Ekonomické učení F.A.

Hayeka
1) 12.2.2008

Úvodní část

Doporučená kniha: Právo, zákonodárství a svoboda, Akademia 1994 – měla by být k dostání

Hayek
=osobnost nepřehlédnutelná mezi mysliteli 20.st., nej myslitel ve společenských vědách
- je ekonom, právník, psycholog, filozof – má široký záběr – to mu dělalo problém
v Chicagu, nedali mu profesuru z eko,ale z morálních věd
- 1974 – získal NC – byla to pro něj vzpruha, byl zklamán nezájmem o jeho učení a
naopak zájmem o Keynese, napsal pak další řadu děl
- narodil se 1899 a zemřel 1992 – 93 let, byl Rakušan, alpinista – turista
- pocházel z elitní rodiny – otec biolog na Víděňské univerzitě, bratr známý lingvista
- měl nadání pro jazyk, některé pojmy dle něj nejsou přesné – pokusil se nahradit
slovo ekonomika (označení pro dva typy řádu – tržní řad ekonomikou není, je to síť
podniků, veřejný sektor je ekonomikou, snažil se pro tržní řád najít jiné slovo),
spravedlnost (vlastnost chování lidí, vlastnost věcí, sociální spravedlnost…)
- předkové byli také zajímaví lidé – pochází z Moravy, dědeček se narodil v Brodě,
pradědeček založil nějaké podniky a byl za to povýšen do šlechtického stavu,
maminka rodilá Jurašeková – bohatá Vídeňská rodina
- měl jako nadaný strmou kariéru, zažil 1.sv.v., byl u průzkumného letectva na Italské
frontě
- studoval na Vídeňské uni, již ve 27 letech ředitelem Ústavu pro výzkum konjunktury
- byl učitelem Ludwig von Misese
- je vrcholným příslušníkem Rakouské školy, ta je význačná subjektivismem
(přístup, který klade důraz na skutečnost, že hybatelem skutečností jsou plány
jednotlivců – jednotlivci určují hospodářský vývoj!!!)
- RŠ založil Carl Menger v r. 1883, znovu tím objevil koncept neviditelné ruky A.
Smithe = výsledkem lidského jednání nejsou jen události, které mají v plánu
jednotlivci, ale také vedlejší produkt vedle vlastního výsledku (nejen housky u pekaře,
ale i uspokojení lidí), jednání podle nějakých pravidel vytváří jako vedlejší produkt
nějaký řád
- Zásady národohospodářské nauky - Menger, hl. dílo RŠ
- Adam Ferguson: První pojednání o občanské společnosti - existují jevy, které jsou
výsledkem lidsk. jednání, ale nikoli lidského záměru – jazyk, trh… - RŠ na tomto pak
staví své názory
- H. brzy začal studovat a psát o socialismu – jeho ambicí bylo vědecky dokázat, že
socialismus je vědecký omyl
- socialismus jako idea, že je možné společnost řídit z jednoho místa, dávat jí cíle, že
společnost je schopna pod vedením diktátora dávat předem dané výsledky
- RŠ silně zasáhla do ek. myšlení v ČSR už v 60. letech – diskuze zda je možné
centrální plánování – první pochybnost vznesl profesor Šik a důležitý byl článek
L.von Misese: Humam action, socialismus není realizovatelný, plánovač slepý –
nejsou ceny, musí si pomáhat jinými ukazateli, neexistuje směna
- jeho dílo dost přeloženo do čj: viz také doporučená kniha, další: Osudová domýšlivost
– jedna z posledních knih, vrací se ke své domýšlivosti o socialismu, kritizuje, že
jeden člověk nemůže pojmout všechna fakta, kniha říká, jak těžké důsledky má
osudová domýšlivost, kdy se někdo zmocní určitého místa, kde začne jednat, jako by

1
 této domýšlivosti nebylo, 20. století je celé důsledkem osudové domýšlivosti, kdy si
mnoho lidí myslelo, že mohou sami vše řídit
- nejznámější kniha: Cesta do otroctví – přeložena do čj dvakrát – Ježek, Zlatinka
- byla za komunismu zakázána, rozebírá socialismus a jeho důsledky, je psána
v Londýně 1944 za války, věnoval ji socialistům všech stran, psáno složitěji, ale i tak
je to kniha populární a ne vědecká
- budila rozruch – brala iluze nejen ekonomům, ale i všem lidem, co se po 2.sv.v.
rozhodovali co dál, reakce byly až zuřivé
- sdělení knihy: „holoubci, to co já vidím dnes bylo v Rak. a Ně ve 30. letech, hleďte se
vzpamatovat, jste na cestě do otroctví“ – toto varování v určité části světa zabralo,
k nám se dostala až v 80. letech v tajných výtiscích
- dále v čj: překlady jeho studií, myšlenek – týkají se povahy lidského chování a
získávání znalostí – právě to znemožňuje diktátorovi vědět vše: Stupně vysvětlování,
Teorie společenských jevů – lidské chování tak složité, že nejde vypočítat konkrétní
cenu – ta je ovlivněna velkým množstvím chování lidí
- dále dílo se jménem jako u Fergusona: První pojednání o občanské společnosti
- dále přeloženy díla jeho kolegy: Ludvík Lachman: Metodologický individualismus a
tržní hospodářství
- dále přeložena díla Chicagské školy: Gary Becker
- do čj přeložena také jeho nobelova řeč z r. 1974: Troufalé zdání znalosti – opět
poukazuje na to, že lidské znalosti jsou omezené, jakýkoliv pokus řízení vede do …,
musíme se spokojit s obecnější znalostí – umíme rovnice, ale ne ceny vypočítat
- Kontrarevoluce vědy – všiml si, že posedlost představou řízené společnosti je živená
vědci z přírodních věd – proč když umíme vypočítat dráhu věd, proč bychom neuměli
řídit společnost?, dle Hayeka je společnost ale mnohem složitější, jejím hybatelem
jsou lidské plány, předsudky – řídit společnost by znamenalo zakázat všem, aby
takové plány dělali, dále je pak plánovač neznalý – obrovský potencionál informací
zůstane nevyužit a systém směřuje k primitivismu
- Zásady liberálního řádu – shrnul v 61 principech myšlenky z doporučené knihy,
stručně – vhodné pro zopakování – strany 11-26

- Hayek – je liberál – to má různý význam: v USA komunisti, v Evropě naopak

- Klasický liberalismus: odvozuje se od starých whigů na konci 18.st.: David Hume,
Adam Smith, Edmund Burke, Tocqueville, Imanuel Kant, Fridrich von Schüller,
Madison, Marshall, Gladstone
- Opační liberálové: ti co vedou k socialismu: Jean Jack Rousseau
- Klasičtí liberálové ukazovali na příkazy, pravidla (desatero), úkolem státu je pravidla
vymezovat a nic víc – naopak opační liberálové berou pravidla jako něco proti čemu
se musíme bouřit
- Freud: pravidla (desatero atd.) omezují lidské pudy, svobodu, radil aby se jimi jeho
pacienti neřídili…
- Článek: Proč nejsem konzervativcem – vysvětluje tam, proč si jako liberál přeje
nějakou změnu v e společnosti, která by zabránila cestě do nevolnictví – naopak
konzervativci hledí do minulosti – kniha má 3svazky: 1. svazek: Pravidla a řád, 2.
Fata morgana sociální spravedlnosti , 3. Politický řád svobodného lidu – hledá
možnost, jak se vyhnout totalitním režimům – každý díl má hlavní poznatek – tyto
poznatky jsou shrnuty v úvodu – úvod bude zkoušet!!!

3hlavní poznatky:
- Pravidla a řád: spontánní řád a organizace jsou dvě odlišné věci

2
 - Fata morgana sociální spravedlnosti: sociální spravedlnost, redistribuce je
fatamorgánou která vede k zahubení, krachu společnosti, sociální spravedlnost nemá
význam na spontánním trhu – má význam jen v organizaci, kde každý má své místo a
úkoly – Proč je sociální spravedlnost nesmysl na trhu? Na trhu se nerozděluje, nikdo
mzdy a zisky neurčuje, nemůžeme říct, že trh je nespravedlivý…rozdělení je
výsledkem spontánního jednání na trhu
- Politický řád svobodného lidu: pro svobodnou a demokratickou společnost je velmi
nebezpečné, když jeden parlament produkuje pravidla pro oba typy řádu: spontánní
řád – vlast. práva, správní řád – rozpočet, dochází pak k tomu, že se poslanci starají o
porcování mědvěda více než o hlavní pravidla – soukromá práva, občanský zákoník
atd. – Hayek chce oddělit tyto dva řády: ČR: senát +poslanecká sněmovna

- Ústava svobody (Constitution of liberty) – vzhled svobody, nebyl spokojen s

formulacemi, psal tuto knihu znovu, myšlenky o tom jak zabránit totalitním režimům
Hlavní myšlenky:
- 1) ztráta víry ve spravedlnost nezávislou na osobním zájmu – jedině jednání dle
principů může společnost zachránit, ne účelové jednání
- 2) účelové ohýbání zákonů a pravidel, aby to vedlo ke konkrétnímu výsledku –
pravidlo musí být obecné, abstraktní
- 3) splynutí úkolů st. rozpočtu, řízení vlády a rozvíjení pravidel chování má neblahé
důsledky
- 4)ekonomové a právníci musí spolupracovat – studují totéž jinýma očima, jejich
izolace může vést ke špatným koncům, právníci se zajímají o vlastnická práva=plot a
ekonomové o zahradu – co se uvnitř těch práv děje

2) 19.2.2008

Hayek se celý život snažil dokázat, že socialismus je vědecký omyl

- jeho díla stojí na hlubokých a náročných studiích, které jsou přeloženy i do čj – viz minulá
hodina
- slavný se stal dílem Cesta do otroctví z r. 1944 napsanou v Londýně, kam emigroval
z Rakouska kvůli „fašistickému dusnu“, věnoval ji socialistům všech stran (tím je rozběsnil) –
socialismus je režim, kdy vše a všichni jednotlivci jsou podřízeni diktátorovi
- doporučená kniha je snahou o totéž – nalezení nových institucí, které by zajistily existenci a
rozvoj svobodné společnosti a zabránily k sesuvu do totalitní společnosti
- moderní demokratické státy chápaly špatně demokracii – že volba všech již nemusí být
ničím omezená – to samé se stalo v Ně, také chyběly zábrany – lid dostal Hitlera k moci
- úvod knihy je jejím shrnutím – jsou tam 3 hlavní poznatky na kterých závisí zachování
svobodné společnosti:
1) spontánní řád a organizace jsou 2 typy řádů – jsou to dvě odlišné věci
spontánní řád = tržní řád je něco jiného než organizace = vytvořený řád,vláda, government,
oba tyto řády existují současně
- v ČR máme jak tržní sektor tak i veřejný sektor se svým mechanismem rozhodování o
cílech
- umíme je od sebe jasně oddělit, je zde celá řada odlišností
- pohled zpět ukazuje, že vývoj směřoval k transformaci tržního řádu na organizaci ( Ně
atd. došlo tak daleko, že celá společnost byla jednou organizací a tržní řád naprosto
zmizel – Rusko – představa, že celá země je jeden podnik – důsledkem je že právo se

3
 stává veřejným – zmizely pak obchodní soudy – spory nebyly obchodní, ale jen
v rámci organizace, obchodní zákoník obnoven v ČR až v r. 1991
2) sociální spravedlnost má smysl jedině v organizaci – jen tam je ten kdo rozděluje, nemá
žádný význam ve spontánním, tržním řádu – není tam ten, kdo by určoval ceny, mzdy či
zisky…
3) pokud má jedno těleso vliv na rozvoj pravidel pro spontánní řád i veřejný sektor, tak
to vede opět k totalitní společnosti – navrhuje rozdělit parlament do 2 komor – 1 pro
spontánní řád a druhá pro veřejný sektor
- zárodek tohoto existuje – senát nesmí dávat návrh státního rozpočtu

- myšlenka naprosté nezbytnosti spolupráce mezi právníky a ekonomy – rozchod ke kterému

došlo na přelomu 19. a 20. století přispěl k neblahým důsledkům 20. st. – právo degenerovalo
jen na soubor směrnic, které nebralo v úvahu ekonomické aspekty

1. kapitola: Pravidla a řád

Hayekovské dvojice prostupují celou knihou – např. dva typy řádu, budou tam další dvojice
- tato kapitola mluví o dvojici Rozum a vývoj
- na celek lidských činností se můžeme dívat dvojím způsobem – na něco jako co někco
zkonstruoval a naopak jako na něco, co nikdo nevymyslel
- 1. názor: klíčové lidské instituce jsou důsledkem lidské konstrukce – tento názor dle Hayeka
chybný – ale bohužel byl podporován racionalisty – Descartes – instituce budou sloužit svému
účelu jen když pro něj byla cíleně vytvořena – dle H. chyba
- 2. názor je ten evoluční, obtížnější, vychází z A. Smithe: říká, že lidské činnosti, které se dějí
podle pravidel vytváří jako vedlejší produkt ještě něco, co nebylo v plánu – za svůj úspěch
nevděčíme jen poznáním kauzální souvislosti událostí, ale i tomu, že jednáme podle pravidel,
která jsou evolučně vzniklá – jsou tu odjakživa (často už ani nevíme, kdo je vymyslel)
- použil citát z Monteskiewa: O duchu zákonů: Inteligentní bytosti mohou mít zákony, které
sami vytvořili, ale mohou mít také takové, které nikdy nevymyslili – tzn., že lidé jednají i
podle pravidel, které vznikly evolučně, nikdy je nikdo nevytvořil – existují nezávisle na nás
- v knize Fatální domýšlivost kritizuje ty, kteří říkají, že všechno musí někdo vymyslet, jinak
že to nemá význam – to dle něj vedlo k totalitarismu

- už začal převládat evoluční názor, ale pak přišel Descartes, který se zasloužil a
dezinterpretaci, další byl Hobes – o všem se musí pochybovat – platí to v přírodních
vědách, ale rozšíření do společnosti má fatální důsledky – zpochybňuje právě pravidla,
co nikdo nevymyslel – byla tak brána jako nevědecká, špatná
- Voltaire: Když se vám nelíbí zákony, tak je spalte a udělejte si nové – to má
devastující účinky pro společnost

- Adam Ferguson – objevil další skupinu jevů – mezitřídu, která se stala později předmětem
společenských věd – výsledky lidského jednání nikoli však lidského záměru – jazyk,
peníze, náboženství, morálka, trh…

- Hayek ukazuje, že tím, že se nám daří ukazujeme, že umíme jednat dle kauzalit z fyziky atd.
ale je mnohem více dána pravidly, která někdo nevymyslel – fakt omezených znalostí
(omezená znalost faktů) – tím pak útočí na všechny totalitáře a centrální plánovače
- jediným způsobem, jak se zbavit omezených znalostí je chování se podle pravidel

4
- nutné spoléhání na principy, které nemůžeme karteziánsky (Descartovsky=vědecky)
prokázat – stojí na tom celá společnost
- lidé jsou obětí neúplné znalosti – nemoc diktátorů = neochota přiznat si neúplnost znalostí =
synoptický klam centrálních plánovačů
- v době plánování lidé věřili, že fakta bude možné při určitém vědeckém rozvoji (PC
technika) shromáždit – Hayek říkal, že to nepůjde, že fakta jsou vázána na určité lidi, kteří
nejsou schopni je předat do centra a jedinou možností rozvoje je nechat tyto lidi svobodně
využívat tyto znalosti pro své vlastní cíle

- meze znalostí nepřekoná dle Hayeka ani věda, úspěch se dostavuje tím, že konáme v rámci
řádu znalostí, které sami nemáme
- návaznost na školství - školy učí správně kauzality – fyzika, chemie, ale úspěch je více dán
jednáním podle pravidel a využití znalostí, co sami nemáme – školy by měly více zdůrazňovat
význam hodnot pro život ve společnosti
- karteziánský dualismus – lidská mysl je vyčleněna ze světa a může tak světu vtiskovat své
plány a představy – dle H. chyba – lidská mysl je součástí společenského okolí
- pravidla se vyvíjela tak, že společenské skupiny soutěžili s jinými skupinami a skupiny
s lepšími pravidly zvítězily, protože tyto pravidla vedla k větší možnosti přežít – společenský
výběr pravidel skupin, které byli úspěšnější v přežívání
- skotští morální filozofové na konci 18.st. – Ferguson, Smith… - byli posedlí touhou poznat
řád světa a zjistit odkud se bere – už tato doba rozlišila přirozené a umělé, Ferguson pak
popsal třetí třídu – mezitřídu

- v této kapitole je také jazyková pasáž – Antropomorfismus: jazyk nám falešně

napovídá, že jevy objevené skotskými morálními filozofy někdo vytvořil a dostáváme
se tak k falešným názorům – typický problém: společnost s námi jedná, společnost se
rozhodla, nás řídí, je spravedlivá, nespravedlivá = chyba – společnost je abstraktní
struktura složená z mnoha jednajících prvků – společnost nikdy nejedná – tato
falešná představa má velké důsledky
- výjimkou je veřejný sektor – vláda skutečně hlasuje, rozhoduje, jedná

fakt neúplné znalosti – nejsme proti němu bezbranní – jak se s ním vyrovnáváme?

1) jednání podle pravidel = způsob, kterým se vypořádáváme s neznalostí

- pravidla jsou důležitá pro člověka, který nemá všechny znalosti

Př: kdybychom všichni znali přednosti v provozu, nepotřebovali bychom semafory – nejsme
ale schopni domyslet důsledky našeho jednání – proto nutné semafory = pravidla

2) abstrakce – naše mysl je konstruována tak, že abstrahuje – socialisté útočili na tuto

vlastnost – potřebovali mozek jako něco, co dokáže vše řídit

- konec kapitoly odpovídá na otázku proč extrémistický racionalismus vede často k revoltě
proti rozumu – nechce uznávat, že myšlení je abstraktní – rozum je pouze kázní, co nám
řekne co nedělat – rozum je pouze kázní abstraktních pravidel

- moc nad detailem je cena za lidskou svobodu

- opojení centrálním řízením je posedlost konkrétními jednotlivostmi – neuznávali, že
lidský rozum nemůže ovládnout všechny jednotlivosti

5
3.přednáška

I. kapitola
- H. přístup ke studiu společnosti, zdali jde o produkt nějakého uspořádání, či něco jako
že vzniklo jinak než že je to produkt nějakého vývoje (vývoj x či to vzniklo vůlí
člověka)
- karteziánské testování pravdivosti = vyvoditelnost z premis
- R. Descart „Pravda vět“ – pravidla nemohou být testována pomocí karteziánského
testování, protože vznikla z chování mnoha jednotlivců v minulosti, nejde testovat
jejich pravda
- kardinální východisko z něhož H. odvozuje mnoho ostatní
- trvalé meze našich znalostí faktů – na tomto argumentu staví H.
- k.t.p. dovádí H. dál, nakonec nám nezbude nic jiného než přijímat pravidla chování-
synoptický klam-nikdo není schopen pojmout veškerá fakta, která vstupují do
lidského jednání
- chybná dichotomie- subkapitola – rozdělení na umělé a přirozené – Fergason – je to na
půl a je zde ještě mezitřída jako výsledek lidského jednání, ale nikdo je
nenaplánoval(jazyk, trh, peníze, právo, morálka, náboženství)
- abstrakce – pomocí mozku můžeme abstrahovat, jde o způsob jakým rozum funguje,
není produktem mysli
- I. kapitola přinesla mnoho metodických prvků – fakt omezenosti našeho poznání

II. kapitola!!
- „Kosmos a taxis“
- 1. poznatek- spontánní řád =kosmos; organizace (uměle vytvořený řád) =taxis
- kapitola tyto 2 řády porovnává a rozlišuje je
- kapitola začíná definicí řádu: je dokonale rakouská – protože vychází z hlediska
individua, který řeší základní problém jak se orientovat ve složitém světě (pozice
mravence v mraveništi), z pozice tohoto subjektu je psána tato definice
 definice: znalost prostorové a časové části celku nám umožňují dělat
očekávání, když se jednotlivci podaří udělat správné očekávání tak pak je tam
řád, řád se projevuje v tom, že jsme schopni dělat správná očekávání a
vyznáme se v tom (v Arábii je jiný řád než v Evropě, ale nemůže říct, že tam
žádný řád není)

- řád = struktura, vzorec

- organizace = konstrukce, vytvořený řád

Rozlišení řádů
1) podle vzniku
 spontánní řád ->vede k jevu, kterého si povšiml i A. Smith ->neviditelná
ruka trhu, dosáhnout něčeho co není náš cíl, úmysl
 spontánní řád vzniká, když prvky dodržují pravidla chování a pravidla jsou
selektována podle úspěšnější komunity; v důsledku toho že vzniklo něco co
nebylo naším cílem
 sp. řád trhu vzniká tak, že prvky řádu (organizace – a.s.) se chovají podle
jistých pravidel, která jsou podřízena cílu, k pochopení sp. ř. je potřeba
abstrakce, H. říká že sp. řád je abstraktní

6
 2) podle vlastností
 odlišující vlastnost je, že spon. řády jsou schopny nabývat jakéhokoli
stupně složitosti x organizace má omezený počet možností, je tedy
omezený
 odliš. vlastnost: účelovost – organizace je založena k nějakému účelu,
spon. řád žádný účel nemá a nesmí mít

3) podle pravidel
 další rozdíl: v pravidlech
 organizace – pravidla nejsou obecná, jsou platná pro prvky organizace, ale
neplatí pro outsiders,
 sp. řád – pravidla jsou obecná, nesměřují k cíly

- subkapitola – H. si povšiml, že i v přírodě existují sp. řády – krystaly, piliny – obecný

tvar siločar
- rozšiřování sp. řádu zvyšuje moc nad prostorem, ale děje se to za cenu ztráty moci nad
detailem (proto plánovač nemůže kontrolovat detail)
-
- !subkapitola, která říká jak řády vznikají,“ sp. ř. vyplývají z toho, že se jejich prvky
podřizují jistým pravidlům chování“ – název subkapitoly – znát ke zkoušce!!!
 ekonomové si všímají lidské racionality – min. N, max. Vý, ale z ek.
racionality žádný řád ve společnosti nevznikne, vznikl by řád jen kdyby
existovala pravidla
- jaká vlastnosti musí mít pravidla, aby produkovala řád:
 pravidla musí být normativní – říkají jak by se lidé měli chovat či
neměli, pokud jsou pravidla normativní vzniká řád, klíčový úkol vlády
– skrze donucovací aparát, který má k dodržování pravidel soukromého
práva
 pravidla musí být vynucována – 2 mechanismy – ten, který obstarává
vláda(policie, stát. zastupitelství, soudy, vězení..) a druhý je
mechanizmus sebekontroly, morálka (nekradou z toho, že se bojí
policie, ale protože by nad sebou museli zvracet :o))

- další subkapitola – říká, kdo jsou prvky 2 spontánních řádů, z čeho se sp. řády skládají
= jednotlivci a organizace (žádné rozlišení podle pohlaví, rasy…)

- H. říká, jeli sp. ř. spojen z jedn. a organizace tak jednou z prvků sp. ř. je vláda a proto
na ní platí pravidla jako na ost. prvky, vláda hraje podle pravidel, ale také má úlohu
kontrolovat dodržování pravidel

- další subkapitola – další rozdíl řádů je v pravidlech

 pravidla organizace jsou v podřízeném postavení k účelům
 prav. sp. řadu jsou na účelu nezávislá, jsou obecná, jsou aplikovatelná
na neznámý počet případů, neznámý počet jednotlivců, to je přesný
opak pravidel organizace!!!!

pravidla jsou negativní ve smyslu, že jsou to zákazy, dělat některé vyjmenované

věci, hl. přínos těchto pravidel-vymezuje ochranu vl. práva, do který ost. nemohou
zasahovat

7
 - státní zásah do tržního řádu – je škodlivý, jak H. definuje zásah vlády a jaká je ta
škodlivost? !!!! – je to zásah do systému vzájemně závislých jednání, izolovaný příkaz

- H. se zde vypořádával s argumenty ideálu řízené společnosti – naše společnost je

natolik složitá, že potřebuje řídit – H. říká, že přesný opak je pravdou, řád je možno
zachovat pouze nepřímo prosazováním pravidel, právě proto že je řád tak složitý je
možné ho řídit právě přes pravidla
- řízená společnost, organizace – posedlost byla silná už od kon. 19. st. a H. uvádí, že
během 1. sv. v. něm. a fr. vědci vedli diskuze, který je mistr v organizaci

 4) 4.3.2008
Motto:
Od Adama Smithe – viz kniha

Definice řádu – je výsostně Rakouská, subjektivní, H. definuje řád z pozice společnosti,

z pozice toho, kdo je uvnitř, orientuje se ve společnosti a chce řád k lidem se kterými
spolupracuje
- viz minulá přednáška
- další prvek H. pohledu – důraz na neúplnou znalost – člověk, který řeší řád zná jen
část celku a přesto se v celku musí vyznat
- očekávání, vyznání se ve světě mezilidských a obchodních vztahů je formou jíž se řád
v životě projevuje

- řády jsou dva – spontánní řád a organizace – jsou naprosto odlišné, vznikají odlišnými
způsoby

- umělý řád vzniká činností organizátora – ten určuje pravidla, cíle prvků
- spontánní řád – jeho pochopení a vznik je důležitý pro pochopení společnosti,
nevzniká něčí vůlí, ale spontánně jako vedlejší, nezamýšlený produkt dodržování
jistých druhů pravidel (poprvé si toho všiml Adam Smith – neviditelná ruka trhu –
lidskou činností vzniká navíc spontánní řád), tento řád je životně důležitý – každý náš
plán závisí na jednání někoho jiného, jeho udržování je absolutní povinností vlády –
vynucuje dodržování pravidel

- organizací Hayek označuje vládu – ta má tendenci rozrůstání – v dobré organizaci je vláda

jedním z prvků na níž platí pravidla, ale na rozdíl od ostatních organizací má za úkol
vynucování pravidel – toto dvojí postavení je problémem (Př: když staví dálnice musí se
chovat jako jakýkoliv jiný subjekt, ale když dává návrh na novelu trestního řádu tak musí hrát
tu druhou roli→ vláda je většinou v roli rozhodčího, ale občas si také může kopnout)

- pravidla spontánního řádu: obecná, normativní, nezávislá na účelu, aplikovatelná na

neznámý počet lidí a případů
- pravidla organizace: pozitivní, příkazy, mají účel, nejsou obecná

- řády různě složité:

- spontánní řád může dosáhnout všech stupňů složitosti

- organizace má svoji mez – ta je dána úrovní znalostí organizátora

8
Další subkapitola:
- reakce na kritiky a výpady proti tržnímu řádu – dle něj spolehnutí na spontánní řád
rozšiřuje naši možnost řídit, ale také ji omezuje – ztrácíme kontrolu nad detailem
- to bylo kritizováno: nevyrábí se přesně co lidi potřebují – nezaměstnanost,
nadprodukce, krize – kritika vedla často až k nahrazení trhu organizací
- dle Hayeka nelze zařídit, aby se vyrábělo přesně, co kdo potřebuje – musíme se
spokojit s obecnou znalostí – překonat spontánní řád nelze

- spontánní řády vznikají tak, že se prvky chovají podle jistých pravidel – Hayek rozlišuje
různé druhy pravidel – zákon termodynamiky – dle tohoto pravidla by vznikl chaos, lidské
jednání vykazuje jistou pravidelnost: každý z nás maximalizuje výnosy a minimalizuje
náklady (maximalizuje slasti a minimalizuje strasti) – část je vyjádřena penězi = ekonomická
racionalita – bez samotné racionality žádný řád nevznikne, když existuje racionalita v rámci
negativních, obecných, normativních pravidel, tak vznikne řád
- řád je složen ze dvou prvků – jednotlivců a organizací (právnických a fyzických osob)

3. kapitola: Principy a účelnost

- principy mají co dělat s udržováním spontánního řádu a účelnost s druhým typem řádu
Motto kapitoly: častý návrat k fundamentálním principům je absolutně nezbytný k udržování
svobody

- definice stavu svobody: stav ve kterém všichni mohou používat svých znalostí pro své
vlastní účely
- podobná Smithově definici, ale ten používá slova vlastní zájmy, kvůli kterým byl kritizován,
proto se těmto slovům Hayek vyhnul

subkapitola: svoboda, svobodná společnost (ta ve které lidi mohou používat své znalosti pro
své vlastní účely) může být zachována jen tím, že vláda bude chránit dodržování
obecných principů a ne směřovat k nějakým určitým cílům – v tom případě už lidé
nesledují vlastní účely, ale stávají se nástroji k dosahování určených cílů

oportunity cost – nikdo nedohlédne, co by mohlo být dosaženo a není – nelze změřit náklady
toho, co mohlo být vyrobeno, prodáno, kdyby se neplánovalo
- tendence lidí přeceňovat plánování

- ideologie je dle Hayeka soubor principů, chce rehabilitovat toto slovo, které lidé po
událostech 20. století nemají rád
- v ekonomice nelze stanovovat pevná pravidla, musíme přistupovat individuálně dle
okolností
- úspěšná obrana svobody musí být dogmatická – musíme ji chránit silou víry v ty principy,
ztráta svobody je důsledkem toho, že již nemáme víru v principy, k obraně svobody je nutné
neustále zamítat opatření, která vedou k nějakému účelu

další subkapitola: rehabilituje slovo utopie – k řádu se blížíme právě jednáním podle principů,
kdy přesně nevíme k jakým účelům směřují

- zmiňuje se o významném rysu: právník je člověk konzervativní – to je někdy dobré –

nové pravidlo testuje, aby bylo konzistentní s dosavadními pravidly – když není, tak ho

9
zamítá a zachovává tak správný systém, ale někdy je to i špatné – když je systém budovaný
pro centrální plánování, tak je obtížné přeměnit ho do tvaru pro spontánní chování lidí – těžko
se mění pravidla=legislativa

další subkapitola: role falešných idejí a koncepcí – ty vytvářeli často i ekonomové a nutili
pak právníky, aby měnili legislativu – to se dělo před rokem 89, ale i po něm: Př: idea
koncentrace vlastnických držeb
- Hayek dokládá, jak jsou tyto ideje mocné, kolik jich ekonomové vyprodukovali a jak
jsou pro společnost zavádějící
- socialistické ekonomiky označil za trh svého druhu
- moci falešných idejí si jako první všiml David Hume – třebaže to vypadá tak, že lidé
jsou vedeni svým zájmem, veškeré lidské záležitosti jsou vedeny míněním
- Karl Schmidt – vytvořil právní teorii, která vysvětlovala, proč liberální tradice musí
zmizet a být nahrazena diktaturou (spolupracoval s Hitlerem)

4. kapitola: Měnící se pojem práva

- právo nevychází z nařízení, nýbrž nařizovat se má co je podle práva – právo je

nad nařízeními (Julij Paul)
- právo je starší než zákonodárství – dle H. je tak staré jako sama lidská společnost –
ta drží na základě pravidel chování, aniž je někdo uměl artikulovat
- Šalamoun, Chamurapi atd. – pokusili se jako první sepsat tato pravidla a vytvořit
psaný zákon – ale nikdy právo nevymýšleli – jen sepsali a verbalizovali to, co tu už
dávno bylo
- i ve světě zvířat vznikla potřeba pravidel – vynucují vlastnická práva

5) 11.3.2008

- starověký vládce – dvojí role – přikazoval (válečná tažení atd.), pro spontánní řád –
role sepsat, co už tu dávno bylo – také náš parlament má tuto dvojí roli – občanský
zákoník – vynucování+udává pravidla týkající se veřejného sektoru
- už ve starověku (v Athénách) bylo obtížné pravidla měnit – dodnes ústavní soud
- Justinián sepsal Římské právo – právo nevytvářeli, ale nalézali jako něco co tu
existuje
- zmínka o svobodě Britů – polemizace s Montesqiuem, který rozdělil moc na zákon.,
výkon. a soudní – zákon přece v Anglii vycházel od soudů – ty pravidla nevytvářeli,
ale nalézali – precedentní rozsudky, parlament vytvářel minimum zákonů
- pravidla nezávislá na účelu, ovládající neznámý počet jedinců, ovládají vzájemné
chování svobodných jednotlivců, chrání oblast soukromého vlastnictví
- zvykové právo – nemusí být sepsané – skládá se z obecných zásad jednotlivých
precedentů – odvození univerzálních pravidel
- soudce – předpokládá, že zvyklost lidé měli znát
- dle H. je třeba udržovat řád – proto je nutné definovat jednání, které je třeba
potlačovat (krádeže, podvody, ….=negativní pravidla důležitá pro udržení řádu)
- účinné omezení zákonodárného tělesa nepotřebuje žádnou moc nad ním – je ovlivněno
veřejným míněním – má vztahovat zákony i na sebe

10
 kapitola 5.

- je o pravidlech jejichž dodržením vzniká řád (řádotvorná pravidla)

- soudce přirovnává k opravářovi – má opravovat poruchy řádu, který nikdo
nevytvořil, je hlavní postavou spontánního řádu – pokud nefunguje dobře, tak to má
dalekosáhlé důsledky
- spontánní řád potřebujeme pro úspěch vlastních jednání – soudce má řešit spory při
jednáních lidí – nastupuje až při sporu a řeší na čí straně je právo
- H. ukazuje v čem se liší úloha soudce od organizace: soudce aplikuje situaci
obvyklou pro abstraktní pravidla – snaha napomáhat cílům, které lidé tvoří při
sledování vlastního účelu, cílem je udržet mír, minimalizovat spory
- v dynamickém řádu mohou být chráněna jen některá očekávání – řád se udrží jen
když některá jednání budou soustavně mařena - škody z takových rozhodnutí jsou
naprosto oprávněné (nelze bránit aby ceny klesaly, když se nám to zrovna hodí nebo
zakázat jednomu pekaři aby pekl, když bere zákazníky druhému pekaři)
- přítel H. - Ludwig Lachman – formoval poslední důvody pro nepostradatelnost trhu
a tržního řádu = nepřetržitý tok změn, kterému se jednotlivci podřizují a
nekonzistence lidských plánů
- řád je faktem se kterým počítáme – je nutný pro úspěch našeho jednání – úkolem
vlády je řád zachovávat = dbá na dodržování pravidel

subkapitola (ústřední!)
Jak to udělat, aby se dosáhlo maximálního souladu očekávání?
- maximálního souladu očekávání (plánů), což je úkolem řádu, se dosáhne vymezením
chráněných oblastí = osobní vlastnictví (okruh předmětů z jejichž využívání jsou
ostatní vyloučeni)
- pravidla neurčují konkrétní věci, ale abstraktní řád – možnost lidí vyvodit správná
očekávání
- hl. problémem je, která pravidla musí být dodržována, aby byla maximalizována
lidská očekávání
- smyslem právních pravidel je vytvoření „plotu“ kolem každého jednotlivce, kde se
nachází věci, z jejichž používání jsou všichni ostatní vyloučeni → rozlišení mezi
mým a tvým je základem společnosti
- plot není hermetický, vždy jsou tam nějaké externality, ale fungování plotu je důležité
pro fungování řádu
- plot zahrnuje nejen materiální statky, ale také právo a svobodu – právo, svoboda a
vlastnictví jsou svatou trojicí
- vlastnosti pravidel: negativní = zákazy – jen taková pravidla mohou vytvářet prostor
pro jednání, aniž by poškodily zájem druhého
- právníci se zajímají o plot a ekonomové o to, co je uvnitř – musí spolupracovat –
jedno bez druhého totiž nemá smysl
- nezbytnost chráněné oblasti je smyslem řádu!!! Vlastnická práva musí být dobře
definovaná, pravidla musí být negativní!!!
- řada pravidel nemá písemnou podobu – H. varuje před zapisováním všech pravidel
– soudní rozhodnutí dle něj mohou být předvídatelnější, kdyby soudce byl vázán tím,
co je povědomě spravedlivé a ne podle přesně psaných pravidel (způsobují robotizaci
soudců – pozor v ČR)
- rozlišuje pravidla v celé společnosti = organizaci a ve spontánním řádu – soudce
v organizaci, centrálním plánování nemá smysl – socialismus = revolta proti
svobodnému soudnictví, soudce tam nemá co dělat, vše je přesně dáno

11
 - pravidla organizace jako produkt uvědomělého zákonodárství vs. pravidla která se
vytvářela spontánně (nomos)
- organizační pravidla nejsou negativní, obecné a bezúčelné, přikazují – např.
rozpočtová pravidla, kompetenční zákon
- dle H. se bohužel i organizačním pravidlům říká zákon – je to dáno přáním vlád dát
těmto pravidlům stejnou váhu jakou mělo zvykové právo – lepší název by byl opatření či
směrnice
- ústava není nic jiného než souhrn organizačních pravidel

6) 18. 3. 2008

Nomos – spontánní pravidla, upravují vzájemné chování svobodných jednotlivců, firem na

trhu, obchodní zákoník vznikl až 1991 – za komunismu nebyl potřeba, svobodné jednání bylo
zakázáno, smyslem nomos je ochraňovat lidské plány, očekávání – ale mají být
ochraňována jen některá očekávání (ochrana vlastnictví, života….) – jiná mají být
systematicky potlačována (nemají být ochraňovány tržní hodnoty, to by byl konec trhu, ceny
jsou signálem pro rozhodování)
Pravidla organizační

Kapitola 6.

- pojednává o pravidlech organizací – vlády – má tendenci k expanzi, až k přeměnění

společnosti na jednu velikou organizaci
- H. říká, jaké náznaky mohou v konečné fázi vést ke vzniku jedné velké organizace
- H. ukazuje, kde se vzalo zákonodárství - soubor pravidel, které dovoluje vládnout
- H. vysvětluje, proč se tomu také říká právo – vládci potřebovali, aby ta jejich pravidla,
opatření měla stejnou váhu jako ta pravá pravidla, zákony, které upravují svobodné chování
jednotlivců – lepší název: opatření, směrnice
- tato pravidla jsou účelová, neobecná

- uvědomělá tvorba pravidel vznikla z potřeby vládců dávat příkazy – vybírat daně,
vést války
- pravé právo – Nomos – vznikalo úsilím soudců, kdežto parlament se zabýval
vydáváním zákonů upravujících vládnutí
- právo obecné se často nazývá soukromé právo, soubor pravidel řízení = tezis se
nazývá veřejné právo

- úkolem vlády je vynucovat pravidla, která časem vznikla a pak teprve používat organizační
pravidla
- ústavní právo je pravidlem organizace = soubor pravidel o rozvržení pravomoci vlády
- první význam ústavy je, že omezila pravomoc panovníka a rozšířila svobodu lidí, ale
samotná ústava je soubor pravidel upravujících pravomoci vlády
- soukromé právo bylo časem vytlačováno a nahrazeno veřejným – způsobilo to sociální
zákonodárství – to se snažilo o dosažení určitého stavu – sociální spravedlnosti
- H. říká, co je spravedlivé při stanovení cen a mezd – stanovení cen a mezd na trhu, kde
není použito podvodu, lsti a násilí – dle socialistů jsou to mzdy, které dosahují určitého
výsledku, tvaru – např. že mzdy mají být stejné atd.

12
- výsledek trhu nemáme kritizovat – může být opraven maximálně, když se shodneme, že lidé
vyhazují do lesa odpadky, továrna znečišťuje – stát nepošle uklízecí četu, ale bude upravovat
pravidla chování – zákaz
- H. ukazuje stav duše zákonodárného sboru, který věnuje 90% času stanovováním pravidel
řízení – vláda má tendenci být plně zaměstnána vládnutím

Kapitola 7: Obecný blahobyt a jednotlivé účely

- začíná zde prostřední svazek Fata morgana sociálních spravedlností

- socialismus si dává za úkol nějaký konkrétní tvar společnosti
- co je obecný blahobyt? Ve svobodné společnosti to není nějaký stav věcí, ale spočívá
v udržování řádu, který usnadňuje sledování našich individuálních účelů
- představa socialismu – přerozdělování – špatná myšlenka o blahobytu
- dohoda o cílech není možná, mír a stabilita společnosti je zajištěna souhlasem prostředků ne
cílů
- pravidla musí sloužit mnoha neznámým účelům – taková pravidla jsou potřeba (Př: na
hory si má člověk vzít univerzální nůž – neví totiž, co ho cestou potká – kdyby věděl, že bude
jen otvírat konzervu, tak si vezme jen otvírák…)
- pravidla se předávají, protože se osvědčila a převládla nad pravidly jiných kultur, která
zanikla – přežívají společenství s pravidly, která umožňují lépe přežít
- peníze jsou univerzálním cílem, také úkolem CB je poskytovat nejuniverzálnější prostředek
- v období transformace došlo k sjednocení různých peněz rozdělovaných vládou mezi různé
účely – ideální peníze jsou ty, které jsou bezobsažným kvantem a ne k určitému účelu
- pravidla chování (to co drží společnost pohromadě) – jsou omezení toho, co můžeme dělat
bez ohrožení řádu (jsou obecná a abstraktní)

7) 25.3.2008

ve svobodné společnosti spočívá společenské dobro, společný zájem v udržování řádu, který
umožňuje, aby jednotlivci mohli sledovat své cíle
Pareto – představoval si, že už nebude možná realokace užitků, která by zvýšila užitek –
představoval si plánovače – špatně
- jednotlivci se při svém jednání snaží o získání prostředků k dosažení svých cílů =
peněz
- peníze jsou bezprostředním cílem jednotlivců
- pravidla chování jsou to co je společenské na rozdíl od individuálních motivů, znalostí
- pravidla vymezují prostor povolených jednání – některá jednání narušují řád – musí být
zakázána → pravidla jsou omezeními toho, co můžeme dělat
- tato pravidla jsou abstraktní, a slouží tedy jako nejvyšší hodnoty

Jakým způsobem se nová pravidla vyvíjejí a vpouštějí nebo nevpouštějí do stávajících

pravidel? => IMANENTNÍ KRITIKA = pravidlo je srovnáváno se stávajícím souborem
pravidel, tento test není zvnějšku, ale zevnitř
- test neprovádí analytik nebo vnější pozorovatel, ale soulad je slučitelnost jednání,
které jsou těmito pravidly vedeny
- kritika zvnějšku není imanentní kritika a je neplatná (eskymácká společnost nemůže
být námi kritizována – i když slabého člena nechají zmrznout, protože by ohrozil život
ostatních – toto pravidlo zapadá do jejich řádu)

13
- další test: TEST ZOBECNĚNÍ (UNIVERZÁLNOSTI) – spojeno s myšlenkou Kanta,
nové pravidlo jednání – my se ptáme, zda je toto pravidlo možné zobecnit – je možné si
přát, aby toto pravidlo bylo aplikováno také na tebe? Aby bylo aplikováno obecně?
- H. v celoživotním sporu s Keynesem – naráží na jeho domýšlivé pohrdání – dlouhodobě byli
všichni mrtví → H. ukazuje, že naše civilizace je založena na tom, že bychom všichni měli
brát v úvahu důsledky našeho jednání, které přesahují meze našeho života – narušení řádu
společnosti vede do pekel, měli bychom se zabývat dlouhodobými aspekty
Př: krátkodobé pumpování peněz do ekonomiky uměle zvyšuje poptávku – ale dlouhodobě to
snižuje dynamiku hospodářství – proto se musíme dívat dlouhodobě (problém: krátkodobé
důsledky jsou viditelné – dlouhodobé ne)
- nehledejme spravedlnost ve stavu věcí, v určité distribuci – spravedlnost není stav věcí, ale
lidské jednání
- naše myšlení se často prohřešuje tendencí považovat za nespravedlnost stav věcí – někdo
se narodí krásný… toto není nespravedlnost, kdyby byla tak bychom potřebovali někoho kdo
bude dávat do pořádku stav věcí a to je dle H. cesta do pekel

Kapitola 8: Pravidla správného chování jsou obecně zákazy nesprávného jednání

Pravidla jsou:
1) abstraktní – platí na různé okruhy osob, které nemají společné cíle, platí na neznámý
počet budoucích případů
2) negativní = zákazy dělat vyjmenované věci a tím vymezují prostor pro povolená
jednání
- tato pravidla vyhověla testu zobecnění
- v anglickém právním řádu je jeden případ pozitivního pravidla: příkaz jednat na
širém moři k záchraně posádek, které jsou v nebezpečí
- nejen samotná pravidla jsou negativní, ale negativní je i test jejich spravedlnosti –
test imanentní kritiky – vývoj pravidel směřuje ke spravedlivé společnosti –
vylučována pravidla, která nejsou dokonale obecná
- soubor pravidel pro život společnosti – konvergentní evoluce – David Hume si všiml
toho, že mnohá společenství z různých začátků začala směřovat ke stejnému souboru
pravidel:
3přirozené zákony:
- zákon stability vlastnictví
- jeho udržování a
- zákon dodržování slibů
- společnost se pak řídí těmito zákony
- slovo zákon použité Humem má jiný význam než fyzikální zákon – zákony společnosti jsou
narozdíl od fyzikálních zákonů porušitelné – ale společnost za to zaplatí svým zánikem
- proces evoluce lze pozorovat i na finančních trzích – i zde pravidla konvergují k nějakým
tvarům z nezávislých začátků (Př: pravidla správy a řízení akciových společností – smyslem
je, aby společnosti pracovaly ve prospěch akcionářů - >ačkoliv pravidla vznikla nezávisle na
sobě, vyvíjí se identickým směrem)
- lidé na tato pravidla přišli nezávisle na sobě – to je doklad toho, že je to spolehlivé

subkapitola: Právo a morálka

- základní myšlenka Hayeka: v souboru pravidel a jejich dodržování vyvstává řád –
malý zlomek pravidel je psaný a vynucovaný státem – vedle toho jsou pravidla, která
nejsou vynucovaná státem, ale nemají menší váhu – mají jiný způsob vynucování –
morálka (vynucována sebekontrolou, sebekázní, morálkou)

14
 - první pravidla nemohou bez těch druhých být – řád se nedostaví, pokud nefungují
oba vynucovaní mechanismy – stát a morálka
- zárodek obsažen i v obchodním zákoníku – odkaz na obyčeje – soudci mají při
rozhodování brát ohled na tyto pravidla, pak teprve rozhodnou správně
- právo i nepsaná pravidla vynucovaná morálkou jsou důležitá pro hospodářský rozvoj

Kapitola 9: Sociální spravedlnost

- jsou zde argumenty k poznatku č. 2 – sociální spravedlnost nemá smysl ve spontánním

řádu
- spravedlnost rozdělování, distributivní je nesmysl – spravedlnost pak přestává být
vlastností lidí, ale vlastností společnosti – společnost nemůže s nikým nakládat, jednat – je to
abstraktní struktura – ledaže je to volání po nějaké autoritě, diktátorovi – a už jsme tam, kde
nechceme být – u řízené společnosti
- sociální spravedlnost je mladý jev – pojem se objevil asi před 150 lety a vedl k rozvratu
společnosti
Jakou podobu na sebe vzali aspirace sociální spravedlnosti?
– socialismus si ji představoval jako společné výrobní prostředky – centrální úřad určoval
mzdy a odměny všem, veden představami, co by kdo měl mít – neřešitelný úkol
- sociální spravedlnosti jde dosáhnout zdaněním

- spravedlivé může být jen chování a jednání hráčů, nikoliv výsledek procesu
(spravedlnost vlastností jednání nikoliv stavu!!!)
- v tržní společnosti se musíme smířit s tím, že podstupujeme riziko nezaslouženého pádu –
může se stát, že poctivě pracující se nedočká výsledku, ale potká se s krachem – je to proto, že
to co dělal dělal také někdo jiný na jiném místě efektivněji (s nižšími náklady)
- falešných kritik svobodného řádu byla celá řada – vždy to končilo autoritou (např.
představa, že různé služby mají určitou zjistitelnou hodnotu pro společnost – některé práce
užitečnější pro společnosti, jiné méně a podle toho by měly být oceňovány od společnosti –
horník užitečný)

8) 1. 4. 2008

socialismus = snaha o nějaký konečný tvar – rozdělení bohatství, zisků a mezd

- ale tržní řád není stav, nelze na něj aplikovat pojem spravedlnosti
- socialisté říkají, že různé činnosti, služby mají různou hodnotu pro společnost – dle H.
neplatí – služby nejsou doměřitelné, mají vždy význam jen pro ty, co je spotřebovávají
(nemají hodnotu pro společnost, ale jen pro jednotlivce, kteří je spotřebovávají)
- pojem „sociální“ – Fatální domýšlivost – H. tam vypočítal, kolik jednoznačných substantiv
bylo zdevastováno přívlastkem sociální – bylo jich 160!!! Dochází ke změně významu těchto
slov
- socialismus = posun od jednotlivce ke společnosti – společnost není struktur – volání po
nějaké autoritě
- rozšířená je představa sociální spravedlnosti jako rovnosti
- častá je také představa o rovných příležitostech – nějaká autorita by měla zařídit stejnou
startovací čáru pro všechny – dědická daň – není to praktické ani možné (dává to vládě obr.
pravomoci)
- kritika tržního řádu, že nemají pochopení pro lidi invalidní – dle H. je společnost tak
bohatá, aby mimo trh poskytla těmto lidem pomoc – ta se jim má poskytovat formou dávek,
příspěvků

15
malá X velká skupina
- H. využívá koncepční rozdíl mezi malou a velkou skupinou (otevřenou a uzavřenou
společností), tento rozdíl bývá často přehlížen, ale je důležitý
→ v malé skupině je možné, aby vedoucí rozhodoval dle potřeb – předpoklad, že vedoucí
zná potřeby konkrétních členů – toto není možné ve velké společnosti – ta nemá společné
cíle, měla by používat jen nomos
- pravidla by měla platit na všechny stejně, ve společnosti dochází k zeslabování pravidel ke
členům malé skupiny
- stále přetrvává problém, zda se máme chovat stejně k velké a malé skupině (k Čechům a
Němcům atd.), to je špatně – ve společnosti mají platit stejná obecná pravidla pro všechny

- další argumenty ve prospěch sociální spravedlnosti říkají, že tržní proces je

nespravedlivý – některé společnosti upadnou a lidé ztratí postavení – to se některým
jeví nespravedlivé, ale dle H. je to jen důsledek toho, že některé služby už nejsou
potřeba a nelze to brát jako nespravedlivé
- pojem sociální spravedlnost je zničující pro morální smýšlení, pro svobodnou
společnost
- sociální spravedlnost by znamenala, že všichni lidé mají mít stejný podíl na produktu
- dle H. to nelze, naopak musíme pořád diskriminovat dle toho, kteří lidé se řídí
obecnými pravidly a kteří ne - není dobré, aby vláda poskytovala příjem a aby
určovala hmotné postavení lidí
- Kalvín – ve společnosti je třeba usměrňovat zdroje na nejproduktivnější použití – to i
dle H. prospěje všem i těm chudým

Dodatek:
- týká se Všeobecné deklarace lidských práv – podrobuje ji tvrdé kritice
- VDLP vznikla 1958 jako dozvuk spojenectví Ruska, VB a USA ve 2.sv.v., vznikla po
založení OSN, která byla nástupcem Společnosti národů - nezabránila propuknutí 2. sv. v.
- VDLP = stejné, jak když pejsek s kočičkou pekli dort - směsice negativních práv, která
omezují moc vlády k zachování svobody jednotlivců
- pozitivní sociálně politická práva = požadavky, které má zajistit vláda (spravedlivé
pracovní podmínky…) – mohou poskytovat pouze příležitosti pro jednotlivce, ne záruky –
jsou dle H. absurdní
- spontánní řád a organizace jsou dvě úplně odlišné věci!!!!
- jestliže zákonodárný sbor zajišťuje oboje pravidla, tak sklouzává k tomu, že se více věnuje
pozitivním pravidlům (o tvorbě st. rozpočtu)

Kapitola 10: vědět název ke zkoušce – důležitý

- jazykový problém – snaha zavést pro tržní řád odpovídající slovo

- ekonomika – dle H. nevhodné slovo, je to spíše domácnost, farma, podnik – je to
organizace, co má svá pravidla – kdežto trh není organizace, nemá žádné cíle, ale má
umožňovat každému sledovat své cíle pro své vlastní účely, je to síť mnoha
jednotlivých ekonomik
- národní hospodářství = síť jednotlivých ekonomik, veřejný sektor je jedna z těch
ekonomik
- H. navrhuje slovo Katalaxe – to je přesně to slovo, co vyžaduje význam pojmu tržní
řád – slovo katalaxie z řečtiny znamená:
1) přijmout do společenství

16
 2) směňovat a
3) přijmout nepřítele za přítele
- H. se snažil toto slovo prosadit, ale nepodařilo se mu to

- společnost nemá společné cíle, dohoda není možná, cíle by byly donucením vzdát se
vlastních cílů (pětileté plány za komunismu)
- svobodná společnost je pluralistická struktura - je souhrnem jednotlivců bez společných
cílů
- ve velké společnosti neexistuje dohoda o společných cílech – ničilo by to prostor na cíle
vlastní
- není to vědecký objev, že lidé mohou spolu žít bez společných cílů pouze za dodržování
abstraktních pravidel - nomos
- velká společnost je spojena pouze prostředky a nikoliv cíli
- naopak čím odlišnější jsou cíle, tím soudržnější je společnost
- většina znalostí které používáme při sledování vlastních cílů je dána sledováním jiných cílů
jinými lidmi
- staří Řekové – uznali možnost nesouhlasu s určitými cíli jako základ naší civilizace,
nezávislost, svoboda myšlení jako možnost sledovat vlastní cíle

- žádné ekonomické cíle neexistují

- jednotlivci sledují vlastní cíle – ty jsou neekonomické – úkolem ekonomické činnosti (trhu)
je smíření těchto cílů pro prospěch všech – rozdělení vzácných zdrojů do nejlepších použití
- katalaxie (ekonomie) popisuje jediný celkový řád – ekonom je oprávněn trvat na tom, aby se
to, co k tomuto řádu vede bralo jako měřítko institucí
- neexistuje žádný účel u kterého by nebylo třeba kalkulovat
- záměrem politiky ve svobodné společnosti lidí by nemělo být maximum nějakých předem
daných výsledků, ale abstraktní řád – řád spojuje jednotlivé cíle pro maximalizaci užitku
společnosti a minimalizuje konflikty, ke kterým by mohlo docházet

Jak trh pracuje?

- podstatné je, že to je hra podle pravidel, ve které rozhoduje dovednost, nadání a
štěstí – hra nemusí nutně dopadnout pro hráče dobře – možnost nezdaru je integrální
součástí tržní hry – je to cena za šance, které ve hře máme – je způsobena tím, že
někdo něco poskytovat lépe než my
- trh je hra, která zlepšuje postavení všech
- není to hra s nulovým součtem – prospěch 1 znamená ožebračení 2.
- naopak ze směny mají prospěch oba
- cena je signálem, kam bychom měli své síly (zdroje) napřít – jednotlivec max peněžní
výnos sledováním cen – peníze jsou prostředkem k neznámému použití ve světě plném
neznámého chování jednotlivců – úkol CB = dát lidem abstraktní kvantum peněz

- dobrá společnost je ta, že šance dosažení vybraného budou co možná největší – cílem
hospodářské politiky by mělo být, aby umožňovala maximalizací dosahování cílů všem stejně
- pravidla chování tvoří plot – chrání soukromé vlastnictví, ale ne jeho tržní hodnoty
(nemovitost nám nikdo nesmí ukradnout, ale její tržní hodnota musí být volná – ne určená
autoritou)

17
 9) 8. 4. 2008

- abstraktní pravidla mohou určovat pouze šance využít své znalosti, nikoliv přesné
výsledky – komunisté měli představu, že trh by měl vést k určitým výsledkům pro určité lidi
- neznalost lidí – problém vševědoucnosti - i soudce je neznalý, není vševědoucí – musí být
vázán abstraktními pravidly a aplikovat je na všechny stejně

Hayekova definice státních zásahů – bude zkoušet!!!

- specifické zásahy státu narušují tržní řád a nemohou být nikdy spravedlivé
- st. zásah = izolovaný, ojedinělý akt donucení podniknutý k dosažení konkrétního
výsledku a zároveň se stát necítí povinen jednat podle tohoto pravidla v každém
podobném případě (př: regulace nájemného: stát sleduje regulačním opatřením určitý
výsledek – zajištění bydlení určitým lidem – ale stát toto pravidlo není schopen
aplikovat na všechny, takže je to nespravedlivé)

- dobrá společnost je ta, že šance kohokoliv náhodně vybraného budou co možná největší
- trh dává příležitosti, aby každý mohl realizovat vlastní cíle a aby se cíle jednotlivců nekřížily

Kapitola 11: Kázeň abstraktních pravidel a emoce kmenové společnosti

- důležité je rozlišení mezi malou (kmenovou) a velkou společností

- malá – má své cíle
- velká – nemá
- bohužel v naší společnosti na nás útočí kmenové myšlení – lidé pracují ve velkých
korporacích – řídí se organizačními pravidly – mají sklon považovat pravidla za schopné
řídit i velkou společnost
- sociální spravedlnost – totální organizace se zavedla právě díky tomuto trojskému koni – je
to organizované úsilí o určité výsledky ve společnosti
- intelektuální omyl: socialismus se domnívá, že je možné autoritou stanovit cíle a dosáhnout
jich bez trhu
- sociální spravedlnost – původně připomínka bohatým vrstvám, aby viděli chudobu svých
bližních – povinností i té nejliberálnější společnosti je nenechat padnout nejnižší vrstvu lidí –
tato pomoc by měla být poskytována mimo trh – trh by neměl být deformován zásahy, ale
měli by se platit daně
- sociální spravedlnosti se později zvrhla a bránila mobilitě lidí (minimální mzdy, sociální
dávky vedou k nižší než žádoucí Evropské mobilitě)

- revolta proti kázni abstraktních pravidel (abstraktní řád chce po nás, abychom s každým
jednali stejně, naopak závaznost pravidel která nelze vztáhnout na všechny se má oslabovat)
má velké důsledky
- morálka otevřené a uzavřené společnosti – morálka moderní kapitalistické společnosti
pochází od protestantské morálky, ale dle H. to samé už hlásali jezuité ve Španělsku nejen
Kalvín
- dle H. se nemá rozlišovat mezi viditelným známým (z kmenové společnosti) a dalekým
neznámým-ten nám může přinést úspěch na trhu (Russoaovská nostalgie – říká, že je žádoucí
vrátit se do přírodní společnosti – že peníze společnost ničí a vedla k socialismu)
- dle H. je žádoucí, aby pokrok pokračoval – pravidla malých skupin musí být dodržována
dobrovolně

18
- lidské konkrétní cesty – jako láska atd. nemůže být pojivem společnosti, pravidla musí být
platná pro všechny

Hayekova analýza demokracie

- jeho pohled na demokracii je kritický
- meze demokracie jsou nejasné
- problém demokratických shromáždění je to, že si začnou myslet, že jsou demokraticky
zvolenou většinou a nad nimi už nejsou žádná omezení – dle H. to už začalo v moderní době
v r.1776 – kdy britský parlament chtěl dělat, co chce, aniž by nad ním byla nějaká pravidla
- suverenita je nebezpečné slovo – musí existovat vůle podrobovat se obecným pravidlům!!!
- totalitní demokracie – okamžik, kdy zvolený lid se vzepře pravidlům (Hitler byl zvolen
v demokratických volbách!!!)

10) 15. 4. 2008

- v moderní době - 1777 britský parlament požadoval neomezené pravomoci a zamítl

myšlenku, že by měl být omezen obecnými pravidly
- osudovou chybou demokracie podle H. (degenerace demokracie, totalitní režimy) je
právě neomezená moc
- jak to udělat, aby se omezila moc vlády (Cesta do otroctví)
- demokrat. instituce sloužily původně k ochranně osobní svobody jako hráz absolutní
panovnické moci (aby byla omezena absol. vládce a došlo k vydobytí osobní svobody,
ale tento moment se brzy omezil a neomezená moc přešla na lid a lid dokázal být ještě
horší diktátor než panovník)
- demokracie původně znamenala – podle H., že jde o negativní hodnotu (jako je právě
spravedlnost, mír a svoboda i demokracie je negativní, říci ne panovníkovi nebo vládě
– pokud by chtěla omezit osobní svobody (demokracie je tedy negativní moc)
- původně to co bylo schváleno většinou mělo být závazné pro všechno a v tom je právě
ten osudový úkrok - že všechno, co většina schválí je závazné – říká H.
- pravidla správného chování máme pro chování jednotlivce, ale nemáme pravidla pro
chování většin a většina není podle H. civilizovaná (zatím)
- shromáždění, které má veškerou moc je slabé, protože nemá sílu prosazovat toho
nejdůležitějšího = pravidla správného chování – díky tomu, že členové se musejí
ucházet o hlasy voličů a chovají se tedy účelově
- paralelní vláda
- jediný závěr: omezit moc vlády na minimum

- H. upozorňuje na to, že vlády, polit. strany, které jsou pod tlakem organ. skupin, jsou
nuceny používat své moci, aby společnosti vnutily nějakou strukturu (socialismus)
- když vláda organizuje společ. život k nějakému konkrétnímu stavu a k tomu musí
postoupit prostředky = definice socialismu podle H.

- 2 typy dohod
o dohoda o obecných pravidel – tato dohoda je možná, ale není možná dohoda o
konkrétních opatřeních a cílech (v konkrétní společnosti nikdo nezná veškerá
fakta)
o dohoda o konkrétních opatřeních a cílech

- výsledek procesu tržního je pouze statistickým faktem, není předmětem hospodářské

politiky, koneční stav nemůže být výsledkem nějaké dohody, hlasování

19
- příklad: do značné míry je osudovým okamžikem, který ilustruje těžké nežádoucí
účinky demokracie, zákon o odborech z r. 1906, který měl těžké důsledky už napořád
– takový demokratický systém bude produkovat zákony, se kterými většina lidí
nebude souhlasit
- > mělo to důsledky pro Anglii -> rigidita mezd atd.

- konstruktivistická pověra o suverenitě – suverenita vede k rozpadu společnosti,

zákonný sbor je všemocný a může si dělat, co chce; je to falešná víra, že ten nejvyšší
orgán musí být neomezený

- právo je starší než zákonodárství, nebylo nikým zavedeno, schváleno

- a pověra vychází z omylného předpokladu, že právo někdo vytvořil, že bylo

zkonstruováno – ale to není pravda (jsou produktem vývoje)

- legitimita parlamentu musí spočívat na tom, že se podřizuje vyšším zákonům, které

nejsou ne něm závislé a odpovídají mínění lidí, které je nejvyšší mocí – to je ta síla,
která může držet společnost při životě (ne suverénní parlament)

- H. návrh pro tržní řád pojem katalaxe

- H. se také podusil navrhnou jiné slovo pro demokracie, ale to se neujalo, podle H. je
potřeba vytvořit pojem pro systém, kdy většina bude podřízena obecným pravidlům a
vztáhne to i na sebe

- !!! vláda ve společnosti má 2 úkoly:

o vztahuje se k tržnímu řádu a spontánní řád trhu vzniká tak, že jeho prvky se
chovají podle určitých pravidel a úkolem vlády je vynucení těchto pravidel
o poskytovat veřejné statky
- první donucovací moc pro první úkol, vláda má mít a potřebuje mít možnost donutit
prvky tohoto řádu k dodržení pravidel
- přinutit občany, prvky, jednotky, organizace k podílení se na financování veřejných
statků – zde je již ten problém, že některé statky poskytuje vláda, ale již na ně nemá
monopol a může je poskytovat i někdo jiný (?)

- autorita vlády při poskytování veřejných statků je odlišná od hlavní síly při péči o řád,
donucování pravidel
- vláda tedy bude poskytovat kolektivní statky – pozitivní, negativní externality
- důležitý je zde pojem daňové spravedlnosti – ekvivalence mezi zaplacenými daněmi a
statky získanými (takto chápe daň. sprav. Hayek)
- jak se má vymezovat, jak má být veliký veřejný sektor?
o podle H. je postup špatný, kdy se nejprve určí potřeby (tato strategie je dnes
normální)
o rozhodnutí o úrovně zdanění by mělo rozhodovat o velikosti veřejného sektoru
(podle H.)
- daňové břemeno má být stanovené předem (podle H.)

XV. kapitola „Politika vlády a trh“

- jakou povinnost má vláda k trhu? co od ní očekává společnost?

20
 - kapitola začíná odsunutím do patřičných mezí teorie dokonalé konkurence, která je
nám předkládána jako model pro politiku vlády vůči trhu – H. říká nikoli, výhody
konkurence nezávisí na tom zdali je konkurence dokonalá (ekonomové mají
tendenci brát model dokonalé konkurence jako paradigma, model, kterým by se měla
řídit politika vlády)
-> úřad, vláda, který má na starosti péči o trh – předpokládá se o tomto orgánu,
že má informace o tom, kam se má výroba rozšiřovat, aby se MC=MU(P)
-> podle H. je to opak, je potřeba objevit ty ceny a náklady – konkurence má
proběhnout; není zde nikdo, kdo by tyto informace měl

- model dokon. konkurence nepředstavuje žádný dokonalý test

- v tomto úvodu se H. pere s tvrzením, že model dok. konkurence může být vhodný pro
určování hospodářské politiky vlády

- konkurence je proces, v němž lidé získávají a komunikují informace, je to způsob

objevování, je to nejlepší způsob jak zjistit ceny, počet podniků (podle H.)

- centrální plánovači byli přesvědčeni, že se obejdou bez konkurence, že ceny atd.

mohou stanovit rovnou bez toho, aby vznikly přebytky atd. – podle H. to není možné
- za příznivých podmínek vede k většímu využití, konkurence je nejlepší postup
- konkurence: zjistí se, kdo je nejlepší; ale neobjeví, jestli výkon nejlepšího byl
největší jakého byl schopen
→ nikdo neví, kde jsou jeho mezní Ná, byl by to zásah do vlastnických práv a postup by
nevyhověl univerzálnímu testu
- konkurence je lepší než jiné známé metody
- nejsou-li faktické požadavky DK splněny, není možné aby se firmy chovaly jako
kdyby existovala – úřady nemohou tlačit firmy, aby vyráběly na úrovni MC

- monopol – podle H. je usilování o monopol součástí tržního chování, každý účastník

trhu to dělá, využívá znalost času, místa atd. a snaží se vytvořit monopol (není to
podle H. nic špatného, když se účastníci na trhu snaží získat monopolní zisk, ten často
trvá krátkou dobu, je dobře, že to dělá) - nemáme žádné oprávnění někomu říkat, jak
má využívat svojí příležitost (je absurdní někomu říkat kolik má vyrábět, když ještě
není na MC) – když stát někoho nutí, aby vyráběl ještě víc – toto znamená opuštění od
principu soukromého vlastnictví (podle H.), zákaz snahy získání monopolního
postavení by zničil trh
- monopol může být škodlivý, ale za určitých přípokladů:
o monopol udržuje postavení díky tomu, že brání vstupu do odvětví
o začne diskriminovat mezi zákazníky
- je žádoucí tolerovat monopoly pokud vyrábí více při nižších cenách
- (monopol je privilegium, pouze jeli mu právo uděleno panovníkem a toto je
nežádoucí)
11) 22. 4. 2008

6. května nám řekne termíny, bude jich 6

Výkony svobodného trhu – bude zkoušet

- H. zde říká, co trh umí, když se mu nebrání (když vláda plní svou klíčovou fci:
vynucuje pravidla soukromého práva – vláda nemá zasahovat do soukromého trhu)
- znát definici vládního zásahu!!!

21
- trh pak vydá 3 výkony svobodného trhu:
1) bude se vyrábět vše, co někdo ví jak vyrábět a je schopen to prodat
2) vše co se vyrábí, vyrábí osoby alespoň tak levně jako někdo, kdo to ve skutečnosti
nevyrábí (vyrábí za nejnižší náklady)
3) bude se prodávat za ceny nižší nebo alespoň tak nízké jako by to mohl prodávat někdo,
kdo to ve skutečnosti neprodává (prodává se za nejnižší možné ceny)
- tyto 3 výkony nemůže nikdy dát plánovač – nemůže mít všechny informace

Konkurence a racionalita
- po roce 89 se šířili teze, že pro fungování trhu jsou nutní racionální lidé
s podnikatelským duchem a ti že tu nejsou – nemůžeme tedy konkurenci spustit
- ale dle H. racionalita není předpokladem, ale výsledkem volného trhu
- konkurenční prostředí (trh) vždy vede k tomu, že několik jednotlivců přinutí zbytek
lidí přizpůsobit se a přinést nějakou jinou metodu – kdyby se toto rozhodnutí mělo
dělat demokratickým procesem, pak by taková inovace vůbec nenastala
- za prospěch co máme z trhu platíme rizikem nezaslouženého pádu – velký dříč se
může nezaslouženého pádu na volném trhu dočkat jen kvůli tomu, že někdo jemu
neznámý je ochoten to samé dělat lépe či levněji
- dějiny korporací ukazují na měnící se pohled na konkurenci – od konkrétního
pohledu (že některé podniky ničí – konkurence je tedy něco co může i škodit), ale
později obecnější pohled (vítězové v konkurenci přináší prospěch nejen sobě, ale celé
společnosti)
- velikost podniku je produktem konkurence – je sama lékem na velikost, je
provázena diverzifikací produktu – velké korporace díky diverzifikaci konkurenci
neničí, ale naopak podporují
- správnou velikost podniku nikdo nemůže znát – musí být objevena na trhu - pokud
firma jedná na trhu férově, nemáme právo její velikost nijak zpochybňovat
- SRC (social responsibility of corporation) – společenská povinnost korporací –
chybný předsudek, že velké korporace mají kromě výroby ještě další povinnosti (bují
také v ČR – aby velký podnik podporoval fotbalové družstvo či něco jiného) –
nevyhovuje testu univerzálnosti: nemáme právo na velkých firmách žádat něco, co
nejsme schopni vynutit u všech ostatních
- Stakeholders (vlastníci, zaměstnanci, dodavatelé atd.) – nedostali se do jejich pravidel
naštěstí další povinnosti, které se nekladou na ostatní, i když tlak je na to silný a stále
se opakující

Kdy může být monopol škodlivý?

- politické důsledky velikosti podniků – jsou hlavně u bank – jejich bankrot by
znamenal obrovskou nákazu celého hospodářství – morální hazard (banky jsou si
vědomy své vládní ochrany a provádějí nebezpečné akce, které by jako malý podnik
neprováděly)
- ekonomická moc může být problémem: když moc podniku přeroste v moc nad
chováním lidí a může být zneužitelná – ale nemáme bránit podniku používat moci nad
materiálními statky
- moc nad chováním lidí je zneužitelná, když může podnik odmítnout dodávat
určitým lidem za stejných podmínek atd.
→ monopol je škodlivý tehdy, 1) když svého postavení dosáhl bráněním ostatním
vstupu do odvětví a brání tak konkurenci a 2) diskriminuje mezi zákazníky

22
 - nevymahatelnost dohod obchodu by tedy měla být, protože je tady mnoho podobných
dohod
→ smlouvy o doživotní službě – že budu někomu dělat otroka – jsou od začátku neplatné,
jsou dle H. zakázané (smlouvy o hazardní hře či k nemorálním účelům nebo smlouva o
souboji atd.), není to omezení smluvní svobody
- individuální sobectví je hnací silou hospodářského pokroku, kolektivní sobectví je
nebezpečné – chovají se tak, jako by hodnota jejich produktu byla stejná jako u
individuálů, ale není to tak (železničáři, lékaři či letci odmítnou poskytnout určitý
produkt – stávkami atd…chování organizovaných skupin ničí hospodářství)
- je nutné, aby mezní hodnotu produktu určovalo chování jednotlivců a ne
organizovaných skupin
- chování jednotlivců vytváří spotřebitelské přebytky, které jsou hlavním zdrojem
bohatství společnosti
- ne všechny skupiny jsou stejně organizovatelné – u některých skupin to není možné a
je tím pokřivení trhu a jejich poškození ještě větší (spotřebitelé, důchodci, ženy…)
- problém důchodové politiky, která byla populární hlavně v 60. letech – kdy
autorita státu určovala výši mezd politickým procesem – byly zde obrovské
nepružnosti v nabídce práce, protože lidé si byli vědomi politických záruk o výši mezd
– zde vznikl zárodek inflace, na které jsou zásahy NB neúčinné (Euroskleróza –
rigidita trhu)

- viz 3. poznatek – není dobré aby jeden parlament produkoval pravidla soukromého i
veřejného práva – vede to k tomu, že pravidla veřejná převáží (znovuzvolení politiků závisí na
ovládnutí veřejných rozpočtů) – řešením je rozdělení parlamentu do dvou orgánů (v naší
ústavě je tento zárodek – senát se nesmí zabývat státním rozpočtem a zabývá se soukromým
právem – posl. sněmovna naopak)

12) 29.4.2008

- definice socialismu: vnutit společnosti nějaký předem vymyšlený tvar

- svobodný trh: produkuje takovou strukturu, kterou nikdo neplánoval, je to statistický
fakt viditelný pouze tím, že se změní pravidla chování

subkapitola – důležitá – bude se zkoušet!!!

- H. klade důraz na negativitu (ve významu nezasahování) - pravidla ve společnosti mají být
negativní – jsou plotem soukromé oblasti lidí
- 3 velká negativa:
mír – nepřítomnost agrese vůči jiným státům, nezasahování do suverenity států
svoboda – proč je to dle H. negativní hodnota? Nepřítomnost zasahování do něčí svobody –
pokud se ostatní zdrží zasahování do něčí soukromé oblasti
spravedlnost – nepřítomnost nespravedlivého jednání (nespravedlnost – schopnost páchat
zlo)
- tyto 3 negativa jsou dle H. nepostradatelnými základy civilizace

- negativní úkoly – pravomoc říci ne, pozitivní pravomoci by jim měly být podřízeny

myšlenka tzv. třetí cesty – nejlepší řád je možné kombinovat z prvků tržního řádu a
organizace (socialismu) – dle H. to možné není, jsou to dva nesmiřitelné principy a žádný
stabilní kompromis nemůže vzniknout

23
epilog:
- vrací se k myšlence A. Smithe a Poppera – myšlenka rozlišení malé a velké
společnosti (otevřené a uzavřené)
- přechod od malé (kmenové) k velké společnosti považuje za revoluci – pravidla
malé společnosti přechází na velkou společnost a vzniká řád (abstraktní pravidla a
neosobní signály)

disciplína svobody
- člověk se nerozvinul ve svobodě; člověk, který se musel připojit ke skupině, aby
přežil, nebyl svobodný – svoboda je artefaktem civilizace
- první krok za rámec tlupy bylo, když jednotlivec položil někde dál něco, za co doufal,
že mu tam někdo z jiné tlupy dá něco jiného – základ směny
- za svou svobodu vděčíme omezením svobody – ne vše je povoleno, nesmíme
zasahovat do chráněné oblasti druhých
- svůj eko systém jsme nikdy uvědoměle nevytvořili – nebyli jsme proto dost
inteligentní
- díky trhu a spontánnímu uspořádání mohl vzniknout řád
- ne vše má být přizpůsobeno eko cílům – cíle nejsou ekonomické – zprostředkujícím
cílem jsou peníze – konečné cíle jsou neekonomické

- příjímání morálky požaduje přijímání na všechny, diskriminuje mezi těmi, co ji dodržují

a jiní ne
- ti kteří dodržují tyto pravidla jsou považování za lepší – bez tohoto předpokladu by
morálka nemohla existovat

- nej ničitel civilizace dle Hayeka Freud – založil svou lékařskou pxi na tom, že konvence ničí
společnost – paničkám říkal, že manželská pokora je ničí)

13) 6. 5. 2008

- zachování svobody společnosti lidí závisí na 3 fundamentálních poznatcích:

- vychází ze tří dílů knihy:
1) spontánní řád a organizace jsou 2 odlišné věci
organizace – vláda, veřejný sektor
spontánní řád – trh
- platí zde jiná pravidla – 2 odlišné věci: trh – pravidla vzájemného
jednání ve směně, organizace - příkazy
v některých státech byl spontánní řád vytlačen organizací
Jak vzniká spontánní řád?
- spontánní řády vyplývají z toho, že se prvky přizpůsobují určitým, jistým
pravidlům chování (neviditelná ruka: lidé se chovají dle pravidel a vzniká něco, co
neměli v úmyslu)
- všichni max užitek a min strasti – ale řád vzniká až tehdy, když se toto chování děje za
pravidel, které mají urč. vlastnosti:
 jsou negativní a jejich smyslem je vymezit každému jednotlivci
chráněnou oblast = soukromé vlastnictví
 jsou normativní – říkají, co by se dít mělo – musí tedy mít za
sebou vynucovací moc – ta je dvojího typu – vláda + morálka
 jsou obecná – platí na neznámý počet obecných případů (na
rozdíl od organizace, kde jsou pravidla účelná), spontánní řád

24
 může nabývat jakéhokoliv stupně obtížnosti – na rozdíl od
organizace, která je omezena věděním plánovače
2) sociální spravedlnost má význam jen v organizaci, ve spontánním
trhu nemá smysl – protože se tam žádné rozdělování nekoná – není tam
nikdo, kdo rozděluje a mohl by být nařčen, že to rozdělil nespravedlivě
svoboda – stav, kdy každý může využívat své znalosti pro své vlastní cíle, účely
- v organizaci musí sledovat účely někoho jiného – plánovacího centra
3) je nebezpečné, aby jedno těleso tvořilo pravidla jak pro
spontánní trh tak pro organizaci – 2 komory parlamentu

dichotomie 2 řádů – spontánní řád a trh – na tom H. staví celou knihu

- pravidla – vznikla buď spontánním vývojem nebo něčím rozhodnutím
- katastrofální důsledky ve 20. století – počátek v karteziánském racionalismu –
instituce je možné vymyslet, zkonstruovat, předělat → ale ve skutečnosti jsou
výsledkem evoluce, vývoje – snaha o předělání vedla ke katastrofě
- spoléhání na rozum – dopadá neblaze – lidský rozum není schopen obsáhnout
všechna fakta, která umí obsáhnout spontánní řád
- kritika představy, že společnost může být založena na jedné organizaci: člověk =
bytost, jehož mysl naráží na omezené možnosti poznat veškerá fakta
→ vyrovnání s tímto problémem: chování podle pravidel
- karteziánský přístup selhává, protože nelze dokázat, že pravidla řízení společnosti
jsou pravdivá – vznikly jako reakce na minulé zkušenosti
- důraz na přijetí takových pravidel, která budou přijata jako hodnota – něco co
není třeba testovat

dichotomie mezi přirozeným a umělým

- existují věci jasně přirozené (hvězdy) a jasně umělé, ale u některých věcí to není
jisté: rozlišil Fergusson: něco je výsledek lidského jednání, ale ne lidského designu –
trh, peníze, právo,jazyk, náboženství… – něco co nikdo nevymyslel – vzniklo na
základě lidského jednání nezamýšleně

kosmos (spontánní) X taxis (vytvořený řád)

- definice řádu (spontánního): dokonale Rakouská, Hayekovská – definuje řád
z hlediska toho, kdo řád potřebuje
řád = stav věcí, že znalost části celku nám umožňuje dělat si správná očekávání → jsme
schopni odhadnout jednání našich smluvních partnerů
- nespokojenost s tržním řádem – nikdo nemá moc nad detaily tohoto řádu – ale
musíme tuto skutečnost přijmout
- spontánní řád určitým způsobem rozšiřuje naši moc vládnout a určitým způsobem ji
omezuje (zavedení eura = rozšíření moci, ale za cenu ztráty kontroly nad detaily)
- prvky se liší způsobem vzniku – prvky spontánního řádu podléhají urč. pravidlům –
viz začátek přednášky

- jednání podle principů je obtížné, ale vede k zachování společnosti, jednání podle
účelu vede do pekel, protože předpokládá znalost, kterou autorita nemůže mít – je
nutné sledovat principy, ne účel zachování svobody

- úspěšná obrana svobody musí být dogmatická – principům se musí věřit a spoléhat
na ně = pravidla vyžadující aplikaci a ne stálé testování

25
 - příkazy = pozitivní pravidla
- pravidla správného chování starší než pravidla pozitivní – až na pozdním stupni
společnosti se pravidla správného chování začala verbalizovat a sepisovat
- soudce – má soudit dle zákoníků, když není upraveno tak dle principů a když ani ty to
neupravují, tak se má chovat podle zvyků – nepsaných pravidel → duch zákona:
znamená to soudit bez psaných pravidel, dle morálních pravidel, zvyků
- psaná pravidla – vznikla pro potřeby organizace – vedení válek atd.
- nomos – hlavní postavou je soudce, která dle nich soudí – když toto pravidlo nenalezne, tak
rozsudkem vytvoří nové pravidlo a rozvíjí tím právní systém – viz Anglie

26