vACLAV H LADfK:

v

ARTUS

PRIsE HY PRAZSKEHO BONVIVANTA

*

ILLUSTROVAL

R. SCHLOSSER

DRUHE VYDANi

V PRAZE

NAKLADATELSTVI - HEJDA & TUCEK - KNIHKUPECTVI

- - MasarykOva LJnlverzlta '
Filozoflcka iakulla Osti'edni knihovna
Pi'ir.c ~1JS1- 10
Sign ~C2()
Systc ;t.q t.O!> eDVARD LESCHINGER, PRAHA.

ARTUSOVA SVATBA.

L

V fade rnych dobrodruzstvi, nektera byla distinguovana, jina ztrestena, z nichznektera dodala mernu jmenu Artusovu povestny pfizvuk, byla udalost i mne riezvykla a povazliva:

Byla vyzyvava a nevsedni jako vyjev z historie Casanovovy. Hroziva a zrnatena situace na

5

StE~sti vnnelaharmonicky. Bylo to zasluh0~ damy, ktera svou krasou a. neo~:01atelnost1 zpusobila nekolik pohrom meZl, mUZ1, ale S~Ot1 povysenosti dusevni, chytrostl a ,n~skonalot; dobrotivosti srdce zabranila n~snaz1m. ~ ~).m Marie Tadrova byla jedna z neJobk~openeJslC? dam. Mnoho se 0 ni mluvilo, ale me se pevedelo. Prozil jsern s 111 dye blazene ??~y; Oba mladi lacni radosti a poZitku 5bli2111 jsrne se

... tajtle.! Ve5polecnos~ijs'e~ se k_?l bl~zi.l k~~l~ vencionalne a vedl jsem 51 tak, ze me Jedn':~:l "cinilo dojern povinne zdvofilosti ke krasavici,

kochajicise v lichoceni." r Y

Z te doby mam krasne vzpominky. Nase schuzky, dostavenicka, kvapne rozmlu~x v divadle, skryte navstevy zanec:h~l~ v nas:s? dt1: sich neprekonatelne dojmy, Jez 1 po d~}~: do_,~e odlouceni obnovily nas pom~r. :Syla ;PrIllS ~:zna, moudra a pfitulna, netr.yzml~ rnilence ~~~(~nymj rozmary a byla shovivava a bez zar li-

vosti. b "

Chodil jsem jiasto do divadla, a: yc~ J1

aspoii ,videL V divadle jsem It;Je.I.:?p_ravdove Z?libeni a v urnslkyni divadelni J1Z jako m;adlk jsemobdivoval zenu triumfalni sv?u.,kyasou, eleganci a prevahoutalentL~; ~os.~b~UJ1Cl poesii. Dvakrat jsem v OVZdUSl Je~1st,,: se koc~al v nejvzacnejsich vyjevech. Prvni ep~soda Ella, mlada a blazniva, byla kouzlern mych 25 ,le~, byla nejrozkosnejsirn usrnevem m:h~.v,mla~l:

Druha, Loja,okaza~ejsl ': ~lebezpecne)S1 nezli prvni, pripravila rrn opojne a osudne vzbou-

6

i:eni. Mela vetsl styl zivotni a divadelni, ale ne vice umen] a duse nezli mala pfitulna Ella, vroucnejsi a vrtkavejsi

Byli jsme oba mladi, kvetouci, kdyz jserri poznal Ellu. Stary feuilletonista a financnik velkeho prazskeho listu, jejz jsem ocefioval jako bezvadneho elegana a jenz mi .impnnoval svyrn pomerem s graciesrii 'subrettou, me potkal v zakulisi. Znali jsrne se ze spolecnosri.

»Videl jsern vas s nasi Ellou na Zofine a v divadelnim kuloaru v rneziakti. Sluselo varn to! Vy se k sobe hodite ~ jestli totiz -_ neni nic jineho mozneho u podnikaveho mladika vaseho ram. V tom;pfipade yam gratuluji 1«

N ezbylo mi, !lef(i pfijati uznani znalce zen, jenz mi kamaradsky potrasl rukou. Bylo mi jako dustojnikovi, kdyz mu Napoleon po-

klepal po prve na rameno. .

Me vroucicity k miade naivce byly nejcistsi, nejopra'ldov~jsi,jake jsem pozna] do te doby i potom. Frave pro tento uslechtily a vazny vztah k skromn-; divce, jez byla jeste. nezkusena, nechtel jsern ji kompromitovati jako nejakou baletku. Shodli jsrne se, ze takovy styk, ktery se neafisuje pfed verejnosti, je sprav- , nejsi. Ve spolecnost] a v divadle jsem se k ni choval co mozria zdrzenliva. Nekdypo divadle, kdy nejela v koca1'e dorriu, byia dfive hotova, cekal jsem na ni na nabrdi u pomniku Frantiska 1. Srdce rni zabusilo, kdyz se bliz ila jeji utl a postava a kynula rni zjasnenym usmevem jaky neni mozny u rafinovane koketky. Jej{

7

oblicej byl hebky hrou a sledy licidla. A jak / pomalu jsem ji vedl domu!

Smel jsem k ni chodit na navste~u.By-· dlila u sve sestry, manzelky urednikafinan~niho .:_ buclate, hovorne panicky, je~ ji davaJa dost volnosti,ponevadz mala jeji p,bvahu.C chytrou arozvaznou. Uplynulo nekolik meslcu .. Sblizili •. jsrne. se .. , Os~meli na vecernich • pro-

~cnaiKacfi·· vma16stransKych idylickyeh zakoutich, ve stinu vznesenych Hradcan jsme sitykal] a celovalise. Tak omarnujicich polibb"t: jsemnepQcitil.M~lyvuni a sladkost broskve.' J ednou odpoledne jsem prisel na navstevu: " Uvitala mne sama. Jeji sestra a svakr odjeli do Berouna a pfijedou az po 10. hodine vecer a sluzka odesla a navrati se po 7. hodine s veceri, rekla mi EUa.

V tornokamaiku, kdyz jsem privinul. jeji zhaverty v tichu opusteneho bytu, prochvelo mnou neco. neobycejneho a uzkostliveho. Ocekaval jsem cos] se slastnym pohnutirn,: ale tez' se. strachem, Pokynula mi, abych usedl napo-, hovku a zahrala mi na piano arii z})Carmen«, . tplvala .,' canzonucikanky a. vyskoCila tan(:ic; fandango. Umela napodobovati. Byl jsem] u vytrzeni,

»To je baje'cne, bozska Ello!« ~

Zatocila se rozjafena a sedla ke mne na po-'I hovku. Vzal jsem ji na klin. Od te chvile jsmel mluvili tise, ztlumenym hlasem, ac . jsme byli ,1 sami, nase rty splyriuly a dech-nas byl jednim

dechem... .

8

»E11o ... Ello ... miluji te ... jsi myrn celyrn svetern .. , Ello, m;is me rada?« hlas rnuj prervan pohnutirn dosucl neznamyrn.

»Coz jsem ti nerekla jiz?« odvetila s odevzdanou vytouzenosti,

V poloseru, jez pusobilo na roznicena srdce, na hofici krev, jsme se libali a ... Nikdy nezapomenu na tento nas podvecer.

Kdyz pred sedmou hodinou jsem odesel, jake louceni Romea a Julie na balkonu - hvezdy zafily. Mnezdalo se, ze tancily a vzduch byl provanut stestim a jasotem.

Co jsrne poznali dal, bylo prilis krasne a blazene, aby to trvalo dlouho. Cituplne a nezne takove souladne duo nekonciva -manzelstvim. Nikdy neprohodila ani sluvko 0. nejakern trvalern svazku a ja v zadnem pfipade, i kdyz jsem byl nejvice zapalen, nemyslil jsem na nejake urovnani budoucnosti. Neprekazel bych zboziiovane, kdyby se 0. ni uchazel v,azerry a naldity napadnik, Zarlivost jsem nepocitil, snad jen kratce a vyjimeene a nekdy mi byla jen prostredkem strategic lasky.

Ztepila divka svou plachou rozmarnosti a inteligenci byla tim nebezpecnejsi, eim skrornnejise tvafila, Byla zahrnuta kvetinami a dopisy. Jeji zjev a umeni vesly na cestu lispe~ chu.Oblehali ji stafi, bohati zaletnici, nabizejici ji sperky a seky, ohnive pro. ni horovala rnladez, svihaci, dustojnici, umelci i bezvousi, distinguovani utli jinosi z rnalostranskych palacu. se oclvazili; Vracela skvosty, kvetinarni si

2

9

, vlzdobila svu~ saionek, coz jako fotografie patny ~ de~'OroaCI bUdoiru herecky, Obklopila se kv~t!novym~ ~to~ky a etazery, pokrytym~ PQ_ neJvIse . l~cI~yml tret~mi: porcuhinovymi a sklenenyml, zaponeriemi a bibeloty. V loznici ve~le vys~k~ho zrcadla rnela stolek s kupou klllh, romanu, her a hromadu roli.

gydstehovala se od sestry, jiz se narodila hokrc~a, ?? nevelikeho a utulneho bytu v Ta~2~s~: llll~l:PCl'yillohradech,jejz jsme ji, jeji

~--~-.~.- pratele a znarm pom;ihali okraslit]. Umelecke

dary'vobr~;y a knihy prijimala. Stara, ticha ku?har~a. JI .sl'Ouzi~a, roz?asela jeji dopisy, nebot ~azd~ diva rna rozsahlou korrespondenci.

. Se S~}ch~m EDi vypraveIa, jak odvazni ctitele POuzlvaIr vsech zbrani i intrik vznetlivi jinosi a m~~i. byli v stale extasi, n~kteri byIi V~l~l p::aktrctr; Ukaz'OvaIa rni dopisy s ohniVY:nI: ~ekdy v.ymluvnYmi, nekdy naivnimi vy~na~:m~l, ale. vsecky mi nesvefila. TusiI jsern, ze. JI?tey dOPI~y z ohledu na mne utajila. Nic ml neuslo, pres to ze dovedla maskovati na cern ji zalezeI'O. Ci~ila to z delikatnosti ai vedela, ze u takoveho pfitele nemuze vzniknout jakyko!iv konfIi~t... UbezpeciI jsem ji, ze na:tall(;-Jr obr3lty v)e}ich 'Osudech~ ze ji ustoupim z drahy k stestr, 1 kdybych mel srdce rozryte zoufalo~ti. MluviI jsem smele, chteI jsern ji skandahsovat svyrni opovazlivymi napady. Ale Ella ~ne nebrala vizne, rekla mi, ze ji jsern komedla~t a n~.?na, ze posiruji, Ackol] jsern poznal, ze v JeJI chytre, premitave hlavicce

10

se kuji velke plany,y nezmen}Io se 'r;.ic me~i nami. Jen miFekla, ze nesmirn k III chod.lt tak easto ze se '0 nas mluvi v dome. Po divadle smel 'jsem ji rideeji doprovazeti, By!a stale pfitulna, jeji subtilni tel?bylo roz<:.chv~no touhou a ja jsem pomysI~l jen na to, z~v PT~d rozchodem musimeco nejvice nashro;uazdltr vzpo: rninek. Budeto nevycerpateIny. poklad, az zkrachujeme ve sve lasce, my~IJ~ Jsem, S1.

Videl jsem v divadle v 10ZI prvn~o. po: fadi na pravo mladeho, elegantniho rnuze, jenz vzbuzoval pozornost s~ou ~ezvadn'O::. uhlazenosti - cerny knir, kucerave vlasy te:e ~arvy, jeho jiskrne, velike 06 a cela tvaf ,vyjadrova~y energii a raznost, Byl to, bohaty o~;hodlll~ Alfred . Zimmer'. Pfi kazde hre :ne pntelkyne byl v hledisti. Mel v knofli~ove cll!:e ,~~o~ kingu bily kanifia~ .. ~lla mela tenty~nezn.y kvet zatknuty na zlvutku. Horko mne VS~Oh~ pilo 'k rnozku, ale tvafil js_:n; s.e zcela zau jaty hrou Elly - »Myskou«. Vedel jsem, co to zna~ mena: Takova kvetinova clemons trace .mezt jevistem a publike,m je jis,ty;U vyznan~. y

Kdyz po clruhe~ jeclnalll, byla bourl~ve vY: volana venovala -rm obvykly, ale rienapadny pohled' a usrnev. Ctyrikrat byla . vyvolapa a siastni se uklanela za potlesk a mroskla J1~k~~ nym pohledem po eernem krasavci, ktery ]1 sledoval kukatkem.

0, Ellickol To je neco pro tebe . .I~stli, se vytasis poeestnymurnyslem, nevyhlizi nijak zhyrale, budeme se loucit l. Bude to bolestna

II

op~race, muceni z Mitbeauovycinske ~UK. Ale WaterJoo bude vzdy nasledovat Slavkovu. Uvazoval jsem dosti mo ,dv

v, 1 . 'h ' ou re,

neco 1rOZlve 0 mne clrtilo.

v ~e~?c~yboval jsem, ze jsem na prave stope, ,1l1~ tihlo me podezreni.

v :rz:clyz ].~em se seS,el. s .Ellinkou; opakovalose vSf jako jindy. Hrah jsrne oba spravne sve

~r7~'~?~~~.2~S?§s,~0",ivavosti a ja v horoucirn u p~n! r:a posIeGmch dnech .nasi lasky Po~ chvalil jsern nadhernou kytici stojici v~ vaze

na stoiku. ' ,

:> Te,z na )evisti byia jste okraslena tirnto n.~vmny~ kVltkem,« ukazal jsem na bile karafiaty, jez s. ru!emi tvofily prekrasny bouket. » Je nevmne a pres to vam je' dam I a

vetkla mi karafirij do kabatu .« ,

Po~1bi.l jsem j1 ruku, Kd;bych nebyl rafinO,):a?y fllos?f zivota, kdybych nebyl muz norma ll1;neuta]:l bych sve rozpaky. Jiny milenec bylv'?y, zahodil kvetinusouperovu. Bylo by to sr~~ne aI' br.1 byc, h pro milovanou schooen

z OCInU, a e mkdy smesnosti. '

~lla byia ?e]Fezejsi a nejdelikatnejsipr,edst~~ltelkou ~lVCICh roli; meia nonchalanc] ~vl,znost r;<;:vlnnosti ve francouzskych vesel 0-

rach a tez clovedla Fozechveti divaka svou hl~bo~ou pr~svedcivosti, bolestnou upfimnosti m, adych hrdmek .Ibsena a Cechova,. Pracovala n~ruzlV~. ?tudovala dejiny k historickYm kusum, ~hanela kostyrn a usluzneho knihovnika v umelecko-prumysiove skole, dlouhe hodiny

12

memoro:vala, hleclala posy pred zrcadlern a s pfisnosti a horecnosti promyslila a prostudovala svou postavu. Mela uspechy v hledisti, zavodila se starsimi souperkami a mnozi kritikove, zejmena mladsi a moderni, staveli jeji urneleckou zdatnost i nad uzriane svudnice a tragedky, jeji subtilnost psycholog icka a jeji basnicka ryzost byly neprekonatelny. Kazdy myslel, z'e bude slavnou interpretkou.Citil jsem, ze nestacila ji Praha; mel a touhy po vyssim stylu herectvi a pro prepych: Domnival jsem se, ze bude hleclat v cizine vavfiny a zlato.

Byli jsrne dlouho spolu, vsechno jsme si Fekli, byli jsme S1 tak otevreni, ze kazde .slovo pretvafky neb afektovanosti bylo vyloucerio. Znal jsem Ellu dokonale, chapal jsern kazde jeji dusevni .hnuti, jeji rozrnary, ctizadost, jesitnost urneleckou i spolecenskou, jeji -trudne chvile umelecke, kcly pochybovala a sobe, jeji hystericke zachvaty utleho a nedutkliveho tvora, jemuz prace alaska pfipravovaly utechu v -trapne melancholii.

Nekdy, kclyz prisla ze zkousky neb pfedstaveni, unavena.rznechucena tr ivialnosti v zakiilisi, pfilis uslechtila a hr da, nezli aby se doprosovala role, aby delala pikle a nabizela se panum .z reditelstva a clrt~zstva divadelniho ~ vsechna tat a muka nekdy zalomcovala jeji jemnou bytosti takovou bouf i, ze plakala dlouho ausedave. Utisit ji bylo nemozrie a slova vlidna a laskyplrrabyla by v te chvili znela falesne.

13

Vfk~adal jS~lll 5i to nervosou, hojnesevysky_ tujici v ~odm.~eh snad degerovanyeh a prepraeova~o~tr. JeJl ~u~e ~_ pov31ha byly rni otevr;~?~i nrhou .. ~edeI jsern Jak_si vysvetliti ton jell 0 sIova, Je)l pohlerl a posunek.

. po~o.~oyal jsern ji, nevtiral jsem se jlne~!' ~Of,a?~/a Jse,;nji n~~ohI ovladat, mluvii Jsemlnr Ja 0 rnuz, ktery Jl chapal, Zdalo se, ze jeji rozharano,st, zklamanivylevbe nadei , . .,

-"'-------;---tezke--'rT" •...... ,- y z ejne, jejr

. 0 ron ce rve zarmutky zavinilo divadlo Jez

zpusoJ:l1~Ov t~~o ,zhroucenl jeji energle, a k;ome ~ohojeste~ jrny, osudnejsl konflikt. jsern leccos, co . se odehravalo s eleganern Zimmrem a hereckou. N eudalo se me" co by ne~dpovidalo jeji andelsky Ciste a r:;zl po,:~z: a jeho dokonale radnosti. Obehod~ nrk~Yl JIst; nar~zky vznitily v ni nadeje. 0; prIJemnyeh prevrateeh, ale nebyla tak

ill~ c:by. se dc:1a ~trhr;ou,t .nejakYm fantomem. y e~eI jsem, ze Jl tryzni nejistota. Veri! jsern, ze J1 nem~hI ziskat nicirn jinyrn, nezli po cen; Ella dychtila,

V teo dobe jsern stale zboznovane prokazoyaI.neJvybra_neJsl ohleduplnosti. Ani slovem, ~nr I?ohledem Jsem neprozradil, ze neco tusirn jen Jsem hodlal ji vylecit z jeji dusevni krise' :,\le b~la.,malomh:vn~ ::dalo se rni, ze jeji ta~ jernstvj Jl dovoluje duvernost k pfiteli, -

Od terloby jsern se schazel s ni ridceji.

B_yla unayena, ~mudena a teskliva. N ehtala na p;ano ani nezplvala; aspoii ne v me pfitorn-

14

nosti.a nevypravela zive jako drive 0 paHzskych a berlinskych scenach, ani o ibasnich Heineovyeh a romanech Maupassantovych,

Abych se vyhnul spleernr, jenz rnnerpronasledoval v jistych rozvratech erotickych, rnohl jsern doznati jako Merimee, ze laska je hlavnirn cilern meho zivota, a porievadz jsem nechtel zbozfiovane pfekazet v rozhodne chviii, pocaljsem chodit do spolecnosti, navstivil dva, ifi 'salony, jez nebyly prostredkem proti .rne nude .. Damy zbohatlych mesfanu a vysokych ufedniku, vice nakladnenezli libive obleknute, co rnozna okazale bud' slavnostni nebo velmi temperamentni, nebyly tak zabavne a chic jako darny Cinohry a opery. S pocatku jsem byl oblibeny jakoCily mladik, tancil jsern v spolku mladeze »Kamelie« a na domacich zabavach, bavil jsem slecinky. Sledovan pfisuyrni pohledy gardedam neodvazil jsem se ani nevinneho . flirtu, ponevadz jsem se tehdy ornezoval ve svych zaletech na Cisniee vinneho sklepa a baletky. Byly kratochvilnejsi nezli nektere slecinky. Netrvalo to dlouho, ponevadz jsern navstevoval krouzky urnelecke a ~ere.eke, zacaly 0 mne ctihodne rnatrony mluvit jako o cloveku podezrelem,

Hostitelka velmi navstevovaneho salonu; vdova po trojnasobnem panu domacirn, panu Aekermannovi, znacne voluminesni, napadna, s pincenez na nose, se zpytavym, velitelskyrn pohledem, pfijimala k vuli sve dcef i vselijake mladiky, gigrlata a floutky ze zamoznych ro-

dini bankovni uredniky, inzenyry, mlade doktory.

,Te~ sna~ivi li~erarni mladici, bylo jich malo,. sehnal] 0 stredach pani Ackermannove s1J1o~lllg, a neopvazili se dvofit se bohatyrn dlykam, p~nevadz poznali.rze jejich zacinajici sl~va nem~~e soupefiti s uredniky zemskeho vvboru. Pnchazeli,aby se pokloniliblaho-

___ "" __ o~1<:l211l}_epg:l1jdomur jez mela-pro ne ten+vyznam, ze v jejirn salonu brillirovali akademiko:re, :r~!ver~itni profesof i, poslanci. Hovofilo se 10 jejr znamosti s rninistrem.

Velmilhostejhe, resig'ri6vane pripraveny na :;ivani pfistoupil jsem k .pani Ackermanno~e, v prynim salone prijimajici hosty. Nekolik dam ji obklopovalo.

~ ~'~libil }sem ji ruku, kterou mi podala,

k~yz .jsem JI_ vyslovil sve potesen], ze po deISi pre.~~avce maT cest navstiviti jeden z nejnoblejsich salonu prazskYch.

~e skfipce zableskly jeji OCI pohledem ostry~ a kritickym, ktery nesvedci! 0 shovivavostianio zvlastnrpfizni. Ale ponevadz to brI~nebezpeCha pozorovatelka, ktera vsechno VI del::, n~b vY?!ldila a vse rekla, hal jsem se ji a chtel Jser:n J1 ,aspoii castecne odzbrojiti pre~nanou uctrvosti a chvalozpevy na jeji thachitickou . dcerusku.

.:}~eb'ylo vas, pane Artusi, dlouho videt, ZaJlste Jste se zase nekde daleko potuloval.« »Byiy to obvykle cesty Paf!za Riviera.«

16

»Zda se, ze si je dovedete upravit zajirnave,« fekla s usmeskem.

V tom s velkyrn sevelem hedvabnych spodnicekokazale se nesla do salonu darna nernene napadna nezli dernaci-pani. Obe damy .se uvitaly s radostnyrni vykfiky.vzahrnovaiy se spoustoulichotek, ale necelovaly se letmo na tvafi, jako loridynske ladies. Pouzil jsern te pfilezitosti k ustupu.

Vnikl jsem do saionu, kde oblazilo rnne rusne ovzdusi mladi a veselosti, VedeI jsern, ze rnne tu neceka zadne prekvapeni, ani pohnuti, zejmena s dverna, tremi, jejichz maminkam jsem sedvofil, 0 nichz jsem veri I, ze nebudou mit sosackou budoucnost. Jejich jeSte prostomyslna koketerie a detinska dovadivost slibovaly leccos. Mladici ve , smokingach, oholeni.. klabosili ovsednich vecech, i kdyz se pokusili 0 nezdafily vtip, jejich posluchacky se srdecne rehtaly. Mluvilo se nejvice 0 tennisu a footballu, 0 N avalovi a Marakovi.

Nalil jsem si sklenku benediktinky a povidal jsern, co. mi pfisloO na jazyk, nernel jsem chuti delat dojem ria nekoho. Jeden z mladiku, jejz jsern znal z podzernnich vinaren, kde vystupoval volneji nezli u pani Ackermannove; fekl, ze jsem se vratil z Pafize.

. »Oh, povidejte 0 Pafisi,« ozvaly - se stfibrne hlasy devcat, ktera jiz mel a 0 ni fantasticke predstavy.

»Neco hodne pafizskeho !« zvolala slecna Chaurova a zvonive sezasrnala.

17

»To, co je .tedy nejparizstejsi,« odvetil jsern, Vypravel jsem hodne vystredni a dosti pikantni histori] boulevardni, ktera nektere posluchacky rozesrnala a jinyrn vehnala rumenec do tvare.

Mluvilo se 0 kouzlu Pai.izanek, jd znala mladez z romanu a jeviste.

. »A v .cem se taji moe tech carodejek?« ta-

zaLsedobrovolnik . hulan v- " . .. •

»Obycejne jsouskvele· krasavice, ale to neni to hlavni, nekdy nejvnadnejsi zeny nejsou nejnebezpecnejsi,« odvetil jsem,

»Zbranerni.vktere takove li1l1elkyni salonu podrobuji muze, jsou jejich graciosnost, elegance a rafinovany chic rob.Slavnou subretu slecnu Claudu obletali velmozove a bankefi. Brillirovala v: nejdrazsich toaletach a coz jeji dessous; kdyz tancila, vymrskavajic nozky v hedvabnych, pruhlednych puncochach, tu zasumely kolem jejiho tela nejvzacnejsi , krajky prusvitnych spodnicek. To je nejuCinnejsiokrasa Pafizanky, a kdyz jsem videl jeden z nejvetsich obchodu pfepychoveho pradla »Maison blanche«, mel jsem tak umeIecky .pozitek jako v obrazarne Louvru.«

Nektera devb.:ta sklopila oci a patrne si myslila, ze takove veci by nernusela poslouchat. Pornlceli. jsme, Pfi odchodu koketni slecna Chaurova mne oslovila. Vedel jsem 0 ni vselicos, ze Gte potajii d' Annunzia.

»Kde je. ten obchod pfepychovyrn practlem?«, ptala se pridusenym hlasem.

18

»Na boulevardu des Capoucines, vedle cafe

Arnericaine.« .

By! jsern spokojen, ze jsem si zase na delsi dobu odbyl svou povinnost spolecenskou. PE opatrnem ustupu mne zadrzela pant Ackermannova. Citil jsem,ze se chce neco dozvedet.

»Byl jste mezi nasi mladezi. Takova spo-

lecnost yam slusi.«

»J a jinou nevyhledavarn.« Potfasla hlavou:

»N 0, snad jiste ovzdusi je yam zvlaste mile. Umelecke.«

»To bybyl omyl, kdybyste, milostpani, neco takoveho vefila.«

»Myslirri, ze jste opravdovy muzo Vsude muzete ve spolecnosti slusne uciniti si znamost.«

»Znarnost? To Je Ciste prazske .slovo. To neznal Stendhal.«

Poroucel jsern se s hlubokou poklonou a na schodech jsem si hluboce oddechl.

II.

Po rozchodu s druhou umelkyni Lojou, ktery jsern ocekaval, jinak by byl mou katastrofou, nemohl jsem vydrzet v Italii. V te uchvatne seenerii pro drama milujicich jsrne se rozloucili. Nase finale v Benatkach bylo skvele a tragicke,

Ackoliv jsem :s usilovnym napetirn ovladal svou rozervanost, odvolaval se k sve blaseo-

vane filosofii, velici bez . pohnuti snesti nevyhnutelnou ranu osudu - prece jsem prozil krisi, kratkou, ale jednu z nejbolestnejsich, Bezesne noci, nekonecne chvile . rozryva iiciho zalu a ukrutna muka vystvala mne z kouzelneho, poetickeho mesta, v nemz chvili carovny sen se stal skutecnosti,

Ano, snive Benatky jsou : utulkern parku

_._dobwdruzny.cha.cizoloznYch, . M usseta a George Sandove, Byrona a hrabenky Ciuccioli. Nikdy jsem nechapal Benatky tak, jako kdyz jsem je vykladal zboziiovane, umenim zkrasnele dame. Jeji velke; jasuplM'ocizafily, kdyz jsemna Velke Lagune jL upozoriioval na nejpekhejsi a nejzachovalejSi palace potornku dozecich, rnezinarodni slechty, Don. Car lose a Richarda Wagnera. Tiskla mi ruku, uzardela a vzrnsena pred nejskvostnejsim palacem reriaissancnim Vendramin, obyvanym vevodou della Gracia, pred drahokamern subtilni gotiky Zlaty dum, Ca d'oro. V jine majestatni budove s freskami Tiepolovymi bydlil slavny anglicky basnik Browning. A v nekterych vznosnych.palacich v Canale Grande i v tajemne, mlcelive sp1eti lag un a rnalych ulicek jsem ji ukazal dojmypfipominajlci Musseta,Byrona, Cas anovu a Duseovou. A pvcha Ven ezie, .Tizian; Tintoretto, Giorgiano, Belliniove, Paolo N eronese zaujali jeji vznetlivy vkus.

N ase vecerybyly kouzelne, kdyz jsme jezdili pod ohvezdenou oblohou kLidu, nebo jsrre na balkone pred pokojern ve francouzsko-angii-

20

ckern hotelu v Canale Grande poslouchali barcarolly a neapolske kuplety. Sidlo ~oesi~ a ,lasky, jez hyfilo pyl ~e!a v karnevalu, Jeh?~vladkynemi byly kurtisany proslavene TlZlane;TI, Aretinem, jez nebylo tehdy ponizeno vulgar-

21

nirni parky' novomanzelsky-mi zvlastenevkus r: nych Nemeu v]odenovy-eh kostyrnech. H udba a-pisne, barearolly a neapolske . eanzony rozJ~sa!y ,s~ !1a Iagunach, na Iodich lidovych, zpevaku o~ar:ny~~ lamplOny. Reid jsem sve pruvodkyni, ,ze jeji slicnosti' slusi Benatky jako zl~toyl~.sym zenam Carpacciovyrn a proslule Virginii de Legoy, jez byla knezkou, rehol-

mel a kurtisanou. .

,._ ..•.... ·I?-otl:aeuj1-vzpominkybefiatske, 'iprvtl 'r6zkosnicke, pfed nasimuplny-m' rozloucenirn vel-

~z~~ -.

Vritiv .se do Prahy byl jsem zoskliven hnusem, ktery- mne sevreI, kdyz mne ovanulo ovzdusime bY-vale spolecnost].

Ma obetovna, nehyplna a moudra pfitelkyn~. pani Marie Tadrova, jd chapala mou ¥Ianl1. ~l~uznitio divadelnich divach, a kdyz jsern jeste se s ni, stykal, shovivave. posuzovala aornlouvala me vzplanuti pro Loju, jd ji pbpravda omou spolecnost na dye leta - felda ueinivsl narazku na' mou DOVOU vystfednost,

libe: , " ,

S 1 ,eznymposmeehem:

»Artusi,Hkajiotqbe, jak mas spatnoupovest.: jedna tW1znama reklaotobe:, vyvrheI pe.kIa . .) ~ je pohorsila svou odpovedi : proto JeJ rnajrzeny tak rady.«

, N~kolik dni po navratu' domu,odbyvsi svou tor~uru salonni U ,pani Aekermannove, vyhledal jsern.v »Saskem dvore« v restaurantu inzenyra Karla, Rosena, vytrvaleho, davneho a stale beznadejneho otroka srnave a koketni

22

pani- T~drove. Vedel jsem,' ze rnu duveruje. Vyznamenavala j.ej aspofi tou duvemosti, ze s nim hovofila 0 svycbctitelioh. Mne nekdy vzkazovala po nern rodinna sdeleni, ale pres to nezarnezila jeho podezreni. Ponevadz pred

. zaverecnou episodou svehobenatskeho dramatu jsem nekolik mesidi pobyval v PariZi a via Riviere, vzdalen vseho, 00 rnne v Praze rozrusovalo, uzasl jsem, kdyz se mne ptal inzenyr-, zdali vim, ze Tadra zemfel.

»N ie nevim. S nikyrn z vnaseho krouzku jsem nemluvil a v novinach jsem nie necetl.« Inzenyr povzdechl:

»Chudak vytrpel mnoho a. jeho zena tez.

Probdela u neho cele noei . je tak obetava a laskyplna, Svemu nernocnemu manzelovi yenovala noei jako milosrdna sestra, ae jej 'nemohla mit rada, Nikdo nema tak eiste srdce jako ona slechetna, ve sve lehke mysli odpoustela, vsern, item, ktefi se proti ni prohresili.«

Inzenyr potras svou rusou hlavou a pohledl na rnne jako na hfisnika zasluhujiciho tryzne vyeitek svedomi,

»Neni zeny nad ni !« pravil tise, hlasem chvejicim se tim nezdolnyrn nadsenirn pro zenu, 0 niz tolik let marne se uchazel.

»Tesite se jejimu pratelstvi, jste jejirn duvernikem. Zavidel jsern varn.«

»Artusi, nernate . mne co zavidet,« rekl

srnutne a zamrkal ryehle. '

»Vsichni jsrne byli zaujati pro krasnou pa-' ni,« tak se zvala v nasi spolecnosti.rkdyz mlu-

23

vili 0 paniMarii muzii clamy. Byla tak roztomila a vtipna, ze dovedla odzbrojiti rnuze a zavist panicek, jez kritisovaly jeji uspEkhy;' , •• ~

»Irizenyre, mate poteseni, ze,casto viclite krasnou pani ,a ze ... «

»Nevyznainenavacmne nijak, ale veri rni'

vice nezli komu jinemu,« .!

" Tazal jsem se s rnirnyrn pousmanim:

»Ma pani Tadrova ve vas dfivejsihoWer'~7~·_c~··---~·1ner·a:~ne15·6j$te-posfoupir,na"'_ ;Romea?,«

I Shrnul zbrazdene celo a pravil. chladne:

»Zda se, Artusi, zejsteneztratil svuj humor, pres jistenepfijemneudalosti.«

Mavl jsem rukou. N emohl jsern se .opanovat, abych nerekl podrazdene :

»(0 rnuzete vedet.«

»N evim nie urciteho,« rekl zdr zenlivvrn tonem dokonale zdvori'leho muze, .»<J. kdybyeh neco slysel,nemluvil byeho tom. jen reZiser Kostka udelal narazku a pani Marie snadrieco

. zaslechla.«

»Je pani Tadrova vPraze?« ptal jsem se nenadale.

'»Kde •• 'by ,.byla.MajeStE~starosti.opozustalosts pojistkou.: Mluvi casto o vas. Neza __ ·pira- anifY,ktefi jizapomneli. ]dete ji na-

vstiviti, rnuzete jiti kdy chcete.« ,'_, _

Usmalse malne a laskave, vedel, zejsem kdysi • mohl jen zazvlastnieh,okolnosti choditi k pani. T_adrove, strezenezarliyym chotem.

Dali jsmesi lahev burgundskeho Pornmardu a, hovofili jsm~o beznyeh vecech.

I 24

Rosen povidal praaske udalosti, skandaly rnanzelske, rozvody, siiatky, urnrti. Ptal se na m,e cesty. Vypravel jsern mu 0 Rouenu, Chartres, PariZi, Florencii, Verone, vsechno znal ze studijnich cest. 0 Benatkach jsern se nezminil. Rozesli jsrne Se dosti brzo,

Inzenyr odebral se jeste do kavarny precist si riovmy.

III.

V Praze jsem pocitil prazdnotu sveho byti po me katastrofe, Zil jsern v zalne osarnelosti a neodvazil jsern se mezi lidi. Byli mi odporni mesfaci konvencionalni, sosaci nevkusni a nevynikajici duchern. Zadny vtip, zadna vystrednost a elegance, to muz shleda jen u vyjimec-, nych hrdinek lasky a jeviste.

Melancholicky samotar jako Rene bloudil jsem po Male Strane .a po Hradcanech, v mistech malebnych a basnickych, v jejichz zasefi tajernnern pocitil jsem uspokojujici vz ruseni, Tak . jsern se loudal sam, ve svern zalu. Byl jsem zlomen zivotem, nernel jsem sily chtiti neco, rna radost ze zivota a vybojnost prornenily se v neduzivost.

V rnemhlubokern bolu mi byla utechou rna opustenost a labuznicka vecere. 'U obliberieho lahudkare dal jsern si ustfice a humra, zapijel jsem vecefi bilyrn nasladlym Barsacem a mel jsern pocit trochu parlzskY. Tato sibenicni nalada mne zavedla do vinarny predniho hotelu. V poclzemni kobce hYrl mladez cele noci

3

25

pfi sampallsb~m. Dve pikantni sklepnice, pokt:d r;:obsl~hovaIy, popijely s nimi a byly vel-

1111 pntulne. ~

, Sestoupil jsern do vinarny, kde rnne kapelnik pozdravil a zanotovaI »Valse triste« hudebni melaneholii lasky pfitele Nedba!a.' Vesel jsern do ehambre separee, vlastne do

boxu a sotva ze jsem sundal svrchnik do dvefi

_~" VE(l~i!?:l1~PCl<:111e,_._paxadneustrojena a naIicena· divka,

Rozprahla ruce, zablyskla ocima a ehytla n:t;~vkolem k~ku. Jeji hIas a parfum mi nebyIy pfilis pochuti,

»Artusi, vzdyf jste tu nebyl jiz tak dlouho.

Stale j~me vzpominali. Myslila jsem, ze jste se ozenil nebo unesl nejakou darnu.«

»To by jeste schazelo.«

»Co si prejete, lor de?« tazala se a v sirokern usmevu zaleskly se zIatem vydlazdene zuby. »Kaviar, P.cimmery - Greno.«

»Ano, jako obycejne.«

»Znam vsecko, co mate rad!« »1 vas !«

Dostal jsern horkv, V()llavy polibek. V tom ohledu bylaPavla velrni stedra. Jeji toaleta byla vic kriklava nezl] vkusna, mela irnposantni frisuru nabarvenych kadefi. Selestila hedvabnou spodnickou.

Pavla byla roztomila vila spise sirena.

Poesie ji schaze1a. Eyla stale ve~ela, opila a zarnilovana.

Bavila rnne svym klabosenim, historkarni

divek z barii a vinaren, a svym pornerern s dragounskyrn nadporucikern. V me nevrle nalade bylo rozmarne a zvolne povidani dosti snesitelne. Zpivala a tancila; jako vzdy pochlubila se svou kr asnou nohou v hedvabne, prusvitne puncosce a - krajkovyrni, satinovyrni krajkami. Jeji klepy a laskovani nebyly takove jako v PaHzi u krasavice od Maxima nebo Abeye. Pro Prahu to stacilo, Vypiv lahev s Pavlou, ktera byla jiz rnilostne rozehrata, slibil jsem, ze zase pfijdu. Dosti dobfe jsem spal pres vsechny sve trampoty.

Kdyz jsem Se probudiI, citil jsernse ponekud uklidnenYm.. N etrvalo to vic jak nekolik rninut. i\ jiz rnne drzela ve sparech rna prazska zhnusenost. Praha, jez v sfastnyeh chvilich byla tak mila a sniva, byla mi ted' pousti. N eni v ni tvora, jenz by mne vratil z me znechucenosti a ochablosti k chuti pozitku, jenz by mne vzkrisil z me lethargie. Rozhodl jsem se, ze za takovych okolnosti nezustanu v Praze a pujdu zase na svou bludnou, osamelou pout

»Krasna pani,« ozvalo se nahle lahodnou hudbou v me mysli. JeSte zdrceny posledni aferou. zapomnel jsern na pani Marii, jejiz vabny zjev se mi vynofil ph r ozmluve s inzenyrem Karlern. Jako by se vse ve rnne zvratilo, citil jsern po' sve chandre jakesi radostnejsi rozechveni. Tusil jsem, ze mi ostala i po nasem dvouletem odcizeni pfitelkyni, jejiz vdecnost za rozkosne nase vzporninky ucinila ii tak rpfistupnou, ze odpoustela, i rnne prominula ha-

27

nebnou zradn. Vedel jsern, ze vzdy 0 mne mluvila velrni sympatieky.

~ozhodl jsem, ze pred utekern z Prahvnavstivim kdysi zbozl10vanOll damn. Zazvon;l Js~m v druhempatre noveho domu nanamesti ~legrove.· Devce otevrevsi mi s udivenvm

usmevem vzdeehlo: .

»Ah, pan Rovin 1«

»Poznala. jstemne,Andko?«

.~":; akby nepoznala, vitala mne nejradeji ze vsech hostu jejich panu.

»J ak je u vas?« taza] jsem se, kdyz mi sun-

davala svrehnik. .

»Ted' po smrti milostpana neni zde tak ve-

selo jako drive.« ."

v Salo~ a j~clelna pani Tadrovecasro hlaholil y sumem eetnyeh hostu.

Byl jsem }lveden do .jejiho pokoje, upraven~h~ ~)e~ pr~pyehu, ale umeleeky kvetinaml, zVysuJ!C1ml slicnos] d~my, jez s nudou a s usmevem mi kynula, jako byrnezi narni nie nebylo.

v.;)Rovi~e, jake to prekvapeni 1 Odkud jste pnsel,tuJaku? Potloukal jste se asi po divnvch

cestach., .

. .)eji pohled mne obe5tr·el carovnym jasem, jeji hlas byl mi vabnou hudbou.

Byla nezmenen{l. Zaehovala si svou plavou a kyprou krasu, Nebyla imposantni haska ani zena. v~lk.eho stylu, .byla jemna, jasna a harmomeka jako mel odie Mozarto.va. Sla zivotem lehee a zpevne, tempem valcikovYm. Neuehva- .

28

covala nadher ou zjevu jako Loja, ale jeji graeiesnost delikatnost a nehyplnost pusobila na rnne vice neZli za dfivejsich styku. Citil jsern se doeela jinak nezli po probuz~ni. Ponurc~s,t, beznadej, otrava zmiz;ly a blv1 pem ro:ehrat· ztepilosti »krasne pa111«, u 111Z J~em opet p~~ znal jeji neodolatelnou, pro~t~u ~ensk~st\ JeJ1 nacne poslani zeny, obetuJ;~l ~se ~v~ lasee. Zdalo se rni, ze s·e se mnoudeje zazracny obrat. Ty podivne, hluboce jimave vzpominky mne

prochvely. . V'"

Krasna pani mohla si vysvetliti svyrn moe-

nym rozcilenim mou .nahlou zamIkl~s~.. ..

. Uehopil jsem ji za ruku a polibil jsem J1

dlouze. Nebylo dokonalejsi rucky. T<:kove v~;ee by mela Venuse Miloska, kdyby 0 ne neprisra. Hebke trtle, drobne a belostne byly model! ,vany mistrern socharem a jeji zlate vlasy a po-

stavanadehly dv.a portretis.ty. ,. -v r '

, »Pr iteli Rov111e,« pravila svym stfibrnym

zvonivvm hlasem, »pfisel jste v horsim sta vu nezli j~teodesel. Byl jste odvazny hoch 1« »Rikejte mi jako drive Artusi.« r • Tiskla mi ruku svymi-hedvabne hladkyrni prsty, divala se na mne zamyslene a rekla

tise: r V· li

»Vratil jste se jak~. po zt:oskotav~1. IC It;I

utrpeni a muka .. Artusi, vy jste zazll.}o neJstrasnsjsi, 6mz jste closud nebyl postrzen: vy

jste nestastne zamilovan.;( v'

Trhnul jsem sebou jako zasazen uderem.

Zaehytil jsem se kfesla stojiciho zarnnou, se.ll

.29

jsern si, chtel jsem neco Hci, ale rty semi zachvely jako 'plaeem.

Po chvilce jsem rekl:

v:)Vy~na~ yam vsechno. Srnim k yam bvt upnsmny~ jako ke sye nejlepsi pritelkyni.« - kl?mla se k me hlave, pohladila mne a se svou nehyplnosti zasveholila.

1 »~rtu~~. chci ti byt nejen nejlepsi pritelkyni,

. ~ e tez v utes 1 telkou v tverri zarmutku. Znarn te,

ze urn lk v tV . '1 . ,

~~,......e yne ... eopo]! y osudne, ze se nemuzes

vzpamatova!} Vidim, ze chces odejit, prijd' zase a v lepslm rozpoloz'eni !«

Tykala m~ jako ve slastnych dllvernostech.

Zakoktal jsern: ..

»Marie nase sl11,eda"nl' v

, mne premohlo.

prijdu.«

.,o,dkvapil tseu: se srdcern busicim a pfekypUJlC1m rozrusemm davrio nezazitYm.

IV.

~.xlo mi, ja~o by s,e ;ni vynofil jeden z nejdrazsl~h obrazu z mladi, Nebylo to tak davno a ~yl Jsem, tak rnlad, jako kdyz jsern se dvofi~ krasne Ram: 90 meho silneho pohnuti, v neilli ~ylo tol~( tu;eb a uzkosti, vnikaly ostre vyC!t~y svedorn] pro me Hahle' a sobecke sbehn1:'t~, ~yl~, ta~' sJ.echetna a pokorna, ze nemohla rru nc; pfikre slovo, ae jsern zasluhoval jejiho opovrzem.

v. Citil jsern, ze ozivl» rnelodicke splynuti a ze snad se vrati nezapomenutelna minulost. Ale

30

dva dny jsem se necdvasilk ni vkrociti, pres to,ze byl jsem presvedcen, ze ceka. Myslil jsem na ni stale a by] jsernozaren jeji vonno.. bytosti, N enudil jsem se, ale byl rjsem velrni roztrzity. Nebyljsem schopen niceho. Necetl, nepsal, sedelcely den v houpacim kfesle.. c1ivv~l se naobrazy a skupinu palem u okna. HOVOTll jsem s pani Marii, vyrazel riesouvislaslova a vykfiky, jako drive v blouznivych vylevech, Vecer jsem sel na »Oneg ina«, jenz utesuje lidi rneho stavu dusevniho, Loja nebyla v divadelni l-ozi.Divil jsem se, nebot to byla jeji zamilovan a opera.

Druhy den jsem prolelkoval a prochodil, prohledl nove anglicke latky u krejciho. Nemohl jsern se dockat ram. Spal jsem preryvane, nekolikrat jsem se probudil. Dopoledne jsem vkrocil s kytici rudych a zlutych rllzi k pani Tadrove.

Podala mi s puvabnym posunkem ruku a v jejim stisku a v usmivavem odlesku jeji plave slicnosti bylo duverne uvitani a podekovani za kytici.

»Proc jste se nedal dva dny vi&t? « Chvilerni jsme si vykali,

»N erne! jsem odvahu a nernohl jsern sc vzpamatovat.«

»Nepretvafujte se,« pohrozila mi,»znam vas, ze mate vzdy kUl;az a ze nic ne.lcvede V~lS pfipravit -0 rovnovahu. Takovy raffinovany a energicky bojovnik zivota je vzdy panem 51 .. tiiace, i kdyz mu hrozi porazka.«

31

. :) Trochu jsern se umirnil, nejsem jii takovv fanfaro?, zkr.otily rnne jiste prihod}'. Ale z;choval jsern Sl stale sve nadseni pro krasu. du-

cha a eleganci.« .

»Vase dvornost a duchaplnost udelaly v;'ts neodolatelnYm.«

»jaka ironie. Neodolatehiym jste Fikala j ', 'dnomu kavalirovi pTazskych balu a smesnernu seladonovi .. .. «

...................... »Povidala .. jsemwim nejen-roztornilosti ironi~ke a. vaz.ne. Byl jste velky nicerna. Pama. tujete, jak jsern Vas nazyvala?«.

»v~oslo~chal jsen, vse oddane, co splynulo s vasich rtu:«:

Pfiblizila se ke mne:

»jednou jsem vamrekla, ze jste vyvrhel Jidske spolecnosti,« zasrnala se nezbedne.

»A hned jsem dod ala : a proto te marn tak rada l«

»jak bych zapomnel takove originelni vvznamenani.«'

»Libilo se mi, jak jsi 'desil nase filistry a matrony.« Pokrcil jsern rarneny.

v ?) J ak te znarn, a co jsem 0 tobe slysela, vim, ze. jsi dokonaly umelec z ivota a nic nebylo ti zavaznejsiho nad zenu, coz dokazuje, ze nejsi d iletan t. «

Byl jsem hrd na toto uznani vtipne a zku-: sene pfitelkyne a vyslovil jsern ji s neobvyklou vymluvnosri zboziiovani.

N aslouchala rnemu vyznani, v nernz se ozyvalo, co .nas spojovalo a utesovalo, primhou-

32

fila oci, zahadny llsmev stahl rysy jejich rtLl, chvili mlcela, oddechovala, jako by byla zrnitana tezkym, vnitrnirn zapasern.

»Marie, Marenko,«' rekl jsem ji nejneznejsim tonem. '

Sedela vedle mne na pohovce. N ahle sebou trhla a objala mne kolern krku.

»Artusi muj! Nasli jsme se zas?« horky dech jeji mne ovanul a jeji vlahe, spljejici rty mne zrnamily v nekonecnern polibeni. Chvela se cela, jako struny violy d'amour. Jak vabne znelo »Artusi muj«, jez i ikala v carovnych dnech, a jak bozska byla ve zjasneni i a vzplanuti touhy.

Necekal jsem, ze se tak br zo zotavim ze sveho bankrotu a ze najdu u zeny kdysi milovane, k niz jsem se pribliail vahave a provinile, tak brzo utechu, nove nadeje,

Bylo zjevne, ze zahadnym pudem byli jsme k sobe puzeni, N as stavbyl skoro stejny. Krasna pani byla opustenou vdovou, nespokojenou vsirn, a ja byl psancem, premozeriyrn osudern.

Brzo jsme s·e vyprostili z techto trampot.

V obnovenern porneru objevila se chuf zivota, vratil se nam nas humor. Marie se rada srnala, tropila si iposmech z nekterych lidi, zejmena z mych dobrodruzstvi. Ja ji nezustal dluzen, fikal 'jsem ji, ze je nejnebezpecnejsi krasavice.

Odsekla rychle:

»Nikoho nesvadim, vite to!«

;)Ale poblaznila jste vsechny muze.« »Proti sve vuli.«

33

»Zadna vase rivalka nernela tak zbozneho, pokorneho ctitele, jako je vas inzenyr!«

»Ah, to je nejhodnejsi rouz, jakeho jsern kdy poznala. Jsem pysna na jeho pratelstvi, Ale ... nerna ani zbla, elm vynikaji les hommes aux femmes.«

Rozesli jsme se v utesenem rozpolozeni mysli. Zachoval jsem pokornou zdrzenlivost, abych ji presvedcil, ze pro mne nase shledani zna,men;ineeoneocekivaneho '. a.rozhodujiciho.

Rekli jsrne, ze se priSti dopoledne uvidime. »N em arne oba co del at. Artusi, za iiste jste se vzdal sve ctizadosti spolecenske a kariery diplomaticke.«

»Vzdal jsern se vseho od te doby, co po smrti otcove, ktery chtel mne poslat na vyslanectvi, marn bezstarostny zivot. Naucil jsem se za predbeznych studii francouzsky a anglicky, coz nam bude prospesne na cestach.«

Pani Marie rnne vylecila z choroby zklamane lasky: Praha se rni zase libila, Vide! jsern opet grandiosni linii Hradcan a v tichych, maIebnych, starobylych zakoutich malostranskych mne opet rozehfivala sniva poesie.

Rozbehl jsem se jiz v deset hodin k pani Tadrove. Zavedla mne do jidelriy. Pfivitala mne prissavajicim polibenirn.

»Musime oslavit zatirn skromne nase shledani. Pfipravila jsem malou snidani a nase oblibene vino.«

Zazvonila na devce. Velela ji, aby prostfela.

Mrstna brunetka vrhla .na nas usmevavy po-

34,

hled, pripominajici mi jeji potmesilou veselost, kdyz kdysi potaji obstaravala korespondenci rnou a velitelky.

.Zasedli jsme k male, gourrnandske presnidavce, Hurnr, kaviar, malosol, narez a Tahev moselska rnarky Brauneberske eouhala z kybliku s ledern.

Pfipijeli jsme si mokem velmi spravnym, Jejz krasna pani rada .pila,

»Obnovime sve bratrstvi,« zvolala jiz rozjarena.pani, »vzdyt jsme neodvykli tykani.«

V zali jsme Clse jiskrici a kfistalove, skfizili ruee, vyprazdnili pohary a nasledovalo bratrske pocelovani. Ale vohni nasich rtu, v jeji~n vasnivem pfilnuti telern hebkyrn nebylo me bratrskeho. Nebylo opojnejsiho vina nad nase tiche.ibezduche zapornenuti celeho sveta.

V zpominal jsem na prvni dobu naseho so~zvuku dusi. Nyni jsem vse procitoval prom-

kaveji. .

Zase jsme byli milenci, zijicimi pro sebe.

ByE jsrne v raji, obletovani amory, rozradostneni milostnymi melodiemi.

»Pozitfi pfijd' na obed. Upozoriiuji, ze nebudeme tentokrate sami. Ale buderne se dobfe bavit, prijde nas stary druh, inzenyr Rosen.«

»Vis, koho pfipornina tvuj davnoveky, V~l-ny ctitel svou spieatcm zrzavou bradou a orlirn profilem, svou stihl0;t, elegantni 1?ostavou? C~esara Borgia z portretu florentskeho. Jen sede a mdle oci inzenyrovy dokazuji, ze je jiny clovek, nezli byl nejvetsi hrdina a zlosyn renais-

35

~ance. Syn papeze Alexandra VI. O"onfaliere R,ima, byl viteznym vojevudcem, 'p~ohnanym diplornatern a mistrem statriickeho urnen]. Slo~zil vlasti, byl zakem Machiawella, schopen v:-az?y, podvodu, zrady pro svou vlast. Demon~cky condottIere byl svudce zen, rriiloval svou nadhernou a z locinnou sestru Lukrecii a zavr azriil sveho starSihobratra. Jeho heslo bylo »Aut Caesar - aut nihil«, Takovou devisu ne-

.: ... ~manaSBOFgia,stavitel pivovaru a cukrovarfi

a rtesmely, zdrzelivy milenec . : .« .

»Je to vzneSeny rnuz, jejz ctim pri!is, nezli bych ho mela rada.«

»U tehe maji lladeji na uspech liM se spatnou povesti.«

»MyliS se, Artusi,« zatahala rnne za ucho »ty jsi ovsern vyjimka, ani za to nemuzes. N e~ jsi z~azen lidrni, jsi rozeny nicema jako tvuj Borgla.«

P?slou~h~ti jeji. hlas a jeji napady bylo caro.vne. A jejiesprrt 1 Jej; prilehava,selestiva toileta stfihu parizskeho rue de la Paix. A

, v ras~ch ,zupanu; a jestevice v krajkove, tenke, hedvabne a satinove ' deshabilh; byla svudna 15 .~bl;'tzn~ni. Stale se pfede mnou vynorovala JeJl spanilost, Zlate kaddave vlasy bila hladka plet, oei zbarvene a svitici jak~dr~hokam rovna linie nosu zdobila jeji rozkosny prom:

Oci a usta byly okouzlujici, jeji pohled ornamoval, jeji iiadra rmela dokonalost tvaru anticke bohyrie, Vanula z .ni, z jejich vlasu a rtli sladka, pfekonavajici vune, odor di fernina.

36

Tak voni zeny, jejichz udelern jest laska. V zhl1- zovala ve vsech muzich, i v tech, ktef i ji byli vzdaleni, prijemne dojmuti. Osud ji zavedl na cestu nehyplnosti a pozitkil, a kdyby z11a v Athenach, byla by kurtisanou jako Lais. Ale nebyla pfistupna, nemilovala muzu" ale sebe a svou lasku, Jen vyjirnecny .rnuz, irnponujici duchern a vystupovariirn, mohl zaujati ichvilkovv rozmar rnistrne kokety. Byl jsern sam udiven, ze po vsech boufich, aferach, dobrodruzstvich, elrama tech aepisoelach lyrickych a erotickych jeste jsern se poddal nove, snad nejmocnejsi zavrati svych srnyslu.

. Do meho krasnou pani obnoveneho srdce vnikl jiny, ostry a bolestny osten pochybnosn. Citil jsern to vzdy na vrcholu radosti a piesu. S uzkosti jsem pomyslel, ze trapne okolnosti rozhoc1uji v zivote tak urozene darny. Ja ani v tomto pfipade nebyl bych smel a nemohl ani hrati rozhodnou ulohu. N ebyla to pfilis slozita kombinace, kdyz jsem zfel v bohatstvi podnikatele staveb, jenz byl pfipraven byt jejim nevolnikem, jehozcestovani i za hranicemibv tesilo pani Tadrovou, zdrzelivost krasne pani, az unavena se vyrovna se svonexistenci.

V.

Vecere u krasne pani byla zabavna a bohata Kolern stolu ozdobeneho ruzemi a kame'Iiemi, . jiskficiho tfpytem ciSi, sklenic, kfisfalovych a stfibrnych nadob, zaseelli jsme trio

37

Pani Tadrova v dekoletovane toilete vecerni umirneneho strihu, barvy ruzove, coz ji slu~ selo. Inzenyr a ja byli jsme V smokinzach s ka-

rafiaty v knoflikove dirce. I-,

Parii Marie dovedla rozprouditi hovor jako vzdy udrzovala ve svem ovzdusi nenucenou naladu a vsichni byli jsme brzo pfijemne rozpolozeni, . .i tichy zamyslenec fblouznivellO

.. zJ:aku,inzenYr Rosen... ..........•............

. ,Meriu bylo vybrane. Morska ryba, bazant, filet ~ la ~armen, puding, desert, ovoce a zm,r~lllla. Vmo moselske, burgundske, sampanske 1 francouzskc likeryozivily zraky it6n hovoru.

Sedeli jsrne dlouho pres pulnoc, Vypravovnl jsem smesnosti prazskych ctizadostivcu salonnich, nase hostitelka se smala ctihodne dozrava jici dame, strazkyni ctnosti a vern~sti pomlouvajici krasavice razu pani Tadrove, a poJ~dnou se splasila do barytona, vynikajiciho silnyrn hlasem a silnymj lytky, ale neobratnejslhvo na parketach nezli na jevisti, jenz byl obdarenoennvm; darky SVOll ctitelkou dostaval od ni kytiee a byl hrdinoujejich hostin a soirees. Inzenyr rozhovoril se ziveji 0 svych cestach a pracich a chvilemi pohledl zbozne na krasnou pani jako na Madonnu,

Vetsi temperament prokazal, kdyz se rozsifil 0 svych projektech, stavbach v cizine, na Balkane, v HaliCi.

»Za rok pobudu dve, tfi leta v Cechach.

U Plzne stavirn eukrovar a u Melnika tez. A.

38

snad zafidim pro sebe textilni tovarnu. Mam rad ten obor, v nemz jsern debutoval.«

A jeho tvaf iriteligentni, energicka, s plachym pohledem, zazarila s.ebevedome, jako by se pfed nirn vynoril ideal pfistich milionu. Ale tusil jsem, v jeho pohnuti - vzbuzenem bli~kosti krasne pani - ze jeho nejvetsi ideal Je jinY .

Pani Marie rozrnarne svitofila, smala se, vtipkovala 0 nas a utesovala nas oba ve stejne duvernosti.

Vypili jsme cernou kavu a sklenku cognaku Martella a odesel jsern v rozrnarne nalade a nadseny hostitelkou.

Inzenyr byl myslenkami jinde, vedel jsern kde. J eho pohled mel zadurncivy pfisvit, Ponevadz jsem pohvizdoval, pravil:

»To veHm, ze jste vesel. Po takovern veceru je kazdyradeji na svete.«

»Lek proti vasernu pessimismu.«

»To neni pessimism, jestli nejsern rozpinavy a hlucny. Jsem troehu netecny ke svyrn pfihodam a dovedu utajiti sve rozpory,«

Dochazel jserrr casteji vecer k pani Marii a vracel jsem se pozde v noci v dojmuti, nad nez nebylo naruzivejsiho. N a .jafe jsme jezdili fiakrem po okoli prazskem do Kunratic, do Kamenice, do roztockeho udoli. Vuz jsme nechali na pokraji lesa, daleko od hostince a vill. Meli jsme lahev vina, sunku, ovoce a cigarety, byli jsme rozpustili, bezstarostni v ztrnulern tichu stromu, nekdy prerusenem ztichlyrn vzde-

39

chem selesteni listi a v sveholu penkav a sedmihlasku, volant kukacek: Vsechno ji radovalo. kvetinY,krepce vonne srnrci; ptaci, vzdalene hlasy. Take jsme hledavali zabavny utulek v lese neb dedinach, kde u znameho hostinSkeI10 jsem objednal kocar na vzdalene nadrazi a pokoj. Tak jsme nzili uplne volnosti. Krasnou pani bavila cista svetrrice s dverna postelemi

~~"'~a'-fi;r~-1ficlcl56-selsKu"'nakuj5eiia'1i6ia'po lst~ru, s fuksiemi v oknech, s kfiklavyrni barvotisky Panny Marie a vyjevern z valek Radeckeho:

Divila se prostote a kIiclu'Yenkova a. snasela zvedavost sedlaku, ktefi hledeli tna elegantni Prazanku jako na velkou damu.

Inzenyr prichazel na navstevy, zucastnil se nekolika vyletll a zaprel svou morosnost a premitavost a byl i ziviT a hovorriy.

Soulad nasi lasky, nasich srdci nernohl byti mocriejsi. Povznesli jsme se za. nasich osame, lych prochazek v lesich a na horach svycarskych, kcle jsme pobyli tfi nedele v oblasti nadpozernske slasti. Nemuze byti nic vice unasejiciho. V romanticke nadhereCtyrkantol1skeho jezera, vlucen1skem hotelu »National«na112.-' brezl, v nejkrasnejsi krajine a nejkrasnejsll11 momentu nahle jsem pocitil hrot skepse, - jenz proklal mne po zachvatu blaha.

Sedef.jsern po veceri na terase hotelu. Marie unavena po vyjezdu na Rigi sla spat.Zaelne jezero rieni tak okazale rnalebne jako Ctyrkan~ tonske se svyrni L;<i;mezenymi kolosy a zeleny,mi udolimi, kuely uhanela historie, Severoital-

ska jezera alpska nejsou tak dramaticky Schillerovska, ale milencum utulnejsi jak jezero Lamartinovo. Mesic postfibfil hladinu jezera, ozaril vysiny. Plachetni lodky neslysne plynuly, N ahle mne bodlo v srdci. Zase mne sevfela uzkost pred budoucnosti, ktera mne zachvacovala, kdyz 'jsern vitezne dorazil k nejzazsi mete slasti a ctizadosti .. J e to osudrie, ze rna kariera, r ozmanita a vzrusena, pozustava ze samych episod.

Tentokrate mne opustil rnuj libertinsky skepticismus, kterym jsem prekonaval vsechny sve upadky. Byl jsem , vaznym jako zfidka a vefil jsern, ze tohle rozlouceni by bylo nejbo-

. lestnejsi, Prestal jsem byti smelyrn hracern, Podival jsern se klunoubz~renymoknum a balkonurn. Pozvedl jsem ruku - byl jsem sam na terase setmele - a pfisahal jsem, ze Marii

. neopustim, ani kdyz nastane prevrat v jeji existenci. jeji sfiatek bude snad nezbytny, ale jestli se uskutecni ocekavana svatba s inz:enyrem Rosenern, neznamena to konec.

Snidali jsme na terase. Byli jsme uneseni nadherou nejpitoresknejsiho a nejtheatralnejsiho jezera svYcarskeho.Hory zafily jiskfive pod azurem oblohya zlatemslunce.

»Tys spatne spal,« pravila pani Tadrova. : »Prevaloval jsi se. Nechapu, ze v tornto vzduchu muzeS mit neklidnou noc. Je to na tobe videt.«

»Nicmi neschazi. jsem zcela spokojen, jen nejaka nepfijernnost mi rychle kmitIa hlavou.«

4

41

»Nernusel bys ted' miti Hdne starosti.«

/ »Lapalie. Ale okamzik mne tisnilo po- ~ mysleni na nasi budoucnost.«

Marie, hledici rozjasnenyrn okem na jezero, obratila se ke mne a pravila suse:

»Af se stane cokoliv, nezrneni se riic mezi nami, zaIdi vse na tobe.«

...PQhylijsmerQZYeseieni a zaujati potulkami v udolich, vylety do hor stoparni Vilema Tella, plavbami po jezerech, pres tyden v Interlakenu . a odjeli jsme pres Mnichov primo do Prahy:

N asledoval jeste rok.: v . ne11lZ . Has nic ncvzrusilo, Inzenyr casteji se objevil a dival se na pani Tadrovou stale duverneji.

N avstevoval krasnou pani nekdy dvakrat za tyden, kdyz mohl zajeti do Prahy, casto s nami obedval nebo vecerel. Chodili jsme nekdy vsichni do chambru v hotelu »Palace~,Zdfizeneho dle cervenych a zlatych salonu restaurantu Larue v avenue Madeleine. Inzenyr byl jako vymenen, Zanechal nevrlosti, nedival se blouznive pfed sebe hypnotisovan carovnosti plave spanilosti pani Tadrove .. Smal sc, 0 z;11'i1, snazil se byt zabavnyrn. Marie chovala se k nemu stale intimneji. Ale pres to neodvafil se vefiii v moznost dosazeni sveho idealu,

Lhostejne jsem pozoroval vse, nic mne neznepokojovalo, ocekaval jsem bez obavy bu~ doucnost. Podrobil jsem se svernu osudu, ktery tentokrate nebyl neuprosny. Ma lehka mysl prenesla mne i pres vsecky propasti.

42

VI.

Konecne dostavil se obrat. Pad Tadrova musela pomyslet na zrnenu sveho stavu. Dlouha leta platonicky zamilovany rnuz, oddany a delikatni, cekal na jedine slovo. Inzenyr Rosen byl hotov venovati svuj zivot, sve jmeni, svou

. praci, sve ctizadosti vroucne zbozfiovane zerie.

Mluvili jsrne 0' Rosenovi na nasich prochazkach vecernich i na nasich schuzkach. Vyuzitkovali jsme vsechen cas volny. Muse! jsein omezti sve dochazeni ke krasne pani, ktera mne obcas navstevovala.

Videli jsme se ridceji a kvapneji nezii drive, ale. tim vasnivejsi byly kratke chvile. Nekdy jsme byli zamlkli a smutni, coz Marka nesnasela.

V takove nalade se pfitulila ke mne, jeji iiadra se vzdouvala pod krajkami zupanu a rekla r ozechvenvm hlasern:

»Artusi muj, nestrachuj se, neztratis mne.

J a bych to sarna nepfezila. Vsechno ostane jako bylo, nic nam nebuele zabraiiovat, abychom se vidali.«

»Coz kdyz se dozvi inzenyr ... «

»Nic se nepfihodi. Ma mne takrad, ze neoelvazi se neco mi vycitati.«

U zkost se rozprchla. Opakovali jsme porael melodii svych roztouzenych srdci a verili jsrne, ze nikely neumlkne.

Inzenyr vyrnenil nekolik dopisu. jeji pfivetivost a intimnost rnu dodala odvahy. Pozadal

43

ji 0 ruku. N abizel skvely zivot, V uplne svobode - zadna rnanzelska poroba, zadny ziyotni kompromis. Slibil, ze ji prip1se polovici sveho ~ rnajetku, ktery rychle vzrusta.

Odepsala mu, ze si vec rozrnysli, naznacila davnou naklonnost a zadala ho, aby prisei k ni za dva dny odpoledne.

Druhy den cely venovala Artusovi. Vyjeli ai-ve-veze de-lesa-na-jilevisti=Byl vsedni den, lesy a restauranty byly opustene. Marie meta svetlou toiletu letni, dodavajici ji puvabu divciho, klobouk s cervenymi ruzemi, hopkovala a dovadela.

Zasli jsme hluboko do lesu. Sumicirni-vetverni propletaly se paprsky slunce a rozsevaly po mechu a trave my tin zlate pruhy.· N asli jsme zakouti lesni, vystlane mechem, se stinnou klenbou buku a javoru. Usadili jsme sevIesnim, vonnem stinu jako zarnilovany parek V}'letniku a byli jsme rozradostneni jako rnladez, v nedeli vyvaznuvsi z pisarny nebo z krarnu.

Marie usmivala se na me s vdecnou nehyplnosti, jako milenka, jiz srdce hofi. Sibalsky seusmala.:

»Po dnesnimblaznivem vyletu, oh, Artusi, nastane zitranejvaznejsi okarnzik.«

Drzel jsem ji kolern pasu a libal jeji hebky krk, i pravil jsem tlumene:

»Co je?«

V rhla na mne rozrnafily pohled, ale tvaFila sevelmi opravdove: .

44

»Zitra pfijde muj zenich. Zvu te na obed, predstavim ti jej.«

»Mam cest a poteseni jej dlouho znat.« »Vyjadfuje se 0. tobe velrni sympaticky a' neni nijak predpojat prot] tobe.«

»]e to moudry, dokonaly muz a neni nikdy prepjaty.«

»Ma vytecne.vlastnosti. Je stale zamestnan, mnoho cestuje a neni zvedav.«

»To . je <idkaz dobreho vychovani.« »Ackoliv je do mne zamilovan tak, jako nikdo, nikdo, Artusi,« rekla prudce a jeji 06 potemnely, »a je nejnoblejsi povaha, pfece bych se radeji vdala za zajimavejsiho rnuze, treba svetaka,« dolozila rnezi zuby, »vyvrhele l«

Zamavala lokty nad hlavou a klesla mi kolem krku, hlavu tiskla k rozbourenemu memu srdci.

Jeji zachvat nernel nic sentirrientalniho, byl spise kaprici nez citovosti. Jeji oblicej mel divny vyraz, jaksi zpurny a odhodlany.

:Rekla velitelsky:

»Pojd' domu a pfiprav si na z itfek slavnostni .naladu.«

Byl jsem tak otuzily svyrnipfihodamiy.krisemi, zapasy, jako stary vojevudce posety ranami, ktery jde do boje bez trerny, s fatalni sebeduverou, Ocekaval jsem flegmaticky jistou zrnenu, ale touz il jsem, aby nebyla pfevratem jako drivejsi krachy,

Citil jsern, ze jsem uzavfel s krasnou pani kompromis dvou sliperiorni~h bytosti ;--' tfeti

45

v trojclence z Irancouzske komedie svou Urt)zenosti a podivinstvim zmiriioval povazlivost situace. Nic nerozcefilo hladinu me mysli. Lence ji zvlnil rytmus lasky, jenz bude uko1eb~avat mne i na dale. Usnu1 jsem brzo a spa1 jsern dobfe jako c10vek kterv rna dobre, nebo spise

uklid~ene svedom( ,

Pouzili isme kazde pfilezitosti k slavnostem

rrasich srdci.Nekdy tobyly orgie. Nit nevybledlo, neumdlelo mezi narni. 01111adli jsme a pozveclali jsme cisi rozkose se svezi chuti nepresycenych. .. .... . . .. . /,

Inzenyr odjel do Varsavy na ctrnact dni k inejakemu znaleckernu ohledani. Pfisel do Prahy se rozloucit, obedval u sve nevesty a vecer by1 jsem s nimi na dvore .»~1 Cer~.ellO kone«, cemuz se rika zahrada. Byli jsrne vsichni v pfijernne nalade, jako by nas c~kal0 neco krasneho. Inzenyr byl hovorny, vpijel se rozohnenyrna ocirna do zlatovlase pani. Nekdy protkla jeho vysoke, energicke celo kolrna vraska a vrhl ko1em sebe kvapny pohled.

Nasledovala rada dni sladkeho dolce far niente v nemz jedinyrn mym zamestnanirn byla nase dostavenicka, navstevy, vecere a vylety. 2il jsem vzdy takto ~ mym povo1anin: bylo.lenoseni, rozkosnicky pozitek a hledani novycn labuznictvi.

Po vecefi sedeli jsme na nizkern divanu pfed kurackym stolkem, pili jsme cernou kavu a likery. Krasna pani spulila rty jako dite. »Nezbyva mnoho takovych veceru,« pO-,

'"

vzdychla Marie a sledovala dyrn cigaretysve. »Ostanou nezapornenutelnyrni. V zporninka na ne bude mi potesenim v existenci, jez mne ceka.«

»Nestrachuji se samoty. N udit se je vlast: nosti .li'di elegantnich. Postaram se,abychom S1 co nejcasteji zprijemnili zivot.«

. Klekl jsem pred ni, zafici v seru zlatistyrn nadechem svych kadefi, zlibal jsem jeji ruce.

»Zust8n '1<~ zaseptala velitelsky i prosebne, "kdyz jsern povstaval k odchodu.

Opoustel jsem dum krasne pani, kdyz v,!rchod byl zbarven lehkym ruzovyma opalovym zabreskem. V Kinskeho zahrade ozyvali se slavici ... Sel jsern lehce a rozehfaty. A ve

sve exaltaci ulevoval jsem si: /

»Bozska ... Venuse ... Cela rna mysl je prosycena caromoci tve krasy a libezne dobrotivosti srdce. Vsechny me myslenky a sny srneruji k tobe, Jsme si osudern souzeni. Budem~ zit stastne a hrde. N as porner nebude mitt vsednich styku manzelstvi, nebudeme se videt denne, ale za to tim draasi budou vzacne navstevy.«

N apsal jsern sve vyznani jdte nezli jsern se ulozil na-odpocinek, jenz byl velmi rozh~rany, Listek poslal jsern dopoledne pritelkyni.

Inzenyr, praktik vyuzivsi vse ve prO~peC!l svych podniku, tezici ze vsech lidi, na nez mel vliv nemohl kazdy tyden jezditi do Prahy a do Vid~e, kdemel spojeni s bankou 2ivt;ostens.kou a Bodencreditkou. V Praze obstaravala jeho

47

zalezitosti u advokata a v bance pani Tadr ova, inteligentni,zkusena;v praktickych vecech, Reditel bursovniho oddeleni, usluzny k svudne bloridynce, jeZ ho nadchla svyrn mladistvym hlasem, radil ji vyhodne ph spekulaci s cukrem.

Slibovala mi, ze bude mit casto zaminku jeti do Prahy. Zalefitosti inzenyrovy, nakupy, velrni caste chuze ke krejcimu, knihkupci, kle....... ~ .. 'nolnikovi. Kdyz' se vzdali, coz deJa caste jako

projektant staveb nebo znalec, pouzije vzdy pfilezitosti navstiviti sveho milacka,

»Ah, Mary, Marko!«

A byl jsern v rMove nalade.

Hovofili jsme 0 vaznych vecech v rnalern

salonu pfi caji,

»Za nekolik nedel opustirn Prahu.« »Ah !«

»Neni pri(iny .ke vzdychani,« us mala se. »Marne svou srnlouvu.«

»Pocrive ji dodrEime!«

»Ano, Marko! Buderne hrat komedii hera nebude pfilis moralni, ale nevsedni, elegantni l« »Artusi, nezapominej, Ze se bliZi nase svatba.«

» J ak, nase?«

»Snad nemyslis, Artusi, ze ty nebudes hrat neobycejnou hru v nasi hfe? Posledni ichvile i jisty moment v kostele bude patfit tobe, jenz budd pseudo-zenichern. Co vyvalujes oei? Ovsern, tolik fantasie a smelosti nemas, aby te neco takoveho napadlo.«

48

':\ I I

,I

I

j

v

(\

»Obdivuji se tve vynalezavosti a podrobuji se tvyrn rozkazurn, jako tvuj otrok, jako tvuj inzenyr.«

»Svatba bude v kostele u N ejsvetejsi Trojice. Nenapadne v sest hodin rano. Alfred« .--usmala se pfi tomto nezvykle duvernern pojmenovani - »pfijedejautomobilern rano pfirno

. do kostela. Budes svedkern. Posledni vecer patfi tobe, rnuj Artusi. A v sakr istii ti dOkazll, ze je to tvoje svatba, Artusova svatba.«

Nevedel jsem, co se mnou se deje a co bude. Ale byl jsern tak presvedcen 0 chytrosri, raffinovanosti a zenske diplomacii krasnepani, ze bych se nebal ani jejich nejsrnelejsich idei.

Byla rozradovana, jako' by eekala kratochvilne dobrodruzstvi. N ahle umlkla a zasmusila se.

»Co je ti, Marko?«

»Nic, jen proletla mi hlavou cerna myslenka. Situace Alfredova byla by hrozria, kdyby byl sobeckyrn, nesnaselivym manzelern.« »jestli. ho litujes a .mas vycitky svedorni -

nedelej si nasili, ustoupim ti z cesty, jsem ti vsirn zavazan, nic ti nesmirn odepriti.«

»Musime se zachovati tak delikatne, abychorn useti ili podezfeni, Priieho bizarni oddanosti a bezrnezne lasce, pri jeho zaujatosti pro mne a jeho roztrzitosti ve vsern home jeho cinnosti, jez si ho cele podmanila, neni obav, ze by venoval vetsi pozornost svernu okoli, Pokladal by za nedustojne mne spehovati a prave jeho pocestnost vidipouhy flirt v nasem

49

pomeru. Rekl mi nedavno : kdybyste vazneji citili, vbyh ?!,ste se vzali, ponevadz byste se k sc:b~ hodili. Ale Artus neni schopen opravdove jednat se zenami.«

Mavl jsern pravici.

»~nad neisem opravdivym, ale jiste jsem ~e vsemu odhodlany pro zenu, kterou miluji jako tebe, k zlocinu i hlouposti.«

_________ Zableskla ocima,

»Verrm ti,a.letato p6sa ti neslusi; filosofe lasky 1«

VII. '

. Za ctrnacte dni bude se konati svatba kras~e pani 0 seste hodine rano u nejsvetejsi TroJ1ce:., Rychle skonceny posledni pfipravy. 0 por~?e 0 svatbe byl jsem pfitomen jako dornaci pntel.

»Mym svedkem bude Artus.« fekla vdova jez chtela svatbu co mozna tajn~ provestia tln~ vys;retlovala, ze pozvala jen du verneho pfitele k snatku.

. »Mym svedkern je davny rnuj druh, ktery je tezzarukou, ze se nebude klabosit 0 nasem skrytern obradu. Je to reditel banky Kucera.«

.:)~na~ ~o,« fekla Marie, »je takovy imponujici muz, ze by se lepe vyjimal v triumfalnim svatebnim pruvodu, sestupujicim se schodiste kathedraly.«

Inzenyr rekl suse, jako by bezelo 0 transakci.finaricni:

50

»Pfijedu do kostela pfed sestou rano, v automobilu z Brna.«

In~enyr jiz davno obstaral velmivkusne a umelecke zafizeni sve villy u Plzne. U tvofil nalezity' rarnec pro krasnou chot. Dekorace bytu provedena vytecnym a modernim archi. tektern umelcem; byla v loznici slohu Ludvika XV!., v jidelne anglickeho moderniho stylu,

v budoiru tez moderni nabytek, ernpir v salone, knihovna ve Vladislavovske renaissanci. Pani Marie, citici umelecky, tleskala rukarna nad barevriymi nacr ty architektovymi a zcela upfimne objala sveho zenicha. Zdrzelivy, dvorny inzenyr zrudl a zapotacelse. Nikdy nebyl tak siastny.

Krasna pani mela mnoho starosti s vybayou. Inzenyr byl s ni f idce na navstevach u krejcich' a svadlen, nebyl zkuseny feminista, aby si lib oval V ovzdusi zenskych toilet .a pradla. ,Ja jsern s ni chodil casteji a brala mne jako znalce na poradu, Inzenyr chtel, aby obnovila svou garderobu. Objednala v zavode kon-

_ fekcnirn prvni tf idy skvostne roby plesove, salonni, pfijimaci a cestovni, pikantni Eupany a vzdusne krajkove dessous, z nejjemnejsich 13.tek. Skvostne dernantove a perlove colliery byly svatebnim darem manzelovym.

'Den osudny se blizil. Ctyfi dny pfed nim odejel inzenyr za neodkladnou zalditosti do Brna.

Setkali jsme se po jeho odjezdu s pani

Sl

Tadrovou. Poslal jsem ji listek s touto adresou.

»Tohle jmeno budu nosit jeSt~ Hi dny.« Zasmala se, jako by rnela velkou radost ze. zrneny.

Pred odjezdem Alfred Rosen byl vecer s ni, naposled v Praze. Mluvila 0 nern velmipfatelsky, netajila se rni, ze je mu vdecna a ze se ii lib1.1] jinernilovanezeny bvla by takova w;'-

l~llcena upHmnost ddlZdivou; ale Marii sluselo vsechno, vsechno se ji muselo odpustit.

Tvafil jsem se tak, ze mne pohladila svou

hebkou rukou a zaseptala: '

»Artusi muj, bud' vesel jako ja.«

»Budes velmi stastna, zapornenes ... « »Vice nez sfastna, budu spokojena svyrn

urovnanym pohodlim a stastnou existenci. On je vzacny rnuz, gentleman, naleZity druh a rnilenee. Budu Zit ve vetsirn stylu 've Vidni, vPaHzi, na Riviere. VSllde se m~zeme se,dt. Nie se nezrnen]. On je taktni clovek, ktery je povvsen nad malichernou zehravost a nikdy neslidi. Vecer uterni, posledni vecer pred svatbcu nasi, pro nas rna zvlastn! vyznarn a pati i narn.«

Prisel jsern v urcenou hodiriu k vecefi. Kuchafka otevrevsi dvere pfivitala mne s hlubokou poklonou a uctivym usmevem, Podobny usrnev se objevil na tlusfych rteeh kornorne. Vedel jsem, 00 si myslila zchytrala devcata, jeZ

mi prala. _

N a posledni vecer vzpominarn tak, ze se 111i

52

toci hlava. Nernohu riei nie, nezli ze mi, kdyz jsem naposled vysel z domu pani Marie, zasvitla zora vstric. Spa! jsern dye hodiny, Rychle jsem se oblekl do svetlych spodku a redingotu. Nebyla to vhodria toileta pro sestou hodinu rano; ale byl jsern svedkem, Pfijel jsein fiakrern, objednanyrn na piilsestou" hodinu.

. U kostela stal automobil a prochazel se Alfred.

Byl tez v redingotu. .Kynul se stastnym a plachyrn usmevern a stiskl mi ruku. Zarachotil faeton. Marie, zahalena zavojern, jenz jeji krasu zjernnil, seskocila a podala nam obema najednou ruee. Zabusilo mi srdce pfi prudkem stisknuti.

V kostele prazdnern, ztichlern, nekolikbab, snad zebracek a sluzek, sedelo v lavicich. Obrad provedl ryehle, jak za takovych neslavnostnieh svateb byva, mlady faraf, jenz se zalibou se dival na krasnoupani.

Sli jsme do sakristie podepsat svatebni srnlouvu. Manzel, napsav sve jmeno s obchodnickym rozrnachem, obratil s·e k farafi a mluvil s nirn,

Marie, jiz jsem gratuloval a libal ruku, po,.

clala mi neviditelne zlaty snubni prsten .. »To je nase .spojeni.«

»N evirn, co fici,« zaseptal jsern zmatene.

» Tak s bohern, na shledanou!« a zmackla rni ruku, ze jsern citil silu nasi urnluvy.

Podstrcil jsem ji prsten s rubinem, obroubenym cliamanty.

53

Pfikrocil jsern, k inzenyrovi, ktery se prave obratil.

Gratuloval jsem rim. Nikdy nebyly jeho zamyslene oci tak vyjasnene, Rozloucil jsem se s fararem, udivenyrn nevestou, a pfitelkyni jsern prudce polibil ruku, bez ohledu na.okoli. Marie a Alfred vsedli do automobilu. N avstiviIi sveho notare a po dejeuner odejeli do villy plzeiiskL . .... ... .. .. .. _ ,

.. ." Rozjasnene, slurme, vlaM rano vypudilo

mne z mesta. Ac nebylo nie, co by rnne zkrusilo, byl jsern neobycejne zarazen ranni udalosti v mlcelivem koste1e, v nemzzaznival sonorni a laskavy hlas kneze, odfikavajiciho nabozenske formule siiatku arnanzelskevernosti. Zlaty krouzek, na nemz bylo datum 12. kvetna a jmeno Marie, mne navzdy sloucil s timtoob[adem v Trojickem chrarnu.

Citil jsem trapnou uzkost, ale hra rouhava, kterou zahrala nase laska, sladce rozehrala v mern srdci a rozzafila pfede mnou nove tuzby. Za ctrnacte dni nudy, stesku a sneni dostal jsem depesi, Roztrhl jsem ji dychtive a pohledl na podpis. »Milan«. Ruce se mi tHlsly. Bylo to jrneno srnluvene pro korrespondenci krasne pani. Oznamovala svou navstevu.

N avstivila notafe za spolecnou zalezitosti jeji a rnuzovou a pfisla v poledne ke mn~.~yla jaksi spokojenejsi a klidnejsi. Skryvah Jsrr;e se, nebylo dfivejsich vecernich prochazek, vy-

o letu ve voze, ani vecefi v chambru.

Ph dessertu vecere zahryzla zoubky svitici

54

perleti do sfavnateho jablka provencalskeho. N a prste zafil rnu j prstens rubinem a de.manty.

»Libi se mi velmi,« rekla.

»A vis, co znamena,Marinko? Cerveny karnen je vecna vernost zasazena do dernantu nekonecne lasky.«

Byl jsem hubickou odrnenen.

V deset hodin vecer odjela rychlikem .. Merna srdci se ulevilo a bylo mi lehce,

jako v mladych dobach bujarych a bezstarostnych. N emohl jsem spat. Toulal jsem, se po ulici v noei. Zaslechl jsem valcik »Valse triste« ze sklepni vinamy, Melancholicka nalada, ac nebyla v souzvuku s rnyrn plesnym rozcilenim, pripominala mi tolik, ze jsem neodolal. Ocitl jsem se v baru. N alicena PavIa mne velmi potrhle uvitala, Opakovala jako vzdy: »Kde se potloukate?« . Neci til jsem ni jake zneucteni sve nalady, ve ktere jsem bezstarostny tonul pred nekolika hodinami.

PavIa pfinesla lahev v ledu. N aplnila xlve clSe podle sveho zvyku. Pfitukli jsrne si.

»Co to znarnena?« zvolala uzasla, okazujic

na zlaty krouzek na mem prste. »N u, co - prsten.«

»Ale to je snubni prsten.« »Mozna.«

»Alekdoby mohl v celern svete riei, ze Artus se ozenil!«

»Muzete rse, Pavlo, 'take necemu diviti,« odvetil jsem a naznacil, ze chci bvti sam.

55

Udivena, s prihlouplym vyrazern rozpacitosti odesla, mavnuvsi rukou nad hlavou, jako

by slysela neco neuveritelneho. ~

Pospichal jsem, abych byl brzo s lahvi hotOY. Nevycital jsern si nic jako jindy v tomto

hyrivem zakouti. i

Za nekolik dni opet pi'ijela pani Rosenova.

Pronesl jsern toto jrneno s takovou grimassou, ze mi pohrozila.

",.,-""~~-,,,,' 'Vzdaleri()sf, prestavky v schuzkach okra-

slily drahocenne nase odpoledni a vecerni tete-a-tete.

Svehla mi tajemstvi,jeZ mne neprekvapilo. Pfitulila se ke rnne a rekla:

»Prala.bych si, aby mel tve oci.«

Toho vecera rozlouCili jsme se ve vetsi rozharanosti a na deISi dobu nezli jindy,

Ale v nasern rozlouceni byl slib pfistiho

shledani. '

»Na shledanou, hochu muj!« »Na shledanou, krasna Mary!«

56

ZAHROBNf POMSTA.

Muj pfitel Karel Malina nebyl 0 nic vsednejsi ani zajimavejsi, neZlibyvaji ctyficetileti stari mladenci prumerne elegance a prumerne kariery v pohodlnem urade bankovnim. Venoval pozornou peCi svemu zevnejsku, scesaval opatrne sve fidnouci vlasy, cerny nakrouceny knir udrzoval jeho tvafi mlady vyraz, Stfidal castokravaty, vubec snazil se dosici te dis tingovanosti, jeZ bYva ctizadosti bankovniho ufednikarAle zachovaval ve vsern umirnenost, zrovna tak jako/byl zdrzelivym a setrnym. Rad imponoval lidem, liboval si v zabavach a okazalosti, avsak vzdy s opatrnyrn zfenim na svuj rozpocet. Mel nekolik zamoznych pratel z mladsich let, kdy protloukal vsechny baly, byl clenem tanecniho krouzku }) Tulipani«, byl zvan do rod in a prodelal s velkyrn zapalern a s precetnymi kocicinami celou tu kampaii mladeho podnikavce, jejimz cilem je bohaty siiatek. Malina propasl bud vhodnou pfilezitost, bylt mnohdy velmi roztrzity a' pohodlny, a snad se tez nedovedl uplatniti, nebyl utocny ani imponujici. Spel k starornladenectvi. Ne-

5

57

vedeli jsme, ze by mel nejakou vaznejsi znamost, nebo dokonce nejaky porner , ktere s!ovo rnelo rnezi nami zvlastni pfizvuk. Nikdy ne-. vyhybal se zenam. Byl velmi dvornyrn a dodaval si vzhled nudiciho se zaletnika. A tak se vseobecne fikal0 0 Malinovi, ze je fesak, ze jiste poznalmnoho pekneho, ale ze jeho milostne historie byly uzkostlive utajeny nalezitou korrektnosti. Tim vsim dovedl obklopiti

~~svou~dostijednoduchou;osobnost jakousi zajimavosti.

Samoliby Malina udrzoval peclive toto zdani 0 sobe: Hr al velkyzivot," pokud je to rnozne na rnalem jevisti prazskem snazivci, ktery nemuze si dovolit vetsi prepych .. Tvare se zachovalyrn, navstevoval spolecnosti, bylo ho videt casto v krouzku hezke damy, prova-

.zene netecnym a starnoucirn manzelern a druzmou Cilych ctitelu, zasedalu stolu dennich hostu v restaurantu hotelovern. Byl vel:mi hovornym a ozbrojen jistou prumernou vzdelanosti avelkou zasobou anekdot, mluvil 0 vsem, vmisil se do kazde debary, nerekl vnikdy nic zvlastniho.vale tez ne prilis hloupeho.

Nektefi Ii de ho trpelive a shovivave snaseli, pokladali ho za cloveka bon tonu, jini ho vyhledavalj jako ,Zlabavneho spolecnika, ale mnozi, jako rnuj stary pfitel Nesvadba, se citili v jeho blizkosti jako by je na noze bra!.

»Ten chlap mi zajizdi do nervu,« osival se stary bonvivant, kdyz slysel Malinovy anekdoty. Divil jsern se, ze Nesvadba, rnajici sam

58

, velkou zalibu ve vtipech a impertinencich, nevrazil na Malinu a cinil ho tercern svych zlo-

myslnosti. . , r V' •

Znaljsem se s,Mah~ou. od mladi. Prozili jsme mnohe vesele chvile a ostali jsme ka.~ rnarady, . jako dva v li~~ ~e st~jne spolecno~t~, ktefi si nikdy nepfekazeli a nikdy neprospel~. '. Byl jsem o- neco mladsi neZli Malina, 211 jsem lehkomys~ne,' jak se zi~e u veku, kdy. m~z je schopen kazde vh1:>up?stl a. nepraV~~!l PI0 zenu. Lacine vyS!noreny Malina pohhzel se shovivavou ironii na nevaznost rneho zivota a na me posetilosti.

»Myslis si, ze jsi buh vi ja:ky s~velyzaletnik.« fekl s usmechern, »a zatirn jako student nebo kadet beMs na dostavenicka s devcaty z krarnu a cekas U divadl~ na svou ba; letku, jez je zrovna tak potouchla a nerozurnna

jako ty.«.. .. '1 .oj, dite t v,

»Slecna Ruza je nejroztorrn ejsi 1 e a anci

lehka, vzdusna, graciesni jako jarni vanek, :t-:J emysli si vsak, ze jsem nejak te~to .... )eto)en vesele intermezzo ... Takove historie nejsou osudem, p-0uze povrchni episodou, Vsak ty bys tez ... «

. Mavl rukou velmi elegantne:

»Nezaporneii, karnarade, ie main jiste zku~ senosti - a hlavne vkus! Nemohu se octnouti v nejake banalni ani nevzhledne histor~i. Mne nadchne jeri zena svrchovane elegantni a za-

jimava.« v' 'V"

»Vyborne, Karle. Udrz se na teto VYSl, sice

I I

59

skoncis pres vsechnu svou filosofii a vybiravost jako ti stafi rnladenci, ktefi se zen i se SVOU hospodyni nebo s letilou bohatou vdovou.«

Malina skubl tvafi, ale nefekl nic. Chvili jsrne kraceli-mlcky.

»Dnes vecer u Cerneho kone, ano?« pravil z nenadani.

»Mohu pfijit pozdeji.«

»Ah ano, hraji dries »Copelii« a rnusi do-

-~i~;~~f;(svoubaletkLi= jiste az nekam na

»Nesmej se tak procovsky! TFeba na Ziz- kov a kdyby to bylg 5vadlena, mMe byt vabnejsi a zabavnejsi nezli slecinka z velkouzenarske rodiny.«

»J aky jsi eklektik ve sve erotice! ({ zasmal

se:

»Snad diletant!«

»Z dalky jsern jiz videl na Palackeho nabreZl vysokou, stihlou postavu vytrvale rnladeho starce N esvadby, jenz svyrn pfirnym drzenirn a raznyrn] pohyby, svym velkyrn, bilym knirern v zarudle tvari -podobal se vyslouzilernu clttstojnikovi.

Kdyz vzbuzoval udiv, ze nestarne, odpovidal vesele: »To je nasledkern setrvacnosti.« »J dete take na caj k pani Chaurove?« zvoIal, pfiblizuje se ke mne.

»Ano, ale jeste je brzo, nechci uviznouti v prvnim salonu mezi klennami.«

60

»Prayda, pozdeji se spise nekde uvelebime stranou.«

Nesvadba se mi zavesil pod rame a pornalu jsrne sli pod stromy 'nabfdi.

Statny, zertovny rnuz, jenz po nekolika letech bezstarostnehomladi prevzal po otci chmelarsky obchod, petadvacet let se drel v pis arne,

, plahocil po cestach a tahal s agenty a dohazovaci, a vysinul se na nejprednejsi misto, odevzdal jej. svernu synovi a vratil se opet k bezstarostnosti svych zacatku. Zdravy a svezi, nedopfaval si oddechu. Vsude byla napadna jeho ramenata a pruzna postava. Jako drive behal po dlazbe upachteny, nedockavv, neb-a jezdil ve svern coupe s jednim konikern rnezi burson, bankarni, obchody a Jcavarnou francouzskou, tak i tea stale brousil po Praze, Ale jiz ne jako neunavny kupec, ale jako darrnoslap .. Nekdy mih1 se ulicerni jeho zluty automobil, z nehoz vlal damsky zavoj. Bylo ho videti na vsech rnistech, kde se bavila rnladez-a lide jeho druhu, financnici, tovarnici, umelci, obchodnici, sportsrnani, v kavarriach, barech, bodeze a vecer v nejakern restaurantu nehvinarne nocni.

Sblizili jsrne se, ac byl 0 hodne starsim.

Porozumeli jsme si, v jistych otazkach zivota mel .volne nazory rnoudreho-epiktrrejce. Byl obliben,nebof byl usluzny, zabavny a pr ijernny. Casto jsrne si pohovofili 0 rozkosnych chvilich pfieisi. vina.

Na druhern chodniku kracel Malina upiaty v redingotu. Nevidel nas,

61

»J de take k pani Chaurove,« rekl N esvadba. »Tam se mu asi nepodari ulovi t bohatou nevestu. Devcatase dnes tak brzo zasnubuji' a vsechna jsou jiz zadana i nejmladsi deera

reditele Kalinv.{( ,

Nesvadba, - jenz 0 vsern byl dukladne zprayen ve spolecnosti jako drive ve svete obchodnirn, rninil, ze Malina jiz dohralsvou ulohu, <lz~po1l1ysliyt'ibe<;l1a. neCQvazneho. N anejvyse lehyk{l pletka s nejakou vabnou panickou, aby udrzel svou povest.

Nesvaclbovi hr aly ocr, kclvz se vysmival

Malinovi, " .

y. >;Ano; rna v:el~e ctizadosti, nevylecitelny jesltl11k. Sam rrn rekl sve opovrzeni nad rnymi nekdy plebejskymi choutkami. jeho jesitnost . . rrnize ho povznesti k velke dame.«

Nesvadba se dal do smichu.

»Kdybyste vedel, jak nas Malina vsecky balam uti ! HrajeLuto okazalou komeclii, aby Z2.kryl skrornnejsi skutecnost. Znate tovarnika ' Hellera? A jeho buclatou panicku?«

»Nikdy jsem 0 nich neslysel.«

»Tak mozna u Chauru se 0 nich neco dozvime.«

Dvakrat meslcne v patek shrornaz d'ovala Sf' v saloneeh pani Chaurove rozrnanita spolecnost, ale celkern vyznamern, titulem i rnajetkem stojici asi na stejne urovni.

V prvnim salonu pani dornu, obklopena svymi pritelkynemi, vitala pfichozi. Vysoka. robustni, napadne obleknuta a nalicena, z£rici

62

cliamanty, s rudou kuzl v hustych vlnach temne cerpyeh vlasu, zachovavsi svezest a prijemnost sve~o nepravidelneho obliceje, uvykla udivovati, podavala hosturn ruce pronasejic stejne

roztomilosti. -

v ~ esvadba, po;veoclajici jeji bilou, hebce vypestenou ruku k us tum, neopomenul ji rici ucti. YOU poklonu. Usrnala se, predstavila nas clame

ktera po prve se u niobjevila. '

Vesli jsme clo vedlejsiho, vetsiho salonu naplneneho hosty, z nichz nekter1 se velrni zive bavili a jini vpte~lapovali, unucleni,. prohlizeli obrazy a nevedeh, s kvm se dat do reci Taci opustenci, skrornnejsi lide, ktei i nahodile se octli v ceste pani Chaurove.rzvouci kde koho ob;:cej?-e po pUl hodine, kdy~ vypili salek caje: zrnizeli po anglicku.

Nekolik devcat, dve byly skutecne hezke rozpraveio vesele s vytahlyrni oholeny rni rnla-

diky. - ,

Devcata byla ze zamcznych znarnych rodin a zn.ala. se. n:.ezi, se~?u i s rnladiky, jako by byla m;ezl mrrn jista pfibuzenska duvernost. Mene vyznamni mladici, kteri nesouvisi s timto okruhem, pr:-zyske spolecnosti, dosti nepristupnyrn, must ~res2apov~t. u~udene a brzo se vytratit.

,Mla.dez dov~cl!ve povykovala. Vypravely 'se udalosti z tennisu, mluvilo se 0 diva dle stihlv . rnladicek zaseptal utle divce panenske' tvar~ ale velmi cilych oci, cosi odvazneho. Zapisk]~ nezbednym smichem.

Znal jsem ne~{tere z dam i z jinochii jiz jako

deti, kdyz jsem navstevoval dornacnost jejich rodicu. Bylo mi trochu stisnene, citil jsem, jak jiz starrru, kdyz mi slecinky podavali ruce jako pfiteli rodiny.

Ohlizel jsern se po Malinovi. Nebylo ho

videti. ,

Nesvadba, jenz zertoval v hloucku mladezk, pobaveny sviznosti divek, pravil, ze najderne ~ __ ,,~ __ .. ~.~.~_pfitele a,siyrnoclrem sal-gnu, kde se podavaly , likery, doutniky a caj.

V modrern salonu bylo nejhlucneji. Nekolik panu a dam stalo kolem velkeho stolu s lahvemi a zakusky, nebo sedelo v hlubokych, kozenych kfeslech kl ubovnich.

Malinu jsme nasli ve spolecnosti pani Sykorove, starnouci darny, hera vsak houzevnate udrzovala posledni stopy svych vnad i svou povest nezrnarne koketky.

Oba se rozlozrli v posach efektnich na causeuse 0 dvou sedadlech v podobe osmicek.

Malina pozvedaje pravici s malickern a ukazovakern okrouhle sevrenym, vypravoval cosi velmi delikatniho. Pan! Sykorova. siroce rozvirala podbarvene oci a usmivala se sladce.

»Nebuderne je snad vyrusovat,« narnitl jsem.

»Naopak, zavdecime se jim. Nikdo se zde tak nenudi, jako ti dva.czasrnal seNesvadba.

A skutecne, sotva jsme oslovili. parek na mal em divanu, povstala pani Sykorova a odstoupila k oknu, keskupine palem, odkud po-

64

· kurujici rytmistr delostrelecky chvilemi k ni vysilal rozzarenLkratke pohledy.

N alili jsme si cisky curacao, N esvadba pfi-

tukl Malinovi a rekl:

»N ashledanou zi tra u Helleru.« Malina si prejel knir rukou.

»Jak vite, ze .. /

»Virn 0 vsem. Nesetkali jsme se tam jdte.

Mate sve zvlastni dny, ze?«

Malina pohodil hlavou a pohledl na mne, jako by mne povzbuzoval, abych neprikladal nijakeho vyznamu tomu, co se hovofilo.

»Heller je tez rnuj dobry pfitel,« pokracoval N esvadba s Iehkou potmesilosti, »i jeho bodra .zenuska. Znam je ode davna. Mival jsem s Hellerem tez co delat. Dosud jsme v spravni rade strojirny holesovicke. Ale pevim, jak to vse dlouho bude .trvat; Chudak.skomira. ByI vzdyneduzivy, bezkrevny, zluty, jako by v nern Ziivot uhasinal.« iMalina ' jen potrasl hlavou. »N as pfitel Heller.: mluvil N esvadba, nalevaje si novou sklenku benediktinky, »je dobry, fadny muzo Jeho zavod nebyl zvlaste veliky, ale pfece usetfil takove jmeni a uvedl obchod do takovehoistavu, ze pani Ruzena bude vdovou velmi-zadostivou, zejmena aspoii v ohledu fi-. nancnirn, z·e, pane Malino?«

»Neznarn pomery,« odtusil urednik kratce. Pfidruzili sek narn dva panivrnluvilo se o posledni reCi Kramarove, 0 defraudaci v jiste bance, 0 nove operete Fallove, az konecne si

5a

N esvadba vzpomnel na partir makaa v kavarne a odesel, pokynuv Malinovi:

»Zitra II Helleru.«

*

Sedeli-jsrne s Malinou v kavarne u okna.

Pfitel casto dekoval na pozdravy mirnojdouelcho MiH spoustu znarnych, coz mu zfejme lichotilo, nebof se citil predni osobnosti prazSkOll.······

Ptal se rnne, proc jsern nebyl na soiree u velkostatkare Mocha.

Odvetil jsem, ze se nudim. ve spolecnosti pfilis zabavne. Je to jiz jeelnou ornrzelost a unava cloveka,ktery po leta byl vevsech moznych kruzich.

Sma1 se mi se svou obvyklou prevahou: »Ale tak dalece jeste nejsi znaven, abys nemohl behar po dostavenickach. Onehcly te nekelo vielel se sedrnnactiletou divcinou v jelenim pfikope.«

»Clovek befe sve dobro, kde je nalezne, praviI Moliere.«

»Mne by skutecne-rnrzelo, kdyby lide meli strkat cumaky do mych intimnosti. 0 mne se prece nic nevi nanejvyse nejaka domnenka nebo klep. Nejsme jiz v tech letech, kdy jsme byli bujni jako rnladi ofi abrali vsechny prekazky.«

»Ale piece si muzerne dovolit obcas nejaky i krkolornnejs; steeple-chase.«

Malina primhoufil oci a odtusil:

66

»jsern pro rnlceni a uzavrenost. Zaaiju-li nejakou blaznivou historii, musi to bft nec? zvlastniho a nevsedniho. Zena, !ktera nerna chic, gracii, neexistuje pro mne.«

Byljsem Malinou udiven a rozveselen. , »Bravo, pfiteli, jsi opravdu muz vybrayneho stylu, Skoda te pro tu nepatrnou spolecnost

nasi,« . ,

V zpomnel jsem si na N esvadbovy narazky a na jiste poznamky blizsich znarnych ~alinovych 0 duverny,eh stySich bankoy':lllcho dandyho s rodinou Hellerovych, 5 n~~~;lVym chradnoucim obchodnikern a s jeho pfilis kyprou malou panickou s cervenou, zdravou tvafi spokojene matky mestanske. ,

Ci til jsem, ze v .historii rneho pr~ tel.e, kterv chtel narn imponovat svymi urozenyrrn choutkami, je utajeno 'neco kornickeho.

*

V operete »Mamsell Nitouehe« vystupovala pikantrii subretka, okouzlujici jinochy i sedesatilete seladony. Stary Nesvadba . nernohl ovsern schazet v divadle. Sedel v IQzi sve rodiny, By1 sam. Jeho syn zfidka navstevoval divadlo, pracoval pozde do vecera v pis arne ~ venoval se tim vazneji svyrn podnikum a sve. domacnosti, Cim lehkornyslneji je zanedbaval jeho stfibrovlasy otec,

Navstivil jsem Nesvadbu v Ioz]. Byl jako vzdy v pfijemnem rozrnaru. qCi mu hraly, kdyz 1iCi1 svudnost subretky. Pojednou se pre-

67

rusil ve vylevu sveho nadseni a ukazal pokynern hlavy na pfizernni 10zi:

»Podivejte se, Malina sesluni rnezi Helle- ~ rovyrni. To je divne, dosud se s nirni pr1li~ neokazoval. Za jirna vy . trojlistek l Heller. scvrkly, skorniravy, udrzuje se-par dni na zivote, pokud mu jeho ledviny dovoli._ Jaky kontrast jeho robustni, vydatna zena. Rubensovsky zjev, ovsern vice okazaly nezli slicnY. Ostatne je to hodna..

---~~,-pfijemnapanicka:;ktetap6h6dlile a mlsne UZl ~ va sveta. A mezi nirni riapadne se vyjima Ma~i,n~, ull,:any, uzkostlive upraveny a upjaty, tvariel se, jako by ze sv~ noblesysnizil se k.nepatrnym mesfakum.« _

Malina pohlizel na obecenstvo s unudenou tvafi, tvafil se tak jirozene, ze nikdo by netusil v nern bankovniho ufednika. 5e1 koupit bonbony pro svou sousedku, Kdyz vychazel zcukrarny, uehopil ho Nesvadba pod pazi a srnal se:

»Co letite s tirn korrioutern jako zarnilovany mladik? Bavite se vytecne s veselou pani Hellerovou?«

»Co si myslite?« odtusil Malinazrudnuv a smal se nucene, »Stafi znami ... a trochu p'fibuzni ... «

»Zda se, ze jste pfibuzni se staryrn Hellerem,« usmal se Nesvadba jizlive, »snad z toho keuka i nejake dedictvi. Tak jen se pficiiiujte,

pfiteli.« . _

Malina, vrhnuv na Nesvadbu rozzlobeny pohled, odkvapil do loze. Vice k nam nepo-

68

hledl a tvaril se, jako by jej pfedstaveni veliee zajimalo,

Od te doby bylo zfidka videt Malinu. Opustil sve krouzky v .hostincich, zapornnel na svuj stul v kavarne, neukazoval se v salonech. Divil jsern se,ze on, tak horlivy a stale dychtivy zabav, vyhledavajici five o'clocky a soirees, honosici se svym] znamostmi, nahle odstoupil

stranou, ,

Nesvadba shledaval tez, z,es Malinou se udala podivuhodna zrnena. A vyzvednuv oboci, pravil vyznamne:

»Kd6 vi, eim -nas neprekvapi.«

Ukonciv kr atkou, povrchni historku \'3 baletkou, a po afere dostrmrzute, ktera ucinila nahly konec rnemu teprve zacatemu rornanu, po netnz jsem se citil .nevolnym v t. zv. slusne spolecnosti, ktera odpoustela pouze tajne, nepohorslive skandaly, odjel jsem na cesty, Toulal jsem se po vzdalenych krajich, vyhledaval jsern mista klidu a urneni a zil jsern v unyle osarnelosti. Ma krev a me nervy se uklidriovaly po boufich poslednich let, jd mely zrychlene tempo finale mladi. Citil jsem, z'e jsern nasel toto uklidneni a vrativ se po delsi dobe domu, setrval jsern nadale v te samote, jd byla mou . truchlivou a • sladkou utechou v rozkosnych dalkach, v hor ach, u more, v snivYehmesr.ech toskanskych.

jediny Clo,vek, s 111m2 jsem se chtel setkati,

69

by! stary bonvivant a filosof N esvadba. Napsal jsern rnu listek. Odpovedel mi, ze se sejdeme, ale zcela sami, v uzavrenem miste. Ma zaji-" mave novinky. Navrhl zvlastni kabinet v IahUdkarske vinarne.

N asel jsern ho v rnalem pokoji, ria konci chodby vinarny, vzdalenern od hlavni mistnosti, kde hraIo kvartetto. Byl to tichy, skryty koutek/ Kll~l11t1~Y:~dly dva. vchody, jedenvelrni

_._~ •. w,~",_,,_~ __ , '-a'iski,e'tni' 'zpobocrte' ulice.vUhledny salonek,

upraveny pro tajna dostavenicka.

Nesvadba jiz sedel v kresle a zabyval se studiern jidelniho listku. Bylveselelsl, cervenejsi a zdravejs! nezl] kdy jindy. Vital mne hlucne:

»To je dost, ze jste se vratil. Jiz jsme mysleli, ze uviznete ve svern vyhnanstvi l«

» Trochu jsern se citil psancem .' .. «

»Snad byste., si neco nedela] z.: prazskych klepii? Praha snese jine aferynezli byla vase. An! nas pfitel Malina neudelal zvlastni sensaci ... «

»Co se stalo?«

N esvadba mavl rukou nad jidelnim Iistkem. »Pozdeji varn reknu vse. Ted' s'e posta-

rameo pekne rnenu.«

Okazal jsern na lesknouci se kredenc mo~ derniho stylu, koberce, na siroky divan plny hebkych, hedvabnych podusek,

»Do tohoto rozkosneho kabinetu nechodite snad na porady oobchodech?«

7°

Nesvadba primhoufil oei a odvetil ledabyle, skrze zuby:

»To vile ze se vzdy prizpusobim okolnostem a jednam podle anglickeho pfislovi : pravy

muz na pravern miste:« , ., ,

, Nesvadba nemluvil 0 svych tajnych spaclech ani v dobe, kdy byly pravdepodobnejsi,

, Zazvonil a eiSnik pohlizel s ponizenyrn obclivem na .stareho pana, jenz mu claval rozkazy dokonaleho ,znake francouzske kuchyne, Vecereli jsme pornalu, muj pri~el, c~ovedl se nadchnouti pro langustu, znamenity filet aPE? stary, jiskfivy a ohnivy cha~b~rtin;v H?vonl vesele, zrudly, s lehce zpocenyrru tvaremi, vypravel historky ze spolecnosti a z cliv~dla, z ~Iarianskych Lazni, byl zivou kronikou vsech afer , vdavek, rozvodu, pfihod z honeb a

z heren. .

Vyptaval se na me cesty. Vzpominal se zkiisenosti nenapravitelneho vetrop:lach~ _~1a nocni radovanky pafizske, na Maxima I Casino de Paris, na hernu a bar Scott's v Monaku a na vsechny kraje a mesta, veriovana pozitku,

. mode, sportu, kde prornarnil e[lst sveho jmeni

i zdravi. .

jiskrne, rubinove vino bordeauxske chutnalo Nesvadbovi, oci mu hraly, tva~e planuly, mluvil a srnal se rozjarene, byla to jeho omlazujici koupel. Byl jsern tez v spokojen~, r~zveselene nalade, kdyz zasumelo v skle~kach san~paiiske, sbratfili jsrne se oba v bUjn~ radosti, pres rozdil stafi, mizici vsak pod vlivern roz-

71

kosnictvi, jernuz jsme stejnerpodlehali av te lehkomyslnechvili ci tili jsme svou _ podobnost.

Financnik, rozvaleny ve fauteuillu, s flustyrn, havanskymrloutnikem v ustech, zvolal hfrnotne a bouchl na stul:

»Ted' k veci] K vuli. tomu jsrne se vlast~e sesli, Mampm tebe bij.ecne novinky. Nevis nie, jeste jsi s nikym nemluvil -0 Malinovi?« ' »AI1islovo se,ke,111J1e-nedostalo za tu dobu, .-V:;~~--~'-_C-"--.~-" :-:~c'o'~jsein- ,·D:yr·pry.~, ro~nez ani ted'. Pfiznavam -se;,-'

ze jsem sina nej .vubec nevzpomnel.«

»Tak slys: naspfitel Malinaje zenat!« »Hrn, skutecne prekvapujici novinka. My~ slil jsern, ze rna k zeneni zrovna tak daleko jako

ja, ac z jinych duvodu.«

Stary pan, jejz tykani cinilo idte bcdrejsim, nahnul se ke mne, udefil mne -pfes ra", meno:

»Tvujzivot, hoehu, vylucllje kazde normalni a konvencionelni rczreseni: lsi zatvrzely Don Jqan. Malina ve svern starnoucirn, affektovanern sviha:Ctvi nutil se do podobne role, aby byl zajimavejsi, nebot pres vsechny neuspechy nevzdalse svespekulace ... «

»A tease mu k()necnezdarila. Zajiste udelal t. zv. skvelou partii. Je krasna, bohata, ele-

gantni, rnlada?« '

Nesvadba se dal do smiehu.

»Krasna? Byla snad a je pro jednoho muze dosud. Bohata? Uchazi to. Elegantni? Hm. A mlada? Tempi passati. Nemohlo se stat nic jineho, Malina, jenz si tolik zakladal na sve

72

osobe a myslil si,ze je stvoren pro cosi vyssiho, muse! se spokojit sriatkem s touusrnevaYOU, kyprou vdovou, jd si zachovala jistv temperament a neni fadni.«

»Pani Hellerovou?« »Yes.«

»Nepokladam to za takovou pohromu. Nynejsi chof Malinovaneodpovida jeho prepjatym pozada vkum elegance, ale neni neprijemna!« Nesvadba pokrcil rameny. Byl potesen, ze mohl Malinu zkarikovat a sesmesnit, antipatie srniska starocha sla do krajnosti.

»0 siiatku Malinove nebylo nic znarno, v novinach zadne oznameni.«

»Nenadelal s tim mnoho hluku. Ostal veren tajernnustkafstvi, s nirnz se s ni po leta stykal jdte za zivota jejiho rnuze,« odpovedel N esvadba.

»Divirn se . ze cela ta rvec takto skoncila.

Nernel jsem Malinu v podezreni ze tento pfi-. pad bral tak.opravdove.«

Nesvadba nahrnoval vrasky na cele, sleduje dyrn doutniku, a Fekl pornalu, roztr z ite:

»J e to divna historie s divnyrn zakoncenirn . . . Ale neni dilem Malinovym.. N aopak .

. Jeho osudy fidila ruka rnrtveho.«

»Ah!« . .

»Malina si vdovu vziti rnusel !« »Stalo se neco mezi nirn a ." .«

»A mezi Hellerem. Ano. Dornaci pfitel pani Hellerove vahal s tirnto siiatkern, Ani ohledy penezni by ho nedonutily, aby se sniZil do po- .

6

73

kojr;eh? zi.vot~ rnestanske rodiny. Vdova po t?varr;lkoVI m~la dosti penez, aby dovedla vsblrave:nu a upjaternu svernu pfiteli zpfijernniti

,o~udny krok. Ale Malina by jej nebyl ani ucinil, kdyby ho nebyla vedla mrtva ruka.«

• r ~es:ra?ba pokracoval zive, pobaveny histo-: rn zarhveho rnanzela, .msticiho se ze zahrobi.i-

v;>Heller, ktery cely svuj zivot spekulovaij pOClt,al a kav~deho prokoukl svyrna malyrna, za~~dlym~ ocirna, rychk. mzikajicima, provedl da?~!skyk~usek. Byl slidivym stinem sve z·eny a J~)1ho pntele, vyspehoval jejich navstevy a ~~huzky, zaznamenal vse presne, zmocnil se l)eh~ korrespondence, Pri tom se choval k MallhO;'1 ~ nejv(tt~i vli?nosti, jake by1 schopen ten ~'Yzablr neduZlyec, jehoz duse byla vyschla jako jeho telo. N util Malinu stalym zvanirn a vv- . hl,edva~ar;im ruznjch prilezitosti k nejcastejsibJ n,avs}evam. Ponevadz byl skoro stale churav leka: byl u neho denne, hovofil casto 0 sve lle~ rnoci. Jednou zazertoval 'pHserne": »Dlouho nebudu mez~ ~a,?1i. Za to Ruzence prozretelnost uchy_stala,Jes.te dlouhy, moe dlouhy vek, .jen se nay 111 podl;,eJte, pane Malino, jak kypi zdravim. ysak t~ VIne do~re. Doufam, ze zustanes, Rt'lzen}:o: ! p,_.a,k pri dobrem rozmaru, odkazi ti slusne jrnenr a vynosny zavod a tebe odk;'iz~ ~as~~u p!it~li. Vy dva jste pro sebe jako st;;~ re~~.« US~!lbl se., vycenil zuby, zkfivil svou VyzlloYv~var. M~lma jJrozil jednu ze svychnejtq.p~eJslch chvil, Odpovedel tez zertovne ale velrni nucene. Za nekolik dnu Heller, jenz ~zdy

74

vice chfadl zivot z neho pomaluunikal, povo- 1a1 si Mali~u do sve pracovny. Posadil Malinu do kresla vedle psaciho stolku a pocal mluvit, jako by chtel prodat motor: »Pane, m~te ve!n:i urcite a velmi duvhne vztahykme rodmt' . Vim vse. N emohl jste vee zatajiti, aspori V posiednkh letech, ale snaz il jste se vse zamaskovat a uzriavam, ze jste jednal jako cou1antni odberatel. totiz spravny muzo S pocatku pozoroval jsem vse 'S uzas,em a nepokojem, nevede1 jsem, jak se chovat V te situaci, v n1z je mnohy manzd nestastnv a kazdy smesnY. Ponevadz se nerad rozciluji a nechtel jsem pripojovat k svyrn obchodnim starostem nove trampoty, opanoval jsem se a kon~cne byl jsem ji~ v}akavem veku a zdravotmm stavu, kdy cloveku nezbyva 'nezh resignace a odfjikani. ~erek~ jsem . sve zene ani slovo, ac se ve mne COSI hnulo, kdyz jsern ji videl casto. vracejic! se domLl ve zvlastnim pohnuti. Vedel jsern 0 vsern, ale zachoval jsem uplny klid, jak vite. Pomyslel jsem ovsern na odvetu. Mam tak?ve dLI~ kazy, rnarn v +ukou i yas~ dopisy, ~edlvte se:

Ruzenka je trochll nedbala, a moh1 jsern pr~ot~ varn zakrocit. Souboj je vyloucen a pak hde meho druhu maji sve prakticke nazory. Pred soudem byl bych dosahl zadost~ciner;i. Nerniluji vsak skandaltt. Byla by to spatna reklama pro mujzavod. Byl byste potrestan, ale .d<l:leko hroznejsi trest by stihl mou zenu. Zhrozl} Jsem se pomysleni, ze ?y za, SVO~l. 1ehkomy~lno~.t utrpela zkazou celeho sveho Zlvota. Znate J1,

75

nedivite se, ze jsem ji zavazan za prvni leta nase. Ona GVSem nezna vdecnost, jiz za jiste byeh zasluhovaI.«

~

»Mam ji preee troehu rad a jsou jiste, dav-

ne vzpomiriky . . . Rozhodl jsem se vsak, ze musite nesti oba konsekvenee sVE'ho pomeru. N evirn, zdaIi vambude rna transakee vhod, A'Ie at jizsoudite, jak eheete, vy se musite stat mym nastupeem. NezertovaI jsem, kdyz jsern reklpri vec~ri,je Yam odkazu svou zeriu. N eSkuoejfese. Zadne namitky, nebo jdte ne.zli se rozIoucim se svetem, stropim skandaI! NedeIejte si z toho nie, ze rna, nase Ruzenka trochu sestarla a stIoustla. Preddeseti Iety se yam jiste vice libila. Obehod je pro vas velrn; V_\hodny: starnete; vase stafi bylo by stale nakIadnejsi, v nepomeru s vasirni duehody, vim tez, ze je vycerpano vase jrneni. Nu, po me. srnrri budete majiteIem s .mymi detrni dobre tovarny a dvou veIkYehCinzaku. Zde it nast tajnasmIouva, 0 niz se dozvi jen mtij notaf

a Ruzenka. P.odepiste!«,

Nesvadba ustaI ve svern vypravovani, jez byIo hrou, v nlz tonern a gestikuIaei napodoboval skuhraveho staree i skoprneIeho milenee jehozeny. ByI unaven mluvenim i smichem. VyptazdniI jednim tahem clsi vina. ZapaJiI si novy dontnik.

» Tak co tomu fikate, Artusi P .Mam podrobne zpravy od Iekare i notare Hellerova. Vim vse, co se udalo.e

70

v'I t 0 jako kazda veseIohra -

»Skone10 , ,

snatkem?«, v tebni

»A.Ie pfilis humoru nemeIa .. ta ,sva _ . u

inta Malina se rnusel podr obiti svernu ,os - poi T' d' zi ie v ustrani. ZapadJ. N euka~uJ~ se duo . e v J a detmi Predstavoval Sl prece

se svou zenou ~ . r • 'I banku zabyva se

skvelejsi zakonceni. OPUdS~l UstaIiI se stal

jeri obehod~m a ~vou ro mou, ,

se rozsafnyrn obeanem.«,. . dosta-

T d' jiz nebude se posrnivat rnyrn v

;)Vl ~ vI d t oehu snadnvm". Ostatne

Vel11eKUlD, ne <: . Y. r v '1 S . ad se doeeIa

jsern se take nejak zmem. n

urnoudfim.« r A

' b h vevril kazdemu, jen De yam, ' r-

»To ye

tusi !«

»N a zdar !«

-\ sklenkv zazvonily. d' ti klidu

~ dl ~ VI vdu K mou ros 1 a

N esva oa me pra , " lil ze isem

. dostal aekohv jsern mys 1 '",

jsem yse 3<: kdi Iide meho druhu stavaji se dospeIy v~kt:, s , okladalza unavu, bylo

Umlrnen!?;1. Co J~e~o~ni nevazaneho zivota. spiSek vyz~t:~o P~e -j~em se s celou s,vou nevazA ta se , 'v he 1 e sveho nedlounosti a s~fe~te;1(cl2 ::~e~:Pd;brodruzstvi, Od heho ukhdnen: . ahle obzivil novou laskou, te chv ile , kdy jsem 11, YtVstirh podcarornoci

novym ~l~di~v:z~~?~r~v~ehoci umelkype

nesrrurnycn, r '1' se v takovem Loji Milnerove, zrnita Jsem, 'k' se m] z.dalo

v, 'v ,y nad kterou, Ja. ,

vzkypeni vasn~, .Y 'v, Ano. byla to velika

' nepoznal moeneJsl. ~, d '

jsem " k j ' citil posledni a osu na.

boure, a Jet jsern ,

77

Vse byIo obnov 'v

vote. ZdaJo se mi veno, , o~a:eno v rnem zi-

a duehem i ume;i~ ro,~ko:na, I.adna, subtiln,.i sVOU drobounkou h d v~ ~na LOj~ vedla rnne rovne zahrad' 13 I e va r:.0u, r~ckou do caprrbl:lzneho prot .y 0 meZl nami dverna cosi Ona nekraieI v.o jsrne tak rychle k sobe speli

a ZIvotem ale u r , 0 •

koketni tancila VZdL1S ~ v .. r smI.;ava, svudna,

vetive a nezne vkd ne, pnjIn:ajle nekdy jJliROVani, lask~ n\o1I poh~da,:e a pysne zbozenthusiastU j'ako b 1 etltel~l, zboznujicich

·v.. ' ra"a za vdek kvvf '"

rrnz ji zasypavali na . 'v. etmam-, jl-

roucne ve1ebena iak derlstl. ~y.Ia stejne hovaria. Znal j'sem' '. 0 y a, r;enavistne pomlol1-

, Jl z povzdah Byl V'j'v

na a nevsedni ob' I' '. ~ pri IS kras-

. ,ava jsem se jeJl b -,

moel, a videl jse '., v - ne e?:pec'1e

ze je prrtelkyni :sl::P err~hu., Vetil jsern, vetcheha hrabete H l.rnek 'ho ateho, ale jiz

K I v . orms e 0

(yz jsern se vratil r •

zine do Prahy v'dvi . po sver_n bloudeni v ci-

. 'V , I e js'em LOJu nVk r r

jevisti, Byla poetiek' vv,. e.o Ikr2.~ na

v rolich divek mil a" svezi jako lalr;i kvet

v »r , ,I ovnle a byla n- dh

nujici, kdyz hrala velk d' a erna, OSL

hv b h ou amu ve franc ' r re ne eroinu v t - di \ v --( .)11ZSke

hatym umenim ovla~fge. l1:v :scstrannym, botelern divadla je V: a jeVlste. Byl jsern pHseenaeh, a po~eva~)sem po:n~l nil sve.tov§ch varni cizozemskyn: p~rlovna~l se ~Javnyrni _ dimluvil jsem 0 ni s ~akJ ~ p~_o ~OJ~ pr!znive,

-sv_adba mi bid! v VjmLanlCUJ1l11, ze Ne-

. v _ na 1 , ze mne se .' . ,

slicnou hereckou. _ zn::tIIil s mladou,

, »Ona te ostatne zna' z

povesti ... «

»No, to dekuji l Ma povest !«

»To ji prave imponuje. Snad si nemate co vycitat.«

Pokrcil jsern rameny na znameni, ze takove povidacky pro mne nic neznamenaji.

»Prijme te velmi rada, mluvilao tobe jako o muzich, ktefi jsou ji sympaticti a-jimiz se rada obklopuje.«

Nesvadba rnne pfivedl k slecne Milnerove s vyrnluvnym vykladanim rneho enthusiasmu pro m.

»Oh, vzdycky prehanite pfiteli,« tiskla Nesvadbovi ruku s karnaradskou duvernosti, »ale jsern potesena, ze vas pritel rna zajem pro rnne.«

Kdyz jsern vkrocil do maleho salonku hereeky, plneho kvetin, roztornile, urnelecky a vkusn~ _ vyzdobeneho precetnymi drobotinami starozitnyrni .a stiternostmi, v nichz si libuje koketnost a rozrnar zen; pocitil jsem divny neklid, podobny znepokojeni, ktere se mne zrnocriovalo v mladsich letech, kdyz jsern se pfiblizil k zene, jd vznetlive povahy rneho druhu hypnotisovala svyrn pohledem a usmevern,

Slecna Loja, usrnevava, stale vyjasnena, podavala caj v cinskjch saleekach. Mezi hosty urnelkyne byla dobre. mne znama starsi darna, velkostatkarka Krispenova, jd hrala velkou ulohu ve spolecnosti, _ vedle nadhery.vkterou chtela zastiniti nejprednejsi domy, projevovala rada smysl umelecky. K mlade umelkyni chovala ses vaznyrn protektorstvirn, ja:ko by ji

79

svo~ pratels~ou duvernosti chtela zuslechtiti v oc:ch spolecnosti, p6hlizejici s predsudky na herecku., V salon~ch pani Krispenove patfil<i eI;.~~ntn1 a vnadna hereeka rnez] nejvyhledavan~Js: ho~ty. Zda s.e,ze jedna z nejvzacnejsich, .pre~etavY:h, ro:marnYch avzdy uzkostlive utaJer:_Y,chepl<sod lasky tekave a koketni umelkyne zacal~ v tOlTI_!o salone. Mel jsem v podezreni

_n:I~de~ocJ<yc~ru, .~portsIT1ana,horliveho na -; •• c~c_ •• __ ,:~tevill~a pam Knspenove, jez byla jeho te-

hcko.u, ,ze n._e?yl lhostejny slecne Loje.

JlllY,zbozr;t0vatel, stihly, asi tficetilety muz, be,zbarve pIeh, velkYch, svet1ych oci, sledoval stale hostItelky pohledy, jako by se modIiI k, mad?ne., Byl v .;rejmYcl; rozpacich,' poskubav~l sr .k~lr.ya zaJ1kal se, kdyz mluvil 'S umelkyn i, Y!del J.sem ho poprve a slyse] jsern tez pop~ve J~ho, Jmeno, .ae jsern pozoroval, ze bvl dosti znam~n:. ~ patrne vyznamnYm spisov~~elem. Dovedel jsem se z .lichotek s'leeny Loji, z.e~an ,R~bert ~ornych je znamenity dramat1~ky ba~ill~ a vhvuplny kritik u velkeho zUr~alu. B}sillk rnne bavil, nebot jsern videl, ze za pn~omnost1 slecny Milnerove vyboeoval z r~v~o:,ahy. N edovedl utajit sve vzrusen], ~edlVl1 JS,em se rnu, pebyl mi smesnYrD, sam JS,e~ I?:~~leha! podobnemu neklidu. Bylo to povaZllVe)Sl ,nezh v dfivejsich prudcich zachva, tech n31hlehoy vzplanuti. Ale i tentC?krate jsern S~ • .9vla~~1 az do okamzik.u krit~ckeho. A ten pnse] dnve nezli jsem tusil, Ackoliv Loja nepohlizela na rnne jako na cloveka vaznelio

-,

80

znala mou rninulost a pfijala mne pratelsky, prece znenahla a subtilne, mel jsern skolu, v_;:iz byli Stendhal a pi.K.profesory. las~y, p~d:r~~? se mi ji presvedCiti 0 srdecnosti svych ~lt~, JIZ neocekavala a Hera ji prekvapovala. JeJi skoll~' asi nebyla daleko od me ~ pr~~dsta;ro~,:la,sl, ze vse bude jine po tech nekolika navstevach, rozrnluvach ve spolecnosti a v pr~st~vk~ch v divadle. Byl jsem pfijat do jejih? mt;m.lll?O krouzku. Konecne podarilc se rm uvesti Jakvsi zmatek v jeji zchytralou hlavicku. Pozorovala .mne a poslouchala jinak nezli na pocatku. N ase hovory 0 sarnote nebo v ustrani spolecnosti stavaly se intimnejsi, jako by s; mezi narni uvolnilo vse strojene, neprirozene, vnucene spolecenskemu styku zakonern bon tonu. N ejpfijemnejsim nasledkern .i;ohot,o ~:,olneni ibyla vzajernna sdilnost a o(l~ryty zajern o vse co se nas tykalo. Tak se vyvinula uprimnost, 'v niz narn bylo takh~ejive" a jei da~~ nasim rozrnluvam te veselosti.iktera dva, kten nejsou riaivni ani nezkuseni, pri,:adi ?aleko rychleji a hraveji k ~ili, n;z ,sentll_?ental~~s~

Nlkdy nebyla sentirnentalni, .ale Cy~sto l;bIve melancholickou. Jeji melancholic pnpommala

unylou vuni ruze V podveeer., r

Po divokych boufich, temnych a bolestnych zachvatech uzkosti po otrave puste nudy a spleenu, kdyz jiz Jsem se :ode,:zdav,:l be.znadejM sve zivotni zbankr otelosti . a ,sel JS,e?,1 vstfic trpkosti a upadku odzbrojeneho ~tan" nahle se chmury rozptylily, stesk a horkost

81

zrnizely, vse se vyjasnilo. Citil jsern nove rozohr:e:;i p~? zenu, Ty pocity, jez mne vedly k v~te~S!vlm, a tez k nejhorsimu padu a zhnuseni, Je~, ~yly mou slavou i potupou, objevily se, vzkfisily mou dusi hluboce a svetle bez

v h' , ,

vse 0 cyrnsmu.

'v Tento .:,azrak provedla carovna Loja. Byla tez veselejsi, bezstamstnejsi a zdalo se, ze byla t_a,~}_fClstl1~j<lkQj~.Na pocatku nasich duver-

nosh. mi rekla: / .

»V zadne spolecnosti necitimse tak svobodnou jako ve vasi. I moje divadelni nervosa rnne opousti.« '

»To je zarukou, ze zustanerne prateli.«

. PO,dala. mi ruku nahlyrn pohybern, ponekud efekb;lm, jak bylo jejim zvykem na jevisti,

, ~hbal jsemkrasnou, belouckou ruku s jernnyrni prsty, JeJlZ tragicka gesta v urneni bvla modlitbou a hudbou jako ruka Duseove, - Pravil jsem pornalu a vroucne:

»Nevim, jak yam vyznati copro mne znarneria tatochvlle. Mou dust' zrnita chaos slov vdecnosti a zbozfiovan] _ jsem pfilis zrnaten.z, r »Zm;ateny sn~d, ale nezda se, ze v rozpa-

cich. VIm, ze jste byl casto v podobnych situacich.«

»jste dobra, limite odpousteti.« »Nernohu byt vasim soudcem.«

»Mluvite ke mne tak pfitulne. A znate mou

rninulost?« ,

Usrnala se hrde a zmerila mne, »A znate vy mou?«

N evecie'j jsem, co odpovedet. Obaval jse~ se 'ze se tvaf im velrni hloupe. Pomohla rnr z 'nesnazi. Prozpevujic, postavila se pred zrcadlo a pravila:

»Jak se yam libi muj novy 116es?«

»Velkolepy na pad 1« , ,

»Ale ne muj, Jsem rada, ze se yam l;.btml« Otocila se rychle. Oci ji divoce, a bujne za-

svitily.

»Musim do divadla. S boheml«

A ztepila, hrda, vztyoena, s jakousi tklivou

rozkosi na rtech rozpfalrla ruce a.; . , ,

Pfissal jsem se na jeji rty v prvmm polibeni

jako silenY. y

»N a shledanou,« zaseptala. .,

Bylo !ll~' ja~o by kouzelny ,z~r vlil mi do krve ohnivy pohbek zboznovane zeny. Nemohl jsemse dlouho vzpamatovat.

* *

*

Lahodne splynuti, podmin~a vaseive, v~o~ci lasky zmcnila nas oba. A jako nekdy ,byva, ze dva milerici, ktefi ziji jen. pro se?e, ,stale na sebe mysli, prejirnaji navzajen:; s.ve navyky a nekdy se stavaji sobe podobnyml, ta~.1 ja .a Loja jsrne stejne zjernneli a ,od~~evneh ". pOCltech spolecnych. O,na v "", -pntomnost2 byla prosta, byla vice divkou nezh v; spolecnosti, a zbavena sve nucene posy herecky ays?dlVOvane krasavice, byla daleko pnstt;pneJs:: Zaporninala na sve starosti urnelecke, na unavu

83

zkousek, hadky se svadlenami atrivialnosr zakulisi, mirny- usmev neopoustsl jeji rty,

Ja citil blaho, jakeho jsem dosud nepoznal.

Ma nevazna povaha, rna hy-fiva ledabylost a zaletnictvi, vse, co Cinilo muj zivot boufi, dobrodruz~t_vir:n, uzivamm, jako by spadlo se :nne a citil jsern se tak Cistym a osvobozenvm, jako bych se obrodil v zazraene koupeli. Ve ~hviIichsamoty byIamaduse riaplnena ji, jako je'dUse zbozlleho fanatika veficiho prosycena zbozno? extasi, Vasen mne neopustila, ani me horouc] vyznavani zeny. Ted' jsemse kofil nejkrasnejsimu idolu. Byvalouspoleenost svou jsern zanedbaval a po svem navratu z ciziny jsern neobnovil mnohe styky, zvlaste v rodinach, kdernne odsuzovali a pomlouvali. '

Krome N esvadby, s nirnz jsem nekdy veeere1 a jenz taktne a pfijemns naznacoval, ze vi vsechno, a krorne Krispena a liter'ata Hornycha, kteri neunavne obklopovali herecku nesetkal jsern se skoro s nikyrn. ' ,

. Ale nekdy ve chvilich nejruzovejsich byl Jsem nahle zachvacen uzkostnvm sevrenim srdce. Byl to obvykly zachvat strachu pred budoucnosti. Pres vsechno jsem neztrati] svou skeptickou filosofii. Vidsl jsern urcite a ostfe. Vede1 jsern, ze rninul vek, kdy mohI byt muj porner s Lojou trvalyrn, neb aspofi dlouhoIetyrn, verriyrn svazkem. ' Nemohl .jsern nabidnouti ji moznost skveie existence. Milovala skvelost, libovaila si v, oslneni nejen na jevisti a byl jsern jist, ze jeji naklonnosr a lasky-

84

,pInost ke mne raze~ uhasne,. obj~vi-li vS.~, moenejs!, mladsi, bO~~tSl a sna.d 1 z,aJlmav~Jsl souper; Byl jsem pripraven, 1 ted, kdy jsemriemohI miti sebe mensi .pochybnost nebo neduveru ze rni bude odplaceno to, co jsemispa-

chal 'na nejvice milujici zen~. . ,

Pfirozeria odplata, nutne finale takoveho zivota. A ponevadz jsem .by I jist, ze katast_rofa neprijde snad az za nejaky rok, lehc.e jsem rozptyloval prlsery zoufalosti, a veseIe JseI? .se tesil z pfitomnosti. Carpe ,dIem, ostal jsern vernyrn svernu staremu heslu,

V blazene souhre stejne milujicich srdci vynalezali jsme nove pozitky, kt~re bnily nas zivot rozkosnym. Loja nebyla jlZ tak rozrusena unavenaa utyrana divadlem, byla ozbrojena' proti jeho vulg arnosti, ovzdusi k9lis n~cpelo ji jako drive, nevidela a neslysela ~I~ z toho rmutu intrik a venovala se jen pracr v zaujeti cele sve?yt?~!i. Jeli, krasa ~:byl~ nikdy tak neskonala, JeJl, ume,r:l .ta~ vlt~zne~ Upechy ji opijely jako chvile vasnivych vylevu

nasich. '. . v v

Novym zivotern se uspokojila, zladila a J.~st~ vice skrasnela, a zdalo se, ze ji o~u~,tlly )1~te libustky, ktere ji vyrusovaly '~ kterep brandy soustrediti se uplne v praci jako ted',

Ve sve snaze co nejdele zadrzeti chvile, nad nez nebylo ~ nebude velkolepejsich, d?al jsem 0 to, aby se L~ja, ar:i, o~.amz~k nenudila. VyuZitkoval jsern kazde pnlezltos~l, abych byl u ni nehs ni, ale nikdy jsem nepfekrocil mez,

85

za kterou i nejintirrmejsi, porner by rnohl osumet. Nebylo nic, co by rusilo nas vztah elegantni a intelligentni hodny neobyee]'nvch 'lidi. .' "

. : e sla9.~ych zachvatech lasky, herebyly nejpuv~bne]SI, kdy~ se vratila po predstaveni s .lehkym naterern licidla, s ocima rozjasnen:yma, raz~chvena pocitcm uspechu, tehdy addavala se jako zena silic! vasni a jako divka svedena neroznanvm; zkusenostmi.· C

. . VlakOvem 'V?b()ld~fli blahovem zaseptal jsern:

r »~u~emese mit radi, Lojo, buderne se vzdy mn radi.«

Mela oci pfivrene a na rtech horkych mihl

se rnatny, zahadny usmev. '

»Budel.ne ,se mit radi,« pravila nahlas, pornalu, 'S tichyrn povzdechem; »oh, radi ! Ale slovo vzdy neni pro tebe ani pro mne.«

o _Ne~rekvapiI?' mne,ze tak odpovedela na rnuj napad naivn i, Ah, takova romaniika k smichu! Citil jsem, jak jsem byl malym. '

Ni.kdy pak nepadlo slovo, jei by mohlo vzbudlt pcdezreni, ze nechaperne sve vzajemns z~~~zky a nezbytnasti. Loju i v nejroztornile]sl,lehkamyslnosti nikdy neopustila jeji hrda povysenost a s resigriaci jsern hledel vstfic svernu osudu, az i pfes mne pujde dal a vyse.

86

V salonu pani Krispenove, ktery jsern jiz davno nenavstivil a kde jsem nasel stare zname, nebyla jdte Loja, obvykly host five-o'cloku jeji pfitelkyne. Jak jsem se rozhlizel a .pozdravoval spatfil jsem Malinu s salkern ea]e u etazeru stojiciho v pose cloveka, jemuz zalez], }by byl pozorovan. V t~m ohledu se ~e~men~; Tiskli jsme si ruce, jako dva kamaradi, kten se jiz davno nevideli.

»Tys pofad ten stary,« rekl Malina a prrpadal mi prostsirn, bez dHvejsi strojenosti, »leta ti neublizila. Mas velke stesti, ze te ziv0t neunavuje ani nenudi.«

Mavl jsem rukou odrnitave: »Co muzes vedet.«

» Vim tolik, ze jsi dosud neochabl. A to ti zavidirn.«

Citil jsem, ze Malina rna snahu fikat pfijemnosti. Zmenil se. V jeho zevnej~kl1 byla obvykla peclivost bez upiatosti. Z Jeho. 9.htloustle, spokojene tvare zrnizel vyraz J.esltnosti. Bankovni svihak, spolecensky snazivec, promenil se, jak mne na prvni P?hled napadlo, v rozvazneho pracovnika, dustojneho otce 1'0- diny, V zpornnel jsem si na l1stepaene poznamky N esvadbovy, usrnal jsern se; ale Malina ne~ byl mi smesnyrn. Ro~hodne "obra~err; ve svve existenci ziskal, dosahl sveho idealu, mel wertheirnku a ekvipaz jako zbohatly uzenar a vyvazl zcela znesnazi sveho urednickeho 1'02- poctu.

Odpovedel jsem rnu:

»A ja tobe zaviclimpravetvuj mir v existenci, ktery je tr rnne bojem. Nernam snad talent k neeemu podobnernu, osud mne nedopreje dospeti keiIi pfirnefi a spokojenosti jako ~

tobe.« .

S usrnevern blahobytnika odtusil:

»Nelituji niceho. Vybocil jsern z koleji, po nichz jsrne se nekdy hnali stejnou cestou. Ale co u tebe, vzdy oplyvajiciho vsirn, bylo dobro_cl1"11~I1:Ytll,lllllD~eJ)yl0 ponekucl bohernskym,«

Domaci pani prerusilanasi rozmluvu a odvedla Malinu, aby ho nekornu predstavila. S obvyklou hlucnosti vesel do salonu .Nesvadba. S mnohyrni poklonami a libanirn I'Ll-' kou, provazenyrni zertiky, propletl se ke rnne. Byl zarudly, s ocirna svitivyrna. Poznal jsem, ze prichazi z podvecerrii partie makaa v bodeze. Srnal se, pfimhuroval oci a pfidusene pravil:

»Malina je tu. A jaky se stal burzusta z neodolatelneho l«

»Nekrie. Mohl by te slyset.« »Nevidano, reknu rnu to do oci.«

»Vzdyf je ted' tvyrn kolegou. Je spravnirn radon v Prazske bance, eimsi v zivnostenske a obchodni kornofe a zahy se stane cisafskyrn radou.«

»To jsou .zase pfijemnejsi stranky odvety stareho HelIera.«

»Malina vubec si celou novou situaci clovedl zpfijernnit.

N esvadba se zasrnal, rekl cosi 0 sympatii dvou by-valy;chkamaradl't z mokre ctvrti a

88

obrativ se k Malinovi s prehnanou bodrosti ho pfivital. Pochvalil jeho zevnejsek gratuloval mu k nove existenci, zahrnoval ho komickymi poklonami,

»Ale ted' je jiz konec dalesu a flamovani!

Jiz se nehrbite v banee pred reditelem, byvalym oetnikem, a ve sve rodine, po baku roztomile zeny a jdte roztomilejsich dHieek se zotavujete po veselych nocich, jez jste probijel s Artusem!«

Timto tonem pokracoval rozjareny N esvadba, ale Malina, potlacivsi se svou vrozenou opatrnosti nelibost, brzy odkvapil.

* *

*

Nekolik dni na to vyjel jsem si s Lojou odpoledne do Kralovske Obory.

Nechali jsme fiakra stat u restaurantu a sli jsme clo parku k rybniku,

Nepotkavali jsme mnoho lidi. Nekolik chuv a panicek 'S detmi. Parek mladych lidi, usmivajicich se vsernu i nam dvema, Na lavickach sedeli stafi lide, vyhfivajice zkrehle udy.

Loja mela svuj den, kdy rozkvetala nejpysneji. Krasna a svudna ve sve po prve obleknute toilette, kracela vesele a vzrusene.parkern, radostna milenka, stastna sluncem, kvetinami, nasi samotou.

Velike stromy, platany, duby, smrky acizokrajne podivne kmeny jehlicnate, oznacene nazvy, lehce 5umely nad narni, Lehky sten se

7

vlnil jasnym, ztlchlYm vzduchem a v tom okamziku na opustene oeste pocitili jsme oba jakousi stisnenost a zadumcivost.

Paprsky slunce pfilis zhave rozlevalv mdlobu zaru. K vetouci kefe ruzove sifily siinou vuni, Byly bohate a bujne v hustych skupinach a jejich barvy rude, bile, zlute smave zafi!ly. Pohybujice se v lehkem vanuti vetru

Iozse:Valy Jistky.pfiHs rozvi tych . kvetu. Z korun kosatych stromu sveholilivptaci, vazni, cerni drozdi preletovali po travnicich, A vsechno bylo puvabnym, obdivujicim ocim me milenky.

Loja mlcela, na jejim cele tkvelo uporne prernysleni. Rozhledla se do sirYch zeleriych travniku mezi kefi a strorny a pravila s povzdechnutim: .

»Zivot by byl krasny a stastny kdybychom nestarli, nechfadli, neumirali ... «'

Mivala prikre obraty v nalade. Uprostfed bezstarostne rozmarnosti pojednou si pfipomriela, ze vse, co nas tesi a blazi, must skoncit pred neodvratnym koncem a znicenim .. Amyslila na nas rozchod, ocekavala smutne, ale odevzdane rany osudu, i tu, ktera rnela za~ahnouti nas oba, Ale dosud nebylo nikdy v jeJi.m lehkem, pfijemnem, jako kvety vystlanern zivote, co by mohlo zdrtit zoufalosti neb h1111- sem jeji srdce.

Chlacholil jsem ji, aby nemluvila 0 smrti, ona ve svem mladi ave vyslurii uspechu, v tom plesani, vypliiujicim vse kolem ni i nasi mysl.

Ale utkvela ve sve predstave. Myslila na konec. Tryznila se,nebof ve sve kapriciosnosti touzila po kontrastu stirn neznym klidem a milostnosti, ktera v te dobe byla vyrazem a domyslem jeji bytosti.

v A ~~~vila, ponufe pohlizejic na kvetouci kere rUZ1:

»Ach,ano, je v zivote mnoho pozitku a

. vzacnych chvil, pro nez se s nim smirujerne.

Ani smrt by nebyla strasna a oskliva,kdyby nebylo chropteni umirajicich, muk, horecnych blouzneni, rozkladu. Dobredinim, vykoupenirn je smrt nahla.«

Mlcela chvili.

Pak pronesla, divajic se na mne ostfe: »Ano, chtela bych skoncit nahle vse, zivot

i to, co je mi nejdrazsi ... « VedeI jsern, nac narazi.

»Mas pravdu,« fekl jsern s usmevem »nahle konce ve vsern, co trva dlouho a pocina nudit, at je to zivot, nebo manzelstvi, nebo ... jsou spasonosne.«

Usmala se tez. Pochopila mou ironii. Pfitiskla se k rnemu rameni.

A opet jsme se rozveselili, Ona byla plna rozmarnosti, ja byl vznetlivy, zapomneli jsme na smutne veci pfed chvilkou vyslovene,

Pfi pfechodu pres rnustek nad zuzenyrn spojenim rybniku, kde nahle se cesta <?taci mezi vysokymi platany a duby, -uzfeli jsrne proti nam kracejici rodinu, manzely adve deti.

91

»Hle, Malina -- to je prekvapi,« z~septala Loja a srnala se pohledern.

Zarazil jsem se. Byl jsem zvedav spatfiti • manzelku Malinovu, kterou jsern videl dosti davno z povzdali, v divadle. Cekal. jsem, ze Malinu ani nenapadne se zastavit, nebotsvou zenu nevodil do spolecnosti a s nikym neseznamoval. Pfizpusobeny novemu zivotu, nemohl svou panicku predstaviti herecce. --t;6ja:--fozveseTerie·· .. :nine tiskla rameno a vztycena, nadherna, podekovala nedbale na ])0- zdrav Malinuv. Poklonil jsem se pani Malinove jako dvorni dame nebo lady ... patroness

z N arodni besedy.

Malina duver1).e pokynul hlavou, trochu rozpaCite se usrnal a s udivenym, obdivujicim pohledern zmefil mou pruvodkyni,

»Pani Malinova neni takova, jak Nesvadba povidal,« prohodila Loja po chvili.«

»Chic neni ta buclata, pornala panicka.« »Ale vypada pfijernne a na sva leta zachovale. Jak hezke deti rna!«

»Maji. Zda se, ze .Malina jenz konecne vzdy opatrne spekuloval, nedosahl skveleho uspechu, po nemz touzit, ale spatne nepoehodil. Jiste ne tak, jak rozsiruje Nesvadba.«

»Ah, ten vzdy prehani.. Ti oba jsou jiz v moudrern odfikani, jd je zarukou stesti v klidu rodinnem.«

Jej! pfivetiva slova znela nucene, jako by rnluvila 0 veci ji nesrnirne vzdalene.

Pak vydeehla zadumcive : »Pro takovy b-

92

vot nejsme stvoreni my dva. Nedovedu si predstavit sebe anitebe, Artusi, vpodobnem postaveni.«

Zasmal jsem se, svihnuv hulkou:

»Radeji boufe a katastrofy nezli podobnou spokojenost.«

Pocifoval jsem pysne uspokojeni nad setkanirn s Malinou. Mrre lichotilo, ze mne po vsech intimnich pohr omach, kdy jsem byl pokladan za odbyteho .muze, uzrel v zafi a stesti nove laskypo boku zeny nad ijine vzacne a zboz-

fiovane. .

Byl jsern tak vyrovnany se, svetern, Loja obstastnila mne tak, ze jsem nevi del kolem sebe nepfatel, ani lidi smesnych, opovrzeni hodnych.

A odporoval jsern kousavym vtipum N esvadbovym, jemuz jsem se zminil 0 setkani s rodinou Malinovou,

»Pro cloveka jeho druhu je to degradace a Heller to chytfe riavlekl,« rekl nenapravitel ny, skodoliby staroch.

»Ani Loja s tebou nesouhlasi, fika, ze prehariis.«

»Rikej si, co chces, ja marn pravelu a se mnou souhlasi kazdy,« durdil se Nesvadba,

. »ovsem, vy zarnilovani vyjevenci vidite vse dobre a pekne. Stin Helleruv, odveta oklarnaneho muze, provazi nevernou zenu a jejiho

milence.« .

»Mozna, ze ztratil rnnoho byvaly elegan

v ocich takovych arbitru elegancie jako jsi ty. Ale myslim, ze nic nerusi mir jeho .duse.« Nesvadba s,e zasmal, udefiv rnne rukou ~ pres rameno:

»Mas teet vsechna prava k nejvetsimu optimismu. Ale jiste je, ze na miste Malinove bys nechtel byt.«

94

UMELKYNE.

Prosel jsem tesnou, serou chodbou, zuzeriou jdte vice kulisami podle zdi nastavenymi. Na lavicce pfed vchodem na jeviste, u sklenenych dvefi schodiste, vedouciho k oblekarnarn .baletu a sboru, sedela tlusta, obstarozna zena s muzskou tvafi a sedivy sluha.

»Slecna Merlinova?«

»Prosim, v sedmicce.ina pravo tfeti dvefe,« odvetila garderobierka, divajic se na mne s.utdiverrym. usmevem jako na .stareho znameho, objevivsiho se po dlouhe dobe z cista

jasna, '

»Racte jen zaldepat, slecna je sama,« volala za mnou ochotne, nebot byla naklonena mlade herecce a snad ponekud i mne. Za .kulisami zaleZimnoho na pfizni rnalych,

Ella mne ocekavala po prvnim jednani.

Ohlasil jsem ji svuj navrat do Prahy kosikem kvetin s listkem, jimz jsem prosil 0 chvili rozmluvy. Vystoupila opet az ke konci tretiho aktu,

A jak jsem se bIiZil k malym dvefim v te~ mnechcdbe, ztratil jsem flegrnaticnost, kterou

95

jsern nastudoval pro toto setkani, Byljsem opet tak naivne splasen jako v dobach,' kdy nadseny speI jsern 'za jeviste kvapne, tfeba jen mezi dverna pfevleky u dvefi za portierou satny, riei 'ji svuj obdiv, zaseptati slova zbozfiovani, polibiti vonnou, podlouhlou ruku, podanou s varovnym vykfikem abych se nepfi-

blizoval, ' '

Ella byla podrnafiujici, jemna bytost, pro-

cit(~ne·avzrusenezenstvi· duse rozechvela bolestna a divoka. Byla' osamela, dobra ~ skromna, Svernu urneni byla oddana s celou dusi, obetovala mu oheii sve krve a Hec svych nervu, trpela jim, zmirala jim,zila jim. Jeji dusevni rozpory byly bolestne. Ale jeji vitezsty! ji silila a prohlubovala. jeji urneni znelo vsemi strunami, nejCistsi poesii divci i srnyslnou graeii svudnice, byla opravdova a rozmarna, svezi a prosta jako lucn! kvet a aristokraticka jako orchidee, byla instinktivni, orudkou bytostii koketou, byla meniva, zariva, zahadna a pokazde jina. Byla jdte divkou a jiz celou zenou!

jeji bytost ucinkovala osudne. J eji krasa, podobna vyciselovanernu sperku svou deIikatnosti, sifila zrnameni, jas a rozkos. jeji oci, temne a jasne s obocim tenkym, a jeji

. hebka.vdivci tvaf s profilem puvabne pravidelnyrn a se rty pekne nepravidelnyrni pfipominaly rozkosny 'Oval obliceje Giocondya jeji carovny, obluzujici, mysteriosni usmev, Vse bylo elegantni a nevsedni u Elly, jeji pohyb

96

i smich. Milovala jemne krajky a vzdusne latky, a parfurny smisene z fialek a resedy.

Kdyz byla stastna, nadsena, milujici, vysvitly vsechny jeji puvaby tak fascinujicimi paprsky, ze byla neodolatelna. Ve chvilich stesku a nudy, hore a pochyb - ENa mnoho trpela a prozila krute mucednictvi urnelkyne t--r-: pohasinaly tyto paprsky. Cosi vadlo na je-

jich rtech. "

J ak rozzarene, vorine, jarni rano vstoupila do me duse. Podlehl jsem prekonavajiei osudne moei. Byla obklopena posetilosti a prohnanosti, galantnosti a podnikavosti muzu, ztfestenych nadsencu, vybojnych nebo diplomatickych svudcu, nebo posedlych, erotickych maniaku, Zboziiovali ji vsichni uctive azadostive, od mladickeho, blouzniveho studentika, ktery cel~ hodiny prochodil pod jejimi okny, az k starnoucimua praktickernu velkoobchodnikovi, jenz svym vIivem u divadla si chtel pofiditi skvely a nenakladny serail ...

»Velitelka srdci !« nazval Ellu ve svem fanfaronstvi romanopisec Karel Hurych, ironicky dobrodruh, rozrnarny, vesely anarchista a meIancholicky blagueur, ktery vzdy pfehanel, ve svych laskach i nenavistech, a vsemu se smal, predevsim sobe, Ella byla nejpoetictejsi a nejbournejsi dobou jeho zivota.

» J ako vichfice se pfehnala . .. a jake zpustoseni zustalo po ni!« Fikal posmesne, nebot . mel ve zvyku vtipkovati na nepravem rniste.

Pochopil jsem, z'e ten vlasaty, nosaty a hubeny

97

diletant skryval za svym usmeskem poraneni,

Pocitiljsem jakys] posetily neklid, kdyz na me zaklepaniozvaJ..:se he reeky hlas. Otevrel jsem dvere a odhrriul portieru. Oct! jsem se v male mistnosti, neladne a pestre svym stisnenyrn neporadkem, ostfe osvetlene, naplnene cpavym avonnyrn horkem.

»Vi tam vas, Artusi!«

.. __ J~jiblasa jeji pohled pfivedly mne z rovnovahy, Ne to nebyla zena, k niz bylo mozno .se

. prib1iZiti Ihostejne nebo pokojne. Zdala se vzdy mladsi. V drobnych tazich a v jernne pleti jejiho obliceje .zbylo cosi-divciho a detsky libezneho, co zladfiovalo ternny zar jejich Oel, nekdy srnutnych, tak divoce smutnych; a jemne zkfiveni jejich neklidnych rtu.

Stala pfede mnou v lehkem krajkovem peignoiru.rpfehozenem pres ramena, podavajic mi obe ruce,

»Tedy jste nezapomnel, oh, pustte mne, mate studene rty ... «

Odstrcila rnne zrnameneho jejimi sladkymi, vlhkymi rty.

RekIjsem, ze neni mozno zapomenout.

Stale jsem .myslil na ni, z ciziny, z d3!Iky jsem sledoval jeji zivot, jeji uspechy.

»Tak se posadte a. chovejtese slusne, Kazdou chvili sem rnuze vrazit garderobierka.«

*

98

Nejkrasnejsi vzpominky meho Evota roztrziteho i frenetickeho zahorely v zasvitu iejiho usmevu,

Jakmile jsern ji uzrel, rozestvala mne neobycejne .. Tusil jsem povysenost krasavice umelkyne. Posmival jsem se snobismu muzu, ktefi u herecek hledaji vybrousenejsiho ducha nebo jemnejsi pradlo nezli u jiriych dam.

Ale Ella byla tak mnoho umelkyni a tak malo kornediantkou ' V zbuzovala uchvacujici

. enthusiasmus ic nepochopeni. Hudba jejiho hlasu a harmonie .jejiho zjevu uchvatila kazdeho. Kdyz ozvaly se v jeji Me tony rnrazive a maladivnivkdyz dobyla hysterienost a podrazdeni, kdyz byla hfichern a vzpourou, tichyrn utrpenim nebo zhouci nenasytnosti, tu zdalo se, ze zije teprve, ze neni hereckou, jako

,kdyz pusobila smichem, koketerii a graciesnosti, ale ze obnazuje svou dusi; dava se cela, bez vnady, licidla, zdobnosti. V takove chvili videl jsem ji velikou. A rieznal mezi miij obdiv.

Rekl jsem ji rozmarne a dojat zanicene, kdyz jsem ji byl predstaven v salonu jiste pfitelkyne, jd byla rozvedena a velmi intelligentni, eoz stacilo, aby prazsky svet 'If ni videl dobrodruznou svetacku:

»Az se jeSte vice odnaucite hrati, budete skutecnou umelkyni.«

»Nevite, jak je tezko odnaucovat se ...

Chtela bych tak pribliziti se pravde a pfirode, jako rnalifi impressioniste a rusti povidkafi.«

99

A zive se rozhovoiila 0 Dostojevskem a ? Duseo:re. B~la ~cetli a prernyslejici. Shodli jsme se '1 pohadah 0 leccems a byli jsme si sympathicri, nebof se cosi v nas ulehcilo a rozehralo v rozmluvs,

v • Navst1v~1 jsem ji za nekolik dni. Pili jsme caj v malem salonku, proste .dekorovanell1, vkusnern. Bylo v nern mnoho kvetin a peknych

.~._~.~:o~l1()sti., dve,krajinky, nekolik rytrrn a laciny . Koberec. Velke zrcadlo a stuhy z kytic a veneu 1 rnnozstvi fotografii naznaoovaly byt divadelni umelkyne.

. ~!vitala mne mile, ale cosi znaveneho bylo v JeJ1 pobledle, skoro sedave tvafi.

. N~dila se a zlobila se. Jeji pfitel, rnalif jindfich Kubrt, ji tryznil zarlivosti a chtel nad ni vladnout,sobeoky, muzs"ky, hloupe vladnout.

Rekla mi to se vzdornym a .hnevivym za~le~ke,m v oku. Zimomrive, podlouhlyrna, deIikatriima rukama shrnula zahyby japonskeho k:n;ona, zdokona~ujici pfilehavosti formy ztepile postavy. V jiskrnosti jejich cernych oci a v pruzn.e, v::niv~ ,gracliesnosti jejich pohybu bylo COS1 kockoviteho a nezkrotneho.

p;ohledl 'jsem na ni pres stolek cajovy, pckryty poreulanem podobne fantasticky kvetovanyrn, jako jeji hedvabne, tenke roucho, nejak splasene, ze seusmala kouzelne,ze jeste vets! zrnatek a naruzivost obdivu a extase vyjadfovaly me pohledy a rna slova nehledana nesouv~sla, spesna... R'eki jsem jl muoho' pfepjatyeh nerozumnostL Stal jsern se recri i kern, in- ,

100

spirovan jeji vzdorovitou nehypluol'lti, J£J1D1 usmevem. Snad jsern v te chvili byl i vtipny, kdo vi, snad v me premrstene galantnosti vy:' citila celou silu a upfirnnost me zboznosti.

Poslouchala mne pozorne, zaujate a ozivla.

Posmival jsem se rnuzum, ktefi obtezuji a urazeji zeny zarlivosti. Cit oval jsem Heinea: »Habi ich nur Deine Liebe, die Treue begehr' ieh nicht.« Divil jsern se, ze umelec tak vzdeIanya elegantni jako jeji pfitel (naduty hlupak a mezek, dokladal jsern v duchu, jsa jiz sam .na nej zarIiv) muz!e mit tak nizke a neslusne zachvaty. Kazdy umelec je vice mble degenerovan jako tvor,pro nejz ve sveteexistuje vice illusi a tudiat vice zklamani nezli pro obycejne lidi. A coz kdyz soc stane jejirn manzelem ...

»Nemozne leodvetita skrze zuby, nalevajic mi ze stfibrne konvicky rnleka do eaje.

Vedel jsern to. Jeji zajern ke Kubrtovi trval tak dIouho, dokud nedokoncil jeji portret, ktery ted' byl nejkrasnejsim obrazem na vystave mladych urnelcu. Nerneli si vice co fici. Vse bylo vyzito v te krasne episode a v tom dile umeleckern. Nebylo vkusne ani vdecne ad urnelce, ze chtel zneuziti a sllliziti, co obohatilo jeho nadani ...

»Ubllzi'l: varn? Nenavidite ho?«

Zavrtela hiavou. Nedovedla nenavideti, pouze pohrdati, N eznaia neriavisti. Byla dobra ne ze etnosti,ale proto, ze byla osamela a moudra. jeji dobrota byla hrdosti k jejimu okoli

IOr

v divadle, ve spolecnosti a soucitem k malym

,a ubohyrn. Tak kracela svetla a delikatni 'zivotem divadelnim, porusenyrn intrjkou skodo~ibosvt! a trivialnosti, a mela jen p~hrdavy U'~mese~ pro skodolibosti, jimizspolecnost pronasleduje herecky,

v ~aj o~ylv'0nny' a zlatisty, N a stolku von ely zlute ruze v rnajolikove bizarni Vase od Liberty z Londyna.

"'~'," - II 'lYIluvili .Jsme '~trl~fi a d.~lekYch kra jich.

Za~~z~~a ~I ~IU~I~ 0 ,Kybrtov,i, 0 nemz jsem pocaf nkah zakermcke Impertinence.

Milovala more.

»jaka nadhera, kdyz pfiboj vrha se proti skal~m , a vytryskuje do vyse ... a jaka krasa ta ticha, azurova, zariva hl ad ina u jiznich bfehu ... «

A v jejich ocich objevil vse odlesk jakesi utesujici'vzpominky.

!Il~ave a mlsne .jsem ziral na jeji rty a chvel jsern se v predstave jejich polibku.

Oprela se 0 pohovku a privirajic 06 jako by ~e nekomu podavala, zaseptala: »Mor~ " .. more ... «

Povstal jsem. Nevedel jsem co se se mnou ~eje,; Hle~el jsem na jeji pootevrene rty, jejichz rubinovou rudosti trpytily se zuby v usrnevu blaha . . .

Otevfela oci. Videla me rozechveni. Rozevfela ruce. A jako hudba nejsladsiho a nejnehyplnejsiho roztouzeni, jako zajasani lasky znel jeji hlas:

T02

»Ah, muj krasny Prinzivalli l Dame S1 poliI beni, jakych nikdy nebyvalol«

V rhl jsem se k ni, oklamany virtuosni pretvafkou a svudnou hrou umelkyne, jez zna ta-. jemstvi meniti svou bytost a svou tvar.

»Slecno ... Eno . . .jste hrozna ... jste krasna ... miluji vas ... « koktal jsern.

Ale ona se vzchopila, odstrcila mne a polo-

zilaprst na rty. Byla opet zcela jina,

»Pozor ... pfijde .Kubrt.«

»Oh ten!« zvolal jsem vzteklea pohrdlive. Dala se do smichu.

.Nechapal jsem dobre, 00 se deje. Zdalo se mi, ze jsem na dobre ceste, Poslouchala tak roztomile a Vazne me dvorne a I potrhle reci. »Rekla jsern to dobre?«

A opakovala opet s tymiz zachvevy hlasu: »Dame si polibeni, jakych nikdy nebyvalo.« »Velkolepe, bajecne,« odvetil jsem podrazdene, »Iepe nezli na jevisti.«

»Snad nechcete rici, ze hraji doma lepe nezli

v divadle «

»Snad «

U smala se a uchopila mne za ruku. Hladila mi dlaii. jernna vune vystupovala zezahybu kimona. Ucitil jsern dotknuti jejich ohebnych divcich boku.

Vytrhl jsem se ji.

»Pardon, zapominate, ze pfijde vas pfitel.« S nezbednyrn usrneskern sespulila rty, »Nebudu vaszdrzovat,« pravila klidne s ja-

103

kousi ironickou chladnosti, »ale prijdte brzo .. ;

slibte mi.to ... pfijd'te ... « ~

Kdyz jsem letel se schodii, jako pronasledovany furierni, ac jsem pak dye hodiny se prochazel zcela klidne, umifioval jsem si, ze vice neprekrocim pian jejiho bytu. Ale sotva jsein sbehl dolu do prujezdu, zatim co jsem si zapaLbval cigarettu, uvazoval jsem, zdali by bylo rnoz-

_ l1o.t1?y~tiyit. slecnu .Ellu PoZ! tfi. Znal jsem re. pertoir nazpamet, ten vecer nehrala, A take jsern odpoledne zaklepal u ni, a mrakoty mne

provazely. '

. Tlaeilami-prsty dlouze a privitala meduverne. »Myslila jsem, ze pfijdete,« rekla, uvadejic mne do svetleho, smaveho salonku s moderne utlyrn a kfehounkym nabytkem, zpestfeneho kvetinami.

» J ak vas to mohlo napadnout? BaJ jsem se pfijit tak brzo ... «

»Hm, tuseni .. , neco mi fikalo: Dnes pfijde Artus ... «

»Posmivate se me pfilis nedockave navsteve?« odvetil jsem usedaje na zidli.

Urovnavala cosi nastole a odvetila: »Oh,

'neni mi do zertu.« .

Skutecne; nelrylavobvykle nalade a uhasl jiz terrrozmily svit v jeji tvafi, s kteryrn mne pfivitala.

»To je dobfe, ze jste dnes zde, jsem smutna ... «

Schoulila se v kresle pfed psacirn stolkem.

Zadivala se na podobiznu Duseove, a bylo cosi

hofce zakaboneneho, zalne skliceneho v pohledu zboznem a meiancholickem, uprenem na jemnou, jakousi bolestnou vznesenosti obestrenou tvaf kralovny umeni.

Venku vitr skucel a s pleskotem vrhal do okenkrupeje ddiove.

Ucitil jsem nahle rozjafeni. V hlubinach me duse se eosi rozjasalo.

Den byl tak.truchlivy. jeji tvaf byla ubledla a smutna. A v tomto ponurern ovzdusi zalu bylo mi smave a odv3:zne, nebof jsem tusil, ne, vedel, urcite vedel, ze se stane, co rnucilo me touhy Zlznivou tryzni, jakou jsem dosud nepozna!.

Videl jsem, zoe jiz vse zlomeno a ze trpi otresern po zalu.

Mluvila 00 utrapach sveho zivota urneleckeho, 00 svych strastnych poehybnosteeh, 00 beznadejnosti sve prace .. Nevefila ve svuj talent. Hruzou 'ji bylo pomysleni, ze je jen, rutinerkou, ze nedovede stvorit nie noveho, ze je malornocna a bedna, nicoma pred takovou genialni zenou, jako je Modrzejewska.

»Snadmi chybi muka a neduvera,« pravila tise, »a utrperri. Tragedie Zivota, kterou asi ona poznala a Jctera ji ucinila osamelou a maje-

,statni. Videla jsem ji kracejici vestibulem divaclla v PariZi a videla jsem ji bledou a cistou jako lilii, zahalenou v musselinu a krajkach, a zachvela jsem se pred velebnosti smutku, zachmurujiciho jeji nebeske celo ... A prece jsem utrpsla a trpim mnoho . . . ale jsou proste,

8

105

vsedni, malezaly oh, hloupe zaly . : . ktere

dusi tlaci k zemi «

oa ji zvlhly.

Potrasl jsem hlavou soustrastne, ale vpravde jsern s·e chtel srnat a chtel jsem pozvednouti cisi, vina a pripit pfichazejicimu stesti.

Vedel jsem, ze velikou jeji bolesti je jeji umeni, a terni malyrni, ponizujicimi zaly z,e je jeji koncici historie s Kubrtem.

~»Oh;'pfiSel jsem vcas.emysli! jsem si a byl jserri spokojen.

Celou noc nespala, povidala dale, nemohla nalezti ant ton, aniattitudupro novou roli. Vratila se z divadla rozervana, otravena. Byla vcera spatna, prostredni, rndla, obvifiovala ise zle, nebot mel a vzdy tento pocit prostrednosti a plochosti, kdyz hrala bez vervy a os tala chladnou.

Ubledla zirala pred sebe do sournracneho; hasnouciho, nevlidnsho dne a mrak lezel nad jejim tenkym, svrastelym obocim.

V zdychala, mlcela a nahle po chvili pohnula rty a tise deklamovala:

»Slys mne, pravim! ... Nikdy jsem nelhala; avsak dnes mluvim pravdu uplnou, tu,

, jiz rikame jen jedenkrare a jez zabiji nebo dava zivot . . . Slys mne, Guide, a pohled' na mne pfece, nevidel-li jsi mne az do teto chvile, te prvni a jedine, kdymohl bys mne milovati, jak bych si prala byt rnilovana ... «

Nehledela na mne, Jeji oci byly upreny do

kalnych, zavlhlych oken. '

laO

A mluvilazasmusiie, nezvucne, jake by pod jejimi slovyse dusily slzy:

»Vidite ... nedovedu nic ... marne jsern

, chtela vloz it celou svou dusi do vylevu Monny Vanny ... ale coz mam, nejavkou <!usi? Vyzni ~~ to vse tak proste a pra~dne. M~la .1yef!1 dusi, Ale je ustvana a um~lena k smrti: V se je marne . . . je konec . . . Jsem hotova . . .«

Odpovedel jsem ji, ze nechapu jeji pochybovani. Vzdyt prave vcera byla vytecna v Monne Vanne, Zavrtela hlavou a opakova1a:

»Vse je marne ... oh, hloupe, a stydno zit! ... «

A slzy dlouho zadrzovane, vytrysk1y ji z oci.Byl~ to jeji choroba .divade1ni i jej~ rozharanost, zpusobena konfliktern se zamilovanym malirem ; jeji nespokojenost,v ~asf, 0v~po~ proti rnuzi i lacnost zmeny, uv:01nem, osvezern duse novym osvezenim vynutilo tyto slzy. A jeji povaha umelkyne, ochabla, zrnucena, h1uboka, i jeji srdce divci, sveZl a rozmarne, sensitivni, h1eda1y posilneni ...

Vedel jsem, proc se pfede mnou rozplakala.

Cosi ji prekonalo, Jeji krev a smyslnost volaly sviij diktat, a slzy ty by1y pO'sle<;ln.~m vzepre_;Mm se jeji vule jeji intelligence a jejiho sebevedomi. N ebyla povrchni, koketni svudnici, nebyla v zivote ani rutinerkou, Proto ten stay bezna-

'dejne predrazdenost.i, v nem! jsen: ;iti.l jest.~ tolik prostomyslnosti a nezkazenosti, ze jsern J1 by1 udiven, nade vse udiven.

Usmev zeny slibuje mnoho, ale zena, ktera pred muzern place, nabizi uz vsechno.

Stalo se, co jsem nepredvidal a ceho jsem ~ se ponekud obaval. .

Zamiloval jsem se do Elly. Pfiblizil jsemse k ni svetacky, vesele, dvorne, a nahle jsme se vrhli v naruci dojati. N as flirt.vlaskovny a povrchni, zmizel v dravern pfivalu citu, nadeji,

Byl to zvlastni, nepoznany zachvat meho zivota. Ella se umirnila. jeji umeni vitezilo. Po tolika zarrnutku a uzkostech dosla k vedomi, ze se blizi ryzosti a pravde.r Pfekonala svou hruzu pfed rutinou a banalnosti a s roztrpcenou energii pracovala, vysilovala se studovanim, do nehoz chtela vlozit vice zenstvi a vice poesie i pfirozenosti nezli basnik. Mela potlesk, obdiv, enthusiasrnus sirokeho obecenstva i raffinovanych. Nektefi kritikove ji bezohledne velebili a nektefi zchytrale podceiiovali. N eschazelo

nic jejim uspechum, .

Byli jsme stastni, stastni svou laskou a svyrn mladim.

Ella otevrela se nove lasce jako poroseny kvet paprsku slunce.

Byla vyspela a prosta, Ocerioval jsern v ni ztelesneni tvurciho kouzla urnelkyne. Jeji mladi, jeji svudnost, jeji duch odhaloval nove a nove poklady mernu zanicenemu pohledu,

Zotavila se rychle ze sveho spleenu a ze sve.neduvery a skepse. Ted' hrave nalezala pravy vyraz pro sve tilohy, pronikala lehce do je-

108

jich pods tat. Ulevilo se ji tim obratern, tim vykoupenim z nestesti, jez ji sviralo hrdlo a zastiralo hIas, ochromovalo srdce, enervovalo jeji schopnosti. Svyrn smichem, svou radosti, svyrn prozpevovanim bavila sve.okoli, Byla dychtivou a horecnou ve svych projektech. Bylo ji potfebi vzpruzeni, aby volne dychala a lehce pracovala. Proto chfadla a umdlevala, kdyz v ni haslo toto rozohneni smyslu, kdyz mijely zachvaty silne a nadsene, kdyz zavanul chiad omrzelosti, zvyku

a blaseovanosti. .

Kazda nova laska je zene novym jarern, novym rozkvetern lasky a mladi. Umelkyne menici a stfidajici zachvevy sve duse musi prijimati od zivota nove vznety a skvosty. Neni mozno predstaviti si ji, jak mezi dverna postavarni z Ibsena a Shakespeara prohliai manzelove pradlo anapliiuje lahve zavafenin. Urozenost a dobrodruznost umeni dovoluje ji konvencionelni ctnost a vernost manzelskou jen, kdyz i to je pfetvafkou a hrou v zivote ...

Mezi nami vzniklo to vyrovnani dvou milujicich, ktere spoutava, ktere byva osudne povaham slepe stvanyrn za svyrn pudem a rozmarnosti. Nemohli jsme byti jeden bez dru-' heho. Vse V nasem zivote bylo prornitnuto milovanim. A bylo nam, jako by vse se propadlo za nami, 00 jsme dosud uskutecnili, jako bychorn vstupovali zlepseni, ornladli, smavi a zmohutneli do jineho sveta ' s obzorem jasnyrn a nekonecnym,

Shledal jsem prekvapujici novoty ve sve

109

Lisee k Elle. Divadlo ji ucinilo zenou SIQZ1tou a subtilni, Ale rozkosne bylo, ze si zaehovala bezprostrednost, pfirozenost a jakousi intelligentni a odusevnelou cudnost, Jako jeji hebkou a zasnedlou plef neporusilo licidlo, tak i divadlo neposkvrnilo jeji dusi dobrou eistou a

, '

vzacnou.

. Oetl j~em se v situaci rnilence, pfiteleIie->

.. reeky,vsltuaeinekdy krasne, nekdy povazlive vzdy zajimave, Snazil jsem s~ QO nejdele utajiti pred spolecnosti sve prate1stvi~k umelkyni. Ale co je jinde tezke, je vPraze nemozne. Brzo jsem shledal; ze jsme jiz vydanjna pospas nejhloupejsim klevetarn, ze 0 nas se mluvi v kavarnach i na promenade, na eajovyeh odpolednech

i v divadelnich prestavkach.

Byl jsem rozhorlen. Ella se srnala. Shledavala to samozrejmym. Nic ji nemohlo zkalit jasnou. naladu, zadna ornezenost ani sprostota. Byla sfastna ve volneynicirn neobmezovane a neodmerovane pfitulnosti nasi lasky a dychalo se ji lehceji v obcerstvujicirn ovzdusi, Ucila se zdatne, duvHovala si, stoupala. Vse ostatni mizelo, nekde dole, hluboko v nizkosti ablate mizelo.

jeri nekdy, zfidka pfisla nevule omrzelosti, smutku, bolestne zvireni precitlivelych nervu. Vratila se ze zkousek nebo z predstaveni pmis unavena nebo zasazena zlyrn slovem, zakernictvim kollegu a zavistnic v otravne atmosfere zavisti a hnevu. Nebo nahle pfi studiu narazila na misto, jei ji nelezelo, jak fikala, na slovo,

IlO

vetu, jei se ji odbojne pficily, A ponevadz rieb.yla povrchni ani vyrovnana, upadla do zalu ticheho a pokorneho. Divala se smutnym uhasinajicim pohledem 'pred sebe, dooken nebo na p~dobiinu genialni tragedky na sve~ stolku. N :_kdy neial?vala, n~l~tefi,la, nezufila jako hereeky potrhle zklamanim, Ale nekdy se vzchopila kcinu. Uchopila zlostne nepoddajnou roli umuchlany, odreny, stalym pfevracenim a ete~ n~m rozhazeny sesit.: a mrstila tim papirovyrn carem do kouta. A divala se hrozne nepratelsky.

Ale jak zase dovedla se rozveseliti rozesmati,~~yz pfisla ~ divadla po veceru, ktery ji USP?~?J'1~! Poznal jsem to vzdy jiz v divadle, na jeji hre.

~yla v ni jakasi zvysena pronikavost, vice ?~ne a. v~ruchu. A ocekavaje ji, tesil jsem se ~1~, na jeji rozrnarny hovor, na jeji smich, na JeJ1 hlad vydovadeneho ditete. .

v v ~!10vu op~~ovala vety sve role, ve ktere jeste z11~:.cela J1 ?~~novana, jez zbyla v ni jako sl~dyv hCldloa n.~ JeJ1ch rtech a oboci. Vyznavala rru pre~ stul lasku. slovy sve role, nebo parodov:a~a m1sta. patheticka, komicky sislala poeticke tirady, Iyricke vylevy a kar ikovala prepjate nu-

eerie deklamatory. '

A v takove dny, kdy ji divadlo oblazovalo u~e3;~,Cinilo sp?kojenou, byly i jeji polibky ma~ m1veJsl a sladsi - ...

Lhostejni a preziravi k svemu vokoli zili jsme jen sobe, nepomyslejice na veci pfisti t;k,

III

jak rna byt v lasce, jd nezna sobectvi a tyranie, jez je moudrym a volnyrn sdruzenim dvou spojencu, jako jsou alliance spratelenych statu na vyboj a odboj.

V 1ete vyplnila se nase touha. Jelijsme k mofi. Mluvili jsme stale nedockave 0 teto oeste. Jen nekolik dni jsme se zdrzeli v PariZi, vyprahle sluncem.Podivali jsrne se na Leonardovu Giocondu a na Watteauova Pierrota

~':;~Tou:;rU::Vetsaeli"jsme v siimne, leskle a demokraticke Brasserie Universelle V· Avenue d'Opera, kde Elle tak znamenite chutnala specialita: zmrzlinas ovocem. v sampaiiskem vine. Odpo1edne jsme trochu civeli do vykladnich skfini v rue de la Paix a vecer sli jsme do Comedie Francaise obdivovati Mounet-Sullyho; jenz hal jako stary lev, a pani Bartetovou, jd cukrova1a jako holubice.

A jiz jsme spechali na sever, vlak nas unasel sirymi; bujne zelenymi rovinami Normandie, na jejimz pobfezi skalnatern a rozervanem vbujne zeleni jsme se usadili v rnalvch laznich, navstevovanych skromnymi obcany z okolnich mest nebo praktickymi, spofi'vymi rodinami mesfakli partzskych a skryvajicimi se parky nedo-

voleneho genru. .'

Byli jsmer'ozechveni morem a tou osamelosti svou v malern zakouti norrnandskem, tak skrornnem a tichern vedle nedalekeho Trouvillu, kde hyfil pfepych a mamotratnictvi aristokratu i rozmarilost mesiakli i dobrodruhu.

Nepatrna rybafska osada, jez villami a rna-

lyrni hote1y vzrost1a na stejne nepatrne lazeiiske mesto, byla malebne rozlozena kolem starobyleho a chudeho kostelika na zelenerri svahu rozeklancho a mofern jako rozs1ehaneho pobreZi.

Bydleli jsme v roztomilem nepatrnem hotelu s pysnyrn nazvem »H6tel des Parisiensc.Tire.

. vene scho~y, pavlace pine kvetin, pokoje male se staromoclnim nabytkem, s rytinami z doby Napoleonovy, to vse bylo tak starousedlc sousedske, nehotelove utulne a idyllicke. Zahracla' byla plna vb~siclek a loubi zakrytych divokym v_111e;n a brecfany, kcle byly ve stinu stoly pensronatu.

U .table cl'h6t·e schaz ela se vesela a povidava spolecnost. Vzdy se nasel nejaky humorista, bodry abean domaci, nebo nejaky obchodni cestL0~ci, mluvka z povolani, jenz bavil panicky a slecmky anekclotami a, pikantnirni historkami. A nekdy byly elosti opepr.ene,galskY humor a norrnandsk-i prohnanosj zaznivaly v nich rizne a nezbedns.

Hotelier, maly, cernovlasy, osmahly muzo by,1 dli~err:-y se }se~i hosty, zertoval s panickarru, hral Sl s detmi a byl velmi galantni k dama~:, 0 jk~lz pn':~vodcich .tusil, ze nejsou jejich Iegitimnimi manzely. V jeho malem, se staromodni koketnosti vysiiofenern botelu s terni besidkami utvofenvmi pro idyll, skryvaly se casto elegantni parky z Partze i z Londyna.

2ili jsme s Ellou uplne osamoceni. S nikvrn jsrne se neseznarnili. N asi111 spolecnikern bylo

Sa

1I3

more. N eni rnozno nuditi se u more. Je stale jine, menive, v barve.i svitu.

Stalo se Ellinou naruzivosti: Rano je pozdravovala z okna a prozpevovala si vesele pri pohledu na sumne vlny bijici do skalisekbfehu a rozlevajici se na pisCine.

N a »plage« jsme byli dopoledne i k veceru.

Bylo veselo v tom pokfikovani a dovadeni deti i zenskych. Nebylo zvlastnich oddeleni. Jaka

prudeiie ve Francii, v tekrasne nesmirnosti zelenych a azurovych vln more u srnavych strani? Nebylo tu anim6dniho svetactvi, ani pretvarky. Ale. damy, mesfackepanicky i dve, tfi Pafizanky strojily se s prostou vybranosti.

Ma pritelkyne vzbuzovala pozornost. Byla neskonale puvabna, kdyz po koupeli vysla na pobrdi ve svetle dive! toalete, jeji oci zafily demantovym jasem a zasnedla, jako sluncem prozafena jeji plet mel a matny zlatistycdlesk perle a jantaru. V Trouvillu by poblaznila promenadu na jetee jak Lion de Tongy nebo Otero na nez se divala s obdivem a zavisti.

, Nevsimava k okoli - ao ji tu mohlo zajimati krome more, ,oblbhya ze1enehb pobrezi? -zabrala se do cteni, zatim co jsem slarnkou srkal grenadinu, nebo na chvili se postavil k »rnalym konickum«, jejichz kotouc s poskakujici kostkou se otacel pod verandou, Dva mladici hubeni a podezrelenasnoreni byli croupiery a rediteli male drevene boudy, jiz davali hrde jrrieno »lazeiiske kasino«, a kde v nedeli nekolik sum~ffl provozovalo kongert a obstarla sanso-

II4

1

,I

1

1

netka, potloukajici se povenkovskych mestech, a nejaky zubozeny herec bay ili obecenstvo kuplety nehoraznyrni a vulg arnirni ve sve nestoudnosti.

Carovne byly vecery, kdyz jsme vysli k mori po odlivu.

Daleko jsrne kraceli po zvlhlern pisku pod ohvezdenou oblohou a more sumelo snive.

V te chvili Ellabyl<i nejvzrusenejsi a nejroztornilejsi.

Prozpevovala si hlasem tenkyrn a cistyrn, hopkovala tancive po vlhkern pisku, pfeskakovala kupy mofske travy, vyvrzene na bfeh, sbirala musk. Divaia se k strnivajicim se obzorum, kde pod oblohou prozarenou jeste poslednim uzardenim zapadu belely se plachty lodek, ktere, jak se zdalo, cele dny tkvely nehnute tam v dalce, kde splyvala nesmirriost more s nekonecnosti oblohy.

Jeji Dei metaly zablesky radostne a roztouzene.

Jeji vzdusna, divci rozrnarnost, plna smichu a divokosti, uvolnila se nonchalantne, a nikdy jsem ji nevidel tak bujnou, ktera upadala tak casto do rnelancholie a chandry a uzavirala se

v dlouhe mlceni, .

Byl jsem nebyvale rozradostnen ji, jeji krasou a humorem, jeji gracii, ktera mne v tom puvabnem okoli, v ostrern vanuti vetru od more podivern jimala snad jeste vice neali jeji raffinovana elegance a graciesnost umelkyne,

IIS

Sam ornladly.vvesely vyslovil jsern jidurazne a vzletne vsechen lyrismus svych citu.

Smala se rni, ale v jejich ocich bylo toliko cosi plase teskneho.

V zpomnel jsem si. jednou byla tez tak divoce vesela, kdyz po jakesi premiere jsme s nekolika pfateli vecereli a ona znenadani vypila cisi sampaiiskeho.

-»Komt1pfipi.jite,. slecno?« ptal se impertinentne Kuhrt, tehdy jeste zarl'iv~T a obtizny ctitel.

»Neznamemu!« odvetila herecka, zasmala se s ja:kousi zlostnoua vzdornou nezbednosti.a hodila ciSi po malirovi.

Opet se smala tak divoce a zanotovala ).111cniokou chansonu pafizskou, kterou jsrne pred nekolika dny slyseli v »Cafe des Arnbassadeurs« a na sire rovine pisciteho bfehu, oplachnuteho odstouplyrn rnorem, v zareni mesice vymetla nozku do vyse v kankanovern poskoku a prohnula se v kyclich s vnadnou a srnyslnou koketnosti,

Zarazila se ihned, vystoupila na sirokybalvain a tise, nehnute vztycena zahledela se kinori, po jehoz vlnach tancily paprsky mesicrii. V siroke, volne zatoce v dalce svitila pfistavni, vystrazna znarneni Honfleuru a od Cap Haye kmitaly otacejici se svetelne pruhy rnajaku.

Ellina tvar byla pol ita odleskem mlzneho a stfibrneho pfesvitu nod hvezdne, rnesicni, sladke, provanute sev,elem a vanutim more, jd oddechovalotichymi, sirokyrni vlnami. Mela 06

u6

pfivfene arty sevrene v zahybu neznem a po~ kornem, Zdalo se, jako by se modlila. jeji profil byl tak urcity, delikatni, jako by bylvyfezavan v kameji.

»Ello, rna krasna, andelska, roztomila ... « zaseptal jsem okouzlen jejim zavratne rozechvivajicim zjevem, jeji posou tak jimave pi izpusobenou k nadherne basnicke dekoraci.

Otevrela oci, usmala se, Zasvitily jeji zuby i jeji 06. Rozevfela ruce siroce, touzebne, vasnive a vydechla hlasem carovnym a opojnym: »Ach, muj krasnyPrinzivalli! Dame si polibeni, jakych nikdy nebyvalo!«

Byli jsrne oba nad obycej pohnuti a rozechveni, kdyz jsme se octli pred nutnosti rozchodu, ostatne s obou stran predvidaneho.

Byl jsem vice znepokojen, nez mohla tusiti. Rozesli jsrne se jako dva, ktefi se meli nesmirne radi a ktefi meli pouze krasne a zavideni hodne vzpominky na chvile spolu prozite.

A prece tolik smutku a horkosti ostalo v me dusi, Citil jsem, kdyz jserrr se S ilIi loucil ze mezi nami dverna bylo vice, nezli co jsme si namlouvali, prali a tak roztomile lhali.

*

Bylo velmi tiche a velmi neklidne nase shledani po dlouhe debe.

Rozrusen a stisnen usedl jsem na rozvrzanou zidli vedle proste a otfele etazery, na niz

II7

byly klobouky, rukavicky, boa a vselijake drobnosti.

ElIabyla zady ke mne obracena, ale videl: jsem jeji oblicej ostfe ozareny dvema zarovkami jejiho toaletniho stoIku, odrazejici se v tr ojdilnern zrcadle. Pozvedla pornalu a vlnive .sve oble lokty a upravovala si vyvyseny uces.

Usmala se na mne v zrcadle, pohnuvsi rty, v:_ni{:h?<:lr?~la, jehliei do vlasu s pestryrn karninkern na konei.

, Jine jehlice a zelvove hrebinky i sponky brala z velke skfine, v jejichz pfihradkach byly peclive roztfideny vsechny potfeby k liceni a uprave obliceje, pfistrojek na kadereni, pasty, cremy, licidla, crayony cervene na rty a cerne na oboci, pudry, necessair pro pestovani nehtii ...

»Slysel jsem, ze jste se nesmirne libila v »Hedde Gablerove«,« pravil jsern, rozhlizeje se, jako by mi vse bylo nove v te neladne jizbe.

Ruze a fialky velkeho kvetinoveho kose,stojiciho vedle vysokeho zreadla, po jehoz obou stranach svitily elektricke zarovky, vorrely ostfe, jake) by vysilaly posledni sve dechypred uvadnutim, a s cpenim Iicidel a past napliiovaly dusne ovzdusijiatny vUilli smutnou a prudkou, pripominajici krytby a pohfebni slavnosti.

Pohlizela .starostlive do zreadla, zasunujic drobnou sponku.zezelvoviny do vlasu,

»Ku podivu, jak vsechno viterNu, zdase

lIS

mi, ze semi Hedda povedla,« mluvila. skrze zuby a pomalu.

Po chvili dolozila jdte netecneji:

»Tak se mi povedlayze mi konecne pomuze od divadla.«

»Slysel jsem ... .budete se vdavat ... gratuluji,« rekl jsem tvafe seco rnozna ledabyle, jako muz,· jejz nic nepfekvapi.

Zasmala se na mne do zrcadla.

»A vy se nic nedivite, vy, Artusi l Vy!« Obratila se na zidli ke rnne a pfipojila s usmeskem:

»Pofad ten hazardni hrac a vetsi komediant nezli ja. Porad se jeSte ... prolhavate zivotern, jak jste fikaval.«

Pokrcil jsem rameny, divaje se na jeji uvolneny peignoir a na obrysy jejich oblych, bilych rukou a chtel jsem fici new hodne nedbaleho a frivolniho.

»Co se na mne tak muzsky divate?« pokracovala, vrastic oboci a zahalujic si ramena do krajkoveho roucha. »Ano, vy jste takovy pravy rnuz, ktery zna zeny, ale nevi, co je to zena. Kclybyste byl jiny, ted byste tu tak nucene nesedel ... elC kdo vi ... snad ve svern nitru nejste tak zcela klidny -r •• «

»Nesrnejte se rni, Ello. Nejsern klidny, ale bylo by zbytecne a nenalezite, abyeh se yam zpovidal, co se ve rnne deje. jsern pofad takovy jako dfive.«

»Uhlazeny ... nadseny ... lyricky ... a trochu zarnilovany.«

119

»Dejmetomu - froehu! Ale ted jsme se octli kazdy na jinem bfehudrave reky, vseehny mosty strhany a zadny brod.«

N eodpovedela. Obratila se k zrcadlu a chvili nepohnute.izamyslene divala se pred sebe.

N ahle potrasla hlavou, lehounce se zvlnily

jeji rty usmeve11l a pravila: ;

»Tak, abyeh yam vse fekla. Vidirn to na vas, jak planete zvedavosti l Nepfetvarujte se

·······zbytecne;Ted jiz· mu.zeme· si byti zcelaave vsem upfimni l Tedy hrala jsem Heddu Gablerovou, jak nejlepe jsem dovedla. Vzila jsem se do tii tak, ze jeden rozurnny a dobry muz, ktery se '0 rnne' velrrii' vaZriezajiinal, myslil, ze musila bych tez skoncit jako hrdinka Ibsenova. Pfisel, predlozil mi bilanei sve tovarny a nabidl mi

svou ruku.« .

»A vy jste pfijala bez dlouheho otaleni.« »Proc byeh otalela? Znala jsern ho. Je .to muz stfizlivy a klidny, neni vystfednik a svetak

jako vy, ale.teznentsosak ... « »A opustite divadlo nadobro?« »Ano, a rada!«

»To neni mozne; r ada l-Vy, ktera jste zila jen proumeni ... «

»Chci Zit tez pro 2ivot!«

»Ktera ted stoupate tak vysoko, jdete od triumfu k triumfu ... «

»Oh, rnylite se, Artusi. Divate se na mne stale ocirna zamilovaneho ctitele, C02 se neparnatujete na we. zle zachvaty, kdys jsem byla zoufala, ustvana a ponizena? Mela jsem kras-

120

ne okamziky urneleckych vytrzeni, kdy jsem zila cizi zivoty, cizi lasky, cizi utrpeni, kdy jsem se cele vybavovala ze sve pozernskosti, malosti. a nuznosti. Ale divadlo mne tez utlacovalo. Je tolik trivialniho a nizkeho za nadherou malovanych prospektu.a Kulis. Unavovala mne tez jednostrannost toho enervujiciho, mozek vycerpavajidho zarnestnani. Divadlo mi bralo pfilismnoho krve a meho mladi. A nechtela jsem se podrobit jeho imperativu, jenz mne nutil bud' do zivota pfilis hyfiveho, kdevsak nerozhodoval muj rozrnar a rna touha dobrodruzna (nedovedla jsem se nikdy pfizpusobit jako nektere kollegyne, jd se bavi srnyslne a nadherne) ,aneb do zivota pfilis omezeneho, do trudne existence onech divadelnich dam, jez se provdavaji z lasky a pachaji z umeni neveru z la-

sky. , .« '

»Chapu vas, Ello. Cncete odejit v plne superiornosti. Zanechate po sobe trvalou pamatku krasy a rnladi. Ostane po vas jeriobraz zbozriovany a svudnY. Ne, yam by nesluselo zestarriouti .na jevisti. Maloktera herecka to dovede, je to nejobtiznejsi problem i pro ty nejinteligentnejsi ... «

Zadrncel zvonek oznamujici konec aktu, Povstal jsern.

»Nespechejte,« pravila vztahujic ke mne ruku s podlouhlyrni' prsty a s nehty vysokyrni, uzkyrni, vylestenymi, »ale za chvili muslim se strojit do posledniho jednani . . . Hodim na sebe jen zupan ... konec se hraje v loznici ... «

9

121

U chopil jsem jemnou, hebkou ruku a polibil jsem ji dlouze.

»1\1a laska patfila jen tobe, me srdce-bilo pro .tebe, rnuj osud byl ve tvych rukou ... a co's ze mne udelal . ' .. « septala Ella privirajic oFi.

Ustrnuly stal jsem nad ni, Sklonil jsern se a polibil jsern ji ria krk, na to misto, kde jsernji nejradeji libal, a mluvil jsem nesmyslneajies()uvisle; ':Neb'ylo riic krasnejsiho a vaznejsiho

. v rneiii zivote ... jen ona ... r ana, ktera se nezaceli , .. jediny opravdovy hluboky pocit, ktery jsem poznal ...

Rozevfela.csiroceioci.ca zasmala se vzavsi rnne zlehka kolern krku:

»Podivejte se . . .« okazala ocima na rozevreny pornuchlany sesit, »opakovala jsern. si posledni slova sve role dnesni . . .«

Vyskubl jsem se ji podrazdene:

»Ah role, u vas je vse a vsude jeri role !Kolikrate jste rnne takto dostala!«

»Nechtela jsern ... odpustte .. '.« pravila nezne a lahodne, »ale vzdyf by to konecne mohlo byt tez nasi dLVerecnou seenou ... « »Neznarn dnesniho kusu. [ak konci, tra-

gicky?« - ,

»Smifenirn ... to jemodernejsi ... musite

jit! A ted' si rekneme ; .. « ,

»S bohem na vzdy!«

»Ne - na shledanou!«

A nikdy nezvonil jejihlas tak libezne a jeji rty nevonely tak rozkosne.

122

DU O.

»Konecne! MY6.Jil jsern jiz, ze neprijdete!« »Jeste neni pulCtvrte. A snad jste se dornnival, ie jsem si to rozmyslila, ze jsem se bala, vas, Artusi!«

»Ceho byste se mohla-bati u sveho nejpokornejsiho pfitele, ktery vas zboziiuje jako otrok a blazen?«

»Pokrytce l Ale jakou tmavou predsiii to mate! Ne, Nebudu odkladati. Pfisla jsern jen na chvilku. Jen na okamzik !«

»Oh . . . milostpani, nebudte ukrutna v te chvili, kdy jste ze mne ucinila nanejvys zavideni hodneho cloveka na svete.«

»jste nepolepsitelny, Artusi. N u - mate to pekne u vas! A, zrcadlo! Vidite, rnalem by mi byla vypadla jehlice z vlasfi! Dejte pokoj, roztrhate mi zavoj!«

»Oh, prvni polibky skrze zavoj] Basnici

o nich horuji !« ' ,

»To je mozne ' Ale ja na tom nic neshledayam. Pockejte ... muj zavoj!«

»Dolu se zavojem l Jak jste krasna l. A mate novy uces!«

123

»Ceho vy si nevsirnnete l Ale vite, ze rni to tak lepe slusi, kdyz marn vlasy zvlnene riad celem?«

Oh, vase vlasy.l jaka i5ernapropast! A jaky vodopad i5ernyeh diamantu by to byl, kdyby ... «

»Hands off! Vzdy] mne rozcuchate l« »Darling! I love you!«

» Urnite, lhat a predstirat Iasku v nejruznej~<;khrecech. Ale, panecku, 'mate zde fotografii ! A same zenske] T,O; se vi, takovy vetroplach! jakze, Lidu R. take? No, jeji portret neni vzacnosti l«

»Snad jste ho jiz u nekoho videla?«

»CO si 0 rrme rnyslite, nicernoi Nu ovsem, pani M. tu mate aspofi desetkrat l Jak pak net Byl jste do ni zamilovan, co? Ta na vas vyZ1 ala! A to dokaze jen takova darna od divadla. N u, neni zrovnaoskliva!«

»To si rnyslirn!«

»N a to se vas neptarri, co si myslite! Pry je velmi duchaplna. U herecky to neni tak tezke byt duehaplnou. Kdyby byla sebe hloupejS!, jen kdyz new poehytne ze svych . roli, v nichz obycejne mluvi vtipne a intelligentne ... «

»Pfijde na roli a na autory. Nevim, jak by ziskala na duchu, kdyby byla odsouzena hrati jen dornaci repertoir . . .«

»Ale nezda se yam, ze rna trochu Hive nohy? Zde, podivejte se, v trikotu nevypada tak vyhodne ... «

124

»Ano, rna Hive nohy, jako Venuse Medi-

cejska!« \

»Stale jdte zaslepen ,tliskou!«

»0 vy mate krasne ruce, jake by mohla mit jeri bezruka Venuse Medicejska .... ano, to je model pro ne!«

»Neehte mne, Co to mate pod zrcadlem? . Skfinka, srarobyla skrinka zelezna ... « »Arehaeologieka kuriosita.«

»A to, co je v ni, je tez archaeologicka kuriosita? Uschle kvetiny ... pentlicky ... zavoj ... jak dojemne l Snad nejste tez sentimentalni, Artusi l A '00 je tohle?«

»Listek s vasirn jmenern . . . datum 12. dubna 1904 ... tehdy jsme vecereli u D-,-skych .. J ak mi srdce zabusilo, kdyz jsem shledal, ze ta dobra pani D. umistila nase listky vedle sebe.«

»A kdo Yam to dal?«

»Ukradl jsem jej, jako upominku name prvni setkani s varni ... vzdyf vite ... «

»A ted' jste to nastrcil sem, kdyz jste vedel,

ze pfijdu ' Jste velrni prohnany Ale jste tez

charrnantni ... svyrn zpusobem «

»Diky l Za to mi nezbyva nezli «

»Zpatky i Co paksi myslite, ze me krajky na bluze stoji I zl. 20 kr. metr! Chytil jste se, dobre na vas, pomalu.«

»Darn pozor na vase vzacne krajky ... ale tyhle dvojite knofliky u manset jsou hloupy vynalez ... «

125

»Zde na houpacim kfesle snite mezi podobiznami zen, jez jste rniloval ... snite . . . vzpominate . . .«

»A touzim! Jen jedno polibeni ... only on kiss ... «

»Byl by to' hfich, zde v chramu vasich IJ.ejsvetejsich vzpominek . . . Nedopalujte nine, Artusi, nebo okarnz ite odejdu! Ah, tez ctete!« »f\no,umim cist a psat, v pocitan! jsem

slabSi. -

»jak hezke vazby l Heine! Baudelaire!

Hm ... a zde Maupassant ... sama nernravna

Ii tera tura [« .

»Neni nernravne literatury krorne spatne, N as rodinny basnik rada Aritonin Kupecky je

nemravnejsi neZ1i Armand Silvestre.«. _

»Divim se, ze se yam tak pekne drZi kvetiny. Ja rnam kfizs palmami. Ale portiery u dvefi byste mahl mit .iiz nove. Ahle, zde

vase pracovna pelma,svetla!«

»Racte dale odpustte, trochu nepoj ad-

ku .. . neprakticnost a nepozornost starornladenecka.«

»To je hezka krajinka.« »Sla vicek!«

»A ta rytina Iantasticka!« »Fantin-Latour.«

»Ale mate tu horko, pane, jak rrnizete tak vydrzeti? .. «

»Bude snad dobre, kdyz .. . no, vzdyf ja nic nefikarn ... ale aspoii klobouk byste mohla odlozit!«

126

»Ale to je jedina koncesse. Tak! Aj, jakou hostinu jste pfipravil!«.

»Virn, ze rada jite housticky s kaviarem a cakes a porto.«

»Ano, v Bodeze nebo u Stutziga ... « »Vino i kolace jsou prave podle vasi zaIibv ... Prece si sednete ... «

J »Ale jen abych Yam nevynesla spani, jak se

fika.«

»A pfipijete.l«

»Rada bych v,edela, na co l« »N a nase pratelstvi!«

»Vytecny kaviar l Co to klabosite? Pi atelstvi! Ha, ha ... rozumim yam, pfiteli,rozumirn!«

»Af zi1jete!«

»Vy ... vy ... ano, nalijte ... ah, vite, co

jste? Vyvrhel pekla!«

»A vy poklad ra je !« •

»jdete, nemohu vas ani videt l:

»Zbozriuji vas! Jak voni vase vlasy!« »Ah, to horka! Otevrte okrio ~ ne, radeji

nalijte rni jeste ... «

»Nu, a ted' si pfipijeme na nase pratelstvi,

na nasi ... «

»Mlcte l Vsemu se smejete a rouhate ... « »Vsemu, krorne varn!«

»Lhafi!«

»Modlirn se k vasim rtum.«

»Vase rnodlitba nepfinese yarn spasu.. »Tedy prokleti l Chci byt proklet, ve vecnych mukach hynout za jednu sladkou chvili ...

1:27

Vite, co pravi basnik: plaisir d'amour ne dure qu'un moment,chagrin d'arnour dure toute Ia vie.«

»J aky zal z lasky muze pocititi clovek jako

vy?«

»Oh, prozi<1 jsem cele tragedie l«

»Takovy sasek a tragedie, k smichu!« I »Co pak sasek Yorrick ... alas poor Yor-

rick! ... se nedostai do »Harnleta«?«

..

·})Afio.: .. alea.z po srnrti ... Pockejte, dejte pozor, at neprevrhnete sklenku. .. sednete si dal, snad tu marne oba dost mista.«

»S V<lmttonelze vydrzet, milostpani: budto mi fikate zlomyslnosti, nebo se zlobite l«

»Tak se necertil zase on, Artusi i Musi hyt hodny, chce-li, abych zase pfisla ... kdo vi : .. snad mne to napadne ... pujdu treba kclem a vzpomenu si na dobreho pfitele ... «

»Ah, jak jste roztomila, rna zlata Zdeno' Miluji V8Js<!«

»Ztrdteny! «

»Zboznuji vas . . . nikdy nikohojsem

tak ... «

»To fikate kazde ... «

»Ale zadne ne tak upfimne jako vam!« »Oh, pustte mne!«

»Nesrnite odejit l Zernru, zblaznirn se, vyskocim z okna l Zdeno!«

»Budu kficet !«

»Zacpu vam usta poIibky! Vidte ... ze mne mate tez rada? Vzdyi si tak dobfe rozurni-

I28

me ... jsme si tak blizci ... Oh, kdybyste tusila, kdybyste vedela, Zdeno!«

»Ano ... ja vim ... totiz nevirn ... Ar-. tusi! «

»Zdeno l«

»Ne ... ne ... jdete ! ... Mami! ... Ah, Artus! muj 1«

-

------,---

--_._-

»Prosirn, podivej se, kolik je hodin.« »Ctvrt na sedrn 1«

»Nebesa! Mela jsem byt v pet hodin u zubniho lekare!«

129

ZHASLE OCL

... ... P.fitelz mladi Artusova, tovarnik Albert Vodak, ucinkoval rnocne a uziteene na sebeckeho, zaletneho muze, hnaneho hrisnym pudem do rozkosnicke a necinne existence. Ve chvilich unavy a presy6eni, poodvaznych aferach a 01'giich utikal se Artus 0' utechu ve sve rozharanosti a aspofi 0 dusevnn uchlacholeni k pfiteli Albertovi, v jehoz syrnpatickern a, energickem zjevu a jeho nestrojene korrektni eleganci uctival vzor irnponujiciho muze.. Jehopodn.ikavost a neunavna Cinnost pomohla mu po prekonani hrozive kr ise k . velkernu jmeni a jeho zivotni schopnost a uspesn.e vystupovani ve spolecnosti rnu proklestilo snadnou cestu k spanile a originelni dcefi milionare, rnajitele cukrovaru. Artus se citil rnalym pred bojovnyrn silakern a vybojcem a tez ve sve eroticnosti si vazil jeho rnoralni prevahy:

Kdyz se vratil Artus z pouti po vlasti krasy a lasky, Italii, ktera se mu zdala tim nadhernejsi a poetictejsi, ze ji' nezfel sam, nasel Vodaka, s nirnz chtel svefit svou siastnou rialadu, velrni zmeneneho. By! dorna sam, jeho

'I30

chot osliiovala wymi toilettami z parizske rue de la Paix v Dieppu.

»Co je ti, Alberte: jsi nejak bledy a mas vzezfeni cloveka eims.! dojateho?«

»Pfisel. jsem z nekolikadenni cesty, z porad na venkove iSI nekolika tovarniky 0 spolecnem pfiOjektu. Neni divu, ze jsem trochu vysilen.«

. »N a tobe nevidirri zemdlenost z konference

financni, pro nejvetsi namahu jsi dosti otuzily . Tebe zasahlo cosi deprimujiciho a co mozna zajelo hluboce do tveho srdce, ViS, ze jsem tak zkusenlY,ze poznam sledy dusevnich zachvatu. Tak byvame zkrusenipo intirnnich konfliktech vice nezli po nezdarene spekulaci. Tva ryha kolem ust a tveoci jsou dfikazem bezesne noci.«

Vodak povstal ze kresla, odhodil cigaretu a rnrskl na mne ostryrn zkoumavyrn pohledern cernych oci : Uchopil mne za ruku a se slabyrn, lleenym tismevern podival se na mne duverive, jako pravy kamarad.

»Marne jsi neprozil, Artusi, vice blazenosti apohrom, riezli obyeejny Clovek. Znas lidi ~ zejmena zeny. Poznal jsi, z,e jsem zaail cos 1, co mnou otfaslo, ae vzdorujinebezpeci i upad-

kum.« .

»Mne se muzeS se vsim !s,verit.«

»Ano, zvlaste tobe. Je to zenska historic, . drama, jd zaclo ve sladkern duetu dvou osudem S1 urcenJich srdci a skoncilo bez mala tra-

gicky. Zivot milenky je obeti mou.« .

Presel svou knihovnu, pfetrel si rukama celo a klesnuv do anglickeho kfesla pravil trha-

I.) 1

nym hlasem, jejz jsern neznal u odmereneho velitelskeho rnuze: . ,

»Nahoda na me rposledni ceste mi ~pripom~ela pr.oyineni na milujici, riejuslechtilejsi a nejlaskavejsi zene. Artusi, tys prohlasen za eynika a lupice milujicich, ale dovedl jsi, jako umele~ .a filosof ziv.ota, v -nejhorslm pfipatIu

. zan:ezlt1 hloupost, zlo neb katastrofu, jez by zahubila zbozfiovanou, jei te ozafila a rozohnila? ~epro~res~t jsi ~e Wati vdecnosti, ac jsi provadel nejhorsi neresti.«

~rtus odvetil chladne, dokazuje, ze jej nic nepnvede z. r.ovnov,ihy: »Neni to casto zaslu~a ani noblessa ctitele oddarieho, ale je to povinnost gentlemana a zavazaneho milence, aby nasel nalezity a pratelsky rozchod, j,enz nezanechava horkosti.«

»Ponevadz ty jediny mne muzeS pochopit, budu ti vypravovat sve prohreseni, hfich u rnne nepochopitelny. «

Usedli po vecefi k lahvirnoselskeho a zapalili si doutniky a Albert zacal svou strasnou

hi!sltarii. r

»Po vyrizerii svych zalezitosti v mal em meste mel jsern jdte pres· hoelinu casu. Nucla sere, nevzhledne cekarny vypudila mneven. Venkti sikme paprsky zapadajiciho slunce rozlevaly zlatisty, oranzovy jas.· V rabci, sletnuvsi se v kosatych lipach, kriklouni proletarsti, drzeli ohlusujici meeting.

Vysel jsem si na prochazku. Bylo utesujici dychati vzduch provanutyvuni luk a lesu na

132

kopcich nedalekych, divati se na zmirnene, nevtirave paprsky slunce aposlouchati vfiskot vrabci, Tez mi bylo pfijemno lelkovat a pokurovat s vedomirn, ze jsem nepromarrril cas venovany nekolikadennirmr pobytu na venkove, nebot zalezitost, pro niz jsem opustil Prahu, se vydafila a mel jsem usmsvavou naladu podnikavce, jehoz akce rnaji zdar.

Citil jsern se uspokojenyrn. Tesil jsem se na veselou veceri s krouzkern pfatel a rozveselila' mne myslenka, ze jsem pozvan nafive o'clock k pikantni subrette, sleene Malvine, jiz se dv.ofim jako ctitel, nezavazne. Kracel jsem zvolna mesteckern, 0 nemz jsem neve del: nic, nezli ze pred dverna lety ve skromnern star ern hotelu na narnesti jsern ujednal obchod, ktery rnne tez naplnil spokojenyrn rozrnarern.

Pohvizdoval jsem a tocil hulkou, a zaboCil jsern do dlouhe, opustene ulice, sede a smutne tahnouci sernezi dvema zdmi zahrad, obklopujicich villy tovarniku a zamoznych mes€anll na pokraji mesta.

U jedne z vil, napadne jako ostatni titernosti vezi6ek, arkad a terras, stal tlusty rstaroch v spinave zastere, bafajici z kratke dyrnky.

N evlidna, zarnlkla cesta obklopila mne smutkern a linou zarnlklosti malomestskeho zivoreni. Byl to' pfikry kontrast rnyrn zalibam na vzruchu velkych, ve shonu vzrusujici a napinave Cinnosti, ve zrnenach a zmitani dalekych cest se svtidnymi aventurami,

I33

Za rohem vynofila se v dalce blizici se darna, vedouci holcicku. .Zvedave jsern cekal, az se priblizi, nebof jsem kratkozraky a zapornnel jsem monokl. Byla hezky urostla blizici se panicka, stihla a ztepila, jak bylo znat na postave a chuzi. Vykrocil jsern vstfic vabne postave, j.ez tak nenadale ozivila a ozdobiJa nehezke d ptfste misto. Miloval jsern vse spanile a vkusne a ?ama, byla z tech, ktere cini dojern na muze .

..... ~ ... mehorazu,

·Jak se blizila, ocefioval jsem 'jeji kypre poprsi. V pohybu jejich pruznych boku bylo cosi . rozkosnickeho a svudrieho.

Vzpornnel jsern, ze tak()\Ty obdivuhodny rytrnus boku rnela jista kr aska . . . ano, libezn[l, zlatovlasa Kata. Vzdyf jsem ji pozna! z daleka, pro graciesnost postavy a chuze, jiz se lisila od jinych zen.

Sladka Kato 1 dralo se mi na rty opojne zvolani nezapomenutelnych okamziku.

Byla to ona.

Me vzrusen] pfi jejim poznani zmenilo se v pocit uzkosti a bolesti, »Uboha Kafol« byI bych zvolal a tim bych pravdiveji tlumocirI svuj pocit nezli prvnirn zvolanirn.

Stloustla, ale zachovala si svou vnadnost.

Jeji tvaf, stale hebka a okrouhla, ztratila rurnenec a lehke vrasky pripravily jeji rty o usmevny zahyb, ktery i v mlceni ozafoval jeji oblTcej.

Cele kroniky utrpeni, uriavy, zklarnani vycetl jsern z obliceje vadnouci lepe zeny.

134

Kracela tise, neodpovidajic na vesele

zvatlani petileteho devcatka. .

Upirala pfed sebe velke, modre oci, kdysi carovnepanujici svyrn vyrazern a jasern, Ale ted' byly bez Iesku a zivota. Vsechno uhaslo v nich.

Sahaje na klobouk, vsiml jsern si svitorive holcicky, patrne zvykle, ze ji neodpovidala zamlkla maminka. Cosi nebesky luzneho a cistellO zaplapolalo z rnodrych oci hezounke slec~nky .

Stanul jsern zcela pf imrazen. Nevedel jsern, co marn delat, Smekl jsem klobouk a hluboce se uklonil. Ani nezavadila 0 rnne tekavyma ocirna, uhaslyrna, sla dale.

Dceruska vlecena spechajici rnaminkou, pohledla zveda~e na ciz iho pana. Horlive a mar-

ne :se vypt.avala matky. , v ,

Dival Jsem se za ni se srclcem sevrenyrn klesfemi hryzeni svedorni. Civel jsern dlouh~ v nezname, liduprazdne ulici, kde nahle se mi krnitla draha Kata, jiz jsem nevidel od toh~ osudneho dne, kdy shasl nahle oheii planouci v jejich neodolatelnych ocich, '.

Kafa byla subtilni a rnoudra byt?st. J?o te doby; co jsem se S ni setkal, neznallsem zenu, ktera by rnne poclrobila tak otrocky jako zlatovIas a' Kata. Jeji mladi ji obestrelo vuni snezenek, Vyrostla ponekud v hohernskych kruz ich a byla hrava a vzdelana, vse bylo u ni deIikatni, jako vvciselovane, jako ,podloc:h1e }l;,de rysy jejich rtu, stale oclhodlanych k usmevum a polibkurn.

135

" Bavila svymi recmi, rozrnarnyrni a nenucenyrnr a sve vkusne toalety si sarna upravovala.

YI?adla do me neklidne drahy obchodni, kd~; }'5em beznadejne zapasil, jako zlaty, okouzlujici paprsek.Mela porozurneni pro mne a me plan,}', dovedla s ucastl poslouchat vyklady a kombmace. Zaplasovala. stiny s meho cela, / Byla rozkosnoir milenkou a utesujici druzkou.' ~as pOJ?er by~ tak opravdovjvse Kafa byla presvedcena o=jeho legitirnnim zakonceni.

Ale stihla mne des iva penezni krise, Puda se zachvela pode rnnou, cekal jsem ze vse . se bude kacet jako pfi 'zemetresenj. vi's, ze tehdy mi bylo nejhure, hrozila rni krida a saud. Mohlo to ukoncit jen revolverern nebo zenitbou s dcerou hlavniho rneho vefitele, rnajitele cu- . krovaru. Rozhodl jsem se pro okazalou a bohatou dceru milionare, libila se rni pro svou chladnou eleganci anglickeho slohu.

. Kata rrme prohledla, pocala necQ tnsit. Citil jsern se nevolnyrn v duvernem stvku. Pfichazcl jsern v'~ ni s~. 1Zi na rtech a zradnvrn tajemstvirn v dust. Tuslla zlo. Ale ve sve ohleduplnosti ani s~ovem ~.:?ro~radila sye podezreni.Byla jeste nehyplneJsl; salalo z ill rozechveni lasky a .oddanosti.

-e r • Ksmecne pfisel obavany den. Muse: jsern ji

rrcr vse.

Vykoktal jsern pravdu -zmat,ene <1. brutalne, hnevive a zahanbene,

. Chvsl jsern se strachern, jehoz jsern nikdy nepoznal. Mysle! jsern, ze se stane neco c1es-

136

neho." BaJ jsem se jejich siz. Nevidel jscm jeste . plakat ty vyjasnene, srnave oci, Trnul jsem hruzou v ocekavani tragrckeho, drtiveho vy-

jevu. .

Nestalo se nic takoveho, Kata se jen otrasla, jako by. se ji smrt dotkla. Chvili zirala nepohnute,ztrnule, vyjevene. Pohnula rty - chteIa snad neco pronesti. Ale byla nerna. Klesla ilia pohovku a zakryla si oblicej rukama.

Neodvazil jsem se pronesti slovo: Citil jsem, ze vse, co bych rekl, bylo by nernistne a nernotorne. Byl jsern udolan hrfizou za sve viny a podlosti. Ale jako vypocitavy obchodnik jsern se pfesvedcil, ze nelze jinak jednat. A vsechria hnuti citu a srdce utichla pfed tirnto rnathernatickyrn zaverem logicky zrvotnim.

Dlouho sedela nerna, s rukama na OClGh.

Neplakala. jeji prsty a ramena se netrasla.

Byla jako z-kamene.. ..

jak pfiserny zal l Byl jsem udolan jejim truchlivyrn rnlcenirn, do nehoz se fitily trosky krasnych SUU.

Zaupel jsem rnukou vycitek, pohlizeje na nizka sedadla v arkyfi, odkud jsrne se kochali v obrazu Vltavv a Hradcan a kde bylo tak utulno v podvecer, kdyzse ke rrme pfitulila a poslouchala me povidani,

Vzpominal jsern na drahy koutecek a na svou zpoved .

»Kato,« rekl jsem traslavym, nejak detsky znejicirn hlasem, za nejz jsem se hanbil, »reknu ti vsechno.«

10

137

Pozvedlaprudce hlavu. Pohledla na mne zlomene a otupele. Zdrtila rnne svyrn zrakem. ~

V jejirn ohnivem oku nebylo obvineni, jako ho nebylo v jeji zamlklosti. Jeji vyraz tvare byl zoela zmeneny, ale, oci byly ibez lesku a bez barvy.

UhasIy ...

==:---':=::-:::"-':::-::::::::-"'-"~".~"'="-'~"'''''''''''''_'-''-''-'''---' '_-',_ - --:-

'Opustila zahy Prahu. Provdala se za urednika ve venkovskern meste, vzdaleneho pribuzneho, a _tak nenadale opet poletech se sHizily nasecesty,

Mihla se jen koIem mne zamlkla s hlubokym srnutkem v ocich, jez ostaly vyhasle a bezvyrazne, jako kdyz jsern ji opustil.

Odesel jsem s lehkou mysli a necitelne. Zanedbal jsern jeji bol a zoufalost. Byla tak dobrotiva a beze msty, .ze se zachovala se vzacnou ohleduplnosti rnilujicich a usetriIa mi plactivy vyjev zrazene a podvedene milenky. Pokynula mi jeri s ledovym klidem, abych sel svou cestou. Kracel jsem ji bezohledne, neohlizeje se na mrtvoly, jez byIy vceste, .

Ve sve rieustale, vynosne a rozrnanite cinnosti, v rusnern zivote na cestach, v Iaznich, v salonech, jd mi pfivodila rna dvornost a .povinnoetk manzelce a povi:nnosti spolecenske, zapornnel jsern na Katu, jen nekdy jsem byI zasazen ostnern vrazedne vzporninky, palcivych

vycitek svedorni. -

A kdyz jsem po 'tak dlouhem. case potkal

nesfastnou rnilenku, myslil jsem, ze je muj konec. Prece neurvalym cynisrnern jsern prestal scenu, jez mela byt tragedii., . .

Vratil jsern se do riadrazi .. D<l;l Jsem, si otevfit cekarnuprvni tfidy. Byl jsem sam, posadil jsem se na kfesloAo tmaveh?' ~out~.

Bylo mi, jako bych uvnitr byl rozsaparu ~~domim sveho zlocinu. Vsechno, co rna zprijernfiovalo a tesilo me ~iti, me uspechy, pozitky, vse jsem zapo:mnel. Shrouceny, vpo~lomeny jserm 5'e schoulil do kresla a civel pred sebe v trudnern tezkem zamysleni.«

Oprel si 0 ;ukueeIo. Tvaf jeho byla roz-

ryta a rekl tresoucim ~e. hlasem: " . v r

»Po letech pochopil jsem cele s,:~. proV~?ev~l a zahubu nejidealnejsi milenky, znncrv dusi Cl-:

stou, milujici.« ., v

Zvlhly 06 poprve slabosti a zoufalosti pre- -

mozeneho nejsilnejsiho mu~e. «r r

Obratil hlavu ke mne a r.ekl zajikavym hla-

sem: . v' • v

- »Artusi tys spachal rnnoho zla zenam, jez

te milovaly: jime, jsi seodvdecih jak~ Don Juan. Ji vsak te pfekonal svou zvrhlosti.«

139

MIMOCHODEM

Tramwaye rinCi a piskaji, 'lazy uhaneji, lide pod xlestniky prebihaji sirou tfidou, - jez svou opustenosti zda se jeste nesmirnejsi va truchlivejsi pod zamracenou oblohou.

J este - tolik hodin do vecera l

Nuda a netrpelivost cek3:ni jsou osklivym pocitem. Ale co bych nebyl udelal .pro tu chvili, jez rnne cek~la! Stacil listek od Mati, abych pfijel ji naproti do Vidne a cekal v hotelu Klomserove, V racela se z lazrii dalmatskych.

»Pro tebe, Artusi, prerusim jizdu, abychom se mohli ve Vidni setkat,« psala Mata. »N a nadrazi nechod', pojedu s, pani Valtrusovou, rnohla by te videt.«

Nedovedl bych Mate nic odepfiti. A usednuv pod arkadami do kavarny, vzpominal jsem 11a svou nevsedni a capriciesni pfitelkyni. Nase minulost byla tak brillantni, jako bude jeji budoucnost. V zporninky vyjasnily mou naladu. Rozptylila se seda nuda a zanikl kavarensky ruch kolern mne.

Kdyz jsem ji poznal, nosila jdte kratke sukenky a byla ku podivu samostatnou a nesentimentalrii osubkou. Nosila kratke sukenky o nejaky mesic dele, nezli jina devcata, nebot zpivala detske role. Podobala se bile, rozkvetle haluzi, na niz se houpa penkava, stale prozpevujici. A podobala se tez vonnemu, sladkemu ovoci cerstve 'utrzenemu. Byla jako broskev, uslechtila, jemna, nedotknuta, s neporusenym pelem,

Malo let zivota divadelniho nesetrelo pel.

--'"------PrsrMe1aricnalick:y a. roztrzite civim pred hotelem KlomserOovym v Herrengasse. Nuda Vidne! Jaky trud!

K'ocarya . fiakry . na. pryzovych obrucich spesne pi'ejizdeji. Z urednich, jaksi slavriych a nepfistupnych budov pres vsedni vyraz jejich omselych, barokovych pruceli, vychazeji byrokrati vazni i svihaeti a vsichni rnaji tez jaksi omsely a jednotvarny vyraz.

Do. sere kavarny »Central«, kde jiz rozsvitili, vstupuji CilYm' neb unavenyrn krokern rnladi muzi. J sou to basnici nebo kupecti pfituCi? Nevirn. Zda se, ze basnici se podobaji kupeckym pfirueitrl a kupecti prifUei basni'kum.

»Rychlik od .Tarvisu prijede po 9. hodine? « Llz! se portyra, ktery ve sve sklenene buclce zapisuje necodo podlouhle knizky.

»V 9 hodin 25 minut.«

»Dejte zatopit vecer v mern pokoji cis. 5.« Zvolna tihnu Okruzni tridou. Vsechnorse

leskne destem, Vitr svisti. Stromy s'e zmitaji, vypinaji vzhuru podzimemorvane verve a zase jesklaneji, jako by bedovaly.

I41

140

Ucinilo vsak jeji ,krasu raffinovanejsi, Nedotklo se jejiho mladi, Byla stale tak kvetouci, utl a a drobna, jako kdyz nosila kratke sukenky. Pouze zachvaty neklidu kladlystin na zafivost jejich oei a kfivily, trhaly zaiibne slozene rty.

Zbozfioval jsem Matu pro I krasne vzpominky nasi kvapne, prchave ,l:asky, jd se prehnala jako jarni boure a zanechala za sebou vuni a vlahost V'Sel1Q, co jsme uZili.Zboznoval

jsem'vla:s'tnety I vzpominky.Nebof Mata " se zrneriila. Ale nedovedl jsem bYt .lhostejnym v jeji blizkosti, Cizik I jejimu zivotu, casto vzdaleny, nedovedl jsem se opanovat vedle ni, ac jsme sepfipravovali k finale nasI hry lasky. A vedorni, ze se s ni setkam opet po jistedobe, ladilo mou tancivou melodii Mozartovu, v niz zjevila se ona.

Myslel jsern na jeji bezstarostny srnich, na hrejnou duvernost. jejich svetlych, modrych oci, here si zaehovaly vyraz nevinny a sibalsky, na vuni jejich plavych vlasu,

Prechazel jsem nachodniku. Prselo drobne a nepretrz'ite, Ale nuda zrnizela .ze zti~hl.e uliee, s uzavrenymi, zarnlklyrni palaci a .s rmrnsterskyrni budovami. Nedockavost rnnou lorncovala a dival jsem se na hodinky.

Nebylo pochyby, vlak se opozdil.

Jiz jsem Sle ehtel obratit k portyrovi hotelu s dotazem:.,. \;'edel jS,em, c~.mi odpo,;i. Obyc~jna vee opozdeni rychliku z jihu a Svyear, ted na konci letniho obdobi,

142

V tom se pfihnal vuz a zastavil pred hotelem.

Mata vyskocila z fiakru, podala kocirnu pe-

niz, sluhovi hodila zavazadlo azvolala: »jak jste hodny, ze jste pfisel!« »Mohla jste 0' tom pochybovat?«

Byla ponekud ubledla pod zavojem, ale .tak elegantni a slicna v cestovnim plasti, s kyti-

ckou fialek na prsou. .

»A ted' objednejte neco k vecefi. Ostanerne v jidelne hotelurNepujdeme k S~eherovi ani.do radnicniho sklepa, tam jsou vzdy.poslann ~ zurnaliste. Pujdu se tr ochu upravit. Kam rna sluha odnesti me veci?«

»Do cisla 5.« .. .,

Trvalo to dost dlouho, nezli se objevilav J1- delne hotelu.

U jednoho stol:u sedel obstarozny parek manzelsky a u jineho rytrnistr od hulanu.

Mata nebala se nikdy srnelych stfihu a napadnych barev ve svych toaletach.

Panicka si ji zmerila dlouhyrn pohledem

skrze zelvovy lorgnon, .

Rytmistr vyvalii oci,

Smala se nezbedne usedajic ke stolu a urovnavajic si na hedvabne bluze kyticI:.~ fiale~. »Hezke fialky! Patrne dar od pntelkyne,

jez vas doprovazela.« .

»Patrne nebo nepatrne,« odsekla a zak~usla' se do housky, Citila, ze ji ne~.~fim a z~ Jse.:? uhodl, .proc nechtela, ~b~eh pfisel na nadraz}. Zlobila se, ze bylo rrn vzdy vsechno tak pru-

143

zracne v jejirn chovani. Kdybyehombyli sarni, udelala by na rrme dlouhy nos.

Pustila se So chuti do vecere. N apila se chlazeneho, zlative jiskriciho vina. Ziv~ se rozpovidala.

. Bavila se dobre v Abbazii. Koupani rano, odpoledne vylety a lawntennis, vecer projizdky po jezere, pfi svitu rnesice.

»A eely den' flirtovani.«

»Snad ne haekovani!«

·roisevi;zebyla.{)bfez()vana ctiteli. Mezi hosty jejiho hotelu byl zamlkly a Masne bohaty American. LecilD nervosu. Dival se 'porad na Matu.

»Lecilsvou nervosu,« poznarnenal jsem, »Byl do mne zarnilovan, ano, abyste vede1.« »Skoda, ze byl tak zamlkly.«

»jen se srnejte. Ale kdybyste znal inzenyra Lindra, to byste se nesrnal, ten nezarnlcoval a nezadrzoval sve odvaznenazory.«

Vypravela mi 0> statecnern inzenyrovi, ktery provrtaval turiel' v Karavankach a dojizdel do lami, jak byl zuri'Ve galantni a cituplne poeticky. Oh, ty vecery nil yachte, pfi svitu mesice]

»Barcarolla ... « a tise jsem zahvizdl prvni takt pisne z »Hoffrnannovych povidek«.

Mavla rukou a pohlednuvsi. namne primhoufenyrna ocirna, usmala se jinou vzpomirikou. Pozvedli jsrne eise,jd zazvonily.

Pak si vzpornnela na dustojnika z Lublane, ktery ji posilal verse opsane: z " Lenaua a na

I44

velkoobchodnika z Vidne, ktery bavil svymi vtipy a anekdotarni celou spolecnost a byl vzdy zarnlkly, kdyz se s ni setkal 0 samote.

»A krajaru zadnY?5< vyzvidal jsem. »Krajanu bylo malo. N ebydleli v mern ho-

telu. Vyhybala jsem se To vite, ty pornlou-

vacne kr uty prazske A kolik je hodin? Je-

denact. Pojdrne jiz.«

»Mysli si, Mato, ze jsme v hotelu Danielli v Benatkach. Pohledni na ty vysoke, baroknimi ornarnenty zdobene stropy, na ta stihlal okna. Je to byvaly palac slechticky ... «

Mata chtela mit vzdy mnoho svetla, jakona jevisti, Rozsvitila elektricke Iarnpy a stavela na mramorovy stul k velkernu zrcadlu rozzehnute svicky.

»Ano, palac. Ale ne dozeci,« hovofila I zarnestnana cele sebou, ,prehrabujic se v toaletni prihradce sveho kufru,

Svetla rozjiskrovala hrany nabytku, starych, lesklych skrini, bohate vyrezavanych i ocelovych rnodernich posteli:

»Takovy stary hotel rna zvlastni puvab.« »Az na ty hrozrie sochy ve schodisti,« pravila Mata, jez si zakladala na svem vytvarnickern vkusu. »V palazze Pitti jsou jilllc statue.«

Obchazela eile a houpave po koberci. Polohlasite si prozpevovala. Jeji pohyby graciesni a volne ukazovaly ji v nejintimnejsi nenucenosti.

145

Sukne selestily a snhovacka zapraskala. Sklanela se a zvedala se. Pozvedla lokte k vlasurn, jd ji spadly na ramena. . ..

Stale polohlasite bzucela. Prozpevovala am Zerjirry. Mne nevenovala pozornost. Seder jsem na divanu.

N astala chvile uplnehovticha. I selesten! sukni umlkl'o.

»Vidis, prece jsem trochu zhubla,« pravila ., ..... nahle., Mafavazne.

Stala pred zrcadlem. U.jejich nohou se belal nakupeny batist a krajky.

Zazarila bila a svetla, jako hvezda, vynofivsi se z prusvitnych oblak.

Rada se kochala ve sve krase,

»Prece-byly k neoemu ty koupele,« pokracovala, zamyslene hledic do z rca dla.

Zasveholila napev jakysi a uklonivsi se do zrcadla mluvila hlasem smavyrn, detskyrn :

»Zase nejaka hloupost l Mluvim, co mi na mysl pripadne - nevirn, oo to je - ne.ma_?1 vsech pet pohrornade l Opravdu.vnekdy mt pn-

pada, jako bych mel~.? :kole~k0' vic!«.. r

Rozesrnala se knsfalovym, zvomvyrn smichern a obratila se ke mne.

Svetlo klouzalo po ubeli jejich ramen.

Jeji 06i se.vsrnaly radosti a mladirn. Zila svou zamilovariou roli; pela a tancila fandango z Carmen.

Umlkla zrurnenena a udychana. Divala se do zrcadla .. A nahle se tise rozesmala, pfimhurujic O'C1.

146

»Artusi, neco vam.musim rici!« »Posloucham, «

»Byl tam pfece jeden krajan ... « A srnaia se potouchle.

»Hrn pfije] za vami, tose rozurni.«

»Zda se hadejte kdo?«

Pokrcil jsem rameny. Nemel jsem v evi.denci vsechny, kdo se ji dvofih v posledni dobe. »Pan Krmik.«

»No, to ovsem gratulujil Vypada jako Fal-

staff.« .

»Bohuzel, jen v vypada!« mlu.vila lV!ata z~ paraventern a opet se ozvalo diskretni, lehke selesteni satinu a krajek, »vtip ale nerna.« »Ale rna skoro milion. Toho se drzte,

Mato! Co kdyby si vas vzal!« Dala se do smichu.

»TO' je napad.«

A zase mluvila 0 divadle :

»V Toursu, prosim, hral'i herd z Parlze, nebyla to' vlastne kornedie, byly to' verse.vach, ja.rnarn rada verse.«

Prerusila sea zvolala za paraventem: »A co vy 0 tom soudite?«

»0 cern? Umite vsechno i parlando.«

»Ach, na to se vas neptam. Myslite, ze

Krrnik by byla dobra partie?« .

»Mate-li tolik heroismu nebo odevzdanosti - tak do toho, ale pro vas byl by spise hrabe Dejm. Je to' presny, hubeny fdacek stylu 10ndynskeho.«

Vystoupla . zahalena v modry peignoir.

Lt7

Ur ovnavala zahyby roucha. Nernohla jiti kolem zrcadla, aby se nezastavila,

»Ale nestaci mu nekolik milionu. Ale ten zavalitec byl by snesitelny, kdyby nebyl tak komicky. Ijeho neotesany zevnejsek bych mu prominula. Ale ty jeho zpusoby I Hadal se s koeim i s eisniky 0 zpropitne.vliyl stasten, kdyz mohl neco smluvit nebo trhnout ... «

»Cb chcete, je vytecny obchodnik a opatrny

-penezrrrk:«: J

Zamyslila se. Zvaznela. Nevidela se v zrcadle ted'.

»Je tedy zamilovan?« Pfikyvlar

, »Tedy on? fialky?« ukazal jsem na uvadlou

kyticku. . ,

U smala se a prisvedcila, ,

»Doprovazel vas? J ak jste vysvetlila zastavku ve Vidni?«

»E, co bych.rnu vysvetlovala? Tofse rozumi, chte] vystoupiti tez. Dokonce byl nadsen rnyslenkou, ze bychorrn sIi nekarn do cabaretu.: do N achtlichtu nebo Zum siissen Madl. Rekla jsern mu proste: »Jed'te do Prahy. Nesrnite Zd'2 vystupovat. Cekaji rnne pribuzni na nadraz].« N u, a bylo dohre.«

»O,earovna Ma15o! Dokud dovedete krotit takove medvedy, jste nepremozitelnou, vitezici.

Ale beda varrn «

»jaka beda ?«

»Eh, nic. Jou t,QI hlouposti. jedina vazna. a

moudra vee na svete jsou vase oci, vase rty, vase krasa ... «

Rano odjela.

Musel jsem cekat na odpoledni vlak. A zase nuda. Fadni Herrengasse.

Rychle fiakry. Byrokrati spechajici do mi'nisterskych kancelafi. Des€ ...

149

POVl0KA Z MLAoI.

Mujpfitel Artus urni' poutave liCit historic, ktere zazil nebo pozoroval. Kdyz se rozhovofil 0 svych vzpominkach, ozi'Vla jeho tvaf muzna a znavena," v·riiZzapasy zivO'ta zanechaly vyrazne stopy. Pfisel jakovzdy bezvarlne elegantni, . nebof pres to, Ze pocal sediveti a byl jaksi ukl'idnenejsi a pohodlnejsi, zachoval si svuj dandysmus uvedome1y a rafinovany, jako v dobach, kdy prozival odvazny a neodolatelny jen pro krasu svych dobrodruzstvi a kdy prekonaval i nejpodnikavejsi soupere. Pfitel . Artus objevil se V dokonalern a pO'zoruhodne jednoduchem, prostem kostyrnu anglickem, s originelni hnedou kravatou a 'S hedvabnym sateckern teze barvy v naprsni. kapse.

Usednuv na sve obvykle misto v koute pohovky, takze byl ve stinu, zapalil s1- cigaretu a mluvil svyrn Jahodnyrn a duraznyrn hlasem muze, ktery mnoho docilil u zen svou presvedcivoU! vYmluvno,sti.

»Setkal jsern se u sve pribuzne paJni Krulisove s neobycejnym muzem, ktereho jsem ihned poznal, .ac jsem ho videl pfed mnoha

ISO

lety jako maly kliik a to jen jednou a kratky okamzik. Bylo to za okolnosti tak neobycejnych, ze mi ostal ten pan a ten okamaik nezapornenutelnym. Byl jsem jdte zcela nevinny a hloupy osrnilety tvor a teprve pozdeji jsern' pochopil, co jsem videl ra slysel,

, Vyrostl jsem mezi suknemi, Sestra rneho

ovdoveleho otce.vhovorna a kypra, vedla dornacnost a' mne venovala tim neznejsl peCi, eim vice rune zanedbaval iotec, zabyvajici Se jen svyrni obchody a bursou. Ma sestra, chora, subtilni, vzdusna bytost, jez, zemrela mlada, mela u sebe Francouzku, ktera, ac jiz yadnouci, rada se strojila, byla Cili a vesela a dovadela S !ri,armi oberna.

Ka,zdy tyden nekolikrat zavedli mne k teticce Helene. T0' byly me nejradostnejsi okamziky. oi, jab. to' byla rozkosna bytost pred davnyrni lety ta nynejsi pornala, rozvazna pani Krulisova l Kdyz se na rnne podivala svyrna laskavyrna, velkyrna ocima, kdyz zazvonil jeji smich, kdyz jsem citil pohlazeni jeji hebke ruky, bylo mi tak krasne a. mile, ze se mi zda, ze jiz tehdy jsem pociti] jaksi nejasne vliv roztomile zeny. Teticka Helena byla rnlada vdova a sestra tatinkova fikala 0' ni : »Ta nebyla dlouho smutna a nevydrz! byt vdovou.« Vsichni meli radi teticku jako ja a kdyz pfisla k nam na navstevu, zdalo se, jako by bylo veseleji.

Teticka byla rnym nejlepsirn karnaradem.

Mluvila se mnou 0 vsern, 0 skole, 0 tatinkovi, tahala mne za vlasy, ,kdyz jsem neco vyvedl

nebo Francouzka na rnne zalo.vala. A skoro porad se rehtala, hovorila, mazlila a honila- se se mnou jako sditetem, sedala k pianu a zpi- . vala. N ikde 0 mi mebylo dobre, jako uhodne te-

o ticky, kde bylo tolik peknych veci, Srnel' jsem vsechno prohlizeti, ale na nic sahati. Mela p~.divne a smesne figurky a hracky z porculanu, malicke veci sklenene j kovove, i obrazky

: a=kvetiny: M:t1.'()h6 knih. Nektere byly velke s obrazky, ty jsem smell prohliz~t. Z nekterych cetla mi teticka 0' vselijakych dobrodruznych pfihodach rytiru 0 neb. zamorskychcestovatelu, A jake pohadky urnela l Poslouchal jsem ji s utajenym dechern, sede u jejich nohou, prituleny k suknim, z nichz byla citit vune, Cele hodiny byl bych poslouchal odedu Vsevedu, zabim krali, princovi se zlatou hvezdou na cele,o sklenenern zarnku a Bumbrlickovi, V noci se mi zdalo o iprincezoach a .0 babe se zeleznyrn nosem ...

Nekdy, nebyvalo to. casto, byla teticka zarnlkla a zarnyslena, Sedelau sveho stolku, kde bylo plno papirtia vselijakych mne zahadnych predmetu a kde vedle vasy, vzdy napll11ene cerstvyrni kvetinami, byla podobizna rnuze bezvouseho, zarnraoeneho, s vysokyrn celern, s holou hlavou a skripcem na velkerri nose. Nekdy jsem videl toho pana u teticky a divil jsem se, ze tak veIky clovek nerna vousy. Mluvil zvuiinym,pomalY'm hlasem, neznarnou mi reci, usmival se tak pratelsky a upfirrme na teticku; ze jsem ho mel proto rad.Pohladil mne vzdy

152

a ptal se rnne, jak se ucim. Sedaval jsern stranou, prohlizel jsem iobrazkove knizky aoni polohlasite rozrnlouvajice si mne nevsimali,

Nekdy po odchodu bez.vouseho vysokeho pana teticka .. byla srnutna a mlceliva. Nekolikrate jsern videl,ze odernkla malou zasuvku u stolu, vyiiala nejaka psani a fatografii, kte-

.. rou jsern jednou zahledl. N ebyla to' taz podobizna, co stala na stole.

V te dobe byl jsem pfitornen vyjevu, kted v me male pameti utkve] 1.ueitY,nesetfenY. Pfisel jsern odpoledne k teticce. Bylanejaka jina, nezli obycejne. Neodpovidala na me otazky, na eetne otazky detske, jeri mne k sobe nahle prudce pritiskla, polibila a felda, abych si sel nekam sednout a diva! se na kmizky.

Ozval se zvonek a .pak silne zaklepani na dvefe, V stoupil siroky, hfmot:nlY muz, cerny a ponury. Ulekl jsern se ho a zdalo se mi, ze teticka se ho take bala,

Nezriamy byl napadny svYmi cernymi hustyrni vlasy, jez rnu trcely jako hrebiky, svyrn velkym cernym,rozcepejfenym knirern, Jeha oci slehaly leskern jako oheii, videl jsem takove oci jen u tatinka, kdyz se rozzlobil. Mluvilsilnym hlasem, prudce prechazel po pokoji, riekdy stand pred tetickou a hovofil do -, ni kvapne a nejak zvlaste nalehave. GQi ten clovek chce od teticky? myslil jsem si.

Byfdivoky a zdalo se mi, ze celyoernal Y obliceji. Sla z neho hruza. Teticka mu adpovidala slabym hlasern, jakoby prosila a

11

153

chela se -strachy. Statecny, velky rnuz domlouval stale rychleji a jak se mi zda:llo zuriveji, a nahle se jeho zvucny hlas zlomil.' Ten tvrdY. ~u~ zaplak,al! Divil jsern se a krcil jsern se bOJa,cne ve svem koutku u okna zakryteho

, l' ' ,

zac onou. N eznarny pocal mluviti tise a pre-

rhave, bylo videt, ze prosi teticku 0 il1:eco za~linal se. ~eb~l jiz tak sm~ly, jako kdyz' pfisel. jako zebrak vztahoval ruce k teticce a

pojednoupadl na •• kolena.

»Adolfe, Adolfe, 00 to' delate?« vzkfikla teticka takovyrn hlasern, ze si jeho pfizvuk dodnes pamatuji.

Ja ani nedychal a byl jsern cellY zkoprnelY.

Jak muze takovy dorostly, vousaty veliky pan

tak se rozcilit l -

• v AI~ pak jiz se mic nestalo. Vide] jsem teticku jako zkamenelou. Byla bleda. S 06 ji ka~ul~ velke slzy, Mavla nejak divne k cizinci, jenz povstalt Podala mu ruku. Dlouze ji po-

libil a vyrazil ze dvefi. '

Teprve po nekolika Tetech, kdy jsem cetl t;~~cCiny kni~y} ~.tere neJ?oQjedn~valy jen 0 rytlnch,J~upeznIclch a princeznach z pohadky,

kdyz . jsern-se seznamoval se svetem, porozumel jsern cern emu, prudkemu muzi.' A nedivil jsem se jiz 'tolik, .ie sepfivedl do tak uboheho stavu pfed hezkou tetickou.

\ .Vcera jsem byl u stare pani Krulisove, sve

byva;lle milovane teticky, na caji. Dosud si zach.ovala roztomilost, nebot fikavala: krasa pomme, roztomilost zustane, a je ke mne vlidna,

154

shovivava, jako kdyz jsem u ni ulicnikoval pred ctyficeti lety. Shromazdovala ve svem salonu znamenitou spolecnost, zejrnena ucence politiky, prumyslniky, pratele prosluleho pro~ fesora Krulise. Dornaci pan, bezvousy, vysoky, nenachyleny starec se skly na ocich pfijimal mne jako elena rodiny. Rekl mi: '

»Ocekavame zajimavou navstevu.«

»Slysel jsi 0 tom, ze Mr. Adolf Braun .se po nejakych petatriceti az ctyficeti letech vratil z Arneriky do Cech?« tazala se teticka. »Ano, cetl jsem v novinach, ze pfijel Mr.

Braun, majitel dolu v Clevelandu.«

»Prave " prichaz'i!« a teticka sla vstfic hostu z Ameriky, pred nirnz se otevrely dvere .

A jak jsem zahledl tu mocnou, hrmotnou postavu, sirokou hlavu supIne bi'llYm vlasem, tvrdyrn, hustyrn, stetinatym, jeho bile, rozcechrane, tluste kniry, vzporrmel jsem si' na na bourny a: vasnivy -vyjev, jehoz jsem byl pozorovatelem jako maly hoch. Byl jsern ponekud dojat. Ale i velky starec by] dojat, kdyz raznyrn, zvucnym hlasem Fikal svou radost ze shledani a pohlizel na starou darnu ocima ternnyma a jiskficima, a dlouze tiskl jeji ruku, zhublou, ale stale hebkou a jernnou ...

1.55

POCATEK.

a jeho mlada pozde po pul rady

zena·· patrili mezi noci <odchazeli ze Kroutila.

Reditel usedajedo Hakruprav\ll ponekud . ospale a velrni spokojene:

»Nebylo to spatne; co fikas,Rezinko?« Pani Mohlova kyvla unylou, jasnou tvafi do hebkych vln krajek plaste a peri Padi Mudrochova znamenite

»Jeji hI as znel matne, roztrzite a nasvedcoval,ze jeji myslenkybloudily. jinde.«

Reditelsi rozepjal vestu, zivl hlucne a rekl

priviraje loci: .

davno jsem nejedl tak vytecneho ka.. eh.«

'"

opet aopfel si hlavu 0 v,uz.

Sladek,« pravil po chvili pozvepreHicel rachot vozu, »vypravoval zabavne veci zproeesu .0 rozvod Kfikavovych. Ty nic nevis, bylas modrem salonu.«

Pani Mohlova neodpovedela. Reditel pri-

rnhoufil 06 a pocal podrimovati. .

Mlada dama choulici se do krajek sveho bileho, rasnateho pHaste, 'pohlllizela .. , do ternnyeh ulie, chvilemi osvetlenych tetelivyrn svitem kandelabru. Byla zamyslena. J eji oci upfene vven niceho I. nevidely, Tekavy oheii salal v temnych zfitelnicich:

Poprve jela ze spolecnosti bez pocitu nudy a 'lIiknave, lenosne ospalosti.

Reditel zvykly odmefenernu a pohodlnemu zpusobuEivota steZl prekonaval spanek.

»To jsme se po certeeh zdrzeli. Skoro dye hodiny,« pravil hekaje a pomalu stoupaje po schodech, v niehz domovn'ik rozzehl elektricke svetlo.

Stihla pani vznasela se pred nim v rasnych zahybech nadherne toiletty jako fantom lunojasne noci, houpajici se na stfibrnem oblaku.

A']e bankovni reditel nemel fantastickych predstav, neyenoval rrijake pozornosti vzdusne postave sve zeny. V loznici vzpornrie] si jeste na vyteenost kapouna a rekl a jiz zcela zastrenyrri hlasern, jako by mluvil ze sparui:

»A to vino bordeauxske! Ma je od Rosseta!

To bylo!« Mlaskl, prevalil se do postele a

us nul. ~

Pani Mohjova se odstro jila ve svem toaletnim kabinetu. Zvolna odkladala saty, vybirala spendliky a spony ze svych bohatych, cemyeh vlasu. Chvilemi se zarazila, Byla zamyslena. Citila jak ji skube do skrani horka, podivne

IS',

vzbourena krev -zapuzujici spanek. V jeji mysli jako by se rozlil ostry, trvaly jas abylo ji uzkostlive z te jasnosti. Videla se v zrcadle, po obou stranach osvetlenem zarovkami.

Nebyla krasavice, jeji zjev neprekvapoval vyzyvavosti. N errnoutilo ji to, ani kdyz se porovnavala se svyrni slicnejsirni pfitelky; n,emi. Jeji tvaf nebyla pravidelna, ale velrni

jemna.JejLdrobne rty mely jemny zahyb divci. Mladistvost bylai v jejich hnedych velkych ocich i v hladkosti jejiho belostneho cela, Mela bilou plet prosaklou perletovou trpytnosti a" to cini10 jeji skrornnou spanilost nejrozkosnejsi. jeji rnal'e ruce a stihla, utla postava zdokonalovaly harrnonicnost jejiho zjevu

i jeji povahy. ,

, Ve spolecnosti byla placha, ale dovedla ~e

rozhovorit, kdyz byla necim zaujata. Ale nejradeji mloela a byla pokladana za drobny, dekorativni predrnet, za r-oztomily bibelot, kterym vykrasliil reditel Mohl svou dornacnost.

V Iehkem nocnirn rouchu s modryrni pentlemivratila se do loznice,

Slysela odmerene dychatni a funeni spiciho muze.

Prehodila S1 pokryvku pres hlavu, aby se

obklopila uplnou trnou.

Ale nemohla usnouti. Skrane ji horely vzdy vice. Stisfiujici rozechveni a podivny strach, smesice uzkDsti' i tlumene, kdesi hluboko v dusi pohfbene radosti zrnocnily se )i. . v ',

Videlastale pfed sebou vysokehoimuze,

IS8

s tvafiosmahlou, zarostlou zaspicatelym kastanovjm plnovousern, s ocima sedyma, rnekce a vfidne zaficima pod vysokymcelem, zbrazdenym kolmou vraskou a zastinenym cernymi, hustyrni kucerarni.

Setkala se poprve na soiree u Kroutilu s Artusem Rovinern, jehoz dokona:li<'!. a prosta elegance a interessantrri tvaf ucindly pfi prvnirn pohledu na ni prekvapujici zneklidfiu-

jici dojem. ~

Mlady muz zpozoroval .ten pohled udivu a pfizne i ten plachy, skrornny usrnev utle, jernne damy, kdyz ji byl predstaven po nekolika beznych zdvofilych frazich, usedl s ni v modrem salonu ve vyklenku u stolku kvetinoveho a rozpovidal se s n,i dlouze a nenucene,

Artus mluvil tak pekne a vesele 0 svych cestach, ze i ona pocala s neobvyklou u nQ 21- vosti svefovati se se svymi jnaladami z ciziny. Bylo ji volne v jeho pfitomnosti. Sblizili se za tu chvili, co si vyprave'lli 0 krasnych krajinach a 0 parnatkach, urneleckych rnistech, jez se ji stejne libily.

Artus se ji zdal jinyrn muzem nezli ti, ktere videla nejcasteji ve svem okoli, nidli ti zovialrni nebo nevrli obchodriici, dvorni nebo nernotorni Ufednici, ndli dustojnici a svihacti rriladici. Noblessa umelce zafila z jeho VYSDkeho, zryteho ce1a a z jeho patravych, snivych oci, Ponekud se zardival,. kdyz se zrninil 0' svych zkusenostech a pfihodach.

~59

N ernohla usnouti.

Odhodila pokryvku a zadivala se do trny.

Ac byla znepokojena nezvyklyrni, novymi rpo-, city, bylo l1rirne a stfizlive v jejim nitru, a marne cekala to matne, splyvave zamzeni, jd znenahla ipfechazi v .usinani:

, Vzpominala si ,navse, co si rekli. Slysela jeho zvucny a pornaly hlas, videla jeho usmev a jeho pfimy, pronikavy pohled, Dosud nikdy ~"'--~'-nevidelata:kove;PoOhledy,zadt1,e ,oci se na ni. tak neupiraly.

A ze vsech jeho slov, z cele jeho tvarnosti vyzafovala touha byti ji pfijemnym, nakloniti se k ni, fici ji new duchaplneho. Bylo ji rozkosne. Chtela-dlouho tak sedet na pohovce, citit vuni chrysanthem a poslouchat ho se zdanlivou netecnosti, tvarit se zdvorile a nezaujate, aby neprovokovala, A zatim boure zrnitala jejim nitrern! Jakato byla osudna chvile pro ni. Pfed pul hodinou se jeste neznali ~ 0111 ji rekl, ze ji vide! casto V' divadle a ve spolecnosti, ano parnatovah si, jaky klobonk a toalettu mela pred nekolika driy v KdJ. Obore a to ji udivilo ~ a rozesli se jako dva dobfi pratele.

Nebyla ani prekvapena.kdyz Rovin v nahlern a srnelem obratu konversace ji pozadal za pokracovani jejich rozmluvy. Ve vystave

I rnladychvytvarniku mohli by se sejit. Odpoledne byva pavilion upIne opusten. N abidl se, ze ji provede. Ve stfedu 0 4.hodine odpoledne. Pfikyvla jen tise hlavou a' pohnula

160

"

brvami na znarneni souhlasu. Stiskl ji borkou ruku prudce, jako by do toho stisku chtel dati vsechnu svou roztouzenost.

, Nemohla usnouti.

Z vedlejsi . jidelny ozvaly se tfi udery velkych kovovych hod in.

Za spustenyrni zaclonami uzkyrni sterbinarni prolevalo se blede sereni.

Pani Mohlova rnela urcite vedorni, ze do jejiho byti vstoupilo cosi noveho.i.nepfekonatelneho, osudem urceneho a ze jiz vic nedovede zadrzeti postup pfistiho vyvoje.

Usmala se slabe a oddavala se bez rozpaku, bez uvazovani nove ovladajici moci, od niz ocekavala chvile nepoznaneho, jen predstavovaneho stesti.

Usedla na postel a civela do okna, za nimz rozlevalo se blede sereni.

Zalne uvazovala 0 svern zivote. Byl prazdny a jednotvarriy. Jiz jako dite se nudila v rodine vazne, pobozne, patricijske a jeji manzelzelstvi bylo jeste ponurejsim pokracovanim fadessy. Cely den vezel jeji rnuz v kancelai i, vracel se domu nevrly, Ani pablesk nejake radosti nebo pozitku nepadl do jejiho zivota pohodlneho, elegantniho a suchoparneho,

Podvolila se tomu zrvoreni v otupele oelevzdanosti, Zdalo se, ze ani nernyslela na moznost neceho jineho, krasnejsiho a potesujiciho, v cern by vypucelo jeji mladi a jeji zenskost.

Ted' vsak citilapresne a vasnive nutnost

lla

JGr

zrneny. Slysela Iakave a vitezne volani OSH-' du .. _ .

Vedle ni klidne a odmerene oddechoval jeji

m~ .

Bylo ji tHee a roztouzene, Rozharany stesk, v [l'emz skryvala se slabosska tizkost i drava touha, zmitall jeji dusi,

Po spickach pfistcupila k oknu a odhrnula zaclonu.

.-~~~-c~---Ranni -sero mle(SnYm· zadumcivyrn jasem osvecovalo oblohu na vychode a zachycovalo se bilyrn, kovovym trpytern v oknech, Jimave ticho ustrnulo nad Iiduprazdnou ulici. Zdalo se, ze v cele pfirode bylo mrtve ztiseni vseho pohybu a vsech zvuku.

Jen jeji srdce razne busilo, pobourene a vznicene.

Zaseptala tise: »V e stred u . . .«

A 'S nepoznanym sladkym pocitern, sniva, bezradna,plase a tazave pohledla do meurciteho, vahaveho svitu jitra a pozvedla sve bile ruce, jakoby chtela pozdraviti pfichazejici slunce.

/

CTIZADOST.

Artus ve vesele, male, vybrane spolecnosti bonvivantu a seladonu jeho genru, po chutne vecefi,kuktere se schazeli jednou za 14 dni v chambre separee nejelegantnejsi vinarny, pfi ceme kaye, likerech a tabaku pravil, jako by se chystal k tlumoceni zajimave historky :

»Pamatujete na pani W olnerovou -, Po dvou letech vratila se z Parize. Jeji muz, velkoobchodnik a neohrozeny podnikatel, svou hazardnosti a zdafilou spekulaci stal se milionarem. Dosahnuv splnerti sve nejvyssi ctizadosti nesmirneho bohatstvi a nekolika let stesti po boku nejkrasnejsi zeny, vypocitavy praktik t;-c~~ nil kornpromis se svyrn z,ivotem: Znal jeji choutky a vystrednosti a snahu po kruzich aristokratickych. Cynik a filbsof neznal zehravosti nasytil sesve z·eny abyl hrd na jejiho hrab~te Morona. Sam ve sve pyseparVeil1iUa vyhledaval spoleonost slechtickou, u .nas na rozdil vfrancouzske a a'11lg1Iicke, tezko pfistupne vyriikajicirn bohatym muzum bez rodokn;-enu.

Artus pokladal za mimoradny uspech spolecensky, ze se setkal s pani Wolnerovou a byl

k ni zvan, Znal . jeji nejpovestnejsi pfihodu 'a vypravoval ji v n;'d:ade, jiz v Inem vzbuzovaly krasne vzporninky

Alfred Wolner vzdy vedel nejake novinkv ze ,zak:ul~si velk~ho, sveta slechtickeho, politi~k~ho, dlplomahckeho. Jeho udalosti a klepy I pikantni narazky, pronasene nedbalym tonern cloveka zasveceneho, byly pochoutkou ve schuzich ... spravnich . rad a. finanenich konferenci

-~~-'"""""'-"-'''-~'~'' b)Tly_: rriejvetsl ~ztd)avou jeho plratel" vectvrt~c~

nich vecircich v hotelu »u cetl11'eho kone« mezi dverna partiemi ferbla pfi rynskern nebo sampafiskem.

W olner vedel mnoho - snad vsechno -_ rozhodne vice nez vsichni jeho kolegove, vice [IdE jeho pratele velkostatkai i a vysoci hodnostafi, Zdalo se, ze rna nejduvernejsi styky 'S urozenyrn svetem,

Nechlubil se vsak jimi - jen ze s jakousi diskretni vyznamnosti Iedabyle. naznacoval davaje na jevo, zese neco takoveho rozumi sarno sebou.

»Od koho to, prosirn vas, vite?« divil se nekdo.

Jen I poinladil zdlouha a rnekce sve licousv prokvetale, peclive vypestovane, okrasu ob][ceje final11'eniho velmoze, nepatrne zainzoural ocima, jako by jej jiz unavovalo odpovidat na podobne otazky a rekl skrze zuby, uplne-riapcdobuje zpusob jisteho ministerskeho odborneho chefa, s kteryrn se seznarnil pred nekolika

r64

letyv Ostende a jenz rnu byl vzorern nalezite

elegance: '.

})Hm ... to vite ... od Max: Egona ... « Tak nazyval familierne hrabete Maxa Egona Morena, jednoho z nejbrillantnejsich historickych toryu.

Nikdo vsak nevedel, kde se vlastne stykal Wolner s hrabetern.iktery nepatfil rnezi ony slechtice zernedelske a obchodnicke, ktefi: vafi cukr; pestuji syr, pali lih a delaji predsedniCk011 dekoraci ve spravnich radach akciovych . podmiku, bank, zeleznic a tak po zlatem moste spekulace a zisku prechazeji v burzoasii, Byl pouze poslanoern a dedionym elenem panske snemovny.

Hrabe Max Egon zabyval se jen sportern a politikou, byl znam jako nejzdvofilejsi, nejsvetaCtejsi, nejnaboznejsi a - nejupiatejsi ar-istokrat. Svyrn rodem, zalozenym jiz jakyrnsi francouzskyrn dobrodruhern z krizackych valek, proslavenym nekolika kardinaly, marsalky, statniky a pfeslicnou hrabenkou Xenii, jez byla rnaitressou Ludvika XIV., i svymi nesmirnyrni velkostatky, ziskanyrni katolickyrn generalem de Moronem po bitve na Bile Hore, stal majestatne nad svetem ostatn'im,

*

Krasna ekypaz vyjizde]ia pravidelne odpoledne z . vysokych vrat domu W olnerova, V rata elegantniho, maleho palace, vyjimajiciho se svym modernim slohem, svou ornamenty pre-

165

plnenou bilou Iacadou jaksi nedelne vysnorene vedle zacmoudleopustenosti nedaleko stojiciho barokniho palace, stale uzamceneho, patficiho vzdy vzdalene slechticke rodine, rozevfela se slavriostne ... zaznel jasny.uder na zv'On .. ,. vr.it>ny se klanel hluboce ... a do ulice vjel kocar ve volnem okruhu .. , . a strelhbite pak leteIi bujni cerni kone ciste krve anglicke. N e, !1eIeteli,· .. ale tancili na svych stihlvch nohach,

,-.,~_,-<~<,"'->'--'<"" "s ,,'o-celo'v()ul jernnosti .reliefovamymi zilkami' na

krasnych rozumnych hlavach i na celern trupu chvejicirn se ohnern. Kocar Ieskly, blystiei se zrcadlove, s monurnentalnim kocim na kozliku a s miniaturnim groornem vedle neho houpal se na perach jako kolebka a nesltysne klouzal po dlazbe na kolech gumou O'blozenych ...

A v kocar'e, udiveny zrak spesne, uctive i polekane ustupujicich chodcu zachytil v kvapne se mihnuvsim pfizraku, ale piece dosti zfetelne,aby oko zachytilo nadhernyzjev a dech se ztajil obdivem, obraz nejsvudnejsi, nejuzasnejsi zenske vnady,

Pani Wolnerova jezdila vzdy sarna, priklonena do koutku kocaru tak, aby bylo videti jejizvedavost vyvolavajici krasnou tvaf,

Bo tfeti hodine, vechvili promenady malostranske noblessy na Pfikope, Ferdinandove tride a nabfezi k Male Strane cvalal, letel nadherny lwear zastiiiujici i ekypaze ozdobene erby. ' " : :tr$!l

Jen zfidka, malokdy zastavil kocar pred nejakym kramem a tu nejmensi, nejutleji mo-

166

delovana nozka kladla se na stupatko sklaple groomemi, skocivsim s. kozliku' stre:llhbite, a z modre vycalounovaneh'O vnitrku vozu vystoupila postava stihla, etherickaa pod clonou zavoje objevila se tvaf bleda a jemna, oslriujici, se rty pfilis rudymi a s vlasem prilis jemnyrn a s ocima prekonavajicima s velitelskym vyrazem.

Cely zjev mladedamy byl vyzyvavym vykrikem exoticke a excentricke krasy do vsednosti prazske ulice.

Bylo cosi exotickeho v krase te tvare, znavene jemnosti rysf orientalnich a bylo tez cosi opovazliveho ve vystredni elegantnosti, jeji toalety, napadneho parizskeho stfihu, onoho stfihu, ktery napodobuji vznesene darny po krasavicich boulevardu, cafe de Paris a Folies Bergere.

06 muzu zapalovalyse touhou a oci zen ziraly zavistive pfi pohledu na tuto nadheru, jez nebyla vlastne krasou, ale originalne vyhranenou zenskosti, bizarrne a dellikatne vykvetlou srnyslnosti, ktera je s'Vudnejs~ nel; nejcistSi a .nejodusevnelejsi slicnost.

*

V zime a dnech prvniho jara skoro pravidelne po 3. hodine kmitl se kocar pani ~;O'~nerove, ujizdejici na Malou Stranu a vracejici se po dvou, po tfech hodinach, Nekdy, za slunnych dnu, ujizdela do Stromovky. Vzdy .sarna. Jeji rnuz byl. zarnestnan ve svych kom-

r6;

ptoirech, skladech, tovarnach, schuzich, kolerri' zeleneho stolu zasedacichsini i heren.

2ila osamele a odloucene. Nechodila ido, divadla ani- do spolecnosti: Byla tak pfilis. odlis-' nO!\1 v prazskem svete, jeji zjev nejen oslfioval,

ale i pohorsoval. , •

,Vetsinu roku prozila venku,V' cizine.. pa cestach, za hranicerni ztracela svuj spleen! a znechucenost, vhrouzila se cela s ziznivoudy.,__-····"-~--·,"-·"-eht-ivosti,d(Yzi vota:;ovzdusl ·aspO'lechosti ., ve1l~.

, keho genru, a prinase1y se oni z ciziny velmi

podivrie aventury, . '. -. :

V Praze vsak zdalo se, 'ze vsechna jeji bytost, vsechna jeji dominujici svudnost a jeji duse zije jen pre jednoho rnuze, je veriovana jedine ovladajici ji v;lsni -'- a proto byia . t~k nevsimava, tak povysena nad celym ostatnirn svetern,

Ze jeji muz s vzacne. vypestenymi liootisy' nebyl timtokouzlem.eenu tak mohutne a vy-

lucne ovladajicim, bylo samozrejme. .

*

Kocar pani Wolnerove zastavil vzdy v .

che; opusten,e ulicce ma:llostran.s~{L Koci- dostal 't rozkaz, aby za hodinuse vratil na totez misto.

A pani Wolnerova spesnymi kroky zahnula za

. roh, zasla na male namesti jeste klidnejsi a prO'slejsi. Vedela,ze ve vsech oknech sleduji ji pohledy.vocekavajici jiz jeji pfichod v urcitou hodinu: Bavilo ji to nesrnirne-a citila radost, kdyz na dotek zvonku elektrickeho otevrela se

J68

sama pfed ni dvirka ve velkych vratech, nedockave spela vzhuru po sirokem, vybilenem schodisti.vpokrytern .koberci, vonicimi kvetinami, a omarnujici pocit blaha, vitezneho vzkypen:l srdce, plesajiciho dosazenyrn uspikhem, pozriala, kdyz zachvela se v pevnem a pfilinavern objeti a kdyz v pfivalu prvnich polibku trhajicich zavoj slysela vzdy stejne uvitani: »Ma cherie.«

Hrabe Max Egon mel v lasce rozmary velmi brutalni a velmi delikatni. Jeho vysoka, hubena postava byla jeW! pruzna, jd, docilena byla opatrnyrn a systematickym pestovanirn ohebnosti gyrnnastickych, her a' sportu, jeho vyholena tvaf byla rumena, ac ji kryly jiz prosedivele vlasy a jeji vyraz byl podivuhodnou smesi tahu trivialnich, zhrublych, 'srnyslnych i rysu subtilnich, kolem ust a panovitych Del.

A jeho humor, jeho vtipy z konirny i pfikre manyry byvaleho dustojnika dragounskeho, neznost zenu stejne ponizujici, podmafiujici, jako jeho 'brutalnost, prohnanost spolecenska i jeho naivnost v praktickern zivote a chvile zvllastnli bursikosni neurvalosti a ulisne vymluvnosti a uhlazenosti muze nejdistingovanejsicha nejuzavrenejsich svetu, to vse cinilo z hrabete ideal muze v ocich mlade zeny, ktera za jinych okolnosti nalezla by ideal svuj v kterernkoliv dustojnikovi nebo tenoristovi.

*

12

r60

Ale .pani W olnerova mela nezkrotnou vas~ nivou zadostivost slavy a pro splneni jeji obetovala ?! a ,nasadilia vse, cely zivot sviij, sla _ by k edt svemu slepe a neodvratne pres nejsraznejsi prekazky. Se svym muzem byla vy~-ovnana. Pfi~esia rnu veno, jd nebylo mensi jeho bohatstvi. Uzavrela s nim chytry kompromis existenoni , zakladajici se na vzajemne shovivavosti a svobode, nebot se oba dobfe cha-

'Avsak co bylo u suchoparneho a vypocitaveho obchodnika pouhou jesitnosti zevni, bylo u ni trvale zjitrenym pudem, zhouci, pronikaYOU naru fivosti:

Radice pani Wolnerove byli puvodu zidovskeho, Krev zavrzencu spinavych ghett kolovaia v jejich zillach. N a nikoho nepusobi svet byvalych otrokafu a mucitelii zbedovanych raM ghett, svet Ieudalni, vyIucny, urozeny, tak oslnive, tak omracujici a neprekonatelnou pritazlivosti, jako na zbohatle a zpupne potomkv

pariu... .

Vsechoy nod .jejiho rnladi, divcich dob, prozitych ve slechtickem pensionatu, blouznily ,a byly fasciriovariy sny 0 viteznern vtrzeni do sveta nejpysnejsich,

jeadila na osamela dostavenicka s hrabetern Maxem Egonem v malern, tichern domku, ktery hralile najal nedaleko sveho vlastniho velkolepeho palace a s hrdou, nebojacnou opovazlivosti stavela na odiv to, co pokladala za

triun1f sveho ziyota, dosazeni necekaneho

eile . . . .

Byla uchvacena, kdyz se ji podafilo pfimeti aristokratickeho pfitele k navsteve jeji villy, kde jej seznarnila se svym muzem a nekolika nejblizsimi znarriyrrri, za nez pred nim se nemusila stydet. Do sveho prazskeho salonu jei v$ak nedostala. Tomu se vzpiral hrabe ne~ ustupne. 'DoproOsovala se presvedCive, ale zbytecne.

*

Konecne dosahlo neceho, co ji uchlacholilo.

»Zavdecite se tez rnemu muzi,« pravila,

roztomile se usmivajic.

»Ach . _ . moc mne tesi 1« vykfik] hrabe s tim komicky fiznyrn t6nem svych veselych chvil a oba se smali, dlouho se smali.

*

Hrabe Max Egon pfijel do s!echtickeho kasina po 11. hodine veoer. Mel frak, sve fady a byl ponekud znudeny.

Spustil se do houpaciho kresla a :-e. ~n>ichern vypravel, ze byl na plesu obchodnicsem a delal paradu na estrade mezi honoracemi a jak po celou tu dobu se bizarrne vyjirrral rnezi panem W olnerem a jeho zenou.

»ToO jsou roztomili lide . . . Ona '» Ia epatante 1 A jeji muz ... no, ten zrovna zarilste-

III

stim, jsem veru rid, ze jsern jim pfipravil tu

malou radost.« .

. Ar,tus skoncil. Usmival se zahadne. A pravil svyrn zlovolnym t6nem jirnz mluvil '0 nej-

vaznejsich predmetech: '

v »Nektefi lide vysinou se svou schopnosti vseho ,a zka~enosti do superierni a prospesne nernoralnosti.« . I

ARTUS PRITEL. 1.

jindrich Kucera, vrchni ucetni tovarny, byl vysokY,rozlozite a uhledne urostly. Upraveny bily vous dodaval mu dustojneho vyr azu. Jeho male, rnodre, blyskave oci pod silnyrn obocirri tekave blikaly. V del do druheho patra nevzhledneho cinzaku v Kralovske Hide v Karline, podival se na hodiny.

»Hrome!« trhl rameny. Byllo pul druhe.

Vkrocil nejiste do sveho nepfilis nakladneho, ale peclive a ciste upraveneho bytu ponekud nejiste. N a stole bylo prost reno.

Pfivital ho rezavy hlas parii Kaceny:

» Tak se chodi k obedu? Zase jsi flamoval ve vinarne, je to na tobe videti.«

Jeho 06 se blystily. Zamrucel:

»Kdybys vedela, kde jsem byl a s kyrn jsem sedel, tak bys se necertila.«

Rozdurdena panicka mavla odrnitave I'Ll-' kou.

»Mel jsem prlcinu neco oslavovat. M{'tj chef. mne jmenoval prokuristou a snad mne nemine spolecnictvi, Dostanete s Olgou 0 rnasopuste nove saty. A. oslavovali jsme to s panem tovarndkern jak se sluselo a pan Melan teleforioval pro sveho pfitele Artuse Rovina.«

173

w r »Zda se, ze ten Cisty panacek je take tvuj pritel.«

v, »Takovfch fes~kuy je malo,« odsekl ctihodny s.tnbrovlasy otec, jenz nebyl pedantem a moraIistou ..

. jeho dcera, krasotinka 19leta, mela necb z jeho temper,a~entu, byla by protancovala/a ~rozplvala eely Z1VOt a souhlasne hledelia Ina t2.._tlll1'k.a: " L~}e,P011evadz .. nernela duvodu k vese.10stI, zakabO'nila se a uklidnila se.

I »Tak se nezlob, stara,« toto slovo nelicho~do b~:late, dosti zachovane panicce, »kdvz jsern prinesl ta~ove zpravy. Pojdrne jist, m£m hIla?,. ac jsrne Jedli kaviar a obloeene houskv

a pili elegantni vino.« .

~fi 0'bede vypravoval 0 tovarnikovi Meb~ nO'V1: Nebylo to drive jeho zvykern, ponevadz se~l~dy ne~nasel s pfilisnymi poz.adavkypanoviteho vehte1e.

. V P?sleci:ni" dobe se zrnenil, zanechal sve upiatosn a u~ival, ~dv?'filejsih? tonu a vyptaval se vrchniho ucetniho na jeho rodinu na

Olgu. '

. ,»Slly~el pry 0 tobe same hezke reci. Vidis, jaci-velci panovle se 0 te zajimaji.«

Olga se rozesmala. detinsky,

~~drz ,takovy b~'?ac,« ~ravi~a,. »se Zm1l1I 0' nejake ~l\;ee z nasi .spoleonosti, je to velke vyzna~<:.nalll. Mne to nedojima.«

»~,:s pravdu, holka,« souhlasiln maminka, »neru treba se pobiazriit, kdyz na hezke devce

se zakouka prachovy baftipan a zhYra:Iee.~< ,

174

»Melan zanechal sveho lehkomyslneho zivota,« hajil ho 'Kucera jiz z uvykle oposice proti sve man zelce , »nerozhazuje v Partzi a v hernach Monte Carla a Ostende, od te doby, co prevzal zavod po otci. Uchopil se prace tak horlive a razne, ze vynos zdvojnasobil, Nema cas ani chut byt vetroplachem, ale ve spolecnosti vystupuje jako dokonaly vytecnik.«

»Ale to mu nepfekazi, aby se neschazel s tim clove'kem spatne povesti.«

»0 panu Rovinovi-Artusovi muze se soudit v jistem ohledu, jako papa se zrninil 0 panu Melanovi,« pronesla Olga hlasem lahodnym, »Divim se, ze mas nejaky nazor 0 tom starnoucim svihakovi a jak jej muzeS znat?« ozvala se riakvasene pani Kucerova.

»Mohu ho posuzovat jen podle jeho zevnejsku a jak jsern ho povrchne poznala ve spolecnosti tety Klary.«

»Parri Hernychova se dobre shodne s mym roztomilyrn panem manzelem a s tebou, ia ze jejim hostern byva Artus, to nesvedci 0 zvlastni vybranosti jeji spolecnosti.«

»Dekuji ti, milacku, za tu poklonu - jiz davno jsi neuznala rnou roztomilost,« zertoval

stary humorista. .

Po obede, pfi memz vtipy stareho pana nckolikrat rozesrnaly, odesla Olga do sveho pokojiku.

Nebyl to budoir kokety, ale divky dobfe vychovane, inteliigentni. Byl zdoben kvetinami, palmou, etazerou, okraslenou ne zvl;iste

drahocennyrni porculanovyrni, sklenenyrni a bronzovyrni drobnostmi umeleckymi. By]y mezi nimi vzpominky z cest.: ale ne z Olginych. ~ Nejcennejsi bibeloty pfinesly ji z Italie a parlzskych vetesnickych kramu v rue du Bac jeji otec a tetaKlara.Olga byla rnilackern svych pfibuznych a jemna,odusevnel:a divka byla vstrde ve spolecnosti s radosti vitana a vzbu~0'Vala:z;yedavost vSllde, kde se objevila,

··v:-divadle, na :koncertech, ve vystavach, na promenadach, ve Stromovce,

Skromna, ale uhledne a utulne upravena jeji komurka , prozrazovala divku inteligentni,

. majici zaliby umelecke a Iiterarni. V nepatrne knihovnicce shrornazdila francouzske autory a basniky, ruske romanopisce a nektere ji mile spisovatele ceske. N a stole nocnim Ide! roman Maurice Barresa »Deracines«. Pracovni stolek pokryt rozdelanyrn vysivanim .a toiletnirni cetkami. Podlahu a pohovku pokryvalo nekolik kobercu, Iacinych. Vsechno v jejim okoli zkra-" snelo, I stolek s nekolika kvetinami pekne osvezoval vyklenek u okna svyrrii .palrnovyrni listy, hyacinty a ruzemi. N a pianinu bylly dye vazy skyticemi. N a zdi iliad pianem visela krajinka sazavska a jeji podobizna hbite nacrtnutc, hebce barvite drobmistky rnladistveho Manesaka, Steinera, jenz se dvofil zlatovlase slecince.1

RozllOzila se pohodlne v houpacim kresle.

Kdyby nekdo videl jeji nozky, vyhlizejici v nenucene pose smele a ladne ze sukni, bylhy

udiven. Pfectla nekolik stranek romanu, z~vla a zamhouria dlouhe, hedvabne rasy a ~hVllku si zdfimla. N a rtech vyciselovanych s finessou Celliniho zachytil se jak_? mo!f1 na kv~~~~~e Ie; hounky usmev, v nemz zracila se knsfalova cistota jeji duse.

Za ctvrt hodiny vyskocila, prohnula se s rt:kama nad hlavou, jako bajaderka. Shodila 21- vutek a chystalase obleci promenad?,i sat. :,'): stavila se pfed velke zrcadlo, vsazene ~~ Sk!ltJ1C na saty. Byla to mila chvile, lahodici d~,:ce pravem sebevedorne a pysne ob~az;m odr~zejicim se v zrcadle. Byla tak poe~lcka a t;ev~edn.i, ze jeji portretista. Xaver ~~ell;er, tulak:_talsky, vyznavac renalssanyse, Jl . rek~: »,Sleeno, jsem.malomocnv pred vasi sp~n'l:losh, slavy~ v~seho tela mel by malovat GlorgO'ne, vast yPlkantni smavost Watteau a az ,:ypuc~tye ~a .sest let vosliiujici zjev, mel by vas zveemt jako lady Hamiltonovou Gain,sborough.«

Malif se zazehem nadseni ve svych velkych vse krasne pohlcujicich ocieh a s vy.: jasn~nou vyraznou tva.ri umelce vypra:roval J: tak vzne~ene veci 0' vlasti Vi?e~ho a Mls~el~ngela,Perugina, ze mu odpovedela tak nez~~m, vdeoaym pohledem a usrnevem t~k rozt?ml1ym, ze rnladik mocne obrazotvorriosti byl vice nadsen neHi ehtel, a radil ji s jinymi posudky:

»Slecno vy mate takovy opravdovy eit pro umeni ze Italie byla by vasi vlasti.«

»Znam Italii z knih, cetla jsern Musseta a

177

Gebharta, ale nernam rnoznost k takovyrn cestarn.«

» V dejte se za bohateho a vzdelaneho mnze a jedte do h'Oiske Italie, kterou Musset vzyval: »0, belle Italie, sagesse on folie«. Svatebni cesta zanecha nejmilejsi vzpominky lasky), krasy v Benatkach, 'Florencii, Neapoli, Bdlogni. Kdybych byl takovy mistr podobizena kapitalista jako Lenbach, venoval bych yam

.. svujiivot; .s'lcivua'statis!ce.«

. »Nechte isi svuj zapal a fantasii pro sva platna,« odbyla ho ponekud zalekla jeho zdivocilyrn hlasem.

A kdyz se kochala pohledern na sebe v zrcadle, chapala vylevy uznani, dvorne poklony, blouznive pohledy, jez ji vsude 'provazeji. Mladici nesrneli vysilali k ni plache pohledy na ulici a V divadle. Mnozi z tech, }iz se k ni mohli pribliziti, byli ji pfivedeni do rozpaku, nebo byli vzruseni a nektefi ztratili od-' vahu vyjadfiti se. Ac nernela pfilezitost casto choditi do spolecnosti, rnela mnoho ctitelu, z riichz nekterym stacilo oceneni zrakem. Chodila do v'ecirkd tanecniho mistra Linka, navstevovala dornaci zabavy, venecky spolku »Karnelie«, jernuz Artuz fika] »Tulipan«, a poznala -dva velke plesy »Merkur« a Maticni.

S usmevern sarnolibym i zlomyslnyrn, houpajic se pred zrcadlem v proutenem vkfesle, vzpominala na sve tanecniky. Afektovany gen~ tler Sykora, hubeny," bezvousy, anglicky vystrojeny, nadporucik Kubr, dragoun, jenz od-

koukal aristokraticke manyry a afektovanost v ekvitaci pardubicke kde v 1. pluku dragounskem je vykvet slechtickych synaCku, 'Od nichz pochyti] strojeny nezvykly prizvuk cesky, }~; daktor Choura ji opevuje ve .znelkach, Artus ]1 poradil aby rnu za soriety podekovala a napsala: ja nejsem tak idealni jako Laura a vy nejste takovy basnik jako Petrarka.

»Mnozi rnuzi,« myslila si zadumc1ive, »straceji rozvahunektefi jsou az protivni a srnesni. Ale ten rtejzajimavejsi, nejzabavnejsi ~ nejelegantnejsi z nich je elegantni,prij~~ny, .al~ neteony. Koketuje se svymi sotva vldltelnyml sedinami a se svou snad licenou imavou starnouciho svetaka. Ale je zmeneny vev. sp?l~~~ nosti, zvliaste 0' sarnote: ~ a daleko prtzmveji ilia rnne pusobi svyrn duchem a konversacl, a~e tvari se velmi dustojne a ujistuje mne, ze .!e inspirovan jen porozumenirn zenske krasy a ]e

ovladan jen pocitem prate:st,;i.« ..

Olga zarnavala svyrna utlyma, graclesr;.m:a rukama nad hlavou jako by chtela odehnati nejaky pfelud, Artus' nebyl jilhostejnym, ,vBiIa jeho cestnemu ujisteni p',ratel'~t;:-i. A.:e. ball~ s~ ho prece. Jeho vzhled, jeho uCl1nku]lCl, vabne vystupoV'ani ve : spotecnosti, jeho v 'pus9b;ivo~t

v intimnosti a zahada v povaze a Zlvote muze s minulosti svudce hfisnika a cynika, demonicky 0'vladajici vse~hny zeny, velke v.damy, ~anecniceumelkvne a ted' se tak zlepsll a zaprel sve ml~di. Mll{vil '0 sve unyle dusi, vsve~ samo;tarstvi, ale Olga to pokladala za pretvarku ca-

179

h.ot~na, ~tery hleda nove pot1esky. U vedomila ~IJ ze v jeho prate1stvi je utajeny zajern nebot Jeh? 0 o~o~:zleni l1ehylo vyvolano jako u' jinych rnuzu jejim zevnejskem, ale tez jejim duchern.

. . »Kdyhy:chch~~!aJ« !as~eptala, divajic se TI3. jeho podobiznu, JIZ vynala z uzavrene prihradky psaciho stolku, »stalo by se vsechno!«

N epochyhujici o. sobevefila v tuto moz-

"hose' .

. Vid.el~ pr.e~ s::bou rnuze, jejz pres jeho res;gnaol mvalildmho zapasl1ika rozkosnictvi a las~y, po. v.ypadech,jake. zrnitaly malokteryrn hrdinou milostnosn, tvafidho se unudene a me1~n~h,olick.1, pokladala za osvedceneho a neo?yceJll!,e.~o um~lce zivota. Prekvapova1 ji ze vsech JeJI.ch znarnych a pratel nejvice a videla v rysech Jeho tvare, prohnetene na cele a u rtl} ryhami .. v1.r,:zny~i, vice napsano nezl] na fysionomn jinych Iidi.

. Prozpevu jic si poIiohIasite »Marn te v lasce«, rychle se ustrojiIa de) proste divci svetle t~ale!'y, v.r~~hene krajkami a pfilehajici tak vahne k JeJI postave, dokona1e primerenemu poprsi i kutlyrn hokum.

II.

o Byla uvykla, v kdyi se vznaseIa plavnou ~hUZl :na ulici, ze za ni obraceli se jilnos.i I starci.

, , V.5 hodir; vysla ze soukrorne skoly, kde se tryznIlla klepanim na psaci stroj a pUI hodiny

[80

prekladanim Irancouzske naivni povidacky z »ruzove kriihovny«.

Byla znechucena, citila se ponizena tim nepfihodnym ovzdusirri, do nehoi byla odsouzena svou matkou nevefici, ie jako divka, tfeba zvIaste roztomila, ale bez vena a prakticky vyskolena, muie udelat dobrou partii, Mela se pripravovat na nejake vynosne zamestnani, Beznadejne hledela vstfic budoucnosti a an.i vedomi dojmu jejiho zjevu a vystoupeni ji nepovzbuzovalo. Ale v poslednich dnech probrala se k peknejsi nalade. Jeji otec, 0' nemz ji . rekla teta, ie zaplatil sve dluhy a ie rnu kyne Iepsi ,« daleko vynosnejsi postaveni, tea, kdyz mlady Melan zcela pfevzal tovarnu, po dlouhych tahanicich s pfibuznyrni a: vefiteli.

»Olgo, tatinek,« rekla parri Hernychova chytre se tvafici, »jiz .neni takovy vetroplach. Rad se bavi, ale nechal karet a zdrzuje se ve spolecnosti u vybraneho stolu. Vim, ze rnysli vazne na tebe. Musis se zbavit te ohavne skoly, kdyby se nase mati sebe vice horsila, nejsi dcera oficiala ClJTIii ieleznicniho urednika, Artus, jenz se promenil v U'iitecneho cloveka, o tobe tak pfipadne hovori, soudi spravne, ie te .degraduje ta obchodni skoIa.«

. Pfed ustavem zastavila sev rozpacich. »Marn jit primo domu nebo Resslovou ulici?« uvazovala, Domu bylo brzo, nebot Fikala, ze rna uGeni do pul seste. V Resslove ulici hy se jiste setkala s Artusem. Tesila.se na jeho pri; tomnost, nikdy ji nenudil. Ale choval se k ill

181