Máj

Karel Hynek Mácha

-Vrcholné dílo českého romantismu vydané roku 1836
-V 19. stol. Odmítán, inspiroval další umělce (generace májovců), dále Františka Halase, Josefa Horu a další.
-Z pohřbu K.H. Máchy se stala národní demonstrace (1836)

TEMATICKÁ STRÁNKA:
● poezie – lyriskoepická báseň
● líčí osobní prožitky autora
● nadčasové dílo (řeší vztahy, nešťastnou lásku, smysl života...)
● převládá lyrika (přírodní, milostná) příběh je pouze naznačen
● Děj: Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho
vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o
svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám
sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím,
co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako
definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen
modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Je popraven
a nalámán na kolo. Tomuto příběhu předchází scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového
večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy
poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole
a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“).

KOMPOZIČNÍ STRÁNKA
● 4 zpěvy + 2 intermezza
● 1. zpěv: Večerní příroda, Jarmila je zamilovaná a čeká na Viléma. Vilém umírá, Jarmila se
utopí. Končí zvoláním: ,,Jarmilo, Jarmilo, Jarmilo“
● 2. zpěv: Noc. Symbol mrtvé hvězdy – bez cíle. Vilém je ve vězení a přemýšlí o životě a smrti.
Vzpomíná na Jarmilu a na dětství.
● I. intermezzo: Půlnoc. Sbor duchů se na popravišti připravuje na příchod Viléma
● 3. zpěv: Ráno. Vilém se loučí. Končí zvoláním: ,,Viléme“
● II. intermezo: Večer. Vše usíná, západ slunce, Vilém bude popraven. Žalozpěv loupežníků.
● 4. zpěv: S časovým odstupem – poutník (Mácha) jede okolo popraviště (vidí kostru vpletenou do
kola) na silvestra, dostává se do hospody a dozvídá se o Vilémovi a Jarmile. Na jaře se vrací.
Končí úvahami o lásce, smrti. Motiv ztraceného mládí. Splynutí básíka a Viléma. Končí
zvoláním: ,,Viléme, Hynku, Jarmilo“

JAZYKOVÁ STRÁNKA
● onomatopoe/zvukomalba (l, ou), krátká slova, archaismy, neobvyklá slovní spojení,
anafora/opakování na začátku, apostrofa/oslovování neživých, personifikace/zosobnění,
metonimie/vnitřní podobnost, oximorón/spojení protikladů (zbortěné harfy tón), kontrast
(světlo/tma), zvolací věty, básniké otázky, epiteton/básnický přívlastek, přesmyk (hvězdy
rozplynulé), používání barev, metrum: jamb (U-(nepřízvučná, přízvučná))
Ukázka:
Byl pozdní večer – první máj –
Večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
Kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
Květoucí strom lhal lásky žel,
Svou lásku slavík růži pěl,
Růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
Zvučelo temně tajný bol,
Břeh je objímal kol a kol;
A slunce jasná světů jiných
Bloudila blankytnými pásky,
Planoucí tam co slzy lásky.