Stanislav K.

Neumann

DÌJINY ŽENY

Populárnì sociologické, etnologické a  kulturnì historické

kapitoly

Autorka doplòku Dr. Evženie Klouèková

 Èást první

ŽENA PØÍRODNÍ
 ÚVOD

O ŽENÌ VŠEOBECNÌ

Ve svìtle antropologicko-etnologického, sociologického a  kulturnì historické-

ho bádání je úloha muže ve vztahu k ženì tragikomická. Když si ji násilím podma-
nil jako první pøedmìt vlastnictví, veden svou násilnickou a  krutou povahou, zoce-
lenou v boji s pravìkou pøírodou, jejími živly a  nebezpeènými tvory, udìlal z ní
ve své bujné a  kazící se obrazotvornosti div ne strašidlo, mravní obludu s neodo-
latelným tìlem – a  to do té míry, do jaké za vydatné pomoci náboženských bludù
ztrácel pøirozený názor na sexuální záležitosti. V úpadkových kulturách se stával
obìtí moralismu, jakési nervózy, která se èasto považuje za ctnost. A  dnes se v této
své v podstatì otrocké a  otrokáøské úloze dostal tak daleko, že se ptá s patosem
èlovìka postiženého stihomamem: „Kdo jsi, ženo?“
Rod homo sapiens zabloudil zøejmì tak hluboko v umìlém pralese subjektivis-
mu a  originálních ideologií, že v nìm samec už nepoznává svou samici. Úloha
muže z obou hledisek – tedy hmotného a  duchovního, nejednou dosáhla vrcholu
zvrácenosti, která neponechává jedinou skuteènost tohoto svìta na svém místì a
 libovolnì ji karikuje starými zrcadly neurastenikù, hysterikù a  hypochondrù, ne-
mluvì o tìch, co jsou za to placeni v zájmu vládnoucích tøíd.
Spolu s láskou se stala žena také pøedmìtem nespoutaného obdivu i nespouta-
ného opovržení a  její skuteènost (v podstatì o nic složitìjší než skuteènost muže),
byla zahalená zvláštními náboženskými, ideologickými a  mystickými mraèny, pøes
která lidé nevyzbrojení vìdou nemohou proniknout.
Jen co se dnes zaène hovoøit o ženì, vidíme, že ze svìtáckých salonù a  kaváren,
koketujících se všemi zvrácenostmi a  fantazírováním filozofù a  básníkù, proniká
ironie, skepse, uštìpaènost i mezi pracující vrstvy; fyziologické a  psychologické
poznání a  pochopení se nahrazuje duchaplnostmi a  na hloupé aforismy a  pedant-
ské výklady není nikdy dost papíru.
Výchova – i v zemích západní civilizace stále ještì prodchnutá náboženskými
køesanskými povìrami, s jejichž úlohou, stejnì jako s úlohou ostatních nábožen-
ských povìr v dìjinách ženy se podrobnìji seznámíme v pøíslušných kapitolách
tohoto díla – nebyla dosud schopná a  ani se neodvážila správnì doøešit tìžký
problém zasvìcení mládeže do biologické existence ženy a  jejího fyziologického
vývoje. Zakrývá pohádkami, tajemstvím nebo rozpaèitým mlèením o pohlavní
funkci ženy spolu s ostatními sexuálními problémy jako nìco hanebného nebo
alespoò neslušného. Lidé tak èasto celý život zùstávají obìmi neblahých dojmù
ze své mladosti, fyzických a  psychických poruch, které v nich vyvolala nepøiroze-
ná výchova v tomto nejchoulostivìjším smìru a  které jsou pùdou pro nejfantastiè-
tìjší pøedstavy a  nejnesmyslnìjší názory.
Jsme ještì velmi vzdáleni dobì, kdy se duchaplné sentence a  aforismy o ženì
budou pokládat za plané øeèi blouznících duchù, kdy žena pøestane být pro jedny
ïáblovým nástrojem, pro druhé pøedmìtem slepého zbožòování, pro jedny jen
pøedstavitelkou pohlavní funkce, pro jiné „vìènì zranitelnou“ nebo obìtí „biolo-
gické tragédie“, kdy se koneènì pøestanou vést nesmyslné spory o domnìlé žen-
ské ménìcennosti a  z pracoven objektivních vìdcù pøejde do zákonù i mravù
prostá antropologická pravda: Muž a  žena se od sebe sice liší, ale navzájem mají
pomìrnì stejné oprávnìní. Každé pohlaví má své osobité dobré i zlé stránky,
které však nejsou vyhrazené jen jednomu pohlaví, ale každé pohlaví mùže mít
více èi ménì dobrých i zlých vlastností pohlaví druhého. Muž a  žena se doplòují
v jeden celek.
Pokusme se struènì shrnout podle nejnovìjšího výzkumu tìlesné i povahové
znaky ženského typu v porovnání s mužským typem.
Pohlavní diference zaèínají už dávno pøed porodem, na zaèátku vývoje lidské-
ho vajíèka, døív než to dokáže zatím i vìdecky vyzbrojené oko postøehnout. O tom,
jak a  za jakých podmínek vzniká z vajíèka mužský èi ženský tvor, existují jen doha-
dy. Snad je pohlaví ve vajíèku už pøedurèené, ale jistì je urèeno nejpozdìji ve chvíli
oplodnìní; pozdìjší vliv v tomto smìru je podle všeho vylouèený. Z anatomického
hlediska se však lidské embryo vyvíjí stejnì tak jako zvíøecí – pokud jde o pohlavní
orgány – dvojpohlavnì, a  až v dalším vývoji nabývá pøevahu jedno nebo druhé
pohlaví, v podstatì už urèené. Tím si je možno vysvìtlit pohlavní mezistupnì.
Vìda rozeznává zhruba dvì skupiny pohlavních znakù: I. prvotní nebo pod-
statné, vlastní, vnìjší i vnitøní pohlavní orgány, sloužící pøímo k rozmnožování,
tedy vnìjší genitálie, pohlavní žlázy a  pøíslušné žlázy s vnitøní sekrecí; II. druhotné
nebo lépe øeèeno prùvodní, které nemají vlastní význam pro rozmnožování a
 pøedstavují v tomto smìru spíše jen lákadla pro druhé pohlaví: jsou to rozlièné
vnìjší rozdíly v postavách (kosti, svaly, kùže atd.), tvar a  velikost ohryzku, štítné
žlázy, plic, srdce a  jiných vnitøních orgánù, krev, tep, tìlesná teplota, stejnì tak jako
rozdílná citlivost a  mentalita. Tyto prùvodní pohlavní znaky se pøi narození dítìte
ještì nevyskytují nebo jsou pouze nepatrnì naznaèené. Vyvíjejí se až v dobì po-
hlavního dospívání, tedy asi na zaèátku druhého desetiletí vìku. Celkovì se proje-
vují tím, že tìlesná stavba chlapcù nabývá hranatìjších tvarù, které svìdèí o pøibý-
vající síle a  rostoucí energii, zatímco tvary dívèího tìla se stávají mìkèími a  zaoble-
nìjšími, charakterizujícími jejich oblé linie a  pružnost.
Nejdùležitìjší uvedené pohlavní rozdíly mezi mužem a  ženou (pokud jde o
prùvodní pohlavní znaky), se vztahují na dnešní pøíslušníky bílé rasy, pøevážnì
Støedoevropany, kteøí byli v tomto smìru nejvíce prozkoumaní a  jako nejvyspì-
lejší se i pohlavnì nejvíce rozlišují.
Zaènìme vnìjšími tìlesnými tvary.
Žena je prùmìrnì nižší než muž stejného vìku. Jen v dobì puberty roste po
urèitou dobu rychleji. I její tìlesná váha je pomìrnì malá. Za prùmìrnou váhu
ve støední Evropì je možno pro ženské pohlaví považovat 54 kg, pro mužské
66 kg. Menší tìlesná váha ženy souvisí hlavnì s její slabší kostrou. Její jednotlivé
kosti jsou menší, jemnìjší, tenèí a  hladší. Ženská kostra váží prùmìrnì 2928 g,
kostra muže 4264 g, což je pomìr 100:146. Ženská postava tedy vypadá štíhlejší. I
svalstvo se v ženském tìle vyvíjí slabší a  váží ménì. Jedinou výjimku tvoøí jazyk.
Mužské svalstvo váží asi 24,5 kg, ženské jen 14,75 kg. Ani u žen, které trénováním
maximálnì rozvinuly svou sílu, nedosahuje jejich svalstvo síly a  vývinu mužského
svalstva, pøi kterém jsou rozhodující svaly ramen, zatímco svaly nohou tvoøí u
obou pohlaví vcelku stejné procento všeho svalstva. Tlak obou mužských rukou
pøedstavuje prùmìrnì 70 kg, tlak ženských rukou o tøetinu ménì. Ženské svalstvo
má i vìtší obsah vody, asi o pùl procenta. Proto je mìkèí a  ženské pohyby lehèí,
rychlejší, pùvabnìjší, chùze vznešenìjší a  pružnìjší. I když naproti tomu ženské
tìlo vypadá plnìjší, zpùsobuje to pøedevším o mnoho silnìjší ukládání tuku, které
vyrovnává na povrchu výškové rozdíly mezi svaly, dìlá tvary okrouhlejší a  dodá-
vá ženskému tìlu pùvabné, vláèné linie. I silaèky mají mìkèí a  oblejší tvary než
muži. Podkožní tuk se usazuje u ženy na krku, na hrudi, na òadrech, na zadku,
bocích a  lýtkách. Pøi stejné váze se zjistilo u muže 6,16 kg, u ženy 15,67 kg tukové
hmoty. Hlavnì na dolní èásti zadku se vytváøí tukový polštáø u obou pohlaví velmi
rozdílnì: u ženy pøitom vznikají v pøíznivém pøípadì dvì jamky v køíži, které
se považují za typický pùvab ženského tìla.
Pokud jde o jednotlivé èásti tìla, má žena pøedevším trup o nìco delší než muž,
zato však kratší ruce a  nohy. U ženy tvoøí délka trupu prùmìrnì 37,8 % celkové
tìlesné délky, zatímco u muže jen 35,9 %. Pøíèinou vìtší délky ženského trupu je
delší bøicho, fyziologicky opodstatnìné mateøskou funkcí ženy. Tìlesný støed krát-
konohé ženy je na horním okraji ohanbí, u muže ještì níže. Ženské ruce jsou abso-
lutnì i relativnì (s ohledem na délku tìla) kratší než ruce muže, palec bývá kratší
než u muže, prsteník zpravidla delší než prostøední prst, což u muže bývá naopak.
Také dolní ženské konèetiny jsou kratší absolutnì i relativnì, ale pøi stejné tìlesné
výšce obou pohlaví je délkový pomìr trupu a  noh u obou stejný.
Ženská lebka je kratší než mužská (96,1:100), ale delší v pomìru k tìlesné výšce;
žena má tedy vzhledem ke své postavì delší hlavu než muž. Stejné je to se šíøkou
ženské hlavy a  jejím objemem. Hrudník je kratší a  užší, smìrem dolù se nerozši-
øuje jako u muže. Ženské bøicho je klenutìjší a  protože je i delší, žena má delší
pøíslušnou èást páteøe, který zde vystupuje silnìji než u muže. Protože dolní okraj
hrudníku a  horní okraj pánve mají u muže témìø stejný prùmìr, i u svalnatých
mužù trochu zapadá postranní bøišní stìna, takže u nìho vzniká takzvaný pás
(taille). U ženy je však objem dolní èásti hrudníku menší než vstup do velké pánve,
takže v normálních pøípadech zde vùbec nevzniká stáhnutí nebo jen v nepatrné
míøe: ženský pás je zpravidla zjev umìlý, vyvolaný šnìrováním a  jinými manipu-
lacemi. Muž pøekonává ženu šíøkou ramen, žena muže šíøkou bokù. U obou pohla-
ví je sice šíøka ramen vìtší než šíøka bokù, u muže asi o 9 až 10 cm, u ženy jen asi o
3 cm. I když mnoho žen vypadá znaènì širší v bocích než v ramenou, je to jednak
pouhé zdání a  jednak dùsledek tuku, který se ukládá pøevážnì na ženských bo-
cích. Pøíèinou vìtší šíøky ženských bokù je ovšem silnì vyvinutá pánev. Žena široká
v bocích má nadìji na silné dìti a  lehèí porody. Ženská òadra vytvoøená silnì vyvi-
nutými prsními žlázami a  tukovým pletivem, které je obklopuje, vyrovnávají ne-
pomìr mezi hrudí a  bøichem a  pøi pravidelném tvaru pùsobí na oko i na cit.
Na ženské pánvi – na její stavbì i všech podrobnostech – se nejsilnìji a  nejvý-
raznìji projevují pohlavní znaky lidské kostry. Èásteènì to lze pozorovat u novo-
rozeného dítìte, ba snad už uprostøed tìhotenství. Pánev, tj. kostìná kolébka lid-
ského plodu v tìle, která má poskytovat dostatek místa pro jeho vývoj v mateøském
lùnì a  prùmìrnì široký východ pro jeho vstup na svìt, je tedy celkovì nižší a  širší
než u muže a  má vìtší sklon k vodorovné poloze. S tím souvisí silnìjší prohnutí
ženské páteøe dopøedu, takže z boku pùsobí ženské køíže prohloubenìjší a  delší,
zadek více vyniká, a  ohanbí, jak žena stojí, je ukryté mezi stehny. S vìtší šíøkou
pánve a  vìtšími odstávajícími klouby souvisí tvar a  postoj stehen, které také pøi-
spívají k nápadné šíøce v bocích; kromì toho se ženská stehna sbíhají ke kolenùm a
 holenì se naopak trochu rozbíhají, aby se udržela rovnováha. Ženské nohy mají
tedy tendenci mírnì do „x“.
Ženská hlava se kromì rozmìru liší od hlavy muže i lehèí a  útlejší stavbou,
zaokrouhlenìjším a  pùvabnìjším zevnìjškem, hladším povrchem. Tvrdé oblouky
oboèí ženám zpravidla chybí, takže oko je umístìné volnìji a  pohled se zdá upøím-
nìjší. Protože je ženská lebka ve všech smìrech menší, má i menší dutinu: lebka
Støedoevropana mìøí prùmìrnì 1420 ccm, lebka ženy 1200 ccm, a  protože jsou
všechny její kosti tenèí, váží ménì. I na tvaru lebky se projevují znaèné rozdíly mezi
obìma pohlavími, nejsou však rozhodující, takže podle jednoho èi druhého znaku
na lebce není ještì možné urèit, kterému pohlaví patøí. To je možné s vìtší pravdì-
podobností udìlat jen tehdy, když se na celkem typické lebce projeví vìtší poèet
tìchto charakteristických znakù. Záhlaví ženské hlavy s mozkem má nad pøední
èástí s oblièejem, hlavnì v jeho èelistních partiích, vìtší pøevahu než u muže, takže
ženský oblièej vypadá v pomìru k záhlaví menší. Je nižší a  užší než pøíslušná èást
mužské hlavy, kde je mìkké svalstvo silnìji vyvinuté a  dìlá tváø širší. Ženská lebka
je ménì klenutá, má tedy plošší temeno, vzadu je velmi nízká, zato však široká, èelo
je kolmé a  rovné, takže pøechod do temena tvoøí spíše úhel nežli klenbu, zatímco
mužské èelo je šikmìjší, klenutìjší a  do temena pøechází pozvolna. Oèní dùlky u
ženy jsou prostornìjší a  v prùmìru vìtší. Spodní èelist je nižší, menší, lehèí absolut-
nì i relativnì, brada špièatìjší, èelistní oblouky ménì vyvinuté, což podle Henryho
Havelocka Ellisa škodlivì pùsobí na vývin zubù. Horní øezáky má žena širší než
muž a  má i vìtší sklony k šikmému (vzhledem k èelisti) rùstu zubù.
Ženská kùže je jemnìjší, tenèí a  také svìtlejší, a  to nejen u pøíslušnic bílé rasy,
ale i u žen barevných. Krev ze spodních vrstev prosvítá u žen bílé rasy pokožkou a
 dodává jí rùžového zabarvení. U muže se pravidelnì usazuje stále stejné množství
kožního barviva (pigmentu), zatímco u ženy se hromadí ve vìtším množství ze-
jména v dobì tìhotenství, nìkdy i pøi menstruaci. Muž je chlupatìjší než žena, u
které se však zachovalo hojné ochmýøení tìla: koneèná (terminální) chlupatost,
která vzniká pozdìji než u muže, omezuje se u ženy na ruce a  ohanbí, kdežto muž
má ještì vousy a  chlupatost ohanbí u nìho vystupuje v úzkém trojúhelníku smì-
rem nahoru k bøichu, kde se èasto setkává s chlupatostí prsou. U ženy konèí nahoøe
na ohanbí v pøímé lince. Ženský vlas má menší prùmìr. U vìtšiny ras se mohou
vlasy na hlavì vyvinout u muže nejdále na ramena, zatímco u ženy minimálnì
k pasu; dìvèata i chlapci mají vlasy zhruba stejnì dlouhé. Barva vlasù u ženy je asi
o sedm procent tmavší, barva oèí o tøi procenta. Nehty má žena užší.
Pokud jde o vnitøní orgány, je to pøedevším ohryzek, na kterém se projevují
pohlavní rozdíly velmi zøetelnì, i když až po pubertì. Vyvinutý ženský ohryzek je
asi o ètvrtinu menší, váží ménì a  má tenèí a  kratší hlasivky, takže ženský hlas je o
oktávu vyšší. Zøetelnì vystupující mužský ohryzek se lidovì nazývá Adamovým
jablkem podle báje, že Eva v ráji svou èást jablka ze stromu poznání spolkla, zatím-
co Adamovi uvázla jeho èást v krku. Srdce dospìlé ženy váží absolutnì i relativnì
ménì a  má slabší stìny než srdce mužské. Asi do dvacátého roku vìku je srdce u
obou pohlaví pøibližnì stejnì velké, potom srdce muže roste rovnomìrnì až do
sedmdesátého roku, zatímco srdce ženy se od dvacátého do ètyøicátého roku znaè-
nì opožïuje ve vzrùstu a  až potom roste stejnì jako srdce mužské. Toto opoždìní
v plodném období ženského života je dùsledkem tìhotenství, které vystavuje srd-
ce zvýšené námaze: srdce na to zpravidla reaguje prudkým doèasným vzrùstem,
hlavnì v mladších letech, ménì ke konci tøicátých let, a  to prùmìrným zvýšením
váhy o 25 gramù; tento pøírùstek se však èasti ztrácí v šestinedìlí. Játra jsou pomìr-
nì vìtší než u muže a  ledviny také. Moèový mìchýø ženy má vìtší obsah, a  proto
žena nepotøebuje tak èasto moèit jako muž, nemluvì o tom, že u mužù bývá
èastìjší moèení dùsledkem hojnìjšího pití.
 Jak v moderním fyziologickém výzkumu, tak i v sexuologii nabyly mimoøád-
nou dùležitost takzvané žlázy s vnitøní sekrecí; látky, které vyluèují a  které nazý-
váme hormony. Dnes už nemohou být pochybnosti o tom, že prùvodní pohlavní
znaky a  pohlavní pud jsou závislé od látek, které vycházejí z pohlavních žláz, a  že
se tyto žlázy od sebe liší vyluèovanými látkami, takže mužské pohlavní žlázy pùso-
bí na vývin prùvodních pohlavních znakù v mužském smyslu a  usmìròují pohlav-
ní pud k ženì, a  ženské pohlavní žlázy se projevují opaènì. Žlázy s vnitøní sekrecí
tvoøí v lidském tìle složitý systém, ve kterém jsou jednotlivé žlázy sice velmi sa-
mostatné, celkovì jsou však s krevním obìhem a  vegetativním systémem ve velmi
úzkém vzájemném vztahu. Jakmile je jedna žláza porušena, má zvýšený nebo
snížený úèinek, trpí tím celý systém a  narušuje se jeho harmonická souhra. Všech-
ny tyto žlázy nelze ovšem považovat za rozhodující pohlavní znaky, vìtšina z nich
má však vliv na pohlavní vývoj; jedny jej brzdí, jiné podporují. Pohlavní žlázy mají
vnitøní i vnìjší sekreci.
Velmi dùležitou úlohu ve fyziologickém životì ženy má štítná žláza (tyreoi-
dea), umístìná pod ohryzkem po obou stranách krku. Ovládá témìø všechny dùle-
žité funkce látkové výmìny, pohlavní vývoj, vzrùst a  ve skupinì tzv. synergických
žláz i vývoj psychický. Pokud je narušená, vznikají tìžké choroby, pøi kterých mùže
nastat i smrt. Štítná žláza nepochybnì vyluèuje nìkolik druhù hormonù a  zne-
škodòuje urèité jedy, které vznikají pøi látkové výmìnì. U ženy je menší než u
muže, ale je relativnì vìtší. Kdosi øekl, že je „druhou dìlohou na krku“; jasnì se to
projevuje na objemu dívèího krku. U mnohých žen se stejnomìrnì zvìtšuje
pøi každé menstruaci i pøi první souloži, a  proto se u rùzných národù už odedávna
zjišovala pohlavní neporušenost mìøením krku. Zvìtšuje se i po dobu tìhoten-
ství, ale ne vždy jen pøechodnì: u žen, které pøekonali nìkolik porodù, je zvìtšená
štítná žláza (vole) bìžným zjevem. Totéž se zjistilo u dívek uchylujících
se k pravidelné masturbaci. I v dobì klimakteria se èasto zvìtšuje. Toto fyziologic-
ké zvìtšení je dùsledkem její zvýšené èinnosti pøi uvádìných stavech. K synergickým
(spolupùsobícím) žlázám patøí i dùležitá podmozková žláza (hypofýza) na dolní
stranì mozku, která v dobì tìhotenství mìní svoje buòky a  její pøední chlopeò
svùj objem; když pùvodnì vážila asi 61 gramù, ke konci tìhotenství váží 106-165
gramù, a  proto je její prùmìrná váha u žen, které nìkolikrát porodily, cca 71,6-73
gramù, zatímco u mužù jen 66,7 gramù.
Ženský mozek je v prùmìru lehèí než mužský, u dospìlých Støedoevropanù
stejného vìku je to asi pomìr 1220:1360 gramùm; rozdíl ve váze se projevuje už
pøi porodu. Ženský mozek váží ménì i v pomìru k tìlesné velikosti, ale ne v pomìru
k tìlesné váze. Na 50 kg tìlesné váhy muže pøipadá prùmìrnì 1126,6 g mozku,
na 50 kg tìlesné váhy ženy 1176,9 g. Pokud jde o vnìjší tvar a  stavbu mozku, má
ženský mozek, jak se zdá, vìtší sklon k jednoduchosti závitù a  menší sklon k od-
chylkám od prùmìrného typu. Malý mozek bývá snad u ženy silnìji vyvinutý než
u muže, u chlopní je tomu naopak.
Ze všech prùvodních pohlavních rozdílù se nejvìtší pozornost, pochopitelnì,
vìnovala rozdílùm, které je možné na mozku pozorovat, protože podle vìtší èi
menší vyvinutosti tohoto orgánu se pøedpokládala vìtší nebo menší duševní schop-
nost. Pøíslušná èísla z tohoto oboru antropometrického bádání však velmi nekritic-
ky šíøila populární literatura.
Když je prùmìrný mužský typ nejen t잚í a  vìtší než prùmìrný ženský typ, ale
má i vìtší hlavu a  mozek, pøíèinou mohou být tøi vìci: mužský mozek je vìtší buï
proto, že k nìmu patøí vìtší tìlesná hmota (tìlesná váha), nebo proto, že patøí
vìtšímu tìlu (tìlesné výšce), a  koneènì – a  to by bylo nejzajímavìjší – je vìtší,
protože z jiných, dosud neznámých pøíèin má muž prùmìrnì více mozku než žena.
Samozøejmì nejsou vylouèeny ani rozlièné kombinace tìchto tøech možností. Do-
sud nebylo možné dát na to jednoznaènou odpovìï. Pøedevším bezpeènì nevíme,
jestli k t잚ímu tìlu patøí i úmìrnì t잚í mozek, málo víme o závislosti váhy mozku
na tìlesné výšce. Problém nelze vyøešit mìøením a  pøepoèítáváním prùmìrných
èísel, a  mimo to se podle takovýchto výpoètù nedá urèit míra inteligence, protože
mozková hmota zde nemùže být mìøítkem. Dalším problémem je rozsah a  smysl
rozdílu ve formì a  stavbì mozku. Ani zde není snadná odpovìï, protože pro-
mìnlivost je znaèná. Výrazné rozdíly, které by na první pohled dovolovaly stano-
vit, zda ten který mozek patøí muži nebo ženì, jsou na mozku tak málo zøetelné
jako na lebce. Výpoèty s tzv. cefalickým èinitelem jako pøibližným mìøítkem inteli-
gence dokázaly jen to, že obì pohlaví se k nìmu chovala stejnì, což by tedy zname-
nalo, že v duševní vyspìlosti není mezi nimi rozdíl. Ale všechny dosavadní metody
a  pokusy byly nedostateèné, protože pracovaly jen s mozkem. Dnes však víme, že
nervový systém trvale a  nerozluènì souvisí s vnitøní sekrecí, která jistì není bez-
významná pro intelekt, když napøíklad porušení štítné žlázy vyvolává kreténství.
Dokud se o vlivu vnitøní sekrece na centrální nervový systém nebude vìdìt více
než dnes, všechny uvedené pokusy budou velmi málo prùkazné. Prùmìrná veli-
kost, váha, tvar a  stavba ženského mozku nehovoøí dosud celkem nic o tom, zda
má žena prùmìrnì vìtší nebo menší duševní schopnosti než muž. Pokud jde o
ostatní nervstvo, je pravdìpodobné, že žena má pomìrnì více nervové hmoty, což
asi zpùsobuje pøedevším její absolutnì i relativnì vìtší a  t잚í mícha.
Z fyziologických rozdílù je tøeba uvést krevní tlak, který je u ženy nižší; zato je
u ní silnìjší dráždivost cévohybných nervù (vazomotorická). Tep je u ženy rychlejší
v prùmìru o 7-10 úderù za minutu. Krev ženy obsahuje o nìco více vody, váží
ménì, má více plazmy a  ménì èervených krvinek: ètyøi a  pùl milionu v kubickém
centimetru, muž pìt milionù. Krev se v ženském tìle tvoøí rychleji, a  proto vìtší
ztrátu krve žena snáší lépe a  rychleji ji nahrazuje. Tìlesná teplota ženy je prùmìrnì
o 0,3 nižší. Žena dýchá rychleji než muž a  u vyspìlých národù hrudním svalstvem,
zatímco muž dýchá pøedevším pohrudnicí a  bøišními svaly.
Podrobnìji bychom se mohli zabývat pohlavními rozdíly v psychické oblasti.
Tyto rozdíly, hluboce opodstatnìné biologicky i fyziologicky, nelze popírat,
nelze je však pøeceòovat a  dìlat si z nich zbraò proti rovnoprávnosti a  rovnocen-
nosti obou pohlaví a  stavìt na nich mezipohlavní dìlbu práce v patriarchálních
typech spoleènosti. O zásadních rozdílech mezi obìma pohlavími v pravém slova
smyslu lze vlastnì tìžko hovoøit; zjišujeme jen jisté psychické vlastnosti, které se u
jednoho èi u druhého pohlaví projevují silnìji nebo celkovì chybìjí. Stále však
vidíme, že tak jako se ten èi onen tìlesný pohlavní rozdíl vyskytuje u mužù i žen,
tak se i u mužù mohou vyskytovat pøevážnì ženské psychické rysy a  u ženy
psychické mužské rysy. Dokonce se zdá, že psychické vlastnosti typické pro jedno
pohlaví se vyskytují u zástupcù druhého pohlaví èastìji než pøíslušné znaky tìles-
né. Otázka psychických pohlavních rozdílù není tedy tak jednoduchá ani tak jasná,
jak by se zdálo podle energického tónu nìkterých vìdcù, kteøí vìdomì èi podvìdo-
mì zastávají mužské stanovisko, tj. v podstatì patriarchální, které chce dnes za-
chránit svùj násilnický princip alespoò tím, že ženu odsuzuje výhradì do její po-
hlavní funkce a  ideologicky udržuje buržoazní rodinu.
 Dosavadní výsledky v tomto oboru výzkumu, vycházející ze statistických úda-
jù shromáždìných hlavnì ve školách, si navzájem znaènì odporují. Je to dùsledek
jednak chybných metod použitých pøi hromadném vyšetøování a  jednak i toho, že
muži, kteøí dosud tuto práci vykonávali pøedevším, se buï nedokázali dobøe vžít
do mentality druhého pohlaví nebo posuzovali vìc ze svého pohlavního stanovis-
ka. Pøesto však existují mezi obìma pohlavími psychické rozdíly, na které mají
vìdci shodný názor.
Nyní jde o dùležitou otázku, zda jsou tyto rozdíly skuteènì pøíznaèné pro jedno
èi druhé pohlaví, neoddìlitelné od jeho duševního stavu, nebo zda vznikly pùsobe-
ním vnìjších okolností, tj. napøíklad vlivem sociálních pomìrù, nebo zda se obì
pohlaví rodí se svými odlišnými psychickými schopnostmi èi se odlišují až v dalším
vývoji podle svých životních podmínek. Ani tyto otázky nelze zodpovìdìt pros-
tým pøijetím jedné èi druhé eventuality. Bìžná odpovìï, snažící se o nestrannost,
bývá struènì asi tato: Ženu v jejím psychickém vývoji brzdí jednak její pohlavní
funkce a  mateøství, ale i tisícileté poddanství, do kterého ji muž uvrhl. Nemohla
tedy dosáhnout vyššího stupnì duchovního vývoje a  tak dnes vypadá vedle muže
ménìcenná. Na druhé stranì však musíme vzít v úvahu, že i když v matriarchál-
ním období, jehož poslední stopy se v mnohých národech zachovaly až do dneš-
ních dob, mìla žena vyšší sociální postavení než muž, že v urèitých dobách (napøí-
klad v renesanci v Itálii) a  za jistých pomìrù (napøíklad po dlouhá staletí v klášte-
rech) mìla pøíležitost se duchovnì povznést, v jistých oborech (napøíklad v malíø-
ství, poezii, hudbì) se mohla uplatnit stejnì dobøe jako muž, že po staletí pracovala
napøíklad v oblasti náboženství, porodnictví, kuchaøství, výchovì, které zdánlivì èi
fakticky odpovídají její povaze, nicménì vynikla pøi tìchto pøíležitostech jen cel-
kem výjimeènì.
Je to tedy odpovìï v každém pøípadì nedostateèná.
Dnešní prùmìrný psychický stav a  život civilizované bìlošky, podle kterého
se zjišují psychické pohlavní rozdíly, je jistì výsledkem všech èinitelù, které na ni
pùsobily jednak od zaèátku a  jednak postupnì za statisíciletého vývoje. Takovými
hlavními èiniteli jsou: ženská fyziologie vùbec a  hlavnì její pohlavní funkce, pod-
danství, domestikace, civilizace. Protože je toto dílo do jisté míry vlastnì vìnováno
historickému rozboru tìchto èinitelù, omezíme se na tomto místì jen na nìkteré
poznámky k dané otázce.
Fyziologický èinitel je jistì podstatný a  psychické pohlavní rozdíly z nìj
vyplývající jsou vrozené a  neoddìlitelné od psychického stavu jednoho nebo
druhého pohlaví. Urèitá odlišnost fyziologických procesù v ženském tìle,
jinak spoleèných obìma pohlavím, rozdílnost vnitøních pohlavních orgánù a
 rozdílná vnitøní sekrece, ovulace, menstruace, mateøský pud, klimakteri-
um, to vše nutnì muselo ovlivnit psychický stav ženy a  dodával mu zvláštní
charakter. Je tu však otázka, zda tento vliv bude stále stejný a  nezmìnitelný.
Øíkali jsme, že nejvyspìlejší bílá rasa se i pohlavnì nejvíce rozlišuje. Pohlav-
ní rozdíly mezi mužem a  ženou u rùzných lidských ras znaènì kolísají, po-
kud jde o jejich sílu a  rozvoj; pouze menší rozmìry pøíslušnic ženského
pohlaví a  svìtlejší pleti byly snad zjištìny všude. Nápadná a  hluboká po-
hlavní odlišnost u nejvyspìlejších Evropanù se projevuje i tím, že u nich déle
trvá pohlavní dospívání – od zaèátku puberty do úplné zralosti – než u ba-
revných ras. Èím je nižší rasa, tím døíve skonèí její pohlavní vývoj a  tím
ménì jsou viditelné pohlavní rozdíly.
 U trpaslièích kmenù ve støedoafrických pralesích, které se považuji za nejnižší
známou lidskou rasu, se liší žena od muže celkem nepatrnì. Èernošská žena roz-
hodnì nemá pánev tak širokou jako bìloška, šíøkou pánve nepøedstihuje ani svého
muže, který ji jen nepatrnì pøekonává šíøkou ramen. Její tìlo nemá žensky oblé
tvary, protože tuk se na ní usazuje minimálnì. U nìkterých ras mají muž i žena
stejnì dlouhé vlasy, u Indiánù a  Eskymákù chybí terminální ochlupení na tváøi u
obou pohlaví. U indiánských, èernošských a  trpaslièích kmenù jsou pohlavní rozdí-
ly v rysech tváøe mnohem ménì zøetelné nebo témìø chybìjí, takže podle tvaru lze
jen velmi tìžko rozpoznat pohlaví; i prùvodní znaky na lebce jsou u jiných ras
ménì vyjádøené. Když má napøíklad Anglièanka objem lebky prùmìrnì o 193 ccm
menší než Anglièan, je tento rozdíl u èernochù asi 80 ccm a  u Australcù jen 37 ccm.
Vyšší stupeò pohlavních rozdílù u pokroèilejších ras je dùsledkem domestikace
a  civilizace; pohlavní vliv vzrostl pod tìmito vlivy, domestikace èlovìka zmìnila
pùvodní periodickou lidskou øíji na pud, který se projevuje nepøetržitì a  o jehož
dobrodiní lze pochybovat. Dodejme ještì, že pøírodní žena konala svou pøírodní
funkci lehce a  nijak se nepovažovala za „vìènì ranìnou“.
Z uvedených skuteèností nespornì vyplývá jedno: Jak s lidskou civilizací vzrùs-
tá vnìjší pohlavní odlišnost, vzrùstá jistì i její vnitøní pøíèina, svým zpùsobem se mìní
pøíslušné fyziologické procesy, jejich prùvodním znakem jsou druhotné pohlavní
znaky. Ovulace a  menstruace u ženy se neopakovaly pùvodnì tak èasto. I u zvíøat
byly pozorovány fyziologické zmìny vyvolané v tomto smìru domestikací, tedy
vnìjšími vlivy. Když se pùvodnì nelišila žena od muže zevnìjškem tak výraznì,
jako je tomu dnes u nejvyspìlejší rasy, ani speciální fyziologické procesy v jejím tìle
jistì nemìly tak silný vliv na psychický stav, protože byly jednak ménì èasté a
 jednak se odehrávaly v organismech sobì zcela pøimìøených. Pøírodní žena lehce
snášela jak menstruaci, tak porody. Ani pohlavní psychické rozdíly nebyly tedy
pùvodnì natolik vyhranìné, ženské vlastnosti, které se dnes pokládají za slabosti
ženského pohlaví, nemohly být ještì tak vyvinuté, protože nebyly do takové míry
jako dnes fyziologicky opodstatnìné a  vypìstované vnìjšími vlivy. Vynálezkynì
zemìdìlství a  zakladatelka matriarchálních øádù se ještì nepovažovala za nižší
bytost než muž-lovec.
Další úvahu mùžeme navázat na dnes velmi zdùrazòovanou skuteènost, že
v dnešním stadiu vývoje nejpokroèilejší rasy je skuteènì jistý rozpor mezi celko-
vým organismem ženy a  její pohlavní funkcí. I když nejsme biologickými pesimis-
ty, je tøeba pøiznat, že dnešní civilizovaná žena fyzicky i psychicky trpí biologickými
i fyziologickými pohlavními procesy, trpí menstruacemi, porody a  nepøetržitostí
pohlavního pudu (pøedevším, pravda, mužova). A  není to jen doèasný dùsledek
nìjaké špatné životosprávy dnešních pokolení, hospodáøských a  sociálních rozdílù
dneška, bezuzdné hýøivosti a  nekoneèné bídy, ale má to koøeny mnohem starší,
vzniklo to postupnì jako dùsledek domestikace a  poddanství ženy za patriarchál-
ních a  soukromovlastnických øádù.
První krok k biologickému a  fyziologickému porobení ženy udìlal muž, když
se loupeží zmocnil ženy jako svého vlastnictví a  podrobil ji své pohlavní libovùli. Když
je dnes žena celkovì a  ve znaèné míøe muèednicí své pohlavní funkce, na vinì jsou
pøedevším tisícileté vnìjší vlivy, které ji stále znovu odsuzovaly k tomu, aby
se pohlavními prostøedky a  pohlavními zbranìmi snažila vymanit z postavení mezka.
Když se žena liší od muže tìlesnì a  fyziologicky, jistì se od nìho liší i psychicky;
brzy uvidíme jak. Jestliže však tisícileté vnìjší vlivy (domestikace a  kultura) mohly
zmìnit lidský pohlavní pud kvantitativnì a  kvalitativnì, jestliže mohly udìlat
ze ženské ovulace a  menstruace, pùvodnì zøejmì pùlroèní, fyziologický proces,
který se normálnì opakuje každých dvacet osm dní, nelze pochybovat o tom, že ty
samé vlivy spolu se zmìnìnými fyziologickými podmínkami do jisté míry zmìnily
u èlovìka i prùvodní psychické pohlavní rozdíly. Prvotní psychické pohlavní vlast-
nosti se mohly stát a  také se staly podle okolností složitìjšími, silnìjšími nebo slab-
šími, výraznìjšími èi jemnìjšími, zlé lepšími nebo horšími, dobré horšími èi lepšími.
U mužského pohlaví, dlouhý èas všeobecnì nadøazeného, se tak dìlo jistì s menšími
pøekážkami než u pohlaví ženského, po celou dobu všeobecnì pøímo èi nepøímo
zotroèeného. Muž mohl po dlouhá tisíciletí rozvíjet svou osobnost o mnoho lépe a
 hlavnì všestrannì než žena. Nebrzdila ho pøitom ani pohlavní funkce, ani celkové
a  hluboké poddanství. I když na otázku, zda je ženské pohlaví jako takové schop-
né soutìžit s pohlavím mužským ve všech oborech lidské èinnosti, odpovíme zá-
pornì – èímž se však nijak nestavíme proti rovnocennosti a  rovnoprávnosti ženy
– nelze jistì pøipustit, že právì charakteristické psychické vlastnosti ženy byly tisí-
ciletým poddanstvím a  jejím pohlavním zneužíváním všeobecnì tak èi onak zne-
tvoøeny.
Z hlediska rovnocennosti a  rovnoprávnosti ženy je celkem lhostejné, ve kte-
rých oborech lidské èinnosti mùže s mužem soutìžit, tím spíše, že mužské a  žen-
ské vlastnosti a  schopnosti nejsou pøísnì vázané na pøíslušné pohlaví a  navzájem
vytváøejí velmi pestrou smìs. Když se lidské tlupy živily pouze nasbíranou potra-
vou, neexistovala mezipohlavní dìlba práce a  obì pohlaví pøispívala rovnocennì
k obživì. Pøirozená mezipohlavní dìlba práce nastala s vynálezem dálkových zbraní
(prak, luk, oštìp), které z tìlesnì silnìjšího muže udìlaly lovce; tìlesnì slabší žena
zùstala vìrná sbírání potravy. Ale když vynalezla zemìdìlství, vyrovnala se muži;
v matriarchálních øádech se stala základem sociální organizace.
Protože tato zøízení známe jen podle víceménì zkomolených pøežitkù, nemù-
žeme urèit, zda a  èím žena v tìchto dobách vynikla nad mužem. Poddanství ženy
zaèalo pohlavním zotroèením uloupené ženy, která se stala mužovým soukro-
mým vlastnictvím: ze ženy pohlavnì porobené se stala nevolnická pracovní síla.
Mezipohlavní dìlba práce se vyvíjela celkem pøirozenì do té doby, kdy obì po-
hlaví byla stejnì svobodná; ve výrobním procesu mìla obì pohlaví èásteènì roz-
dílné, ale stále stejnì hodnotné místo. V divoké pøírodì však byl pro èlovìka
život tìžký: obì dvì pohlaví musela velmi pracovat, aby se uživila a  udržela
pøi životì; hospodáøské zotroèení ženy naèíná až tehdy, když se její pracovní
výkon v porovnání s pracovním výkonem muže nepomìrnì a  z donucení zvý-
šil. To však mohlo nastat až tehdy, když se žena stala mužovým vlastnictvím –
unesená z jiné tlupy, pohlavnì zneužitá a  potom promìnìná na mezka. To byl
zaèátek všeobecného zotroèení ženy, a  to byl i zaèátek násilí, které porušilo pøi-
rozený vývoj mezipohlavní dìlby práce a  postupnì udìlalo ze ženy na jedné
stranì erotickou hraèku, èasto, pravda, panovaènou a  pomstychtivou, na druhé
stranì bezprávného mezka, otrokyni otrokáøe nebo otroka.
Když byla žena v nìkterých historických obdobích a  v urèitých zemích pomìr-
nì svobodná, nebo když mìla za zvláštních okolností delší pøíležitost vyniknout
v oborech své povaze nejpøimìøenìjších, musíme pøitom pøihlížet na celkový cha-
rakter takové doby nebo takových okolností a  neztrácet ze zøetele, že i v tìchto
dobách a  za tìchto okolností mìly na ženu pøímý èi nepøímý vliv alespoò nìkteré
dùsledky jejího pøetrvávajícího všeobecného zotroèení. Nebyla napøíklad právì
renesance, „jedineèný vìk smyslnosti“, dobou, kdy nejvyhledávanìjší ženou byla
nejzdatnìjší samice, kdy podle všeobecného mínìní se stávala žena ménìcennou
po ztrátì panenství, kdy ráz manželství jako takového byl pøísnì patriarchální a
 konvenèní, kdy byl vynalezen „pás cudnosti“ (samozøejmì, i druhý klíèek k nìmu),
kdy hluboké zerotizování panského a  venkovského života dìlalo víc než kdykoliv
pøedtím z pohlaví hlavní nástroj ženina úspìchu a  stalo se hlavní zbraní v jejím
zápase o svobodu? Když vzdor tomu došlo v 15. a  16. století k jistému zápasu
hospodáøsky privilegovaných a  nezávislých žen s muži ve vìdì a  všeobecném
vzdìlání, omezilo se na spoleènost šlechtickou, jejíž majetkové pomìry, zbavující
ženu starostí o domácnost, poskytovaly dostatek èasu, aby mohla rozšíøit svùj
obzor a  udìlat první krok k uvìdomìlé osobnosti. V dìjinách zotroèení ženy jsou
sice takovéto epizody pouèné, protože naznaèují souvislosti mezi vyššími potøeba-
mi ženy a  její pohlavní i hospodáøskou svobodou, ale z hlediska naší problematiky
nejsou rozhodující.
Bez ohledu na dlouhá staletí, když žena byla jako èlen spoleènosti celkem rov-
nocenná s mužem, zrodily i doby ženského zotroèení dost žen vynikajících v klad-
ném smyslu, abychom nepochybovali o schopnosti ženského pohlaví pro vyšší
duchovní život.
Až doby neoddìlitelné svobody žen v mezích rozumné a  spravedlivé spole-
èenské organizace vydají svìdectví o skuteèné hodnotì pøíslušnic ženského pohla-
ví pro výrobní proces, intelektuální tvorbu i mravní život, zároveò se pøirozeným
výbìrem ustálí zdravá dìlba práce mezi pohlavími. Tyto doby budou, doufejme,
spravedlivé vùèi ženì i v tom smìru, že hodnoty mozku se nebudou pøeceòovat
na úkor hodnot srdce. Tak jako dnešní prùmìrné tìlesné a  fyziologické ženské
vlastnosti, i její prùmìrné psychické vlastnosti od nich závislé jsou do znaèné míry
výsledkem vývoje, který rozhodnì není ve všech smìrech tak pøirozený, pøíznivý
a  svobodný, jako byl vývoj muže. Když s vývojem hospodáøství zanikla prvotní
rovnost pohlaví, nesvìdèí to proti pohlaví ženskému, ale pøedevším proti onomu
hospodáøství. Staletí zotroèení ženy mnoho pokazila, staletí ženské svobody bu-
dou moci mnoho napravit nebo zmìnit k lepšímu. Z hlediska vývoje lidského rodu
dnešní stav vyspìlé bìlošky trvá pouze okamžik. Nové hospodáøské zøízení a
 nové sociální organizace rozhodnou, co bude dál.
Pokud se nyní vrátíme k otázce, zda se pohlaví rodí se svými odlišnými psy-
chickými vlastnostmi nebo se psychicky rozlišují až v dalším vývoji podle svých
životních podmínek, mùžeme odpovìdìt takto: Pohlaví se rodí se svými odlišný-
mi psychickými vlastnostmi, jako se rodí s odlišným tìlem a  odlišnými fyziologic-
kými procesy, ale stejnì jako tìlesné a  fyziologické rozdíly, i rozdíly psychické jsou
po stránce kvantitativní i kvalitativní schopné zmìn, vznikajících dlouhodobými
vlivy životních podmínek. Když tedy uvažujeme o psychických pohlavních rozdí-
lech ženy, pamatujme nejen na to, že tyto vlastnosti nejsou pøísnì vyhrazené jen
jednomu pohlaví, ale i na to, že jejich kvantita i kvalita byla jiná u ženy primitivní a
 pøírodní a  jednou urèitì bude jiná u ženy, která za sebou bude mít staletou svobo-
du svého pohlaví.
Podívejme se nyní na to, v èem pøedevším spoèívá pohlavní psychická odliš-
nost, zjištìná u žen nejpokroèilejší a  pohlavnì nejrozšíøenìjší rasy. Nejdùležitìjším
a  nejsmìrodatnìjším èinitelem po této stránce je v psychickém životì ženy její
hluboká citovost, emotivnost. To neznamená, že jsou její city všeobecnì a  absolut-
nì silnìjší než city muže, ale že citová reakce je u ženy èastìjší, bezprostøednìjší,
ménì podmínìná a  vzniká snadnìji už pøi slabších podnìtech. Žena se ve svém
konání øídí spíše city než rozumovými dùvody a  praktickými hledisky: koná
ménì rozvážnì a  impulzivnì. Ženu mohou vyvést z duševní rovnováhy vìci,
které muž považuje za malicherné a  bezvýznamné, ale takto z míry vyvedenou
ženu, napøíklad malým nepoøádkem v domácnosti, mùže stejnì podružná vìc,
napøíklad povìstný nový klobouk, vzápìtí pøivést do nejrùžovìjší nálady. Je po-
dráždìnìjší, snadno je možné ji dojmout, nálady se u ní støídají èastìji než u muže,
a  tak není lehké pøedvídat její chování. Její názory, touhy i náklonnosti se rychle
mìní, je nádobou odporujících si pocitù a  sklonù, v krátkém èase se u ní mùže
vystøídat radost i žal, veselost i zármutek, nadìje i obava, láska i nenávist, soucit
i krutost, nadšení i odpor.
Vìtší emotivnost u ženy je vyjádøená také anatomicko-fyziologicky, nebo její
nervový systém je senzibilnìjší, tep, jak už víme, rychlejší, výraz ve tváøi živìjší a
 dokáže hùøe potlaèovat pocity pøicházející do vìdomí. Z tohoto dùvodu je žena též
citlivìjší na senzorická podráždìní: intenzivnìji pociuje tlak, zmìny teploty a  elek-
trické dráždìní. Má jemnìjší chu, a  to pøedevším na slané a  hoøké, èich, smysl pro
barvy, zatímco muž má lepší schopnost úsudku, vìtší smysl pro tvary, ostøejší
sluch. Duševní poruchy z emotivních pøíèin jsou u ženy èastìjší než u muže, u
kterého je šílenství èastìji podbarveno intelektuálnì. Vìtší ženské emocionalitì
odpovídá i její živìjší a  dynamiètìjší fantazie. Ženy si dokáží jasnìji a  názornìji
pøedstavit pøedmìt nebo událost, vymyslet si pøíbìh, èastìji mívají neopodstatnìné
halucinace a  uvažují „intuitivnì“, silnìji se u nich projevuje vliv psychického obsa-
hu podvìdomí na jejich myšlení, konání a  instinktivní uvažování. Citovì podbar-
vené pøedstavy, zážitky a  zkušenosti mají na duševní stav ženy silnìjší a  trvalejší
vliv než pøedstavy ostatní.
Dnešní ženy dokáží pílí získat znaèné vìdomosti, ale málokdy jsou schopny
využít je pro mimoøádnì pozoruhodné výkony, hlavnì v rùzných vìdeckých, tech-
nických a  umìleckých oborech. Dùležitou pøíèinou tohoto stavu je, že ženská po-
vaha má spíše smysl pro konkrétnost, pro pøedstavy smyslovì názorné a  citovì
podbarvené, než pro abstrakci myšlení, kterému se rád oddává muž. Ženská mysl
nemá zálibu v rozborech a  abstrakcích. Už chlapci ve škole více uvažují, jsou kritiè-
tìjší, vìcnìji odpovídají než dìvèata, u kterých pøevládají osobní a  citové zážitky.
V chlapeckých literárních pracích najdeme více logiky a  rozumování se sklonem
k ironii, satiøe, kritice, pesimismu, bývají též originálnìjší, zatímco dìvèata se v nich
projevují spíše citovì, romanticky, optimisticky a  konvenènì. Forma je u chlapcù
ménì pøíjemná, ale bohatší, mnohotvárnìjší, u dívek však úhlednìjší, ménì pøeži-
tá, jednotvárnìjší a  tradiènìjší.
Pro dnešní ženské pohlaví bývá vìdecké studium stále ještì zøídka skuteèným
cílem, žena se mu nevìnuje natolik ze záliby a  zájmu jako spíše z povinnosti, aby si
zabezpeèila budoucnost a  samostatnost. Pokud má pak možnost se vdát èi jinak
zaopatøit, vìdy zanechává.
Ve škole projevují dívky vìtší a  trvalejší píli než chlapci, kteøí jsou snaživí jen
v oborech, které je zajímají. Dìvèata mají vìtší smysl pro poøádek, èistotu, povin-
nost. Uèí se snadnìji a  lépe nazpamì, pamatují si pøedevším vìci, které je zajímají,
ostatní lehce zapomínají. Ženy nemají pamì ani horší ani lepší než muži, ale když
se zajímají jen o urèité vìci, pamatují si pøedevším ty. Dìvèata jsou pozornìjší,
zdaleka ne tak roztržitá jako chlapci a  samozøejmì se celkovì chovají slušnìji,
zdvoøileji, jsou ústupnìjší, ochotnìjší a  skromnìjší.
 Pokud jde o jednotlivé vìdní obory, nemají dívky pøílišný zájem o matematiku,
lépe øeèeno o její problémy; poèítat dovedou lépe. Ani zemìpis a  dìjepis je zvl᚝
nezajímá. Pøedstihují však chlapce v zájmu o jazyky: pøedevším se dokáží lépe a
 pohotovìji vyjadøovat a  mají zálibu v jazykových cvièeních. V oblasti pøírodních
vìd mají ženy vìtší smysl pro fyziku a  chemii, chlapci pro obory biologické, s vý-
jimkou botaniky, ve které jsou dìvèata horlivìjší. V technických oborech vynikají
ženy pílí a  spolehlivostí, ale nemají mužùv zájem o øešení technických problémù a
 o vynálezy. V oborech umìleckých známe pøedevším vynikající hereèky, spisova-
telky a  malíøky. Ženy dokáží pøesnì kreslit podle pøedloh a mají vìtší zálibu
v ornamentálních pracích. Ženy vynikly i ve filantropii, což zøejmì souvisí s jejich
vìtší citlivostí. Nezákonností a  trestných èinù se dopouštìjí pøedevším z dùvodù
citových, zatímco u mužù jsou zde rozhodující hlavnì sobecké dùvody, chamtivost,
panovaènost, surovost.
Tento velmi struèný a  støízlivý náèrt duševních schopností typu civilizované
ženy našich èasù sám dost jasnì prozrazuje vliv obou hlavních èinitelù, které rozho-
dovaly o jejích osudech: její zneužívané pøírodní funkce a  její dlouholetého pod-
danství. Velká emocionalita ženy, zdroj jejích nejvíce velebných ctností a  nejvíce
odsuzovaných nectností, je v podstatì sice nevyhnutelným dùsledkem biologic-
kých a  fyziologických procesù probíhajících v ženském tìle, za dlouhá tisíciletá
pohlavního zneužívání a  zotroèení ženy v nejrùznìjších smìrech se však stala cho-
robnou stránkou ženské povahy, nejednou vyúsující do hysterie. I ve znaènì jed-
nostranném a  kvalitami jistì neoplývajícím obraze, který nám stále ještì poskytuje
i dnešní ženské pohlaví, pokud jde o jeho úèast v lidské tvorbì a  výrobì, vzdor
tomu, že dnes je už celá jedna tøetina civilizovaných žen diferencována (podle
povolání), jasnì vidíme všechny dùsledky tisíciletého porobení ženy, které ji nutilo
jednostrannì rozvíjet svùj intelekt v oblasti sexuálního a  rodinného života, dìlalo
z ní sexuální panenku anebo služku, mužskými mravy, zákony, požadavky a  pøed-
sudky ji stále znovu odsuzovalo k existenci, která dìlala ženské vlastnosti ještì
ženštìjšími a  neumožòovala jí všestrannìji rozvinout svou inteligenci.
I v tom je kus tragikomedie, že právì muži, kteøí nejvíce pomlouvají ženu pro
její schopnosti a  povahu, nejvíce zavrhují a  zesmìšòují ženské slabosti, jsou záro-
veò nejvìtšími odpùrci její emancipace a  žádají od ženy, aby byla co „nejženštìjší“.
Z pohodlí a  panovaènosti chtìjí pokraèovat ve svém tisíciletém zloèinu, který si
v nièem nezadá se zloèinem páchaným bìlochy na barevných rasách a  národech
ve jménu civilizace.
V buržoazní a  kapitalistické epoše dosáhla pohlavní diferenciace u nejvyspìlej-
ších národù svého vrcholu: žena se skuteènì už stala ženštìjší. Najednou si však
uvìdomila, že je obìtí „biologické tragédie“, že zchoulostivìla. Uvìdomila si to tím
více, že doba liberalismu nemohla zabránit tomu, aby i žena neopovrhla svým
poddanstvím, nezatoužila stát se osobností. Stalo se to nejprve v tøídách materiál-
nì zabezpeèených, ale postupnì k tomu došlo i v tøídách pracujících a  vykoøiso-
vaných, když žena jako aktivní úèastnice dìlnického hnutí dospìla k vyššímu uvì-
domìní. Dnes stojí v èele skuteèného emancipaèního ženského hnutí vìdomì i
bezdìènì ženský proletariát.
Zženštilost není ctnost ani u muže, ani u ženy. Ale takzvaná mužatka je jen
karikaturou svobodné ženy. V posledních kapitolách tohoto díla uvidíme, o jaké
zákony a  smìrnice lidského vývoje se mùže opøít emancipace ženy a  jednou se o
nì opøe i její neoddìlitelná svoboda. A  není tøeba se obávat, že v pøevratech, které
ženu jednak osvobodí, jednak budou dùsledkem jejího osvobození, ztratí se by-
tostný pùvab ženského pohlaví, to vìènì ženské, èeho si ceníme právì tak jako
toho, co považujeme za bytostný pùvab správného muže.
Jen povrchní lidé nedohlédnout za vnìjší gesta žen, lépe èi hùøe bojujících za svou
svobodu. To vìènì ženské je nerozluènì spjato s biologickou funkcí a  fyziologic-
kou osobností ženy, a  zùstane i u ženy svobodné, u ženy-kamaráda, který si pøá-
telství, lásku, milostné soužití, ale i své místo ve výrobním procesu a  veøejném
životì bude svobodnìji volit podle svou povahy v rámci dokonalejších hospodáø-
ských a  sociálních zøízení.
Dnešní prùmìrný typ civilizované ženy je dùsledkem tisíciletého poddanství
žen, které v nich – jako každé otroctví – podporovalo i mnohé protisociální vlast-
nosti, a  tisícileté zvrácení výchovy i tìlesného zneužívání, které se snažilo udìlat
z ní poddajnou souložnici, poslušnou rodièku a  služku anebo duchaplnou hetéru,
v ní nepodporovalo nic, co by vedlo ke vzniku osobnosti. Ale dnešní prùmìrný typ
civilizované ženy není posledním slovem ve vývinu ženského pohlaví, tak jako ani
souèasný prùmìrný mužský typ není možno považovat ve vývinu mužského po-
hlaví za ukonèený, hlavnì pokud jde o inteligenci.
 PØÍRODNÍ ŽENA

I
. ŽENA V PRAVÌKU

Pravìk lidstva trval statisíce let. V této dobì sestoupil praèlovìk ze stromu, po
kterém šplhal, a  stal se pozemským tvorem, který se uèil vzpøímenì chodit a  po-
užívat uvolnìné pøední konèetiny jako ruce.
Zpoèátku žil neorganizovaným, celkem živoèišným životem v tlupách, postup-
nì se vyvíjel v typ, který – pokud jde o vrozené vlastnosti, pøetrvává v podstatì
dodnes, a  uprostøed velkolepé pøírody kladl základy kultury: vynalezl øeè, první
hrubé nástroje, první „náboženské“ pøedstavy (kult pøedkù), první pojmy a  orga-
nizace v tlupách (tøídy podle vìkù) a  nakonec oheò. Pravìk lidstva spadá z vìtší
èásti do takzvané doby tøetihorní, i když je pravdìpodobné, že v nìkterých oblas-
tech se vyskytovaly pralidské rasy už v dobì diluviální. A  zøejmì trval déle než
všechna další období lidského vývoje. Pokud si kvùli znázornìní èasových pomìrù
vezmeme metrovou míru pøedstavující dobu, lze prvních 70 centimetrù pøirovnat
k pravìku, dalších 20 cm takzvanému divošství, 6 nebo 7 cm tzv. barbarství a  jen
asi poslední 2 nebo 3 cm civilizaci.1

To znamená, že bylo tøeba statisíce let, aby se z živoèišné øíše oddìlil tvor zcela
schopný odlišit se od svého opièího pøíbuzenstva, nastoupit cestu k èlovìku a  vy-
tvoøit základy lidské kultury, vyøešit nejt잚í a  nejdùležitìjší úkoly: øeè, nástroj a
 oheò; dlouhá tisíciletí poté žil tento èlovìk podle zákonù pøíbuzenských soustav,
než poznal trpké dobrodiní patriarchální rodiny a  soukromého vlastnictví v jejich
klasické podobì, a  nakonec bylo tøeba dlouhých století k tomu, než vznikl a  upev-
nil se dnešní názor na lidskou osobnost mužskou a  ženskou a  než se vyvinuly
názory na lidská práva a  sociální spravedlivost. To však také znamená, že jsou
pøed námi v zamžené budoucnosti nová staletí a  tisíciletí, ve kterých bude vývoj
lidské spoleènosti pokraèovat, že tedy ani zøízení a  morálka dnešního civilizované-
ho lidstva nejsou trvalé a  nezmìnitelné, nejsou se svými povìrami a  tísnivými
stránkami posledním slovem lidského vývoje.
Pravìk lidstva nám však zanechal pøímé dùkazy o pohlavních a  sociálních
vztazích primitivního èlovìka. Podle rozlièných zachovaných nálezù, zkamenìlin,
kostí, ba i celých živoèichù si mùžeme udìlat velmi pravdìpodobnou pøedstavu
vegetace a  pøírody, která tvoøila pohádkové kulisy života primitivních lidí. Mùže-
me si dost jasnì pøedstavit nìkteré velmi rané lidské typy (vìtšinou diluviální),
napøíklad tzv. neandrtálského èlovìka, tìlesnì i duševnì ještì celkem nemotorné-
ho a živícího se zvìøí, kterou chytal do jam a  zabíjel kameny nebo kyjem, èi tak-
zvaného kromaòonského (cromagnonského) lovce z mladší doby kamenné, kte-
rému sousedili mamuti, obrovští jeskynní medvìdi, nosorožci, kanci a  strašné
koèkovité šelmy, ale nemùžeme se pøímo nic dozvìdìt o tom, jakými mravy nebo
poøádky se øídil v tìchto primitivních dobách vztah èlovìka k èlovìku, pøedevším
vzájemný vztah muže a  ženy. Ale i když nemáme pøímé dùkazy o charakteru a
 organizaci primitivního spolužití lidí, pøece jen si o nìm mùžeme udìlat mnoho
pravdìpodobných pøedstav podle nepøímých dùkazù, vyplývajících z moderního
biologického, fyziologického, antropologicko-etnologického a  sociologického vý-
zkumu.
Výsledky tohoto rùzného bádání je však tøeba využívat s nejvìtší objektivitou,
bez jakýchkoliv náboženských, politických a  sociálních pøedsudkù.
V pravìké kultuøe se setkáváme s takovým odlišným a  pro nás zvláštním svì-
tem, že se do nìj mùžeme jen velmi tìžko vmyslit a  vcítit, a  pokud mu chceme
porozumìt, musíme zapomenout na vše, èím nás mezitím v dobrém i zlém smyslu
obšastnila kultura. Jako si nemùžeme lidský vývoj pøedstavit jinak než v mezích
pøírodního celku, a  tedy ne jako nìjaké „stvoøení“ v biblickém smyslu, stejnì tak
nesmíme vzhledem k morálce dnešních vládnoucích tøíd stavìt pravìkého a  pøí-
rodního èlovìka do jiného svìtla, než v jakém žil. Když naše poznání lidského
pravìku neodpovídá dnešním morálním kategoriím, mùže to nanejvýš znamenat,
že lidstvo vyrostlo z dìtských støevíèkù, nehledì už na to, že urèitá morálka je vždy
spjatá jen s urèitou dobou a  tøídou, která v ní vládla, ne však se všeobecným zá-
jmem lidstva.
Je pochopitelné, že pøi nedostatku pøímých dùkazù o rodotvorných pravì-
kých pomìrech vznikly velmi rozdílné názory na pùvod èlovìka. Na nižších
stupních kultury se všeobecnì setkáváme s pøedstavou, že lidé pocházejí
z jediného páru, stvoøeného nadpøirozeným zpùsobem. Tuto pøedstavu najde-
me i v povìstech mnoha pøírodních národù. Ale myšlenka, že je èlovìk sociální-
ho pùvodu, se objevila už u nejlepších starovìkých uèencù. Je tøeba tak porozu-
mìt napøíklad velmi duchaplnému Aristotelovu výroku: „Stát je nutno si podle
jeho povahy pøedstavovat døíve než rodinu a  každého jednotlivce.“ Po zániku
antické kultury však panovala znovu po staletí povìst o pùvodu lidstva z jednoho
páru. Biblická pohádka je dokonce tak naivní, že Adamovi pøipisuje schopnost
øeèi døíve, než tu byla druhá osoba, se kterou bylo možno hovoøit: „I dal Adam
všem jména, každému hovadu a  nebeskému ptáku a  každému polnímu zvíøe-
ti...“ Ještì Fridrich Schiller ve své stati „O první lidské spoleènosti“ øíká: „Proto-
že èlovìk pochází z jednoho páru, je nutnì monogamický (jednosnubný) a  pøí-
klad prvního páru mìl pro další pár už moc zákona.“ Velký Darwin a  po nìm
uèenci Bachofen a  Morgan2 z hlediska sociologického však obnovili názor
na sociální pùvod èlovìka a  podložili ho mnohými vynikajícími objevy. Vìtšina
nejslavnìjších antropologù a  sociologù je následovala a  èásteènì obohatila vìdu
v tom smyslu, že pralidé nemohli znát manželský a  rodinný život a  nutnì žili
v takzvané promiskuitì, tj. ve volném pohlavním styku, v pohlavní pospolitos-
ti. Reakce proti tomuto smìru vedená pøedevším Westermarckem v jeho „Dìji-
nách lidského manželství“, obnovuje tvrzení, že èlovìk žil pùvodnì v páru,
takže je od pøírody tvor jednosnubný a  jednosnubné manželství trvá od zaèát-
ku, bez ohledu na poèetné mnohosnubné (polygamické) úchylky, které jsou
pouhými zvrácenostmi. Tento názor je však spíše zbožným pøáním a  pøes veš-
kerou vìdeckou vážnost jeho dnešních nìkolika zastáncù, patøí k tomu druhu
názorù, které stavìjí vìdu do služeb reakèních myšlenek anebo náboženských,
politických èi sociálních pøedsudkù. Rozhoøèený zápas mezi pøívrženci tìchto
dvou smìrù mìl však tu velmi kladnou stránku, že vynesl na povrch mnoho
dùležitých skuteèností a  vìdì poskytl skvìlý materiál.
Jsou dvì zásadní otázky, bez jejichž zodpovìzení není možné podat ucelený
obraz pravìkého lidstva a  utvoøit si jasnou pøedstavu o primitivní ženì. Za prvé:
èlovìk je pùvodu rodinného anebo sociálního, žili tedy první lidé v párech, jedno-
snubném manželství a  v oddìlených rodinách, nebo jako družná zvíøata ve smeè-
kách, stádech, tlupách? Neménì závažná je druhá otázka, zda se už v pùvodní
hordì – pøipustíme-li družnou povahu pravìkého lidského života – vyskytovaly
jednosnubné manželské pomìry a  oddìlené rodiny nebo tu vládla volnosnubná
„promiskuita“.

Sociální pùvod èlovìka. Když nebereme v úvahu mytologické nebo nábo-

ženské legendy, nebylo proti sociálnímu pùvodu èlovìka mnoho závažných ná-
mitek. Poukazovalo se hlavnì na to, že antropomorfní opice – zvíøata èlovìku
nejbližší – nežijí družnì, ale v oddìlených rodinách, že tedy v pravìku, když
z tìchto nejvyšších opic vznikali nejnižší lidé, byl èlovìk monogamického pùvo-
du a  od pøírody má monogamickou povahu. Proti tomu je tøeba namítat, že
antropomorfní opice, jako je gorila3 èi orangutan, tím spíše už žádné jiné dnes
žijící druhy opic, není možné považovat za pøedky lidí v pøímé linii, ale jen
za vedlejší pøíbuzenstvo èlovìka. Èlovìk vznikl ze savce žijícího na stromech už
v dobì tøetihorní, a  opièí druhy od tìch dob prošli takovými zmìnami, že lze
pøijmout pouze spoleèný pùvod opic a  èlovìka, ne však jejich pøímou návaznost.
Je pravda, že spoleèný pùvod byl nespornì prokázán sérovou reakcí4. Mimoto
vìtšina opièích druhù žije družnì a  solidárnì, èasto ve stádech a  tlupách skláda-
jících se z nìkolika stovek opic, ve spoleèenství na obranu i útoky. Silnìjší chrání
samièky a  mláïata, ukrývají ranìné, tvoøí zadní voj pøi ústupu. Pomáhají si na-
vzájem, spoleènými silami napøíklad odvalují velké kameny, pod kterými
se ukrývají èervi, brouci i jiná potrava. Zkrátka nápadnì pøipomínají pøírodní
národy žijící na nejnižším stupni kultury. Naskýtá se též závìr, že antropomorfní
opice jako nejvyšší opièí druh zùstaly právì proto opicemi, že jim chybìl družný
život a  sociální pudy, takže už pøedem nebyly schopné kulturního vývinu. Do-
konce sám Darwin se pøiklánìl k názoru, že èlovìk vznikl nejdøíve z pomìrnì
slabých, ale spoleèenských opièích druhù, jako je šimpanz5, a  teprve potom
z druhù silnìjších, ale nespoleèenských, jako je napø. gorila.
Druhá námitka proti sociálnímu pùvodu èlovìka vychází z toho, že lidé,
kteøí dosud žijí na nejnižším stupni kulturní vyspìlosti, tzv. nižší lovci, jako
jsou Køováci, domorodci z Ohòové zemì atd., nežijí v tlupách, ale v jednotlivých
rodinách. Jenže to není tak jednoznaèné, nebo etnologie nezná národy, které
by žily pouze v oddìlených rodinách; všude žijí lidé ve spoleèenstvích, pøesa-
hujících rámec rodiny; i v pomìrech nejménì pøíznivých, kde zápas o potravu
vyvolává roztøíštìnost, jsou jen doèasnì rozptýlení, aby se posléze znovu se-
šli a  žili spoleènì.
Argumentù hovoøících pro sociální pùvod èlovìka je mnohem více a  jsou dale-
ko závažnìjší. Už porovnání s opicemi mluví vlastnì, jak jsme vidìli, pro tento
pùvod, který do jisté míry potvrzuje i prehistorický výzkum. Ke skupinì nazýva-
jící se neandrtálsko-spyskou a  ve starší dobì diluviální patrnì rozšíøené po celé
Evropì (napø. nálezy z Podbaby u Prahy), patøí i kostra z Le Moustiersu, u které
se našly dùkazy, že byla velmi peèlivì pohøbená. Lze si ostatnì tìžko pøedstavit, že
„pøedèlovìk“, který už sestoupil na zem a  uèil se vzpøímenì chodit, by se byl udr-
žel v boji s velkými dravci bez poøádných zbraní a  nástrojù, nebýt jeho stádného
života, pospolitosti v tlupì. Jednotlivá rodina by nebyla dostateènou ochranou pro
nemotorné samièky a  jejich mláïata, která velmi dlouho dospívají a  jako tomu
bylo u pøírodních národù, léta se živí mateøským mlékem.
Ještì výmluvnìjší jsou však lidské sociální pudy, o jejichž vrozenosti se mùže-
me dennì pøesvìdèovat: dokazuje to už chování dìtí. Ješitnost se u nich probouzí
velmi brzy, stejnì jako napodobovací pud, o který se ve velké míøe opírá jejich
schopnost dát se vychovávat a  umìt mluvit. Dìtské opièení se je skuteèným stádo-
vým pudem. Dìti mají též velmi organizované centrum pro øeè, a  ta je také výra-
zem sociálního pudu. Sociální pudy mají vrozeny i ty nejdivoèejší národy, nebo
pospolitost tlupy je pevná. I když u mužù bývá èasto smysl pro rodinu vyvinut
celkem nepatrnì, nalezneme i na nižších stupních kultury silnì rozvinutý èinorodý
altruismus mezi kmenovými druhy. Vždy pro normálního èlovìka je dlouhá sa-
mota trestem a  sklon k družnosti patøí k základním pudùm lidské povahy. Nejen
ze samoty, ale i od „rodinného krbu“ rád unikne do spoleènosti i ten nejlepší muž,
žena není výjimkou, pokud jí to dovolují pomìry a  pokládá se za osobnost.
Na nejnižších stupních kultury je tento sklon dokonce silnìjší než v kultuøe novo-
dobé, kde spoleènost èlovìku èasto nahrazují èasopisy, knihy, rozhlas apod. Komu-
nikativní typ u pøírodních národù má charakter živelného instinktu, ustavièné
mumlání èernochù je dostateènì známé a  pøipomíná vøískot a  hašteøení opic nebo
køik hejna papouškù. Když u indiánù z Guyany v Jižní Americe skonèil den a  ženy
na noc nanosily dostatek døeva, lehli si muži do svých visutých lùžek a  pustili se do
všeobecného rozhovoru. Dlouho do noci si vyprávìli nekoneèné historky, které
nìkdy znìly jako jednotvárné bzuèení, jindy je provázela živá gestikulace.
Ostatnì z celkového pohledu na lidskou spoleènost vyplývá, že se kultura vy-
tváøí pouze pospolitou lidskou èinností a  že mohla vzniknout pouze z družné rasy.
Èlovìk nezískal pøevahu nad zvíøetem osobní silou a  mocí, ale zespoleèenštìním
mnohých dovedností, díky kterým jej jeho vlastní moc uèinila pánem na zemi6. Ale
pøedchùdce èlovìka se stal èlovìkem až tehdy, když si osvojil a  zaèal používat øeè;
je tedy zøejmé, že nejen praèlovìk, ale i jeho pøedchùdce byl nevyhnutelnì družný
tvor: vznik øeèi sám o sobì dokazuje sociální pùvod èlovìka, je pøedevším komuni-
kativním prostøedkem. U nedružných druhù se tedy nemùže vyvinout k vyšším
formám.

Volnosnubná lidská povaha. Z toho, že je èlovìk sociálního pùvodu, ještì

nemusí vyplývat, že už v pùvodních tlupách neexistovaly monogamické manžel-
ské svazky a  oddìlené rodiny; se sociálním životem se nemusí nutnì spojovat
volný pohlavní styk. Jak už víme, o tuto „promiskuitu“ se vedly velmi tìžké boje,
jelikož šlo o boje mezi vìdeckou pravicí a  levicí, které se dlouho neumìly zbavit
falešné pøedstavy, že jde o „choulostivou“ otázku, vzbuzující „pohoršení“. Ani
nejhorlivìjší zastánci „promiskuity“ pro ni nedokázali nalézt objektivní název;
Lubbock ji pojmenoval zcela falešnì hetérismem. Nìmci dodnes používají slovo
Weibergemenischaft, které má však výluènì mužský charakter, èi Kommunale-
he, které je zase velmi nepøesné, protože ještì nemohlo jít o manželství ani
ve smyslu pøírodovìdeckém.
Von Reitzenstein, berlínský antropolog, bojovnì a  liberálnì zamìøený, hlavnì
pokud jde o náboženské a  morální pøedsudky, a  energický pøívrženec „promisku-
ity“ používá název freier Verkehr, který odpovídá našemu volnému pohlavnímu
styku a  je jistì nejsprávnìjší; i když i u nìho nìkdy nalezneme výraz Weiberge-
meinschaft – protože je souèasnì i odpùrcem ženské emancipace. Vìdecký název
„promiskuita“, který se dnes všeobecnì používá, by èasto v uvozovkách, není
však pøíliš výstižný. Naše generace, které za sebou mají do jisté míry boje o
moderní „volnou lásku“, mohou tento fakt pùvodní „promiskuity“ pøijímat už
celkem poklidnì.
Otázku „promiskuity“ bychom však nemohli zodpovìdìt, pokud nemáme
pøímé dùkazy pro ani proti, kdybychom ji nepøemìnili na otázku celkem dobøe
zodpovìditelnou: má èlovìk od pøírody povahu jednosnubnou nebo mnoho-
snubnou? Nad touto otázkou se však znalci souèasnosti i minulosti pouze pou-
smìjí: vždy je „veøejným tajemstvím“, že lidský pohlavní pud je mnohosnubný
a  má rád zmìny (je filoneistický), a  pouze z takzvané slušnosti se o nìm nesmí
hovoøit pøíliš nahlas. Jenže vìdì je zakázána pouze nepravda a  svatého jí není nic
kromì faktù. Naproti tomu se však našli novodobí uèenci, kteøí tvrdí, že èlovìk je
od pøírody jednosnubný a  pro tento poznatek mají nìkolik argumentù. Všimnì-
me si nejprve tìch.
Jelikož je na svìtì stejný poèet mužù i žen, monogamie je prý zámìrem pøíro-
dy. Nehledì však na to, že poèet mužù a  žen není témìø nikde na svìtì stejný, že
ve skuteènosti se všeobecnì rodí více chlapcù, ale naživu zùstává pøevážnì v civili-
zovaných zemích více žen, mohla by rovnost poètu obou pohlaví znamenat nanej-
výše to, že v úmyslu pøírody není mnohoženství (polygamie) èi mnohomužství
(polyandrie), nebo urèitý poèet mužù mùže pøece žít se stejným poètem žen stejnì
v „promiskuitì“ jako ve skupinovém manželství nebo v manželstvích oddìlených.
Neobstojí zde ani argument, že nebyl objeven národ, u kterého by se vyskyto-
vala úplná promiskuita, a  že už lovecké národy na nejnižším známém stupni kul-
tury znají manželství a  oddìlené rodiny. Nemluvì o tom, že u všech pøírodních a  u
mnohých kulturních národù se vyskytovaly, jak uvidíme, urèité sexuální mravy,
pochopitelnì jen jako ohlasy pùvodní volnosnubnosti, je tento závìr už formálnì
chybný, protože kultura nižších loveckých národù stojí nad pravìkem jako civiliza-
ce nad barbarstvím; všechny tyto národy už mìly oheò, ale z toho pøece nebudeme
vyvozovat, že èlovìk dokázal rozdìlávat oheò už ve svém pravìku a  „odjakživa“.
Pokud se u nejnižších známých národù, jako jsou napøíklad trpaslièí kmeny
ze støedoafrických pralesù, vyskytuje pouze monogamie, je jisté, že tyto kmeny
jsou hluboko pod úrovní evropského èlovìka starší doby kamenné a  je možno je
považovat za degenerované, nebo poklesly z vyššího stupnì kultury. Monoga-
mické manželství je projev vyspìlé spoleènosti a  podle základního biogenetického
zákona tedy nemohlo dosáhnout tohoto stupnì za primitivních kulturních pomì-
rù, ale muselo jako všechna ostatní sociální zøízení projít svým vývojem, postoupit
z nižších forem k vyšším.
Pokud je tedy èlovìk od pøírody volnosnubný, proè potom nežijí pøírodní náro-
dy ve volném pohlavním styku, ale v rodinách? na tuto otázku podrobnìji odpoví-
me v kapitole o vzniku a  pøíèinách manželství, na tomto místì zatím jen tolik:
Pøírodní èlovìk si nebral ženu z nìjaké lásky – tehdy ji ještì neznal – ale jako služku,
otroka a  „oslici“. Byla to hospodáøská nutnost. Jeho touha po pohlavní zmìnì
se naplòovala pøi pohlavní nevázanosti na slavnostech se ženami, které pùjèoval
hostitel, èastým støídáním žen, jejich výmìnou atd. Manželství nebylo pro pøírodní-
ho èlovìka v žádném pøípadì pøedevším milostnou záležitostí, ale hospodáøskou
institucí, kterou dokázal využít. Proto býval mezi svobodnými bìžný volný po-
hlavní styk. Neprovdaná dívka byla pohlavnì svobodná, protože ještì nebyl hos-
podáøský dùvod pro její zotroèení, ještì nebyla soukromým vlastnictvím. Jen co si
však muž založil domácnost, pøísnì si hlídal své vlastnické právo na „oslici“, což
mu však nijak nebránilo v tom, aby ji pùjèoval hostùm pro pohlavní styk. Tedy
vùbec nešlo o monogamickou povahu, ba ani o žádný pohlavní dùvod, nebo až
tento hospodáøský úèel pøivedl pøírodního èlovìka k manželství.
Další námitka zní: Proè tedy velká vìtšina z prozkoumaných pøírodních národù
žila monogamicky? Odpovìï je lehká. Protože šlo o takzvanou monogamii z nouze.
Ve skuteènosti vládlo mezi pøírodními národy v dobách, kdy jsme je poznali, nej-
èastìji mnohoženství, i když vìtší poèet žen si mohli dovolit pouze zámožní, zástu-
py chudých se musely spokojit s jednou ženou.
Protože je prý èlovìk od pøírody také žárlivý, neznemožòovala odjakživa tato
žárlivost volný pohlavní styk? Vùbec ne. Dochází zde totiž k omylu v tom, že
živoèišná vlastnická žárlivost se zamìòuje za pohlavní žárlivost, která stejnì tak
jako pohlavní stud, pohlavní odpor a  tzv. romantická láska je druhotným milost-
ným citem, který se vyvíjel až s kulturou a  primitivní a  pøírodní èlovìk jej nemohl
znát, ale o tom si ještì pohovoøíme podrobnìji.
Nyní nám zùstává poslední argument zastáncù monogamické lidské povahy:
zdánlivá neplodnost žen, které se pohlavnì stýkají s mnohými muži. Toto tvrzení
se opírá o sterilitu prostitutek, není však nijak dokázané. Prostitutku, která zneuží-
vá své pohlavní orgány pro úèel výdìlku a  poté se stává obìtí nepøirozeného, pro
oplodnìní nepøíznivého pøedráždìní, nelze porovnávat s pøírodní ženou v tlupì,
kde se urèitý poèet mužù pohlavnì stýkal s urèitým poètem žen v mezích pøiroze-
né potøeby, samozøejmì zmíròované tìžkým zápasem o existenci a  navíc omeze-
né na období øíje, takže byl v „promiskuitì“ poèet souloží pøibližnì stejný jako
v oddìlených párech.
Tvrdilo se však i to, že oplodnìní brání nejen pøedráždìnost, ale i pohlavní styk
ženy s nìkolika muži. To však z hlediska fyziologického jednak není dokázáno a
 jednak to zcela vyvrací skuteènost, že mezi národy, kde odpradávna vládla poly-
andrie nebo skupinové manželství, se nevyskytovala ani neplodnost, ani degene-
race. Když se ožení Tod, pøíslušník národa, který patøí k indickým praobyvatelùm
(Todové) a  vyniká nad jinými drávidskými národy urostlými, silnými a  krásnými
lidmi, stane se jeho žena zároveò manželkou všech jeho bratrù; když má sestry, i ty
se bez zvláštních ceremonií stanou ženami všech bratrù, jen co pohlavnì dospìjí. A
 pøece se napoèítalo u 36 žen 167 dìtí; jednotlivé ženy jich mìli 8 až 107. U indických
Naimarù jsou ženy plodné až do ètyøicátého pátého roku, matky s deseti dìtmi
nejsou výjimkou, v Kalkatì prý ženy žily se šestnácti, dokonce i s dvaceti dìtmi, a
 pøitom také Naimarové žijí ve skupinovém manželství. Ploss8 k tomu dodává:
„Volný pohlavní styk, jaký panuje hlavnì u naimarských kmenù v Indii, nepùsobil
na rasu nepøíznivì, jak je vidìt podle výsledkù plemenného výbìru pùsobícího celá
staletí. Jagor vykresluje ženy jako neobyèejnì pùvabné, nìžné, èistotné, milé a
 svùdné. Navzdory horkému podnebí mají nápadnì svìtlou ple. Jagor pøitom
poukazuje na to, že i ve Spartì vidìl plemenný výbìr spojující nejkrásnìjší páry
k lidskému výkvìtu, který mužskou silou a  stateèností, jakož i ženskou krásou
pøedstihoval všechny ostatní øecké kmeny.“
Nyní si podrobnì rozeberme fakta hovoøící pro polygamickou lidskou povahu.
Jak už víme, nelze pochybovat o tom, že èlovìk – ve svých zaèátcích jednotná
pudová bytost – mìl se zvíøaty spoleènou i periodickou øíji, vùbec nekomplikova-
nou duševními vlivy. Tato øíje zanechala zøetelné stopy na nìkterých primitivních,
napø. australských národech, které jsou døívìjšímu pøírodnímu èlovìku nejbližší a
 ve kterých ženy menstruovaly jednou za pùl roku; u všech pøírodních národù
se její ozvìna projevovala v posilnìní pohlavního pudu ženy i muže v urèitých
roèních obdobích. Ostatnì i u civilizovaných národù lze dodnes na jaøe a  na pod-
zim pozorovat zintenzivnìní erotických citù. Jaro je vùbec „èas lásky“. Takovéto
periodické øíji v lidské tlupì by sotva odpovídal stálý snubní svazek, jelikož by
postrádal sexuální motiv. Zastánci monogamické lidské povahy, pøevážnì lidé po-
božní a  zpáteèniètí, se nìkdy dovolávají jednosnubnosti v živoèišné øíši, pøièemž
zapomínají na svùj obvyklý odpor k vývojové teorii. Lze øíci, že se u zvíøat sice
vyskytují všemožné formy pohlavního soužití – napøíklad domácí pes žije celkem
volnosnubnì, odvykl si starat se o potomstvo, o které se pøíliš nestrachovali ani
jeho divocí pøedci, nicménì je musíme považovat za stádná zvíøata; slepièí národ
žije v mnohoženství, zatímco zpìvní ptáci, alespoò po dobu sezení na vejcích, žijí
vìtšinou v monogamii; pštros žije družnì v mnohoženství a  bìžnì má dvì až šest
samic atd. Právì u savcù nejvyšších i nejnižších je ale trvalá monogamie výjimkou
na rozdíl od mnohých ptákù, kteøí tvoøí pár po celý život, u savcù je takovýto
pomìr vzácný a  zpravidla netrvá déle než rok. A  právì u tìch savcù, kteøí žijí
ve skuteèných pospolitostech, se dosud nenašel ani jediný druh, u kterého by
se zjistily monogamické vztahy a  rodiny uvnitø stáda. Zájmy oddìlené rodiny jsou
proto v rozporu se zájmy pospolitosti; solidaritì stáda èi tlupy se pøíèí rodinný indi-
vidualismus.
Velmi dùležitým svìdectvím pùvodní pohlavní pospolitosti je pøíbuzenský sys-
tém podle vìkových tøíd, který panoval pøevážnì mezi tichomoøskými národy a
 mezi mnohými americkými kmeny a  který pøedstavuje jeden z nejúctyhodnìjších
a  nejstarších dokumentù o lidstvu. O tomto zøízení mùžeme zatím v krátkosti øíci,
že v rozporu s našimi pøedstavami o pøíbuzenstvu, opírajícími se o bližší èi vzdále-
nìjší pokrevní spøíznìnost, spoèívalo v tom, že pøíbuznost se zde urèovala podle
vìkových tøíd a  z nich vyplývajících možností utvoøit svazek. Otcem se nazývá
nejen skuteèný otec, ale každý muž pøibližnì stejného vìku, takže oslovení otec
patøilo celé generaci èi tøídì mužù. Stejné to bylo s oslovením matka, bratr nebo
sestra. Ke stejné generaci nebo tøídì patøili tedy všichni otcovi bratøi, všichni brat-
ranci prvního i druhého stupnì a  vùbec všichni muži stejného vìku, i když nebyli
v žádném pøíbuzenském vztahu podle našich souèasných zvyklostí.
Na ostrovì Pentecost na Nových Hebridách (nynìjší název Vanuatu, v Melané-
sii) nazývali domorodé dìti i své strýce a  tety otcem a  matkou, své bratrance a
 sestøenice bratrem a  sestrou, takže zde èlovìk mohl mít nìkolik otcù i matek, kteøí
mohli být dokonce mladší než on. Jazyk Voïakù (finského plemene z nìkterých
ruských gubernií), nemá výrazy na oznaèení urèité pokrevní pøíbuznosti mezi chlapci
nebo dìvèaty a  dospìlými, ani na oznaèení pøíbuzenských svazkù dvou osob z tìch
samých rodièù, což umožòuje tøídit èleny rodiny pouze podle vìku bez ohledu
na pohlaví. Traduje se to ještì z pradávných dob, kdy rodièe neznali své dìti a  dìti
své rodièe, nebo v dùsledku pohlavní pospolitosti nemohli otcové vìdìt, kterému
z mnohých dìtí dali život. O této pùvodní „promiskuitì“ svìdèí i slova oznaèující
celkové vztahy mezi mužem a  ženou. Slovo kart znamená zároveò manžel, mile-
nec i ženich, kyšno je žena i manželka, peras – milenka, manželka i služka. Ani
na cizoložství nemají Voïakové (viz výše) název. Podobnì je to u Permákù (Perm-
jakù). S rozdìlením pøíbuzenského systému, jak jej nazývá vìda, souvisí i velmi
rozšíøená exogamie (svatba se ženou cizího kmene), o které se ještì zmíníme. Dìl-
ba kmene se rozdìluje na dvì hlavní skupiny, které se dìlí na podskupiny, jejichž
pøíslušníci se nemohou navzájem oddávat, ale zasnubují se do urèité podskupiny.
Pøíslušníci obou hlavních skupin stejného pohlaví a  té samé generace se oznaèují
jedním slovem, z èehož lze usoudit, že celá generace kdysi žila v pohlavní pospo-
litosti.
Za nejjednodušší formu tøídícího pøíbuzenského systému je možno považovat
takzvaný havajský systém, který existoval až do poloviny minulého století na Ha-
vaji, dále na ostrovech Tonga, Tahiti, Novém Zélandu a  jinde. Tento systém znal jen
tøi vrstvy: staré otce a  staré matky, otce a  matky dìtí, alespoò v Polynésii a  Aus-
trálii nešel dále, prastaré otce a  prastaré matky neznal. Pøíslušníci nejstarší vrstvy
nazývali pøíslušníky druhé vrstvy svými dìtmi a  pøíslušníky tøetí vrstvy svými
vnuky, druhá vrstva nazývala pøíslušníky prvé vrstvy rodièi a  pøíslušníky tøetí
vrstvy svými dìtmi a  tøetí vrstva druhou vrstvu svými rodièi a  pøíslušníci první
vrstvy pro nì byli dìdy a  bábami. Pøíslušníci tøetí vìkové vrstvy, tedy druhové
podle vìku, se mezi sebou nazývali bratry a  sestrami, a  to staršími nebo mladšími
bratry a  staršími nebo mladšími sestrami, takže mezi nejstarším èlenem první
vrstvy a  nejmladším èlenem poslední vrstvy bylo systémem pøesnì urèené místo
každého pøíbuzného podle vìku. Základem tohoto systému mohl být jen skupino-
vý pohlavní pomìr, èímž se všechno vysvìtluje: všichni pøíslušníci jedné vrstvy žili
v pohlavní pospolitosti, a  tak celé pøíbuzenstvo tvoøilo jednu pokrevnì spøíznì-
nou rodinu. Každý mìl nìkolik otcù a  matek z toho prostého dùvodu, že jeho
rodièe nežili v páru, ale ve skupinovém manželství.
U pohlavní pospolitosti nemohl být samozøejmì otec známý, matka však moh-
la vìdìt, které dìti porodila; kam se tedy v tomto systému podìl úzký pokrevní
vztah mezi matkou a  dìtmi, když se nedìlal rozdíl mezi vlastními a  nevlastními
dìtmi? Základem mateøské lásky je živoèišný pud, který, jak ještì uvidíme, nemusí
nutno souviset s faktem zplození, nemusí být individuální a  sobecký; vztah matky
k dítìti byl v tìchto dobách vztahem stádným, a  proto dával dìtem kolektivní
matku v ženách pøedcházející vrstvy a  kolektivní babièku v ženách vrstvy, která
zase pøedcházela této vrstvì. Pùvod podle zplození nehrál v tomto systému žád-
nou roli.
Když v australských kmenech urèitý poèet mladých lidí pohlavnì dospìl, byli
s velkou slávou pøeøazeni do støední vrstvy otcù a  matek, pøièemž se mìnilo jejich
pøíbuzenské oznaèení. Ti, co zùstali v nejmladší vrstvì a  byli pøedtím jejich bratry
a  sestry, se nyní stali jejich syny a  dcerami, pøíslušníci støední vrstvy, kteøí byli
pøedtím jejich otci a  matkami, stali se nyní jejich staršími bratry a  sestrami a  jejich
døívìjší dìdeèkové a  babièky jejich otci a  matkami. Pokud ten samý mladík mohl
být dnes synem a  zítra bratrem staršího muže, nelze pochybovat o tom, že systém
vìkových tøíd vùbec nepøihlížel k individuálnímu vztahu podle zplození a  že zde
rozhodoval pouze sociální pomìr. Pojmenování dìdové, otcové, dìti znamenal to
samé jako starci, muži, mladíci, chlapci. V havajštinì se otec nazývá makua kana
nebo starší muž, a  matka makua wahina èi starší žena.
Jenže takovýto systém prvotní solidarity a  disciplíny nemohla vytvoøit spoleè-
nost roztøíštìná na oddìlené rodiny. Šlo o jednu velkou rodinu, která neznala vzta-
hy vyplývající z individuálního plození. Platon, který zcela jistì nic netušil o havaj-
ském systému, pøedepisuje v páté knize své „Ústavy“ obèanùm, když už pøedtím
zavrhl oddìlené manželství, aby spolu žili spoleènì bez soukromého vlastnictví a  v
pohlavní pospolitosti. Všichni muži a  ženy mají tvoøit jednu rodinu. Nejstarší mají
být otci a  matkami mladším, mladší syny a  dcerami starším. Všichni lidé stejného
vìku se mají pokládat za bratry a  sestry a  jen co dosáhnou urèitého vìku, za manže-
le a  manželky. Platon logicky dospìl k tomu samému systému.
Proti názorùm v podstatì moralistickým, tedy tendenèním, že všechny tyto
hojné pøípady volnosnubných a  mnohosnubných mravù a  obyèejù, které zazna-
menala historie a  etnologie, jsou pouhými výjimkami z monogamického pravidla,
zvrácenostmi èi dùsledky jakéhosi „uvolnìní mravù“, pøesto jasnì hovoøí už sa-
motné názory tìch poèetných kmenù a  národù, ve kterých se oddìlené manžel-
ství pokládalo za nepøirozenou novotu, za høích proti odvìkým zájmùm kmene
nebo proti božstvu. Chevsurové na Kavkaze, staøí Jihoslované, ba i Øekové a  Kypøa-
né považovali svazek muže se ženou za cosi hanebného, neèistého, protože muže,
který se takto oženil, se dopouštìl zloèinu vùèi kmenu, když odòal ženu pohlavní
pospolitosti a  ponechal si ji jen pro sebe. Australské kmeny nìkdy pøechodnì
holdovaly volnosnubnosti, pokud chtìly odvrátit nìjaké neštìstí nebo nemoci,
podobnì u staroøeckých Lokrù prostituovaly ženy v chrámu Afrodity, když hrozi-
lo všeobecné nebezpeèí. U Kurmisù v Manthumu ženich pøed manželstvím vstou-
pil do zdánlivého manželství se stromem, aby od sebe odvrátil kletbu, kterou
se trestala monogamie.
U jiných národù vládl názor, že dìvèe sòatkem vstupuje nejen k ženichovi, ale i
do kmene, takže všichni pøíslušníci kmene na ni získávají právo. Na malajském
souostroví se nevìsta pøijímala døíve do kmene než do rodiny. Staroindické práv-
nické knihy považovaly za potøebné výslovnì odmítnout názor, že nevìsta patøí
všem ženichovým mužským pøíbuzným, a  pøidìlily ji pouze jemu. Herodot vy-
práví o Masamonech, Pomponius Mela o obyvatelích oázy Andžíla v Kyrenaiku,
Diodor o obyvatelích Baleár a  Oviedo o Guanabatabeyech na Kubì, že v jejich
dobì souložili všichni mužští svatebèané po svatební hostinì s nevìstou (na Baleá-
rách poèínaje jejím nejstarším pøítelem) døíve, než se manžel ujal svých práv. Tako-
výto zvyk býval i u Srbù a  Chorvatù. V Bosnì se místy udržel alespoò v obrazné
formì – každý svatebèan má právo pøitlaèit nevìstu ke zdi a  tím dát najevo døívìjší
nárok na pohlavní styk s ní.
Zvyk, že nevìsta, døíve než vstoupí do individuálního manželství, je povinna
oddat se na svatbì pøíslušníkùm kmene nebo alespoò kmenovým knìžím èi náèel-
níkùm, nebo že svatební slavnost skonèí všeobecnou „promiskuitou“ èi volno-
snubným stykem všech svatebèanù, byl velmi rozšíøený. V jednom kmeni na no-
voguinejském pobøeží vidìl dánský cestovatel Monrad9 na zaèátku minulého sto-
letí toto: „Nevìsta pøijde s mnohými ženami na moøský bøeh. Stejnì tak sem pøijde
mnoho mladíkù, vtáhnou pøítomné a  okolojdoucí ženy do vody, ponoøí je a  jak
jsem se dozvìdìl, dovolují si ty nejvìtší neslušnosti. Pøitom prý nejvìtší zálusk mají
na nevìstu.“ Ostatnì, názor, že monogamie je novotou, vyplýval i z toho, že mno-
hé národy pokládaly manželství za dílo urèitého zákonodárce: Menese u Egypa-
nù, Fu-sia u Èíòanù, Kekropa u Øekù apod.
Pøírodní èlovìk nemohl vidìt v pohlavním styku nic neèistého, nic „høíšného“,
ale jakousi pøirozenou vìc, kterou je jídlo a  pití, a  proto ho pokládal za potøebný a
 pozdìji, když vznikly pøedstavy o kmenových anebo pøírodních božstvech i
za bohulibý. Volnosnubný stav tedy mohl pokládat za morálnìjší než monogamii,
která vnikla do kmenové pospolitosti jako sobecké znásilnìní kmenové solidarity
èi božského øádu. Neomezené ukájení pohlavního pudu na poèest bohù bylo u
mnohých národù osobitou výsadou šlechty, napøíklad nejstarší královské dcery u
Drávidù v Jižní Indii, žen z královské krve kmenù Twi na Zlatonosném pobøeží
v Africe, žen vládnoucích rodin v západní Africe, vznešených dìvèat na Marshallo-
vých ostrovech atd. Mnoho vìdcù tedy nachází jeden argument hovoøící pro pù-
vodní promiskuitu i v takzvané náboženské prostituci – prostituci posvátné, která
byla v Malé Asii, v Øecku a  jinde spjatá s kultem bohynì lásky, Astarty, Mylitty,
Afrodity. V Babylonii si musela každá, i ta nejvznešenìjší žena jednou za život
sednout pøed Mylittinu svatyni a  souložit s prvním mužem, který jí hodil do klína
peníz. V mnohých chrámech bohynì lásky byly knìžky, které se oddávaly mužùm
na poèest bohynì. Tyto chrámové dívky s gloriolou svatosti se hebrejsky nazývaly
kedešen, v Indii, kde mìly mnohé výsady a  titul bégum (vznešených dam), se na-
zývaly dévadásí. V Korintu bylo více než tisíc takovýchto knìžek v chrámu bohy-
nì a  mnozí bohatí muži si pokládali za èest, když mohli korintské Venuši vìnovat
své nejkrásnìjší otrokynì. Podobné svatynì byly v Aténách, kde je založil Solon,
na hoøe Eryx na Sicílii, na Kypru a  na ostrovì Samos.
Ještì vìtší význam z našeho hlediska mají však volnosnubné slavnosti mno-
hých pøírodních i kulturních národù, ve kterých vládla úplná „promiskuita“ a  kte-
ré byli provázené hodováním, tanci, naturalistickými, ale naivnì erotickými zpìvy.
Protože se tyto slavnosti konaly pøedevším na jaøe, mnozí vìdci je pokládají
za dozvuky pùvodní periodické lidské øíje. Vaèandové na øece Murchison v západ-
ní Austrálii mívali letní slavnost kaa-ro, pøi které muži velmi divoce a  necudnì
tancovali okolo zarostlé jámy, pøièemž mávali oštìpy a  s vášnivými posunky, pro-
zrazujícími vydráždìnou smyslnost, je vrážely do jámy se zpìvem:
Pullinira,pullinira,
pulli nira, wataka.
Tento zpìv znamenal, že si nepøedstavují ani jámu ani oštìp, ale cosi jiného.
Slavnost konèila volnosnubnou orgií. Podobné orgie poøádaly i kmeny ve støední a
 jižní Austrálii a  v Tasmánii. Hotentoti, kteøí byli jinak velmi dùstojní, poøádali
slavnost „hrncového tance“: dìti zplozené pravdìpodobnì pøi této slavnosti prý
odstraòovali. Pøi slavnostech manga na ostrovech Fidži vládla pospolitost v kaž-
dém smìru. Nejbližší pøíbuznost ani pøíbuznost mezi bratrem a  sestrou zde zøej-
mì nebyla na pøekážku všeobecné nevázanosti. U indických Santálcù se konávaly
svatby vìtšinou jednou do roka – v lednu: týden volnì souložili všichni ženiši a
 nevìsty, a  od toho okamžiku pak byli považováni za manželské páry. O bengál-
ských Hoocích plukovník Dalton10 napsal, že jsou celkem pokojným a  zdrženli-
vým národem, který má málo slavností. Ale v mìsíci mágh (v lednu), když jsou
sýpky plné a  jak øíká, lidmi šijí všichni èerti a  myslí na samé neøesti, je potøebné
„pustit páru“, a  proto se koná slavnost nazvaná mágh parab. „Tato slavnost se mìní
na saturnálie; dokud trvá, zapomínají sluhové na své povinnosti vùèi svým pánùm,
dìti na uctivost vùèi rodièùm, muži na úctu vùèi ženám, ženy na veškerou skrom-
nost, zdrženlivost a  slušnost a  stávají se zuøivými bakchantkami.“ O starých Peru-
áncích vypráví von Tschudi11: „V prosinci, v dobì, kdy dozrává ovoce palta, se pøi-
pravovali úèastníci na slavnost pìtidenního pùstu, to znamená, že se zdrželi použí-
vat soli, pít víno, jíst boby a  souložit. První den slavnosti se však muži a  ženy
shromáždili na urèitém místì v ovocné zahradì, všichni celkem nazí. Na znamení
zaèali bìžet jako o závod na dosti vzdálený pahorek. Muž, který dobìhl nìkterou
ženu, s ní na místì souložil. Tato slavnost trvala šest dní a  šest nocí.“
 U Burjatù (mongolského sibiøského národa), panuje pøed svatbou úplná volno-
snubnost mužù i dìvèat. Hlavnì jejich slavnosti, které se konaly pravidelnì pozdì
veèer, lze právem nazvat nocemi lásky. Nedaleko vesnice zapálili hranice, okolo
kterých muži a  ženy tancovali jednotvárný tanec, pøi nìmž tu a  tam zmizel nìkte-
rý pár do tmavé noci. Zanedlouho se vrátil, pustil se znovu do tance, ale po chvíli
se opìt ztratil v temnotì. Nebyly to však ty samé páry, protože osoby se pokaždé
vymìnily. I starovìké národy poznaly tyto volnosnubné slavnosti. Pøi Isidiných
slavnostech v egyptské Pubastì nosily ženy falické obrazy a  sedmkrát sto tisíc
poutníkù neuvìøitelnì hýøilo. V Babylonii byla nìèím podobným pìtidenní Mylitti-
na slavnost v mìsíci loos (v èervnu), Øekové a  Øímané mìli své dionysie a  afrodi-
sie, o kterých si pohovoøíme pozdìji. Moderní karnevaly je možné považovat
za poslední slabou ozvìnu volnosnubných pøírodních slavností; ve velkomìstech
pøitom nebývá nouze o pohlavní bezuzdnost.
Volnosnubné slavnosti prozrazovaly, jaká je ve skuteènosti lidská povaha, co
mùže dìlat, co se jí líbí a  jak mùže projevit svou nejhlubší podstatu, jíž kulturní
vývoj dal hrubý, ale køehký povrch. Jen co se konvenèní uzdy zpøetrhají, propukne
v èlovìku nezastøený živoèišný pud volnosnubnosti. Ostatnì témìø u všech pøírod-
ních národù existovala volnosnubnost mládeže pøed svatbou, a  kde byla potlaèe-
ná, okamžitì se objevila prostituce. U mládeže se pùvodní pudy projevují mnohem
silnìji než u lidí dospìlých èi starých.
Jak jsme už øekli, okolnost, že velká vìtšina národù v dobách, kdy jsme je
poznali, žila v párech, v monogamii z nouze, nesvìdèí proti volnosnubné lidské
povaze, protože primitivní manželství nebylo dùsledkem monogamického pudu,
ale hospodáøské nutnosti a  z hospodáøských dùvodù se stávalo stále pevnìjším a
 trvalejším. Manželství, pro které se žena získávala koupí, zvýšilo trvanlivost mo-
nogamie, protože muž by pøišel o kupní cenu, kdyby byl ženu vyhnal. Žena pro
nìho znamenala kapitál, dìti úroky. Když se se vzrùstající kulturou zvýšil zájem o
dìti a  o jejich výchovu, nabyla monogamie dalšího významu. Poté v nejvyšším
stadiu „barbarské“ doby pøišel stát, který mìl zájem na pøísné úpravì manželské-
ho života a  svými zákony upevòoval monogamii, protože byl výrazem a  nástro-
jem mužské nadvlády a  vládnoucí tøídy. Pøipojila se k nìmu i církev a  absolutnì
monogamii posvìtila.
S uvìdomìním osobnosti mezitím vznikala takzvaná romantická láska, ve kte-
ré se výluènì fyzická vášeò mìní na komplex složitých kulturních citù, které upøed-
nostòují jeden pøedmìt lásky pøed všemi ostatními, mravní cítìní se zkultivovalo,
monogamický milostný vztah zapouštìl do lidských myslí stále hlubší koøeny, ale
pøes veškerý hospodáøský, státní, náboženský a  morální nátlak se nikdy a  nikde
zcela nepodaøilo vykoøenit chu po zmìnì pøi uskuteèòování pohlavního pudu.
Goetheho výrok, že „posvátnost manželství je kulturní vymožeností nesmírné
hodnoty, i když je manželství èímsi nepøirozeným“, potvrzují, pokud jde o jeho
druhou polovinu, nejen všechny pøírodní národy, ale i všichni staøí bohové a  hrdi-
nové, které si èlovìk vytvoøil dle svého obrazu. Potvrzuje ho stejnì antická jako
støedovìká a  renesanèní spoleènost, nejlepší spoleènost 18. století, avšak i moderní
život a  souèasná literatura.
Po staletí trvajících zákonech nutících k monogamii, volnosnubný lidský pud
stále znovu rozbíjí pouta mravù a  zákonù, a  moralizující Mantegazza se právem
ptá: „Kolik je mužù, kteøí mìli pouze jednu ženu, a  kolik žen, které nikdy nemìly
v lásce èi v náruèi jiného muže kromì svého jediného legitimního manžela?“
 Žena, i když se všeobecnì považuje za monogamickou, touží stejnì po sexuální
zmìnì a  volnosti jako muž, aèkoliv èasto vìdomì èi bezdìènì pøedstírá opak: žije
pod vìtším sociálním i morálním tlakem a  od mládí bývá vedena k tomu, aby
všechny pøirozené pohlavní city skrývala a  potlaèovala. Tam, kde vládne mužské
pohlaví, se objevují sklony k mnohoženství; tam, kde má pøevahu žena, kloní
se k mnohomužství. V Akkøe (dnes hlavní mìsto Ghany) na pobøeží Guinejského
zálivu smìla dìvèata z bohatých rodin milovat, koho chtìla, bez toho, že by jim
hrozila nìjaká hanba. U indiánských Tsonotuanù-Irokézù muži nesmìli mít více
žen, zato ženy se mohly vdát za nìkolik legitimních manželù. Na Markézských
ostrovech (Markézách, v Tichém oceánu) mìly hlavnì vznešené ženy nìkolik mužù,
kteøí se mezi sebou dobøe snášeli; cizoložství se však pøísnì trestalo. Podle Tacita
prý takto odpovìdìla sesazená kaledonská královna císaøovnì Julii, Severovì man-
želce, když jí císaøovna vyèítala mnohomužství: „Ukájíme své pøirozené pudy
mnohem pøirozenìji než vy, Øímanky. Veøejnì udržujeme styky s nejlepšími, vy
však žijete v tajném cizoložství s nejhoršími.“

Exogamnost. Vidìli jsme tedy, že touha po zmìnì je vlastností pøírodního po-

hlavního pudu a  volnosnubná lidská povaha se projevuje ve všech národech a  ve
všech dobách a  nemùže ji zcela potlaèit žádná moc ani kultura, o èemž se ostatnì
dokonale pøesvìdèíme v této knize. Musíme si však povšimnout ještì jedné dùleži-
té vlastnosti pohlavního pudu, jeho exogamie (exo=zevnì, gamie = snoubení, sòa-
tek, manželství), související s jeho polygamickou povahou. Nejde tu vlastnì o nic
jiného než o urèitou stránku té samé touhy po pohlavní zmìnì i když spory o
pùvodu a  smyslu exogamie nabyly samozøejmì znaèné ostrosti.
Exogamií nazývá vìda morálku a  zákony, které dovolují pøíslušníkùm urèité-
ho kmene svatbu jen pod podmínkou, že manžel a  manželka patøí do rùzných
kmenù èi podkmenù nebo jiných podobných etnických útvarù. Tento zvyk vznikl
velmi dávno u mnohých pøírodních národù; velmi jasnì se to projevilo u austral-
ských kmenù. Každý kmen tvoøily dvì hlavní skupiny, takzvané fratrie, které
se dìlily na dvì, ètyøi nebo osm „snubních“ tøíd. Hlavní skupiny a  snubní tøídy
mìly vždy rozdílné názvy. Pøíslušníci té samé hlavní nebo snubní skupiny se nesmìli
manželsky spojit, zatímco èlenové urèité snubní tøídy jedné hlavní skupiny se moh-
li manželsky spojit pouze s pøíslušníky urèité snubní tøídy druhé hlavní skupiny.
Dìti zrozené z takovéhoto svazku pøíslušné hlavní skupiny byly pøidìlovány jiné
snubní tøídì podle toho, zda vládla matriarchální nebo patriarchální forma.
Podle Morganova názoru vznikl tento zvyk v období „promiskuity“, aby
se zabránilo pohlavnímu styku mezi pokrevními pøíbuznými. I když se nám dnes
takový fyziologicky-hygienický dùvod zdá velmi pøijatelný, protože zkušenost by
snad mohla pøesvìdèit pøírodní národy o škodlivosti pohlavního styku mezi po-
krevním pøíbuzenstvem pro potomstvo, je tøeba ho odmítnout, jelikož tato škod-
livost jednak není zkušeností zcela ovìøenou12 (hlavnì ne u pøírodních národù), ale
také nelze u primitivního lidstva pøedpokládat takové mravní vìdomí, aby se sòat-
ky zakazovaly ze strachu, že se z takového manželství mezi pøíbuznými narodí
špatné potomstvo.
O mnoho více pravdy v této vìci mají vìdci, kteøí, poèínaje Hellwaldem, poklá-
dají pohlavní žádost za instinktivnì exogamní. „Trvalé soužití,“ píše Hellwald,13
„má, jak uèí zkušenost, otupující vliv na dráždivost smyslù: co má èlovìk od raného
dìtství dennì a  stále pøed oèima, po tom vášnivì netouží. Tento každodenní zvyk
ze spoleèného soužití... je vždy a  všeobecnì nejsilnìjším krotitelem fantazie a  smy-
slné náruživosti. Proto vùbec nevzniká sexuální náklonnost mezi sourozenci a  po-
kud se pøece jen vyskytne, tak pouze tam, kde chybí jakákoliv jiná pøíležitost
na ukojení sexuálního pudu. Jen nové, cizí a  vzdálené dráždí fantazii a  vzbuzuje
žádostivost.“ Podobnì se vyslovil i Westermarck: „Názor, že neexistuje vrozený
odpor proti manželství s blízkými pøíbuznými, pøijímám pouze s rezervou. (Jde o
takzvaný hlas krve, který hrával velkou roli ve starých románech.) Domnívám se,
že existuje vrozený odpor proti pohlavnímu styku mezi lidmi, kteøí spolu od rané-
ho mládí žijí a  že se tento pocit, protože jsou to vìtšinou pokrevní pøíbuzní, proje-
vuje pøedevším jako odpor proti pohlavnímu styku s blízkým pøíbuzenstvem.“ Už
Platon hlásal: „Nepsaný zákon omezuje, jak se jen dá, pohlavní styk mezi otcem a
 dcerami a  chrání krásné sestry pøed objetím a  dotykem jejich bratrù. Èlovìk po
takovém styku ani netouží.“ Takzvané krvesmilstvo je skuteènì pomìrnì vzácné;
kdyby zde neexistoval jakýsi vrozený odpor, žádný zákon ani trest by nezabránil
tomu, aby se stalo nejrozšíøenìjším zjevem; protože by mu napomáhalo blízké
soužití obou pohlaví a  první prudké vzplanutí pohlavního pudu. „Jinak si skuteènì
nelze vysvìtlit pocit, který zbavuje vztah mezi rodièi a  dìtmi, bratry a  sestrami
jakéhokoli sexuálního pùvabu,“ dodává Westermarck. Ostatnì, trvalé soužití nepù-
sobí otupujícím zpùsobem jen na vztahy s lidmi, se kterými jsme vyrostli: kouzlo
nového, jak mùžeme bìžnì pozorovat, pùsobí na zmìnymilovný pohlavní pud
silnìji, než na kterýkoliv jiný smysl, cizí ženy a  muži celkovì pùsobí silnìjším
erotickým dojmem než ženy a  muži dávno známí, a  víme z obecné zkušenosti, že
i v manželském životì oslabuje exogamní pud erotickou touhu.
Sexuální lhostejnost vùèi lidem, se kterými jsme vyrostli, a  instinktivní touha
po cizích osobách jako vlastnost pohlavního lidského pudu nabývá zvláštní vý-
znam ze všeobecného biologického hlediska. Müller-Lyer zøejmì právem vidí
v exogamnosti velmi všeobecný biologický zákon organického svìta. Køížení rost-
lin a  zvíøat a  tím vznikající promìnlivost dostává tímto biologickým zákonem
smysl, který pøesahuje sexuální oblast. U jednosnubných rostlin, které jsou vìtši-
nou oboupohlavní, vidíme velmi složité a  dùmyslné zaøízení, kterým pøíroda do-
sahuje køížení s jinými rostlinami toho samého druhu. U velkého množství kvìtù
pùsobí pyl vlastních prašníkù na bliznu jako jed, u jiných nemá žádný úèinek. Oplod-
òovací køížení u nich tedy provádí hmyz a  nejneobyèejnìjší tvary kvìtù je možno
vysvìtlit si pøizpùsobováním urèitému hmyzu, který mimovolnì uskuteèòuje køí-
žení, pøilákán medovou šávou.
Stejný exogamní pud se zjistil i v živoèišné øíši napøíklad u mravencù14. Jak je
známe, mezi jednotlivými mravenèími koloniemi vládne zuøivé nepøátelství. Když
nìkterý mravenec zabloudí do cizího mraveništì, nemilosrdnì ho tam zabijí a
 roztrhají. Nenávist nevládne jen mezi rozliènými druhy nebo rasami, ale i mezi
pøíslušníky rùzných kolonií toho samého druhu. Boje mezi jednotlivými mraveniš-
ti se vedou nesmírnì rozhoøèenì. Avšak tento bojový duch se najednou zmìní,
když nastává doba „rojení“. Tehdy se sameèci a  samièky vznesou do vzduchu
na svatební let. Setkávají se zde s rùznými jinými svatebními letkami. Tyto roje
mohou nabývat ohromných rozmìrù a  zakrýt oblohu jako tìžká mraèna, když
se velký poèet mravencù najednou vznese z jednoho místa. „V milostném opojení,
které všechny pøemohlo, se ztrácí rasová i druhová nenávist a  dcery i synové
rodin, které mezi sebou na zemi ustaviènì bojují, se v nekoneèném panenském
prostoru nahoøe spojují, aby spoleènì užívali nejvìtší slasti života. Vzduch nad
zemí je naplnìn láskou, není zde místo pro nepøátelské city a  pro nenávist.“ Køídla,
která mravencùm rostou v dobì rojení, neslouží jen k rozmnožování, ale podobnì
jako podivuhodné tvary kvìtù mají exogamní cíl.
Také u savcù, kteøí žijí ve stádech, pøekonává exogamnost v urèitých obdobích
jakékoliv nepøátelství. Podle Brehma panuje mezi domácím psem a  dingem vìèné
nepøátelství, takže se navzájem zuøivì pronásledují. Když nìkolik domácích psù
spatøí dinga, pøepadnou ho a  roztrhají na kusy; podobnì pochodí zatoulaný pes,
když ho najdou dingové. V období øíje se však bìžnì stává, že fena dinga se pøi-
druží k domácím psùm a  celkem dobøe se s nimi snáší.
Takovému chápání exogamie jako biologického zákona zdánlivì odporují mnohé
etnografické a  kulturnì-historické skuteènosti, které dokazují, že mezi nejbližšími
pokrevními pøíbuznými se bez rozpakù uzavírala manželství, dokonce se za jis-
tých okolností pøímo doporuèovala. Napøíklad mytologie je v tomto smìru velmi
štìdrá. Podle japonské kosmogonie vstoupili nejstarší a  nejvznešenìjší bohové,
pøedkové císaøské rodiny Izanagi a  Izanami, bratr a  sestra, do manželství a  zplo-
dili mnoho dìtí – samé bohy a  bohynì. Stejnì tak v øecké mytologii vstoupili obì
hlavní božstva Zeus a  Héra do manželství jako sourozenci a  plodili dìti. Podle
hrdinské germánské povìsti se zrodil Siegfried z manželství sourozencù Sigmun-
da a  Siegelindy.
I v tradicích nìkterých pøírodních národù se jejich pùvod odvozuje z rodièù
pokrevnì pøíbuzných. Napøíklad Alfurové (Alafurové, malajské oznaèení øady
kmenù z Moluk) z Minahassy, Kalangové na Jávì a  Niase tvrdili, že jejich kmeny
vznikly ze soulože matky se synem, Kamèadalové (Itelmeni, viz níže) a  guamští
domorodci (z ostrova Guam v Mikronésii) i další národy vzešli podle jejich názoru
ze svazku bratra a  sestry, Batávci a  Arabové ze spojení se strýcovou dcerou. U
rùzných národù se pøíbuzenský sòatek nejen povoloval, ale i naøizoval, a  to napø.
u starých Fénièanù, Židù, Egypanù, Peršanù, Médù, Indù, Peruáncù a  dokonce i u
Øekù a  Øímanù. U Fénièanù si smìl otec vzít dceru a  matka syna. Abrahám si vzal
za ženu Sáru, svou nevlastní sestru, Amram, otec Mojžíšùv a  Árónùv, sestru svého
otce. U Peršanù se otec smìl oženit se svou dcerou; Artaxerxes se oženil s obìma
svými dcerami atd. Je mnoho známých pøípadù sòatkù u egyptských Ptolemaiov-
cù; ze tøinácti vladaøù tohoto kmene jich jedenáct uzavøelo pokrevnì pøíbuzenská
manželství: osm s vlastními sestrami, jeden s nevlastní a  dva s neteøemi. Kleopat-
ra, která se zrodila z manželství sourozencù a  také byla vnuèkou manželù-souro-
zencù, se vdala postupnì za své dva bratry Ptolemaia XII. a  Ptolemaia XIII. Starým
Peruáncùm se dovolovalo oženit se s vlastní matkou, dcerou i sestrou a  za vlády
Inkù bylo domácím zákonem tìchto králù, že se mají oženit s vlastními sestrami,
aby krev vladaøského kmene zùstala èistá. Podle tradice se tyto sòatky uzavíraly
ètrnáct generací a  pøesto se prý u posledního zástupce tohoto panovnického rodu,
Atahualpy, neprojevovaly žádné pøíznaky degenerace.
Ani v Thajsku, Barmì, Baglimì a  na Havaji nebyly sourozenecké sòatky ve vla-
daøských rodinách vzácné. Podle Solonova zákona se starým Øekùm dovolovalo,
aby mohl bratr se sestrou uzavøít právoplatné manželství, ale pouze tehdy, pokud
mìli rùzné matky; spoleèný otec nebyl na pøekážku. Pøesto si Kimon vzal nevlastní
sestru z matèiny strany. Za Periklových dob se manželství mezi strýcem a  neteøí
doporuèovalo, pokud tomu byly naklonìny rodinné dùvody. V Øímì se manžel-
ství mezi pokrevními pøíbuznými posuzovala pøísnìji, hlavnì v pozdìjších obdo-
bích. Claudius vzbudil veøejné pohoršení sòatkem s vlastní neteøí.
 Tyto nepopíratelné skuteènosti však nesvìdèí proti pudovému jádru exogamie,
o kterou nám zde jde a  která se vzdor všem výjimkám dnes projevuje, když ne
pohlavním odporem, tedy alespoò bìžnou pohlavní lhostejností vùèi lidem, se kte-
rými èlovìk od dìtství vyrùstá, a  zvýšenou pohlavní pøitažlivostí lidí z cizího pro-
støedí, tedy fakty, která potvrzuje denní zkušenost. Mytologická sourozenecká a
 pokrevní pøíbuzenská manželství lehce pochopíme jako nutnou logickou ozvìnu
endogamické (tj. „vnitrosnubné“, opak exogamie) „promiskuity“ v pùvodních tlu-
pách, jejíž pøirozeným dùsledkem byly pohlavní styky mezi pokrevnì pøíbuznými
všech stupòù tak dlouho, dokud se tlupa nesetkala s jinou tlupou – teprve pak
se mohl projevovat exogamní pud, a  jak uvidíme, také se hojnì projevoval. Pokud
jde o pokrevnì pøíbuzenská víceménì historická manželství, snadno zjistíme, že
jde pøedevším o rody vladaøské nebo o zákonná opatøení: kde byly zcela jistì
rozhodujícím faktem rùzné vyšší i „vyšší“ rodinné, tøídní a  státní, hospodáøské,
politické a  náboženské zájmy, pøed kterými exogamní pud ustupoval do pozadí,
jako dnes láska ustupuje pøed hospodáøskými zájmy bohatších rodin nebo pøed
politickými zájmy vladaøských rodù. Stejnì jako dnes i tehdy ustupoval o to snáze,
že èlenové vladaøských, vznešených a  bohatých rodù mohli ukojit svùj exogamní
pud jinak než v oficiálním manželství, ve kterém hraje sexuální stránka vedlejší
roli.
Jak však vznikly exogamní tradice? Jejich zaèátek je tøeba hledat právì v prv-
ních setkáním tlupy s tlupou. Byla to setkání poklidná nebo se mìnila na bojové
srážky? O tom dnes nevíme už nic urèitého. Pokud si však pøedstavíme, že tlupa
opouštìla své území jistì až tehdy, když bylo jako nalezištì potravy vyèerpano, a
 vstoupila do zemì, která byla cizím zásobovacím územím, je pravdìpodobné, že
setkání s jinou tlupou skonèilo bojem, pøi kterém nejlákavìjší koøistí byly samo-
zøejmì ženy. Exogamní pud se projevil: tyto uloupené ženy v plné míøe ukájely
smyslnost mužù, samozøejmì více než ženy vlastní tlupy, se kterými se dennì stý-
kali; ženy byly také spokojeny se zmìnou a  tato zkušenost podnìcovala muže
k tomu, aby si zaopatøovali cizí ženy pøi každé pøíležitosti buï loupeží, nebo vý-
mìnou. K tìmto zkušenostem mohli ostatnì dospìt i poklidnou cestou: nebylo
pøece vylouèeno, že se jednotlivci ze sousedních tlup náhodou nesetkají v lese, a
 tato støetnutí nemusela nutnì skonèit bojem - napøíklad v tom pøípadì, když se obì
skupiny sešly na cestì za novými nalezišti potravin a  mohly se tedy dohodnout
na spoleèném postupu nebo na tom, jakým smìrem se rozejdou, i o ženách, které
si navzájem vymìní. Rozhodnì si však umíme pøedstavit, že exogamní pud pùsobil
na obì pohlaví v obou tlupách asi tak, jako když dnes pøijde cizí vojsko do okupo-
vaného území a  k oboustranné spokojenosti naváže pohlavní styky s domácími
ženami.
Tato výmìna žen, které se zpoèátku dosahovalo loupeží, se pozdìji usku-
teèòovala dohodou, a  z této výmìny se pomalu vyvinulo pravidelné køížení
dvou kmenù. Když se potom rozrùstající se kmeny zaèaly dìlit na podskupiny
èi rody, pomalu se mezi nimi na tomto základu vyvinuly i exogamní instituce a
 staly se zákonem.
U pøírodních národù se velmi èasto setkáváme se zvykem, že jednotlivé pod-
skupiny, rody nebo klany si zvolí nìjaký pøedmìt v pøírodì, nejèastìji nìjaké zvíøe,
za svùj spoleèný znak, totem. Slovo totem je pøevzaté z jazyka severoamerických
indiánù a  oznaèuje nìkolik metrù vysokou døevìnou tyè, vyøezanou do podoby
mytického pøedka pøíslušného rodu. Protože pùvodnì jednotlivé tlupy totemis-
mus neznaly a  totemy se objevily až tehdy, když se kmen zaèal dìlit na podskupi-
ny nebo nìkolik tlup utvoøilo svazek, zøejmì vznikla potøeba rozlišovat jednotlivé
podskupiny podle osobitých jmen. Taková jména nejèastìji našel lovec v živoèišné
øíši: medvìd, sokol, želva atd. Po delším èase se stalo vyvolené zvíøe pøedmìtem
legendy, jako je tomu dodnes u mnohých rodinných jmen, a  považovalo se za sku-
teèného zakladatele rodu hodného úcty a  ochrany. Jak se domnívá i Wundt, souvisí
to zøejmì s pùvodním animismem pøírodních národù, o kterém si ještì povíme,
s pøedstavou, že duše pøedkù vstupuje do tohoto totemového zvíøete. Protože je
tedy totem znakem urèité podskupiny kmene, vznikl podle toho, o èemž jsme už
hovoøili, u národù s tímto zvykem i zákaz, že lidé shodného totemu nesmìjí mezi
sebou vstupovat do manželského vztahu. Tento zákaz není tedy dùsledkem snahy,
aby se zabránilo pokrevnì pøíbuzenským sòatkùm, ale souvisí s nejstaršími exo-
gamními pohnutkami. Z prostých exogamních primitivních zvyklostí se potom
v dalším kulturním rozvoji vyvinuly nejrozmanitìjší zákazy manželství z rùzných
hospodáøských, politických a  náboženských dùvodù; s nejpodstatnìjšími se setkáme
pozdìji.
Podle toho, co jsme si dosud øekli, si nyní v nejhrubších obrysech nastíníme
obraz pravìkého lidstva.
Èlovìk je svým pùvodem skupinový èi jinak øeèeno stádný živoèich. Nejprve
žil v nevelkých tlupách, jejichž poèetnost závisela od výnosnosti okupovaného na-
lezištì potravin, nebo mohl být pouze „sbìratelem“, tzn. že v hranicích svého úze-
mí hledal vše, co potøeboval pro svou obživu, sbíral plody a  chytal zvìø. Lovcem
ještì být nemohl, protože nemìl zbranì, kterými by mohl lovit na dálku. Muž i
žena se tehdy stejným dílem starali o obživu a  neznali pojem „soukromého vlast-
nictví“. V tlupách se provozoval volnosnubný pohlavní styk bez jakýchkoliv for-
malit, pravdìpodobnì regulovaný pùlroèní øíjí. Dìti, jejichž otec byl neznámý, pa-
tøily tlupì. Žena nebyla ménìcennìjší než muž a  také se chovala volnosnubnì.
Uživit tlupu nebylo jednoduché: lidé museli zápasit se silnými zvíøaty i s nedosta-
teènou úrodností nìkterých zemí, a  to nazí, chránìni pouze hustou srstí, museli
èelit klimatickým zmìnám. Když byla tlupa nucena opustit území, které už vyjedla,
pøed odchodem zabila a  snìdla staré lidi a  slabé dìti, jež nièím nepøispívaly k obži-
vì nebo nebyly schopné pochodu.
Tlupa žila nejprve endogamicky (vnitrosnubnì), tzn. že pohlavní styk existoval
pouze mezi jejími pøíslušníky bez zøetele na stupeò pokrevní pøíbuznosti; pøed
oslabujícími úèinky trvalé endogamie ji zpoèátku chránily náhodné, poté stále více
organizované exogamní styky s pøíslušníky sousedních tlup nebo tìch, které se k nim
pøiblížily. Pøi sbírání obživy se jistì stávalo, že bloudící muž nebo žena v lese nara-
zili na opaèné pohlaví ze sousední tlupy a  dobrovolnì èi nedobrovolnì došlo
k souloži. Tato „divoká láska“ pøinášející do endogamické tlupy èerstvou krev, byla
pøedehrou k pozdìjším únosùm žen a  k manželství. Jak lze usuzovat podle bìžné
praxe v živoèišné øíši u všech druhù zvíøat žijících v družinách, poèínaje mravenci a
 konèe slony, opicemi, psy, ale i podle toho, že ve starých jazycích se pùvodnì pou-
žívalo to samé slovo pro pojem „cizí“ i „nepøátelský“, lze se s velkou pravdìpo-
dobností domnívat, že tlupy se èasto støetávaly v boji o život, pøedevším o naleziš-
tì potravin. Zabité a  tìžce ranìné snìdly, ženy unesly. I tak tedy pravìký èlovìk
poznával výhody exogamie.
Avšak i lidský pravìk mìl svùj vývoj a  pokrok.
Jako pravìký èlovìk vynalezl, i když velmi pomalu, první zbranì a  nástroje a
 osvojil si techniku jejich výroby, tak také zaèal v rozrùstající se tlupì zdokonalovat
svou organizaci. Nejprve samozøejmì podle pøirozené (biologické) rozdílnosti, vy-
plývající z rùzného vìku pøíslušníkù tlupy. Mezi dítìtem a  dospìlým èlovìkem je
vìtší rozdíl než mezi dvìma dospìlými. Tak se tedy první èlenìní tlupy uskuteènilo
podle vìku a  vedlo k systému vìkových tøíd. Když se pak zdokonalily první zbra-
nì a  nástroje, pøevážnì když muž vynalezl kyj a  oštìp s kamenným hrotem,
projevil se i pøirozený rozdíl mezi mužem a  ženou a  vznikla dìlba práce podle
pohlaví: z ozbrojeného muže se stal lovec, neozbrojená slabší žena zùstala u své
sbìraèské èinnosti. Pozdìji uvidíme závažné dùsledky této dìlby.
V tìchto prostých, velmi pøírodních a  živoèišných pomìrech neexistovaly po-
vahové a  citové projevy, které dnešní kulturní lidé pokládají za samozøejmé a
 pøirozené každému èlovìku a  nerozluènì spjaté s lidskou povahou. Tyto rùzné
jemnìjší city vznikaly až s vývojem kultury jako druhotné lidské vlastnosti, jež
se pomalu stále více rozvíjely a  složitìji utváøely pod vlivem spoleèenských zøíze-
ní, ale které byly – a  dodnes èasto zùstaly – neznámé pøírodním národùm. Nebylo
pohlavního studu a  vùbec studu v dnešním slova smyslu, neexistovala cudnost,
pohlavní vìrnost ani žárlivost, chybìla milostná romantická vášeò, prudké zamilo-
vání se do jedné jediné osoby, mateøská láska byla pro skupinové živoèichy pu-
dem, otcovská láska byla neznámá.

Neznalost pohlavního studu. Pøírodní žena neznala stud právì tak jako muž.
Tento pocit v nejširším slova smyslu je reakcí krve a  nervù jednotlivce na vliv
spoleènosti, které podléhá. Èlovìk žijící výluènì sám se nestydí, nahoty a  tìlesné
potøeby èi jiné výkony v nìm nevzbuzují rozpaky nebo zmatek a  nepøíjemné
pocity, které nazýváme studem. Stud mùže vzniknout jen pøed obecenstvem nebo
alespoò pøi vzpomínce na pøedešlou zkušenost s takovým obecenstvem. Èlovìku
není vrozený, ale musí k nìmu být vychován. Dìti se zpoèátku nestydí, nepøekáží
jim nahota, konají své tìlesné potøeby jako samozøejmost i pøed cizími, a  až
pøi výchovì jsou pouèeni o tom, co je slušné a  co neslušné, až výchova, u kultur-
ních národù navíc podporovaná dìdiènou pøedurèeností, v nich probouzí stud,
který bývá podle charakteru této výchovy i odlišnì odstupòován. Rùzné okolnosti
v rùzných konèinách a  dobách vedly nebo ještì vedou k tomu, že to, co
se na jednom místì pokládá za celkem samozøejmé, mùže na místì jiném vzbuzo-
vat silný pocit studu a  opovržení na veøejnosti.
Z doby prvních misionáøských pokusù španìlských mnichù (1545) vypravuje
Remesal o indiánech rodu Zoque: „Pøi svých tìlesných potøebách byli ménì slušní
než psi a  koèky, protože moèili pod sebe, sedíce jeden pøed druhým a  uprostøed
zábavy, kterou právì mìli. Když poprvé pøišli na pobožnost, zanechali po sobì
zem zcela promoèenou a  zašpinìnou výkaly jako stádo ovcí.“
Svou pøírodní nahotu si pravìký èlovìk zachoval i v dalším vývoji a  vìtšina
pøírodních národù žila v dobì, kdy je Evropané objevili, v úplné nahotì: národy
australské, americké, africké i ostrovní; dále i Eskymáci si doma svlékali celý odìv
a  spali nazí. Karl von den Steinen15 velmi pìknì vypráví o Bakairech ze støední
Brazílie, kteøí za jeho pobytu byli jakoby na úrovni doby kamenné: „Naši domo-
rodci neznají žádné tajné èásti tìla. Dìlají si z nich legraci slovem i obrazem s tako-
vou prostoduchostí, že by bylo hloupé pokládat je proto za neslušné. Závidí nám
naše šatstvo jako cennou ozdobu, oblékají si ho a  nosí v naší pøítomnosti, pøièemž
tak dokonale ignorují naše nejzákladnìjší pravidla a  absolutnì neznají jejich poslá-
ní, že jejich nekoneèná nevìdomost je zcela jednoznaènì dokázána. Nìkteøí vstu-
pují do období pohlavní dospìlosti za hluèných slavností obou pohlaví, pøièemž
se všeobecná pozornost a  rozpustilost demonstrativnì opírá o jejich „soukromé
èásti“ tìla. Muž, který chce cizinci oznámit, že je otcem jiného muže, a  žena, která
se chce pøedstavit jako matka nìkterého dítìte, se vážnì pøiznají za dùstojné plodi-
tele tím, že se s nejsamozøejmìjší a  nejpøirozenìjší názorností chytí za orgán, ze kte-
rého se rodí život... Za ètvrt hodiny už èlovìk tuto nahotu nevnímá a  pokud si ji
zámìrnì uvìdomí a  položí si otázku, zda si tito nazí lidé, otcové, matky a  dìti,
kteøí nás tu tak nevinnì obklopují a  obcházejí, zaslouží odsouzení nebo politování,
musí se nad tímto nápadem zasmát jako nad nìèím nevýslovnì hloupým. Z kraso-
citného hlediska má tato nezahalenost jako každá pravda svá pro i proti: mladost a
 síla jsou ve svých vnitøních pohybech èasto rozkošné, staroba a  nemoc ve svém
úpadku hrozné. Naše šaty se tìm milým lidem zdály stejnì tak divné jako nám
jejich nahota... moje košile dostala výstižné jméno „obydlí zad“, mìl jsem i „obydlí
hlavy“ a  „obydlí nohou“...
Suiáské ženy, které se zdobily náhrdelníky a  v propíchnutých uších nosily hru-
bé svinuté pásy palmových listù, chodily zcela nahé. Trumaiské ženy nosily pásek
z mìkkého šedobílého lýka svinutý do šòùry, takže zahaloval pouze v nejskrom-
nìjší míøe a  jistì to nebylo ani jeho posláním, protože by staèilo vzít si trochu širší
pás... Ženy Bororù (viz níže) také používaly mìkký šedý lýkový pásek, který po
dobu menstruace nahrazovaly èerným páskem; upevòovaly ho na šòùøe okolo
bokù... Karaibské, nuaruakské a  tupiské ženy od pramenù Xingu nosily trojhran-
ný kousek tuhého lýka z kùry(uluri). Zakrýval pouze zaèátek stydké štìrbiny,
k níž pevnì pøiléhal. Vstup do pochvy trojúhelník nezakrýval, ale celkovým tla-
kem zpøedu dozadu ji uzavíral nebo alespoò zadržoval uvnitø, protože poutko,
položené do štìrbiny mezi nezahalené velké pysky, bylo silnì napjaté... Tyto rozdíl-
né metody žen mají uzavírat, nikoli zahalovat. Zadržují sliznicové èásti, tak jako
se u mužù zabraòuje vystupování žaludu. Všechna zaøízení obou pohlaví mají spo-
leèný cíl – chránit sliznici. Uluri je tedy natolik malá pokrývka, že se zdá, jako by
bylo zahalení spíše nežádoucí... Pouze s humorným nadhledem lze v tìchto zaøíze-
ních spatøovat èásti odìvu, které by byly projevem studu... Úplnì nahé suiáské
ženy si pøed námi umývaly pohlaví v øece.“
Když v Polynésii zakotví na pobøeží ostrova loï, ženy si podle starého zvyku a
 s nejvìtší pøirozeností vysvlékají dvoudílné šaty, vrchní èást pøipomíná ponèo a
 dolní je šátek, ovinutý okolo bokù. Tak plavou podél lodì a  vystupují na její palu-
bu bez ohledu na svou úplnou nahotu. Dìlaly to už pøi pøíchodu prvních Evropanù
a  tento zvyk trvá dodnes. Také ženy z Havajských ostrovù podobným zpùsobem
pøicházely na evropské lodì, nad hlavou si pøi plavání držely své hedvábné šaty,
sandály a  sluneèníky. „Toto chování, které se nám zdá nestoudné, je pùvodním
lidským jednáním, výsledkem pøirozeného názoru na svobodu a  èistotu mravù,
se kterými pøicházely tehdy ještì nezkažené ženy vstøíc zvrhlému rodu evrop-
ských námoøníkù, ale pøi takovém neèistém setkání tuto prostotu velmi rychle
vystøídala nejhanebnìjší prostituce,“ øíká Reitzenstein. Cestovatel a  etnolog Joest
vypráví o ženách na Formose (Tchaj-wanu): „Stud není pøíèinou jejich ošacení; ženy
a  dìvèata, hlavnì pokud sedí na bobku, bez plachosti ukazují své pohlaví a  èasto
vyslovily z èiré zvìdavosti pøání podívat se nebo si sáhnout na moje.“ Když cesto-
vatel du Chaillu daroval ve støední Africe barevnou košili princeznì z kmene Apin-
gi, ihned se pøed jeho oèima vysvlékla, aby si ji mohla vyzkoušet. Emin bej si na své
cestì od Bílého Nilu Nijambarou do Kediby všiml, že v okresu Amadí jsou ženské
zástìry z listí èastou formalitou, od husté kytice zelených vìtvièek, která skuteènì
zakrývala pohlaví, až po obyèejný zelený šlahoun, který se táhne od šòùry okolo
pasu vpøedu až ke šòùøe vzadu. „Slabší, zde však velmi statné pohlaví se zahaluje
velmi skoupì a  mnohé tukem se lesknoucí krásky se zahalují pouze do své barvy.
V zemi Moru chodí ženy vìtšinou zcela nahé, jen nìkteré si vìší vzadu na šòùru
okolo pasu trochu listí. Zvláštní pøitom je, že pokud potkáme prùvod takových
obnažených krásek nesoucích vodu, zakryjí si volnou rukou pøedevším tváø. Podle
všeho, co èlovìk v Africe vidí, je stud pøece jen produktem výchovy.“
Neskrývajíce žádnou èást svého tìla, neskrývali se pralidé a  dlouho ještì ani
poèetné pøírodní národy ani pøi pohlavním aktu. Cook pozoroval na Tahiti v kvìt-
nu 1769 toto: „Mladý muž, témìø šest stop vysoký, vykonával milostný akt s dìv-
èetem asi jedenáct až dvanáct let starým pøed nìkolika našimi lidmi a  mnohými
domorodci, pøièemž vùbec nemìl pocit, že je to neslušné nebo nevhodné, a  jak
se zdálo, bylo to zcela ve shodì s domácími mravy. Mezi diváky bylo i nìkolik žen
vznešeného stavu, pøedevším královna Oberea, o kterých se dá skuteènì øíci, že
byly pomocnicemi pøi tomto aktu, dávajíce dìvèátku pokyny, jak má svou roli
plnit, což však oèividnì nebylo tøeba, i když bylo tak mladé.“
Mezi tyto dùkazy patøí i veøejná deflorace, kterou ve jménu božstva uskuteèòo-
val u nìkterých pøírodních národù král, knìz, pokrevní pøíbuzný nebo cizinec
trvale nebydlící v tomto místì. Na Samoa se vyskytovala ještì v roce 1897. Pokud
je sòatek nevìsty, raupon, s jejím nápadníkem, manaiem, jistý, sejdou se oba v jeho
vesnici. Dívku doprovází pìt nebo šest žen, nevìstiných soafafin. Je zahalená do
jemné rohože a  poté ještì jedné, která je upravená z mnohých siapo. Takový oblek
se nazývá laufan. Cestou se zpívá. Jsou to tini dívky a  ženicha, jejichž jména
se v písních vyskytují. Zpívají, dokud nepøijdou do ženichovy vesnice. Když do-
jdou, už na nì èeká pøipravená hostina. Dìvèe se ženichem spolu však toho dne
ještì nespí. Pøejde den a  noc. Poté nastane doba urèená na veøejnou defloraci ne-
vìsty, fa amaseiau (zbavení panenství). Tehdy se celá vesnice sejde na návsi a  posa-
dí se na jednu stranu. Soafafiny a  nevìsta sedí na druhé stranì. Manaia a  dva
tulafale (náèelníci) sedí pøed celou vesnicí, tj. pøed øadou svých sousedù. Manaia
sedí uprostøed. Pøed nimi je rozprostøena bílá rohož, iesina. Všichni tøi mají nohy
podloženy. Potom k nim nevìsta pøistoupí, jemnou rohož má upevnìnu tìsnì
v podpaždí. Když se pøiblíží, rozkáže jí jeden náèelník, aby se vrátila. Vrátí
se na místo, kde sedí její soafafiny. Dodávají jí odvahu, aby jen šla stateènì dopøedu.
Dívka jde znovu k místu, kde sedí manaia. Na vùli tulafalù, sedících po obou mana-
iových stranách, závisí, kolikrát nevìsta pøijde a  odejde. Pak ji zavolají, aby pøed-
stoupila. Dívka pøistoupí, ruce položí manaiovi na ramena a  udìlá pohyb, jakoby si
chtìla kleknout. Vtom ji manaia bodne ukazováèkem do pohlaví. Krev teèe
na rozprostøenou rohož. Pokud dìvèe cítí, že její panenská blána byla protržena,
shodí ze sebe jednou rohož a  nahá odejde na tu stranu, kde sedí soafafiny. Všichni
lidé na návsi vidí, že krev jí stéká po nohách. Manaia zdvihne ruku, ukazuje krev,
kterou má na ukazováèku, a  køièí, že dìvèe bylo netknuté. Tu nastane velký pokøik
a  také radost nevìstiných soafafin.“
Pøírodní neznalost pohlavního studu je samozøejmým dùsledkem toho, že pù-
vodním a  „nejcudnìjším“ lidským obleèením byla nahota, sice velmi chlupatá a
 pìstovaná díky zápasu s pøírodou, a  protože èlovìk dlouho neznal konvence,
tento vynález stejnì tak pohodlný jako nebezpeèný.
 Když se èlovìk zaèal zdobit a  chránit obleèením, postupnì se z tohoto zvyku
vypìstoval pohlavní a  tìlesný stud, velmi rozdílný napøíklad i mezi tìsnì sousedí-
cími kmeny; následnì se z hospodáøských dùvodù, v zájmu vlastnického práva,
na kterém spoèívá patriarchální a  monogamická rodina, nebo z estetických dùvo-
dù – aby se zakryla ošklivost, stáøí, nemoc – èi pozdìji z náboženských dùvodù,
pøedstírajících nechu k tìlu, postupnì vyvinul konvenèní systém ovládající civili-
zovanou spoleènost, který èasto nijak logiètìjší než zvláštní zvyky primitivních
kmenù a  národù.
Etnologie pøírodních národù objevila velmi pestrou smìs zvykù, pokud bìží o
stud, což je oèividný dùkaz toho, že stud není èlovìku vrozený, ale že se pomalu a
 rùzným zpùsobem vyvíjel a  obmìòoval s rozvojem kultury. Divoch, který nezná
pohlavní stud, stydí se nìkdy zcela opaènì než dnešní civilizovaný èlovìk. Zatímco
nás napøíklad nenapadne stydìt se za práci našich pøežvykujících èelistí, èasto dost
nechutnou, je u mnohých primitivních národù naopak bìžným jevem, že se stydí
jíst v pøítomnosti nìkoho jiného. O Bakairech von den Steinen øíká, že etiketa u nich
požaduje, aby každý jedl sám, odvrácený od druhého. Když od nich dostal kus
ryby, do které se hned s velkou chutí pustil, všichni sklonili hlavy a  hledìli pøed
sebe s výrazem trapné rozpaèitosti nebo se odvraceli; šetrnì mu naznaèili, že má
jíst sám.
Když se pøírodní èlovìk nestydìl za ty èásti tìla, které jsou nositelem pohlaví a
 vzbuzují smyslnost, stydìl se (alespoò do té doby, dokud ho nezkazili misionáøi èi
jiní západní nositelé kultury) podle toho, jaké obleèení nosil, za rùzné jiné èásti tìla,
za tváø, pupek, vlasy, nohy nebo jejich èásti. Je všeobecnì známo, že se napøíklad
stydí muslimky a  ženy egyptských feláhù za svou tváø; nìkde ani matka nesmí
vidìt svou dceru po patnáctém roce s nezahalenou tváøí, i když její prùsvitný oblek
prozrazuje všechno ostatní. Hotentotky (Hotentoti: vl. jménem Khoi-Khoin, což
znamená lidé) za nic na svìtì neukázaly své vlasy a  chodily stále se zakrytou
hlavou. V Ugandì trestali smrtí každého, kdo pøed králem odhalil tøeba jen píï své
nohy, zatímco obsluhující ženy chodily zcela nahé. Mnohé indiánské kmeny pova-
žovaly za velmi neslušné objevit se pøed cizincem bez pomalování. U nìkterých
pøírodních národù se zdobili nejrùznìjším zpùsobem pøedevším muži, jejichž stud
u nich byl vyvinutìjší než u žen. Národy, které chodily nahé, považovaly èasto
právì šaty za cosi neslušného a  smìšného, a  když je misionáøi oblékli, stydìly
se právì tak, jako se stydí civilizovaní lidé, když si mají šaty vysvléci. Jinde „di-
voch“ hovoøil velmi cudnì a  rozpaèitì o vìcech vlastních ženám, jako je napøíklad
porod, ale vùbec se nevyhýbal slovùm, která se my neodvažujeme témìø ani vy-
slovit. Samozøejmì, že nìco podobného mùžeme pozorovat i v souèasnosti: už
nìkolikrát se poukazovalo na prostitutky, které neznají stud, pokud jsou se svými
zákazníky, ale když se mají odhalit pøed lékaøem, objeví se u nich tento stud prudce
a  nepøedstíratelnì.
Krátce øeèeno, pocit studu se probouzí tam, kde èlovìk pøichází do konfliktu
s uznávanými pøedpisy nebo názory. To plnì platí i v souèasnosti. Dáma, která jde
na procházku ve støízlivých šatech, chodí na ples nebo do divadla polonahá; žena,
která se ve mìstì pøedvádí v bohatém odìvu, který smí zanechat jen malou èást
tìla nezahalenou, koketuje v moøských lázních témìø úplnou nahotou. Když „dob-
øe vychovaná dìvèata“ pøijdou poprvé do sluneèních lázní, neodváží se ani po-
zvednout oèi, ale zanedlouho podlehnou všeobecné konvenci, kterou pozorují okolo
sebe, a  brzy se cítí jako doma nahé mezi nahými. Když tedy Montesquieu øekl, že
„všechny národy shodnì opovrhují nestoudností žen, protože k tomu pøíroda všech-
ny národy vede,“ mýlil se nejen pokud jde o onu jednotu, ale i v názoru na vroze-
nost studu. Neznal ani jeho podstatu, ani jeho etnologii. Køesanství, které dogma-
ticky trvalo na vrozenosti studu a  vynucovalo si tento stud podle svých morálních
názorù i tam, kde byl pøírodní povaze zcela cizí, dosáhl nanejvýše rozkvìtu pokry-
tectví, a  zachraòujíc morálku, nièilo lidi. Cestovatel Knoche na Velikonoèních ost-
rovech zaznamenal: „Zdravé smyslné cítìní domorodcù, které se ještì ozývá v je-
jich písních, dnes bohužel zcela vymizelo. I pøes veškerou námahu se nám nepoda-
øilo napøíklad vyfotografovat nahou ženu. Všechny odmítly se slovy: Somos chris-
tianos. (Jsme køesanky.) Jenže tyto mravnì rozhoøèené dámy byly vìtšinou ochot-
ny, jakmile nastala noc, prodat své vnady za kus garderoby. Tak pomìrnì nepatrné
styky s evropskou kulturou staèily zanést evropské pokrytectví spolu s jinými „vy-
moženostmi“ civilizace na tyto daleké ostrovy.“

Neznalost pohlavní žárlivosti. Zdá se, že žárlivost je v širším slova smyslu

vrozená každému vyššímu živoèichovi, tedy i èlovìku. Souvisí se sobeckou strán-
kou lidské povahy, kterou dnes vlastnické normy velmi vystupòovaly, ale která
v primitivních dobách byla jistì vyvážena lidským pudem pospolitosti a  vzájemné
pomoci, který není neznámým ani v živoèišné øíši. Žárlivost v širším slova smyslu
je žárlivost vlastnická a  egocentrická. Domácí zvíøata bývají žárlivá na pøízeò své-
ho pána; dìti bývají uražené, když otec, matka nebo uèitel nespravedlivì dávají
pøednost jinému dítìti. Avšak žárlivost v užším slova smyslu, dnes všeobecnì
spojovanou s erotickými nebo pohlavními city, smìøující proti tøeba jen pomyslné-
mu pohlavnímu styku milované osoby s nìkým jiným - takovou žárlivost praèlo-
vìk vùbec neznal a  dlouho byla neznámá i pøírodním národùm a  primitivním
lidem.
Pøírodní èlovìk mùže tedy být velmi žárlivý na svou ženu jako na své vlast-
nictví, které mùže být za jeho zády a  proti jeho vùli zneužito, anebo které mu
mùže být odòato, ale trýzeò erotické a  pohlavní žárlivosti, jak ji chápeme dnes,
mu byla stejnì tak cizí jako pohlavní stud. Nebyl neochoten dovolit své ženì
souložit s jinými muži, pokud se tak dìlo podle místních zvyklostí s jeho vìdo-
mím nebo na jeho pøání.
Každý masajský bojovník (Masajové, vl. jm. Il-Masaj, velký kmen v sev. Tanzá-
nii a  jihozáp. Keni v sev. Africe) mìl doma svou vyvolenou. Bydlela u nìho, opat-
rovala mu dobytek a  zhotovovala ozdoby. Veøejnì projevila svùj vztah k nìmu
tím, že pøišla k bojovníkùm sedícím na bobku s nádobou z tykve plnou mléka a
 postavila se k pravé noze svého vyvoleného. Když byl bojovník v kraalu (vesnici),
musela mu být vìrná. Když však kraal opustil – tøeba pouze na jeden den – mìla
žena právo potìšit se s kterýmkoliv jeho druhem. Velmi rozšíøeným zvykem u
pøírodních národù bylo pùjèování žen hostùm. Pùjèovala se hlavnì vlastní žena
nebo dcera: odmítnutí se považovalo za urážku. Dìlalo se to, a  tu a  tam se to ještì
stále dìlá v Severní a  Jižní Americe, Oceánii, u Eskymákù, u obyvatelù na Aleutách,
u Samojedù (novìji Nìnci, žijí od Kolského poloostrova k Jeniseji), Kamèadalù,
Èukèù, Mongolù a  Tatarù, na Cejlonu, v jižní Indii, Kongu, u Kafrù (novìji užíván
název Zulové, Zulu), beduínù, Etiopanù (Habešanù), v rovníkové Africe i v Austrá-
lii. U havajských ostrovanù byli døíve známí hosté oficiálnì vyzýváni, aby využili
pohostinnosti v plném slova smyslu, a  ženy se vymìòovaly. I když pøišel ostrovan
bez ženy, mohl si podle vlastní chuti vybrat pøítelovu ženu nebo dospìlou dceru.
Do jistého indiánského kmene pøišel civilní lékaø, který mìl velmi milou ženu, ale
byl lehkomyslný a  využil pohostinství náèelníka Skvrnitého Ocasu. Poøádnì se však
vydìsil, když potom náèelník jednoho dne od nìho žádal stejnou službu. Na Aleu-
tách si mohl lovec nebo kupec, který zde doèasnì bydlel, koupit právo na pobyt
v rodinì, kde mu potom byla k dispozici i manželka. Na jihomoøském ostrovì
Lufu, kde byl nedostatek žen, vypùjèovali si svobodní vdané ženy. Ve východním
Grónsku byly ženy, které mìnily domácnost a  u každého manžela setrvaly jen po
urèitou dobu. S vývojem vlastnického práva na ženu se z tohoto naivního pohlav-
ního zvyku vyvinula takzvaná pohostinská prostituce, o které bude øeè pozdìji.
I jiné zvyky pøírodních národù, o kterých ještì podrobnì pohovoøíme, potvr-
zují pùvodní neznalost pohlavní žárlivosti. U Australcù je napøíklad èastým zvy-
kem, že starší bratøi dovolují mladším, ještì svobodným, souložit se svými ženami,
ale dìlají si pøitom nárok na jejich budoucí manželky. Je to zøejmì pozùstatek tzv.
skupinového manželství, o kterém se dále dozvíme a  které samo o sobì prokazu-
je, že pùvodnì byla pohlavní žárlivost neznámá. Zachovaly se z nìho mnohosnub-
né formy, kdy nìkolik mužù má zároveò nìkolik žen nebo je nìkolik mužù za-
snoubeno s jednou ženou. Žijí pøitom v úplné shodì, dìti hovoøí o starším nebo
mladším tatínkovi, a  když jeden muž spatøí pøed ložnicí sandály nìkterého bratra,
ví, že nemá vcházet dovnitø. Australci (Australci jsou zde dále mínìni zásadnì pùv.
obyvatelé Austrálie, dìlící se na øadu národností a  kmenù) ve Viktorii (Viktorie,
stát na jihových. Australského svazu) si vymìòovali ženy (napø. Na mìsíc) a  tento
zvyk pojmenovali beama. Eskymáci si na dùkaz pøátelství vymìòovali ženy
na nìkolik dní. Jak však vítìzilo vlastnické právo, ze kterého muž mohl tìžit, i tyto
zvyky se postupnì zavrhovaly a  žena se pronajímala za menší èi vìtší odmìnu.
Nakonec mùžeme uvést už zmínìné defloraèní obøady, „náboženskou prosti-
tuci“ a  volnosnubné slavnosti pøírodních národù a  také zvyk, že nevìsta byla o
svatební noci povinna oddat se mužovým pøíbuzným nebo dokonce všem svateb-
èanùm. U starovìkých støedoasijských národù v Babylonii, Efesu i Abydì musela
žena pøed manželstvím absolvovat volnosnubný rituální kurz v chrámu Militty
(Myllity), asyrsko-babylonské bohynì plodnosti.
Tak jako muž, ani žena zpoèátku neznali pohlavní žárlivost. To ostatnì vyplývá
ze sexuálního života národù, které žily nebo žijí v mnohoženství: projevovala se zde
sice ženská hašteøivost a  bojovná vlastnická žárlivost, ale nešlo o žárlivost pohlavní.
V rovníkové Africe nemá napøíklad øeè domorodcù žádné pojmenování pro žárli-
vost a  ženy jsou zde velmi horlivými zastánkynìmi mnohoženství. Když se muž
ožení a  jeho žena si myslí, že by ještì jednu ženu uživil, naléhá na nìj, aby to udìlal,
a  když odmítne, považuje ho za lakomce. Nìkdy žena sama pøivede svému muži
novou ženu, napøíklad když zestárne nebo se stane neplodnou, když kojí nebo má
mnoho práce. Zkrátka chce spolupracovnici. Také u Zulù se èasto stávalo, že žena,
která je pøedevším urèena pro mužovu domácnost, v potu tváøe pracuje a  skrblí, aby
ušetøila peníze, za které by mohla svému muži koupit druhou ženu. Tím se zbaví
nejen práce, ale získá i služku pro sebe a  dodává rodinì lesku, kterým se potom ona
sama jako první žena honosí. Livingstone vypráví, že když se ženy Makololù dozvì-
dìly, že v Evropì se muž mùže oženit jen s jednou ženou, protestovaly, že by v takové
zemi nemohly žít; neumìly pochopit, jak se takové mravy mohou líbit anglickým
dámám, protože se domnívaly, že každý dùstojný muž má mít nìkolik žen na dùkaz
svého blahobytu. Podobné názory byly zjištìny u domorodcù v Grónsku, Brazílii, u
starých Arabù, Ajnù (Ainù, viz níže), Èíòanù, Japoncù atd.
 Hellwald øíká, že nìkdejší mohamedánky litovaly evropské ženy, že musí žít po
boku muže bez družek, a  velká vìtšina tìchto žen pøímo horovala pro mnohožen-
ství, což je prý bìžným jevem tam, kde zdomácnìla polygamie.

Neznalost fyzické ošklivosti. Pøírodní èlovìk skuteènì nemohl pohlavnì žárlit,

když neznal pocit fyzické ošklivosti, který je velmi dùležitou psychickou pøíèinou
pohlavní žárlivosti. „Kdo si pøedstaví, že žena, kterou miluje, se oddává jinému, ten
pocítí nejen nelibost, že se jeho touze staví do cesty pøekážky, ale tato žena v nìm
vzbuzuje i odpor, protože je nucen spojovat pøedstavu milenky s indiskrétními
èástmi tìla a  výmìšky jiného muže,“ øíká Spinoza. Takový fyzický odpor pøírodní
èlovìk nemohl znát; byl zvyklý jíst vìci nám nejodpornìjší, jako napø. larvy, èervy,
žáby, shnilé maso apod. a  ani mrtvola ho nenaplòovala pocitem ošklivosti. Papu-
ánci v jihovýchodní Nové Guineji pochovávali své mrtvé pøímo pod svým obyd-
lím. Pøitom byly jejich pohøební a  smuteèní obøady neobyèejnì odporné a  zdraví
škodlivé. Blízcí pøíbuzní spali celé týdny, ba i mìsíce vedle mrtvoly, která byla
uložena nejprve v domì smutku, a  když se s ní nehodlali rozlouèit, potírali se teku-
tinou z rozkládajícího se tìla.
Jak málo ostatnì znali lidé pocit odporu ještì pøed nìkolika staletími a  jak
tento druhotný pocit ošklivosti vznikl postupnì s rozvojem hygienických po-
znatkù, to potvrzují mnohé kulturní „anekdoty“. Ještì v roce 1697 bylo v Paøíži
policejnì zjištìno, že obyvatelé ve dne i v noci vylévají a  vyhazují z oken veške-
rou špínu, moè a  nepoøádek všeho druhu. Záchod byl vzácností; zastupovala ho
jáma spoleèná pro všechny, kterou èas od èasu vybrali pro domácí zahradu...
Z nedostatku záchodù se používaly všechny kouty i v okolí kostelù a  palácù.
V Paláci spravedlnosti narazil èlovìk všude na výkaly, dokonce ani v Louvru toho
nebyl ušetøen: na nádvoøích, na schodech i balkonech, za dveømi, všude, kde èlo-
vìk právì pocítil potøebu zbavit se za bílého dne své pøítìže bez toho, aby tomu
obyvatelé paláce vìnovali pozornost. A  to se dìlo v povìstné Paøíži Ludvíka
XIV.! I v dnešní spoleènosti vládnou mezi jednotlivými tøídami a  stavy velmi
rozdílné názory na ošklivost. Kulturní a  zjemnìlé vrstvy si zošklivují vìci a  úko-
ny bìžné lidu, který je ve stálém styku s nahou pøírodou a  drsnou prací.
V širokých lidových vrstvách se jen zøídka oceòuje a  žádá panenství ženy pøed
svatbou, zatímco ve spoleènosti kulturnì vyumìlkované a  úpadkové máme lite-
rární doklady o duševních mukách mužù, milujících ženu, která ztratila panenství
s jiným, o mukách žárlivosti, jejíž samozøejmou souèástí je ošklivost vyvolávaná
pøedstavou o první souloži, i když jde vìtšinou o dùsledky neurózy a  hypochon-
drie. Tento fyzický odpor stupòující pohlavní žárlivost patøí tedy také k druhotným
lidským pocitùm, vzniklým teprve v kulturním vývoji.

Neznalost cudnosti. Z toho, co jsme právì øekli, vyplývá, že pravìký a  ne-

zkažený pøírodní èlovìk celkem samozøejmì neznal cudnost. Kde neexistuje stud
ani žárlivost, tam cudnost nemùže být ctností. Pojem panenství všechny pøírodní
národy jistì dlouho neznaly a  dìvèatùm i ženám se i potom dovoloval volný po-
hlavní styk do té doby, pokud nezaèaly ten který národ ovlivòovat asketické zá-
padní názory.
Pøedevším se samozøejmì povoloval svobodným ženám; neexistovala kritéria,
ze kterých by mohl vyplývat požadavek dívèí cudnosti. Až když se žena vdala, tj.
když se stala mužovým soukromým vlastnictvím, mìnil se názor na tuto vìc, ovšem
jen pod vlivem vlastnické žárlivosti.
Australská dìvèata od svých deseti let souložila se ètrnácti až patnáctiletými
mladíky. Pozdìji byla povolná každému hostu, který v kmeni pøenocoval. Ženu,
která se vdala, nebo spíše, která se stala mužovým vlastnictvím, muž pùjèoval.
Když byl muž nepøítomen, zaujal jeho místo muž jiný. Pokud se rùzné kmeny
utáboøily vedle sebe, trávili muži jednoho kmene noc u žen sousedního kmene:
v tomto pøípadì se u nich exogamní pud projevoval stejnì tak jako v pøípadì sòat-
kù. U Sinaugulù v britské Nové Guineji nebyl vzácný pohlavní styk dìvèat pøed
pøíchodem menstruace. Ženy vùbec, dokud nebyly provdány, rozdávaly svou pøí-
zeò, jak se jim líbilo. Mnohé si oznaèovaly poèet svých milostných dobrodružství
uzlem na svém obligátním støapcovém náhrdelníku. U Kaiù v nìmecké Nové Gui-
neji pozoroval jistý misionáø, který samozøejmì neskrýval své morální hledisko,
toto: „Pokud jde o manželskou vìrnost, lze øíci, že u Kaiù vùbec neexistuje. Setkal
jsem se se ženami, které mìly pomìr asi s dvaceti muži, a  s muži, kteøí mohli
napoèítat dvojnásobný poèet žen, pøièemž jim ještì kdejaká vypadla z pamìti. Bìž-
nì tito lidé dokáží napoèítat pìt až deset cizoložných pomìrù. Necudnost je u nich
všeobecná. V manželství stejnì tak jako pøed ním neznají meze v uspokojování
sexuálních choutek. Využijí každé pøíležitosti, která se jim naskytne, aby ukojili
svou smyslnost. Když se muž na lovu setká se svobodnou nebo vdanou ženou,
která sbírá døevo, vrhne na ni pohled, který jí poví vše. Žena poté vykroèí za ním,
pokud možno nenápadnì. Žena naproti tomu dává svùj úmysl najevo tím, že si
pøed mužem, kterého uvidí, povytáhne zástìru z trávy.“ U Voïakù (finský kmen
ze sev. Ruska, viz výše) se dívky a  chlapci stýkali celkem bezprostøednì bez toho,
že by se v lásce omezovali takzvanou cudností. Pro dívku bylo dokonce hanbou,
když ji chlapci málo vyhledávali. Mají na to své pøísloví: Když nemá chlap rád
dìvèe, nemá ji rád ani bùh. Ruský badatel Ostrovskij vypráví, že mládež si zde ráda
hraje na svatbu. Nìkolik chlapcù a  dìvèat utvoøí nikoliv bez hádek páry, naèež
se každý pár stáhne na tmavé místo, kde prý hra pokraèuje velmi realisticky; poté
se opìt všichni sejdou a  dále se baví. Protože je pro dívku hanbou, když má málo
milencù, je pro ni ctí, když má dìti. Dostane bohatšího muže a  její otec vìtší kalym
(cenu za nevìstu). Na Havajských ostrovech mìli misionáøi pøi svých kázáních nej-
vìtší tìžkosti s tím, jak domorodcùm vysvìtlit pojem cudnosti: ženu tu neznaly ani
toto slovo, ani jeho obsah.
U Bavendù v severním Transvaalu, podle vyprávìní jistého misionáøe, ženy
pøemlouvaly pohlavnì dospìlé dívky, aby si s mladými muži „hrály“. Když se nì-
která zdráhala, ostatní jí opovrhovaly, nehovoøily s ní, ba dokonce prý po ní házely
kameny. Tato „hra“ byla velmi širokým pojmem, ale pøece jen to bylo nìco jiného
než soulož. Jednou mìsíènì to kontrolovaly staré ženy, pøièemž dìvèe sedìlo
na kameni, a  když se jim zdálo, že není v poøádku, vynadaly jí nebo ji potrestaly.
Pohlavnì dospìlý chlapec mohl projevit dìvèeti své pøání, že si chce „hrát“, poslal
jí celkem veøejnì dar a  zakrátko pøišel i sám. Po pozdravu spolu zmizeli v domì a
 bavili se podle své vùle. Vìdìl o tom každý, i rodièe. Když však dívka otìhotnìla,
musel mladý muž zaplatit pokutu ve volech. Potom se na vše zapomnìlo. Taková-
to neopatrnost se však stávala zøídka. I u Yaundù v Kamerunu si vážil muž ženy
tím víc, èím více mìla milencù. Podobnì se èernoši v Togu (Togo v záp. Africe u
Guinejského zálivu, kmeny Ewù, Kebrù a  Temù, nyní samostatný stát) opovržlivì
vyjadøovali o dívce, která pøed svatbou nemìla pomìr s nìkolika muži. V Darfúru
dali dìvèeti, jakmile se dostalo do puberty, samostatnou chatrè na spaní, do které
mìl každý muž volný pøístup a  mohl s ní strávit noc. Ve staré Nikaragui prý byla
dìvèata ochotna oddat se za nìkolik kakaových bobù.
Velmi pìkným dokladem této volnosnubné „necudnosti“ je pøíbìh, který vy-
kreslil talentovaný spisovatel nového Ruska v krátké, jemné a  pùsobivé povídce
z prostøedí Èukèù (Èukèové, vl. jménem Luoravetlan, národnost v Jakutsku). Po-
vídka se jmenuje

Ètyøi knoflíky

Tøi dny se èert ženil. Vyl, sténal, zuøil, zasypal suchým, pichlavým snìhem vše,
co mu pøišlo do cesty. A  okolo je noc. Ó, jak strašná je polární noc v takových
dnech! Metelice! Ne, to není metelice! Èukè Vattan zná svùj kraj. Ó, zná ho velmi
dobøe! Jak svou dlaò. Za ty roky prochodil Vattan celý kraj od Velkých hor až po
Velké moøe, ale takovou metelici ještì nezažil. Ne, to není metelice! To je èertova
svatba. Za tøi dni byly sanì plnièké snìhu a  psi se do nìho boøili bokem...
Svatba skonèila. Tundra usnula. Hluboké ticho. Kajur Vattan nyní ví, že se šast-
nì dostane do Maji. Proto Vattan zpívá. Dívá se na psy a  zpívá.
– Ó, ó, psi, ó, hezcí psi!...
Podívá se na nebe a  zpívá:
– Ó nebe, temné nebe!...
Veselé Vattanovo srdce zpívá o všem. Vattan slyší, jak se za jeho zády žene
druhé psí spøežení a  dcera Ilineut zpívá:
– Klidná je tundra jako jelen... Klidná... Srdce Ilineuty však není klidné. Bije jako
pøíboj Velkého moøe. Chvìje se jako ptáèe. Proè je srdce tolik nepokojné? Proè, otec
neví...
Starý Vattan sklonil hlavu a  zamyslel se:
– Otec všechno ví, všechno vidí...
Za nimi bìží další dvì psí spøežení a  s nimi dva muži. Nejsou to Èukèové.
Nevypadají jako oni. Jejich kùže je jemnìjší než kùže nejkrásnìjší ženy severu. Ó,
Vattan ví, že pøišli zdaleka. Vattan ví, co stojí jeden velký zlatý knoflík s ptákem
na plášti tìchto lidí. Èukè Tykella má mnoho takových knoflíkù. Plný mìšec. Ó,
Tykella si za nì mùže koupit v tundøe vše...
– Ó, knoflíky, knoflíky, – polohlasnì si prozpìvuje Vattan – zlaté knoflíky... Ó,
nastøádat jich mnoho, mnoho a  potom bude Vattan bohatý... Ó, knoflíky, knoflí-
ky...
Ilineutiny oèi záøí jako slunce v létì. Vyzaøuje z nich radost. Když pohlédne
na èlovìka z tøetího spøežení, zajiskøí její oèi a  usmìje se na nì. Záøivá jinovatka
ošlehne jako blesk nepokojné kadeøe èerných vlasù.
– Ó!... ó!... Ó!... – radostnì zní energický hlas, – ó!... ó!...
Psi se øítí kupøedu, zuøivì utíkají. A  tundra bìží dozadu...
Stále blíže a  blíže k Maji... Zanedlouho jsou tam...
Na zastávkách sestupuje vysoký muž ze saní, pøistoupí k Ilineutì a  dívá se, jak
psùm hází kusy zmrzlého masa. Jak hltavì skáèí psi po masu ještì ve vzduchu, jak
zuøivì se koušou. V oèích jim hoøí pøíšerný oheò. V té chvíli jsou dravými zvíøaty...
Vysoký muž spoèine pohledem na Ilineutì. Chytí její ruku a  dlouho, dlouho se jí
dívá do oèí. A  její oèi mu odpovídají úsmìvem slunce. Potom ji obejme a  cosi jí øíká.
Dìvèe se dlouho a  zvonivì smìje.
Starý Vattan se odvrací, jako by nic nevidìl. Prohlíží si spøežení...
 A zase jsou, jdou... Ilineut se radostnì smìje a  zpívá.
Na jedné zastávce u potùèku Nyku se psi divoce porvali a  Ilineut se vrhla s bièem
v ruce mezi nì, aby je zkrotila; zahnala je daleko a  vysoký muž šel za Ilineutou.
Dlouho byli vzdáleni. Potom náhle vyšli z nejkrajnìjšího èumu. Jak je mohl starý
Vattan pøehlédnout! Vysoký muž byl rùžový a  Ilineut hravá jako silný jelen.
Oèima volá otce. Starý Vattan jde blíže. Ilineut se radostnì usmívá:
– Otèe, vysoký muž se stal mým mužem...
Vattan kroutí hlavou.
– Ilineut, dcero moje, každá žena má mít muže, ale bílí muži nemohou být muži
našich žen: jsou pøíliš slabí pro naše dcery...
Oèi Ilineuty zajiskøily:
– Ó, otèe, jakým dobrým mužem byl! Jakým dobrým! Ani jedna dcera tundry
ještì nepoznala takového muže! A  pøitom je štìdrý. Dal mi památku...
– Ètyøi knoflíky, – žasl Vattan, – ó, tvùj muž je marnotratný. Zkazí ti tím život.
Ilineut pohodila hlavou. Když zapøáhl psy, pøistoupil starý Vattan k vysokému
muži a  øekl:
– Poslouchej, zachoval ses nehezky. Ty jsi...
Vysoký muž upadl do rozpakù, sáhl do kapsy, ale Vattan mu zadržel ruku.
– Poslouchej, ty jsi Ilineutu zkazil. Dal jsi jí velmi mnoho. Jen si pøedstav, ètyøi
knoflíky, když jsi jí mohl dát jen dva... A  nyní si nenajde muže. Bude se pøíliš pyšnit
svou láskou. Pokazil jsi jí. Ó, dal jsi jí pøíliš mnoho. Vezmi jí dva knoflíky.
Vysoký muž zavrtìl hlavou a  nasedl do saní.
– Ó! Go!... Go!... – vykøikla Ilineut a  psi vyrazili vpøed jako ïáblové.
Ilineutì záøily oèi.
Bílý muž ležel na zádech a  myslel si:
– Jak jsou ty Èukèky pøístupné!
A Vattan zpíval:
– Jak je svobodný vítr, tak svobodné jsou Èukèky. Vítr odnese, co chce, Èukèka
si vybere za muže, koho chce. Kolikrát zavane vítr v tundøe – tolik mužù mùže mít
Èukèka. Nikdy však, nikdy po polární noci nezasvítí slunce... Nikdy, nikdy se neod-
dá Èukèka bez lásky!...
Slyšely tu píseò polární noc a  mlèenlivì vzrušená tundra a  pochopily ji.

Neteènost k pokrevnímu pomìru dítìte a  rodièù. Dnes je známo, že žena mùže

otìhotnìt jen po oplodnìní mužem, kdo by o tom pochyboval, toho by pokládali
za blázna. Ale primitivní èlovìk tyto souvislosti mezi souloží a  poèetím znát nemo-
hl. K souložení hnal pøírodního èlovìka pud a  žádostivá smyslnost, potøeba od-
stranit vnitøní tlak, který v nìm v urèité dobì anebo chvíli vzbuzoval pohled na druhé
pohlaví, a  snad ještì více tìlesný pach bytosti opaèného pohlaví. Ani na chvíli si
nepomyslel, že tato jeho dychtivá potøeba a  její pøíjemné ukájení souvisí s rozmno-
žováním druhu.
Nevìdìl o svém tìle o mnoho více než zvíøe, které chytal nebo pozdìji
lovil, nebo dítì, jemuž dùvtipní rodièe v „choulostivé situaci“ vyprávìjí po-
hádku o èápovi nebo vránì. Pokud se ještì i dnes najdou ve mìstech ètrnácti-
leté i starší dìti, které sice už tuší, že dítì je plodem lásky mezi mužem a
 ženou, ale pøitom si myslí, že staèí trochu vroucnìjší polibek od chlapce, aby
se dívka stala maminkou, je to dùsledkem obyèejné nevìdomosti a  dùkazem,
že poznání souvislostí mezi souloží a  porodem nepatøí ani v instinktivní po-
dobì k prvotním charakteristickým znakùm èlovìka. Protože pravìký muž a
 žena znali své tìlo a  jeho funkce jen z neobjasnìné zkušenosti, nemohli znát
ani princip jeho oplodòovací funkce. Mìli jen své pohádky a  povìry, jaké ještì
dnes tu a  tam najdeme u pøírodních kmenù a  národù, díky nimž tak mnozí
vìøili, že oplodnìní zpùsobují sluneèní paprsky nebo urèité byliny, kterých
se žena dotkne, nebo pohled zvíøete, které v lese spatøí, èi pozdìji dokonce
pohlavní styk s duchy, totemy, bùžky a  bohy.
I tento jasný názor mìl však své odpùrce, pøedevším mezi církevními a  hlavnì
protestantskými vìdci, jimž je tato pùvodní neznalost souvislostí nepohodlná, pro-
tože sama staèí vyvrátit tvrzení, stále znovu dokazované církevními kruhy, že
pùvodní snubní formou byla monogamie. Pøedpoklad odpùrcù descendentního
uèení, že primitivní èlovìk znal souvislost mezi souloží a  poèetím, je velmi nesmy-
slný, když uvážíme, jak minimální fyziologické vìdomosti mìli ještì v Øecku, když
si pøipomeneme, že až od dob Swammerdama, který zemøel v roce 1685, víme, že
na oplodnìní je potøebný styk vajíèka se semenem, a  teprve od du Barryho od r.
1850 je známo, že nitkovitá buòka mužské spermie musí vniknout do buòky-
vajíèka, tedy modernìji øeèeno, že se musí spojit obì gamety.
Když primitivní èlovìk uvidìl tìhotnou ženu – samozøejmì už ve vyšším sta-
diu gravidity, nemohlo ho napadnout, že pøíèinou této zmìny je soulož, ke které
došlo øeknìme pøed pìti mìsíci. Myslel sotva ze dne na den a  vidìl pøíèinnou sou-
vislost nejdøíve ve vìcech ležících náhodou vedle sebe než v èase po sobì následu-
jícím. My dnes už víme, že dìvèe, které se nestýká s mužem, nemùže mít dìti, že
dítì je tedy dùsledkem spojení obou pohlaví, avšak pøírodní èlovìk dlouho nic
nevìdìl o panenství, a  proto nemìl tento „dùkaz“. Dìvèata se vdávala ještì døíve,
než byla pohlavnì dospìlá. A  tak mìl „dùkazy“ spíše o opaku; pohlavní styk pøed
pohlavní dospìlostí dìti nepøinášel. Také pohlavní hraní, které bylo u pøírodní
mládeže velmi bìžné a  èasto se nièím nelišilo od skuteèné soulože, mìlo jen málo-
kdy za následek potomstvo.
Dokonce i pozdìji pøi hojném pohlavním styku mohl „divoch“ pozorovat, že
vìtšina souloží zùstává bez následkù, a  proto se mnohé pøírodní národy až pozdì-
ji, když koneènì pochopily jistou souvislost, domnívaly, že soulož je sice nutná
k oplodnìní, ale že rozhodující je jakýsi nadpøirozený dìj, a  že tedy dìvèe mùže
mít normálnì dìti jen tehdy, když s ní provedou obøady zralosti.
Víme už, že pøedevším pokrevní vztah dítìte k otci se celkem ignoroval, proto-
že otec byl obyèejnì neznámý; ale neuznával se ani pozdìji, protože když dìti
zaèaly patøit otci jako jeho vlastnictví spolu se ženou, patøily mu i dìti, které jeho
žena mìla s jinými. Müllet-Lyer zde vhodnì pøipomíná Napoleonovo pøirovnání:
všechno, co roste v zahradì, patøí vlastníku zahrady, a to zasel sám èi nìkdo jiný.
Pozdìji, až pøejdeme k rùzným pøíbuzenským snubním øádùm, které vyšly
z pùvodní volnosnubnosti a  které potom potlaèila násilnická patriarchální rodina,
uvidíme, jak a  dokdy se pokrevní vztah dítìte a  rodièù ignoroval.
Mateøská láska jako pùvodní znak lidské povahy nemá, podobnì jako tomu
bývá u rùzných obratlovcù, ten individuální charakter, se kterým se èasto setkává-
me dnes; nesouvisí tak celkem s faktem plození. Feny èasto s velkou láskou vycho-
vávají malá lvíèata, koata, ba i kuøata, kachòata, podobnì i koèky a  ptáci; hlavnì u
ptákù bylo všeobecnì zjištìno, že se rádi ujímají sirotkù. Je zøejmé, že u pøírodních
národù nebyl pùvodní vztah matky k dítìti tak fyziologický, jako je tomu dnes, a
 hlavnì ne tak individuální; neurèoval ho výluènì vlastní pùvod, protože to byl
vztah skupinový, sociálnì založený, který – jak jsme už pøedtím øekli – dával všem
dìtem jedné vrstvy hromadnou matku z matek pøedcházející vrstvy. Umìlý kult
matky a  mateøství byl neznámý.
Dozvuky tohoto prvotního vztahu rodièù k dìtem najdeme v rùzných zvycích
a  v morálce pøírodních i starovìkých národù. Jako bylo všeobecnì velmi rozšíøené
zabíjení novorozeòat, tak se zase leckde stávalo, že dìti støídavì kojily cizí ženy.
Odstavené dítì v tlupì nemìlo odlišovat svou skuteènou matku od ostatních pìs-
tounek, takže všechny ženy pøibližnì stejného vìku nazývalo matkou. Domorodci
z Murrayových ostrovù èasto pøenášeli dìti z rodiny do rodiny, pøièemž neumìli
vysvìtlit, proè to dìlají.
Eskymáci rádi vidí, když má jejich angekok (èarodìj) pomìr s jejich ženami,
protože se domnívají, že tak pøijdou k synùm, kteøí budou vynikat nad ostatními.
U starých Arabù posílal muž svou ženu, když jí skonèila menstruace, k jinému muži
a  pøerušil s ní pohlavní styk do té doby, pokud nebylo jasné, že je od tohoto muže
tìhotná. Dìlal to proto, aby mìl ušlechtilého potomka. To samé se dìlalo u mno-
hých kulturních národù a  tento postup se zachoval až do doby civilizace, pokud šlo
o neplodnost. Pìknì je to popsáno i v bibli: „A když vidìla Ráchel, že nerodí... øekla:
Hle, tam je moje dìvèe Bilha, vejdi k ní, a  porodí na moje kolena, a  budu i já mít
syny. A  dala mu Bilhu, své dìvèe, za ženu. A  Jákob vešel k ní. A  Bilha poèala a
 porodila Jákobovi syna. Tehdy øekla Ráchel: Bùh rozsoudil moji vìc a  uslyšel mùj
hlas a  dal mi syna. Proto ho pojmenovala Dan.“ (Genesis 30, 3-6.)
Starožidovský levirát zavazoval muže plodit dìti s vdovou po jeho bratrovi a
 tyto dìti se pokládaly za dìti zemøelého. U Kafrù dìdil dìdic i ženy svého otce
anebo toho, po kom dìdil. Otcovy ženy mohl pøenechat jiným mužùm, ale dìti
z takových svazkù byli jeho vlastnictvím a  považovaly se za dìti mrtvého. I tzv.
chlapecká manželství u nìkterých kmenù patøí mezi takové pøíklady. Muž napøí-
klad ožení svého šestiletého synka s dospìlým dìvèetem, a  potom s touto nevìs-
tou plodí dìti, které jsou právoplatnými dìtmi chlapce. Také výmìna a  adopce dìtí,
která se v rùzných obmìnách vyskytuje u mnohých pøírodních národù už na prv-
ních stupních civilizace, dokazuje, že pokrevní pouto, které váže rodièe s dìtmi,
nemìlo pùvodnì velkého významu, ale s vývojem jednosnubné rodiny postupnì
vzrùstalo. Láska k dìtem, èasto silnìjší u pøírodního divocha než u civilizovaného
èlovìka, prostì existuje, hlavnì u ženy od zaèátku jako pud, ale pøitom není nezbyt-
né, aby to byly vlastní dìti, které miluje a  opatruje.

Neznalost individuální milostné vášnì. Primitivní èlovìk, který se øídil pouze

živoèišnými instinktivními pudy a  neznal stud ani žárlivost, si jistì nemálo cenil
pohlavní rozkoše. Svùj pohlavní pud ukájel se stejnou chutí jako hlad. Mysl pravì-
kého èlovìka nejvíce zamìstnávalo vydatné jídlo a  silné objetí. Nejstarší zachova-
né projevy jeho výtvarné zruènosti, pøevážnì kresby v jeskyních znázoròující ma-
muty, bizony, soby, jakož i sošky takzvané „Venuše“ dokazují, že primitivní umìní
èerpalo podnìty z potøeby jíst a  z pohlavního pudu jako hlavních zdrojù a  smìrù
prvního lidského snažení.
Pokud pøírodní èlovìk pøi starostech o potravu myslel pøedevším na sexuální
zážitek, neznamená to, že se jeho city podobaly milostné vášni, nìkdy nelítostnì
ubíjející moderního èlovìka, který se souží touhou anebo šílí žárlivostí, pøièemž
tato vášeò obsahuje nejsložitìjší podoby a  obléká se do mnohých tragických a
 komických šatù. Jeho láska byla pouze ukájením pohlavního pudu, jeho manžel-
ství pozdìji hospodáøským vztahem, ve kterém mìla žena cenu pøedevším jako
užitkové domácí zvíøe.
Dokud žil pøírodní èlovìk v tlupì, udržoval volný pomìr se ženou podle sku-
teèné potøeby a  po ukojení znovu myslel na to, jak se nejlépe udržet pøi životì. Boj
s pøírodou, živly a  s dravci ho fyzicky vysiloval, proto neznal rozmaøilost, a  tentýž
boj ochlazoval jeho smyslnost. Vždy samotná volnosnubnost – možnost ukájet
pohlavní žádost podle skuteèné potøeby a  chuti – jistì nepøispívala k tomu, aby
myslel na víc, než bylo tøeba; vùbec neznal „muka lásky“. Nevìdìl, co je to zamilo-
vat se do urèité osoby, nepøekonatelnì po ní toužit, plnì se jí oddat a  projevovat jí
svou lásku tisícerými nìžnostmi a  výbuchy žárlivosti. Pár, který ukojil svou sexu-
ální potøebu, se rozešel bez toho, že by mezi mužem a  ženou zùstalo nìjaké citové
pouto.
Velká èást toho, co jsme si zde už øekli o sexuálním životì pøírodních národù,
ukazuje jasné stopy živoèišné primitivní lásky. Také badatelé, kteøí žili dlouhá léta
napøíklad v Africe, se shodují na tom, že nikdy nevidìli pøírodního èernocha, aby
objímal ženu okolo bokù nebo jí dával èi pøijímal polibek, který by svìdèil o milost-
né náklonnosti na jedné i druhé stranì. „Èernoch miluje tak, jako jí a  pije. Ale jako
jsem nevidìl èerného labužníka, tak jsem se nikdy nesetkal s èernochem, který by
dokázal chápat vilnost z nìjaké ideálnìjší stránky,“ vypráví jeden cestovatel. Indiá-
ni øíkali: moje žena není mùj pøítel. Což znamenalo, že duševnì s ní není muž nijak
spøíznìný a  citovì je mu zcela lhostejná.
U jihoamerických kmenù bylo zvykem, že váleèného zajatce, odsouzeného
na smrt, oženili až do popravy s nìkterou jejich ženou. Vítìz si pokládal za èest,
když mohl zajatci dát za ženu svou sestru nebo vdovu po padlém druhovi. Když
zajatce popravili, pøistoupila jeho manželka k mrtvole, na chvíli uctila jeho smrt
pláèem, ale tento smutek se rychle vytratil a  vdova se rozhodnì nevzdala svého
práva jíst z mrtvoly jako jiní, ba èasto bývala mezi prvními, kteøí nejhorlivìji dávali
najevo svou touhu po tomto soustu.
V lyrické poezii pøírodních národù lze vìtšinou najít pouze surové narážky
na pomìr obou pohlaví. Nejlepší znalec eskymácké poezie napøíklad tvrdí, že mi-
lostným citùm témìø nevìnuje pozornost, i když není citu, který by více vzrušoval
mysl než láska. Jenže láska v našem smyslu je kvìt, který se nemùže rozvíjet
na chudé a  tvrdé pùdì jejich loveckého života.

Pohlavní vynalézavost a  nenormální pohlavní jevy. I když nám zatím bìží o

primitivního pøírodního èlovìka, je tøeba se už na tomto místì zmínit jednak o sexu-
ální vynalézavosti, kterou se èlovìk snaží dosáhnout vìtšího požitku z pohlavního
styku, a  jednak o nenormálních sexuálních jevech, protože tyto vìci rozhodnì ne-
jsou výsadou pøekultivovaných národù, jak se to všeobecnì tvrdí, ale existovaly už u
mnohých národù primitivních a  doposud existují u mnohých národù pøírodních,
které èasto v obou smìrech pøedstihují civilizované obyvatelstvo dnešních velko-
mìst.
Z našich dosavadních úvah je zøejmé, že živoèišný pohlavní pud, který je
vrozen i èlovìku, nelze pokládat za pud pøímo zamìøovaný na rozmnožování
lidského rodu, tak jako nelze hovoøit o jakémsi pudu vyživovacím. „Bunìèný stát
v èlovìku potøebuje dodávku látek pro svou výstavbu. Když je nedostane, nastá-
vá znepokojující stav, který nazýváme hladem, žízní, dušením. Èlovìk tento
nepøíjemný stav odstraòuje a  pøíroda tím dosahuje svého cíle: výživu bunìèného
státu. To samé platí i o sexuálním životì. Nikde nenajdeme pud pro plození.
Nahromadìní pohlavních hormonù (dráždivých látek vyluèovaných pøíslušnými
pohlavními žlázami) vyvolává v èlovìku znepokojující stav, který se snaží od-
stranit. Je to pohlavní pud. A  je normální, že ho pøitahuje druhé pohlaví a  že trvá
na spojení pohlavních orgánù, aby se ukojil. Tak se pøíroda zabezpeèuje, aby do-
šlo k oplození. Dítì tedy není úèelem pohlavního styku, ale jeho dùsledkem, a
 otázka, zda je pohlavní styk pøípustný jen tehdy, když se touží po dítìti, je hlou-
pá, je výsledkem asketické spekulace.“16
Èlovìk sexuálnì vzrušený hledá uspokojení, které mu poskytuje soulož. Neví-
me, jak dlouho se pøírodní èlovìk spokojoval s tou rozkoší, kterou mu nabízel
prostý, pøirozený pohlavní styk. Zdá se však, že velmi rychle zaèal pøemýšlet o
tom, jak dosáhnout rozkoše ještì vyšší, k èemuž ho pravdìpodobnì pøivedly ná-
hodné okolnosti anebo povìry a  kouzla. Alespoò vìtšina primitivních národù
se v dobì, kdy jsme je poznali, velmi snažila o zvýšení pohlavní rozkoše. Dosaho-
valo se jí hlavnì umìlým zvìtšováním mužského pohlavního údu rùznými nástro-
ji, které se na nìj upevòovaly, nebo kterými se propichoval, ale také umìlým zmen-
šováním ženských pohlavních orgánù nebo vkládáním všelijakých dráždivých pøed-
mìtù.
Batakové na Sumatøe si naøezávali pokožku údu a  vsouvali si pod kùži zvláštní
kamínky nebo plátky zlata. Nìkteøí v nìm mìli více spirálovitì seøazených kamín-
kù. Aby se rána snáze zahojila, operace se dìlala pod tekoucí vodou. Dajakové si
propichovali žalud a  do otvoru si strkali olejem natøené holubí pero, aby nemohl
otvor zarùstat. Pøed souloží pero vytáhli a  zastrèili si do údu zvláštní nástroj, který
silným tøením zvyšoval ženinu rozkoš. Obyèejné pøístrojky byly z kovových nebo
z kostìných tyèinek a  složitìjší mìly podobu kovové tyèinky, opatøené na obou
koncích kartáèky ze štìtin nebo perlovými øetízky nazývajícími se ampalang. Ženy
si prý vynucovaly jejich používání a  odmítaly muže bez takového nástroje. Na Ce-
lebesu (Sulawesi) si domorodci ovinovali žalud okrajem oèního víèka z kozla. Pata-
gonci používali høebeny z oslí høívy, které si velmi peèlivì pøivazovali jemnou
šòùrou. Úèinek býval tak silný, že ženy zùstávaly ležet zcela omámené a  vysílené.
Jinak dávali Patagonci pøednost souloži s evropskými ženami, které bývaly corco-
veadores (vrtící se), protože byly aktivnìjší. Popsané zaøízení tedy mìlo vést u
domorodých žen k podobnému výsledku. Pokud bylo dobøe zpracované, bylo
velmi drahé a  stálo jednoho nebo dva konì.
Pro intenzitu erotického zážitku má svùj význam i poloha páru pøi pohlavním
aktu. U nás dnes celkem obvyklou polohu nelze považovat za prvotní ani všeobec-
nou. Pravìký èlovìk patrnì souložil po zpùsobu vyšších zvíøat, more bestiarum,
jak se rozhoøèenì vyjadøovali církevní hodnostáøi, domnívající se, že poloha použí-
vaná v jejich okolí je nutnì morálnìjší než poloha jiná, bìžná v jiné zemi a  u jiného
národa. Pozdìji u rùzných kmenù a  národù zevšednìl rùzný druh poloh.
U australských domorodcù bylo bìžné, že žena ležela na zádech a  muž, který
pøed ní kleèel, si pøitahoval její nohy k sobì. U Kamèadalù byl páchán velký høích,
kdo by pøi pohlavním aktu ležel na ženì. Pravovìrný musel souložit z boku, pro-
tože ryby, které mu poskytovaly nejvíce potravy, to dìlaly také tak. U pøírodních
národù byla velmi oblíbená pozice, pøi které žena sedí na bobku nad mužem. Ještì
cudnìjší je však zpùsob vyskytující se u nìkterých èernošských kmenù, pøi kterém
pár sedí za zemi, muž proti ženì. Pro podobné pozice byla vedle rùzných povìr a
 zvykù a  kromì snahy zvýšit a  zpestøit požitek jistì smìrodatná poloha vnìjších
pohlavních orgánù.
Také abnormální pohlavní styky a  jevy poznalo primitivní lidstvo velmi brzy.
Pøíroda rodí a  tvoøí podle svých takzvaných zákonù, tedy všeobecných pravidel,
ale mechanicky. Nemùže napøíklad zabránit tomu, aby abnormálnost, tedy vada
nebo porucha pøi vzniku nìkterého organismu, neovlivnila celý jeho vývoj a  ži-
vot. Když se napøíklad narodí èlovìk s organickou srdeèní vadou, jeho povaha
se utváøí a  projevuje celkem jinak, než kdyby takovou vadu nemìl. Mùže to být
èlovìk pøedurèený ostatními povahovými vlastnostmi k tomu, abychom ho poklá-
dali za milého a  klidného dobráka, ale jeho srdeèní vada z nìho dìlá nepøedvídanì
prudkého, nesnášenlivého a  hrubého èlovìka. Kdo mìl možnost poznat jen tyto
stránky jeho povahy, jistì ho v podstatì pokládá za zlého èlovìka.
Ze sexuálního hlediska vytváøí pøíroda v lidstvu obdivuhodnou pestrost a  zdá
se, že v této oblasti je nejménì schopná dodržovat všeobecné pravidlo, pokud jde
o rozdìlení na dvì rozdílná pohlaví. Èistì samèí pohlavní charakter muže a  èistì
samièí pohlavní charakter ženy jsou v jistém smyslu dva protipóly, mezi kterými je
dlouhá stupnice pohlavnì smíšených charakterù. Pozdìji budeme mít pøíležitost si
podrobnìji pohovoøit o nenormálních èi neobvyklých sexuálních jevech, pøede-
vším o tzv. homosexualitì. Zde nyní, kde jde jen o èlovìka primitivního, je tøeba
zdùraznit, že nenormální pohlavní jevy provázejí lidstvo od nejstarších dob a  jsou
vìtšinou pøirozeného pùvodu, takže jejich „nenormálnost“ je tøeba v øadì pøípadù
chápat spíše z hlediska statistického, nikoliv hodnotícího.
Osvícení vìdci se shodují v tom, že jen pomìrnì nepatrný zlomek tìchto ab-
normalit (deviací, aberací, odchylek) lze pøipsat na vrub zvrhlosti, tj. úpadkovému
chorobnému stavu èlovìka. I když nejde napøíklad o vrozenou a  vyhranìnou
homosexualitu, nemùžeme hovoøit o zvrhlosti tam, kde náboženský kult vypìstu-
je ve zdravém kmeni hromadné homosexuální pohlavní styky nebo se takové sty-
ky objeví jako epidemie, která nevzbuzuje pocit ošklivosti. Záliba v takových po-
hlavních stycích se lehce šíøí, pøièemž nelze pozorovat skuteèné pøíznaky tìlesné èi
mravní degenerace, což ostatnì dokazuje urèité vrozené pøedpoklady k nim, i když
nejde o oboupohlavnost, která také není pøíliš vzácná.
Pokud jde o nenormálnosti vyvolané snahou zvýšit èi zpestøit si sexuální záži-
tek anebo nahradit si pøirozenou soulož, když k ní chybí pøíležitost nebo odvaha,
ani to nelze pokládat za dùsledky „zvrhlosti“. Dnes k tomu také už i osvícená lékaø-
ská vìda zaujímá shovívavìjší stanovisko, shodnìjší s výsledky etnologického vý-
zkumu. Pozoruhodné náznaky v tomto smìru najdeme napøíklad ve známém díle
van der Velda „Dokonalé manželství“. Pokud nevycházíme ze stanoviska køesan-
ských moralistù, že pohlavní pud má jen tehdy právo vybít se, pokud je jeho cílem
zplození dítìte, tak víme, že pohlavní pud smìruje k uspokojení organismu a  ne
pøímo k oplodnìní. Potom snadno pochopíme, že èlovìk se pøirozenì snaží zvýšit
anebo oklikou si zabezpeèit rozkoš, kterou jeho organismus v jisté chvíli usilovnì
vyhledává, a  nebudeme se divit, že tyto tzv. abnormality najdeme v pøepestré
míøe i u pøírodních národù. A  to nejen v zemích pøíjemného klimatu a  snadné
obživy, kde jako kdysi na Tahiti rozkvetla láska nejkouzelnìjšími kvìty, ale i
v oblastech vìèného snìhu a  tìžkého živobytí.
U Hotentotù byla onanie (masturbace) mladých dìvèat tak rozšíøená, že se po-
dobala témìø zdomácnìlému zvyku. Nebyla tajemstvím, vyprávìlo se o ní a  v
povìstech se vyskytovala jako nejvšednìjší vìc. Jedno dìvèe si prý pøitom poško-
dilo srdce, druhé udusila pøítelkynì, sedící nad ní; a  nebylo to vyprávìno vùbec
jako vìc sama o sobì neobvyklá, ale pouze jako úvod k nìjaké strašidelné historce,
která následovala. Hlavnì Afrika a  Indonésie se vyznaèovala hojností nástrojù
používaných na masturbaci. Mívaly samozøejmì podobu znaènì velkého mužské-
ho údu, bývaly ze døeva èi slonoviny a  byly potažené vrstvou vosku nebo kùží.
Homosexualita nebyla u pøírodních národù vzácnìjší než u národù kulturních.
Její ženská podoba – lesbická láska a  tribadismus – byla velmi známá. Zanzibarské
ženy jsou velmi èasto homosexuální. Orientální mravy jim nedovoluji veøejnì nosit
mužské šaty, ale ve své uzavøené domácnosti to dìlají. Lze je poznat podle mužské-
ho chování a  podle toho, že jim ženské šaty nesluší. Pohlavní ukojení vyhledávají
u žen, kterou jsou jim buï podobné, nebo se jim z donucení èi ziskuchtivosti pro-
pùjèují. Homosexuální akt dìlají všemi známými zpùsoby. Podobné zprávy máme
z britské Nové Guineje, ze Západní Indie, z Peru, ze starého Mexika, od Eskymá-
kù, z jižní a  východní Afriky atd. Èukèové napøíklad velmi dobøe vìcí, co je to žena
„podobná muži“. Pøíbìh takové ženy zaznamenal Karsch-Haack: „Byla to vdova
støedních let, která mìla tøi polodospìlé dìti. Zpoèátku pociovala jen jakousi zálibu
ve stejném pohlaví, ale pozdìji „duchové“ chtìli, aby se zmìnila v muže. Ostøíhala
si tedy vlasy, mužsky se oblékla, mužsky si zvykla hovoøit a  dokonce se velmi
rychle nauèila zacházet s kopím a  støílet z pušky. Posléze se rozhodla oženit a  snad-
no si našla mladé dìvèe, které souhlasilo stát se její ženou. Promìnìná žena si
obstarala vhodný nástroj ze sobí kosti, upevnila si ho na široký kožený pás a  pou-
žívala ho jako mužský úd. Po nìjakém èase zatoužil „tento manžel“ mít se svou
mladou ženou dìti a  vstoupil tedy do manželství v trojici – s mladým sousedem.
Za tøi roky se do této rodiny skuteènì narodili dva synové. Podle názoru Èukèù
se v takovém pøípadì synové pokládají za právoplatné dìti ženy-otce. Tak mìla
tato žena v mládí dìti z vlastního lùna a  pozdìji dìti od ženy, se kterou se oženi-
la.“17
První homosexuální jevy v lidské tlupì asi nemálo pøekvapily normální smr-
telníky. Mysleli si, že jde o zázrak, a  své homosexuální vrstevníky zaèali pokládat
za svìtce. Na Tahiti si vytvoøili dokonce zvláštní božstvo „nepøirozené rozkoše“.
Pokud tedy snad zpoèátku nebylo mnoho lidí, kteøí mìli vrozenou nenormální
náklonnost, náboženství a  mnohá jiná spoleèenská pravidla pøírodních národù,
jako byly „domy pohlaví“, pøedevším „mužské domy“, o kterých si povíme
pozdìji, pøímo èi nepøímo pøispìly k šíøení homosexuálních vztahù, jako pozdìjší
muslimské harémy a  v naší dobì a  civilizaci kadetky, bohoslovecké semináøe a
 jiné internáty.

Pravìkou a  pøírodní ženu z tlupy, prostou a  živoèišnou, si pøed vznikem po-

hlavní dìlby práce a  soukromého vlastnictví mùžeme tedy pøedstavit jen v mezích
právì popsaných pudù a  nevìdomostí, které tvoøí vrozenou lidskou povahu, stále
znovu se prodírající pøes silnou vrstvu kulturních hodnot, které ji obalují jako ovoc-
ná dužina pecku. Vše, co èlovìk kulturou získal, je promìnlivé a  nestálé nebo
se v jejím dalším vývoji alespoò mìní; v jiné zemi a  v jiné dobì se objevují jiné
mravy, ale prostá živoèišná podstata èlovìka trvá.
Podle této podstaty je žena jako muž tvor sociální, volnosnubný a  exogamní,
a  pohlavnì biologický základ se u ní stále a  všude projevuje stejnì tak jako u
muže. Projevuje se u dítìte, které nezná tìlesný stud, pokud nezasáhne výchova,
které nezná ošklivost a  cpe si do úst vìci èasto velmi nechutné. Chlapci a  dìvèata
mají mnohem vìtší sklon k volnosnubnosti než zralí lidé, kteøí prošli školou spo-
leèenské konvence a  morálky; vztah mladých lidí k „následkùm“ bývá lhostejný:
mladík se nestará o plod náhodného dobrodružství, dívka se snaží zbavit se neví-
taného nemluvnìte. Žárlivost, silnì vyvinutá napøíklad u vojákù, studentù i ze-
mìdìlcù, vzniká pøedevším z ješitnosti, z vlastnického vìdomí nebo z milostné
vášnì vybièované erotickou kulturou. Základní lidská povaha se silnì projevuje i
u vrstev kulturnì ochuzených nebo vzdálených mìstské vzdìlanosti; mezi pros-
tým lidem se napøíklad dlouho udržují mravy a  obyèeje èasto velmi blízké životu
primitivních národù.
Už pravìká žena mìla své dìjiny. Vycházejíc ze své endogamní rodné tlupy,
poznala výhody exogamie a  spolupùsobila pøi organizaci kmene na vìkové
tøídy. A  když potom muž vynalezl zbranì jako oštìp èi luk a  stal se lovcem,
zùstala pro svou menší tìlesnou sílu a  pøedevším pro svou mateøskou funkci
pøipoutaná ke sbìraèské èinnosti a  k domovu, aby se v nepøíznivých životních
a  výrobních podmínkách stala jednak mužovou poddanou a  u starých národù
základem vyšších øádù. Všimnìme si nyní blíže vývoje jejího sociálního posta-
vení v tìchto øádech.

II. PØÍRODNÍ ŽENA V PØÍBUZENSKÉ DOBÌ

Na zaèátku byla tedy endogamní tlupa, prostá pøíbuzenská skupina, pokrevnì

spøíznìný rod. Tato základní sociální jednotka byla v novìjší dobì zjištìna ještì u
Køovákù, domorodcù z Ohòové zemì, u horských Veddù (pùv. obyvatel Cejlonu,
Srí Lanky), Botokudù v Brazílii, Aetù na Filipínách, u Eskymákù a  dalších lovec-
kých národù, pøipomínajících dobu kamennou.
Žili (anebo dosud jejich zbytky žijí) v malých skupinách, pøipomínajících smeè-
ky nebo stáda zvíøat, nemìli stálé bydlištì a  potulovali se po lesích a  pustinách,
neznali rozdíl mezi chudým a  bohatým a  jako rovný s rovným byli bez stálého
náèelníka. Stáli na nejnižším stupni kultury, jaký známe. Jejich tlupy se skládaly
z rodin anebo velkých rodù sice solidárních, ale nucených èasto se pro nedostatek
potravin rozejít. Lovištì patøilo všem mužùm spoleènì, koøist se vìtšinou rozdìlo-
vala mezi všechny rodiny, napøíklad u Botokudù a  Eskymákù. I v mnohých oblas-
tech Austrálie a  jinde vládl pomìrnì znaèný prvotní komunismus. Tlupy Botoku-
dù mìly 80-100 pøíslušníkù, 10-20 rodin, tlupy Aetù (tj. Negritù v Oceánii, viz dále)
20-30 mužù, Køovákù 20-30 rodin, ale nìkteøí cestovatelé je poznali jen v malých
skupinách, které nouze o potraviny ještì více rozptylovala.
V Ohòové zemi domorodci bydleli v boudách zpravidla po dvou rodinách, nejvíce
pìt rodin spoleènì; žili i v tlupách, které nazývaly ukuhr, tj. dùm, ale i u nich nedostatek
potravin vedl k tomu, že vìtší poèet žil pohromadì vždy jen nìkolik dní. U Veddù
tvoøilo nìkolik pokrevnì pøíbuzných velkých rodin skupinu – warge: vìtšinu roku si
každá rodina obstarávala potraviny na vlastní pìst a  až v dobì dešù se znovu sešli. U
Eskymákù tvoøí skupinu pìt nebo šest velkých rodin. Dìti zùstávají celý život u rodièù,
a  to dokonce i po svatbì. Jak je vidìt, ani zde nežily roztøíštìné primitivní kmeny
v oddìlených rodinách, ale v hordách, které si vyžadoval boj o život.
Tyto hordy nemìly rodové jméno ani totem, protože obojí vzniklo až tehdy,
když rodiny vstoupily do složitìjšího pøíbuzenského svazku. Do jisté míry byli i
endogamní. Veddové považovali svatbu s mladší sestrou za normální, svatba
se starší sestrou vzbuzovala pohoršení. U Køovákù se zakazovaly jen sòatky mezi
sourozenci nebo mezi rodièi a  dìtmi. U Eskymákù byla manželství mezi sourozen-
ci dovolena, ale dvì sestry si muž brát nesmìl. U Botokudù si muž málokdy bral
ženu z jiné tlupy, nebo každá byla tìsnì spjatá pokrevním pøíbuzenstvem. U Ka-
ribù se tu a  tam stalo, že si otec vzal vlastní dcery a  matka vlastní syny, èastìji však
míval muž za ženy dvì sestry, nìkdy i matku s dcerou.
Kromì toho však existovala u takových divochù i primitivní exogamie, realizo-
vaná únosem žen. O pùvodních Tasmáncích (dnes už vyhubených) jistý misionáø
v polovinì minulého století napsal, že „poèetné hordy, které tvoøí obyvatelstvo
tohoto ostrova, mezi sebou ustaviènì bojují... Málokdy je však u nich zvykem
vybírat si ženy z vlastního rodu, ale berou si je tajnì nebo pøímým násilím z rodin
sousedních.“ Podle Mausena se v dávných dobách v Grónsku uzavírala manželství
bez jakýchkoliv formalit. Když se dívka nìjakému muži líbila, šel do jejího domu
nebo chatrèe, chytil ji za vlasy a  bez rozpakù ji vlekl do svého domu, nebo o to
nìkdy požádal své pøátele. Ale vždy se to muselo stát formou pøepadu èi únosu. U
domorodcù z Ohòové zemì se sòatek únosem zachovával už jen jako ceremoniál.
U Australcù vìtšinou ustoupil klidným formám exogamie, jen u nìkterých nejmé-
nì civilizovaných kmenù se prý zachoval a  uskuteèòoval velmi surovì.
Collins18 vypráví o domorodcích z okolí Sydney: „Nešastné dìvèe unesou
v nepøítomnosti jejích ochráncù. Nejprve ji únosce kyjem nebo døevìným meèem
tak prudce uhodí do hlavy, po zádech a  po ramenou, že ji zalije krev a  v bezvìdo-
mí se zhroutí. Potom ji velmi bezohlednì vleèou za ruce pøes køoví. Milenec èi spíše
hanobitel pøitom vùbec nehledí na kameny ani polámané vìtvì, myslí jen na to,
aby svou koøist ukryl a  zatáhl do bezpeèí k vlastnímu kmenu. Zde potom dojde
ke scénì, která je tak otøesná, že ji nemohu ani popsat. Pøíbuzní dìvèete se za násilný
èin nepomstí, spíše se snaží oplatit podobným znásilnìním, jen co se jim naskytne
pøíležitost. Tento zvyk je u nich tak bìžný, že se v nìm dokonce cvièí i dìti, napodo-
bující ho pøi hrách.“ Je tøeba však pøipomenout, že zprávy cestovatelù, kteøí nemají
moderní etnologické vzdìlání, nejsou ani pøi nejlepší vùli spolehlivé, ani pokud jde
o fakta a  postoje, protože na primitivní nebo cizokrajné obyèeje se jednak dívají
oèima západní civilizace a  jednak správnì nechápou ani jejich formy, ani pùvod a
 úèel. Jakmile byl u Togiagamatù na Aljašce mladík schopen vyrobit si kajak a  vy-
dat se na cestu, necítil se už pøipoután ke své rodinì, ale odešel nebo odplul rovnou
za svou pøedstavou, aby si i ve vzdálenosti tisíce mil ulovil ženu.

Øád mateøskoprávní a  otcovskoprávní. Z tlupy – základní jednotky lidské

organizace, potom vznikly vyšší pøíbuzenské formy pøedevším sešvagøených
rodù. Náhodné exogamní pohlavní styky mezi sousedními tlupami, a už násil-
né èi dobrovolné, postupnì vedly k pokojným dohodám o výmìnì žen a  snub-
ním vztahùm mezi dvìma nebo nìkolika skupinami, ze kterých se potom i pod
vlivem jiných materiálních pohnutek vyvinul svazek tlup jako vyšší sociální
instituce. Vymìnìné ženy vytvoøily mezi tlupami pokrevní pouto, pøíbuzen-
stvo, které pøedstavuje první a  nejstarší pouto lidské spoleènosti; rozšíøením
pøíbuzenstva mimo hordy a  jejich sešvagøením vzniklo spojení, které bylo døí-
ve osamocené nebo nepøátelské. A  exogamní pud podporoval vznik exogam-
ních øádù, které se pozdìji staly zákonem.
Najednou v kmenech vyvstala možnost všeobecné exogamie, postupnì
zanikaly vnitrosnubné pohlavní styky jako ménì pøitažlivé, a  protože právì
u primitivních národù má tento vzácný sociální jev tendenci k pomalému zá-
niku a  k tomu, aby byl pozdìji zakázaný zákonem, všeobecnì se ujaly trvalé
exogamní øády.
Takové spojování tlup nebo rodù sešvagøením tedy mìlo velký sociologický
význam. Protože podle názorù pøírodních lidí pøíbuzenství a  pøátelství znamená
to samé, považovaly sešvagøené skupiny svùj svazek za svazek pøátelský, a  tak
byly schopné vytvoøit vyšší pøíbuzenské formy, manželské a  pøíbuzenské vztahy.
Exogamie, tj. zvyk uzavírat manželství mezi pøíslušníky rozlièných rodù, existova-
la u všech národù, které dospìly k vyšším pøíbuzenským organizacím. Exogamie
lidské skupiny spojuje, endogamie odluèuje.
Když se napøíklad chce nìjaká šlechtická kasta odlouèit od ostatních kast, zaka-
zuje uzavírání manželských svazkù (concubium) s jinými kastami nebo tøídami
jako „nerovný sòatek“ anebo „mezalianci“, zatímco exogamie prostým sešvagøo-
váním rozšiøuje pouto na stále vìtší a  složitìjší celky. Je pravdou, že kmen mùže
být souèasnì endogamický i exogamický, tj. uzavírání manželství mimo kmen
mùže být zakázané a  mezi jednotlivými rody uvnitø kmene naøízené.
Nìkdy se dva nebo nìkolik rodù toho samého kmene „sbratøí“ do užšího svaz-
ku, který se nazývá fratrií (bratrstvem) podle staroøeckého zøízení, které se zacho-
valo až do historické doby, ale vyskytovalo se i u mnohých pøírodních národù.
Indiánský kmen Seneca (Senecové) byl napøíklad rozdìlený na dvì fratrie, ze kte-
rých každá mìla ètyøi rody: jedna Medvìda, Vlka, Bobra a  Želvu, druhá Jelena,
Sluku, Volavku a  Sokola. Manželské vztahy mezi dvìma fratriemi byly pùvodnì
zakázané. Zdá se, že v mnohých pøípadech nebyla fratrie svým pùvodem nièím
jiným než rodem, který se rozmnožil a  v dùsledku toho rozložil na nìkolik rodù.
Když si však muž z rodu Sokola vzal ženu z rodu Volavky, ke kterému rodu
potom patøily jejich dìti? Tato otázka, pro dnešní lidstvo zdánlivì zbyteèná, je
sociologicky, jak pozdìji uvidíme, velmi dùležitá. V pøísnì dodržovaných ustano-
veních pøedstavoval rod pøísnou pospolitost, ve které práva i povinnosti jednotliv-
ce byla natolik konkrétní a  dùležitá, že s ní byl kdokoliv celým svým právním
vztahem pevnì spjatý a  mohl patøit jen jednomu rodu. Dìti narozené z exogamního
sòatku tedy mohly patøit buï k otcovu, nebo matèinì rodu.
Když patøily otcovu, šly za otcem, jako tomu bylo napøíklad u starých Øíma-
nù a  Germánù, kde se tvoøila linie podle otce a  vzniklo zøízení otcovskoprávní.
Když však bylo dítì pøidìleno do matèina rodu, vznikal rod mateøský a  mateø-
skoprávní zøízení.
Takové zøízení se objevilo u Australcù, Malajcù i Indiánù. V mnohých indián-
ských kmenech se otec vùbec nepovažoval za pøíbuzného svých dìtí. Jak jsme už
øekli, hovoøil o své ženì, že není jeho pøítelem, což pùvodnì znamenalo, že s ní není
pokrevnì spøíznìn. Podle rodového názoru to bylo celkem logické. V mateøském
zøízení spoèívá pøíbuznost ve spoleèném pùvodu pramatky a  vždy se poèítá po mat-
èinì linii; dìti patøí k matèinì totemu a  mateøský rod urèuje i jeho práva a  povinnosti.
Oba systémy mìly velmi závažné dùsledky, proto dosud etnologie s velkým
zájmem zkoumá nelehkou otázku, jak to bylo na zaèátku – zda vzniklo mateøské
právo z otcova práva èi naopak nebo tyto dva systémy vznikaly zároveò a  vyvíjely
se jeden vedle druhého. To jsou tøi možnosti, ze kterých má každá svého odpùrce.
Jisté je jen to, že témìø u všech pøírodních národù, které byly v dobì svého objevení
na vyšším stupni kultury, a  mnohých velkých kulturních národù se vyskytovaly
mateøskoprávní vztahy, než se u pøírodních kmenù a  národù na nejnižším známém
stupni kultury, u tzv. okrajových a  nižších loveckých národù, zjistily spíše otcov-
skoprávní pomìry.
To však neznamená, že stav takových primitivních národù, žijících v konèinách
pro kulturu velmi nepøíznivých, je tøeba považovat za jediný nejpùvodnìjší stav,
protože vùbec není jisté, zda nebyly tyto národy vytlaèeny národy silnìjšími z vý-
hodnìjší pùdy a  zda neklesly z vyšší kulturní úrovnì. Když uvážíme, že dìti naro-
zené v té které skupinì mohly patøit jen jí a  že primitivní národy dlouho nepoznaly
oplodòovací funkce muže a  skuteèný otec rozhodnì nemohl být známý ani v „pro-
miskuitì“, ani u polygamického exogamního spojení, jsou dvì nejpravdìpodob-
nìjší soubìžné možnosti: buï byly tlupy nuceny vést koèovný zpùsob života –
opouštìly nalezištì potravin a  lovištì, která vyjedly a  vylovily, a  tehdy muž-lovec
jako lepší živitel získal sice pøevahu nad ženou, ale o skuteèný otcovskoprávní øád
ještì nešlo a  dìti prostì patøily tlupì, v které se narodily, nebo se tyto tlupy usadily
v kraji pøíznivìjším pro další rozvoj kultury, žena vynalezla zemìdìlství, stala
se strážkyní ohnì a  domova a  jako dùležitý výrobní èinitel tìžištìm domácnosti a
 pospolitosti, pøièemž si nechávala dìti pro sebe: tak se vyvinula silná mateøská
pøíbuzenstva a  žena se stala oporou mateøskoprávního øádu.
Z toho by vyplývalo, že otcovskoprávní øády jsou sice pozdìjšího pùvodu, ale
nevyvinuly se jen z øádù mateøskoprávních po jejich rozpadu, ale už døíve u náro-
dù, které mateøskoprávní organizace vùbec nepoznaly.
Rozhodující pro ten který vývoj jistì byly životní podmínky: neúrodná, chudá
pùda, nepøíznivá pro normální vývoj lidské rasy, která neumožòovala vznik sil-
ných usedlých rodù a  silné sociální organizace. Boj o život zde narušoval sociální
pouta, dìlal z muže-lovce rozhodujícího èinitele a  podporoval vznik rodiny na úkor
rodu, dokud úrodné oblasti nebránily vzniku velkých lidských kmenù – v tropech
se stáda opic poèítají na stovky – a  ponechával na ženì, pracující s pùdou, její zá-
važnou živitelskou funkci vedle muže; mužova pøevaha a  ženino otroctví zde
nevyplývaly z výrobních pomìrù, nic tu nenarušovalo ducha pospolitosti, potøeb-
ného ke vzniku pøíbuzenských soustav a  složitých sociálních organizací.
Pøesto, že se primitivní spoleèenské øády velmi pravdìpodobnì vyvíjely tìmito
dvìma smìry, nebylo by vskutku správné uvádìt do èasové posloupnosti rùzné
formy pøíbuzenské organizace, které nová doba objevila u rozlièných pøírodních
národù. I když se zjistilo, že nìkteré tyto národy žily na úrovni doby kamenné, nic
nevíme o tom, co prožily za pøedcházející dlouhá staletí a  zda to, co se u nich
zachovalo z primitivních forem, je nezkresleným svìdectvím o pøíliš vzdálených
dobách. I když nemùžeme formy pøíbuzenské organizace, které známe, spolehlivì
zaøadit podle jejich èasové následnosti, nic nám nebrání naèrtnout jejich obraz pod-
le stupnì jejich vyspìlosti a  složitosti.

Primitivní formy pøíbuzenské organizace. Jako nejjednodušší exogamní orga-

nizaèní formu si mùžeme pøedstavit svazek dvou tlup nebo kmen, skládající
se ze dvou skupin. Každá skupina je rozdìlená na mužský a  ženský svaz – muži
jedné skupiny se spojují se ženami skupiny druhé a  naopak, zpoèátku celkem vol-
nì, pozdìji sice ne všeobecnì, ale s právem na všechny, až pozdìji si muži jedné
skupiny vybírají ženy z druhé skupiny a  naopak už pro svazek do jisté míry man-
želský. Pøitom mládež pìstuje volný pohlavní styk a  u volnosnubných slavností
se nedìlají žádné rozdíly. Schematicky se dá tato nejjednodušší forma vyjádøit asi
takto19:

Vznik vìkových tøíd dìlá tuto formu složitìjší, když dìti jedné generace de
facto tvoøí vlastní skupiny, které mohou mít vzájemný styk mezi sebou, nikoliv
však s generací rodièù.

Zde dìti rodièù AM – BŽ patøí ke druhé generaci, stejnì tak dìti rodièù AŽ – BM;
dìti rodièù AM – BŽ nebo AŽ – BM však pøipadnou první generaci. Další èlenìní
kmenù podle totemických pravidel dìlá tento systém ještì komplikovanìjším.
Za klasickou zemi raných pøíbuzenských organizací se obyèejnì považuje Aus-
trálie, kterou v dobì jejího objevení obývala negroidní rasa, žijící na úrovni doby
kamenné, dnes však rychle vymírající. Organizaèní formy zde byly velmi rozdílné,
nìkdy obdivuhodnì složité; uveïme alespoò tøi typy:
Kmen Kurnai (tj. „muži“) obýval jižní èást Viktorie, tvoøil pìt velkých místních
svazkù pojmenovaných podle obývané krajiny. Každý svazek se dìlil na nìkolik
celkem samostatných skupin s tøiceti až padesáti èleny. Všichni pøíslušníci jedné
skupiny se pokládali za pøíbuzné a  nazývali se mezi sebou otci, syny, bratry a
 sestrami, byli solidární, nemìli ještì totemy a  netvoøili uzavøený pøíbuzenský
svazek: krevní mstou byli vázáni i nejbližší pøíbuzní z jiných skupin. Nemìli stálé
náèelníky, vedl je pøíležitostnì nejstateènìjší a  nejobratnìjší muž, èasto kouzelník;
staøí lidé požívali velké autority. Kurnai se smìl ženit èi vdávat jen ve vlastní vìko-
vé tøídì a  nesmìl si vzít ženu blíže pøíbuznou než z pátého stupnì. Tedy pøíbuzní,
jejich pradìdeèkové a  prababièky byli sourozenci, se nesmìli brát, takže se nesmìli
oddávat nejen ve vlastní tlupì, ale èasto ani v tìch sousedních. Žena šla za mužem
do jeho tlupy, do které potom patøily i jejich dìti. Když však muž zemøel, nevrátila
se žena ke své skupinì, ale pøipadla nìkterému mladšímu mužovu bratrovi. Kme-
novou soustavu Kurnaiové nemìli a  vùbec byli zcela izolovaní.
Kmen Narrinyeri na dolním toku øeky Murray v Austrálii a  na pobøeží až
k Lacepedskému zálivu tvoøilo osmnáct samostatných tlup, také pojmenovaných
podle obydlené krajiny. Zde rozhodovali o závažných vìcech staøí muži, ale jejich
usnesení museli schválit mladí. Spory mezi tlupami urovnávali nejstarší. Všechno
se øešilo dohodou, kmenová soustava neexistovala, nejschopnìjší se pøechodnì stá-
vali náèelníky. Tlupa, kterou tvoøil rod s totemem, byla exogamní: uvnitø se nepo-
volovaly sòatky, a  to ani s nejbližšími matèinými pøíbuznými. Žena se vymìòovala
za ženu z vlastní tlupy, obyèejnì za ženichovu sestru. Když sestru nemìl, snažil
se službami pøimìt nìkterého dalšího muže k tomu, aby mu dal výmìnou vlastní
dceru. Dìti patøily do tlupy, ve které se narodily.
Kmen Kamilaroi s mateøskou linií, který je svým pøíbuzenským systémem
zvl᚝ známý v odborném svìtì, se dìlil na dvì bratrstva (fratrie): Dilbi a  Kupa-

thim. Èlenové každého bratrstva se pokládali za pokrevní pøíbuzné, pocházející

z té samé pramatky. Bratrstva se dìlila na tøi rody s totemy také mateøskoprávní-
ho pùvodu: Duli, Murriira, Muti; Dinoun, Bilba, Nurai. Tìchto šest rodù však ne-
pøedstavovalo místní skupiny, které se skládaly z nìkolika tlup; jejich pøíslušníci
rozmanitì patøili k rùzným rodùm. Kromì tohoto pøíbuzenského rozdìlení se kmen
rozvrstvoval ještì na ètyøi snubní tøídy s mužskou a  ženskou skupinou:
Murri Kumbo Kubbi Ipai
Matha Butha Kubbota Ipata
Schéma kmene je možné znázornit takto:

Snubní øád byl tedy takovýto: muž z Murri si mohl vzít ženu pouze z Butha,
muž z Kumbo ženu z Matha, muž z Kubbi ženu z Ipatha a  muž z Ipai pouze ženu
z Kubbotu. Dìti z tìchto svazkù patøily k matèinu rodu, ale do snubní tøídy druhé
generace (k otcovì tøídì se nepøihlíželo), takže dìti z Matha patøily: chlapec k rodu
Kubbi, dìvèe k rodu Kubbotu, dìti ženy z Butha: chlapec k rodu Ipai, dìvèe k rodu
Ipata atd. Když si muž z Murri vzal ženy z Butha, jednu napøíklad z totemu Dinoun
a  druhou z totemu Nurai, patøily dìti z tohoto vztahu: chlapci k rodu Ipai a  dìvèa-
ta k rodu Ipata, ale dìti ženy z Butha a  totemu Dinoun patøily k totemu Dinoun a
 dìti ženy z Butha a  totemu Nurai k totemu Nurai. Tedy muž z kmene Kamilaroi
se nemohl oženit se ženou z vlastního rodu a  bratrstva a  z dalších tøí rodù jen
se ženou jedné snubní tøídy.
 Takový systém se však stal ještì složitìjším, když se kmen dìlil na ètyøi bratr-
stva nebo osm snubních tøíd.

Skupinové snoubení. V dobì, kdy vznikaly primitivní formy exogamní pøíbu-

zenské organizace a  muži jedné skupiny se volnì snoubili se ženami jiné skupiny,
vznikly èásteènì i názvy pro nejbližší pøíbuzenské vztahy. Protože urèitý otec nebyl
známý, nazývaly dìti všechny muže jedné skupiny otcem, všechny ženy druhé
skupiny matkou, všechny bratry tìchto žen strýcem, sebe mezi sebou sestrou a
 bratrem. Pro muže jedné skupiny byli muži druhé skupiny švagrové, matèin bratr
byl zároveò mužem otcovy sestry. Snubní a  rodoprávní pøedpisy, které se z toho
pozdìji vyvinuly, bývaly velmi pøísné a  pøestupky se nìkdy trestaly i smrtí.
Prvním popudem ke skupinovému spojení byla jistì násilná nebo dobrovolná
výmìna žen mezi dvìma tlupami, které spolu buï sousedily, nebo se náhodnì
setkaly. Dalším krokem byly volné exogamní pohlavní styky mezi tlupami, které
se sešvagøením spøátelily a  spojily do svazku. Exogamní øády ve složitých svazcích
a  kmenech, které potlaèují pùvodní všeobecnou „promiskuitu“, zanechaly, jak
jsme vidìli, snubní volnost jen mezi urèitými skupinami. V dalším vývoji
se skupinové snoubení udržuje vìtšinou jen de iure. Když se v kmeni Kamilaroi
ožení muž z rodu Murri podle kmenového øádu se ženou z rodu Butha, každá žena
z tohoto rodu se pokládá za jeho manželku de iure a  podle toho ji i uctívá. V jižní
Austrálii byly mužské tøídy kumite a  kroki vedle ženských tøíd kumitegor a  kro-
kegor a  každý kumite byl napøíklad de iure manželem každé krokegor, ale v praxi
mìl jen tolik žen, kolik jich mohl dostat a  uživit. Poté, jak uvidíme, ustupuje skupi-
nové manželství pøedevším z hospodáøských pøíèin stále více mnohomužské (po-
lyandrické) a  mnohoženské (polygynické) manželské formì a  monogamii.
O skupinovém snoubení punalua u starých Havajcù a  Tahianù shromáždil
zprávy rùzných cestovatelù Morgan. Podle jednoho se zde vždy snoubilo nìkolik
bratrù se svými ženami a  nìkolik sester se svými muži, takový pøíbuzenský vztah
se nazýval punalua. Dnes toto slovo znamená dùvìrného pøítele, druha. Jiný cesto-
vatel vypráví, že zde „bratøi a  sestry, bratranci a  sestøenice, neteøe a  strýcové,
synovci a  tety spolu èasto žili jako muž a  žena“. Vìtšina tìchto starších cestovatelù
však nemá dostatek odborného vzdìlání, aby pochopila snubní domorodé øády, a
 kromì toho zpravidla bývá v zajetí køesanských mravních pøedsudkù.
Výraznìjší je australské skupinové snoubení, které se v rùzných obmìnách zjistilo
u mnohých kmenù. U kmene Urabunna v Queenslandu (v Austrálii) bylo skupino-
vé snoubení spojením jednotlivých párù pro vzájemný pohlavní styk a  nazývalo
se pira-ungaru. Muž žil v páru se ženou, která byla jeho nupa, ale pøitom na ni
mìlo nárok nìkolik jeho dùvìrných pøátel a  kromì toho tehdy, ale nepochybnì tu
a  tam i pozdìji, snad všichni pøátelé z jeho rodu a  vìkové tøídy. Stejnì mìl ovšem
on zase právo na každou jejich nupu. Všichni úèastníci tohoto skupinového snou-
bení se navzájem nazývali pira-ungaru a  skupinu tvoøilo obyèejnì ètyøi nebo šest
párù, nìkdy však i osm, deset i více. Podle Spencera a  Gillena20 se však prý nìkdy
stávalo, že nìkterý muž odmítl dát svou ženu svému pira-ungaru, což vedlo k hád-
ce a  takového manžela pokládali za hrubiána. Když pøišel host ke vzdálené skupi-
nì, kde nemìl své pira-ungaru, bylo zvykem, že mu jiní muži z té samé tøídy nabídl
jednu nebo nìkolik nup a  vedle žen, na které mìli právo první, mu pùjèili i svoje
pira-ungaru. V australském kmeni Dieri se nazýval pøíbuzenský pomìr skupiny
mužù ke skupinì žen noa, což znamenalo, že pøíslušníci obou skupin mohou uza-
vírat manželský svazek. Když pestøe pomalované matky takto zasnoubili dvì dìti
rùzného pohlaví, svázaly se pupeèní šòùry obou dìtí peøím pštrosa emu a  rùzný-
mi barevnými šòùrkami, tento hlavní snubní pomìr se nazýval tippa-malku. Kro-
mì toho zde ještì byl pomìr skupinového snoubení, nazývaný pira-uru. Muž pira-
uru mìl právo na pohlavní styk se ženou pira-uru, kdykoliv se s ní setkal v nepøí-
tomnosti jejího tippa-malku, manžela. Zastupoval ho a  chránil jeho tippa-malku,
ženu, v jeho nepøítomnosti. Pokud mìl muž náhodou v táboøe svou tippa-malku i
pira-uru, mìla tippa-malku pøednost: když spal napøíklad muž u ohnì, spala tippa-
malku vedle nìho a  pira-uru až na tøetím místì. Tento pomìr byl záležitostí celého
kmene. Pøi urèitých slavnostech, na kterých se shromáždil celý kmen, se sešli ná-
èelníci rodù a  staøešinové v radì, aby se usnesli, kteøí pøíslušníci kmene mají být
vybráni jako vzájemní pira-uru. Vybraných párù se na jejich souhlas neptali. Za-
snubovací slavnost provázela hostina, tance a  nìkolikahodinová „promiskuita“
všech pira-uru.
Jiný druh skupinového snoubení charakteru spíše soukromého – skupinové
bratrské manželství – se zjistil u jiných australských kmenù hovoøících nejrozliè-
nìjšími jazyky. Spoèíval v tom, že starší ženatí bratøi poskytovali svým mladším,
svobodným bratrùm právo souložit s jejich ženami, ale zároveò si dìlali právo
na budoucí ženy tìchto svých mladších bratrù. Müller-Lyer pøi této pøíležitosti
upozoròuje i na tìžkosti, jaké má etnologie se zaujatostí vìdcù a  jaké mìli ubozí
domorodci nejen s misionáøi, ale i s morálnì omezenými cestovateli: Westermarck
se odvolává na jistého badatele, že prý skupinové snoubení v souèasnosti
v Austrálii už neexistuje, což ho morálnì zøejmì uspokojuje, ale toto tvrzení za-
nedlouho vyvrátil nìmecký cestovatel Lumholz, který skupinové snoubení našel
u èernochù na øece Herbert a  byl také morálnì pohoršen. „Najal si pro svou
výpravu dva bratry, z nichž byl jeden ženatý; ke svému pøekvapení však zpozo-
roval, že oba mìli se ženou intimní styk. Rozhoøèený demoralizací „èerného pa-
sáka“ propustil oba bratry s jejich spoleènou ženou ze své výpravy, pøièemž ti tøi
dìlali jen to, na co mìli podle svých morálních pøedstav plné právo a  co je i u
kmenù na vyšší úrovni obvyklým jevem.“ Skupinová manželství se zjistila také u
mnohých indických národù.
Naimarové (Nairové) jsou šlechtická bojovná kasta na Malabarském pobøeží
jihozápadní Pøední Indie u Arabského moøe. Žijí ve velkých domácích družstvech,
která tvoøí nìkolik spøíznìných rodin. Pøíbuznost se øídí jen podle mateøské linie,
otec se nebere v úvahu. Èlenové družstva mají vše spoleèné. Správcem spoleèného
nemovitého vlastnictví je nejstarší muž, nestarší žena zase øídí vnitøní domácnost.
Muži se vùbec nežení, ale udržují volný pohlavní styk se ženami své kasty a  jako
milenci jsou pøijímáni do cizích domovù. O domácnost se jim nestarají jejich ženy èi
milenky, ale jejich matky a  sestry. Bydlí se svými rodinami. Když však bratr pøece
jen odejde z domova, zpravidla ho doprovází nìkterá ze sester, aby mu vedla do-
mácnost. Dívky se už v deseti letech vyhlašují na zvláštním obøadu pohlavnì do-
spìlými; jde o jakousi velkolepou svatbu s jedním mužem, který má však manžel-
ské právo pouze do konce tohoto dne a  podle jiných pramenù ho nemá vùbec.
Potom si mladá žena vybere nìkolik mužù, od dvou do dvanácti ze své nebo vyšší
kasty, pro snubní pomìr. Èím více mužù se o to pøijde ucházet, tím vìtší úctì
se žena tìší. Každý muž má vyhrazený urèitý den od poledne do poledne, a  po
nìm ho musí vystøídat jiný. Muži mají také pohlavní styky s nìkolika ženami a  obì
strany mohou kdykoliv pomìr pøerušit. Toto nairské skupinové snoubení je tedy
jakýmsi spojením polyandrie s polygynií. Láska a  domácnost jsou tu plnì oddìle-
ny jako dvì vìci právem celkem rozdílné, domácí rodina umožòuje volné snoubení
do takové míry, že „žádný Nair nezná svého otce“21.
Také Todové (Toda), národ patøící k indickému praobyvatelstvu, žijí jednak
v polyandrii, jednak ve skupinovém manželství nìkolika bratrù s nìkolika sestra-
mi. Když se Tod ožení, stane se jeho žena zároveò i ženou všech jeho bratrù. Když
má tato žena sestry, jen co pohlavnì dospìjí, stanou se i ony bez dalších ceremonií
ženami všech bratrù. Dìti však nepatøí k této pospolitosti, ale rozdìlují se mezi
bratry tak, že první dítì pøipadne nejstaršímu a  každé další vždy tomu, na kom je
øada podle vìku. Podobné skupinové snoubení se zjistilo i u Totjarù, v Sioraji
na himálajských svazích, v zemi Kulu, v Lahule, v pohoøí Ladakhu na severu Indie
a  Pákistánu a  u sinhálských Kandiù na Cejlonu (Srí Lance).
Také v Africe objevil Livingstone skupinové snoubení u Balondù na øece Za-
mbezi. Balonda (èi Balond) se spojoval s nìkolika ženami, které žily v domácnosti
øízené matkou. Ženy k nìmu nešly, ale on pøišel k jejich kraalu, kde s jejich matkou
napøed uzavøel smlouvu, ve které pøedevším sliboval, že jí bude obstarávat døevo
na otop. Ženy zase slibovaly jemu mimo pohlavní ochoty i oheò a  potravu ze svých
zásob. Ze mìl prý také své tchyni prokazovat jiné služby. V její pøítomnosti se smìl
objevit jen na kolenou, protože by byla uražená, kdyby proti ní vystrkoval nohy.
Když opustil mateøskou rodinu, dìti patøily ženám.
Jiné skupinové snoubení se zjistilo také u Giljakù (novìji jsou nazýváni Nivcho-
vé, srov. níže) na ostrovì Sachalin. Byl to prostý rybáøský a  lovecký národ, rozdì-
lený na rody, které mìly spoleèné vlastnictví; nebylo mezi nimi chudých ani boha-
tých a  zloèiny ze zištnosti byly celkem neznámé. Giljak nazýval otcem všechny
bratry svého skuteèného otce a  matkou všechny sestry své skuteèné matky, dìti
tìchto otcù a  matek svými bratry a  sestrami, což bylo odrazem skuteèných pomì-
rù, nebo každý Giljak mìl snubné právo na ženy svých bratrù a  sestry své ženy.
V uplatòování takového práva se nevidìlo nic nedovoleného.
Zvláštní forma skupinového snoubení existovala v celé Polynésii. Nìkolik pøá-
tel se spojovalo pokrevním bratrstvem do svazku, ve kterém si navzájem vymì-
òovali jména, zavazovali se, že jeden druhého budou celý život ochraòovat a  bu-
dou nerozluèní i v boji. Když nìkterý padl, ponoøil si druhý ruku do jeho krve a
 pomazal se jí na znamení, že chce pomstit mrtvého. Ženy mìli spoleèné, stejnì tak
vlastnictví a  v pøípadì bezdìtnosti dìdili jeden po druhém. Tento zvyk bratøení byl
objeven u Hererù, v Mikronésii, na Madagaskaru, u afrických Makalakù atd.
Skupinové snoubení se nakonec zjistilo i u nìkterých starovìkých národù a  u
obyvatelù ostrovù v Rudém moøi, u starých Arabù, se kterými se setkáme ještì
ve druhém svazku tohoto díla a  – v nejznámìjším pøípadì – u starých Britù, o
kterých hovoøí Caesar, „De bello gallico“ (V., 14): „Manželé mìli své ženy dohro-
mady po deseti nebo dvanácti, a  sice bratøi s bratry a  rodièe s dìtmi. Pøitom se dìti
považovaly za dìti toho, kdo si pøíslušnou ženu první pøivedl domù.“22

Rodové mateøskoprávní organizace. Pøíbuzenská doba lidstva, tzn. dlouhá tisí-

ciletí lidského pokolení, kdy celá sociální organizace spoèívala na pøíbuzenstvu,
vyvrcholila v období, kdy se lidé zaèali usazovat, u prvních zemìdìlských a  nìkte-
rých rybáøských národù vynikajících kmenovou organizací s mateøskoprávními
øády. Na tomto kulturním stupni dosáhlo ženské pohlaví spoleèensky nejvyššího
postavení, jaké kdy vùbec mìlo, a  v matriarchátu byla žena vládkyní. Manželství a
 rodina zcela ustoupili silnému rodovému svazku a  nezøídka se vùbec rozpadly.
Zde dìti patøily mateøskému rodu a  muž byl pouze pøívìskem ženské organizace,
od které si musel ženu vysloužit. Vedlejší podmínkou mateøskoprávních øádù bylo
usedlictví a  jeho hospodáøským základem pøedevším zemìdìlství.
Zemìdìlství zrodilo všechnu vyšší kulturu, protože pøipoutalo èlovìka k pùdì
a  vytváøelo mezi ním a  pùdou trvalý a  dùvìrný vztah. Protože žnì nenásledují
ihned po setbì, uèila orba divocha, který do té doby žil z „ruky do úst“, aby se už
dopøedu staral o budoucnost, a  vychovávala z primitivního tvora bezprostøední-
mi impulzy pøedvídajícího a  cílevìdomého kulturního èlovìka. Kromì toho zemì-
dìlství uživí na ploše stejnì velké mnohem více lidí než lov. Èím více lovcù, tím
ménì zvìøe; èím více zemìdìlcù, tím více plodin. Tato èinnost také pomáhala rozši-
øovat poèet usedlých kmenù a  na druhé stranì nabádala skupiny k užší semknu-
tosti, nebo koèovný lovec sice mùže ustoupit pøed silnìjším protivníkem a  vyhle-
dat si nové lovištì, ale zemìdìlec musí chránit a  bránit pohnojenou a  osetou pùdu.
Polní práce tedy samy o sobì upevòovaly pospolitost: pronásledování bìžící zvìøe
tlupy rozptylovalo, ale orba, která mìla prales zmìnit v pole, vyžadovala spoleè-
nou práci a  sjednocení. S rozvíjejícím se zemìdìlstvím se zaèalo lidstvo organizo-
vat na novém hospodáøském základì a  tento první obrovský pøevrat v oblasti
ekonomiky postavil ženu do èela výroby i sociální organizace.
V tomto kulturním období byl rod nejužším životním spoleèenstvím.
Pøíslušníci rodu spoleènì vlastnili pùdu, spoleènì ji obdìlávali a  úrodu rozdìlo-
vali všem jako spoleèné vlastnictví, na které mìl každý èlen stejné právo. Èasto i
bydleli spoleènì ve velkých domech. Spoleèné hospodaøení, výrobní a  spotøební
komunismus byly pùvodní hospodáøskou formou všech národù na prvních stup-
ních zemìdìlství. Rod nebyl jen hospodáøských a  územním spoleèenstvím, ale i
spoleèenstvím právním, sociálním a  politickým. Pøíslušníci rodu mìli povinnost
krevní msty, spojovala je solidarita, spoleènì bránili svá pozemková vlastnictví, o
kterých spoleènì rozhodovali23.
Z hlediska politické organizace nastal v této dobì další významný pokrok. Po-
kud byl pøedtím kmen pouhým prostým seskupením tlup a  tlupových svazkù,
mezi kterými bezpochyby nebyly vzácností rùzné potyèky a  rozbroje, pøedstavo-
val nyní tìleso pevnì stmelené, proniklé kmenovým duchem, které i navenek
vystupovalo solidárnì. Kolektivní jednotkou této sociální organizace byl tedy pøe-
devším mateøský rod. Ženy už nechodily za mužem do jeho tlupy, ani se nevymì-
òovaly, jejich dìti nepatøily k mužovì skupinì, do které se pøedtím rodily, ale nyní
muž pøicházel do ženina rodu, nebo muž i žena žili oddìlenì, každý ve svém
mateøském rodì.
Zatímco pøedtím byl rod pouze spoleèenstvím podle totemového jména, prosto-
rovì roztøíštìný, stal se nyní spoleèenstvím prostorovým, hospodáøským, sociálním
i politickým. Ti, kteøí tu nyní žili a  hospodaøili spoleènì, byli pøíbuzní po pøeslici.
Zvyky pøipouštìjící vznik otcovskoprávního zøízení zanikly nejen podle jména, ale
zcela. Pøíbuznost se teï urèovala výhradnì podle matky, na otce se vùbec nebral
zøetel. Otec ani nebyl považován za spøíznìného se svými dìtmi, tìm byl strýc
z matèiny strany (matèin bratr) bližší než vlastní otec. Všechna práva, povinnosti a
 celé sociální postavení se urèovalo a  dìdilo podle mateøského práva. Jakýmsi staøe-
šinou mateøského rodu býval nejstarší muž z mateøského pøíbuzenstva.
I když se nám mateøskoprávní rodová organizace dnes mùže na první pohled
zdát velmi zvláštním a  zdánlivì ojedinìlým jevem v dìjinách ženy a  v dìjinách
lidstva vùbec, byl její vznik pøirozeným a  logickým dùsledkem hospodáøského
pøevratu, o kterém jsme právì hovoøili. Zároveò nesmíme zapomenout, že i když
se v podmínkách pro sociální život nepøíznivých pomìry v lidských skupinách vy-
víjely snad velmi brzy smìrem spíše otcovskoprávním, bylo mateøství jako fakt
zcela zjevný na rozdíl od utajeného otcovství po dlouhá a  dlouhá tisíciletí pøiroze-
ným vodítkem k rodotvorným øádùm. Dobu mateøskoprávních rodových a  kme-
nových organizací tedy nelze považovat za nìjakou vedlejší epizodu v sociálním
vývoji lidstva, ale za normální a  logickou epochu pøirozených dùsledkù ekonomic-
ké funkce a  svobody žen v primitivních pomìrech.
Jak tedy vzniklo mateøské právo?
Tlupa usazená v úrodné krajinì mìla nejlepší pøíležitost dospìt k dùležitým
kulturním vynálezùm. Muž už mìl luk, šíp a  oštìp, byl známý oheò, první mezipo-
hlavní dìlba práce vznikla pøirozeným zpùsobem mezi potulujícím se lovcem, kte-
rý se staral o živoèišnou potravu, a  usazenìjší ženou, zabezpeèující rostlinnou po-
travu. Protože se tedy muž zabýval lovem a  èasto se pohyboval po širokém okolí,
pátraje po koøisti, žena byla více doma, a  pokud vycházela, hledala a  sbírala pøede-
vším plody a  semena. Byla to ona, která – jak se ještì podrobnìji dozvíme – se stala
pøispìním náhody i dùmyslu strùjcem mnohých závažných kulturních objevù. Byla
to její myšlenka, aby semena pøinesená z dálky rozhodila poblíž, dokonce do pùdy,
kterou k tomu upravila spálením dosavadní nežádoucí vegetace, èímž ji mimovol-
nì i pohnojila. Tak vynalezla zemìdìlství. První pole ošetøovala a  poté i obhospo-
daøovala žena. A  èím více tato pole rodila, tím více ustupoval do pozadí mužùv
nejistý lovecký úspìch a  žena nabývala hospodáøské pøevahy, stávala se oporou
v domácnosti, do které se unavený a  èasto vyhladovìlý muž vracel jako do pevné-
ho a  dobøe zásobeného pøístavu.
A tehdy se stav v tlupì zaèal mìnit. Protože ženy žily usazenì a  muži se stále
ještì potulovali jako lovci a  bojovníci, chtìl-li muž ženu, pøicházel k ní a  pobyl u ní.
Protože žena byla nyní hospodáøsky cennìjší než muž, vydával rod radìji muže
než ženu, nebo bylo v jeho zájmu, aby nedostával menší pracovní sílu za vìtší.
Když si však muž pøece jen chtìl vzít ženu k sobì, musel si ji vykoupit nebo vyslou-
žit. S koupí to nebylo lehké, protože v tìch dobách ještì neexistovalo soukromé
bohatství. Pokud si ji chtìl vysloužit, musel samozøejmì pøesídlit do jejího rodu a
 rod ho potom mohl pøípadným prodlužováním služební doby k sobì zcela pøi-
poutat. Jestliže tedy vezmeme v úvahu hospodáøské pomìry v zaèátcích zemìdìl-
ství, už nás nepøekvapí rozmach mateøskoprávních øádù a  pochopíme, proè bylo
postavení ženy v této dobì nejvýznamnìjší.
Klasická forma mateøskoprávní rodové organizace se objevila u lovecko-
zemìdìlských indiánských kmenù na severoamerickém východu. Nejznámìj-
šími se v tomto smìru stali hlavnì Irokézové. Pozoroval je Morgan, který
mezi nimi delší dobu žil a  kterého i adoptovali. Jeho poznatky se staly klíèem
k pochopení rodových staroøeckých a  staroøímských zvyklostí, které pøed-
tím byly záhadou.
Irokézský rod pøedstavoval souhrn pokrevních pøíbuzných po pøeslici. Otec,
který byl v dùsledku exogamie vždy z jiného rodu, se nepovažoval
za spøíznìného se svými dìtmi, ty dostaly totemové jméno po matce a  zùstaly
v mateøském rodì. Rody si spoleènì stavìly obytné domy pìt až sto stop dlouhé,
ve kterých žilo pìt, deset i dvacet rodin v samostatných oddìleních s vlastními
ohništi a  ve spoleèné domácnosti. Hospodynì domu jim rozdìlovala potravu.
Èlenové rodu mìli tato práva a  povinnosti: právo volit si mírové i váleèné náèel-
níky a  sesazovat je, povinnost nesnoubit se ve vlastním rodì, právo na dìdictví
po zemøelých èlenech, povinnost vzájemnì si pomáhat, bránit se a  zmíròovat
pøíkoøí, která je postihnou (krevní mstou apod.), právo dávat èlenùm jména,
adoptovat do rodu cizince. Kromì toho mìl rod spoleèné pohøebištì a  konal
poradní shromáždìní, kterých se mohli zúèastnit všichni dospìlí èlenové obou
pohlaví s rovnocenným hlasovacím právem. Tato poradní shromáždìní mìla funk-
ci nejvyšší správy. Bìžné vìci vyøizovali míroví náèelníci, sachemové, a  rodová
shromáždìní se radila a  rozhodovala o všech spoleèných vìcech, volila nebo
sesazovala náèelníky, rozhodovala o krevní mstì, adoptovala cizince atd., zkrát-
ka pøedstavovala dokonalou demokratickou samosprávu.
Rod spojený svazkem pokrevního pøíbuzenstva, poskytoval každému svému
èlenovi osobní ochranu, kterou mu nemohla zajistit žádná jiná moc, ztìlesòoval
vzájemnou pomoc: ublížit nìkterému jeho èlenovi znamenalo ublížit celému rodu,
pomáhat nìkomu znamenalo, že se za dotyèného postaví celý rod. Osobní svobo-
du mìli zaruèenu všichni a  všichni ji také chránili, byli si rovni, protože ani náèelníci
si neèinili nároky na nìjaké výhody; rovnost, volnost, bratrství bylo neformulova-
nou, ale základní zásadou rodu. Tak si je možno vysvìtlit povìstný indiánský cha-
rakter, jehož hlavní ctností byl nekompromisní smysl pro nezávislost a  osobní
dùstojnost.
Bedøich Engels napsal o hodnotì této sociální organizace: „Bez vojákù, èetníkù
a  policajtù, bez šlechty, králù, místodržitelù, prefektù èi soudcù, bez vìzení a  soud-
ních procesù jde vše svým øádným chodem. Všechny hádky a  spory øeší spoleènì
všichni ti, který se to týká: rod nebo kmen èi jednotlivé rody mezi sebou – pouze
jako nejkrajnìjší, zøídkakdy užívaný prostøedek hrozí krevní msta, která ostatnì
nevymizela ani ze spoleèenských øádù národù „kulturních“, nᚠtrest smrti je jen
její civilizovanou formou se všemi výhodami i nevýhodami civilizace. Aèkoliv tu
bylo mnohem víc spoleèných vìcí než nyní – domácnost øídil vždy spoleènì urèitý
poèet rodin, pùda byla vlastnictvím kmene, pozemky byly jen doèasnì pøidìlované
jednotlivým domácnostem – pøece nebyl zapotøebí tak rozsáhlý a  složitý správní
aparát jako u nás. Zúèastnìné osoby rozhodují, a  ve vìtšinì pøípadù stoletý zvyk
všechno upravil. Chudoba a  nouze jsou vylouèeny – komunistická domácnost a
 rod znají své povinnosti vùèi starým, nemocným a  zmrzaèeným ve válce. Všichni
jsou si rovni a  svobodní – i ženy. Pro otroky ještì není místo, pro podmaòování
cizích kmenù také ne. Když asi v roce 1651 pøemohli Irokézové Erie a  „neutrální
národ“, nabídli jim, aby jako rovnoprávní èlenové vstoupili do jejich svazu. Teprve
když to poražení odmítli, byli vyhnáni ze svého území. A  jaké muže a  ženy plodí
taková spoleènost, to nejlépe dokazuje, jak všichni Evropané, kteøí pøišli do styku
s nezkaženými indiány, obdivovali osobní dùstojnost, pøímost, charakter a  stateè-
nost tìchto „barbarù“. V nové dobì jsme zažili pøíklady stateènosti v Africe. Pøed
nìkolika lety Zulukaføi a  pøed nìkolika mìsíci Núbijci, u nichž ještì rodové øády
nevymøely, udìlaly to, co by neudìlalo žádné evropské vojsko. Ozbrojeni jen oštì-
py a  kopími, bez pušek postupovali v dešti kulek ze zadovek anglické pìchoty,
která se všeobecnì uznává za nejlepší na svìtì pro boj v uzavøené øadì, postoupili
až na bodáky a  nejednou pøivedli anglické vojsko do zmatku a  dokonce i k útìku,
i když jejich zbranì byly tak nerovnocenné a  i když nevykonávali povinnou vojen-
skou službu a  nevìdí, co je to vojenský výcvik. Co vydrží a  dokáží, to dokazují i
stížnosti Anglièanù, že Kafr za 24 hodin ujde delší kus cesty a  rychleji než kùò – a
 jistý anglický malíø øíká, že každý jejich i nejmenší sval naskoèí tvrdý jako ocel, jako
øemínek bièe. Tak vypadali lidé a  lidská spoleènost døíve, než došlo k rozdìlení
na rùzné tøídy...“24
Jednotlivé irokézské rody mìli ètyøi sta až tisíc èlenù. Šlo o už uvádìných devìt
rodù (totemù): Vlk, Medvìd, Želva, Bobr, Jelen, Sluka, Volavka, Úhoø a  Sokol.
Rozdìlovaly se na pìt kmenù, tzn. pìt národù, které tvoøily irokézský svaz a  mìly
jména: Mohawk, Onondaga, Kayuga, Oneida a  Seneca (Mohawkové, Onondago-
vé, Kayugové, Oneidové, Senecové); pozdìji k nim pøibyl Tuscarora (Tuscarorové).
Všech devìt rodù však nebylo zastoupených v každém kmeni: Seneca, Kayuga,
Onondaga mìly po osmi totemech, Oneida a  Mohawk jen po tøech. Celé sjednoce-
ní spoèívalo na pøedstavì pøíbuznosti, takže napøíklad kmen Mohawk byl nazýván
nejstarším bratrem, kmen Oneida nejstarším synem, Seneca nejmladším synem.
Jak už Engels naznaèuje, byly zbytky sousedních kmenù, které byly poraženy
v boji, èasto pøijímány do svazu, ale nikoliv jako otroci, ale jako rovnoprávní èleno-
vé, pøièemž se však poèet svazových èlenù nerozmnožoval.
U Irokézù obdìlávaly pùdu pouze ženy, které také rozhodovaly o zásobách
potravin. Muži pomáhali pouze na novì zúrodòované pùdì, jinak se starali o lov a
 rybolov, stavìli kánoe, chodili do boje a  vyrábìli zbranì a  lovecké potøeby. Vedle
zemìdìlství mìly ženy na starost domácnost, vychovávaly dìti a  zhotovovaly
obleky. Manželství témìø vždy dohodly matky nebo ženské hlavy domácí pospo-
litosti. Muž se nepøestìhoval do domu své ženy, ale zdržoval se u ní pouze pøe-
chodnì. Musel ženì pravidelnì nosit èást ulovené koøisti, jinak se s ním rozešla.
Manželé se tehdy mohli kdykoliv rozejít, i když takové rozvody, zvláštì pokud
mìli dìti, nebyly v oblibì. Dìti potom patøily matèinì rodinì, muž na nì nemìl
žádné právo, stejnì tak nemìl právo ani na ženin majetek. Dìdilo se jen po mateø-
ské linii. Manželùv majetek zùstával v jeho mateøském rodì, v rodinì dìdili jen
dcery po matce, synùm se poskytovalo jen živobytí. Ženy, jak jsme už øekli,
se zúèastòovaly i rodových shromáždìní a  mìly skuteènou moc v klanech i všude
jinde. Francouzský cestovatel Lafitau o nich napsal (asi trochu nadnesenì): „Ženy
požívají veškeré skuteèné autority v zemi, pole i všechen jejich výnos patøí jim, jsou
duší poradních schùzí, rozhodují o válce a  míru, starají se o veøejný majetek, jim
jsou odevzdáváni zajatci, ony dojednávají sòatky, jejich vládì jsou podøízené dìti a
 podle jejich krve se urèuje nástupnictví.“
Irokézský rod pøedstavuje nejvelkolepìjší známý sociální útvar, který vznikl
z pøíbuzenského principu. Podobné mateøské právní organizace však mìly i jiné
lovecko-zemìdìlské indiánské kmeny, napøíklad Viandotové (zbytky Huronù),
Mandanové, Minnitariové, Crowové, Kríkové, Èerokézové, Delawarové, Mohy-
káni, Èoktové a  další, než jiné kmeny, napø. Punka, Omaha, Winnebagové, Odžib-
vejové se už pøidržovaly otcovské linie i když i u nich mìla žena dùležité postavení.
U Viandotù (též Wyandotù) mìly ženy v rukou „politickou správu“. V èele
každého totemového svazu stály ètyøi rodové staøeny, volené náèelnice domá-
cích pospolitostí. Tyto ètyøi ženy jmenovaly sachema a  spolu s ním øídily totemo-
vou spoleènost. Kmen se skládal z jedenácti totemových skupin a  kmenová rada
z jedenácti totemových pøedstavenstev. Mìla tedy ètyøiaètyøicet žen a  jedenáct
mužù, takže ženy v ní mìly vìtšinu a  náèelníci se pouze øídili jejich usnesením. U
Odžibvejù se ženy zúèastòovaly nejen poradních schùzí, ale i bojù a  vyskytovalo
se mezi nimi mnoho slavných vìstkyò a  èarodìjek. V jiných kmenech bývaly
ženy náèelnicemi.
 Další proslulý pøíklad vyspìlé mateøskoprávní rodové organizace byl objeven
na opaèném konci svìta u zcela jiné rasy i v celkovì odlišném prostøedí – u malaj-
ských zemìdìlcù národnosti Minangkabau na støední a  západní Sumatøe, které
popsal holandský cestoval Wilken. Územní jednotkou zde byl okres, negari, sestá-
vající z nìkolik vesnic. V každé vesnici, kota, bydlelo nìkolik rodù. Suku byl rod
mateøský, tzn. že se jeho pùvod odvozoval z jedné matky. Všichni jeho èlenové
bydleli spoleènì v samostatné èásti vesnice nazývané kumpulan rumah a  jednali
solidárnì: „Obyvatelé kumpulan rumah jsou èleny rodiny, mají jednu korunu a
 jeden koøen, dluh i pohledávku, spolu snášejí hanbu a  èest.“ Nikdo se nesmìl
sbližovat ve vlastní suku; muž i žena patøili vždy k rùzným rodùm. Manželé ne-
bydleli spoleènì. Sòatek zde tedy nemìl dùsledek spoleèného soužití manželù.
Manželský život spoèíval pouze v návštìvách, které muž vykonával u své ženy;
ve dne pøicházel, aby jí pomáhal na rýžových polích a  naobìdval se s ní. Pozdìji
pøicházel velmi zøídka: chodil až veèer a  pokud byl vìrným manželem, zùstal až do
rána. Tato forma se nazývala sumandó; muž a  žena netvoøili rodinu. Muž zùstával
ve své suku, žena se svými dìtmi také ve své kumpulan rumah. Èlenové rodiny
se nazývali samandei, tj. mající matku. Rod tedy rodinu trhal: netvoøil ji muž, žena
a  dìti, ale pouze matka se svými dìtmi. Hlavou této rodiny nebyl manžel, ale
nejstarší matèin bratr, mamag, který byl podle svých práv a  povinností vlastním
otcem svých synovcù a  neteøí. Biologický otec nemìl právo na svoje dìti, mohl
se však stát mamagem dìtí své sestry, pokud byl nejstarším bratrem. V jedné do-
mácnosti bylo mnoho lidí: dìti se svou matkou, strýcové, tety, babièky a  pratety,
kteøí pocházeli z jedné matky, tedy sabuah parui – doslova: z jednoho bøicha. Když
se rod pøíliš rozrostl, rozdìlil se na dvì skupiny do dvou rodových domù, které
potom tvoøily kampong. Po ženì dìdily dìti a  pokud je nemìla, její bratøi èi sestra
atd.; po muži dìdili jeho nejbližší pøíbuzní, ne však jeho dìti. I majetek, tituly a
 hodnosti dìdily dìti pouze po matce. Všichni èlenové suku mìli stejná práva. Po-
radní schùze staøešinù rodu se usnášela o spoleèných vìcech vesnice.
Podobné rodové systémy se zjistily i u jiných malajských, indických a  oceán-
ských národù, v Oceánii u Melanésanù, Mikronésanù a  Polynésanù; u nich však
vìtšinou už bylo v rozkladu. Pouze na Novém Zélandu se dokonale zachovala
mateøskoprávní organizace: mateøský rod se zde nazýval hapu, tj. dìloha. V Africe
o bývalém mateøskoprávním uspoøádání svìdèily už jen èetné stopy a  pøežitky;
mateøská linie zde nebyla vzácná.
U Dajakù na Borneu vládla v mateøských rodech rovnost mezi pohlavími, ho-
landskému cestovateli Schwanerovi se zdálo, že „ženy zde mají pøíliš velká práva,
nebo èasto vládnou v domì i celému kmeni s mužskou silou, svolávají vojenské
výpravy, kterých se pak ve vedení samy zúèastòují. Na mnohých poradních schù-
zích jsou ženské hlasy rozhodující díky vlivu, který umí mít na své muže, jako
øeènice však nesmìjí vystupovat.“ O dajackých ženách v Saravaku napsal anglický
cestovatel Brooke, že mìly mnoho dobrých a  podmaòujících vlastností: „V mno-
hých pøípadech jsou ve spoleèenských záležitostech šikovnìjší než jejich muži a  na
jejich rady se èasto pamatuje u složitých problémù. V èele kmenù Lingga stály dvì
staré vznešené ženy, které zde prý vládly dlouhá léta.“ na Marianských ostrovech
(Mariany, Mikronésie) sice žena pøecházela do mužova rodu, ale francouzský ces-
tovatel de Freycinet o jejím postavení napsal: „Pokud však muž neprojevoval ženì
pøimìøenou úctu a  choval se k ní nepìknì èi jí dával pocítit svou špatnou náladu,
mohla ho beztrestnì bít, opustit ho a  vrátit se k bývalé svobodì. Na poradních
schùzích a  na soudech mìly ženy bez formální moci takový vliv, že skuteènì držely
v rukou veškerou správu veøejných záležitostí. Neomezenì vládly nejen v domác-
nostech; všude mìly hlavní slovo a  nic se neudìlalo bez toho, že by se vyslechl
jejich názor a  dosáhlo jejich souhlasu.“25 na Palauských ostrovech v Karolínském
souostroví (na Karolínách) žili malajští domorodci v exogamních mateøských ro-
dech, øízených mužským a  ženským náèelníkem (rupak – rupakeldil). Ženy, „mat-
ky zemì“, mìly sociální a  politickou pøevahu nad muži, rozhodující vliv ve správì.
Vlastnily a  obdìlávaly plantáže, nikdo je nesmìl urážet a  narození dcery se vítalo
radostnìji než narození syna. Vládla tu znaèná volnosnubnost.
U indických národù se zjistily mateøskoprávní pomìry napøíklad u Garù v Ása-
mu, kde se kmeny skládaly z mateøských rodù, mahári. „Dìti patøily tak jako u
Khasiù k matèinu rodu, z otcovy strany nedostávaly nic. Usuzujíc podle jejich soci-
álních zvyklostí, byla kdysi jejich velkým zákonodárcem jistì žena. Muži vykoná-
vají vìtšinu tìžkých prací a  vojenskou službu, nejsou tedy jako silnìjší zbaveni
svých pøirozených povinností, ale jinak jsou celkem nezávislí na svých ženách,“
napsal Dalton. I podle le Bona „mìla nìkdy nejvyšší moc v každém rodu žena.
Nyní je to muž, laskar, který se zpravidla volí z nejbohatších vlastníkù otrokù, ale
vždy se souhlasem žen, na rady kterých musí dbát“. Podobnì u Pani-Kúèù: „Když
zemøe žena, rodinný majetek se rozdìlí mezi její dcery, a  když se muž ožení, žije u
své tchynì a  musí poslouchat její rozkazy, stejnì i rozkazy své ženy.“26
Žena a  matriarchát. Pozdìji se seznámíme s mateøskoprávními pomìry nebo
jejich dozvuky u velkých starovìkých národù. Nyní uveïme alespoò nìkolik zají-
mavých etnologických dùkazù o jejich existenci, abychom si doplnili pøedcházející
obraz pøedevším o sociálním postavení ženy v matriarchátu.
Nejdùležitìjším znakem mateøskoprávního øádu tedy byla mateøská linie, tj.
zvyk pøipisovat dìti výhradì matce a  nebrat v úvahu jejich spøíznìní s otcem.
Èínština má prastarý název pro rod: sing, složený ze svou znaèek, z nichž jedna
znamená „ženu“ a  druhá „která se narodila“; jedním z názvù pro svatbu je zde
chun-jin, což doslova znamená „vzít si muže“. U èínských svatebních slavností
dostanou pøíbuzní po pøeslici nejlepší místo, zatímco pøíbuzní z otcovy strany
se musí spokojit s podøadnými místy. Na zaèátku starojaponských rodokmenù
vždy bylo ženské jméno; slovo oja, které pozdìji znamenalo ,rodièe‘, znaèí pù-
vodnì matku. To-Rumové oznaèují každé dítì jako syna nebo dceru pøíslušné
matky. Nìkteré arabské kmeny, jako napøíklad berberští Tuaregové (Imošágové,
na Sahaøe), se nazývají „matèiny syny“. U èernochù ze Sierry Leone se dává mat-
èino jméno pøed jméno dítìte: napøíklad Vende Modu tedy znamená Modu, syn
Vende. Lýkové (Lýkie, Malá Asie) na svých náhrobních nápisech jmenují vždy jen
matku zesnulých nebo je nazývají homometrioi, tj. dìti jedné matky. Øecké slovo
adelphos – bratr – souvisí s delphys, tj. dìlohou. Ve Westmeathu používaly ještì
v roce 1879 všechny vdané ženy svá rodná jména. V Ulsteru je tomu tak dodnes.
Ve Španìlsku si do 9. století žena ponechávala své rodné jméno i po svatbì. Také
synové smìli používat matèino jméno namísto jména otce. Slavný malíø Velas-
quez se jmenoval po své matce. Španìlé ještì dnes èasto pøipojují mateøské jméno
k jménu otcovu.
S mateøskou linií také souvisí, jak už víme, rùzné svatební pøedpisy a  zákazy.
Na Gazelím poloostrovì, kde dìti stále patøí matèinu rodu, se smìjí pouze synové
otcovy sestry ženit s otcovými dcerami, protože obì strany patøí k rùzným rodùm,
ale naopak syn matèiny sestry si nesmí vzít matèinu dceru, protože matka a  její
sestra, stejnì tak její dìti, patøí k tomu samému rodu a  jsou tedy pøíbuzné. Na os-
trovì Viti Levu v souostroví Fidži v Tichém oceánu se považovala žena za vhodnou
pro muže dcera jeho strýce z matèiny strany, kterou mu už pøi narození pøisoudili.
Když tuto smlouvu nedodržel a  vzal si jinou ženu, jeho pøíbuzenský vztah k tomu-
to dìvèeti byl natolik silný, že dìti obou se považovaly za pøíbuzné a  nesmìly
se vzít. Podle židovské legendy byla Sára Abrahámovi zároveò ženou i nevlastní
dcerou. „A také v pravdì jest sestra moje, dcera otce mého, však ne dcera matky
mé; i pojal jsem ji sobì za manželku.“ (I. kniha Mojžíšova, 20, 12.) Podle mateøské-
ho práva bylo toto manželství zcela v poøádku. U sedmihradských Cikánù pøechá-
zí muž do rodu své ženy a  jejich dìti se považují za pøíslušníky ženského rodu a
 mohou tedy uzavírat manželství s otcovým rodem; pouze otcovu sestru si vzít
nesmìjí.
Typický pro mateøské právo byl však vztah muže a  ženy. V mateøskoprávní
organizaci si vybírá zpravidla žena muže a  ne muž ženu a  žena èasto vládne
v manželství a  mívá vìtší pohlavní svobodu. Uvidíme to pozdìji u starých Egypa-
nù. Nemanželským dítìtem se tedy neopovrhovalo, mìlo stejná práva. Ještì Sach-
senspiegel ve 13. století øíká: „Žádné dítì není levoboèkem své matky.“ U Zuniù,
Khasiù a  Gáruù mùže žena i z nepatrného dùvodu zakázat svému muži vstup do
domu a  vzít si jiného muže. Steller, nìmecký cestovatel ve druhé polovinì 18.
století, vypráví o rybáøských Kamèadalech (Itelmenech, národ na Kamèatce), že tu
žena mìla právo odmítnout mužovi, který se zapletl s jinou, nejen jakýkoliv po-
hlavní styk, ale i tabák, což pro nìj bylo nejbolestnìjší. Projevy pøíznì si zde muži
získávali pokornými prosbami a  lichotkami, žena rozhodovala a  vládla nad vším,
na èem muži záleželo.
Za pozùstatek mateøského systému lze považovat i zvyk, že ženich musí obslu-
hovat hosty pøi svatební hostinì, jako je tomu napøíklad v Bretani, nebo že se sva-
tební hostiny vùbec nesmí úèastnit, jako napø. Ve francouzském Oranu. Do jisté
míry podøízené postavení muže za doby matriarchátu vyplývalo i z toho, že muž si
musel ženu vysloužit.
U nìkolika malajských kmenù v Indonésii, u Khasiù, Gárù, Naimarù, dále i u
Santálcù, Óraónù (vl. jménem Kuruchù, v sev. Indii), Kurgù, Zuniù a  jiných indián-
ských pueblových27 kmenù, u Karajù, domorodcù v Ohòové zemi, na Aleutách
apod. se muž musel (nebo dosud musí) po svatbì pøestìhovat k nevìstinì rodinì a
 tady pracovat. U Khasiù dostane novomanžel vlastní dùm až tehdy, když se mu
narodí první dítì. U Punanù, stejnì tak jako u koèovných Cikánù, pøejde manžel
zcela do manželèina rodu a  jeho dìti pak, samozøejmì, patøí jejímu rodu. Muž
pøitom ztrácí svou pøíslušnost ke svému rodu i právo dìdit, a  tento snubní pøechod
z vlastního rodu do ženina rodu se obyèejnì nazývá adopèním manželstvím.
Z matriarchátu vyplývalo i ženino vlastnické právo. Co muž do manželského
svazku pøinesl, to se stalo vlastnictvím ženy.
U Khasiù nemùže mít manžel jiný majetek než to, co si v manželství vydìlá.
Všechno, co nashromáždil pøed sòatkem, zùstane jeho matce anebo dìdicùm po
pøeslici, pøedevším sestøiným dìtem. Celé pozemkové vlastnictví zde patøí ženské
èásti obyvatelstva. Když u Khasiù zemøe muž, pøejde sice jeho majetek na ženu a
 dìti, ale nejvìtší èást dìdictví dostane vždy jeho nejstarší dcera; když nemá dcery,
dìdí nejmladší sestøina dcera nebo dcera jiného ženského pøíbuzného z mateøské-
ho rodu. U Karajù patøí ženì dùm s celým inventáøem. I na Palauských ostrovech
patøí nejcennìjší plantáže ženám. U To-Rumù mohou ženy své vìci libovolnì kupo-
vat nebo prodávat, ale muž nesmí bez ženina vìdomí nic odcizit. Když u Gárù
matka zemøe, dìdí pouze dcery, stejnì tak vždy nejmladší dcera, jejíž manžel, když
zemøe jeho tchán, je povinný vzít si i tchyni. Ovdovìlý manžel má pouze užívací
právo na rodový majetek, nikdy však nedìdí. Když zemøe žena a  nezanechá dce-
ru, má manžel právo žádat, aby mu její rodové pøíbuzenstvo poskytlo novou ženu.
Když ji dostane, dále užívá majetek své první ženy. Na Gazelím poloostrovì,
na Pnetecostu a  jinde nedìdí dìti po otci, ale po strýci z matèiny strany.
U Baskù mìla nejstarší dcera na dìdictví pøednostní právo pøed všemi syny,
pokud byla starší než její bratøi a  bydlela v domì rodièù. U Irokézù a  mnohých
jiných národù byla jedinou dìdièkou po rodièích; synùm poskytovaly sestry jen
živobytí, prvorozená dcera dávala nejmladšímu bratrovi vìno. U Baskù dostává
ještì dnes novomanžel penìžitý svatební dar od své sestry.
Mateøskoprávní pomìry však mìly vliv i na dìdiènost náèelnické hodnosti.
Ve vìtšinì západoafrických kmenù nepøecházela pohlavárova hodnot po jeho smrti
na jeho syna, ale na matèina bratra nebo na nejstaršího syna nejstarší dcery zemøe-
lého. U Khasiù, Gárù, Èamù, na Palauských ostrovech, pøedtím i u Delawarù a
 Mohykánù se nestával novým náèelníkem syn zemøelého náèelníka, ale syn jeho
sestry. U Gárù a  Khasiù ho dokonce vybírala vdova mezi svými synovci. Pokud
byl zvolený muž už ženat, musel odejít od své ženy a  vzít si vdovu, pøièemž však
byl povinen zanechat majetek a  dìti opuštìné ženì.
V tomto øádu dosáhly ženy, jak jsme už øekli, vynikajícího sociálního postavení
a  všeobecnì byly vysoce hodnoceny. Zbytky tohoto hodnocení se dosud hojnì
vyskytují u pøírodních národù.
„Matky života“ se tìšily na Palauských ostrovech velké úctì. Urážka ženy
se trestala jako vražda. Bylo zakázáno veøejnì hovoøit o ženách jiných mužù. U
Èuvašù (Èuvaši, národ žijící pùv. Na zaèátku Povolží, støedisko Èeboksary, nyní
znaènì asimilován Rusy) se smìla žena zúèastnit veškerých mužských zábav a
 slavností; muži velmi uctívali ženy jako matky a  zdobili je množstvím šperkù.
Na Nikobarských ostrovech (Nikobary, mezi Andamským moøem a  Bengálským
zálivem) si mohla dìvèata vybírat své nápadníky; tìhotné ženy byly osvobozeny
od práce. Na tropickém ostrovì Bali (východnì od Jávy, v Malých Sundách), mají
ženy stejná práva jako muži, mohou se stát knìžkami a  léèitelkami. Veškerý ob-
chod, zrovna tak vìtší èást penìžnictví mají ve svých rukou. Poèestné ženy chodí
do pùli pasu nahé, nevìstky jsou povinny nosit blùzku. I zde si dìvèe svého ženicha
vybírá samo. U Kamèadanù, Èukèù a  v jiných sibiøských kmenech zastávají ženy
úøad šamanù. Službu knìžky vykonávají ženy i u Voïakù. Když v nìkteré rodinì
zemøou všechny ženy, vezme si rodina dìvèe z jiné rodiny, aby zde vykonávala
obøady a  zároveò mohla dìdit rodinný majetek. Ostatnì i rùzné vestálky, sibyly a
 starovìké vìštkynì lze pokládat za pøežitek z mateøskoprávních dob.
Typickým jevem tohoto øádu byl i tzv. avunkulat, dùležitá role nejstaršího strý-
ce z matèiny strany v rodinných záležitostech. Èasto ho pokládali za hlavu mateø-
ského rodu. O starých Germánech Tacitus napsal: „Toto pøíbuzenstvo mezi matèi-
ným bratrem a  dítìtem pokládají za užší a  dùležitìjší.“ Vidìli jsme, jak význam-
nou úlohu mìl u mnohých pøírodních národù. Pravidelnì prohlížel dìti svého rodu,
aby zjistil, zda nejsou mezi nimi chlapci, na kterých by se mìl vykonat obøad zra-
losti (obøízka). Po matèinì smrti tento strýc pøebíral starost o pozùstalé dìti.
Na Gazelím poloostrovì pøivádìjí chlapce, kteøí už vyrostli a  už nepotøebují mat-
èinu péèi, do dvora matèina bratra a  dále je vychovávají u nìj. U Bagandù (jinak též
Wagandù èi Vagandù) a  Makondù (v obou pøípadech bantuské kmeny v rovníko-
vé Africe) provádí tento strýc na dìtech obøad propichování uší. V mnohých indic-
kých kastách je zvykem, že muž si bere za ženu strýcovu dceru. Na jinou svatbu si
musí alespoò vyžádat souhlas strýce, který je na svatbì povinen vykonávat urèité
obøady. V Kongu a  na Timorlautu (Timorlautské ostrovy, také døíve Tenimberské
souostroví, Tenimber, Tanembar, severových. od Timoru v Bandském moøi) strýc
souhlasí se zasnoubením své neteøe a  pøispívá k cenì za nevìstu. U Sulkù v No-
vém Pomoøansku (Bismarckovo souostroví) v Melanésii dává otec zemøelého dítì-
te bratrovi své ženy dar v lasturách, náramcích apod. jako náhradu za ztrátu, kte-
rou rod utrpìl úmrtím svého èlena. U Vutù pomáhá rodící ženì – pokud už není
matka naživu – strýcova žena z matèiny strany a  opatruje ji v šestinedìlí. Zkrátka
v mateøskoprávním øádu se otec-ploditel nepokládá za spøíznìného se svými dìt-
mi a  jeho funkci vykonává matèin bratr, tedy avunkulat.
Z mateøskoprávního systému vyplývá velké ponauèení. Rozkvìt sociální orga-
nizace u primitivních zemìdìlských a  rybáøských kmenù byl, jak už víme, dùsled-
kem toho, že se usadili ve vhodných lokalitách. Kmen se díky vydatné obživì roz-
rostl a  zesílil a  byl poprvé spojen dvojím poutem: pøíbuzenstvem a  pùdou. Proto-
že žena se usadila døíve než muž, stala se prvním zemìdìlcem a  majitelem pole,
vynikla nad ním hospodáøsky, èímž si upevnila svou svobodu a  èasto i vládu. Tak
vznikly mateøskoprávní (matriarchátní) rody, ve kterých byly ženy na rozdíl od
mužù organizované. Vznik a  osudy tìchto sociálních organizací jsou nejlepší ilu-
strací jedné základní sociologické pouèky, podle které postavení ženy v lidské spo-
leènosti závisí na její úloze ve výrobním procesu, od její hodnoty jako hospodáø-
ského èinitele.
Mocné pøíbuzenské rody však také bránily vzniku silné rodiny s jejím individu-
alismem. V této dobì èlovìk necítil a  nejednal jako èlen rodiny, ale jako èlen rodu,
a  nìkdy se rodina vùbec nemohla utvoøit, nebo mezi spoleèenským svazkem a
 svazkem rodiny je sociologický rozpor. Èím vyšší a  hlubší je organizace sociální-
ho svazku, tím více funkcí odebírá rodinì a  tím slabší je všeobecnì i instituce
manželství. Pøi pøevaze sociálního svazku nad rodinou má žena také pevnìjší a
 vážnìjší postavení v sociálním organismu, jestliže po vzniku manželství jako soci-
ální instituce nastává historický zápas mezi mužem a  ženou, který dosud trvá,
který dennì svádìjí miliony a  který nepøestane, dokud nebudou pohlaví znovu
rovnocennì svobodná a  rovnoprávná. V tomto zápasu byla a  je žena témìø vše-
obecnì podøízenou stranou; v dlouhých tisíciletích sociální idyly a  skupinové pøí-
buzenské rovnosti však dosáhla, snad všeobecnì, celkové svobody.
Velmi zajímavì se projevuje tato spojitost mateøskoprávních vztahù s hos-
podáøskými pomìry v rybáøských, tedy vyšších loveckých kmenech, které
se usadily na americkém severozápadním pobøeží a  asijském severovýchod-
ním pobøeží. Rybáøství má totiž za pøíznivých okolností podobný kulturní vliv
jako zemìdìlství. Základem kultury je potrava a  rozhodující je zde množství, a
 to a se jedná o kukuøici, rýži nebo rybu. U jmenovaných pobøeží se vyskytoval
ve velkém množství losos, který poskytoval nadbytek potravy. Kromì lososa
se tu dobøe daøilo i pstruhùm, sleïùm a  jiným rybám. I lov jelenù, sobù, tuleòù,
horských koz apod. pøispíval k urèitému blahobytu. Když losos naplòuje øeky
v pravidelných obdobích, usazuje se obyvatelstvo na jejich bøezích a  tocích, a
 byla to zase nejdøíve žena, která se usadila, zatímco muž trávil vìtšinu roku
na lovu zvìøiny. Rybolov se k ženì také hodil více, nežli lov zvìøe. Pracovala u
lovu, dovozu a  sušení lososù právì tak dobøe jako muž a  pøitom mìla v rukou
celou domácnost, takže pøedstavovala urèitou užitkovou hodnotu, pro kterou
si ji muž musel vysloužit, což vedle k mateøskoprávním pomìrùm. Ale z hojnosti
potravy roste i hustota obyvatelstva, výroba pøevyšuje pomalou spotøebu, vzni-
ká obchod, dìlba práce, vznikají vyšší kulturní statky a  nakonec vzniká i bohat-
ství, které rozdìluje národ na majetkové tøídy. Tohoto bohatství se zmocòuje
muž jako øemeslník a  obchodník. Tehdy si už nepotøebuje vysloužit ženu, mùže
ji z rodu vykoupit a  udìlat z ní soukromé vlastnictví. A  to je – jak ještì uvidíme
– zárodek budoucího patriarchátu se všemi jeho násilnostmi.
Kalifornské domorodce bylo možné rozdìlit na dvì skupiny. V loveckých vni-
trozemských kmenech – u Vintanù, Mišinamù, Mivokù atd. – ve kterých se jako
ve všech nižších loveckých národech mateøskoprávní vztahy snad ani nikdy nevy-
vinuly, kupovala se žena za trochu lastur nebo kùží a  její sociální postavení bylo
více než žalostné; naproti tomu u pobøežních Jurokù, Karokù, Pomù, kteøí se usadili
a  zaobírali se i rybolovem, mìla žena už vyšší hodnotu a  když za ni nemohl ženich
øádnì zaplatit, musel pøesídlit do nevìstiny rodiny a  stát se její pracovní silou.
Ve vyspìlých rybáøských kmenech se setkáváme už s vyspìlými mateøskoprávní-
mi vztahy. O Kamèadalech (Itelmenech, viz výše), dnes snad už vymøelých, vyprá-
ví starý Steller:28 „Itelmeni bydlí v osadách, které pøi první okupaci zemì kozáky
tvoøily èasto rody s dvìma sty až tøemi sty èleny. Tyto osady jsou proto tak poèet-
né, že muži se pøi sòatcích pøestìhují do ženina rodu. Když se totiž chce nìkterý
Itelmen oženit, nemùže získat ženu jinak než tím, že si ji vyslouží u jejího otce, a  to
za jeden až ètyøi roky. Když se dceøi nelíbí, byla všechna jeho námaha marná. V opaè-
ném pøípadì musí opustit rodièe a  bydlet u otce vyvolené, stát se jeho služební-
kem. Tímto druhem sòatku se položil první základ vlády žen a  poddanství mužù,
protože nejdøíve se musí dvoøit svým nevìstám, dìlat jim po vùli a  ležet jim u
nohou. Tak velmi milují své ženy, že jsou jejich nejoddanìjšími otroky. Žena rozho-
duje o všem a  nad vším, na èem záleží, má moc; muž je jejím kuchaøem a  dìlní-
kem. Pokud nìco zanedbá, nedá mu tabák, který pak musí mnohými prosbami,
lichotkami a  poklonami získat zpìt; pøièemž všichni muži nejsou žárliví, tajnì žijí
s mnohými cizími pannami a  dìvèaty, jsou jejich velkými milovníky, ale udržují to
v pøísné tajnosti pøed velkou žárlivostí svých žen, které však stále ve všem žádají
svobodu, baží po cizí lásce, jsou nenasytné a  pøitom také samolibé; za nejšastnìjší
se pokládá žena, která mùže napoèítat nejvíce milencù. U rybolovu veslují spolu
na èlunech, muži loví, ženy však rozøezávají ryby na kusy a  zbavují vnitøností,
rozvìšují je, suší a  sušené sbírají, podobnì jako rybí jikry, a  pomáhají jim pøitom
všechny dìti a  staøeny... Tyto zásoby mají potom také pod svým neustálým dozo-
rem a  rozhodují o nich.“ Vedle výchovy dìtí „mají ženy natolik rozmanité práce,
že skuteènì u nich lze pøedpokládat víc rozumu než u mužù, a  tak tomu
ve skuteènosti i je.“ V èele osad však nestojí žena, ale nejstarší muž rodu.
Nakonec se ještì ve vyspìlejších a  hlavnì bohatých a  poèetných rybáø-
ských kmenech, jako napø. byli indiánští Nutkové, Tlingitové, Haidové (Hai-
dahové), vyvinul pomalu èilý obchod, a  to nejen výmìnný, ale i naturálnì-
penìžitý, a  muži se už zaèali diferencovat. Byli tu øezbáøi, støíbrotepci, kováøi,
ženští tkalci pøikrývek, platilo se šòùrami lastur, kùžemi bílých jelenù, vyder,
vlnìnými pøikrývkami. Tyto kmeny znaly už pøed Cookem (1728-1779) med,
dokonce i železo, a  to nejpravdìpodobnìji díky obchodním stykùm s Asií. Zde
už byl rozdíl mezi chudými a  bohatými. Bohatí mìli ukradené nebo koupené
otroky, bohaté rodiny tvoøily v každém rodu jakousi šlechtu, vyvíjela se zde
plutokracie, protože bohatí mìli náèelnické hodnosti a  jiné výsady. Mateøská
linie sice ještì trvala, ale manželství na základì koupì bylo velmi rozšíøené. Jen
chudí si vysluhovali své ženy a  pøecházeli do tchánova domu, bohatí mìli dost
prostøedkù, aby si mohli koupit i nìkolik žen a  pøivést si je domù jako své
vlastnictví. Tak se žena stávala služkou a  otrokyní.
Indiáni Tlingitové (rusky Kološové, na Aljašce) byli dost poèetní, bylo jich dva-
cet až dvacet pìt tisíc. V jedné vesnici napoèítal cestovatel padesát domù a  dvanáct
set obyvatel. Žena se u nich ještì nekupovala, ale ženich ji získával od tchána za dary,
které tento vyvažoval ještì vìtším vìnem. Muži si podle vlastního rozhodnutí
mohli vzít ženu domù, nebo se nastìhovat do tchánova domu. Dìdicem byl sestøin
syn. Matèin bratr èásteènì usmìròoval výchovu dìtí. Ženy byly ještì ve vážnosti a
 mìly znaèný vliv. Mladší bratr mohl obèas souložit se ženou nepøítomného starší-
ho bratra, ale potom musel pøispívat na domácnost. Byl to zbytek bratrské polyan-
drie. Všeobecnì však mìli více žen pohlaváøi; náèelník kmene Nassù jich prý mìl
dokonce ètyøicet. Pøi rozvodu zùstaly dìti v matèinì péèi.
I u Nutkù byla vytvoøena mateøská linie, ale žena se zde už kupovala, zásadnì
následovala muže, hodnost a  majetek se dìdil po otci. se ženami se sice zacházelo
ještì pomìrnì dobøe, ale s mladými dìvèaty se normálnì obchodovalo, ženám
pøidìlovali veškerou tìžkou práci a  na slavnosti nemìly pøístup. Domorodci z Os-
trovù královny Charlotty byli kdysi nejbohatším pobøežním národem a  byli po-
kládáni za nejèilejší a  nejinteligentnìjší kmen z amerického severozápadu. Man-
želství na základì koupì u nich bylo pravidlem, mateøská linie sice ještì trvala, ale
muži používali své ženy na øemeslnou prostituci.

Mužské a  ženské domy, spolky a  tajná øeè. S mateøskoprávním uspoøádáním

se obvykle dávají do souvislostí i tzv. mužské nebo mládenecké domy, které byly u
pøírodních národù rozšíøené v nejrùznìjších podobách na celém svìtì. Jejich para-
lelou byly na nìkterých místech ženské domy podobného rázu. V takových vel-
kých mládeneckých domech bydlí svobodná mužská mládež. Zde si vaøí, pracuje a
 baví se, v noci spí a  ve váleèných èasech hlídkuje, zatímco ženatí muži žijí spolu
se svými ženami a  dìtmi obyèejnì v menších pøíbytcích. Vdaným ženám a  dìtem
sem bývá pøístup zakázán, ale dospìlá dìvèata jsou vítaná a  oddávají se zde volné-
mu pohlavnímu styku. Nejlepší znalec této instituce Schurtz29 vysvìtluje jejich
vznik tím, že v mateøskoprávním uspoøádání byli ženatí muži tìsnì pøipoutaní
k rodinì, takže pravým rodotvorným živlem v dobì vìkových tøíd a  pohlavních
svazkù byli mladí, pohlavnì zralí, ale dosud svobodní muži, a  vedle nich samozøej-
mì i svobodné ženy, jejichž svazy však nemìly tak velký spoleèenský význam.
„Vdané ženy se oddávaly jen svým mužùm, zatímco dìvèata mìla dovoleno
užívat si svobody. A  tak trávila své noci ve vlastních velkých domech,“ napsal
Chamisso v dobì své cesty okolo svìta. Etnolog Ratzel navíc zjistil, že rodinná
pouta jsou tím slabší, èím vyvinutìjší je systém mužských domù, což nejlépe odpo-
vídá právì mateøskoprávnímu období. Vznikly tedy mužské i ženské domy a
 mužské i ženské víceménì „tajné“ spolky ze solidarity svobodných, èásteènì snad
i z jisté mezipohlavní konkurence mezi svobodnými a  pøedevším na pokladu vol-
nosnubných mravù svobodné mládeže.
Instituce mládeneckých domù pravdìpodobnì existovala i ve starovìku. Ales-
poò Plutarchos (Lykurgos 15.) øíká, že u Sparanù unesl mladík nevìstu a  potom ji
v noci navštìvoval. „Když s ní krátkou dobu pobyl, zase zpùsobnì odešel, aby spal
na obvyklém místì ve spoleènosti jiných mladých mužù.“ Tak žili dlouhá léta, mnozí
už mìli dìti a  své ženy ve dne stále ještì nevidìli. V novìjší dobì byly mužské
domy objeveny v Americe, Oceánii a  u Drávidù, kteøí patøí k praobyvatelùm In-
die. Nejvíce pùvodních typù se nalezlo v malajsko-polynéské oblasti. O jihoameric-
kých Bororech (na severu dnešního brazilského státu Mato Grosso) vypráví von
den Steinen, že „kmen zde byl rozdìlen na dvì tøídy: na tøídu rodinných chýší a  na
tøídu mužského domu. Do první tøídy patøili starší otcové rodin, kteøí žili v normál-
ním manželském stavu, a  do druhé mladíci, kteøí dìvèata chytali a  v malých sku-
pinách s nimi spoleènì obcovali.“ U indických Óraónù, potomkù praobyvatel usa-
zených hlavnì na planinì Èhótá Nágpur, „je nejlepším domem ve vesnici džónkh-
erpá, dùm chlapcù, který si stavìjí místní mladíci s velkou horlivostí a  èasto nema-
lými náklady a  který se používá jako obecná noclehárna. Ani svobodná dìvèata
nespí v domì rodièù, ale noci tráví u místních vdov nebo mají podobné domy jako
mladíci, ve kterých spolu spí pod dozorem staré matrony.
Dalton našel v Sigudrži džonkh-erpu, ve které spala obì pohlaví spoleènì.
V Akkøe bylo pøed mládeneckým domem okrouhlé vyvýšené místo na tancování,
které mìlo uprostøed kamenný sloup a  po stranách kamenná sedadla pro unavené
taneèníky. O svátcích se zde zaèínalo tancovat krátce po západu slunce. Tancovalo
se až do rána, pokud byly noci jasné a  zásoby domácího rýžového piva dostateèné.
V severním Kaèaru byl na obou koncích vesnice postaven mládenecký dùm, deka-
èang. Vìtší vesnice mìly ještì jeden uprostøed. Kde je více mužských domù, má
každý rod jeden pro sebe. V nágských vesnicích (Nágové) v Barmì patøilo 40 až 60
mužù do spoleèného domu. Každá skupina 30 až 40 domù mìla jeden pro sebe.
Nágská vesnice Banpára mìla dvì oddìlení, ze kterých jedno mìlo 6 a  druhé 7
mužských domù; v každém domì byla stálá hlídka 6 až 10 mladíkù, kterou ve vá-
leèné dobì zesilovali na 20 až 30. Vdané ženy sem mìly pøístup pøísnì zakázaný, ale
mládež zde pìstovala volnosnubnost.
Dívèí domy, ve kterých obèas bydlela svobodná dìvèata pod dozorem vdov,
z Banpáry zmizely, ale v sousedních kmenech se ještì vyskytovaly. Maleruové (Pa-
hárové) v horském rádžmahalském kraji v Pøední Indii mají mládenecké domy.
Svobodní mladíci spí v samostatných domech, stejnì tak dívky; také Khandové
v jižním Bengálsku a  Šokrové u tibetských hranic. Zde všude má mládež právo
na svou volnosnubnost.
Na Palauských ostrovech bydleli mladí muži, kteøí tvoøili jakési družstvo, klöb-
bergöll, v samostatném domì, baj, kde spali, vaøili si a  volnì souložili s dìvèaty
z jiných vesnic. Èasto se stávalo, že se mladá dìvèata pøestìhovala ze svého žen-
ského domu do mládeneckých domù v sousední vesnici a  zde souložila s jedním
nebo se všemi muži, stávalo se, že podle usnesení staøešinù byla všechna dìvèata
jednoho kmene pronajatá za tímto úèelem mužskému družstvu sousedního kme-
ne. Dìvèata uspoøádala spoleèný prùvod do mužského domu sousední vesnice,
kde zùstala tøi mìsíce, sloužila mužùm a  po svém návratu pøinesla rodièùm pìkný
výdìlek. Z takového prùvodu se nesmìlo ani jedno dìvèe pøíslušného vìku vylou-
èit, jinak by ji byli rodièe pokárali a  nebyla by dostala žádného muže, zatímco ty,
které se z mužského domu vrátily, se rychle vdaly. Nazývali je armengol. Když
byla žena takovouto „nevìstkou“, pokládalo se to za její velkou pøednost. Palaus-
ká žena jednou vyprávìla jistému cestovateli: „Když se u nás žena rozhnìvá
na svého muže, uteèe mu do nejbližšího baje (tj. do mužského domu v nejbližší
vesnici, protože do baje ve vlastní vesnici mìly vdané ženy vstup pøísnì zakázán).
Když se s ní chce muž smíøit, musí ji vyplatit v klöbbergöllu, kterému patøí baj
se vším, co je v nìm. Když zaplatit nemùže, už na ni nemá právo. Potom žena
zùstane u mužù, dokud si ji jiný nevykoupí.“
Na ostrovech Jap (v Západních Karolínách) bydlí v mužském domì, febaj, vždy
nìkolik dìvèat, uloupených v sousedních vesnicích, obyèejnì s tichým souhlasem
rodièù. Na Nukerských (Nukuorských) ostrovech jsou velké domy, ve kterých spí
svobodní muži, hatar; ženy do nich mají pøístup jen po dobu velkých volnosnub-
ných slavností. Na Landrech (Landronech) a  Marianách byla klubová budova muž-
ského svazu Ulitaù místem volné lásky a  jistých slavností. Ulitaové mìli vcelku
volný pohlavní styk a  dìvèaty z nejvznešenìjších rodin, u kterých se tento styk
pokládal za velkou èest. Na Novém Zélandu to byla tanèírna, herna a  zároveò
noclehárna mladíkù, whare motoro, tj. vyøezávaný dùm, kde se scházela mládež
obou pohlaví k zábavì a   volnému pohlavnímu životu. Nazývali ji i „domem
námluv“, „domem zábavy“, „domem mladíkù“. Úèel této budovy charakterizova-
la i píseò, která se zpívala pøi tetování dívek, jež pohlavnì dospìla: „V pokoji si
lehni, ó dcero, hned to bude hotové. Aby tvoje rty byly dobøe tetované – pùjde to
rychle. Abys mohla navštìvovat dùm mladíkù a  aby nikdo nemohl øíci: Odkud jen
pøichází ta ošklivá žena, která sem má namíøeno?“ V jižní Tobì na Sumatøe se jme-
noval mužský dùm sopo; mladíci v nìm spávali a  pøijímali dìvèata. U nìkterých
papuánských kmenù, napøíklad u Kaju-Kaiù na Nové Guineji, spí v mužských do-
mech všichni muži, tedy i ženatí; ženy s dìtmi spí v rodinném domì. Zde se prý
pøedmanželský styk mladíkù a  dìvèat nepodporuje, ale když se mladý muž ožení,
mohou jeho ženu pohlavnì využít všichni jeho vrstevníci z mužského domu. To
jsou však pozdìjší, zvrhlé formy. U Osjakù (Chantù, národnost na dolním toku
sibiøské øeky Obu) se obecní dùm nazývá „domem nápadníkù“, patrnì proto, že
pùvodnì to byl pøíbytek mladíkù a  místo volného souložení.
Mužské a  mládenecké domy se vùbec v pozdìjším vývoji rùznì pøetvoøily a
 znetvoøily. Stávaly se hernou, tanèírnou, slavnostní síní, jídelnou, strážnicí, obec-
ním domem, soudní síní, rezidencí náèelníka, noclehárnou cizincù, místem kultu
mrtvých a  relikvií, nakonec i svatyní.
Jak jsme øekli, mužské a  ženské domy vznikly z jakési pohlavní solidarity svo-
bodných, kteøí se sdružovali a  v tìchto domech mìli své „kluby“, èasto „tajné“.
Vìtšinou jde o mužské domy a  spolky.
Svobodné ženy, pokud takové spolky neutvoøily, navštìvovaly z pohlavních
dùvodù domy mužské; pokud se však sdružily, stávalo se to zøejmì jednak pro-
to, aby èelily mužským spolkù, ve kterých se tu a  tam pìstovalo trvalé mláde-
nectví (nìkdy i homosexuální styky) a  jednak proto, aby se mohly volnì oddávat
jistým ženským kultùm, souvisícím s povìrami okolo menstruace, s obøady pro
plodnost a  podobnými záležitostmi. Tyto ženské spolky existovaly pøedevším
tam, kde se rozvíjely i spolky mužské, tedy hlavnì s Melanésii a  v západní Africe.
Na Gilbertových ostrovech (nyní Kiribati, v Mikronésii) se shromažïují ženy
ve vlastních domech, v africkém Gabunu vznikly ze ženských spolkù organizo-
vané tajné kluby.
Mezi nejvyhranìnìjší takové spolky patøí bundu, jakési øádové sesterstvo
ve Sierøe Leonì, které z mladých dìvèat vychovává dobré manželky a  matky.
Každá rodina, která na to má prostøedky, má právo dát své dcery do tohoto spolku
a  do zaopatøení; za zasnoubená dìvèata platí ženich. Ženy sem nikdo násilím ne-
nutí, ale vìtšina žen vstupuje do svazu, aby si zabezpeèila spoleèenské postavení,
které vyplývá z výsad jeho èlenek. Obøady èlenek se konají na skrytém, vyhraze-
ném místì v nedalekém lese, které se anglicky nazývá bundubush. Aby sem nepøi-
šli nezasvìcení, jsou stezky k tomuto háji opatøeny výstražnými znaèkami. Dìvèa-
ta, nìkdy osmiletá až desetiletá, jindy starší a  ženy èasto i provdané, musí pøi vstupu
do bundu vypít jakousi fetišistickou medicínu, která je neškodná, pokud zachovají
svìøená tajemství, ale která by je prý usmrtila, kdyby tyto tajnosti prozradily.
Medicína udánlivì pùsobí dokonce i na dálku proti tìm, kdo by chtìli vniknout do
mystérií bundu nebo pøemluvit nìkteré dìvèe k jejich odhalení. Kromì toho mají
spolkoví ïáblové právo usmrtit kyji každého, kdo by i pøesto chtìl proniknout do
spolkových tajù, nebo ho vydat náèelníkovi, který ho prodá do otroctví. O obøa-
dech, kterými zde dìvèata procházejí, si pohovoøíme pozdìji.
Jiným tajným ženským spolkem v Sieøe Leonì je øád jassi, který se zabývá
pøedevším léèením a  èarodìjnictvím. Zdá se, že podmínkou pøijetí je pøedchozí
èlenství ve spolku. Hlavou øádu je matka bekhu, po ní následuje jamama, dále jsou
èlenky druhého stupnì, kambeh, jejichž pøedstavenými jsou kambeh-matky. Mají
až tøi mužské bubeníky. Jejich medicínou je hlavnì jakási kaše z rùzných bylin a
 listù, která není uložená ve spolkovém háji, ale v øádovém domì ve vesnici, v chatrèi
z jílu, oznaèené zvláštními skvrnami. V této chatrèi, za oponou z rohoží, jsou ulo-
ženy i ženské døevìné figurky, minseri, potøené øádovou medicínou a  používané
pro èarování.
Na Nové Guineji mají Nor-Papuánci tajný ženský spolek sambaániraan; dìvèa-
ta, která do nìho vstupují, pomalují èernou zapáchající barvou a  zavírají je, aby je
nevidìl žádný mladík. Zapáchající barva je obranným prostøedkem. Když ji nìjaký
muž ucítí, posedne ho duch žen a  onemocní. Kdyby se odvážil vejít do jejich domu,
silnì mu zduøí varlata.
Když se s rozvojem kultury rozmohla i povìrèivost a  protože se muži snažili
v primitivním konkurenèním mezipohlavním zápasu zvýraznit svou autoritu vše-
lijakými tajnostmi a  zastrašovacími prostøedky, které se navenek projevovaly mas-
kovými tanci a  jinými „fígly“, oplácely jim to ženské spolky podobným zpùso-
bem. Sem patøí i tajná nebo odlišná ženská øeè. Nejèastìji se s ní setkáváme u
indiánských kmenù v Guatemale a  v Brazílii. Nìkde jde jen o dialektové rozdíly:
muži nazývají napøíklad rýži mahi, ženy – maki, otec dceru dee, matka deo; jindy
však jde o celkem jiná slova nebo o zmìnu koncovek.
Také jihoafrické svazijské ženy mají svou zvláštní øeè, neno la fumbo, kterou
používají na svých schùzích, na které mají muži pøístup zakázán. Dìvèata se jí uèí. I
jihoafrické kaferské ženy (ženy Kafrù, tj. Zulù) mají tajnou øeè, která se mùže pou-
žívat podle zvláštních pravidel, odùvodnìných pøíbuzenskými vztahy. Žena napøí-
klad nesmí vyslovit slova, která nìjak souvisí se jménem jejího švagra.
Tajná ženská øeè rùzných malajských kmenù je od mužské øeèi natolik odlišná,
že jí nerozumí ani jeden muž. Všechny dívky a  ženy se jí soustavnì uèí, aby si
mohla svìøovat rozlièné tajnosti, které muži nemají odhalit. Na Borneu bruneiské
ženy štìbetají „zvrácenou øeèí“, kterou si samy vymýšlejí jako dnešní dìti u nás,
které za vše pøipojují napøíklad ke každé slabice urèitou cizí slabiku nebo slabiky
zamìòují. Mladá dìvèata se snaží ustaviènì vymýšlet nové systémy, které prozradí
jen svým nejbližším družkám. Je pravdìpodobné, že i tento zvyk vznikl v dobì
mateøskoprávního uspoøádání, pokud nesouvisí s jistými povìrami z pøíbuzenské
doby. Zdá se velmi pochopitelným: pøed tisíciletími si ženy jistì šuškaly o svých
erotických a  jiných intimních vìcech právì tak, jako to dìlají dnešní bezstarostné
ženy. Tehdy na to potøebovaly tajnou øeè, dnes jim staèí, když se k sobì nakloní.
Nakonec ani naši muži se èasto u „èerné kávy“ nechovají jinak.

Amazonky. Pravým amazonstvím nazýváme bojovnou formu ženských spo-

leèností a  ženovlády, nepravými amazonkami ozbrojenou ženskou tìlesnou stráž,
oblíbenou u indických, èínských nebo dahomejských vladaøù. Makrízí, arabský
støedovìký spisovatel, vypráví o africkém kmeni Bédža, že zde ženy zhotovovaly
kopí na jistém místì, kde nesmìl bydlet ani jeden muž a  kam nesmìl ani pøijít.
Mohl tak uèinit jedinì tehdy, jestliže si chtìl kopí koupit. Když porodila nìkterá tato
žena po styku s muži, kteøí chodili zbranì kupovat, dítì hned zabila, pokud to byl
chlapec, ale když to bylo dìvèe, nechala ho naživu. V podstatì a  všeobecnì tedy
amazonky nebyly asi nic jiného než èlenky ženských spolkù, vycvièené v zacházení
se zbranìmi, které žily ve svém kmeni a  zøídka mimo nìj. Spávaly s muži, kteøí je
navštìvovali, tedy zcela podle mateøskoprávního øádu.
Jádro øeckých povìstí o amazonkách øíká v podstatì to, že na Kavkazu byly
kmeny, ve kterých existovaly samostatné skupiny ozbrojených žen - v tomto kon-
krétním pøípadì je tedy lépe psát Amazonky, nebo mytologie o nich hovoøí èasto
jako o „národu Amazonek“. Ty neuzavíraly svatby, ale podle okolností volnì sou-
ložily. Jak vypráví báje o Herkulovi, svedl s tìmito Amazonkami boj, aby na Héøin
podnìt odòal jejich královnì Hippolytì pás, který jí z lásky daroval bùh války Ares,
což patøilo k Herkulovým dvanácti pracím. Podle této báje sídlil národ Amazonek
na jižním pobøeží Èerného moøe na øece Thermodon v Kapadocii (Kappadokii,
v dnešním Turecku). Tvoøily ho výluènì ženy, které souložily s muži pouze obèas a
 vychovávaly jen dívky narozené z tohoto styku, avšak chlapce usmrcovaly. Dìv-
èata se zde vychovávala pro váleèné øemeslo a  pro lov, a  jen co dospìla, upálením
je zbavily jednoho èi obou prsù, aby prý mohly lépe støílet z luku. Báj dále líèí, že
Amazonky pochodovaly do Atén, aby se pomstily za hanbu, kterou jim Herkules
zpùsobil, a  marnì se snažily Atéòany porazit. Tvùrce Iliady o nich též vypráví, že
Priamos, trojský kníže, pomáhal jako mladík svým druhùm v boji proti „amazon-
ským mužatkám“ a  že byly poraženy v nové výpravì proti frygickému národu.
Porazil je korintský hrdina Bellerofon, syn Poseidona. V dìjinách se též doèítáme,
že amazonská královna Thalestris navštívila krále Alexandra Velikého a  mìla s ním
dítì. Herodot vypráví o zániku amazonského národa; jeho èást prý padla po poráž-
ce u Thermodonu do zajetí a  pøi plavbì po moøi, když pobily Øeky, ji zahnali
ke Skytùm, kde se však z Amazonek staly zase obyèejné ženy, nebo se vdaly
za mladé Sauromaty.
Ale už ve starovìku se o existenci ženského národa pochybovalo a  tradice
se vysvìtlovaly rùznými zpùsoby; pozdìjší zprávy z Kavkazu a  vykopávky hro-
bu bojovnic pøece jen svìdèí o tom, že šlo o legendu vycházející ze skuteènosti a  že
zde tedy vládly mateøskoprávní organizované národy. O afrických Amazonkách
Diodoros napsal: „V západních èástech Libye, na kraji svìta, žije prý národ, které-
mu vládnou ženy – také bojují, na neurèitou dobu pøijímají povinnost vojenské
služby a  na to samé období se musí zøíci mužù. Když vyprší roky jejich služby,
spávají s muži, aby rozmnožily svùj rod. Všechny úøady a  všeobecnou správu si
však ponechávají výluènì ve svých rukou: muži zde žijí jako u nás domácím živo-
tem, øídí se povely svých manželek. Na válce, vládì a  jiných státních vìcech však
nemají ani nejmenší podíl, aby nemohli èelit svým ženám. Hned po porodu se dìti
odevzdávají mužùm a  muži je krmí mlékem a  jinými vaøenými pokrmy, podle
vìku dítìte. Když se však narodí dìvèe, vypálí mu prsa, aby se v dobì zralosti
nemohla naplnit, protože se pokládá za pøekážku pøi používání zbraní, když prsa
vystupují; pro tento nedostatek je také Øekové nazývají Amazonkami (bez pr-
sou).“ Toto vyprávìní však není vìcnì pøíliš spolehlivé. S prsy to bylo jistì jinak. Šlo
buï o zamezení rùstu, jak se to dosud provádí na nìkterých místech ve Španìlsku,
kde ženy zamezují rùstu prsù olovìnými deskami a  umí dosáhnout i toho, že
namísto vypouklin mají prohloubeniny.
Øeka Amazonka v Jižní Americe má své jméno podle zpráv, které pøinesl špa-
nìlský objevitel Francesco d‘Orellano. V roce 1539 mu vyprávìl jistý kazik (náèel-
ník), že na bøezích veletoku žijí ženy, které umí v boji používat luk a  obdìlávají svá
pole samy a  oddìlenì od mužského pohlaví. Každý rok je navštìvují muži ze sou-
sedního kmene; z potomstva, které takto vznikne, vychovávají samy jen dìvèata,
zatímco chlapce vracejí otcùm. Nazývají se conia-pu-jara, což znamená „velké ženy“.
Když výprava pronikla dále, náhle ji pøepadli indiáni, mezi kterými nejlépe a  nej-
stateènìji bojovalo deset až dvanáct žen. Velkými kyji dokonce dobíjely své spolu-
bojovníky, kteøí chtìli utéci. Tyto ženy byly velké a  silné postavy, chodily nahé a
 mìly pøekrásnou tváø. Dlouhé vlasy mìly ovinuté okolo hlavy a  bojovaly s luky.
Když sedm tìchto žen padlo, dali se indiáni na útìk.
Ibrahím ibn Jakob, který jako španìlsko-arabský Žid procestoval v 10. století
Evropu a  zanechal nám výborný cestopis, vypráví o mìstì žen „na západ od
Rusù“: „Mají pozemky a  otroky a  bývají tìhotné se svými sluhy. Když žena poro-
dí chlapce, zabije ho. Jezdí na koni a  samy vedou válku. Jsou odvážné a  stateèné.“
Ibrahím ibn Jákob také øíká: „Zpráva o tomto mìstì je pravdivá: Huta, král rumský
(Otto Veliký), mi o tom vyprávìl.“ Islandské povìsti a  jiné staré zprávy nasvìdèují
tomu, že jsou tyto zvìsti velmi pravdìpodobné. Rùzné národy v rùzných povìs-
tech zmiòují podobné bojovné ženy. Jak je známo, i v èeských povìstech jsou o nich
zmínky (dívèí válka).
O skuteèné ženovládì vypráví napøíklad portugalský dominikán P. Jean des
Saints: „Existovala v africkém království Damunu, kde vládla královna. Ve støedo-
africké øíši Lundù (Lundové, Balundové, bantuská národnost v Zaire) vládla mimo
krále i královna, která však nebyla vladaøovou manželkou, ale jen pøíslušnicí krá-
lovského rodu. Mìla vlastní dvùr, vlastní pøíjmy a  rozhodující vliv na volbu krále.
Mohla se vdávat, ale její muži byli bez vlivu a  úøednì byli oznaèeni jako ženy.“
Pro další vývoj byly charakteristické pomìry na Palauských ostrovech v Zá-
padních Karolínách. Zde mìly ženy vlastní vládu, mužský vùdce byl pouze
náèelníkem mužù. Nejstarší žena z náèelnického rodu byla královnou žen.
Vedle ní velely sestupnou formou ženské náèelnice. Tato ženská vláda udržo-
vala poøádek mezi ženami pomocí soudù, do kterých se muži nesmìli plést;
obì vlády na sobì byly nezávislé. Jako amazonky byly sem tam vychovávané
i dcery dìdící po svých otcích, kteøí nemìli syny. Když v domácím spoleèen-
ství vymøelo nìkteré bratrstvo až po dceru, stala se tato dcera blagaøicí (dì-
dièkou). Muž, který si ji vzal, se neženil, ale vdával. Mohl to být vždy jen
pøíslušník jiného bratrstva; místo v rodì ženy si musel vykoupit a  dostal její
pøíjmení, které pak mìli i jejich dìti.
Jak je vidìt, ve vìtšinì vážnìjších zpráv souvisí amazonství
s mateøskoprávním øádem. Motivy vzniku povìstí však byly jistì rùzné. Zají-
mavý moment nacházíme ve zpráva Magahanese de Gandavy (1576), že u jiho-
amerických kmenù Tupíù (Tupíové, Tupí-Guaraní, velká skupina kmenù od
Guayany až po sev. Bolívii) byly indiánky, které napodobovaly muže a  s luky a
 šípy šly do války nebo na lov. Žily jako vdané spolu s nìkterou služkou. Po-
dobné homosexuální styky jsou známé i z Afriky, napøíklad u Ovahererù, kde
se takový pomìr nazývá omapanga nebo oupanga. Celkovì lze však øíci, že u
všech tìchto povìstí a  zprávách šlo o kmeny nebo národy s mateøskoprávní
organizací, o kterých staøí cestovatelé a  dìjepisci slyšeli fantastická vyprávìní,
která si ještì neumìli vysvìtlit v duchu moderní etnologie.
Nepravé amazonky jsou známé hlavnì z Afriky, dále z Indie a  Èíny jako žen-
ská tìlesná strហvladaøù. Z Monomotapy ve støední Africe pøinesl zprávu Eduardo
López (1578) o ozbrojených ženách ve službách vladaøe. Jejich obratnost v luko-
støelbì nahánìla strach. Panovník jim pùjèil samostatný pozemek a  muži je v urèi-
tých obdobích navštìvovali, aby se s nimi vyspali. Známé dahomejské amazonky
už vymizely. Byly uniformované, dobøe vyzbrojené a  bojeschopné. Nesmìly se však
stýkat s muži. Alespoò ne tehdy, když sloužily.

III. PØÍRODNÍ ŽENA A  MANŽELSTVÍ

Z pøírodovìdného hlediska definoval Westermarck manželství jako delší èi kratší

svazek samce a  samièky, který trvá alespoò pøes kopulaèní akt a  dokud se nenaro-
dí potomstvo.
To je definice chápaná pøíliš monogamicky.
Jak jsme už pøedtím vysvìtlili, v živoèišné øíši se vyskytují pestré manželské
formy, charakteristické a  pøirozené pro pøíslušný živoèišný druh. Zpìvní a  draví
ptáci, havrani, holubi atd. žijí monogamicky a  u nìkterých druhù – napø. u papouš-
kù – znamená monogamie doživotní a  nerozluèný párový svazek. Jiné ptaèí dru-
hy, jako napø. kurovití, pštros, køepelka, bažant apod. žijí ve zjevném mnohožen-
ství. Pokud jde o savce, v pevných svazcích trvajících déle než rok žijí snad jen
nìkteøí pøežvýkavci, hlavnì nìkolik druhù antilop; všechny ostatní druhy jako
kùò, osel, slon, tuleò, pes i vìtšina opic žijí polygamicky.
U èlovìka se dlouho pokládala za pøirozenou a  normální jedinì monogamie,
doživotní manželství v jednom páru, v jakém údajnì vždy žil „už od Adama a
 Evy“, nehledì na rùzné výjimky a  odchylky. Moderní etnologie a  sociologie
tento pøedsudek dokonale vyvrátila a  ukázala, že èlovìk se svou nekoneènou
schopností mìnit se a  pøizpùsobovat se si nedal pøírodou pøedepsat jedinou urèi-
tou manželskou formu, ale na rùzných stupních kultury a  v rùzných národech
pøežívaly a  pøežívají všechny myslitelné manželské formy, které se pomalu vy-
vinuly z pùvodní „promiskuity“ lidských tlup. Lidské formy manželství se mìní
tehdy, když vývoj kultury pokroèí vpøed a  za normální a  pøirozenou formu
manželství se vždy považuje ta forma, která nejlépe odpovídá daným hospodáø-
ským a  poté i kulturním pomìrùm.
Ze sociálního hlediska je manželství trochu jiná vìc. Je spoleèenskou institucí,
privilegovanou a  uznávanou právním øádem, svazkem osob rozdílného pohlaví,
ve kterém rozhoduje spíše èinitel hospodáøský než pohlavní, svazkem, který je
založen nejen na tom, že dva lidé mají urèitý smysl pro povinnost, ale který vyža-
duje i uznání a  záruku kohosi tøetího. Je možný jen v právní organizaci, která
zaruèuje také vlastnictví, i když tøeba celkem primitivního rázu.
V pøedchozích kapitolách jsme se zabývali manželskými formami spíše z pøíro-
dovìdného hlediska, tedy formami snubními, a  proto jsme se co nejvíce vyhýbali
slovu ,manželství‘, které se dnes všeobecnì používá pro urèitou formu zákonného
svazku. Nyní si chceme blíže povšimnout vzniku a  primitivního vývoje tohoto
zákonného svazku a  úlohy, kterou v ní mìla a  dosud má žena.
 Zákonné manželství je sociální instituce, která nemá mnoho spoleèného s po-
hlavním pomìrem. Pohlavní styk je dílem pøírody, manželství zøídili lidé. Spoleèné
mají jen to, že pohlavní styk se pravidelnì vyskytuje i v manželství, jednak proto,
že za normálních pomìrù nemùže muž trvale žít s prùmìrnou ženou bez pohlav-
ního styku, a  také proto, že si muž pøeje mít dìti právì od své manželky. Jinak
ve všech dobách existoval a  bude nadále existovat èilý pohlavní styk i vedle zákon-
ného manželství, nebo tato instituce jej nemùže pohltit. Záleží to na panujících
mravních a  zákonných normách, zda se pøedmanželský a  mimomanželský po-
hlavní styk pokládá za špatný; tyto normy však vždy neodpovídají zájmùm celé
spoleènosti, èasto jsou jen dùsledkem násilí, které na nich páchá urèitá tøída nebo
kasta. Manželství neexistovalo v lidské spoleènosti od zaèátku: mohlo se vyvinout
až tehdy, když vznikl pojen soukromého vlastnictví a  když byla známá souvislost
mezi souloží a  porodem. Podle názoru mnohých sociologù vzniklo manželství
únosem.
Stojíme tedy pøed otázkou: proè a  jak dospìl primitivní èlovìk, tvor volno-
snubné povahy a  od pøírody milující zmìnu hlavnì ve svých pohlavních stycích,
k tomu, aby se oženil, to jest, aby vstoupil do manželského svazku více ménì
trvalého? Odpovìï mùžeme nalézt jen u pøírodních národù, když poznáme cíl,
který u nich manželství mìlo.

Manželství únosem. Slyšeli jsme už, že u nižších loveckých národù, chudých a

 roztøíštìných, se vyvíjely sociální pomìry nejdøíve smìrem otcovskoprávním a
 pro ženu málo pøíznivým. Silnìjší muž byl výluènì lovcem a  bojovníkem, zatímco
slabší a  mateøstvím zatížená žena musela obstarávat potravu, vychovávat dìti a
 starat se o oheò a  pøípravu potravy. Tak se obì pohlaví ocitla ve vzájemné hospo-
dáøské závislosti, ve které však mìl muž-lovec pøevahu. Skuteènì v celé živoèišné
øíši není samièka vùèi sameèkovi natolik bezbranná jako lidská žena vùèi svému
ozbrojenému muži30. Tuto pøevahu silnìjšího využil muž postupnì k tomu, aby
nad ženou získal moc, a  tak se v nìm probudil první surový individualismus, který
skonèil zotroèením bezbranné ženy a  založením rodiny, první mužovy øíše.
Tak jako nevíme, zda bylo mateøskoprávní zøízení všeobecným systémem pøí-
buzenské doby lidstva na celém svìtì, tak nevíme ani to, kdy vzniklo toto zotroèe-
ní ženy, zda hned v poèátcích lidské civilizace v konèinách ménì pøíznivých pro
vývoj lidského plemene nebo až pozdìji, u kmenù a  národù zatlaèených do neú-
rodných konèin a  dezorganizovaných tìžkým zápasem o život. Víme sice, že mezi
sousedícími tlupami docházelo k náhodným exogamním stykùm, a už klidným èi
násilným, a  to zøejmì velmi brzy, a  ty že jistì vedly i k unášení žen. Je však témìø
jisté, že tyto unesené nebo v boji uloupené ženy byly zpoèátku jednoduše zaøazo-
vány mezi ostatní ženy té které hordy. V tlupì, zdisciplinované solidaritou a  rov-
noprávností, bylo jistì možné zajatou nebo uloupenou ženu sníst, ale nikdy se ne-
mohla stát soukromým vlastnictvím jejího únosce. Až tam, kde se rovnoprávnost
pod vlivem tìžkých životních podmínek porušila v neprospìch ženy, mohl vlád-
noucí muž použít svou exogamní koøist pouze pro sebe.
Mùžeme si to pøedstavit asi takto:
Tlupa nižšího loveckého druhu najde po dlouhých útrapách nové dobré lovištì.
Potravy je zde dostatek, muži se zotavili, znovu dostali chu na ženy, nové dìti jsou
vítané. Žen je však málo. Je to snad tím, že pøed odchodem z území, kde už vše
vyjedli, pobili staré ženy a  dìti ženského pohlaví, aby jim cestou nepøekážely a
 možná i z jiných dùvodù. Když slavný cestovatel Cook pøistál na Tahiti, tvoøily zde
ženy jen desetinu domorodého obyvatelstva. Na Velikonoèních ostrovech se na-
poèítalo na sedm set mužù jen tøicet žen. Takový stav je špatným znamením pro
budoucnost a  touha po ženách je o to vìtší. Nezbývá tedy nic jiného, než si je
obstarat u nìkteré sousední tlupy: ostatnì, muži nejvíce touží právì po cizích že-
nách. K váleèné roztržce nemají pøíležitost, výmìnný obchod ještì asi neznají nebo
se nedá uskuteènit, zbývá tedy únos. Silný a  stateèný mladík riskuje život, aby
se zmocnil ženy, která pro nìj má nyní i velkou hospodáøskou cenu, pøedstavuje
kapitál, jenž se dìtmi dobøe zúroèí. Tlupa už není stmelená rovnoprávností tolik
jako pøedtím. Silní muži si už zvykli rozkazovat. Odvážný mladík si tedy osvojí
výsadní právo na unesenou ženu a  její dìti, založí touto loupeží své osobní vlast-
nictví. A  tak vedle žen z tlupy, spoleèných všem jejím èlenùm, se poprvé v lidské
spoleènosti objevuje vlastní žena, s níž se vytvoøil základ pro manželství a  rodinu,
které v dalším vývoji civilizace hraje velmi dùležitou roli. Toto spojení se soukromým
vlastnictvím výrobních prostøedkù dává celé spoleènosti násilnický charakter a
 dodnes nemùže zapøít svùj loupežný pùvod.
Proè však záleželo odvážnému lupièi na tom, aby si unesenou ženu pøivlastnil?
Vždy ještì nezná milostné city a  necení si jí jako milenky, jeho pøírodní živoèišná
láska se jistì nespokojí s touto jedinou ženou-manželkou a  døív nebo pozdìji ji
stejnì vydá napospas jiným. Proè si tedy chce podržet tuto svou koøist jen pro sebe?
Proto, že v ní vidí pøedevším pracovní sílu. V tomto stadiu pochybného vývoje
je manželství výluènì hospodáøskou otázkou. „Ženy jsou stvoøeny pro práci,“ øekl
jistý náèelník. „Jedna mùže unést nebo utáhnout právì tolik jako dva chlapi. Stavìjí
také naše stany, zhotovují naše šaty, opravují je a  v noci nás zahøívají. Zkrátka
se bez nich na dlouhých cestách neobejdeme. Dìlají všechno a  pøitom stojí tak
málo; a  protože stále vaøí, mohou se v tìžkých dobách nasytit tím, že si olizují
prsty.“
Manželství únosem se pùvodnì vyskytovalo zøejmì jen u národù, u kterých
se mateøskoprávní øády nemohly vyvinout; pozdìji, za patriarchálních pomìrù
se však všeobecnì rozšíøilo a  zachovalo dlouho do dob civilizace.
Kniha Soudcù (21. kap.) v bibli vypráví o mužích z rodu Benjaminova, kteøí
ve vinicích èíhali na dcery Síla, pøepadli je, když tancovaly na slavnosti, a  násilím je
unesli, aby se s nimi oženili. Manželství únosem tedy znali i staøí izraelští nomádi.
V Indii byl podle Manuova „Zákoníku“ (Manu, indický legendární praotec lidstva,
jemuž se veršovaný Zákoník známý z opisù asi z 2. stol. n.l. pøièítá) jedním z osmi
forem sòatku manželský únos, dovolený však pouze vojenské kastì. Z antických
povìstí je známý únos Sabinek a  uloupení Heleny, pro kterou se strhla trojská
válka. Øecké slovo pro manželku bylo damar, to jest zajatkynì nebo otrokynì
(damazein – pøemoci). V severských zpìvech a  povìrách má únos v daných pøípa-
dech funkci zasnoubení i øádného sòatku. Z nesèíslných povìstí, pohádek a  písní
germánských národù lze usoudit, že i u nich bylo manželství únosem bìžným
jevem. U Jihoslovanù a  balkánských národù byly únosy žen oblíbené ještì
na zaèátku minulého století a  mìly za následek dlouhé boje mezi kmeny; u Irù
bylo manželství únosem témìø bìžné až do konce 18. století. U pøírodních národù
se zjistilo v moderních dobách napø. u kavkazských kmenù, u Samojedù (Nìncù),
Ajnù (Ainù), Australcù, Papuáncù, Athabaskù v Kanadì èi pùvodních obyvatel
v Ohòové zemi. V Polynésii byly únosy žen také všeobecnì rozšíøené a  šarvátky
pøi nich velmi prudké. O nìkterých jiných pøípadech jsme se zmínili už døíve.
 Velké množství svatebních obyèejù, které se zachovaly u slovanských národù,
u Kalmykù, Kurdù, Goldù (dnes èastìji Nanajcù, viz níže), Sojetù, Eskymákù, Daja-
kù, u australských a  malajských kmenù, na Karolínách, Nové Kaledonii, u Maurù,
mnohých arabských a  východoafrických kmenù i u severoamerických indiánù
atd., ve kterých docházelo k pøedstírání šarvátek a  loupeží, svìdèí o tom, že zde
všude kdysi bylo rozšíøeno manželství prostøednictvím únosu. V okresu Boulie
v severním Queenslandu unesl mladík svoje dìvèe do lesa, kde spolu zùstali jako
muž a  žena dva až tøi mìsíce a  poté se vrátili do tábora. Dìvèe velmi citelnì
potrestali noži, holemi, bumerangy a  kopími, a  nato oba dva žili dále jako manže-
lé. U Bainingù (Bismarckovo souostroví) pobízí ženich své druhy, aby pro nìho
unesli dìvèe. Pokud se jim to podaøí, vznikne samozøejmì nepøátelský pomìr mezi
obìma rody, který však je zakrátko urovnán. Když dìvèe unikne svým únoscùm a
 vrátí se domù, rodièe – pokud s únosem souhlasili - ji pošlou zpìt k muži s dary, on
je však povinen dary jim oplatit.
V novoguinejském vnitrozemí se mladý pár dohodne na útìku. Mladík odvede
dìvèe ke spøátelenému kmenu, ale po nìkolika týdnech se s ní vrátí a  po zaplacení
ceny za nevìstu je takto manželství uzavøeno.
Na ostrovì Bali bývá fingovaný únos aranžován. Milenci se dohodnou na hodi-
nì, kdy chtìjí utéci, ale svìøí se s tím též rodièùm. Potom zprávu tajnì rozšíøí po celé
vesnici. V domluvenou hodinu zazní velký vesnický zvon a  každý obyvatel je
povinen vydat se za uprchlíky, aby dìvèe vrátili rodièùm a  únosce pøimìli k odpo-
vìdnosti, ale smìjí se za nimi vydat až tehdy, když je už nemohou dohonit. Ženich
potom pošle k rodièùm dva až ètyøi vyjednávaèe, kteøí dohodnou vše potøebné.
Když rodièe s volbou nesouhlasí, mají pøíbuzní právo dovést dceru nazpìt, pokud
ji najdou.
U Cikánù je obyèej, že mladík se svou vyvolenou uteèe k jinému rodu a  zde
nìjaký èas pobývají. Když se potom oba vrátí, musí jít ženich odprosit otce své
nevìsty. Otec se tváøí zpoèátku rozhoøèenì a  dá únosci políèek, nìkdy malý, ale
nìkdy skuteènì poøádný, zároveò mu však udìlí otcovské požehnání a  tím je
manželství uzavøeno. Pokud mladík pøi tomto dohadování nedostane od svého
tchána facku na znamení usmíøení, znamená to, že nevìstini rodièe se sòatkem
nesouhlasí. Stejným zpùsobem musí dìvèe prosit u ženichova otce.
Když u Australcù na Belfordském mysu žádá mladík o ruku dìvèete, dostane
silnou ránu do hlavy, až krvácí, a  teprve tehdy mu ji pøislíbí.
U divokých severoindických kmenù unese mladík objekt své náklonnosti do
lesa, kde stráví líbánky. Po nìjaké dobì se pøíbuzní mladého muže snaží napravit
urážku, kterou zpùsobil rodu, a  sice tím, že tchánovi zaplatí cenu za nevìstu, poté
mladému páru pošlou zprávu a  ti se vrátí do vesnice.
U Eskymákù popadne mladík dìvèe, které se mu zalíbilo, jednoduše za vlasy a
 bez okolkù je odtáhne do své snìhové chatrèe, kde ji posadí na lavici. Dìvèe se brání,
pláèe a  naøíká, její pøíbuzní tomu pøihlížejí, ale nehnou ani prstem. Nìkdy se pøi
únosu strhnou potyèky, ale témìø vždy jen naoko.
I Afgánci provádìjí pøi svatbách takovéto symbolické bitky, kterých se ženy
zúèastòují øádným nadáváním.
Na ostrovì Sumba se za hrozného povyku svádí pravidelný boj mezi ženicho-
vými pøáteli a  nevìstiným ženským prùvodem pøi knížecích svatbách.
U Nakajanù se dìvèe pøi svatbì ozbrojí oštìpem a  kameny, napadne ženicha,
který je neozbrojen, a  snaží se uniknout obratnými pohyby. U Lampungù hledá
otec dceru s ozbrojenou skupinou, když mu ji mladík unesl a  schoval ve svém
domì. Pøi vstupu do vesnice ho také vítá ozbrojená skupina a  poté dojde k pøedstí-
rané rvaèce.
U Redjangù nápadník unáší v noci dívku, která mu už byla pøislíbena. Její otec
se svými pøáteli zaène dceru hledat, ale zde už nedochází ke rvaèce, nýbrž k vyjed-
návání, které bývá pro ženicha pøíznivé.
U Rorù obklíèí ženich a  jeho pøátelé nevìstin dùm a  zmocní se ho. Dìvèe
unikne a  když ho chytí, brání se rukama, nohama i zuby. Potom se strhne nevy-
hnutelná pùtka s domácími, ve které ženy divoce mlátí okolo sebe. Ženich nakonec
ze všeho vyjde jako vítìz a  dívku dostane.
Na Rio Negro uloupí za velkého výskání nápadník a  jeho pøátelé z rodu nevìs-
tu z domu její rodiny, pøièemž z obou stran padávají rány. Druhý den se však obì
strany sejdou a  dohodnou se u hostiny a  pøi tanci.
U Mulgujù se obì strany holemi bijí èasto tak zuøivì, že po bitvì zùstane dost
krvavých ran. Když se podaøí nevìstinì stranì zvítìzit, musí jí dìvèe vydat, jinak
zùstane mladíkovým vlastnictvím.
U Kobeù se chytí oba snoubenci po jakémsi obøadu nevìstina otce za ruce a
 bìží k øece, jako by chtìli uprchnout. Nevìstin otec však bìží za nimi, chytí dceru,
mírnì jí nabije, podobnì i matka, která jí však potom dá do kánoe výbavu, rohože,
košíky, hrnky, naèež mladý pár odvesluje.
Také u Dajakù odjíždí nevìsta a  ženich ve èlunu, nevìstina rodina je pronásle-
duje. Ženich obèas vyhodí z èlunu na bøeh nìjaký cenný pøedmìt, aby od toho
pronásledovatele odvrátil. Až tehdy, když se takto všeho zbaví, pronásledování
skonèí.
U indiánských Vintunù a  Costanù vyžadují dobré mravy, aby se mladá žena o
svatební noci urputnì rukama i nehty manželovi bránila, pøièemž se oèekává, že
se novomanžel druhý den ukáže s poškrábaným oblièejem.
U Sakejù musí ženich utíkat za nevìstou tøikrát okolo velkého kopce a  pokud
se mu ji nepodaøí dobìhnout, nebude dìvèe jeho.
U Sojotù (novìji nazývaných Tuvini, vl. jménem Tyvalar) obìhnou prùvodci
nevìsty, když dojde k nové jurtì, tøikrát okolo ní, jako by se ještì chtìli pokusit o
útìk. Ženich je pronásleduje se svými druhy a  pokouší se je polít vodou.
Také u Koriakù musí ženich pøed svatbou nevìstu nejprve dobývat, pøièemž
mu její pøítelkynì stavìjí do cesty rùzné pøekážky a  šlehají ho metlami.
U Kafrù (Zulù) se dìvèe snaží v poslední chvíli uniknout; když se jí podaø utéci
za plot okolo kraalu, musí si ji ženich vykoupit kusem dobytka.
U afrických trpaslíkù musí ženich nevìstu, která mu utekla, hledat v lese.
Steller vypráví o zajímavém zvyku Kamèadalù, který také souvisí s únosem
ženy. Když mladý muž odsloužil delší èas u rodièù dìvèete, které si vyvolil, snaží
se jí jednoho dne zmocnit. Aby se k ní jen tak lehce nedostal, má dìvèe na sobì
pevnì zapnuté kalhoty, které bývají navíc svázány silnými øemeny a  ovinuty ry-
báøskou sítí. Pøi vhodné pøíležitosti ji však mladík pøece pøepadne, kamenným
nožem pøeøeže sí i øemen a  když nemùže kalhoty rozepnout, stanou se také obìtí
nože. Jen co má uvolnìnou cestu, vejde mladík prstem do dìvèete tak, aby ji pøipra-
vil o panenství. Když se mu to podaøí, ohlásí dìvèe za pøemožené. Pak si sejme
náhrdelník a  zastrèí ho dìvèeti do kalhot.
O nesèíslných stopách svatebních únosù u starovìkých i civilizovaných národù
se na tomto místì nebudeme pøíliš šíøit. Dodnes se rušné únosy nevìsty napodo-
bují napøíklad v Solnohradsku (Salzburg) a  Švábsku (dnešní Bádensko-Würtem-
bersko). V nejednom pøípadì si nesmìjí tchán a  tchynì na svatbì povídat se svým
zetìm a  podle možnosti se mu vyhýbají, což je jistì velmi podivný zvyk, který si
mùžeme vysvìtlit právì jako pozdní ozvìnu manželských únosù.

Manželství koupí. Jak vznikl tento druh manželství, vidìli jsme už v podstat-
ných rysech u rybáøských národù. Muž obchodník a  øemeslník se zmocnil bohat-
ství, a  tak si už nemusel ženu vysluhovat, ale mohl ji vykoupit z jejího rodu a
 udìlat si z ní soukromé vlastnictví. Podobnì tomu bylo i u usedlých zemìdìlských
národù, když se dostaly na vyšší stupeò: i zde se zmocnil rostoucího bohatství muž,
založil individuální rodinu, pomalu rozbil rodovou pøíbuzenskou organizaci a  tím
pøipravil pùdu pro vznik státu.
Když byl prales už dávno pokácen a  široká pole zásobovala rodovou spoleè-
nost bohatou úrodou, dokázalo zemìdìlství po delších zkušenostech svou pøeva-
hu nad pøedcházejícími výrobními metodami. Lov a  rybolov, tato prastará mužská
zamìstnání, se staly vedlejším zamìstnáním mužù, kteøí se nyní také vìnovali ze-
mìdìlství. Zároveò se však postupnì ukazovalo, že není nutné, aby se všichni sta-
rali jen o výrobu potravy, které byl nyní nadbytek. Když se orba natolik rozšíøila,
že staèila práce jedné èásti kmene, aby bylo pro všechny dost potravy, vìnovala
se èást mužù jiným zamìstnáním: vznikali øemeslníci, obchodníci, knìží, bojovníci
a  vladaøi, nastalo tedy tøídìní mužù podle povolání, objevila se plavba na lodích,
obchod, doprava, vynalezly se peníze, zvyšovala se kultura a  rodilo bohatství.
Toto bohatství uvázlo v rukou mužù, nebo si nechávali jako soukromé vlast-
nictví to, co si vyrobili øemeslem èi obchodem a  co ukoøistili v boji. Zde v pomìru
muže k ženì nastal úplný pøevrat, nebo se muž stal hlavním živitelem rodiny.
Bohatý muž už nemusel pøesídlovat do ženina rodu, aby si ji zde vysloužil, nebo si
ji vykoupil a  odvedl domù jako svou služku. Tak mateøskoprávní služební manžel-
ství a  snubní forma sumandó, které obcházely rodinu, pomalu pøecházely
v manželství koupí. Zprvu to však byli jen zbohatlíci a  náèelníci, kteøí si kupovali
ženy od jejich mateøského rodu a  pøivádìli je do svých rodù, avšak chudí si stále
ještì museli ženy u jejich rodù vysluhovat. Pøíkladu boháèù však pomalu zaèali
následovat všichni, žena pøecházela do mužova rodu, mateøský rod se porušil a
 pøecházel v rod otcovský. Žena, kterou koupili, se stala mužovým zbožím a  sou-
kromým vlastnictvím, vytlaèili ji z pole, jejího døívìjšího majetku, a  uvìznili v do-
mácnosti, ve které panoval muž.
Mateøské právo pøešlo v právo otcovské, všechnu moc pøevzal muž a  žena
byla na dlouhá tisíciletí porobena.
Rodina, první mužovo království, která za rozkvìtu mateøskoprávního rodo-
vého zøízení nemìla valného významu, nyní vzrostla a  zesílila na úkor rodu. Stará
rodová solidarita zaèala být zbohatlému muži zatìžko. Stal se vypoèítavým a  zis-
kuchtivým. Nechtìlo se mu už žít se všemi pøíbuznými v bratrské hospodáøské
pospolitosti, ruèit svým jmìním za každého druha, rodový komunismus se pro
nìho stal poutem, ze kterého se chtìl silou i mocí vymanit. Snažil se svou individu-
ální rodinu vylouèit z rodové organizace a  pøemìnit ji ve vlastní øíši, kterou by mìl
zcela v moci. Pøedevším se však snažil vyrvat pùdu rodu, dosud všem spoleènou, a
 udìlat z ní vlastnictví své rodiny, tedy své soukromé vlastnictví. Také posilnìné
rodinì už nevyhovovalo, aby vlastnictví zemøelého dìdili jeho rodoví druhové a
 jeho vlastní dìti byly z dìdictví vylouèeny. Rod byl tedy vydìdìný v zájmu rodiny,
z rodového vlastnictví se stávalo vlastnictví rodinné, rod se rozkládal, moc rodiny
jako jeho protipólu rostla, aby ve svém historickém protisociálním zápase koneènì
na dlouhé èasy zvítìzila.
Pøechod z mateøského zøízení ke zøízením otcovskoprávním mùžeme pozoro-
vat v rùzných podobách u tìch zemìdìlských pøírodních národù, které už pøekro-
èily poèáteèní fázi usedlosti, ale stále ještì byly organizovány pøíbuzensky. Jde o
mnoho indiánských, malajských a  melanéských kmenù, ale také o nìkolik kmenù
polynéských a  afrických.
Víme, že u pøírodních menanských rolníkù existovala manželská forma suman-
dó, ve které manželé nežili ve spoleèné domácnosti, ale zùstávali ve svých rodech.
Vedle toho však na Sumatøe existovaly ještì další dva druhy manželství: ambi-
lanak a  djudjur, resp. džudžur. V prvním, které doslova znamenalo „pøijmout
dìvèe“, pøijímali muže do ženina rodu, ve kterém mìl postavení mezi synem a
 sluhou; šlo tedy také o manželství mateøskoprávní. Druhé, vyskytující se hlavnì u
bohatých, znamenalo, že si muž kupuje ženu, pøivádí si ji do domu a  pokládá ji
potom za svou služku a  své vlastnictví.
Podobné manželství koupí se vyskytovalo i na Novém Zélandu, kde byla také
vyspìlá pøíbuzenská organizace. I zde se pøedevším objevovalo u bohatých vedle
mateøskoprávního manželství. „Nìkdy otec jednoduše vyzve svého vyvoleného
zetì, aby k nìmu pøišel a  s jeho dcerou spoleènì žil; pokládá se za pøíslušníka
ženina rodu a  ve váleèných èasech je nejednou nucen bojovat proti vlastní rodinì.
Tento zvyk žít v manželèinì rodu je natolik zakoøenìn, že ženicha, který se tomu
brání, èasto jeho vlastní žena opustí. Slyšel jsem o mnohých pøípadech, kdy se mladí
snažili tento zvyk porušit, ale ztratili kvùli tomu své ženy,“ hovoøí Marsden. Avšak
náèelníci a  boháèi nepøestupují do ženina rodu, naopak, odvádìjí si ženy domù do
své vesnice; mají dokonce povolení, aby nìkolik žen nazývali svými, dodává Thom-
son31. I na Martlockových ostrovech si prostý muž musí ženu vysloužit v jejím
rodišti, zatímco náèelníci a  staøešinové mají svou rodinu doma. Tak to tedy zaèalo.
U Lampongerù a  Pasumahù na jižní Sumatøe pøevládá už manželství koupí
a  mateøský rod pøešel do rodu otcovského. Zapomnìlo se zde i na exogamní
pøedpisy.
U Alfurù, papuánských a  malajských míšencù na Buøe a  Seramu (Ceramu)
v jižní èásti Moluk, pøešel mateøský rod také v rod otcovský a  cenu za nevìstu platí
rodoví druzi. Tak je tomu i na Timoru.
Batakové na severní Sumatøe kolem jezera Toba mìli nejprve mateøskou linii,
nyní žijí v patriarchálních otcovských rodech, zvaných marga. Tu a  tam se však
stane, že muž, který nemùže za nevìstu zaplatit, pøejde do ženina rodu; potom
také jeho dìti patøí k jejímu rodu. Takové matriarchální manželství se nazývá man-
dingding. Jinak se však žena všeobecnì kupuje a  pokládá za zboží. Je kusem ma-
jetku jak pro své rodièe, kteøí ji prodávají, tak pro svému muže nebo jeho bratry èi
jiné pokrevní pøíbuzné, kteøí ji dìdí podle zásady levirátu, o kterém si ještì øekne-
me. Muž rozhoduje o majetku ženy i o tom, který si obstarala vlastníma silami.
V Nové Británii (Birara, ostrov v Bismarckovì soustroví), jako vùbec v celé
Melanésii, existovaly exogamní rody s mateøskou linií, ale ženu kupovaly za lastu-
rové peníze, èasto už pìtiletou nebo šestiletou. Když nemohl muž za nevìstu za-
platit, vzal si ji od náèelníka nebo nìkterého svého strýce na zálohu a  tento dluh
musel pozdìji splatit nebo odsloužit. V nìkterých zemích si vysluhuje muž ženu u
jejích rodièù. Žena se pokládá za vlastnictví muže, který ji mùže znovu prodat a
 zachází s ní velmi špatnì. Podobné pomìry pøevládají na Nových Hebridách
v Melanésii a   Šalomounových ostrovech východnì od Nové Quineje, kde však
nevìsta stojí velmi mnoho a  tak se s ní lépe zachází.
U fidžijských ostrovanù, kteøí se v Melanésii pokládají za nejvyspìlejší, už
žena nepracuje v zemìdìlství, je zatlaèena do domácnosti a  zacházejí s ní krutì.
Jsou zde sice ještì zbytky mateøského práva, dìti se napøíklad poèítají k matèinu
totemu, ale po zaplacení kupní ceny se žena stává úplným mužovým vlastnic-
tvím a  pokládá se za mezka. V mládí je obìtí smyslné bezuzdnosti, ve stáøí
surovosti. Nesmí chodit do chrámu, nesmí jíst mnohá jídla, smí jíst až po mužo-
vi, nesmí se bez jeho dovolení od nìho vzdálit. Vláda muže nad ženou je zde
absolutní – mùže ji beztrestnì týrat, zabit i sníst. Sebevraždy žen zde nejsou
nièím zvláštním. Když manžel zemøe, uškrtí jednu z jeho žen, aby na onom
svìtì mohla posluhovat jeho duši.
Dìdièné rodové právo nyní ustupuje dìdiènému právu rodinnému.
Na Floridì se staré rodové vlastnictví, mantanga, nikdy nevázalo na osobu, ale
vždy na rod, kema, a  jeho èásti se v jednotlivých rodinách více dìdily podle smlou-
vy, ale nikdy ne z otce na syna, nýbrž na èleny rodu, obyèejnì na sestøiny dìti –
zatímco na ostrovech Tonga (Pøátelské ostrovy) se dìdilo v rodinì patriarchálním
zpùsobem. I když zde ještì existuje mateøská linie, zùstává všechno matèino jmìní
po její smrti manželovi a  dìtem. Ani ten kus pùdy, který si pøinesla jako vìno,
nedostane rodina zpìt.
I u indiánù, u kterých se pøíbuzenské rodové organizace nejlépe rozvíjely, zaèal
pozdìji tento rozklad témìø pøed oèima Evropanù. Potvrzuje to sám Morgan: „Nyní
se zaèíná u vyspìlejších indiánù objevovat nechu k dìdiènému právu rodových
druhù. U nìkterých je už odstranìno a  místo nìho nastoupilo výhradní dìdièné
právo dìtí.“ Irokézové, Kríkové, Èerokézové, Èoktové, Menominiové, Crowové
i Odžibvejové používali rùzné úskoky, aby dìdictví uchovali pro své dìti a  odòali
je svým rodovým druhùm. „Jistý Èokta jednou vyslovil pøed Dr. Byingtonem
pøání, že by se chtìl stát obèanem Spojených státù proto, aby potom jeho majetek
zùstal jeho dìtem, nebo jinak by pøešel na jeho rodové druhy podle starého prá-
va.“
„U mnohých indiánských kmenù, u kterých vzniklo znaèné individuální vlast-
nictví domácích zvíøat, budov a  pozemkù, bylo zvykem darovat tyto majetky
za života dìtem, a  tak obejít staré rodové právo. Když se vlastnictví nahromadilo
více, vznikla opozice proti vydìdìní dìtí a  dìdiènému rodovému právu, a  u nìko-
lika kmenù tento starý zvyk pøed nìkolika lety odstranili a  zavedli evropský dìdiè-
ný systém.“ Jinde zase vznikl zvyk, že muž, který vlastní silou vyrval kus pùdy
divoèinì a  udìlal ji obyvatelnou, mìl na ni právo jako na soukromé vlastnictví.
Morgan hovoøí o pueblových indiánech, kteøí byli organizováni v mateøskopráv-
ních rodech: „Jejich pùda je jako spoleèné vlastnictví spoleèným majetkem, pokud
však nìkdo udìlá nìjakou parcelu obyvatelnou, má na ni osobní nárok, který mùže
pøedat nìkomu jinému z té samé vesnice, a  pokud umøe, pøipadne tento nárok
jeho vdovì nebo dcerám. Jestliže nebyl ženatý, zùstane v rodinì jeho otce.“
Tak pomalu pøecházelo rodové movité i nemovité vlastnictví ve vlastnictví sou-
kromé. Tento proces probíhal také u starovìkých a  germánských kmenù, jak uvi-
díme pozdìji.
Manželství koupí je nejrozšíøenìjší formou sòatku u pøírodních národù. Exis-
tovalo èi dosud existuje v Africe témìø u všech èernošských kmenù, u Hotento-
tù, Somálcù, Masajù, Pygmejù, v Asii u Samojedù (tj. Nìncù), Turkménù, Tádži-
kù, Kurdù, Kirgizù, u malajských kmenù, v Jižním moøi (tj. Oceánii) na Šalo-
mounových ostrovech, u Papuáncù, na Nauru, na Ostrovì sv. Matouše a  jiných
oceánských ostrovech, v Americe u mnohých indiánských kmenù, u Abiponù,
Kutajù, Èinukù, Mayù, Èibèù, Guayakù, Guatušù, u kmenù v Gran Chaco, Pata-
gínù atd.
Kupní cenu za nevìstu pøináší obyèejnì ženich v darech; byly to šòùry mušlí,
pøikrývky, kùže, hovìzí dobytek, kozy, ovce, konì, velbloudi, obleky, zbranì a
 jiné pøedmìty denní potøeby, nìkdy také potraviny, med, mouka, sùl atd., pozdìji
skuteèné peníze nebo otroci. Kupní cena ženy kolísá u rùzných národù v širokém
rozpìtí; žena stojí nebo stála napøíklad:
u Hotentotù vola nebo krávu,
u Kruù v záp. Africe tøi krávy a  ovci,
u Vutù sto oštìpových hrotù,
u Kafrù (Zulù) podle otcovy hodnosti 6 až 30 kusù dobytka,
u beèuánských (boèvanských) Barolongù 5 až 48 kusù dobytka,
u Jabimù (v bývalé nìmecké Nové Guineji) 2 kyje na kance, 5 síových pytlù, 5
hoblovacích želízek, 3 šátky, 1 vepøe a  výdaje za hostinu; nebo 2 kyje, 1 zabitého
psa a  hostinu; 3 kyje, 1 vepøe a  hostinu,
u Bongù 20 liber železa a  20 oštìpových hrotù (staré ženy byly levnìjší),
u asijských nomádù (Kalmykù, Kirgizù, Tatarù) èasto až 90 ètyøletých koní, 90
ètyøletých ovcí a  90 ètyøletých velbloudù,
u Kalmykù napøíklad 30 velbloudù, 50 koní, 400 ovcí,
u Tunguzù 20 sobù (vdova je lacinìjší),
u Turkménù však dívka 5 velbloudù, vdova 50 velbloudù,
u indiánù Arapahù až 10 koní,
u Mandanù 2 konì, pušku s municí na rok a  urèité množství pálenky,
u Togù 16 dolarù v hotovosti a  6 dolarù ve zboží,
v Kamerunu náèelníkova dcera až 6000 šilinkù, obyèejná svobodná dívka až
2000 šilinkù, otrokynì až 800 šilinkù,
v Persii (dnešním Íránu) dívka z lidu podle krásy 150 až 300 tumánù, které bylo
tøeba ihned složit na stùl,
v Èínì prùmìrnì 300 taelù (asi 2000 frankù),
ve staré Indii pár volù,
u Hebrejcù zaplatil Ozeᚠza svou ženu 50 šekelù, polovinu v hotovosti, druhou
v jeèmeni,
u Langobardù nemìla cena ženy nikdy pøesahovat desetinu ženichova jmìní.
Podle Iliady zaplatil hrdina za svou manželku 100 kusy hovìzího dobytka a
 1000 kozami nebo ovcemi; dívka se zde nazývá alphesiboia, což znamená vynáše-
jící svému otci mnoho dobytka. U východoafrických Bantuù v Kifipì se cena za ženu
nazývá njorma, což znamená jak dobytek, tak majetek.
Zároveò se ženy èasto stávaly platidlem, jakýmisi naturálními penìzi. V Kame-
runu se za všechny vìtší nákupy platilo ženami, pøièemž se dìlaly znaèné rozdíly
podle stavu. Aby se ušetøila cena za nevìstu, mìly severoindické kmeny a  filipínští
Negriti (také Negritti, pùvodní trpaslièí obyvatelé již. Asie a  Oceánie, jinak Aetové)
zvyk, že pøíslušní rodièe si navzájem vymìnili své dìti. U chudobnìjšího mohame-
dánského obyvatelstva v Pøední Asii, když má ženich sestru, nabídne ji nevìstinu
bratrovi, aby se to vyrovnalo.
 Kupní cenu nedostávají vždy pouze nevìstini rodièe, ale také nejbližší rodina èi
všichni pøíbuzní nebo rod, který se o ni rozdìlí. Tak to vyžaduje pøíbuzenský øád,
pokud je ještì v platnosti. Když kupní cenu složí jen èásteènì, má žena nìkdy
možnost právo zùstat u rodièù tak dlouho, dokud se nesplatí celý dluh. U Kaiù,
kteøí obyèejnì nemohou zaplatit ihned a  najednou, ženichùv rod splácí pomìrnì
znaènou kupní cenu ve splátkách.
Aby obì dvì strany vìdìly, kolik se zaplatilo v kozách, rybách, ságu, kokoso-
vých oøeších, špercích apod., vyøežou pokaždé z døevìné destièky pøíslušný pøed-
mìt a  obì strany tak dostanou jakousi potvrzenku, na které stále vidí, kolik se už
splatilo. Aby bylo na zaplacení dost èasu, zasnubují dìti už v kolébce. Nìkdy si
nápadník ještì i nyní musí ženu vysloužit v její rodinì, napø. u Tiripurù v Bengálsku,
u Barmèanù, v nìkterých malajských kmenech, u Èukèù a  u rùzných indiánských
kmenù v obou èástech amerického kontinentu. Takový služební pomìr trvá nìkdy
celé roky, u Gárù až 10 let, a  to nìkdy pøed svatbou, jindy po svatbì. U Barolongù
zùstává mladý pár u ženiných rodièù tak dlouho, dokud se jim nenarodí dítì; až
potom se pøestìhují do svého nového domu. U nìkterých australských kmenù
se nevìstini rodièe odškodòovali tím, že nìkterý pøíbuzný ženicha šel do jejich
rodiny sloužit.
Koupí se stává žena, jak jsme už øekli, úplným mužovým vlastnictvím a  mùže
se i dìdit. Takovým právem se zmocnil napøíklad Absalom (Absolon) žen svého
otce. V Kamerunu mùže muž svou ženu jako zboží prodat dál nebo dát do zásta-
vy; mùže mu ji také zabavit vìøitel. Koupí ženy se však leckde získává pouze
právo na ženu a  nikoliv na její dìti, které si v dobách pøechodu
z mateøskoprávního zøízení k otcovskoprávnímu ponechával matèin rod nebo
kmen. Zde nepatøí otci, kterého mohou dokonce nìkdy, když zemøe nìkteré dítì,
pøimìt, aby zaplatil pokutu. U kamerunských Dualù platí otec za dìti pøedem;
když nemá potomky, je mu to vráceno. U Vaguù mùže manžel, když mu zemøe
žena, žádat od tchána, aby mu vrátil kupní cenu; když má však žena sestry,
vezme si vdovec nìkterou z nich jako náhradu. O trzích na nevìsty, známých
ve starovìku i novovìku, si øekneme pozdìji.

Žena a  manželství u pastýøských národù. Rozhodující souvislost mezi vý-

robními pomìry a  sociálním postavením ženy, závislost tohoto jejího posta-
vení na výrobních pomìrech poznáváme také u pøírodních pastýøských náro-
dù, u chovatelù dobytku a  koèovných pastýøù, žijících v asijských a  afrických
stepích a  pouštích. V Asii jsou to napøíklad mongolští a  turkotatarští Kalmy-
kové, Turkmeni, Kirgizové, dále Tibeané, Samojedi (Nìnci), Tunguzové (dnes
nazývaní obvykle Evenkové, mezi Jenisejem a  Ochotským moøem), v Africe
pøevážnì beduínské kmeny, Dinkové, Gallové a  ostatní Somálci, Ovaherero-
vé; v Evropì Laponci.
Protože dobytkáøství vzniklo z lovu jako zemìdìlství ze sbírání rostlinné po-
travy, stalo se mužským zamìstnáním: mezipohlavní dìlba práva se vyvinula tak,
že hlídání a  ošetøování dobytka bylo výhradním právem mužù, do kterého ženy
nesmìly zasahovat, pokud muži pro sebe pokládali za nedùstojné „ženské“ práce,
sbírání rostlin, stavbu a  pøepravu stanù, výchovu dìtí apod. Stáda byla soukro-
mým vlastnictvím mužù, na pastýøském stupni kultury pøedstavovala témìø jedi-
né bohatství, peníze a  kapitál, který se sám rozmnožoval a  za který se dalo vše
ostatní koupit. Pastýøi také radìji obchodují, než pracují rukama, muž-pastýø se tedy
stává i obchodníkem, pøièemž mìl však vždy zálibu v krádežích dobytka a  byl
bojovné povahy, nebo ho k tomu vedla koèovnická expanze, hledající stále nové
pastviny. Ze všech tìchto dùvodù se stal hlavním živitelem a  jako živitel, vlastník
stád a  bohatství, obchodník, lupiè a  bojovník získal úplnou mocenskou pøevahu
nad ženou, která má u pastýøských národù zpravidla podøízené postavení a  je
v nevážnosti.
Svatební ceremoniály pastýøských národù všude prozrazují, že manželství úno-
sem u nich bývalo velmi oblíbené, i když nepøíliš èasté; zpravidla však ženu kupují,
obchod uzavírají rodiny, kupní cena se vyplácí v hovìzím dobytku a  v ovcích, žena
se stává zbožím, soukromým vlastnictvím, se kterým se zachází podle kupcovy
libosti. Tu a  tam, jako napø. u Hotentotù, Gallù (Gallové, souhrnný název hamit-
ských kmenù z již. Somálska, žijících také v již. Etiopii) nebo beduínských kmenù
se s ní nakládá sice dobøe, ale jedná o výjimky, zpravidla dozvuky mateøskoprávní-
ho øádu.
U Kafrù (Zulù, v jižní Africe), kteøí prý více dbají o dìvèata než o chlapce, zøejmì
proto, že jejich pozdìjší sòatek pro nì znamená výnosný obchod, pokládá muž
ženu za vklad, protože mu svým pracovním výkonem a  dìtmi pøináší znaèné
úroky. Když se mu tato nadìje nesplní, pokud je nslabální, Etiopii)
k despotismu kmenového knížete, jako u Kalmykù a  Karakirgizù nebo kdysi u
Hunù.

Žena a  zánik rodové organizace. Vznik soukromého vlastnictví a  bohatství,

rozkvìt rodiny jako absolutního mužova panství pomalu roztrhaly prastará rodo-
vá pouta, která po dlouhá tisíciletí spojovala jednotlivce bratrstvem a  rovností a
 nabádala je k vyšším kulturním stupòùm. Vzdor tomu, že se ještì udržují rodové
pøíbuzenské city, které jsou tmelem spoleènosti, pøestává rod existovat jako hospo-
dáøská pospolitost a  jeho hospodáøským dìdicem se stává rodina, pøestává existo-
vat i jako organizaèní politický systém a  na jeho místo nastupuje stát.
Jestliže byl pøedtím po dlouhá a  dlouhá tisíciletí základem spoleènosti rod,
stává se nyní na dlouhé èasy základem spoleènosti stát a  rodina. Jak tedy vidíme,
takzvané základy spoleènosti podléhají èasu a  zmìnì. Velkorodina, pøedevším
ve vládnoucí tøídì, nezahrnuje jen dospívající dìti, vnouèata a  vdané ženy, ale i
otroky, a  stává se dùležitým hospodáøským èinitelem, protože si sama vyrábí té-
mìø vše, co potøebuje. Zemìdìlství a  dobytkáøství jí dodává suroviny pro domácí
zpracování; hlavním zamìstnáním ženy je nyní pøedení, tkaní, pletení, šití a  vaøení,
je uvìznìna v domácnosti a  pole nechává otrokùm. Pøes nìkteré dozvuky mateø-
skoprávního zøízení se stává zbožím a  mužovou služkou; nastává doba patriar-
chálního mnohoženství.
Spoleènost se zaèíná dìlit na chudé a  bohaté.
„Když v nìjakém rodì nìkteré rodiny zbohatnou, zatímco jiné zùstanou chu-
dobnými, oddìlí se bohaté rodiny od rodin chudých a  spojí se s bohatými rodina-
mi jiných rodù a  utvoøí jakousi plutokracii: bohatý Bobr a  bohatý Jestøáb nyní mají
více spoleèných zájmù než bohatý Jestøáb a  chudý Jestøáb.“ A  tak jsou brzy nejen
lidé, kteøí zbohatli, ale i lidé, kteøí se bohatými rodí, protože majetky se nyní dìdí
v rodinì a  rodiny mohou tím lépe a  ještì více rozmnožovat své bohatství. Tak
se bohatí stávají více bohatšími a  mocnìjšími, chudí zase více chudšími. „Mocní
však nejsou podle èasté pochybné domnìnky tìmi silnými v Darwinovì smyslu,
nejsou pøirozenì silní tím, že se majetky dìdí v rodinì.“33 Rozpor mezi chudými a
 bohatými tvoøí hlubokou trhlinu v rodovém zøízení.
Avšak spoleènost se zaèíná dìlit i na pány a  sluhy. Žena už není jediným mužo-
vým otrokem, nyní si muž zaèíná zotroèovat i muže. Zemìdìlec pøipoutaný k pùdì
se velmi dobøe hodí k zotroèení. Døíve èi pozdìji pøijde bohatý na to, že je výhod-
nìjší, když nezabije nebo nesní svého váleèného zajatce, ale když ho zotroèí a
 pøinutí poøádnì pracovat. Z cizorodého živlu ve vítìzném kmeni se stávají otroci a
 jejich množství pøispívá k dìlení spoleènosti na pány a  otroky.
Avšak kmen mùže také pøepadnou jeho soused, mùže ho pøemoci a  podrobit
si jeho panství, nebo si vítìzný kmen podrobí sousedy, udìlá z nich poplatníky a
 ovládá je z vlastní zemì a  nakonec v kmeni ze zbohatlíkù vznikne váleèná šlech-
ta, která organizuje vojenskou moc nad kmenem: v každém pøípadì se potom
spoleènost dìlí na vládnoucí tøídu (bojovníky) a  tøídu ovládaných (rolníky a  dìl-
níky). Vzniká nová zásada sociálního zøízení, jehož hybnou pákou už není po-
krevní pouto, ale mocenský vztah. Zároveò pøestává být válka pøíležitostnou
záležitostí a  stává se systémem.
Obyvatelstva je stále více, sousedé jsou stále blíže, každý národ chce být pøipra-
vený k boji. Válka je výnosnou a  lákavou, protože nyní lze všude získat bohatství
a  otroky; válka je zároveò „nejèestnìjším“ zamìstnáním muže a  vítìz je ideálem
doby, nebo bez práce mùže dobøe žít na úkor svých poddaných. Když si pøedtím
kmen volil svého nepøíliš mocného váleèného náèelníka jen na období války, stává
se nyní hlavní velitel ozbrojené moci bez tìžkostí trvalým náèelníkem celé spoleè-
nosti a  neomezeným despotou. Ustaviènì pomýšlí na odvážný vpád, který by mu
vydobyl slávu, bohatství a  otroky.
Stát vzniká ve svých zaèátcích jako váleèné loupežné zøízení. Je to systém, kte-
rým vládnoucí menšina drží na uzdì a  vykoøisuje ovládanou menšinu.
A nakonec se spoleènost dìlí i hospodáøsky podle povolání. Nemajetní, jejichž
pole pøešla do rukou boháèù, se chopí øemesel a  obchodu. Bohatá tøída má ve svých
majetcích nevolníky a  otroky, kteøí musí vyrábìt všechny potøeby pro velkodo-
mácnost. A  tak se jedni stávají výhradnì rolníky, jiní rybáøi, výrobci èlunù, øezbáøi,
kameníci, kováøi atd. Tak vznikají první øemesla, diferenciace mužù podle povolá-
ní, která v dalším vývoji vede ke vzniku stavù: obyvatelstvo se rozdìlilo
na bojovníky, obchodníky, øemeslníky, rolníky rybáøe apod., což také pøispívá k roz-
kladu rodového zøízení.
Pùvodní rovnost pøíslušníkù rodù tedy vystøídala trojitá nerovnost: hospodáø-
ská, sociální i politická, a  rùzné stavy se nyní od sebe liší rozdílnými, èasto proti-
chùdnými zájmy. Napøíklad o starých Irokézích se psalo: „Když jde o vìci, které
jsou v zájmu celého národa, shromáždí se na spoleèném poradním zasedání, na které
se dostaví zástupci všech vesnic. Pøi poradì se projevuje tolik horlivého zájmu o
všeobecné dobro a  vzájemnou pomoc, že z toho vzejde obdivuhodná shora a
 solidarita, která pøispívá národu a  kterou nemùže nic narušit“
Ve vznikající tøídní spoleènosti je tomu zcela jinak a  rozporuplnost zájmù napo-
máhá vzniku moci, která by tento vratký systém udržovala v zájmu tøídy vládnou-
cí. A  touto mocí je stát, mocenský aparát, kterým zorganizovaná menšina ovládá
neorganizovanou nebo špatnì organizovanou vìtšinu. Takové pomìry se vysky-
tují u vyšších pøírodních národù, u takzvaných polostátních pøírodních národù,
které už dospìly na práh civilizace. Patøí k nim nìkteré indiánské a  malajské kme-
ny, vìtšina kmenù polynéských a  vìtšina afrických zemìdìlcù. O starovìkých
národech na tomto kulturním stupni budeme hovoøit pozdìji.
Jak víme, byly malajské kmeny pøíbuzensky organizované, kmen tvoøily rody
a  spravovalo ho shromáždìní rodových náèelníkù, jejichž hodnost bývala už dì-
dièná. Kde však bohatství a  váleèné pomìry vedly k panské organizaci, napøíklad
na Suluských ostrovech (Sulu), pøemìnili se rodoví náèelníci se svými rodinami
na dìdiènou šlechtu; jsou zároveò bohatými statkáøi a  mají v rukou vládní moc,
kterou už øádnì zneužívají. Ostatní pøíslušníci rodu tvoøí nižší tøídu a  zajatci, jakož
i trestanci tøídu otrokù. Tak vzniká trojtøídní spoleènost pøímo z rodové organiza-
ce. Další krok potom udìlá energický vladaø, který upevní svou moc vítìznými
válkami: stane se samovládcem, z rodové šlechty udìlá dìdiènou dvorní šlechtu,
která má výsadní právo na vyšší úøady, jak je tomu napøíklad u Pontianakù
(Pontjanakù) na záp. Borneu. Samozøejmì že ani vládce nezapomene vykoøiso-
vat: kutejský sultán vybíral clo, které mu vynášelo milion zlatých. Koneènì na Tobagu
si vladaø pøisvojil i funkci nejvyššího knìze, stal se všemocnou osobou a  šlechtu
zmìnil v obyèejné úøedníky.
U Malajcù mùžeme sledovat celý postup a  všechny pøechodné formy od ma-
teøskoprávního zøízení až k patriarchálnímu despotismu. Podobný vývoj prodìlali
indiáni ve Virginii, na Floridì, Severní Karolínì, Polynésané i Afrièané. Všude vidí-
me krále, který baží po samovládì, šlechtu, která neomezenì vykoøisuje lid, a  lid,
který je stále bezprávnìjší a  bezmocnìjší. Vznikají malé demokraticky zabarvené
státy, malé patriarchální monarchie, oligarchie s vládou šlechty, teokracie s vládou
knìží, a  nakonec despotismy s absolutní vládou panovníka, a  v tìchto rùzných
formách najdeme ještì i stopy rodové organizace a  mateøského práva.
Na ostrovech Tonga (Pøátelské ostrovy), kde pøistìhovaný kmen dobyvatelù
potlaèil domorodé obyvatelstvo, vládl s absolutní svìtskou i duchovní mocí král,
tui-tonga, kterého pokládali za svìtce. V jeho øíši byly tyto tøídy:
1. Egi, šlechta, a  sice vyšší knížecí šlechta, která obsazovala nejvyšší státní úøa-
dy a  nižší šlechta, ke které patøili všichni pøíbuzní knížat.
2. Matabula, knížecí dvoøanstvo, a  mua, uèenci a  umìlci a  také knìží, kteøí
se zabývali vìdami, výchovou knížecích dìtí a  vyššími øemesly, jako je tetování,
stavìní èlunù a  vyøezávání žraloèích zubù.
3. Tua, to byl vesnický lid a  nepoèetní øemeslníci.
4. Otroci, které tvoøili hlavnì váleèní zajatci.
Pøes tuto aristokratickou organizaci existovalo do jisté míry mateøské právo:
majetek se sice dìdil po otci, ale stav, hodnosti a  šlechtictví po matce. Tu a  tam
v Polynésii vìøili, že jen šlechta má duši a  po smrti žije. Syn se pokládal za vzneše-
nìjšího než jeho otec, nebo mìl o jednoho pøedka víc; dcera se z toho samého
dùvodu pokládala za vznešenìjší než její matka, dcera královny za vznešenìjší než
sama královna: nesmìla se vdát za Tongana, i když milence mohla mít podle své
libovùle. Pokud porodila dceru, tato se pokládala za ještì vznešenìjší a  posvátnìjší
než její matka a  jako tamaha se tìšila nejvìtší úctì.
U menších rolnických kmenù v Africe vìtšinou existovaly monarchie patriar-
chálního charakteru, u jiných, napøíklad Ašantù v nynìjší Ghanì, oligarchie, u Daho-
mejcù (v Dahomé, dnešní Benin) byl absolutní despotismus. Zde byla válka nejen
vladaøovou vášní, ale po dobývání, plenìní a  chytání otrokù dychtil všechen lid,
takže èas vyplòovali pouze válkami a  slavnostmi. I ženy se zde zúèastòovaly vá-
lek. Ženská tìlesná králova stráž, dahomejské amazonky (viz výše), mìla 5000
èlenek, stálé vojsko 24 000. Jako všichni královi poddaní, byly i všechny ženy jeho
vlastnictvím, se kterým mohl libovolnì nakládat, darovat ho nebo prodat. Stopy
mateøského práva v Africe, hlavnì na západním pobøeží, byly dost bohaté. V Lo-
angu (na území dnešního Konga) se dìdilo šlechtictví jen po matce, nikdy ne po
otci. Dìti knížete byly jen tehdy knížecího rodu, pokud byly zplozeny knìžnou,
zatímco dìti knìžny byly vždy z knížecího rodu, a je mìla s kýmkoliv. Loanžská
knìžna si mohla vybrat jakéhokoliv muže, pøinutit ho dokonce k sòatku a  zase
zavrhnout, k èemuž prý staèilo, aby na nìj foukla. Král si v Loangu vybíral vážnou,
zkušenou matronu, kterou nazýval svou matkou a  vìtšinou jako vlastní matku
uctíval. Tato žena, makonda, mìla velkou moc a  ve všech dùležitých vìcech udílela
královi rady. Mohla ho dokonce znièit, pokud ji urazil nebo jí v nìèem nevyhovìl.
Mohla si vybrat muže dle libosti a  její dìti se poèítaly do královského rodu. Pokud
její milence pøistihli s jinými ženami, popravili je.
V Lundì ve støední Africe (dnes èásteènì na konžském území) byla po královi,
muata jamvo, nejvyšší hodnostáøkou žena, lukokeša. Nebyla vdaná, ale mìla
za milence otroka, který si musel hrát na ženu a  všemožnì se parádit. Nesmìla mít
vlastní dìti, nebo se pokládala za symbolickou ploditelku lundských králù; když
porodila, dítì ihned odstranili.
V Akkøe (v dnešní Ghanì) a  v Angole vládly královny. U Ašantù (také v dnešní
Ghanì, viz výše) králova sestra vládla ženám. U mnohých národù na øece Zambezi
mìly ženy ještì za dob Livingstona znaèný vliv a  muži, kteøí chtìli nìco prodat, to
dìlali pouze s jejich souhlasem. V jižní Senegambii (starší oznaèení dnešního Sene-
galu a  Gambie) mìly ženy znaèná politická práva a  velký vliv, rozhodovaly o míru
a  o válce. V Jammì urèovaly na svých schùzích nejen zákony, ale tvoøily i soudní
tribunál, v Cabì se mohly dostat do vlády a  tìšily se velké úctì.

Polygynie, mnohoženství. Kdyby se nìkterá forma manželství dala pokládat

za jedinì pøirozenou, manželské formy nezávisely na daných hospodáøských a
 kulturních pomìrech a  nemìnily se tedy jako ony, mohli bychom pokládat poly-
gynii (mnohoženství) za nejpøirozenìjší formu manželství, protože když je dnes
monogamie podle poètu mužù, kteøí jsou ženatí s jednou ženou, hlavní manžel-
skou formou na svìtì, má polygynie z hlediska místního rozšíøení pøevahu i nad
ní.
U pøírodních národù bylo mnohoženství nejrozšíøenìjší manželskou formou,
když je objevili pro novodobou etnologii. Jen co se žena získaná koupí stala vlast-
nictvím a  zbožím, snažili se muži dovést si tolik žen, na kolik jim staèily prostøed-
ky. Èím více se s rozkladem mateøskoprávních øádù zhoršovalo sociální postavení
ženy, tím všeobecnìjší se stávalo mnohoženství jako manželská forma, a  to hlavnì
mnohoženství fakultativní, nezávazné, jako výsada tìch, kteøí na to mìli: náèelní-
kù, vladaøù, šlechticù a  boháèù nebo mužù výjimeènì schopných, jako byli napøí-
klad mimoøádnì šikovní eskymáètí lovci, kteøí si mohli koupit nìkolik žen a  uživit
vìtší rodinu. Protože však u vìtšiny národù (avšak ne u všech) je poèet žen a  mužù
pøibližnì stejný, nemohou tak snadno mít všichni muži jednoho kmene zároveò
více žen. Musí se spokojit jen s jednou, žít v monogamii a  nouzi. U nižších lovec-
kých národù, které èasto zabíjely novorozeòata ženského pohlaví, mívali jen náèel-
níci nebo staøí vážení muži dvì nebo tøi ženy, zatímco ostatní jen jednu nebo žád-
nou. U rolnických národù, u kterých vznikla velká majetková nerovnost, zabrali
pro sebe bohatí èasto tolik žen, že na chudobnìjší muže už nezbyly.
Polygynie, (chybnì polygamie, což je termín významovì užší) se vyskytuje
v rùzných formách. Pùvodní forma zøejmì pøedpokládá, že všechny ženy jsou
rovnoprávné. Èasto bydlí každá se svými dìtmi v samostatné chatrèi, takže man-
žel má na starost tolik domácností, kolik má žen. Tak tomu bylo u mnohých afric-
kých národù, kde mìly ženy oddìlené domácnosti i vlastní majetek a  jen periodic-
ky pøijímaly návštìvy spoleèného manžela; podobnì tomu bylo u nìkterých seve-
roamerických indiánù, v Mikronésii, u Batakù na Sumatøe.
Jen nepatrné, ale zajímavé jsou rozdíly mezi následujícími tøemi africkými etni-
ky:
U Bavendù musel každý manžel pro svou ženu postavit samostatnou chatrè,
ve které mìla svou domácnost, kuchyòské nádobí, zásoby a  šatstvo, na které ne-
mìla jiná žena nárok. Ani muž jí nesmìl nic vzít a  darovat tøeba jiné ženì: mìl na to
právo jen pro svou potøebu. Jedna žena zde pravidelnì vládla, mìla vìtší a  hezèí
chatrè, ve které se muž nejvíce zdržoval, pøijímala jeho hosty a  dohlížela na ostatní
ženy. U Wagandù (èi Bagandù), kde je poèet manželek neomezený pro toho, kdo
na nì má, také každá žena bydlí ve své vlastní oplocené chatrèi. Manželova chatrè
stojí v èele pøed nimi. Ženy ho navštìvují podle jeho pøání. U Bagobù, kde též
bydlela každá žena samostatnì se svými dìtmi, žil muž ve spoleèné domácnosti
se svou hlavní ženou a  ostatní jen navštìvoval.
U nìkterých Papuáncù na Nové Guineji mìl muž doma obyèejnì jen jednu
ženu; druhá a  tøetí žena bydlely na jiných ostrovech a  muž za nimi dojíždìl jednou
èi dvakrát do roka. U Mandingù (Mandingové, skupina pøíbuzných kmenù na hor-
ním toku Nigeru a  v Senegalu) byla postupnì každá žena paní v domácnosti a
 musela se starat o potravu a  dohlížet na otrokynì. Na Kisaøe žijí ženy bohatých u
svých rodièù, zatímco chudobnìjší ženy bydlí všechny pod jednou støechou a  prv-
ní žena vládne nad mladšími ženami.
Jiná forma mnohoženství je tam, kde má nìkolik žen pøednost a  pokládají
se za ženy hlavní, zatímco ostatní jsou jen ženami vedlejšími nebo souložnice-
mi. Tak tomu bylo ve starovìku napøíklad u starých Hebrejcù a  Frankù. Poz-
dìji ve tøetí formì existuje jedna hlavní žena, obyèejnì první, která má úplnou
nadvládu nad ostatními, které se pokládají jen za souložnice, což je už jakýsi
pøechod k monogamii. Tak to bylo ve staré Heladì a  ještì dodnes tu a  tam
v Èínì.
U Vutù si volil náèelník z velkého poètu žen tvoøících jeho domácnost jednu
„královnu“, která vynikala pùvodem i moudrostí a  svìøoval jí vládu nad ostatními
ženami. Kromì toho mìl 4 nebo 5 dìvèat nebo žen zvl᚝ oblíbených a  privilego-
vaných, které pro nìj musely napøíklad vaøit. Ostatní ženy byly „dìlnice“, pracova-
ly buï na poli nebo vaøily pro náèelníka a  jeho ženy.
Mnohoženství u pøírodních národù se tím více rozšiøuje, èím je vìtší nerovnost
vzhledem k bohatství a  moci. Tím se také zhoršuje postavení ženy. Mwata Kazem-
be, panovník v Lundì, mìl 600 žen, které byly pøidìleny jeho ètyøem hlavním
ženám jako služky. Když uvidìl ženu, která se mu líbila nebo o takové, která by
se mu líbit mohla, slyšel, poslal si pro ni. Jen co pøišla, podrobil ji výslechu, aby
se pøiznala, se kterými muži se pohlavnì stýkala. Ti byli potom chyceni, zabiti, je-
jich majetek zkonfiskován a  ženu zavøeli do královského harému.
U Maravenù musela žena v urèité vzdálenosti kleèet, dokud její manžel jedl.
Mtesa, nejmocnìjší panovník ve východní polovinì rovníkové Afriky, mìl podle
Stanleyho zprávy 5000 žen, ze kterých však jen 500 bylo možné pokládat za králo-
vy souložnice. Podle pozdìjšího cestovatele jich prý mìl dokonce 700 a  vlastnì ani
neznal jejich pøesný poèet; ani prý s nimi nešetøil, nebo cestovateli ihned nabídl 18
vybraných krasavic darem. Ašantský král mìl prý 3000 žen. O Kasangovi, panov-
níkovi v Uru, anglický cestovatel Cameron napsal: „Když spí král doma, tvoøí mu
ženy jeho harému postel – jedny, opírající se rukama a  koleny, mu vytváøejí svými
zadky lùžko, druhé, rozložené na koberci, mìkký koberec.“ O dahomejském králi
jsme už hovoøili.
Mnohoženství jako manželská forma bylo rozšíøené snad také u všech starovì-
kých národù, kterými se ještì budeme zabývat. Udrželo se hluboko do civilizova-
né epochy a  všude bylo v urèitém smyslu pøedchùdcem monogamie.

Polyandrie, mnohomužství. Manželství jedné ženy s nìkolika muži se vysky-

tovalo a  èásteènì i dosud vyskytuje na Cejlonu, v Indii, hlavnì u Todù, Èongù,
Naimarù a  jiných kmenù v Nilgiriském pohoøí, dále v Tibetu, u Eskymákù, Aleutù,
Koòakù (Konjakù) a  Kolušù (Koljušù), u praobyvatel kolem Orinoka, u Irokézù a
 jiných severoamerických a  støedoamerických kmenù, taktéž v Melanésii a  Poly-
nésii.
V Tibetu má polyandrie tuto formu: když se ožení nejstarší syn, pøejde na nìj
veškerý otcùv majetek, zato se však musí starat o rodièe a  sourozence. Pokud to
jemu a  jeho ženì vyhovuje, zùstanou rodièe u nich, v opaèném pøípadì jim dá
samostatné obydlí. Nejmladší syn se obyèejnì stává lámou (knìzem). Když jsou tu
další bratøi, stanou se sluhy ženatého bratra a  zároveò jeho spolumanželi, které
však mùže kdykoliv propustit. Když umøe, pøipadne vdova i majetek druhému
nejstaršímu bratrovi. Volba ženy je výsadou nejstaršího bratra.
Jistý cestovatel vypráví: „Jednoho dne uteklo dìvèe z kmene Daflù mezi Èínou
a  bývalou britskou Indií na indickou pùdu a  odevzdalo se pod anglickou ochranu
proti svému otci, který ji chtìl vdát za souseda, žijícího v polygynii. Poskytli jí prá-
vo útulku, zde se však hned „vybarvila“ a  pøivedla si z úkrytu svého „únosce“,
kterému potom pøedstavila další dva muže jako své manžele. Vyšlo najevo, že u
nich je mnohoženství výjimkou, zatímco polyandrie pravidlem, jenže se neomezu-
je tolik jako v Tibetu jen na bratry, ale dìlá se svobodnou volbou.“
Na Cejlonu a  u národù na úpatí Himálaje jsou všichni manželé jedné ženy vždy
bratry. V zemi Kulu se našla takováto pospolitá manželství se 4 až 6 muži a  všichni
byli bratøi. Dìti hovoøily o starším a  mladším otci, a  jen co nìkterý manžel uvidìl
boty svého bratra pøed ložnicí, vìdìl, že nemá vstupovat.
O polyandrii u národù v údolí Indu napsal Rousselet34: „Manželství nìkolika
mužù s jednou ženou je možná typem nejstarší sociální organizace pranárodù In-
die a  v západní Himálaji. O tom, že tento zvyk je velmi starý, svìdèí okolnost, že
ještì dnes pøevládá u rùzných kmenù, které jsou od sebe navzájem oddìleny úze-
mími, obývanými pøívrženci mnohoženství. Polyandrii najdeme u Naimarù
na nejjižnìjším indickém jihu, u Baigù v Gobwanì, u Gárù na indicko-èínských hra-
nicích a  nakonec v západní Himálaji, v Ládakhu, Rpašachu a  Kulu... Když se ožení
nejstarší bratr, vìtšinou se stávají všichni jeho bratøi manžely jeho ženy. Dìti naro-
zené z tohoto svazku nepatøí jednotlivci, ale nazývají všechny manžele své matky
otcem. Tak zde má žena ètyøi manžele zároveò, ale jejich poèet není nijak omezen.
Kromì této pravidelné formy polyandrie má žena také právo vybrat si jednoho
nebo nìkolik mužù (ne milencù) vedle skupiny bratrù. Dùsledkem tohoto pozoru-
hodného zvyku je, že stav obyvatelstva se nezvyšuje, ale ani nezmenšuje. U Kulù je
žena hlavou této pospolitosti, spravuje majetek, který manželé zvelebují a  jehož
výnos jí pøinášejí. Sama se stará o výbavu pro dìti a  svùj majetek jim odkazuje jako
dìdictví.“
O polyandrii v Ládakhu napsal Ujfalvy35: „Aby se zabránilo tøíštìní pozemko-
vého majetku a  snad i z úsporných dùvodù, mají zvyk, že dìvèeti, které se vdalo,
dovolí vzít si za manžele ještì libovolný poèet jiných mužù; všichni spoleènì však
tvoøí jednu rodinu. Pozdìjší manželé vìtšinou bývají bratry prvního manžela, a
 proto lze èasto slýchat, že dìti hovoøí o mladším a  starším otci. Ženy v Ládakhu si
však smìjí vybrat ještì dalšího cizího manžela, kterého si mohou pøivést do spoleè-
né domácnosti bez obav, že se tomu nìkdo postaví na odpor. A  pøece se tu a  tam
vyskytuje i mnohoženství: také se nìkdy stane, že zámožné dìvèe si vezme jen
jednoho muže podle své volby.“
Na Cejlonu se vyskytovala polyandrie ve všech kastách a  tøídách, u zámož-
ných Sinhalèanù mìla žena èasto dva nebo ètyøi manžele, nìkdy i sedm. Portugalci
a  Holanïané prý vytlaèily tyto mravy z pobøeží, ale uvnitø ostrova se snad vysky-
tují dosud.
Na Nových Hebridách (Vanuatu) je zvyk, že dva vdovci žijí s jednou vdo-
vou, dìti patøí obìma mužùm. U Tsonotuan-Irokézù nebylo povoleno legální
mnohoženství, ale ženy mohly mít nìkolik legitimních manželù. Na Markézách
mìly zvl᚝ vznešené ženy nìkolik mužù, kteøí se dobøe snášeli, ale cizolož-
ství jim nebylo dovoleno. Také zde existovalo mnohoženství. U Guanèù
na Kanárských ostrovech existovala polyandrie napøíklad na ostrovì Lanza-
rote, ale vždy jen jeden muž se pokládal za hlavního muže v domácnosti, i
když jen na období jednoho mìsíce. Potom nastoupil na jeho místo další, kte-
rý pak také musel vrátit mezi domácí služebnictvo, dokud na nìj znovu nepøi-
šla øada.
Jistým druhem polyandrie je zvyk Punanù ve vnitrozemí Bornea, že starší muži,
kteøí žijí v bezdìtném manželství s mladými ženami, si k sobì berou mladého a
 silného chlapce, aby jim dopomohl k potomstvu. U Bampendù existuje mussussu-
me, tzv. zajatá žena, pøivedená z vesnice vyplenìné za vítìzného tažení. Pøisoudí ji
nejprve tomu, kterého si vybere, aby s ní spal. Potom mají i ostatní bojovníci právo
s ní souložit, za což od každého dostane dar. Když se chce vdát, musí dary vrátit,
ale jinak se ve vesnici tìší velké úctì.
U Èukèù zjistil Nikolskij jakési støídavé manželství: dva nebo více mužù se do-
hodne, že všichni mají stejné právo na své ženy. Toto právo se realizuje kdykoliv
se zúèastnìní setkají, napøíklad na návštìvì. Také svobodný muž nebo vdovec
se mùže zúèastnit tohoto støídavého manželství, pokud žije na jednom místì nebo
je ženatý – zde už jde o skuteènou polyandrii. Ženy prý pøijímají tento zvyk celkem
ochotnì, dokonce i ruské ženy, pokud si vezmou Èukèe. Stává se však, že èukèská
žena, když jí vnucují nepøíjemného manželského souložníka, spáchá sebevraždu.
Manželský trojúhelník byl znám u pøírodních národù, dokonce u Koòakù, Ka-
nuvanù a  Kolušù i v zákonné formì. U Kolušù byl legálním milencem vždy bratr
nebo manželùm blízký pøíbuzný; bratr nebo syn mužovy sestry byl také povinen
oženit se po jeho smrti s jeho vdovou.
Pokud není polyandrie ozvìnou skupinového snoubení a  mateøskoprávních
øádù, vznikala zøejmì ze šetrnosti nebo z chudoby, jako napøíklad u jihoafrických
Hererù. O horských Mirisech a  kmeni Dolfa v severní Indii hovoøí Dalton, že ti,
kteøí si to mohou dovolit, žijí v mnohoženství, zatímco v chudobnìjších tøídách si
bratøi kupují spoleènì jednu ženu, nebo pro jednoho je kupní cena ženy pøíliš
velká. Rousselet sice pokládá polyandrii v Indii a  v západní Himálaji za prastarý
zvyk, avšak mnoho nehovoøí o jeho pùvodu. Je však pravdìpodobné, že to v tìchto
konèinách souvis s bývalým mateøskoprávním zøízením, protože už ve starých
indických povìstech mìly princezny za muže 5 nebo i 7 bratrù. Také se nedá popøít
ta skuteènost, že napøíklad v Tibetu a  na Cejlonu není polyandrie pouze zvykem
chudých lidí, ba naopak. Není to to samé, když si zámožná žena vezme nìkolik
manželù, nebo když si nìkolik chudých manželù pro sebe vezme jednu ženu.
Loanžské princezny, jak už víme, chápaly polyandrii celkem po svém: snažily
se støídat zámožné muže, aby je mohly rychle o všechno pøipravit a  potom vy-
hnat.
Staøí cestopisci se dívají na polyandrii velmi pohoršenì, i když na polygynii
vìtšinou nejsou tak pøísní. To je stanovisko dvojité mužské morálky, ke kterému
se vìda nesmí snížit. Tibeané, kteøí neznají pohlavní žárlivost a  ošklivost, jako
ji vùbec neznají pøírodní národy, si polyandrii chválí, nebo muži jedné ženy
se prý tolik nehádají jako ženy jednoho muže - za dlouhé nepøítomnosti toho èi
kterého muže, pokud je na cestách nebo u stád v horách, nechybí ženì mužská
ochrana a  ani jako vdova se neocitne tak snadno se svými dìtmi v nouzi, a
 nakonec i proto, že výživa ženy a  dìtí v polyandrii je snadnìjší než
v mnohoženství nebo v monogamii. Zároveò je tøeba uznat, že postavení ženy
v polyandrickém manželství je o mnoho vyšší a  dùstojnìjší než v manželství
polygynickém a  v patriarchální monogamii.
U drávidských indických kmenù, u kterých je polyandrie nejvíce rozšíøena,
se tìší žena úctì a  svobodì, zatímco u sousedù žijících v mnohoženství patøí ženy
k nejnešastnìjším otrokùm. I u Irokézù, jak víme, byly ženy rovnocennì postave-
ny mužùm. Celkovì se dá øíci, že polyandrie udržuje muže v urèitých mezích,
zatímco polygynie všude pøispívá k zotroèení ženy.
Primitivní manželství v užším slova smyslu, tzn. když odhlédneme od skupino-
vých svazkù a  od ozvìn mateøskoprávního zøízení, tedy manželství jako dùsledek
mužovy hospodáøské a  mocenské pøevahy a  ženina poddanství, lze tedy charak-
terizovat takto:
1. Primitivní manželství pøesto, že pohlavní pud má charakter volnosnubný,
který má rád zmìnu, stává se pomìrnì trvalým, nebo není založeno na pohlavní
žádosti, jež rychle pomine, ale na stálé hospodáøské potøebì.
2. I když primitivní èlovìk nezná pohlavní žárlivost, vyskytuje se u nìho všeo-
becnì žárlivost vlastnická: o „milenku“, kterou má ve své ženì, se ochotnì dìlí
s jinými nebo ji ochotnì pùjèuje, ale svou služku, kterou v ní má pøedevším, žárlivì
hlídá, aby mu ji za zády nìkdo neunesl.
3. Hlavní formou primitivního manželství je fakultativní mnohoženství: muž si
pøeje mít tolik ženských pracovních sil, kolik staèí uživit, což ve vìtšinì pøípadù
znamená monogamii z nouze.
4. Muž mùže ženu kdykoliv vyhnat jako špatnou služku; pùjèováním žen, vol-
nosnubností pøi slavnostech a  jejich výmìnou uspokojuje pudovou touhu po zmì-
nì, ale pøitom neztrácí ženu jako pracovní sílu.
5. Svobodné ženy jsou pohlavnì volné, nebo ještì nejsou ve služebním pomì-
ru.
6. Žena se získává únosem, koupí, výmìnou nebo službou, tedy stejnì tak jako
každé jiné zboží.
Dùvodem primitivního manželství tedy nebyla láska, ale pracovní síla ženy a
 její mateøská schopnost. Žena je muži nejen služkou a  dìlnicí, ale v dìtech mu
dává další cenné kusy vlastnictví, o jejich výchovu se musí sama starat: v chlapcích
pomocné pracovní síly a  budoucí krevní mstitele a  právní ochránce, v dìvèatech
dobøe prodejné pøedmìty.

IV. PØÍRODNÍ ŽENA A  PROSTITUCE

Jak jsme už øekli a  v celých dìjinách ženy se o tom vždy znovu pøesvìdèujeme,
volnosnubná lidská povaha se neustále snaží proniknout kulturní slupkou mravù a
 obyèejù, právních a  náboženských názorù, které ji potlaèují. Když mravy omezují
volný pohlavní styk tak, že se všeobecnì pokládá za nemravný, vzniká prostituce
jako náhrada, jako nová „kulturní“, zvrhlá forma volnosnubnosti. „Kde se nemùže
vybouøit volná láska, objevuje se prostituce.“36
Døíve, než pøikroèíme k jejímu vzniku a  vývoji u pøírodních národù, musíme
se pøedevším seznámit s její skuteènou podstatou, která ještì ani dnes není všeo-
becnì jasná, s její definicí, která je dodnes ve svìtì uèencù velmi rozmanitá a  øek-
nìme si rovnou: závisí na odborných pøedsudcích nebo morálních zaujatostech
nebo nakonec ústupcích morálky vládnoucí tøídy. Už na první pohled je zøejmá
hluboká nesprávnost Buschanovy37 definice: „Prostituce, to je pohlavní oddávání
se dìvèat a  žen osobám, se kterými neuzavøely žádné manželství,“ a  to je definice
etnologa, který je velmi výrazným zastáncem pùvodní lidské volnosnubnosti!
Dejme nejprve slovo antropologovi a  sexuologovi Reitzensteinovi, který za-
stává celkem liberální stanovisko: „Že to nebyl vždy legitimní manžel, se kterým
ženy mìly pohlavní styk, jsme vidìli už nìkolikrát v pøedešlých kapitolách.
V minulosti lidé u nás tyto pøípady rychle vyøešili, nebo ženu, která se nìèeho
podobného dopustila, nazvali dìvkou. To se však pokládalo za velkou hanbu. Ale
s takovýmito názory na oddávání se žen nelze v etnologii operovat, nebo neje-
den národní kmen nejenže dovoluje svým ženám mimomanželský pohlavní styk,
ale dokonce ho od nich vyžaduje, a  zde se potom samozøejmì nebere jako cosi
zahanbujícího. Slovo prostituce se dnes používá právì tak správnì jako nesprávnì.
V mnohých kruzích se každý mimomanželský styk oznaèuje za prostituci. To je
ovšem naprosto nesprávné. Prostitucí rozumíme oddávání se dìvèete nìkolika
mužùm za odmìnu.“ Žena, která žije s jedním mužem v konkubinátu, není proto
prostitutkou, ale budeme za prostitutku pokládat i nejvìtší umìlkyni, která
se støídavì oddává nìkolika mužùm za brilianty apod., když jí jde pøedevším o
výdìlek. Tedy i „volná láska“ a  takzvaný „pomìr“ jsou z prostituce vylouèeny.
Prostituce zøejmì není jen jevem naší doby, ale má koøeny už v pravìku, a  musíme
ji pokládat za zvrhlou formu volného pohlavního styku, který už od tìchto dob
existuje. Velmi správnì hovoøí Ivan Bloch: „Moderní prostituce je vzhledem ke své
organizaci a  vnìjší formì úplnì produkt a  pøežitek klasického starovìku, ale svý-
mi prvotními koøeny sahá nazpìt až do pravìku lidského rodu.“ Je dùsledkem
falešné morálky, pøedevším dùsledkem boje o monogamii. Sama žena na tom má
nemalou vinu. Možnost tìlesného oddání se je pro ni nejvìtší kapitál, kterým si
zároveò upevòuje svou budoucnost v manželství, a  proto pudovì nenávidí ta
dìvèata, která nechtìjí trvalý svazek, ale jen peníze. Podobnou myšlenku vyslovu-
je i Wullfen39: „Mnozí pøipisují ženì èást viny na tom, že prostituce je nevykoøeni-
telná, protože žena vyžaduje pøedevším monogamii, jednosnubnost, neuznává
mnohosnubnou mužovu povahu, a  tím ho žene k prodejnému pohlavnímu požit-
ku.“ Také Bloch je stejného názoru: „Prostituce se vyskytuje i u pøírodních národù
všude tam, kde byl volný pohlavní styk omezený nebo spoutaný. Není nièím jiným
než náhradou nebo novou formou prvotní „promiskuity“ (tzn. volného nemanžel-
ského pravìkého styku)... Dokud bude trvat manželství, potrvá i prostituce, a
 protože nemùžeme odstranit manželství, když se nechceme vzdát své kultury,
nemùžeme odstranit ani prostituci, i když ji nazýváme nutným zlem.“
Vrame se nyní k definici. Budeme ji potøebovat i v dalších èástech tohoto díla,
kde nám èasto prospìje, pøièemž budeme mít úplné jasno o tom, kde konèí láska a
 zaèíná prostituce. To se totiž nedá tak lehce zjistit: co se moralista odváží rozøešit
na první pohled, to se èlovìku uvažujícímu bez pøedsudkù èasto jeví jako hustá sple
fyziologických a  psychologických momentù, ve které potøebuje spolehlivé vodítko.
Takovým vodítkem je právì dobrá definice. V podstatì se budeme pøidržovat roz-
boru Ivana Blocha, jehož definice je v každém smìru nejobsažnìjší a  nejpøesnìjší.

Povaha prostituce. Prostituce je jev èistì lidský, kulturní produkt lidské spoleè-
nosti. U zvíøat se nikdy nezjistilo nic, co by se jí podobalo.
Jen jedna vìc, která v prostituci také svou úlohu, se èásteènì objevila i u zvíøat –
že se totiž slabší pohlaví snaží využít své pohlavní vnady na to, aby od silnìjšího
pohlaví dosáhlo urèité výhody. Jistý zvìrolékaø poskytl Dr. Blochovi výsledky své-
ho pozorování: „Když v opièinci, kde chovají samce spolu se samièkami, rozdávají
pamlsky, nìkdy se stane, že silný samec se žene k samièce, která ukradla oøech
nebo cukøík. Zde jsem èasto pozoroval, že se samièka postaví pøed samce, který
se blíží se zlým úmyslem, nabízejíc mu vyzývavými pohyby zadku soulož
se zøejmou snahou, aby si tím uchránila svùj pamlsek. Podotýkám, že podobnì
se chovají i mladší opièí sameèkové k velkým, podstatnì silnìjším samcùm. Kde
jsou spolu jen opièí samci, onanují se navzájem.“ Cosi podobného pozorovali i u
australského ptáka arguse pavího. Staví si pøístøeší výhradnì pro pohlavní styk,
které zdobí velmi dùmyslnì. Zde se scházejí sameèci a  bojují o pøízeò samièek a
 scházejí se tu i samièky koketující se sameèky. Nelze se tedy divit, že vchody do
pøístøeší jsou ozdobeny množstvím krásnì zbarvených nebo jasnì se blýskajících
pøedmìtù. Pøinášejí je sem, dùmyslnì umísují, uspoøádávají a  pøi pohlavních zá-
bavách pøenášejí mušle, zuby, pestré kamínky, kousky barevného kartounu, mod-
rá pera z papoušèích ocasù, dokonce i náprstky ukradené lidem, modré, èervené a
 èerné jahody. Tìmito pestrými a  lesklými pøedmìty chtìjí zøejmì samièky nalákat
k pohlavnímu styku.
Ale tento jev, že slabší pohlaví tam, kde je sociálnì utlaèované, se snaží za po-
skytnuté pohlavní rozkoše dosáhnout urèité výhody, je všeobecným pøíznakem i
normálních pohlavních pomìrù, a je už ve své extrémní formì jedním z charakte-
ristických znakù prostituce. Tato forma „prodejnosti“ ženy je všeobecnì a  pudovì
podložená. Žena je vìtšinou pohlavnì ménì aktivní než muž. Následky lásky:
tìhotenství, porodní bolesti, šestinedìlí, starost o dìti – jsou tìžké pøedevším pro
ni. Od svého prvního zotroèení pøedstavuje také slabšího výrobního èinitele. In-
stinktivnì se tedy snaží využít své pohlavní vnady k tomu, aby jí muž vìnoval èást
ovoce své práce jako protidar za bezvýhradnì poskytovanou pohlavní rozkoš.
S tímto jevem se ostatnì setkáváme i dnes v té formì, že slabší pohlaví pøed-
stavuje nìkdy muž. To však znamená, že odmìna za poskytnutou pohlavní roz-
koš není sama o sobì a  za všech okolností dùkazem prostituce. Vznikla snad už
v pravìku, když v zápase o ženu vítìzil muž, který nabídl nejkrásnìjší skvost a
 nejcennìjší pøedmìt.
Prostituci je tøeba pøedevším pøesnì oddìlovat od jiných forem mimomanžel-
ského pohlavního styku. Pozoruhodné v tomto smìru byly už závìry øímského
práva, hlavnì Ulpianovy poznámky: „Veøejné øemeslné smilstvo neprovozuje jen
žena, která se prostituuje v nevìstinci, ale i ta, jejímž zvykem je v zábavním podni-
ku nebo jinde bez hanby se oddávat. Veøejnì totiž znamená, že v každém smìru,
to jest bez výbìru; tedy nikoliv žena, která podlehne v cizoložství nebo pøi znásilnìní,
ale žena, která žije jako prostitutka. Ani o takové, která obcuje s tím nebo oním
mužem, pøijímajíc od nìho peníze, se nedá øíci, že vykonává veøejné øemeslo smil-
stva. Octavenus má pøece úplnou pravdu, že i žena, která se bez penìžité náhrady
veøejnì oddává mnohým mužùm, se musí poèítat k prostitutkám.“
Øímské právo a  øímské mravy pøesnì rozlišovaly prostitutku, mulier quaestu-
aria, od ostatních pøedstavitelek mimomanželského snoubení, které se nazývaly
concubina pellex a  amica èili delicata.
Concubina neboli focaria znamenala ženu, která žila se svobodným mužem a
 pøedstavovala v každém smìru manželku, jíž chybìla jen legitimace právní man-
želské smlouvy. Mezi konkubínou a  manželkou byl tedy rozdíl pouze v „dùstoj-
nosti“. Pellex, paelex byla milenka ženatého muže a  netìšila se samozøejmì takové
vážnosti u øádných lidí jako konkubína. Také amica èili delicata byla takzvaná ga-
lantní žena, která se stýkala jen s nìkolika muži podle svého výbìru. Její pohlavní
život byl individuálního a  vytøíbeného charakteru, i když souložila témìø vždy
za odmìnu. Naproti tomu pravá prostitutka byla žena, která se pro výdìlek pro
sebe nebo i jiné ženy veøejnì èi tajnì bez výbìru vydávala napospas mnohým
mužùm. Do takové klasické charakteristiky prostitutky se právem zahrnuje i kup-
líøka, zatímco øímské právo nezná v žádné podobì prostituci mužskou a  mužské-
ho kuplíøe nebo majitele vykøièeného domu. I v této vìci je velmi viditelný patriar-
chální pùvod øímského práva, nepøíznivý pro ženu.
Podstatné momenty pøi urèování prostituce jsou tyto:
1. Prostituci je tøeba pøísnì odlišovat od ostatních forem mimomanželského
pohlavního styku. Církevní právo a  novodobí moralisté se pokoušeli nedovole-
ným zpùsobem odstranit každé rozdíly a  zašli nìkdy až tak daleko, že oznaèova-
li za prostitutku i ženu, která „dobrovolnì obìtuje svou ctnost“. Naproti tomu
moderní vìdci udìlali pøesné ohranièení až do krajnosti; podle nich nelze k prosti-
tutkám poèítat ani ženu, která se jednou z èiré smyslné potøeby oddá komukoliv
neznámému. Je tøeba bezpodmíneènì trvat na tom, že mimo manželství existo-
val vždy volnosnubný styk, který nepatøí k prostituci a  ani prostituce s ním ne-
mùže splynout.
2. Podstatným znakem prostituce je neurèitý poèet osob, kterým se jednotlivec
pohlavnì oddává. Není to skuteèná prostituce, když se žena jen pøíležitostnì, nebo
pøímo za peníze oddává, nebo pokud má u sebe nìkolik milencù a  pøijímá od nich
odmìnu, ale vždy za urèitý delší èas jen nìkterého. Až tehdy, když žena støídá
„milence“ pøíliš èasto a  rychle, se blížíme k prostituci. Nelze tedy pøíležitostnou
prostituci všeobecnì pokládat za prostituci skuteènou, a  takzvaná vydržovaná žena
nemá obyèejnì s prostitucí nic spoleèného. Pøitom ženy-nymfomanky, zbìsile vy-
hledávající pohlavní ukojení a  tìžko ukojitelné, které se bez výbìru oddávají rych-
le a  èasto množství mužù, a  pøitom snad ani neberou odmìnu, je tøeba pokládat
za druh prostitutek.
3. Podstatným znakem prostituce je ustavièné, nepøetržité, bìžné oddávání se.
Je to obyèejný obchod, který provádí žena se svým tìlem.
4. Všeobecná prodejnost, nikoliv individuální odmìna, dar nebo jiná výhoda,
charakterizuje povahu prostituce. Øemeslné prodávání tìla odlišuje prostitutku od
jiných žen, které za svou pohlavní ochotu dostávají peníze, dary, výhody nebo –
manželské zaopatøení. Prostituce se stává skutkem, když je pohlavní styk s mno-
hými muži pro ženu jediným prostøedkem existence, i když výdìleèná èinnost
nutnì nepatøí k pojmu prostituce.
5. Podstatným znakem prostituce je veøejné nebo notorické vykonávání øeme-
slného smilstva. Jde o ustavièný, pøímý styk s veøejností, který se uskuteèòuje pro-
menádami po ulicích, návštìvami divadel, koncertù, plesù, dostihù, lázní a  jiných
veøejných míst, nebo se provádí z bytu lákáním v oknì, veøejnou reklamou, roz-
dáváním letákù, inzeráty (napøíklad pod pláštíkem masáže) atd.
6. Lhostejnost k osobì, která si pøeje pohlavní styk a  nedostatek jakéhokoliv
individuálního duchovního vztahu mezi prostitutkou a  jejím klientem charakteri-
zují povahu vyvinuté prostituce. „Pravou prostitutkou je žena, která se z nutnosti
nebo z vlastní vùle bez výbìru, bez náklonnosti, bez jakékoliv pøímé èi smyslné
vášnì pohlavnì oddává. Pokud zde hraje roli urèitá volba, pøièemž nelze myslet ani
na zálibu vyvolanou urèitými jemnými city, ale jen na vášnivý erotický impuls, dá
se hovoøit o prostopášnosti, smilstvu, skandálu, perverzi, ale nikoliv o prostituci
v pravém slova smyslu. Nedostatek individuální volby, oddávání se bez náklon-
nosti, to je podstatný a  všeobecný znak prostituce, který se najde v prostituci „po-
hostinské“, „náboženské“ i legální, zatímco prodejnost pøichází v úvahu až po-
tom,“ napsal Rabutaux ve svém velkém díle o evropské prostituci. Tento názor je
však tøeba pøijmout s urèitými výhradami. Prostitutkou mùže být i ta žena, která si
zprvu vybírá, i když zde ještì nejde o „stroj na rozkoš“, kterým se stává starší
prostitutka. Úplná lhostejnost k osobì muže požadujícího pohlavní styk se objevuje
obyèejnì až po nìkolika letech øemeslného smilstva, když otupilo všechny indivi-
duální pocity náklonnosti, požitku i pohlavní žádosti. Pokud však chápeme nedo-
statek individuálních vztahù mezi prostitutkou a  jejími klienty v širším smyslu – že
prostituce je pohlavním stykem bez upøímného zájmu o blahu zúèastnìné osoby,
že je ukájením pohlavního pudu bez jakékoliv lásky a  vìrnosti a  bez ohledu na ná-
sledky, což nakonec platí i pro nejedno manželství - v tom pøípadì jde o znaky, jímž
se skuteènì charakterizuje prostituce.
7. Dalším podstatným znakem je také pohlavní styk v širším slova smyslu,
nejen soulož. Prostitutkou je právì tak žena, která vykonává øemeslnou soulož,
jako žena, která mnohé muže øemeslnì pohlavnì vzrušuje nebo ukájí rùznými
nenormálními zpùsoby. Pøitom vlastní smyslné vzrušení nebo ukojení prostitutky
je pro pojem prostituce nepodstatné. Nelze pochybovat o tom, že zlomek žen
se systematicky vzdává mnohým mužùm z èiré smyslnosti, že mnohé ženy
se øemeslnì oddávají i za peníze, ale pøitom se, hlavnì zpoèátku, pohlavnì ukájejí a
 konají èásteènì ze sexuálních pohnutek. Celkovì se však dá øíci, že pro vìtšinu
lehkých žen pohlavní ukájení nehraje roli v jejich øemesle, že je vyhledávají spíše u
svých „pasákù“ nebo skuteèných milencù.
8. Pøíslušnost k ženskému pohlaví není podstatným znakem prostituce. Ani
øímské, ani církevní a  germánské právo však nezná mužskou prostituci a  mužské
kuplíøství, nezná ani lesbickou ženskou prostituci. Až do nejnovìjších dob panoval
názor, že øemeslné nabízení se mužùm a  chlapcùm nespadá do rámce prostituce,
nebo se zde jedná o nepøirozené smilstvo, ke kterému je tøeba se postavit jinak.
Ale mužská øemeslná prostituce i prostituce lesbická mají všechny znaky prostituce
pravé a  jsou ve skuteènosti rovnocennými znaky své povahy tìsnì spjaty s bìžnou
heterosexuální prostitucí.
9. Ve zcela vyvinuté prostituci vzniká trvalý typ a  zpùsob života u prostituují-
cích osob, vìtšinou získaný øemeslným smilstvem, z menší èásti spoèívající nìkdy
ve vrozené náklonnosti. Jisté charakteristické vlastnosti spoleèné prostitutkám všech
dob a  zemí jsou pøedevším dùsledkem prostituèního øemesla a  celého prostøedí,
do kterého tento èlovìk brzy zapadne a  kterému se stále více pøizpùsobuje pod
sociálním tlakem a  z duševní nákazy. Tak vzniká biologický typ prostitutky nebo
prostituta; øemeslo a  zpùsob života je nivelizují.
Z tìchto dùvodù je Blochova definice takováto: Prostituce je urèitá forma mi-
momanželského pohlavního styku, která se vyznaèuje tím, že prostituující jedinec
se více ménì bez výbìru oddává souloži nebo jiným pohlavním úkonùm neurèité-
mu množství osob nebo je ustaviènì, veøejnì a  notoricky vzrušuje a  ukájí, zøídka
bez odmìny, nejèastìji formou øemeslné prodejnosti, a  v dùsledku tohoto øemesl-
ného smilstva se stává urèitým stálým typem.

Vznik prostituce. Volnosnubný a  pospolitý pohlavní život, kterému zùstávala

vìrná pøedevším svobodná mládež pøírodních národù a  který podporovala hlav-
nì instituce „mužských domovù“ rozšíøených po celé zemi, pøecházel na vyšších
kulturních stupních v prostituci, jakmile vznik soukromého vlastnictví a  bohatství
zaèal rozdìlovat národ na zámožné a  chudé a  láska se stala prodejnou. Naivní
oddávání se pohlavnímu pudu pomalu vystøídala vypoèítavá spekulace s vlastním
i cizím tìlem. Žena se však mohla stát prodejným pøedmìtem pohlavní rozkoše až
tehdy, když se stala prodejným pøedmìtem vùbec, když ji zaèali pokládat za sou-
kromé vlastnictví a  vstupem do manželství se stala mužovým majetkem. Až man-
želství vneslo hospodáøský moment do mezipohlavních vztahù a  spojilo tento
okamžik i s mimomanželským snoubením.
První nábìhy k primitivní prostituci vznikly tehdy, když pozdìji ne už všechna
dìvèata, ale jen nìkterá, pìstovala volný pohlavní styk s muži v „mužských do-
mech“, bydlela u nich a  za poskytnutí pohlavního požitku byla odmìòována. Sly-
šeli jsme už o armengolách na Karolínských ostrovech. Byly to èasto ženy, které
utekly od svých mužù, se kterými nebyly spokojeny, a  v „mužských domech“
se dobøe bavily a  vydìlávaly si. Tento útìk žen lze právem pokládat za ozvìnu
volnosnubnosti, která už není v plném rozkvìtu. Dìvèata zde mohla pìstovat i
blolóbol, to je „odejít do mužského domu“ v jiné vesnici, a  láskou si vydìlat pìkné
peníze, které potom po jejich návratu náèelníci rozdìlili.
Na ostrovech Jap loupili mladíci ženy pro své febaj v jiných okresech, dnes
se však zdá takový únos jen hrou z piety ke starým zvykùm, nebo ve všech pozo-
rovaných pøípadech pøedcházela únosu dìvèat dohoda mezi obìma stranami; v jed-
nom pøípadì se unesená dokonce pøiznala, že prosila lupièe, aby ji unesli. Tyto ženy
jsou potom urèitou dobu, obyèejnì nìkolik let, spoleèným majetkem všech mužù a
 vracejí se domù s bohatými dary. Když se nìjaká stane matkou, vezme si ji nìkte-
rý vesnièan. Na Floridì a  na Šalomounových ostrovech urèovali náèelníci, která
vdaná žena se má pro svou volnosnubnou povahu stát veøejnou ženou, rembi.
Tyto ženy pak bydlely v nìkterém z náèelníkových domù a  odvádìly mu vìtšinu
svých pøíjmù. V San Cristóbalu existovaly vedle volné lásky i dìvèata nebo vdovy,
které fungovaly jako nevìstky, repi. Jinde rodièe vybrali pro své dcery zamìstnání
nevìstky, nebo náèelník koupil dìvèe, urèil mu toto øemeslo a  dìlil se s ním o jeho
výdìlek. Na severních Hebridách pìstují nìkterá dìvèata a  ženy tajnou prostituci
a  dávají si tajnì platit za pohlavní styk.
Na ostrovech Santa Cruz žije vždy nìkolik žen v „mužských domech“; vìtši-
nou je ještì jako dìti koupil nìkterý mladík, jejich první vlastník, a  protože mu
nyní zevšednìly, dal je do dražby. Jiná dìvèata a  ženy se starostlivì vyhýbají
„mužským domovùm“, v nichž jsou dìvèata oznaèována jako owlandää, tzn.
dìvèata mužù. V Novém Pomoøansku a  Novém Lauenburgu (Bismarckovo sou-
ostroví) si dìlali všichni muži právo na vdovy, podobnì v Nissanu, kde mìl náèel-
ník vždy pøednost; nìkdy takovou ženu umìle vykrmili, zabili a  snìdli.
V Bismarckovì souostroví (sev. od Nové Quineje) a  na Šalomounových ostro-
vech (vých. od Nové Quineje) jsou prostitutky urèeny pro rùzné slavnosti;
pøi australské volnosnubné slavnosti, koroboree, byly nevìstky pøipraveny pro
cizí hosty. U èernochù na guinejském pobøeží se vedle mnohoženství vyskytova-
la i „dìvèata rozkoše“, která ustanovovali za zvláštních ceremoniálù a  která žila
na útraty obce; za nepatrnou odmìnu se musela propùjèovat každému, kdo o nì
požádal. V Africe mìlo podstatný vliv na prostituci otroctví, nebo vìtšinu ne-
vìstek tvoøily otrokynì. Ale i zde bylo zjevné, že prostituce má pùvod v primitivní
volnosnubnosti. Na Zlatonosném pobøeží nìkdy na návrh mladíka koupili otro-
kyni, ubytovali ji v samostatné chatrèi, aby se vzdala každému za nìjaký dárek.
Ti, co si takovou otrokyni koupili – a  každá vesnice mìla nejménì jednu – dostá-
vali její pøíjem, ale starali se pak o její živobytí.
Zvláštní chatrè, urèenou také pro dìvèata, lze už pokládat za primitivní formu
nevìstince. Obchod s dìvèaty uskuteèòovaly prý i bohaté ženy. Na pobøeží Que-
Que se konaly ceremoniály, spojené se zasvìcováním nevìstek: náèelníci slavnost-
nì uvedli dìvèata do jejich povolání a  potom se konala velká lidová slavnost. Všech-
ny jejich pøíjmy dostával náèelník, ale dìvèata za to mohla mít ve vesnici tolik po-
travin, kolik potøebovala. Podobnì i u Hababù a  v Mense ve východní Africe
se zasvìcování nevìstek spojovalo s lidovou slavností.
U Sandeù ve vnitrozemí Afriky jsou ženy velmi zdrženlivé povahy, o to nevá-
zanìjší jsou „pobìhlice“, usangah, vìtšinou bezdìtné vdovy. U Džabalù v sever-
ním Maroku je obecní dùm bajt as-suhfa pravým domem mladých mužù a  záro-
veò jevištìm bujného pohlavního života, v nìmž úèinkují mužské i ženské nevìst-
ky. Ženy sem kupují jako spoleèné vlastnictví nìkolika mladíkù.
U starých Mexièanù bydlel každý mladík v tellpochkalu, v domì pro vojen-
skou výchovu, se dvìma nebo tøemi dìvèaty, se kterými spal. Byl to pøežitek vol-
nosnubných mravù, pìstovaných starými mužskými svazy. Namísto svobodných
dìvèat, volných ve svém pohlavním životì, nyní nastoupily s regulací pohlavní
stykù nevìstky, anianimæ nebo maqui, které bydlely ve vlastních domech, kam
mìl každý mladík volný pøístup.
O indiánech Bororech ve støední Brazílii napsal von den Steinen: „Tìžištìm je-
jich života je baitó (rancháo), mužský dùm, a  kromì neuvìøitelnì rušného života,
který se zde odehrává ve dne v noci, jsou rodinné chatrèe sotva nìèím víc než
obydlím žen a  dìtí. Svaz mužù se nazývá aróe, což zdùrazòuje hlavnì jejich spoleè-
ný lov... Tam, kde indiáni spolu byli sami, vládl obdivuhodný poøádek i podle našich
pøedstav, samozøejmì pokud nepøihlížíme k sexuálním záležitostem... Jestli jsem
rozumìl, kmen byl rozdìlen na dvì velké tøídy: na tøídu rodinných chatrèí a  na
tøídu mužského domu. Do první patøili starší otcové rodin, kteøí žili v pravidelném
manželství, do druhé mladíci, kteøí chytali dìvèata a  v malých skupinách s nimi
najednou souložili. Únosy žen, které se obyèejnì uskuteèòovaly z kmene do kme-
ne, se zde dìly uvnitø kmene. Jen èást soukmenovcù mìla ženy v trvalém vlastnic-
tví... A  nyní o mravech v mužském domì. Brazilci tvrdí, že prý i 30 až 40 mužù,
jeden po druhém, znásilnilo ženu, jíž pevnì drželi ruce i nohy. Dìvèata jednak
za bílého dne veøejnì unášejí a  za velkého dovádìní je pomalují a  ozdobí, jednak
je chytají pozdì veèer. Tak jsme jednou v noci vidìli, jak mladíci, ležící pøed rancháo,
zaútoèili na skupinku žen, které se vracely z poradní schùze; dvì ženy v tichém
zápasu chytili, zahalili pøikrývkami, takže je nebylo poznat, a  odvlekli do mužské-
ho domu... Ženám v rancháo dávají milenci šípy s dlouhými bambusovými hroty.
Každý dává dva a  dìvèe je pøijímá s lhostejnou tváøí, sedíc na bobku. Pøi jedné
návštìvì jsem u ní napoèítal osmnáct takových milostných šípù. Odevzdá je svému
bratrovi nebo bratrovi své matky. Dìvèata z rancháo se už nevdávají za jednotliv-
ce; pøípadným dìtem jsou otci všichni muži z rancháo, se kterými souložila. Jsou to
tedy pomìry celkem uspoøádané, vyplývající z pøevahy starších mužù, kteøí mají
vlastnictví a  mají z dìvèat, pøenechaných mužskému domu, pravidelný pøíjem
šípù nebo ozdobných vìcí... Homosexuální styk prý není v mužském domì nezná-
mý, ale vyskytuje se jen tehdy, když je v rancháo velký nedostatek dìvèat.“
Na Gilbertových ostrovech se prý takto oddávají pøedevším dìvèata ze støed-
ního stavu a  nepokládá se to za hanbu, otcové je dokonce rádi nabízejí za odmìnu
výše postaveným mužùm. Používají tu jedno slovo pro dìvèe z obèanského stavu
i pro nevìstku. Pokládá se však za hanbu a  bezohlednost, když se takové dìvèe
oddá a  její rodina nedostane odmìnu.
Trvalá prostituce se však vždy nepokládala u pøírodních národù za èestnou.
Atježané (Acehové v oblasti Atjeh na Sumatøe) nevìstkami opovrhují, a  proto vy-
konávají své øemeslo tajnì. Jsou to však zpravidla zralejší dìvèata, která se nemoh-
la vdát, nebo vdovy, které se už nevdaly. Nejèastìji využívají služeb staré pøecho-
vavatelky, která obstará místnost pro pohlavní styk. Pokud vznikne pohoršení,
hlava obce ženu vypoví. Potom se nìkolik takových žen za vedení kuplíøky zaène
potulovat krajem. Když takovou skupinku uvidí mladík a  chce se s ní blíže sezná-
mit, osloví staøenu: „Povìz mi, matièko, mám žízeò, ale nechci vodu, mám hlad, ale
nechci rýži, mùžeš uspokojit moji touhu?“ A  stará odpoví: „Ano, mohu!“ Setkání
se pak obyèejnì uskuteèní v nìjaké opuštìné strážní budce na sousedním rýžovém
poli; polovinu dohodnutého výdìlku je tøeba zaplatit pøedem.
Také zvyk pùjèovat ženu hostùm se pozdìji zvrhl na odpornou prostituci, když
zvítìzila ziskuchtivost a  evropská „kultura“. V mnohých kmenech nutí ženy k øe-
meslné prostituci vlastní muži.
Napøíklad v Lampangu v holandské Indii (dnešní Indonésie) si mnoho mužù
bere druhou a  tøetí ženu, aby ji mohli za peníze pùjèovat. Indiáni Haidové (Haida)
dìlají v létì se svými ženami spekulaèní výlety do Viktorie, kde si každý manžel
hledá štìstí na vlastní pìst a  poté se spoleènì vracejí domù. Smutným následkem
tìchto výletù bývají u žen zhoubné nemoci.
I Tengerci (národnost èásti pùv. obyvatel na Jávì) uèí své ženy a  dìvèata neøes-
tem za peníze vždy, když se zde nachází hodnì Evropanù. U dajackého kmene
Olo-Ngadju na Borneu trestají muži cizoložství pokutou 100 až 800 zlatých. Aby si
tyto peníze vydìlal, dovoluje Dajak tu a  tam své ženì hadjawet, tzn. pracovat, tedy
cizoložit. „Jä hadjawet hapan sawae,“ pracuje se svou ženou, tedy dovoluje své
ženì souložit s jinými muži, aby potom mohl požadovat pøimìøenou pokutu. I u
jiných Dajakù, také u Olo-Ot-Danomù na Borneu je zvyk, že mnozí muži se žení
ze spekulace se dvìma až sedmi mladými dìvèaty a  potom se èasto chvástají svý-
mi krásnými manželkami, které pøinášejí svému muži bohatství.
Z konžského území jsou podobné zprávy. Vychytralý Songo èasto posílá svou
ženu do obchodníkova tábora a  èeká v nedalekém úkrytu, dokud podle domluvy
nevstoupí krasavice do chatrèe nìkterého nosièe. Vzápìtí se objeví, aby obžaloval
nosièe, že mu svedl ženu, a  mírnì nebo ostøe, podle toho, zda je karavana velká
nebo malá, od nìho žádá zaplacení za „milongo“. V rovníkové Africe se vùbec
žena pokládá za výnosné vlastnictví, jehož vnady mohou vynášet víc než práce
otrokù. Proto manželé rádi nabízejí své ženy bohatým cizincùm, a  pokud se zdrá-
hají, napravují jim hlavu bitím.
Na východních ostrovech v Jižním moøi (Oceánii) se prodávají ženy za souhla-
su mužù obyèejnì námoøníkùm, kteøí pøipluli na lodích. Podle svìdectví korvetní-
ho kapitána Wernera, který se zde pøistál v roce 1878 na lodi Ariadna, dostávají
ženy od mužù pokyny, co mají za svou ochotu požadovat nebo dokonce ukrást.
Pøi plavání drží svou zástìrku nad hlavou na hùlce, aby se jim nenamoèila, a  každá
se snaží být na palubì první. Jen co je mužstvo krasavicemi zaopatøeno, pøebýva-
jící odmítnou a  musí plavat nazpìt za výsmìchu šastnìjších družek. Scény, které
se potom odehrávají na palubì, nejsou právì nejhezèí. Jedinou pohnutkou této
prostituce je ziskuchtivost.
V primitivním manželství koupí se cena za ženu platila nejprve jako výkupné
rodovým druhùm, kteøí všichni na ni mìli právo, nebo náèelníkovi jako jejich
zástupci. Prodali ženu a  neptali se na její souhlas. Z jiného hlediska lze peníze
zaplacené za ženu chápat také jako odškodnìní za to, že se zøekla své pohlavní
svobody, pohlavního styku s ostatními muži svého rodu, jako se dnešní manžel
zøíká, alespoò teoreticky, své pohlavní svobody a  je za to odškodnìn ženiným
vìnem. Dnes si kupuje žena muže, jako si pøedtím kupoval muž ženu. A  toto
pradávné manželství koupí bylo, jak jsme už øekli, vzorem pro placení prostitut-
ky. Vždy nìkde se styk s prostitutkou formálnì uzavíral jako manželství
na hodinu, napøíklad v Japonsku.
Podle starého anglosaského zákona byl svùdce manželky povinen zaplatit man-
želovi pokutu a  pøivézt mu jinou ženu, které musel také poskytnout odškodnìní
za souhlas k pohlavnímu styku. Výše pokuty za cizoložství se stupòovala podle
stavu ženy. U ženy šlechtice èinila 6 liber šterlinkù, u ženy rolníka jen asi 6 šilinkù.
Tak se ženská ctnost stávala zbožím, dosažitelným za pomìrnì nízký peníz. Prosti-
tuci se otevøela široká cesta.
 Pøechodem k prostituci také bývá doèasné manželství za náhradu. Ve východní
Africe má témìø každý karavanový nosiè po dobu své cesty u sebe svou bibi.
Bohatí kaferští èernoši Amaxhosa si èasto kupují chudé dìvèe na nìkolik mìsícù
za souložnici. To samé dìlají èernoši Ngumba v Kamerunu. U šíitù v Persii se doèasná
žena nazývá síghe a  mùže se vždy po 25 dnech znovu vdát. Takové manželství
však mùže trvat jen hodinu. Peršan si na cesty a  výpravy do provincie nikdy
nebere svou ženu, ale na každé další stanici se ožení se síghe. Ve mìstì Kiemanu
nabízejí mollové síghe každému cizímu muži, který se zde zdrží nìkolik dní.
Na venkovì jsou doèasné svatby zvl᚝ oblíbené. Venkované rádi poskytují vzne-
šeným lidem své dcery a  sestry, nebo jim to vynáší pìkné peníze. Molla – dohazo-
vaè se pøitom øídí zásadou: velký obrat pøi malém zisku. V perských veøejných
domech bývá ctihodným podnikatelem obyèejnì imám (knìz), který své zákazní-
ky veèer celkem podle rituálu oddá s dámami, které si vybrali, a  ve smlouvì uvede
pøesnou náhradu; ráno dá nìkolikahodinový host-manžel návrh na rozvod, a  sva-
zek je po zaplacení dohodnuté sumy imámovi rozlouèen. Toto doèasné manželství
existovalo i u pøedmuslimských Arabù a  také v Japonsku, Paraguayi a  jinde. V Persii
neváhají ani zbožní køesané pùjèovat své dcery za urèitou sumu a  urèenou dobu
Evropanùm, kteøí se zde zdržují.

Takzvaná náboženská prostituce. Tento chybný název se pøipisuje jevùm, o

kterých jsme se už zmínili v kapitole o volnosnubné lidské povaze. Ponìvadž pøí-
rodní èlovìk v pohlavním styku vidìl celkem pøirozenou, dobrou a  pozdìji i bohu-
milou vìc, pokládal volné milování za hold pohlavním bohùm a  za službu všeo-
becnému pøírodnímu zákonu, kterému manželské pouto odporuje a  který se jen
pøi volném snoubení dostateènì respektuje a  plní.
Proto pøírodní národy a  vìtšina starovìkých národù holdovala volnosnubnos-
ti pøi rùzných náboženských slavnostech; z toho samého dùvodu vznikl falický
kult, se kterým se seznámíme pozdìji u starých Indù a  v klasické antice. Indické
dìvèe z nižších kast se dodnes musí, když dospìje, rozhodnout buï pro manžel-
ství, nebo pro „volnou lásku“, a  když se rozhodne pro druhé, obraznì ji oddají
s obrazem pohlavního božstva.
Tato „náboženská prostituce“ nejednou tvoøí pøechod ke svìtské prostituci, jen
co vzroste význam rodiny a  vrhne na ni své hospodáøské stíny. Dá se rozdìlit
na dvì kategorie:
1. jednou se vyskytující prostituci na poèest božstva;
2. trvalou náboženskou prostituci.
U první kategorie jde nejèastìji o obìtování panenství nebo o jedno vzdání
se jednomu nebo nìkolika mužùm, kteøí jsou na místì boha (pokud nehraje roli
muže náboženský symbol, napøíklad umìlý falus). Je to jakési pokání za to, že
volnosnubnost se už nezachovává v plném rozsahu. Trvalá náboženská prostituce
nabádá k volnosnubnosti urèitá dìvèata namísto všech dìvèat, aby plnila velkou
roli, která podle názoru soukmenovcù není neèestná, ale spíše si zasluhuje vdìènost
a  snadno se stává posvátnou. Odtud pocházejí náboženské a  lidové slavnosti pøi za-
svìcování veøejných dìvèat.
Ewweové (Ewwe, trpaslièí kmen u øeky Ituri v západní Africe) mìli øád knìžek
agbui a  uctívali vùli silného ducha v blesku a  hromu. Tomuto božstvu se klanìla
jen èást lidu, pøedevším ženy. Tvoøily øád s øádovými odznaky, sliby a  øeèmi, kte-
rým nikdo jiný nerozumìl. Dìvèata od narození zasvìcená tomuto božstvu nebo
pozdìji vstupující do jeho služeb se zøíkala od svých dvaceti let stykù a  žila v ja-
kémsi klášteøe pod dozorem a  vedením knìze, kam kromì nich nemìl nikdo
pøístup. Zde trávily tøi nebo ètyøi roky, osvojovaly si obyèeje, ceremonie a  øeè øádu.
Na živobytí si vydìlávaly žebráním a  za tímto úèelem mohly vycházet z kláštera.
Když z kláštera vystoupily, smìly se vrátit do pøedešlých pomìrù, ale byly a  zùsta-
ly zasvìceny svému božstvu, a  proto nemohly vstoupit do stavu manželského a
 stávaly se veøejnými ženami. Øád pokládal za vìc cti co nejvíce rozmnožovat po-
èet svých èlenek. Proto agbui tajnì v noci unášeli každou dívku, které se mohli
zmocnit, a  jejich pøíbuzné nechávali v domnìnce, že je božstvo samo odvedlo.
Na Zlatonosném pobøeží byly nevìstky nábožensky zasvìcovány. Každé dìv-
èe, které se nazývalo abrakee, bylo svaté a  muselo v každé vesnici pøísahat, že ani
od nejbohatšího milence nevezme víc, než bylo urèeno. I v proslaveném Hadím
chrámu v dahomejské Adžudì (Ajudì) se uèila dìvèata náboženské prostituci.
Na loanžském pobøeží, když se dostala do puberty, se veøejnì vystavila v casa das
tintas, zvané také kumbeh, s výjimkou dìvèete, které si už v dìtství vybral nìkterý
princ. Dìvèe nejprve pøivedli pøed pøíslušný božský idol a  potom do slavnostnì
vyzdobené chatrèe, kde jej za tlukotu na kastanìty a  zpìvu: „Už je dìvèetem, už
potøebuje muže,“ pomalovali èervenou barvou na tìle (casa das tintas – dùm ba-
rev), a  potom pøijímala návštìvy mnohých mužù. Souložit s ní mohli jen za zavøe-
nými dveømi; pøi otevøených dveøích si s ní mohli jen „hrát“. Pi tomto ceremoniálu
se odøíkaly zbožné modlitby a  formulky. V chatrèi zùstalo dìvèe až pìt mìsícù,
dokud se nevdalo. I dospìlá knížecí dcera, když se pro ni nenašel manžel, byla
vystavená s pomalovaným tìlem, aby se nìkdo našel, kdo by rodièùm zaplatil
za její vìneèek. Když se tak nestalo, prodali ji otrokovi, aby vykonal potøebné –
zprvu to bývali knìží – a  potom s ní mohl zùstat v manželství nebo ji mohl propus-
tit.
Úloha penìz v prostituci je nutný dùsledek názorù, které pokládají ženu
za zboží. Tyto názory se vyvinuly, jak už víme, soubìžnì se vznikem individuál-
ního manželství jako hospodáøské instituce a  vlastnického pomìru. Prostituce je
negativní stránka právní manželské instituce, je rubem manželství40. Pohlavní
styk je dodnes prodejný v právní manželské formì jako ve volné prostituèní
formì, jenže v nìkteré oblasti se prodejnost pokládá za mravnou, v jiné
za nemravnou. Ale oba smìry souvisí s poddanstvím ženy, která má hodnotu
jako vlastnictví a  ne jako osobnost.
V prostituci je žena zbožím jako kterékoliv jiné. To platí jak pro pøírodní národy,
tak pro národy kulturní a  civilizované, jenže knìze a  náèelníka vystøídal kuplíø,
pasák, obchodník s lidským masem.
Pomìry na Karolínách zøejmì svìdèily o nároku celého rodového spoleèenství
na výtìžek z prostituce, nebo náèelníci rozdìlovali peníze vydìlané armengolami.
U afrických èernošských národù se nejednou stalo, že bohaté èernošky na smrtelné
posteli koupily otrokynì a  darovaly je veøejnosti, jako se u nás odkazují legáty
na dobroèinné úèely. Nejèastìji jsou to knìží a  vladaøi, kteøí mají výsadní právo
zdaòovat a  vykoøisovat prostituci. V Melanésii, v západní Africe a  jinde dostávají
mnozí náèelníci všechen výdìlek lehkých dìvèat. V Dahomé (dnes Benin) byl vlast-
níkem nevìstek král a  dostával také všechen jejich pøíjem. Na Bali (v Malých Sun-
dách, viz výše) se stávaly dcery a  ženy mužù z nejnižší kasty, kteøí zemøeli bez
dìdicù, stejnì tak i dcery a  ženy tìch, kteøí byli vyhlášeni za vyhoštìné, vlastnic-
tvím vladaøe a  v jeho jménu musely vykonávat prostituci s povinností odvádìt mu
urèitou èást pøíjmù. Také v indickém Indragiri vykoøisoval sultán podobným zpù-
sobem prostitutky. Podle povìsti zaznamenané Herodotem nutil egyptský faraon
Chufew (Cheops) svou dceru k prostituci, protože potøeboval peníze na stavbu
velké pyramidy. U Kabylù má každý kmen svùj sbor nevìstek, které musí odvádìt
poplatky zvláštnímu úøedníkovi, mezaurovi.
„Obchod s dìvèaty“ se objevuje tedy už u pøírodních národù, jen co volnosnub-
nost omezilo soukromé vlastnictví a  individuální manželství. V dalších èástech to-
hoto díla uvidíme, jak velkého rozsahu nabyl ve starovìku i støedovìku a  s vývo-
jem mezinárodních stykù se rozšíøil po celém svìtì.

V. PØÍRODNÍ ŽENA V DOMÁCNOSTI A  VÝROBÌ

Poznali jsme už hlavní vývojové momenty mezipohlavní dìlby práce u pøírod-

ních národù a  sociální postavení ženy z nich vyplývající. Známe první a  nejstarší
zásadu dìlby práce, totiž že muž obstarával pøedevším živoèišnou potravu a  žena
potravu rostlinnou. Když se nyní seznámíme s podrobnostmi pùsobení a  postave-
ní pøírodní ženy v domácnosti a  ve výrobì, získáme jednak jasnou pøedstavu o
jejím životì u rùzných pøírodních národù a  jednak objevíme pestré úchylky od
základních linií a  znovu si uvìdomíme mnohotvárnost a  pestrost života.
Na poli pùsobnosti ženy i muže pomalu vznikaly a  stále více se vymezovaly
urèité obory: muž se zcela pøidržel lovu, zatímco žena uèinila nìkolik objevù, které
jednak sloužily k rozmnožení zdrojù výživy a  pøípravì potravin, jednak vedly
ke vzniku odìvu. Muž si mohl na lovu zvìø jen upéci, usedlejší žena si však pomalu
doma vymyslela složitìjší kuchaøství. Nauèila se zakopávat maso s rozpálenými
kameny do zemì a  získala tak lepší peèínku. Protože ještì nemìla jiné nádoby,
nauèila se také ponoøovat rozpálené kameny do velké skoøápky s vodou a  tím ji
uvedla do varu. „Na Xingu“ (ve støední Brazílii) pletou muži rošt, peèou ryby a
 maso, ženy sbírají plody, vaøí nápoje a  praží palmové oøechy – jaký jiný smysl by
mohlo mít toto rozdìlení kuchynì na živoèišnou mužskou a  rostlinnou ženskou
než ten, že obì pohlaví zùstala ještì ve svém prastarém oboru?“ øíká von den
Steinen. Jiný cestovatel vypravuje: „U Australcù jsou to ženy, které se musí
v podstatì starat o denní potøebu potravin, a  za tím úèelem èasto chodí na dlouhé
výlety. Celkovì je zde postavení ženy jako u všech pøírodních národù velmi podøí-
zené. Žena musí vykonávat všechnu hrubou práci, chodit s košíkem a  holí sbírat
plody, vyhrabávat koøínky a  vytloukat èervy ze stromù. Uvádìná hùl, jediný ná-
stroj ženy, je na jejích výpravách nevyhnutelná: je z tvrdého døeva jeden a  pùl až
dva metry dlouhá, na konci s hrotem. Dokonce i na slavnost a  k tanci si bere vdaná
žena hùl na znamení své dùstojné domácí funkce. Èasto musí celé dny nosit na rukou
dítì, které odkládá, jen když musí hrabat nebo šplhat. Když potom pøijde domù,
má obyèejnì mnoho práce s úpravou a  èištìním nasbíraných plodù.“ U Aleutù
sbírají ženy a  dìvèata v dobì dozrávání zimní zásobu bobulí (malin, ostružin,
brusinek, borùvek apod.) a  koøínkù.
O indiánech Káua na øece Aiarí vypráví Kochgrünberg41: „Když slunce stoupá
a  horko je tak nesnesitelné, že se venku nedá pracovat, vracejí se ženy pomalu
z pole, sehnuté, oddychující pod velkými koši, naplnìnými maniokovými koøeny,
které jim visí na zádech na lýkovém pøes èelo položeném popruhu.“ Sušení urèité
èásti nasbírané potravy už pøedstavuje vyšší stupeò sbìraèské èinnosti, vyskytující
se i u rybáøských národù. Ryby chytala žena do ruèních sítí, zatímco muž odcházel
na rybolov s vršemi a  udicemi. Tyto druhy shánìní potravy patøí k takzvanému
pøivlastòovacímu hospodáøství.

Dìlba práce a  vynálezy pøírodní ženy. Ve výrobním hospodáøství bylo, jak

jsme už vidìli, úkolem ženy zemìdìlství a  úkolem muže dobytkáøství. Ženu mù-
žeme pokládat i za vynálezkyni zemìdìlství; víme už, jak se k tomu dostala. Von
den Steinen vypráví, jak to vidìl v povodí brazilské øeky Xingu: „Pomìrná used-
lost, spojená s rybáøským životem, se mohla stát trvalou až tehdy, když se ženy
nauèily sázet, vyrábìt hrnce a  pøipravovat mouku. I když je rolnictví na Xingu už
úctyhodnì pokroèilé, dá se podle nìkterých detailù poznat, jakým zpùsobem se ale-
spoò zde rozvíjelo. Zaèaly se osazovat užiteèné rostliny, vyskytující se v sousedství,
každý kmen získal na svém území vlastní zkušenosti a  dále je šíøily ženy, které
v míru i za války pøecházely k jiným kmenùm.“ Další pokrok znamenalo, když
žena nahradila svou okopávací hùl motykou. Když potom muž pokroèil od lovu
k dobytkáøství a  staral se tak o øádné hnojení, nebylo už tøeba opouštìt vyèerpaná
pole a  spoleènými silami obou pohlaví pomalu vzniklo zemìdìlství.
U východoafrických pastýøù obdìlává pùdu, kope, seje a  sbírá úrodu výluènì
žena, zatímco muž vládne nad stády. Dobytkáøství je výhradnì mužským oborem
u východních Hamitù – kde není hovìzího dobytka, nahrazují ho velbloudi – u
nilských kmenù, u Vagogù (Wagogù), Kafrù (Zulù) a  Beèuánù (také Botsvané,
skupina osmi bantuských kmenù v Botswanì). Muži dojí krávy u Bišárínù, Abab-
dù, Habešanù (Etiopanù), Bogù, Wahimù, v Kizibì, Rwandì, Burundi, u Wafiomù,
Wagandù (Vagandù, Bagandù), Latukù, Nubù, Šlukù, Kavirondù, Wašambarù (døí-
ve také Vašambarové, Vasambarové, spoleènì s nìkolika dalšími v tomto výètu
bantuský kmen), Kondù, Zulù, Amaxhosù, Basutù, Ovambù, Hererù a  Bantù v jižní
Africe. Žena se zabývá mlékaøstvím a  pøípravou másla jen u Fulbù, Hausù, Baram-
bù, Masajù, Dinkù, Wagambù a  Hotentotù. Naopak zemìdìlství bývá vyhrazeno
ženám tak pøísnì, že cestovatel zaznamenal u jihoamerických indiánù napøíklad
toto: Když jeho domorodí muži, hnaní hladem, vytrhali z pùdy nìkolik manioko-
vých koøenù, jejichž pìstování a  pøíprava je úkolem ženy, zdráhali se je upravit.
Pozdìji se nìkteøí dali pøemluvit. Ihned se jim zaèali posmívat, že jsou „baby“. U
severoamerických indiánù pøipravovali muži pùdu dobýváním kamenù a  okopá-
váním, zatímco ženy musely chystat jamky, vkládat semena a  sbírat plody.
V kuchaøství pokroèila žena tím, že se nauèila používat oheò pøímo a  mohla
zanechat horké kameny. Zaèala napodobovat z hlíny skoøápky jako misky,
ve kterých uchovávala vodu, a  tak mohla nádoby stavìt rovnou na oheò. Pøi-
tom poznala, že vypálené nádoby se stávají tvrdšími, a  vynalezla tak hrnèíø-
ství, které je u pøírodních afrických národù doposud v rukou ženy. „Je však
velmi zajímavé, že muž v Africe i Americe, když se zaèal zabývat hrnèíøstvím,
vyrábìl pøedevším fajfky.“42
Hrnèíøskou práci guayanských indiánek na severovýchodì Jižní Ameriky popi-
suje cestovatel takto: „Plochý a  okrouhlý kus hlíny, podklad zamýšleného hrnce,
se nejprve položí na úzkou desku. Zbytek hlíny potom rukama vyválejí na dlouhé
okrouhlé kusy, silné jako mužský palec. Jeden takový válec obtoèí okolo okraje
podkladu a  zpracují mezi ukazovákem a  palcem, pøièemž ho tìsnì spojují s pod-
kladem, mísí, uhlazují a  s velkou zruèností ohýbají tak, jak tato èást nádoby vyža-
duje. Potom na ní položí další díl a  stejným zpùsobem zpracují. Tak se nádoba
pomalu vytváøí kus po kusu a  její stìny, i když je uhlazují jen rukama, dostávají
pøesné a  správné zaokrouhlení.“
Žena se také nauèila dìlat primitivní koše z prutù a  ohybných vìtví a  tato
technika ji potom pøivedla na myšlenku, aby pletla rohože a  podobné vìci, hlavnì
rybáøské sítì. Ženino primitivní hrnèíøství vedlo i k vynálezu spojení tohoto øemes-
la s košíkáøstvím. Košík byl uvnitø i zvenku vymazaný hlínou a  poskytl tak nádo-
bu k nejrùznìjšímu použití. Nádobí uhlazovaly mušlemi, které èasto pøedstavova-
ly i primitivní nože. Pøi pletení košíkù a  uhlazování nádob jistì snadno vznikla
myšlenka ozdobit je. Muž ozdoboval své zbranì vruby a  podobnými prostými
ozdobami a  tím pomalu dospìl k øezbáøství, které také vìtšinou zùstalo v jeho
rukou, žena dospìla k ornamentálním motivùm, které z pletiva pøenášela na hlínu.
Když muže jeho technická zruènost pøivedla k umìlému rozdìlávání ohnì,
bylo úlohou usedlejší ženy, aby oheò udržovala a  vynalezla ohništì, první krb –
toto dùležité støedisko domácí pospolitosti. Dále nosila a  dosud nosí vodu a  døevo,
nauèila se mlít zrno, strouhat koøeny, tlouci kukuøici atd. Tedy i hmoždíø je vynále-
zem ženy. Jednotvárné èerpání vody a  zdlouhavé rozemílání zrní si zaèala zpøíjem-
òovat rytmickým zpìvem; u mnohých pøírodních národù najdeme takzvané èer-
pací a  mlecí písnì. Tyto zdlouhavé práce byly pozdìji svìøovány pøedevším mla-
dým dìvèatùm, èímž nastala další dìlba práce. Hlavnì rozemílání zrní mezi dvìma
kameny, jedním plochým, který se po delším používání vyhloubil, a  druhým ob-
lým, bylo velmi namáhavé, pøesto se dosud nìkde u pøírodních národù vyskytuje.
Jistý pokrok zde nastal, když oba kameny vprostøed provrtali, pøes otvory prostr-
èili kolík, okolo kterého se jako kolem osy otáèel vrchní kámen. Tak vznikl ruèní
kamenný mlýnek, jaký používali i staøí Øímané. U afrických národù se však obilí
mlelo jako v prehistorické dobì v Nìmecku. Obilí se vysypalo na velký plochý
kámen a  žena ho rozemílala roztíracím oblým kamenem, velkým jako pìst. Oby-
èejnì tuto práci vykonávala vkleèe.
Hmoždíøem udìlala žena podobnì osudný objev, jaký udìlal muž, když objevil
tabák. Zbytky kukuøice nebo mouky, které zùstaly v hmoždíøi, zaèaly kvasit, když
se dostaly do styku s vodou. To byl zaèátek, ze kterého se zrodila výroba opojných
nápojù, kterými se pøírodní ženy nejvíce zavdìèily svým mužùm, nebo samy byly
témìø všude jen slabými konzumentkami. Indiánky v rùzných èástech Ameriky
pøipravují kasiny, èièu a  kaširí, ženy v Polynésii kavu: dìvèata sedí okolo nádoby,
žvýkají koøen rostliny piper methysticum, vyplivují žvýkance do nádoby a  nálev
potom dají zkysat. V Africe vaøí ženy jakési pivo, v severních konèinách zemì
upravují velmi škodlivý odvar z muchomùrek.
Kaširí, hnìdý, kyselý štiplavý nápoj, velmi oblíbený na celém horním toku øeky
Negro a  jejích pøítocích, ale také v mnohých jiných konèinách Jižní Ameriky, pøi-
pravují indiánky Suisi v Cururúcunáru takto: poøádnì upeèené maniokové placky
rozdrobí, hodí do døevìného džberu a  navlhèí èerstvou vodou. Aby se kvašení
urychlilo, pøidávají placky, které ženy rozžvýkaly, nìkdy je rozžvýká i muž. Listy
jistého stromu, obèas i šáva z cukrové tøtiny, poskytují opojnou pøísadu. Všechno
dohromady ženy peèlivì rozmíchají. Džber potom hustì pokryjí banánovými listy
nebo rohožemi a  postaví k ohništi, na které se oheò udržuje celou noc. Druhý den
se dá kaše konzumovat jako sladké, nevinné payaurú. Pravým kaširí se stane až po
dvoudenním kvašení a  je v nìm velmi mnoho alkoholu. Hnìdou kašovitou hmotu
protlaèí žena pøes velké pletené síto položené na trojhranný døevìný podstavec.
Kaše, stále ještì hustá, stéká do hrnce pod podstavcem a  potom se podává v kale-
basách. Nìkdy se èerstvá kaše ve džberu, vìtším hrnci nebo jen v banánových
listech uchovává celé týdny a  potom se pøi rùzných pøíležitostech rozøeïuje vo-
dou a  pije. Pevnì uzavøené hrnce se èasto „zadrátují“ úponkovými rostlinami, aby
se pøi kvašení neroztrhly. Kaširí se pøipravuje i z cará (dioscorea), sladkých batatù
(batatas edulis), z kukuøice a  z rùzných palmových plodù.
Obchod je zpravidla povoláním muže, pokud vyžaduje cestování; žena obcho-
duje na tržišti. Ve staré Nikaragui byl trh dokonce ženským monopolem; muži
se nesmìli na trhu ukázat pod trestem bití. Žena èasto uskuteèòovala i primitivní
tzv. nìmý obchod. Jedna strana totiž položí své zboží na urèité místo a  odejde.
Potom pøijde druhá strana, vezme pøipravené vìci a  položí za nì jako náhradu své
zboží. Když není první strana spokojená, nedotkne se ho, ale znovu odejde a  èeká
pøídavek. V Africe obchodují ženy hlavnì s vaøenými pokrmy a  hrnèíøským zbo-
žím. Kde se vaøí pivo, tam zøizují jakési malé výèepy a  stávají se tak zakladateli
pohostinské živnosti.
U mnohých pøírodních národù ženy stavìly a  dodnes témìø samy staví pøíbyt-
ky, napøíklad u Australcù a  Eskymákù. Pìkný popis máme od jistého cestovatele
z roku 1762: V Grónsku musí ženy stavìt nebo opravovat domky v záøí, nebo
v dobì letních dešù se støecha obyèejnì rozlomí. Stahují se do tohoto obydlí po sv.
Michalovi a  na jaøe, když sníh roztaje, ho znovu opustí, nebo støechy se rozmoèí,
takže bydlí ve stanech. Na stan si udìlají z malých plochých kamenù základ v po-
dobì ètverce, mezi nì postaví 10 až 40 tyèí, které jsou nahoøe upevnìny na stojanu
vysokém asi jako muž a  sbíhají se do špièky. Vìší se na nì dvojitá pøikrývka z tu-
leních kùži, a  kdo je bohatý, vloží mezi nì kùže sobí. Spodní okraj pøikrývku je u
zemì ucpaný mechem a  zatížen kameny, aby vítr stan nestrhl. Pøed vchodem je
závìs, sešívaný z velmi jemných tuleních støev, na okraji ozdobený èervenou nebo
modrou látkou èi bílou stužkou. Zadržuje studený vzduch a  pøece propouští dost
svìtla. Kùže visí nahoøe, po stranách, èásteènì i dovnitø, a  tyto prostory používají
jako komoru, ve které uskladòují i páchnoucí nádobí; vaøí v mosazných kotlících
pod širým nebem. V koutech stanu si žena odkládá domácí náøadí, pøed které
zavìsí pokrývku z bílé kùže vyšívané kdejakými figurkami, a  na ni zároveò vìší
svá zrcadélka, stužky a  jehly.
I u sibiøských národù staví ženy podobný stan. V Africe staví chatrèe z pletiva
a  hlíny. Krall východoafrických Masajù (Masajové, africký kmen patøící k vìtší
skupinì nazývané Niloti) tvoøí chatrèe vysoké jeden a  pùl až dva metry a  v
prùmìru asi tøi až tøi a  pùl metru. Nìkdy má kraal až tisíc obyvatel. Když je tøeba
zmìnit pastvinu a  opustit kraal, èasto odnášejí i tyèkové chatrèe, což je úlohou
žen, které kromì toho musí nést i ostatní majetek. Tvoøí ho nádoby na mléko,
rohože, hrnce a  vydìlané volské kùže. Jen co naleznou nové pastviny, musí ženy
opìt stavìt obydlí.
Když byly jeskynì prvním pøirozeným lidským obydlím, znala nejstarší doba,
pokud jde o umìlá obydlí, jen dva základní typy: obytné jámy a  úkryty. U Negritù
na Filipínách je zhotovování tìchto úkrytù zpravidla první starostí žen a  dìtí hned
po usazení. Z rozštípaného bambusu zhotoví rám asi dva metry vysoký a  jeden a
 pùl metru široký, do kterého podélnì i pøíènì osadí hole a  pevnì je propletou.
Mezery mezi nimi pokryjí listím jako bøidlicovou støechu. Doprostøed horní hrany
pøidìlají dvoumetrovou podpìru a  pomocí ní je úkryt postaven ve 45o úhlu. Pùdu
pod ním pro vìtší pohodlí vysypou listím.
U jiných národù vymazávala žena pletené èásti chatrèe hlínou a  tím je zpevnila.
Dr. E. Holub píše: „Vidìli jsme ženy, které holou rukou omazávaly sukovité kùly
silné jako ruka, které byly vraženy asi stopu hluboko do zemì, pospojované trávo-
vými provazy, a  tvoøily válcovitou stìnu vysokou jeden a  tøi ètvrtì až dva metry.
Materiál jim k tomu pøipravovalo nìkolik dìtí od šesti do devíti let, které na sobì
nemìly nic jiného než zástìrku ne širší než ruka, zhotovenou ze sklenìných korál-
kù nebo z hvìzdicových šòùrek. Za monotónního zpìvu šlapaly v malé jamce èer-
venou hlínu, z èehož mìly samy milou zábavu, a  matkám pøipravovaly potøebné
stavivo. Staøena, která se vyhublými údy a  suchou pergamenovou kùží podobá
živé mumii, sedí u jámy a  z hrncù, které má vedle sebe, pomalu lije vodu do
pøipravované omítky. Jinde zas leze nìkolik žen po støechách, právì pokrytých
snopy z nedávno usušené trávy, aby je jednak urovnaly a  vytahaly z nich stébla,
jež vzdorovitì pøeènívala, a  jednak po nich na délku i na šíøku natahovaly tenké
provazy z trávy.“
Dalším vynálezem ženy i jejím pravidelným zamìstnáním, pro které jí nìkdy
muž dodával surovinu, byla látka ze stromové kùry. V Polynésii se nazývá tapa.
Stávala se tím oblíbenìjší, èím menší byl výtìžek z lovu a  tedy i zásoba kùží. V Africe
a  Oceánii se nejèastìji používá kùra z rùzných fíkovníkù.
Murutky stahují kùru, která je velmi souvislá a  pružná, ze stromù v širokých
pásech, potom do ní bijí jakousi døevìnou podlouhlou holí, na ploché stranì žláb-
kovitou, èímž odstraní tvrdší vlákna a  pøemìní kùru na poddajnou, ale nepevnou
látku. Protože má kùra mnoho trhlin a  dìr, zalátají ji napøíè pøišitými pásy. Polyné-
zanky pøitom silnì moèí a  nakonec natøou látku gumovým roztokem z kùry stro-
mù aleurites triloba. Tuto látku obarvují nebo pomalovávají. Vydìlávání kùží je
vìtšinou mužským zamìstnáním, ale i to má obèas na starosti žena, napøíklad u
Eskymákù, což je pro ni jistì málo pøíjemným údìlem: kùži, která musí nejprve
zmìknout v moèi, musí celou pøežvýkat, takže zuby se jim po letech sedøou až
ke koøenùm. Podivuhodnì je nìkdy vyvinutá mezipohlavní dìlba práce v oboru
tkaní a  pletení. Na Šalomounových ostrovech pletou ženy rybáøské koše, muži
provazy a  sítì, v Austrálii pletou koše muži a  na Palauských ostrovech (Samoa)
vyrábìjí ženy velmi zruènì rohože a  muži jen provazy; u Kafrù (Zulù) pletou muži
jemnìjší vìci a  ženy hrubší. Pøece však primitivní pøedení a  tkaní bylo vìtšinou
ženským zamìstnáním, dokud muž nevynalezl tkalcovský stav a  nevìnoval
se èásteènì i tomuto øemeslu, stejnì jako krejèovství. Hlavnì v Africe pøedou ženy,
ale muži zhotovují tkaniny, pøedevším starší muži, kteøí už nejsou schopni boje.
Jak rozdílnì se zde však tu a  tam vyvinula dìlba práce, mùžeme pozorovat
ještì na dalších pøíkladech.
U Kuantanù na Sumatøe je úlohou muže dìlat ploty okolo polí, stavìt chatrèe,
vyrábìt èluny a  domácí náøadí, pìstovat tabák, chytat ryby v moøi i v øekách, zatím-
co ženy musí pracovat v domácnosti, dovážet hospodáøské náøadí, vaøit, plést košíky
a  rohože, chytat kraby a  rybky v moèálech. Na Gazelím poloostrovì zakládá muž
plantáže, které žena obdìlává, stará se o zavodòování, sbírá úrodu a  nosí ji na trh,
stará se domácnost, vaøí, nosí vodu a  vychovává dìti. Dále muž vyrábí vrše a  velké
sítì, žena malé sítì; muž staví stany, vyrábìjí vesla a  pøedmìty k tanci.
U bolívijských indiánù patøí k mužské práci výroba zbraní, èlunù, náøadí, døe-
vìných nádob, høebenù, zakládání zahrad, stavba chatrèí, chytání ryb, lov a  kácení
lesa, zatímco žena vyrábí hlinìné nádobí, látky z kùry, rybáøské sítì, vaky, pøede,
vaøí, nosí døevo a  vodu, pøi pochodu nosí batohy, vyrábí èièu, seje a  sbírá úrodu.
Na Aleutách musí ženy a  dìvèata v létì kuchat, èistit a  sušit ryby, sbírat bobule
a  koøeny na zimu, sešívat kùže na èluny; døevìnou kostru èlunù zhotovují muži,
kteøí také pøipravují a  rozøezávají tulení kùže, ženy pøedou nitì z velrybích a  so-
bích šlach. Dále zhotovují obleky, holínky a  boty, smyèky na házení a  šòùry na udice.
Obzvláštì jsou zruèné v šití. Za zimních nocí pletou jemné rohože a  košíèky
ze slámy, které pestøe obarvují. K tomu používají moè, kterou vùbec dovedou
v rùzných smìrech užiteènì upotøebit, napøíklad jako náhradu mýdla.
U Mongolù musí ženy dojit, sbírat smetanu, tlouci máslo, zpracovávat kosti a
 také vykonávat všechny ostatní domácí práce, zatímco muži obyèejnì nedìlají nic
jiného, než že jezdí celý den od jurty k jurtì, pijí èaj nebo kumys a  povídají se sou-
sedy. Domorodci z Ohòové zemì používají zvláštním zpùsobem ženy ve èlunech.
V první èásti èlunu je složeno rybáøské náèiní, ve druhé sedí ženy a  veslují prvním
veslem, ve tøetí èásti se shromažïuje vnikající voda a  opìt se vylévá, ve ètvrté
èásti sedí muži, v páté ženy se zadním veslem a  na konci je ještì místo pro ostatní
náøadí.
Žena se musí starat o manželovo tìlo, a  to není malièkost, vezmeme-li v úvahu
všelijaký hmyz, kterým oplývají teplé kraje a  s nimi i lidská tìla. Èasto lze vidìt, jak
muži sedí na zemi, sklonìni na kolenou žen, která mu s velkým høebenem proèe-
sává husté vlasy.

Sociální postavení pøírodní ženy. V minulých kapitolách jsme už vyložili všeo-

becné podmínky rozhodující o sociálním postavení ženy i jeho tìsnou souvislost
s úlohou ženy v hospodáøství a  ve výrobním procesu. Nyní si všimnìme rùzných
odstínù sociálního postavení pøírodní manželky v rùzných svìtadílech.
V Austrálii a  Oceánii bylo postavení ženy celkovì velmi nízké. Žena patøila
muži, který si ji koupil od jejích rodièù jako kus vlastnictví, a  mohl ji tedy podle
libosti vyhnat, pùjèit, vymìnit nebo dále prodat. Z otce pøecházely ženy dìdictvím
na syny. Jen žena se mohla dopustit cizoložství. Všude vládlo mnohoženství, o
poètu žen rozhodoval mužùv majetek: a  èím více jich mìl, tím byl také váženìjší.
Dívky byly èasto ještì v dìtském vìku dávány za manželky starším mužùm. Man-
želství se nejednou uskuteèòovalo únosem, což vedlo k èastým prudkým bojùm.
Hezká žena mìla žalostný osud, nebo byla stále v nebezpeèí, že ji unesou proti
vlastní vùli. Ostatní ženy jejího muže ji nepøijímaly vlídnì a  byla pronásledována
jeho vlastnickou žárlivostí. Za svobodna se však mohla milovat volnì.
Ženy musely vykonávat všechnu práci a  byly bity, pokud svého muže roz-
zlobily. Z náboženských slavností byly vylouèeny, èasto nesmìly se svým mu-
žem ani jíst. Nezøídka muži pokládali ženu za pouhý kus dobytka: vykrmovali ji
a  snìdli, pøièemž však hrála jakousi roli jednak víra v duši, jednak pøedstava, že
pojídáním ženského masa vzrùstá pohlavní potence. Nìmecká trestná výprava
na ostrov Nissan zjistila takový pøípad s mnohými podrobnostmi. Popsal ho její
úèastník Thurnwald43:
 „S oblibou k tomu vybírají ženy, které mají málo nebo vùbec žádné ochránce,
od nichž by hrozila krevní msta. Mají zálusk hlavnì na vdovy, které se z pohlavní-
ho hlediska pokládají za spoleèné vlastnictví všech mužù ve vesnici. V našem pøí-
padì, velmi pøesnì zjištìném, šlo o ženu z kmene Buka, která byla vdaná za muže
z Nissanu. Muž zemøel pøed deseti mìsíci. Žena zùstala zpoèátku u náèelníka vesni-
ce jejího muže, Tumúta z Halianu. Asi po tøech mìsících si ji vzal k sobì náèelník
Salín z Malézu. Byla u nìho pìt mìsícù, vedla mu domácnost a  udržovala s ním
pravidelný pohlavní styk. Protože Salín byl povinen dodat lidské maso náèelníkovi
Somsomovi z Bangalu u Siary, uzavøeli už tøi mìsíce pøed zabitím ženy Karás nebo
Huenót dohodu, že ji Salín bude pro úèel zabití vykrmovat. Somsom, který mìl
maso dostat, tedy najal øezníka v osobì náèelníka Mógana z Torohabau. Vyplatil
ho za to jedním vepøem, dvìma svazky šípù (po 16 kusech), pìti náramky a  no-
žem. V domluvený den tedy pøišel Somsom se svými lidmi a  Mógan zase se svými
na Salínovu náves, avšak ten se nejprve zdráhal Karás vydat. Pøi pohlavním styku
zøejmì umìla vydráždit choutky starého Salína a  kromì toho od ní èekal za tøi až
ètyøi mìsíce dítì. Žádal tedy, aby mìl Somsom ještì strpení. Ale starý lidožrout o
tom nechtìl ani slyšet a  domáhal se své obìti. Salín nemohl èelit pøevaze, nakonec
Karás vydal a  pøi jejím zabíjení pomáhal tím, že ji držel. Nejprve jí jako prasnici
spoutali ruce i nohy a  vynesli ji ze Salínovy chatrèe. První øez udìlal Mógan šikmo
pøes prsa k bøišní dutinì, potom jí jeden ze Somsomových lidí, Sinai, podøízl hrdlo,
jiný, Nataweng, jí støelil šíp do boku, a  až tím ukonèil její život. To se stalo odpoled-
ne. Naèež zatáhli mrtvolu na pobøeží, naložili do èlunu a  veslovali k Somsonovì
vesnici. Zde ji za mìsíèního svitu pøinesli do náèelníkova domu a  celá rodina spala
té noci v té samé místnosti. Druhý den ráno dopravili mrtvolu na jedno obvyklé
ohništì z korálového vápna a  opékali ji, jako se opékají vepøi. Až potom se dali do
kilué, rozdílení masa. Náèelník Somsom si pro sebe nechal pravé bedro, svým
lidem dal hlavu; soused Welkérúp dostal levou nohu od kolena, Rititán levé rame-
no, dospìlý syn Dijómy si za náramek koupil od otce Kárasinu pravou nohu od
kolena. Bartele z Pipíssu dostal levé rameno a  plod dítìte, Kúlú z Pipíssu levé steh-
no, Hebi z Kuló pravé stehno, Monogálu z Termagá pravé rameno, Nedsin z Walló
prsa, Tewell z Termatuánu si koupil za dva svazky šípù bøicho, Nassiat z Tabasurí
dostal záda a  Tokalián ze Siaru pohlavní èást. Prsa a  bedra se pokládala za lahùdky.
Požírali i muže, ale to se vztahovalo pouze na zabité nepøátele. Za každého muže je
tøeba dát jiného, za každý ženu je tøeba dát protidar; tak byla Karás Salínovým
protidarem Somsomovi za ženu Li, a  Somsom už krmil jednu ženu, kterou chtìl
dát sníst Salínovi.“
O ženách v Nové Kaledonii napsal francouzský cestovatel: „Ženy jsou mez-
ky mužù, nebo jsou po stránce morální i fyzické nižší než muž. Podøizují se všem
mužovým rozmarùm, ale zdá se, že jsou se svým postavením spokojeny. Dìlají
všechny domácí práce, jsou ustaviènì na nohách a  pomáhají mužùm pøi všech
polních pracích. Muži je mohou prodat, ale vìtšinou s jejich dovolením. Ale
pøece se stává i opak. Muži milují své dìti, ženy daleko ménì. Všeobecnì je žena
mnohem níže než muž, což je jistì dùsledek hlubokého ponížení, do kterého
byla uvrhnuta.“
Na Nové Guineji, Admirálských a  jiných melanéských a  mikronéských ostro-
vech nesmìjí muž a  žena, i když se vezmou, bydlet spoleènì – muži žijí v samostat-
ných domech oddìlenì od žen. Na tìchto ostrovech muži žijí sami pro sebe a  ženy
též. Pøi tanci, slavnostech, pohøebních obøadech nikdy nejsou smíšení; každé pohla-
ví vždy tvoøí samostatnou skupinu. Urèité druhy èinnosti patøí mužùm, jiné ženám,
stejnì tak urèité druhy nástrojù a  náøadí; i vlastnictví hmotných statkù je rozdìle-
no. Muž má dùm, prasata, kokosovníky, betelové palmy, zbranì, sítì, košíky, vaky
atd. Žena má obyèejnì hrnce, popruhy, jiné druhy vakù, malé sítì, koše, mísy a
 stojany na pokrmy, jehly z netopýøích kostí, i vlastní ženské peníze ze zvláštních
šedomodrých plodù, podobajících se perlám. Muž nemá právo na ženino vlastnic-
tví, má jen nárok na její pracovní sílu a  za to jí poskytuje svou ochranu. Manželé po
sobì nedìdí.
U Marindù, kde obì pohlaví žijí také oddìlenì, se pokládá za velkou nesluš-
nost, když vstoupí mužská bytost do ženské chatrèe, s výjimkou, pokud si muž jde
pro svou polovièku. Ale ani on se zde nikdy dlouho nezdrží a  rozhodnì u ní nestrá-
ví noc. Manželský styk se koná výhradnì v lese a  vìtšinou ve dne. Ještì více dbá
žena na to, aby nevstoupila do mužovy chatrèe. Je nanejvýš neslušné, aby do žen-
ské chatrèe vešel mladík. U Kágavù jsou mužské chatrèe oznaèeny tím, že na špièce
mají dvì hùlky spojené pøíèkou, zatímco ženské mají jen svislou hùlku. Když je
v chatrèi zástupce druhého pohlaví, muž ani pøípadná žena do ní nevchází. Muž jí
vsedì na kameni pøed ženskou chatrèí, žena mu jídlo podává ven. Soulož se také
neprovádí v chatrèi, ale na plantáži. Muž dává najevo i nechu zdržovat se v míst-
nosti, ve které jsou pøedmìty nebo náøadí, patøící k ženinì práci. Pøíèinou toho je
prý pocit, že menstruaèní výtok ženského pohlaví má zázraèný oslabující úèinek.
Mezi obìma pohlavími jsou nìkde i rozdíly v pokrmech. U Papuáncù v holand-
ské Nové Guineji jedí ságovou kaši jen ženy, muži to pokládají za hanbu. Ságo jedí
jen syrové nebo pražené na ohni. Vepøové a  kasuáøí maso jsou pokrmy mužské,
holubi se pokládají za jídlo ženské.
Na ostrovech Santa Cruz nepracují muži a  ženy nikdy na stejném místì a  ni-
kdy se zároveò neshromažïují. V Nufilole nesmìjí muži a  ženy spoleènì opustit
vesnici. Ráno vycházejí nejprve muži a  až když se vrátí, jdou ženy pro vodu,
zatímco jsou muži doma. Mladí manželé mají dokonce zákaz zpoèátku spoleènì
bydlet, stýkají se jen tajnì. Ženatí muži spí v domech mladíkù. Mladíci zde nesmìjí
vyslovit jméno dìvèete anebo ženy.
V Nové Británii (Birara, Bismarckovo souostroví, viz výše) byly kmeny roz-
dìleny na dvì bratrstva, snoubení bylo dovoleno jen mezi nimi, mužové si však
pravidelnì kupovali ženy v cizích kmenech nebo na nì podnikali loupežné vý-
pravy. Muže, které pøitom zabili nebo zajali, snìdli. Unesené ženy se rychle smi-
øovaly s novou domovinou, protože pøi dalších pøíležitostech se smìly zúèastnit
slavnostních hostin. Musely vykonávat všechny práce, ale jejich vliv na domácí
život byl pomìrnì znaèný. Muži dbali na jejich obchodní rady, ženy
se zúèastòovaly i bojù – nosívaly mužùm zbranì a  nabádaly je ke stateènosti.
Na náboženské obøady a  do obecních domù však nemìly pøístup ani ženy ani
dìvèata. Prostituce zde byla velmi rozšíøená.
V Mikronésii (na Marianách, Karolínách, Marshallových, Palauských a  Gil-
bertových ostrovech, dnes Kiribati) je postavení žen celkem dobré, nebo jsou
zde ještì silné dozvuky mateøského zøízení. Také práce vykonávají muži, ženy
se mohou zúèastòovat zábav a  slavností, starají se o domácnost, pletou roho-
že, vyrábìjí látky, pomáhají pøi rybolovu. Svobodné ženy mají pohlavní vol-
nost. Náèelníci a  bohatí žijí v mnohoženství. Samoanka (žena ze Samoa, Pa-
lauské ostrovy) se prý jako hospodynì má velmi dobøe. Pokud není zamìstná-
na venku, jde do kuchynì, kde má hlavní dozor nad pomocnou sílou. Když po
snídani odejde muž na návštìvu nebo za svým zamìstnáním, uklidí žena obyt-
ný i pøijímací dùm a  baví se vyprávìním a  pletením rohoží. Volnosnubná mlá-
dež má ráda šperky, kvìty a  tanec.
U pøírodních amerických národù je postavení ženy také velmi rozdílné, podle
toho, jak a  kde se zachovaly mateøskoprávní obyèeje, ale i podle výrobních pomì-
rù. Paní Eastmanová, která žila dlouhý èas mezi indiány, popisuje postavení ženy
takto: „Utrpení siuské ženy zaèíná jíž jejím narozením. Už jako dítì je pøedmìtem
opovrhování v porovnání s jejím bratrem, ze kterého jednou bude velký bojov-
ník. Jako dìvèe je v úctì do té doby, dokud si mladý muž, který ji chce za ženu, není
jistý svým úspìchem. Když se však stane jeho ženou, ztratí muž ihned zájem o její
osud. Jak rychle vytrhnou bouøky a  životní boje z jejího srdce všechny vøelé a
 nìžné city i s koøeny! Bøemeno rodiny spoèívá na ní. Když si muž pøeje, musí celý
den nést za zádech tìžký náklad a  veèer, když je pøestávka, nesmí jít odpoèívat,
dokud nenachystá jídlo pro rodinu.“ Je to popis jistì trochu pesimistický a  pøede-
vším ne pøíznaèný pro všechny ženy indiánských kmenù. Nesmíme také zapomí-
nat, že mezipohlavní pomìry se v novìjší dobì rychle mìnily všude tam, kam
padly „bílé stíny“ evropské civilizace a  narušily domácí obyèeje.
Záznamy cestovatelù a  vìdcù pøinášejí zprávy z rùzných dob a  jsou èasto
zkresleny národními, sociálními, sexuálními, morálními, náboženskými i stranic-
ko-politickými pøedsudky. Ale etnologická fakta nejsou dosud systematicky a  kri-
ticky uspoøádána, aby se dal podrobnì poznat napøíklad vývoj sociálního postave-
ní ženy u všech pøírodních kmenù a  národù v rùzných podmínkách, což by samo-
zøejmì mìlo nesmírný sociologický význam.
Právì u amerických indiánù, ve svìtadílu klasických mateøskoprávních organi-
zací, je velký rozdíl mezi tím, co se u nich zjistilo pøi objevení, a  tím, co se zde
vyvíjelo za dlouhé období evropského vlivu, nebo tím, co zde zùstalo dodnes.
V 17. století to tu vypadalo úplnì jinak než v 19. století, a  v polovinì minulého
století to také bylo zcela jiné než v souèasnosti. I když známe celkový vývoj sociál-
ního postavení ženy v hrubých rysech, pokud jde o podrobnosti, musíme se nejed-
nou spokojit jen s pøíznaènými jevy rozebíranými z rùzných hledisek.
U mnohých severoamerických indiánù se i v novìjší dobì ukázalo, že ženy žijí
v pomìrnì dobrých pomìrech. U Tlingitù na pobøeží Aljašky mìla žena svá práva
i vliv a  obèas nìkde i vedoucí postavení. U Èilkatù na Aljašce se zjistil pøípad, že
muž po smrti své ženy rozdal svùj majetek. U Huronù v Kanadì, když zabili ženu,
musela vrahova rodina na smíøení zaplatit o deset darù víc, než kdyby zabili muže,
„protože žena je slabší pohlaví a  závisí na ní rozmnožování obyvatelstva“. U vy-
møelých Èibèù ve staré Kolumbii a  také v Nikaragui ovládaly ženy muže, dokonce
i náèelníky. Jistý cestovatel vidìl muže, jak ho jeho tøi ženy pøivázaly ke kùlu a
 mlátily, protože se opil.
Pøece však musíme pamatovat na to, že horší postavení ženy vyplývá i u toho,
že u pøírodních národù odpoèívá muž více než žena.
V indiánském sídlišti je málo noèního klidu. Muži si dlouho do noci vyprávìjí
nekoneèné historky, chlapci se potulují okolo pøíbytkù, hrají na rohy a  flétny; lidé
zde usínají bez tìžkostí a  krátce, jako psi, ale o to èastìji, ve dne i v noci, celkem
podle chuti. Muži, kteøí si pospali už ve dne, nepotøebují noèní klid, a  o unavené
ženy se nikdo nestará. Ménì dobré, ale také rozdílné je sociální postavení ženy u
jihoamerických indiánù, u kterých je mnohoženství velmi rozšíøené.
Ve zprávì Johanna von Leru z roku 1559 se o jihoamerických Tupíech øíká, že
u nich hosty pøijímá jen žena. Když host pøijde, posadí ho muž na rohož, zatímco
ženy si okolo nìho kleknou a  pláèí radostí nad jeho pøíchodem. Potom ho vítají:
takovou námahu jsi podstoupil, abys k nám pøišel, jsi dobrý, udatný muž atd. To
nesvìdèí o podøadné úloze ženy; zpráva je však ještì z dob nezkažených domá-
cích mravù.
U chilských a  karaibských (resp. karibských, na severu Jižní Ameriky) žen byla
práva urèena podle starého obyèeje, stejnì i jejich povinnosti. V Chile žena, která
pøedešlé noci spala u muže, pro nìho druhý den vaøila, sedlala konì a  dìlala domá-
cí práce. U Karaibù mìla každá žena urèený mìsíc, kdy bydlela se svým mužem,
vaøila mu a  sloužila. V poslední dobì tu však prý se ženami zacházejí velmi brutál-
nì. Když se Botokudové chystají na cestu, naloží všechen majetek v batozích že-
nám na záda, nahoru èasto ještì vysadí dítì, zatímco muži si vykraèují volnì, jen
s lukem a  šípy v ruce. Omlouvá se to tím, že musí být stále pøipraveno na lov a
 boj. Ale i jizvy na tìlech žen dokazují, jakým zpùsobem se od nich vynucuje po-
slušnost. Ženy zde dìlají vše, co nesouvisí s lovem.
Sachs (1879) popsal život žen Llanù ve Venezuele takto: „Ženy a  dìvèata zde
žijí ve sladké neèinnosti; kromì domácích prací, kterých je velmi málo, se zamìst-
návají v nejlepším pøípadì pìstováním banánù nebo juky na kousku pùdy. Skuteè-
ných manželství je zde málo, i když dìtí je vždy dost. Když se zeptal mladého
dìvèete, které na kolenou houpalo velmi krásného kojence, kdo je otcem tohoto
dítìte, dostal tu samou odpovìï jako cestovatel Head za podobných okolností
v pampách: Quien sabe? (Kdo ví?) Podobnì pochodil v celém venezuelském vnit-
rozemí, kde jsou církevní sòatky vzácností. Èasto prý byl pøekvapený, když mu
ve váženém domì pøednosta domácnosti se vší obøadností pøedstavil svou „seòo-
ra esposa“, a  potom se dozvìdìl, že jde jen o volný svazek na vzájemnou výpo-
vìï. Takový svazek se mohl kdykoliv zrušit, oba se mohli znovu zasnoubit a  ni-
kdo v tom nevidìl nic pohoršujícího. O eventuální dìti se rozdìlili po dobrém do-
hodou.“
U pøírodních afrických národù, které se od sebe velmi liší, se žena všeobecnì
pokládá za zboží, i když se sem tam vyskytují i pøípady vzájemné náklonnosti.
Koupené ženy tvoøí pracující èást obyvatelstva, protože muži, hlavnì u jižních
národù, chodí jen na porady, na lov, na rybolov a  do boje, jinak pouze pijí a  lenoší
a  nechávají se obsluhovat. Ženy musí stavìt chatrèe, starat se o pole a  kuchyni,
drtí rýži, melou a  rozemílají obilí, pøedou, tkají a  zhotovují obleky z kùží zabitého
dobytka. Ale i o èernoších Madi ve støední Africe se doèítáme: „Muži zde zacházejí
se ženami uctivì a  zdvoøile, nechávají jim nejlepší místo a  prokazují drobné laska-
vosti. Ženy jedí zároveò s muži, ale ne u stejného stolu. Každá urážka ženy se trestá
a  èasto je pøíèinou bojù.“
U Zulukafrù je žena otrokyní muže, který žije v mnohoženství, pøièemž má
každá žena vlastní chatrè, dvùr, zahrádku a  náøadí. První žena èasto naléhá na muže,
aby si vzal ještì jednu a  tak sòal z jejích beder èást tìžkých pracovních povinností;
další žena se vždy podøizuje první a  musí ji obsluhovat. Náèelník musí mít alespoò
ètyøi ženy, pokud se má tìšit náležité úctì. U Hererù má vynikající postavení dcera
náèelníka vesnice. Udržuje posvátný oheò ve své chatrèi a  veèer ho vynáší na zna-
mení, že má zaèít dojení. Také chlapce rozdìluje do rùzných kast, který je u Hererù
nìkolik a  každá smí pìstovat len dobytek urèité barvy.
Cestovatel u Bavendù a  Barlakvù v severním Transvaalu popisuje, jak se k nim
ženy, vèetnì královny, blížily po kolenou a  prsty ve složených rukou dìlaly urèité
pohyby na znamení pokory. Postavení ženy u transvaalských Basutù (Basutové,
Sothové, jedna z bantuských národností, žijí hlavnì v Jihoafrické republice a  Bot-
swanì) popisuje misionáø Merenský: „Mužovy ženy se snášejí, nebo každá má
svou vlastní domácnost, vlastní dvùr, vlastní dùm i vlastní zahradu a  tedy i vlastní
zásobu obilí. Muž bydlí doèasnì v jednom nebo ve druhém hospodáøství. Každá
žena je však povinna pøipravovat mu každý den jídlo a  pøinese mu ho ta, kde
právì bydlí. Postavení ženy není otrocké, její povinnosti jsou stanoveny domácími
mravy a  musí je plnit, jinak má však hodnì svobody a  dokonce jí zásobu obilí
nesmí muž bez její vùle zmenšit. Hašteøivé a  panovaèné ženy jsou všude, ba i u
Basutù se muž døíve èi pozdìji dostává „pod pantofel“ své ženy nebo žen. Celkovì
nemají ženy podøadné postavení, dá se dokonce øíci, že jsou rovnoprávné s muži,
nebo provinìní ženy se trestá stejnì jako vina muže.“ O Mangandžech jižnì od
svazijského (døíve swazilského, swazilandského) pobøeží hovoøí anglický cestova-
tel Rowley, že postavení žen je u nich lepší než u sousedních národù, a  pøipisuje to
tomu, že ženy se zde zabývají zemìdìlstvím, což je správný postøeh a  jak víme,
odpovídá sociologickým poznatkùm.
U koèovných saharských Arabù je žena všeobecnì mužovým otrokem. Pøece
však má urèitou svobodu, chodí nezahalená a  nìkdy oèividnì vládne nad svým
manželem. Když majetek dovoluje muži koupit jednu nebo nìkolik otrokyò, osud
ženy se tím samozøejmì zlepší a  stane se pøíjemnìjším natolik, že už nemusí vyko-
návat všechny namáhavé domácí práce; úkolem ženy je totiž nosit vodu a  palivo,
rozemílat jeèmen mezi dvìma kameny, dojit velbloudy a  ovce, pøipravovat pokr-
my, k èemuž ve zbývajícím èase patøí ještì tkaní látek - nebo busnus a  haik, které
nosí její pán, koòské deky, koberce, kterými se její pán pøetahuje, ba i látka na stan,
pod kterým rodina bydlí, to vše je dílem jejích rukou. Pokud je mladá, bývá pøed-
mìtem pozornosti, ale když její vnady odkvetou, stane se služkou svého muže a
 jeho nové manželky.
Ženy berberských Tuaregù na Sahaøe vynikají krásou a  nedotknutelností, ale
pøitom jsou pravými amazonkami: doprovázejí muže na lov, jezdí na koních a
 velbloudech stejnì obratnì jako muži a  zúèastòují se aktivnì i loupežných výprav
a  bojù. I když Tuaregové pøijali islám, žijí vìtšinou v pøísné monogamii a  žena je
rovnoprávnou družkou svého muže. Vyskytují se zde, samozøejmì èasté stopy
mateøskoprávního zøízení.
O asijských národech se také nedá øíci nic jednoznaèného, pokud jde o soci-
ální postavení ženy: o asijských kulturních národech si podrobnìji povíme poz-
dìji, o pøírodních národech jsme vše podstatné už vìtšinou øekli v pøedcházejících
kapitolách.
Z mongolských národù prý zacházejí se ženami nejlépe Kalmykové. Otcové
sice prodávají dcery a  ani se neptají na jejich souhlas, nìkdy dokonce pøislíbí
dceru pøíteli ještì døív, než se narodí. Výbava se však vìtšinou vyrovná dosti
znaèné kupní cenì; vdova si nechává podíl na dìdictví. Svévolnì vyhnat ženu je
obtížné. Vedlejší ženy jsou bìžným jevem. Práci má žena tìžkou: musí opatrovat
dìti a  stáda, pøipravovat pokrmy a  kumys, vyrábìt a  plést pøikrývky, šít oble-
ky, skládat stany apod.; muž jí však pomáhá pøi t잚ích pracích. Urážka ženy
se trestá pøísnìji než urážka muže; když žena sedí na vyhrazeném místì, nikdo
se jí nesmí dotknout, mohou ji však pøenechat jinému muži. Mnozí Kalmykové
zasnubují své dìti nejen v nejútlejším vìku, ale podmínìnì i dìti ještì nenaroze-
né, pro pøípad, že se jedné stranì narodí chlapec a  druhé stranì dìvèe, a  tato
pøedèasná zasnoubení jsou posvátná. Manželé se z tìchto dìtí stanou až ve ètrnácti
èi více letech. Ženich si však mùže k nevìstì už dva roky pøed svatbou všelicos
dovolit, pokud však pøed sòatkem dojde k tìhotenství, musí to nevìstini rodièe
nahradit dary. U Tunguzù (Evenkù) je žena mnohem podøízenìjší, muž jí pøi práci
nikdy nepomáhá, doma žije oddìlenì: v jurtì muž zabírá výhradnì pravou stra-
nu, zatímto žena je vykázána do levé.
Zotroèení ženy z povìrèivosti – další dùsledek hospodáøského zotroèení –
se nejzøetelnìji projevovalo u Samojedù (Nìncù). Zde pøedstavovala žena neèistou
bytost; muži dbali o to, aby se nedotkli jejího vlastnictví. „Celkovì jsou na tom
ubohé ženy u Samojedù ještì hùøe než u Osjakù (Chantù). Pøi ustavièném putová-
ní tohoto lidu z místa na místo musí ženy kromì vší domácí práce, která jim pøíslu-
ší, samy stavìt a  likvidovat chatrèe, nakládat a  skládat sanì, a  pøi tom všem musí
svým mužùm otrocky sloužit; muži, nehledì na nìkolik milostných veèerù, je sot-
va pokládají za hodny pohledu nebo dobrého slova, ale to, co si sami pøejí, jim ženy
musí vidìt na oèích. To však není všechno: Samojedi dokonce pokládají své ženy
za neèisté tvory. Když jim žena postaví chatrè, nesmí do ní vstoupit døív, dokud
nejdøíve neoèistila nad malým ohnìm dýmem ze sobí srsti sebe, potom vše, na èem
sedìla, vèetnì saní, a  nakonec každou vìc, kterou do chatrèe pøinesla. Když chce
odvázat dìti, pøivázané vpøedu na saních, nesmí to udìlat shora, ale musí se o to
pokusit tak, že vleze pod oje saní, do kterých jsou zapøaženi sobi. Podobnì nesmí
na cestì žádná žena projít okolo øady sobích saní jdoucích za sebou, ale musí celý
prùvod obìhnout dokola, nebo pøelézt pod ojemi saní. V chatrèi proti vchodu leží
hùl, kterou žena nesmí nikdy pøekroèit, když chce jít pro nìco z jedné strany
na druhou, musí projít u vchodu vedle ohnì, protože Samojedi pevnì vìøí, že
pokud obejde žena celou chatrè, ještì v noci zardousí vlk nìkterého soba. Tuto
povìru pøevzali i Osjaci, kteøí chovají soby. Kvùli jiné povìøe nesmí žena nebo
dospìlé dìvèe sníst nìco ze soba. Také nesmí jíst spolu s muži, ale dostanou jen
zbytky. Oèi zastøeleného divokého soba zakopávají na místì, po kterém žena nebo
dospìlé dìvèe nemùže tak lehce projít, nebo jinak by jim pokazila lov.“ Tato pozo-
rování jsou z konce 18. století.

Sebeobrana pøírodní ženy. Víme, že manželství jako hospodáøská instituce a

 otcovskoprávní zøízení jako dùsledek mužovy mocenské pøevahy zatlaèily všeo-
becnì ženu do velmi podøízeného postavení. A jednotlivá pozorování a  zprávy
pokládáme vzhledem k postavení ženy za pesimistické èi optimistické, jisté je, že u
velké vìtšiny pøírodních národù se stávala žena mužovým soumarem do té míry,
jak u nich mizely všechny stopy a  každý znak mateøskoprávního zøízení, jehož
existenci však nemùžeme podle dosavadního výzkumu pøedpokládat u národù
všech. Ale v rámci obecného poddanství ženy jako bìžného faktu, který vznikl
se soukromým vlastnictvím a  bohatstvím už u pøírodních národù, musíme posu-
zovat postavení pøírodní ženy i relativnì, to jest podle místa a  èasu, a  nesmíme zde
vidìt zotroèení ženy v primitivních pomìrech a  v dobách drsného života v horším
svìtle, než je tøeba.
Napøíklad u lidožroutù, kteøí jsou jimi z naivity, z pøírodního pudu zrozeného
ze životních podmínek, znamená vykrmení a  snìdení vdovy v podstatì jistì nìco
jiného, než je napøíklad vražda ze ziskuchtivosti, spáchaná na ženì v zemích tak-
zvanì kulturních. Kontrast mezi celkovým životem pøírodního národa a  postave-
ním ženy v nìm se nám potom nebude zdát tak velký, jako byl napøíklad kontrast
mezi køesanskou kulturou a  postavením ženy ve støedovìku.
Etnolog Pechel-Loesche popisuje život v západoafrickém Loangu takto: „Všech-
ny ženy ve svém promìnlivém, málo namáhavém a  zdravém zamìstnání jsou
na tom rozhodnì mnohem lépe než nespoèetná dìvèata, ženy a  matky v civilizo-
vaných národech, které svùj život tráví v ustavièné úmorné èinnosti a  bídì, mezi
nimiž najdeme u chudých lidí pravé soumary jako nikde mezi divochy.“ To musíme
mít na mysli, pokud nechceme pøírodním národùm køivdit a  výsledky køesanské
kultury a  západní civilizace pøeceòovat.
Z pomìru vzájemné závislosti, kterou vytvoøila mezipohlavní dìlba práce a  ve
které se žena nakonec stala mužovou poddanou a  zároveò hospodáøskou nutnos-
tí, vznikl i první antagonismus mezi mužem a  ženou, jenž se pozdìji za vydatné
souèinnosti náboženských ideologù, knìží a  filozofù stal kulturní nemocí. V primi-
tivním manželství se øešil právem silnìjšího, a  to byla i pùda, na které vznikla i
pohlavní lest, kterou potom používaly obì strany.
Koch-Grünberg vypráví o indiánech Takanech (Takano, v oblasti øeky Ama-
zonky): „Slavnosti mužského svazu se konají vždy v dobì dozrávání jednotlivých
lesních plodù a  jsou zasvìceny démonùm plodnosti. Tance jsou èarodìjným pro-
støedkem magického vlivu na tyto démony, vtìlené do nástrojù, aby byli pøíznivì
naladìni. Proto se také zasvìcenci podrobují rùznému trýznìní a  sem tam i tìžké-
mu bièování, hlavnì u aruackých kmenù na IÇanì a  Aiarí. Ženy nesmìjí takové
nástroje uvidìt, ba ani vìdìt, že existují. Nemají pøijít k jádru tajemství a  má se v nich
udržovat víra, že se mužùm zjevují skuteèní démoni vydávající tyto pøíšerné zvu-
ky. Kdyby se tajemství odhalilo, ztratil by se pøirozenì tajemný vliv, který pomocí
tìchto ceremoniálù mají muži na ženy, a  autorita mužù v oèích žen by tím byla
otøesena. Proto mají úèastníci pøísný zákaz cokoliv pøed svými ženami tøeba nazna-
èit. K tomu se pøipojuje ještì strach pøed pomstou démonù, v jejichž moc muži vìøí.
V Pinókoaliru jsem si udìlal nìkolik náèrtù taneèníkù a  nástrojù juruparý do svého
deníku. Udìlal jsem tìmi obrázky sice velký dojem na muže, nahlas jásali, ale když
jsem jim je tajnì ukazoval, pokaždé mne však úpìnlivì prosili, abych je neukazoval
jejich ženám. Báli se o nì i o sebe... I indiáni mi vyprávìli o tìchto nástrojích: jsou to
démoni (juruparý) rùzných jmen a  hlasù. Na Umarí-Igarapé dávali mnozí indiáni
zøetelnì najevo svou nelibost, že jsme my bìloši vùbec na slavnostech, a  Tušau
José mìl takový strach z fotografického aparátu, že mi zakázal fotografovat tance.
Naproti vší opatrnosti jsem mìl dost èasto dojem, že ženy, hlavnì starší, znají nebo
alespoò tuší souvislost – buï náhodou uvidìly tance, nebo s pravou ženskou chyt-
rostí a  výøeèností vylákaly ve slabé chvíli tajemství od manželù. Ale i ony
se ze strachu pøed pomstou démonù snaží na nástroje nekoukat nebo zachovat
tajemství pøed jinými ženami. Ve starších dobách se zøejmì profanace mysterií že-
nami trestala okamžitou smrtí. Co se dnes dìje s takovou høíšnicí, to jsem nemohl
pøesnì zjistit. Øekli mi: démon ji usmrtí. Možná ji však sami zprovodí ze svìta
pomalu usmrcujícím jedem, který indiáni urèitì znají.“ Tak i zde už vidíme, jak
se násilí páchané ze sobectví opírá o lest, mystické tajemství nebo vznešenou ideu,
ve kterou má znásilòovaný slepì vìøit, ale ve kterou násilník nevìøí vùbec nebo jen
velmi málo.
Nesmíme však podceòovat ani obranyschopnost ženy, která v praktické rodin-
ném i sociálním životì svou taktikou èasto umìla zlomit hrot mužské zpupnosti i
pro ni nepøíznivých obyèejù a  zvykù. Zdá se, že v této pudové sebeobranì, ke kte-
ré ženu donutili, nejednou vynikla kuèeravá èernoška nebo jiná pøírodní žena stej-
nì tak jako moderní hospodyòka èi koketa.
O Dualech v Kamerunu vypráví Buchner (1885), že zde postavení ženy pøe-
sto, že ji koupili a  pøesto, že všechna práce na poli i v domácnosti leží na jejích
bedrech, nelze rozhodnì nazvat nízkým, nebo èernoška ze sebe nedá tak snadno
udìlat poslušný nástroj, nakolik je vždy náchylná k opozici. V polovinì šedesá-
tých let minulého století odešly všechny dualské ženy z kmene a  postavili si
vlastní vesnici. Žádaly totiž, aby jim muži dovolili vìtší kus bederní zástìrky,
nebo takový kousek, jaký nosily dosud, se jim zdál malý. Nikoliv však
ze slušnosti, ale z parádivosti toužily po vìtší ozdobì. Svého cíle dosáhly. Záro-
veò nás to pouèuje o tom, že nejen marnivost, ale ani ne vždy „mravnost“ byla
pøíèinou vìtšího zahalování tìla.
Kuch-Grünberg zažil u indiánù kmene Siusí toto: „Vyložil jsem své zboží k vý-
mìnì a  ženy zachvátilo nesmírné nadšení. Zanedlouho pøišel mladý manžel a
 nabídl mi svou peèlivì opatrovanou foukaèku, poté toulec a  hrníèek na jed
za nìkolik metrù kartounu. Jeho marnivá žena mu prý nedá pokoj.“ Malíø Gau-
guin vypráví o své tahitské pøítelkyni podobnou historku.
Pechel-Loesche popsal život ženy na loanžském pobøeží: „Mezipohlavní dìlba
práce je uspokojivá. Svobodný muž nebo muž samostatnì pracující, totiž poddaný,
který se se svým pánem dohodl na odmìnì, loví, chytá ryby, provádí pobøežní
meziobchod, vodí obchodní karavany do vnitrozemí, dìlá lékaøe i èarodìje, slouží
Evropanùm jako sluha, správce, øemeslník, umývaè, výrobce èlunù apod. Nejeden
se zabývá hrnèíøstvím, kováøstvím, odlévá, tepe, vyøezává, vaøí sùl, tká, plete, a  to
spíše ze záliby než z pøesvìdèení, že je to práce pro svobodného muže. Jako umìní
je zde v úctì jen øezbáøství a  kovotepectví. Paní domu vládne ohništi, jehož plame-
ny, i když témìø vždy venku, hoøí jen pro ni. Služebnictvo si obstarává své vìci
jinde, také muž, pokud dostane chu na peèínku. Peèe si nebo si nechá od sluhù
upéci ovoce nebo maso na ohni nebo v popelu jako v divoèinì, pokud mu to žena
nechce udìlat. Její povinností i právem je pøipravit pro nìho na svém ohni pokrmy
v nádobách; jeho úkolem je dovážet zvíøata, ryby, koøení, plody, palmovou šávu
a  kupování pøíslušenství. Žena obstarává zeleninu a  jiné pokrmy ze své plantáže
nebo též výmìnou, a  nìkdy sbírá škeble. Co sklidí ze své pùdy nad potøebu svého
manžela a  co vytìží ze svého chovu zvíøat, je jejím vlastnictvím. Muž si nesmí vzít
jedinou hlízu z jejího koše, jediné vejce z jejího kurníku, pokud nemají manželskou
smlouvu, která mimo jiného zaruèuje spoleèné vlastnictví. Bylo by omylem poklá-
dat ženu na mužova soumara, jak to bývá zvykem. Urèitì nepracuje víc, ba èasto o
mnoho ménì než muž. Kdo anebo co by z ní tedy mohlo udìlat soumara? Jídlo je
manželovou slabou stránkou i v Africe. Tím, že mu žena vaøí, drží ho na uzdì, a
 nejeden muž, který zlobí svou ženu, naøíká si potom právem, že se o nìho žena
špatnì stará. Zámožná žena se zamìstnává podle své chuti stejnì jako u nás. Na práci
má služebnictvo, a  i to má ménì práce než u nás. Vaøí sice pro svého muže sama,
ale kde je nìkolik manželek, tam se støídají. I v monogamním manželském pomì-
ru a  u chudých lidí, kde ženy nemají pomocnice, mají skuteènì málo práce, o
mnoho ménì než naše rolnické ženy...“ Pechuel-Loesche má jistì pravdu, ale ne-
smíme zapomenout, že pomìry na loanžském pobøeží byly celkem jiné, než napøí-
klad pomìry u vnitroafrických národù, nemluvì o tom, že mateøskoprávní tradice
zde byla ještì velmi živá. V hospodáøství, které se opírá o práci otrokù a  kvetoucí
pobøežní obchod, nemohou být pracovní podmínky žen vládnoucích a  svobod-
ných tøíd tak kruté jako u národù koèovných nebo loveckých.
 Na závìr této kapitoly se musíme zmínit ještì o jedné úloze, kterou mívá žena
u pøírodních národù: krmí èasto domácí zvíøata i vlastním mlékem.
U Australcù, Polynésanù, mnohých severoamerických indiánských kmenù i u
nìkterých asijských národù je to zvyk, na mnohých ostrovech v Tichém oceánu do-
konce velmi rozšíøený. Na Spoleèenských ostrovech (Îles de la Société ve Fr. Polyné-
sii v Tichém oceánu, nyní zámoøské území Francie) byly objeveny domorodky, které
kojily štìòata, hlavnì pokud pøišly o vlastní dítì. Havajské ženy pøiživovaly kromì
svých dìtí i psy a  prasata. Maorské ženy (Maorové, vl. jménem Maori, pùv. obyva-
telé Nového Zélandu, podle výslovnosti se dnes také èasto píše Maurové, což však
mùže vést k zámìnì se severoafrickými Maury,) pøikládaly k prsùm selátka, jednak
z lásky k tìmto domácím zvíøatùm a  jednak proto, že už nemají dítì, které by živily.
V Novém Meklenbursku (souèást Bismarckova souostroví v Melanésii) bylo èasto
vidìt ženy, který se pohodlnì vyvalovalo v náruèí malé, hubené, asi šestitýdenní
èerné prasátko s dlouhými nožièkami, ocáskem a  srstí, a  s netrpìlivým chrochtáním
chòapalo po bradavce. Podobnì i v Nové Guineji. Ve Victorii se prý nenašla domoro-
dá žena, která by nemìla pìt nebo šest skvrnitých, špinavých, hubených a  prašivých
psù, jejichž mláïata se dìlila s jejími dìtmi o mléko. Aravacké ženy (Aravakové, též
Arravakové, v Jižní Americe, hlavnì v Brazílii) kojí nejen prasátka, ale i mladé chyce-
né opice, aby si dlouho udržely mléko.
Také makuské indiánky v Guayanì si udržují mléko do vysokého vìku dlou-
hým kojením, takže babièka, když se rodina množí, pøebírá mateøskou povinnost
ke svým vnouèatùm. Nejednou bylo možné vidìt u jednoho prsu tamní ženy dítì
a  u druhého nìjaké opièí nebo srnèí mládì, nebo se rády vychloubají vlastnictvím
mnohých krotkých savcù.
Schelong vypráví, že jeho chrtí fenka mu vrhla jedenáct mláïat, a  protože
nevìdìl, co s nimi, zanesl jich šest domorodcùm ze sousední papuánské vesnice,
aby je snìdli. To však odmítli, nebo by to bylo mrhání vìcmi, a  øekli, že bude
rozumnìjší, když je budou pøikládat svým ženám a  tak se pokusí udržet je naživu.
Kamèadalové pøinášeli ženám na kojení medvíïata, podobnì Ainové (Ainu, dnes
èastìji v èeštinì Ajnové, praobyvatelé Japonska a  okolních ostrovù, hlavnì na Hok-
kaidu, již. Kurilách a  Sachalinu). Pøikojování zvíøat ženami se dìlá pøedevším z hos-
podáøských dùvodù; konají tak ve jménu dobré hospodynì, která se snaží zachrá-
nit cenný majetek. Láska ke zvíøatùm je zøejmì až druhým dùvodem. Nìkteøí
vìdci se domnívají, že v jistých pøípadech jde i o povìru, podle které mùže mít
kojící žena pohlavní styk bez následkù, nebo se tím snaží nìkteré ženy obstarat si
smyslný požitek, který vìtšinì kojení skuteènì poskytuje.
Hotentotský mladík oslovuje a  opìvuje svou vyvolenou takto: „Lvice moje,
bojíš se snad, že tì oèaruji? Dojíš krávu masitou rukou, kousni mne! Nalej mi, lvice
moje, dcero velkého muže!“
Co však zbývá z této lvice po letech domácího života? Co všechno musí
dìlat její masité ruce, co musí snést její bedra, než zmizí v hrobu, na který ji
položí høebínky, korálky, flétnu a  ovoce pro potøebu „duše“, která ani po smrti
prý neodpoèívá?

VI. KRÁSA A  TÌLESNÁ KULTURA PØÍRODNÍ ŽENY

Krása je všeobecnì považována za pojem relativní a  promìnlivý, který se v rùz-

ných dobách a  u rùzných národù chápal zcela rùznì. A  opravdu i v tomto díle
postupnì uvidíme, jak se všeobecný ideál ženské krásy mìnil s výrobními pomìry,
s novými vládnoucími tøídami, s novými pøedstavami hospodáøského a  sociálního
øádu. U primitivního pøírodního èlovìka existoval smysl pro krásu jen v celkem
nepatrné míøe; vyvíjel se jako všechny kulturní lidské hodnoty z poèáteèních zá-
rodkù postupnì k vyšším formám, ke složitému estetickému vìdomí. Krása je stá-
le ještì objevována. Estetické vìdomí je tím vyšší, estetické pøedstavy jsou tím
bohatší a  vytøíbenìjší, èím více s rostoucí kulturou vyspívá intelekt. Drsný venko-
van bývá celkem lhostejný ke krásám pøírody, které vzdìlané lidi pøivádìjí do
vytržení. Tedy i krásu ženy mohli objevit jen na dost vysokém kulturním stupnì,
až když se èlovìk mohl povznést nad boj o život a  mít požitek z linií, barev a
 tvarù, požitek jinak neužiteèný, èili když jeho vìdomí poznalo pocity èistì estetic-
ké, jimiž se obohatilo. Moderní lidský intelekt však dosáhl natolik vysokého stupnì
estetického vìdomí a  poznání, že dnes mùže posuzovat nejrozmanitìjší ztìlesnìní
lidské krásy v každém smìru velmi objektivnì. Jako v umìní rozezná dnes nezá-
vislý a  modernì vyzbrojený estetik kýè od pravé hodnoty, a jde o projevy vkusu
kterékoliv doby, národa, tøídy, a jde o jakýkoliv smìr nebo -ismus, starý èi nejno-
vìjší, protože neposuzuje dobový, místní nebo individuální vkus, ale tvárné kvality
podle jejich historického vývoje, tak dnes mùžeme posuzovat i lidskou krásu každé
rasy a  každého pùvodu podle proporèního ideálu, zkonstruovaného podle nejlep-
ších pøedstavitelù nejvyvinutìjší rasy.
Udìlejme si nyní malou procházku s C. H. Stratzem44 mezi rasové (výrazu
„rasa“ je ovšem v této knize používáno nikoliv ve smyslu nìjakých rasistických
teorií, ale ryze faktograficky, jak je nejnovìji používán termín „plemeno“, resp.
„antropologický typ“) odlišnosti ženského zevnìjšku, nebo zde poznáme základ-
ní rysy vývoje ženské krásy.
 Pøevládajícími rasami dnešní doby jsou bílá, žlutá a  èerná (tedy novìjší termi-
nologií plemena europoidní, mongoloidní a  negroidní), ale kromì nich existují
poèetné zbytky ze starších dob, staré i nové smíšené formy, které nutí dìlit lidstvo
na primitivní prarasy, na hlavní pøevládající a  na smíšené rasy. O èistém rasovém
charakteru je však tøeba hovoøit jen velmi opatrnì. Každá dnešní rasa je složená
z poèetných, dnes už nezjistitelných základních forem, a  je „èistᓠjen potud, po-
kud živly v ní rozpuštìné splynuly v trvalý, pevnì vymezený typ. Vedle vymírají-
cích døívìjších ras vznikají budoucí pokolení, která spìjí nad dnešní vývojovou
úroveò k vyšším cílùm. Na obrovských územích se setkávají výbojné pøevládající
rasy s nejnižšími vrstvami domorodých ras, a  rozsáhlé i rozmanité míšení dává
tušit, v jaké míøe pomalu vznikají rasy smíšené.
Èervenou nití lidského rodokmenu je vývoj, který snad zaèal primitivní tma-
vou australskou ženou a  zatím konèí v té samé oblasti moderní bìloškou. Z tohoto
vývoje nás na tomto místì zajímá ta èást, která ukazuje vznik vyšších a  jemnìji
utváøených forem z forem nižších a  hrubých. Poznáme zde vzrùstající zušlecho-
vání tváøe i tìla, stále èistìjší vytváøení ženského pohlavního charakteru. Východis-
kem nám budou nejstarší prarasy zastupující nejnižší stupnì, a  tøi hlavní pøevláda-
jící rasy jako pøíklady nejvyššího vývoje v rùzných smìrech.

Rasové tìlesné znaky. Nejnižší rasy mají kùži hnìdé barvy, poèínající nejsvìt-
lejší zlatohnìdou až po nejtmavší hnìdou. U èerné rasy pøevládá tmavé zbarvení,
u žluté rasy žluté, zatímco bílá rasa si zachovává hnìdý tón, který se však zjem-
òuje až po celkem svìtlý. Podle barvy kùže bychom tedy mohli rozeznávat pra-
rasy prvního stupnì – Australce, Papuánce a  Khoíny (Hotentoty) jako rasu hnì-
dou, prarasy druhého stupnì – pùvodní Amerièany a  Oceánèany jako rasu ru-
dou, potom tøi hlavní rasy – èernou, žlutou, bílou a  prarasy tøetího stupnì jako
hnìdo-èernou (Akka, jinak též Tikki-Tikki), hnìdožlutou (Eskymáci) a  hnìdobí-
lou (Ajnové, Ainové, Ainu, a  Veddové) rasu smíšenou. Pozdìjší smíšené rasy
jsou bíložlutá (turanská a  indoèínská), bíloèerná (etiopská) a  rudì-bílo-žlutá i
hnìdou protknutá malajská rasa.
Vlasy mají prarasy pøedevším tmavé; svìtlejší a  rudé odstíny nejsou vzácné.
Bývají kuèeravé i hladké, zvlnìné i rovné, všeobecnì ne dlouhé, a  také ani chlupa-
tost tìla nebývá velká. U èerné rasy má vlas oválný prùøez, bývá vìtšinou kuèera-
vý, hustý, spirálovitì stoèený a  èerný, u žluté rasy se vyvinul vlas tvrdý, silný,
okrouhlého prùøezu a  èerný, u bílé rasy má oválný prùøez, barvu všech odstínù,
od nejsvìtlejší plavé až po nejtmavší modroèernou, také rudá barva, vyskytující
se u všech ras, je zde velmi èastá a  rùznì odstínìná, vyskytují se zde všechny
druhy s výjimkou èernošské huòatosti a  silných mongolských pramenù. Ochlupe-
ní tìla je u èerné rasy kuèeravé a  èerné, u žluté chybí nebo je velmi slabé a  potom
èerné a  štìtinaté, u bílé rasy je zpravidla svìtlejší než vlasy a  témìø vždy kudrnaté.
U mnohých primitivních ras, u èerných, žlutých a  u všech východních kmenù bílé
rasy se ochlupení Venušina pahorku a  podpaží umìle odstraòuje, u nìkterých
melanéských kmenù se zvýrazòuje rudým zabarvením. Jen u žen bílé rasy se vy-
znaèují vlasy velkou délkou a  mohou sahat až po kolena, ba i níže.
Zvl᚝ charakteristický je tvar tváøe. U nižších ras má tváø pøevahu nad lebkou,
èelo je nízké, oboèí silné, nos plochý, krátký a  široký, rysy hrubé, ústa velká s odu-
lými rty a  mohutnými lícními svaly, brada se ztrácí, oèní štìrbiny jsou úzké, víèka
stlaèená. Vìtší oblostí se ženská tváø nepatrnì liší od mužské. U èerné rasy je èelo
vyšší a  klenutìjší, oboèí slabší, oèní jamky vìtší, nos delší, ústní partie je však
jednostrannì vyvinutá, rty jsou také hrubé, lícní svalstvo vystupuje ještì více a
 dolní èást nosu je podobná australské ženì. U žluté rasy je èelo vysoké a  pìknì
klenuté, nadoènicové oblouky chybìjí, rysy jsou jemnìjší, rty úzké, ústa malá,
brada zøetelnì vystupuje, tváø se v porovnání s lebkou zmenšila, velmi se však
rozšíøila v lícní èásti, koøen nosu je nízký a  vzniká takzvaný mongolský záhyb. U
bílé rasy je èelo vysoké a  rovnomìrnì klenuté, oèní jamky velké a  široké, nos
úzký a  dlouhý, èrty jemnìjší, rty úzké a  jemnì krojené, brada výrazná, tváø tvoøí
pravidelný ovál. Pøi formování tváøe poznáme tyto zušlechující momenty, pøízna-
ky vyššího vývoje: èást s nosními otvory a  ústy ustupuje, nadoènicové oblouky
mizí, èelo a  brada vystupují, nos se úží a  ohranièuje a  rysy tváøe se zjemòují.
Tìlesná výška ženy kolísá mezi 120 až 170 cm, u nižších ras nepatrnì, u vyšších
je prùmìrnì o 10 cm menší než u mužù. Jako rasový symptom má jen relativní
význam, dùležitìjší jsou tìlesné proporce. Výška tìla u praras je kromì nepatrných
výjimek 6 až 7 výšek hlavy, u žluté a  èerné rasy 6,5 až 7,5, u bílé 7 až 8 výšek hlavy:
s vyšším vývojem vzrùstá tedy tento pomìr výšky tìla k výšce hlavy. Nohy se pro-
dlužují a  støed tìla tak klesá stále hloubìji do lùna. Podle takzvaného Fritschova
kánonu45 mají Australky normální nohy, ale delší ruce, èernošky dlouhé ruce i
nohy, Èíòanky krátké nohy, Evropanky normální proporce. Dlouhé ruce jako pøí-
znak primitivní rasy jsou u žluté a  bílé rasy vyváženy, u èerné nikoliv. Ale u žluté
rasy vzniká nepomìr velmi krátkýma nohama, u èerné rasy zase dlouhýma. Pro
své krátké nohy mají Mongolky pøes menší hlavu menší pomìr výšek hlavy v cel-
kovém vzrùstu, èernošky zase vzdor dlouhým nohám nemohou vyrovnat nepo-
mìr mezi velkou hlavou a  tìlesnou výškou. Dá se øíci, že proporce nižších ras,
když je porovnáme s proporcemi bílé rasy, zùstaly na dìtském, nedokonalém stupni.
Dokonalý ženský pohlavní charakter je vyjádøen mìkkou oblostí tìlesných
tvarù, šíøkou bokù, stehen i lýtek a  tvarem prsou. U nižších kmenù, hlavnì u málo
zarostlých, je rozdíl mezi mužem a  ženou, jak už víme, nepatrný, nehledì na zá-
kladní pohlavní znaky a  poprsí. Obì pohlaví mají rovnomìrnì oválný trup, hrana-
té tvary, hrubé rysy a  hubené nohy. Až v dalším vývoji se tvary zaoblují a  pánev
rozšiøuje. U bílé rasy jsou stehna, boky a  lýtka dokonale vyvinuty, štíhlý støed tìla
vyniká nad pánví, která se zdokonaluje a  pøispívá k prohloubení køíže, což je jed-
ním z pùvabù profilu ženského tìla.
Prsy jsou hlavním znakem ženskosti. U dítìte vidíme jen prsní bradavku, která
trèí jako knoflík nad hladkým, rùžovým, asi 2 cm širokým dvorcem. V dobì dospí-
vání se stává dvorec vypuklejší, zvìtšuje se do šíøky 2 až 3 dm, a  tento prsní pupe-
nec vtáhne bradavku do sebe. Až potom zaène rùst mléèná žláza a  zdvíhá prsní
pupenec na svou pøibývající oblost. Na zralých prsech je dvorec 3 až 5 cm široký a
 splývá s pøibývající vypouklostí prsou, bradavka (s knoflíkem) èní na vrcholku.
Dvorec obsahuje pružná vlákna, která pøi podráždìní dotykem nebo chladem více
zdvíhají bradavku. U vìtšiny primitivních ras a  èernošských žen se zastavují prsy
ve tøetím stadiu, ze kterého se pøi vzrùstající velikosti vyvíjejí hruškovitì vemeno-
vitá òadra. Jen u žluté a  ještì více u bílé rasy dozrávají prsy úplnì a  získávají
jablkovitý tvar s výraznou bradavkou. U pøírodních národù, i když zde prsy mívají
èastìji pìkný tvar než u kulturních národù, se po této stránce málo cení, aèkoliv i
zde se pokládají za podstatnou známku ženského pohlaví. K jistému pøírodopisci,
který se svou mladou ženou cestoval po Nové Guineji, se chovali domorodí muži
velmi odmìøenì a  plaše, ale zvìdavé ženy se sblížily se jeho manželkou a  rozepí-
naly jí blùzku, aby se podle prsù pøesvìdèily o jejím pohlaví. Èernoši oceòují òadra
pøedevším podle velikosti a  váhy, ani žlutá rasa nemá velký smysl pro jejich krásu,
Èíòané mají obyèejnì rádi hodnì tuku. Bílá rasa si všeobecnì cení vedle krásné
tváøe i krásná òadra – podle panujícího vkusu jednou malých, jindy plnìjších, a
 snaží se i odìvem zvýraznit nebo zdokonalit jejich tvar a  pøi slavnostních pøíleži-
tostech je více èi ménì obnažuje. Kuželovité, hruškovité i vemenovité prsy jsou
primitivnìjší, oblá jablková òadra s vyènívající bradavkou jsou dokonalejší formou
vývoje. U nìkterých primitivních žen se èasto, (u bìlošek obèas), vyskytují òadra,
na jejich vypouklinì sedí bradavka s dvorcem jako kulovitý tvar, který je v nejkraj-
nìjších pøípadech od ostatního prsu oddìlen stáhnutím; je to následek povrchové-
ho stavu mléèné žlázy.
Protože nižší rasy mají kratší mladost, vyvíjejí se u nich pohlavní znaky døíve a
 jsou také døíve než vyšší rasy pohlavnì zralé.
Za známku pohlavní zralosti se pokládá první menstruace, která se u evrop-
ského prùmìru vyskytuje ve ètrnáctém roce. U jiných ras si údaje velmi odporují, a
 proto se za objektivnìjší pøíznak dozrávání mùže pokládat rychlejší vzrùst dìvèat
v této dobì. U indiánek se vyskytuje mezi desátým a  ètrnáctým rokem, u Negritek
mezi devátým a  tøináctým rokem, u melanéských žen mezi osmým a  tøináctým, u
Japonek mezi devátým a  ètrnáctým, u èernošek mezi osmým a  ètrnáctým rokem.
U barevných ras tedy nastává pohlavní dozrávání o dva až tøi roky døíve a  konèí o
rok až dva døíve než u dívek bílé rasy. Bìlošské dìvèe je v devátém až jedenáctém
roce vyvinuté tak jako èernošské v šestém až osmém roce. Pøíznakem nižší rasy je
raná zralost a  nedokonalý ráz ženského pohlavního charakteru; pøíznakem vyšší
rasy je pozdìjší zralost a  dokonalé vytvoøení pohlavního charakteru.
Rasový charakter a  rasová krása však není to samé. Za rasový typ mùžeme
pokládat každou ženu, u které se výraznì vyskytují vlastní znaky rasy. Èím výraz-
nìjší je tento rasový typ, tím ménì se mùže eventuálnì uplatnit krása jako indivi-
duální projev, a  proto se u rùzných primitivních ras vùbec nedá o pravé kráse
hovoøit. Prùmìr nemá hodnotu ani z hlediska rasového charakteru, ani rasové
krásy. Jen podle výbìru nejzdravìjších a  nejlepších pøedstavitelù urèité rasové
skupiny se dají udìlat správné závìry: nerozhoduje zde množství. Rasovì krásné
tìlo je jen to, u nìhož rasové znaky nepøekraèují meze krásy. Mìøítkem nám mo-
hou být jen nejlepší pøedstavitelky nejvyspìlejší bílé rasy.
Smìrodatným je vždy ušlechtilejší výraz rasy. V tìchto mezích mùžeme být
spravedliví ke všem rùznorodým ztìlesnìním ženské krásy v každém smìru.
Zdá se, že se lidské tìlo vyvíjí k ušlechtilejším formám snáze a  rychleji než
lidská tváø k individuální a  jemné kráse. U mnohých nižších národù jsou krásné
tìlesné tvary bìžné. Je tøeba je však posuzovat objektivnì a  nebýt slepým pro
krásné tìlo, když se nám nelíbí tváø. Zvykli jsme si na to, i když právì u kulturních
ras je tváø velmi nespolehlivým mìøítkem, protože tìlesná krása, jejich pøíslušní-
kùm vrozená, se u vìtšiny ztrácí a  nièí nepøimìøeným odìvem a  špatnou životo-
správou.
Dnes víme, že dùležitým èinitelem ve vývoji pohlavního charakteru je vnitøní
sekrece. Právì ty pøíznaky, které tak mnoho znamenají pro ženskou krásu, jako
vlasy, tukové polštáøky, tvar poprsí, hlas, pohyb i psychický život se utváøejí pod
vlivem vnitøní sekrece. Ale také vliv zpùsobu života a  životních podmínek, pùdy a
 podnebí je dùležitý, nehledì na nemoci, pøestálé hlavnì v mladém vìku.
 Prostøedí je nepochybnì nejdùležitìjším èinitelem pøi vytváøení rasové krásy,
protože se orgány místní sekrece se svými rasovými zvláštnostmi vyvíjely tisíciletí
právì pod vlivem prostøedí. Ale v tomto prostøedí má jistì vìtší vliv než vzduch a
 slunce, chlad nebo teplo, postavení ženy, které je jejím údìlem u pøíslušného náro-
da. Na tomto postavení záleží, zda se mùže celý organismus ženy dokonale rozvi-
nout. Když je toto postavení pomìrnì dobré, mùže se uplatnit i pohlavní výbìr,
který podporuje plození nejkrásnìjších jednotlivcù, i výchova, která ulehèuje svo-
bodný rozvoj a  vznik osobnosti: zde potom mùže mít národ hojnost žen, které
se svým zjevem blíží ideálu skuteèné krásy.
U národù, kde jsou ženy od mládí snižovány na úroveò domácího zvíøete,
se nedaøí ani ženské kráse. I když nemùžeme popírat, že klimatické a  jiné životní
podmínky mají rozhodný vliv na tìlesný i duchovní vývoj lidské povahy, je zde
zároveò hospodáøské zøízení a  výchova, které mohou tento vliv ovládat, podpo-
rovat, pokud je pøíznivý, a  paralyzovat, když je nepøíznivý. Sociální postavení
ženy a  zpùsob její èinnosti mají osobitý význam pro rozvoj ušlechtilých ženských
tvarù.
O pobøežních Laponcích cestovatel napsal: „Ženy jsou znamenité moøeplavky-
nì a  majitelé èlunù ponechávají obsluhu plavidel a  sítí èasto výhradnì ženám,
dcerám, sestrám nebo ženám speciálnì najatým pro tento úèel... Rysy žen v dùsled-
ku ustavièného pobytu venku a  tìžkého života po letech samozøejmì velmi zhrub-
nou a  lze je èasto velmi tìžko rozeznat od mužù, jako u dìtí nerozeznáváme
dìvèata a  chlapce.“ O Waòamwezkách (pøíslušnicích jedné u bantuských národ-
ností, Waòamwezi, v Tanzanii) ze støední Afriky øíká jiný cestovatel: „Vdaná žena
je v dùsledku velmi tìžké práce ve dvaceti až dvaceti pìti letech stará a  velmi
zmìnìná. Prsy jí ochable visí na tìle jako pytle, nìkdy až po pás, èrty jsou ošklivé,
objevují se záhyby, dolní èást trupu je silná, obezita je stejnì èastá jako silná vyhub-
lost, zadek velmi splasklý. Ruce mají mimoøádnì silné a  svalnaté od ustavièného
tluèení zrna a  strouhání.“ Takových postøehù bychom mohli citovat celé desítky.
Pokusme se nyní o struèný a  pokud možno objektivní pøehled pùvabù i nepù-
vabù ženy u jednotlivých pøírodních národù v rùzných svìtadílech; se ženskou
krásou u kulturních národù se seznámíme pozdìji. Budeme se v podstatì pøidržo-
vat Stratzova pøehledu a  budeme mít samozøejmì na mysli ženy mladé a  neznièe-
né tìžkou prací nebo èastými porody.

Ženy australské, papuánské a  melanéské. Domorodé Australky mají mnoho

tìlesných pøedností, jejich štíhlé údy jsou jemnì stavìné, klouby úzké, boky oblé,
kùže hladká, jemná a  pružná, na slunci se sametovì leskne, ruce a  nohy jsou štíhlé,
ale hlava a  tváø pomìrnì velká, tváø s tupým, širokým nosem, odulými rty a  silnì
vystupujícím oboèím je pøíliš široká, prsy jsou zpravidla vemenovité, èasto nestejnì
velké, pánev málo vyvinutá. Barva kùže je všeobecnì hnìdo-èervená až èerná, tváø
tmavohnìdá až žlutohnìdá, vlasy na hlavì zcela èerné, oèi hnìdé. Ve skuteènosti je
to barevná škála, jejíž jemné odstíny se dají slovy velmi tìžko popsat. Velké ženy
lze pokládat za krásnìjší. Jedinou ozdobou jejich nahoty bývá náhrdelník a  šòùra
okolo bokù, na kterou si pozdìji vìšely pestrý šátek prostrèený mezi nohy. Od této
šòùry, silnì stáhnuté, jim na tìle zùstala hluboká brázda pod pupkem: je to jakási
primitivní forma povìstného znetvoøení Evropanek šnìrováním. Profesor Virchow
se s obdivem vyslovil o „graciézním zpùsobu držení hlavy, postoji a  pohybech
trupu i údù, aniž by byly prošly školou nejlepší evropské spoleènosti.“ Rozkvétají
velmi brzy, všeobecnì mezi desátým a  ètrnáctým rokem.
Papuánky v tropické Nové Guineji jsou štíhlé, svalnaté a  vìtšinou krásnìjší než
Australky. Ramena mají ještì dlouhá, ale jejich velmi tmavá kùže je jemná a  same-
tová, ruce a  nohy mají malé a  pìkné, prsy v mládí oblé, vysoko posazená a  pevná.
Vlasy mají husté, ale ústa široká s hrubými rty, také oboèí je výraznìjší, ale nos už
delší, užší, a  nìkde se blíží orlímu tvaru. Svalstvo bývá zvl᚝ pìknì formováno.
Jen vdané ženy nosily okolo bokù jakousi suknici z lýka nebo kùže. Nedìlalo se to
však z estetických dùvodù, „nebo díky své pružné kùži a  znamenitému svalstvu
nemají po porodu na tìle zošklivující stopy, jen prsy ztrácejí pøílišným, nìkolikale-
tým kojením svou mladistvou pevnost a  oblost. V tomto tropickém podnebí ne-
mùže jít ani o ochranu pøed chladem nebo o žárlivost mužù, protože mladíci žijí
oddìlenì ve spoleèných domech. Není to u tìchto pøirozenì cítících lidí ani úcta
k mateøství, která zpùsobuje, že jen matky a  dívky urèené pro mateøství si zahalují
støed tìla, zatímco všichni muži po celý život a  všechna dìvèata až do zralosti chodí
celkem nazí. I když by se podle evropského názoru uctívání matky hodilo ke vše-
obecné pøedstavì o pøirozené mravnosti, musíme hledat vysvìtlení vycházející
z praktického dùvodu. Tkví zøejmì v obyèeji, že Papuánky nosí své dìti rozkroè-
mo na bocích. Z podložky, která zprvu pøedstavovala jen jakési sedlo pro dítì a
 ulehèovala nošení, se postupnì vyvinul tento první a  jediný kus odìvu.“ A  Stratz
dodává: „Jistý francouzský básník popsal v románu utopickou zemi, kde na králùv
rozkaz chodí všichni pìkní a  urostlí lidé nazí, všichni oškliví, staøí a  nemocní se však
musí zahalovat. Zde se to témìø uskuteènilo, jenže matky by si mìly zahalovat
prsy a  ne bøicho.“ Papuánky se ozdobují poèetnými kruhy v uších a  na ramenou,
pod koleny se stahují nìkdy úzkými stužkami, aby jim zesílila lýtka.
Melanésanky pøedstavují velkou rasovou smìsici, ve které jižní kmeny pøipo-
mínají vìtšinou Australky, støední kmeny Papuánky a  severní kmeny stále více
cizí, hlavnì èernošské živly. Na Nové Kaledonii ještì žijí nepoèetné domorodé ženy
podobné Australkám, mají však husté kudrnaté vlasy a  tmavou ple. Tìžké visící
prsy se zde pokládají za pùvabné; pøes bohatou vrstvu tuku mají ženy dost muž-
ský ráz. Na Nových Hebridách (Vanuatu) jsou domorodky podobnìjší Papuán-
kám, ale prsy mají vemenovité, rychle jim ochabnou, boky mají úzké. Pevnými
obvazy si už od kojeneckého vìku deformují lebku do výšky, což pokládají za zvl᚝
pìkné. Na Šalomounových ostrovech mají kudrnaté ženy celkem dobré proporce,
nehledì na velmi dlouhé ruce, jinak jim však k tìlesné kráse chybí velmi mnoho.
Chodily nahé, tu a  tam s pletenou kapucí na hlavì, se slamìným pásem a  podvaz-
ky, okrášlenými rostlinnými metlièkami. Rády kouøí z fajfky. Na Gazelím poloost-
rovì je „národním krojem“ žen úplná nahota s tenkou stužkou na krku. Tìla mají
silnì vyvinutá s pìkným bøichem, prsy v mládí vysoké a  pevné, brzy jim však
poklesnou, tváøe mívají vìtšinou nehezké, se širokým nosem a  velkými odulými
ústy, vlasy èernošsky kuèeravé. Podobné jsou ženy na Admirálských ostrovech,
nosí však už zástìrky a  podvazky pìknì pletené z lastur a  sklenìných perel. „V
nevinné nahotì žijí tito tmaví pøírodní lidé na svých odlehlých ostrovech vìènì
zaplavených sluncem, které se jako skvostné smaragdy vynoøují z oceánu. Ale
evropští, èínští, malajští obchodníci a  plantážníci, námoøníci a  misionáøi místo toho,
aby jim závidìli jejich šastnou existenci, snaží se jim vnutit cizí kulturu, napojit je
cizí krví, která pomalu, ale nepøetržitì proniká z pobøeží stále dál a  kazí a  nakonec
znièí jejich primitivní podobu, mravy a  štìstí.“ na Filipínách patøí k melanéským
ženám drobné negritské Aetky s tmavou kùží, kudrnatými vlasy, širokým nosem,
odulými rty a  silným oboèím. Jinak jsou pìknì stavìné a  zdá se, že jejich krev je
smíchaná s mongolskou krví.
Ještì neurèitìjší typ pøedstavují Minkopky èi jinak Andamanky na Andaman-
ských ostrovech (Andamách). Jsou malé, trochu zavalité postavy, vlasy, které si
však støíhají dohola, mají kudrnaté, kùži ne pøíliš tmavou, ale špinavì hnìdou, údy
spíše krátké, boky, zadek a  stehna široká, ruce a  nohy malé a  pìkné, trup žensky
oblý, køíže prohnuté, prsy pìkné a  vysoko posazené, ale èelisti pøedsazené a  rty
odulé. Muži chodí nazí, ženy mají jen pás okolo bokù s metlièkou na zadku.
Na Australcích se výraznì projevuje velmi blízká pøíbuznost s formami fosil-
ních vykopávek ve vzdálených konèinách až nahoøe v Evropì, a  tak se zdá, že tato
rasa kdysi obývala celý Starý svìt. Potom by tedy Austrálie nebyla jejím pùvodním
sídlištìm, ale posledním útoèištìm, do kterého tuto prarasu ze všech stran vytlaèily
silnìjší a  vyspìlejší kmeny, smíšené formy by byly jen posledními zbytky dosud
pøežívající krve a  tato prarasa by tedy byla také jediným živlem, který se rozplynul
v pøevládajících rasách, pøedevším v rase bílé.

Africké pøírodní ženy. Základní africkou prarasou byli zøejmì malí nažloutlí
Khoínové, kteøí se zachovali v èisté podobì jen u Køovákù na africkém jihu. K nim
se pøidružují Hotentoti (kteøí jsou novìji ke Khoínùm také zahrnuti) a  pøíbuzné
kmeny, jež si ještì zachovaly mnoho ze své pùvodní povahy. Prarasou druhého
stupnì jsou trpaslièí støedoafrické kmeny, Akka a  jiné, které jsou možná zakrslými
pøedky dnešní hlavní èernošské rasy, v každém pøípadì však pøedstavují pøechod-
nou formu mezi Khoíny a  èernochy. Hlavní èerná rasa se vyvinula jednostrannì a
 liší se od všech ostatních kmenù velmi dlouhými konèetinami, hladkou, silnou
tmavou kùží, kudrnatými, spirálovitì hustými vlasy, mohutnými èelistmi a  zuby,
odulými rty a  vemenovitými prsy. Nejèistší pøedstavitelky èerné rasy však najde-
me jen ve støední a  jižní Africe. Ze všech stran na ni doráží bílá rasa a  èistou negrit-
skou krev pohlcuje smíšená krev etiopská.
Khoínové, nyní uznaní za prarasu, se kdysi pokládali za malé a  ošklivé, opi-
cím podobné trpaslíky a  byli s jistou vìdeckou naivitou v podezøení, že jsou
chybìjícím, tak dlouho hledaným èlánkem mezi èlovìkem a  opicí. Nejsou sice
skuteènì velcí, prùmìrnì mìøí 130 až 144 cm, nejsou ani hezcí, avšak najdeme zde
mladé ženy celkem pìkných tìlesných tvarù, kterým se jen na tváøi projevují
charakteristické èrty nižší rasy. Staré Køovaèky s vytahanými visícími prsy,
se silnou steatopygií (nahromadìným tukem v hýžïové krajinì) a  vrásèitou kùží,
pokrytou vrstvou dlouholeté špíny, jsou skuteènì ošklivé, ale pøi pohledu na dobøe
urostlá dìvèata v plném kvìtu mùže èlovìk zapomenout na širokou tváø, ve které
nízký nos a  odulá ústa pøipomínají zvíøecí èumák a  malé oèi jsou pøíliš vzdálené
od sebe. Pokud jde o Hotentotky, existuje domnìnka, že v sobì mají jistou dávku
evropské krve, kterou sem neznámí námoøníci zanesli z pobøeží. Nižší rasu u
nich pøipomíná tváø se silným oboèím, nápadnì dlouhé ruce a  sklon k hromadìní
tuku na zadku a  na stehnech, zatímco støedozemský pùvod pøipomínají vysoko
postavené prsy, nìkde dobrého tvaru s vystupující bradavkou, výrazné bøicho,
široké boky, vìtší ochlupení Venušina pahorku, silnìjší lýtka. Zvl᚝ pìkné bývají
v køíži s výraznými jamkami; nohy dolù od kolen mívají trochu zkøivené od
tìžké práce vykonávané od útlého vìku, která je i pøíèinou kratších nohou. Hlav-
ním nedostatkem jejich tìlesného zjevu je však pramalý nos a  velký zadek. Touto
steatopygií jsou Hotentotky známé, také se proslavily takzvanou hotentotskou
zástìrkou, to je silnì vyvinutými i umìle prodlužovanými malými stydkými
pysky, vystupujícími ven v podobì jakéhosi kohoutího høebínku. Oboje se však
vyskytuje i u bílé a  žluté rasy, jenže v menší míøe.
Trpaslièí kmeny ze støedoafrických pralesù – Akka (Tikki-Tikki), Batua (Vatva),
Obongo (Babongo), Bajaka, Vatua (též Watua), Doko, Bakela atd. souvisí s èernou
rasou buï jako jejich pøedchùdci nebo jako smíšená forma; v každém pøípadì jsou
rasou velmi starou. Ženy Akkù pøipomínají èernošský typ tmavou barvou, odulý-
mi rty, širokými èelistmi a  hruškovitými prsy. Jejich tìlesná výška, pravidelnì 120
cm, má 6 nebo 5,5 výšek hlavy, ramena jsou dlouhá, nohy èasto krátké, tváø má
však všechny znaky nižší rasy, poprsí, v mládí pevné a  vysoko postavené má
pozdìji sklon k vemenovitému tvaru, uši mají malé, nos krátký a  zøetelný sklon
ke steatopygii. Kromì klidných tmavých oèí a  malých rukou a  nohou na nich není
nic pìkného. Tyto trpaslièí kmeny jsou jen chabé a  truchlivé zbytky národa, kdysi
snad velmi silného, jsou to snad ti samí trpaslíci, o kterých vypráví Odysea: dopo-
sud používají proti svým nepøátelùm jedovaté šípy.
O hlavní èerné rase se dnes už nedá zjistit, z kolika a  kterých praras se skládá.
Rasové znaky, spoleèné všem èernoškám, jsou tyto: drsná tváø se silnými èelistmi,
velká hlava v pomìru k tìlu, tmavá barva kùže, vemenovité, rychle vadnoucí prsy,
krátké kuèeravé vlasy, pøitom však i pìkné proporce, silné a  štíhlé tìlo. Tmavou
barvu kùže není tøeba pokládat za chybu. „U všech èernošek, které jsem vidìl a
 mohl zkoumat, mì pøekvapila neobyèejná jemnost hladké, sametové kùže a  teplé
barevné tóny se svou bohatou škálou odstínù od svìtle mìdìné hnìdi až po nej-
hlubší èerò,“ hovoøí Stratz. Zemìpisnì a  etnograficky, hlavnì podle jazyka, se dìlí
èerná rasa na súdánské a  bantuské èernochy.
K bantuským èernoškám patøí Hererky, Owambky, Lundky, Konžanky, Zulu-
kaferky, Basutky, Matabelky, Džaggajky, Svahilky, Svazijky, Masajky - Bantuové
(Bantu) tvoøí celou skupinu etnik od Kamerunu k pobøeží Indického oceánu, jim
pøíbuzní jsou Bantuidové (Semibantu), zahrnující také velké skupiny kmenù roz-
troušených po celé Africe.
Hererky (Hererové, Herero), severní sousedky Køovaèek, mívají vìtšinou vel-
mi dlouhé údy v pomìru k trupu, ale celkovì nepùsobí špatným dojmem. Dlouhé
údy jsou však vždy snesitelnìjší než krátké. Mají trochu jemnìjší rysy, tvary štíhlé,
ale masité a  èisté. Prsní svalstvo mají silnì vyvinuté, ale od dlouhého kojení také
vemenovité prsy. Porody se jim tìlo témìø nemìní. Svobodné ženy nosily kromì
náramkù jen pás, ozdobený vzadu dlouhými koženými støapci, na kterých byly
navleèeny sklenìné perly; vdané ženy byly ovìšené kùžemi a  na hlavì nosily
jakousi trojcípou koženou mitru. Owambky v severozápadním cípu bývalé britské
jižní Afriky až k hranicím Angoly jsou také velmi štíhlé s pevným hruškovitým
poprsím; vlasy si umìle prodlužují, nìkdy až ke kolenùm. Angolské Lundky mají
vìtšinou pìkná jen prsa a  ramena, trup nebývá dobøe formovaný, nohy mívají
tenké a  trochu køivé. Celé tìlo si ozdobují ornamentálními jizvami, které zbìlají,
když jsou naoèkované, pokud jsou však od øezù, stanou se tmavšími než ostatní
kùže.
Konžanky mají tìla velmi pìkná, zvl᚝ krk, ramena a  prsy, ale vyènívající
èelisti, odulé rty a  široký nos velmi znetvoøující jejich tváø. Zuby, pokud nejsou
opilované, mají velmi krásné. Tìla Zulukafrek pøirovnal Fritsch k tìlùm šelem,
nebo jejich kostra je pùvabnìjší, štíhlejší a  lehèí, údy jemnìjší než u Evropanek,
které je možno pøirovnat ke krotkým domácím zvíøatùm. Lýtka však mívají dost
slabá a  prsy bez hrotù; bradavka vyniká jen celkem nepatrnì. Nesmíme však
zapomínat, že i zde jako všude existují velké individuální rozdíly. Zulukaferky nosí
jen šòùru okolo bokù a  náramky na nohách, zato však velkou péèi vìnují rùznì
formovaným úèesùm, nìkdy prodlužovaným až po pás.
I Basutky mají pøi celkovì èernošské fyziognomii pìkné formy, dost široké
boky a  prsy podle zachovalosti, stejnì tak botswanské Matabelky (Matebelové,
Matabele, též Ndebelové, Anandebele), které však mají menší ústa a  nos vìtší a
 užší. Všechny tyto ženy si velmi vkusnì krášlí svou nahotu náramky a  perlovými
šòùrami. Džaggajky, které pøedstavují èistý, i když ne nejkrásnìjší bantuský typ,
pokud nejsou smíšené s masajskou (viz výše) krví, byly odbornì popsány, že ne-
vynikají tìlesnými pøednostmi, mají úzkou pánev, nevyvinutá látka, rychle vad-
noucí hruškovitá òadra. Ale hlavní pøíèinou jejich tìlesných nedostatkù je prý nedo-
stateèná výživa a  nesprávný zpùsob života. Mladší ženy nepùsobí na fotografiích
nepøíjemným dojmem, poprsí mají pìkná, nohy lépe formované než hrubé ruce.
Ani jejich volné pohyby nejsou prý bez pùvabu. Páchnou však celý život chlévem,
nebo jsou v neustálém styku s dobytkem. Nosí jen ozdobné šòùry a  natírají
se olejem a  èervenou hlinkou. O fotografiích patnácti džaggajských dìvèat Stratz
øíká: „V této skupinì se dají vzájemnì porovnávat rùzné vývojové stupnì jejich
òader, ani jedna dosud neztratila mladistvý pùvab a  i když odkvétají rychleji než
evropské ženy, byly pøece jen jednou hezké a  nemáme právo šmahem upírat
èernoškám krásné poprsí. V Evropì by bylo zklamání ještì vìtší, kdybychom náh-
le odstranili všechno zakrývající odívání, které umožòují vznik falešných ideálù.“
Svahilky (Svahilci, vl. jménem Wasuahili, bantuská národnost ve vých. Africe
v Tanzanii), už nejsou èistokrevné èernošky. Jsou štíhlé s dlouhými údy a  odulými
rty, ale s rovným nosem a  velkýma oèima, prozrazujícími už etiopskou rasu. Ani
Masajky (Masajové, vl. jménem Il-Masaj, patøí mezi Niloty, na v Tanzanii a  v jiho-
záp. Kenì, viz výše) už nejsou èisté èernošky: zezadu, když jim nevidíme tváø a
 prsy velmi brzy vemenovité, nejednou sahající témìø až k pupku a  èasto nestejno-
mìrnì velké, jsou jejich svalnatá dlouhá štíhlá tìla s jemnì modelovaným zadkem
velmi pìkná. Nohy jsou stavìné zøetelnì do X. Vedle èistì èernošských tváøí se se-
tkáváme i s tváøemi bìlošského rázu. Stopy po tìhotenství nelze na jejich pevném
tìle vidìt. Mají velkou zálibu v mosazných a  železných kruzích, zvl᚝ okolo krku
a  holenì; tyto drátìné „šperky“ váží až 12 kg. O Waòamvezkách ze støední Afriky
napsal jistý vìdec: „Za krásné pokládají Waòambezané, jako všechny èernošské
kmeny, které znám, ženy bez výrazného pasu, když je tìlo od bokù dolù pøibližnì
stejnì široké, kama ngasi (jako žebøík, øíká pobøežní èernoch), krk musí být dlouhý
a  tenký „jako had“ a  uši jako u slona, to znamená celkem odstávající a  velké.
Poprsí má být pevné a  plné.“
K súdánským èernoškám patøí Ašantky, domorodky z Toga, ženy kmenù z po-
øíèí horního Nilu, Šuli, Bari, Madi, Dinka, francouzské Súdánky atd.
Ašantky (patøící dnes k nejvìtší národnosti v Ghanì, Ašanti) se poèítají mezi
nejkrásnìjší èernošské ženy. Mají štíhlá a  silná tìla, soumìrné údy, úzké a  pìkné
ruce i nohy, nos už není tak široký, vnitøní oèní koutky jsou blíže u sebe, rty jsou
užší, prsy nepøíliš hruškovitého tvaru, ale jejich bradavka zøetelnì vystupuje z málo
vypouklého dvorce. Kùži mají teplé hnìdé barvy, vlasy dost dlouhé a  velmi
pìkné zuby. Ženy z Toga jsou naopak spíše typu bantuského, hlavnì pokud jde o
tváø, tìla mají urostlá, prsa velmi pìkná s charakteristickým èernošským dvor-
cem a  nízkou bradavkou.
 Hornonilské kmeny, nazývané také rudými èernochy, vykazují vedle èis-
tých typù poèetné smíšené formy a  zpùsobily antropologùm už mnoho sta-
rostí. Schurtz je dokonce pokládá za starou rudohnìdou prarasu. Na jejich
rozsáhlém území loupili otrokáøi už za dob starých Egypanù živé zboží, a
 tak odtud odvlekli mnoho èerné krve a  zanesli sem mnoho krve bílé. Tamní
ženy jsou vìtšinou pìknì urostlé, a  tím krásnìjší, èím ménì jsou na nich vidi-
telné èernošské znaky: odulé rty, silné èelisti, vemenovité prsy, dlouhé ruce a
 slabá lýtka. Okrášlovaly se vìtšinou jen šòùrami, náramky a  malými metliè-
kami vpøedu nebo vzadu, které ve skuteènosti nic nezakrývaly, nebo pøi chùzi
nechávaly vše viditelné: pouze dokazovaly, že poèátky odívání je tøeba vidìt
v krášlení a  ne v zahalování.
Také Òam-òamky (Òam-Òam, psáno i Njam-Njam, kmen ve vých. Súdánu)
chodily celkem nahé, hlavnì pøi práci: na vycházku si pøipínaly zelený list na ten-
kou bederní šòùru, podobnì jako si my zakládáme na klobouk. Mívají svìtle mì-
dìnou kùži a  kudrnaté, ale delší a  svìtlejší vlasy jako pravé èernošky. Prsa mají
kónická a  silnì se rozcházející. Hojnì se ozdobují jizvami. Súdánské èernošky mù-
žeme zaøadit velmi èasto k etiopským míšenkám, natolik je u nich oslaben èernoš-
ský bantuský ráz. Velmi èasto mívají úzké a  dlouhé nosy, menší ústa bez odulých
rtù, oblá, vysoko postavené prsy, širší pánev a  pìkné bøicho. Údy mají ještì trochu
delší, ale rovné, s pevným svalstvem a  jemnými klouby. Jejich zvláštní okrasou
bývá nádherný chrup.
Mùžeme tedy øíci, že u èernošek se pomìrnì èasto vyskytují pìkná tìla s nor-
málními proporcemi; jejich tváøe oproti širokému nosu a  hrubým rtùm bývají
sympatické. „Ta èernošská tváø s obrovskými ústy, se širokými vyènívajícími nos-
ními dírkami a  hrubými buldoèími rysy, která se považuje za pravzor ošklivosti,
rozhodnì není charakteristická pro tuto rasu, tu a  tam se vyskytuje, ale i mezi
bìloškami se dají nelézt ošklivé exempláøe... Èernošská rasa vykazuje mnoho pìk-
ných ženských tváøí a  pokud jde o stavbu tìla a  èistý tvar konèetin, dosáhla vyso-
kého stupnì krásy.“
Pøechodné tvary mnohých súdánských žen nás vedou ke smíšené etiopské rase,
ke které patøí nejen Etiopanky, Gallky, Somálky, tedy tzv. Hamitky, ale též Fulbky
(Fulbové, poèetný západoafrický kmen Bantuidù, usídlený hlavnì v Nigérii, také
v Senagalu, Mauretánii, Súdánu aj.) a  roztroušené severoafrické míšenky. Velmi
krásné jsou èasto dìvèata z francouzského Senegalu, bez ohledu na èernošská ústa
a  nosy; jejich tìla v sobì spojují pøednosti èerné a  bílé rasy. Nosily jen ozdobnou
šòùru okolo bokù, která však celkem nic nezahalovala. Stejnou ozdobu mají taneè-
nice na staroegyptských reliéfech a  malbách. Evropská pokrytecká ziskuchtivost
èasto zakrývá jejich klasické tvary do pestrých kartounù, neodpovídajících v tomto
podnebí žádné skuteèné potøebì: jak se také dìvèe s nejnevinnìjší tváøí odhalí,
najdeme pod evropskými šaty na jejím pùvabném tìle zase jen tu šòùru okolo
bokù, její pravý „národní kroj“.
S bìlochy pøišli pøed staletími do Ameriky poèetní èernoši rùzných kmenù jako
otroci, stali se zde svobodnými, rozmnožili se a  zkøížili: s bílou rasou pøistìhovalcù
a  s domorodou rudou rasou. Zvláštì v jižních severoamerických státech, ve støed-
ní Americe a  na Antilách se èernoši velmi dobøe uplatnili, na Haiti dokonce založili
nezávislou èernošskou republiku. Vykoøisující ziskuchtivost bìlochù, kteøí si do-
dnes jméno krvelaèných divochù zasluhují èasto spíše než pøírodní kanibalové,
vymstila se na nich do jisté míry nejen krvavými boji, ale i dalekosáhlým pøesyce-
ním jejich potomkù èernošskou krví. A  tak zde vedle èistých amerických èernošek
máme i mulatky, míšenky z otce bìlocha a  matky èernošky, zøídkakdy z matky
bìlošky a  otce èernocha, potom zambky, míšenky z krve bílé a  rudé. Dítì bílého
otce a  mulatky se nazývá terzerone, dítì bìlocha a  terzerone quarterone nebo
quardone a  tak dále až po octerone. V pátém pokolení se zpravidla ztrácí èernoš-
ský typ a  zùstává z nìho jen modrorudé zabarvení pùlmìsíèku na nehtech rukou.
Je otázkou budoucnosti, jaký bude koneèný výsledek tohoto èerno-bílo-rudého
míšení. Bìlošská krev pravdìpodobnì pøevládne, rudá vymizí, dlouho se udrží jen
slabý èernošský ráz, jako je to u evropských Židù. Mulatky mohou mít oslnivì
bílou ple a  pravidelností rysù se nìkdy vyrovnají nejkrásnìjším Evropankám; jen
krátkými kudrnatými vlasy prozrazují svùj pùvod. Ale krása tìchto žen už nepatøí
do kapitoly o kráse žen pøírodních.
Amerika, Oceánie, Malajsko. Americké indiánské kmeny lze jako celek poklá-
dat za velmi rozvìtvenou rasu, nìkteøí èlenové, kteøí žili ještì na úrovni doby ka-
menné, jiní však dosáhli vysoké kultury, dnes samozøejmì, už dávno znièenou.
Indiánky jsou celkovì menší než muži, mají krátké tìlo a  krátké konèetiny, jsou
trochu zavalité se širokými rameny a  pomìrnì úzkými boky; stavbou tìla pøipo-
mínají muže. Tváøe mají obyèejnì široké, nìkteré mají i široký nos a  velká, hrubá
ústa – znaky prarasy v mírné podobì, jiné mají nos užší a  silnìjší, èímž se šíøka
tváøe stává ménì nápadnou. Ruce i nohy mají obyèejnì malé, nìkdy i úzké. Prsy
bývají v mládí pìkné, dokonce krásné, ale jen nakrátko, nebo brzy se stávají ve-
menovité, pøedevším od kojení. Barva kùže je obyèejnì svìtle nebo tmavì žluto-
hnìdá, po delším pobytu ve sluneèních prériích se mìní na bronzovou, zøídka je
však možné ji najít v pùvodním stavu, protože vìtšina indiánek se natírá tukem a
 rudou hlinkou, mnohé se tetují. Zuby mají obyèejnì zdravé, silné a  široké, vlasy
tvrdé, hrubé, èerné s leskem nebo bez lesku, dlouhé asi 40 cm. Ochlupení tìla oby-
èejnì chybí.
Pešerejky v Ohòové zemi patøí k národu, který se živí výhradnì živoèišnou
stravou a  na svém studeném, bouøkami bièovaném ostrovì pobíhá témìø nahý
v dešti, vìtru, snìhu i na ledì. Naproti tomu prof. Virchov zjistil, že kùži mají
velmi jemnou a  mìkkou a  stále teplou. Jihoamerické Botokudky i jejich muži
jsou povìstní miskovitými èepy v uších i ústech, o kterých se zmíníme ještì po-
drobnìji. Bakairky ve støední Brazílii se staly v etnologii velmi známými svým
uluri, který podrobnì popsal von den Steinen a  o kterém také budeme ještì
hovoøit. Velmi pùvabnou Karaibku objevil v Brazílii u pramene øeky Ivinheime
Weickhamm v právì opuštìném pralesním sídlišti. Mìla normální proporce, mì-
øila 7 výšek své hlavy, hrudní koš mìla široký, boky úzké, prsa ne pøíliš vysoko
postavená, ale èisté formy s malou vyènívající bradavkou, tváø pøedevším v profilu
mìkce modelovanou a  s jemnými rysy.
Cestovatel Appun (1871) chválil ženy Aruakù (Aruakové, také novìji Arauká-
ni) v Guayanì pro jejich skvìlé proporce, plnost údù, zajímavou antickou tváø
s velkýma èernýma oèima. Mladá dìvèata mají prý ušlechtilé, velmi pùvabné, èasto
dokonale ženské tvary a  èistì øecký profil. Také u žen Arekunù chválil jejich nos
ušlechtilého øímského tvaru, malá ústa s jemnými, jen nepatrnì odulými rty, ohni-
vì èerné oèi a  havraní vlasy, stejnì tak malé ruce a  nohy jako u všech indiánek.
Z poezie jihoamerických indiánù se zachovala tato ukázka, podle které se trochu
dá poznat jejich názor na ženskou krásu: „Nemám rád ženu s pøíliš útlýma noha-
ma, nebo bych byl opleten jako tenkým hadem. Nemám rád ženu s pøíliš dlouhý-
mi vlasy, øezalo by mì to jako chomáè trávy.“
V Severní Americe už velmi tìžko najdeme èistokrevné indiánky. „Lidé s ru-
dou kùží dnes už samozøejmì neodpovídají hrdinským postavám (Coopera a
 Maye a  dodejme, že ani etnologickým poznatkùm z dob jejich objevení a  zkou-
mání – pozn. autora). V rezervacích žalostnì živoøí a  brzy zaniknou i se svými
buvoly, a  ti, kteøí prodali svá lovištì oplývající støíbrem, zlatem, železem, uhlím
a  petrolejem nenávidìným bledým tváøím, zbohatli, zlenivìli, ztloustli a  pust-
nou v evropské kultuøe.“
Tedy alespoò sledujme, jaký ideál ženské krásy vidìl vìdec u Tinnù (Tinnové,
Tinna, také Athapaskové) v Kanadì: za vrchol ženské krásy se zde pokládala ovál-
ná tváø s velkýma èernýma oèima, velmi dlouhé a  úzké oboèí, husté vlasy, nízké
èelo, svìtlá ple, silná, pevná lýtka, dobøe vyvinuté poprsí a  zvl᚝ co nejširší boky.
Pøedevším však Tinnové toužili po dlouhé tváøi a  statném tìle. A  tak se pøi žen-
ských hádkách nadávka „ty ryse“ pokládala za zvl᚝ tìžkou urážku, nebo toto
zvíøe má kulatou tváø a  uražená se snažila pøetrumfnout útoènici nadávkou „ty
stéblo trávy“, což mìlo asi ten smysl jako naše „ty tøísko“ a  znamenalo zvl᚝ útlou
a  hubenou postavu.
Èistokrevné indiánky jsou tedy velmi vzácné, ale zato není nouze o poèetné
míšenky, hojné v rùzných variantách hlavnì mezi rovníkem a  obratníkem Raka.
se španìlskými, portugalskými a  holandskými dobyvateli pøišli èerní otroci, poz-
dìji Anglièané pøivedli na Antily Indy a  Èíòany, a  všechny tyto živly se dùkladnì
smíchaly s rudými domorodci. Tøi základní prvky tvoøí indiáni, kreolové, jak se pù-
vodnì nazývali bìloši narození v Americe, hlavnì Španìlé, pozdìji všichni domo-
rodci, který se svým zevnìjškem málo lišili od bìlochù, a  èernoši. Bílorudé míšen-
ky se nazývají mesticky (v Peru cholky), èernorudé míšenky, jak už víme, zambky
a  bíloèerné mulatky. Z jejich míšení mezi sebou a  s obìma hlavními rasami samo-
zøejmì vznikají nespoèetné variace a  složité jevy, vymykající se rozboru.
Protože vìtšinou už nejde o pøírodní ženy, nebudeme se zde zabývat krásou
tìchto míšenek, která je hlavnì u mesticek nemalá. Dodejme jen, že køížením
se nesnižuje plodnost žen, ale ani nutnì nevzrùstá jejich tìlesná krása, jak tvrdívaly
antropologické pøíruèky. Že plodnost míšením neklesá, bylo v moderní dobì do-
stateènì prokázáno. Pokud jde o tìlesnou krásu, její vzrùst u míšencù závisí
na tìlesných pøednostech obou rodièù: dá se tím spíše oèekávat, že tím více se rodièe
blíží rasovému ideálu. Jinak tváø míšenek bývá tím krásnìjší, èím více bìlošské
krve pùsobilo v jejich rodokmenu, zatímco jejich tìlesné tvary obyèejnì více získá-
vají z barevné strany, protože bìlošské postavy bývají èasto zdeformované civili-
zací. „Pøi míšení vyšších ras s nižšími nesmíme zapomínat, že to nebyli vždy nejlep-
ší bìlošští otcové, kteøí k nìmu dali podnìt, a  že bìlošský ráz jen za pøíznivých
okolností znamená rasové zdokonalení.“
„Ale všechno toto míšení pøece jen nedosahuje vysokého stupnì tìlesné krá-
sy a  dokonalost rodù èistì bìlošského pùvodu, vypìstovaných pøísným stale-
tým výbìrem, jako jsou Indové vyšších kast a  vyšší evropské tøídy.“ Patøí do
dìjin lidských povìr a  pøedsudkù, že míšenci opovrhují obìma rasami, ze kterých
se rodí, a  sami bývají hrdi jen na své bílé rodièe, zatímco za barevné pøíslušníky
hledí zvysoka.
Oceánské ostrovy které kdysi tvoøily zøejmì oblast o mnoho vìtší a  spojenou,
obývá prarasa, mající v sobì primitivní prvky bílé, èerné i žluté. Ženy jsou zde
celkovì velmi pìkné. Na Havajských ostrovech se u nich dají lehce postøehnout
prvky bílé i žluté rasy i jihoamerického pratypu rùzného stupnì, ale silné rty a
 široký nos pøipomínají Australky. V tomto pøípadì však jde obyèejnì už o míšen-
ky, jako ve všech koloniálních oblastech: pùvodní rasou jsou tu jen Kanaèky (Kana-
kové, i v Polynésii a  Melanésii), silné, trochu sražené ženy s pìknì modelovaným
tìlem, napùl bìlošského a  napùl mongolského rázu, s hrubým oboèím, nízkým
nosem a  trochu odulými rty. Velmi se vynášejí nad americkou prarasu.
Samoánky (podle ostrova Samoa, Plavecké ostrovy) mají povìst velmi krás-
ných žen, kterou jim získalo poetické kouzlo, tkvící v jejich kvìtinové ozdobì spo-
jené s mladou nahotou; jsou však ménì hezké než jejich muži. Ale stejnì u nich
skladba rùzných rasových prvkù pøináší nìkdy velmi pìkné výsledky. Jejich zlato-
hnìdá ple skvìle kontrastuje s tmavými vlasy, rudými rty a  záøícíma oèima. Nej-
èastìjším nedostatkem je široký nos a  odstávající, zašpièatìlé uši, stejnì tak slabé
svalstvo. Stratz, který chce být spravedlivý k ménì povìstným krasavicím, popisu-
je dvì jejich podoby: „Tarpi, králova taneènice, trùní na nízkém sedadle, na slavnost
ozdobeném kvìty. Bílou kvetoucí vìtvièku má vpletenou do èerných vlasù, velké
oèi napjaté a  pøece sebevìdomì èekající na znamení a  na rozkaz, aby vstala a  v
graciézních postojích a  taneèních pohybech pohupovala svým polonahým tìlem.
Tváø je sice pravidelnì formovaná, ale mongolský záhyb je zøetelný, ramena jsou
oblá, avšak pokrytá tukem, který zakrývá modelaci, ramena jsou skuteènì ošklivá,
odstávají od hrudi a  netvoøí s ní celek. Ramenní sval a  velké prsní svaly jsou slabì
vyvinuté, proto jí visí ramena i plná prsa a  proto se hrudník zdá sice široký, ale
plochý.“ A  druhá podoba: „Mladá kvìtináøka, která si levou rukou pohrává s vìjí-
øem, jen napùl zakrytá svým voòavým zbožím, oèekává pøívìtivého zákazníka.
Jednoduchá zelená vìtvièka zdobí její vlasy, pùvabnì ohýbá záda, zlatohnìdì svítí-
cí na slunci, tìlo se opírá o štíhlou ruku. Ale i zde je mongolský záhyb, silný nos,
ochablé svalstvo, které odnímá ramenu jeho oblost a  zpùsobuje, že ruka splihle
visí, místo aby mìla a  zaoblený tvar.“ Cestovatel o Samoánkách struènì napsal:
„Krásné ženy bychom zde tìžko našli, pìkné velmi snadno, pokud jsou ještì
mladé.“
Tonžanky a  Maorky z Nového Zélandu pøedstavují oceánský ostrovní typ,
který se nejvíce pøibližuje bílé rase. Tonžanky však v sobì mají ještì silný melanés-
ký živel. Maorky lze pokládat za velmi pìkné podle evropského vkusu, jsou po-
vìstné i modrým dùmyslným tetováním, kterým si okrášlovaly tváø. V roce 1840
jich bylo ještì 120 000, v roce 1886 ještì 42 000 a  v roce 1896 už jen 39 000 – kolik jich
je dnes, se radìji ani neptejme. Americký lékaø Hutchinson vyslovil domnìnku, ža
Maorové vymírají jen proto tak rychle, že jim angliètí misionáøi dali šaty. Ve své
krásné, ale deštivé vlasti pøedtím chodívali nazí a  pøed vlhkem se chránili volnými
plášti a  vtíráním oleje; nyní nosí vlhké šaty a  roènì jich tisíce umírají na zápal plic a
 tuberkulózu. Naproti tomu nevidí nic zlého v tom, když se dìvèata svléknou pøed
diváky nebo když jdou plavat a  i muži se vysvlékají donaha pøi práci a  pøi šermo-
vání.
Tahianky, jimiž se na dálku dalo okouzlit mnoho mladých lidí, kteøí èetli vy-
právìní malíøe Gauguina, však už vìtšinou podlehly zkáze nutnì kráèející za kolo-
niální bìlošskou kulturou. Jsou vìtšinou prosáknuté melanéskou krví jako ostro-
vanky dosud popsané. Pøece jim však z americké prarasy zùstaly pravidelné rysy,
malá pìkná ústa, velké oèi a  úzký koøen nosu. Šlechtické ženy jsou udánlivì znaènì
vysoké. Ple mají tmavou, nìkteré jsou však prý také svìtlé, mají èervené tváøe a
 mohou se nápadnì èervenat. Pøedevším se však opìvují jejich velké, veselé a  záøí-
cí oèi, neobyèejnì milý úsmìv; nejsou to pravé krasavice, ale jsou nebo alespoò
byly to ženy rozhodnì pùvabné.
Fidžijky (novìji Fidžijci, døíve i Fidžané, Fidžové, pùv. obyvatelé souostroví
Fidži v Melanésii) jsou dvojího typu: u jednìch pøevládá ráz tonžskoamerický
s oválnou tváøí, velkýma oèima, pìkným oboèím a  jemnými ústy; jen široký
nos má tvar spíše melanéský. Vlasy mají tvrdé, ale mírnì vlnité, krk štíhlý a
 prsy trochu hruškovité, s výraznì vystupujícím dvorcem a  malou bradavkou.
Druhý typ, vnitrozemský, je rozhodnì melanéský se širokým nosem, hrubými
rty, širokým oboèím, tmavší kùží a  prsy velmi brzy vemenovitými. Že na pobøeží
pøevládá tonžský ráz, je dùsledek toho, že se domorodci na ostrovech Fidži
zmocòovali èlunù, zahnaných k jejich bøehùm, muže snìdli a  ženy si nechali.
Na Karolínách, nejsevernìjší skupinì oceánských ostrovù, se ženy velmi pøibli-
žují melanéskému typu, ale dá se u nich sem tam postøehnout i dìdictví po
mongolské krvi a  jihoamerických kmenech.
Malajky (novìji Malajsijky, Malajci, Malajsijci, vl. jménem Orang Melaju, pùv.
obyvatelé Malajsie) patøí k velmi smíšeným pobøežním domorodcùm, pøesyce-
ným mongolskými a  bìlošskými živly, koèovníkùm bez domova, kteøí se živí jako
rybáøi, lodníci a  obchodníci a  jen zøídka spoleènì obývají vìtší kampongy. Oran-
gové (druhý výraz vl. jména oznaèuje rùzné kmeny, srov. níže) jsou to praví Malaj-
sijci, kteøí se velmi liší od domorodcù na Velkých Sundách, na Sumatøe, Borneu,
Jávì a  Celebesu, nazývaných vnitrozemskými Malajsany. Batakové na Sumatøe,
Dajakové na Borneu, Tengerci na Jávì, Toalové na Celebesu mají o mnoho èistší
krev, spøíznìnou s oceánskou prarasou, ba i s Veddy, zatímco u vlastních Javáncù
pøevládá indický ráz.
Pøíjemné Javánky (podle ostrova Jáva, Djawa) ve svém pestrém sarongu, který
bývá jejich vìtší èi menší pýchou, jsou hodny krásné krajiny, která je jejich domo-
vem i když dnes, pod krutým panstvím Holanïanù, se už také stala koloniálním
peklem, témìø nepøístupným kritickému pozorovateli. Pøesto si neodpustíme kri-
tické odboèení a  ocitujeme zde malý hymnus, které této zemi vìnoval bystrý
Stratz:
„Nejvìtším pùvabem Jávy je obdivuhodná krása její pøírody, tak obdivuhodná,
že jsem takovou nikde nevidìl, snad jen na Sumatøe. Nádherný tropický svìt neod-
halí cizinci své tajemné pùvaby na první pohled; ohromuje, omamuje plností a
 nesmírnou mocí své síly a  krásy, váhavì se otvírá jen tomu, kdo se k nìmu blíží
s toužebným obdivem, ale vìtšinou zùstává skrytý; znám nejednoho bodrého vrs-
tevníka, který se svou èinnosti dlouhá léta pásl a  bohatl z jeho pokladù a  po dva-
ceti až tøiceti letech života mezi tropickými zázraky si mnul spokojenì ruce a  øíkal:
Nyní se zase vrátím do krásné staré Evropy, tam je pøece jaro, podzim i zima, ale
zde – vìèná zeleò!“ Vìèná zeleò! Je tøeba ji nejprve poznat v celé její ohromující
nádheøe. Jako vìènì novou symfonii živých smaragdù a  safírù rozvíjí tropický les
svou vznešenou krajinu pøed pøekvapenýma oèima citlivého èlovìka, vìènì zele-
nou, ale také vìènì novou a  vìènì mladou. Nesmíme se domnívat, že v tropech
není mìnících se roèních období; témìø každý mìsíc dává pøírodì novou tváø a
 nejsou to jen palmy rozmanitých tvarù, které urèují tento ráz. Pùvabné špièaté listí
vysokých bambusových køovisek, mírnì kolísané vìtøíkem, které se rozpínají jako
tisíce zelenì støíbrných rukou, mohutný strom waringin se svou tmavou støechou
vavøínových listù, se svým obrovským fantastickým kmenem, spleteným z nesèí-
slných sloupù a  pilíøù, se svými vzdušnými koøeny, které se stále znovu táhnou
k zemi a  èerpají z ní novou sílu, až nakonec vznikne velký dóm z listí a  vìtví, jenž
svou mohutnou klenbou pøekonává nejodvážnìjší stavby gotického umìní; štíhlé,
støíbrné kmeny kanárií, vymršující se jako rakety ze srdce pralesa, ovinuté až po
vrchol plazícími se liánami s jejich ohnivou kvetoucí nádherou; staré kolosy stro-
mù, které zrazeny bleskem a  vìkem klesají do mladé zelenì a  svým práchnivìjí-
cím døevem poskytují potravu modrým, bílým, fialovým a  rùžovým orchidejím,
odívajím umírajícího obra pestrým krajkovým závojem svých protáhnutých kvì-
tinových støapcù. Vìèné vznikání a  zanikání, vìènì velké a  vìènì krásné. Jarem
v tropech je doba dešù. Tehdy lidé zùstávají nejradìji doma a  netuší, že pøíroda je
právì nejkrásnìjší. To byly nejnádhernìjší týdny mého života, když jsem pøes
všechna varování projíždìl na koni nejkrásnìjšími partiemi jávských hor a  s tichou
zbožností obdivoval pøírodu v jejím sváteèním šatì. Samozøejmì, èlovìk nìkdy
promokne až na kùži, ale nejbližší pøátelský sluneèní paprsek ihned odstraní ná-
sledky lijáku a  zrcadlí se v blyštících se diamantech na všech puèících listech a  kvì-
tech. Jaká nekoneèná zmìna! Diattový les, jehož døevo zde zastupuje naše duby,
stojí holý a  zbavený listí; po prvních lijácích se to pohne v suchých vìtvích, ale
místo listí se z kùry tlaèí chomáèky tmavých oranžovì rudých kvìtù, podobných
kvìtùm našich divokých kaštanù, jenže o mnoho vìtších, a  brzy se les ponoøí do
žlutorudé záøe a  zaplaví ho lahodnou vùní; potom pøijdou velké svìtlozelené listy
a  míchají se s kvìty, až zmizí a  oranžové odstíny zaniknou v nìžné zeleni. Rýžové
pole se nejprve èernì a  šavnatì rozprostírá mezi úzkými hrázemi, potom se pokryje
bílozeleným závojem, stébla se lehce vlní ve vìtru, až nakonec stojí na poli zrající
úroda v syté zlatožluté barvì, a  to nejen jednou, ale i dvakrát, ba i tøikrát do roka.
A  mezi tou celou pestrou nádherou se tyèí lidské stavby, ale ne ty, které si Evropan
staví pro svìtské úèely, ale starobou šedivé budovy zbožné minulosti – chrámy a
 paláce, které vybudoval svým bohùm a  vladaøùm zapomenutý, umìnímilovný
lid. Tehdejší lidé dávno zanikli a  také jejich kamenná díla stále více zapadají do
pøekypující tropické pøírody s její vìènì èinnou a  neúnavnou èarovnou silou, roz-
padávají se v trosky a  prach, pokrytý novým zeleným životem... Tyto stavby,
které jsou velmi blízké podobným stavbám na indické pevninì, jsou se svými hoj-
nými reliéfy a  sochami dùkazem, že na Jávì kdysi panovala bílá rasa, která sem
v pozdìjších èasech pronikla s buddhismem z Indie. Zda tehdy žily na Jávì nìjaké
primitivní rasy, se už nedá zjistit...“
Vìèný vznik a  zánik i v lidstvu, bohužel, není vždy pøirozený a  velebný jako
v pøírodì.
Dnes žijí na støední Jávì Javánci a  v západní hornaté oblasti Sundové ( také
Sunïané, vl. jménem Sunda), kmeny zøejmì velmi pomíchané. Z pobøeží sem stále
více pronikají malajské živly, i Madurové (také Madurajèané, pùv. z ostrova Madu-
ra) na východní Jávì mají ráz pøevážnì malajský. Nìkteøí pokládají za pùvodní
obyvatelstvo Jávy Tengerce, kteøí obývají vulkanické východní hory a  uctívají
oheò. Tyto kmeny jsou také velmi poznamenány èínskou a  bìlošskou, dokonce i
èernošskou krví. Naproti tomu celkovì mùžeme rozeznávat dva typy: indický,
který se blíží bìlošskému a  vyskytuje se pøevážnì u Javáncù a  Sundù, a  typ malaj-
ský, pøevládající na pobøeží a  u nižších lidových tøíd, který je spíše mongolského
rádu.
Indický typ ženy má oválnou tváø, dlouhý a  úzký nos, trochu vysazené oboèí,
rovné oèi, bíložlutou až svìtlehnìdou ple, štíhlé konèetiny, úzké boky, panenštìjší
tìlesné tvary. U míšeného typu je viditelný mongolský záhyb a  tváø je pod oèima
širší. Malajský typ má oblou tváø, široký a  krátký nos, vysedlé lícní kosti, úzké a
 trochu šikmé oèi, zøetelný mongolský záhyb, hnìdou až tmavìhnìdou ple, plné
tvary, sklon k obezitì, široké boky, ženštìjší tìlesné tvary. Òadra mívají tyto ženy
vìtšinou velmi krásná a  vyvinutá, s vystupující bradavkou a  malým dvorcem.
Obyèejnì se však u nich dají velmi tìžko rozeznat všechny rasové prvky.
„Tato bohatá zemì byla vydána napospas mnohým pøistìhovalcùm ze všech
stran a  davy, které se sem hrnuly ze všemožných zemí, zde zanechaly památky,
které ihned pùsobily na celek, protože mírní Javánci a  Sundové jsou neobyèejnì
pøizpùsobiví a  mají spíše vnímavého než produktivního ducha. Nejen ve smíšené
krvi, ale i ve všech kulturních vymoženostech je zde všude zøejmý cizí vliv.“
Dùkazem toho je i hlaveò holandského dìla v Batávii (dnes Djakarta, hl. mìsto
Indonésie), která se stala jakýmsi fetišem domorodek, které touží mít dìti. „Spo-
leènými znaky všech Javánek,“ hovoøí Stratz, „jsou bohaté, hladké, lesklé èerné
vlasy, tmavé oèi, oslnivì bílé zuby a  pùvabná stavby štíhlých údù, projevující
se v lahodných houpavých pohybech. Barva kùže kolísá mezi slabou žlutou a
 nejhlubším modrohnìdým bronzovým tónem. Tmavé vlasy mají nìkdy rudý
odstín, jen velmi zøídka lze však uvidìt dìvèe s tmavými kaštanovými vlasy,
plavovlasé neexistují vùbec. Dolní konèetiny mají pomìrnì krátké a  hubené, tuk
v horní èásti stehen se jim usazuje mnohem ménì než evropským ženám. Pìkná
modelovaná lýtka najdeme jen zøídka.“
Mongolský ráz je považován za ideální, proto si krasavice upravují oboèí malo-
váním do výšky a  tím zvýrazòují šikmost svých oèí. Jinak se krášlí hlavnì ženy
z takzvaných knížecích krajin (Djokja a  Sola) ve vnitrozemí Jávy žlutou barvou
na všech obnažených èástech tìla. Tváø, hruï, ruce, nohy od kolen dolù si na slav-
nostech natírají svìtlou šafránovou barvou, døíve si tak natíraly celou horní èást
tìla, nebo chodily do pasu nahé. Nosily jen sarong okolo bokù, tenkou látku
umìle pomalovanou olejovými barvami; dnes si sarongem ovinují i prsa a  kromì
toho nosí kabaj, vpøedu otevøenou halenku. Míšenka z otce Evropana a  jávské
matky se nazývá nonna.
Batuaèky (Batuakové, hlavnì kolem jezera Toba ve vnitrozemí Sumatry) asi
patøí k prarase dosti blízké rase bílé. Jinak jsou už dnes mnohé kmeny znaènì
pomíchány s malajskou krví; pobøežní obyvatelstvo Sumatry má vùbec mongol-
sko-malajský ráz. Batuaèky se prý liší od všech žen Sundských ostrovù pìknými
morálními vlastnostmi, nerady se také obnažují. O tom, jak si kazí zuby, se ještì
dozvíme.
Dajaèky (Dajakové, spoleèný název pro malajské kmeny Kalimantanu) na Bor-
neu pøedstavují oceánskou prarasu pod mongolským a  melanéským vlivem. A.
W. Nieuwenhuis, který procestoval vnitrozemí Bornea a  napsal o nìm dva svazky,
chválí hladkost a  pružnost svìtložluté kùže žen z dajackého kmene Kajanù. Na jejich
prsou a  na dolní èásti tìla se prý dají jen zøídka najít stopy po pøedcházejících
porodech. Jsou nižší, ve tváøi ne pøíliš pìkné, ale tìlesné tvary mívají znamenité.
Rády nosí jakési pancíøe z rotangových kruhù na tìle nebo jen na krku a  na no-
hách.
U tøí rasových skupin, o kterých jsme dosud v této kapitole hovoøili, chodily
ženy vìtšinou nahé, pokud je nezkazil evropský vliv. Chodily také a  dodnes chodí
naboso. Nyní pøejdìme k ženám odedávna ošaceným.

Ženy žluté rasy. „Ze všech lidských ras jsou Mongolové nejzdrženlivìjší, nejvy-
trvalejší a  nejpoèetnìjší, mají nejstarší kulturu a  nejvíce odìvù. Eskymáci, jejichž
domácím obleèením je nahá kùže, od hlavy až po paty se zahalí do obleku z kože-
šin, jen co opustí svùj pøíbytek, a  pouze u nìkterých grónských kmenù nosí mladé
ženy v letní období nahá stehna jako naše ženy nahý krk a  prsa. Vìtšina Mongolù
má ráda mastnou stravu, místo vody a  mýdla se umývají olejem a  pemzou a  snad
tìmto dvìma zvykùm ve velké míøe dìkuji za svou životní odolnost. Ženy mon-
golského pùvody jsou jediné, které nosí témìø všeobecnì kalhoty, což je tím div-
nìjší, že mají právì ze všech ras pomìrnì nejkratší nohy; v kalhotách se zdají ještì
kratší, než doopravdy jsou. Souvisí to èásteènì asi s tím, že v jejich domovinì je
vìtšinou chladné podnebí, ale možná i se ženským sklonem umìle zdùrazòovat
rasové znaky. Kromì dlouhého tìla a  krátkých nohou mají tyto hlavní znaky:
šikmé oèi, mongolský záhyb, silné horní èelisti, žlutavou kùži s hojnými tukovými
polštáøky a  malé ruce i nohy. U èisté mongolské krve se tedy krásná tváø nevysky-
tuje vùbec, krásná postava jen zøídka, zatímco tìlesné pøednosti jsou velmi hojné.“
Takto uvádí Mongolky ve svém pøehledu Stratz.
Eskymaèky èili Inuitky (Inuiti, vl. jménem Inuit, døíve psáno také Innuité) ztì-
lesòují mezi žlutými lidmi jeden prvotní pratvar této rasy a  vedle mongolských
rysù se u nich zøetelnì projevují i známky prarasy. Jejich lebka, ruce a  nohy jsou
podle Fritschova kánonu pod normálem, ale pomìr rukou k nohám je 92:100. Ruce
jsou tedy pomìrnì dlouhé, což je znakem prarasy. Ženský pohlavní ráz u nich také
není pøíliš vyvinutý. Abnormální krátkost všech konèetin v pomìru k tìlu, široké
oblouky oboèí, šikmý záhyb nad oèima, èerné, tvrdé vlasy s oblým prùøezem,
nepatrné ochlupení tìla, velmi svìtležlutá kùže, pozorovatelná až po dùkladném
umytí v pøírodním stavu, všechno je tak vyslovenì mongolské, že se to dá poklá-
dat za pratvar nebo alespoò jeden z prvních tvarù žluté rasy. Širokými rameny a
 slabì modelovaným trupem pøipomínají muže, ale vysoko posazené prsy, štíhlé
silné ruce, rovné nohy, oblá stehna a  lýtka, pìkné malé ruce a  nohy mají bezchyb-
nou formu. Tìchto pùvabù svých dìvèat si však Eskymáci pøíliš necení, nebo mají
rádi velkou obezitu. Mladá dìvèata bývají i na evropský vkus pìkná, ale jejich
zápach je pro nás strašný.
Uvnitø mezi Eskymáky a  obìma nejdùležitìjšími a  nejcivilizovanìjšími národy
žluté rasy, Èíòany a  Japonci (o jejich ženách, které už nelze pokládat za pøírodní,
budeme hovoøit pozdìji), je severní skupina uralsko-altajských kmenù a  patøí k nim
Samojedi (dnes je užíván název Nìnci, viz výše), Jakuti, Osjaci Chantové, viz výše),
Tunguzové (Evenkové, viz výše) a  jiní nomádi, obývající odlehlý sever Asie. Pro
západní Evropu nejsou ještì pøíliš prozkoumaným národem, až výpravy ruských
etnologù sem vnesou asi úplné jasno. Na objevy krásných nebo alespoò pìkných
žen se zde však nelze pøíliš tìšit: malá nožka je snad jejich jediným skuteèným
tìlesným pùvabem.
Žlutí s bílými se mísili už odedávna v rozsáhlých pohranièních územích.
Na severu a  na západì poskytují široká asijská i evropská prostranství Ruska ne-
smírné jevištì køížení obou hlavních ras. Mongolská rasa pronikala nìkdy až do
srdce Evropy, a  celé kmeny, které zde zùstaly, dodnes svìdèí o jejich nìkdejší
pøítomnosti. Osmané, Maïaøi, Finové, Slované, mnohé východní nìmecké kmeny
mají ve svých žilách mongolskou krev, a  dnes zase Rusové pomalu a  jistì pronika-
jí na mongolské území a  všelijak zpùsobují, že se nespoèetné kmeny rozplývají
v obrovském tìle jejich øíše, sociálnì i kulturnì obrozené.
Z kmenù, u kterých mongolská krev ještì natolik pøevládá, že je možné je
pokládat za blízké žluté rase, si zasluhují zmínku Tatarky. Mongolským záhy-
bem, velkou vzdáleností vnitøních oèních koutkù a  širokým nosním koøenem
se jejich tváø hlásí ke žluté rase, úzkým hrbolkem nosu, jemnì vykrojenými ústy,
vysokým a  rovným oboèím k rase bílé. V jejich typu jsou obì rasy v rovnováze
a  najdeme je až hluboko v evropském Rusku, Estonsku i východním Prusku.
Blízkými pøíbuznými Tatarek jsou Kirgizky (Kirgizové, vl. jménem Kyrgyz),
jejich rodné koèovné kmeny obývají jižní sibiøské stepi až k Altaji. Brehm zjistil
(1890), že nejde o èistokrevný mongolský kmen, ale o smíšenou žlutobílou rasu.
Najdeme mezi nimi všechny odstíny postupného pøechodu od žluté rasy k bílé.
V postavì i tvarech tìla spojují pøednosti obou ras, jen ve tváøi se ještì projevuje
hodnì mongolských rysù. Výraz jejich tváøe vyjadøuje však cosi dojemnì dùvì-
øivého, což mnozí nezaujatí pozorovatelé a  badatelé pozorovali u pøírodních
národù, nezkažených kulturou.
Laponky (Laponci, jinak Lopaøi, vl. jménem Saami, ve Skandinávii a  na poloo-
strovì Kola), mezi nimiž je dost plavovlasých typù, pøedstavují možná prastarou
žlutobílou smìs a  možná dokonce zbytek prarasy z dob pøed rozchodem obou
ras. Prarasu u nich pøipomínají velmi dlouhé ruce a  výrazné oblouky oboèí. Jsou to
ženy celkovì malé, široké a  sražené: pokud se mezi nimi najde žena alespoò tro-
chu pìkná, je to jen dùsledek pøevahy bìlošských prvkù.
Horské øetìzy Himálaje tvoøí napøíè Asií nepøekroèitelnou hranici mezi Mon-
goly na severu a  Indy na jihu. Jen v pobøežních východních územích se setkává
žlutá rasa s bílou. Ze severu pronikají Èíòané, u jihu Indové, aby se zde spojovali
v indoèínských kmenech. Zde snad vzniklo jádro smíšené malajské rasy a  odtud
se roztrousilo na okolní ostrovy. Od severu na jih stále slábne mongolský rasový
ráz a  pøibývá rázu bìlošského.
U Siamek (dnes pøesnìji Thajek, Thajové tvoøí velkou skupinu národností a
 kmenù, Thajové v užším smyslu jsou vl. jménem Khon Thai) se projevují ještì
silné mongolské znaky, hlavnì mezi lidem pøevládají žluté prvky: málo klenutá
prsa, slabì naznaèený zadek, zøetelné mongolské rysy ve tváøi. Vzácnìjší jsou for-
my spíše bìlošské: štíhlá postava, malé ruce a  nohy, malá ústa a  tmavé oèi. Dospí-
vajícím dìvèatùm vlasy støíhají tak, aby je mohly nosit vyèesané do výšky.
Annámky (jsou mínìny zde i všude dále Vietnamky, starší název pro Vietnamce
je Annámci, Annamové) vykreslil Dr. Vlach ve své Ženì, už velmi zastaralé, a  do-
slovnì podle Friedenthala46, odbornì nespolehlivého, takto: „Postavy jsou malé a
 sražené, tváø mají plochou, s hrubými rysy, nos tupý, rty vyvrácené, èelo nízké a
 lícní kosti jim silnì vyènívají. Zuby èasto mají nepìkný tvar a  kromì toho si je
barví na èerno. Ple mají tmavohnìdou. Mnohé z žen náležitì nedbají o èistotu tìla
a  odporným pachem, který je z nich cítit, jsou odpuzující. Pøitom se ještì vyznaèují
zarážející necudností v chování.“ Naproti tomu Stratz popisuje nahé annámské
dìvèe takto: „Ve zjemnìné podobì má zøetelný rasový ráz, který se nazývá malaj-
ský. Malá ústa, jen trochu šikmé horní oèní záhyby a  rovné oboèí prozrazují bìloš-
ský tvar. Tìlesné proporce a  široká tváø pod oèima pøipomínají mongolský ráz... I
když jsou konèetiny pomìrnì krátké, mají pìkný tvar, hlavnì nohy. Málo zøetelný
pas a  úzké boky jsou mongolského pùvodu. Prsy jsou plné a  oblé, ne pøíliš vysoko
postavené, pupek se zdá nápadnì vysoko. Nejvìtší pøedností jsou bohaté, skoro až
po kolena sahající vlasy a  nezarostlé tìlo.“
Podobných rozporù o domorodkách najdeme mnoho v cestopisné i zemìpisné
literatuøe. Také Reitzenstein upozoròuje na nìkolik takových rozporù ve svém vel-
kém zpracování Ploss-Bartelsové Ženy, ale celkovì se dá øíci, že všechny pøíkré
úsudky bývají jen následkem jednostranného pozorování a  nedostateèných od-
borných vìdomostí s objektivnìjšími mìøítky. Když bez jakýchkoli dùkazù napøí-
klad Vlach-Friedenthal napíše, že „se vyznaèují zarážející necudností v chování“, je
jasné, že jde o prázdnou frázi, která vznikla z pøedpojatosti nebo z povrchního
pozorování, jakých celé stovky pøecházejí z knihy do knihy a  nemohou pøirozenì
ani pouèit, ani nic vysvìtlit.
Všechny ženy na indoèínské pevninì nejzøetelnìji prozrazují rùzné míšené obou
hlavních ras, které stále pokraèuje. Ustavièný pøíliv bílé krve má za následek, že
každá další generace se stále více pøibližuje otcovské bílé rase, až se nakonec v jejím
zevnìjšku projevuje pøevážnì bìlošský ráz.
Barmánky (Barmánci: základní národnost na Barmì, vl. jménem Myahma,
dìlí se na øadu etnografických skupin) v sobì mají nejvíce bílého živlu. Jejich pøi-
rozený pùvab bývá mnohem více cenìn než jejich idealizovaný umìlý zevnìjšek,
složený z obou hlavních ras a  zdùrazòující mongolské rysy. Starým krojem barm-
ských žen byla vpøedu otevøená halena a  tamein – dlouhý kus látky, ovinutý nad
prsy a  padající až na nohy. Ženy z nižších kast nosí jen tamein. Na bocích je
otevøený, takže pøi chùzi lze vidìt vnitøní stranu nahého stehna témìø až
ke slabinám. Ale tuto hranici vždy dodržují, tak jako naše ženy dbají, aby jim
z prsou nebyla vidìt právì bradavka.
Podle barmské povìsti zavedla tento odìv princezna, jíž pøíroda dala kromì
jiných pùvabù také velmi krásné nohy. Všichni muži prý zahoøeli láskou, když
spatøili tyto jinak skryté vnady, a  od tìch dob nosí Barmánky tamein a  koketují
svýma nohama. Avšak také jejich poprsí bývá velmi krásné i po dvojnásobném
osmnáctimìsíèním kojení. Celkovì se dá øíci, že Barmánky, pokud jde o tìlesnou
krásu, soupeøí se svými èistokrevnými bílými sestrami a  velmi oslabené mongol-
ské znaky v jejich tváøi jim dodávají jakéhosi pikantního pùvabu.
Žlutá rasa má pøevahu v pomìru k prarasám, to znamená, že se stále více u
nich projevuje zvláštní ráz, zatímco v pomìru k bílé rase je na ústupu: v poèetných
míšených formách bílé živly pomalu nabývají pøevahy.

Bìlošky. V souèasnosti tvoøí bílá rasa zøetelný celek, k jehož vzniku jistì pøispì-
ly poèetné rasové prvky, jejichž pùvod lze jen velmi tìžko zjistit. A  pøece se mezi
dosud žijícími prakmeny dají najít urèité formy, které lze pokládat za pøedchùdce
bílé rasy. K tìmto pøedchùdcùm, kteøí jsou v pomìru k bílé rase jako trpaslièí kmen
Akka (Tikki-Tikki) v pomìru k èerné rase a  Eskymáci v pomìru ke žluté rase, patøí
Veddové na Cejlonu (Srí Lance), Celebesu (Sulawesi) i Malakkové na Malajském
poloostrovì a  Ajnové (Ainové) v Japonsku a  na okolních ostrovech.
V tropických cejlonských pralesích, v chatrèích z listí, v jeskyních a  na stro-
mech, ozbrojení jen lukem a  šípy, žijí poslední zbytky Veddù v plaché osamìlosti;
je jich jen nìkolik tisíc. Veddky jsou malé, zøídka mìøí víc než 140 cm, ale nemají
sraženou postavu trpaslíkù. Jako všechny ženy z praras mají široké nosy, vystupu-
jící ústa s odulými rty, výrazné žvýkací svalstvo, prsa se sklonem k vemenovitému
tvaru. Svìtlejší hnìdá kùže, velké, pìknì krojené oèní jamky, jemnìjší grimasy
tváøe, mìkké, zvlnìné, tu a  tam kuèeravé vlasy, žádné stopy po èernošském nebo
mongolském typu, pøipomínají bílou rasu. Prsní bradavky vystupují. I když mají
ke krasavicím, jaké rodí bílá rasa v pozdìjších smìsích a  tvarech, velmi daleko,
pøece je v jejich primitivních rysech cosi pøíbuzného s námi, a  naopak, kdybychom
nestrannì zkoumali pøíslušnice nìkterého vyspìlého bílého kmene, poèínaje jižní
Asií až na sever Evropy, našli bychom v nejedné ženì tuto prastarou bìlošskou
krev jako spodní tón, více èi ménì tlumený.
O èistokrevných Ajnkách (Ainkách), dnes už velmi vzácných, se èasto tvrdí, že
jsou velmi podobné jihoruským selkám. Od Japonek, v jejich krvi je ainská krev
trvalou souèástí díky silnému mongolskému vlivu, se liší kratší tváøí, horním oèním
víèkem bez záhybu, vysokým a  rovným høbetem nosu, rovnými zuby, tmavší
pletí bez žlutých odstínù, silným ochlupením tìla, delšími údy, což jsou všechno
znaky bílé rasy; pøitom se však u nich jako známky prarasy vyskytují nízké lebky,
vpadlé oèi a  pøíliš dlouhé ruce. Také Ajnky (viz výše) zdùrazòují svým zpùsobem
jeden rasový znak: silné ochlupení tìla tím, že si tetují okolo úst fousky, jejichž
špièky sahají témìø až k uším.
V Asii obývá hlavní kmen bílé rasy celou Arábii a  èást Malé Asie. V Indii jsou
bìloši silnì pomíchaní s poèetnými bílými drávidskými prakmeny, dosud málo
prozkoumanými, kteøí zùstali na nižším vývojovém stupni. Èistý hinduistický typ,
vyskytující se ve vyšších stavech, je indoevropský.
Indky (tj. Indky, dìlící se ovšem na øadu národù, národností a  kmenù Indie),
se kterými se podrobnì seznámíme pozdìji, si celkovì zaslouží chválu, jíž je mnozí
cestovatelé vrchovatou mírou zahrnují, i když pøitom mnozí podléhají spíše poetic-
kému kouzlu Pøední Indie a  básnické tradici: ve skuteènosti je i zde ženská krása
v dokonalé formì vzácná. Tìla mají celkovì štíhlá, pružná a  soumìrná, vlasy bo-
haté, tmavé a  zvlnìné, ochlupení tìla buï chybí nebo je slabé, tváø bývá oválná,
èelo vysoké, tmavé oèi velmi krásnì formované, nos rovný, zuby široké a  lesklé,
òadra pevná a  vysoko posazená. Ale najdeme zde i ženy hrubých rysù s tìžkými
hruškovitými prsy a  velkým vystupujícím dvorcem, se širokými hranatými rame-
ny a  krátkým krkem, s nevýrazným pasem a  úzkými boky, což – pøi pohledu
zezadu – pùsobí pøímo mužským dojmem, i když je zadek mìkce oblý a  stehna
jsou plná. U tìchto žen pøevládají prarasové prvky.
Nejlépe se snad vyvinula bílá hinduistická rasa u cejlonských Sinhálek, hlavnì u
žen, kterých celkem zanikly zbytky prarasy. Ideálem jejich básníkù je žena s tìmito
vlastnostmi: „Její vlasy musí být bohaté jako paví ocas, musí sahat až po kolena a
 konèit pùvabnými kuèerami. Její oboèí se musí podobat duze, oèi odkvetlým líst-
kùm manily. Její nos musí být jako jestøábí zobák, rty rudé jako korály, zuby jako
jasmínové perly, krk dlouhý a  oblý, hrudník široký, òadra pevná a  oblá jako
kokosový oøech a  prostøedek tenký jako lodyha kvìtu, boky široké, údy jako
vøetena, chodidlo jejích nohou nevyduté a  povrch tìla mìkký a  zaoblený bez
drsnosti vyènívajících kostí a  šlach.“ Je divné, že se jim líbí neprohloubené chodi-
dlo, ale podle Stratzova názoru zøejmì nejde o plochou nohu, ale asi o formu
chodidla, která pøirozenì vzniká u lidí, kteøí chodí celý život bosi; noha je potom
vpøedu sice široká, ale na vnitøní stranì støední prohlubenina nohy zùstává.
Dr. Rykens, který jako váleèný zajatec v búrské válce strávil delší èas na Cejlo-
nu, poslal Stratzovi fotografii dokonale krásné Sinhálky a  zároveò napsal: „Vidìl
jsem v Kandì (Kanda, Mahanuvara, na Srí Lance) hlavnì pøi slavnostních pøíleži-
tostech velmi mnoho žen, které se zde shromáždily ze všech koutù zemì, a  pøece
jen tu a  tam krásnou ženu, vìtšinou jsou ošklivé.“ Sám Stratz mìl též v Kandì u
slavnostního prùvodu pøíznivìjší dojem: „U všech žen a  dìvèat mi padla do oka
ladnost pohybù, štíhlé dlouhé nohy a  malá chodidla, velké oèi a  vìtšinou krásné
linie zadkù. Hlavnì mladá dìvèata, která kráèela okolo bílého posvátného slona
s obìtními dary a  které asi vybrali pro jejich tìlesný pùvab, mìla krásné štíhlé
postavy, velmi pravidelné rysy, pyšný postoj a  pøirozený pùvab.“
Také Pársky (Pársové, vl. jménem Pársí, potomci Peršanù v záp. Indii) jsou
velmi hezké; mìjí také tmavé vlasy, ale svìtlejší ple. O Peršankách, Arabkách,
Egypankách, Židovkách a  jiných více ménì kulturních ženách budeme hovoøit
v dalším svazku tohoto díla.
V tomto struèném pøehledu rasových tìlesných pùvabù, kterými se ve vìtší
èi menší míøe honosily a  dosud honosí ženy rùzných kmenù a  pøírodních náro-
dù, je zahrnut – sice ne náhodou, ale v souvislosti s ušlechtilostí rasového typu –
i vývoj ženské tìlesné krásy od primitivních nábìhù k nejdokonalejším formám.
Nyní si podrobnìji všimnìme prostøedkù a  zpùsobù, jakými pøírodní ženy podle
domorodého vkusu doplòovaly, upravovaly nebo umìle zvyšovaly svou pøiro-
zenou tìlesnou podobu.
U pøírodních národù se všeobecnì setkáváme s tendencí umìle zdùrazòovat
nìkteré charakteristické rasové znaky. Když mají napøíklad Èíòané od pøírody
malé nohy, je pochopitelné, že ženy z vyšších tøíd se je snaží ještì umìle zmenšit.
Také Tahianky, Hotentotky a  mnohé èernošské národy pokládají svùj plochý nos
za hezký, nebudeme se divit, že už svým dìtem ještì více zplošují nos a  èelo.
Ameriètí indiáni si natírali kùži rudou hlinkou jen proto, že svou èervenožlutou
barvu pokládali za krásnou. Døevìné èepy, kterými si Botokudové zvìtšovali své
rty, mìly nakonec jen ten smysl, že rty od pøírody hrubé a  odulé zdùrazòovaly
ještì více. Tato tendence se však nevyskytuje jen u pøírodních nebo polocivilizova-
ných národù, ale i u nejvyšší kulturní rasy.
I moderní bìlošky se snaží umìle dosáhnout vnad, které se pokládají za zvlášt-
ní pùvab „krásného pohlaví“ a  které pøíroda poskytuje jednotlivým, skuteènì
krásným ženám. Rozdíl je jen v tom, že u pøírodních národù se tìlo znetvoøovalo
podle domorodého vkusu vìtšinou na základì staleté tradice, zatímco civilizované
bìlošky se v tomto smìru ochotnì podøizují nejen ideálùm mìnících se s každou
hospodáøskou a  potom i kulturní revolucí, ale vždy velmi opodstatnìných zmì-
nou sociálních pomìrù. Navíc se v moderní dobì staly slepými otrokynìmi samo-
úèelné módy, diktované ziskuchtivostí odìvního prùmyslu. Logika bývá však èas-
tìji na stranì pøírodní ženy.

Malování. Zvyk pomalovat si celé tìlo se vyskytoval u žen mnohých indián-

ských kmenù, èastìji se však malování omezuje jen na tváø. Zde však nebývá vždy
pouze krášlícím prostøedkem, ale mívá svùj zvláštní význam. U nìkterých indián-
ských kmenù si ženy zaèeròují tváø na smuteèní slavnosti. U Liù na Chaj-nanu
namaluje ženich v den svatby novomanželce na tváø znak svých pøedkù, aby ji po
smrti poznali jeho pøíbuzní. Indky si malují každý den na èelo znamení své sekty.
V bývalé holandské Nové Guineji je bílé pomalování znamením míru, u Kafrù si
dívky malují na modro spodní ret na znamení zasnoubení, na Augustininì øece
v Nové Guineji znamená bílá barva smutek. U indiánù Seri, kteøí mìli mateøskopráv-
ní organizaci, se ženy rùzných skupin lišily pomalováním podle tøí totemových
klanù – Želvy, Pelikána a  Chøestýše. U Masajù natírají chlapce i dìvèata po obøízce
bílou hlínou, bojovníky a  mladá dìvèata pøi slavnostech hlínou èervenou. Pøitom
ženy používají zvláštní zpùsob: vezmou jistou rostlinnou šávu s leptavým úèin-
kem a  namalují si dva soumìrné kruhy na každou tváø. Po dvou dnech se pokožka
sloupe a  zùstane bílá jizva, která až po deseti dnech ztmavne pigmentem.
 Z okrašlovacích dùvodù si malují napøíklad Minkopky (Andamanky, Anda-
manci jsou pùv. obyvatelé na Andamanských ostrovech, dnes skoro vyhubeni)
tváø, nìkdy i ruce, nohy a  trup širokými bílými pásy. U krymských Tatarù je
hena, oblíbená snad u všech východních žen, velmi dùležitým krášlícím prostøed-
kem, nebo ženy si jí barví na rudo nejen oboèí, nehty, ruce a  krk, ale nìkdy i
lesklé èerné vlasy. Na muslimském východì je to jinak velmi starý zvyk, nebo už
Herodot vypráví o Skýtech, že si jejich ženy pøipravují líèidla z rozetøeného ced-
rového a  rozmarýnového døeva. U Okotù, nárùdku z ostrovù Oki, bylo malová-
ní oblièeje, hlavnì èela a  tváøí, èervenými, bílými a  žlutými skvrnami oblíbenou
ozdobou mladých koketních žen. Na Jávì a  na jiných ostrovech malajského sou-
ostroví si barví domorodci na tmavo zuby, pohrdají bílými zuby Evropanek,
protože se tak prý podobají psím zubùm. Ani Annámky v Koèinèínì (pùv. název
pro sev. Vietnam, pozdìji pro dnešní Nambo, resp. Nam-bo, nyní nepoužívaný)
nemají zuby èerné jen od žvýkání betelu, ale také si je barví – možná právì proto,
že pøedtím to dìlaly jen v dobì první menstruace, nyní to prý dìlají hned po
první souloži, tedy asi o tøi roky døíve. Na ostrovech Jap (Záp. Karolíny) se barvení
zubù dìlalo takto: hlínu rugendu, dobývanou ve vesnici Gaèalau nebo v moèálech
Tara, dívky smíchaly se šávou listí käll (terminallia catappa), aberur (sonneratia
acida) a  ngumat, z èehož udìlaly šest šiškových tyèinek, které si v noci jednu po
druhé vkládaly mezi ústa a  zuby, kde každá ležela asi deset minut. To staèilo, aby
se zuby namoøily na èerno na celý život. Ráno si pøišla rodina prohlédnout zabar-
vení a  pøinesla dìvèeti dar. Malování není nakonec jen ženský obyèej, jenže u
mužù jde zøídka o zkrášlení, spíše o snahu vypadat strašnì pøed nepøítelem nebo
o èarodìjné vzbuzování hrùzy u vìøících: patøí tedy k mužské váleèné a  obøadní
výzdobì, hlavnì k jejich tancùm.
Celkovì mùžeme øíci, že vìtšina zvláštních druhù malování, stejnì i jiných
zkrášlovacích èi znetvoøujících procedur na tìle, mìla pùvodnì urèitý smysl,
na který se pozdìji zapomnìlo a  který se už nedá tak snadno zjistit. Jisté je jen to,
že nešlo o projevy hravosti, jak se domnívá urèitá skupina etnologù, která ráda
porovnává pøírodní národy s dìtmi, ale o zvyky s pùvodním smyslem a  úèelem.
Zvl᚝ u severoamerických indiánù se zjistilo mnoho druhù malování, které si
jen málo umíme vysvìtlit a  o kterých jen ve velmi vzácných pøípadech umìli no-
vodobí pøíslušníci kmenù nìco bližšího øíci. Nic nám napøíklad neøíkají o tom, že
Kuèinky (Kuèinové, nejsevernìjší vìtev Athabaskù) si zdobily bradu urèitým po-
ètem jizev paprskovitì vybíhajících od spodního rtu pøes bradu, èervenì pomalo-
vaných, a  že si pøi jiných pøíležitostech, malovaly tváø na èerno, nebo že si ženy
indiánù Krkavcù a  indiánù Èernokožcù èesaly vlasy na èele do pùlkruhu a  barvily
je okrem, že si ženy Mundrukù malovaly na tváø èerná pùlmìsícová znamení
se špièatými rùžky nahoøe. A  pøece to všechno pùvodnì jistì mìlo nìjaký smysl. U
ojoveských západoafrických kmenù si ženy natírají tváø a  ruce bílou, žlutou a
 rudou barvou pøi všech výjimeèných pøíležitostech, jako je pohøeb, tanec èi válka,
nebo se domnívají, že se tím chrání pøed vlivem rùzných démonù.
Tetování. Z malování se postupnì vyvinulo tetování, jehož vzorky se nesma-
zatelnì vrývají do kùže. Název vznikl z polynéského slova tatau, což znamená asi
tolik jako øádný nebo umìlecky vyhovující; Cook, který toto slovo slyšel poprvé,
ho transkriboval do angliètiny správnì tatow, z èehož Nìmci udìlali tetování a
 tento nesprávný tvar se ujal i u nás. Kde se tetování (tataování) vyskytuje, bývá
obyèejnì spoleèné obìma pohlavím, i když mužské se vždy velmi liší od tetování
ženského. Na Novém Zélandu tvoøilo u mužù sple spirál na tváøi, ale u žen vychá-
zelo z úst a  smìrovalo od koutkù k bradì. Výtvarnì nejdokonalejší se vyskytuje
v Oceánii a  ve støední Jižní Americe. Jihoamerické kmeny tvoøí v tomto smìru dvì
skupiny: v jedné jsou tetovaní muži i ženy, ve druhé jen ženy. Úèel tetování je dost
složitý, a  pøece zde vždy hraje nemalou úlohu pud zdobit se, a  také – jak pozdìji
uvidíme – i pohlavní život. Tahianky a  Ponapky na Karolínách si tetovaly Venušin
pahorek. Potom pøicházejí na øadu prsa, bøicho, konèetiny. Úèinek nahoty se teto-
váním velmi zeslabuje, dokonce èasto mizí, podle svìdectví mnohých cestovatelù.
Neobyèejné umìlecké bylo tetování žen na Velikonoèních ostrovech. Repro-
dukci mistrovského díla tohoto druhu pøinesl cestovatel Parkinson z ostrova Nu-
kumanu v Jižním moøi (Oceánii). Na ostrovì Viti Levu se tetovaly jen ženy, ale
na sousedních ostrovech Tonga jen muži. Stalo se to prý tak, že z ostrovù Tonga
poslali jednoho muže na Viti, aby se pøesvìdèil, jak se tetují. Na zpáteèní cestì si
stále opakoval: je tøeba tetovat ženy, ne muže. Zakopl však, spadl a  zapomnìl svou
vìtu, proto po svém návratu øekl: Je tøeba tetovat muže a ne ženy. Tak se i stalo.
Samoánci mají zcela podobnou legendu.
Na ostrovech Amami a  Ósumi, patøícímu k ostrovùm Rjúkjú (souostroví oddì-
lující Východoèínské moøe od Tichého oceánu), je tetování zvykem pouze žen.
Dávaly si vìtšinou tetovat jen høbety obou rukou. Tetování bylo vždy stejné, neu-
mìly však už vysvìtlit jeho význam a  pouze oznamovaly, že poprvé ho prý zavedl
Okinawa. Obyèejnì si dávaly vypichovat tyto vzorky dìvèata ve tøinácti letech
zvláštními osobami zbìhlými v tomto umìní. Tøemi svázanými jehlami jim dìlali
tøi øady bodnutí, do kterých potom vetøely obyèejnou tuš, používanou na psaní.
Vznikla barva indigovì modrá. Avšak japonská vláda zde už pøed delší dobou
tetování zakázala, jako dávno pøedtím v Japonsku.
Etiopanky se tetovaly i na krku, aby byly krásné, vìtšinou v dobì zralosti. Ženy,
které se zabývaly tetováním, nekašky, jim do kùže vtíraly petrolejové saze a  po-
tom jim vypichovaly vzorky jehlami. Na Novém Zélandu jde také o zkrášlovací
prostøedek. Svìdèí o tom píseò, kterou pøi tetování dìvèeti zpívají její družky: „Lehni
si, dcero, a ti pokreslí, vytetují bradu! Aby, až pøijdeš do cizího domu, neøekli:
Odkud je tato ošklivá žena? Lehni si, dcero, a ti pokreslí, vytetují bradu! Aby ses
hezkou, slušnou stala, aby, až pøijdeš na slavnost, neøekli: Odkud je tato žena s rudým
pyskem? Abychom tì udìlaly pùvabnou, pojï a  tetovat se dej, aby, až pøijdeš, kde
otroci sedí, neøekli: Odkud je tato žena s rudou bradou? Ozdobujeme tì, tetujeme
v duchu Hine-te-iwa-iwa; tetujeme tì, aby pobøežního ducha poslal Randi do hlu-
bin jezera, do pìnících se vln. Tvoje krása se spojí s okrasou! Tvoje krása je jako
obloha, jako hvìzdy Pahatiti, Ruatapu, Rongonui a  Kahukura. Jsi krásnìjší než
Uetonga a  Tamarereti nebo posvátný Reretorùv stín! Pobøežního ducha pošle Ran-
di do hlubin jezera, do pìnících se vln! Opus lichotníky a  dìti, nech je bez rozlou-
èení, odejdi jako oblak plavající nad vrchy Raukawa a  nech je srdceryvnì plakat! Já
však – já jsem Randi a  Papa – moje dílo je hotové!“
Jednoduché tetování se dìlá obyèejným trnem, vypichujícím ornamenty; nato
se na krvácející místa vtírá prášek z døevìného uhlí, který vroste do ran a  modra-
vì prosvítá pokožkou. Jihomoøští ostrované používají háèkové nástroje:
na døevìném nástavci je upevnìná èepel z lastury nebo kosti, jejíž ostøí má jemné
zoubky, natøené barvivem, pøiloží se na kùži a  lehkým úderem se vrazí dovnitø.
Ženy na Aleutách, podobnì jako Ajnky na Formose (Tchaj-wanu), mìly zálibu
ve vytetovaných vousech. Píchaly si i bradu, krk a  ramena drobnými teèkami, do
kterých potom vtíraly uhelný prach smíchaný s moèí. Dnes se podobná výzdoba
vyskytuje jen u starých žen, protože aleutským dìvèatùm ji znechutili Rusové,
kterým se nelíbila. Marnivost a  sexuální moment zvítìzili nad starým zvykem.
Na západním Mondanau je tetování rozšíøeno pøedevším u kmenù okolo záto-
ky Davao (Gulf): dìlá ho matka svým dìtem v pátém až šestém roce, aby na sobì
mìly nesmazatelné znaménko a  aby je mohla snadno poznat v pøípadì, že by je
podvodem nebo násilím unesli, což se tu èasto stává. Indiánkám Karajá hned
na zaèátku puberty vytetují za urèitého ceremoniálu znak kmene, který obì pohla-
ví nosí na tváøi. Je to modrý kruh o prùmìru 10 až 15 mm tìsnì pod okem; jeho
obvod nejdøíve naznaèí døevìným razidlem, potom ho ostrým kamínkem vyøe-
žou a  na ránu položí chomáè bavlny. Když rána pøestane krvácet, vetøou do ní
šávu genipapo a  tím zabarví jizvu na modro.
Podobnì tetovali rodovými totemovými obrazci indiánky Haida na ostrovech
královny Charlotty na prsou, v podpaždí, na vnìjší stranì pøedloktí a  rukou a
 vpøedu na stehnech pod koleny. Muži Haida chodili pøi slavnostech zcela nazí,
ženy jen v krátkých sukních, takže podle vytetovaných obrazcù mohl každý hned
poznat hodnost a  jejich rodinu. Trvalo èasto nìkolik let, že se takové tetování
dokonèilo. Darwin vypráví ve své „Cestì pøírodopisce okolo svìta“, že ženy misi-
onáøù na Novém Zélandu se snažily pøemluvit mladé domorodky, které u nich
sloužily a  byly už témìø obráceny na víru, aby se nedávaly tetovat. Když však
pøišel vyhlášený operatér z jihu, øekly: „Opravdu musíme mít alespoò nìkolik èára
na rtech, jinak, až zestárneme a  scvrknou se nám, vypadaly bychom velmi oškli-
vì.“ pøi Darwinovì cestì (tj. 1831) se ani zdaleka netetovalo tolik jako kdysi. Proto-
že je v tom však rozeznávací znamení mezi náèelníkem a  otrokem, bude se zøejmì
tetovat ještì dlouho. Kterýkoliv charakteristický rys se stává v krátkém èase tak
bìžným, že i misionáøùm podle jejich výrokù pøipadala hladká, netetovaná tváø
drsnou, nehodnou novozélandského gentlemana.
Na Palauských ostrovech se dávala dìvèata tetovat na nohách svými kamarád-
kami už v dìtském vìku. To však bylo bezvýznamné tetování, které bylo pozdìji
pokryto jinými vzorky na bocích i na celé zadní ploše nohou nahoru až po záhyb
mezi zadkem a  stehnem. S pøíchodem puberty k tomu pøibylo tetování okolo
pohlaví, telengékel. Bohaté ženy si však s pøibývajícími roky musely obstarat úpl-
né ženské tetování podle jejich významu a  hodnosti, které v podstatì záviselo
na sociálním postavení. Když se na popud ženy konala slavnost, mìla právo dát si
tetování telengékel prodloužit na obou stranách v úzkých pásech až na zadek. Když
však kvùli ní její muž uspoøádal „honget“ nebo „mur turukel“, dostala tetování
kelteket, kterým jí pokryli doposud holá místa na nohách obyèejným vzorkem,
takže vypadala jako v èerném trikotu.
Na znamení rozlièných období života ženy se používá tetování u mnohých
národù. Guaranky (Tupíové, Tupí-Guaraní) v Brazílii nosí pøed sòatkem mezi obo-
èím, na jedné nosní dírce nebo na líci modrý vytetovaný køížek, který smažou,
když se má dìvèe vdát. Motky v Port Moresby na Nové Guineji dostávají
pøi zasnoubení tetovaný pás z ostrých úhlù od podpaždí až do støedu prsou. Na Siaøe
v jižním Novém Meklenbursku vytetují ženám po svatbì tváø jednotvárnou mod-
roèernou èárkovanou kresbou. I na Formose jsou vdané domorodé ženy oznaèe-
ny tetováním, tøírohým pásem od støedu horního rtu až k uchu a  pøes líce na každé
stranì. Ženy Kafrù si dávají vytetovat po sòatku kojo, øadu kroužkù od spodního
rtu až mezi prsa. O tetování s pohlavním významem budeme hovoøit pozdìji.
 Tyto zpùsoby tetování jsou vìtšinou pravým tetováním. Jiný druh byl oblíben
v severní Asii a  u Eskymákù.
Nordenskjöld ve své knize o Grónsku vypráví: „Také ženy Eskymákù jsou
všude, kde nepøišly do trvalého styku s Evropany, tetované podle vzorù, jaké jsou
ve zvyku u Èukèù. Kdysi bylo také v Grónsku tetování velmi dùležitou záležitostí
a  domnívali se, nebo správnìji namlouvali dìvèatùm, která se bránila této bolesti-
vé operaci, že hlava ženy, která se nedá tímto zpùsobem okrášlit, se na onom svìtì
pøemìní na nádobku na olej, kterou kladou pod lampu, aby zachytávala, co se z ní
vylije. Tetování se dìje tak, že jehlou pøetahují pøes kùži nit namoèenou do sazí
lampy a  do rybího oleje podle vzorku, který na ni napøed nakreslí, pøièemž tlaèí
na prošívané místo, aby se v nìm èerò zadržela. Tetování se dìlá bodnutími tak, že
se èerò vtírá do otvorù propíchnutých jehlou do kùže. Jako tetovací barva se používá
i tuha, proto je tento nerost také eskymáckým obchodním artiklem.“
O tetování vyskytujícím se v Evropì hlavnì u námoøníkù, vojákù a  prostitutek
budeme hovoøit v posledním svazku tohoto díla v souvislosti s novodobou prosti-
tucí. Zajímavým pozùstatkem prastarého zvyku v nové dobì se zdá tetování øím-
sko-katolických žen v Bosnì a  Hercegovinì. Podle Glücka47 se toto tetování sklá-
dá z ornamentù, které jsou vždy variantami køíže, ale jiný vìdec, Truhelka48, kro-
mì køíže zjistil i slunce, mìsíc, hvìzdy, smrk, klas, kruh, dùm a  dvùr. Toto tetování
se vyskytuje vždy na viditelných nezakrytých místech tìla, v horní èásti prsou,
na dlaních a  loktech a  provádìjí ho vìtšinou starší ženy.
Èasto si však dìvèata navzájem prokazují tuto milostnou službu, která divá-
kùm pøináší mnoho zábavy, zvláštì pokud tetují choulostivé dìvèe, které pøi tom
dìlá rùzné grimasy a  na každé bodnutí reaguje výkøikem. Zapálí smùlu a  do
findžanu, malého èajového šálku, chytají kapající pryskyøici, se kterou smíchají saze,
jež zároveò chytají ze spalované smùly na plechový plát. Tuto èernou pastu naná-
šejí v žádoucí kresbì ostrou døevìnou hùlkou na kùži, kterou nejprve v místì urèe-
ném k tetování napnuli, a  potom až do krve vypichují jehlou, obtoèenou témìø až
po špièku nití. Tetované místo potom ováží a  po tøech dnech umyjí. Toto tetování
se dìlá obyèejnì v nedìli nebo ve svátek, vždy pøímo na slavnostních bohosluž-
bách.
Podle toho Glück soudí, že nejde o zvyk pøírodních Staroslovanù, ale že
tetování kdysi zavedli katoliètí knìží, aby novým katolíkùm zabránili pøestupo-
vat na jiné náboženství a  zamezilo se renegátství. Avšak Truhelka, který nevi-
dìl v tetovaných obrázcích jen varianty køíže, tvrdí, že svátkem, který si témìø
vždy vybírají k tetování, je josefský (19. bøezna), tzn. pøedveèer jarního sluno-
vratu, vidí tedy v tomto obyèeji zbytek prastarých bosenských zvykù, což je
mnohem pravdìpodobnìjší. Tetování se dìlalo u dìvèat mezi 13. až 16. rokem,
tedy v dobì nastupující puberty. Pøece je však pravdou, že dnes tetují i v Albánii
pouze øímsko-katolické ženy.
Cosi spoleèného s tetováním má podivný zvyk indonéských žen. Na støedním
Celebesu oznaèují slovem talata, malajsky panau, bílé skvrny na kùži, které vzni-
kají po urèité kožní nemoci (snad Pithyriasis versicolor) a  jsou u žen velmi oblíbe-
né. A  tak na sebe èasto pøenášejí tuto nemoc umìle.

Ozdobné jizvy. Už nìkteré bolestivé tetovací procedury mìly ten cíl, aby se èer-
stvé rány silnì rozjitøily a  vytvoøily hluboké jizvy. Domorodky v Kordofánu a
 Dárfúru (v Súdánu) si vtíraly sùl do tetovacích øezù, protože vypukliny, které
potom vznikly, jim dodávaly podle domácího vkusu velkého pùvabu. Na Novém
Pomoøansku (Bismarckovo souostroví) vidìl cestovatel takové ozdobné jizvy
na stehnech a  zadcích žen. Øezy dìlané za tímto úèelem byly velmi bolestivé a
 zahojily se až po nìkolika mìsících.
Na Gilbertových ostrovech (dnes nazývaných Kiribati, Mikronésie, viz výše) si
dìvèata nejednou zpùsobují popáleniny, protože jizvy po nich pokládají za pùvab-
né a  jsou i dùkazem odvahy.
Australky na øece Murray se zdobily takto: Mladá žena si klekne a  položí si
hlavu mezi kolena starší silné ženy a  operatér, vždy muž, udìlá kouskem lastury
nebo pazourkem øadu hlubokých záøezù napøíè zády, zprava doleva až tìsnì
k rameni. Pohled na to je hrozný. Krev stéká proudem a  ubohá obì køièí bolestí.
A  pøece se dìvèata ochotnì podrobují tìmto mukám, nebo jejich zbrázdìný høbet
je velmi obdivován.
Ženy na Šalomounových ostrovech si obstarávají jizvy po celém tìle; øezy
se dìlají nabroušenou lasturou a  jsou také velmi bolestivé. Úèinek není vždy jistý,
jelikož rány èasto hnisají a  pìkný vzorek se tím znièí; pokud se však tato procedu-
ra podaøí, jizvy se pokládají za velkou ozdobu a  cena ženy stoupá podle krásy
vzorku.
U afrických Magandžù slyšel cestovatel o ženì, jejíž tìlo bylo zkrváceno èerst-
vými záøezy do starých jizev po tetování, protože po zajizvení nových ran bude
nejvìtší krasavicí v zemi. Zde mìla každá jizva své jméno podle èásti tìla, na které
byla provedena.
O Køovaèkách napsal cestovatel: „Nìkteré ženy mají pìknou rùžici okolo pup-
ku. Tento druh tetování se dìlá malými záøezy do kùže. Protože jizvy nejsou po
první operaci pøíliš výrazné, záøezy do jizev obnovují ètyøikrát, ba i pìtkrát.“ Oz-
dobné jizvy jsou u mnohých afrických národù tak oblíbené, že je napodobují i
na figurách vyøezávaných ze døeva.
Ozdobné jizvy jsou však oblíbeny pøedevším u tmavých ras. Kromì ozdobné-
ho úèelu jde nìkdy i o sexuální hledisko. V jihovýchodní Africe, hlavnì u Wajaù a
 Makuù, si cestovatel všiml, že tetovaná a  zjizvená bývá pøedevším dolní èást trupu
a  zvláštì pohlavní oblast, jinak obyèejnì zakrytá odìvem, a  na otázku, proè právì
tyto èásti jsou ozdobeny, dostal odpovìï, že muž má pøíjemnìjší pocit, když hladí
zjizvenou plochu než hladkou.
Mimo ozdobných jizev existují i jizvy na znamení puberty, smutku a  mnohé
jiné: když se francouzský cestovatel Crevaux zeptal indiánky v severovýchodní
Jižní Americe: „Kolik jste mìli dìtí?“ odpovìdìla tím, že mu ukázala tøi èáry v horní
èásti stehna. Tyto soubìžné èáry, pøipomínající pøímky, které staøí vojáci nosí podle
své odsloužené doby, oznaèovaly poèet okiri, dìtí mužského rodu, které tato žena
poèala.

Plastika hlavy a  krášlení hlavy. Velmi známý pøíklad umìlé deformace lebky
poskytovali støedoameriètí indiáni, kteøí si stlaèovali èelo dozadu: nìkteøí indiáni to
dìlávají dosud, už kojencùm pevnì stlaèují èelo destièkou a  tím umìle zvyšují
temeno. Také na Kavkaze to prý dìlají dodnes nìkteré kmeny, ale jde zde o obì
pohlaví. Malanaové v severním Borneu to provádìjí jen dìvèatùm. Pøístroj se zde
nazývá tadal, zaèíná se používat patnáctý den po porodu tøi až ètyøi mìsíce. Zprvu
je tlak nepatrný, stále více se však stupòuje. Podle jiného cestovatele se tento pøí-
stroj nazývá jah; je to ètyøhranná destièka, mezi níž a  èelo vkládají podušku z èer-
stvých mìkkých, silných a  dužinatých listù urèitého druhu leknínu, které dennì
vymìòují.
Nìkteré matky prý tuto proceduru dìlají velmi peèlivì a  obnovují obvaz,
jen co zaène být dìcko neklidné. Pokud je tlak ponìkud silnìjší, znemožòuje
boèním lebeèním kostem srùst a  teménko, mìkké místo na hlavì novoroze-
òat, zùstává i dospìlým ženám. Když se to nedìlá dost opatrnì, poraní se nìkdy
nos, obèas se zaviní i smrt dítìte, ale zploštìlé èelo se pokládá za velkou ozdo-
bu. Podobná deformace lebky se dìlává i na Novém Pomoøansku. Dítìti hned
po porodu ovinou lebku obvazy z kùry tak pevnì, že se hlava mùže vyvíjet
jen dozadu a  nahoru. Procedura se dìlá do té doby, dokud lebka nezkostnatí.
Ústní èást tváøe vystoupí pøitom silnì dopøedu, zatímco brada se stáhne doza-
du. Duševní vývoj tím prý netrpí. U náèelníkových dìtí se tento úkon provádí
zvl᚝ dùkladnì.
Nìkteøí antropologové se domnívají, že deformování lebky má pùvod v dìt-
ských nosítkách, ve kterých hlavu dítìte upevòovali destièkou nebo páskou k zad-
ní stìnì, aby v kolmé poloze neklesala dopøedu.
Nejjednodušší zpùsob formování dìtské hlavy je stlaèování rukama, které se dìlá
nìkolikrát dennì, a  to tak dlouho, až se dá pøedpokládat, že si hlava uchová žáda-
ný tvar. Dìlalo se to (nebo doposud i dìlá) u národù èi kmenù, které tu jsou zmínì-
ny na jiných místech, napø. u Ajnù (Ainù), Andanamcù, Badagù (Vadagù), Naimarù,
Vasibù, Eskymákù, Karaibù, Nahuù, indiánù z území Mosquitorí (kdysi tzv. indián-
ské království na pobøeží Nikaraguy), Patagoncù, u starých kavkazských národù,
Arménù, Rusù a  Turkù v 16. století. Obvazy a  pevnými èepicemi formovali nebo
formují hlavy Mongolové, domorodci na Novém Pomoøansku (Bismarckovo sou-
ostroví) a  Hebridách, Palundové, Eskymáci, vancouverští indiáni, Èinukové, Naèé,
Aimarové, stepní indiáni, Teuhelchové a  tu a  tam dodnes i venkované v nìkterých
oblastech Francie.
Mezi destièkami podobnì jako severoameriètí indiáni formovali dìtské lebky i
Nikobarové (Nikobárové, na ostrovech Nikobary mezi Andamským moøem a
 Bengálským zálivem)), malajští Dajakové, Èoktové, Negriti (domorodci
na Celebesu, indonésky Sulawesi), dále na Filipínách, v Nové Kaledonii, na Havaji,
na Tahiti, ale i staøí Peruánci, Hunové atd.
Uši, hlavnì ušní lalùèky, byly odpradávna a  jsou dodnes obìtí okrašlování.
Dala by se napsat velká kniha o nejrozmanitìjších tvarech náušnic pøírodních žen.
Bývají malé a  lehké i neobyèejnì tìžké, dokonce tak tìžké, že prodlužují lalùèek.
Ženám mnohých národù nestaèí, když si propíchnou ušní lalùèek jednoduchým
otvorem, ale rozšiøují ho, nakolik se jen dá, postupnì jím prostrkávají døevìné
èepy se stále vìtším prùmìrem a  nakonec stále vìtší bambusové èlánky. V tìchto
velikánských ušních otvorech potom nosí jako ozdobu døevìné knoflíky, napøíklad
na Madagaskaru a  ve støední Africe, nebo spirály z palmového listí, jako napøíklad
Kurumbky v Nilgirském pohoøí, èi kvìty, jako na Novém Zélandu.
O bantuských Waòamvezkách cestovatel øíká: „Ušní lalùèky jim v mládí – a
 pokud se to zanedbalo, už jako dospìlým – propíchnou železnou jehlou nebo
trnem a  protáhnou pøes nì nit, kterou tøetí den nahradí tenkým stéblem slámy.
Pøi pravidelném hojení se každý druhý nebo tøetí den pøidává další stéblo. Po zaho-
jení se tento svazek stébel v tloušce prstu nahradí døevìným èepem, který se dennì
zesiluje obaly z lýkové nebo bavlnìné látky, aby se otvor stále více rozšiøoval.
Pokud chtìjí otvor zvìtšit ještì více, nacpou do nìj rozšiøující se krèek dýnì, který
posouvají stále dál. Potom èasto pomáhá ještì zkroucený, silnì elastický pruh pal-
mového listu, aby se daly do otvoru trýznìného lalùèku velmi dobøe umístit velké
kapesní hodinky. Lalùèek si potom mùže dìvèe pohodlnì navléci na ucho.“
Batuaèky si rozšiøují otvor v uchu bambusovými èepy nebo klubky vlny do
šíøky palce a  vìší si do lalùèku støíbrný kruh, èímž se lalùèek znaènì prodlouží;
kromì toho si propichují horní èást ucha, ve které potom nosí velké, velmi umìlec-
ké náušnice. Transvaalské Basutky si nepropichovaly lalùèek, ale ono místo ucha,
kde v lalùèek pøechází. Makucky na Mosambiku mají také zálibu v nìkolikanásob-
ném propichování uší a  kromì 10 až 15 otvorù na jeho okraji si lalùèek rozšiøují
tak, aby v nìm mohly umístit døevìný èep velikosti tolaru. Prodloužené lalùèky
s velkými otvory si ozdobují ženy nìkolika náušnicovými kruhy pøipomínajícími
prsteny, napøíklad domorodky na Poustevnických ostrovech nebo Tamilky (Tami-
lové, národ v již. Indii). Když se takto prodloužené lalùèky pøetrhnou nebo pøeøe-
žou, visí jako dlouhé øezance až k ramenùm.
Na Ralik-Ratákském souostroví (tj. Marschallových ostrovech) vidìl cestovatel
ženu, která si nakonec mohla pøes rozšíøený otvor v prodlouženém lalùèku pro-
cpat celou hlavu.
Na ostrovì Kaniet (Poustevnické ostrovy) je zvláštností žen ušní páska, kterou
jejich sousedé neznají. Už malým dìvèatùm vsadí podél vnìjšího okraje ucha krouž-
ky ze želvoviny a  tak od nìho oddìlí pásku od horního koøene až po spodní. Tuto
operaci dìlají zkušené ženy, které jsou v té dobì spolu s dìvèetem a  jejími pøíbuz-
nými tabu. Aby se ucho lépe hojilo, ovinou dìvèeti zápìstí kokosovým listem a
 dvìma brky jakéhosi moøského ptáka. Potom pásku od ucha uvolní øezem lastu-
rového nože. Ránu vymyjí moøskou vodou a  ováží pandánovými listy, zmìkèený-
mi ohnìm. Ušní páska dostane zvláštní obvaz s žebrem kokosového listu, aby
celek držel rovnì. Po zahojení obvaz, který nìkolikrát obnovily, odstraní. Ušní
páska je však ještì ovázaná pandánovými listy, na kterých je navleèených co nejví-
ce kroužkù ze želvoviny. Jejich váhou se oèko pásky stále více prodlužuje, až nako-
nec sahá po ramena a  prsa a  rozšíøí se tak, že dìvèe skrz nìj mùže vecpat celou
ruku. Tato ušní páska obyèejnì visívá, hlavnì noci, ochable; jinak zastrkávají mezi
kroužky a  pásku žebra kokosových listù, které celý útvar napínají; váha kroužkù
pùsobí pøitom tak, že celá ušní páska se pøevrací dopøedu a  èást ucha, pøiléhající
jinak k vlasùm, se obrací ven. Této ozdobì hrozí tím vìtší nebezpeèí, èím vìtší cena
se jí pøisuzuje: pøi hádce se ženy snaží navzájem si ji roztrhnout. Nalezly však zpù-
sob, jak natrhnutá místa znovu zacelit a  používají k tomu obvazy, podobné obva-
zùm popsaným výše. Zdá se, že se toto zkrášlování uší dìlá, jen co dìvèata dospìjí.
Ani nos není u pøírodních národù zkrášlování ušetøen. Široký a  ploský nos
se umìlým zplošováním ještì více rozšiøuje, napøíklad na Sumatøe, Celebesu, Nové
Kaledonii, ostrovech Samoa (Plaveckých ostrovech), ostrovech Jap, na Tahiti, u
Maorù, Hotentotù, Køovákù a  nìkterých severoamerických kmenù. A  naopak,
nìkde úzký nos svíráním ještì více zužují, napøíklad u Veddù a  u pulajské indické
kasty. Indky nosí všeobecnì knoflíkový šperk v jedné nozdøe, vìtšinou levé; u
nìkterých kmenù je dost velký a  tìžký, aby tuto stranu znaènì prodloužil. Bongky
(Bongové, také jinak Dorové, Deranové, stø. Súdán) nosí v obou nosních dírkách a
 v ústech vzpøímená stébla.
Nìkdy si pøírodní ženy mnohých národù propichovaly nosní pøepážku nad
horním rtem a  krášlily si ji ozdobnou kostìnou nebo døevìnou tyèinkou èi kovo-
vým kruhem. U severních Australek a  u Dzurek ve východním Súdánu se tento
obyèej vyskytuje dosud, také u jihomoøských ostrovanù. Jako okrasa se používaly
nejen tyèinky, ale i kanèí a  psí zuby, brka, tráva, listí, vlasy, štìtiny, klíny, lastury,
kostìné kroužky, korále, ba i raèí klepeta (na Šalomounových ostrovech) atd. U
nìkterých kmenù, napøíklad u Australcù na dolním toku øeky Murray, nosily ženy
v nose kostìné kroužky, zatímco muži kosti pštrosa, emu nebo klokana. Na ostro-
vech Kunamba nosily ženy broušené lastury, muži kanèí zuby, u Karoù ženy ptaèí
kosti a  trny, zatímco muži kasuáøí pera a  døevìné èepy. Papuánci se domnívají, že
bez propíchnuté nosní pøepážky by se nedostal jejich soukmenovec na onen svìt, a
 proto propichují nos i nebožtíkovi, pokud umøel døív, než k této operaci dosáhl
vìku. Na karolínských ostrovech Jap nenosí za živa okrasy v nosní pøepážce, ale
po smrti ji propichují každému, aby „našel v nebi svùj pravý pøíbytek.“
Pokud odboèíme od tetování rtù, o kterém jsme se už zmínili, krášlení úst
se zamìøuje pøedevším na zuby, které buï celkem nebo jen èásteènì vylamují,
stupòovitì osekávají, zašpièaují a  vrtají v nich trojhranné otvory.
Madagaskarské ženy si zašpièaují øezáky na zpùsob žraloèích zubù. Batuaèky
na Sumatøe si dávají všeobecnì odsekávat horní i spodní øezáky až k dásním. Jinak
si obì pohlaví, když dospìjí, všechny zuby trvale barví na èerno fermeží ze zuhel-
natìlého citronovníkového døeva a  jeho vytékající pryskyøice.
Australky si dávají v období zralosti vyrážet dva pøední zuby. Tento obøad
se v jezerní oblasti nazývá èirinèiri. Dvì døevìné klínovitì oøezané hùlky vrážejí
po obou stranách zubù, na zub položí kousek kùže a  na ni kousek ostrého døeva;
jeden nebo dva údery kamenem na toto døevo obyèejnì staèí, aby se zub uvolnil a
 dal se vytáhnout rukou. Stejným zpùsobem vyrazí druhý zub a  krev zastaví tím,
že na ránu pøiloží vlhkou hlínu. Také v tomto pøípadì stejnì jako v mnohých jiných
už nezjistíme pravý smysl tohoto obyèeje. Když etnolog øekne, že jde celkem jistì
o jakási kouzla, že snad tento obøad znamenal spíše uvolnìní cesty pro dech (duši),
nejsme o mnoho moudøejší: kouzla jsou druhotným jevem, pùvodní vìcná pøíèina
zùstává neznámou.
U Rejang-Dajakù jsou horní øezáky èasto ostøe zakonèené a  uprostøed je vyvr-
taný otvor vyplnìný mosazí, tu hrubým kamenem obrousí a  zuby potom natøou
urèitým druhem listù, které je zabarví na èerno. Dolní øezáky sbrousí do poloviny
normální velikosti a  také zaèerní. Dìlá se to u obou pohlaví v období dosáhnutí
zralosti. Mladíci se zákroku podrobují, jen co zatouží se líbit dìvèatùm, nebo bílé
zuby pokládají za velmi ošklivé.
Wakambky (Wakambové, nìkdy psáno i Vakambové, východoafrický bantus-
ký kmen, hlavnì severnì od Kilimanžára) si brousí horní ètyøi øezáky a  dole si
vyrážejí dva. Všeobecnì se procedura jako velká událost spojuje se slavnostním
hodováním, tanci, zpìvy, urèitými obøady a  povìrami, o jejichž vzniku a  smyslu
už nedokáží nic øíci ani sami domorodci; zkrátka znetvoøené zuby pokládají za pìkné
a  pøíležitostnì odùvodòují tento obyèej rozmanitými, zøejmì novodobými po-
hnutkami: Mentawajové (obyvatelé Mentawajského souostroví v Indickém oceá-
nu) napøíklad tím, že mezera mezi zuby jim dovoluje pøi pití piva nebo mléka
vydatnì a  daleko plivat.
Krášlení rtù u pøírodních národù bývalo stejnì obludné jako krášlení uší, které
jsme už popsali. Kromì ušních èepù se hojnì vyskytovaly i ústní èepy. Celý jihoa-
merický národ dostal podle tìchto èepù i svoje jméno: Botokudové (také Botokudi,
v Brazílii, botoque = èep).
Max z Wiedu, který v první polovinì 19. století procestoval jejich území, popsal
tento obyèej takto: „Otcova vùle urèí èas, kdy se má udìlat operace, a  dítì dostane
zvláštní ozdobu svého kmene, což se stane vìtšinou už v sedmém nebo osmém
roce, nyní je ještì brzy. Dìtem napnou ušní lalùèek a  dolní ret, tvrdým, ostrým
pøedmìtem v nich prorazí otvory a  do dírek nacpou nejprve malé a  potom po-
stupnì stále vìtší døívka, která nakonec lalùèek i dolní ret ohromnì rozšíøí... I když
jsou tato døívka neobyèejnì lehká, pøece stahují starším lidem ret dolù, mladým
však stojí rovnì nebo je trochu vztyèen. Je to názorný dùkaz neobyèejné pružnosti
svalových vláken, protože dolní ret pak vypadá jen jako tenký prstenec okolo
døívka, stejnì tak lalùèky, které sahají témìø k ramenùm. Když chtìjí, mohou døív-
ka vytáhnout, okraj rtù potom ochable visí a  spodní zuby jsou celkem obnaženy.
Postupem èasu se prodloužení stále zvìtšuje a  èasto tak zesílí, že lalùèek nebo rty
se pøetrhnou. Tehdy kusy umìle spojí a  napraví prstenec. U starých lidí najdeme
vìtšinou jedno nebo obì uši takto roztrhnuté. Protože èep ve rtu ustaviènì tlaèí
na prostøední zuby dolní èelisti, tyto vypadávají už ve dvacátém až tøicátém roce
nebo jsou znetvoøeny a  posunuty.“ Ženy vìtšinou nosí menší èepy.
Èep ve rtu se vyskytoval i u žen severozápadních indiánských kmenù v Ame-
rice. Lahgsdorff popsal velmi zajímavì tento zvyk ve svých „Poznámkách z cesty
okolo svìta“ (1802-1807), které vyšly ve Frankfurtu (1812). V té dobì se používaly
ještì staré èepy, které je pozdìji nahradily støíbrné kolíky, protože evropští námoø-
níci mìli odpor ke znetvoøeným domorodým dìvèatùm: „Když dìvèe dosáhne
tøináctého nebo ètrnáctého roku nebo se naplní doba jejího ženského poslání, pro-
píchnou jí uprostøed pod dolním rtem malý otvor a  skrz nìj procpou zprvu hrubý
drát, døevìný dvojknoflík nebo váleèek trochu zesílený na obou koncích. Tento
jednou propíchnutý otvor potom dlouhé mìsíce a  roky postupnì stále rozšiøují a
 dolní ret prodlužují oválnou nebo eliptickou destièkou do nìho vloženou nebo
miskou, èímž každá žena nabude vzhledu, jako by jí do masa dolního rtu vrostla
velká, plochá, døevìná polívková lžíce. Vnìjší okraj talíøku má žlábek, aby ho velmi
protáhnutý dolní ret co nejpevnìji svíral. Tato retní okrasa, pro nás Evropany ohav-
ná, tato celkem zvláštní pøedstava krásy, se vyskytuje na pobøeží severozápadní
Ameriky od 50o až k 60o severní šíøky. Všechny ženy bez rozdílu mají pod ústy
takovou lžíci a  zdá se, že objem svìdèí o zvláštní výsadì, stáøí nebo stavu. Bývá dva
až tøi palce dlouhá, asi pùl druhého až dva palce široká; ženy pohlavárù ji však
mívají všeobecnì o mnoho delší a  širší. Vidìl jsem sám u jedné velmi vznešené
dámy na rtech ovál, který byl celých pìt palcù dlouhý a  tøi palce široký a  Dr. Wolf,
který má zcela jistì daleko k jakémukoliv nadsazování a  s lodí Juno se plavil témìø
po celém pobøeží..., ujišuje, že v Clatham-Street vidìl vznešenou ženu už v letech
a  její retní lžíce byla tak velká, že zdvihnutím dolního rtu si jí mohla zakrýt témìø
celou tváø.“
Africké Bongky si sepínají horní ret po obou stranách nedaleko koutkù úst
kovovými sponkami a  kromì toho v otvoru nosí uprostøed horního rtu stéblo
nebo mìdìný klínec a  v dolním rtu døevìný èep.
O ženách Magandžù, obývajících svahiské pobøeží smìrem do vnitrozemí Tan-
zanie, vypráví Livingstone: „Jejich zvláštní ozdobou je pelele, kruh v horním rtu.
Horní ret dìvèat je propíchnutý na místì, kde pøechází v nosní pøepážku, a  vkládá
se do nìj kolíèek, aby otvor nemohl srùst. Potom se postupnì vkládají silnìjší kolí-
ky, až je po mìsících a  letech otvor tak velký, že se do nìho mùže vložit kruh o
prùmìru dvou palcù. To má za následek, že napøíklad v jednom pøípadì trèely rty
dva palce pøed špièkou nosu a  když se ona dáma smála, stáhnutím svalù se její ret
zdvihl až k oboèí, zatímco špièka nosu se dívala skrz otvor a  zabroušené zuby
pøipomínaly krokodýlí tlamu. Proè ženy nosí tyto vìci, ptali se ctihodného pohla-
vára Chinsurdiho. Odpovìdìl, zøejmì pøekvapen takovou hloupou otázkou: Pro
krásu! Jsou to jediné pìkné vìci, které ženy mají; muži mají vousy, ženy je nemají.
Èím by byla žena bez pelele? Byla by jako muž bez vousù a  ne žena.“
Mitky nosí v ústech místo tohoto kruhu kostìný nebo kamenný knoflík, Lubaš-
ky v dolním rtu ještì hlazený køemen delší než 6 cm. Lotucky (ve všech tøech
pøípadech jde o bantuské støedoafrické kmeny) nosí v dolním rtu køišál a  náèelní-
kova žena upozoròovala cestovatele, že by jeho manželka velmi zkrásnìla, kdyby
si dala vytrhnout pøední zuby z dolní èelisti a  nosila v dolním rtu dlouhý zahrocený
hlazený køišál.
V eskymáckých vesnicích u ústí Kuskokwimu vysoko na americkém severozá-
padì se ženy velmi zdobí perlami, nosí je všude, i ve vlasech. Mladým dìvèatùm
propichují dolní ret na tøech místech, v boèních otvorech vìzí jako ústní èepy køivé
kostièky, jejich knoflíkový hrubší konec je v ústech a  nedovoluje, aby kostièka
vypadla; vnìjší konec je ozdobený perlami. Také nosní pøepážka mladých dìvèat je
propíchnutá a  nese šòùru perel, visící až k ústùm. Tato perlová nosní okrasa
se vyskytuje i u eskymáckých krasavic na dolním Yukonu, ale i dále na severu u
Malametù. Všichni Eskymáci si tetují bradu. U Babinù v Britské Kolumbii si prý
ženy vsazují do horního rtu po celé délce úst sklenìné perly, které pomalu zarùstají
do kùže, takže jen tøetina vyènívá nad ústa. To pùsobí dojmem, jako by mìly ještì
jedny zuby.
Dodejme ještì, že nìkteré domorodky, jako napøíklad Bongky, si vytrhávají
oboèí, což bylo zvykem i u Japonek. Podobnì Dajaèky na severním Borneu a  po-
èetné domorodky v severovýchodní Africe si malými pinzetami vytrhávají oboèí i
øasy. O úèesu budeme hovoøit samostatnì, pouze si øeknìme, že pøírodní národy
nebývají spokojeny s pøirozenými vlasy (ani chlupy), odstraòují si je, støíhají nebo
barví. Nìkteré tyto procedury jsou souèástí obøadù spojených s pohlavní zralostí.
Také první støíhání vlasù bývá spojeno s obøadností. U indiánských Crowù (pùv.
prérijní kmen záp. Ameriky, pak v rezervacích) byly ženy nuceny støíhat si vlasy
na krátko, zatímco muži nosili vlasy co nejdelší. U mnohých národù patøilo a  patøí
støíhání vlasù ke smuteèní slavnosti. U jihoamerických Abiponù vdovì odstøihli
vlasy a  na holou hlavu jí natáhli èernou kapuci, kterou si smìlo sundat jen tehdy,
když se znovu vdala. Karibským dìvèatùm v bývalé Britské Guayanì spalovaly
vlasy pøi obøadu spojeném s pohlavní zralostí. Chloupky na pohlaví se èasto zcela
odstraòují. Nìkde si je ženy holí lahvovým sklem. Svahilky si natøou Venušin
pahorek tekutinou z urèitého stromu a  potom si chloupky vyškubou. Nazývají to
zametáním dvora.

Krášlení a  znetvoøovaní trupu a  konèetin. Také pøírodní ženy, i když v nepatr-

né míøe, si poškozují tìlo pøílišným stažením v pase, jako jsme to vidìli u nìkterých
Australek. Malajsijky si nìkdy stahují sarong tak tìsnì, že jim kùže na bøichu vy-
vstává. U Toradjù (Toradjové, souhrnné oznaèení pøíbuzných národností na Su-
lawesi, tj. Na Celebesu) se vyskytoval jakýsi korzet v podobì pásu širokého 4 až 6
cm, který byl upleten z èerných lián a  èernì obarvených rotangových pásù. Ženy
si oplétaly navzájem tento pás okolo bøicha, a  to tak tìsnì, že se dal z tìla odstranit
pouze tehdy, pokud ho pøeøezaly. V tìhotenství se odkládal, ale potom ho znovu
upletly.
 Na rukou vìnují pøírodní ženy zvláštní pozornost pøedevším nehtùm, což zù-
stalo i civilizovaným ženám. U rùzných národù si nechávají ženy rùst nehty do
neuvìøitelné délky na znamení své vznešenosti; havajská královna Kahumanna
mìla podle Kotzebua nehty 3 palce dlouhé. Vznešené Èíòanky je nosí v drahocenných
pouzdrech a  tuto marnivost asi od nich pøevzaly i Annámky (Vietnamky).
Velkou roli hrají nehty v èarování. Èasto se setkáváme s názorem, že po jejich
odøezání je tøeba je dùkladnì znièit.
Barvení nehtù bylo a  je velmi rozšíøené. Nikoliv s krášlením, ale s rùznými
povìrami souvisí rozšíøený zvyk odøezávat jednotlivé prsty nebo jejich èlánky.
Obìtí bývá pøedevším malíèek. U Australek bylo zvykem odøezávat dìvèatùm
hned po narození nebo v desátém roce dva èlánky levého malíèku, což prý byla
podle nìkterých etnologù kouzla, aby mìly „šastnou ruku“ pøi lovení ryb, ale to je
jistì pozdìjší výklad. pochopitelnìjší pøíèinou bylo to, aby, když dorostou, si mohly
šòùru pøi chytání ryb lépe omotat okolo ostatních prstù, což ostatnì s kouzelným
vysvìtlením svým zpùsobem souvisí.
Na ostrovech Tonga (Pøátelské ostrovy) odøezávají malíèek obìma pohlavím, u
Hotentotù jen ženám na znamení smutku, indiáni Kuèinové, nejsevernìjší vìtev
Athabaskù, se prý domnívají, že mohou tìžce nemocného uzdravit, když amputu-
jí jeho dceøi nebo sestøe malíèek pravé ruky.
Cestovatel ze zaèátku osmnáctého století vypráví o Hotentotkách: „Když žena
ztratí prvního muže a  chce se opìt vdát nebo mít nápadníka, nemùže si ho vzít a
 slavit s ním svatbu, pokud si nedá nejprve vzít první èlánek malíèku na levé ruce.
Když se to stane, musí vystrojit hostinu pro ostatní ženy, aby ji opìt pøijaly mezi
mladá dìvèata jako takovou, která si pro svou mladost a  krásu ještì muže zaslouží.
Když se tedy nápadník vyskytne, nebo už nìjakého má, mùže se bez strachu a
 pøekážek znovu vdát, nebo podle její ruky se už dá poznat, že mìla muže tím
pøed nynìjším. Kdyby jí však umøel i tento muž a  chtìla by vstoupit do tøetího
manželství, musí si dát odøíznout èlánek dalšího prstu. Tento obøad se pøísnì a
 neporušitelnì dodržuje a  nepøipouští se žádné výjimky...“
Papuánky a  Masajky si v dobì, kdy jejich vzrùst ještì není ukonèen, zdobí
horní rameno kruhem, který vùbec neskládají, takže se pozdìji zaøeže do masa,
pøeènívajícího pøes jeho okraj.
Pokud jde o nohy, témìø všechny pøírodní národy se domnívaly, že je tøeba si je
šetøit a  neznetvoøovaly je; výjimku tvoøili Èíòané, o kterých budeme hovoøit poz-
dìji a  podle kterých možná indiáni Kuèinové ovazovali svým dìtem nohy, nebo
malé nožky pokládali za krásnìjší, a  potom samozøejmì, moderní bìlošky. Pøírod-
ní národy si zdobily nanejvýš prsty na nohách kroužky, ještì èastìji však kruhy
okolo èlánkù, což se v prehistorických dobách dìlávalo i v Evropì.
Èernošky v Gabonu a  ve støední Africe si zakrývají ozdobnými kruhy celou
nohu, od kotníkù až témìø po koleno; na tomto místì nás však vìtšinou mùže
zajímat umìlé pìstování lýtek.
Karaibky stahovaly dìvèatùm už v útlém vìku holeò jakousi polopunèochou
mezi kotníkem a  lýtkem a  nad lýtkem stahovaly nohu páskou asi 4 prsty širokou,
takže lýtko napuchlo mezi obìma stahy témìø jako koule. To ženy pokládaly za svou
nejvìtší ozdobu. Obvazy impregnované obyèejnými barvami v mokru ztuhly a
 nabobtnaly, takže potom nohu stahovaly tím více, proto se jejich nositelky vyhý-
baly promoèení. Jistý misionáø vidìl mladé dìvèe, jak se brodilo øekou po rukou a
 matka ji držela za nohy jako trakaø, aby si nenamoèila obvazy.
 Guayanské indiánky nosily na obou nohou tìsnì nad kotníky jakousi manžetu
upletenou z hrubých nití a  vyšší než ruka. Nezhotovovaly ji napøed, ale hned
v dìtství ji upletly pøímo na noze. Pøi dalším tìlesném vývoji bránila holenní kosti
zesílit; tato èást nohy zùstala útlá a  jemná, zatímco lýtko se mohlo zcela vyvinout a
 pøeènívalo pøes horní okraj manžety. Tìsnì pod kolenem mìly však nohu zavøe-
nou jakýmsi podvazkem asi dva prsty širokým, pod kterým horní èást lýtka také
silnì napuchla. Podobný zpùsob, u nìhož není jasné, jestli mìl zámìrnì zesilovat
lýtko, pozorovali i u Samoánek.
Do kapitoly o okrasném znetvoøení tìla pøírodní ženy patøí nakonec i umìlá
tlouška. Nebude asi mylným názorem, že vkusu primitivních mužù odedávna
odpovídaly silné ženy. Nálezy ze ètvrtohorní doby a  podobné nálezy z italských,
egyptských a  øeckých hrobù z mladší doby kamenné svìdèí o mimoøádné obezitì
žen.
Pradávní muži si pøedstavovali ideální ženu velmi materiálnì a  na tom se pøíliš
nezmìnilo: v celém Orientu i v nižších evropských vrstvách se doposud pokládá
silná žena za krásnou.
U pøírodních národù žijících ve velmi tìžkých životních podmínkách se tohoto
ideálu mohlo dosáhnout ovšem jen zøídka: tlouška ženy se pokládala nejen
za krásnou pro své velké vnady, ale i za vznešenou jako dùkaz dobrého bydla.
Umìlá tlouška se tedy pìstovala pøedevším napøíklad na královských afrických
dvorech.
Anglický spisovatel Speke (1863) vypráví, že v Karagwe a  Uòoro (Unyoro)
na západním bøehu Viktoriina jezera (tj. jezera Ukerewe ve stø. Africe) se pokládá
tlouška za nevyhnutelnou souèást ženské krásy, pøedevším u královských žen,
které od raného vìku vykrmovali kaší a  kyselým mlékem. Emin paša popsal
tento zvyk: „V blízké vesnici je tak tlustá žena, že mùže chodit, jen když ji nìkdo
podpírá. Zdá se, že jsou silné ženy u Wahimù jakýmsi dìdièným rodinným ku-
sem, na který jsou velmi pyšní. Rumanika jich mìl nìkolik a  Kabrega mi v roce
1877 ukazoval ètyøi, které vypadaly doslova jako pivní sudy. Kromì nich jich ještì
nìkolik vykrmovali. Ubohá dìvèata, která byla nìkdy docela hezká, dostávala jen
sladké mléko, kterého musela dennì urèité množství vypít. Jednou týdnì dostala
mastnou solenou kaši, vodu nikdy. Nakonec všude u èernochù se vyskytují ženy
pøirozenì neuvìøitelnì silné. V roce 1880 mì požádal chartúmský guvernér, abych
nejbližším parníkem poslal do Chartúmu ženu chartúmského obèana, která zùstala
v Makraci, šest dní na západ od Lada. Protože však žena nemohla chodit a  byla
na nesení i pro ètyøi chlapi pøíliš tìžká, byl jsem nucen vzdát se transportu a  žena
pozdìji umøela.“
Také Trarzové (Trarza, maurský kmen v Mauretánii) mezi Taligetem a  Timbuk-
tem na Sahaøe pìstují u svých žen tloušku, dívky musí dobrovolnì nebo z donuce-
ní jíst obrovské množství másla a  pít mléko a  jejich obezita vyniká tím více vedle
hubenosti mužù.
Podobnì i jihonúbijské kmeny vykrmují dìvèata pøed svatbou a  tlouška zde
patøí k prvním podmínkách ženské krásy: „Ètyøicet dní pøed svatbou nutí dìvèe
k této životosprávì: brzy za svítání jí promastí tìlo tukem, potom musí sníst kaši
asi z jednoho kila mouky durra s vodou, bez soli a  koøení. Opravdu musí, protože
bìda jí, když nevyprázdní mísu až do dna, vedle ní totiž stojí s holí nebo s karabá-
èem z hroší kùže v tomto ohledu neúprosná matka nebo jiná pøíbuzná, které
na sòatku záleží. A  když nesmírnì nechutnou a  protivnou potravu dívka zvrátí,
její dozorkynì se nevzdají, znovu potravu pøinesou a  musí ji spolknout. Po obìdì
zase dostane kaši z darry (lugma) s kouskem vaøeného masa, veèer stejné množ-
ství kaše jako ráno a  nakonec v noci ještì velkou dýòovou mísu kozího mléka.
Pøitom ji ustaviènì natírají tukem. Z této procedury se dívka zakulacuje pøímo pøed
oèima a  když uplyne onìch ètyøicet dní, podobá se témìø – abychom použili sú-
dánského pøirovnání – hrochovi; to však uchvacuje jejího ženicha a  vzbuzuje zá-
vist u jejích hubených družek.“
U Somálcù zpívá mladík své milé: „Jsi krásná, bujné jsou tvé údy, byla bys ještì
krásnìjší, kdybys pila velbloudí mléko.“
Na Havaji a  Tahiti je rovnìž považována tlustá žena za krásnou. Z Nového
Meklenburska napsal Parkinson49: „Vidìl jsem jednu takovou vykrmenou krasa-
vici, jen ji pøed dvìma dny propustili z vìzení (v menstruaèní chatrèi). Zøejmì ji
vystavili na odiv, nebo mnoho lidí sedìlo okolo ní. A  mne pøivedli proto, abych
vyjádøil svùj obdiv. Výkrm se v tomto pøípadì podaøil. Malièká, která mohla mít asi
ètrnáct let, byla skuteènì „tlustá jako prase“ a  ženy, které sedìly vedle ní, jí s obdi-
vem hladily silné ruce a  stehna nebo ji s rozkoší poplácávaly po tváøích.“ Podobnì
u Indù se obezita pokládá za krásnou u vznešené ženy; už Manuùv „Zákoník“ (o
„Zákoníku“ viz výše) radí, že je tøeba pøi volbì manželky dbát na to, aby její chùze
byla pùvabná jako chùze mladého slona, a  v jednom sanskrtském verši èteme: „Ó,
moje milá, ani dnes nepochybuji, zda má být mezera mezi tvými prsy a  tvými
boky.“ U jihoamerických Arekujanù (novìji Araukánù) se ženy vùbec v bøiše ne-
stahují, naopak se snaží, aby bylo širší a  obtáèejí si bøicho hrubými pásy. Do urèité
míry se zde tlusté bøicho pokládá za hezkou vìc.

Òadra. Zlatému poháru, ze kterého – podle Montagazza – mají muži pít lásku a
 dìti život, by se opravdu mohla vìnovat obsáhlá kniha a  ani ta by nevyèerpala vše
zajímavé, co by se o nich a  jejich významu dalo øíci z rùzných hledisek, poèínaje
antropologickým stanoviskem až k hlediskùm kulturnì-historickým a  mravouè-
ným: jejich dìjiny by pøedstavovaly ve zkratce nejen dìjiny tìlesného vývoje lid-
stva a  jeho ras, ale i dìjiny lidské kultury a  lidských mravù, a  kdybychom chtìli
brát v úvahu i jejich úlohu ve výtvarném a  slovesném umìní, museli bychom
napsat a  obrázky potisknout nìkolik svazkù.
A pøitom jde jen o mléènou žlázu, jejíž mlékovody vyúsují na pigmentové
bradavce, obklíèené vìtším èi menším dvorcem, o mléènou žlázu, která u dospìlé
ženy leží ve výšce tøetího až sedmého žebra, je obalená tukem a  jím také èásteènì
prorostlá, což urèuje její tvar. Mùžeme bez nadsázky øíci, že ženská prsa by nehrála
v dìjinách tak honosnou a  oslavovanou roli, kdyby podle pøání moralistù sloužila
jen na kojení a  nebyla z vùle pøírody zároveò jedním z nejsilnìjších dráždidel po-
hlavní žádosti a  erotických choutek.
Proto také odedávna ženy všech ras vìnovaly svým prsùm zvláštní pozornost
a  snažily se jejich tvar pøizpùsobit pøevládajícímu vkusu nebo nevkusu. Mnohé
pøírodní ženy však hledìly i na životodárnou úlohu prsou a  dbaly o nì.
U Kafrù zaèíná matka natírat dcerám už v sedmém nebo osmém roce prsa
mastí, pøipravovanou z urèitého tuku smíchaného se zvláštními koøeny roztluèe-
nými na prach. Koneèky prstù tøe a  potahuje mìkká místa okolo bradavek, jako
by chtìla vytáhnout mléènou žlázu; pozdìji vytahují i bradavky a  ovazují je lýkem.
Basutkám dlouho pøed porodem stále natahují prsa, aby je mohla pozdìji podávat
pod rukou do úst svému dítìti, sedícímu na zádech.
 U papuánských Kaiù v bývalé nìmecké Nové Guineji (dnes souèást státu Pa-
pua-Nová Guinea) se dìlalo toto: „Aby krása dìvèete byla dokonalá, potøebuje
pìknì formovaná òadra. Aby takových prsù dosáhla co nejrychleji, používá se tento
prostøedek: nasbírá se urèité množství mravencù dvou druhù, odštípnou se jim
hlavièky a  rozetøou se na prsa. Štiplavá šáva tohoto hmyzu pálí na kùži a  zpùso-
buje, že trochu napuchne. Úèinek se zvìtšuje ještì tím, že se prsa šlehají urèitým
druhem kopøivy. Tento prostøedek však nezabere napoprvé, je tøeba ho opakovat.
Ale podle papuánského názoru pøece jen urychluje vzrùst prsù a  když má dìvèe
jen trochu trpìlivosti, dostaví se výsledek zcela jistì. Papuánská žabka však musí
zachovávat dvì pravidla opatrnosti. Pøedevším nesmí, když se dala na toto léèení,
nikdy stát obrácená k moøi. Vlny, ženoucí se na bøeh, by zmaøily všechny nadìje a
 pomalu se nalévající prsy by odplavily. Za druhé, stálým nebezpeèím pro nesmìle
puèící panenskost je strýc. Dìvèe se tedy musí mít na pozoru, aby nikdy nešlo vedle
nìho. Sešlapal by jí prsa, jako šlape pùdu. Když je pøesto nablízku a  nelze se mu
vyhnout, musí jít dívka pøed ním.“
Ve støední Austrálii dìlali toto: Aby pomohli prsùm dìvèete rùst, shromáždili
se muži v ungunje, v mužském táboøe, a  všichni spoleènì zpívali dlouhé písnì,
jejich slova nabádala prsy, aby rostly, jako i jiné zpìvy podobného druhu a  kouzla
posvìcovaly dávku tuku a  rudé hlíny, kterou pøinesli gammoni, tzn. bratøi matky
dìvèete. Stejnì pùsobily i èelenky a  náramky z kožených šòùr. Zpívající muži vždy
patøili ke druhé polovinì kmene a  ne k polovinì dìvèete; když byla napøíklad
Panunga, museli být Kumara. Za svítání jeden vyšel ven a  zavolal dìvèe na místo
nedaleko ungunji, kam potom pøišla v doprovodu matky. Zde jí gammoni natøeli
celé tìlo tukem, poté jí namalovali rudou hlínou øadu nových pruhù na zádech a
 pøes støed prsù a  bøicha. Okolo každé bradavky namalovali velký kruh a  pod
tímto kruhem pøímé èáry. Na obì ramena a  pod paže dívce navlékli dlouhé prova-
zy z klokaní kùže; na krk navìsili poèetné kruhy a  okolo hlavy ovázali mnohé
èelenky, na které upevnili spoustu ocáskù, které jí visely po èele a  uších. Všechny
tyto pøedmìty gammoni posvìtili èarodìjnými zpìvy. Když se to stalo, zavedla
matka dìvèe do buše, kde se usadila v urèité vzdálenosti od hlavního tábora na tak
dlouho, dokud její ilkinia, tzn. malby na tìle nezmizely. Až potom se smìla vrátit
do hlavního tábora. Posvìcené èelenky a  náhrdelníky nosila dívka tak dlouho, až
se pomalu opotøebovaly a  odpadly. To byly èáry podobné oplodòovacím kouz-
lùm, jenže zøejmì mìly za úèel pøimìt prsy k hojnosti mléka.
U mnohých afrických národù prsa zvláštním zpùsobem stahují. Hrudník se nad
prsy sešnìruje a  tím se prsa udržují dole. To, samozøejmì, nemùže na nì zùstat bez
vlivu. U bantuských národù je takové stahování prsou známkou vdaných žen.
O èernoších Amaxhsosa cestovatel øíká: „V nejkrásnìjším vìku jsou jejich
tvary nìkdy nikoliv nehezké, jsou plné a  zaoblené, i když jim i tehdy chybí
pùvab a  spanilost... Prsy jsou ještì vztyèené, zahrocené, což vìtšinou bývá
jen u neprovdaných žen. Jen co se ženy vdají, objevují se známky rychlého
úpadku, pøedevším ochablosti a  klesání prsù, které se nakonec celkem proná-
šejí. To se pokládá za normální známku vyvinuté ženy, nikoliv za nedostatek
krásy. Naopak jde spíše o pøednost a  ženy zvýrazòují toto zkrásnìní stahová-
ním prsù. Prsy se tím tak znaènì protáhnou, že si je bez tìžkostí mohou pøe-
hodit pøes rameno a  kojit dítì, které nosí na zádech; také v sedící poloze
podávají prso pod zdviženou rukou dítìti, které jim kleèí za zády. Tato vìc,
která nìkdy vyvolává pochybnosti, je tak èastá, že se tento tvar prsou nemù-
že pokládat za nìjakou nepøirozenou znetvoøenost a  v jižní Africe se nezdá
nikomu nápadný.“50
U Ašantek jsou òadra tøináctiletých až ètrnáctiletých dívek skuteènì vzorová,
ale mladé ženy úmyslnì nièí tuto krásu, aby jim daly tvar, který pokládají za krás-
nìjší – zavazují si širokou stužku pevnì pøes prsy, až nakonec ztratí svùj oblý tvar
a  stanou se kuželovitými.
Na loanžském pobøeží (Loang, dnešní Kongo, viz výše) si ženy také zavazují
pøes prsa šòùru nebo nìkdy cípy dlouhého odìvu, do kterého se oblékají. Ale zde
tím nechtìjí prsa stlaèit dolù, nýbrž naopak, ochablé prsy pozdvihnout. Šòùru zava-
zují okolo horního okraje, aby napnutím a  zkrácením kùže udržovaly uvolnìné
prsy v jejich pøirozené a  žádoucí výšce.
V Ugandì však pokládají visící prsy za mimoøádnì krásné a  také si je stahují,
aby tohoto cíle co nejdøíve dosáhly. Tento zvyk vládne i v Kongu, zjistil se v Angole,
jako vùbec u západoafrických kmenù. Zde sešnìrovávají prsy už malým díven-
kám, aby si na to zvykly od mládí, nebo pozdìji jsou ženy nuceny si takto visící
prsy stahovat, aby jim nepøekážely v práci.
Waporožky (Waporoni, psáno i Vaporonky, Vaporoni, Vaporonové, Vaporož-
ky) v bývalé nìmecké východní Africe (tvoøila ji èásteènì dnešní Keòa) si pøetahují
kožený šál, ve kterém nosí dìti, pod rukama a  obtáèejí ho okolo prsù, èímž pøispí-
vají k tomu, že v krátkém èase u ještì celkem mladých žen se plná, krásná a  vzpøí-
mená òadra zmìní v prsy splihlé a  visící.
V Jižní Americe bylo pozorováno umìlé prodlužování prsù u Pajagujek na øece
Paraguay. Jen co dìvèata dorostou, stahují jim prsy pláštìm nebo koženým øeme-
nem a  natahují je na záda, takže pøed 24. rokem jim visí jako pytle. Dále pozoro-
vali natahování prsou šnìrováním u Annámek a  na ostrovech ve východním
Malajském souostroví, kde se jakýsi natahovací živùtek nazývá kutang. Prsy zdvi-
žené stáhnutím se vyskytují i na ostrovech západnì od Sumatry.
Potlaèování prsù bylo pozorováno na území Amboa v jihozápadní Africe, kde
dívkám jejich vzrùst zastavovali rozpálenými bambusovými váleèky, protože malá
prsa se zde pokládala za pøednost žen, také u indiánských Èerokézek, u nichž za-
braòovali rùstu plochými oblými kameny. Èerokézky, Osetky (Osetové, vl. jmé-
nem Iron, Digoron, na Kavkazu), Kabardinky, Kalmyèky používají snad dodnes
proti vzrùstu prsù šnìrovaèky.
Domorodý spisovatel popisuje tento zvyk u Èerokézek takto: „Dìvèeti zašili
v sedmém roce pas do safiánu, aby mu dodali vìtší soumìrnosti. Jen co se však
vdalo, pøeøezal ženich nožem šòùru, kterou byl safián sešitý, pøièemž zachovával
co nejvìtší opatrnost, aby se nedotkl ani tìla, ani safiánu. Když poškodil to èi ono,
mìl z toho velkou ostudu. Po snìtí této šnìrovaèky pøibírala mladá žena tak rychle,
že se její prsa zøetelnì vyvinula už po nìkolika dnech. Všechny tyto zvyky se udr-
žely dodnes. Zašití velmi škodí zdraví; u mnohých vyvolá i souchotiny.“ Tato šnì-
rovaèka nebo široký pás, do kterého je tìlo pevnì zašité od prsou až po boky, je
vyroben z kùže, kterou si bohaté ženy spojují støíbrnými háèky.
Osetky dostávají takovou šnìrovaèku v sedmi až osmi letech, podle jiného po-
zorovatele v deseti nebo jedenácti, a  mohou si ji odložit až o svatební noci. Èero-
kézská dívka si zpívá: „Už devìt rokù je dìvèe-sirotek sešnìrované, už devìt rokù
šnìrovaèka svírá dìvèe. Bolí ji srdce, svírá se jí hruï. Je doba, aby mladíkùv nùž ji
zbavil pout. Jenže, kde je ten mladík?...“
Tetování òader se vyskytovalo nebo se dosud vyskytuje v rùzných konèinách,
hlavnì u kmenù rovníkové Afriky jsou na vrcholcích prsù oblíbené rùzné èárkové
ornamenty. V Alfurském souostroví (tj. na Molukách) si je ženy zdobily, napøíklad
na ostrovì Seramu obloukovitì sestavenými bodly a  na Timorlautských ostro-
vech (Tenimberském souostroví) jakýmisi hvìzdicemi s pøímými nebo soumìrnì
zakøivenými paprsky, jejichž støedem byla bradavka.
Tu a  tam byly prsy dívek a  žen pøímo mrzaèeny: v Akaluhu na bøehu jezera
Tanganika a  v Kasangalu vidìl cestovatel èernošky, které mìly jamky, nebo bra-
davky byly odtrženy, i když jinak bývají èernošky na své bradavky velmi pyšné;
zde však možná šlo o nìjaký druh trestu. Také jednotlivým australským dívkám
na Herbertovì øece vytrhali bradavky, aby nemohla kojit; dùvod je však neznámý.
Celkovì se dá øíci, že pøírodní ženy zacházely se svými prsy vìtšinou rozumnì
a  dùstojnì, i když vždy nemìly smysl pro jejich pìkný tvar; také se zdá, že pùvod-
ní pøíèinou úmyslných deformací, pokud se u nich vyskytovaly, byly praktické
dùvody, souvisící s pracovními podmínkami a  kojením.
Dodejme ještì, že z vùle pøírody se vyskytuje nesoumìrnost prsou ve velké
míøe u všech ras. Rùzní cestovatelé ji pozorovali v Africe, Austrálii, u Veddù
na Cejlonu. V Tasmánii vidìl cestovatel mladou ženu, jejíž pravý prs byl plnì vyvi-
nutý, zatímco levý byl ještì plochý. Také u Indù se nesoumìrnost vyskytovala
zøejmì èastìji, protože Manuùv „Zákoník“ zaøazoval mezi vlastnosti, které jsou u
dìvèete dùvodem pro to, aby ji nezvolili za manželku, nesoumìrnost prsou.
U bìlošek – severonìmeckých žen zjistil nìmecký vìdec Rothe v 21 pøípadech
z tisíce znaènou nesoumìrnost, vìtších levých prsù bylo 80,95 %, vìtších pravých
19,5 %. U 550 francouzských kojících venkovských žen bylo zjištìno jen 24 % stej-
ných prsou, silnìji vyvinutých levých 54 % a  silnìji vyvinutých pravých 25 %.
Nesoumìrnost prsou se zdá dokonce dìdièná. Vyskytuje se však i z vnìjších pøíèin.
Brehm v Súdánu konstatoval, že jedno prso bylo delší než druhé, protože dítì
sedící matce na bocích se za nìj drželo. Uvádìný Rothe se také domnívá, že nesou-
mìrnost vzniká èasto tím, že kojící ženy jsou vìtšinou pravaèky a  proto snadno a
 èastìji pøikládají dìti k levému prsu.

„Hotentotská zástìrka“ a  steatopygie. Vnitøní malé pysky (labia minora, nym-

phae), které leží soubìžnì s velkými a  jsou jimi pøikryty, jsou ze všech èástí po-
hlavního ženského orgánu druhotných zmìn nejschopnìjší, pokud jde o jejich tvar,
polohu a  strukturu, zvláštì zvìtšení a  prodloužení.
Citujme k této otázce nejprve Havelocka Ellise51: „Je dokázáno, že se velikost
takového pysku protahováním mùže zdvojnásobit. ,Hotentotská zástìrka‘ (fran-
couzsky le tablier), u jihoafrických národù se celkem bìžnì vyskytující prodlouže-
ní malých pyskù, je jev už dávno známý. V tìchto pøípadech není délka nebo šíøka
3 nebo 5 cm nic neobyèejného. Také dlouhé pysky nejsou vùbec omezeny na urèi-
tou oblast nebo rasu, jsou i u Evropanek celkem obvyklé a  dosahují u nich rozmì-
rù, které v nièem nezaostávají za hotentotskými peèlivì popsanými pøíklady. Dic-
kinson52, který tuto záležitost pøesnì zkoumal v New Yorku, zjistil, že z tisíce ná-
hodou zkoumaných gynekologických pøípadù jich 36 %, tedy více než tøetina, vy-
kazovala urèité chorobné zvìtšení. Ploss a  Bartels dospìli pøi svém podrobném
zkoumání ,hotentotské zástìrky‘ k závìru, že toto znetvoøení vzniklo snad ve vìt-
šinì pøípadù umìle. U Basutù (jižní Afrika, viz výše), jak je všeobecnì známo, mají
starší dìvèata zvyk manipulovat s ohanbím dìtí, a  to nejèastìji hned po porodu. A
 protože tento útvar je velmi pružný, snadno dosahují svými manipulacemi pro-
dloužení. Netøeba se pøitom domnívat, že se to dìlá kvùli pohlavnímu vzrušení – i
když nezøídka bìží i o to – nebo existují poèetné svérázné podobné obyèeje, které
mají za cíl deformaci pohlavních orgánù a  pøitom vùbec nesledují pohlavní vzruše-
ní. Dickinson dospìl k podobným výsledkùm v souvislosti s úmyslným prodlužo-
váním ohanbí u civilizovaných Evropanek. U 361 z tisíce žen z vyšší spoleèenské
vrstvy zjistil prodloužení nebo zvìtšení èasto spojené se znaèným stupnìm scvrk-
nutí a  zmìnìného zbarvení a  domnívá se, že to byl vždy dùsledek opakované
masturbace pøi roztáhnutí pyskù: ve 30 % tìchto pøípadù se masturbace prokázala.
I když je tento závìr pravdìpodobný, je tøeba ho brát s rezervou. Názor, že u ženy,
která ještì nebyla tìhotná, svìdèí vyènívání malých pyskù nad velkými o tom, že
se zde jistou dobu provádìla masturbace nebo jiná manipulace, není dostateènì
odùvodnìný. Je velmi pravdìpodobné, že pysky, jakož i klitoris u nìkterých lid-
ských ras vyènívají od pøírody více než u opic. U domorodek v Ohòové zemi sahají
napøíklad malé pysky hloubìji dolù než Evropankám a  není nejmenšího dùvodu
k domnìnce, že tyto domorodky s nimi nìjak manipulují. U Evropanek vynikají
zase malé pysky nìkdy velmi výraznì nad velkými, pokud jde o ženské organicky
infantilní typy53. Znám takový pøíklad, kde – jak jsem pøesvìdèen – se neprovádìla
žádná manipulace.“ Potud Havelock Ellis.
„Hotentotská zástìrka“ byla zjištìna u Hotentotek a  Køovaèek už velmi dáv-
no, v nejkrajnìjších pøípadech, (pro tyto národy však typických) dosahovalo pro-
dloužení malých pyskù 14 až 18 cm, pøièemž i pøedkožka klitorisu byla èasto zbyt-
nìlá. Tento fakt vyvolal velkou pozornost vìdcù a  stal se i pøedmìtem vìdeckého
sporu, zda jde o jev všeobecnì pøirozený nebo umìlý. Spor je dnes vyøešen a
 vyvolal ho vlastnì jen døívìjší nedostatek porovnávacího materiálu.
Zvìtšení malých pyskù, umìle nevyvolané, je jev u všech národù a  ras pomìr-
nì èastý a  netøeba se tomu velmi divit, nebo – jak jsme už konstatovali – z pohlav-
ního hlediska vytváøí pøíroda v lidstvu obdivuhodnou rozmanitost a  zdá se, že je
zde nejménì schopná dodržovat všeobecná pravidla. Stejnì tak individuální rozdí-
ly u pohlavních orgánù jsou u obou pohlaví výraznìjší než rozdíly ve tváøi a  v
postavì a  zdánlivì všeobecné a  normální tvary a  proporce jsou ve skuteènosti
více rùznorodé a  promìnlivé, než se všeobecnì pøedpokládá.
Anatom a  etnolog Hartman napsal: „,Hotentotskou zástìrku‘ není tøeba hledat
jen v jižní Africe, lze ji najít po celém svìtì, dokonce i v Evropì je dost èastá. Každý
kabinetový etnolog by se zdìsil, kdybych mu pøedložil pohár plný takzvaných
hotentotských zástìrek z preparaèního sálu hlavního a  svìtového mìsta Berlína,
pìknì èistì uschovaných v alkoholu. Fakta hovoøí. Podle našeho gynekologického
pozorování rozhodnì mùžeme potvrdit, že podobné útvary nejsou u našich žen
tak vzácné, jak se lidé dosud domnívali.“ Další výzkum ukáže, zda nápadné, ale
pøirozené zvìtšení malých pyskù lze pokládat za projev nižších rasových prvkù
nebo infantilismu u pøíslušné osoby.
Pokud nebudeme brát zøetel na Køovaèky a  Beèuánky (Beèuáni, Botsvané, viz
výše), byla „hotentotská zástìrka“ zjištìna i u Wolofek (Wolofové, psáno i Volofo-
vé, bantuská národnost hlavnì v Senegalu a  v Kamerunu), u ostrovanek v Jižním
moøi (Oceánii), u Kamèadalek a  dokonce i u Japonek. O Kamèadalkách (jinak také
Itelmenkách) napsal Steller: „Nìkteré, a  to velmi poèetné, mají také velmi velké
malé pysky, které vystupují z lùna na palec a  jsou prùsvitné jako slída nebo perga-
men. Itelmenky nazývají tyto neobyèejné pysky syraetan a  vysmívají se jim na-
vzájem.“ ze severního Transvaalu, z jihomoøských ostrovù, od afrických Bongù
(viz výše) pocházejí døevìné figurky, na kterých jsou „hotentotská zástìrka“ nebo
zvìtšený klitoris velmi zøejmé.
Umìlé prodlužování stydkých pyskù, o kterém v tomto pøípadì pøevážnì
jde, znamenalo u Hotentotù a  jiných afrických kmenù jistì pøedevším zkrášlova-
cí zvìtšování pøirozeného jevu, které se pokládalo za hezké. Zda to souviselo
s onanií žen nebo s pohlavním ukojením získávaným onanováním jiných, to ne-
víme; souèinnost tohoto èinitele pøi tomto zvyku však není vylouèená. Nìkdy šlo
snad i o zvýšení požitku pøi souloži. Už francouzský cestovatel le Vailland napsal,
že nìkteré Hotentotky a  ženy kmene Namaqua (také Nama, samostatná skupi-
na Hotentotù v jihozáp. Africe) si prodlužují malé pysky z marnivosti – zvìtšují si
je nejprve protahováním a  tøením a  potom si je prodlužují svále více tím, že si
na nì vìší závaží. Toto prodlužování dìlají i ženy v Dahomé (dnes Benin), èarodìj
na Ugandì, a  Wahijky na jezeøe Òasa si umí prý prodloužit klitoris až do délky
prstu.
Podobné vìci dìlávaly se svými genitáliemi i indiánské Mandanky, Minitarky a
 ženy Krkavcù. O Ponapkách na ostrovì Ponape (Karolíny) napsal cestovatel, že
pokládají za zvláštní pùvab dìvèete nebo ženy mimoøádnì prodloužené vnitøní
pysky, k èemuž vybírají nemohoucí starce, aby jim je potahováním a  sáním umìle
prodlužovali, stejnì jako klitoris, což se opakuje v urèitých obdobích až do puberty.
Klitoris dráždí také tím, že ho dají poštípat urèitým druhem mravencù. Muži se rádi
pasou pøi souloži na tìchto zvìtšených vnadách. Podobný zvyk prý vládl i na všech
ostrovech Jižního moøe (tj. Oceánie, viz výše).
Stejný pomìr mezi pøirozeným jevem a  okrasou, kterou se stává v dùsledku
své neobvyklosti, nacházíme i u takzvané steatopygie, tedy silného zadku; steato-
pygie je svým výstøedním tvarem zvláštností žen urèitých afrických kmenù, pøede-
vším Køovaèek, Koranek Hotentotek, ke kterým tvoøí jakýsi pøechod Bornky, Vo-
lofky a  Kondky. Nábìh ke steatopygii mají už dìti v nejútlejším vìku.
Nejde o nic jiného než o neobyèejný vývoj tukových polštáøkù na zadku. Vy-
skytuje se i u chlapcù a  mužù. „V dobrých letech, když je dost zvìøiny, nabývají
jejich sedací èásti na naše evropské pomìry pøímo fantastických rozmìrù, zatímco
pøi chudé stravì toto množství tuku zase mizí.“ Hotentoti nazývají tyto tukové
polštáøky aredi.
Sokolovskij se domnívá, že steatopygii u èlovìka je možné vysvìtlit si stejnì
jako podobný jev u jisté ovce (ovis aries steatopyga); tukové polštáøky vznikají
z jejich stepního života a  pøedstavují zásobárnu tuku na zlé èasy. Køováci a  Hoten-
toti ji pùvodnì získali pøírodním výbìrem.
Steatopygii pozorovali i u Somálek, Berberek, trpaslièích žen kmene Ewwe.
Sklony k ní lze nakonec pozorovat i u evropských žen, zvl᚝ na jihu. Italský
vìdec de Blasio ji studoval na prostitutkách. Vypráví: „Ve dvou pøípadech jde o
prostitutky z Neapole, ze kterých je jedna rozená Neapolitánka; obì dvì se vyzna-
èují zadkem velmi silnì vyvinutým a  dole charakteristicky hranatým, jakož i tuko-
vými polštáøky v kostrèové oblasti. Tuto zvláštnost, samozøejmì, dobøe znají pøá-
telé obou dìvèat, a  zpùsobuje, že mají zvl᚝ velký okruh zákazníkù; jedna dostala
pøezdívku la culacchiona a  druhá la culetta. Obì dìvèata, kterým v dobì mého
pozorování šlo na dvacátý rok, tvrdila, že tuto zvláštnost mají sice od nejútlejšího
vìku, ale že v pubertì znaènì pøibrala.“ Že i civilizované bìlošky z dobré m욝an-
ské spoleènosti pokládaly steatopygii za velkou ozdobu svého pohlaví, o tom svìd-
èila v minulém století výstøední móda takzvaných „honzíkù“, která skuteènou ste-
atopygii pøedstírala. U Hotentotù a  Køovákù se steatopygie pokládala za velkou
ozdobu ženského pohlaví.

Úèes. Dosud jsme hovoøili pøedevším o krášlení tìla tìlesnou plastikou, to zna-
mená o ozdobném znetvoøování pokožky, nosu, uší, rtù, genitálií atd. Ženský úèes
tvoøí pøechod ke krášlení bez tìlesné plastiky, k vlastní dekoraèní okrase (èistì este-
tické), pøíležitostné (slavnostní a  obøadní) a  stavovské nebo èarodìjné. Rùzný
zpùsob úèesu se opírá v podstatì o rozmanitou povahu vlasù u jednotlivých ras.
Národy s krátkými kuèeravými vlasy se snaží hlínou a  tukem udìlat z nich
tvárnou hmotu, schopnou vlasové plastiky; národy s hladkými a  dlouhými vlasy
se k tomuto prostøedku nemusí uchylovat. U vìtšiny národù se také obyèejnì liší
ženské úèesy od úèesù mužských, stejný úèes u obou pohlaví je vzácný. U nìkte-
rých indiánských kmenù, napøíklad u Crowù, se vyskytovaly ostøíhané vlasy u žen
a  velmi dlouhé vlasy u mužù, u jiných kmenù tomu bylo naopak.
Za nejjednodušší formu úèesu lze považovat malý chomáèek.
Zulukaferské dívky nosily krátké vlasy, ale vdaným ženám hlavu oholili až
k nejvyššímu temeni, kde zùstal velký chomáè vlasù, ze kterého si dívka utvoøila
èervenou hmotu vtíráním okrové hlíny a  tuku. Tento chomáè tvoøil vìtšinou
na hlavì jakýsi knoflík, velký jako pìst, sedící na temeni. U nìkterých indiánských
omažských kmenù (Omahové, povodí Mississippi) nosila dìvèata vlasy uèesané do
ètyøech chomáèkù, ze kterých byl jeden nad èelem, druhý vzadu na hlavì a  další
nad každým uchem. Na Nových Hebridách nosily vlasy krátké, ale upravené do
nespoèetných stojících kroužkù. V Africe, napøíklad u Somálcù, Súdáncù, Kafrù,
Owambù byly oblíbené velmi poèetné pletence.
Také o Kalmyèkách vypráví starý cestovatel po ruské øíši, že dìvèatùm, „jen co
zaènou dorùstat, o všechny vlasy starostlivì peèují, a  ve dvanáctém nebo ètrnác-
tém roce, když kalmycká ženy pohlavnì dospívá, zapletou jim zadní vlasy z teme-
ne do jednoho hlavního copu, täbi, a  vlasy po obou stranách do tolika malých
pletencù, köckl, do kolika chtìjí nebo mohou, a  ty obyèejnì visí dolù, na záda a
 ramena, ale nìkdy jsou ovinuty okolo hlavy. Když se dívka vdá, tyto pletence
rozpletou a  ze všech vlasù na hlavì, hned za ušima, upletou dva velké copy a  ještì
k nim pøidají i cizí vlasy (babagain chojor uessin), které jim visí vpøedu po obou
ramenou a  bývají uloženy do pouzdra z èerné kitaiky nebo taftu. Copy bývaly
vždy velmi oblíbené.“
Grónské Eskymaèky „by se stydìly ostøíhat si vlasy; dìlají to jen v nejhlubším
smutku nebo když se nechtìjí vùbec vdát. Zaplétají si je dvakrát na hlavì, takže
pøes temeno leží dlouhý, široký cop a  na nìm stojí ještì jeden menší, svázaný
pìknou stužkou, která také bývá ozdobená sklenìnými perlami.“
To nás pøivádí k ozdobám vpleteným do vlasù, jejichž nejjednodušší formu
vidíme snad u Hotentotky, která nosívá vlasy velmi krátké, ale silnì promaštìné a
 propletené mìdìnými ozdobami; èelo si pøitom pudruje voòavým práškem bu-
chu. Kirgizské ženy nosí vlasy zapletené do dvou nebo tøí pletencù, „ze kterých dva
ovinuté rùznými stužkami visí na ramenou nebo jsou ovinuty okolo èepice; tøetí
pletenec visí na záda až po paty. Nìkdy si zaváží místo copù nìco jiného a  okrášlí
to ozdobami a  mašlièkami ze stužek. Dìvèata si rozdìlují vlasy na mnoho cùpkù,
na které vìší støíbrné plíšky nebo kamínky v podobì hadích hlavièek a  na jejichž
konci upevòují støapce, stužky apod.“
Vùbec, pokud jde o úèesy pøírodních žen, mùžeme prohlásit, že by nejednou
mohly smìle konkurovat nejfiligránštìjším módním úèesùm, které se v prùbìhu
civilizace vyskytly u fintivých bìlošek. Ani vìžovité úèesy nebyly neznámé – vyso-
ké drdoly, do husta ovázané stužkami a  ènìjící na hlavì šikmo do výšky. Skuteènì
krásnou, dokonce nejkrásnìjší úpravou vlasù vynikají však polynéské ženy, které
se svými pìknými vlasy mistrovsky spojují kouzelný pùvab kvìtin.

Okrasné pøedmìty a  vznik odìvu. Dá se øíci, že ani jedna èást tìla pøírodní ženy
nezùstala bez okrasy, pokud ji mohla na sobì udržet. Prsty na rukou i nohou,
stehna, nohy, boky, pas, prsa, ruce, ramena, krk i hlava ozdobovaly a  ozdobují
okrasnými pøedmìty. Prsteny na rukou jsou celkovì mnohem ménì oblíbené u
pøírodních žen než u kulturních a  krášlení prstù na nohách se vyskytuje témìø jen
v Indii. Na nohách nosí pøírodní ženy pøedevším kovové, kožené, tøtinové kruhy,
v èemž vynikly hlavnì Dajaèky, Masajky a  Konžanky s jakýmisi pancíøi na rukou
i nohách ze spirálovitì stoèeného drátu.
Masajská dìvèata obyèejnì nosí jen nìkolik náramkù, ale pokud se má Masajka
vdát, dá si okolo nohy obtoèit hrubý železný drát. Spirály z podobného drátu nosí
i na rukou a  k tomu ještì zpravidla nìjaký náramek ze slonoviny. Tato okrasa má
jakýsi hudební úèinek, nebo poèetné kovové kruhy vydávají pøi každém pohybu
urèité zvuky, a  ty se obèas zesilují ještì zvláštními kovovými chrastítky.
Okrasou ramen a  krku bývají obyèejnì šòùry, obrouèky a  øetízky s pøívìsky
nebo bez. U žádného pøírodního národa se ovšem nesnaží zahalit prsy, pokud
k tomu nevedou cizí vnìjší vlivy. Šòùry jsou z rostlinných provázkù nebo kože-
ných øemínkù, ale bývají to i stužky a  šòùry perel. Navléká se na nì všechno
možné: kamínky, kostìné kulièky a  destièky, kousky mušlí, slimáèí ulity, pestrá
jádra apod.
O velmi zvláštním druhu u mozambických žen však vypráví starý Lindschotten
z konce 16. století: Byl zde prý zvyk odøezávat protivníkùm v boji mužský úd. Tyto
údy potom usušili, aby se nekazily a  nepáchly, a  když byly suché, pøinášely je
královi v pøítomnosti všech knížat a  náèelníkù do jeho vesnice, brali jeden po
druhém do úst a  potom ho opìt vyplivli královi k nohám, což král pøijímal s velký-
mi díky. Aby uctil jejich hrdinství a  stateènost, dal všechny tyto vyplivnuté údy
posbírat a  vrátil je tìm, kteøí mu je vìnovali jako zvláštní poctu a  dùkaz rytíøství.
Vyznamenaný vzal údy, které mu král vrátil, navlékl je na šòùru, a  když se potom
slavila svatba nebo konala jiná slavnost, pøišly jeho nevìsty a  ženy s takovou
šòùrou mužských údù okolo krku, jimiž se honosily, jako u nás vznešené dámy
zlatými øetízky.
Je pravda, že pøívìsky souvisí s rùznými povìrami a  kouzly.
Maorky na Novém Zélandu nosí tiki. Je to plochá, z nefritu vytesaná lidská
figurka s velkou hlavou, obrovskýma oèima a  výstøedními proporcemi. Nepo-
kládá se však za nìjakou modlu, ale souvisí asi s genealogickou tradicí, nebo
E‘Tiki je jméno jednoho jejich velkého pøedka. Tyto figurky èasto pøedstavují
rodinné dìdièné kusy; když nemají tento význam, ženy se jich snadno zbavují.
Jak na rukou a  na nohách, tak se vyskytují železné kruhy i na krku. Mitky
na horním Nilu, Masajky, Vandorobky nosily takové kruhy ze železného drátu,
které se vùbec nedaly sundat.
Padangky na Sumatøe nosily okolo krku masívní mosazný drát, asi tøetinu pal-
ce silný, který mívaly ovinutý patnáct až pìtadvacetkrát – to záviselo na vìku – a
 tvoøil jakýsi pancíøový krunýø. Podobné kruhy nosily na hrudi, pod koleny a  na
ramenou. Na krk jim je vìšely asi v sedmém roce, na prsa a  záda až ve dvanáctém.
Byla to velmi bolestivá procedura a  dìlaly ji ženy z Loilongu, které jednou do roka
chodily po padangském okresu.
Také okrasa hlavy mívá u pøírodních národù nejen estetický smysl, ale bývá i
pøíležitostná a  mívá sociální nebo obøadný význam. Pøírodní žena si zastrkávala
za ucho kvìty, listy, pera, podobnì i do vlasù rùzné ozdoby z rostlin a  peøí, potom
høebeny, jehlice apod. Høebeny najdeme hlavnì v Melanésii a  v Africe, kvìtinové
ozdoby pøedevším v Polynésii. Obrouèková okrasa se vyskytuje velmi èasto buï
jako skuteèný kruh, stužka nebo látka ovinutá okolo hlavy.
Zulukaferky to dìlávají obzvláštì hezky: dìvèata si sèešou vlasy dozadu a  oko-
lo hlavy si ovinou stužky nebo nosí kruh, ze kterého na èele visí kovové plíšky.
Australky nosily kožené šòùry. Dajaèky si ovinují hlavu látkou. Tvar této okrasy
pøipomíná malé klobouèky bìlošek. Velmi ozdobné jsou kožené „mitry“ Hererek,
vyúsující do tøech rùžkù. Dìvèata, která ještì nejsou na vdávání, je nesmìjí nosit,
matky na nich nosí široký pás ze železných perel, bezdìtné ženy podobný pás
z mušlièek kauri.
Kirgizky nosí vysoký, zastøihnutý a  šátkem obtoèený kužel z vlasù, dìvèata
však kužel neovinutý, navršený do špice, s rùznými cetkami na konci. Ženy sever-
ních národù – Eskymaèky, Aleuanky, Kamèadalky atd. nosily høejivou kapuci,
která mìla nìkdy velmi dekorativní vzhled. Paruky, pokud nepatøí k obøadnímu
kroji, se vyskytují jako stálá okrasa sem tam v Melanésii a  v celé Africe.
Nejjednodušší formou ženského krášlení vùbec je bederní šòùra, u pøírodních
národù velice rozšíøená.
Byly pokusy vydávat tuto šòùru za jakýsi projev cudnosti, za snahu zakrýt
pohlavní oblasti, ale jediný pohled na fotografii takto vystrojené ženy nás pøesvìd-
èí, že tato okrasa nemá s cudností nebo pohlavním orgánem vùbec nic spoleèného,
pouze jako by naopak chtìla velmi jemnì upozoròovat na støed tìla, který zvrhlá
morálka pokládá za mravnì „choulostivý“.
Ale ani toto se pøi nejlepší vùli nedá pøedpokládat, a  proto se musíme spokojit
s její okrasnou úlohou, která se uprostøed tìla a  na místì snadno pøepásatelném
zdá celkem pøirozenou. Ještì dnes ji nosí ženy nìkterých pøírodních národù – pod
šaty, což je jen dùkaz, že pøed krátkým èasem chodívaly nahé a  že byl tento tradièní
zvyk velmi silný. Možná se tìmto šòùrám pozdìji pøipisoval i dùležitý úèinek. Jsou
z nejrùznìjšího materiálu, ale nejoblíbenìjší bývají perlové a  kožené šòùry, pù-
vodnì se však místo perel používaly drobné mušlièky a  ulitky. Tyto bederní pásy
byly také z voòavých rostlin.
Šòùry brazilských Bakairek bývaly z bavlnìných nití, na které byly navleèeny
kousky stébel nebo provrtaná jádra èi kousky ulit. Tyto šòùry se však brzy staly
nositelkami jiných okrasných pøedmìtù, které se na nì vìšely: listù nebo kvìtù,
vìtších perel, mušlí a  podobných vìcí. Velmi èasto bederní šòùru používala jen
mladá dìvèata a  pøi obøadì zralosti nebo pøi sòatku si ji odkládala. U kmenù, u
nichž zaèalo mít už nìjaký smysl panenství, se stala jeho známkou a  odnìtí šòùry
mužem vpodstatì znamenalo defloraci. Nositelem okras byl nakonec i pás, zavìše-
ný v pase, a  také šòùra pøes prsa.
Bederní šòùra a  pás se pomalu rozmnožovaly a  rozšiøovaly, i když zase jen
z okrasných nebo praktických dùvodù. Ani listy, kvìty nebo jiné pøedmìty na nì
zavìšované nemìly nikdy cíl zahalovat, a  ani ho nikdy nepøedstíraly: když se to
tak nìkdy na fotografii zdá, je to zcela vylouèeno u živého pohybujícího se tìla.
 Až tehdy, když se na nì zavìsilo vìtší množství okrasných pøedmìtù, nastalo
urèité, celkem mimovolné zahalení. Zaèalo se støapcovitým pásem, který byl oblí-
bený už ve starém Egyptì a  doposud se sem tam vyskytuje v severní Africe. Kor-
dofánská dìvèata (v Súdánu) chodila celkem nahá kromì koženého pásu, èasto
zdobeného acháty; nazývá se rahat a  visí na nìm stovky tenkých øemínkù a  je
oznaèením svobodných dìvèat. Po zasnoubení si vezme ženich svou vyvolenou
domù, rozøeže rahat nožem na malé kousky a  opásá dìvèe melajou (dnes širokým
šátkem okolo beder) na znamení, že se stala jeho ženou.
Jak z tìchto okrasných a  symbolických pøepásání vznikala „cudnost“, ukazuje
zpráva staršího cestovatele ze Serangu. Když se zde totiž ženì pøihodilo, že se v lese
setkala s bandou lovcù lebek, zaèala si pás zezadu uvolòovat, dávajíc tímto poèíná-
ním najevo, že je ochotna za cenu soulože zachránit si život.
Už z toho, co jsme si právì øekli, vyplývá, že bederní šòùra a  pás mají jako
první zárodky odìvu znaèný význam pro vývoj lidského odívání. Pùvodní stav
tìlesného krášlení a  hlavnì z nìho vznikajícího odìvu si však nesmíme pøedsta-
vovat podle souèasného stavu, když vìtšina pøírodních národù byla pøímo èi
nepøímo donucena vzdát se svých zvykù v zájmu cizích vetøelcù, ani podle stavu
výdìleèných skupin, které ziskuchtiví podnikatelé vodí na pódia evropských zo-
ologických zahrad, rùzných divadel a  zvláštních pøehlídek tzv. „domorodcù“.
Pokrytecká morálka spojená se zákazy a  køiklavý vkus zde vnucují pøírodním
ženám fantastické zahalující kostýmy, které nemají nic spoleèného s jejich pùvod-
ním zevnìjškem.
Jak víme, lidé v pravìku chodívali nazí, a  dosud existuje dost pøírodních národù,
o kterých bychom to ještì mohli øíci, kdyby horlivost misionáøù a  jiných nositelù
kultury ve službách falešné morálky všude nezatlaèovala nahotu do tìžko pøístup-
ných konèin a  neoblékala pøírodní národy do pestrých odìvù západní provenience.
Jestliže ještì v 16. století – øíká Reitzenstein – vládla nahota na Floridì, Antilách,
v celé severní a  severozápadní Jižní Americe, v jižních èástech Støední Ameriky,
na celém africkém Guinejském, Zlatonosném a  Otrokáøském pobøeží až
k Timbuktu, na celém západním pobøeží, v celé støední Africe, na Mozambiku,
v èástech Madagaskaru, v jižní Indii, v oblastech Indonésie, Melanésie, celé Austrá-
lie atd., vyskytuje se dnes pouze ve støední Austrálii. V 16. století se ostatnì ani
v Evropì nepokládala nahota za urážlivou nebo neslušnou, ale dnes „hrubì uráží
stud“ a  proto se trestá.
Ale a je tomu jakkoliv, nelze tuto novou evropskou módou pokládat za nìco,
co je èlovìku vrozené, a  mylnì jí pøipisovat vznik odìvu. Odìv a  cudnost se zøe-
telem na pohlavní orgány a  nahotu jsou samozøejmì v urèitém vzájemném po-
mìru, ale právì v opaèném, než nás o tom chce pøesvìdèit evropská morálka.
Odìv se nezrodil z tohoto druhu studu, ale naopak, tento stud se zrodil ze zvyku
nosit šaty.
Když èást primitivních okrasných pøedmìtù vznikla z touhy líbit se, lákat,
jiná èást vznikala pùvodnì z jiných pohnutek, které však se studem nijak ne-
souvisí.
Jak uvidíme v další kapitole, poèetné pøírodní národy se domnívaly, že
tìlesné výtoky, pøedevším menstruaèní krev, mají nebezpeèný úèinek: Ženy
se v této dobì uzavíraly, aby nezpùsobily nic zlého, a  zachytávaly i men-
struaèní krev, aby ji mohly znièit nebo dát znièit, z èehož se u nich pozdìji
vyvinul strach, aby pro svou domnìlou nebezpeènost nevzbudily odpor
mužù. Proto si nìkde zaèaly pøikrývat své genitálie malou zástìrkou z listí èi
kùže. Z téhož dùvodu, ale i ze strachu pøed dotíravými zvíøaty, v tropických
zemích zvl᚝ hojnými, vznikla i páska mezi ženskýma nohama, další zá-
kladní prvek ženského odìvu. Z této pásky se vyvinula typická forma uluri
u jihoamerických indiánských kmenù, trojúhelník upletený z lýka, primitiv-
nì symbolicky ozdobený a  šòùrou pøipevnìný na Venušin pahorek.
Von den Steinen se ho snažil získat od Bakairek do své sbírky, a  tehdy si
všiml, že si ho ženy celkem v klidu pøed ním odvazují a  ochotnì mu ho darovaly:
bylo zøejmé, že uluri nemá nic spoleèného se studem.
Základní složkou ženského odìvu je pás, který zprvu nosívaly jen
na ozdobu, ale pozdìji se stal praktickým pøedmìtem, na kterém nebo
za kterým mohly nosit jiné vìci, a  nakonec sloužil i na stahování bøicha v dobì
nedostatku potravin, což pøírodní národy a  chudí lidé dodnes èasto dìlávají.
Jihoamerické národy si stahovaly bøicho lýkovými páskami i z toho dùvodu,
aby mohly lépe støílet foukaèkou. Z podobných rùzných dùvodù potom vznik-
la jakási šnìrovaèka, chránící pás a  spodní èást poprsí. Koneènì posledním
základním prvkem odìvu je pl᚝, tzn. kožešina nebo tkanina, povìšená pøes
ramena. Pùvodnì byl bezpochyby také okrasou, ale v chladnìjších oblastech
si brzy uvìdomili jeho høejivost, která pøípadnì snižovala potøebu potravy,
v chladném podnebí vìtší, a  tak se z pláštì stal zahalující, zahøívající kus odì-
vu. Z tìchto primitivních prvkù vznikl ženský oblek.
Když se bederní šòùra spojila s metlièkou z listí nebo s koženou pøikrývkou
na Venušinì pahorku, vznikl první stupeò lidského obleku – zástìra nebo jed-
noduchá suknice z listí èi trávy, lýka nebo tkaniva. Spojovala okrasu
s pøikrývkou, zabraòovala stále více pohledu na genitálie, takže se pomalu sta-
lo zvykem je neukazovat, a  protože neobvyklá vìc se na svìtì vždy pociuje
jako cosi více èi ménì zahanbujícího, nebo lidé rádi pokládají za nesprávné to,
co odporuje všeobecnému zvyku, staly se genitálie a  zadek nejprve popudem
ke stydlivosti. Ale pøitom ještì nikoho nenapadlo, že by i prsy mìly patøit k tomu,
co žena neukazuje a  za co by se mìla stydìt. Tento první stupeò lidského oble-
ku se však opíral o bederní šòùru a  nesešíval se, jeho hlavním úèelem byla stále
ještì okrasa, potom zakrývání tìlesného výtoku, ze kterého se pozdìji vyvinu-
lo zakrývání pohlavního orgánu vùbec.
S pøibývajícími technickými vìdomostmi se tento odìv zmìnil na pás, je-
hož nosnost byla vìtší, a  ten se stal tìžištìm ženského odìvu, èímž byl dán
podnìt k dalšímu stupni lidského oblékání. Vznikla složená a  sešívaná suknì.
Také z pláštì se pomalu stala halena a  ze zástìry a  pásky mezi nohama vznikly
kalhoty, závislé na pásu. Zástìrka byla provleèená mezi nohy a  zprvu se to
podobalo našim plavkám. Halena, suknì a  kalhoty jsou druhým stupnìm
ve vývoji ženského odìvu, jsou to výrobky šité a  jejich hlavním úèelem je
zahalování tìla podle potøeby v severních zemích, krášlení ustupuje do poza-
dí a  zakrývání ze studu nehraje ještì vážnìjší roli, protože nahota prozatím
ještì nikoho nepohoršuje.
Tyto tøi druhy odìvu byly východiskem pro všechno nám známé oblékání.
V teplejších zemích vedlo ke spojení suknì s halenou, v chladnìjších zemích
ke spojení haleny s kalhotami; i ženské muslimské kalhoty jsou arktického pùvo-
du. Cílem tohoto tøetího, kombinovaného stupnì odìvu je hlavnì v severních kon-
èinách pøedevším zahalovat, potom se stupòující se pohlavní stydlivostí zakrývat a
 nakonec i krášlit.
Takový byl v hrubých rysech vznik ženského a  podobnì i mužského odìvu.
Stydlivost pøitom rostla s pomalu postupujícím zahalováním, pøecházela z geni-
tálních výtokù na pohlavní orgány a  potom vùbec na celé tìlo. Už v první kapi-
tole jsme vidìli a  v prùbìhu dalších ještì nejednou uvidíme, jakým labilním a
 promìnlivým jevem je pøitom stud.
Jak jsme už upozoròovali, dnes je èasto nemožné zjistit pravý pùvod a
 primitivní úèel jednotlivých zkrášlovacích zvykù a  okrasných pøedmìtù, kte-
ré používají pøírodní národy. Mnohé zvyky a  pøedmìty pùvodnì nebo
ve svých zárodcích okrasné pomalu získaly stavovský nebo rituální význam,
a  naopak mnohé jiné zvyky a  pøedmìty, které vznikly z technické, stavov-
ské nebo rituálnì-hygienické potøeby, se nakonec staly podle všeobecného
názoru krásnými a  na jejich pùvodní úèel se zapomnìlo. Zvyk, který sám o
sobì není krásný, ale dodržuje se ze skuteèných nebo domnìlých dùvodù,
platí za nutný a  stává se nakonec „krásným“.
Ale ani okrasy velmi dekorativní, které na nás dnes pùsobí znaènì estetic-
ky, nebyly vždy projevem smyslu pro krásu. Nyní nosí napøíklad vìtšina
mužù u amurských národù a  vedle nich i Èíòané a  Mandžuové na prstech
zdobené prsteny jen jako okrasu, pùvod tìchto prstenù je však praktického
rázu; pùvodnì se používaly na napínání luku. Každý muž v severovýchodní
Asii musel dobøe ovládat napínání luku a  tak nosíval prsten s pýchou, zvláštì
mladí lidé. Byli na nìj hrdi, stal se ozdobou a  pokládal se za krásnou vìc.
Estetické cítìní se vyvíjelo na tìchto pøedmìtech denní potøeby, které
se nosívaly s hrdostí.
A tyto vìci si rádi pøisvojovali lidé sociálnì stojící výše, ba dokonce je
zakazovali lidem nižšího pùvodu. Tak vznikalo odstupòování podle sociální
hodnosti. U Waòamvezù (viz výše) smìjí jen vznešení nosit lví a  leopardí
kožešiny. Žena náèelníka indiánského kmene Vavunù nosila mosazný náhrdel-
ník vážící 16 až 20 liber a  musela si èasto lehnout a  odpoèinout, aby neklesla
pod tíhou své okrasy, dokazující vznešenost a  bohatství. Naproti tomu však
sociální hodnost u nìkterých pøírodních národù závisí i na skutcích. Dakotští
indiáni mìli napøíklad celý systém ozdobných per, podle nichž zasvìcenec ihned
poznal nositelovy zásluhy, zásluhy jistì ménì sporné, než jsou ty, podle kterých
se rozdávají øády v evropských zemích.

VII. PØÍRODNÍ ŽENA OD DÌTSTVÍ K MANŽELSTVÍ

Už pøi porodu se u pøírodních národù obì pohlaví necení ani nevítají stejnì.
Souvisí ovšem pøímo s hospodáøským významem a  sociálním postavením ženy u
pøíslušného kmene nebo národa, když se narození dcery pøijímá s nevolí nebo
se dokonce pokládá za hanbu a  neštìstí. Kirgizové mají pøísloví: „Nechovávej dlouho
sùl, nebo z ní bude voda; neschovávej dlouho dceru, nebo z ní bude otrok.“
Po tom, co už víme o vývoji sociálního postavení ženy u pøírodních národù a  o
jeho ekonomických pøíèinách, nepøekvapí nás skuteènost, že menší žádoucnost
dìtí ženského pohlaví je obecným znakem patriarchální kultury, jejíž stopy, èasto
velmi výrazné, dosud najdeme nejen mezi lidem dnešních civilizovaných národù,
ale i v pøedsudcích velmi vzdìlaných bìlochù. U kmenù a  národù se živými zbytky
mateøskoprávní tradice nebývá dítì ženského pohlaví nežádoucí, a  u tìch kmenù,
kde dcera doposud pøedstavuje majetek, je její narození událostí dokonce velmi
radostnou. Ale u tìch kmenù, které musí zápasit s tìžkými životními podmínkami
a  èastou nouzí o potravu, dcera naopak vítána není, dokonce ji i odstraòují.
Malou zálibu v dìtech ženského pohlaví však nesmíme podle vzoru nìkterých
mužsky zaujatých etnologù pokládat za dùsledek nìjakého všeobecného pøesvìd-
èení o ménìcennosti ženy, které zde bylo „odjakživa“. Musíme její pøíèinu vždy
hledat v sociálním postavení ženy u pøíslušného kmene nebo národa a  v jeho
ekonomických pomìrech. To platí nejen o celých národech, ale i o jeho jednotlivých
tøídách, ve kterých se narození dìvèete mùže také rùznì pøijímat.
Cosi podobného mùžeme nakonec pozorovat i dnes ve svém okolí. Pøesto,
že i u nás jsou ještì chlapci vìtšinou stále vítanìjším rodinným pøírùstkem než
dìvèata, pøedevším ve vrstvách, kde je podle tøídních zvyklostí tøeba shánìt
dcerám vìno nebo tam, kde udržení velkého majetku je závislé na mužském
potomkovi nebo jinde z pøedsudkù, které vypìstoval patriarchální režim, pøece
v nemajetných vrstvách, závislých na výdìleèné èinnosti dospívajících dìtí
se stávají se vzrùstající výdìlkovou možností a  schopností žen a  s jejich dife-
renciací podle povolání dcery stejnì vítané jako synové, dokonce èasto vítanìj-
ší, nebo jsou spolehlivìjšími živitelkami.
Jako u mnohých jiných jevù, není ani o žádoucnosti dìtí ženského nebo muž-
ského pohlaví etnologický materiál náležitì sesbírán a  kriticky uspoøádán. Musí-
me se tedy spokojit jen s nìkolika pøíklady.
Na Aruských ostrovech (Kepulauan Aru) v Malajském souostroví se narození dìv-
èete vítá s velkou radostí, protože když se pozdìji vdá, dostanou rodièe cenu za nevìstu,
ze které získají jistý díl i ti, kteøí byli pøítomni porodu. Vystrojí se slavnost, na kterou
zabijí prase a  pøi které se vypije nesmírné množství araku. Narození syna se pøijímá
lhostejnì. Hosté se vracejí smutní a  zklamaní domù a  matce vyèítají, že nedala život
dceøi. Dìvèe èasto zasnoubí už pøi narození a  zároveò urèí výšku jejího vìna. Pobøežní
Dajakové na Borneu vítají dìvèata stejnì jako chlapce, ba ve svých modlitbách si prý
vyprošují pøedevším dìvèata, nebo jsou pro ne témìø stejnì užiteèná jako chlapci.
I novozélandští Maoøi se tìšili z narození dcery více než z narození chlapce. A  v
osmém roce s ní dìlali obøad jakéhosi „køtu“: rodièe ji zavedli do øeky, kde stál knìz
s vìtví stromu karamu, který ji vzal do náruèe a  poléval vodou. Pøi tomto obøadu
byli všichni pøítomní opásáni jen krátkým pásem z listí, který nazývali moro. Knìz
kropil dítìti vìtví stromu karamu a  zpíval pøitom zvláštní píseò. Obøad s dítìtem
mužského pohlaví byl podobný, jen píseò byla jiná. Píseò pro dìvèe znìla: „Pono-
øená do Tukovy vody, staò se silnou silou Tukovou, aby ses mohla sama živit, dìlat
šaty, vyrábìt pøikrývky z kaitaky, vítat hosty, snášet palivové døevo, sbírat mušle a
 ústøice; síla Tukova nech je dána této dceøi! Potom pøijde síla Kiharoova, aby mì
zanesla k píseèným pahorkùm Rangaunu, na místo, kde duchové putují nocí a  co
já vím, kam ještì?“
V Africe u Mumbù, kaferských a  hotentotských kmenù dceru také vítají.
Znamená zde pøírùstek kmenového majetku, nebo ji pozdìji odkoupí její snou-
benec za dobytek. Èím více dcer má muž, tím více mohou vzrùstat jeho stáda.
Omažští indiáni (Omahové) mìli stejnou radost z dítìte ženského rodu jako
z chlapce, s dìvèaty zacházeli dokonce lépe, protože dìvèe se prý nemùže sta-
rat samo o sebe.
O Ovahererech z jihozápadní Afriky vypráví cestovatel: Narození dítìte
v Ugandì vzbuzuje velkou radost. I když je syn vìtšinou vítanìjší než dcera,
mají rodièe radost i z narození dcery, a  to snad nejen pro kupní cenu, kterou
mùže otec pozdìji oèekávat od svého budoucího zetì, nebo otce nevìsty stojí
obyèejnì svatba právì tolik, kolik dìlá takzvaná kupní cena. Jen co dítì spatøí
svìtlo svìta, vyjde nìkterá žena do dveøí domu a  oznámí radostnou událost.
Když se narodí chlapec, volá: Okauta (luk)! Když je to dìvèe, zní její výkøik:
Okaseu (cibulka). Tím naznaèuje budoucí povolání novorozeòátka... Na zvolání
„okauta“ odpoví otec dlouhým „eh“ jako výraz radostného souhlasu; když
však žena zvolá „okaseu“, vydá ze sebe také dlouhé „ich“, èímž naznaèí svou
spokojenost.
Pøesto je narození dítìte ženského pohlaví témìø u všech kulturních asijských
národù více èi ménì nežádoucí, protože zde patriarchální zøízení posílené nábožen-
skými povìrami, vìtšinou odsuzuje ženu za velmi podøadné sociální postavení,
jako napøíklad ve staré i nové Èínì, kde „muž více váží než žena“ a  kde bylo
nejvìtším neštìstím pro otce rodiny, když nemìl mužského potomka, který by
mohl pøinášet pøedkùm obìti, aby na onom svìtì nemuseli vìènì hladovìt a  trpìt
žízní. Nebo v Indii, kde vìøili, že „èlovìk ze svých pøedešlých životù zatížený høí-
chy narodí se na zemi jako žena“.
Avšak máme jen ojedinìlé doklady o nepøijatelnosti dìtí ženského pohlaví u
kmenù a  národù skuteènì pøírodních.
Tak o jihoamerických Konibech na øece Ucayali v Peru vypráví cestovatel, že
narození dcery je otci lhostejné, ba až protivné, takže když mu to oznamují, odpliv-
ne si do sítì proti moskytùm, ale když se mu narodí chlapec, udeøí radostí lukem do
zemì a  pøívìtivì si se ženou povídá. Když se žena vrací po porodu dìvèete od
øeky, kde umývala sebe i novorozence, vchází do chatrèe se sklopenou hlavou a
 hanbou nemùže ani mluvit. I u východoafrických Masajù nebývá dìvèe v rodinì
vítáno, nebo je zde žen nadbytek.
Ve zøejmìjší nevýhodì bylo ženské pohlaví pøi zabíjení nemluvòat, u pøírod-
ních národù nìkdy velmi rozšíøeném, hlavnì v Oceánii.
Primitivní tlupy si regulovaly poèet pøíslušníkù v dobì nouze o potravu a  pøi
odchodu z území, které už vyjedly, nejednou tím, že pobily a  snìdly staøeny a  dìti,
nejèastìji slabšího ženského pohlaví, které nebyly schopny cesty; s ohledem na teh-
dejší podmínky boje o život to nelze posuzovat jinak než napøíklad poèetné novo-
dobé pøípady, kdy z rùzných výzkumných nebo vojenských výprav nebo pøi jiných
podnicích podobného druhu jsou jednotlivci v zájmu celku ponecháni svému osu-
du. Pozdìji zabíjeli už nemluvnì, které ještì nemohlo samo doprovázet matku
na pochodech.
Australky vùbec èasto zabíjely pro nedostatek prostøedkù na obživu nemluv-
òata, pøedevším ženského pohlaví. Jihoaustralské kmeny zabíjeli zpravidla tøetí
dìvèe v rodinì, èasto i druhé, když se ho neujala rodina jiná. U Velkých jezer z jejich
masa pøipravovali hostinu pro sebe a  ostatní ženy, které se prý muži nezúèastòo-
valy. Papuánky na Nové Guineji zabíjely hned po porodu nejen mrzáèky, ale za jis-
tých okolností i normální dìti, hlavnì ženského pohlaví: napøíklad když jejich naro-
zení bylo spojeno s tìžkým, pro matku smrtelnì nebezpeèným porodem. Zlámaly
jim vazy tím, že jim násilnì sklonily hlavu dopøedu. Muži se nemíchali do tìchto
„ženských vìcí“, o kterých rozhodovaly matky, už proto, že rodily obyèejnì o
samotì v lese nedaleko tábora.
Nefresky zabíjely další dìti, zvláštì dìvèata, která nemínily vychovat tím, že
jim zacpaly ústa a  nos popelem. Ze Šalomounových ostrovù napsal cestovatel
Elton54: „Na ostrovì Ugi a  u pobøežního obyvatelstva v San Cristobalu je bìžné,
že dìti po porodu zahrabou do jámy daleko od pøíbytku; matka vypustí dítì rov-
nou do jámy a  hned ho pøikryje. Øíkají, že s výchovou dítìte je spojeno mnoho
starostí. Kupují si radìji dorùstající dìti za domácí peníze od lesního obyvatelstva,
které má tolik dìtí, že je mùže lidem z pobøeží prodat. Na jiných ostrovech Šalo-
mounova souostroví se zabíjení dìtí nevyskytuje, kromì dìtí nemanželských.“
Také u nìkterých eskymáckých kmenù bylo zvykem zabíjet dìvèata hned po
porodu nebo ve vìku ètyøi až šest let, hlavnì když jich mìli vìtší poèet. Eskymáci
v Beringovì úžinì je nosívali k pohøebišti, zacpali jim ústa a  nos snìhem a  nechali
je zde ležet, nebo je donesli na led èi do tundry a  ponechali jejich osudu v mrazu a
 snìhových bouøích. U indiánských Athabaskù na východì Skalistých hor odkláda-
li nebo uškrcením zabíjeli ženy a  dìti ženského pohlaví hned po porodu.
Podobnì staøí Arabové pøedmuslimské doby pochovávali za živa novoroze-
òátka ženského pohlaví a  u Indù, kde bylo zabíjení dìvèat také velmi rozšíøené,
dostal Evropan na své výèitky charakteristickou odpovìï: „Zaplate vìno za naše
dcery a  necháme je naživu.“ O indických a  èínských pomìrech budeme v této
souvislosti ještì hovoøit.
Jistý Francouz v antropologickém èasopisu píše, že na Nové Kaledonii vìtšinou
matka zabíjela dcery, zøídkakdy syny, nebo nad tìmi bdìl otec. Dìlalo se to prý
z toho dùvodu, že mateøské starosti ženy pøíliš zdržují doma a  v dobì kojení
nemohou tak snadno bìhat po zábavách. S podobnými dùvody se setkáme, až
budeme hovoøit o vyhánìní plodu.
Na ostrovech Fidži pokládaly matky dítì za zavržené a  zabily ho tehdy, kdy
nedostalo ihned po narození jméno; zpravidla prý takto obìtovaly dìvèata, ale
podle jiné zprávy zde prý mají novorozeòata ženského pohlaví naopak vìtší nadì-
ji, že je ušetøí, než chlapci, protože je pokládají za udržovatelky rodu. I když prý
staèí mužova urážka nebo pøání dlouho vypadat mladì, aby dítì bylo zprovozeno
ze svìta.
V Ugandì uškrcovali prvorozence, když to byl chlapec, protože jinak by prý
otec zemøel; dìvèe nechávali naživu.
Pokud odboèíme od manipulací, souvisících s tìlesnou plastikou více ménì zkráš-
lovací povahy, o kterých jsme hovoøili v pøedešlé kapitole a  které se èasto dìlají
podobnì nebo témìø podobnì také u chlapcù než dìvèat, vyskytuje se u pøírodních
(i civilizovaných) národù ještì trojí druh deformací dívèích pohlavních orgánù,
ve všech tøech pøípadech velmi odporující pøedstavám a  cítìní dnešního kultivova-
ného èlovìka: úmyslné porušení takzvané panenské blány, obøízka a  infibulace, to
znamená umìlé uzavøení pochvy. Netøeba snad ani zdùrazòovat, že tyto více èi
ménì surové zvyky, jakož i rùzné jiné obyèeje spojené s pohlavním životem ženy,
o kterých si ještì povíme, vznikly u pøírodních národù až pozdìji, když byly primi-
tivní praktické ohledy deformovány povìrami a  nemilosrdné mužovo sobectví,
podporované náboženskými pøedsudky, stejnì jako jeho panovaènost, ponížilo
ženu na pohlavního otroka.

Hymen a  panenství. Takzvaná panenská blána (hymen) si zasluhuje ne pro

svùj skuteèný biologický význam, ale pro povìry s ní spojené, abychom trochu
odboèili a  nejprve si jí na tomto místì dùkladnì všimli a  øekli nìco o pøedstavách,
které okolo ní pomalu vznikaly už u pøírodních národù.
Hymen, jemná sliznicová chlopeò, donedávna na celém svìtì pokládaná za té-
mìø jedinou známku panenství, tvoøí vstup do pochvy a  mívá rùzný tvar. Nejob-
vyklejším tvarem je pùlmìsícový a  prstencový, potom srdcovitý, kostrèovitý, la-
loènatý; mívá i dva stejné nebo nestejné otvory nebo poèetné otvory jako malé síto;
zøídka se vyskytuje i s otvorem sotva viditelným nebo celkem bez otvoru a  v
tomto pøípadì je tøeba operativnì zakroèit, aby mohla menstruaèní krev odcházet.
Mùže také chybìt, a  tehdy je jen naznaèena velmi úzkým prstencem. Pevnost
panenské blány je za normálního stavu nepatrná, takže pøi správné souloži se dá
lehce protrhnout a  zùstane z ní nìkolik útržkù.
Po prvním porodu se obyèejnì roztrhá až ke stìnì pochvy a  zcela znièí, takže
po šestinedìlí jsou z ní pøi vstupu do pochvy jen malé, scvrknuté, bradavkovité
zbytky. Velmi zøídka tvoøí hymen masitou hmotu i pùl centimetru silnou, kterou
se dá proniknout jen operativnì. Naopak hymen mùže být tak pružný a  povolný,
že pøi opatrném vsunutí mužského údu nebo pøi jeho pomìrné malosti zùstává i
po nìkolikanásobné souloži nedotknutý, takže neporušená panenská blána není
vždy dùkazem nedotknutého panenství. Dokonce se vyskytly pøípady, že hymen
zùstal i po porodu neporušený.
Naproti tomu nedokazuje chybìjící hymen vždy ztrátu panenství, nebo to
mùže být dùsledek silného vymývání v dìtství, vyplachování po menstruaci,
lékaøského vyšetøení, sportovních cvikù, onanických manipulací apod. Okol-
nost, že za normálních pomìrù se hymen stává obìtí až pohlavního styku, svìdèí,
jak se zdá, o tom, že zde jde o zbyteèný, neúèelný orgán bez biologického
významu. Byla vyslovena domnìnka, že hymen je specifický znak èlovìka a
 má zabraòovat pøíliš snadnému a  nepøimìøenému oplodnìní. V poslední dobì
ho však objevili i u nìkterých nižších opic, u antropoidních opic je dosud spor-
ný, zjistil se prý jen u gorily a  také jiní savci mají tento orgán nebo cosi podob-
ného uvnitø pohlavního kanálu.
Biolog Stìchov prokázal u nìkterých vyšších savcù, že v mládí se u nich proje-
vují náznaky pøímého uzavøení pochvy, nebo moè odchází jen dìravým klitori-
sem, z èehož vyvozuje, že lidský hymen je zárodek takového uzavøení pochvy
z døívìjších dob druhového vývoje. Fyziolog Friedenthal se domnívá, že lidská,
velmi èasto pùlmìsícová forma panenské blány souvisí s dnešní obvyklou polohou
lidského páru pøi souloži, na rozdíl od zvíøat, které vykonávají páøení a  posteriori
(zezadu) a  pokládá to za anatomický dùkaz toho, že èlovìk pochází z pøedkù, kteøí
vykonávali soulož také na zvíøecí zpùsob. Hymen tedy pøedstavuje zakrnìlý záro-
dek orgánu a  nemá nic spoleèného s morálkou a  mravností.
Víme už, že pøírodní èlovìk ve svých pùvodních podobách nemohl znát
pojem panenství, a  neznal cudnost ani pohlavní žárlivost. Pojem panenství je
etického charakteru a  zrodil se z pøedpokladu, že pohlavní nedotknutelnost
dìvèete má neobyèejnì velkou mravní hodnotu. Prvotní pøíèiny toho však ne-
byly etické, ale sociální a  povìrèivé. Donedávna se nicménì v civilizovaném
svìtì pøipisovala panenskému stavu ženy tato hodnota ještì dost všeobecnì a
 žena pohlavnì nedotknutá a  „èistᓠse v mnohých tøídách pokládala za ideál
krásného a  cudného ženství. Je pravda, že v nemalé míøe se o to zasloužilo i
køesanství, které sice ne hned od zaèátku, ale pøesto velmi brzy zaèalo vynášet
cudný panenský život tak, že dosud uctívá jako svaté nìkteré vdané ženy, které
si i v manželství umìly uchovat panenství. Pozdìji uvidíme, kam vedly tato
zvrácené názory v rùzných dobách.
U primitivních národù se však panenství mohlo cenit až tehdy, když muž-
ská vlastnická žárlivost zaèala v defloraci dìvèete vidìt zásad do vlastnického
práva budoucího manžela a  k tomu se pøipojily rùzné povìrèivé motivy, o
kterých ještì uslyšíme. Pøestože s patriarchálními a  soukromnì vlastnickými
názory a  mravy se rozšíøilo vyzdvihování panenství, jak jsme øekli, témìø po
celém svìtì, necenili si ho jednotlivé národy stejnì a  mìly i rùzný pomìr
k panenské blánì jako jeho dùkazu. Napøíklad v Èínì a  v Indii nemìl hymen
žádný význam a  zdá se, že starší èínští lékaøi nevìdìli celkem nic o jeho
existenci. Byl to dùsledek každodenního energického umývání pohlavního
orgánu dìvèat, což chùvy a  kojné dìlávaly prstem. Panenskou blánu tím od
zaèátku zatlaèovaly dozadu a  porušovaly, takže vìtšinou zmizela. Pozorova-
lo se to i u dìvèat evropského pùvodu, které se narodily v Èínì. I v Indii do-
sud vládne tento zvyk a  vyskytuje se prý i u Anglièanù a  Holanïanù, kteøí
pøijímali domorodé kojné. Také na ostrovì Amboinu (Ambonu) v Indickém
oceánu a  na nìkterých jiných ostrovech Moluckého souostroví se pozoroval
podobný stav, vyplývající zøejmì z té samé pøíèiny.
Jiné rozmanité manipulace, mimovolnì porušující nebo odstraòující hymen,
se vyskytovaly napøíklad na souostroví v Bandském moøi mezi Molukami a  Malý-
mi Sundami, kde dospìlým dìvèatùm byly do pochvy vsouvány tampony ze stro-
mového lýka, aby zachytávaly menstruaèní krev, nebo u brazilských indiánù Ma-
chacura, kde matky èistily a  listím a  rukou roztahovaly pochvu svým dcerám už
v útlém vìku snad jen proto, aby jim umožnily brzký pohlavní styk s dospìlými
muži. Stejný úèel sledují ženy na ostrovech v Malajském souostroví, kde dìvèatùm
pøi první menstruaci zastrkují co pochvy svinutý palmový list, který ji samoèinnì
roztahuje, protože jeví snahu se opìt rozvinout.
Mantegazza pozoroval v Paraguayi tento zvyk: když porodní bába pøijme
dítì mužského pohlaví, volnì mu natahuje úd rukama, protože velmi dlouhý
úd je zde obvyklý; když je však dítì ženského pohlaví, zastrèí mu prst hluboko
do pochvy se slovy: „Toto je žena.“ Kamèadalky si zastrkávaly v dobì menstru-
ace do pochvy tampony z urèitého druhu trávy, ale ten nezavinil ztrátu hyme-
nu, protože o nìj pøišly dávno pøedtím. Jelikož u nich bylo hanbou a  známkou
špatné výchovy, když vstoupily do manželství jako panny, rozšiøovaly jim mat-
ky už v dìtství pochvu, porušovaly hymen a  od mládí je pøipravovaly na jejich
pohlavní úlohu.
Samozøejmì, že úplnou lhostejnost k takzvanému panenství musíme pøed-
pokládat i u tìch národù, u nichž v dobì, kdy jsme je poznaly, byla obvyklá
volnosnubnost mládeže obou pohlaví pøed svatbou. Jak už víme, nebylo tìchto
národù málo.
Volnosnubnost mládeže se pozorovala u jihomoøských ostrovanù, u kmenù
Malajského souostroví, u severních Asiatù, Japoncù, indických kmenù, Afrièanù
apod. a  vyskytuje se dosud u Malgašù na Madagaskaru, u Basutù, Bavendù a
 jiných, èasto už ve velmi raném vìku. Zde samozøejmì ženich nemùže èekat, že
dostane pannu. Tengerci na Jávì dávali v manželství pøednost vdovám pøed pan-
nami. Ale i dìvèatùm pøed svatbou se mnoho dovolovalo. Prý ještì i dnes, když
pøijde mladík do domu jako host, pøeje si ležet vedle dcery domácích; ale nejde
udánlivì o soulož, jde snad jen o „hru“. U støedoasijských národù byla kupní cena
vdovy vìtší než cena panny. Víme i to, že u nìkterých pøírodních národù, napøí-
klad u Voïakù (tj. pøíslušníkù finského kmene na severu Ruska, viz výše), se pa-
nenství ženy pokládalo za hanbu, za dùkaz, že se mužùm nelíbí. S takovým ná-
zorem se pozdìji setkáváme v rùzných dobách a  rùzných tøídách i u civilizova-
ných národù.
U jiných národù se hymen pokládal alespoò za nìco, co o svatební noci pøekáží,
a  pøed svatbou ho napøed odstraòovali. Sakalávská (Sakalávové, Sakalavové
na Madagaskaru) dìvèata se ho pøed svatbou zbavují sama, když se o to jejich
rodièe nepostarali už døíve. V nìkterých indických oblastech dìvèe defloruje vlast-
ní matka pøi velké noèní slavnosti. Velmi surovì to dìlávali starší muži u austral-
ských kmenù na øece Peace mladièkým dìvèatùm, aby jim umožnili pohlavní styk
rozšíøením pochvy. Jen co se dìvèeti zaèala nalévat prsa a  objevovat chloupky,
odvedli ji na odlehlé místo a  zde ji manuálnì zpracovali tak necitlivì, že se po svém
návratu do tábora nemohla bolestí tøi až ètyøi dny hnout. Jen co vstala, pronásledo-
vali ji muži a  musela se podrobit ètyøem až šesti souložím, a  hned nato s ní žil
manželským životem muž, kterému ji v dìtství zaslíbili a  který mohl být i pìtkrát
starší než ona.
Stejnì brutální zpùsob rozšiøování pohlavního orgánu ženy se zjistil i u jiných
kmenù ve støední Austrálii. Když dìvèe dosáhlo deseti až dvanácti let, vsunul jí
starý muž do krèku dìlohy šòùru upletenou z vlasù, na jejímž konci byl dlouhý
závitek z per pštrosa emu, a  nìkolik dní ji tam nechal. Potom jí kroutil a  tím stáhl
dolù èást dìlohy, po nìkolika týdnech ji naøezal vertikálnì i horizontálnì kamen-
ným nožem a  zarùstání zamezil tamponem z ptaèího peøí. Po zajizvení rány ji
rozøezal pochvu až k zadku. Toto kruté rozšíøení vnìjšího a  èásteènì i vnitøního
pohlavního orgánu mìlo ten úèel, aby se mužùm, kteøí mìli rozøezaný a  tím velmi
zvìtšený úd, umožnil pohlavní styk s dìvèaty. Což je zároveò další pøíspìvek
ke kapitole o umìlém zvyšování pohlavní rozkoše u pøírodních národù. V Novém
Jižním Walesu (na jihovýchodì Austrálie) vìtšinou mladá dìvèata deflorovali pøed
svatbou tøískou pazourku, nazývanou bogenan. Azimbští èernoši deflorovali dìv-
èata rohem nebo hùlkou, kterými v pochvì otáèeli.
U nìkterých národù byl hymen odstraòován pøirozeným zpùsobem, to jest sou-
loží, kterou však nevykonával ženich, ale jiný muž. U mnohých tìchto deflorací však
šlo o povìru, která defloraèní krev pokládala podobnì jako krev menstruaèní
za jedovatou nebo nebezpeènou v tom smyslu, že pøi ní vznikají démoni, ohrožující
muže, ženu i potomstvo. Tak pøišli na myšlenku, že se deflorace má dìlat buï nìja-
kým nástrojem nebo ji má udìlat silná osoba nebo nakonec otrok a  najatý èlovìk.
Podle svatého Athanasia prý mìli Fénièané zvláštní otroky, jejichž úkolem bylo de-
florovat nevìsty. Na Filipínách existovali ještì v 16. století øemeslní deflorátoøi.
Moncelon55 (1886) napsal z Nové Kaledonie: „Panenství vìnují malou pozor-
nost, nebo žena ho ztrácí v bujnostech už za svého raného mládí. Co je podivu-
hodnou vìcí, nabyl jsem dùkazy, že když manžel nemùže nebo nechce svou ženu
deflorovat, najdou se za plat jistá individua, která to udìlají za nìj. Jsou to najatí
propichovaèi. Zjistil jsem, že ve vesnici Ba tuto zvláštní práci dìlal èlovìk zvaný
Théin.“ U èernošských Balantù v Senegambii (døíve povšechnì území dnešního
Senegalu a  Gambie, nyní název státu) defloroval nevìsty náèelník èasto jen za znaè-
né dary, bez tohoto projevu jeho pøíznì prý nebylo dìvèeti dovoleno se vdát.
Pozdìji se dozvíme, jak u starovìkých národù, napøíklad ve starém Øímì a  Indii,
dìlali defloraci bohové místo lidí; u nìkterých pøírodních národù defloroval pan-
ny místo boha knìz nebo kouzelník.
U Akovašù a  Kumanù to dìlal v 16. století kouzelník, v Nikaragui veleknìz;
v Indii ženich dosud vodívá nevìstu za tímto úèelem k bráhmanovi a  platí mu
za to nejednou znaèným darem. V Kambodži nìkdy nevìstu defloroval knìz
prstem namoèeným ve vínì, potom si jím pokropil èelo a  dal ho vypít rodièùm a
 novomanželovì rodinì. Podobnì panny deflorovali hùlkou na Palauských ost-
rovech. O veøejné defloraci, která se zde dìlávala pøedevším náèelníkovým ne-
vìstám, jsme už èetli.
 Domorodci na souostroví Haawu v bývalé Holandské Indii dovolují mládeži
volnosnubnost, a  proto ani nevyžadují panenství od manželek, ale naproti tomu
prý dávají pøednost „nedotknuté pannì“. Jenže tyto zprávy misionáøù a  køesan-
sky myslících cestovatelù je tøeba pøijímat s velkou rezervou. Ale tak èi onak i u
pøírodních národù se v novìjších dobách setkáváme s oceòováním panenství.
Samojedi a  Osjaci (tj. Nìnci a  Chantové, srov. výše) prý obdarují tchyni,
která jim donese dùkazy o panenství novomanželky. Ze støedu Sumatry po-
dává cestovatel takovéto svìdectví (1904): „Když se v manželství prokáže, že
byla nevinnost ztracena, snaží se to zamlèet. V Siaku podloží pod manželku
první noc bílou plachtu; když se ráno ukáže, že na ní není stopy po krvi, usu-
zují, že dìvèe už bylo svedeno. Nejsou s tím spokojeni a  veøejnì o tom mluví.
U minangských rolníkù spí muž, který získal pøesvìdèení, že si do manželství
nepøivedl pannu, se svou ženou jen první noc, ale manželství pøesto trvá...“
Èasto se však tchyni podaøí obnovit normální styky. V Nikaragui mohl novo-
manžel vrátit snoubenku rodièùm, když se pøesvìdèil, že už pøedtím ztratila
„vìneèek“. U Svahilcù ve východní Africe musí rodièe vrátit novomanželovi
polovinu ceny za nevìstu, když našel její hymen po svatbì neporušený. U
Zulù zaplatí nevìstin bratr nebo otec novomanželovi jedním volem, když
se po svatbì ukáže, že už nebyla pannou.

Obøízka. Na otázku pùvodu obøízky u chlapcù i dìvèat se stále ještì nenašla

jasná a  pøesná odpovìï. Názor, dost všeobecnì rozšíøený v širších vrstvách, které
jej znají jen z bible, totiž že šlo o zásah rituálnì-hygienického rázu, jež už dávno
vyvrácen, protože hygienické ohledy se mohou objevit až po dlouhé zkušenosti a
 nemohou být pùvodní pøíèinou zvyku odedávna rozšíøeného u nejrùznìjších pøí-
rodních národù. Brehmovu domnìnku, že se obøízka dìlala proto, aby se omezil
zesílený pohlavní pud u žen afrických kmenù, je dnes tøeba pokládat za velmi
naivní, protože se pohlavní pud takto omezit nedá a  zùstává tím nevysvìtlena
obøízka u chlapcù, která spíše ulehèovala soulož a  zvyšovala její požitek. Kromì
toho obøízku nelze pokládat jako kdysi za speciálnì africký zvyk, protože ji dosud
zjistili i v Asii a  Americe.
Selhala také snaha pøipsat obøízku Arabùm jako jejich vynález muslimsko-ritu-
álního pùvodu, protože ji Arabové znali už ve starovìku, provádìli ji také staøí
Egypané, nehledì na to, že zvyk rozšíøený v nejrùznìjších konèinách svìta nelze
pokládat za vynález jednoho národa; rasová rozmanitost a  velká vzdálenost jejich
sídliš totiž zcela vyluèuje, aby se tento obyèej pøenášel z jednoho národa do druhé-
ho. A  národy, které obøízku znají, už neumìjí poskytnout øádné vysvìtlení.
Snad se tedy nejvíce pøiblížíme k pravdì, když v naší úvaze vyjdeme z obøízky
chlapcù. Je trojího druhu: pøedevším je to obøízka skuteèná, to znamená odstranìní
celé pøedkožky údu, za druhé znamená záøez do pøedkožky, za tøetí naøezání údu.
Patøí nejèastìji k obøadùm konaným pøi dosažení pohlavní zralosti, je tedy pøípra-
vou na pohlavní funkci a  znamením, že mladíka pøijali mezi muže. Nièím jiným
nebyla zøejmì pùvodnì ani u dìvèat. Také zde šlo o pøípravu na pohlavní funkci, a
 protože se v horkých zemích klitoris i malé pysky velmi èasto vyskytují zvìtšené,
pokládaly se za mechanickou pøekážku soulože a  snad i za zohyzdìní ženy, takže
je umìle zmenšovaly. U indiánù Èunèù v Peru a  jinde dìvèata obøízkou pøijímaly
mezi ženy.
Obøízka dìvèat je rozšíøena témìø po celé Africe, na severu Egypta, v Núbii,
Etiopii, na východì a  jihovýchodì u Gallù, Somálcù, Masajù, Kikujù, Wakambù,
Wanigikù, Wašagù (psáno i Vakambù, Vanigikù, Vašagù) a  u jiných východoafric-
kých kmenù, na západì u Súsù, Bongù, Mandingù, Soninkù, Fulbù, Jorubù atd.,
na jihu až po Beèuánsko (tj.Botswanu), dále v jihovýchodní Asii na ostrovech Cele-
besu, Jávì, Buru (v Molukách), u nìkterých australských kmenù, Urabunù, Aruntù,
Ilpirrù, Illiaurù, Kaitišù atd. Ojedinìle i v Pøední Indii (u Perugù) a  v Jižní Americe u
Konibù, Èunèù, Tikuuù. Dìlá se to nejèastìji tak, že se odstraní klitoris nebo jeho
pøedkožka, nìkdy se odstraní i èásti malých pyskù. U nìkterých kmenù se provádí
rùznì a  v rùzném èase.
V rané mladosti se vyskytuje napøíklad u Arabù, a  to nìkolik týdnù po porodu,
u Somálcù ve 3. až 4. roce, stejnì v Núbii a  u Fulbù v západní Africe. V pubertì ji
dìlají Malajsijci ve Východoindickém souostroví, koèovné kmeny v Persii (Íráku),
domorodci v jižním Egyptì, Mandingové v Senegalu, Dongeové v Kordofánu (støed-
ním Súdánu), nìkteøí Beèuáni (v Botswanì), indiáni v Peru; pøed svatbou Omebové
v jižní Etiopii. U jiných etiopských kmenù ji však, jak se zdá, pøeložili z období
dospìlosti do nejútlejší mladosti. U vìtšiny národù bývá spojena se zvláštními ob-
øady a  slavnostmi.
„U Malingù a  Bambarù na horním Nigeru,“ píše (1883) francouzský cestovatel,
„mívají dìvèata vìtšinou dvanáct až patnáct rokù, když jim dìlají operaci, která
se koná po pøezimování, dokud domorodci mají ještì bohatou zásobu prosa, po-
tøebného pro hýøivé hody poøádané pøi této pøíležitosti. Operaci dìlají kováøi u
chlapcù a  ženy kováøù u dìvèat. Používaným nástrojem je obyèejný velmi ostrý
železný nùž. Pacienti nesmìjí ve chvíli øezu dát najevo ani trochu slabosti. Když
jsme se èasto divili, že obøízku dìlají i u mladých dìvèat, odpovìdìli nám, že zùstá-
vají vìrnìjší svým manželùm; a  pøitom domorodé ženy ani trochu nedbají
na cudnost. Rodiny, jejichž dìti jsou podrobeny obøízce, oslavují tuto událost tanci
a  zpìvy, provázenými hostinou hojnìjší než obvykle. Bohatí zabíjejí kozy a  kuøa-
ta, nìkdy i vola, chudí vezmou dva nebo tøi psy a  pøipraví je s rýží nebo kuskusem;
všude vyrábìjí dolo a  oddávají se velkým pitkám. Obøezaní, obleèení do dlouhých
šatù s kapucí, která jim zakrývá hlavu, se neobjeví ve svých rodinách, dokud ne-
jsou celkem zdraví. Chlapci jsou oddìlení od dìvèat... Dívky nosí malé kalabasy,
tykvové nádoby; které jsou naplnìny drobnými kamínky a  podobají se hraèkám
našich dìtí. Èasnì ráno se všichni vracejí pod svùj strom. Rány se hojí dlouho,
nebo domorodci nemají nic, èím by usnadnili zajizvení; trvá to jistì ètyøicet nebo
padesát dnù. Návrat do jejich rodin je podnìtem k dlouhým slavnostem. Chlapci
mají nyní právo nosit zbranì a  vyslovovat své názory v radì; dìvèata se mohou
provdat.“
Jiný cestovatel rozsáhle popsal obøízku masajských (viz výše) dívek: „Jen co
se dìvèe, které dosud žilo celkem volnì v kraalu bojovníkù, podle jistých pøíznakù
domnívá, že se stává ženou, vrátí se do chatrèe své matky. Když je v kraalu nìkolik
dìvèat stejného vìku, dohodnou se matky na urèitém dni – obøízka dìvèat patøí-
cích k rodu El Kiboron se koná vždy dvacátý ètvrtý den v masajském mìsíci –
na který potom objednají starou vìdmu, zkušenou v obøízce. Jinak poèkají ještì
nìkolik týdnù; možná se pøece ještì najde ochotné dìvèe, protože na uvádìné pøí-
znaky není tøeba bezpodmíneènì èekat, nebo když je napøíklad v dohledné dobì
obøízka chlapcù, poèkají na tento den... Obøízka chlapcù i dìvèat se koná ve stejnou
dobu, ale na rùzných místech a  do blízkosti místa chlapcù nesmí pøijít žádná ženská
bytost, naopak žádný muž nebo chlapec nesmí vstoupit na místo, kde se v matèinì
pøítomnosti obøezává dcera. Den pøedtím jí oholili hlavu a  vlasy hodili pod kožeši-
nu na posteli. Odložila si všechny ozdoby a  vzala si dlouhou zástìru, ol gela, el
gelani, kterou jí zhotovila matka. Ta se jí snaží pøíslušnou èást tìla trochu znecitlivìt
studenou vodou a  dodává dcerce, sedící s tlukoucím srdcem na zemi, odvahu.
Operace je jednoduché odøezání klitorisu a  dìlá se nabroušeným kouskem želez-
ného plechu, ol moronja, který se používá na holení hlavy. Potom ránu vymyjí
mlékem, spolu s krví vsakujícím do zemì. Nìjaký prostøedek na zastavení krváce-
ní nepoužívají ani zde. Až do úplného zhojení dìvèe zùstává jako es siboli v matèinì
chatrèi. Namísto ptaèích kùžièek a  pštrosích per, kterými se ozdobují chlapci, nosí
dívka okolo èela kroužek upletený z trávy, ol márisian, do kterého si vpøedu ve-
tkne pštrosí pero, a  také jako chlapci si nabarví tváø bílou hlinkou. V den obøízky
vystrojí pro sebe ženy kraalu hostinu, na kterou otec dìvèete daruje kus dobytka a
 matka uvaøí medovinu. Jen co se ženich dìvèete, které má nyní titul obøezaného
dìvèete a  mladé ženy, es sieògiki, dozví, že je zase zdravá, pøinese jejímu otci
poslední splátku na cenu za nevìstu, a  potom už nic nebrání svatbì.“ Tentýž cesto-
val vypráví o pøíbuzných Vanderobbech, že zde dívky nìkolik týdnù pøed operací
nastrojené vodí do sousedních táborù, aby se rozlouèily s mladými kamarádkami,
a  že pøi tìchto návštìvách si smìjí vzít všechno, co si pøejí, bez zvláštního povolení
majitelù (jídlo, šaty, ozdoby atd.). I v tìchto pøípadech, jak vidíme, je obøízka spoje-
na s obøadem zralosti.
U Volofù v Senegalu znamená obøízka dìvèete velkou slavnost pro celou vesni-
ci a  na znamení bubnù se všichni shromažïují v nejlepších šatech na veøejném
místì. Dìvèata urèená k obøízce, zvláštì slavnostnì vyparádìná a  ovìšená všemi
rodinnými šperky, provedou za zvukù hudby po celé vesnici a  zpìt na veøejné
místo. Nyní zaèíná všeobecný tanec, trvající nìkolik hodin. Staré ženy potom dìv-
èata odvedou do kováøovy chatrèe a  kováøova žena provede za svítání jejich ob-
øízku. Dìvèe si sedne na špalek nedaleko zdi, roztáhne nohy a  opøe se vzadu o
stìnu. Žena jí chytí malé pysky levou rukou a  pravou je ráznì odøízne starým
nožem, který se podobá spíše pilce. Náplastí zastaví krvácení. Týden zùstanou
operované doma a  potom je možno spatøit je chodící po tøi až ètyøi týdny dennì
s holí v ruce k øece, kde provádìjí pøedepsané vymývání. Nakonec obvaz odloží.
Tato obøízka nemá žádný náboženský význam.
V Etiopii pøedstavuje obøízka, girsett, odstranìní klitorisu, ginter, a  dìlávají ji
sedmý den po porodu porodní báby: odštípnou špièku klitorisu nehty obalenými
kusem látky. U etiopských i ostatních Gallù (viz výše) se dìlá podobným zpùso-
bem osmý den po porodu, u muslimù vždy, u ostatních jen v nìkterých oblastech;
operace se zde nazývá hadu a  porodní bába dostane jako odmìnu kus soli. U
etiopských Kafrù, kde obøízka, aèe ješo, pøedstavuje také odstranìní klitorisu, èot-
to, je zvykem u muslimù i køesanù a  dìlá se ve ètvrtém nebo v pátém mìsíci až do
jednoho roku. Babka, eta kawati, položí dìvèe s roztáhnutýma nohama na záda a
 klitoris jí odøeže nástrojem, který se nazývá abbo.
Anglický cestovatel Bruce z Kinnairdu (1768-1773) vypráví o obøízce v Etiopii a
 jiných afrických zemích a  o tìžkostech, které zde s ní mìli katoliètí misionáøi: „Ta
èást, kterou pøíroda pro její neobyèejnou citlivost celkem pøikryla (to jest klitoris),
vyniká v této zemi nad jistým (!) místem a  pøesahuje obvyklou velikost, že to
vzbuzuje nejen odpor a  jiné nepøíjemnosti, ale èásteènì pøekáží i úèelu, pro který
bylo zøízeno manželství. Protože však v zemích, kde tento rozsah a  velikost jsou
velmi èasté, bylo množství obyvatelstva vždy hlavním zøetelem všech státù, snažili
se zbavit tohoto zla a  odøezat trochu z èástí pøesahujících obvyklé rozmìry. Proto
dìlají všichni Egypané, Arabové a  národy v jižních afrických zemích, jako Etiopa-
né, Gallové, Agauové, Gafalové a  Gongové u svých dìvèat operaci; není na to
vyhrazena urèitá doba, ale dìlá se to vždy døíve, než jsou provdána...“
Misionáøi ale zakázali obøízku u obrácených žen, nebo ji pokládali za židovský
obøad. „Když však dìvèata (obrácená na víru a  neobøezaná) dorùstala a  dozráva-
la, byla tato èást jejich pohlavního ústrojí tak velká, že nepøíjemnì pùsobila na zrak
i dotyk. Muže to odstrašovalo a  obyvatelstva ubývalo. Následkem bylo, že muži,
když si vybrali ženy mezi køesanskými Kopty, museli se podøídit zpùsobu,
ke kterému mìli nepøekonatelný odpor: brali si tedy radìji kacíøku, která se podro-
bila obøízce a  zbavila se tak oné nepøíjemnosti. Což však mìlo za následek, že
znovu zabøedli do svých nìkdejších kacíøských bludù.“ na rozkaz misionáøù vysla-
lo kolegium kardinálù de propaganda fide v Øímì „obratné ranhojièe, aby podali
vìrohodnou zprávu o charakteru této vìci. Po svém návratu oznámili, že buï
horko, podnebí nebo jiná pøirozená pøíèina vyvolává takovou zmìnu v útvaru oné
èásti, že tamní ženy se velmi liší od žen jiných zemí, takže tato odlišnost vzbuzuje
odpor a  pøekáží úèelùm manželství.“ Tak tedy knìží povolili, ale matky musely
prohlásit, že „se obøízka nedìlá ze židovských dùvodù“, a  rozhodlo se, že pøekáž-
ka manželství „se musí odstranit jakýmkoliv zpùsobem“. Od tìch dob se obøízka
dìlá u katolíkù i Koptù v Egyptì. Obøízku vykonávají ženy nožem nebo bøitvou,
vìtšinou když dìvèe dovrší osmi let.
Také v Indonésii jde pøi obøízce dìvèete o èásteèné zranìní klitorisu; zdá se, že
tento zvyk je mohamedánského pùvodu a  nìkdy má charakter už èistì rituální.
Na ostrovì Buru (v jizáp. Molukách) dìvèatùm pøed první menstruací a  chlapcùm
pøed pubertou opilují zuby až k dásním a  dìlají obøízku.
Dìvèata vykoupou, posadí na kámen, a  staøena jim odøeže kousek klitorisu,
aby se tím prý potlaèil jejich pohlavní pud pøed svatbou. Jako prostøedek zastavu-
jící krvácení jim položí prášek ze spálených žeber ságovníkových listù, egbaa. Po-
tom zanese žena dìvèe do chatrèe, kde musí dodržovat urèitou dietu a  kterou
nesmí opustit pøed uzdravením.
Na ostrovech Seram (též Ceram) a  Gorong v Molukách jde také o obøízku
klitorisu, kterou dìlá knìzova žena v sedmém až desátém roce a  která bývá spo-
jena s velkou slavností. Operace zde však nejednou konèívá vykrvácením, ale mrt-
vé dìti potom velebí, jaké mìly štìstí, že pøijdou do Mohamedova sedmého nebe.
V nìkterých oblastech Celebesu (Sulawesi) se obøízka dìvèat dìlává v devátém,
dvanáctém nebo patnáctém roce a  nazývá se mopolihoe olimoe, což znamená
urèitou rostlinnou koupel. Hostiny spojené s obøízkou dìvèat jsou ménì nákladné
než hostiny pøi obøízce chlapcù.
U Javáncù a  dále u Makasarù a  Bugisù ve Velkých Sundách jde také o obøízku
klitoristu; Javánci ji nazývají putingitil (puting – odlomení, itil – klitoris), Makasaro-
vé a  Bugisové (pùv. obyvatelé Celebesu, dnešní název ostrova èastìji Sulawesi)
kattang nebo katta, což znamená seškrábnutí, nebo jde skuteènì o celkem nepatr-
nou operaci, pøi níž se objeví málo krve. Podobnì jako u chlapcù má i obøízka
dìvèat více èi ménì charakter pøijímacího ceremoniálu do církve, tedy až druhotný
rituální charakter.
Nakonec indiánští Èunèové (nebo Kampové) v Peru na øece Ucayali dìlají oby-
èejnì obøízku dìvèat v jejich desátém roce. Pøi této pøíležitosti se nastrojení souse-
dé sejdou a  sedm dní se pøipravují slavnostními tanci a  zpìvy na obøad, pøièemž
se posilòují hojným popíjením opojné èièy z manihotu. Osmý den dìvèe opijí sil-
nou dávkou kvašeného manihotu a  znecitliví; v tomto stavu jí udìlá stará žena
operaci. Jednoduchým poléváním zastaví krev. Brzy nato zaènou opìt zpívat a
 tanèit, potom uloží obì do závìsné sítì a  nesou ji z domu do domu. Obøízkou je
dìvèe pøijaté mezi ženy.
U domorodcù na Suluských ostrovech (Sulu), kde se podobná operace dìlá u
dìvèat v devátém až desátém roce, mají neobøezaná dìvèata pøísný zákaz tìlesnì
obcovat s muži nebo vstupovat do manželství. U Arabù je zvolání „syn neobøeza-
né matky“ velmi ponižující nadávkou. U Kikujù v Keni se pokládá za pøestupek,
když dìvèe není obøezáno pøed první menstruací. Okolo obøezaného dìvèete tancují
ženy, nato ji zcela zabalí do kùže, takže má jen volnou hlavu, a  tìlo jí polévají
mlékem, což jsou snad oplodòovací kouzla pro budoucí manželku. O Kamèadal-
kách Steller napsal, když se zabýval jejich zvìtšenými malými pysky: „Pokládají je
za velkou hanbu a  v mládí jim je sestøihují jako psùm uši.“
O jiných drobných kouzlech a  povìrách spojených s obøízkou dìvèat by bylo
zbyteèné hovoøit. Zakonèíme tuto kapitolu o obøízce autentickým, literárním opi-
sem obøízkové èernošské slavnosti ganza z bývalé francouzské kolonie Ubangi-
Šari v rovníkové Africe, úryvkem z románu èernošského spisovatele Marana56
ze souèasnosti:
„...Ke Grimarovi se z dálky blížil velký rámus. Nyní byl nìkde na køižovatce
cest z Pujamby a  Paugakury. Stále se blížil a  dostal se až ke stáji, kde chovají vùdce
stáda. Pøešel most, který vede pøes Bambu, a  najednou zùstal u pevnosti. Nebyl to
už vzdálený køik! N‘Gakura (bùh) ho zmìnil na družinu mladých dìvèat a  mla-
dých mužù. Byli nazí, tìla mìli nabílená popelem a  manitobem – smrt se dotkne
toho, kde nedodrží tento zvyk – vlasy mìli ostøíhané a  oèi vyjevené, blížili se taneè-
ním krokem. Jejich skoky byly rytmické, podobnì i hrdelní a  nosová slova, kte-
rým nebylo rozumìt. Hovoøili samali, posvátným náøeèím. Kráèeli v jakémsi opo-
jení za zpìvu a  hudby. Uvidìli je. Neutišitelná smìs výkøikù je pozdravila tak
silným hlukem, že se na bøezích Bamby a  Ponga vzbudili tukani a  jejich poplašený
køik divoce znìl mìsíèní nocí. Prudká, jakási zmatená a  zvláštní radost se zmocnila
shromáždìní. Bojovníci sáhli po svých zbraních. Psi štìkali, dìti plakaly a  ženy opité
pivem a  vøavou dupaly nohama a  hulákaly: ,Ganza... ganza... ganza...‘ Už zaèaly
tlumenì huèet lingy. Jaké kouzelné osvìtlení! Jen stromy a  listí se zdálo v této bìlosti
èernými. Ale zem je bílá a  vršky jsou také bílé. I cesty jsou bílé. A  Pongo i Bamba
teèou jako støíbrný proud mìsíèního svitu. Za bojovými štíty se krèili bojovníci se sa-
gajami v pìstích a  èekali. Pøi tamtamu ling vstali a  mávajíc kopími zdvihli štíty a  øítili
se k Bambì. Zde se zastavili, rychle se otoèili a  bìželi na místo, odkud vyšli; pøitom
vyráželi silné výkøiky ,ganza‘ a  tancovali. Tamtam, zpìvy, balafony a  kundé všech-
no zaplavovaly moøem zvukù. Dnešní slavnost zaèínala jako obyèejnì. Vùdci hry
jsou mokundi – jaugba. Poznáte je podle ptaèích per, kterými si ozdobili úèes a  podle
chrastítek, které jim zvoní na zápìstích a  kotnících. Rozhazovali rukama, sráželi
nohy a  vyjadøovali své nadšení divokými posunky.
Zmatek se blížil, šíøil a  pøecházel ve vzrušující jásot. Mezi potleskem a  køikem
se ozýval cinkot zvoneèkù a  chrastítek mokundù-jangba. Zaèínal tanec, tanec, ta-
nec!... Dav se zachvìl. Dìti se blížily. Zašly až doprostøed velkého prostranství a
 tancovaly. Dìlaly posunky, natøásaly se a  svíjeli v køeèích, rozhazovaly rukama i
nohama, mimovolnì napodobujíc dospìlé, které vídaly tancovat za mìsíèních ve-
èerù pøed chatami, když po teplých veèerech nastává noc, kdy kungby bez pøestání
kvákají... Potom následovaly ženy. Byly nahé, vlasy mìly natøené olejem, v uších,
v nozdrách a  na rtech mìly sklenìné èoèky rùzných barev, kotníky i zápìstí mìly
sevøeny mìdìnými náramky. Každá držela ženu pøed sebou za ramena. Tvoøily
velký kruh, který se zaèal toèit tak, jako krouží svatojánské mušky za soumraku.
Potom se na znamení dané tamtamem kruh otevøel. Ženy tancovaly, udržujíc no-
hama, rukama i hlasem rytmus kundé, ling a  balafonù. Tento tance se zrychlilo.
Mìkce, ochable, se zavøenýma oèima zùstala jedna taneènice uprostøed pùlkruhu,
který tvoøila øada jejích družek. Stála pøed nimi, takže kdyby klesla, mohla ji zadr-
žet ta, která tancovala pøed ní i ty, které byly na obou stranách pùlkruhu. Udìlala tøi
kroky dopøedu a  tleskajíc: raz... dva... tøi... nabízela se mužùm. Odmítnutá se vrátila
a  zase... raz... dva... tøi... Potom pøemožená slabostí a  hanbou, že je stále odmítaná,
klesla. Její družky ji zachytily a  postavily. Potom podle pravidel tance šla na levé
køídlo tancujících, zatímco jedna její pøítelkynì odstoupila z druhého køídla a  snaži-
la se dosáhnout toho, co se nepodaøilo jí. Když nadešla kritická chvíle mužù, zmoc-
nilo se všech skuteèné šílenství. Byla to jen vøískající ústa na tváøích, koupajících
se v potu. Byl to jen dupot, který otøásal zemí široko daleko. A  ty posunky! Pøítom-
nost tolika mužù a  tolika žen, pivo, konopí, pohyb a  radost, to vše rozdmýchalo
tlející plamen touhy. Potom tancovalo deset mužù témìø nahých. Ze všech byl
nejkrásnìjší a  také nejsilnìjší Bissibingi. Oèi mu záøily jako vatra. Svaly se mu napí-
naly k prasknutí. Velel svým druhùm, nebo je pøevyšoval vysokou postavou.
Všichni si natøeli èelo rudým døevem a  tukem. Všude mìli chrastítka, i na klobouku
z peøí, i na motouzku, kterým mìli pøepásaná bedra na místì, kde bývá zástìra.
Šíøili okolo sebe pronikavý pach. Pot se jim øinul po tetované pleti, ale necítili úna-
vu. Zajímali se jen o slavnost a  všechnu pozornost vìnovali jen jí. Život je krátký!
Poslední den pøijde døív, než se nadìjeme! Každý sluneèní den pøibližuje smrt, není
tomu tak? Proto se veselme, dokud se dá! Tancovali. Byli sklonìní k zemi, dotýkali
se jí rukama a  opírali se o ni, vytváøeli všelijaké grimasy. Byli sklonìni k zemi a
 nohama dupali vpravo i vlevo, pøitom prudce házeli rukama dozadu, kývali jimi
ve vzduchu nahoru i dolù tak, jako se pohybují køídla velkého supa, když se snese,
popadne koøist a  vyletí do výšky. Potom vyskoèili, dopadli na ruce a  nohy a  po-
kraèovali, pohybujíc se v rytmu tamtamu: Ganza... ganza... ganza... Udìlají vám
ganzu... ganzu... ganzu... ganzu... Ke skupinì mladých mužù se pøiblížil staøec s no-
žem v ruce, zatímco staøena èekala pøed dìvèaty. A  staøí zpívali, dívajíc se na tanec
mladých, kteøí budou trpìt:
ganza... ganza... ganza... ganza,
dnes veèer stanete se ženami,
dnes veèer stanete se muži,
dnes veèer, až pøetrpíte ganzu –
ganza... ganza... ganza... ganza...
ganza... ganza... ganza... ganza...
Staøec a  staøena øíkali: Už dva mìsíce jste se skrývali hluboko v lese a  postili
jste se. Dva mìsíce jste se skrývali pøed pohledy nezasvìcených, bílili jste si èelo,
aby vás smrt neodnesla do své vesnice. Hovoøili jste jen posvátnou øeèí. Živili jste
se bylinami a  koøínky daleko od zrakù nezasvìcených. Dva mìsíce jste spali bùh-
víkde a  bùhvíjak. Zdržovali jste se smíchu a  her. N‘Gakura je s vámi spokojen.
Vaše zkouška skonèila. Mùžete si nyní hrát, smát se, tancovat, mùžete žít volnì a
 zase spávat na rohožích. Brzy se stanete muži, brzy se stanete ženami. Ještì chvíli
a  dostane se vám ganzy. Vaše zkoušky skonèily. Mùžete tanèit, radovat se a  smát.
 Ganza... ganza... ganza... ganza!
Ganza... ganza... ganza... ganza!
Balafony, lingy a  kundé burácely jako hromy. Musely pøerušit bolestné výkøi-
ky, a  proto se rozezvuèely. Obøad zaèal. Staøec i staøena si peèlivì brousili nože
na hladkém kameni, na který nejprve naplivali. Diváci se vztyèenými holemi se chys-
tali vrhnout na ty, kteøí by snad zakolísali. Koho zlomí taková nepatrná bolest, ten
není hoden být mužem. Ten musí zemøít! Zvyk to vyžaduje. Ale zklamali se ve svém
oèekávání. Nikdo ani nemukl. Krev z rány, stékající po nohách, støíkala pøi každém
kroku na sousedy, protože museli skákat a  zpívat, pøedstírat, že necítí bolest. Gan-
za... ganza... ganza...! Jen jednou v životì! Oba staøeèci vykonávali svou povinnost,
nedbajíc rámusu. Neslyšeli nic, nevidìli nic okolo sebe; konali svou práci jako stroje.
Podobali se žencùm, kteøí ozbrojeni kosami kráèejí polem v dobì žní... Mladá dìv-
èata tancovala toèíce se; nìkterá byla velmi bledá. Hrùza je pøece pøemáhala, ne-
mohla se jí ubránit. Pøišla staøena, zavolala taneènici, roztáhla jí prudce stehna,
chytila prsty to, co hledala, pøitáhla si to jako kauèukovníkovou liánu a  odøízla
jediným øezem. Ani se neobrátila a  zahodila za sebe tyto kousky zkrvaveného,
ještì teplého masa; nìkdy jimi trefila nìkoho do tváøe. Copak však na tom záleže-
lo? Když to spadlo na zem, psi se o to rvali.
Ganza... ganza, ganza... ganza!
Jen jednou v životì.
K nám, ženy! K nám, muži!
Nyní jste obøezáni!
Ganza! Ganza! Ganza! Ganza!
Operatéøi si usušili nože, dokonèili svùj úkol. Hluk nyní dosáhl vrcholu. Vše, co
pøedcházelo, nebylo nièím. Všechen køik, všechen tanec mìl být pouhou pøípravou
na to, na co všichni èekali: na milostný tanec, který se tanèí pouze tento veèer, kdy
je všechno dovoleno. Lingy, balafony a  kudé pøetékaly v øevu. Z džungle se hlasitì
ohlašovali tukani a  øvali noèní dravci, avšak jejich hlasy zanikaly v tomto výbuchu
šílenství. Objevily se dvì ženy. Jedna byla Jassiginïa, žena Batualu, mokundiho,
druhá zatím nepoznala muže. Obì byly nahé, ostøíhané, na krku mìly náhrdelníky
ze sklenìných èoèek, prsten v nose a  náušnice. Náramky jim cinkaly na zápìstích a
 kotnících, tìlo mìly natøené rudou barvou. Kromì tìchto ozdob mìla Jassiginïa
ještì velký falus z barevného døeva. Byl pøipevnìný na pásu, kterým byla v bed-
rech pøepásaná a  visel dolù. Tento odznak mužství naznaèoval úkol, který mìla
v tomto tanci. Nejprve tancovala, pohybujíc se jen v bocích. Nohy se jí nehýbaly.
Jen døevìný falus poskakoval pøi tomto kolísání. Potom se pomalu blížila ke své
spolutaneènici. Ta odskoèila. Nechtìla, skuteènì nechtìla podlehnout mužské tou-
ze. Její pohyby a  couvnutí vyjadøovalo hrùzu. Zklamaný muž ji následoval. Prudce
dupal nohou. Najednou, jako by se zbavila svého nerozumného strachu, se mu
nabízela z dálky. Ano, nabízela se. Kráèel znovu k ní a  chtìl ji obejmout. Kladla už
jen slabý odpor. Poddávala se jeho vášni jako ranní mlha slunci. Zakrývala si ruka-
ma oèi nebo pohlaví. Byla už jen jako štvaná zvìø, která se náhle vzdává. Ještì chvíli
roznìcovala mužovu touhu, bráníc se objetí. Ale když ji chytil a  prudce naznaèil, že
už nemùže déle èekat, už neodporovala. Když zrychlené taneèní tempo dosáhlo
vrcholu, ve kterém se završuje touha, taneènice se zastavily a  chvìly se štìstím...
Zvláštní šílenství rozbouøilo temné pudy davu, který tancující obklopoval. Muži si
strhávali kusy látky, které jim sloužily jako zástìra, ženy odhazovaly pestré opas-
ky. Všem se nadýmala prsa touhou. A  dìti napodobovaly pohyby dospìlých...
Tìžký zápach pohlaví, potu a  alkoholu se šíøil a  byl ostøejší než dým. Tìla se vrhala
na zem, kde se uskuteèòovaly všechny taneèní pohyby. Byly to pohlavní orgie
spojené s opojením alkoholu, bylo to šílenství bez hanby a  mezí. Zaznìly nadávky
a  støíkala krev. Zbyteènì. Jen pud, zbìsilý pud byl pánem všech. Tamtamy umlkly.
Ztichly i kundé a  balafony... Také úèinkující chtìli nìco mít z této rozkoše, kterou
vyvolali, udržovali a  roznítili. Ztraceni v davu tancovali tento milostný tanec,
ze kterého všechny ostatní tance vzešly a  kterému se ani jeden nevyrovná. Tanco-
vali. Teplý výpar, podobný mlze, která stoupá ze zemì po dešti, vystupoval z tohoto
shromáždìní. Zase další dvojice sebou hodila na zem...“

Infibulace a  defibulace. Kromì obøízky se u nìkterých afrických, už polocivili-

zovaných národù vyskytuje ještì další operace u dìvèat – umìlé uzavøení pochvy,
infibulace, tedy zašití, pøi kterém však vždy nejde o použití skuteèných stehù. Úèe-
lem této operace je znemožnit dìvèeti soulož a  zabezpeèit její „panenství“ až do
svatby, je to tedy krutý a  odporný zvyk patriarchální a  otrokáøské povahy.
Nìkdy jde snad i o zúžení otvoru do pochvy, aby se tím zvýšil požitek pøi sou-
loži. Obøízka spojená s infibulací byla známá už ve støedovìku a  dodnes je velmi
rozšíøená u Gallù, Somálcù, Hererù a  u jiných národù jižnì od nilských vodopádù;
u beduínù severnì od Chartúmu dìvèata podrobují infibulaci mezi pátým a  os-
mým rokem, v Kordofánu v osmém roce, u Danakilù (novìji Afarù, kúšitský kmen
ve vých. Etiopiii a  v Džibutské rep.) ve tøetím apod.
Infibulace, jíž vždy pøedchází obøízka, se nedìlá všude stejnì. Nejèastìji dìvèeti
bøitvou oživí horní vrstvy, to znamená, že ji zbaví malých stydkých pyskù a  nìkde
i velkých pyskù vnitøního okraje, potom stehna pøeloží jedno pøes druhé, aby
se zranìná místa setkala, a  kolena pevnì zaváží, aby obì nemohla roztáhnout
nohy. Musí takto dlouho ležet, vìtšinou dvacet až ètyøicet dní, dokud živá místa
zcela nesrostou. Aby moè a  pøípadná menstruaèní krev mohla odcházet pøiroze-
ným zpùsobem, ponechají malý otvor, do kterého vloží trubièku. Skuteèné zašití
ran nitìmi, koòskou žíní, lýkem nebo drátem se ojedinìle vyskytuje u Somálcù,
Gallù a  Súdáncù. Krvácení zastavují napøíklad v Kordofánu máslem z jemnì roz-
tluèené stromové kùry. Po dobu operace, která je nanejvýše bolestivá, dìlají pøed
chatrèí i uvnitø, kde se zákrok provádí, velký rámus. Znìjí bubny, tleskají ruce,
strhne se køik, aby byl pøehlušen bolestný køik obìti tohoto brutálního zvyku.
Africká dìvèata právì uvedených národù se pøi milostných návrzích nejednou
omlouvají slovy: Al báb maghlúk, to znamená: brána je zavøena. A  cestovatel
dodává: Je to rozhodnì bezpeènìjší prostøedek než všechny umìlé pásy a  zámky,
kterými suroví rytíøi spoutávali své manželky, když šli na køížovou nebo jinou
výpravu. Jiný cestovatel však podotýká, že u Somálcù ani infibulace nezaruèuje
cudnost, protože dìvèata už pøed ní bývají za peníze povolná, vìtšinou za 12 dola-
rù; dávají však pozor, aby pøi tom neztratila hymen. Otrokáøi nìkdy používají
infibulaci u právì ukoøistìných otrokyò.
Po infibulaci musí døíve nebo pozdìji být ovšem provedena defibulace, což
znamená, že dívka musí být znovu uèinìna schopnou soulože a  potom i porodu.
Francouzský spisovatel o takových ženách napsal: „Urèitý èas pøed svatbou je
tøeba øezem odstranit tento srùst pøíèící se pøírodì. Když se objeví nìjaký podezøe-
lý pøíznak, je tu žhavé železo a  bøitva. Øíká se, že otupená citlivost tìchto národù
jim brání pochopit neslýchaná muka a  tìžké nevyhnutelné zážitky tìchto lidských
praktik, vynalezených despotismem silnìjšího pohlaví, aby si zajistilo první radost
z panenského kvìtu, tak opomíjeného ve všech jiných zemích. V žádném pøípadì
však snadno nedosáhnou toho, aby se u dívky obnovil stav, ve kterém mùže plnit
manželské povinnosti. Když se vyskytne dìvèe, které se z nedostatku penìz vdá a
 nepodrobilo se této nutné operaci, musí rozhodnout muž, co se udìlá; když se mu
podaøí tìžká vìc, že ji oplodní, má právo žádat, aby nìkterá z žen, které vykonávají
toto kruté øemeslo, odstranila zadarmo pøekážky bránící porodu. Mladá vdova,
která má nadìji, že se znovu vdá, neváhá ještì jednou se podrobit mukám tohoto
dvojitého roztrhnutí. Ale takový pøípad je vzácný.“
Jiný francouzský cestovatel popsal ve Vìstníku paøížské zemìpisné spoleènosti
(sv. XVII.) martýrium súdánské ženy takto: „Když se mladá Núbijka vdává, opìt
se uchýlí k ženì, aby vrátila jejím pohlavním orgánùm rozmìry nutné pro naplnì-
ní manželství, nebo její otvor je velmi úzký a  pøíliš málo pružný (je obklopen
jizvou), aby jej mohl vlastní silou i sebesilnìjší manžel prorazit. Žena tedy zakroèí a
 podélným øezem otevøe ránu, jíž se pak dá soulož uskuteènit. Protože by se však
tato nová rána snažila znovu zahojit, kdyby krvácející èásti zùstaly spojeny, vsune
žena mezi její okraje nebo dva tøi prsty hluboko do pochvy novou rostlinnou
trubici, o mnoho širší než byla ta první – tato trubièka má totiž pøedstavovat roz-
mìry manželova údu. Tato druhá trubice zùstane ne místì ètyøicet dní, dokud
se rána zcela nezacelí a  trubice se nestane zbyteènou... Ale pro nešastnici, která
se poprvé i podruhé podrobila operaci, ještì není všemu konec. Když zùstane
v jiném stavu, což se obyèejnì stane, nemùže porodit, dokud na sobì neokusí další
øezný nástroj, nebo ten nepovolaný kruh, obklopující Venušin pahorek a  zabra-
òující souloži, zabraòuje i roztažení èásti, jíž má projít dítì. Je tedy tøeba znovu
širokými a  hlubokými øezy rozšíøit èásti, které se nechtìjí samy roztáhnout. Èasto
se stane, že dítì, vycházející z pánve narazí na vnitøní stìnu pohlavní èásti a  žena
rozøezávající právì do hloubky velké pysky tìžce zraní plod, deroucí se ven. Sám
jsem v podobných pøípadech vidìl, jak neopatrné øezy bøitvou dítìti zpùsobily
smrtelná zranìní. A  pøece vzdor bolestem, které vždy provázejí tuto hroznou
infibulaèní proceduru, naproti všem nebezpeèím, kterým jsou vydány žena i rodící
se dítì, pøes všechny pokusy úøedníkù egyptské vlády, aby se tento ohavný zvyk
odstranil, drží se Súdánky v tomto smìru svých názorù; mladá dìvèata se jim pod-
robují ještì více než muži, protože se domnívají, že bez infibulace by si nenašly
manžela.“
U kmenù jižnì od nilských vodopádù pøijde žena, která provádí tyto operace,
pøed svatbou k ženichovi, aby mu zmìøila úd, podle nìhož by zhotovila ze døeva a
 hlíny jakýsi falus a  potom podle tohoto svého výrobku èásteènì rozøezala ženu.
Falus ovinutý mastnými hadry zùstane v ženì, aby nemohla znovu srùst. Za hla-
holu obvyklé svatební slavnosti si potom muž dovede ženu, potácející se potlaèo-
vanou bolesti, domù na jakési visuté lùžko za hrubý závìs, a  už po ètyøech nebo
pìti dnech s ní souloží, neèekaje až se rána zahojí. Pøed porodem ženu úplnì rozøe-
žou, ale po porodu ji podle manželovy libovùle opìt „zašijí“, nechají jí vìtší nebo
celkem malý otvor.
Podobnì Brehm vypráví, že pøed svatbou pošle ženich pøíbuzným dívky døe-
vìný model svého údu a  podle tohoto rozmìru mají jeho nevìstu defibulovat.
Pøed porodem otvor samozøejmì rozšíøí. Danakilky (novìji Afarky, viz výše) si prý
tento nemrav tak osvojily, že se po porodu dávají z vlastní vùle znovu zašít. U
národù pìstujících infibulaci není øídkým jevem, že se ženy po porodu znovu infi-
bulují, což se vztahuje i na otrokynì. Vyskytují se krutí „páni“, mezi nimiž i Evro-
pané, kteøí tuto operaci dávají dìlat otrokyním, svým souložnicím, dvakrát i tøi-
krát, i když tyto ženy zase prodají. V Berbersku (tj. v sev. Africe) vidìl cestovatel
mladou vdovu, kterou dal její muž infibulovat v krátkém období sedmkrát; dù-
sledkem toho byly ohavné jizvy.
Infibulace má vliv i na prùbìh pohlavních chorob. V egyptských nemocnicích
lze vidìt mnoho žen nakažených syfilidou, které jsou v dùsledku infibulace posti-
ženy velmi rozsáhlými vøedy. Lékaø zde vidìl èerné otrokynì doslova rozežrané.
Vlekly je z vnitrozemí Afriky dlouhou cestou po poušti. Syfilitický dopravovatel si
je vybral z øetìzu otrokyò, rozøezal a  zneužil. Jejich èerstvé rány se rychle promì-
nily v rozsáhlé vøedy, se kterými musely ve strašném horku bez umývání pocho-
dovat dlouhé týdny, dokud nakonec nenašly pøístøeší v nemocnici.
Vzdor tomu, že pùvod infibulace je tøeba celkem jistì hledat v mužské žárlivos-
ti, v jedné její nejodpornìjší „kulturní“ formì, zdá se, že tento zlozvyk podporuje i
oblíbenost soulože s infibulovanými ženami, které mužùm svou sevøeností posky-
tují zøejmì vìtší sadisticky podbarvenou rozkoš. Do jisté míry tomu nasvìdèuje i
obyèej, že infibulaci opakují èasto po porodu, i ta okolnost, že se nezjistila nikde
kromì severovýchodní a  støední Afriky, kde odedávna kvetlo otrokáøství a  kde
jsou tedy sadistické choutky jistì „doma“ ve zvýšené míøe. Tento názor potvrzuje
také zvyk, že dìvèata defibulují na svatbu podle mužova údu.

Menstruace a  obøady v dospìlosti. Japonský porodník Kangava napsal: „V

tom okamžiku, kdy se dítì narodí a  ocitne se na rohoži na dlažbì, položí dítì muž-
ského pohlaví na bøicho a  dítì ženského pohlaví na záda.“ Ale dìti rùzných náro-
dù nedbají na takové rozlišení a  dìtství dìvèat u pøírodních národù probíhá v pod-
statì stejnì jako u chlapcù.
Rùzné mravy a  obyèeje, spojené s ukládáním, natíráním, umýváním, ošetøo-
váním a  výživou dìtí byly a  jsou u obou pohlaví stejné, i rozmanité zkrášlovací
procedury byly a  jsou když ne stejné, tedy alespoò velmi podobné u dìvèat i
chlapcù. Také obøízka mìla pùvodnì asi stejný úèel u dìvèat i chlapcù, a  jak jsme
vidìli, dìlávala se a  dìlá u obou pohlaví v ten samý den a  na té samé slavnosti.
Protože pøírodní národy, jak už víme, nepokládaly a  nemohly ani pokládat po-
hlavní sféru lidského života za neèistou a  hanebnou, netajily pohlavní život pøed
dìtmi a  nedìlaly v tomto smìru rozdíl mezi chlapci ani dìvèaty. Vùbec se u vìtšiny
pøírodních národù nedá hovoøit o nìjaké zvláštní výchovì dìtí, kterou ponechaly
jim samým, ale velmi brzy je pøibíraly k práci, hlavnì dìvèata. Až pohlavní dospì-
lost a  obøady s ní spojené znamenají v životì pøírodních dìtí práh, po jehož pøe-
kroèení se obì pohlaví do jisté míry rozcházejí do dvou rùzných táborù.
Vnìjším projevem pohlavní dospìlosti dìvèat byla pro pøírodní národy první
menstruace. Ne však od poèátku. Pùvodnì mohli lidé pokládat toto krvácení jen
za nìco nepøirozeného.
Karl von den Steinen ve svém vynikajícím cestopisu hovoøí o Bakairech ze støední
Brazílie: „Najednou se objeví krvácení: to je urèitì nemoc! Že takto indián pùvodnì
uvažoval, je jasnì prokázáno u vìtšiny kmenù obvyklým, zcela zbyteèným ošetøo-
váním menstruujícího dìvèete, které izolovali, okuøovali, naøizovali dietu, dìlali
záøezy a  jinými prostøedky bojovali proti neznámému nepøíteli. Zcela odstranili
chloupky na Venušinì pahorku a  pøiložili obvaz nebo polštáøek, uluri... Jak je
vidìt, nevedla k tomu èistotnost, ale zdravotní dùvody pùsobit proti ztrátì krve.“
Jako „nemoc“ se menstruace objevuje v lidové øeèi mnohých národù. Indická
„Kámasútra“, se kterou se pozdìji blíže seznámíme, radí dìvèeti, které nemùže
milenci nic poskytnout, aby „hovoøila o jedné a  té samé nemoci, která se objevuje
nezavinìnì, nedá se zatajit, nedá se oèima postøehnout a  nevyskytuje se stále.“
Menstruace se však nazývá i „posvátným kvìtem“ (na Malabaru v Pøední Indii)
nebo „kvìtem v rozpuku“ (v Africe u Zulù) jiný indický erotický spisovatel ji nazý-
vá „kvìtem domu boha lásky“ a  v lidové øeèi všech národù má popisné názvy
jemné i hrubé, básnické i triviální.
Všimnìme si nyní krátce pøedevším tzv. menstruaèního cyklu z fyziologického
hlediska; i když jde o odboèení, nebude snad neužiteèné pro mnohého ètenáøe
tohoto díla, který dosud nehledal populární pouèení jinde.
Život ženy se dìlí na tøi velká období: na dobu pøed pohlavní dospìlostí, kdy
se vyvíjejí pohlavní orgány a  tìlo, na dobu pohlavní èinnosti, která zaèíná dospì-
lostí a  konèí klimakteriem, a  na dobu tìlesného a  pohlavního klidu, zaèínající mezi
45. a  50. rokem.
Pohlavní dospìlost u nás nastává mezi tøináctým a  ètrnáctým rokem, v jižních
krajích mezi desátým a  jedenáctým nebo ještì døíve, v severních zemích mnohem
pozdìji. Navenek je charakterizována menstruací, která se v dobì mezi dospìlostí
a  klimakteriem normálnì objevuje každý ètvrtý týden. S tìmito stavy samozøej-
mì souvisí závažné zmìny ve vnitøní sekreci. Menstruaci pøedchází ve vìtší èi menší
míøe nìkolik úkazù: nalévání prsou, zvýšené vyluèování slin, nechu k jídlu nebo
naopak hltavost, sklon k prùjmu, sklíèenost nebo zvýšený pocit štìstí, u zpìvaèek
zmìna hlasové polohy atd., pøièemž nyní ponecháváme stranou pøípadné patolo-
gické jevy.
Dále je s menstruací spojen odchod asi 100 až 200 cm3 tmavé krve smíšené
se slizem, která postupnì vyráží z ústí dìlohy. Za tohoto ètyøtýdenního menstru-
aèního cyklu bývá normální vypuzování z vajeèníkù, to znamená, že z folikulu
odejde zralé vajíèko, což se nazývá ovulace. Toto vajíèko mùže být oplodnìno a
 vyrùstá v dítì, nebo zùstane neoplozené a  zaniká. Pokud je vajíèko oplodnìno,
pøestává menstruace. Vajíèko tedy pochází z folikulu; když folikul praskne, pøileh-
nou øasy pøijímajícího trychtýøe na toto místo vajeèníku a  vejcovod pohltí vyhoze-
né vajíèko jako moøská sasanka vodní hmyz. Dále je potom hnáno øasinkovým
epitelem vejcovodu, ve kterém pak èeká na oplodnìní. Pokud nastane, putuje oplod-
nìné vajíèko normálnì do dìlohy, jejíž sliznice je už pøipravena, a  uhnízdí se zde
pro další vývoj. Když však oplodnìno není, zanikne a  pøipravená sliznice dìlohy
se musí této pøípravy zbavit, což se dìje právì menstruací.
Mohli bychom ji tedy nazvat porodem neoplodnìného vajíèka. Pokud funkè-
ní doba oplodnìného vajíèka trvá deset mìsícù, funkce neoplodnìného vajíèka
trvá jen ètyøi týdny. Cesta neoplodnìného vajíèka vejcovodem, asi 12 cm dlou-
hým, probíhá sedm až devìt dní. Sliznice dìlohy tedy prožívá za menstruaèního
cyklu ètyøi stavy.
Pøedevším jde o stav klidu: sliznice je na povrchu potažená jednoduchým epite-
lem, jehož žlázky pøedstavují rovnomìrnì silné rourky. Po ètrnácti dnech nastane
zmìna, druhý stav pøedmenstruaèní. Už koncem tohoto intervalu tkanivo zvlhne,
sliznice zaène nabíhat, žlázky se trhají a  silnì vyluèují, vrchní vrstva vlhne krví a
 zvìtšuje svùj objem trojnásobnì až pìtinásobnì. Nyní je sliznice pøipravena na pøí-
chod oplodnìného vajíèka, které se mùže zahnízdit a  tìhotenství mùže nastat.
Když však oplodnìné vajíèko nepøijde, byly tyto pøípravy zbyteèné a  sliznice se jich
zaène zbavovat. Malé cévky se zpøetrhávají, mezitkanivo se naplní krví, roztrhaná
sliznice odchází a  nastává krvácení, tøetí stav menstruaèního cyklu. Potom se sliz-
nice vrací do normálního stavu, znovu se pokrývá epitelem, žlázky znovu získávají
obyèejný tvar rourek.
Otázka, jak souvisí ovulace s menstruací, tedy pøesnì ve které dobì menstruaè-
ního cyklu je vajíèko z folikulu vypuzeno, není dosud celkem objasnìna. V každém
pøípadì zde hraje hlavní roli folikulový aparát, a  to ne mechanickou, jak se ještì
nedávno fyziologové domnívali, ale chemickou. Z primárního folikulu, který tvoøí
protoplazmatická kulièka prvotního zárodku s obyèejným epitelem, okolo nìhož
se brzy utvoøí vrstvená vazivová blána, vyvine se pomalu takzvaný Graafùv foli-
kul tím, že v prvním folikulu následkem rozpuštìní a  vyluèování sérové tekutiny
vznikne dutinka a  vajeèná buòka je pøitom pøibývající tekutinou stále více zatlaèo-
vaná ke stìnì folikulu, ukládá žloutek jako potravu a  znaènì tím vzrùstá.
Graafùv folikul je orgán urèený pro vydání vajíèka. Pùvodnì je prý v každém
vajeèníku asi 300 000 folikulù, pøi porodu je témìø celý vajeèník dítìte naplnìn
primárními folikuly, ale z tìch se jen nepatrná èást skuteènì vyvine a  dozraje. Nì-
kteøí biologové odhadují, že v obou vajeènících se vyvine za život ženy jen asi 360
Graafových folikulù. Po ovulaci, tzn. když Graafùv folikul naroste, nìkdy až do
velikosti lískového oøechu, vystoupí k povrchu vajeèníku, praskne a  folikulin vy-
žene vajíèko, nezahyne, ale žije dále jako tzv. žluté tìlísko, corpus luteum. Nejprve
se naplní krevní sraženinou a  luteinem, žlutým barvivem, ve kterém je hodnì
tuku a  který objevili i v pylu kvìtù, ve žloutku apod. a  potom se vyvíjí ve žlázovitý
orgán s dùležitou vnitøní sekrecí.
Nejnovìjšími pokusy na zvíøatech se zjistilo, že vajeèník je orgán nadøazený
dìloze, má na ni vyživovací a  dráždící vliv, vyvolávající už uvádìné jevy v její
sliznici, tedy jednotlivé fáze menstruaèního cyklu. Aktivní èástí vajeèníku je takto
jeho folikulový aparát a  z nìho se vyvíjející coepus luteum. Jde o žlázu s vnitøní
sekrecí, která se „obrozuje každý ètvrtý týden, u zvíøat v pøíslušných pøestávkách,
a  má cyklickou funkci dodávat dìloze výživné pokyny, jimiž zabraòuje, aby ne-
klesla zpìt do dìtského stavu nebo do pøedèasného stáøí a  jimiž se stává schopnou
pøipravovat sliznici na pøijetí oplodnìného vajíèka. Když je vajíèko oplodnìno, žlu-
té tìlísko bdí nad jeho uhnízdìním a  prvním vývojem. Když nedojde k oplodnìní,
žluté tìlísko zakrní.“
Jinak øeèeno: Výmìšky žlutého tìlíska upravují pøíchod menstruace, pøipravují
plodonosné orgány ženského pohlavního ústrojí na pøijetí a  vývoj plodu. Zároveò
musíme dodat, že v tìhotenství zabraòují vzniku nových dozrávajících folikulù.
Když se nyní vrátíme k otázce, ve které dobì menstruaèního cyklu nastává
ovulace, podle jakého termínu bychom mohli urèovat pøesnou dobu poèetí a  pøes-
né trvání tìhotenství, je z pøedcházejícího výkladu zøejmé, že ovulace nenastává
zároveò s menstruací, ale asi v polovinì menstruaèního cyklu, a  že tedy nejopti-
málnìjší pøíležitost na oplodnìní je asi uprostøed pøestávky mezi dvìma menstru-
acemi.
Dodejme ještì, že se menstruace celkem správnì pokládá za pøíznak po-
hlavní dospìlosti, že však mùže být dìvèe pohlavnì dospìlé i bez ní. Tìhoten-
ství se projevilo i u dìvèat ještì nemenstruujících, u žen, u nichž se objevilo
pøirozené zastavení mìsíèkù (amenorrhoe), i u žen, které už vùbec nemen-
struovaly. Podstatným znakem pohlavní zralosti není tedy menstruace, krvá-
cení z pohlavního ústrojí, ale ovulace, vypuzení vajíèka schopného oplodnìní
z vajeèníku. Ovulace se tedy mùže vyskytnout bez menstruace, ale nikdy ne
menstruace bez ovulace.
Chemickými rozbory se v krvi zjistil ve zvýšeném množství arzén, fosfor,
glykolen, magnezium, vápno, síra atd., tedy látky dùležité pro rozvoj plodu,
pøi nahromadìní však škodlivé ženskému organismu. Tyto látky na zdravotní
stav ženy pùsobí už pøed periodou a  kdyby zùstaly v tìle, jistì by ho vážnì
ohrozily. Pøi menstruaci se tedy vyluèuje nejen krev, ale i tyto pro rozvoj plodu
dùležité látky, jichž se žena periodou zbavuje, protože je už nepotøebuje a  byly
by pro ni nebezpeèné. Tento vyluèovaný jed, který v dobì menstruace zjistili i
v potu podpaždí, ve slinách a  v krvi ušního lalùèku, se nazývá menstruaèním
jedem, tedy menotoxinem.
Už u pøírodních národù se menstruace ženy pokládala za neèistou, to znamená
posedlou démony, a  je velmi rozšíøena domnìnka, že menstruující ženy nemají
pøipravovat urèitá jídla, nebo se v jejich rukou zkazí.
Není šprochu, aby na nìm nebylo pravdy trochu.
Pøed nìkolika lety vzbudil pozornost svým výzkumem v tomto smìru vídeò-
ský lékaø prof. Béla Schick. Odevzdal jedné své pomocnici nádhernou kyticí rùží,
aby ji dala do vody. Už druhý den všechny rùže zvadly. Když to vzbudilo jeho údiv,
vyjádøilo se dìvèe v tom smyslu, že ji to nepøekvapuje, že to mohla pøedvídat už
vèera, nebo je tomu tak vždy, když má menstruaci. Prof. Schick tento jev dále
potom zkoumal takovým zpùsobem, že dal jednomu menstruujícímu a  jednomu
nemenstruujícímu dìvèeti držet kytici kvìtù pùl hodiny, a  skuteènì se pøesvìdèil,
že kvìty u nemenstruujícího dìvèete zùstaly svìží, zatímco u druhého zvadly. Po
16 hodinách se na nich objevily hnìdé žilky, po 24 hodinách uschly a  po 48 hodi-
nách ztratily listy. Podle prof. Schicka má menstruaèní jed nejsilnìjší vliv první den,
tøetí den byly prý kvìty svìžejší než kvìty z rukou kontrolního dìvèete a  ètvrtý
den se prý nepozoroval už žádný vliv. Ani pøíprava kynutého tìsta se menstruují-
cím ženám podle prof. Schicka skuteènì øádnì nedaøí, tìsto zùstane alespoò o
polovinu nižší než tìsto z rukou nemenstruující ženy. Menstruaèní krev se nesráží,
jedovatá látka nezaniká ani po zahøátí na 150 stupòù a  dokonce prý pùsobí i pøes
gumové rukavice.
Normální menstruace u evropské ženy trvá tøi až pìt dní. Celkovì se ve stej-
ných mezích pohybuje i u žen pøírodních a  u žen rùzných východních národù. Zdá
se, že se nedá hovoøit o vlivu tropù na prodloužení nebo zkrácení menstruaèní
doby, ale podnebí snad spolu s ostatními životními podmínkami má vliv na men-
struaci spíše u pøírodních severních žen.
V Grónsku prý ženy menstruují jen ètvrtletnì, nìkdy jen dvakrát nebo tøikrát
do roka. U Eskymaèek se prý neobjevuje menstruace v zimì a  v dobì nedostatku
potravy. O Samojedkách (Nìnkách) a  Laponkách hovoøí stará zpráva: „Ti, co
se domnívali, že samojedské ženy nepodléhají mìsíènímu èištìní, se mýlili; prav-
dou však je, že se u nich vyskytuje jen slabì a  nepatrnì.“ Podle Linného mají
Laponky slabší mìsíèky než Švédky.
U domorodek v Ohòové zemi, které cestovaly po Evropì, se zjistilo, že nemìly
alespoò pùl roku silnìjší krvácení z genitálii: pøi pitvì dvou mrtvých žen se ukáza-
lo, že ve vajeènících nemìly ani stopy po dozrávajícím vajíèku, tudíž se u nich nevy-
skytla za delší èas nejen menstruace, ale ani ovulace. V takových pøípadech se však
nedá hovoøit o chorobné poruše, ale o pøirozeném zpomalení menstruaèního cyk-
lu, nebo snad o stopách lidské øíje pùvodnì pùlroèní.
Proti poruše mìsíèkù a  rùzným problémùm, které z nich pro ženu vyplývají,
používalo lidové lékaøství pøírodních národù rùzné prostøedky, spojené s více èi
ménì vyvolanou povìrèivostí. Z toho se dá usoudit, že tam, kde se takovéto pro-
støedky vyskytují, nebyla tato porucha neobvyklým zjevem.
Svazijci (Swazi, bantuská národnost ve Svazijsku a  Jihoafrické republice) na-
pøíklad pokládají dìvèe nebo ženu bez menstruace za nemocnou. Když se men-
struace zpozdí, dostává dìvèe dawu, a  když mìla napøíklad zakázáno jíst kuøe,
nebo celá její rodina nesmìla kuøe jíst, dají jí nyní kuøe a  zakáží jí místo toho jiné
jídlo. Sedm dní jí vaøí dawu z koøínkù a  kuøete. Dìvèe u sebe stále nosí døevìnou
panenku; a spí nebo vaøí, tluèe obilí nebo koná svou potøebu, má svou panenku
v ruce nebo v šátku na zádech, dokud se menstruace neobjeví. Ve Východoindic-
kém souostroví podporují pøíchod opoždìné menstruace stlaèováním urèitých èás-
tí bøicha a  rùznými bylinami. Domnívají se, že na mìsíèní èištìní má velký vliv
Mìsíc: mladá dìvèata prý menstruují pøi lunárním novu, starší ženy po úplòku.
Také Maorové na Novém Zélandu pøipisovali Mìsíci velký vliv na menstruaci a
 domnívali se celkem oprávnìnì, že èím je žena starší, tím vìtší tìžkosti má s mìsíèky,
ale tím je také plodnìjší. V dobì poruchy ženu izolovali a  léèili ji odvarem z urèitých
listù, nasbíraných na východní stranì plantáže, protože Mìsíc vychází na východì.
Mìsíc bývá vùbec obviòován z ženských menstruaèních tìžkostí, protože jeho
obìh trvá právì tak 28 dní jako normální menstruaèní perioda. V britské Nové
Guineji mìli domorodci tuto povìst: za dávných dob, kdy žil Mìsíc na Zemi jako
mladík velmi malièký a  celé tìlo mu pokrývaly svìtlé vlasy, chodíval za ženami a
 dìvèaty do zahrad. Dlouho o nìm ani jedna nevìdìla, až jednoho dne zaèal køièet,
a  tak se ho jakási vdaná žena ujala a  položila ho do pleteného koše, který visel
na vìtvi. Podle jiné verze sám vlezl do koše a  až odtud zaèal køièet. Žena mu øekla,
aby byl tiše, že mu sežene a  uvaøí potravu. Zatímco pro nìj vykopávala jamový
koøen, chlapec z koše utekl, ulomil si kus cukrové tøtiny a  jedl ji. Potom se ženou
souložil a  ona s ním otìhotnìla. Její manžel ji obvinil z cizoložství s chlapcem. Po-
pøela to sice, ale vzdor tomu mìl podezøení a  hlídal je. Dvojice se zanedlouho
znovu setkala a  chlapec znovu vlezl do svého koše, který tentokrát visel v besídce,
a  zde se opìt dal do køiku. Tu øekla žena, aby byl tiše, že mu dá jíst a  vrátí se do
vesnice. Manžel však pøed besídkou i za ní zapálil oheò, takže chlapec nemohl utéci
a  zahynul. Jeho krev støíkala k nebi a  z nìj se stal Mìsíc. I oznámil Mìsíc, že za trest
všechna dìvèata a  mladé ženy budou krvácet, až se objeví, ale staré a  tìhotné ne,
protože je zodpovìdný za jejich stav.
Jak jsme si už øekli, pokládají pøírodní národy pøíchod první menstruace
za znamení puberty. Neobjevuje se však všude ve stejném vìku; na její brzký nebo
opoždìný pøíchod má snad nejrozhodnìjší vliv teplé nebo studené podnebí, potom
rasa, o jejímž pùsobení však mnoho nevíme, nebo výzkum o vlivu vnitøní sekrece
je dosud velmi nedostaèující, dále tìlesná konstrukce a  sociální pomìry.
Dìvèata se živìjším temperamentem a  silnou konstrukcí dostávají periodu
døíve než dìvèata klidnìjší povahy a  slabší konstrukce, brunety døíve než blon-
dýnky, dìvèata ze zámožných kruhù døíve než dìvèata dìlnická, mìstská døíve
než venkovanky.
U pøírodních národù se vyskytuje první menstruace podle údajù sice ne celkem
ovìøených mezi osmým (napøíklad u Australek) až šestnáctým (napøíklad u Somá-
lek) rokem, nejèastìji ve dvanácti letech. Protože pøírodní národy zaèínají s pohlav-
ním stykem velmi brzy, obyèejnì už pøed pøíchodem menstruace, má snad tento
raný styk vliv i na brzkou pohlavní zralost a  u dìvèat tedy na brzký pøíchod prv-
ních mìsíèkù. Ale zatím to není dokázáno.
S pøíchodem menstruace se pøírodní dìvèe stává neèisté, posedlé duchem pøed-
kù, tabu, je tøeba ji izolovat a  pøipravit na její mateøské a  manželské „povolání“. To
je smyslem obøadù spojených s pohlavním dozráváním ženy.
Za neèistou se pokládá žena v dobì periody u všech dnešních pøírodních náro-
dù a  samozøejmì i u mnohých polocivilizovaných národù. Jenže pùvodnì tento
pojem souvisel nikoliv s odporem k nechutnému, ale s náboženskými pøedstava-
mi, které vznikly z kultu pøedkù. Žena byla tabu, to znamená, že se jí nikdo nesmìl
dotknout, protože z ní vycházely démonické mocnosti, které by se pomstily.
Za takových pøedstav se pozdìji vyvinula pøedstava ošklivosti a  nechutnosti,
pøedstava fyzického hnusu, když zvrácená výchova vedla ke vzniku kulturních
neuróz. Dìvèe nebo ženu tedy odlouèí nebo musí být alespoò viditelnì oznaèena.
Volofky (viz výše) nosí pestrý šátek složený do trojúhelníku zavázaný pøes
prsa okolo tìla, queenslendské Australky nosily od tøetí menstruace na zádech
košík s prázdnými škeblemi, aby si nemohly lehnout k souloži; mìly svùj zvláštní
oheò, nemìly používat manželùv. Kdysi se tito Australci dokonce domnívali, že by
urèitì zemøeli, kdyby se pøiblížili k místu, kde se zdržovala menstruující žena; ta-
kové místo bylo oznaèeno ostrou tyèí s metlièkou. V bìžném odlouèení žije men-
struující žena vìtšinou na jihomoøských ostrovech, také u omažských indiánù (Oma-
hové), kde musí mít svùj vlastní oheò.
Ženy v tomto svém období musely používat i vlastní nádobí a  náøadí a  musely
zachovávat urèitou dietu. Byl a  ještì i je velmi rozšíøen zvyk samostatných men-
struaèních chatrèí. Stojí v urèité vzdálenosti od vesnice, napøíklad v Austrálii, u indi-
ánských severoamerických i jihoamerických kmenù a  hlavnì v Africe. Na Pobøeží
slonoviny (u Guinejského zálivu) má každá vesnice odlouèenou chatrè, burnamon,
do které se uchylují menstruující ženy a  do které jim nosí potravu. U Hotentotù a
 Kafrù (Zulù) si staví tuto chatrè pokaždé žena sama. Menstruující ženy jsou mnoh-
de oznaèovány i pomalováním, které pùvodnì mìlo asi hlubší smysl; Hotentotky
si malují na tváø kulatá znamená, loanžské èernošky se malují na èerveno, jiné èer-
nì. Po tøech až sedmi dnech se pak ženy vracejí, ale pøedtím se musí podrobit
oèistným ceremoniím, jejichž podstatou je pøedevším umývání nebo i pøekraèová-
ní ohnì a  okuøování.
Samojedka, která se vùbec pokládá za neèistou, je zvl᚝ neèistá v období men-
struace a  musí se pak oèistit pøekraèováním ohnì a  okuøováním dýmem ze sobí
nebo bobøí srsti. Somálky na to používají takzvanou ženskou myrhu: vhodí kou-
sek do hlinìného hrnce se žhavým uhlím, nad který si žena, zabalená do šátku,
sedne a  okuøuje si pohlavní oblast.
U pøírodních kmenù uvnitø Malajského poloostrova v Zadní Indii (Malakka)
se nesmìly menstruující ženy dotknout jídel, která mìli jíst muži, kromì koøenù,
které pro muže vykopaly a  které si sami muži oškrábali. Voda na oèišování po
menstruaci se držela v samostatných velkých bambusových rourách, které ma-
lajské kmeny Orang-Hutanové nazývali èit-nort, Orang-Sinnoové a  Orang-Ke-
naboové karpet. Byly pomalovány èarodìjnými vzory, které zahánìly démony,
hantu. Nìkdy smìly tyto vzorky malovat jen medicinmani, pokud mìly mít
náležitého úèinku. Ale na bambusových nádobách pro menstruující ženy byly
vzory vìcí porodní báby, s nimi medicinmani nechtìli mít nic spoleèného. Použí-
val se na to døevìný pilkovitý nástroj, kterým pøeøezávala i pupeèní šòùru novo-
rozeòat. Vzorky byla jiné pro dìvèata a  jiné pro vdané ženy; pøedstavovaly
rostlinu, která se ve starých sídlištích tìchto kmenù skuteènì pøidávala do vody,
aby „rušila krev“. Když se na to zapomnìlo, vznikli démoni krve, hantudarah,
kteøí vlezli do ženina tìla, nièili její krevní výtok, takže nemohla rodit zdravé dìti.
Muži nechtìli o tìchto démonech s cestovatelem57 hovoøit, tvrdili, že o nich nic
nevìdí a  odkazovali ho na porodní bábu. Domnívali se, že by jejich mužství
zesláblo, kdyby se dotkli menstruující ženy, a  zøejmì z tohoto dùvodu ani ne-
chtìli o tìchto ženských záležitostech hovoøit.
U Naimarù na Malabaru (Malabarském pobøeží, Pøední Indie) je menstru-
ující žena v prvních dnech neèistá, vykážou ji do samostatné místnosti v domì
a  nesmí se dotknout žádného nádobí a  náøadí k vaøení nebo ke høe. Ètvrtý
den se vykoupe a  až do konce sedmého dne je poloneèistá, smí už opustit
svou místnost, ale ještì nesmí jít do chrámu. V této dobì øíkají, že je viitiidu-
rum, mimo dùm. Když ji nìkdo poprosí o trochu vody, odpoví: Nejsem doma.
Pøi stavbì naimarského domu se pamatuje na místnost pro menstruující ženy
a  šestinedìlky.
Kavkazské Cheusurky žijí v období menstruace také jako „neèisté“ v odlehlých
chatách; jsou postaveny z bøidlicových desek a  mùžeme je vidìt v blízkosti všech
cheusurských vesnic: nazývají se samrevlo. Ženy v tomto období muší chodit
ve starých šatech. „Když je hezké poèasí, sedí na støeše a  v létì jsou schopny
dìlat neuvìøitelné vìci s rùznými divokými bylinami, které jedí. Hrubé stonky
bolševníku a  šavnatìjších kerblíkù spolu se všelijakými mátami jedí bez jakéko-
liv úpravy a  vypijí k tomu znaèné množství kyselého mléka. Veèer však pøece
musí tyto „neèisté“ bytosti zaopatøit dobytek a  potom zase na noc odcházejí
na své odlehlé místo. Pøed návratem do vesnice se musí celé umýt.“
Na ostrovech Alafurského souostroví (tj. na Molukách) si v dobì menstruace zastr-
kují ženy i dìvèata do pochvy tampony z namìkko roztøepeného lýka a  muži se s nimi
pohlavnì nestýkají; na ostrovì Seram se jim dokonce peèlivì vyhýbají. Menstruující
ženy nesmìjí chodit na pole a  do zahrady, barvit pøízi a  zúèastnit se rybolovu.
Na Aruských ostrovech (u jihozáp. pobøeží Nové Guineje) nesmí nic sázet, vaøit ani
pøipravovat, nesmí se koupat ani umývat, od svých mužù jsou oddìleny.
U lesních èernochù v Surinamu (na severových. Jižní Ameriky) bydlely men-
struující ženy v samostatném, k tomuto úèelu zøízeném domì. Cestou do této ka-
rantény musela žena starostlivì dbát, aby se zády neobrátila k žádnému muži,
který ji uvidìl, nebo aby nedovolila nikomu jít za ní; musela zùstat stát tak dlouho,
dokud okolojdoucí neprošel. Když se stalo, že nìkdo, a už muž èi žena, jí šel
naproti, ihned se zastavila a  úzkostlivì volala: „Mi kaj, mi kaj!“ (Jsem neèistá!) Do
obydlí svého muže nesmìla vkroèit, dokud menstruace nepominula. Když v tomto
období potøebovala cokoliv ze svého nebo sousedova domu, musela zùstat pøede
dveømi a  nechat si to vynést ven, potom musela opìt opatrnì odcházet do svého
útulku a  nesmìla se v té dobì stýkat ani s jinou ženou.
Jistý anglický kapitán zažil u indiánských Tinnehù v Kanadì toto: Pøibìhla k nìmu
velmi vystrašená domorodka se šestiletým dítìtem, aby ji zachránil pøed jejím
mužem; mìla periodu a  ve tmì nevìdomky pøekroèila jeho pušku. Protože vìøila,
že touto puškou nyní už nic netrefí, bála se jeho hnìvu, když zjistila, co se stalo.
Naštìstí pøece jen krátce nato zastøelil jakési zvíøe, a  tak se k nìmu mohla po
nìjakém èase vrátit. Jinak by jí jistì podle indiánského zvyku odøízl kus nosu nebo
ucha.
Také Unalitové, eskymácký kmen u Beringova prùlivu, vìøí, že poprvé men-
struující dívka okolo sebe šíøí zvláštní ovzduší a  když se k ní pøiblíží mladý muž
tak, že se do tohoto ovzduší dostane, uvidí ho každé zvíøe a  je konec jeho lovec-
kým úspìchùm. Vùbec velmi mnoho pøírodních národù vìøilo, že menstruaèní
krev a  její výpary pøinášejí nehody a  neštìstí.
Dokladù o tom, jak pøírodní národy pokládaly menstruující ženu za nebezpeè-
nou a  menstruaèní krev za škodlivou, je velké množství z celého svìta; omezili
jsme se tedy jen na nìkolik charakteristických pøíkladù a  vrátíme se nyní k dìvèa-
tùm, která menstruují poprvé.
První menstruace má velký etnologický význam, nebo ji provází mnoho zvy-
kù, hlavnì obøadù souvisejících s pohlavní dospìlostí, jejichž vzdálenou ozvìnou je
køesanské biømování. Tato kapitola je jednou z nejpestøejších a  nejzajímavìjších
dìjin pøírodní ženy a  uvádí nás do tajù primitivního duchovního života, jimiž bylo
pøírodní dìvèe obklopeno, jen co se stalo schopným vykonávat svou pøirozenou
pohlavní funkci.
Protože podle druhotných pøedstav pøírodních národù èlovìk nebo nìjaká jeho
èást neumírá úplnì, ale nìjakým zpùsobem se znovu pøevtìluje, je každý porod
vtìlením pøedkù z matèiny strany; když však mateøské právo vystøídalo otcov-
skoprávní zøízení, bylo tøeba pøevzít dítì do otcovského kmene a  postarat se o
jeho plodnost: to je pùvodní smysl obøadù spojených s pohlavní dospìlostí. Kromì
toho se u mužského pohlaví pohlavnì dospìlý mladík pøijímá z tøídy dìtí do tøídy
dospìlých mužù, tedy schopných nosit zbranì, a  u ženského pohlaví se dìvèe
z tøídy dìtí pøijímá do tøídy žen schopných rodit.
Toto, stejnì jako ostatní fáze ženského života, porod, manželství, smrt, prová-
zejí slavnosti a  obøady, jejichž podstatou je týž okruh pøedstav a  které doznívají i
v køesanském náboženském myšlení a  v povìrách a  které s takzvanými pøírod-
ními mýty, pøevážnì básnickými výmysly, nemají vìtšinou nic spoleèného.
Pohlavnì dospìlá pøírodní dívka se stává nositelkou nepøátelských duchù, du-
cha ženských pøedkù a  potom démonù, které je tøeba vypudit, aby se dìvèe mohlo
stát plodným a  rodilo svému muži zdravé dìti. Je také tøeba, aby „se znovu naro-
dilo“, proto je odlouèeno nebo zavøeno a  vrací se, když pøijalo zárodky plodnosti,
stalo se plodnou ženou a  bylo pouèeno o vìcech své pøirozené a  manželské funk-
ce. Vìtšina pøírodních národù udìlovala a  udìluje dospìlým dìtem podrobné po-
uèení o takzvaných manželských povinnostech i z pohlavního hlediska. Bylo pro
nì nepøedstavitelné, že by dìvèata mìla vstupovat do pravidelného pohlavního
života nebo do manželství nevìdomá.
Pùvodnì se poprvé menstruující dìvèata musela zavléci do lesa a  pozdìji pro
sebe dostala samostatnou chatrè. Svazijci mìli v každé obci pro dìvèata, která po-
prvé menstruovala, mwari, samostatnou budovu, kumbi. V noci je sem tajnì pøi-
vedou na tøi mìsíce, podle jiné zprávy na šest mìsícù až na rok, ale také jen na mìsíc.
Musí se 24 hodin postit, potom jim matky dennì nosí potravu; jsou pod dozorem
staré porodní báby nebo jakési kmotry, kungwi, která je pouèuje o všech vìcech
užiteèných pro budoucí manželku. Dá jim i sodo, šátek na krev, který smí dìvèe
ukázat jen kungwi, ale nikomu jiného, ani matce, ani manželovi. Kungwi s jinými
starými ženami uèí mwari i erotický tanec unjago, pøi kterém musí dìvèe napodo-
bovat pøedevším tøetí pohyby, tikitiza, a  kungwi zpívá rùzné pøimìøené písnì,
napøíklad: „Mlynáøka malá, meloucí zárodek, chtìla by mlít obilí na mouku se svým
wari.“ Když se jejich pobyt v kumbi chýlí ke konci, koná se slavnost pod stromem
mujombo, k nìmuž dìvèata její družky pøinesou na zádech, aby je nikdo nespatøil.
Na taneèní slavnost sem pøijdou i mnohé další ženy. Dìvèata se uchýlí do odlehlého
domu nebo si zde vystaví chatrè.
U Kondù ve východní Africe poprvé menstruující dìvèe zavøou na jeden až dva
mìsíce do samostatného domu, který nesmí opustit, kde ji však mùže navštìvovat
vesnická mládež, chlapci i dìvèata; jen její milý sem nesmí pøijít. V této dobì dostá-
vá od starých žen ponauèení o pohlavních vìcech a  o manželských povinnostech.
Když pøejde pøíslušný èas, ženy zkoumají její panenství; když je výsledek uspoko-
jivý, koná se slavnost, pøi které pøítomné ženy pohostí masem a  pøikrývku, na níž
dìvèe spalo, spálí. Když má ženicha, zaplatí jejímu otci zbytek kupní ceny a  vezme
si ji domù. Jestliže však prohlídka dìvèete skonèí špatnì, mùže ženich, pokud sám
není viníkem, dìvèe odmítnout a  žádat zpìt svùj dobytek.
Když se odžibvejské indiánce blíží doba, kdy má dostat první menstruaci, peè-
livì nad ní bdí matka a  èasto ji zkoumá, zda se neukazuje nìjaké zvláštní znamení,
a  napomíná dceru, aby sama dávala pozor a  hned jí øekla, kdyby zpozorovala cosi
nezvyklého. Hned po objevení menstruace musí dìvèe neprodlenì opustit obydlí a
 vesnici, i kdyby zuøila bouøka nebo byla nejchladnìjší pùlnoc. Odejde do malého
vigvamu, který pro ni postavili na osamìlém, málo navštìvovaném místì asi ètvrt
míle nebo ještì dále od jejího obydlí. Toto doèasné útoèištì je co nejpohodlnìji
zaøízeno, protože zde musí sama strávit nìkolik dní a  nocí. Její rodina jí sem nesmí
poslat žádnou vaøenou potravu.
O klecích pro dìvèata, která poprvé menstruují, se dozvídáme z Nové Británie
(Birara) v Bismarckovì souostroví. Jistý misionáø vypráví: „Pøišel jsem právì vèas,
abych byl svìdkem obøadu spojeného s uvìznìním dìvèete v kleci. To ubohé stvo-
øení, ovìšené náhrdelníky a  pásy z èervených, bílých a  modrých perel, vypadalo
velmi vylekanì. Ráno ho tetovali novoirským zpùsobem, to znamená, že jí do tìla
vyøezali rùzné vzorky. Èást obøadu tvoøil zápas mezi ženami skupiny Maramara a
 skupiny Pikalaba – na tyto dvì skupiny se dìlí obyvatelstvo – zdánlivì o právo
hlídat uvìznìnou. Ženy po sobì navzájem házely vše, co jim pøišlo pod ruku, a
 potom vítìzné z nich udìlaly útok na budovu, kde bylo dìvèe zavøené. Pøed úz-
kým vchodem se strhla všeobecná rvaèka.“
Cestovateli Brownovi se podaøilo navštívit tato dìvèata v jejich vìzení. Nejpr-
ve však musel pøekonat velký odpor pohlavára, potom i staré ženy, která dívky
hlídala, a  nakonec i odpor dìvèat, protože jsou tyto chatrèe schovány v lese a
 jsou pro muže, i když jsou to pøíbuzní uvìznìných, zcela nepøístupné. „Byla to
budova asi 25 stop dlouhá a  stála v ohradì z tøtiny a  bambusu. Nad jejím vcho-
dem visela otýpka suché trávy, která znamenala, že je úplnì tabu. Vnitøek domu
obsahoval tøi kuželovité chatrèe 7 nebo 8 stop vysoké a  10 až 12 stop široké
v základnì, a  asi 4 stopy vzdálené od zemì, odkud se zužovaly do špièky. Tyto
klícky byly vyrobeny ze široké pandánové kùry a  byly tak pevnì sešité, že do
nich nemohlo vniknout svìtlo a  vzduch tam pøicházel jen velmi nepatrnì. Na jedné
stranì každé chatrèe byl otvor, který tvoøily dvojité dveøe upletené
z kokosovníkové a  pandánové kùry. Asi tøi stopy od zemì byla bambusová
dlážka. Jak mi vyprávìli, v každé klícce bylo zavøeno jedno dìvèe a  každé zde
muselo zùstat 4 až 5 let, pøièemž jí nedovolili z budovy nikdy odejít.“
Brownovi se podaøilo pøemluvit starou opatrovnici, aby klícky otevøela:
dìvèata mohla vykukovat a  natahovat ruce pro perly, které jim pøinesl jako
dárek. Zùstal však opodál, takže pokud si uvìznìné chtìly perly vzít, musely
nutnì vylézt ze svého vìzení. „Touha po mém daru vyvolala nové problémy,
protože dìvèata se nesmìjí po celou dobu, co jsou zavøena, dotknout nohama
zemì. Perly však chtìly dostat, a  tak staøena vyšla a  nasbírala kusy døeva a
 bambusu a  rozložila je po zemi, potom šla k jednomu dìvèeti, pomohla mu
vyjít, držela ho za ruce, když stoupalo z døeva na døevo, až se dostalo dost
blízko ke mnì, aby si podávané perly mohlo vzít. Šel jsem si potom prohléd-
nout vnitøek klícky, ze které vyšla, ale sotva jsem tam mohl vstrèit hlavu, tak
horké a  vydýchané ovzduší zde bylo. Klícka byla èistá a  nebylo v ní nic kro-
mì nìkolika krátkých kusù bambusu jako nádob na vodu. Bylo zde místo jen
pro sezení nebo skrèení ležícího dìvèete na dlažbì, a  když byly dveøe zavøe-
né, bylo jistì v úplné nebo témìø úplné tmì. Nedovolí jí nikdy vyjít, kromì
toho, že se jednou za den koupe v misce nebo v døevìné vanì, stojící tìsnì
vedle klícky. Velmi se prý potí. Do této první klícky je posadí, když jsou ještì
celkem mladá, a  musí zde zùstat, dokud z nich nejsou mladé ženy. Potom je
propustí a  každá má velkou svatební slavnost, kterou pro ni pøipraví. Jedna
dívka mìla asi ètrnáct patnáct rokù a  náèelník mi øekl, že ji sem dali pøed pìti
lety, ale nyní ji propustí. Druhé dvì mìly asi osm a  deset let a  musely zde
zùstat ještì nìkolik let. Ptal jsem se, zda nìkdy neumøou, ale øekli, že ne. I
když jsou nemocné, musí zde v klidu ležet. Mnohá jiná dìvèata jsme vidìli
venku se støapci pøekøíženými pøes prsa a  záda. Pokud jsem mohl zjistit, musí
si vzít tento kroj v urèitém vìku nebo v urèitém období jejich rùstu a  nosí ho,
dokud už nejsou na vdávání. Naši lidé nám vyprávìli, že stejný zvyk
v pozmìnìné formì existuje i na západní stranì Nového Irska. Zde však staví
v lese pro takováto dìvèata jen doèasné chatrèe z kokosové kùry.“
Australské dívky na øece Pennefather v Queenslendu jsou povinny pøi první
a  také pøi dvou dalších menstruacích, hned, jak se objeví pøíznaky, oznámit to
své matce, která je vyvede z tábora na odlehlé místo, do stínu vhodného stromu;
udìlá v píseèné pùdì kruhovou jámu a  celé tìlo dìvèete od pasu dolù zakryje
pískem. Potom ji zatarasí plotem z vìtví, který je otevøen jen vpøedu, kde matka
zapálí oheò. Zde zùstane sedìt se zkøíženýma rukama a  s dlanìmi na kupì písku,
který jí zakrývá nohy.
Obøady pohlavní dospìlosti. Sledování zpùsobù, jakým pøírodní národy hledí
na první menstruaci, nás vedou pøímo k obøadùm pohlavní dospìlosti u nich. I
když jsme tu upozornili, že u mnoha pøírodních národù dívky souloží pøed men-
struací, z pøedchozího je patrné, že právì menstruací vstupují do pohlavní dospì-
losti, což se zaèasté neobejde bez osobitých obøadù. Mnohé z nich, jak brzy uvidí-
me, se ovšem týkají i mladých mužù.
Na území Krobù (v Ghanì) na Zlatonosném pobøeží (Guinejský záliv) jsou tyto
ceremoniály rùzné v jednotlivých okresech; západnì od øeky Volty byl pøedtím,
než zasáhla vláda, takovýto zvyk: panny vybrané za nevìstu poslali na horu Kro-
bo, která se tyèí na rovinì jako malá sopka a  je korunována pøíkrou skalní stìnou.
Na tomto vrchu bylo kdysi mìsto, kde Krobové pochovávali své mrtvé pod svými
rodinnými domky. Konaly se zde velké fetišistické slavnosti s lidskými obìmi a
 panny se tu zasvìcovaly do manželských tajností. V této dobì na sobì nesmìla
dìvèata nosit nic mimo cylindrového klobouku a  nesmìla se obléci ani tehdy, když
šla do vesnice na návštìvu. Když vyšlo najevo, že se dívka v tomto èase spustila
s nìjakým mužem, svrhli ji ze skalní stìny do propasti. Nyní mají èernoši zákaz
vystupovat na toto místo a  obyèeje spojené s pohlavní dospìlostí nahradily jiné,
mírnìjší formy.
 O Basutech (Basutové, také Sothové, viz výše) vypráví misionáø Merensky mo-
ralizujícím žargonem toto: Koma je souhrnné oznaèení pro procedury, jimž se musí
podrobit chlapci i dìvèata, aby mohli být pøijati mezi muže a  ženy. O tìchto vìcech
se nezasvìcený nesmí nic dozvìdìt. „Prozrazuješ obøady koma,“ je jakási kletba
nebo velmi tìžká nadávka. Dìti se dobrovolnì pøipojí k prùvodu, který je vede do
nìjaké lesní rokle. Bìsnìní a  nevázaný zpìv, skuteèný a  øádný pohanský ryk
zaznívá z této rokle bez pøestání ve dne i v noci. Toto divoké øièení trvá mìsíce; po
roce se objeví následky... Figurky s divnými jmény, které pøitom ukazují, pøipomí-
nají, že se s nimi kdysi konalo zasvìcování do modloslužebných znalostí. Pøipomí-
ná to také, že v severním Transvaalu tancují dívky pøi obøadech koma okolo hlinì-
ného hada. Dìvèata jsou pouèována zkušenými ženami. Musí rozdýchávat oheò,
koupat se za chladného èasného rána, v plachetce na zádech hlídat hlinìnou figur-
ku s napíchanými trny jako dítì a  dostávají pøitom všelijaké rady. Kromì jiného
dìvèeti øíkají: „Žena nemá nikdy lhát, nikdy nelži.“ Koma se pùvodnì ve východní
Africe nazývali duchové zemøelých a  potom i duše nenarozených dìtí, nakonec
fetiše. Svazijci používají „kameny pomazání“, hladký kámen z korálové skály, kte-
rým se mele koøení a  který se používá i pøi svatbì. Tento kámen se pùjèuje dìvèa-
tùm, která poprvé menstruují, nesmí ho však nosit nezakrytý i když ho doma
mùže každý vidìt.
Podle jiného cestovatele dostává dìvèe jako doklad své pohlavní dospìlosti
„kámen tajemství“, který nesmí uvidìt ani jeden muž. Na nìm rozetøe voòavé
santalové døevo, kterým jí dospìlé družky natøou tìlo, až z pokožky odpadávají
šupiny. Po tomto symbolickém stáhnutí kùže zaènou „mystéria“, která jsou však
schopna radikálnì odstranit poslední zbytky dìtství dìvèete a  ze zasvìcené udìlat
v každém smìru zkušenou ženu. se zahøátými kameny se dá porovnat domnìnka
mexických indiánù, že teplo plodí dìti v tìle ženy. V dalším vývoji se z plochého
kamene stává fetiš z hlíny nebo panenka, které se používají i proti neplodnosti žen
v manželství. U Ewweù je to se, košík, v nìmž sedí figurka ze šedožluté hlíny,
podobající se èlovìku, do které jsou v dost pravidelných vzdálenostech vtlaèené
lasturky kami (pøipomínající ženské pohlaví) a  asi stejnì velká oblá semena. Dvì
kami tvoøí oèi a  do hlavy je zapíchaných nìkolik kuøecích per. Košík je vystlán
bavlnìnými hadøíèky.
U indiánských misií v jižní Kalifornii existuje zvláštní slavnost, která se anglicky
nazývá roasting of girls. Je to veselá slavnost, na které se sejdou všichni. Vykopou
jámu asi 3 stopy hlubokou a  5 stop širokou, rozdìlají v ní oheò, takže z vlhké zemì
stoupá pára a  tuto jámu vyhradí dìvèatùm jako místo pobytu na ètyøi dny. Staré
ženy okolo ní tancují a  neustále zpívají. Když nìkterá vysílením i usne, ihned po
probuzení zaène opìt tancovat. Dìlají pøitom rùzné tajemné vìci, jejichž smyslem a
 cílem je zaplašit od mladých dìvèat zlé ducha, jakož i to, aby se dìvèata staly
plodnými a  hodnými. Slavnost konèí tím, že dìvèatùm ukáží divný pùlmìsícový
kámen, 13 až 15 palcù dlouhý a  35 liber tìžký, který má prý symbolický vztah
k ženským pohlavním orgánùm.
Také u indiánù Luiseòo, kteøí patøí k Šošonùm vykopou v zemi jámu, zapálí
oheò a  dìvèata položí do jámy na záda. Zahøejí dva ploché kameny a  položí jim je
na bøicho. Dívky si pak musí vzít zvláštní ozdobu na hlavu a  zdržovat se požití
urèitých jídel; na nìjaký èas je odlouèí i od ostatních pøíslušníkù kmene a  rudou
barvou kreslí na kámen urèité kresby, pruhy a  èáry, které tvoøí vzorky nìkolik
stop vysoké; po dokonèení této kresby jejich pùst konèí. Potom musí spolknout
malé tabákové kulièky s horkou vodou: když potom zvracejí, pokládají je za špatné,
když tabák nezvracejí, jsou prý hodné.
V Kambodži musí dìvèe, u nìhož se vyskytly první pøíznaky pohlavní dospì-
losti, „vstoupit do stínu“. Ještì v ten samý den jí rodièe ováží zápìstí bavlnìnými
nitìmi a  pøipraví úplnou obì pro pøedky z pokrmù, svíèek a  kadidla. Zemøelým
tuto událost formálnì oznámí: „Naše dcera se stala dospìlou, posíláme ji do stínu,
vìnujte jí svou pøízeò.“ Ten samý den zasadí banán, jehož ovoce je urèeno jen pro
mladá dìvèe, které ho mùže poslat bonzùm. Pouèení, která dávají rodièe dìvèeti
na dobu jejího odlouèení, jsou tato: nedej se spatøit žádným cizím mužem, nedívej
se na žádného muže ani kradmo, jez jako bonzové svou potravu jen mezi výcho-
dem slunce a  polednem, jez jen rýži, sùl, kokosové oøechy, hrách, sezam a  ovoce,
zdržuj se ryb a  jakéhokoliv masa. Koupej se, až když nastane noc, v dobì, kdy
se už lidé nedají rozeznat, aby tì nespatøil žádný živý tvor.
Dìvèe se nesmí koupat samo, vždy jej musí doprovázet sestry nebo jiná rodi-
na. Pracuje jen doma a  nechodívá nikam, ani do pagody. Podle postavení a  ma-
jetku rodiny tato odlouèenost trvá déle èi krátce, nìkolik mìsícù i nìkolik rokù,
chudí lidé ji dodržují alespoò tøi až pìt dní. Za tmy ji pøerušují: zde si dìvèe, které
je „ve stínu“, dá do kapsy v záhybech své zástìrky nùž na betel a  nádobku
na vápno, potøebné k pøežvýkání betelu, zapálí svíèky a  kadidlo a  jde se modlit
k Rahnovi (obludì, která rodí tmu, žvýkajíc hvìzdy mezi zuby), aby vyslechl její
úpìnlivou prosbu za štìstí. Potom se vrátí zpìt „do stínu“. Ubožáci, kteøí nemají
na svíèky a  kadidlo, dávají dìvèeti, které jde k Rahnovi, alespoò nejlepší šaty a
 využívají této pøíležitosti k tomu, aby dívka, která v jistém smyslu pøijímá Rahna
za svého pána, mohla vyjít ze své odlouèenosti. Zámožní lidé vyèkávají pøízni-
vìjší pøíležitosti, hlavnì v lednu, únoru nebo v kvìtnu, aby uspoøádali obøady
vystoupení ze stínu. Bonzy poprosí, aby pøišli a  opakovali své modlitby, mladé
dìvèe sebou pøed nimi musí hodit do prachu. Rodièe pozvou sousedy i pøátelé,
aby se této slavnosti zúèastnili.
Když dívka u indiánského kmene Nutka v Britské Kolumbii (nejzápadnìjší pro-
vincie Kanady) dosáhne dospìlosti, musí si sednout na zápraží proti dveøím a  po-
zvou celý kmen, aby se slavnosti zúèastnil. Najmou urèitý poèet žen a  mužù
ke zpìvu a  tanci, za což jim zaplatí. Za zpìvu písní, které se nazývají t´a´ma, stojí
po každé stranì dìvèete muž pøevleèený za velkého ptáka. Má velkou masku a
 oblek celý z peøí se dvìma køídly. Taneèníci masky nemají. Potom vezme osm
mužù po misce, bìží k øece, naberou èerstvou vodu a  vrátí se s ní do domu. Musí
se pøitom pohybovat v kruhu a  levou ruku mít stále uvnitø kruhu. Vodu vylijí
dìvèeti na nohy a  vrátí se k øece. Stále se pohybují v kruhu, s levou ruku dovnitø.
Pak pøed dìvèe na zápraží postaví døevìnou stìnu pomalovanou postavami velké-
ho ptáka, za níž je zcela schováno. Po obou stranách zavìsí rohože, takže dívce
zùstává jen malý prostor, ve kterém musí zùstat nìkolik dní a  skrývat se pøed
pohledy mužù. Po tuto dobu ji obsluhuje nìkolik dìvèat a  žen. Nemá prý dovole-
no spatøit slunce nebo oheò, nebo se jich má alespoò vyvarovat. Mezitím, co je
skrytá za stìnou, slavnost pokraèuje.
Pod vlivem „evropské kultury“ už velmi zvrhlé formy nabyl ceremoniál u
loanžských èernochù. Dívky vstupující do dospìlosti jsou ve vesnici oslavovány
zpìvem a  tancem a  provázeny mládeží obou pohlaví je dokonce pøedstavují i
Evropanùm. Takové procesí se už z dálky ohlašuje rozpustilým jásotem; dìvèe,
zcela zahalené, vedou doprostøed dvora, posadí je na bednu pod sluneèník a  tam
poslouchá, jak jí družky velmi zøetelným zpùsobem vyzpìvují její budoucí vyhlíd-
ky. Za pohárek rumu ráda odhalí svou tváø a  dá najevo spokojenou hrdost, že ji
nyní už poèítají mezi dospìlé, nikdy však neprojeví stud. Také èernoši
ze Zlatonosného pobøeží vodí dìvèe, které poprvé menstruuje, co nejvíce vypará-
dìné ulicemi a  pøitom zpívají chvalozpìvy na její panenství.
Velmi dùležitý a  zajímavý popis ceremoniálù spojených s pohlavní dospìlostí
dìvèat z èernošské Libérie pøinesl Büttikoffer58: „Institucí, úzce související s man-
želstvím, je zde takzvaný kouzelný háj, anglicky greegree-bush, který je tøeba
pokládat za jakýsi penzionát, pøipravující na manželský život. Existuje samostatný
kouzelný háj pro dívky a  samostatný pro chlapce. Témìø každá vìtší vesnice má
svùj háj pro chlapce i dívky, ale oba „ústavy“ jsou vždy vzdálené jeden od druhého
a  nemají mezi sebou styky. Setkal jsem se s institucí greegree-bushe u Vajù, Xhosù,
Godahù, Pessyù, Queahù a  západních Bassù, nejsem si však jistý, zda existuje i u
východních kmenù. U Vajù (Vajové, jeden z èetných kmenù obyvatel Libérie)
se greegree-bush pro dìvèata nazývá sandy. I zde je kouzelný háj jakýmsi penzio-
nátem, který je zøízený v lese nedaleko obce na k tomu urèeném místì. Vychova-
telkami, které se v Libérii nazývají greegree-woman nebo devil-woman, jsou staré
ženy, jejichž pøedstavenou je vìtšinou nejstarší náèelníkova žena. Tyto ženy pozná-
me vždy podle malého køížku vytetovaného vzadu na každém lýtku. Do sandy
vstupují dìvèata v deseti letech, nìkdy i døíve, a  zùstanou zde, dokud nedorostou
na vdávání, nìkdy i déle. Jak na soh-bah za chlapce (soh – lesní démon, bah – vel-
ký), tak platí rodièe i za své dívky naturáliemi démonickým ženám (soh), aby jejich
dìtem nic nechybìlo. Dìvèata chodí v kouzelném háji nahá. Pøi vstupu musí jako
chlapci pøijmout svazové tetování a  podrobit se obøízce, která znamená operativní
zkrácení klitorisu. Odseknutý kousek zaváží do hadøíèku, usuší a  zavìsí dìvèeti
na krk, prý „na znamení panenství“. Znaèky, které chlapci i dìvèata dostanou v kou-
zelném háji, jim dìlají vìtšinou na zádech a  na stehnech a  tvoøí je øady uzlíkovitì
vyènívajících jizev na kùži, které trochu pøipomínají šòùry perel, zatímco kresby u
Vajek (viz výše) se omezují na svislé pruhy na stehnech. Vstup do kouzelného háje
mají muži a  nezasvìcené ženy pøísnì zakázaný. Jak belly (kouzelný háj pro chlap-
ce), tak sandy je pod ochranou zemøelých duchù, n‘jana, a  kdo se do nìj opováží
vstoupit, toho, jak vìøí, ostražití n‘janové ihned napadnou a  usmrtí. Starší ženy,
pokud mají odznak greegree-bushe, mohou bez pøekážky své pøíbuzné navštìvo-
vat, ale musí se pøi vstupu vysvléknout a  nechat své šaty venku. I dìvèata mohou
obèas navštívit svou rodinu doma, ale pøed odchodem se natøou bílou hlinkou,
takže vypadají jako cirkusoví klauni. Podobnì jako chlapci nesmìjí nosit bavlnìné
vìci, ale berou si na procházku zástìrku z lýkové látky nebo z vláken listù èi z vinné
palmy. V tomto kouzelném háji se dìvèata za dozoru vychovatelek uèí zpìvu, hry
a  tance, ale i mnohé básnì, z nichž jsou nìkteré „všelijaké a  je tøeba je umìt chápat.
Je v nich velmi málo, co by mohly dívky se ctí zpívat, i když jinak jsou ve svém
bìžném denním obcování slušné, cudné a  stydlivé.“ Kromì toho se dívky uèí vaøit,
vykonávat rùzné domácí práce, plést sítì a  zúèastòovat se rybolovu. Dìvèata
z kouzelného háje se v Libérii nazývají greegree-bush-girls, u Vajù sandy-ding (dítì
kouzelného lesa), obyèejnì však bony ve smyslu ,panna‘. I sandy má svou každo-
roèní slavnost. Vystupujícím dìvèatùm natøou celé tìlo olejem a  potom je jejich
pøíbuzní èasto ovìsí nejrùznìjšími drahocennými šperky, jako jsou støíbrné náhr-
delníky, náramky, kruhy a  chrastítka, která nosí na nohách, aby pøi tanci dìlaly co
nejvíce hømotu. Na této slavnosti nosí soh i soh-bah døevìné masky. Jsou to více èi
ménì masky umìlecky vyøezané z jednoho kusu morušovníkového døeva, dole
náležitì vyhloubené, aby se do nich mohla nacpat celá hlava. Taková démonická
hlava je zhotovena podle míry èlovìka, pro nìhož je urèená, a  tak vyhloubená, aby
mohl, když si ji nìkdo nasadí na hlavu, pohodlnì vidìt pøes malé otvory pro oèi.
Masky soh-bah pøedstavují mužské tváøe, masky soh tváøe ženské, na nichž jsou
velmi peèlivì napodobeny zvláštní úèesy. Tyto na èerno moøené masky jsou vìtši-
nou jednobarevné, nìkdy však fantasticky pomalované køiklavými barvami, hlav-
nì bílou a  èervenou. Na spodním okraji masky je silný záøez, okolo nìhož upevòu-
jí pláštì z listí. Po ozdobách z peøí, velmi oblíbených v dolní Guineji, zde není ani
stopy. Ženští démoni nosívají pod svými plášti z listí èasto mužské evropské šaty,
punèochy, sandály nebo cvièky. Když se objeví na veøejnosti, provází je nìkolik
žen, které nosí rohože, aby chránily soh pøed zvìdavými pohledy, kdyby se jim
pøihodila nìjaká toaletní nehoda. Aby mohli ještì lépe uplatnit svùj vliv, dbají náèel-
níci o to, aby hlavnì mužská mládež strávila urèitou dobu v greegree-bushi.“
U Vabondeù ve východní Africe se obøady spojené s dospìlostí u chlapcù nazý-
vají galo, u dìvèat kiuanga. Konají se, až když má být dívka prohlášena za dospì-
lou, ale rozhodnì se vždy èasovì shodují s její pubertou. Znaèku kmene jí nožem
vyøežou do kùže. Ale i v této dobì se obèas mohou vrátit nahé do vesnice, aby si
zde obstaraly vìci pro sebe. Závìreèný tanec, na který se zde sejde všechna mládež
z okolí, se koná ve vesnici. Nahá dìvèata pøi nìm sedí ve vesnické krèmì na rozta-
žených nohách své matky, tìlo a  tváø mají pomalované bílými kresbami a  pozdìji
musí bìhat po vesnici se žhavým uhlím v rukou. Trvá to dva až tøi dny a  tehdy vše,
co má nohy, tancuje a  popíjí palmové víno.
O Xhosa-Kafrech (kmen Zulù) misionáø Kropf59 vypráví: „Obøízce chlapcù
odpovídá intonjane dívek, kterým se v dobì puberty uvádìjí mezi panny schopné
vdavek.“ Pøíchod puberty nazývají Kaføi ve své obrazné øeèi ,rozpukem kvìtu‘.
Jakmile nastane, musí se dìvèe skrývat za utvoøenou zástìnu z rohoží v domì,
kde ji svìøí pod dozor nìkolika dívek a  žen (padlých nebo odlouèených od mužù).
Potravu pro ni a  její okolí obstarávají rodièe. Otec pozve všechna mladá dìvèata,
ženy a  muže ze sousedství. Když na obìd podojí krávy a  vypijí mléko z mléèných
vakù, zaènou dívky tancovat. Vyjdou husím pochodem z chýše dìvèete, pro nìž
se slavnost koná; ta však musí v chýši zùstat a  ony táhnou dál jako slavnostní
procesí na místo za dobytèím kraalem, pøièemž má každá v ruce kopí, okolo nahé-
ho tìla øemen posázený mosaznými kruhy a  èervený kapesník... Když pøijdou
k dobytèímu kraalu, utvoøí kolo, pohybují se jednou vlevo, podruhé vpravo, dupa-
jí nohama a  výskají „hoha hoch“. Krátce nato pøijdou i ženy, které sedí na zvláštním
místì, zahaleny do pøikrývek a  pl᚝ù, s èerveným turbanem okolo hlavy, a  tan-
cují v širším kruhu okolo dìvèat, dupajíce a  výskajíce s nimi o závod. Když jsou
ženy unavené, vystøídají je muži, kteøí pøi svém dupání, skákání a  škubání konèe-
tinami pøivádìjí do chvìjícího pohybu každý sval. Otec dívky zabije vola a  když ho
snìdí, pustí se znovu do tance. Mladíci, dokonce i chlapci, pøijdou z rùzných vesnic
a  v chatrèi oslavenkynì s ní tancují tanec umèoèo. Tancují nazí. Mladí lidé, pokud
zaplatí, smìjí pohlavnì obcovat s neprovdanými ženami a  vdovami, a  pokud jde
o staré muže, dozorce dbá o to, aby jim nechybìla mladá dìvèata. I poøádná dívka
pøi tom mùže být násilnì zneužita, pokud byla tak lehkomyslná, že pøišla na slav-
nost. Nejednou se tak strhne mezi mladými muži bitka o dívku. Taková slavnost
uvrhne nejednoho otce do bídy, protože kdyby mìl jen jednu krávu, tak ji musí
porazit. Když otec vidí, že jídlo už pomalu dochází, oznámí, že by slavnost mìla
konèit. Když se už blíží konec, nìkdy po tøech dnech, nìkdy po ètyøech až devíti
týdnech, pøijdou lidé ze sousedních obcí se svými voly, aby slavnost zpestøili jejich
pøehlídkou a  závody. Voli, kteøí patøí urèitému kraalu, ženou mladíci vìtšinou po
jednom nebo po dvou postupnì doprostøed kraalu a  potom zaène tanec. Když
každá osada pøedvede své voly, zaène velký tanec rùzných kraalù s jejich starosty
a  náèelníky v èele. Závod konèí závody volù.“ Samozøejmì, že je tento popis ponì-
kud misionáøsky tendenèní.
K velmi rozšíøeným kouzlùm zahánìjícím duchy, patøí odedávna i úmyslné
obnažování genitálií nebo zadku; vždy ještì Luther se chlubil, že když se mu
ukázal èert, vystrèil na nìj z postele holý zadek. Na ostrùvku Nauru (v Mikroné-
sii) pøi obøadu souvisícím s první menstruací pohlavárovy dcery táhnou muži a
 ženy na bøeh, kde tancují postaveni proti sobì a  tu a  tam vysoko vyzdvihují
vpøedu i vzadu svoje zástìrky z trávy. I pøestrojení, aby èlovìka nebylo poznat,
nebo spojování s oplodòujícím démonem má pøi tìchto obøadech dùležitou úlo-
hu a  udrželo se dodnes v našich masopustech, zbytku evropských obøadù spoje-
ných s pohlavní zralostí.
Dospívající dìvèata jsou navenek oznaèována tetováním, bederní šòùrou,
zvláštním oblekem, rùznými okrasami. Beèuáni mají kromì boguery (obøízky
chlapcù) podobný zvyk pro dìvèata: bojale. Dospívající dívky, døíve než je pøi-
jmou do kmene jako schopné vdávání, musí se také podrobit pøísnému pouèení o
svých budoucích povinnostech. Toto pouèení probíhá stejnì tajnì jako u chlapcù
a  trvá nìkolik týdnù. Za tímto úèelem se dívky sdružují asi do šestièlenných
skupin, které má na starosti zkušená žena. Aby na nich bylo vidìt, o co jde, po-
malují je bílou hlinkou, dají jim do rukou dlouhé, silné hole a  okolo trupu jim
ovinou zvláštní pletivo z tøtiny, podobající se obrovskému záchrannému pásu;
visí z nìho šòùry sušených dýòových jader, které spolu s tøtinou zvláštnì zvoní
široko daleko. Zøejmì se takto naschvál ohlašují, protože dívky nesmìjí nikdo
vyrušovat, hlavnì muži se jim mají vyhýbat, nebo jinak ony beztrestnì použijí
své hole. Za zvuku monotónních písní bìží krajinou na odlehlé místo, kde je
zkušená žena pouèuje o povinnostech a  bøemenech budoucího manželského
života. Uèí se zde kromì jiného snášet tìlesné tresty a  cvièit si ruce pro tìžkou
práci, jako je donáška vody a  døeva za ztížených podmínek, obhospodaøování
pole, rozdìlávání ohnì a  vytahování rozpálených pøedmìtù z nìj.
Všechno místní obyvatelstvo se velmi živì zúèastòuje bojalu, podobnì jako
chlapeckého boguere, a  když se vyuèování chýlí ke konci, uspoøádají velkou slav-
nost. Ženy na ní hrají hlavní úlohu, ke konci ceremoniálu se v noci sejdou na místním
khotle, veøejném shromaždišti uprostøed vesnice, a  za zpìvu a  tleskání tancují
slavnostní tance, zatímco dívky snášejí svoje tøtinové pásy na velkou hromadu a
 podpalují je. Pøi této radostné vatøe tancují dívky fantastické tance s monotónními
zpìvy, muži sedí okolo a  hudbou doprovázejí toto divadlo, dokud všechny nepøe-
mùže únava. Druhý den jdou potom dìvèata, která byla právì pøijata mezi ženy,
k nejbližší vodì, umyjí si celé tìlo, pomalují se okrem, natøou se tukem a  po stra-
nách vyholenou hlavu i chomáè vlasù na temeni si namastí lesklou pomádou
ze železné slídy a  tuku, zvanou sibilo, jako to potom dìlávají už celý život. Takto
se dìvèata stanou vhodnými na vdávání a  vìtšinou se skuteènì velmi brzy vdají.
Pøes všechno utrpení, které musí dìvèata pøi tìchto složitých rùzných obøadech
podstoupit, jsou v tomto období velmi hrdé a  obyèejnì spokojené se svým stavem
a  osudem. Hotentotka Òama, která dosud chodila celkem nahá, si nyní obleèe
kožený, bohatì zdobený kaross na znamení, že je pøipravená ke vdávání. Sedí
ve svém obleèení tøi dny proti vchodu na té stranì, kde je domácí náøadí, v kruhu
utvoøeném z hùlek asi stopu vysokých, jenž má dva a  pùl až tøi stopy v prùmìru.
Sedí s podloženýma nohama a  špulí rty na znamení spokojenosti a  hrdosti a  co
chvíli vyzývavì pohazuje hlavou. Tøetí den zabijí tuènou jalovici. Nejbližší pøíbuz-
ný, vìtšinou nejstarší strýc, složí dìvèeti pod hlavu mìchýø ze zabitého telete a
 popøeje jí, aby byla plodná jako mladá kráva. Potom jí gratuluje ostatní rodina a
 pøátelé a  zaènou hody se zpìvem a  tancem, které vždy konèí pitkou.
Menstruaèní krev a  vše, co s ní pøijde do styku, samozøejmì pokládají za ne-
bezpeèné a  snaží se to odstranit a  znièit. Když se na Marshallových ostrovech
vrátila náèelníkova dcera do chatrèe, musela si znovu sednou doprostøed. Ve dne si
nesmìla lehnout, jen sedìt na bobku s pøitisknutýma nohama. Nesmìla si jednu
nohu skrèit a  druhou ohnout do pravého úhlu, ani si na jednu sednou a  druhou
natáhnout nebo natáhnout obì. Mìla zùstat pokud možno nehybnì, aby se svazek
kokosových vláken upevnìný pandánovou kùrou nemohl na jejím tìle posunout a
 zašpinit rohož v chatrèi. Ženy a  muži, kteøí byli v chatrèi, celý den pletli vìnce
z kvìtù a  napouštìli je voòavkou, aby bylo dìvèe stále zaplaveno sladkými vùnì-
mi. I pro ni platily urèité zákony o koupání, omezení pohybu atd. Oslavenkyni
tøikrát za den natírali voòavým palmovým olejem. Mìla zákaz jíst nìkterá jídla
z ryb. V noci bdìla stará žena, aby dìvèe stále zachovávalo správnou polohu.
Když xhosa-kaferskému dìvèeti pomine doba její odlouèenosti, posbírá v chatrèi
všechny pøedmìty, se kterými pøes den pøišlo do styku, a  veèer provázeno druž-
kami je odnese na opuštìné místo a  tam je tajnì zakope.
Jak jsme už vidìli, dívky se oèišují i ohnìm a  dýmem. U indiánských Èejenù
dìvèe hned prvních mìsíèky oznámí matce a  ta to poví otci. Potom si dìvèe rozple-
te vlasy a  vykoupe se. Celé tìlo si pomaluje rudou hlinkou, zahalí se do šatù a
 sedne si nedaleko ohnì. Z nìho vezmou uhlík, hodí ho pøed ni, nasypou na nìj
voòavou trávu, cedrové jehlièí a  bílou mast. Dìvèe se naklání nad dým a  chytá ho
pod své šaty, takže se jí vine po celém tìle. Potom s babièkou opustí chatrè a  odejde
do jiné, kde se zdrží ètyøi dny. Tuto radostnou událost oznámí otec lidu pøed dveømi
své chatrèe. Když uplynou ètyøi dny, vezme zase babièka uhlík z ohnì, nasype
na nìj vonnou trávu, bílou mast a  jehlièí z borùvèí; dìvèe se nad tímto ohnìm
rozkroèí a  tak se oèišuje.
Také vlasy a  chlupy, které vùbec hrají velkou roli v rùzných povìrách až do
pozdního novovìku, hlavnì ženské vlasy a  chlupy, se u dìvèete, které poprvé
menstruuje, pokládají za dùležité nebo nebezpeèné. Pozdìji pøi svatebních obøa-
dech se s tím ještì seznámíme.
Koch-Grünberg o indiánech Siusí píše: „Pøi první menstruaci ostøíhá matka
dívce na krátko vlasy na hlavì a  potøe jí záda barvou genipapo. Panna pøi této
proceduøe sedí uprostøed obydlí v kruhu pøátel. Každý z nich si vezme nìkolik
chomáèkù tìchto vlasù a  peèlivì si je uschová. (Podle Reitzensteinovy domnìnky
je pak snad použili mladí muži, když se chystali k tanci, jako to dìlávali mladíci
na øece Kaiarí-Uaupés). Pak následuje velká slavnost s kaširí. Až do nejbližší men-
struace smí dìvèe jíst jen beijú, pepø a  malé rybky. Všechny vìtší ryby a  teplo-
krevné živoèichy má zakázané. Pøi druhé menstruaci zpívá otec brzy ráno pøed
východem slunce dlouhý zpìv, ve kterém vypoèítává všechna zvíøecí jména, jako
tomu bývá pøi pohøebních slavnostech. Potom pannì pøedloží velký hrnec plný
ryb a  masa z rùzných úlovkù, což znamená, že se už nemusí postit. Na oslavu
tohoto dne pannu pìknì pomalují barvou karajurú. Samozøejmì, že ani pøi této
pøíležitosti nesmí chybìt kaširí a  tanec.“
Hoskurathská dìvèata ve Vancouveru se nesmìjí od poèátku oslavy své do-
spìlosti dotknout rukama vlasù. Když je na hlavì svìdí pokožka, musí použít klí-
novité, rukojetí zakonèené škrabáky ze døeva nebo rohoviny. Ani u Nutkù nesmí
dìvèe v tomto období nosit košili, nesmí se pohybovat ani si lehnout, musí pouze
neustále sedìt na bobku. Ani ona se nesmí dotknout vlasù a  hlavu si smí poškrábat
jen høebenem nebo kouskem kosti zvl᚝ k tomu upravené. Rozhodnì má zakázá-
no škrábat se na tìle, protože se domnívají, že po každém škrábnutí zùstane jizva.
Podobnì je tomu u indiánských Šušvapù v Britské Kolumbii. Také australská dìv-
èata na øece Pennefather v Queenslendu smìjí zmìnit polohu svých rukou jen teh-
dy, když od matky pøijímají potravu nebo se musí poškrábat, když je koušou vši.
Nesmí to však dìlat rukama, ale malými døevìnými hùlkami, které mají zastrèené
ve vlasech.
Jak už víme, s obøady dospìlosti souvisely rùzné zkrášlovací obyèeje, jako ma-
lování, tetování, umìlé zjizvování, propichování uší, rtù a  nosní pøepážky, barvení
zubù a  jejich umìlé deformování. Dobrizhoffer, jemuž v roce 1784 ve Vídni vyšla
velmi cenná „Historia de Abiponibus“, popisuje tetování u jihoamerických Abipo-
nù (v argentinské èásti Gran Chaca, dnes témìø vyhubených) pøi této pøíležitosti
takto: „Protože jsou Abiponi nespokojeni s pomalováním, které je pro obì pohlaví
spoleèné, nechávají si jejich dcery vypichovat ještì rùzné znaèky na tváøi, na prsou
a  ramenou, takže vypadají jako turecké koberce. Èím je dìvèe vznešenìjší a  váže-
nìjší, tím více znaèek má vypichovaných. Tyto okrasy zde stojí mnoho krve, ale
ještì o mnoho víc vzdychù. Truchlivá scéna vypadá asi takto: Jen co pøíroda nìja-
kým znamením vylouèila pochybnosti o dospìlosti dìvèete, ihned ji podle dávného
zvyku oznaèí. Stará indiánka si sedne na zem a  položí si hlavu dìvèete do klína. Její
zpùsob malování je zvláštní. Štìtci jsou trny, barvou popel s krví. Trýzní dìvèe, aby
ho ozdobila podle domácího obyèeje. Krutá umìlkynì hluboko zabodává trny do
masa nešastnice a  kreslí jimi tvary a  linie tak, že má dìvèe za chvíli tváø zalitou
krví. Když od bolesti vzdychá nebo trhne tváøí, zahrnou ji nadávkami a  posmì-
chem. „Fuj, jaká zbabìlá citlivka!“ zlobí se staøena. „Jsi vyvrhel a  hanba našeho
národa. Copak dráždìní trnem pokládᚠza nesnesitelné? Zapomnìla jsi, že pochá-
zíš z mužù, kteøí baží po ranách a  považují je za zisk? Mùžeš se stydìt, ty pøecitlivì-
lá netýkavko! Jsi jako bavlna. Urèitì nedostaneš muže. Který z našich hrdinù by
uznal takového strašpytle za hodného lásky? Když však budeš tiše, budeš krásná
jako krása sama.“ Tyto výèitky natolik pùsobí na dìvèe, že už nevydá ani hlásku,
aby se nestala povìstnou a  nezesmìšnila se pøed svými družkami. se zaatými
zuby spolkne i ty nejprudší bolesti a  s úsmìvem se podrobí kruté operaci, kterou
staøena opakuje nìkolik dní za sebou, protože když je hotová s jednou polovinou
tváøe, pošle dìvèe domù a  druhou polovinu, hruï a  ramena pokreslí až v dalších
dnech. Za tu dobu je pacientka zavøená v chatrèi svého otce a  zahalená do vol-
ských kùží, aby jí neuškodil chladný vzduch. Nesmí jíst rybí maso a  nìkterá jiná
jídla. Jíst mùže jen malá jablíèka, nazývaná kakié, roajami nebo nauaprahete, která
dozrávají na trnových keøích. I když toto ovoce vyvolává horeèku, pøece jen osvì-
žuje krev. Když se dìvèata musí nìkolik dní postit a  dennì ztrácejí mnoho krve,
jsou neobyèejnì bledá. Bradu nemají pokreslenou teèkami jako ostatní èásti, ale
rovnými èarami, které staøena vyškrábne najednou. Tyto èáry jsou nakresleny tak,
že by se na nì mohly psát noty. Všechny trny zøejmì obsahují nìjakou jedovatou
látku, protože mladých indiánkám velmi opuchnou oèi, celá tváø i rty. Popel vtíraný
do rozbolavìné kùže dodává zaèernìnému dìvèeti tak smutného a  pochmurného
zabarvení, že se podobá Fúrii, když odchází z muèírny. Pohled na ni dojímá i jejího
divokého otce. A  pøece nikdo nepomyslí na to, že by bylo tøeba odstranit tento
nelidský obyèej, protože indiáni vìøí, že jejich dcery toto trýznivé malování zkrášlí,
otuží a  pøipraví na snášení porodních bolestí. Jak se mi hnusí bezcitnost staøen,
s níž trýzní svá dìvèata, tak zase obdivuji jejich obratnost, s jakou vykreslují vzor-
ky. Nejenže vnášejí velkou rozmanitost do vpichù, ale dbají na to, aby na obou
polovinách tváøe byly èáry pøesnì soumìrné a  tahy zcela stejné, i když jako nástroj
používají jen trny rùzné velikosti. Kolik je Abiponek, tolik existuje rùzných kreseb
na tváøi. Ta, co je nejvíce pokreslená a  pobodaná, je nejvznešenìjší a  z nejváženìj-
šího rodu. A  naopak, urèitì je hloupá a  omezená ta, která je poznamenaná jen
tøemi èi ètyømi èernými èárkami.“
Mnohé pøírodní národy u dìvèat v období puberty nezapomnìly ani na tzv.
Venušin pahorek. Umìlé odstraòování chloupkù (depilace) z vnìjších pohlavních
orgánù a  jejich okolí, o kterém jsme už hovoøili, bylo obvyklé u Svazijek, Svahilek,
Volofek, Bataèek, Dajaèek, Javánek, u Khmérek v Kambodži, u rùzných indických
žen, u chilských Araukánek, u brazilských indiánek, u dìvèat na Guinejském po-
bøeží, v Ohòové zemi, na Samoa atd., nemluvì o ženách orientálních, o kterých si
øekneme pozdìji.
Na Novém Pomoøansku (Bismarckovo souostroví) si dìvèata zdobila ohanbí i
vlasy na hlavì èervenou barvou. Na tomto místì nás zajímá pøedevším tetování
ohanbí pohlavnì dospìlých dìvèat. Cestovatelé ho zjistili napøíklad na Nové Gui-
neji, na ostrovì Ponape na Karolínách, na Palauských ostrovech a  Nukuori.
Na ostrovì Ponape zaèínalo dost rozsáhlé tetování v sedmém až osmém roce a
 asi ve dvanáctém roce zasáhlo dolní èást tìla a  boky. Tetování ohanbí dìlali tak
peèlivì, že kresba zasáhla i velké stydké pysky a  vstup do pochvy.
Když dívka na Palauských ostrovech zaèíná mít styk s muži, chce dostat nevy-
hnutelné tetování telengékel, protože bez nìho by se na ni ani jeden muž nepodí-
val. Pøedstavuje vyplnìný trojúhelník na ohanbí, jehož vnìjší obrys je z obyèejných
pøímek, gréel. Vnitøek je rovnomìrnì vyplnìn èernou barvou, ogúttum, a  zá-
kladna trojúhelníku je z vnitøní strany ozdobena klikatou èarou, blásak. Tetování
ohanbí se dìlá u dìvèete až po první menstruaci. Proto se vlastnì ženám vytrhá-
vají chloupky na ohanbí. I když je tetování velmi bolestné, je provedeno za jedno
odpoledne.
Ženy na Nukualofì (Nuku‘alofa, na Markézách) tetují jen na ohanbí, a  to jed-
noduchým trojúhelníkem, jehož dvì strany jsou èárkované a  horní základna je
oznaèena další èarou s háèkem na každé stranì. I když je toto tetování velmi jedno-
duché, pøece má u nich velký význam, což je vidìt už z toho, že usmrcují všechny
dìti, které se narodily netetovaným ženám. Je to znamení pohlavní zralosti a  vstu-
pu do tøídy ostatních žen, koná se tedy veøejnì a  tvoøí dùležitou souèást slavností
spojených s pubertou, takatona.
Jistá nìmecká dáma v roce 1885 popsala vítìzný pochod s pohlavnì dospìlým
dìvèetem na Jávì: „Nedávno jsem vidìla prùvod, jehož smysl mi byl zcela nejasný.
V jeho èele šlo asi dvanáct mladých neodìných Javáncù. Všichni byli napudrováni
na žluto, takže se zdálo, jako by byli obleèeni do velmi pøiléhajících trièek. Nesli
rùzné toaletní pøedmìty, jeden drahocenné zrcadlo v ozdobném lesknoucím
se rámu, který byl vykládaný kameny tøpytícími se na slunci. Druhý mìl v ruce
velký, velmi krásný vìjíø, tøetí høeben a  kartáè v otevøené, vyøezávané skøíòce
ze slonoviny, která byla vystlána sametem; další nesl na zlatém talíøi dva pytlíèky
z tenké prùsvitné látky. V jednom z nich byl všeobecnì známý okrasný pudr pøi-
pravovaný ze semen vzácné domácí rostliny, ve druhém byla kurkuma, líèidlo...
Mnohé jiné pøedmìty, které nesli žlutí chlapci, jsem buï nerozeznala nebo jsem je
vùbec neznala. Potom kráèel hudební sbor. Za ním nesli dlouhé a  široké desky
pokryté bílými kvìty a  šátky, vyzdobenými stuhami. Na nich ležely obrovské
nádherné kytice, rùznì bohatì zdobené pokrmy, koláèe a  ovoce – jako
na pojízdném stole. A  opìt šli jávanští mladíci a  nesli pestøe okrášlené domácí
náøadí. Uprostøed prùvodu se pomalu pohyboval fantasticky vyzdobený otevøený
vùz, ovìšený barevnými šátky, který táhli ètyøi ovìnèení koníci. Ve voze sedìlo asi
desetileté, smìšnì obleèené hnìdé javánské dítì a  nešastnì se rozhlíželo okolo
sebe. Potom opìt kráèel zástup Javáncù v nejpestøejších sarongách a  kabátcích a
 druhý hudební sbor zakonèoval prùvod. Co znamenala tato divná komedie? Ví-
tìzný pochod dítìte, které dozrálo v pannu a  nyní ji slavnostnì vyhlásili jako vhod-
nou ke vdávání!“ Samozøejmì, že to už pøipomíná kulturní karikaturu pøírodního
obyèeje.
V Kambodži pøi obøadech spojených s dospìlostí zabarvují dìvèatùm i chlap-
cùm zuby a  jejich vyrážení, jak jsme už uvedli, jen pøedstírají. „Aèar (kouzelník)
rozloží kus bílé bavlnìné látky, na ni položí osm slamìných stébel ve smìru nebes-
kých stran, vezme nádobu z kokosového oøechu a  tkalcovský èlunek. Potom jde
do stodoly, odtud sebere nìkolik kláskù paddie (nevymlácené rýže), podle toho,
kolik má dìvèe rokù, a  vysype je na látku; když má dìvèe patnáct let, patnáctkrát
naplní nádobu a  také èlunek. Do této kopky rýže zastrèí nádobu, èlunek, bronzový
pohár a  malý kovový èlun. Uhladí rýži a  zakryje ji cípy bílé bavlnìné látky. To vše
se odehrává za pøítomnosti mladého dìvèete, které potom vyzvou, aby po dobu
slavnosti na této kupce sedìlo. Aèar pøitom mumlá formulky, které mají zubùm
pøinést štìstí. Starý pár, obyèejnì muž a  žena, roztloukají pryskyøici v hmoždíøi a
 zpívají: „Dìdeèek kuhé, babièka kuhé, roztluète dobøe pryskyøici, aby se pøilepila
na zuby.“ Pokaždé, když zpívají slovo ,bok‘, což znamená tlouci, vpadnou muž a
 žena se svými hmoždíøi do taktu. Když se zpìv zopakuje tolikrát, kolikrát je tøeba,
chlapci pøestanou, zatímco staøí lidé tluèou dále. Nakonec pryskyøici pøesejí pøes
kousek mušelínu, aby jim zùstal jen nejjemnìjší prášek. Z kusu kokosového listu
vystøihnou tvar lidského trupu a  obloží ho bavlnìnou, trochu roztøepenou látkou,
kterou pøedtím ponoøili do laku. Ta-kuhé nabídne tento balíèek dìvèeti, které si ho
položí na zuby a  nechá tak až do rána. Smí plivat jen do banánových listù, sešitých
do tvaru plivátka. Potom sedm chlapcù opìt udìlá prùvod. O pùlnoci následuje
zaøíkávání lesních duchù. Když kohouti zaènou kokrhat, odebere se sedm chlapcù,
které nyní nazývají seh (konì) a  kteøí si vyslechli nìkolik básní odøíkávaných ta-
kuhém, do sousedství, aby nachytali kuøata a  kachny pro pozvané. Za svítání
vyjde dìvèe z domu, modlí se k vycházejícímu slunci, pøièemž se tøikrát vrhne do
prachu. Po dlouhé a  peèlivé pøípravì udìlá ta-kuhé pohyb, jako by jí chtìl údery
kladívka vyrazit zuby, a  pøitom je potøe pøipravenými sazemi. Dìvèe se tøikrát
vrhne na zem pøed malým oltáøem, na kterém stojí pøedmìty vìtšinou používané
pøi domácích slavnostech a  vrátí se domù. Pøi všech tìchto obøadech je ozdobena
pøíèeskem, a  pokud z nìjakého dùvodu nosí krátké vlasy, jak bývá v Kambodži
zvykem, ozdobí se falešnými copy.“
Je tøeba ještì dodat, že k obøadùm vyjadøujícím myšlenku „znovuzrození“
pøi vstupu do dospìlosti patøí také natírání rudou barvou, které se používá i pøi po-
høebních obøadech. Vidìli jsme už u beèuánského bojale, že se dìvèata natírají
èerveným okrem a  tukem, ale to provádìjí i u mnoho jiných národù.
U Kabindù (jinak Bafioté, èernošský kmen v záp. Africe) se dìvèe v dobì první
menstruace odebere do malé chatrèe, která je uvnitø obložena èervenou látkou
nebo je èervenì natøená. Barvu si vìtšinou dìlá samo roztíráním rudého døeva
na kameni. Pøitom je rudì pomalováno a  v rudém obleèení. Jídlo jí nosí pøíbuzní.
V barevné chatrèi zùstane tak dlouho, dokud se neprovdá nebo si ji pøíbuzní neza-
koupí jen na první noc. V tom pøípadì zùstane svobodná. I v Loangu si lze zakou-
pit právo první noci, kvùli èemuž zde pohlavnì dospìlá dìvèata vystavují.
Defloraèní krev považují za stejnì nebezpeènou jako krev menstruaèní. Proto
dìvèata, pokud jsou ještì pannami, deflorují pøi obøadu dospìlosti umìle nebo to
mùže udìlat muž, kterému od toho nehrozí nebezpeèí: otec, knìz, náèelník, cizinec,
chlapec stejného vìku. Ale o tom jsme už hovoøili.
O Mádiech ve støední Africe vypráví Emin-bej, že se zde dìvèata v období pu-
berty zdržují v samostatné chatrèi s volnými vchody a  všichni pohlavnì dospìlí
chlapci k nim mají pøístup. Když však dìvèe otìhotní, její druh si ji musí vzít a
 zaplatit obvyklou kupní cenu.
Víme také, že dìvèata v dobì jejich odlouèení pravidelnì pouèovali o budoucích
pohlavních povinnostech, a  to velmi dùkladnì. Svahilci je pøi tanci tikitiza uèili
zvláštní pohyby pøi souloži, ale i to, jak lze prohnutím dozadu zvednou ze zemì
pøedmìt ústy. Musela také poznat smysl všech pohlavních narážek, které
se vyskytovaly v písních; bili je, když jejich vìdomosti byly neuspokojivé. Bøišní
tanec jim ukazovalo nìkolik žen tak dlouho, dokud ho po mnohých marných
pokusech nezatancovaly ke spokojenosti svých uèitelek.
V hustém seskupení a  odmìøenì se taneènice pohybovaly v kruhu okolo mwari,
která kvokala uprostøed. Ruce jim visely podél tìla, oèi mìly sklopené nebo jimi
snivì bloudily. Zadkem dìlaly pohyb „jako by mlely“, od pravého boku dolù k levé
polovinì, a  zároveò se nìkteré taneènice velmi hluboko pokrèovaly v kolenou.
Obdivuhodná byla hra jejich bokù. Písnì pøi tanci mìly vìtšinou erotický obsah: „I
když se budeš chvìt, nech se pomilovat, aby ses dostala mezi ty, co to už vìdí.“
Nebo: „V den, kdy se mi lùno rozšíøí, nebude už u mne moje matka, nebude už u
mne moje sestra, v den, kdy se mi lùno rozšíøí! Ó, matko moje! Ty staré písnièky! Ó,
ty øetìze (dlouhý úd), ty staré písnièky!“ Protože rodièe dìvèete museli vydržovat
celou spoleènost, mohli pouze bohatí dopøát svým dcerám celý tøímìsíèní kurz.
Takovou „zlatou rybku“, která toho dosáhla, nazývali pøedtaneènicí, kiranja. Chu-
dé dívky se musely spokojit se sedmidenní ceremonií, ale rády se zúèastòovaly
svìcení kiranji.
Vyuèování se mohla zúèastnit i starší dìvèata, napøíklad waòamwezská (viz
výše), která pøišla na pobøeží už dospìlá a  usídlila se zde. Rychle se snažila osvojit
si muslimské mravy Svahilcù. Pokud se zalíbila domorodým mužùm, uèila se hlav-
nì nejcennìjšímu umìní ku-ti-kitiza, což znamená zcela umìleckému systému hry
bokù pøi souloži, která byla pýchou svazijských žen. Až potom se z divošek, va-
šenzi, staly dámy, bibi.
U Alafurù v Seramu (také Ceram, viz výše) se konala po propuštìní dìvèete
slavnost odložení menstruaèního obleku, èepas-kain-kadu. Po hostinì pøinesli
s velkou slávou hlinìný hrnec, pøikrytý pisangovým nebo banánovým listím, v jeho
støedu byl otvor. Dìvèe se se zavøenýma oèima pokoušelo strèit do otvoru prst.
Pøítomní mu to ztìžovali stálým pohybováním hrnce. Když se mu to po mnoha
marných pokusech podaøilo, vypukl všeobecný jásot. Pro dìvèe, které tak ztratilo
„vìneèek“, to bylo pouèením, že panenství pro nì nic neznamená. Od té chvíle bylo
svobodné a  mohlo si dìlat, co chtìlo.

Láska. Už v první kapitole tohoto díla jsme si struènì øekli, èím byla a  mohla
být láska pro pøírodní lidi. Když jde vpodstatì o „chemickou erotizaci“, o fyziolo-
gický jev, který zjemòuje až kultura a  dìlá ji psychologicky složitou, nebo ji spo-
juje jednak s pøátelstvím, to znamená svazkem stmelovaným spoleènými citovými
a  duchovními zájmy, jednak s manželstvím, což je svazek sociální, hospodáøského
pùvodu, je jasné, že se u pøírodních národù jen velmi zøídka mùžeme setkat s tzv.
vyšší láskou.
A jestliže se s ní setkáme, tak jen potud, pokud pøíslušné národy zaèínají pøe-
cházet v národy polokulturní, nebo mìly kdysi svou zvláštní osobitou vyšší kul-
turu, jako Polynésané a  severoameriètí indiáni, o kterou však byli pøipraveni.
Nicménì na druhé stranì – pokud nám to dovoluje minimální znalost psy-
chiky milostného života pøírodních národù – nedopustíme se snad chyby, když
pøírodním lidem neupøeme schopnost hlubších a  silnìjších milostných citù
v mezích obyèejné sexuality, individuálnì zabarvených odstínem pohlavní žá-
dosti.
Guayanští Aruakové považují za nedùstojné, aby muž veøejnì projevoval
city vùèi své ženì. Když si však myslí, že ho nikdo nevidí, èasto ji zahrnuje
velkou nìžností. U severoamerických indiánù nebyly vzácné sebevraždy
z nešastné lásky: ženy se zde èasto vìšely pro nepatrnou manželskou nesho-
du, zatímco u mužù k sebevraždám docházelo jen zøídka, a  to hlavnì
ze žárlivosti na soupeøovy úspìchy.
U Gallù (viz výše) a  bantuských národù i kmenù se stávalo, že koupené ženy
si radìji vzaly život, když se jim vnucený muž nelíbil. O Hererech
v severovýchodní Africe cestovatel øíká, že vzájemná náklonnost obou pohlaví
bývá v mládí velmi intenzívní a  ušlechtilá, pøekypující city se projevují v mnohých
milostných písních. V tomto pøípadì však nejde o primitivní národ.
I když v milostných písních pøírodních národù pøevládá touha po pohlav-
ním ukojení, nejsou zde vzácné ani projevy skuteèné zamilovanosti do urèité
osoby druhého pohlaví. Papuánské dìvèe vyjadøuje svou touhu velmi jedno-
duše a  jasnì: „Mìsíc je zde, pojïme na pobøeží, pojïme se bavit! I rybky jdou
na procházku, pojïme se bavit!“ Eskymácké dìvèe ze západního Grónska je
také struèné: „Ach ano, tento den konèí. Jsem jako malá kvìtinka. Uložím
se k odpoèinku a  budu èekat na ranní potìšení.“ Tchajwanské dìvèe si v období
puberty v samostatné chatrèi zpívá: „V noci naslouchám zvukùm písnì. Le-
žím sama a  je mi tìžko u srdce. Naslouchám ptaèímu zpìvu a  zdá se mi, že
ke mnì pøichází starý pøítel. Vstanu, volám na nìho a  dívám se. Je to však
píseò vìtru, který fouká do bambusu. Je to asi proto, že tak velká je moje
touha po milované osobì.“ Mladý Dusun zpívá o své milé: „Prùhledná je mis-
ka moøské lastury, pøíjemnì chutná banán, jsi krásná, moje lásko, a  tvoje prsa
jsou tak mìkká!“
Hauské èernošské dìvèe (Hausové, døíve také Haussové, Haussa, súdán-
sko-hamitské kmeny v dnešní Nigérii) je drastiètìjší: „Falpela z kmene Fellanù
nemá ráda supa cechu øeznického, nemá ráda orla cechu loveckého, ale voják
z kmene bojovníkù je jejím koníkem, jejím ženichem. Miluj mì, já tì mám ráda.
Budeme žít pod dobrou støechou. Když tì nìkdo nenávidí, nenáviï ho také a
 hoï mu pod nohy zmiji. Alláhu, dej mi hlas kobyly, aby byl mùj milý vpøedu a
 ne vzadu.“ Jiná píseò hauské èernošky zní: „Chce jít do Kana, chci jít do Daury,
chci jít vyjednávat za svého miláèka. Bìda, pøikryjte mne, zahalte mne, hledejte,
hledejte pro mne miláèka. Dejte mi hrníèek s medem, dejte mi miláèka, jen
plnou lžíci, velkou nebo malou, kterou si vezmu s sebou do komùrky!“60
Výstižná je píseò dìvèete z Buia na Šalomounových ostrovech, k níž je asi
tøeba pøipomenout, že zoborožec je druh havranovitého ptáka: „Ty mùj zobo-
rožèe mladý! Až uvidíš lesknoucí se mìsíèní oko, vstaò a  vydej se na cestu
podél potùèku. Když pùjdeš podle nìj, pøijdeš k zástìøe. Když pøijdeš k ní,
pohoupám tì, abys usnul. – Nedávej mi odmìnu, žluè by se jim vzbouøila od
závisti. Nebudeme hovoøit o lásce, ochutnáme její koøení. – Nedávej mi ani
velké perly, žluè by se jim vzbouøila od závisti. Ale tabák pøines! Nebudeme
hovoøit o lásce, ale kouøit spolu budeme. – Korálky mi nedávej, žluè by se jim
vzbouøila od závisti. Ale kokosové oøechy pøines! Nebudeme hovoøit o lásce,
ale pít ji budeme. – Šátek mi nedávej, játra by se jim vzbouøila od závisti! Ale
vápno pøines! Nebudeme hovoøit o lásce, ale budeme vychutnávat její rados-
ti.“ Vápno potøebovali pøi žvýkání betelu, protože i kouøení pokládali
za dráždící milostný prostøedek.
U pøírodních národù se náklonnost neprojevuje navenek pøíliš výraznì. Èorot-
ská dìvèata prý vyznávají lásku tím, že milence škrábou a  plivají jim do tváøe a
 Giljakové (kmen pøíbuzný Ajnùm na Sachalinu) to dìlají ještì podle vzoru opic:
navzájem si hledají vši ve vlasech a  strkají si je do úst, kromì toho si vzájemnì
umývají tváø slinami.
Koch-Grünberg popisuje milostný pomìr u indiánù Kobéaua takto: „Mladý
párek v Namokolíbì byl neustále spolu. Když šel muž na rybolov, žena sedìla
u vesla; když šla žena pracovat na plantáž, doprovázel ji muž s lukem a  šípy,
aby v její blízkosti lovil. Po denní námaze a  lopotì sedìli oba pravidelnì
na volném prostranství osady, èesali si navzájem vlasy, vybírali vši z husté høí-
vy nebo komáry ze zad...“
Mnohé primitivní národy si projevují milostnou náklonnost vzájemným tøe-
ním nosu o nos. U Maorù na Novém Zélandu je to obvyklý pozdrav i mezi známý-
mi a  pøíbuznými. Když jsou spolu èínští milenci, hluboce vzdychají.
Polibek jako projev lásky pøírodní národy i nìkteré kulturní národy velmi
dlouho neznaly. Japonci mají i nyní odpor vùèi tomuto evropskému zvyku. Pøed
nìkolika lety dal policejní øeditel v Tokiu odstranit z umìlecké výstavy Rodinùv
„Polibek“, protože „líbání je nechutný zvyk“. Vzdor tomu se erotický polibek roz-
šíøil i mezi pøírodní národy jako silnìjší erotické dráždidlo, ve kterém se spojují
pocity hmatové, èichové a  snad i chuové, a  vystøídal døívìjší tøení špièek nosu,
když zaèalo ustupovat vìdomé èichové vnímání jako dùležité erotické dráždidlo
témìø v celé živoèišné øíši.
Francouzský vìdec napsal o Novokaledonèanech (v roce 1886) toto: „Existují
zde soulože bez lásky, jako i jinde, ale láska zde existuje, a  vidìl jsem sebevraždy
z lásky. Polibek znají. Znali ho i pøedtím? Dnes si ho mladí lidé cení a  dychtí po tom
nejsmyslnìjším: po polibku na rty.“ Podle lidového smyslného humoru je milostný
polibek na ústa otázkou horním dvíøkùm, zda jsou spodní otevøená. Vznikl zøejmì
z milostného kousnutí, když se dnešní normální poloha pøi souloži stala bìžnou a
 milostné objetí žádoucím jako nejvøelejší a  nejpevnìjší splynutí obou tìl. Nehledì
na vlastní pohlavní orgány, staly se rty erotogenní oblastí, která je dnes nejèastìj-
ším a  nejoblíbenìjším zdrojem erotického dráždìní.
K milostným dráždidlùm, a už úmyslným nebo mimovolným, které v pohlav-
ních stycích pøírodních národù jistì hrály nemalou úlohu, patøí pøedevším tìlesný
pach. Dnes se jím zabývá celé vìdní odvìtví – sexuální osfresiologie. Je známo, že
tìlesný pach má na druhé pohlaví erotický vliv. Nìkdy je nejdùležitìjší pøíèinou
pohlavní náklonnosti. Mùžeme také hovoøit o pachu rasovém.
Japonský vìdec Dr. Buntabo Adaèi napsal: „Pach Evropanù je v Japonsku všeo-
becnì známý. Japonec velmi silnì vnímá hlavnì pach Evropanek. Je pronikavý a
 žlutavý, individuálnì však rùzný, jednou sladký, jindy hoøký. Èasto bývá tak
silný, že naplní celou místnost. Velmi úzce souvisí s vìkem. Dìti a  starci páchnou
mnohem ménì než dospìlí lidé. Zdá se, že Evropané nevìdí nic o svém pachu nebo
ho pociují ménì než Japonci. Jisté však je, že Evropané o zvláštnosti svého pachu
nevìdí a  vùbec na nìj nedbají. Všeobecnì pociují muži pach žen (a naopak) spíše
jako cosi nepøíjemného. Je také zajímavé, že èichové pocity Japoncù vùèi evrop-
ským ženám se èasto mìní. Vìtšina Japoncù, kteøí zùstali v Evropì delší dobu,
zpoèátku pokládali pach Evropanek za velmi odporný, po nìkolika mìsících to už
tolik nepociovali a  nakonec ho vnímali spíše jako pøíjemný a  vyvolávající smysl-
né pøedstavy. Pach evropských mužù už pro nì nebyl tak nápadný. Èich jistì
souvisí s pohlavní èinností.“
Evropané pociují hlavnì pach èernošek, který pøipomíná pižmo. Jistý fran-
couzský lékaø na Haiti se oženil s èernoškou, jejíž pach ho, podle jeho slov, omamo-
val. „Nechápu,“ øekl svému kolegovi, „jak lze milovat nudnou bílou ženu bez
vùnì.“ V kmenech na Èitágáonské pahorkatinì (Èitagáon, Èattagrám,
v Bangladéši) hovoøí dìvèe milenci místo „polib mne“, „èichni si“.
Nejprimitivnìjší dvoøení spoèívalo zøejmì, podobnì jako v živoèišné øíši, v jis-
tých rytmických pohybech, v pùvodním zárodku tance, a  ve vábivých zvucích.
Tyto živoèišné zvuky vedly pozdìji ke zvukùm umìlým, ke skuteèným erotickým
vnadidlùm. Na Novém Pomoøansku vezme chlapec list stromu sassa, ohne ho po
délce pøes prostøední žebro a  dá si ho mezi rty: prudkým vdýchnutím vyloudí
pronikavý tón, kterým vábí ženu. Když dìvèe uslyší vábící zvuk, a  vìtšinou ho
slyší, zašlápne kouzelný list do písku, aby ho neuvidìla.
Starý Lindschotten vypráví o Pegu (mìstu v Barmì v deltì øeky Iravadi): „Mnozí
muži nosí na svém quoniamu (pohlavním údu), zvoneèek, nìkteøí i dva, které jsou
velké jako vlašský oøech. Tyto zvoneèky jsem pøivezl z Indie a  daroval jsem je
doktoru Paludanovi. Vydávají velmi pøíjemný zvuk.“
Pokud jde o tanec, netøeba ani zdùrazòovat, že u vìtšiny pøírodních národù hrál
velkou roli v sexuálním životì a  byl velmi dùležitým prostøedkem k probouzení
lásky. Muži a  ženy však tancovali jen zøídkakdy spoleènì: obklopeni kruhem žen
tancovali nejprve muži, a  potom zase ženy mìly muže za diváky. Ale diváci jedno-
ho pohlaví pozornì sledovali pohyby a  tvary druhého pohlaví, vyjadøující nebo
vzbuzující pohlavní touhu. Tance pøírodních národù byly a  jsou nejèastìji erotické
povahy, celkem nedvojsmyslnì vyjadøují erotický motiv. Hlavnì ženy, které
se v dobì puberty cvièily, umìly vyzývavými pohyby bokù a  zadku smyslnì pù-
sobit na muže. Hudba, zpìv a  pohyb pøi slavnostech pøispívaly k opojení, ve kterém
se mìla vybít osobnost pøekypující smyslnou silou. Pøitom se mohla uplatnit i hru-
bá forma pohlavního výbìru.
 Milostná kouzla. Rùzná pohlavní dráždidla najdeme i pod tajemným povr-
chem v jádru mnohých milostných kouzel a  zvykù spojených s námluvami.
Patøí sem i jistý druh tetování. Barmská dìvèata nosí mezi oèima oblé skvrny
ve tvaru trojúhelníku, které mají podobný úèel jako okrasné „mušky“ evropských
koketek. U Bogadžimù v bývalé nìmecké Nové Guineji (dnes ve státì Papua-Nová
Guinea, viz výše) vypadají námluvy takto: Zamilovaný mladík stoèí cigáro z tabá-
kových listù v ibiškovém obalu. Do nìj vloží svùj vlas, chlup z podpaží a  chlup
z ohanbí. Cigáro slavnostnì vykouøí do poloviny a  druhou polovinu dá matce,
aby ji zanesla jeho vyvolené. Druhý den ráno si pošle pro odpovìï. Když dìvèe
vykouøilo druhou polovinu, znamená to souhlas, pokud ji vrátí neporušenou, zna-
mená to „odmítnutí“. To se však stává zøídkakdy, nebo døív, než mladík cigáro
pošle, je už vìtšinou všechno domluveno jak mezi milenci, tak mezi rodièi. Cigáro
zøejmì znamená milostná kouzla: mladík se pøipravuje na tento akt s cigárem nì-
kolikatýdenním pùstem (jako pøi obøízce).
U tohoto druhu milostných kouzel se používá i krev, hlavnì krev menstruaèní
a  pot. U odžibvejských indiánù v Severní Americe, od nichž máme i zajímavá
kouzla, existoval tajný spolek mastièkáøù, jehož èlenové se nazývali midé. Nejmoc-
nìjší kouzla ovládali jen nejvyšší èlenové, k nimž bylo tìžké proniknout. Pøipravo-
vali i prášek lásky, jehož si velmi vážili a  jeho složení prozradili jen za velkou
odmìnu. Obsahoval rumìlku, rozemletý hadí koøen (Polygala senega L.), menší
pøísadu krve poprvé menstruujícího dìvèete a  rozemletý kousek džinsengového
koøene (všehoja pìtilistého), který prý podporuje potenci. Všechno zamíchali a
 vložili do kartounového pytlíèku. Džinseng brali z rozsochatého koøene, ve kterém
snad vidìli nadpøirozený vztah k lidskému pohlavnímu ústrojí, uloženému
v nepravidelnosti nohou. Pøípravu prášku spojovali s tabákovou obìtí velkému
duchovi za doprovodu zvláštního zpìvu a  èarodìjného rachotu. Kouzla bylo tøeba
nepozorovanì dát pod lùžko toho, kdo mìl být omámený.
Víra v milostná kouzla, která mají neopìtovanou lásku zmìnit na opìtovanou
nebo získanou lásku udìlat stálou èi nìkdy i zbavit nežádoucí lásky, byla rozšíøena
odpradávna u mnohých národù. Jde jednak o magická kouzla, sympatické pro-
støedky domnìle úèinkující na dálku, jednak o zvláštní tajemné vìci, které pùsobí
jen pøi pøímém dotyku, a  nakonec o prostøedky èarodìjné, které musí ten, komu
jsou urèeny, nevìdomky požít. Kromì toho existuje i milostná vìštba, která má
napøíklad urèit budoucího milence, a  podobnì.
S vírou v milostná kouzla se èasto setkáváme i u kulturních a  novodobých
národù, kde se hojnì a  èasto udržuje mezi lidovými vrstvami. Pøírodní národy
ještì velmi netrpìly pro lásku, proto se u nich milostná kouzla vyskytovala v ta-
kové míøe, v jaké se zjemòovala a  individualizovala jejich fyzická láska vyššími
milostnými pøedstavami vlivem samorostlé kultury.
K magickým kouzlùm patøí napøíklad obrázek milovaného muže, který si
zhotovuje èipevajské dìvèe a  na srdeèní èást portrétu nasype jakýsi prášek. Slo-
žitìjší proceduru používala sedmihradská Cikánka, když si chtìla vynutit lásku
nìjakého chlapce. Pod jménem svého vyvoleného si zhotovila lidskou podobu
z tìsta a  podle možnosti k nìmu pøimísila jeho vlasy, sliny, krev, nehty a  podob-
nì. Když se pøiblížil úplnìk mìsíce, zakopala tuto figurku na køižovatce a  vymo-
èila se na toto místo se slovy: „Petøe, Petøe, miluji tì! Až shnije tvoje podoba,
potom jako pes za fenkou pøibìhneš, miláèku, za mnou!“
 O nìco poetiètìjší byly Galelky a  Tobelorky (Galelové, Tobelorové, pùv. kmeny
na ostrovech Djailolo a  Halmahera v bývalé Holandské, resp. Nizozemské Indii,
dnešní Indonésie). Magická kouzla golen laha dìlala Galelka kdysi takto: tøetí den
po novu Mìsíce odtrhla ètyøi kvìtiny urunuru a  ètyøi kvìtiny gabi, dala je do bílého
hrníèku s vodou, který postavila pøed sebe na volném prostranství, a  když se ob-
jevily hvìzdy, kouzlila: „Paní Slunce, ty jasnì záøivá ženo, záøím jako Slunce, které
vyskakuje, záøím jako Mìsíc, který se objevuje, záøím jako hvìzda na nebi, záøím
jako oheò, který plápolá, záøím jako sluneènice, která se otevírá, a mnì ,X‘ miluje
a  na mne myslí ve dne v noci.“ Po tìchto slovech si tøikrát umyla tváø i tìlo vodou,
v níž byly kvìtiny.
Druhý a  tøetí druh milostných kouzel, pøi nichž má milovaná osoba pøijít do
pøímého styku s urèitými tajemnými prostøedky nebo je vypít v nápoji èi sníst
v pokrmu, je velmi rozmanitý a  v hojné míøe ho používají povìrèivé vrstvy
všech kulturních národù. Pøírodní lidé v tomto smìru byli ménì vynalézaví.
Na ostrovì Buru v Molukách vložila dívka do sirihové škatulky sirih-pinang
nebo tabák a  nad ní pøednášela zaklínací formulku. Pokud to vyvolený použije,
musí zaklínaèku trvale milovat. Ještì úèinnìji prý pùsobí kus zázvoru zakopaný do
zemì za zaklínacích deklamací. Když vyvolený pøejde nad tímto místem, urèitì
se zamiluje tak, jak je požadováno.
Rùzné èáry a  kouzla na povzbuzení lásky se zjistily na støední Sumatøe.
Zvláštì zde vìøí na sperma slona, jehož èlovìk vylekal právì ve chvíli, kdy
se chystal postøíkat samici. Sperma je tøeba pøenést na tìlo nebo odìv toho,
koho chtìjí pøivábit.
Také Sulkové na Novém Pomoøansku (Bismarckovy ostrovy), kde dìlají milost-
né návrhy dìvèata a  ne chlapci, používají rùzné èarodìjné prostøedky. Pøi jejich pøí-
pravì – zpravidla v pøedveèer taneèní slavnosti – vyslovuje mladík jméno dìvèete a
 roztokem rùzných rostlin si pokropí prsa a  záda. V tanci se potom snaží dotknout
zády vyvoleného dìvèete. Nebo si ukroutí z oèarovaných tabákových listù cigáro a
 jeho dým fouká do tváøe dìvèete nìkterý pøíbuzný, který je do vìci zasvìcený.
Sedmihradská Cikánka ukradne obdivovanému mladíkovi nìkolik vlasù, uvaøí
je s kdoulovými jádry a  nìkolika kapkami své krve z levého malíèku na kaši, kte-
rou žvýká pøi úplòku Mìsíce a  pøitom tøikrát opakuje: „Žvýkám tvoje vlasy, žvý-
kám svou krev, z vlasù a  krve nech se zrodí láska, nech se zrodí nový život pro
nás.“ Potom potøe touto kaší nìkterou èást obleku milovaného chlapce, aby nikde
nenašel pokoje, jen u ní. Sedmihradské Cikánky vìøí i tomu, že jadérka z jablka,
spálená na prach a  smíchaná s menstruaèní krví, doženou mladíka k „šílené lásce“,
když mu je pøimíchají do pokrmu. Nejvìtší sílu má menstruaèní krev z novoroèní
noci. Komu jí postøíkali šaty, toho omámila milostná moc „pachatelky“. V roce 1884
udaly policejnímu úøadu v sedmihradském Mühlbachu Joanu Gintareovou její pøí-
telkynì, že svou novoroèní menstruaèní krví pobláznila všechny muže. Úøad žalo-
bu zamítl.
Srbská Cikánka se v den svatého Vasila (30. ledna) poøeže sklenìným støe-
pem do levé nohy, když vyzvánìjí v kostele a  tekoucí krev zachytí do nové
misky. Uzavøenou misku s krví potom zakope do hrobu nìkterého muže s tímto
zaøíkáním: „Všechna lásko, kterou poznal tento mrtvý za svého života, vejdi do
N. N.; pøilákej ji, moje krvi, abych ji N. N. dala! Když mne i tak nebude milovat, a
uschne jeho život, jako uschla tato moje krev!“ Po deseti dnech hrneèek vyhrabe
a  uvaøí v nìm pro vyvoleného chlapce nìjaký pokrm. Zøejmì proto se o zamilo-
vaném øíká: najedl se krve.
Chilanka z jihu na milostná kouzla používá svùj pot. Z barevných nití utká šá-
tek, urèitý èas ho nosí na tìle a  potom se ho snaží vpašovat do mládencova obleku
nebo mu uvaøí nápoj lásky a  procedí ho pøes tento oèarovaný šátek. Když mladík
nápoj vypije, neodolá jejímu pohledu.
U tuniských Arabù patøí k obvyklým milostným kouzlùm „májová jitrnice“.
Pøipravují ji z vnitøností jehnìte zabitého v kvìtnu a  ze spálené, na prášek roze-
mleté myši. O zamilovaném se proto také øíká, že snìdl májovou jitrnici.
Za milostná kouzla považují i vejce èerné slepice, snesené ve ètvrtek. Zamilova-
ný tobacký mladík (Toba-Batakové, jeden z kmenù národa Batakù na Sumatøe,
kolem jezera Toba) provleèe nit stoèenou z bílého, èerného a  èerveného vlákna
pøes prostøedek dvou citronù. Jeden z nich zakope pod schody domu, v nìmž spí
jeho zbožòovaná, nebo dokonce pøímo pod její postel, a  druhý zavìsí nad svou
postel tak, aby ho mohl v noci neustálými nárazy udržovat v pohybu. Doufá, že
se tak uvede do pohybu i citron zakopaný u milenky a  tak ji rozruší, že pøijde
za ním. Batacká nevìsta na Sumatøe se snaží opìt získat nevìrného chlapce tím, že
udìlá maggil tendi. Dotýká se spoleèného lùžka prostøedky pøivolávajícími tendi
(duši) a  bylinami. Myslí si pøitom, že mladík ve snu vidí vše, co ona dìlá, a  jeho
„duše“ se k ní znovu vrátí.
Dajakùm v jihovýchodním Borneu staèí, když jsou šastnými majiteli posvátné-
ho hrnce, džavetu, aby mìli ve všem štìstí, hlavnì v lásce. Kaiové v bývalé nìmec-
ké Nové Guineji (viz výše) však umí lásku i odloudit. „Když se muž dotkne ženy
jiného pøímo nebo nepøímo, pøenáší na ni látku své duše a  vzbuzuje v ní touhu po
sobì. Když manžel zpozoruje podle zmìnìného chování své ženy, že je mu nevìr-
ná, a  pokud vypátrá muže, který ji popletl hlavu, mùže ho donutit, aby si látku své
duše zase odnesl. Svùdce se musí nejprve cigaretou dotknout ženy, potom si s ní
potøít nohy, ramena a  tìlo, naèež plivne na cigaretu na znamení, že nyní cítí odpor
k této ženì. Tím, že si žena musí z této cigarety potáhnout, vtáhne zároveò do sebe
mužùv odpor, èímž je její stará náklonnost umrtvena. Nakonec musí ještì muž
pøekroèit ženu sedící na zemi na znamení opovržení. Je to tedy velmi složitý expe-
riment s látkou duše.“61
Také u pøírodních národù vykonávají milostná kouzla zvláštní odborníci obou
pohlaví ve jménu svých klientù. Jsou to èarodìjky, èarodìjové a  mastièkáøi.
Ve vnitrozemí Sumatry prodává doekoen, žena pøedstavující cosi mezi po-
rodní bábou a  mastièkáøkou, tajný prostøedek, pakasie, který se pøimíchává do
nápoje nebo pokrmu toho, koho náklonnost a  lásku je tøeba zabezpeèit. U seve-
roamerických indiánù se vìnovali milostným kouzlùm jen mastièkáøi. Staøí peru-
ánští indiáni mìli zase zvláštní druh èarodìjù, kteøí se zabývali svádìním milencù.
Proto zhotovovali talismany z koøenù nebo per, tajnì je vládali do šatù nebo
postelí tìch, jejichž náklonnost chtìli získat, nebo talismany z vlasù toho, u koho
chtìli vzbudit lásku nebo z malých pestrých ptákù pralesa nebo jen z jejich peøí.
Zamilovaným prodávali kujanarumi, kámen lásky, o nìmž tvrdili, že je možné
nalézt ho pouze tam, kde uhodil blesk. Vìtšinou to však byly kousky èerného
achátu s bílými žilkami, které se nazývaly sonko apaèinakux, vzájemní nosièi
srdce. Tito runatsinkix, spojovatelé lidí, pøipravovali také neomylné a  neodola-
telné nápoje lásky.
Odžibvejští mide, které jsme už uvádìli, a  jejich odrùda vabeno používali
pøi svém magickém zpìvu zvláštní destièky s obrazci podobnými hieroglyfùm.
Tyto „hudební desky“ sloužili jako opora pro pamì mastièkáøù, každý obrázek
pøipomínal urèitou zaøíkávací formulku. Byla mezi nimi i milostná kouzla. Napøí-
klad na jedné takové destièce je vyobrazen mladík-èarodìj v milostné extázi s peøím
na hlavì a  bubnem a  palièkou v ruce. Tváøí se, že má moc a  vliv na pøedmìt své
touhy. Pøíslušný text k tomu zní: „Je slyšet mùj buben, tøeba na druhém konci
svìta, je slyšet mùj buben!“
Èarodìjnice musí pomáhat nìkdy i po smrti. Když zemøe žena, která u sedmi-
hradských Cikánù mìla povìst èarodìjnice, tøou tajnì dìvèata kouskem sukna její
žebro (jako sídlo života), nosí ho devìt dní na holém tìle a  nakonec ho pokropí
nìkolika kapkami krve ze své levé ruky a  spálí. Získaný popel zamíchají do jídla a
 nápojù osoby, jejichž lásku si chtìjí pøièarovat.
Z milostného svìta sedmihradských Cikánù známe i pøíklad milostného vìštì-
ní, které se u pøírodních národù témìø nevyskytovalo. Když chce dìvèe poznat
svého ještì neznámého manžela, jde o svatojánské noci na køižovatku, uèeše si
vlasy dozadu, píchne se novou jehlou do malíèku na levé ruce a  nechá spadnout tøi
kapky krve na zem. Pøitom øíká: „Svou krev dávám svému nejmilejšímu, jehož
vidím a  jemuž mám patøit.“ Z kapek krve má vystoupit postava budoucího man-
žela a  pomalu se rozplynout ve vzduchu. Krev s prachem a  blátem však musí
dìvèe sebrat a  hodit do tekoucí vody, protože jinak by nivaši (vodní duchové)
kapky krve vylízali a  dìvèe by jako nevìsta našlo smrt ve vodì.

Námluvy. To, co dnes nazýváme námluvami, pøírodní národy vùbec neznaly.

Avšak už v dobì jejich objevení se i u národù na pomìrnì nízké úrovni vývoje
zjistilo obvyklé úsilí dobýt si pøíznì vyvolené osoby, i když je pravda, že šlo pøede-
vším o dvoøení pøed pravidelným pohlavním stykem, který bylo tøeba zpeèetit
ještì dalšími ceremoniály, pokud mìl pozdìji vést k manželství. Z množství obyèe-
jù tohoto druhu však zde mùžeme uvést jen nìkolik pozoruhodnìjších pøíkladù.
Maorský mladík sebral kus lana a  udìlal z nìho tihihihi, volný uzel. Dìvèe,
které se mu líbilo, pošimral nejprve na dlani. Jestliže se na nìho usmálo, podal mu
lanový uzel. Když ho dìvèe zatáhlo, znamenalo to, že souhlasí; když ho však
rozvázalo a  lanový provaz odhodilo, bylo to znamení, že mladík dostal košem.
U Cikánù nabídne mladík své vyvolené tøi zápalky, aby si zapálila dýmku nebo
cigaretu. Když si dìvèe vezme všechny tøi, je mu naklonìna; když si vezme jen
jednu, nechce ho. Podobnì to dìlá i Cikánka, která se uchází o nìkterého muže.
Nìkdy upustí cikánský chlapec pøed dìvèetem na zem rùži: když ji dívka zdvihne,
souhlasí s jeho vyzváním. Nebo jí pøi pozdravu polechtá chlapec prsty jemnì a
 nenápadnì ruku: když to dívka strpí, znamená to, že ho vyslyší, když prudce
odtáhne ruku, není mu naklonìna.
Bantuský mladík pøinese veèer pøed chatrè své vyvolené z lesa hromadu døeva
a  ráno se jde podívat, zda je odneseno. Pokud ano, byly námluvy úspìšné. Je to
typický pøíklad prostých námluv pøírodních národù. Dajacký mladík navštíví dìv-
èe tajnì v noci; hovoøí o nìm, že „šel hledat tabák“. Vzbudí dìvèe a  nabídne jí
betelový oøech se sirihem. Když to dívka pøijme, dává tak najevo, že mladík mùže
vejít a  bavit se s ní. Po první návštìvì jí nìkdy zanechá mladík pod poduškou
náhrdelník. Pokud dívka souhlasí s nápadníkovými návštìvami, dá mu to najevo
nejèastìji cigaretou, smotanou zvláštním zpùsobem. Pøi dalších návštìvách si polo-
ží jeho hlavu do klína a  z lásky mu vytrhává pinzetou chloupky na oboèí a  na
øasách. Když jich má chlapec málo, podezírají ho, že mu je už vytrhala jiná.
 Na Timorlautu (døíve Tenimberské souostroví) v Indonézii jde mladík noci k chýši
dìvèete, o jehož pøízeò se uchází, a  zaklepe na tom místì, kde se nachází její lùžko.
Dìvèe se ze slušnosti zeptá, kdo to je, a  když dostane odpovìï, zeptá se, co chce.
Chlapec odpoví: Nemám pinang, prosím tì o sušený rozpùlený pinang se sirihem.
Když je dìvèe nápadníkovi naklonìno, odpoví mu: „Poèkej chvíli, podívám se, zda
tu ještì je.“ A  podá mu sirih-pinang nìkterým otvorem ve stìnì chatrèe. Aby byla
mladá dìvèata na takové pøípady pøipravena, mívají v období zaèínající dospìlosti
stále u svého lùžka košík se sirihem. Dìvèe chlapci otvorem ve stìnì také víská
vlasy a  mladík se dotýká jejích òader. Oboje se je jindy nedìlá, protože to je tabu.
Následující noc stráví na tichém místì mimo dùm, ve dne se setkají v lese, kde musí
dìvèe sbírat chrastí. Po první souloži vezme dívka svému vyvolenému mezinožní
pásek, náušnice nebo høeben, aby ho donutila být jí vìrným a  pokud otìhotní, aby
mìla v rukou dùkaz „jako náhradu“ za darovaný sirih-pinang. Tak spolu žijí nìja-
ký èas. Když je jejich láska stálá, pošle mladík starou ženu k dìvèeti, aby se jí for-
málnì zeptala, zda si ho chce vzít.
U Hotentotù v okolí Angry Pequeny jde chlapec k rodièùm své vyvolené, mlèky zde
sedí a  také mlèky vaøí kávu. Když je káva hotova, nalije plnou èíši a  podá ji nevìstì.
Pokud nevìsta polovinu vypije a  vrátí èíši ženichovi, aby druhou polovinu vypil on, jsou
námluvy úspìšné. Dìvèe vypije pohár beze slova, když je nápadník bohatý, aby rodièe
dostali bohaté výkupné. Vypití èíše znamená: ano, chci být tvojí ženou. Když se však
nápoje nedotkne, odejde nápadník zkusit štìstí do jiné chatrèe, aniž by se pøíliš zlobil.
O námluvách u Kamèadalù jsme už v krátkosti hovoøili. Steller je popisuje tak-
to: „Když se chce Itelmen ženit, nedostane ženu jinak, než že si ji vyslouží u jejího
otce. Když si už pannu vyhlédl, jde k nim a  tváøí se, jako by ho zde dávno znali – a
 všechno bez jediného slova. Dìlá s nimi všechny domácí práce, a pøíjemné èi
tìžké, aby se pøed jinými zavdìèil nevìstì a  jejím rodièùm. I když hned v prvních
dnech rodièe i nevìsta vìdí, o co mu jde, nebo po celou dobu se otáèí hlavnì okolo
dívky, snaží se jí všemožnì pomoci a  v noci se ukládá ke spánku co nejblíže k ní,
pøece se ho nikdo na nic neptá, až si ho nakonec po jednom, dvou nebo ètyøech
letech služby oblíbí tchán, tchynì i nevìsta. Když se nevìstì nelíbí, všechna náma-
ha byla zbyteèná a  marná a  bez jakékoliv výplaty nebo náhrady musí odejít.
Jestliže mu dìvèe projeví svou pøízeò, napøed požádá otce o její ruku a  ohlásí úèel
svých služeb, nebo mu øeknou sami rodièe: Nyní jsi zdatný a  silný muž, pokraèuj
a snaž se, abys svou nevìstu brzy dostal. Otec mu nikdy svou dceru neodøekne, ale
zároveò neudìlá víc, než že øekne gvatei, chy si ji. Potom následují námluvy a
 hned je svatba. Od okamžiku, kdy jako ženich v domì pracuje a  slouží, má však
stále právo zkoušet, zda by nemohl nevìstu pøi nìjaké pøíležitosti znenadání za-
skoèit. Nevìsta zase neustále dbá, aby s ním nebyla sama a  nesetkala se s ním
mimo dùm. Pevnì si utahuje kalhoty, svazuje je mnohými silnými øemeny a  ovi-
nuje rybáøskými sítìmi. Když se však naskytne vhodná pøíležitost, mladík ji pøe-
padne, rozøeže kamennými noži sítì, øemeny i kalhoty, pokud je nemùže roze-
pnout, a  jen co je cesta volná, vejde prostøedníkem do jejího ohanbí, stáhne svùj
náhrdelník a  na znamení vítìzství ho zastrèí nevìstì do kalhot. Pokud to vidí
ostatní nebo zaslechnou køik nevìsty, která se brání, všichni útoèníka napadnou,
bijí ho pìstmi, tahají za vlasy od nevìsty, drží mu ruce. Ale i když ho pøi tomto
útoku poøádnì ztluèou, jestliže je dost silný a  podaøí se mu zastrèit prst do ohanbí
– vyhrává. Nevìsta sama oznámí, že se vzdává, všichni odbìhnou a  zanechají
ženicha u ní. Jakmile se mladíkovi nepodaøí proniknout k jejímu ohanbí a  více
hledí na to, jak by odrazil útok, musí dále sloužit; nikdo mu neøekne ani slovo a  on
znovu èíhá celé dny a  hodiny na novou pøíležitost. Když nevìsta cítí k ženichovi
velkou náklonnost, rychle se vzdá jeho vùli, nezabezpeèí se tolik a  sama mu po-
skytne pøíležitost, aby ji mohl zaskoèit. Vždy se však trochu zdráhá, nebo to ales-
poò pøedstírá, protože jde o èest a  zisk.“
Staré èínské zprávy hovoøí o kmenech na Formose (Tchaj-wanu, viz výše). Když
se dìvèe stalo pohlavnì dospìlým, postavilo si chatrè a  nastìhovalo se do ní. Mla-
dík, který ji chtìl získat, hrál pøed jejím domem na zobcovou flétnu. Jestliže se to
dìvèeti líbilo, vyšla ven a  pozvala mladíka k sobì, aby spolu bydleli. Za mìsíc to
oba oznámili rodièùm. Bohatý ženich pøinesl nevìstì tylové závoje, chudý ženich
modré a  èervené šátky. Nevìstini rodièe pøipravovali maso a  víno, pozvali pøíbu-
zenstvo a  tak ho pøijali za svého zetì. Píseò, kterou jsme uvedli už døíve, souvisí
s tímto zvykem.
Také v jiném kmeni se zasnubovalo bez zprostøedkovatele; dìvèata a  mladíci
v horách hráli na zobcové flétny a  spoleènì zpívali písnì. Když se jeden druhé-
mu líbili, souložili spolu a  dávali si darem to, co mìli právì u sebe. Po svém
návratu to oznámili rodièùm a  náèelníkovi. V urèený èas zabili prase a  pøipravili
víno, pozvali náèelníka a  všechny pøíbuzné a  mladík vešel do ženina domu jako
její manžel.
Námluvy na ostrovech Samoa (Plavecké ostrovy) velmi obraznì popsal v roce
1885 etnolog Kubyry:
„Po klidném dni se veèer shromažïují mladí lidé obou pohlaví na malae. Mla-
dý bojovník pìstìného zevnìjšku stojí pøed zástupem dìvèat. Stojí vzpøímenì,
se zdviženými rameny a  gestikuluje tak, že se mu tøese celá hlava. Dupe nohama,
vystupuje a  ustupuje, natahuje ruku, jako by byl ozbrojen kopím, mává jí do
kruhu, jako by chtìl kyjem rozdrtit nepøítele. Jistì je to bojovník, který svým
krásným posluchaèkám vypráví o svých èinech, o svých vítìzstvích. Poslouchají ho
jako u vytržení.“ Potom vyzve nìkolik svých druhù ke spoleènému zpìvu. „Náš
vypravìè pøedzpìvuje. Všichni pøítomní tvoøí sbor, ale nezpívají dlouho. Bojovník
vstane a  postaví se pøed nejkrásnìjší pannu. Dìvèe váhá, dokonce se brání tlaku
svých kamarádek, které ji tahají na volné místo pøed urostlého taneèníka. Nyní
stojí v kruhu se sklopenýma oèima, nìžnými prsty si uhlazuje lavalavu, která obe-
píná bujné boky, a  pøedstírá sladké rozpaky. Taneèníci jsou pøipraveni, sbor zmìní
píseò a  zaène zpívat v taneèním rytmu: zpoèátku pomalu a  potichu, postupnì
živìji a  hlasitìji. Podívejme se na našeho taneèníka: zdvihne ruce, krouží jimi okolo
hlavy a  špièkami prstù udává takt. Nohy se mu pohybují témìø jako ve vzduchu,
jako by zem od sebe odpuzoval. Vznáší se do vyšších nadpozemských konèin,
lhostejný ke své taneènici, ke které je obrácen bokem. I ona potichu udává takt
prsty a  její nožky se stejným zpùsobem odrážejí od zemì. Oba dva se vznášejí do
vyšších sfér... a  vtom se spatøí. Výraz taneèníkovy tváøe, každý pohyb jeho údù,
celého tìla, vyjadøuje údiv a  nadšení. Ona hledí jako bohynì lhostejnì, utíká mu
z cesty s rtíky šibalsky staženými, aby se vetøelci ubránila. Taneèník se bojí, aby ji
nepoplašil, a  snaží se pøivábit ji úpìnlivými prosbami. Stojí nehybnì, každým po-
hybem svého tìla vyjadøuje prosbu. Toužebnì natahuje ruce do prázdna, pohybuje
jimi pøed oblièejem, aby naznaèil nepøítomnost, stlaèuje si hruï, aby se mu neroz-
skoèila. Snažnì prosí. A  najednou krásná taneènice, pøemožená množstvím vyjád-
øených citù, se líbeznì usmìje. se sklopeným zrakem, s hlavou zvrácenou dozadu
k nìmu natahuje ruce... vzdává se... Opojený taneèník ještì nevìøí vlastním oèím.
Zaklonìn dozadu, stojí strnule s vytøeštìnýma oèima, podobný kameni! A  už
se zmítá v chaotické spleti skokù a  posunkù jako ryba nabodnutá na kopí. Už je
vedle ní... ale ta neopatrnost! Namísto toho, aby se chopil nabízejícího se štìstí,
zaèíná dìlat trpké výèitky ochotné ženì za její váhání. Hrozí jí prstem, tøese hlavou,
kroutí oèima... a  když se k ní chce koneènì pøiblížit, vzít ji, unikne mu jako papír
odvátý vìtrem, utíká s posmìšným úsmìvem na druhou stranu kruhu
za nekoneèného obdivu divákù, kteøí neumìjí dost vynachválit èarovnou svùdky-
ni a  mají velkou radost z neštìstí neobratného nápadníka. Jako by procitl ze snu,
nechápe, co se stalo... Bolestnì zklamaný taneèník pøedvádí nejzoufalejší posunky,
pøemýšlí o pomstì. Opìt stojí tìsnì u ní, ale ne jako úpìnlivì prosící nápadník.
Když jeho pohyb dýchá nezastøeným hnìvem, nelítostným posmìchem, posmìš-
nì hrozí ukazovákem, že jí provrtá záda. Cynicky stahuje ústa, opovržlivì se smìje
a  nafukuje za jejími zády. To už mladé dìvèe dlouho nesnese. Chce odrážet nedù-
stojné útoky z oèí do oèí. Ale marnì se obrací. Krutý posmìch a  grimasy ji proná-
sledují ze všech stran jako bludièky. Ubohá se považuje za pøemoženou, sklání hr-
dou hlavu, ruce si tiskne k srdci, jako by chtìla zastavit doléhající bolest. To opìt
odzbrojí pomstychtivého pronásledovatele. Dává najevo svou lítost, prosí
za odpuštìní a  slitování. Tváø naší svùdkynì se rozjasní, už není mrzutá, i když
ještì váhá a  mlèí. Prosebník zdvojnásobuje, zestonásobuje své úsilí. Krouží okolo
ní nejlíbeznìjšími skoky, pøekonává se v obratnosti... ještì stále úpìnlivì prosí, až ji
to koneènì strhne. Tancují spoleènì, jeden proti druhému, jedním pohybem a  jed-
ním dechem. Tancují stále rychleji, vášnivìji, zuøivìji. Jejich tìla se jen míhají... Nelze
je témìø rozeznat... Je to vytržení, ve kterém si oba rozumìjí, vytržení, které strhne
celé shromáždìní. Všichni tancují ve svých srdcích spolu s nimi. Všichni jsou po-
vzneseni a  zapomínají na bìžné starosti. Divoké výkøiky: malie! malie! lelei! lelei!
(jak sladké! ale krásné!) se mísí s prudkým tleskáním, v nìmž zaniká píseò sboru.
Tanec vyvrcholí ve všeobecný chaos spokojenosti a  chvály... Nadešel èas veèerních
modliteb a  veèeøe, shromáždìní se rozchází... Ze všech stan zaznívají pozdravy
na rozlouèenou: tofa! tofa!, všichni se vracejí domù. Kdo byl v blízkosti rozcházejí-
cího se kruhu taneèníkù, snadno zachytil mezi chaotickými pozdravy na rozlouèenou
nìkolik významných slov. Tofa inga, tofa soifúa – to nejsou lhostejné pozdravy a  k
posluchaèovì sluchu by dolehlo jako odpovìï rychlé tóro. Tajemné slovo ,tóro‘
znamená cukrovou tøtinu, která zde roste u cesty. Co to však znamená? Celkem tiše,
témìø neslyšnì zní volání samoánské sovy... a  z opaèné strany doléhá køik malé
ještìrky geko... v noci... Na tomto místì, to je podivuhodné! A... témìø jsme se ulekli.
Mezi vlnícími se stébly nedaleko nás jsme uvidìli hlavu. Vždy je to nᚠtaneèník!
Zøejmì nebude daleko ani krásná ještìøièka... a  skuteènì, co nevidìt se vedle nás
mihne postava, rychle a  lehouèce jako sen. Obì hlavy se spojí, houpají, klesají, až
zmizí. V dálce se tentokrát ozve sova. Pole cukrové tøtiny v noci poskytuje bezpeèný
útulek dvìma milencùm. Nikdo je zde nebude rušit v hodinì duchù a  strašidel. Náš
párek to ví, a  proto ho lze zaslechnout, jak hovoøí bez báznì pøed posluchaèi. – Víš
pøece, Lilomajavo, že moji rodièe tì nenávidí. Zbývá nám jen avánga. Avángu – útìk
domluvili tøetí noc. Na pobøeží sousední vesnice vládne ticho, ale po bílém písku
se pohybují tmavé postavy. Toumalua, domácí cestovní kánoe, tiše èeøí hladinu. Tma-
vé postavy zmizely a  postupnì se ztrácí i rovná, trojhranná plachta rozvinutá nad
kánoí. Jen z velké dálky k nám zaznívá tlumený zvuk Tritonova rohu. Tento zvuk
podél pobøeží doprovází šastný zamilovaný pár a  oznamuje obyvatelùm vyruše-
ným ze spánku, že se stala zvláštní událost. Pospíchá pøed ním do Palauli, kde chtìjí
milenci pøeèkat hnìv rodièù. Následujíc ráno jsou vzhùru nohama obì vesnice. Pøáte-
lé šastného ženicha procházejí vesnicí a  volají: Avánga! Avánga! Krásná Tanetasi a
 stateèný Lilomajava jsou avánga! Avánga! Pyšní rodièe nevìsty s potlaèovanou zlos-
tí poslouchají veøejné vyvolávání, které zpeèeuje osud jejich dcery. Na obou stra-
nách to po urèitou dobu vøe. Staøí otcové se vyhýbají jeden druhému, mladí si prohlí-
žejí kyje a  kopí. Hlavní úlohu však mají mladí. Za nìkolik týdnù se všechno uklidní
a  rodièe pošlou dceøi bílou rohožku na dùkaz odpuštìní. Mladý pár, který se až
donedávna dùvìrnì nestýkal, se vrací. Nadejde feiainga a  bílou rohožku se stopami
nevìstiny dùstojnosti vymìní za èást výbavy. Druhou èást jí doruèí pøi prvním poro-
du. Když nejde o svatbu z lásky nebo jde vše bez problémù, všechno vyøídí pøíbuzní.
Kdysi byla avánga na Samoa na denním poøádku.“
Nìkde je iniciátorem námluv samo dìvèe. Je to ohlas starých mateøskoprávních
vztahù døívìjší svobody ženského pohlaví. Milostné písnì zachycené na staroe-
gyptských papyrech svìdèí o tom, že svobodná Egypanka byla v milostných vzta-
zích aktivní složkou; na noèní schùzku chodila žena za mužem, nikoliv naopak. O
tom si však povíme pozdìji.
U Tuaregù (Imošágové, na Sahaøe) pøijde s milostným návrhem dìvèe
za chlapcem. U èistokrevných Angonù na severní Zambezi má žena právo
zvolit si manžela. Po slavnostech spojených s pohlavní zralostí se dìvèe ode-
bere za doprovodu svých kamarádek, které nesou zelené vìtvièky a  zpívají,
k chatrèi svého vyvoleného a  písnìmi mu dává najevo city svého srdce. Když
muž odmítne nabídku, vrátí se všechny s hlasitým pláèem do rodné vesnice;
když ji však pøijme, vypukne obrovský jásot a  dìvèe, nyní považované
za nevìstu, doprovází k jejím rodièùm s tisícerými projevy radosti. Vyvolený
pøijde druhý den k otci dìvèete a  zaène velmi složité vyjednávání o její cenu,
kterou je tøeba vyplatit v dobytku. Také èorotské dìvèe podniká první krok.
Když se uchází o mladíka nìkolik dìvèat, nejednou dochází ke sporùm
ze žárlivosti – dìvèata mezi sebou zápasí boxerskými rukavicemi z tapíøí kùže
nebo kostìnými jehlicemi.
Na ostrovì Eetaru v Malajském souostroví pošle dìvèe vytouženému mladíko-
vi pletenou tabatìrku, která je zároveò symbolem jejího lùna. U Sulkù na Novém
Pomoøansku „klade dìvèe své srdce na muže své volby“; otec nebo jiný blízký
pøíbuzný se potom odebere za vyvoleným mladíkem s návrhem na sòatek.
Velmi složité námluvy Basutù ( také Sothové, hlavnì v Jihoafrické republice
a  v Botswanì) popsal misionáø Grützner v roce 1877, samozøejmì, že ze svého
misionáøského hlediska: „Nejprve se mladík snaží dorozumìt s dìvèetem a  do-
stat souhlas svého otce. Ten se potom odebere k otci dìvèete. Zpoèátku si poví-
dají o bezvýznamných vìcech, až nakonec host prozradí pravou pøíèinu své
návštìvy a  øekne: „Pøišel jsem, abych od vás vyprosil štìnì.“ Po dlouhé odmlce
a  zdánlivì hlubokém pøemýšlení oslovený odpoví: „Jsme chudí, nemáme do-
bytek. Ty mᚠdobytek?“ Uchazeè se zaène vymlouvat na zlé èasy, ale po dlouhé
vyjednávání se s otcem nevìsty dohodne na cenì, kterou je tøeba zaplatit
v dobytku, a  vrátí se domù. Potom se vypraví druhý posel, který má titul mma
ditsela (matka cest, to znamená èistiè cest), do domu dìvèete a  øekne: „Pøišel
jsem si vyprosit šòupavý tabák.“ Staré ženy na to zaènou mlít šòupavý tabák
(má tvar pecnu chleba a  je tvrdý jako kámen), naplní jím kalebasu, která slouží
za tabatìrku, a  po zvláštním poslovi ji pošlou ženichovi. Ženich potom svolává
celý svùj rod na slavnostní šòupání. Tabatìrku však mùže otevøít jen muž nej-
starší ženichovy sestry. Šòupne si poøádnou lžíci tabáku a  podá tabatìrku dále,
aby ji obøadnì vyšòupali. Druhý den pošlou otci dìvèete první èást zálohy
v dobytku. Tabatìrku zase odevzdají nevìstì, která ji hezky oplete perlami a
 nosí ji stále nebo alespoò pøi slavnostních pøíležitostech na krku. Je to její dítì,
hovoøí Basutové, to znamená, že je prodaná (že je nevìstou). Tabatìrku odloží
nevìsta až tehdy, když se jí narodí první dítì; tehdy z ní stáhne perly a  zavìsí je
svému dítìti. Poslové, kteøí pøivedli dobytek, øeknou, že je vyslali, aby si vypro-
sili vìdérko. Vtom ženy spustí radostný køik, který zní, jako by tucet koèek
pøivøely mezi dveøe. Potom spoleènì pijí pivo a  v noci leží tøi až ètyøi poslové
s osmi až dvanácti dìvèaty v samostatném domì. Pití a  neøestem holdují tøi až
šest dní. Druhou splátku dobytka pøivede po urèité dobì sám ženich jen s jedním
prùvodcem, jakýmsi èestným úøedníkem, o nìhož se všichni perou. U nevìsty
pobudou dva až tøi mìsíce a  celý ten èas žijí podobným zpùsobem jako první
poslové. Jídlo si však nesmìjí brát z mísy sami, ale vždy vedle nich sedí dìvèe
z kraalu, které jim nabírá kaši z mísy hùlkou, a  až z ní si ji berou do rukou a
 podávají do úst. Dokud ženich pøivádí další dávky dobytka, do té doby smí do
osady pøicházet. Nevìstu si pøevede domù a  pak se i samotná svatba koná o
mnoho pozdìji. Jak velmi jsou tito lidé vzdáleni ideální svatozáøi, která obklo-
puje snoubence civilizovaných národù!“

Dìtské sòatky. U mnohých národù existoval a  nìkde ještì i v Evropì existuje

zvyk, že se dítì dokonce už v tìle matky nebo krátce po narození zasnoubí s dru-
hým dítìtem, ale i s dospìlým èlovìkem, a  to z rùzných sociálních a  nábožen-
ských dùvodù. S tímto zvykem se setkáváme u Voïakù na severu Ruska, Burja-
tù, Giljakù, Tunguzù (Ewenkù), ale také na ostrovech Rjúkjú, v Pøední Indii, u
Tinguianù, Batakù, Andamancù, v severním Queenslandu (v Austrálii), na Nových
Hebridách, na Šalomounových ostrovech, ale i v Melanéském souostroví,
v Kamerunu, u Fellanù (Fellani, jinak též Falašové, Felašové, kmen v Etiopii),
Etiopanù, rùzných indiánských kmenù v Severní Americe, u Aravakù, Ibarù, gua-
yanských indiánù, Makušiù atd. O dìtských svatbách v Indii si øekneme více
v kapitolách vìnovaných indické ženì.
U pøírodních národù se zásnuby vìtšinou konají mezi dìtmi stejného vìku, ale
jsou i takové pøípady, kdy je vìkový rozdíl více než deset let, tedy zasnubují dospì-
lé mladíka s malými dìvèátky a  naopak zralá dìvèata s malými chlapci. Potom
samozøejmì dochází k tragikomickým scénám. Jsou napøíklad známy pøípady, kdy
si urostlý mladík nesl domù svou unavenou nevìstu v náruèí, nebo když švarné
dìvèe za sebou tahalo svého ženicha na trh. Skuteèný sòatek nastává až tehdy, kdy
dìti dosáhnou pohlavní dospìlosti. Zasnoubení, i když jen ze strany rodièù, bývá
všeobecnì závazné. Když napøíklad v horách Mafulu na Nové Guineji zemøel za-
snoubený chlapec pøed pubertou, jeho dìvèe považovali za vdovu. Nìkdy zase –
jako u Ewweù u øeky Ituri v záp. Africe – o zasnoubení rozhoduje dìvèe, když
pohlavnì dospìje. U guayanských indiánù mùže mladík, jehož rodièe ho v dìt-
ském vìku zasnoubili, ustoupit od tohoto pomìru: jednoduše požádá o vrácení
darù, perel a  jiných skvostù a  je svobodný.
U Australcù si muž zvolil svou tchyni ještì pøed narozením dítìte. Když porodi-
la dívku, mìl právo žádat ji za manželku. Pokud porodila syna a  mladík mìl sestru,
musel si ji zklamaný ženich vymìnit za ženu, která se mu hodila. Když však vyvo-
lená tchynì porodila nìkolik dcer, mìl ženich právo na všechny tyto sestry a  bral si
je postupnì, jen co dosáhly prùmìrného vìku. Pokud je nechtìl všechny, mohl
se své výsady vzdát, udìlal to vìtšinou ve prospìch svého mladšího bratra. Souvi-
selo to, samozøejmì, se snubními poøádky, které jsme už u Australcù poznali.
Když u Ewweù porodila matka dìvèe, které už pøed porodem slíbili nìkterému
mladíkovi, musel on nebo jeho rodièe založit pro budoucí nevìstu plantáž, jejíž
výnos pøinášel ženich své nastávající jednou roènì. Jak jsme už øekli, bylo vìcí
dospìlého dìvèete, zda si potom vzalo mladíka za muže.
U jižních Slovanù se èasto vyskytovaly sòatky s desetiletými dìvèátky, ale
soulož s nimi nebyla dovolena, dokud pohlavnì nedozrála. V Èínì také podepi-
sovali svatební smlouvy, i když mìlo dìvèe jen šest let, ale manželství bylo dovr-
šeno v jejím dvanáctém nebo tøináctém roce, aèkoliv s manželem žila od zaèátku.
V Guatemale dávali rodièe svému zeti otrokyni, která zastupovala jejich dceru,
pokud nebyla ještì pohlavnì vyzrálá, dìti otrokynì však nepatøily k otcovì tøí-
dì, i když nezùstaly otroky.
Když u Aravakù v jižní Brazílii ještì nebylo dìvèe pohlavnì dospìlé, dal tchán
jejímu dospìlému manželovi jako náhradu nìkterou vdovu nebo starší dìvèe z ro-
diny, které mu bylo dosud ženou, dokud pravá manželka nedorostla. Svatební
smlouvu zpeèetil otec tím, že udìlal záøez na èele kolébky dìvèete a  tøikrát ji ovinul
bavlnìnou nití.
Na melanézském ostrovì Buinu je styk mezi zasnoubenými dìtmi zcela zaká-
zán, dokonce chlapec nesmí pøijmout od dìvèete ani pokrm. Pøece se však stává, že
se dìvèe nebo chlapec pøestìhují do domu svého tchána. U Jivarù si pøivede muž do
domu ještì celkem mladé dìvèe, jehož se ujmou jeho starší ženy a  vychovávají ho
podle chuti manžela, dokud nedosáhne pohlavní zralosti. V nìkterých kmenech
urèují den skuteèného sòatku tak, že pøi narození dìvèete zasadí okolo jeho chatrèe
tøi nebo ètyøi palmy chontarara a  peèlivì je opatrují. Když stromy plodí první
ovoce, pokládají i dìvèe za zralé ke svatbì.
U Koroadù v Melanézii bylo povinností budoucích pøíbuzných nevìsty starat
se o ni, když jí zemøel otec nebo opustil matku. V takovém pøípadì se pøestìhovala
do nové rodiny. Když byla nevìsta dospìlá, ale její budoucí manžel ještì dítì, plnil
za nìho nìkdy tchán „manželskou povinnost“, dokud syn nedospìl. Podobnì tomu
bylo u Valalarù v Karoeøe. Zde otcové pøijímali za manželky svých nezletilých synù
dospìlé ženy, sami s nimi souložili a  plodili dìti, které patøily nezletilým synùm.
Když dospìli, našli pro dìti mužského pohlaví ženy, které jim pøisoudili, souložili
s nimi a  tak zvyk pokrèoval. Zde už vlastnì nejde o dìtské manželství, ale o mravy
zažité v endogamní velkorodinì.
U Kanakù na Nových Hebridách (Vanuatu) byly zásnuby s dítìtem tak oblíbe-
né, že pøi narození dìvèete se sbìhli mladíkovi a  prosili o nì. Kupní cena byla pìt
až deset prasat s cennými zakøivenými øezáky a  polovinu dohodnuté ceny bylo
tøeba ihned zaplatit. Mladík na znamení svého závazku zastrèil dracénový list do
oèka mladého kokosového oøechu a  podal ho matce dìvèete, která z nìho vypila
mléko. V jiných oblastech této ostrovní skupiny pøivede pøi narození dìvèete jeden
z rodièù svého chlapce do domu novorozené s bambusovou nádobou naplnìnou
vodou. Chlapec dìvèe umyje a  tím se považují za zasnoubené. U Tinguianù najdou
rodièe chlapci vhodné dìvèe a  pošlou do jejího domu pøíbuzného jako zprostøed-
kovatele. Pøinese tøi perly – èervenou, žlutou a  achátovou – které odevzdá na dù-
kaz náklonnosti. Zároveò vypráví dobré a  pøíjemné vìci o rodinì, která ho vyslala,
a  o výhodách vzájemného spojení. Když rodièe nevìsty se ženichem souhlasí,
natáhne zprostøedkovatel perly okolo zápìstí dìvèete a  urèí den, kdy jim doruèí
kupní cenu.
U nìkterých národù byl provádìn manželský pohlavní styk s dívkami rozhod-
nì ještì nezralými.
V Núbii kupovali a  potom souložili s dìvèaty, která mìla ještì daleko k první
menstruaci. Brazilští indiáni Guatové (Guato, patøící do skupiny kmenù Tupí-
Guaraní) vdávali, lépe øeèeno prodávali své dcery v pìti až osmi letech. V každé
osadì vidìl cestovatel pøípady zneužívání malých dìvèat. Když se ptal jednoho
indiána, jehož osmiletá až devítiletá žena vypadala velmi uboze, proè souloží
s takovým dítìtem, dostal tuto odpovìï: „Nedìlám to, u mne jen spí, nebo je
mým majetkem. Jako ženu ji použiji až tehdy, až bude dvakrát tak velká.“ Ale
nebyla to pravda.
Velmi brzy prodávají i Annámky (tj. Vietnamky, viz výše), které to pociují
velmi bolestnì, nebo v jedné písni si stìžují: „Oplakávám svou velkou mladost, že
mám muže staršího než jsem já, nesnesu jeho ohnivost; radìji bych se vrátila
k rodièùm a  øekla jim, aby mu vrátili svatební dary.“
Podle holandského etnologa Jacobse62 u Atježanù (Acehù, srov. výše) na Su-
matøe vstupovala dìvèata do manželství tak brzy, že ještì nic nevìdìla o men-
struaci a  sotva jim narostly druhé zuby. I když je mladý manžel o nìkolik rokù
starší, o skuteèné souloži nelze ještì hovoøit. Spávají však spolu na jednom lùžku
a  horlivì si dìlají vzájemnou masturbaci. Když se dìvèe natolik vyvine, že se soulož
nakonec podaøí, dostane mladá žena druhý den od svého manžela jako dar bøišní
pás ze zlata nebo støíbra, pøedem zpracovaný zlatotepcem, a  kromì toho i penì-
žitý dar. Ten zanese matce, která hned ví, co se stalo. Bøišní pás zùstává vlastnic-
tvím ženy i v pøípadì rozvodu. Je to narážka na pásek, kterým si Atježané spojují
kotníky, aby mohli snáze lézt na palmy. Symbolicky naznaèuje, že strom je slezen
a  plod odtržen.
Takové zvyky vzbudí u civilizovaného Evropana nelibost, ba rozhoøèení, pro-
tože odporují našim citùm a  názorùm. Nelze však opomenout, že pohlavní styky
v raném vìku byly u všech pøírodních národù už od poèátku celkem bìžné a  že u
tìchto lidí dìvèata pohlavnì dospívají v období, které je v evropských pomìrech
ještì dìtstvím. A  pøece si na Celebesu (Sulawesi) mnozí Evropané najímají dvanác-
tiletá nebo tøináctiletá dìvèata za souložnice a  je to tak vžité, že se nad tím nikdo
nepozastavuje. Zdá se, byl že tento zvyk obvyklý i ve starém Øímì, protože císaø
Justinianus zakázal svobodným mužùm vydržovat si souložnice mladší než dva-
náctileté.
Pøíèinou uzavírání sòatkù v mladém vìku bývá èasto bída. Proto se v chudých
tøídách dìvèata vdávají døíve než v tøídách bohatých. V Persii (Íráku) se snaží nezá-
možné rodiny vdát dceru v deseti nebo jedenácti letech, ale známy jsou i pøípady,
kdy si od knìze zakoupili dispens, aby dceru mohli vdát už v sedmi letech. Bohaté
rodiny vdávají dcery ve dvanácti nebo tøinácti letech.
I Tataøi se snaží co nejdøíve vdát dceru, zbavit se tak „jedlíka“ a  kromì toho
za ni dostat kupní cenu. U sibiøských Tatarù jsou dìtská zasnoubená bìžná. Mladí-
kùv otec se s nìkolika známými odebere k otci dìvèete, o nìž se ucházejí, pøedstaví
se mu a  po pozdravu øekne: Když se pøižene pøíval pøed tvým domem, chci se ti
stát ochrannou hrází; když bude zuøit vítr pøed tvým domem, chci ti být ochrannou
zdí; když zapískáš, chci se stát tvým psem a  pøibìhnout, a  když mì neudeøíš po
hlavì, rád vstoupím do tvého domu a  stanu se tvým pøíbuzným.“ Potom uchazeèi
z úst vytáhnou nacpané dýmky a  položí je na ohništì. Nakonec opustí dùm a
 za malou chvíli se vrátí. Jestliže zùstaly dýmky netknuty, námluvèí nepochodili a
 odejdou domù; jestliže se z dýmek kouøilo, nabídka byla pøijata. Nato vytáhne
ženichùv otec misku a  naplní ji airamem, jeden prùvodce mu naplní dýmku, druhý
z ohništì vezme žhavý uhlík. Chvíli tak stojí a  èekají. Potom otec dìvèete vysloví
souhlas. Vyprázdní misku, vezme nabídnutou dýmku a  pokyne tøetímu úèastní-
kovi, aby mu ji uhlíkem zapálil. Spoleènì zasednou k pohoštìní, pøi nìmž debatují
o kalymì, tedy o cenì za nevìstu. U chudších byla pìt až patnáct rublù. Zásnuby
konèí tím, že ženichùv otec odevzdá nìkolik darù rodièùm a  nejbližším pøíbuzným
nevìsty. Mladý ženich potom navštìvuje nevìstu èastìji, nosí jí dáreèky, nìkdy
se zde zdrží i déle a  tak se postupnì stane jejím druhem v práci i høe.
Na další pøíèinu sòatkù mezi dìtmi upozoròuje známý znalec pohlavního živo-
ta Indù Richard Schmidt: „O pùvodu zvláštního mravu dìtských sòatkù nelze vù-
bec pochybovat. Rodièe, kteøí chtìjí uchránit svou dceru pøed únosem, považova-
ným u mnohých národù za zákonnou formu získání ženy, a  zabránit tomu, aby
jejich plány s dítìtem nebyly zmaøeny, nemohou udìlat nic jiného, než se uchýlit
ke sòatku dítìte. Kde tento zvyk existuje, tam je oprávnìný závìr, že únos de
facto... i zde byl kdysi zásnubní formou, i když po ní dnes nenacházíme ani stopy.“
Reitzenstein se také domnívá, že dùležitou pøíèinou dìtských sòatkù byla povìra,
rozšíøená hlavnì v Indii, že je velkým høíchem, když dìvèe pøekonalo pubertu bez
toho, aby se jí dostalo pøíležitosti k oplodnìní. Proto prodávají otcové své dcery
pøed pøíchodem první menstruace, aby se tohoto „høíchu“ nedopustily.
Jak pozdìji uvidíme u Indù, pøedstavují dìtské sòatky – hlavnì se zøetelem
na ženu – hrozný èlánek v øetìzu zotroèení ženského pohlaví, a  to tím více, èím
ménì odpovídají pøirozeným podmínkám oblasti a  èím více jsou dùsledkem muž-
ské zvùle a  náboženských bludù. Anglický misionáø vypráví o Nové Británii (Bira-
ra) v Bismarckovì souostroví: „Prodávají zde dìvèata èasto velmi mladá. Vidìl
jsem, jak nìžné a  zdravé, asi jedenácti až dvanáctileté dìvèe prodali pìtadvaceti až
tøicetiletému muži. Úèinek takového brzkého manželství je pro dívku hrùzostraš-
ný. Pokud lze posuzovat její utrpení podle zmìnìného vzhledu, je jistì velmi vel-
ké.“ Nìmecký cestovatel po Nové Guineji zase napsal: „Nejnižší vìk, ve kterém
zde uzavírají manželství, je u chlapcù mezi ètrnáctým až patnáctým rokem a  u
dìvèat mezi devátým až desátým rokem. Na rozdíl od Indie, kde se následky brz-
kého manželství nejzøetelnìji projevují na potomstvu, zdá se, že zdejší stav je z vùle
pøírody normální.“ O Atježankách ze Sumatry Jacobs napsal: „Dùsledkem toho, že
ženy zde mají první dítì vìtšinou v dobì, kdy jsou samy ještì témìø dìtmi nebo
nejsou zcela vyvinuté, velmi brzy stárnou. Proto pìtadvacetileté ženy, které poro-
dily dvì nebo tøi dìti, považují už za staré. Jejich kùže zaèíná mít tøíslovou barvu,
vysychá, stává se vrásèitou, oèi ztrácejí lesk, prsa následkem dlouhého kojení zvadle
visí, chùze a  postava prozrazují, že je jejich mladost už dávno opustila.“

Nevìsta a  svatební obøady. Jako snoubenka bydlí dìvèe v domì rodièù nebo –
jako je to v Melanésii a  jinde – se pøestìhuje k rodièùm svého nastávajícího manže-
la a  èeká zde tak dlouho, dokud ženich nepostaví novou chatrè, nový domov.
Nìkdy ji kvùli manželským radostem vykrmují a  vìnují jí zvláštní péèi, napøíklad
u Ekojù, kde to nìkdy trvá nìkolik týdnù nebo až dva roky. V této dobì si nesmí
umývat tváø a  nesmí vùbec pracovat. Když se její matka na ženicha hnìvá, pohro-
zí mu, že nevìstì pøikáže postit se pøed svatbou, aby nebyla tlustá.
 Pohlavní styk u pøírodních národù snoubencùm všeobecnì povolují hlavnì
tam, kde si panenství pøíliš necení.
Igoroti (skupina kmenù v sev. Luzonu na Filipínách), kteøí jsou jinak na své
dcery pøísní, zavøou snoubence na ètyøi až pìt dní do chatrèe, aby se lépe poznali,
zatímco rodièe a  pøíbuzní oslavují zasnoubení velkou slavností. Po této dobì mo-
hou obì strany od sòatku upustit. Když to udìlá mladík, musí dát dìvèeti nìjaké
dary a  zaplatit útraty spojené s oslavou; když odstoupí dìvèe, zaplatí jen útratu.
Když však otìhotní, musí se s ní mladík oženit.
Indiáni kmene Kagaba krátce pøed svatbou postaví samostatnou chatrè za ves-
nicí, chatrè soulože, do které snoubenci odejdou na dvì noci, když v pøedcházejí-
cích dvou dnech dostávali jen urèitá jídla. Ráno po druhé noci se vrátí a  už jsou
svoji. Také Barodové, Mundavarové a  Gharijové znají zkušební období pøed man-
želstvím a  není hanbou, když se po tomto soužití svatba neuskuteèní. U Vabendù
se stává, že hlavnì ženy, které se už jednou se svými muži rozešly, žijí s novým
mužem urèitou dobu na zkoušku, aby se obì strany navzájem lépe poznaly. Roz-
vod je totiž spojený s tìžkostmi, protože je tøeba vìno vrátit. U Gárùù se snoubenci
uchýlí na nìkolik týdnù do ústraní, aby zjistili, zda mohou být jeden s druhým
spokojeni. Až potom se konají závazné svatební obøady. Ohlasem tohoto rozum-
ného zvyku u kulturních národù byly a  jsou (poèínaje starými Egypany a  Øímany
až po dnešní venkovany v nìkterých evropských zemích), takzvané noci na zkouš-
ku. Ale o tom si povíme pozdìji.
Nìkteré melanéské kmeny však pøísnì dbají, aby byla nevìsta odlouèena.
U Sulkù na Novém Pomoøansku nastává pro nevìstu, kterou až do sòatku
nazývají a  mogäang, èasto nìkolikamìsíèní poustevnický život. V zadní èásti chatrèe
ženichových rodièù jí pøíèkou zøídí oddìlený pøíbytek, kde bydlí s jiným mladým
dìvèetem, se ženichovou sestrou nebo neteøí, kterou v tomto období nazývají
savlaure. Nevìsta se nesmí ani dotknout tara peèeného mezi kameny, žádného
masa, ryb a  urèitých plodù. Nesmí pít ani vodu a  žízeò mùže hasit jen žvýkáním
cukrové tøtiny. Potravu z urèitých plodù a  tara peèeného na ohni jí pøipravuje
savlaure. Mogäang se sama nesmí nièeho dotknout, nesmí péct ani zakládat oheò.
Savlaure rozdìlí peèenou hlízu tara na malé kousky a  odhodí vnìjší zuhelnatìlou
slupku, protože ani na tu mogäang nesmí sáhnot. Kousky tara nesmí vzít do ruky, ale
dává si je do úst žebrem z palmového listu. Jako potravu také dostává urèitý druh
èervené poživatelné hlíny. Mogäang se nesmí ukázat žádnému muži. Pokud musí
vyjít ven, nosí dlouhý pl᚝ z banánovníkových listù, sahající od hlavy až po paty,
nebo si zakrývá tìlo rohožkou. Pøi chùzi musí pískat, aby se jí muži mohli vèas vy-
hnout. Ženy jí zdobí prsa, bøicho a  záda ornamenty, které vrývají obsidiánovým
úlomkem nebo vypalují rozžhaveným žebrem palmového listu z kokosu. Za to je
musí ženich pohostit vepøovým masem. Bìhem celého tohoto období ženich staví
pøíbytek; je to souèást obøadù spojených s pohlavní zralostí. Také na pobøeží ostrovù
Tonga se dlouho zachovával zvyk, že nevìsta, døív než se stala skuteènou manžel-
kou, musela žít nìkolik týdnù v chatrèi, kterou pøes den nesmìla opustit.
U èernošských Ewweù v Togu vìnoval snoubenec zvláštní pozornost menstru-
aci své nevìsty a  dával jí gbelennwowo, menstruaèní dar v podobì dvanácti jamo-
vých hlíz a  urèitého penìžního obnosu. Jam mu musela hned uvaøit.
Zvláštní výsadní postavení mìla nevìsta u Èuvašù (v Povolží, srov.výše). Po
obìtování zvíøete se maso uvaøilo, vnitønosti spálily a  hlavu, nohy a  kùži rozvìsili
po stromech. Potom muži vkládali penìžní dar do dutiny stromu a  pøítomné ženy
vìšely na vìtvì nìjakou ruèní práci. Pøi tomto obøadì však nesmìly ženy pøedná-
šet žádné modlitby – výjimkou byla jedinì nevìsta.
Je pochopitelné, že témìø všechny pøírodní národy nevìsty zkrášlovaly zvlášt-
ními ozdobami nebo slavnostními rouchy.
Už jsme uvedli, že obøady spojené s pohlavní dospìlostí dìvèat bývají èasto
pøímou pøípravou na manželství; dìvèe pohlavnì zralé, které se podrobilo tìmto
ceremoniím, se stává nevìstou, i když ještì nemá skuteèného ženicha.
U Krobù na Zlatonosném pobøeží platí zásada: èím bohatší je otec rodiny, tím
rychleji budou jeho dcery nevìstami. Tím se nemyslí, že by jim už nalezli ženicha.
Být nevìstou totiž znamená podrobit se základním fetišistickým obøadùm, které
trvají týdny i mìsíce, a  potom si na sebe vzít bohatou ozdobu. Po tìchto obøadech,
bohatì vyzdobené a  sváteènì obleèené, se dìvèata ukazují ve vesnici jako „nevìs-
ty“. Nejsou ještì zasnoubeny, ale jejich sváteèní šat znamená, že jsou jejich rodièe
ochotni vyjednávat s vhodnými nápadníky. Skuteèné zásnuby na sebe nedají dlou-
ho èekat.
Sotvaže mladá Konžanka pohlavnì dospìla, pomalují ji na èerveno, vyzdobí
kožkami, mladík jí nosí po vesnici a  otec uspoøádá velkou slavnost. Když však
otcové vìtšinu dìvèat už pøedtím nìkomu slíbili, vìtšinou se v ten den uzavírá i
svatba, takže obì slavnosti se konají najednou, aèkoliv se uvedený obøad koná
samostatnì. Nazývají ho hetta a  dìvèe muhetta.
Slavnosti spojené s tìmito obøady bývají velmi prostopášné. Konibové (na øece
Ucayali v Peru) pøi této pøíležitosti poøádají slavnost, pøi níž hrají na flétny a  tancují
spolu muži i ženy. Dívky se mohou opít do nìmoty a  dospìlé ženy je nepustí z kola
celý den a  noc, až klesnou a  leží jako zabité.
Velmi typická byla slavnost u Makololù a  dalších kmenù v povodí Zambezi, u
nichž pobyl Dr. Emil Holub. Jen co dìvèe pohlavnì dospìlo, oznámilo to svým
družkám, který je celý týden každý veèer navštìvovaly a  dlouho do noci u ní
zpívaly a  tancovaly za doprovodu kastanìt. Když dospìla dcera vyššího úøedníka,
dcera krále nebo nìkterá z jeho pøíbuzných, a  pokud byla zasnoubená, zavedli ji
její vdané pøíbuzné do nedalekého lesa nebo rákosí, kde žila celý týden v péèi
otrokynì. Každý veèer ji však vyhledaly kamarádky, natíraly jí vlasy voòavou
mastí a  pøitom ji pouèovaly, jak se má pøipravit na nastávající manželský stav.
Když stanovený èas uplynul, odevzdaly ji manželovi, jemuž patøila.
Emil Holub popisuje zasnoubení dcery královny Lungy takto: „V ten den ke mnì
pøišla královna Lunga, aby mi pøedstavila svou ètrnáctiletou dceru Òamu, která
byla právì zasnoubená s Monalulem, nejstarším Sepopovým synem, jinak hlupá-
kem. Pøed svatbou ji ubytovala matka a  nìkolik dalších královen na ètyøi týdny do
chatrèe v blízkém lese. Zde se musela Òama postit a  pracovat, kromì toho ji zde
ženy uèily, jaké bude mít povinnosti, až se stane manželkou. V té dobì jí sedøely
kuèeravé vlasy až po koøínky a  hlavu jí natøely hnìdelem.“
Známá je také slavnost efundúla u Ovambù (také psáno Owambové, ban-
tuský kmen hlavnì v Angole) v jihovýchodní Africe. Pøed náèelníkovou chatrèí
se koná velký tanec, jehož se zúèastòují všechna dospìlá dìvèata se svými mat-
kami. Pøi tanci si chlapci vyberou své vyvolené, ale domù si je odvést nesmìjí.
Po tanci totiž natøou dìvèata popelem, na hlavu jim dají zvláštní pokrývku a  do
ruky dlouhou hùl. Takto za zpìvu putují celý mìsíc od vesnici k vesnici a  až
potom se mohou vdát.
U Xhosa-Kafrù (zulský kmen, viz výše) pøipomíná svatební obøad pøi oslavì
puberty dìvèete toto: Dva nebo tøi dny po slavnosti jdou všechny dívky, které
oslavovanou opatrovaly, do lesa nasbírat chrastí, pøinesou ho k chatrèi její matky a
 rozejdou se domù.
Svatební obøady pøírodních národù se toèily okolo nìkolika základních pøed-
stav. Zdroj nespoèetných povìr a  obyèejù spojených se sòatkem jak u pøírodních
kmenù, tak i u nejkulturnìjších národù je tøeba hledat koneckoncù v primitivních
formách kultu pøedkù.
Nevìsta je èlenem rodiny a  patøí tedy k rodu nebo kmenu, který má své
vlastní pøedky, bdící nad osudy této sociální pospolitosti. Když pøechází do kme-
ne nebo ženichova rodu, odchází ze své pùvodní pospolitosti: Podle primitivních
pøedstav jsou pøedkové touto ztrátou pohoršeni, snaží se odcházející dìlat vše-
možné tìžkosti a  nepøíjemnosti. Ale i pøedkové ženichova rodu jsou zaujati vùèi
cizímu vetøelci a  také se ho snaží rùznými naschvály zbavit. Proto ho musí ženi-
chùv rod jednak ochrannými prostøedky udržovat ve vzdálenosti zlých duchù
nevìstina kmenu a  jednak usmiøovacími prostøedky chlácholit a  získávat duchy
kmene vlastního.
Nevìsta musí projít koupelí, musí obìtovat šaty, vlasy, pás, šátek s defloraèní
krví a  podobnì. Ze svého kmene vystupuje podle pøedpisù a  usmiøuje èleny své
rodiny a  duchy svého rodu obøady spojenými se zahalením, se smuteèním oble-
èením (bílé svatební šaty spolu s pláèem jsou pùvodnì znamením smutku), s pøed-
svatební slavností atd.; u adopèních obøadù si získává pøízeò duchù ze ženichova
okolí, aby mu mohla rodit zdravé dìti. Podrobuje se též vykupovacím obøadùm,
které pøipomínají, že patøila ke snubní pospolitosti nebo k velkorodinì, kde na ni
mìla právo celá skupina mužù.
Když je podle druhotného názoru s pohlavními manipulacemi spojeno ne-
bezpeèí rùzných kouzel a  démonù, patøí ke svatebním pøípravám, aktùm a  do-
zvukùm i oèišovací a  zmíròovací obøady. Snubní akt se spojuje s ochrannými
obøady proti zkázonosným démonùm a  s oplodòovacími obøady. Všech tìchto
obøadù a  ceremoniálù je velké množství, a  proto uvidíme jen nìkolik zvl᚝
charakteristických pøíkladù. O nìkterých jsme se už zmínili mezi doklady o pøí-
rodní lidské povaze a  sociální povaze manželství.
K obranným opatøením patøí pøedevším zahalování nevìsty na oklamání do-
mácích duchù, aby nevìdìli, že je opouští èlen rodiny. Místo závoje používali napøí-
klad rybáøské sítì. K oklamání mìlo sloužit i rùzné pomalování nevìsty. Burjati
na Sibiøi zavøeli nevìstu s jejími pøítelkynìmi do jedné jurty, copy jim zapletly do
jednoho uzlu, který musel pøicházející ženich rozplést. Byl to vlastnì jen pokus
oklamat duchy, jejichž nelibosti se báli, aby nepoznali pravou nevìstu. Nìkde i
ženich nosíval závoj. Na ochranu u sebe nosili snoubenci rùzné vìci se silným zápa-
chem a  ostrou chutí (napøíklad sùl), dále špièaté a  ostré pøedmìty.
Meèový tanec, který se u nìkterých východních národù tancoval na poèest sva-
tebèanù, pøedstavuje také zvyk, který pùvodnì vznikl z ochrany proti nepøízni-
vým duchùm. Když osetská nevìsta (Osetové, jinak Ironové èi Digoronové, na Kav-
kazu, viz výše) vstupuje do svatební komnaty, jeden z mladíkù jí odstraòuje závoj
rožnìm. Pøi vstupu do nového domova drží pøíbuzní ženicha na prsou dýku. Zlé
duchy zahánìjí vodou.
Domorodí mladíci na Malajském poloostrovì støíkají na svatebèany vodu bam-
busovou støíkaèkou, což se však už dnes považuje za žert. Když na Madagaskaru
nìkdy opouštìla nevìsta své rodièe, plivali na ni; dnes ji polévají vodou. Zlé duchy
zahání i dým a  rudá barva. Èínskou nevìstu pøenášeli do nového domova nad
pánví naplnìnou žhavým uhlím. Pøírodní severoindické kmeny zavìšovaly ženi-
chovi nad hlavu hoøící lampu. Èervený závod nosily nevìsty staroøímské, tatarské,
albánské, èerkeské. V Pandžábu èešou muslimskou nevìstu rudým høebenem a
 do vlasù jí vplétají rudé hedvábné stužky. U nìkterých indických kmenù z opatrnosti
nosí nevìstu po dobu svatebních obøadù, dokonce i den po svatbì její služby,
protože se nesmí dotknout zemì.
Když u indiánských Lillooetù v severozápadní Americe vstoupí novomanžel
v den sòatku do svého vigvamu, rozøeže nožíkem nebo hrotem šípu své ženì
zástìrku z kozí usnì, kterou nosila za svobodna mezi nohama, a  hodí ji do ohništì;
u thompsonských indiánù si ji dìvèe odloží samo a  zavìsí na viditelné místo. V obou
pøípadech, když se novomanželé ráno vzbudí, se jde žena vykoupat a  muž jde
na lov. Jejich rodièe ráno najdou zástìrku a  pozvou sousedy na malou slavnost.
Lillooetové rozøežou zástìrku na malé pásky, které rozdají hostùm, thompsonští
indiáni ji darují nìkteré staøenì. Když zástìrku rozøežou, znièí tím i zlé duchy, kteøí
se v ní usídlili a  když ji darují, zlí duchové pøejdou na staøenu, ale té už nemohou
zpùsobit mnoho zlého.
Ke svatebním obøadùm patøí i èetné obøady smíøení, jimiž mají být pøíznivì
naladìni duchové nového domova.
Protože se za sídlo tìchto duchù považuje pøedevším ohništì, prokazuje mu
nevìsta zvláštní poctu. Napøíklad u Hovù (døívìjší oznaèení pro malgašský kmen
Merinikù, Merinikové dosud žijí ve vnitrozemí Madagaskaru) ho nevìsta tøikrát
obejde. U nìkterých severoindických kmenù vede ženich nevìstu okolo ohništì a
 pøitom jí sype na hlavu suøík, které má ten samý význam jako sùl. U Kalatišù musí
nevìsta tøikrát obejít stan. Osetská nevìsta (viz výše) se pøi vstupu do nového
bydlištì pokloní krbu s øetìzem na kotli, požádá domácího ducha o požehnání a
 tchyni natøe boty tukem na znamení své budoucí poslušnosti. U Karelù (Karelové,
Karelci, vl. jménem Karjala, národ na sev. Ruska u finských hranic, dnes znaènì
asimilován) snoubenci vylijí køížem pod stùl tøikrát pálenku, aby podplatili domácí
duchy. Tinguianská nevìsta (v Èínì) nasype jako obì duchùm rýži do mezer mezi
bambusovými tyèemi, které tvoøí podlahu.
Mezi zvyky, které souvisí s pøijetím nevìsty do nového rodového svazku, lze
zahrnout i sezení novomanželù na spoleèné rohoži, napøíklad u Andamanù (tj. pùv.
obyvatelù na Andamanských ostrovech, viz výše), pojídání a  pití ze spoleèné ná-
doby, napøíklad u Irokézù, obklopení páru kruhem pøíbuzných, napøíklad u Kafrù
nebo Andamanù, spojení rukou nebo šatù a  podobnì. U Todù (Todové, Toda,
v Indii) vejde muž do nevìstiny místnosti, lehne si vedle ní a  rozprostøe nad oba
svùj pl᚝.

Obøady plodnosti jsou rituální zákroky, které mají mladé ženì pomoci k poèet-
nému potomstvu, jsou také dùležitým svatebním ceremoniálem. Pøi tìchto obøa-
dech vìtšinou házejí na snoubence, nebo alespoò na ženu, polní nebo zahradní
plody, jako je rýže, hrozinky, fíky, oøechy, zrno, proso, chmelový kvìt, semena lnu,
hrách, jablka a  podobnì.
U Vabendù dají snoubencùm do rukou mouku, kterou si navzájem házejí do
tváøe. U severoindických pøírodních kmenù naplní lùno nevìsty ovocem a  obilím.
Patøí sem i styk nevìsty s dìtmi nebo panenkami o svatebních dnech. Staøí Indové
posadili novomanželce pøi vstupu do domu na kolena chlapce, aby bylo první dítì
mužského pohlaví; podobný zvyk byl i jinde. Na indonézských Timorlautských
ostrovech (døíve Tenimberské souostroví) posadí mezi snoubence chlapce a  dìvèe.
Masajové v Tanzanii a  jihozáp. Kenì posadí novomanželce do lùna dítì, kterému
dá pít mléko. Karelové zahalí nevìstu do velkého šátku, pod který smí nahlédnout
jen krásný chlapec. Jinde nahrazuje živé dítì panenka. Èukèské matky dávají dce-
rám v den sòatku panenky, které si nevìsty ukryjí na lùžko pod hlavu. Panenky
nesmìjí dát nikomu, nebo by tím utrpìla jejich plodnost.
I jakutské nevìsty si udìlají panenku z hadøíkù, kterou si ze stejného dùvodu
ukryjí pod lùžko. U severoindických pøírodních kmenù si novomanželka v den
sòatku musí hrát s panenkou. U Toba-Batakù na Sumatøe (viz výše) jde mladý
pár, který chce mít dìti, v den oznaèený za pøíznivý do náèelníkova domu, kde
se nacházejí døevìné podoby pøedkù, debata idup. Tyto panenky si pøiváží šát-
kem na záda, muž sošku ženskou a  žena sošku mužskou. Kleèí s nimi asi hodinu
na dlažbì se smutnou tváøí a  zaslzenýma oèima. Potom si položí panenky do
klína jako malé dìti a  krmí je obìtním pokrmem. Náèelník pøitom hovoøí
k novomanželùm: „Vezmìte naše pøedky, debata idup, na záda, abyste mohli
nosit syny a  dcery! Vezmìte naše prarodièe, debata idup, do klína, abyste mohli
nosit dcery a  syny v lùnu po požehnání naší velebnosti!“ Naèež krmí mladí novo-
manželé loutky rýží, aby byli plodní. Pøitom odøíkávají toto zaklínadlo: „Nosím
tì na zádech, daruj synùm a  dcerám život, mám žízeò, nebo nemohu pít, trpím
mrazem, nebo se nemohu zahalit šátkem, potím se i když na mne nesvítí slunce,
trpím hladem, nebo nemohu jíst, srdce mnì bolí, nebo nemám dítì. Protože
vìštba ukázala na tebe, pøináším ti obì, dej mi syny, dej mi dcery.“ Potom posta-
ví panenky na staré místo a  zaène hostina, pøi níž si navzájem blahopøejí podle
tradièního zpùsobu.
Aby byla u Vagogù (Vagogové, také Gogové, psáno i Wagogové, batuský jmen
jihozáp. od Kilimandžára) mladá žena plodná, vedou ji za zpìvu okolo banánovní-
kové plantáže a  až potom vstoupí do nové chatrèe. Fellanky (Falašky v Etiopii, viz
výše) vyhledávají staroegyptské stavby a  vyškrábnou kamenem rýhu do zdi a
 kámen zahodí pøes pravé rameno. Princ Ruprecht Bavorský vidìl v káhirském
muzeu, jak mladé Fellanky, které pøistupovaly k mumiím, náhle vykøikly a  zdìše-
nì couvly. Arabský dozorce mu vysvìtlil, že jsou to neplodné ženy, které se chtìjí
pohledem na mumii vydìsit, aby z leknutí dostaly dítì. Makasarové a  Bugisové
na již. Celebesu (Sulawesi) dávali snoubencùm rozvìtvený korál, aby byli požeh-
náni dìtmi jako korál vìtvemi.
S primitivní pøedstavou, že ve stromech a  rostlinách žijí duchové pøedkù,
ze kterých mohou vypadnout dìtské zárodky a  ty se kouzly nebo z vlastní vùle
mohou dostat do ženy a  vyrùst zde v dítì, souvisí jako ceremoniál plodnosti šlehá-
ní metlou. Z metly, èásti stromu nebo vìtve, pøechází šleháním duch pøedkù na snou-
bence, zvláštì na nevìstu a  dìlá ji plodnou. Tento zvyk byl donedávna bìžný i
v rùzných evropských zemích. Napøíklad Nìmci nazývají toto „šlehání prutem
života“ fitzeln, fudeln (fud znamená pochva), nebo kindeln (dìlat dìti).
U pøírodních národù to bylo spojeno s obøady, které souvisely s pohlavní do-
spìlostí. Když uaupejské dìvèe pøichází do puberty, dostává málo potravy a  zdr-
žuje se v horní èásti chatrèe. Èlenové rodiny a  pøátelé ji šlehají ohybnými úponky
nahou po celém tìle. Dìvèata pøitom èasto omdlévají a  nìkdy prý i zemøou. Toto
šlehání v šestihodinových intervalech ètyøikrát opakují, zatímco pøíbuzní si hojnì
dopøávají pokrmy a  nápoje. Dìvèe však mùže olizovat jen metly namoèené v mí-
sách. Když tuto zkoušku vydrží, mùže zase všechno jíst a  prohlásí ji za dospìlou.
Když se u indiánù Makušù v Britské Guayanì vrátí dìvèe z koupele po první men-
struaci, sedne si na stolièku nebo kámen a  matka ji šlehá metlami. Nesmí však
zakøièet bolestí. To samé se opakuje i pøi druhé menstruaci. Až potom je zpùsobilá
ke sòatku.
U vìtšiny národù patøí pohlavní zdrženlivost i k pùstu: podle primitivní povìry,
kterou dosud doporuèují knìží všech vyznání, lze v tomto stavu nejlépe pøilákat
ducha – ve svatební noc ducha oplodnìní. Takzvané noci cudnosti, v nichž se zaka-
zoval novomanželùm pohlavní styk v první noci nebo i nìkolik dalších nocí, byly
tedy pùvodnì nocemi oplodòovacími a  nemìly nic spoleèného s nìjakou mravní
pøedstavou o kráse nebo užiteènosti cudnosti. Známe dva druhy nocí cudnosti:
buï spí novomanželé spoleènì nebo mají mezi sebou nìjaký oplodòovací pøed-
mìt, nebo spolu nesmìjí vùbec spát, pouze oddìlenì na místech, kde jsou údajnì
pøítomni domácí nebo polní démoni.
Australci na Bedfordovì mysu pokládají manželství za uzavøené po první
noci vìnované zdrženlivosti. U maronitù (v tomto pøípadì nejde o etnikum,
nýbrž o modifikaci køesanského náboženství v Libanonu, Sýrii, Egyptì a  na
Kypru) stráví novomanžel první noc se svými kamarády a  novomanželka
se svými pøítelkynìmi. Karelka (viz výše) musí jít na lože pro jistotu obleèená.
U Wagandù (Bagandù, Vagandù viz výše) trvá zdrženlivost dvì noci.
Na ostrovech Kei (døíve psáno také Keei, malé souostroví v Bandském moøi
jihozáp. od Nové Guineje) smìjí novomanželé souložit až po tøech nocích. Aby
se tomuto pøíkazu urèitì podøídili, spí mezi nimi staøena nebo dítì, které je má
zároveò chránit pøed zlými démony.
Na ostrovech Fidži jsou novomanželé odlouèeni na tøi dny. Potom pøijdou míst-
ní ženy a  zavedou je do øeky vykoupat se; novomanžel musí na urèitou dobu ještì
zachovat pohlavní zdrženlivost. Na ostrovì Rote (Rotti, nedaleko Timoru, v Indo-
nézii) se novomanželé po svatbì odeberou do ústraní za doprovodu dvou staøen.
Manžel musí nevìstì rozepnout pás, jehož devìt knoflíèkù je potáhnutých vos-
kem, a  to jen palcem a  ukazovákem levé ruky. Dokud pás celkem neuvolní, nesmí
mít pohlavní styk se svou nevìstou; nìkdy to prý trvá mìsíc, ba i rok. U mentavej-
ských ostrovanù (dnes pøesnìji mentawajských, Mentawajské souostroví jihozáp.
od Sumatry) musí ženich setrvat pìt dní ve svatebním veselí, potom postavit èlun a
 založit zahradu. Trvá mu to dvacet dva dní a  až potom smí se svou ženou souložit.
U Bahutù a  Batvù (ve Rwandì, východní Afrika) musí manželka delší èas vzdo-
rovat, než dojde k souloži. V noci jde zahalená do manželovy chatrèe, kterou právì
vystavìl nedaleko obydlí svých rodièù, a  za svítání se vrátí k jeho rodièùm. Po
celou noc s ním tak zuøivì zápasí, bije ho, škrábe beze slova, že nejednou zboøí i
chatrè. Nìkdy to trvá až tøi ètyøi noci. Rodièe slyší lomoz, ale neudìlají nic, protože
zvyk je zvyk. Za mìsíc – u chudých asi za deset dní – se pøestìhuje žena definitivnì
do mužova obydlí. Zde nastane „odhalení“ doprovázené slavnostními hody, a
 „období strachu“ konèí pøirozeným zpùsobem.
U australského kmene Auahlaji spí po celý mìsíc novomanžel na jedné stranì
ohništì a  manželka na druhé, až nakonec vyzve staøena nevìstu, aby spala na té
samé stranì jako muž.
Indové považovali strom udumbara za sídlo duchù; ženy, které se ho dotkly,
se stávaly plodnými. Proto dávali na první tøi noci hùl z tohoto stromu mezi novo-
manžele, ovinuli je rùznými látkami a  nitìmi a  natøeli voòavými mastmi. Byl to
zvyk èistì oplodòovací, ale nábožensky ovlivnìní hinduisté mìli i mnoho snubních
obyèejù, a  to jedinì díky vynalézavosti knìží, kteøí ve vlastním zájmu „zdokonalo-
vali“ pøedstavy a  obøady náboženskými pøedpisy, ale zároveò jinými obyèeji do-
sáhli, že se nedodržovaly nebo obcházely.
Tak napøíklad Nevárci v Nepálu zasnubují dìvèe ještì v útlém vìku s plodem
bélového stromu, který po tomto obøadu hodí do posvátné øeky. Když dìvèe
pohlavnì dospìje, vyberou jí manžela; když se však toto manželství nevydaøí,
mùže se dìvèe bez jakýchkoliv zábran se svým manželem rozejít. Postaèí, když
mu dá pod polštáø betelový oøech a  odejde. Proto se mohou nevárské vdovy opìt
vdát, nebo podle názoru tohoto kmene nemohou vùbec ovdovìt z toho dùvodu,
že bélový plod, s nímž byly pùvodnì oddány, se považuje za existující i nadále.
U Kalva-Kunibù v Gundžarátu zasnubují dìvèe, které se nemohlo vèas vdát,
s kyticí kvìtin. Když druhý den kytice zvadne, hodí ji do studny a  vèerejší nevìstu
od této chvíle pokládaji za vdovu. Sòatky vdov nepovažují v tomto kmeni za po-
horšující, a  proto mohou rodièe vdát dceru za toho muže, který se jí líbí. Indové
v Paòdžábu se nesmìjí tøikrát oženit, nebo to pøináší smùlu. Pomáhají si však tím,
že místo tøetího sòatku se muž zasnoubí se stromem babúl (acacia arabica) nebo
se stromem ákh (asclepias gigantea) tak, že ho ováže manželským znamením tali
a  potom ho pokácí. Tak se stane vdovcem potøetí, a  poètvrté se už oženit mùže.
Podobné sòatky s pøedmìty se vyskytují v Pøední Indii v rùzných podobách a  z
rùzných dùvodù. Uvedené pøíklady staèí k ilustraci toho, o èem jsme se zde zmínili
jen mimochodem.
Mentalitì pøírodních národù více odpovídal zvyk severoamerických Huro-
nù a  Algonquinù (Algonkinù), který se ještì vyskytoval v sedmnáctém století:
dìvèata zasnubovali s rybáøskými sítìmi, aby byl rybolov bohatý. Duch sítì
se prý kdysi zjevil Algonquinùm v lidské podobì a  stìžoval si, že ztratil ženu.
Zároveò je varoval, že už nechytí ani rybièku, když mu nenajdou ženu stejnì
bezúhonnou. Obøad se konal každý rok v polovinì bøezna. Dvì dìvèata vybra-
li za manželky sítì a  protože bylo žádoucí, aby byly neposkvrnìnými panna-
mi, byly to vždy ještì malé dìti. Sí natáhli mezi obì nevìsty a  náèelník k ní
pøednesl øeè, to znamená øeè k duchu sítì, ve které ho napomínal, aby splnil
svou povinnost a  dbal o hojnost potravy pro kmen.
U Basutù (viz výše) existuje sòatek s mrtvým. Když si nenajde dcera slavného
náèelníka muže, který by byl pøimìøený jejímu stavu, zasnoubí ji se zesnulým
náèelníkem. Protože podle basutského zvyku dìdí syn jako jediný dìdic svého otce
i vdovu, pøevezme tedy syn zesnulého náèelníka za manželku i ženu, která se s
mrtvým náèelníkem zasnoubila. Mùže se však ještì oženit s jinou ženou podle
vlastní vùle. Když má žena zesnulého dìti, považují je za dìti zesnulého, ale dosta-
nou jméno otce skuteèného ploditele.
V dalších svazcích tohoto díla se v jednotlivých kapitolách seznámíme s vývo-
jem pøedstav a  obøadù, které pøírodní národy spojovaly s pohlavní dospìlostí a
 zásnubním obdobím ženy. V novodobých obøadech, povìrách a  zvycích pak na-
jdeme prastaré jádro v pestrém obalu, složeném z prvkù domnìle pohanských a
 domnìle køesanských pøedstav, abychom zjistili, že vìtšina lidstva ještì stále hlu-
boko vìzí – a  dnes jen ke své škodì – ve svìtì primitivních pøedstav zbavených
svìžesti a  udržovaných a  komolených ziskuchtivou spekulací.

VIII. PØÍRODNÍ ŽENA A  MATEØSTVÍ

Mateøství je v podstatì živoèišná funkce a  lidskou se stává v kulturním smys-

lu až tehdy, když je dobrovolná, chtìná, moudrá a  vìdomá. Tak jako mùžeme o
souloži øíci, že sama o sobì není ani dobrá ani špatná, že není sama o sobì neèistá,
ale neèistou ji dìlají urèité vedlejší okolnosti, stejnì tak mùžeme øíci i o mateøství,
že je funkcí mimo dobro a  zlo a  samo o sobì není nièím „posvátným“, stává
se jím až za urèitých okolností, ale také za jiných okolností mùže nabýt nemorál-
ní a  protisociální povahy.
Podle toho, co jsme si zde øekli v první kapitole, je zøejmé, že pøírodní lidé
se dívali na mateøskou funkci bez sentimentálnosti: šlo jim o jejich plody – dìti,
když je potøebovali; když jim pøekáželi – zbavovali se jich. Mateøská láska, (pokud
existovala), mìla povahu spíše sociální než individuální a  zdá se, že ani filozoficky
nebyla u prvních žen tolik opodstatnìná.
Ženy lze rozdìlit na dva typy: na matky a  milenky. Pøitom však nemùžeme,
jak by si pøál urèitý okruh moralistù, považovat „matku“ za typ mravnì vyšší než
je „milenka“. Jednoduše to souvisí s takzvanou vnitøní sekrecí. Oba typy jsou stejnì
málo „nesobecké“. „Matka“ ukájí svou smyslnost s dítìtem „mimogenitálním“
zpùsobem, samozøejmì „nevinným“, vracejíc se mateøstvím k takzvané infantilní
erotice, zatímco „milenka“ si zachovává stále stejnì silné genitálie, pøirozenì „sví-
rací“ cítìní, nepøeje si mít dìti a  bývá špatnou matkou. O tom si však obšírnìji
povíme v posledních kapitolách tohoto díla.
Do jaké míry existovaly u primitivních národù tyto dva typy, dnes tak
vyhranìné, se už samozøejmì nedozvíme. Víme jen, že u mnohých z nich
bývalo a  ještì èasto bývá mateøství z rùzných dùvodù nežádoucí. Zatímco
totiž byly nìkteré pøírodní národy, jak ještì pozdìji uvidíme, velmi vynaléza-
vé v kouzlech a  ceremoniálech, jejichž úkolem bylo dopomoci neplodným
ženám k potomstvu, jiné se snažily, vlastnì jejich ženy, o doèasnou nebo trva-
lou neplodnost nejen v tom pøípadì, kdy šlo o mimomanželský pohlavní styk,
ale i v manželství.
Na ostrovì Viti Levu (viz výše) neléèí domorodé porodní báby jen neplodnost,
ale používají také – jednou s vìtším, jindy s menším úspìchem – ochranné pro-
støedky. Bývá to odvar z listí a  z oloupaných, nastrouhaných koøenù stromù roga
a  samalo. Když k souloži došlo veèer, je tøeba nápoj vypít druhý den. Tento pro-
støedek proti prvnímu poèetí používají i ženy, které jedno nebo nìkolik dìtí už
porodily a  už si nepøejí otìhotnìt.
U indických Mundù (Mundové, jeden z národù praobyvatel Indie, podobnì
jako napø. jinde zmínìní Todové) a  v bývalé Holandské Indii (viz výše) zabraòují
poèetí tím, že se snaží zmìnit polohu dìlohy.
Z Holandské Indie napsal cestovatel toto: Pohlavní pud dìvèat, který se velmi
brzy projevuje, lze ukojit bez tìžkostí, pøièemž pomáhají zkušené starší ženy, aby
nedošlo k poèetí. Tyto ženy rùznými vnìjšími pohyby dokáží napøíklad stlaèová-
ním, tøením a  masáží bøišní stìny zmìnit polohu dìlohy a  rùzným stlaèováním
dopøedu nebo dozadu zabránit poèetí bez vážnìjších následkù kromì menší bolesti
v køíži a  slabinách a  problémù s moèením v prvních dnech procedury. Když se chce
dívka potom vdát a  být matkou, vrátí ji dìlohu na pùvodní místo stejným zpùso-
bem.
U Sinaugulù v britské Nové Guineji (viz výše) se mohou ženy stát neplodnými
po umìlém zásadu, když se domnívají, že už porodily dost dìtí. V každé vesnici
nebo v sousedství nìkolika vesnic je žena, která to prý dokáže. Tuto schopnost
údajnì dìdí po matce. Pokud se dohodnou na odmìnì, zeptá se, zda s tím souhlasí
manžel. V opaèném pøípadì se zdráhá pomoci. Zákrok se nazývá ginigabani a
 žena, která hledá pomoc, hageabani, což znamená „neschopná mít dìti“. Bába
se posadí co nejtìsnìji za ni, manipuluje na spodní èásti jejího tìla a  mumlá pøitom
nesrozumitelná zaøíkávání. Pacientka musí zároveò vdechovat dým z rùzných bylin
a  koøínkù, které se vedle spalují. Odmìnu podá babì pøes rameno, pøièemž se nesmí
otoèit ani vyslovit její jméno. U Maorù (na Novém Zélandu) zažehnává poèetí
mastièkáø. Je známý pøípad, kdy k ženì, která otìhotnìla a  nepøála si mít další dítì,
pøi porodu zavolali mastièkáøe. Když vytlaèoval placentu, vzal si trochu krve, udì-
lal ohníèek, krev do nìj hodil, pøièemž pronášel zaøíkávání. Tak se prý ženy chráni-
ly pøed dalším otìhotnìním.
 Pozoruhodnou zprávu máme od Parkinsona z Nového Meklenburku a  Nové-
ho Hanoveru (Bismarckovo souostroví v Melanésii): celé vesnice a  rody se zde
zavazují, že nebudou mít vùbec dìti. V jednom okresu byla tato neplodnost žen
dùsledkem zákazu nebo slibu, který zde pøísnì dodržovali od smrti jistého náèelní-
ka. Používají pøitom hlavnì zpùsob pøerušované soulože, pro který, jak víme z bible,
byl smrtí potrestán Onan, jehož jméno se potom z nedorozumìní zaèalo používat
pro celkem jiný sexuální jev.
Jsou národy, u nichž vzniká pøímo odpor k mateøství jednak proto, že je u nich
malá plodnost, nebo proto, že nemohou uživit vìtší poèet dìtí. Když chce manžel
v Queenslandu (v Austrálii) potrestat ženu, vzývá duchy, aby na ni za trest poslali
dítì. Australky si vùbec pomáhají rùznými mechanickými prostøedky a  umí po
souloži zvláštními pohyby pánevní èásti tìla vyrážet spermie z pochvy. Podobnì to
dìlají i domorodky na Nové Guineji. Odpor k mateøství, nejèastìji zavinìný mate-
riálními pomìry nebo nevolnickým postavením ženy, se projevuje i u pøírodních
národù vyhánìním plodu.

Vyhánìní plodu. Pøehled potratovosti u pøírodních národù nám poskytuje po-

uèný obraz a  je významným pøíspìvkem k otázce úmyslného potratu, která je
v naší dobì pøedmìtem úporných bojù mezi reakcí a  rozumem a  jejíž podstatì
vìnujeme obsáhlejší kapitolu ve druhé èásti tohoto díla.
Australské kmeny zdùvodòují úmyslný potrat „tìžkostmi, se kterými je zde
spojena výchova dìtí“. O domorodkách ve Viktorii (viz výše) cestovatel napsal:
„Potrat tlakem zde není zvláštností, hlavnì když se pohádá žena s mužem.“
Podobnì je tomu na Nové Guineji; na ostrovì Tami nosívá žena, která si vyhna-
la plod, krátkou smuteèní síku na znamení „polovièního smutku“. U Sinaugulù
(také na Nové Guineji, viz výše) je dodnes rozšíøena volnosnubnost mládeže, ale
nemanželských dìtí je zde málo, protože cenu snižují dìvèata. A  tak je zde vyhánì-
ní plodu bìžným jevem; pokud se však nepodaøí, matka èasto zabije novorozenì
hned po porodu. Potrat dìlá tak, že si lehne na bøicho a  jiná žena se jí postaví
na záda, nebo ji bijí do spodní èásti tìla, pøípadnì na ni kladou horké kameny. To
se však dìlá jen tehdy, dokud se dítìti nevytvoøily kosti, nebo v té dobì je plod
ještì rara, krev. Do tohoto období poèítají první tøi až ètyøi mìsíce tìhotenství.
Doresky (Doresové, na Nové Guineji) rodí jen dvì dìti. Pøi dalším tìhotenství
vyhánìjí plod, protože je zde žena velmi zatížená domácností. Kaiové (viz výše)
používají pøi potratu zvláštní kouzla. Vyberou ovocná jádra z kasuáøího lejna a
 vaøí je se zeleninou. Tu pak musí žena sníst, ale bez jader, jelikož jen zeleninì lze
odevzdat „látku duše“ z jádra vytlaèeného z kasuáøího tìla. Tato „látka duše“ vy-
hání plod z tìla ženy.
V australském Novém Jižním Walesu vymírají domorodci stále více, protože
úmyslný potrat je zde prý bìžným jevem. Pravou pøíèinou je však èinnost misioná-
øù, kteøí domorodcùm vnucují nepøimìøený zpùsob života. U Maorù jsou ženy,
které mìly dva až tøi potraty, ale jsou známy pøípady i deseti až dvanácti potratù.
Znalec Oceánie popisuje tìžkosti a  útrapy, kterým je domorodá žena vystave-
na v období tìhotenství a  pøi porodu ze strany své rodiny, a  øíká: „Lze se snad
divit tomu, že se zde nejedna žena zøíká mateøského štìstí a  snaží se násilnými
prostøedky zbavit se následkù plodnosti?“
V Nové Kaledonii pìstovaly umìlý potrat nejen svobodné dívky, ale i vdané
ženy, aby se vyhnuly dlouhému kojení a  udržely si tìlesné vnady. V tomto smìru
jsou prý velmi obratné. Nejbìžnìjším zpùsobem umìlého potratu je zde takzvané
banánové léèení. Zdánlivì spoèívá v tom, že tìhotná žena jí horké vaøené zelené
banány. I když jsou banány zcela neškodné, slouží zde jen jako maskovací prostøe-
dek a  ten skuteèný, také rostlinné povahy, je zøejmì jiný. Bude to asi kùra z nìjaké-
ho stromu. Domorodky øíkají: „Tady jde také jedna, která jedla banány.“
Také o domorodkách ze Samoa (Plaveckých ostrovù), Tahiti a  Havaje hovoøí
cestovatelé, že si vyhánìjí plody, aby jim neuvadla prsa. Havajské ostrovanky mají
dokonce velkou etnologickou zvláštnost: zatímco mnohé jiné pøírodní kmeny uctí-
vají rùzná božstva, která mají tìhotné chránit pøed pøirozeným potratem, Havaj-
èanky mají idol, který potraty vyvolává. Nazývají ho kapo. Je vyøezán z hnìdého
døeva a  na horním konci má fantastickou hlavu s jakýmsi kohoutím høebenem.
V etnologickém muzeu v Berlínì se nyní nachází jedenadvacet centimetrù vysoký
exempláø, ale pùvodnì byl trochu vyšší. Jeho spodní hrot byl už totiž velmi opotøe-
bován, což je neklamné znamení, že toto døevìné božstvo peèlivì plnilo svou
krvavou roli. Není pochybnosti o tom, že hrot idolu zavádìly ženy pøímo do dìlo-
hy, aby vyvolal potrat, ale mìl prý také opaèné poslání: za jiných okolností plod-
nosti napomáhal. Na ostrovech Loyalty používají ženy k potratu horkou vodu
ze sirnatého pramenu. V Novém Meklenburku a  na Spoleèenských ostrovech (viz
výše) používají umìlý potrat místo nìkdejšího zabíjení nevítaných novorozeòat.
Na ostrovì Ugi ze Šalomounových ostrovù se setkal cestovatel s potraty ve tøe-
tím až sedmém mìsíci tìhotenství. Vyvolával je nápoj z listí jistého keøe a  pevné
obvazy okolo pasu. Umìlo to udìlat jen nìkolik žen a  byl to pro nì výnosný
obchod. Umìlé potraty dìlaly i nám už známé porodní báby na ostrovì Viti Levu.
Podle jejich tvrzení se u domorodých žen nevyskytuje žádný náhodný potrat. Vitij-
ské ženy mají velký odpor k poèetné rodinì, èasté tìhotenství považují za hanbu a
 žena s velkým poètem dìtí je na posmìch obci. Plod vyhánìjí i pøi nelegitimním
tìhotenství. I na Samoa je umìlý potrat neobyèejnì èastý. Vyplývá to ze strachu
pøed hanbou, ale také z obavy pøed pøedèasným zestárnutím a  námahou spojenou
s výchovou dìtí. Zato o zabíjení dìtí zde není slyšet.
Na Gilbertových ostrovech (Kiribati, Mikronésie, viz výše) je vyhánìní plodu
velmi bìžné, protože s obstaráváním potravy jsou pro neúrodnost pùdy velké
starosti. Na karolínských ostrovech Jap si pomáhají mladé ženy, aby si èastými
porody nepokazily postavu tak, že pijí pøevaøenou moøskou vodu. V Nové Británii
(Birara, viz výše) smìjí mít ženy dìti za dva až ètyøi roky po sòatku. Domorodci
nemají rádi, když se jejich ženy ihned stávají matkami, proto používají rùzné zpù-
soby k vyhánìní plodu. Nejoblíbenìjší metodou je bouchání do tìla z obou stran a
 stlaèování žaludeèní oblasti. Do dìlohy zavádìjí i hùlku s ostrým hrotem. Podobnì
to dìlali kdysi i na Fidži, jenže používali hùlky dvì a  podávali pøitom nápoje z rùz-
ných bylin.
V Novém Meklenburku a  Novém Hanoveru (Bismarckovo souostroví) se ne-
tají šestnáctiletá až sedmnáctiletá dìvèata tím, že už mìla tøi nebo ètyøi potraty.
Ženy zde pokládají dìti za pøítìž a  proto se jich dobrovolnì zbavují. Používají
k tomu rùzné odvary nebo mechanické prostøedky, silné šnìrování, masáže dolní
èásti tìla, seskakují z vysokého balvanu nebo stromu. Na ostrovì Buru v Malajském
souostroví je umìlý potrat velmi rozšíøený jak mezi svobodnými dìvèaty, tak i
vdanými ženami. Jak se zdá, tajné prostøedky, které se na to používají, nezpùsobu-
jí ženskému tìlu trvalé následky.
Také na Amboinu (Ambon) a  dalších ostrovech v Molukách je vyhánìní plodu
bìžným jevem, podobnì na Kaiských ostrovech (Malajské souostroví) a  na Bab-
berských ostrovech (jinak Babarských, v Sundách). Na Kaiských ostrovech to prý
dìlají ženy proti vùli svých mužù, nebo chtìjí mít jen dvì dìti; tomuto systému
holdují i Watubelky (pùv. obyvatelky ostr. Watubela). Na Babberských ostrovech
to dìlají ženy proto, aby nepøišly o požitek ze soulože, kterou zde tìhotným že-
nám pøísnì zakazují. Proto pijí výtažek ze španìlského èerného koøení v araku.
Kromì toho muž, který ji oplodnil, jí dennì a  velmi opatrnì šlape po bøichu doma
nebo v lese.
Atježanky (Atježané, také Aceh, národnost na Sumatøe) se zbavují plodu jen
se svolením svých manželù. Na ostrovì Enggano (Engano, v Sundách) je vyhánìní
plodu velmi èasté u mladých dìvèat. Nedìlají to však ze strachu pøed nìjakým trestem,
ale proto, aby se zbavila tìžkostí a  byla co nejdøíve volná. Pomìry na ostrovech Aru
(také døíve psáno Aaru; Aruské ostrovy, Kepulauan Aru, v Indickém oceánì záp. od
Nové Guineje) popisuje cestovatel takto: „Zøídkakdy zde mají manželé více než tøi dìti;
jako v celé Indii, i zde se vyhánìní plodu dovoluje, což je skuteèné dobrodiní s ohledem
na pøelidnìní a  na žalostné vnitropolitické pomìry, zavinìné dnešní správou.“
Ženy v Malakce (Mallaka, na Malajském poloostrovì) se za vyhánìní plodu
trestaly, dìvèata stíhala hanba, ale není to zcela ovìøeno. V Bruneji na Borneu je
usmrcování novorozeòat zøídkavé už proto, že mu pøedchází vyhánìní plodu,
v èemž jsou domorodci takovými mistry, že dosahují svého cíle bez ohrožení
pacientky. Když vznešení muži posílají své souložnice po prvním a  druhém po-
rodu na odpoèinek, nebojí se ženy žádného prostøedku, aby si i nadále udržely
výsadní postavení. Navíc zùstává polovina šlechtických dcer svobodná a  potra-
tem se jim odstraòují následky nedovoleného styku.
Na ostrovì Bali (v Malých Sundách, viz výše) zná každá žena množství pro-
støedkù zpùsobujících potrat a  není pochyby, že je i hojnì využívá. Proto se zde
rodí tak málo nemanželských dìtí, i když vìtšina dìvèat tohoto smyslného národa
se prý oddává volnosnubnosti ve velkém a  tyto prostøedky nepoužívají jen svo-
bodné ženy. Jedna pandjeroän, tedy nevolnická žena badongského knížete, øekla
Jacobsovi, že jen co se nìkterá žena cítí být tìhotnou, ohlásí se u knížete, který jí
ihned dá èínský prostøedek zvaný pængìræt. Je èerné barvy a  ostré chuti, po požití
vzbuzuje pocit tepla a  má témìø vždy žádoucí úèinek.
V Kroé (na Sumatøe) dávají baby pít tìhotným ženám vajeèný arak nebo pálen-
ku, kladou jim na bøicho horký popel nebo horký kámen a  pøitom je masírují. U
Lampongù také na Sumatøe odejde tìhotné dìvèe k doekoenì a  požádá ji, aby jí
udìlala potrat. Do citronu vyryjí zaèáteèní písmena jména dìvèete, které se vykou-
pe za odøíkávání modlitby. Doekoen vytlaèí na hlavu dìvèete nìkolik kapek citro-
nu a  pøitom odøíkává: „Dítì, které se ještì nenarodilo, ba ještì není ani narostlé,
vyjdi pøed svou dobou, nebo jinak bys poškodilo svou matku.“ To se nìkolikrát
opakuje, dìvèe v urèitých intervalech vypije odporné nápoje s tváøí obrácenou
k východu. Vytlaèený citron musí potom podle rituálu nacpat do dutého stromu
rimba. Když svíravé nápoje nepomohou dost rychle, použijí pitžet (masáž). Bata-
kové na Sumatøe (viz výše) používají bambusové hùlky nebo žebra listù, které
èarodìj, guru, zavádí do dìlohy.
Na Kanárských ostrovech je plodnost žen velmi znaèná, dìti zde èasto mívají i
nevìstky. Proto používají v hojné míøe potratové prostøedky, pøevážnì z bylin.
Ve mìstech žije mnoho žen, které umìjí provést umìlý potrat.
U Wašagù ( také nìkdy psáno Vašagové, bantuský kmen ve východní Africe)
èasto dochází k vyhánìní plodu i v manželství, protože je velkou hanbou, když je
v požehnaném stavu žena, která ještì kojením pøikrmuje dvouleté dítì. U Vahehù
(také psáno Wahehové, Hehové, africký kmen Zulukafrù) se vyhánìní plodu pro-
vádí pøímo hromadnì; ani usmrcování dìtí po porodu není trestné. Žena zde má
vìtšinou jen dvì dìti, protože obèas pøikrmuje a  nesmí se pohlavnì stýkat. Když
toto pøikrmování trvá už dlouho a  manželùm je zdrženlivost pøítìží, tuto pøekáž-
ku jednoduše odstraòují. U bafiotských èernochù (Bafioti, Kabindové, v záp. Africe,
viz výše) si prý pomáhají jen svobodné ženy, které delší dobu žily volnì a  ve
zralejším vìku se bojí porodu. Dìlají to tajnì hnìtením, stlaèováním bøicha a  vy-
datným pojídáním papriky. U Owambù (také Ovambové, bantuský kmen hlavnì
v Angole, viz výše) nesmí dívka porodit pøed slavností efundúla, o které jsme už
hovoøili. Pokud otìhotní, vyženou její plod rùznými manipulacemi nebo nápoji.
Nìkteré pøi tom i zemøou. Samozøejmì, že dùvodem je zde povìra, že pøed cere-
moniálem spojeným s pohlavní zralostí nemùže žena porodit skuteèné dítì.
Mezi Herery, Køováky a  Hotentoty se èasto vyskytují pøevážnì umìlé potraty.
Hlavní pohnutkou je prý pohodlnost (?) žen. Zásah je velmi jednoduchý: ve tøetím
nebo ètvrtém mìsíci tìhotenství si dá žena šlapat po bøichu od svého pøítele nebo
pøítelkynì. Kromì toho si co nejsilnìji stáhne tìlo nad dìlohou provazem, aby plod
nemohl rùst. Vyplachuje si dìlohu ledkem a  velkým množstvím soli. Jak se zdá,
tento zákrok má jen zøídkakdy škodlivé následky.
U jihoamerických indiánù bylo pøíèinou èastého vyhánìní plodu pøetížení
prací a  velká bída, které zde zpùsobili Španìlé, u jiných kmenù dùsledkem
zákazu, že žena nesmí mít s mužem pohlavní styk v období tìhotenství a
 dlouhého kojení.
Mbajky v Paraguayi si pomáhají proto, že mají strach pøed pøedèasným zestár-
nutím a  pøed problémy, se kterými je spojena výchova dìtí. Cestovatel se Mbajek
ptal, jaké prostøedky používají, aby potratily. „Hned uvidíš,“ odpovìdìly mu. Po-
tom si jedna lehla úplnì nahá na zem a  dvì staøeny jí zaèaly pìstmi tlouct do
podbøišku, až jí tekla krev z rodidel. To znamenalo, že plod odchází, a  cestovatel
se skuteènì za nìkolik hodin dozvìdìl, že potratila. Zároveò mu øekly, že po této
„operaci“ nezøídka ženy i umírají. V Paraguayi používají tento zpùsob umìlého
potratu i bílá dìvèata.
Na Orinoku se indiánky bojí brzkého stáøí, a  proto se zbavují tìhotenství. Vy-
hánìní plodu bylo obvyklé i u severoamerických indiánù a  jen nìkteré kmeny,
napøíklad Èipevajové, považovaly umìlý potrat za hanbu. Svobodná dìvèata, ale i
vdané ženy dakotských indiánù si nezøídka pomáhaly rùznými odvary, které prý
nìkdy znièily dítì i matku. Crowové a  Assiniboinové (viz výše) dìlali umìlý potrat
špièatou hùlkou zavádìnou do dìlohy. Jinde zase zatloukli do zemì kolík vyèníva-
jící asi dvì stopy, žena si na nìj lehla na bøicho a  kroutila se, až plod vyšel. Nebo si
tìhotná lehla na záda a  na bøicho jí položili širokou desku. Na ni se postavili dvì
nebo tøi pøítelkynì tìhotné ženy a  poskakovaly k dlouho, dokud jí nevytekla krev
z pochvy. Nebo jí hnìtly bøicho a  šlapaly po nìm tak dlouho, dokud plod nevyšel.
Smrt následovala jen málokdy. Indiáni Šasta v severní Kalifornii k vyvolání potratu
používali velké množství koøene cizopasného kapradí, které u nich roste na vrchol-
cích smrkù.
O Kamèadalkách napsal Steller: „O Itelmenech lze øíci, že v manželství mají
vìtší smysl pro smyslný požitek než pro plození dìtí, protože tìhotenství zahá-
nìjí rùznými pøípravky a  plod se snaží vyhnat bylinami i vnìjšími násilnými
zákroky... Nejkrutìjší je, že staøeny rozemílají dìti v tìle matky, lámou a  drtí jim
ruce a  nohy. Ženy pak potratí celý mrtvý plod najednou nebo rozložený po
èástech a  èasto se stává, že pøitom matka i zemøe.“ O Eskymaèkách cestovatel
napsal: „V Grónsku, ovlivnìném misionáøi, používají tìhotné ženy pøi potratu
jak hùl z ohništì, kus døeva na roztahování mokrých kalhot, tak rukovì bièe
nebo jiný pøedmìt, kterým si bouchají nebo stlaèují bøicho nìkolikrát dennì. Jiný
zpùsob vyhánìní plodu spoèívá v perforaci plodové blány, v operaci, která vzbu-
zuje nemalý údiv. Tence opracované žebro z tulenì nebo mrože je na jednom
konci nabroušené jako nùž, zatímco druhý konec je tupý a  zaoblený. Na horním
konci je oblý obal, sešitý z vypracované tulení kùže, na obou stranách otevøený a
 dlouhý jako zaostøená èást kosti. Na horním i dolním konci tohoto pouzdra je
upevnìná nit ze sobí šlachy pokrytá koženým povlakem. Když se operující zdá,
že tento nástroj vnikl dost daleko do pohlavního otvoru, mírnì zatáhne nití upev-
nìnou na dolním konci pouzdra, èímž se obnaží ostøí nože. Potom udìlá sondou
pùlobrat a  zlehka ji vrací nahoru a  dovnitø. Jakmile tímto pohybem protrhl
plodovou blánu, nástroj opìt vytáhne, pøedtím však zatáhne za horní nit pouzd-
ra, aby zakryl ostrou èást sondy a  zabránil tak poranìní pohlavního kanálu.“
Tuto operaci si prý dìlají i samy tìhotné ženy, což nás velmi nepøekvapí, pokud
uvážíme, že i u nás si chudé ženy nejednou pomohou samy.
Samozøejmì, že tímto výètem jsme zdaleka nevyèerpali všechny pøírodní náro-
dy, u nichž je vyhánìní plodu více ménì obvyklým jevem, ani rùzné vnìjší, vnitøní
èi èarodìjné prostøedky, které se pøi umìlém potratu používají. Ale i uvedené pøí-
klady ukazují dostateènì, že umìlý potrat ze sociálních i individuálních dùvodù je
jevem, který provází lidstvo od chvíle, kdy èlovìk pøestal být slepou a  pasivní
hraèkou pøírodního mechanismu.
Jen u nìkterých pøírodních národù se umìlý potrat trestá. Vìtšinou jsou to
národy bojovné, jako Batakové na Sumatøe, Kafrové, Turci a  další. U Xhosa-Kafrù
je za úmyslný potrat tøeba zaplatit ètyømi až pìti kusy dobytka, a už se stal za sou-
hlasu nebo bez souhlasu manžela. Potrestají i toho, kdo k nìmu prostøedky a  pod-
mínky pøipravil nebo poskytl. Pokutu pøebere náèelník, který tak ztratil pøíslušní-
ka svého kmene. Mùže ji žádat od muže, pokud o tom vìdìl, od ženiných rodièù
nebo od muže, o jehož plod jde, pokud není manželem.
Neplodnost a  plodnost. Vìtšina pøírodních národù považovala neplodnost
za neštìstí z hospodáøských dùvodù, ale i z dùvodù souvisících s kultem pøedkù.
Pøíèinu hledali vždy v ženì, potom v kletbì nebo v uhranutí, které ženu postihlo.
Že pøíèinou neplodnosti bývá nejednou i muže, nemohly pøírodní národy dlouho
vìdìt, vždy je to objev vìdy v nedávném období.
Když zemøe bezdìtná žena u Wašagù (viz výše), hodí ji do potoka se všemi
jejími vìcmi, s hrncem a  lžící. Potom ji vynesou do pralesa nebo na takové
místo, kde se nebude nikdy orat. Nevynášejí ji ani dveømi, ale pøes otvor
na protìjší stranì chatrèe. Nosièi – její pøíbuzní – dostanou ze svou práci tøi
kozy, z nichž jednu zabijí kvùli oèištìní. Podobnì je to i s mrtvolou bezdìtného
muže. V jižní Austrálii se ženy velmi bojí èarodìjù a  mastièkáøù, nebo vìøí, že
mohou udìlat ženu neplodnou.
Na ostrovì Viti Levu se o neplodné ženì domnívají, že nìkde pila „vodu ne-
plodnosti“. Kidžky a  Adálky (Kidžové a  Adálové, Adajelové, semitské kmeny)
v rovníkové Africe si nikdy nemyjí pohlaví vodou, protože se bojí, že by je udìlala
neplodnými, ale používají tekutinu „daleko ménì nevinnou“. V západní Austrálii
je rozšíøen názor, že dìvèata se stanou neplodnými, když v jedenáctém a  dvanác-
tém roce jedí maso z bandikuta – jezevce. U Vajù v Libérii se žena mùže stát ne-
plodnou, když náhodou rozšlápne vejce lelka, který hnízdí na zemi. Bulikai, èaro-
dìj, to však mùže svými kouzly napravit.
Èipevajové a  nìkteré další indiánské kmeny prý pokládají neplodnost žen
za dùsledek jejich manželské nevìry a  umìlých potratù. Ale to bude zøejmì fáma
nebo vliv misionáøù.
Pozoruhodnou zprávu pøinesl etnolog Pilsudski od Ajnù (Ainù, viz výše)
ze Sachalinu: „Ajnové zøídkakdy pøipisují vinu ženì, že je rodina bezdìtná. Pøevlá-
dá zde spíše názor, že to závisí na obou manželích, lépe øeèeno na jejich krvi, která
mùže být tvrdá nebo mìkká. Když mají oba manželé mìkkou krev, narodí se jim
dítì už v prvním nebo druhém roce jejich soužití. Když je však krev jednoho tvrdá,
mohou mít dìti až po nìkolika letech. Pokud mají tvrdou krev oba manželé, jsou
odsouzeni k bezdìtnosti a  nic jim nepomùže... Je zajímavé, že v tomto pøípadì
nelze o pomoc požádat šamany. Rozhodnì by odmítli obtìžovat bohy takovými
neèistými vìcmi.“
O Svazijcích se vyjádøil jeden jejich krajan takto: „Svazijci nemají poèetné po-
tomstvo, protože zaèínají pohlavnì obcovat v rané mladosti. Když vstoupí do
manželství, je semeno v jejich tìle už vìtšinou vyschlé. Když je žena ještì schop-
ná rodit, pøivede na svìt jedno, nejvýše dvì dìti, nebo už nemá semeno, ale
pìnu. Naši pøedkové mìli mnoho dìtí, nebo zakazovali sòatky v raném vìku,
stejnì tak pohlavní styk s dìvèaty.“ Za jednu z pøíèin malé plodnosti považovali i
vyhánìní plodu.
Když u Badagù (Badagové, také Vadagové, v Pøední Indii) nemá žena dìti,
vezme si s sebou do svého domu sestru jako druhou ženu, ale ponechá si vedení
domácnosti. Pokud sestru nemá, vrátí se domù k rodièùm nebo si vezme za muže
starce, který od ní nechce dìti, pouze práci. I v dalších indických provinciích pova-
žují neplodnost za hanbu a  neštìstí. „Velmi nešastná je zde bezdìtná žena, ale i ta,
která má jen dcery. Muž má právo propustit ji po sedmi èi deseti letech. I když se to
stává málokdy, pøece takovou ženou velmi opovrhují. A  toto opovržení se vystup-
òuje k prudké nenávisti, když jí zemøe muž. Nemá totiž dìdice, který by za nìho
obìtoval mrtvým, a  proto musí zùstat v pekle, dokud ho jiný nevystøídá.“
O domorodcích na ostrovì Bali vypráví Jacobs toto: „Balièan pokládá za velkou
pøízeò bohù, když mu žena daruje mnoho dìtí, hlavnì synù, ale pøedevším, když
se mu rodí dìti selat boenga, to je støídavì chlapec a  dìvèe. Ale stejnì tak velmi
opovrhuje neplodnou ženou. Proto novomanželé pøinášejí nespoèetné obìti zvlášt-
nímu božstvu Boetoehaje nebo Samb‘angan, které má požehnat jejich manželské
lùžko. Toto božstvo vytesané z kamene je ztvárnìno s velmi zvìtšený pohlavním
údem v erekèním stavu jako kdysi u Øekù Priapova socha a  u starých Germánù
socha boha plodnosti Freyra, kterého také zobrazovali s mohutným údem... Aby
mladé ženy dokázaly, s jakou vroucností pøinášejí svou obì a  jak rády by vidìly
svou nadìji uskuteènìnou, sedají si na nìj jako na konì...“
Také africké národy opovrhují neplodnou ženou a  v nìkterých èernošských
oblastech v její neplodnosti vidí dùkaz nìkdejší pohlavní výstøednosti.
Plodnou ženu velmi ctí v Angole, na loanžském i guinejském pobøeží, u Dualù
v Kamerunu, v horní Guineji, v Kordofánu (tj. støed. Sudánu). Gallky (viz výše)
dokonce samy napomáhají svému manželovi k druhé, tøetí nebo ètvrté ženì, navr-
hují mu a  pøivádìjí „krásná a  plodná dìvèata“. Také mnohé indiánské kmeny
považují neplodnost ženy za neštìstí.
Na druhé stranì považovaly a  považují nìkteré pøírodní národy velkou plod-
nost za hanbu a  zvíøecí zpùsob. Grónská žena mívá tøi až šest dìtí a  rodí každý
druhý nebo tøetí rok; když v Grónsku slyší o vìtší plodnosti, porovnávají takové
národy se psy. Indiánky v Britské Guayanì (viz výše) se tváøily posmìšnì, když
jim cestovatel vyprávìl, že v Evropì nejsou dvojèata žádnou zvláštností. Øekly mu:
„Nejsme feny, abychom vrhaly hromady mláïat.“ V Queenslandu (viz výše) je
trestem, když má žena mnoho dìtí, ale ani Papuánky v jihovýchodní Nové Guineji
nepokládají mnoho dìtí za žádoucí cíl manželství pro bolesti a  strasti s nimi spoje-
né. I zde se snaží muž neposlušné ženì pøièarovat mnoho dìtí. Už jsme si øekli, jak
rozšíøené bylo u pøírodních národù vyhánìní plodu a  pøedtím zabíjení nevítaných
novorozeòat.
Celkovì lze øíci, že názory svobodných pøírodních národù na plodnost a  ne-
plodnost úzce souvisely s jejich materiálními pomìry a  že od zaèátku svého koèov-
ného života se snažil pøírodní èlovìk øešit otázku potomstva pøedevším podle po-
tøeby, i když nejednou krutými prostøedky, a  že u tìchto pøírodních národù o
mnoho více než u kulturních národù vyplýval poèet dìtí ze specifického postavení
obyvatelstva. Až národy polokulturní a  kulturní, ovládané urèitými tøídami a
 rafinovanými náboženskými povìrami, považovaly nerozumné plození dìtí, bez
ohledu na vyživovací a  výchovné možnosti, za mravní pøíkaz.
Proti neplodnosti používaly a  dosud i používají nìkteré pøírodní národy množ-
ství medikamentù a  èarodìjných prostøedkù. Úèelná bývají tu a  tam zøejmì i
nìkterá afrodisiaka, která se používají pøi pravidelné léèbì, snažící se o podráždìní
pohlavních orgánù; jde jednak o nápoje a  jednak o koupele.
Peruánští indiáni prý znají afrodisiaka, která pùsobí hlavnì na ženské pohlaví, a
 oznaèují je spoleèným názvem piripiri.
Podobné prostøedky používají obì pohlaví nebo jen ženy na Malajském souos-
troví a  v bývalé Holandské Indii. Na ostrovì Viti Levu se žena nejprve vykoupe
v øece, potom oba manželé vypijí odvar ze strouhaného koøene chlebovníku, mbo-
kasu a  oøechu rerega nebo kago (èi thango) z urèitého druhu tumeriku. Hned
potom mohou souložit. Uširombky ve východní Africe roztluèou koøen stromu
mvesa a  smíchají s vodou. Potom pijí velké množství tohoto nápoje, aby byly
velmi plodné. Svazijky pijí odvar ze sloního trusu a  urèitých koøínkù. V západní
Austrálii se ženy domnívají, že si mohou plodnost zvýšit, když budou jíst mnoho
klokaního masa.
Na Sibiøi užívají vaøené plody sibiøského kosatce. Na Kamèatce jedí ženy, které
chtìjí mít dìti, pavouky; šestinedìlky, které chtìjí mít brzy další dítì, snìdí pupeèní
šòùru svého novorozeòátka. Èernoši v Jorubì, na západním africkém pobøeží, po-
užívají proti neplodnosti a  tìžkému porodu posvátnou vodu z chrámu své bohy-
nì, která je zobrazena jako tìhotná žena.
Protože pøírodní národy vidìly ve všech nehodách a  nepøíznivých jevech zá-
sad démonù, božstev nebo vliv nepøátelských kouzel, domnívaly se, že musí usmí-
øit vyšší moc nebo zlomit moc kouzel.
U Dajakù na Borneu mají vodní duchové, djata, zvláštní vliv na neplodnost;
kdykoliv ji mohou na ženy seslat nebo jim ji odejmout. Když tedy neplodné ženy –
ale i muži – chtìjí mít dìti, uspoøádají nìkterému djatovi velkou slavnost, barara-
min. Na krásnì vyzdobeném èlunu se odeberou do nìkterého djatova sídla, obì-
tují mu kuøata (nebo jinou drùbež), jejichž zobáky obloží zlatým plechem. Kuøata
házejí živé do vody nebo obìtují jen jejich hlavy a  tìlo zvíøat snìdí. Èasto však
používají pouze døevìné figurky ptákù.
O idolu se u Ewweù jsme už hovoøili. V chatrèích èasto bývá mužský idol vedle
ženského a  jejich genitálie bývají velmi peèlivì vypracovány. Jejich úlohou je pøi-
vést do domu hojné potomstvo. Podobné fetiše nejsou u afrických národù vzácné.
U Masajù (v Tanzanii a  jihozáp. Kenì) poøádají slavnost jen vdané ženy, aby si od
boha vyprosily dítì. Nazývá se iruga ‘Ng ai ol adjo, což znamená „vyslyš, bože,
slovo.“ V kraalu nebo vedle nìho se ženy shromáždí už pøed polednem s èarodì-
jem, ol goiatiki, a  udìlají okolo nìho kruh. Každá žena od nìj dostane amulet,
který si zavìsí na bederní šòùru okolo své kožené zástìrky. Èarodìjník jim potom
pokropí hlavy a  ramena medicínou, která kromì mléka a  medoviny obsahuje
tajný prostøedek, za což ho odmìní nìkolika ovcemi. Potom ženy tancují a  zpívají
celý den ve stínu stromù a  v noci v kraalu až do svítání. V písních se stále opakuje
ta samá modlitba: „Bože, stále tì úpìnlivì vzývám, prosím tì, prosíme jen tebe,
prosíme o dìti, o plodnost pro neplodnou ženu.“
V kapitolách o indické ženì se dozvíme o kultu pohlavního údu hlavnì v sou-
vislosti s neplodností. Nyní vzpomeòme jen pøíklad ze života Badagù (Vadagù,
viz výše) z Nilgirského pohoøí v Pøední Indii, o nìmž už byla øeè. Manželé, kteøí
žijí v neplodném manželství, slibují bohùm malý støíbrný sluneèník nebo sto ko-
kosových oøechù, když budou mít dítì. Slib splní v den, když dávají dítìti jméno.
Neplodné ženy se dovolávají Mahálingovy pomoci (mahá = velký, lingam = fa-
lus); je to jedno ze Šivových jmen, kterého uctívají v horách v podobì vztyèené-
ho kamenu. Obzvl᚝ úèinným druhem Mahálingù jsou kamenné kyje, prý zá-
zraèného pùvodu, které tu a  tam vyoøou a  o nichž se domnívají, že vyrostly
samovolnì ze zemì, a  proto je nazývají svajambhú. Pøipomíná to zázraènou
moc, kterou v Nìmecku pøipisují takzvaným hromovým klínùm, což jsou vlast-
nì vyorané pravìké kyje z kamene.
Staré holandské dìlo v Batávii, o nìmž jsme už hovoøili, má podobný význam.
Domorodky, ovìnèené kvìtinami, na nìm jezdí v nejkrásnìjších šatech, kladou
k nìmu obìtní dary, rýži, ovoce a  podobnì, které však sbírají knìží. Když si tohoto
dìla všimneme blíže, uvidíme, že zadní konec hlavnì má tvar lidské ruky, jejíž
prsty jsou sevøeny v pìst a  palec vyènívá mezi ukazováèkem a  prostøedníkem. Je
to takzvaná fice, která se všeobecnì považuje za podobu soulože. Podle Bartelse je
tato podoba pøíèinou, že k dìlu chodí ženy, které chtìjí mít dìti a  zøejmì k tomu
pøispìla i hlaveò ve tvaru mužského údu. U Orokù (Orokové, vl. jménem Ulta),
praobyvatelù Sachalinského ostrova, našel cestovatel Polakov (1881 až 1882) zvláštní
modlu, kterou si vìšeli nad postel, aby bylo jejich manželství plodné. Modla pøed-
stavovala ženu s tulenìm, jak spoleènì spí pøikryti jednou pokrývkou. Tuleò má u
Orokù a  Giljakù (Giljaci, nyní èastìji Nivchové, národnost na Sachalinu a  v Chaba-
rovsku v Rusku, viz výše) rùzný význam.
O Vajech v èernošské Libérii vypráví Bütikofer toto: „Velmi rozšíøená povìra
domorodcù umožòuje mnohým fetišistickým doktorùm, kteøí se ve vajské øeèi
nazývají buli-kai, výnosnou existenci, nebo zhotovují a  žehnají nejen greegree,
ale vydìlávají si mnoho penìz i èarodìjným zaøíkáváním apod. Správný buli-kai si
ví vždy rady. Když napøíklad nemá žena dìti – což se považuje za velkou hanbu –
pøipisuje to nìjakým kouzlùm, která ji postihla. Proto pøijde k fetišistickému dokto-
rovi pro radu a  ten je za malou odmìnu ochotný kouzla zrušit nebo nìjakým
zpùsobem pøíznivì naladit zlé duchy. Èasto však doktor žádá mnoho pøedmìtù.
Ty, nad nimiž vyslovil potøebné zaklínací formulky, zakopou nebo hodí do øeky,
jiné jsou urèeny na to, aby je „prodali“, èímž doktor rozumí, že je musí prodat
jemu. Mezi tìmito pøedmìty je urèité množství rýže nebo nejèastìji bílé kuøe. Kou-
zelník pokaždé vysloví barvu této obìti a  když není po ruce bílé kuøe, dostane
místo nìho kus bílé bavlnìné látky. Kromì toho urèuje doktor svým zákazníkùm
jídla, jimž se mají vyhýbat. Napøíklad nesmí jíst kuøe, jiní opièí maso nebo maso
z urèitého druhu antilopy. Tyto pøedpisy èasto pøecházejí z rodièù na dìti a  vnuky.
Když jsem se jednou náhodou zeptal svého sluhy, proè nechce jíst opièí maso,
odpovìdìl mi, že ho nesmí jíst ani jeho matka.“
Na Babberských ostrovech (viz výše) vyhledají neplodné ženy pomoc muže,
který má mnoho dìtí, aby za nì prosil božstvo. Manžel ženy potom pøinese domù
padesát až šedesát mladých kalapových plodù a  žena zhotoví z èerveného kartou-
nu panenku asi pùl metru vysokou. V domluvený den pøijde muž do domu ženy,
pokyne manželùm, aby si sedli vedle sebe, a  položí pøed nì talíø se sirih-pinangem
a  mladým kalapovým plodem. Žena pøitom drží panenku v náruèí, jako by ji
kojila. Potom je pomocník pokropí vodou z plodu, který otevøel, uchopí kuøe, drží
jeho nohy na ženinì hlavì a  pøitom øíká: „ Ó, Opulero, použij kuøe, a spadne, a
sestoupí èlovìk, prosím tì, snažnì tì prosím, a spadne èlovìk, nech sestoupí do
mých rukou a  do mého lùna!“ Potom se hned ženy zeptá: „Pøišlo dítì?“ Ona mu
odpoví: „Ano, už saje.“ Nato se dotkne kuøecíma nohama mužovy hlavy a  mumlá
pøitom jakési zaklínadlo. Potom úderem o veøeje usmrtí kuøe, rozøeže ho a  zkou-
má podle srdeèních cév. Po skonèení obøadu kuøe položí na talíø a  postaví ho
na obìtní místo v domì. Potom ve vesnici rozhlásí, že je žena tìhotná, pøièemž
pøicházejí všichni vesnièané a  gratulují ji. Muž si pùjèí kolébku a  žena do ní položí
panenku, kterou opatruje sedm dní jako novorozenì.
Jak už víme, má loutka svou roli v oplodòovacích kouzlech a  pomáhá i proti
neplodnosti. Nišinamská indiánka v Kalifornii dostane od pøítelkynì panenku z trávy,
kterou si potom pøikládá k prsu a  zpívá jí pøitom ukolébavky, aby zahnala neplod-
nost. I Waporožky (viz výše), které chtìjí mít dìti nebo jim dítì zemøelo, mívají
panenku. Je to suchá tykev lahvového tvaru, která má na horním konci svazeèek
krátkých šòùrek, na kterých jsou pøipevnìny sušená jádra divokých banánù. Tato
hraèka je špatnou napodobeninou loutky Vangindù, která je také lahvového tvaru,
ale bohatì zdobená perlami a  místo banánových jader ji pøipevòují perlové šòùrky.
Když panenku zvl᚝ nìžnì kolébají a  laskají, dítì pøijde velmi brzy.
U Masajù (viz výše) mají zvláštní schopnost pùsobit na plodnost chlapci ur-
èení k obøízce. Obøízkové období konèí slavností en gabata, která se koná za pøí-
tomnosti chlapcù urèených k budoucí obøízce. Na tuto slavnost pøichází velmi
mnoho žen, hlavnì dosud neplodných. Ostatní pøicházejí jako matky oslavova-
ných chlapcù nebo jako prùvodkynì neplodných žen, a  neplodné zase, aby po
nich chlapci hodili èerstvý dobytèí trus, nebo se tak podle všeobecného názoru
stanou plodnými.
I mrtví dopomáhají k plodnosti. Domorodky na ostrovech Watubela, Aruských
ostrovech a  Suluských ostrovech chodí se svými muži k hrobùm rodièù, a  pokud
jsou mohamedánky, potom v pátek, po tzv. kub karanu, k posvátnému hrobu, aby
se zde s nìkolika starými ženami modlili. Pøinesou nìkolik piga mena-mena, košík
naplnìný sirihem, bambusovou nádobu s vodou a  živou kozu a  pohané mladé
sele. Na èistì zametaný hrob položí sirih-pinang a  piga mena-mena, polijí je vo-
dou a  kozu nebo sele uváží nedaleko hrobu. Potom muž zašeptá: „Oznamuji hro-
bu svých rodièù, že když se mi narodí dítì, obìtuji kozu (sele) nebo ji dám lidem,
aby ji snìdli; žádám léky, abych dostal dítì, medicínu, kterou mohu pít; když se mi
narodí dítì, vrátím se (obìtovat).“ Pøíslušná medicína se zjeví ve snu muži i ženì.
Manželé se pak umyjí vodou, která byla posvìcena tím, že stála na hrobì, a  spoleè-
nì jedí sirih-pinang. Èást ponechají v míse na hrobì. Potom s sebou vezmou kozu
nebo sele a  vrátí se domù. Když žena otìhotní, zvíøe zabijí a  vaøené maso pøedloží
pøátelùm, aby mohli chválit a  velebit Niavu, otcova nebo svìtcova ducha, jehož
hrob navštívili.
Atježanky na Sumatøe (viz výše) pøinášejí obì k urèitému hrobu zakrytému
støíškou a  snìdí z nìho trochu hlíny. V tomto hrobì je pochován pohlavní úd
muže, jemuž žárlivá žena vytrhla genitálie, když ho pøistihla pøi souloži s jinou
ženou, která v ten den nemìla na muže právo. Muže, který pøi tomto útoku podle-
hl, Atježané nazývají tuan déboh, muž-penis, a  jeho ženy tuan salah nama, muž
s kluzkým jménem.
U starých Indù si dávala hlavní králova manželka do lùna penis obìtního konì,
aby byla plodná. Stejnou povinnost mìla první králova manželka i pøi lidské obìti.
Pøed diváky ji pøitom chránili pøikrývkou.
O plodnosti jednotlivých pøírodních národù, která byla v porovnání s plodností
dnešních civilizovaných národù velmi znaèná, nebudeme hovoøit, protože zprávy
cestovatelù, misionáøù i vìdcù, i když pomìrnì obsáhlé, nejsou dostaèujícím mate-
riálem pro vìdeckou statistiku a  sama otázka pro nás nemá velkou cenu. Plodnost
pøírodních národù a  ochota k ní je pøímo odvislá od tíhy životních podmínek.
Napøíklad plodnost žen u sibiøských národù je tím nižší, èím severnìji pøíslušný
národ žije. V turské oblasti (Støedosibiøská vysoèina v úrovni Severního polárního
kruhu) mají manželé ménì dìtí než v jižní a  východní Sibiøi. Na jižní Sibiøi není
zvláštností, když má žena ètyøiadvacet dìtí, ale u polárního kruhu mívá deset,
dvanáct nìkdy i patnáct dìtí, což je však na naše pomìry ještì stále dost. Plodnost
nìkterých národù, napøíklad sibiøských Osjakù (Chantù), se zdá nízká, protože
jejich dìti umírají v dùsledku nedostateèné péèe a  potravy. U Samojedù (Nìncù)
snižuje plodnost pálenka.
U severoamerických indiánù mìl prý špatný vliv na plodnost raný pohlavní
styk a  dlouhé kojení, po jehož dobu se nesmìla žena s mužem pohlavnì stýkat. I o
èernoškách mnozí cestovatelé øíkají, že nejsou pøíliš plodné proto, nebo dlouho
kojí. „Po celou dobu, která vìtšinou trvá dva roky nebo alespoò do té doby, dokud
nemùže dítì pøinést matce plnou èutorku vody, žijí oddìlenì od svých mužù. Je
bìžným jevem, že kojící žena pøivede svému muži jinou ženu, která ji zastupuje tak
dlouho, dokud nepøestane kojit. V Africe je vzácností, když má žena víc než tøi
nebo ètyøi dìti... Žena žije oddìlenì od svého muže i tehdy, pokud má smutek
za zemøelou kamarádku nebo pøíbuznou.“ Tolik ze zprávy starého cestovatele ze si-
erraleonského pobøeží.

Poèetí v pøedstavách pøírodních národù. Jak jsme už øekli a  odùvodnili, pøírod-

ní lidé zpoèátku neznali souvislosti mezi souloží a  porodem. Jejich první kulturní
pøedstava o poèetí souvisela s prvními pøedstavami o „duši“ a  jejím opìtovném
pøevtìlování. A  protože neznali souvislost mezi souloží a  poèetím, neznali ani
podstatu smrti a  snù. Mrtví se jim zjevovali ve snech a  oni snadno uvìøili, že
mrtvý ještì nìjakým zpùsobem žije a  že tìlo není jediným nositelem života. Tako-
vé pøedstavy se staly zdrojem kultu pøedkù a  prazákladem všech náboženských a
 filozofických povìr.
Vakondové (nìkdy psáno Wakondové, bantuský kmen u jezera Malawi v jiho-
vých. Africe) vìøí ve fivu, jakési strašidlo, jehož existence je vázána na kosti. Barun-
dové (z Urundy, poblíž jezera Tanganika) nazývají životní sílu schopnou emanace
umitima; umírá s tìlem, ale zùstává imizimu, duch mrtvého. A  tak nazývají i
pøedmìty, které mrtvému patøily.
Verapazští indiáni (v Guatemale) dávali mrtvému do úst kámen, který pøijímal
unikající dech, tj. duši mrtvého, a  proto ho opatrovali. Byl to vìtšinou zelený dra-
hokam, chalchiuil, a   indiáni ho nazývali srdcem mrtvého.
Srdce a  dech byly v poèáteèních pøedstavách lidí to samé a  tato emanace pøed-
stavovala formu životní síly nebo duše. Afriètí Bakongové nazývají tuto oživující
sílu moja nebo hika, což znamená dech a  Balundové (dva z bantuských kmenù
v prostoru od Kamerunu k Indickému oceánu) bun, srdce.
Životní síla však mùže pøejít do rostlin nebo jiných pøedmìtù. Nositelem emanace,
„životní duše“ mrtvoly, se zároveò stávají i obvazy mumie, rakve, náhrobní kameny,
hrobky, které drží mrtvolu v hrobì a  dìlají ji neškodnou. Vedle této „životní duše“ si
mnohé pøírodní národy pøedstavují i tøetí souèást èlovìka, duši jeho obrazu, duši stínu.
Bakongové ji nazývají ntjhuti (šitjhuti = stín) a  z tohoto stínu vzniká duch zemøelého.
Vajové (viz výše) nazývají stín a  duši obrazu lisoka. Ve spánku mùže opustit tìlo a
 vyvolávat sny. Bahuangové uznávají vedle banu ještì doši, dvojníka, stín, který má
stejné vlastnosti jako lisoka, Bangalové (další dva z mnoha afrických bantuských kme-
nù, stejnì jako Bakubové a  Basongové uvedení dále) rozeznávají elimo, který opouští
èlovìka ve spánku a  uniká smrti a  elilingi, stín a  zrcadlení.
Tento stín se po smrti stane duchem zemøelého, mongoli. Aby mìl mrtvý po smrti
„snesitelný život“, dávali mu na cestu potravu a  zároveò jeho majetek, ženu i dìti.
Proto s mrtvým pochovávali i jeho živou ženu; pokud byl svobodný, dostal za manželku
obìtované dìvèe. Ale mrtvý se nìkdy spokojí i s obrazem všech tìchto vìcí. Pozdìji
dávají mrtvým do hrobu jen hlinìné figurky, nahé ženské postavy, souložnice mrt-
vých. Kromì tìchto figurek kladli do hrobu i figurky chlapce, aby mìl mrtvý zabezpe-
èené potomstvo.
Bakubové znají ètyøi emanace: nšoga, vchází po smrti do tìla ženy a  v dítìti
se opìt narodí, mophuphu je posledním dechem, ido mùže ve spánku opustit tìlo,
zjevovat se jiným lidem ve snech a  pøi smrti vchází do nìkterého zvíøete a  nako-
nec edindigi – stín. I osangudi Basongù po smrti vchází do tìla ženy a  z nìho
se opìt rodí. Osangudi, jemuž se nepodaøí dostat se do tìla ženy, se stává duchem
zemøelého, edimo.
Pøechod do ženiny dìlohy si pøedstavovaly pøírodní národy rùznì. Èasto ji
považovaly – také kulturní národy – za živé zvíøe, které opouští tìlo a  chodí napøí-
klad do vody pro zárodky dìtí. Na ostrovì Seram (viz výše) v Malajském souost-
roví pokládají dìlohu za živého tvora, který se ženou nijak nesouvisí. Proto pokud
má být žena zdravá a  její tìlo se má øádnì vyvíjet, je tøeba tohoto tvora neustále
krmit mužským semenem.
Nìmci ve Štýrsku (Steiermark v Rakousku), Bavorsku a  Švábsku (dnešní Bá-
densko-Würtembersko) si dìlohu pøedstavovali jako ropuchu, která vylézá z ne-
mocné ženy, aby se šla vykoupat, a  vrací se ve spánku, aby ženu uzdravila. Když
však mezitím žena zavøe ústa, dìloha se nemùže vrátit a  žena se stává neplodnou.
Jinde zase, napøíklad v Brunšvicku (èást Dolního Saska) a  vìtšinou v celém Dolním
Sasku si lidé pøedstavovali dìlohu jako myš.
 Dokud tedy pøírodní lidé nepoznali souvislost mezi souloží a  poèetím, jejich
první kulturní pøedstava o poèetí byla taková, že duch nìkterého pøedka vešel do
matky bez jakékoliv úèasti otce, zpravidla neznámého. Tento dìj si však pøedstavo-
vali velmi konkrétnì a  domnívali se (jako napøíklad australský kmen Aruntové),
že duch je cosi velmi malého, podobné píseènému zrnku, co vchází do ženy pup-
kem a  v jejím nitru pak vyroste v dítì. Toto zrnko si naproti tomu pøedstavovali
jako zcela vyvinutého chlapce nebo dìvèe s èervenající kùží a  s tìlem i duchem.
Australští domorodci, kteøí si zachovali až do souèasnosti prý nejprimitivnìjší
pøedstavy, se domnívají, že duchové jejich pøedkù obývají lesy, vody a  skály, oži-
vují zde rostliny, moèály, zvíøata i kameny a  podle nich dìti vznikají tak, že tito
duchové pøecházejí do tìla ženy z onìch pøedmìtù z vlastní moci nebo pomocí
kouzel. Podobnou pøedstavu jako Aruntové mají Sinaubulové, jenže jsou toho
názoru, že k poèetí dochází v òadrech a  dítì až potom sestupuje do spodní èásti
tìla. I Wagandové (také Vagandové, Bagandové, viz výše) si kdysi mysleli, že tìho-
tenství vzniká bez pohlavního styku za pomoci duchù, kteøí vnikají do tìla ženy.
Proto se ženy, které už nechtìly mít dìti, vystøíhaly míst, kde se upálil sebevrah
nebo kde bylo pochované dítì, které pøišlo na svìt nožièkama napøed. Na taková
místa nechodily ani na trávu nebo døevo z obavy, že by do nich mohl duch vejít a
 znovu se narodit.
Když chce Australka otìhotnìt, jde ke kameni, o nìmž se øíká, že jsou v nìm
skryté dìtské zárodky, a  dotkne se ho; pokud ke kameni jde mladá žena, která si
už dítì nepøeje, snaží se oklamat ducha kamene, pokud jde o její skuteèný vìk.
Tváøí se tváøí jako stará žena, svraští tváø, shrbenì se opírá o hùl a  volá bolestným
hlasem staøeny: „Nepøibližuj se ke mnì, jsem stará žena.“ Domorodci
na Bedfordském mysu si myslí, že chlapci vcházejí do tìla své budoucí matky
v podobì hada, dívky v podobì malé kolihy.
Ženy ve starém Peru, které chtìly mít dìti, zavinuly kamínek do kousku látky
a  položily uzlíèek s nìkolika obìtními dary na urèitou skálu.
Domorodci na Graftonovì mysu jsou pøesvìdèení, že dìti matce pøináší ve snu
urèitý druh holuba, queenslandští domorodci (viz výše) si myslí, že chlapce pøináší
koliha, dìvèata hezký had. Když v noci uslyší køièet tohoto ptáka, øíkají: „Pøichází
nìjaké dítì.“ Queenslanïané se také domnívali, že žena otìhotní, když sedí nad
ohnìm, na kterém pekla èernou rybu cejna nebo od toho, že chytila skøehotavou
žábu. Také požívání masa urèitých zvíøat se zárodky mláïat mùže zpùsobit tìho-
tenství.
Javánci se domnívají, že když v noci slyší houkání sovy, v té chvíli otìhotnìla
nìkterá nedávno vdaná žena.
U Inžibandù mùže rùzným zpùsobem pomoci ženì k dítìti vororu, pøíbuzný
ženy a  zprostøedkovatel tìhotenství. Dá jí urèitý živoèišný nebo rostlinný pokrm,
který obsahuje zárodek dítìte, nebo zabije nìkteré zvíøe a  když dokonává, vyzve
jeho ducha, aby pøešel do tìla ženy. Dìlá to i složitìjším zpùsobem: z uloveného
zvíøete, vìtšinou klokana nebo pštrosa emi, odloží kus tuku v domnìní, že v nìm
zùstal duch dítìte. Když se vororu vrací do vesnice, jde duch za ním a  zjeví se mu
ve snu. Zde mu dá pokyn, aby vešel do tìla pøíslušné ženy.
Ale i rostliny mohou být sídlem dìtských zárodkù. Batakové (národnost
na Sumatøe, kolem jezera Toba) si myslí, že otìhotnìt mohou ženy, které se koupaly
v øece, když pøijdou do styku s plavajícím plodem. Indiáni totemu Èerný had jsou
pøesvìdèeni, že jejich pøedek vystupuje z vodní jeskynì na Tennant Kríku, bloudí
krajinou a  zanechává po sobì množství dìtských duchù, kteøí se usadili ve skalách
vedle vodní jeskynì a  v gumovnících vrhajících stín na øeku. Ani jedna žena, která
si nepøeje dítì, se neodváží do takového stromu udeøit tomahavkem, protože by
tak osvobodila dìtského ducha, který by do ní vnikl. Když si však dítì pøeje, musí
tento gumovník obejmout.
Nanajci (døíve nazývaní Goldové, také Goldisové, pùv. národnost ve vých. Sibi-
øi na Amuru) a  Evenkové (viz výše, patøí k Tunguzùm) vìøí, že jejich šaman mùže
neplodné ženì dopomoci k dítìti tím, že odletí do nebe, kde na stromì omuamuo-
ni sedí duše zesnulých dìtí, vybere si nejkrásnìjší a  nejsilnìjší dítì, strèí ho pytlíèku
a  po svém návratu ho pøi jistých obøadech dá ženì.
Na Novém Zélandu roste na zalesnìném pahorku v Chauate-rangi (Bay of Plen-
ty) vysoký strom hinau (eleaeocarpus dentatus), který prý pomáhá ženám k poèetí.
Podle povìsti má tuto schopnost proto, že pøed dvaceti generacemi na nìj zavìsil
jeden náèelník pupeèní šòùru a  po nìm to dìlali další lidé, až se ze stromu ozvala
slova: Jsem ovìšený, chci pùsobit, aby byly dìti poèaty. Další pokolení následovala
jejich pøíkladu. Lidé ještì v roce 1895 vìøili, že byli poèati díky tomuto stromu.
Na východní stranu stromu zavìšovali pupeèní šòùry chlapcù, na západní stranu
pupeèní šòùry dìvèat. Když manželé nemìli dìti, odebrali se s knìzem ke stromu
hinau; žena ho objala podle svého pøání na jedné nebo druhé stranì, zatímco knìz
odøíkával zaklínadla. Stávalo se, že manžel, který chtìl mít dìti, ze stromu pøinesl
vìtvièku nebo kousek kùry, a  to z východní nebo západní strany podle toho, zda
si pøál chlapce nebo dìvèe, a  pøi souloži to dal ženì pod hlavu.
Nìkteré queenslandské kmeny na Proserpininì øece (viz výše) se domnívají, že
dìti dìlá duch z pandanových koøenù a  dává je ženám do tìla, když se koupou
v jejich blízkosti. Podle australského názoru staèí ženy dotknout se øehtaèkou, tak-
zvanou èuringou. Je to ploché podlouhlé døevo, na jednom konci provrtané, které
se rychle otáèí okolo nitì, èímž vzniká silné øehtání. Toto øehtání považují za zvuk
strašidelného tvora murtu-murtu, jehož roztrhali psi a  z jehož kouskù masa vy-
rostly stromy, ze kterých øehtaèky vyrábìjí. Dìtský zárodek tedy pøechází z onoho
ducha pøes strom na vyrobený pøedmìt a  dotykem tohoto pøedmìtu do tìla ženy.
Kdysi prý i duchové pøedkù, altžiranga-mitžina, putovali po zemi a  vešli do ní; žijí
v ní dosud, zatímco jejich tìla se pøemìnila na skály, stromy, keøe nebo øehtající
kameny a  døevo. V pøemìnìném tìle takového ducha sedí dìtský zárodek, rata-
pa, a  z nìho pøejde na okolojdoucí ženu; dítì má potom úzkou tváø. Ale totemový
pøedchùdce mùže vyjít sám ze zemì a  hodit po ženì malou øehtaèkou, namatuna,
která se v tìle ženy pøemìní na dítì se širokou tváøí. Èuringou však lze dìlat i
nepøímá kouzla: Kaitišové jí tøou „dìtské kameny“, aby dítì vešlo do ženy. Pohlav-
ní styk pokládají jen za zábavu; jeho význam znají prý dnes jen staøí muži, kteøí
však o tom nic neøeknou mladým lidem.
Až v dalším vývoji, kdy se žena stala výhradnì vlastnictvím jednoho muže a
 když jen on sám ji používal k pohlavnímu uspokojení, ale i z pozorování domácích
zvíøat èlovìk pochopil, že pohlavní styk je potøebný k tomu, aby pøišlo dítì na svìt.
Vzdor tomu nepovažoval soulož za nejdùležitìjší vìc, ale jen za jeden z pøedpokla-
dù poèetí, napøíklad proto, že se souloží pøipravují pohlavní cesty ženy k odchodu
dítìte. Hlavní vìci pro nìho zùstalo pùsobení duchù, kteøí jsou v živých tvorech, ale
také v neživých pøedmìtech.
Stopy takových pøedstav najdeme v mnohých pohádkách a  povìstech i u pøí-
rodních národù. Mnohé mytické osobnosti vznikly pøenesením dìtských zárodkù
rostlinami.
Havajská Rapei-opua se stala matkou tak, že si do prsou zastrèila dva banány.
Hena herveyských ostrovanù otìhotnìla, když na ni padl stín chlebovníku. Matka
národního hrdiny Dorehsù porodila, když jí stvoøitel svìta Magundi hodil za òadra
oøech. Matka tlingitského hrdiny Jeèe se stala matkou, když spolkla kámen s duchem.
V lidových pøedstavách rùzných støedovìkých, ale i dnešních národù pocházejí
dìti z pramenù, rybníkù, jezer, potokù, avšak pøedevším ze studní; i zvíøata
se považují za zprostøedkovatele dìtí: motýl, had, holubice, labu, jeøáb, èáp.
Nedostateèná znalost souvislostí mezi souloží a  porodem byla jednou z pøíèin
mateøskoprávního systému u Papuáncù na Nové Guineji. „Podle papuánské pøed-
stavy je výkon muže pøi pohlavním aktu vedlejší. Vlastním pùvodcem dítìte je
žena a  na tom se zakládá všeobecnì rozšíøené mateøské právo. Otec jen vytrhává
dítì asi tak, jako se odstraòuje skoøápka kokosového oøechu. Podle jejich pøedsta-
vy dítì už pøedtím vzniklo v tìle matky a  souloží ho jen zbavují pout. Nepatøí
k sobì to, co má spoleèného otce, ale to, co je z toho samého otvoru.“
Samozøejmì, že pøevážná vìtšina pøírodních národù je dnes už velmi dobøe
seznámena se souvislostmi mezi souloží a  poèetím. Naproti tomu novodobý ces-
tovatel u papuánských Kaiù v nìmecké Nové Guineji (dnes Papua-Nová Guinea,
viz výše) objevil nìkteré ženy, které celkem vážnì popíraly souvislost mezi po-
hlavním stykem a  tìhotenstvím. Tyto Kaie misionáøi tak popletli, že se chtìli „po-
lepšit“ v každém smìru a  zanechali i pohlavního styku se ženami. Nabídli se, že
ženy vykáží do samostatné vesnice. Když je cestovatel upozornil na to, že by ne-
mìli potomstvo, Kaiové odpovìdìli, že by ženy i tak rodily dìti.

Bude to hoch nebo dìvèe? Lidé se od pradávna snažili vypátrat pøíèiny toho,
proè se nìkdy rodí hoch a  jindy dìvèe, a  hledali prostøedky, jak podle své chuti
plodit žádané pohlaví. Vìdì se dodnes bezpeènì nepodaøilo pøijít na koøen tohoto
problému; neexistuje spolehlivé vysvìtlení o vzniku pohlaví.
Existuje množství hypotéz, povìr a  pøedsudkù, podle nichž tuto otázku posu-
zují lidové vrstvy hlavnì u kulturních národù. O pøírodních národech toho v tomto
smìru mnoho nevíme. Je známo, že podle svých pøedstav o pøecházení duchù a
 zárodkù se snažily dostat napøíklad mladou ženu do styku s chlapcem, s mužský-
mi kusy obleku nebo s mužskými nástroji, když ženy chtìly mít dítì mužského
pohlaví, aby na nìj pøešla jejich síla a  žena porodila chlapce.
Svazijci (viz výše) si myslí, že když má tìhotná žena veselou mysl a  je pracovi-
tá, bude to chlapec; když je zasnìná, ospalá a  cítí nechu k práci, bude to dìvèe.
V Maroku si tìhotná žena pouští na bøicho veš: když zvíøátko dopadne na nožièky,
porodí chlapce, když na zadeèek, bude to dìvèe. Maorka, která porodila už nìkolik
dìvèat a  chce syna, udìlá piki vheuna: když se v sousedství narodí chlapec, snaží
se po nìm dostat postýlku (vheuna), nad kterou se na urèitou dobu postaví s roz-
táhnutýma nohama (piki). Tak to dìlají i neplodné ženy.
Mnohé pøírodní národy vìøily, že rùznými kouzly a  nápoji mohou pùsobit
na vznik urèitého pohlaví po dobu celého tìhotenství až do porodu.

Tìhotenství. Když pøírodní národy ponìkud pokroèily ve vývoji, rozeznávaly

tìhotenství hlavnì podle tloustnutí a  zvìtšování prsou, ménì už podle pøerušení
menstruace, protože neznaly souvislosti mezi poèetím a  zastavením menstruace a
 kromì toho krvácení v nìkterých pøípadech po urèitou dobu neustalo.
 Queenslandští domorodci považovali zvìtšování prsou za dùkaz, že dítì, které
zanesli do ženina tìla duchové, roste a  tlaèí se ven. Sinaugulové na Nové Guineji
pokládají za znamení zaèínajícího tìhotenství zvìtšení prsou, tmavnutí bradavek a
 dvorcù. Vynechání menstruace, èastìjší moèení, ranní nevolnost a  ztrátu chuti
k jídlu nepovažují za bezpeèné znamení. O tìchto pøíznacích si však myslí, že pomi-
nou, jen co se dítìti vyvinou kosti. U Svazijcù rozpoznávají rodièe tìhotenství dìv-
èete podle toho, že zaène nenávidìt nìkterého mladíka nebo mladé dìvèe v domì,
že jí rostou prsa a  èelo zesvìtlí. Pokud se neobjeví ani menstruace, rodièe si ji
prohlédnou a  zjistí, že její pupek ponìkud vystoupil.
Nìkteré èernošské kmeny pokládají za pøíznak tìhotenství zastavení menstru-
ace, bledý, popelavý výraz tváøe a  horní èásti prsou, na kterých se objeví i žluté
skvrny, zatímco dvorec ztmavne. Proto byli muži proti ženskému obleèení, které
tyto pøíznaky zakrývaly. Fidžijci (viz výše) poznávají tìhotenství pøedevším podle
mdlob, do kterých zde ženy èasto upadají.
Pøírodní národy odhadují délku tìhotenství pomìrnì dobøe. Náèelník Poto-
vatomù øekl cestovateli, že v jeho kmeni trvá tìhotenství osm až devìt mìsícù.
Svazijci si myslí, že tìhotenství u dítìte mužského pohlaví trvá devìt až dvanáct
mìsícù, u dítìte ženského pohlaví osm až devìt mìsícù. Také Vapogové (psáno
i Wapogové) jsou pøesvìdèeni, že chlapci jsou v tìle matky déle než dìvèata.
Vitijské porodní báby odhadují tìhotenství na deset lunárních mìsícù. Toba-
Batakové (na Sumatøe, viz výše) používají pro oznaèení tìhotných žen kvìtna-
tou øeè, která souvisí s velmi rozšíøeným pìstováním rýže už proto, že „rýžový
rok“ i tìhotenství u nich trvají devìt mìsícù. U pokroèilého stadia tìhotenství
øíkají: „Polní strážci volají,“ digora pamuro. Je to narážka na roli polních strážcù
plašit ptáky, když dozrává rýžové zrno. Když se blíží porod, hovoøí: „Rýže
dozrála,“ matoras emena. Když nastane potrat, mluví o „nedozrálé rýži“, eme-
na bibi a  když je žena tak stará, že už sotva mùže otìhotnìt, nazývají ji „opuš-
tìným rýžovým polem“, saep ladang.
Plod v mateøském tìle si mnohé národy pøedstavují ve dvou polohách: v polo-
ze hlavou nebo nohama. Malajsijci Orang-Belendové na Malakce (Malakka, Oran-
gové viz výše) nazývají dítì narozené hlavou betul a  dítì, které se narodí nohama
napøed žunjong. Známé jsou také pohyby embrya v tìle. Annámky (Vietnamky)
pociují tyto pohyby koncem tøetího mìsíce, èastìji však ve ètvrtém a  s uspokoje-
ním to oznamují sousedkám: „Baví se houpáním!“
Èím ménì však pøírodní národy vìdí o lidském tìle a  jeho biologických a
 fyziologických funkcích, tím èastìji se u nich vyskytují kouzla a  obøady, jimiž pro-
vázejí všechna dùležitá období lidského života. Existuje i množství rùzných povìr
a  obyèejù spojených s tìhotenstvím. Jsou to dìkovací a  žehnací ceremoniály, èaro-
vání proti zlým duchùm a  démonùm, hostiny.
Na Gilbertových ostrovech (viz výše) si nechávají tìhotné ženy, jinak dohola
ostøíhané, narùst vlasy na hlavì a  ustøihnou si je až tehdy, když má dítì asi rok.
Pøi prvním tìhotenství k ženì povolají koncem druhého mìsíce staøenu, která vy-
konává služby porodní báby. Ze skoøápek asi padesáti kokosových oøechù postaví
pyramidu a  na její vrchol narazí srdcový list kokosovníku. Mladá žena si sedne
vedle na rohožku. Potom staøena vezme asi stopu dlouhý, dva couly široký a  coul
hrubý kus chleba pøipravený z nastrouhaných tarových hlíz a  kokosových jader,
rukama ho uválí a  dotýká se jím ženy na rùzných místech tìla. Pøitom se modlí
k bohyni tìhotných, Eibong, aby udìlala dítì krásným a  urostlým. Když to bude
chlapec, aby si získal lásku a  náklonnost mladých dìvèat, pokud to bude dìvèe, aby
dosáhlo lásky bohatého muže a  stateèného bojovníka. Potom odlomí kus peèiva,
podá ho mladé ženì, aby ho snìdla a  ostatní sní její manžel. Až do rána ètvrtého
dne spí staøena v noci s tìhotnou vedle kokosové pyramidy. Pak se pøihlásí adop-
tivní rodièe dítìte, protože podle zvyku odevzdají dítì jiným rodièùm, když skonèí
období kojení. Koncem tøetího mìsíce odejde mladý pár se staøenou a  všemi pøí-
buznými na neobydlené místo. Pokrmy a  nápoje postaví pod strom, který tøikrát
se ženou obejde adoptivní otec manžela, a  oba si pod nìj sednou. Staøena jim podá
nejlepší pokrmy a  následuje všeobecná hostina s tancem a  zpìvem. Koncem ètvr-
tého mìsíce se staøena odebere s tìhotnou a  s adoptivním otcem jejího muže
na rozcestí. Zde jí vezmou šaty a  spálí je. Staøena jí však na boky zavìsí nové šaty,
které pøinesl tchán. Zároveò jí øíká, že od této chvíle ji poèítají mezi dospìlé ženy, že
se starými šaty odložila i své dìtství a  nyní má myslet jen na to, jak by se co nejvíce
líbila svému muži a  bylo mu pøedevším vìrná. Potom odejdou domù, kde už
pøíbuzní èekají s hostinou.
V jižním Bougainvillu (na Šalomounových ostrovech) se v období tìhotenství
konají slavnosti marro-marro, kterých se zúèastòují jen ženy. Když masajská žena
(Masajové, Il-Masaj, viz výše) poèala, pøinese muž velký hrnec s medem, všelicos
k tomu pøimíchá, až se tekutina zøedí, svolá náèelníky, kteøí si medu upijí a  vyprsk-
nou ho na sedící manžele. Potom pøednesou modlitbu za blaho rodièù a  oèekáva-
ného dítìte a  po proslovu každého z nich med vypijí. Vandorobové (psáno i Wan-
dorobové, kmen pùv. obyvatel Austrálie) zase obdarují poprvé tìhotnou ženu asi
v polovinì tìhotenství èetnými dary, napøíklad koženou zástìrkou, náušnicemi,
perlami, øetízky nebo nìjakým domácím zvíøetem. Dary pøinášejí všichni z tábora,
muži, ženy, chlapci, dìvèata i jejich pøátelé ze sousedních táborù.
Když je Javánka ve tøetím mìsíci tìhotenství, oznámí to všem jejím pøíbuzným
a  pøátelùm, kteøí jí pøinesou rùzné dary. V sedmém mìsíci pozvou všechny pøíbuz-
né na hostinu. Do nezralého kokosového oøechu vyøežou dvì pìkné figurky, muž-
skou a  ženskou, aby je tìhotná pozorovala a  porodila krásné dítì, a  potom se bu-
doucí matka umyje mlékem z tohoto oøechu, který musí otevøít její muž. Obleèe
se do nových šatù a  staré daruje nìkteré ženì, která jí pomáhala pøi tìchto obøa-
dech. Veèer uspoøádají pro hosty stínovou hru, v níž se hovoøí o životì a  dobro-
družstvích starého hrdiny. Když na Tenimbaru a  Timorlautu (v Tenimberském
souostroví u Malých Sund) má žena zato, že je tìhotná, musí pøinést obì a  nechat
si obrousit zuby, pokud se tak nestalo už pøi svatbì. Když to neudìlá, opovrhují jí,
nebo nedbá dobrých mravù. Podobné obìti a  ceremoniály jsou spojeny s urèitými
mìsíci tìhotenství v celé bývalé Holandské Indii (tj. dnešní Indonésii) i v soused-
ních zemích.
Pøírodní žena má velké problémy a  starosti s démony a  zlými duchy. Obává
se, aby jí nevnikli do tìla a  neznièili plod, pøípadnì neztížili nebo dokonce nepoka-
zili porod. Z Filipín máme popis jednoho takového nepøítele tìhotných žen. Nazý-
vá se asuang a  je to prý Visaja, obyvatel ostrovù mezi Luzonem a  Mindanaem,
který uzavøel smlouvu s èertem. Nechodí do chrámu ani na posvátná místa.
V podpaží má žlázu plnou oleje, který mu dovoluje letìt, kam chce. Má také drápy
a  nekoneènì dlouhý èerný, mìkký a  lesklý jazyk. Jeho hlavním úkolem je, aby
tímto jazykem vytrhával tìhotným ženám plod z tìla. Tak usmrtí tìhotnou ženu a
 plod potom mùže pokojnì sníst. Noèní pták, kterého filipínští Tagalové (vl. jmé-
nem Tagalog, národnost žijící hlavnì na Luzolu) nazývají tiktik, ohlašuje asuanga;
když zpívá, lidé vìøí, že asuang je nablízku.
U Dajakù na Borneu obìtují tìhotné ženy djatùm, vodním duchùm, o nichž
jsme už hovoøili, ale i jiným duchùm malé domeèky, balei panti. Tyto dary ponoøí
do øeky nebo zavìsí do koruny stromu nedaleko domu. Zlí duchové odvrací od
tìla tìhotné ženy i pasah kangkamiak, jakási chatrè, v níž duchùm obìtují kuøata.
Velmi zlomyslným duchem je kamiak, který umí létat a  jehož se samotné ženy
bojí nejvíce, protože se neustále snaží dostat se jim nepozorovanì do tìla a  tak
ztížit nebo znemožnit porod dítìte. Proto mu pøinášejí v domeècích obìti jako
djatùm. Kamiakové a  kangkamiakové jsou duchové žen, které pøi porodu ze-
møely. Snaží se dostat do tìhotných žen v podobì kuøete, dokonce i jejich hlas
se podobá slepièímu kdákání. Proto pøinášejí obìti v podobì kuøat i djatùm, kteøí
chrání tìhotnou ženu pøed zlými duchy, aby snadno porodila. Tìhotenství vùbec
pøežívají ve velkém strachu pøed zlými duchy, které pøi každé pøíležitosti, napøí-
klad i po zlých snech, usmiøují obìtováním kuøat. Jedna žena vypráví druhé,
kolik kuøat už na to spotøebovala.
Atježanky (viz výše) nosí do ètvrtého mìsíce amulet okolo beder, aby je uchránil
pøed démony a  zlými vlivy. Èasto k nìmu pøipojují i jiné amulety, které si vìší
na prsa, krk, ruce a  nohy. Jsou to malé proužky papíru se zaøíkávacími formul-
kami nebo nerozluštitelné arabské znaèky, které však znají jen èarodìjové. Tako-
vý proužek je svinutý a  slepený èínským šelakem na pevnou hmotu. Podle zvy-
ku Atježan vùbec nemá svou tìhotnou ženu opustit. Když však musí odejít
ze svého obydlí postaveného na kùlech, pøi návratu vynechává jednotlivé pøíèky
žebøíku, aby zmátl duchy, kteøí ohrožují ženu a  embryo a  jdou snad za ním.
Když manželce pøinese z nìjaké hostiny vaøenou rýži, musí do ní zastrèit nìkolik
trnù, hodit z ní trochu pod chatrè, a  až potom zaènou jíst. Když chce nìkdo
navštívit dùm, ve kterém bydlí tìhotná žena, musí se napøed ohlásit a  nìjaký èas
èekat, než ho smí tìhotná uvidìt.
Tìhotné Alafurky (viz výše) na severním Celebesu nesmìjí chodit s vlajícími
vlasy ani vycházet ven veèer nebo do deštì, aby jejich plodu neublížili zlí duchové
zdržující se na tmavých místech. Také tìhotná žena na ostrovì Bali vede tìžký zá-
pas s desítkami zlých duchù, kterých je podle ní v dalekém širokém okolí plno a
 kteøí se ji snaží pøipravit o její dìti, o život nebo jí alespoò ztížit tìhotenství. Hrùzu
jí nahání vytí psa, hlas ptáka, hukot sopky... Všemi prostøedky se ji snaží uhranout
sousedé, se kterými snad není v nejlepší shodì, aby ohrozili její život a  život jejího
dítìte, takže nakonec v zoufalství sahá k nìkterému známému prostøedku a  obì-
tuje dítì, jen aby si zachránila vlastní život.
Zvláštním zpùsobem vyhánìjí démony èernoši na Zlatonosném pobøeží. Když
žena poprvé otìhotní, ženou ji k moøi, házejí na ni bláto, nadávají ji. Potom se musí
ponoøit do vody. Po tomto obøadu ji už nikdo neznepokojuje, jen èarodìjka s ní
dìlá rùzné úkony, aby ji ochránila pøed zlými duchy. V Guineji vedou vznešené
ženy krátce pøed porodem úplnì nahé vesnicí v doprovodu mnohých lidí. Celou
cestu musí plakat a  mladí lidé po nich házejí rùzné neèistoty, dokud nevstoupí do
moøe, kde se vykoupou. V australské Viktorii vidìl cestovatel, jaká kouzla dìlá
mastièkáø se tøemi tìhotnými domorodkami: stály pøed ním a  upøenì se mu díva-
ly do oèí. Mastièkáø mumlal a  poodešel k jednomu stromu, opìt pøed nì pøedstou-
pil a  foukal jim na tìlo.
Zápas tìhotné ženy se zlými duchy se vyskytoval a  snad i nyní ještì vyskytuje
u všech pøírodních národù a  nelze zde uvést všechna kouzla a  prostøedky, které
se pøitom používají.
Jak víme, pøírodní národy se zpoèátku domnívaly, že dítì vchází nadpøiroze-
nou cestou zvenèí do matky, bez otcovy souèinnosti. Tato pøedstava se pozdìji
zjemnila v tom smyslu, že jen „duše“ vykonává tuto cestu.
Orang-pangjangské ženy na území Malakky v Malajsii kladou po dobu tìho-
tenství kvìtiny ke „stromu života“, o nìmž jsou pøesvìdèeny, že rodí dìti. Na tom-
to stromì sedí duše jejich budoucího dítìte v podobì ptáka a  èeká, než ji matka sní.
Pták, který má duši pro dítì tìhotné ženy, sídlí vždy druhu stromù, létá z jednoho
na druhý za dosud nenarozeným tìlem. Dušemi prvních dìtí jsou vždy mladí,
z vajec vylíhnutí ptáci, mláïata ptáka, který mìl duši pøíslušné matky. Tito ptáci
umí rozeznat postýlku chlapce od postýlky dìvèete. Své duše dostali od nejvyšší
bytosti Keii. Žena, která nesní takového ptáka s duší, porodí mrtvé nebo života
neschopné dítì.
Bugisové a  Makasarové na jižním Celebesu (Sulawesi, viz výše) hnìtou pøed
porodem tìlo tìhotné ženy a  potom jí pod zadek podsunou pás, jehož konce
pøeloží pøes bøicho. Opatrnì jí v nìm zatøesou, pás vyklepou na schodech a  ještì
jednou jí zatøesou u dveøí, aby všechny duchy vyhnali. Tyto pásy se vyskytují u
mnohých pøírodních národù a  slouží prý i k ulehèení porodu. Na Gilbertových
ostrovech je pás z pandánového listí a  nazývají ho apaiárnu. Indiáni Èipevajové ho
nazývají „ženským pásem“, zhotovují jej z jelení kùže nebo z látky a  bývá zdobe-
ný. S tímto pásem se setkáme pozdìji i u kulturních národù.

Postavení tìhotné ženy bylo u pøírodních národù celkem dobré; samozøejmì

souviselo jednak se sociálním postavením ženy vùbec a  s hodnocením oèekávané-
ho dítìte. Vìtšina pøírodních národù ponechávala ženám jejich obvyklou práci až
do porodu. Pokud nebyly unavené, bylo to v poøádku. Dnes každý lékaø ze své
praxe potvrdí názor nejlepších gynekologù, že porod má snazší prùbìh a  nejlepší
výsledky, když žena pokraèuje až do konce v obvyklém zamìstnání. Takzvané
vznešené ženy, které pøimìøenì nevyužívají své tìlesné síly, ba naopak každé ná-
maze se úzkostlivì vyhýbají a  v tìhotenství lenoší, mívají vìtšinou velmi tìžký
porod.
Jihoameriètí indiáni, kde je žena èasto hotovým otrokem, ulehèují ženám práci,
jen co pøijdou do jiného stavu. Koèovné severoamerické indiánské kmeny nevìnují
tìhotenství velkou pozornost, ale usedlé kmeny ženám nedovolují, aby se pøíliš
namáhaly. Na Karolínských ostrovech, kde jsou prý muži ke svým ženám velmi
pozorní, zdvojnásobují v dobì tìhotenství svou pozornost a  nìžnost a  pracují
ze nì. Na Palauských ostrovech nesmí tìhotná žena vykonávat namáhavé práce a
 je pod ochranou starých žen. I Èukèové se ke svým tìhotným ženám chovají vel-
mi pozornì; jsou prý na nì dokonce pyšní pøed cizinci.
Batuaèky (viz výše) na Sumatøe vykonávají své polní práce v tìhotenství jako
vždy; doma smí zùstat jen náèelníkova žena v posledních tøech mìsících. Nehledì
na omezení, pokud jde o jídlo a  pohlavní styk, dobré postavení mají i tìhotné ženy
na Marianách, Marshallových i Gilbertových ostrovech v Mikronésii. Annámky
v bývalé Koèinèínì (sev. Vietnam) nemìní svùj zpùsob života v období tìhotenství
až na stravu; starostí o domácnost se zbavují až v šestém nebo v sedmém mìsíci.
Soulož s tìhotnou ženou je u mnohých pøírodních národù zakázána. Nìkde
manželé v tomto období spolu nespí ani nejedí, protože tìhotnou ženu pokládají
za neèistou. V nìkterých kmenech nesmí tìhotná žena jíst ani s pøíbuznými u jed-
noho stolu a  bydlet pod jednou støechou. U Svazijcù mohou manželé souložit jen
do šestého mìsíce od poèetí, protože jinak by mìla žena tìžký porod. Pársové (v
záp. Indii) povolují soulož tìhotným ženám do ètyø mìsícù a  deseti dnù po prvních
pøíznacích tìhotenství; pozdìji to považují za zloèin, protože by se mohlo ublížit
dítìti v mateøském tìle.
U jiných kmenù, napøíklad u Ašantù v Ghanì, Basutù v Jihoafrické republice,
severoamerických indiánù, na Antilách aj. nesmí dojít k souloži po dobu celého
tìhotenství. Na Floridì žijí manželé oddìlenì ještì dva roky po porodu. Také
na Malajském souostroví je zakázána soulož v dobì tìhotenství, a  to velmi pøísnì,
proto se ženy obèas uchylují k umìlým potratùm, aby se zbavily této nepohodlné
situace. Tìhotná Annámka (Vietnamka) svému muži najde takzvanou vôbé, man-
želku nižšího postavení, která mu slouží v období odlouèení jako služka a  soulož-
nice. U Masajù se manželé rozcházejí až do odstavení dítìte, což znamená na jeden
až pùl druhého roku. V tomto období se ženy nesmí dotknout ani manžel, ani jiný
muž. Žena nenosí žádné ozdoby, aby prý muže nelákala. Zde je mnohoženství
v urèitém smyslu ochranou rodièky.
Na ostrovech Jap pøestává mít žena styk se svým mužem, jen co se objeví první
pøíznak tìhotenství, a  vrací se k nìmu za osm až deset mìsícù po porodu. Muž
chodí do baj-baj, má zde jednu nebo více milenek, a  tak bez reptání snáší svùj osud.
Tìhotná žena na Gilbertových ostrovech se v období tìhotenství pøestìhuje ke svým
pøíbuzným, zatímco muž žije s jinou.
Tìhotné Siamky, domorodky na Marianách, Gilbertových a  Marshallových os-
trovech a  v Nové Kaledonii v nìkterých pøípadech dodnes považují za neèisté. O
západních Afrièanech napsal jeden cestovatel toto: „Každý èernoch pokládá ženu,
která má porodit, za neèistou; tøi týdny pøed porodem musí opustit vesnici a  nikdo
se s ní nesmí stýkat.“
Také Jakuti na Sibiøi považují tìhotnou ženu za neèistou a  nedovolují jí, aby
jedla u stolu s ostatními. V tomto období prý kazí lovcovy støely a  zeslabuje sílu
øemeslníka. U Bakaù na Nové Guineji nesmí jít manžel tìhotné ženy na rybolov.
Doprovází ho prý krev plodu a  ryby, jen co zpozorují její lesk, zmizí do hlubin.
Øíká se tomu gina, rybí kletba. Tìhotná žena se také ani nesmí setkat s jinými muži,
kteøí na rybolov jdou. Proto se nejednou zbavuje plodu, aby mohla jíst ryby. O
nìkterých ženách øíkají, že jejich gina je dobrá, a  proto i jejich muži mohou jít
na ryby. Na pobøeží Nigérie (bývalý Niger Coast Protectorate) nosí tìhotné ženy
zvoneèek, aby na nì nikdo nenarazil a  nepøišel s nimi do styku. Masajský manžel
nejde do boje, když má tìhotnou ženu, protože by prý cestou zemøel; Vandorob
(viz výše) nepronásleduje postøelené zvíøe, protože v jeho blízkosti by jed pøestal
úèinkovat a  zvìr by unikla: vrátí se do skrýše a  za zvìøí pošle jiného muže. Žena
nesmí být u vaøení jedu na šípy.
Pøírodní národy mìly také zvláštní primitivní hygienu a  dietu pro tìhotné
ženy, která se upevòovala zvyky a  šíøila prostøednictvím rituálních pøedpisù.
Minkopky na Andamanách (Andamanky, viz výše) v období tìhotenství dìlají
tìlesné cviky, aby mìly snadný porod. O Samoánkách (tj. pùv. obyvatelkách Sa-
moa, Plaveckých ostrovù, Samoánci) vyprávìl cestovateli domorodec toto: „Když
žije dìvèe poprvé s mužem, jednoho dne se u ní objeví „nemoc“. Tehdy jí rodièe
øeknou: Dìvèe, dávej na sebe pozor ve své nemoci, nebo bys mohla snadno ze-
møít. Když se blíží k cíli a  nemoc je už velmi viditelná, nesmí jíst a  pít z kokosového
oøechu, pokud není pøesvìdèena, že z nìj nìkdo pil pøed ní. Nikdy nevychází sama,
ani do lesa, ale vždy s nìkým; nenosí bøemena na zádech, ale jen na bocích.“
Tìhotným ženám v Ugandì pravidelnì dávají v malých dávkách projímadlo a
 pøed porodem je natírají olejem, aby se pøíslušné èásti tìla staly pružnìjšími.
V dietetických pøedpisech a  zákazech, hlavnì pokud jde o stravu, bylo a  je mnoho
povìr. Ženy z Mentawajského souostroví (viz výše) mohou jíst v tìhotenství vše
kromì ryby, která žije v dírách a  mezi korály. Pøi odlivu jí trèí z úkrytu hlava a  tak
se nadouvá, že ji nelze vytáhnout. Proto si i domorodé ženy myslí, že by stejnì
pochodily pøi porodu, kdyby jedly tuto rybu.
Na Amboinu a  Uliášových ostrovech v Molukách platí pravidlo, že žena nemá
mnoho jíst, nebo by její dítì bylo nenasytné. Na Admiralitních ostrovech se tì-
hotná žena živí jen rybami a  ságem. Nejedí jamsové koøeny, aby její dítì nebylo
dlouhé a  hubené, ani tarové hlízy, aby nebylo malé a  tlusté. Nesmí jíst ani vepøo-
vé maso, protože by jejímu dítìti narostly štìtiny místo vlasù. Když se indiánky
z Gran Chaca vdají, nejedí skopové maso, nebo by jejich oèekávané dìti byly
tuponosé. Podobných pøedpisù a  zákazù existuje dodnes velmi mnoho bez toho,
že by je pøíslušní domorodci umìli zdùvodnit. Indiánky v Kanadì a  Guaranky
(Guaraní, viz výše), ale i jiné, se pøed porodem pravidelnì postily. Dìlaly to proto,
aby zhubly a  mìly snadnìjší porod, ale i proto, aby se plod snažil dostat
se na svìtlo. Proto Masajové živí tìhotnou ženu takto: v prvních pìti mìsících
tìhotenství jí a  pije jako obyèejnì. Potom dostává kaši z plíèek, peèenì a  ledvi-
nek vaøených s hoøkou kùrou stromu a  mléko. V posledním mìsíci jen mléko.
Podobnì to dìlají i Vandorobky.
Pøírodní ženy také vìdí, co jsou to chutì tìhotné ženy. Fyziologie nás uèí, že
tyto chutì jsou dùsledkem dráždivých nervových stavù, že je však lze rozumem a
 pevnou vùlí pøekonat, když je to tøeba. Pøírodní národy se však domnívají, že je
tìmto chutím tøeba vyhovìt, protože v opaèném pøípadì by se mohlo dítì narodit
s rùznými vadami.
Slyšeli jsme už, že napøíklad Svazijka, když je tìhotná, zaèíná nenávidìt nìkte-
rého mladíka nebo dìvèe; podobných dokladù èistì psychického charakteru nemá-
me od pøírodních národù mnoho, více je zpráv o gastronomických chutích tìhot-
ných žen. O indiánech, který kdysi obývali Pensylvánii, cestovatel vypráví, že muž
tìhotné ženy zde neváhal bìžet i ètyøicet nebo padesát mil, aby jí donesl mísu
èerných jahod nebo jiného ovoce, když na nì dostala chu. Na zaèátku tìhotenství
dostávaly zdejší ženy velkou chu na veverky, kachny a  podobné lahùdky. Jejich
muži zase nelitovali námahy, aby to svým ženám obstarali. Choutky tìhotných žen
se však nevztahují, jak už víme, jen na jídlo. Vakasky (Wakasky) ve východní Afri-
ce jedí tu a  tam i hlínu, Minkopky (Andamanky) bílou hlinku, kterou si malují tìlo,
Sullanky smùlu ze stromù, na Uliášových ostrovech i na ostrovech Seramu a  Am-
boinu (Ambonu) jedí nezralé ovoce, pálenou hlínu a  støepy z hlinìných nádob.
Bugisové a  Makasarové (viz výše) se domnívají, že se i muž po dobu tìhoten-
ství své ženy chová velmi rozmarnì a  má chu na vìci, které se normálnì nejedí.
Nìkteré pøírodní národy vìøí podobnì jako povìrèivé národy evropské, i
na uøknutí, to znamená na škodu, kterou mùže embryo utrpìt v tìle matky, když
se tìhotná žena lekne nìèeho ošklivého, zmrzaèeného nebo znetvoøeného. Reit-
zenstein k tomu podotýká: „Není tomu tak dávno, když se nejen vzdìlaní lidé, ale
i lékaøi snažili vysvìtlit každý znetvoøený plod, každou anomálii uhranutím. Samo-
zøejmì, že mladá matka, která porodila dítì s nìjakou vadou, si vždy snažila vzpo-
menout, co za devìt mìsícù svého tìhotenství vidìla nepøíjemného nebo èeho
se lekla, èemuž pak ochotnì pøipisovala vinu za nenormálnost svého dítìte.“
Anežka Bluhmová63 øíká: „Vrozené bradavice bývají s oblibou pøipisovány
tomu, že se žena lekla pøi pohledu na koèku pøeskakující ohništì, rùže tomu, že
se podívala do plápolajícího ohnì, a  vrozená vada konèetin tomu, že ji vydìsil
pohled na mrzáka. Na vzhled dítìte však pùsobí prý i pøíjemné zrakové dojmy.
Proto si mnohé ženy po dobu tìhotenství stavìjí okolo sebe obrazy hezkých dìtí.
Jistì nelze popøít, že silné zážitky mohou mít škodlivý vliv na prùbìh tìhotenství
tím, že pùsobí poruchy krevního obìhu, morfologické zmìny plodu však zpùsobit
nemohou. Ponìvadž pøíjemné dojmy mohou povznést náladu, která bývá u tìhot-
ných žen velmi špatná, nelze nic namítat proti tomu, když se tìhotné ženy obklo-
pují krásnými obrazy a  podobnì. Dobrá nálada jistì podporuje látkovou výmìnu.
Jen od toho nesmí nic oèekávat, pokud jde o zevnìjšek dítìte, jehož vzhled v pod-
statì urèují zárodeèné buòky jeho rodièù.“
Podle Henryho Havelocka Ellise64 otázku, zda urèité a  konkrétní podráždìní
pùsobící na matku mùže vyvolat urèitý a  konkrétní úèinek na dítì, když neexis-
tují nervové kanály na pøenášení takového podráždìní, je tøeba zatím nechat
nedoøešenou s ohledem na závažnost faktù domnìle nebo skuteènì zjištìných.
Jisté však je, že ve vìtšinì pøípadù se matka lekla v posledních mìsících tìhoten-
ství, èemuž potom celkovì pøièítala nenormálnosti svého dítìte. Zatímco pøísluš-
né deformace, jak je vìdecky nespornì prokázáno, odpovídají urèitým stadiím
našeho vývoje v mateøském tìle, která spadají do prvních týdnù embryonálního
života. Tato stadia se prostì udržela v tìchto deformacích, protože nìjaká pøe-
kážka zabránila dalšímu vývoji.
Atježané (viz výše) pevnì vìøí, že ženu lze uhranout, a  témìø každý z nich umí
na pøíkladech dokázat, že nìkdo má opièí výraz, je hadovitý, leží ve vodì jako
krokodýl nebo se oblièejem podobá nìkterému zvíøeti, protože jeho matka byla
takto uøknuta. Jsou pøesvìdèeni, že uøknout lze jen v prvních ètyøiceti dnech tìho-
tenství. Na uhranutí vìøí i indiáni na øece Orinoku, Maorové, Wakambové a  další.
Tìhotná Atježanka nesmí pøi vaøení rýže dávat vìtev špicí do ohnì, aby se dítì
nenarodilo nožièkami napøed; nesmí na krku nosit žádné ozdoby, aby se dítìti
okolo krku neobtoèila pupeèní šòùra a  nesmí šaty zašívat na sobì, aby nemìla
dlouhý porod. Takových povìr se u pøírodních národù vyskytuje velké množství.
U Asa-Vandorobù (Vandorobové, viz výše) nesmí tìhotná žena ani její manžel
pøekroèit lezoucí mravence, nesmí se ocitnout v blízkosti chameleona ani hada,
nesmí uvidìt ani uslyšet snovaèe, nebo to vše škodí plodu. Když chce mít žena
na ostrovech Seram Laut a  Gorong v Molukách zdravé a  hezké dìti, nesmí sedìt
pøed dveømi, sbírat chrastí, nesmí lovit nic ostnatého ani ležet na zádech.
Když chtìjí mít ženy z Mentawajského souostroví v období tìhotenství novou
zástìru, zhotoví si ji v zahradì, ale starou nezahodí jako pøedtím, ale rozprostøou ji,
aby nemìly køivé dìti. V této dobì odkládají všechny použité pøedmìty narovna-
né. Zajímavý obøad se vyskytl na Jávì: v sedmém mìsíci tìhotenství šli manželé
ke studni nebo na bøeh potoka. Muž i žena mìli horní èást tìla obnaženu; žena mìla
v podpaží uvázané mladé pisangové listy a  pouze vpøedu byl malý otvor nebo
záhyb. Sedli si jeden proti druhému, muž vzal tkalcovský èlunek a  spustil ho ženì
do záhybu. Byla však u nìj staøena, která èlunek zachytila, nìžnì ho vzala do náruèí
a  øekla: „Jaké milé dìátko, jaké krásné dìátko!“ Potom muž do záhybu spustil
vejce a  když spadlo na zem jako symbol postýlky, vzal kris (malajskou dýku) a
 rozøezal pisangové listy v místì záhybu. Nato pøišly všechny ženy a  jedly rýži
s rudžakem.
U nìkterých národù však mívá urèité povinnosti i manžel tìhotné ženy, nemlu-
vì o tom, že s ní nesmí souložit a  nìkdy se ani stýkat. Musí se také i on postit
rùzným zpùsobem a  vyvarovat se urèitých pokrmù.
Napøíklad u jihoamerických indiánù jsou to masitá jídla, v povodí Amazonky ryby,
vejce a  želví samci, na Andamanách kuny, ještìrky a  podobnì. Nesmí též tìžce praco-
vat, napøíklad u Karibù a  v Grónsku. Na Kamèatce slyšel Steller, že manžela zde obvi-
òovali z chybné polohy dítìte pøi porodu, protože pøedtím ohnul døevo na koleni své
tìhotné ženy. U pøírodních Dajakù na Borneu nesmí muž pøed porodem ženy pracovat
s ostrými nástroji, zabít zvíøe ani vypálit z ruènice. Jak to však bývá na celém svìtì,
život je mocnìjší než všechny povìry a  zákony. Když muž náhodou zabije zvíøe, které
v tomto období nesmí jíst, rychle uteèe, ale brzy se vrátí tou samou cestou, pøièemž
nahlas a  udivenì vykøikne: Kdo jen mohl zabít toto zvíøe?! Od této chvíle se už nemusí
bát, že jeho dítì pøijde na svìt znetvoøené a  s krvavým nosíkem.
U pùvodních obyvatel Mentawajského souostroví dìlá muž za tìhotnou ženu
urèité domácí práce, napøíklad po jídle umývá nádobí. Øekli jsme, že u nìkterých
národù se nesmí stýkat s tìhotnou, ale napøíklad u Atježanù je tomu naopak: Atje-
žan nesmí opustit svou ženu od chvíle, kdy zjistil, že je tìhotná, až do ètyøicátého
ètvrtého dne po porodu. Nesmí ji nechat o samotì hlavnì mezi východem a  zápa-
dem slunce, aby ji chránil pøed rùznými duchy, kteøí ji ohrožují. Když má muž ženy
dvì, musí noc nebo alespoò vìtšinu noc strávit u tìhotné. Když jsou tìhotné obì
dvì najednou, noèní ochranu jim poskytuje støídavì. V prvních pìti mìsících tìho-
tenství nesmí zabít žádné zvíøe ani hada nebo tygra, jinak by jeho žena mìla tìžký
porod a  dítì by nabylo vlastnosti zabitého zvíøete.
Na ostrovech Jap nesmí manžel od ètvrtého mìsíce tìhotenství jíst banány
ani spadané kokosové oøechy, nesmí zboøit chatrè, jinak by vyvolal potrat,
nesmí kácet stromy, aby se dítìti nezlomily údy a  nedostalo zajeèí pysk, nesmí
jíst želvy, kraby a  kropenaté ryby, jinak by dítì pøišlo na svìt znetvoøené,
nesmí splétat provaz, aby se mu neomotala pupeèní šòùra, nesmí se zbavit ka-
menných mincí, barviv a  jiných drobných pøedmìtù, které u sebe nosívá v koši.
Na Ambionu a  Uliášových ostrovech (viz výše) nesmí muž moèit za mìsíèního
svitu, nebo tím, že obnaží svùj pohlavní úd, by urazil ženy na Mìsíci, a  to by
mìlo za následek tìžký porod jeho ženy.
Už jsme øekli, že nìkteré pøírodní národy se snaží ulehèit ženám tìhotenství
tím, že je zbavují tìžké práce. Jiné jim však obvyklou práci ponechávají, aby jim
porod naopak neztížily. Na ulehèení porodu používají i masáže. Domorodé porod-
ní báby si myslí, že masáží mohou zabezpeèit dítìti správnou polohu v tìle matky.
O masáži u Bugisù a  Makasarù jsme už slyšeli. Je to dokonalý slavnostní
obøad. Pøed oèekávaným porodem se koná velkolepá slavnost za úèasti všech
známých a  pøátel, kteøí napøed poslali rùzné chutné ovoce. Manželé si sednou
na slavnostnì ozdobenou svatební postel. Hosté mužského pohlaví se brzy vzdálí
ke svým hrám a  kohoutím zápasùm. Vedle tìhotné si sednou babice-mastièkáø-
ky, dvì a  dvì z každé strany. Žena leží na zádech s ohnutými a  sevøenými kole-
ny a  babice jí zaènou tøít bøicho, aby prý daly dítìti správnou polohu. Masáž
používají napøíklad i na Malajském souostroví, na ostrovì Nias, u Masajù,
v Ugandì, Mexiku, v Guatemale.
Na ostrovech Jap zavádìjí tìhotným ženám asi mìsíc pøed porodem do
otvoru dìlohy svinuté listy jakési rostliny a  stále je nahrazují novými a  silnìj-
šími svitky, aby se brána dìlohy rozšíøila a  porod nebyl tak bolestivý. Jako
terapeutické prostøedky používají koupele, vtírání olejù a  mastí, pouštìní
žilou apod.

Porod. Porod je fyziologický akt, který za normálních okolností žena vykoná-

vá dobøe a  snadno jako jinou tìlesnou funkci a  k nìmuž, pokud probíhá pøiroze-
nì, potøebuje stejnì málo pomoci jako samice zvíøete. Nebudeme daleko od prav-
dy, když øekneme, že v pradávných èasech, když žil èlovìk zpùsobem jen málo
odlišným od života vyšších zvíøat, poskytovali rodící ženì zvláštní pomoc jen velmi
zøídka.
I když je jisté, že porod zvíøecí samice je obvykle snazší než porod ženy, je stejnì
jisté, že pøirozené síly k porodu a  pøekonání odporu, jenž se mu staví do cesty, jsou
pøi normální tìlesné stavbì a  za nikoliv nepøíznivých podmínek u ženy stejnì pøí-
znivé jako u zvíøecí samièky. Mnohé pøípady z novodobých dìjin, kdy žena rodí
bez jakékoliv pomoci – a  pøitom úspìšnì – i v kulturních pomìrech, ale i skuteè-
nost, že ženy z takzvaných nižších vrstev rodí vìtšinou mnohem snáze než ženy
ze zámožných a  rozmazlených kruhù, jen potvrzují zprávy vìtšiny vìdcù a  cesto-
vatelù, že pøírodní žena rodí lehce.
Celkem samy a  bez jakékoliv pomoci rodí v lese nebo na moøském pobøeží
ženy na ostrovech Buru a  Seram, na ostrovech Kei (viz výše), na Timorlautských
ostrovech (døíve Tenimberské souostroví), na Babberském souostroví i na ostro-
vech Keisar, Eetar, Roma, Dama, Keun, Nila a  Serua (vše v Indonésii). V lese vyhle-
dávají místo u potoka, ve kterém se vykoupou i s dítìtem. Na Timorlautu rodí
èasto vsedì v moøi.
I Maorky (viz výše) na Novém Zélandu rodí èasto samy v køoví na bøehu poto-
ka a  potom se v nìm umyjí i s dítìtem. Jistý cestovatel popisuje pøípad, kdy
na Maorku – nosièku – pøišly porodní bolesti pøi pochodu. Porodila a  pokraèovala
v cestì ještì ètyøi míle, druhý den ušla patnáct mil.
Domorodé Negritky a  Montesky na Filipínách rodí témìø vždy bez pomoci a
 èasto jsou samy, když dostanou bolesti. Postaví se k bambusovému kmeni tak, že
o nìj silnì opírají spodní èást tìla. Dítì pustí do teplého popela, matka si lehne vedle
nìho a  sama pøeøeže pupeèní šòùru. Potom se jde umýt s dítìtem do vody, vrátí
se domù a  pøikryje se listím. Horské divošky na Luzonu (také na Filipínách) rodí
tam, kde na nì pøijdou porodní bolesti. Úlomkem lastury nebo bambusovou tøís-
kou pøeøežou pupeèní šòùru tak obratnì, že témìø neunikne ani kapka krve. Po
nìkolika hodinách má už žena novorozeòátko na zádech a  kráèí s ním ve sluneèním
žáru i v lijáku.
Alafurky (viz výše) na Molukách odcházejí porodit do odlehlých míst, kam
je nikdo nesmí doprovázet; bìžnì se stává, že žena porodí ve èlunu a  potom
sama ve veslování pokraèuje. Je známý pøípad, kdy na ženu, veslující na druhý
bøeh zátoky, pøišly porodní bolesti ve vzdálenosti moøské míle. Porodila a  ves-
lovala až na druhý bøeh. Tam umyla své dítì a  ještì ten den se vrátila. „Nemys-
leme si však, že jsou tyto ženy silnìjší a  èilejší než jiné. Naopak, vìtšinou jsou
malé a  útlé, ale díky teplému podnebí je jejich organismus pružnìjší.“ Také
Polynésanky na Samoa rodí vìtšinou snadno a  ihned se odeberou k øece, aby
sebe i dítì vykoupaly.
Rovnìž na Havaji rodí domorodé ženy témìø bezbolestnì, kromì nìkolika
výjimeèných pøípadù. Když vidìly v bolestech rodit ženy misionáøù, divily se jejich
utrpení a  smály se, protože si myslely, že bìlošky køièí jen ze zvyku.
Steller popisuje pøípad, kdy vidìl nìjakou ženu na Kamèatce vyjít z domu jen si
tak nìco vyøídit, a  za ètvrt hodiny se vrátila s dítìtem v náruèí. Její tváø nebyla ani
trochu zmìnìná. Podle zpráv velmi snadno rodí Osjaèky (Chantky), Samojedky
(Nìnky), Baškirky (národnost v Povolží), Èudky i astrachánské Kalmyèky.
Lehké porody mají i pøírodní africké ženy.
O Hotentotkách (viz výše) to také tvrdí mnozí cestovatelé. O Òama-Hoten-
totkách napsal muž, který se mezi nimi narodil a  byl jimi vychován: „Hotentotky
rodí neobyèejnì snadno; èasto se stává, že žena sama povije a  krátce po porodu
pokraèuje v práci, jako by se nic nestalo... Òama-Hotentotky projevují pøi porodu
obdivuhodnou tvrdost. Na jednu ženu pøišly porodní bolesti, když byla sama doma
bez jakékoliv pomoci. Jednoduše vyhnala z domu krávu, lehla si do teplé prohlou-
beniny a  sama zde porodila. Veèer už sedìla u ohnì, kouøila a  vesele vyprávìla.
Jiná velmi mladá žena ráno odešla s dobytkem na pastvu vzdálenou nìkolik hodin;
veèer se vrátila s dítìtem na zádech.“
Také Beèuánky (viz výše) rodí snadno a  poruchy se u nich vyskytují jen
zøídka. I se zde stává, že ženy pracují na poli až do poslední chvíle, a  když na nì
pøijdou porodní bolesti, povijí dítì a  vrátí se s ním bez jakékoliv pomoci do
vesnice. Když se u Beèuánek objeví porodní potíže, považují to za nìco hrozné-
ho a  ztrácejí hlavu.
O guinejských ženách napsal cestovatel na zaèátku osmnáctého století: „Poro-
dy jsou zde velmi pohodlné pro muže, nebo není zvykem, aby ženy zùstávaly
dlouho v posteli nebo mìly zvláštní nároky na jídlo. Jednoho dne jsem byl náho-
dou nedaleko místa, kde se èernošská žena chystala k porodu. Nenaøíkala ani
pøi nejvìtších bolestech, které trvaly nejvýše ètvrt hodiny, a  ještì v ten samý den
jsem ji vidìl umývat se na bøehu moøe, pøièemž už vùbec nemyslela na svùj porod.
Nìkdy se stává, že rodièky jsou nemocné a  musí nìkolik dní ležet, ale to se stává
skuteènì málokdy.“
Podobné zprávy máme ze Zlatonosného pobøeží, Sierry Leone, Senegalu, Lo-
anžského pobøeží, ze støední a  východní Afriky i z Kanárských ostrovù. Snadno
rodí i èernošky z povodí Nilu. Porodí èasto na poli a  pokojnì se vrátí ke své práci.
Porod velmi zmáhá jen mladé otrokynì, které byly pøedtím zašity.
Cestovatelé i lékaøi tvrdí o vìtšinì amerických žen, že mají snadné porody.
Ženy z Ohòové zemì rodí bez námahy, nebo jsou jejich novorozeòata velmi
malá. Když pøijde jejich èas, odejdou se svými pøítelkynìmi do nejbližšího køoví a
 zde nepozorovanì porodí. Patagonky v dobì svého tìhotenství pracují velmi tìž-
ce, „což jim pøíroda oplácí snadnými porody.“ Indiánky v Guayanì „znají málo
umìní porodních babièek, ale pøíroda ho naštìstí udìlala zbyteèným, protože zde
snad ani nevìdí, co je to tìžký porod.“ V Nikaragui vidìl cestovatel rodící indiánky
takto: kleèely na kolenou, kouøily cigáro a  v prstech posunovaly rùženec.
O Irokézkách starší francouzský cestovatel napsal: „Mladé manželky Irokézù
se honosí tím, že pøi porodu nekøièí. Jako je urážkou pro bojovníka, když se o nìm
øekne, že utekl, tak je urážkou pro ženu, když o ní hovoøí, že køièela pøi porodu.“
Severoameriètí indiáni pøímo vyžadovali, aby jejich ženy snášely i tìžké a  dlouhé
porodní bolesti bez náøku a  køiku, i když vìtšina porodù probíhala hladce. Když
žena projevila slabost, považovali ji za nehodnou mateøství a  její dìti za zbabìlé.
Jeden misionáø napsal: „Rudokožci pøicházejí na svìt bez vìtší námahy a  péèe...
Porodní bolesti netrvají dlouho, žena zøídkakdy pøeruší práci.“ Muž, který žil nìkolik
rokù u Siù, poznal ženu, která šla v zimì do lesa na døevo, cestou porodila, dítì
zabalila, položila ho na nasbírané døevo a  tak se šastnì vrátila s dítìtem i døevem do
osady vzdálené nìkolik mil. Jiný cestovatel vypráví o indiánské skupinì Ploskolebcù
a  Kootenahù, mužù, žen a  dìtí, která byla na lovu: jednoho mrazivého dne od
skupiny poodešla jedna žena, sestoupila s konì, rozprostøela na snìhu buvolí kùži a
 porodila dítì. Pøitom dala na všechno dobrý pozor. Potom dítì zabalila do šátku,
znovu sedla na konì a  dostihla skupinu døív, než zpozorovali její nepøítomnost.
O Bambarkách (Bambarové, pùv. obyvatelstvo v Gambii a  Senegalu) se píše,
že když žena porodí na poli, položí dítì do kalabasové mísy a  jde ho umýt až
domù. Cestou se nesmí kalabasy dotknout, a  tak s ní i s dítìtem balancuje na hlavì,
aèkoliv je s dítìtem ještì spojená pupeèní šòùrou. Dokud totiž pupeèní šòùra sama
neodpadne, do té doby je dítì pod ochranou dobrého ducha, který by její odstranì-
ní považoval za zásah do okruhu své moci.
Hrdlièka65 sledoval u dvaapadesáti indiánek délku jejich porodu. U 29 % z 35
Apaèek a  u 23,5 % ze 17 Pimek trval porod nejvýše dvì hodiny; 7 až 12 hodin trval
porod u 31 % Apaèek, 7 až 10 hodin u 32 % Pimek; déle než den trval porod u 31 %
Apaèek a  17,6 % Pimek; byly to vìtšinou prvorodièky. Placenta vyšla témìø bez
výjimky krátce po porodu – nejpozdìji do pùl hodiny.
Z množství dùkazù o lehkých porodech pøírodní ženy jsme vybrali jen nepatr-
nou èást a  ty nejtypiètìjší a  nejcharakteristiètìjší pøíklady. Opaèných zpráv se vy-
skytuje málo. Misionáø Dobritzhoffer hovoøí o tìžkých porodech Abiponek (viz
výše) v Paraguayi, ale i brazilské indiánky prý rodí ve velkých bolestech. Jsou to
však skuteènì výjimky a  jejich pøíèinu pøesnì neznáme. Hovoøily jsme o tìchto
vìcech obšírnìji, protože lehké a  krátké porody u pøírodních národù – ale též u
zdravého lidu v porovnání s pøecitlivìlými tøídami civilizovaných národù – jsou
jedním z dùkazù, že takzvaná biologická tragédie ženy je v pøevážné míøe dùsled-
kem nezdravé civilizace, špatné životosprávy a  nesmyslných sociálních pomìrù.
Jak jsme øekli, pøírodní žena èasto rodí pod širým nebem sama v lese nebo
v pøítomnosti jedné, respektive vícero blízkých žen.
Èernošky kmene Bongo v Súdánu (viz výše) mají tyè natáhnutou mezi dvìma
stromy, kterou stojící žena uchopí jako hrazdu. V pøestávkách mezi porodními
bolestmi chodí pomalu sem a  tam, jen co však nastanou, uchopí tyè, roztáhne nohy
a  tlaèí dolù. Pomocnice kleèí pøed ní, aby dítì nespadlo na zem. Tyè mezi stromy je
stále pøipravena pro každý porod. Když skonèí, jde matka s dítìtem k vodì, aby
se vykoupaly. Prùvod, v jehož èele nese tancující žena plodové lùžko (placentu),
dojde k øece za veselého zpìvu a  køiku. Zde žena placentu odhodí co nejdále.
Do lesa chodily rodit i ženy mnohých severoamerických indiánských kmenù,
napøíklad Siù, Komanèù, Tonkavù, Propíchnutých nosù, Apaèù, Èejenù a  dalších.
Žena sama nebo v doprovodu pøíbuzných a  pøátel opustila vesnici a  vyhledala si
opuštìné místo, nejradìji u tekoucí vody, aby se zde pak mohla i s dítìtem umýt.
Když porodila a  oèistila se, vrátila se domù. Také Australky nejradìji rodí v lese.
U pøírodních národù se však setkáváme i s opaèným jevem, totiž s veøejným
porodem.
O Kamèadalkách napsal výborný pozorovatel Steller, že rodily vkleèe za pøí-
tomnosti všech lidí z vesnice, bez rozdílu stavu a  pohlaví. I na Havaji byl kdysi
porod veøejným aktem. U Kara-Batakù na Sumatøe vidìl cestovatel veøejný porod
náèelníkovy ženy. Také na Aruských ostrovech, na souostroví Kei, v bývalé Ho-
landské Indii, v Guineji a  u nìkterých kmenù jihoamerických indiánù jsou dodnes
bìžné veøejné porody. U indických mundských Kolù bývají u porodu vlastní i cizí
dìti rùzného vìku. Cestovatel k tomu poznamenává: „Tato pøirozenost, která nám
pøipadá hrubá, však nemá špatný vliv na mravy dìtí.“ A  Reitzenstein dodává prá-
vem: „Což je ostatnì zøejmé.“
Vìtšinou však krátce pøed porodem odchází tìhotná pøírodní žena do samo-
statné chatrèe, stanu nebo jurty, které stojí v blízkosti rodového obydlí nebo vesni-
ce. Je to zvyk velmi starý a  rozšíøený a  souvisí a  povìrou, o níž jsme už hovoøili,
že totiž výmìšky z ženských pohlavních orgánù jsou neèisté a  nebezpeèné a  že
žena musí být zároveò chránìna pøed zlými duchy.
Alafurka na Seramu (viz výše) si pro porod vyhledá vhodné místo v lese nedale-
ko vesnice, vìtšinou u tekoucí vody. Zde jí postaví paparissan, malou chatrè zhotove-
nou z tyèek a  listí, kde se mùže skrýt pøed deštìm. Je u ní staøena, která jí poskytuje
služby porodní báby. Podle jiné zprávy na nìkterých místech postaví manžel své
ženì zvláštní porodní chatrè, kterou opustí až tøetí den po porodu. Mnohé ženy však
rodí doma. Rodit doma ale mají pøísnì zakázáno Patasiva-Maselky na tomtéž ostro-
vì. Jako obecní porodnici používají stejnou chatrè, do které se uchylují menstruující
ženy. Domù se smí vrátit až tøi dny po porodu, když se vykoupou.
Giljaci (Nivchové, viz výše) zavedou rodící ženu i v nejvìtší fujavici do samo-
statné boudy ve køoví, kterou ženy používají jako záchod a  kam nesmí vstoupit
ani jeden muž, aby neutrpìl tìžkou újmu. Tuto porodní chatrè, lan raf, postaví
narychlo v poslední chvíli. Je sbitá z prkem, støechu má z bøezové nebo jedlové
kùry a  pøipomíná spíše psí boudu než místo, kde má na svìt pøijít nová bytost.
Naproti tomu prý obklopují Giljaci tìhotnou ženu velkou péèí. Do zmínìné chatrèe,
v níž udržují mírný oheò, ji dopraví deset dní pøed pøedpokládaným porodem.
Rodící ženu zde zøejmì nepokládají za neèistou, protože se po porodu nemusí podro-
bovat oèišovacím procedurám. Po dobu pobytu v boudì se o ni starají pouze
ženy, které jí pomáhají pøi porodu a  potom vykoupou novorozeòátko nejednou i
ve ètyøicetistupòovém mrazu.
Na Novém Zélandu pokládali tìhotnou ženu za tabu, nesmìla se tedy stýkat
s jinými lidmi a  poslali ji do chatrného pøístøešku z vìtví a  listí, který ji sotva uchránil
pøed deštìm, vìtrem a  sluneèním žárem. Podle jejího postavení ji obsluhovala jedna
nebo více žen, které byly také tabu. Toto odlouèení trvalo ještì nìkolik dní po porodu
a  po celý èas bylo i novorozenì vydané napospas každé nepohodì.
Nìkteré kmeny nazývaly porodní chatrè „domem plodu“. Když rodila žena
náèelníka, pøešla druhý den do „domu-hnízda“. Zatímco „dùm plodu“ byl praktic-
ky kùlnou, „dùm-hnízdo“ byl už lépe vybaven. Když bylo ženì tabu odòato, moh-
la zde pøijímat návštìvy pøíbuzných a  pøátel. Když bylo hezké poèasí, nešla do
„domu plodu“; tak potom oznaèovali i místo, kde porodila. Jídlo jí donášeli do
urèité vzdálenosti od „domu plodu“ a  musela ho sníst venku, nesmìla si z nìho nic
vzít s sebou, jinak by bylo dítì vydané všem možným nebezpeèím, jaká jen mohou
lidi postihnout.
Také na Havaji je porodní chatrè tabu. Žena v ní leží na malém kousku látky a
 je pøikrytá pokrývkou z morušové kùry. Muž èeká nedaleko chatrèe, do níž vejde
po oznámení narození dítìte, aby sám pøeøezal pupeèní sòùru. Na karolínském
ostrovì Mamoluku odejde ženy, když pøišel její èas, do porodní chatrèe, imven
naukat, do které muž vùbec nesmí vstoupit. O pomoci porodní báby nevìdí domo-
rodci nic, proto se snaží zabránit špatnému prùbìhu porodu, který podle nich zpù-
sobují zlí duchové, jen zaklínáním a  kouzly.
 Nejmocnìjším zlým duchem je „èerný duch“. Je to lesní duch, silnì zarostlý,
strašidelného zevnìjšku. Èarodìjník pøed chatrèí se ho snaží zahnat. V noci toto
místo hlídá šest mužù s pochodnìmi. Do blízkého lesa hodí nebo zavìsí pro ducha
ovoce, ryby a  další jídla. Když zaslechnou mlaskání a  pokrmy do rána zmizí, je to
pøíznivé znamení; pokud je pokrm i ráno na svém místì, znamená to, že se zlého
ducha nepodaøilo odlákat. Rodièku neviditelnì ohrožují i dva ženští duchové, sest-
ry; chtìjí jí prý udìlat díru do prsou a  sežrat oèi.
Uluové (Vulvové, v Mosquitorí, viz výše) jsou dobromyslní, ale velmi zaostalí
indiáni, kteøí nežijí v osadách, ale rozptýlenì. Jednu skupinu tvoøí dvì tøi chatrèe.
Každou z nich obývají tøi nebo ètyøi rodiny a  každá má ohništì v jednom koutì;
zde si vaøí své banány a  brebentí. I když jsou u nich porody už vzácné, musí žena
ihned po pøíchodu bolestí odejít do odlehlé chatrèe v lese, kde ji ostatní ženy opa-
trují a  nosí ji potravu.
Severoameriètí indiáni mìli rùzné zvyky. U Èipevajù a  Vinebagù rodila žena
v zimì v oddìleném stavu nedaleko rodinné chatrèe, za špatného poèasí v lese.
Ženy Komanèù rodily také v lese, ale kromì toho mìly i samostatnou chatrè
z chrastí. Byla šest až sedm stop vysoká, v prùmìru mìla asi osm stop, pøièemž
vchod byl øešen tak, že jeden konec stìny trochu pøevyšoval druhý. Nedaleko
vchodu vyènívaly ze zemì tøi kùly z tenkých stromeèkù, které byly od sebe vzdá-
lené deset krokù a  vysoké ètyøi stopy. V chatrèi byly dvì pravoúhlé vyhloubeni-
ny v zemi, deset až osmnáct coulù široké, u každé z nich stál kùl. Do jedné vložili
horký kámen, do druhé nasypali trochu sypké hlíny, aby vsakovala stolici a  moè.
Na ostatní pùdì ležely rùzné byliny. Tak pøipravili místo pro porod, když se usadili.
V dobì, kdy nebylo chrastí a  listí, vyplòovali mezery kusy šatstva nebo je zakrý-
vali kùžemi. Když byli na pochodu, nacházeli pro rodící ženu jen pøirozenou
ochranu pod blízkým stromem.
Ženy východním Eskymákù pøivádìjí první dítì na svìt v obyèejném iglú, ale
pøi dalších porodech musí použít samostatné chatrèe vystavìné pro tento úèel. I
Eskymaèky v západních oblastech musí rodit v malé chatrèi, ve které jsou zavøeny
s nìjakým zvíøetem, vìtšinou psem, a  to bez jakékoliv pomoci. Cestovatel, který
navštívil nìkolik takových chatrèí se šestinedìlkou a  novorozenìtem, našel v jedné
zvláštì malé fenku se štìòaty. Nebudeme dále vypoèítávat všechny pøírodní národy,
u nichž se porodní chatrè v té nebo oné podobì vyskytovala nebo vyskytuje.
Ve svém obydlí rodí napøíklad nìkolikrát zde už zmínìné Atježanky. Rodièku
položí na zem, na kterou rozprostøeli bambusové látky. Na tìchto látkách musí
ležet po dobu celého porodu i kdyby trval bùhví jak dlouho. Štìrbinami v podlaze
mùže zároveò odtékat plodová voda dolù pod kolovou stavbu, kde ji zachytávají
do jakési nádoby z listù stromu, do které nasypali trochu soli a  popela. Když plo-
dová voda a  krev stekly do nádoby, velmi peèlivì ji pøikryjí velkými a  hrubými
pandanovými listy.
Nìkteré indiánky rodí jen na holé zemi, nejvýše je pøikryjí buvolí kùží, starým
šátkem nebo trochou suché trávy a  mechu. Nejèastìji pokryjí vrstvu hlíny buvolí
kùží. Naopak když Xhosa-Kaferka rodí doma, kleèí nahá na hromadì hlíny, aby
kapky krve nezneèistily její šaty nebo podlahu. Samoánky se nejpozdìji v osmém
až devátém mìsíci pøestìhují ke svým rodièùm, kde oèekávají porod. Na Gilberto-
vých ostrovech si vyhledá žena pìstouny pro oèekávané dítì, kteøí by ho adopto-
vali a  potom porodí v domì pìstouna, džibuma. Pokud rodí doma, pøestìhuje
se do pìstounova domu pozdìji.
 Pøírodním národùm pomáhají pøi porodu rùzní porodní pomocníci nebo po-
mocnice. Když podle nejprimitivnìjšího zvyku ponechává muž, rodina èi kmen
rodící ženu o samotì, nebo považují normální porod – koneckoncù akt pøíliš váž-
ný – za bezvýznamnou vìc a  starají se jen o to, aby byla rodièka oddìlena od
ostatních, je jistì kulturním pokrokem, pokud muž svou ženu v její tìžké hodince
neopustí, ponechá ji v obydlí a  obstará jí jiného pomocníka.
Tak to bylo napøíklad na Antilách, kde si žena v oèekávání lehla na postel, muž
svou postel pøenesl do jiné místnosti a  zavolal souseda, aby ženì pomáhal. Sám
muž pomáhá ženì napøíklad u brazilských indiánù Karajá. Žena sedí na patách,
rukama objímá desku a  muž jí zezadu silnì svírá tìlo. Vlastní muž asistuje pøi po-
rodu u severoamerických indiánù, na Andamanách a  v Evropì u Loparù (tj. La-
poncù, ve Skandinávii a  na poloostrovì Kola).
Zpravidla však pomáhá rodièce žena, nebo porod se považuje za vìc, která
má pøed muži zùstat skrytá. Není to však ze studu, ale z povìr èi sociálních
dùvodù.
U západoafrických Ewweù, Samoáncù a  èásteènì u Malajcù pomáhá rodièce
matka, na Malabarském pobøeží (v Pøední Indii u Arabského moøe) tchynì. Urèi-
tým pokrokem je, když nepomáhají ženì jen pøíbuzní nebo její kamarádky, ale
„zkušené ženy“, jako napøíklad u Dajakù na Borneu, na Aleutách, u Kabylù, Súdán-
cù, beduínù a  dalších. U Hotentotù, Køovákù a  Hererù rodí žena vleže na levém
boku. Sedí u ní tøi ètyøi staøeny, které jí pøi každém návalu bolesti stlaèují dìlohu.
Taková pomoc však nebývá vždy užiteèná.
O domorodkách na Filipínách jistý lékaø napsal: „I když je nezkušenost chrání
pøed jistými praktikami, které v jiných zemích omezují plodnost, všeobecnì
jsou tu nepøíliš poèetné rodiny. Pøemísování dìlohy a  chronické zápaly, dù-
sledky násilných praktik, které dìlají domácí matrony ze strachu, aby nebyl
porod tìžký, ale také nedostateèný klid šestinedìlek, mají za následek brzkou
neplodnost žen.“ Na Filipínách dosáhnou nìkteré „zkušené ženy“, hlavnì když
jsou už starší, titul mabütin gilot, dobrá bába. Na ostrovì Seram je nazývají
ahinatukaan, na Timorlautských ostrovech (døíve Tenimberské souostroví) vata
sitong, na ostrovì Viti Levu aleva vuku, u Basutù babele xisi. S profesionálními
porodními bábami se setkáváme napøíklad u Masajù a  Svazijcù. Porodní báby,
in gaiotoijok, jsou u Masajù velmi vážené.
První takovou bábou byla prý Nairenna, jejíž jméno pochází od toho, že
pøi porodu mìla ovinutou pupeèní šòùru okolo krku. Jsou to starší ženy, žijící pøí-
mo v kraalu nebo v kraalu sousedním, a  porodnictví vykonávají øemeslnì. U Sva-
zijcù dostávají penìžitou odmìnu a  šaty rodièky. Pøi porodu jen masírují tìlo rodiè-
ky a  oddìlí pupeèní šòùru. Jsou prý pomìrnì rozumné a  èistotné. V Mexiku po-
rodnice zpracovávají rodièce už v sedmém mìsíci tìhotenství bøicho a  záda pìst-
mi, èasto až pùl hodiny, až se žena bolestí svíjí. Tomuto zvyku lze pøipsat èasté
potraty, i když podle jejich pøesvìdèení se tím zabezpeèuje dítìti správná poloha.
Když se pøi porodu zjistí nesprávná poloha plodu, chytí rodièku za nohy a  tøesou
jí, aby prý dítì zaujalo polohu hlavièkou ven. Domorodé porodní báby mají napøí-
klad pouštní Arabové, Marokánci aj., ale také nìkteré kmeny severoamerických
indiánù, stepní Tunguzové (dnes èastìji Evenkové, mezi Jenisejem a  Ochotským
moøem), sibiøští Burjati, dále jsou známé na Malakce, v bývalé Holandské Indii,
na Karolínách, Nových Hebridách atd.
Ještì dále pokroèili Atježané a  Fidžijci, o nichž jsme zde už psali nìkolikrát. U
Atježanù patøí porodní báby ke zvláštnímu stavu. Bývá to vždy starší žena, bi-
dan, která pozná tìhotenství a  porod z vlastní, podle možnosti bohaté zkušenos-
ti a  kromì toho se uèila u jiné porodnice. Do její kompetence spadá nejen porod,
ale i vìci související s dìtmi, s mladým manželstvím a  nejednou i s vyhánìním
plodu. Kromì tìchto žen existuje i další stav babièek, ale tìch je jen nìkolik. Jsou
to jakési hlavní porodní báby, které volají na radu a  pomoc jen v tìžkých pøípa-
dech. Nazývají je bidan dalam, což znamená, že pracují uvnitø tìla. Fidžijci mají
odpradávna domorodé báby, aleva vuku, které dìlají ze svého umìní tajemství a
 obklopují se záhadnými ceremoniály: krátce pøedtím, než se vzdají svého povo-
lání, zasvìtí do nìho svou nástupkyni. V odlehlých krajích pomáhají pøi porodu i
evropským ženám.
Na Malakce mají porodní báby pøímo výsadní postavení. U Orang-Belendù
(Orangové viz výše) bydlí v samostatné chatrèi, která stojí pøímo na zemi a  nikoliv
jako ostatní chatrèe na bambusových kùlech. Do chatrèe mohou vejít jedinì ženy.
Vchod je velmi malý a  nízký, aby dovnitø nebylo vidìt. Když je bába vdaná, bydlí
s mužem v obyèejné chýši, ale kromì ní má ještì svou porodní chatrè. Nìkteøí lidé
øíkají, že chatrè je tak nízká proto, nebo bába je stará a  slabá, jiní zase, aby se do ní
nemohli dívat zlí duchové, nebo i to, aby ji bylo možno dobøe rozeznat a  aby do ní
nevešel nepovolaný èlovìk. Chatrè zároveò slouží za porodnici a  ženy zde pøežijí
dva týdny šestinedìlí.
Muži pomáhají pøi porodu u Kalmykù, na Havaji, u mnohých èernošských ná-
rodností, u Tengercù na Jávì (viz výše), na ostrovì Bali. Na Filipínách splòuje tuto
funkci muž zvaný teneador. Uchopí rodièku zezadu a  stlaèuje její spodní èást tìla.
Když leží rodièka na rohoži, stoupne si teneador k její hlavì a  odtud stlaèuje dno
dìlohy.
Porodní poloha ženy je u pøírodních národù rùzná a  sotva se asi podaøí zjistit,
do jaké míry souvisí urèitá poloha s charakteristickými vlastnostmi nebo fyzickými
znaky pøíslušné rasy. Pøírodní ženy rodí skuteènì všelijakým zpùsobem a  bylo by
nesnadné roztøídit národy podle porodní polohy, která je u nich obvyklá. Mìlo by
to smysl jen tehdy, kdybychom mohli zjistit, zda je urèitá poloha výsledkem urèité
tìlesné skladby, jenže to se nezdá pravdìpodobné.
Velmi èasto se vyskytují úplnì odlišné porodní polohy i u kmenù velmi pøíbuz-
ných a  není také vzácností, že znají tøeba nìkolik poloh v jednom kmeni. Ženy
mexických a  severoamerických indiánù rodí témìø ve všech polohách. U pøírod-
ních národù je nejrozšíøenìjší polohou polosed a  døep. Kríkské indiánky leží
pøi porodu na bøichu.
Podrobný pøehled porodních poloh podle Bartelse vypadá takto:
I. Poloha vleže: 1. Vodorovná poloha na lùžku nebo na zemi, 2. poloha na zá-
dech (napøíklad na stole) s nohama visícíma dolù, 3. poloha na zádech s vyvýše-
ným zadkem a  se sníženou hlavou a  rameny, 4. vodorovná poloha na boku, 5.
vodorovná poloha na bøichu.
II. Poloha pololeže nebo vsedì se zaklonìným tìlem: 1. Na lùžku se šikmou
oporou zad (poduškou nebo obrácenou stolièkou), 2. Na zemi se stejnou oporou,
3. Na stolièce v náruèí sedící osoby, 4. Na stolièce mezi stehny sedící osoby, 5. Na po-
rodní stolièce se šikmým opìradlem, 6. Na klínì druhé osoby v sedící poloze nebo
ležmo v náruèí, 7. Na zemi ležmo v náruèí a  mezi stehny druhé osoby, 8. Na kame-
ni, pøièemž se rodièka drží dvou kùlù.
III. Poloha polosedì: 1. Na lùžku, 2. Ve visuté rohoži stoèené jako na houpaèce,
3. volnì na stolièce nebo podušce s oporou o èlovìka nebo nìjaký pøedmìt, 4.
volnì na zemi nebo s oporou na zádech druhé osoby a  s rameny s ní zkøíženými,
5. Na porodní stolièce.
IV. Poloha v døepu: 1. volnì, jako pøi vykonávání potøeby, 2. volnì, ale hlavu
pøidržuje vzadu stojící osoba, 3. volnì, ale ruce se drží visícího provazu, 4. volnì, ale
ruce jsou položeny na ramena vpøedu sedící osoby, 5. s oporou na zádech druhé
osoby.
V. Poloha vkleèe: 1. s horní èástí tìla volnì vzpøímenou nebo s rukama držícíma
svislou oporu (provaz nebo hùl) èi s oporou druhé osoby držící ženu v podpaží, 2.
horní èást tìle je zaklonìna dozadu, ruce se pøidržují vodorovné opory nebo se opírají
o hrudník druhé osoby, 3. horní èást tìla je zaklonìna celkem dozadu, 4. horní èást
tìla je naklonìná dopøedu a  leží na špalíku nebo stolièce, 5. Na kolenou a  rukou, 6.
Na kolenou a  loktech, 7. Na kolenou a  prsou.
VI.Poloha vestoje: 1. vzpøímenì, s volnì roztaženýma nohama nebo s oporou
druhé osoby, 2. s naklonìním dopøedu, 3. se záklonem vzad, záda jsou opøena o
strom.
VII. Visící poloha: 1. Na vodorovné opoøe nebo vìtvi stromu jako na hrazdì, 2.
Na vyšší osobì, kterou rodièka drží okolo krku.
VIII. Vznášející se poloha: 1. Na zádech s rameny opøenými o podušky, na šátku
pod zadkem, který drží dva pomocníci stojící vedle postele tak, aby se støed tìla
vznášel, 2. svisle na provazech protáhnutých v podpaží, 3. se zdviženýma rukama
pøivázanýma za strom, aby se špièky nohou dotýkaly zemì.
Podle Bartelse se vyskytují hlavní porodní polohy u pøírodních národù (pøi-
èemž nìkde Bartels vyjadøuje výskyt etnicky, nìkde geograficky) asi takto:
Poloha vleže. Asie: Sumatra, ostrovy Kei, Luang, Sermata; Oceánie: Austrálie,
Havaj; Afrika: Uganda, Kongo; Amerika: Brazílie, Antily, Oregon, Èejeni, Koman-
èové, Kajovejové, východní Apaèové.
Poloha vleže na boku. Jihozápadní Afrika.
Poloha pololeže nebo polosedì se zaklonìným tìlem. Asie: jižní Indie, Atježa-
né na Sumatøe, Andamanské souostroví; Oceánie: Havaj, Karolíny; Afrika: Bari,
Madi, Kidž, Moru, Šuli; Amerika: Mexiko, Kalifornie, severoameriètí indiáni.
Poloha vsedì. Asie: ostrovy Amboin, Seram, Gorong, ostrovy Kei, Aruské
ostrovy, Luang, Sermata, Dama, Bali, Serua; Oceánie: Austrálie, Dorah-Bai; Afrika:
východní Afrika, Òam-òamové, Šuli, Kerriové, Baganda, Jerri, Soho, Zjo v Nigérii,
Kanárské ostrovy; Amerika: guatemalští indiáni.
Poloha v døepu. Asie: Arabky, Nias, Buru, Amboin, Gorong, Aruské ostrovy,
Uliášovy ostrovy, Seram Laut, Timorlautské ostrovy, Leti, Moa, Lakon, Erar (Ee-
rar); Oceánie: Mikronésie, Polynésie, Nová Guinea; Afrika: východní Afrika, Kafro-
vé, Vasuguové (Waseguové), Zlatonosné pobøeží; Amerika: guatemalští indiáni,
Mexiko, staøí Peruánci, èernoši a  severoameriètí indiáni.
Poloha vkleèe. Asie: Kamèatka, Watubelské a  Babberské ostrovy; Oceánie:
Nový Zéland, Murrayovy ostrovy, Dorah-Bai; Afrika: Masajové, Nigérie; Amerika:
mexiètí indiáni, èernoši a  vìtšina severoamerických indiánù.
Poloha vestoje. Asie: Seram; Oceánie: Filipíny, Nová Británie; Afrika: Dárfúr,
Somálsko, Wakambové, Bongové, Hotentoti; Amerika: mexiètí a  severoameriètí
indiáni.
Visící poloha. Asie: Kar-Kirgizové; Amerika: Apaèové, Irokézové.
Vznášející se poloha. Asie: Alafurové na Seramu; Amerika: indiáni a  venezuel-
štíèernoši.
Vlastnímu porodu pøedcházela pøíprava mnohých medicinálních i mechanic-
kých pomocných prostøedkù, nejèastìji jsou to bylinné pøípravky. Setkáváme se s
nimi u èernošek ve støední Africe, na Kanárských ostrovech, na ostrovech Buru,
Amboinu i na Uliášových ostrovech, u Havajcù, Samoáncù, Orang-Belendù, mezi
severoamerickými indiány, ve starém Mexiku a  podobnì.
Èernoškám v Moru pøistaví napøíklad k posteli hrneèek s domácím pivem pøi-
praveným z mletých semen. Hrneèek je pøikrytý listím a  žena se mùže osvìžovat
nápojem pøes sací trubièku. Nìkde používají odporné tekutiny vyvolávající zvrace-
ní a  tím i tlak na spodní èást tìla. Už uvádìná doekoen v bývalé Holandské Indii
(viz výše) dává proto rodièce pít studenou vodu, v níž si nejstarší žena, pøítomná
porodu, umyla nohy nebo její vlastní moè. Zvracení se snaží vyvolat i indiánští
Kajovejové. Natírání, polévání studenou vodou a  napaøování používají napøíklad
v Guatemale, severním Mexiku, na Babberských ostrovech, v Peru, v Austrálii,
v Nové Guineji, u èernošských Šuliù.
Nìkde zase nutí rodící ženu, aby tlaèila. Hotentoti prý rodièku kvùli tomu i bijí.
Rodièka umìla potlaèuje sténání a  naøíkání pøedevším ze strachu pøed zlými duchy, ale
i proto, aby se její porod urychlil. Kalmykové zavazují rodièce šátkem ústa a  nos.
Samoánci (viz výše) popsali cestovateli domácí porod takto: když se blíží den
porodu, pøijdou dvì staøeny. Jedna si sedne rodièce k nohám, druhá k hlavì. Potom
øekne staøena, která sedí u nohou: „Dìvèe, buï silné, dìlej svou práci dobøe a
 poøádnì tlaè.“ Staøena u hlavy chytí rodièku, stlaèuje jí ramena, bije ji do hlavy a
 volá: „Dìvèe, buï silné, jen nebuï slabé! Nebo chceš zemøít?“ Potom silnì stlaèuje
rodièku, až dítì vypadne.
Na Babberském souostroví po dobu celého porodu natírá rodièce jedna žena
bøicho, druhá záda kalapovým mlékem. U Orang-Belendù na Malakce rodièku sil-
nì stáhnou šátkem ve výšce žeber. Žena, která kleèí po pravici rodièky, stlaèuje její
bøicho shora dolù a  zároveò utahuje šátek od pupku dolù. Toto stlaèování, tampoo,
dìlá obìma zápìstími, pøièemž prsty jsou obráceny vzhùru. Celá procedura se nì-
kolikrát opakuje s krátkými pøestávkami a  je prý velmi úèinná. Podobné manipu-
lace, nejednou velmi drsné, se èasto používají hlavnì pøi tìžkých porodech.
Zvláštì originální jsou v tomto smìru Kanaèky (viz výše). Když se pøiblíží den
porodu, odejde matka na moøský bøeh a  s tìžkým kamenem v obou rukou se vrhne
do pøíboje. Pøíboj je èasto tak silný, že ji srazí do vody. Pokaždé však vstane a  opìt
se vrhne proti pøílivu. Až potom odejde rodit do chatrèe.
Jiný mechanický zákrok se používá napøíklad v Guatemale. Po dobu porodních
bolestí se opírá porodní bába sedící rodièce koleny o køíž a  v pøestávkách mezi
stahy jí násilnì rozšiøuje rukama a  nehty pochvu a  dìložní otvor. Podobnì to dìlají
porodní báby v bývalé Koèinèínì (sev. Vietnam), u nìkterých kmenù severoame-
rických indiánù a  prý také u Eskymákù. U Svazijcù rozšiøuje bába pohlavní otvor
rodièky tím, že ho naøeže bøitvou.
Velmi pùsobivì popsal porod Eskymaèky známý norský vìdec Knud Rasmus-
sen: „Porod se koná ve velké místnosti, kde se sejdou všichni obyvatelé domu,
nejednou je jich až sto, a  èekají do chvíle, kdy se objeví plod. Když žena ucítí
porodní bolesti, zavolají nìkolik starších žen, které jí mají pomáhat. Porodní bába si
sedne za rodièku na pryènu, stlaèuje a  tøe jí tìlo, aby snáze rodila... Snaží se ji rùz-
ným zpùsobem zabavit, aby zapomnìla na bolesti. Když porod trvá neobyèejnì
dlouho, musí bába plod volat. Dìlá to krátkými flétnovými tóny do lùna ženy.
Když se porod protahuje, musí zavolat dítì – chlapce nebo dìvèe – které pøišlo
snadno na svìt, vezme kousek šlachy, otøe ji o tìlo rodièky a  dá ji dítìti, které s ní
vybìhne z domu a  položí ji na zídku u vchodu, stejnì i kousek slaniny, s nímž
porodní bába tøela tìlo rodièky. Bába pøitom odøíkává zaklínadla. Šlacha má tajem-
ným zpùsobem pomoci vytáhnout dítì z mateøského lùna, zatímco kousky slaniny
ho mají jen lákat. Když nepomohou ani tato opatøení, zavolá bába ženina muže a
 ten musí neustále bìhat z domu do domu, aby tak pøinutil své dítì utíkat za ním.
Mezitím bába stále vábí dítì a  volá do lùna rodièky: „Pojï, pospìš si a  jdi za svým
otcem.“ Jen co se objeví hlavièka dítìte, musí bába tøikrát zvolat, že pøichází.“
Tu a  tam vytahují porodní báby dítì, pokud jen mohou zachytit nìkterou jeho
èást. Zjistilo se to u Estoncù, Lotyšù, ruských Voïakù, v Persii, v jižní Indii, na Fili-
pínách, v Kalifornii a  jinde. Také japonští Ajnové (Ainové, viz výše) tahají dítì
pøi nesprávné poloze za vystupující èásti, ale používají k tomu ovinutý øemen nebo
provaz a  v okamžiku, kdy se objeví ruka nebo noha, tahají za ni, až je dítì venku
naráz nebo po èástech. Tyto zásahy však nelze zamìòovat za celkem nevinné tahá-
ní dítìte, když už jeho hlavièka a  ramena opustily mateøské tìlo. Když se mírnì
tahá za horní èást dìtského tìlíèka, lehèeji projde pochvou dolní èást, èímž se porod
usnadní. Dìlají to témìø všechny porodní báby a  pøi správné opatrnosti a  jemnosti
je to zpùsob zcela neškodný.
Existuje bohatý etnologický materiál o zpùsobech a  nástrojích, jimiž se u pøí-
rodních národù oddìluje pupeèní šòùra. Lasturou oddìlují tuto šòùru napøíklad
Australci, Maorové, domorodci na Viti Levu, Minkopové (Andamanci), Negriti,
nìkteøí brazilští indiáni, Eskymáci, kmeny z Ohòové zemì; klokaním zubem to
dìlali na Queenslandu, ostrým kamenem nebo kamenným nožem na Markézách,
Havaji, Kamèatce, jihoameriètí Papudové, Tupíové, pazourkovou èepelí Èejeni, ostøicí
indiáni Kobéau, tøtinou èi rákosem Masajové, palmovým nožem Orang-Semango-
vé, bafiotští èernoši, døevìným nožem Orang-Hútanové, døevìnou pilkou Orang-
Senoové, srpem v jižní Indii, èepelí šípu Henebada-Veddové; nehty pøeštipují pu-
peèní šòùru ve støední Austrálii, zuby ji pøekusují na Gilbertových ostrovech, na os-
trovì Savage, dále nìkteøí brazilští indiáni, Tupíové, Varanové, v bývalé Britské
Guayanì, èernoši ve støední Africe.
Nejrozšíøenìjším nástrojem je však bambusová tøíska nebo bambusový nùž,
kterým oddìlují pupeèní šòùru na Nové Guineji, Nových Hebridách, Samoa, v Nové
Kaledonii, na Alafurském souostroví, na Aruských ostrovech, na Sumatøe, Jávì,
Filipínách, na Malabarském pobøeží, v Nilgirském pohoøí, dále Suluové (na Sulus-
kých ostrovech), Orang-Beuové, Orang-Lautové, v bývalé Koèinèínì, Arekujanky
v Brazílii a  tak dále.
Ale jsou i jiné zpùsoby k oddìlení pupeèní šòùry. Napøíklad v Kamerunu u
kmene Volofù, ji oddìlí roztrhnutím, Apaèové ji roztluèou, Vapogorové rozemelou
prsty, Karaibové v Guayanì a  Surinamu ji upálí ohnìm. O mnohých pøírodních
národech jsme se doèetli, že používají nože, bøitvy nebo nùžky, protože to však
není vždy jisté, o jaký druh tìchto nástrojù jde, zda o primitivní nebo importované
kovové, nezaøadili jsme je do pøedchozího výètu. Víme však, že primitivní zpùsoby
oddìlování pupeèní šòùry se stále více nahrazují bezpeènìjšími zákroky pomocí
nástrojù vyrobených kovoprùmyslem.
Pøi tìchto manipulacích existují rùzné možnosti i v pøíbuzných kmenech nebo
kmenech stojících na stejném stupni kultury. Jedni oddìlují pupeèní šòùru døív, než
placenta opustí tìlo matky, jiní to dìlají až po jejím odchodu. V tomto pøípadì oddìlí
pupeèní šòùru hned po odchodu placenty nebo novorozenì a  nìkdy i plodový koláè
nejprve namažou a  umyjí. Mnohé pøírodní národy používají rùzné metody k zastavení
nebo zamezení krvácení pøi oddìlování pupeèní šòùry. Podvazují je rostlinnými vlákny
nebo nitìmi, jiné na ní dìlají uzel nebo dítì nìkolikrát otoèí tím samým smìrem
okolo placenty, takže nastane stoèení pupeèních žilek. Další národy používají medi-
kamenty zastavující krvácení èi zbytek pupeèní šòùry zuhelòují ohnìm nebo žha-
vým nástrojem, pøièemž však hrají nemalou roli i rùzné povìry. U nejjednodušších
zpùsobù oddìlování pupeèní šòùry – roztrhnutím, pøeštípnutím nehty, pøekousnu-
tím zuby, pøetluèením kameny, pøeøezáním lasturou, kamenným nebo døevìným
nožem – i když se pøímo nedbá o to, aby se zastavilo krvácení, zamezuje se mu
vlastnì tím, že vnitøní vrstva tepen se stáhne a  uzavøe otvor v artérii.
O Negritech na Filipínách vìdec píše, že roztrháním blan a  cév pøi oddìlování
pupeèní šòùry bambusovou tøískou, ústøicovou lasturou nebo kamenem zastavují
krvácení bezpeènìji, než kdyby se udìlalo podvázání.
Pupeèní šòùra i placenta jsou u pøírodních národù velmi dùležité, nebo je lze
využít k rùzným kouzlùm. Proto zbytek pupeèní šòùry èasto zahrabou nebo hodí
do vody. V Ugandì si ji uschovají až do slavnostního pojmenování dítìte, kdy s ní
udìlají zvláštní zkoušku. Hodí ji do nádoby, v níž je mléko smíchané s pivem a
 vodou: když plave, je dítì legitimní; když se ponoøí, vzniklo prý pøi cizoložství a
 matka trne, že dostane poøádný výprask. Nìkteré národy si ji peèlivì schovávají,
nebo si myslí, že jinak by pøinesla dítìti neštìstí. U Ajnù (Ainù) nosí matka zbytek
pupeèní šòùry stále u sebe a  dávají jí její zbytek i do hrobu. Podobnì zacházeli i
s placentou. Její odchod se snaží urychlit rùznými prostøedky. Proto Somálky pijí
teplé ovèí mléko, které má èistící úèinek.
Velmi rozumnì si poèínají Australky. Vyhrabou do zemì malou jamku a  skrèí
se nad ní jako pøi potøebì. Tento tlak na bøicho je velmi úèinný. V jihozápadní
Africe pøiváží ženì na pupeèní šòùru kámen, se kterým ji nechají chodit. Atježané
jsou toho názoru, že placenta dívky je její sestrou a  placenta chlapce jeho brat-
rem. Usuší ji a  zakopou, a  když má dítì vìtry nebo jiné tìlesné nepøíjemnosti,
jsou pevnì pøesvìdèeni, že placenta ve svém hrobu onemocnìla. Proto jí kladou
na hrob léky. Když se zdravotní stav dítìte pøesto nezlepší, domnívají se, že má
placenta nepøíjemný hrob a  chodí si hrát se svým dvojèetem, hlavnì tehdy, když
vidí, že se dítì ve spánku smìje.
Nìkteré národy, napøíklad indiáni na Cooperovì øece v severozápadní Ameri-
ce placentu spalují. Totéž dìlají i ženy na Mentawajském souostroví. Také na Filipí-
nách hned po porodu bìží matka s dítìtem k nejbližšímu potoku a  po vykoupání
spálí placentu, sebere z nìj popel, rozmíchá ho s trochou vody a  spolkne, aby bylo
dítì stále zdravé. Brazilské indiánky se prý snaží placentu tajnì sníst. Když je nìkdo
pozoruje, spálí ho nebo zakopou.

Tìžké porody. Nemùžeme se zde podrobnì zaobírat mnohými zákroky a  zvy-

ky, které používají pøírodní národy pøi tìžkých porodech. Vìøí pøi nich vždy
na uhranutí a  zlé duchy, a  podle toho i konají: snaží se pøinutit démona k odchodu
lichotkami nebo ho plaší pekelným lomozem.
Nìkteré národy jsou zase pøesvìdèeny o tom, že samo dítì špatnì plní své
povinnosti a  pøíliš se nesnaží opustit tìlo matky, ba dokonce úmyslnì maøí porod,
aby nepøišlo na svìt.
Indiáni Papago si myslí, že dítì je tím horší mysli, èím t잚í je porod. V takovém
pøípadì je proto pro celý kmen lepší, když zemøe matka i dítì, než kdyby ke škodì
lidu pøišlo takové potomstvo na svìt. V Ugandì dìti, které se narodí nožkama
napøed, usmrtí a  pochovají na køižovatce jako èarodìjné. Prý by se staly pøíèinou
smrti rodièù, kdyby zùstaly naživu. Rodièe by se ztratili.
Východní severoamerické indiánské kmeny, Èejeni, Arapahové, Kiowové, Ko-
manèové a  východní Apaèové pøi tìžkém porodu provádìly toto: hlavní mastiè-
káø dìlal s rodièkou namáhavá kouzla v uzavøené chatrèi, stojící stranou od jiných,
za doprovodu bubnù, zpìvu, pokøiku a  tance. Indiáni bìhali okolo ohnì, pøeska-
kovali ho, mávali noži a  dìlali všelijaké posunky. Vše se konalo velmi vážnì, slavnost-
nì a  se zøejmou dùvìrou v úèinnost tìchto prostøedkù. Byli pøesvìdèeni, že jde o
nemoc, která je zlým duchem, jenž vnikl do rodièky, a  proto je tøeba ho vyhnat
magickými kouzly nebo lichotivými slovy. U Kiowù se medicinman snažil zahnat
zlého ducha i tím, že cosi foukal (zøejmì prostøedek vyvolávající zvracení) rodièce
do úst. U Komanèù vidìl lékaø, jak rodièku vynesli z obydlí a  jeden povìstný
bojovník, celý pomalovaný a  vyzbrojený jako pøed bojem, vyskoèil na konì, roz-
bìhl se proti ženì a  zastavil se pøed ní právì v okamžiku, kdy si myslela, že ji už
probodne a  rozdupe. Ze strachu hned porodila. U severoamerických indiánù ne-
byl podobný postup vzácný. Starší cestovatelé zaznamenali, že když se porod pro-
tahoval, shromáždila se místní mládež pøed chatrèí rodièky a  najednou spustila
takový øev, že rodièka od hrozného pøekvapení a  leknutí ihned porodila.
Už jsme hovoøili o zlém duchovi asuangovi na Filipínách. Kromì nìho se zde
obávají i démona patianaka, který porod ztìžuje nebo dokonce znemožòuje. U
filipínských praobyvatelù, Aetù, Negritù, zavøe manžel chatrè, když na jeho ženu
pøijdou nejvìtší bolesti, založí velký oheò, zbaví se i toho mála, co má na sobì, a
 zuøivì mává kampilanem, dokud žena neporodí. Tagalové (viz výše, stejnì Aeto-
vé) si pøedstavují patianaka jako trpaslíka, osuanga (nebo asuanga), nìkdy jako psa
èi koèku nebo také jako švága èi ptáka. Asuang i patianak se živí lidským masem.
Když má nìkde dojít k porodu, objeví se oba démoni, doprovázeni ptákem tikti-
kem, který jim ukazuje cestu, a  dìlá jim jakéhosi špiona. Osuang pøiletí, sedne si
na støechu sousedního domu, odtud vyplázne jazyk až do domu rodièky a  koneè-
níkovým otvorem vytáhne novorozeòátku støeva, takže musí zahynout strašnou
smrtí. Patianak se ani tolik nesnaží o smrt dítìte, i když to na nìkterých místech
dìlá, ale ztìžuje nebo znemožòuje porod a  je nebezpeènìjší pro rodièku než pro
dítì. Obyèejnì si sedne na nejbližší strom u domu, kde rodièka leží, a  monotónnì si
zpívá jako veslaøi pøi veslování.
Proti tomuto démonovi používají rùzné prostøedky. Napøíklad tìhotnou, kterou
pøepadly porodní bolesti, pøenesou do jiného domu, aby démony obelstili. Zpravidla
pak dokonale ucpávají dveøe i okna, „že od horka a  pachu zdravý onemocní a
 nemocný se tìžko uzdravuje“. Tento zvyk se udržel i v tìch zemích, kde sama povì-
ra už neexistuje a  vyplývala „ze strachu pøed prùvanem“. Jelikož se patianak štítí
všeho nahého, vystoupí manžel ozbrojený meèem, štítem a  kopím, zcela nahý nebo
jen se zástìrkou, na støechu svého domu. Jeho pøátelé ozdobení podobnì se postaví
okolo chatrèe i pod ni mezi kùly a  zaènou zuøivì sekat a  bodat do vzduchu. Démoni
tak dostanou strach a  dají se na ústup. U rodièky, která má tìžký porod, støílejí
Tagalové z hmoždíøù. Pøedtím ji chránili ohnìm, který rozdìlali u její chatrèe.
Pokøtìní Tagalové vìøí, že jen køest chrání novorozeòátka pøed zlými duchy.
Proto když dítì nesou ke køtu, zapalují rùzné kouøící pøedmìty, aby osuanga za-
hnali. Tam, kde jsou v užším styku s bìlochy, zaniká víra ve zlé duchy, nebo to
alespoò tají ze strachu pøed faráøem, ale rùzné zvyky pøetrvávají a  v odlehlých
vesnièkách mají patianak a  osuang ještì stále domovské právo.
U Atježanù dávají rodièce pøi tìžkém porodu pít vlažnou vodu, v níž se rozvila
takzvaná rùže z Jericha. Tento zvyk pochází od Arabù, v jejich poušti tato rostlina
roste. Z podobného dùvodu se tato kvìtina používá i v Evropì a  tento zvyk zøej-
mì z pochází dob køižáckých výprav. Nazývá se také rùže Madony, protože prý
vyrostla na tìch místech v poušti, jichž se dotkla Panna Marie nohou pøi útìku
z Egypta. Mohamedáni ji nazývají Fatima podle nejstarší a  nejoblíbenìjší dcery
Proroka: vyrostla prý z jejího hrobu.
Rùzné odvary podávají tìžko rodicím ženám na Viti Levu, Samoa, u Karaibù,
v Guatemale, u severoamerických indiánù, u Svahilcù, Masajù, v jihozápadní Afri-
ce, u Goldù (Nanajci), a  dalších. Ušambarové dávají rodièce banánový list, který
pomoèil její manžel, u Òam-òamù pije manželovu krev, u Hotentotù odvar z tabá-
ku v kravském nebo v ovèím mléku.
Goldové (Nanajci, viz výše) kladli rodièce na tìlo pøi tìžkém porodu døevìnou
modlu v podobì ženy s dítìtem na bøichu. Byla chladná a  vážila témìø devìt a  pùl
kilogramu, takže dráždila dìlohu k silnìjším stahùm. se zatìžkáváním bøicha, hnì-
tením, šlapáním, natøásáním a  jiným mechanickým trýznìním, nejednou velmi
brutálním, se u pøírodních národù vùbec setkáváme velmi èasto pøi porodních po-
tížích. Rozšíøeny jsou také rùzné zásahy, samozøejmì více ménì úspìšné, kterými
se porodní báby snaží vnìjšími nebo vnitøními hmaty umožnit porod pøi chybné
poloze dítìte. Napøíklad Kalmykové i Masajové ve východní Africe umí prý obrátit
(podle Brehma) plod do správné polohy; v africkém Uòoru vidìl Eminpaša muže,
kteøí to také dokázali.
Také v nìkterých kmenech tahají a  vytrhávají domorodé babky dítì z nerozu-
mu, jsou známy pøípady, kdy dítì vìdomì rozøežou a  zabijí, aby zachránily mat-
ku. Zjistilo se to u dakotských indiánù, Varangù (psáno i Warangù) ve východní
Africe, v jihozápadní Africe, u Atježanù, Batakù atd.
Když Atježané využili všech prostøedkù a  porod pøesto nenastal, zavolají bi-
dan dalam, vzácnou bábu, o níž jsme už hovoøili. Ta peèlivì vyšetøí polohu plodu a
 když se pøesvìdèí, že obyèejná bába bezvýslednì použila už všechny prostøedky,
pokouší se dítì v tìle matky zabít. Nepøetržitì klade na ženino bøicho mokré, stu-
dené obklady a  násilnì ho hnìte. Když dítì zemøe, vejde do pochvy rukou, natøe-
nou olejem, uchopí jeho nejbližší èást dítìte a  snaží se ho celé vytáhnout. Když se jí
to nepodaøí, rozhodne se plod rozøezat. Opìt si natøe ruku olejem, vezme nožík,
vejde s ním do pochvy a  uøezává kus za kusem dosažitelné èásti dítìte. Samozøej-
mì, že èasto to zaplatí životem i rodièka. Když však po mokrých obkladech nasta-
nou nové porodní bolesti a  dítì se brzy objeví, nesmírnì tím stoupne dobrá povìst
hlavní porodní báby. U Varangù na Masajské stepi (vých. Afrika, mezi Kilimandža-
rem a  Viktoriiným jezerem) odøeže bába šípem v krajním pøípadì dítìti ještì v tìle
matky obì ruce u ramen a  potom plod vytáhne.
Nìkteré pøírodní národy znaly i tzv. císaøský øez. Pozoruhodný pøípad zazna-
menal Felkin67 ze støedoafrické Ugandy, kde ho mìl možnost vidìt v roce 1878
v Kahuøe: „Asi dvacetiletá prvorodièka ležela na mírnì naklonìném lùžku, jehož
èelní strana stála u stìny chatrèe. Banánovým vínem ji napùl omámili. Ležela úplnì
nahá a  byla pøivázaná k posteli okolo hrudníku, další provaz ze stromové kùry jí
obepínal stehna a  jeden muž ji držel za kotníky. Druhý muž stojící po její pravé
stranì upøenì pozoroval spodní èást tìla. Operatér po levé stranì držel v pravé
ruce nùž a  mumlal zaklínadlo. Nejprve si umyl ruce banánovým vínem a  potom
vodou a  také umyl i dolní èást tìla rodièky. Najednou vyrazil ostrý výkøik, který
opìtoval shromáždìný dav pøed chatrèí, a  náhle udìlal øez od pánevní kosti až
témìø k pupku. Tímto øezem obnažil bøišní stìnu i stìnu dìlohy, až vytryskla plo-
dová voda. Na krvavá místa bøišní stìny pøiložil jeho pomocník rozžhavené žele-
zo. Operatér nejprve rychle dokonèil øez do stìny dìlohy, pomocník držel bøišní
stìny obìma rukama z boku a  jen co operatér stìnu dìlohy rozøezal, roztáhl ji
dvìma prsty. Potom dítì rychle vyndali, dali ho jinému pomocníkovi a  pøestøihli
pupeèní šòùru. Operatér odložil nùž, zaèal tøít obìma rukama stáhnutou dìlohu a
 dvakrát ji stlaèil. Nejprve strèil pravou ruku øezem do dìložní dutiny a  dvìma
tøemi prsty roztáhl vnìjší vchod dìlohy. Potom ji vyèistil od sraženin a  placentu,
které se mezitím uvolnila, odstranil bøišní ranou. Pomocník se snažil, aby se støeva
nevytlaèila pøes ránu, ale bez úspìchu. Rozžhavené železo použili ještì k zastavení
krvácející bøišní rány, ale postupovali pøitom velmi opatrnì. Mezitím operatér dále
stlaèoval dìlohu, až se pevnì stáhla; nesešíval ji žádnými stehy. Pomocník nyní
pustil bøišní stìny a  na ránu pøiložili travnaté pórovité pletivo. Provazy, kterými
byla žena pevnì pøipoutaná, rozvázali, ženu pøisunuli k okraji lùžka a  v náruèí
pomocníka se vzpøímila, aby mohla vytéci tekutina z bøišní dutiny. Potom si žena
lehla do pùvodní polohy. Když sòali pletivo z rány, spojili okraje bøišní stìny sedmi
tenkými vyleštìnými železnými høebíky podobajícími se jehlám, jaké se používají
k zastavení krvácející tepny. Okraje rány ovinuli pevnými nitìmi z kùry. Nakonec
na ránu jako silnou náplast pøiložili pastu vyrobenou žvýkáním dvou rùzných ko-
øenù, na kterou pøiložili zahøátý banánový list, a  operaci ukonèili pevnou bandáží
z mbuguového lýka. Pøi sešívání pacientka ani nezasténala a  hodinu po operaci
se už cítila celkem dobøe. Asi za dvì hodiny své dítì kojila. Teplota nemocné se pøíliš
nezvýšila ani v dalších dnech, tep mìla 108. Tøetí den jí ránu pøevázali a  vyndali
nìkolik jehel; zbytek odstranili pátý a  šestý den. Rána vyluèovala jen velmi málo
hnisu, který odstraòovali houbovitou døení. Devátý den už byla rána zhojená.“
Je tøeba ještì dodat, že nìkteré národy pokládají za pøíèinu tìžkého porodu
takzvané cizoložství, tj. oklamání manžela i jeho pøedkù, a  podobné „høíchy“.
Vzpomeòme napøíklad Madagaskar, Ugandu, Samoa, dále Usambaru (vých.
Afrika, severových. Tanzanie a  jihových. Keni), Samojedy (tj. Nìnce) a  Atježany.
Žena, ale nìkdy i muž, se proto musí vyzpovídat, aby mìl porod snadnìjší prùbìh.
U Samojedù se vyzpovídá tìžko rodící žena porodní bábì, zda byla svému
muži nevìrná a  kolikrát. Staøena si pøitom cosi tajemnì mumlá a  udìlá tolik uzlù
na tenké šòùrce, kolikrát se to stalo. Zároveò však vezme nìkterý staøec „na paš-
kál“ jejího manžela a  dokonce se ho ptá, zda neukájel své choutky se sobími krava-
mi nebo fenkami. Také za jeho „høíchy“ udìlá uzly na šòùrce. Potom obì šòùry dají
vedle sebe, rozdíl odstøihnou a  položí rodièce na spodní èást tìla. Když ani jedna
strana nic nezatajila, musí nyní porod rychle skonèit. Když se to nestalo, potom
jeden z manželù nìco zapøel a  muka rodièky jsou trestem za nevyzpovídané høí-
chy. Pro ženu nemá zpovìï zpravidla zlé následky, muž si jde pro náhradu k neví-
tanému pomocníkovi. Když ho žena nechce jmenovat, znamená to, že jde o blízké-
ho pøíbuzného, jehož muž snadno uhodne.

Dvojèata. Nejèastìji rodí žena jedno dítì, dvojèata jsou pomìrnì vzácná, trojèa-
ta a  další ještì vzácnìjší. Zdá se, že v Evropì dvojèata rodí nejvíce Finky (32 promi-
le), nejménì Francouzky (10 promile); z mimoevropských národù jsou prý dvojèa-
ta nejvzácnìjší u mongolských národù. Dvojèata se vyskytují jednou mezi 40 poro-
dy, trojèata jednou mezi 8000 až 11 000, ètyøèata jednou mezi 300 000 až 600 000
porody. Nìkolikanásobné tìhotenství je èasto dìdièné jak ze strany matky, tak
otce. Pozoruhodná je dìdiènost hlavnì u trojèat a  ještì více ètyøèat, která pocházejí
z rodièù, jež jsou sami dvojèaty. Porody dvojèat se mohou opakovat èastìji.
Jsou známy pøípady, kdy žena šestkrát porodila dvojèata, sedmkrát trojèata a
 ètyøikrát ètyøèata, jiná dvakrát dvojèata a  tøikrát paterèata, další tøináctkrát dvojèa-
ta a  šestkrát trojèata atd. Jistý ruský mužik mìl s první ženou ètyøikrát ètyøèata,
sedmkrát trojèata a  šestkrát dvojèata, s druhou ženou dvakrát trojèata a  šestkrát
dvojèata. Nejvíce dvojèat rodí ženy ve vìku 25 až 29 let, trojèat ve vìku 30 až 34 let.
Dvojèata se rodí hlavnì ženám, které už mìly dítì, nejèastìji pøi tøetím až pátém
porodu. V jednom lékaøsky zjištìném a  popsaném pøípadu šlo o ètyøiatøicetiletou
ženu, v jejíž rodinì se už nìkolikrát vyskytla dvojèata. Byla to matka sedmiletého
chlapce, která v šestém mìsíci tìhotenství porodila paterèata – jednoho chlapce a
 ètyøi dìvèátka; dìti byly témìø vyvinuté a  po porodu žily hodinu. Paterèata byla
ze tøech vajíèek: dvì mìla po jednom plodu, jedno mìlo tøi plody. Zatím existují jen
dva pøípady šesterèat; jeden je známý i z fotografie z roku 1903. Šlo o èernošku
v Christiansbergu na Zlatonosném pobøeží, která mìla zøejmý sklon k víceèetným
porodùm. Šesterèata se jí narodila pøi pátém; podle vlastní výpovìdi mìla pøi dru-
hém dvojèata, pøi tøetím ètyøèata a  pøi ètvrtém trojèata. U tøech porodù byli otci
rùzní muži.
O pøípadì sedmerèat (z 9. nebo 19. ledna 1600) svìdèí náhrobní kámen na zdi
jednoho z domù v Hamelnu (Dolní Sasko), a  je to zøejmì vìrohodná zpráva. Šlo o
dva chlapce a  pìt dìvèat. Jinou zprávu o sedmerèatech („pùvodní a  telegrafic-
kou“) pøinesl jistý øímský deník z roku 1899, ale novodobá žurnalistika dávno
ztratila dùvìru, aby se bezvýhradnì dalo vìøit jejímu slovu. Podobnì se tedy musí
posuzovat i zprávy mexických deníkù z roku 1922 o osmerèatech.
Dvojèata mohou vzniknout ze dvou vajíèek z jednoho nebo obou vajeèníkù
nebo z jednoho vajíèka; v tomto pøípadì jde zase o jedno èi dvì vajíèka z jednoho
folikulu èi o dvì zárodeèná jádra jedné vajeèné buòky. Jedno dvoujaderné vajíèko
se vyskytuje asi mezi 300 až 400 primárními folikuly. Dvojèetných tìhotenství je asi
85 procent z dvou vajíèek a  15 procent z jednoho vajíèka. Dvojèat stejného pohlaví
je o mnoho více než dvojèat rùzného pohlaví. Dvojèata rùzného pohlaví jsou pravá
dvojèata, tj. produkt dvou naráz dozrálých a  pøi té samé souloži oplodnìných
vajíèek. Je pravda, že takto mohou vzniknout i dvojèata stejného pohlaví. Ve vìtšinì
pøípadù jsou však z jednoho vajíèka, jehož tvoøivý zárodek se zdvojnásobil. Tento
druh dvojèat se nazývá párová.
Urèitì k nim patøí i srostlá dvojèata, lépe øeèeno neúplnì rozdvojená, o nichž
se mnoho napsalo a  která ze peníze ukazovali pøi rùzných atrakcích, jako na-
pøíklad bratøi Tocciovi, „dvouhlavý slavík“, siamská dvojèata, sestry Blažkovy
atd. Nìkdy se vyvine jen jedno dvojèe, zatímco druhé zakrní jako jeho pøívì-
sek. Dvojèata jsou vždy slabìji vyvinutá než jednorozenci. Pokud jde o váhu a
 velikost, nedosahují prùmìrné ukazovatele, ani když jsou donošená. Jsou ménì
schopná života a  jejich úmrtnost je znaèná. Asi 60 procent dvojèat umírá témìø
souèasnì, tj. jedno za druhým v jednom roce, a  to nejen v dìtství, ale i pozdìji.
Dvojèata mužského pohlaví jsou na tom hùøe než dvojèata ženského pohlaví a
 také na svìt èastìji pøicházejí mrtví. S dvojèaty rùzného pohlaví je to pomìrnì
lepší. Oba druhy bývají èasto neplodné. Pokud jde o trojèata, ani tøetina z nich
nepøežije první rok života.
Podvojné tìhotenství èasto vyplývá z dvoudutinové dìlohy. U této dìlohy
se vyskytuje asi desetkrát více dvojèat než jednorozencù. Tento jev, jakož i vìtší
poèet mléèných žláz u nìkterých žen (i u embryí lze pozorovat zárodky nìkolika
prsù, které se však nevyvinou), opravòuje k názoru, že prapralidé, ba možná i
pralidé mìli zpoèátku víc než dvoje prsa a  mìli tedy nìkolik mláïat jako vìtšina
zvíøat. Dìložní dutina, místo pro vznik dítìte, pùvodnì podvojná, ztrácela pomalu
v dalším vývoji tuto stavbu, která se u dnešních žen vyskytuje nìkdy jen v náznacích.
Vyvinula se v jednokomorový orgán, neposkytovala už dost místa pro úplný vý-
voj nìkolika plodù, druhé plody zaèaly zakròovat, jako to vidíme dodnes u nìkte-
rého podvojného tìhotenství, a  tak nastal pozvolný pøechod od multiparity (schop-
nosti vrhat nìkolik mláïat) k uniparitì.
Místo dvou až tøech mláïat zaèala lidská samièka rodit jen jedno dítì. Dvojèata
se tedy zdají být starším, atavistickým jevem, který pomalu zaniká. Zda se u èlovì-
ka vyskytují pøípady dodateèného poèetí (superfetace), to znamená, zda mùže po
prvním otìhotnìní nastat ještì další otìhotnìní na základì novìjší ovulace, jak to
lze pozorovat nìkdy u koní, psù a  koèkách, to je dosud sporné. Teoreticky to není
vylouèeno. Dodateèné poèetí by mohlo nastat v tom pøípadì, když je dìloha po-
dvojná, po dobu otìhotnìní dojde k ovulaci v druhé èásti a  toto vajíèko je oplodnì-
no. Mohlo by nastat i u normální dìlohy, kdyby po otìhotnìní došlo v prvních
dvou mìsících tìhotenství k další ovulaci, což není celkem vylouèené, a  zároveò
k oplodnìní.
Kromì dodateèného poèetí se vyskytuje i pøeobtìžkání, oplodnìní vícerých
vajíèek souèasnì (superfekundace), tj. oplodnìní dvou vajíèek té samé ovulaèní
periody rùznými kopulaèními akty. Když byla kobyla oplodnìna konìm a  oslem,
mùže vrhnout koòské i oslí høíbì. Podobné pøípady u èlovìka, když se napøíklad
èernošky pøiznaly, že souložily s bìlochem i èernochem a  porodily pøitom dvojèa-
ta, z nichž jedno bylo evropský a  druhé èernošský typ, nebo když se bìlošce naro-
dila dvojèata rùzných ras, jedno bìlošské a  druhé barevné, protože krátce po sobì
souložila s Evropanem i èernochem, nejsou jednak pøesnì zjištìny, ale mohou se vy-
svìtlit i jinak. Byly by dùkazem fekundace jen tehdy, kdyby matka patøila k nìkteré
tøetí rase, protože pøi køížení ras se podobají dìti zpravidla jen otci nebo jen matce,
takže napøíklad pravým otcem bìlošského dítìte bìlošky mùže být i èernoch.
Vìtšina pøírodních národù nehledí na porod dvojèat jako na bezvýznamnou
vìc, naopak.
Jedni ho pokládají za velké neštìstí, napøíklad Ajnové, Giljaci (Nivchové), Kam-
èadalové, domorodci na Nauru a  Bali, Australci, domorodci v Nové Británii, Nové
Guineji, na ostrovech Jap, Dajakové, Basutové, Bavendové, Wakambové (Vakam-
bové), Wašagové (Vašagové), Wahehové (Vahehové), Makalakové, Kondové,
ugandští èernoši, Eeové, staøí peruánští a  mexiètí indiáni, kalifornští, guayanští a
 brazilští indiáni; jiní zase za velké štìstí, napøíklad kamerunští a  konžští èernoši,
Masajové, Waòamwezové (Waòamwezi, psáno i Vaòamvézové), Ovahererové,
Wagajové, Wagogové, Warunové (psáno i Vagajové, Vagogové, Varugové), dakot-
ští indiáni, Nutkové a  další.
Mnohé africké kmeny považují porod dvojèat za neštìstí, jednoduše jako jev
neobyèejný a  nepøirozený.
Na Nigerském pobøeží dvojèata zabíjejí a  jejich matka musí opustit osadu a
 žít v lese. O takové ženì øíkají, že urèitì byla nevìrná svému muži nebo spáchala
nìco velmi špatného. Australci prý zabíjejí dvojèata kvùli nedostatku potravy.
V Nové Británii je ponechají naživu jen tehdy, jsou-li stejného pohlaví. Když se však
narodí chlapec a  dìvèe, usmrtí je, protože jsou z té samé kmenové skupiny, ale
rùzného pohlaví, takže v tìle matky se dostala do svazku, který je proti domácím
snubním zákonùm.
Svahilci (Wasuahilové, Wasuahili, viz výše) a  Waparové (Vaparové) pokládají
dvojèata za dílo závistivých duchù: kdyby zùstala naživu, zahynul by celý kmen.
Proto se ptají vìštby, kterému pøedkovi mají dìkovat za tento danajský dar. Když
to zjistí, pøinesou mu obì a  prosí ho, aby je v budoucnu ušetøil takových vìcí,
jinak by byli nuceni ho spálit, totiž jeho lebku stojící v øadì pøedkù. Jiné kmeny
se domnívají, že jedno z dvojèat má správného otce, druhé je však z otce-èerta
(Ajnové, peruánští indiáni), horského ducha (Giljaci) nebo „vlka v lese“ (Kamèada-
lové). Také u Dajakù jsou dvojèata špatným znamením, hlavnì pokud jsou rùzného
pohlaví. Chlapec obyèejnì prodají do otroctví.
U starých peruánských indiánù, když rodièe po porodu dvojèat skonèili pøísný
pùst, ulovili jelena tarukka, stáhli z nìho kùži a  udìlali z ní jakýsi baldachýn, pod
nímž museli rodièe dvojèat chodit s provazy a  šòùrami okolo krku. Tyto provazy
museli nosit ještì nìkolik dní. Když si tedy jistý cestovatel myslel, že hlinìné a
 døevìné figurky s provazem na krku, s nimiž se zde èasto setkal, pøedstavovaly
váleèné zajatce, mýlil se. Tyto figurky dávaly do hrobu lidem, kteøí zplodili dvojèa-
ta, a  provaz byl zøejmì symbolem trestu škrcení, protože porod dvojèat podle
indiánských pøedstav pokládali v mnohých peruánských oblastech za tìžký høích.
Když indiánské ženy v Guayanì a  Brazílii porodily dvojèata, staly se terèem
posmìchu, protože prý vrhají mláïata jako myši. Proto rodièky vìtšinou jedno
z dvojèat usmrcovaly, což mohly udìlat i tajnì, nebo rodily o samotì v lese. U
Makalolù v Jižní Americe rozhodovaly kouzelné kostky o tom, které dvojèe mají
vložit do hrnce a  vydat napospas hyenám. U Kondù vzbuzuje porod dvojèat vel-
kou hrùzu, všichni utíkají pryè, protože prý i pohled takové rodièky mùže zpùsobí
opuchnutí tìla a  smrt; také velcí hadi opouštìjí oblast, kde se vyskytují èasté poro-
dy dvojèat. Rodièe žijí jeden až pìt mìsícù v odlouèené chatrèi, jídlo jim nosí jen lidé,
kterým se také dvojèata narodila a  když je okolojdoucí pozdraví, smí odpovìdìt
jen zaklepáním. Existuje mnoho rùzných a  èasto podivných ceremonií, hlavnì u
èernochù, jejichž rodièe se dvojèaty oèišují.
V Kamerunu si matky dvojèat naopak váží pro jejich plodnost a  na Aruských
ostrovech je porod dvojèat požehnáním, proto rodièe dostávají jako dar mnoho
šòùr s perlami. Masajská dvojèata dostávají krátce po porodu okolo krku koženou
šòùru s lasturami kauri. Je to projev otcovské pýchy, aby každý hned vìdìl, že je
dítì z dvojèat. U Waòamwezù (viz výše) ve støední Africe jsou prý blíženci, mpassa,
èastým jevem. Pøi jejich porodu musí rodièe zaplatit místním staøešinùm a  kmeno-
vému pohlaváøi. Obyèejnì je to motyka nebo nìjaká drùbež. Staré ženy potom
chodí po vesnici i po okolních obcích a  sbírají dary pro dvojèata: perly, kusy látky,
obilí a  obèas dostanou i kuøe. Tluèou pøitom v pomalém taktu na víka z kùry a  na
železné motyky a  zpívají píseò, která konèí oslavou pohlavních orgánù muže a
 ženy. Pøed domem šestinedìlky postaví dvì malé chatrèe pro fetiše a  pøi každé
možné pøíležitosti, hlavnì když je nìkdo zoufalý nebo se chce vydat na cesty èi do
boje, mu sem pøinášejí obìti. Když chce dvojèe pøejít pøes potok, øeku nebo jezero,
musí si ústa naplnit vodou, rozprsknout ji po hladinì a  øíci: jsem dvojèe. To samé
musí øíci, když ho na jezeøe zastihne bouøka. Kdyby na to zapomnìlo, mohlo by
se jemu i jeho doprovodu pøihodit neštìstí. Když zemøe jedno nebo obì dvojèata,
zasadí vedle chatrèe pro fetiše, na místo porodu, dvì aloe.
Ovahererové z jihozápadní Afriky uctívají rodièe dvojèat jako posvátné lidi,
na rodièku zpívají starobylé ódy a  obdarovávají ji sklenìnými perlami. Nìkteøí
indiáni, napøíklad Nutkové ve Vancouveru, se domnívají, že dvojèata jsou obdaro-
vaná nadpøirozenou mocí. Když Šušvapka v Britské Kolumbii porodí dvojèata,
musí si v horách nebo na okraji zálivu zhotovit obydlí a  žít zde se svými dìtmi,
dokud nezaènou bìhat. Mohou ji navštìvovat pøíbuzní nebo známí, ale do vesnice
vkroèit nesmí, nebo by zemøely její ostatní dìti. Dvojèata nazývají mladými griz-
zly. Myslí si, že mají po celý život nadpøirozenou moc, že mají vliv i na poèasí. Když
chtìjí, aby pršelo, naplní malý košík vodou a  rozstøíkají ji do vzduchu. Pìkné
poèasí dìlají tak, že srážejí výhonky z vìtví. Dokud jsou dìtmi, mùže matka podle
jejich hry pøedvídat, zda její manžel bude mít na lovu štìstí nebo ne. Když se dvojèata
pøi høe koušou, bude lov šastný, když jsou klidní, vrátí se s prázdnýma rukama.
Když jedno dvojèe zemøe, musí se druhé oèistit v horké koupeli, aby ze svého tìla
odstranilo krev zemøelého sourozence.

Šestinedìlí. O šestinedìlí se vlastni ani nedá hovoøit u žen, které jdou hned po
porodu za svým zamìstnáním, což u pøírodních národù bývalo témìø pravidlem.
Ve fyziologickém smyslu však šestinedìlí – odbornì puerperium – znamená za všech
okolností urèité období, kdy se rodidla ženy, tìhotenstvím velmi zmìnìná pokud
jde o jejich anatomickou stavbu co do formy a  velikosti, vracejí do normálního
stavu. Trvá nìkolik týdnù a  naše rodièky ho vìtšinu èasu tráví v posteli. Rodièka je
v tomto údobí ohrožena chronickým krvácením dìlohy (metrorrhagií), její chyb-
nou polohou, horeèkou šestinedìlek a  následnými bolestmi.
Krvácení dìlohy zastavují Atježané (viz výše) zaøíkáváním zlých duchù, ale
také rùznými vnìjšími i vnitøními prostøedky. Pokud nejsou úèinné, hnìtou porod-
ní báby dìlohu, aby se zavøela. Na Filipínách používají Malajky tampony, v Alafur-
ském souostroví velké teplo a  nahøívání, na Timorlautských ostrovech (døíve Te-
nimberské souostroví) šávu z aronových listù, na ostrovech Kei a  Aruských ost-
rovech (obì souostroví viz výše) papájový odvar, na ostrovì Viti Levu studenou
koupel. Sibiøští Osjaci (Chantové) prý zastavují krev silnou dávkou rybího tuku.
Uširombové ve východní Africe dávají šestinedìlce první tøi dny po porodu pít
odvar ze strouhaného koøene stromu musekira, aby ji pøešly porodní bolesti a
 vyplavily se zbytky krve z dìlohy.
I když pøírodní a  necivilizované národy ménì podléhaly septickým nemo-
cím než civilizované národy, pøece jen znaly horeèku šestinedìlek, zažehnávaly
nebo plašily její zlé duchy, léèily ji rùznými odvary a  obklady; napøíklad
na ostrovech Fidži obklady z horkých banánových listù. Giljaci na dolním Amuru
mají na ochranu šestinedìlky zvláštní talisman. Atježané na Sumatøe, kteøí vìøí
v rùzné duchy, znají i takové, kteøí posednou šestinedìlku a  naruší jejího du-
cha. Kromì toho poznají mnohé démony, kteøí jsou bloudícími dušemi žen,
které zemøely v dobì tìhotenství nebo šestinedìlí a  špatnì je pochovali. I ti
ohrožují šestinedìlku poruchou ducha.
U pøírodních národù se všeobecnì setkáme s tìmi samými pøedstavami jako
pøi porodu, s tím samým strachem pøed duchy a  démony.
Velmi zajímavì popisuje zvyky u šestinedìlí Koch-Grünberg u indiánù Tu-
juka na øece Tiquié. Øíká: „Nejzadnìjší èást domu byla oddìlena møížemi z latìk
paxiúby a  rohoží od ostatních místností. Mladí manželé zde spoleènì pøežívali
kout, tj. dobu tìsnì po porodu. Obèas zaplakalo novorozenì. Následující ráno
pìtidenní kout slavnostnì zakonèili. Krátce pøed svítáním vynesli indiáni všech-
no náèiní, které patøilo mladým manželùm: hrnce na kaširí, stolièky, skøíòku
s péøovými ozdobami atd., ale hlavnì zbranì. Potom všichni pøítomní opustili
dùm zadními dveømi. Brzy se k øece vydal zvláštní prùvod. Vpøedu kráèela
matka mladého muže a  nesla na velké støepinì hrnce žhavé uhlíky, z nichž
rozdmýchávala dým po celé cestì. Za ní kráèela matka s novorozeòátkem
v náruèí a  za ní šastný otec. Když pøišli k øece, staøena vykuøovala celé okolí,
potom vstoupila do malé kanoe a  okuøovala i vodu. Nato se manželé s dítìtem
vykoupali a  vrátili se domù, kde jim jejich babièka pøedložila velký hrnec plný
vaøených ryb jako první sytìjší jídlo po pìti dnech. Tyto zvyky naznaèují, že
rodièe i dítì po porodu pokládali za neèisté, a  proto se museli vykoupat. Pøísná
zdrženlivost rodièù – v prvních pìti dnech mohou jíst jen bižú a  farinhu a  ne-
smìjí pracovat – okuøování cesty a  vody, jakož i odnesení náèiní z domu, hlav-
nì zbraní, mají zøejmì odvrátit všechny škodlivé vlivy od malého obèánka.
(Nejde jen o dítì, ale i o jeho okolí, zbranì a  náèiní, které se staly neèistými – jak
správnì poznamenává Reitzenstein). Zda dnešní indiáni ještì znají hlubší smysl
všech tìchto zvykù, je otázka. Po spoleèné koupeli dá otec – nikoliv dìdeèek –
dítìti jméno, které si vybere ze živoèišné øíše.“
U indiánù Kobéua v Jižní Americe vypadaly zvyky v šestinedìlí takto: „V
Namokolíbì pøišel nìkolik hodin po porodu „do koutu“, který byl tìsnì uza-
vøen paxiúbovými látkami a  banánovými listy, èarodìj s celým svým kouzel-
nickým pøíslušenstvím, øehtaèkami, køišály apod., které pøinesl v plochém koši.
Potom zaèal jednotvárnì odøíkávat zaklínací formule, pøièemž kromì šestine-
dìlky zde byli pøítomni jen její muž a  jeho rodièe. Zakonèení pìtidenního koutu
se vždy odehrávalo ve zvláštním oddìlení domu mladého páru a  s tìmi samý-
mi zvyky jako na øece Tiquié. Nejprve celý dùm uklidili a  až potom zanesli
novorozeòátko poprvé vykoupat. I my jsme si museli vynést všechna zavaza-
dla. Až druhý den pøinesl blízký pøíbuzný – obyèejnì manželùm bratr – vaøené
ryby, èímž pùst skonèil. Osmý den po porodu rodièe uspoøádali na poèest svého
potomka hostinu, na kterou se sešlo všechno pøíbuzenstvo. Pøi této pøíležitosti
dává dìdeèek dítìti jméno.“
Genitálie se napravují stahovacími prostøedky, napøíklad vtíráním citronové
šávy a  bývá to spojeno s dietou. U Orang-Belendù na území Malakky nesmí šes-
tinedìlka deset dní pít studenou vodu a  místo ní dostává jakýsi odvar, který má
prý stahující úèinek. Pìt dní jí ze zvláštních bambusových nádob, chitnortù, které
používají i menstruující ženy, jen urèité hlízovité rostliny, rýži a  pisang. Podivným
zpùsobem napravovali genitálie šestinedìlky v jihovýchodní Africe. Nìmecký lé-
kaø o tom napsal: „Šestinedìlka se musí starat hlavnì o to, aby vyplnila prázdnotu,
která v jejím tìle vznikla. Dìlá se to tak, že zabijí kozu a  mladé matce dají tolik
masa, kolik její žaludek pøijme. Výsledek je dobrý, protože žaludek Hotentotky
nebo horské Damky nezná, co je to pøesycení.“
Dýmem, párou nebo velkým teplem uzdravují šestinedìlky napøíklad na Am-
bonu, Uliášových ostrovech, na Enganu, Timorlautu, na Tahiti, u Dorehù na Nové
Guineji, u Siamcù, kde to zjistil už Marco Polo, u Atježanù, v Kalifornii, Koroa-
dì, Etiopii, u Somálcù, Samojedù atd. U Atježanù udìlají šestinedìlce v místnosti,
kde porodila, lùžko ze štípaného bambusu, asi pùl metru vysoké, na které si po
porodu lehne. Tìsnì pøed ní je ètyøhranné podlouhlé ohništì s kusy pisango-
vých kmenù a  kokosovými skoøápkami. V místnosti musí být palivo alespoò
na deset dní, nebo za tu dobu není radno nic pøinášet, protože na pøinesených
vìcech by se mohl zachytit zlý démon. Každý veèer potom v místnosti zapálí
oheò, do nìhož ošetøovatelka pøimíchá smìs soli, koøení, rohoviny, síry a  led-
ku. Šestinedìlka leží pøitom obrácená smìrem k ohni tak, že se jí dým táhne po
bøichu. Je obdivuhodné, jak mohou chudìry ženy v této místnosti vydržet. Jistá
mladá, asi patnáctiletá šestinedìlka tøikrát omdlela, samozøejmì, že vinu pøipi-
sovali zlému duchovi. Ošetøovatelka leží v noci vedle ohništì na zemi, aby ji
dým tolik neštípal.
U Arekunù (Arekuna, indiánský kmen patøící ke Karaibùm) na øece Yarí v Jižní
Americe musí žena hned po porodu absolvovat koupel. Lehne si do visuté sítì nad
rozpálené kameny, které polévají horkou vodou, èímž vzniká množství páry. Kou-
pelí se oèišuje šestinedìlka i napøíklad ve východní Africe u Wakambù, Wakikujù
atd., v Loangu, na ostrovech Viti Levu, Samoa, na Gilbertových ostrovech, u Atježa-
nù, u Irogotù, Badugù, omažských indiánù, Orang-Lautù na území Malakka, apod.
Obøadní koupel šestinedìlky v Ohòové zemi popsal badatel takto: „Ještì v den
porodu šla matka sama k moøi, aby se zde ètyøikrát vykoupala. Poprvé ètyøi hodiny
po porodu a  potom vždy po hodinové pøestávce. O páté veèer jsme byli svìdky její
poslední koupele, která trvala ètvrt hodiny, a  vypadala takto: moøe je v této chvíli
v pøílivu; nová rodièka se rychle na bøehu svlékla (její oblek tvoøila stará lovecká
kazajka na staré košili), obrátila se zády k vlnám a  pozpátku vcházela do moøe, až
mìla vodu po prsa. Potom si obìma rukama umyla celé tìlo, hlavnì krk, podpaždí,
prsa a  pohlaví. Pak šla ve vlastních šlépìjích zády k vlnám k okraji pobøeží, kde si
klekla, aby mìla vodu až po kolena. Chvíli zùstala v této poloze a  kratší dobu než
pøedtím si umývala pohlaví. Potom vstala ještì jednou a  skrèila se v té samé poloze
na okraj pobøeží, takže voda jí sahala, když pøišla vlna, jen ke kotníkùm. Je to vlastnì
druh vymývání pochvy. Bez toho, že by se umývala, zùstala v této poloze nìkolik
minut. Potom nám øekla, že to byla ètvrtá a  poslední koupel v tento den, pøedcháze-
jící se jí podobaly, a  že v následujících dnech se bude koupat jen dvakrát dennì.
Dodala, že takto to dìlají po porodu všechny Ohòozemky.“
Ještì více se stará o èistotu svého tìla, a  to umýváním a  pocením, šestinedìlka
u indiánù v Peru a  v Mexiku, ale také u Orang-Belendù, kde používá nám už známé
chit-norty, u Dorehù na Nové Guineji, na Samoa, když se nemùže vykoupat v moøi,
u Kirgizù atd. U Hotentotù i Pársù (v záp. Indii) se umývá kravskou moèí.
Nìkteré národy, které rády používají masáže, a  to v rùzných situacích, hnìtou
šestinedìlce, jak jsme už uvedli, spodní èást tìla. Jiné to nahrazují obvazy: napøíklad
Kirgizové, Malajci na Filipínách, Igoroti v sev. Luzonu na Filipínách (viz výše), In-
dové v jižní Indii, domorodci v bývalé Holandské Indii, na Sumatøe, Jávì, Amboi-
nu, na Uliášových ostrovech, Orang-Belendové, Orang-Lautové, Masajové, omaž-
ští indiáni (Omahové) apod.
Zvláštní stravu dávají šestinedìlkám èasto i pøírodní národy ménì kulturnì
vyspìlé, u nichž jde vìtšinou o pøedpisy spojené s tabu.
Napøíklad Minkopky (Andamanky, viz výše) po porodu pijí teplou vodu, potom jedí
masovou polévku nebo polévku z mušlí a  ryb a  po nìjakém èase dostávají podle pøání
ryby, mušle, jamsy nebo ovoce, ale žádné maso. Malajky na Luzonu jedí rýži vaøenou
ve vodì a  když jsou zámožnìjší, dostanou i kuøe, které musí nejprve utopit ve vodì, aby
z nìj vypudily všechen vzduch, který byl mohl šestinedìlce uškodit. Dajaèky na severním
Borneu (viz výše) musí po porodu sedìt ètyøiadvacet hodin zády k ohni, nesmìjí spát ani
narovnat se a  hlavnì nesmìjí pít vodu, jenom když mají velkou žízeò, dají jim kapku
vody teplé. Pijí však jakýsi druh èaje, který má prý hojivý úèinek.
Atježanky mohou první tøi dny po porodu jíst, co chtìjí – kromì ostrých pokr-
mù a  plodù. Ètvrtý den však zaèíná kout s dietou, dostávají tedy jen suchou rýži
s urèitým druhem ryby, která má málo kostí, a  pijí pøevaøenou vlažnou vodu.
Ovahererové zabijí v den porodu podle hmotných pomìrù otce ovci nebo vola.
Krk a  dlouhá žebra s patøiènou èástí zad jsou urèena pro muže, mohou z nich
ochutnat i ženy, ale rozhodnì ne šestinedìlka. Ostatní maso muži jíst nesmìjí. Maso
pro šestinedìlku nazývají ongarangandje. Prsa a  jedno stehno odloží, dokud dítìte
neodpadne pupeèní šòùra. Do té doby mohou i maso pro šestinedìlku vaøit jen u
zadních dveøí její chatrèe. Hned s prvním masem, které dají vaøit, je tøeba dát do
hrnce koleno s kusem masa. Toto maso však nesmí šestinedìlka jíst, ale nechá ho
ležet v míse do té doby, než dítìti odpadne pupeèní šòùra. Potom ho mùže sníst
kdokoliv. I když jí šestinedìlka pøevážnì polévku, mísa s masem nesmí být prázd-
ná. Také musí mít stále vedle sebe kyselé mléko v krajáèi.
Mladá matka u Kaiù na Nové Guineji (viz výše) nesmí jíst nìkteré tvrdé druhy
banánù ani urèité druhy jamsù. Pod nìkterými je totiž na zemi malá jamka, jakoby
se pùda na tomto místì „stáhla“. Tak by se stáhla i prsa matky a  dítì by nemìlo
mléko... Od jiných tykví, které mají tvar láhve s dlouhým hrdlem, by dítìti narostl
dlouhý krk. Také nesmìjí matky a  malé dìti jíst maso z tetøeva, který pøi napadení
funí a  prská. Duše tohoto zvíøete by pøenesla funìní pøímo na matku a  dítì. Nì-
která jídla nesmí jíst ani otec a  nejbližší pokrevní pøíbuzní, protože jsou stále v blíz-
kosti dítìte a  mohli by ho nakazit. Tak to vysvìtlují domorodci, ale zøejmì to
souvisí s tzv. kuvade, o èemž si ještì povíme.
Na nìkterých místech stavìjí pro šestinedìlku místo koutu samostatnou chatrè,
do které se mùže uchýlit až po šastném porodu. Ovahererové nesmìjí uvidìt
šestinedìlku, dokud dítìti neodpadl zbytek pupeèní šòùry. Z mužù by se totiž stali
slaboši a  v boji by byli ranìni šípy a  kopími. Do chatrèe šestinedìlky vedou dvoje
dveøe: jedny vedou k okkuru (posvátnému ohni), který udržují na západní stranì
náèelníkova domu, druhé jsou na opaèné stranì chatrèe. Tyto dveøe jsou vlastnì jen
nezakryté prùchody a  kromì nich jsou v chatrèi ještì další menší otvory, kterými
volnì profukuje vítr. Šestinedìlku co nejdøíve dopraví do chatrèe, kterou pro ni
postavili, zpravidla dvì tøi hodiny po porodu. Musí vejít zadními dveømi, tj. dveømi
odvrácenými od posvátného ohnì, kterými vchází do chatrèe až pozdìji. Pøedními
dveømi se nesmí ani podívat ven, dokud dítìti neodpadne pupeèní šòùra. V chatrèi
zùstane asi ètyøi týdny. Když je chudá a  nemá se o její domácnost kdo starat, mùže
chatrè opustit døív, ale v každém pøípadì až po odpadnutí pupeèní šòùry dítìte.
Todové (viz výše) dopraví matku ráno po porodu do chatrèe, kterou pro ni
postavili v odlehlé èásti vesnice už pøed porodem, a  zùstane v ní až do novu mìsí-
ce, to znamená tøi až tøicet dní. Zdá se, že i po svém návratu bydlí ještì mìsíc sama
a  její manžel si musí hledat pøístøeší u pøátel. U Orang-Hutanù na území Malakky
rodí ženy v chatrèi porodní báby a  zùstávají u ní ještì ètrnáct dní po porodu.
O navštìvování šestinedìlky, které u kulturních národù patøí ke slavnostním
obøadùm, mají Atježané na Sumatøe zvláštní pøedpisy. Muži nemají k šestinedìlce
vùbec pøístup, ženy z jiné vesnice ji nesmìjí navštívit v prvních deseti dnech a  také
k ní mají zakázaný pøístup ženy z vlastní vesnice, pokud pøedtím byly v lese. Z lesa
by totiž mohly donést nìjakého démona. Pravidelnì ji navštìvují jen sousedky,
které jí vaøí a  starají se o domácnost.
Témìø všechny pøírodní národy považují šestinedìlku za „neèistou“, lépe øeèe-
no za tabu, s èímž zpravidla souvisí její odlouèení a  oèišovací pøedpisy.
U Atježanù je šestinedìlka „neèistᓠtøiaètyøicet dní. Když výtok nezmizí ani po
ètyøiceti dnech, prodlouží se její „neèistota“ na šedesát dní. V této dobì ji nesmìjí
navštìvovat žádní pøíbuzní mužského pohlaví. Vlastní muž jí mùže donést pouze
jídlo, popovídat si s ní o nejnutnìjších vìcech, ale nesmí se jí dotknout ani požívat
jídla a  nápoje, jichž se dotkla ona. U Kafrù je rodièka oddìlena od muže jeden
mìsíc. U Basutù všeobecnì a  hlavnì u Beèuáncù (v Botswanì) mùže opustit svou
chatrè až po dvou mìsících.
Makololka (Makololové, Makololo, basutský kmen sídlící pùvodnì kolem Za-
mbezi) se uchýlí do své chatrèe ještì pøed porodem a  její manžel se s ní nesmí
setkat tøi mìsíce, podle jiných údajù dva mìsíce, a  v této dobì se nesmí zúèastnit
ani lovu. I jeho totiž pokládají za „neèistého“, což souvisí s tzv. mužským šestinedì-
lím. Když má Makololka nesprávný porod, musí opustit osadu na tøi až ètyøi týdny
a  odejít do lesní chatrèe. Pokládají ji za obzvláštì „neèistou“, nesmí jíst ani pít
ze žádné nádoby, jídlo jí dávají na dlaò, která nahrazuje misku i pohár.
Období „neèistoty“ u šestinedìlky a  tzv. koutu je vùbec velmi rozdílné. U nì-
kterých národù trvá nìkolik dní, u jiných nìkolik týdnù. Na Palauských ostrovech
se šestinedìlka nesmí stýkat deset mìsícù s mužem, který v té dobì spí v mladíko-
vì domì ve vesnici, a  domù se chodí jen najíst. Kout trvá vìtšinou do té doby,
dokud rodièce nepøestane krvavý výtok nebo dítìti neodpadne zbytek pupeèní
šòùry. U nìkterých národù platí jiné pøedpisy pøi prvním koutu a  jiné pøi druhém.
Se šestinedìlím ženy je spojeno velmi mnoho obyèejù a  povìr, ale nelze je zde
všechny vypoèítat. Obvykle však šestinedìlí konèí slavnostnì. Napøíklad u Ovahe-
rerù se šestinedìlka po skonèení pobytu v chatrèi odebere dveømi obrácenými
k okurru, aby pøedstavila své dítì pøedkùm, èímž spolu s dítìtem opìtovnì nabý-
vá místa ve spoleènosti. Dítì nese v kùži na zádech. Strážkynì posvátného ohnì
pokropí vodou matku i dítì. Pøi okurru rozprostøou volskou kùži, matka sejme
dítì ze zad, sedne si na kùži a  dítì si posadí na pravé koleno. Na slavnosti je pøíto-
men i její manžel spolu s jinými muži. Nedaleko nìho stojí dvì nádoby, jedna
s tukem, druhá s vodou. Muž si naplní ústa vodou, poprská matku i dítì a  promlu-
ví k pøedkùm: „Narodilo se vám dítì ve vaší ongandì (vesnici), a nepøijde o ži-
vot.“ Potom vezme lžící trochu tuku z nádoby, naplive na ni a  rozetøe si ho v rukou,
opìt si naplní ústa vodou a  vyprskne ji na tuk na rukou. Zkøíženýma rukama
pohladí nejprve matku, potom si dítì položí do klína a  zopakuje s ním ten samý
obøad. Èelem tøe ruku dítìte a  pøitom mu dává jméno, které je odvozeno z nìjaké
náhodné vìci pøi porodu. Obøad s dítìtem opakují všichni pøítomní muži, pøièemž
mu každý pøidá nìjaké jméno. Nakonec nechá hlav rodiny pøivést tele a  na jeho
èelo pøiloží èelo dítìte, èímž se stává jeho majetkem.
Už jsme øekli, že o šestinedìlí vlastnì nelze hovoøit tam, kde jde rodièka po
porodu ihned za svým zamìstnáním. Tento jev bývá obvyklý hlavnì u koèovných
národù. Kvùli rodící ženì se nemohou zastavit na pochodu, nebo musí dojít
k urèitému cíli – najít útoèištì, potravu a  hlavnì vodu. Proto si musí rodièka chtì
nechtì pospíšit za svými soukmenovci, aby o samotì nezahynula. Dodnes je to
bìžným jevem v Austrálii, u mnohých indiánských kmenù, u Patagoncù atd. O
nìjakém ošetøování šestinedìlky však nelze hovoøit ani u mnohých národù used-
lých.
 O Voïaèkách (viz výše) øekl jejich znalec toto: „Pøi pøíležitosti voïackých sva-
tebních slavností jsem chodil každý den do vesnice Gondyrgurt, kde jsem zanechá-
val svého konì vždy u toho samého sedláka. Jednoho dne jsem s pøekvapením
zjistil, že všichni v domì spí. Jeho otec ležel na dvoøe a  mùj známý, jinak zdatný
èlovìk, ležel dole v místnosti a  chrápal. Pùvodnì jsem to pøipisoval svatbì, která
byla u sousedù. Ve druhé místnosti jsem však našel hospodyni, jak uklízela zbytky
hostiny. Pohybovala se pøitom velmi èile a  oznámila mi, že dnes mìli køtiny. „Tady
je novorozeòátko, chceš se na nìj podívat?“ øekla. „Ale vždy jsem tì vèera vidìl
vesele vaøit a  smažit,“ odvìtil jsem udivenì, „jak jsi to tak rychle stihla?“ „Nu,“
odpovìdìla, „v noci jsem porodila, ráno zanesli dítì pokøtít do kostela, potom pøišli
hosté, a  tak jsem musela vaøit a  smažit. Kdo by to byl všechno obstaral?“ „A to tak
dìláte vždy?“ ptal jsem se nevycházeje z údivu. „Samozøejmì,“ pokraèovala, „kdo
má mužùm navaøit a  napéct, kdo se o to všechno postará?“ Uvedený znalec pak
odešel na svatbu, na které se zanedlouho setkal i s rodièkou. Obèas vypila pohárek
kumysu a  zøejmì se cítila dobøe. Podobnì prožila už šest koutù, když opìt použi-
jeme tento nepøíliš výstižný výraz pro poporodní období a  tìšila se znamenitému
zdraví.“ Podobnì se málo starali o šestinedìlku i Kalmykové, nìkteré kmeny
na Alafurském souostroví, na Samoa, Markézách, na Havaji, také Malajci na Filipí-
nách, kmen Namaqua (viz výše) a  Beèuánci v jižní Africe.

Mužské šestinedìlí èili kuvade. U nìkterých pøírodních národù se podroboval

obyèejùm a  pøedpisùm spojeným se šestinedìlím i muž ženy, která porodila.
Tento zvyk byl kdysi zøejmì velmi rozšíøený. Diodor hovoøí o zvláštním zvyku
starých obyvatelù Korsiky, kteøí se vùbec nestarali o rodièku, zato však muže,
který si lehl místo ní na nìkolik dní do postele, opatrovali jako trpícího èlovìka. I
pøi porodu ležel v posteli s ovázanou hlavou, stonal jako rodièka a  potom mu –
stejnì jako šestinedìlce – dávali dobrou stravu a  koupele. Strabon píše o podob-
ném zvyku u starých Keltù, Marco Polo z konce 13. století o obyvatelích èínského
Turkestánu.
Mužské šestinedìlí znamená, že manžel pøebírá úlohu rodièky. Jen co žena
porodí, lehne si na svou nebo na její postel, kterou právì opustila a  tváøí se, jako by
on a  ne rodièka pøežil tìžkou hodinu, pøedstírá vysíleného, hovoøí potichu a  una-
venì a  nechává se jako tìžký pacient obsluhovat. Místo rodièky pøijímá pøíbuzné a
 pøátele, kteøí mu pøicházejí blahopøát a  pøinášejí mu lahùdky. Rodièka zatím vyko-
nává bìžnou práci, vaøí mu, èasto jen urèité pokrmy, obsluhuje ho a  stará se o dítì
ležící vedle otce. Jak trvá šestinedìlí ženy, také i kuvade probíhá nìkolik dní, týdnù
ba i mìsícù.
Ve zmírnìné formì mužského šestinedìlí nenapodobuje muž chování šestine-
dìlky, ale má jen na urèitý èas domácí vìzení a  platí pro nìho nìkteré zákazy,
pokud jde o stravu a  zamìstnání. U kalifornských indiánských kmenù mohl vyjít
ze svého obydlí jen do urèité vzdálenosti, pøièemž se musel vyhýbat lidem nebo
zùstávat ve své chatrèi tak dlouho, dokud nemohla vyjít i žena, nebo se s ní postil a
 byl v ústraní do té doby, než dítìti odpadl zbytek pupeèní šòùry. U nìkterých
støedoamerických nebo i jihoamerických kmenù zachovával muž šestinedìlky až
pùlroèní pùst.
Podle zprávy z druhé poloviny 17. století o ostrovních Karaibech mohl muž jíst
v prvních deseti až tøinácti dnech jen kùrku kasavového chleba a  zapíjet ji trochou
vody, pozdìji, asi po ètyøiceti dnech, jedl jen støídku chleba, zatímco kùrku si nechá-
val pro koneèný pùst. Dále nesmìl jíst deset mìsícù až rok tulení, želví, vepøové,
kuøecí a  rybí maso, protože dítì by mohlo dostat vlastnosti tìchto zvíøat, napøíklad
malá kulatá oèka, malý rozum atd. Manžel mohl opustit svou visutou sítì po ètyøi-
ceti dnech ženina šestinedìlí jen jednou, a  to až ke konci. V ten den se sešli pøíbuzní
na slavnostní hodinu. Nejprve jedli odložené kùrky kasavového chleba, potom
poškrábali kùži muže, už dost vyèerpaného dlouhým pùstem, ostrým zubem zla-
tého zajíce (aguti) a  nechali ho krvácet. Rány mu potom vymyli odvarem z koøení,
tabáku a  jiných žíravin. Vzdor velkým bolestem, které procedura muži zpùsobo-
vala, nesmìl udìlat ani grimasu, natož ještì zakøièet. Hosté potom jedli a  pili na jeho
útraty, ale on musel znovu zalézt do visuté sítì a  nadále se postit.
U Vagavagù (psáno i Wagavagù) nesmí jíst muž šestinedìlky celý mìsíc vepøo-
vé, ptaèí a  psí maso, dále banány, kokosové oøechy, mangovníkové plody, cukro-
vou tøtinu a  mnohá další jídla. Nesmìl vykonávat ani urèité druhy prací. Na ostro-
vì Ambion a  na Nikobarech se nesmí zaobírat stolaøskými pracemi, na nìkterých
ostrovech Malajského souostroví nesmí pracovat nìkolik mìsícù ani na poli ani
v lese, v Grónsku a  na Kamèatce nesmí pracovat vùbec. U Chevsurù na Kavkaze
(viz výše) se manžel nezúèastòuje sedm týdnù po porodu žádné slavnosti, ale sedí
doma, kam mu nosí pivo a  maso z hostiny.
Tyto zvyky netvoøí jednotný komplex, ale v rùzné míøe pøedstavují dvì kultur-
ní skupiny: za prvé – obøady v podstatì adopèní, které mají pøivést dítì z matèina
kmene nebo pøesnìji øeèeno z kruhu matèiných pøedkù do kruhu otcových pøed-
kù, za druhé – smiøovací obøady, kterými se muž snaží odvrátit od rodièky a  dítìte
pomstu uražených pøedkù matky a  zlé démony a  tak zabezpeèit dítìti zdravý a
 úspìšný vývoj.
V období zaèínajícího se rozkladu mateøskoprávního øádu, když na základì
únosu a  koupì vznikl pojem „vlastní žena“ a  když se ukázalo, že pøi plození dìtí
má i otec svou úlohu, zaèal si muž dìlat nárok na své dìti a  vytváøel pøedpoklady
pro otcovskoprávní zøízení. Žena nyní pøecházela do mužova domu a  byla odlou-
èená od svého kmene a  svých pøedkù, pøed jejich hnìvem se musela chránit, v dù-
sledku èehož se lidé snažili duchy pøedkù oklamat. Z tohoto dùvodu otce po dobu
šestinedìlí velmi dobøe ošetøovali, tj. vìnovali se mu jako šestinedìlce, aby tak
manifestovali jeho souvislost s dítìtem, protože se musel postit a  mnohé pokrmy
pro nìj byly tabu. Tímto zpùsobem se snažil dostat sebe i dítì do styku se svými
pøedky a  pod jejich ochranu.
Na druhé stranì hrála roli povìra, že se po porodu pøibližují k dítìti zlí démoni,
duše tìch zvíøat, která otec snìdl. Na dítì by se pøenesly i vlastnosti zvíøat, která by
otec jedl po dobu šestinedìlí. Jiní zlí démoni se snaží dítì po porodu vymìnit apod.
Proto je tøeba tyto démony odvrátit tím, že jsou nìkterá zvíøata pro otce urèitou
dobu tabu.
Kuvade (fr. couvade), mìlo tedy ètyøi pøíèiny. První – bylo to urèité nadhodno-
cení pojmu otcovství, když se stala známou souvislost mezi souloží a  poèetím;
druhá – snaha právní formou zakotvit otcovství v polyandrických manželských
formách; tøetí – pøechodné stadium z mateøskoprávního zøízení k otcovskoprávní-
mu, které se projevovalo adopcí dítìte otcovým kmenem, a  nakonec ètvrtá –pøe-
svìdèení, že i pøes urážku zpùsobenou pøedkùm matky mùže otec dítìti zabezpeèit
úspìšný vývoj a  uchránit ho pøed únosem pomstychtivých duchù nebo zlých dé-
monù.
Když bylo otcovskoprávní zøízení zavedeno, nebylo už potøebné, aby otec
napodoboval porod a  šestinedìlí, kuvade se ztrácelo, zanechávalo po sobì jen
nejasné stopy. Mužské šestinedìlí se dodnes udrželo u nìkterých støedoameric-
kých a  jihoamerických kmenù. Jsou to napøíklad Aravakové, Makusiové, Mundru-
kové (Mundrukú), Galibisové, Krajové, Bakairové a  Abiponi; existuje i v nìkterých
jihoindických kastách, na Malabarském pobøeží, u Ajnù (Ainù), Nikobarcù (domo-
rodcù z ostrovù Nikobary), Alafurù, u domorodcù na jihomoøském ostrovì San
Cristóbal atd.

Kojení. Je známo, že u pøírodních národù kojí matky pravidelnì samy a  déle,

než je tomu u dnešních civilizovaných národù, èímž ze zdravotního hlediska elimi-
nují mnoho chyb a  nedostatkù, který je vystaveno dítì v primitivních pomìrech.
Nìkteré pøírodní národy však dítìti dávají velmi brzy kromì mateøského mléka i
jiné nápoje a  pokrmy, napø. znaèné množství vody. Wakikuové ve východní Africe
dávají dítìti rozžvýkané banány a  rùzné indiánské kmeny také rozžvýkané druhy
ovoce, napø. Maskakirové pombé, na Karolínách zøedìné kokosové mléko, Voïaci
po dvou až tøech mìsících i chléb a  maso, ale i alkoholický kumys, který prý jejich
dìtem znamenitì chutná.
Vìtšina pøírodních žen zaèíná kojit až nìkolik dní po porodu. Zdá se, že velmi
brzy poznaly rozdíl mezi žlutavou tekutinou odbornì nazývanou colostrum, která
vychází v prvních dnech z prsou a  je vlastnì nekvalitním mlékem, a  mezi øidším,
ale pravým mlékem modrobílé barvy.
U nìkterých národù, napøíklad na Samoa, bylo zvykem napøed zjišovat jakost
mléka, než rodièce povolili kojit. Kromì toho napøíklad Tlingitové na Aljašce a
 Basutové v Jižní Africe (tedy dva národy geograficky velmi vzdálené, ale s podob-
nými zdánlivì pøekvapivými pøípady jsme se tu už setkali) považovali mléko za ne-
èisté, dokud sama rodièka nebyla oèištìná. V tomto pøechodném období živí nì-
které národy své kojence celkem nevhodnou stravou, zatímco jiné, napøíklad So-
málci, Svahilci, Etiopané, Basutové, Makalakové, Kalmykové je dávají kojit jiným
ženám. Tak to bylo i u starých Øímanù a  Indù. Jak jsme už øekli, u pøírodních
národù kojí dìti velmi dlouho. Pøehled o známìjších národech vypadá asi takto,
pøièemž vìtšinu jmen uvedených národù jsme poznali výše v jiných souvislostech:

ménì než rok kojily nebo kojí: Samoánky, Novomeklenburèanky, Kološky,

Tlingitky, Hotentotky;
rok kojí: Bugisky a  Makasarky na Celebesu, Massauèky;
rok až pùl druhého roku: Dakotky, ženy Siusí, loanžské èernošky, ostrovanky
na Timorlautských ostrovech;
rok až dva roky: Tatarky, Svazijky, Svahilky;
dva roky: Naimarky, Eetky na Filipínách, domorodky na Šalomounových ost-
rovech, Masajky, Vagandky, Wakambky, Waòamwezky, staré Peruánky;
dva až tøi roky: Australky, Kalmyèky, Tatarky, Kirgizky, domorodky na Kanár-
ských ostrovech, kamerunské èernošky, Mandinžky, Waòamwezky, Basutky, Ma-
kalaèky, Tlingitky, Apaèky, Abiponky v Paraguayi;
tøi roky: Todky, Fidžijky, domorodky na ostrovech Luang a  Sermata, èernošky
na Zlatonosném pobøeží;
dva až ètyøi roky: pennsylvánské indiánky, Loparky;
tøi až ètyøi roky: Grónky, Irokézky, Varauèky, Kamèadalky (Itelmenky), Mon-
golky;
 dva až pìt let: domorodky na Nauru;
tøi až pìt rokù: mnohé brazilské indiánky, Osjaèky (Chantky), Samoánky;
ètyøi až pìt rokù: oregonské, kalifornské a  kanadské indiánky, Australky,
Novokaledoòanky, Havajky, Kalmyèky, domorodky na Guinejském pobøeží;
pìt až šest let: Samojedky (Nìnky), Todky;
šest let: Australky, Novozélanïanky;
šest až sedm let: severoamerické indiánky nìkterých kmenù;
sedm let: Eskymaèky (v Grónsku u Smithovy úžiny);
deset let: domorodky na Karolínských ostrovech;
dvanáct let: severoamerické indiánky nìkterých kmenù;
ètrnáct až patnáct let: Eskymaèky (na Špicberkách).

Období kojení udávají jednotliví cestovatelé odlišnì a  nelze rozhodnout o tom,

kdo má pravdu, protože jde zøejmì o zvyky rùzných vrstev nebo o krajní pøípady.
Pøíèin dlouhého kojení je nìkolik. Nìkteré zprávy hovoøí, že dìti kojí do té doby,
dokud samy chtìjí; matky jim jednoduše neumí nic odepøít, což je jim pøíjemné.
Mnohé ženy neodmítají kojení i proto, že jim zpùsobuje smyslnou rozkoš.
I když èetné pøírodní národy nedovolují, aby kojící žena mìla pohlavní styk,
jiné jsou zase toho názoru, že v období kojení mùže žena souložit bez následkù,
bez obavy pøed novým poèetím. A  to je pravdìpodobnì velmi závažná pøíèina
takového dlouhého kojení. Nakonec neménì závažnou pøíèinou je okolnost, že
mateøské mléko je zadarmo a  že znamená jakousi úsporu penìz tam, kde je tøeba
je neustále poèítat. Aèkoliv pøi velmi dlouhém kojení nemá mléko už pravou hod-
notu, pøece se zdá výhodným prostøedkem k pøikrmování dítìte.
I když se kojení prodlužuje na nìkolik let a  ve skuteènosti nevyluèuje možnost
nového poèetí, stává se, že matka kojí zároveò dvì dìti rùzného vìku. Na Samoa
vidìl cestovatel matku, která støídavì kojila dokonce tøi dìti rùzného vìku. Není
vzácností, že starší dìti mumlají støídavì mateøské prso a  dýmku èi cigaretu. U
Eskymákù na Špicberkách vidìl cestovatel ètrnáctileté až patnáctileté chlapce, kteøí
se právì vrátili z lovu, jak sahají po mateøském prsu, aby se napili.
Kojí se zpùsobem i u nás obvyklým. Nìkde kojí matka vleže na boku. U afric-
kých národù, v Austrálii a  v Chile, kde nosí matka dítì v plachtièce na zádech, kojí
i v této poloze, jen se trochu obrátí bokem. Když se jí vìkem nebo èastým kojením
znaènì prodlouží prsa, podává je dítìti pod paží nebo dokonce pøes ramena.
Podle cestovatele ze zaèátku osmnáctého století Hotentotka nesloží dítì ze zad,
ale hodí mu prso pøes rameno, strèí mu bradavku do úst a  nechá ho cumlat, dokud
samo chce. Sama si zpøíjemòuje život dýmkou a  vùbec ji netrápí, že jde dým
nezøídka i na dítì. Když je dítì už šestimìsíèní, jen co pustí prso, dá mu matka do úst
dýmku, aby ji dokouøilo. Pokud je dítì pøipevnìné šátkem nebo koženým pruhem
na boku konì, jako napøíklad u Òam-òamù a  nìkterých jihoamerických indiánù,
dostává mléko v této poloze z prsu visícího na té samé stranì. Jinde si matka klek-
ne pøed dítì nebo se skloní nad kolébku a  tak kojí. Na ostrovì Viti Levu (viz výše)
cestovatel vidìl, jak náèelníkova žena vzala kojence opatrovnici, zahøála si nad
ohništìm ruce, potøela jimi prsa a  lehla si k dítìti na zem jako kojící lvice. V téže
poloze kojila své dítì i jiná vznešená žena, která k ní pøišla na návštìvu.
V prvních dvou až deseti dnech po porodu, když matka ještì nemá kojit,
pøikrmuje její dítì nìkterá pøíbuzná, pøítelkynì nebo sousedka. Když matka
zemøe nebo je nemocná, odevzdají dítì (napø. u paraguayských indiánù) jiné
ženì, která ho potom kojí a  vychovává jako vlastní. Na nìkterých ostrovech
Alafurského souostroví odevzdávají takto jiné ženì i jedno z dvojèat. V Africe
zase panuje názor, (napø. u Wašagù), že pro dítì nemùže být nic horšího, než
když ho kojí cizí žena. Takové dítì, když mu zemøe matka, musí také zemøít,
protože ho žádná žena nechce ze strachu pøiložit k prsu. Skuteèné kojné nachá-
zíme až u národù s vyšší kulturou.
Domorodci na Kanárských ostrovech, Fellani (Falašové v Etiopii), Havajci,
Novozélanïané, Basutové, Hotentoti, indiáni v Britské Guayanì nechávají dítì
pøikrmovat i zvíøaty, napøíklad kozami nebo ovcemi, když mu zemøe
v šestinedìlí matka. Kojence položí pod zvíøe nebo pøiváží k jeho bøichu.
Když matka nemùže z nìjakého dùvodu kojit své dítì nebo pokud zemøe,
což u pøírodních národù není pøíliš øídký jev, ujme se ho jeho babièka – žena
ve vìku šestatøicet až padesát let, tedy u jižních národù skuteènì stará. Takové
pøípady jsou známy u Irokézù, jihoamerických indiánù, Aruákù, Beèuáncù, Egbù
na Nigeru, u Kondù, Kafrù, Javáncù, Batakù, Atježanù ze Sumatry atd.
U Xhosa-Kafrù v Kapsku zjistil misionáø „nesèíslné množství“ takových pøípa-
dù: byly to prý dokonce ženy ve vìku šedesáti až osmdesáti let. Jako pøíklad uvádìl
ženu, která pøi jeho pøíchodu do Afriky v roce 1845 mìla už dvacetileté dìti a  v
roce 1887 ještì kojila pravnuka. Mladé matky totiž po porodu odcházely do mìsta
za prací a  o dìti se musely starat jejich babièky nebo prababièky, které je pøikrmo-
valy kravským mlékem. Také na Jávì je bìžným jevem, že staré ženy kojí malé
dìti. Mladá matka jde do práce a  dítì jí pøinesou tøikrát dennì na kojení. Mezitím je
pod ochranou babièky nebo staré sousedky. Aby ji dítì co nejménì vyrušovalo
pøi domácí práci, zabalí ho do plachetky a  pøiváže si ho na obnažené tìlo. Od hladu
nebo nudy cucá dítì zvadlá prsa opatrovnice, které vlivem ustavièného dráždìní
zaènou pomalu vyluèovat sekret podobný mléku. Je to žlutavá tekutina, která má
daleko k vlastnostem mateøského mléka. I zde dìti pøikrmují jinou potravou. Ja-
vánci sání mateøského prsu nazývají malajsky kassi-tetek, cucání prsu staré ženy
mpeng. Jeden lékaø v Semarangu na Jávì pozoroval pìt podobných pøípadù. Z tìch-
to žen byly nejménì ètyøi už babièkami ve vìku od sedmatøiceti do padesáti let,
tedy v období, kdy už Javánky nebývají plodné. Tøi nejmladší mìly ještì menstru-
aci, pìtaètyøicetiletá byla v pøechodu a  padesátiletá už byla po klimakteriu. Ženy
pøed pøechodem mìly ještì dost mléka, ale ty dvì starší už ne tolik, aby se dìti
nasytily, takže je bylo tøeba pøikrmovat rýžovou kaší.
U kojících babièek šlo tedy o vyluèování skuteèného mléka, ustaviènì udržova-
ného až do vysokého vìku, pøípadnì podporovaného nìjakými medikamenty,
pøièemž mléko, i když je ho ménì, má urèitou kvalitu, nebo šlo o umìlé, násilné a
 mechanické vyvolávání sekretu, které se mléku jen podobá.
Jakousi obdobou kojící babièky je kojící muž. Už Charles Darwin upozoròoval,
že prsní žlázy u muže nejsou zárodeènými orgány, nejsou zcela vyvinuty, a  jejich
funkce není v èinnosti. Dìti mužského pohlaví a  èasto i ženského pohlaví mívají
v prvních dnech napuchlá prsíèka a  tvoøí se v nich tekutina podobná mléku. To
samé se vyskytuje i v období puberty. Mikroskopické zkoušky prokázaly, že zvìt-
šení prsních žláz mùže být dùsledkem rozmnožení skuteèné tkánì mléèných žláz a
 chemickým rozborem se zjistilo, že žlázy vyluèují (i když velmi zøídka) pravé
mléko. Tedy možnost kojícího otce není absolutnì vylouèena.
Starší spisovatelé píší o mužích, kteøí od mládí až do padesátého roku života mìli
mnoho mléka. Jejich „prsa“ byla „obrovskᓠa  mléka mìli, že z nìho dìlali tvaroh.
Takoví muži se objevují i v islandské povìsti, v talmudu i v èínských legendách. Ale-
xandr von Humboldt vidìl sedláka z vesnice Arenas v Nové Andalusii, který po
onemocnìní své ženy k vlastnímu velkému pøekvapení sám odkojil syna, pøièemž
levé prso dávalo více mléka než pravé. Podle Johna Franklina se stala podobná vìc
jednomu èipevajskému indiánovi. Vyšel z tábora na lov bobrù v doprovodu své ženy,
která byla poprvé tìhotná. Najednou dostala bolesti a  porodila chlapce, avšak tøetí
den po porodu zemøela. Aby muž zachránil chlapci život, krmil ho polévkou z jeleního
masa a  aby utišil jeho køik, pøiložil si ho k prsu. Úèinek byl pøekvapující: zaèalo
z nìho téct mléko a  tak mohl dítì uspokojit. Syn vyrostl, oženil se a  mìl dìti. Levé
prso starého indiána zùstalo ještì mnohá léta neobyèejnì velké.
Nejvìrohodnìjší zprávu podal èlen berlínské antropologické spoleènosti, jistý
øecký antropolog. V roce 1846 bydlel v námoønickém mìsteèku Galazidi u loïaø-
ského mistra Eliáše Kanada, který byl tìlesnì tak vyvinutý, že se mu v celém Øecku
nikdo nevyrovnal. Kdykoliv chybìlo mléko jeho malé, slabé a  pøitom tuberkulóz-
ní ženì a  její už témìø dvouletý potomek dával najevo svou nespokojenost neustá-
lým pláèem a  køikem, podal mu otec s pravou mateøskou nìžností své velké prso.
Malý køikloun se napil po libosti a  uklidnil se. Antropolog byl èasto svìdkem toho,
jak si muž musel osušovat prsa pokapaná mlékem.
Pøírodní národy však používají rùzné prostøedky k napomáhání vyluèování
mléka i k zabránìní jeho zkažení. I zde hraje velkou roli tabu.
Na Babberských ostrovech nesmí jíst kojící žena ryby ani maso z podsvinèete,
na Eetaru už zmínìné maso a  kokosové oøechy, na Keisaru skopové, slepièí maso
a  kyselé ovoce, má však jíst vaøenou rýži a  sušené ryby. V Guatemale má jíst jen
kukuøici. Na ostrovech Seram a  Gorong pily kojící ženy ètyøicet dní odvar z listù
dvou léèivých bylin, aby mìly dostatek mléka. Když mají ženy na ostrovì Viti Levu
málo mléka, kladou si na prsa teplé listy rudolistého fíkovníku. Maorky chodí
k èarodìjovi. Javánky pijí odvar z rùzných bylin a  navíc jim pomáhá i mastièkáø.
Masajky užívají tekutý ovèí tuk.
Z rùzných zvykù ještì zaznamenejme domnìnku Ušimbarù, že dìti, které
bìhají v deštivém poèasí a  potom si pøijdou k matce pro mléko, zaviòují její
hubnutí. Proto starostlivý manžel, když venku prší, pøiváže dítì za nohu poste-
le. Když masajská žena mùže kojit své dítì, dá ho kojit jiné ženì, ale tím ztrácí
úctu svého muže a  nejednou se stane, že muž zavrhne vlastní ženu a  vezme si
tu, která ji zastupovala.
Jak jsme už øekli, pøírodní národy velmi rychle pochopily význam ženských
prsou. Pokud umìlecky znázoròovaly ženu, vždy vynikala zejména prsa, zdùraz-
nìná více èi ménì úspìšnì, jako nejcharakteristiètìjší znak ženského pohlaví. Tak ji
zobrazovali v rovníkové Africe i na Velikonoèních ostrovech, tak je ztvárnìna
na prehistorických jeskynních kresbách ve Švédsku i na kostìných dokumentech
eskymáckých národù. Plastiky ze starého Mexika a  z rùzných èástí Afriky znázor-
òují ženu nebo ženské božstvo jako základ života s rukama zdvíhajícími prsa nebo
s jednou rukou na prsu a  s druhou na pohlaví. Archeologové našli podobné dokla-
dy i na Kypru, v Malé Asii, dokonce i v Øecku a  po objevení celé øady pøechodných
tvarù došli až ke známé podobì Medicejské Venuše.
To, co se akademicky vysvìtluje jako projev nejvyššího ženského studu – ruka
ležící na òadrech a  ruka zakrývající lùno – mìlo pùvodnì a  ve skuteènosti právì
opaèný význam: plastické pøedchùdkynì Medicejské Venuše se nesnažily tìmito
gesty svých rukou zakrývat zdroje života, ale naopak je zdùrazòovat. A  jako muž
u pøírodních národù pøísahal na svou bradu nebo orgán plodnosti, tak pøísahá
žena, napøíklad u Jabimù na Nové Guineji, na svá kypící prsa. Když chce žena u
Wašagù ve východní Africe dosáhnout splnìní své prosby, vezme si do úst obì prsa
a  cumlá je. Takovou prosbu nesmí žádný muž odmítnout, nebo mu tak žena
pøipomíná svou mateøskou dùstojnost.

Matka a  dítì. O vztahu pøírodní matky k dítìti nelze øíci nic pozoruhodného.
Vidìli jsme, že u pøírodních národù byl poèet dìtí podmínìn funkcí obyvatelstva
nebo jinak øeèeno – pøírodní lidé si regulovali potomstvo podle své potøeby a
 materiální situace. Na druhé stranì však nelze pochybovat o tom, že už i u pøírodní
ženy byl vyvinut všeobecný živoèišný pud, který dítìti zabezpeèuje v normálních
pøípadech mateøskou lásku. I když mìla tato vìrná oddanost pøírodní matky k dítìti
sobecký a  ménì individuální charakter, než je tomu u civilizovaných národù, které
prošly školou soukromovlastnického poøádku, pøirozený pud se v ní ozýval cel-
kem zøetelnì a  èasto až dojemnì.
Cestovatelé a  vìdci hovoøí o Australcích, povìstných usmrcováním dìtí, že
jejich matky s dojemnou láskou lpí na tìch dìtech, které zùstaly naživu. Indiáni
z rùzných kmenù mají velmi rádi své dìti. O grónských domorodcích øekl Norden-
skjöld, že jsou ctiteli dìtí. „Volnost jejich dìtí je témìø neomezená. Nikdy je netres-
tají, ba ani nekárají tvrdými slovy. Starou evropskou výchovnou metodu považují
za nesmírnì barbarskou a  zastávají stejný názor jako kanadští indiáni, kteøí øekli
misionáøùm, když jim vytýkali, že ukrutnì trýzní váleèné zajatce: „Ale nemuèíme
je, jako vy své vlastní dìti.“ Je tøeba pøiznat, že vzdor tomuto nepedagogickému
zpùsobu výchovy jsou eskymácké dìti ve vìku osmi až devíti let dobøe vychova-
né.“ Své dìti nìžnì milují i Basutové. Matka malé dítì rozmazluje, holí, natírá rudou
pomádou, laskavì a  ochotnì ho nosí po všech cestách, takže je vidìt, že jde o
nejvìtší matèin poklad.
Mateøská láska a  strach pøed zlými duchy vedou pøírodní ženu k tomu, že své
dítì, které ještì neumí samo chodit, má neustále u sebe, ve dne i v noci, pøi práci i
odpoèinku. V nejprimitivnìjších pomìrech spí spolu s matkou napøíklad na holé zemi
nebo na vrstvì trávy, listí, na rohoži nebo kùži, u starých Peruáncù v jamce vyhlou-
bené v zemi, u Australcù a  Hotentotù v teplém popelu. Jiné pøírodní národy, s nimiž
jsme se tu už setkali, dìlají pro dìti už rùzné „kolébky“: napøíklad Kalmykové, Kirgi-
zové, Siamci døevìné truhlice, Lopaøi, Giljaci jakási koryta vytesaná z kmene stromu,
Èuvašové, Tunguzové vaky z kùry, Kalmykové, Osjaci (Chantové), Samojedi (Nìn-
ci), nìkteré australské kmeny, Papuánci a  další používají košíky nebo síovinu, Papu-
ánci z Nové Guineje pletené sítì. Známé jsou také rozštípané bambusové kmeny,
rámy s volnì nataženou látkou, kolébky z rákosu apod.
Vìtšina indiánských žen používá zvláštní nosítka z ploché destièky nebo pleti-
va. Aby dítì nevypadlo, je na spodním okraji pøipevnìna lišta pro nožièky a  na
druhém zaokrouhleném konci je natažený kus látky nebo kùže, který zároveò
chrání dítì pøed deštìm a  prudkým sluncem. Z obou stran vyènívají dole kùlky,
takže lze nosítko zapíchnout do zemì. Dítì upevòují zkøíženými øemeny. Nosítko
je vyplnìno mìkkým listím, trávou, mechem, plstí a  jinou výstelkou, aby se dítìti
dobøe sedìlo a  zároveò mu to nahrazovalo plenky. Nìkde na tìchto nosítkách
dìlají otvory pro odchod moèe a  výkalù.
Pøírodní matky zøídkakdy nosí své dìti na rukou. Èastìji to dìlají jiným zpù-
sobem.
Buï sedí dítì matce na krku nebo na ramenou, drží se jí za vlasy, respektive
matka drží dítì, jako to dìlají Australci, Papuánci, nìkteré kmeny severoameric-
kých indiánù, ale i jihoamerických (brazilských) indiánù Botokudù atd., nebo dítì
sedí matce na boku jako na koni, drží se jí, když je vìtší nebo je upevnìno látkou èi
kùží uvázanou na druhém boku – napøíklad u Javáncù, Aetù, Papuáncù, Karolíncù,
Samoáncù, Apaèù aj. Nejrozšíøenìjší je však poloha na zádech nad pasem, pøièemž
má dítì nožky na matèiných bocích a  drží se jí rukama.
Vìtšinou však bývá pøipevnìno šátkem zavázaným na matèiných prsou nebo
lýkovou páskou upevnìnou na èele matky. Také „kolébky“ nosí matky vìtšinou
na zádech.
I pøírodní matka èasto uspává své dítì písnìmi, vìtšinou naivními a  monotón-
ními. Napøíklad Eskymaèka mu zpívá: „Svému malému bratrovi nesmíte nic udì-
lat, chce chytat ptáèky, chce se projíždìt v kajaku, chce harpunovat a  úlovek pøi-
nést domù. Uèí ho tomu jeho velká sestra, je krátkokrký, tuponosý, je velmi slad-
ký.“ Nebo Hotentotka: „Syn jasnooké matky, dalekozraký, když budeš stopovat,
ty, se silnýma rukama a  nohama, ty, se silnými údy, budeš mít jistou støelu, Herery
olupovat a  své matce nosit k jídlu jejich tlustý dobytek, dítì otce se silnými stehny,
jednou budeš krotit silné voly mezi svými stehny, ty, co mᚠmocný úd, jak silné a
 jak mnoho dìtí budeš plodit.“ A  siouxská indiánka: „Spi, spi, moje dítì, Èipevajové
tu ještì nejsou, spi, spi, moje dítì, a  buï silné, èeká tì boj, èeká tì boj.“
O krásu, sílu a  pružnost svého dítìte se stará pøírodní matka tím, že mu celé
tìlo nebo jednotlivé èásti tøe, natahuje, stlaèuje, natøásá apod., aby bylo v poøádku.
Dìlají to tak Veddky, Minkopky (Andamanky), Australky, Japky, Maorky, Basutky
apod. Velkou pozornost vìnují zejména lebce, aby mìla žádoucí tvar. O tom jsme
však už hovoøili, podobnì jako o jiných „zkrášlovacích“ procedurách rùzného pù-
vodu a  významu.
Víme už od Nordenskjölda, že dìtem pøírodních národù ponechávali velkou,
témìø úplnou volnost až do pohlavní dospìlosti. Tento obyèej má jistì velké výho-
dy u tìch kmenù, které jsou od pøírody disciplinované vlivem zdravých životních
podmínek, pøimìøeného zamìstnání a  dobré organizace. Samozøejmì, že u zbída-
èených a  zpustlých kmenù má i stinné stránky pøedevším z hygienického hlediska.
Trestání dìtí pøírodní národy témìø neznají. Jen nìkdy ve velké zlosti se otec sem
tam oboøí na své dítì. Cestovatel o Nových Hebridách (dnes stát Vanuatu, v Mela-
nésii) napsal, že zde zpùsobuje matce pøímo fyzickou bolest, když vidí své dítì
plakat, a  že jednou se postavily domorodé matky proti bìlochovi, který trestal
vlastního syna. Na ostrovì Bali (v Malých Sundách) vidìl jiný cestovatel, že celá
rodina se vrhla ohromená do domácí kaplièky, když chtìla dát matka svému po-
tomkovi facku: modlitbami a  obìtí usmiøovali bohy, aby od nich kvùli tomu neo-
dešli. Nìkteré národy jsou však na dìti pøísné, napøíklad Marolongové v jižní Afri-
ce, nìkteré západoafrické a  indiánské kmeny. Jejich pøírodní krutost se projevuje i
v trestání dìtí. Napøíklad Ewweové (v záp. Africe) jim sypou koøení do oèí nebo je
strkají do koše s èervenými mravenci.
Pøírodní národy dávají svým dìtem jméno vìtšinou hned nebo krátce po naro-
zení. Jakuti a  Osjaci (Chantové) neznali vlastní jména. Dìti ženského pohlaví jed-
noduše oslovovali: žena, manželka, dcera, nebo Osjaci jen – žena. Andamanové
(domorodci z ostrovù Andamany), nìkteré australské kmeny a  Samoánci dávají
jméno ještì nenarozenému dítìti. Když se nenarodí oèekávané pohlaví, jméno zmì-
ní. Balendové pojmenují dítì v okamžiku, když mu pøeøežou pupeèní šòùru. Ajno-
vé (Ainové), Mentawajové, Ohòozemci a  další dávají dítìti jméno, když zaène
samo bìhat, Vasibové pøi rùstu prvních zubù, indiáni Siusí pøi odstavení.
Dajakové to ponechávají náhodì: lechtají dítìti sliznici v nose a  když kýchne, je
vhodný èas k pojmenování, když ne – odloží to. Nìkteré národy pojmenovávají
dítì až po urèité dobì, dokonce i po letech, prý proto, aby na nìj neupozoròovaly
zlé démony, kdyby ho oslovovaly jménem. Z podobného dùvodu, aby zlé démo-
ny zmátli, mìní pùvodní jméno pozdìji napøíklad Malajci a  Negriti, hlavnì v pøípadì
nemoci dítìte nebo po nìjakém neštìstí. Goldové (Nanajci) zmìní jméno dítìte,
když se dozvìdí, že zemøel èlovìk stejného jména. Samojedi (Nìnci), Mongolové,
Siamci, Andamanové, Dajakové, nìkteré australské kmeny, Makuové, Makondo-
vé, Mandingové (viz výše) a  další dávají dítìti jméno pøi obøadech spojených s jeho
pohlavní dospìlostí. Andamanové si mìní jméno napøíklad po svatbì, ve stáøí nebo
v pøípadì otcovy smrti.
Pojmenování dítìte je u vìtšiny národù spojeno se slavností celé obce nebo
kmene, pøi níž nechybí ani hostina, tanec a  hudba. U Balendù dává dítìti jméno
èarodìj tak, že mu na hlavu položí kus stromové kùry, na níž je napsáno jeho
jméno. U Dajakù vynese matka dítì pøed dùm, vykoupe ho, pozdvihne tøikrát
smìrem k západu i k východu, pøièemž odøíkává žehnající formulky, obìtuje kuøe,
jeho krví pokropí dítì a  až potom mu dá jméno.
Alafurové pøi této pøíležitosti obìtují za chlapce dva kozly, za dìvèe jednu kozu;
hlavu, kùži a  paznehty zahrabou. Nìkteré národy vybírají jméno dost náhodnì. U
Inžibandù pomáhá matce pøi porodu žena, která vyzpìvuje rùzná jména. Dítìti
dají to jméno, které vysloví žena ve chvíli, kdy se dítì objeví. Také u Kaffièù (Kaffi-
èové, Kaffièo, na území Kaffa, jinak Gómara, v Etiopii) vyzpìvuje matka celou øadu
jmen a  èeká, pøi kterém z nich zaène dítì sát mléko. Novozélanïané drží dítìti u
ucha bùžka a  opakují pøitom urèitý poèet jmen; dítì dostane to jméno, pøi nìmž
kýchne. U Wagandù dostane, u kterého se zasmìje.
Nejednou dají dítìti jméno podle místa, kde žena porodila. Potom se napøíklad
jmenuje „Narozeno u vody“, „Bez zemì“, tj. narozeno na vodì, „Cestou“ nebo
„Uzlík“, tj. narozeno na cestì. Taková jména dávají napøíklad australští Aruntové
(viz výše, také další národnosti a  kmeny) a  Beèuánci. Jindy bývá dítì pojmenová-
no podle náhodné události, která se stala pøi porodu: „Narodil se, když se kdosi
poranil“, „Když byla válka s Makony“ nebo „Objevil se, když nás pøepadl nepøí-
tel“. V Bamumu (mìsto a  èást Kamerunu v západní Africe) dostane jméno „Sloní
kel“, když se narodila v den, kdy ulovili slona se vzácnými kly. Bantuové znají
jméno „Bolí mì hlava“, Mandingové „Není tu èíše“ nebo „Vezmi lžíci“, Basutové
„Válka“ nebo „Hlad“. Nìkdy pojmenují dítì podle jeho charakteristických vlast-
ností v pozdìjších letech. Napøíklad Samojedi dávají jména „Èerný“, „Zbyteèný“,
„Hloupý“, „Šilhavý“; Batakové „Jemná“, „Spoøádaná“, Tahiané a  Makuové
„Úsmìv“, „Jsi jako smrt“; Makondové „Všechno má tìžké“, „Špatnì žije“ atd.
U nìkterých kmenù je zvykem odebrat dítì matce krátce po porodu a  ode-
vzdat ho nìkomu jinému. Wagandové (Vagandové, srov. výše) to dìlají po odsta-
vení dítìte. Dìvèata dávají obyèejnì staršímu ženatému bratrovi a  zùstávají u nìho
èasto až do svatby. Na Šalomounových ostrovech dávají dìti ve tøetím až ètvrtém
roce k pøíbuzným, kteøí jim zase svìøují své dìti. Je to snad vzdálená ozvìna pù-
vodní promiskuity.

IX. ZASVÌCENÁ ŽENA, KOUZELNICE, VDOVA, TCHYNÌ;

STÁRNOUCÍ ŽENA, STAØENA U PØÍRODNÍCH NÁRODÙ;
PØÍRODNÍ ŽENA PO SMRTI

V této kapitole si povíme o nìkterých zvláštních jevech ženského pøírodního

pohlaví i o tom životním období pøírodní ženy, kdy už více ménì nežije pohlavím
životem, také o smrti pøírodní ženy a  jejím osudu po ní.

Stará panna a  zasvìcená žena. Víme, že pøírodní národy dlouho neznaly pojem
panenství a  nemohly si ho vážit. Až pozdìji, kdy se s rozvojem výrobních vztahù
a  vznikem bohatství zrodil pojem „vlastní žena“ a  když se stala soukromým vlast-
nictvím manžela, rozšíøila se i kupecká morálka a  bohatý muž, který získal ženu
koupí, si zvykal i v tomto smìru kupovat pøedevším „neporušené“ zboží, chtìl
dostat za ženu pannu.
Je všeobecnì známo, co z pojmu panenství udìlalo køesanství v dìjinách lid-
stva, které pøišlo – jak hovoøí Reitzenstein – na obdivuhodnì komickou myšlenku,
že je totiž panenství ctnost. Samozøejmì, že pøírodní národy nemohly mít takové
nepøirozené pøedstavy. Proto u nich byla stará panna velkou výjimkou.
Žena pøedèasnì vadnoucí z nedostatku pohlavního styku je tragický jev ne-
zdravých sociálních vztahù. Staropanenství jako hromadný jev zaniká tam, kde si
ženy uvìdomují své právo na pohlavní styk i tehdy, když se nemohou nebo ne-
chtìjí vdát. Všechny znaky stárnoucí panny: šednoucí ple, bledé rty, vrásky a
 kruhy pod oèima, vyhasínající oèi, ublížený výraz, ostrý hlas, chloupky na tváøi,
ztráta tuku z podkožní tkánì, zmenšování prsou, hubený krk, špièatá a  hranatá
ramena, nervové problémy atd. – to jsou dùsledky dobrovolného nebo nedobro-
volného asketismu, dùsledky vyvolané poruchou celé vnitøní sekrece. Všechno
toto lze zastavit, do jisté míry obnovit fyzický rozkvìt a  vrátit mysli její rovnováhu
a  veselost, když žena použije jediný úèinný a  nikdy neselhávající prostøedek: zdra-
vý pohlavní styk. Je to však prostøedek, který je v dnešních sociálních pomìrech
spojen s urèitými problémy a  nebezpeèím. Ale o tom si øekneme až pozdìji.
Staropanenství jako hromadný jev tedy nemohlo u pøírodních národù vùbec
vzniknout. Vidìli jsme, že u vìtšiny z nich vládla volnosnubnost mládeže, že po-
hlavnì zkušená žena byla velmi oblíbená a  že dívka, kterou mladíci pohlavnì
vyhledávali už pøed svatbou, bylo vzácnìjší i jako manželka. U tìch národù, kde
se manželství uzavíralo koupí, se otec velmi staral o to, aby mu doma nezùstala
svobodná dcera. A  je jen pøirozené, že staré panny neznali u tìch národù, které si
regulovaly poèet žen zabíjením novorozeòat, a  to zpùsobem èasto velmi otøes-
ným.
Výjimeèným jevem v etnologii pøírodních národù je „vesnická panna“, taupou,
na ostrovech Samoa (Palauských ostrovech). Bývá to nejoblíbenìjší náèelníkova
dcera. Obyèejnì ji už v mládí urèí za vesnickou pannu a  od této chvíle se pøipravuje
na své povinnosti.
Pøi volbì rozhoduje její pùvab a  skromnost. Je velmi peèlivì vychovávaná a  je
miláèkem hlavnì v okruhu moci svého otce. Jak náèelník, tak i taupou dostává
nejlepší jídla. I když se zúèastòuje témìø všech ženských prací – pøi pletení rohoží,
výrobì látek z kùry apod. – nemusí vykonávat hrubší práce, snášet banánové listy
na vaøení a  lisy cukrové tøtiny na pokrývání chatrèí, sbírat mušle, mìkkýše a  jiné
lahùdky v pobøežní lagunì. Proto mívá svìtlejší ple než ostatní dìvèata a  nazývají
ji sina, tj. bílá. Má štíhlé pìstované ruce a  sametovou pokožku, která je èistá a
 voòavá díky jemným voòavým olejùm pøipravovaným zvl᚝ pro ni. A jde kam-
koliv, koupat se, sbírat kvìtiny a  vonné listí do lesa, navštívit kamarádky a  pøíbuz-
né, stále ji doprovází nìkolik starších žen, které se o ni starají a  jsou zodpovìdné
za to, že její panenství zùstane neporušené. Když se stane pohlavnì zralou, ostøíha-
jí jí vlasy, vyholí podpaždí a  chloupky na pohlaví. Od toho dne stojí v èele dìvèat
své vesnice nebo její èásti a  jako vùdkynì této dívèí pospolitosti dostane titul ves-
nická panna, taupou.
Její panenství však není dùsledkem nìjaké morálky, ale pøedstav spojených
s povìrami. Když do vesnice pøijdou cizí hosté, taupou je v popøedí slavností jako
hostitelka. Proto se staøeny velmi snažily, aby mladou vyvolenou co nejdøíve nauèily
tanèit, aby umìla vyrábìt pøírodní ozdoby z kvìtin, náhrdelníky a  zástìry, a  pøipravo-
vat opojný samoánský nápoj kavu, do níž se musí rozžvýkat pøíslušné látky. Její úlo-
hou je pøijímat a  bavit hosty, když cestující spoleènost nemá ve svém støedu nìjakou
taupou. Pøi velkých tancích slavnostech, kterých se zúèastòuje celá obec, pøedevším
pøi oslavách na poèet titulárních náèelníkù, hraje taupou významnou roli: s nesmírnì
bohatì ozdobenou hlavou, s èelenkou z lastur, s náhrdelníkem z jemnì broušených
vorvaních zubù, zahalená jemnými rohožemi, ozdobená kvìtinami a  natøená voòa-
vými mastmi jde v èele prùvodu, který nese rùzná jídla, mává kyjem, skáèe a  tancuje.
Taupou je velmi vyhledávaná jako manželka a  má právo se vdát; v tom pøípadì se však
musí vzdát své funkce. Náèelník však už pøedem musí myslet na náhradu pro pøípad,
že se taupou vzdá svého postavení z vlastní vùle nebo z vùle vesnice. Když nemá
mladší sestry, hledají náhradu v bližším nebo vzdálenìjším pøíbuzenstvu její rodiny.

Knìžky a  mnišky se u skuteèných pøírodních národù nevyskytovaly; jejich

mentalitì a  pohlavnímu životu odpovídaly spíše rùzné „èarodìjné báje“ a  nám už
známé tajné ženské kluby, v nichž je tøeba hledat zasvìcené pøírodní ženy. Jakési
knìžky a  mnišky se objevily až pozdìji se vznikem složitìjších náboženských kul-
tù, pøípadnì s vpádem svìtových náboženství.
Tak napøíklad na Jávì prý mohly ženy navštìvovat mohamedánské školy
pro knìze. Když školu úspìšnì skonèí, mohou potom chodit do mešit, do
nichž ostatní ženy mají pøísný zákaz vstoupit. V Dahomé (dnes Benin) existují
jakési kláštery a  ženské øády. Jejich pøíslušnice tak zastrašují rodièe, až jim
nakonec svìøí své dcery; v útlém vìku je zavøou do tìchto klášterù a  podrobí
je infibulaci. I když mají zakázaný styk s muži, pøesto se stane, že nìkterá
otìhotní. Když se jim narodí dítì mužského pohlaví, nemilosrdnì ho usmrtí,
pokud porodí dìvèe, vychovají ho a  zasvìtí do praktik øádu. Mnišky tohoto
øádu si na nohách zpùsobují stále hnisající vøedy. Lidé, kteøí touží po spolehli-
vém talismanu, spolknou trochu tohoto hnisu.

Kouzelnice a  èarodìjky se objevují u pøírodních národù v hojné míøe hlavnì u

Araukáncù, Kalmykù, Kirgizù, Burjatù, Tunguzù, Goldù (Nanajci) i u jiných sibiø-
ských národù (šamanky), na Alafurském souostroví, na ostrovech Luang a  Sermata,
v Ugandì, u Wašagù, Kafrù atd.
Kalmykové je nazývají udugun; nelze je zamìòovat za duchovní nebo posvát-
né osoby. Naopak, jsou nižšího stavu, vzbuzují i odpor a  za jejich machinace je
nejednou trestají. Èarují prý jen jednou za mìsíc, a  to v noci, v níž zaèíná úplnìk
Mìsíce. Nepoužívají èarodìjné bubny, ale nechají si pøinést misku s vodou, ponoøí
do ní jakousi bylinu a  nejprve vykropí chatrè. Do každé ruky si vezmou jakési
koøínky, zapálí je a  s roztáhnutýma rukama dìlají rùzné posunky a  násilné pohy-
by. Pøitom ustaviènì opakují a  zpívají slabiky dši, eje, jo, jo, až se dostanou do
stavu jakési zuøivosti, v níž odpovídají na otázky, pokud jde o ztracené vìci nebo o
budoucí události.
Jestliže se chce stát šamankou žena u Goldù ((Nanajci, viz výše), musí nejstarší
šaman vyøezat ze døeva asi pùl metru vysokou ženskou postavu, která pøedstavu-
je onu ženu. Když tuto práci skonèí, dosáhla žena šamanské hodnosti. Je tedy
na úvaze hlavního šamana, zda pøijme nebo nepøijme ženu do šamanského stavu.
Když se mu nelíbí, nikdy døevìnou sošku nedokonèí.
Sibiøské èarodìjky se dostávají do transu, který pøipomíná hypnózu prudkými
tìlesnými pohyby, jednotvárným zpìvem, hømotem èarodìjnického bubnu a  øeh-
taèky.
Když se na ostrovech Buru (viz výše) chce nìkdo dozvìdìt, kdo udìlal nìkoho
nemocným, nebo se chce podívat do budoucnosti, zavolá dvì vìštkynì, vìtšinou
jsou to staré vdovy, domù nebo do lesa pod velký strom. Jedna si sedne na sedadlo
urèené k tomuto úkonu, druhá za ohlušujícího lomozu dìlá s meèem divoké sko-
ky, pøièemž má vytøeštìní oèi a  vlající vlasy jako fúrie. V jakési extázi se dívá naho-
ru, na boky i do oèí druhé ženy a  pot jí stéká po tìle. Když pøestane sekat meèem,
sebere ze zemì kámen, kterým se tak dlouho bije do obnažených prsou, až její
sedící družka dostane køeèe, ztratí vìdomí a  dostane se do hypnotického stavu. Po
dobu tohoto spánku jí dávají všelijaké otázky a  žádají od ní radu.
Jiné ženy se jednoduše pøikryjí rohoží a  po prudkých køeèích usnou.
Ve spánku jim mùže kdokoliv dávat otázky. Když se probudí, nemohou si vzpo-
menout na nic, co se stalo. Tyto ženy prý upadají do nìkolikadenního letargic-
kého spánku, když dostanou menstruaci. Jsou také velmi zapomnìtlivé, proto-
že je v lese pøepadl zlý mužský duch, ejabat, s nímž souložily. Tento stav nazý-
vají sanane nebo tanane, protože se domnívají, že do tìla tìchto žen vešel po-
zemský duch z hory Sanane. Nosí jen krátký sarong, který jim sahá od bokù po
kolena. Pøi divokých skocích nebo køeèích jim sarongy nìkolikrát spadnou a
 pøítomné ženy jim je znovu uvazují.
Víra v èarodìjky byla rozšíøená i v Grónsku. Když nìkterá žena velmi zestárla,
pokládali ji za èarodìjku, což s radostí pøijala, nebo z toho mìla zisk. Nakonec ji
však pøi nejmenším podezøení, že nìkoho oèarovala, ukamenovali, hodili do moøe,
podøízli nebo rozètvrtili. Soud s ní byl velmi krátký. Když mìla nìkterá staøena
povìst, že umí èarovat, už tím byla vinna, protože se zabývala rùznými kouzly a
 mastièkáøstvím. Staèilo, aby muži zemøela žena nebo dítì, aby mu šípy netrefily a
 puška selhávala a  hned èarodìjník, angekok, tuto ubožaèku obvinil a  když nemì-
la pøíbuzné, kteøí by ji ochránili, stala se obìtí vesnice nebo kmene. Nejednou se stalo,
že muž v takovém pøípadì probodl vlastní matku nebo sestru pøed všemi lidmi
v domì bez toho, aby mu to nìkdo vytýkal. Tato víra v èarodìjky se zachovala
v Grónsku dodnes.
Nordenskjöld o tom napsal: „I když u Eskymákù nejsou rozšíøeny povìry,
pøece hledají pøíèiny svých nehod a  neštìstí nejèastìji v tom, že je nìkdo oèaroval.
Jako ještì nedávno v Evropì, i v Grónsku obviòují z èarování pøedevším starší
ženy. Takové muže i ženy nazývají iliseetsok.“
Vdovy. Pøírodní národy, dokonce ani kulturní národy neznaly a  ani nemohly
znát podstatu smrti a  její dosah. Vždy ještì dnes je pøedstava nesmrtelné lidské
duše velmi rozšíøena a  všechny staré povìry spojené se smrtí èlovìka se èasto
opakují v uèené podobì filozofických spekulací. Primitivní národy nepokládaly
smrt za konec individuálního života, ale jen za jeho jakousi zmìnu, po níž žije
individuum novým životem.
Kult pøedkù vznikl z této pøedstavy „živých mrtvol“. Zdá se tedy, že pøírodní
lidé zpoèátku vùbec netruchlili pro své zemøelé; pøirozená smrt pro nì byla záha-
dou, zabité snìdli. V minulém století popsal cestovatel pomìry v Nové Británii
(Birara, ostrov v Bismarckovì soustroví): Náèelník uloupil z nepøátelského kme-
ne ženu, jejíhož muže v boji zabili. Snìdli ho na svatební hostinì, které se pokojnì
zúèastnila i žena mrtvého. Byl to zøejmì stateèný muž a  jeho maso jedli s pøe-
svìdèením, že i oni nabudou jeho dobrých vlastností. Už jsme øekli, že vdova
bývala mezi prvními, kteøí dávala najevo touhu sníst alespoò kousek z jejího
popraveného manžela.
Vzdor tomu u vìtšiny pøírodních národù byl smutek vdovy v dobì, kdy jsme je
poznali, už bìžný.
Kromì hlasitého pláèe se projevoval obleèením a  zevnìjškem vdovy, která
ze sebe odkládala všechny šperky a  hezké šaty a  nahrazovala je hrubým neoz-
dobným obleèením, nedbala o sebe, pomazávala si tìlo, zraòovala se nebo se i
mrzaèila. I naše smuteèní zvyky jsou pozùstatkem tìchto mravù, které vznikly
vìtšinou v období otcovskoprávního zøízení. Tak jako služebnictvo, i vdaná žena
byla v tomto období vlastnictvím zemøelého muže a  musela jít do hrobu s ním a
 na „onen svìt“: Tento zvyk byl obvyklý u národù s pøísnì patriarchálními mravy
a  zachoval se napøíklad u Indù až do nejnovìjších dob. Byl rozšíøen, jak se zdá,
hlavnì ve støední Asii, ale i mezi pøírodními národy.
Dnes pøírodní žena truchlí mírnìjším zpùsobem.
Jako se zahalovala nevìsta, protože v jistém slova smyslu zemøela pro své pøedky
a  udìlala si z nich odpùrce, tak se zahaluje vdova, která nenásleduje svého muže
do hrobu. Je tedy ohrožena jeho duchem, proto se zakrývá, natírá sazemi, odkládá
všechny dráždivé prostøedky a  pøináší usmiøovací obì tím, že se mrzaèí. Èasto
zùstává nìkolik dní s mrtvým v jeho hrobu nebo v samostatné chatrèi na hrobu.
Èipevajská vdova si natøe tváø èernou barvou, postí se a  celý rok se nesmí
zdobit ani èesat. U Èoktù mìsíc naøíká u otevøeného hrobu a  zanedbává svùj
zevnìjšek. Po mìsíci se koná slavnost, pøi níž hrob uzavøou a  vdova „naposledy
naøíká“. V dávných dobách ji asi házeli do hrobu. Pøed rokem 1860 se u siuského
(Siusí, srov. výše) mrtvého bojovníka shromažïoval celý kmen. Vdova si poøezala
ruce, nohy i tìlo køesadlem a  ostøíhala si vlasy na hlavì. Plaèíc nìkolikrát obešla
mrtvolu a  kolikrát ji obešla, tolik let se nesmìla vdát. Potom za všeobecného pláèe
donesli mrtvolu na døevìnou plošinu, pøièemž si i ostatní truchlící ženy støíhaly
vlasy a  øezaly si ruce a  nohy.
Zraòují se také i truchlící brazilské Bororky, Kaffièanky (viz výše) v Etiopii si
bièují bøicho pod pupkem šípkovými proutky a  holí si vlasy na hlavì.
Èipevajské vdovy projevovaly smutek i jiným zpùsobem. Vdova sebrala své
nejlepší šaty, svinula je, svázala opaskem zemøelého manžela a  pokud mìl nìjaké
ozdoby, upevnila je na horní èást, kterou ovinula kusem kartounu. To byl „její
manžel“ a  bez nìho se nesmìla nikde ukázat. Když vyšla ven, nesla ho s sebou,
když sedìla v chatrèi, položila si ho vedle sebe. Toto znamení vdovství a  smutku
musela nosit do té doby, dokud rodina zemøelého muže neusoudila, že by její
smutek už mohl pominout. Vìtšinou to trvalo rok. Až potom byla zbavena smutku
a  mohla se znovu vdát. Velikost této loutky (èi spíše balíku) byla rùzná podle
množství látky, kterou vdova zdìdila. Oèekávalo se, že dá na ni to nejlepší a  sama
bude nosit to nejhorší. Když se rozdìlují dary, dostane tento „manžel“ stejný díl,
jako kdyby žil.
U Osjakù (Chantù na Sibiøi, srov. výše) byl v osmnáctém století rozšíøený zvyk,
že ze døeva vyøezali figurky, které mìly pøedstavovat významné zemøelé muže, a
 pøi hostinách na jejich památku jim pøedkládaly èást jídla. Ženy, které milovaly své
nebohé manžele, si kladly tyto figurky do postele, fintili je a  pøi jídle je nikdy
nezapomnìly krmit.
Indiánské šušvapské vdovy v Britské Kolumbii si zøizovaly u zálivu chatrè
na pocení, kde se potily každou noc a  v zálivu se pravidelnì koupaly. Potom si
drhly tìla výhonky ze stromù, které mohly použít jen jednou, a  zastrkovaly je do
zemì okolo chatrèe. Truchlící vdova smìla používat jen vlastní hrneèek a  kuchyò-
ské nádobí a  nesmìla se dotknout svého tìla. Nesmìl se k ní pøiblížit žádný love,
protože by to pøineslo neštìstí. Nesmìla dovolit, aby na nìkoho padl její stín, nebo
by dotyèná osoba onemocnìla. Postel si obkládala trním a  používala ho i místo
podušky, aby tak zahnala ducha mrtvého muže. Vdovy byly tedy tabu a  tímto
zpùsobem se chránily pøed návratem mrtvého.
U Wašagù je obøad vdovina smutku velmi podivný.
Když zemøe ženatý muž, vyhledají pro každou jeho ženu muže patøícího k pøí-
buzenstvu, který u ní musí po dobu smutku spát. Ètvrtý den uhasí oheò drny a
 jakýmsi „božím soudem“ zjišují, zda nikdo z truchlících nezavinil smrt muže.
Duchùm obìtují kozu a  truchlící mohou opustit dùm; každé pozùstalé ženì dají
prsten vyøezaný z kùže kozí hlavy. V den samý den odejde žena na trh, celou cestu
nesmí promluvit, na trhu hodí na zem tašku, hùl a  trochu soli a  mlèky zase odchází
domù. Tak se zbavuje mrtvého. Kdo by zdvihl tyto odhozené vìci, pøinese do
domu smrt. Po návratu domù vezme každá žena výhonky kolokasií, jejichž hlízy
spotøebovali pøi smuteèní hostinì, a  za doprovodu muže, který v tìchto dnech u ní
spí a  „hlídᓠji, je zasadí v banánovém háji. Vrátí se domù a  den konèí jako obyèej-
nì. Sedmý den vykopou mrtvému hrob a  pøinesou první obì, aby mohl vejít do
øíše mrtvých.
U Wanigikù (také Vanigikù, Vanigalù) na Nové Guineji se vleèe zahalená vdova
po smrti svého muže po kolenou do chatrèe nejbližšího pøíbuzného. Vede ji jedno
z jejích dìtí, které jí ukazuje cestu holí. Se zahalenou tváøí musí chodit šest mìsícù.
Na ostrovì Bali v Malých Sundách prý musí vdovy jít do domu, kde odpoèívá
mrtvola a  na znamení smutku tøít pohlavní úd zemøelého.
Zvláštní bylo i obleèení vdovy po dobu smutku. Samojedky (Nìnky) nosily do
smrti tøetí vrkoè pøes jedno ucho, Dajaèky zase zvláštnì pletené klobouky nebo bílé
šátky, Basutky nosí okolo èela øemínky z kravské kùže, do níž byl mrtvý zahalen;
podobnou smuteèní pásku nosí vdovy i ve východní Africe. Waporožky (Vaporož-
ky, viz výše) nosí rok okolo krku provaz tøikrát nebo ètyøikrát ovinutý, Mentawaj-
ky široké pruhy z banánových listù, vdovy na ostrovech Kei rozpuštìné vlasy,
na Timorlautu (obì souostroví viz výše) kus rubáše ve vlasech, na ostrovech Leti,
Moa, Lakor, Luang, Sermata krátký sarong od bokù ke kolenùm. Nesmìjí se èesat
do nejbližšího úplòku Mìsíce, náramky, které si nemohou sundat, zahalí starým a
 špinavým kartounem, rok nesmìjí navštìvovat okolní vesnice, nikomu odpoví-
dat, s nikým zpívat, zkrátka se musí tváøit jako hluchonìmé.
Na Aruských ostrovech (viz výše) opustí vdova byt a  kalapovým olejem po-
maže každý dùm ve vesnici, kam její muž kdysi chodíval. Potom odloží sarong,
svùj obvyklý odìv, a  vezme si jen bederní pás ze støapatých palmových listù,
široký asi pìtadvacet centimetrù. Ostøíhá si vlasy a  okolo hlavy ovine palmové
listy. Stuhy z palmového listí má i na rukou, lýtkách i køížem pøes prsa. Zadek má
zakrytý malou rohoží upevnìnou na stuhách. Døevìným uhlím jí namalují na tìlo
široké pruhy. Tento kroj si ponechá až do chvíle, kdy z rakve vyndají kosti zemøe-
lého a  na pobøeží je oèistí. Pak se shromáždí obyvatelé z vesnice – muži s døevìnou
podobu pohlavního údu, guson, a  ženy s vyøezávanou podobou ženské pohlavní
èásti, kodu. Všechny smuteèní šaty a  znamení smutku spoleènì spálí a  za zpìvu
rùzných erotických písní zaènou divoce tanèit okolo ohnì. Muži pøitom strkají svùj
guson nebo gusing do kody, kterou jim ženy podávají, a  napodobují pohyby
soulože, aby vdovu pohlavnì vydráždili a  dali jí tímto drastickým zpùsobem naje-
vo, že se už mùže znovu vdát. Na slavnosti jsou pøítomny i její dìti. Vesnièané tøi
dny zpívají a  tanèí pøed domem mrtvého na znamení toho, že žena odložila smu-
tek. Když mìl zesnulý nìkolik žen, podrobují se tomuto ceremoniálu všechny.
Pokud u nás truchlící vdova nìkdy nosí v medailonku napøíklad pramínek vla-
sù svého muže, vdovy nìkterých pøírodních národù nosí vzpomínku na zemøelého
ponìkud více trapnìjší.
U indiánù z bývalého území Mosquitorí na pobøeží Nikaraguy vdova celý rok
naøíká na manželovì hrobì a  když jeho kosti potom z hrobu vyjmou, musí je další
rok nosit u sebe. Potom je položí na støechu domu. Podobnou povinnost mìly
oregonské indiánky Tolkotky, Tolkotinky. Po spálení mrtvoly vdova posbírala vìt-
ší kosti do krabice z bøezové kùry, kterou musela celý rok nosit na zádech. Od té
chvíle musela všem ženám a  dìtem otrocky sloužit. Za neposlušnost ji pøísnì trestaly.
Popel jejího manžela vložili do hrobu a  vdova musela dbát, aby nikdy nezarostl.
Když na nìm pøece jen vyrostl plevel, musela ho vyhrabávat prsty. Pøíbuzní man-
žela nad ní mìli dozor a  trýznili ji tak, že èasto až zemøela. Po tøech až ètyøech
letech, pokud pøežila tato muka, ji osvobodili. Vdova pøišla s kostmi svého muže
na zádech. Složili jí je, uložili do skøíòky, tu zamkli a  postavili do výšky dvanáct
stop. Chování vìrné vdovy všichni chválili, nìkterý muž jí nalil na hlavu olej a
 nasypal ptaèí peøí. Od této chvíle se mohla opìt vdát nebo v klidu žít sama.
Když ovdoví Minkopka na Andamanách, nosí u sebe lebku zemøelého. Lebka
je k tomuto úèelu pøipravena, je natøena èervenou barvou a  ozdobená støapci. Visí
ženì na pravém rameni a  je pøipevnìna stuhou ovinutou okolo krku a  levého
prsu. Vdova ji musí chránit do té doby, dokud se znovu nevdá.
Jak jsme už øekli, zvyk zabíjet vdovy byl pomìrnì rozšíøen i u pøírodních
národù a  neomezoval se jen na Indii, klasickou a  povìstnou pùdu tohoto kruté-
ho mravu, o kterém si však povíme pozdìji. Pøírodní národy se nemohly „po-
vznést“ k vzletné køesanské pøedstavì, že se nebožtíci na „onom svìtì“ nasytí a
 budou blaženi pøi pohledu na boží tváø uprostøed andìlského sboru, ale domní-
valy se, že i v „novém životì“ potøebuje zemøelý jídlo, ženy a  své døívìjší okolí.
Posílali s ním tedy na „onen svìt“ i jeho majetek, k nìmuž v otcovskoprávním
zøízení patøila i jeho žena.
Protože celibát jakéhokoliv druhu pokládali za nìco nepøirozeného, vzal si mrt-
vý do hrobu vlastní ženu a  pokud zemøel svobodný, dostal ženu dodateènì, k èemu
mu obìtovali mladé dìvèe. Napøíklad nìkteré africké národy pøi smrti vznešeného
muže pobily velký poèet jeho otrokù a  otrokyò, aby se mohl mrtvý na svém
novém místì pøimìøenì reprezentovat. „Kdo by mu pak na onom svìtì posluho-
val?“ odpovídali bìlochùm, kteøí jim zakazovali lidské obìti. Pozdìjší úvahy, nepo-
chybnì velmi praktické, však nìkteré národy – napøíklad Egypany – pøivedly
k myšlence, že mrtvým postaèí pouhé napodobeniny z hlíny nebo obrázky. Tak kdy-
si zaživa obìtované ženy nahradily hlinìnými souložnicemi, o nichž si ještì øekneme.
Cestovatel, který prošel Èínu, vyprávìl (1881), že ètyøi kmeny divokých pra-
obyvatelù èínského ostrova Chaj-nan (Hajnan) spalují své mrtvé zakryté hed-
vábnými plášti nebo koòskými, kravskými, kozími èi ovèími kùžemi. Vdovy
za živa upálí s jejich zemøelým manželem. Ještì 26. listopadu 1903 pøinesly novi-
ny zprávu, že holandsko-indická vláda poslala do Tabananu na ostrovì Bali dvì
váleèné lodì, které mìly zabránit rádžovi, aby nedal upálit dvì vdovy svého
právì zemøelého pøedchùdce. Vdovy však pøece upálily. Samozøejmì, na Bali jde
už o indickou kulturu.
Na Novém Zélandu kdysi pøi smrti náèelníka dávali jeho hlavní manželce pro-
vaz, na kterém se mìla v lese obìsit. Když zemøel náèelník na Šalomounových
ostrovech, jeho ženy uškrtili. Bylo by totiž bývalo hanbou pro nì a  znesvìcením
památky zesnulého, kdyby se pozdìji vdaly za muže nižšího stavu. Uškrtili je vìt-
šinou v dobì spánku. Takto však skonèily i ženy nebo nejbližší pøíbuzné prostých
mužù, protože jak v životì, tak i po smrti je mìly obklopovat milující osoby. Vìtši-
na tìchto nešastnic považovala za svou povinnost ihned následovat mrtvého;
omámily se jakýmisi rostlinnými šávami a  obìsily se nedaleko mrtvého.
Na ostrovì Viti Levu byl ještì donedávna zvyk, že vdovu po vznešeném muži
zaškrtili. Její mrtvolu natøeli mastmi jako na slavnost, naparádili novými støapcový-
mi pásy, vyzdobili hlavu, napudrovali ji a  položili vedle zemøelého bojovníka. Když
zahynul na moøi Ra-Mbiti, pýcha Somosomu, usmrtili i jeho sedmnáct žen; v Namenì
uškrtili v roce 1839 osmdesát žen, aby doprovázely duchy jejich zabitých manželù.
Na Nové Guineji u Kaiù (viz výše) bylo škrcení vdov èastým jevem hlavnì
tehdy, pokud muž a  žena žili podle papuánského názoru šastnì. Ženy uškrtili
jen na základì jejich vlastního pøání. Pozùstalí nemìli zájem na smrti ženy, nepøá-
li si ji ani pøíbuzní zesnulého muže, protože za usmrcenou vdovu museli zaplatit
jejím pøíbuzným. Nijak však vdovì nebránili, když si sama pøála smrt, protože
se báli, že by se jim pomstil duch jejího manžela, kdyby mu ji nedali na cestu.
Vdova se dala oholit a  potom ji ozdobili nejlepšími zástìrkami a  všemi jejími
skvosty. Okolo krku jí uvázali lýkový provaz, druhý konec uchopili lidé stojící
na verandì domu a  vytáhli ji nahoru. Jiní ji zase chytili za nohy a  silnì táhli dolù.
Staèilo trhnutí a  mrtvou ženu položili vedle mrtvoly jejího muže. Oba dva pocho-
vali do jednoho hrobu. Uškrcení se dìlalo vždy pøi prvním ženinì smutku, nikdy
ne po pohøbu. „Když zemøel jistý Jabu, nechaly se uškrtit obì jeho ženy a  položili
je s ním do hrobu. Jabu byl snaživý muž, který svým ženám vždy horlivì pomá-
hal na poli a  navíc ho pokládaly za obratného lovce. Zde totiž láska žen prochází
žaludkem a  tak Jabuovy ženy byly velmi oddány svému muži. Když vìøí, že
takoví mrtví usilovnì pracují a  jsou obratnými lovci i na onom svìtì, chtìly si
ženy tohoto dobrého muže ponechat i po smrti. Rozhodnì nemìly nadìji, že
se jim na zemi bude daøit lépe než na onom svìtì vedle jejich muže...“ Dnes musí
zùstat vdova u Kaiù nìkolik týdnù ve smuteèní chatrèi, kterou jí narychlo postaví
na hrobu. Když uplyne období nejpøísnìjšího smutku, vyjde v dlouhé smuteèní
síti. U oploceného hrobu uspoøádají smuteèní hostinu. Celý smutek trvá pùl až
dva roky. Za zemøelou ženu zachovává její muž smutek podobnì.
U Basutù bývaly vdovy po pohøbu zemøelého muže usmrceny kyji na jeho
hrobì. Dodejme ještì, že i staøí Slované usmrcovali vdovy nebo je zaživa pocho-
vávali s mrtvými.
U nìkterých kmenù se udržují zvyky, které lze pokládat za dozvuky nìkdejší-
ho spalování vdov.
Indiánští Tolkotové èi jinak Tolkotinové v Oregonu vystaví mrtvolu na devìt
dní a  vdova musí vedle ní spát. Desátý den za pøítomnosti soukmenovcù slavnost-
nì zapálí hranici. Když se žena dopustila nevìry nebo zanedbávala zemøelého,
hodí ji na hranici, její pøátelé ji vytáhnou a  pak ji strkají sem a  tam, až ztratí vìdomí.
U indiánù Kwakiutlù v severozápadní Americe musela žena ležet u mrtvoly svého
muže, kterého spalovali. Potom ji vytáhli z plamenù spíše mrtvou než živou a
 když pøišla k vìdomí, musela sebrat zbytky upáleného muže a  nosit je s sebou tøi
roky. Když si její soukmenovci mysleli, že netruchlí jak se patøí, mìli právo ji vy-
hnat z kmene. U indiánských Babinù v Britské Kolumbii se setkal cestovatel se spa-
lováním ještì v roce 1858. Spalování mrtvol je však dodnes rozšíøeno a  vdova musí
zùstat na hranici u mrtvoly svého muže do té doby, dokud ji neuchvátí plameny. Až
potom mùže opustit hranici.
Existuje velmi mnoho pøedpisù a  zvykù, pokud jde o nový sòatek vdovy.
Omažky (indiáni Omahové) se napøíklad mohly vdát jen do ètyøiceti let svého
vìku a  nejdøíve po ètyøech až sedmi letech od smrti manžela. Èipevajky èasto
dostávaly za muže bratra zemøelého manžela. Ceremoniál se konal na hrobu
mrtvého a  smutek pøedepsaný pro ženu v tomto pøípadì odpadl. U Masajù,
když vdova chce, mùže pøejít k nejstaršímu bratrovi nebo k nevlastnímu bratro-
vi zesnulého. S nejstarším bratrem mùže jen žít, ale za nevlastního bratra se mùže
vdát po tøech ètyøech mìsících. Vdát se nesmìjí jen vdovy nebo rozvedené ženy,
které mají živé syny; mohou však žít s muži té vìkové tøídy, k níž patøil jejich
manžel. Ani u Wašagù (Vašagù) nemá vdova se živými syny nadìji, že se vdá,
protože synové by prý pøipravili nevlastního otce o jeho vlastnictví, když dospìjí.
Vdova u Vapokomù (Wakopomù) na øece Tana ve východní Africe se i s dìtmi
stává švagrovým vlastnictvím.
Batacká vdova si mùže vzít pouze mladšího bratra nebohého muže. Manžel-
ství se starším bratrem považovali za krvesmilstvo a  takového muže popravili a
 snìdli. U Karo-Karù na východním pobøeží Sumatry se mùže levirát uzavøít ješ-
tì pøed pohøbem zemøelého. I na Aruských ostrovech má bratr zemøelého právo
na švagrovou; pokud nevyužije tohoto práva, mùže se vdova vdát za kohokoliv
jiného, ale švagr dostane cenu za nevìstu, která není menší, než byla její pùvodní
cena. Také na Timorlautu v nìkterých kmenech platí zásada, že po smuteèním
období si švagr dokonce musí vzít vdovu. Je to zpravidla mladší bratr zemøelého,
i když je mladší než vdova.
U Èipevajù a  indiánù bývalého území Mosquitorí se mohla vdova rok po man-
želovì smrti vdát, za koho chtìla. Když mìla dìti, chlapce odevzdala pøíbuzným
zemøelého manžela, zatímco s dìvèaty se oženil její nový muž zároveò s ní nebo
pozdìji. Na Admirálských ostrovech se mùže vdova vdát už po dvou mìsících. U
Kaiù (viz výše) pøítel zesnulého po nìkolika týdnech odejde do smuteèní chatrèe,
v níž se vdova musí zdržovat, odvede si ji domù a  vezme si ji za ženu. Když vdova
u Amaxhosa-Kafrù nemìla se zemøelým dìti, mohou ji pøíbuzní žádat zpìt, pokud
dìdicùm vrátí kupní cenu; je to tzv. „smazání domu“ a  vdova se mùže znovu vdát.
Mentawajky se mohou vdát už po tøech dnech. I když zlý duch zemøelého pøijde do
svého domu, škrábe ji, bouchá a  otøásá chatrèí, nìkdy prý dokonce štípe lidi, vdova
se ho nebojí, protože jeho pøítomnost trvá jen tøi dny a  potom odchází do lesa
nebo se vrací k mrtvole.
U každého pøírodního národa je údìl vdovy jiný. Irokézka a  Delawarka
nedìdila po svém muži nic, protože pøíbuzní rozdali všechno jeho šatstvo, aby
jim pohled na tyto vìci nepøipomínal zemøelého. Ani u Osjakù (tj. Chantù
na Sibiøi) nedìdí vdova nic. Na Ambonu a  Uliášových ostrovech, kde si vdovy
s mnoha dìtmi velmi váží, mùže vdova podle libovùle zacházet s movitým i
nemovitým majetkem zemøelého. Zbranì, rybáøské potøeby a  plavidla však
mohou s jejím souhlasem rozdìlit mezi syny. Pod jejím dozorem zùstanou:
dceøin podíl, domácí náøadí, zlaté a  støíbrné pøedmìty. Svobodné dìti zùstanou
u matky, ženaté a  vdané nemají právo na dìdictví, ale matka se s nimi mùže
rozdìlit o výtìžek z plantáží.
I na Seramu se ženì vede dobøe a  když zestárne, ochotnì jí dávají vše, co
potøebuje. U Patalimù (Patalimové, jedna z národností pùv. obyvatel Seramu,
Ceramu) se pozùstalost dìlí a  žena ji používá spolu s dìtmi; vdané dcery, za které
byla øádnì zaplacena kupní cena, z toho vylouèily. Když zesnulý dìti nemìl, patøí
pozùstalost vdovì a  mužovým pøíbuzným. Na Timorlautu (viz výše) chudé vdo-
vy vydržují pokrevní pøíbuzní zemøelého, jinak všechno dìtí a  jsou poruèníky
nezletilých dìtí. Když se žena znovu vdá, zùstane všechno dìtem a  druhý man-
žel je povinen dát jejím rodièùm alespoò malý dáreèek. Na Babberských ostro-
vech, na ostrovech Luang a  Sermata (vše srov. výše) se musí vdova starat sama
o sebe a  dìdí spoleènì s dìtmi; když se znovu vdá, její práva pøecházejí
na nejstaršího syna. Na Seram Lautu a  Gorongu se pozùstalost dìlí, pokud se chce
vdova znovu vdát; když se však chce vdát v období smutku, který trvá sto ètyøi-
cet dní, ztrácí jakékoliv právo na dìdictví. Na keisaru se vdovy radìji nevdávají,
nebo by ztratily právo na dìdictví. Na Gilbertových ostrovech užívá žena maje-
tek, dokud nedorostou praví dìdicové – dìti.
Nìkde se však vdovy stávaly i spoleèným vlastnictvím mužù nebo skuteèný-
mi nevìstkami jednak z chudoby, jednak z donucení, hlavnì pokud byly bezdìt-
né nebo se nemohly vdát. Vidìli jsme je už jako repi v San Cristóbalu, usangah u
Sandehù i v Atjehu na Sumatøe; bìžné to bylo i na ostrovech Novém Pomoøan-
sku (Bismarckovo souostroví), na melanéském Nissanu, kde byly pod ochranou
náèelníka a  vykrmovaly je na mìsíèní hody. Celkem bezprávné byly vdovy i u
Masajù. Podle zdejšího obyèeje spoutají dobytek urèený na porážku a  usmrtí ho
šípy do krku. Proudící krev zachytávají staøí i mladí do kalabas a  dychtivì ji pijí.
Jen na chudé vdovy nezbude nic. Proto mají Masajové (viz výše) takovouto há-
danku: Kdo se tiskne ke stìnì chatrèe? Odpovìï zní: Vdova, která není u toho,
když se zabíjí dobytek.

Tchynì. Mezi tchyní ženy, tj. manželovou matkou, a  tchyní muže, tj. manželèi-
nou matkou, a  mezi jejich rolemi v rodinì byl od zaèátku urèitý rozdíl, který neza-
chycuje jazyk mnohých civilizovaných národù. O pøírodních národech nevíme
v tomto smìru nic závažného. „Zlou tchyni“ obojího druhu najdeme až u polokul-
turních i kulturních národù a  pozdìji si blíže všimnìme pøíèiny její nevítané úlohy
v domácnosti. U pøírodních národù se však setkáváme s obdivuhodnými pøedpisy
pro styk tchána a  tchynì s mladými manželi, který ve všech svých odstínech zøe-
telnì prozrazuje úmysl, co nejvíce oddìlit jedny od druhých.
Nesmìjí spoleènì jíst, vyprávìt si, vyslovovat svá jména, dokonce ani slova
podobnì znìjící; u mnohých národù se dokonce nesmìjí buï doèasnì nebo po celý
život ani vidìt. Tyto obyèeje a  zákazy je tøeba pokládat za strnulou ozvìnu z dob
šíøící se exogamie.
Na Amboinu a  Uliášových ostrovech nesmí jíst ze spolu s tchyní, u Tobe-
lorcù a  Galelù v dnešní Indonésii (viz výše) se smí dotknout jídla až po tchyni a
 tchánovi, ale nesmí pøijmout z jejich hrncù a  misek nápoje a  potravu. Na Seram
Lautu a  Gorongu mohou zeové v pøítomnosti tchána a  tchynì sedìt, ale jen
v uctivé vzdálenosti; na Keisaru pokládají za zvláštì neslušné, aby novomanžel
sedìl v den svatby naproti nevìstiným rodièùm; u Tobelorcù a  Galelù to nesmí
udìlat vùbec.
Zákaz oslovovat tchána nebo tchyni jménem platí u Dajakù, na Babberském
souostroví, na Aruských ostrovech, Luangu a  Sermatu. Považují to za tìžkou
urážku a  nehoráznou hrubost. Na ostrovech Aru nesmí tchán vyslovit jméno
svého zetì a  Australci nesmìjí vyslovit ani podobnì znìjící slova. U Bogù a
 Zulù v Africe platí tento zákaz jen pro ženy. Rozhovor se tak stává velmi
komplikovaný a  tìžko srozumitelný, když nesmí vyslovit ani jedno jméno
manželova mužského pøíbuzného. Tento zvyk platí i u Kirgizù. U Amaxhosa-
Kafrù hovoøí tomuto zvyku uku-mlonipa a  je to povìrèivý strach pøed tchá-
ny a  tchynìmi. Žena nesmí uvidìt svého tchána ani jeho starší pøíbuzné,
nesmí vyslovit jejich jména, by v jejich pøítomnosti. Proto je nucena tvoøit
nová slova, aby se vyhnula kmenovým slabikám obávaného jména. Také muž
se bojí podívat na svou tchyni, vyhýbá se jí a  nevyslovuje její jméno. Na její
ženské pøíbuzné se to však nevztahuje.
Také u indiánù Omahù platil kdysi pøedpis, že muž nesmìl pøímo hovoøit
s tchánem a  tchyni a  jejich rodièi. Mohl si nimi hovoøit jen prostøednictvím ženy a
 dítìte. Ani žena nesmìla pøímo hovoøit se svým tchánem, ale jen prostøednictvím
manžela nebo nìkterého svého dítìte. S tchánem mohla hovoøit jen tehdy, když
nebyl její muž doma. Tento zvyk se prakticky udržel dodnes. Muž hovoøí s tchyní
nebo její matkou, ptá se jí na radu jen tehdy, když je jeho žena nepøítomná a  není
nikoho, kdo by se mohl zeptat místo nìho.
Velmi rozšíøený byl pøedpis, že tchán s tchyni nemìli vidìt svého zetì a  jeho
manželku. V severozápadní Austrálii a  na Nové Guineji, dále u Osjakù (Chan-
tù) a  Èerkesù se mohou vidìt, až když se manželùm narodí první dítì, u Kirgi-
zù po tøech letech; u Kaèincù, západních Indù, Bogù, Somálcù a  omažských
indiánù trvá zákaz po celý život. U Èerkesù se nesmí mladý pár setkat
v uvedeném èase ani s tchánem a  tchyni jedné èi druhé strany, u Australcù,
Papuáncù, Bogù a  Somálcù se nesmí ze setkat s matkou manželky. U Kirgizù a
 Kaèincù se nesmí tchán setkat se snachou, u omažských indiánù a  Osjakù platí
zákaz pro obì strany.
Když se v australském Port Lincolnu náhodou ukázala manželèina matka, ob-
stoupily ženy mladého muže a  upozoròovaly ho, že se blíží. Mladý muž si zakryl
rukama tváø a  jeho tchynì zmìnila smìr cesty. Jistý misionáø vyprávìl, že na Nové
Guineji se jeho šestiletý žák po dobu vyuèování najednou vrhl pod stùl, protože
okolo šla tchynì jeho bratra.
Je pravdìpodobné, že takové podivné zvyky se vyvinuly v období pøechodu
od pohlavní pospolitosti k vlastnímu trvalému manželství. Když rozrùstáním jed-
notlivých skupin a  kmenù vznikaly exogamní snubní øády a  platily rùzné zákazy
endogamních snubních stykù, objevily se pøíslušné pøedpisy, které mìly èelit vol-
nosnubným zvyklostem a  pozdìji se staly tradicí.
Když v tomto zvyku vidí Freud69 dùkaz strachu pøed krvesmilstvem, strachu
domnìle pøíznaèného pro pøírodní národy, je to jen jedna z krajností módních
psychoanalytikù. Jejich nìkterým objevùm však nelze upøít velký význam. Vidìli
jsme, že pøírodní národy velmi dlouho neznaly a  ani nemohly znát pojem „krve-
smilstvo“, pojem spíše mravnì než biologicky odùvodnìný, který se svou pova-
hou druhotný a  byl dùsledkem, a  nikoliv pøíèinou exogamních øádù.

Stárnoucí žena. Dokud má žena pravidelnou menstruaci, nehledì na chorobné

zmìny, není u ní vylouèena možnost oplodnìní; pokud pøestane mít za normální-
ho stavu menstruaci, všeobecnì ji lze pokládat za neschopnou plodit; nastalo u ní
klimakterium, jinak øeèeno dostala se do tzv. pøechodu nebo „kritického období“.
Nìkdy pøichází náhle, èastìji však jeho pøedzvìsti trvají nìkolik mìsícù, ba i let, než
nastane menstruaèní pauza, tj. úplné zastavení krvácení.
Toto období je u ženy spojeno s mnohými obtížemi a  nenormálními stavy. Fyzi-
ologickými prùvodními jevy klimakteria jsou návaly krve, bušení srdce, kolísání
krevního tlaku, prùjem, problémy s moèením, chvìní konèetin, velké pocení a  vy-
luèování slin; velká podráždìnost a  náladovost, stavy rozèilení a  strachu patøí
k psychickým pøíznakùm, které mohou vyvrcholit až duševním onemocnìním.
V období pøechodu nebo v jeho zaèátcích lze èasto u ženy pozorovat zvýšenou po-
hlavní žádost. Klimakterium a  menstruaèní pauza však nejsou identické a  nevysky-
tují se vždy zároveò. Tzv. menopauza se projevuje zpravidla mírnìji než klimakteri-
um a  navíc spíše lokálnì než všeobecnì. Je dùsledkem zadržení látek pøedmenstru-
aènì nahromadìných (arzenu, vápna, fosforu, glykogenu apod.), které vycházejí
ze zduøelé dìlohy a  projevují se tìžkostmi v dolní èásti tìla, silným výtokem, poci-
tem stahování v nohách. Pouhé vynechání menstruace, i když v pøimìøeném vìku,
také nelze pokládat za rozhodující pøíznak klimakteria, jako normální menstruaèní
cyklus se nedá považovat vždy za dùkaz, že klimakterium ještì nenastalo. Vynechá-
ní mìsíèkù je tedy dùležitý, ale nepodstatný symptom klimakteria. Dùkazem toho
jsou i mnohé pøípady pozdìjšího poèetí, ale i to, že klimakterické problémy se objevují
i u mladších žen, u nichž ještì nelze hovoøit o konèící funkci vajeèníkù.
V jednotlivých pøípadech lze tedy jen velmi tìžko ohranièit období klimakteria.
Zároveò nelze opomenout, že ukonèení období plodnosti neznamená konec mož-
nosti a  chuti souložit, která trvá dlouho po klimakteriu, èasto až do šedesáti let.
Klimakterium pøedevším souvisí s èinností orgánù s vnitøní sekrecí, které do-
sáhly vrcholu své èinnosti a  nyní zaèínají upadat: rùzné žlázy vnitøní sekrece špatnì
pracují, u ženy se jedná pøedevším o vajeèníky. Prùbìh klimakteria závisí hlavnì
na individuální konstituci. Každá žena prožívá klimakterium v takové formì, jaká
odpovídá její konstituci; jen v nepatrné míøe na ni má vliv okamžitý duševní stav
nebo vnìjší vlivy.
Fyziologický prùbìh klimakteria podstatnì nemìní zevnìjšek ženy a  podle
nového výzkumu to nelze ztotožòovat se stáøím (senium). Vlastní projevy pøecho-
du mohou už zmizet, dokonce mùže žena jaksi novì „rozkvést“, ale její zevnìjšek
zmìní staroba. Klimakterium je koneckoncù dùsledkem toho, že pøestává funkce
vajeèníkù, že se porušila souèinnost hormonálních orgánù v nejširším slova smys-
lu. Proè se tak dìje po ètyøicátém, nejvýše po padesátém roce, není dosud známo a
 tato otázka není prozkoumána ani u zvíøat.
Pøechod u našich žen nastává vìtšinou okolo ètyøicátého roku. U Jihoevropa-
nek se objevuje trochu døíve, u Èíòanek, Eskymaèek a  Peruánek prý zaèíná okolo
ètyøicátého roku, u Javánek, Peršanek, Turkyò, Gallek, Somálek, Tunguzek a  Os-
jaèek mezi tøicátým a  pìtatøicátým rokem. Severoamerické indiánky prý mìly
plodné období mnohem delší, pravidelná menstruace se vyskytovala ještì i po
padesátém roce. Mnozí cestovatelé zaznamenali pøípady, kdy mìly indiánky men-
struace ještì v pìtašedesátém, osmdesátém, devadesátém, ba i ve stém roce života.
Tyto údaje o mimoevropských národech je však tøeba brát s rezervou.
Všeobecnì lze øíci, že o zastavení menstruace rozhoduje konstituce ženy, dìdì-
né vlastnosti, kdy nastala první menstruace, pohlavní aktivita a  samozøejmì i soci-
ální pomìry. Slabé, hubené a  chudokrevné plavovlásky, které mívají menstruaci
vždy slabou a  nepravidelnou, ženy po tìžkých nemocích, jako je malárie a  tyfus
nebo ženy se zánìty genitálií, cukrovkou, nadmìrnì obézní apod. pøicházejí do
klimakteria døíve než ženy s pravidelnou menstruací nebo temperamentní brune-
ty. Èím døíve dostala žena za normálních okolností menstruaci, tím silnìji a  déle
se u ní projevuje pohlavní èinnost; èím silnìjší je u ní pohlavní pud a  èím více dìtí
bude mít, tím pozdìji nastane pøechod.
Staré panny a  neplodné ženy jsou na tom hùøe, ale také pøedèasný pohlavní
styk, èastá tìhotenství a  tìžké porody mají za následek pøedèasné vynechání
menstruace, podobnì jako velká tìlesná námaha, tìžká práce, velké starosti a
 nedostateèná výživa. Chudé a  tìžce pracující ženy pøicházejí do klimakteria døív
než ženy žijící ve vìtším èi menším blahobytu. Když dnes u dobøe postavených
žen nastává klimakterium døíve než napøíklad pøed sto lety, je to jen dùkaz deka-
dence, fyzického a  morálního úpadku této tøídy. Opaèný dùvod fyzického úpad-
ku zaznamenal vìdec u žen v jižním Tunisku: v mládí jsou velmi krásné, ale tìžký
a  bídný zpùsob života z nich dìlá už ve tøiceti letech zvadlé a  velmi ošklivé ženy.
Toto jejich uvadání se však èasovì neshoduje s klimakteriem, nebo pøechod u
nich nastává okolo padesátého roku, nìkteré mají pravidelnou menstruaci ještì i
ve ètyøiapadesáti letech života.

Staøena. Kdosi jednou øekl: Žena je to nejkrásnìjší i nejošklivìjší v pøírodì. Plnì

to potvrzují pøírodní ženy, ale i civilizované Evropanky. Mezi rozkvetlým dìvèe-
tem pøitahujícím k sobì žádostivé mužské a  závistivé ženské pohledy a  zvadlou
staøenou vzbuzující fyzický odpor i proti naší vùli je skuteènì obrovský rozdíl.
Vidìt pìknou starou ženu s rùžovými tváøemi, veselýma oèima, slušnou postavou
a  upraveným zevnìjškem je vzácnost.
Doufejme, že tento rozdíl se jednou zmírní u lidí, kteøí se pøestanou klanìt rùz-
ným fetišùm, a  že ho pomùže zmírnit eugenika, dokonalá životospráva, tìlesná
kultura, rozvoj inteligence a  vzdìlanosti zbavené bludù a  povìr. Samozøejmì, že
tyto prostøedky a  možnosti nemìly pøírodní národy a  v našem civilizovaném
svìtì je nemá témìø celá tøída námezdnì pracujících. O staøenách pøírodních náro-
dù mùžeme øíci, že byly nebo jsou tím ošklivìjší, èím je jejich rasa primitivnìjší a
 životní podmínky t잚í.
Všeobecnì lze øíci, že jak v dìtství, tak i ve stáøí zastírá pøíroda rozdíl mezi
ženským a  mužským pohlavím. Na ženì se projevují pohlavní a  rasové znaky jen
v tom období života, které je významné z pohlavního hlediska, a  jen v nìm je
obdaøena ženskými pùvaby a  vnadami. Stará žena ztrácí toto své kouzlo a  pøijímá
mužské rysy: podkožní tukové tkánì se ztrácejí, kùže se stahuje jen nepatrnì, tak-
že po tìle vznikají hluboké vrásky. Boky a  ohanbí se zmenšuje, ale chlupatost
vzrùstá, prsa upadají nebo se scvrkávají na pouhé záhyby kùže, objeví se sklon
k vousùm, hlas zhrubne.
Pøírodní národy mìly jen malý zájem o staøeny, pokud nebyly èarodìjky
nebo je nepotøebovaly pøi rùzných obøadech a  ceremoniálech. Když se nehodily
ani na soulož ani na práci, jedly vìtšinou jen „chléb z milosti“. Když bylo potravy
málo, mnohé kmeny se zbavovaly nejprve tìchto „jedlíkù“. Pøírodní lidé ne-
vzpomínali jako my, byli velmi zapomnìtliví, a  tak ve staøenì vidìli jen neužiteè-
nou vìc a  nikoliv ženu, která byla kdysi také mladá a  tìšila svou generaci jako
ostatní mladá dìvèata.
Indiáni v Argentinì obìtovali staøeny jako lidské obìti svému bohu. Darwin o
domorodcích z Ohòové zemì napsal toto: „Podle souhlasných, ale zcela nezávis-
lých výpovìdí chlapcù, které pøivedl Mr. Lowe, a  zpráv Jemmy Buttona (také
mladého domorodce) je prý správné, že když je v zimì trápí hlad, zabijí a  snìdí
radìji staøeny, než aby pobili své psy. Když se Mr. Lowe zeptal chlapce, proè to
dìlají, odpovìdìl mu: „Psy chytají vydry, staøeny ne.“ Chlapec pak popsal zpùsob,
jak staøeny drží nad kouøem a  usmrcují udušením; vesele vyprávìl, jak køièí, a
 popisoval èásti tìla, které jsou považovány za nejvìtší pochoutku. I když je taková
smrt z rukou jejich pøátel a  pøíbuzných hrozná, ještì trapnìjší je jen pomyšlení
na strach staøen, když zaèíná doléhat hlad. Dozvìdìli jsme se, že èasto utíkají do
hor, ale muži je pronásledují a  pøivádìjí zpìt k jejich vlastnímu ohništi, aby je
usmrtili.“
Lubbock vyprávìl o ostrovech Fidži: „Jednoho dne pozval misionáøe Hunta
mladý domorodec na pohøeb své matky. Mr. Hunt pozvání vyhovìl. Když se po-
høební prùvod pohnul, ke svému velkému pøekvapení zjistil, že nikde mrtvou ne-
vidí. Na jeho otázku mu mladý divoch ukázal svou matku, která kráèela vedle
nìho. Byla také veselá a  èilá jako všichni ostatní hosté a  jak se zdálo, dobøe se ba-
vila. Dodal, že to dìlá z lásky ke své matce a  že z lásky k ní se ji nyní chystají
pochovat a  že tuto posvátnou službu prý nemùže a  nesmí vykonat nikdo jiný, jen
její dìti. Je jejich matkou, oni jsou jejími dìtmi, a  jsou tedy povinni ji zabít. Vykopou
asi ètyøi stopy hluboký hrob, pøátelé a  pøíbuzní spustí žalostný náøek, dojemnì
se rozlouèí s ubohou obìtí a  zaživa ji pochovají. Je zajímavé, že Mr. Hunt naproti
tomu tvrdí, že Fidžijci mají své rodièe velmi rádi. A  právì tento zvyk je toho
dùkazem, nebo jen vlastní dìti mohou pochovat zaživa svou matku. Vìøí totiž
nejen v budoucí život, ale jsou pøesvìdèeni i o tom, že na onom svìtì se probudí
takoví, jací odešli z tohoto života. Proto mají vážný dùvod k tomu, aby opustili
tento svìt ještì pøed úplným zeslábnutím.“
I v Grónsku zaživa pochovávali staré a  nemocné vdovy, když nemìly bohaté a
 vážené pøíbuzné, kteøí by je mohli uživit. Jejich dìti to nepokládaly za krutost, ale
za dobrý skutek, nebo tím ušetøily jejich trýzeò z dlouhého ležení a  sebe starostí,
zármutku a  soucitu. Jak je vidìt, pøírodní lidé uvažovali velmi prakticky. Podle
rùzných lidových pøísloví a  poøekadel, ale i podle kriminálních pøípadù hlavnì
z venkovského prostøedí lze usuzovat, že ty vrstvy dnešních civilizovaných náro-
dù, které mají nejblíže k drsnému pøírodnímu životu, litují, že civilizace nedovoluje
zabíjet staøeny a  vùbec staré lidi, kteøí už nemohou pracovat. Prostí a  pøírodní lidé
jsou pøesvìdèeni, že polomrtví nemají pøekážet živým.

Žena sebevrah. Jak se zdá, sebevražda ženy nebyla velkou vzácností ani u pøí-
rodních národù. Etnologický výzkum však v tomto smìru není dostateèný. Už
jsme øekli, že severoamerické indiánky se vìšely nebo vrhaly ze skály z nešastné
lásky nebo pro nepatrnou manželskou neshodu; Gallky a  Bantujky (ženy skupiny
rùzných kmenù Bantuù, Bantu, srov. výše) si braly život, když jim vnucený manžel
nebyl po chuti. Tolkotinky v Oregonu se zabíjely, aby unikly ponížení a  trápení
spojenému s ovdovìním, ženy Siusí v Dakotì se èasto vìšely, když jim zemøelo
oblíbené dítì, mundské Kolky v Bengálsku se vìšely pro nepatrné pøíèiny, Dajaèky
na Borneu používají zase jed, ale ne vždy v potøebné dávce, Jinde si ženy si berou
život ze vzteku, aby se pomstily svému muži a  pøipravily ho o èást majetku.
Na Nové Guineji za to èiní nìkteré kmeny zodpovìdného muže, který potom musí
splácet náhradu jejím pøíbuzným. Basutky se vìší v lesních roklích, aby si nemusely
vzít protivného muže, Chevsurky na Kavkaze (viz výše) spáchají sebevraždu obì-
šením nebo zastøelením, když si nedokázaly uchránit svou „poèestnost“, v Angole
bývá pøíèinou sebevraždy bezdìtnost.
O Javánkách napsal cestovatel ze sedmnáctého století: „Když zde zemøel král,
jeho mrtvolu spálili a  popel uschovali. Pìt dní nato šly královy ženy na stejné místo
a  nejvyšší žena odtud vrhla kouli. Na místo, kde se koule zastavila, pøišly všechny
ženy, obrátily se tváøí k východu slunce, probodly si srdce dýkou, umyly se ve vlastní
krvi, padly na zem a  zemøely. V Atjehu se sebevražda vyskytuje velmi zøídka u
mladých žen a  dìvèat, které byly svedeny pod slibem manželství a  potom opuštì-
ny.“

Žena po smrti. U mnohých pøírodních národù, ale i u kulturních národù se liší

smutek za ženu a  její pohøeb od obyèejù, které jsou obvyklé u smrti muže. Nìkde
jde jen o obøady zøetelnì skromnìjší.
U Osjakù (Chantù) doprovází mrtvolu muže na pohøebištì, které bývá na vy-
výšeném místì, jen muži, mrtvolu ženy jen ženy kromì tìch mužù, kteøí kopou
hrob. Dakotští indiáni pomalovali tváø ženy pøed oèekávanou smrtí nebo krátce po
ní rudou barvou a  mrtvou uložili do hrobu stejným zpùsobem jako bojovníky,
jenže místo zbraní jí dali kuchyòské nádobí. Zemøelé ženì odstøihli na levé stranì
hlavy chomáèek vlasù, které zabalili do kalika a  mušelínu a  zavìsili je v jejím
domì. Pøedstavovaly ducha zemøelé. K tomuto pytlíèku pøivázali nádobku a  dá-
vali do ní jídlo pro tohoto ducha. Pøed rokem 1860 si ženy odstøihávaly pøi smrti své
družky nebo dítìte vlasy, kamenem a  ostrým døevem si zraòovaly tìlo a  naøíkaly
jako pøi smrti bojovníka.
V Atjehu na Sumatøe nejprve podrobí mrtvolu oèistnému umývání v úmrtní
místnosti a  potom v pøedsíni umývání rituálnímu. Oèistné umývání mrtvých žen
dìlají jen ženy bez pøítomnosti mužù. Rituální umývání mužù dìlá vesnický knìz,
u žen jeho manželka. Dìlá se tak dùkladnì, že vymyjí i pochvu, a  pøi rituálním
umývání ji vycpou gafrovanou bavlnou. Hrob je tak hluboký, že vzpøímené ženì
sahá až k ramenùm; hrob muže sahá k bradavkám stojícího. Domnívají se, že duše
zesnulé ženy se zdržuje v rodinném kruhu ještì sto dní a  až potom odejde do
zemì duchù. Proto se i o dìdictví dìlí až po sto dnech.
U Inuitù (Eskymákù) na Yukonu (Aljaška) lze poznat ženskou rakev podle toho,
že jsou na ní zavìšeny kotlíky a  rùzné kuchyòské náøadí. Jinak muže a  ženy
pochovávají stejnì. Po smrti ženy platí zákaz rybolovu pro celou vesnici na ètyøi
dny, po smrti muže na pìt dní.
Na Nové Guineji postaví na hrob ženy nádobku na vodu z kokosového oøe-
chu, na hrob muže rotangová oka na kopí, šípy a  oštìpy. Cestovatel popisuje vel-
kolepý pohøeb mladé otrokynì, která zemøela na otravu rybím masem. Mrtvole
oblékli novou sukni a  za hlasitého náøku ji posadili do èlunu; protože zemøela
venku, nesmìli ji pøinést do domu, aby do nìj nezanesla nìjakou nemoc. Po celou
noc zpívali monotónní žalmy, obèas pøerušované náhlým øevem. Druhý den po-
chovali mrtvolu nedaleko vesnice na malém kousku rovného pobøeží a  nad hro-
bem postavili lehkou støíšku z listí.
Z ostrovù Aru poblíž Nové Guineje existuje fotografie ženského hrobu: je to
oplocené místo vedle chatrèe a  na hùlkách plotu je rozvìšené náøadí a  šatstvo
zemøelé. Hrob Dusun-Batuaèky (viz výše) v Paparu na Borneu je oznaèen malou
støíškou z latìk. Sakaika (na Honšú v Japonsku) má na svém hrobu høebínky, náhr-
delník, ozdoby do uší, ovoce a  hudební nástroje, které slouží pro potøebu „duše“.
 Osetové na Kavkaze pochovávali jen ženy; mrtvoly mužù zašili do buvolí
kùže a  zavìsili na posvátný strom. Ženy v pohoøí Nilgiri (ang. Neilgherry,
v Pøední Indii) spalovali spolu s hmoždíøem na rýži, srpem, sítem, sluneèníkem
a  náušnicemi.
V Brazílii pøi ústí Amazonky, v povodí øeky Maracá a  jinde našli velké hlinìné
urny aruackých indiánských kmenù. Nìkteré jihoamerické indiánské kmeny znaly
zvláštní konzervaèní metodu na úpravu ryb a  masa, a  tuto metodu používaly i
k mumifikaci mrtvol. Mrtvolu náèelníka upevnily s roztaženýma rukama a  no-
hama na laky nebo kùly a  nedaleko ní založily oheò. Aby lépe kouøil, pøidávaly
do nìj tabákové listy a  živici. Dva indiáni pøi tom odstraòovali všechnu vlhkost
a  posouvali oheò stále blíže k mrtvole. Takto vysušenou mumii uložili do hlinìné
urny. Tuto techniku ještì zdokonalili Irokézové, Huroni, Naèezové v Louisianì,
Utové v Coloradu, peruánští indiáni, u nichž se našly i zachovalé mumie dìvèat a
 žen. Sušení mrtvol se vyskytovalo i v Austrálii, nepochybnì jako dùsledek su-
chého podnebí.
Bylo velmi rozšíøeným zvykem, že s matkou, která zemøela pøi porodu
nebo v dobì kojení, pochovali i její živé nebo zabité dítì. Když
ve støedoamerickém indiánském kmenu Dorachù zemøela matka, která ještì
kojila, pøiložili k jejímu prsu živé dítì a  spálili ho spolu s matkou, aby ho
mohla v budoucím životì kojit svým mlékem. S podobným zvykem se setkal
Lubbock u Eskymákù a   Livinstone u Damù (viz výše). V Austrálii dìlali to
samé, když pro dítì nenašli adoptivní rodièe. Bainingové v Novém Pomoøan-
sku (Bismarckovo souostroví, srov. výše) usmrtili dítì, když matka zemøela
pøi porodu nebo nebylo takové ženy, která by se ho chtìla ujmout, kojit je a
 vychovat. Také to dìlali i Køováci na Kalaharu. U Xhosa-Kafrù to bylo také
pøípustné, ale dítìte se mohl nìkdo ujmout. Nìkdy dostávalo mléko
z klobouèku na prsní bradavky, vyrobeného z antilopí kùže.
Cestovatel vyprávìl: „Matka v šestinedìlí dostala horeèku. V den své smrti
vstala a  øekla ukazujíc na mraky: Dnes pøijde bouøka. Lidé se domnívali, že jí
nìkdo oèaroval. Odpoledne zemøela. Pochovali s ní i živé dítì, protože si mysleli,
že i ono je oèarované.“
Mentawajové (viz výše) pochovávají zemøelou šestinedìlku i s dítìtem, i když
zùstalo naživu, v jedné rohoži tak, že matka drží dítì v náruèí na pravém boku.
Pokud matka pøi porodu zemøe a  dítì pøijde na svìt živé, otec ho usmrtí, pøiloží
k prsu matce a  pochovají je spolu. Domorodci zabíjejí osiøelé dìti tak, že jim stlaèí
hlavu, zacpou ústa a  nos. Své poèínání odùvodòují tím, že dítì by nemìlo mléko a
 stejnì by tedy zemøelo, a  dále i tím, že je nešastné.
V sev. Barmì spalovaly kdysi nìkteré kmeny osiøelé dítì se šestinedìlkou, když
zemøela mìsíc po porodu a  nenašel se nikdo, kdo by dítì adoptoval; otec si nemohl
dìlat nárok na dítì. Na Madagaskaru pochovali dítì zaživa jako za trest, nebo ho
pokládali na vraha matky.
Cestovatelé a  misionáøi uvádìli i Dajaky na Borneu. Když u nich zemøela mat-
ka pøi porodu, muselo zemøít i dítì, nebo bylo pøíèinou její smrti a  nenašla se žena,
která by ho kojila nebo opatrovala. Položili ho živé k matce do rakve a  spolu s ní
pochovali; èasto ani neuvìdomili otce, aby ho mohl zachránit. Nebylo žádné ženy,
která by sirotka kojila, protože by to pøineslo neštìstí jejím vlastním dìtem. Byl
zaznamenán pøípad, kdy žena v nepøítomnosti manžela porodila dvojèata a  ihned
po porodu zemøela. Na rozkaz dìda z otcovy strany obì dìti pochovali s matkou.
Jistý misionáø se setkal s podobnou událostí: „Jedno z dvojèat zemøelo hned po
porodu, ale druhé bylo celkem zdravé. Druhý den pøivázali živé dítì k obìma
mrtvolám, donesli je na pohøebištì a  dohromady pochovali. Bylo slyšet køik malé-
ho tvora, když ho po vodì dopravovali k džungli, ale jeho náøek doléhal k hluchým
uším a  tvrdým srdcím a  nenašel se nikdo, kdo by dítì donesl zpìt a  adoptoval.“
Velké problémy zpùsobovala pøírodním národùm žena, která zemøela v dobì
tìhotenství.
Pro rodinu guinejské èernošky je to velká hanba, protože se domnívají, že
nemohla rodit; její mrtvolu ani nepochovají, ale odhodí do pole. Batakové
na Sumatøe zacházejí jinak s mrtvolou tìhotné ženy než s mrtvolami ostat-
ních vrstevníkù. V každém pøípadì ji spálí a  její popel rozptýlí do moøe. V sev.
Barmì nìkteré kmeny vìøí, že duše žen, jež zemøely v dobì tìhotenství nebo
duše matky a  dítìte, když zemøeli do mìsíce po porodu, se stanou zlými
duchy. Bloudí po horách a  mají schopnost vejít do lidí, kteøí potom zemøou
tou samou smrtí. Pokoušejí se vniknout do domu, v nìmž se oèekává porod,
zmocnit se matky a  dítìte a  tak rozšíøit své øady. Mladá dìvèata se ze strachu
vyhýbají domu, ve kterém zemøela tìhotná žena nebo šestinedìlka, aby jim
zlý duch nepøipravil podobný osud. Aby znièili pokud možno jakýkoliv vztah
zlého ducha k pozùstalým, spalují všechny vìci mrtvých žen, nejednou i dùm,
v nìmž zemøely.
Na ostrovì Bali v Malých Sundách (viz výše) nelze mrtvolu ženy zemøelé
v dobì tìhotenství ani pochovat ani spálit, ale na dùkaz opovržení ji hodí do
pøíkopu nebo do otevøené jámy dvì stopy hluboké, což je podle zdejších
pøedstav nejvìtší potupa. Platí to pro všechny stavy a  kasty i pro knìžské.
Na Sumatøe si myslí, že žena, která v dobì tìhotenství zemøela, pøijde rov-
nou do nebe. Na karolínském ostrovì Mamoluk zase vìøí, že duše tìchto
žen nejsou pochuti bohùm, protože páchnou, a  že se dostanou do vzdále-
ných konèin, které se nacházejí tam, kde se zem spojuje s nebem.
Basutové pochovávají tìhotné ženy daleko od domu v poli, protože prý
jejich mrtvoly odvracejí d隝. Pøíbuzní to však pokládají za hrozné, že jejich
zemøelá je pochovaná na poli, a  proto ji v noci nepozorovanì vykopou a  zno-
vu pochovají v místních horách. Tato tajná exhumace má však zøejmì jiný dù-
vod. Èarodìj a  náèelník totiž èíhají na takové mrtvoly. Vyhrabávají je a  otvírají
jim spodní èást tìla a  dìlohu. Do pøipravených nádob peèlivì zachytí všechnu
plodovou vodu a  dítì jednoduše odhodí. Plodovou vodu potom nalijí do obrá-
cených volských rohù na náèelníkovì domì, aby pøitahovala d隝. Ze stejných
dùvodù sbírají i plodovou vodu rodièek.
Ještì vìtší hrùzu pøírodním národùm nahání žena, která zemøela pøi porodu.
Obávali se hlavnì toho, že se promìní ve zlého ducha, který bude trápit muže
a  tìhotné ženy. Na Amboinu a  Uliášových ostrovech (viz výše) zabodnou takové
mrtvé ženì mezi èlánky prstù na rukou a  nohách, do kolen, ramen a  loktù trny
nebo i jehlice, a  když ji obleèou, dají jí pod bradu a  pod paždí slepièí a  kachní vejce.
Mrtvolu nezakryjí sítí, èást vlasù nechají venku a  víko rakve na tomto místì pevnì
pøibijí. Takto chtìjí zadržet mrtvolu v hrobì, aby nemohla vyletìt z rakve v podobì
ptáka a  stát se buntianou.
Na Timorlautu (viz výše) si myslí, že se duše žen zemøelých pøi porodu rády
potulují po pobøeží. Pátý den po pohøbu se proto dvì staøeny odeberou na pobøeží
vyhledat duši zemøelé, která ještì není zlým duchem, a  vezmou s sebou mísu
s trochou rýže, vejcem a  pisangem. Srdcervoucím hlasem volají duši a  s mísou ji
pøinesou domù, aby mohla nastoupit cestu na onen svìt a  aby ji pøitom nerušili zlí
duchové.
Žena, která zemøe pøi porodu, spáchala podle víry domorodcù nìjaký velký
høích, za který je potrestána. Malajci jsou pøesvìdèení, že ženy, které pøi porodu
zemøely, stojí v lese jako sochy a  lákají k sobì muže. Když zemøe žena pøi porodu
na Malabaru, musí jí rozøezat bøicho, vyndat z nìj dítì a  pochovat ho vedle matky.
Podobnì to bylo i se ženami, které zemøely v šestinedìlí. Nìkde je pochovávali
jako ženy zemøelé v dobì tìhotenství. Spalovali jejich vìci a  nejednou i chatrè,
v níž zemøely. Pøi jejich smrti se ptali tumse (šamana), které zvíøe mají zabít, aby
usmíøili zlého ducha matky a  dítìte. Tums jmenoval zvíøe, které zlý duch, nat, rád
jí, a  druhé zvíøe, ve které se má promìnit. První zvíøe zaživa obìsili za hlavu.
Ve smìru, který naznaèovala jeho hlava ve chvíli porážky, bylo tøeba pochovat
ženu. Èást masa obìtovali zlému duchovi, druhou èást uvaøili a  pøedložili mrtvé.
Mrtvolu potom pìknì oblékli, zabalili do rohoží a  donesli na pohøebištì. Když ji
spustili do hrobu, hodili jí za hlavu trávu a  po zasypání hrobu spálili všechen její
majetek. Nad hrobem postavili malou chatrè jako bydlištì pro nata. Pozùstalí se po
návratu z pohøbu museli podrobit obvyklým oèišovacím obøadùm.
Na Zlatonosném pobøeží ženy, které zemøely v dobì tìhotenství, po porodu
nebo v prvním týdnu šestinedìlí nejprve vyhodili na cestu a  potom do lesa. U
Èibèù v Nové Granadì (v Kolumbii) musel muž zemøelé šestinedìlky jako spoluvi-
ník na smrti odstoupit polovinu majetku jejím rodièùm; dítì, které pøežilo svou
matku, vychovávali oni na otcovy útraty. I Varangové (Warangové) na Masajské
stepi ve východní Africe mìli zøejmì podobný zvyk, protože podle zprávy jedno-
ho cestovatele musel muž zemøelé šestinedìlky zaplatit jejímu bratrovi dvìma
kusy dobytka a  deseti kozami.

X. PØÍRODNÍ ŽENA A  KULTURNÍ ŽIVOT

První a  všeobecné vymoženosti lidstva, materiální i duchovní, už spoleènì

pøedstavují urèitý stupeò kultury, která povznáší èlovìka nad živoèišnou øíši. I
když tato primitivní spodní vrstva všeobecných kulturních prvkù ve vztahu k bohaté
horní kulturní vrstvì, pøedstavované jednotlivými kulturními oblastmi a  v nich
jednotlivými kulturními národy s jejich zvláštním a  složitým vývojem, pùsobí do-
jmem nekulturnosti, pøece jen není bezvýznamná.
 Protože obsahuje kromì øeèi, ohnì, zbraní a  nástrojù nemálo technik, zvykù a
 názorù, mùžeme hovoøit o „kultuøe nekulturních“, pøièemž myslíme nejen na nám
známé nejprimitivnìjší pøírodní národy, ale i na jejich pravìké praotce, kteøí zaèali
vytváøet kulturní prvky lidstva, když vzpøímili svá tìla z vodorovné polohy.
Kulturní prvky. První vymožeností lidského rodu, jak je dnes všeobecnì uzná-
váno, byla øeè. Její elementární zaèátky najdeme i u vyšších zvíøat: kohout a  holub
vydávají dvanáct rùzných zvukù, psi asi patnáct, dobytek dvaadvacet, gorila a
 šimpanz asi dvacet, které jsou doplnìny mnohými posunky. Prostý èlovìk z lidu
používá asi tøi sta slov, tedy odlišnost mezi èlovìkem a  zvíøetem nebyla po této
stránce tak velká a  nebylo by mezi nimi zásadního rozdílu, kdyby si èlovìk neo-
svojil schopnost, která zvíøeti zcela chybí: schopnost tvoøit na základì konkrétních
pøedstav abstraktní pojmy a  obrazy a  zacházet s nimi. Zvíøe má také jako èlovìk
rozum, pamì, fantazii a  soudnost, ale myslet v pojmech bez urèitých pøedstav
nedokáže.
Druhou vymožeností lidstva byl nástroj. V elementární formì se vyskytuje i
v živoèišné øíši. Etnolog Weule píše: „Opice vrhají ze svých pevností na stromech
odlomené vìtve a  pichlavé plody na protivníky, vrhají na nìho kameny ze svahù,
pøi chùzi se opírají o hole, rozbíjejí kamenem oøechy a  jiné skoøepinové plody.
Velmi mne pøekvapila absolutní jistota, s jakou malý makak v düsseldorfské zoolo-
gické zahradì rozbíjel témìø oblým kamenem lískové oøíšky, které mu strážce
hodil do klícky jako pochoutku; chybný úder byl zcela vylouèen. Navíc pokaždé
udeøil pøesnì takovou silou, že rozbil jen skoøápku, ale jádro zùstalo nepoškozeno.
Naše loupání oøechù speciálními kleštìmi mi vedle této obratnosti a  jistotì pøipa-
dalo jen jako ubohý prostøedek z nouze, ba témìø jako krok zpìt.“ Nakonec nemu-
síme chodit do tropù za opicemi: naše veverky používají šišky i proti èlovìku, který
je v lese vyplaší. Tedy ani po této stránce není zásadního rozdílu mezi primitivním
èlovìkem a  zvíøetem.
Pøíèinu lidského pokroku, pokud jde o nástroj, øeè a  rozum, je tøeba hledat
jedinì v tom prostém, i když ne krátkodobém faktu, že lidské tìlo se z vodorovné
polohy vzpøímilo, že podélná osa lidského tìla se obrátila asi o devadesát stupòù.
To byl obrat v celém nekoneèném vývoji lidstva. Ètyønožec, i ten nejinteligentnìjší,
nikdy nedosáhne artikulované øeèi, protože vodorovné držení tìla zpùsobuje zvlášt-
ní stavbu kostry krku a  hlavy i svalstva této èásti tìla, která je velmi zatížena. Vyšší
stupeò øeèi i lidského mozku umožòuje jen lebka, která lehce a  bez zvláštního
napìtí podstatných èástí svalstva spoèívá nad tìžištìm tìla.
Dalším dùsledkem vzpøímeného èlovìka je také osvobození pøedních konèetin,
èehož nedosáhlo žádné zvíøe. Schopnost neomezenì vládnout pøedními konèetina-
mi nemají ani ta zvíøata, která dokáží chodit i vzpøímenì, házet kameny a  hole,
stavìt hnízda a  chatrèe; své „ruce“ však používají jen v jistých pøípadech jinak, než
k pohybu, a  jejich pøední konèetiny jsou stejnì omezené orgány jako konèetiny
zadní.
Jakmile èlovìk promìnil své zadní konèetiny, zdìdìné po pøedcích a  sloužící
pùvodnì jen k zachycování, na oporu nohy, tedy výhradnì pro pohyb tìla, udìlal
nejdùležitìjší a  nejzávažnìjší krok ke svému dalšímu kulturnímu vývoji, protože
od toho okamžiku pøestal být otrokem svého okolí. S volnýma rukama, které lze
použít v každé situaci, získal možnost nahradit starou tìlesnou pøizpùsobovací
nutnost mimotìlesnou pøizpùsobovací schopností, a  to mnohem dokonalejší.
Když se zvíøe dostane ze svého prostøedí do jiného, udrží se v nìm jen tehdy,
pokud mùže tìlesnì reagovat; jestliže se pøed ním objeví noví a  neznámí nepøáte-
lé, musí rozvinout svoje pøirozené zbranì nebo si pomoci útìkem. Když pøijde do
chladnìjšího podnebí, udrží se v nìm jen tehdy, když se jeho tìlo obalí tukovými
polštáøi, hustìjší srstí nebo peøím. Naproti tomu èlovìk, pokud se setká s nepøíte-
lem, mùže použít mimotìlesné zbranì, které si sám vynalezl; když se má ochránit
pøed nepøízní poèasí, vybuduje si pøíbytek nebo si udìlá umìlý obal – šaty.
V tomto díle se nebudeme podrobnì zabývat rùznými teoriemi, které se snaží
popsat a  zdùvodnit pøechod od ètyørukého tvora k èlovìku s dvìma rukama a
 dvìma nohama. Èlovìk by pùvodnì šplhavec. Ètyørukost však není výsada tzv.
primátù (tj. podle Linného tøídy savcù zahrnujících netopýry, poloopice, opice a
 èlovìka), ale zachováním prastavu. V takzvaném eocénu, tedy ve starších tøetiho-
rách, které trvaly nìkolik milionù let a  pøedcházely naší dobì ledové, byly pìtiprs-
té ruce a  nohy ještì všeobecným jevem u kmenových forem savcù, nejdøíve jedny,
druhé nebo oboje konèetiny zakrnìly nebo se pøetvoøily, a  pìtiprsté se dnes vy-
skytují v pùvodní podobì jen u nìkterých zvíøecích skupin.
Ruce èlovìka jsou konzervativní, ale zadní konèetiny se zmìnily z rukou
na oporu – nohy jedineèného druhu. Bylo by však chybou se domnívat, že naše
nohy vznikly vzpøímenou chùzí; naopak, lidské nohy jen dìlají èlovìka schopným
vzpøímené chùze, která je následkem a  nikoliv pøedpokladem. Jak se tedy stalo, že
si èlovìk vytvoøil pár oporných noh a  narovnal si páteø tak, že pøesunutí tìžištì mu
umožnilo vzpøímenou chùzi?
Velmi lákavý je názor, že tato pøevratná událost v tìlesném vývoji èlovìka
se neudála v pralesích a  džunglích, kde by byl èlovìk nikdy neztratil dlouhé opièí
ruce, ale v konèinách s ojedinìlými stromy, které mìly hladké a  vysoké kmeny,
jako je Austrálie, velká èást Afriky a  jako byla pevnina mezi Afrikou a  jihovýchod-
ní Asii-Austrálii, která se propadla do oceánu. Naši živoèišní pøedci zde museli špl-
hat za koøistí ze stromu na strom a  šplhali po jednotlivých kmenech zvláštním
zpùsobem odlišným od evropského. Tento zvláštní zpùsob je dodnes obvyklý u
Australcù, èernochù v Kamerunu, v Loangu atd.
U nás mají dùležitou roku pøi šplhání kolena, u nich pøedevším chodidla: na tenèí
kmen se jaksi pøisávají k drsné kùøe žlábkem mezi bøíškem a  patou, na silnìjší
kmeny se opírají celou váhou o bøíško nohy a  ke šplhání používají provazy z lián
nebo lýka stromu, o které si pøípadnì opírají záda. Tuto chùzi po stromech si usnad-
òují záøezy, jež poprvé vidìl Abel Tasman, když v roce 1642 pøistál na pevninì
pozdìji pojmenované jeho jménem (tj. Tasmánie, jde ovšem o ostrov, patøící dnes
k Austálii). Dodnes je možné se s nimi setkat na jihomoøských ostrovech a  nápad-
né jsou i na starých kokosovnících na africkém pobøeží. Na tìchto stromech se po-
stupnì mìnila funkce úchytné nohy na nohu opornou, pøièemž se podstatnì mìnil
i trup a  ramena. Stálým a  silným ohýbáním dozadu se narovnávala páteø èlovìka
a  sílilo svalstvo na ramenou i na rukou.
Tøetí nejrozhodnìjší a  nejsvéráznìjší vymožeností lidstva je nakonec oheò.
Založit oheò nedokáže žádné zvíøe a  neumí ho ani využít kromì dvou druhù
megapodia (megapodius, medapodidae, ptáci podobní bažantovi, se širokým oca-
sem, žijící hlavnì v Austrálii), které používají vulkanické teplo pro svá vejce.
Etnologové vedli dlouhý spor o to, zda lidstvo používalo oheò døív, než ho
dokázalo umìle založit, nebo nejdøíve umìlo oheò založit a  teprve potom po-
znalo užitek z této novinky. I když nelze na tuto otázku odpovìdìt s absolutní
vìdeckou jistotou, celý spor se nám zdá malicherný. Je totiž nepravdìpodobné,
že by koèovné kmeny, u nichž zvìdavost zvítìzila nad strachem, lhostejnì cho-
dily okolo ohnì, který urèitì znaly z bouøek, pøi sopeèné èinnosti i lesních požá-
rech nebo které vznikly samy od sebe. Pøíslušníci tìchto kmenù pøitom jistì
poznali i jeho høejivou sílu a  zkusili, jak chutná peèené maso náhodou upále-
ných zvíøat, pøípadnì ovoce. Von den Steinen popisuje ve svém známém cesto-
pise, jak se po lesním požáru sbìhli na spáleništì všichni dravci a  hledali zde
spálené mrtvoly a  lízali slaný popel.
Povìsti, mýty, tradice, výzkum o pravìku i moderní etnologie – to vše svìdèí o
prioritì používání ohnì a  až potom o vynálezu zpùsobù a  nástrojù k jeho založe-
ní. Svìdèí o tom i zvyky nìkterých kmenù, které udržují a  roznášejí oheò, i když
k jeho založení mají patøièné nástroje. Jeho udržování je pøitom spojeno s jakousi
úctou a  posvátností.
U Hererù (viz výše) v srdce jihozápadní Afriky stojí v kruhu chatrèe náèelní-
kova kraalu. Uprostøed kruhu je ohrada pro telata – budoucnost nade vše milova-
ného stáda. Na východ od nìj je postavena vìtší chatrè než ostatní a  v ní žije
hlavní náèelníkova žena. Mezi její chatrèí a  ohradou pro telata, ale blíže k ohradì,
vyènívá suchá vìtev jako by s prosebnì vzhùru trèícími vìtvièkami. Je to vìtev
stromu omumborombonga, silného posvátného stromu, který Hererové (Here-
ro) pokládají za sídlo a  pøedstavitele svých velkých pøedkù. Vedle nìj je navršená
hromada popela, okuruo, obìtní oltáø. Okolo nìj leží bílé lebky a  rohy zabitých
volù. Je ráno, rudé slunce právì vyšlo na východì daleko za Kalabarem nad nej-
bližším vrcholkem pahorku. U okurua sedí náèelník na lebce vola jako na stolièce.
Jeho nejstarší dcera vychází ze svého pontoku. V pravé ruce nese podpal
z posvátného ohnì, který musí v otcovì chatrèi udržovat. Protože vykonává
tuto èestnou a  posvátnou službu, nazývají ji ondangere. Podpalem každé ráno a
 veèer zapaluje oheò na okuruu. Oheò už plápolá, když z pastviny pøicházejí ženy.
Èerstvì nadojené mléko slavnostnì podávají náèelníkovi, aby ho ochutnal a  tak
posvìtil. Až potom naplòuje mlékem pøíslušné kalabasy, v nichž se mléko rychle
sráží a  stává se tak bìžnou potravou, omaere. Každá posvátná kráva má zvláštní
kalabasu jen pro své mléko. Okuruo mezitím zhasne. Štíhlá ondarenge
se odmìøeným krokem rychle blíží a  odnáší zbytky dohoøívajícího ohnì do ot-
cova pontoku a  klade je zase na vìèný oheò. Bylo by neštìstím pro celý kraal,
kdyby tento oheò zhasl. Když se to pøece nìkdy stane, je tøeba oheò obnovit.
Používají k tomu shnilý koøen stromu omupandaruua jako podložku a  ondume
jako vrtací hùlku. I tato hùlka je posvátná a  pochází z malých stromeèkù omum-
borombonga, které vysazují náèelníci ve svém kraalu na poèest pøedkù. Když
se kraal pøestìhuje, posvátný oheò berou s sebou. Menším kraalùm a  dobytèím
stanicím dávají oheò z okurua, hlavního oltáøe kmenové pospolitosti.
Jestli nìkde nepatøí k urèitému kmeni a  požádá náèelníka o oheò, dává se tím
do jeho moci a  ochrany. Tehdy napøíklad øekne: „Mba kambura omuriro ua Kama-
herero,“ – pøijal jsem oheò Maherera. Když v roce 1880 vypukla válka, øíkali Here-
rové misionáøùm a  Anglièanùm, kteøí jim pomáhali proti Òam-òamùm: „Proè
bychom vám dìlali nìco zlého, když jste udrželi nᚠoheò?“ Když však vyhasne a
 nezaloží se nový, pøíslušný kmen oznámí za vymøelý. Tak se to stalo s menšími
kmeny, jako byli Kahièinové, Murgundové, Kaèikurové, Murangové a  další. Jejich
zbytky pøijaly oheò Hererù a  nakonec v tomto kmeni zanikly70.
Porovnejme nyní tento vìèný oheò pøírodních národù s vìèným ohnìm ze sta-
rovìku a  støedovìku. V malém oblém chrámu bohynì Vesty na úpatí Palatinské-
ho pahorku, považovaného za støed starého Øíma, stál rodinný krb s vìèným oh-
nìm, který byl urèen pro státní obìti. Tento vìèný oheò udržovaly vestálky. Obno-
vovaly ho každý rok, vždy 1. bøezna, a  to ne právì nejmodernìjším zpùsobem, ale
starým vrtacím roznìcovaèem, který umìli používat jen knìží. Z chrámu potom
dostaly oheò i jednotlivé domy. Z tohoto starého vìèného ohnì se v øímské církvi
stalo „vìèné svìtlo“. Nezhasínají ho 1. bøezna, ale o Velikonovích a  knìží jej obno-
vují umìlým zpùsobem. Hrubou velikonoèní svící, která vystøídala prastarý pod-
pal, zapálí potom všechna kostelní svìtla...
Zdá se, že mnohé pøírodní národy vùbec nepoznaly, jak se oheò zakládá
umìle. Novodobí vìdci k nim poèítají napøíklad horské obyvatele z vnitøní Nové
Guineje, Køováky na horním toku øeky Uele (také Welle, v Zaire) v severní kon-
žské pánvi a  trpaslíky u pramenù øeky Èuapy v jižní konžské pánvi. Podle
Frobenia71 prý mìli tito trpaslíci smlouvu se sousedy Mongy (Mongové, Mon-
go, bantuská národnost v Kongu), že jim budou dodávat ulovenou zvìø
za zahradní plodiny, hrnce, hroty na šípy a  podpaly. Na tuto výmìnu si tak
zvykli, že nechali zhasnout doutnající stromy, protože si mohli oheò kdykoliv
obstarat výmìnou. Mezi obìma sousedy však vypuklo nepøátelství. Trpaslí-
kùm se vedlo zle, nebo se museli živit syrovým masem. Proto jednoho dne
pøepadli nepøátelskou vesnici, zmocnili se ohnì a  uchýlili se s ním do nepøístup-
ných lesù, kde je bylo možné jen zøídka uvidìt. Na rùzných místech svých lo-
viš zapálili kmeny stromù, které dlouho doutnají – zøídili si zde jakési ohnivé
stanice. K tìmto stromùm bylo nebezpeèné se pøibližovat, jelikož trpaslíci, kteøí
je hlídali, neznali žerty, pokud šlo o jejich oheò.
Starými, pomalu doutnajícími stromy udržují oheò na africkém východu i zá-
padu, v amerických lesích a  savanách, v australských stepích i na jihomoøských
ostrovech. Takový suchý strom zasažený ohnìm doutná nìkdy až nìkolik týdnù,
ba i mìsícù, až do nejmenších vìtvièek, takže z nìho zùstane nakonec jakási silueta
z bílého popela. Cestovatel ve východní Africe u svých domorodých nosièù pozo-
roval, jak se po založení tábora rozbìhli do pori, øídkého lesa, hledat rozložitý
suchý strom urèitého druhu, který potom spoleènými silami pøitáhli do tábora.
Navenek vypadal netknutý, když zde tak ležel jako mrtvý obr, ve skuteènosti však
byl stále kratší a  kratší. Veèer pokryli jeho spodní èást suchou trávou, roštím a
 vìtvemi a  za chvíli se vesele rozhoøel oheò, okolo nìhož se muži posadili a  poví-
dali si. Když šli spát, oheò pomalu dohasínal; necvièené oko zde vidìlo jen popel, ale
lesní obr doutnal uvnitø dál, aby veèer opìt vzplanul.
Trvalý oheò byl bìžný i na Novém Zélandu. Maorové pokládali za dùkaz zdvo-
øilosti a  pøátelství, když mohli hosta obdarovat ohnìm ze svého krbu. Když cesto-
vatelé z první výpravy Jamese Cooka pøišli do maorské rodiny, která sedìla venku
okolo ohnì, pohostili je nejen rybou, ale dali jim i doutnající vìtev, aby si ji mohli
pøipravit.
Také severoameriètí indiáni s sebou na lovecké výpravy nosívali døevní houbu,
která doutnala od rána do veèera. Zapálili ji však na domácím ohništi v chatrèi, kde
squaw udržovala oheò. Podle povìsti dostali prý Australci oheò z východu ve stopce
žluté stromové lilie (xanthorrhoea arborea), a  podobnì to udìlal i obdivovaný
Prometheus pro staré Øeky. Podle Proklova a  Pliniova svìdectví sloužila døeò
narthexu (ferula communis) obyvatelùm jižních oblastí pøed dvìma tisíci lety
k udržení doutnajícího ohnì právì tak jako Australcùm žlutá stromová lilie. A  zøej-
mì to bylo stejné pøed ètyømi tisíci až deseti tisíci lety u toho národa, od nìhož
dostali praotcové Helénù trvalý oheò jako nìco nového. Døeò narthexu se dodnes
používá jako snadno zápalná látka, troud.
Kdykoliv Øekové zakládali novou kolonii, vždy s sebou do nové osady pøinesli
oheò z mateøské obce. A  kdykoliv museli založit nový oheò, nikdy nepoužili už
známá a  používaná zapalovadla, ale pøinášeli oheò z dálky podle starého zvyku,
aby tak zdùraznili dávné tradice. Každý rok vysílal Lemnos loï na ostrov Delos,
aby odtud pøivezla nový oheò, který udržovali po celý rok. A  když sparanský
král táhl do boje, doprovázel ho nosiè s doutnajícím ohnìm z domácího ohništì a
 po dobu celého tažení mohli použít pouze tento oheò.
Od chvíle, když èlovìk uvidìl oheò, nebylo asi tøeba k jeho rozumnému užívání
dlouhé doby.
Jak tvrdí von den Steinen, oheò se v tomto pøípadì stal domácím zvíøetem,
které jaksi samo pøibìhlo a  bylo domestikováno pouhou vytrvalostí, bez velké
námahy. Známý nìmecký etnolog Oskar Peschel se však mýlí, když se domnívá,
že nìjaký Prometheus doby ledové si oheò vymyslel a  pokusy rozøešil otázku jeho
umìlého zakládání. Podstata rùzných druhù primitivního zakládání ohnì – jejich
popis by nás zde zavedl velmi daleko – spoèívá vìtšinou v obratnosti, s jakou „di-
voch“ dokáže promìnit patøièné množství troudu na snadno zápalnou smìs. Pro
laika to není snadné, ale zkušenému „ohnitvùrci“ to trvá nìkolik sekund, nejvýše
jednu èi dvì minuty. Zkrátka, pøírodnímu èlovìku šlo nejprve o tuto døevnatou
mouèku, kterou využíval k udržení doutnajícího ohnì, a  až potom poznal, že døe-
vo dodává troud a  troud vydává plamen.
I když udržování ohnì nebylo pøíliš namáhavé, pro primitivního èlovìka neby-
lo pøesto snadné a  dìlalo mu velké starosti. Mnozí staøí cestovatelé vyprávìjí,
s jakými potížemi musely karavany udržovat oheò v období dešù a  každé ráno
ho znovu rozdmýchávat. Nìco podobného zakusili i vojáci první svìtové války.
Na pochodech za deštivého poèasí jim nestaèilo ani množství zápalek, aby mohli
kuchaøi rychle založit oheò pod kotlíky nebo vojáci pod svými šálky, když se chtìli
posilnit mimoøádnou porcí kávy.
Nosièi von den Steinena si pomohli tím, že z mokrých haluzí oloupali kùru,
nožíkem nastrouhali nìkolik suchých tøísek a  velmi opatrnì je dávali témìø po
jedné na dýmající uhlík. Aby se oheò dobøe rozhoøel, bylo tøeba ho neustále ovívat
a  foukat do nìj. Urèitì trvalo dlouho, než se primitivní èlovìk nauèil rozeznávat
vhodné hoølaviny na udržení ohnì; ty potom samozøejmì sbíral, schovával a  opa-
troval. Zpoèátku to byly zøejmì jen tøísky, které získával pøi výrobì døevìných
zbraní nebo topùrek do kamenných seker. Postupnì zaèal štípat a  rozøezávat mìk-
ké døevo, až nakonec zjistil, že nejlepším materiálem k udržení ohnì jsou jemné
piliny, které vznikaly pøi vrtání døeva zubem, lasturou nebo kamenem. Doutnaly
mnohem pomaleji a  déle než choroš nebo rostlinná døeò. Karl von den Steinen
konèí svùj výklad takto: „Kdo tedy byli ti velcí pravìcí géniové, kteøí vynalezli
umìlé zakládání ohnì? Bylo to nìkolik chudákù v mokrém lese, kterým doutnající
troud zhasínal a  kteøí v té chvíli nemìli lasturu, zub nebo kamenný úlomek. Našli
si hùl nebo rozlomili tvrdou èást køoví; èím bylo døevo sušší, tím se snadnìji dalo
zlomit a  tím také bylo hoølavìjší. Usilovnì vrtali døevo døevem, aby si obstarali
dostatek pilin, napøíklad Polynésané tøeli døevo o døevo – zpùsob závisel na jejich
obvyklých pracovních metodách – až s potìšením náhle zjistili, že døevìná mouè-
ka, kterou získali tøením dvou døívek o sebe, je jemnìjší, dobøe doutná a  hoøí...“
Kulturní inventáø primitivního lidstva, pocházející z tìchto prvních tøí vymože-
ností, mìl velkou hodnotu. Kdo nikdy nevidìl vìtší etnologické sbírky, neumí si ani
pøedstavit, jaké rozmanité zbranì a  nástroje používali naši prehistoriètí pøedci. O
vysoké kulturní úrovni pøírodních národù zase svìdèí bohatství forem tìchto sbí-
rek. Pøitom nesmíme zapomínat, že z doby kamenné se nám zachovalo jen to, co
bylo z tìžko znièitelné nebo témìø neznièitelné hmoty – z rohoviny, kosti a  kame-
ne, protože všechno ostatní za ta tisíciletí znièil zub èasu.
Nejstarší lidské nástroje z pazourku byly známy zøejmì už ve tøetihorách, od
nás vzdálených miliony let, a  vrstevníci mamuta, jeskynního medvìda a  soba mìli
už primitivní škrabáky a  dláta na rovné, prohloubené i vypouklé plochy, dále
vrtáky, nože, klíny, kladiva rùzných velikostí a  jiné nástroje, kterými zabíjeli zvìø
a  kùži chyceného zvíøete zbavovali krve a  vaziva, provrtávali tyto své nástroje,
štípali kosti, aby se dostali ke kostní døeni, stehovali hrubé látky, umìli opracovat
drsná kopí. Obdivuhodné jsou zejména kresby, které vyrývali do vyhlazených
kostí a  na stìny jeskyní.
Kromì øeèi a  ohnì byla všeobecným majetkem primitivního lidstva zbraò;
na nejnižším kulturním stupni je však zbraò a  nástroj to samé, stejný produkt
primitivní techniky. Není žádné lidské skupiny, u níž by se bývalo nenašlo zaøízení
na zesílení úderu pìstí nebo tlaku natažené ruky. K primitivní technice všeobecnì
patøilo zpracování kamene úderem a  tlakem, pozdìji hlazením a  vrtáním, a  dále
zpracování døeva øezáním a  štípáním, jeho ohýbání za tepla a  pøidávání tvrdosti
v ohni. U zpracování kùží se praèlovìk nedostal dále než k mechanickému tøení,
škrábání a  èištìní; poznal i natírání kùží tukem. Všeobecnì rozšíøené bylo zøejmì i
pletení, zatímto tkát se èlovìk nauèil až mnohem pozdìji a  ještì ne všude. Rozšíøe-
né bylo i barvení nanášením pøírodních zemních barviv na podklad nebo ponoøe-
ním látky do pøírodních roztokù zemní barvy.
Nakonec ke kulturním prvkùm lidstva patøí i zaèátky stavby prvních plavidel. Je
málo pravdìpodobné, že každá skupina dospìla až k prastaré výrobì èlunu z jednoho
kmene; je však témìø jisté, že lidé používali proudem nesené kmeny. Když na poèátku
osmdesátých let minulého století plaval nìmecký badatel Finsch podél severního
pobøeží Nové Guineje, veslovali domorodci k jeho lodi „Samoa“ na pahýlech koøe-
nù, protože nemìli jiná plavidla a  krátké hole používali místo vesel.
Pokud jde o potravu, už jsme øekli, jak pomalu se zde množily prostøedky a
 zpùsoby k jejímu získávání a  jak se vyvinula dìlba práce mezi obìma pohlavími.
Sbírání všelijakých plodù, drobných živoèichù, vajec a  mláïat k primitivní obživì
zùstávalo stále hlavní úlohou ženy a  postupnì se rozšíøilo o lov a  rybolov muže.
Všeobecným kulturním prvkem v této oblasti se staly úderné a  vrhací zbranì
na lovení zvìøe, proutìné košíky a  kopí k rybolovu. Tuto stránku primitivního
života završuje vynález ohnì. Žena vynalezla i kuchaøství.
Zde však nelze zapomínat, že pøíprava pokrmù vaøením byla vynalezena až
pozdìji, dokonce nìkteré primitivní národy ji neznaly ani v novìjší dobì. Žena dále
vynalezla hrnèíøství, zahradnictví, chatrè k bydlení a  stala se strážkyní ohništì, což
mìlo dalekosáhlé sociálnì-organizaèní dùsledky. Poznali jsme ženu jako vynález-
kyni opojných nápojù. I když všechny pøírodní národy neznaly alkohol pøed vpá-
dem bìlochù, kteøí ho rozšíøili po celém svìtì spolu s jinými „kulturními vymože-
nostmi“ stejnì „blahodárnì“ pùsobícími na èlovìka a  vývoj rasy, sklon k používá-
ní obveselovacích prostøedkù mìly všechny národy, i když to byly rùzné prostøed-
ky: u Kamèadalù kaše z muchomùrek, u jihoamerických indiánù èièa, u støedoame-
rických pulku, u jihomoøských ostrovanù kava, èernoši pili pivo z prosa, kukuøice
a  banánù, jinde zase bøezovou vodu nebo kobylí mléko. Sibiøští Jakuti se opíjeli
dokonce máslem, jehož na posezení museli sníst neslýchané množství tøiceti liber
(témìø sedmnáct kilogramù).
K prastarým univerzálním užitkovým pøedmìtùm patøily ozdoby, ale i lidská
obydlí, o kterých jsme už hovoøili. Lze øíci, že tak jako pøed mnoha a  mnoha
tisíciletími, ani dnes nenajdeme lidské bytosti, které by si neumìly postavit jedno-
duchý útulek, najít cestu k nejbližší jeskyni, vybudovat si z vìtví nebo køoví støechu
nad hlavou.
Posledním kulturním prvkem je domácí zvíøe. Pes jako domestikovaný pøítel
èlovìka se vyskytuje u všech národù. U Australcù je dodnes jediným domácím
zvíøetem.
To byly všeobecné kulturní prvky lidstva po materiální stránce; lze øíci, že niko-
liv bezvýznamné. Podobnì je to i s jejich dùsledkem, s „duchovními“ kulturními
prvky: v oblasti mravù a  obyèejù zasáhly témìø celou èinnost èlovìka od jeho
narození až do smrti, rozmohly se v lidských sociálních pudech, objevily se v prvních
projevech právního cítìní kulturních pøedkù. Snad lze za nì pokládat i zaèátky
umìní.
Køováci, kteøí stojí na nejnižším stupni lidské kultury, Australci a  Eskymáci
se projevili jako obdivuhodní malíøi zvíøat i lidí. Prehistorické výzkumy k nim
pøipojily jako znamenité malíøe a  sochaøe i obyvatele jihofrancouzských a  špa-
nìlských øíèních údolí a  severního podhùøí Alp ze starší doby kamenné. A  i když
je vìtšina pøírodních národù dodnes na velmi nízkém stupni, pokud jde o umìní,
bez umìleckého nadání není žádná èást lidského rodu: ani jedné nechybí smysl
pro ornament.

O pøínosu ženy kultuøe, a  to nejen materiální, ale i o jejím duchovním životì
jsme už hovoøili v pøedcházejících kapitolách. Je velmi pravdìpodobné, že pøed
objevením èarodìjù a  knìzù byla žena hlavní nositelkou kultu.
Kult ve své nejjednodušší podobì znamená získávat si duchy obklopující èlovì-
ka dary a  úkony, které jsou jim pøíjemné a  podle názoru pøírodního èlovìka i
nevyhnutelné. Protože pøírodním lidem poskytovalo nejvìtší požitek ukojení hla-
du, žíznì a  pohlavní žádosti, stejnì tak po nich bažili i jejich duchové, náchylní
k pomstì a  ubližování. Ustaviènì je uspokojovat a  získávat si je bylo hlavní úlo-
hou ženy sedící u ohnì.
I muž obìtoval duchùm to nejmilejší – teplou krev zabitého zvíøete. Ale lovecké
štìstí bylo promìnlivé a  život lovce byl potulný. Proto domácí kult pìstovala žena
jako tvor spíše usazený – vládla ohništi, lùžku i zahradì. Lidský kult není nezištný,
chce získat duchy, aby èlovìka chránili a  byli mu k užitku, aby mu prozrazovali
skryté a  tajemné vìci, aby se s ním dìlili o své vìdomosti a  poznatky o dobrém i
zlém. Duchové to i dìlají, pouèují èlovìka nejen pøímo, ale i dohodnutými zname-
ními, dokonce mu vnikají do hlavy a  vnukají mu své myšlenky v jeho prospìch.
Trvalé styky s duchy udržovala nejprve žena, což bylo její podstatnou úlohou
v mateøskoprávním øádu, tedy døív, než byl muž pøipoután ke krbu jako sídlu
ochranných duchù.
S kultem však velmi úzce souvisely mnohé slavnosti pøírodních národù; o
nìkterých jsme už hovoøili v pøedcházejících kapitolách. Velmi èasto konèily
volnosnubnými orgiemi, milými duchùm pøedkù nebo bohùm. Kromì obìtí a
 hodování pøi nich šlo hlavnì o hudbu, zpìv a  tanec. Úloha ženy pøi tanci neby-
la druhoøadá, jak se domnívá Reitzenstein. Je pravda, že pøi váleèných tancích
mužù ženy tvoøily zejména doprovod, ale mnohých jiných, hlavnì erotických,
se aktivnì zúèastòovaly.
Rytmické volání, tóny a  vábivé pohyby, vùbec radost z aktivity v každé
podobì spolu se zkrášlováním se barevnými pøedmìty a  pestrými okrasami
jsou charakteristické už pro milostný život živoèichù. Dùležitou roli mají i
v pohlavním životì pøírodních národù a  pøispívají k pohlavnímu výbìru. Zá-
rodkem tohoto aktivního prvku v primitivním pohlavním životì byly pohyby
doprovázející pøedehru i dohru pohlavního aktu. Rozhodující význam mìly
hlavnì pohyby muže pøi chùzi, aby tak na sebe upoutal pozornost ženy, kterou
spatøil. Pohyby doprovázel i rùznými vábivými zvuky, ale ty podivuhodné
kroky na ženu asi pùsobily nejvíce.
A žena na tuto formu dvoøení reagovala podobným zpùsobem, snad ještì vý-
raznìji a  složitìji, a už se zdráhala nebo nabízela.
Tyto rytmické pohyby pøed pohlavním aktem mìly svou obdobu v rytmických
pohybech po pohlavním aktu. Bylo to rytmické sbližování a  vzdalování, první
forma erotického tance, zárodek všech erotických tancù. Byla to rozkoš z pohybu,
v níž se mimovolnì projevovala a  vybíjela prudká síla pudu, pozdìji v erotických
tancích (v tancích ve dvojici, ve ètyøech) zjemòovaná a  zastíraná; v dnešních mo-
derních tancích se znovu rafinovanì objevuje. Také hudbu a  volnou øeè erotických
písní je tøeba pokládat za formy projevu pohlavních popudù k pohybu, kterými je
erotický primitivní život prodchnutý a  které se rùzným zpùsobem ozývají pøi jeho
slavnostech a  orgiích.
Nìkolik divokých kolových tancù, spojených s volnosnubností, jsme už pozna-
li. Cestovatelé je našly u bengálských prakmenù, v malajské oblasti a  na Formose
(Tchaj-wanu), u Australcù a  Havajcù, na Fidži, Tahiti, na ostrovech Jap, u Hotento-
tù, èernochù v západní Africe, u Kafrù, starých Peruáncù a  jihoamerických Puríù, u
Burjatù atd.
Od Cooka máme nejstarší záznam polynéského tance, jak ho vidìl v Ulietei
na Tahiti: „Bìhem našeho pochodu jsme se setkali se skupinou taneèníkù, která nás
zdržela dvì hodiny a  celou tu dobu nás dobøe bavila. Sbor mìl dvì taneènice a  šest
mužù s malými bubny. Tupia nám øekl, že patøí k nejváženìjším lidem na ostrovì a
 že od divákù neberou honoráø, i když putují z místa na místo jako malé potulné
sbory z Otaheite. Ženy mìly okolo hlavy ovinuto znaèné množství tamù èili vrko-
èù. Do vlasù mìly zastrèené kvìty kapského jasmínu, což tvoøilo skuteènì pùvab-
nou ozdobu. Krk, ramena a  ruce mìly obnažené, stejnì tak prsa. Níže byly zaha-
lenou èernou, tìsnì pøiléhající látkou. Na obou stranách prsou, skoro v podpaží,
mìly pøipevnìný chumáèek èerného peøí asi tak, jako dnes naše dámy nosí kytièky.
Na bocích mìly kus hustì nabírané látky, která se táhla od prsou a  dole pøecházela
do suknì, zakrývající jim nohy. V ní se pohybovaly stejnì obratnì jako naše balet-
ky. Záhyby okolo pasu byly støídavì hnìdé a  bílé, suknì pod pasem byla zcela bílá.
V tomto obleku se pohybovaly odmìøenými kroky stranou, pøièemž výbornì do-
držovaly takt bubnù, na které zvuènì a  živì tloukly. Krátce nato zaèaly natøásat
boky, èímž uvedly nabíranou látku do velmi rychlého pohybu, který udržovaly po
dobu celého tance, i když se dostávaly do nejrozmanitìjších poloh: jednou stály,
potom si sedly, hned se zase opíraly o kolena a  lokty, pøièemž s neuvìøitelnou
rychlostí pøedevším pohybovaly prsty. Obratnost taneènic a  zábava divákù spoèí-
valy však v bohatosti poloh a  posunkù, které lze jen tìžko popsat. Mezi tancem
dìvèat udìlali muži jakousi dramatickou mezihru spojenou s dialogem a  tancem,
ale nerozumìli jsme dobøe jejich øeèi, abychom pochopili, o co šlo.“
Steller v roce 1744 popsal tance Kamèadalù (viz výše) takto: „Najednou vstou-
pilo deset pìknì obleèených mužù a  žen – svobodných, vdaných i ženatých – do
kruhu a  podle taktu zdvíhalo nohy. Každý pøednesl nìkolik slov jako heslo a  jedna
polovina ostatních zopakovala poslední slovo, druhá polovina první slovo. Tak
tancovali na jedno heslo asi hodinu, pøièemž se kruh stále rozšiøoval, nebo se kaž-
dý chtìl úèastnit tance; pøišli dokonce i starci. Zábava trvala od veèera do rána.
Kromì toho ženy tancovaly zvl᚝. Postavily se do dvou øad proti sobì, pøednesly
své heslo, položily si obì ruce na žaludek a  aniž by se pohnuly z místa, zdvíhaly jen
paty a  ruce. U pravých Itelmenù bylo pøece jen trochu více pohybu. Ženy a  dìvèa-
ta sedìly v kruhu, najednou jedna z nich – s dlouhými pletenci z mìkké trávy abeu
na prostøednících – vyskoèila a  zaèala zpívat; otáèela se na všechny strany, až se celé
její tìlo chvìlo jako v horeèce, a  pohybovala se s obdivuhodnou obratností. Ostat-
ní napodobovaly v písních rùzné zvíøecí hlasy a  vydávaly zvláštní hrdelní zvuky.“
Na kaferské svatbì trvá zpìv a  tanec až do pùlnoci. Ženichovi hosté i hosté
nevìsty tanèí oddìlenì, jedni za druhými. S pøibývajícími hodinami roste vzrušení
a  vášeò; zpìv, hra svalstva, posunky zpìvákù a  taneèníkù jsou obdivuhodné.
Zpùsob, jakým nìkterý zvl᚝ vzrušený svatebèan vyskoèí obèas z øady, vymrští
se do vzduchu, vyletí dopøedu a  stáhne se zpìt, je nepopsatelný. Slavnost konèí o
pùlnoci, hosté se rozcházejí vìtšinou v párech, aby se spolu vyspaly.
Kanakové (viz výše) na Havaji tancují tanec hula-hula. Taneènice i hudebníci si
nejprve sesednou se zkøíženýma nohama do dvou øad na zem a  zaènou støídavì
zpívat. Trupem a  rukama se pomalu, hned zas rychle a  vášnivì houpají sem a
 tam, pøièemž tøesou kalabasami naplnìnými kameny, takže vzniká obrovský lo-
moz. Melodie je složitìjší než u maorského tance haka nebo vitijského meke-meke.
Taneènice mají okolo kotníkù jakousi zvláštní ozdobu a  podkasané suknì; kdysi
nosily krátkou suknièku, která jim sloužila jen k tomu, aby ji mohly vyhazovat.
Za chvilku vyskoèí a  za divokého køiku a  hluku dìlají „nanejvýš neslušné“ pohy-
by pánví. Domorodí diváci se velmi živì zúèastní této zábavy, nadšenì se smìjí a
 také pohybují v bocích.
V Jižní Americe pozorovali cestovatelé noèní tanec, v jehož druhé èásti zaèaly
ženy rychle kroutit pánví a  støídavì narážet dopøedu a  dozadu. I muži pøedvádìli
narážecí pohyby, ale jen dopøedu.
U Kuangu (Kuango, také Kvango, Cvango, øeka pramenící v Angole) v západní
Africe pøi tanci co nejrychleji pohybují zadkem; muži a  ženy stojí proti sobì, potom
se jedna øada nìkolikrát pøiblíží k druhé a  zase ustoupí a  nakonec se obejmou.
V objetí chvílí tiše postojí, potom se rozejdou a  zaènou znovu. V nìkterých vesni-
cích dìlají tyto pohyby pøímo v objetí a  chvíli tak postojí, pøedstírajíce únavu.
Bakubové (bantuský kmen ve støední Africe, srov. výše) mìli tanec lukengo; pøed-
vádìly ho ženy a  dìvèata, pøièemž jejich pohyby se lišily od mužských pohybù.
Støídavì se kolébaly na té èi oné noze a  dokazovaly pružnost bokù všemožnými
pohyby, pøièemž levé ruka smìrovala s roztaženými prsty vysoko nad hlavu a
 pravá naopak pøímo dolù. Pohyby prstù a  rukou byly v dokonalé souhøe s pohyby
bokù.
Erotický „tanec zamilovaného kaèera“ u senegalských Volofù (psáno i Wolofù,
bantuská národnost hlavnì v Senegalu a  v Kamerunu, srov. výše) popsal jistý
francouzský vojenský lékaø. Taneèník pøi nìm napodobuje pohyby kaèera pøi po-
hlavním aktu, taneènice si zdvíhá šaty a  za erotického zpìvu smyslnì pohybuje
spodní èástí tìla dopøedu a  dozadu. Tento tanec pøedvádìjí veøejnì na ulici. Jiný
francouzský dùstojník popsal další tanec senegalských dìvèat a  žen takto: „Dìvèa-
ta s ostøíhanými vlasy, mladá dìvèata s copy, ženy s vlasy pod smìsí živých barev...
Všechna tato nahá tìla od dvanácti do dvaceti let tvoøí taneèní kolo, vlnitý a  smy-
slný prstenec žen, uprostøed nìhož vyluzují èernoši pekelnou hudbu a  staøeny
schoulené okolo ovívají taneènice. Tanec se rozbíhá pomalu, ale potom je to sladké
víøení tìl, obèas se z kruhu oddìlí a  vyšvihne žena pøed svého snoubence èi milo-
vaného muže. Svíjí se jako v milostném objetí, vsune si ruku mezi stehna, potom ji
vytáhne a  ukazuje celou vlhkou od milostné rozkoše.“
Na Nové Kaledonii mìli tanec pilu-pilu. Tancovali ho muži a  ženy a  v poma-
lém rytmu napodobovali soulož všemi pohyby. Na Nových Hebridách doprová-
zeli podobný tanec údery tamtamù za divokého skákání a  køiku žen. Ještì rozpus-
tilejší byl tanec upa-upa, který pøedvádìla bohatì vyzdobená mladá dìvèata v noci
na Tahiti. Tleskala pøi nìm rukama a  sborovì zpívala smyslné písnì, až pøišly do
extáze. Tanec konèil volným snoubením.
Na ostrovech Jap pozorujeme i po této stránce pøechod od volnosnubnosti,
omezené rùznými manželskými formami, k prostituci, která pøebírá i kulturní prv-
ky volného pohlavního života, jeho umìlecké a  extatické prvky.
Erotických tancù se už neúèastní všechny ženy a  dìvèata, ale jen dìvèata veøejná,
mongoly z „mužských domù“. Jeden takový tanec pøedstavuje skuteènou choreo-
grafickou školu milování, tak rozmanitou a  realistickou, že si to lze jen tìžko pøedsta-
vit.
Jeho obsahem jsou pohyby pøi souloži ve všech podobách; vsedì, vkleèe, vestoje,
a  to v mnohých variacích. Mezitím vìtší poèet taneènic pøedvádí masturbaèní po-
hyby a  taneèníci symbolicky naznaèují pohlaví údy velkých rozmìrù. Tanec konèí
divokým køikem mä-mä, což na ostrovech Jap znamená soulož. Toto slovo
se ve všedním životì zøídkakdy vyslovuje. Pøítomná dìvèata se tváøí lhostejnì i
pøi nejsmyslnìjších pohybech, kouøí cigarety nebo žvýkají betel. Na podobné noè-
ní tance pøed veøejnými domy jsou zøejmì zvyklé. Kromì tohoto tance musí tato
dìvèata pøedvést pøed muži i další erotický tanec, dafell. Dìvèe z „mužského domu“
si sedne do kruhu mezi samé muže. Mírnými pohyby tìla a  rukama pøednáší
jakousi píseò výslovnì erotické povahy, pøièemž se støída s muži.
Vedle tance se vìnovala pøírodní žena i hudbì, i když v tomto oboru nevzniklo
nic speciálnì ženského. Nejprimitivnìjší zpùsob hudby je rytmické tleskání a  bub-
nování. Zato u pøírodních národù nacházíme množství ženských milostných písní
a  není tøeba pochybovat o tom, že je skládaly ženy samy. S nìkterými jsme se už
seznámili, ale je zde ještì jedna ukázka v originálu. Je to èernošská píseò mladého
dìvèete z Kiziby (jo-ho = jódlovací výraz smutku):
1. Nkaba ngangire nti: Tindišverua!
Já, tehdy já, jsem se zdráhala: Nechci se vdát!
2. Tata na mave bant uruunja!
Otec a  matka mì k tomu nutili!
3. Nainje kangie kurenga!
A tak to jdu zkusit!

Na etnologicky zajímavou milostnou píseò z Velikonoèních ostrovù upozoròu-

je cestovatel Knoche. V pøekladu zní asi takto: „Kdo má smutek? Renga-a-manu
Hakopa! Èervená ratolest z kmene svého otce. Otevøi oèi, miláèku! Kde je tvùj
bratr, miláèku? na slavnosti ve vítací zátoce se sejdeme pod péry tvého rodu. Dlou-
ho po tobì toužila. Pošli svého bratra jako posla naší lásky, svého bratra, který nyní
pøebývá v domì mého otce. Ó, kde je posel naší lásky! Až se bude konat slavnost
naplaveného døeva, sejdeme se, abychom se objali.“ Podle výroku o setkání pod
péry kmene lze usoudit, že péra byla rozlišovacím znakem kmenù, které podle
starých zpráva byly v èastých rozbrojích.
Tato nepøátelství bývala nejednou pøekážkou pro pohlavní styk a  vedla k dob-
rodružstvím typu Romea a  Julie. Otcové zavírali své dcery do jeskyò a  chatrèí, aby
se nemohly setkat se svými mladíky, i když byl jinak pohlavní styk celkem volný.
A  právì kvùli tìmto pøekážkám vznikaly roztoužené písnièky. Pozoruhodná je též
zmínka o „slavnosti naplaveného døeva“. I když na ostrovì døevo nechybìlo, rost-
ly zde napøíklad malé stromeèky mahute (morus papyrifera) a  toromiro (sophora
tetraptera) používané k vyøezávání sošek, naplavené døevo mìlo pro ostrovany
velký význam hlavnì jako materiál ke stavbì èlunù. Pocházelo nepochybnì z jižní-
ho Chile a  pøinášel ho Humboldtùv proud a  pasátové vìtry, i když není vylouèe-
no, že se sem dostalo i ze západu.
V pøedcházejících kapitolách jsme hovoøili o primitivním milostném životì i o
vztahu pøírodní ženy k obyèejùm, mravùm a  povìrám. Žena jako opatrovnice
ohnì, døíve usazená než muž a  svou povahou náchylnìjší vìøit v duchy, v dobré i
zlé mocnosti, se stala zakladatelskou a  ochránkyní kultu a  pronikavý kulturní vliv
mìla jistì jako bylinkáøka, koøenáøka, zasvìcovatelka dìvèat do pohlavního živo-
ta, porodní bába, kouzelnice a  èarodìjka.
Z tohoto postavení ji do jisté míry vytlaèil mastièkáø a  èarodìj, který nad ní
vynikal chytráctvím. Od tìch dob se obracely nìkteré povìrèivé zvyky proti ženì
jako dùsledek panovaèného a  zištného násilnictví. Muži-èarodìjové, kteøí navíc
tìžili z dùvìøivosti svých soukmenovcù, byli vždy ochotni podezøívat ženu z ne-
bezpeèeného èarování. Tìmto obvinìním s oblibou vystavovali ženu v nábožensky
smýšlejících kruzích: nejvýraznìjším dùkazem toho jsou støedovìké názory na èa-
rodìjnice. Poslední hranice, na níž se škvaøilo tìlo ženy na vìènou èest a  slávu
církve, dohoøela v osmnáctém století.
Koch-Grünberg popsal konvenèní ozvìnu tohoto stavu v Jižní Americe, když
muž z kmene Siusí zemøel na zápal plic: „Náhle se ozval ještì hlasitìjší a  ostøejší
køik u lùžka mrtvého a  rány, staøena se vøítila dovnitø s rozpuštìnými vlasy, pro-
následovaná Mandúovým otcem, starým èarodìjníkem-mastièkáøem, který jí zuøi-
vì nadával. Popadl hùl a  tváøil se, jako by ji chtìl zabít. V hádce a  køiku se mezi
sebou dohadovali. Staøec zuøivì køièel: „Pinaka, pinánatsa mítaka, pia matsíteme,
pína piketsíena, pínaka natsamítaka, manheníu nújapi... Tvoji pøíbuzní ho zabili,
otrávili ho! Jsi špatná! Proè zemøel, když byl o mnoho let mladší než ty, když tolik
pracoval a  staral se o nás? Proè jsi nezemøela ty, když už jsi tak stará a  k nièemu
se nehodíš? Zemøel on, zemøeš i ty!“ Ostatní se ustrašenì dívali, ale nezasáhli. Vtom
pøišel Mandúùv synovec, staøenèin syn, a  ještì vìtší holí se oboøil na svého dìda.
Hrozil mu, že ho udeøí, a  volal: „Nech starou, ona není na vinì! Pracuje pro nás
ještì dost. Když ji zabiješ, nabudeme mít co jíst!“ Rozhoøèenì spolu zápasili. Man-
dú, který vešel do chatrèe, sotva odtrhl zuøivce od sebe. Už jsem si myslel, že cosi
není v poøádku. Byl to však pouze ceremoniál. Staøena se odšourala do kouta
na visutou rohož, chvíli vzlykala a  mumlala nadávky a  potom se uklidnila. Èaro-
dìjník si sedl vedle mne, vzal mi z úst cigaretu a  kouøil. Jeho vnuk opìt pøistoupil
k mrtvole, skrèil se k ní a  naøíkal jako pøedtím.“
Když si v mysli ještì jednou promítneme vše, co pøírodní žena vykonala a  k
èemu dala podnìt, musíme bez výhrad uznat její velký význam v zaèátcích materi-
ální i duchovní kultury. Vùèi muži byla konstruktivní až do té doby, dokud se ne-
zmocnil bohatství, jemuž ona dala základy. Bez ženy by byl muž zùstal možná
divokým lovcem, lupièem a  vojákem.
Až dosud jsme však hovoøili jen o pøímém kulturním pøínosu ženy v primitiv-
ních pomìrech. Je to však sotva polovina jejího kulturního vlivu: druhou, vìtší
polovinou byl její vliv nepøímý.
Velké kulturní dílo, které ani netušila, vykonala „divoška“ už tím, že od muže
vymámila vìtší kus „zástìrky“, aby vypadala parádnìji. Pøírodní žena odepírající
muži tabák do té doby, dokud se nepolepšil, pøímo pùsobila jako kulturní èinitel.
Žena, nároènìjší než muž, nutila nesoustøedìného a  líného muže k tvoøivìjší-
mu, vynalézavìjšímu a  tím i vyššímu životu, i když jen pohlavními prostøedky.
Kromì potravy myslel muž odjakživa pøedevším na ženu. První zachované
výtvarné produkty mužù, o nichž jsme se nìkolikrát zmínili, pøedstavují zejména
lovnou zvìø a  ženu s jejími pohlavními atributy. Když je vyrýval do kostí nebo
kreslil na skalní stìny, nemyslel na umìní, ale na koøist. Žena a  lov naplòovaly
mysl primitivního muže od samých zaèátkù; kvùli ženì se zaèal ozdobovat lastura-
mi, slimáèími domeèky, zvíøecími zuby a  zøejmì i pestrými papírky a  kousky
kùže.
To byl první krok ke kultuøe.
Když muži pøíroda nedala svatební roucho, jako ho dává ptaèím sameèkùm,
rybám, ještìrkám i svatojánským muškám, musel se ozdobovat cizím peøím. Zato
mu dala touhu po zkrášlování se, a  další vývoj èlovìka mu poskytoval možnost
tuto touhu ukájet. Už v zaèátcích lidstva vznikal i kult ženy, který vzdor všem
bludùm a  neøestem, zavinìným násilím mužské dravosti, pozdvihoval lidskou
spoleènost k vyšší úrovni.
Proto jsou dìjiny ženy nejen dìjinami její práce a  utrpení, jejího pokoøení a
 emancipace, ale zároveò i dìjinami jejího neustálého nepøímého kulturního vlivu.
Za špatné a  neøestné stránky tohoto vlivu je zodpovìdný v celém období ženské-
ho poddanství pøedevším muž jako vládnoucí, panské a  „silnìjší“ pohlaví. Jasnì to
potvrdíme v dalších svazcích.

Konèíme tedy dìjiny pøírodní ženy. Samozøejmì, že dnes už neexistují pøírodní

národy v pravém slova smyslu. Všechny dnešní lidské kmeny stojí na vyšším stup-
ni kultury a  témìø všechny udržují styky se sousedními kulturními národy.
Za pøírodní národy dnes pokládáme kmeny, které se zastavily na urèitém stup-
ni primitivní kultury nebo se jen pomalu vyvíjejí dál. Národy, které v urèitých ob-
lastech všedního života stojí na úrovni národù kulturních, zatímco v jiných oblas-
tech nepokroèily, nazýváme polokulturními. Jsou to napøíklad støedoasijští nomá-
di, které nelze považovat za skuteèný kulturní národ pro jejich koèovný zpùsob
života. I v Indonésii existuje všeobecná znaènì vyvinutá polokultura a  zaostávají
zde jen nìkteré kmeny. Podobnì je to i v Indii, kde je tøeba nìkteré jihoindické
kmeny poèítat k polokulturním kmenùm s mnohými primitivními mravy a  zvy-
ky, na které nelze zapomínat, pokud hovoøíme o pøírodních národech. Obèas bylo
tøeba poukázat na nìkteré momenty ze života kulturních národù, které mají koøe-
ny v primitivních pøedstavách a  jsou mocným pojivem lidstva rùzných epoch po
stránce kulturní i pøírodní.
U nás myslí lidé nejednou zpùsobem jakéhosi pøírodního kmene a  všelicos
z toho, co se považuje za znamení slušnosti a  dobrého vychování, je zbytkem
pravìké povìry. I mnohé naše zvyky, slavnosti a  svátky mají pùvod v dobách,
kdy byli naši pøedkové na úrovni pøírodního národa.
Internacionální evropská civilizace dnes pùsobí rozkladnì na pøírodní kmeny,
za nìkolik desetiletí znièila celé národy s jejich svéráznou kulturou, pøièemž jim
pøinesla jen vnìjší hodnoty a  ziskuchtivì brala bez toho, že by dávala.
Koch-Grünberg konèí své krásné dílo „Dva roky mezi Indiány“ tìmito slovy:
„Necelých pìt let uplynulo od dob, kdy jsem byl na Caiarí-Uaupésu. Kdo sem
zavítá dnes, nenajde už moji idylu... Morový dech falešné civilizace vane nad
hnìdými lidmi bez jakýchkoliv práv. Nelidské zástupy sbìratelù kanèuku proni-
kají dál a  dál a  všechno nièí jako hejna kobylek. Kolumbijèané se už usadili u ústí
Cuduiarí a  odhánìjí mé pøátele daleko do smrtonosných kauèukových lesù. Kaž-
dodenním jevem jsou zde hrubé násilnosti, týrání a  vraždy. Na dolním toku
Caiarí dìlají Brazilci to samé. Ulice a  prostranství pustnou, domy se mìní na popel
a  plantáže, které opustily pracovité ruce, znovu pohlcuje prales. Tak nièí silnou
rasu, národ s vynikajícími schopnosti. Lidí schopných vývoje vrhá do záhuby
surovost moderních kulturních barbarù.“
Tyto øádky napsal Koch-Grünberg pøed první svìtovou válkou. Od tìch
dob se v koloniálních a  polokoloniálních zemích všechno ještì zhoršilo.
Oficiální prùkopníci evropské kultury uplatòují na hospodáøském a  poli-
tickém úseku jen své žraloèí choutky. „Pøírodním národùm,“ hovoøí Reit-
zenstein, „vnucují køesanství, evropské mravy a  zvyky, evropské právo
a  další vìci, ale nikdo si nepoloží otázku, zda se tyto vìci hodí i pro posti-
žené nešastníky. Žádá se od nich monogamie, i když pøedcházející staletí
nevytvoøila podmínky pro skuteèný milostný život a  svobodné vzdìlání,
které mohou být pro monogamii skuteèným základem. Aby však zatlaèili
nekøesanskou polygamii, radìji trpí prostituci, dílo evropského zákono-
dárství. A  tak s prostitucí pronikají i zhoubné pohlavní nemoci, kterým
pøírodní národy velmi rychle podléhají. Vnucují jim šaty, protože køesan-
ství považuje obnažené tìlo za neslušné, ale nikdo nebere v úvahu, že celý
organismus tìchto kmenù tomu není pøizpùsoben. Dùsledkem jsou plicní
nemoci a  jiné tìžkosti. Je to také jistá zvrácenost, jako kdyby nás, Evropa-
ny, nìkdo žádal, abychom chodili v zimì nazí. V zájmu evropského obcho-
du a  prùmyslu jim pøinášejí alkohol, který má v tropech strašné úèinky,
tím více, že tyto národy si na nìj postupnì nezvykaly. Likvidují jejich do-
mácí výrobu, kterou se zde lidé zabývali, a  dávají jim podøadné evropské
výrobky a  zbranì, a  když nemají co dìlat a  stávají se ruinami, poukazují
na nì jako na lenochy; karabáèem a  holí je nutí k evropskému zamìstnání
a  zapomínají, že toto zamìstnání vyžaduje staletý návyk... Když se citlivý
Evropan, jehož kultura není pouhým pláštìm nehanebné chamtivosti, ža-
luje a  dovolává se domnìlé spravedlnosti vlád, jako to udìlal André Gide po
své cestì do francouzského Konga, buržoazní tisk o nìm øekne, že není vlasten-
cem a  jeho hlas je jen hlasem volajícím na poušti.“