykoli oviteln, meme ani mme celou tuto
rovn vdecky univerzln problematiku jen naivn v jednotlivostech postehnout otzky a smry dotazovn svta, je
jsou zapomenut a jet nevyeen. Pak bude ovem lp a bude
to velk krok kupedu, jestlie odkryjeme druh problematiky,
jak nabz smysl, nzorn svt, toti svt konkrtnho a zprvu
pedteoretick pojatho ivota, a pak pihldneme nejenom
k tomu, jak je jednostrann logifikovn, ale zejmna k tomu,
jak univerzln smry tzn v sob taj jako smry logifikac,
tedy pro vdeck vzkumy jsoucho svta.
Pi zamylen o ivot a o pirozenm, ns obklopujcm ivotnm prosted (ivot tu m vdycky pro ns vechny smysl
naeho vem spolenho ivota a rovn svt je nam spolenm
svtem pro vechny, o nm kad mme v njak sti, v njakm jeho seku zkuenost a pesvden, je je erpno z naeho
vlastnho ivota atd.) se brzy uke, e tento svt je dn jen
horizontov a e jako identino rozmanitch subjektivnch
aspekt a mnn, o nich m kad pomoc vctn hned uritj, hned zcela neurit vdn, me mt smysl pro poznn
jen jako nekonen idea, toti e je jsoucnem jen v nekonenm
horizontu, kter se me stt tmatem poznn jedin vlastn
metodikou induktivnch anticipanch jistot ve spojitosti s metodikou poznvn systematickch struktur toho, co je v hori537
zontu implikovno (tj. prv to, co je indukovateln a induktivn oviteln) j a k o o n t o l o g i e .

Jinak vyjdeno: Svt pirozenho kadodennho ivota lid
se pi jejich lidskch vepospolitostech stle vyznauje konenost, majc vci a svt v situan jistot a v situanch pravdch je prakticky dostaiteln ovuje. Konenost zle v tom,
e m neodemen horizont vgnch monost uskutenitelnho
provn i konn a takto pipout teoretick zjem jen
v myslu poznat totalitu poznatelnho v nejobecnj situaci,
obemykajc vechny praktick situace. Vyplvaj z toho deskriptvni" vdy, ale v relativit k tto totln situaci, v relativit,
kter je pekonna teprve tehdy, a je vytyen kol poznn
svta, kter bere zetel na totalitu vekerch myslitelnch monost obsaench v horizontu nebo jimi je horizont vyloiteln
jako jeho explikace.
Z toho se teprve vynouje kol absolutnho poznn svta jako
poznn svta, kter obemyk vechny relativity, vem in zadost, ale na dnou se neomezuje. Je to problm i d e a l i z a c e
s v t a kadodennho ivota, nebo absolutn irelativn jsouc
svt nen nic jinho ne n e k o n e n i d e a majc pvod
svho smyslu v horizontovosti pirozenho svta kadodennho
ivota, jako zase naopak konen reality, jich relativnm universem, k nmu se vztahuj, je pirozen obklopujc ns svt,
se zkoneuj v ideje, je pod titulem o sob jsoucch vc, jednotlivch realit tvo irelativn svt sm a tvo ho ve form
o sob jsouc nekonenosti (reln nebo alespo mon), kter
nastupuje na msto konenho, by i neznmho a jakkoli velkho-a promnlivho potu relnch vc tvocch omezenou
vekerost obklopujcho ns svta.
Zda je mon a jak je mon vda o svt jakoto nekonen
ideji, to se samo stv problmem. Ukazuje se, e ihned v ranch potcch djin filosofie se teoretick lidstvo bezmla
pmo vrh na tma objektivnho" poznn svta v sil o rozumov poznvan a pro kadho bezpodmnen platn pravdy
uchopovan alespo stlou aproximac jako kol eiteln jako
samozejm nutnost nekonenou vdeckou spolenou prac.
538
M o n o s t problmu a jeho reln proveditelnost ve form nekonen poznvac praxe, nutnou metodou, je proveditelnost
ozejmuje je posuzovna jako samozejmost, za n u nejsou
dn dal otzky. Jak je vak tato samozejmost mon, to je
vak jednm z nejvtch problm, a jak z toho vyplv, problematick je i prav rozumn smysl tohoto problmu jako takovho. Naivita historick filosofie zle prv v tom, e pmo
vskoila do tto samozejmosti, ani pro ni poloila otzku monosti. Jakmile je tato samozejmost uznna jako to, co je, dostv filosofie novou tv, a to nikoli zsluhou toho, co se historicky nazv teorie poznn", nbr zsluhou vdy o struktue
smyslu poznvajcho ivota lid v lidstvu, kter ije viv ve
spolenm okolnm svt, jako i vdy o motivacch, kter vedou
k znekoneovn a velmi rozmanit a sem spadajc poznvac
aktivit dvaj smysl a oprvnn nutn zkladny pro veker
vdy o svt o sob". Plat to nikoli o jednotlivch vdch
v izolovanosti, ale o vech najednou. Plat to rovn i o odhalovan struktue svta v jeho byt jako idea, jako i o odhalovanch smrech smyslu monch oblast, veskrze na sebe vzjemn
odkzanch, tedy o otzkch poloench jednotlivmi vdami.
(Prav problm klasifikace vd.)
Intencionlni zptn dotazovn vdy, tzn filosofie po jejm

smyslu ns pivedlo k pirozenmu svtu obklopujcho ns ivotnho prosted a k vkladu toho, co do toho svta pat. Je to
svt naeho pospolitho ivota, v nm ve svm vdom o spoluexistenci jinch lid ve form vepospolitosti a pitom ve vdom zespoleentnho ivota tto vepospolitosti vme, e jsme
s nm spjati, ale tak, e v na stl jistot o svt je to pod
Pro ns t svt, v nm jsme se vemi pulsy svho ivota.
Systematick rozvjen stylu tohoto ivota jako ivota ve
svt a ns samch, kdo v takovm svt ijeme, pivd pirozen t k jeho stylu djinnosti, nebo faktick ptomnost je
Prtomnost minulosti a ptomnosti majc ped sebou budoucn
st, take kad mysliteln ptomnost pi voln variaci faktickch monost, pesahujcch to, co je ji o faktu znmo, je
Poznateln monou zkuenost.
539
Tu se vak pi blim rozvaovn ocitme v p a r a d ox i c h. Vykldme styl toho kterho prv jako soudob platnho svta zrove i s jeho minulost, a tedy vykldme svt
v jeho djinnosti a z n nartvme historickou budoucnost.
Pronikajce do horizont pomoc vech myslitelnch monost,
dostvme se k systematice dalho postupu a k apriorn bytostn form monho svta jakoto svta v konkrtn nekonen djinnosti. Vechny mon svty jsou variantami svta
platnho pro ns, a to dlem takovmi, je s nam fakticky
platnm svtem maj spolen jdro podloen relnou zkuenost a naimi souhlasnmi proitky a odliuj se jen konstrukc
nzornch monost urujcch ble n horizont jet nepoznan otevenosti, dlem jsou to mon svty, kter se stvaj
pro ns myslitelnmi tm, e jdro sv reln zkuenostn platnosti a platnosti byt vbec v obrazivosti pemnme, ale vdycky tak, e je postarno o souhlasnost mylench monost,
0 jejich komposibilitu, soumonost. Cokoli vak mme a volnou
variac meme zskat, a u je to konen, omezen svt (toti
s neurit otevenmi horizonty, k nim nepistupujeme ani
v aktulnm praktickm okruhu, ani v konsekventn a bezbeh
obecnosti, tedy do nekonena) nebo nekonen svt jako idea,
kterou zskvme v prbhu stle se mncch konenost jako
nekonen vzdlen pl, vdycky a v kadm ppad jsem
pitom j, poznvajc, ale rovn moje my", by i ve variaci
na zpsob obraziv obmny. Z hlediska ideje lec v nekonenu
je kad okoln svt zkonennm, a proto zaten neuritost
vyplvajc z horizontovosti, ale v t tkv i to, e je pro m i pro
ns (akoli pleitostn s rozdlnmi modalitami platnosti
ohledn domnlch jednotlivost) platn, ale ponechv otevenou platnost pro pochybnost a zdn. V tomto smyslu je svt
nepetritm proudem toho, co plat, co m v ivot naeho vdom obsah a smysl a co zskv souhlasnosti i nesouhlasnosti,
toho, co zjednv skutenost koexistenn platnosti vemu, co
je individuln jednotliv a od ns dostalo smysl nitern existence. Nae vlastn byt, pro m to m a pro kadho to jeho, ale
1 byt vech ns (my") pospolu a u mne byt jinch lid a jejich
540
byt o sob a spolubyt se mnou rovn to, jako ve, co je ve

svt, je vak nco, co v obsahu sv platnosti se v nepetritm
proudu do nekonena konstituuje.
D j i n y s v t a jejich asov modlni konkrtn byt
v proudu ptomnosti vdycky se svou minulost a budoucnost
mohou bt pochopeny jako djiny pro ns platnho svta,
platnho ze mne, jako djiny na pedstavy o svt v subjektivn asovosti, ve kter se objevuj nae pedstavy o svt podle
obsahu a platnosti pro ns. D j i n y s v t a s a m h o ,
o s o b , j s o u s v t o v m i d j i n a m i v e smyslu nekonen ideje: je to idea do nekonena jakoby promtnutch fakticky platnch pedstav o svt, neustle korigovanch a bez
konce obnovovanch. Pat proto k tomu idea nekonen djinn
minulosti korigovateln ve vech minulch ptomnostech ptomnost urenou jako ptomnost totln. Co v a k m p o t o m z n a m e n a t b u d o u c n o s t v n e k o n e n u ? Jsme
vn ohromeni, z d a t a k t o p e d p o k l d a n s v t
o sob me mt smysl a jak.
Je pak p a r a d o x , e my, kdo ve svt ijeme, k nmu
sammu nleme jako k takovmu, jen pro ns prv plat
a ovuje se, patme k nmu jako reality, a si o nm dlme
jakkoli pedstavy a a ho postupem obsahovch promn a korektur jakkoli daleko dovdme do nekonena. Pohroume-li se
ve smyslu ist intencionlni psychologie zcela vlun do psychickho ivota (a ist jen tak), objev se v nm vechny pedstavy a vechny oven platnosti tkajc se jinch lid a jsoucch realit ve svt, nebo universum psychickho byt taj
v sob se vemi pedstavami o svt a se vemi jeho korekturami in infinitum rovn i ideu svta samho, obecnou ideu
svta, jako i pro kad jednotliv svt mon ideu individuln.
ist psychologie (jakoto ist ontologie du), akoli m bt
Pouhm vsekem relnho svta, obsahuje proto v sob ontologii svta, jako z druh strany ist ontologie svta obsahuje
ontologii due.
541
Ploha XXVI, ke kapitole 73 (koncem podzimu 1934)

Stupn
djinnosti.
Prvn
djinnost.
1. Prvotn generativn historinost je jednota duchovnho ivota jako ivota generativn spjat vepospolitosti lidskch
osob, kter tmi ktermi svmi zespolennmi aktivitami, na
nich jsou zastnny vechny jednotliv osoby, nepetrit
utvej sv jednotn ivotn prosted, je je jejich okolnm
svtem jako kulturn prosted jejich ivota, jako svt, kter
vyrostl z jejich aktivity a jejich aktivitou se nadle utv, a to
ve dvojm smyslu. Na jedn stran je to vkoln svt kulturnch
statk, zddnch produkt, vtk dvjch aktivit a tradin pedanch forem odborn zamenho konn v oblasti
vcnho kulturnho dn. Korelativn s tm jsou vak v ivotnm prosted lid a veker osobn totln horizont nleejc
u kad osoby k tomuto ivotnmu prosted, v nm jsou osoby
vybaveny osobn duchovost, je se formovala z konn a konnm (pi nm duchovn ddictv sehrlo podstatnou, urujc
lohu) a nyn v souasnm jednn a chovn se dle utv.
To in z lidskho ivota a korelativn z lidskho ivotnho
prosted, obsahujcho obklopujc svt vc a vkoln svt
osob, historino, nebo lidsk ivot je takto vdy historick
v tomto nejirm smyslu, a jde o ivot ni, primitivnj,
nebo o vy, a jeho duchovn podoba je sebeuboej i sebebohat. Jej bohatstv vyrst z nepetrit platn, ale sedimentovan a stle mnn tradice, stejn jako z tradice vyrst lidstv, a u primitiv ijcch na nejnich stupnch sledovanch
cl, pracovnch forem a zpsob chovn, nebo lidstv bohatch
a diferencovanch innost na vysokm stupni, do nich jsou
vetkny rozmanit stupn nich elovost.
Djinnost v tomto nejobecnjm smyslu byla ji vdy a je
neustle v chodu, nebo je to prv obecn rys vyznaujc lidskou existenci. Je to jednotn dn u osob, v osobch, a jako
ivotn prosted s rozvojem jeho rozmanitch tvar, co je
mono nazt jako jednotu organismu".
542
Takov celek tvo smysluplnou jednotu, kter svm propjovnm smyslu a smyslem samm je tvarem, kter nebyl lidmi ji pedem projektovn jako elov smysl, a lid nejsou
funkcioni elov ideje, kterou toto totln lidstv nebo lid
konkrtnho ivotnho prosted si usmyslili a uskutenili. Nemlo by to pirozen dn smysl, nen-li lidsk existence
prv vdycky ji historickm ivotem, ve kterm kad cl
kadho jednotlivce a kadho svazku lid je ji sm historickm produktem.
2. Na druh stran je vak nutno uvit toto: Je-li vdy ivot
ji historick, me, jakkoli je to podivn, u jednotlivch a
z jednotlivch lid vytrysknout osobit nov elov ivot, kter
nejene se zaad do historickho celku a v nm se osobit nov
elov vtvory zapoj do rozmanitosti ji typicky platnch
elovch vtvor tak, e korelativn utkaj nov vlkno v koberci kultury nebo vetkaj nov obrazec do rozmanitch ji
obrazc koberce ale vytryskl osobit nov elov ivot,
nov cl a vtek pen na vechny cle a vtky, je tu
ji jsou, nco ze svho smyslu byt a korelativn v prbhu organick djinnosti vychzej z jednotlivch osob tvoiv zaplench pro nov cl podnty k petven celho lidstv, totlnho
svazku generativity (historick jednoty), a tm poznenhlu utvej nov lidstv s koreltem kultury novho druhu, je je nejen
organick, ale dostala totln smysl erpan z tvrho inu
tvoivch jedinc.
Filosofie a formace evropsk kultury. Filosofie prvnho stupn, poznvn svta, poznvn lovka. Je to druh stupe
historinosti s druhm stupnm lidstv.
Tetm stupnm je pemna filosofie ve fenomenologii, s vdeckm vdomm o lidstvu v jeho historinosti a s uvdomenou
funkc pemnit je v takov lidstvo, je se vdom nech vst
filosofi jakoto fenomenologi.
543
Ploha XXVII, ke kapitole 73 (v lt 1935)

Kad druh kulturnch vtvor m svou djinnost, charakter
svho zrodu a svj vztah k budoucnosti v sept s djinn ijcm, produkujcm a pouvajcm lidstvem. Kad druh kulturnch vtvor m svj elov smysl a tm svou adresnost na
pouvajc lidi, na druh stran pak smysl vyprodukovanosti
k takovmu pouit, smysl, jen pi pouvn nen tmatem
vahy. Kultura je zsti kulturn statek pro ptomnost adresovan soudobm skupinm lid a soudobmu elovmu ivotu
a pelvajc se tedy z ptomnosti do budoucnosti, ale prv na
zklad cl a zjm, je maj soudob lid a je charakterizuj
lovka ptomnosti.*
Kulturn statek zsti odkazuje retrospektivn na lidi z minulosti a na jejich cle, na jejich elov smysl, kter nen soudob, nbr pat minulosti jako staromdnost, kter se nosila,
ale ji se nenos, leda snad s vjimkou anomlnch lid souasnosti, kte sami neprodlali promnu elovho stylu.
Ve specificky historickch kulturch** jsou lid odbornho
povoln a kulturn vtvory maj nco z jejich osobitosti, maj
jednu strnku svho smyslu, kter nen uitkovm smyslem,
pokud njak odkazuj na odborn producenty. irok souasnost
povauje odborn producenty a jejich produkty za elov vci
patc k souasnmu ivotnmu prosted, piem vznam tchto vc zhotovench pro lidi je v jejich pohotov pipravenosti ke vemu, co se s nimi d podnikat, jak nov produkty
'* Pedpokld to pesnj rozbory a vymezen pojm. Kulturn

s t a t k y jsou veobecnou potebou, jsou to statky" pro mnoho lid, pro
vechny lidi kterhokoli relativnho celku, co pedpokld monou vyuitelnost bez naruovn ze strany jinch lid, monou dohodu nebo tradin nepeken, tradin povinovn atd., vmnu, koupi a pravidla dan
mravy, pedpokld to vdom formulovan a obecn platn" prvo.
** Specificky historick kultura": charakterizovna smyslem elu
a souvislost kon, nebo tato souvislost dv vem konm jejich msto
v historickm ase jako v kontinuit spolench ptomnost.
544
se jimi mohou projektovat, jak je mohou pout lid zase ve

svch povolnch a v odbornch innostech bu jako vrobky,
nebo jako nstroje anebo mimo rmec odbornho ivota k jinm pleitostnm potebm.
Kad povoln m svou djinnost zaazenou do obecn djinnosti, stejn jako ivot jednotlivch lid a jejich pedsevzet
se zaazuje do nepetritho etzu generativity a jejho ovlivnn podnty pichzejcmi odjinud. lovk a jeho lidstvo ij
vak v proudu ptomnosti a v ase asovch modalit minulosti
a budoucnosti, kter je proudnm ptomnosti sam promnlivm horizontem a podle tch kterch motivac v ptomnosti je
probuzenou minulost a probuzenou anticipac a event, pedobrazujcm nzorem budoucna.
Zaml-li lovk nco, kon pi realizaci zmru rzn innosti majc formu akt relativn dosahujcch nebo nezasahujcch cl a pak akt korigujcch selhn. Nakonec tu je hotov
dlo a ve vech svch zvltnch formch takov, jak m bt;
tyto zvltn formy maj v totlnm elovm tvaru sv uren,
sv speciln k emu", bez nho celek neme podn slouil.
Na korektury se brzy zapomene (nechaj se padnout"), vc
sama je nyn pouiteln a pipravena k pouit, je to hotov
elov vc, hotov statek uren pro lovka ptomnosti,
sledujcho sv souasn cle, pro lovka, kter takov statek
potebuje a dovede s nm manipulovat, ale zrove i v o jeho
konstrukci ze zvltnch tvar tvocch celek, je nesmj bt
pozmnny, nem-li utrpt pouitelnost celku.
V historickm vvoji kulturnch statk se ustavin tak jinm zpsobem vylepuje", piem prostedek a zmr sm se
pozmuj ve smyslu toho, co je povaovno za lep pro sledovan cl, ale i cle samy se zjemuj, diferencuj se, prostedky
k ukojen poteb se pizpsobuj, dostvaj vhodnj a elnji
zmnn tvary, ale kad ptomnost m ji sv zddn hotov
tvary, na djinnost pi zmn el a prostedk se zapomnlo,
s
vjimkou toho nejobecnjho, e lid to a to vytvoili ke svm
elm nebo jednou vynalezli k lepmu uskutenn svch cl.
Tady probh historick v v o j nikoli ve smyslu pouh pe545
trit zmny, nbr ve smyslu nepetritho zlepovn v rmci

nrodnho synteticky jednotcho elovho ivota, kter se
svmi cli neustle pozvedv na vy rove, a je tedy vzestupem i pokud jde o stle bohat elov ivot. Dochz dle
k mohutnn samho lidstva ve vztahu k universu el a prostedk.
Ve zvltnch odbornch kulturch hraje djinnost obzvltn
lohu, pokud v ivot danho povoln pln speciln roli jako
produkujc a jako pouvajc faktor.
Je tomu tak u vdy v odbornm okruhu vdc, v umn v odbornm okruhu umlc a stejn u emesla, jakm je krejovina
v odbornm okruhu krejch. Umleck dlo je elem o sob
a pro sebe. Je sice kritizovno soudobmi umlci, ale ti nejsou
umlcovmi spolupracovnky a jejich kritika nem tut innou funkci, jakou m sebekritika provzejc prci tvrce, jako
by u kadho umleckho kolu se podleli vichni umlci
a vichni za nj byli spoluodpovdni, vichni oprvnni, ba
povolni pimen dlo pepracovat, kdyby na nm odkryli nco,
co by se dalo zlepit. Odborn okruh umlcv nen ovem takov socialita zespolenn umleck prce, e by kad soukrom vytvoen dlo jednotlivce svm vlastnm smyslem byt
nebylo jet definitivn hotovm dlem, nbr by bylo zvisl
na veker umleck totln subjektivit, spoluodpovdn za
byt a nebyt vytvoenho dla, pop. za to, e jeho opravdov
byt bude teprve odhaleno spoluprac, korekturou atd.
Vdeck pouky jsou vytveny jednotlivmi vdci a zdvodovny jako pravdy vdy, ale byt a oven byt zstvaj
pouze uplatovanm nrokem tak dlouho, dokud jin vdci
mohou uplatnit protidvody, je nelze vyvrtit. Z toho vyplv,
e splnn poznvacho myslu jednotlivho vdce je ryze vdeck jen tehdy, kdy pi sv prci nleit pihlel k univerzlnmu horizontu spoluvdc jako skutench a monch spolupracovnk. Ponvad tento univerzln horizont je o t e v e n o u
nekonenost, me to jen znamenat, e ten kter pracujc vdec m ped sebou ideln v iv aktualit totln horizont monch jinch spolupracujcch vdc, e m a priori na mysli
54ti
ideln monosti jinch teoretickch subjekt a ideln umonn hlediska, umonn pravdy a oven vztahujc se relativn
na tyto osoby a takov hlediska, ale v kadm ppad mus na
to ve vzt patin zetel ve sv metod. Platnost, kterou pro
sebe evidentn zsk, mus mt veobecnou platnost pro kadho
vdce v teoretickm postoji zamenho na tot tma poznn,
nesm to proto bt situan pravda, pravda podmnn hlediskem nebo pedpokldajc uritou situaci, je jako pedpoklad
neexistuje pro kterhokoli myslitelnho vdeckho spolublinho. Kad lovk a kad grupa lid ije v pslunch zvltnch podmnkch, ve speciln situaci a pro kadou skupinu
existuje situan pravda a situan nepravda, je je pravdou
a nepravdou pedvdeckho svta kadodennho ivota. Vdeck
poznn pehl vechny situace, ale chce bt vem po prvu.
Jeho clem je poznat objektivn pravdu, prostupujc relativitou
vech monch situac a konstruovatelnou kadm vdcem
v kterkoli situaci, ale tato objektivn pravda m bt zrove
takov, e umouje uspokojiv prakticky odvodit relativn
pravdy platn pro vechny mon situace a takto objektivn
pravd propjovat vznam pro vekerou praxi.
Naproti tomu umleck dlo je celkem sv kategorie v sob
dovrenm. Nen to materil a nem to bt materil pro konstrukci novch umleckch dl. Kad umleck dlo zan pro
sebe a pro sebe kon. Umleck dla se nebuduj z umleckch
dl. Rozmanit umleck dla kad kategorie mohou mnoho
znamenat pro soudob nrod a me se jimi projevit jednota
nrodnho ducha", ale svm pravm a vlastnm smyslem byt
jsou a zstanou vdycky specilnmi izolovanmi vtvory, kter
netvo svm smyslem a elem dn celek, jakm by mohlo
bt snad umleck dlo vyho du, fundovan svm smyslem
v jednotlivch dlech jakoto stech.
Co plat o umleckch dlech, plat pirozen i o emeslech".
Umleck dla maj sv intersubjektivn konkrtn byt jako
spolen majetek a jsou adresovna tm lenm nroda, kte
chpou a miluj umn, ale nejsou pedevm a zvlt urena
umlcm pslunho nroda jako spotebitelm. Umn, kter
547
chce bt umnm pro umlce, je anomlnm umnm. Ostatn

umleck dlo mlo pvodn funkci povznet" mysl toho, kdo
se do nho s pochopenm pohrou, mlo poskytovat zitek
umleckho poitku", a tm povznst lovka, nesledovalo vak
cl, aby z nho nco bylo vytvoeno, nebo snad aby z nho byla
vytvoena nov umleck dla.
Docela jinak je to s vdou. Kad vdeck pouka je zakonenm, je dosaenm clem, ale 'kad pouka je souasn materilem pro dal vdeckou prci, k n je povoln kad vdec.
Veker pouky vdy urit doby maj svou vlastn bytostnou
souvislost smyslu, a tvo tak jednotn materil pro vdu v ivm tvoen jakoto jednotu smyslu. Koreltem tto jednoty je
zejm jednota vdc. Zdali se osobn znaj nebo neznaj a jakkoli, jestlie se znaj, se povauj jen za sloku oteven nekonenosti jet spoluexistujcch (nebo pedstaviteln monch)
spoluvdc, tvo v hrnnm celku nroda (a lidstva, pokud m
podl na vd) zvltn lidstvo spjat vdou jakoto historicky
vzniklou teori a tuto teorii transcendujcm zmrem budouc
teorie. Odborn ivot tchto lid probh ve zvltnm obklopujcm je svt, maj speciln pracovit nebo oblast k nabvn vtk v teorii, v zaloenm a rozvjejcm se naukovm
systmu. A jakoli duchovn akty jsou rozptleny mezi jednotlivmi vdeckmi osobami, nicmn jimi prostupuje i internacionalita spolenho provn, spolenho mylen, plnovn, indukovn, deduktivnho vyvozovn, vzjemnho pejmn jednch od druhch, vzjemn korigovn atd., kter je pekrauje.
Tento duchovn konex spojuje ve zvltn duchovn lidstvo
nejen vdce souasnosti, nbr toto sept se naopak thne sledem jedn generace vdc za druhou, piem pojmu generace
zde pouvme ve specilnm penesenm smyslu. Sept mezi
ptomnost a totln asovost nen tady njakm faktem
zvnjka konstatovanm njakmi historiky odhalujcmi djiny, nbr kad vdec je si takovho sept nutn vdom, nebo v, e bd a pejm v oteven pospolitosti ostatnch vdc.
Tato pospolitost je obsaena v jeho vlastnm konn a v horizontu jeho aktivity, je komponentou smysluplnosti, z n vznikaj
648.
jeho vkony tak, jako zase k tmto vkonm samm pat pospolitostn horizont vdc jako korelt jednotnho smyslu, prostupujcho vtvory.
Lidsk ivot je nutn historick v irm smyslu a jako kulturn ivot je historick ve zvltn pregnanci. Vdeck ivot,
ivot vdc v horizontu spoluvdc, znamen vak historinost
novho druhu.
Prloha XXVIII, ke kapitole 73 (lto 1935)

Poprn vdeck filosofie nutnost zamylen, zamylen
historickho jak je tu teba djin?
Filosofie jako vda, jako vn, psn, ba apodikticky psn
vda ten sen je dosnn. Avak lovk, kter jednou okusil
z plod filosofie, obeznmil se s jejmi systmy, pak je bez zdrhn obdivoval jako nejvy statky kultury, takov lovk ji
nikdy nedovede zanechat filosofie a filosofovn. Jedni spatuj
ve filosofich umleck dla velkch umleckch duch a z t
jedn filosofie" dlaj jednotu jakhosi umn. Jin stavj filosofii jinm zpsobem proti vdm a kladou ji do stejn roviny
s nboenstvm, do nho jsme historicky vrostli. Nboensk
vra, pokud je jet ivou vrou, dv bohem a bosky zjevenou
pravdou jistotu o tom, co je metafyzick transcendentno, pekraujc svt, tma vdeckho poznn, jako posledn dvod jeho
byt a v tom jako posledn dvod absolutn normy, j podizujeme svj lidsk ivot ve svt. Kdysi se filosofie domnvala,
e je vdou o universu jsoucna. Tedy i kdy sama provedla
rozlien mezi svtem jakoto universem konenho jsoucna
a mezi bohem jakoto principem sjednocujcm nekoneno konenost (a pak zase jako nekonen nadosoba), pesto se domnvala, e dovede vdecky poznat metafyzick princip a na
zklad tohoto principu i svt. A potom transcendento a metafyzino substituovala za svt jakmkoli zpsobem a a jakkoli
myslela jednotu absolutna, pli dlouhou dobu mla za to, e by
do metafyzina mohly vst vdeck cesty. Proto bylo mon
36*
549
i spojen vdy a vry, kter jak tomu bylo ve stedovk filosofii uplatovalo nrok, e dovede nboenskou vru a vdeck rozum uvst v plnou harmonii. Takov asy jsou vak
pry, jak zn obecn vldnouc pesvden. Evropsk lidstvo
je zaplaveno mohutnm a stle mohutncm proudem jak nboensk nevry, tak i filosofie zkajc se vdeckosti.
Naprosto pevldlo pesvden, e filosofie je kolem lovka
zpascho o svou existenci, a to lovka, ker se v evropskm
kulturnm vvoji povznesl k autonomii a v, e se vdami dostal do horizontu nekonenost a v tom obsaench osud. Zamylen autonomnho lovka o svt vede nutn do transcendentna jako nepoznatelna a praktickho neovladatelna. lovk
doke jen ze svho msta na zklad svch horizont poznn
a citu zskvat tuen a pitom si upravovat cesty vry, kter
jako jeho svtov nzor poskytnou osobn evidenci pro jeho
tuen a pro normu jeho jednn pod vedenm absolutna, tuenho ve ve. Takov chovn poskytuje lidskm skupinm,
nesoucm v sob podobn smovn k potkm, rovn jaksi
spolen pochopen a vzjemnou pomoc.
Svtov nzor je tedy v podstat individulnm poinem, je
to jaksi druh osobn nboensk vry, ale li se od tradinho
zjevenho nboenstv tm, e si nein nrok na bezpodmnenou, pro vechny lidi zvaznou a vem zprostedkovvanou
pravdu, nebo jako nen mon vdeck pravda o absolutnu, tak
nen ani mon prokzat svtonzorovou pravdu vesms platnou
pro kadho lovka. Kad takov nrok by znamenal, e na
zklad rozumovch, a tedy vdeckch dvod by bylo mon
poznn o absolutnu a o jeho vztahu k lovku.
Filosofie je v nebezpe, tj. jej budoucnost je ohroena; neml by tento fakt propjit specifick smysl otzce kladen
v takov dob, jako je dnen, otzce o souasnm kolu filosofie?
Po tiscilet opt v optovn se obnovujcch epochch iv,
znovu procitajc filosofie se udrela vra v monost a nkdy
i ve zdail uskutenn filosofie ve form systm a jejich
kol", a na tto ve byla zaloena existence filosofie. Co vak
udrovalo takovou vru, kdy se jednotliv filosofick systmy
550.
stdaly a jednotliv koly se nedovedly sdruit sjednocenm

svch pesvden? Bylo v tom pece jasn selhn, je se nedalo
nijak skrt. Co udrovalo vdom o nevyhnuteln nutnm kolu,
kter byl osobn a existenciln uchopen, protoe musel bt
uchopen, a pitom lo o vdom, e pevzetm tohoto kolu
k uskutenn je jako osobn nutnost plnna i nutnost nadosobn, nebo kol lidstva je intencionln implikovan ve vlastnm
kolu osobnho ivota?
Co ns me k naemu cli poutat? Snad jen opovlivos
usilovat o krsn, ale jen ve vgnm smyslu mon cl, kter
sice nen nemon, ale koneckonc je to pece jen imaginrn
cl, jen po tiscilet zkuenosti s sebou nese nakonec velmi
velkou induktivn pravdpodobnost sv nedosaitelnosti? Nebo
tu existuje evidence praktick monosti a nutnosti, kter to,
co je pi pozorovn zvnjka povaovno za selhn a ve svm
hrnu to selhnm vskutku je, nicmn s sebou nese jako evidenci nedokonalho, jednostrannho a dlho zdaru, kter je
v tomto selhn pece jen zdarem?
Byla-li vak takov evidence kdy iv, v na dob dojista
ochabla a ztratila ivotnost. Je jist, m-li filosofie jednotn
smysl a v nm sprvn zakotven a nutn kol, e takov
evidence mus mt pevn zklad jako vdom evidence jasnho,
i kdy nedokonalho zmru, kter je ve vech pokusech velkch
systm alespo po nkterch strnkch v procesu realizace,
zatmco po jinch strnkch je pedmtem kritiky. Tuto evidenci
je mono odkrt jen zahloubnm do znovu oivenho obsahu
tradinch systm. Pronikneme-li pak do n a budeme se j
dotazovat, meme si ujasnit smysl posln filosofie.
Nen proto nej men pochybnosti o tom, e se musme zahloubat do historickch zkoumn, mme-li pochopit sebe samy jako
filosofy i to, co se m v ns zrodit jako filosofie. Ji nelze nadle
vystait s tm, abychom bezmla v naivnm ivotnm puzen
a thnut k innosti, by i z existencilnch hlubin osobnosti,
uchopovali pracovn problmy, na n jsme pi svm naivnm
vvoji narazili, abychom o nich diskutovali se svmi kolegy
tho pracovnho seku, kte v tm zvanu iv tradice na551.
razili na tyt problmy. Naprosto s tm nevystame v nebezpen situaci, v n se soudob filosofie nachz, a filosofov
o tom vd, musej o tom nebezpe vdt, musej si je piznat
v zjmu zajitn budoucnosti, kter je ohroena mohutnou silou
sugesc ducha doby".
Pro filosofa a pro generaci filosof, odpovdn psobcch
v prostoru lidstva a kultury, vyrstaj z toho pslun odpovdnosti a tomu odpovdajc iny. Tu je tomu vesms tak, jako
u lid v dobch nebezpe. V zjmu monosti pevzatho ivotnho kolu k se prv v dobch nebezpe, e mme ponechat
takov koly zprvu stranou a konat to, co me zase napt
umonit normln ivot. Veobecn vsledek toho bude, e
celkov ivotn situace, a tm i prvotn ivotn koly projdou
promnou, pokud se nakonec vbec nestanou bezpedmtnmi.
K vlastn orientaci je proto ve vech smrech teba radiklnho
zamylen.
Historick zamylen, kter tu musme mt na mysli, tk se
na existence jako filosof a korelativn s tm i existence
filosofie, kter ze sv strany vyrst z na filosofick situace.*
Cel tato situace je komplikovan. Kad filosof erp z djin" minulch filosof, erp z dvjch filosofickch spis,
jako erp z dl nedvno vydanch a nov publikovanch, je
tvo komponentu soudobho filosofickho ivotnho prosted
a je jsou v dosahu filosofova pouit. Rovn vyuv vce i
mn monosti vejt s jet ijcmi ostatnmi filosofy do osobn
vmny mylenek.
Filosof erp z djin", ekli jsme, ale djiny tu pece nejsou
jako skladit s nahromadnmi zsobami, o jejich existenci
se kad me pesvdit a zjistit, e jsou a jak jsou, e to
* Meme k tomu i jednodueji a zrove zprvu v zobecnn ci, e
takov zamylen, o nm je nyn e, je zvltnm ppadem onoho radiklnho sebeujasovn, pi nm se lovk jako osoba pokou zamyslit
nad poslednm smyslem sv existence. Je nutno rozliovat ir a u pojem radiklnho sebeujasovn: ist reflexe na j, reflexe zamen
na veker ivot mho j jako j, a zamylen v pregnantnm smyslu retrospektivnho tzn po smyslu, po teleologick podstat j.
552.
nejsou vysnn a iluzorn, nbr reln hmatateln zsoby, jist

po strnce toho, e jsou a jak jsou. Ani dokumenty samy, dla
filosof nebo zprvy o nich jako literrn fakta, nejsou tu tak
jednodue dny jako ptomn a kdykoli vnmateln vci. Nebo
je mono t ci: Co je tu na nich jako vc, nen jet dokument,
kter pslun ten chpe jako filosofick dlo nebo refert,
ponvad to, co m v ruce jako vc, je pro nho nositelem vznam. Ale tak to pro nho plat, take brzy se me stt problematickm, zda tu jde vskutku o literrn podn nebo o falen, bsniv petvoen obsahujc jdro historick skutenosti
apod. ten, kter je autonomnm filosofickm myslitelem,
nen vzruen starostmi spjatmi s vdeckou djinnost (po cel
obdob to bylo naprosto vyloueno), pijm, co se mu nabz jako
fakt podn, pijm tradin fakta nekriticky jako takov a nechv se motivovat tm, co teoretickm ponorem pochopil teba
z Platnovy, Aristotelovy filosofie apod. Jeden takov myslitel sah k tm, druh k jinm literrnm dokumentm, je jsou
v t dob vbec nebo jen pro nho dosaiteln, a i kdy nap. od
Platna obdrel dokonce zsadn podnty, take ho pozdji potaj k platonikm, mon e ve sv mocn touze po filosofick
ivotn prci ani nikdy neml as, monost nebo chu prostudovat platnsk nebo za platnsk povaovan spisy, nebo
dokonce i zprvy a kritiky jinch myslitel nepmo platnsk
filosofie se tkajc nebo ji njak osvtlujc.
Takov autonomn myslitel te jako nkdo, kdo ji prodlal
filosofick kolen souasn doby, sm ji uzrl ve filosofa
a mon e ji vystoupil i literrn, te a pirozen rozum tenmu z pozice svch mylenek, apercipuje Platna svm zpsobem, to znamen na zklad percepce" svch ji vytvoench
pojm, metod a pesvden. Takovou apercepc zskv nco
novho, na podklad eho se filosof bude dle rozvjet, a ponvad analogicky bude interpretovat a pijmat i jin filosofick
spisy, zmn se v jinho myslitele. Kdy po urit dob se d
znovu do etby Platna, dostane Platn u nho novou tvnost
a tento nov Platn, jako i ostatn autoi nov pochopen nam filosofem ho budou motivovat znovu. A tak to pokrauje.
553.
V na epoe m tedy kad svj okoln svt jako ivotn prosted, kad m ji vdeckou historii v praktickm dosahu veobecn pouivatelnosti a speciln i vdeck djiny filosofie.
Nebo spe k veobecn historii sam a ke kad speciln historii pat jako pedstupe vdeck pedbn interpretace a kritika literrnch a jinch dokumentanch materil tkajcch
se historick minulosti, a to interpretace a kritika nae a historikova, kter sounle do naeho my". A je tomu jakkoli:
Jak to m, jak to mus mt vznam pro filosoficky autonomnho myslitele? Je ztracena jeho prce, kterou vykonal pod
vedenm a s pouitm svho nehistorickho", nepravho Platna etc., ani se staral o vdeckou djinnost?
Jak je to bsnn", vymlen, o jakou historickou interpretaci tady jde, kter je s to a pokud je s to nm pomoci? Jak ji
musme vst a v n pokraovat pes dosavadn filosofujc ivot,
abychom vyjasnili sv nejasn uvdomen telos?
Nikdy nebylo takov ujasnn tak paliv a nalhav jako
prv v na dob. Po tiscilet mohla filosofie postupovat vped
naivnm teoretizovanm, mohla klst naivn problmy formulovan naivn vytvoenmi pojmy, tbit je, peformulovvat
a studovat naivn metodologi. Naivn, ale v sob neujasnn
jistota cle byla sice od potku skepticky poprna, avak platnost smyslu filosofie a jejho cle zstala stle nezlomena, jakkoli
i skepse motivan zashla do chodu filosofie, a zskan filosofick vtky mly vdycky slu vnch a ovench vkon,
i kdy snad pozdji podlehly kritice potomk.
Vyjdeme se zetelnji. O pod titulem filosofie usiluji, jak
je cl a pole m prce, to pirozen vm. A pece to nevm. Postailo takov vdn", kdy autonomnmu mysliteli pestala
v jeho filosofujcm ivot bt filosofie" hdankou? elov
smysl filosofie, na jeho uskutenn zamil filosof svj ivot,
urit formule vyjden v definicch m toti kad, ale jen podrun myslitel, kte vpravd nezasluhuj, aby byli zvni filosofy, jsou takovmi definicemi uspokojeni a umrtvuj svmi
slovnmi pojmy problematick telos filosofovn. V kadm nejasn temnm vdn" stejn jako ve slovnch pojmech formul
554.
je obsaeno historino, je je svm vlastnm smyslem pro filosofa duchovnm ddictvm, a samozejm obdobn chpe i jin
myslitele, s nimi je ve styku a s nimi filosofuje v kritickm
ptelstv a neptelstv. A kdy takto filosofuje, je v konexu
i sm se sebou, nebo dve filosofii chpal jinak a jinak ji provozoval, proto je v konexu i sm se sebou a v, e historick
tradice ho motivovala a vstoupila do nho jako duchovn usazenina, s takovm smyslem, jak ji chpal a jak j pouval. V,
e jeho filosofick obraz, kter vytvoil zsti sm, zsti
pevzal od jinch, e jeho bse o djinch filosofie" nezstala
a nezstane pevn. Pesto vak kad voln pojet, kad bse"
je a me bt pro myslitele uiten, aby pochopil sm sebe,
k emu smuje a k emu thnou jin, aby sv smovn chpal
ve vztahu k tomu, k emu smuj jin a jak oni sami bsn",
a nakonec aby pochopil to veobecn, co je npln jedin prav
filosofie, kter jako jednotn telos se soustavnmi pokusy o jeho
naplnn je platn pro ns vechny, zrove pro ns i ve
spojen s filosofy minulosti (s tou mnohoznanost, s n jsme
si je dokzali bsniv interpretovat).
Ploha
XXIX
F i n k v n s t i n p o k r a o v n K r i z e"
1. Prav univerzalita psychologick epoch:
Nepochopen univerzality je ji vyjasnno. Dve, ne se proto
pevede psychologie do transcendentlni filosofie, mus se naped nartnout prav univerzln epoch psychologie. Nen nim
jinm ne epoch od platnosti svta. Tud optovn analza
vdom svta a rozbor jeho zpsobu, jak implikuje tematick
jednotliv vdom. Univerzln uzvorkovn platnosti horizontu
u vdom o svt neme vak psycholog uinit libovoln u osob,
kter jej psychologicky zajmaj, nbr tady existuje d vyplvajc konsekventn z epoch od svta. Me zat jen od sebe,
od ivota svho vdom (pi epoch od platnosti svta pro sebe
555.
sama). Teprve vychzeje od sebe sama dostv ostatn v pravm

psychologickm postoji. Psychologie, kter dola k sebepochopen svho postoje, kter ji umouje (univerzln epoch v pravm smyslu), neme proto zat jinak, ne e naped bude
psychologi psychologa. Miz tm zdn, e by se mohlo zat
libovoln u kterkoli osoby. Prav univerzln epoch psychologie rozbj zdn, e due jsou jedna mimo druhou: postup psychologick tematiky je uren vnitn spojitost vychzejc
z psychologa.
2. Psychologick paradox
Prav univerzln epoch jako epoch vdom svta je ujasnn konen forma hledan psychologick abstrakce" (jako doplnk k naturln abstrakci). Je to vak jet abstrakce"? Je
due komplementrn (i kdy svbytn) moment konkrtnho
lovka? Jak je ontick smysl due" obnaen pravou univerzln epoch? Psychologie zan jako speciln vda vedle
jinch vd na pd svta nm bezprostedn danho. Pi vyjasovn jej zvltn metody, tedy pi dslednm uskuteovn prav univerzln epoch vak ru pedpoklad pdy svta
pijat v sebepochopen vlastnho zatku. Odnm si pod nohama pdu, na kter se ustavila, take sama ze sebe se ocit
bez opory, bez pdy. Tato nezaloenost" vyjaduje paradoxii
psychologie. Co jest pro niternost" ivota mncho svt? Kam
vlastn nle? Kdy psycholog pracuje, nem dnou pdu
svta, jestlie vak reflektuje, upad zpt do vchoz situace:
psychologie plat pro nho jako vda zabvajc se uritou oblast jsoucna. V tomto napt mezi pracovn situac psychologa
a jeho vratnou sebeinterpretac z horizontu svho pochopenho
vchodiska", v antinomii psychologie etablujc se na pd
svta a odnmajc si pdu svta pod nohama le crux".
3. Vyeen paradoxu
Jestlie psychologie se na zklad prav univerzln epoch
neomez jen na to, e d do zvorek" vdom o svt, je ji samu
nese v jejm vchodisku, nbr zmrn toto vdom o svt
55f
uin analytickm tmatem, a to tak, e veker bezprostedn

dan hrub" lenn intencionlnho ivota, intencionality akt
a lehce odhalitelnch intencionalit horizontovch pevede na
hloubji zakotven konstituujc funkce, ocitne se rovn v analytice konstitutivn funkce vdom svta. Jinmi slovy, neuskuteuje pak jen epoch od vdom o svt, nbr pi takto
provdn epoch prozkoumv jeho konstitutivn potek. Vdom o svt se pak ji nikdy neme stt neprhlednou pdou". Psychologie pronikav osvtluje sv vlastn vchodisko
na pd svta" v jejch potcch, je propjuj smysl. Tm
sama sebe ru: vede do transcendentlni fenomenologie.
4. Charakteristika pomr mezi psychologi a fenomenologi
(vztah obou postoj" navzjem)
V podstat neexistuje dn psychologie, kter by mohla
zstat psychologi. Jakmile bude nalezena metoda odmykajc
intencionalitu, pak konsekvenc vci sam" bude proraena
analytick cesta od jednotek nm danch k vlastnm konstituujcm hloubkm intencionlnho ivota, a tm do transcendentlni dimenze. Psychologie mus vystit v transcendentlni filosofii.
Pesto existuje i nadle rozdl mezi psychologi a fenomenologi i po projit cesty od psychologie k transcendentlni filosofii. Psychologie nen pouhm pedbnm stadiem" fenomenologie, vyerpvajcm se reflex o svm vchodisku: takovou
je jen jako stadium na cest k fenomenologii. I kdy vak tuto
cestu probhla a vystila" ve fenomenologii, stle je mezi
obma rozdl.
Vzjemn souhra obou postoj:
Okruh problm se vyznauje problematikou sebeapercepce.
Kad transcendentlni sebe"-konstituce je zasazen konstituujcho ivota do tematick souvislosti konstituovanch vtvor.
Subjektivita se ani po proveden transcendentlni redukci nepestv objektivovat jako lovk mezi spolublinmi a mezi
vcmi, jenome tato stle pokraujc sebekonstituce je nyn
transcendentln projasnnm procesem.
557.
Horizont konstituovan sebeobjektivace (i kdy je transcendentlni przran") uruje legitimn i problm psychologie po jejm sebepekonn ve fenomenologii: stane se nyn
tematicky omezenou fenomenologickou sfrou problm, avak
takovou sfrou, do kter nicmn znovu vecko pat (problm
vproudn"). Transcendentlni filosofie m proti omezenmu,
na i sebeobjektivace vzanmu horizontu psychologie (po
redukci) vlastn absolutn horizont.
IV. st
Idea optnho pevzet vech vd do jednoty transcendentlni filosofie.
1. Psychologie, psychofyzika, resp. biologie jako ilustrace
pomru legitimn ohranien mundnn problematiky a fenomenologie.
2. Deskriptivn prodn vdy (jejich apriori jako ontologie
pirozenho svta") a fenomenologie idealizace.
3. Jednota" vdy jako jednota univerzlnho systmu korelt.
Fenomenologick pojem metafyziky.
V. st: Nezadateln posln filosofie:
Odpovdnost lidstva ped sebou.
558.
DOSLOV
Marxistick a fenomenologick pohled na
tzv.
krizi vdy
JINDICH ZELEN
1.
Husserlova kniha mluv o velmi zvanch skutenostech.
Nelze je mit, vit, fotografovat. Tkaj se vak podstatnch
strnek vdy a kultury.
Vchodiskem je konstatovn, e evropsk" vdeck mylen je v krizi, kter se projevuje pes technick pokrok
zejmna ztrtou jeho schopnosti orientovat v ivotnch otzkch. Krizi vdy povauje Husserl za vraz radikln ivotn
krize evropskho" lidstv. Evropanstv" nechpe Husserl geograficky (337).* Je patrn, e jm v podstat mn burozni
kulturu a vdeck mylen, zstvajc v hranicch a horizontech pozdn burozni spolenosti. Krizi buroaznho mylen
a burozni spolenosti vydv jak je pro autory tohoto typu
bn za krizi vdy vbec a lidstva vbec.
V podmnkch pozdn burozni spolenosti truchl Husserl
nad ztrtou ducha Schillerovy a Beethovenovy dy K radosti"
(32). Vystupuje jako vzdlan pedstavitel tch, kdo vid nemoc, diagnostikuj sten vstin nkter zvan pznaky,
el ztrty hodnot, s nimi pila kdysi pokrokov buroazie, a
hledaj vchodisko. Koen krize vak nedohldaj a vchodisko, je navrhuj, je iluzorn.
Zatmco Husserl zpval svj alozpv burozni kultury, vchodisko se rodilo. Nejen v hlav v podob mylenek, ale
v realit, v podob tvorby nov socialistick spolenosti a kultury cestou, otevenou Velkou jnovou socialistickou revoluc.
* sla v zvorkch odkazuj na pslun strnky eskho pekladu
Husserlovy Krize".
559.
Husserl, tento citliv, jemn, bystr myslitel v ad psychologickch a gnoseologickch otzek, je vak ve vztahu k tto
djinn a kulturn realit a k tomuto relnmu vchodisku
z problmu krize zaslepen, nechpav, neschopn pekroit
ideologick pedsudky buroaznho veejnho mnn. Hleda
radiklnho zdvodnn se v tchto otzkch eminentnho ivotnho vznamu ocit v zajet banln nekritinosti.
Stoupenci Husserlovy filosofie, kterch je nemlo ve vech
kapitalistickch zemch, tou Krizi" jako vod do domnle
spsonosn transcendentlni fenomenologie a jako uznvanou
diagnzu nemoci i recept vylen. Pro socialistickou spolenost
neme mt ovem publikace Husserlovy knihy tuto funkci.
Revolun mylen zaalo diagnostikovat krizi burozni spolenosti a buroaznho vdom dvno ped Husserlem. Podalo
a podv kritick rozbor, kter jde samostatnou cestou nezvisle na Husserlovi. Nae vchodisko a nae metoda jsou zsadn jin ne Husserlovy.
Husserlovy vahy zaslou vak pozornosti u jako vlivn
pokus nalzt lk pro krizovou spolenost a kulturu v idealismu
nov formy, k nmu se v poslednch desetiletch upnula znan st buroaznho a revizionistickho filosofickho mylen
v ad zem. Nezbytn kol innho boje proti vem formm
idealismu nese s sebou vzvu rozpracovat z dialektickomaterialistickho hlediska otzky, z jejich neeen i nedostatenho een se iv nov formy idealismu. V tomto smyslu je
Husserlova filosofie na vzvy bohat.
Krom toho pro socialistick mylen jsou nkter Husserlovy vahy podntn tm, e vyslovuj adu mylenek, kter domyleny vedou k pekroen buroaznho horizontu, v nm
Husserl zstv.
2.
Husserlova filosofie je bytostn i d e a l i s t i c k o u filosofi. V Krizi evropskch vd" se Husserl hls k reaknm
560.
idealistickm pedsudkm nkdy pmo se starozkonn prorockou horlivost, kter s vdeckou kritinost nem nic spolenho. Duch, a dokonce jen duch je v sob samm a pro
sebe sama jsouc, je svbytn. . . Pokud jde o produ v jej
prodovdeck pravd, je jen zdnliv svbytn .. ." (361362).
Vsledky navrhovanho novho fenomenologickho zaloen
vdy shrnuje Husserl nap. takto: Naume se chpat, e svt
v promnlivm proudu rznch zpsob danosti jako stle pro
ns existujc svt je univerzlnm duchovnm produktem, takto zformovan a zrove nadle utven jako jednota duchovn podoby, jako tvar smyslu, jako vtvor univerzln, v posledn instanci fungujc subjektivity. Pitom k tomuto vkonu,
kterm se konstituuje svt, bytostn nle to, e subjektivita
sama se objektivuje jako lidsk subjektivita, jako nco existujcho ve svt. Veker objektivn zkoumn svta je pohled
zvnjka a postihuje jen ,vnjek', jen objektivity. Radikln
zkoumn svta je systematick, ist vnitn studium subjektivity, je se sama ,vyjaduje' ve vnjku" (135). K idealistickmu rodokmenu fenomenologick filosofie se Husserl oteven
piznv (231, 291292).
Descartovsk dualismus kritizuje Husserl za to, e nen dost
dsledn idealistick. Kartezinsk dualismus d paralelizaci mezi m e n s a c o r p u s a v n implicitn obsaenou naturalizaci psychickho b y t . . . " (245). Novodob dualismus interpretace svta je dle Husserla s osudnm naturalismem"
stejnoznan (336). Husserlovi ovem nen ciz mylenka zsadnho rozdlu prodnch a duchovnch forem byt. Sprvnou
vc, e pohyb mylen a vdom vbec vykazuje specifick
formy spolu s obecnmi, spolenmi veker skutenosti, pehn Husserl pod vlivem novokantovstv v tvrzen principilnho rozdlu mezi bytm prodnm a duchovnm ( 62), aby
v zpt pekonal" tento dualismus v subjektivn idealistickm monismu, v tvrzen, e veker skutenost m svj monistick geneticko-smyslov zklad v transcendentlni subjektivit. V transcendentln fenomenologickm postoji a ten
teprve je dle Husserla postojem pln vdeck pravdy na rozdl
561.
od nutn pedchzejcho pirozenho postoje, jen je vak jen

zdnliv a liv samozejm pravdiv nen dn objektivity, je by nebyla m m fenomnem, fenomnem transcendentlnho ego" (281). asoprostorov svt, kter se nm v pirozenm postoji nutn jev jako pedchdn dan a primrn
vi lidskmu vdom, je dle Husserla v pravd pouze sebeobjektivac transcendentlni subjektivity" (295). Proto je naivn zastavovat se antropologick a svtsky u korelace subjektobjekt" (285). V transcendentln fenomenologick Husserlov
filosofii se ze svta, z objektivna samho, stv zvltn subjektivno" (202). Transcendentlni epoch, je ns postavila
nad korelaci subjekt-objekt, patc k svtu, a tm ns zamila
na transcendentlni korelaci mezi subjektem a objektem, pivd ns toti k tomu, e poznvme, reflektujce o sob, e
svt, jen je pro ns, je prv svm bytm a takovost nam
svtem, e svj smysl byt erp vlun a jedin z naeho
intencionlnho ivota, z vykazateln apriorn typologie aktivit . .." (204). Mme ped sebou transcendentlni" obmnu t
idealistick principiln koordinace" subjektu a objektu, kterou kritizoval Lenin v Materialismu a empiriokriticismu". Nic
na vci nemn, e se obas Husserl sna tvit jako realista",
kter nepochybuje o byt objektivnho svta (211): v djinch
jet neexistoval idealismus, kter by si neinil nrok na realistick" pohled na skutenost. Prhlednou iluz je Husserlovo
tvrzen, e se nic neztrc z byt objektivnho svta v pirozenm postoji a z nho samho, jestlie mono-li se tak vyjdit budou radikln vrceny do absolutn sfry, v n
nakonec a vpravd jsou" (213), tj. bude-li objektivn svt pochopen jako produkt subjektivity. Idealistovi nevad, e se
ztratila malikost": nezvisl a primrn existence objektivnho svta vi vdom a veker subjektivit.
Proti pedchozm historickm formm idealismu je Husserlova fenomenologie novou formou idealismu pedevm tm, e
pikld daleko vt vhu bezprostednmu poznn, n z o r n m u vnmn, roziujc pole uplatnn nzorn evidence ze
sfry smyslovho vnmn i na sfru abstraktnch obecnin (tzv.
562.
eidetick nzor). Tm Husserl specifickm zpsobem navazuje

nejen na idealistickou tradici racionalismu, ale zrove i na
tradici anglickho empirismu (zejmna na Huma), a sna se
vypracovat filosofii peklenujc tradin protiklad empirismu
a racionalismu. Nezstv u programovch idej. Svj pokus
rozpracovv do teoretickch podrobnost, leckdy originlnch
a podntnch i pro dialekticko-materialistick pojet poznn
jako odrazu, pesto, e celkov reakn bytostn idealistick
rmec Husserlovy filosofie je materialismu neptelsk. Pouijeme-li Leninovch kritri z Filosofickch seit", meme
ci, e fenomenologick rozbory nezdka pedstavuj idealismus chytr".
3.
V em vid Husserl podstatu a koeny krize evropskch vd?
Jak vchodisko z krize navrhuje? Jak skuten problmy
vvoje vdeckho mylen jsou v pozad Husserlovch vah
a ideologicky zkreslen se v nich vyjaduj?
vahy o krizi evropskho lidstv byly v literatue po prvn
svtov vlce bn. Zeslily po nstupu nmeckho faismu
k moci. Samo konstatovn krize bere tedy Husserl z obecnho
povdom liberln buroazie. Chce vrhnout nov svtlo na
asto piznvan fakt krize, je se projevuje v nesetnch
symptomech ivotnho rozkladu" (364).
Podstatu a koen krize vid Husserl v selhn racionln
kultury" (364), v objektivismu, jak se projevil v rznch typech naturalismu, naturalizace ducha" (356).* . . . Evropsk
krize m sv koeny ve zbloudilm racionalismu", tvrd
* V rukopisn pasi, kterou editoi nepevzali do vlastnho textu,
se Husserl vyjaduje jet jednoznanji: Die Krankheit hat ihran
Grund in dem in alien Formen, Formen eines krassen Materialismus
oder etwas feineren psychophysischen Naturalismus herrschenden Objektivismus." (Die Krisis der europischen Wissenschaften und die transzendentale Phnomenologie, Haag 1954, str. 550, textov kritick poznmky.)
563.
Husserl a dodv: Nechci tm vak ani v nejmenm ci, e

by racionalita sama o sob byla zlem, nebo mla jen podrun
vznam v celku existence" (354). Naopak, prv nedostatek
prav racionality na vech stranch je zdrojem dnes ji nesnesiteln neujasnnosti lovka o sv vlastn existenci" (362).
Protoe vdeck mylen, nejen prodovdn, ale i duchovdn,
propadlo dle Husserla objektivismu, toti osudnmu naturalismu" (366), nechalo lovka na holikch prv v ivotn
nejvznamnjch otzkch. Symptomem krize je tak neujasnn nespokojenost s dosavadnm zpsobem zdvodovn
veker vdy" (221).
Vchodiskem z krize je pekonn objektivismu, a to jak
tvrd Husserl jedin monm" (362) zpsobem: transcendentlni fenomenologi. Husserl ji v tto souvislosti charakterizuje jako univerzln a istou duchovdu" (336), jako nauku,
kter se zabv podstatou ducha ist jako ducha a ptr
po elementech a zkonitostech bezpodmnen obecn duchovosti s clem odtud podat vdeck vklad v absolutn definitivnm smyslu" (336). V transcendentlni fenomenologii
dospv filosof k jasnmu pochopen sebe sama jako subjektivity, aktivn fungujc jako pvodn pramen" (122). Pejmajc
zkladn motiv Kantovy filosofie, transcendentlni fenomenologie se vrac k poznvajc subjektivit jako originlnmu
pvodu vech objektivnch formac smyslu i platnosti byt"
(122). Vznik transcendentlni fenomenologie je ,koperniknskm obratem', toti principilnm odvrcenm od zpsobu
zdvodovn, jakho pouv naivn objektivistick vda. Ve
sv prapodob a ve sv zroden form se tato filosofie objevuje v prvnch Descartovch ,Meditacch' jako pokus absolutn
subjektivistickho zdvodnn filosofie z apodiktickho ego,
by i nejasn, mnohoznan a od zatku se zkreslenm jejho pravho smyslu. Nov etapa, reprezentovan Berkeleyovou
a Humovou reakc proti filosofick naivit matematicko-prodovdeck exaktnosti, nevedla jet k pravmu smyslu poadovanho koperniknskho obratu ani k nmu nevedl Kantv
pokus provdycky zdvodnit transcendentlni filosofii v psn
564.
vdeckm duchu. . . . Kant nepronik k absolutn subjektivit,

konstituujc veker jsoucno v jeho smyslu a platnosti, ani
k metod, jak tuto subjektivitu v jej apodiktinosti uchopit,
tzat se po n a jak ji apodikticky vyloit" (222). Teprve
transcendentlni fenomenologie je dle sebevdom Husserlova
filosofi, kter pronik k absolutn subjektivit", a proto je
v och svho autora povolna podntit nejvt existenciln
promnu lidstva (160), jsouc dovrujc formou, jakou jedin
me mt opravdu vdeck filosofie" (215). Kad jin ne
fenomenologick pekonn objektivismu je dle Husserla u
naped hodno zatracen.
Neklademe si zde za kol kriticky do podrobnost interpretovat Husserlovu filosofii. Iluzornost Husslerlovy koncepce
vchodiska z krize vdeckho mylen me bt dnes povaovna za prokzanou i historicky i teoreticky.* Konstatovat
zejmou neudritelnost hlavnch zvr Husserlovy Krize"
je snadn. Obtnj, zato pro tvr marxistickou teoretickou
prci plodnj bude specifikovat, kter skuten problmy
nalzaj v Husserlov spisu v celkovch zvrech a metod
sice bludn, ale v jednotlivostech hledn asto i vstin
a podntn vraz. Pipomeme si Leninv nzor, e filosofick idealismus je p o u z e nesmyslem z hlediska materialismu hrubho, prostho, metafyzickho. Naopak z hlediska
d i a l e k t i c k h o materialismu je filosofick idealismus
j e d n o s t r a n n , zvelien, berschwengliches (Dietzgen)
rozvinut (nafukovn, nabubovn) jednoho rysu, strnky,
hranice poznn v absolutno, o d t r e n od hmoty, od prody a z b o t n . " * *
* Z marxisticko-leninsk literatury, kter podrobn kriticky rozebr
Husserlovu filosofii, lze poukzat nap. na knihu: K. S. B a k r a d z e :
Oerki po istorii novejej i sovremennoj buruaznoj filosofii, Tbilisi
1960, str. 410529; Z. M. K a k a b a d z e : Problema ekzistencianogo krizisa i transcendentanaja fenomenologija Gusserlja, Tbilisi 1966, nebo na
knihu N. V. M o t r o i l o v : Principy i protivoreija fenomenologieskoj filosofii, Moskva 1968. Srov. tak pslun hesla v nov sovtsk
Filosofick encyklopedii, zvi. heslo fenomenologie", sv. 5, str. 314 a n.
" V. I. L e n i n : Filosofick seity, Praha 1953, str. 322.
565.
V Husserlov kritice objektivismu se ideologicky zkreslen

vyjaduje skuten problm a skuten djinn poteba pechodu k vymu typu vdeckosti. Jde o historickou potebu
pechodu k takovmu vymu typu vdeckosti a racionality,
kter by umonil souasn s racionlnm ovldnm prodnch
sil (Descartes) v podstat racionln ovldat a regulovat pohyb
lidskho zespoleentn (Marx). Tato poteba nevyplv jen
z imanentnho vvoje teorie a svtovho nzoru, ale koen ve
spoleensk realit: je strnkou socialistick revoluce.
Kritikou objektivismu, jak je podna v diskutovan knize,
reaguje Husserl z hlediska burozni filosofie na historickou
potebu fundace vdeckho mylen dialektickomaterialistickou
teori poznn (tj. materialisticky dialektickou logikou), kter
chpe mylen, problm pravdy apod. ve spoleensk praktickodjinn dimenzi, a v tomto smyslu je tm pekonnm objektivismu, bez nho je socialistick pekonn buroaznch ivotnch forem spoleenskch a individulnch nemon.
U od svho vzniku byl dialektick materialismus pekonnm dilematu subjektivismu a objektivismu, typickho pro
burozni epochu. Toto pekonn bylo mon proto, e dialektick materialismus jak zdraznil K. Marx v Kapitlu"*
na rozdl od abstraktnho prodovdeckho materialismu
n e v y l u u j e h i s t o r i c k p r o c e s . V tm duchu mohl
V. I. Lenin vyslovit hlubokou filosofickou mylenku, e marxistick materialismus je o b j e k t i v n j ne jin teoretick
pstupy prv proto, e v sob zahrnuje spoleensko-historickou (a v tdn spolenosti spoleensko-tdn, ideologickou) dimenzi. Stranickost v leninskm pojet je problmem dialektick logiky. Z historickch podmnek vyplv, e hlavnm
nositelem sjednocujcho chpn racionality, a tm novho
historickho typu kritickho mylen, zahrnujcho nutn vdeckou sebereflexi kritika, je komunistick strana. Uvdomlost, jejm je hlavnm nositelem a iitelem, je zaloena na
vdeckm racionlnm mylen, v nm poprv v djinch do* K. M a r x : Kapitl, sv. 1, Praha 1953, str. 398.
566.
chz ke sblen a splvn vdeckho a kadodennho mylen.

Teoretick osvtlovn rostouc role marxisticko-leninsk strany dlnick tdy v souasnch podmnkch nen zce sociologick problm: je bytostn spjat s rozpracovnm fundamentlnch problm dialektick logiky, gnoseologie a axiologie.
Materialistick dialektika od svho zrodu spojovala poznn
objektivn skutenosti se sebereflex zainteresovanho subjektu
a orientovala se na ujasnn sjednocujcho zkladu popisnch
a hodnotcch soud, co zstv i dnes jednm z kardinlnch
problm rozpracovn vyho typu racionality.
Novodob vda, zaloen Galileim, Baconem, Newtonem aj.,
mohla doshnout mnohch pravdivch poznatk, ani potebovala v dsledku povahy pedmtnost, je zkoumala, a povahy zkuenosti, kterou zpracovvala brt v vahu ve svm
uvdomlm teoretickm fundovn praktickou dialektiku lovka a jeho dla.* Obela se bez pochopen, e vvoj forem
mylen je momentem celkov vyvjejc se spoleensk praxe.
Galileovsko-descartovsk i baconovsko-lockovsk pojet pes
odlin hodnocen role smyslovho a rozumovho, pedmtnho
a subjektivnho v poznn aj. chpalo svt jako knihu a mohlo se pt o to, v jakm jazyce je psna tato kniha, vi n
jsme v roli ten. Podstatn st poznvacho sil dnench
vd m co dlat se svtem, vi nmu nejsme primrn v roli
ten knihy, nbr v roli producent a produkt zrove.
Dnes je pro fundaci racionlnho vdn nejen potebn, ale
nezbytn nutn brt v vahu zaazen vdeckho poznn do
celkov dialektiky subjektu a objektu ve vyvjejc se spoleensk praxi. Z toho vyplv orientace na nikdy neuzaven,
prohlubovan, dialekticky rozvjen teoretick sil o mnohorozmrn filosoficko-metodick zaloen vdy, kter pot
s pohybem na stran subjektu a objektu. Mnohorozmrnost
(snad pesnji: h i s t o r i z a c e , nikoli relativistick, nbr
dialekticko-materialistick) tu znamen pln respektovn prin* Srov. R. R i c h t a J. Z e l e n : Leninskoje ponman je dialektiki
i sovremennos. In: Filosofskije nauki, Moskva 1970, . 3.
567.
cipilnho objevu zakladatel marxismu o nutnosti pstupu

zaloenho na pochopen, e zkladn formy mylen v jejich
odrazovm charakteru vi hmotn realit jsou zprostedkovny historicky se vyvjejc spoleenskou prax.
V dsledku zmn v celkovm praktickm byt, kter nastupuj s rozvojem vdeckotechnick revoluce za socialistickch
podmnek, stv se vypracovn prostedk pro racionln
uchopen p e m n y s v t a a s e b e p e m n y l o v k a
v j e j i c h k o i n c i d e n c i ivotn celospoleenskou potebou. Vznik poteba a pronik vdom poteby takov fundace
veho
vdeckho mylen, kter zaazuje vdeck mylen
samo do celkov dialektiky subjektu a objektu, do koincidence
pemny okolnost a sebepemny. Vznik poteba veobecnho uvdomn a rozpracovn historicko-praktickho charakteru
racionality, kter byl poprv v principu pochopen ji pi vzniku
marxismu.
Marxisticko-leninsk cesta pekonn objektivismu a dalho
rozpracovn vyho typu vdeck racionality, zaloenho
Marxem, Engelsem a Leninem, bezprostedn souvis nap.
s takovmi praktickmi otzkami, jako jsou poteby socioekonomickho plnovn a zen na dnenm stupni vvoje
socialismu. zen u v dvjch spoleenskch formacch
mlo dvojak charakter: zviselo jednak na ltkov-energetick
povaze materilnho vrobnho procesu, jednak na tdnch
vztazch a funkcch procesu zen. Burozni koncepce racionality" zen a spoleenskho jednn tomu odpovdaly. Socialistick a komunistick spolenost potebuje ke svmu ivotu
vy typ racionlnho a kritickho mylen. To neznamen, e
by nkter kritria a nkter prvky racionality nemohly bt
spolen ty, kter jsou vzny na prodn procesy, prodovdeckou technologii a na mnoinov-informan strnku
proces. Nen dvoj teoretick kybernetiky, burozni a socialistick. Ale ke spoleenskmu uplatnn kybernetiky, zejmna v socio-ekonomickm plnovn a zen, nap. pi een
otzek o p t i m a l i z a c e , nesta racionalita matematicky systmovho pstupu. Je nutn takov vdeck (racionln) po568.
chopen zkon spoleenskho a prodnho pohybu, kter vazuje racionalitu matematicky systmovho pstupu do irho
rmce racionality, jej kritria vyplvaj z rozvjejcho se
dialektickomaterialistickho svtovho nzoru a z vdeckho
komunismu jakoto teoretickho vrazu revolunho dlnickho
hnut.
Shodneme se tedy s Husserlem v tom, e objektivismus
(fyzikalismus) zaslou kritiky. Je pravda, e jak k Husserl
v Krizi" (89) objektivismus je neschopen postihnout tvoivou subjektivitu (a dodejme vbec dialektick vvoj).
Shodneme se s Husserlem i v tom, e pozitivismus zil a
omezil ideu vdy (30) a e idea univerzln vdy more geometrico je bludn (226). Je nm blzk Husserlovo zdrazovn sounleitosti filosofie a specilnch vd i jeho ostr kritika domnl nefilosofinosti novopozitivismu (30, 163 aj.). I pro
ns je programov nefilosofinost novopozitivismu jen zastran filosofinost uritho druhu. Je nm sympatick Husserlovo sil nepipustit, aby racionln vdeck poznvn kleslo
na techn i bylo nahrazeno mdnmi iracionalistickmi vlevy
(221).
Kritizujeme vak objektivismus tak, e prohlubujeme dialektikou m a t e r i a l i s t i c k svtov nzor, kdeto Husserl
kritizuje nejen objektivismus metafyzickho materialismu, ppadn dualismu, ale spolu s tm materialismus vbec (90, 122,
356 aj.). Nepijmme Husserlovu falenou alternativu dvou
vyluujcch se koncepc vdy: b u objektivistick vda na
pd pedem danho svta, n e b o transcendentlni fenomenologie na pd absolutn, transcendentlni subjektivity" (231).
Dv generace ped Husserlem vznikla toti dialektickomaterialistick koncepce vdy, je pekonv objektivismus, ani upad do subjektivistickho idealismu, a znamen podstatn prohlouben o b j e k t i v n h o , materialistickho nzoru na svt,
v kterm v modern pepracovan form znovu ov eck a
renesann idea objektivn pravdivho, v principu veobshlho
racionlnho, tj. odvodnnho a ovitelnho poznvn svta a lovka.
569.
Na rozdl od Husserla, kter chpe tvoivou subjektivitu"

zce a idealisticky, pichz marxismus s historickm spoleenskm, materialistickm pojetm. Individuln mylenkov,
umleck a materiln praktick tvoivost je momentem zkladn materiln vrobn a politick spoleensk tvoivosti,
bez n by nebylo spoleenskho vvoje. V na dob je rostouc
role tvoiv subjektivity v utven spoleenskho ivota ztlesnna pedevm v rostouc roli revolun strany dlnick
tdy. Husserl redukuje tvoivou subjektivitu v podstat na
tvoiv jstv, mtizovan do tzv. transcendentlni subjektivity,
spolenost pak redukuje na intersubjektivitu, djiny na asovost
(resp. zpsob provn djinnosti) a pravdu na platnost.
Je nm sympatick Husserlova obhajoba schopnosti lidskho
rozumu dopracovat se univerzlnho a obecn platnho vdeckho poznn obhajoba lidskho rozumu proti mdn
burozni skepsi, relativismu, individualistickmu subjektivismu. Rovn je nm se sympatiemi srozumiteln Husserlova
touha po univerzln filosofii-vd, ivotn vznamn, schopn
ze svobodnho rozumu. . . nov utvet cel lidsk ivotn
prosted, nov utvet politick a sociln ivot lidstva" (30).
Domyslet tuto ideu, neproveditelnou v rmci burozni spolenosti, by znamenalo pekroit burozni horizont. Jeden
z teoretickch dvod, pro to Husserl nen s to uinit, je jeho
metafyzick, nedialektick pojet rozumu a univerzality rozumu, v nm je absolutn, vn, nepodmnn stavno strnule proti relativnmu, pechodnmu, podmnnmu a v nm za
prav a ryz rozumov poznn" je povaovno jen to, kter
se tk absolutnch", vnch", nepodmnn" platnch
idej a idel (31).
To se projevuje nap. v Husserlov donkichotskm sil
o filosofii, kter spov absolutn sama v sob" (136). Nepochopen dialektiky absolutnho a relativnho, co v tomto
ppad znamen mimo jin nepochopen spoleensko-historick podstaty a vazby filosofie, je jednm z dvod, pro
Husserlovy nroky na to, e se mu zdailo radikalizovat otzky
po zkladech vdy, jsou sebeklamem.
570.
Zvan role Hegelovy koncepce rozporu" na cest od racionality novodob matematick prodovdy k vymu typu
racionality dnenho osvobozeneckho hnut a dnen vdy
zstv v Husserlov filosofii zcela nepochopena, co nemn nic
na skutenosti, e ada Husserlovch mylenek vyjaduje dialektick obsah. Nap. mylenka, ze jsme ustavin aktivn
na pd pasvni drby svta" (129), nebo mylenka o nutn
noeticko-noematick struktue vech proces mnn nebo nzor, e kinestetick neinnost nen nic jinho ne modus mho ,dlm' " (127).
4.
Podobn jako Husserlova idea kritiky objektivismu, tak jeho
idea fundace vdeckho mylen filosofickou teori ivotnho
svta" (Lebenselt") reaguje na skuten zvan problm
a teoretickou potebu. Vyjdili ji u Marx a Engels v Tezch
o Feuerbachovi", Nmeck ideologii" a jinch dlech, kde je
teoretick poznn chpno jako moment spoleenskho ivota,
kter je v podstat praktick. Vechna mystria, kter svdj teorii k mysticismu, jsou racionln eena lidskou prax a
pochopenm tto praxe."* Ve stejnm duchu psal V. I. Lenin:
Hledisko ivota, praxe mus bt prvnm a zkladnm hlediskem teorie poznn."**
Ve svm racionlnm jdru Husserlova mylenka o teorii
ivotnho svta" jako zkladu teorie vdy objevuje Ameriku.
Transcendentln fenomenologick pojet ivotnho svta"
ovem sprvnou mylenku o ivotn praxi jako zkladu vekerho poznn idealisticky deformuje. Dle Husserla je toti ivotn svt dostupn hlubmu vdeckmu poznn jen jako e
subjektivnch fenomn (133).
Tebae v kapitolch o ivotnm svt mluv nkdy Huserl
jako materialista (nap. v 33), vzpt se vdy ukazuje, e
pravdu ivotnho svta, danho nm v proitcch pirozenho
postoje, se domnv nalzt v transcendentln fenomenologic* K. M a r x B . E n g e l s : Spisy, sv. 3, Praha 1958, str. 19.
** V. I. L e n i n : Materialismus a empiriokraticismus, Praha
str. 127.
1952,
571.
km postoji, v nm je svt idealisticky povaovn za plod

transcendentlni subjektivity. Fenomenologick zkoumn,
uplatujc metodick princip tzv. fenomenologick redukce,
promuje toti celou skutenost ivotnho svta vetn materiln praxe ve fenomn (175), tedy v pouhou vznamovou
strukturu, konstituovanou subjektivitou; a domnv se, e toto
byt, odhalovan transcendentlni fenomenologi, je primrn,
zkladn, v posledn instanci odvodujc veker dal formy
byt, i ty, kter se nm jev jako primrn v pirozenm postoji. S tm souvis i dvojznanost nkterch Huserlovch vraz, nap. o pedem danm" ivotnm svt, kter nkdy
hraje s monost i materialistickho i idealistickho chpn.
V 38 hovo Husserl o dvou zkladnch jak se domnv zpsobech, jak je mono ivotn svt uinit tmatem
zkoumn. Prvnm je naivn pirozen pm postoj" a druhm transcendentln fenomenologick postoj, tj. dsledn
reflexivn zamen na modality subjektivnho zpsobu danosti
ivotnho svta a jeho objekt" (166). V tomto dilematu Husserl pehl, e od vzniku marxismu existuje a rozvj se jin
zkladn zpsob, jak tematizovat ivotn svt a pochopit souvislost vdeckch teori s pedvdeckmi a mimovdeckmi
formami spoleenskho praktickho byt. Meme ci, e Marxova a Engelsova kritika burozni politick ekonomie je spolu s Leninovmi rozbory dosud nejhlub vypracovn teorie
ivotnho svta a vkladu forem mylen nejen vdeckho,
ale i kadodennho z forem praktickho byt. Dialektickomaterialistick teorie poznn se opr o teoretick rozbor ivotnho svta, chpajc poznn v sociln historick praktick
dimenzi. Spolen naivn pirozenmu i dialektickomaterialistickmu postoji je m a t e r i a l i s t i c k prvek: uznn nezvisl a prvotn existence materilnho svta mimo nae vdom a odrazovho charakteru mylen. Co je v prvnm ppad
sice pravdivm, ale naivnm, iveln pijmanm pesvdenm,
to v druhm ppad je vsledkem radikln kritick reflexe,
zobecujc zkuenost cel dosavadn praxe a vdy. Ve srovnn s radikln kritinost dialektickho materialismu je Husser572.
lovo pojet n e d o s t a t e n kritick, upadajc do tradin

idealistick iluze o primtu ducha ped hmotou. Dialektick
materialismus nejen odmt idealistickou iluzi, ale i vysvtluje, pro a jak historicky vznik a nabv moci pedsudku,
udrovanho nejen silou teoretickch argument, ale prv
i silami relnho ivotnho svta". Z materialistickho hlediska jsou aspirace na radikalizaci zkoumn zklad vdy metodou transcendentln fenomenologick redukce nekritickou
naivitou. Husserl ns chce pesvdit, e nejlp se d plavat
tehdy, kdy si zakeme vstup do vody.
V materialistickm pohledu je ivotn svt petven svta
v koincidenci mnn podmnek ivota a sebemnn, piem
podmnky ivota jsou anorganick, prodn organick a kulturn. ivotn svt nen vtvorem transcendentlni subjektivity, nbr skutenost, kter m prodn (prodn materiln, anorganickou a organickou) a spoleenskou, kulturn, lidsky
djinnou strnku. ivot vbec je neoddliteln vepsn do neiv hmoty. Lidsk ivot, tj. ivot lidskch jedinc ve spolenosti, je neoddliteln vepsn do neiv a iv prody. Objektivn pravdiv vdeck poznn ivotnho svta pedpokld
uznat, e jeho zkladn slokou je materiln vrobn praxe
v historick dialektice vrobnch sil a vrobnch vztah. Husserlovo pojet je idealistickou a metafyzickou deformac sprvnho postehu, e zkoumn zklad vdy odkazuje ke zkoumn zkladnch forem ivotn praxe, podobn jako vzkum
vdeckho jazyka pedpokld fundamentlnj vzkum obyejnho jazyka.
Pesto, e rmec fenomenologick koncepce ivotnho svta a metody redukce je bytostn idealistick, mono nkter
mylenkov motivy Husserlovch rozbor ocenit jako vce nebo mn objevn, pouiteln podntn pi rozpracovn dialektickomaterialistick teorie odrazu.
Podntn a dleit otzky klade Husserl v souvislosti se
zkoumnm povahy matematizace novodob vdy. Idea o zakotven matematickch idealizac v ivotn praxi (163) jde
v zsad materialistickm smrem. S Husserlovmi nzory
573.
v tto oblasti bude teba se vyrovnat pi potebnm dalm

zpracovn problm logicko-gnoseologick povahy matematizace na dialekticko-materialistick zkladn. Ujasnn tchto problm se stv nalhavm vzhledem k pokraujc kybernetizaci spoleenskho ivota a rozvoji tzv. systmovch vzkum.*
V nkterch svch pozdnch pracch jako nap. ve fragmentu O pvodu geometrie" (383) Husserl zdrazuje historicko-genetick aspekt fenomenologickch vzkum a bl se
k principu jednoty historickho a logickho.* I kdy asi nebudeme pln souhlasit s pehnan optimistickm ocennm
Tran-Duc-Thaa, e pozdn Husserl se dopracoval na prh dialektickho materialismu,** v logice Husserlova vvoje smrem
k historickmu a spoleenskmu pojet otzek zklad vdy
spatujeme vznamn symptom neudritelnosti metafyzickch
a idealistickch koncepc v kadm dnenm vn mnnm
pokusu o ujasnn logicko-gnoseologickch zklad vdy.
Dleitm pspvkem k hlubmu objasnn nkterch strnek zkuenosti pojmovho mylen se zdaj bt Husserlovy
rozbory p r o v n a s u . Odmtneme-li jejich idealistickou
ontologizaci (nejen a u Heideggera, ale sten u i u Husserla)*** a beme-li je ve skromnj pvodn podob vzkum o tom, jak si u v d o m u j e m e as, jak jej p r o v m e
a jak asov charakteristiky psluej vnmn a mylen, nalzme v nich mnoho podntnho a vyuitelnho pro dialektic* Podrobnji se o tchto otzkch pojednv ve stati Dialektika a
systmov pstup", Filosofick asopis 5/1972.
* Das Ineinander von historischer und durch sie motivierter systematischer Untersuchung". Srov. Die Krisis", L c., str. 364.
** T r a n - D u c - T h a o : Phnomnologie et Materialisme Dialectique.
Editions Minh-Tan, Pa 1951, str. 238.
*** Dobe charakterizuje fenomenologickou metodu v tto oblasti N.
V. Motroilova: Zvltn vlastnosti vdom se , vkoe uj' do samotn
struktury byt a dky tomu se povyuj do hodnosti univerzlnch vlastnost vdom. Potom se charakteristiky fenomenologickho vdom pemuj v .ontologick' vlastnosti, vlastnosti samotnho byt." Srov. N.
V. M o t r o i l o v a : Principy i protivoreija fenomenologieskoj filosofii, Moskva 1968, str. 121.
574.
ko-materialistickou teorii zkuenosti, resp. pro psychologii

inteligence. Ujasnn asovosti vdom je dleit pro zpracovn specifiky mylenkovho pohybu jako reprodukuj ho a
anticipujcho odrazu hmotnho pohybu.
Vbec zkladn Husserlv problm, vzkum rznch zpsob
danosti vc a jev v jednot n o e t i c k o - n o e m a t i c k
s t r u k t u r y (v jednot mnn jako aktu a mnnho jako
obsahu, pedmtu mnn), nepochybn prohlubuje v nikoli nepodstatnch aspektech dosavadn nzory na zkuenostn zklad vdn a na povahu zkuenostnho vdn. Vzkum
promnlivho proudu rznch zpsob danosti" (135) vede
pes idealistick rmec k nkterm plodnm rozborm toho,
jak jsou nm vci a jevy zkuenostn dny (jak se podvaj
a jak si je podvme). Pitom zkuenost zdaleka nen redukovna jen na smyslov vnmn v nazravm postoji. Zkladem
je smyslov vnmn v aktivnm ivotnm postoji s eminentn
rol tlesnho pohybu a tlesnch funkc. Vedle ivho a vzpomnkovho nazrn se zkoum podntn specifika provn
obecnin s orientac na pekonn roztrky mezi rozumem a nzorem, kterou trpl star racionalismus. V poadavku zkoumat
logick formy v jednot vznamu a provn je vyjden dleit aspekt dialektickho principu jednoty logickho a historickho.
5.
Husserlova fenomenologie, zejmna v existencialistickm
heideggerovskm pokraovn a petvoen, byla jednm z hlavnch zdroj filosofickho revizionismu, jeho vliv kulminoval v SSR kolem poloviny 60. let.
Pedchoz vahy umouj zvrem strun poukzat na to,
e filosofick revizionismus, tebae se vydval za ultrakri->
tick a ultratvr marxismus, ve skutenosti na jedn stran
prost a obdivn pejmal mnoh nzory Husserlovy a existencialistick fenomenologie, neschopen zaujmout k nim kriticky materialistick stanovisko, na druh stran nedovedl rozeznat, v em jsou skuten podntn motivy fenomenologick
575.
filosofie. D se to ilustrovat nap. na filosofick publicistice

R. Garaudyho, stejn jako na obdobnch plodech filosofick
esejistiky nkterch naich autor, jejich svtovost" sahala
a ke schopnosti parafrzovat v etin a sloventin novj
i letit francouzsko-nmeck pokusy o slouen marxismu a existencialistick fenomenologie.
Akoli se Husserl vyjadoval o Heideggerov existencialismu odmtav nap. v jednom dopisu z r. 1930 jej m za
vraz destrukn psychzy tch, kdo nechtj nic slyet o v d e c k filosofii , ve skutenosti genetick a systematick
souvislost mezi pvodn a existencialistickou fenomenologi je
vnitn a hlubok. Tm vechny pojmy heideggerovskho
existencialismu jsou obsaeny u v Husserlov fenomenologii.
Na druh stran na pozdnch Husserlovch koncepcch ivotnho svta" apod. v Krizi" jsou patrny nepiznvan vlivy
Heideggerovy* Existencialismus dv pojmm pvodn fenomenologie novou interpretaci, posouv je do jin roviny, dopovd jejich subjektivn idealistick obsah.
Tak nap. Sartre takto vykld Husserlv pojem intencionality v duchu existencialistick teorie tragicky univerzlnho a
neodstranitelnho odcizen": Protoe nae vdom je vdy vdomm neho, pedmtnm vdomm, jsme tm od pirozenosti
a vn vydni vanc vcem. Tm je nae autentick j vreno
do svta, kter je neptelsk, ciz. Jsme navdy svzni
s pedmty, tedy vydni napospas tragickmu odcizen", jsme
jm spoutni a neodstraniteln zateni.**
Garaudy, kter vedl po lta s existencialistickou fenomenologi stupov boj, aby nakonec skonil v adch svch bvalch protivnk, snae se petrumfnout je v antikomunistickch njezdech, vykld Husserlovu transcendentln fenomenologickou verzi principiln koordinace jstv a pedmtu jako
* Srov. nap. (129), (192), (336), (338) aj.
** Srov. J.-P. S a r t r e : Une ide fondamentale de la phnomnologie
de Husserl: Vintentionalit. In: La Nouvelle Revue frangaise, 1939, str.
130131.
576.
humanizaci vdy" a tok proti pojet svta zbavenho lidsk

ptomnosti".* Pitakvaje fenomenologii v jej kritice naturalismu a objektivismu, Garaudy nedovede rozliit v n
oprvnn prvky kritiky metafyzickho materialismu a ideologicky reakn prvky souasn kritiky vekerho materialismu.
Polyk v naden nad Husserlovou kritikou objektivismu i nkter prvky idealismu a chce je integrovat" do marxismu.
Tvrd nap., e Husserlova fenomenologie nm dovoluje odmtnout mechanistick pojet teorie odrazu: lovk ji nen
pouhou oblast prody, spojenou s n pouty pinnosti".**
Dialektick materialismus nemusel ekat a na fenomenologii,
aby mohl odmtnout mechanistick pojet teorie odrazu. Dvno
ped vznikem fenomenologie bylo v kritice mechanickho materialismu 18. stolet a antropologickho materialismu Feuerbachova vypracovno dialektick a materialistick pojet vdom a poznn jako odrazu. Ovem v tomto pojet lovk
zstv i kdy specifickou pece jen soust prody.
Lidsk spolenost a vdom nejsou vdecky poznateln, jestlie
se idealisticky peene jejich specifika a povauj se za nespojen s prodou pouty pinnosti". Je ovem pirozen, e
formy pinnosti, zpsoby determinace jsou rozmanit a neredukuj se na striktn mechanistick determinismus. Garaudy
tak pehn a absolutizuje aktivitu subjektu, e tvrd: dn
psychick jev nen pasvn. Nejsem objektem, nbr subjektem, tj. zdrojem iniciativy a odpovdnosti."*** Ve skutenosti je
samozejm lovk i subjektem i objektem zrove a kad pokus nedialekticky absolutizovat subjektivitu neme vst jinam
ne k reaknm idealistickm frzm a postojm, v nich se zrove projevuje zaslepenost vi skutenm monostem a cestm rstu role lidsk subjektivity, otevranm revolunm
socialistickm hnutm jak konen Garaudy sm vc ne
nzorn dalm vvojem demonstroval.
*
* Srov. Perspektivy lovka, SNPL, Praha 1964, str. 23.

** Tamt, str. 29.
*** Tamt.
577.
Husserl pat k nejvraznjm myslitelm burozni filosofie 20. stolet. Jeho usilovn hledn koen a vchodisek
z krize buroaznho vdom a kultury bylo doprovzeno sympatickou a v podmnkch pozdn burozni spolenosti statenou
dvrou v lidsk rozum. I kdy nesdlme pesvden, e se
Husserlovi podailo navrhnout nadjn vchodisko z krize,
sdlme a vykldme si po svm, v marxisticko-leninskm
smyslu, jeho mylenky (220), v nich se odvauje pzniv
prognzy budoucho vvoje filosofie, kter je mnna jako
vda". Nejde ji o racionalismus osvcensk epochy, nebo
jeho velk filosofy ani nikoho z filosof z cel minulosti vbec
ji nememe nsledovat. Avak jejich intence, posuzovna
ve svm nejobecnjm smyslu, nesm v ns odumt."
578.
REJSTK
Abstrakce doplujc 250 n.

naturln 556,
psychologick 264 n.,
univerzlni 250 n.
aeterna Veritas 96
agnosticismus 98, 108
AISTHETA IDIA 50,
KOINA 50
analza formln 66,
intencionlni 137,
vnmn 182
animal rationale 37, 409
anticipace induktivn 137,
apodiktinost 39, 295, 429
aprior 381,
absolutn 409,
biologick 518,
djin 381, 402,
generativn 518,
geometrie 381,
invariantn 409,
korelan (univerzln) 181 n.,
189
objektivn logick 160 n., 163
pedvdeckho svta 160 n.,
163,
univerzln 163, 197
uzaven 42
aproximace 55
Aristoteles 154, 205, 348, 358
aritmetizace geometrie 65
asociace 463
Avenarius
218
aximy 395, 535,
nevlastn 77
Beethoven
32
behaviorist 271
Berkeley 89, 106, 109 n., 112, 113,
119, 214, 219, 222, 231, 255, 292
biologie modern 510, 518, 521,
prodovdeck 323, 368
biologismus 523
bohov 352
Bolzano 152
Boyle 479
Breda 15
Brentano 246, 256 n., 362
byt o sob 76,
prav 35
Cercle philosophique 14
cesta k redukci 176 n.,
kartezinsk 176 n.
co-extensio 313
cogitatio 105, 107, 112, 113, 193 n.
cogitatum 99, 105, 107, 112, 113,
138, 190, 193 n., 257
cogito 99, 190, 193 n., 256
common sense 202, 223,
corpus a mens 245
communis opinio metodick 534
Cas 515,
imanentn 313,
579.
objektivn 314,
asovost 239 n., 533
slo obecn 65,
urit 65
Descartes 8, 8184, 9597, 100
a 112, 119120, 138, 177, 214 a
217, 222, 256, 293, 358, 415, 417,
418 n., 422, 428435, 438441.
445 n., 449, 460, 465--167, 482
deskripce 248,
naturln 329,
psychofyzick 329
djinnost 525, 542, 544
filosofie 17,
prvn 542,
vnitn 403,
transcendentlni 212
djiny 17,
ducha 90,
filosofie 35, 476, 533,
svta 541
dlo umleck 547 n.
Dilthey 246, 361
disciplny biofyzick 26,
exakt. prod, vd 26
discours de la mthode 273
divk nezaujat 258 n.
domna logiky 395
doxa 35, 87, 146, 178, 377, 439
dualismus 81 n., 83 n., 313 n., 481,
abstrakc 253 n.,
kartezinsk 244, 245
duch 358, 361364, 513,
novodob 79,
liv 439, 440,
skon 439,
u tla 321,
v prod 321
duchovda 322, 323,
historick 323,
objektivn 323
duchovdec 335
duchovost animln 335
580.
due 107, 120, 235, 441,

egoick 373.
lidsk 251, 252, 513,
a tlesa 239 n.,
a transcendentlni subjektivita
372
duevno 246
dynamis 121
Ego 103, 104, 107, 120, 193 n., 208,
211, 230, 441,
absolutn 104, 210 n.,
apodiktick 279,
ist 100.
cogito 96, 97, 99,100,136, 193 n.,
transcendentlni 19, 281,
a mens (anima) 420,
jako nm konkrece 211, 441.
v posledn instanci 210 n.
Einstein 26, 147, 359, 360
empirismus 105, 478 n.,
anglick 106,
dat 253 n.,
logicizujci 84,
skeptick 106
energeia 121
ens per se 242
entelechie 37
epistm 35, 87, 178, 377, 439, 446
epoch 258, 419, 426, 503 n., 507,
fenomenologicko-psychologick
267 n., 271, 279,
kartezinsk 96, 98, 104,
kritick 263,
psychologick 555,
skeptick radikln 97,
totln 171 n.,
transcendentlni 157 n., 170,
173 n., 199, 200, 508,
univerzln 171, 178, 208, 263,
556,
od objektivn vdy 157 n., 160
Euklid 387
evidence 257, 301,
axim 395
logick 397,
prvotn 395, 404
Evropa duchovn 339, 353, 364
exaktnost 46, 55
Fenomn 100, 207
intencionlni 279
subjektivn 133, 183 n., 207,
transcendentlni 197,
svta 175
fenomenologie 20, 92, 258, 288,
idealizace 558,
intencionlni 363,
redukce 271,
a transcendentlni filosofie 460
Fichte 224, 225
fikce 109
filosofie inem 40,
fenomenologick 124, 216,
fundamentln 19,
metodick 123,
novovk 36,
objektivistick 217,
pedsokratovsk 188,
eck 293,
transcendentlni 92, 455, 557.
460,
univerzln 3234, 249, 454
jako vda 549
Fink 15, 22, 183, 383, 509, 555
formovn smyslu 190
foronomie 305
fringes 287
funkcion lidstva 39
fysis 512
fyzika experimentln 68,
Galileiho 59, 63, 367,
klasick 25, 410 n
matematick 414,
nov 384, 411
fyzikalismus 84, 288, 478
Galilei 4344, 4849, 5759, 65
a 66, 7075, 7982, 95, 101, 367,

383 n., 438439, 446, 486
a fyzika 48,
a geometrie 383 n.,
a motivace 58, 62,
a pojet prody 53,
a zmatematizovn prody 43
geometrie 46, 47, 55, 400, 406 n.,
ist 44,
euklidovsk 41, 42,
ideln 53,
uit 48, 53,
a jej pvod 383
generativita duchovn 527
Gerrer 14
Gorgias 98, 99
gradualita 307, 379
Hegel 154, 215, 217
Heidegger
470
Helmholtz
140
Herakleitos
178, 192
historismus 409
Hobbes 75, 84, 85, 106, 253 n.
horizont 45, 46, 69,
absolutn 558,
asu 399,
egoick 195,
lidstva 399,
my 389,
oteven 56,
rozumu 409,
spoleensk 518,
spolublinch 187, 207 n.,
svta 165, 169, 389, 493,
vnj 18,
vnitn 185,
ivota 172, 387
Hume 33, 89, 106, 109119, 136,
169, 214, 218, 222, 231, 255, 266,
288, 292, 372, 298, 461463, 467,
479
hypotza 63,
prodovdeck 62
581.
hypothesis idealizace 323

Idea absolutn 31,
Idea absolutn 31,
nekonena 18, 538,
pravdy 302, 308,
svta 66
idel objektivisticky 280 n
idealismus 112, 510,
platnsk 310,
vdom 510
idealizace 19, 299, 366, 379,
svta 60, 378, 538
identino absolutn 47
iluze 418
imagines rerum 445
index ideln 312,
intencionlni 195,
matematick 57,
subjektivnch korelt
187 n.
individuace 239 n.
indukce 149
induktivita univerzln 59, 366
inexistence 361
intellectus 101
intencionalita 193 n., 506, 557,
fungujc 233,
nevdom 260,
skryt 261, 509,
u Descarta 105, 256, 445 n.
intentio 417
intersubjektivita
transcendentlni
208210
iracionalismus 356
J 101, 104, 120, 129, 194, 195,
363, 441,
ist 432,
egoick 443,
lidsk 233, 287,
mundanizovan 229,
transcendentlni 225, 228, 287,
jako ens per se 242,
582.
jako pra-j 207, 208

James 287
jazyk 387389
jednn etick 31
jsoucno 34, 42, 100,
prav 49,
a rozum 33, 35,
o sob 106, 427
jednota vesmrn 51
Kant 33, 105, 113124, 136139,
169, 214222, 230235, 291, 360,
446, 449460, 465, 483486, 487,
a mytick konstrukce 135,
a psychologie 138,
a transcendentlni filosofie 122
kantismus 102
kauzalita 239 n., 358, 369, 411, 412,
biofyzick 369,
kontinuln 369,
reln 369,
univerzln 51, 56, 60, 369
Kepler
439
kinesteze 183 n., 241, 330
konex duchovn 548
konstituce intersubjektivn 190,
svta 207 n., 443, 444,
transcendentlni 190 n.
Kopernk
439
korektura 185,
vzjemn 186
korelace transcendentlni 174 n..
204, 285
korelt subjektivn 187 n.
krach filosofie a vdy 80, 110
krize lidstv 332 n.,
radikln 25,
vd 25
kruh vdesk 84
kultura 401, 513, 543 n.,
historick 545
kvality sekundrn 306
smyslov specifick 50, 54, 75
Lapiace 368
Lebenswelt 19, 70 n., 98, 124, 126,

142146, 178 n.
Leibniz 66, 77, 85, 95, 105, 114,
119, 288
libido 510
lidstv evropsk 29, 36, 332 n.,
mytick 528
Liebert
14
limita dokonalosti 307
literatura krsn 387
Locke 85, 106112, 138139, 225,
230, 254, 285, 372, 479, 480482
logifikace 309, 423, 424,
boha 353
logika apofantick 299,
formln 66
logistika 66, 163
logos 528, 532,
sedimentovan 529
lokalizace podvojn 164
Malebranche
105
Mannigfaltigkeit 43
matematika ist 50,
formln 42,
kontinua 366,
nevrozen 76,
uit 58,
prostoroasovosti 46, 366,
vrozen 76,
jako uitelka 52
matematizace geometrick 72,
nepm 7, 62,
prodovdeck 72,
prodovdy 299
matematizovatelnost npln 54,
nepm 5
mathesis universalis 66, 68, 95
matters of fact 463
mens 101, 245, 420, 441, 448
mictv 47, 48
metafyzika 31, 78, 249
methexis 418
metoda fenomenologick 211,
konstitutivn 213,
prodovdeck 82,
vykazujc 135,
zkoumn 79, 92, 473
Michelson
147
Mill 218
mnohost matematick 43
moira 459
monadizace ego 444
more geometrico 83, 106, 226, 288
motiv transcendentlni v racionalismu 95, 113,
vnitn 29
mylen algebraick 65,
apodiktick 42,
geometrick 48
mytino 226
Naivita 38, 73, 118, 189, 510
naturalismus 239, 313
fyzikalistick 89,
Hobbesv 84,
naivn 107
nauka o mnohostech 66
nazrn smyslov 179 n., 499
nzor svtov 550
nekonenost 59, 538
nevdomo 183, 509, 512
Newton 26, 479
Objektivace exaktn 377,
metodick 62, 379
objektivismus 90, 103, 356, 360,
dogmatick 113,
fyzikalistick 41, 214 n.,
a jeho otesen (Hume) 113,
u Descarta 103
objektivita 47, 291, 308, 319,
du 228
objev 60
odpovdnost lidstva 558,
radikln 527, 538
ontologie apriorn 305,
du 541,
583.
pedvdeckho svta ivota

19, 196 n.,
prody 303,
univerzln 86, 430
ONTOS ON 34, 164
operations of mind 481
ordine geometrico 85, 89
oven hypotzy 60, 62
Paradox 103, 540,
intencionlnho pedmtu 264,
lidsk subjektivity 202 n., 205,
psychologick 556
paralelizace 244
perceptiones clarae et distinctae
103, 448
philosophia perennis 31
Planck 266
platnost byt 131, 504,
svta 503 n.
Platn 348, 358, 553
platonismus 30
postoj 344,
duchovdn 313 n., 319,
fenomenologick 159,
myticko-pirozen 347,
naivn pirozen 166 n., 189,
naturalistick 313,
naturln 325,
nezaujatho divka 263,
prakticko-univerzln 347,
prodovdn 313 n.,
pirozen 170, 173, 319, 327,
503 n.,
psychologick 232 n.,
reflexivn 166 n.,
teoretick 344, 349, 356,
transcendentlni 197, 229, 232 n.
pozitivismus 31
poznn objektivn reln 53,
racionln 31, 446,
svta jako zhada 111
prafenomn intencionlni 264
pravda metafyzick 115,
584.
nerelativn 49, 308,

skryt u Kanta 140
subjektivn 157,
vdeck 342,
o sob 408, 342
praxe badatelsk 60,
ideln 46
prezentace 126
problm radikln 73,
transcendentlni 124
promna platnosti 183 n.,
smyslu 397
prostor geometrick 42,
ideln 42
prostoroasovost 191, 240
prosted ivotn 28, 124
Protagoras
89
protence 183
proitek intencionlni 265, 362
pedmt intencionlni 264 n.
pedmtnost ideln 52, 387, 395
pedsudek fyzikalistick 246
proda faktick 69,
idealizovan 70,
jako matematick universum
48,
matematicko-fyzikln 244,
nadsubjektivn (objektivn)
334,
prav 73,
pedvdecky nzorn 71,
a svt 414,
v Galileiho pojet 53, 71, 84
prodovda 322,
exaktn 328,
Galileiho 149, 244,
matematick 43, 78, 360
psch 192
psychofyzika 314, 518
psychologie 92, 256 n., 557,
ist 282, 541,
deskriptivn 257, 258, 262,
fenomenologick 270,
hlubinn 510,
individuln 370,
Lockova 106,
naturalistick 83, 89,
novovk 40,
psychofyzick 237 n., 313,
tradin 273,
transcendentlni 280 n.,
univerzln 370,
znaturalizovan 363,
a jej selhn 234,
a subjektivno 148,
a transcendentlni fenomenologie 227 n.,
a transcendentlno 221 n.,
a vnitn zkuenost 237 n.
psychologismus 225, 361, 362,
empirick 106
Racionalismus 37, 38, 83, 105, 364,
478 n.,
fyzikalistick 86,
objektivistick 95
racionalita exakt. vd 360,
egypt. pyramid 360
ratio 292, 354, 363, 446
reaktivace 393
realita 513,
biofyzick 415,
fyzikln 415
redukce fenomenologick 102, 189,
210 n., 232 n., 270, 469,
fenomenologicko-psychologick 258 n., 267,
pozitivistick 275,
psychologick 275,
radikln 279,
210 n., 279
reflexe 491 n.,
ist 552
relations of ideas 463
relativismus antropologick 91
relativita 178
renesance 29
res extensae 53, 238, 305, 313
retence 183, 390
Rickert
361
rozum 31, 33, 35, 211, 292, 354,
absolutn 31, 34,
lidsk pirozen 102,
praktick 457,
skryt 73,
teleologick 409,
teoretick 457,
univerzln 19, 37,
a jeho problmy 30, 83,
a jsoucno 35
Samodanost 213
samozejmosti 57, 97, 131, 132, 211,
534, 536
sdlen virtuln 391
sebeapercepce 275277, 557
sebekonstituce transcendentlni
557
sebeobjektivace 558
sebepoznn ist 280
sebeujasnn lidstva 289 n., 522
sebeuskutenn rozumu 289 n.
sebevnmn 236
sebezamylen existenciln 524,
teleologicko-historick 467
sedimentace 392, 398, 402
Scheler 470
Schuppe
218
simultaneita 512
skepse 34, 35, 108, 111, 136
skepticismus 98, 99, 110, 111
skok historick 80
smysl lovka 36,
djin 331,
filosofie 554,
historick 408,
matematizace 75,
pravdy 408,
prvotn 78,
skryt 96,
585.
symbolick 65,
vzorce 64, 69
soudy synt. a priori 77
specializace vd 83
Spinoza 85, 86, 105, 455
spolusubjekt transcendentl.
intersubjektivity 207 n.
statky kulturn 544
struktura obecn 161,
pedvd. svta 164 n.
vnitn smyslu 402
styl empirick 51,
kauzln univerzln 51,
obecn 51,
svta 366, 375
subjekt 513, 514
subjektivismus transcendentlni
41, 90, 91, 120
subjektivita 27, 91, 171, 195, 200
lidsk a svt 202 n.,
vkonn 89,
transcendentlni 20, 139, 189,
200,
201,
a due 138
subjektivn relativn 147, 193, 243
substrukce 98, 149, 162, 242, 308
sukcese 512
sum cogitans 99, 100
svt experientiae vagae 112
idealit 42
objektivn prav 149
pedvdeck (pirozen) 70 n.,
98, 124, 126, 133, 142, 145, 146,
150155, 160, 165, 166 n., 178 n.,
193, 196, 233, 480, 492 n., 495497,
501 n.,
subjektivn relativn 500,
tles 81,
ivotnho prosted 124,
vdeck 501 n.,
a jeho forma 55,
a univerzl, sfra 166
svody ei 392
586
Tabula rasa 85
techn 70, 74, 132
technizace 67, 69
teleologick potek 93,
smysl 552
teleologie 13, 14, 92, 335, 461,
djin 364, 480
telos 18, 19, 339, 554
tlesa a tla 128
tematika psychologick 27
teorie racionln 83
Thales 350, 400, 415
THAYMAZEIN 101, 348, 349
theoria 18, 346, 349, 350
TO KATHOLON 290
tok herakleitovsk 178, 201
Tom Akvinsk
154, 205
transcendentalismus 90, 106
transcendentno 106, 120, 121
tvary foronomick 367
mezn 46, 48
typika abstraktn 50,
regionln 250 n.,
speciln 250
typologie 204
Umn 67,
geometrick 71
Umwelt 28, 124
universum matematick 48,
principiln matematick 149
univerzalita 495
urenost exaktn 312
tvary algebraick 65
uzvorkovn 102
Vctn 187, 278, 391
vc animln 250,
prodn a due 239 n.,
a svt 164 n.
vda 160,
apriorn 164,
biologick 271,
deskriptivn 244, 329,
objektivn 142, 145, 147153,

199,
personln 315,
pozitivn 284,
racionln 42,
univerzln 19, 199, 329,
456458, 501502,
veobjmajc 30,
vbec 145,
vysvtlujc 244,
o definitnch mnohostech 67,
o dui 235, 247, 280 n.,
o faktech 27, 32,
o pedvdeckm svt 147,
o realitch 299
vdeckost transcendentlni 483
vdn horizontov 406,
implicitn 406
vdom 256, 511
horizontov 165, 183 n.,
intersubjektivity 225,
transcendentlni 225,
o svt 130, 556,
o vci 164 n.
vta Pythagorova 387,
o vylouenm tetm 312
Vieta 65
vnmn 182,
vnitn 236
vproudn 232 n.
vyprzdnn smyslu 65, 67

vpov explikujc 535
vvoj lucus a non lucendo 293
vzorec prodovdn 64
vztahovn intencionlni 258 n.
vvn naivn 505
White paper 85, 112
Windelband
361
Wolff 85, 105, 114, 119
Wundt 253 n.
Zkonitost prrody 76
zamylen radikln 198 n., 523,
552
zbonn logiky 214
zasovn 314
zespoleentn zkuenosti 183 n.
zkoumn teologicko-teleologick
451
zkuenost subjektivn relativn
147, 243,
vnj a vnitn 243 n.
zmatematizovn prody 43
znak algebraick 65
zvnjnn smyslu 65, 69
ivot hlubinn 140,
lidsk 549,
osobn 523,
povrchov 140,
pirozen 171, 345
SV 1
587.
Edmund
Husserl
KRIZE EVROPSKCH VD
A TRANSCENDENTLNI
FENOMENOLOGIE
Z nmeckho originlu E. Husserl, Die Krisis
der europischen Wissenschaften und die
transzendentale
Phnomenologie,
Husserliana
sv. VI, Martinus Nijhoff, Haag 1954, peloil
dr. Oldich Kuba. Doslov napsal
prof. dr. Jindich Zelen, DrSc.
Vydala
Academia,
eskoslovensk
akademie
vd
Praha 1972
Oblku navrhl Josef Prchal
Redaktor publikace PhDr. Jindich Husk
Technick redaktorka Alena Taschnerov
nakladatelstv
Vydn 1. 588 stran

Vytiskla Sttn tiskrna, n. p., zvod 1, Praha 1,
Karmelitsk 6
AA 34,92 VA 35,49
02/3 7210
21-102-71
Cena
vzanho vtisku 54, Ks

508-21-865

Husserl-Krize Evropskych Ved

Загружено:

Сведения о документе

Авторское право

Доступные форматы

Поделиться этим документом

Поделиться или встроить документ

Параметры публикации

Этот документ был вам полезен?

Это неприемлемый материал?

Авторское право:

Доступные форматы

Husserl-Krize Evropskych Ved

Загружено:

Авторское право:

Доступные форматы

ESKOSLOVENSK AKADEMIE

Vdeck redaktor prof. dr. Jindich Zelen

Copyright 1954 by Martinus Nijhoff, The Hague, Netherlands. All rights

Prvn st: Krize vd jako vraz radikln ivotn krize evropskho

1. Existuje vskutku krize vd pi jejich stlch spch? .

2. Pozitivistick redukce ideje vdy na pouhou vdu o faktech.

3. Zdvodnn autonomie evropskho lidstv novou koncepc

4. Selhn nov, zprvu spn vdy a jeho nevysvtlen

5. Idel univerzln filosofie a proces jeho vnitnho rozkladu

6 . Djiny novovk filosofie bojem z a smysl lovka . . .

7. Zmr zkoumn obsaench v tomto spise

8. Pvod nov ideje univerzality vd v pebudovan matematice

9. Galileiho zmatematizovn prody

b) Zkladn mylenka Galileiho fyziky: proda jako matematick universum

c) Problm matematizovatelnosti npln"

d) Motivace Galileiho pojet prody

e) Ovovac charakter zkladn prodovdeck hypotzy .

f ) Problm smyslu prodovdeckho vzorce"

g) Vyprzdnn smyslu matematick prodovdy v technizaci"

i) Osudn nedorozumn jako dsledky nejasnosti o smyslu

j) Zsadn vznam, kter m problm pvodu matematick

11. Dualismus jako dvod nepostiitelnosti problm rozumu,

13. Prvn tkosti fyzikalistickho naturalismu v psychologii:

15. vaha o metod naeho historickho zpsobu zkoumn .

17. Descartv nvrat k ego cogito". Vysvtlen smyslu kartezinsk epoch

19. Descartv pednostn zjem

20. Intencionalita" u Descarta

21. Descartes vchodiskem obou vvojovch lini: racionalismu i empirismu

24. Prav filosofick motiv ukryt v protismyslu Humovy

25. Transcendentlni" motiv v racionalismu: Kantova koncepce transcendentlni filosofie

26. Pedbn vaha o naem vdm pojmu transcendentlna"

A. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii tznm ponajcm u bezprostedn danho pedvdeckho

30. Nedostatek nzorn vykazujc metody dvodem Kantovch

31. Kant a nedostatenost tehdej psychologie. Neujasnnost

32. Skryt pravda, kter je v Kantov transcendentlni filosofii

33. Problm pedvdeckho svta naeho ivota" jako dl

34. Expozice problmu vdy o pedvdeckm svt naeho ivota

a) Rozdl mezi objektivn vdou a vdou vbec .

Vyuit subjektivn relativnch zkuenost objektivnmi vdami a vda o nich

c) Je subjektivno ve sv relativit pedmtem psychologie?

d) Pedvdeck svt naeho ivota universem principiln

f) Problm pedvdeckho svta nen

35. Analytika transcendentlni epoch. Na prvnm mst: epoch od objektivn vdy

37. Formln nejobecnj struktury pedvdeckho svta: vc

38. Dva zkladn zpsoby, jak mono pedvdeck svt uinit

41. Prav transcendentlni epoch umouje transcendentlni

42. Konkrtn nrys cest skuten proveden transcendentlni

43. Charakteristika nov cesty k redukci a jej rozlien od

44. Svt naeho ivota jako tma teoretickho zjmu urenho

46. Univerzln korelan apriori

47. Naznaen dalch smr vzkumu: zkladn subjektivn

48. Kad jsoucno jakhokoli smyslu a jakhokoli regionlnho

51. Ukol ontologie pedvdeckho svta naeho ivota" .

52. Vynouj se paradoxn nesrozumitelnosti. Nutnost optovnho radiklnho zamylen

54. Vyeen paradoxu

b) J jako pra-j konstituuji horizont transcendentlnch

55. Zsadn oprava na prvn epoch jej redukc na absolutn

B. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii

60. Dvod, pro psychologie selhala: dualistick a fyzikalistick

Prodovdn a duchovdn postoj. Naturalismus, dualismus a

Krize evropskho lidstv a filosofie

ke kapitole 12, str. 86

ke kapitole 16, str. 95

ke kapitole 16, str. 95