Psychologický slovník

Pavel Hartl

Slovník je určen nejširši veřejnosti, především však učitelům,

studentům, zdravotníkům, sociálním pracovníkům a právníkům.
Není určen profesionálním psychologům, zvláště těm, kteří pracují
v základních výzkumech. Současná psychologická terminologie je
natolik rozsáhlá, že si pro tuto práci vyžaďuje slovníky přesahující
10 000 výkladových hesel.
Poslední psychologický slovník byl na našem knižním trhu v roce
1947 (jako druhé, rozšířené vydání slovníku z roku 1939) od Karla
Černockého. Co se týče encyklopedií, roku 1973 vyšla ojedinělá
publikace autorů Františka Hyhlíka a Milana Nakonečného: Malá
encyklopedie současné psychologie. Obsahuje na 70 rozsáhlých,
encyklopedicky pojatých hesel.
Závěrem by autor rád dodal, že i když první hesla tohoto slovníku
začala vznikat nedlouho po ukončení studií, při četbě prvních od-
borných článků, práce na slovníku měla až do loňského roku daleko
k systematičnosti a měla spíš charakter občasného záchvatovitého
OnemOCnBnĺ (VĺZ).
Mé díky patří všem kolegům psychologům a psychiatrům, kterým
se autor zvláště v poslední době musel dokonale zprotivit stálým
dotazováním na nejrůznější terminologické nuance, a které, jak už
to bývá, většinou nepatřily vůbec do jejich oboru.
Zvláštní dík patří PhDr. Haně Junové, předsedkyni obce psycho-
logické, za pomoc při zjišťování autobiografických dat českých
a slovenských psychologů.
Největší dík pak Heleně, mé ženě, která během mnoha stěhování
kartotéční krabice nikdy omylem nezapomněla u popelnic, naopak,
heslář nesčíslněkrát přepsala, původně na stroji Remington, později
Consul, a nakonec na počítači Macintosh Classic připravila k vydá-
ní. Bez její práce by slovník nikdy nevznikl.
Dík patří také nakladateli, Mgr. Jiřímu Budkovi, který nejenže měl
odvahu dílo vydat, ale stanovil i cenu, jež je zpřístupňuje nejširší
čtenářské obci.
P. H.
Praha
9. června 1993

a-, ne
AA, viz Alkoholici anonymní
AB, něm. zkratka pro názorné, eidetic-
ké obrazy paměti
abázie, neschopnost chodit; nemá org.
podklad; nejčastěji je podmíněna hys-
terií; viz též astázie
aberace, odchylka tvaru n. funkce od
normálu
aberace chromozómová, označení
porueh normální řady chromozómů,
zvláště jejich tvaru, např. u oligofrenie
n. mongolismu
aberace mentální (duševní), odchylka
bez bližšího označení druhu
aberace sexuální, viz deviace sexuální
abiogeneze, samoplození; představa
o vzniku života z neživé hmoty
abiotický, neživý
abióza, neschopnost života
ablutomanie, chorobné nutkání mýt
se, koupat
abnormalita (abnormita), zvláštnost,
nepravidelnost, odchylka od obvyklého
jevu; ve statistice abnormální pouze
odchylky, kt. překročí 95 % hranice
Gaussovy variability
abolice, zrušení, většinou trestního ří-
zení, či odvolání zákona; též hnutí J.
Buttlerové (1877) za zrušení mravnost-
ní policie a nevěstinců
abortus, viz potrat
abreakce, znovuprožití patogenních
emočních zážitků, potlačených emocí,
s odpovídajícím citovým doprovodem;
cílem je uvolnění emočního napětí
abreakce hypnotická, proces abreak-
ce v hypnóze za pomoci situace navo-
zené sugescí
absence, náhlá, několik sekund trvající
ztráta vědomí, kt. si okolí nepovšimne;
příznak urč. typu epilepsie (viz petit
mal)
absorpce, zaujatost danou činností; ve
smyslu pozitivnim, kdy je pozornost
člověka produktivně zaměřena; ve

smyslu negativnim může být chápána

jako vytržení z reality
abstinence, stav, kdy se jedinec vědo-
mě a ze své vůle naprosto zříká použití
něčeho či nějaké činnosti; např. a.
sex., alkoholická, léková aj.
abstrakce, psych. činnost, pomocí níž
jsou odkrývány podstatné vlastnosti
předmětů n. vztahy mezi nimi; způsob
myšlenkového postižení předmětu, je-
hož pomocí vymezujeme urč. stránku
či vlastnost věcí, kt. bychom smyslově
neodlišili; výsledkem jsou pojmy, kt.
nelze vnímat n. si představit
abstrakcionismus, používání mnoha-
významových pojmů, symbolů; schizo-
frenie
absurdní, něco protismyslného, kon-
tradiktorického, vnitřně rozporného
abúlie, nedostatek vůle, ztráta n. sní-
žení volních činností; symptom někt.
psych.poruch
abúlie sociální, netečnost vůči okolí
abusabilita, termín se vztahuje k do-
mněnce, že někt. děti mohou "přitaho-
vat" zneužívání (abúzus) n. špatné za-
cházení svých rodičů; k takovým fakto-
rům patří nadměrná plačtivost, fyzický
handicap, nedonošenost
abúzus, nadměrné požívání toxických
látek (alkohol, káva, tabák, léky aj.);
dělen na a. bez návyku, s návykem,
jednorázový, opakovaný, příležitostný,
pravidelný, periodický
a. c., nedoslýchavost; jedinec slyší jen
hlasité zvuky přímo u ucha
acathexis, nedostatek emocí ve vzta-
hu k něčemu, co má (nevědomě) znač-
nou důležitost
acrai, viz nymfomanie
acrasia, ztráta sebekontroly
acrofobie, chorobný strach z vysokých
míst
acting out, vypadnutí z role při psy-
chodramatu, hraní rolí či jiné psychoter.
technice
acyanoblepsie, barvoslepost; ne-
schopnost vidět modrou
5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

aj. a jiní
amer. americký
anatom. anatomický
angl. anglický
apod. a podobně
atd. a tak dále
belg. belgický
biol. biologický
brazil. brazilský
brit. britský
čes. český
dg. diagnlóza, -ostika,
-ostický
dr. doktor
duš. duševní
el. elektrický
exper. experiment, -ální
filos. filosoflie, -ický
fr. francouzský
fyziol. fyziologlie, -ický
gruz. gruzínský
holand. holandský
hovor. hovorově
char. charakterizovaný
ital. italský
izrael. izraelský
ednotl. jednotlivý
ihoafr. jihoafrický
kanad. kanadský
kt.
kult. kulturní
lab. laboratomí
lékař. lékař, =ský
it. literámí
madar. madarský
'natem. matematlika, -ický
'nax. maximální
ned. medicína, -ský
milión
nin. minimální
nebo
iáb. náboženský
iapř. například
iěkt. některý
iěm. německý
ieutr. neutrální
V.Y. New York
bjev. objevitel
rg. organický
iatol. patologický
ied. pedagog, -ický
iol. polovina

polský
prům. průmysl, -ový
předch. předchůdce
přen. přeneseně
příp. případně
př. n. I. před naŠím letopočtem
psych. psychický
psychiatr. psychiatrie, -ický
psychoanal. psychoanalýza, -ytický
psychol. psychologlie, -ický
psychopatol. psychopatologlie, -ický
psychoter. psychoteraplie, -eutický
pův. původ, -ně
r. rok
rak. rakouský
resp. respektive
rus. ruský
řec. řecký
řed. ředitel
sex. sexuální
skot. skotský
sl. slovenský
smysl. smyslový
soc. sociální
sociol. sociologický
sov. sovětský
spec. speciální
spol. společenský
spoluprac. spolupracovník
statist. statistlika, -ický
stol. století
synon. synonymum
švéd. švédský
výcar. švýcarský
těl. tělesný
tis. tisíc
tj. to je
tur. turecký
tak zvaný
ukr. ukrajinský
urč. určitý
vč. včetně
vývoj. vývojový
výzk. výzkum, -ný
zač. začátek, -eční
zakl. zakladatel
zákl. základ, -ní
zal. založený
zast. zastaralý
zkoum. zkoumaný
z. o. zkoumaná osoba
život. životní

SEZNAM TŘĺ ZÁKLADNĺCH A ČTYŘICETI VÝKLADOVÝCH HESEL

OSOBNOST - PSYCHOLOGIE - UČENĺ

aktivizace, Alkoholici anonymní, autogenní trénink, bibliotera-

pie, čas, denní snění, fobie, frustrace, fundamentalismus, hraní
rolí, humor, charakter, inteligence, IQ, komplexy, komunikace,
mysl, myšlení, nadané děti, náročné životní situace, neuróza,
oligofrenie, paměť, porodní trauma, postoj, rané učení, rodiče
a škola, rodinná konstelace, sebevražda, sexuální deviace,
stárnutí, stres, syndromy, transakční analýza, typologie, učení
zvířat, úzkost, vyučovací styly, waldorfské školy, zřetězené zá-
ViSIOSti

PSYCHOLOGICKÝ

À S LOVN I K

PAVEL HARTL
PRAHA 1993

věnováno Heleně

O PAVEL HARTL 1993

O ILLUSTRATIONS KAREL NEPRAŠ 1993
ISBN 80-90 1549-0-5
PŘEDMLUVA

Psychologie jako samostatná věda má za sebou vývoj o něco dělší

než jedno století, avšak nelze říci, že existuje jako jednotná věda
s jednotnou terminologií a jednotnou teorií. Stále vedle sebe stojí
několik základních směrů a v jejich rámci psychologické školy i jed-
notliví autoři pohybující se na pomezí psychologie a filosofie, fyzio-
logie, neurologie, kybernetiky, matematiky či lingvistiky. Definiční
vymezení psychologických pojmů je proto obtížné. Existují odlišné
významy téhož pojmu, které vznikly bud' během jeho vývoje, nebo
jeho příslušností k rozdílným psychologickým školám. Ve všech ta-
kových případech volil autor definici, která se mu zdála být nejobec-
nější a nejrozšířenější. Tam, kde významy byly zásadně odlišné
(nejčastěji u pojetí psychoanalytického) nebo jejich výskyt stejně
častý, je uvedeno definic více.
Slovník obsahuje přes 5 000 hesel zpracovaných v rozdílné šíři.
Tři pojmy, které autor považuje za pilíře oboru, jsou zpracovány jako
hesla výkladová, každé v rozsahu kolem 3 000 slov. Jsou to: PSY-
CHOLOGIE (resp. její vývoj), UČENĺ a OSOBNOST. Dále následuje
čtyřicítka zhruba jednostránkových hesel, která mohou mít osobní
význam pro čtenáře. Vznikla jako výsledek ankety na otázku "O čem
byste se nejraději dočetlla v psychologickém slovníku?`" Jejich se-
znam je uveden na předsádce. Všechna zbývající hesla jsou definič-
ního charakteru. Autor se při výkladu snažil vyhýbat cizím slovům
a ponechal je pouze tam, kde neexistuje odpovídající český výraz
(kupř. neverbální se často překládá jako mimoslovni; což není přes-
né a má význam posunutý kamsi k mimosmyslovému ).
Při řazení hesel je zásadně dávána přednost slovu cizímu.
Uživatel daleko častěji potřebuje vyhledat cizojazyčný výraz, na
který někde narazí; proto je dána přednost heslu klaustrofobie
a český výraz Ize vyhledat v seznamu fobií; nebo heslu anorexie,
k níž se Ize také dostat odkazem přes český výraz nechutenství.
Slovník je zpracován dle principu "priority substantiv", což zna-
mená, že každé heslo vždy začíná podstatným jménem. Přídavné
jméno, resp. přívlastek, je řazeno na druhé, příp. třetí místo. Jinak
řečeno, ani jedno heslo nezačíná přídavným jménem. Tato zásada
není dodržena jedině u anglických termínů v anglicko-českém
a česko-anglickém slovníku.

Slovník je určen nejširší veřejnosti, především však učitelům,

studentům, zdravotníkům, sociálním pracovníkům a právníkům.
Není určen profesionálním psychologům, zvláště těm, kteří pracují
v základních výzkumech. Současná psychologická terminologie je
natolik rozsáhlá, že si pro tuto práci vyžaďuje slovníky přesahující
10 000 výkladových hesel.
Poslední psychologický slovník byl na našem knižním trhu v roce
1947 (jako druhé, rozšířené vydání slovníku z roku 1939) od Karla
Černockého. Co se týče encyklopedií, roku 1973 vyšla ojedinělá
publikace autorů Františka Hyhlíka a Milana Nakonečného: Malá
encyklopedie současné psychologie. Obsahuje na 70 rozsáhlých,
encyklopedicky pojatých hesel.
Závěrem by autor rád dodal, že i když první hesla tohoto slovníku
začala vznikat nedlouho po ukončení studií, při četbě prvních od-
borných článků, práce na slovníku měla až do loňského roku daleko
k systematičnosti a měla spíš charakter občasného záchvatovitého
OneMOCněnĺ VĺZ).
Mé díky patří všem kolegům psychologům a psychiatrům, kterým
se autor zvláště v poslední době musel dokonale zprotivit stálým
dotazováním na nejrůznější terminologické nuance, a které, jak už
to bývá, většinou nepatřily vůbec do jejich oboru.
Zvláštní dík patří PhDr. Haně Junové, předsedkyni obce psycho-
logické, za pomoc při zjišťování autobiografických dat českých
a slovenských psychologů.
Největší dík pak Heleně, mé ženě, která během mnoha stěhování
kartotéční krabice nikdy omylem nezapomněla u popelnic, naopak,
heslář nesčíslněkrát přepsala, původně na stroji Remington, později
Consul, a nakonec na počítači Macintosh Classic připravila k vydá-
ní. Bez její práce by slovník nikdy nevznikl.
Dík patří také nakladateli, Mgr. Jiřímu Budkovi, který nejenže měl
odvahu dílo vydat, ale stanovil i cenu, jež je zpřístupňuje nejširší
čtenářské obci.

P. H.
Praha
9. června 1993

a-, ne
AA, viz Alkoholici anonymní
AB, něm. zkratka pro názorné, eidetic-
ké obrazy paměti
abázie, neschopnost chodit; nemá org.
podklad; nejčastěji je podmíněna hys-
terií; viz též astázie
aberace, odchylka tvaru n. funkce od
normálu
aberace chromozómová, označení
poruch normální řady chromozómů,
zvláště jejich tvaru, např. u oligofrenie
n. mongolismu
aberace mentální (duševní), odchylka
bez bližšího označení druhu
aberace sexuální, viz deviace sexuální
abiogeneze, samoplození; představa
o vzniku života z neživé hmoty
abiotický, neživý
abióza, neschopnost života
ablutomanie, chorobné nutkání mýt
se, koupat
abnormalita (abnormita), zvláštnost,
nepravidelnost, odchylka od obvyklého
jevu; ve statistice abnormální pouze
odchylky, kt. překročí 95 % hranice
Gaussovy variability
abolice, zrušení, většinou trestního ří-
zení, či odvolání zákona; též hnutí J.
Buttlerové (1877) za zrušení mravnost-
ní policie a nevěstinců
abortus, viz potrat
abreakce, znovuprožití patogenních
" emočních zážitků, potlačených emocí,
s odpovídajícím citovým doprovodem;
' cílem je uvolnění emočního napětí
: abreakce hypnotická, proces abreak-
,: ce v hypnóze za pomoci situace navo-
zené sugescí
absence, náhlá, několik sekund trvající
ztráta vědomí, kt. si okolí nepovšimne;
příznak urč. typu epilepsie (viz petit
mal)
absorpce, zaujatost danou činností; ve
smyslu pozitivnim, kdy je pozornost
člověka produktivně zaměřena; ve

smyslu negativnim může být chápána

jako vytržení z reality
abstinence, stav, kdy se jedinec vědo-
mě a ze své vůle naprosto zříká použití
něčeho či nějaké činnosti; např. a.
sex., alkoholická, léková aj.
abstrakce, psych. činnost, pomocí níž
jsou odkrývány podstatné vlastnosti
předmětů n. vztahy mezi nimi; způsob
myšlenkového postižení předmětu, je-
hož pomocí vymezujeme urč. stránku
či vlastnost věcí, kt. bychom smyslově
neodlišili; výsledkem jsou pojmy, kt.
nelze vnímat n. si představit
abstrakcionismus, používání mnoha-
významových pojmů, symbolů; schizo-
frenie
absurdní, něco protismyslného, kon-
tradiktorického, vnitřně rozporného
abúlie, nedostatek vůle, ztráta n. sní-
žení volních činností; symptom někt.
psych. poruch
abúlie sociální, netečnost vůči okolí
abusabilita, termín se vztahuje k do-
mněnce, že někt. děti mohou "přitaho-
vat" zneužívání (abúzus) n. špatné za-
cházení svých rodičů; k takovým takto-
rům patří nadměrná plačtivost, fyzický
handicap, nedonošenost
abúzus, nadměrné požívání toxických
látek (alkohol, káva, tabák, léky aj.);
dělen na a. bez návyku, s návykem,
jednorázový, opakovaný, příležitostný,
pravidelný, periodický
a. c., nedoslýchavost; jedinec slyší jen
hlasité zvuky přímo u ucha
acathexis, nedostatek emocí ve vzta-
hu k něčemu, co má (nevědomě) znač-
nou důležitost
acrai, viz nymfomanie
acrasia, ztráta sebekontroly
acrofobie, chorobný strach z vysokých
míst
acting out, vypadnutí z role při psy-
chodramatu, hraní rolí či jiné psychoter.
technice
acyanoblepsie, barvoslepost; ne-
schopnost vidět modrou

acyanopsie, barvoslepost; neschop-

nost vidět fialovou
adaptabilita, schopnost jedince při-
způsobit se prostředí přírodnímu i spo-
lečenskému
adaptace, obecná vlastnost organismů
přizpůsobovat se podmínkám, ve kt.
existují; biol. zákl. vlastnost živé hmo-
ty, schopnost organismu n. jeho jedno-
tl. orgánů přizpůsobit se vnějším, dříve
neobvyklým podmínkám; psychol. za-
hrnuje přizpůsobení se chování, vnímá-
ní, myšlení, postojů; soc. proces po-
stupného přizpůsobování se člověka
soc. podmínkám; poruchy chování jsou
pak chápány jako ztroskotání adaptace
adaptace negativní, pokles prahové
hodnoty při opakovaném podnětu
adaptace smyslová, přizpůsobení
smysl. orgánů dlouhotrvajícím podně-
tům, např. adaptace oka na světlo
a tmu; a. se liší od senzibility (viz)
adaptace sociální, posun, k němuž
dochází v soc. psychologických či "kul-
turních" rysech jedince po přechodu do
nového prostředí; J. B. Skinner doporu-
čuje starším lidem, kt. ubíhá život
v nudné rutině, změnu prostřed ; pře-
stěhování; nutnost navazovat nové
vztahy, nové soc. role, nové orientace
v novém prostředí vybudí novou aktivi-
tu jedince
adaptace zraku barevná, přizpůsobi-
vost receptorů a sítnice na různé hod-
noty světla; pokles citlivosti na barvu
při déledobějším vnímání
adaptace zraku jasová, přizpůsobení
se oka střednímu jasu obrazu na škále
černá - světlá, protože neobsáhne trva-
le celý fyzikální rozsah intenzity světla
adaptometrie, měření vlivu tmy na
změnu zrakového prahu
adipozita, zast. výraz pro obezitu, oty-
lost, nadváhu
adipsia, nemožnost pít; při org. poško-
zeních mozku
adjustace, proces vpravování se do
nových život. situací jako specifický pří-
pad adaptace; přizpůsobení se novým
soc. podmínkám při vstupu do práce,
učení aj.; rozhoduje aktivita subjektu,
kt. vynaloží, aby překonal předchozí
formy chování
adjuvans, doplňková léčebná techni-
ka; v psychoter. jsou např. za adju-
vans považována psychofarmaka
adlerovský, typický pro teorii a psy-
choanal. postupy A. Adlera, často
označované jako individuálni psycholo-
gie, kde je stěžejní koncept pocitu mé-
něcennosti ; pro člověka je nejpodstat-
nější boj s pocity méněcennosti, ať již
jsou vědomé či nevědomé, tělesné,
psychické či sociální
administrace testu, přesné pokyny,
jak pracovat s psychol. testem, dále po-
kyny pro vyhodnocování a interpretaci
testu; kromě tohoto manuálu (viz) exis-
tuje i různě dlouhá doba nácviku práce
s testem, od několika hodin až po něko-
lik let, kupř. u Rorschachova testu
adolescence, období mezi pubertou
a ranou dospělostí; nástup sekundár-
ních pohlavních znaků, dosažení po-
hlavní zralosti, dozrávání rozumových
schopností a dotváření integrity osob-
nosti
adopce, viz osvojení .
adorace, zbožňování, uctívání; hlubo-
ká emocionální vazba na obdivovanou
osobu, často neurotická
adrenalin, hormon dřeně nadledvinek;
udržuje krevní tlak, zvyšuje hladinu
krevního cukru (zatímco inzulin ji snižu-
je); k zvýšení jeho hladiny, a tím ke
zvýšení krevního tlaku, dochází při
afektech a stresu
adualismus, neschopnost rozlišovat
mezi světem svého myšlení a světem
reality; časté u malých dětí
adultomorfismus, interpretace chová-
ní dítěte z pohledu dospělých; neodů-
vodněné přisuzování dospělých rysů,
charakteristik či procesů dítěti
aerofagie, doslovně pojídání vzduchu;
lapání po vzduchu a jeho polykání

aerofobie, chorobný strach z pobytu

na vzduchu, z průvanu
aeroneuróza, žaludeční potíže, po-
drážděnost, emoční labilita; porucha
letců
aerostenie (flying stress), reakce
akutní vyčerpanosti (válka)
afagie, neschopnost polykat
afázie, porucha řeči; bud' motorická
porucha mluvidel, n. senzorická poru-
cha příjmu řečových informací; inteli-
gence není snížena
afázie amnestická, postižený může
mluvit, ale nerozumí tomu, co se mu ří-
ká a co čte
afázie ataktická, nemožnost vyjadřo-
vání písemného (agrafie) n. ústního;
postižený rozumí všemu, co se mu říká
afefobie (haptefobia, hafefobia), cho-
robný strach před dotyky
afekce, obecný termín pro pocitový
a emocionální aspekt zkušenosti n. zá-
žitku
afekt, silný, bouřlivě, ale krátce probí-
hající citový stav, např. hněv, zděšení,
radost, nadšení apod.; projevuje se
zrychleným dýcháním a tepem, zčerve-
náním (stenický), n. zpomaleným de-
chem a tepem, zblednutím (astenický)
afekt patický, krátkodobý mrákotný
stav na vrcholu zlostného výbuchu;
ztráta paměti na jeho průběh; krajní vy-
čerpanost, těžší oligofrenie
afektivita, soubor emočních procesů
duš. života; schopnost reagovat pro-
střednictvím citů a emocí
afémie, postižený rozumí slyšenému,
sám však nemůže mluvit
aferentace zpětná, Anochinův termín,
zpětná signalizace o stupni úspěšnosti
reflexních odpovědí CNS; ve vztahu
k reflexnímu aktu hraje koordinující úlo-
hu
aferentní (dostředivý, centripetální),
směr od periférie k centru; cesta vzru-
chu vedená dostředivými nervovými
drahami do ústředí v míše n. mozku;
opakem eferentní (viz)

afiliace, tvorba citových a soc. kontak-

tů s druhými lidmi
afónie, chorobná ztráta hlasu org. či
funkčního původu
afrázie, porucha rozumová; neschop-
nost mluvit přiměřeně dané situaci
afrénie, "ztráta mysli", termín užívaný
ve starších psychiatr. pracích pro ztrátu
normálních, vědomých funkcí
afrodisiaka, prostředky povzbuzující
pohlavní pud
afunkce, dočasná n. trvalá neschop-
nost činnosti urč. orgánu
agelia, neschopnost smát se
agerázie, vitální, zdravý vzhled osoby
v pokročilém věku
ageuzie, ztráta chuti
agitofázie (agitolálie), mimořádně
rychlá řeč s polykáním hlásek a vyne-
cháváním slov
agitolálie, viz agitofázie
agitovanost, motorický neklid; neúčel-
né, rychle se měnící bezcílné jednání;
při úzkosti, panice, psychózách (viz)
aglutice, chorobná neschopnost poly-
kat
agluzie, neschopnost vnímat chut'ové
vjemy
agnózie, neschopnost poznávat vní-
mané předměty, přestože funkce smy-
sl. orgánů je neporušena; např. a.
akustická, optická, hmatová aj.
agónie, stav bezvědomí těsně před
smrtí
agorafobie, chorobný strach z pobytu
v otevřeném prostoru; postižený se bojí
přejít náměstí, ulici apod.
agování, vybití nevědomých emočních
impulsů v jednání
agrafie, chorobná ztráta schopnosti
psát při zachované inteligenci
agramatismus, neschopnost tvořit
a spojovat slova, skloňovat, časovat
apod., zpravidla u nedoslýchavých, ne-
slyšících n. slabomyslných dětí
agravace, úmyslné zveličování přízna-
ků nemoci
agrese, nepřátelství, útočnost či výboj-

nost v jednání vůči urč. objektu, útok

na překážku (osoba, předmět) na ces-
tě k uspokojení potřeby; jsou rozlišová-
ny čtyři stupně: 1. bez vnějších proje-
vů, probíhá pouze v myšlení, 2. projeví
se navenek, např. nadávkou či hrubým
slovem, 3. destrukce, projeví se
bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů
aj., 4. fyzické napadení druhé osoby
agrese altruistická, zaměřená
k ochraně druhých
agrese anticipující, agresívní reakce
s cílem hájit vlastní teritorium vůči ve-
třelci
agrese indukovaná, agrese vyvolaná,
nejčastěji s úmyslem zkoumat agresív-
ní chování
agrese instrumentální, agresívní pro-
jevy, kt. jsou výsledkem učení, zkuše-
nosti; agrese, kt. byla osvojena proje-
vy, kt. okolí svými reakcemi posílilo
agrese přesunutá, agrese zaměřená
proti organismu n. objektu, kt. není
zodpovědný za podněty, kt. spustily
agresívní chování; termín často užíván
klinickými psychology v souvislosti
s obrannými mechanismy
agresivita, tendence k útočnému jed-
nání vůči druhé osobě či okolí; u člově-
ka je její příčinou často frustrace (viz)
agrypnie (insomnie), chorobná ne-
spavost, projevující se ztíženým usíná-
ním, nočním procitáním n. předčasným
probouzením se
aha-zážitek, radostný zážitek dostavu-
jící se při náhlém vyřešení problému
pochopením vzájemných vztahů; viz
vhled
achloropsie, barvoslepost; neschop-
nost vidět zelenou
achluofobie, chorobný strach ze tmy
achromatismus, viz barvoslepost
achromatopsie, viz barvoslepost
achromázie, viz barvoslepost
aidoiomanie, viz erotomanie
AIDS (Acquired Immuno-Deficiency
Syndrom), získaný syndrom snížené
imunity, způsobovaný virem HIV, kt. se

objevil v 50. letech v Africe, odkud se

s růstem mezinárodního obchodu s krví
rychle rozšířil do celého světa; nejohro-
ženějšími skupinami homosexuálové
a toxikomani
aichmofobie, chorobný strach z ost-
rých předmětů
ailurofobie, chorobný strach z koček
akalkulie, neschopnost počítat; příči-
nou je poškození kůry dominantní he-
misféry
akarofobie, chorobný strach z drobné-
ho hmyzu
akatafázie, porucha řeči, neschopnost
najít vhodné výrazy
akatalepsie, chorobná nechápavost
akatamatézie, a) ztráta schopnosti
chápat; b) ztráta schopnosti rozumět
mluvené řeči
akatizie, bezdůvodné pobíhání, neuro-
tická neposednost; též u přecvičených
leváků
akcelerace, zrychlení, zpravidla urych-
lení růstu, těl. vývoje a biol. zrání, též
rozumových schopností u urč. jedinců
v rámci generace n. při srovnání gene-
rací
akceptace, přijímání jedince jinou oso-
bou n. skupinou
akceptor činnosti, Anochinův výraz
pro model budoucích výsledků činnosti;
v okamžiku začátku děje mozek ve
shodě s přijatým řešením připravuje
model budoucích výsledků; příjem
zpětné aferentace (viz) způsobí porov-
nání informace o skutečném výsledku
s předem vytvořeným modelem
akinézie, neschopnost n. omezení po-
hybu částí těla n. svalů; příčinou poru-
chy nervové, kloubní, svalové
aklimatizace, období přizpůsobování
se novému prostředí (škola, internát,
pracoviště)
akmé, vyvrcholení urč. děje, dosažený
vrchol
akmeologie, věda o dospělosti; termín
N. N. Rybnikova z roku 1928
akne vulgaris (trudovina), nejčastěji

v kůži obličeje, podmíněno zánětem

v okolí vlasového míšku; ovlivnitelné di-
etou, kosmetickou péčí a psych. sta-
vem; běžné v pubertě
akomodace, pův. schopnost oka při-
způsobit se vidění na různou vzdále-
nost změnou tvaru oční čočky; též vý-
sledek
akomodace smyslová, ztráta citlivosti
ve smysl. orgánu způsobená dlouho-
dobou stimulací stejné úrovně
akomodace sociální, změna činností,
organismus se přizpůsobuje požadav-
kům vnějšího prostředí; spolu s asimi-
lací (viz) termíny J. Piageta; viz též
adaptace, adjustace
akrocefalie, věžovitá lebka
akrofobie, vic acrofobie
akromegalie, hormonální porucha pro-
jevující se zvětšením prstů, nohou, bra-
dy, nosu, rtů, jazyka
akt adaptivní, Carrův termín pro pri-
mární jednotku chování; probíhá ve
třech stupních: 1. motivující podnět, 2.
senzorický podnět, 3. reakce, kt. mění
situaci tak, aby byly uspokojeny moti-
vační zdroje
akt duševní, záměrná a svou kvalitou
a trváním relativně uzavřená část pro-
žitkového procesu charakteristická ak-
tivní činností jedince; např. akt vnímání,
myšlení, volní aj.
akt ideomotorický, skutek, čin vychá-
zející zjevně z urč. nápadu, myšlenky
aktivace, viz aktivizace
aktivita, schopnost jednat, provádět
činnost; týká se též anorganické pří-
rody, života organického i psychické-
ho
aktivita instrumentální, účelová a.,
daná cílem
aktivita myšlenková, a., kt. jedinec
uplatňuje při řešení problémů
aktivita psychická, zahrnuje celý duš.
život, jeho podstatu, a neustálé změny;
proces, v němž duš. stavy představují
pouze přechodné okamžiky rovnováhy
aktivita senzomotorická, soubor čin-
ností, kt. vedou k získání motorických
dovedností
aktivita tvůrčí, činnost člověka, kt. ve-
de k vytvoření nového díla n. hodnoty
aktivita učební, činnost zaměřená na
ped. cíl, tj. získání urč. vědomostí n.
dovedností
aktivita vnímání, schopnost jedince
určovat smysl. kvality v různých pod-
mínkách
aktivizace, šířeji nespecifické označe-
ní úrovně aktivity, vybuzenosti, založe-
né na smyslové, žlázové, hormonální
a svalové připravenosti k činnosti; ve
fyziol. úroveň činnosti kortexu vybuze-
ného podrážděním smysl. orgánů zpro-
středkovaného retikulární formací moz-
kového kmene; též vzrůst frekvence
a úbytku amplitudy rytmů EEG jako vý-
sledek podráždění; každý nový podnět
vyvolává vzrůst aktivizace, avšak opa-
kování snižuje výsledek až k nule (viz
reflex orientační, habituace); ukazateli
aktivizace jsou srdeční tep, tempo de-
chu, psychogalvanická reakce, svalové
napětí, rozšíření zorniček, růst citlivosti
smysl. orgánů, zrychlení reakčního ča-
su; řada autorů zde vidí fyziol. základ
pro urč. osobnostní rozdíly; H. J.
Eysenck (1967) uvádí, že jeho osob-
nostni dimenze neuroticismus - ne-
neuroticismus a extroverze - introverze
jsou funkcemi dvou dimenzí aktivizač-
ního systému thalamu a mozkového
kmene; jiní autoři vidí ve špatné funkci
aktivizačního systému příčiny někt.
duš. poruch, kupř. neurotický systém
je char. hyperaktivním aktivizačním
systémem, také introvertované osob-
nosti v mnoha ohledech jednají, jako
by byly trvale vysoce aktivizované, mají
větší reakci na bolest, rychlejší EEG
rytmus, pomaleji vypracovávají návyky;
ve vztahu k výkonu a řešení problémů
je uváděno, že mírný strach a mírná
frustrace mají kladný vliv, ovšem jen
k urč. hranici, za níž následuje stresují-
cí oblast; existují však značné individu-

álni rozdily, pro někoho je obtížná situ-

ace aktivizační silou, kt. mobilizuje jeho
rezervy, u jiného vyvolá chaotické jed-
nání; časová tiseri a obavy ze selhání
a neúspěchu vyvolávají příliš vysokou
aktivizační úroveň, kt. není příznivá pro
složitější psych. činnosti; viz též arou-
sal, úroveň aktivační
aktograf, přístoj registrující těl. pohyby
v bdělosti i ve spánku
aktualizace, vhodné přizpůsobení urč.
obsahu, např. předepsaného učiva,
současnému životu
akulturace, proces vrůstání jedince do
kult. společenství, n. přizpůsobení se no-
vému kult. prostředí; dle H. S. Sullivana
má tyto stupně: vztah k matce - k hrač-
kám - ke skupině vrstevníků - období
egocentrismu - přelétavá přátelství - tr-
valejší přátelství, tj. stupeň zralosti daný
plným zařazením do společnosti
akupresura, léčba tlakem prstů na
přesně určená místa povrchu lidského
těla
akupunktura, vpichování jehel k od-
straňování bolesti či léčení někt. cho-
rob (alergie, migréna aj.)
akustofobie, chorobný strach z mraků
akutrauma, porucha sluchu způsobe-
ná náhlým nadměrným hlukem (vý-
buch)
alálie, neschopnost mluvit, vyslovovat
deněné hlásky; příčinou zanedbanost,
poruchy organické, funkční, motorické
koordinace i poruchy soc. komunikace
alela, dědičný základ znaku; párově
bud stejné u téhož genu (homozygot)
n. různé (heterozygot)
alergie, specifická přecitlivělost orga-
nismu, zejména zvýšená imunologická
reaktivita na látky tělu cizí (pyl, seno,
lepek, lék aj.), někdy též vyvolaná psy-
chogenně; viz též idiosynkrazie
alertnost, názor, že lidský organismus
je již svou přirozeností aktivní
alethia, neschopnost zapomínat
alexie, ztráta schopnosti číst při zacho-
vaném zraku

10

alfabetizace, hnutí za odstranění ne-

gramotnosti
algedonický, jsoucí ve vztahu k pří-
jemné - nepříjemné, radostné - bolest-
né dimenzi zážitku
algézie, přecitlivělost na bolest
algezimetr, přístroj měřící citlivost na
bolest pomocí změny tlaku jehly posu-
nované po pokožce
alghedonie, viz masochismus
algie, bolest
algochronometr, algezimetr (viz) spo-
jený s přístrojem zachycujícím čas
algofílie, sex. deviace; touha působit
bolest; též algolagnie, neronismus, sa-
dismus, masochismus
algofobie, chorobný strach z vlastní či
cizí bolesti
algolagnie aktivní, viz sadismus, ne-
ronismus, algofílie
algolagnie pasívní, viz masochismus
algomanie, chorobná touha po bolesti
algometr, viz algezimetr
algoritmizace výuky, a) program,
kterým je povinen řídit se žák, tj. řešit
úlohy různých tříd, b) program, kt. se
musí řídit vyučující
algoritmus, přesný předpis, kt. se Ize
naučit; podle něho se v urč. pořadí vy-
konává soustava operací vedoucích
k vyřešení všech úloh daného typu;
např. sčítání, násobení, odmocňování
i řešení složitějších problémů
alienace, odcizení
alienofobie, chorobný strach ze všeho
cizího, pocit odcizení
alkohol-dehydrogenáza, enzym, s je-
hož pomocí se alkohol rozkládá na
acetaldehyd
Alkoholici anonymní (AA), dobrovol-
ná organizace jedinců závislých na al-
koholu, zal. r.1935 v USA pro vzájem-
nou pomoc sobě i jiným, léčícím se či
dosud se neléčícím osobám; alkoholis-
mus je chápán jako choroba; dnes vel-
ká organizace s mnoha odbočkami
v různých zemích světa a přibližně 1,5
miliónem denů, tj. největši svépomoc-
ná skupina (viz) na světě; vydává ča-
sopisy, knihy, zásadně na nevýděleč-
ném principu; systém 12 stupriů ; AA
věří ve vyšši moc, které svěřují své
osudy, je to zvláštní forma víry - do
vyšší moci si každý promítá vlastní
představu, pro mnohé je to samotné
společenství AA, pro další Bůh, Osud,
Svoboda; podstatná je víra v synergii,
tedy zmnožování sil jednotlivců jdou-
cích za společným a jasně formulova-
ným cílem, podle rovnice, že jedna
a jedna jsou nejméně tři; v AA jde
o střízlivost jako styl života, tedy o po-
zitivní postoj, na rozdíl od negativního
pojetí, ve kt. se mluví o dietě bez alko-
holu či o abstinenci, o zříkání se požit-
ku provázené utrpením; závěrečným ri-
tuálem každého setkání je modlitba:
"Bože, dej mi sílu, abych mohl změnit
to, co změnit jde. Trpělivost snášet to,
co změnit nejde. A moudrost, abych
dokázal jedno od druhého rozlišit."; v r.
1970 vznikly v rámci hnutí zvláštní sku-
piny pro lidi úzce spojené s alkoholiky:
AI-Anon, a dále skupiny dětí žijících
s rodiči alkoholiky: Alateen
alkoholik, dověk závislý na požívání
alkoholických nápojů; zast. termín, kt.
se v současné lékař. diagnostice ne-
používá, nahrazuje se termínem osoba
závislá na alkoholu
alkoholismus, choroba vznikající
v důsledku častého a nadměrného po-
žívání alkoholických nápojů; vzniká
chorobný návyk a ztráta kontroly nad
pitím; viz též pijáctví, stadia vývojová
alkoholismu, metabolismus alkoholu,
opilost
allocheirie, nesprávné pocit'ování vje-
mu u odpovídajícího orgánu na druhé
straně těla (např. bodnutí v levé ruce
pocit'ováno v pravé); u hysterie a org.
nervových poruch
allomnézie, kvalitativní porucha pamě-
ti, zkreslení vzpomínek
allopsychický, popisující psych. pro-
cesy, pro něž je podstatný podnět

11

z vnějšího světa (např. projekce je jed-

ním z allopsychických procesů)
allopsychóza, opak autopsychózy
(viz)
allotriofágie, chorobné nutkání pojídat
neobvyklé potraviny
allotropický, zaměřený jinam; charak-
teristika osoby, jež není egocentrická,
jež se zajímá o blaho druhých
alopecia, holohlavost
alterace, změna psychiky vlivem cho-
roby, drogy, příp. prostředím; též změ-
na těl. orgánů
alter-ego, druhé Já; jev vznikající při
rozštěpení osobnosti; u S. Freuda
označení Ono
alternace, změna, střídání
alternace činnosti, rychlost, s níž se
objevují nové činnosti, např. při řešení
problémů aj.
alternace osobnosti, střídavé prožívá-
ní dvou odlišných osobností
altruismus, výraz A. Comtea; neso-
becký charakter mezilidských vztahů;
projevuje se myšlením, cítěním a jed-
náním, kt. bere ohled na ostatní lidi;
opak egoismu (viz)
amatofobie, chorobný strach z prachu
amauróza, úplná slepota (viz) vrozená
n. získaná
amaxofobie, chorobný strach z do-
pravních prostředků a především z jíz-
dy v nich
ambice, úsilí o vyniknutí a dosažení ži-
vot. plánů
ambiciózní, nadměrně ctižádostivý;
v ped. nevhodný postoj rodičů, kteří
kladou nadměrné a nesplnitelné poža-
davky na své děti
ambicióznost, snaha, touha dosáh-
nout vysoký osobní cíl; nikdy nevede
k uspokojení, protože aspirace (viz)
jsou vyšší než skutečné možnosti je-
dince, což vede k pocitům křivdy
ambidexter, dověk přibližně stejně
obratný, příp. neobratný, na pravou
i levou ruku
ambiguita, dvojznačnost pocitů

a představ, např. že člověk současně

spí i bdí
ambiopie, vada zraku projevující se
dvojitým viděním
ambitendence, motivační nerozhod-
nost
ambivalence, současný výskyt proti-
chůdných tendencí v psych. procesech
ambivalence afektivní, současný vý-
skyt protikladných citů ve vztahu k jed-
nomu objektu (láska - nenávist, odpor-
náklonnost, strach - touha)
ambivalence intelektuální, současný
výskyt protichůdných rozumových ar-
gumentů
ambivalence volní, neschopnost roz-
hodnout se ve volním směřování; viz
ambitendence
ambiverze, současný výskyt introverze
a extroverze (viz) u téhož jedince
amblyopie (tupozrakost), hluboce
snížená zraková ostrost i s brýlovou
korekcí, zpravidla na jednom oku; vzni-
ká v útlém věku, Ize léčit
amence, přechodná n. trvalá duš. po-
matenost projevující se ztrátou časové
n. místní orientace, někdy s halucina-
cemi a bludy
amfigenesis, sex. inverze; homosexu-
ální jedinec je schopen mít sex. styky
i s jedinci opačného pohlaví
amimie, vyhaslost mimických projevů
při někt. duš. poruchách
amnézie, časově ohraničená ztráta pa-
měti; neschopnost reprodukovat pamě-
t'ový materiál z urč. časového úseku;
příčinou jsou poruchy vědomí všeho
druhu, mrákotné stavy u hysterie, při
epileptickém záchvatu, po otravách
houbami, CO, alkoholem, HzS, po
otřesu mozku apod.
amnézie posthypnotická, neschop-
nost vybavit si prožitky a jednání z prů-
běhu hypnózy; obvykle na příkaz hyp-
notizéra zapomenout vše, co se bě-
hem hypnózy odehrálo
amnézie progresívní, dle T. Ribota
člověk ve vysokém stáří ztrácí nejdříve

12

čerstvé vzpomínky, později starší udá-

losti, nejdéle si uchovává zážitky
z mládí a dětství
amnézie retroaktivní, viz a. retrográd-
ní
amnézie retrográdní, krátkodobá ztrá-
ta paměti na události před úrazem,
onemocněním apod. (otřes mozku,
šok, epileptický záchvat, noční děs aj.)
amnézie taktilní (doteková), viz aste-
reognózie
amnézie trvalá (globální), ztráta pa-
měti v konečných stadiích org. poruch
CNS
amnézie verbální, ztráta paměti pro
slova
amnézie vizuální, ztráta paměti pro
psaná slova, tzv. slovní slepota
amok, kulturně speeifický syndrom,
pův. z Indonéských ostrovů; akutní
psychóza projevující se násilnými činy
a zuřivostí
amoralismus, postoj, příp. chování ne-
respektující uznávané mravní zásady
amorální, označení souboru motivů,
postojů a chování odporujících hodno-
tám uznávaným společností
amorfní, beztvarý, rozplývavý
amorfognózie, neschopnost poznávat
hmatem rozměr a tvar předmětu
amor insanus, viz erotomanie
amor lesbicus, ženská homosexualita
amúzie, ztráta schopnosti vnímat a po-
znávat melodii, harmonii, rytmus
a tempo při zachovaném vnímání jed-
notl. tónů; viz též dysmúzie
amuzikální, hudebně nenadaný
amychofobie, chorobný strach z drá-
pů, spárů a poškrábání
anafie, snížená schopnost vnímat
hmatové počitky
anafrodisie, sex. porucha, neschop-
nost sex. vzrušení
anafylaxe, druh alergie; přecitlivělost
na cizorodé bílkoviny; viz též šok ana-
fylaktický
anagogický, vedoucí vzhůru, směřující
k duchovnu či k ideálu; termín užívaný
 C. G. Jungem ve vztahu k idealistic-
kým n. moralistickým rysům nevědo-
mých myšlenek
anagram, slovní hádanky (přesmyčky
aj.)
anaklitický, závislý na jiné osobě;
např. muž, jehož myšlení, city i činy
jsou řízeny dominantní ženou; viz též
deprese anaklitická
anakúzie, hluchota
analeptika, léky zlepšující krevní oběh,
dýchání, n. povzbuzující život. aktivitu
analfabet, člověk, kt. neumí číst ani
psát
analgetika, léky tlumící bolest
analgézie, ztráta bolesti u urč. oblasti
kůže v důsledku poškození nervové
dráhy
analita, pojem psychoanal. ; zahrnuje
pudové konflikty, psych. zvláštnosti
související s libými pocity prožívanými
dítětem při defekaci; viz též erotismus
anální, charakter anální
anální, v psychoanal. stadium vývoje,
kdy je vybíjení libida soustředěno pře-
vážně na řitní oblast; viz též erotismus
anální, sexualita infantilní
analytik laický, osoba, kt. prošla vý-
cvikem v psychoanal. a má oprávnění
provozovat praxi, nedosáhla však me-
dicínského titulu
analýza, rozbor a členění předmětu n.
jevu na jednotl. prvky a části; myšlen-
kové rozčlenění celku na části, vlast-
nosti n. souvislosti pro určení podstat-
ných znaků zkoum. pojmu
analýza aktivní, psychoter. postup;
nemocný volně asociuje a terapeut
současně interpretuje a radí mu
analýza algoritmická, rozložení urč.
postupu na konečný počet přesně ur-
čených kroků (operací); slouží k posou-
zení nároků na vnímání, pozornost,
rozhodovací procesy při výkonu určité
činnosti; využití v ergonomii, psychol.
práce, exper. psychol.
analýza anamnestická, Jungův po-
jem; analýza život. historie nemocného

13

a jeho interpersonálních vztahů v růz-

ných obdobích života
analýza bytí, pojem hlubí nép ydiol. ; pro-
niknutí k podstatě sebe sama, k bytí,
kt. je skryto za symptomy bytí
analýza dat explorační, způsob mate-
maticko-statist. ověřování souvislostí
a závislostí mezi proměnnými veličina-
mi, při expertizní činnosti, modelování
umělé inteligence
analýza didaktická, psychoanal. ter-
mín W. Reicha pro tréninkovou psy-
choanalýzu, kterou pod vedením zku-
šeného psychoanalytika musí projít
každý budoucí analytik (min. 500 ho-
din)
analýza diskriminační, statist. proce-
dura; jejím cílem je kvantifikovat a vali-
dizovat lineární funkci, kt. s nejmenší
možnou chybou odlišuje dvě či více po-
pulací; např. v čem se dvě skupiny ne-
mocných od sebe navzájem liší, jakou
měrou se proměnné na rozlišení podí-
lejí
analýza existence, pojem hlubinné
psychol. pro zkoumání všech údajů
o životě jedince, o jejich smyslu a hod-
notě pro jeho život; při nesplněném n.
špatně naplněném smyslu života vzni-
ká existenciální frustrace (viz)
analýza faktorová, statist. metoda
zkoumající vztahy mezi mnoha pro-
měnnými; předpokládá, že řadu vzá-
jemně korelujících znaků Ize převést na
společný faktor; postupně se zjišt'uje:
a) počet společných faktorů, b) jejich
specifika, c) stupeň závislosti jednotl.
znaků na různých faktorech; z korelací
každých dvou proměnných vzniká ko-
relační matice; v psychol. pův. použí-
vána pro inteligenční testy E. E.
Spearmanem, dnes se pro modely fak-
torové analýzy užívají počítače
analýza funkcionální, poznání celku
a jeho struktury rozborem jednotl. funk-
cí a jejich vzájemných závislostí
analýza charakterová, v psychoanal.
odhalování a překonávání paciento-

vých obranných mechanismů; též ana-

lýza a práce s jednotlivými chorobnými
příznaky
analýza interakční, soc. psychol. me-
toda pro analýzu skupinové komuni-
kační aktivity
analýza kauzální, a. vztahů mezi pro-
měnnými; v psychol. používaná s vel-
kou obezřetností, vzhledem k příliš vel-
kému počtu známých i utajených vzta-
hů, vlivů, působících v "životním poli"
zkoum. jedince, skupiny; viz dávno
překonané schéma R = f (S)
analýza klastrová, viz a. shluková
analýza konfigurační, statist. metoda
umožňující zjistit výskyt urč. typů n.
syndromů v souboru sledovaných
osob; hledají se ty konfigurace, kt. se
vyskytují méně často než náhodně
analýza korelační, matem. analýza
vztahů, kt. existují mezi náhodnými ve-
ličinami; určuje těsnost a stupně vzta-
hů, kt. mezi veličinami existují
analýza kovarience, jde o spec. ana-
lýzu rozptylu (viz); používá se tehdy,
když se z. o. nedají vyrovnat či náhod-
ně rozdělit do dílčích skupin
analýza maticová, využití matic při
psychol. výzkumech; klasický příklad
sociometrie (viz)
analýza operační, zal. na matem. mo-
delování, na teorii pravděpodobnosti,
využívá rozložení systémů do struktur
a procesů na algoritmy; užití při teorii
her, programovaném učení, srovnávání
výkonnosti systémů
analýza ortodoxní, klasická psycho-
anal. S. Freuda
analýza osudu, Szondiho teorie i me-
toda hlubinné psychol.; každý jedinec
v sobě nese plán svého osudu jako dě-
dičností určenou nucenou volbu; odkry-
tím osudu Ize pomocí terapie plán osu-
du pozměnit
analýza pasívní, "psychoanalýza bez
interakce", též ortodoxní, klasická
analýza pobytu lidského, fundamen-
tální ontologie; Heideggerův názor, že

14

teprve analýzou lidského "bytí vůbec",

bytí vytrženého ze závislosti na okol-
ním světě, Ize dojít k pochopení vlastní-
ho bytí a k poznání
analýza přes syntézu, Rubinštejnův
předpoklad, že vlivem společensky
podmíněné zkušenosti je v poznání
a myšlení člověka charakteristické to,
že syntéza předchází analýze
analýza přímá, přímé poskytování in-
formací pacientovi v psychoterapii
analýza psychometrická položko-
vá, zkoumání jednotl. položek, tj. otá-
zek v dotazníku, úloh v testu schop-
ností apod., matematicko-statist. me-
todami
analýza regresní, využití korelačních
metod pro stanovení závislosti mezi
jednotl. proměnnými; osobnostní testy,
dotazníky interpersonálních vztahů
analýza rozptylu, statist. metoda;
umožňuje současně sledovat účinky
dvou či více nezávislých proměnných
na pozorovanou závislou proměnnou;
umožňuje současně ověřovat několik
hypotéz, např. že rozdíly mezi dg. bu-
dou průkazné, že léčba A bude účin-
nější než léčba B a že různé skupiny
pacientů budou mít různý prospěch
z užitých léčebných postupů
analýza sekvenční, rozbor posloup-
nosti různých druhů interakce v déletr-
vajícím styku dvou či více jedinců, pro
sociálně psychol. účely
analýza shluková (klastrová), postup,
kdy ze souboru prvků (osoby, předmě-
ty aj.) jsou vytvářeny homogenní pod-
skupiny (shluky, klastry), tak aby prvky
klastru si byly co nejpodobnější a klast-
ry navzájem co nejodlišnější; na rozdíl
od analýzy faktorové (viz) klastry vy-
tvářejí urč. klasitikačně typologický
systém
analýza sít'ová, zal. na nalezení kritic-
kých cest, bodů v složitě organizova-
ných procesech; většinou graficky vyjá-
dřena; organizace kongresu (nával
u šatny; špatné rozmístění mikrofonů;
méně zajímavé příspěvky v pozdním
odpoledni aj.)
analýza snů, viz symbolika snová
analýza strukturní, zal. na porovnává-
ní funkcí jednotl. struktur a vztahu mezi
strukturami a celkem; hierarchie po-
třeb, hodnot, motivů
analýza systémová, hledání a koordi-
nování nejrůznějších prvků systému;
zaměřena např. na fungování složité
organizace, s cílem nalézt jiné, výkon-
nější uspořádání dílčích struktur a sub-
systémů (např. restrukturalizace
ČSAV)
analyzátor, funkční jednotka sestávají-
cí ze systému neuronů, kt. přenášejí
vzruchy z receptorů téže kvality; každý
analyzátor se skládá z receptoru (čid-
la), aferentního (dostředivého) nervu
a centra v kůře mozkové; existuje děle-
ní bud podle jejich uložení n. funkce
analyzátor endoceptivní, reaguje na
svalové napětí (mechanoreceptor), na
hormonální a enzymatické děje (che-
moreceptor)
analyzátor exoceptivní, zobrazuje vliv
prostředí na organismus a je to: a. či-
chový, chuťový, kožní (bolest, dotek,
teplota), sluchový, vestibulární (gravita-
ce), zrakový
analyzátor komplexní, tímto pojmem
je označována ruka, u kt. došlo ve vý-
voji človéka jako druhu ke sjednocení
kožních a pohybových počitků
analyzátor vnější, a. s receptory na
povrchu těl, např. zrak, sluch, kožní po-
city aj.
analyzátor vnitřní, takový typ a., kt.
má receptory umístěny ve vnitřních or-
gánech a tkáních n. na jejich povrchu
a zachycuje změny, ke kt. dochází
uvnitř organismu, např. pohybový ana-
lyzátor: jeho receptory (tzv. propriocep-
tory) umístěné ve svalech a šlachách
slouží k vnímání pohybů, polohy a roz-
poznávání tvaru předmětů dotykem
analyzátor vnitřností, tímto termínem
jsou někdy označovány receptory

15

umístěné ve vnitřních orgánech ovliv-

ňujících dýchání, zažívání apod.
analýza transakční, Bernova koncep-
ce skupinové psychoter.; rozlišuje tři
stavy ega, a) ego - rodič: způsoby
chování, kt. člověk přebírá v dětství bez
kritiky od rodičů (to za našich časů ne-
bývalo; proč se ptáš, nevíš kde máme
hodiny; všechno necháváš na poslední
chvíli); b) ego - ditě: pozůstatek vnitř-
ních stavů člověka z dětství, jeho poci-
tů bezmoci, strachu, protestu a radosti
(můžu odejít, a pak si jez co chceš; řekl
jsem šéfovi, že takhle se honit nene-
chám; muž měl dneska jednání na vlá-
dě); c) ego - dospělý: zpracované
a zhodnocené informace na základě
vlastní zkušenosti a vlastního rozumu
(vlak nám jede v jednu hodinu; mám
pocit, že Marek má starosti, měli by-
chom ho pozvat na večeři; nejseš už
unavený - chceš pomoct?); každá jed-
notlivá transakce obsahuje komunikač-
ní sdělení a reakci na ně, verbální či
neverbální
analýza vnější (a. smyslová, zákl.
smyslová diferenciace), smysl. orgá-
ny přijímají z okolí jen ten druh podně-
tů, pro něž jsou uzpůsobeny (zrakový
analyzátor světelné podněty, jazyk
chemické podněty apod.)
analýza vnitřní (korová, mozková),
umožňuje na základě dříve získaných
poznatků rozlišit jemné rozdíly vníma-
ných vlastností předmětů, a tím je
přesně určit
analýza výsledků studijních, rozbor
výsledků učení, většinou za účelem
zlepšit studijní program, osnovy i meto-
dy, někdy výběr žáků, méně často uči-
telů
analýza zkrácená, termín D. Langena;
řízená psychoanalýza zaměřená na
ohnisko problémů
anamnéza, ve filos. dle Platóna roz-
pomínání se na ideje, jež duše poznala
ve své předešlé existenci; v med. tzv.
předchorobí, dg. metoda shromažcfující

všechny údaje a okolnosti, kt. vedly

k onemocnění
anamnéza objektivní, výsledky šetře-
ní a nálezů získané nezávisle na výpo-
vědi nemocného (lab. vyšetření, sděle-
ní jiných osob, např. zaměstnavatele
apod.)
anamnéza psychologická, zjištění in-
dividuálního vývoje a průběhu života
rozhovorem s nemocným, příp. s pou-
žitím dotazníku aj. metod, kt. Ize též vy-
užít pro psychol. výzkum
anamnéza rodinná, zjištění všech ro-
dinných a soc. poměrů nemocného,
např. za pomoci soc. pracovníka
anamnéza sexuální, obvyklá a nutná
součást psychiatr. dg.; zjišYuje nutné
podrobnosti o sex. vývoji nemocného
anamnéza subjektivní, vlastní výpo-
věá nemocného o jeho život. historii
a o příznacích současného onemocnění
anankasmus, nutkání k urč. myšlení,
pronášení slov n. jednání; vůlí neovliv-
nitelné; též obsese, kompulze, osobní
rituál
anankologie dialektická, viz analýza
osudu
anapie, ztráta n. snížení kožní citlivosti
anartrie, porucha schopnosti artikulo-
vat zvuky, vnitřní řeč zachována
anatopismus mentální, psych. poru-
cha u jedince, kt. se přestěhoval do no-
vého prostředí a není schopen se na
ně adaptovat; viz akulturace
andragogika, věda o výchově a vzdě-
lávání dospělých
andro-, mužský
androfílie, mužská homosexualita za-
měřená na dospělého partnera
androfobie, chorobný strach z mužů
androgeny, mužské pohlavní hormo-
ny, androsteron a testosteron
androgynie, obojpohlavnost, součas-
ný výskyt obojích druhotných pohlav-
ních znaků u téhož jedince
androgynie psychická, současný vý-
skyt mužských a ženských psych.
vlastností u téhož jedince

16

androkefalie, obraz těla zvířete s hla-

vou lidskou (např. Satyr, viz)
andromanie, viz nymfomanie
andropauza, snižování reprodukčních
schopností stárnoucího muže; individu-
ální; někdy provázeno pocity smutku,
sebenelásky, viny
androspermie, spermie určující muž-
ské pohlaví potomka
androsteron, mužský pohlavní hormon
anemofobie, chorobný strach z větru
anepie, neschopnost mluvit
anerytropsie, viz barvoslepost
anestetika, prostředky způsobující cel-
kové n. místní znecitlivění
anestézie, znecitlivění způsobené uměle
n. chorobou
anestézie sexuální, znecitlivění geni-
tálií a erotogenních oblastí na sex. pod-
něty; nezralostí genitálu v dětství, sní-
žením činnosti ve stáří
anetie, neschopnost lásky k lidem; viz
psychopatie anetická, moral insanity
anetopat, morálně nezdrženlivý jedi-
nec; viz sociopatie
anetopatie, nepřítomnost vyšších citů,
zejména soucitu a pomoci druhým
anginofobie, chorobný strach z udu-
šení
anhedonie, neschopnost prožívat po-
těšení a radost, např. u depresí
anima, termín C. G. Junga pro dva zá-
kl. archetypy přítomné v mysli člověka:
ženský (anima) a mužský (animus)
animalismus (zoolatrie), rané stadi-
um animismu (viz), připisování života
neživým předmětům; kult. uctívání zví-
řat z loveckého období lidstva; pozů-
statky v raném křest'anství (Ježíš - be-
ránek boží)
animalita, termín používaný pro proje-
vy živočišné smyslovosti u člověka
(v sex. oblasti, při přijímání potravy
apod.)
animalkulisté, zastánci názoru, že ve
spermatozoidu je již obsažen miniatur-
ní člověk, kt. pouze roste; viz též ovu-
listé, humunculus

animismus, víra v duchy a nadpřiroze-

né bytosti, v pravdivost obsahu sno-
vých a extatických vizí
animozita, podrážděnost, zaujatost,
odpor n. nepřátelství vůči jiné osobě,
předmětu n. jevu
animus, viz anima
anketa, sociol. metoda; seznam něko-
lika otázek, kt. se kladou náhodnému
vzorku osob; slovní odpovědi respon-
dentů slouží jako empirický materiál
pro zobecnění; není vhodná pro raný
věk a pro osoby s nízkými rozumovými
schopnostmi; vyhodnocuje se kategori-
zováním odpovědí
anoézie, ztráta kognitivních, poznáva-
cích funkcí
anomálie, nepravidelnost n. odchylka
od pravidla, normálu n. toho, co je ty-
pické, ale co nezahrnuje patol. stav
anomáloskop, přístroj k přesnému
zjištění barvocitu
anomie, Durkheimův termín pro psy-
chol. stav odcizení; později teorie devi-
antního chování, v níž rozdíl mezi cíli
danými společností svým členům
a možností dosáhnout těchto cílů může
vyústit v maladaptaci (viz)
anorexie, nechutenství; důvodem mo-
hou být choroby zažívacího traktu, příp.
jiná onemocnění (s vysokými horečka-
mi aj.)
anorexie mentální, nemá orgánový
podklad; postihuje především dívky
v pubertě a adolescenci (viz), nejčastě-
ji vysvětlováno jako odpor k přijetí žen-
ské role
anorexie sexuální, ztráta sex. touhy
anorgasmie, naprostá neschopnost
dosáhnout orgasmu
anosmie, úplná ztráta čichu
anosognózie, neuvědomování n. ne-
chuY připustit si vlastní chorobu, za po-
moci konfabulace (viz), racionalizace
(viz) a jiných obranných mechanismů
anoxie, nedostatek kyslíku v tkáních;
při trvání delším než 10 min. nezvratné
poškození gangliových buněk mozko-
vých; někdy při porodu, potom příčinou
dětské mozkové obrny aj.
antabus, látka používaná při léčbě al-
koholismu; její přítomnost v těle při po-
žití alkoholu vyvolává nepříjemné poci-
ty, úzkost, zrychlení tepu a dechu, zčer-
venání pokožky, nutkání ke zvracení
ante-, před, předcházející
antecedent, předek
antecedentní, něčemu předcházející,
předpoklad něčeho
anti-, proti
antiautoritativní, vztah sourozenců,
kamarádů a jiných osob, stojících na
stejné soc. úrovni; časté ve vztahu te-
rapeut - pacient, viz psychoterapie ne-
direktivní; v ped. někdy exper. prvek
ústavní výchovy
anticipace, předjímání urč. procesů,
jevů n. dějů, kt. teprve nastanou; pře-
dem vytvořená představa
antidepresiva, léky proti smutku, bez-
naděj i, pasivitě
antiemetika (antivomika), látky tlumící
zvracení
antiepileptika, látky proti epilepsii
antiidentifikace, sklon zaujmout zcela
opačný postoj nebo chování; např. dítě,
kt. je krutě trestáno, si umíní, že samo
své děti nikdy bít nebude; analogie
Einsteinova výroku, že nejlepší výcho-
va je výchova příkladem, v horším pří-
padě příkladem odstrašujícím
antikatexe, v psychoanal. přesun
emoce z jednoho podnětu na podnět
opačný; neuvědomovaná nenávist se
jeví jako vědomá láska
antikoncepce, umělá mužská či žen-
ská ochrana před nežádoucím poče-
tím: přerušovaná soulož, plodné - ne-
plodné dny, kondom, pesar, nitrodělož-
ní tělísko, hormonální tablety, krémy,
čípky aj.
antikonceptiva, látky, většinou hormo-
nální, k zamezení nežádoucího početí
antinomie, rozpor mezi dvěma soudy,
kt. jsou oba považovány za správné,
ale přitom se navzájem vylučují

68- 51- 6 SOCIÁ Ň PR V řĺ Č3f'l OšT

antipatie, nechut', nelibost, opak sym-

patie (viz)
antipraxie, charakteristika funkcí, pro-
cesů či symptomů, kt. jsou navzájem
antagonistické
antipsychiatrie, západní směr psychi-
atr. z 60. let 20. stol.; duševně nemoc-
ný člověk je pokládán za obět' soc.
systému, patogenní společnosti a du-
ševně nemocný sociálně diskvalifiko-
ván; psychiatrie je chápána jako
schvalované násilí pod pláštíkem medi-
cíny a vědy
antiscientismus, opak, kritika scientis-
mu (viz); zastánci kritizují technokratis-
mus a odlidštěnosf scientismu jako vě-
dy bez člověka, neschopnost poskyto-
vat člověku dostatečná vodítka pro je-
ho orientaci v životě a světě; opakem
školy duchovědné, iracionalismus (viz),
intuitivismu s (viz)
antisociální, viz chování antisociální
antispastika, viz spasmolytika
antivomika, viz antiemetika
antropo-, člověk, lidský
antropocentrismus, víra, že vesmír
má smysl pouze tím, že v něm existuje
člověk (Sokrates, Aurelius Augustin,
Ch. Wolf aj.)
antropofágie, lidožroutství, kanibalství,
pojídání lidského masa; doloženo již od
paleolitu: hladomor, příp. rituál, např.
spojený s vírou, že vlastnosti mrtvého
nepřítele přejdou na pojídače
antropofobie, strach ze styku s lidmi,
chorobná plachost, bázlivost
antropogenetika, zkoumání vzniku
a původu člověka v rámci antropologie
antropogeneze, studium vzniku a vý-
voje člověka jako druhu; začíná zřejmě
před 15 mil. let vznikem hominidů;
Homo habilis (viz) před 4 mil. let, až
k dnešnímu Homo sapiens sapiens ; za
uvedených 50 mil. let vývoje nalezeno
pouze 7 výrazně odlišných typů lebek
člověka
antropogenní, způsobené člověkem
antropologie, věda zabývající se pů-

18

vodem, vývojem, podstatou a zákoni-

tostmi změn člověka jako živočišného
druhu
antropologie etnická, zkoumá soc.
vztahy a struktury etnických skupin
antropologie filosofická, zabývá se
podstatou člověka a jeho konkrétním
bytím ve světě
antropologie fyzická, na základě mě-
ření, antropometrie (viz) rozlišuje lidi na
různé typy
antropologie kulturní, vědecká dis-
ciplína zabývající se vlivem společnosti
na člověka; zahrnuje antropologické,
psychol. i sociol. aspekty; předpokládá,
že kultura kterékoli společnosti nevy-
chází pouze z biol. faktorů
antropologie sociální, v Británii i jinde
termín pro a. kulturní (viz)
antropologismus, novější varianta an-
tropocentrismu (L. Feurbach, W.
Dilthey, existencialisté); člověk jako
"míra všech věcí", klíč k pochopení svě-
ta i jako protiklad společnosti a veškeré
přírody
antropometrie, metoda měření lidské-
ho těla a jeho částí pro zjištění různosti
jednotl. znaků; objektivně zjišt'uje změ-
ny růstu a vlivy výživy, práce, prostředí
a těl. pohybu na fyzický stav člověka
antropomorfismus, přenášení lid-
ských vlastností, rysů, myšlení a jedná-
ní na jiné objekty, např. zvířata, nadpři-
rozené bytosti apod.
antropomotorika, aktologie, kineziolo-
gie, kinantropologie; zkoumání pohybů
člověka; práce, sportovní trénink
antroposofie, poznávání boží moud-
rosti osobní mystickou zkušeností; viz
též školy waldorfské
anulování, psychoanal. termín ozna-
čující proces, s jehož pomocí jsou bo-
lestivé, zúzkostňující myšlenky a před-
stavy neutralizovány, anulovány
anxieta, viz úzkost
anxiozita, úzkostnost; stav bezpřed-
mětného strachu, kdy jedinec cítí vnitř-
ní napětí, neklid a obavy bez znalosti

objektu, kt. je vyvolává; hlavní příznak

úzkostných neuróz (viz)
apandrie, chorobný odpor k mužům
apantropie, averze vůči společnosti n.
lidskému společenství
aparodisie, chorobné zvýšení sex.
apetence (viz)
apatie, pokles n. úplné vymizení cito-
vého zájmu o okolí; často příznak duš.
chorob (demence, deprese, melancho-
lie aj.), někdy též u vězňů, zajatců; v si-
tuaci stresu a silné frustrace (viz)
apeirofobie, chorobný strach z neko-
nečna
apercepce, účelově zaměřené vnímá-
ní; podmíněno zkušenostmi, individuál-
ním zájmem n. motivací; a. může být
aktivni (chtěná, záměrná, regulovaná
vůlí) n. pasívní (samovolná, vynucená
okolnostmi); a. je závislost každého
nového vjemu na předchozí život. zku-
šenosti člověka vč. jeho okamžitého
psych. stavu
apersonace (apersonalizace), psy-
chotické ztotožnění se s charakteristi-
kou jiné osoby; viz též transitivismus
apetence, činnost vedoucí k vyvolání
instinktivního jednání; je cílově zaměře-
na a složena z reflexů a do jisté míry
i z rozumného jednání; a. jako tenden-
ce zaměřená k dosažení cíle se liší od
averze jako tendence protisměrné;
současná existence obou tendencí
znamená konflikt
apifobie, chorobný strach z včel
aplazie (ageneze), vrozené nevyvinutí
někt. části těla n. orgánu
apnoe, zástava dechu
apodiktícký, určitý, nezvratný, nepři-
pouštějící námitek
apolita, bezdomovství
apoplexie, mozková mrtvice
aporetika (aporie), neřešitelný rozpor,
obtížná filos. otázka
apraxie, ztráta schopnosti vykonávat
úkony běžné v denním životě, aniž jsou
porušeny schopnosti intelektové, moto-
rické a senzorické; Ize dělit na ne-

19

schopnost: provádět spontánní pohyby

(a. akinetická), zapamatovat si příkaz
(a. amnestická), udělat správné gesto,
pohyb (a. ideokinetická), kreslit (a.
optická), provádět drobné pohyby (a.
inervační), správně užívat předměty (a.
motorická) aj.
aprosexie, neschopnost koncentrace
pozornosti
aprozodie, porucha řeči char. ztrátou
schopnosti využívat někt. prozodické
prostředky, jako je přízvuk, změna tó-
nu, kadence, emocionální gesce
apsychismus, popírání existence duše
AQ, viz kvocient výkonnostní
aquafobie, viz hydrofobie
arachnefobie, chorobný strach z pa-
vouků
areflexie, vyhasnutí svalových reflexů
argot, viz žargon
archetyp (praobraz, pravzor), Jungův
termín pro nejstarší a typické zkuše-
nosti lidstva, projevuje se ve fantaziích
a snech; a. jsou pravzory lidského jed-
nání a usilování, pocitů a poznání; jed-
notl. prvky skládají kolektivni nevédomi
lidstva
aritmoastenie, neschopnost naučit se
počítat
aritmologie, víra v mystickou moc čí-
sel v pythagoreismu
aritmomanie, chorobné nutkání počítat
arivismus, touha vyniknout, nezdravá
ctižádost, kariérismus
Armáda spá5y, zakl. W. Booth 1878
Londýn, charitativní náb. organizace
zaměřená na pomoc ubohým
Army Alfa (Beta) test, viz test Army
Alfa (Beta)
arogance, nadutost, domýšlivost, nad-
řazenost
arousal, v literatuře 60. let výraz pro
teoretické kontinuum od komatu přes
hluboký a lehký spánek, ospalost, rela-
xaci, bdělost, vzrušení až k prudkému
neklidu, strachu, hrůze a paniee; dnes
přehodnocováno, protože vztahy
v kontinuu nejsou lineární, ale křivoča-

ré; v kontinuu a. byly nalezeny indivi-

duální rozdíly, liší se podle podnětové,
příp. stresové situace aj.; viz též aktivi-
zace
arterioskleróza, tvrdnutí tepenných
stěn cévních, zvlášt' ve vysokém stáří
arteterapie, využívání umění pro tera-
peutické účely; postupně se termín zú-
žil hlavně na kreslení a malířské proje-
vy, na rozdíl od muzikoterapie (viz),
biblioterapie (viz) aj.; výtvarné projevy
nemocných slouží: a) dg. účelům, b)
léčebným účelům, k získání náhledu,
změně hodnot, radosti z tvorby; prová-
dí se obvykle skupinově, výjimečně též
individuálně
artikulace (výslovnost), málo použí-
vaný název pro článkování, koordino-
vané pohyby mluvidel při vytváření hlá-
sek
arytmie, neschopnost udržet rytmus
pohybů n. řeči
asafolálie, špatně artikulovaná řeč,
mumlání
ascendence, nadvláda, převaha; ten-
dence zaujímat vedoucí role v soc. in-
terakcích a skupinách
asemie, částečná n. úplná ztráta
schopnosti chápat význam symbolů
asertivita, schopnost prosadit se bez
zjevné agresivity; zal. na dostatečném
sebevědomí
asfalgézie, pocit pálení n. bolesti při
doteku neutr. objektu; může být výji-
mečně vyvolán u hypnotizovaného
asimilace, aktivní činnost, kt. si jedinec
přizpůsobuje prostředí; spolu s akomo-
dací (viz) je součástí adaptace (viz)
asitie, averze vůči potravinám, jídlu
askeze, odpírání si jakýchkoliv požitků
asociace, vztah mezi duš. obsahy
(představa, pojem, pocit); v elemento-
vé asociační teorii byly rozlišovány si-
tuace jako splývání (simultánní), při-
způsobování, kombinace a následnost
(sukcesivnost); zvláštním případem a.
je dle I. P. Pavlova podmíněný reflex ;
základem reflexu i asociace je korové

20

propojení nervového vzruchu mezi

dvěma úseky kůry; podmíněný reflex je
jev fyziologický, asociace duševní
asociace silná, taková a., kde je toto
spojení založeno na mnohokrát opako-
vané zkušenosti, např. tabule - křída,
horký - studený, žák - učitel
asociace slabá, taková a., kde je jen
nepatrná pravděpodobnost, že kdy
v minulosti ke spojení dvou vjemů či
představ došlo, např. popel - ponorka,
sůl - dveře
asociace volná, v psychoanal. ná-
hodně se vynořující myšlenky, předsta-
vy a pocity; představují nejbezprostřed-
nější cestu k podvědomí
asociální, viz chování asociální
asociálnost, porucha soc. cítění; cho-
vání, kt. neodpovídá spol. morálce, ale
nevede ještě k ničení spol. hodnot, ja-
ko je tomu u antisociálnosti; viz chová-
ní asociální, antisociální
asocianismus, psychol. směr vrcholící
koncem 19. stol.; pomocí asociací (viz)
vysvětloval průběh veškerých duš. pro-
cesů
asocianismus mozaikový (elemento-
vý), termín asocianismu 19. stol.; před-
stava, že celý psych. život vzniká spo-
jováním jednotl. prvků jako mozaika
z drobných kamínků
asocianismus senzualistický, termín
pro asocianismus J. Lockea; původ
v jeho větě: "Nic není v mysli co nebylo
dříve ve smyslech."
asomnie, viz nespavost
aspirace, dle K. Lewina úroveň vlastní-
ho výkonu, kt. jedinec očekává na zá-
kladě předchozího výkonu v dané situ-
aci; podle rozdílu mezi očekávaným
a dosaženým výsledkem posuzuje pak
svůj výkon jako úspěch či selhání; po-
měr mezi úrovní aspirace a skutečným
výkonem je u člověka relativně kon-
stantní, vyšší výkon v jedné oblasti mů-
že zvýšit aspirační hladinu i v jiné; ús-
pěch aspirační úroveň zvyšuje, neús-
pěch snižuje, lidé neúspěšní mívají

sklon k aspiracím nereálně vysokým n.

krajně nízkým
astázie, neschopnost chodit i stát; viz
též abázie
astenie, slabší těl., nervová či duš.
konstituce; viz též neurastenie, psy-
chastenie
astenie neurocirkulační, hovor. sr-
deční neuróza; pocity tlaku, píchání
u srdce, změny tepové frekvence; psy-
chogenního pův., bez org. podkladu;
viz astenie, neurastenie
astenie neurodigestivní, hovor. též
žaludeční neuróza; potíže spojené
s trávením vzniklé z psychogenních pří-
čin, často na konstitučně příznivém zá-
kladě (např. snížení sekrece žaludeč-
ních št'áv s celkovou přecitlivělostí na
afektivní podněty); viz též labilita neu-
rovegetativní
astenik, viz typ astenický À
astenopie, potíže vznikající z nadměr-
né únavy zraku; bolesti hlavy aj.
astereognózie, neschopnost vnímat
a poznat tvar předmětů hmatem
astrafobie, chorobný strach z hromu
a blesku
asymbolie, ztráta schopnosti užívat
komunikační symboly mluvené, psané
a mimické
asymptomatický, bez zjevných fyzic-
kých či psych. symptomů, příznaků,
navzdory tomu, že lab. testy či jiné
techniky prokázaly poruchu n. choro-
bu
asynergie, částečná n. úplná ztráta
koordinace mezi skupinami svalů, kt.
jsou součástí pohybového ústrojí
atak, náhlý náběh nemoci či symptomu
(příznaku), např. atak epileptický
ataka panická, úzkostná porucha pro-
jevující se několikaminutovým záchva-
tem paniky, hrůzy, ohrožení života, bo-
lestí hlavy, pocením, třesem; lékař. ná-
lez negativní; při opakování se postiže-
ný začne vyhýbat místům a situacím
předchozí ataky, stahovat se do izola-
ce

21

ataraktika, skupina léků určených

k uklidnění u pacientů s poruchami
chování
ataraxie, stav duš. klidu; u starých
Řeků dosahovaný poznáním, překoná-
ním strachu, zbavením se starostí;
dnes termín pro lékové zklidnění paci-
entů u těžších poruch chování
atávismus, přítomnost takového cha-
rakteristického rysu organismu, kt. se
vyskytoval na nižších úrovních vývoje,
kde měl své funkční opodstatnění
ataxie, částečná n. úplná ztráta koordi-
nace svalově volních pohybů
ataxie hysterická, funkční ataxie,
zpravidla u svalů dolních končetin
ataxie mentální, výrazný nesoulad
mezi vnějším projevem a prožívanými
emocemi či myšlenkami
ataxil, překrucování slabik (brní, vrní);
viz též spoonerismus
atd., zkratka pro a tak dále; často pa-
razitní slovo řečníka, kt. neví jak dál,
ale chce zapůsobit
atefobie, chorobný strach ze zničení
atelie, přetrvávání dětských rysú
a vlastností v dospělosti
ateroskleróza, onemocnění tepen
usazováním tukových či vazivových
plátů, cholesterolu, spojené se zužová-
ním průsvitu tepny, příp. jejich vápena-
těním; tím se vytvářejí trombusy, vzniká
infarkt, vyšší krevní tlak aj.
athymie, nepřítomnost pocitů či emoč-
ních projevů
atletik (atlet), viz typ atletický
atrofie, zmenšování či chřadnutí nor-
málně vyvinutého orgánu n. jeho části;
příčiny: nedostatečná výživa, choroba,
nevyužívání orgánu, vliv věku
atychie, pohotovost k radosti bez od-
povídajícího důvodu
audiologie, obor zkoumající normální
i porušený sluch
auditivní, sluchový
aura, prožitky bezprostředně předchá-
zející epileptickým, hysterickým, příp.
astmatickým záchvatům; rozlišují se a.

zrakové, sluchové, čichové aj. (příkl.

v Dostojevského Idiotovi)
autenticita, pocit pravosti, hodnověr-
nosti vlastního života; dle J. P. Sartera
vědomí vlastního bytí jako nicoty,
avšak nezbaveného odpovědnosti za
svoji svobodu a činy
autismus, pohroužení se do vnitřního
života převládá nad vztahem ke sku-
tečné realitě; egocentrické, nerealistic-
ké myšlení, snění
auto-, samo, sebe, vlastní
autoagresivita, jednání, kt. jedinec po-
škozuje sám sebe, horní hranicí je až
suicidium (viz)
autoakuzace, sebeobviňování, pocity
viny; příznak neuróz n. psychóz, někdy
účelové k dosažení urč. cíle; viz me-
chanismy obranné
autoanalýza, pochopení sebe sama,
porozumění svým myšlenkám, pohnut-
kám a postojům, např. prostřednictvím
deníku, meditace
autobiografie, popis vlastního života;
memoáry, paměti, deníky; většinou
psané Ich-formou
autodestrukce, viz automutilace
autodidakt, samouk, zast. termín pro
sebevzdělávajícího se jedince
autoerotismus, pohlavní vzrušování
bez stimulace od druhé osoby; vyvolá-
ván četbou, sledováním filmů, onanií
aj.
autofetišismus, fetišismus (viz) vůči
vlastním předmětům
autofílie, viz narcismus
autofobie, chorobný strach být sám
autograf, přístroj pro zachycení bez-
děčných pohybů
autointoxikace, samootrava; otrava
produkty vlastního organismu; též zvy-
šování adrenalinu v krvi psych. autosti-
mulací, úmyslnou psych. zátěží
automatismus, zmechanizované úko-
ny, jako je chůze, psaní, urč. gesta, gri-
masy
automonosexualismus, viz narcis-
mus

22

automutilace (autodestrukce), se-

bepoškození; od tetování (viz) přes
polykání předmětů, úrazy až k sebe-
vražedným pokusům; a) účelové (na-
př. vyhnutí se vojenské službě), b)
u duš. chorob (melancholie, schizo-
frenie aj.)
autoostrakismus, chorobné stranění
se druhých, samotářství, na bázi skop-
tofobie (viz)
autopsie, a) osobní zkušenost, po-
znání vzniklé sebepozorováním; b) pit-
va s cílem zjistit příčinu smrti
autopsychoterapie, psychoter. zamě-
řená na vlastní osobu; nácvik vůle, se-
beovládání, autogenního tréninku aj.
autopsychóza, obecné označení psy-
chotických stavů, v nichž prvořadé
symptomy se projevují jako zmatené či
narušené představy o sobě
autopunitivní, sebetrestající; agrese
vůči sobě, automutilace (viz), suicidium
(viz)
autoregulace, schopnost člověka řídit
své volní jednání; vědomé úsilí o dosa-
žení stanoveného cíle; též přijetí spol.
norem, kt. se pak stanou součástí au-
toregulačního systému jedince
autoreprodukce, schopnost rozmno-
žovat sebe sama; zákl. znak života
autorita, vážnost jako výraz výjimeč-
ného postavení jedince či instituce; nej-
primitivnější formou a. je tyzická moc;
rozlišuje se nejčastěji a. legitimní (daná
normou), nelegitimní, dále formální (da-
ná místem v hierarchickém uspořádání
skupiny dané institucí) a neformální
(dobrovolné uznání převahy jedince
v urč. oblasti)
autostimulace, vytváření vnitřních
(aspirace, cíle), n. vnějších (režim dne,
závazky) podmínek podněcujících
a nutících člověka k činnosti
autosugesce, vědomé i nevědomé
psych. ovlivňování sama sebe
averze, pocit nelibosti, nechuti a odpo-
ru s tendencí vyhnout se někomu n.
něčemu nepříjemnému

Ý,

axiom, zákl. předpoklad přijatý bez dů-

kazů
azoofílie, viz nekrofílie
azoospermie, nepřítomnost n. nepo-
hyblivost spermií v ejakulátu

baby test, starší výraz pro testy zjišt'u-

jící úroveň psychol. a motorického vý-
voje kojence a batolete
bacilofobie, chorobný strach z bacilů
a mikroorganismů
bagatelizace, jeden z obranných me-
chanismů (viz); frustrovaná osoba
zlehčuje situaci n. nedosažený cíl; viz
též hrozny kyselé
bakteriofobie, chorobný strach z bak-
terií
balbuties, viz koktavost
balismus, bezděčné, nepotlačitelné
kymácivé pohyby končetin při org. po-
škození mozku
balistofobie, chorobný strach ze střel
balneoterapie, lázeňská léčba
barbituráty, hypnosedativa, uspávací
prostředky; při nadměrném užívání do-
chází k poruchám paměti, podobně ja-
ko u alkoholu, po vysazení návrat
k pův. stavu, na rozdíl od alkoholu; viz
též YUPPIES
barestezie, pocit tlaku n. tíhy
bariéra, překážka, v tvarové psychol.
hranice mezi dvěma oblastmi znemož-
ňující pohyb z jedné oblasti do druhé
(tzv. nepřekročitelná b.), n. pohyb zne-
snadňující (např. b. jazyková)
bariéra psychická, zábrana v podobě
spol. normy, zvyku, pravidla, předchozí
špatné zkušenosti, omezující spontánní
chování (nevyvinuto u malých dětí);
v patol. rovině vnitřní konflikt, chorobný
příznak; psychózy, oligofrenie, intoxika-
ce
barnumský, dle podnikatele, showma-
na a šarlatána P. T. Barnuma; vztahuje
se ke skutečnosti, že chytře formulova-

23

ný "osobní" popis zal. na obecných,

stereotypních výrocích, je mnoha lidmi
přijat jako přesný popis vztahující se
k jejich osobě; efekt využívaný astrolo-
gy, věštci apod.
barofobie, chorobný strach z tíže
baroreceptor, orgán zpracovávající
tlakové podněty
baroterapie, terapie fyzikální
barvocit, schopnost oka vidět a rozli-
šovat světlo různé vlnové délky, tj. bar-
vy
barvoslepost (achromazie, achroma-
topsie), porucha schopnosti rozezná-
vat barvy, obyčejně vrozená, častější
u mužů než žen (urč. poruchy barevné-
ho vidění u 1 muže z 15, ale jen u 1 že-
ny ze 100); nelze ji léčit; b. získaná je
důsledkem chorob zraku
basifobie (basofobie), chorobný
strach z chůze
baterie otázek, promyšlený soubor
vzájemně propojených a doplňujících
se otázek, např. při řízeném rozhovoru;
má zajistit validitu odpovědí a předejít
vedlejším odpovědím respondenta
baterie testů, kombinace, soubor tes-
tů, jejichž účelem je bud' zajistit širší
vyšetření n. správný výsledek; výběr
testů závisí na cíli šetření
baterie testů heterogenní, kombinace
nestejnorodých testů (např. test na IQ
+ test na osobnost)
baterie testů homogenní, kombinace
stejnorodých testů (např. verbální a ne-
vergální test na IQ)
batmofobie, chórobný strach ze scho-
dů a schodišť
batofobie, chorobný strach z hlubin
batrachofobie, chorobný strach z žab
bázlivost, nadměrný strach z nezná-
mých a nezvyklých jevů; brzdí účelnou
adaptační tendenci neznámé a nezvy-
klé jevy prozkoumávat a poznat; nega-
tivně ovlivňuje rozvoj duš. schopností,
tvořivosti; příčina je někdy konstituční,
většinou však výchovná, bud v raném
dětství nebyly zajištěny potřeby jistoty

axiom, zákl. předpoklad přijatý bez dů-

kazů
azoofílie, viz nekrotílie
azoospermie, nepřítomnost n. nepo-
hyblivost spermií v ejakulátu

baby test, starší výraz pro testy zjišťu-

jící úroveň psychol. a motorického vý-
voje kojence a batolete
bacilofobie, chorobný strach z bacilů
a mikroorganismů
bagatelizace, jeden z obranných me-
chanismů (viz); frustrovaná osoba
zlehčuje situaci n. nedosažený cíl; viz
též hrozny kyselé
bakteriofobie, chorobný strach z bak-
terií
balbuties, viz koktavost
balismus, bezděčné, nepotlačitelné
kymácivé pohyby končetin při org. po-
škození mozku
balistofobie, chorobný strach ze střel
balneoterapie, lázeňská léčba
barbituráty, hypnosedativa, uspávací
prostředky; při nadměrném užívání do-
chází k poruchám paměti, podobně ja-
ko u alkoholu, po vysazení návrat
k pův. stavu, na rozdíl od alkoholu; viz
též YUPPIES
barestezie, pocit tlaku n. tíhy
bariéra, překážka, v tvarové psychol.
hranice mezi dvěma oblastmi znemož-
ňující pohyb z jedné oblasti do druhé
(tzv. nepřekročitelná b.), n. pohyb zne-
snadňující (např. b. jazyková)
bariéra psychická, zábrana v podobě
spol. normy, zvyku, pravidla, předchozí
špatné zkušenosti, omezující spontánní
chování (nevyvinuto u malých děti ;
v patol. rovině vnitřní konflikt, chorobný
příznak; psychózy, oligofrenie, intoxika-
ce
barnumský, dle podnikatele, showma-
na a šarlatána P. T. Barnuma; vztahuje
se ke skutečnosti, že chytře tormulova-

23

ný "osobní" popis zal. na obecných,

stereotypních výrocích, je mnoha lidmi
přijat jako přesný popis vztahující se
k jejich osobě; efekt využívaný astrolo-
gy, věštci apod.
barofobie, chorobný strach z tíže
baroreceptor, orgán zpracovávající
tlakové podněty
baroterapie, terapie fyzikální
barvocit, schopnost oka vidět a rozli-
šovat světlo různé vlnové délky, tj. bar-
vy
barvoslepost (achromazie, achroma-
topsie), porucha schopnosti rozezná-
vat barvy, obyčejně vrozená, častější
u mužů než žen (urč. poruchy barevné-
ho vidění u 1 muže z 15, ale jen u 1 že-
ny ze 100); nelze ji léčit; b. získaná je
důsledkem chorob zraku
basifobie (basofobie), chorobný
strach z chůze
baterie otázek, promyšlený soubor
vzájemně propojených a doplňujících
se otázek, např. při řízeném rozhovoru;
má zajistit validitu odpovědí a předejít
vedlejším odpovědím respondenta
baterie testů, kombinace, soubor tes-
tů, jejichž účelem je bud' zajistit širší
vyšetření n. správný výsledek; výběr
testů závisí na cíli šetření
baterie testů heterogenní, kombinace
nestejnorodých testů (např. test na IQ
+ test na osobnost)
baterie testů homogenní, kombinace
stejnorodých testů (např. verbální a ne-
vergální test na IQ)
batmofobie, chórobný strach ze scho-
dů a schodišť
batofobie, chorobný strach z hlubin
batrachofobie, chorobný strach z žab
bázlivost, nadměrný strach z nezná-
mých a nezvyklých jevů; brzdí účelnou
adaptační tendenci neznámé a nezvy-
klé jevy prozkoumávat a poznat; nega-
tivně ovlivňuje rozvoj duš. schopností,
tvořivosti; příčina je někdy konstituční,
většinou však výchovná, bucP v raném
dětství nebyly zajištěny potřeby jistoty

a bezpečí, n. jde o následek příliš úz-

kostlivé výchovy
bdělost (vigilita, vigilance), stav akti-
vace organismu, kt. nespí, není v ko-
matu, není anestezován; nezbytný
předpoklad vědomí

behaviorismus, amer. psychol. škola

zal. r. 1913 J. B. Watsonem, navazuje
na V. M. Bechtěreva, I. P. Pavlova
a zoopsychology R. M. Yerkese, C. L.
Morgana, E. L. Thorndikea; chápe psy-
chologii jako vědu o chování člověka
a živočichů, vylučuje introspekci, evi-
duje jen to, co je pozorovatelné a měři-
telné, mechanisticky vysvětluje psychi-
ku na základě známého vzorce, že
B (behavior = chování) je funkcí S (sti-
mulus = podnět), B = f (S); viz též psy-
chologie
belemnofobie (belenofobie, aichmo-
fobie), chorobný strach z jehel, z ost-
rých předmětů
benefektance, tendence interpretovat
události způsobem, kt. dotyčnou osobu
staví do příznivého světla, zpravidla
v rozporu se skutečností

24

benigní, neškodný, nezhoubný

benzínismus, toxikomanie, čichání
benzínových par
beránek obětní, obviňování vhodné,
nicméně nevinné osoby n. skupiny,
pramenící z vlastní frustrace, utrpení,
pocitů viny atd.; jde o obranný mecha-
nismus ega (viz), nebo úmyslný pro-
středek propagandy; viz též typologie
Schindlerova
berdache, viz tranvestie
běsnění (zuřivost, raptus), atektivní
výbuch při duš. chorobě, např. melan-
cholii aj.
bestiofílie, viz sodomie
Beta Army test, viz test Army Beta
betel, pepřovník betelový; smotek listů
obsahující kousky ořechů arekové pal-
my a vápna z lastur se žvýká, výsled-
kem euforie, při zachovaném vědomí;
Afrika, Indie, Malajsie
bezvědomí, ztráta vědomí, a) kóma-
nejhlubší ztráta vědomí, reakce vyhas-
lé i na bolest, b) sopor - s osobou nel-
ze navázat kontakt, reakce na bolest
uchována, c) synkopa - krátkodobé
bezvědomí
bibliofílie, knihomilství, láska ke kni-
hám; vzácné tisky
bibliofobie, chorobný strach z knih n.
patol. nenávist ke knihám
bibliopedagogika, disciplína integrující
v sobě poznatky z pedagogiky a kni-
hovnictví, zabývá se významem četby
pro výchovu a vzdělávání
bibliopsychologie, zkoumá vliv četby
na duš. vývoj člověka a průběh psy-
chol. procesů během četby; zabývá se
též psychologií autora i čtenáře
biblioterapie, metoda psychoter., vy-
užívající četbu k léčbě duševně cho-
rých; b. individuální, skupinová; zkou-
mání vlivu četby knih na duš. život člo-
věka sahá daleko do minulosti: knihov-
ny byly odedávna považovány za
pokladnice moudrosti a knihy za účinný
nástroj k rozvojí duševního zdrav ; nad
Osymandyovou knihovnou v Helio-
polisu, zal. ve 13. stol. př. n. I. byl vyte-
sán nápis "léčebna duší", starořímšti
spisovatelé doporučovali číst v době
nemoci oblíbené básníky, Serasmus
z Efesu považoval lehkou četbu za
prospěšnou pro nemocné, v nemocnici
AI-Mansur v Káhiře byl nemocným sys-
tematicky předčítán korán a ve středo-
věkých klášternich nemocnicich byla
poskytována náb. četba; Paracelsus
prohlašoval, že během uzdravování
mají nemocní být baveni četbou poví-
dek a diskusemi filosofů; R. Burton ve
své "Anatomy of Melancholý ' z r. 1621
uvádí mnoho odkazů na literaturu
uklidňující rozrušenou duši; propagáto-
ry světských knih pro nemocné se stali
v osvicenské době lékař F. Rabelais
a protiklerikální spisovatel F. M. Arouet
de Voltaire; v období Velké francouz-
ské revoluce začali lékaři doporučovat
nemocným kromě her, procházek
a ručních prací vyplňování času též
četbou; během 19. stol. se v Anglii,
Francii a Německu postupně začal
uplatňovat výběr četby sestavovaný lé-
kaři, byl považován za vhodný pro
účinné uklidňování chorých; B. Rush
v té době napsal, že je nutné, aby lé-
čebny pro duševně choré byly kromě
dílen a kolovrátků vybaveny též knihov-
nami; v prvních desetiletích 20. stol.
začínají četbu pro nemocné sestavovat
školení knihovníci, vytváří se termin
biblioterapie (je složen ze slov řecké-
ho původu: biblion - kniha, therapeia-
léčba) znamenající užití knih a tištěné-
ho slova při léčbě nemocných; jde
o urč. způsob komunikace, v níž tiště-
ný text se stává terapeutickým pro-
středkem, podporujícím léčebný vliv
prostředí; využívání četby ve zdravot-
nických zařízeních vychází z prokáza-
ného předpokladu, že duš. zdraví kaž-
dého člověka, kt. onemocní, je více či
méně ohroženo: infekční onemocnění,
chirurgický zákrok či úraz vedou k ne-
příjemným a bolestivým zážitkům

25

a k nim se ještě může přidružit strach

ze zhoršení choroby, z komplikací, ne-
důvěra v uzdravení i negativní hospita-
lizačni vlivy; při vytváření pozitivně pů-
sobícího nemocničního prostředí je tře-
ba myslet i na prostředky, kt. pomáhají
odstranit strach, úzkost, vnitřní napětí,
starosti a obavy; četba je schopna od-
poutat nemocného od myšlenek na
chorobu, posilovat jeho vůli a chut'
k uzdraveni; kniha může plnit i funkci
didaktickou a výchovnou, týká-li se po-
chopení vzniku a příčin vlastní choroby;
studium populárně naučné zdravotnic-
ké literatury vede ke korektivnímu hod-
nocení vlastního zdravotního stavu,
k poučení o vhodné životosprávě, za-
braňuje zhoršování nemoci a recidivám ;
zvláště důležitý je význam četby u pa-
cientů dlouhodobě umístěných v reha-
bilitačních střediscích, tuberkulózních
léčebnách, na ortopedických odděle-
ních apod.; většina z těchto pacientů
se musí smířit s myšlenkou, že i v pří-
padě optimálních výsledků léčby nebu-
dou moci žít jako před onemocněním n.
úrazem, často budou postiženi změně-
nou pracovní schopností; kniha se pro
tento druh pacientů může též stát účin-
ným pomocníkem při výběru a získává-
ní nové kvalifikace; spojuje je s vnějším
světem, pomáhá účelně využívat volný
čas, překonávat depresívni stavy
a duš. krize, řešit vnitřní duš. konflikty
a podporovat adaptivni mechanismy
jedince
bigamie, dvojí manželství
bigotnost, přehnaná, nápadná zbož-
nost
bilingvismus, dvojjazyčnost, schop-
nost hovořit plyně dvěma jazyky
bilingvismus smíšený, oba jazyky by-
ly osvojeny v témže prostředí, nejčas-
těji v rodině, kde se rovnocenně užívá
oboujazyků
bilingvismus souřadný, každý z obou
jazyků byl osvojen v jiném prostředí,
např. jeden doma a druhý ve škole

biofílie, pud sebezáchovy

biografie, životopis, někdy využíván
jako psychol. metoda zkoumající život
urč. osobnosti, studiem deníků, pamětí,
vzpomínek, osobních setkání, ústních
vyprávění
biologismus, přenášení biol. principů
a zákonitostí na lidskou společnost;
zvláště koncem 19. stol.; přirozený vý-
běr, boj o život (A. Comte, H. Spencer,
T. R. Malthus)
biologizace, vysvětlování psych. jevů
biologicky, přeceňování biologie
bionomie, nauka o způsobu života ži-
vočichů, zejména jejich vývoj. přizpů-
sobování se prostředí; viz též etologie
biopsychologie, teoretická psychol.
disciplína; studium instinktů, reflexů
a chování ke stanovení biol. zákl dů
psychiky; viz též etologie
biorytmy, označení pro všechny formy
periodicity biol. systémů; patří sem ryt-
my denní (viz), ale i menstruační cy-
klus, sezónní stěhování ptáků, zimní
spánek zvířat, ochranné zbarvení
apod.; nepatří sem však předvídání in-
telektuální či těl. "výkonnosti" tzv. kon-
diciogramy odvozenými od data naro-
zení; viz též hodiny biologické
bios, všechny projevy a formy života
v přírodě
biotyp, souhrn zděděných a získaných
těl. i psych. znaků, vlastností, kt. vytvá-
řejí urč. charakteristiku, typ
biotypologie, vědní obor, kt. zařazuje
jedince dle vybraných charakteristik do
společných kategorií, tzv. typů
bisexualita, pohlavní obojetnost; pří-
tomnost známek obou pohlaví u téhož
jedince; viz též hermafroditismus
bizarnost chování, neadekvátní, gro-
teskní, absurdní chování jako projev
duš. choroby; někdy provázeno užitím
slovních novotvarů a pitvorných nepři-
rozených gest a pohybů
blastogeneze, raný vývoj embrya
blazeovaný, pohrdavě uhlazený, znu-
děný, bez zájmu

26

blok, náhlá zástava urč. procesu, nej-

častěji řeči n. myšlení, způsobená
např. zábranami
blokáda paměti, neschopnost po ně-
kolik sekund až minut si vybavit z pa-
měti urč. obsah; při afektu, únavě,
otřesu
blouznění, viz delirium
blud, chorobné, mylné, nevývratné
přesvědčení neodpovídající skutečnos-
ti; zákl. dělení na bludy: a) vývyšné,
megalomanické, b) úkorné, mikroma-
nické, c) pronásledování, perzekuční
bludiště, v exper. psychol. zkouška
dosáhnout v měřeném časovém úseku
cíle po dráze, na níž dochází k jedné n.
více voleb; b. užívána hlavně v zoopsy-
chologii, ale existují i varianty pro lidi;
podle uspořádání existuje několik desí-
tek b., např. alejové, dvířkové, kontak-
tové, křížové, lineární, mentální, můst-
kové, otevřené, prstové, stěnové, ša-
chovnicové, ve tvaru T, U, Y, visuté
a vodní
bolest, receptory bolesti jsou uloženy
v hlubších částech kůže a jiných těl.
tkání jako volně rozvětvená nervová
zakončení; bolest Ize ovlivnit farmako-
logicky, slovem, sugescí i autosugescí
bolest hlavy, viz cefalgie
bovarysmus, neschopnost rozlišovat
mezi fantazií a realitou; sklon vžívat se
do jiných osob
brady-, předložka s významem poma-
lý, zpomalený
bradylálie, zpomalené tempo řeči při
nemoci Parkinsonově, krajní vyčer-
pání
bradypsychismus, zpomalení duš. čin-
nosti při únavě, vyčerpání, otravách aj.
brachylogie, stručný, zkratkovitý způ-
sob vyjadřování (např. pan Alfred
Jingle z Klubu Pickwiků)
braidismus, občasné synon. pro hyp-
notismus; podle anglického chirurga J.
Braida
brainstorming, amer. termín, doslova
"bouření mozků"; metoda skupinového

tvůrčího myšlení, podstatou je snaha

uvolnit podvědomé procesy, odstranit
zábrany a uvolnit fantazii; cílem je na-
lezení netradičního řešení problému
brainwashing, amer. termín, "vymývá-
ní mozku"; označení jakékoli techniky,
kt. se snaží ovládnout myšlení a jedná-
ní člověka proti jeho vlastní vůli
breptavost, porucha tempa řeči, proje-
vuje se rychlou, překotnou řečí
bronchospasmus, křeč svalstva prů-
dušek, astma
brontofobie, chorobný strach z hromu
brutalita, surovost, hrubost, drsnost
bruxismus, skřípání n. cvakání zubů,
většinou v noci; zpravidla porucha psy-
chofyziologická, někdy při onemocnění
dásní
břitva Occamova, 14. stol.; "Je zby-
tečné dokazovat něco větším počtem
argumentů, než je nezbytně nutné."
(Později vhodně upraveno Járou da
Cimrmanem na: "Každé zbytečné slo-
vo je zbytečné."); útok proti církevní by-
rokracii; viz též nominalismus, terminis-
mus
buftalmie, nápadně velké oči, lidově
"buličí"
bulímie, chorobně nadměrná spotřeba
jídla; opak anorexie (viz); u demence,
idiocie a někt. neuróz
burnout, vyhoření; ztráta profesionál-
ního zájmu nebo osobního zaujetí u pří-
slušníka některé z helping professions
(viz)
buzz word, heslo, slogan; jakékoli slo-
vo n. termín, kt. okamžitě vyvolá před-
vídatelnou emoční odezvu
cannabismus, toxikomanie; požívání
hašiše
cefalgie (cefalea), bolesti hlavy org. n.
funkčního původu, průvodní znak větši-
ny neuróz, metereopatií (viz); viz též
migréna

27

celek (tvar), ústřední pojem celostn ;

tvarové psychologie, gestaltismu (viz) ;
předpoklad, že strukturu a funkční
vlastnosti celku nelze odvodit z jeho
jednotl. částí; zdůrazňováno, že org.,
psych., soc. jevy i procesy jsou celostní
povahy; celostní přístup v psychologii
Ize považovat za protipól mechanistic-
kého a elementaristického pojetí příči-
ny a účinku
celistvost, vnitřní jednota objektu a je-
ho odlišnost i provázanost s okolím;
podstata systémového přístupu
celostnost, analytický i syntetický po-
hled na zkoum. problémy, struktury;
podstata interdisciplinárního přístupu
cenogamie, jen zřídka praktikovaná
forma manželství, kdy dva a více mužů
a dvě a více žen uzavřou jeden man-
želský svazek
cenotofobie (cainotofobie), chorobný
strach z čehokoli nového
centrace, termín tvarové psychol.,
soustředění jednoho n. více analyzáto-
rů na jednu část zorného pole, kt. vy-
tváří tiguru (tvar); to, co je vnímáno ne-
jasně, tvoří pozadí
cenzura psychická, překážka, bariéra
stojící mezi vědomím a nevědomím;
mizí ve snech, oslabena v denním sně-
ní (viz), vlivem alkoholu aj.
cerebropatie, zast. termín pro blíže
neurčené onemocnění mozku
cerebrospinální, mozkomíšní
ceremoniál, obřad, obvykle slavnostní;
jeho psychol. funkcí je upevnit skupinu
a zdůraznit její zákl. hodnoty; c. mají
někdy charakter rituálů (viz)
cesta životní (cyklus života, life-
span), historie utváření a rozvíjení
osobnosti v dané generaci, společnosti
a epoše: pro psychologii život. cesty se
užívá též termín biodromální psycholo-
gie
cibofobie (sitofobie), chorobný strach
z jídla
cíl, objekt, účel, k němuž je zaměřena
motivace, motivovaná aktivita; cíle mo-

hou zahrnovat objekty přibližování n.

vyhýbání; dosažení cíle snižuje napětí,
nedosažení vede k frustraci; cíle krát-
kodobé a dlouhodobé, vložení stále
delší časové mezery mezi podnět a re-
akci, spojeno s intelektuálním vývojem
lidstva, schopnost volit dlouhodobé c ĺe
prvořadá i ve vývoji jedince; c. někdy
též dělen na touhu (málo konkrétní c.),
přání (konkrétnější c.), snažení (jasný
c. provázený značným úsilím)
cit, specifická forma odrazu skutečnosti,
vztah člověka ke světu; psych. jevy ma-
jící jako podstatný znak kvalitu libost-
nelibost ; též děleno na: a) libost - neli-
bost, b) vzrušení - uklidnění, c) napětí-
uvolnění; opakem apatie (viz); city jsou
biol. účelné, mají regulativní charakter,
jsou atavisticky starší než rozumové
procesy, proto silnější, méně ovlivnitel-
né než kognitivní procesy; c. jsou spole-
čensky a historicky podmíněny, mnoha
c., zvláště vyšším (viz) se člověk učí
v průběhu ontogeneze; viz též emoce
cit astenický, oslabující, snižující akti-
vitu, zvyšující nesamostatnost, závis-
lost, neprůbojnost; viz též typ astenický
citlivost (senzibilita), psychofyziolo-
gická funkce analyzátoru, míra schop-
nosti přijímat podněty; viz též čivost
cit stenický, podněcující, posilující,
dodávající energii a chut' do činnosti,
posilující sebevědomí a radost ze živo-
ta
city vyšší (morální), součást etických,
estetických a soc. postojů a jednání;
společensky determinovány, porušeny
při někt. psychózách (viz), delinkvenci
(viz)
CNS (centrální nervová soustava),
u člověka se skládá z míchy a mozku;
zatímco mícha zajišt'uje svalovou hyb-
nost, mozek zajišt'uje funkce probíha-
jící bez účasli vědomí (naštěstí), jako
je těl. teplota, krevní tlak, srdeční tep,
dýchání, chod vnitřních orgánů aj.,
a činnost vědomou, jako je vyhodno-
cování smysl. vjemů, představy, řeč,

28

myšlenkové operace, řešení problémů

aj.
common sense, viz rozum zdravý
couéismus, Couéova autosugestivní
metoda z přelomu 19. a 20. stol., jedinec
dává sám sobě příkazy, zaměřené na
zmírnění psych. obtíží: "jsem klidný, cítím
se stále lépe, stále lépe se ovládám,..."
ctnost, kladná a žádoucí mravní vlast-
nost; výklad odlišný v různých tilos.
školách a dobách
cunnilingus, viz felace
cvičení, opakování činnosti s cílem vy-
konávat ji lépe, tzn. rychleji, přesněji
a s menší námahou; tyziologicky vy-
pracování systému podmíněných spo-
jení; viz dovednost, návyk
cvik, kratší jednotka cvičení; výsledek
poplatný motivaci a instrukci; viz dril,
drezúra
cyklo-, kolo, kruhový
cyklofrénie, synon. pro maniodepre-
sívní psychózu (viz)
cyklotym, viz typologie Kretschmerova
cyklotýmie (cykloidie, cyklopatie),
střídání manických a depresívních ná-
lad, výkyvů
cyklus, pravidelně se opakující řada
změn, dějů, etap; např. maniodepresív-
n í fáze
cyklus životní, dělení života do věko-
vých stupňů: novorozenectví, kojenec-
tví, předškolní věk, mladší a starší škol-
ní věk, puberta, adolescence, mladá,
střední a pozdní dospělost, stáří, séni-
um, dlouhověkost; rozhodující v jedno-
tl. obdobích je výkon člověka, prožívání
života (smysl), dynamika (motivace
a zájmy), soc. role a její změny (žák,
zaměstnanec, rodič, důchodce)
cynismus, pohrdání mravností, uzná-
vanými hodnotami; v psychoanal. vy-
světlováno jako obrana vysoce citlivé
osobnosti před citovým zraněním
cypridofobie, a) chorobný strach z ja-
kékoli sex. aktivity; b) chorobný strach
z venerických chorob
cyteromanie, viz nymtomanie

čas, obecně pojem filosofický, je vždy

relativní, vnímán a prožíván jako jev,
událost vyskytující se vzhledem k jiným
jevům a událostem; vnimáni času je
obraz objektivního trvání, rychlosti
a sledu jevů skutečnosti; cit pro čas
není vrozený, během života a činnosti
se rozvíjí a mění jeho hodnocení; ten-
týž časový interval se jeví různě nestej-
ně starým jedincům (dítěti, dospělému,
starci), a také v různé situaci (bolestné,
svízelné, radostné)
čas biologický, biol. rytmické děje
probíhající v organismu, např. dech.,
puls; liší se od času astronomického
někdy též nazýván biol. hodinami či bi-
ol. kyvadlem; biol. čas není většinou
uvědomován
čas historický, dle některých psycho-
logů nadřazený čas, dějinně vznikající
v dané kultuře, ovlivňující spol. vědomí,
a tím i psychol. a soc. čas
čas mentální, Kahudův faktor mentál-
ních reakcí naměřených v testu mentál-
ní zralosti; je projevem jakéhosi časo-
vého šestého smyslu člověka; teorie
není exaktně podložena
čas osobní, Sternův termín; vliv minu-
lých a očekávaných zážitků na prožívá-
ní přítomného času
čas psychologický, subjektivní smysl
pro čas, nezávislý na vnějších ukaza-
telích, jako jsou hodiny, kalendáře aj.;
neběží průběžně, ale přerušovaně, je
závislý na vnitřních procesech, někt.
mají biol. základ (viz hodiny biologic-
ké, rytmy cirkadiánní) a ostatní podklad
kognitivni; tzn. že plynutí času je zá-
vislé na množství poznávacích aktivit
ve fyzikálně daném časovém úseku,
součtem všech psych. dějů, kt. v onom
úseku proběhly; nejkratší vnímaný
úsek je okamžik, přičemž "prázdné"
okamžiky času jsou vnímány jako krat-
ší než "plné" okamžiky; rozdíl mezi pl-
nými a prázdnými okamžiky je dán si-

29

lou vnímaných podnětů, jejich frekven-

cí, trváním a významem; schopnost
umist'ovat a řadit události ve správném
časovém sledu začíná ve věku 8 let,
časový odhad se dále zlepšuje s vě-
kem; pro starší lidi čas ubíhá subjektiv-
ně rychleji a tento sklon s věkem roste
a staří lidé odhadují tytéž časové úseky
jako kratší než mladí; ženy se projevují
jako méně přesné a méně stabilní, spí-
še nadsazující v odhadech času než
muži; také aktuální nízká motivace způ-
sobuje nadceňování času, zatímco vy-
soká způsobuje spontánní podceňová-
ní; při vyšší aktivační úrovni organismu
čas ubíhá rychleji; tyto závislosti se
však zcela obrací ve vzpomínkách;
vnitřni hodiny jsou spojovány s funkcí
subkortikálních center závislých na
vztazích mezi excitačními a útlumovými
procesy nervového systému; vnímání
času je mimo jiné spojováno i s denním
změnami tělesné teploty
čas reakční, časový interval mezi po-
čátkem působení podnětu na jedince
a nástupem svalové reakce; je ovlivňo-
ván druhem fyzikálního podnětu, jeho
intenzitou, zaměřeností jedince, nácvi-
kem, těl. stavem (únava, intoxikace
aj.), věkem (do 25 let se u většiny lidí
reakcí zkracuje, pak zůstává dlouhá lé-
ta konstantní, později se prodlužuje)
čas reálný (skutečný), není zvláštní,
"oddělená" věc, ale součást čtyřdimen-
zionálního časoprostoru, proto vždy re-
lativní a měřen ve vztahu k jiným rela-
tivně se vyskytujícím jevům; pokut tímto
jevem je čas měřený stopkami, může
se stát opozitem času psychologického
(viz)
čas sociální, v širším pojetí je určo-
ván spol. a kult. událostmi, proto rozdíl-
ný v jednotl. kulturách; úžeji je defino-
ván změnami v interpersonálních, sku-
pinových a spol. procesech; přechod
z individuálního ke skupinovému řešení
úkolu znamená přechod i do jiného ča-
su; též různé sociokulturní systémy vy-

volávají interiorizaci (viz) různé časové

ekonomie
čich, aferentní neuronální soustava při-
vádějící vzruchy z receptorů umístě-
ných v nosní sliznici do podkorových
jader a kůry mozku; zpracovává jen
zlomek přiváděných informací, provádí
časovou integraci informace; čichová
pamět' je velmi trvalá i při jediné expo-
zici podnětu
čin, jednání, kt. je uvědomováno jed-
najícím subjektem jako spol. akt, kt. vy-
jadřuje jeho vztah k jiným lidem
činnost, v psychol. jednak přizpůso-
bování se organismu prostředí, jednak
výraz pro aktivitu, tj. cokoliv, čím se je-
dinec zaméstnává; obvykle: hra, učení,
práce; též Ize rozlišovat č. předmětnou,
tj. působení na předmětný svět, a č.
vnitřní, tj. působení na složky vlastniho
organismu, např. pohyb oka, vnitřní
řeč; v ped. je zdůrazňována snaha,
vůle a vytyčení cíle, k němuž č. směřu-
je
činnost gnostická, č. směřující k po-
znání okolního světa
činnost ideomotorická, termín I. M.
Sečenova pro motorickou činnost vy-
volanou myšlenkami, idejemi; jindy
chápáno jako nápodoba (viz)
činnost nervová vyšší, soubor proje-
vů centrální nervové soustavy (CNS,
viz), kterými se projevuje organismus
ve vztahu k zevnímu prostředí
činnost orientační, působení nového
podnětu, kt. vybudí organismus z klidu;
v rámci celkové aktivace (viz) vzniká
bezděčná pozornost, jejímž vrozeným
základem je orientační či pátrací čin-
nost; následuje útěk či útok (viz) nebo
návrat do klidového stavu; u člověka
možnost exploračního učení (viz)
činnost percepční, všechny druhy
smysl. činností (zrak, sluch aj.), sousta-
vy makro- a mikropohybú, kt. se účast-
ní sledování objektů
činnost pracovní, cílevědomý, pláno-
vitý a produktivní proces char. myšlen-

30

kovým projektem výsledku (produktu)

práce a plánem pořadí všech operací
činnost reflexní, dle I. M. Sečenova
prvotní příčina každého činu spočívá ve
vnějším vzruchu; je odrazem skuteč-
nosti a závisí na podmínkách života
a činnosti
činnost rozumová, pův. vnější činnost
materiální je převedena na č. ve formě
vnitřní řeči, kt. je max. zkrácena a zau-
tomatízována
činnost senzomotorická, založena na
vzruchu postupujícím ze smysl. orgánu
do CNS (aferentní dráha) a zpět ke sva-
lům (eferentní dráha); z urč. hlediska
veškeré chování od nejjednodušších re-
flexů ke složitým poznávacím procesům
je spojeno se senzomotorickou činností
(pohyb vidličkou, šachovou figurkou)
činnost učební, jejím základem je č.
poznávací, zaměřená na osvojení si
vědomostí a dovedností, návyků a fo-
rem chování různého obsahu a na růz-
ném stupni složitosti; Ize ji rozlišit na
složku motivační, poznávací, výkonnou
a kontrolní
čití, reflexní proces, odraz prostředí ve
vědomí člověka formou počitků (barva,
vůně, chut') a vjemů, tj. souboru počit-
ků, obvykle z více smysl. orgánů; vje-
my odrážejí celé předměty a jevy
čivost, schopnost vnímat počitky
a rozlišovat jejich intenzitu; proces od-
razu jednotl. kvalit vnějšího i vnitřního
prostředí ve vědomí člověka, uskuteč-
ňovaný analyzátory
čivost absolutní, představuje min. in-
tenzitu, kt. je třeba k vyvolání počitku
(též absolutní práh počitku); čím níže
leží počitkový práh, tím větší je absolut-
ní citlivost k odpovídajícím podnětům;
může být ovlivněna únavou, léky, stá-
řím, ale i cvikem (hudební sluch)
čivost obecná, znamená nediferenco-
vané počitky, kt. mají fyziol. základ
v dráždivosti, tj. schopnost reagovat,
odpovídat urč. způsobem na vnější
podněty

čivost relativní, je dána min. rozdílem

mezi dvěma podněty téhož druhu, kt.
jedinec ještě rozlišuje; je nepřímo
úměrná rozdílovému prahu
čivost rozdílová, schopnost rozlišit
rozdíly v síle podnětů; viz též psychofy-
zika
člověk, viz psychologie, osobnost
čtení, analyticko-syntetický proces; je-
den z druhů řečové činnosti, při níž slo-
vo jako optický znak je podnětem, kt.
vyvolává u člověka myšlenkové pocho-
dy

dactylomanie, viz divinace

daimonion, dle Sokrata vnitřní hlas va-
rující před nesprávným rozhodnutím
daktylogram, otisk prstů
daktylologie (daktylotika), prstová
abeceda, vyznačování hlásek prsty; liší
se od posunkové řeči, kt. vyjadřuje
představy a pojmy; d. podporuje artiku-
laci, odezírání a gramatický rozvoj řeči
neslyšících
daktyloskopie, nauka o papilárních li-
niích na prstech, dlaních a chodidlech;
prvně popsána J. E. Purkyněm
daktylotika, viz daktylologie
daltonismus, zast. výraz pro vrozenou
barvoslepost
darwinismus, teorie vývoje (evoluce)
zal. na principu přirozeného výběru,
v němž rozdílné formy druhu mají roz-
dílnou hodnotu pro přežití
dasein, termín Ch. Wolffa pro existen-
ci, vědomí, bytí ve světě; dle M.
Heideggera je existence vlastní pouze
člověku, mimo člověka neexistuje
dasein analýza, existenciálně oriento-
vaný psychoter. směr, zakl. L.
Binswanger; snaha vřadit pacienta do
života pochopením smyslu vlastního ži-
tí, být autentickým
dav, soustředění většího počtu ano-
nymních osob na stejném místě, kt.

31

jsou navzájem ovlivňovány vzájemnou

tyzickou blízkostí; vznikají živelné emo-
ce, snížení racionální kontroly, zesiluje
se sugestibilita, nápodoba, afekty, pa-
dají zábrany a osobní odpovědnost
dav aktivní, projevuje se především či-
ny (házení předmětů, rozbíjení aj.)
dav expresívní, vyjadřuje navenek své
emoce tleskáním, tancem, zpěvem, kři-
kem aj.
dav inaktivní, je spojován společným
zážitkem, na koncertě, v divadle aj.,
bez výraznějších vnějších projevů;
možnost posunu v d. expresívní n. ak-
tivní
de-, opak, protiklad
debilita, viz oligofrenie
debilita sociální, pejorativní označení
pro člověka s nerozvinutým soc. cítě-
ním a citlivostí pro mezilidské vztahy,
při dobrých rozumových schopnostech
dědičnost, všechno existující a rozvíje-
jící se v člověku na základě genetické-
ho fondu jeho rodičů, přičemž ono dě-
dičné, zapsané v molekulách DNK
(viz), nemusí vystupovat v okamžiku
narození, ale v různě vzdáleném oka-
mžiku od narození; u člověka je d. zá-
kladem duš. rozvoje, kt. je uskutečňo-
ván cestou výchovy
dedukce, odvození zvláštního případu
z obecného; kritériem takového úsudku
je stupeň jistoty, se kt. přechází pravdi-
vost z obecného soudu na soud speci-
ální, závěr
defekce, ubývání sil
defekt, poškození, porucha toho, co je
u normálního jedince zdravé a běžné
defekt funkční, poruchy funkce bez
postižení orgánové tkáně, např. neuro-
tické poruchy spánku, krevního oběhu
aj.
defekt orgánový, následek úrazu, ne-
moci n. vývoj. anomálie
defektivita, porucha celistvosti lidské-
ho organismu, kt. se projevuje v poru-
še spol. vztahů; narušený postoj člově-
ka k výchově, vzdělávání, příp. k práci;

d. není stav trvalý, může se zlepšovat

i zhoršovat
defektologie, věda o člověku postiže-
ném vadou těl., smysl. n. duš.; dělí se
do pěti disciplín: el pedie, logopedie,
psychopedie, somalopedie, tyflopedie
(viz); viz též pedagoglka speciální
defétismus, nevíra v úspěch, podrobe-
ní se osudu z nedosfatku sebevědomí
deficit psychický, jma, úbytek; rela-
tivně trvalá odchylka chování od psych.
normy; jde o takové snížení, kt. nedo-
sahuje stupně defekfu n. choroby
definice, způsob objasňování pojmů;
obsah pojmu je vymezen tak, že jsou
uvedeny jeho podstgtné znaky a vlast-
nosti; je rozlišováno asi 20 verbálních
typů definic (andlytická, formální,
funkční, klasická, operacionální, synte-
tická, tautologická, v kruhu, výpočtem
aj.) a několik neverbálních, tzv. definic
ostenzívních (např. kázáním aj.)
deflekce, obranný rr echanismus spočí-
vající v odvracení pozornosti n. vědomí
od objektu či situace vyvolávající úzkost
deflorace, porušenl panenské blány
souloží n. masturba í; deflorační obřa-
dy součástí řady kult, tradic
deformace, znetvoř n; způsobené vět-
šinou vnějším vlivem, úrazem aj.
deformace vědomí neurotická, méně
užívaný termín pro iluzorní představy
neurotiků o lidské povaze a mezilid-
ských vztazích
deformita, vrozená n. získaná vada,
nesprávný tvar orgánu n. části těla,
tvoří samostatné klinické jednotky; d.
může být vrozená, vyvojová, traumatic-
ká, získaná
degenerace, pův. dědičné zhoršování
rodu; nyní označení pro vrozené či dě-
dičné odchylky ve fyzlcké, fyziol., neu-
ropsychické n. povahové struktuře je-
dince
degradace osobnOsti, hlubší, větši-
nou trvalá porucha osobnosti; ztráta
soc. cítění, zeslabení intelektu, paměti,
vůle, převládání p dů; org. poruchy

32

mozku, těžké psychózy, konečná sta-

dia toxikomanií
degrese, pokles, klesání, např. výkon-
nosti
déjá étendu, smysl. klam; pocit, že
právě vnímané již bylo slyšeno dříve
déjá vécu, vnímání již prožitého; pocit,
že právě prožívaná situace se již jed-
nou stala, neumíme však určit čas
a místo, kde k ní došlo
déjá vu, smysl. klam; pocit, že člověk
to, co vidí poprvé, viděl již dříve
dekompenzace, neschopnost vyrov-
nat se s vlivy narušujícími činnost orga-
nismu n. někt. orgánu
dekompenzace neurotická, ztráta dů-
věry v léčbu či v lékaře; výsledkem
zhoršený stav, emoční labilita, depre-
se; míra ovlivněna osobností pacienta
a druhem nemoci
dekompenzace psychická, znovuob-
jevení se symptomů n. projevů již léče-
né choroby v novém prostředí n. v no-
vé soc. situaci (rozvod aj.)
dekompozice osobnosti, rozklad
osobnostních struktur člověka, zhrou-
cení jeho hodnotové hierarchie; těžké
psychózy, organické poruchy, závěreč-
ná stadia toxikomanií
dekontextualizace, interpretace textu,
řeči, snu apod., kt. nebere v úvahu
kontext, situaci, v níž je materiál či jedi-
nec zasazen
dekrepitace, stáří po 80. roku věku
dekurs, podrobný záznam o průběhu
nemoci a o jejím léčení
delikt, jednání porušující normu, obvy-
kle právní - pak přestupek či trestný čin
delinkvence (delikvence), antisociální
jednání
delinkvence juvenilní, termín často
užívaný v soudnictví pro trestné jedná-
ní mladistvých
delinkvent (delikvent), provinilec; ob-
vyklé označení pro mladistvé (15 - 18)
i mladé dospělé (18 - 24); někdy rozli-
šován d. impulsívní, nesocializovaný,
socializovaný

delinquente nato, Lombrosův termín

pro "rozeného zločince"
delirium, kvalitativní porucha vědomí;
blouznění, neklid; při psychózách, otra-
vách, fyzickém vyčerpání, při vysokých
horečkách aj.
delirium tremens, alkoholická psychó-
za provázená poruchou vědomí, optic-
kými přeludy, halucinacemi (hmyz, zví-
řata), iluzemi, motorickým neklidem,
třesem apod.
deluse, viz blud
demagogie, využívání zdánlivě správ-
ných argumentů k ovlivňování jedince
či skupiny, často spojené s charismem
demagoga a zvýšenou sugestibilitou
skupiny; viz též epidemie emocionální,
psychóza davová
demence, získané chorobné oslabení
rozumových schopností; zhloupnutí;
jde o snížení už vyvinuté inteligence,
duš. schopností, v jejím důsledku do-
chází k rozpadu schopností rozumo-
vých, soustředění, pracovního výkonu
i sebeovládání; za d. je označován
úpadek inteligence nejdříve po 2. roce
života; viz též oligofrenie; rozlišuje se
např. d. mnestická - ztráta paměti,
apercepčni - ztráta schopnosti odlišit
nahodilé od zákonitého, strukturálni-
ztráta logické stavby myšlení, presenil-
ni - úbytek zábran s asociálními proje-
vy, senilni - stařecká, praecox - duš.
ochablost, juvenilní - v mladém věku,
traumatická - po úrazu
demence arteriosklerotická (multiin-
farktová), nejčastěji mezi 50 a 60; kor-
natění tepen v mozku či neohraničené
poškození mozkové kůry; nemocný si
uvědomuje změny, trápí se jimi, v po-
kročilejším stadiu krajní důvěřivost n.
naopak nedůvěřivost, možnost sex. de-
viací, epileptické záchvaty
demence paralytická, poslední stadi-
um příjice (viz), tzv. progresívní paralý-
zy; 5 -15 let po nákaze, rozpad gangli-
ových buněk v mozkové kůře, na ner-
vových vláknech, mozkových plenách

33

aj.; únavnost, poruchy soustředění

a paměti, dráždivost
demence předčasná (praecox), typic-
ká pro schizofrenii, začíná v mladším
věku, provázena změnou chování, roz-
padem osobnosti, porušeno vnímání,
myšlení, jednání, celkové zhloupnutí
demence senilní (senilní forma
Alzheimerova), přichází kolem 70;
změny krevního tlaku, tepu, únavnost,
pocení, změny osobnosti, smrt; vyvíjí se
jako forma simplexní - typická mrzout-
stvím a hádavostí a zachovanými vzpo-
mínkami jen na dětství, depresivni-
provázená bludy, úzkostí, smutkem, se-
bevražednými myšlenkami, expanzivni
- neklid, impulzívní, nečekané jednání,
někdy sex. zaměřené, katatonická-
provázená křečemi, strnutím končetin,
presbyofrenni - ztráta vštípivosti paměti
při plné pohyblivosti a aktivitě, výpadky
paměti nahrazovány konfabulací
demimonde, polosvět, noční život vel-
koměsta, společnost drahých prostitu-
tek a kurtizán; podle divadelní hry A.
Dumase ml. z r.1855
demimondky, ženy patřící do polosvě-
ta; pův. manželky deklasující se skan-
dálním životem, později kryptogenní
prostitutky, intelektuálně a společensky
na výši (umělkyně, společnice, majitel-
ky salónů aj.)
demofobie, chorobný strach z lidské-
ho davu
démon, d'ábel, padlý anděl, temná by-
tost schopná škodit, někdy i prospívat;
symbol závislosti člověka na přírodě;
součást kultovní historie lidstva
démonofobie, chorobný strach z d'áb-
lů, duchů, strašidel
démonolatrie, uctívání démonů
démonologie, víra ve zlé duchy, uctí-
vání d'ábla
démonomanie, bludná víra, že dotyč-
ného posedl d'ábel n. duch; příznak
psychózy
demoralizace, prudký pokles morálky
ve skupině n. u jednotlivce

demoskopie, výzkum veřejného míně-

ní, příp. hromadných soc. jevů
demytologizace, pův. snaha existen-
cialistů zbavit se mýtů jako nepravdivé-
ho ahistorického pojetí světa; úžeji
snaha odhalovat nepravdivost někt.
obecně rozšířených tvrzení, polopravd
a racionalizací (viz) ("kdo pil, umřel,
kdo nepil, umřel taky")
dendrit, dostředivá část neuronu
dění, pohyb, Herakleitem rozšířená ví-
ra v to, že vše se mění, vzniká a zaniká
(pantha rei); v dialektice zdroj boje
protikladů; ve fyzice sama existence,
podstata hmoty
deník pedagogický, biografické záz-
namy o vývoji a projevech dítěte či žá-
ka, vedený k účelům dg., výzk., u rodi-
čů z lásky k dítěti; nejslavnější puhliko-
vané jsou deníky fyziologa W. Preyera
(1881), kt. denně tři roky zachycoval
těl. a duš. vývoj svého dítěte a porov-
nával s vývojem jiných dětí
denkenpsychologie, psychologie
myšlení rozvíjená wíJrzburgskou psy-
chol. školou na přelomu 19. a 20. stol.;
introspektivní zkoumání procesů po-
znávání, myšlení, řešení problémů, tvo-
řivosti a struktury inteligence; zjistilo
se, že ne všechny myšlenkové procesy
jsou zal. na smysl. představách
denudace, viz obnažování
denunciace, udavačství, donašečství,
z touhy po moci, nadměrného konfor-
mismu, podřizování se autoritám
dependabilita testu, shoda výsledků
psychol. testu při opakovaném měření;
tzv. retestová korelace
depersonalizace, stav sebeodcizení
a odosobnění; svět se zdá cizí, jakoby
snový
depersonalizace allopsychická, vše
se zdá neskutečné, vzdálené
depersonalizace autopsychická, po-
cit odcizení vlastní psychiky, jedinec si
připadá jako automat
depersonalizace somatopsychická,
pocit odcizení vlastního těla

34

depistáž, záměrné vyhledávání zdra-

votně ohrožených jedinců, příp. zdrojů
infekce
depravace, mravní zhrubnutí osobnos-
ti bud' nevhodným působením soc.
okolí, n. vlivem choroby, např. alkoho-
lismu, senilní demence (viz)
deprese, duš. stav char. pocity smut-
ku, skleslosti, vnitřního napětí, neroz-
hodnosti, spolu s útlumem a zpomale-
ním duš. i těl. procesů, ztrátou zájmů
a pokleslým seběvědomím; dělí se na
psychogenní (reaktivní, exhaustivní,
neurotická aj.) a somatogenní (org.,
psychotické aj.)
deprese anaklitická, dle R. A. Spitze
specifický typ separační úzkosti (viz);
přerušením silné citové vazby mezi
matkou a dítětem vzniká u dítěte stav
d. provázený naprostou apatií, odmítá-
ním jídla, příp. křikem a křečemi
deprese endogenní, d. způsobená
vnitřními příčinami, bez přítomnosti
skličující situace; léčba farmakologická
antidepresivy
deprese exogenní, nepřiměřeně dlou-
há reakce na existující skličující situaci
(ztráta partnera, neúspěch u zkoušky);
léčba psychoterapií
deprese larvovaná, d. zastřená, skry-
tá, neprojevující se, nebo se projevující
netypicky
deprimace, pocity stísněné nálady
deprivace, strádání; nedostatečné
uspokojování zákl. potřeb; d. Ize dělit
na biologickou - kyslík, voda, teplo,
chlad, motorickou - nemožnost pohy-
bu, smyslovou - pobyt pod vodou, so-
ciální - ztráta soc. kontaktů, psychic-
kou, u někt. autorů též citovou - neu-
spokojení potřeby lásky a jistoty
derealizace, jedna z forem depersona-
lizace (viz); postižen citový vztah ke
světu, kt. se jeví jako cizí, prázdný
a bezúčelný
dereismus, jedinec žije převážně ve
světě svých představ a fantazií; viz au-
tismus

dermatoglyfie, antropometrické sledo-

vání čar dlaní a prstů
desenzibilizace, záměrné snižování
přecitlivělosti jedince na chemické lát-
ky, psych. vlivy a soc. situace, resp.
zvyšování odolnosti vůči nim
děs noční (pavor nocturnus), u dětí
mezi druhým rokem a pubertou, náhlé
probuzení v noci provázené křikem
a hrůzou, dítě nepoznává okolí, po
chvíli usíná, ráno si na příhodu nevzpo-
míná; neurotický symptom, následek
konfliktu; způsobeno též ztíženým dý-
cháním při nemoci, těžkou přikrývkou
aj.
desocializace, odtažení se či únik z in-
terpresonálních vztahů, chorobná soc.
izolace
destruktivismus, úmyslné poškozová-
ní a ničení
detekce, včasné odhalování, vyhledá-
vání nemocí v populaci; metoda pre-
vence (viz)
detektor Iži, přístroj registrující různé
těl. pochody, např. tep, krevní tlak,
frekvenci a hloubku dechu, psychogal-
vanické reakce aj.; analýza afektivního
vzrušení a odpovědí na kladené otázky
slouží k účelům dg., při vyšetřování vi-
ny a neviny podezřelého, při výběru
pracovníků aj.; průkaznost metody je
značně diskutabilní
deteriorace, zhoršení, poškození, na-
př. narušení rozumových schopností,
ale též hierarchie hodnot, vyšších citů
n. výkonnosti; příčinou choroby (alko-
holismus, epilepsie) n. úrazy
deteriorace osobnosti, pojem vyjad-
řující, že jde o postupný rozpad morál-
ních vlastností osobnosti; u toxikoma-
nií, stařeckých psychóz aj.
determinace, určení podstatných zna-
ků urč. jevu, jeho odlišení od jiných je-
vů; vymezení pojmu určením jeho ob-
sahu a rozsahu
determinanty vývoje, činitele spolu-
podílející se na psych. vývoji jedince;
vnitřní (nejen vrozené) a vnější (pro-

35

středí, výchova); zobecnitelné vyjádře-

ní jejich podílu odlišné u jednotl. psy-
chol. škol a teorií
determinismus, teorie o objektivní zá-
konitosti, kauzální podmíněnosti všeho
dění; důsledky pro výchovu, zastánci d.
zdůrazňují výchovu jako svrchovaně
důležitou pro rozvoj osobnosti, na roz-
díl od zastánců indeterminismu
děti nadané, nejznámějším a nejdéle-
dobějším výzkumem mimořádně nada-
ných dětí se zabýval L. N. Terman - vý-
zkum začal r. 1921 v Kalifornii, jeho
spolupracovníci testovali čtvrt miliónu
školáků ve věku 11 let a z nich vybrali
na 700 dívek a přes 800 chlapců s IQ
přesahujicim 140 bodů ; druhé sledo-
vání provedli r. 1928 v době, kdy si z.
o. volily odborné studium; jeho z. o. vy-
nikaly jak myšlenkovou úrovní, tak
i společenskými úspěchy; mnozí měli
tak vynikající prospěch, že přeskočili
některý z ročníků a většina stála v čele
studentských spolků a výzkumů; oproti
předsudku o "churavém, nešt'astném
géniovi" byli ve srovnání s vrstevníky
silnějš ; vyšš ; zdravějši, méně náchylni
k nemocem a méně nervózni ; nicmé-
ně bylo nemožné vytvořit kategorie, do
kt. by se daly tyto z. o. vtěsnat; při tře-
tím šetření r.1940 Terman zjistil, že ví-
ce než dvě třetiny mužů i žen absolvo-
valo univerzitu, a z mužů byl každý 10.
právníkem, 11. lékařem n. lékárníkem
a 13. vysokoškolským učitelem, z žen
pracovala jen polovina a z nich velká
část v soc. službách; v r. 1947 bylo z.
o. 36 let, 5 % zemřelo, polovina všech
mužů bojovala ve 2. světové válce
a většina měla za sebou začátek ús-
pěšné kariéry v manažerských či vyso-
koškolských místech; po úmrtí r. 1956
převzal výzkum jeho spolupracovník R.
R. Sears, kt. r. 1959 provedl další šet-
ření: z. o. se blížily 50 a ve srovnání
s vrstevníky se opět jevily jako zdravěj-
ší, životaschopnější a vzdělanější, lépe
řešily problémy, rychleji se učily, postu-

povaly rychleji v zaměstnání a více vy-

dělávaly; v témže roce Sears a jeho
spolupracovníci rozdělili z. o. na dvě
skupiny : jednu tvořenou stovkou téch
nejúspěšnějších, a proti nim druhou
stovku z těch, kt. se uplatnili profesio-
nálně nejhůře; ve skupině neúspěš-
ných se vyskytli i jedinci s kriminální
kariérou, alkoholici, lidé žijící potulným
životem; překvapivé bylo, že mezi
prům. IQ obou skupiny nebyly zásadní
rozdíly; ukázalo se, že životni úspěch
a spokojenost měly kořeny daleko více
v rodinné výchově než v samotné výš-
ce IQ; osoby ze skupiny úspěšných
měly vzdělanější a láskyplnější rodiče
se zájmem o knihy a vzdělání, děti byly
vedeny k nezávislosti a vlastní iniciati-
vě, měly dostatečnou sebedůvěru, vy-
trvalost, aĺevědomost a obdivovaly své
rodiče; odborníci, zabývající se prací
s nadanými dětmi odhalili určitá úskab:
okolí od těchto dětí očekává příliš mno-
ho, pohlíží na ně jako na "malé dospě-
lé", očekává, že budou nadaní ve
všech směrech, zatímco často jsou na-
daní jen v oblasti jediné, jejich skuteč-
né potřeby jsou přehlíženy; bývají per-
fekcionisté, každou kritiku berou váž-
ně, i malá selhání nesou těžce; učitelé
těžko snášejí jejich intelektuální převa-
hu
děti vlčí, označení pro dvouletou
Amalu a osmiletou Kamalu, nalezené
ve vlčím doupěti indickým misionářem
J. A. Singhem r. 1920; chovaly se jako
vlci, běhaly po čtyřech, vrčely, cenily
zuby, jedly syrové maso, bděly v noci,
spaly ve dne; mladší zemřela za rok,
starší v 17 letech, výchovný deficit ni-
kdy nedohnala, chodit začala až po 6
letech, naučila se pouze sto slov a tvo-
řit nejjednodušší věty; viz též deprivace
detoxikace, léčba směřující k obnově
fyziol. funkcí organismu po nadměrném
užití n. užívání drog (klid, množství te-
kutin, vitamíny a živiny apod.)
detumescence, těl. projevy pohlavní-

36

ho života, např. erekce, poluce, men-

struace; též odliv krve z pohlavních or-
gánů po vzrušení
deuteranopsie, barvoslepost, ne-
schopnost vidět zelenou
devastace, zpustošení, oploštění; roz-
pad osobnosti při těžké psychóze, toxi-
komanii aj.
deviace (odchylka), odchýlení se
z cesty k cíli, v psychol. nejčastěji
u poruch emocí a myšlení (obsah vje-
mů a představ není logicky a rozumově
správně zpracován); ve statist. a) prú-
měr individuálních odchylek od průmě-
ru, b) standardní odchylka
deviace sexuální, široce užívaný ter-
mín pro vzorce sex. chování, kt. se od-
chylují od norem dané společnosti či
od uznávaných spol. standardů; vždy
záporný hodnotící nádech, často uží-
ván jako synon. pro sex. perverze vů-
bec; větší část psychiatr. klasifikace
pochází z přelomu či počátku tohoto
stol., v ní jsou homosexualita, voyeur-
ství, exhibicionismus, fetišismus, sadis-
mus, masochismus, zoofílie a pedofílie
označovány za scestné ukájení; sou-
časnými sexuology však toto třídění
zpochybňováno, je-li jediný správný cíl
sexuality oplodnění, pak vše ostatní je
scestné, a naopak, jestliže cílem je
slast, pak je správné všechno a Ize
těžko něco vyloučit; proto ke scestné-
mu sex. chování řadí pouze ty činnosti,
kt. omezují něčí práva či přání, tedy:
exhibicionismus, znásilnění, sex. obtě-
žování dětí; sadismus, masochismus či
homosexualita pak pouze tehdy, ode-
hrává-li se proti vůli partnera, nebo jde
o mladistvého; tradičně v učebnicích
uváděný výčet rozlišuje toto dělení: se-
xualita zaměřená bud' vůči nevhodné-
mu objektu (inverze) n. nevhodným
způsobem (perverze); k hlavním patří:
amtigenesis, bestiofílie (zoofílie, sodo-
mie), erotografomanie, exhibicionis-
mus, fetišismus (symbolismus, idolis-
mus, partikularismus), froteurství, ge-
rontofílie, homosexualita, incest, kan-
daulismus, masochismus (pasívní algo-
lagnie), mysofílie, narcismus (automo-
nosexualismus), nekrofílie, onanie (ma-
sturbace, ipsace), pedofílie, pluralis-
mus, sadismus (neronismus, aktivní
algolagnie), statuofílie, triolismus,
transvestitismus, Tyndareův syndrom,
voyeurství (viz jednotl. hesla)
deviace sociální, selhání v mezilid-
ských vztazích, nedostatečná soc. zra-
lost
deviant, v sociologii veřejností přisou-
zené označení osoby spolu s přisouze-
ním urč. vlastností, aniž muselo dojít ke
skutečnému porušení soc. normy; jde
o výsledek interpretačních a hodnotí-
cích procesů
devoluce, a) proces jdoucí proti vývo-
ji, evoluci; b) degenerace
dezaktivace, viz dynamika aktivační
deziluze, ztráta klamné naděje, očeká-
vání
dezinhibice, dočasné oživení vyhasí-
najícího reflexu
dezintegrace, opak integrace; psy-
chol. porucha celistvosti osobnosti,
např. u psychóz rozdvojení osobnosti;
sociol. jedinec se vyděluje ze společ-
nosti, má porušené vztahy k výchově,
vzdělání a práci; viz též segregace
dezorganizace chování, chaotické
chování vč. myšlení, ztráty spol. hod-
not; při živelných katastrofách a někt.
psychózách
dezorganizace osobnosti, narušení
struktury osobnosti, ztráta funkčního
kontaktu s realitou; psychózy, stav vy-
čerpanosti aj.
dezorientace, ztráta orientace v pro-
storu a čase a ztráta sebeuvědomění
dezorientace osobnosti, ztráta ori-
entace v čase, místě, v situaci n.
v sobě samém znamená podezření
na psychózu, demenci, slabomyslnost
či org. poruchu; proto již nejstarší
psychiatři začínali své otázky zjišt'o-
váním, zda vyšetřovaný ví, jak se

37

jmenuje, jaké je datum, kde se na-

chází a čím je
diagnostika, činnost směřující k zjiště-
ní projevů a příznaků choroby s cílem
odhalit její příčiny, způsob léčby a pro-
gnózu vyléčení
diagnostika prenatální, vyšetřovací
metody sloužící k odhalení vývojových
vad plodu v průběhu těhotenství (feto-
skopie, ultrazvuk aj.)
diagnostika psychologická, rozpo-
znání rozdílnosti ve stavu člověka v da-
ném okamžiku vůči minulému stavu či
v porovnání s jinými lidmi; během vývo-
je (A. Binet, J. M. Cattell, H. J.
Eysenck, F. Galton, W. Stern, E. L.
Thorndike aj.) se vyvinula řada postu-
pů: anamnéza, interview, pozorování
(viz jednotl. hesla), posouzení výkonu
i výtvorů člověka, standardní dotazníky
a testy; o užití rozhoduje cil vyšetřeni ;
u klinického druh a míra patologických
příznaků; v psychol. práci výkonnost
a úroveň psych. procesů; v manžel-
ském poradenství úroveň a zaměře-
nost mezilidských vztahů aj.
diagnóza, určení choroby n. jejích ná-
sledků, vrozených a získaných poruch
a vad; podle přístupu, použitých metod
a účelu se rozlišuje: d. defektologická,
diferenciální, komplexní, ped., psychol.,
psychiatr., soc. aj.; viz též anamnéza
(jako součást d.)
diagnóza diferenciační, porovnávání
příznaků chorob, kt. přicházejí v úvahu
u vyšetřovaného, s cílem vyloučit dg.
omyl
didaktika, oblast pedagogiky zabývají-
cí se teorií vyučování
didaktika speciální, zkoumá zákoni-
tosti vyučování u mládeže vyžadující
zvláštní péči
didaktogenie (pedagogenie), negativ-
ní působení na osobnost jedince ze
strany pedagoga, vedoucího týmu, pra-
covní skupiny aj.; může vést až k cho-
robě, např. neuróze; viz též iatropato-
genie, trauma psychické

diferenciace, rozlišování předmětů,

vlastností, vztahů apod.
diferenciace korová (vnitřní), probíhá
v mozkové kůře, kt. pomocí dříve zís-
kaných vjemů a jejich analýzy umožňu-
je rozlišovat vnímané předměty a jevy
diferenciace sexuální, vědomí náleži-
tosti k pohlaví určenému pohlavními
znaky
diferenciace smyslová (vnější), na
rozdíl od korové (vnitřní) se zde analý-
za uskutečňuje v receptorech; recepto-
ry zachycují z mnoha složitých podnětů
jen ty, pro kt. jsou určeny (zrak světlo,
sluch zvukové vlny, apod.)
diferenciace sociální, osamostatnění
a rozlišení jednotl. částí soc. struktury
a vztahů mezi nimi; spol. skupiny, insti-
tuce aj.
diferenciace vnitroproporcionální, d.
pracovníků uvnitř profese na základě
profesionální způsobilosti k dané čin-
nosti; rozlišování kvalitativní způsobi-
losti
diferenciace v podmiňování, druhé
stadium podmiňování, v němž se pod-
míněná reakce fixuje pouze na přesně
vymezený podmíněný podnět
diferenciace vyučování, odlišná prá-
ce s žáky stejného věku prostřednic-
tvím paralelních tříd, volitelných před-
mětů, rozdílných studijních programů či
využíváním skupinové práce v rámci
jedné třídy
diferenciál sémantický, Osgoodova
metoda ke zjištění a měření významu
pojmů a postojů jedince k nim
dificilita, v defektologii potíže v přizpů-
sobování se rodině, škole, vrstevní-
kům, práci apod. vlivem nevhodného
prostředí
digamie, druhé manželství
dichromazie, viz protanopie
dikofobie, chorobný strach ze soudu
dildo, umělý penis
dimenze psychologické, třídy psych.
obsahů a procesů, jimiž se projevuje
psych. činnost člověka, např. vědomí-
nevědomí, chování - prožívání, ale též
škály inteligence, extroverze - introver-
ze, dominance - submise, neuroticis-
mus - neneuroticismus
dinomanie, posedlost tancem
diplakuze, viz slyšení dvojité
dipsomanie, občasné nepřekonatelné
nutkání k pijáctví, laicky označované
jako "kvartální pijáctví"; může být pří-
znakem maniodepresívní psychózy
dis-, ne, případně roz-
disfunkce, činnost z hlediska celku
nežádoucí, narušující celek či jeho čin-
nost
disimilace, opak asimilace (viz)
disimulace, zastírání příznaků choro-
by, jejich bagatelizace
diskrepance, rozpor mezi dvěma teo-
riemi či fakty
diskriminace, schopnost vnímat jem-
né rozdíly, např. barev, tónů apod. (viz
učení diskriminační); d. je podmínkou
pro diferenciaci (viz)
diskriminace - teorie diskontinuitní,
celostní teorie; v složité situaci složené
z mnoha prvků reaguje jedinec na část
celku; tato část se stává dominantní,
ostatní zůstávají neúčinné
diskriminace - teorie kontinuitní, pri-
mární generalizace; s vytvářením pod-
míněné reakce se urč. asociace po-
stupně upevňují, ostatní vyhasínají
diskurzívní, rozumný, logický, úsudko-
vý; viz též myšlení diskurzívní
disociace, a) rozpojování sdružených
představ působením nových vjemů; b)
rozštěpení, rozpad, např. duš. činnosti
při schizofrenii
disocializace, jedinec se izoluje od li-
dí, soc. hodnot a možností zaujímat
soc. role
disonance, nejčastěji rozpor mezi jed-
notl. složkami postoje (viz); mezi oso-
bou a vnímaným obsahem v procesu
poznávání
disonance kognitivní, rozpor mezi
vnějším chováním a vnitřním postojem;
je pocit'ován jako nepříjemný a vyvolá-

38

vá snahu uvést oboje do souladu; dle

L. Festingera konflikt mezi jednáním
a motivem, příp. mezi jednáním a po-
třebami a zájmy
disparace, dle tvarových psychol. roz-
díly ve zrakovém vnímání dané posu-
nem vjemového prostoru odlišnými ce-
lostními kvalitami jedinců
dispenzarizace, včasné vyhledávání
osob zdravotně ohrožených výkonem
povolání, pracovním prostředím aj.
dispozice, sklon k urč. chorobám n.
pohotovost k urč. typům chování; kro-
mě dědičnosti je utváří způsob života,
prostředí, věk i pohlaví
distance, vzdálenost n. odstup od ně-
čeho n. někoho
distance horizontální, zdrženlivost
v soc. interakci, plynoucí z kult. rozdílů;
např. národnost, náboženství aj.; ne-
platí zde vztah podřazenost - nadřaze-
nost
distance sociální, míra předsudků
a antipatií, kt. má jedna skupina vůči
příslušníkům jiné skupiny, n. míra
ochoty skupiny přijmout jinou osobu za
příslušníka vlastní skupiny; též neocho-
ta k soc. interakci mezi příslušníky růz-
ných skupin ve vztahu nadřazenost-
podřazenost, např. rasa, pozice v za-
městnání aj.; Ize měřit na tzv. stupni-
cích soc. distance
distance vertikální, zdrženlivost
v soc. interakci plynoucí z postojů nad-
řazenost - podřazenost
distribuce, rozdělování; seskupování
psych. vlastností, znaků, do shluků dle
častosti jejich výskytu; z takto vytvoře-
ných křivek Ize určit jejich variabilitu,
např. schopnost učení v urč. věku v da-
né kohortě
distribuce pozornosti, rozdělení po-
zornosti mezi podněty ve vjemovém
poli; ovlivněno zaměřeností jedince (lo-
vec, lovec žen), únavou, léky aj.
dítě, lidský jedinec v období od naroze-
ní do 15 let; právně nezletilec
dítě zázračné, d., kt. neúměrně svému
39

věku podává mimořádný výkon, nej-

častěji v hudbě, šachách, matematice
aj.; často výsledek tuhé drezúry rodičů,
kt. nerozvíjí celou osobnost, proto se
později výkon nezlepšuje a přestává
být vzhledem k vrstevníkům mimořád-
ný
divergence, rozbíhavost, v psychol.
např. osobnostních znaků s postupují-
cím věkem
divergence myšlení, viz myšlení di-
vergentní
divergence vývojová, rozbíhavost,
postupný vývoj nových druhových typů,
spolu s postupnou ztrátou genetické
příbuznosti i schopnosti křížit se
divinace, věštění prostřednictvím bo-
hem nadaného věštce n. magickým vý-
kladem pozorovaných jevů (zvířecí
vnitřnost, kávová sedlina, křišt'álová
koule, karty, hvězdy)
divoch z Aveyronu,1 lletý Viktor, nale-
zený ve francouzských lesích, pojmeno-
vaný a vychovávaný lékařem Itardem;
případ publikován r. 1801; viz též děti
vlčí, deprivace
dlouhověkost, období lidského života
nad 90 let
DNK (DNA), deoxiribonukleová kyseli-
na, nositel genetické informace
doba latentní, čas potřebný k vybave-
ní odpovědi
doba latentní vybavování, interval, po
kt. je jedinec ještě schopen si vnímaný
předmět n. jev vybavit; postupně se
prodlužuje, v druhém roce života na
několik dní, ve třetím na několik týdnů,
ve čtvrtém na několik měsíců; počáteč-
ní krátký interval vzniká proto, že do-
časné spoje jsou ještě málo diterenco-
vané
doba latentní znovupoznání, interval
mezi dvěma vjemy, při kt. je ještě mož-
né znovupoznání dříve vnímaného;
znovupoznání je s věkem takřka beze
ztráty až do nejvyššího stáří
doba reakční, časová prodleva mezi
podnětem (zvuk, světlo) a odpovědí

(smrštění svalu, stisknutí tlačítka);

u občasných signálů je mnohem delší
než u signálů s hustou frekvencí
docilita, schopnost učit se
dogma, tvrzení, kt. nepřipouští námitek
dogmatik, osoba ulpívající na svých
přesvědčeních a mající vysokou odol-
nost vůči změnám
dogmatismus, soc. psychol. katego-
rie: kognitivní organizace úsudků ve
formě víry a nevíry v realitu; tyto úsud-
ky se soustřed'ují kolem ústřední víry
a tvoří základ intolerance vůči jinak
smýšlejícím osobám
dojem, výsledek pocitové diferenciace
podnětů, na rozdíl od skutečného smy-
sl. rozlišování, tj. vlastního vnímání
dojem první, prožitek, obraz vznikající
při prvním setkání se situací, jevem,
člověkem apod.; má globální podobu,
jde o silný prožitek, kt. často obsahuje
nesprávné složky, předsudky aj.; první
dojem je složen z afektivního postoje,
okamžitého soudu o pozoróvaném
a z asociačního spojení s rysy a podo-
bou pozorovaného; závisí na schop-
nostech pozorovatele, na druhu posu-
zované vlastnosti a na osobitosti posu-
zované osobnosti; chyby prvniho do-
jmu spočívají v tendenci zjednodušovat
(viz haló efekt), přisuzovat vlastní chy-
by posuzované osobě a průměrovat
pozorovaného
dolorologie, nauka o příčinách a tišení
bolesti
domatofobie, chorobný strach z pře-
bývání v domech
domestikace, souhrn podmínek, kdy
chov zvířat a jejich výživa je závislá na
trvalé péči člověka
dominance, sklon ovládat druhé, vy-
soký stupeň egócentrického sebepro-
sazování; opak submise (viz); viz též
extroverze
dominance laterální, přednostní za-
měření, užívání jedné strany těla
dominanta, pojem A. A.
Uchtomského; vládnoucí ohnisko vzru-

40

chu v kůře mozkové přitahující k sobě

okolní vzruchy a řídící nějaký celostní
akt, např. polykání, sex. chování aj.;
znaky d. jsou: zvýšená dráždivost dané
struktury CNS, schopnost hromadit po-
dráždění, potlačovat činnost ostatních
struktur CNS, výrazná inertnost, čili
přetrvávání vyvolané d., její inertností
jsou vysvětlovány projevy hysterické,
dominující myšlenky, halucinace, blu-
dy, fobie, obsese (viz jednotl. hesla)
domněnka, tvrzení, kt. nelze popřít ani
prokázat, ale jehož pravdivost předpo-
kládáme
doping, povzbuzování jedince k vyšší-
mu výkonu pomocí chemických látek n.
jiným způsobem (sugesce); např. ve
sportu, před zkouškou
dorsum flexum, kulatá záda; špatné
držení těla, často nedostatkem sebe-
důvěry, sebepodceňováním apod.
dospělost, období vrcholu zrání urč.
funkce n. souboru funkcí; obvykle děle-
na na d. biologickou, emocionální, so-
ciální, kognitivní; též pojem právní, da-
ný zákonnou normou
dospívání, období ontogenetického
vývoje, kdy vrcholí procesy zrání sexu-
álního, emocionálního a sociálního;
zpravidla od 12/14 do 22/24 let; viz též
adolescence
dotazník, metoda hromadného získá-
vání údajů pomocí písemných otázek;
dělen podle formy otázek na položky
otevřené, nestrukturované a uzavřené,
strukturované; Ize použít i položky šká-
lové ; podle účelu Ize dělit na zkoumání
názorů, postojů, zájmů, n. vybraných
znaků, dimenzí osobnosti k účelům di-
ferenciálně dg.
double bind, viz vazba dvojitá
dovednost, učením získaná dispozice
ke správnému, rychlému a úspornému
vykonávání urč. činnosti vhodnou me-
todou; nejčastěji děleny na intelektové,
senzomotorické a motorické
dramatizace, záliba ve vzrušujícím,
sebeprosazujícím chování, např. u hys-
terie (viz), histriónství (viz); ve vyuěo-
váni činnost, při kt. je pohybem, mimi-
kou n. dialogem znázorňována učební
látka; d. rozvíjí představivost, pamět',
myšlení, city, vyjadřovací schopnosti,
samostatnost, posiluje sebedůvěru
drastický, krutý, bezohledný
dráždivost, schopnost živé hmoty ak-
tivně reagovat na změny podmínek
vnějšího prostředí; projevuje se u nej-
nižších organismů, např. prvoků, nema-
jících ještě nervovou soustavu, a usku-
tečňuje se bez zvláštních orgánů pro
vnímání; tormami d. jsou např. tropismy
(pohyb ke světlu) a taxie (změna směru
pohybu); u člověka dána typem CNS,
typem podnětu a situací
drezúra, nácvik jedné n. malého počtu
dovedností nekonečným opakováním,
nejčastěji u zvířat, metodou "biče
a cukru"
dril, tuhý výcvik, zpravidla hromadný,
zal. na mechanickém opakování urč.
výkonu; zákl. metoda učení v behavio-
rismu (viz)
drive, silná pohnutka
droga, dle E. Urbana látka, kt. je poží-
vána a zneužívána pro změnu nálady,
vědomí, povzbuzení či tlumení soma-
topsychických funkcí
dromofobie, chorobný strach přechá-
zet ulici
dromomanie, nutkavá potřeba cesto-
vat, toulat se, utíkat z domova
dromoterapie, léčba pohybem u dětí
málo se pohybujících, obézních
dualismus, existence dvou na sobě
nezávislých principů: vědomí a hmoty
(Plató, R. Descartes), příp. schopných
vzájemně se ovlivňovat (W. Wundt, E.
B. Titchener)
duch, nemateriální princip; u Řeků
tvůrce vesmíru, první hybatel; v psy-
chol. nejčastěji synon. pro psychiku
(viz)
duše, pův. nehmotná substance, nezá-
vislá na těle, schopná vlastní existen-
ce, převtělování; u Descarta duchovní

41
substance (res cognitans) stvořená bo-
hem a spolu s tělem představující jed-
notu neslučitelných protikladů; později
synon. pro neopakovatelné, jedinečné
vědomí člověka přesahující osobní zku-
šenost
duševno, zast. termín pro vlastnost vy-
soce organizované hmoty, mozku, ak-
tivně odrážet vnější svět; viz psychika
dvojčata, a) jednovaječná (monozy-
gotní, identická, pravá), vyvinutá z té-
hož vajíčka oplodněného jedinou sper-
mií; b) dvojvaječná (dizygotní, neiden-
tická), vzniklá současným oplodněním
dvou vajíček; u člověka zhruba jedna
dvojčata na 80 porodů; d. jsou často
využívána ve výzkumech, pro možnost
kontroly genetických faktorů a porov-
nání vlivů prostředí; první exper. vý-
zkum dvojčat E. L. Thorndike (1905)
dvojjazyčnost, viz bilingvismus
dvojvědomí, jev vznikající rozštěpením
osobnosti; též se vyskytuje u hysteriků,
somnambulů a v hypnóze; pocit jedin-
ce, že kromě svého vlastního vědomí
a bytí má ještě druhé vědomí a bytí
dyáda, skupina tvořená dvěma jedinci
dynamika chování, označení hybných
sil podmiňujících chování, jako jsou
např. potřeby, motivy aj.
dynamika škupinová, označuje hybné
síly ovlivňující rysy skupinového chová-
ní
dynamismus, reakce typická pro da-
ného jedince a opakující se v jeho vzta-
zích, interakcích s lidmi
dynamogeneze, vznik svalové činnosti
jako výsledek smysl. aktivity; princip,
dle kt. každá změna smysl. podráždění
ovlivní svalovou činnost a napětí ve
svalech
dynamogenie, dle P. Lersche vitalita,
dle P. Ch. Duboise rozvoj fyzické síly
dys-, zeslabení, porucha
dysartrie, porucha článkovací složky
mluvy
dysbázie, porucha rovnováhy se stíže-
nou možností stoje a chůze

dysbúlie, porucha vůle; užíváno místo

abúlie (viz)
dysestézie, kvalitativní n. kvantitativní
poruchy vnímání
dysfágie, motorická porucha polykání;
viz též kardiospasmus
dysfázie, viz alálie
dysfemie, koktavost
dysfemismus, viz eufemismus
dysfónie, získaná hlasová porucha,
nesprávná hlasová funkce
dysfórie, pokles nálady; nevlídná, po-
drážděná nálada, nekritičnost, bezdů-
vodný strach, úzkost, příp. agresívní
tendence, např. u epilepsie
dysfrázie, zadrhávání řeči způsobené
poškozením intelektu
dysfrénie, narušení psychiky ve všech
jejích složkách
dysfunkce, porucha činnosti někt. or-
gánu n. systému
dysfunkce lehká mozková, poruchy
v oblasti psychomotorické, mentální
i volní jako následek perinatálního po-
škození CNS; dříve označováno jako
lehká dětská encefalopatie
dysgeuzie, snížení, porucha chuti
dysgnózie, poruchy poznávacích funk-
cí, neschopnost spojovat vnímané
s představami, příp. vybavovat n. tvořit
asocíace ani rozumět a chápat vztahy
a závislosti (štěkot - pes; klíč - zámek
apod.); podle podnětů se rozeznává d.
sluchová, akustická (duš. hluchota,
neschopnost rozumět slyšené řeči);
zraková, vizuální (duš. slepota, ne-
schopnost naučit se číst); hmatová,
taktilní (neschopnost poznat předměty
hmatem); pohybová, kinetická (ne-
schopnost opakovat dříve naučené po-
hyby)
dysgnózie slovní (verbální), též sle-
pota duševní; pod termín se řadí d. slu-
chová a zraková; viz dysgnózie
dysgrafie, porucha psaní, neschop-
nost napodobit tvary písmen, naučit se
správně psát
dysgrypnie, poruchy spánku

42

dyschromatopsie, viz barvoslepost

dyskalkulie, porucha schopnosti počí-
tat
dyslálie, porucha artikulace vinou na-
rušené centrální inervace n. deformací
vnějších mluvidel; zvláštním případem
je hotentotismus neboli tetismus (viz)
dyslexie, vývoj. porucha čtení; proje-
vuje se nesnázemi při učení se číst, při
zachované inteligenci; Ize vyrovnat
zvláštní péčí v dyslektických třídách
dysmegalopsie, porucha zraku; před-
měty se jeví větší či menší než ve sku-
tečnosti jsou
dysmorfofobie, chorobný strach z těl.
znetvoření
dysmúzie, nedostatek či ztráta smyslu
pro hudbu; d. dělena na a) impresívni
(receptivní): pro melodii, b) totálni
(centrální): celková ztráta, c) expresivní:
pro zpěv; viz též amúzie
dyspareunie, chybění prožitku při koi-
tu, porucha orgasmu, příčina frigidity
dyspepsie, porucha trávení, endokrin-
ního či psychogenního původu
dyspnoe, dušnost, často psychogenní-
ho původu
dyspraxie, částečné snížení schop-
nosti vykonávat složitější úkony
dyspsychofobie, chorobný strach
z možnosti zešílet n. stát se zločincem
dysrytmie, porucha pravidelného ryt-
mu při pohybu n. v mluvě ,
dystónie, porucha rovnováhy, např.
vegetativní, snížená schopnost pružně
vyrovnávat výkyvy organismu, např.
u neuróz
dystónie vegetativní (neurovegeta-
tivní), tunkční poruchy vnitřních orgánů
způsobené nervovou regulační nerov-
nováhou, např. astenie neurocirkulační
(viz); u některých autorů synon. pro de-
presi larvovanou (viz) vegetativní
dystymie, rozlada; chorobná nálada
projevující se mrzutostí, smutnými n.
zlostnými afekty, se sníženým zájmem
o okolí
džinismus, indické filos. učení, pod-
statou očist'ování duše převtělováním,
dodržováním půstů, umrtvováním těl.
žádostí, meditací (viz), kontemplací
(viz), neubližováním živým bytostem,
s cílem dosáhnout nirvány, tj. stavu
blaženosti

ebrietas, opilost, opojení; viz alkoholis-

mus
ecoutismus, sex. deviace, poslouchá-
ní magnetofonových záznamů se zvu-
ky při koitu apod.
EEG, elektroencefalograf, přístroj ke
sledování činnosti mozku
efebofílie, mužská homosexualita při
preferenci mladistvých partnerů
efekt, účinek, výsledek, výkonnost, ús-
pěch
efekt autokinetický, zdánlivé pohyby
fixovaných bodů světla v temné komo-
ře
efekt biaurální, časový rozdíl mezi pří-
chodem zvuku do jednoho a druhého
ucha, a tím mezi příchodem vzruchu do
obou hemisfér
efekt bumerangový, opačné působení
urč. opatření, např. místo změny názo-
ru způsobí jeho další utvrzení
efekt Dopplerův, zvukový zdroj rychle
se přibližující k uchu zkresluje tón smě-
rem nahoru, při opačném pohybu se
zdá, že tón klesá; u světelného zdroje
nastává posun k modré, resp. červené
barvě
efekt mikrofonový, urč. frekvence
a intenzita zvukového podnětu odpoví-
dá urč. frekvenci a intenzitě el. vlnění
ve vnitřním uchu, což svým principem
připomíná činnost mikrofonu
efektor, výkonný orgán, kt. odpovídá
na podráždění příslušného receptoru;
sval, žláza, céva
efekt primárnosti, dřívější informace
má na postoje (ale též na dojmy a kog-
nitivní procesy) vliv silnější než infor-

43

mace pozdější; opakem může být efekt

recentnosti
efekt radiační, znamená ovlivnění od-
povědí pořadím otázek
efekt stroboskopický, dojem o pohy-
bu nehybných předmětů; rozfázovaný
pohyb - film; fáze musí následovat ve
zlomcích sekundy
efemérní, pomíjivý, povrchní, prchavý
efeminace, zženštilost, vzhledem
i psychicky, neznamená však homose-
xualitu
eferentní (odstředivý), nervová dráha
vedoucí od nervového centra k periférii
ego, označení pro Já, prožívání sub-
jektu; zahrnuje individuální prožitky
a zkušenosti; v různých psychol. ško-
lách je ego chápáno různě
egocentrismus, krajní forma individu-
alismu a egoismu, upoutávání pozor-
nosti k vlastní osobě; hysterie; též
Piagetova hypotéza, že dítě je v raném
věku samo sobě středem; viz též situa-
ce životní náročné
ego-ideál, viz superego
egoismus, sobectví, vyhraněné uplat-
ňování osobních zájmů
egomanie, patol. zaměřenost na sebe
a své Já
egopatie, tendence pozvedat své
vlastní Já nepřiměřeným nepřátelstvím
a agresivitou vůči ostatním
egopsychologie, zaměření na vývoj.
struktury a procesy skládající Já: pa-
mět', řeč, myšlení, řešení problémů
a další kognitivní funkce; v psychoter.
zaměření na obranné mechanismy ega
(viz), jeho konflikty, odpovědnost, zdů-
razňování širší soc. situace pacienta
ego snové, dle C. G. Junga zvláštní
součást ega odpovídající za snění
egotický, vztahující se k egu n. cha-
rakterizující ego
egotismus, raná zaměřenost psychiky
k vlastnímu Já, na jejímž základě se
později u dítěte vyvíjí vztah k ne-Já,
k soc. okolí; též nekritické hodnocení
sebe sama, prosazování vlastní osoby

egotizace, psychoanal. termín; proces,

při němž se urč. duš. procesy stávají
součástí Já
egotropismus, uvědomování si
a usměrňování myšlení k svému Já
echo, ozvěna; opakování odpozorova-
ných pohybů, grimas i výrazů
echofrázie, viz echomatismus
echografie, opsání otázky místo na-
psání odpovědi; u duš. chorob
echokineze, viz echomatismus
echolálie, viz echomatismus
echomatísmus (echopatie), nutkavý
sklon napodobovat druhé lidi; častý vý-
skyt u schizofrenií; rozlišuje se: echoki-
neze (echopraxie) - nápodoba gest,
pohybů; echomimie - nápodoba mimi-
ky, pitvoření; echolálie (echofrázie)-
opakování slov a vět
echomimie, viz echomatismus
echopatie, viz echomatismus
echopraxie, viz echomatismus
echotýmie, citová odezva na city
a afekty jiných lidí, výrazně se projevu-
je zejména v davové psychóze (viz)
eidetismus, schopnost vyvolat si do
všech podrobností přesný obraz toho,
co bylo právě viděno, v kombinaci
s původním doprovodným vjemem jiné-
ho smyslu; týká se i sluchu a hmatu
eisotrofobie, chorobný strach ze zrca-
del
ejakulace, vytrysknutí spermatu z muž-
ského pohlavního orgánu při vrchol-
ném pohlavním vzrušení provázené li-
bidiózními pocity
ekdysiasmus, sex. deviace; chorobná
snaha svlékat se a provokovat u druhé-
ho pohlaví frustrační erotické vzrušení
ekforie, oživení pamět'ové stopy; viz
engram
ekmnézie, živý pocit opětného proží-
vání někt. minulého období života
ekologie, věda o vzájemných vztazích
živých organismů v jejich přirozených
život. podmínkách; viz psychologie
ekologická
ekologie sociální, věda o územním,

44

prostorovém rozložení, struktuře a vzá-

jemných vztazích soc. skupin a osídle-
ného území jako výsledku soc. a ekolo-
gické interakce
ekonomie myšlení, viz princip e. m.
ekto-, vně, mimo
ektoblast (ektoderm, exoderm), ze-
vní zárodečný list embrya, u člověka se
z něj vyvíjí centrální a periferní nervový
systém, pokožka, dřeň nadledvinek
a pigmentové buňky; viz typologie
Sheldonova
ektoderm, viz ektoblast
ekvilibrium sociální, snaha vyrovná-
vat odchylky v soc. vnímání, postojích
a očekáváních; snaha uvést vlastní
soustavu postojů a hodnot do rovno-
vážného stavu obdobně jako u fyziol.
principu homeostázy
ekvivokace, logický klam zal. na smě-
šování různých významů téhož slova
elace, nadměrná veselost, povznese-
ná nálada
elefantiáza, porucha, při níž neodtéká
lymfa z orgánů, nejčastěji dolních kon-
četin, a ty se tím nadměrně zvětší; pří-
činou záněty lymfatických cest, infekce
aj.
elektivnost vnímání, preferování jed-
něch objektů n. vlastností, znaků
a kvalit předmětů před jinými; fyziol.
základem je dominanta v mozkové ků-
ře při současném útlumu ostatních
částí mozkové kůry zápornou indukcí
elektroanalgézie, ztráta vnímání bo-
lesti v urč. části těla vyvolaná el. prou-
dem o urč. napětí, velikosti a frekvenci;
využití v chirurgii
elektrofobie, chorobný strach z elektři-
ny
elektrospánek, výraz I. P. Pavlova
z roku 1913, kdy el. drážděním kůže
vyvolal u pokusného zvířete spánek;
později zkoumáno v elektroterapii
elektrostimulace mozková, používá-
no při buzení z inzulínového komatu;
též přímá aplikace el. podnětů na moz-
kovou tkáň pomocí mikroelektrod

elektrošok, vybavení epileptického zá-

chvatu střídavým proudem; indikace
vedoucí ke změně nálady a vědomí též
u deprese, manie aj.
emaskulace, viz kastrace
embryopatie, poruchy vývoje plodu
v embryonálním období
emeniopatie, porucha menstruace
emetofobie, chorobný strach ze zvra-
cení
emoce, nejčastěji zastřešující pojem
pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti
provázené fyziol. změnami, motorický-
mi projevy (gestikulace, mimika), stavy
menší či větší pohotovosti a zaměře-
nosti (láska, strach, nenávist aj.); Ize
u nich zjišt'ovat směr přibližování či
vzdalování, intenzitu a čas trvání; feno-
menologie rozlišuje city, afekty, nálady
a vášně; též dělení na vyšší (soucit)
a nižší (agresivita), na intelektuální,
etické, estetické, dále na astenické
a stenické aj.
emocionalita, aktuální citový doprovod
a součást prožívání; relativně trvalá
součást vztahů člověka k okolí i k sobě
samému; projevuje se změnami fyziol.,
mimikou aj.; viz též emoce
emotivismus, citová součást prožívání,
jednání i myšlení, též vztahů člověka
k objektům vnější skutečnosti a k sobě
samému; ovlivňován kvantitativně i kva-
litativně vlivy, jako jsou stavy a vlast-
nosti osobnosti, nemoc, prostředí aj
empatie, schopnost vcítit se do pocitú
a jednání druhé osoby
empirický, pocházející ze zkušenosti
empirie, zkušenost, souhrn prožitk
a poznatků, kt. člověk získává během
svého života a jsou vřazeny do jeho
hierarchie hodnot
empirie konstitutivní, zkušenost, na
jejímž základě si člověk vytváří své po-
stoje, názory a vztahy
empirie korektivní, zkušenost, kt. mě-
ní dosavadní postoje a názory; vzhle-
dem k původní zkušenosti je pozdější
a protikladná

45

empirie vnější, zkušenost o předmě-

tech a procesech probíhajících mimo
jedince
empirie vnitřní, souhrn prožitků jedince
empirismus, název pro teorii poznání
vysvětlující původ, povahu, metody
a platnost lidského poznání ze smysl.
zkušenosti
encefalopatie perinatální, poškození
dětského mozku před porodem, při po-
rodu a po porodu do jednoho roku vě-
ku dítěte; viz dysfunkce lehká mozková
encounter group, angl. encounter-
setkání; technika skupinové psychoter.;
zaměřuje se na odstraňování psychol.
bariér a obranných mechanismů, pod-
poruje se otevřenost, ochota řešit pro-
blémy, volí se přístup "zde a nyní"
endofázie, a) vnitřní řeč; b) pohyby
úst, jazyka a čelisti jako při řeči, avšak
bez vydávání příslušných zvuků
endogamie, manželství uzavíraná vý-
hradně v rámci jedné soc. n. kult. sku-
piny (kasty, klanu apod.); opak exoga-
mie (viz)
endogenní, vnitřního původu, tj. vznik-
lý dědičností n. vnitřními příčinami v tě-
le
endorfiny, mozkové peptidy s účinky
podobnými morfinu; ovlivňují spánek,
náladu, zmírňují pocity bolesti
energizéry, zvláštní skupina antidepre-
siv
enfant terrible, fr. výraz pro diticilní,
nezvládnutelné dítě
engram, pamět'ová stopa, název R.
Semona z r. 1904; biochemická před-
stava paměti; teorie, že každý podnět
zanechává materiální stopu v nervové
soustavě organismu; přeměna nervové
tkáně učením; tzv. molekula paměti;
zatím neprokázána
enisofobie, chorobný strach z kritiky
enkulturace, individuální přejímání jiné
kultury z jiné soc. skupiny; viz též soci-
alizace
enofobie, chorobný strach z alkoholic
kých nápojů

enter(o)-, vnitřní, střevní

entita, něco existujícího, nějaká věc,
bytost; ale i cosi blíže neurčeného, do-
konce jen domnělého
ento-, uvnitř, vnitřní-
entoblast (entoderm, endoderm, hy-
poblast), vnitřní zárodečný list embrya:
u člověka se z něj vyvíjí zažívací, dý
chací a vyměšovací orgány, štítná žlá-
za, Eustachova trubice aj.; viz typolo-
gie Sheldonova
entoderm, viz entoblast
entomofobie, chorobný strach z hmy-
zu
entropie, míra neurčitosti při přenosu
zpráv
entusiasmus, nadšení, zápal, zanícení
pro něco
enuréza, bezděčné pomočování
enuréza diurna, neschopnost udržet
moč za dne
enuréza nocturna, pomočování ve
spánku; u dětí příznakem emoční labili-
ty; u dospělých při epilepsii, slabomysl-
nosti aj.
environmentalismus, zkoumání vlivů
vnějšího, kult. i soc. prostředí na život
eonismus, občasné synon. pro tran-
vestii (viz); dle politického dobrodruha
z 18. stol. Chevaliera d'Éon, kt. byl
znám tím, že dával přednost ženskému
oblečení
epidemie psychická, starší výraz pro
masové jevy spjaté s rituály a náb. ob-
řady, např. amok, tarantismus
epifanie, víra v zázraky, ve zjevení
epigeneze, starší názor (H. Driesch, K.
F. Wolf), že organismy se bez jakékoli
předurčenosti vyvíjejí z neorganizova-
né živé hmoty, od jednodušších ke stá-
le složitějším; opak preformismu (viz),
viz též teorie rekapitulační
epilepsie, záchvatovité onemocnění
char. křečemi, záchvaty bezvědomí
a někdy i psych. změnami osobnosti;
nejčastějšími druhy záchvatů jsou:
grand mal, petit mal a psychomotorický
záchvat

46

epilepsie afektivní, psychomotorický

záchvat, křeče dýchání vyvolané prud-
kým citovým vzrušením
epileptoid, zast. typ člověka, kt. netrpí
epilepsií, má však občasné mrákotné
stavy; je váhavý, pedantský, obřadně
zdvořilý
epistémé, velký celek vědění charak-
terizující úsek historie (století páry, in-
formací)
epistemotílie, láska k vědění
epistemologie, termín J. Piageta pro
vývoj poznávacích procesů u dětí
eremofobie, chorobný strach ze sa-
moty
eretismus, mimořádná citlivost vůči
smysl. stimulaci, vzrušivost, dráždivost,
neklid, nestálost, těkavost, u oligofrenií;
u těžších oligotrenií stálé kývání, tles-
kání, smích; opak torpidity (viz)
ergaziofobie, chorobný strach z práce
n. šířeji z odpovědnosti
ergofobie, chorobný strach z práce
ergonomie, zabývá se vztahem mezi
člověkem a technickými systémy, kt.
vytváří, pracovními činnostmi a pod-
mínkami, v nichž pracuje; vznik v 1.
pol. 20. stol., u nás zal. Ústav lidské
práce v Praze ve 30. letech; viz též
psychologie inženýrská
ergoterapie, léčba prací; viz též psy-
choterapie
erinie, Lítice, Fúrie, s pochodněmi
v tukou a hady ve vlasech, bohyně po-
msty, mstitelky křivé přísahy, symboly
zkázy a neštěstí
eristika, hledání pravdy cestou sporu
vypracovaná řec. sotisty
Eros, řec. bůh lásky; dle S. Freuda
souhrn životazáchovných mechanismů
obsahujících především sex. pud
erosenka, současný český eufemistic-
ký výraz pro prostitutku
erotika, psych. činnost zaměřená na
pohlavní otázky, probouzející sex. pro-
žitky, podněty a vjemy; může jít o texty,
kresby, filmy i přímou sex. činnost
erotismus anální, v psychoanal. smy-
sl. potěšení či sex. slast vznikající
z průchodu stolice střevy, přímým
drážděním anální zóny, n. při vyměšo-
vání
erotizace, psychoanal. termín; proces,
při němž se část lidského těla n. těl.
funkce stává zdrojem erotického potě-
šení
erotogenní, těl. zóny pohlavní vzruši-
vosti; pův. oblasti uspokojování sexua-
lity intantilní (viz)
erotografomanie, sex. deviace, při kt.
se jedinec vzrušuje tím, že píše oso-
bám opačného pohlaví dopisy obscéní-
ho charakteru
erotolálie, sexuálně obscéní řeč, zvl.
při sex. styku
erotomanie, chorobná pohlavní dráž-
divost, touha po nadměrném sex. uko-
jení; též chorobná víra, že jedinec je
milován naprosto cizí osobou
erudice, hluboké a mnohostranné
vzdělání v někt. vědní oblasti
eruptivní, výbušný; např. o povaze
erytrofobie, chorobný strach ze začer-
venání; strach z červených objektů
esence, podstata věci; souhrn trvalých
vlastností věci, na rozdíl od existence
(viz)
eschatologie, nauka o posledních vě-
cech člověka
esoterický (esoterní), označující vnitř-
ní souvislosti; též tajný, sdělitelný jen
zasvěceným
ESP (Extra-Sensory Perception), viz
vnímání mimosmyslové
éter, těkavá, hořlavá kapalina, v lékař-
stvi kdysi užívaná jako celkové ane-
stetikum (narkóza); jedna z mála látek,
závislosti na níž přísluší termín narko-
manie (viz)
etika, věda o mravnosti člověka, o pů-
vodu a vývoji jeho morálního vědomí,
svědomí a jednání
etiologie, nauka o původu a příčinách
nemocí
etiopatogeneze, příčiny a vývoj nemo-
cí; viz etiologie, patogeneze

47

etnický, příslušející k soc. skupině; e.

identifikace se odvíjí od okamžiku naro-
zení jedince a má nezvratný charakter
etnocentrismus, sociálně politická
koncepce, snaha nadsazovat význam
jedné skupiny nad skupiny jiné, přisu-
zovat rozdílná lidská práva jednotl. ra-
sám, plemenům
etnogeneze, vznik a vývoj etnických
skupin a národů
etnolingvistika, viz lingvistika antropo-
logická
etnologie, termín užívaný od r. 1939
pro studium materiální a kult. historie
lidstva; v USA synon. kulturní antropo-
logie
etnopsychiatrie, transkulturní psychi-
atrie
etnopsychologie (psychol. etnická),
srovnávací psychol. ras, etnických sku-
pin, plemen a národů; studie izolova-
ných etnik v Tichomoří, afrických kme-
nů, jihoamerických indiánů aj.; přede-
vším zkoumá vztahy mezi způsobem
obživy a kult. tradicemi; spojuje po-
znatky entografie, psychologie, psychi-
atrie a kult. antropologie (G. Bateson,
W. B. Cannon, R. Benedictová, M.
Meadová aj. )
etnosociologie, označení pro soc. an-
tropologii v něm. mluvících zemích
etologie, nyní převážně věda studující
život zvířat v jejich přirozeném prostře-
dí; zaměřuje se především na studium
vrozeného chování, tedy takového, kt.
se nemění učením
etopat, osoba s poruchou mravního cí-
tění a chápání mravních norem
etoped, profesionální označení spec.
pedagoga
etopedie, jeden z pěti oborů spec. pe-
dagogiky (viz defektologie); zabývá se
výchovou a vzděláváním obtížně vy-
chovatelné mládeže
etylismus, zast. výraz pro alkoholis-
mus (viz)
eubiotika, správné žití, tj. bez alkoho-
lu, nikotinu aj. (S. Růžička 1926)

eufemismus, nahrazení hrubého n.

zraňujícího výrazu či výroku jemnějším
("odebral se k větší polovině lidstva",
místo "umřel"); opak dysfemie
euforie, radostná, povznášející nálada
buá přiměřená u normální osobnosti,
n. vyvolaná drogou či chorobou, např.
u manie
eugenika, pův. termín F. Galtona vy-
jadřující snahu o těl. n. duš. zlepšení
příštích generací lidské společnosti;
hrubě zneužita v době nacismu; v sou-
časné době snaha klást důraz na pozí-
tivní postupy s vědeckými zásahy do
vnějšího prostředí a omezením vlivu
geneticky nevhodných dispozic
eupsychia, humanistická utopie A.
Maslowa, označující situaci, kdy všich-
ni lidé jsou psychicky zdrávi
euthanasie, bezbolestné ukončení ži-
vota při nevyléčitelné chorobě na žádost
nemocného (uzákoněna v Holandsku
1993)
evirace, a) kastrace; b) ztráta muž-
ských charakteristických znaků; c)
bludné přesvědčení muže o tom, že se
stal ženou
evokace, vybavení představy či vzpo-
mínky
evoluce, proces postupného vývoje fo-
rem života od jednoduchých organismů
ke stále složitější, až k člověku; v psy-
chol. e. umožnila studium individuál-
ních rozdílů, testování, srovnávací psy-
chol., zdůvodnění psych. vývoje od ži-
vočichů k člověku, koncepci adaptace,
smyslu a účelu života; viz též zákony
Jostovy, Jacksonův, Ribotův
exacerbace, zhoršení choroby
exaltace, přepjatost; emoční stav pro-
vázený pocity moci, síly, úspěchu, se-
bevědomí; často u hysterie
excentričnost, výstřednost, odchylka
od normálu, nikoli duš. porucha
exces, výstřelek, přehnané uspokojo-
vání sex. potřeb, potravy, nápojů
excitabilita, trvalý stav pohotovosti,
vzrušivosti; viz aktivizace, excitace

48

excitace, vzrušení, vybuzení; bezpro-

středně probíhající proces vzrušení po
nějakém podnětu; intenzitu e. Ize měřit
pomocí EEG
exhausce, vyčerpanost
exhibicionismus, sex. deviace; jedi-
nec se vzrušuje a ukájí veřejným obna-
žováním
existence, bytí, přítomnost něčeho bez
dalšího určení, vnější torma předmětu,
na rozdíl od podstaty, esence (viz)
existencialismus, hnutí zdůrazňující
lidskou subjektivitu, "vrženost do živo-
ta" bez vlastního rozhodnutí, bez vědo-
mí smyslu života, proto právo na svo-
bodnou vůli a volbu bez závislosti na
tlaku soc. skupin
exkomunikace, vyobcování z církve,
morální trest
exkrece, odstraňování škodlivých či
nadbytečných látek z těla
exkulpace, ospravedlnění, zproštění
viny
exo-, mimo, vně
exoderm, viz ektoderm
exogamie, manželství uzavřené s part-
nerem mimo vlastní soc. n. kult. skupi-
nu; zákaz sňatku uvnitř skupiny často
vedl k loupežím žen z cizího kmene;
opak endogamie (viz)
exogenní, jev vyvolaný vnějším zása-
hem, vnějšími podmínkami
exopsychický, charakterizující duš.
aktivitu, kt. svým působením přesahuje
dotyčnou osobu
exorcismus, vymítání d'ábla; ve stře-
dověku častou obětí slabomyslní a du-
ševně choří
expanzívní, rozpínavý, nadměrný; viz
blud, manie, megalomanie
expektace, očekávání jedince, kt. na
základě objektivních dat počítá s urč.
stupněm úspěchu; výsledek se však li-
ší, protože je ovlivněn přáním a obava-
mi subjektu
experiment, pokus; vědecká metoda,
ve kt. jsou kontrolovány všechny pro-
měnné tak, aby se ze změn daly vyvo-
, zovat kvantitativně vyjádřitelné závis-
; losti; pravý e. musí být opakovatelný
a ověřitelný; pro psychol. e. se v sou-
časné vědecké literatuře razí termín
kvazi-experiment k odlišení exaktnosti,
kt. jsou schopny zachovávat přírodní
vědy
experiment abstraktní, myšlenkový
e., kdy subjekt řeší v myšlenkách úkol,
problém, a výsledek sděluje slovy, ně-
kdy též činností, příp. výkonem
experiment asociační, sleduje psych.
stavy jedince za pomoci asociací, kt.
: reaguje na podněty různého významu
experiment ex post facto, jde o obrá-
cený postup, při němž se usuzuje z vý-
sledku na příčinu; většinou není pova-
žován za skutečný experiment

experiment chronický, označení pro

pokusy I. P. Pavlova se psy, kteří měli
vyvedenou slinnou žlázu vně tlamy

49

a viseli hodiny a dny v popruzích nad

zemí
experiment laboratorní, pokus, kt.
probíhá v umělých podmínkách, v labo-
ratoři; vetšinou za pomoci přístrojů, kt.
umožňují registrovat objektivně, příp.
přesněji než dovolují smysly experi-
mentátora
experiment miniaturní, obecně jaká-
koli drobná exper. demonstrace
experiment pedagogickopsycholo-
gický, sleduje vliv výchovy a vzdělává-
ní na osobnost jedince
experiment pedagogický, zaměřen na
výchovně vzdělávací proces, v němž se
sleduje činnost učitele, činnost žáků,
příp. jejich vzájemnou interakci
experiment projektovaný, druh zá-

měrně připravovaného pokusu, větši-

nou zahrnuje bud' typ laboratorní n. te-
rénní

experíment přirozený, uskutečňuje se

v přirozených podmínkách činnosti člo-
věka a je prováděn tak, že z. o. neví,
že je psychologicky zkoumána
experiment salivační, používaný I. P.
Pavlovem ke studiu reflexů; míra po-
dráždění potravou (nepodmíněným
podnětem) měřena množstvím slin, kt.
pes vyloučil do zkumavky; viz též e.
chronický
experiment terénní, snaha přenést
přesné a objektivní podmínky lab. e. do
přirozeného prostředí, např. školní tří-
dy, hřiště
explanace, výklad; vyjádření příčinné-
ho n. funkčního vztahu mezi dvěma n.
více pozorovanými fakty
explicitní, zjevný, výslovný, krok za
krokem
explorace, rozhovor, rozmluva; meto-
da individuálního klinického vyšetření
formou dotazů, kt. jsou zaměřeny na
hodnoty, postoje a názory, příp. odstra-
nění rozporů či doplnění mezer v ana-
mnéze aj.
explorace informativní, získání zákl.
dat a informací
explorace záměrná, zaměřena na urč.
problémy, např. rodinné vztahy
expozice, doba osvitu; v psychol. ex-
perimentu doba ukázání obrázku, před-
mětu, seznamu bezesmyslných slabik
aj.
extáze, silný citový stav vzrušení mysli;
např. e. tvůrčí n. náboženská
exteriorizace, přechod z vnitřní psych.
činnosti k činnosti vnější, předmětné
externalizace, v psychoanal. tenden-
ce přenášet do okolního světa svá pu-
dová přání, konflikty, způsoby myšlení
a nálady
externí, vnější, cizí
exteroanalyzátory, člení se na tele-
analyzátory (viz) a kontaktoanalyzátory
(viz)
exteroceptor, smysl. orgán, kt. je ulo-
žen na povrchu těla a přijímá poďněty
kožní, vizuální, auditivní a chemické

50

extinkce, vyhasínání podmíněné reak-

ce jeho opakováním bez posilování, až
k nule
extra, vně, mimo, odděleně
extrapolace, předpověd' vycházející
z analýzy dostupných dat a s danou
mírou pravděpodobnosti jejího naplnění
extrém, krajnost, přemrštěnost, vý-
střednost
extrospekce, metoda pozorování ji-
ných lidí, často za pomoci přístrojú, au-
diovizuálních prostředků umožňujících
reprodukci pozorovaného, s cílem od-
halit psychol. podstatu pozorovaného
chování
extroverze (extraverze), termín C. G.
Junga označující povahové rysy člově-
ka, jako je: společenskost, snadná soc.
adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve
změnách a vzrušujících situacích, čino-
rodost, výřečnost, sebeprosazování

fabulace, proud myšlenek ve formě

vyprávění; běžné u dětí; základ lit. tvor-
by; následek oslabení paměti a orienta-
ce u duš. chorob a stavů zmatenosti při
intoxikaci apod.
faciální, lícní; v psychol. výraz face to
face (tváří v tvář) pro přímou komuni-
kaci s pacientem, klientem, responden-
tem aj.
facilitace, ulehčení, usnadnění; v psy-
chol. usnadněné působení vzruchu
v neuronech současným či následným
vzruchem v jiném neuronu
facilitace sociální, zlepšení výkonu
způsobené tím, že jedinec vidí n. slyší
jiné osoby konat tutéž činnost; působí
nápodoba, soutěživost, soc. prestiž
facilitátor, občasné označení terapeu-
ta a jeho role v psychoter. skupině
fagofobie, chorobný strach z polykání
fakt, událost, skutečnost, přen. pozna-
tek, protiklad toho, co je iluzorní, tiktivní
n. pravděpodobné

faktor, činitel; v psychol. základ fakto-

rové analýzy (viz): f. prvého řádu - od-
vozený z matrice testových korelací; f.
druhého řádu - odvozený z matrice ko-
relací mezi faktory; f. obecný - společ-
ný, nalezený ve všech testech; f. speci-
fický - týká se jen jednoho testu v ma-
trici; f. skupinový - přítomný ve více
než jednom testu, avšak ne ve všech;
L syceni - korelace f. s testem; f. uni-
kátní - zjištěný pouze v jediném testu
falický, symbolizující, představující
mužský pohlavní úd
falocentrismus, termín E. Jonese pro
přeceňování falických symbolů v psy-
choanal. a důraz, kt. je v psych. vývoji
ženy kladen na její zjištění, že nemá
penis; viz též závist penisu
falus, mužský pohlavní úd; v psycho-
anal. symbol moci, síly, mužských
vlastností; na rozdíl od penisu jako čis-
tě anatom. termínu
fanatismus, nadměrné nekritické na-
dšení bez rozumové kontroly, oddanost
urč. víře, vyvolávající silné citové po-
stoje, horlivou činnost
fantazie, obrazotvornost (viz), předsta-
vivost (dle W. Wundta "myšlení v obra-
zech"); vytváření nových představ na
základě dřívějšího vnímání, obměňová-
ní minulé zkušenosti; hlavním znakem
f. je novost kombinací, kt. subjekt do-
sud neprožil, i když jejím zdrojem je
dříve vnímaná objektivní realita; míra f.
dána nadáním; je základem každé
tvůrčí činnosti; f. život obohacuje, též
vede k úniku z reality; viz snění denní
fantomofobie, chorobný strach z pří-
zraků
farmakopsychologie, nauka zkouma-
jící účinky léčiv na psych. procesy; vy-
chází z názoru, že život, nemoc i smrt
jsou pochody biochemické a že funkce
mozku i různé psych. stavy mají růz-
nou biochemii; viz léčiva
farmakoterapie, léčba prováděná po-
mocí léků
fatalismus, přesvědčení, že vše, tedy

51

i lidský život je předem určen, je věcí

osudu
fáze, úsek, stupeň vývoje; v psychol.
často užívaný termín pro přechodný
stav vývoje; správné je používat termí-
ny období, stadium n. etapa, protože
fáze znamená stav, kt. se opakuje (na-
př. sinusoida či maniodepresivita, viz)
fáze alkoholismu, viz stadia vývojová
alkoholismu
fáze anální, viz stadium vývoje anální
fáze falická, viz stadium vývoje falické
fáze genitální, viz stadium vývoje ge-
nitální
fáze orální, viz stadium vývoje orální
fáze paradoxní, značně zvětšený
útlum nervových buněk; silnější podně-
ty vyvolávají tak silné útlumové proce-
sy, že nervová kůra na ně přestává re-
agovat vůbec, n. reaguje jen slabě; za-
to slabé podněty i nadále vyvolávají
obvyklou reakci a jeví se proto relativ-
ně účinnější
fáze procesu adaptace, viz syndrom
adaptační
fáze pregenitální, viz stadium vývoje
pregenitální
fáze refrakterní, období ztráty čivosti
pro opakované podněty; bud' absolutní
- nerv je zcela nedráždivý, n. relativní-
dráždivost se zvolna obnovuje
fáze ultraparadoxní, mimořádně silný
útlum nervových buněk, kdy každý pod-
nět v bdělém stavu přiměřený se mění
v nadhraniční a nervové buňky i kůra
na něj reagují útlumem; naopak slabý
záporný podnět, kt. v bdělém stavu
podle zákona indukce vyvolává útlum,
vede nyní ke vzniku kladné reakce
fáze útlumu vyrovnávací (nivelizač-
ní), tzv. první fáze útlumu, v níž unave-
né nervové buňky těžko snášejí silné
podněty a odpovídají na ně slabou re-
akcí, avšak na slabé podněty reagují
normálně; reakce na silné i slabé pod-
něty se tedy vyrovnávají
fáze vyrovnávací, viz f. útlumu vyrov-
návací

fáze životní, viz období životní, křivky

životní
febrifobie, chorobný strach z horečky;
častý u hypochondrie (viz)
feedback, viz vazba zpětná, aferenta-
ce zpětná
felace (cunnilingus), pohlavní ukájení
líbáním a olizováním genitálií
feminizace, v psychopatol. výskyt
ženských znaků u mužů n. předčasné
objevení se ženských pohlavních zna-
ků v dětství; někdy i ve stáří jako důsle-
dek hormonálních změn
fenomén, viz jev
fenomén fí, ve tvarové psychol. záko-
nitost, kdy podněty vyskytující se sou-
časně n. rychle po sobě jsou vnímány
jako celek, tvar (Gestalt), kt. se nedá
převést na součet částí; celek je dán již
ve vjemu, není vytvářen aktivitou jedin-
ce
fenomenologie, tzv. deskriptivní psy-
chologie n. věda o podstatách; vychází
ze zkušeností a prožitků, z toho, že
psych. fenomény nejsou vědomím tvo-
řeny, nýbrž bezprostředně dány; též
postup, v němž exper. údaje jsou přijí-
mány a nejsou dále analyzovány
fenomén Purkyňův, viz jev Purkyňův
fenomotiv, výraz W. Sterna pro motiv
objevený introspekcí
fenotyp, souhrn vnějších znaků
a vlastností jedince; je tvořen vzájem-
ným působením vrozených vloh (viz
genotyp) a vlivů okolního světa v onto-
genetickém vývoji jedince
fertilita, plodnost; nalézána různá
u různých skupin osob, např. schizo-
frenních, maniodepresívních, neurotic-
kých, zdravých
fetiš, pověra, amulet, talisman; přene-
sení lásky z reálné osoby na nějaký její
předmět, fetiš
fetišismus, sex. deviace; sex objek-
tem se místo živé osoby stává část její-
ho těla, oděvu n. předmět v jejím vlast-
nictví - tzv. malý f. ; n. se sex. objektem
stává předmět (např. rukavice, intimní

52

část prádla apod.) patřící komukoli-

tzv. velký f.
fetování, slang. výraz pro abúzus či
misúzus (viz) psychotropních látek
fetus, plod
fideismus, přesvědčení, že vírou či
zjevováním Ize poznávat či přesahovat
poznávání rozumové
fí fenomén, viz fenomén fí
figura, ve tvarové psychol. to, co ve
vnímání vyvolává pozornost, co se ve
vjemovém poli pohybuje, co má barvu,
co intenzívně působí (např. hluk), na co
jsme zaměřeni, zatímco vedlejší pod-
něty tvoří pozadi ; čím více vstupuje do
vědomí figura, tím více slábne pozadí
a naopak
figura a pozadí, v tvarové psychol.
zjištění, že vjemové pole se vždy roz-
padá na jasnou figuru v centru pozor-
nosti vnímajícího, a na nerozčleněné
pozadí; obě části tvoří celek, navzájem
se ovlivňují a mění, jsou vzájemně za-
stupitelné (figura polem a naopak)
a vnímané rozdílně (co pro jednoho je
pozadím, pro druhého figurou)
fikce, neskutečná představa
fikce autarktická, mylná víra dítěte ve
vlastní všemocnost
fikce direktivní, termín A. Adlera pro
fantazii a smyšlenky o vlastní moci
a nadřazenosti u jedince, kt. jimi ve
skutečnosti vyrovnává svůj komplex
méněcennosti (viz)
filantropismus, ped. hnutí konce 18.
stol. v Německu, vycházející z myšle-
nek J. J. Rousseaua; zakl. J. B.
Basedow; prosazování výuky moder-
ních jazyků, technických a přírodověd-
ných předmětů, těl. výchovy a praktic-
kých znalostí; mravní výchova považo-
vána za důležitější než rozumová; ško-
ly většinou internátní, žáci nosili
uniformy
fílie, láska k něčemu
filosofie, láska k moudrosti; královna
věd; vědní disciplína usilující o postih-
nutí těch nejobecnějších principů lid-
ského bytí a poznání; v 19. stol. vzešla
z filos. psychologie, aby se jí v někt.
svých školách vzdálila (behaviorismus)
a posléze se k ní opět přimkla (huma-
nistická psychol.)
fixace, ustrnutí, ulpívání na urč. objek-
tu n. způsobu uspokojování potřeby,
vztahu k druhým, chování v situacích,
kt. vyžadují od jedince užití jiné, vhod-
nější reakce; např. tréstání krutým
a nespravedlivým otcem vytváří kogni-
tivní mapu (viz), že všichni dospělí se
chovají stejně; v psychoanal. ustrnutí
na jednom z vývoj. stadií, protože pře-
sun do dalšího by znamenal zvýšení
úzkosti; viz situace životní náročná
fixace infantilní, v psychoanal. před-
poklad, že pokud se vyskytne charak-
ter anální (viz) v jedné či druhé podo-
bě, či v kombinaci obou, jde o fixaci na
anální funkce, na anální erotogenní zó-
nu
fixace mateřská/otcovská, přehnané
emocionální vazby na jednoho z rodi-
čů, kt. znemožňují převést žádoucí po-
zornost na další osoby, zvláště na ži-
vot. partnera
flagelantismus, termín kazatele J. de
Floris (1260), sex. deviace; erotické
vzrušení při bičování sebe či partnera
flegmatik, Hippokratova, Galénova
a Pavlovova typologie; jeden ze čtyř ty-
pů osobnosti char. zpomalenými
a chladnými emočními reakcemi, klid-
ností, rozvážností až netečností; silný,
vyrovnaný, ale pomalý typ
flexibilita duševní, pružnost, pohybli-
vost, schopnost přizpůsobení; opak ri-
gidity (viz); škála flexibilita - rigidita je
důležitá dimenze osobnosti, zejména
ve vztahu k věku, příp. k duš. choro-
bám
fluenticita ideační, bohaté vybavování
myšlenek
fluktuace pozornosti, pravidelné stří-
dání silné a slabé pozornosti, odklon
a návrat k témuž vnímanému objektu
fobie, úzkostí provázený chorobný

strach z urč. osoby, zvířete, předmětu,

jevu, situace; nejčastější u neuróz;
strach je u f. někdy natolik silný, že za-
sahuje do každodenního života; příkla-
dem může být člověk, kterému strach
z davu nedovolí chodit do kina či se
pohybovat po přeplněných chodnících,
přestože je tomu každý den nedobro-
volně vystaven; někdy může člověk tr-
pět jednou specifickou fobií a být při-
tom zcela v pořádku v jiných směrech,
jindy se přidávají jiné symptomy, vnitřní
napětí a pocity úzkosti; některé jsou
podminěnými reakcemi na strach; pod-
míněná reakce devítiměsíčního
Albertka (viz učení) vedla k fobii ze
všeho chlupatého a bílého; stejně tak
lidé obávající se vody, výšek, blesků,
psů, pavouků, mohou najít původ své-
ho strachu v situaci, kdy byli vyděšeni,
zraněni apod. v přítomnosti objektu, kt.
se tak stal podnětem k jejich fobickým
reakcím; někdy Ize příčinu vysledovat
v traumatických zážitcich z dětstvi; kdy
např. pes provedl nečekaný výpad, či
pavouk přeběhl přes tvář dítěte ležícího
v kočárku; může dojít i k přenosu fo-
bických podnětů na jiné objekty, pak
vystopování původu bývá obtížné; A.
Bandura (1969) věří, že fobie Ize vy-
světlit nápodobou chováni druhých,
třeba rodičů, a že se fobie přenášejí
soc. učením; zjistil, že naprostá většina
dětí kolem 5 let, kt. trpí fobií ze psů, má
také matky trpící stejnou fobií; M.
Seligman (1971) stojí na socio-biolo-
gickém hledisku a předpokládá, že
evoluce vytvořila v lidech biologickou
reakci chovat se bázlivě k nebezpeč-
ným podnětům, jako jsou hadi, pavouci
aj.; v řadě experimentů proto byla kla-
sickým podmíněním vytvořena reakce
na strach, a to jak u pavouků a hadů,
tak u zcela neškodných stimulů, jako
jsou houby a mechy; ukázalo se, že
vytvořit reakce na evolucí připravené
podněty bylo snadné a rychlé, zato ale
složité se jich zbavit; fobiemi trpí mno-

53

ho lidí; v omezené míře nejméně jednu

najdeme u každého z nás; rozhodující
roli hraje její druh a intenzita ; strach
z výtahů (klaustrofobie, viz) se u oby-
vatele malého městečka jen zřídka pro-
jeví; jiné je to ve velkoměstě, kde byd-
lení ve 30. a zaměstnání třeba ve 45.
poschodí znamená znemožnění nor-
málního způsobu života; k fobiím uvá-
děným v literatuře patří strach z: alko-
holu (enofobie), bacilů a mikroorganis-
mů (bacilofobie), bakterií (bakteriofo-
bie), bití (mastigofobie), blesku n. el.
proudu (keraunofobie), bolesti (algofo-
bie, odynofobie), bolesti a přepracová-
ní (ponofobie), bouře s blesky (sidero-
fobie), boží odplaty (teofobie), být po-
zorován (skoptofobie, skopofobie), být
sám (autofobie), cizích jazyků (xeno-
glosofobie), cizinců (xenofobie), cizo-
pasníků (helmintofobie), času (chrono-
fobie), červenání se; červených objektů
(erytrofobie), červů (skolerofobie), d'áb-
lů, duchů (démonofobie), davu (demo-
fobie, oklofobie), dědičnosti (patriofo-
bie), dívek (partenofobie), domů (do-
matofobie), dopravních prostředků
(amaxofobie), doteků (afefobie, hafefo-
bie, haptefobie), drápů (amychofobie),
elektřiny (elektrofobie), hadů (otidiofo-
bie), hlubin (batofobie), hmyzu (akaro-
fobie, entomofobie), homosexuality
(homofobie), horečky (febrifobie), ho-
voru (laliotobie, lalofobie), hraček (pe-
diofobie), hromu (brontofobie), hromu
a blesku (astrafobie), hudby (melofo-
bie), hříchu (harmatofobie, peccatofo-
bie), chladu (cheimafobie), chlupatých
předmětů (trichofobie), chlupů po těle
(hypertrichofobie), choroby (monopato-
fobie), chudoby (peniafobie), chutí (ge-
umafobie), chůze (basifobie, basofo-
bie), infarktu (kardiofobie), jedů (ioto-
bie), jehel, ostrých předmětů (belemno-
fobie, belenofobie, aichmofobie),
jeskyní; pohřbení zaživa (tafofobie, ta-
fefobie), jídla (cibofobie, sitofobie), knih
(bibliofobie), koček (ailurofobie, gatofo-
bie, galeofobie), krást (kleptofobie), kri-
tiky (enisofobie), krve (haematofobie),
levé strany (levofobie), lidí (antropofo-
bie), Iži (pseudofobie), malých předmě-
tů (mikrofobie), manželství (gamofo-
bie), míst (locofobie, topofobie), mlhy
(homichlofobie), mluvení (fonofobie, lo-
gofobie), mostů (gafryofobie), mraků
(akustofobie), mrtvol (nekrofobie), mu-
žů (androfobie), myší (musofobie), ná-
boženství (hierofobie), nahoty (gymno-
fobie, nudofobie), nákazy (molysmofo-
bie), nekonečna (apeirofobie), nemocí
(nosofobie), neprovedení rituálu (para-
lipofobie), noci, tmy a ticha (noctifobie,
noktifobie, nyktofobie), nového, nezná-
mého (cenotofobie, cainotofobie, neo-
fobie), očí (ommatofobie), odcizení se
(alienofobie), ohně (pyrofobie), ostrých
předmětů (aichmofobie), otevřeného
prostoru (agorafobie), otravy (toxikofo-
bie), pachů (ofresiofobie, osmofobie,
osfresiofobie), pavouků (arachnefobie),
pekla (hadefobie), počítačů (kyberfo-
bie), pohlaví (genofobie), pohybu (kine-
zofobie), polykání (fagofobie), porodu
(maieusiofobie, parturifobie, tokofobie),
práce (ergofobie), práce a odpověd-
nosti (ergaziofobie), prachu (amatofc
bie), prázdných míst (kenofobie), prc
vazů (linotobie), průtrže mračen (omE
rofobie), průvanu (aerofobie), přelidně
ných míst (ochlofobie), přízrak
(fantomofobie), psů (kynofobie), ptáki
(ornitofobie), radosti (hedofobie), rako
viny (karcinofobie), ryb (ichtyofobie),
samoty (eremofobie, monofobie), sexu
a venerických chorob (cypridofobie),
schodišt' (batmofobie), schodů (klima-
kofobie), situace (fobie situační), skla
(krystalofobie, hyalofobie), slunce (heli-
ofobie), slyšení slov (onomatofobie),
smrti (thanatofobie), sociálních vztahů
(tobie sociální), soudu (dikofobie), stání
stasifobie), stání a chůze (stasibasifo-
bie, stasifobie), strží a srázů (kremno-
fobie), střel (balistofobie), stříhání n.
holení (keirofobie), suchých povrchů
(xerofobie), symbolů (symbolofobie),
školy a učení (fobie školní), špíny (my-
sofobie), šplhání (klimofobie), temnoty
(skotofobie), tíže (barofobie), tmy
(achluofobie), trestu (homilofobie),
třesu (tremofobie), udušení (anginofo-
bie, pnigofobie), ulice (dromofobie),
únavy (kopofobie), usnutí (hypnofobie),
uzavřených prostor (klaustrofobie, klit-
rofobie), včel (apitobie), velkých věcí
(megalofobie), veselosti (cheirofobie,
cherofobie), veřejného vystoupení (pei-
rafobie), větru (anemofobie), vlaku (si-
derodromofobie), vody (aquafobie,
hydrofobie), vozidel (hamaxofobie),
všeho (pantofobie, panofobie), vší (pe-
diculofobie), výkalů (koprofobie), vyso-
kých míst (acrofobie), výšek (hypsofo-
bie), zešílení (lyssofobie), zešílení n.
vlastního zločinu (dyspsychofobie), zla
(panfobie), zlodějů (harpaxofobie),
změn (kainofobie), zmeškání příležitos-
ti (kairofobie), znetvoření (dysmorfofo-
bie), zničení (atefobie), zrcadel (eisot-
rofobie), zrcadel, jejich rozbití (katotro-
fobie), zubů či zubařů (odontofobie),
zvířat (taurofobie, zoofobie), zvracení
(emetofobie), žab (batrachofobie), žen
(gynofobie, gynekotobie); viz jednotl.
cizojazyčné názvy
fobie neurotická, zast. výraz označují-
cí spojení f. se zvracením, záchvaty
a omdléváním; odmítání jít do sklepa
ze strachu před spatřením myši. do le-
sa před spatřením hada, k rybníku ze
strachu z utopení nebo z žab
fobie situační, chorobný strach z urč.
situace, oproti f. z činnosti; např. situa-
ce být zařazen do školní třídy, zkoušen
apod.
fobie sociální, trvalý neopodstatněný
strach z mluvení, psaní, pití a jídla v pří-
tomnosti jiných lidí; vyhýbání se situa-
cím, ve kt. může být jedinec pozoro-
ván; viz skoptofobie; též obava jednat
s autoritami, jako je učitel, nadřízený,
soudce, strážník aj.; někdy strach pra-
mení z představy o vlastní ošklivosti,

někdy dochází ke snaze napravit ji

i cestou plastické operace
fobie školní, chorobný strach ze školy
a všeho, co ji představuje, tj. učení,
učitelé aj.; většinou vysvětlována úz-
kostí separační (viz)
fobofílie, záliba v bání se
folie á deux, fr. .,šílenství v páru"; vý-
raz pro případ, kdy se u dvou navzá-
jem blízkých osob (sourozenců, man-
želů apod.) projeví ve stejném okamži-
ku stejná duš. choroba n. porucha
fonastenie, chorobná únava hlasu bez
org. příčiny; postihuje učitele, hlasate-
le, zpěváky apod.; považováno za neu-
rotický syndrom
fonismus, sluchový klam; iluze slyšení
slov, tónů, bez příslušných podnětů;
příznak únavy, předráždění, hysterie
aj.
fono-, zvuk, zvukový
fonofobie, chorobný strach z mluvení
při koktavosti, příp. obecně strach sly-
šet svůj vlastní hlas
forenzní, soudní
forma, struktura prvků obsahu ve vzta-
hu k sobě i k vnějšku
forma asociací, v exper. psychol. se
rozlišují t. asociací: slovní, stejnosmy-
slové (homosenzorické), různosmyslo-
vé (heterosenzorické), totalizující
(k části se asociuje celek), dílčí (k celku
se asociuje jeho část), vztahové
a vnější dotykové (taktilni
formace reaktivní, v psychoanal.
obranný mechanismus, činnost opačná
než přikazuje pudový impuls, např. při
sklonu k nepořádnosti se vytvoří pře-
hnaná, neurotická pořádkumilovnost
formace retikulární, funkčně spjaté
útvary mozku s tlumivým i povzbudi-
vým vlivem na různé mozkové funkce
formalismus, v ped. psychol. význa-
mu zdůrazňování formy proti obsahu
při výuce
formikace, halucinační vjem hmyzu n.
hadů plazících se po kúži n. pod kůží;
jde o formu parestézie (viz) a běžný

54 55

vedlejší účinek dlouhodobého abúzu

(viz) kokainu a amfetaminů
formování osobnosti, termín A. S.
Makarenka; proces změny a rozvoje
osobnosti jako důsledek vnějšího půso-
bení; dělí je na formování živelné, za-
měřené na cíl, sebeformování
fornikace, bibl. smilstvo; nevynucený
pohlavní styk osob, kt. neuzavřely
manželství
foronomie, odvětví psychol. práce
zkoumající množství práce vynaložené
při těl. pohybech
fotismus, zrakový klam; iluze vidění
neexistujících objektů; únava, předráž-
děnost, chorobný příznak
fotofobie, světloplachost; vrozená n.
získaná přecitlivělost očí na světlo, nej-
častěji sluneční; doprovod očních zá-
nětů aj.; provázeno slzením a bolestmi
očí i hlavy; nejde o skutečnou fobii (viz)
fotokineze, směrově neurčený pohyb
organismů vyvolaný intenzitou světla
fototaxe, směrové zaměřený pohyb
organismů vůči světlu, bud' ke zdroji n.
od zdroje
frenologie, zakl. F. J. Gall; nauka, kt.
se snažila z velikosti a tvaru lebky usu-
zovat na charakter a duš. vlastnosti
člověka
freudismus, využívání Freudova uče-
ní, především výkladů o nevědomých
mechanismech; k pochopení a objas-
nění kultury, umění, historie i života lid-
ského vůbec; termín se postupně rozší-
řil o myšlenky A. Adlera, C. G. Junga
a dalších představitelů hlubinné psy-
chologie
frigidita, pohlavní chladnost, neschop-
nost dosáhnout orgasmu, šířeji Ihostej-
nost, netečnost k sex. vzrušení u žen
froteurství, sex. deviace; ukájení se
třením o druhé osoby v tlačenici
frustrace, psych. stav vyvolaný pře-
kážkou na cestě k cíli, resp. ohrožení,
oddálení n. znemožnění uspokojit urč.
potřebu; překážka může být vnějš ; tj.
fyzická n. způsobená jednáním jiné

56

osoby, anebo vnitřn ; tj. stydlivost, pla-

chost, pocity viny, výčitky svědomí aj.;
viz též konflikt; odolnost na frustrační
situace rozdílná, viz tolerance frustrač-
ní; dle J. T. Dollarda výskyt agresívního
chování vždy předpokládá přítomnost
frustrace; dle K. Horneyové (1939)
vzniká f. z rozporu mezi egoismem
a altruismem, potřebou a skutečnou
možností jejího uspokojení, teoretickou
svobodou člověka a nemožností plně ji
uplatnit; v mnoha případech, zvlášt'
u dětí, vede f. k regresi, k cestě zpět,
k méně zralému chování, kt. jedinec již
ve vývoji překonal; další možností je fi-
xace, stereotypní forma chování, kt. se
objeví v neřešitelných problémových si-
tuacích; protože tixace redukuje úz-
kost, je změna zafixovaného chování
obtížná a možná jen s pomocí určitého
vedení či tréninku; jsou známy i přípa-
dy, kdy frustrace vede k růstu celkové
hladiny motivace; zvláštním případem
je trustrace existenciální (viz)
frustrace existenciální, termín V. E.
Frankla; uvědomování si bezcílnosti
a prázdnoty smyslu života a vlastní exi-
stence
fundamentalismus, pokládán za dů-
sledný příklon člověka k principům urč.
víry při striktním dodržování všech pra-
videl a zákonů této víry, přičemž neroz-
hoduje druh náboženství n. víry; často
přerůstá v povahový sklon být autorita-
tivní, netolerantní a impulsívní; takováto
osobnost s sebou nese silné pocity
strachu a viny, neschopnost otevřeně
mluvit o zážitcích, o pocitech smutku,
osamělosti, sebepodceňování, odporu
k autoritám; pokud je takový člověk uv-
nitř tundamentalistického systému, je
chráněn a je mu dobře, jakmile se však
chce dostat ven, je to obtížné, musí
přebudovat svůj systém hodnot i způ-
soby chování, může přitom dojít k po-
dobné krizi jako při rozvodu n. úmrtí
blízké osoby; zatímco u těch, kdo se
z takového systému vymaní, se často

objeví vážné emocionální potíže, u no-

vých členů se neurotické symptomy
sníží, není však vyloučeno, že se objeví
znovu, dojdou-li k poznání, že striktní
víra jim sice usnadňuje zákl. rozhodo-
vací procesy, ale současně znemožriu-
je svobodné chováni a uživáni rozumu,
že se chovají jako vnějškově řízené
osoby, jako jedinci, kt. jednají ne za se-
be, ale v zájmu vyšší síly, svaté věci či
esoterického ideálu
funkce, činnost zaměřená k nějakému
úkolu, účelu; u člověka především f.
vegetativní, senzorické, motorické
a psychické
funkce fatická, málo užívaný termín
pro specificky lidské činnosti, jako je
schopnost mluvit, číst, psát, počítat
a rozumět řeči mluvené i psané
funkce mozku integrační, termín H.
Jacksona; soubor funkcí umožňujících
získávat nové zkušenosti, vybavovat
předchozí, chápat je a určovat budouc-
nost
funkcionalismus, psychol. směr
z poč. 20. stol. v USA; na rozdíl od stu-
dia abstraktních obsahů vědomí zdů-
razňoval důležitost poznání, jak se psy-
chika přizpůsobuje prostředí, jakými
operacemi a kt. mentálními pochody;
zaměřenost na praktické problémy
funkcionalismus probabilistický, dle
E. Brunswika snaha postihnout a vy-
světlit vzájemné vztahy člověka a jeho
prostředí; vzdálenost rozděluje na fy-
zickou: mezi objekty, a psychologickou
(proximální); proximální "klíče" jsou
subjektivní, rozdílné, založené na před-
chozí zkušenosti, a ovlivňují vnímání
i zpracování informací; na tom je zalo-
žena dvojznačnost (ambivalentnost)
a pouze pravděpodobnostní (probabilit-
ní) charakter našeho vnímání a pozná-
vání
Fúrie, viz erinie
furor, starší výraz pro vztek, zuřivost;
při epilepsii a psychózách
fylogeneze, vznik a vývoj urč. kmene,

57

rodu či druhu; v psychol. psych. změ-

ny, kt. jsou vázány na vývoj člověka ja-
ko druhu a lidské kultury
fyzikalismus, koncepce R. Carnapa
a D. Neuratha, kt. podmiňuje pravdi-
vost vědeckých výroků jedině mož-
ností jejich převedení do fyzikálního
jazyka
fyzikalizace, využívání fyzikálních me-
tod v biol. experimentech a fyzikálních
pojmů při tvorbě biol. koncepcí
fyzio-, vztahující se k přírodě
fyziognomie, výraz obličeje; podléhá
změnám s věkem, příp. se mění při
duš. poruchách; spolu s mimikou sou-
část psychodiagnostiky
fyziognomika, zakl. J. C. Lavater
(1775), též F. J. Gall, C. Lombroso; dle
L. Klagese nauka o vzhledu obličeje
vč. držení těla, chůze aj. jako souhrn
zděděných a získaných vlastností
fyziokratismus, přesvědčení, že kaž-
dý se sám řídí a je si odpovědný za
svůj život v systému volné soutěže; fy-
ziokrat. společnost zal. v Čechách K.
S. Amerling v 19. stol.
fyziologie, nauka o život. tunkcích bu-
něk, tkání a orgánů a celého organis-
mu
fyzioterapie, léčba různých chorob fy-
zikálními prostředky

galeofobie, viz gatofobie

gamacismus, špatné vyslovování hlá-
sek G, K, D, T
gambrinismus, dlouhodobý abúzus
piva; dle mytického krále Gambrina
gamofobie, chorobný strach z manžel-
ství
gamomanie, chorobná touha uzavřít
manželství
gatofobie (galeofobie), chorobný
strach z koček
gelasmus, křečovitý smích, např.
u hysterií, schizofrenie

gemelologie, studium dvojčat, zvláště

jejich užití jako primárního zdroje dat
sloužících k posouzení podílu dědič-
nosti a prostředí na chování
gen, termín zavedený Johannsenem r.
1909 jako dědičný faktor; jednotka ge-
netické informace pro urč. znak
gender, rod, pohlaví; termín v poslední
době hojně užívaný při diskusích
o mužských/ženských odlišnostech,
identitě, soc. rolích apod.
gender study, obor soc. věd, zejména
sociologie, studující odlišnosti pohlaví;
viz gender
genealogie, studium rodokmenů, me-
toda genetického výzkumu
generace, a) biol. potomstvo rodičů
žijící ve stejném čase; u bakterií 30
min., u lidí 20 let, u stromů i tisíce let;
b) sociol. průměrné období mezi naro-
zením rodičů a narozením jejich dětí;
podmíněno kulturně; c) psychol. sou-
hrn jedinců, kteří se narodili a vyrůstali
spolu v téže době (generace beatníků,
generace hippies aj.); viz též kohorta,
interval generační
generalizace, viz zobecňování
generativní, vegetativní, somatický
genesis, viz geneze
geneticismus, názor, že vrozené fak-
tory, pudy, instinkty a události z raného
dětství, konflikty, fixace aj. mají rozho-
dující význam pro další život
genetika, věda o dědičnosti
geneze, vznik, zrod, stvoření
genialita, označení pro nejvyšší úro-
veň intelektuálních či tvůrčích schop-
ností (u IQ přes 140); spolupůsobí
však vždy další faktory, jako je motiva-
ce, temperament, emocionalita i pro-
středí, takže bez št'astné souhry větši-
ny faktorů se geniální schopnost ne-
musí projevit; viz též děti nadané, dítě
zázračné
genitálie, pohlavní ústrojí
génius, jedinec s nejvyšším stupněm
tvůrčích schopností prokázaných mi-
mořádným výkonem v urč. oboru

58

génius loci, ve starověku duch ochra-

ňující dům; dnes atmosféra urč. místa
(Kafkova Praha)
genocida, vyvraždění obyvatel z raso-
vých či národnostních důvodů: zločin
proti lidskosti
genofobie, chorobný strach z pohlaví
genofond, souhrn genetických infor-
mací vyskytujících se v dané populaci;
viz též genotyp
genomotiv, termín W. Sterna; jde
o zákl. potřebu, kt. se projeví ve feno-
motivu a činu
genotyp, soubor genetických informací
organismu, souhrn rysů, kt. je jedinec
schopen biologicky přenášet; informa-
ce jsou uloženy v chromozomech; na
rozdíl od manifestní, somatické struktu-
ry, kterou se projevuje fenotyp (viz)
geofágie, pojídání bláta, hlíny
geopsychika, vliv počasí, podnebí
a krajiny na duš. život, příp. jejich vliv
na školní výkonnost, zločinnost, sebe-
vražednost apod.
geopsychologie, zast. termín W.
Hellpacha; předpoklad, že podnebí, po-
časí, půda a podobné faktory mají vliv
na charakterové vlastnosti lidí, kmenů
a národů
geriatrie, nauka o prevenci a léčbě
chorob starých lidí
gerontofílie, sex. deviace; mladý jedi-
nec vyhledává jako sex. partnera oso-
bu pokročilého věku s výraznými znaky
stáří
gerontokracie, vláda starých
gerontologie, věda zabývající se vše-
stranným studiem jevů stárnutí nastá-
vajících v buňkách, tkáních, orgánech
či organismech, příp. skupinách jedin-
ců v průběhu času od dospělosti až do
smrti organismu
gerontopedagogika, ped. disciplína
zabývající se výchovou a vzděláváním
ke stáří a ve stáří
gerontopedie, v defektologii spec.
ped. působení na staré osoby postiže-
né defektem

gerontopsychiatrie, součást psychiat-

rie, kt. se zabývá duš. poruchami
a chorobami ve stáří
gerontopsychologie, dílčí část geron-
tologie, zabývající se psychol. aspekty
stárnutí, především problémy adaptace
a úrovní intelektových výkonů
Gestalt, tvar, forma, figura, struktura,
konfigurace; termín Ch. von Ehrenfelse
z r. 1890; integrovaný celek; v tvarové
psychol. celek, kt. není jen pouhou su-
mou částí, kt. nelze analyzovat a nelze
pochopit rozložením na jeho části, je
neodvoditelný z kvalit svých částí
gestaltismus, psychol. škola zal. po-
čátkem 20. stol. v Německu; jako pri-
mární a zákl. prvky psychiky chápe ce-
lostní psych. útvary; viz též psycholo-
gie tvarová, celek, fenomén fí
gestaltpsychologie, viz psychologie
tvarová
gestaltterapie, viz psychoterapie tva-
rová
gestikulace, posunky, kt. provázejí
řeč, příp. slovní projev nahrazují; sou-
část neverbální komunikace (viz)
gesto, posunek, mimoslovní projev,
vyjádření postoje
geumafobie, chorobný strach z růz-
ných chutí
G-faktor, Spearmanův termín pro fak-
tor obecné inteligence
globalizace, v ped. směr, kt. při vyu-
čování vychází z přirozených situací
a je na jedinci, kdy je přirozeným vývo-
jem schopen je sám rozebrat a pocho-
pit; v psychol. škola strukturálně psy-
chol. vycházející z toho, že lidské po-
třeby se netvoří od prvku k celku, ale
shora dolů, od celku, obecných potřeb,
k částem, ke stále diferencovanějším
potřebám a motivacím
globus hystericus, pocit "knedlíku"
v krku, tak silný, že může skutečně
znemožnit polykání
glosolálie, umělá, vytvořená řeč bez
skutečného lingvistického obsahu; mů-
že být pozorována u osob v náb. extá-

59

zi, v hypnóze a při někt. duš. choro-

bách
glosomanie, nadměrná záliba ve stu-
diu jazyka n. jazyků
glosospasmus, křeč svalstva jazyka;
u idiocie, epilepsie, hysterie
gnosticismus, v Egyptě začátkem 1.
tisíciletí způsob poznávání mystickým
zřením, kt. přesahuje smyslově rozu-
mové poznání
gnostikové, zastánci gnosticismu dá-
vající přednost intuitivnímu chápání
světa a věřící v nepoznatelnou prapod-
statu bytí
gnoze, poznání
gnozeologie (epistemologie, noeti-
ka), výklad zákonitostí poznávacích
procesů; teorie poznání
gradace, přemnožení populace urč. or-
ganismu; 6 etap: latence (utajenost),
akrescence (normální stav), progrese
(rychlý vzrůst), kulminace (max. počet,
kalamita), regrese (populační zlom
k normálu), dekrescence (pokles na
minimum)
gradient, postupná změna intenzity
faktoru; např. u konfliktu platí, že s jeho
narůstáním roste odpor rychleji než při-
tažlivost
gradient generalizace, míra schopnos-
ti odlišit v podmiňování podmíněný pod-
nět od ostatních, příbuzných podnětů
grafastenie, porucha pravopisu na
podkladě špatné sluchové diferenciace
řeči
grafo-, psaní, písmo
grafognózie, zjišt'ování totožnosti pi-
satele srovnáváním písma
grafologie, zakl. abbé Michon, dále L.
Klages aj.; nauka o psychol. významu
rukopisu; metoda rozboru rukopisu pro
psychodiagnostické účely
grafomanie, chorobné nutkání psát,
bez vracení se k napsanému, opravo-
vání či vylepšování textu
grafometrie, projektivní technika, při
níž osoba se zavázanýma očima něco
nakreslí a potom to popíše nejprve bez

dívání a potom znovu při pohledu na

kresbu
grafospasmus (spasmus scriptori-
us), písařská křeč bud' org., ale častěji
neurotického původu; psaní je znemož-
něno, při pokusu o ně vzniká křeč ruky
gramotnost, blíže nespecifikovaná
schopnost číst a psát
gramotnost funkční, schopnost číst,
psát, počítat, mluvit a ovládat soc. do-
vednosti tak, aby to člověku umožňova-
lo aktivní a nezávislou roli ve společnos-
ti; čtení alespoň na úrovni čtrnáctiletého
gramotnost počítačová, schopnost
nejen psát, ale též ovládat zákl. opera-
ce práce na počítači
grand mal, velký epileptický záchvat;
viz epilepsie
gratifikace, stav uspokojení následující
po dosažení stanoveného cíle
grimasa, výraz obličeje vyjadřující mo-
mentální psych. stav, např. bolest,
strach, radost, úsilí
grimasování, obličejová mimika pro-
vázející řeč; součást neverbální komu-
nikace (viz); v případě nepoměru k ob-
sahu řeči symptom duš. chorob a pro-
středek psychopatol. diagnostiky
gymnofobie, chorobný strach z nahé-
ho těla, odpor k němu
gynandrismus (gynandromorfis-
mus), viz hermafroditismus
gynandrofrénie, projevy mužského
chování u žen a opačně
gynandromorfismus, viz hermafrodi-
tismus
gynekofobie, viz gynofobie
gynekrotia, sex. deviace; ukájení se
bitím ženy; druh sadismu (viz)
gynofobie (gynekofobie), chorobný
strach z žen, odpor k ženám

habitat, místo, lokalita obývaná urč. ži-

vočišným druhem, též lidmi (habitaty
pravěkých lidí)

60

habituace, přivykání; viz učení habitu-

ální
habitus, stav, celkový vzhled těla, též
soubor vnějších vlastností a chování; h.
též součást řady typologií
hadefobie, chorobný strach z pekla
haematofobie, chorobný strach z krve
haemotýmie, opojení krví, chorobný
sklon vraždit
hafefobie (haptetobie), chorobný
strach z doteků
hagiografie, životopisy světců a mu-
čedníků shromažd'ované za účely litur-
gickými; též zdroj prózy, příkladů mrav-
ních a volních vlastností
hagioterapie, léčení nemocných zaklí-
náním, modlitbou, uctíváním ostatků
haló efekt, termín E. L. Thorndike
globální chyba v posuzování lidí; jednc
tl. rysy lidí jsou posuzovány podle cel
kového dojmu, kt. učinili na pozorova
tele, hodnotitele
halucinace, klamný vjem, vzniklý cho-
robně bez příslušného podnětu; ne-
mocný je přesvědčen o jeho existenci
halucinace nepravá (pseudohaluci-
nace), klamný vjem, kt. vzniká též bez
příslušného podnětu, ale nemocný si je
klamu vědom a zaujímá k němu kritický
postoj
halucinace pravá, Ize dělit na h. smy-
slové (zrakové, sluchové aj.), elemen-
tární (jiskry, blesky, hluky aj.) a kom-
plexní (situace, hovor, příkaz aj.)
halucinogen, obecně kterýkoli z velké
skupiny psychoaktivních chemických
sloučenin schopných vyvolávat haluci-
nace
hamaxofobie, chorobný strach z vozidel
handicap, duš. n. těl. znevýhodnění je-
dince vůči vrstevníkům, často na org.
základě
haptefobie, viz hafefobie
haptický, hmatný
harmatofobie, chorobný strach z hří-
chu, omylu
harpaxofobie, chorobný strach ze zlo-
dějů

hašiš, droga vyráběná z indického ko-

nopí; kouří se z vodní dýmky; intoxika-
ce přináší pocit euforie, blaženosti,
s prohloubeným smysl. vnímáním a ha-
lucinacemi
hazard, rizikové rozhodování "vše n.
nic" poskytující vzrušení, příležitost
k soutěžení, exhibicionismu; může pře-
růst v hráčskou vášeň, závislost na ha-
zardní hře; týká se též hráčských auto-
matů (tzv. jednorukých banditů); naděje
na úspěch u motivované psychoterapie
hebefil, mladistvý přitažlivý pro sex.
aberanty
hebefrenie, forma schizofrenie u mla-
distvých ; psychóza
hedofobie, chorobný strach z radosti
hedonismus, víra, že hlavním cílem ži-
vota je radost a slast, opak anhedonie
(viz)
hektický, prudký, vzrušený, též cho-
robný, např. h. žárlivost u osob ve 4.
stadiu vývoje alkoholismu (viz) a jiných
duš. chorob
heliofobie, chorobný strach ze slunce,
zvláště z pobytu na prudkém slunci
helmintofobie, chorobný strach ze
střevních cizopasníků
helping professions, souhrnný název
pro veškeré profese, jejichž teorie, vý-
zkum a praxe se zaměřují na pomoc
druhým, identifikaci a řešení jejich pro-
blémů, a na získávání nových poznatků
o člověku a jeho podmínkách k životu,
tak aby pomoc mohla být účinnější;
jsou zde zahrnuty: lékařství obecně,
dále psychiatrie, klinická psychologie
a nejrůznější specializované obory, ja-
ko je ped. a školská psychologie, soc.
práce, obory zabývající se poruchami
řeči a slyšení apod.
hematofobie, viz haematofobie
hemeralopie, viz šeroslepost
hemi-, půl, polovina
hemianopsie, porucha vidění, ne-
schopnost vidět polovinu zorného pole
hemikranie, bolesti v polovině hlavy;
hysterie

61

hemiparéza, částečné ochrnutí jedné

poloviny těla org., někdy i psychogen-
ního původu; hysterie
hemisféra mozková, nejvyšší část
nervové soustavy, skládá se z mozko-
vé kůry a podkoří; vývoj začíná u sav-
ců; mozkové hemisféry mají hlavní vý-
znam pro regulaci chování
hemisféra mozková dominantní, řídí
intelektové funkce a motoriku vedoucí
ruky; druhá h. bývá nazývána pomoc-
ná, auxiliární, a je zdrojem náhradních
intelektových schopností a též někt.
smysl. funkcí
herbartismus, odvozeno od J. F.
Herbarta; teorie pedagogiky zal. na
psychologii, matematice a etice; ve vy-
učování prosazování kázně, disciplíny
a trestů, rozvoj rozumu, formálních ope-
rací, klasických jazyků, mravní výchovy
hereditární, dědičný; viz dědičnost
hermafroditismus, výskyt mužských
i ženských pohlavních orgánů u téhož
jedince; vzniká před narozením (her-
mafrodit zast. cvikýř)
hermafroditismus psychosexuální,
v psychoanal. označení jedince, kt. si
volí za sex. objekty osoby obojího po-
hlaví
hermeneutika, pův. vysvětlování ruko-
pisů a textů, šířeji synon. pro vědu
a veškeré procesy a operace zaměře-
né na vysvětlování jevů
heroin, látka morfinového typu, návy-
ková droga
herostratismus, označení psychopa
tických osobností, kt. se snaží proslav
pácháním zla
herpes, viz opar
hetéra, družka, společnice, ve starém
Řecku též nevěstka
heteradelphus, srostlá dvojčata, např.
siamská (Violeta a Daisy Hiltonovy)
hetero-, jiný, různý
heteroforie, nedostatek svalové koor-
dinace n. rovnováhy vidění obou očí;
viz též strabismus
heteromorfie, viz polymorfie

heterosexualita, sex. zájem o osoby

opačného pohlaví; opak homosexualita
(viz)
haterosugesce, sugesce (viz) navoze-
ná zvnějšku osobou, skupinou, davem,
situací
heuréka, údajný výkřik Archiméda při
objevení hydrostatického zákona: "ob-
jevil jsem"
heuristika, v psychol. nejčastěji míně-
no řešení úloh náhodnými, příp. intui-
tivními postupy; heuristikou odhalená
pravidla Ize algoritmizovat pro získání
nových poznatků či řešení jiných úloh
hierarchie hodnot, uspořádaný
systém hodnot podle důležitosti; určuje
nejobecnější postoje, život. styl a mo-
rálku každého člověka
hierarchie potřeb, dle A. Maslowa a)
potřeby fyziol.: hlad, žízeň, sex, spá-
nek; b) p. bezpečí a jistoty; c) p. lásky
a sounáležitosti; d) ocenění a uznání;
e) seberealizace; f) p. znát a rozumět;
pokud nejsou alespoň do jisté míry
uspokojeny p. nižš ; nedochází k uspo-
kojování p. vyššich ; zatímco u p. fyziol.
je naučen způsob jejich uspokojování,
p. vyšší jsou výsledkem učení, mohou
tedy být málo rozvinuty či chybět; jiná
třídění uvádějí: McClelland, E. Fromm,
K. Horneyová, K. Lewin, K. B. Madsen,
H. A. Murray, A. T. Potfenberger, L. F.
Shafter, W. I. Thomas
hiero-, posvátný
hierofobie, chorobný strach z nábo-
ženství či z posvátných předmětů
a z osob spojených s vírou n. specific-
kými náb. obřady
higher power, vyšší moc; na víře v ně-
co vyššího než je vůle jedince zal. po-
moc osobám závislým na alkoholu
v hnutí AA a dalších svépomocných
skupinách
hippies, psychedelické hnutí mládeže
60. let propagující spontánnost, vol-
nost, mír, krásu, lásku, též drogy a po-
hlavní promiskuitu, pod heslem "flower
- power", květiny mají moc

62

histriónství, neuvědomělé hraní a imi-

tování výstupů či rolí; u hysterií spíše
pro publikum, u jiných neuróz i sám pro
sebe, hraje si na významného umělce,
velkého filosofa, hrdinu apod.
hlad, stav vyvolaný nedostatkem po-
travy; do 24 hodin lačnění, pak hlado-
vění, při přívodu tekutin možné až do
ztráty 60 % těl. hmotnosti; v historii lid-
stva se hladovění objevuje od nepamě-
ti v půstech a ramadamu mohamedá-
nů; krátkodobé periodické hladovění
má psychol. i zdravotní výhody
hladina významnosti, označována
řec. písmenem alfa, tzv. chyba prvního
druhu, pravděpodobnost zamítnutí nu-
lové hypotézy, obvykle na 5%, 0,05,
nebo 1%, 0,01 hladiny významnosti;
viz testování hypotéz
hloubání, dumání; nutkavé myšlenko-
vé ulpívání na naivních, zbytečných
a neřešitelných problémech
hluchoněmost, těžká vývoj. vada ře-
čové komunikace; příčinou hluchota
bud' vrozená, n. získaná v raném dět-
ství; porušena schopnost abstrakce,
a tím i rozvoj intelektu a osobnosti vů-
bec
hluchota, bud' od narození, n. v průbě-
hu života získaná ztráta sluchu úplná;
je-li častečná, jde o nedoslýchavost-
lehkou, střední či těžkou
hluchota duševní, viz dysgnózie
hluchota korová, úplné a oboustranné
vyřazení činnosti korové části slucho-
vého analyzátoru; zůstává schopnost
reagovat na prosté sluchové podněty
hluchota psychogenní, ztráta schop-
nosti vnímat n. diferencovat zvuky při
zachované tunkci sluchového recepto-
ru; příčinou může být hysterie, agrava-
ce, simulace, autismus, schizofrenie
(viz jednotl. hesla) aj.
hluk, působí fyziologicky i psychologic-
ky nepříznivě na člověka, hranice nor-
my závisí na situaci, obecně však již od
30 do 60 dB možnost vzniku psycho-
patol. symptomů, nad 120 dB trvalé

poškození sluchu; považován za stre-

sor s negativním vlivem na vegetativní
systém, zúžení zrakového pole, změny
dýchání, tepu a tlaku aj.; následné
symptomy od poruch spánku, bolestí
hlavy, až po vředová onemocnění aj.
hněv, silná afektivní reakce na urážku,
frustraci apod.; krátkodobější než hosti-
lita (viz), méně výrazný než vztek
hodiny biologícké (endogenní), hy-
potetický biochemický mechanismus ří-
dící periodické činnosti organismu
hodiny lidstva, dle J. M. Robertse
(1987) Ize vývoj lidstva znázornit na
symbolickém kalendáři: první stopy ži-
vočichú s lidskými charakteristikami,
které vedly k vývoji člověka, můžeme
nalézt před 3 týdny ; první pozůstatky lidí
našeho typu asi před 7 hodinami; nej-
starší civilizaci usídlenou v Mezopotámii
před více než 60 minutami ; první psa-
né záznamy pak před méně než 1 ho-
dinou ; vznik křest'anství před 15 min.,
přesun Evropanů do Ameriky před 5
min.; průmyslovou revoluci před zhru-
ba 2 min. a nejmodernější informační
technologie před nékolika vteřinami; ve
skutečné chronologii to představuje 50
miliónů let
hodnocení, psychol. charakteristika či
klasifikace jevů, kt. nelze exaktně mě-
řit, nejčastěji za pomoci škál, v dia-
gnostice osobnosti; obsahuje vždy
subjektivní vlivy hodnotitele
hodnota, názor na to, co je žádoucí,
dobré, a co nežádoucí, zlé; vlastnost,
kt. jedinec přisuzuje urč. objektu, situa-
ci, události n. činnosti ve spojitosti
s uspokojováním jeho potřeb, zájmů; h.
se vytvářejí a postupně diferencují
v procesu socializace (viz); součást
spol. vědomí (viz též hierarchie hod-
not); h. Ize dělit na pozitivní (co je žá-
douci , negativní (nežádoucí); absolut-
ní, relativní; přímé, nepřímé; podle ob-
sahu: estetické, etické, logické aj.; h.
odrážejí kulturu společnosti
hodnota hrubá, označení pro první vý-

63

sledek testu, kt. není ještě převeden

matematicky na vážené, standardizo-
vané skóre, hodnotu (viz)
hodnota nepřímá, h., s jejíž pomocí
Ize uspokojit potřebu - hodnotu přímou
(např. potravu pomocí peněz)
hodnota prahová, viz práh
hodnota přímá, h., kt. bezprostředně
uspokojuje potřeby, zájmy, přání jedin-
ce
hodnota standardizovaná, výsledek
testu matematicky převedený na váže-
né skóre tak, že daný výsledek Ize po-
soudit ve vztahu k výsledku skupiny
do níž jedinec patří (věkové, protesní.
sociální aj.), n. ve vztahu k výsledkGm
jiných testů
hodnota střední, nahrazuje jednotl.
hodnoty daného statist. znaku; je nad-
řazeným pojmem pro všechny druhy
průměrů, leží mezi nejvyšší a nejnižší
hodnotou statist. řady (aritmetický
a geometrický průměr, medián a mo-
dus)
holeřgázie, zastarávající výraz pro ja-
koukoli psych. poruchu zasahující veš-
keré emoce, poznávání a chování člo-
věka
holismus, termín J. H. Smutse (1926);
zdůraznění celistvosti živého organis-
mu, kt. nemůže být pochopen analýzoí:
jednotl. částí; celostni a hlubinná psy
chologie; v teorii vzděláváni globáln
posup zaměřený na celkovou učebni
situaci
homeopatie, léčebná metoda zal. na
podávání nepatrných dávek léků pod-
porujících i provokujících odolnost
a obranyschopnost organismu
homeostáza, termín C. Bernarda z r.
1859, rozvedený W. B. Cannonem r
1929 (proto též syndrom Cannonův);
fyziol. pojem pro označení vnitřního,
relativně stabilního rovnovážného sta-
vu, tendence organismu stav rovnová-
hy při jeho narušení aktivně vyrovnat
vznikem potřeby (hlad, žízeň, spánek,
teplo aj.); někt. autoři popírají princip h.

v kognitivní oblasti člověka; ekvilibrium

sociálni (viz) znamená přenesení ho-
meostatického principu do soc. oblasti
homichlofobie, chorobný strach z mlhy
homilofobie, chorobný strach veřejně
mluvit, strach z trestu
homilopatie, synon. pro psychopatii
vzniklou v průběhu života jako důsle-
dek soc. izolace lidí, kt. postihl úbytek
zraku, nahluchlost aj.
hominid, odvozeno z názvu rodu pri-
mátů Hominidae a týká se všech dru-
hů spadajících do této klasifikace-
Homo sapiens je jediným žijícím zá-
stupcem
hominizace, polidštění; proces těl.
a soc. změn od primátů k člověku; po-
stupně změny hrudníku a horních kon-
četin, pánve a dolních končetin, ruky
a lebky
homo-, předložka s významem shod-
ný, totožný
Homo, člověk
Homo erectus, člověk vzpřímený
homoerotismu5, viz homosexualita
homofílie, viz homosexualita
homofobie, chorobný strach z homo-
sexuality; bud' ze svých vlastních ho-
mosex. tendencí, či z homosex. osoby
Homo habilis, člověk zručný
homoiotermie, teplokrevnost; opak
poikilotermie; první výrazné vymezení
organismu z vnějšího světa; vyšší
obratlovci se díky h. stávají autonom-
nější vůči urč. podmínkám prostředí
homologie, podobnost ve tvaru, vlast-
nostech či chování skupin organismů,
kt. mají společný znak u společného
předka; využíváno při odhalování in-
stinktivních a naučených forem chování
v etologii ; opak analogie
Homo oeconomicus, člověk hospoda-
řící
Homo sapiens, člověk rozumný
Homo sapiens ferus, divoké, zane-
dbané děti; viz děti vlčí, deprivace
homosexualita (homoerotismus, ho-
mofílie, inverze), pohlavní náklonnost

64

k osobám stejného pohlaví; u mužů

uranismus, pederastie, jsou-li objektem
mladíci; u žen sapfismus, tribádie, les-
bicismus; h. dělena na vrozenou, mé-
ně častou, a ziskanou fixací na osobu
v raném dětství n. nevhodnými vlivy
v pubertě
homozygot, jedinec vzniklý spojením
pohlavních buněk nesoucích tunkčně
totožné dědičné znaky (alely) urč. kon-
krétního genu; opak heterozygot; viz
též genotyp
horizont, dle E. Husserla každá zku-
šenost s sebou nese h. dalších mož-
ných zkušeností prostorových, časo-
vých, vztahových i předmětných
hormony, účinné látky žláz s vnitřní
sekrecí, kt. řídí činnost těl. orgánů, srd-
ce, hypofýzy, CNS
horoskop, diagram postavení Slunce,
Měsíce a hvězd a z něho odvozované
předpovědi budoucnosti
hospitalismus, syndrom vývoj. poruch
dítěte jako následek nedostatečného
množsví potřebných podnětů při delším
umístění dítěte v nemocnici n. jiném
kolektivním zařízení; následky psych.
deprivace (viz) z prvních let života ne-
napravitelné
hospitalizace, umístění pacienta v ne-
mocnici
hospitalizace parciální (částečná),
tzv. denní n. noční stacionář (viz), tzn.
pacient spí doma a zúčastňuje se den-
ního léčebného programu v léčebně, n.
přes den pracuje, v léčebně spí
a účastní se večerního léčebného pro-
gramu
hostilita, nepřátelský postoj vůči sobě
n. jiným osobám, s projevy nepřátelství
a agrese; často vyvolána žárlivostí, zá-
vistí, příp. chorobnými duš. pochody;
paranoa aj.
hotentotismus, viz tetismus
hra, jedna ze zákl. lidských činností:
hra, učeni, práce ; u dítěte smysl. čin-
nost motivovaná především prožitky,
u dospělých má h. závazná pravidla, cíl

nikoli pragmatický, ale ve hře samé; h.

je provázena pocity napětí a radosti;
pozitivní důsledky pro relaxaci, rekrea-
ci, duš. zdraví
hra experimentální, h. typu úspěch-
neúspěch s nutností voleb; organizo-
vaná pro výzk. účely, poznání rozhodo-
vacích procesů, konfliktních situací,
motivovanosti ke hře, k přerušení hry
apod.
hraní rolí, metoda přispívající k analý-
ze vlastního chování jednotl. účastníků
i chování skupiny jako celku; vychází
se především z využití skupinové dyna-
miky a nových vztahů, kt. ve skupině
vznikají; mnoho lidí totiž jedná v mezi-
lidských vztazích neuspokojivě prostě
proto, že během svého individuálního
či profesionálního vývoje získali ne-
vhodné návyky, založené na dlouhodo-
bě probíhající stereotypnosti urč. vzor-
ce chování; tyto nevhodné návyky se
dají upravit hraním rolí; poskytuje vzác-
nou příležitost chápat a přemýšlet
i o těch soc. vztazích a situacích, kt.
připadají lidem zcela známé a důvěrné,
a proto se jimi jen zřídkakdy vědomě
zabývají a hodnotí je; údobí skrytého,
latentniho konfliktu totiž může probíhat
řadu let a stát se trvalým zdrojem úz-
kosti, nejistoty a vnitřního napětí; v pro-
středí skupiny dochází k žádoucí změ-
ně relativně rychle, nebolestně a bez
vážnějšího psychotraumatu; skupina,
ve kt. dojde k sehrání rolí, již nikdy není
táž jako předtím; přidělená role nemusí
vždy spadat do oblasti preferovaných
rolí; lidé velmi rychle odhalují okruh ob-
líbených rolí jedince; odkrytí a interpre-
tace těchto rolí je zdrojem žádoucích
změn v jednání; zadaná role, jako je
např. věčný oponent, náfuka, oblíbe-
nec, poutač pozornosti, nadšený pra-
cant, sólista aj. vytvářejí modelové soc.
situace a odezva ne jednotl. a dílčí pro-
jevy je pak ukazatelem emocionální dy-
namiky v práci skupiny; hlavní zisk
z hraní rolí spočívá v soc. učeni ; výho-

65

dou je, že výsledky tohoto učení jsou

okamžitě patrné; metoda hraní rolí totiž
vytváří plnou zpětnou vazbu v simulo-
vaných soc. situacích; ve skutečném
životě, ve skutečných soc. situacích se
tato zpětná vazba v dospělém věku vy-
skytuje jen zřídka
hra podniková, výuková metoda; si-
mulované modely pro podnikové roz-
hodování, optimální řešení situace, na-
př. mezi konkurenčními podniky, příp.
s využitím dalších metod, jako je hraní
rolí (viz) aj.
hrozny kyselé, obranný mechanis-
mus; podle jedné z Esopových bajek;
tendence člověka znevažovat věci,
hodnoty, cíle, které nemůže dosáh-
nout; viz též bagatelizace
hry hazardní, zal. na riziku a možnosti
vysokých finančních výher či ztrát; viz
též hazard
hubenost, nízká těl. hmotnost bez tu-
kových tkání; poruchy látkové výměny,
konečná stadia toxikomanií; též móda
(Twigy)
humanismus, orientace na hodnotu
člověka, jeho práva na štěstí, svobodu,
osobní rozvoj a uplatnění; šířeji láska
k člověku
human relations, hnutí proti tayloris-
mu, zakl. E. Mayo, G. Friemann; psy-
chol. práce, orientace na motivy, přá-
ní, zájmy a hodnoty pracovníků, zvyšo-
vání produktivity práce dobrými vztahy,
příznivým soc. klimatem, zlepšením
pracovních podmínek a uvolněním pro-
storu pro vlastní aktivitu pracovníků
humor, a) odvozeno od Galénovy
temperamentové koncepce, kde tem-
perament je směs humorů, čili těles-
ných št'áv; b) radostný citový stav vy-
volaný komickou myšlenkou, nápa-
dem, situací; zdrojem komična nejčas-
těji nepravděpodobné jevy, vznešenost
naruby, předstírané nehody a svízele
(někdy též nepředstírané, pak černý
humor); ironie a sarkasmus na rozdíl
od humoru zesměšňují, vědomě zraňu-

jí; v psychoanal. humor považován za

socializovanou agresi; pokusy o vy-
světlení Ch. Darwin (1872), G. T.
Fechner (1876), T. Lipps (1902), S.
Freud (1905); pro Freuda humor vzni-
ká bud' když je cestou vtipu uspokojen
někt. morálně cenzurovaný impuls, ne-
bo se dospělý stane dítětem a začne si
volně hrát s myšlenkami, bez ohledu
na logická pravidla; na zákl. souboru
velkého množství vtipů vytvořil Freud
podrobný seznam technik, např. opa-
kované užití téhož slovního materiálu,
logické neslučitelnosti, kontrasty, slovní
hříčky aj.; rozlišoval vtip, vznikající
překonáním útlumu, komično, vyvěrají-
cí z nevázané představivosti, a humor
jako zvláštní citové vyladění, prostře-
dek obrany proti bolestivé emoci; H.
Bergson (1916) staví humor do proti-
kladu k satiře, ironii a sarkasmu, jako
moudrý, neútočný nadhled : je humor-
né předstírat, že věci nejsou tak, jak
skutečně jsou, a jak by měly být; hu-
mor jako slovní, grafický či pantomimic-
ký výraz vytvořený k tomu, aby vyvolal
smích, byl nalezen též jako korelující
s někt. osobnostními rysy ve faktorové
analýze R. B. Cattella (1943); H. J.
Eysenck (1947) nalezl vztah mezi ex-
troverzi a "humorem pro druhé" (ane-
kdoty) a mezi introverzi a "kognitivním"
druhem humoru; smysl pro humor je
považován v naší kultuře za žádoucí
vlastnost, a proto v nestandardních
technikách vychází jeho hladina relativ-
ně vysoko
humorální, regulující, řídící, nejčastěji
vnitřní prostředí organismu, u člověka
prostřednictvím žláz s vnitřní sekrecí
humunculus, človíček; představa, že
ve spermii či vajíčku je ukryt zárodek
podobný dospělému člověku; výraz
preformismu; překonáno Ch.
Darwinem a biogenetickým zákonem
E. Haeckela
hyalofagie, pojídání skla
hyalofobie, chorobný strach ze skla

66

hybnost, viz motorika

hydrocefalie, vodnatelnost mozku
hydrofobie (aquafobie), chorobný
strach z vody (koupání, cestování lodí)
hydromanie, nutkavá potřeba být ve
styku s vodou, mýt se, plavat
hydroterapie, vodoléčba; součást lé-
čení různých onemocnění revmatic-
kých, kloubních aj., ale též podíl vodo-
léčebných procedur v léčbě duš. cho-
rob, pro jejich obecně zdraví podporují-
cí a relaxační vliv
hygiena duševní (h. mentální, psy-
chohygiena), zabývá se rozvojem
a podporou duš. zdraví (viz), prevencí
duš. poruch a nemocí (viz); soubor
opatření a postupů, jak těchto cílů do-
sáhnout (životospráva, zdravotní vý-
chova, poradenství)
hygiena mentální, viz t>ygiena duševní
hymen, panenská blána (dle řec. boha
sňatku)
hypacusis (hypakúzie), chorobná
přecitlivělost sluchu na nepříliš hlasité
zvuky; jsou vnímány bolestivě
hypakuze, nedoslýchavost
hypalgézie, relativní necitlivost na bolest
hyper-, nad, pře-, nadmíru
hyperagilnost, cílené a účelné, avšak
nadměrné a překotné jednání; manie
hyperaktivita, porucha vůle; nadměr-
né, ale neúčelné a neproduktivní zvýše-
ní činnosti, často též činnosti motorické
hyperakuze, přecitlivělost na zvukové
podněty
hyperalgézie, přecitlivělost na bolest
hyperbulie, převládání volní složky
nad cítěním; manie
hypererotismus, vystupňovaný po-
hlavní pud, sexualita; viz též nymfoma-
nie, satyriáza
hyperestézie, zvýšená citlivost, obvy-
kle kožní a taktilní; přecitlivělost na do-
tek, bolest, teplotu a chlad
hyperestézie sexuální, viz hyperero-
tismus
hyperflexibilita, nadměrná hybnost
kloubů; mongolismus aj.

hyperkineze,nadměrná mimovolní po-

hyblivost,např.křeč,třes,chorea (viz
í jednotl.hesla)
hypermetropie,dalekozrakost
hypermnézie,zvýšená schopnost za-
pamatování,zejména pro dávné udá-
losti,vč.zbytečných podrobností; v ho-
 rečce,hypnóze,snu aj.
hyperprosexie, přehnaná pozornost,
úplné zaujetí pozornosti myšlením, je-
I dinou myšlenkou
' 4 hypersenzitivita,viz přecitlivělost
hypersexualita,nadměrná sex.dráž-
' divost,výkonnost,příp.obojí
hypersomnie,nadměrná spavost při
někt.org.poškozeních,vyčerpanosti,
infekcích (africká spavá nemoc) a duš.
chorobách (např.melancholie); viz též
narkolepsie
hypertermie,zvýšená teplota organis-
mu; infekce, poruchy metabolismu,
psychogenní příčiny
hypertonie,zvýšený krevní tlak (hy-
pertenze),zvýšené napětí svalů,stěny
žaludeční apod.
hypertrichofobie, chorobný strach
z nadměrného růstu chlupů po těle
hypertýmie,zvýšená afektivita,vzruši-
vost,veselá nálada,chorobné sebe-
přeceňování
hypnabilita,hloubka hypnózy dosaže-
y; ná za standardních podmínek
hypnoanalýza,psychoanalýza (viz)
prováděná s pacientem ve stavu hyp-
nózy (viz); ačkoli dosud někt.analytiky
využíváno, byla to nespokojenost
I s hypnózou,kt.vedla S.Freuda k vy-
tvoření jiných technik,jako jsou volné
asociace a analýza snů (viz symbolika
snová); viz též hypnoterapie
hypnofobie,chorobný strach usnout
hypnolepsie,nespavost,jejímž zákla-
dem nejsou org.poruchy
hypnologie,nauka o spánku
hypnopatologie,nauka o chorobách
" spánku
hypnopedie,dnes již překonaná víra
v úspěšnost učení ve spánku

67

hypnos,spánek
hypnoterapie, obecně jakákoli psy-
choter. využívající hypnózu (viz); jde
o jednu z technik tzv. direktivní terapie
(viz); viz též hypnoanalýza
hypnotika, léky navozující, příp. pro-
hlubující spánek
hypnóza, uměle navozený, spánku po-
dobný stav vyznačující se zvýšenou
sugestibilitou a hyperkoncentrací po-
zornosti; projevuje se ztrátou Já, pasi-
vitou, poslušností k příkazům (raportu)
hypnotizéra; h. se někdy používá k te-
rapeutickým účelům
hypnóza ablační, reflexní nácvik ná-
stupu hypnózy na urč. signál (magne-
tofonová nahrávka, spec. předmět
apod.); terapeuticky využíváno u ne-
zvládnutelných bolestí
hypo-, snížený, pod-, méně
hypoaktivita, porucha volního jednání,
útlum a ztráta iniciativy, snížení psy-
chomotoriky
hypobulie, pokles volní činnosti
hypoergastie, snížená aktivita charak-
teristická pro depresívní stav
hypochondrie, duš. porucha, při níž je
postižený přesvědčen o tom, že trpí
urč. chorobou, kt. ve skutečnosti nemá;
spojeno s úzkostí, stísněnou náladou,
přepjatým sebepozorováním; nejčastěji
u neuróz n. jako blud u psychóz
hypomanie, stav lehce manický, u dětí
se projevuje dotěrností, vtíravostí
hypomimie, chorobné snížení obličejo-
vé mimiky
hypomnézie, snížená schopnost zapa-
matování
hypoprosexie, snížená pozornost
hyporeflexie, snížení odpovědi reflexu
na podněty
hyposmie, snížení čichové ostrosti
hyposomnie, snížená spavost
hypotenze, snížený krevní tlak; únava,
asténie
hypotéza, domněnka, předpoklad
o vztahu mezi proměnnými, kt. platí do
okamžiku, než je popřen; je východis-

CH CH

kem pro tvorbu teorie a vývoj vědy;

psychol. se zabývá tvorbou hypotéz
jako tvůrčím aktem duš. činnosti, zkou-
má možnosti rozvoje tvořivosti
hypotéza nulová, výchozí předpoklad,
že mezi proměnnými nebude nalezen
vztah
hypotonie, snížený krevní tlak, sníže-
né napětí svalů, stěny žaludeční apod.
hypotýmie, snížení intenzity afektivní
či emoční činnosti
hypsofobie, chorobný strach z výšek
a z pádů z výšek
hysterektomie, operativní odstranění
dělohy; v USA prováděna u žen po čty-
řicítce jako prevence onemocnění rako-
vinou, mnohdy spojeno s následnými
pocity prázdnoty, vykořeněnosti, ztráty
ženství
hysterie, nejdéle známá neuróza, vy-
skytuje se u žen i mužů; klinický obraz
je mnohotvárný, afektivní složky psy-
chiky převažují nad racionálními; proje-
vuje se labilitou nálad, egocentrismem,
okázalostí, teatrálností a různými těl.
symptomy, např. poruchami zraku, ře-
či, čichu, hybnosti bez org. podkladu,
příp. tiky, třesem, mdlobou
hysterie anxiózní, viz h. úzkostná
hysterie filantropická, tendence sta-
vět se co nejušlechtilejším a dobročin-
ným, za účelem přilákání pozornosti
hysterie konverzní, projevuje se zá-
chvaty (částečná ztráta vědomí, půl až
několik hodin, pád, svalové křeče,
amnézie), obrnami, poruchami citlivosti
a smyslů, kontrakturami
hysterie monosymptomatická, proje-
vuje se jedním příznakem, např. mutis-
mem, hysterickým zvracením apod.;
častá u dětí
hysterie paroxysmální, projevuje se
velkým hysterickým záchvatem
hysterie úzkostná (anxiózní), proje-
vuje se úzkostnými náladami až afekty,
záchvaty a fobiemi, strachem ze smrti,
často provázeno zálibou v tématech
smrti, umírání, hrobů a hřbitovů

68

CH

chápání, proces myšlení postihující

podstatné vlastnosti předmětů n. jevů,
jejich souvislosti, příp. vztahy mezi cí-
lem a prostředkem; proces ch. začíná
analýzou a končí syntézou
charakter, vtisknutá značka; určení
věci a její rozlišení od jiných věcí;
psych. rozlišitelnost živých bytostí;
kostra osobnosti, dle G. W. Allporta
(1937) eticky zhodnocená osobnost ;
projevuje se ve vztazích zejména k li-
dem, práci, k sobě samému, k život.
překážkám, přírodě; struktura je zá-
vislá na pevnosti či pružnosti vazeb
jednotl. vlastností, postojů a hodnot;
otázkami charakteru se zabýval již
Theophrastos ve 3. stol. př. n. I., dále
Aristoteles, kt. zkoumal polaritu, pří-
buznost a strukturu charakterových ry-
sů, I. Kant, kt. rozlišil ch. základní, tj.
čím člověk je ve své podstatě, a ch.
empirický, tj. čím je "zde a nyní", v da-
né situaci; behavioristé nahrazují ch.
pojmem rys jako naučená tendence
chovat se ve stejné situaci stejným
způsobem; A. Gehlen se domnívá, že
ch. je výsledek výchovy, celek zvyků
a pohledů, skrze něž člověk dává
přednost jedněm věcem před jinými,
ch. je tedy způsob chování s rozlišnou
hodnotovou tendencí jako výsledek
kultivace člověka společností, v níž ži-
je, a jeho zvláštní zaměřenosti a zá-
jmů; F. Krueger považuje ch. za jádro
osobnosti, kt. je člověku zdrojem od-
povědného jednání a hodnocení; podle
většiny autorů jde tedy o širší a po-
drobnější pohled na člověka, než ob-
sahuje jeho pouhé Já
charakter amorální, kojenecké stadi-
um; impulsivita, egocentričnost, uspo-
kojování vlastních potřeb, přehlížení
potřeb druhých
charakter anální, v psychoanal. do-
spělý jedinec fixovaný n. regresí vráce-
ný k stadiu infantilního análního erotis-
mu (viz stadium vývoje anální) a je pro-
to: a) retenční (zadržující), do sebe ob-
rácený, egoistický, pedanterní, perfek-
cionistický, paličatý, dogmatický, lako-
mý, n. b) expulzivní (vypouštěcí), pod-
dajný, mírný, nepořádný, vztahovačný,
velkorysý; oba typy mají sklon k obse-
sím, kompulzím a fobiím; viz též triáda
anální
charakter epileptický, citová ambiva-
lence, hypersenzitivita, sklony k mysti-
cismu, impulsívnímu chování s tenden-
cemi obsedantně kompulsívními
charakter falický, psychoanal. ustr-
nutí na stadiu vývoje falickém (viz);
chování zdůrazňující sex. výkonnost,
potenci, vlastní schopnosti, moc
charakter genitální, v psychoanal.
dospělý jedinec, kt. dosáhl a udržuje
se v genitálním stadiu vývoje (viz) a je
proto: neambivalentní, nenarcistický,
heteroerotický, schopen lásky v dospě-
lých vztazích a odpovědný
charakter hysterický, typický ego-
centrismem, zvýšenou afektivitou, zá-
vislostí, exibicionismem, strachem ze
sexuality, sex. provokativností, histrión-
stvím, sugestibilitou
charakter impulsívní (pudový), dle
W. Reicha osobnost s emocionální po-
ruchou pudového zaměření, kdy sou-
časně působí dvě protikladné emoce,
aniž si je jedinec uvědomuje; výsled-
kem je impulsívní čin podle emoce, kt.
v daném okamžiku převládla
charakter iracionálně vědomý, stadi-
um adolescence; posuzování činů dle
vnitřního přesvědčení o jejich správnos-
ti či špatnosti, často však iracionálně,
ztuhle, bez ohledu na důsledky takové-
ho, např. "čestného" jednání (slib partě)
charakteristika člověka, souhrn zákl.
údajů o těl. a duš. vývoji jedince,
o podmínkách a vlivech, kt. působily při
jeho rozvoji (u nemocného viz ana-
mnéza, tzv. předchorobí)
charakteristika žáka, zpravidla obsa-
huje: a) popis těl. a zdravotního stavu,

69

b) rodinné a mimoškolní poměry, c)

psychol. rozbor prospěchu a poměr
k učení, d) úroveň dovedností, vědo-
mostí a schopností vč. úrovně pozná-
vacích procesů, e) citový život a volní
procesy, f) charakter a sklony k pře-
vládajícím činnostem, g) psychol. roz-
bor zájmů, zálib a sklonů
charakter konformní, stadium pozdní-
ho dětství; chování je určováno odez-
vou u ostatních lidí; jako správné uzná-
vá to, co druzí
charakter neproduktivní, dle E.
Fromma následek porušené socializa-
ce projevující se sadismem, masochis-
mem a konformismem, n. následek po-
rušené asimilace, pak se projevuje vy-
kořist'ovatelskou, křečkovskou a kon-
zumní zaměřeností
charakterologie, v užším pojetí pozná-
ní charakteru, v širším věda o charak-
teru, poznávání způsobů, jimiž se člo-
věk vyvíjí, specializuje a reaguje na své
přírodní dispozice; rozvíjeno především
v německy mluvících zemích, první
systém L. Klages (1910), hlouběji roz-
pracovaný systém A. Wellek (1966)
charakteropatie, zast. termín pro po-
ruchu či nerovnováhu emocionálně vol-
ních vlastností jako důsledek nejčastěji
somatické choroby
charakter orální, v psychoanal. do-
spělý jedinec fixovaný n. regresí vráce-
ný k fázi infantilního orálního erotismu
(viz stadium vývoje orální) a je proto: a)
orálně závislý, optimistický, avšak pa-
sívní, bez iniciativy, odpovědnosti a se
sklonem k parazitismu, n. b) orálně
agresivni; nejistý, hledající pomoc, se
sklonem k depresím
charakter produktivní, dle E. Fromma
socializovaný jedinec schopný práce,
rozumného myšlení i lásky, relativně
svobodný
charakter prospěšný, stadium raného
dětství; impulsívnost a egocentričnost
je již částečně kontrolována, záleží na
situaci

CH

charakter racionálně altruistický,

stadium dospělosti, zralosti; znamená
nejvyšší úroveň, jednat morálně, ale
s ohledem na danou situaci a její pří-
padné důsledky, chybí egoismus, pro-
sazují se altruistické tendence
charakter sociální, dle E. Fromma
souhrn rysů, kt. jsou společné členům
urč. skupiny; jeho převážnou částí jsou
ideje a citové pojmy, kt. usměrňují sku-
pinu k úkolům daného ekonomického
a soc. systému
charakter uretrální, v psychoanal.
osobnost se sklonem k vychloubání,
netrpělivosti, ambiciózní
charisma, dle M. Webera zvláštní
schopnost působit na druhé, předávat
jim své myšlenky, získávat je pro své
názory, být pro ně autoritou; viz též
vůdce charismatický
cheilofágie, hryzání si rtů
cheimafobie, chorobný strach z chla-
du
cheirofobie (cherofobie), chorobný
strach z veselosti
chemoreceptor, čidlo pro vnímání
chemických podnětů; čich, chuY
chemoterapie, léčba chorob syntetic-
ky vyrobenými látkami, u infekčnich
chorob P. Ehrlich (1907) použil arzénu
pro léčbu příjice; u duš. chorob hlavní
rozvoj po objevu plegomazinu v 50. le-
tech 20. stol.
chí-kvadrát, statist. metoda stanovení
pravděpodobnosti, s níž zjištěný rozdíl
mezi hodnotami očekávanými a nale-
zenými vznikl náhodně
chiliasmus, učení o novém příchodu
Krista na zem; ve středověku kacířství
chiromantie, čtení, hádání z ruky, věš-
tění osudu z rýh, pahorků a oblin dlaně
chladnost pohlavní, viz frigidita
cholerik, Hippokratova, Galénova
a Pavlovova typologie; jeden ze čtyř ty-
pů osobnosti char. citlivostí, snadnou
vznětlivostí, prudkostí a prchlivostí; sil-
ný, nevyrovnaný, vzrušivý typ, vzruch
převládá nad útlumem; v práci aktivní,

70

iniciativní, odvážný, energický, učenli-

vý, ale náladový, netrpělivý, neukázně-
ný, výbušný
chorea (posunčina), mimovolní drob-
né rychlé pohyby, vznik postižením ba-
zálních ganglií
chorea minor, tanec svatého Víta
choreomanie, posedlost tancem, na-
př. sv. Víta; druh davové psychózy (viz)
choroba Downova, podle J. L. H.
Downa (1867); starší označení: mon-
golismus; choroba způsobená chromo-
zomální odchylkou zárodku; výsledkem
oligofrenie, kulatá hlava, úzké oční
štěrbiny, mohutná šíje, krátké prsty;
dosažitelné max. duš. vývoje 10 let; Ize
zjistit prenatální diagnostikou (viz)
chorobopis, zápis o nemoci, o jejím
průběhu, léčbě, o klinickém a lab. vy-
šetření u hospitalizovaného pacienta;
skládá se z anamnézy, období před
hospitalizací, ze statu praesens, ob-
jektivního vyšetření v den přijetí, dekur-
su, denních záznamů a prognózy, ná-
vrhu léčení po propuštění
choroby civilizační, vysoký krevní
tlak, tvrdnutí a zužování průsvitnosti
cév (mozková mrtvice, infarkt), žalu-
deční vředy, poruchy žlučníku, kardio-
spasmus (viz); příčina mnohofaktorová:
dědičné sklony, konstituce, nesprávná
výživa, nezdravé životní prostředí, kon-
flikty a špatné mezilidské vztahy, a pře-
devším vyhledávání stresu (autostimu-
lace), namísto vyhýbání se mu
choroby cykloidní, v průběhu ch. do-
chází ke střídání fází, např. manie
a melancholie (deprese) u psychózy
maniodepresívní
chování, souhrn vnějších projevů, čin-
ností, jednání a reakcí organismu; děle-
no podle psychol. povahy na instinktiv-
ní, návykové, rozumové; v klasickém
behaviorismu (viz) se ch. stalo jedi-
ným předmětem psychologie; většina
současných psychol. škol rozumí u člo-
věka chováním jeho vnější činnost, jed-
nání (viz), řeč a mimiku

chování adaptivní, způsoby, jimiž or-

ganismus uspokojuje své potřeby a vy-
rovnává se s požadavky okolí; u člověka
též splňování subjektivních přání a tu-
žeb; na rozdíl od ch. expresívního (viz)
nemusí vždy odpovídat prožívání, může
být stylizovaným projevem (např. upřím-
ná soustrast) n. může skutečné prožívá-
ní potlačovat (např. vztek, nuda); ch. ne-
adaptivní viz ch. maladaptivní
chování afiliativní, snaha sdružovat
se, vyhledávat oporu, přátelství, spo-
lečnost
chování agonistické, objevuje se
u zvířat jako reakce na konflikt se zví-
řetem stejného druhu (vrčení, štěkání,
kňučení, naježení se aj.), u ptáků za-
strašení rivala máváním křídel při ob-
hajobě hnízdního teritoria; obvykle ústí
do tří vzorců: útok, únik, obrana; před-
pokládá se, že toto ch. je biologicky za-
kotveno v mozku
chování agregační (shromažd'ovací),
ch. zvířat stejného druhu, ptáci před ta-
hem, vlčí smečky, roje hmyzu
chování antisociální, uvědomované
protispolečenské chování kriminálního
charakteru; protispolečenské ch., resp.
jednání; zahrnuje veškeré protispole-
čenské jednání dané trestním řádem
společnosti
chování apetenční, na základě vnitřní-
ho pudového vyladění vede živočicha
k vyhledání excitační situace, kt. pak
zahajuje instinktivní činnost
chování asociální, nespolečenské
ch., resp. jednání, kt. neodpovídá
mravním normám dané společnosti,
nedosahuje však ještě úrovně ničení
spol. hodnot jako u ch. antisociálního
(viz), vandalismu (viz) aj.
chování bezděčné, ch. spontánní, bez
záměru, cíle, strategie; instinktivní
a impulsívní reakce
chování cílesměrné, účelově zaměře-
né ch. zvířat i člověka; vyvoláno potře-
bami (hlad, žízeň, nebezpečí, pocit
osamělosti), podmíněno předchozí zku-

71

CH

šeností, schopností učit se, zaměře-

ností a vytrvalostí
chování demonstrativní, jedinec jím
dává najevo, jak prožívá různé emoce,
jak trpí, aby tím získal pozornost okolí;
viz též dramatizace, hysterie, histriónství
chování disociální, ch. spol. nepřizpů-
sobivé, nepřiměřené, bez výrazné ne-
návisti
chování epistemické (pátrací), moti-
vované zvídavostí, potřebou získávat
informace o světě; viz hierarchie po-
třeb A. Maslowa
chování eretické, ch. přechodně se
vyskytující po mozkových traumatech,
trvale při oligofreniích a psychózách;
neklid, zvýšená dráždivost, nepřiměře-
né reakce na podněty
chování evazívní (vyhýbavé), pád
můry k zemi při zachycení sonaru loví-
cího netopýra; u exper. zvířat reakce
na el. nabitou mřížku
chování explorační, ch. čilé, zvídavé,
příbuzné hře, v situaci bez napětí, cha-
rakteristické pro mlád'ata
chování expresívní, je bezprostřed-
ním vnějším výrazem prožívání
chování hromadné, jakékoli ch. velké
skupiny lidí, vykonávajících společnou
činnost bez institucionálního podkladu;
vzniká náhle, spontánně a mívá krátké
trvání
chování infantilní, dětinské ch. u je-
dince, kt. již dosáhl puberty či vyššího
věku
chování instinktivní, ch. vrozené; ge-
neticky podmíněné reakce na urč. pod-
nětový vzorec, kt. mohou tvořit např.
barvy, zvuky, tvary, pohyby, n. urč.
podněty vnitřní
chování instrumentální, chápáno ja-
ko nástroj k adaptaci na současné
a měnící se podmínky prostředí či ná-
stroj k lepšímu zvládnutí přírody a spo-
lečnosti
chování interpersonální, viz ch. soci-
ální
chování kolektivní, koordinované jed-

CH

nání řady lidí nikoli na základě individu-

álních přání a tužeb, ale jako důsledek
zaměřenosti na urč. společný podnět,
hodnotu, ideál
chování konkrétní, u dětí n. primitiv-
ních lidí tendence pokládat jednoduché
geometrické útvary za konkrétní před-
měty, např. trojúhelník za plachtu
apod.
chování konzumační, ch. přímou ces-
tou uspokojující urč. potřebu
chování lidské, výslednice, společná
funkce prostředí a vnitřního stavu je-
dince; není tak bezprostředně určová-
no fyziol. potřebami, je nejvariabilnější,
a proto méně předvídatelné než
u ostatních živočišných druhů; je řízeno
nejen touhou přežít, ale též uplatnit se,
seberealizovat
chování maladaptivní, následek poru-
šené adaptability, nepřiměřené patol.
ch., selhávání v uspokojování důleži-
tých potřeb jedince při jeho interakci
s fyzikálním i soc. prostředím
chování motorické, skládá se z koordi-
nace pohybů (chůze, držení těla aj.)
a jemné pohybové činnosti (vizuálně
motorická koordinace aj.) vč. vývoj.
změn specifických motorických funkcí aj.
chování neurotické, ambivalentní jed-
nání často provázené projevy úzkosti
chování neverbální, obecně užívaný
termín pro takové projevy, jako jsou
gesta, poloha těla, výraz tváře a situač-
ní souvislosti (viz prostor osobní), s vy-
loučením mluveného jazyka; je ozna-
čováno za vývojově starší, spontánněj-
ší, pravdivější, jednoznačnější a citově
bohatší než řeč
chování obranné, a) aktivni: odpudi-
vé pachy, látky, jedy, výhružné postoje
a zabarvení aj.; b) pasivní: nenápadné
zbarvení, tvar těla splývající s prostře-
dím, viz též mimikry
chování ochranné, vrozené, instinktiv-
ní, nadřazené ostatním instinktům; za-
jišt'uje ochranu organismu před přiro-
zenými nepřáteli

72

chování organismu, je char. a) plas-

tičností (schopnost CNS učením vytvá-
řet nové odpovědi na informace), b)
variabilní aktivizací těchto odpovědí or-
ganismu odpovídající různé úrovni mo-
tivace
chování parentální, viz ch. rodičovské
chování artitivní, dle T. Burrowa
char. tím, že jedinec reaguje převážně
intelektuálně, s potlačením motivační
a emoční složky
chování patologické, taková torma
lidského chování, kt. je neúnosná bud'
pro jedince, protože žije trvale v napětí,
nespokojenosti, nevýkonnosti a selhá-
vá v interpersonální interakci, n. je neú-
nosná pro soc. okolí jedince (což je dá-
no soc. normami, kt. se Iiší historicky
a geograficky)
chování potravní, vyhledávání, rozpo-
znávání a přijímání potravy, např. drav-
ci (predátoři) bud' kořist vyhledávají,
nebo na ni číhají; existují potravní spe-
cializace jen na jeden druh potravy, na
několik či mnoho druhů, zásadně pak
rozlišení na fytofágy živící se rostlin-
nou potravou a zoofágy živící se potra-
vou živočišnou
chování prosociální, je char. tendencí
pomáhat druhému člověku; vyvrcholení
chování sociálního (viz)
chování přeskokové, náhlé objevení
se vzorců chování, kt. u živočicha v da-
né situaci nemají význam (bojující ko-
houti náhle klovou do země)
chování pudové, vyplývá ze zákl. pu-
dů, zvláště sex., potravového apod.; při
překážce v jeho uspokojení jedinec re-
aguje útěkem či bojem
chování regresívní, znamená návrat
jedince k chování typickému pro dřívěj-
ší, vývojově nižší, primitivnější formy
chování
chování reprodukční, soubor rozmno-
žovacích instinktů a činností, hledání
a výběr partnera, námluvy, páření, pé-
če o potomstvo
chování ritualizované, výhružné po-
stoje, náznaky boje, signály útoku;
slouží omezení vnitrodruhového boje;
u člověka ustálené druhy komunikace,
jako je zdravení, představování se aj.;
v psychopatol. stereotypie provázející
obsese (viz)
chování rodičovské (parentální), pé-
če o potomstvo, čím lepší a delší, tím
větší naděje na přežití a potřeba men-
šího počtu potomků (např. ryby v po-
rovnání se savci); u člověka spory
o míru vrozenosti a míru získanou
vlastní zkušeností, učením; pokusy
manželů Harlowových ukázaly, že
opičky vyrůstající bez rodičovské péče
a v situaci psych. deprivace (viz) neje-
vily zájem o výchovu vlastních potom-
ků, dokonce jim ubližovaly, zraňovaly
je; pokusy byly z etických důvodů za-
staveny
chování sebepoškozující (ch. auto-
destruktivní, automutilující, autopu-
nitivní, masochistické), agrese obrá-
cená proti sobě; ch. vedoucí k somatic-
kému poškození vlastního těla
chování skryté, termín J. B. Watsona
pro zvnějšku nepozorovatelné reakce,
kt. Ize sledovat pouze pomocí přístrojů,
např. žaludeční sekrece aj.; viz též re-
akce skrytá, experiment chronický
chování skupinové, dle D. Kreche se
rozvíjí tehdy, jestliže dvě či více osob
tvoří psychol. skupinu, tj. existují na-
vzájem závislé vztahy, a skupina má
soubor názorů, hodnot a norem, kt. řídí
jejich chování k sobě navzájem
chování sociální, ch. jedince v soc.
kontextu; ch. ovlivněné přítomností, po-
stoji či jednáním druhých, n. ovlivňující
druhé, příp. oboje; též ch. získané uče-
ním sociálním (viz)
chování stereotypní, charakteristické
opakující se bezúčelné ch.; může být
vyvoláno u člověka i zvířat farmakolo-
gicky; u člověka též projev duš. choro-
by; viz stereotypie
chování teritoriální, obhajoba vlastní-
ho území, u ptáků a opic zvukem (zpěv

73

CH

ptáka na nejvyšším stromě), u většiny

ostatních savců pachem, u ryb výhruž-
nými postoji; u člověka např. totem
před chatou, ploty
chování torpidní, char. zpomaleným
reagováním na podněty, příp. apatií
(viz), bradypsychismem (viz), perseve-
rací (viz); při epilepsii, oligofrenii, po
mozkových traumatech apod.
chování účelné, forma ch., kt. se vy-
skytuje u člověka i zvířat; skládá se
z dílčích reakcí zaměřených k dosažení
cíle, odměny; viz reakce anticipační
chování útočné, jedna z možných re-
akcí na vnitrodruhový konflikt, příp.
obranu teritoria či potomků; viz též ch.
obranné, mechanismy obranné, situa-
ce životní náročné
chování verbální, zprostředkováno ja-
zykem, podstatné při utváření mezio-
sobních vztahů, základ soc. učení
a sdělování
chování volní, vědomé, na cíl zaměře-
né ch.
chování vrozené, zahrnuje nepodmí-
něné reflexy, emoční reakce a ch. in-
stinktivní (viz)
chování výhružné, projev nepřátelství
patrný z vnějšího vzhledu a komunika-
ce a pramenící z konfliktu mezi nutká-
ním k útoku a nutkáním k útěku
chování zjevné, v behaviorismu
označení pro reakce, kt. jsou přístupné
vnějšímu pozorování, extrospekci (viz)
chrápání, zvuk vyvolaný chvěním
měkkého patra a zadních patrových
oblouků ve spánku, zejména v poloze
na zádech, s otevřenými ústy; možná
behaviorální terapie
chromopsie (chromatopsie), porucha
vidění; nebarevné předměty vnímány
barevně
chromozóm, vláknitá struktura nesou-
cí jaderné geny organismu; sestava ch.
je početně i tvarově stálá pro daný
druh organismů
chronicita, vleklá, dlouhodobá přítom-
nost nemoci; každá chronická nemoc,

CH

i somatická, má negativní vliv na psy-

chiku nemocného
chronofobie, chorobný strach z času
chtění, proces vědomého úsilí, urč.
jednání zaměřené na dosažení cíle;
prožívání konkrétně zaměřených snah
spojených s představou cíle a pro-
středků vedoucích k jeho dosažení; též
synon. pro motivaci
chut', jeden z pěti tradičních smyslů;
schopnost vnímat chemické vlastnosti
látek, sladkost, kyselost, hořkost, sla-
nost a jejich kombinace; s věkem po-
někud slábne
chůze, typická dovednost (ch. ze sva-
hu, po schodech, na sněhu) s individu-
álně návykovou složkou (klátivá, cupi-
tavá aj.); viz též abázie
chyba, nesprávnost; rozdíl dvou hod-
not, tj. hodnoty skutečné od zjištěné
chyba alfa, případ, kdy zjistíme experi-
mentem, měřením, že např. dvě vyučo-
vací metody se liší svou účinností, což
je chybný závěr, protože byla zvolena
nízká hladina statist. významnosti
chyba anticipační, termín C. L. Hulla;
v sériovém učení předčasná odpověd,
tj. odpověd', kt. přichází dříve než má,
na základě předpokládaného sledu
z podobného typu předchozího sério-
vého učení
chyba beta, případ, kdy zjistíme expe-
rimentem, měřením, že např. dvě vyu-
čovací metody se v účinnosti neliší; ve
skutečnosti jde o chybný závěr, neo-
právněně byla přijata nulová hypotéza;
riziko této ch. se snižuje zvětšením
souboru z. o.
chyba biasová, viz ch. konstantní
chyba blízké asociace, zkreslení vý-
zkumu tím, že prostorově či časově
blízké posouzení dvou podnětů vede
k tomu, že jsou posuzovány analogic-
ky, např. vlastnosti, o kt. předpokládá-
me, že by mohly být spolu vázány, se
nemají posuzovat těsně za sebou; též
různým posuzovatelům je účelné před-
kládat tytéž podněty v různém pořadí,

74

např. změnit pořadí posuzovaných

osob
chyba centrální tendence, snaha po-
suzovatele jen málo využívat extrémní
hodnoty posuzovací škály a hodnocení
kumulovat kolem středu; Ize odstranit
bud' užitím škály s větším počtem bo-
dů, n. škály nelineární, kde vzdálenost
bodů kolem středu je větší; ch. narůstá
s nižší znalostí posuzovaných osob
a jevů
chyba experimentální (akcidentální),
vzniká vlivem neznámých, příp. varia-
bilních příčin; např. následkem rozdílu
mezi zadáním jedné a druhé instrukce
apod.; Ize eliminovat větším počtem
pozorování a změnou podmínek expe-
rimentu
chyba instrumentální, ch. vzniklá od-
chylkou použitého nástroje od přesné-
ho nástroje standardního; Ize eliminovat
kalibrací, příp. zavedením konstanty
chyba kompenzující, záměrně stano-
vená ch., a to takového rozsahu, že ru-
ší ostatní ch. a posunuje průměr všech
ch. těsněji k nule
chyba konstantní, synon. pro ch. bia-
sovou, kumulativní, systematickou;
vznik nevhodnou metodou, špatnou
volbou otázek, zaujatostí experimentá-
tora; ovlivňuje všechna pozorování n.
měření týmž způsobem; nejčastěji se
objevuje u subjektivních posuzovacích
škál; viz ch. logická, kontrastu, blízké
asociace, centrální tendence, posuzo-
vacího stylu
chyba kontrastu, vzniká tím, že posu-
zovatel svoji urč. vlastnost přisuzuje
hodnoceným lidem v opačném smyslu;
méně časté je posuzování ostatních
analogicky jako sebe
chyba kumulativní, viz eh. konstantní
chyba logická, rysy osobnosti či čin-
nosti těsně související bývají hodnoce-
ny podobně, a tím se nesprávně zvyšu-
je korelace mezi posuzovanými jevy
chyba náhodná, nepředvídatelná od-
chylka od správné hodnoty měření

chyba osobní, vyplývá z osobních

vlastností experimentátora, v tomto
smyslu ji Ize pro něj považovat za ch.
systematickou
chyba posuzovacího stylu, vzniká
tím, že jeden posuzovatel využívá plné
šíře škály a jiný jen její část
chyba pravděpodobná, charakteristi-
ka udávající přesnost měření provádě-
ného několikrát na stejném objektu
měření; za ch. p. u jednoho měření je
považován medián chyb, tzn. přibližně
dvě třetiny (0,67) chyby směrodatné
(viz)
chyba průměrná, viz ch. střední, ch.
směrodatná
i chyba přípustná, je dána max. hodno-
tou ch. výběrové (viz)
chyba registrační, vzniká přímo při
zjišt'ování statistických údajů, aY již je
příčinou výzkumník či metody a nástro-
je měření; Ize eliminovat důkladným
předvýzkumem
chyba směrodatná (standardní), je
kvadratickým průměrem chyb výběro-
vých (viz); u aritmetického průměru se
nazývá směrodatná odchylka
chyba standardní, viz ch. směrodatná
chyba statistická, rozdíl statist. cha-
rakteristiky od skutečné charakteristiky
zkoum. souboru; vzniká nesprávnou
registrací údajů n. výběrem neodpoví-
dajícího vzorku
chyba střední, charakteristika udávají-
cí přesnost měření prováděného něko-
likrát na stejném objektu měření; je
aritmetickým průměrem absolutních
hodnot všech náhodných chyb ze sou-
boru měření; přibližně 0,8 chyby smě-
rodatné (viz)
chyba systematická, viz ch. konstantní
chyba vnímání, vzniká nepřesným či
neúplným vjemem, např. při krátké ex-
poziční době, kt. jedinec doplňuje a re-
produkuje na základě předchozích vje-
mů
chyba výběrová, rozdíl mezi charakte-
ristikou zákl. souboru a charakteristi-
kou výběrového souboru, kt. ve výzku-
mu zastupuje zákl. soubor
chyba ze znalosti, vzniká z tendence
posuzovat lépe osoby, kt. výzkumník
zná, n. kt. ho více zaujmou

iatropatogenie (iatrogenie, iatropsy-

chogenie), negativní vliv léčby způso-
bený nevhodným působením lékaře,
zdravot. personálu n. prostředí; opak
psychoterapie (viz)
id (Ono), dle S. Freuda označení pro
zdroj pudové energie, soubor vnitřních,
subjektivních zážitků, uložený v nevě-
domí; protiklad k vědomému duš. Já
(viz)
idea, obraz, výsledek psychol. děje,
myšlená podstata věci
idea fixní, utkvělá myšlenka, kt. se ne-
ustále vtírá do vědomí bez logické sou-
vislosti s aktuální situací
ideál, představa něčeho dokonalého,
v psychol. dáno normami chování; viz
též typ ideální
idealizace, myšlenková tvorba ab-
straktních objektů; též přeceňování ob-
jektu lásky
ideje vrozené, viz nativismus
identifikace, ztotožnění; nevědomý
pochod, při němž se člověk ztotožňuje
s jedincem, skupinou, organizací, kt.
mu imponují
identita, soubor rysů, podle nichž je je-
dinec znám v urč. specifické skupině; i.
aktuální představuje, co jedinec sku-
tečně je, na rozdíl od i. potenciáln ; kt.
spočívá v nerealizovaných vlastnos-
tech; jedinci v adolescenci obvykle pro-
cházejí krizí i.
identita sexuální, viz role sexuální
idio-, vlastní, zvláštní, osobitý
idiocie, viz oligofrenie
idiogamie, omezení sex. potence mu-
že na styk jen s jednou ženou
idioglosie, viz kryptotázie

75

idiosynkrazie, druh přecitlivělosti, pro-

jevuje se jako silný odpor k urč. vje-
mům (pachy, zvuky aj.), n. přeneseně
k situacím a osobám
idiotropický, do sebe obrácený; viz
introvert, introverze
idiot savant, mimořádná pamět',
schopnost počítat, kreslit aj. u jinak sla-
bomyslné osoby
idol, osoba skutečná či fiktivní jako
předmět obdivu, jako vzor; viz též iden-
tifikace; touha přivlastnit si urč. vlast-
nosti idolu
idolismus, sex. deviace; synon. pro
fetišismus, symbolismus, partikularis-
mus
ignorance, omezenost, neznalost, ne-
vědomost
ignorovat, vědomě přehlížet, nedbat,
opomíjet
Ich-forma, emočně působivý styl be-
letristického vyprávění; eticky nevhod-
né pro vědecký text
ichtyofobie, chorobný strach n. odpor
k rybám
iluze, mylné vnímání, vjem neodpovídá
podnětu; pravá i. se nedá u nemocné-
ho výkladem korigovat, od halucinace
(viz) se liší tím, že je vyvolána skuteč-
ným podnětem; viz též pseudoiluze,
klam smyslový
iluze fyziologická, viz klam smyslový
image, souhrn dynamických postojů,
představ, očekávání, záměrných dojmů
a mínění o urč. osobě (např. kandidát
na prezidenta), předmětu, zboží, znač-
ce apod.; je výsledkem záměrného pů-
sobení na veřejné mínění
imaginace, obrazotvornost; vizuální
představy jako součást fantazie (viz)
imago, termín C. G. Junga; obraz,
představa; v psychoanal. pův. proto-
typ, obraz uschovaný v nevědomí
a přenášený na jiné osoby, než byly
původní; ovlivňuje vnímání jedince, je-
ho představy i city, výběr partnera aj.
imagoterapie, termín I. E. Vol'perta; me-
toda psychoter., jejíž podstatou je ná-
cvik chování vzoru, kt. si pacient vybere
z krásné literatury; viz též biblioterapie
imanence, vnitřní vlastnost, zákonitost
předmětu, např. pohyb u hmoty; opak
transcendence
imbecilita, viz oligofrenie
imigrace, viz přistěhovalectví
imitace, kopírování druhých; postrádá
nápaditost, fantazii, probíhá vnějškově,
mechanicky; užitečné při zvládání po-
hybových aktivit a dovedností u dětí;
u dítěte napodobujícího chování vrstev-
níků však nejde jen o imitaci; viz též
mimikry, modelování, nápodoba
imperativ kategorický, termín I.
Kanta; bezpodmínečný, na zkušenosti
nezávislý mravní zákon, dle něhož je
člověk povinen se řídit; konat tak, aby
se jeho jednání mohlo stát obecným
zákonem
impertinence, drzost
impotence, neplodnot
impotence anální, psychoanal. termín
pro neschopnost odbývat si stolici
v přítomnosti druhých lidí
impotence sexuální, neschopnost za-
hájit a úspěšně dokončit pohlavní styk;
příčiny somatické: infarkt, intoxikace
aj. , konstituční hermafroditismus aj. ,
psychogenn ; hlavními faktory jsou:
úzkost, strach, hostilita, znechucení,
útlum, neznalost, duš. poruchy a cho-
roby
imprese, dle D. Humea zdroj poznání;
též silný dojem
imprintace (imprinting), zvláštní druh
učeni prokázaný na zvířatech (hmyz,
ryby, ptáci), kdy jedinec během raného
období života získává zákl. informace
a vzorce chování pro svůj další život;
u člověka se předpokládá, že k imprin-
taci dochází ve věku kojence a batole-
te; viz učení vtiskováním
impuls, vzruch; funkční projev činnosti
neuronu, specitická forma podráždění,
kt. umožňuje přenášet nezměněné in-
formace v organismu na větší vzdále-
nost; řídí se zákonem "vše n. nic" (viz)

impulsivita, viz jednání impulsívní

imputace, přisouzení výroku, názoru
n. viny a jejich přijmutí nařčeným
inanice, vysílení, vyhubnutí
incentiv, popud, pobídka vyvolávající
n. zesilující již existující motivaci
incest, pohlavní styk mezi bezpro-
středně příbuznými osobami: rodiče-
děti, bratr - sestra; v psychoanal. zá-
kaz i. vyvolává Oidipův komplex (viz)
incidence, počet, výskyt nových one-
mocnění v populaci za urč. časový
úsek
incubus, ve středovědé démonologii
zlý duch, kt. na člověka, zvláště na že-
ny sestupuje ve spánku; viz též succu-
bus
indeterminismus, viz determinismus
index, poměrné číslo pro vymezení
ukazatelů stejného obsahu, z hlediska
časového, věcného či místního
index Pignetův-Mayetův, druh konsti-
tučního, tzv. vitálního indexu udávající
poměr mezi výškou, váhou a rozdílem
obvodu hrudníku při vdechu a výdechu;
čím je vitální index nižší, tím je těl. kon-
stituce lepší
index Reesův-Eysenckův, druh kon-
stitučního indexu, udávající poměr těl.
výšky (x 100) k šířce hrudníku (x 6)
index Rohrerův, druh konstitučního,
tzv. vitálního indexu, sloužící ke kvanti-
tativnímu určení antropologické přísluš-
nosti k urč. typu; udává poměr váhy
(x 100) k výšce
index selekční, číslo vyjadřující hod-
notu jednotl. výběrových znaků a jejich
vzájemný poměr
indiference, neutralita; při stavu i. ne-
dává jedinec přednost žádné z mož-
ných voleb; indiferentní podnět je tako-
vý, kt. nevyvolá podmíněnou reakci
individuace, přoces diferenciace
psych. vývoje člověka ve vlastní samo-
statnou osobnost, char. individuální při-
rozeností
individualita, zákl. kvalita osobnosti
daná odlišností od druhých, též psy-
chol. fakt, že člověk sám sebe chápe
jako subjekt, což se projevuje v ten-
denci odlišit se od druhých, být svéráz-
ný, jedinečný
individualizace, vyvázání se ze závis-
losti na druhých, na skupinové podpo-
ře; u C. G. Junga proces uvědomování
si své jedinečnosti
individualizace ve výuce, přizpůsobe-
ní vyučování individuálním zvláštnos-
tem žáků
individuum, biologický jedinec, jehož
podstatným znakem je vyčleněnost
z okolního světa
indolence, necitlivost k bolesti, Ihostej-
nost, netečnost až otrlost
indukce, vyvozování obecného závěru
na základě znalostí jednotl. faktů; ve
fyziol. vztah mezi vzruchem a útlu-
mem; dělena na i. časovou, prostoro-
vou, kladnou, zápornou (viz)
indukce časová, je-li urč. místo v kůře
mozkové ve vzruchu, je totéž místo
v následném okamžiku v útlumu, a na-
opak
indukce kladná, jejím výsledkem je
vzruch
indukce následná, viz i. časová
indukce neúplná, obecný závěr je vy-
vozen z premis shrnujících jen někt. je-
vy urč. druhu, proto je závěr pouze
pravděpodobný
indukce prostorová, je-li urč. místo
v kůře mozkové ve vzruchu, je jeho
nejbližší okolí v útlumu a naopak
indukce úplná, úsudek zal. na shrnutí
a zobecnění všech jednotl. případů, je-
vů daného druhu
indukce záporná, jejím výsledkem je
útlum
indukování, zákonité vztahy mezi dvě-
ma zákl. nervovými procesy, vzruchem
a útlumem; spočívají v zesilování vzru-
chu po předchozím útlumu a zesilování
útlumu po předchozím vzruchu
inervace, nervové podráždění
infantilismus, ustrnutí vývoje na dět-
ském stupni

infantilismus psychický, citová a vol-

ní labilita s přetrváváním dětské před-
stavivosti, nezralostí chování, při nor-
málním rozumovém vývoji
infantilismus psychosexuální, málo
užívaný termín pro nevyspělost v ado-
lescenci (viz) projevující se nevyrovna-
ností, nestálostí, netaktností, impulsív-
ností a vzdorovitostí se sklonem k hys-
terii a toxikomaniím
infantilismus tělesný, např. nedosta-
tečný vývoj pohlavních orgánů po 12.
roce, tzv. eunuchoidismus aj.
infaustní, nepříznivý stav, stav se
špatnou prognózou
infekce psychická, šíření psychopatol.
příznaků z jedince na jiné osoby nápo-
dobou, sugescí
infekce sociální, nepřesný termín pro
přenos emočních projevů ve větších
skupinách lidí
inferiorita, méněcennost; viz komplex
méněcennosti
infertilita, několikrát po sobě následu-
jící samovolné potraty u ženy
infiltrace, viz indoktrinace
inflace citová, citové hýření, nadměr-
ná potřeba city rozdávat n. přijímat; de-
privované děti, hysterie, hyperprotek-
tivní matky
informace, pův. zpráva, sdělení, dle C.
E. Shannona je i. chápána jako míra
určitosti přenesené zprávy ve srovnání
s neurčitostí danou u příjemce před při-
jetím zprávy; každá i. je poznáním, pro-
to je součástí poznávacích procesů;
psychol. užší pojem než odraz, i. má
vždy směr a existuje u organizovaných
systémů při řídících procesech
infrapsychický, automatický, pod
úrovní psychiky
infravědomí, termín L. Morgana pro
podvědomí
inherence, trvalé včlenění rysu, vlast-
nosti do osobnosti jedince; např. intro-
verze, empatie
inhibice, a) útlum činnosti celého or-
ganismu n. jeho částí (únavou, farma-
kologicky aj.); b) psych. stav snižující
n. zcela blokující pohnutky, motivaci
k činnosti n. činnost samotnou, např.
zákazem, zábranou (viz)
iniciace, a) zasvěcení do tajemství,
přijetí do spolku, mezi dospělé; též set-
kání s neznámou činností n. situací,
např. první setkání s alkoholem, kde
věk je dobrý ukazatel vztahu společ-
nosti k pijáctví; b) vybuzení činnosti
iniciativa, intelektová činnost vyvíjená
bez zevního podnětu, nikoli jako reak-
ce na situaci; zdroj ve vnitřních pod-
mínkách, též emočních, jednajícího; úz-
ká vazba na představivost
inkarnace, víra ve stěhování, převtělo-
vání duší
inklinace, sklon, náchylnost
inkoherence, ztráta spojení mezi věta-
mi n. částmi vět v řeči
inkongruence, nepřiléhavost; citový
doprovod neodpovídá představám
a soc. kontextu jednajícího; rozštěpení
citové a intelektuální stránky psychiky
inkontinence afektivní, zvýšená afek-
tivní labilita a vznik afektivních reakcí;
neovladatelný smích, pláč aj. při sta-
vech vyčerpanosti apod.
inkonzistence, nestálost, proměnlivost,
nedůslednost, rozpornost; může se tý-
kat jak chování, tak život. dráhy jedince
inkubace, období od nákazy k prvním
příznakům choroby; u dětí často prová-
zené dráždivostí, těkavostí, rozmrze-
lostí, nesoustředěností, plačtivostí
inkubus, viz incubus
inkvizice, vyhledávání a souzení kací-
řů ve středověku; častými obětmi sla-
bomyslní, duševně choří
insania, zast. choromyslnost
insight, viz vhled
insinuace, podkládání či našeptávání
zlého úmyslu někomu
insomnie (agrypnie), nespavost;
chronická neschopnost normálního
spánku; často v důsledku neurotického
stavu; též neurotický symptom
inspirace, náhlá myšlenka n. nápad,

řešící urč. problém, n. náhlé porozumě-

ní něčemu bez volního úsilí
instabilita, nestálost
instabilíta psychická, výraz shrnující
vlastnosti, jako je nezralost, emoční
nevyrovnanost, nedostatečná sebe-
kontrola apod.
instinkt, složitý dědičný řetězový ne-
podmíněný reflex, kt. probíhá stále ve
stejném pořadí tak, že konec předchá-
zejícího nepodmíněného reflexu je pod-
nětem pro následující nepodm. reflex;
v hlubinných psychol. školách synon.
pro pud; u člověka Ize za instinktivní
činnost považovat pouze někt. projevy
chování kojence
instrumentalismus, dle J. Deweye
není myšlení odraz objektivní reality,
ale prostředek, nástroj k lepšímu ovlád-
nutí přírody
insuficience, nedostatečnost
intaktní, neporušený, nedotčený
integrace, v psychol. jednotné neod-
dělitelné spolupůsobení, součinnost
různých psych. procesů
integrace osobnosti, znamená jedno-
tu struktur a funkcí biogenních, psycho-
genních a sociogenních, jako základ
duš. zdraví
integrace psychiky, ontogenetický
rozvoj, v němž psych. stavy postupně
přerůstají v rysy osobnosti
integrace sociálně psychologická,
dle W. Hellpacha skutečnost, že se lidé
společným soužitím stávají stále více
psychologicky homogenní
integrita, celistvost, neporušenost
všech struktur a funkcí osobnosti
intelekt, soubor rozumových schopnos-
tí člověka, vyvíjí se v závislosti na vzá-
jemných vztazích vrozených vloh a ži-
vot. podmínek, v kt. se vlohy uskutečňu-
jí, rozvíjejí n. potlačují; jeho úroveň se
projevuje nejlépe při samostatném řeše-
ní nových problémů; jednotl. složky : zá-
soba vědomostí a zkušeností, logická
pamět', chápavost, soudnost, slovní po-
hotovost, zvídavost, inieiativa, fantazie

intelektuál, dle V. Havla člověk uvědo-

mující si širší souvislosti a nesoucí větší
odpovědnost za běh světa
intelektualismus, většinou pejorativně
míněná nadřazenost rozumového po-
znání nad smyslovým, nad city a kaž-
dodenní praxí
intelektualizace, obranný mechanis-
mus, kdy problémy jsou analyzovány
s použitím neosobní intelektuální termi-
nologie, přičemž emoce, prožívání
a pocity jsou ignorovány; viz též racio-
nalizace
intelekt umělý, simulace duš. činnosti
počítači
inteligence, až do 19. stol. byl pojem i.
vztahován pouze k myšlenkové činnos-
ti člověka, na rozdíl od zvířat, kt. byla
pokládána za stvoření instinktivní;
Darwinova vývoj. teorie tuto koncepci
změnila a ukázala, že mezi chováním
člověka a chováním ostatních živoči-
chů je podobnost: tak u lidí byly nale-
zeny pudy a u zvířat inteligence; od 14.
stol., kdy se pojem objevil, až do prv-
ních pokusů o její měření ve stol. 19.
a konstrukce prvních testů počátkem
20. stol. je i. definována jako schop-
nost učit se ze zkušenosti, schopnost
přizpůsobit se, řešit nové problémy,
orientovat se v nových situacich na zá-
kladě určováni podstatných souvislostí
a vztahů ; r.1903 termín definoval E. L.
Thorndike u zvířat, u lidí jako schop-
nost zobecňování, učení a řešení no-
vých problémů; r. 1904 Ch. E.
Spearman přidal G-faktor inteligence
jako stálou, obecnou schopnost; C.
Burt rozlišil po zkušenostech s testem
Army Alfa (viz) i. na verbálni a never-
bálni; r. 1917; další upřesnění K.
Lashley r. 1930; L. L. Thurstone r.
1938 rozlišuje řeč, myšlení, pamět',
úsudek, operace s čísly, prostorovou
představivost; dále D. Wechsler r.
1944 (viz WAIS); R. B. Cattell dělil i. na
fluidni (viz), a krystalickou (viz); 60
léta přinášejí rozlišování mezi diver-

gentnim, větvícím se, vysoce tvořivým

myšlením, a myšlením konvergentním,
sbíhavým, tradičně vyjadřovaným hod-
notou IQ; 80. léta přinášejí koncepty
mnohafaktorové inteligence; R.
Sternberg rozeznává tři druhy, složky:
první je založena na schopnosti pláno-
vat úkoly a řešit problémy, druhá vy-
povídá o schopnosti využivat vlastni
zkušenosti tak, aby známé problémy
člověk řešil rutinně, a tak si uvolnil ka-
pacitu pro tvořivé řešení problémů no-
vých, třetí složku označuje jako i. prak-
tickou, zdravý rozum, založený na
znalostech, kt. se nikdy ve škole neučí,
ale jsou důležité pro život; M.
Commons navazuje na Piagetova vý-
voj. stadia a přidává tzv. systematické
stadium myšlení, kt. stojí nad formální-
mi operacemi a umožňuje pracovat ne-
jen s proměnnými veličinami, jako při
formálních operacích, ale i se vztahy
mezi proměnnými; H. Gardner rozlišuje
sedm druhů i. : jazyková, matematicko-
logická, prostorová, pohybová, hudeb-
ní, pro lidské vztahy, pro vlastní rozvoj
(viz jednotl. hesla) - jde o jakousi
vzpouru proti nadceňování jazykové
a logicko-matematické inteligence
v západní civilizaci, věří, že pojmeno-
váním dalších druhů i. přitáhne pozor-
nost k takovým dimenzích osobnosti,
jako je nadání pro tanec, umění, hud-
bu, drama, soc. vztahy a chápání dru-
hých; viz též kvocient inteligenční, děti
nadané
inteligence fluidní (biologická, ab-
straktní), je založena na schopnosti
řešit tvořivě nové problémy, považová-
na za vrozenou, nezávislou na dřívěj-
ším učení
inteligence hudební, projevuje se
schopností rozlišovat přírodní zvuky,
citlivostí pro lidský hlas, melodii, ryt-
my, zpěvem a hraním na hudební ná-
stroje
inteligence interpersonální, projevuje
se ve skupinovém vyučování, hrách,
soutěžích, projektech, sportech a spol.
programech
inteligence jazyková, uplatňuje se ve
vyprávění, diskusích, debatách, veřej-
ných vystoupeních, psaní esejů, čtení
knih
inteligence krystalická (kulturní,
konkrétní), je založena na kognitivních
procesech získaných učením, na vědo-
mostech a schopnosti využívat je
inteligence matematicko-logická,
projevuje se schopností řešit logické
hádanky a kvizy, hrát strategické hry
(šachy, go), pracovat s vědeckými sta-
vebnicemi, počítačovými programy
inteligence obecná, schopnost vyřešit
situaci, pro niž nemáme dostatek zku-
šeností; nejvýrazněji se projevuje v ab-
straktních operacích se symboly
inteligence osobního rozvoje, proje-
vuje se v individuálním tempu učení,
vlastními projekty, osobními plány, se-
bepoznáváním, meditací
inteligence pohybová (motorická),
projevuje se manuální zručností, při
obsluze přístrojů, modelování, ve spor-
tech
inteligence prostorová, projevuje se
schopností vytvářet a snadno chápat
grafy, diagramy, schémata, mapy, filmy
inteligence senzomotorická, předpo-
klad myšlení, pracuje pouze se skuteč-
ností prostřednictvím vjemů a praktic-
kých činností; umožňuje úspěšnou čin-
nost, nikoli pravé poznávání
inteligence sociální, termín E. L.
Thorndikea z r. 1920; schopnost jednat
s lidmi a tvořivě řešit mezilidské kon-
flikty; její vysoký stupeň představuje
tzv. soc. takt
inteligence speciální, termín Ch.
Spearmana, tzv. S-faktor v jeho dvou-
faktorové teorii inteligence; G-faktor
zahrnuje řešení obecných problémů, S-
faktor zahrnuje zvláštní schopnosti pro
řešení spec. problémů
intence, dle fenomenolog. školy je in-
tence, zaměřenost považována za

podstatný znak psych. procesů; jsou

vždy zaměřeny, vztahují se na nějaký
ideální n. skutečný předmět
intence paradoxní, dle V. E. Frankla
psychoter. technika, při kt. si pacient
úmyslně přeje to, čeho se obává
interakce, vzájemné aktivní působení,
ovlivňování jedinců, skupin a prostředí;
jeden subjekt svým jednáním vyvolává
změnu v druhém subjektu, v soc. i.
prostřednictvím chování, jednání, řeči
a mimiky; podíl činnosti osoby A na
činnosti osoby B
interakce sociální, vzájemné dorozu-
mívání, slovní i mimoslovní, mezi dvě-
ma n. více jedinci či mezi skupinami
interakcionismus, soc. psychol. smě-
ry, kt. považují soc. vztahy a komunika-
ci mezi jedinci a skupinami za určující
pro danou společnost; zdůrazňován
též význam soc. rolí
interakcionismus symbolický, termín
H. G. Blumera (1939), rozšířený G. H.
Meadem jako výklad lidské společnosti
založené na symbolických významech
připisovaných objektům a na systému
soc. rolí
interference, rušení, negativní ovlivňo-
vání jedné činnosti druhou; platí též pro
představy, pamět'ové obsahy, doved-
nosti aj.
interference proaktivní, znamená zá-
porný vliv předcházející činnosti na ná-
sledující
interference retroaktivní, záporný vliv
vykonávané n. osvojované činnosti na
činnost předcházející
interindividuální, rozdíly mezi jedinci
ve sledovaném znaku, např. ve vlast-
nosti, urč. výkonu, délce věku aj.
interiorizace (internalizace), začleňo-
vání, vstřebávání do psychiky a osob-
nosti, přijímání za své idejí, myšlenek,
postojů, hodnot, spol. norem; opak ex-
teriorizace (viz)
internalizace, viz interiorizace
interoanalyzátory, člení se na lokoana-
lyzátory (viz) a visceroanalyzátory (viz)

interoreceptory, nervové analyzátory

přijímající podněty z vnitřních orgánů; i.
se dělí na proprioreceptory (příčně pru-
hované svaly, klouby, šlachy) a visce-
roreceptory (hladké svaly: srdce, žalu-
dek, střeva aj.); regulují složení a tlak
krve, rovnováhu, polohu těla a končetin
aj.
interpersonální, mezilidský
interpolace, na základě známých hod-
not proměnné určení hodnot příštích; i.
zal. na předpokladu, že vývoj bude po-
kračovat podle dosavadního trendu
interpretace, důležitý proces vytváření
závěrů ze získaných výzk. či dg. údajů;
údaje se vyhodnocují, klasifikují a hle-
dají se mezi nimi vzájemné vztahy; nut-
nost zpětné vazby (viz)
interrupce, umělé přerušení těhoten-
ství
intersexualita, nevyhraněná pohlav-
nost, porucha vývoje sex. diferenciace;
současný výskyt mužských a ženských
pohlavních znaků, zejména druhot-
ných; viz též hermafroditismus
interval generační, časové období
mezi narozením rodičů a narozením je-
jich vnuků
intervariace, rozdíl ve výkonech růz-
ných lidí n. v různých reakcích různých
lidí zkoušených stejným zpúsobem
intervence, jakýkoli postup n. technika
směřující k přerušení, zamezení n.
úpravě probíhajícího procesu; v psy-
choter. s cílem přerušit probíhající
špatně přizpůsobené vzorce chování
(např. odstranění dítěte z domova, kde
je fyzicky týráno); v ped. psychol. jde
o novou orientaci přístupu studenta
k učení (např. změnou učitele, převe-
dením do jiné školy)
intervence krizová, psychoter. po-
moc poskytovaná v krizových situa-
cích, jako je předávkování drogou se-
bevražedný pokus, těžký manželský
konflikt, nápor náhlé deprese aj.; po te-
lefonu n. v přímém styku; viz též linka
důvěry

interview (intervjů), rozhovor; výzk.

a dg. technika spočívající v dotazování;
dělí se na i. nestandardizovaný (ne-
strukturovaný), standardizovaný (struk-
turovaný), polostandardizovaný (polo-
strukturovaný), hloubkový, řízený, indi-
viduální, skupinový, náhodný, skrytý,
panelový
intolerance alkoholová, nesnášenli-
vost, zvýšená vnímavost člověka na al-
kohol, konstituční n. psychogenní;
kupř. abstinentní výchova, hysterie; viz
též opilost patologická
intoxikace, stav otravy způsobený
abúzem (viz) alkoholu či jiné drogy,
omamné látky, jedu
intraindividuální, změny, kt. probíhají
u téhož jedince v průběhu věku
intravariace, rozdíly ve výkonu jedné
osoby v různých situacích, čase, pod-
mínkách aj.; z i. je patrné osobní kolí-
sání psych. procesů; i. je důležitá při
porovnávání výkonu podle stáří, inteli-
gence aj., i pro zjištění psych. únavy
introcepce, osvojování si kult. norem,
konvencí, příkazů, ideálů a jejich přejí-
mání do osobního systému hodnot, mo-
tivů, zájmů a zálib (viz též internalizace,
interiorizace); přijímání podnětů z vnitř-
ku těla, na rozdíl od extrocepce (viz)
introjekce, v psychoanal. obranný
mechanismus, přisuzování si vlastnos-
tí, kt. člověku zjevně scházejí; též
obecně přijímání a přebírání cizích ná-
zorů a motivů za vlastní; protiklad pro-
jekce (viz)
intropatie, viz empatie
intropunitivní, dle S. Rosenzweiga re-
akce na frustraci, přičítání viny sobě
samému; opak extrapunitivní (viz)
introspekce, sebepozorování; psy-
chol. metoda pozorování sebe sama,
vlastní psychiky, vnitřních prožitků
a procesů probíhajících ve vědomí; int-
rospekci je však dostupné jen to, co si
subjekt sám uvědomuje
introverze, zaměřenost osobnosti do
vlastního nitra, na sebe sama, na svůj

82

vnitřní svět, prožitky, city a myšlenky;

v patol. míře ztráta kontaktu s realitou;
viz autismus, izolace sociální
intuice, schopnost bezprostředně po-
stihnout pravdu, získat poznatek bez
logické úvahy a nezávisle na zkuše-
nosti a praxi; řazena k zákl. psych.
funkcím a jako pomocná v kognitivních
procesech; i. Ize dělit na citovou a inte-
lektuální
invariance, neměnnost, stálost eidetic-
kých představ; závislá na paměti
a předmětnosti eidetických obrazú
invektiva, urážka; mimoslovní (gesto),
slovní, příp. písemný výpad
invence, vynalézavost, nápaditost, no-
vý pohled na věci, souvislosti; spolu
s představivostí a fantazií hlavní slož-
kou tvořivosti
inverze afektivní, zvrat emoce k opač-
nému pólu (přátelství - nepřátelství)
inverze sexuální, sklon přejímat v sex.
chování charakteristiky a role druhého
pohlaví; viz tranvestitismus, homosexu-
alita
involuce, proces, období v pozdním
středním věku (40 - 65 let); je prováze-
no ústupem či snížením někt. fyziol.
funkcí (akomodace oka, motorické
tempo aj.)
iofobie, chorobný strach z jeaů a otravy
ipsace, samoukájení, onanie
IQ, viz kvocient inteligenční
iracionální, intuitivní, citový, pudový,
rozumem nepostižitelný
iradiace, šíření vzruchu i útlumu v ner-
vové soustavě z místa vzniku
iradiace afektivní, rozšířené, prodlou-
žené působení afektu na další psych.
funkce, jejich utlumení n. zesílení
iradiace elektivní, dle I. P. Pavlova
spojuje slovní a bezprostřední signál
a je nervovým základem zobecňování
ireverzibilita, nevratnost
iritabilita, dráždivost, citlivost na po-
dráždění
iritace, dráždivost, často ve smyslu
"být podrážděný ', rozčílený

ironie, výsměch, užívání slov v opač-

ném významu; skrytá forma agrese
iterace, rytmické opakování pohybů,
mimiky a slov u schizofrenií, depresí,
u malých dětí
izofílie, nesexuální přitažlivost a ná-
klonnost vůči příslušníkům téhož pohla-
ví; nejde o homosexualitu (viz)
izolace, osamocení, odloučení, v psy-
chol. ztráta soc. kontaktu; též stažení
se do samoty v náročné životní situaci
(viz), přiměřená jen vzácně, jinak zna-
mená zvýšenou pravděpodobnost kon-
fliktů a frustrací v budoucnosti (viz též
introverze, autismus); v psychoanal.
obranný mechanismus, odpoutání
psych. obsahu, zážitku od jeho citové-
ho doprovodu
izolace prostorová, vyvolává vznik
malých populací a divergenci vývoje
uvnitř druhu
izolace psychologická, averze n.
strach jedince vcházet v kontakt s jiný-
mi členy skupiny
izolace senzorická, nedostatek smysl.
intormací, kt. vede k závažným funkč-
ním poruchám organismu, v raném
dětství ireverzibilním; viz hospitalismus
izolace sociální, stažení se do osamo-
cení bud' jako reakce na frustraci, n.
jde o krajní introverzi, příp. autismus či
jinou duš. chorobu
izomorfismus, hypotéza W. Kóhlera,
že existuje identita mezi názornými
prožitkovými vjemy a tyziol. procesy
v kúře mozkové; jde o překonaný ná-
zor tvarové psychologie

Já (ego, self), souhrn osobní zkuše-

nosti; organizovaný, integrovaný celek
duš. života; osoba, jedinec, organis-
mus; ryze subjektivní duchovní princip
(J. G. Fichte); vědomí sebe (W.
James); vnitřní síla řídící všechny po-
třeby, emoce a funkce (A. Adler); ar-

83

chetyp ležící mezi vědomím a nevědo-

mím, poslední etapa spirituálního vývo-
je (C. G. Jung); základ sebepojetí
a identity (G. Allport); sebeaktualizující
princip (A Maslow); zdroj tvořivosti (H.
S. Sullivan); vědomí identity v čase
a jedinečnosti vzhledem k druhým (K
Jaspers)
jaktace, zřídka užívaný termín pro mi
mořádný neklid s nekontrolovatelnými
trhavými aohyby
jamais vécu, pocit prožívání něčeho
nového ve známé situaci; opak déjá
vécu (viz)
Já psychologické, pojetí sama sebe,
autokoncepce; vědomí rozdílu Já proti
ne-Já
jáství, termín A. Heverocha z r. 1919
pro uvědomování si sama sebe, svého
Já; pro objektivní popis j. se častěji uží-
vá pojmu osobnost (viz)
jednání, záměrné chování zal. na urč.
motivaci, měnící dosavadní stav či situ-
aci
jednání afektivní, je char. silnými cito-
vými projevy, většinou bez rozumové
kontroly
jednání cílevědomé, zal. za vědomí
cíle, touze jej dosáhnout, znalosti stra-
tegie a důsledkú, kt. vyvolá
jednání chybné, poruchy, nepřesnosti
v provádění urč. činnosti; též neúmysl-
né poškození předmětů zaviněné úna-
vou, rozčilením či rozptýlením pozor-
nosti; v psychoanal. vychází chybríé
jednání a výkony z podvědomí (přeřek-
nutí, přepsání aj.) a Ize z nich usuzovat
na rúzné komplexy (viz)
jednání impulsívní, uskutečněni oka-
mžitého nápadu, bez zábran, provede-
né se značnou energií, při vědomí; jde
o j. nutkavé, zdánlivě nemotivované,
s min. afektem; viz např. kleptomanie,
dromomanie; org. poruchy
jednání konzistentní, jednoznačné,
srozumitelné, harmonické a souvislé j.
jednání náhradní, nastupuje spontán-
ně, když se urč. jednání postaví do

cesty překážka, je blízké původnímu j.;

může se odehrát jen ve fantazii; v psy-
choanal. je spojováno s regresí a sub-
limací (viz)
jednání nutkavé (obsedantní), opa-
kování, kontrola pravidelných úkolů,
provádění různých rituálů apod.; nelze
vůlí potlačit
jednání sociální, j. účelné, rozumové,
poplatné očekávání jiných osob, v sou-
ladu s hodnotami etickými a estetický-
mi, tradicemi, s emočním doprovodem
odpovídajícím dané společnosti
jednání symptomatické, j. vyjadřující
urč. příznaky choroby, podle nichž Ize
usuzovat na dg.; v psychoanal. obvy-
kle chybné jednání (viz), kt. je řízeno
podvědomím
jednání volní, řízené a vědomé usku-
tečňování cesty k dosažení motivova-
ného cíle; char. možností volby; čtyři
etapy: 1. vznik pohnutky a situace vol-
by, 2. rozhodování, nejistota, konflikt
motivací, 3. rozhodnutí, 4. provedení
jednání zkratkové, j. ukvapené, zbrk-
lé, s jasným cílem a účelem, bez ohle-
du na prostředky a následky; únik z ne-
snesitelné situace (dezerce, útěk z do-
mova, sebevražda aj.)
jednota organismu, živočich i člověk
se přizpůsobuje podmínkám vnějšího
prostředí, když pracuje jako celek: a)
ve smyslu soustavy funkcí (mozek
a organismus), b) ve smyslu funkčního
sjednocení vnější i vnitřní činnosti (pro-
středí a organismus), c) ve smyslu jed-
noty somatické a psychické (vyšší ner-
vová činnost a duš. činnost)
jev (fenomén), jakákoliv změna, po-
hyb, přístupné pozorování; údaj, fakt
jako výsledek události; děj, událost,
proces, projevená vlastnost, chování,
kt. Ize pozorovat, i když jeho příčiny či
někt. prvky, kroky jsou nepozorovatel-
né; též osobní zážitek přístupný jen int-
rospekci; ve fenomenologii zjištění,
znalost o objektech či událostech vy-
světlitelná prostřednictvím kategorií;

84

v tvarové psychol. každý objekt, kt. je,

existuje ve vědomí vnímajícího, myslící-
ho a prožívajícího jedince; užíváno též
ve fyziologii a patologii pro příznaky
a reflexy, např. jev Purkyňův (viz)
jev nutkavý, nutkavé obavy (viz fobie),
nutkavé myšlení (viz obsese), nutkavé
jednání (viz); viz též anankasmus,
kompulse
jev psychický, dělí se na psych. pro-
cesy, psych. stavy, vlastnosti osobnos-
ti; jedinec si je uvědomuje jako svůj
vnitřní stav
jev Purkyňův, změna čivosti oka za
soumraku, nejvyšší čivost se přesunuje
k vlnám s kratší vlnovou délkou
jev sociální, jedinec, skupina lidí
a jejich činnost, kt. je ve své podstatě
projevem spol. systému; výsledek
hromadné činnosti různých seskupení
lidí
jistota, nepřítomnost pochybností zal.
na znalosti, vědomosti, čímž se liší od
důvěry a víry
jóga, filos. systém hinduismu, též
systém duš. a těl. cvičení k ovládnutí
své mysli, těla a jeho fyziol. pochodů;
v evropské med. a psychol. se využí-
vá někt. prvků tohoto cvičení, např.
v Schultzově autogenním tréninku (viz)
Juke Anna, studie potomků této amer.
tulačky, nar. r. 1740, z nichž všichni
byli tuláci, zloději a prostitutky; viz též
Kallikak Martin
juvenilismus, zastavení psych. vývoje
v adolescenci

kachexie, těžké vyhubnutí, vysílení;

příčiny různé; spojeno s apatií, spavos-
tí, snížením paměti a slábnutím intelek-
tu
kachinace, nepřiměřený, hysterický
smích
kainofobie, chorobný strach ze změn
a novot

kairofobie, chorobný strach ze zmeš-

kání správné příležitosti
kairos, v existenciálni psychol. kritický
okamžik život. rozhodnutí
kakofonie, nelibozvučný zpěvavý hlas
kakoforie, špatná, nešt'astná, depre-
sívní nálada
kakogeusie, patol. stav, kdy běžné
chutné jídlo je vnímáno jako odpudivé
kakologie, vadná výslovnost, používá-
ní nepěkných slov
kakosmie, patol. stav, kdy běžné neu-
tr. vůně jsou vnímány jako odpudivé
Kallikak Martin, jméno vymyšlené H.
H. Goddardem r. 1913 (z řec. zlý-do-
brý); genealogická studie muže, kt. měl
potomky se dvěma ženami; výrazné
rozlišení dětí z obou rodů posílilo víru
v moc dědičnosti
kallipedie, touha porodit krásné dítě
kalokagatie, krása a dobro, harmonic-
ký ideál dokonalosti u antických Řeků
kanalizace, pův. výraz P. Janeta pro
koncentraci pudové energie a její sve-
dení, vybití, do spol. neškodného cho-
vání; dle G. Murphyho každé chování,
kt. jedinci poskytuje bezprostřední
uspokojení
kandaulismus, sex. deviace; muž do-
sahuje pohlavního uspokojení jedině
tehdy, když ukáže svoji partnerku na-
hou jiným mužům
kanibalismus, viz lidojedství
kánon Lloyda Morgana, formulován
ang. fyziologem a psychologem L. M.
roku 1894; proti někt. přehnaným výro-
kům srovnávací psychologie: kánon ří-
ká, že pro chování zvířat se volí ty nej-
jednodušší psychol. interpretace; před-
pokládá se působení nízkých či primi-
tivních mechanismů spíše než vyšších
procesů; velký vliv na práce raných be-
havioristů, J. B. Watsona a E. L.
Thorndikea; viz též břitva Occamova
kapacita, schopnost něco obsáhnout,
urč. množství informací, vědomostí, do-
sáhnout urč. hranici pozornosti, výkonu
aj.

85

kapacita paměti, množství informací

vyjádřené v bitech, kt. může člověk při-
jmout v určeném časovém intervalu,
dříve než by došlo k rozbití, zmatení či
selhání výkonu; záleží na druhu, struk-
tuře a dynamice intormačního toku (viz
doba reakční), příp. redundanci (viz),
a na informační kapacitě jedince, jeho
emocionální stabilitě aj.; viz též paměY
dlouhodobá, p. krátkodobá, p. ikonická
kapilarita sociální, druh stratifikace
(viz) umožňující v otevřených společ-
nostech spol. postup, na rozdíl od spo-
lečnosti kastovní, kde není možný pře-
chod z jedné kasty do druhé
kaptivace, počáteční stadium hypnó-
zy;pseudohypnóza
karcinofobie, chorobný strach z rako-
viny
kardiofobie, chorobný strach z one-
mocnění či poruch srdce
kardiospasmus, svalová křeč v místě
přechodu jícnu do žaludku při rozruše-
ní; provázena poruchou polykání; À viz
též dysfágie
karence afektivní (citová), citový
chlad, následek nedostatku lásky, něhy
a pozornosti v raném období vývoje dí-
těte; viz deprivace psychická
karence biologická, vleklá porucha ja-
ko následek hladovění n. dlouhodobé
podvýživy
kary(o)-, jádro
kaskády, stupňovité vodopády; termín
pro výchovný systém britských věznic,
kdy odsouzený v průběhu svého trestu
přechází v případě dobrého chování
z přísnějších vězeňských kategorií do
stále mírnějších a otevřenějších, až
k úplnému propuštění
kasta, uzavřená spol. skupina; přísluš-
nost ke k. je dědičná, na rozdíl od soc.
vrstvy, kde je možnost postupu dle
schopností jedince; viz též stratifikace
sociální
kastrace, odstranění pohlavních žláz;
viz též sterilizace
kastrace psychická, výraz pro jedin-

ce, kt. již byl sex. aktivní a soc. vlivy

u něho došlo k potlačení sex. aktivity
kasuistika, popis jednotl. případů,
např. vznik, průběh a vyléčení duš.
choroby či odstranění povahové vlast-
nosti apod.; slouží jako pomoc a srov-
nání pro podobné případy
katalepsie, chorobná ztuhlost svalová,
bez ohledu na příčinu; např. při někt.
duš. chorobách, v hypnóze aj.
katalexie, sklon opakovat při čtení ne-
správná slova; jde o mírnou formu dys-
lexie (viz)
katamnéza, sledování nemocného od
okamžiku, kdy bylo léčení skončeno,
přerušeno, n. kdy byl nemocný propuš-
těn z nemocnice
kataplexie, náhlé vymizení tonu kos-
terního svalstva spojené se ztrátou ak-
tivního pohybu, při zachovaném vědo-
mí; vzniká při silném afektu, narkolepsii
(viz) apod.
katarze, uvolnění napětí, úzkosti, poci-
tů viny a výčitek svědomí sdělením či
znovuprožitím minulých zážitků
katasexuální, viz nekrofílie
katatonie, porucha projevující se sva-
lovou ztuhlostí a strnulostí, též apatií,
halucinacemi, negativismem a křeče-
mi; při schizofrenii aj.
katatýmie, zkreslení obsahu vědomí,
úsudků i jednání vlivem emoce
kategorie sociální, soubor osob se
stejnými soc. znaky, jako je vzdělání,
povolání, věk aj.; ve fenomenologii soc.
podstata času, prostoru, pohybu aj.
katexe, označuje emocionální fixaci na
urč. objekt; v psychoanal. přenos moc-
né pudové energie do jiné oblasti, když
se v původní nemůže prosadit; viz též
kanalizace
katotrofobie, chorobný strach ze zrca-
del a zvláště z jejich rozbití
kauzalita, viz příčinnost
kázeň, soubor opatření pro dodržení
stanovených norem chování; jeden
z cílů výchovy; prostředek k dosažení
vyšších cílů, mravních rysů osobnosti

86

keirofobie, chorobný strach dát se stří-

hat a holit
kenofobie, chorobný strach z prázd-
ných míst
kentomanie, chorobná touha po injek-
cích
keraunofobie, chorobný strach ze za-
sažení bleskem n. el. proudem
kine-, předpona označující pohyb
kinefantom, iluze pohybu, zvláště stí-
nů
kinestézie, informuje člověka o směru
a rychlosti pohybu, o poloze těla a or-
gánů, o svalovém napětí prostřednic-
tvím receptorů ve svalech, šlachách,
pouzdrech a tkáních kloubů, zraku, slu-
chu aj.
kinetóza, nevolnost, zvracení při ce-
stování dopravními prostředky; též
mořská či výšková nemoc
kineze, orientační chování živočichů
kineziologie, nauka o pohybu těla
v urč. prostředí a čase; studium pohy-
bových výrazů těla jako druh soc. ko-
munikace (viz komunikace neverbální);
též pro potřeby tělovýchovy a rehabili-
tace
kinezis, jednoduchá forma orientace,
adaptace v prostředí formou pohybu
kinezofobie, chorobný strach z pohy-
bu
klam smyslový, omyl, chyba, ke kt.
dochází ve smysl. vnímání díky nedo-
konalosti lidských smyslů; často jde ta-
ké o nesprávný výklad informace přive-
dené do mozku; dělí se na zrakové,
sluchové, méně často jsou hmatové,
čichové chut'ové a u tělových pocitů; je
popsáno více než 50 smysl. klamů, kt.
se mohou vyskytnout u každého jedin-
ce (konec hole ponořené do vody se
jeví zlomený); kromě smysl. existují i k.
asociativní, časové, paměYové, vzpo-
mínkové aj.; viz též výška zvuku
klasifikace, v psychol. bývá uváděno,
že se skládá ze tří intelektových opera-
cí, zal. na práci se symboly: co to je?
z čeho se to skládá? k čemu to je?;

v psychopatol. je důležítá k. duš. cho-

rob a poruch
klastomanie, nutkání k nesmyslnému
ničení
klastr (cluster), ve faktorové analýze
skupina proměnných s vyšší korelací
mezi sebou navzájem než s jinými pro-
měnnými; obecněji jakákoli skupina ob-
jektů n. jevů, o níž se subjektivně do-
mníváme, že patří k sobě, že tvoří při-
rozenou skupinu
klastrování, způsob shlukování slov,
objektů, osob do skupin spojených
společným znakem, např. nalezení to-
tožných či obsahově podobných slov
metodou volných asociací
klaustrofílie (klaustromanie), chorob-
né nutkání uzamykat se, uzavírat se
klaustrofobie (klitrofobie), chorobný
strach z uzavřených prostor
kleptofobie, chorobný strach stát se
zlodějem, krást
kleptolagnie, chorobná touha krást,
spojená se sex. vzrušením; převážně
u žen
 kleptomanie, chorobné nutkání krást
i bezcenné věci; v psychoanal. chápá-
no jako případ infantilního uspokojová-
ní sex. pudu
klíč, sada pravidel či principů umožňu-
jících kódovat či dekódovat zprávu; sa-
da správných odpovědí v testu; legen-
da vysvětlující užité značky apod.
v grafu či tabulce; signál určující kon-
text, v němž je třeba chápat urč. udá-
lost (např. ve výtvarné třídě klíč přijímá-
ní nahoty modelu v nesexuálním vý-
znamu); v operantním podmiíiován ;
při pokusech s holuby destička, do kt.
musí pták klovnout, aby dosáhl posílení
klient, termín, kt. se v klinické psychol.
mnohdy dává přednost před pojmem
pacient (viz); pův. byl užíván představi-
teli nedirektivní, na klienta zaměřené
terapie C. Rogerse
klika, neformální skupina zaměřená
k získávání výhod a zajištění moci čle-
nům skupiny, v rámci skupiny formální

87

klimakofobie, chorobný strach ze

schodů
klimakterium, viz menopauza
klimatoterapie, léčba příznivým pod-
nebím; součástí též aromatická léčba,
např. v lesním klimatu aj.
klimofobie, chorobný strach ze šplhání
klinika, univerzitni lůžkové zdravotní
zařízení sloužící k výuce studentů, vý-
zkumu a dalšímu vzdělávání lékařů
klinokineze, vztah mezi silou podnětu
a počtem obratů při pohybu živočicha
klinomanie, obsedantní vyhledávání
lůžka n. polohy vleže
klub psychoterapeutický, mimone-
mocniční zařízení, kde se v pravidel-
ných intervalech scházejí bývalí paci-
enti, příp. i přítomní, za účelem doléčo-
vání, za pomoci interakce mezi pacien-
ty navzájem a pacienty se zdravotním
personálem; v psychoter. považováno
za nejdůležitější součást úspěšného
doléčení
klub terapeutický, viz klub psychote-
rapeutický
kodein, morfinový alkaloid; součást lé-
ků; zneužíván jako droga
koeficient selekční (s), číselné vyjá-
dření výběru jedinců vzhledem k urč.
genotypu v populaci; genotypy nejlépe
adaptované na prostředí mají s = 0; při
zcela záporném výběru, kterým je
úmrtnost, s = 1; čím účinnější repro-
dukce, tím nižší s
kofein, alkaloid obsažený v kávě a ča-
ji, podněcující psych. činnost; dle V.
Vondráčka "nejušlechtilejší droga"
kofeinismus, toxikomanie, závislost
na kofeinu, vzniká nadměrným pitím
kávy a silného čaje; příznaky otravy ko-
feinem jsou: nervozita, úzkost, nespa-
vost a psychomotorická agitovanost
(viz); u citlivých osob může tyto účinky
vyvolat pouhých 250 mg (asi 2-3 šálky
kávy n. 3-5 šálků čaje)
kofolalie, řeč osob ohluchlých až po
osvojení si řeči; patol. změny řeči jsou
způsobeny tím, že se jedinec neslyší

kofóza, úplná hluchota

kognice, viz poznávání
kognitivní, poznávací, též vnímající,
hodnotící
koherence, vztah Já k okolí, spojení
s vnějším světem
koheze, vlastnost skupiny definovaná
jako síla působící na členy, aby zůstali
ve skupině
kohorta, pův. ve starém Římě vojen-
ská jednotka 300 - 600 vojáků; skupina
osob se společnou charakteristikou,
např. skupina dětí narozených v témže
roce, skupina zaměstnanců přijatých
v témže roce apod.
koincidence, souhra činitelů; výskyt
dvou či více jevů v témže prostoru
a čase; např. součet stresujících vlivů
koitus, viz soulož
koitus anticipatus, soulož před svatbou
koitus a tergo, soulož odzadu
koitus illicitus, soulož s pokrevním
příbuzným; viz též incest
koitus interruptus, soulož přerušená
před ejakulací
kojenec, dítě do 1 roku života; období
intenzívního těl. a psych. rozvoje
kokain, alkaloid obsažený v listech ke-
ře koka; v anesteziologii užíván k míst-
nímu znecitlivění, kdysi podáván
k zlepšení nálady v podobě tinktury ne-
mocným (S. Freud již v počátcích své
lékař. dráhy od jeho podávání ustoupil,
po odhalení návykovosti); extrahovaný
kokain v podobě prášku se šňupe
koktavost (balbuties, dysfemie, lalo-
neuróza, spasmofemie), zadrhávání
v řeči, vzácněji v písmu; vzniká u dítěte
v období rozvoje řeči, nejčastěji posu-
zována jako dětská neuróza
kolaps, náhlý patol. stav organismu
projevující se a) poruchami vegetativni-
mi: studený pot, zrychlený nitkovitý
puls, povrchní a zrychlené dýchání,
zblednutí, b) nepři emnými pocity:
strach, úzkost; jde o následek org. n.
duš. traumatu, v trvání minut až hodin
kolektiv, M akarenkův termín pro sku-
pinu lidí, kteří mají společný cíl, společ-
nou činnost, jsou organizováni, mají
své vedení, své normy chování a odpo-
vědnost
kóma, bezvědomí; ztráta kontaktu se
světem, ztráta reakce i na nejsilnější
podněty; trvání od několika sekund až
do několika dní
komparace, srovnání, porovnání
kompenzace, vyrovnání, náhrada;
v psychol. představuje aktivní způsob,
jímž se člověk vyrovnává s život. ne-
zdary, jímž řeší konflikty a reaguje na
frustraci, a to změnou cíle n. cesty
k němu
kompetice, soupeření, opak spoluprá-
ce
komplex, nevědomá relativně osamo-
statněná struktura představ a tendencí
citově podložených; v psychoanal.
vzniká z konfliktu mezi pudovými ten-
dencemi a morální nadstavbou; může
blokovat přirozený běh duš. života, mů-
že se projevovat až jako druhé, nevě-
domé Já v protikladu k vědomému Já
a dokonce může převládnout v řízení
psych. činnosti; často též synon. pro
potlačené zážitky a touhy, zvláště se-
xuální; z hlediska vztahu jedince ke k.
si ho bud' není vědom, n. se s ním zto-
tožňuje, n. jej přenáší do vztahů a jed-
nání druhých lidí, n. jej překonává kon-
frontací
komplex anální, konflikt mezi snahou
věci, peníze aj. uchovávat, a nutností
se jich zbavovat, vydávat je
komplex Atalantin, konflikt ženy, kt.
ženou nechce být
komplex Atropos, (podle sudičky stři-
hající nit života) potřeba úplného sebe-
zničení jedince v situaci nesnesitelné
z hlediska organického nebo životního
komplex autonomní, potlačení, po-
pření, čili konflikt mezi tím, co je v duš.
životě potlačeno, protože je to v rozpo-
ru se spol. normami a svědomím jedin-
ce, a mezi opačnými silami, kt. chtějí
tyto potlačené motivy či fantazie vybít

88

komplex Dianin, termín pro potlačené

přání ženy být mužem
komplex Elektřin, název pro ženskou
formu k. Oidipova (viz)
komplex Griseldin, pozdní forma k.
Oidipova (viz) s přáním incestu ze stra-
ny otce; žárlivé střežení dcery otcem
pod záminkou péče o ni
komplex Ikarův (uretrální), konflikt
mezi pomočováním se a narcismem
(viz); syndrom charakteristický fascina-
cí ohněm; termín H. A. Murraye
komplex Jehovův, konflikt mezi sku-
tečností a megalomanickou identifikací
sebe sama s Bohem
komplex Jokastin, odvozen od mateř-
ského působení Jokasty, matky Oidipa,
na svého syna; výsledkem je působící,
nepřekonaný k. Oidipův (viz)
komplex Kainův, konflikt mezi rivali-
tou, závistí a agresí sourozenců s po-
vinností milovat se
komplex Kaspara Hausera, synon.
pro člověka trpícího následky soc. de-
privace (viz); viz též syndrom K. H.
komplex kastrační, strach z kastrace
jako následek potlačení sex. touhy po
matce a nenávisti vůči otci
komplex klaustrální, konflikt mezi
pocity bezpečí v matčině těle a po-
zdější zkušeností se světem vede
k pasívnímu, závislému, na minulost
orientovanému a novotám se bránící-
mu chování
komplex Laiosův, podle Laiose, otce
Oidipa; utlačování syna otcem; syn je
potom k otci reaktivně agresívní; spoje-
no s žárlivosťí otce na matku příliš něž-
ně milující své dítě, přičemž agrese ot-
ce tento vztah dále posiluje
komplex Medein, potlačené přání
matky zabít vlastní dítě, obvykle pro
nenávist k jeho otci
komplex méněcennosti, dle A. Adlera
k. pramení z vědomí závislosti na dru-
hých lidech v moderní společnosti, je
spojen se snahou tuto závislost, méně-
cennost, překonat získáním urč. soc.

pozice, moci apod; při selhání únik do

neurózy
komplex Oidipův, nevědomé erotické
tíhnutí syna k matce a dcery k otci spo-
jené s bázní z trestu, protože rodič stej-
ného pohlaví je pocit'ován jako sex.
soupeř, proto nenáviděn a je mu přána
smrt
komplex Orestův, varianta k. Oidipova;
potlačená touha syna zabít svou mat-
ku
komplex Pheadry, jeho podstatou je
nepatol. přitažlivost mezi nevlastním
rodičem a nevlastním dítětem
komplex Samsonův, sklon k sebe-
vraždě, k zabití vnitřního otce, vůdce,
"superego zabíjí ego"
komplex Thersitův, jeho podstatou
jsou nutkavé představy týkající se
předpokládané nedokonalosti n. oškli-
vosti vlastního těla; viz též dysmorfofobie
kompromis, v psychoanal. neúplně
potlačený podnět id a ne zcela účinná
obrana ega vede k vyvolání psychoso-
matického příznaku
kompulze, nutkavé opakované pohyby
n. celé jednání, jehož provádění se ne-
mocný nemůže ubránit
komunikabilita, schopnost mít kontakt
s okolím; z psychopatol. hlediska ne-
rozhoduje zpravidla množství (viz sle-
pohluchoněmota, případ H. Kellerové),
ale obsahová správnost a soulad s me-
takomunikací
komunikace, dorozumívání, sdělování;
typ k. a) v situaci podnět - odpověd', b)
v situaci podnět - bez odpovědi; v psy-
chol. především přenos myšlenek,
emocí, postojů a jednání od jedné oso-
by ke druhé; obecně k. není specificky
lidským jevem, existuje i u živočichů,
na rozdíl od jazyka
komunikace neverbální (nonverbál-
ní, mimoslovní), je zprostředkována
pohyby těla, gesty, mimikou, pohyby
očí, kvalitou hlasu, pauzami v řeči, zvu-
ky jako je smích, bručení aj., prostoro-
vou distancí, čichovými vjemy, použí-

89

váním artefaktů jako je oděv, kosmeti-

ka aj.
komunikace patologická, vnitřně roz-
porný způsob dorozumívání, kde obsah
sdělení a podtext či mimoslovní dopro-
vod jsou v nesouladu, zatemňují n.
znemožňují pochopit sdělení; výsled-
kem neřešitelné situace a patol. reakce
i na straně příjemce; např. dítě závislé
na komunikaci s duševně chorým rodi-
čem
komunikace sociální, specifická for-
ma soc. styků, nespočívá v pouhém
přenosu informací, ale předpokládá po-
rozumění; Ize ji považovat za dílčí pří-
pad interakce (viz); skládá se z: osoby,
jež sděluje = komunikátor osoby přijí-
mající sdělení = komunikant, vlastního
sdělení = komuniké
komunikace sociální nepřímá, probí-
há na základě symbolického soc. kon-
taktu, tj. zprostředkovaně třetí osobou
či komunikačními prostředky; tento
druh k. převažuje
komunikace sociální přímá, uskuteč-
ňuje se v přímém kontaktu tváří v tvář
komunikace verbální (slovní), k. zpro-
středkovaná slovy, jazykem; podle od-
borníků z univerzity v Palo Alto zabýva-
jících se analýzou komunikačního kon-
textu (1964) ji Ize dělit do tří úrovní, a)
suplementárni: neustálé vzájemné vy-
rovnávání informační, emocionální
a prožitkové úrovně vyměňovaných
sdělení, oba udržují rovnováhu, snaží
se jeden před druhým se svými zážitky
nezůstat pozadu (přítel - přítel); b) kom-
plementárni: jedna osoba je v direktiv-
ní, dominantní pozici vůči druhé (učitel-
žák, rodič - dítě, lékař - pacient, posla-
nec - volič, nadřízený - podřízený), oba
účastníci takové rozdělení rolí respektu-
jí, žák, dítě ani pacient se nesnaží kon-
kurovat dominantnímu partnerovi; tento
typ komunikace je výhodný a účinný při
předávání informací; proto se do tohoto
modelu dnes řadí i komunikace s počí-
tačem; c) metakomplementárni: osoba,

90

kt. je v dominantní pozici tuto možnost

nevyužívá a úmyslně ji přenechává dru-
hé osobě (terapeut - pacient), projevuje
se umění naslouchat druhému, mlčet,
lépe vniknout do problému a společně
pak nalézt řešení
komunita, termín pro lidské společen-
ství, např. sousedství, zaměstnanci
urč. organizace aj.
komunita terapeutická, organizace
léčby, v níž personál i pacienti vědo-
mým úsilím vytvářejí otevřenými infor-
macemi propojenou a koordinovanou
skupinu se společným terapeutickým
cílem; pacienti se zde stávají aktivními
účastníky v terapii vlastní i v terapii
spolupacientů, přenáší se na ně část
zodpovědnosti za chod komunity i za
léčebný proces; jde též o léčebnou me-
todu, v níž se využívá vlivu velké skupi-
ny osob na jednotlivce
konace, uplatnění vůle, usilování
konání, uskutečněné chtění jevící se
jako motorický projev; jedna ze tří
psych. kategorií (kognitivní, emoční,
konativní)
konativní, snahový; označení pro pro-
cesy řízení, rozhodování a stanovení
cílů
koncentrace, a) vědomé, úmyslné
a trvalé soustředění pozornosti na urč.
předmět, jev n. obsah; b) opak iradia-
ce (viz), soustředění vzruchu n. útlumu
do jednoho místa; nervový proces
umožňující přizpůsobení podmínkám
prostředí; mění se s věkem
konceptualizace, poznávací proces,
v němž se za pomoci myšlenkových
operací (viz) učením osvojují pojmy
kondenzace, dle S. Freuda symbolic-
ký proces, splynutí dvou či více před-
stav, např. ve snu, projevující se chyb-
nými výkony (viz)
konekcionismus, učení E. L.
Thorndikea o tom, že základem veške-
rého chování je spojování podnětu
a odpovědi, že učení znamená získá-
vání a posilování těchto spojů

konfabulace, výmysly a bájná tvrzení

u dětí zhruba do 6 let, neodpovídající
skutečnosti, ale neuvědomovány, proto
nejsou pravou Iží; u duš. poruch větši-
nou souvisí s narušenou funkcí paměti
konfese, vyznání víry; též autobiogra-
fie, např. Konfese J. J. Rousseaua
konflikt, rozpor, současné střetávání
protichůdných tendencí, v psychol.
především v citovém životě; Ize dělit na
k. vnější, leží-li podněty vně jedince,
a vnitřní, jde-li o odporující si pohnutky
uvnitř jedince; dále podle druhu ten-
dencí na konflikty mezi dvěma pozitiv-
ními pohnutkami (apetencemi), dvěma
negativními pohnutkami (averzemi), n.
mezi negativní a pozitivní pohnutkou
(averzí a apetencí); neřešitelné n. pro-
trahované konflikty narušují duš. rovno-
váhu, příp. poškozují duš. zdraví; způ-
soby řešeni k. jsou též součástí reakcí
na frustraci (viz) a jsou souhrnně uve-
deny pod pojmem mechanismy obran-
né ega (viz)
konflikty interpersonální, vznikají
v malých spol. skupinách; děleny na
střet roli (kolize): např. otec je součas-
ně rodičem svých dětí a synem svého
 otce; neslučitelnost rolí (inkompatibili-
ta): např. terapeut a milenec; zmate-
nost rolí (konfúze): např. rolí v nefor-
mální skupině při nutnosti náhle řešit
úkol
konformismus, sklon přizpůsobovat
se názorům, postojům a způsobům
chování převládajícím ve skupině či
společnosti; též osobnostní rys
konformita, obecná tendence přizpů-
sobovat své názory a jednání názorům
a jednání ostatních členů skupiny
konfúznost, zast. výraz pro zmatenost
CVĺZ)
kongenitální, existující v okamžiku na-
rození; označení pro vrozené vady (na-
př. ortopedické) a nemoci (např. příji-
ce)
kongruence, stav osobnosti, kdy cho-
vání jedince je v souladu s jeho sebe-
pojetím; synon. pro integrovanou, har-
monickou osobnost
konkretismus, tendence k jednání na
zákl. přímého vnímání okolí, na rozdíl
od abstraktního či konceptualizačního
přístupu
konkretizace, myšlenková operace;
odhalování toho, co je pro daný objekt
či jev jedinečné; opakem abstrakce
a zobecňování
konsangvinita, pokrevní příbuznost
konsekvence, důsledek
konsens(us), souladný názor, postoj
sdílený členy skupiny; podstatný prvek
soudržnosti skupiny
konsonance, libozvuk; kombinace ba-
rev, tvarů, vůní, tónů aj. vyvolávající
příjemný pocit
konstelace rodinná, zač. u A. Adlera;
skladba rodiny, počet jejích členů a pří-
buzenské vztahy; základem je rodina
nukleárni (matka, otec a jejich děti);
v rodinné konstelaci se může pohlaví,
věk a pořadí narození dětí výrazně pro-
mítnout do sourozeneckých vztahů
a vztahů rodičů k jednotl. dětem
a ovlivnit tak povahové vlastnosti dětí
(např. rozdíl v postojích všech členů ro-
diny k chlapci, po němž následují samé
dívky, n. k chlapci, před nímž se naro-
dily samé dívky); pouze jedináček ne-
má pořadí narození ani sourozenecký
vztah, v manželství mívá potřebu úz-
kých vztahů, v nichž partner přejímá
roli otce či matky; pouze pro jedináčka
platí ortodoxní Freudova teorie o ra-
ném dětském vývoji; u dvou děti už
dává kombinace věku a pohlaví čtyři
možnosti, u tří sourozenců osm; dopl-
ňující se role bratra a sestry podporují
úspěšné manželství, zatímco nepřítom-
nost těchto rolí či jejich konflikt (každé
dítě z jiného manželství) směřuje k po-
tížím; starší bratr a mladší sestra jsou
ideálními rolemi pro budoucí manžel-
ské vztahy, každý z nich je zvyklý žít
s generačně spřízněnou osobou opač-
ného pohlaví, bratr je zvyklý nést odpo-
91

vědnost a vést, sestra naopak; osvěd-

čuje se i opačné rozložení, je-li obdo-
bou vztahů v původní rodině; sklon ke
konfliktům přináší manželství staršího
ze dvou bratrů se starší ze dvou sester
nebo mladšího bratra ze dvou bratrů
a mladší ze dvou sester, ani jeden
z nich neumí žít s osobou opačného
pohlaví, v prvním případě se oba snaží
vést a rozhodovat, ve druhém být ve-
deni a nemít odpovědnost; úspěšnější
je konstelace, kde mezi dvěma či více
sestrami byl jeden bratr či mezi bratry
jedna sestra; sourozenecká konstelace
a rodičovské preference ovlivňují bu-
doucí život manželský i postavení v za-
městnání, nikoli však osudově
konstituce, souhrn těl. a povahových
znaků jedince zděděných n. získaných,
určujících současný stav jedince i jeho
budoucí vývoj; analýzou těchto znaků
a vztahů mezi nimi byla vytvořena řada
konstitučních typologií (viz)
konstituce psychopatická, zast. vý-
raz pro psychopatickou osobnost (viz)
konstrukt, spec. druh pojmů, předsta-
vuje vztahy mezi objekty n. ději, v psy-
chol. jsou konstrukty např. termíny ja-
ko: úzkost, strach, motiv
kontakt, nejjednodušší forma vztahů
mezi dvěma či více osobami
kontaktoanalyzátory, chut'ový, tlako-
vý, tepelný, bolesti
kontakt oční, složka neverbální komu-
nikace (viz); skládá se z pohybu očí
a změny velikosti zornic; studován
i u živočichů, kde déledobější k. zna-
mená hrozbu; u člověka vzniká mezi
novorozencem a matkou v prvních
dnech života
kontakt sociální, zaměřený k jiným
osobám n. společné činnosti, důležitý
pro ontogenezi, bez něho dochází
k deprivaci (viz); viz též socializace
kontemplace, nejvyšší forma meditace
(viz), ztotožnění se meditujícího s ab-
solutní realitou, zejména v platonismu,
buddhismu a józe

92

kontext, souvislost, spojitost; situace

či psych. stav, v němž k jevu či konání
došlo
kontiguita, styčnost; též označení pro
časové spojení nepodmíněného a pod-
míněného podnětu
kontinuum hedonické, dle P. T.
Younga pohyb emoce na škálách libost
- nula - nelibost a vzrušení - nula-
uklidněni ; projevuje se v chování i pro-
žívání
 kontradikce, rozpor, protimluv (bílá
vrána)
kontraindikace, překážka zabraňující
provést vyšetření, předepsat lék; např.
vyšetření při stavu zmatenosti, hypnoti-
ka při opilosti
kontrast, schopnost vnímat rozdíly
mezi kvalitami objektů (barvy, tóny) n.
psych. jevů (vřelý, chladný); již
u Aristotela, u asociací zákon kontras-
tu, podrobně pak zkoumáno u asocia-
nistů (G. T. Fechner, W. Wundt, H.
Ebbinghaus aj.); tendence vnímat ne-
podobné části celku jako rozdílné;
jsou-li však rozdíly příliš malé, dochází
k opačnému jevu, asimilaci (viz); pod-
stata testů zkoumajících vnímání, po-
zornost a představivost
kontrast prahový, převrácená hodno-
ta dané intenzity podnětu (např. jas)
k diferenčnímu prahu tohoto podnětu;
viz též práh absolutní, p. diferenční, zá-
kon "vše n. nic"
kontrasugestibilita, tendence, zejmé-
na u dětí, zaujmout pozici opačnou té,
kt. je navrhována
kontrola volní, termín pro dimenzi
osobnosti zjišYovanou ve faktorové
analýze osobnosti; je sycena charak-
terovými vlastnostmi, jako je odpověd-
nost, vytrvalost, důkladnost, spolehli-
vost; někdy též souhrnný pojem sebeo-
vládání (viz)
konvence, soubor pravidel a soc. no-
rem, kt. jsou skupinou přijímány jako
jakýsi úzus, aniž by byly kodifikovány;
viz též konvenční

konvence opiové, mezistátní úmluvy

(první Haag 1912) uzavírané pro zame-
zení nekontrolované výroby a rozšiřo-
vání omamných látek (dnes užíván
přesnější výraz látky psychotropní)
konvenční, strnulé a stereotypní setr-
vávání na soc. požadavcích a tlacích
konvergence, v psychopatol. vzájem-
né působení chorobných příznaků
konverze, obranný mechanismus,
symbolické vyjádření psych. stavu těl.
poruchami, např. hysterickou obrnou,
bez org. podkladu
konvulze, křeče různého druhu, kt. se
objevují při záchvatech epilepsie, hys-
terie, při velmi silném afektu
konzistence, pevnost, stálost; soudrž-
nost psych. vlastností a funkcí člověka,
jako je vnímání, myšlení, pamět', řeč,
pohybová koordinace, projevující se
v jeho jednání; porušena u duš. cho-
rob, vyčerpanosti, intoxikaci aj.
kooperace, součinnost, spolupráce
ňěkolika osob zaměřená k dosažení té-
hož cíle
kooperativnost, schopnost spolupra-
covat, přátelskost, otevřenost; rys
ovlivňující interpersonální chování
a vztahy
koordinace, uspořádaná aktivace
funkčních jednotek, např. jednoduchým
druhem k. senzomotorické je reakce,
její úroveň se odhaduje dobou od sig-
nálu k zahájení reakce, dobou průběhu
celé reakce, přesností reakce, příp.
množstvím opravných pohybů
kopofobie, chorobný strach z únavy
koprofágie, požívání výkalů; demence,
idiocie
koprofémie, neslušná, oplzlá řeč
koprofílie, chorobná záliba ve výkalech
koprofobie, chorobný strach z výkalů
koprolagnie, sex. vzrušení při zachá-
zení s výkaly
koprolálie, chorobné nutkání používat
oplzlé výrazy
kopromanie, potírání sebe či předmě-
tů výkaly

93

korekce senzorická, kontrolní činnost

smysl. orgánů při řízení pohybu
korelace, vztah, např. mezi schopností
a výkonem
koro, kulturně specifická porucha čín-
ských mužů; hlavním příznakem je
strach z toho, že penis ustoupí do břiš-
ní dutiny a způsobí tak smrt
korofílie, sklon lesbických žen k mla-
dým dívkám
kraniologie, viz frenologie
kraniometrie, nauka o měření lebek
kranioskopie, viz frenologie
kreativita, viz tvořivost
kremnofobie, chorobný strach ze strží
a srázů
kretenismus, celková vývoj. porucha
provázená slabomyslností, duš. i těl.
zaostalostí způsobenou poruchou štít-
né žlázy
kriminalistika, obor zabývající se od-
halováním trestných činů; viz též psy-
chologie forenzní
kriminalita, negativní společensko-his-
toricky podmíněný jev; souhrn jednání,
jehož důsledkem je trestná činnost
kriminologie, věda o rozsahu a dru-
zích trestné činnosti a o možnostech,
jak jí předcházet
kritérium psychometrické, proměn-
ná, kt. se snažíme psychol. testem dia-
gnostikovat n. předpovědět; viz též va-
lidita a reliabilita
krize, v psychiatr., psychol., psychoter.
výraz pro extrémní psych. zátěž, ne-
bezpečný stav, žívot. událost, rozhod-
ný obrat v léčbě
krize afektivní, vybití nahromaděných
emocí, citová exploze
krize pubertální (k. dozrávání, iden-
tity), dle J. J. Rousseaua druhé zro-
zení; ve věku 12/14 až 18/20, období
konfliktů a zařazování se do nových
soc. rolí; při duš. labilitě a nepřízni-
vých meziosobních vztazích výskyt
zkratkového jednání (viz), úzkosti, po-
citů bezradnosti, nezdrženlivosti, im-
pulsivity, výskyt fobií, zvýšeného se-

bepozorování a senzitivní vztahovač-

nosti (viz)
krize rozumu, pojem užívaný ve feno-
menologii a existencialismu ke kritice
kultu rozumu, přílišného spoléhání na
techniku, ovládání přírody a úplné po-
znatelnosti světa i člověka pouhým ro-
zumem vůbec
kronomanie, nutkání tlouci sama sebe
kruh bílý, hnutí zaměřující se na po-
moc obětem kriminálních činů, nehod,
neštěstí
kruh bludný (circulum viciosus), a)
logická chyba; b) začarovaný kruh,
bezvýchodná situace, v psychoter. se
týká vztahu, kt. nikam nevede, např.
závislost na alkoholu - problémy z ní
vznikající potencují potřebu pití alkoho-
lu
krunýř charakterový, termín W.
Reicha pro specifický systém obran-
ných mechanismů jedince
krvesmilství, viz incest
kryptofázie (idioglosie), tajná řeč; po-
zorována např. jako zvláštní forma ko-
munikace mezi dvojčaty a v někt. patol.
případech; psycholingvisté věří, že ne-
jde o nové jazyky, ale vždy o nesyste-
matickou verzi přirozeného jazyka
kryptografie, výklad utajených, nevě-
domých projekcí člověka, jeho skrytých
motivů rozborem jeho písemného pro-
jevu vytvořeného automatickým psa-
ním, nevědomě
kryptomnézie, skrytá či nevědomá pa-
mět'; myšlení, často zdánlivě kreativní
a nové, kt. je ve skutečnosti vzpomín-
kou na minulé zkušenosti, kt. si osoba
uvědoměle nevybavuje
kryptoskopie, jasnovidnost
krystalofobie (hyalofobie), chorobný
strach ze skla
křeč písařská, viz grafospasmus
kříšení, viz resuscitace
křivka adaptace, probíhá u smysl. or-
gánů podle stejných zákonitostí; čivost
se může zvýšit až 200 miliónkrát;
adaptaci provádí několik mechanismů

94

jak periferních, např. rozšíření zornice,

tak i v příslušném ústředí CNS; např.
adaptace na tmu roste zpočátku velmi
rychle, potom pomaleji, a na konečné
úrovni se ustálí až ve 30. - 40. minutě
křivka četnosti, grafické znázornění
rozdělení četnosti jednoho kvantitativ-
ního znaku; podle tvaru se rozeznávají
k. jedno-, dvou-, vícevrcholové, k. typu
U, typu J, k. souměrné, nesouměrné
apod.
křivka Gaussova (Laplaceova-Gau-
ssova, normální), grafické vyjádření
dává křivku zvonovitého tvaru, kde nej-
častěji je zastoupena střední hodnota,
přibližně 68 % četnosti, a od ní syme-
tricky na obě strany hodnoty nižší
a vyšší po 16 %
křivka J, hypotéza F. H. Allporta, pod-
le níž se lidé v institucích chovají pod
soc. tlakem konformné, pouze menšina
nekonformně; hypotéza předpokládá,
že bez soc. tlaku by jednání odpovídalo
křivce Gaussově (viz); hypotézu Ize
graficky znázornit písmenem J
křivka nácviku, viz k. učení
křivka normální, viz k. Gaussova
křivka pracovní, pův. termín E.
Kraepelina pro grafické znázornění vý-
konnosti, tj. množství vykonané práce
v urč. čase; průběh křivky závisí na
motivaci, cviku, únavě, roztržitosti, roz-
ptýlení apod.
křivka součtová (k. ogiv, S), vzniká
grafickým znázorněním postupného
sčítání absolutních n. relativních čet-
ností na jedné ose, a vynášením hod-
not statist. znaku na ose druhé
křivka U, takové rozdělení, v němž
max. četnosti jsou na obou krajních bo-
dech hodnot; graficky v podobě písme-
ne U
křivka učení, grafické znázornění prů-
běhu učení; zvětšuje-li se rozsah látky
či zvyšuje úroveň dovednosti, roste
i čas nutný k učení, ale nikoli přímo
úměrně, ale mnohem více; tvar křivky
se liší podle složitosti úkolu, motivace

a individuálních vlastností učícího se,

podle různých metod učení apod.; exis-
tují tři typické křivky učení: a) k. vyrov-
naného ideálního postupu, zprvu ry-
chlého, později pozvolného, b) k.
zprvu rychlého postupu, potom vystří-
daná údobím stagnace (tzv. plató) a po
jejím překonání opětným vzestupem, c)
k. s pozvolným obtížným začátkem, kt.
je postupně vystřídán vzestupem
úspěšnosti
křívka výkonu, graf znázorňující na-
měřené změny výkonu v čase, např.
psaní na stroji, početní operace aj.; nej-
častěji se sleduje počet opakování,
rychlost a přesnost výkonu a míra úna-
vy; využívána hlavně ke zkoumání indi-
viduálních rozdílů a ke zlepšování me-
tod a podmínek učení
křivka zapamatování, viz k. zapomí-
nání
křivka zapomínání, zobrazuje závis-
lost úbytku osvojených vědomostí n.
dovedností na čase po skončení učení;
původní Ebbinghausova (1885) k. z.
měla v prvních hodinách spád velmi
rychlý, později povlovný: po první hodi-
ně bylo zapomenuto 56 %, po devíti
hodinách 64 %, po dvou dnech 72 %,
po 31 dnech 79 %; dnes má tato k.
pouze význam historicko-metodický,
protože každé zapomínání je závislé
na motivaci učícího se, jeho věku,
předchozí zkušenosti, okamžitém sta-
vu, učebním obsahu, zvolené metodě
učení, počtu opakování aj.
křivka životní, k. znázorňující průběh
život. období člověka; Ize dělit na k.
jednotaktorové, v nichž se uvažuje
pouze o faktoru biologickém, např.
u Ch. Bůhlerové, M. Moersové aj. a k.
vícefaktorové, jako jsou např. křivka H.
Thomaea, U. Lehrové, R. Berglera, A.
Kossakowského
kult, volná náb. organizace s nesouro-
dým souborem víry a rituálů; typickým
prvkem je uctívání urč. jedince, kt.
k sobě poutá onu víru a rituály

95

kult nemoci, důsledek zisku z nemoci

u osamocených či citově neuspokoje-
ných jedinců; rozdílné od úniku do ne-
moci (viz) jako obranného mechanismu
kůra mozková, je tvořena souborem
nervových buněk v šesti vrstvách, kt.
se nacházejí na povrchu obou hemisfér
v počtu přesahujícím deset miliard; vy-
konává složitou analyticko-syntetickou
činnost, kt. je základem vytváření pod-
míněných reflexů a psychiky
kursy sendvičové, uspořádány tak, že
jednotl. "vrstvy" látky či vyučování
a praxe se kladou na sebe a střídají
podle zaměřeni studijního programu
a skladby účastníků; v USA nazývány:
kooperativní programy
kvalita, jakost, hodnota; u Demokrita
a později J. Lockea dělena na prvotni:
velikost, objem, rozprostraněnost a dru-
hotnou: barva, vůně, chut'
kvantita, množství, počet, velikost; to,
co je zjistitelné a měřitelné
kvazi-, jakoby, přibližně, zdánlivě
kvazi-experiment, viz experiment
kverulantství, vztahovačnost prováze-
ná pocity ublíženosti a snahou domá-
hat se svého práva; předstupeň para-
noi (viz)
kviz, hádanková soutěž ústní či píse-
mná, individuální či skupinová; využí-
vána v psychoter. klubech (viz) či pro
rozehřátí v psychoter. sezeních
kvocient inteligenční (IQ), IO je prav-
děpodobně nejznámější psychol. zkrat-
ka; jen málo pojmům bylo věnováno to-
lik pozornosti a jen málo jich tak sveře-
pě odolává jasnému vymezení; Ch. E.
Spearman r. 1927 prohlásil, že "slovo
inteligence je pouhý zvuk, slovo s toli-
ka významy, že nakonec nemá žádný";
dodnes je její vymezení závislé na pou-
žitém testu; jde o čiselné vyjádřeni
úrovně inteligence poměrem mentálni-
ho věku dosaženého v testu k věku ka-
lendářnimu, násobeno stem ; jeho pů-
vodcem.je W. Stern (1912); průměrná
inteligence odpovídá přibližně IQ mezi

90 a 109 body, i. podprůměrná 80 až

89, následuje slabomyslnost a oligofre-
nie; nadprůměrná i. se pohybuje v hod-
notách 110 až 130, dále následuje i.
superiorní a genialita; testy různého
původu n. druhu (verbální, neverbální-
viz testy Army Alfa, Army Beta) mohou
u téhož jedince vykazovat mírné rozdíly
v dosažených hodnotách, protože ne-
měří tytéž složky inteligence (viz); viz
též děti nadané
kyberfobie, chorobný strach z počítačů
kynofobie, chorobný strach ze psů

Iabelling, viz teorie labellingu

labilita, nevyváženost, nestálost, kolí-
savost
labilita afektivní, viz inkontinence
afektivní
labilita emoční, náhlé, nepředvídatel-
né a časté změny nálad; podněty vyvo-
lávají kvalitativně vhodné emoční reak-
ce, ale nadměrné intenzity; práh uvol-
ňování afektu je snížen
labilita neurovegetativní, viz I. vege-
tativní
labilita vegetativní, přechodně v pu-
bertě a klimaktériu, jako chorobný pří-
znak při neurózách; nerovnováha
v činnosti sympatiku a parasympatiku,
tj. nervů řídících činnost útrob a sval-
stva; převládá-li sympatikus, může se
projevit úzkostí, přecitlivělostí, nespa-
vostí, zvýšeným krevním tlakem apod,
převládá-li parasympatikus, může se
projevit větší unavitelností, pomalejším
pracovním tempem, pedantičností, níz-
kým tlakem, hlubokým spánkem, zpo-
malenou duš. a srdeční činností
laboratoř psychologická, vznik prv-
ních lab. v chronologickém pořadí:
1879, W. Wundt, Lipsko; 1881, G. E.
M ller, GÓttingen; 1881, O. Kůlpe,
Wůrzburg; 1883, G. S. Hall, Baltimore;
1885, G. Sergi, Řím; 1886, V. M. Bech-

96

těrev, Kazaň; 1886, H. Ebbinghaus,

Berlín;1889, C. Stumpf, Mnichov;1889,
A. Binet, Sorbonna; 1890, W. James,
Harvard; 1893, F. Angell, Stanford;
1893, J. Dewey, Chicago; u nás první
1912, M. Rostohar, Praha
labyrint, viz bludiště
laik, neprofesionál
laissez-faire, myšlenka, prvně propa-
govaná ve Francii v 18. stol., že by vlá-
da neměla řídit či ovlivňovat ekonomi-
ku; v soc. psychol. a ped. způsob ve-
dení s min. řízením a rozhodováním
laliofobie (lalofobie), chorobný strach
z hovoru, zejména u koktavých
lalo-, předpona označující vztah k řeči,
zvláště jejím poruchám
laloneuróza, viz koktavost
laloplegie, neschopnost mluvit způso-
bená ochromením všech příslušných
svalů s výjimkou jazyka
lalorrhea, viz logorrhea
lapidární, úsečný, stručný, výstižný
lapsus, chybný výkon, např. přeřeknutí
(I. linguae), přepsání (I. calami), chyb-
né zapamatování (I. memorie), chybné
pochopení (I. mentis)
laryngospasmus, křeč hlasivek
láska, kladný, silný emocionální vztah
k jiné osobě, ideji, věci i k sobě samé-
mu; objekt lásky vždy vysokou citovou
hodnotou; má nespočet podob od I.
partnerské, rodičovské, přes I. k po-
znávání a vědění k altruistickým morál-
ním hodnotám; též součást bipolární
škály láska - nenávist u někt. dg. me-
tod, např. dotazník interpersonálních
vztahů T. Learyho
láska falická, psychoanal. láska
chlapců k penisu, dívekÀke klitorisu
latence, doba od vzniku nemoci po ob-
jevení se prvních příznaků; v psychol.
nejčastěji doba od okamžiku působení
podnětu ke zjevné odpověti, např. u re-
flexů, reakcí, asociací (C. L. Hull); vyu-
žíváno v psychol. diagnostice ; viz též
čas reakční
latence pedagogická, termín P. Hart-
la; výchovný účinek překvapení, kt. za-
žívá žák, když je po urč. době pochvá-
len za výkon, činnost, kt. proběhla již
dříve a o níž netušil, že ji učitel zazna-
menal; výjimečně Ize využít u pokárání
latence psychoanalytická, období
sex. vývoje mezi 4. rokem a začátkem
adolescence, oddělující infantilní sexu-
alitu od dospělé, genitální
latentní, skrytý, utajený; první stadium
nemoci bez zjevných příznaků (AIDS)
lateralita, nerovnoměrnost párových
orgánů hybných (ruka, noha), senzoric-
kých (oko, ucho), příp. senzitivních; je
odrazem dominance jedné z mozko-
vých hemisfér; I. se projevuje tak, že
zvláště přesné a jemné úkoly koná člo-
věk vedoucím orgánem lépe (přesněji,
rychleji a s menší únavou) než druhým;
Ize rozlišovat lateralitu tvarovou, funkč-
ní, vrozenou, změněnou, patol., úpl-
nou, částečnou, nevyvinutou
látky omamné, skupina látek nebez-
pečných pro možnost vzniku závislosti;
pro jejich výrobu, skladování a prodej
platí přísné vnitrostátní i mezinárodní
předpisy; viz konvence opiové
látky psychoaktivní, I. podněcující
psych. činnost; při abúzu a misúzu ne-
bezpečí závislosti
látky psychotropní, označení pro lát-
ky, kt. zasahují do centrálních nervo-
vých mechanismů a ovlivňují psychiku,
zvláště náladu člověka
laxní, Ihostejný, netečný, bez zájmu
LDE, lehká dětská encefalopatie (viz);
viz též dysfunkce lehká mozková
Leblanc, děvče nalezené v Soignu
u Chalonu r. 1731; plavala, lezla po
stromech, krmila se rybami, syrovým
masem; výchovné výsledky mizivé; ne-
ní spolehlivá dokumentace; viz též děti
vlčí
léčba, lékař. činnost zaměřená na pře-
konání nemoci n. chorobného stavu; I.
kauzálni se zaměřuje na příčiny nemo-
ci, I. symptomatická na její příznaky,
projevy; podle užitých léčebných pro-

97

středků: I. farmakologická, fyzikální,

chirurgická a psychoterapie (viz)
léčba averzívní, viz psychoterapie
averzívní
léčba farmakologická, viz farmakotera-
pie; viz též léčiva, farmakopsychologie
léčba fyzikální, viz fyzioterapie
léčba morální, pův. výraz z doby osví-
cenství; znamenala humanizaci léčby
duševně nemocných; dnes se výraz
nepoužívá
léčba pohybová (kinezioterapie), bý-
vá součástí léčby rehabilitační, slouží
k nácviku pohybů, kt. byly chorobou n.
úrazem změněny či ztraceny; v jiném
smyslu používána též v psychoter., viz
psychoterapie pohybová
léčba prací (ergoterapie), součást
léčby rehabilitační; rozlišuje se: I. p.
psychologická, za niž je považována
každá těl. n. duš. činnost u člověka po-
stiženého úrazem n. nemocí, pomáhá
snižovat úzkost a překonávat pesimis-
mus, depresívní nálady, existenční
obavy aj., I. p. orgánová, za niž je po-
važována těl. činnost zlepšující posti-
ženou část těla; viz též psychoterapie
pracovní
léčba psychiatrická, dělena na a)
biologickou: farmakologická, šoková,
psychochirurgická, b) psychoterapii, c)
rehabilitační
léčba psychofarmakologická, využí-
vání léků s psychotropním účinkem k I.
duš. nemocí a poruch; psychofarmakol.
exploze se datuje od objevu chlorpro-
mazinu a reserpinu v 50. letech 20.
stol.; stále trvajícím problémem této
léčby je skutečnost, že většina psycho-
farmak působí na různé lidi různě
léčba psychologická, viz psychotera-
pie
léčba rehabilitační, v med. nejčastěji
užíváno pro nápravu porušené orgáno-
vé funkce; v psychiatr. na návrat max.
duš. i pracovní výkonnosti pacienta
v závěru léčby, resp. při jeho návratu
domů a nástupu do práce
léčba sociální, úprava faktorů soc.
prostředí tak, aby co nejpříznivěji pod-
porovaly a ovlivňovaly pozitivní průběh
léčby nemocného; spadá sem i oblast
prevence (viz)
léčba spánková, využití spánku při
léčbě duš. chorob, a) v pojetí pavlo-
vovské fyziologie byl navozován pod-
míněně reflexně použitím uspávacího
prostředku, monotonních podnětů
a úpravou pokoje, b) v pojetí jiných
psychiatr. škol za použití hypnotik,
s dobou spánku 18 až 24 hodin denně
po dobu 3 až 7 dní, c) pomocí elektro-
šoku; dnes tato léčba spadá spíše do
historie
léčba šoková, a) epileptiformni zá-
chvat vyvolaný el. proudem; zast. způ-
sob léčby deprese aj.; b) šoky inzulino-
vé: vyšší dávkou inzulinu se na dobu
několika hodin prudce sníží hladina
cukru v krvi až do bezvědomí; starší
přístup k léčbě jinak neovlivnitelných
chronických psychiatr. pacientů
léčení, viz léčba
léčení nucené, viz léčba ochranná
léčiva, podle psychol. účinků na
psych. procesy Ize psychofarmaka roz-
dělit na látky a) vyvolávající vize, smy-
sl. klamy (eidetika n. fantastika), b) vy-
volávající pocity radosti a štěstí (eutori-
ka), c) působící zvyšování výkonnosti
(energetika); podrobnější dělení je zá-
ležitostí farmakologie a psychiatrie
legastenie, viz dyslexie
legenda, souhrn vysvětlivek k diagra-
mům, grafům, schématům, mapám
lékařství sociální, obor zaměřený na
rozvoj a podporu zdravotního stavu
obyvatel, na zkoumání negativních vli-
vů, jejich určení a odstranění, též účin-
nou organizaci zdravotnictví
lékařství soudní (forenzní), naplňuje
potřeby soudů, objasňuje příčiny násil-
ných smrtí, sebevražd a poškození
a obstarává lékař. důkazy pro usvěd-
čení pachatelů trestných činů
lekastenie, viz dyslexie

98

leporelo, obrázková skládanka pro dě-

ti, účinný prostředek rozvoje prostoro-
vého vnímání (podle skládanky milenek
Dona Juana, sestavené jeho sluhou
Leporellem)
lept(o)-, malý, tenký, jemný či slabý
leptosom, typ štíhlého dlouhého člově-
ka z typologie E. Kretschmera (viz)
lesbismus (sapfismus), forma ženské
homosexuality (viz); dle básnířky Sapfó
žijící v 6. stol. př. n. I. na ostrově
Lesbos, vyjadřující v básních lásku
k ženám, většinou chovankám svého
ústavu
letální, smrtelný
letargíe, stav chorobného hlubokého
útlumu, spavosti, netečnosti; silným
podnětem Ize nemocného částečně
a na přechodnou dobu vyburcovat
letora, zast. a nepřesný výraz pro po-
vahu, příp. temperamentové zaměření
osobnosti; viz typologie
leuko-, bílý, bezbarvý
leváctví, stav, kdy všechny vedoucí
senzorické i motorické funkce jsou na
levé straně těla a řídící centrum se na-
chází v pravé mozkové hemisféře; viz
též lateralita
levitace, okultistická víra v možnost
vznášení se člověka či předmětu ve
vzduchu
levofobie, chorobný strach z věcí nalé-
zajících se na levé straně těla
lež, projevená nepravda, nejčastěji
motivovaná snahou vyhnout se nepří-
jemnosti n. získat urč. výhodu; za pra-
vou lež se nepovažuji nepravdy dětí
do pěti let, bájivá Ihavost (viz), proje-
vy někt. duš. chorob a příp. tvrzení
osob primitivních, s velmi nízkým inte-
lektem
Ihaní, viz lež
Ihavost bájivá (pseudologia phan-
tastica, mytomanie), obsedantně
kompulsívní sklon vymýšlet a sdělovat
nepravdivé, neskutečné události; úče-
lové, zaměřené k upoutávání pozor-
nosti; nejčastěji u hysterií, příp. jiných

duš. chorob; v dětství sama odeznívá;

viz též konfabulace
libidióznost (hypersexualita), sex.
deviace, char. nejrůznějšími projevy
nadměrné sexuality
libido, v psychoanal. označení pro
projevy pohlavního pudu, zákl. pudovou
energii vyvěrající z podvědomí a zamě-
řenou k dosahování slasti; základ sex.,
soc. a tvúrčího snažení člověka
libost, prožitky na škále příjemnost-
nepříjemnost; dle homeostatické teorie
W. B. Canona tyto pocity provázejí růst
či uspokojování psychofyziol. potřeb;
v psychoanal. je dosahování libosti
a vyhýbání se nelibosti zákl. principem
lidského jednání; někdy však i stavy
krajní nelibosti, utrpení a bolesti se stá-
vají vyhledávanými prožitky, např.
u masochismu (viz)
linka důvěry, poskytování psychiatric-
ko-psychol. pomoci osobám v krizové
situaci prostřednictvím telefonu; např.
v Praze: Linka pro dospělé, Linka dů-
věry mládeže, Linka pomoci osobám
ohroženým alkoholismem, Linka pomo-
ci AIDS aj.
linofobie, chorobný strach z provazů
lobby, zvláštní nátlakové skupiny sna-
žící se ovlivnit poslance, legislativce,
s cílem prosadit něčí zájmy
lobotomie, psychochirurgický zákrok
na mozku
locofobie, chorobný strach z urč. kon-
krétního místa
logagnózie, chorobný stav, kdy jedi-
nec vidí a čte slova, není však schopen
rozeznávat jejich význam; specifická
forma agnózie (viz)
logamnézie, chorobný stav, kdy jedinec
není schopen rozeznávat mluvená či
psaná slova; častý příznak afázie (viz)
logastenie, zapomínání slov, zkomole-
né myšlení a vyjadřování při poruchách
CNS n. intelektu
logika afektivní, ovlivnění logického
myšlení silným afektem, porucha myš-
lení

99

logofobie, chorobný strach z vlastního

mluveného projevu, např. u koktavosti
aj. poruch řeči; spíše u dospělých než
u dětí
logogen, termín zavedený brit. psy-
chologem J. Mortonem pro jeho hypo-
tetickou pamět'ovou jednotku spojující
všechny aspekty slova (sémantický,
sluchový, zrakový, obrazový)
logomanie, viz logorrhea
logopatie, obecné označení pro poru-
chy řeči
logopedie, odvětví spec. pedagogiky,
defektologie, zabývající se výchovou
osob s poruchami řeči a sluchu
logorrhea (logomanie, Ialorrhea, ver-
bomanie), "slovní průjem", nadměrný
proud slov, bez ohledu na obsah; psy-
chózy, intoxikace
logoterapie, termín V. E. Frankla; psy-
choter. směr existenční analýzy snaží-
cí se odhalit v biografii nemocného
smysl jeho života
lokoanalyzátory, analyzátory pohybu,
rovnováhy, polohy, bolesti
longitudinální, podélný; opakované
měření u stejné skupiny osob v interva-
lech 3 až 7 let, ve snaze postihnout in-
traindividuální změny; nevýhodou ná-
kladnost, dlouhé čekání na výsledky,
ztráta motivace respondentů, postupný
úbytek souboru, nepřenositelnost na ji-
né skupiny, soubory; např. 60 let trvají-
cí Termanův výzkum geniálních dětí,
viz děti nadané
LSD, diethylamid kyseliny lysergové;
látka zneužívaná jako psychedelická
droga; urč. čas i v někt. psychoter.
školách
lucidní, světlý, jasný, zejména o vědo-
mí; též přechodný ústup choroby, viz
interval lucidní
ludoterapie (jocoterapie), léčba hrou
lues, viz příjice
lunatismus, starší výraz pro somnam-
bulismus (viz)
lygofílie, chorobná touha po tmavých,
zšeřelých místech
lykorexie, viz bulímie
lyssofobie, chorobný strach ze zešílení

machlaenomanie, masochismus u žen

machlosyne, viz nymfomanie
magický, spočívající na víře, že příro-
du i člověka Ize ovládat psychol. pro-
středký, např. kouzly, čáry, zaříkává-
ním apod.; přetrvává v pověrách, rituá-
lech, ceremoniích apod.
magie, souhrn představ a činností usi-
lujících o ovlivnění přírodních jevů psy-
chol. prostředky
magnetismus zviřecí, viz mesmeris-
mus
maieusiofobie (tokotobie), chorobný
strach z porodu
makro-, velko-, dlouho-
makrobiotika, soubor dietetických ná-
vodů zal. na taoistické koncepci jin
a jang, umožňující zdravý a dlouhý život
makrografie, psaní abnormálně velký-
mi písmeny
makrologie, dlouhá řeč bez jiného
smyslu a významu než pro řečníka
makromanie, viz megalomanie
makropsie (megalopsie), porucha, při
níž postižený vidí předměty větší, než
jsou ve skutečnosti; opak mikropsie
(viz)
makrosociologie, studium velkých
skupin, jako jsou organizace, velké in-
stituce, hnutí aj.
mal-, chybný, špatný, nedokonalý;
v zásadě se shoduje s předponou dys-
maladaptace, nepřizpůsobivost; selhá-
vání organismu vytvářet si během on-
togeneze účinné interakce s prostře-
dím; vzniká zpravidla na podkladě de-
privace (viz) v raném vývoji n. vlivem
narušeného soc. okolí dítěte; projevuje
se poruchami chování různého stupně
maladjustace, selhávání při řešení
problémů, kt. s sebou přináší vpravení
se do nových soc. situací a nového

100

prostředí, příp. do nových činností

(např. nová funkce, jiná profese, studi-
um aj.)
maladjustace sociální, selhávání v pl-
nění soc. role dané urč. soc. normou
malapropismus, záměna významově
správného slova za významově chyb-
né, obdobně znějící slovo; snaha budit
dojem
malformace, zrůdnost; vývoj. vady,
např. rozštěpy rtů, m. vnitřních orgánů,
příp. končetin aj.; zpravidla provázeny
poruchami osobnosti v oblasti emoční,
sebepojetí aj.
maligní, zhoubný, např. nádor, nemoc;
opak benigní (viz)
malvolence, nepřátelský vztah až na
hranici života a smrti
maniak, duševně chorý člověk trpící
utkvělými představami, myšlením
manie, a) vzrušená fáze manio-depre-
sivní psychózy; b) souborný název pro
komplex symptomů schizoafektivnich
psychóz, projevující se změnami ná-
lad, euforičností, mnohomluvností, vy-
chloubačností, přehnanou sebedůvě-
rou, nadměrnou podnikavostí, nedo-
končováním činností, přelétáním od
jedné ke druhé, zvýšenou motorikou,
hlučností, zvýšenou dráždivostí, ne-
podrobivostí; c) připona označující ab-
normální nutkavé vystupňování urč.
chování, např. nymfomanie, erotoma-
nie, pyromanie aj.; viz též monomanie
manifestace, vnější projev vnitřních
psych. pochodů; abstinující toxikoman
n manifestuje projevy své choroby, na
rozdíl od neabstinujícího
manifestní, zjevný, projevující se,
např. příznak
maniodepresivita (maniomelancho-
lie), psychóza (viz); bipolární cyklotym-
ní afektivní onemocnění, při němž se
střídají fáze depresívní (melancholické)
a manické; fáze mohou být různě dlou-
hé a různě se střídat
manipulace, termín užívaný v behavio-
rismu pro ovlivňování chování systé-
mem posilování a vyhasínání reakcí za
urč. cílem, např. reedukace vězňů; ší-
řeji též manipulace prostředím - v lé-
čebnách, sanatoriích
manuál, příručka; v psychol. příručka
obsahující přesný návod pro práci
s testem, vyhodnocení výsledků a je-
jich interpretaci; viz též administrace
testu
manýrování, bizarní chování, pohyby,
grimasy, obřadnost, strojenost pohybů,
kt. nemocný opakuje při každé příleži-
tosti
manželství neplodné, m., v němž že-
na při nechráněném pohlavním styku
neotěhotní do dvou let
mapa kognitivní, termín E. C.
Tolmana vycházející z jeho pokusů
s učením zvířat v bludišti: zvíře se neu-
čí pouhé řetězce odpovědí, ale vytváří
si soubor prostorových vztahů - kogni-
tivní, poznávací "mapu"; systém kogni-
tivních map je zásadní i pro lidské uče-
ní a zapamatování; zjednodušeně indi-
viduální interpretace světa, předpoklad,
že v mysli člověka existují zvláštní
struktury složené z předchozích (pře-
devším raných dětských) zkušeností,
jejichž prostřednictvím jedinec vnímá,
filtruje a vykládá pozdější zážitky, jed-
ná a volí prostředky i cesty k plánova-
ným cílům
marasmus, stav krajní duš. i těl. zchát-
ralosti následkem duš. choroby, alko-
holismu, příp. pouhým věkem
marihuana, označení pro listy či květy
samičích rostlin konopí indického
markofílie, sběratelství razítek na poš-
tovních známkách a ceninách
masa, viz dav
maskulinizace, hormonální porucha,
kt. má za následek výskyt mužských
vlastností těl. i duš. u ženy; viz též viri-
lismus
masmedia, viz prostředky masové ko-
munikace
masochismus (algolagnie pasívní),
dle rak. spisovatele Sacher-Masocha;

101

sex. deviace; u jedince dochází k sex.

uspokojení pouze tehdy, je-li týrán; ší-
řeji je m. i vlastnost, kdy jedinec snáší
bolest, kt. se může vyhnout, n. sám
trýznění v životě vyhledává; opak sa-
dismus (viz); R. Krafft-Ebing nazýval
m. pasivismem
mastigofobie, chorobný strach z trestá-
ní, bití, mrskání
masturbace, erotická manipulace
s vlastním genitálem
masturbace psychická, sex. vzrušení
až orgasmus při erotických fantaziích
bez vnějšího dráždění genitálu
masturbace zacílená, metoda léčby
při neschopnosti dosáhnout orgasmu
matriarchát, skupinové uspořádání,
v němž vedení a dominantní postavení
přísluší matce (matriarchální rodina);
systém, v němž politická a výkonná
moc je v rukou žen, nikoliv jen matek
(matriarchální společnost)
matrimoniální, manželský, např. pora-
denství
matroklinita, dědičnost po mateřském
organismu
matromanie, viz nymfomanie
matronymie, odvozování jména od
jména matky
maturace, dozrávání; zákl. pochod ne-
zbytný pro vývoj těl. systémů vč. ner-
vového; m. určuje v ontogenezi oka-
mžiky výskytu jednotl. funkcí a schop-
ností, kt. se dále rozvíjejí učením a cvi-
čením; platí pro m. biologicko-fyziol.,
emoční, psychickou i sociální
meditace, přemítání; v psychol. nej-
častěji záměrná relaxace soustředěním
se na své myšlení, uklidněním emocí,
odpoutáním se od problémů; u hlub-
ších stavů m. nalézána snížená aktivita
na EEG; viz též kontemplace
médium, hypnotizovaná osoba zpro-
středkující spojení zemřelých s žijícími;
viz též spiritismus
mega-, velký, významný, silný
megafónie, viz dysfónie
megalo-, velký, rozměrný

megalofobie, chorobný strach z vel-

kých věcí
megalografie, viz makrografie
megalomanie, velikášství, slavomam;
přesvědčení o své omnipotenci, u psy-
chóz, progresívní paralýzy a senilní de-
mence se vyskytuje ve formě bludů
(viz), bud' jako velikášská identita po-
važuje se za konkrétní významnou
osobnost, role: považuje se za vyná-
lezce, revolucionáře, spasitele světa,
n. schopnost ovlivňuje myšlení vý-
znamného státníka apod.; používáno
též pro projevy zbytnělých vlastností
u psychopatií
megalopsie, viz makropsie
mechanismus adaptace reflexní,
změny smysl. orgánů během styku
s podněty vnějšího prostředí, např.
změna světelnosti zornice může zvýšit
čivost oka l7krát a různá koncentrace
zrakového purpuru v oční sítnici řízená
ústředním nervovým mechanismem
může zvýšit čivost oka 200 miliónkrát
mechanismus nervové činnosti re-
flexní, zajišt'uje harmonickou součin-
nost všech dílčích částí organismu jako
celku a jeho styk s vnějším prostředím;
řízeno ústřední nervovou činností
mechanismy obranné ega (m. ego-
defenzívní), u psychoanal. orientova-
ných autorů je vnější chování pouhým
symbolem hlubinných procesů, kt. jsou
skutečnými obrannými mechanismy;
pro většinu jinak psychol. orientova-
ných autorů představují zjevné způso-
by chování, myšlení či cítění, kt. odstra-
ňují úzkost a ohrožení; smyslem obran-
ných m. je zachovat celistvost a nepo-
rušenost ega před destruktivními
účinky pudových a citových hnutí, v si-
tuacích konfliktu, obrany, pocitů viny,
výčitek svědomí, studu, strachu a od-
poru; všechny mají společné: a) popí-
rají či překrucují realitu, b) pracují ne-
vědomě, jedinec si je neuvědomuje;
patří sem: formace reaktivní, introjekce,
izolace, obrácení proti sobě, odčinění,

popření, projekce, regrese, sublimace,

vytěsnění; viz též situace životní nároč-
né
mechanoterapie, viz fyzioterapie, léč-
ba prací
melancholie, název z doby Hippo-
kratovy, označuje depresívní náladu
spojenou s nutkavými představami,
pocity strachu, viny, příp. přeludy;
nedá se psychol. působením změnit,
trvá dlouho, měsíce i déle; v poslední
době je častěji používán termín de-
prese (viz)
melancholie involuční, vzniká ve spo-
jitosti se stárnutím, někdy sebevražed-
né pokusy; u žen nejčastěji 2 až 3 roky
po ztrátě menses
melancholik, Hippokratova, Galénova
a Pavlovova typologie; jeden ze čtyř ty-
pů osobnosti char. sklonem k zádumči-
vosti, těžkomyslnosti, citové zranitel-
nosti; vyznačuje se pomalostí, slabostí
a malou vzrušivostí nervových proce-
sů; v práci pomalý, zádumčivý, hluboce
prožívající i bezvýznamné události, sla-
bě reagující na podněty z okolí
melissofobie, viz apifobie
melitoterapie, viz muzikoterapie
melofobie, chorobný strach z hudby
melomanie, nutkavá záliba v hudbě
meloterapie, viz muzikoterapie
memorování, učení nazpamět', jedna
z možností práce s textem; zpravidla
u textu určeného k přednesu; bývá do-
poručováno k cvičení paměti a jako
prostředek jazykového rozvoje
menarche, první menstruace
méněcennost, termín C. G. Junga
k označení té psych. funkce, kt. vzhle-
dem k jiné, dominantní funkci, zůstala
nevyvinutá; v pojetí A. Adlera zážitek
hluboké psych., těl. nedostatečnosti n.
závislosti; viz též komplex méněcen-
nosti
meningitida, infekční zánět mozko-
vých blan
menopauza (klimakterium, přechod),
vyhasnutí menstruačních cyklů žen,

zhruba mezi 45 - 55 lety, někdy prová-

zené citovým napětím a dalšími psych.
projevy: nespavost, podrážděnost, roz-
lady, poruchy trávení; psychoterapie,
trpělivost
menses, viz menstruace
menstruace (menses), odráží se
v psychice ženy, zvláště u hysterie
a psychóz, začátek již před vlastním
průběhem m., tzv. premenstruační ten-
ze
mentalismus, psychol. směr, kt. před-
pokládá, že urč. skupinu duš. pochodů
nelze beze zbytku vysvětlit fyzikálními
jevy; důsledkem je víra v dualismus
mentalita, zast. a nepřesný termín pro
celkový styl myšlení a způsob uvažo-
vání jedince n. skupiny lidí
mentální, viz psychický
mention, Kahudův termín z r. 1973;
nositel mentální energie schopný pře-
nášet informace ve vnějším i vnitřním
světě člověka n. na jiné organismy n.
neživou hmotu; teorie má nevelký
okruh zastánců
mentismus, chorobný vznik mimovol-
ních představ
měřítko vůle, dle O. Mikšíka rychlost,
neústupnost a čas věnovaný odstraňo-
vání nepřekonatelných překážek na
cestě k cíli
mesmerismus, dle lékaře F. Mesmera
z 18. stol. existuje živočišný magnetis-
mus, kt. Ize dotekem přenášet na dru-
hé osoby; de facto druh skupinové
hypnózy
meta-, za, mezi, po, nad
metabolismus, látková přeměna, slo-
žitý pochod řízený endokrinologicky,
tzn. prostřednictvím enzymů a hormo-
nů, jímž se potrava mění na jednodu-
 ché látky, kt. jsou vstřebávány a rozvá-
děny po celém těle
metabolismus alkoholu, u člověka
v krvi neustále 0,002 promile alkoholu;
Ize zvýšit požitím a., tj. zažívacím
systémem - odtud vlásečnicemi a cé-
vami do krevního oběhu a celého orga-
nismu, tzn. největší množství do moz-
ku, méně do svalů a nejméně do kostí,
chrupavek a tukové tkáně; a. z těla vy-
lučován okysličováním, kt. probíhá zá-
konitě, nezávisle na jeho koncentraci
rychlostí 0,15 % za hodinu v játrech;
7% se vyloučí dechem a 3 % močí; ját-
ra rozkládají a. pomocí alkoholdehydro-
genázy a katalýzy přes acetaldehyd na
kyselinu octovou, rozklad pokračuje ve
všech tkáních až na vodu a kysličník
uhličitý; ke zpomalení procesu dochází
u pokročilých pijáků a po podání anta-
busu (viz)
metabolismus klidový (bazální), min.
množství energie k udržení života, mě-
řeno spotřebou kyslíku
metaerg, termín R. G. Cattella; výsle-
dek působení socio-kult. vlivů na erg
jako vrozenou motivaci k urč. cíli
metajazyk, řeč, kt. používá vědec
k popisu objektivní řeči; řeč používaná
ke stanovení pravidel, zákonů a vztahů
objektivní řeči
metakomunikace, souhrn neverbál-
ních projevů provázejících komunikaci;
gesta, mimika, vzdálenost a rozmístění
komunikujících, intonace hlasu; m. ob-
sah verbálního sdělení bucP zdůrazňuje,
popírá, n. posouvá jeho význam
metamorfopsie, zrakový klam; změna
formy a barvy pohyblivého objektu po-
zorovaného štěrbinou; též u psych. sle-
poty (viz)
metamortopsie sexuální, viz trans-
sexualismus
metapotřeby, v teorii osobnosti A.
Maslowa vyšší lidské potřeby, jako je
potřeba spravedlnosti, krásy, pořádku,
cti a sebeaktualizace; nejprve však
musí být naplněny potřeby základní
(viz)
metapsychika (nadpsychika, prap-
sychologie), u S. Freuda termín pro
analýzu vývoje jedince, pochopení jeho
psychiky a jejích projevů
metapsychologie, pokus o výklad tzv.
mimosmyslových jevů, parapsycholo-

102 103

gie (viz); u S. Freuda popis podstaty

psychol. jevů ze čtyř hledisek: topogra-
fického (nevědomí, předvědomí, vědo-
mí), dynamického, strukturálního
a energeticko-ekonomického
metastáza, vytvoření druhotného ložis-
ka přenesením patol. procesu bakteri-
álního či nádorového na jiné místo or-
ganismu
metatropismus, intersexualita (viz),
transsexualismus (viz); při souloži pa-
sívní muž a aktivní žena
metavěda, bádání, jehož předmětem

je sama věda, např. dějiny vědy, filoso-

fie, či sociologie vědy, psychologie
vědce
metempsychóza, přesvědčení o stě-
hování a převtělování duší, kt. přežívají
smrt těla
meteoropat, člověk zvlášt' vnímavý,
přecitlivělý na počasí, jehož změny
u něho vyvolávají i několik dní předem
negativní změny nálady, únavu, poru-
chy pozornosti, chybné výkony, zhor-
šený spánek, bolesti hlavy aj.
meteoropatismus, fyziol. a patol. re-
akce vč. psych. poruch na změny po-
časí (teplota, vlhkost, pohyb vzduchu,
sluneční záření, atmosférická elekt-
řina a chemicko-aerosolové splodiny
v ovzduší)

104

metoda, cesta vedoucí k cíli; způsob

vědeckého poznávání jevů a faktů
metoda abreaktivní, m. používaná
v psychoter. ; viz abreakce
metoda analytická, postup od celku
k částem, např. od znalosti slova dům
ke konkrétním znakům, jakými jsou
d-ů-m
metoda asociací řízených, m. použí-
vaná v exper. psychol. a v psychodia-
gnostice; tvorba asociací (viz) na daný
seznam podnětů (slova, obrazy, zvuky
aj.)
metoda asociací volných, v klasické
psychoanalýze ležel pacient na gauči
a S. Freud seděl za jeho hlavou; při
vstupu do léčby se pacient zavázal, že
bude nahlas říkat asociace, myšlenky
a vzpomínky, tak jak mu volně táhnou
hlavou; Freud poslouchal, mlčení ne-
přerušoval, jen občasnou otázkou či
stručným komentářem vedl pacienta
k odhalení jeho skrytých motivů a po-
tlačených přání; metoda nazývána též
psychoterapií bez interakce; viz též
přenos
metoda besedy, méně využívaná psy-
chol. metoda; rozhovor s několika oso-
bami současně; více využíváno v ped.
jako vstupní diagnostika před zaháje-
ním vyučovacího cyklu

metoda biografická, studium osob-

ních dokumentů a výtvorů člověka pro
účely psychol. dg. a terapie, též použí-
vána k postižení psych. rysů již nežijí-
cích osob; ve skupinové psychoter. vy-
právění pacienta o svém životě
metoda deduktivní, postup od obec-
ného zákona či principu k jednotl. fak-
tům, od pravidla k příkladu, např. zá-
kon novosti (viz), a jeho vztah k úda-
jům o tom, co nového může potkat člo-
věka ve 20, 40, 60, 80
metoda deníková, v psychodg. a psy-
choter. rozbor denních záznamů, kt. si
vede jedinec; obsah áznamů je podří-
zen účelu, tzn. zda je zaměřen více na
problémy, nálady, prožitky, n. na infor-
mace o četbě, návštěvách kult. podni-
ků, pracovní program dne, cesty, rodin-
né hospodaření aj.
metoda didaktická, zahrnuje rozsáhlý
soubor metod, technik, s využíváním
pomůcek, zaměřený k osvojování po-
žadovaných vědomostí, dovedností,
návyků
metoda dotazníková, navržena v 19.
stol. Ch. Darwinem, prvně použita F.
Galtonem a počátkem 20. stol. rozšíře-
na G. S. Hallem; m. užívaná k hromad-
nému zjišt'ování urč. jevu prostřednic-
tvím písemně položených otázek; viz
dotazník
metoda experimentu (experimentál-
ní), viz experiment
metoda tenomenologická, zaměřená
na uvědomování si sebe sama, na to,
co jedinec prožívá v daném okamžiku;
viz fenomenologie, pole fenomenové
metoda genetická, a) zast. označení
pro propojení dedukce a indukce; b)
zkoumání vývoje přechodu od -nižších
forem života k vyšším
metoda globální, učení se celků, ce-
lých slov či slabik; nedochází se až
k jednotl. znakům: a-b-c-d...; výhodné
u dětí se sníženou inteligencí
metoda hraní rolí, m. používaná
v psychodg., psychoter., ale též ve

vzděláváni manažerů, řídících pracov-

níků aj.; spočívá v nácviku soc. chování
odpovídajícího soc. roli přidělené jedin-
ci v dané skupině; viz hraní rolí
metoda chyby průměrné, viz m. psy-
chofyziky
metoda incidentu, termín pro zvláštní
druh případové studie; podstatou je
nutnost řešit neočekávanou, neobvy-
klou a náhlou problémovou situaci, pro
jejíž řešení jsou dány všechny potřeb-
né informace; využíváno při výcviku ří-
dících pracovníků
metoda interakční, přímé pozorování
zaměřené na směrovou registraci inter-
akčních procesů ve sledované skupině
metoda kataraktická, termín J. Breuera
z r. 1882; pův. m. zal. na sdělování
traumatizujících život. událostí v hypno-
tickém stavu za účelem zmírnění či vy-
mizení neurotických symptomů; pro
krátkodobost výsledků nahrazena S.
Freudem metodou volných asociací;
viz též katarze
metoda kauzální, převážná většina
výzk. metod, resp. všech těch, kt. jsou
zaměřeny na zjištění příčin existence
jevu
metoda komunity terapeutické, viz
komunika terapeutická
metoda konstanční (konstant), sy-
non. m. srovnávací, m. tří soudů - viz
m. psychofyziky
metoda krajních případů (limitní,
mezní), viz m. psychofyziky
metoda limitní, viz m. psychofyziky
metoda loci, mnemotechnická pomůc-
ka, kdy se nový materiál učí s pomocí
jeho umístění do dobře známé geogra-
fické či architektonické struktury; např.
A. R. Lurija užíval představu dobře
známé ulice, do níž "umisYoval" nové
předměty, pro jejich vybavení stačilo se
v duchu "projít" ulicí a předměty "posbí-
rat"; viz též mnemotechnika
metoda longitudinální, ontogenetický
výzkum, šetření prováděné v urč. časo-
vých intervalech, obvykle pěti či sedmi-

105

letých u týchž osob; viz též m. semilon-

gitudinální
metoda mezní, viz m. psychofyziky
metozla monografická, zjištění všech
dostupných život. událostí a soc. pod-
mínek a jejich vliv na vývoj jedince;
používáno v psychol. výzkumech, psy-
chiatr. diagnostice; viz též kasuistika
metoda pokusu a omylu, provádění
úkonů, u nichž nevíme, jsou-li správné,
ale u nichž předpokládáme, že nás do-
vedou k cíli; vede k cíli jen při uvědo-
mění si chyb či volby nesprávného
úkonu
metoda pozorování, viz pozorování
metoda projekční (projektivní), m.
zal. na zkoumání osobnosti pomocí ne-
uvědomělých projekčních procesů od-
halujících emoce, přání, názory, pova-
hové rysy vyšetřovaných osob; využí-
váno v psychodg. a psychoterapii
metoda průřezová (příčná, průsečí-
ková, křížová, vertikální), m. používa-
ná ve vývoj. psychol. k určení věko-
vých rozdílů; podstatou je vyšetření
různých vékových souborů ve stejném
čase
metoda průřezů horizontálních,
označení pro m. longitudinální (viz)
metoda průřezů vertikálních, ozna-
čení pro m. průřezovou (viz)
metoda případů krajních (mezní, li-
mitní), viz m. psychofyziky
metoda psychofyziky, označení pro
souhrn nejstarších metod exper. psy-
chol. rozpracovaných E. H. Weberem,
G. T. Fechnerem a W. M. Wundtem; a)
m. krajnich připadů (limitní, mezní)-
experimentátor mění intenzitu podnětu
a z. o. vypovídá, zda se podnět zvětšu-
je (zvyšuje, zesiluje ap.), zmenšuje, n.
zůstává stejný, b) m. konstančni (kon-
stant, srovnávací, tří soudů) - experi-
mentátor předkládá z. o. dva podněty,
přičemž jeden zůstává stejný a druhý
se nepatrně mění, z. o. vypovídá o vní-
maných změnách, c) m. průměrné chy-
by - z. o. sama mění intenzitu podnětu

tak, aby se podle jejího mínění rovnala

intenzitě podnětu předloženého experi-
mentátorem; kromě uvedených m. sem
patří i všechny způsoby měření podně-
tových prahů apod.
metoda reakcí obranných, termín
pavlovovské neurofyziologie pro vyvo-
lání obranných reakcí na různé podně-
ty (např. odtažení tlapky od bolestivého
podnětu)
metoda retestu, opakování testu; pou-
žívaná bud' ke zjištění validity testu n.
v longitudinálních výzkumech; nebez-
pečí nácviku na test
metoda rozhovoru, viz interview
metoda sebepoznání, souhrn technik
zaměřených na lepší poznání sama se-
be s cílem zlepšit svoji adaptabilitu
a duš. zdraví; např. registrací vlastního
jednání, deníkem, prostřednictvím dru-
hých lidí apod.
metoda sebepozorování, introspekce
(viz); v současné psychol. nejčastěji
kombinována s extrospekcí (viz); sebe-
pozorování předchází podrobné poky-
ny pro její provádění na vědecké úrovni
metoda srovnávací (konstant, kon-
stanční, tří soudů), viz m. psychofyzi-
ky
metoda srovnávání párového, odvo-
zena od metody konstanční; z. o. jsou
předkládány vždy dva podněty (např.
barvy, vůně), přičemž každý podnět se
posuzuje přirovnáním k podnětu druhé-
mu, např. z hlediska příjemnosti, prefe-
rence apod.; využíváno pro sestavení
škál, např. v reklamě, průzkumu trhu aj.
metoda statistická, v psychol. velmi
často používaný souhrn m. ke zpraco-
vání výzk. výsledků a určení jejich vý-
znamnosti, příp. reprezentativnosti
apod.
metoda syntetická, opačný postup
než u m. analytické (viz); nejprve se
učí jednotlivé znaky, např. písmena
abecedy, pak se skládají slova
metoda transverzální, viz m. průřezo-
vá

metoda tří soudů (konstant, kon-

stanční, srovnávací), viz m. psychofy-
ziky
metoda vědecká, dle klasického sché-
matu začíná vymezením problému, sta-
novením jeho vztahu k dosavadnímu
poznání empirickému či teoretickému;
dále stanovení ověřitelných hypotéz,
provedení experimentu, analýza získa-
ných dat, potvrzení či zavržení hypo-
téz, začlenění výsledku do systému da-
ného vědeckého poznání, empirické
ověření (praxe, zpětná vazba); je tím
účinnější, čím lépe kontrolujeme všech-
ny proměnné experimentu a opaková-
ním získáváme totožné výsledky; tím
hodnotnější, čím přesnější je predikci
(předpověd')
metoda vhledu, v defektologii ped.
vedení postiženého tak, aby získal
vhled do svých problémů, jaké jsou je-
jich příčiny a jak je řešit
metoda volby spontánní, postupná
volba preferencí na předloženou řadu
podnětů; využíváno např. u testu ba-
rev, knih, hodnot aj.
metoda změn minimálních, měření
počitkového prahu; zjištění síly podně-
tu, kt. již vyvolá reakci; min. zjistitelný
rozdíl mezi počitkem podprahovým
a prahovým
metodika, cesta, soubor, systém po-
stupných kroků vedoucích k standard-
nímu výsledku např. ve vyučování, ve-
dení rozhovorů, zpracování testu aj.
metodologie, věda o metodách
metodologie psychologická, dle L. S.
Rubinštejna systém názorů o princi-
pech, způsobech, metodách a mož-
nostech poznání objektu psychologie,
o logice psychol. výzkumu
metra, děloha
metromanie, viz nymfomanie
mezkalin, alkaloid mexického kaktusu
zvaný peyote; požití způsobuje barev-
né vidiny a přeludy
mezo-, střední, mezi
mezomorfie, viz typologie Sheldonova

migrace, přemisťování, přesidlování

obyvatelstva; může být nevratné, do-
časné, sezónní, kyvadlové; dále vystě-
hovalectví a přistěhovalectví; legální,
ilegální; z důvodů politických, ekono-
mických aj.; též migrace genů, rostlin
a živočichů
migréna (hemikrenie), bolesti hlavy,
většinou jedné poloviny; záchvaty nej-
častěji po probuzení z ranního n. odpo-
ledního spánku; sklon ke zvracení,
světloplachost, jiskření v očích, ušní
šelesty, závratě aj.; příčinou alergie cé-
vohybných orgánů; léčení možné psy-
choter., desenzibilizací (viz)
mikro-, velmi malý, miniaturní
mikrofobie, chorobný strach z malých
předmětů
mikrofonie, hlasová slabost, opak me-
gafonie (viz)
mikrografie, psaní abnormálně malými
písmeny
mikromanie, chorobné přesvědčení
o vlastní méněcennosti
mikropsie, porucha, při níž se pozoro-
vané předměty zdají být menší a vzdá-
lenější, než jsou ve skutečnosti; příči-
nou porucha akomodace, též vlivem
farmak působících na nitrooční svaly
mikrosociologie, termín používaný
pro zkoumání spol. mikrostruktur, tzn.
nejmenších spol. skupin, jako je rodina
apod.
mikrostruktura, soc. struktura malých
spol. skupin; oblast mikrosociologie
CVĺZ)
mikrotrauma, drobné poškození;
v psychol. nejčastěji drobný krevní vý-
ron do mozku provázený psych. poru-
chami; viz LDE
milieu, prostředí, zejména sociální
milieu-terapie, viz terapie prostředím
mimesis, imitace, nápodoba (viz)
mimika, měnlivé výrazy rysů obličeje,
jimiž je vyjadřován průběh myšlenek
n. citový stav člověka; neadekvátní
mimika často přítomna u duš. chorob;
součást psychopatol. diagnostiky; též

106 107

prostředek neverbální komunikace

(viz)
mimikry, ochrana (krycí, výstražná či
jakoby útočná); uzpůsobení rostlin a ži-
vočichů chránící je před přirozenými
nepřáteli
mínění, soubor názorů a soudů o příči-
nách, průběhu a perspektivách jevů
mínění veřejné, spol. rozšířený soubor
soudů urč. populace n. skupiny o růz-
ných jevech a faktech; výrazně ovlivňo-
váno prostředky hromadné komunikace
minorita, menšina; kulturní, náb., ná-
rodnostní, rasová, příjmová, kt. je zne-
výhodňována či je objektem předsudků
ze strany jiné skupiny; m. v zast. pojetí
nemusí vždy znamenat početní menši-
nu, kupř. znevýhodnění žen ve společ-
nosti řízené a ovládané muži, či otázka
černochů v JAR
misandrie, chorobný odpor, nenávist
vůči mužům
misantropie, mrzoutství, nenávist k li-
dem; v psychol. užíváno jako dimenze
osobnosti
misinterpretace, chybné vysvětlení,
v psychol. nejčastěji špatné vyvození
závěrů z výsledků výzkumu, testů aj.
miso-, nechut', odpor, nepřátelství
misoeismus, nechut' vůči novým ná-
zorům a myšlenkám
misogamie, chorobná nenávist k man-
želství
misogynie, chorobný odpor k ženám
misologie, chorobný odpor k hovoru
a argumentování
misomus, nepřítel, odpůrce vzdělání,
umění
misopedie, chorobný odpor k dětem
mispercepce, chybné vnímání, násle-
dek smysl. klamu n. chorobného duš.
procesu, ale též afektivního citového
vztahu, např. urč. osobu vnímáme po-
vahově lepší n. horší než je ve skuteč-
nosti apod.
misúzus, zneužití, nejčastěji psycho-
tropních látek, léků, pro rychlou a účin-
nou změnu nálady, bez lékař. předpisu

108

mithridatismus, imunita na vysoké

dávky jedu získaná postupným zvyšo-
váním dávek; (podle Mithridata VI., krá-
le ponského, kt. trpěl strachem z toho,
že bude otráven; skončil sebevraždou)
mithridatium, látka domněle působící
jako antidotum každého jedu a nemoci;
dle legendární imunity krále Mithridata
VI; viz též mithridatismus
mixoskopie, sex. vzrušení způsobené
pozorováním sex. chování jiných osob;
viz též voyeurismus
mladistvý, jedinec ve věku od 15 - 18
let; již trestně odpovědný
mlčení, významný způsob komunikace
vyjadřující nechut' mluvit v dané situaci
n. s druhým člověkem, únavu, n. nao-
pak pohodu, spokojenost; též druh tes-
tu; vyhasnutí slovní komunikace též dů-
sledek chorobného procesu; viz též ko-
munikace neverbální
mneme, označení pro pamět' jako
funkci organické hmoty v nejširším slo-
va smyslu; termín R. Semona z 2. pol.
19. stol.; pamět'ové stopy byly nazvány
engramy (viz), v současnosti mají che-
mickou podstatu v kyselině ribonukleo-
vé (RNK, RNA)
mnemonický, vztahující se k paměti
mnemonika, viz mnemotechnika
mnemoschéma, podnětová konfigura-
ce či vjemové pole určené k zapamato-
vání; např. řídicí panel v letadle, elekt-
rárně
mnemotechnika, soubor prostředků
podporujících zapamatování vytváře-
ním pomocných asociací, přepracová-
ním pamět'ového materiálu, představ,
schémat n. logických souvislostí; k nej-
starším "trikům", jak si snadno zapa-
matovat informaci, patří nápěv a rým-
potulní pěvci si zprávy, kt. předávali od
hradu k hradu pro snadnější zapa-
matování zrýmovali a zpívali je na jed-
noduché melodie; známé pranostiky,
jako studený máj - v stodole ráj, n.
Medardova kápě - 40 dní kape, se díky
rýmu a rytmu dobře pamatují; jiným

mnemotechnickým postupem jsou sla-

biky skrývající v sobě začátek číslic,
např. šetři se osle - 6378 - poloměr
zemské osy; varietní umělec si pro
snadné zapamatování 100 slov v pořa-
dí, v jakém mu je diváci řekli, usnadňu-
je tzv. háčky: 1 - jednorožec, 2 - dvoj-
čata, 3 - trojúhelník, 4 - kočárek, 5 - ru-
ka, 6 - slon, 7 - šibenice, 8 - sněhulák,
9 - balónek na provázku,10 - terč,11-
hřiště, 12 - orloj, atd. - poté pokračuje
tak, že každé slovo si v mysli spojí
s představou čísla, např. noviny na-
píchnuté na rohu jednorožce, šála,
o kt. se přetahují dvojčata, triangl, na
kt. hraje opice, meloun, kt. se veze na
kočárku, atd.; viz též metoda loci
mobilita, souhrn pohybů, kt. umožňují
přemist'ování těla a vykonávání práce
mobilita sociální horizontální, územ-
ní přemisYování, z jedné společnosti,
kultury do druhé
mobilita sociální vertikální, možnost
přechodu z jedné soc. vrstvy do druhé,
nahoru n. dolů; nemožné u kast (viz)
moc, schopnost jedné osoby docílit za-
mýšlené účinky na chování n. city oso-
by či osob druhých; dle D. Wintera Ize
míru moci posuzovat podle počtu osob,
příp. území, nad kt. má jednotlivec
moc, a podle šíře chování, kt. může
u lidí ovlivnit; dle G. Orwella moc není
prostředkem, moc je konečným cílem
moc sociální, dle M. Webera šance
prosadit v soc. vztahu svou vůli proti
příp. odporu; možnost ovlivňovat cho-
vání druhých prostřednictvím autority
rodičovské, formální, fyzické; stupeň
kontroly, jakou má jedinec či skupina
nad jiným jedincem či skupinou; může
být částečná až úplná (nad životem
a smrtí); vzniká též citovým vydíráním,
dávkováním citů ve vztazích rodič - dítě
či v partnerských vztazích
moc vyšší, viz higher power
model, obraz něčeho; postihuje struk-
turu n. funkci nějakého systému, vysti-
huje urč. vztahy v zjednodušené situa-
109

ci, je neúplným zobrazením skutečnos-

ti; v psychol. nejčastěji jako černá
skříňka, např. u pudu, mozku, paměti,
učení apod., kde není jasné, co se ode-
hrává, ale Ize registrovat vstup a vý-
stup, kt. se dají ovlivnit změnou podmí-
nek, a tím zvýšit výkon
modelování, snaha jednat dle odpozo-
rovaného chování; jde o soc. učení, ně-
kdy i socializaci
mogi-, obtížně, s námahou
mogilalie, porucha výslovnosti; občas-
né vynechávání hlásek; např. motýl-
otýl, klapka - kapka
molární, celkový; v psychol. nejčastěji
spojováno s chováním a motivací, kt.
jsou chápány jako celostní projev orga-
nismu; zhruba odpovídá předmětu psy-
chologie, na rozdíl od projevů moleku-
lárních (viz)
molekulární, zal. na částech, jednotli-
vostech; v psychol. odpovídající pojmu
reflex, reakce, tj. zhruba předmětu
neurotyziologie
molysmotobie, chorobný strach z ná-
kazy
monáda, viz monadologie
monadologie, učení o monádách, ele-
mentárních, dále nedělitelných zákl.
jednotkách bytí; podle stěžejního díla
G. W. Leibnize
mongolismus, též oligofrenie mongo-
loidní, kalmická; viz choroba Downova
monismus, dle W. M. Wundta názor,
že jeden a týž děj může mít dva aspek-
ty: nervový a psychický
monitor, přístroj ke sledování urč.
funkcí, např. funkcí životně důležitých
na jednotce intenzívní péče
monitorování (monitoring), sledová-
ní, registrace psych. funkcí, chování je-
dince či skupiny z důvodů výzkum-
ných, ochranných (situace přetížení) aj.
mono-, sám, jediný, pouhý, jeden
monofázie, porucha řeči; opakování
několika slov, vět
monofobie, chorobný strach být sám
monogamie, jednoženství; překonaná

Morganova teorie, že m. je vyšším vý-

voj. stupněm uspořádání ve společnos-
ti než polygamie
monogenismus, teorie, že lidstvo
vzniklo z jediných prarodičů
monomanie, dříve synon. pro paranou
(viz); nyní označení pro ulpívavou, ne-
racionální fixaci (viz)
monopatofobie, chorobný strach
z urč. choroby
monoteismus, víra v jednoho boha,
povětšinou jako vývoj. vyústění mnoho-
božství (polyteismu); křest'anství, juda-
ismus, islám
monstrozita, zrůdnost
monumentofílie (pygmalionismus),
sex. deviace; sex. vzrušení sochami,
plastikami, se současnou masturbací
moral insanity, zast. termín J. C.
Pricharda z r. 1835; mravní slabomysl-
nost, morální tupost (Z. Mysliveček);
porucha citu, temperamentu a soc.
i etických citů, ztráta sebeovládání,
úpadek morálních principů, projevy
perverzní; řazeno k psychopatiím (viz)
moralita, pův. středověká alegorie,
v níž vystupovali vlastnosti, jako
Skromnost, Pokora, Píle, Neřest aj.
morálka, soubor principů posuzova-
ných z hlediska dobra a zla a řídících
chování a jednání lidí dané společnosti;
též mravní kodex; Ize chápat jako vnitř-
ní víru, přesvědčení, n. vnější principy
vyžadované společností
morbidita, četnost výskytu choroby
v urč. lokalitě v daném čase
morfinismus, závislost na morfiu
morfogenotyp, viz typologie Sheldo-
nova
moria, snížená funkce frontálních lalo-
ků (nádor, úraz) projevující se potlače-
ním zábran, euforií, vtipkováním, fami-
liérností
moron, hloupý; též termín pro mentální
retardaci v pásmu lehké debility
moro-reflex, reflex, jehož chybění uka-
zuje na opoždění vývoje CNS; objevuje
se hned po narození, mizí mezi 3. a 6.

měsícem a projevuje se při stisknutí

kůže na břiše pohybem paží a nohou
jako při objetí
mortalita, četnost úmrtí v urč. lokalitě
v daném čase
mortido, ve Freudově psychoanal.
pud smrti
motiv, pohnutka, příčina činnosti, jed-
nání člověka zaměřené na uspokojení
urč. potřeby; m. má a) cíl a směr, b)
intenzitu, c) trvalost; pramení z podně-
tů vnitřnich, vědomých, bezděčných,
podvědomých, a n. vnějšich ; má vý-
znamnou úlohu při emoční, myšlenko-
vé a fantazijní činnosti člověka; m. bý-
vají různě klasifikovány, nejčastěji
v souvislosti s dělením potřeb (viz); ně-
kdy děleny na primárni: biogenní, in-
stinktivní, organické, viscerogenní, vro-
zené a sekundárni: naučené, socio-
genní, získané
motivace, pohnutka k jednání; pojem
m. v psychol. zatím značně nejednot-
ný; nejčastěji chápán jako intrapsych.
proces zvýšení n. poklesu aktivity, mo-
bilizace sil, energizace organismu; pro-
jevuje se napětím, neklidem, činností
směřující k porušení rovnováhy; v za-
měření m. se uplatňuje osobnost jedin-
ce, jeho hierarchie hodnot i dosavadní
zkušenosti, schopnosti a naučené do-
vednosti; za nežádouci motivace jsou
považovány strach, úzkost, bolest aj.
motiv moci, dle socio-biol. orientova-
ných psychologů geneticky uložen
v každém člověku
motiv výkonu, skutečnost, že sám vý-
kon a jeho zlepšení se může stát po-
hnutkou k pokračování v činnosti, např.
každodenní sledování času rekreační-
ho běžce; jen u člověka
motorika, pohybová schopnost orga-
nismu; skládá se z pohybů spontán-
ních, reflexních, volních a expresívních
(vyjadřujících psych. stav)
mrákota, viz obnubilace
mravy, takové chování, kt. Ize posuzo-
vat z hlediska dobra a zla; zatímco mo-
rálka (viz) je urč. abstrakcí, mravy jsou
jejím konkrétním projevem; též soc.
normy a obyčeje, kt. umožňují stan-
dardní chování skupiny či společnosti
multi-, mnoho
multiplikátor, nepříliš známý termín
švýcarských pedagogů, označení pro
učitele dospělých vyjadřující možnost
lavinovitého přenosu vědomostí a do-
vedností ("training ot trainers" či "each
one teaeh one")
musofobie, chorobný strach z myší
musomanie (muzikomanie), nutkavá
potřeba poslouchat hudbu
mutace, změna dědičných vlastností
organismu
mutace hlasová, vyzrávání hlasu
v době puberty; u chlapců se hlas pro-
hlubuje, u děvčat se hranice rozšiřují
na obě strany
mutacismus, chorobná nemluvnost
-mutilace, zmrzačení; v psychol. často
chápáno jako účelové jednání k dosa-
žení výhod, např. u vězňů apod.
mutismus, němota, oněmění; buájako
příznak duš. choroby (např. katatonie),
n. choroby infekční apod., n. ztráta řeči
jako následek duš. traumatu, n. ply-
noucí z negativismu (hysterie), příp. ja-
ko projev extrémního autismu (viz); viz
též deprese
mutismus selektivní (elektivní), od-
mítání dítěte hovořit s urč. osobou n.
osobami, obvykle spojeno s hostilním
chováním
mutování, viz mutace hlasová
muzikomanie, viz musomanie
muzikoterapie, léčení hudbou; psy-
choter. metoda používaná především
u léčby neuróz, řidčeji u psychóz po
odeznění, odléčení akutního stavu, za
účelem dg., terapeutickým, relaxačním
muzikoterapie aktivní, skupina ne-
mocných sama melodii, rytmus vytváří,
nejčastěji za pomoci tzv. Orfova instru-
mentária
muzikoterapie receptivní, uskutečňu-
je se poslechem vybraných úryvků kla-
sické i jiné hudby s následnou diskusí
o prožívaných pocitech
myo-, sval, svalový, vztahující se ke
svalům
myopie, krátkozrakost
myorelaxancia, látky vyvolávající uvol-
něnost, ochablost kosterního svalstva;
odstranění svalového napětí, křečí
myostimulátor, přístroj, kt. pomocí el.
proudu způsobuje stahy svalstva, a tím
jejich zpevnění a zmenšení tukových
tkání; použití u sportovců, pro hubnutí,
při rehabilitacích
mysl, a) synon. pojmu psychika, duše,
Já; b) hovor. povaha (veselá, zdravá,
jasná mysl); c) synon. pro rozum či
myšlení; d) souhrn psych. procesů za-
hrnujících cítění, chtění, myšlení, příp.
smýšlení; abstrakce, zahrnující v sobě
inteligenci, hodnoty, názory, emociona-
litu jedince; historicky vyplývá ze snah
spojit pohled filos. a psychol.; sklon vy-
světlovat psychiku jako celek oddělený
od somatického systému zahrnujícího
biol. procesy a příp. neurofyziol. proce-
sy mozku; hypotetický celek zahrnující
psyeh. procesy sloužící k vysvětlení
psychol. nálezů; e) synon. pro mozek
(W. James), filos. výklad, možný pou-
ze díky naší velmi omezené znalosti
funkcí mozku; nutná vlastnost - když
biol. vývoj dosáhne urč. bodu složitosti,
vznikne organizační struktura typu
mysli či vědomí; f) synon. pojmu vědo-
mí, tedy celek vědomých a nevědo-
mých psych. zážitků (zkušeností) jedin-
ce; g) mysl jako souhrn hypotetických
psych. procesů a činností - pojetí kog-
nitivních psychologů a těch, kdo se za-
bývají umělou inteligencí; filos. vztah
mezi tím, co je fyzické a psychické,
patří ke klasickým problémům; začíná
dualismem u Platóna; způsoby řešení
jsou: dualismus - a) duše a tělo jsou
oddělené celky s vlastními zákony,
navzájem se ovlivňující; b) psychofy-
zický paralelismus, v němž duše a tělo
jsou rozdílné, nezávislé, ale navzá-

110 111

jem se doplňující části; monismus - a)

materialistický pohled předpokládající,
že existuje pouze fyzikální svět, b)
subjektivní idealismus, kde pravou rea-
litou je pouze subjektivní vnímání, c)
fenomenalismus - předpoklad, že ani
tělo ani duše nejsou podstatné a exis-
tují pouze myšlenky a smysl. zkuše-
nosti; kompromis - a) teorie dvou po-
hledů, tj. předpoklad, že fyzické a psy-
chické jsou pouze rozdílné pohledy na
tutéž, jedinou realitu, b) epifenomena-
Iismus, kt. považuje psychické za stíny
fyzického, bez jakéhokoli vztahu
mysofílie, záliba ve špíně, varianta te-
tišismu (viz)
mysofobie, chorobný strach ze špíny
mysterium, vyšší pravda přístupná
pouze prostřednictvím zjevení, lidským
rozumem nepoznatelná; též stře ově-
ké divadlo
mysticismus (mystika), názor o mož-
nosti poznávat věci, kt. existují mimo
nás a nelze k nim proniknout ani rozu-
mem n. smysly (např. kontakt s abso-
lutnem, sebeosvícení aj.)
mystifikace, úmyslný klam, nepravdi-
vá zpráva
mystika, viz mysticismus
myšlenka, výsledek rozumových ope-
rací odrážející vztahy, souvislosti mezi
předměty a jevy vnějšího a vlastního,
vnitřního světa; introspektivně, ve vnitř-
ní řeči, uvědomované, vyjádřené slo-
vem, písmem či jiným symbolem
myšlení, proces vědomého odrazu
skutečnosti v takových jejích objektiv-
ních vlastnostech, souvislostech a vzta-
zích, do kt. se zahrnují i objekty nedo-
stupné bezprostředním smysl. vnímá-
ním; je to poznávací proces probíhající
mezi subjektem a objektem; proces
analýzy, syntézy a odvozených myš-
lenkových operací; je sociálně podmí-
něn a nerozlučně svázán s řečí; exis-
tuje dělení m. na vědomé, kontrolova-
né subjektem a probíhající v předsta-
vách, obrazech, symbolech a znacích,

tj. slovech, a m. neuvědomované, ne-

kontrolované vědomím, probíhající sice
též na neurofyziol. úrovni, avšak jinými
mozkovými mechanismy - proto i pře-
hled druhů m. uváděných v literatuře
zahrnuje m. záměrné a pozorností kon-
trolované (většina myšlenkových ope-
rací), m. bez účasti vůle (např. m. aso-
ciativní), n. dokonce m. probíhající proti
vůli jedince (např. m. ulpívavé, vtíravé)
myšlení abstraktní, m. char. schop-
ností konceptualizace (viz) a zobecňo-
vání (viz) symbolů verbálních n. never-
bálních; dle J. Piageta třetí vývoj. stadi-
um m. začínající před nástupem ado-
lescence
myšlení adhezívní, m. ulpívavé, po-
malé, monotematické; retardace, de-
prese
myšlení aglutinující, vytváření nových
pojmů spojováním nesouvisejících
představ, vznik neologismu jako výsle-
dek duš. poruchy
myšlení a jazyk, vzájemně spjaté, ni-
koli však totožné; m. se uskutečňuje
pomocí jazyka, tedy symbolů, bez nich
není možné zobecnění jako zákl. myš-
lenková operace; avšak myšlení se řídí
zákony logiky, zatímco jazyk a řeč zá-
kony lingvistiky, kde hrají svou roli gra-
matické, stylistické či expresívní záko-
nitosti
myšlení allogenní (subditivní, podvr-
žené), nemocný vnímá své myšlenky
jako cizí, jako vnuknutí či poselství
myšlení antropoidní, viz m. archaic-
ko-paralogické
myšlení aproximativní, souhrn myš-
lenkových operací probíhajících ve slo-
žitých situacích na základě nedostatku
a většinou nepřesných informací; často
nezbytné i v lékařství a psychol. pro
stanovení dg.
myšlení archaicko-paralogické, po-
rucha m. char. primitivním konkrétním
myšlením bez schopnosti zobecňování;
schizofrenie
myšlení asociativní (mimovolní,

oneirické), nekontrolované, nezacíle-

né m. při volných asociacích, snění
a snech
myšlení ataktické, složitý a mnoho-
tvárný komplex poruch m. vyskytující
se při schizofrenii
myšlení autistické (dereistické), m.
odehrávající se ve fantazii bez ohledu
na reálnou situaci, např. u psychopatií,
schizofrenie a autismu (viz)
myšlení biocentrické, termín L.
Klagese pro m. symbolické jako opak
m. racionálního
myšlení deduktivní, forma logického
m. char. jako postup od obecného ke
zvláštnímu n. jedinečnému
myšlení difúzní, m. rozptýlené, chao-
tické, nespojované; projevuje se náhlý-
mi nečekanými spoji či skoky, nápady;
citový podtext; děti, retardace, psychó-
zy
myšlení diskurzívní, m. logicko-de-
duktivní, char. tím, že poznatky a závě-
ry jsou získávány úsudkem
myšlení divergentní (tvořivé, tvůrčí),
termín J. P. Guilforda; char. málo ohra-
ničeným cílem, určeno 18 faktory tvoři-
vosti, např. flexibilitou, originalitou
myšlení domestikované, termín C.
Lévi-Strausse; proces historického po-
znání oproti m. divokému, vyskytující-
mu se u přírodních národů
myšlení fantazijní, synon. denní sně-
ní, m. autistické (viz)
myšlení fyziognomické, prvé stadium
m. u dítěte char. oživováním hraček
a projekcí do nich; u J. Piageta je uvá-
děno jako stadium synkretického m.
myšlení holotymní, viz m. katatymní
myšlení hyperinkluzívní, viz m. zne-
ostřené
myšlení hypoteticko-deduktivní, m.
formální char. konkrétními m. operace-
mi
myšlení induktivní, logické m. vyvo-
zující úsudkem obecný závěr z jedineč-
ných premis (viz indukce úplná, neúpl-
ná)

myšlení inkoherentní, viz m. roztříště-

né
myšlení intuitivní, jednotl. články sou-
vislého procesu m. se dostávají pod
práh vědomí a jeho závěry se pak ob-
jevují náhle, jako nápad n. vnuknutí
myšlení katatymní, m. zkreslené vli-
vem silných emocí
myšlení kategorizované, viz m. ab-
straktní
myšlení konfúzní, m. zmatené, ne-
soustředěné, se ztrátou orientace v ča-
se a prostoru; psychózy
myšlení konkrétní, dle J. Piageta dru-
hé stadium m. char. doslovností, ještě
bez schopnosti zobecnění
myšlení konkrétně emoční, termín
pavlovovské psychol. pro m. regulující
prvosignální systém
myšlení konvergentní, dle J. P.
Guilforda opak m. divergentního; m.
konv. je char. hledáním správné odpo-
vědi v urč. úkolu; na m. konv. zal. testy
ínteligence
myšlení kritické, char. snahou dobrat
se úsudkem pravdivosti hodnot
myšlení laterální, heuristické řešení
problémů, kdy se jedinec snaží hledět
na problém z mnoha úhlů a nehledá
přímé, přímočaré řešení
myšlení logické, vývojově vyšší forma
m. než je m. závislé na předmětné čin-
nosti; správné usuzování podle zákonů
formální logiky
myšlení logocentrické, termín L.
Klagese pro m. racionální jako opak m.
symbolického, biočentrického (viz)
myšlení magické, m. archaické, nej-
častěji u dětí a primitivních etnických
skupin, zal. na fantazii a víře v nereál-
né možnosti; projevuje se vírou v záz-
račné léčitele, amulety, fetiše, masko-
ty, talismany a přetrvává v pověrách
a snářích
myšlení manipulační, zast. termín
tvarové psychol. pro složitější chování
antropoidních opic; druh konkrétního
m., v němž dochází k odhalení vztahů

112 113

mezi předměty (např. banán - bedna-

tyč)
myšlení mimovolní, viz m. asociativní
myšlení naivní, synon. pro "zdravý ro-
zum"; utváření běžného každodenního
názoru na svět na základě smysl. po-
znání a všedních zkušeností; v tomto
procesu poznávání je nedostatečně
rozlišován rozdíl mezi jevem a podsta-
tou; tragické důsledky, je-li spojeno
s mocí a může být používáno jiných
než rozumových argumentů (např. hon
na čarodějnice apod.); má za následek
osobnostní stagnaci a zpomalování
rozvoje rozumových schopností; jeho
nepřítelem je věda a její poznatky
myšlení názorně obrazové, specifický
druh m. uskutečňovaný na základě ná-
zorných smysl. obrazů; char. jednotou
představ a pojmů, jedinečného a všeo-
becného
myšlení názorové, prelogická úroveň
m.; dle J. Piageta je zal. na senzomo-
torické inteligenci, jeho základem jsou
činnosti prováděné v představách, ješ-
tě se však nevytváří pojmy ani logické
myšlenkové operace; je egocentrické,
ovlivňované právě probíhající činností
myšlení nenázorné, v tvarové psy-
chol. soud, na rozdíl od názorného ob-
razu předmětu v mysli, potvrzující n.
popírající existenci tohoto předmětu,
není obrazný, jen nenázorný
myšlení nesmyslné, jeho obsah je ne-
smyslný a ostře kontrastuje se sprá-
vnou formou, zachovanou gramatikou
a syntaxí
myšlení nesouvislé, viz m. roztříštěné
myšlení nevýpravné (perseverační),
točí se stále kolem jediné myšlenky;
u psychóz, demencí
myšlení obsedantní, viz m. vtíravé
myšlení oneirické, viz m. asociativní
myšlení operativni, druh praktického
myšlení, např. u dispečera, kt. součas-
ně provádí plánování, kontrolu a řízení
podnikové dopravy
myšlení ovládavé, emočně nabité

a jednostranné m., kt. po delší dobu

ovlivňuje jednání
myšlení paleologické (autistické, de-
reistické, archaické, prelogické, pri-
mitivní), běžné m. u normálních dětí
od 1 do 3 let jako přechodné stadium
char. problémy s tvořením pojmů; slovo
je mnohdy spíše zvukem než nositelem
významu
myšlení paralogické (antropoidní,
paleologické, primitivní), běžné
u psychóz a m. katatymního (viz); po-
rucha logických forem provázená zá-
měnami pojmů
myšlení perseverační, viz m. ulpívavé
myšlení podvržené, viz m. allogenní
myšlení praktické, m. užívané v řeše-
ní úkolů vyžadujících pochopení prak-
tické situace a volbu optimálního řešení
na základě praktických znalostí a často
ve spojení s m. abstraktním
myšlení pravděpodobnostní, m. opí-
rající se nikoli o bezprostředně vníma-
né předměty a jevy, ale o předpoklad,
že se objeví
myšlení prelogické, zahrnuje m. au-
tistické, paleologické a paralogické, pri-
mitivní
myšlení primitivní, zahrnuje m. antro-
poidní, paleologické, paralogické
myšlení produktivní, m., s jehož po-
mocí se řeší problém, vypracovává se
nová strategie, objevuje se něco nové-
ho, v protikladu k m. reproduktivnímu
(viz)
myšlení pružné, dovednost zaujímat
nová stanoviska, hledat nové způsoby
řešení problému, pokud dosavadní ne-
vedou k cíli
myšlení předpojmové (symbolické),
dle J. Piageta následuje po vývoj. sta-
diu m. senzomotorického; je zal. na
symbolické funkci jazyka. tj. možnosti
představovat si skutečnost prostřednic-
tvím symbolů oddělených a odlišných
od označovaných věcí
myšlení přirozené, dle L. S. Vygot-
ského m., kt. se opírá o běžný ja-
zyk, kt. je z logicko-sémantického hle-
diska nepřesný a je char. tzv. pseudo-
pojmy; jde o přechodné vývoj. stadium
myšlení reflexívní, dle J. Piageta m.
začínající ve věku 11 až 12 let, ontoge-
neticky nová úroveň m. char. usuzová-
ním hypoteticko-deduktivním, tj. vychá-
zející z předpokladů, nikoli ze skuteč-
nosti a spoléhající se na použití formál-
ních myšlenkových operací a formální
logiky; počátky matem. myšlení
myšlení reproduktivní, m. probíhající
rutinně, již použitým sledem myšlenko-
vých operací, aniž by přinášelo nový
způsob n. nový výsledek řešeného pro-
blému
myšlení rozjíždivé, jednota myšlenko-
vého obsahu je narušena tak, že vzta-
hy mezi jevy jsou vyděleny a spojují se
nesouvisející představy
myšlení roztržité, m. nesoustředěné,
probíhající za snížené pozornosti; je
bud' přelétavé, bez determinující ten-
dence, n. upjaté jen na dominující,
ovládavou představu
myšlení roztříštěné (inkoherentní,
rozbíhavé), zánik logické stavby vět,
nelogické řazení pojmů vedle sebe; je
označováno též jako slovní salát,
u schizofrenie
myšlení senzitivně automatické, ter-
mín I. M. Sečenova pro m. vlastní zví-
řatům
myšlení senzomotorické, vývojově
první stupeň m.; jde o m., kt. operuje
jen s bezprostředně vnímanými věcmi
a je spojeno s činností motorickou; na-
zýváno též m. názorně činné
myšlení subditivní, viz m. allogenní
myšlení substituční, základ starově-
kého a středověkého vědění; předpo-
kládá se existence absolutní metafyzic-
ké substance, kt. nelze rozložit, poznat
její strukturu; za pomoci m. se usiluje
o odhalení zákl. vlastností substance,
příp. jejích projevů
myšlení symbolické, viz m. předpo-
jmové

myšlení synkretické, viz m. fyziogno-

mické
myšlení systémové, následuje v his-
torickém vývoji za m. substitučním; je
zal. na empirickém pozorování, experi-
mentu a měření skutečných veličin;
vlastnosti předmětů vyplývají z odhale-
ní jejich struktury; vede k přesnému,
vědeckému poznání
myšlení těkavé, m. gramaticky i syn-
takticky správné, občas přeskakující na
jiný myšlenkový tok
myšlení teoretické, na rozdíl od m.
praktického je vyděleno z praktické čin-
nosti a je zaměřeno na řešení abstrakt-
ních úloh, jejichž výsledky jsou teprve
prověřovány praxí
myšlení tvořívé (tvůrčí), myšlenkové
úsilí jedince objevit nové vztahy, nové
řešení problému, novou metodu, teorii,
či vytvořit umělecké dílo; viz též m. di-
vergentní
myšlení ulpívavé (perseverační), ne-
ustále se vrací, i při přílivu nových pod-
nětú, k původnímu tématu; časté u de-
mencí
myšlení volní, termín pro plánovité m.
zaměřené na konkrétní cíl
myšlení vtíravé (anankastické, nut-
kavé, obsedantni , myšlenky (fanta-
zie, úvahy, pochybnosti, příkazy, záka-
zy), kt. se vtírají proti vůli jedince, jenž
si uvědomuje, že jde o m. chorobně
vzniklé, ale nemůže je odehnat; obvy-
kle afektivně silně nabité, při pokusech
zaplašit je vzniká úzkost; dochází též
k přesunu do vtíravých činností, obav
(fobie) a představ
myšlení vyšinuté, spojování myšle-
nek, kt. nemají žádný logický vztah
myšlení zacílené, E. R. Hilgard rozli-
šuje m. zacílené: a) kritické m. (tvorba
úsudků), b) tvůrčí m. (řešení problémů,
vynálezy, umělecká tvorba); a m. neza-
cilené: a) volné asociace, b) kontrolo-
vané asociace, c) denní snění, d) noč-
ní snění, e) m. autistické; viz též m.
volní

114 / 115

myšlení zpomalené, běžné při únavě

a vyčerpanosti, jako chorobné u depre-
sí apod.; opak m. překotného, myšlen-
kového trysku u manických stavů, schi-
zotrenie
myto-, vztahující se k mýtům, bájesloví
mytomanie, víceméně volní, vědomé
pozměňování pravdivosti, u dětí pře-
chodné vývoj. stadium, u dospělých
patol., objevuje se u hysterií; řazeno
též do Ihavosti bájné (viz)
mýtus, bájný výklad přírodních a spol.
jevů, jejich příčin i původu, často se
opírající o působení nadpřirozených sil,
bytostí; hlubinná psychol. je považuje
za zobrazení obecných soc. vztahů
v rodině a kmenovém společenství
myxedema, stav těžké deprese aktivit
nervového systému s příznaky letargie,
celkové ochablosti

nácvik, postupné osvojování nové čin-

nosti, dovednosti senzomotorické (chů-
ze) či intelektuální (počítání) opaková-
ním krok za krokem, od jednoduššího
ke složitějšímu; viz též křivky výkonu,
křivky učení
nadání, soubor vloh jako předpoklad
k úspěšnému rozvíjení schopností; nej-
častěji používáno ve spojení s jedinci
podávajícími nadprůměrné výkony při
činnosti těl. či duš.
naděje, emoční postoj charakteristický
očekáváním něčeho příznivého, např.
výsledku léčby
nad-Já (superego), termín S. Freuda;
morální princip osobnosti, druh vědo-
mého i nevědomého svědomí, vytváří
se na konci genitálního stadia vývoje
(viz) přijetím soc. příkazů, zákazů, hod-
not a norem
nádor (novotvar, tumor, blastom),
neřízené nadměrné bujení tkáně
nádor benigní (nezhoubný), n. ohra-
ničený, nevytváří metastázy

116

nádor maligní (zhoubný), n. rychle

rostoucí, vytvářející vzdálená ložiska
metastázy
nadšení (entusiasmus), stav emocio-
nální zaměřenosti, zaujetí pro urč. hod-
notu; dle K. Lorenze vnitrodruhová
agrese soc. obrany s prvky nekritičnos-
ti, obsahující tři nezávislé okolnosti: a)
má být hájena urč. hodnota, resp.
pseudohodnota, b) existuje nepřítel,
kt. ji ohrožuje, c) existuje soudržná
skupina a její vůdci, kteří vyzývají sku-
pinu k ochraně dané hodnoty
náhled, v psychoter. kritický postoj
s uvědoměním si příčin svého onemoc-
nění, resp. svého chování; předpoklad
nutný ke spolupráci, např. při léčbě al-
koholismu
náhodnost, dočasná nemožnost n.
neschopnost znát do všech podrob-
ností průběh zkoum. procesů a účinek
různých proměnných v psychologii
a dalších spol. vědách; n. není v rozpo-
ru s determinismem, je jen výrazem
neznalosti skutečné determinace
zkoum. jevů; vyjádřeno v termínu kva-
zi-experiment; viz experiment
naivní, nezkušený; v psychol. nejčas-
těji výraz pro zvíře, kt. ještě nepřišlo do
styku s pokusnou situací, bylo dosud
izolované, v protikladu ke zvířeti, kt. již
prošlo urč. druhem učení
nákaza (infekce) emocionální, v soc.
psychol. přenos urč. emočního stavu
na další osoby, většinou v mezních, vy-
pjatých situacích
nálada, obecně emocionální stav, kt.
v průběhu urč. času provází prožívání
a činnost člověka
nálada patická, dlouhodobá a inten-
zívní, příčinou jsou vnitřní chorobné
procesy, nedá se měnit psych. podněty
a zážitky a má podstatný vliv na jedná-
ní
nálada patická povzbuzující, n. eufo-
rická: projevuje se spokojeností, bla-
žeností; n. exaltovaná: přepjatě na-
dšená, výstřední jednání; n. expanzív-
ni: průbojná, zvýšené sebevědomí, či-
norodost, podnikavost, těkavost; n.
manická: rozjařená, s iniciativností, za-
sahováním do okolí, přelétavou zamě-
řeností
nálada patická povzbuzující i tlumí-
cí, bezradnost: ústí do nečinnosti n.
afektivního výbuchu; rozlada: mrzu-
tost, tendence k depresi n. zlobným
afektům; zlobná (rezonantní): zvýšené
sebevědomí, vztahovačnost, úzkostně
zlobná afektivita
nálada patická tlumící, n. anxiózni
(úzkostná): s napětím, obavami, naří-
káním; n. depresivní: stísněná, sníže-
né sebevědomí, oslabená vůle, zpoma-
lené tempo
náměsíčnost, somnambulismus, viz
lunatismus
nanismus (nanosomia, mikrosomia,
trpaslictví), neúměrně malý těl. vzrůst;
příčinou rodový znak (afričtí trpaslíci) n.
hormonální porucha; n. proporcionálni
označuje normální osobnostní vývoj, n.
neproporcionální poruchy psychické,
oběhové, výživové aj.
nanosomia, viz nanismus
napětí (tenze), nepříjemný emocionál-
ní stav vyskytující se v situaci konfliktu,
stresu a frustrace, ohrožení či strachu;
bud' jedince ochromuje, n. aktivizuje
k odstranění n.; v pavlovovské termino-
logii útlumový typ n. je způsoben mo-
bilizací psych. sil tak vysokého stupně,
že vede k pasivitě, Ihostejnosti, ne-
schopnosti provádět nacvičené úkony;
vzrušený typ n. se projevuje zrychle-
ným myšlením, mnohomluvností, po-
vrchním hodnocením situace, přesou-
váním pozornosti, pohybovým nekli-
dem, nepřesnými pohyby, podráždě-
ností, nedůtklivostí, prchlivostí, příp.
třesem hlasu a rukou
napětí emocionální, psych. napětí
vzniká jako důsledek hodnotícího, cito-
vého vztahu člověka k výsledku činnosti
napětí operativní, vzniká jako výsle-
dek neutr. vztahu člověka k prováděné

117

činnosti, v rozporu k vysokým nárokům

vznikajícím z činnosti samé
napětí sociální, emocionálně prožíva-
ný rozpor, latentní konflikt plynoucí ze
soc. interakce mezi spol. skupinami
a jejich rozdílnými zájmy; nezaměstna-
nost, mzdy, organizovaný zločin
napětí v psychoterapii, úmyslné vy-
volání atmosféry napětí ve skupině,
kdy vše je uvedeno v pochybnost, pro-
blematizováno, s cílem rozkolísat ste-
reotypy, rigiditu myšlení, rozmrazit do-
savadní postoje
nápodoba, vědomé n. nevědomé opa-
kování chování, kt. jedinec pozoruje
u jiných jedinců; pramení z napodobo-
vacího pudu jako vrozené potřeby
a schopnosti napodobovat okolí, je bi-
ol. základem chování mlád'at; zahrnuje
napodobovací reflexy jako odpovědi na
vnější podněty, např. gesty, mimikou,
smíchem, pláčem, zíváním aj.; n. je je-
den ze zákl. mechanismů socializační-
ho procesu, nejvýznačnějším nástro-
jem soc. chování, a uskutečňuje se
s větším n. menším stupněm aktivity
a tvůrčího přístupu; viz též identifikace
naratofílie, viz parafílie
narcismus, sebeláska; v psychoanal.
stav, v němž se Já stalo vlastním sex.
objektem; u E. Fromma obranný me-
chanismus proti ztrátě sebeúcty; v sou-
časné psychiatr. označení pro druh
psychopatie u člověka, kt. vnímá jen
sebe a své zájmy; viz též deviace sex.
narko- (narco-), spánek, znecitlivění,
strnutí
narkoanalýza, rozbor s osobou ovliv-
něnou psychofarmaky
narkolepsie, nepřekonatelné, nutkavé
usínání, kt. trvá několik minut, nejvýše
půl hodiny; narkoleptický záchvat může
přijít při jakékoli příležitosti (např. bě-
hem jízdy na kole); chorobný stav
narkomanie, návyk na narkotika;
chybně užívaný výraz laiky a zvláště
žurnalisty jako synon. pro alkoholismus
či jiné toxikomanie

narkotika, látky vyvolávající znecitlivě-

ní, ztrátu vnímání bolesti, útlum, ztátu
vědomí; závislost na narkotiku je jediná
z toxikomanií, kt. má nárok na označe-
ní narkomanie (viz)
narkóza, celkové znecitlivění těla vč.
vnitřních orgánů, úplná ztráta vědomí;
někt. autoři zastávají názor, že i během
n. mozek vnímá a uchovává v nevědo-
mí např. rozhovor lékařů během opera-
ce apod.
narušenost, v defektologii stav trva-
lých patol. projevů v různých dimenzích
osobnosti; dělena na n. emocionální,
mravní, soc. a výchovnou
náruživost, silná návyková potřeba
podložená silnou afektivní tendencí usi-
lující o dosažení jejího předmětu; při
překážce vzniká silná emocionální re-
akce s tendencí překážku zdolat bez
ohledu na prostředky a následky
násilí, uplatňování síly k překonání od-
poru
nativismus, platonské učení o vroze-
ných ideích, kt. jsou nezávislé na zku-
šenosti; víra ve vrozenost lidských
vlastností; opak empirismu
nátlak, vynucení si souhlasu; jednání,
kt. jedinec působí na druhého či skupi-
nu, aby vykonali, přijali či odmítli to, co
by jinak samí nechtěli; zal. na přítom-
nosti síly skutečné či domnělé; někdy
sem řazen i nátlak psychický, intelek-
tově nadprůměrného vůči podprůměr-
nému, informovaného vůči neinformo-
vanému, profesionála vůči laikovi
apod.
nátura, hovor. povaha
naturel, svéráz; zast. termín pro cha-
rakter, temperament, povahu
nature-nurture, dědičnost-prostředí
naturfilosofie, přesvědčení, že všech-
no dění v přírodě vzniká z pohybu myš-
lení (L. Oken, J. Schelling, později H.
Driesch, T. Lipps)
návyk, dle G. W. Allporta integrované
systémy podmíněných reakcí či gene-
ralizované reakce na situace, kt. se

118

opakují a jsou si podobné; opakováním

získaný sklon k vykonávání urč. úkonu,
činnosti v dané situaci n. na daný pod-
nět; na rozdíl od dovednosti (viz), např.
chůze, je n. užší, více zautomatizován
(např. typ chůze charakterizující jedin-
ce); nemožnost uskutečnit n. vyvolává
nelibost; žádoucí n. usnadňují život
(ranní oblékání, používání příborů), ne-
žádoucí se obtížně odstraňují (mnoho-
mluvnost); stereotypnost n. je polárním
jevem k potřebě změny; behaviorismus
chápe návyk jako prostředím podmíně-
ný emoční reflex, W. James jako nejvý-
znamnější činitel soc. chování, J.
Dewey jako součást přizpůsobování, E.
L. Thorndike jako nejmenší jednotku
v učení; viz též habituace; někt. návyky
jsou kulturně historicky podmíněny
a mají formu např. obyčejů, tradic, kon-
vencí, n. dokonce závazné soc. normy,
tím se stávají prostředkem soc. konfor-
mity (viz)
nebezpečí, ohrožení skutečné či do-
mnělé, kt. vyvolává pocity strachu či
úzkosti; avšak u lidí i touha se mu po-
stavit, překonat ho; motiv mnoha vr-
cholných výkonů
necking, mazlení a erotické dotyky od
pasu nahoru; kdysi povolená zóna pro
dívku z "dobré rodiny"; viz též petting
nedonošenost, předčasný porod, bud'
před 250. dnem od oplodnění, n. s po-
rodní váhou plodu nižší než 250 g
nedoslýchavost, viz presbyakuze, hy-
pakuze
nefelopsychóza, dle S. G. Halla ata-
vistická záliba mužů dívat se do oblak
negace, popření, odmítání
negaholik, člověk, kt. má nutkavou po-
třebu být v opozici k druhým, kritizovat
druhé spíše než je chápat, odmítat je
spíše než s nimi spolupracovat, mento-
rovat spíše než s druhými debatovat
apod.; infantilita, deprivace, psychopa-
tie
negaholismus, potřeba, hlubinný po-
stoj člověka mít nepřítele, proti něčemu

bojovat, převádět tímto způsobem bez-

předmětnou úzkost na oblast předmět-
ného strachu, vyjádřit ji slovem n. či-
nem
negativismus, stav vzdoru vůči vše-
mu, co je na jedinci vyžadováno z oko-
lí; zákonité stadium v raném dětském
vývoji, v puberté pak zvláště vůči auto-
ritám; též jako projev duš. choroby,
např. schizofrenie, manie aj.; viz též si-
tuace životní náročné
negativismus mluvní, viz mutismus
selektivní
negociace, vyjednávání
negramotnost, neschopnost číst;
v Anglii schopnost číst na úrovni nižší
než je běžné v sedmi letech; viz též
gramotnost tunkční, semigramotnost
nechutenství, buá jako příznak chorob
zažívacího systému, horečky apod., n.
pramenící z výchovných chyb, reakce
na nucení do jídla; viz též anorexie
nejistota chorobná, nutkavé pochybo-
vání ústící v jednání nutkavé (viz)
neklid psychomotorický, zvýšení
psychomotorického tempa projevující
se stereotypními úkony a tiky v situa-
cích úzkosti a vnitřního napětí; též
u halucinací, bludů, delirií apod.
nekro-, mrtvý
nekrofágie, pojídání mrtvol
nekrofílie, sex. deviace; ukájení se na
mrtvolách; u E. Fromma jako protiklad
k činorodému tvůrčímu přístupu k živo-
tu
nekrofobie, chorobný strach z mrtvých
těl
nekromanie, chorobný zájem o mrtvo-
IY
nekropsie, posmrtné vyšetření, pitva
s cílem zjistit příčinu smrti; též autopsie
nekrosadismus, sex. deviace; mrza-
čení mrtvoly k dosažení sex. uspokoje-
ní
nemluvnost, vývoj. neschopnost uží-
vat mluvené řeči jako prostředku vzá-
jemného sdělování
nemoc (choroba), reakce organismu

119

na infekci, traumatizaci psychickou,

akutní či vleklou, na poruchu rovnová-
hy uvnitř organismu či mezi organis-
mem a prostředím; je třeba rozlišovat
nemoc (neuróza, psychóza, viz), kt.
má své příčiny, průběh a příp. uzdrave-
ní, a poruchu či defekt (oligofrenie,
psychopatie, viz), kt. je relativně stálá
a léčbou ovlivnitelná jen v omezené
míře; nemoci Ize dělit různě, např. na
fázické, probíhající v cyklech (např.
maniodepresivita, viz) a nefázické
(např. epilepsie, viz), n. na nemoci
spadající do tzv. malé psychiatrie (neu-
rózy, viz) a velké psychiatrie (psychó-
zy, viz), n. na nemoci funkční, bez org.
postižení CNS, a nemoci při org. posti-
žení CNS; za duš. nemoc je považo-
ván také alkoholismus a další drogové
závislosti (viz)
nemoc duševní, viz nemoc
nemoc manažerská (n. řídicích pra-
covníků), označení pro pokles výkon-
nosti jako důsledek dlouhodobého
psych. přepětí u mužů středního věku
v řídících funkcích; projevuje se po-
drážděností, popudlivostí, ochabující
iniciativou, depresívními náladami, po-
ruchami spánku, potence aj.; viz též
YUPPIES
nemocnost, viz morbidita
nemohoucnost, viz impotence
němota, viz mutismus
nenávist, hluboké, intenzívní emoce
vyjadřující zaujatost, nepřátelství
a vztek vůči jiné osobě, skupině či ob-
jektu; spojeno s potřebou škodit a pů-
sobit bolest a s pocitem radosti, když
k naplnění této potřeby dojde
neo-, novo-
neoanalýza, viz neopsychoanalýza
neobehaviorismus, navazuje na be-
haviorismus (viz) a modifikuje klasic-
kou formuli, že reakce je funkcí podně-
tu, vložením organismu jako intervenu-
jící proměnné, čili reakce, (chování), je
funkcí podnětu (podnětové situace)
a organismu (osobnosti); hlavní před-

stavitelé: C. L. Hull, E. C. Tolman, B. F.

Skinner
neodarwinismus, teorie A. Weismanna
z konce 19. stol. o nesmrtelné zárodeč-
né plazmě, o náhodném spojování
chromozómů, o jejich boji v pohlavní
buňce a nemožnosti dědit získané
vlastnosti
neofobie, chorobný strach z čehokoli
nového či neznámého; (zatímco lab.
kryse nová miska na žrádlo nevadí, di-
voká z ní několik dní nežere)
neofreudismus, viz neopsychoanalý-
za
neoglosie, vytváření umělé řeči, příp.
písma, na základě duš. choroby; para-
noa, schizofrenie, autismus
neologismus, slovní novotvar; a) ling-
visté, jaz. puristé, recesisté; b) chorob-
ná verbální produkce psychotiků
neomanie, chorobná záliba v novo-
tách, nadšení pro nové věci či nové
myšlenky
neomarginalismus, popření "klasic-
kých" vztahů mezi hodnotou, nadhod-
notou a mezním užitkem rakouskou
psychologicky orientovanou ekonomic-
kou školou (F. A. von Hayek aj.)
neonatáĺní, novorozenecký
neopsychoanalýza (neoanalýza, ne-
ofreudismus), psychoanalýza, kt. od-
mítá instinktivní a biol. základy klasické
psychoanal. a hledá zdroj konfliktů
v soc. sféře, v raných dětských zážit-
cích i ve střetu jedince s požadavky
kultury; většinou zůstává při metodě
volných asociací; hlavní představitelé:
H. S. Sullivan, K. Horneyová, E.
Fromm, H. Schultz-Hencke
neovitalismus, dle H. Driesche pře-
svědčení o působnosti účelné, vitální
síly ve vývoji; obnovení Aristotelovy te-
leologie; víra, že organismus směřuje
k cíli, kt. existuje mimo empirické pod-
mínky
neplodnost (sterilita), neschopnost
jedinců mít potomstvo; viz též manžel-
ství neplodné

120

nepozornost, fyziologicky snížená

schopnost n. neschopnost vytvoření
ohniska optimální vzrušivosti při sou-
časném útlumu ostatní části kůry moz-
kové; viz též poruchy pozornosti
nepříčetnost, stav, kdy osoba pro duš.
poruchu v době spáchání trestného či-
nu nemohla rozpoznat jeho nebezpeč-
nost pro okolí n. ovládnout své jednání;
k přiznání nepříčetnosti stačí ztráta jen
jedné z obou schopností, tj. poznávací
n. ovládací; vždy otázka znaleckého
posudku; neuznává se, pokud byl stav
způsoben vlastním přičiněním pachate-
le, např. požitím alkoholu
nepřizpůsobivost, viz maladaptace,
maladjustace
neronismus, sex. deviace, viz sadis-
mus
nerozhodnost, postoj, ve větší intenzi-
tě patologický, kdy jedinec není scho-
pen zvolit mezi dvěma alternativami;
bud' trvalý rys osobnosti, n. podklad
neurotické ambivalence (viz)
nervismus, starší teorie přeceňující
funkci a možnosti nervové soustavy
nervozita, laický název pro mírné
psych. podráždění, indispozici, krátko-
dobý výskyt příznaků charakteristic-
kých pro neurastenii (viz); nejde
o psych. onemocnění
nervstvo, viz systém nervový
nesmrtelnost, touha člověka překonat
omezenost lidského života, kterou si
jako jediný z tvorů uvědomuje; prapod-
stata všech náboženstvi a filosofii;
snad nejsilněji vyjádřené v existencia-
lismu zal. na snaze překonat úzkost
vyvěrající z vědomí "nicoty bytí"
nespavost (insomnie, agrypnie), bud'
nesnadné dlouhé usínání, n. předčas-
né probouzení s následným nespaním;
nejčastěji dílčí symptom neurastenické-
ho syndromu, na rozdíl od nespavosti
psychotiků, kt. nevadí a necítí z ní úna-
vu; nepravá n. způsobována okolnost-
mi (hluk, somatická nemoc aj.)
nestabilita, viz labilita
netečnost, viz apatie
neuralgie, bolest vzniklá v oblasti urč.
nervů, většinou záchvatovitého charak-
teru, někdy s psychotraumatizujícím
účinkem
neurální, vztahující se k nervům a neu-
ronům
neurastenie, nervová slabost; druh
neurózy, tzv. aktuální, vegetativní,
char. snadnou únavností, dráždivostí,
bolestmi hlavy, nespavostí, poruchami
soustředění, depresívní náladou; viz
též labilita vegetativní, dyslálie
neuritida, zánět nervu (mononeuritida)
n. nervů (polyneuritida); projevuje se
slabými obrnami, poruchami citlivosti,
bolestivostí; příčiny infekční, toxické,
avitaminozní; viz též psychóza Korsa-
kova
neuro-, předpona významově se vzta-
hující k nervu, neuronu, nervové tkáni
aj.
neurofarmakologie, studium látek, kt.
jsou v interakci s nervovým systémem;
specifickým oborem n. je psychofarma-
kologie (viz)
neurofyziologie, obor zabývající se
činností nervového systému a činností
mozku jako integrované soustavy; zákl.
zákonitosti nervové činnosti, zvláště
mozkové kůry, zkoumal I. P. Pavlov-
formuloval zákl. vztahy mezi podráždě-
ním a útlumem a vznik a účel podmíně-
ného reflexu; v současné době se n.
zaměřuje na rozluštění mechanismů,
především chemických, kt. nervový
systém při své činnosti používá
neurogenní, nervového původu
neurogram, méně častý výraz pro en-
gram (viz)
neurologie, lékař. obor zabývající se
studiem nervových nemocí
neuron, nervová buňka; zákl. anatom.
a funkční jednotka nervového systému;
skládá se z těla buňky, z kratších vý-
běžků - dendritů, a delších výběžků-
neuritů
neuropatie, nepřesný termín označují-

121

cí zpravidla konstituční náchylnost

k neurózám a k vegetativní labilitě
neuropsychologie, nauka o mozko-
vých základech psych. činnosti člověka
za pomoci psychol. metod; soustřed'uje
se zvláště na klinické vyšetřování a ex-
per. výzkumy poruch chování, kt. vzni-
kají org. poškozením mozku
neuroticismus, dimenze osobnosti
char. přibližně klinickým obrazem neu-
rastenie (viz); tento faktor je součástí
řady osobnostních testů, např. u H. J.
Eysencka, R. B. Cattella aj.
neuróza, funkční nervové onemocnění
bez org. nálezu; funkční proto, že ne-
jde o org. poškození CNS, ani změny
v metabolismu, a pokud se taková od-
chylka najde, je výsledkem (např. stre-
su), nikoli příčinou neurózy; příčiny
jsou psychogenn ; tzn. nějčastěji chyb-
né soc. učení v děství, konfliktní inter-
personální vztahy v okolí dítěte a vytvo-
ření neadaptabilních způsobů chování
na zátěžové situace a jejich odraz
v dospělosti; tato maladaptace je spo-
jena se zkresleným obrazem sebe sa-
ma, svého sebehodnocení a nevhod-
nou hierarchií hodnot; jde o nemoc re-
verzibilní, léčitelnou psychoter.; tradič-
ně bývají n. děleny na: hysterii,
neurastenii a psychastenii (viz jednotl.
hesla), a v literatuře se vyskytují i další
kategorie n. (viz dále); tendence nahra-
zovat tyto nosologické jednotky syn-
dromy neurastenickými, psychastenic-
kými, hysterickými
neuróza aktuální, souhrnný název pro
n. s převahou vegetativních příznaků;
jejich příčinou je silné afektivní vzruše-
ní, úlek, strach, např. při katastrofě, ne-
hodě, ohrožení života, náhlé separaci
dítěte od matky aj.; projevují se zrych-
lením tepu, třesem a dalšími vegetativ-
ními symptomy; dle S. Freuda příčina
leží v přítomnosti, nikoli v dětství
neuróza anxiózní (úzkostná), příči-
nou je nadměrně vystupňovaný n.
dlouhodobě trvající pocit úzkosti a stra-

chu neodpovídající život. situaci ne-

mocného a vyvěrající z emoční nevy-
zrálosti n. nechuti aktivně řešit osobní
problémy; projevuje se sníženou vý-
konností a pozorností, zhoršeným za-
pamatováním, neschopností relaxovat,
nepokojem, neklidem, nechutenstvím
a dalšími vegetativními projevy
neuróza depresívní, vyvolána nepříz-
nivou život. situací n. tragickou událos-
tí, přičemž projevy smutku jsou neú-
měrně silné n. dlouhotrvající; projevuje
se skleslostí, pláčem, sebeobviňová-
ním, ztrátou chuti do života až sebevra-
žednými myšlenkami
neuróza dětská, psychoanal. vysvět-
lení, že nezvládnutí oidipovského kom-
plexu (viz) v raném dětství má za ná-
sledek neurózu, kt. bud' sama zmizí.ko-
lem 5. roku věku, někdy přetrvává i ve
školním věku n. se znovu objeví v pu-
bertě, v adolescenci n. v dospělosti
neuróza experimentální, dle I. P.
Pavlova; tzv. stržení VNČ při střetnutí
dvou protichůdných podmíněných re-
flexů, většinou při neschopnosti diskri-
minovat dva velmi podobné podněty
(kruh a elipsa, výška dvou sousedních
tónů); později dále rozpracována beha-
vioristy (J. H. Masserman, J. Wolpe
aj.); bylo zjištěno, že u člověka může
být výsledkem vadného učení, spole-
čensky determinována, vyvolána sa-
motnou neurotickou tendencí jedince
neuróza fobická, char. intenzívním
strachem z urč. předmětu n. situace;
jde o strach neodůvodněný, nelze jej
odstranit rozumovými argumenty, pře-
svědčováním ani náhledem pacienta,
kt. si uvědomuje, že jde o strach ne-
vhodný, nesmyslný či směšný; projevu-
je se ochablou aktivitou, únavností, po-
cením, pocity na zvracení, třesem, oče-
káváním vlastního selhání, např. při
zkoušce, sex. styku, soc. kontaktu aj.;
v behaviorální psychol. předpokládá-
no, že jde o přesun strachu z pův. jiné-
ho předmětu či situace na náhradní ob-

122

jekt; je popsáno přes 200 fobií; viz fo-

bie
neuróza charakterová, v psychoanal.
char. abnormalitou dimenzí osobnosti,
především ve složkách charakteru,
projevuje se impulsívním či kompulsív-
ním chováním; odpovídá zhruba pojmu
psychopatie (viz), nyní se pojem n. ch.
používá pro jedince delinkventní, asoci-
ální
neuróza infantilní, termín S. Freuda;
vzniká v dětství potlačováním projevů
id (viz); projevuje se syndromy: sexuál-
ním, hysterickým, anankastickým, úz-
kostným
neuróza kompenzační, přehnaná,
neurotická potřeba úspěchu, vyniknutí,
touha po slávě, motivovaná strachem
z neschopnosti či nezvládnutí potlačo-
vané agresivity
neuróza narcistická, dle S. Freuda
char. zaměřením libida na svou osobu,
přeceňováním sebe sama, odtržením
afektivních vztahů k okolí; často řazeno
pod pojem osobnost charakteropatic-
ká; viz n. charakterová, fobie
neuróza nedělní, termín pro neurotic-
kodepresívní symptomatologii projevu-
jící se ve dnech pracovního volna, svát-
ku, pocity opuštěnosti, samoty, nedo-
statku soc. kontaktu aj.
neuróza noogenní, termín V. E.
Frankla pro neurotické selhání jako ná-
sledek existencionální frustrace, nena-
plnění touhy po smyslu života; projevu-
je se pochybováním o hodnotě bytí, de-
presemi, suicidálními tendencemi; pod
pojem neuróza noogenní je řazena i n.
nedělní (viz); terapeutický přístup zal.
na nalezení smyslu života uskutečňo-
váním hodnot nazývá V. E. Frankl lo-
goterapií (viz)
neuróza obsedantní (nutkavá, anan-
kastická), projevuje se tendencí k ob-
jektivně bezúčelnému, vtíravému myš-
lení, chování či jednání, rituálům apod.;
při snaze nemocného potlačit tyto ten-
dence vznikají nepříjemné pocity, silná

úzkost, pocity viny, trestu a odplaty;

možnou příčinou afektivní ambivalence
(viz); v psychoanal. vysvětlována re-
gresí do stadia vývoje análního (viz);
nemocný se jeví jako nepřizpůsobivý,
rigidní, pedantický
neuróza přenosová, znamená přene-
sení infantilních přání a vztahů vůči otci
či matce do vztahu k terapeutovi; šířeji
přenášení emočních vztahů a zkuše-
ností z minulosti do vztahů součas-
ných, nejen z dětství, nejen vůči rodi-
čům a nejen k terapeutovi
neuróza řeči, výslednice působení
duš. úrazu akutního či chronického na
disponovaného jedince; řadí se sem
koktavost, breptavost, mutismus aj.
neuróza sexuální, zast. termín pro po-
ruchy potence, masturbaci, trigiditu aj.
neuróza situační, dle K. Horneyové
okamžitá porucha adaptace v tíživé si-
tuaci projevující se výskytem neneuro-
tické symptomatologie
neuróza sociální, souhrnný název pro
n. rentovou (nadsazování následků
úrazu pro získání vyššího důchodu), n.
ze soc. vzestupu či soc. sestupu pro-
vázená úzkostí ze selhání, pocity viny,
špatným svědomím aj.
neuróza srdeční, viz astenie neurocir-
kulační
neuróza úzkostná, viz n. anxiózní
neuróza válečná, n. projevující se
v bojovém zázemí po duš. traumatu
z nebezpečné bojové situace, po smrti
kamaráda aj. pocity úzkosti apod.
neuróza vegetativní, viz n. aktuální
neuróza žaludeční, hovor. označení
pro astenii neurodigestivní (viz)
neutralita, v psychoanal. pojem vyjad-
řující postoj psychoanalytika k pacien-
tovi: respektování pacientovy individua-
lity, jeho volby pro nalezení vlastní ces-
ty k seberealizaci
neutralizace, v psychoanal. odklon,
sublimace, neutralizace pudové ener-
gie z id na ego; jde vlastně o techniku
potlačení

123

nevědomí, již v předfreudovské éře

pojem pro tu část vzpomínek a zážitků,
kt. si jedinec neuvědomuje; jde o ter-
mín označující neuvědomované oblasti
psych. života; psychické a uvědomělé
nelze ztotožnit
nevědomí kolektivní, termín C. G.
Junga pro nevědomí, z něhož vznikají
archetypy (viz), projevující se ve snech,
na rozdíl od n. individuálního zahrnují-
cího zapomenuté a potlačené objekty,
procesy a pudy
nevidomý, člověk postižený ztrátou
zraku
nevus, viz smaha
nezávislost názorová, složka škály
radikalismus - konzervatismus v někt.
psychol. testech (R. B. Cattell, J. P.
Guilford)
nezávislost úsudku, schopnost vlast-
ního stanoviska v situaci skupinového
nátlaku
nezralost emoční, neschopnost vytvá-
řet adekvátní emoční vztahy, odepřít si
lákavé osobní potěšení i za cenu trestu
či nesplnění déledobějšího cíle, ne-
schopnost projevovat se otevřeně, lás-
kou, ale i nepřátelstvím
nezralost psychická, neukončený vý-
voj zákl. psych. funkcí a dimenzí osob-
nosti, především v oblasti rozumové,
formálních logických operací, v úzké
vazbě na rozvoj pojmů a problémové
učení
nezralost sociální, neukončený pro-
ces socializace, nedostatek odpověd-
nosti v soc. vztazích, neschopnost zau-
jímat odpovídající soc. role
nicota, nejčastěji chápáno jako nebytí,
opak bytí člověka, věci
nihilismus, záporný postoj, odmítání
všech hodnot okolního světa; též klam-
ná představa, že zmizela realita a vše
se odehrává v neskutečnu; schizofre-
nie, paranoa
nika, objevení nové oblasti uvnitř dosa-
vadního život. prostoru, v níž nějaký
druh n. rasa nalézá lepší vyhlídky na

existenci; domestikace (viz) je proce-

sem vzniku ekologické niky vytvořené
lidskou kulturou
nikotin, podle J. Nicota, kt. přivezl ta-
bák do Francie v 16. stol.; jedovatý al-
kaloid přítomný v tabákových listech;
v malých dávkách snižuje úzkost, a tím
podporuje psych. činnost; ve vyšších
dávkách postřik proti hmyzu
nobilita, bohatá, privilegovaná vrstva
občanů ve starověkém Římě
noblesa, vznešenost, uhlazenost, jem-
nost
noctifobie (noktifobie, nyktofobie),
chorobný strach z noci, tmy a ticha
nomádismus (poriomanie), chorobná
potřeba měnit často bydliště
nominalismus, středověký filos.
směr; tvrzení, že v realitě existují jen
jednotl. konkrétní věci a slova, pojmy
existují pouze v mysli člověka a vyjad-
řují jen podstatné obecné vlastnosti
předmětu (viz břitva Occamova); toto
přesvědčení zdůrazňovalo úlohu myš-
lení v osobnosti člověka; vedlo k po-
zdějšímu empirismu (viz)
nomo-, předpona vyjadřující vztah
k zákonům
norma, pravidlo n. předpis, kt. má zá-
vaznou platnost jako kritérium pro po-
souzení urč. jevu
norma antiterapeutická, termín S.
Kratochvíla; iatropatogenní (viz) brzda
skupinové psychoter. ; např. zdrcující
kritika, tabuizace sexu, přehnaný exhi-
bicionismus, pochlebování aj.
norma etická, směrnice; soubor pravi-
del pro chování v urč. soc. situaci; viz
též morálka
norma funkční, činnost přístoje, orgá-
nu; v med. např. fyziologie
norma klinická, dg. zdraví a nemoci
na podkladě objektivní a subjektivní
symptomatologie
normalita, v psychiatr. viz zdraví duš.;
zjišt'ována: a) subjektivně (vlastním
odhadem jedince), b) sociálně (názo-
rem soc. okolí), c) psychiatr. dg. (pří-

124

tomnosVnepřítomnost psychopatol.
symptomů), d) statisticky (kvantitativní
odchylkou od statistické normy), e)
funkčně (podle projevů, jednání člově-
ka v dané situaci); v současnosti též
snahy detinovat normalitu systémově,
kyberneticky, počítačově
normálnost, norma ideální, resp. vy-
toužený cíl
norma mravní, viz morálka
norma parciální (částečná), v psy-
chol. většinou norma pro urč. část po-
pulace, pro niž je standardizován psy-
chol. test
norma psychická, stanovení odchylek
od kritérií duš. zdraví (viz)
norma psychologická, viz n. parciál-
ní; též průměrné hodnoty pro různé
druhy výkonů jako základ pro posuzo-
vání výkonů jednotlivců; každé psy-
chol. měření bez možnosti srovnání
s normou ztrácí na ceně
norma sociální, společensky závazný
způsob chování příslušníků urč. skupi-
ny; dodržování normy preferováno
a posilováno, nedodržování sankciono-
váno a tlumeno; bývají děleny na nor-
my kodifikované (vyjádřené), subsi-
stentní (nejsou přesně vyjádřeny, dány
tradicí aj.) a další
norma statistická, nejčastěji odchylka
od průměru
noso-, nemoc, onemocnění
nosofobie, chorobný strach z nemocí
a jejich následků
nosologie, nauka o chorobách
nosomanie, zast. termín pro klamné
přesvědčení člověka o tom, že je ne-
mocen, že trpí nějakou chorobou
nostalgie, teskná touha po něčem,
nejčastěji po domově, provázená de-
presívní náladou, ztrátou výkonnosti,
chuti k jídlu, nespavostí apod.
notorický, trvalý, stálý; pro svou pejo-
rativnost vyřazen ze současné psychol.
a psychiatr. terminologie (zvlášY ne-
vhodný u alkoholismu)
novopozitivismus, filos. škola zabý-
vající se mimo jiné kritikou vědeckého
jazyka a vědeckého poznání vůbec,
přicházející z tzv. Vídeňského kruhu
v 1. pol. 20. stol. (R. Carnap, O.
Neurath, H. Reichenbach aj.)
novorozenec, dítě od narození do 28.
dne života
novotomismus, filos. škola navazující
na T. Akvinského, zal. na víře v Boha
a na souladu víry s rozumem
nuda, duš. stav podmíněný monotón-
ností podnětů, projevující se omrzelos-
tí, pocity zbytečnosti, nezajímavosti,
nespokojenosti, vynucenou pasivitou,
ztraceným časem, oslabením pozor-
nosti, pocity únavy, depresívními nála-
dami
nudismus, ekologie těla, pěstování
nahoty z důvodů zdravotních i estetic-
kých, kult těla; jako patologie ve spoje-
ní s exhibicionismem či voyeurstvím
(viz)
nudofobie, chorobný strach, rozpaky
z nahoty
nudomanie, chorobná touha chodit
nahý
nutkání (vtíravost, anankasmus,
kompulze, obsese), projev obsedant-
ně kompulzívní neurózy, příp. anankas-
tické psychopatie
nyktofílie, viz skotofílie
nyktofobie, viz skotofobie
nymfolepsie, chorobné vzrušení, exal-
tace, extáze
nymfomanie (andromanie, hystero-
manie, metromanie), druh erotomanie
(viz); nadměrná nenasytná sex. potře-
ba ženy; opak frigidita (viz)

obava, pocit neklidu vyplývající z rozu-

mové kalkulace, citový stav nemá větší
afektivní odezvu a min. vegetativní do-
provod
obět', součást rituálu, snaha získat vý-
hodu věnováním obětiny (plodiny, věci,

125

zvíře, člověk) mocným božstvům;

označováno za první úplatky v historii
obezita, viz otylost
objektivace, stadium duš. vývoje,
v němž se psychika zaměřuje od Já
k ne-Já, k předmětům vnějšího světa,
na rozdíl od předchozího období egois-
tického
objektivní, striktně to, co existuje ne-
závisle na našem vědomí; volněji to, co
je nestranné, nepředpojaté, kde existu-
je shoda mezi více posuzovateli, pozo-
rovateli
obliviscence, zast. termín pro ztrátu
ínformace z paměti; termín se dnes ně-
kdy oživuje jako příhodný protiklad po-
jmu reminiscence
oblomovština, typ chování dle Gonča-
rovova hrdiny vyznačující se lenivostí,
pohodlností, ztrátou smyslu života
oblouk reflexní, je tvořen neurony, ji-
miž probíhá reflex (viz); nejjednodušší
oblouk je tvořen dvěma neurony
obluzenost, zmatenost provázená ne-
klidem a poruchami myšlení; při vyso-
kých horečkách, intoxikaci, úžehu
obnažování, z důvodů ekonomicko-
erotických: striptýz; z dalších důvodů
viz exhibicionismus, nudismus
obnubilace, mrákotaný stav trvající mi-
nuty až dny; na období jeho trvání ztrá-
ta paměti; u epilepsie, hysterie, opilosti
obojetnictví, viz hermafroditismus
obrácení proti sobě, v psychoanal.
obranný mechanismus, útok libida proti
vlastnímu Já, nejčastěji jako uvolnění
agresivity, v extrémním případě sebe-
vražda
obrana, viz mechanismy obranné ega
obrana percepční, chyby ve vnímání,
delší n. nesprávné vnímání podnětů, kt.
mají pro jedince zápornou hodnotu
obraz dvojznačný (víceznačný),
možnost vnímat tvar či obsah obrazu
více způsoby; jedinec dává přednost
vjemu podle dříve výrazněji vypracova-
ných korových spojů; podstata projekč-
ních testů (viz)

obraz osobnosti psychologický,

schopnosti, temperament, znalosti, do-
vednosti a návyky, úroveň vývoje
psych. funkcí a jejich vzájemné sepětí,
emocionální a volní rysy, individuální
potřeby, motivy, sklony a záliby, světo-
vý názor a ideály, sebeuvědomování
a vlastnosti skládající charakter
obrazotvornost, imaginace, fantazie
(viz); rozlišována od fantazie jako
schopnost tvorby obrazů, představ či
idejí využitelných v praktické činnosti
člověka
obrazotvornost reprodukující, vytvá-
ření představ na základě slovního popi-
su, textu, náčrtu, schématu apod.
obrazotvornost tvůrčí, vytváření úpl-
ně nových, originálních obrazů na zá-
kladě spojování představ či různých je-
jích částí dříve získaných
obraz perseverační, neúmyslné utk-
vělé obrazy přetrvávající ve vědomí ob-
vykle po vnímání, kt. mělo silný emoci-
onální účinek
obraz reverzibilní, vzniká u o. dvoj-
značných i víceznačných střídáním
vzruchu a útlumu v kůře mozkové stří-
dáním pozornosti
obřízka, odříznutí předkožky (circumci-
ze), z rituálních či hygienických důvo-
dů; v Egyptě 4000 př. n. I.; dnes z oba-
vy před rakovinou, v USA na 2/3 chlap-
ců, ale jen několik procent v Británii;
podmíněno kulturně, ale též systémem
zdravotního pojištění apod.; existuje
též ženská varianta (excize), odstraně-
ní klitorisu
obscénní, oplzlý, necudný, neslušný
observace, viz pozorování
obsese, viz nutkání, jednání nutkavé,
myšlení vtíravé
obsolentní, zastaralý, sešlý, stárnoucí
obstinace, vzdorovitost, umíněnost,
zarputilost
obstrukce, překážka, zábrana, neprů-
chodnost, např. střeva
obyčej, ustálená a sankcionovaná pra-
vidla jednání lidí daná tradicí; Ize dělit

126

na zvyky, kt. působí spontánně a ne-

jsou hierarchizované, a mravy, skláda-
jící hierarchizovaný kodex, jehož soc.
vliv a kontrola se projevuje silněji a nut-
kavěji; někdy též synon. pro ceremo-
niál, rituál
očekávání, viz anticipace; psychol.
též výskyt vegetativních příznaků, ne-
klidu a úzkosti při obavách z negativní-
ho jevu, např. selhání před zkouškou,
vystoupením (viz tréma); může vyústit
v neurózu
Od, výraz K. Reichenbacha a G. T.
Fechnera pro jakousi sílu, magnetické
fluidum vyzařované člověkem
odcizení, psychol. doprovod všech
psychopatol. obranných mechanismů
osobnosti vůči nepřijatelným podnětům
vnějšího či vnitřního světa jedince pro-
jevující se pocity osamocení, nudy,
zoufalství, vzdalování se od sebe sama
i konstruktivních zdrojů svého okolí; též
jako rozdíl mezi aspiracemi (viz)
a možnostmi jejich dosažení
odčinění, obranný mechanismus vůči
myšlence n. činu, kt. budí pocit viny,
např. mytí rukou ponského Piláta, Lady
Macbethové apod.; snaha odčinit zlé,
napravit nesprávné jednání
oddálení, urč. forma frustrace (viz);
dosažitelný cíl je oddalován; ve výcho-
vě technika "až", např. posilování vol-
ních vlastností metodou perspektivních
linií
odezírání, dovednost neslyšících z po-
hybů úst mluvícího pochopit smysl mlu-
vené řeči
odměna, kladný podnět nebo konfigu-
race podnětů, situace schopná vyvolat
libost nebo uspokojit potřebu
odměna a trest, nejpoužívanější a nej-
starší prostředky výchovy či modifikace
chování; odměňované reakce, činnosti
se posilují, a proto se vyskytují častěji,
trestané slábnou, v někt. případech se
však fixují (např. trest jako jediná po-
zornost věnovaná deprivovanému dítě-
ti), neodměňované vyhasínají

odmítnutí, obranný mechanismus, kdy

jedinec z obavy ze selhání apod. odmí-
tá pro něj lákavý cíl (kyselé hrozny)
odolnost, schopnost vyrovnávat se
s život. situacemi společensky přimě-
řeně, bez patol. rakcí; úroveň o. závisí
na vrozených vlastnostech, věku (např.
malá zranitelnost dětí přetrvávající až
do puberty), život. zkušenostech,
zvláště na nejranějších vztazích rodičů
k dítěti (odmítání, přehnaná péče, am-
bivalence), na získaných postojích
k sobě (nadměrná aspirace, přehnané
sebevědomí), na současném stavu or-
ganismu (nemoc aj.)
odontofobie, strach ze zubů či zubařů
odosobnění, viz depersonalizace
odpočinek aktivní, mozková kůra není
při činnosti zatěžována rovnoměrně,
ale pracuje jako systém okrsků a pro-
jekčních oblastí, kt. se unaví dříve než
oblasti nezatížen , proto principem ak-
tivního odpočinku je vystřídání mozko-
vých projekčních oblastí; zvlášt' účinné,
je-li práce střídána činností, kt. člověka
těší, přináší emocionální uvolnění
odpor, nechut' pacienta pokračovat
v léčbé v okamžiku, kdy momentálně
nevýhody ze zapojení se do psychoter.
převyšují nad výhodami; projevuje se
jako delší odmlky, neschopnost produ-
kovat představy, myšlení v kruhu, ná-
hlé změny témat, nechut' přijímat inter-
pretace, pozdní příchody či vyhýbání
se psychoter. aj.; dle většiny autorů
podstatná část psychoter. práce spočí-
vá v analýze odporu
odpověd', viz reakce
odpovědnost (zodpovědnost), poho-
tovost jednat podle požadavků a no-
rem, mající charakter povinnosti; úzce
souvisí se soustavou přesvědčení
a hodnot jedince
odraz, ontologicky obecná vlastnost
hmoty, sociol. vzájemné působení pří-
rody a společnosti, psychol. zobrazení
reality v lidském vědomí a poznání
odraz předbíhající, schopnost orga-

127

nismu připravit se k reakci na události

ještě před jejich působením, a to na zá-
kladě odrazu události A působící jako
první v řadě událostí, kde událost D je
poslední; dle P. K. Anochina jde o zákl.
formy přizpůsobení živé hmoty v pro-
storově časové struktuře neorganické-
ho světa, ve kt. posloupnost a opako-
vatelnost jsou zákl. časovými paramet-
ry; univerzální jev života jako základ
přizpůsobivého chování živých organis-
mů
odraz psychický, na rozdíl od o. fyzic-
kého a fyziol. jde o psychol. kategorii-
odrážení vlastností objektivní skuteč-
nosti v jejich spojení a vztazích; funkce
mozku
odreagování, termín používaný v psy-
choanal. pro uvolnění potlačených
emocí, podvědomých komplexů opět-
ným prožitím původního zážitku, na
rozdíl od vědomého pozvolného odez-
nívání afektů; užíváno též jako přesun
agrese (např. u dětí na hračky, u do-
spělých četba napínavé literatury, sle-
dování dobrodružných filmů, sportov-
ních zápasů)
odynofobie, chorobný strach z bolesti
ofidiofobie, chorobný strach ze zmij
hadů
ofresiofobie, chorobný strach z pachu
a vůní
ofresiolagnie, chorobná touha po vů-
ních a pachách
ochlofobie, strach z davu a přelidně-
ných míst
ochrana, v etologii dělena: stálá po-
zornost věnovaná okolí, dále útěk,
úkryt či stavění se mrtvým, a konečně
fyzická sebeobrana; u skupinově žijí-
cích či teritoriálních zvířat o. účelně or-
ganizována (výstražné signály zvuko-
vé, pachové aj.)
okénko, stav krátkodobé duš. nepří-
tomnosti u epileptického záchvatu (viz)
typu petit mal
oklofobie, chorobný strach z davu
okluze, překážka, blok

okolí, prostředí; podněty, situace či sí-

ly, kt. dopadají a ovlivňují lidi z vnějšku;
v psyehoter. emočně podporující pro-
středí, kt. umožňuje překonat plachost,
úzkost, dává možnost jednat a mluvit,
aniž by to bylo odsuzováno a trestáno
okultismus, viz psychotronika
olfaktorický, čichový
oligo-, malý n. málo
oligofrenie, slabomyslnost; intelektová
porucha dědičná (primární) n. jako dů-
sledek organického poškození mozkové
tkáně, a to již před početím či během
embryonálního vývoje, např. ozářením
vajíčka, spermie n. embrya rentgenový-
mi paprsky n. krvácením, záněty, infekcí
matky běhěm těhotenství, neslučitelností
Rh faktorů, či v průběhu porodu mecha-
nickým poškozením mozkové tkáně, ne-
dostatkem kyslíku; může být též získaná
v prvních dvou letech života; je trvalá,
nejvýrazněji se projevuje oslabením duš.
funkcí v intelektové oblasti; podle stupně
snížení intelektu se dělí na debilitu (Ize
dosáhnout inteligence desetiletého dítě-
te, IQ 52 - 67, neschopnost samostatné
činnosti, možnost docházky do zvláštní
školy), imbecilitu (Ize dosáhnout int.
šestiletého dítěte, IQ 36 - 51, naprostá
negramotnost, těžší porucha vhodná pro
ústavní umístění), idiocii (Ize dosáhnout
int. dvouletého dítěte, u prosté i. IQ 20-
35, u těžké i. pod 20, neschopnost mlu-
vit ani rozumět řeči, nutná ústavní péče);
projevována snaha nahradit výrazem
mentální retardace či mentální deficit; je
třeba odlišovat od slaboduchosti (mírná
duš. zaostalost, IQ 68 - 85) a od výchov-
né zanedbanosti
oligofrenopedagogika, nauka o vý-
chově a vzdělávání slabomyslných je-
dinců; termín užívaný v defektologii
oligolagie, malá zásoba slov, nedosta-
tečný slovník
ombrofobie, chorobný strach z bouřky
a průtrže mračen
omfalomancie, věštění z tvaru pupku
či pupeční šňůry novorozence

128

ommatofobie, chorobný strach z po-

hledu očí
omnipotence, všemocnost; přesvěd-
čení, že přání může vyvolat výsledek;
charakteristické myšlení v raném dět-
ství, u lidí primitivních, pověrčivých
a psych. chorob provázených bludy
omyl, nesprávné přesvědčení zal. na
chybě v úsudku, nepřesném vjernu,
nesprávné vzpomínce apod.; o. Ize na-
pravit, když je dokázána chyba, ne-
správnost
onanie (masturbace, ipsace, sebeu-
kájení, samohana), sex. ukájení hrou
s vlastním genitálem; obvyklé mezi3
až 5 lety a v pubertě, končí se začát-
kem pohlavního styku; podle biblické
postavy Onana
oneirický, týkající se snů či snění (viz/
oneirofrenie, stav podobný snění,
s někt. rysy lehčí schizofrenie
onemocnění záchvatovitá, souborné
označení pro epilepsii, afektivní zá-
chvaty, zvláště u dětí, a záchvaty mig-
rén, při těžší hysterii
oniomanie, nutkavá potřeba nakupo-
vat bez ohledu na důsledky
onko- (onco-), nádor, otok
O no, viz id
onomatofobie, chorobný strach ze
slyšení někt. jmen, slov
onomatolalie, chorobné nutkání stále
opakovat slova
onomatomanie, nutkavý zájem o slo-
va a jména; příznak nutkavé neurózy;
dle T. Ribota druh fixní ideje
onomatoximie, chorobný úbytek slov
při org. poruše řeči
onto-, existence, bytí
ontogeneze, individuální vývoj počína-
je oplozením vajíčka až do smrti jedin-
ce; v psychol. proces psych. vývo e
člověka
ontogeneze psychiky, vývoj p. od na-
rození do konce života člověka; u někt.
autorů vč. nitroděložního života, počí-
naje 7. měsícem
opar (herpes), infekční virové one-
mocnění projevující se výskytem boles-
tivých puchýřků na kůži či sliznicích
(nos, ústa, genitálie); dnes považováno
za onemocnění vznikající i z příčin psy-
chogenních
operace, metodicky provedený
a ukončený výkon, postup tvořící rela-
tivně uzavřenou fázi činnosti; v psy-
chol. často jako prostředek k dosažení
cíle při zdůraznění aktivity jedince;
v pojetí J. Piageta stav zvnitřněného
jednání přítomného ve všech formách
řečového myšlení, jakoby pokračování
činnosti uvnitř; jde o způsob, kt. se pro-
vádí činnost, o. neurčuje cíl, ale pod-
mínky za kt. se Ize k cíli dostat
operace abstraktní (formální, výro-
ková), myšlenková činnost jedince
používaná při formálně logickém usu-
zování, tzv. abstraktním myšlením; dle
J. Piageta považována za nejvyšší tor-
mu rovnováhy mezi asimilací (viz)
a akomodací (viz); u člověka začíná od
11 až 12 let
operace konkrétní, činnost jedince
prováděná v představě; dle J. Piageta
jde o manipulaci s předměty v předsta-
vě, o interiorizované materiální činnosti
týkající se přímo předmětů, kt. subjekt
vnímá, n. si je představuje; předchází
operacím abstraktním
operace myšlenková, vnějškově ne-
zjistitelný psych. proces, jehož podsta-
tou je práce s informacemi (představa-
mi, pojmy, symboly, obrazy), psych.
obsahy, a jejichž výsledkem je pocho-
pení vztahů n. řešení problému; jedno-
tl. operace se dělí na analýzu, srovná-
vání, rozlišování, abstrakci, generaliza-
ci, třídění; viz též operace formální J.
Piageta
operacionalismus, metodologický směr
zal. P. W. Bridgemanem; požaduje, aby
objektivní vědecké poznání bylo zal. na
měření jako kontrolovatelné a kdykoli
opakovatelné operaci; psychol. varian-
tou o. je behaviorismus (viz), z neobeha-
vioristů zastánce B. F. Skinner

129

operantní, jakékoli chování organismu,

kt. může být popsáno prostřednictvím
jeho působení na okolí; klíčový pojem
behaviorismu (viz); viz též podmiňová-
ní operantní
opice antropoidní, lidoopi: orangutan,
gorila, šimpanz
opilost, přechodný stav intoxikace al-
koholem; závisí na množství požitého
alkoholu a míře tolerance intoxikované-
ho jedince; psych. přiznaky: euforická
nálada, zvýšená družnost, potřeba ko-
munikace, snížená kritičnost, později
ztlumená psychika, depresívní nálada
apod. ; vegetativni přiznaky: zrychlen í
pulsu, rozšíření kožních cév; motorické
přiznaky: porucha koordinace
opilost komplikovaná, stupeň mezi
opilostí prostou a patickou (chorobnou),
projevuje se explozívní podrážděností,
poklesem sebeovládání a mohutným
afektem zcela nepřiměřeným podnětu;
jako následek org. poškození mozku,
u explozívních psychopatů apod.
opilost patická (chorobná), vyskytuje
se vzácně; nezávisí na množství poži-
tého alkoholu; jde o urč. idiosynkratic-
kou reakci na alkohol; trvá několik ho-
din, plná amnézie, končí náhlou ochab-
lostí a spánkem; jednání v patické opi-
losti zcela odlišné od běžného chování
jedince: dezorientovanost, zmatenost,
zlostnost, bizarní jednání, bludy, haluci-
nace apod.
opilost spánková, v psychiatr. stav
prodlouženého probouzení provázené-
ho zmateností a dezorientací, např.
u epileptiků, organických poškození
CNS aj.
opilství, trestný čin; výkon zaměstnání
n. jiná činnost, při kt. by mohl jedinec
po požití alkoholu ohrozit život n. zdraví
lidí či způsobit značnou škodu na ma-
jetku (např. řidič, jeřábník, lékař, práce
s výbušninou aj.)
opium, souhrn asi 25 přírodních alka-
loidů získávaných z naříznutých mako-
vic n. suchých stonků

opoždění v učení, příčinami bývá dé-

ledobější nemoc, záporný vztah a moti-
vace k učení, negativní vliv rodičů,
event. učitele, zpětně stupňováno se-
Iháváním a neúspěšností ve školní prá-
ci; je třeba odlišovat od mentální retar-
dace; vhodným ped. přístupem Ize do-
cílit normální stupeň vývoje
opoždění vývoje psychického, do-
časné narušení normálního tempa
psych. rozvoje; nejčastější příčinou je
infantilismus (viz); patogenetickým zá-
kladem pozdní vývoj různých systémů
mozku
opsomanie, chorobná touha po urč.
jídle
optimismus, spolu s pesimismem pro-
tichůdné život. postoje dané konstituč-
ně, dotvořené výchovou a často posilo-
vané život. zkušeností; zatímco opti-
mismus znamená kladné hodnocení
světa a víru v lepší budoucnost, pesi-
mismus opak; urč. kompromisem je
"zdravý" skepticismus (viz)
optimismus vzpomínkový, sklon člo-
věka zapomínat nepříjemné a ve vzpo-
mínkách zlepšovat sebeobraz a obraz
světa; mechanismus přežívání
opto-, vidění, oči
optopedie, disciplína spec. ped. zabý-
vající se vzděláváním zrakově postiže-
ných
optotypy, tabulky pro stanovení zrako-
vé ostrosti
orální, viz stadium vývoje orální
organicismus, dle L. Bartalanffyho vy-
světlování přírodních jevů na základě
vztahu celek - struktura, část - celek,
prvek - organizace prvků; též snaha
odhalovat spol. zákonitosti na základě
analogie společnosti s živým organis-
mem
organismus, živý jedinec; mikroorga-
nismus, rostlina, živočich, člověk; zákl.
prvek živé přírody
organizace psychická, jejím předpo-
kladem je zralost CNS; skládá se ze
struktury osobních zkušeností jedince

a z jeho adaptability, obsahuje nevědo-

mou infrastrukturu, kt. je v interakci
s vyššími uvědomovanými procesy
kontroly a komunikace
organizace sociální, sociol. obvykle
formální rámec uvnitř podniku, prostře-
dí, v němž lidé působí; psychol. spíše
souhrn lidských vztahů v jakékoli sku-
pinové činnosti
orgány smyslové, o. sloužící k přijí-
mání podnětů; rozlišují se na zrak,
sluch, hmat, čich, chut' a dále na smysl
pro rovnováhu, pro pohyb, čas, pro-
stor, teplotu a bolest
orgasmus, označení vrcholně slastné-
ho prožitku při koitu
orgonomie, termín pro teorii osobnosti
a související terapeutické postupy W.
Reicha; postaveno na hypotetické uni-
verzální formě energie zvané orgon
orientace, v psychol. schopnost zal.
na vnímání, pozornosti, myšlení a pa-
měti, umožňující člověku poznávat
a zařazovat se do urč. vztahů a souvis-
lostí v místě a čase, k jiným osobám
a situacím; o. je základem psych. čin-
nosti vůbec, je dána soustavou potřeb
a hodnot a dále výhradně lidskou
schopností uvědomovat si dimenzi ča-
su a na tomto základě plánovat svůj
další život
orientace hodnotová, relativně stálý,
sociálně podmíněný, volitelný vztah
člověka k souhrnu materiálního a du-
chovního spol. bohatství a ideálů, na
kt. pohlíží jako na předměty, cíle n. pro-
středky uspokojení život. potřeb; moti-
vy na rozdíl od h. orientace představují
nestálé, dočasné stavy jako reakce na
konkrétní život. situace
orientace osobnosti, dle V. S. Merlina
se projevuje ve vztahu člověk k dru-
hým lidem, k sobě, k budoucnosti;
skládá se ze zájmů osobnosti, cílů, kt.
si před sebe staví, potřeb a zaměře-
nosti osobnosti char. obsahem ideově
mravních motivů jedince
orientace profesní, systém psycholo-
gicko-ped. a lékař. opatření pomáhají-
cích dorůstající generaci vybrat si po-
volání s ohledem na možnosti společ-
nosti a své schopnosti; jejími podsysté-
my jsou profesiografie, profesní vzdělá-
vání, profesní konzultace a profesní
adaptace; dle definice UNESCO po-
moc prokazovaná jedinci ve využívání
jeho osobních schopností, v jejich roz-
víjení tak, aby byl jedinec schopen vy-
brat si pro sebe oblasti učení a pracov-
ní činnosti, být prospěšný a dosáhnout
osobních úspěchů
orientace v psychiatrii, základ psy-
chiatr. dg.; schopnost jedince chápat
prostředí ve vztahu k času, místu a so-
bě; je podmíněna správnou funkcí po-
znávacích procesů: diferenciace, klasi-
fikace, identifikace; jde o kognitivní
složku adaptace na okamžitou situaci,
opakem je desorientace (v čase, pro-
storu, sebeuvědomění)
originalita, původnost, ojedinělost,
svéráznost; jeden z ukazatelů tvořivos-
ti, výlučnosti uměleckého díla či vyná-
lezu
ornitofobie, chorobný strach z ptáků
orto-, přímý, správný, normální
ortobióza, termín I. I. Mečnikova; vy-
jadřuje spojení vědeckých poznatků
s instinktivně intuitivní moudrostí orga-
nismu v jediný celek; vědecky fundova-
né umění žít
ortoepie, soubor norem o správné vý-
slovnosti, zvukové podobě výrazů spi-
sovnéhojazyka
ortofrenie, termín pro duš. zdraví; též
termín G. P. Boncoura pro převýchovu
dětí duševně a charakterově naruše-
ných či zaostalých; někdy též synon.
pro psychagogiku (viz)
ortofónie, fr. výraz pro logopedii (viz)
ortokineze, vztah mezi rychlostí pohy-
bu živočicha a silou podnětu
ortopedagogika, viz pedagogika spe-
ciální
ortopsychiatrie, interdisciplinární hnutí
zal. r.1924 v USA pro studium normál-
ního chování a stanovení vědeckých
základů duš. hygieny
ortotýmie, vyrovnaná nálada, opak
dystýmie
osfresiolagnie, erotický zážitek vyvo-
laný vůní
osmofobie (osfresiofobie), chorobný
strach z pachů
osmolagnie (osfresiolagnie), sex. de-
viace, při níž je sex. vzrušení dosaho-
váno vnímáním těl. pachů
OSOBNOST, nejčastěji je definována
jako celek duš. života člověka, má svůj
původ ve slově persona, pův. maska
pro boha podsvětí, později stálý typ,
charakter, role člověka. K běžně uvá-
děným skutečnostem patří seznam 50
rozdílných definic osobnosti G. W.
Allporta z r. 1937; osobnost považuje
za dynamickou organizaci psychofyzic-
kých systémů v jedinci, kt. určuje jeho
adaptaci na prostředí a jeho charakte-
ristické způsoby chování a prožívání.
H. J. Eysenck považuje osobnost za
poměrně stálou jednotu charakteru,
temperamentu, intelektu a těla, což
umožňuje její jedinečnou adaptaci na
prostředí. H. Piéron vidí osobnost
v jednotě její inteligence, charakteru,
temperamentu a konstituce. Dle J.
B. Watsona je o. konečný výsledek na-
šich zvyků.
R. B. Cattell (1965) v historii
psychologie nalezl 3 stadia zkoumání
osobnosti. Předně v dílech filosofů a li-
terátů (Platón, H. de Balzac, F. Kafka
aj.), v pohledech psychiatrů (E.
Kraepelin, J. M. Charcot, P. Janet, S.
Freud, A. Adler, C. G. Jung, K.
Horneyová aj.), a konečně ve faktorově
analytickém a fenomenologickém pří-
stupu (E. Husserl, K. Jaspers, F. von
Hayek, R. B. Cattell, H. J. Eysenck).
Všichni se shodují v jednom: nejvlast-
nějším znakem osobnosti je její jedi-
nečnost, výlučnost, odlišnost od všech
jíných osobností. Stejně jako neexistují
dva jedinci s totožnými papilárními lini-

130 131

emi na prstech, je tomu tak i s osob-

ností.
Jednotl. vlastnosti mají různý
význam. Jedny trvají krátce, druhé jsou
trvalejší, a některé se objevují jen
v mezních situacích. Tatáž vlastnost se
vzhledem k situaci může u téhož člově-
ka jevit různě. V osobnosti každého
člověka Ize nalézt vnitřní konflikty, roz-
pory a protiklady, např. mezi rozumem
a city, pudy a vůlí, pamětí a představi-
vostí, vnímáním a fantazií, učením
a sklonem ke stabilitě. Je to prospěš-
né. Učení je možné tam, kde existuje
napětí, nerovnováha mezi tím, co člo-
věk zná, má, a co by chtěl, všude tam,
kde existuje potřeba vyrovnávat ho-
meostatickou nerovnováhu.
Pro schopnost učeni, a te-
dy zdravý vývoj osobnosti, jsou nutné
dvě zákl. podmínky: dostatečná výživa
matky v době těhotenství a dítěte v prv-
ních letech života (proteiny, vitamíny),
a dostatek vnějších podnětů. Poškození
podvýživou, stejně jako důsledky depri-
vace senzorické a psychické se stávají
trvalé, nelze je již napravit (viz děti vlčí,
syndrom Kaspara Hausnera, divoch
z Aveyronu aj.). Je prokázáno, že plod
v těle matky vnímá zvuky již od 7. mě-
síce; většina vynikajících hudebníků
pocházela z muzikantských rodin nebo
vyrůstala v prostředí, kde hudba zněla
celý den. Nepopsaná deska, Tabula
rasa dnes už také zcela neplatí, vlast-
nosti získané v průběhu života se mo-
hou přenášet jako predispozice na po-
tomky. Osobnost člověka vzniká uče-
ním, dokonce již učením v prenatálním
věku, v těle matky, anebo - pohlížíme-li
na o. z hlediska její konstituce - již celé
generace před narozením. Rozvíjí se
však a přetváří až do posledních dnů
života.
[E. C. Tolman (1924) a R. C.
Tryon (1929) spárovali vždy dvojici zví-
řat nejúspěšnějších a dvojici nejméně
úspěšných v bludišt'ovém učení.

Několikerým opakováním dosáhli v 7.

generaci rozdělení zvířat na skupinu je-
dinců brilantně zvládající problémové
úkoly, a na skupinu jedinců neúspěš-
ných, hloupých. Zkoumání vynikajících
umělců a vědců prokázalo, že u daleko
většího počtu, než ukazuje populační
distribuce byl vždy alespoň jeden z ro-
dičů v době narození dítěte ve vyšším
věku.]
Podle někt. teoretiků se člo-
věk stává osobností až ve věku 3 let,
kdy u něho vzniká vědomí Já (na rozdíl
od ne-Já) a vůle (Já chci...). Prudký
rozvoj o. se ve skutečnosti odehrává
především v dětství a každá chyba ve
výchově, kt. zde vznikne, se bude tím
hůře napravovat, čím později se k ná-
pravě přistoupí, pokud vůbec bude
možná. Dětství je období, kde se bě-
hem několika let dá způsobit škoda na
dalších 70 let. Platí, že vlastnosti či
psych. dimenze na obou krajních kon-
cích distribuční křivky jsou více utváře-
ny dědičně než výchovou, zatímco ve
středním pásmu jsou daleko plastičtější
a přístupnější vnějším vlivům. Totéž se
týká i rychlosti rozvoje osobnosti a po-
klesu někt. biologických funkcí v nej-
vyšším stáří. Z medicíny je známo, že
při poškození mozku úrazem či stařec-
kou chorobou dochází nejdříve k úpad-
ku těch nejvyšších psych. funkcí, jako
je abstraktní myšlení, vyšší city a vůle,
zatímco nejdéle přetrvávají vývojově
nejstarší funkce uložené v podkoří
a mozkovém kmeni, kam se váží re-
flexní a pudové složky psychiky.
Vlastnosti osobnosti jsou
obvykle děleny na schopnosti, charak-
ter, temperament a zájmy. Charakte-
rové vlastnosti vyjadřují vztah k jiným
lidem, věcem, práci a sobě samému.
Vývoj charakteru bývá v dynamické
psychol. popisován v tomto sledu:
amorální v kojenectví - prospěšný
v raném dětství - konformní v pozděj-
ším dětství - uvědomovaný v adoles-
cenci - altruistický u zralých dospělých.
Schopnosti určují úroveň, na jaké člo-
věk dokáže určité činnosti vykonávat.
Temperament ovlivňuje dynamiku,
především v citové oblasti. Zájmy vy-
jadřují oblast činností, kt. člověka mi-
mořádně přitahují. Lze říci, že jedna
stránka schopnosti určuje limit, kterého
Ize ve výkonu dosáhnout, a druhá do
jakého stupně se tato kapacita využije,
jaká je síla motivace.
Každý projev osobnosti má
tedy tři složky: a) schopnostní, zkuše-
nostní či dovedností, tzn. jak dobrý je
výkon, b) dynamickou, zahrnující moti-
vaci, zájmy a charakter (proč dělá to,
co dělá), c) temperamentovou, tj. ja-
kým způsobem činnost provádí, jak ji
prožívá.
Schopnosti Ize dělit na smy-
slové, v nichž se projevuje výkonnost
smysl. vnímání, např. rozeznávání ba-
rev, tónů a tvarů, dále na kognitivni;
rozumové, založené na vyšších psych.
funkcích, jako je myšlení, pamět', po-
zornost, představivost, a senzomotoric-
ké, v nichž se projevuje spojení smys-
lů a motoriky, jako je např. manipulace
s předměty, motorika řeči aj. Jejich
předpokladem jsou vlohy, kt. ovšem
mají široký rozsah, takže ze stejného
základu se mohou vyvinout různé
schopnosti. Lze mluvit ještě o nadání
jako souboru vloh pro určitou činnost,
třeba nadání pro hudbu, řeči či mate-
matiku, a konečně o talentu, v němž se
kromě vysokého rozvoje schopností
odrážejí i další vlastnosti osobnosti, ja-
ko je vytrvalost, zaujatost, přiměřená
aspirace.
Někt. autoři oddělují u vlast-
ností to, co je zvenku pozorovatelné,
vnímatelné, co se projevuje jako způ-
sob chování jedince, co je označováno
jako osobnostni rys (např. agresivita,
otevřenost) a vnitřní, nepozorovatelné
latentní sklony, kt. jsou základem ono-
ho rysu. Stručně řečeno, rysje pozoro-
vatelná vlastnost. Z tohoto hlediska R.
B. Cattell (1957) dospěl faktorovou
analýzou ke čtyřem polárním vlastnos-
tem osobnosti: extroverze - introverze,
integrace - úzkost, rozumovost - cito-
vost, vzdornost - Ihostejnost a mimo
stojící míra inteligence.
Na vlastnosti osobnosti mají
vliv především malé spol. skupiny, jako
je rodina, školní třída, pracovní skupi-
na, sportovní tým aj., a dále profesní
činnosti. Jsou známy rozdíly mezi spor-
tujícími a nesportujícími [sportovci bý-
vají družnější, ochotnější pomáhat,
otevřenější, sebevědomější, nezávislej-
ší, sebekritičtější a méně neurotičtí,
zřejmě jde o výsledek každodenních
výkonů a zpětné vazby o nich], rozdíly
mezi těmi, kt. museli léta obtížně ce-
stovat do školy (přespoláci) a těmi, kdo
měli školu za rohem apod. Většinou si
však člověk povolání a zájmy vybírá
podle zaměření vzniklého v mládí
a zvolená profese či zájmová činnost
zpětně posiluje původní rysy [např.
sklon vysvětlovat - vést druhé - velký
"šéf" - stálé poučování druhých - nepří-
jemný pocit z jiné než vedoucí role].
Jedna z nejstarších možností,
jak přistupovat ke zkoumání osobnosti,
je její typologie. První typologie byly
kategoriální, uváděly ostře ohraničené
typy, pozdější považovaly vlastnosti za
určitou míru na bipolární škále, jako
u R. B. Cattella aj. Lze je utřídit na kla-
sické typlogické teorie, jako je
Hippokratova, Galénova, Gallova,
Lombrózova, Kretschmerova, Kraepe-
linova, Jaenschova, Sternova, Shel-
donova, Pavlovova, dále typologie za-
ložené na psychických rysech. Ty
předpokládají, že osobnost je souhr-
nem rysú či char. způsobů chování,
reagování, pocit'ování, myšlení aj. (H.
J. Eysenck). Pomocí faktorové analýzy
se izolují hlavní dimenze osobnosti,
tzv. zdroje rysů, kt. vymezují strukturu
osobnosti (J. P. Guilford). Cílem je od-

132 133

halit strukturu individuálních rysů

a předvídat budoucí chování. Tento pří-
stup a předchozí přístup typologický,
se vzájemně doplňují. Typová teorie se
zaměřuje na to, co je jedincům společ-
né, teorie rysů na to, co je odlišuje.
Další přístup ke studiu osob-
nosti přichází ze školy psychoanalytic-
ké, tak jak jej nalézáme v klasické
psychoanalýze Freudově, individuální
psychologii Adlerově a u neopsycho-
analytiků, Junga, Fromma, Sullivana,
Horneyové, Rogersa, Perlse, Kleinové
aj. Všechny spojuje zkoumání hlubinné
motivace a zaměření na integritu osob-
nosti, na její vývoj, s rozhodujícím vě-
kovým obdobím do 5 let a dotvořením
osobnosti v adolescenci. Neopsycho-
analytici, na rozdíl od Freuda, jsou pře-
svědčeni, že v případě potřeby či vede-
ní je možný rozvoj i v dospělosti.
Behaviorismus více méně
žádnou ucelenou teorii osobnosti ne-
podává, výrazně se zajímá o trvalé, ne-
měnné složky chování a ty, které Ize
posilováním, inhibicí či vyhasínáním,
přehlížením modifikovat. Krajním po-
hledem na manipulovatelnost dověka
a ovlivnitelnost jeho osobnosti, přede-
vším prostředky hromadné komunika-
ce, se vyznačoval F. B. Skinner, kt. do-
vedl do důsledků známou tézi J. B.
Watsona o tom, že je schopen z dítěte
vychovat osobnost, jakou se mu zlíbí.
Skinner byl přesvědčen, že s užitím
sdělovacích prostředků může vyvolat
u lidí libovolnou politickou či konzumní
orientaci.
Přesvědčení, že schéma S-
R a posilování nestačí pro vysvětlení
osobnosti, že je to sociální akt, kt. hra-
je nejdůležitější roli v utváření osobnos-
ti, je ústřední teorií sociálniho učeni (A.
Bandura). Názor W. Mischela, že situa-
ce je důležitější než osobnostní typy či
rysy, a že chování je vytvářeno více si-
tuací vnější než vnitřně, patří rovněž do
této kategorie.

134
 Poslední přístup k osobnosti
Ize označit jako eklektický, a bývá
označován termínem interakcionismus.
Osobnost vzniká z interakce mezi urč.
kvalitami, vlastnostmi a predispozicemi
a mezi způsobem, jakým okolí ovlivní
projevy a rozvoj oněch vlastností a ten-
dencí.
K pojmu osobnosti ještě bývá
řazeno vědomí Já a vůle. Obojí je
výsledkem soc. učení a tlaku společ-
nosti. Dále existuje systém rol ; jejichž
prostřednictvím dověk jedná s druhý-
mi, působí na ně, příp. oni působí na
něho (rodič - dítě, rodič - jeho nadříze-
ný), jak je tomu např. v typologii
Schindlerově.
Psychologie osobnosti zkou-
má, jakým způsobem je uspořádána
skladba psych. vlastností, struktura,
a k jakým změnám ve struktuře dochá-
zí, tj. jakou má dynamiku. Má se zato,
že kromě zrání, nemocí či ovlivnění
dřogami jsou všechny ostatní změny
způsobeny učením. Většina teoretiků
uvádí osobnostní strukturu ve vertikál-
ním či hierarchickém uspořádání do
jednotlivých vrstev. S. Freud na Ono
(pudová složka), Já (zkušenostní slož-
ka), nad-Já (morální složka). Podobné
dělení můžeme najít v transakční ana-
lýze na Já dítěte, Já dospělého a Já ro-
diče.
K osobnosti se také váží její
poruchy. Psychiatři považují poruchy
emocí a chování za lékařské problémy
a dověka s vážnými poruchami emocí
a chování za duš. nemocného. Toto
pojetí je natolik široké, že kromě neuro-
tických syndromů a těžkých psychóz
sem příp. mohou patřit i jakákoli nepři-
způsobenost ve vztahu k soc. okolí či
odchylky v motivaci. Na pomezí norma-
lity leží sociopatické poruchy osobnos-
ti, projevující se sníženým prožíváním,
nedostatkem citů, silnějšími pocity viny,
sníženou schopností navazovat trvalé
citové vztahy s druhými lidmi, vybočují-
cími typy vnímání, přílišnou uzavřenos-
tí.
Mimořádný význam pro utvá-
ření osobnosti mají mezíosobní vztahy
v nukleárni rodině: mezi dítětem a
matkou, otcem, sourozenci, příp. praro-
diči, též z hlediska rodinné konstelace;
protože v tomto prvotním soc. prostředí
se dítě učí prvním a nejtí ;:'ej;ím po-
stojům, názorům a chování. Duležitý je
zde proces identifikace, příp. antiidenti-
fikace. Rodina a škola jsou pro dítě
modelem světa a denové tohoto mo-
delu jeho představiteli. [Známý je vý-
zkum manželů Glueckových, v němž
se prokázalo, že převážná část mla-
distvých delinkventů měla za otce bud'
dověka, jímž rodina opovrhovala, pro-
tože byl pijan, zloděj, neschopný se
uživit, anebo násilník, kt. dítě krutě tre-
stal či týral. Výsledkem byl záporný
vztah, kt. se v dalším životě přenášel
na představitele společenské autority,
jako jsou učitelé, vychovatelé, soc. pra-
covníci, policisté, prokurátoři, soudci.
Opačným případem je hyperprotektivní,
nadměrně ochraňující rodič. Dítě se
stává citově závislé, nesamostatné,
s problémy v erotice.)
Snad nejvyšší hodnotu přisu-
zuje výchově ze známých autorů R. J.
Havighurst. Určil 6 věkových obdobi
a pro každé z nich sérii vývoj. úkolů, kt.
musí jedinec zvládnout. Aby je zvlád-
nul, musí pro ně být tělesně zralý, okolí
je od něho musí očekávat a také jej
podporovat. Potom nastává vhodný
čas k učení. Předčasný začátek je
zmarněný čas, pozdní začátek zname-
ná ztrátu, kterou Ize těžko dohnat.
V raném dětství je třeba se naučit cho-
dit, jíst, mluvit, ovládat vyměšování, na-
učit se cudnosti; ve střednim dětstvi
zvládnout hry, psaní, čtení, počítání,
vytvořit zdravé vztahy k vrstevníkům,
mužům i ženám, soc. skupinám a insti-
tucím, vypěstovat si nezávislost a svě-
domí; v adolescenci zvládnout muž-

135

skou či ženskou roli, dobrou těles. kon-

dici a zralé vztahy k opačnému pohlaví,
připravit se na výběr partnera, na pro-
fesi, řídit se odpovídající morálkou
a hierarchií hodnot; v mladé dospělosti
si zvolit partnera a umět s ním žít, zalo-
žit rodinu, vychovávat děti, starat se
o domácnost, pracovat a žít spol. živo-
tem; ve střední dospělosti udržet eko-
nomický standard, připravit děti na do-
spělost, přijmout fyziologické změny
středního věku a vyrovnat se se stár-
nutím vlastních rodičů; v pozdni dospě-
losti se smířit s ubýváním tělesných sil
a přizpůsobit se jim, vyrovnat se s od-
chodem na odpočinek, získat dobré ci-
tové vztahy k vlastní věkové skupině,
pokračovat ve spol. životě.
Při zkoumání dobře přizpůso-
bených jedinců z věkové kategorie zra-
lých dospělých dospěl J. E. Birren
(1969) k pozoruhodným závěrům.
Zjistil, že starší dospělí jinak definují
své problémy než mladí, lépe rozezná-
vají okamžik, ve kt. je třeba změnit cíl
i cestu k jeho dosažení. Umí lépe kon-
trolovat afekty a být sebedisciplinovaní.
Nebývají rigidní, jak se traduje, a jsou
výrazně tolerantnější než mladí. Jsou si
vědomi svých omezení a mnoha způ-
soby je umí vyrovnávat, např. přesně
určit okamžik, kdy potřebují požádat
o radu, a neváhají tak učinit. Umí šetřit
energií a rozlišovat důležitost úkolů.
Citlivě vnímají příliš složité situace,
v nichž je snadné udělat chybu, a proto
činí příslušná opatření a tím se dokáží
hrubé chybě vyhnout. Autor považuje
za naivní chápat v praktickém životě
starší dospělé za trpné oběti klesající
výkonnosti. Naopak, v mnoha směrech
jsou schopni si ji uchovávat, hospodařit
s ní a výkonně ji využívat.
Psychologové rozdilných škol
a směrů se shoduji v jednom: život
každého z lidí se skládá z nepřetržité
řady problémů, rozporů, překážek.
Neexistuje lidský život bez nich. Jde je-

halit strukturu individuálních rysů

a předvídat budoucí chování. Tento pří-
stup a předchozí přístup typologický,
se vzájemně doplňují. Typová teorie se
zaměřuje na to, co je jedincům společ-
né, teorie rysů na to, co je odlišuje.
Další přístup ke studiu osob-
nosti přichází ze školy psychoanalytic-
ké, tak jak jej nalézáme v klasické
psychoanalýze Freudově, individuální
psychologii Adlerově a u neopsycho-
analytiků, Junga, Fromma, Sullivana,
Horneyové, Rogersa, Perlse, Kleinové
aj. Všechny spojuje zkoumání hlubinné
motivace a zaměření na integritu osob-
nosti, na její vývoj, s rozhodujícím vě-
kovým obdobím do 5 let a dotvořením
osobnosti v adolescenci. Neopsycho-
analytici, na rozdíl od Freuda, jsou pře-
svědčeni, že v případě potřeby či vede-
ní je možný rozvoj i v dospělosti.
Behaviorismus více méně
žádnou ucelenou teorii osobnosti ne-
podává, výrazně se zajímá o trvalé, ne-
měnné složky chování a ty, které Ize
posilováním, inhibicí či vyhasínáním,
přehlížením modifikovat. Krajním po-
hledem na manipulovatelnost člověka
a ovlivnitelnost jeho osobnosti, přede-
vším prostředky hromadné komunika-
ce, se vyznačoval F. B. Skinner, kt. do-
vedl do důsledků známou tézi J. B.
Watsona o tom, že je schopen z dítěte
vychovat osobnost, jakou se mu zlíbí.
Skinner byl přesvědčen, že s užitím
sdělovacích prostředků může vyvolat
u lidí libovolnou politickou či konzumní
orientaci.
Přesvědčení, že schéma S-
R a posilování nestačí pro vysvětlení
osobnosti, že je to sociální akt, kt. hra-
je nejdůležitější roli v utváření osobnos-
ti, je ústřední teorií sociálního učení (A.
Bandura). Názor W. Mischela, že situa-
ce je důležitější než osobnostní typy či
rysy, a že chování je vytvářeno více si-
tuací vnější než vnitřně, patří rovněž do
této kategorie.

134

Poslední přístup k osobnosti

Ize označit jako eklektický, a bývá
označován termínem interakcionismus.
Osobnost vzniká z interakce mezi urč.
kvalitami, vlastnostmi a predispozicemi
a mezi způsobem, jakým okolí ovlivní
projevy a rozvoj oněch vlastností a ten-
dencí.
K pojmu osobnosti ještě bývá
řazeno vědomi Já a vůle. Obojí je
výsledkem soc. učení a tlaku společ-
nosti. Dále existuje systém rob; jejichž
prostřednictvím člověk jedná s druhý-
mi, působí na ně, příp. oni působí na
něho (rodič - dítě, rodič - jeho nadříze-
ný), jak je tomu např. v typologii
Schindlerově.
Psychologie osobnosti zkou-
má, jakým způsobem je uspořádána
skladba psych. vlastností, strukfura,
a k jakým změnám ve struktuře dochá-
zí, tj. jakou má dynamiku. Má se zato,
že kromě zrání, nemocí či ovlivnění
drogami jsou všechny ostatní změny
způsobeny učením. Většina teoretiků
uvádí osobnostní strukturu ve vertikál-
ním či hierarchickém uspořádání do
jednotlivých vrstev. S. Freud na Ono
(pudová složka), Já (zkušenostní slož-
ka), nad-Já (morální složka). Podobné
dělení můžeme najít v transakční ana-
lýze na Já dítěte, Já dospělého a Já ro-
diče.
K osobnosti se také váží její
poruchy. Psychiatři považují poruchy
emocí a chování za lékařské problémy
a člověka s vážnými poruchami emocí
a chování za duš. nemocného. Toto
pojetí je natolik široké, že kromě neuro-
tických syndromů a těžkých psychóz
sem příp. mohou patřit i jakákoli nepři-
způsobenost ve vztahu k soc. okolí či
odchylky v motivaci. Na pomezí norma-
lity leží sociopatické poruchy osobnos-
ti, projevující se sníženým prožíváním,
nedostatkem citů, silnějšími pocity viny,
sníženou schopností navazovat trvalé
citové vztahy s druhými lidmi, vybočují-
cími typy vnímání, přílišnou uzavřenos-
tí.
Mimořádný význam pro utvá-
ření osobnosti mají meziosobní vztahy
v nukleárni rodině: mezi dítětem a
matkou, otcem, sourozenci, příp. praro-
diči, též z hlediska rodinné konstelace,
protože v tomto prvotním soc. prostředí
se dítě učí prvním a nejtí " ::'ej ím po-
stojům, názorům a chování. Duležitý je
zde proces identifikace, příp. antiidenti-
fikace. Rodina a škola jsou pro dítě
modelem světa a denové tohoto mo-
delu jeho představiteli. [Známý je vý-
zkum manželů Glueckových, v němž
se prokázalo, že převážná část mla-
distvých delinkventů měla za otce bud'
člověka, jímž rodina opovrhovala, pro-
tože byl pijan, zloděj, neschopný se
uživit, anebo násilník, kt. dítě krutě tre-
stal či týral. Výsledkem byl záporný
vztah, kt. se v dalším životě přenášel
na představitele společenské autority,
jako jsou učitelé, vychovatelé, soc. pra-
covníci, policisté, prokurátoři, soudci.
Opačným případem je hyperprotektivní,
nadměrně ochraňující rodič. Dítě se
stává citově závislé, nesamostatné,
s problémy v erotice.]
Snad nejvyšší hodnotu přisu-
zuje výchově ze známých autorů R. J.
Havighurst. Určil 6 věkových obdobi
a pro každé z nich sérii vývoj. úkolů, kt.
musí jedinec zvládnout. Aby je zvlád-
nul, musí pro ně být tělesně zralý, okolí
je od něho musí očekávat a také jej
podporovat. Potom nastává vhodný
čas k učení. Předčasný začátek je
zmarněný čas, pozdní začátek zname-
ná ztrátu, kterou Ize těžko dohnat.
V raném dětstvi je třeba se naučit cho-
dit, jíst, mluvit, ovládat vyměšování, na-
učit se cudnosti; ve středním dětstvi
zvládnout hry, psaní, čtení, počítání,
vytvořit zdravé vztahy k vrstevníkům,
mužům i ženám, soc. skupinám a insti-
tucím, vypěstovat si nezávislost a svě-
domí; v adolescenci zvládnout muž-
skou či ženskou roli, dobrou těles. kon-
dici a zralé vztahy k opačnému pohlaví,
připravit se na výběr partnera, na pro-
fesi, řídit se odpovídající morálkou
a hierarchií hodnot; v mladé dospělosti
si zvolit partnera a umět s ním žít, zalo-
žit rodinu, vychovávat děti, starat se
o domácnost, pracovat a žít spol. živo-
tem; ve střední dospělosti udržet eko-
nomický standard, připravit děti na do-
spělost, přijmout fyziologické změny
středního věku a vyrovnat se se stár-
nutím vlastních rodičů; v pozdni dospě-
losti se smířit s ubýváním tělesných sil
a přizpůsobit se jim, vyrovnat se s od-
chodem na odpočinek, získat dobré ci-
tové vztahy k vlastní věkové skupině,
pokračovat ve spol. životě.
Při zkoumání dobře přizpúso-
bených jedincú z věkové kategorie zra-
lých dospělých dospěl J. E. Birren
(1969) k pozoruhodným závěrům.
Zjistil, že starší dospělí jinak definují
své problémy než mladí, lépe rozezná-
vají okamžik, ve kt. je třeba změnit cíl
i cestu k jeho dosažení. Umí lépe kon-
trolovat afekty a být sebedisciplinovaní.
Nebývají rigidní, jak se traduje, a jsou
výrazně tolerantnější než mladí. Jsou si
vědomi svých omezení a mnoha způ-
soby je umí vyrovnávat, např. přesně
určit okamžik, kdy potřebují požádat
o radu, a neváhají tak učinit. Umí šetřit
energií a rozlišovat důležitost úkolů.
Citlivě vnímají příliš složité situace,
v nichž je snadné udělat chybu, a proto
činí příslušná opatření a tím se dokáží
hrubé chybě vyhnout. Autor považuje
za naivní chápat v praktickém životě
starší dospělé za trpné oběti klesající
výkonnosti. Naopak, v mnoha směrech
jsou schopni si ji uchovávat, hospodařit
s ní a výkonně ji využívat.
 Psychologové rozdilných škol
a směrů se shoduji v jednom: život
každého z lidí se skládá z nepřetržité
řady problémů, rozporů, překážek.
Neexistuje lidský život bez nich. Jde je-

135

nom o to, naučit se je úspěšně zvládat.

Je k tomu třeba dvou vlastností, jejichž
vypěstování je na odpovědnosti rodičů:
a) konfliktů se nebát, neutíkat před ni-
mi, nenechávat je neřešené; b) umět
čekat na odměnu, potěšení, radost: mi-
nuty, hodiny; dny, týdny, nakonec léta.
Hromadit konflikty a chtít všechno hned
vede k neustálým frustracím, k životní
nenaplněnosti, nespokojenosti se svě-
tem i se sebou samým. Je to přímá
cesta k drogové závislosti, k živoření
na okraji společnosti.
osobnost akcentovaná, označení je-
dince normálního a zdravého, kt. však
někt. svým osobnostním rysem vyniká
nad průměr; též označení jedince, jest-
liže někt. rys jeho o. dosahuje k hrani-
cím patologie
osobnost anomální, kvantitativní po-
rucha o., trvalá, projevující se již před
pubertou, zejména v soc. interakci; ne-
obsahuje psychotické příznaky; v pojetí
V. Vondráčka mezistupeň mezi nor-
mální osobností a psychopatií či neuró-
zou
osobnost cyklotymní, náladová, s fá-
zemi spontánní činnosti, střídané ztrá-
tou energie a skleslostí, přičemž výky-
vy nálad nejsou vázány na vnější okol-
nosti
osobnost dominantní, nadměrně se-
bevědomá až pánovitá, v urč. situacích
naopak přehnaně úslužná, podlézavá,
často s pocity viny za své jednání
osobnost hysterická, o. egocentricky
zaujatá, vynucující si pozornost, s ná-
padnými zevními, teatrálními projevy
a přehnaným vyjadřováním, oblékáním
a chováním; aktivní, společenská; dle I
P. Pavlova s převahou první signální
soustavy
osobnost koronární (o. typu A), dle
M. Friedmana existuje tzv. typ osob-
nosti A, u něhož se vyskytuje sklon
k ischemické srdeční chorobě, infarktu,
na rozdíl od osobnosti typu B, kde je ri-
ziko infarktu malé; typ o. A se vyznaču-

136

je cílevědomostí, snahou po dominanci

a hledáním úniku v práci; je agresívně
zaujatý neustálým bojem dosahovat ví-
ce v kratším čase, i proti opačnému pů-
sobení jiných sil či osob
osobnost mnohočetná (alternující),
nemocný se střídá, přechází v jinou
osobu (např. u hysterie)
osobnost modální (základní, bazál-
ní), souhrn osobnostních rysů s max.
výskytem v urč. společnosti a v urč.
době; o. zal. na statistickém výskytu
četnosti urč. znaků
osobnost neurotická, o. puntičkářská,
příliš svědomitá, rigidní, nutkavě praco-
vitá, perfekcionistická, upjatá, postrádá
velkorysost, ulpívá na detailech, dává
přednost rutinní činnosti
osobnost náladová dystymní, jedi-
nec s převahou nálady odlišné od vět-
šiny lidí v jeho soc. okolí
osobnost náladová hypertymní, o.
neúnavná, zvýšeně aktivní, optimistic-
ká, přizpůsobivá okolním podmínkám,
s krátkými prudkými afekty
osobnost náladová hypotymní, o.
s nízkou tendencí k jednání, nevýraz-
nou aktivitou, tichá, skromná, sebepod-
ceňující, zvýšeně sebekritická, citově
nejistá, reagující rezignací či únikem
osobnost náladová labilní (cykloid-
ní), char. vzájemným střídáním hypo-
tymní a hypertymní nálady v delších
časových úsecích, fázích
osobnost paranoidní (podezřívavá),
o. nedůvěřivá, snadno zranitelná, cito-
vě vztahovačná, závistivá, často žárli-
vá, s pocitem, že jí lidé opovrhují, neji-
stá svou cenou, stále ve střehu před
domnělým přehlížením, ubližováním
a urážkami; domnělým křivdám se brá-
ní aktivním odporem, útočností a zlob-
nými afekty
osobnost popudlivá, o. s nadměrně
rozvinutou citovou reaktivitou, s osla-
benými brzdícími mechanismy a odol-
ností k zátěži, i na slabé podněty rea-
guje prudkými emocemi, afekty, agresí

osobnost primitivní, nepřesný výraz

používaný pro jedince s jednoduchou
infantilní osobností provázenou soc.
maladaptivitou a sníženou frustrační to-
lerancí
osobnost přecitlivělá, o. se sníženou
tolerancí k zátěži, přehnanou starostli-
vostí, depresívními pokleslými náladami
osobnost psychastenická (senzohy-
pochondrická), o. málo průbojná, báz-
livá, nerozhodná, komplikující si i nej-
jednodušší problémy; typ astenický,
pasívnější, má vystupňovanou neroz-
hodnost, přehnanou svědomitost, pří-
lišnou opatrnost; typ stenický, aktivněj-
ší, je málo dynamický, rigidní, brání se
změnám, pochybnostem a nejistotě
osobnost psychopatická, o. charak-
teristická tím, že někt. její vlastnosti
jsou nadměrně rozvinuté, jiné naopak
potlačené n. výrazně podprůměrné,
takže výsledkem je sice osobnost inte-
grovaná, ale v extrémní nerovnováze;
osobnostní nevyváženost zpravidla při-
náší jedinci i jeho okolí mnoho problé-
mů nezřídka antisociálního charakteru;
těžiště odchylky může spočívat v ob-
lasti citové, volní, pudové, n. může být
smíšené, polymorfní; viz psychopatie
osobnost rozdvojená, viz o. schizoid-
ní
osobnost schizoidní (rozdvojená), o.
rezervovaná, samotářská, emočně
chladná, neschopná důvěrností, držící
se v ústraní, intelektualizující, školo-
metská
osobnost submisivní, o. hledající
oporu u jiných, bezmocná, povolná,
ochotná, neschopná soutěžit
osobnost urtistická, citově ztlumená,
sociálně izolovaná, žijící převážně ve
vlastním vnitřním světě
ospalost (somnolence), zastřené vě-
domí, obvykle po vyčerpání organismu,
projevující se zpomaleným, nepřesným
myšlením, utlumeným vnímáním,
ochablou pozorností, k navázání kon-
taktu je třeba silných podnětů

137

ostrakismus, starověký střepinový

soud, každoroční athénské referendum
o tom, zda je ohrožena demokracie, na
střepinách jména viníků, kdo získal nej-
více hlasů, vykázán do desetiletého vy-
hnanství
ostrost zraková, obrácená hodnota
nejmenšího úhlu, pod nímž oko odděle-
ně rozliší dva sousední body
ostýchavost, povahový rys, jehož zá-
kladem je nejistota a nedůvěra ve
vlastní vystupování při styku s jinými
osobami; v raném dětství je obranným
projevem vůči neznámým osobám, za-
tímco u starších dětí a dospělých je
neurotickým symptomem; viz též skop-
tofobie
osud, předurčenost, nevyhnutelnost
běhu života urč. drahou; víra v osud
přináší výhody v jeho zdánlivé pozna-
telnosti, věštění, a jen omezenou odpo-
vědnost za vlastní jednání; prostředek
snižování úzkosti
osvětlení, jedna z vnějších podmínek
ovlivňujících výkon, např. učení či prá-
ci; viz učení
osvojení (adopce), přijetí cizího dítěte
za vlastní; rozeznává se nezrušitelné
a zrušitelné; před osvojením je zkou-
mána osobnost osvojitele a jeho před-
poklady pro kvalitní rodičovství jak psy-
chology tak soc. pracovníky; vypraco-
ván systém pravidel i překážek brání-
cích osvojení; konečné rozhodnutí
náleží soudu
otázka alternativní (dichotomická),
o. uzavřená, nutící respondenta, aby si
vybral mezi dvěma možnými odpověd'-
mi
otázka cenzová, o. pomocí níž se zís-
kávají demografické údaje
otázka dichotomická, viz o. alternativ-
ní
otázka disjunktivní (vylučující), o.
uzavřená, v níž je z logických důvodů
možná volba pouze některé či někte-
rých odpovědí z uvedených možností
otázka filtrační, o., jejímž účelem je

vyloučit respondenty, kteří nemohou

odpovědět na otázku či otázky násle-
dující
otázka konjunktivní, o. uzavřená,
v níž je možnost výběru několika
i všech uvedených odpovědí, kt. jsou
někdy řazeny podle pořadí důležitosti
otázka kontrolní (křížová), o., jejíž
pomocí se ověřuje pravdivost odpovědi
na někt. jinou otázku
otázka křížová, viz o. kontrolní
otázka motivační, o., pomocí níž se
zjišYuje postoj, příp. jeho intenzita,
např. ke spolupráci s výzkumníkem
otázka napovídající (sugestivní), o.,
kt. svou formulací napovídá, vede su-
gestivně k urč. odpovědi, a tím zkreslu-
je výsledek
otázka nepřímá (projekční), o., po-
mocí níž se získává výsledek, aniž si je
respondent vědom, jaké informace po-
skytuje; viz test projekční
otázka otevřená (volná), o., v níž ne-
ní odpověd' žádným způsobem omeze-
na
otázka polootevřená, kombinace uza-
vřené a otevřené otázky; její celkové
zodpovězení je částečně vázáno něko-
lika předem určenými možnostmi, dílčí-
mi odpověd'mi, ale současně nechává
místo pro neomezenou odpověd'
otázka přímá, o., kt. vyžaduje přímou
intormaci
otázka stupnicová (škálová), o. uza-
vřená, nutící uvést pořadí důležitosti,
velikosti, intenzity apod.
otázka sugestivní, viz o. napovídající
otázka úvodní, slouží k získání zájmu
respondenta o spolupráci s výzkumní-
kem
otázka uzavřená, o., v níž je odpověd'
vázána na předem připravené odpově-
di, např. o. alternativní, disjunktivní, vý-
běrová
otázka víceznačná, nejednoznačná,
nejasná formulace o.; dává možnost
různého výkladu n. odpověd' nemůže
být jednoznačná

138

otázka volná, viz o. otevřená

otázka výběrová, bud' uzavřená o.,
s výběrem mezi předem připravenými
odpověd'mi, n. o. s více možnostmi od-
povědí
otázka vylučovací, zjišt'uje, zda dota-
zovaná osoba splňuje znak n. znaky,
kt. jsou podmínkou pro zařazení do vý-
zkumu; v opačném případě jde o otáz-
ku poslední (máte auto? - ne - děkuje-
me, nemáme další otázky)
otcovství (paternita), v případě po-
chybností je určeno lékař. expertizou;
konečné rozhodnutí soud
otisky prstů, viz daktyloskopie
otrava (intoxikace), porušení funkce
organismu cizí látkou vpravenou do or-
ganismu; v psychopatol. obvykle lát-
kou s psychotropním účinkem, drogou,
nejčastěji požitou ve tormě nápoje (al-
kohol), pilulky (lék), kouře (tabák, mari-
huana, hašiš), či par (čichání těkavých
látek), též injekčně; intenzita intoxikace
je závislá na droze, toleranci jedince
a příp. na soc. okolnostech
otupělost afektivní, trvalá citová Iho-
stejnost neodpovídající soc. situaci
otylost (obezita), nadměrné hromadě-
ní tuku, především v podkožním vazivu;
někdy poruchou žláz s vnitřní sekrecí,
většinou nesprávnou životosprávou, ja-
ko reakce na stres, vědomé či neuvě-
domované pocity úzkosti, nejistoty,
ohrožení
ovulisté, zastánci názoru, že dospělý
člověk je v miniatuře již obsažen ve va-
jíčku a vývoj znamená růst; viz též ani-
malkulisté, humunculus
ovulum, vajíčko

padoucnice, viz epilepsie

palatolalie, porucha řeči při rozštěpu
patra
paleodemografie, zkoumání složení
pravěkých populací, např. porodnosti,

úmrtnosti, délky života, hustoty obyva-

telstva, nemocnosti, skladby stravy
paleopsychika, primitivní, magické
myšlení prvních lidí
paleopsychologie, studium psych.
projevů prvních lidí; snaha prostřednic-
tvím mýtů, pohádek, obřadů, rituálů
a tabu pravěkých lidí odhalit neměnné,
strnulé, všem lidem společné psychol.
prapodstaty člověka, jako jsou archety-
py, kolektivní nevědomí aj.; též výraz
C. G. Junga pro nevědomí, v němž
přetrvávají stopy primitivního člověka
i zvířete
palilálie, viz echolálie
palimnéza, náhlé upamatování se na
zapomenuté události při duš. chorobě
palin-, zpětný n. opakující se
palindrom, slovo n. věta, kt. se čte stej-
ně odpředu jako odzadu (např. Reber)
palinfrázie, patologicky časté opako-
vání urč. slova n. věty během řeči
palingrafie, viz písmo zrcadlové
palinlexie, čtení pozpátku; porucha
čtení, kdy je obráceno pořadí slov ve
větě, n. každé jednotl. slovo je čteno
odzadu
palmární, vztahující se k dlani ruky n.
chodidlu nohy
pamět', dle H. Ebbinghause (1885) p.
znamená schopnost přijímat, podržovat
a znovu oživovat minulé vjemy; často
je char. jako uchování informace
o podnětu, kt. už nepůsobí; poslední
teorie p. ji definují jako schopnost orga-
nismu uchovat strukturované informa-
ce v čase; i když fyziologický základ p.
není dosud přesně znám, jde o pojem
odvozený z výkonu, existuje o její pod-
statě řada teorií a rozličná třídění; na
biologické úrovni Ize hovořit o paměti
genetické, kt. obsahuje v primární, se-
kundární a terciální struktuře stavební
plány všech bílkovin; tyto plány se pře-
dávají z generace na generaci a jsou
uchovány v DNK jádra každé buňky; p.
imunologická, kt. je zakotvena v RNK
urč. buněk a s její pomocí se odhalují

139

cizí látky v organismu; p. nervová,

psychická, jejímž základem je podmí-
něný reflex, dočasný spoj, na rozdíl od
p. genetické, vrozené, jejímž základem
je nepodmíněný spoj;
mnestický, paměťový proces se sklá-
dá z osvojení (vštípení) informací,
uskladnění a uchování informací (tzv.
retence p.), zahrnující též utřídění inf.
do různých struktur (tzv. registrace)
a vybavení n. znovupoznání (tzv. re-
produkce); proces zapomínání probíhá
podle různých obsahů různě a je za-
znamenáván na křivkách zapomínání
(viz);
podle typu analyzátorů se dělí p. na
zrakovou (vizuální), sluchovou (auditiv-
ní, echoickou), čichovou, chut'ovou,
hmatovou (dotekovou), motorickou
a smíšenou (kombinovanou); uvedené
typy p. jsou závislé na cvičení, stejně
tak jako ještě další možné dělení na ty-
py p.: na barvy, jazyk, čísla, tváře, vů-
ně, orientaci v prostoru aj., jejich kom-
binace skládá tzv. p. profesní;
druhy paměti se od sebe podstatně li-
ší; k nejčastěji uváděným dělením patří
rozlišení na p. primárni (krátkodobá,
pracovní, epizodická, recentní, opera-
tivní, časná) - trvá několik minut až ho-
din, jde o p. daného okamžiku či situa-
ce, o krátkodobé kódování a uskladně-
ní infromace, nejčastěji o událostech
a časoprostorových vztazích mezi nimi;
jestliže materiál překročí kapacitu pri-
mární p. (frekvencí opakování n. cito-
vým významem), stává se obsahem
tzv. p. sekundárni (dlouhodobé, trva-
lé); někt. autoři připojují další dělení na
p. senzorickou, označovanou jako od-
raz a registrace objektu v systému vní-
mání po dobu několika setin sekundy,
než se analyzátor opět uvolní pro pří-
jem nové informace; p. senzorická je
závislá na fyzikálních vlastnostech
podnětu; a p. ikonickou, kde registrace
objektu múže dosahovat přibližně jed-
né až tří sekund; obsahem se neliší od

p. senzorické; dále je možné p. dělit na

mechanickou (asociativní) a p. pro
smysluplný materiál; výsledky obou
druhů p. se liší na křivkách osvojení
a zapomínání; stručné, ale užitečné je
též dělení p. na mechanickou (osvoje-
ní látky se děje pouhým opakováním,
asociativní cestou), logickou (osvojení
probíhá na základě pochopení vzájem-
ných souvislostí a smyslu látky) a cito-
vou (její podstatou je zapamatování
a reprodukce citů; bývá často zkresle-
na, např. vzpomínkovým optimismem
aj.); další dělení ještě rozlišují p. pohy-
bovou (motorickou - pohybová koordi-
nace je základem manuálních doved-
ností a sportovních výkonů), názornou
(spočívá ve snadnějším vštípení, del-
ším uchování a lehčím vybavení objek-
tů a jevů přímo vnímaných) a slovně lo-
gickou (reprodukce myšlenek, smyslu
látky, i když jinými, adekvátními slovy)
pamět' lexikální, pamět' pro slova, ni-
koli jejich význam, ale jejich grafologic-
ké a fonologické rysy
pamět' RAM (Random Access Me-
mory), v informatice pamět' s libovol-
ným přístupem a konstantní přístupo-
vou dobou k jakémukoliv adresovatel-
nému místu
pan- (panto-), všechen, každý, všeo-
becný
panfobie, chorobný strach z neurčité-
ho zla
pangeneze, překonané Darwinem vy-
slovené přesvědčení, že každá vlast-
nost organismu se přenáší na potom-
stvo tělními buňkami, kt. pronikají do
pohlavních buněk
panglosie, abnormní řečnost
panika, spontánní dezorganizace reak-
cí při náhlém pocitu nebezpečí u jedin-
ce, příp. skupiny; vzniká při pocitu
ohrožení, omezené možnosti úniku
z něho, víře, že úniková cesta se zaví-
rá a neexistuje dostatek informací o si-
tuaci
panofobie, viz pantofobie

140

panpsychismus, víra, že vše co tvoří

přírodu má svou duši (animismus, G.
W. Leibniz, G. T. Fechner, C. G. Jung
aj.)
pansexualismus, přesvědčení, že
veškeré lidské jednání vychází ze sex.
pudu
pansofie, vševěda; dle J. A. Komen-
ského univerzální věda obsahující veš-
keré vědění a usilující a všenápravu
věcí lidských
panspermismus, překonaná hypotéza
o přenosu života mezi nebeskými těle-
sy prostřednictvím světla n. meteoritů
panteismus, ztotožnění boha a světa,
víra, že bůh je přítomen ve veškeré pří-
rodě, je její součástí (G. Bruno, J. W.
Goethe, J. Schelling aj.)
panto-, viz pan-
pantofobie (panofobie), chorobný
strach ze všeho
pantomima, použití neverbální komu-
nikace v psychoter.; prostřednictvím p.
se jedinec učí vyjadřovat své prožívání,
získává zpětnou vazbu a rozšiřuje si
rejstřík soc. rolí; využívá se v psycho-
dramatu (viz) a psychogymnastice (viz)
paobraz, zrakový vjem, kt. zůstává ve
vědomí po vjemu optického podnětu;
existuje p. pozitivni (pačitek, pavjem),
kt. má stejné barvy jako vjem a trvá
velmi krátce, má původ v doznívání
nervového podráždění, a p. negativni
(sukcesivní kontrast), kt. má komple-
mentární barvy s původními vjemy, trvá
déle a je způsoben regeneračním pro-
cesem na sítnici
paobraz pohybový, experimentálně
se navozuje na spirále, kt. se v klidu po
předchozí rotaci zdá sbíhat v opačném
směru ke směru rotace
para-, vedle, při, spolu, mimo
parabúlie, chorobné potlačování volní-
ho jednání
parademence, zast. název pro schi-
zofrenii (viz)
paradox, situace, kdy na základě řady
premis všeobecně pokládaných za

pravdivé se dojde k opačným závěrům,

aniž by byly porušeny logické postupy
deduktivního uvažování
parafázie, porucha řeči; komolení n.
nesprávné používání slov; viz též mala-
propismus, spoonerismus
parafílie, sex. deviace, při níž erotické
vzrušení je závislé na erotické fantazii,
kt. vytěsňuje obraz partnera; je častější
u mužů než u žen
parafobie, mírná fobie, kt. jedinec mů-
že kontrolovat
parafrénie, pův. obecný pojem pro ší-
lenství, později paranoidní forma schi-
zofrenie provázená zejména přeludy
a smysl. klamy
parakuze, kvalitativně chybné slyšení,
např. silné tóny slabě a naopak, hlubo-
ké jako vysoké, slabé na hlučném po-
zadí silně aj.
paralelismus psychofyzický, názor,
že existují dva principy, dvě substance:
hmota a duch; duš. a těl. procesy pro-
bíhají v organismu souběžně (paralel-
ně), samostatně a na sobě nezávisle
paralelismus psychofyzický krajní,
názor, že každý psych. stav má svůj
"identický", totožný stav v mozku a fyzi-
ologii u všech lidí; např. představa deš-
tě či vody znamená totožný stav
v mozku a fyziologii dvou osob; urč.
variantou je i tvrzení, že každý vědecký
výrok může být vyjádřen terminologií
fyzikálních věd; viz operacionalismus,
pozitivismus
paralexie, získaná porucha čtení; pro-
jevuje se komolením čtených slov, vy-
necháváním n. záměnou hlásek apod.;
jde o příznak poruch kůry mozkové
paralingvistika, viz etralingvistika
paralipofobie, chorobný strach z ná-
sledků neprovedení rituálu n. obse-
dantního příkazu či představy
paralogismus, neúmyslně chybný
soud; v případě úmyslu označováno ja-
ko eristický úskok
paralýza, ochromení, neschopnost po-
hybu

141

paralýza progresívní, symptomy pro-

kazující syfilitické onemocnění mozku
za 5 až 15 let po nákaze příjicí; poru-
chy paměti až naprostá demence
paramnézie, tzv. falešná pamět', vzpo-
mínkový klam; neúmyslné zkreslení
vzpomínek; viz též optimismus vzpo-
mínkový, konfabulace, déjá vu
paranoa, psychóza, jejíž podstatou je
blud či soustava bludů bez dalších po-
ruch osobnosti; poměrně vzácná, často
zaměňována s paranoidní schizofrenií;
podle bludů se dají rozlišit na perze-
kučni (stihomam, slavomam) - podsta-
tou je utkvělá představa o pronásledo-
vání či bránění ve slávě; kverulantskou
- nemocný si stále stěžuje, soudí se,
obviňuje druhé apod.; erotickou - utk-
vělá představa, že osoby druhého po-
hlaví nemocného milují; žárliveckou;
projevy nemocného Ize dále dělit na
stenické (nenávist, útočnost, zabíjení)
a astenické (strach, utíkání, sebevraž-
da); viz též osobnost paranoidní
paranoidita, viz osobnost paranoidní
paranormální, jevy vyskytující se
v okultismu (viz), a kt. jsou zkoumány
v parapsychologii (viz)
paraparéza, částečné ochrnutí horních
či dolních končetin
paraplegie, úplné ochrnutí horních či
dolních končetin
paraprosexie, nevnímání podnětu ve
stavu napjatého očekávání
parapsychologie (metapsychologie),
souhrnný název pro studium tzv. mi-
mosmyslového vnímání, tj. vnímání vě-
cí a dějů, kt. jsou nám prostřenictvím
smysl. orgánů nedostupné; předmět je
nejčastěji dělen na přenos myšlenek
(telepatie), ovládání předmětů na dálku
(telekineze), jasnovidectví, věštectví
a proroctví, poznávání na dálku (tele-
gnózie); pro existenci těchto jevů ne-
jsou zatím k dispozici experimenty ty-
pu: pokus - teorie - kontrolní pokus
parasexualita, termín pro kteroukoli
sex. aberaci (viz)

parasomnie, zastřešující výraz pro po-

ruchy spánku, jako je somnambulis-
mus, noční děs či enuréza (viz jednotl.
hesla)
parasuicidium, výraz užívaný někdy
pro sebevražedný pokus (viz)
parataxie, výraz H. S. Sullivana pro
zkreslení mezilidských vztahů, kt. vzni-
ká projekcí subjektivních představ
a očekávání na sex. partnera
parcializace (individuace), postupná
zaměřenost pozornosti od nediferenco-
vané ke stále specializovanějším aktivi-
tám ve vývoji osobnosti
pareidolie, schopnost vyvolat si ve
fantazii příjemné a jasné iluzorní prožit-
ky, úryvky melodie, obrazy lidí, zvířat,
při podnětech, jako je hukot vlaku,
skvrna na zdi, mraky na obloze apod.
parergázie, výraz pro poruchu proje-
vující se opačnými volními akty, negati-
vismem
parestézie, patol. pocity na kůži, ve
svalech, kostech apod., jako je např.
svědění, mravenčení apod.
paréza, neúplné ochrnutí někt. části tě-
la, např. při hysterii, tzn. i bez org. pod-
kladu
parkinsonismus, viz nemoc Parkin-
sonova
parorexie, porucha chuti projevující se
touhou po neobvyklých jídlech
parosmie, zastřešující termín pro poru-
chy čichu
párování, při výzkumu skladba kontrol-
ního souboru: hledání jedinců s co nej-
větším počtem znaků identických s je-
dinci ve výzk. souboru
párování výběrové, krajní případ ne-
náhodného párování, typické pro lidi,
kde výběr sex. partnera je ovlivněn
především subjektivními okolnostmi vý-
běru
paroxysmus, náhlé vystupňování pro-
jevů záchvatovitých chorob
paroxysmus afektivní, vzniká nejčas-
těji jako reakce na bolestivý podnět,
projevuje se změnou dýchání, křikem,

142

pláčem a křečemi; u dětí časté v obdo-

bí negativismu
paroxysmus hysterický, viz hysterie
paroxysmus nervový, náhlá přechod-
ná porucha vědomí n. jednání, někdy
provázená bolestmi hlavy, svalovými
křečemi, např. u epilepsie
parta, označení pro neformální soc.
skupinu s trvalejšími strukturovanými
vztahy, mající charakter referenční sku-
piny; soc. a etická hodnota je dána cí-
lem, kt. p. sleduje, což bývá obvykle
vyjádřeno přívlastkem (delinkventní,
dělnická aj.); podobně jako v kolektivu
(viz) jsou zde tendence vzájemné po-
moci, přátelství, společných zájmů, po-
stojů a cílů
partenofílie, sex. preference mladých
dívek u homosexuálních žen
partenofobie, chorobný strach z dívek
participace, výraz J. Piageta pro dět
ské myšlení, kdy dítě ještě neodlišuje
vnější události od vnitřních
partikularismus, synon. pro tetišismus
(viz), symbolismus, idolismus
parturifobie, chorobný strach z porodu
pasivismus, viz masochismus
pasivita, pokleslá iniciativa, ztráta zá-
jmu provázená afektivní Ihostejností
patergázie (pathergasia), výraz A.
Meyera pro syndrom, v rámci něhož je
porucha osobnosti n. chování spojena
s anatom. či strukturální abnormalitou
patetický, nadnesený, přehnaně ob-
řadný, slavnostní
patický, citový; emocionálně podlože-
né hnutí mysli; viz též afekt patický
patlavost, vada řeči projevující se ne-
správnou výslovností hlásek a hlásko-
vých skupin; dělí se na p. hláskovou,
slabikovou a slovní
pato-, nemoc, nemocnost
patofobie, viz nosofobie
patofyziologie, věda studující poruchy
činnosti jednotl. orgánů i celého orga-
nismu; pro psychol. má význam pře-
devším p. CNS (viz)
patogeneze, nauka o vzniku a vývoji

nemocí a chorobných změn; dělí se na

formální (zabývá se jejich vývojem od
začátku do konečného stadia) a kau-
zální, příčinnou (zjišt'uje jejich příčiny)
patogenní, chorobný
patognomický, charakteristický pro
urč. chorobné změny
patologie, vědní disciplína, kt. se za-
bývá odchylnými, nenormálními život.
pochody a jevy; je dělena na rostlin-
nou, živočišnou a lidskou
patologie pedagogická, zaniklý název
pro nauku o těl., smysl. a duš. vadách
dětí, zvláště školního věku (proto ně-
kdy též p. školní)
patologie sociální, zast. výraz pro od-
větví sociologie zabývající se průbě-
hem a podmínkami abnormálních soc.
procesů, jako je kriminalita, toxikoma-
nie, pracovní úrazy, dopravní nehodo-
vost apod.
patopsychologie, a) viz psychopato-
logie; b) psychologie nemocných, dle
O. Kondáše se zabývá duš. životem
těl. nemocného člověka a psychol. čini-
teli, kt. ovlivňují průběh a léčbu choro-
by
patriofobie, chorobný strach z dědič-
nosti
pauperizace, zchudnutí; masovému
zchudnutí přičítán výskyt lidí bez domo-
va (homeless)
pavor nocturnus, viz děs noční
peccatofobie, chorobný strach ze spá-
chání hříchu
péče postpenitenciární, péče posky-
tovaná osobám propuštěným z výkonu
trestu odnětí svobody, u nás tzv. kurá-
tory pracujícími při zastupitelských úřa-
dech a metodicky řízenými minister-
stvem práce a soc. věcí
péče sociální, úsek spol. péče zamě-
řený k ochraně jedinců oslabených n.
neschopných vykonávat svoji spol.
funkci (u dětí propouštěných z ústavní
výchovy, rozvádějících se rodičů, n. do-
spělých pacientů propouštěných z psy-
chiatr. léčby apod.)

143

pedagogika, věda o výchově; zkoumá

podstatu a zákonitosti výchovy jako
spol. jevu a jako usměrněné utváření
psych. procesů, schopností a vlastností
člověka; zkoumá, objasňuje cíle, ob-
sah, podmínky, metody a prostředky
výchovy a stanoví zásady a směrnice
pro organizaci a řízení výchovné čin-
nosti
pedagogika kriminální, viz penologie
pedagogika léčebná, viz p. speciální
pedagogika nápravná, viz p. speciální
pedagogika noologická, výchova
směřující k nadosobnímu duchovnímu
cíli, v protikladu k chápání přírodově-
deckému či pozitivistickému, "výchovy
bez cíle"
pedagogika sociální, ped. disciplína,
kt. se zaměřuje na výzkum a význam
prostředí ve výchově a na organizování
příznivého výchovného prostředí
pedagogika speciální, věda o spec.
výchově a vyučování osob těl., smyslo-
vě či duševně postižených; je součástí
defektologie (viz); synon. ve světové
literatuře jsou: p. handicapovaných dě-
tí, p. léčebná, nápravná, ortopedagogi-
ka aj.; je dělena na etopedii, logopedii,
psychopedii, somatopedii, tyflopedii
(viz jednotl. hesla)
pedanterie (puntičkářství), povahový
rys projevující se podrobnějším rozlišo-
váním jevů, než je nutné, rigidním Ipě-
ním na formálních procedurách
pederastie, homosexuální zaměření
muže na mladé chlapce
pederosis, viz pedofílie
pediatrie, lékař. obor zabývající se
prevencí a léčbou chorob dětského vě-
ku
pediculofobie, chorobný strach ze vší
pedikace, zavádění penisu do řitního
otvoru; i při heterosexuálních stycích;
též pohlavní zneužívání chlapců
pedikulóza, zavšivení
pediofobie, chorobný strach z hraček
pedo-, vztahující se k půdě; k dětem
pedocentrismus, ped. směr z poč.

20. stol., kt. podřizuje cíl výchovy

a vzdělávání jednostranně psychologii
dítěte; přeceňuje hlediska biologická
před společenskými
pedofílie (pederosis), sex. zaměření
na děti, objevuje se u obou pohlaví, ví-
ce ve stáří; výběr partnerů je hetero- či
homosexuální; je považována za sex.
aberaci
pedognózie, poznatky o dítěti
pedologia, infantilní mluva
pedologie, ped. disciplína skládající
se z biologie, psychologie a sociologie
dítěte; vyústila v teorii hlásající závis-
lost vývoje dítěte na neměnné dědič-
nosti a neměnném prostředí; od 30. let
20. stol. již překonaný směr, jehož pří-
nos je spatřován především v rozsáhlé
organizaci a metodologii pedagogicko-
psychol. experimentů
pedomorfismus, přetrvávání někt.
dětských znaků v dospělosti
pedopatologie, zast., nepoužívaný vý-
raz pro vědu o těl., smysl. a duš. va-
dách a úchylkách mládeže
pedopsychiatrie, disciplína, kt. se za-
bývá prevencí, diagnostikou, léčbou
a výzkumem duš. nemocí a poruch
u dětí a mladistvých; zaměřuje se na
ochranu a péči o duš. zdraví dětí od je-
jich narození až do dosažení dospělosti
z hlediska somatického, psychického
a jejich vývoj v rodině a širším spol.
prostředí; dělí sEna dětskou a dorosto-
vou psychiatrii
pedopsychologie, součást vývoj. psy-
chol., kt. se zabývá duš. vývojem a ži-
votem dítěte od narození až do období
dospívání
peirafobie, chorobný strach ze zkouš-
ky, veřejného vystoupení
penalismus, zast. výraz pro šikanu (viz)
peniafobie, chorobný strach z chudo-
by
penologie, vědecké studium významu
a účinnosti legálních trestů
per annum, lékař. vyšetření cestou řit-
ní, též podání léku (čípku)

144

percepce, viz vnímání

percepce extrasenzorická, viz vnímá-
ní mimosmyslové
percepce paranoidní, viz paranoa
percepce podprahová (sumbliminál-
ní), pojem existující od vzniku psycho-
fyziky; souvisí s tzv. podprahovým vní-
máním, zvaným též subcepce, subper-
cepce, a s podvědomou diskriminací
(viz); ve většině definicí označení pro
podprahové podněty, kt. nejsou jedin-
cem vědomě vnímány, zůstávají na
okraji proudu prožitků či jsou zamasko-
vány jinými prvky podnětového pole,
ale podvědomě působí na jednání jako
nevědomé motivy; využíváno jako tzv.
"nevtíravá" forma reklamy, např. vsou-
vání reklamních titulků, jež jsou pod-
prahové, do filmu apod., nyní odsouze-
no jako neetické
percepce sociální, vyčlenění člověka
jako objektu pozorování, zvláště při
zkoumání soc. rozvoje dítěte a utváření
vlastního pohledu na vnější svět; též
vnímání osob na rozdíl od vnímání
předmětů
percepce vizuální, viz vnímání zrako-
vé
perfekcionismus, sklon podávat bez-
chybný, dokonalý výkon, posuzovat se
nadměrně přísně; často spojen s pe-
danterií (viz); neurózy
perfidnost, zrádnost, podlost, bezcha-
rakternost
perforace, a) p. panenské blány, dů-
kaz o neposkvrněnosti nevěsty, sou-
část svatebních obřadů, tradic; b) pro-
děravění zanedbaného žaludečního
vředu, zhnisaného slepého střeva aj.
peri-, okolo, blízko, ze stran
perinatální, vztahující se k období těs-
ně před, během a těsně po porodu
periodizace věková, nejčastěji užíva-
né dělení věku: novorozenectví (od na-
rození do 1 roku), mladší předškolní
věk (1 - 3), starší předškolní věk (3 - 6),
mladší školní věk (6 -11 ), střední škol-
ní věk (12 - 15), starší školní věk (15-
18), raný věk dospělosti (16 - 25),
střední věk dospělosti (25 - 45), pozdní
věk dospělosti (45 - 65), stáří (65 - 80),
stařectví, sénium (nad 80 let)
permisivita, vytváření vztahu k jedinci
či skupině, též skupiny k jedinci,
v němž je umožněno otevřeně mluvit
a sdělovat všechny své pocity a názo-
ry; neznamená však tolerování libovol-
ného chování
perorální, viz per os
per os, ústy
per rectum, konečníkem
perseverace, ulpívání na urč. slově,
větě, myšlence, tématu n. představě,
jejich vracení se do vědomí bez jakéko-
li souvislosti, např. stále se vracející
melodie apod.
persona, výraz C. G. Junga označující
masku, soc. fasádu, jako odpověd' na
požadavky soc. konvence a tradice;
funkční komplex mezi jedincem a spo-
lečností
persona grata, osoba žádaná
personalismus, podrobně rozpracova-
ný W. Sternem jako psychol. směr zdů-
razňující celkovost a jednotnost působ-
nosti a snažící se o duchovní sebezdo-
konalování každého jedince; u nás
známý Sternovým spisem Pedologie
 kulturnim požadavkem z r.1916
persona non grata, osoba nežádoucí,
nepřijatelná, např. pro diplomatické
služby
personifikace, pův. připisování lid-
ských vlastností neživým věcem jako
projev primitivního, archaického myšle-
ní, např. v totemismu aj.; v psychol.
_ též projekce, v níž jedinec připisuje
příznivé n. nepříznivé vlastnosti jiné
; osobě jako důsledek svých vlastních
neuvědomovaných konfliktů
personologie, označení snah H.
;_ Murraye o vytvoření ucelené teorie
osobnosti
persuaze (přesvědčování), zpúsob
ovlivňování postojů a jednání člověka
' rozumovým přesvědčováním a věcnou

145

argumentací; důraz je kladen na inte-

lekt a emoce přesvědčovaného; v kli-
nické praxi užíváno jako metoda racio-
nálni psychoter., spoléhající na soud-
nost a kritičnost pacienta; cílem direk-
tivního přesvědčování je porozumění
a uvědomění si chybných postojů paci-
enta; p. je úspěšná pouze tam, kde
v pozadí nepůsobí silnější podvědomé
či potlačené emocionální komplexy
per vaginam, pochvou
perverze (aberace, scestnost, devia-
ce), v odborné terminologii dávána
přednost výrazu deviace (viz), protože
p. má v laickém povědomí pejorativní
a moralizující zabarvení
perzistence, stálost, setrvalost, přetr-
vávání urč. stavu
pesimismus, obecný záporný postoj
k životu podepřený racionalizací (viz);
"vše vidí černě"
petit mal, malý epileptický záchvat,
projevuje se rychle pomíjející poruchou
vědomí, drobnými svalovými křečemi
petrifikace, termín R. D. Lainga pro
obrannou reakci nejistého člověka v si-
tuaci vážného psych. ohrožení, kdy do-
tyčný odosobní sám sebe n. toho, kdo
je zdrojem ohrožení
petting, mazlení, erotické dotyky od
pasu dolů, aniž dojde k souloži, může
však dojít k orgasmu či ejakulaci; nej-
častěji u zdrženlivějších mladistvých;
viz též necking
pietismus, mystické protestantské
hnutí 17. a 18 stol.; reflexe 30leté války
pietní, zbožný, uctivý
pijáctví, rané stadium vývoje alkoholis-
mu; popisováno jako p. společenské,
příležitostné, s občasným nadměrným
pitím, s pravidelným pitím; u pijáctví
však není ještě závislost ani ztáta kon-
troly nad pitím; viz též stadia vývojová
alkoholismu
pilotáž (průzkum, předvýzkum, ori-
entační výzkum, dílčí zkušební vý-
zkum, orientační sonda), v sociol.
rozlišována p. jako předvýzkum zamě-

řený spíše do šířky, na rozdíl od sondá-

že zaměřené do hloubky
písmo Brailleovo, viz písmo slepecké
písmo slepecké (bodové, Brai-
Ileovo), sestavené z šesti bodů v roz-
sahu hmatového pole jednoho prstu;
soustava 63 kombinací obsahuje
všechna písmena abecedy, číslice
i spec. znaky jednotl. jazyků (č, ž,...),
matematické, notopis aj.
písmo zrcadlové, psaní, kt. se až při
pozorování v zrcadle jeví jako písmo
normální, čitelné
pitiatismus, pův. název J. Babinského
pro hysterii jako psych. stav, kt. je způ-
soben autosugescí, a jejíž příznaky Ize
odstranit persuazí (viz)
placebo, neutr., neúčinná látka úmysl-
ně podaná nemocnému, z. o., aby se
mohl porovnat účinek jiné, aktivní látky,
léku; projevy po požití p. odrážejí oče-
kávání, anticipaci (viz) z. o.
plachost (bázlivost, nesmělost), po-
vahový rys, v jehož pozadí může vězet
malé sebevědomí, nedostatek soc.
zkušeností, tréma, intoverze či psycho-
patol. symptomy neuroticismu, psycho-
patie, autismu aj.
planofrázie, překotný spád myšlenek
plasticita, tvárnost
plasticita nervového systému,
schopnost mozku a celého nervového
systému přizpůsobovat se vnějším
i vnitřním poruchám, při zachování ko-
ordinace činnosti ostatních orgánů
plató (plateau), vodorovná část křivky,
např. výkonu, cviku, učení, kdy dochází
ke stagnaci, kt. ovšem neznamená do-
sažení vrcholného výkonu, ale nutnost
odpočinku, změny metody či trenéra,
příp. nástrojů
platonismus, učení řec. filos. Platóna
o tom, že svět se skládá ze smysl.
(konkrétního) světa a světa idejí, tj.
věčných, abstraktních pravzorců všech
věcí
plegie, viz paralýza
plemeno, relativně velká skupina lidí li-

146

šící se od druhých na základě vroze-

ných těl. charakteristik, jako je pigmen-
tace pleti, krevní skupiny, tvar lebky,
rtů, nosu, ochlupení, vlasový porost
apod.; odlišily se zhruba v době člo-
věka předvěkého na: negroidni; čer-
ní, černoši; mongoloidn ; žlutohnědí,
Mongolové, Číňani, Indiáni; europidn ;
bílí, indoevropané; křížením vznikají mi-
šenci
pleonexie, chorobná touha po přepy-
chu u impulsívních psychopatií a manií
pleoptika, léčení tupozrakosti zakrývá-
ním zdravého oka a tím podnícení prá-
ce oka tupozrakého
pluralismus, přesvědčení, že svět je
ovládán více než dvěma principy; viz
též monismus, dualismus
pluralismus sexuální, sex. deviace;
současné ukájení několika párů
pneumograf, přístroj k registraci hrud-
ních a břišních dýchacích pohybů; sou-
část detektoru Iži (viz)
pnigofobie, chorobný strach z udušení
pocit, citové zabarvení vnímané sku-
tečnosti v současnosti n. v minulosti;
každý psych. obsah (představa, vjem
ap.) či proces (myšlení, vzpomínka) má
citové zabarvení
pocit méněcennosti, pův. termín C.
G. Junga pro pocit vyvěrající ze skuteč-
nosti, že žádný člověk v současné civi-
lizaci nemůže žít sám, ale je závislý na
druhých lidech, společnosti; obecně:
trvalý zneklidňující pocit jedince, že
v něčem, v někt. svých vlastnostech
zaostává za jinými lidmi
pocit úzkosti, viz úzkost
pocit viny, subjektivně prožívané pře-
svědčení vztahující se k minulosti,
v němž si jedinec myslí, někdy i ne-
správně, že něco zavinil; trpí výčitkami
svědomí a očekává trest; v psychopa-
tol. autoakuzace, bludy mikromanické
počitek, tradičně označován jako od-
raz jednoduchých vlastností předmětů
a jevů okolního světa, kt. bezprostřed-
ně působí na smysl. orgány, receptory;

k vlastnostem p. se počítají: kvalita, in-

tenzita a trvání (modalita); podle recep-
torů se dělí na exteroceptory (zrak,
sluch, čich, chut', hmat aj.), interocep-
tory (počitky orgánové), propriorecep-
tory, jimiž vznikají počitky staticko-kine-
stetické; celostni psychol. předpoklá-
dá, že souhrn počitků zvaný vjem (viz)
však není pouhou složeninou jednotl.
počitků, nýbrž specifickým prožitkem
podjatost (podujatost, zaujatost),
práv. termín; označení, že někt. účast-
ník soudního řízení (soudce, porotce,
tlumočník, soudní znalec, zapisovatel
aj.) je vůči obžalovanému zaujatý; prá-
vo na změnu, odvolání takové osoby
podmiňování, proces vytváření dočas-
ných nervových spojů; jde o nejjedno-
dušší formu učeni; jehož výsledkem je
nové fyziol. n. psychofyziol. chování;
probíhá podle principu: jakýkoli podnět
B (neutr., nepodmíněný n. podmíněný),
je-li přiměřeně dlouho spojován (před-
chází, opožd'uje, n. je předkládán sou-
časně) s podnětem A (nepodmíněným,
n. i podmíněným, jde-li o p. vyššího řá-
du), vyvolávajícím odpověd' (reflex, re-
akci) R, se stane podnětem podmíně-
ným (prvního n. vyššího řádu); podnět
B nyní vyvolává odpověd', kt. byla pův.
odpovědí na podnět A; p. je účinné
u subhumánních živočichů
podnět, jakýkoli vnější n. vnitřní činitel,
kt. vyvolá v živém organismu aktivitu;
při působení na receptor pro podnět
nejčastěji užit termín stimulus, ve
smyslu emočního impulsu: popud,
u pohnutky jednání: motiv
podnět druhosignální, dle I. P. Pav-
lova slovo jako základ řeči
podnět indiferentní, neutrální, Ihostej-
ný p., kt. nevyvolá odpověd' organismu
podnět komplexní, soustava podnětů,
např. zrakových, hmatových, slucho-
vých, čichových
podnět nadhraniční, příliš silný n.
dlouhotrvající p., vyvolávající útlum
a zastavení činnosti

147

podnět podmíněný, pův. indiferentní,

Ihostejný p., kt. se stal signálem pod-
míněného reflexu
podnět podprahový, p., kt. nevyvolá-
vá počitek, nicméně jej jedinec může
zaznamenat, byť nevědomě
podnět prvosignální, přímé působení
urč. druhů energie na receptory smysl.
orgánů
podnět slovní, dle I. P. Pavlova signál
signálů, řeč tvořící druhou signální sou-
stavu, kt. se člověk liší od zvířat a je-
jímž prostřednictvím se orientuje ve
světě a přejímá dosavadní zkušenost
celého lidstva
podráždění, počitky a vjemy jako vý-
sledek působení různých druhů energií
na smysl. orgány; a) podnět nešířící se,
omezený na jedno místo (excitace, po-
dráždění stacionární), b) změna dráždi-
vosti na podprahový podnět (iritace)
podstata a jev, podstatou se nejčastěji
rozumí souhrn vnitřních trvalých vlast-
ností předmětů, jevem vnější, proměnli-
vé, smysly vnímatelné vlastnosti, proje-
vy předmětů
podstata psychiky reflexní, teorie,
podle níž psych. činnost je ztotožňová-
na s vyšší nervovou činností, a ta s re-
flexní činností mozku
podvědomí, všechny duš. obsahy, kt.
jsou v daném okamžiku mimo vědomí
jedince; někt. se mohou stát vědomý-
mi, jiné, jako primitivní představy, fan-
tazie a přání pociťované jako morálně
nepřijatelné se vědomými stát nemo-
hou; ty se mohou stát zdrojem pato-
genních neurotických mechanismů; viz
též nevědomí, předvědomí; podle psy-
choanal. stojí v protikladu k vědomé-
mu duš. životu, představuje největší
objem psychiky, je zdrojem libida (viz),
hybné síly sex. povahy
pohlaví, u lidí dvě; liší se typem buněk,
pohl. orgány a pohl. žlázami, dále dru-
hotnými vnějšími znaky a rozdíly v so-
ciálně osvojených postojích a chování,
příp. dalšími psych. rysy

pohnutka, v právní terminologii synon.

pro motiv; též podnět
pohotovost, viz aktivizace
pohyb (lokomoce), zákl. vlastnost
hmoty, způsob její existence; vývojově:
proudění protoplazmy, plazení, plavání,
let, chůze, běh
pohyb asociovaný, viz synkinéza
pohyb bezděčný (spontánní, impul-
sívní), p. bez uvědomění pohybu či je-
ho účelu
pohyb impulsívní, viz pohyb bezděč-
ný
pohyb instinktivní (pudový), p. pře-
nášené přirozeným výběrem, prospěš-
né jedinci či druhu; na rozdíl od p.
spontánních a reflexních vždy účelný
pohyblivost nervových procesů,
pružnost, přizpůsobivost nervových
procesů změnám prostředí vně a uvnitř
organismu
pohyb psychomotorický, je dán drá-
hou, rychlostí a silou, a stránkou me-
chanickou, fyziologickou a psycholo-
gickou
pohyb pudový, viz pohyb instinktivní
pohyb reflexní, reakce na vnější pod-
nět
pohyb spontánní, viz pohyb bezděčný
pohyb úmyslný, p. uvědomovaný, vol-
ní, zacílený; jde o zpracovanou reakci
na podnět
pojem, slovo, symbol odrážející pod-
statné vlastnosti předmětů a jevů, vý-
sledek logických myšlenkových opera-
cí; na rozdíl od představy pojem vyjad-
řuje obecné vlastnosti; pojmy existují
srovnatelné, mající někt. znaky společ-
né (chrt, jezevčík), nesrovnatelné, bez
společných znaků (kámen, čest), hie-
rarchicky uspořádané (věta, souvětí),
rovnocenné (Praha, hlavní město),
souřadné (Hašek, Neruda), zkřižené
(ovoce, Zlatá reneta)
pokles terminální, zjištění, že v obdo-
bí před smrtí dochází k výraznému sní-
žení intelektuálního výkonu; dle K. F.
Riegela (1972) označení vztahu mezi

úrovní intelektuálního výkonu a délkou

života, kt. člověku zbývá; za faktor
předvídající blížící se smrt je považo-
ván prudký pokles rozumově poznáva-
cích činnosh; předpokládá se, že tyto
kognitivní činnosti, založené na opera-
cích se slovy a pojmy, odrážejí přítom-
nost či nepřítomnost kardio-vaskulár-
ních chorob; testy závislé na rychlosti
sice vykazují pokles výkonu s věkem,
ale nepředvídají úmrtí; délka terminální-
ho poklesu je uváděna v rozmezí od 10
měsíců do několika let před úmrtím
pokoření, termín H. Murrayho pro po-
třebu podřídit své Já či svou vůli něko-
mu jinému a vynahradit či odčinit tak
skutečné n. domnělé nedostatky, vady
pokus, viz experiment
pokus a omyl, viz teorie učení poku-
sem a omylem
polarita, protikladnost, dvě protichůd-
né krajnosti nějaké hodnoty; v psychol.
nejčastěji bipolární škála, např. intro-
verze - extroverze, láska - nenávist
polarizace, vznik, proces polarity,
např. v rámci spol. skupiny; úspěšní-
neúspěšní, adamité (naháči) - táborité aj.
pole, v tvarové psychol. výslednice sil
dávající vymezenému prostoru dyna-
mickou strukturu, kt. reaguje jako ce-
lek; viz též fenomén fí
pole fenomenální, dle K. Lewina dy-
namický proces vnímání; oblast sou-
časně vnímaných objektů; zahrnuje
soubor všech psychicky účinných fak-
torů v dané oblasti, a ty jsou zachyce-
ny matem. symboly, vektory; chování
výslednicí vektorů
pole fenoménové, vše, co právě člo-
věk prožívá, tzn. souhrn objektů pří-
tomných a vnímaných, byt' jen v myš-
lenkách, na rozdíl od objektů tyzicky
přítomných, ale nevnímaných
pole psychologické, ústřední téma
učení K. Lewina; neoddělitelnost jedin-
ce od jeho prostředí, čili Ch (ehování)
je funkcí O (osobnosti) a P (prostředí),
tedy variace na behaviorální rovnici

Ch = f (O, S); hranice mezi Já a okolím

je výsledkem zrání jedince, jeho indivi-
duace (viz)
pole sociální, všechny vlivy spol. pro-
středí, kt. se podílejí na utváření cha-
rakteru a konformity jedince (školy, klu-
by, instituce aj.)
pole vědomí, souhrn všech vnímaných
a uvědomovaných předmětů
pole vjemové (percepční), situace,
konfigurace, komplex vnějších podnětů
působících na smysly; dle tvarové psy-
chol. se pole rozpadá na figuru a po-
zadí, u J. Piageta na tzv. centraci
a vznik ohniska; proces, na kterém se
podílejí jak smysly, tak myšlení; největ-
ší množství informace je obsaženo
v obrysu figury, ve tvaru; mezi jednotl.
prvky pole existují vztahy určující jejich
rozlišitelnost, manipulovatelnost a hod-
notu, valenci, dle Lewina pak míru
uspokojení danou vnímaným objektem
pole zorné, max. úhel pro rozlišení
dvou současně vnímaných podnětů,
u člověka cca 120o
pole životní, dle K. Lewina celek zahr-
nující jedince a jeho prostředí; jevy fyzi-
kální i sociální, uvědomované i neuvě-
domované; jde o pole dynamické, plné
napětí, jehož zdrojem jsou potřeby je-
dince a valence, tj. přitažlivost či odpu-
divost osob, věcí a hodnot
polioencefalitis, viz encefalitida
poluce, samovolný výron mužského
spermatu ve spánku častý v pubertě;
provázeno erotickými sny
poly-, mnoho, mnohonásobně
polyandrie, mnohomužství, soužití jed-
né ženy s několika muži; viz též poly-
gamie
polyandrie fraternální, forma polyan-
drie, kdy všichni muži jedné ženy jsou
bratři
polydaktylie, vývoj. vada; větší počet
prstů na rukou n. nohou
polydipsie, nadměrné pití
polydipsie psychogenní, poměrně
vzácná psych. porucha spočívající v pití

mimořádně velkého množství vody;

snížení sodíku v krvi může pak vést až
ke komatu
polyfagie, chorobná hltavost; též bulí-
mie
polyfrázie, viz logorrhea
polygamie, soužití jedince jednoho po-
hlaví s více jedinci druhého pohlaví; viz
též polyandrie, polygynie
polygon, viz křivka četnosti
polygynie, mnohoženství, soužití jed-
noho muže s několika ženami; viz též
polyandrie
polygynie sororální, forma polygynie,
kdy všechny ženy jednoho muže jsou
sestry
polysarcie, otylost, obezita
polyteismus, víra v existenci více bo-
hů, vývoj. stupeň mezi animismem
(viz) a monoteismem (viz); např.
Olymp jako první obsáhlá škola lidské
charakterologie
poměr pohlaví (sex-ratio), poměr me-
zi počtem samců a samic ve skupině,
kohortě (viz), populaci; a) primární
v okamžiku oplození, b) sekundární
v dobé narození, c) terciální v urč. sle-
dovaném věku
pomočování, viz enuréza
ponofobie, chorobný strach z bolesti;
též z práce a přepracování
pons asinorum, oslí most; označní pro
mnemotechnické pomůcky; viz mne-
motechnika
popření, v psychoanal. obranný me-
chanismus spočívající v podvědomém
odmítnutí, popření zjevné skutečnosti
n. pravdy o sobě (nikdy jsem nezalhal,
nikdy jsem nepřišel pozdě)
popud, viz podnět
populace, soubor jedinců, v demogra-
fii osoby všech věkových kategorií vy-
skytující se v urč. prostoru v daném ča-
se; Ize sledovat hustotu, rozplýlení, po-
měr pohlaví, porodnost, úmrtnost, vě-
kové zastoupení aj.
poradenství psychologické, činnost,
dnes týmová (psychologové, pedago-

149

gové, sociologové, neurologové, psy-

chiatři, sexuologové, právníci aj.) za-
měřená na překonání psychol. problé-
mů jedince a rozvoj jeho osobnosti;
hranice mezi poradenstvím, psychoter.,
psychagogikou (viz) a soc. prací se
překrývají; nejčastější je pomoc dětem
a mládeži s poruchami chování, smy-
slově či mentálně postiženým, rozsáhlá
při volbě povolání; šířeji sem Ize řadit
i manželské poradenství, sportovní aj.;
zatím nepoměr mezi převažujícím za-
měřením na aktuální problém a zřídka-
vým nalézáním a rozvojem lidských po-
tencialit, což je dáno jak omezenými
dg. prostředky, tak i netradičností této
poptávky (dosud dvě krajnosti, první:
k odborníkovi až tehdy, když je z dítěte
záškolák, toxikoman; a druhá krajnost:
dítě jako nástroj nenaplnění vlastních
rodičovských snů)
poriomanie, chorobná, nutkavá toula-
vost
pornografie, text či vizuální výtvor
obscénního charakteru, jehož jediným
účelem je sex. vzrušení
pornolálie, obscénní řeči
porod, a) pro dítě vyvržení ze světa
klidu a bezpečí do světa hluku, světel,
chladu, ale též prvních pocitů slasti je-
jich změnou v opak, při sání, spánku
a dotycích s tělem matky; viz též trau-
ma porodní, trauma zrození; b) pro že-
nu vyvrcholení, odkrytí rozporu mezi
očekáváním a skutečností, přičemž
ideálem je rozpor nulový
porodnost, počet dětí narozených za
rok na tisíc obyvatel
porod předčasný, od 28. do 37. týdne
těhotenství
porovnávání (komparace), vyhledá-
vání objektů a jevů, kt. mají společný
znak či znaky; viz též diskriminace
porozumění, postižení souvislosti,
vztahu, smyslu, podstaty problému; p.
jako metoda poznání je podobné intui-
ci, dospívá se k němu přímo, bez po-
stupných operací

150

porucha, relativně trvalé porušení

funkce, procesu, příp. rysy či vlastnosti
výrazně odlišné od normy; tedy záleži-
tost sociálně a kulturně podmíněná
porucha duševní (psychická), zast.
třídění sem řadilo duš. choroby (nemo-
ci) a úchylky či anomálie; přesnější je
dělení na choroby (viz) a poruchy jako
relativně trvalé, léčbou jen málo ovliv-
nitelné, při různém stupni vychovatel-
nosti a vzdělavatelnosti; viz též psy-
chopatie, oligofrenie; dle WHO (viz) kli-
nicky prokazatelná změna duš. činnos-
ti, kt. vyřazuje člověka z práce, spol.
života či zodpovědnosti při právních
úkonech; šiřeji změna někt. psych.
procesů projevující se v chování a pro-
žívání člověka a znesnadňující jeho in-
terakci se soc. okolím
porucha chování, vyjadřuje narušené
soc. vztahy k druhým lidem, též vztahy
k sobě, což je zdrojem konfliktů a ztíže-
ného spol. soužití; viz též porucha jed-
nání
porucha impregnace, viz p. vštípivosti
porucha jednání, agitovanost, hypera-
gilnost, jednání impulsívní, zkratkové
porucha psychická, viz porucha du-
ševní
porucha řeči, viz vady řeči
porucha schopností rozumových,
vrozená viz oligofrenie, získaná viz
např. demence, progresívní paralýza,
ve stáří demence senilní
porucha spánku kvalitativní, nesnad-
né usínání, neklidný spánek, mělký spá-
nek, noční probouzení, předčasné pro-
bouzení, mluvení ze spaní, děsivé sny
porucha spánku kvantitativní, ne-
spavost, přerušovaný spánek, přílišná
spavost
porucha vědomí, kvantitativní: som-
nolence, sopor, kóma; synkopa (viz);
kvalitativni: amence, obnubilace, deliri-
um (viz)
porucha vštípivosti, snížené zapama-
tování čerstvých událostí; ve stáří, org.
poruchy

porucha výbavnosti, neschopnost vy-

volat do vědomí zapamatované; v afek-
tu, represi (viz), ve stáří
porucha vývojová, podle časového
vzniku a vztahu k vývoji organismu se
dělí na vývoj: opožděný, předčasný,
omezený, narušený, scestný, nerovno-
měrný; viz též vady vývojové
posílení (posilování), termín užívaný
nejednotně; jako a) prezentace nepod-
míněného podnětu před, současně n.
krátce po podnětu podmíněném; b)
operace upevnění nějakého spoje, zá-
žitku, představy, děje apod.; c) jakáko-
li situace, konfigurace podnětů pro je-
dince příznivá či příjemná; d) jakákolí
činnost, objekt, děj, kt. uspokojuje, sni-
žuje potřebu; e) poslední článek, kt.
byl naučen a zakončuje sled, řetězec
dějů, paměťového materiálu, sled vě-
domostí nebo dovednost; f) jakékoliv
chování, u něhož pravděpodobnost vý-
skytu je vyšší než u chování jiného; g)
informace o správném chování for-
mou zpětné vazby; viz též princip
Premackův
postnatální, po narození
postoj, sklon ustáleným způsobem re-
agovat na předměty, osoby, situace,
a na sebe sama; p. jsou součástí osob-
nosti, souvisí se sklony a zájmy osob-
nosti, předurčují poznání, chápání,
myšlení a cítění; vědomosti, dovednosti
a postoje se získávají v průběhu živo-
ta, především vzděláváním a širšími
soc. vlivy, jako je veřejné mínění, soc.
kontakty aj.; jsou všechny relativně tr-
valé a obsahují složku poznávaa; cito-
vou a konativni, viz též disonance kog-
nitivní; p. Ize měřit kvantitativně (škály)
či analyzovat obsahově podle vztahu
k hierarchii hodnot (viz); p. děleny pod-
le různých kritérií na: citové, poznávací;
kladné, záporné; slovní, mimoslovní;
skryté, zjevné; silné, slabé; soudržné,
nesoudržné; vědomé, nevědomé; in-
dividuální, skupinové; stálé, proměn-
livé aj.

postoj Rombergův, ukazatel poruchy

rovnováhy a svalové koordinace při
stoji se zavřenýma očima u neurologic-
kých poškození, opilosti aj.
postoj sociální, důležitá složka komu-
nikace; kromě zaměření má i urč. míru
intenzity, místo na škále libost - neli-
bost a stupeň trvání; utvářejí je činitele
vnitřní: potřeby, zájmy, chrakter aj.
a vnější: rodina, malé soc. skupiny,
kultura
postpubescence, období po ukončení
pohlavního dospívání, přibližně mezi
14. -18. rokem věku
postřeh, pohotová a přiměřená reakce
na podnět, situaci; též rychlý vhled
(viz) do problémové situace
posunčina, viz chorea
posunky, dorozumívací prostředek
gesty, mimikou, příp. dalšími částmi tě-
la tam, kde selhává n. není možná řeč;
nejčastěji u hluchoněmých
potátor, zast. piják, alkoholik
potence, moc, schopnost, síla
potence ekologická, schopnost vyrov-
nat se s vlivy okolního prostředí
potence pohlavní, schopnost plodit;
opakem impotence (viz)
potenciál inhibiční, relativní síla útlu-
mu a pohotovost k němu
potencialita, latentní, nerozvinutá
schopnost n. dovednost
potenciál reakční, rychlost a síla reak-
ce
potlačení (suprese), pův. pojem
Herbartův; v pojetí psychoanal. obran-
ný mechanismus vědomého, dobrovol-
ného přesunu nepřijatelného chování,
myšlenek, přání a impulsů z vědomí na
jeho okraj; někdy též synon. pro vytěs-
nění (viz)
potrat (abortus), vypuzení plodu z dě-
lohy před koncem 28. týdne těhoten-
ství; potrat spontánní, samovolný či
umělý, arteficiální
potřeba, nutnost organismu něco zís-
kat n. něčeho se zbavit; též stav orga-
nismu člověka, kt. znamená porušení

151

vnitřní rovnováhy n. nedostatek ve

vnějších vztazích osobnosti; opakem je
stav rovnováhy, nepřítomnosti aktuální
potřeby, viz homeostáza; komplemen-
tárním pojmem k potřebám jsou hodno-
ty (viz), jejichž výběrem mohou být po-
třeby uspokojovány; zatímco systém
potřeb ve vývoji lidstva se podstatně
nemění, hodnoty jsou proměnlivé
potřeba základní (primární), v teorii
osobnosti A. Maslowa zákl. lidské po-
třeby fyziol., jako je potrava, voda, ne-
přítomnost bolesti, a zákl. potřeby psy-
chol., jako je pocit bezpečí, lásky, se-
beúcty; teprve po jejich naplnění při-
cházejí v úvahu potřeby vyšší, tzv.
metapotřeby (viz); viz též hierarchie
potřeb
potus, zast. pijáctví
povaha, hovor. soubor vlastností cito-
vých a snahových; viz též charakter,
osobnost
pověra, víra v neprokazatelnou souvis-
lost mezi jevy a jejich vlivem na budou-
cí jednání (držení palce, ušního boltce)
povinnost, morální kategorie; nutnost
jednat dle urč. etické normy; viz morál-
ka, kodex morální, imperativ kategoric-
ký
pozadí zvukové, princip figury a poza-
dí; též vytváření hudební kulisy při sou-
středěné činnosti, učení aj.
pozice formální, místo jedince ve for-
mální struktuře daného soc. systému
(v zaměstnání aj.)
pozice sociální, místo jedince v soc.
systému; někdy ztotožňováno s po-
jmem status sociální (viz), jindy pova-
žováno za komplex složený ze závaz-
ků a očekávání, tzn. soc. role (viz)
a z povinností a práv, tzn. statu
pozitivismus, vychází z angl. em-
piristů a F. Bacona, formulováno A.
Comtem, H. Spencerem a J. S. Mille-
rem jako přesvědčení, že není možné
dostat se za hranice světa daného po-
zorováním, takže poznatelnost světa je
dána hranicemi vědy; pokračování

v operacionalismu (viz) a v behavioris-

mu; viz též novopozitivismus
poznání, více či méně úplné a přesné
obrazy odráženého světa ve vědomí; je
zprostředkováno vnímáním, pamětí,
myšlením a emocemi; u marxistů první
stupeň poznání uskutečňován v neživé
přírodě (oteplení studeného kamene
v teplé místnosti), vyšším stupněm je
dráždivost (pohyb prvoka) a nejvyšším
v CNS a VNČ (práce mozku)
poznání bezprostřední, p. ubírající se
cestou intuice, gnóze, extáze, zření,
zjevení či věštění; opak poznání rozu-
mového, logického, zprostředkovaného
poznání smyslové, bezprostřední pů-
sobení podnětů na smysl. orgány, kt.
prostřednictvím vjemů celostních smy-
sl. obrazů předmětů poskytují zákl. ma-
teriál pro zobecňování, myšlení; opa-
kem p. racionální, logické, diskursívní
poznatek, zpracovaná informace
pozornost, zaměřenost a soustředě-
nost duš. činnosti na urč. objekt n. děj
(např. poslouchání na rozdíl od prosté-
ho slyšení); základem orientační reflex,
roli hrají nápadnost, neočekávanost,
novost vnímaného, prostředí i postoj,
zájem, očekávání, únava aj. jedince; p.
je char. trvalostí, pružností, intenzitou
a rozsahem (u člověka schopnost jed-
ním pohledem poznat šest až dvanáct
předmětů stejného druhu)
pozornost bezděčná (pasívní), nezá-
vislá na úmyslu člověka, nejčastěji vy-
volána náhlostí, novostí, kontrastností
podnětu, jeho umístěním v zorném poli
aj.
pozornost protivolní, trvá i přes sna-
hu pozornost odpoutat; obsese, perse-
verace (viz)
pozornost zámérná (aktivní), vědo-
mě, úmyslně zaměřená pozornost s cí-
lem vyřešit úkol, dosáhnout vytčený cíl
pozorování, nejstarší psychol. metoda
zal. na pozorování chování jiných jedin-
ců; je vždy výběrové, zaměřené na urč.
činnosti jedinců, příp. okolnosti těchto

činností; je vždy subjektivn ; tedy ovliv-

něno pozorovatelem, jeho postoji, po-
zorností aj., proto objektivita docilová-
na větším počtem nezávislých pozoí o-
vatelů, příp. posuzovatelů videozázna-
mu, přesně stanoveným plánem,
kritérii, sledem a průběhem pozorová-
ní; p. Ize dělit na soustavné a příleži-
tostné, na zúčastněné (pozorovatel
sám členem skupiny, v soc. kontaktu
s objekty pozorování, nelze vyloučit
ovlivnění skupiny pozorovatelem a na-
opak) a nezúčastněné, zjevné a skryté,
přirozené (terénní) a laboratorní, exper.
(např. během hospitalizace), přímé
a zprostředkované, strukturované a ne-
strukturované
pozorování nekontrolované (nesys-
tematické, nestrukturované, nestan-
dardizované), pozorovatel volně roz-
hoduje o hlediscích i jednotkách pozo-
rování, bez závazného sledu
práce, těl. n. duš. činnosti zaměřené
na výdělek, výživu, uspokojení potřeb;
v psychoanal. prostředek projekce, lás-
ky, agrese a kompenzace
pragmatismus, uplatňován v tzv. čin-
né škole W. Jamese; přesvědčení, že
aktivita, vůle a prospěšnost jsou postu-
láty vývoje člověka
práh rozdílový, viz zákon Bougnerův-
Weberův
práh vědomí, termín W. Wundta; hra-
nice, na níž se z nevědomého procesu
stává proces vědomý
práh vnímání, mezní hodnoty vnímání,
kt. se liší u člověka a jiných živočichů,
ale i u lidí navzájem, mohou se měnit
cvičením (učení diskriminační, viz), ale
též věkem, chorobou, denní dobou aj.;
rozlišují se podle různých hledisek,
např.: práh časový (nejmenší časový
rozdíl mezi dvěma podněty, než se
spojí v jeden vjem - u sluchu 0,002 s,
u zraku 0,04 s); dolní (nejmenší nutný
k vyvolání počitku), horni (nad ním na-
stává tzv. nadhraniční útlum, příp. bo-
lest); rozdílový, též relativní (např. mez

rozlišení kruhu a elipsy); akustický (

u člověka 16 Hz - 20 tisíc Hz; ve vyso-
kém stáří klesá až k 5 tis. Hz); viz zá-
kon Weberův-Fechnerův
praxe, nejčastěji působení člověka na
jeho život. podmínky; opakování urč.
pohybu n. série pohybů s cílem zlepšit
výkon (viz učení, křivka učení); zvyko-
vé, ritualizované chování, tradičně vy-
konávané činnosti v urč. kultuře
pre-, před, dříve než
preanimismus, víra v neosobní nepři-
rozené síly přírody (hromy, blesky, vítr,
vodní přívaly aj.); vývojově předchází
animismu
predestinace, viz předurčení
predikce, způsob, jak na základě vy-
světlení urč. jevu Ize předpovědět jevy
budoucí, následné
predispozice, náchylnost, způsobilost,
sklon
preexistence, víra v nesmrtelnou duši,
její existenci před vstoupením do těla
preference, výsada, přednost, to, co
převažuje; způsob výběru z možností,
nejčastěji u hodnot; sklon k urč. čin-
nostem, zájmům
preformismus, viz humunculus
pregnantnost, termín tvarové psychol.
pro "dobrý tvar", tj. tvar uzavřený, sou-
měrný, tvořený uspořádanými prvky
prekriminalita, protispolečenská čin-
nost nezletilců, tj. dětí do 15 let
premedikace, předoperační příprava
nemocného psychofarmaky
prenatální, vztahující se k období před
narozením
prepubescence (prepuberta), vývoj.
období bezprostředně před pohlavním
dospíváním, vyznačující se kritičností,
změnou postoje k dospělým, k hrám,
dosavadním zájmům, pohybovou ne-
motorností, zaměřeností na sebe a svůj
vnitřní svět
presby-, vztahující se ke stáří, stárnutí
presbyakuze, snížení sluchové ostros-
ti ve stáří, především u vysokých tónů
presbyopie, snížení akomodace oka

152 153

zmenšující se pružností oční čočky

s věkem; začátek po 40. roku věku
prestiž, vážnost, kt. jedinec požívá
v urč. spol.; nezávisí přímo na majetku
a příjmech; největší p. mají vysoké
funkce v řízení státu, povolání vysoce
odpovědná (soudce) a vyžadující špič-
kové vědomosti (lékař)
prevalence, převaha
prevence, předcházení nežádoucím
jevům, úrazům, nemocem aj.
priapismus, trvalá erekce u muže
(údajně u Rasputina)
primitiv, člověk na nízké úrovni rozu-
mového a kult. vývoje
primogenitura, prvorozenectví
princip, pův. prvotní látka, podstata
všech věcí, hlavní myšlenka, zákl. pra-
vidlo; v současné vědě pojmem p.
označován zákl. zákon, obecná prav-
da či norma; zákl. pojem systému
princip antropologický, chápání člo-
věka jako nic víc než pouhou součást
přírody
princip asociační, spojování psych.
obsahu (vzpomínek, představ, citů,
myšlenek) dle zákonů asociačních (viz)
princip dominanty, vzruchové ohnis-
ko v mozku člověka přitahující k sobě
všechny další přicházející vzruchy; p.
vysvětluje např. pozornost
princip ekonomie myšlení, dle E.
Macha kritérium pravdivosti vězí v do-
sažení max. znalostí pomocí min. po-
znávacích prostředků
princip estetický, přesvědčení o ob-
jektivním původu krásy jako spojení
krásy a libosti (I. Kant, T. Fechner, G.
W. F. Hegel, O. KGlpe, T. Lipps)
princip falzifikace, dle K. R. Poppera
možnost vyvrátit kterékoli tvrzení, kt.
má vztah k vědě; viz rozhodnutelnost
princip korespondence, tormulován
N. H. Bohrem (1923); tvrzení, že vě-
decké poznání postupuje od pravd díl-
čích, relativních, k pravdám stále obec-
nějším, objektivnějším
princip Premackův, důkaz toho, že

154

posílení je relativní, nikoliv absolutní

pojem; když se jedno ze dvou chování
vyskytuje častěji, stává se posílením
pro ono méně časté; např. už jen sa-
motná možnost proběhnout se bludiš-
těm pro krysu, která má málo pohybu,
ale není motivovaná hladem, je posíle-
ním pro průchod bludištěm
princip růstu entropie, druhá věta ter-
modynamická říkající, že vývoj systému
znamená růst entropie (neuspořáda-
nosti); u živých systému však může
i klesat, např. v průběhu embryonální-
ho vývoje (L. Bartalanffy)
princip slasti, sklon vyhledávat slast
a vyhýbat se bolesti je v hlubinné psy-
chol. zákl. motivací člověka, zvláště
v raném dětství; tento sklon se během
vývoje dostává do rozporu s principem
reality (pudy proti morálce); k ovládání
slasti (viz) a dosahování nejvyššího
uspokojení dochází tvořivostí, uměním
probabilismus, přesvědčení, že prav-
da existuje jen s urč. pravděpodobnos-
tí; mravní názor, že v důvodných přípa-
dech se Ize řídit subjektivním úsudkem,
tedy i odchylným od platných spol. no-
rem
probabilita, pravděpodobnost výskytu
nějakého jevu
probace, v Anglii dohled a pomoc po-
skytovaná propuštěným vězňům, též
odsouzeným na svobodě a mladistvým
profesionálně školenými probačními
úředníky; obdoba našich soc. kurátorů
proband, osoba, kt. se podrobuje
zkoušce, testu, n. je členem zkoum.
souboru
problém, sporná otázka; cíl, k jehož
splnění musíme cesty teprve hledat, na
rozdíl od úkolu, k jehož splnění již ces-
ty známe
problém psychofyzický, vztah mezi
fyziol. a psych. procesy; jeho řešení je
červenou nití filosofie i psychologie;
principiálně tři řešení: existují nezávisle
na sobě, navzájem se ovlivňují rovno-
měrně, n. prioritu má jeden z nich, obo-
jí je jedno, navzájem v sebe přecháze-
jící a navenek se různě projevující;
v kombinaci s různými cestami poznání
a jeho věrohodností široké spektrum
rozdílných koncepcí
proces, postupná řada po sobě násle-
dujících, k sobě se vztahujících a vzá-
jemně souvisejících událostí či změn
proces komunikační, řetězec: odesi-
latel informace (komunikátor), příjemce
(komunikant), obsah sdělení (komuni-
ké) a účinek, kt. sdělení vyvolalo; jed-
nocestný = monolog, dvoucestný = di-
alog
proces nervový, dle I. P. Pavlova jde
o vzruch a útlum (viz); jejich tři zákl.
vlastnosti jsou: a) s0a vzruchu a útlu-
mu, na ní závisí odolnost a míra zátě-
že; b) vzájemná vyrovnanost vzruchu
a útlumu (při trvalé převaze jednoho
nastává nevyrovnanost); c) pohyblivost
vzruchu a útlumu je dána rychlostí,
s jakými se oba procesy střídají; na
kombinaci těchto tří vlastností je posta-
vena typologie Pavlovova tempera-
mentová (viz)
proces nezvratný, ireverzibilní; např.
demence
proces opičí, vedený r. 1925 Day-
tonem proti učiteli J. Scopesovi proto,
že učil Darwinově evoluční teorii; od-
souzen k pokutě 100 $
proces rozhodovací, sled kroků sklá-
dající se z formulace otázky, shromáž-
dění informací o minulém, současném
i předpokládaném vývoji, nalezení
možných variant řešení a volby nejpří-
hodnější varianty; posouzení další oso-
bou, vyžádání expertizy
procesy poznávací (kognitivní), ty
psych. procesy, jejichž prostřednictvím
poznáváme, příp. měníme skutečnost;
jsou to: vnímání, myšlení, představi-
vost, fantazie, pamět', učení, pozornost
procesy (funkce) psychické, procesy
poznávací (viz), city, vůle; pomocí p. p.
se odehrává převážná část interakce
člověka s okolním světem; trvají od

155

zlomků sekundy u senzomotorických

reakcí k desítkám minut či hodin při
myšlení; jejich průběh se mění s vývoj.
změnami, stavem organismu, vlivy pro-
středí
prodromální, předběžný, příp. varov-
ný; období mezi prvním (varovným) pří-
znakem a plným projevením se poru-
chy či choroby; viz též stadia vývojová
alkoholismu
profánní, znesvěcující, světský
profesiografie, výčet a úroveň psych.
funkcí potřebných pro úspěšné vykoná-
vání dané profese; stanovují se meto-
dami psychol. práce n. studiem a srov-
náním úspěšných a neúspěšných před-
stavitelů profese
profesionál, odborník na urč. oblast
vědění, lidské činnosti; nedílnou sou-
částí je poctivost, odvádění poctivé
práce bez přemrštěných finančních po-
žadavků
profil polaritní, označení P. R.
Hofst ttera pro sémantický diferenciál
(viz)
profylaxe, včasné vyhledání a dia-
gnostika začínajících chorob
progerie, předčasné stárnutí při ustr-
nulém vývoji na dětském stupni; prová-
zeno nerozvinutím mentální kapacity
progesteron, ženský pohlavní hormon
progestin, umělý hormon s účinky pro-
gesteronu (viz)
prognostika, předvídání pravděpodob-
ných změn ve stavu, struktuře a dyna-
mice jevů; vývoj nemoci, vyléčení, re-
habilitace
prognóza, odhad budoucího vývoje
(spol., ekonomického aj.); předpověd'
např. prúběhu choroby n. výsledku léč-
by
prognóza populační, odhad vývoje
počtu, věkové a pohlavní skladby oby-
vatel; nástroj řízení soc. opatření
progradace, ekol. nárůst populace od
latence k maximu; viz gradace, progre-
se
progrese, postup, pokrok; ekol. nárůst

organismů před progradací; viz grada-

ce
progresívní, postupný, např. paralýza
(viz)
prohibice, zákaz výroby a prodeje al-
koholických nápojů; opětovně selháva-
jící opatření (např. USA 20. léta či po-
kus v Sov. svazu 80. léta)
projekce, a) v psychoanal. obranný
mechanismus neuvědomovaného pře-
nášení subjektivních, popř. podvědo-
mých přání, motivů a pocitů na jiné
osoby či situace; b) viz testy projekční
projekt výzkumu, běžně se skládá
z následujících kroků: vymezení problé-
mu, přehled dosavadních poznatků, cíl
výzkumu, stanovení hypotéz, výběr
metod, výběr výzk. souboru, časový
plán a materiálně finanční zajištění,
sběr dat, zpracování údajů, interpreta-
ce, diskuse, závěry, jejich přednesení,
publikování
projevy expresívní, výrazové aktivity
člověka (řeč, gesta, mimika, pohyby,
psaný text, výtvarný projev, avšak
i chůze, oblečení, osobní doplňky aj.);
pro každého člověka jedinečné, dia-
gnosticky významné, terapeuticky vyu-
žitelné; zákl. prvky neverbální řeči,
chování
proměnná intervenující, děj, jehož
výskyt v organismu předpokládáme
mezi podnětem a odpovědí, a kt. odpo-
věd' ovlivní
proměnná nezávislá, p., kt. je v expe-
rimentu dána, nemění se
promile, jedna tisícina čísla braného
za základ
promiskuita, časté střídání sex. part-
nerů
propaganda, jakýkoli pokus ovlivňo-
vat, manipulovat míněním druhých
propedeutika, uvedení do vědního
oboru, výklad pojmů, cílů a metod
proprio-, vlastní
proprioreceptory, viz interoreceptory
proskynéze, (adorace, zbožnění); vzdá-
vání úcty kleknutím a políbením země

156

prostituce, hetero- či homosexuální

styk pro finanční n. materiální zisk;
1922 v ČSR zrušena reglementace, tj.
policejně zdravotní dozor nad nevěstin-
ci
prostor osobní, p. bezprostředně ob-
klopující člověka, může být malý či vel-
ký, závisí na mnoha dalších okolnos-
tech (vztah k přítomným, nálada, situa-
ce), či závislý na daleko trvalejších
okolnostech, jako je kult. tradice (dů-
věrná vzdálenost rozdílná u různých et-
nik, též různá možnost doteku, gest
aj.); pomocí osobního prostoru možno
vyjádřit různé úrovně důvěrnosti mezi
dvěma osobami nebo řečníkem a po-
sluchači: a) důvěrná, intimni; od dote-
ku do 45 cm od těla, b) osobn ; od 45
do 120 cm, c) sociální, od 1,2 do 3,6
m, d) veřejná, za hranicí 3,6 m
prostor percepční (fenomenální),
souhrn vjemů a představ při smysl. po-
znávání prostoru; součinnost více než
jednoho smysl. orgánu
prostor topologický (psychologický,
životní), dle K. Lewina se jedinec na-
chází v celostně pojímaném život. či
psychol. poli, kt. Ize určit topologicky
prostřednictvím vektorové analýzY, jed-
notl. oblasti topologického prostoru
(snahy, tužby, zaměření, zájmy) mají
kladné a záporné hodnoty, rozdílnou
intenzitu i směr a spolu s individuálními
bariérami jsou zdrojem osobnostní dy-
namiky
prostrace, vyčerpanost provázená za-
kaleným vědomím při vysokých horeč-
kách, po šoku, úrazu apod.; šířeji stav
těžkého fyzického n. psych. vyčerpání
prostředí společenské, historicky
podmíněná společnost lidí a výsledků
jejich činnosti, jako je jazyk, věda,
technika, umění aj.; jedinec si je osvo-
juje v průběhu svého života, přičemž
přenos z generace na generaci se zry-
chluje
prostředí životní, soubor všech vněj-
ších podmínek obklopujících jedince;

pův. chápáno úzce jen na prostor ob-

klopující jedince či urč. populaci; dnes
většinou globálně jako prostředí celé
planety
prostředky masové komunikace
(masmedia), tisk, rozhlas, televize,
film, informační agentury; dělí se na
optické, akustické, audiovizuální; mají
mimořádný vliv na chování a myšlení li-
dí; využití od vzdělání přes reklamu až
k politickým cílům; v neobehaviorismu
B. F. Skinnera každý jedinec a celá
společnost jsou jimi manipulovatelní
protanopie (dichromazie), barvosle-
post, neschopnost vidět červenou barvu
proto-, první, originální, původní, primi-
tivní
protobiologie, studium vzniku života
na Zemi
protogynie, viz proterogynie
prototaxe, termín H. S. Sullivana pro
stav psychiky, kdy události nejsou
ovlivněny zkušeností; stav normální
v dětství, v dospělosti pouze u extém-
ních případů psychóz
protrahovaný, dlouhotrvající, např.
nutkavý stav
proud vědomí, termín W. Jamese pro
stálý tok procesů ve vědomí či na jeho
prahu (viz), ve formě subjektivního,
většinou nesdělitelného prožívání
providencialismus, viz prozřetelnost
prozřetelnost, činnost nejvyšší bytosti,
lidskému rozumu nepostižitelná, řídící
a předvídající běh a vývoj světa; zamě-
řena ke spáse člověka
prožívání, psych. jev char. proudem
vědomí každého více či méně uvědo-
movaného duš. obsahu, je přísně indi-
viduální, těžko sdělitelné, proto behavi-
oristé z předmětu svého zkoumání
prožívání vyloučili a zaměřují se pouze
na chování, kt. Ize pozorovat; viz též
skříňka černá, skříňka šedá
prudérie, přepjatý, předstíraný, falešný
stud
průzkum, synon. pro výzkum; někdy
menšího rozsahu či zvlášt' cílený

157

průzkum trhu, zkoumání kapacity tr-

hu, poptávky, možností odbytu, poten-
ciálních kupců, ceny, obalu, distribuce
zboží apod.
průzkum trhu telefonický, dotazy
prováděny telefonicky; pro rychlost
a levnost a značnou hodnověrnost nej-
rozšířenější typ průzkumu v hospodář-
sky rozvinutých zemích; nepřeberná li-
teratura, know-how
pružnost, viz flexibilita, myšlení pružné
prvorozenectví, právně primogenitura,
přednostní dědické právo; psychologic-
ky provázeno charakteristikami závi-
sejícími na příp. počtu a pohlaví dalších
sourozenců; viz konstelace rodinná
přání, motiv činnosti char. vznikem
a uvědoměním si potřeb; zapojením
vůle vzniká úsilí (viz)
přecitlivělost (hypersenzitivita), širo-
ký pojem zahrnující zvýšenou, nadměr-
nou dráždivost vůči vnějším i vnitřním
podnětům (přecit. kožní, zvuková aj.),
ale též snížená schopnost snášet bo-
lest, negativní emoce, frustraci (viz) aj ;
viz též alergie, idiosynkrazie, desenzi-
bilizace systematická
představa, obsahy vědomí, vybavené
či přepracované minulé zážitky a vje-
my; Ize je dělit na zrakové, sluchové, či-
chové, hmatové aj.; jednoduché a kom-
binované; jsou materiálem pro vytváře-
ní pojmů, pro myšlení, city a volní jed-
nání; viz též typy představivosti
představa eidetická, vizuální (zrcadlo-
vá, fotografická) představivost, schop-
nost naprosto přesně popsat minulé
vjemy; s věkem se snižuje; eidetickou
typologii (viz) osobnosti vypracoval W.
Jaensch
představa extenzívní, dle W. Wundta
představy prostorové a časové
představa intenzívní, dle W. Wundta
představy smyslové
představa obecná, jsou v ní zastoupe-
ny pouze znaky nejobecnější; vzniká
opakovaným vnímáním předmětů a je-
vů téhož druhu

představa pamětní, vybavená před-

stava předmětů a jevů při jejich novém
vnímání
představa živá, smyslcvě silná, jedi-
nec se jí citově poddává, nedokáže ji
odlišit od původních vjemů; tvoří pře-
chod k psedudohalucinacím (viz haluci-
nace); hysterie či halucinacím; psychó-
zy
představivost, schopnost vytvářet
představy (viz); množství a souhlas-
nost s realitou inter- i intraindividuální,
rozdílnost též v oblasti typů představi-
vosti (viz); je předpokladem tvořivé čin-
nosti, zvlášt v situacích problémových;
viz též fantazie
předsudek, emočně nabitý, kriticky
nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí
postoj, názor přijatý jedincem n. skupi-
nou; z hlediska zaměření Ize p. dělit na
pro a proti
předurčení (predestinace), fatalis-
mus, víra v osud, sudičky; ochranný
pozůstatek polyteismu pro děti ve třech
pohádkových sudičkách
předvědomí, v psychoanal. všechny
skryté, latentní obsahy, kt. mohou
vstoupit do vědomí, ale momentálně
jsou mimo ně
předvídání vědecké, prognostika, pre-
dikce, futurologie
předvýzkum, terénní ověření výzk.
projektu na malém vzorku; viz též pilo-
táž
předzásobení alkoholem, včasné za-
jištění potřebné dávky při omezení pro-
deje (volby), před cestou do místa, kde
není k mání, u žen, kt. mají znesnad-
něn přístup do veřejných výčepů záso-
by po domě; viz alkoholismus
přechod, viz menopauza
přelud, viz halucinace
přemnožení, viz gradace
přenos (transfer), a) přenos učeni
z jedné situace na jinou; může zahrno-
vat vědomosti, dovednosti intelektuální
(vnímání, myšlení, asociace, generali-
zace, abstrakce), motorické (pohybové)

158

i postoje; nejvyšší míra přenosu je dle

H. F. Harlowa v "učení učit se" (viz);
přenos záporný viz interference; b)
v psychoanal. zákl. mechanismus léčby
- vztah mezi pacientem a terapeutem:
pacient přenáší na terapeuta své minu-
lé zkušenosti, vztahy, city; vznik přeno-
sové neurózy (viz) a její překonání
předpokladem úspěšné léčby
přenos bilaterální, p. motorických do-
vedností z jedné končetiny na druhou;
znamená úsporu až 70 % vynaložené
námahy; nejúčinnější úhlopříčně
přenos nespecifický (horizontální,
laterální), znamená zobecňování vzta-
hů a principů a jejich přenos na odlišné
situace; schopnost řešit jeden problém
znamená i umění řešit všechny problé-
my téže třídy (např. metody řešení úko-
lů, emocionální reagování aj.)
přenos specifický (vertikální), vědo-
mosti a dovednosti z jednoho učení se
užívají pro další učení v obsahově pří-
buzné n. totožné oblasti (spirálový druh
výuky u většiny školních předmětů)
přepojení pozornosti, rychlý přechod
od jedné koncentrované činnosti k jiné
přepsání, viz výkon chybný
přerušení těhotenství, viz potrat
přeřeknutí, viz výkon chybný
přesunutí, nahrazení jednoho cíle ji-
ným, např. agrese nesměřuje k příčině
frustrace, ale k jiné osobě, kupř. dítěti
přesvědčení, postoj člověka zal. na ví-
ře, že urč. soubor informací a názorů je
pravdivý a správný a je připraven podle
toho jednat
přesvědčování, viz persuaze
přeškolování, viz rekvalifikace
přetížení, viz stres
přetížení senzorické, dle D. S. Millera
míra zatížení vnějšími intormacemi, kt.
již působí organismu újmu
přežitek, slovo zvláště v nedávných le-
tech zneužívané pro odsuzování růz-
ných forem spol. vztahů, zvyků, norem
a tradic, názorů a vkusu
příčetnost, pachatelova plná rozpo-
znávací, rozhodovací a volní schopnost
v okamžiku spáchání trestného činu;
viz též nepříčetnost
příčetnost zmenšená, snížená schop-
nost rozpoznávací, rozhodovací či volní
u pachatele trestného činu při někt.
duš. chorobách, org. poškození mozku,
infantilismu, oligofrenii, patol. afektu,
těžkém fyzickém vyčerpání aj.
příjice (lues, syfilis), onemocnění
způsobené spirochetou treponema pa-
lidum; začíná 1. tvrdým vředem v mís-
tě nákazy, 2. onemocněním kůže
a sliznic, 3. po období latence (5-20
let) jsou postiženy mozek, mícha, aorta
aj.; přenáší se pohlavním stykem (ná-
zev syfilis podle pastýře Sypila, lit. po-
stavy it. lékaře a básníka G. Fracastora
z 16. stol.)
příjice vrozená, vzniká u plodů luetic-
kých matek
příklad, vliv, kt. na vědomí a chování
člověka působí jiný člověk n. skupina,
přímo n. zprostředkovaně např. knihou,
filmem aj.; tradiční prostředek výchovy;
viz též ideál; dle A. Einsteina je nejú-
činnějším prostředkem výchovy pří-
klad, v horším případě odstrašující
příznak, viz symptom
přizpůsobení, viz adaptace
psaligrafie, vystřihování podoby v pro-
filu; jedna z technik arteterapie (viz)
pselismus, viz patlavost
pseudo-, Iživý, klamný, falešný
pseudodebilita, nepravá debilita; sní-
žení rozumových schopností vlivem
učební a soc. zanedbanosti, regrese aj.
pseudodemence, nepravá demence;
přechodný, reverzibilní hlubší pokles
rozumových schopností, např. po úra-
zu, během alkoholické psychózy aj.;
někdy úmyslná snaha, jindy neurotická
zábrana využívat své rozumové schop-
nosti na pozadí úzkostného stavu
pseudofobie, strach ze Iži
pseudogravidita, domnělé těhotenství
způsobené psychogenně; hysterie,
psychóza, primitivní osobnost

159

pseudohalucinace, viz halucinace

pseudohermafroditismus, situace,
kdy jedinec má znaky jednoho pohlaví
(ženského) a žlázy druhého (varlata),
či opačně, pohlaví mužské spolu s va-
ječníky; viz též virilismus, feminizace
testikulární
pseudologia fantastica, viz Ihavost
bájivá
pseudoneurastenie, neurastenické
příznaky u org. poruch mozkových;
ateroskleróza (viz)
pseudooligofrenie, nepravá oligofre-
nie (viz), nejčastěji soc. zanedbanost
pseudopuberta, předčasný vývoj dru-
hotných pohlavních znaků; org. poru-
chy
psotník, křeče s bezvědomím a mod-
ráním kůže trvající minuty až hodiny
u dětí od 3 měsíců do 1 roku, výjimeč-
ně starších; u dětí předčasně naroze-
ných n. jako prodrom nemoci
psychagogika, intenzívní výchovné
vedení; někdy považováno za předstu-
peň či formu psychoter., jindy za ped.
metodu
psychalgie, bolest psychogenního pů-
vodu
psychastenie, termín P. Janeta pro
jednu z neuróz projevující se nerozhod-
ností, pochybovačností, fobiemi, únav-
ností, bolestmi hlavy, nespavostí aj.
psyché, duše; v řec. bájesloví P. mi-
lenka bůžka Erose
psychedelický, stavy vyvolané haluci-
nogeny, např. mezkalinem, LSD;
zrychlené myšlení, bohatá představi-
vost, přemíra fantazie, extáze, ale i ne-
příjemné stavy úzkostné, děsuplné zá-
žitky, dle osobnosti a požité drogy;
spojováno s hnutím hippies a exper
psychoterapií
psychiatrie, lékař. věda o rozpoznává-
ní a léčbě duš. chorob
psychiatrie dynamická, původ term
nu v pol. 19. stol.; pohled na nemocné
ho v širších souvislostech, vč. soc prc
středí a interpersonálních vztahů, moě

nosti hlubšího studia osobnosti a mož-

nosti vývoje; opak psychiatr. statické,
popisné
psychiatrie forenzní, viz p. soudní
psychiatrie sociální, zaměřena na od-
krývání socio-patogenních, demografic-
kých a mezigeneračních příčin duš. po-
ruch
psychiatrie soudní (forenzní), zabývá
se posuzováním psych. poruch pacha-
telů trestných činů, jejich motivací, od-
povědností, příčetností, též vyhledává-
ním pachatelů pomocí jejich psychopa-
tologické podobizny
psychika, a) fylogeneticky schopnost
živých organismů odrážet svými stavy
okolní skutečnost; Ize rozlišovat p. sen-
zomotorickou, odrážející rozdílné vlast-
nosti prostředí, p. percepčn ; odrážející
složité jevy, intelektuálnr; postihující
vzájemné vztahy a zákonitosti; b) sou-
hrn duš. obsahů a funkcí člověka; Ize
dělit na procesy (viz) zal. na počitcích,
vjemech, představách aj. a na duš.
vlastnosti: schopnosti, dovednosti, cha-
rakter aj.
psycho-, ve vztahu k duši, psychice
psychoanalýza, a) psychol. směr zal.
na přesvědčení o rozhodujícím vlivu
sex. pudu na vývoj jedince, b) metoda
léčby, tzv. psychoter. bez interakce,
zal. na produkci volných asociací paci-
entem a postupných interpretacích na-
vozovaných psychoterapeutem, a tím
odhalováním podvědomých konfliktů,
komplexů a potlačovaných přání
psychobiologie, pův. psychiatr. škola
zal. na myšlenkách A. Meyera, tj. důra-
zu na mechanickou integraci biol.,
psych. a soc. zkušeností; nověji studi-
um psych. procesů z biol. pohledu; též
biopsychologie
psychodiagnostika, soubor metod
a postupů postihujících úroveň vývoje
člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho
aktuální stav, přítomnost symptomů
a syndromů, potenciální možnosti dal-
šího rozvoje

160

psychodrama, metoda skupinové psy-

choter., zakl. J. L. Moreno; zal. na hra-
ní rolí (viz), při nichž dochází k odkrytí,
uvědomění si a odreagování vnitřních
konfliktů a afektů; má význam dg. a te-
rapeutický; viz též sociodrama
psychofarmaka, látky psychotropní,
ovlivňující psych. činnost člověka; dělí
se nejčastěji do těchto zákl. skupin:
zklidňující neuroleptika; antidepresiva,
zmírňující stavy smutku, rozlady a pa-
sivity; látky odstraňující pocity strachu
a napětí, antifobika ; psychostimulan-
cia zvyšující aktivitu; halucinogeny
používané spíše k exper. účelům
psychofyzika, termín E. H. Webera;
exaktní věda o tunkčních vztazích mezi
tělem a duší (G. T. Fechner, viz též zá-
kon Weberův-Fechnerův); snaha po-
stihnout fyzikálními zákony psych. dě-
je
psychofyziologie, zkoumá psychiku
a její fyziol. základy
psychogeneze, starší výraz pro vývoj.
psychologii ; zkoumá vznik a vývoj psy-
chiky u člověka, jak z pohledu vývoje
lidstva, tak jednotlivce; viz též fyloge-
neze, ontogneze
psychogenie, vznik chorobných pří-
znaků jako důsledek vnitřních konfliktů,
představ a emocí; viz též psychosoma-
ti ka
psychogenní, to, co vzniká z psychic-
kých podnětů; viz též somatogenní
psychognostika, termín pro odhalová-
ní povahy člověka, kt. užívali ze staro-
věkých autorů např. Epikúros, Zénón,
Lucretius, ze stoiků Seneca, Epiktétes,
ze scholastiků Řehoř Veliký, Jan
Zlatoústý, Augustin, z novověkých tilo-
sofů M. de Mointaigne a F. La
Rochefort, z psychologů W. Stern, R.
M ller-Freinfels, L. Klages
psychografie, popis osobnosti podle
biol. znaků (konstituce, zdravotní stav
aj.) a znaků psychických (inteligen-
ce, pamět', temperament aj.)
psychogymnastika, zakl. H. Junová;

metoda skupinové psychoter. zal. na

pantomimě; užívá se jak k diagnostice,

tak k terapii, kde poskytuje účinnou ko-

rektivní zkušenost
psychohygiena, viz hygiena duševní
psychochirurgie, chirurgická léčba
psych. poruch, dnes více v neurochi-
rurgii; např. lobotomie či Penfieldova
léčba epilepsie
psychoid, hypotetická kategorie přisu-
zující fyzikálním jevům prastarý aristo-
telovský vnitřní účel, smysl (entelechie,
teleologie; H. Driesch); dle E. Bleulera
jakási "prapamět"` vlasti v neorganické
hmotě
psychokineze, viz telekineze
psycholagnie, sex. vzrušení vyvolané
vlastními představami
psycholepsie, náhlá ztráta duš. aktivi-
ty, pocity beznaděje a deprese
psycholingvistika, zkoumá vztah me-
zi myšlením a řečí; např. vnitřní řeč-

161

vnější řeč; osvojování si řeči, příčiny ře-

čových vad

PSYCHOLOGIE, H. Ebbinghaus r.
1908 poznamenal, že psychologie má
dlouhou minulost, ale krátkou historii.
Osmdesát let, o které se mezitím pro-
dloužila, neznamená nic proti miliónům
let trvající palenntopsychologii.
Než se lidé začali zajímat
o to, jaký je rozdíl mezi živým a mrtvým
tělem, co je to spánek, sen, přeludy,
halucinace, šílenství, statečnost,
strach, Ihostejnost, předcházelo dlouhé
období vývoje psychiky. Někde na za-
čátku pleistocénu, zhruba 10 miliónů
let př.n.l., se rozdělili savci do větve
hlodavců a druhé, jejíž jsme následníci.
Přešly statisíce generací a doby klima-
tických katastrot. Zůstali ti, u nichž se
na první místo dostala schopnost učit
se. Jedině dovednosti, k nimž patřil lov,
rybaření a opatrování ohňů umožníly

přizpůsobit se změnám podnebí.

Vznikli tvorové s dlouhými dánky, ze
kterých se později vyvinuly prsty a pro-
tilehlý palec, druh schopný třídimenzio-
nálního vidění, s potlačenou nadřaze-
ností čichového smyslu. Ústup lesů
a vznik savan přinesl zvukové dorozu-
mívání, vzpřímenost pak nošení nákla-
dů. Člověk se stal prvním tvorem, kt.
nekonzumoval potravu tam, kde ji nale-
zl. Jednoduché sekáče a kamenné vět-
rolamy se zachovaly jako pozůstatky
jeho prvních obydlí
 Dochází k děleni sociálních
roli. Matky a děti zůstávají, muži od-
cházejí na lov, vzniká dělba práce,
předvídání, plánování. Zvětšuje se ob-
jem mozku. Velikost lidského čela vč.
spánku a obočí je přímým důsledkem
jeho zvětšování. Expanze mozku, ze-
jména jeho frontální části, dodala lid-
ské lebce specifický tvar a odlišila ji od
tváře lidoop3ů. Mozek šimpanze zaují-
má 400 cm, zatímco mozek dnešního
dověka kolem 1350 cm3, tedy třikrát
tolik. Mozek lidského novorozence
a mozek právě narozeného šimpanze
se přitom velikostí příliš neliší. Opičí
mozek je však již v pěti letech vyzrálý
a přestává se vyvíjet, zatímco mozek
lidský z anatomicko-fyziologického hle-
diska dozrává až v osmnácti. Velikost
a doba zrání mozku biologicky oddělují
dověka od zvířat. Větší lebka potřebuje
širší pánev ženy a více času k růstu dí-
těte po narození. Delší dětství a období
nezralosti prodlužuje závislost na rodi-
čích. Odlišují se role denů skupiny,
zvyšují se nároky na spolupráci, pro-
dloužené dětství znamená i větší důle-
žitost jedince. Zvětšuje se význam uče-
ní a paměti, nutnost získávat složitější
dovednosti. Přichází období, ve kterém
je genetický program hominidů měněn
učením. Je to přechod k vědomé kon-
trole jednání, ke vzniku tradic a kultury.
Schopnost předvidat má
i druhou stranu mince: na rozdíl od zví-

162

řete, které má strach pouze z toho, co

se děje, co jej přímo ohrožuje, první li-
dé začínají mít strach i z toho, co by se
stát mohlo. Animismus, víra v příšery,
vlkodlaky a démony, kteří ovládají lesy,
jeskyně, řeky, způsobují nemoc, choro-
myslnost i smrt, byly výsledkem boje
se zvětšující se představivostí. Rituální
oběti se staly cestou, jak zlé síly získat
na svou stranu, podplatit, vzniká první
korupce. Ale nadpřirozené síly na
oplátku vnášejí řád do chaosu, určují
pravidla pro chování lidí, ohrožova-
ných každou nevysvětlenou informací.
Reakce zvířete jsou instinktivní, zvíře
zná odpovědi na otázky kdo a kde, ale
teprve otázka proč? znamená dově-
ka. [Dodnes patří k nejtěžším a každý,
kdo pracuje s druhými potvrdí, jak dlou-
ho rozvažuje než ji položí.] Dokud do-
věk neuspořádal chaos, nevznikla
představa nadpřirozených sil, nemohl
rozvinout zákl. myšlenkové operace;
i ta nejjednodušší logika předpokládá
opakovatelnost příčin a následků.
Systém nadpřirozených sil a bohů
zmenšil strach z neznámého. Dosa-
zením známé příčiny (vodní skřítek) za
příčinu neznámou a její následek (vy-
schlý potok) byla cestou jak situace
(katastrofy) vysvětlovat, překonávat
a jít dopředu.
Lovci začínají s tanci, rytmy,
bubínky. Obřady a rituály postupně
vytvářejí systém hodnot a přenášejí se
z generace na generaci. Vznikají trvalá
obydlí z větví, s kamennou či koženou
podlahou. Vyrábějí se oštěpy, mísy.
Představa výrobku již dávno předchází
jeho stvoření. Opakování trojúhelníků
(nástroje), elips a oválů (nádoby), zlep-
šuje výkonnost a je základem pro vznik
ozdob a estetického cítění. Také oheň
ovlivňuje významně psychiku dověka.
Jeho udržování znamená další oddále-
ní podnětu a reakce, "futurologického"
myšlení, a skupina sedící kolem ohně
se stává záštitou proti nepřátelskému

okolí. Oheň změnil pravidelnost noci

a dne i vliv ročních období, střídání
vnějších rytmů, kt. dověka omezovaly.
Jeho chování získalo volnost a jeho ža-
ludek potravu, kt. bez vaření nebyla
dříve stravitelná.
Rozvoj zvukové řeči umož-
ňuje stále lepší dorozumívání mezi de-
ny skupiny a pouze spolupracující sku-
pina může být úspěšná v lovu velkých
zvířat, jejich čtvrcení a dopravě k obyd-
lí. Zásoba masa přináší volný čas pro
získávání dalších dovedností, pro roz-
voj myšlení, umění i přenos na další
generace. Tu a tam vzniká lidojedství,
nejčastěji jako prostředek získání síly,
chytrosti a statečnosti snědeného pro-
tivníka. V daleko větší míře však do-
chází k pohřbívání lovců, což dokazuje
povědomí o dočasnosti života, příp. ví-
ru v posmrtnost. Z dob raného totemis-
mu pocházejí důkazy o nálezech zbra-
ní, nástrojů, šperků, dokonce květů
a trávy v hrobech. Znamená to už vy-
sokou úroveň abstrakce a snad i víru
v nejstarší mýtus o tom, že život je jen
iluzí, zatímco skutečnost je neviditelná
a věci nejsou tím, čím se zdají být.
Přichází první figurální umění, jeskynní
malby a rytiny, spolu se symbolickými
tvary.
Zemědělství pokračuje v tom,
co začal lov: v rozvoji lidského myšlení.
Zatímco období lovecké trvalo po stati-
síce až milióny let, období zemědělské
zahrnuje nemnoho tisíciletí. Pěstování
plodin a zvířat znamená již velké množ-
ství znalostí a dovedností propojených
zpětnou vazbou, a to stále oddálenější,
se stále větší časovou mezerou mezi
podnětem a reakcí, tedy dalším rozvo-
jem plánovitosti, systematičnosti
a předvídavosti. Je zde i velký prostor
pro chyby, tedy pro učení. A také čas.
Neztrácí se stěhováním, nástroje zůstá-
vají na místě, zvyšuje se řemeslná
zručnost, zvětšuje se osobní vlastnictví,
upevňují se pravidla soužití, prohlubuje
163

se morální kodex. Majetek se dědí,

vzniká kult zemřelých. Nestačí primitiv-
ní hierarchie, dochází k rozrůznění sku-
pinových rolí, možnosti platit kněžský
stav, učitele, žoldáky. Dochází k uctívá-
ní Slunce, symbolu plodnosti, balzamo-
vání, budování hrobek. Život po smrti
se stává rajskou zahradou, kde neexis-
tují hladomory, nemoci a války.
Organizace staroegyptské společnosti,
ztotožnění krále a boha, byla výhodnou
cenou za ideu nesmrtelnosti. Dlouho
nebylo civilizace, kt. by dosáhla lepší
představu o životě a smrti. Myšlenka
nesmrtelné duše se šíří světem.
Prvni náboženstvi v sobě
spojují písně, tance, mýty, rituály
a modlitby. Vznikají kulty plodnosti; za-
čínají první pokusy o vysvětlení lidské-
ho života a jeho smyslu. A pozoruhod-
ně se většina z toho téměř v témže
okamžiku objevuje ve Středozemí, Indii
a Číně, jako pravděpodobný násle-
dek zvířecích karavan obstarávajících
transkontinentální spojení, přenos zbo-
ží a informací. Tak Řekové vytvářejí
nesmrtelné bohy s lidskými vlastnostmi
a řád, kterému se musí podřizovat i bo-
hové. Řecké tragédie zkoumají kon-
flikty dověka s přírodou i se sebou sa-
mým a silami společenskými, kt. do-
věk nezná a proti nimž je bezbranný.
V Indii se rodí víra ve znovuzroze-
ní na vyšším stupni. V buddhismu nir-
vána, k níž cesta vede meditacemi,
láskou k bližnímu a náboženskou zku-
šeností. V prosperující čínské společ-
nosti vzniká náboženská tolerance
umožňující koexistenci různých nábo-
ženských směrů, v Persii "dobří poutní-
ci" putují po smrti do ráje, "zlí" padají
z mostu.
Nejradikálnější koncepci při-
náší však křest'anství. Krátký život po-
zemský, provázený strádáním, čím vět-
ším, tím záslužnějším, je pouhou pří-
pravu na život v nebi. Tak je převzata
od Egypt'anů víra v nesmrtelnost, ale

současně přidána tíha odpovědnosti za

vlastní osud, bez ohledu na situaci, do
kt. se člověk dostává. Mimořádnou po-
zornost věnují křest'ané chudým, cho-
rým a poníženým. Přijmout víru a dojít
spasení mohou i otroci, kt. v té době
nejsou nositeli žádných práv, nemají
společensky uznávaný charakter, ne-
mají personu, "žijí bez masky".
Tak zájem lidí o psychiku, da-
tující se od nejstarších dob, je ve sku-
tečnosti více nebo méně úspěšným
způsobem, jak se vyrovnat s vlastní úz-
kostí, stavem, kterým člověk platí daíi
za schopnost rozumových operac ; za
myšlení, které jednou osvojené nelze
nikdy zastavit. Rozpouští ji pomocí
nadpřirozených sil v systémech nábo-
ženských, cestou racionálně logickou,
spekulativní, v systémech filosofických,
ale především prací, bojem s přírodou,
bojem s druhými, "vlastněním" nepříte-
le, mechanismy "černých ovcí", "obět-
ních beránků". Tedy mechanismy, kte-
ré fungují dodnes.
Rozklad psychiky na prvky
podal nejen Demokritos, ale i staří lé-
kaři (Hippokratos, Galén), kteří chování
člověka chápali jako výsledek tyziol.
procesů. Platón prohlásil tělo za do-
časné vězení duše, oddělil ideu od
hmoty, stanovil ji za nadřazenou a pr-
votní a usoudil, že materiální objekty
našeho každodenního života mají své
abstraktní formy. Poznat je můžeme
v obsahu mysli. Aristoteles byl pře-
svědčen, že všechno vědění přichází
skrze smysly, že vjemy mohou být
zkoumány, že mohou být odhaleny zá-
konitosti, které myšlení řídí. Zdů-
razňoval dualismus duše a těla. Duši
přisuzoval rostlinám, zvířatům i lidem.
Rozlišoval pět smyslů, zabýval se vní-
máním, pamětí, spánkem, významem
snů, délkou života i průběhem stárnutí.
Uznával existenci věkových a individu-
álních zvláštností psychiky. Jeho zna-
losti o vzniku asociací na principech

164

podobnosti, kontrastu, časové a pro-

storové souslednosti osvětlily podstatu
zapamatování. (Pojem asociace byl po-
zději v plné míře využit J. Lockem v 17.
stol. pro výklad všech psych. jevů.
Asociačně psychol. teorie jako výklad
psychiky přetrvala až do prvních dese-
tiletí 20. stol. Platonovy názory může-
me dnes nalézt v tvarové, celostní psy-
chologii a v psychologii kognitivní.
Aristotelův empirismus je patrný v an-
glickém senzualismu a pragmati-
smu i v začátcích raného behavioris-
mu.]
Pozdější myslitelé vytvořili
mnoho variací z těchto dvou rozdí-I
ných představ, od rozlišení ducha a tě-
la, až ke Kantově víře ve vrozenost du-
ševních vlastností. Objevil se termín
psychologie, kt. označoval vědu o du-
ši, a do filosofie ho v 16. stol. uvedl
Filip Melanchton. Později Goclenius
uveřejnil první práci s názvem Psy
chologie (1590) a hned v r. 1594 dalš
podobné dílo jeho žák Gasman. Dalš
vývoj psychologie je spojen se jménerrí
René Descarta, kt. vyhrotil dualismus
Od La Mettrieho převzal chápání orga-
nismu jako stroje, za základní prvek je-
ho fungování označil reflex. F. Bacon
přidal smyslové poznání, poznávání
prostřednictvím přírody vč. člověka,
způsob třídění poznatků a jejich výklad.
Za elementy považoval vjemy a před-
stavy a jejich spojování, zabýval se
vznikem vědomí a myšlení.
Úsilí novověké společnosti se
začalo zaměřovat na ovládnutí přírody,
vytvářely se první účinné technologie,
začal rozkvět přírodních věd a filosofo-
vé hledali zákl. prvky vědomí a zákony,
podle nichž se tyto prvky sdružují. Za
základní byly považovány vjemy
a představy. Aristotelovy asociační zá-
kony, platící jen pro paměť, se rozšiřují
na výklad veškeré psychiky (T.
Hobbes, D. Hume, S. Mill). J. Locke
vyslovuje slavnou větu "Nihil ist in inte-
lectu quod non fuerit in sensu." (viz
asocianismus senzualistický). Tak se
asocianismus spojil se senzualismem:
všechny duševní obsahy vznikají na
zákl. smysl. poznání. Tento názor již
umožňuje lépe stanovit, co je psychol.
jev, a tak dát první základ pro hlubší
zkoumání psychiky.
Vznik psychologie jako sa-
mostatné vědy je mnoha autory dato-
ván rokem 1860, kdy vyšly Základy
psychofyziky G. T. Fechnera. Vznik
psychol. experimentu a pozorování při-
nesl rozvoj teorie i utřídění a výklad do-
savadních poznatků. Zrodu psycholo-
gie však předcházeli autoři, jako byl
Ch. Wolf, kt. psychologii považoval za
součást pneumatologie (1732), což by-
lo označení pro filosotickou analýzu
a vysvětlování duš. jevů. V podobném
významu pak psychologii vykládal D.
Hartley (1748). Přelom 18. a 19. stol.
přinesl určitou krizi psychol. myšlení dí-
ky I. Kantovi a A. Comteovi, kteří ostře
kritizovali introspekci jako nevědeckou
metodu (viz skříňka šedá). [Comte ji
nazval kvazi-metodou: "Myslící člověk
se nemůže rozštěpit, jedna půlka uva-
žuje a druhá toto uvažování zapisuje."
Navrhoval nahradit psychologii fyziolo-
gií nebo sociologií.] Nicméně začátky
výuky psychologie jako samostatné
disciplíny se objevily v 19. stol. na lé-
kařských a filosof. fakultách; díky medi-
cíně došlo k jejímu spojení s biologií
a fyziologií a z filosofie převzala problé-
my, kt. je třeba řešit. Tak Ch. Bell po-
psal smyslové a motorické nervové
dráhy a jejich fungování, A. Bain publi-
koval dílo Smysly a intelekt (1855)
a Emoce a vůle (1859). Začal vydávat
časopis Mind (1876), zatím spíše du-
chovědného, nikoli exper. rázu.
První časopis pro exper. psy-
chologii založil až W. Wundt r. 1881.
Tak problémy do té doby filosofické,
řešené spekulativně, se začínají řešit
exper. vědeckými metodami. H. L.
165

Helmholtz zkoumá šíření nervového

vzruchu vláknem a zrakové a sluchové
vnímání (Přiručka fyziologické optiky,
1866). E. H. Weberjako první stanovu-
je exaktně měřitelný rozdílový podněto-
vý práh a stává se v r. 1846 tvůrcem
prvního experimentálně odvozeného
psychol. zákona. Weberův-Fechnerův
zákon, později revidovaný, prokázal
možnost aplikovat logaritmickou křivku
na fenomén duš. života. Tak psychol.
pokus, kt. vznikl ve fyziol. lab., založil
exper. psychologii, zkoumání psych.
funkcí metodami přírodních věd.
Další exper. práce byly věno-
vány psychofyziologii počitků a rych-
losti jednoduchých pohybových reakcí.
[Prakticky všechny pokusy se uskuteč-
ňovaly na dospělých osobách a velmi
často to byl výzkumník, kt. se stával
objektem zkoumání. Pokusy s pamětí
prováděl H. Ebbinghaus převážně na
šobě, první inteligenční škály A. Binet
na svých dvou dcerách a pravidla uče-
ní G. E. M ller na svém univerzitním
kolegovi, matematikovi. V r.1912 např.
K. Koffka a W. Kóhler sloužili jako z.o.
M. Wertheimerovi.]
Přístup W. Wundta Ize přirov-
nat k metodám chemie, kde lučebník
rozborem zjišťuje jednotl. prvky směsi
a zkoumá, jak se tyto prvky do směsi
dostávají z okolí a v jakých kombina-
cích; tedy jak zkušenost je včleňována
do existujících vědomostních struktur.
Zkoumají se vztahy mezi růstem pod-
nětu a psychol. jevem, kolik svíček je
třeba přidat či ubrat, aby si z. o. všimla
změny intenzity světla, či změny tlaku
závaží na kůži. Ve Wundtově laborato-
ři, zal. r. 1879, sloužící též pro výuku,
se vyškolila řada psychologů, kt. dále
pokračovali v psychol. experimentech.
Patřil k nim H. Ebbinghaus, autor křiv-
ky zapomínání, kt. přispěl k oddělení
psychologie od filosofie, když r. 1885
prokázal, že vyšší duš. funkce, jako je
pamět' a učení, mohou být zkoumány

experimentálně; dále O. Kůlpe, za-

bývající se myšlením, E. Kraepelin, au-
tor pracovní křivky a výzkumů učení, G.
E. Můller, autor řady podmínek účinné-
ho učení a vlivu interference, E. Meu-
mann, kt. přenesl tento typ bádání do
pedagogiky, H. Můnsterberg zabývající
se individuálními rozdíly v intelektuál-
ních výkonech, a kt. první použil ter-
mín psychotechnika pro měření psych.
výkonů (1913), A. Binet, autor prvních
škál pro měření inteligence a mnoho
dalších. [V USA W. James prosa-
zuje funkcionalistické chápání psychi-
ky, J. Dewey, kritizuje mechanické
učení zpaměti a zdůrazňuje aktivitu
a samostatnost učících se, G. S. Hall
se zabývá vývojem dítěte a publikuje
první dílo o adolescenci. Tak asocianis-
mus, jehož začátky leží ve starém
Řecku, a jehož další vývoj pokračuje
v 17. stol., dochází svého vyvrcholení
koncem stol.19. Posunuje dopředu vý-
voj psychol. myšlení, vymezení před-
mětu psychologie a uplatnění nových
metod.]
Jako reakce na asocianismus
se záhy na evropském kontinentě obje-
vila psychologie celostni (F. Krueger,
O. Kůlpe, K. Koffka, M. Wertheimer, K.
Lewin aj.). Její zastánci uznávají, že si-
ce mohou existovat prvky, kt. jsou vůči
sobě nezávislé, jako např. v aritmetice,
kde existují tzv. čisté sumy, ale ty jsou
abstrakcí. V konkrétnosti přírody a ži-
vota jsou vzácností. [Tak sluneční
systém je celek, Gestalt, poněvadž po-
hyb každého tělesa je ovlivněn přítom-
ností dalšího. Točící se mlýnské kolo je
stejný příklad: pohyb každé části záleží
na formě jako celku. A když se poruší
mýdlová bublina jen maličko, celá
struktura splaskne.] Lidský i zvířecí or-
ganismus je podobný celek, a ani
osobnost není jen pouhý součet rysů,
ale organizovaná struktura, v níž jed-
notl. části jsou na sebe vázány; těž-
ko Ize vyvrátit tvrzení, že organismus

166

vždy jako celek jedná. Jejich poznatky

o učení vhledem, řešení problémů
a myšlení vůbec patří dodnes k zákl.
kognitivní psychologie.
V USA vzniká behavioris-
mus (J. B. Watson, E. L. Thorndike)
a později neobehaviorismus (E. R.
Guthrie, D. O. Hebb, J. G. Holland, C.
L. Hull, E. C. Tolman, B. F. Skinner).
Oba směry se soustřed'ují především
na učení, na práci se zvířaty, lab. expe-
rimenty, a jejich přínos pro technologii
vyučování, programované učení a výu-
ku na počítačích je kladnou stranou
mince obou těchto psychol. směrů.
V Rusku působí kromě
I.P.Pavlova řada reflexologicky zamě-
řených vědců (V. M. Bechtěrev, I.
Sikorskij, A. P. Něčajev aj.) i škola psy-
chologů (L. S. Vygotskij, K. N. Kornilov,
S. L. Rubinštejn), kt. se pokusili z prin-
cipů klasického podmiňování odvodit
dialekticko-materialistický výklad psy-
chiky. Další dali přednost práci na po-
mezí psychologie experimentální, kli-
nické a teorie učení (A. R. Lurija, E. N.
Sokolov, P. K. Anochin).
Zcela nový pohled na psychi-
ku přinesla psychoanalýza. Její zakl.
Sigmund Freud věřil, že zřetězová-
ní asociací je určováno pudovým
a emočními procesy. City jako bezpro
střední pudová energie rozhodují
o tom, co bude zapamatováno či zapo-
menuto. V rychlém sledu následuje je-
ho spolupracovník A. Adler, zakl. indivi-
duální psychologie. Za nejdůležitější
potřebu člověka považuje jeho začle-
nění se do společnosti a uplatnění se
v ní; definuje dále komplex méněcen-
nosti, jako hnací sílu vznikající proto, že
život člověka v moderní společnosti je
závislý na druhých lidech. Tento kom-
plex je překonáván touhou po moci. C.
G. Jung vytvořil teorii archetypů, ata-
vistických pozůstatků kolektivního ne-
vědomí lidstva, ovlivňujících lidský ži-
vot. Neopsychoanalýzu pak reprezen-
tují K. Horneyová, H. S. Sullivan, E.
Fromm, C. Rogers, kt. v určitých ohle-
dech revidují Freudovo učení a zapojo-
váním širších spol. a kult. vlivů na utvá-
ření osobnosti stavějí most ke vzniku
zatím posledního psychol. směru.
Humanistická psychologie vznikla
v 50. letech 20. stol. a u jejího zrodu
stáli A. Maslow, Ch. BGhlerová, E.
Berne, T. Harris, J. F. T. Bugental
a mnoho dalších. Humanistická psy-
chologie není zcela jednotná ani v teo-
rii ani v prováděné praxi, skládá se
z několika myšlenkových proudů a je
zaměřena ponejvíce terapeuticky, po-
radensky či výchovně, vrací psycholo-
gii z lab. a klinických pracovišt' do běž-
ného života, zajímá se o každodennost
normálních lidí, řešení jejich problémů;
stává se impulsem pro hnutí svépo-
mocných skupin.
V hnutí humanistické psycho-
logie došlo k urč., spíše pragmatické-
mu než striktně teoretickému sblížení
dvou dosavadních psychol. protipólů.
Teorie endogenni; zastoupené psycho-
analýzou, individuální psychologií a ne-
opsychologií, které chápou strukturu
a vývoj psychologie jako proces řízený
zevnitř, z hlubinných vrstev, kde nevě-
domé psych. síly rozhodují o dynamice
lidské psychiky, a teorie exogenn ; za-
stoupené reflexologií, behaviorismem
a neobehaviorismem, kt. považují za
rozhodující vnější prostředí, učení, a je-
jich vzájemnou interakci a v níž nadřa-
zením vnějšího prostředí a podceněním
vnitřního světa člověka se snížila mož-
nost účinně zkoumat takové psych. je-
vy, jako jsou emoce, motivace a hod-
notové orientace člověka.
Současný rozvoj psycholo-
gie v naší zemi Ize považovat za uspo-
kojivý v těch oblastech, kt. nepotřebují
náročné laboratorní či přístrojové vyba-
vení anebo nákladné dotace na terénní
výzkumy. Jeden až několik miliónů do-
larů za běžný univerzitní výzkum prová-
děný víceméně z výukových důvodů je
v západních zemích běžný.
Pohled veřejnosti na klinickou
psychologii, psychiatrii a psychol. pora-
denství Ize pak přirovnat k postesknutí
lékaře Karla Slavoje Amerlinga ze za-
čátku 19. stol., když řekl, že kdekdo dá
přednost bábě kořenářce jen proto, že
se u ní není třeba svlékat. Odkrýt své
nitro a ukázat na to co bolí, trápí a zu-
žuje, vyžaduje zpravidla odvahu, pode-
přenou všeobecným povědomím, že
i toto patří k životu.
psychologie aktu, dle F. Brentana vy-
světlení psych. procesů jako záměr-
ných duš. aktů, kt. skládají funkčně
strukturovanou psych. činnost
psychologie analytická, označení
psychologie C. G. Junga
psychologie apercepční, dle W.
Wundta jako reakce na mechanisticky
pojímanou asocianistickou psychologii;
spojování psych. prvků jako aktivní čin-
nost apercepční (viz apercepce)
psychologie aplikovaná, souhrnné
označení těch psychol. disciplin, kt. vy-
užívají psychol. teorie, objevy a princi-
py v takových oblastech, jako je vzdě-
lávání, průmysl, obchod, sport aj.
psychologie asocianistická (atomic-
ká, elementová, mozaiková), vysvět-
lení lidské psychiky pomocí asociač-
ních zákonů (viz), podle nichž se spo-
jují nejrůznější obsahy vědomí (J.
Locke, D. Hume, J. Mill, J. S. Mill, T.
Brown, T. Hobbes, J. F. Herbart aj.);
asocianisté věřili, že souhrn současně
probíhajících psych. procesů skládá ce-
lek, kt. zanechává souvislý komplex
stop, takže je-li část tohoto komplexu
podrážděna, objeví se tendence uvě-
domit si i ostatní části celku; opakem
psychologie tvarová (viz)
psychologie asociativní, výsledek
galileovské, descartovské a newtonov-
ské novověké mechaniky; snaha vy-
světlit, jak vznikají nové poznatky, nové
chování, jak se člověk učí

167

psychologie behaviorální, viz behavi-

orismus
psychologie biodromální, zakl. Ch.
Bůhlerová; psychologie život. cesty;
snaha zkoumat osobní smysl života, je-
ho hodnotu, možnosti seberealizace,
za pomoci studia konkrétních typů ži-
vot. dráhy
psychologie biologická, viz psychobi-
ologie
psychologie bytí, různé směry hlubin-
né, existenciální psychologie; psych.
poruchy chápány jako poruchy lidské
existence (L. Binswanger, M. Boss, V.
E. Frankel, E. Straus)
psychologie celostní, viz p. tvarová
psychologie davu, zakl. G. LeBon;
studium psychol. reakcí davu; viz též
dav, psychóza davová
psychologie deskriptivní (popisná),
zdůrazňující popis a vyhýbající se vy-
světlování psych. procesů; zakl. F.
Brentano a W. Dilthei; viz též psycholo-
gie rozumějící a p. fenomenologická
psychologie diferenciální, zakl. W.
Stern; zaměřenost na individuální psy-
chol. rozdíly mezi jedinci a skupinami
jedinců, podle pohlaví, stáří, profese,
soc. zařazení aj.
psychologie dítěte, část vývoj. psy-
chol. (viz) zabývající se vývojem dítěte
od narození do puberty; dělí se na p.
novorozence (1. měsíc), p. kojence (do
1 roku), p. předškolního věku (do 6 let)
a p. školního věku (do 11 -12 let); na-
vazuje p. mládeže (viz)
psychologie dynamická, termín uží-
vaný v širokém významu pro nejrůzněj-
ší psychol. směry zdůrazňující pudy,
motivy a síly, kt. vyvolávají psych. pro-
cesy; označení pro dynamickou psychi-
atr. (S. Freud, A. Adler, C. G. Jung)
a pozdější neopsychoanalýzu (viz); dá-
le soc. psychologie (G. W. Allport, W.
McDougall, G. Murphy); též termín uží-
vaný R. S. Woodworthem pro neobe-
haviorismus (viz), (zvláště E. C. Tol-
man)

168

psychologie ekologická (p. iivotní-

ho prostředí), navazuje na práce K
Lewina, zkoumá vzájemné vztahy mez
člověkem a jeho okolím, důsledky jehí
jednání pro přírodu i zpětné vlivy na je
ho rovnováhu a zdraví; W. H. Ittelson,
M. Černoušek
psychologíe elementová, viz p. aso-
cianistická
psychologie etnická, viz etnopsycho-
logie
psychologie existencialistická, zá-
kladem dasainsanalýza a filosotie fe-
nomenologická; zkoumá člověka v jedi-
nečnosti jeho konkrétní existence; dů-
raz kladen zvláště na mezní život. situ-
ace člověka, pocity viny, tíha volby,
úzkost, utrpení, bolest, smrt; L. Bin-
swanger, J. Frankel, M. Boss aj.
psychologie experimentální, zakl. H.
L. Helmholtz a W. Wundt, 2. pol. 19.
stol., zal. na lab. experimentu (viz);
dnes již i mimo laboratoř v přirozených
podmínkách, díky postupnému rozvoji
metod
psychologie fenomenologická, jedna
z existencialistických škol; zaměřuje se
na individuální zkušenost zprostředko-
vanou introspekcí, odmítá interpretace
dle předem vypracovaných šablon,
vzorců chování; hlavní uplatnění v psy-
choter. (J. Frankel, R. May)
psychologie forenzní (soudní), zabý-
vá se studiem zločinnosti, psychologií
pachatelů trestných činnů, psychol. ex-
pertizami pro potřeby soudní
psychologie funkční, starší termín
zdůrazňující zaměřenost na čin, na
jednání, na funkčnost psychiky (F.
Brentano, C. Stumpf, E. Husserl aj.)
psychologie fyziologická, zakl. H. L.
Helmholtz; zabývá se smysl. vnímáním
a psych. procesy v souvislosti s fyziol.
činností organismu
psychologie genetická, viz p. vývojo-
vá
psychologie hlubinná, souhrnné
označení těch směrů v psychol., kt.

pronikají do podvědomých a nevědo-

mých úrovní psychiky a snaží se po-
stihnout pudově dynamické vztahy
v emoční a volní oblasti (S. Freud, A.
Adler, C. G. Jung aj.)
psychologie hormická, termín W.
McDougala pro výklad psychiky zal. na
rozboru "hormé", tj. vnitřních, vždy
účelných pohnutek vycházejících z in-
stinktů, citů a funkce (účelu, cíle); kriti-
ka ze strany behavioristů (C. L. Hull)
i dynamicky orientovaných psychologů
(R. Woodworth) pro přílišný instruktivis-
mus a podceňování naučených, vědo-
mých složek psychiky (etické hodnoty,
zaměřenost, zájmy člověka)
psychologie chápající, viz p. rozumě-
jící
psychologie individuální, a) obecně
označení pro psychol. snahy postih-
nout psychiku jedince a rozdíly mezi je-
dinci, na rozdíl od psychologie sociální
i od zobecňující psychologie osobnosti;
6) častěji označení psychologie A.
Adlera, podle níž Ize jedince pochopit
z jeho život. plánu, ze způsobu, jakým
překonává či vyrovnává komplex mé-
něcennosti; na rozdíl od sex. pudu S.
Freuda, u Adlera je zákl. silou touha po
uplatnění a po moci
psychologie integrační, psychol.
směr E. R. Jaensche vycházející z ei-
detiky (viz); člení lidi podle stupně inte-
grace psych. procesů (vnímání, myšle-
ní, cítění aj.)
psychologie intenční (deskriptivní),
rozvíjena F. Brentanem; za podstatu
psych. jevů, jako je myšlení, představy,
vzpomínky považuje jejich zaměřenost,
a to na skutečné či ideální objekty
psychologie inženýrská (lidské inže-
nýrství), vývoj ve 20. letech v rámci
exper. psychol. zaměřením na vztah
člověk - stroj; jedním z cílů standardi-
zace pracovních činností, metod a pro-
středků, též hodnocení a výběr pracov-
níků; viz též ergonomie
psychologie klinická, zabývá se dia-

169

gnostikou, prevencí a terapií duš. cho-

rob a poruch, dále vztahy lékaře k pa-
cientovi a pacienta k lékaři i postojem
pacienta k nemoci
psychologie kognitivní, zdůrazňuje
význam poznávacích procesů, tj. vní-
mání, zapamatování, vybavování, zno-
vupoznávání, myšlení, představivost,
fantazie, rozvoj řeči, používání symbo-
lů, všímá si též podprahového vnímání
smysl. a dalších nevědomých procesů;
využíváno v kognitivně behaviorální
psychoter.; viz též mapa kognitivní
psychologie komplexní, méně pou-
žívané označení psychologie C. G.
Junga; viz p. analytická
psychologie kriminální, zabývá se
osobností pachatele trestného činu
a psychol. vlivy, kt. se podílejí na zlo-
činnosti
psychologie kultury, zabývá se čin-
nostmi, kt. vedou k vytváření kult. hod-
not, etnických, geografických aj., jed-
notl. složkami kultury, jako je řeč, tech-
nika, věda, umění, náboženství aj.
psychologie lékařská, soubor psy-
chol. poznatků a metod, jejichž uplat-
nění v práci lékaře podporuje dobrý
vztah mezi pacientem a lékařem, důvě-
ru v něho i v uzdravení; týká se všech
lékař. oborů, přednostně však dět-
ských pacientů, chronicky či nevyléči-
telně nemocných, pacientů před a po
chirurgických operacích; viz též psy-
chologie zdravotní a iatropatogenie
psychologie matematická, zabývá se
matematickým modelováním psychol.
zákonitostí (např. teorie her, faktorová
analýza, počítačová výuka, ergono-
mie); pohříchu přístupná vybrané lóži
matematiků
psychologie mládeže, součást p. vý-
vojové, navazuje na p. dětí; zabývá se
věkem od puberty (13 - 14 let) do za-
čátku adolescence (16 -17 let); po ra-
ném dětství považováno za 2. nejkritič-
tější období vývoje člověka
psychologie myšlení, a) viz myšlení;

b) filos. orientovaný psychol. směr tva-

rové psychologie, zvláště w rzburgské
školy; důraz na stěžejní význam myšle-
ní pro člověka
psychologie náboženská, součást
mnoha psychol. škol, kt. jako org. sou-
část psychiky, či vedle psychiky stojící
jevy božské podstaty považují za sou-
část lidské existence, vývoje lidstva
a podstaty světa; od T. Akvinského
přes empirický senzualismus k W.
Wundtovi, T. Ribotovi, W. Jamesovi, R.
Steinerovi
psychologie národů, zakl. H. Stein-
thal, M. Lazarus 2. pol. 19. stol., vývoj
jednotl. prvků, jako je řeč, písmo, myto-
logie, umění aj., provázejících vznik
a historii národů; u W. Wundta studium
psych. procesů vznikajících soužitím li-
dí, jehož výsledkem je vznik společ-
ných hodnot, kultury; viz též antropolo-
gie kulturní
psychologie obecná, zabývá se zákl.
psych. procesy (viz), jejich obecnými
zákonitostmi u duševně zdravého člo-
věka
psychologie objektivní, souhrnný ná-
zev pro behaviorismus (viz), reflexolo-
gii (viz) a podobné směry stavící na ob-
jektivně zjistitelných údajích, s vylouče-
ním subjektivních přístupů, jako je int-
rospekce (viz)
psychologie osobnosti, podobně ja-
ko p. obecná se zabývá psych., soc.
i biol. vlastnostmi, rysy a stavy osob-
nosti v zobecňující rovině; též výcho-
disko pro tvorbu standardních vyšetřo-
vacích metod; viz též osobnost
psychologie pedagogická, zabývá se
psychol. zákonitostmi výchovy a vzdě-
lávání člověka v postupných obdobích
jeho života, především osvojováním
vědomostí, dovedností a postojů; zabý-
vá se psych. procesy a činnostmi učite-
lů a žáků, i samostatně se učících
psychologie pole, viz p. topologická
psychologie porozumění, zal. na in-
tuici, vcítění, pochopení celistvosti,

170

smysluplnosti duš. života jedince, jeho

potencialit, život. možností (E. Spran-
ger, K. Jaspers); reakce na popisnou,
vysvětlující, přírodovědně a kauzálně
orientovanou psychologii; viz též psy-
chol. duchovědná
psychologie poznávání (kognitivní),
zabývá se takovými procesy, jako je
smyslové poznávání, představivost,
fantazie, myšlení vč. všech myšlenko-
vých operací, pamět' a učení; zahrnuje
též schopnost abstrakce, řeč (jazyk)
a pozornost; všechny tyto procesy mají
dynamický charakter, protože jsou úz-
ce spojeny s procesy snahovými a cito-
vými, na úrovni vědomé i nevědomé
(podprahové vnímání, skryté motivace
aj.); pomocí těchto procesů si člověk
uvědomuje okolní svět i sebe sama, je
schopen sebereflexe a na zákl. soc.
učení vytvářet a ovlivňovat svou hod-
notovou orientaci; viz též mapa kogni-
tivní
psychologie práce, zabývá se vnitřní-
mi (schopnosti, dovednosti, motivace
pracovníka) a vnějšími (vybavení pra-
coviště, hluk, osvětlení, design) pod-
mínkami pracovního procesu, vč. mezi-
lidských vztahů, výběru pracovníků,
tvorby týmů aj.
psychologie přírodovědecká, viz p.
vysvětlující
psychologie reklamy, zabývá se psy-
chol. stránkami účinnosti reklamy,
např. vztahem mezi prostředky (umís-
tění, barva, písmo aj.) a adresátem re-
klamy (věková, soc., profesní skupina)
psychologie rozumějící (chápající),
směr usilující o porozumění, pochope-
ní, vhled do psych. procesů a nikoliv
o pouhé vysvětlení vztahů příčin a ná-
sledků (W. Dilthey, E. Husserl, K.
Jaspers)
psychologie sexuální, málo užívaný
termín; zabývá se zkoumáním psych.
procesů vztahujících se k sex. životu
psychologie sociální, vznik zač. 20.
stol.; vliv soc. faktorů na psychiku je-
dince v soc. situacích; její doménou
jsou soc. interakce, postoje, role, vý-
znam a dynamika soc. skupin; někt.
autoři v souladu se svým filos. zaměře-
ním považují veškerou psychologii za
sociální
psychologie soudní, viz p. forenzní
psychologie spekulativní, nejčastěji
psychol. myšlení od nejstarších dob do
2. pol.19. stol., do doby, než se vyděli-
la z filosofie; do vzniku psychol. experi-
mentu též přístup ke zkoumání psych.
jevů, od vzniku empirismu a char. sna-
hou nalezené údaje vysvětlit myšlenko-
vou úvahou; psychol. poznatky zal. na
čistém fenomenalismu, čirém pozitivis-
mu či symbolismu, logickém behavio-
rismu apod.
psychologie sportu, zabývá se sport.
tréninkem a dalšími podmínkami vý-
konnosti sportovce vč. jeho osobnosti
a osobnosti trenéra
psychologie srovnávací, zkoumá
a srovnává poznatky jednotl. psychol.
disciplin (psychol. zvířat, lidí, duševně
chorých aj.)
psychologie stáří, viz gerontopsycho-
logie
psychologie strukturální, zakl. C.
Levi-Strauss, M. Foucault, J. Lacau, V.
Ecco; přechod od popisně empirické
úrovně k teoretické úrovni zkoumání,
k modelování; důraz kladen více na
vztahy než na prvky, na faktory vnitřní
než vnější, mimočasové než aktuální,
trvalé než situační; ústředním pojmem
je tvar a struktura jako podstata celku,
její organizace
psychologie topologická (pole), ter-
mín K. Lewina; koncepce život. prosto-
ru (pole) zahrnujícího osobu (její gene-
ticku výbavu a dosavadní zkušenost),
její jednání a okolí (předměty, nálada
skupiny, vzdělanostní výbava aj.), tak-
že každé jednání je funkcí osoby a její-
ho okolí; vektor vyjadřuje velikost
a směr jednotl. prvků nalézajících se
v život. poli

171

psychologie trhu, studium psychol.

otázek týkající se poptávky a nabídky
na trhu; její součástí je p. reklamy (viz)
psychologie tvarová (p. celostní, ge-
staltpsychologie), zakl. M. Wer-
theimer 1912, další rozvoj F. Krueger
a W. Ehrenstein, W. KÓhler K. Koffka,
K. Lewin aj.; směr zal. na celostním
chápání psych. dění; nadřazenost cel-
ku nad částmi; psych. obsahy nevzni-
kají složením prostorových n. časových
částí, ale ze zážitku jako celku podle
tvarových zákonů; viz též gestaltismus,
celek, fenomén fí
psychologie umění, zabývá se psy-
chol. vlivy provázejícími vznik umělec-
kého díla, osobností tvůrce, příjemci
umění a vzájemnými vztahy
psychologie užitá, viz p. aplikovaná
psychologie vektorová, viz p. topolo-
gická
psychologie vojenská, soustřed'uje
se na situace extrémní psych. i těl. zá-
těže, odolnost vůči této zátěži, v pod-
mínkách válečných aj. katastrof; též
aplikace poznatků ped., soc. aj. psy-
chologie na výcvik vojáků a vztahy
v armádě
psychologie výchovy, viz p. pedago-
gická
psychologie výrazu, zakl. J. C.
Lavater, M. Scheler, L. Klages; výklad
lidské psychiky z vnějších projevů
(chůze, gestikulace, mimika, řeč, pís-
mo aj.)
psychologie vysvětlující (přírodově-
decká), dle W. Diltheye psychologie,
kt. vysvětluje psych. procesy kauzálně
(příčina - důsledek), na rozdíl od p. ro-
zumějící (viz)
psychologie vývojová, zabývá se a)
psych. vývojem lidstva (fylogeneticky);
b) psych. vývojem jedince (ontogene-
ticky)
psychologie zviřat, viz zoopsycholo-
gie
psychologie životní dráhy, viz p. bio-
dromální

psychologismus, přeceňování význa-

mu psychologie; přesvědčení, že psy-
chol. je základem každé vědy, protože
každá věda je záležitostí vnímání, myš-
lení apod.
psychometrie, základem psychofyzi-
ka; zabývá se měřením psych. jevů, je-
jich trváním a dalšími vlastnostmi
a vzájemnými vztahy vč. vztahů k pro-
cesům fyziol. (kupř. měření zátěže, vý-
konu)
psychomotorika, souhrn pohybových
projevů člověka, jeho volní i mimovolní
pohybové činnosti vč. gestikulace, mi-
miky, grimas aj.; odráží okamžitý
psych. stav člověka
psychoneuróza, a) dle S. Freuda
psych. či fyziol. projevy jako následek
potlačeného pudu, tedy neuvědomova-
ného konfliktu, obvykle z raného dět-
ství; též psychoneuróza obranná; b)
jedna z neuróz (viz) projevující se pře-
vážně příznaky, jako je napětí, ne-
schopnost soustředit se, úzkostnost,
fobie, obsese, poruchy spánku aj.
psychoonkologie, zkoumá psycho-
genní příčiny nádorových onemocnění
a možnosti jejich léčby psychol. pro-
středky, psychoterapií
psychopatie, nejčastěji označení pro
nevyváženou, neharmonickou osob-
nost, u níž někt. rysy jsou příliš zdůraz-
něny a jiné potlačeny; mimořádně
pestrá škála projevů od povahových
odchylek neškodného podivínství až
k násilnému antisociálnímu chování;
dnes již překonaná klasifikace zahrno-
vala též sex. perverze, alkoholismus,
moral insanity, prostituci aj.
psychopatologie, nauka zabývající se
příznaky duš. chorob, dále klasifikací
těchto chorob, poruch a hraničních sta-
vů; viz též patopsychologie
psychopedie, spec. ped. disciplína za-
bývající se mentálně postiženými jedin-
ci a možnostmi jejich výchovy a vzdě-
lávání
psychoprofylaxe, příprava na těl. či

172

duš. zátěž, trénink asertivity, relaxace

u psychicky náročných profesí
psychosomatika, zkoumá těl. poru-
chy, nemoci psychogenního původu;
žaludeční a dvanácterníkové vředy, vy-
rážky, poruchy trávení apod.
psychotechnika, termín W. Sterna pro
jednání s lidmi; dnes termín pro soubor
psyehol. metod ke zjištění, měření vý-
konu, úrovně schopností a dovedností,
dispozic k urč. povolání
psychoterapie, léčení duš. chorob
a hraničních stavů psychol. prostředky,
tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením,
příp. úpravou prostředí
psychoterapie discentní, termín O.
Kondáše pro psychoter. zal. na princi-
pech teorie učení a podmiňování
psychoterapie dynamická, zahrnuje
neopsychoanalyticky orientované auto-
ry, především K. Horneyovou, pro kt.
neurotické chování pramení z poruch
mezilidských vztahů, stejně jako pro H.
S. Sullivana, kt. zdůrazňuje potřebu vy-
hýbat se úzkosti a nejistotě, a konečně
E. Fromma, kt. vidí cíl psychoter. v roz-
voji lidských potencialit jedince a v har-
monickém životě s lidmi i přírodou; A.
Freudová přenáší zákl. poznatky psy-
choanalýzy do pedagogiky
psychoterapie existenciální, zaměřu-
je se na pochopení lidské existence; L.
Binswanger, M. Boss, věří, že člověk je
schopen dělat rozhodnutí a nést za ně
odpovědnost, je však třeba mu pomoci
rozeznat vlastní schopnosti, vědět, čím
je ted' a čím by mohl být; V. E. Frankel
přidává touhu po smyslu života
psychoterapie hlubinná, zahrnuje
klasickou psychoanalýzu S. Freuda, in-
dividuální psychologii A. Adlera a ana-
lytickou psychologii C. G. Junga; spo-
lečně vycházejí z nevědomých psych.
procesů a důrazu na první roky života;
odlišně zdůrazňují význam sex. pudu
(Freud), potřebu začlenit se a uplatnit
ve společnosti (Adler) a kolektivní ne-
vědomí a archetypy (Jung)

psychoterapie humanistická, důraz

na lidské schopnosti a celoživotní mož-
nost osobnostního rozvoje; dle J.
Bugentala je nejdůležitější pochopení
vnitřních zážitků jedince, dle A.
Maslowa sdílený zážitek a rozvoj lid-
ských potřeb, hierarchie potřeb (viz), F.
Perls zdůrazňuje princip přítomnosti,
důležitost toho, co člověk cítí právě
ted'; směr zdůrazňuje lidskou jedineč-
nost, úctu k člověku, zájem o jeho kaž-
dodenní starosti
psychoterapie individuální, interakce
mezi psychoterapeutem a jediným pa-
cientem
psychoterapie kognitivně behavio-
rální, vychází z teorie učení, staví na
poznávacích a hodnotících procesech,
především myšlení; neurotické přízna-
ky jsou výsledkem učení, jsou odstra-
ňovány cestou přeučování, nového
učení a myšlení (J. Wolpe, H. J.
Eysenck, A. Lazarus aj.)
psychoterapie kolektivní, viz p. vel-
kých skupin
psychoterapie nedirektivní, zal. C. R.
Rogersem; zaměřená na klienta, pod-
poruje vcítění se, přijímání pacienta "ja-
ký je". terapeut se chová "autenticky",
jako živá osoba; poruchy chování vzni-
kají převážně z hodnotících soudů pře-
vzatých od jiných lidí
psychoterapie rodinná, postupuje se
systémově, do péče přejímá celou rodi-
nu, nikoli "nabízeného" chorého člena
rodiny; vychází z celostního, holistické-
ho přístupu; zakl. V. Satirová
psychoterapie skupinová, interakce
jednoho či dvou terapeutů (muž a že-
na) se skupinou pacientů (8 -12), i me-
zi pacienty či klienty navzájem; viz též
klient
psychoterapie velkých skupin, ně-
kdy označovaná jako p. kolektivní, nej-
častěji užívaná v pacientských klubech
(viz) či terapeutické komunitě (viz)
psychotrauma, stav náhlé či déletrva-
jící psych. zátěže se škodlivými násled-

173

ky na zdraví; ztráta blízké osoby, prá-

ce, rozvod, konflikty v rodině, na praco-
višti aj.; viz též konflikt, frustrace, stres,
deprivace
psychotronika, navazuje na parapsy-
chologii (viz), zkoumá vztahy meži vě-
domím, energií a hmotou, ponejvíce
prostřednictvím dálkové interakce mezi
živými organismy navzájem (telepatie,
léčitelství) a mezi člověkem a neživou
přírodou (psychokineze, telekineze,
proutkařství); za předpokladu, že věda
je tím více vědou, čím přesnější má
schopnost předpovědi (predikce), uve-
dené jevy jsou zatím málo spolehlivé,
pokud vůbec
psychotropní, mající vliv na psychiku;
látky činnost upravující, korekční (hy-
steps), n. měnící kvalitu, alterující (ha-
lucinogeny aj.)
psychóza, označení těžkých duš. cho-
rob, při nichž je zpravidla ztracen kon-
takt jedince s realitou, chybí vědomí
nemoci a vnímání a prožívání je těžce
deformováno
psychóza cirkulační, viz p. maniode-
presívní
psychóza davová (epidemie psy-
chická), společné chování malé skupi-
ny až velkého shromáždění lidí vyzna-
čující se spontánností a vysokou emo-
cionalitou; patří sem takové jevy, jako
posedlost tancem či rituální obřady
provázené křečemi a transem (voo-
doo), ale také jednání lidí při dějinných
zvratech (revoluce, povstání, vzpoury);
též manimulace davu řečníkem, zpěvá-
kem, hudební skupinou
psychóza funkční, např. schizofrenie,
maniodepresivita, paranoa, paratrenie
aj.
psychóza halucinatorní Wernicke-
ova, alkoholická psychóza, při níž ne-
mocný slyší hádající se hlasy
psychóza Korsakova, alkoholická po-
lyneuritida (viz neuritida) projevující se
poruchami paměti na nedávné událos-
ti, halucinacemi, velkými bolestmi

Q, R

psychóza maniodepresívní (manio-

melancholická), vážné duš. onemoc-
nění, kde se střídají manická a melan-
cholická fáze; fáze manická: chorobně
povznesená nálada, nadměrná a málo
účelná aktivita s překotným myšlením;
fáze melancholická (depresívní): cho-
robně skleslá nálada s blokovanou ak-
tivitou, pocity nemohoucnosti, viny, se-
bevražedné myšlenky, zpomalené
myšlení i řeč, vzácněji dochází k tzv.
agitované melancholii, kdy se pacient
stává podrážděný, neklidný a vzruše-
ný; obě fáze se střídají, ale nemusí jít
o pravidelný cyklus ani stejně dlouhé
trvání; v každém případě je nutná hos-
pitalizace v psychiatr. zařízení
psychóza organická, soubory přízna-
ků vzniklé z postižení mozkové tkáně;
různého původu i rozsahu; např. senil-
ní a presenilní demence, alkoholické
p., bludy aj.
psychóza presenilní, předchází p. se-
nilní, objevuje se již během stárnutí
psychóza reaktivní, vzniká především
jako reakce na vnější psychosociální
faktory, příčina vzniku je různá
psychóza senilní, ve stáří, u lidí před-
tím duševně zdravých; dělení na p. pa-
ranoidní, depresívní a na demenci (viz)
psychóza schizoafektivní, viz p. smí-
šená
psychóza smíšená, endogenní psy-
chóza s prvky schizofrenie i maniode-
presivity
psychózy afektivní, opak reaktivních
stavů psychotických; poruchy nálady,
silné deprese nebo manie způsobující
ztrátu kontaktu s okolím; melancholie
infoluční, maniodepresivita
puberta, viz pubescence
pubescence, období pohlavního do-
spívání (první menses, první poluce,
kritičnost, kolísání nálad, citů, pocity
nejistoty, sebepodceňování aj.); v na-
šich zemích přibližně mezi 12. a 15. ro-
kem
public relations, vytváření kladných

174

vztahů veřejnosti k urč. instituci, podni-

ku, s použitím psychol. a sociol. metod
pud, označení pro energii n. cílenou
činnost až nutkání, vyvěrající ze zákl.
život. potřeb (hlad, vyměšování, sex
aj.), na rozdíl od chtění; typologie pudů:
a) monistická, sex. pud u S. Freuda,
touha po moci u A. Adlera, b) pluralis-
tická, kupř. F. H. Allport 6 zděděných
zákl. reflexů, c) názor, že existuje řada
pudů, ale působí kombinovaně, takže
je nelze členit a určovat; někt. školy
ztotožňují pud s instinktem (viz)
pud pohlavní, biologicky zal. potřeba,
snaha po páření, sloužící k zachování
druhu
puerilismus, chorobné dětské chování
dospělého
puerperium, šestinedělí
puritánství, prosazování přehnaně
přísných morálních postojů, především
sexuálních
půst, úmyslné zdržování se pokrmů
úplné n. částečné (maso) z důvodů
náb., dietetických, jako styl života, pro-
dlužování života (pokusná zvířata hla-
dovějící lx či 2x týdně žijí déle než
ostatní)
putting-through, propojení; zkuše-
nost, kdy dle E. L. Thorndikea i W.
Kóhlera žádoucí pohyby s končetinami
pokusných zvířat provedené trenérem
n. experimentátorem nikterak nezkra-
cují dobu, kt. zvíře potřebuje ke stisk-
nutí páčky, nalezení správných dvířek
apod.; bez vlastní aktivity neprobíhá
učení; odtud odvozeno odmítání me-
chanických pomůcek ve vyučování dě-
tí: obtahování písmen, vedení ruky při
psaní, kreslení podle šablon aj.
Pygmalion, v řecké mytologii přeměna
sošky Afrodity ze slonovinové kosti, do
kt. se zamiloval řezbář, v ženu; Líza G.
B. Shawa a Josefina V. Vančury; zná-
mý jev, kdy člověk se patologicky za-
miluje do svého výtvoru; viz též syn-
drom Pygmalion
pyj (penis), mužský pohlavní úd

pyknik, viz typ pyknický

pyramida ekologícká, viz řetězec po-
travní
pyrofagie, polykání ohně
pyrofobie, chorobný strach z ohně
pyromanie, chorobná potřeba zaklá-
dat ohně a dívat se na požáry
pythagoreismus, učení Pythagora
a jeho školy, že podstata světa je čísel-
ná; víra v kvantifikovatelnost zákonů
Pythie, starověká věštkyně, na trojnož-
ce, v Delfách, omámená párami po-
svátného pramene či žvýkáním vavří-
nových listů; z jejích vzdechů kněží vy-
suzovali budoucnost

quasi-, viz kvazi

quinta essentia, podle Platóna páté
jsoucno, éter (vedle vody, země, vzdu-
chu a ohně), zdroj vší aktivity

R, (angl. response) odpověd', odezva

na podráždění (S - stimulus); nejzná-
mější využití ve vzorci behaviorismu
R = f (S), reakce je funkcí stimulu
racionalismus, filos. směr uznávající
rozum za jediný zdroj poznání; v proti-
kladu k poznání zkušenostnímu, smy-
slovému a k iracionalismu
racionalismus kritický, názor K. R.
Poppera, že neexistuje absolutní po-
znání; věda jen odhaluje stále nové
a pravdivější poznání; empirická zjiště-
ní, hypotézy a teorie Ize pouze vyvra-
cet, jednotl. výroky jen potvrdit, ale ni-
koli vyvrátit, obecná tvrzení nelze po-
tvrzovat, Ize však vyvrátit jediným proti-
chůdným zjištěním
racionalizace, obranný mechanismus,
rozumové zdůvodnění a ospravedlnění
urč. chování, kt. by jinak bylo nepří-
pustné, tabuizované, též stylizace, při-

175

krašlování či záměna motivace: hrozny

jsou kyselé (protože na ně nedosáhne-
me), citrón je sladký (přesvědčíme sa-
mi sebe, že nadřízený nás má rád), při-
jdeme pozdě kvůli špatné dopravě (ni-
koliv proto, že jsme pozdě vyrazili); viz
situace životní náročné
racionální, rozumový, zal. na rozumu;
viz též iracionální
ráčkování, viz rotacismus
radikalismus, vyhraněný postoj spoje-
ný s prosazováním krajních řešení
a okamžitých, zásadních změn, zejmé-
na socio-politických
randomizace, vzorkování
raport, a) vzájemně příjemný, uvolně-
ný vztah mezi psychologem a vyšetřo-
vaným, terapeutem a pacientem; b)
v hypnóze komunikační spojení me-
zi hypnotizérem a hypnotizovaným,
s ochotou vykonávat instrukce; c)
v parapsychologii vztah mezi médiem
a kontaktovanou "osobou"
raptus, zuřivost, běsnění, citový vý-
buch nemocného, kt. křičí, rve si vlasy,
tluče hlavou do zdi, útočí na ostatní
rasa, viz plemeno
rasismus, předsudek zal. na postoji
a víře o existenci vyšších, nadřazených
a nižších, méněcenných ras, plemen;
viz etnocentrismus
reagování opačné, v psychoanal.
obranný mechanismus, kdy silný pu-
dový impuls (nenávist) se nahradí
opakem (něžnou láskou); viz též for-
mace reaktivní, situace životně nároč-
né
reakce, změna chování jako odpověd',
odezva organismu na vnější n. vnitř-
ní podnět; závisí na konkrétním podně-
tu, předchozí zkušenosti, současném
stavu (vč. zaměřenosti a aktuální moti-
vace)
reakce anticipační (předjímající), re-
akce dostavující se již před podnětem
v důsledku jeho očekávání
reakce elektrodermální, viz reflex
psychogalvanický

reakce prahová, viz práh

reakce primitivní, termín E.
Kretschmera pro jednoduché či pře-
hnané reakce vznikající často v davu,
jako je křik, zuřivost, zoufalství aj.
reakce psychogalvanická, viz reflex
psychogalvanický
reakce senzomotorická, reakce orga-
nismu na vnější působení, skládající se
z vnímání, zpracování vnímaného
a motorické odpovědi (pohyb)
reakce sexuální, uvědomovaná či ne-
uvědomovaná odpověd' na sex. objekt,
skutečný či zprostředkovaný (obraz,
slovo), příp. fantazijní; není-li bariéra
(vnitřní - předsudek, konflikt, minulá
zkušenost; vnější - rušivé prostředí, těl.
nemoc), následují tyziol. projevy: erek-
ce, zvlhčení pochvy aj., soulož, mastur-
bace, potlačení
reakce skrytá, dle J. B. Watsona
označení reakcí zjistitelných pouze po-
mocí nástrojů, např. sekrece žláz, změ-
na svalového napětí; též myšlenkové
děje zjistitelné podle pohybú mluvidel
reakce volní, reakce, kt. může být za-
hájena n. zastavena vlastním n. cizím
slovním příkazem
reakce Wassermannova, vyšetření kr-
ve a mozkomíšního moku na přítom-
nost příjice (viz)
reakce zornicová, reakce zornice na
světlo - při změně jasu (tma, šero,
světlo), změna ohniskové vzdálenosti,
při sevřených víčkách (bolest aj.), jen
u jednoho oka (při druhém zakrytém)
reaktivita, schopnost odpovídat na
podněty vnější či vnitřní a její míra
reaktologie, zakl. K. N. Kornilov; pře-
svědčení, že psychické je neoddělitel-
né od materiálního, fyziologického;
hlavním projevem psychiky je reakce,
nikoli reflex, a psychologie se musí stát
teorií konkrétního jedince, žijícího
v konkrétních soc. podmínkách
realismus kritický, přesvědčení, že
existuje zprostředkované poznání po-
znamenané subjektivním vnímáním,

176

zkušeností, sklony a zájmy (J. F.

Herbart, O. Kůlpe, A. Wenzel, G.
Santayana, W. Sellars, J. B. Pratt aj.);
též jako lit. směr
recentní, nový, čerstvý, přítomný,
např. příznak
recepce, převzetí, příjem podnětu, in-
formace smysl. orgánem
receptivita, ochota, připravenost orga-
nismu k páření
receptivní, pasívní přijímání informací,
vjemů; viz muzikoterapie receptivní
receptor hormonální, bílkoviny obsa-
žené v cílových orgánech, na něž urč.
hormon působí
receptory, nervová buňka n. jejich
skupina tvořící smysl. orgán; dělí se na
exteroreceptory (vnější podněty) a in-
teroreceptory (vnitřní podněty), dále
volná nervová zakončení v kůži (dotyk,
tlak), chemoreceptory (chuY, vůně), os-
moreceptory (osmotický tlak), telere-
ceptory (zrak, sluch, čich), barorecep-
tory (barometrický tlak), vazoreceptory
(tlak ve stěně cév), proprioreceptory
(ve svalech, šlachách a kloubech;
změny polohy)
recesívní, neprojevující se, potlačený,
příp. ustupující příznak
recidiva, návrat n. opakování nemoci
recidiva suchá, u alkoholismu poruše-
ní zásad abstinence, aniž by znovu do-
šlo k plnému propuknutí choroby
recidivismus, problém kriminologický,
kt. ukazuje opakovanou trestnou čin-
nost po trestu, a kt. dosahuje u mladist-
vých až 30 % do prvního půl roku a dal-
ších 20 % do jednoho roku po ukončení
trestu; u dospělých jsou procenta ještě
vyšší, s výjimkou činnů nedbalostních
a u prvotrestaných; u jednotl. kategorií
trestných činů se procenta výrazně liší
recidivista, osoba opakovaně páchají-
cí a odsouzená za trestnou činnost;
v dřívějším pojetí trestná činnost jen
jednoho druhu, nyní rozhodnutí v ru-
kách soudce
redukce eidetická, omezení, zmenše-
ní, zjednodušení; dle E. Husserla za-
chycení obecné, neměnné vědecké
podstaty věcí, objektů; postižení všech
existujících rozličností, předmětů; viz
též eidetismus, vloha eidetická
redukce fenomenologická, zkoumání
předmětů "čistou zkušeností" oproště-
nou od jakýchkoli představ o konkrét-
ním předmětu
redukcionismus, převedení jevů ce-
lostních, složitějších, na jednoduché,
dílčí, s cílem dobrat se vyššího pozná-
ní, např. chování prostřednictvím sché-
matu R = f (S); viz R
redundance, nadbytečnost; r. slova
snižují kvalitu informace (mnohomluv-
nost, květnatá či obřadná mluva)
reedukace, převýchova; snaha pomocí
ped. metod rozvinout nevyvinuté osob-
nostní vlastnosti či je pozměnit spole-
čensky žádoucím směrem; v defektolo-
gii je rozlišována u různých postižení
též reedukace hybnosti, sluchu a zraku
reflex, odpověá organismu na vnější n
vnitřní podnět; dělí se na jednoduché
a složité, koordinované a nekoordino-
vané, podmíněné a nepodmíněné,
orientační aj.
reflex auropalpebrální (Bechtěre-
vův), zvukový podnět přivedený do
ucha vyvolá sevření očních víček na té-
že straně
reflex auropupilární (zornicový,
Kutvirtův), na zvukový podnět přive-
dený do ucha se zúží a pak opět rozšíří
zornice na téže straně; objektivní
zkouška sluchu novorozence
reflex Babinského, zvednutí palce no-
hy a rozevření ostatních prstů při kož-
ním podráždění chodidla od paty k pal-
ci; do dvou let věku normální, později
chorobný příznak
reflex Bechtěrevův, viz r. auropalpeb-
rální
reflex druhého řádu, složitý r., kt.
vzniká, napojí-li se další podnět k vy-
pracovávanému podmíněnému podně-
tu (např. nepodmíněný podnět = potra-

177

va, podmíněný 1. řádu = kroky krmiče,

podmíněný 2. řádu = zvonění)
reflexe (odrážení), druh sebepozoro-
vání, obrácení myšlení na sebe, do
vlastního vědomí a prožitků
reflexívní, bezděčný, vztahující se
k reflexu (viz)
reflex kožně galvanický, viz r. psy-
chogalvanický
reflex Kutvirtův, viz r. auropupilární
reflex Moroův, viz reflex objímací
reflex na čas, signálem podmíněného
r. se může stát i čas, např. krmení zví-
řat, usínání
reflex napodobovací, viz nápodoba
reflex na slovo, odtažení ruky při bo-
lestivém podnětu, příště stejná reakce
na podnět slovní (pozor pálí, pozor pí-
chá aj.)
reflex na vztah, je-li zvíře naučeno re-
agovat na vyšší z dvojice tónů, bude
stejně reagovat nejen na použitý tón,
ale i na vyšší tón z jakékoli dvojice tónů
reflex nepodmíněný, vrozená, trvalá
reakce na nepodmíněný podnět (mrk-
nutí víčka, bolest); dle I. P. Pavlova se
dělí na obranné, obživné, pohlavní, ale
i r. orientační, r. svobody, též instinkty
reflex objímací (Moroův), reakce ko-
jence na podtržení podložky, na níž le-
ží: rozhození paží, pak jejich přitažení
k sobě a pokrčení nohou; ztrácí se ve
4. měsíci
reflex obranný (sebezáchovný), za-
jišYuje neporušenost organismu (staže-
ní zornice při ostrém světle)
reflex obživný, signalizuje nedostatek
vody, sníženou hladinu cukru v krvi aj.
reflex odložený (zpožd'ovací), pro-
běhne až po urč. době od působení
podnětu
reflexologie, termín užívaný V. M.
Bechtěrevem; přesvědčení, že veškeré
chování, jednání i řeč a myšlení jsou
retlexní děje, kt. probíhají podle daných
zákonitostí, a to tím složitější, čím vyšší
je funkce; svou teorii nazýval objektivni
psychologie

reflex orientační (pátrací), zaměření

jedince na působení něčeho nového,
neznámého; důležitý pro orientaci v pro-
středí; příčinou aktivity jedince v nových
situacích; při opakování týchž situací ne-
nastupuje (cesta na neznámou adresu
x každodenní návrat domů)
reflex patelární, klepnutím na češko-
vou šlachu se smrští stehenní sval
a bérec se pohne dopředu
reflex podmíněně podmíněný, viz r.
druhého řádu
reflex podmíněný, k jeho vytvoření je
třeba dvou podnětů, nepodmíněného
(potrava) a podnětu zprvu neutr. (svět-
lo); při opakovaném předkládání obou
podnětů současně n. v těsném sledu
se na pův. neutr. podnět objeví stejná
reakce jako na podnět nepodmíněný,
tzn. vytvoří se podmíněný reflex; šířeji
pak p. r. je individuální zkušeností zís-
kaná odpověá organismu na podmíně-
ný podnět, to umožňuje organismu při-
způsobit se prostředí; na rozdíl od zví-
řat a dětí u dospělého člověka vytváře-
ní p. r. omezené, nepříliš účinné; viz
též učení
reflex pohlavní (rozmnožovací, za-
chování rodu), slouží vzniku nových
generací
reflex psychogalvanický (kožně gal-
vanický), změna kožního odporu vyvo-
laná emocemi; využití pro objektivní
zkoušky sluchu
reflex sací, sací pohyby, kt. odpovídá
novorozenec na podráždění rtů a úst;
nevyvinuto u jedinců s nízkou porodní
váhou
reflex salivační (slinný), vylučování
slin spolu s potravou, příp. s podnětem,
kt. ji signalizuje
reflex sdružovací (sociální), vytváření
hejna ptáků, stád, lidských skupin
reflex svobody, termín I. P. Pavlova
pro vzdor jako reagování v opačném
směru při omezování volní hybnosti
u psů; jinde jako potřeba volnosti u je-
dinců žijících ve volné přírodě

178

reflex úchopový, sevření dlaně a cho-

didla při jejich podráždění u novorozen-
ce
reflex zornicový, viz r. auropupilární
refrakterní, sveřepý, nezvládnutelný,
nereagující
regenerace, termín v psychologii jen
zřídka užívaný, ve smyslu r. biologické
regenerace biologická, náhrada opo-
třebované n. zničené tkáně
regenerace fyziologická, stálá náhra-
da krevních tělísek, nehtů, horních vrs-
tev kůže aj.
reglementace, opak abolice (viz); viz
též prostituce
regrese, návrat na předchozí etapu vý-
voje, např. lezení po čtyřech ve vzteku
u dítěte, kt. umí chodit, pláč u dospělé-
ho aj.; viz též mechanismy obranné ega
regulace činnosti psychická, zal. na
vzájemně propojené činnosti nervové
a humorální; biologicky jakékoliv jedná-
ní vedoucí k dosažení ekvilibria a ho-
meostázy (viz); též všechny složky
psych. činnosti, kt. každodenními rituá-
ly, návyky a strukturací času pomáhají
člověku dosahovat emocionální vyrov-
nanost
regulace neuroendokrinní, udržování
stálosti vnitřního prostředí, a to nervo-
vým systémem, kt. reaguje bezpro-
středně, specificky a krátce, a endo-
krinní, hormonální regulací (fyloge-
neticky starši , kt. nastupuje později,
ale působí dlouhodobě (změny kardio-
vaskulární, metabolické)
regulace neurohumorální, řízení or-
ganismu prostřednictvím žláz s vnitřní
sekrecí a nervové soustavy, je poma-
lejší než řízení nervové (adrenalin při
stresu)
rehabilitace, v psychol. nejčastěji pé-
če o zpětné začlenění člověka do kaž-
dodenního života, příp. do práce, po
odeznění příznaků duš. onemocnění
rejuvenace, omlazení
rekapitulace, opakování, shrnutí učiva;
viz též teorie rekapitulační

rekognice, znovupoznání, na rozdíl od

vybavování beze ztráty s věkem
rekonvalescence, v psychol. obnova
psych. sil v období větší vnímavosti vů-
či stresům a konfliktům po odeznění
příznaků onemocnění
relativismus, nestálosti, proměnlivosti
poznání, přesvědčení, že nepoznává-
me podstatu věcí, ale jen vztahy, že
objekty a jevy nemají vnitřní význam,
nezávislý na jiných jevech a objektech;
od Pythagorase - "člověk je mírou
všech věcí...", přes názory skeptiků,
pragmatiků a pozitivistů k názorům ma-
chistů a konvencionalistů
relativismus etický, přesvědčení, že
morální normy jsou dány konvenčně,
a tedy časem, místem a situací; popírá-
ní obecně platných morálních hodnot,
jejich vývoje
relaxace, uvolnění svalového a duš.
napětí, nutné zvláště tam, kde k napětí
dochází v důsledku psych. onemocně-
ní; viz též trénink autogenní
reliabilita, spolehlivost testu; viz též
validita
religiozita, náb. přesvědčení, jeho růz-
ná míra a jeho odraz v chování a kaž-
dodenní praxi člověka
REM, označení pro rychlé pohyby očí
(Rapid Eye Movements) objevující se
pravidelně ve spánku po 90min. inter-
valech; trvají od 9 min. v 1. fázi do 30
min. ve 4. fázi; během těchto fází hlu-
boký spánek; u dětí fáze delší než
u dospělých
remise, dočasné vymizení projevů ne-
moci
renifleur, parafílie (viz), při níž je ero-
tická stimulace způsobována pachy,
zejména z moči druhých lidí
repercepce, schopnost obnovit při vy-
bavení vzpomínky i doprovodný smysl.
vjem (např. vůně)
represe, viz potlačení
reprezentace, věc sama, její předsta-
va či symbol věc zastupující; může
však být chápána i jako přímý podnět,

179

zpracování tohoto podnětu ve vědomí,

jeho kódování, jeho obraz, představa,
abstraktní idea; též zpřítomnění minu-
lých prožitků; v psychoanal. sny, vzpo-
mínky, fantazie; projevy "nevědomých"
pochodů a potlačených impulsů
reprodukce, vybavování, oživování,
aktualizace pamět'ových obsahů (vje-
my, myšlenky, pocity, přání aj.)
repugnace, odpor, ošklivost
resentiment, pocit křivdy, zášti, poní-
žení, zatrpklosti
resocializace, opětná socializace
u člověka propuštěného z dlouhodobé
ústavní péče vězeňské, nemocniční aj.
respirium, odpočinek, přestávka; také
prostor určený k relaxaci ve fyziotera-
pii, kondičním cvičení aj.
respondent, osoba dotazovaná, zkou-
maná
retardace mentální, zpomalení, zpož-
dění duš. vývoje jedince, většinou soc.
zanedbáním, někdy v důsledku soma-
tického onemocnění
retence, zadržení; nejčastěji uložení
informace do paměti
retest, opakované předložení téhož
testu
retro-, za, zpět
retrogradace, regrese
retrográdní, zpětný
revelace, odhalení, zjevení; náhlý ne-
obvyklý, citově silný prožitek spojený
s novým poznáním, vizí, zřením budou-
cího
revers, písemné prohlášení souhlasu
či nesouhlasu pacienta s léčbou, ope-
rací, umístěním v nemocnici n. propuš-
těním (nejčastěji změna léčby na vlast-
ní žádost)
reverze, a) viz reagování opačné; b)
jeden z optických klamů; c) v psychoa-
nal. obranný mechanismus, např. ob-
rácení afektů vůči jiné osobě na sebe
sama; d) viz písmo zrcadlové
reverzibilní, zvratný; porucha, nemoc,
kt. Ize vyléčit
reziduum, zbytek, pozůstatek, nejčas-

těji někt. příznaků odeznívající psych.

choroby
rezignace, vzdání se, pasivita; postoj
povolnosti, vzdávání se snažení, boje,
v předtuše selhání či porážky
rezignace dynamická, termín K.
Horneyové pro vědomé, záměrné za-
nechání snažení jedince nalézajícího
se v nevýhodné situaci; odmítá poráž-
ku a čeká na příp. změnu situace
rezignace neurotická, dle K.
Horneyové chorobné vyhnutí se, únik
z konfliktu; existuje r. trvalá: pasivita,
nedostatek iniciativy v běžném životě;
r. hektická: "uřícený styl života", nutka-
vá potřeba po přemíře povrchních čin-
ností, a tím vyhýbání se hlubším kon-
fliktům; r. rebelantská: trvalá zaměře-
nost proti okolním osobám, soc. vlivům
n. proti svému vlastnímu rozhodování
a jednání
rezistence, odolnost, kt. Ize zvyšovat
psychol. prostředky, viz desenzibiliza-
ce systematická aj.
rezistence sociální, schopnost odolá-
vat psychol. tlaku druhých
rezonance, soulad, citové souznění
několika osob při prožívání urč. společ-
né situace
rezonérství, plané filosofování, pole-
mizování, časté u hebefrenie (viz)
a někt. psychopatií
rhino-, nosní, nasální
rhinolálie, huhňavost
rigidíta, tuhost, opak pružnosti; malá
myšlenková pružnost, strnulost posto-
jů, neschopnost změny názoru; psy-
chol. škála: pružnost (flexibilita) - ne-
pružnost (rigidita) někdy ztotožňována
se škálou: psych. mladost - stáří
rigorózní, pečlivý, dúsledný; přísný,
nekompromisní; též rigorózní (doktor-
ská)zkouška
rituál, obřad; u nutkavé neurózy sled
úkonů někdy znesnadňující praktickou
činnost (složité oblékání, mytí), jindy
nemocnému vůbec umožňující např.
usnutí či odchod z domova

180

rivalita, soupeření; vztah soupeření

mezi dvěma n. více jedinci, skupinami
či institucemi se snahou získat tytéž n.
větší výhody, hodnoty aj. než druhá
strana
rivalita sourozenecká, vágní termín
upozorňující na často agresívní, závisti-
vé a hašteřivé vztahy mezi sourozenci
(pohádky o 3 bratřích, o Popelce); ne-
dořešené sourozenecké kontlikty, riva-
lity z dětství mohou vést v dospělosti
k touze po moci jako psychopatol. me-
chanismu neobyčejné síly, s mimořád-
ným emocionálním doprovodem; viz
též konstelace rodínná
riziko, aktivita ohrožující něco, co má
pro člověka urč. hodnotu
RNK (RNA), ribonukleová kyselina; viz
mneme
rodiče a škola, psychologové dnes
docházejí k tomu, že ke čtyřem zákl.
kamenům vyučování: žák (žáci) - učivo
- učitel - vztahy ve skupině patří 5.,
možná nejmocnější faktor: rodiče; uči-
telé nemohou zlepšit školní výsledky
bez spolupráce rodičů; ti musí převzít
aktivní roli, povzbuzovat a podporovat
děti v učení, být nejen kritičtí k práci
školy, ale také přiložit ruku k dílu; je
známou skutečností, že děti, kt. jsou
nejvíce motivované pro učení, mají ta-
ké nejmotivovanější rodiče; v USA je
dnes doma rodiči vychováváno 1,5 mi-
liónu dětí a výsledky ukazují, že ve
schopnosti myslet jsou tyto děti o 5 až
10 let vepředu před svými vrstevníky;
za nejhlubší smysl vzdělání se od dob
Sokrata považuje poznání sebe sama;
chce to dost času, dost příle itostí
k rozvinutí jedinečných dovedností, kt.
člověku o sobě samém nejvíc vypově-
dí; tak vzniká pocit jedinečnosti a dů-
věry v sebe sama; dobrodružství svo-
bodného poznávání, velké dávky sou-
kromí, získání užitečných zručností, to
vše je možná, laciná a účinná cesta ke
vzdělanosti; to vše není možné, dokud
škola není otevřena rodině jako hlavní-
mu hnacímu stroji vzdělávání
rodina, spol. skupina spojená manžel-
stvím n. pokrevními vztahy a odpověd-
ností a vzájemnou pomocí
rodina nukleární, otec, matka, děti
rodina širší, zahrnuje širší příbuzen-
stvo, jako jsou prarodiče, strýcové a te-
ty, bratranci a sestřenice; též velmi po-
četná skupina, kt. váží nejen pokrevní
pouta, ale též rodinné tradice, postoje,
rysy, jazyk; viz též velkorodina
role, předpokládaný způsob chování
jedince v urč. soc. situaci, pro kt. je dá-
na konkrétní spol. norma; existují r. sta-
novené, nezávislé na jedinci, r. přijaté,
s nimiž se jedinec ztotožňuje, r. vyko-
návané, tj. přímo usměrňující jednání;
jiné dělení označuje r. jako podřazené,
nadřazené či souřadné; změna r. je
důležitým prvkem skupinové psycho-
ter. (viz) a někt. jejích technik, např.
hraní rolí (viz); role podléhá soc. kon-
trole, a tím i soc. sankcím; skládá se
z vnějších znaků (účes, oblečení, ges-
ta) a ze znaků vnitřních (přesvědčení,
cítění, pohnutky), jejich nesoulad přiná-
ší vnitřní konflikt; člověk zastává tolik
rolí, ke kolika soc. skupinám náleží;
ústřední pojem sociologie
role učitele, A. Wilkinson (1966) vy-
tvořil následující seznam rolí: učitel ja-
ko pohádkový drak střežící literární dě-
dictví, učitel jako seržant, užívající k vý-
uce jazyka dril z učebnice Bud' fit, uči-
tel á la Sigmund Freud, zaměřený na
odkrývání traumat svých žáků, aj.; jiní
autoři upozorňují na provázanost rolí,
protože učitel je současně vůdce, člen
skupiny, učící se, publikum i reprezen-
tant oboru a školy ve vztahu k veřej-
nosti a rodičům
román psychologický, podle lit. teore-
tiků to je každý dobrý román; běžně díla
těch autorů, kteří se s mimořádným dů-
razem zabývali niterným životem svých
hrdinů (G. Flaubert, F. M. Dostojevskij,
F. Kafka a mnoho dalších)
rotacismus, vadná výslovnost hlásky r

181

rotacismus bohemicus, vadná vý-

slovnost hlásky ř
rovnice osobní, pozorování astrono-
mů, že každý jedinec se při určování
času dopouští relativně stále stejné
chyby, nezávisle na jeho vůli
rovnována duševní, a) většinou bráno
jako synon. pro duš. zdraví, avšak jako
stav trvalejší než duš. zdraví, kt. dle
Móbiuse "kolísá v každé vteřině"; je
bráno jako proces citlivý na náladu,
okamžitou komunikaci, úsměv, po-
chvalu či odmítnutí druhými; b) dle F.
Heidera snaha člověka hledat či řešit ty
své postoje, kt. jsou v rozporu s jinými
vlastními postoji, a tím dosahovat duš.
vyrovnanost
rovnováha ekologická, viz homeostá-
za
rozdvojení osobnosti, zast. termín
pro poruchy vnímání, myšlení a inte-
grace osobnosti; subjektivní pocit dvou
nezávislých Já projevující se ve snech
n. jako příznak schizofrenie, hysterie
aj.
rozhodnutelnost, zjištění, že ve
všech formálních soustavách existují
nerozhodnutelná tvrzení (neexistuje
důkaz pro ani proti); proto nekoneč-
nost formálního, racionálního, vědec-
kého poznání; viz též princip falzifika-
ce, racionalismus kritický, konvencio-
nalismus
rozhodování, vědomá volba z mož-
ností; slouží výběru cílů a prostředků
jejich dosažení, ovlivněna rozhodujícím
(předsudky, emoce, neznalost, minulá
zkušenost aj.), situací (tlak instituce,
předpisy aj.); též rozlišováno na živel-
né, konvenční, stereotypní, rutinní, plá-
novité atd.
rozhovor, nejužívanější výzk. a dg.
technika; viz interview
rozhovor explorační, viz explorace
rozhovor kontrolní, opakovaný r.,
jímž se ověřují údaje z r. původního
rozhovor nestrukturovaný (nestan-
dardizovaný, otevřený, intenzívní,

hloubkový), volný r. s cílem vyjasnit si

téma a získat první hypotézy v přípravě
výzkumu; otázky i vedení rozhovoru
jsou věcí tazatele
rozhovor panelový, r. prováděný se
skupinou respondentů, obvykle odbor-
níků n. zástupců urč. soc. skupiny, nej-
častěji před publikem
rozhovor polostrukturovaný (polo-
standardizovaný, polootevřený), ta-
zateli je předepsán sled otázek, jejich
formulace, s možností přecházet i do r.
volného
rozhovor skrytý, dotazovaný neví, že
rozhovor slouží urč. šetření
rozhovor skupinový, tazatel rozmlouvá
najednou s celou skupinou respondentů
rozhovor strukturovaný (standardi-
zovaný), tazateli jsou určeny všechny
otázky vč. úprav pro zvláštní situace či
skupiny respondentů, jejich sled i for-
mulace; výsledky jsou dobře srovnatel-
né a Ize je užít k ověřování hypotéz
rozlada, viz dysfónie, dystymie
rozlišování (diferenciace), schopnost
rozlišovat podněty, předpoklad zobec-
ňování; též vývojově stále rozmanitější,
specifičtější, strukturově vyšší a pruž-
nější způsoby chování; viz též diskrimi-
nace, učení diskriminační
rozmanitost, víra v nekonečnou míru
torem existence věcí a života, ztráta
kterékoli z nich eticky, ale i pragmatic-
ky nenahraditelná; opak víry v jedinou
pralátku, dále nedělitelný prvek, moná-
du, ideu, z níž je zkonstruován svět
rozpomenutí, viz znovuvybavení, zno-
vupoznání; též vybavení si vzpomínky
s urč. latencí; viz zákony Jostovy,
Jacksonův, Ribotův
rozpor, viz konflikt
rozpoznávání, viz znovuvybavení
rozptyl, míra variability znaku ve sta-
tist. souboru
rozštěpení (rozdvojení) osobnosti,
označení pro těžkou poruchu, rozpad
osobnosti při psychózách, viz schizo-
frenie

182

roztržitost, nesoustředěnost, zapo-

mnětlivost vyvolaná přílišným soustře-
děním na urč. problém, konfliktem
myšlenek či motivů, při nadměrné zátě-
ži, vyčerpání n. neurotickém onemoc-
nění
rozum, organizovaný systém vědo-
mostí, provázený schopností s nimi
pracovat (osvojením rozumových ope-
rací)
rozum zdravý, dobrý úsudek; u Ari-
stotela schopnost chápat vlastnosti ob-
jektu smysly; u T. Reida schopnost vní-
mat tytéž kvality (čas, prostor aj.) růz-
nými smysly; též přání, víra, naděje,
praktické porozumění vědě; hovor.
"zdravý selský rozum"
rozvaha, vlastnost osobnosti přisuzo-
vaná jedinci hlavně okolím, hodnocená
jako spávné, důkladné posuzování si-
tuací, lidí, problémů
rozvažování, proces rozumového po-
znávání zal. na srovnávání, má silnou
hodnotící složku; ovlivňováno vědomý-
mi i nevědomými motivy, zaměřeností,
zkušenostmi, inteligencí a hodnotovou
hierarchií; dle E. Meumanna snadné
a rychlé r. označováno za intuitivní
ructus (eructacio), říhání; z fyziol., ně-
kdy psych., ale i kult. důvodů (odměna
hostiteli)
rudiment, základ, zákl. prvek, první
princip; začátek, první výskyt
ruminace, chorobné přežvykování již
jednou spolknuté potravy u dětí n. oli-
gotreniků
růst emocionální, týká se ovládání,
kontroly emocí, vzniku vyšších citů; též
růst potřeb, resp. metapotřeb (viz)
růst horizontální, termín užíván pro
intelektové či senzomotorické doved-
nosti a jejich rozmnožování na přibližně
stejné úrovni (k počítání se přidá čtení,
pak ještě psaní, nakonec práce na PC)
růst psychický, týká se psych. funkcí,
schopností, výkonu, různých operací,
hlavně rozlišování, porozumění vzta-
hům, abstrakce, zobecňování

růst tělesný, zákl. projev života,

u rostlin nepřetržitý, u člověka zprvu
prudký, z 1 cm krátce po oplodnění na
53 cm za devět měsíců; později po-
vlovnější, ustává s dospělostí; somato-
typ dán dědičností (genotyp) a vnějším
soc. prostředím (fenotyp); při měřeních
přírůstku výšky a váhy za rok ve vyspě-
lých zemích zjišt'ováno zvyšování obou
hodnot
růst vertikální, stálé zvyšování výkonu
již vytvořených dovedností intelektuál-
ních či senzomotorických
rychlost reakční, čas mezi podnětem
a reakcí; jedna z nejstarších měřitel-
ných proměnných; schopnost prodlu-
žovat, oddalovat reakci na podnět je
podstatným rysem vývoje lidstva; rozli-
šována reakční rychlost jednoduchá-
nejmenší časová mezera mezi jedním
jednoduchým podnětem a jednou jed-
noduchou reakcí (zmáčknutí tlačítka,
stisknutí páčky na světlo, zvuk); slože-
ná - dvě a více reakcí na dva a více
podnětů; výběrová - když na jeden
podnět je možných více odpovědí a na-
opak; diskliminačni - když existují dva
rozdílné podněty a příkaz zní reagovat
pouze na jeden (na červené světlo
ano, na zelené ne); asociační - měření
času ve slovně asociačních experimen-
tech
rýma senná, viz alergie
rysy (dispozice), relativně stálé vlast-
nosti člověka projevující se v jeho cho-
vání a jednání; může být (laskavost),
ale nemusí (rozhodnost) součástí cha-
rakteru (viz); bývají děleny na anatom.,
genetické, vrozené, získané, konstituč-
ní, charakterové, dominantní, kompen-
zační aj.; někdy k nim řazeny též po-
stoje, hodnoty a zájmy
rysy schizoidní, chorobný citový
chlad, soc. izolovanost, uzavřenost,
neschopnost mít důvěrné vztahy s dru-
hými; viz též osobnost schizoidní
rytmicita endogenní, vnitřně dané
mechanismy ovlivňující svou rytmič-

183

ností životně důležité pochody (dýchá-

ní, práce srdce, ovulční cyklus atd.);
není totéž co biorytmus (viz) a dynami-
ka aktivační, viz aktivace
rytmus denní (cirkadiánní), rytmus ří-
dící 24hodinové denní změny těl. teplo-
ty, krevního tlaku, vylučování hormonů
aj., kt. pokračuje i po změněném stří-
dání světla a tmy; ovlivnitelné v různé
míře učením (např. spánkový režim);
významné pro funkční stav a výkon-
nost organismu (pokus o rekord, riziko-
vé povolání aj.)
rytmus životní, kromě rytmů denních
(viz) existují i rytmy lunárni (28 dní),
rytmy ročni (cirkanuální), příp. gene-
račn ; uskutečněné jen jednou za život
(rozmnožovací cyklus někt. hmyzu);
svým způsobem sem patří i individuál-
ně rozdílný cyklus narození dítěte, mlá-
dí, dospělost a stáří jedinců v každé
generaci
rytmy biologické, viz biorytmy

řeč, dovednost člověka používat výra-

zové prostředky jednak slovní (mluva,
písmo), jednak mimoslovní (posunky,
mimika, gesta, chování)
řeč autonomní (ř. dítěte, ř. pro sebe),
char. mnohoznačností slovního význa-
mu; význam slova se mění od situace
k situaci
řeč posunková, řeč hluchoněmých vy-
užívající pohyby rukou, paží, těla a mi-
miku obličeje; od mluvy se liší struktu-
rou i pravidly; konvenční posunky vzni-
kají dohodou hluchoněmých z posunků
přirozených
řeč vnitřní, slovní forma myšlení
v mysli člověka; její vnější vyjádření
mluvou či písmem je záležitostí cviku,
bez něho může být mezi oběma forma-
mi řeči značný rozdíl
řešení konfliktů, snaha postihnout
obecnou podstatu konfliktů zkoumáním

konfliktů mezi spol. vrstvami, profesní-

mi skupinami, geografickými oblastmi
či v rodině, a nalézáním způsobů jejich
řešení; první samostatný studijní pro-
gram na George Mason University v r.
1990/91
řešení problémů, oblast kognitivni
psychol. usilující nejen odpovědět na
otázky, ale na takové, k jejichž odpově-
zení je teprve třeba hledat cestu; obvy-
kle etapa výchozí (informačni , operač-
ní (pohyb po cestě), ověřovací (zpětná
vazba); zdárné řešení ovlivněno pova-
hou problému, zkušeností řešitele,
vnější situací; viz též typologie problé-
mů, fixace funkční, vhled, učení poku-
sem a omylem
řetězec potravní (trofický), též ekolo-
gická pyramida; přenos látek a energie
od zelených rostlin přes býložravce,
masožravce k červům a bakteriím, kt.
organické látky rozkládají zpět na anor-
ganické
řízení, schopnost ovlivňovat funkce
a práci systému, měnit chování odpoví-
dající odměnou a trestem
řízení experimentu, takové uspořádá-
ní experimentu, kdy jsou pod kontrolou
všechny proměnné, Ize je plánovitě
měnit a výsledky ověřovat opakováním
experimentu za zcela stejných podmí-
nek

S, (angl. stimulus) podnět; viz R

s, viz koeficient selekční
sadismus, sex. deviace; ukájení po-
hlavního pudu těl. či psych. týráním
sex. partnera; od slovní agrese přes
štípání, kousání, zraňování, bytí, škrce-
ní až k vraždě
sadomasochismus, sex. deviace;
kombinace sadismu a masochismu
(viz)
salát slovní, porucha řeči; zcela ne-
souvislá slovní produkce; schizofrenie

184

salicomanie, nutkavá potřeba ničit

předměty kyselinou
salivace, slinění vyskytující se u ma-
lých dětí, u někt. chorob a jako fyziol.
technika při Pavlovových pokusech se
psy; viz též experiment salivační, expe-
riment chronický
samohana, zast., krajně nevhodný vý-
raz pro sex. sebeukájení; viz onanie
samomluva, viz solilokvie
samoplození, viz abiogeneze
samopohyb (samovývoj), dle materi-
alistických myslitelů je pohyb vlastností
hmoty samé; dle dialektického materia-
lismu vnitřně nutná změna hmoty, sou-
stavy, pramenící z vnitřních rozporů
samoregulace, viz autoregulace
samoučení, zast. výraz pro učení se
vlastním studiem učebnic a příruček
samoukájení, viz onanie
samovývoj, viz samopohyb
sanace, ozdravení
sanatorium, léčebna pro dlouhodobě
nemocné
sanatorium denní, léčebna, kam cho-
dí pacienti pouze přes den, spí doma
sanatorium noční, opak s. denního
(viz), pacienti jsou přes den v práci, ve-
čer a v noci léčba a program v sanato-
ri u
sangvinik, dle Hippokratovy a Galéno-
vy typologie člověk prudce reagující,
náladový, nestálý; dle I. P. Pavlova typ
silný, temperament vyznačující se ži-
vostí, pohyblivostí, veselostí
sankce, tresty, ale i odměny jako pro-
středek soc. kontroly ve spol. skupi-
nách
sankce morální, morálka daná příka-
zem autority (bůh, duch skupiny, vnitřní
hlas), kt. též zajišYuje postihy za nedo-
držení; popření možnosti objektivních
morálních kritérií
sapfismus, viz lesbismus
sapientace, vývoj člověka, pokračová-
ní hominizace dalším vývojem mozku,
myšlení a psychiky
sarkasmus, výsměch, jízlivost

satan, vládce pekel, d'ábel, původce

zla, zlý duch škodící člověku, symbol
zosobňující síly svádějící lidi k hříchům
a špatnostem
5atanismus, uctívání, kult Satana; sek-
ty, lit. metafora v dekadentní literatuře;
různé náb. kulty; hysterie, paranoa
saturace, uspokojení potřeby; též
uspokojení z úspěchů v nějaké činnos-
ti, zaměstnání aj.
satyriáza, pohlavní nenasytnost muže
při styku s ženami; výjimečně příčinou
org. onemocnění, obvykle však podmí-
něna psychogenně; viz též erotomanie;
dle řeckého poloboha Satyra, lidské tě-
lo, kozlí n. koňské uši, ohon a kopyta
scientismus, termín užívaný od počát-
ku 20. stol., kladoucí důraz na vědecké
poznání jako na nejvyšší kult. hodnotu,
na přírodní vědy, jejich exaktní metody;
absolutizace vědy, nadměrná víra
v možnost pochopení světa výhradně
vědeckými metodami; viz též antiscien-
tismus
sclerosis multiplex, viz skleróza moz-
komíšní roztroušená
screening (monitoring), metoda hro-
madného šetření; sběr informací o vý-
skytu urč. jevu (školní nezralost, AIDS
apod.)
seance, schůzka spiritistů
sebeaktualizace, a) pův. termín orga-
nismické teorie K. Goldsteina pro motiv
rozvinout všechny osobní potenciality;
b) v teorii osobnosti A. Maslowa ko-
nečná úroveň psych. vývoje, poté, co
byly naplněny všechny základní potře-
by i metapotřeby (viz)
sebehodnocení, vědomé prožívání
vlastní soc. pozice; většinou poplatné
vztahům v nukleární rodině (viz), někdy
podmíněno organicky, kupř. sebepře-
ceňování u oligofrenií či primitivních
osobností
sebekázeň, schopnost ovládat chování
a projevy svých emocí, též stanovit si
časově vzdálené cíle a zaměřit k nim
své úsilí

185

sebeklam, klamání sebe sama, ne-

schopnost mít realistický náhled na
vlastní omezení
sebekritičnost, schopnost hodnotit re-
lativně nezaujatě sebe a výsledky své
činnosti a vyvodit z toho pozitivní závě-
ry pro budoucnost; nadměrná s. u někt.
neuróz, deprese
sebeobrana, viz mechanismy obranné
ega
sebeobraz, představa o sobě samém
sebeobviňování, viz autoakuzace
sebeocenění, hodnota, jakou jedinec
přisuzuje sám sobě; vysoké, nízké,
neuroticky kolísající, nejisté, ambiva-
lentní; vyvíjí se prostřednictvím hodno-
cení, kt. dítěti poskytují rodiče a další
klíčové osobnosti ("zvládneš to"
x "pust', na co sáhneš, to zkazíš"); spo-
lu s vlastnostmi a stavy považováno za
tři zákl. činitele ovlivňující chování; viz
též soc. role, stigmatizace; není dáno
jednou provždy, může být změněno ži-
vot. zkušeností či partnerskou konste-
lací
sebeochrana, jakákoli činnost zvyšují-
cí šanci organismu na přežití, od prosté
agrese či útěku k složitým mechanis-
mům, jako jsou mechanismy obrany
ega (viz), rozpouštějící úzkost; dle eto-
logů nejde o jeden spec. instinkt, ale
o řadu mechanismů rozdílné podstaty
sebeovládání, složka soc. adaptace;
působení rozumu, vůle, předchozí zku-
šenosti a mechanismů vypěstovaných
soc. učením (zábrany) na vlastní jedná-
ní, jejich usměrňování v soc. situacích,
potlačování impulsívnosti, tlumení oka-
mžitých popudů; viz též čas reakční
sebepojetí, představa sebe sama, jak
jedinec vidí sám sebe; zdůrazněna po-
znávací složka, na rozdíl od sebeoce-
ňování (self-esteem); zahrnuje i kogni-
tivní mapy (viz); označováno též jako
"integrující gyroskop osobnosti"
sebepoškození, viz automutilace
sebepozorování (introspekce), nej-
starší psychol. metoda; rozbor vlast-

ních psych. procesů a zážitků; obtížné,

subjektivní, podléhající náladě; někt.
směry odmítáno (behaviorismus); viz
též skříňka černá, šedá
sebepřijímání, přijímání sebe sama,
realistický pohled na vlastní schopnos-
ti, celkovou hodnotu, stejně tak jako na
svá omezení; schopnost přiměřeně
obojí prožívat
seberealizace, naplnění, rozvoj schop-
ností člověka; jedna z vyšších soc. po-
třeb v hierarchii A. Maslowa; viz potře-
by
sebereflexe, viz sebepojetí
sebeučení, samoučení, samouctví,
zast. výrazy pro jedince, kt. se učí
k vlastnímu cíli vlastními cestami
sebevědomí, vědomí vlastní ceny,
kvalit a schopností a víra v ně a v bu-
doucí výkony; krajní polohy - nízké
a nadměrné sebevědomí časté u neu-
róz, depresí; viz též komplex méněcen-
nosti
sebevražda (suicidium), úmyslné
ukončení vlastního života, obvykle jako
reakce na tíživou situaci spojenou se
ztrátou smyslu života; porucha pudu
sebezáchovy; výskyt u duš. nemocí,
deprese, maniodepresivity, schizofre-
nie, někdy i psychopatie; u dětí z cho-
robného strachu před trestem n. hně-
vem rodičů (školní neúspěch), v puber-
tě nešt'astná láska, později při ne-
schopnosti řešit konflikt, zvládnout
osamělost; dle J. Skály každý člověk
závislý na alkoholu je principiálně de-
presívní; stoikové považovali s. za
přednost i právo člověka; dle E.
Durkheima jde sebevražednost sou-
běžně s rozvojem civilizace, vyskytuje
se u národů s vysokou životní úrovní,
je vyústěním individuálního neštěstí, kt.
se odehrává na pozadí prosperující
společnosti; dle K. A. Meningera jsou
v s. skryta tři přáni: zabíjet, být zabit,
přání zemřít; dle S. Freuda je s. agrese
obrácená proti sobě jako reakce jedin-
ce na frustraci, či jde o přesun agrese:

186

"nikdo nezabíjí sebe sama, chtěl přece

zabít někoho jiného"; nejšířeji se však
traduje názor J. E. D. Esquirola, že
každé rozhodnutí ukončit vlastní život
je projevem duš. poruchy; existují se-
bevraždy u lidí duš. nemocných nebo
jednajících zkratově, v okamžiku tísně,
ovšem i pečlivě zdůvodněné a naplá-
nované; jsou častější u mužů než
u žen; 4/5 sebevrahů své úmysly na-
značují, okolí to však přehlédne, proto
britští Samaritáni rozšířili seznam 13
signálů, kt. na takovou možnost upo-
zorňují: v rodinné historii se už vyskytu-
je sebevrah, jedinec už za sebou má s.
pokus, nadměrně pije n. užívá jiné dro-
gy, trpí bolestivou chorobou a dlouho-
dobými poruchami spánku, projevuje
viditelné známky úzkosti n. deprese, tr-
pí pocity osamělosti a izolace, cítí se
neužitečný a ve stáří není schopen se
smířit s životem v důchodu, nemá žád-
né n. jen nepatrné kontakty s lidmi, má
existenční starosti, nemá náboženskou
ani jinou víru, má přesnou představu,
jak čin provést, přestává mluvit a stáh-
ne se do sebe
sebevražda autoagresívní (autopuni-
tivní), drasticky provedené s. (např.
podřezání žil a skok z okna) jsou chá-
pány jako akty sebetrestající; jsou do-
provodným jevem schizofrenie, depre-
sívních stavů, psychopatií
sebevražda bilanční (racionální),
únik z neřešitelné situace (v situaci
mučení, smrtelné choroby); dle V.
Vondráčka jedinec netouží po smrti,
ale někt. hodnoty staví výše než svůj
život (čest), jeho smrt přináší výhodu
rodině či celku
sebevražda kryptogenní, jedinec má
úmysl zemřít, ale volbou způsobu smrti
to utajuje (automobilová nehoda - po-
jistné)
sebevýchova, snaha člověka změnit
svou povahu
sebevyjádření, schopnost vyjadřovat
vlastní vnitřní pocity, přesvědčení, po-
stoje atd.; využíváno psychoterapeutic-
ky
sebevzdělávání, široký termín zahrnu-
jící všechny činnosti člověka zaměřené
k dosažení nové oblasti n. vyšší úrovně
vědomostí; pomocí knih, přednášek,
cestování, rozhovorů, kursů apod.; viz
též učení řízené a sebeřízené
sebezapření, úmyslné vyhýbání se ra-
dostem a uspokojení; u asketiků, kt. se
tak dopracovávají "vyššího" potěšení
sedativa, léky uklidňující, zmírňující bo-
lest
segregace, diskriminující dělení spo-
lečnosti na principu majetkovém, etnic-
kém, rasovém, zdravotním, kulturním
aj.
sekrece vnější, vyměšování látek jako
je pot, hlen, sliny aj.
sekrece vnitřní, vyměšování hormonů
ze žláz do organismu
sekta, spol. skupina spojená náb. či fi-
los. vírou v urč. ideu, často radikálního
charakteru, odlišného od učení či ná-
boženství oficiálního; členové vedou
obvykle pospolitý život, jsou spojeni
vědomím urč. výlučnosti
sekularizace, nahrazování náb. názo-
rů a praktik světskými; též převedení
církevního majetku do světských rukou
sekvence, úsek, sled kroků, záběrů;
viz metody výzkumné
selekce, volba, výběr; viz index se-
lekční, koeficient selekční
sémantika (sémiotika), obor jazyko-
vědy zabývající se smyslem a význa-
mem slov a komunikačních prostředků;
též chápána jako věda o poruchách
komunikace
semigramotnost, částečná gramot-
nost; v Anglii schopnost číst na úrovni
běžné mezi 7 - 10 lety věku; viz též
gramotnost funkční, negramotnost
sémiologie, seskupování příznaků do
syndromů, analýza syndromů
sen, představivost vyskytující se bě-
hem spánku; existuje i u jiných orga-
nismů (dle S. Freuda prasata sní o ža-

187

ludech, husy o kukuřici), je spojen

s rychlými pohyby očí během REM fá-
ze spánku (viz); sny obsahují denní re-
zidua, útržky zážitků z bdění; dle psy-
choanal. existují obsahy snů manifest-
n ; tzv. povrch snu či "vzkazy" srozu-
mitelné a jasně vyjádřené, a obsahy
latentni; hluboké, nevědomé, se skry-
tým smyslem, v jejichž pozadí bývá
utajené či potlačené přání, potřeba; viz
též symbolika snová
senescence, stárnutí
senilita, nepřesný a hanlivý výraz pro
projevy stáří: úbytek, pokles duš. funk-
cí, změnu chování; někdy nahrazováno
pojmem senescence; viz též psychózy
senilní
senior, a) označení výzk. skupiny
osob starších na rozdíl od skupiny mla-
dých, juniorů; b) jedinec na vrcholu
sportovní výkonnosti; c) starší ze dvou
nositelů téhož jména
sénium, nejčastěji děleno na počínající
s. (60 - 74), vlastní s. (75 - 89) a dlou-
hověkost (90 a více let); z patol. proje-
vů se může objevit emocionální labilita,
snížená adaptabilita, zesílená egocent-
ričnost, hypochondrické stesky, sníže-
ná soudnost
sensus, smysl, smysl. orgán
sentiment, složitý cit; dle W. McDou-
galla souhrn různých citů, kupř. senti-
ment lásky, radosti, kt. se vyvíjejí bě-
hem socializace a obsahují i pocity ús-
pěchu, sebeocenění, sebeuplatnění aj.;
dle T. A. Ribota se vyvíjí v historii lid-
stva a znamenají urč. odlidštění vlivem
mechanizace, automatizace a zab-
straktnění světa, též odcizení se pra-
vým ideálům dobra, krásy, lásky aj.
sentimentalita, zvýšená citovost, cito-
vá vnímavost až rozcitlivélost
senzibilita, citlivost na vnější i vnitřní
podněty; viz též anafylaxe
senzibilita stimulační, přecitlivělost
k podnětům
senzibilizace, zvýšení citlivosti vůči
urč. podnětům; často důsledek nejisto-

ty, úzkosti, duš. otřesu či psych. one-

mocnění
senzitivita, zvýšená vnímavost
senzorický, smyslový
senzorika, soubor počitků, vjemů,
představ
senzualismus, přesvědčení o smysl.
vnímání jako jediném zdroji poznání (J.
Locke, D. Hume, filantropisté, poziti-
visté); ve vyučováni důraz na rozvoj
hmatu, sluchu a zraku, ruční práce,
praktickou činnost (M. Montessoriová)
separace, odloučení dítěte od matky n.
rodičů; může způsobit ztrátu citového
vztahu a psych. deprivaci (viz); viz též
úzkost separační; výjimečně, např.
u anorexie či enurézy může dočasná
separace od neurotických, patogenních
rodičů být pro dítě prospěšná
série, řada za sebou následujících kro-
ků, jevů tvořících urč. celek; viz učení
sériové
serotonin, tkáňový hormon všech ži-
vých organismů; ovlivňuje dýchání, sta-
hy hladkého svalstva; snížení způsobu-
je deprese, pokles aktivity, nespavost,
halucinace; viz též psychózy alkoholo-
vé
servilní, podlézavý, snažící se zavdě-
čit, bezpáteřný
sex appeal, schopnost eroticky přita-
hovat osoby druhého pohlaví, mít ero-
tický vliv
sexogeny, výraz pro pohlavní hormo-
ny
sex-ratio, viz poměr pohlaví
sexualita, souhrn projevů lidského
chování a cítění vyplývající z těl.
i psych. rozdílů mezi pohlavími; zahr-
nuje rozdíly anatom., hormonální, re-
produkční, i rozdílné soc. role získané
učením; též fyziol. uspokojení a psych.
slast spojená se sex. aktivitami sbližo-
vání, vzrušení, spojení; viz též gender,
gender study
sexuologie, lékař. obor zabývající se
sex. poruchami
sexus, pohlaví

188

sfinkter (svěrač) morální, psycho-

anal. termín pro postoje a chování hy-
poteticky vzniklé z přespříliš přísného
nácviku na stolici a močení
schéma aperceptivní, způsob, jakým
se do vědomí začleňuje vnímaný objekt
schizma, rozkol, rozštěp, církve, niko-
liv mysli
schizo-, rozdělující, oddělující, štěpící
schizofrázie, nesmyslné, se situací
nesouvisející mluvení; příznak schizof-
renie či demence
schizofrenie, termín E. Bleulera pro
rozštěpení osobnosti; pojem používaný
pro celou skupinu psychóz z nejčastěj-
ších symptomů sem patří porušená
afektivita od plačtivosti až po Ihostej-
nost, rozpad logického myšlení, přelu-
dy, halucinace, bludy, poruchy řeči, ne-
soulad mezi jednotl. složkami osobnos-
ti, ztráta kontaktu s realitou aj.; IQ vět-
šinou zachován, jeho výše pro vážnost
choroby nepodstatná; nejčastější for-
my: paranoidní, katatonická, hebefre-
nická, prostá, smíšená
schizoid, viz typ schizoidní
schizotym, viz typ schizotymní
schopnosti, soubor předpokladů nut-
ných k úspěšnému vykonávání urč.
činnosti, dovednosti; dle J. P. Guilforda
vjemové: zrak, sluch aj., psychomoto-
rické a intelektuální (poznávací); vyvíje-
jí se na základě vloh (viz), a to učením
siderodromofobie, chorobný strach
z jízdy vlakem
siderofobie, chorobný strach z bouře
s blesky
sigmatismus, šišlavost; porucha vý-
slovnosti sykavek
signál, ve většině psychol. škol synon.
pro podnět
signál signálu, dle I. P. Pavlova slovo,
kt. je signálem pro svůj obsah a nikoli
zvukovou či jinou vnější stránku (slovo
vyřčené, napsané)
signifikantní, významný, většinou sta-
tisticky n. jinak objektivně potvrzený
síla zvuku, podle G. T. Fechnera roste
úměrně s logaritmem intenzity a v zá-
vislosti na počtu kmitů (výšce zvuku)
simplicita, jednoduchost (viz schizof-
renia simplex); též hovor. prostodu-
chost
simplifikace, zjednodušení (např.
schéma S = f (R) pro veškeré chování)
simulace, předstírání choroby n. zdra-
votních potíží za účelem osobních vý-
hod (důchod, získání náklonnosti
apod.)
singultus, škytavka; opakující se
vdech způsobený křečí bránice; příči-
nou podráždění břišních orgánů, choro-
by mozku, někdy z důvodů psychogen-
ních
sít' komunikační, prostorové rozložení
komunikačních kanálů; záleží na počtu
prvků (účastníků), použitých prostřed-
cích (hromadná, terminální - počítače
aj.); též neverbální, např. pachová
u hmyzu a nižších živočichů
situace, souhrn podnětů, jevů, objektů,
osob a vztahů mezi nimi vyskytujících
se na urč. místě a v urč. čase; též způ-
sob lidského bytí (M. Heidegger), či
změna světa v "můj svět" (K. Jaspers)
situace mezní, bolest, vina, utrpení,
zápas o život jsou prožitkovou kate-
gorií, skrz níž teprve dochází k sebe-
poznání a ke skutečné a autenti-
cké existenci člověka (K. Jaspers, M.
Heidegger); též situace krajní zátěže
(nedostatek tekutin, potravy, spánku,
kyslíku) či vyhroceného konfliktu,
v nichž se zkoumá odolnost člověka,
podmínky jeho přežití; též oblíbený lit.
motiv (Prométeus, Faust aj.)
situace problémová, char. napětím,
kt. vzniká se snahou dosáhnout stano-
vený cíl, přičemž cesty dosažení cíle
nejsou známy; v tvarové psychol. situ-
ace, kdy jsou přítomny všechny prvky
problému, nebyl však nalezen vztah,
nedošlo ještě k vhledu
situace životní náročné, počítá se
sem konflikt (rozpor mezi dvěma ten-
dencemi), frustrace (zmaření na cestě

189

k cíli) a stres (nadměrná zátěž); způso-

by vyrovnávání se s těmito situacemi
jsou v literatuře děleny do dvou skupin:
agrese a úniku; agrese (útok) je použí-
vána k čelnímu odstranění překážek,
je-li úspěšná, má sklon se opakovat;
spolu s vývojem společnosti dochází
k posunu od "mužnosti" fyzické, ke sta-
tečnosti "morální"; vztah mezi normou
a patologií není jednoduchý, často však
platí, že kdo neumí agresivitu projevit
(sociálně více či méně přijatelným způ-
sobem), je více ohrožen možnostmi
psychosomatických potíží; únik (útěk)
patří k druhému, u zvířat i člověka vyu-
žívanému způsobu, jak se vymanit
z náročné životní situace; většinou
hodnocen negativně, jako bázlivost,
ustrašenost, nedostatek odvahy (únik
z místa dopravní nehody, odmítnutí ve-
řejně vystoupit); k nejčastějším agre-
sívnim technikám patří: přesunutí agre-
se z jedné osoby na jinou n. na věc (ši-
kany, rozbíjení věcí v internátech; viz
též obětní beránek), též přesunutí
agrese na vlastní osobu u osobností se
silně vyvinutými pocity viny; dále ego-
centričnost, projekce, introjekce, identi-
fikace, kompenzace, racionalizace,
sublimace, kanalizace, trestání sebe
sama; k nejčastějším únikovým techni-
kám patří: regrese, fixace, izolace, po-
tlačení, opačné reagování, negativis-
mus, bagatelizace, denní snění, úniky
do četby, alkoholu aj. toxikomanií, až
k úniku ze života; míra patologie rozdíl-
ná, obecně však platí, že jedinec je
adaptabilnější a duš. zdravější čím širší
rejstřík technik vyrovnávání se s nároč-
nými životními situacemi ovládá a pou-
žívá přiměřeně dané situaci; viz též
mechanismy obranné ega
skatofílie, chorobná záliba čichat k ne-
chutným, odpudivým věcem
skepse, pochybování, nedůvěra ve
schopnost poznání či jeho platnost
skepticismus, škála pochybování
a nedůvěry v poznatelnost jevů a světa

S S

od naprosté rezignace (např. ve stoi-

cismu - obrana před otřesy přicházejí-
cími z vnějšího světa), k přesvědčení
o relativnosti jevů i poznání, k racionál-
nímu názoru o postupujícím a rozšiřují-
cím se vývoji lidského poznání, resp.
kolektivní psych. potence lidstva
skleróza, tuhnutí, kornatění cév, ztráta
jejich elastičnosti; též jaterní, plicní aj.
skleróza mozkomíšní roztroušená (s.
multiplex), závažné onemocnění; roz-
pad míšního myelinu, vznik gliových ji-
zev v nervové tkáni, hlavně v mozkovém
kmeni, míše a velkém mozku; k nejčas-
tějším následkům patří poruchy hybnos-
ti, poruchy zraku, řeči, sex., demence,
často spojené s euforickou náladou; nej-
častěji ve věku mezi 20 - 40 lety
skleróza multiplex, viz s. mozkomíšní
roztroušená
sklon, zaměřenost na urč. činnost n.
činnosti; vzniká ze zájmu, je součástí
povahových vlastností
skolerofobie, chorobný strach z červů
skolióza, patol. zakřivení páteře; s.
jednoduchá levostranná, jednoduchá
pravostranná či složená v podobě pís-
mene S; výsledkem je vadné držení tě-
la, celková shrbenost, kulatá záda;
u dětí Ize k psychogenním příčinám řa-
dit nízké sebevědomí
skoptofílie (skopofílie), pohlavní uká-
jení při pozorování pohlavního styku ji-
ných osob n. nahoty; viz též voyeuris-
mus
skoptofobie (skopofobie), chorobný
strach z toho být pozorován druhými
skóre, odhadnutá n. naměřená číselná
hodnota, např. při škálování, testech,
měření výkonu aj.
skóre hrubé, dosažená číselná hodno-
ta bez vztahu k dalším vlastnostem
zkoum. subjektu (věk, pohlaví aj.)
skóre vážené, převod s. hrubého vý-
počtem, tabulkou, kde jsou zachyceny
standardy pro celou třídu, kohortu od-
povídajících subjektů (věk, hmotnost,
protese aj.)

190

skotofílie, upřednostňování temnoty či

noci
skotofobie, chorobný strach z temnoty
skotomizace, obranný mechanismus
vytvářející "slepá místa", jedinec nebe-
re na vědomí n. popírá skutečnosti, na-
př. konflikty, vyvolávající úzkost n. zá-
porné emoce
skrytost bytí, Heideggerův termín pro
skutečné, ale nedokonalostí našeho
myšlení a poznání neodhalené bytí; viz
též situace, situace mezní
skříňka černá, pův. ve fyzice před-
stava o skryté, vnitřní činnosti systé-
mu a jeho výkladu; v psychol. užití to-
hoto modelu umožňuje zkoumat např.
učení, jehož podstatu neznáme (černá
skříňka) tak, že porovnáváme hladinu
vědomostí či dovedností před a po
učení; změnami podmínek vnějších
(učebna, metody, učivo) a vnitřních
(motivace učícího se, jeho předchozí
zkušenost aj.) můžeme nalézt opti-
mální podmínky vedoucí k nejpronika-
vějším výsledkům; viz též skříňka še-
dá
skříňka šedá, využití metody intro-
spekce, sebepozorování u jedinců, kte-
ří jsou poučeni a trénováni tak, aby se
jejich výpovědi co nejvíce omezovaly
na údaje "objektivní", nesporné a odhlí-
žely od "subjektivních" složek
skupina, seskupení osob, kt. spojuje
urč. znak (pohlaví, příbuzenský vztah);
Ize je dělit podle velikosti, od dvou či tří
členů, přes skupiny malé (viz), až po
národ, či v krajním případě celé lidstvo;
dále na s. formální a neformální, člen-
ské a referenční, aj.; nejčastěji zkoum.
znaky s. jsou: vzájemná interakce čle-
nů, spolupráce, identifikace se s., sku-
pinové role, komunikace ve s. aj.
skupina autokratická (autoritativní,
diktátorská, vůdcovská), skládá se
z vedoucího, kt. autoritativně skupinu
řídí a členů, kteří se tomuto řízení pod-
řizují; výkon takové s. bývá dobrý, ale
členové málo samostatní, s napjatější

atmosférou ve s. a propastí mezi ve-

doucím a ostatními členy
skupina cizí, s. stojící mimo s. vlastní
a obraz, kt. si o ní členové vlastní s. vy-
tvářejí
skupina demokratická, nemá hierar-
chickou strukturu, interakce je vzájem-
ná, vedoucí rozhoduje ve spolupráci
s členy, výkon dobrý, atmosféra přátel-
ská, není propast mezi vedoucím a čle-
ny s.
skupina difúzní, s., kt. nespojují ani
společné hodnoty, ani společná čin-
nost, ani vzájemné vztahy (např. ná-
hodně vybraná s. pro experiment)
skupina formální, vzájemné vztahy se
řídí danými pravidly
skupina funkční, viz charakter skupiny
skupina kontrolní (paralelní), s. osob
vybraná s cílem najít co nejvíce společ-
ných znaků se s. experimentální, tak
aby srovnání výsledků u obou s. potvr-
dilo správnost metodiky n. odhalilo její
chyby
skupina liberální, struktura skupiny
min., vedoucí do skupinového dění
prakticky nezasahuje, činnosti se pro-
vádějí živelně, vztahy mezi členy pře-
vážně dobré, někdy se tvoří soupeřící
kliky, výkonnost je malá
skupina malá, obvykle s., v níž se
všichni její členové osobně znají, nej-
častěji okolo 30 osob
skupina maratónská, technika skupi-
nové psychoter., kdy setkání terapeut.
skupiny trvá delší dobu, zhruba v roz-
mezí od 6 do 48 hodin
skupina marginální (okrajová), skupi-
na na okraji urč. kultury, jen částečně
zapojená, přizpůsobená zvyklostem
dominantní kultury
skupina nátlaková, s. spojená cílem
ovlivňovat určené jedince určeným
směrem, mnohdy bez ohledu na pro-
středky; viz též lobby
skupina neformální, vzájemné vztahy
se vytvářejí na základě sympatií a ne-
sympatií

191

skupina paralelní, viz s. kontrolní

skupina primární, char. intimními
vztahy, závislostí, uspokojováním fy-
ziol. a psych. potřeb a emocí; dochází
v ní k prvnímu soc. učení; typickým pří-
kladem je rodina
skupina psychoterapeutická, viz psy-
choterapie skupinová
skupina referenční (vztažná), jedinec
se ztotožňuje s jejími normami, chce
k ní patřit; s. silně ovlivňuje jeho proží-
vání i chování
skupina sekundární, vzniká většinou
náhodně, při plnění uloženého úkolu;
zájmové kluby, pracovní skupiny, spor-
tovní týmy aj.; i zde vznikají citové vzta-
hY
skupina velká, s. s velkým počtem lidí
spojených etnickou, profesní, geogra-
fickou (stát) aj. příslušností
skupina vlastní, s., jejíž členové se
ztotožňují se skupinovými normami
a přijímají vytvořený sebeobraz skupi-
ny
skupina vztažná, viz s. referenční
skupina zájmová, s. spojená společ-
ným zájmem, jenž je podmínkou člen-
ství (kluby, sportovní oddíly); z typu zá-
jmu vyvěrá i statut, normy, sankce,
vztahy aj.
skupiny svépomocné, za první své-
pomocnou skupinu je považován vznik
AA (viz Alkoholici anonymní) v r. 1935;
dnes se jenom v USA ve zhruba půl
miliónu sv. sk. schází na 12 mil. lidí;
před 50 lety byla psychiatrem A. A.
Lowem zal. národní organizace Re-
covery Inc. - zahrnuje skupiny, jako
jsou anonymní hráči, jedlíci, fundamen-
talisté, milenky, holohlaví muži, sester-
ství černých svobodných matek, uzdra-
vená srdce a mnoho dalších; sv. sk. se
dělí na skupiny pro tyzické a duš. cho-
roby, pro změnu návykového chování,
pro překonání krize spojené s náhlou
změnou, sk. určené pro přátele a pří-
buzné osob s duš. problémy; všechny
skupiny spojuje svépomocný étos zis-

kávat pomoc z toho, že pomáhám dru-

hým; ve skupinách je přijímáno jakékoli
chování, nikdo neskrývá, že je toxiko-
man n. že má rakovinu, dělí se o to
s ostatními, a každý pomáhá druhým;
dle F. Riesmanna sv. sk. dávají kontro-
Iu nad vlastním životem; převažující ak-
tivitou je předáváni informac ; tak vzni-
kají "poznávací protilátky" pro daný
problém
slaboduchost, označuje pásmo inteli-
gence v rozmezí IQ 70 - 80, tj. těžší
podprůměr; nejde však o slabomysl-
nost, oligofrenii (viz)
slabomyslnost, viz oligofrenie
slabozrakost, snížení zrakové ostrosti
obou očí i s nejlepší brýlovou korekcí;
s. lehká a střední; těžší s. označována
jako zbytky zraku, z hlediska sociálně
právního jde již o slepotu, ale z hledis-
ka výchovně vzdělávacího o slabozra-
kost
slam (slum), upadající část města
s ubohými život. podmínkami, obvykle
přelidněná
slast, pocit blaha vznikající uvolněním
psych. napětí po naplnění potřeby
(hlad, orgasmus); snění považováno
za infantilní náhražku slasti
slepec, zast., nevhodný termín nahra-
zovaný pojmem nevidomý
slepohluchoněmota, ztráta zrakového
a sluchového vnímání od narození n.
raného dětství; výchova pomocí hmato-
vé prstové abecedy, Braillova písma;
jsou popsány případy osob, kt. přes to-
to postižení dosáhly mimořádných ús-
pěchů, např. Laura Bridgmanová či
Helena Kellerová, kt. dokonce dosáhla
vysokoškol. vzdělání (její vychovatel-
kou byla A. Sullivanová)
slepohluchota, případ, kdy ke ztrátě
sluchu a hluchu došlo v době, kdy již
byla vytvořena zvuková řeč
slepota (amauróza), naprostá ztráta
vidění bez patol. změn na oku
slepota duševní, viz dysgnózie
slepota slovní, viz dyslexie, dysgnózie

192

slepota sociální, necitlivost jedince na

soc. vztahy
slídičství, viz voyeurismus
sloh životní, termín A. Adlera pro dy-
namickou strukturu osobnosti zaměře-
nou k život. hodnotám projevujícím se
v smysluplném integrovaném život.
plánu (viz)
slovník mimologický, novopozitivis-
tické rozlišení pojmů na vzniklé pozoro-
váním (observační), např. zelený, kula-
tý; a odvozených teoreticky, např. úmy-
slný, vodivý
slovo, nejmenší jazyková jednotka vy-
mezená věcně a gramaticky; slovo vý-
vojově předchází pojmy (viz)
slovo adhesívní, nutkání používat v řeči
urč. slovo, vůlí nelze ovlivnit; viz afázie
slovo klíčové, slouží k třídění a vyhle-
dávání informačních pramenů
sluch absolutní, schopnost přesně ur-
čovat výšky tónů
sluchoněmota, zast. výraz pro vývoj.
nemluvnost při zachovaném sluchu; viz
alálie
slyšení barevné, spojování slucho-
vých vjemů se zrakovými, skládající
novou kvalitu; považováno za smysl.
vlastnost člověka (kinetické umění)
slyšení dvojité (diplakuze), vnímání
téhož tónu každým uchem v jiné výšce;
onemocnění vnitřního ucha
smaha (nervus, naevus), mateřské
znaménko
smích, reakce na vtip, na komickou si-
tuaci, projevující se motorickými (mimi-
ka, gesta), fyziol. i smysl. složkami;
rychlý, bezprostřední projev emociona-
lity; spouštěcí mechanismus úzce sou-
visí s hodnotami jedince, příp. patologií
smolařství habituální, výraz pro neu-
rotické přesvědčení jedince o vlastním
nezdaru a neúspěšnosti
smrt, klinická - zástava činnosti srdeč-
ní a dechu; mozek až po několika mi-
nutách nedostatku kyslíku; vždy spoje-
ná s otázkami filos. a etickými; viz též
thanatologie

smysl, a) hovor. označení pro smysl.

orgán a smysl. vnímání; viz orgány
smyslové b) to, co je podstatné, vý-
znamné pro daný předmět či jev; odpo-
věd' na otázku proč
smysl pro vibraci, schopnost vnímat
povrchem těla jemné vibrace, genetic-
ky mezistupeň mezi hmatem a slu-
chem; pomocí této schopnosti mohou
vnímat hudbu a rytmus neslyšící
smysl šestý, pojmenování schopnosti
nevidomých zastavit se před překáž-
kou; podle názoru fyziologů nejde
o zvláštní smysl, ale o zvýšenou citli-
vost komplexního vnímání, kt. se neo-
mezuje jen na nevidomé
smysluplnost slova, dána počtem
asociací vybavených za 1 minutu; roste
s konkrétností, srozumitelností, častostí
výskytu slova v jazyce
smysluplnost učiva, hodnota, jakou
učivo přináší učícímu se; roste s prak-
tickou a časově blízkou využitelností
(občasnou výjimkou jsou vědci a kniho-
molové); opakem patol. únik do "stu-
dia"
smysly kinetické, viz kinestézie
smysly kožní, umožňují vnímat tlak,
teplo a chlad, bolest; viz reflex psycho-
galvanický, detektor Iži
smysly topochemické, schopnost ori-
entace zal. na chut'ových a čichových
vjemech
snaha, činnost zaměřená k dosažení
stanoveného cíle, provázená motivační
a emocionální složkou; viz též psycho-
logie hormická
snář, výklad snů zal. na pověrách
snění denní, lékaři ještě v 18. stol. po-
kládali denní snění za známku šílen-
ství; S. Freud je považoval za projev
nezralosti a příznak neurózy; učitelé
ještě v 1. pol. 20. stol. radili rodičům,
aby zabraňovali dennímu snění svých
dětí, protože by se z něho mohla vyvi-
nout neuróza či psychóza; d. s. Ize roz-
lišit na užši pojetí, kdy jde o spontánní
proud fantazií a myšlenek v bdělém

193

stavu, proud, kt. je vzdálen okamžité

situaci a věci se odehrávají jinak, než
tomu bývá v reálném světě snícího; šir-
ši pojetí zahrnuje nejen myšlenky a re-
akce na okamžité situace, ale i úmysl-
né, záměrné plánování nejbližších čin-
ností, i vzdálené budoucnosti; IPI
(Imagination Process Inventory) rozli-
šuje 93 typů d. s. a snící Ize hodnotit
na třech stupnicich : jak živé a příjem-
né je jejich snění, nakolik je naplněno
pocity viny a strachu, a nakolik rozpty-
luje jejich pozornost; vyšší intenzita na
druhé škále může znamenat osobní
problémy, možná tak vážné, že by sní-
cí měl vyhledat odbornou pomoc, a ne-
bo si alespoň najít "moudrou vrbu",
s jejíž pomocí se takových pocitů zbaví;
třetí škála zasluhuje mimořádnou po-
zornost u profesí, jako jsou řidiči, piloti,
obsluha strojů či strážní; ve výzkumech
snění se běžně nalézá rozmezí nejmé-
ně 1 a půl až 2 hodin denně ; obsahem
d. s. bývá to, co stojí na vrcholu hodno-
tové orientace člověka a čeho nemůže
dosáhnout, dále to, co má šanci získat,
a konečně to, co ho v nejbližší době
čeká; často v d. s. zaujímají místo na-
rušené lidské vztahy, zatímco rutinní
záležitosti se prakticky nevyskytují;
sex. představy se u normálních osob
v d. s. objevují zřídka, naopak se ale
vyskytují během sex. aktivit; projevují
se i rozdíly mezi muži a ženami, muži
si více představují své skutečné zážit-
ky, zatímco ženy se více zaměřují na
fiktivní situace; muži se ve svých před-
stavách vidí mnohem aktivnější a prů-
raznější, než ve skutečnosti jsou; emo-
ce a každodenni starosti člověka jsou
vždy spojeny s jeho denními sny - jeho
radosti, strachy, úzkosti, rozlady
a smutky jsou převážně reakcí na to,
jak úspěšně dosahuje svých cílů; sna-
ha dosáhnout cíle usměrňuje náš život
a spolu s ním i denní snění, proto si ve
snění lidé často počínají jako v realitě,
až na to, že odstraňují určitá omezení,

která realita přináší; pro mnoho lidí d.

s. slouží jako prostor pro přehrávání
minulých situací a nácvik budoucího
chování; někteří psychoterapeuti pou-
žívají metodu řízeného denního snění,
aby pomohli svým klientům prokousat
se jejich hlavními problémy
sociabilita, družnost; schopnost vytvá-
řet a udržovat mezilidské vztahy; začí-
ná se vyvíjet již v prvním roce života
socializace, postupné začleňování je-
dince do společnosti prostřednictvím
nápodoby a identifikace (viz), zprvu
v nukleární rodině (viz), dále v malých
spol. skupinách, jako je školní třída, zá-
jmový klub, sportovní družstvo, až po
zapojení se do nejširších, celospole-
čenských vztahů; součástí s. je přijetí
zákl. etických a právnich norem dané
společnosti; podle S. Freuda se s. ode-
hrává ve stadiích: orální (v popředí je
sání, dumlání aj. orální aktivity), anální
(v popředí jsou mechanismy vyměšo-
vání), oidipovské (konflikt s otcem,
matkou), dospělosti, viz typologie
Freudova; viz též akulturace
sociální, týkající se spol. vztahů; mno-
ho významů, např. to, co je společné
všem lidem, urč. společenství, co se tý-
ká konkrétního jedince
societa, vágní výraz pro společnost,
společenství, sdružení, seskupení
sociobiologie, hraniční obor; zkoumá-
ní biol. základů soc. chování; přenášení
principů vývoj. biologie na společnost;
kritici takovou analogii odmítají
sociodrama, nepříliš užívaný pojem
pro přehrávání soc. situací ve skupině,
ve snaze naučit jedince sociálně žá-
doucímu chování; jde o komplexnější
situace, než jsou pouhé role (viz hraní
rolí), avšak nejde se hluboko do bio-
grafie a osobních zážitků jako při psy-
chodramatu (viz)
sociogenní, ze společnosti vycházející,
společností ovlivněné (např. kriminalita)
sociografie, popisná sociologie nevy-
světlující, stavějící na statistice

194

sociogram, grafické zobrazení vztahů

mezi členy skupiny získaných na zákla-
dě sociometrického šetření
sociolingvistika, vliv spol. vývoje na
jazyk; zkoumání vztahu mezi soc. cho-
váním a jazykem, rozdílů mezi soc., et-
nickými a geografickými skupinami, ře-
čí verbální a neverbální, dětí a dospě-
lých apod.
sociologie, zakl. A. Comte; věda o lid-
ské společnosti, o jejím vzniku a životě;
viz též psychQlogie sociální
sociometrie, zakl. J. L. Moreno; zjišt'o-
vání a analýza vztahů v malých skupi-
nách preferenčními volbami, např.
sympatie - antipatie, zjišťování dyna-
mických vztahů; volby vypovídají i o at-
mosféře ve skupině, ta se zlepšuje
s růstem vzájemných vazeb, zhoršuje
utvářením klik aj.; jedna z mála metod,
kde kvantitativní veličiny jsou přímo
převáděny na kvalitu
sociopatie, termín, kt. se neujal; měl
nahradit pejorativně znějící pojem psy-
chopatie
sociotechnika, snaha postavit oproti
teoretické sociologii praktickou disciplí-
nu zal. na údajích demografie, ekono-
mie, psychologie aj., s cílem ovlivňovat
výchovu, legislativu, masovou komuni-
kaci apod.
sodomie (bestiofílie, zoofílie), sex.
deviace; pohlavní styk se zvířaty
sofisma, logický chybný závěr, úmysl-
ně použitý k oklamání druhých
sofisté, starořečtí filosofové a učitelé
vyučující a zkoumající člověka a spo-
lečnost, tvůrci sofistiky (viz)
sofistika, vědomé užívání nespráv-
ných důkazů, logických chyb, paralo-
gismů (např. definice v kruhu či quater-
nio terminorum: zákony nezávisí na vů-
li lidí - ústava je zákon - ústava nezávi-
sí na vůli lidí)
solidarita, soudržnost, pospolitost;
skupinová podpora morální, materiální,
vyjádřena úzkou spoluprací
solilokvie (soliloquia, samomluva),
mluvení pro sebe; u autismu, samotářů
a starých lidí
solipsismus, přesvědčení, že vnější
svět existuje jen v našem vědomí a je-
diná jistota je osobní zkušenost (J. G.
Fichte)
solitér morální, dle K. Trinkgelda jedi-
nec, kt. ve smyslu etickém jedná zcela
odlišně než skupina, společenství či
lidstvo, a to bud' ku prospěchu svému
i ostatních, k újmě své i ostatních, či ve
zbývajících dvou kombinacích; typolo-
gie zal. převážně na autobiografické
výpovědi
soma, těio
somatický, tělesný; protiklad psychic-
ký, duševní
somatogenní, tělesně podmíněný;
protiklad psychogenní
somatologie, tělověda; nauka o lid-
ském organismu
somatopatologie, název spec. ped.
pro nauku o patologii a patofyziologii
těl. orgánů
somatopedie, vědní obor spec. ped.,
jehož obsahem je výchova a vzdělává-
ní osob těl. postižených, nemocných
a zdravotně oslabených
somatopsychický, viz psychosomatic-
ký
somatotonie, viz typolologie Sheldo-
nova
somatotyp, těl. typ, konstituce zahrnu-
jící i temperament (I. P. Pavlov); viz též
typologie Kretschmerova, Sheldonova
somnambulismus, náměsíčnost; symp-
tom epilepsie a hysterie (viz); těžká po-
rucha vědomí, kt. se projevuje nejčastěji
chozením či složitějším chováním ve
spánku (rozhovor, cestování ve vlaku či
lodi trvající hodiny i dny); po probuzení si
jedinec nepamatuje nic z toho, co se ve
spánku odehrávalo
somnilokvie, mluvení ze spaní; poru-
cha spánku; silný denní zážitek, stres,
hysterie
somnolence, ospalost; zastřené vědo-
mí při vyčerpání či nemoci, provázeno

195

nepře ným vnímáním, zpomaleným

myšlením, špatným kontaktem s oko-
lím; k navázání kontaktu je třeba silné-
ho zvuku, bolestivého podnětu aj.; viz
též sopor, kóma
somnus, spánek
sopor, tvrdý spánek; porucha vědomí,
těžší než somnolence (viz), lehčí než
kóma (viz); k navázání kontaktu je tře-
ba intenzívní podnět, i pak je reakce
jen krátkodobá (otevření očí, gesto, mi-
mika, krátká slovní reakce)
sordidní, špinavý, oplzlý; zanedbané
děti, primitivní osobnosti
soubor, souhrn jedinců zvolených pro
výzkum; klíč výběru poplatný cíli šetře-
ní, např. náhodný, pro danou populaci
reprezentativní (výzkum veřejného mí-
nění) aj.
soud, myšlenka vyjádřená výrokem n.
tvrzením; pochopení vztahu mezi po-
jmy; s. jsou záležitostí převážně logiky,
kt. je dělí podle různých hledisek, např.
kvantity, kvality, relace, modality aj.;
soud jako tvrzení: sníh je bílý; s. analy-
tický - vysvětluje obsah pojmu: matka
je každá žena mající dítě; s. apriorní-
přejatý bez vlastního ověření: Sněžka
měří 1602 m; s. aposteriorní - vyjádření
vlastní zkušenosti: letošní léto je dešti-
vé; s. apodiktický - vždy a všude plat-
ný:1 + 1 = 2; psychologie se nejčastě-
ji zabývá příčinami s., např. u předsud-
ků, či jejich hodnocením na škále sub-
jektivní - objektivní
souhyby, přídatné pohyby končetin,
trupu, hlavy či mimického svalstva při
někt. neurózách či koktavosti, nejčas-
těji během mluvení, někdy proběhnou
jen těsně před začátkem mluvení, čímž
se vybije napětí; viz též synkinéza
soulož (koitus, sex. styk), spojení po-
hlavních orgánů muže a ženy, akt mož-
ného oplodnění
sousedství, vztahy obyvatel urč. úze-
mního celku (vesnice, sídliště, dům);
existuje zde síť vztahů sympatií, ne-
sympatií, spolupráce, pomoci i odmítá-

ní apod.; umění pracovat se soused-

stvím, komunitou, patří k účinným me-
todám soc. a vzdělávací práce
soustava nervová difúzní, nejnižší,
nejjednodušší, nervové buňky volně
roztroušeny po celém těle jedince, ne-
existuje ústředí (např. prvoci)
soustava nervová gangliová, přítom-
na centra vzniklá soustředěním nervo-
vých buněk do podoby uzlin, ganglií
(červi, hmyz)
soustava nervová periferní, tvořena
smysl. orgány, senzitivními a motoric-
kými nervy, ústřední nerovou sousta-
vou (výkonné orgány svaly a žlázy)
soustava nervová trubicová, nejvyšší
forma vývoje n. s., výskyt u obratlovců
soustava neurokrinní, soustava ner-
vových buněk vylučujících látky uvolňo-
vací a tlumivé; u člověka v hypotalamu
soustava signální, dle pavlovovské
terminologie i při dobře rozvinutých
signálních soustavách je jedna z nich
nadřazená
soustava signální druhá, dle I. P.
Pavlova pouze u člověka, zal. na řeči;
viz signál signálu
soustava signální první, oblast kůry
mozkové, kde se soustřed'ují všechny
podnéty působící na smysl. orgány;
společná člověku i zvířatům
spánek, celkový útlum činnosti ústřed-
ního nervstva provázený snížením in-
tenzity většiny život. pochodů
spasmofemie, viz koktavost
spasmofílie, zvýšená pohotovost ke
křečovým stavům; hysterie, u dětí psot-
ník (viz)
spasmolytika, látky uvolňující křeče
hladkého svalstva, trávícího ústrojí,
cév, močových a žlučových cest
spasmus, křeč
spasmus scriptorius, viz grafospas-
mus
spastický, křečovitý
spavost, viz hypersomnie
specializace, soustředění činnosti jed-
ním směrem; kvalitikace, profese

196

specializace potravní, rozlišení živoči-

chů dle toho, čím se živí na fyto-, zoo-,
mono-, oligo-, poly-, panto-, steno-, eu-
ry-fágy
spekulace, teoretické poznání zal. na
reflexi (rozjímání a sebepoznávání), na
rozdíl od přímé zkušenosti; viz též psy-
chologie spekulativní
sperma, samčí semeno, tekutina vylu-
čovaná varlaty a obsahující zralé muž-
ské pohlavní buňky
spermatogeneze, vývoj a zrání sam-
čích pohlavních buněk, začíná v puber-
tě a trvá až do vysokého stáří
spermie, samčí pohlavní buňka
spiritismus, víra v život lidské duše
i po těl. smrti, s možností navazovat
s ní styk prostřednictvím média
spiritualismus, přesvědčení, že jedi-
ným základem života, skutečným bytím
je duehovní substance, zatímco bytí tě-
lesné a hmotná skutečnost je odvoze-
ná
spiritualismus pedagogický, pře-
svědčení, že nejvyšší prioritou ve vý-
chově je rozvoj duš. vlastností, proto
orientace na umění, filosofii, nábožen-
ství či mysticismus, s nedoceněním pří-
rodovědných oborů a biol. stránky vý-
chovy; uplatňován v reformních ško-
lách Giovanna Gentilea; viz též školy
waldorfské
splín (spleen), světabol, trudnomysl-
nost, sklíčenost
spoj dočasný, dočasné spojení dvou
míst v kůře mozkové vzniklé vyvoláním
dvou současných n. po sobě jdoucích
vzruchů
spokojenost, příjemný pocit z dobrých
vztahů a dobře vykonané činnosti, trvá-
li dlouho, je demotivující, následuje tuč-
nění psychické, popř. i tělesné
společenství, viz sousedství, komuni-
ta
společenství diskursívní, členové
skupiny sdílí společné představy, názo-
ry, obavy i zájmy a přetvářejí je v soc.
obsahy, kritéria soužití

společnost, v nejširším smyslu lidstvo;

souhrn jedinců spojených historií, vzta-
hy příbuzenskými, ekonomickými, sdí-
lením společných norem, hodnot a rolí,
kult. institucí, nejčastěji žijících v jedné
územní lokalitě
spolumluvení (stínění), technika ti-
chého n. bezhlasého mluvení spolu
s projevem koktavého
spontaneita, schopnost projevovat na-
venek svou přirozenost, jednat aktivně,
z vnitřních, nikoli vnějších pohnutek
spontánní, přirozený, bezprostřední,
náhlý, předem neuvážený, ne vždy pl-
ně uvědomovaný
spoonerismus, záměna začátečních
fonetických prvků (hlásek, slabik) dvou
či více slov v jedné větě; podle oxford-
ského reverenda W. A. Spoonera, kt.
proslul řadou komických přeřeknutí to-
hoto typu; považováno za důkaz psy-
chol. skutečnosti, že se v mysli utvářejí
naráz celé věty
sporadický, řídce se vyskytující, ojedi-
nělý; např. delirium tremens (viz); na
rozdíl od endemie, pandemie (viz)
SO (kvocient sociální), nepříliš užíva-
ný termín pro soc. vývoj, vyjadřující je-
ho úroveň v poměru k chronologické-
mu věku; obdoba IQ (viz kvocient inte-
ligenční)
S - R, zkratka pro stimulus - response
(podnět - reakce), zákl. vzorec behavi-
orální teorie
srozumitelnost, procento správně po-
rozuměných hlásek, slabik, slov či vět
z celkového počtu vyslovených
S - S, zkratka, vzorec E. C. Tolmana
pro sign - signification (znak - význam)
v jeho teorii učení, zal. na očekávání;
chování vždy směřuje k cíli, kt. je oče-
káván, a ostatní objekty nabývají vý-
znam teprve svým vztahem k cíli
stabilita, stálost, vlastnost char. min.
emocionální změnou; schopnost udržet
osobnost bez výkyvu při zátěži
stabilizace, zastavení chorobného vý-
voje, ustálení příznaků na urč. úrovni

197

stacionář, slouží k upevnění a ustálení

výsledků léčby; viz sanatorium denní,
noční
stadia vývojová alkoholismu, dle
Jellineka: Y. počáteční, iniciální - příle-
žitostné společenské pití, bez opilosti,
změna nálady k lepšímu, euforie, po-
stupně se zvyšuje tolerance; 2. varov-
ná, prodromálni - do popředí vystupuje
účinek alkoholu jako drogy, zvyšují se
dávky, aby bylo dosaženo stejného
účinku jako dříve, občasná opilost,
okénka aj.; 3. rozhodujici, kruciálni-
ztráta kontroly v pití, z pijáka se stal al-
koholik, neumí pití ovládat, racionalizu-
je pití, svůj život přizpůsobuje pití; 4.
konečná, terminální - potřeba alkoholu
se stupňuje, opilost trvá i více dní za
sebou, snižuje se tolerance, nastupuje
těl., duš. i mravní deteriorace (viz), de-
bakl - bez alkoholu to dál nejde, s alko-
holem také ne
stadium, stupeň, vývoj. období; časo-
vý úsek nemoci: období od nákazy
k prvním příznakům (inkubační), prv-
ních příznaků (prodromální), vzestupu
nemoci (inkrementální), vyvrcholení
(akmé), zvratu (krize), ústupu nemoci
(dekrementální), zotavování (rekonva-
lescence)
stadium análně sadistické, v psycho-
anal. zvláštní průběh análního stadia
(viz), pokud dítě je krutě trestáno bě-
hem nácviku na stolici
stadium vývoje anální, v psychoanal.
druhé stadium vývoje libida, zhruba od
1,5 do 3 let, slast se přesunuje na
anální erotogenní zónu, potěšení z nu-
cení na stolici a z vyměšování, jde
o začátek socializace ovládnutím sva-
lových svěračů, spojeno s rozvojem
motoriky vůbec a řeči; fixace, ustrunutí
na tomto stadiu znamená ulpívání na
slasti z análních výkonů; odtud odvo-
zen charakterový typ anální infantilní,
expulzívní či retenční; v dospělosti
sklon k obsedantní neuróze, obraně
proti pohnutkám "análního erotismu"

stadium vývoje falické, v psychoanal.

následuje po s. análním, u chlapců od 3
- 5 let, projevuje se zvýšeným zájmem
o genitálie, přitažlivostí falických sym-
bolů (stavebnicové věže, pruty, pušky)
a projevy bojovnosti, síly, soutěživosti
stadium vývoje genitální, v psychoa-
nal. nejvyšší, konečné stadium vývoje
libida a vývoje psychosoc., následující
po s. latence (viz); provázeno ukonče-
ním citových abivalencí (viz), pohlavní
zralostí, schopností zaujímat odpověd-
né vztahy k druhému pohlaví
stadium vývoje latentní, v psychoa-
nal. období od ukončení Oidipovského
stadia (viz stadium vývoje falické) do
nástupu puberty; období relativního kli-
du mezi raným, citem nabitým dětstvím
(hned smích, hned pláč), tzv. prvním
zrozením, a bouřlivým dospíváním
v pubertě, tzv. druhým zrozením; dle J.
J. Rousseaua provázeno citovým vy-
zráváním, rozvojem poznávacích pro-
cesů, myšlení, dovedností; viz též la-
tence
stadium vývoje orální, v psychoanal.
první stadium vývoje libida, zhruba do
1,5 roku; zdrojem největších slastí jsou
ústa; provázeno též začátkem lidské
komunikace (broukání, první slova
a odezva na ně, možnost zvukem při-
volat matku); přílišné podporování orál-
ní slasti či naopak její neuspokojování
může vést k ustrnutí a vzniku trvalých
rysů osobnosti; viz charakter orální
stadium vývoje pregenitální, v psy-
choanal. termín pro ranou nediferen-
covanou sexualitu dítěte, před dosaže-
ním stadia genitálního
stagnace, strnulost, nehybnost, zasta-
vení vývoje; viz též plató
standard, převod naměřených výsled-
ků, tzv. hrubého skóre na vážené,
standardní; např. u testu IQ věkové
hledisko při převodu výsledků; pro
tvorbu s. důležitá reprezentativnost
vzorku, u kt. se vypracovávají, a validi-
ta i reliabilita (viz) užité techniky

198

standardizace testu, přizpůsobení

testu urč. populaci a určení jeho citli-
vosti (např. na okamžitou náladu), reli-
ability a validity (viz)
stárnutí, involuce; provázeno úbytkem
fyzické výkonnosti, zmenšenou adap-
tabilitou; v mezních zátěžích již po tři-
cítce; probíhá rozdílným tempem u kaž-
dého jedince i u jednotl. funkcí; existuje
skupina schopností, kt. s věkem nekle-
sají, jako např. znovupoznání, na rozdíl
od reprodukce, znovuvybavení, dále
skupiny schopností, kt. s věkem klesají
jen málo (zákl. početní operace), i ta-
kové, u nichž pokles dán právě jen fy-
ziologickým omezením (učení se no-
vým senzomotorickým dovednostem);
podle C. Vernera a C. V. Davisonové:
a) bez poklesu či s možností dalšího
růstu s věkem: pamět' na jednoduché
materiály, profesní paměY, paměY pro
tóny, slovní zásoba, všeobecná infor-
movanost; b) s urč. poklesem: moto-
rická rychlost, senzomotorická koordi-
nace, tradiční školní učivo, analogické
usuzování; c) s nejvýraznějšim pokle-
sem: výbavnost nových materiálů,
učení se symbolům, vštípivost čísel
a bezesmyslných slabik; nejvýraznější
je vliv fyziologických změn na rychlost
učení; to se projevuje především u zra-
kové a sluchové výkonnosti, dále
v pružnosti při přepojování pozornosti;
viz též gerontologie, geriatrie, modely
stárnutí
starost, dle M. Heideggera veškeré
lidské bytí jsou starosti, protože jde
o uvědomované "bytí k smrti"
stáří, viz sénium
stasibasifobie, chorobný strach posta-
vit se a chodit; postižený se bojí, že ty-
to schopnosti ztratil
stasifobie, chorobný strach postavit se
status epilepticus, stav, při němž jed-
notl. epileptické záchvaty na sebe na-
vazují v krátkých intervalech několik
hodin i dní; může jít o záchvaty typu
grand mal, petit mal, ložiskové křeče či

psychomotorickou epilepsii (viz epilep-

sie)
status idem, neměnící se stav choroby
po několik hodin, dní
status praesens, stav choroby právě
zjištěný vyšetřením; viz anamnéza
status quo, dlouhodobě nezměněný
stav choroby
status sociální, hovor. synon. pro
prestiž; někt. autory považován spolu
se soc. rolí za součást soc. pozice
(viz); dle R. Lintona postavení jedince
v soc. systému; vždy relační, vztahující
se k ostatním statusům téhož systému;
zahrnuje autoritu, urč. moc, výsady
a prestiž; promítá se do něj původ,
vzdělání, povolání (profese), příjmy,
majetek, náboženství, členství ve stra-
nách, spolcích a klubech, biol. znaky;
v systému hierarchicky rozděleny, na
vrcholu systému málo jedinců, čím ní-
že, tím větší počet osob; s. vrozený
a získaný
status sociální připsaný (přidělený,
vrozený), status daný již zrozením (po-
hlaví, rasa, místo, rodiče aj.)
status sociální získaný, status získa-
ný díky vlastnímu úsilí
status sociometrický, určován po-
čtem voleb v sociometrickém šetření,
viz sociometrie, sociogram
stav afektivní, viz afekt, afektivita
stav mrákotný, viz obnubilace
stav napětí, viz napjatost
stav psychický, hovor. hodnocení je-
dince na škále duševně zdravý - ne-
mocný, výkonný - nevýkonný, relaxo-
vaný - přetížený aj.; konstelace převa-
žujících a potlačených psych. procesů
a činitelů charakteristická pro jedince
v dané chvíli (očekávání, napětí, skles-
lost, činorodost); též přítomnost, nepří-
tomnost či skrytost, latentnost chorob-
ných příznaků, např. nemanifestující se
hysterie u hospitalizovaného pacienta
stav reaktivní, přímá reakce na vnější
podnět, situaci, většinou jako nálada
(radostná), afekt (smutku), příp. patolo-

199

gická (jednání zkratkové, viz); v psy-

choter. neurotický symptom jako me-
chanismus obrany chránící jedincovo
Já
stav vyčerpání, 3. stadium adaptační-
ho syndromu (viz)
stenický, podněcující, posilující; viz též
cit stenický
steno-, úzký, úzcé
stereo-, prostorový, neměnný
stereoagnózie, neschopnost oriento-
vat se hmatem; hmatová slepota
stereognózie, schopnost orientovat se
hmatem, zvlášt' vyvinutá u nevidomých
stereotyp, automaticky používaný po-
hybový n. mluvní návyk; jeho změna je
nesnadná, provázená negativními
emocemi (parazitní slova, způsob chů-
ze aj.)
stereotyp dynamický, soustava rela-
tivně trvalých podmíněných i nepodmí-
něných reflexů, pevného sledu reakcí;
vznik opakováním téhož podnětu (chů-
ze, pohyby, řeč aj.); umožňují vykoná-
vat činnosti více či méně automaticky,
s menší námahou, větší přesností
a menší únavou; viz též dovednost
stereotypie, bezúčelné opakování jed-
noduchých pohybů, těl. poloh, slov
a frází; často u oligofrenií (kývání hla-
vou, trupem)
sterilizace, zákrok, kt. znemožní mít
potomstvo, aniž ovlivní pohlavní pud n.
soužití, na rozdíl od kastrace; s. možná
jen na vlastní žádost n. se souhlasem
jedince
sterilní, neplodný; opak fertilní (viz)
stigma, a) dědičný n. vrozený znak,
kupř. mateřské znaménko n. "oheň"; b)
v soc. psychol. označení jedince hanli-
vým označením (opilec, kriminálník aj.),
kt. mu brání n. znesnadňuje začlenění
se do společnosti; viz též teorie label-
lingu
stigma profesní, vzniklé dlouhodobým
vykonáváním urč. profese (písařský
mozol či velký palec pohádkové přad-
leny)

stigmatizace, a) projevy kožního krvá-

cení, např. "ran Kristových" u osob sil-
ně věřících, hysteroidních osobností; b)
spol. předsudek vůči někomu, jemuž
jsou pak připisovány záporné vlastnos-
ti; viz též teorie labelling
stihomam, zast. termín pro paranou
(viz)
stimul, podnět, motiv, pohnutka
stimulace, a) fyzikální či chemické pů-
sobení podnětu na receptor; b) záměr-
né podněcování či povzbuzení organis-
mu k výkonu, bud' vnitřni: přání, tužby,
aspirace, n. vnějši: ze soc. okolí
stimulancia, podněcující látky
stínění, viz spolumluvení
strabismus, šilhání; nerovnovážné po-
stavení očí; rozlišuje se: s. zjevný,
skrytý; stálý, periodický; sbíhavý (k no-
su, konvergentní), rozbíhavý (k spán-
kům, divergentní) aj.; podle příčiny léč-
ba spočívá v cvičení, korekci brýlemi n.
operaci
strach, nelibá emoce, nepříjemný pro-
žitek s neurovegetativním doprovodem,
zpravidla zblednutím, chvěním, zrych-
leným dýcháním, bušením srdce, zvý-
šením krevního tlaku a pohotovosti
k obraně či útěku; jde o normální reakci
na skutečné nebezpečí n. ohrožení, na
rozd ĺ od úzkosti (viz); strach se vyvíjí
s věkem, od jednoduchých úlekových
reakcí kojence, k reakcím na složitější
situace, jakou představuje neznámé
prostředí, nečekané smysl. podněty;
postupně je strach spojován s prožitý-
mi zkušenostmi a více vázán na před-
stavivost; tím se na rozdíl od zvířat
zmnožují situace ohrožení; náklonnost
ke strachu souvisí i s konstitučními
vlastnostmi člověka a s emocionální
stabilitou či labilitou i s dosavadními
zážitky
strategie, zvolený postup na cestě
k cíli, za použití různých metod, pro-
středků (lyže, vozidlo, letadlo) a tech-
nik (běžky, lanová dráha, helikopléra);
v psychol. a vývoj. výzkumech často

200

děleno na přístup longitudinální, semi-

longitudinální, průsečíkový a kohortový
(viz jednotl. metody)
strategie mini-maxi, heuristický postup
uplatňovaný v ekonomice, řešení pro-
blémů, rozhodování, volbě chování, při
hazardních hrách i při přípravě experi-
mentu; jde o kontrolu situace, tak aby
někt. (nežádoucí) účinky byly minimali-
zovány a jiné (žádoucí) maximalizovány
stratifikace, rozvrstvení společnosti
dle urč. znaků, např. příjmu, majetku,
vzdělání, povolání, prestiže, bydliště
aj.; viz též mobilita sociální
stres, tzv. choroba století; hovor. ter-
mín všeobecně nadužívaný pro konflikt,
úzkost, frustraci, vyšší aktivizaci a situ-
ace nepříjemně pociťované vůbec;
v psychol. nadměrná zátěž neúnikové-
ho druhu vedoucí k trvalé stresové re-
akci, ústící ve tkáňové poškození, k po-
ruše adrenokortikálních funkcí a psy-
chosomatickým poruchám; liší se od
neurotické reakce, v níž somatické po-
škození či porucha může být vyřešena
únikovým mechanismem; definován H.
Seleyem (1950) jako charakteristická
fyziologická odpověd", projevuje se pro-
střednictvím adaptačního syndromu
(viz); rozšířit fyziol. zátěž na psycholo-
gickou naráží na problémy, především
vzhledem k povaze stresoru; u těl. zá-
těže jde o přehřátí, podchlazení, infekci,
otravu, poranění, šok či operační trau-
ma, rozsah psychol. stresorů je indivi-
duálně rozdílný a vlastně nekonečný,
může jím být i silná radost, proto H.
Coper a M. H. Appley (1966) definují
stres jako stav organismu, kdyjeho in-
tegrita je ohroiena a on musí zapojit
všechny svoje schopnosti na svoji
ochranu ; individuální rozdíly podle H. J.
Eysencka (1967) mohou vést k idiosyn-
kratickým odpovědím, mohou být ovliv-
něny vrozenou reaktivitou nervového
systému a dalšími osobními charakte-
ristikami, kt. určují psychol. stresový
práh a stresovou toleranci ; zdá se, že

značnou roli hraje kognitivní odhad (R.

S. Lazarus 1966), kt. může být jednou
odhadnut jako ohrožující, jindy jako
zvládnutelný; K. H. Pribram (1967) zjis-
til, že přehodnocení situace jedincem
může redukovat stresovou reakci; proto
kombinace kognitivních procesů, fyziol.
reakcí a zpětné vazby z těchto reakcí
znesnadňuje přijetí zjednodušující kon-
cepce psychol. stresu; mnohem přija-
telnější je koncepce život. událostí (viz)
strnutí, viz akineze
stroboskop, přístoj zal. na setrvačnos-
ti vnímání lidského oka; užítí ve strobo-
skopii, tj. metodě studia opakujících se
dějů s využitím přerušovaného osvětle-
ní (např. měření kmitočtu či otáček-
gramofon)
stroje učicí (vyučovací), L. S. Pres-
sey v 50. letech; programované učení
zprostředkované mechanickým stro-
jem; okamžitá zpětná vazba, osobní
tempo učení, registrace chyb i správ-
ných odpovědí; někdy též termín pro
modelování činnosti mozku, pro kon-
strukci umělé inteligence
strop selekční, limit, situace, kdy se-
lekční tlak na populaci již ztratil účinek
strukturalismus, psychol. směr stavící
na rozkladu vědomí na prvky cestou
introspekce (viz)
struktura psychická, souhrn psych.
procesů, vlastností a stavů uspořáda-
ných do dynamického systému, celku,
navenek se projevující chováním, vnitř-
ně prožíváním; viz strukturalismus
struktura sociální, relativně trvalý
systém rolí, norem, statusů a institucí
ve skupině či společnosti
stud, specificky lidská, výchovou zís-
kaná emoce jako reakce na provinění
či porušení normy n. pravidla; omezuje
prvotní spíše exhibicionistické chování
dítěte, začíná studem vztahujícím se
k vyměšovacím činnostem, ke genitá-
liím, později se rozšiřuje na širokou
škálu etických norem; nadměrný stud
je podstatou skoptofobie (viz)

201

studie případová, a) popis vývoje urč.

problému, nejčastěji u jedince, vč. pro-
vedených opatření (např. léčby), jejich
průběhu a výsledků; souhrn příp. studií
pomáhá nalézt obecnější příčiny dané-
ho problému i úspěšné cesty jeho ře-
šení; též metoda výuky; b) dle G. L.
Allporta shromáždění údajů o všech ži-
vot. okolnostech dosavadního vývoje
jedince, jako součást studia osobnosti
stupor, celková strnulost, nehybnost;
u katatonní schizofrenie či melancholie
stuprum, znásilnění, zhanobení
styk sexuální, viz soulož
styl vyučovací, v 2. pol. 20. stol. se
začaly výzkumy učitelů zaměřovat více
na vyučovací styly, do kt. se promítají
jak obecné zásady a metody vyučová-
ní, tak i osobní vlastnosti učitele, jeho
znalosti a životní zkušenosti; nejčastěj-
ší je dělení na 3 styly: autokratický styl
učení se vyznačuje příkazy a tresty
a malým porozuměním pro potřeby dě-
tí, zvyšuje agresivitu ve skupině, žáci
se stávají závislí na pochvale, snaží se
poutat na sebe pozornost, při konfliktu
dochází k dezorganizaci skupiny; libe-
rálni styl neklade na žáky prakticky
žádné požadavky, vykazuje nejnižší
výkon, pozornost žáků bývá roztříště-
na, povaha žáků se nevyvíjí; demokra-
tický přístup je hodnocen jako nejvý-
hodnější pro skupinu i jednotlivce, sku-
pina má dobrou kázeň, dochází v ní ke
společnému řešení problémů; ve větši-
ně studií má pro efektivitu vyučování
význam souhrn tři dimenzí osobnosti
učitele: inteligence, stabilita a kapacita
pro vytváření dobrých lidských vztahů;
inteligence je důležitá, i když je proká-
záno, že vyšší úroveň IQ nad určitý
stupeň nemá již žádný měřitelný vliv na
schopnost vyučování; našly se pozitivní
vazby mezi stabilitou osobnosti a dob-
rou úrovní vyučování a mezi nestabili-
tou či maladaptací a nízkou úrovní vyu-
čování; pokud jde o vytvářeni dobrých
vztahů, úspěšní učitelé dosahují vyš-

ších než průměrných výsledků v tako-

vých vlastnostech, jako je přátelství,
citlivost na osobní vztahy, objektivita,
ochota a spolupráce; zkoumání intro-
verze a extroverze (viz) ukázalo, že ty-
to dimenze osobnosti mají jen napatrný
vztah k výsledkům vyučování; příznivý
vliv na průběh a výsledky vyučování
mají také vitalita, pružnost, kladná re-
akce na úspěchy studentů, dobrý oční
kontakt s žáky, ovládání se a přiměře-
ná gestikulace
styl životní, a) individuální souhrn po-
stojů, hodnot a dovedností odrážejících
se v činnosti člověka výrobní, umělec-
ké aj.; b) termín A. Adlera pro jedineč-
ný způsob chování jedince; vychází
z totality, celku jeho motivů, rysů, zá-
jmů a hodnot a prolíná veškerým jeho
chováním
sub-, pod-, podřadný, v malém množ-
sNí
subjektivní, a) závislé na jedinci, na
jeho vnímání; opak objektivního (tíha-
hmotnost; citová hodnota - tržní hodno-
ta); b) každé poznání, pohled ovlivněný
osobní zkušeností, emocemi, předsud-
ky; c) nezjevné, vnitřní, přístupné jen
sebepozorováním (příhoda z détství);
d) opak fyzického, tělesného
sublimace, v psychoanal. obranný
mechanismus spočívající v zjemnění,
přenesení pudové energie na sociálně
uznávané a oceňované činnosti (vznik
uměleckých děl aj.)
subliminální, podprahový
submisivita, tendence jedince podři-
zovat se, nechat se vést, ovládat; jde
o kontinuum na škále dominance-
submise (viz), a hodnocení této vlast-
nosti závisí od umístění na uvedené
škále; může souviset s nedostatečným
sebevědomím a také s aktuální život.
situací jedince
subnormalita, snížení pod normu; ne-
přesný termín někdy používaný při
hodnocení rozumových schopností,
smysl. vnímání či výkonu

202

subsekutivní, za sebou následující,

např. kroky v učení
substance, nejčastěji jsoucno, realita,
podstata hmoty, přírody, světa
substituce, náhrada, záměna, např.
jednoho cíle jiným; v psychoanal.
obranný mechanismus, kdy sociálně
přijatelný cíl nahrazuje jiný, nepřijatelný
subtest, dílčí test, často se specific-
kým zaměřením; někt. inteligenční či
osobnostní testy se skládají z většího
počtu subtestů, takže je možné lépe
postihnout strukturu inteligence či
osobnosti
succubus, ve středověké démonologii
zlý duch, upír ženského pohlaví ohro-
žující muže ve spánku sex. vyčerpá-
ním; viz též incubus
sufismus, islámský mystický směr po-
žadující úplné vzdání se individuální
vůle
sugesce, a) schopnost člověka přejí-
mat od jiné osoby myšlenky, kt. nejsou
v přímém rozporu s dosavadním po-
znáním jedince; ve stručnosti Ize říci,
že veškeré naše poznání vzniká buá
pozorováním urč. dějů, jevů a vztahů,
a vírou, že se tak budou odehrávat
i opakovaně, podle urč. principu či pra-
vidla, n. převzetím poznatků od jiných
osob, často v postavení autority (učitel,
autor učebnice, příručky, přednášky);
míra sugesce je individuální, ovlivnitel-
ná aktuálním stavem, chorobou, ale ta-
ké vlivem skupiny, davu; viz též trénink
autogenní, psychóza davová; b) úžeji
ovlivnění člověka spíše citovými než
racionálními způsoby, za snížené kon-
troly vědomí, např. v hypnóze, během
afektu apod.
sugestibilita, náchylnost k přejímání
myšlenek druhých; vyšší u dětí, osob
s nižší inteligencí, nižším sebevědo-
mím, v situaci únavy, vysílení; pro mě-
ření s. existuje řada škál
suicidium, viz sebevražda
sukcesívní, postupný, za sebou násle-
dující, např. učení

super-, za, nad, nadřazený

superego, nad-Já, psychoanal. termín
pro etickou složku osobnosti
superiorní, vynikající, mimořádný;
např. IQ, obvykle nad 130 (viz kvocient
inteligenční)
supervize, pomoc, dozor nad prací za-
čínajících psychoterapeutů, soc. pra-
covníků aj. po skončení výcviku, ne-
jméně jeden rok, většinou však více let
supra-, nad, nahoře, nejvyšší, ve vel-
kém množství
suprese, viz potlačení
surditas, hluchota
surdomutismus, hysterická reakce na
duš. úraz; projevuje se náhlou ztrátou
schopnosti slyšet a mluvit; nápadným
příznakem bývá náhlá pohotovost
v odezírání řeči
surmenage, zast. fr. termín pro přetí-
ženost učením
susceptibilita, vnímavost, náchylnost,
nejčastěji ve vztahu k nehodám, úra-
zům
svědomí, forma prožívání morálního
hodnocení vlastních činů, motivů a citů
světloplachost, viz fotofobie
svoboda, pocit jedince, že veškeré
rozhodování má ve svých rukou, že
vnější vlivy hrají v jeho chování prane-
patrnou roli; též stav, kdy jedinec není
v situaci neuspokojené potřeby, v situ-
aci bolesti či utrpení, kt. jej omezují či
zaměřují jeho jednání úzkým směrem
syfilis, viz příjice
symbol, zastupuje urč. předmět, sku-
pinu, vztah aj.; určující podmínkou po-
dobnost, i vzdálená a historicky či kul-
turně podmíněná; na rozdíl od znaku,
kt. je umělý, abstraktní, jazykový i mi-
mojazykový a nemusí obsahovat po-
dobnost, je výsledkem mezilidských
vztahů
symbolika falická, psychoanal. vý-
klad věcí vysokých, štíhlých (věže), vý-
konných, silných (auto, letadlo) apod.
za falické, mužské symboly, na rozdíl
od věcí dutých, kulatých (truhla, piks-

203

la), vetchých, za symboly ženské; od-

raz Freudovy představy ženy jako ne-
dokonalého muže
symbolika snová, v psychoanal. pře-
svědčení, že sny mají skrytý význam
a snové zážitky jsou zamaskovaným
poselstvím přicházejícím z nevědomí;
většinou jde o symboly pro hluboce po-
tlačená přání, kt. ve snu unikla vědomé
cenzuře; existují standardní vysvětlení
pro snové symboly, jako jsou věže,
tužky, pušky a ostatní obrazové i slovní
obsahy představující symboly falické;
skříně, truhly a chodby pak symboly
vaginální; při analýze snů se vychází
z aktivity pacienta, z jeho volných aso-
ciací na tyto symboly a jejich zařazení
do širších souvislostí jeho života
symbolizace, proces, během něhož
dochází k uvědomělé záměně jednoho
psych. jevu či vlastnosti druhým; též
záměna cíle, je-li původní blokován;
v psychoanal. mechanismus obranný
(viz), záměna sociálně nepřijatelné
představy n. činnosti jinou, přijatelnou
(místo pohlavků si dítě musí sednout
k úkolům)
symbolofobie, chorobný strach z uží-
vání symbolů; klinická porucha proje-
vující se obavami, že člověk zvolí slova
nesoucí nežádoucí či nechtěný symbo-
lický význam; někt. psychologové po-
važují za hlavní příčinu této fobie dlou-
hodobou psychoanalýzu
symboly komunikační, dělí se do
dvou skupin: slova a gesta, přičemž
slova představují více výsledky myšle-
ní, zatímco gesta citový doprovod;
gesta a mimika jsou ve vývoji člověka
starší a sociálně a kulturně více podmí-
něná
sympatie, kladný citový vztah k jiné
osobě, ke skupině, hnutí aj.
sympatolitika, léky rozšiřující cévy
a působící pokles krvního tlaku
sympatomimetika, léky zužující cévy
a způsobující zvýšení krevního tlaku
symptom, příznak, nejčastěji choroby

symptomatologie, věda o jednotl.

příznacích, symptomech nemoci a o je-
jich klasifikaci
symptom koktejlový, zaměření pozor-
nosti jedince v hlučně se bavící společ-
nosti na vzdálenější hovor, kt. jej něčím
zaujal a do té doby tvořil jen zvukové
pozadí
syn-, kromě, s, spolu s
synapse, místa, na kt. se vzruchy pře-
vádějí z jednoho nervového vlákna na
druhé
syndaktylie, vrozený srůst prstů na ru-
kou n. nohou, obvykle se zvětšením
počtu prstů; řešení chirurgické
syndrom, skupina příznaků vyskytují-
cích se společně
syndrom abstinenční, vzniká u osob
závislých na droze po jejím vysazení;
projevy závislé na druhu drogy a délce
abúzu: od stísněnosti, citových rozlad,
přes těl. projevy, jako je motorický ne-
klid, pocení, svalové křeče, ke stavům
zmatenosti, hostility, agresivity
syndrom adaptační, termín H. Seleye;
biol. reakce organismu na stres; zahr-
nuje 3 stupně: Y. poplachová reakce
ve fázi šoku, obranné mechanismy za-
čínají pracovat; 2. stuperi odolnosti,
v němž dochází k adaptaci na zátěž; 3.
vyčerpáni projevující se selháním
adaptivní reakce; celkový důsledek to-
hoto syndromu se projevuje jako změ-
na těl. procesů, při nichž energetické
zdroje normálně uchovávané jako re-
zervní se spotřebovávají pro takové
funkce, jako je zažívání nebo anabolis-
mus; jde o "boj těla za obnovu sebe
samého", ukončení výdaje adaptační
energie, kt. je spotřebována až k limitu
syndrom AIDS, snížená obranyschop-
nost organismu způsobená retroviry;
poškození buněčné imunity závislé na
T-lymfocytech, tím onemocnění a smrt
na infekce, kt. zdravý organismus
snadno zvládne
syndrom andrenogenitální (virilis-
mus andrenální, syndrom Cookův),

204

projev zvýšené činnosti kůry nadledvin

provázený sex. změnami; k projevům
patří u dívek ochlupení v obličeji, muž-
ská stavba kostry, nedochází k men-
struaci, pohlavní chladnost až homose-
xualita; u mužů mírné ženské znaky;
forma vrozená či získaná
syndrom Cannonův, viz homeostáza
syndrom Cookův, viz s. andrenogeni-
tální
syndrom fantomový, pocit bolesti či
jiných vjemů v amputované části kon-
četiny; psychogenního původu
syndrom Ganserův, 1897; předstíra-
né poruchy myšlení a paměti, zmatené
chování, halucinace, paranoidní zamě-
řenost popsané u skupiny vězňů žijí-
cích v napětí před odsouzením; později
pozorováno též u válečných zajatců,
po epileptickém záchvatu, organických
poruchách mozku
syndrom Kannerův, podle amer. pe-
diatra Kannera, termín pro časný dět-
ský autismus (viz); kojenec nevyžaduje
emoční kontakt, pozornost, nemluví
syndrom Kaspara Hausera, termín
pro nedostatečný vývoj řeči způsobený
soc. deprivací (viz); podle skuteč. pří-
padu z Norimberku poč. 19. stol., dítě
do 16 let drženo v izolaci, pak naleze-
no na ulici, zanedbané, pojmenováno
K. H. (lit. zpracoval J. Wasseřmann)
syndrom Kleinův-Levinův, syndrom
charakteristický hypersomnií (viz) a bu-
límií (viz); zpravidla pozorován u ado-
lescentních mužů
syndrom Kliiverův-Bucyův, bizarní
chování zahrnující vizuální agnozii
(viz), nutkavé zkoumání, hypersexuali-
tu a výrazné emocionální změny, tedy
směs příznaků "poznávacích" a "emoci-
onálních"; pozorováno u nádorových
onemocnění mozku
syndrom Lazarův, děsivé sny, depre-
sívní pocity po přežití klinické smrti;
v mírném stupni běžný v 5. a 6. dece-
niu při vcit'ování se do stavů umírající-
ho

syndrom Proustův, otřes z vlastního

stárnutí, umírání; patol. strach ze smrti
syndrom Pygmalion, často pozorova-
ný případ, kdy člověk se začne chovat
způsobem, kt. od něho očekávají druzí;
též případ učitele, kt. očekává neús-
pěch studenta
syndrom stockholmský, citová vazba
mezi zajatcem a jeho věznitelem, po-
kud zajetí trvá dost dlouho a zahrnuje
emočně vypjaté situace; podle skupiny
rukojmí držených lupiči 5 dní v bance
ve Stockholmu
synekologie, zkoumání vzájemných
vztahů mezi dvěma populacemi, např.
dravec a jeho kořist
synergie, a) spolupráce různých svalů
při urč. pohybu; b) zmnožení síly a vý-
konu podle principu, že spojený výkon
dvou jedinců je vyšší než prostý součet
výkonů každého z nich; platí zejména
pro součinnost duševní
synergismus, vzájemně prospěšný
vztah dvou organismů (včela - pyl, pták
- semena, člověk - domácí zvíře); dále
viz synergie
synestézie, fyziol. děj, kdy urč. vjem n.
představa vyvolá prožitky dalších
smyslů; např. sluchový vjem, slovo,
písmo vyvolávající představu urč. bar-
vy; n. pocit chladu při modré a pocit
tepla při červené a žluté barvě apod.
syngamie, oplození vajíčka spermií
syngenní, geneticky totožné, např.
jednovaječná dvojčata
synkinéza (pohyb asociovaný), mi-
movolní pohyb sdružený s pohybem
volním; např. pootočení hlavy jako do-
provod pohybu očí; možnost patologie
při org. postižení CNS; viz též souhyby
synkopa, náhlá, chvilková ztráta vědo-
mí
synkretismus, splývání, nerozlišenost
charakterizující nevyvinutý stav
synopsie, výskyt jednoho vjemu jako
doprovod jiného (obrazu při poslechu
hudby aj.)
syntéza, myšlenkové spojování jedno-

205

tl. prvků, skutečností n. vlastností v ce-

lek
systém, organizovaný celek; uspořá-
daný soubor pojmů, myšlenek, před-
stav sloužící k utřídění urč. oblasti vě-
dění, např. jednotl. psychol. školy
systém nervový, nervstvo centrálni:
mícha, mozek, viz CNS; nervstvo peri-
ferní: obvodové nervy, ve svalech,
smyslech a kůži; nervstvo útrobni: ve-
getativní, kt. řídí útrobní orgány vč.
nervstva autonomniho pracujícího ne-
závisle na vůli a ovládajícího vnitřní or-
gány, cévy, žlázy a hladké svalstvo;
dělí se na systém sympatický s účin-
nou látkou adrenalinem a systém para-
sympatický s acetylcholinem, s navzá-
jem opačnými účinky, např. zrychlování
a zpomalování činnosti srdce; centra
nervová jsou umístěna v mozku a mí-
še; zpracovávají informace z receptorů,
dávají pokyny svalstvu a výkonným or-
gánům; centra korová, soubory neuro-
nů, mají funkce smysl. analyzátorů
a existují pro čich, chut', zrak, sluch,
kožní citlivost a pohyb; centra podkoro-
vá: kožní citlivost, zrak, sluch; centra
v kmeni mozkovém okohybné, regulu-
jící dýchání, teplotu těla aj.; centra miš-
ni: řídí činnost svalů útrobních orgánů
systém referenční, viz skupina refe-
renční

šamanismus, využívání magických sil,

předmětů, jevů, k sugestivnímu půso-
bení na člověka, s cílem ho léčit či po-
škodit
šarm (charm), přitažlivost, osobní
kouzlo, sex-appeal (viz)
šeroslepost, neschopnost vidět za še-
ra; porucha adaptace očí na tmu; š.
vrozená n. příznak avitaminózy či cho-
roby
šílenství, zast. výraz pro těžké duš.
choroby projevující se bludy, halucina-

cemi aj. patol. poruchami; odeznívání

termínu nesouvisí tolik s informovaností
veřejnosti, jako s tím, že lidé s těžkými
duš. chorobami jsou hospitalizováni
a vnější projevy těchto chorob chemic-
ky utlumeny
šilhání, viz strabismus
šiře variační, rozptyl mezi hodnotami
plus mínus od normy
šišlavost, viz sigmatismus
škála, stupnice umožňující uspořádat
objekty, jevy, postoje, vlastnosti do urč.
pcřadí dle jim přisouzených hodnot
škála obfiby, škála určená k měření
interpersonální obliby; skládá se ze
dvou kategorií oblíbenosti: podobnost
se mnou a celkové příznivé hodnocení
škálování, určování pozice (hodnoty)
jedince z hlediska jeho výkonnosti (hla-
dina IQ), projeveného postoje (stupeň
spolupráce), vlastnosti (vytrvalost)
vzhledem k témuž druhu výkonu, po-
stoje, vlastnosti u druhých jedinců
školy waldorfské (Steinerovy), odli-
šují se jak v architektuře, výzdobě,
osnovách, rozvrhu a vyučovací meto-
dě, tak ve vztahu mezi učitelem a žá-
kem; zakl. A. Steiner, první otevřena ve
Stuttgartu po 1. sv. válce; třídy mají
asymetrické tvary, netypické barvy,
stropy jsou obloženy dřevem, osvětlení
tlumené, na podlahách koberce; ve vý-
uce se používají pouze přírodní materi-
ály, jako dřevo, hlína, vlna, rostlinná
barviva, odmítají se elektronické po-
můcky, kt. narušují vztah mezi učitelem
a dítětem; atmosféra ve třídě je uvolně-
ná, radostná, spořádaná a smysluplná;
vyučování se zahajuje zpěvem n. reci-
tací veršů vyjadřujících radost ze živo-
ta, s podupáváním, tleskáním a pohyby
těla; vzájemné vztahy mezi učitelem
a žáky a mezi žáky navzájem jsou tole-
rantní, přirozené, respektující druhého;
všichni spolupracují, navzájem se pod-
porují a účastní se dění ve třídě; potíže
vznikají při přechodu na odborné a vy-
soké školy

206

škytavka, viz singultus

šok, klinický stav provázející snížený
přísun kyslíku do tkáně, zejména moz-
kové; často spojený s bezvědomím,
křečemi, snížením srdeční a oběhové
činnosti; nejčastěji při úrazech, chirur-
gickém zákroku, předávkování urč.
drogami, mimořádně silných citových
zážitcích
šok anafylaktický, š. po opakované
injekci cizorodé bílkoviny
šovinismus, krajní nacionalismus, víra
v nadřazenost vlastního národa, nená-
vist k jiným; připsání výjimečných vlast-
ností skupině, k níž dotyčný patří, a tím
i sobě; obranný mechanismus (viz); viz
též nákaza emocionální
štěstí, pocit těl. i duš. blaha; bez tlaku
neuspokojené potřeby; též plnost bytí,
vědomí, seberealizace; patologicky š.
nalézáno i v bolesti, viz masochismus
šum informační, viz redundance

tabák, rostlina, v jejichž listech je ob-

sažen nikotin (viz)
tabu, soc. zákaz, zejména v primitiv-
ních společnostech; jeho porušení pod-
léhá sankcím
tabula rasa, čistá povoskovaná deska,
na niž se psávalo; přen. čistá, nepo-
psaná duše, s níž se člověk rodí (Albert
Veliký 13. stol., rozšířil J. Locke 17.
stol.)
tabulka četnosti, tabulka, v níž jsou
hodnoty nějakého znaku a četnosti
těchto hodnot (absolutní - percentní);
nejčastější utřídění výzk. výsledků
taedium vitae, omrzelost životem;
u depresí a geriatrických chorob
tafofobie (tafefobie), a) chorobný
strach z jeskyní; b) chorobný strach,
že bude člověk pohřben zaživa
tacho- (tachy-, tachisto-), rychlý,
vztahující se k rychlosti
tachyfemie, viz tachylalie

tachyfylaxe, snížená vnímavost orga-

nismu po dlouhodobém užívání léku či
drogy
tachykardie, zrychlený tep, při horeč-
natých onemocněních, ale též při sil-
nějších emocích
tachylalie, zrychlování tempa řeči až
do nesrozumitelnosti
tachypnoe, zrychlené dýchání; více
než 16 dechů za minutu u dospělého
člověka
tachyskop, přístroj pro zkoušky pozor-
nosti různé konstrukce; exponuje v ry-
chlém sledu obrázky předmětů, písmen
aj.
taktilní, hmatový; např. t. počitek, vní-
mání
talent, soubor schopností umožňujících
dosáhnout nadprůměrné výkony
talisman, předmět, jemuž je přisuzo-
vána ochranná moc
talmudismus, judaistický výklad bible
tantrismus, učení přístupné jen zasvě-
ceným, rozšířené v Indii, podstatou jó-
ga, kult těla, erotický symbolismus,
probuzení mystické síly, uctívání bohy-
ně Šakti, dosažení nirvány
taoismus, staročínská filos., přimknutí
se k přírodě a prostému životu, prodlu-
žování plného lidského života dietou,
těl. i psych. cvičením
tapping, zkouška rychlosti a přesnosti
pohybů, pozornosti, pružnosti apod.,
klepáním na elektronickou desku podle
urč. klíče
taurofobie, chorobný strach ze zvířat
tautologie, logická chyba; definice kru-
hem
taxonomie, způsob nalézání znakově
totožných jedinců matematicko-typolo-
gickými metodami, pro potřeby výzku-
mu
taylorismus, dle F. W. Taylora (19.
stol.) metoda k odstranění zbytečných
pohybů, dokonalá organizace práce,
dosažení max. výkonu při min. náma-
ze, systém úkolové mzdy
technokratismus, pův. termín T.

207

Veblena (1920) pro řízení společnosti

technickými odborníky a manažery, ná-
hradou za politiky; v 60. letech myšlen-
ka obnovena J. K. Galbraithem pro vlá-
du vědců, techniků a manažerů, jako
tzv. vláda kolektivního rozumu k dosa-
žení blahobytu pro všechny
technologie vyučování, novější amer.
termín pro didaktiku (viz)
teismus, termín R. Cudwortha (18.
stol.) pro víru v boha, jeho existenci mi-
mo svět, kt. však svět stvořil a nadále
řídí
tele, nepoužívaný výraz J. L. Morena
pro empatii (viz) mezi členy psychoter.
skupiny
tele-, na dálku
teleanalyzátory, analyzátor zrakový,
sluchový, vibrační, čichový, bolesti
telekineze, v psychotronice působení
na fyzikální objekty na dálku
teleo-, dokonalý, dokončený
teleologie, Aristoteles: přesvědčení,
že vše co se děje má účel; opak me-
chanismu, kde jde o náhodné děje
teleopsie, porucha vidění, při níž jsou
objekty vnímány, jako by byly ve větší
vzdálenosti než ve skutečnosti, rovněž
vnímání hloubky je přeceňováno
telepatie, v psychotronice mimosmy-
slový přenos myšlenek, obrazů na jiné
osoby
telereceptor, orgán schopný přijímat
energii přicházející z dálky (oko, ucho)
temperament, termín Hippokratův,
v němž I. P. Pavlov zaměnil charakte-
ristiky cholerika a sangvinika a použil
jej jako východisko pro typologii zal. na
měření nervových procesů, jejich síly,
rychlosti a proměnlivosti, rozlišuje 4 ty-
py: cholerik, sangvinik, flegmatik, me-
lancholik; E. Kretschmer na rozdíl od
Pavlova předpokládá, že temperament
je záležitostí celkové konstituce člově-
ka, nikoliv výlučně nervové soustavy;
viz též typologie
tenacita, trvalost pozornosti; dlouhé
přetrvávání afektu, např. u epilepsie

tendence, a) směr snažení; b) ná-

chylnost, sklony; vrozené (instinkty aj.),
získané či vypěstované během života
(sklon umělecký)
tendence centrální, sklon vyšetřova-
ných osob volit v dotaznících střední
hodnoty škál, tím se vyhnout riziku
"špatné" odpovědi, selhání, konfliktu
apod.; odstraňuje se sudou či slovní
škálou, někdy s velkou opatrností též
instrukcí (střed znamená nerozhodnost
aj.)
tenze, nepříjemný pocit vnitřního napě-
tí, tlaku, neklidu
teocentrismus, umístění boha do stře-
du světa, jako nejvyšší osobnost
teofagie, obřad pojídání skutečného
(zvíře) či symbolického těla svého bo-
ha
teofobie, chorobný strach z boží od-
platy za spáchané či domnělé hříchy
teogonie, součást polyteistické víry
v příbuzenské svazky bohů, např.
v řec. mytologii
teomanie, chorobné přesvědčení oso-
by, že je bohem nebo má boží vnuknutí
teorém duplikační, osobní vztahy člo-
véka mají větší naději na úspěch, když
jsou podobné jeho nejranějším vzta-
hům v rodině; viz též konstelace rodin-
ná
teorie, a) soubor názorů, idejí vysvět-
lujících urč. jev; b) jeden obecný prin-
cip, kt. je schopen vysvětlit urč. soubor
údajů či empirických zjištění; c) méně
často souhrn formálních tvrzení, kt. po-
dávají třídění a vysvětlení všech údajů
a empirických nálezů známých v dané
oblasti zkoumání; může se zakládat
i na urč. počtu axiomat a teorémů, je-
jichž hodnota a oprávněnost je dále
zkoumána v přesvědčení, že se jejich
správnost teprve prokáže
teorie afektivní (hudebně estetická),
překonaný názor, že hudba má napo-
dobovat přírodní jevy, lidské afekty,
a vyvolávat silná citová hnutí
teorie Descartova, první popis reflexu

208

jako řetězce: podnět - smysl. orgán-

mozek - výkonný orgán (připodobnění
člověka stroji)
teorie descendenční (t. zlatého vě-
ku), začátek nejlepší úsek dějin, dále
už jen úpadek; dnes myšlení rigidních
starců a starých dospělých; viz též věk
zlatý
teorie elit, vychází z rozdílů mezi lidmi,
zdůrazňuje mimořádné schopnosti
zhruba 10 %a jedinců a jejich úlohu při
rozvoji společnosti; v psychoanal. jsou
za elitu považováni lidé schopní subli-
mace (viz) pudové energie ve pro-
spěch dominantní tendence
teorie etapového utváření psychic-
kých procesů (t. interiorizace), dle P.
J. Galperina přechod od vnější činnosti
k vnitřním psych. pochodům ve třech
etapách: a) orientační činnosti, b)
vlastní činnosti (materiální činnost, pře-
měna v představy, hlasitá řeč, vnitřní
řeč), c) myšlení a zpětná vazba jako
interiorizovaná činnost
teorie her, představa, že hra je přiro-
zenou přípravou dítěte na život; tříděny
do kategorií dle vývoje lidstva na hry
bojové, lovecké, sociální, rodinné, na-
podobující zaměstnání, nebo podle roz-
voje motoriky, psychiky, družnosti
apod.
teorie homeostatická, viz homeostá-
za
teorie informace, studium informač-
ních procesů a zákonitostí přenosu
i zpracování intormací, entropie, redun-
dance kanálů a médií
teorie Jamesova-Langeova, překona-
ná teorie, podle níž těl. změna před-
chází a je příčinou vzniku emoce, bez
těchto změn není emocí (nesmějeme
se proto, že jsme veselí, ale jsme ve-
selí proto, že se smějeme)
teorie katastrof, zaměřuje se na vznik
a ztrátu stability; využití v mezních
psych. situacích, zvláště ve velkých
skupinách, či jako lékař. modely, např.
roztroušené sklerózy

teorie katastrofická, vysvětluje vznik

planetární soustavy kosmickou ka-
tastrofou
teorie kognitivní, názor, že spol.
struktury se utvářejí jako výsledek kog-
nitivních procesů a z nich vyplývající sí-
tě meziosobních vztahů
 teorie koherenční, dle asocianismu
(G. E. MGller) se psych. elementy, prv-
ky samy spojují do konfigurací, sesku-
pení, a ty jsou ovlivňovány vztahy, ja-
kými je blízkost objektů, podobnost ba-
rev, tvarů, vlastností, obsahů aj.
teorie konfliktů, viz konflikturalismus
teorie konvergence kulturní, názor E.
B. Tylora o vzniku zcela analogických
kult. prvků v různých geograficky
a podnebně podobných částech světa,
s vyloučením přenosu migrací; opak t.
okruhů kulturních (viz)
teorie labellingu (t. etiketizační), tj.
udělování nálepek; názor a obava, že
většina přístupů současné psychiatr.
neznamená nic víc než nálepkování či
škatulkování; po přidělení této dg. ná-
lepky je navíc tendence, že se v soula-
du s ní mění přístup profesionálů, kteří
ho léčí, jeho soc. okolí i jeho samého;
viz též stigma, stigmatizace
teorie Lazarova, fyziol. teorie vidění
teorie lidských vztahů, viz human re-
lations
teorie lombrosiánská, koncem 19.
stol. ji formuloval C. Lombroso: krimi-
nalita má biol. základ a "kriminální ty-
py" Ize odhalit zkoumáním tvaru lebky
teorie okruhů kulturních, názor, že
kult. prvky byly vynalezeny vždy na
: jednom místě světa, ve zvláštní konste-
; laci, a odtud se migrací přenesly do ji-
" ných částí světa; opak t. konvergence
kulturní (viz)
teorie osobnosti, viz osobnost
teorie Pavlovova, na fyziol. experi-
mentech zal. výklad lidské psychiky ja-
o ko soustavy podmíněných podnětů
a dočasných spojů; viz též typologie
x teorie pole, viz typologie

209

teorie poznání (gnozeologie), zkou-

mání procesu lidského poznání, jeho
zdroje, schopnost poznávat pravdivě,
objektivně; jednotl. školy rozloženy na
škále od přesvědčení o možnosti ob-
jektivního odrážení vnější reality (mar-
xismus) až po naprosté popření pozná-
vat objektivní realitu (solipsismus)
teorie první informace, předpoklad,
že první, konkrétní předmět, osoba,
jev, kt. vnímáne v nejranějším dětství,
vytváří relativně trvalý postoj, když se
tato konkrétní zkušenost přemění v po-
jem (hrušeň Alexandra u rodičovského
domu spoluurčuje postoj jedince k list-
natým stromům; pudl Jonáš vlastněný
v dětství postoj k psům vůbec)
teorie reflexní, ucelená soustava po-
znatků o nervových reflexech vč. pře-
svědčení, že jsou základem duš. života
člověka a jeho chování
teorie rekapitulační, viz zákon bioge-
netický
teorie rezonanční, H. L. Helmholtz, fy-
ziologicko-fyzikální výklad působení
zvuku na sluchový orgán
teorie řízení (t. systémů), obecné
principy regulace urč. systému (živý or-
ganismus, robot, výrobní organizace
aj.) zal. na zpětné vazbě
teorie Sečenova, přesvědčení o re-
flexním principu lidské psychiky; bez
vnějšího smysl. impulsu neexistuje
žádný čin ani myšlenka
teorie symbolu, překonaná teorie J.
M llera a H. L. Helmholtze: počitky
jsou pouhé znaky, symboly vnějších
vlivů
teorie učení asociační, přesvědčení,
že obsahy našeho vědomí vznikají
pouze mechanicky postupným vytváře-
ním nových a nových asociací
teorie učení orientační, dle E. Ch.
Tolmana jsou to očekávání, jimiž se
člověk učí, přičemž každé očekávání
může vyvolat více reakcí
teorie učení pokusem a omylem, dle
L. E. Thorndikea postup řešení problé-

mů, kt. probíhá většinou nezdarem

(omylem), dokud se náhodně nedosta-
ví správné řešení; opakem vhled (viz);
způsob učení především u zvířat
teorie učení vhledem, formulováno
W. Kóhlerem 1925; podle tvarové psy-
chol. se učení uskutečňuje vhledem,
náhlým pochopením vztahových sou-
vislostí mezi prvky přítomnými v dané
situaci (opice: banán - tyč); současná
psychol. učení připouští jak vhled, tak
učení pokusem a omylem, přičemž roli
hraje předcházející zkušenost
teosofie, mystické učení zal. na osobní
mystické zkušenosti intuitivního zření
boha; Teosof. škola zal. 1913 v N.Y.;
viz též antroposofie R. Steinera, zakl.
škol waldorfských a podporovatele
hnutí ekumenického
terapeut, ten, kdo léčí; pův. náb. aske-
tická sekta zabývající se v 1. stol. n. I.
uzdravováním chorých
terapie, viz léčba
terapie manželská (poradenství
manželské), terapie zaměřená na ře-
šení problémů manželských párů; zá-
běr je zpravidla široký, od psychodyna-
mických prvků, přes sex. problémy až
k otázkám ekonomickým
teratologie, nauka zabývající se studi-
em vývoj. vad; postihují zhruba 6 % dě-
tí, z nich asi 20 % je dědičných, 10 %
vzniká během nitroděložního vývoje,
zbytek převážně v prvních měsících ži-
vota
terén patoplastický, vnější i vnitřní
prostředí napomáhající vzniku patol. je-
vů; např. přecitlivělost vůči infekcím,
alergie, oslabená nervová soustava,
nevhodné soc. prostředí; za kritická ob-
dobí se považují období okolo naroze-
ní, vstupu do školy, puberty, odchod do
důchodu, sénium
teritorium, území obývané jednotliv-
cem či skupinou živočichů a hájené
proti příslušníkům stejného druhu; platí
pro savce i ptáky; je označováno sig-
nálem pachovým, zpěvem ptáků, u člo-

210

věka např. označení auta nálepkou, in-

teriéru visícími tigurkami apod.
terminální, konečný; např. stadium
terminální; viz stadia vývojová alkoho-
lismu, pokles terminální
terminismus, progresívní názor W.
Occama (14. stol.), že pojmy jsou pou-
ze termíny pro jednotlivé věci
termo-, teplo, teplý, tepelný
termoreceptory, smysl. orgány pro
vnímání tepla (např. mimořádná citli-
vost tykadel hmyzu a čelních jamek
chřestýšů)
termoregulace, udržování rovnováhy
mezi příjmy a výdeji tepla
termorezistence, odolnost vůči teplu
(částečně záležitost nácviku, např. fa-
kíři)
termoterapie, léčba teplem
teror, hrůza; použití fyzického a psych.
násilí k překonání odporu druhých
terorismus, hnutí, většinou politické n.
náb., vynucující si urč. práva, výhody
vraždami, smrtí nevinných obětí; ve
spojení s organizovaným zločinem dru-
há nejnebezpečnější hrozba lidstva
(první hrozbou je náhlá nekontrolova-
telná masová migrace obyvatel ústící
v etnické války)
těsnost vědomí, zast. termín pro roz-
sah uvědomovaných objektů (např.
u zrakového vnímání kolem osmi ob-
jektů)
test, zkouška, měření výkonu v zada-
ném úkolu; F. Galton (1883) pro zkou-
mání paměti, J. M. Cattell (1890) pro
metnální procesy, A. Binet (1904) pro
rozumové schopnosti, H. MGnsterberg
pro volbu povolání; již v 1. pol. 20. stol.
více než 5 tisíc testů; získaný výsledek,
tzv. hrubé skóre je na základě standar-
dizace převáděn na vážené skóre, jako
je tomu např. u testů inteligence aj.;
zákl. dělení podle cíle: a) t. schopností,
dovedností, b) t. osobnosti
test Army Alfa, jeden z prvních široce
užitých testů zkoumající výkon ve ver-
bálních, početních, prostorových a me-
chanických dovednostech; znevýhod-
ňoval jedince s nedostatečnou znalostí
angličtiny, proto vyvinut t. Army Beta
(viz)
test Army Beta, jeden z prvních ne-
verbálních testů vyvinutý v r. 1917
v USA jako skupinový test pro analfa-
bety a anglicky nemluvící brance
test didaktický, standardizovaná
zkouška získaných vědomostí a doved-
ností jedince
testes, varlata
test inteligenční, zkouška rozumové
vyspělosti, při kt. je předložen týž po-
čet úkolů každému zkoušenému,
i standardní postup hodnocení výsled-
ků; výsledek se převádí na inteligenční
kvocient (viz); v případě, že se test
skládá ze subtestů (viz), Ize postihnout
i strukturu inteligence; testy i. se dělí
na verbální a neverbální; výhodou ne-
verbálních je překonání nevýhody ply-
noucí z nedostatečné znalosti jazyka
(malé děti, imigranti); spolehlivost testu
se zajišťuje přesně vyjádřenou mírou
validity a reliability (viz)
test neverbální (neslovní), úkoly jsou
zadávány pomocí obrázků n. jiných mi-
moslovních prostředků (pohyb aj., na-
př. tapping, test Army Beta, viz)
testosteron, mužský pohlavní hormon
testování hypotéz, obvykle nulové hy-
potézy, postavené na předpokladu, že
mezi dvěma veličinami není žádný
vztah; nebo dvou hypotéz s rozdílnou
účinností, s větší než 1% či 5% hladi-
nou významnosti (viz)
test osobnosti, testy, z jejichž výsled-
ku Ize dělat závěry o struktuře osob-
nosti a jednotl. složkách, jako jsou po-
vahové vlastnosti, emocionalita, extro-
verze - introverze (viz), odolnost vůči
zátěži aj.; zal. bud' na výpovědi vyšet-
řované osoby, n. zjišt'ováním výkonu,
n. na základě projekce, viz t. projekční
test paralelní, slouží k zjištění stejných
znaků, výkonů aj. jako původní test,
avšak jeho uspořádání je odchylné, pů-

211

vodním testem neovlivněné; nejčastěji

slouží k ověření reliability (viz)
test performační (výkonový), zal. na
motorických úkonech bez nutnosti
slovního doprovodu
test projekční, testové metody odha-
lující vnitřní stavy člověka tím, že do
urč. situací n. na urč. podněty přenáší
vlastní motivy, přání, emoce aj.; dg.
i terapeutické účely
test psychodiagnostický, standardní
zkoušky či dg. postupy sloužící ke zjiš-
Yování psych. stavu či duš. poruch z. o.
test psychologický, postup užívaný
na posouzení či změření výkonu či
schopnosti; Ize je dělit na standardizo-
vané, kde hrubé skóre je převáděno
na vážené (např. testy IQ) a projekčni;
převážně zaměřené na psychopatol.
symptomy, kde jsou výsledky posuzo-
vány na zákl. dlouholetých zkušeností
psychologa s testem (test Rorscha-
chův)
test skupinový, může být současně
použit pro větší počet osob
test svalový, stupnice k měření svalo-
vé síly; 0 označuje sval nehybný, 1
stav bez pohybu, 2 pohyb, ale s odleh-
čením, 3 pohyb s částečným nadlehče-
ním, 4 pohyb s překonáním mírného
odporu, 5 pohyb v celém rozsahu i při
zatížení; subjektivitu testu ze strany pa-
cienta i měřícího Ize vyrovnat porovná-
váním síly párových svalů
test verbální (slovní), zal. na slovních
úkolech; znevýhodněny osoby s níz-
kým vzděláním, nedostatečnou znalostí
jazyka aj.
tetismus, zast. název hotentotismus;
téměř nesrozumutelná řeč; porucha
výslovnosti, při kt. se souhlásky vyslo-
vují jako T n. se vynechávají
tetování, dříve považováno za sebe-
poškozování, dnes jako způsob mimo-
slovní komunikace, jíž jedinec vyjadřuje
příslušnost k urč. profesi (námořníci),
subkultuře (kriminální), aberaci (sex.
aj.); míra patologie nejvýrazněji proje-

vena místem a obsahem tetuáže; co

do četnosti vrchol v pubertě a adoles-
cenci, poté klesající trend; ovlivněno
též módními vlnami; v někt. kulturách
(Dálný Východ) výskyt běžnější, bez
patol. akcentu
thanatofobie, chorobný strach ze smrti;
častý symptom úzkostné hysterie (viz)
thanatologie, nauka o psychol. a lé-
kař. aspektech smrti a umírání; E.
K blerová-Rosová na zákl. rozhovorů
s umírajícími prokázala, že citlivě a pro-
fesionálně vedený rozhovor odvrací
umírajícího od apatie a odevzdání se
osudu, je účinnější než psychofarma-
ka, vede k nalezení síly v někom, kdo
mu naslouchá a soucítí s ním
thanatomanie, vražedný n. sebevra-
žedný sklon
Thanatos, řec. búh smrti; dle S. Freu-
da pud tíhnutí k smrti spočívající v popí-
rání, odmítání a odvracení se od slasti;
viz též Eros
thanmatrop, viz stroboskop (1829)
thein, viz kofein
thériomorfismus, primitivní náb. víra
ve vtělení božské moci do zvířat (had,
kráva, sfinga)
thymoeretika, látky s antidepresívním
účinkem; mírní deprese
thymoleptika, látky ovlivňující náladu
u depresí; deprese endogenní (viz)
thymopatie, starší označení pro duš.
rozlady, úzkostné nálady, afekty; viz
též dystymie
tik, pův. nervová křeč v oblasti lícního
nervu; šiřeji mimovolní mrkání, zášku-
by úst, kroucení rukou, trhání rameme,
pohyby hlavou aj. somatogenní n. psy-
chogenní povahy
timidita, plachost projevující se hrůzou
z veřejného vystupování
tlak selekční, vliv prostředí na popula-
ci organismů, výsledkem generační
změny genotypu
tlupa, hovor. výraz označující skupinu
osob, nejčastěji mladistvých, antisoci-
álního charakteru

212

tolerance, postoj snášenlivosti k cho-

vání, přesvědčení, víře a postojům dru-
hých lidí
tolerance drogová, míra snášenlivosti
organismu ke konkrétní droze; u větši-
ny drog s dobou jejího užívání stoupá,
k vyvolání téhož účinku je třeba větší
množství drogy, výjimečně klesá; viz
stadia vývoje alkoholismu
tolerance ekologická, schopnost or-
ganismů vyrovnat se s vlivy prostředí
tolerance frustrační, termín S.
Rosenzweiga (1944); odolnost přede-
vším vůči trustraci (viz), ale šířeji též
konfliktům, stresu a psych. zátěži vů-
bec; hladina tolerance je inter- a intra-
individuální, závislá na konstituci a vý-
chově; ovlivnitelná též život. zkušenos-
tí, emocionální podporou (partner, sku-
pina), psychoterapií
tomismus, směr zal. na učení Tomáše
Akvinského, vrchol scholastiky
tomomanie, starší výraz pro záchvat
vzteku s destruktivní tendencí
tonus svalový, stálé napětí svalové,
kt. se výrazněji snižuje pouze se ztrá-
tou vědomí, ve spánku, v narkóze a mi-
zí ve smrti; do urč. míry ho ovlivňuje
únava, endokrinní vlivy a psych. stav;
viz trénink autogenní
topofobie, chorobný strach z někt.
míst
topopsychologie, viz psychologie to-
pologická
torpidní, ztrnulý, netečný vůči podně-
tům, odolávající léčbě; viz typy oligof-
renní
totalita, celistvost, neporušenost; a)
viz psychol. tvarová ; B) celostnost bytí
v existencialismu
totalitarismus, úplná, otevřená, ničím
nebrzděná samovláda
TOTE, test - operate - test - exit; termín
G. A. Millera, E. Galantera a K. H.
Pribrama pro činnost vyvolanou zjiště-
ním nesouhlasu mezi skutečným a žá-
daným stavem; šířeji je na tomto princi-
pu zal. sebevzdělávání

totem, předmět zpodobňující zvíře,

rostlinu, osobu čí věc a představující
mystickou, symbolickou sílu řídící dané
společenství; dle S. Freuda symbol pr-
votního otce
totemismus, náboženství, sociální řád,
jemuž se podrobují členové primitivních
kmenů; účelem je potlačit či regulovat
pudy; dle S. Freuda počátky vývoje
svědomí
totožnost, viz identita
toulavost, viz dromomanie
toxikofobie, chorobný strach z otravy
toxikologie, nauka o jedech a otra-
vách
toxikomanie, psychická, příp. též těl.
závislost na urč. droze n. drogách (viz)
tradice, jakýkoli spol. zvyk, víra pro-
cházející generacemi; může platit též
o institucích, technologii apod. (černo-
bíle kostičkované cvilinkové pracovní
obleky řezníků)
tradicionalismus, Ipění na tradicích
a jejich dodržování a uchovávání (tra-
dičníjazz)
tragédie, lit. popis konfliktu, kt. někdo
zaplatí životem; od antiky podnes platí
jako kult. podmíněný, morální model
o vině a trestu
trankvilizér, lék s uklidňujícím účinkem
trans, stav vytržení; zvláštní stav vědo-
mí podobný stavu hypnotickému
trans-, přes, za, pře-
transakce, viz analýza transakční
transcendence, vše, co v našem vě-
dění přesahuje naši zkušenost
transcendentální, předcházející či or-
ganizující zkušenostní poznání probíhá
v pojmech v našem vědomí, na rozdíl
od poznávání smyslového
transfer, viz přenos
transformismus, předdarwinovská
evoluční víra ve vznik jedněch organis-
mů z druhých (G. L. L. Buffon, 18.
stol.)
transgestismus, používání gest a mi-
miky typických pro druhé pohlaví; viz
též transvestitismus

213

transsexualismus, nespokojenost
s vlastním pohlavím, s jeho anatomií,
touha příslušet k opačnému pohlaví,
snaha nechat si operativně změnit ge-
nitálie; bez výskytu jiné psych. poruchy
či abnormality, jako je hermafroditis-
mus; označován za poruchu pohlavní
totožnosti či inverzi sex. role; není to-
tožné s homosexualitou či transvestitis-
mem (viz)
transverzální, viz longitudinální
transvestitismus, sex. deviace; nutka-
vá potřeba převlékat se do šatů druhé-
ho pohlaví
trauma, úraz
trauma porodní (okamžik globální
deprivace), termín O. Ranka, protra-
hovaná vyvrženost z pohodlí dělohy do
nepřátelského, smyslově studeného
světa, do prostředí sterilních porodnic;
předpoklad, že zde vězí příčina většiny
pozdějších neuróz; za podobné trauma
považováno i odstavení od matčina pr-
su; většina dnešních autorů zastává
názor, že snadný či obtížný průběh po-
rodu závisí na psych. a soc. okolnos-
tech matčina života (št'astné manžel-
ství, nemanželské dítě, první či další
porod), a že trvání těchto okolností po
porodu a matčin postoj k dítěti mají
mnohem významnější vliv na jeho vý-
voj i hladinu úzkosti, než může způso-
bit vlastní akt porodu
trauma psychické, duš. úraz, kt. má
za následek funkční poruchy, někdy
i org. změny; bud' jednorázové (smrt
blízké osoby, znásilnění), n. drobnější,
ale opakující se (rodinné hádky, aro-
gantní šéf), vedoucí k traumatizaci;
v případě traumatizujícího vlivu učitele
jde o didaktogenii (viz) či pedagogenii
trauma sexuální, otřes způsobený
znásilněním, selháním při koitu aj.;
možný zdroj neurózy či poruch chování
traumatizace, viz trauma psychické
trauma zrození, dle M. Kleinové duš.
stav těhotné ženy má silný vliv na vý-
voj plodu; pocity viny se mohou projevit

už v průběhu nitroděložního života

u plodu, stejně tak jako počátky oidipo-
vského komplexu; může být posíleno
zážitkem porodu a v nejranějším dět-
ství (již před 3. rokem života, na rozdíl
od S. Freuda)
tréma, nepříjemný pocit napětí před
veřejným vystoupením n. podáním vý-
konu (zkouška); jde o přípravu a mobi-
lizaci organismu, nepříjemné pocity mi-
zí se zahájením činnosti, výkonu; jestli-
že nemizí, příp. se stupňují a znemož-
ňují výkon, jde o patol. strach; viz též
eritrofobie, koktavost, skoptofobie
tremofobie, chorobný strach z třesu
tremor, viz třes
trend, směr, sklon i náchylnost
trénink, učení opakováním dovedností
s cílem zvyšovat výkon; spolupůsobí sí-
la motivace, zvolené metody a osob-
nost trénovaného i trenéra vč. jejich
vzájemného vztahu
trénink autogenní, relaxační metoda
zal. na vztahu mezi napětím psych.
a svalovým, s využitím principů jógy;
prostřednictvím cílené svalové relaxace
Ize navodit i relaxaci psychickou; jde
o postupný nácvik uvolňování svalstva,
pocitů ťepla a tíhy, regulace dechu, sr-
deční činnosti; spolu s těl. uvolněním
se dostavuje i duš. klid a soustředění;
nácvik většinou skupinově pro pozdější
individuální využití, tedy od sugesce
k autosugesci; k nejznámějším patří
metody J. H. Schultze, E. Jacobsona,
M. Machače
trénink protidrogový, rozvíjí schopnost
odolávat tlaku vrstevníků; tzv. vrstevnic-
ké (peer) programy seznamují školáky
s tím, jak je tlak vrstevníků, vliv reklamy
apod. může přivést k drogám, kterým by
se jinak vyhnuli; učí se, jak obhájit vlast-
ní práva, říkat ne, jednat s druhými,
zvládnout opovržlivý postoj vrstevníků
za to, že odmítají drogu; někdy s pomocí
techniky hraní rolí (viz); žáci, kt. se pro-
gramů zúčastnili, jsou vůči drogám odol-
nější než ti, kt. trénink neabsolvovali

214

trest, záporný podnět nebo jejich sou-

hrn, situace vyvolávající nelibost či bo-
lest; viz též odměna a trest
trestání sama sebe, trest za skutečné
n. domnělé prohřešky, když potrestání
nepřichází zvenku; Ize je chápat i jako
dovnitř obrácenou agresi; okázalé strá-
dání a trestání sebe sama též způsob,
jak ovládat okolí; viz situace životní ná-
ročné
tri-, tři, trojí
triáda anální, v psychoanal. syndrom
spojující tři rysy charakteru análního re-
tenčního: nutkavý smysl pro pořádek,
lakota a tvrdohlavost
trialismus, současný sex. styk tří osob
tribadie, označení pro homosexualitu
žen
trigeminus, trojklanný nerv hlavový;
inervuje obličejovou část hlavy, oblast
očnice, horní, dolní čelist, dásně, rty,
bradu, žvýkací svaly; neuralgie velmi
bolestivé
trichofobie, chorobný strach z chlupů
a předmětů s chlupatým či ochmýře-
ným povrchem (samet aj.)
triolismus, soulož za přítomnosti ji-
ných osob n. mezi několika osobami
tritanopie, vzácný druh vrozené bar-
vosleposti s omezeným viděním modré
barvý
triviální, všední, nízký, otřepaný (od
škol triviálních, viz trivium)
trivium, pův. gramatika, rétorika a logi-
ka; od školské reformy Felbigerovy
(1774) vyučování čtení, psaní, počítání
ve školách triviálních
trpaslictví, viz nanismus
trudovina, viz akne vulgaris
trysk myšlenkový, viz logorrhea
třes (tremor), rytmické mimovolní po-
hyby prstů, ruky, brady, hlavy aj.; vy-
skytuje se při svalovém přepětí, org.
postiženích; u neuróz ve vypjatých
emočních a stresových situacích, při
toxikomaniích, jako abstinenční příznak
tumor, viz nádor
tupost morální, viz moral insanity

tupozrakost, viz amblyopie

tvar, viz kvalita celostní, zákony celost-
ní
tyflologie, nauka o zrakově postiže-
ných a jejich spol. uplatnění
tyflopedie, věda o výchově a vzdělá-
vání zrakově postižených
tým, neformální skupina spojená úsilím
dosáhnout stanovený cíl (např. spor-
tovní družstvo)
typ, zákl. tvar, archetyp, prototyp, vzor,
příklad, model; jedinec, skupina osob či
objektů spojených společným znakem,
charakteristikou; trs rysů, vlastností či
jiných znaků, kt. slouží jako kritérium
jejich třídění do skupin; kritériem kraj-
nost (např. bipolární škály) či modus,
konstelace nejčastějších vlastností; dě-
lení též na t. funkční (vnímání, myšlení)
a strukturální (osobnost)
typ antropologický, soubor těl. znaků
rozdělujících lidská plemena na menší
typové skupiny (např. t. nordický, stře-
dozemní, baltický aj.)
typ astenický, štíhlá postava, dlouhé
končetiny, úzký hrudník, jemná kostra,
tenká, citlivá kůže, slabé svalstvo,
snadná unavitelnost, málo energie, víra
v osudovost, zřídkavé nadšení pro vě-
ci; dle E. Kretschmera projevy schizo-
tymní, predispozice pro schizofrenii
typ atletický, střední výška, dobře vy-
vinutá kostra a svaly, klenutý hrudník,
široká ramena, úzká pánev, kůže pruž-
ná, žádný podkožní tuk; dle E.
Kretschmera normální osobnost, bez
sklonu k patologii
typ cyklotymní, dle E. Kretschmera
spojen s pyknickou stavbou těla, kolí-
sáním nálad, přizpůsobivostí, praktič-
ností, spíše konkrétním myšlením, sr-
dečností, sklonem ke smysl. požitkům
typ ideální, termín M. Webera pro vy-
tváření abstraktně konstruovaných mo-
delů, především pro průběh "ideálních",
racionálně řízených procesů; např. do-
konalá organizace, výkonná instituce,
charismatický vůdce

typ klamný (krajnostní), důsledek

sklonu zaškatulkovat vše do typů
a prostřednictvím tohoto "kritéria" s jed-
notlivci nakládat; většina psychol.
vlastností, procesů a jevů se vyskytuje
modálně, tj. v urč. míře, v dimenzích či
na urč. kontinuu; např. bipolární škály
extrovert - introvert či temperamentové
typy I. P. Pavlova, nikdy nejsou čisté,
jednoznačné
typologie, rozčlenění soustavy osob,
objektů či jevů do skupin dle urč. krité-
ria, znaku či souboru znaků
typologie eidetická, t. W. Jaensche:
osobnosti typu B či T rozlišené podle
míry eidetických představ; zal. na zvý-
šené či snížené činnosti štítné žlázy;
viz též eidetismus, vloha eidetická
typologie Eysenckova faktorová, jde
o faktorovou analýzu osobnosti zal. na
vzájemných poměrech mezi neuroticis-
mem, psychoticismem, extro- a intro-
verzí a inteligencí; výsledkem hierar-
chicky uspořádané osobnostní typy,
v nichž se projevuje: a) specifické, ne-
čekané, nepředvídatelné chování; b)
běžné, relativně trvalé chování, vlast-
nosti osobnosti (vitalita, vytrvalost,
vnitřní napětí) a příp. patol. odchylky
(schizotymie aj.)
typologie Eysenckova temperamen-
tová, E. rozšířil temperamentové typy
takto: melancholik jako náladový, úz-
kostný, rigidní, střízlivý, pesimistický,
rezervovaný, nespolečenský, tichý, int-
rovertovaný; cholerik: nedůtklivý, ne-
klidný, útočný, vznětlivý, vrtkavý, im-
pulsívní, aktivní; flegmatik: obezřetný,
rozvážný, ovládající se, spolehlivý, vy-
rovnaný, klidný; sangvinik: společen-
ský, přístupný, hovorný, bezstarostný,
nenucený, čilý, optimistický, dobrý vůd-
ce
typologie Galénova, úprava původní
t. Hippokratovy (viz); cholerik (typ ne-
ženský, žlutá žluč, vzduch, žlutá barva,
chlad): vznětlivý, dráždivý, melancholik
(typ ženský, černá žluč, zem, černá

215

barva, sucho): smutný, hloubavý, fleg-

matik (typ nemužský, hlen, voda, bílá
barva, vlhkost): pomalý, Ihostejný,
sangvinik (typ mužský, krev, oheň,
červená barva, teplo): aktivní, optimis-
tický
typologie Hippokratova, dělení dle
převahy tělesných št'áv (krve, hlenu,
žluté žluči a černé žluči), živlu, převlá-
dající barvy a vlastnosti, později upra-
veno a upřesněno Galénem (viz typol.
Galénova), a dle somatotypu na: a) ha-
bitus apoplectucus - malá, silná posta-
va s vyšší sugestibilitou (viz typ pyknic-
ký); b) habitus phthisius - vysoká, ští-
hlá, hranatá postava se sklonem
k únavnosti (viz typ astenický)
typologie Jungova, J. uvádí pro lid-
skou typologii bipolární škálu extrover-
ze - introverze; dále uvádí typ citově la-
bilní, senzitivní, a typ intuitivní, zal. sil-
ně na zděděných vlohách
typologie Kretschmerova, dělí lidi na
typ astenický, atletický, pyknický a dys-
plastický (viz jednotl. typy); další K. dě-
lení je na povahu cyklotymni vyznaču-
jící se srdečností, přizpůsobivostí, rych-
lým střídáním nálad, úzce zaměřenou
pozorností a převahou smysl. a praktic-
kého počínání, a na povahu schizotym-
ni, se sklonem k abstraktnímu myšlení
a ambivalencí mezi náladou vznětlivou
a Ihostejnou, mezi vřelostí a odstupem,
houževnatostí a opatrností, pružností
a strnulostí, má nejrůznější těl., tvarové
odchylky od pyknika, astenika a atleti-
ka, sklon k schizotymii; viz též typ schi-
zotymní, typ cyklotymní
typologie McClelandova, rozlišuje ty-
py vůdcovství: vůdce autoritativní-
toužící po osobní moci, po vedení, roz-
hodování, neuzává spolupráci, trpí psy-
chosociální nezralostí, dostane-li moc
absolutní, vytvoří politický teror, policej-
ní stát, diktaturu; vůdce socializovaný,
demokratický - uznává spolupráci,
přátelství, oceňuje výkon, cíle stanovu-
je po dohodě se skupinou, podporuje

216

iniciativu druhých, dodává druhým se-

bedůvěru, sebeúctu
typologie Pavlovova signální, rozdě-
lení člověka do skupin podle vztahů
mezi 1. a 2. signální soustavou (viz):
typ umělecký - převaha 1. sign. sou-
stavy, projevuje se obrazností a emoci-
onalitou; typ myslitelský - převaha 2.
sign. soustavy, projevuje se rozvinutým
abstraktním myšlením; typ smišený,
středni - obě sign. soustavy ve vyvá-
ženém poměru
typologie Pavlovova temperamento-
vá, odvozena z pokusů na psech, mě-
řena síla, rychlost, vyrovnanost nervo-
vých procesů, dělení na typ slabý (me-
lancholik), typ silný nevyrovnaný,
s převahou vzruchu nad útlumem (cho-
lerik), typ silný vyrovnaný pomalý,
s pomalým střídáním vzruchu a útlumu
(flegmatik) a typ silný vyrovnaný rychlý,
pohyblivý, s rychlým střídáním vzruchu
a útlumu (sangvinik)
typologie Sheldonova, zal. na struk-
tuře buněčných tkáňových vrstev em-
brya; vznikla ze zkoumání 4000 stu-
dentů, jejich fotografování a jednoroč-
ního studia chování vybrané skupiny;
tři typy: a) typ endomorfn ; s převahou
endodermu, tj. vnitřní zárodečné vrstvy
- dobré trávení, ale slabé kosti i sval-
stvo; provázeno uvolněností, pomalými
reakcemi, dobrým spaním, oblibou jíd-
la, mělkými city, extroverzí; tempera-
ment viscerotonní; b) typ mezomorfni;
s převahou mezodermu, tj. střední zá-
rodečné vrstvy - silné kosti a svaly, těž-
ká, mohutná postava, pevné držení tě-
la; provázeno energičností, hlučností,
zálibou ve sportech, pohybu, cvičení;
temperament somatotonní; c) typ ekto-
morfni, s převahou ektodermu, tj. vněj-
ší zárodečné vrstvy - křehké a štíhlé tě-
lo, slabě vyvinuté trávení, křečovité dr-
žení těla; provázeno přehnanou reakti-
vitou, lehkým spánkem, sklonem
k samotářství, introverzí; temperament
cerebrotonní

typologie Schindlerova, zal. na soc.-

psychol. postavení jedinců v malé, tr-
valejší skupině; v postavení alfa se na-
cházejí tzv. hvězdy, kt. jsou bezmezně
obdivovány, oslňují a jsou napodobo-
vány; postavení beta zaujímají ti, kt.
jsou rozvážnější, jakoby v pozici starší-
ho bratra, a v urč. míře mohou být kriti-
zováni; v postavení gama je převážná
většina členů skupiny; v postavení
omega se nachází černá ovce, obětní
beránek, jedinec, kt. je střídavě trpěn
a odmítán, je stálým terčem posměchu,
je hromosvodem špatných nálad, příp.
neúspěchů skupiny; tuto pozici zpravi-
dla zaujímají jedinci se sníženou inteli-
gencí, tělesnými vadami, neurotickými
potížemi, či s jakoukoli další odlišností
psych. či tělesnou
typologie učitele, klasifikace W. O.
Dóringa rozlišuje šest typů: učitele ná-
boženského, estetického, sociálního,
teoretického, ekonomického a politic-
kého; E. Wohwinkel určil typ učitele
věcného a učitele osobního; učitel
striktně věcný je puntičkářský, drží se
přesně osnovy, vždy vypráví tytéž vti-
py a příběhy, jeho mysl je totožná
s jeho pamětí; nerozvíjí ani myšlení,
ani samostatnost žáků; oduševněle
věcný učitel staví na logickém myšle-
ní; atomizuje učivo, nutí žáky podřídit
se logice látky, více se věnuje žákům,
kterým jeho styl vyhovuje; naivně
osobni učitel rozhoduje srdcem; má
nestálý výkon, občas se mýlí, ale
upřímně se omyly snaží napravovat,
umí pracovat se skupinou; ostatními
učiteli a rodiči je bud' milován n. nená-
viděn; své osobní zážitky a hodnoty
dokáže dobře přenášet na své žáky;
uvědoměle osobni učitel stojí nad
učební látkou, respektuje zákonitosti
příslušné vědy a rozsah látky volí tak,
aby co nejvíce rozvíjel osobnost žáka;
je vždy osobně vyučováním zaujat;
k dalším známým typologiím patří dě-
lení Ch. Caselmanna - vychází ze tří

217

možných vztahů: učitele k žákům, žá-

ka k učiteli a žáků navzájem; rozlišuje
dvě hlavní kategorie učitelů: logotrop
je učitel zaměřený na předmět a vědu,
miluje teorii, pro vědění probouzí nad-
šení, dosahuje dobré učební výsledky,
organizuje kroužky, exkurze a sbírky,
ale příliš zdůrazňuje "svůj" obor, má
spíš nevýrazný osobní vztah k žákům;
paidotrop má k žákům otcovský
vztah, s nadšením přivádí na cestu
zbloudilé ovce, nad kterými jiní už zlo-
mili hůl; snaží se o poutavý výklad,
pozornost zaměřuje spíš na osobité
žáky, nevýrazné přehlíží; dva hlavní
typy učitelů se mohou dále vyskytovat
v kombinaci podle zaměření spíš au-
toritativního či liberálního, n. jako typ
systematický, umělecký či praktický;
Caselmann propojil ve svých úvahách
tři hlavní složky učitelství: žák - učivo-
učitel
typologie vnímání, dělí se na jedince
s převahou v. analytického, zaměře-
ného spíše na detaily a jejich vztahy, n.
s převahou v. syntetického, zaměře-
ného spíše na celek
typ osobnosti A, char. silnými pohnut-
kami, soutěživostí, vysokými cíli, zamě-
řeností spíše na kvantitu než kvalitu,
přemírou činností, pocitem že "vše"
musí stihnout, nechutí k sebereflexi
a sebekontrole; funkční srdeční poru-
chy, nebezpečí infarktu i v mladém vě-
ku
typ osobnosti B, char. uvolněností,
nekomplikovaným postojem k životu,
zaměřením spíše na kvalitu než kvanti-
tu, malou soutěživostí, sklonem k se-
bereflexi
typ pyknický (eurysomní, brachy-
morfní, laterální), menší výška, krátké
končetiny, kulatý obličej, krátký silný
krk, silný hrudník, silná kostra, sklon
k tloustnutí; dle E. Kretschmera cyklo-
tymní rysy, střídání radosti a smutku,
sklon k onemocnění maniodepresívní
psychózou

typ schizotymní, dle E. Kretschmera

spojen s astenickou stavbou těla,

osobnost výstřední, nestálost v myš-

lení, řeči i chování, uzavřenost, udr-
žování soc. odstupu, stranění se li-
dem
typy oligofrenní, neklidný (eretický,
verzatilní), netečný (apatický, torpid-
ní)
typy pFedstavivosti, již J. M. Charcot
dělil lidi podle představ na typ vizuáln ;
s převahou zrakových vzpomínek,
akustický, s převahou sluchových vje-
mů, motorický, s převahou pohybo-
vých a hmatových představ, a typ smi-
šený ; jinými autory byl ještě přiřazen
typ olfaktorický, s převahou čichových
představ, gustativni, s převahou chu-
Yových představ, a emočn ; s převa-
hou citů; E. Meumann provedl též děle-
ní slovní představivosti; další uvádějí
typ představivosti názorný (obrazný),
tj. emočně intuitivní a intelektuáln ; tj.
slovně logický
týrání, zlé fyzické i psych. nakládání

218

s jinou osobou; nejčastěji u dětí, těl. či

duš. postižených

ubikvist, organismus schopný života

v jakémkoli prostředí; vlastníci mají vel-
kou ekologickou toleranci
úcta, respektování druhé osoby či ob-
jektu jako hodnoty; patologie oběma
směry; viz adorace, degradace sebe
i druhých
účel, viz teleologie
UČENĺ především není totéž co memo-
rování či biflování. U. je schopnost a ja-
ko schopnost ji Ize přiměřenou zátěží
rozvíjet. Jinak zakrní n. ustrne. U. ne-
znamená sezení nad učebnicí, poslou-
chání monologu ve frontálním vyučová-
ní, slovíčka a zkoušení. U. znamená či-
norodost intelektu jako nejúčinnějšího
prostředku rozvíjejícího osobnost v dět-
ství a zpomalující stárnutí ve věku po-
zdějším. U. znamená zvídavý životní
styl, nikoliv jen vštěpování faktografic-
kých položek. [Osvojit si zákl. soubor

údajů o světě je nutné v dětství, ale

čím je člověk starší, je tento postup
méně produktivní. Začíná převládat
umění údaje třídit, chápat vztahy a řešit
problémy, učení učit se). Čím delší je
přestávka v u., tím větší je problém jak
znovu začít, kde vzít sebedůvěru, jak
přemoci emoční bariéru. U. je schop-
nost, kt. Ize rozvíjet až do nejvyššího
stáří. Lidé, kt. se učí, žijí déle. U. se
uskutečňuje nejen formální výukou, ale
zvláště v dospělosti samostatným uče-
ním, kt. může zahrnovat jednorázové
přednášky i celé cykly, zprostředkova-
né rozhlasem a televizí, studiem příru-
ček a katalogů, návštěvami galerií, ex-
kurzemi, cestováním, četbou odbor-
ných časopisů, informačně bohatými
rozhovory, zvídavým sledováním okol-
ního života a především své profese.)
Podíváme-li se do historie
učení, zjistíme, že zprvu byly zkoumá-
ny vztahy mezi smysly, nervovým
systémem a svaly. Bylo prokázáno, že
podněty přicházející z prostředí působí
na smysly člověka, vyvolávají nervové
impulsy, kt. jsou zpracovávány nervo-
vou soustavou, především mozkem,
a tato práce byla označována jako uče-
ní. Její výsledek bylo možné pozorovat
jako pohyb svalů, jako odpověd' na
podnět či situaci. K učení došlo tedy
tak, že podnětová situace působila na
subjekt, a jeho výkon se změnil od
okamžiku před vstupem do situace do
okamžiku po jejím ukončení. Změna
výkonu je položkou, kt. ukazuje, že do-
šlo k učení. [Existuje mnoho forem
učení od jednoduchých k velmi složi-
tým. Patří sem úsměv dítěte jako reak-
ce na příchod matky, vybavení si slova
pes při spatření psa, či sáhnutí po Ižič-
ce, když se před dítě postaví talíř s ka-
ší.]
V definicích učení převládal
názor, že u. je změna chování, kt. vy-
plývá ze zkúšenosti a nemůže být při-
psána zrání ani dočasnému stavu způ-

219

sobenému např. nemocí nebo únavou.

Z hlediska teorie Ize u. rozdělit bud' do
dvou velice širokých kategorií, a to S-
R, více méně exogenní teorie, a teorie
kognitivní, endogenní. Další dělení je
o něco jemnější, do čtyř skupin: beha-
viorální, kognitivistické, sociální, huma-
nistické.
Behaviorismus, založený J.
B. Watsonem, autorem tzv. manifestu
behaviorismu: Psychologie, jak ji vidi
behaviorista (Psychology as the
Behaviorist Views It) z r. 1913, stano-
vil, že předmětem zkoumání může být
pouze pozorovatelné chování, nikoliv
prožívání. Co se jedinec učí je určová-
no prostředím, nikoliv učícím se jedin-
cem, a styčnost (asociace) a posílení
jsou pro učení ústřední. Jeho teorie vy-
cházela ze znalosti výsledků Pav-
lovových pokusů, kt. se prostřednictvím
Bechtěrevovy Objektivni psychologie
dostaly do USA. Tato teorie byla po-
zději podložena vytvořením patologi-
cké reakce, fobie, u devítiměsíčního
Albertka a publikována r. 1920.
[Chlapeček, kt. neměl původně žádný
strach z malých zvířat, v okamžiku, kdy
chtěl pohladit bílou krysu, uslyšel za
sebou silný zvuk úderu na kovovou tyč.
Opakováním se vytvořil reflex a dítě se
chvělo a křičelo, jakmile krysu uvidělo.
Získaný strach se posléze přenesl i na
podobná zvířata a věci, jako byl králík,
pes, či kožich. Jde o jeden z příkladů,
kdy jediný experiment dal podporu tak
širokému hnutí, jakým se posléze be-
haviorismus ukázal. J. B. Watson na
tomto základě později prohlásil zná-
mou větu: "Dejte mi tucet zdravých,
dobře rostlých dětí a místo, kde bych je
vychovával, a ručím za to, že z které-
hokoliv z nich vychovám specialistu dle
vlastní volby: lékaře, právníka, umělce,
obchodníka, žebráka i zloděje, bez
ohledu na jeho vlohy, sklony, schop-
nosti, zájmy a rasu jeho předků."
(1925). V dozvucích Watsonova expe-

rimentu pokračovala M. C. Jonesová,

která dítěti bojícímu se králíků v době,
kdy jedlo, přinášela do místnosti klec
s králíkem. Po mnoho dní posunovala
při jídle klec blíže k dítěti, až do chvíle,
kdy si dodalo odvahy na zvíře si sáh-
nout. Dokázala, že strach může být od-
straněn podmiňováním. Pokud by bý-
vala klec s králíkem přiblížila příliš
rychle, mohl se strach přenést i na jíd-
lo. Zjistila také, že strach nevymizel
sám od sebe časem, ani nemohl být
odstraněn slovními argumenty.]
Dalším zastáncem S - R teo-
rie byl E. L. Thorndike, zakl. zoopsy-
chologie, autor díla o inteligenci zvířat
(1898), jehož počátky ležely v době je-
ho studia na univerzitě, kdy z knížek
sestavoval bludiště a vpouštěl do něj
jemu cenově dostupná zvířata: slepice.
Zjistil, že rychlost průchodu bludištěm
závisí na nenasycenosti zvířete a na in-
dividuálních rozdílech v "inteligenci"
jednotl. zvířat. Postupně vypracoval tři
zákony: Zákon účinku, kt. říká, že učící
si osvojí a zapamatuje odpovědi, kt.
vedou k úspěšnému výsledku, zákon
cviku, kt. říká, že opakování a smyslu-
plné spojování podporuje učení, zákon
pohotovosti, kt. říká, že pokud je orga-
nismus připraven k učení, je učení pod-
porováno, pokud ne, je tlumeno.
Následovala celá řada dal-
ších autorů (E. Guthrie, K. Lashley, E.
C. Tolman, C. L. Hull, G. Holand aj.)
a výzkumů, kt. způsobily, že do známé
rovnice byla zařazena ještě předchozí
zkušenost, čili že reakce je funkcí pod-
nětu (situace) a objektu (předchozí
zkušenosti). F. B. Skinner v rámci neo-
behaviorismu přišel s operantnim pod-
miriováním. Prohlásil, že je třeba posi-
lovat to, co je žádoucí, aby jedinec
opakoval, a zcela opomíjet to, co je žá-
doucí, aby jedinec délat přestal. Své
tvrzení ověřoval experimenty se zvířaty
(holubi, kočky aj.) a domníval se, že
svou teorií operantního podmiňování
220

může vysvětlit i tak složitý jev, jako je

osobnost. [Do školské praxe zavedl
programované vyučování, kt. vyvinul
dle pověsti proto, že při jedné návštěvě
své dcery ve škole byl šokován, když
viděl, jak pomalu postupuje vyučování
dopředu a srovnal to s rychlostí, s ja-
kou on učí své holuby.]
Behaviorální orientace se do-
dnes zaměřuje především na vzdělá-
vání, organizaci učiva a učebního pro-
středí tak, aby se dosahovalo vytče-
ných cílů a potlačovalo se chování ne-
žádoucí. Programované vyučování,
zodpovědnost učitele, učení pomocí
počítačů a učení založené na schop-
nostech jedince a jím volitelného tem-
pa učení, rozložení učiva do kroků
a zpětná vazba, spolu s odměnou
správných odpovědí, to jsou hlavní rysy
dnešního behaviorismu.
První námitku vůči behavio-
ristům vyslovil ve své knize celostně
zaměřený psycholog H. B. Bode
(1929). Kritizoval úzkou zaměřenost na
jednotl. reakce a soustředěnost na
vnější chování. On a další, převážně
němečtí autoři, jako je M. Wertheimer,
K. Koffka, F. Krueger, Ch. von
Ehrentels, O. K lpe aj., se zaměřili více
na celek než jeho části, na vnímání
a myšlení spíše než na vnější projevy
chování. V učení prokazovali, že se ne-
uskutečňuje ani podmiňováním, ani po-
kusem a omylem, ale vhledem. K prv-
ním důkazům o tom, že tomu tak je,
a že vhled závisí na minulé zkušenosti,
patřily práce W. KÓhlera. [Ten v době
svého zajetí amer. armádou na ostrově
Tenerife, kde Němci založili výzk. sta-
nici (1913), trávil čas v tamní lab. při
pokusech se šimpanzem Sultánem.
Byly to známé úlohy, kdy žádoucí ob-
jekt, banán, je mimo dosah zvířete, mi-
mo klec nebo přivázán pod jejím stro-
pem, na zemi leží tyč a bednička. Po
několika marných pokusech dosáhnout
na banán paží či výskokem zvíře v čin-
nosti ustane a po urč. době náhle,
vhledem, pochopí vztahy a banán si
přistrční pomocí tyče, či na něj dosáh-
ne z přisunuté bedny. Pochopením
vztahů se situace stala jinou, než byla
na začátku, přítomné prvky nabyly no-
vého smyslu.]
K. Lewin shleda!, že nestruk-
turované životní pole vytváří pro jedin-
ce problémové situace provázené na-
pětím. Strukturace čili učení odstraňuje
pocity nejistoty. Lewin později vytvořil
teorii topologické psychologie.
Oproti behaviorismu se kog-
nitivně orientovani psychologové
zaměřují na vnímání, vhled, myšlení či
smysl činnosti. Učení považují za po-
znávání prostřednictvím vhledu do pro-
blémů. Na rozdíl od behavioristů také
kontrola učení vězí uvnitř jedince, nikoli
ve vnějším prostředí. Tato zaměřenost
na jedince a jeho duš. pochody je cha-
rakteristická pro všechny kognitivně
orientované teorie učení. Dnešní kogni-
tivní teorie učení zahrnují informační
procesy, metainformace, teorii transfe-
ru, matematické teorie učení, počítačo-
vé simulace a umělou inteligenci.
Spojují v teorii vyučování vše, co může
sloužit smysluplnému učení. Za smys-
luplné označil D. P. Ausubel učení
vztahující se k pojmům, kt. již existují
v kognitivní, poznávací struktuře jedin-
ce. Objevování jako důležitou složku
učení zdůraznil J. S. Bruner. V učení
vidí 3 současně probíhající procesy:
osvojování nové vědomosti n. doved-
nosti, začlenění vědomosti či doved-
nosti do dosavadního systému a zjiště-
ní, zda výsledek odpovídá zadanému
úkolu či cíli.
Další utřídění rozdílných
učebních postupů přinesl R. M. Gagné
(1979), kt. rozdělil vědomosti do 8 sku-
pin a jim odpovídajících typů učení: u.
signálům, S - R učení, motorický tré-
nink, slovní asociace, diskriminační u.,
pojmové u., u. zákonům, řešení problé-

221

mů. Zvláštní pozornost je věnována

učeni učit se. Kognitivní teorie učení
podporují růst schopnosti učit se ve
všech kategoriích, s přesvědčením, že
psych. procesy a učení má v rukou učí-
cí se, a proto hledání cest, jak u. pod-
pořit, dát mu smysluplnost, je v centru
pozornosti tohoto směru.
Teorie sociálního učeni ve
stručnosti říká, že lidé se učí tím, jak
pozorují druhé. H. L. Miller a J. T.
Dollard ve 40. letech zkoumali, jak se
lidé učí pozorováním a zjistili, že pozo-
rování musí být napodobeno a posíle-
no. Pokud nedojde k nápodobě a ta
není posílena, nedojde k učení. Tato
představa je ve shodě s behaviorál-
ní teorií učení, pouze ukazuje možnost
vysvětlit i složitější sociálně psychol. je-
vy pomocí teorie učení. Od behavioris-
mu se teorie soc. učení oddělila až pra-
cemi A. Bandury v 60. letech, kt. se
soustředil více na pozorování a kogni-
tivní procesy než na výsledné chování.
Člověk se může učit pozorováním, aniž
by prováděl nápodobu (viz učení
observační). Observační u. je ovlivňo-
váno úrovní pozornosti, paměti, moti-
vací, příp. nácvikem. Dříve, než je cho-
vání naučeno, může existovat vzor,
schéma, symboly, pocházející z pozo-
rování, s nimiž člověk porovnává své
vlastní chování. Tak je podle Bandury
učení pevně zakotveno v soc. situaci.
Znamená to, že velká část lidského
chování se odehrává ve spol. prostředí
a k osvojování dochází prostřednictvím
interakcí s druhými lidmi. Tento typ
učení se zvlášt' vyskytuje v učení do-
spělých. Způsob, jakým člověk hodnotí
situaci, ovlivňuje i hodnotu posílení
a výskyt daného chování. Vyplývá z to-
ho, že pro vysvětlení učení je třeba po-
čítat s více činiteli, než je jen vnější
chování, vnitřní psych. procesy či osob-
nost. Teprve spojení těchto zmíněných
faktorů se soc. kontextem poskytuje
vhled do učení a vyučování.

Humanistická orientace se
na učení dívá především z hlediska rů-
stu osobnosti. Pozornost věnovaná
emocím díky Freudovu učení a kogni-
tivním procesům díky celostní psycho-
logii Ize považovat za startovní výcho-
diska této orientace. Nicméně huma-
nisticky zaměření psychologové odmí-
tají nejen přístup behavioristů, ale
i klasických psychoanalytiků. Své hnutí
označují za "třetí sílu" a odmítají před-
stavu, že chování je "předurčeno", aY
prostředím nebo podvědomím. Lidé
mohou rozhodovat o svém životě, mo-
hou jednat svobodně a chování je vý-
sledkem lidské volby. Podle A.
Maslowa a C. Rogerse mají lidé neo-
hraničené možnosti pro vlastní růst
a rozvoj. V učení zdúrazňují vlastní vní-
mání, zaměření na zkušenost, a přede-
vším na odpovědnost rozvinout to, co
bylo člověku dáno věnem a stát se tím,
pro co má jedinec schopnosti.
Znamená to tedy důraz na sebeřizené
učeni a na cenu zkušeností v učení.
A. Maslow, považovaný za jednoho ze
zakl. humanistické psychologie, vytvořil
teorii lidské motivace založenou na
hierarchii lidských potřeb. Na vrcholu
jeho hodnotové pyramidy je lidská tou-
ha stát se vším, k čemu má člověk
schopnosti a vlohy. Motivace vyrůstá
z vnitřní potřeby učícího se a sebeaktu-
alizace je cílem učení, zatímco úkolem
učitele je emoční podpora a pozitivní
zpětná vazba. Jinak řečeno, učení je
urč. formou sebeaktualizace. Učení
vytváří psychické zdraví a přispívá
k němu. Kromě sebeaktualizace je
Maslow přesvědčen, že učení pomáhá
osvojit si soubor cenných hodnot, po-
chopit drahocennost života, uvědomit
si jeho jedinečnost a krásu, uspokojo-
vat psychické potřeby a kontrolovat im-
pulsívní reakce, naučit se rozumným
volbám a vyrovnávat se s existenčními
problémy života.
C. Rogers ve své knize
222

Svoboda učit se pro 80. léta (1983)

předkládá svoji teorii smysluplného
učení zaměřeného k osobnostnímu rů-
stu a vývoji. Do takového učení jsou
zapojeny jak citové, tak poznávací
složky člověka, vlastní iniciativa, vše-
pronikající vliv na chování, postoje
i osobnost učícího se. Jedině učící se
může určit, zda u. splnilo účel a jak
zkušenost z učení je cenná pro její za-
členění do souboru jeho životních zku-
šeností. Humanistické principy smyslu-
plného učení, přesvědčení o významu
sebeřízeného učení a vize učící se spo-
lečnosti jsou založeny na víře v exis-
tenci přirozeného sklonu lidí učit se.
A tak jak se učení nebývalou měrou
rozšiřuje a prolíná stále delším úsekem
života, stává se v podněcujícím a po-
vzbuzujícím prostředí moderní společ-
nosti lidskou přirozeností.
učení a informace, uchovávat infor-
mace není jen výsadou živé přírody,
dokáže to i neživá hmota: hornina, fo-
tografický papír n. čip; ovšem měnit
chování na základě získaných informa-
cí už Ize považovat za jednu z prvních
známek života; již jednotlivá burika,
třeba améba, se dokáže naučit nalézat
potravu na jednom místě, i když jí tako-
vé učení trvá nesmírně dlouho a rychle
zapomíná; k novějším poznatkům patří,
že když vědci dají do skleněné kapiláry
krevní buňky lymfocyty zdravého zvíře-
te n. člověka a trubičku ponoří do mis-
ky s tyziol. roztokem a bakteriemi tu-
berkulózy, lymfocyty, hnány pátracim
reflexem, vylezou z trubičky do misky;
ale lymfocyty, které se již s tuberkuló-
zou dříve setkaly, zůstanou v kapiláře
a do misky nevylezou; jistý druh mož-
ské řasy se např. při přílivu a odlivu n.
při světle a tmě rozsvěcuje modrozele-
ným světlem; rytmus jejich světélková-
ní přitom Ize učením změnit; mohli by-
chom pokračovat přes stále vyšší živo-
čichy až k savcům
učení a stárnutí, problém, jak stárnutí

ovlivňuje schopnost učit se, zůstával

dlouhá léta sporný (viz stárnutí); neuží-
vaná funkce vždy zakrňuje: v dětství je
to mechanická pamět', která se v učení
využívá nejvíce, protože dítě si musí
osvojit zákl. soubor poznatků o světě
(kolik měří rovník, jaké je hl. město
Grónska, jak se jmenoval objevitel
Austrálie, kolik je sedm krát osm), po-
stupně však začnou být důležitější vzta-
hy mezi poznatky, důraz se přesune na
paměY logickou a mechanická pamět'
přestane být účinná; přesto však tam,
kde je základem profese, jako je tomu
u herců či telefonních manipulantů, zů-
stává její výkonnost zachována
učení dospělých, u. je schopnost,
a proto ji Ize rozvíjet n. při nepoužívání
nechat zakrnět; výzkumy L. Thorndikea
z 20. let, uvádějící dosažení vrcholu
učení kolem dvacítky, s pozvolným po-

223

klesem počínaje třicítkou byly revidová-

ny pro metodologické chyby (použití
průsečíkové strategie); nejnovější nále-
zy dokazují, že učenije nejlepši údržba
psychiky, přičemž platí, že větší výho-
du z učení mají nadanější a osoby
s vyšším vzděláním; viz jednotl. psych.
procesy a typy učení a jejich vztah
k věku; viz též stárnutí, učení a stárnutí
učení implicitní, u. složitých materiá-
lů, jako jsou principy a systémů, které
nebyly vědomým cílem učení; např. dí-
tě, kt. se učí mluvit: po čase se jazyk
naučí vč. gramatických pravidel a ús-
pěšně je užívá, aniž by tato pravidla
znalo, nebo vůbec vědělo o jejich exi-
stenci; jde o učení které probíhá jakoby
mimochodem
učení iniciální (počáteční) a u. v do-
spělosti, období zákl. školní docházky,
na kt. může navazovat další studium,

končící v 18, příp. 24 letech; úspěšnost

učení v dospělosti závisí na délce inici-
álniho učeni (čím delší tím lépe), na je-
ho zaměření a kvalitě, a dále na délce
přestávky před začátkem dalšího uče-
ní; ideální je, když propast mezi iniciál-
ním a dalším učením netrvá déle než
jedny prázdniny, čím trvá déle a zvláš-
tě jde-li o dlouhé roky, tím hůře, přizpů-
sobení se učení je pak mnohem obtíž-
nější a trvá déle; připravenost a poho-
tovost k novému učení je také záleži-
tostí ochoty přijímat ho; není tak
vzácné setkání s dospělými, kt. se od-
mítají začít učit; příčinou jsou psych.
a emocionální faktory, jako je úzkost,
nejistota, strach n. neochota změnit
systém hodnot či postoje; u lidí, kt. mají
značnou přestávku v učení, zvláště po
získání zákl. kvalifikace, se upevňují
způsoby činností získané nikoli v od-
borně vedeném vzdělávání, ale živel-
ně; poznatky netvoří vztahovou sousta-
vu, nýbrž stojí osamoceně, jeden ved-
le druhého; k takovým živelně utvoře-
ným operačním strukturám patří nejen
mnohé pravopisné a interpunkční ná-
vyky či řešení početních úloh, ale
i představy o chemických a fyzikálních
vlivech na život člověka a vysvětlování
historických zákonitostí; protože tyto
způsoby uvažování se zautomatizovaly
a upevnily, staly se šablonou a svým
způsobem individuálními zvláštnostmi
a jejich změna je velmi obtížná
učení latentní (u. skryté), bezděčné
zapamatování urč. podnětů, situací n.
vztahů bez posílení nebo vazby na vro-
zený reflex; např. chlapec, kt. vyrůstá
v dílně svého otce, v případě, že v tom-
to řemesle pokračuje, bude v učení ús-
pěšnější než jeho vrstevník, kt. dílnu
prvně uvidí v učňovském středisku (dě-
dění řemesla, rodiny význačných hu-
debníků aj.); viz též mapy kognitivní
učení náhodné, u. incidentální, naho-
dilé, neúmyslné, bezděčné; není totéž
jako u. implicitní (viz)

224

učení observační (u. pozorováním),

dle A. Bandury se člověk učí pouhým
pozorováním jiné osoby při činnosti, kt.
má být naučena; důkaz, že učení může
nastat i bez behaviorálního podmiňová-
ní a posilování; viz též u. skupinové
učení párovým asociacím, exper. po-
stup užívaný pro výzkum paměti, kon-
cepcí učení, přenosu a interference;
osoba se učí seznam párových asocia-
cí, tedy spojení mezi vyvolávajícím
podnětem a odpovídající reakcí; např.
tráva - vítr
učení rané (u. pre- a postnatální),
učení člověka nezačíná z čisté vody:
zvuky z okolí vnímá dítě ještě před na-
rozením v těle matky, od konce 7. mě-
síce, stejně jako vnímá metabolické
změny vyvolaná matčiným citovým
prožívánim; reakce na tyto podněty
mohou znamenat první učení; existují
testy, kterými Ize měřit u novorozenců
kvocient rozvoje; pomocí dudlíků opat-
řených elektrodami se měří rytmus, ja-
kým dítě saje, a z toho se odvodí pře-
vaha tonického či motorického typu dí-
těte; nedonošené děti mají jiné výsled-
ky než děti normální; dále se pro
měření užívá speciální kolébka, kt.
elektronicky zaznamenává každý po-
hyb dítěte, a tak Ize sledovat jeho reak-
ce na sluchové, vizuální či jiné podně-
ty; pomocí různých testů Ize odhalit ta-
ké někt. z psychomotorických nedo-
statků dítěte n. odchylky v pohybové
koordinaci; důležité je zjištění, že afričtí
kojenci mívají proti evropským až něko-
likaměsíční předstih; přičítá se to stálé
přítomnosti matky, mnoha dotykům,
koupání a nošení na zádech, tedy sen-
zomotorickému učení; tuto výhodu
však brzy ztrácejí v důsledku omeze-
ných intelektuálních podnětů; smysl.
a pohybová aktivita způsobuje vytváře-
ní nervových synaps ; kt. propojují
mozkové buňky; jejich tvorba je nej-
bouřlivější do třetího měsíce po naro-
zení dítěte; potom se růst značně zpo-

I ť

maluje a končí zhruba ve třech letech;

vytvořená sít' mozkových spojů pak zů-
stává víceméně beze změny až do
dvanácti let, aby potom počet synapsí
o něco poklesl, především u těch drah,
kt. nejsou využity; aby se vytvořila dob-
rá schopnost učit se po celý zbytek ži-
vota, je v nejútlejším věku nejdůležitější
dostatek vnějšich podnětů a dostateč-
ná strava bohatá na proteiny a vitami-
ny ; není-li některá z podmínek zacho-
vána, málo se rozvine schopnost učit
se a v dalším životě se tato ztráta ne-
vyrovná; uvedené skutečnosti ukazují,
jak důležité je věnovat u přicházejících
generací pozornost prenatálnímu vývoji
a prvním měsícům a letům života dítě-
te; pedagogové upozorňují, že toto ra-
né období ještě skrývá velké možnosti
dalšího rozvoje
učení sériové, znamená naučení se
celé sérii pohybů při řešení problémo-
vé situace, tak aby chování vedlo k cíli
(k potravě, vyhnout se ráně apod.)
učení učit se, ve starší čes. literatuře
"učení návodné"; zákl. dovednost v ob-
lasti učení, zákl. předpoklad úspěšné-
ho učení, umění učit se (H. F. Harlow);
skládá se z potřeby učit se, stylu
a technik učení a tréninku apod. (R. M.
Gagné); jde o rozvoj samostatnosti
v přístupu k úkolům a k řešení problé-
mů, a tím též o rozvoj rozumových
operací a intelektových dovedností;
podmínkou úspěchu je vhodná motiva-
ce a emoční podpora okolí
učení verbální, u. užívající verbální,
slovní podnětové materiály i slovní od-
povědi, at' už písemné nebo ústní
učení "vše nebo nic", u., kt. se bud'
odehraje najednou a úspěšně, anebo
vůbec ne
učení vtiskováním, dle etologů, pře-
devším K. Lorenze nezvratný proces
učení u zvířat, nikoli kumulativní, ale
náhlý, v období těsně po narození,
a vedoucí k fixaci na urč. spontánní
chování, především sex., ale i potravo-

225

vé aj.; G. Murphym nazýváno kanaliza-

cí; viz též imprinting
učení zviřat, dlouhý čas považovali li-
dé učení za totožné s pojmem inteli-
gence; u. zvířat se však od lidského li-
ší: rozdíl mezi instinktivním, naprogra-
movaným učením a učením lidí je roz-
dílem mezi "biologickou chytrostí"
a "psychologickou chytrostí"; většina u.
zvířat je vedena spíše instinktem než
inteligencí, takové u. je nepružné, ne-
měnné, dává však smysl všude tam,
kde dochází k snadno předvídatelným
situacím, a kde je hotové řešení vždy
po ruce (hmyz); odlišné u. se však vy-
skytuje již u ptáků: jsou schopni praco-
vat až s 5 symboly najednou, a dokon-
ce existuje předpoklad, že pták, kt. je
úspěšným Ihářem, jako kulík nebo ko-
roptev, schopný předstírat zranění
a odlákat dravce od hnízda, si je svého
chování vědom, dokonce je schopen
přizpůsobit ho okamžitým okolnostem;
většina psychologů je však přesvědče-
na, že podmínkou myšlení a skutečné
inteligence je jazyk - proto se řada
z nich pokusila vypracovat pohybový
jazyk pro delfíny: skutečně se naučili
reagovat na tyto pokyny, a dokonce
i na zcela nové dvouslovní kombinace
(vlevo - nahoru, vpravo - dolů); podob-
né pokusy proběhly u řady šimpanzů-
v 70. letech H. Terrace naučil mladého
šimpanze 128 znakům, aby došel k zá-
věru, že to, co se naučil nebyla řeč, ale
triky na úrovni psa; manželé
Rumbaughovi mluvili se svými šimpan-
zi prostřednictvím geometrických zna-
ků natištěných na destičkách připoje-
ných k počítači: po desetiletém výcviku
jejich komunikační schopnost dosáhla
úrovně dvouletého dítěte; ňicméně zví-
řata, kt. prošla takovým tréninkem
a osvojila si základy symbolické komu-
nikace, dosahují o něco lepší výsledky
ve zvířecích testech inteligence; zdá
se, že pro zvířecí učení je účelné roz-
dělit inteligenci na dva druhy: a) zahr-

nující schopnost utvářet si v mysli ma-

py okolí s informacemi o tom, kde Ize
nalézt potravu a jak zacházet s před-
měty, b) týkající se sociálních vztahů;
člověk má proti zviřatům tři výhodr. a)
relativně velký mozek, b) ruce a bino-
kulární vidění umožňující jemnou mani-
pulaci, c) soc. seskupování, v němž je
nezbytné pamatovat si jednotl. členy
a vztahY, zvířata, jež považujeme za
inteligentní, jsou savci, kt. žijí ve skupi-
nách a mnoho času věnují zjišt'ování,
"kdo je kdo" - delfíni tráví až třetinu ča-
su denně zkoumáním a stálým ověřo-
váním vztahů; vztahy to musejí být ná-
ročné: zvířata musí mít co získat nebo
co ztratit jeden od druhého; vztahy
spolupráce obsahují neustálou hlaso-
vou i vizuální komunikaci, kt. zahrnuje
i dlouhé pohledy z očí do očí - v nich
někde zřejmě leží začátek vědomi se-
be sama
události životní, inventář událostí a je-
jich vliv na duš. zdraví vypracovali nej-
prve lékaři, později pojišYovny; jsou se-
řazeny od nejzávažnějších k méně zá-
važným a jsou jim přiřazeny bodové
hodnoty: úmrtí partnera -100, rozvod-
73, rozvrat manželství - 65, uvěznění-
63, úmrtí někoho blízkého - 63, úraz n.
vážná nemoc - 53, sňatek - 50, ztráta
zaměstnání - 47, manželské usmíření-
45, důchod - 45, těhotenství - 40, změ-
na zaměstnání - 39, neshody s partne-
rem - 35, odchod dítěte z domu - 29,
konflíkty s nadřízeným - 23, změna
bydliště - 20, menší půjčka - 17, dovo-
lená -13, vánoce -12; hodnota bodů je
relativní, v jednom případě může smrt
blízkého znamenat vysvobození z tíži-
vé situace a přestěhování tíživou situa-
ci, u jiného člověka tomu bude naopak
údiv, roztrpčené až úsměvné překva-
pení z nesouladu mezi očekáváním
a skutečností
úchylnost pohlavní, viz deviace sex.
úlek, spontánní reakce se silným fyzio-
logickým doprovodem na nenadálý

226
ohrožující podnět, situaci; ojediněle,
v krajním případě zástava srdeční čin-
nosti
umění učit se, viz učení učit se
úmrtnost, viz mortalita
úmysl, záměr, intence; vědomé roz-
hodnutí zaměřit se na dosažení urč. cí-
le, podložené motivem n. potřebou; dle
K. Lewina ú. navozuje stav napětí
únava, snížení schopnosti vykonávat
činnost, kt. vyplývá z předchozího úsilí;
fyziol. zal. na hromadění metabolitů
v krvi či ve svalech; psychologicky pro-
vázeno subjektivně pocit'ovanými pro-
jevy zhoršeného vnímání, snížené po-
zornosti, zpomalené výbavnosti aj.; viz
též vyčerpání
únik (útěk) do nemoci, nevědomá
obranná, racionalizovaná reakce na si-
tuace konfliktu, frustrace či psych. zá-
těže, i potřeby získat pozornost, udržet
citový vztah
univerzalismus, zdůrazňování prvot-
nosti celku, přednost celku před část-
mi, obecného před jedinečným; psy-
chologie celostní (viz)
únosnost prostředí, největší možný
počet jedinců téhož druhu, kt. se může
vejít, uživit, skrýt, aniž dojde ke streso-
vým jevům (vzájemná agrese, požírání
aj.); pokusy o analogii se vznikem a ší-
řením kriminality ve velkých městech
unus mundus, svět jednotný; termín
C. G. Junga pro neuchopitelnost světa
duchovního i hmotného současně
uranismus, označení pro homosexua-
litu u mužů
úraz, viz trauma
úroveň adaptační, relativní úroveň při-
způsobení, podle níž člověk hodnotí
vnější vlivy i vnitřní stavy jako lepší,
horší n. stejné, působí na ně, a tím za-
chovává rovnovážný stav, homeostázu
úroveň aktivační (arousal), stupeň
pohotovosti, připravenosti organismu
k činnosti; na kontinuu od hlubokého
spánku po nejvyšší vybuzenost; z hle-
diska výkonu (např. při učení) nejvý-
hodnější něco málo pod optimální úrov-
ní, protože odpověd' zvyšující aktivaci
má sklon se opakovat, jde o kladné po-
sílení; čili mírný strach a mírná frustra-
ce pomáhají při učení, řešení problé-
mů, nad hranicí optima při přílišné tou-
ze, nadměrné snaze narůstá emoční
napětí, úzkost, až dezorganizace cho-
vání, vznik funkční bariéry a selhání
úroveň aspirační, odhad výkonu ve
známém úkolu (K. Lewin); šířeji snaha
člověka o dosažení vysokých život.
hodnot (vzdělání) a život. úrovně (ma-
jetek) aj.; Ize poměrně přesně zjišYovat
psychol. metodami; pro dobrý výkon je
nejvýhodnější aspirace mírně vyšší než
skutečně dosahovaný výkon; nízká
úroveň je demotivující, vysoká vede
k selhávání; vzdělání je připisován po-
zitivní vliv na aspirační úroveň
ustanovka, termín D. N. Uznadzeho;
individuální zaměřenost člověka; zpo-
čátku je rozptýlená, teprve opakováním
pohnutek a činností se stává zacílenou;
její posilování a vyhasínání je záležitost
učení
útěk, u dětí většinou známkou tíživé si-
tuace či psych. nouze; útěky z kasá-
ren, z vězení, nemocnice záležitostí re-
akce impulzívní, zkratkovité; viz též
dromomanie, poriomanie
utilitarismus, zakl. J. Bentham; ten-
dence směřovat mravní jednání k pro-
spěchu jedince
útlum, aktivní proces, kt. tlumí proces
vzruchu, vyvolává klid, zpomaluje či
zastavuje činnost; při strachu, úzkosti,
pocitech viny, méněcennosti; umožňu-
je obnovu energie, obnovuje funkční
pohotovost, zdokonaluje komunikační
činnost, zlepšuje udržování rovnováhy,
a tím i dokonalejší přizpůsobení orga-
nismu vnějším podmínkám
útlum afektivní, dočasná ztráta emoč-
ní reakce při správném a účelném jed-
nání, např. při katastrofách, nehodách
aj.
útlum asociační, dočasná ztráta spo-

227

jení dvou psych. obsahů, je-li jeden

z nich asociován s jiným, třetím obsa-
hem; viz též ú. reprodukční
útlum myšlení, zpomalené monotonní,
nevýbavné myšlení při vyčerpání, de-
presi aj.
útlum nadhraniční (ochranný), vzni-
ká, když působení urč. podnětu je příliš
silné n. působí příliš dlouho
útlum nepodmíněný, vrozený, trvalý,
chrání organismus před vyčerpáním
a poškozením; jde o ú. nadhraniční,
ochranný (viz)
útlum podmíněný, vzniká vlivem ži-
vot. zkušeností, umožňuje přizpůsobe-
ní se podmínkám, např. ztráta a přesun
pozornosti při dlouhých, monotonních
proslovech
útlum proaktivní, poruchy vybavování
později naučeného ze dvou po sobě
následujících obsahů; viz interference
proaktivní
útlum reprodukční, viz útlum asociač-
ní; příp. nevybavení si nově naučeného
v časové tísni
útlum retroaktivní, poruchy vybavová-
ní dříve naučeného ze dvou po sobě
následujících obsahů; viz interference
retroaktivní
útok nebo útěk, viz mechanismy
obranné ega, situace životní náročné
utopie, termín T. Morea; vysněná, ne-
reálná, neuskutečnitelná představa
uvědomování, proces vnitřní přeměny
subjektivního v jiné subjektivní, někdy
i v objektivní
uvolnění, viz relaxace
úzkost, termín vnesl do psychologie S.
Freud (1894), když popsal úzkostnou
neurózu jako syndrom rozdílný od neu-
rastenie; ú. považoval za výsledek po-
tlačených těl. impulsů; věřil, že jde o li-
bidiózní představu, kt. byla shledána
za nebezpečnou, a proto potlačena
a bez možnosti vyjádření přeměněna
na úzkost; později (kolem r. 1936) roz-
šířil koncepci ú. na signál pro nebezpe-
čí, rozlišil objektivni úzkost - strach,

a neurotickou úzkost, kt. bud' přichá-

zela z vnějšího světa, či z vnitřního,
v podobě potlačených impulsů; nicmé-
ně od jeho první zmínky o úzkostné
neuróze trvalo téměř 40 let, než tento
termín v psychologii zdomácněl; H. S.
Sullivan (1953) popisuje ú. jako stav
napětí z nesouhlasu meziosobních
vztahů; podle J. Wolpea (1952) je ú.
autonomní odpověd' charakteristická
pro konkrétní organismus jedince při
působení škodlivého podnětu, přičemž
tato odpověá je velice rozdílná od je-
dince k jedinci, ale velmi konzistentní
u téhož jedince; ú. může být vyvolána
i ambivalentní podnětovou situací, v níž
jsou obsaženy dvě silné, ale neslučitel-
né činnostní tendence současně; ú. je
nepříjemný emoční stav provázený ob-
dobnými psych. i somatickými znaky
jako strach, s tím rozdílem, že příčina
úzkosti není známa; proto označována
jako "slrach z ničeho" ; má různou in-
tenzitu i délku trvání; hranice mezi stra-
chem a ú. vágní, nejasná v případech
"tušeného nebezpečí"; stav, kt. člověk
špatně snáší, protože nelze použít
obranné mechanismy typu "útok n.
útěk"; k rozpoušténí ú. slouží nejčastěji
anxiolytika, léky, alkohol, nikotin aj., n.
činnost zaměřená na úkol n. problém,
protože napětí či obava z nedosažení
cíle je výhodnější než bezpředmětná
ú.; rutinní práce, v níž je zdar jistý, je
výhodnější než složitá činnost s neji-
stým výsledkem; k rozlišení mezi stra-
chem a úzkostí se někdy používá ča-
sová dimenze, přičemž strach je pova-
žován za záležitost epizodickou, zatím-
co ú. za chronickou; projevy úzkosti
jsou velmi blízké projevům strachu,
patří k nim růst srdečního tepu, zvýšení
krevního tlaku, zrychlené dýchání, poti-
vost dlaní, rozšíření zorniček, sucho
v ústech, žaludeční nevolnost, průjem,
zvracení, časté močení, dále růst obec-
né dráždivosti, svalového napětí, zhor-
šená pohybová koordinace, snížená

228

psych. koncentrace, zrychlený tok aso-

ciací, snížené uchování vjemů, celkově
dochází ke snížení pracovního výkonu,
spol. fungování, nefunkčnímu sex. cho-
vání (impotence u mužů, frigidita
u žen); ú. v mírné intenzitě a jen ob-
časná není považována za projev pato-
logie; ve větší intenzitě a častějších pří-
padech viz neuróza úzkostná, hysterie
úzkostná
úzkostnost, viz anxiozita
úzkost separační, strach a úzkost po-
cit'ované malými dětmi při odloučení
od matky n. jiné pečující osoby, často
i při jejich vzdálení se do kina, na delší
návštěvu apod.; výsledkem častého
opakování takových situací mohou být
pocity nejistoty a trvalé zvýšení celko-
vé hladiny úzkosti; separační úzkost
mohou vyvolat i hovory rodičů o roz-
chodu či rozvodu; viz též deprese ana-
klitická
úzus, a) zvyklost, obyčej, např. v uží-
vání jazyka; b) přiměřené užívání látek
(alkohol, léky) n. činností (práce, sex)
v přiměřeném množství a vhodné situ-
aci; viz též abúzus, misúzus
úžina vědomí, termín W. Wundta; uvě-
domování si téch psych. obsahů, kt.
v daném okamžiku vstupují do vědomí

vada, vrozená n. jako následek cho-

robného procesu získaná odchylka od
normy; za vady duševní bývají označo-
vány oligofrenie a demence jako trvalé
psych. defekty
vaginismus, mimovolní bolestivé sta-
hy a křeče vaginálních svalů, kt. zne-
možňují soulož n. ji činí značně bolesti-
vou; považováno za projevy krajní frigi-
dity (viz)
vagotonie, převaha činnosti systému
parasympatického nad ortosympatic-
kým; projevuje se zpomalením tepu,
snížením krevního tlaku a spavostí

vagus, bloudivý, např. nerv (desátý

mozkový); též tulák, pijan
váhy, viz skóre vážené
valence, a) dle K. Lewina hodnota
urč. objektu pro potřeby daného jedin-
ce; b) zast. výraz pro validitu (viz),
např. testu, n. hodnotu povahové vlast-
nosti člověka
validita, ověření, zda test či jiná meto-
da zjišt'uje to, co zjišt'ovat má
validita ekologická, možnost přenosu
experimentálně získaných údajů do re-
álného každodenního života člověka
vandalismus, primitivní ničení kult.
hodnot, potěšení z ničení; nepatří sem
terorismus, šikany; v zásadě projev
skupinového protestu, provokace, upo-
zornění na sebe; spontánní reakce po
fotbalovém zápase i jako akt zvůle,
msty, rasové nesnášenlivosti
variabilita, proměnlivost, kolísavost;
četnost a velikost odchylek znaku od
průměru
variabilita intraindividuální, rozdíl-
nost, kolísání výkonu, reakcí téhož člo-
věka dle jeho aktuálního stavu (motiva-
ce, nálada, únava, denní doba aj.); viz
též intraindividuální
vasektomie, znemožnění plození pod-
vázáním chámovodů
vášeň, silný, dlouhodobý cit, kt. vý-
znamně ovlivňuje člověka a jeho myš-
lení i činnosti; je zdrojem energie, vytr-
valosti a vůle překonávat překážky
a dosáhnout cíle; třídění je nesnadné
pro velké množství v., béžně v. sběra-
telské, umělecké, čtenářské, cestova-
telské, vlastenecké aj.; etické hodnoce-
ní dáno cílem a prostředky, je kulturně
podmíněno
vazba dvojitá, termín G. Batesona
charakterizující situaci, kdy jedinec do-
stává rozporná sdělení od druhé oso-
by, většinou klíčové; kupř. rodič proje-
vuje chlad a odstup k přibližujícímu se
dítěti, když se dítě otočí k odchodu,
začne mu projevovat předstíranou lás-
ku; n. dítě trestá a současně utěšuje;

229

uvíznutí v dvojité vazbě vede k emoční

labilitě a ambivalenci, podle někt. auto-
rů až k autismu a schizofrenii
vazba zpětná (feedback), a) v kyber-
netice: návrat malé části energie z vý-
stupu nějakého systému s cílem po-
skytnout systému informace, pomocí
nichž Ize výstup ovládat n. řídit; nega-
tivni zpětná vazba je informace získa-
ná systémem, která zmírňuje n. tlumí
jakoukoli odchylku od normativních n.
cílových podmínek tohoto systému; ve-
de k homeostatickému ovládání; pozi-
tivni zpětná vazba je informace získa-
ná systémem, která násobí n. zesiluje
odchylku od normy a pokud není ome-
zena, vede k destrukci systému; negat.
zp. vazba způsobuje homeostázu, po-
zitivní heterostázu; b) v psychol. kon-
textu: negativní zpětná vazba je infor-
mace vyslaná zpět k osobě n. instituci
s cílem upozornit, že se systém odklání
od nějakého žádoucího cíle; pozitivní
zpětná vazba je informace upozorňují-
cí, že chování systému je na žádoucí
cestě; cílová úroveň či cíl je stanoven
buá zdrojem zpětné vazby, n. společně
zdrojem a adresátem; zpětnovazebné
okruhy jsou nedílnou součástí činnosti
CNS
vazomotorický, motorika ovlivňující
průsvit cév
vcítění (empatie), schopnost vžívat se
do pocitů a myšlení druhého
věc, nejčastěji předmět, ale i událost,
jev, situace, úsilí, jednota, protiklad,
dobro, zlo; cokoli má autor na mysli
věda, soubor metod a postupů urče-
ných ke zkoumání světa vč. nás sa-
mých, též výsledky, poznatky, obecné
principy, zákonitosti touto činností zís-
kané; dělena na dílčí discipliny dle růz-
ných kritérií: přírodní, humanitní, tech-
nické; základní, aplikované; obecné,
zvláštní aj.; viz též metoda vědecká
vědomí, zákl. termín empirické psy-
chol. definované jako věda o stavech
vědomí; zahrnuje subjektivní jevy, od

vnímání prostého podnětu až k složi-

tým poznávacím procesům, na nichž
se podílejí psychodynamické činitele,
jako je motivace, vliv předchozí zkuše-
nosti a momentální stav (únava, dro-
gy); dle W. Wundta jde o "všeobecné
spojení duš. zážitků"; C. H. Judd uvádí,
že "vědomí je to, co má každý z nás,
když vidí a slyší, když cítí libost n. bo-
lest, když si něco představuje či rozva-
žuje, n. když se rozhoduje k činu"; po-
zdější autoři nahrazují vědomí pojmem
zkušenost, zážitek, chování; v marxis-
tické psychol. vlastnost mozku jako
nejvyššího produktu organizované
hmoty na jejím nejvyšším vývoj. stupni,
přičemž hmota je prvotní, vědomí dru-
hotné; odraz objektivní skutečnosti,
společensky podmíněné
vědomí aproximativní, dle C. G.
Junga stav mezi jasným v. a nevědo-
mím
vědomí kolektivní, dle E. Durkheima
soubor představ, citů, tužeb aj., kt. jsou
dané spol. soužitím a nikoliv individuálně
vědomí obluzené, viz obluzenost
vědomí skupinové, souhrn psych. je-
vů, kt. jsou společné členům skupiny
a kt. se v průběhu existence skupiny
vyvinuly (vědomí "my"); navenek proje-
vované např. výrazy s posunutým či
pro nečleny skupiny nesrozumitelným
významem
vědomí zastřené, viz obnubilace
vědomost, učením osvojený poznatek,
tzn. zapamatované informace vč. po-
chopení vztahů mezi nimi (v podobě
pojmů, pravidel a zákonů, vzorců aj.);
základ rozumových operací, myšlení
vědy společenské, vědy o člověku
a lidské společnosti
vegan, naprostý vegetarián odmítající
veškeré proteiny živočišného původu
vegetariánství, výživa bud' odmítající
maso, ale připouštějící mléko, vejce,
mléčné výrobky, ryby, n. připouštějící
pouze produkty rostlinného původu (viz
vegan)

230

vegetativní, týkající se růstu, života;

viz nervstvo v.
věk, nevyhnutelná život. proměnná
(hm..., opět jsme o několik vteřin star-
ší...)
věk anatomický, stupeň anatom. vý-
voje odpovídající danému chronologic-
kému věku
věk fyziologický, stupeň rozvoje fyzi-
ol. funkcí odpovídající danému chrono-
logickému věku (síla stisku, rychlost rů-
stu aj.)
věk chronologický, věk počítaný od
narození jedince do jeho smrti
věk mentální, úroveň duš. schopností
odpovídající danému věku chronologic-
kému; zjišYuje se nejčastěji testy, výji-
mečně pozorováním, např. novorozen-
ců a kojenců aj. (viz též IQ, SQ)
věk produktivní, úředně od dosažení
dospělosti do důchodu; existují však
profese (umělecké, intelektuální, ex-
pertizní) a činnosti s plnou produktivi-
tou až do nejvyššího věku; viz stárnutí
věk senzitivní, málo užívaný termín
pro specifická období mimořádné vní-
mavosti jedince (např. psych. zranitel-
nost v pubertě, kojenecké období, za-
čátek vývoje řeči); základ úspěchu veš-
keré výchovy: přijít se správným uče-
ním ve správný čas
vektor, vyjádření kvantity a směru její-
ho působení (síly, rychlosti); v topolo-
gické psychol. K. Lewina znázornění sil
působících v život. prostředí jedince
využití též v psychofyzice, faktorové
analýze a škálování (viz jednotl. hesla)
věk zlatý, představa starších civilizací
(EgypYané, Řekové), že vývoj světa
začal věkem zlatým ("Aurea prima sa-
tas aetas...' - Ovidius) a postupně jde
k horšímu (věk stříbrný, železný, ...)
velkorodina, patriarchální, nejméně
třígenerační rodina; společný majetek
a bydlení
venerický, pohlavní (název od řecké
bohyně Venuše)
venerofobie, viz cypridofobie

ventilace, v psychoter. "vyvětrání",

uvolnění, vlastních problémů, emocí,
strachů apod.
Venus vulgivaga, zast. označení pro
prostituci ("veřejná Venuše")
verbální, slovní; opak neverbálního,
neslovního
verbalismus, a) nadměrné užívání
slov, mnohomluvnost; b) slovní vyučo-
vání bez názornosti a důrazu na důleži-
tost vztahů
verbigerace, termín K. L. Kahlbauma
pro stálé opakování téhož slova či sku-
piny slov bez ohledu na smysl a situa-
ci; psychózy, oligofrenie
verbomanie, viz logorrhea
verifikace, ověření správnosti, prav-
divosti hypotézy, zjištění hodnot na-
měřené veličiny; bud' logická, prová-
děná ceštou formální logiky, či empi-
rická, experimentem, pozorováním,
praxí
verifikace ekologická, termín označu-
jící, v jaké míře jsou zjištěné výsledky
(většinou lab., testové) přenosné do
běžného lidského života
vertigo, závraY
verzatilní, neklidný, nepokojný, roztě-
kaný
vhled, viz teorie učení vhledem
vigilance, viz bdělost
vigilita, viz bdělost
viktimologie, zkoumání obětí trest-
ných činů, jejich osobnosti, chování, kt.
příp. vyprovokovalo jednání pachatele;
viz též kruh bílý
víra, přesvědčení, postoj, zpravidla
emočně silně podmíněné, o existenci
a pravdivosti urč. jevu, kt. jednoznač-
nými a jasnými důkazy nelze potvrdit
ani vyvrátit; předmětem v. nejčastěji to,
co přesahuje možnosti lidského pozná-
ní; častá motivace lidské činnosti, sou-
část hodnotové orientace
virago, žena s mužskými znaky
virilismus, výskyt mužských druhot-
ných pohlavních znaků u ženy; viz též
maskulinizace

231

virilismus andrenální, viz syndrom

andrenogenitální
viscerální, útrobní
visceroanalyzátory, vnitřní analyzáto-
ry činnosti trávení, dýchání, krevního
oběhu, vylučování, sexu, bolesti, vyčer-
pání
visceroreceptory, viz interoreceptory
viscerotonie, viz typologie Sheldono-
va
vis major, viz higher power (moc vyš-
ší)
vis vitalis, viz vitalismus
vitalismus, víra v nadpřirozenou duš.
sílu, entelechii, kt. oživuje mrtvou hmo-
tu; Platón, Aristoteles, H. Driesch, neo-
vitalismus, E. Rádl
vitalita, životaschopnost, činorodost,
životní kapacita
vita sexualis, pohlavní život; důležitá
součást anamnézy
vivisekce, pitva zaživa, končící smrtí
zvířete
vizuální, zrakový
vizus, zraková ostrost, vztah mezi
vzdáleností oka a velikostí rozpoznatel-
ných symbolů
vjem, a) v asocianistické a pavlovov-
ské psychol. souhrn počitků (odraz
předmětů aj.) vstupující do CNS (viz)
prostřednictvím smysl. orgánů; b) šířeji
výsledek vnímání spojený s prožitkem
a uchovaný v paměti a zkušenostech
člověka
vlastnost, nejednotný pojem, většinou
relativně trvalý rys osobnosti, kt. ovliv-
ňuje chování, prožívání či myšlení; G.
W. Allport rozděluje v. na obecné, pla-
tící pro osoby v urč. kultuře, a na
zvláštn ; jimiž se liší jeden člověk od
druhého; R. Meili dělí v. na a) pudy,
motivy a zájmy určující způsob a směr
jednání (touha po moci, smysl pro po-
vinnost), b) dynamické vlastnosti urču-
jící průběh psych. procesů (síla, rych-
lost, vzrušivost), c) schopnosti a do-
vednosti určující výkon (inteligence,
smysl pro rytmus), d) morální vlast-

nosti odrážející systém hodnot (odpo-

vědnost, obětavost)
vlastnosti paměti, rychlost a přesnost
zapamatování, pohotovost a přesnost
vybavení, trvání zapamatovaného
vlastnosti pozornosti, distribuce, labi-
lita, iritabilita, kapacita, koncentrace,
oscilace, selektivita, stabilita, tenacita;
viz též pozornost
vlastnost psychická, relativně stálý
způsob reagování člověka v podob-
ných situacích k okolí i sobě samému;
rozvíjeny a měněny vnějšími vlivy, zku-
šeností a výchovou i aktuálními stavy
(nemoc, únava)
vliv sociální, dle D. Kreche vliv spo-
lečnosti na jedince prostředky donuco-
vacími (zákon, vyhláška, sankce), nor-
mativními (soc. kontrola, role, obyčeje)
n. spontánními (neformální kontakty);
v sociologii řada dalších dělení
vloha, vrozené fyziologicko-anatom.
zvláštnosti především nervové sousta-
vy; častěji však vrozené skupiny dispo-
zic či schopností umožňující dosáhnout
mimořádných a spec. znalostí či do-
vedností; v. se nejčastěji dělí na: a)
oblasti rozumových schopností, b) na
oblast, ve kt. se projevují vlastnosti
nervové soustavy, a c) oblast citového
života; G. W. Allport dělí v. také do 3
skupin: a) tzv. spouštěcí mechanismy,
reflexy, instinkty, b) rychlost, síla reak-
cí, vlastnosti nervové soustavy, c) uče-
ní učit se, vytvářet soustavy poznatků,
inteligence; viz též nadání
vloha eidetická, předpoklad živé a bo-
haté představivosti, především zrako-
vé; viz též eidetismus, typologie eide-
tická
VNČ, vyšší nervová činnost; obecně
zahrnuje procesy: myšlení, představi-
vost, tvořivost, nápaditost, řeč, ab-
strakce, úsudek, práce se znaky
a symboly aj.; není nalézáno izolované
místo, sídlo těchto procesů, kritickou
oblastí se jeví čelní mozkové laloky, při
jejich poškození dochází k poruchám

232

záměrné, plánovité činnosti, úkoly se

řeší náhle, impulsívně, snižují se zájmy
až k pasivitě; někt. odborníci však kla
dou důraz na mozek jako celek, poru-
chy myšlení, pozornosti a krátkodobé
paměti nastávají při jakémkoli poškoze-
ní mozku bez ohledu na místo poško-
zení
vnímání, pův. v asocianismu (viz) pro-
ces přijímání nejjednodušších izolova-
ných prvků, tzv. počitků; v současném
chápání odrážení reality prostřednic-
tvím smysl. orgánů; podílejí se též po-
stoje, emoce, zájmy, soustava hodnot,
očekávání, dosavadní zkušenosti (viz
teorie první informace) aj.; v tvarové
psychol. se předpokládá vnímání celků
a tvarů ve vzájemných vztazích jako
jednotného vjemového prožitku jedin-
ee; podstatou vždy aktivní zpracování
jedincem
vnímání bezděčné (neúmyslné), zá-
visí na vnějších okolnostech n. momen-
tálním zájmu
vnímání času, odhad rychlosti, s jakou
probíhá urč. sled jevů, událostí; není
vrozené, přesnost záležitostí učení
a zkušenosti; chyba v odhadu relativně
trvalá (viz rovnice osobní); ovlivňováno
též subjektivně okamžitou situací ("ne-
konečná" přednáška, "krátká" noc); ve
vzpomínkách se čas minulých zážitků
prodlužuje; prožívání času se zkracuje
s vyšší strukturovaností a rutinním ryt-
mem práce, dne; času je ve vysokém
věku podle někt. zkoumání připisována
nižší hodnota
vnímání dermooptické, údajná schop-
nost zrakově vnímat (číst) pokožkou
vnímání ikonické, viz pamět' ikonická
vnímání mimosmyslové (ESP), ozna-
čení pro telepatii, jasnovidectví a jiné
psychotronické jevy
vnímání pohybu, individuální, závisí
na zkušenosti, prostoru; rychlejší pohy-
by vnímány jako celky (důležité při ná-
cviku pracovních a sportovních doved-
ností)

vnímání prostoru, nejčastěji prostřed-

nictvím zraku, podle principů perspekti-
vy, objektu a pozadí, dále upřesňuje
možnost pohybu v prostoru; někdy
i akustická odezva prostoru
vnímání předmětné, velmi složité, po-
staveno nejen na rozmístění a vztazích
mezi předměty, ale také ovlivněno
vlastnostmi předmětů, proto důležité
dosavadní poznání a zkušengst
vnímání rytmu, vždy spojeno, vědomě
či nevědomě, s pohybovými reakcemi;
pro člověka zcela zásadní, počínaje vý-
vojem před narozením (srdeční ozvy
matky, později kolébání), všechny těl.
funkce probíhají rytmicky, též pracovní
úkony nemyslitelné bez rytmu (arytmic-
ké = nemotorné)
vnímání sociální, poplatné dosavadní
soc. zkušenosti jedince; v začátcích
soc. vnímání jedinec odráží ve vnímání
sebe sama obraz klíčových osobností
(otec, matka, učitel) a posléze i postoje
k širšímu soc. okolí; další soc. interak-
ce jedince jsou zal. na takto vzniklém
vzorci vnímání, fixují se a prohlubují;
opravy a korekce pouze záměrným
vzděláváním, psychoter. tréninkem či
mimořádným zážitkem; viz též sociali-
zace, osobnost
vnímání úmyslné, zal. na záměrné,
vědomé pozornosti
vnímavost, schopnost přijímat pro-
střednictvím smyslů informace, zpraco-
vávat je, citově prožívat, příp. na ně
přiměřeně reagovat; patologie při poru-
chách smysl. orgánů (např. vliv plaku-
ze, viz) či poruchách zpracování (vní-
mání paranoidní, viz paranoa)
vokalizace, metoda léčení breptavosti
voluntarismus, a) přesvědčení, že
zákl. složkou poznání je vůle, chténí,
na rozdíl od rozumu a emocí (sv.
Augustin, I. Kant, J. G. Fichte, W.
Wundt, L. Klíma); b) dobrovolná, ne-
placená práce na pomoc nemocným,
slabým, trpícím
vomitus, zvracení

233

voyeurismus (voajérství), sex. devia-

ce; způsob dosahování sex. uspokojení
sledováním jiných lidí v situacích svlé-
kání, nahoty, intimních styků, aniž by
o tom věděli; voyeury proto neuspoko-
jují striptýzy, peep-show ani pornogra-
fie
vštípivost, vnesení psych. obsahu do
paměti; první krok k zapamatování ná-
sledovaný uchováním, podle někt. teo-
retiků zpracováním, a zakódováním do
správných struktur; viz též zákon
Jacksonův a Ribotův
vtiskování, viz imprintování
vůdce, jedinec v dominantní pozici,
s autoritou či vlivem ve skupině
vůdce autoritářský (diktátorský),
vůdce s absolutní autoritou, svá roz-
hodnutí nekonzultuje s ostatními členy
skupiny; protikladem je vůdce demo-
kratický (viz)
vůdce byrokratický, jeho autorita vy-
chází z oficiální byrokratické pozice, již
zastává, bez ohledu na jeho schopnos-
ti a předpoklady
vůdce demokratický, jeho autorita vy-
věrá z konsensu se skupinou; jedná
v souladu s přesvědčením a přáním
členů skupiny, a to jak individuálně, tak
kolektivně
vůdce faktický (neformální), vede
skupinu, protože k tomu má předpokla-
dy, má důvěru a je uznáván za vůdce
většinou skupiny; jeho osobnost vtisku-
je skupině ráz
vůdce nominální, vůdce jen podle
jména, bez skutečné vůdcovské role,
většinou dosazen ve formálních skupi-
nách; skutečným, neformálním vůdcem
je někdo jiný
vůdce stínový ("šedá eminence"),
osoba ovlivňující formálního vůdce sku-
piny, bez vazby na přání či nesouhlas
členů skupiny; v pozadí touha po moci,
s vyhýbáním se odpovědnosti a riziku
vůdcovství, především potřeba domi-
nance, tzn. vést druhé lidi, rozhodovat
za ně a brát na sebe odpovědnost; zal.

bud' na nadání, vědomostech, doved-

nostech a dalších nutných psych., příp.
i těl. vlastnostech, n. na urč. míře cha-
rizmatu, či na kombinaci obojího; soc.
psychologové považují za důležité tyto
vlastnosti: vhled do potřeb členů skupi-
ny, organizační schopnosti, výkonnost,
účast na životě skupiny; E. Krech a R.
S. Crutchfield ve v. rozlišují funkce:
koncepční, plánovací, kontrolní, roz-
hodčí, smírčí, znaleckou, reprezentač-
ní, výkonnou
vůle, též chtění (W. Stern); nejednotně
vymezena, často jako záměrné, c ĺevě-
domé úsili směřujíci k dosaženi vědo-
mě vytčeného cile, vlastní jen člověku;
jindy navenek projevovaná aktivní slož-
ka jáství (viz); též samoregulace cho-
vání, psych. dispozice či "mohutnost";
dělení na teorii autogenetickou, kdy v.
je považována za specifickou psych.
vlastnost (A. Ach, H. Rohracher), ener-
gii získanou z pudů (W. McDougal)
a teorií heterogenetickou, kde v. je vy-
světlována jako záležitost organická
(H. MGnsterberg), záležitost očekávání
(T. Ziehen), myšlení (E. Meumann),
emocí (E. Bleuler, H. Ebbinghaus), ja-
ko zkušeností získaná dispozice (J.
Dewey), n. jako kombinace faktorů
vulvektomie, chirurgické odstranění
zevních rodidel; též z důvodů rituál-
ních, v Indonézii, Malajsii, na Středním
Východě; odhadem ještě dnes žije na
80 miliónů takto zmrzačených žen
vůně, smyslová kvalita; příjemný pach
vybavování, vyvolávání minulých vje-
mů, zážitků z paměti do vědomí; vyba-
vené není přesnou kopií původního vje-
mu n. zážitku, bývá pozměněno co do
objemu i kvality, vlivem zpracování, zo-
becněním (vynecháním méně podstat-
ných podrobností), n. opakovaným vní-
máním i vybavením jevů a zážitků té-
hož druhu, též vlivem změněných po-
stojů, citového stavu
vybavování elektivní (výběrové),
označení pro proces cílevědomého vy-
hledávání vjemu, zážitku či informace
v jeho postupných krocích od obecné-
ho, nepřesného, tušeného, ke stále
jasnější představě
vybavování neúmyslné, bez záměru
n. dokonce proti vlastní vůli; viz obsese
vybavování úmyslné, dochází k němu
mechanicky, najednou a přímočaře, n.
elektivní cestou, pomocí rozumových
operací, např. indukce (prohloubenina
v blátě - stopa - stopa oválná - stopa
slona - stopa slona indického - stopa
slona indického cvičícího - Jumbo, cir-
kus Humberto)
výběr kombinovaný, získaný spoje-
ním různých technik a metod výběru
výběr kvótní, podle stanovených po-
čtů
výběr losovaný, náhodný soubor poří-
zený technikou losu; u velkého počtu
respondentů bez technického míchací-
ho zařízení málo vhodné
výběr malý, takový, v němž nelze pou-
žít zákona velkých čísel; ve statistice
do 30 jednotek
výběr náhodný (prostý, pravděpo-
dobnostní), všechny výběrové jednot-
ky musí mít stejnou pravděpodobnost
výběru, např. tabulka náhodných čísel,
losování
výběr nenáhodný, takový, při němž
jsou kritéria výběru předem určena; na-
př. v. záměrný n. vlastní (samovýběr)
výběr opakovaný (panelový), opako-
vaný statistický v., soubor může být
stejný, nový n. rotační (viz)
výběr reprezentativní, proporcionálně
zmenšený model zákl. souboru; repre-
zentativní soubor může být tím menší,
čím menší je variabilita zkoum. znaku
výběr rotační, původní soubor se při
opakovaných šetřeních postupně na-
hrazuje novými jednotkami, takže po
čase vzniká soubor zcela nový
výběr skupinový, náhodný v., v němž
se z jednotek zákl. souboru vybírají ce-
lé klastry (viz)
výběr stratifikovaný, náhodný v. pro-

234

váděný podle předem daných znaků

a proporcí
vybuzení, viz excitace
výcvik, viz nácvik, trénink, dril
vyčerpání, fyziol. stav projevující se
snížením metabolických procesů, úna-
vou, malátností a sníženým reagová-
ním; v etologii se v. rozumí vymizení
instinktivní reakce jejím nepřetržitým
opakováním, nebývá provázeno svalo-
vou únavou; v psychol. nejčastěji kom-
binace v. fyzického, kognitivního
a emocionálního, projevuje se sníže-
nou citlivostí smyslů, zmenšením sva-
lové síly a zhoršením koordinace, sní-
ženou pozorností, zhoršenou vštípivos-
tí i výbavností apod.
vyhasínání, viz extinkce
výchova, záměrné, více či méně sys-
tematické rozvíjení citových a rozumo-
vých schopností člověka, utváření jeho
postojů, způsobů chování, v souladu
s cíli dané skupiny, kultury apod.
výchova senzorická, zdůraznění rozvo-
je především smysl. vnímání, nejčastěji
v raném věku a v dětství (tzv. alternativní
školy, školy waldorfské, činné aj.)
vychovatelnost, viz oligofrenie; mož-
ná ještě u IQ v rozmezí 50-60, níže se
mluví pouze o nácviku, např. hygienic-
kém
výkon, výsledek činnosti; v psychol.
nejčastěji využíván ke stanovení IQ (viz
kvocient inteligenční) či sledování vý-
sledků učení, cviku, příp. ke zjišt'ování
vlastností osobnosti
výkon chybný, v psychoanal. přeřek-
nutí, přepsání, zapomenutí jména jsou
považovány za chybné výkony, kt. mají
hlubší, skrytý význam; odkrytím je mož-
né se dobrat nevědomých motivů
a mechanismů působících v osobnosti
výkonnost, schopnost jedince vykoná-
vat urč. pohybovou, intelektuální či
kombinovanou činnost (učení, sport,
práce), hodnocenou jejím množstvím
(rychlost v čase), přesností (množství
chyb) a mírou únavy

235

vyladění, stav organismu, připravenost

k jednání; závisí na míře potřeby, moti-
vace, vč. fyziol. stavu
výraz, a) synon. pro slovo či pojem, b)
projev, z něhož Ize vysuzovat psych.
vlastnosti n. procesy či stav organismu;
dělí se na v. relativně statické (habitu-
ální): postava, obličej, chůze, pohyby
a na dynamické: gesta, mimika, pohy-
by provázející činnost; dále na bez-
prostřeni: fyziognomie, řeč, gesta, po-
hyby, a zprostředkované: písmo, kres-
by, umělecké a jiné výtvory; psychol.
významem výrazu ze zabývali již Ch.
Darwin, W. Wundt, ale i C. G. Jung, O.
Kůlpe aj.
vyrovnanost procesů nervových,
v klasickém podmúiováni situace,
v níž síla vzruchu odpovídá síle útlumu;
viz typologie temperamentová
výslovnost, viz artikulace
výška zvuku, je určena počtem kmitů
za sekundu, čím více kmitů, tím vyšší
tón; zesílením se tón vysoký zdánlivě
zvyšuje a tón nízký se zesílením zdánli-
vě snižuje; viz též klam smyslový
vytěsnění (vytlačení), neuvědomova-
né odsunutí nepřijatelných, traumatizu-
jících zážitků do nevědomí, čímž do-
chází k odstranění úzkosti a pudového
napětí; vytěsněný zážitek však v nevě-
domí dále působí jako skrytý motiv
a projevuje se chybnými výkony a neu-
rotickými příznaky; viz též potlačení
vyučování, proces získávání vědo-
mostí, dovedností a postojů, na němž
se spolupodílejí učitel, žák, učivo a pro-
středí (školní třída a její vybavení i vzta-
hy mezi žáky navzájem a s učitelem)
vývoj psychický, jeden ze dvou pro-
cesů, jimiž se utváří osobnost, závisí
na zrání tělesném i psychickém; obdo-
bi: optimálních funkcí, postupného
úbytku, stárnutí, smrt; tento proces je
v neustálé interakci s učením, zvnitřku
i zvnějšku motivovaným prováděním
činností; vývoj a učeni se vzájemně
ovlivňují v pozitivním i negativním

smyslu, přičemž úlohou výchovy je

hledat optimální soulad: pravé učení
v pravý čas
vývoj vnímání, rozlišovat mezi počit-
kem a vjemem začal T. Reid, T. Brown
dodává pochopení vztahů (pozoruje-
me-li dva předměty současně, vnímá-
me jejich podobnosti i rozdíly), později
W. Wundt soudí, že vjem je víc než jen
souhrn počitků a Ch. von Ehrenfels při-
chází s tvarem jako kvalitou; obecně
jde o složitý psych. proces, pomocí kte-
rého si uvědomujeme vnější svět pro-
střednictvím jeho působení na naše
smysl. orgány; ve vnímání se odráží
vývoj. stupeň člověka jako druhu i jako
jedince; novorozenec je nejblíže pri-
márnímu "čití", nemá osobní ani sociál-
ní zkušenost
výzkum empirický, zal. na zkušenosti;
na rozdíl od experimentu jej nelze opa-
kovat, resp. dodržet tytéž výzk. pod-
mínky; častý ve spol. vědách
výzkum vědecký, dle F. N. Kerlingera
systematické a kritické zkoumání hypo-
tetických tvrzení o předpokládaných
vztazích mezi jevy; jeho výsledkem je
vytváření teorií, kt. umožňují jevy vy-
světlovat a předvídat
význam, vztah mezi slovem (symbo-
lem, znakem) a předmětem, kt. ozna-
čuje; je výsledkem myšlení, definování
(i dohodnuté konvence)
význam denotativní, označení kon-
krétní skutečnosti; definování objektu,
jevu, kt. je významem, slovem označo-
ván
význam konotativní, emocionální
vztah se slovem spojený, vnitřní zkuše-
nost
vzdělání, nejčastěji souhrn vědomostí,
dovedností a postojů osvojených jedin-
cem v průběhu života; formálně ozna-
čení stupně dosaženého vzdělání, příp.
povolání, profese
vzdělávání, učením zprostředkované
přejímání dosavadních zkušeností lid-
stva, chování a hodnotových systémů

236

vzdělavatelnost, schopnost získat žá-

doucí míru vědomostí, dovedností a po-
stojů; předpokladem je inteligence
a schopnost učit se, kt. může být v ra-
ném dětství poškozena podvýživou
a nedostatkem vnějších podnětů; v.
omezena u debility a imbecility, ne-
vzdělavatelnost u idiocie
vzdělavatelnost dospělých, závisí na
vnitřních podminkách: motivace, umě-
ní učit se, zdravotní stav, dosavadní
úroveň vědomostí aj., a na podminkách
vnějšich: přístup ke vzdělání (školné,
kursovné, vzdálenost, doprava, pra-
covní zatížení, rodina, služby), tlak eko-
nomický (trh práce), společenský (nor-
my, tradice, kultura); viz též učení do-
spělých
vzdor, druh konfliktu jedince s druhými
jako reakce na situaci, v níž došlo ke
snižování jeho sebevědomí
vzdorovitost, odpor vůči omezujícím
výchovným zásahům běžná v období
okolo 3 let věku a v pubertě; může mít
podobu negativismu n. agresivity
vzorce chování, projevy živočichů
a člověka, instinktivní, zděděné či pře-
vzaté učením; přebírání celého situač-
ního chování, konfigurace, místo jedno-
tl. složek; přebírání modelových sché-
mat chování
vzorek, část výzk. souboru, např. pro
pilotáž (viz) či porovnání dvou skupin
souboru, experimentální a kontrolní;
obecně skupina osob vybraná dle sta-
noveného klíče
vzruch, stav části nervového systému,
kt. vyvolává urč. činnost organismu,
např. pohyb, dýchání, srdeční činnost
aj.
vztah, působení mezi dvěma n. více je-
vy, objekty či osobami; v psychol. v.
mezilidský primárni znamená déledo-
bější v. spojený s emocionální vazbou
a urč. odpovědností; v. mezilidský se-
kundárni je krátkodobější, povrchnější,
bez větších závazků, málo častý
vztahovačnost, narcistický duš. po-
chod, kterým si jedinec přivlastňuje po-
zornost jeho osobě nepříslušející: ná-
hodné poznámky, pohledy, obecná tvr-
zení; projevuje se u neuróz, skoptofo-
bie, u paranoidních psychopatií a para-
noi (viz); jde o návrat do období raného
dětství, kdy dítě bývá středem pozor-
nosti; viz též regrese
vztahy mezilidské, viz human relati-
ons
vztek, viz furor

WAIS (Wechsler Adult Inteligence

Scale), Wechslerova inteligenční škála
pro dospělé, test inteligence (viz)
warming-up, viz rozehřátí
wertherovština, vášnivé romantické
bolestínství z nepochopení a nešt'astné
lásky; dle Goethova románu Utrpení
mladého Werthera, v němž hrdina kon-
čí sebevraždou (podobně Bědná Líza);
viz též biblioterapie
WHO (World Health Organisation),
Svěfová zdravotnická organizace; insti-
tuce OSN zal. 1948, se sídlem v Že-
nevě
wishful thinking, "přání otcem myš-
lenky"; myšlení vyplývající spíše z přání
člověka než ze skutečnosti
workaholik, člověk závislý na práci ja-
ko jiní na alkoholu, člověk, který nahra-
dil svůj osobní život prací; cítí se na vr-
cholu prostřednictvím své práce; prací
si zvyšuje hladinu adrenalinu, má pocit,
že jeho možnosti neznají hranic; viz též
YUPPIES

xanto-, žlutý
xantocyanopsie, barvoslepost na žlu-
tou barvu
xantopsie, žluté vidění; při žloutence
xeno-, cizí, neznámý

237

W,X,Y,Z

xenofílie, přehnaná, často neurotická

záliba ve všem cizím
xenofobie, chorobný strach z cizinců,
z neznámých lidí, míst
xenoglosie, v psychotronice rozprá-
vění média při tranzu v jemu cizí, ne-
známé řeči; viz též glossolálie
xenoglosofílíe, sklon užívat neobvy-
klá, zvláště cizí slova; viz též malapro-
pismus
xenoglosofobie, chorobný strach
z neznámých jazyků, též z učení se ci-
zím jazykům
xenomanie, a) chorobná touha po ci-
zích jídlech, b) záliba těhotných žen
v slaných a kyselých jídlech, c) záliba
v cizích krajích, cestování
xenorexie, patol. soustavné polykání
cizích předmětů, kt. nejsou součástí
potravy
xero-, suchý
xerofobie, chorobný strach z doteku
suchých povrchů, předmětů

yastilismus, závislost na efedrinu ob-

saženém v protiastmatickém léku s ná-
zvem Yastil
YUPPIES (Young Urban/Upwardly
Mobile Professionals), hanlivé ozna-
čení pro mladé městské odborníky usi-
lující jen o kariéru; častý syndrom chro-
nické únavy, non-stop úprava psychiky
v denním rytmu stimulancia - barbiturá-
ty
zábrana psychická, viz bariéra psy-
chická
záchvat (paroxysmus), náhlý, pře-
chodný stav křeči, bolesti; z. epileptic-
ký, hysterický, astmatický, migrenální
záchvat hysterický, částečná ztráta
vědomí na několik minut až několik ho-

din, provázená pádem, hysterickým

mostem, křečemi, někdy naznačujícími
urč. zážitek; ztráta paměti na období
záchvatu
záchvat psychomotorický, typ epilep-
tického záchvatu bez úplné ztáty vědo-
mí projevující se nápadnou mimovolní
činností, lezením, svlékáním se, bezcíl-
ným blouděním, někdy i agresivitou;
v trvání několika minut až hodin
zájem, schopnost trvalejšího zaměření,
soustředění na urč. činnost, s výraz-
ným emočním doprovodem; stimuluje
myšlení, pamět', vůli aj. psych. proce-
sy; lidé se svými zájmy výrazně liší,
a to nejen jejich zaměřením, ale i trva-
lostí, hloubkou, šířkou, intenzitou
a hodnotou; vypovídají mnohé o osob-
nosti a život. dráze člověka
zákal vědomí, viz obnubilace
zákon, vyjadřuje obecné, podstatné
a bezpodmínečné vztahy mezi objekty
a jevy, s jejich pomocí je Ize vysvětlo-
vat a předvídat; jsou vyjádřeny formou
poznatků, pouček a tvrzení
zákon analogie, viz zákon efektu
zákon biogenetický (teorie rekapitu-
lační), E. Haeckel 1866; názor, že vý-
voj jedince od oplození (ontogeneze) je
zkráceným opakováním vývoje lidstva
(fylogeneze), čili rekapitulace, opako-
vání hlavních etap vývoje druhu; na
přelomu stol. rozšířen např. S. G.
Hallem aj.
zákon Bougnerův-Weberův, přírůstek
podnětu potřebný k tomu, aby podněty
byly vnímány jako dva různé počitky;
tento tzv. rozdilový práh je pro každý
smysl. orgán jiný, platí ovšem jen pro
podněty střední intenzity
zákon efektu (z. o spojení mezi situ-
ací a reakcí), prvně definován E. L.
Thorndikem r. 1911: reakce, kt. vedla
k uspokojení, se ve stejné situaci vy-
skytne daleko pravděpodobněji než ta,
kt. vedla k nelibosti; nově r. 1932: jed-
nání, kt. se živočich snaží přivodit
a udržet, je fixováno

238

zákon Fechnerův, velikost podnětu je

úměrná logaritmu intenzity působícího
podnětu; platí však jen obecně a jen
pro střední hodnoty; velikost počitku
roste pomaleji než síla podnětu
zákon Helmholtzův (rezonanční),
každé vlákno n. skupina sousedních
vláken ušní membrány jsou naladěny
na urč. vlnovou frekvenci
zákon Hornerův, červeno-zelená bar-
voslepost se dědí po mužské linii
zákon Jacksonův, úpadek funkcí
u člověka postupuje opačným směrem
než postupoval jeho vývoj: čím starší n.
nemocnější je jedinec, tím spíše zapo-
míná běžné věci, ale vzpomíná si na
to, co se odehrálo před delší dobou,
např. v jeho mládí
zákon psychofyzický, viz z. Weberův-
Fechnerův
zákon psychologický zlatý, první zá-
žitek urč. druhu vyvolává nejsilnější ci-
tový doprovod i vzpomínku (první vy-
svědčení, taneční, schůzka, polibek,
byt); opakováním ztrácí na významu až
k všednosti (na králičí louce nuda k ne-
přežití)
zákon Ribotův, pamětní obsahy se
ztrácejí v opačném pořadí, než byly
osvojeny
zákon síly, čím silnější podnět, tím sil-
nější odpověd'; platí pro střední hodno-
ty mezi horním a dolním počitkovým
prahem
zákon suchý, viz prohibice
zákon VNČ (z. vyšší nervové činnos-
ti), dle L. S. Vygotského každá vyšší
psych. funkce se nejdříve objeví jako
činnost interpsychická, sociální, a tepr-
ve potom jako vnitřní způsob myšlení,
představování, jako funkce intrapsy-
chická
zákon vzájemné indukce, v klasickém
podmiriování vzruch vyvolává v okolní
kůře mozkové útlum (indukce zápor-
ná), a naopak útlum ve svém okolí vy-
volává vzruch (indukce kladná)
zákon Weberův-Fechnerův (z. psy-
chofyzický), intenzita počitku stoupá
jako logaritmus podnětu; vzrůstají-li
podněty řadou geometrickou, vzrůstají
počitky řadou aritmetickou
zákony asociační, dle Aristotela se
představy spojují podle podobnosti,
kontrastu, prostorových n. časových
vztahů; T. Brown přidal dalších 9
aspektů, z nichž prvních 5 je zal. na tr-
vání, živosti, četnosti, čerstvosti a izo-
lovanosti vjemu a další 4 na osobnosti
vnímajícího: konstituce, nálady, těl.
stav, život. zvyklosti; ústřední pojem
psychologie asociační (viz)
zákony Jostovy, a) existují-li ve vědo-
mí jedince dvě asociace stejné síly, kt.
však vznikly v různém věku člověka,
pak se starší déle a lépe uchová než
novější; b) rovněž opakování znamená
větší posílení starší asociace než mlad-
ší (kostelní zvony z dětství, nikoli zvony
ze zájezdu do Paříže)
zákony myšlení, a) zákon totožnosti
(identity): každý výraz (pojmenování,
výrok) Ize používat jen v jednom a tém-
že smyslu; b) zákon sporu (konlradik-
ce): ze dvou soudů, z nichž navzájem
jeden tvrdí, co druhý popírá, může být
pravdivý pouze jeden (Aristoteles); c)
zákon vyloučení třetiho: ze dvou proti-
kladných soudů nemohou být oba ne-
pravdivé; d) zákon dostatečného důvo-
du: výrok je pravdivý tehdy, můžeme-li
poskytnout dostatečné zdůvodnění ta-
kového výroku, empiricky n. jiným
pravdivým tvrzením (G. W. Leibniz)
zákony pamětní, viz z. Jostovy
zákony tvarové, dle H. Helsona v tvaro-
vé psychol. pro oblast vnímání více než
100 zákonů, např.: zákon uzavřenosti:
"neuzavřené tvary" v mysli doplňujeme
na uzavřené; zákon symetrie: nesou-
měrné tvary máme tendenci vnímat jako
souměrné; zákon blízkosti: roztroušené
prvky seskupujeme do urč. tvarů
záliba, vyhraněný, dlouhodobý, činoro-
dý zájem přinášející radost a uspokoje-
ní, kt. se zvyšují s úspěchy

239

zámek, překřížené ruce na hrudi; v ne-

verbálním chování může znamenat
uzavřenost vůči názorům, působení
mluvčího či skupiny
zaměřenost, nevědomý, subjektivně
přímo nepocit'ovaný způsob vnímání
vzniklý na základě předcházejících
zkušeností jedince
zanedbanost výchovná, nedostatek
kvalitní výchovné péče, v jejímž dů-
sledku dochází k rozdílu mezi možnost-
mi jedince a skutečnou úrovní jeho
mentálního a soc. rozvoje; včasným
přemístěním do jiného prostředí Ize
u dítěte schodek vyrovnat, opožděným
zásahem je možno jej vyrovnat částeč-
ně; nejčastěji v prostředí konfliktní rodi-
ny, alkoholismu či kriminality rodičů
zánět mozku, viz meningitida
zánět nervů, viz neuritida
zápach, nepříjemný pach; z. spáleniny
předcházívá epileptickému záchvatu
zapamatování, proces, při kt. se v ner-
vové soustavě uchovávají změny, sto-
py vjemů či nervová spojení; jsou zá-
kladem znovuvyvolání daného psych.
zážitku
zapamatování bezděčné, neúmyslné,
výběrové, nezaměřované, bez předem
vytčeného cíle
zapamatování logické, zal. na zpra-
covaných a utříděných informacích
spojených dle smyslu, vztahů vytvářejí-
cích soustavy
zapamatování mechanické, zal. na
opakováním vzniklých dočasných spo-
jích; většinou se týká vnějších stránek
jevů a objektů
zapamatování úmyslné (záměrné,
volní), zal. na rozumové činnosti, sta-
noveném cíli, k němuž je zaměřené,
většinou součást širší vzdělávací aktivi-
ty
zapomínání, proces, během něhož se
ztrácí zřetelnost, přesnost a spolehli-
vost zapamatovaného; ovlivněno obsa-
hem, důležitostí, rozsahem materiálu,
časovým odstupem, trénovaností pa-

měti, způsobem učení; nejdéle se

uchovávají obecné představy, nejrych-
leji se zapomínají podrobnosti; viz též
křivky zapomínání
záraz, porucha myšlení, náhlé přeruše-
ní vnitřní řeči, zejména u psychóz
zásada, princip, zákon, zákl. myšlen-
ka, postup
zásada čtyř T, teplo, ticho, tekutiny, ti-
šící prostředky, tj. zásady první pomoci
při stavech vyčerpanosti, šoku, omrz-
nutí, většiny těles. zranění
zátěž psyehická, viz stres
závislost drogová, viz toxikomanie
závislosti zřetězené, za takovou z. je
považována neodbytná, nutkavá potře-
ba člena rodiny pečovat o alkoholika;
někt. ženy se dokonce cítí paradoxně
št'astnější, když manžel začne pít více,
mohou ho lépe ovládat; společným ry-
sem lidi zužovaných úzkosti, napětím
a nejistotou je to, že se u nich projevu-
je nadměrná sexualita nebo emociona-
lita, nadměrná produkce slov nebo na-
dměrná fyzická aktivita; jde o jednu
z cest, jak se vyhnout depresi, strachu,
nízkému sebehodnocení a trýznivým
pocitům; drogové závislosti, přemíra
sexu a přejídání jsou většinou snahou
"léčit" napjatou, nevyrovnanou psychi-
ku; stále častěji se zjišt'uje, že většina
drogově či lékově závislých má problé-
my s nadměrným kouřením, pitím kávy,
spotřebou cukru, přejídáním se; to vše
jsou prostředky, jimiž se dočasně zís-
kává falešná rovnováha; zbavit se dro-
gové závislosti a navíc ostatních stimu-
lancií, žít na přiměřené dietě a jejím mi-
nimálním množství je nesnadný úkol;
většina drogově závislých je řetězově
n. zkřiženě závislá nejen v pojetí vzá-
jemné závislosti dvou partnerů - jde
o závislost na potřebě nutkavě se cho-
vat nebo být kladně přijímán a oceňo-
ván druhými, zajistit si pocit bezpečí,
vlastní hodnoty a identity; vědomi vlast-
ni ceny je základem duš. zdraví a pří-
mým důsledkem rodičovské lásky; ten-

240

to pocit vzniká v dětství (viz též děti na-

dané) a je těžké ho získat až v dospě-
losti; pokud od rodičů vědomí vlastní
hodnoty člověk získá, je téměř nemož-
né ho zničit, aY se děje cokoliv; člověk,
kt. nemá pocit vlastní hodnoty, vyrov-
nává tento nedostatek závislostí na
vnějších hodnotách, jako je práce, pe-
níze, postavení, majetek, manžel/ka,
děti
závist, obecně zvláštní druh úzkosti
zal. na nevraživých úvahách o oso-
bách, kt. "přálo štěstí" (McDougall); viz
též žárlivost
závist penisu, často kritizovaný názor
S. Freuda, že žena se trápí potlače-
ným přáním vlastnit penis; přeneseně
závistivý, soutěživý vztah mladých
chlapců vůči dospělým mužům
zážitek, každý duš. jev, kt. jedinec pro-
žívá (vnímání, myšlení, představivost);
vždy vnitřní, subjektivní, citově prová-
zaný; zdroj osobní zkušenosti, hromadí
se celý život a skládá jedinečné duš.
bohatství každého člověka
zdání, správná či nesprávná představa
o skutečnosti, zachycující pouze vnější
vlastnosti, nepronikající k podstatě jevů
zívání, prodloužený vdech s otevřený-
mi ústy; při únavě, ospalosti, emocio-
nální infekce ve skupině (dlouhý projev)
zkouška, kontrola znalostí, dosažené-
ho výkonu; výsledek zkreslován nedo-
statečnou hygienou zkoušky (V.
Příhoda), subjektivitou zkoušejícího, ci-
zím prostředím, atmosférou, nadměr-
nou trémou (O. Kondáš), přílišnou sna-
hou uspět; viz též aktivizace
zkratkopis slepecký, zjednodušená
forma slepeckého bodového písma
(zakl. dr. Armitage 1871); umožňuje
rychlejší čtení a lacinější tisk; viz též
písmo slepecké
zkušenost (empirie), hlavní a prvotní
zdroj poznatků člověka o světě, vznika-
jící během jeho praktické činnosti
zkušenost korektivní, v psychoter.
snaha poskytnout novou, pozitivní zku-
šenost, a tím odstranit patol. ulpívání
na nepřizpůsobivých formách chování
v mezilidských vztazích (F. Alexander,
W. Wolf)
zločinnost, viz kriminalita
zlost, záporná emocionální reakce; Ize
ji pojímat na škále: hněv (převážně ra-
cionální), zlost (více impulsívní, emoci-
onální), vztek (afektivně pomstychtivý),
zuřivost (destruktivní běsnění)
zlozvyk, hovor. výraz pro záporný ná-
vyk (viz)
zmaření, český výraz pro nenasycení
potřeby, kdy překážka pro svoji veli-
kost, sílu n. trvání je nezdolatelná a při-
náší pocit zklamání; viz též frustrace
zmatenost (konfúznost), obluzené
vědomí s porušeným vnímáním, myšle-
ním, labilitou emocí a porušeným kon-
taktem s realitou; při horečkách, deliriu,
psychózách
znak, kvantitativně (smutek, radost) n.
kvalitativně (čas, rozměr) proměnná
vlastnost předmětů pozorování; dělí se
na jazykové a nejazykové, viz sémiolo-
gie, sémiotika; z hlediska zobecňování
dělení na z. nepodstatné (barva očí,
vlasů, délka kroku z. nepodstatné pro
vlastnosti osobnosti) a z. podstatné
(otevřenost, uzavřenost, úzkostnost);
viz též symbol
znalost, systém poznatků; někdy děle-
ny na z. praktieké, (zkušenostní) a teo-
retické (principy, zákony)
znásilnění, trestný čin; soulož vynuce-
ná násilím n. hrozbou násilí; zpravidla
provázeno duš. traumatem (viz)
zneužití, viz misúzus
zneužití pohlavní, trestný čin; soulož
s osobou mladší 15 let
znovupoznání, různě rychlé a různě
přesné rozpoznání objektů a jevů při
opětovném vnímání ("stejný hrníček mě-
la babička"); proces jednodušší, vývojo-
vě mladší než vybavování; u dítěte se
objevuje v 1. měsících života, vybavová-
ní nepřítomných objektů až v 2. pol. 1.
roku; s věkem je prakticky beze ztrát

241

zobecnění, výsledek zobecňování

(viz), např. pojem
zobecňování (generalizace), rozumo-
vá operace; myšlenkové vydělení toho,
co je objektům a jevům společné a pla-
tí pro všechny prvky téhož druhu, rodu,
téže třídy (pilnost, volní vlastnost, cha-
rakter, osobnost, člověk); prapodstata
myšlení, zákl. znak inteligence
zodpovědnost, viz odpovědnost
zóna erotogenní, ty oblasti lidského
těla, jejichž dráždění vyvolává sex.
vzrušení; genitálie a okolní partie, ňad-
ra, individuálně ušní lalůčky, loketní
a kolenní jamky aj.
zóna primární, v psychoanal. oblast,
kt. přináší v každém z jednotl. vývoj.
stadií největší libidiózní uspokojení
zóna vitální, intenzita činitelů prostředí
umožňujících život druhu
zooantropie, přeměna člověka na zví-
ře; pohádky, mýty, folklór (princ - žabák)
zooerastie, viz sodomie
zoofílie, láska ke zvířatům, kt. může
přerůst v sex. aberaci; viz sodomie
zoofobie, chorobný strach ze zvířat
zoolatrie, viz animalismus
zoomagnetismus, viz mesmerismus
zoomanie, přehnaná, nadměrná láská
ke zvířatům, často důsledek osamělosti
zoomorfismus, připisování zvířecích
vlastností osobám, bohům, jiným ob-
jektům; pravěké mýty, pověry (zvířecí
masky, přílby se zvířecími rohy)
zoopsychologie, zkoumá chování zví-
řat, jejich reakce, vlastnosti, inteligenci
(E. L. Thorndike 1898); snad nejrozvi-
nutější v rámci zoopsychol. oblast uče-
ni vypracovaná behavioristy a I. P.
Pavlovem
zoosadismus, termín někdy užívaný
pro býčí zápasy, souboje psů s krysa-
mi, kohoutí zápasy aj.
zoufalství, záporný citový stav; bezna-
děj, ztráta vůle a rozumného uvažová-
ní; patol. možnost krajního řešení
zpevňování, viz posilování
zralost psychická, úroveň duš. funkcí

běžně dosahovaná kolem 20 let věku,

char. rozvinutým rozumovým vývojem,
vyhraněnými zájmy a názory, sebevědo-
mím, sebejistotou a sebeúctou, citovou
stabilitou a samostatností v rozhodování,
připraveností přebírat odpovědnost
zralost sociální, spol. normami vyža-
dovaná míra socializace projevující se
postoji vůči soc. prostředí
zralost školní, způsobilost dítěte ab-
solvovat školní vyučování; předpokládá
urč. rozvoj jazyka a myšlenkových ope-
rací, schopnost aktivní pozornosti, sou-
středění; předčasné zařazení do vyu-
čování může mít za následek ztrátu se-
bedůvěry, neurotizaci, regresi
zrání, vývoj. procesy vedoucí k struktu-
rálnímu (morfologickému) a výkonnost-
nímu vrcholu; k normálnímu vývoji je
zapotřebí i vnějších podnětů (vstupů);
hranice tohoto procesu jsou dány dě-
dičností; podíl těchto složek trvalým
předmětem odborných úvah i výzku-
mů, vč. problému, jak naplňovat zása-
du "správné učení ve správný čas"
zrychlení (akcelerace) vývoje, týká
se vývoje tělesného i psychického; do-
chází k němu vlivem zlepšujících se
podmínek života (proteiny, prodlužující
se školní docházka, rozšiřující se infor-
mační sítě, počítače)
ztráta paměti, viz amnézie
ztuhlost vosková, viz hypertonie
zuřivost, viz furor, raptus
zvědavost, sklon věnovat pozornost
novým podnětům, jevům; základem
orientační reflex, rozvíjený vzdělává-
ním, zájmy, vznikem zvídavosti, potře-
by znát (A. Maslow)
zvídavost, základem je orientačně pát-
rací reflex; je dominantním vývoj. zna-
kem v dětství, významný motiv činnos-
ti, v průběhu života může přerůstat
v touhu po poznání a lásku k vědění
zvláštnosti věkové, změny těl.
i psych., kt. se vztahují k urč. období
vývoje člověka; k nejvýraznějším a nej-
rychlejším dochází v raných letech ži-
vota a ve vysokém věku; zkoumány ve
vztahu k jednotl. procesům (myšlení,
vnímání) či schopnostem (učení) n. sta-
vům (afektivita) apod.
zvracení, viz vomitus
zvrácenost polymorfní, chorobná ná-
klonnost k provádění několika sex.
aberací (viz)
zvyk, viz návyk

žargon (argot, hantýrka), záměrně od-

lišný slovník i způsob mluvy urč. profese
n. skupiny lidí od běžného hovor. jazyka
žárlivost, záporný emoční stav; forma
úzkosti vznikající z pocitu nejistoty,
strachu ze ztráty milované osoby; viz
žárlivost partnerská
žárlivost dětská (sourozenecká),
běžná u všech dětí; neustálý boj o pří-
zeň rodičů (doloženo již mytologiemi
a pohádkami); výjimkou jsou jednova-
ječná dvojčata
žárlivost partnerská, u sex. partnerů
hetero- i homosexuálních; úzkost vy-
plývající z nedostatečného pocitu jisto-
ty týkající se citů milované osoby; ž. je
zaměřena vůči 3. osobě n. osobám, kt.
jsou vnímány jako ohrožující, na rozdíl
od závisti (viz), kde nejde o lásku, ale
pouze touhu získat věc, rys apod.
vlastněný rivalem
žena falická, v psychoanal. žena
s mužskými rysy; obraz matky v před-
falickém období dětského vývoje; též
v mýtech; její obraz dominuje u maso-
chisticky zaměřených mužů
žlázy endokrinní, žlázy s vnitřní sekre-
cí; vyměšují látky (hormony) přímo do
krve n. mízy (nadledvinky, hypofýza,
slinivka, žlázy pohlavní)
žravost, viz bulímie
žvatlání, předstupeň řeči přerůstající
ve sluchové a výslovnostní vrůstání do
mateřštiny,

SEZNAM VÝZNAMNÝCH SVĚTOVÝCH,

ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH PSYCHOLOGŮ

[Seznam českých a slovenských psychologů a psychologicky zaměřených

psychiatrů vznikl na základě jejich knižní produkce a publikační činnosti ča-
sopisecké, převážně v posledních pětadvaceti ročnících Československé
psychologie a Československé psychiatrie.).

ABRAHAM, Karl (1877-1925), amer.

psychiatr něm. pův.; zakl. berlín. psy-
choanal. společnosti; sny, melancholie
ABRAMOVSKI, Edward (1868-1918),
pol. psycholog, sociolog, zakl. psychol.
ústavu ve Varšavě
ADLER, Alfred (1870-1937), rak. psy-
chiatr, zakl. individuální psychologie;
komplex méněcennosti; závěr života
v USA
ADLEROVÁ, Alexandra (1901), dcera
A. Adlera, amer. psychiatrička; řed.
Adlerovy kliniky v N.Y.
ADORNO, Theodor Wiesen Grund
(1903-69), něm. filosof a sociolog; od-
cizení; frankfurt. škola
ACH, Narziss Kasper (1871-1946),
něm. psycholog, spoluprac. O. Kiilpe-
ho; introspekce, myšlení, zákon Achův-
Duckerův
AICHHORN, August (1878-1949), rak.
psycholog, zakl. psychoanal. ped.; de-
linkvence
ALBEE, George W. (1921), amer. psy-
cholog; psychopatologie intelektuálního
vývoje narušených dospělých, duš.
zdraví, vlivy prostředí
ALEXANDER, Franz Gabriel (1891-
1964), amer. psychiatr mad'ar. pův.;
psychoanalýza
ALLPORT, Floyd Henry (1890), amer.
psycholog; soc. psychologie, tvůrce
křivky ve tvaru písmene J vyjadřující
postupné přizpůsobování se jedince
spol. normám
ALLPORT, Gordon Willard (1897-
1967), amer. pycholog; osobnost,
předsudky, testy hodnot

ALZHEIMER, Alois (1864-1915), něm.

neurolog; psychiatr. diagnostika prese-
nilní demence (morbus Alzheimer)
AMERLING, Karel Slavoj (1807-84),
čes. lékař; slabomyslné děti, poruchy
chování; zakl. ústavu v Budči; školské
reformy
AMTHAUER, Ingeborg (1923), něm.
psycholog; prům. psychologie, testy
ANAŇJEV, Boris Gerasimovič (1907-
72), rus. psycholog; smyslové vnímání,
myšlení, učení dospělých
ANASTASIOVÁ, Anne (1908), amer.
psycholožka; diferenciální psychologie,
statist. metody, testy
ANDERSON, John Robert (1947),
amer. psycholog kanad. pův.; kognitiv-
ní psychologie
ANGELL, James Rowland (1869-
1949), amer. psycholog; reakční doba;
zakl. funkcionalistické psychologie;
učebnice
ANOCHIN, Petr Kuzmič (1898-1974),
rus. psycholog, žák Bechtěreva,
Pavlova; fyziologie, evoluční procesy,
soc. psychologie
ARGRYS, Chris (1923), amer. psycho-
log a pedagog; učení, vztahy v organi-
zacích
ARIETI, Silvano (1914-82), amer. psy-
chiatr ital. pův.; autismus, emoce, tvoři-
vost duš. chorých
ASCH, Solomon E. (1907), amer. psy-
cholog; vnímání, asociace, verbální
chování
ATKINSON, John William (1923),
amer. psycholog; osobnost, měření,
rozhodování

269

AUGUSTINUS, Aurelius (354-430), za-

kl. křest'anské filosofie, cesta k Bohu
sebepoznáváním
AUSUBEL, David P. (1918), amer.
psycholog; psychol. výchovy, drogové
závislosti
BABINSKI, Joseph F. F. (1857-1932),
fr. neurolog; Babinského reflex, pitiatis-
mus
BACON, Francis (1561-1626), angl. fi-
losof; empirik, zakl. experimentu; neu-
znává duš. nemoc jako trest boží;
předchúdce soc. psychiatrie
BAIN, Alexander (1818-1903), skot. fi-
losof, psycholog a pedagog; asocianis-
mus, průkopník fyziol. psychologie;
první britská psychol. učebnice
BAKALÁŘ, Eduard (1934), čes. psy-
cholog; psychotechnika, hry, motiv mo-
ci, psychoterapie
BALCAR, Karel (1939), čes. psycho-
log; osobnost, psychoterapie, výcvik
psychoterapie
BALDWIN, James Mark (1861-1934),
amer. psycholog; zakl. psychol. lab.
v Torontu (1893), exper. psychol., vý-
voj dítěte, historie psychol.; slovník,
učebnice
BALINT, Michael (1896-1970), brit.
psychiatr macPar. pův.; psychoanalýza,
metoda skupinové supervize pro lékaře
BALSER, Benjamin Harris (1905-75),
amer. psychiatr; psychoterapie, test
predikce školního neúspěchu
BANDURA, Albert (1925), amer. psy-
cholog kanad. pův.; soc. psychologie;
učení, agresívní chování
BARD, Philip (1898-1977), amer. psy-
chiatr a fyziolog; neurofyziologie, re-
flexní okruh
BARNES, Harry Elmer (1889-1968),
amer. sociolog; penologie, kriminologie
BARRON, Francis X. (1922), amer.
psycholog; tvořivost, osobnost
BARTALANFFY, Ludwig von (1901-
72), amer. filosof a biolog rak. pův.; or-
ganismická psychologie, teorie systé-
mů

BARTLETT, Frederic Charles, Sir

(1886-1969), brit. psycholog; exper.
psychologie, paměY, myšlení, kultura
BASEDOW, Johann Bernhard (1729-
90), něm. filosof a pedagog; navazuje
na J. J. Rousseaua, zakl. filantropismu
uplatňujícího přírodní vědy a praktické
znalosti ve vyučování; 1774 zal. ústav
Filantropinum v Desavě
BASEDOW, K. A. (1799-1854), něm.
lékař; popsal autoimunitní onemocnění
způsobené zvýšenou funkcí štítné žlá-
zy ( 1840)
BAŠNÝ, Zdeněk (1920), čes. psychiatr;
psychózy, ochranné léčby, jóga, psy-
choterapie
BATESON, Gregory (1904), amer. filo-
sof a antropolog brit. pův.; psychol.
studie primitivních kmenů, vliv kultury
na osobnost
BAUMGARTNEROVÁ-TRAMEROVÁ,
Franziska (1888-1971), švýcar. psy-
choložka pol. pův.; soc. a užitá psycho-
logie, testy, volba povolání
BAYLEYOVÁ, Nancy (1899), amer.
psycholožka; vývoj. psychologie, vzta-
hy děti - rodiče, duš. zdraví
BEARD, George M. (1840-83), amer.
psychiatr; zavedl termín neurastenie
BECKER, Otto (1937), čes. psycholog;
průmyslová psychologie, řešení problé-
mů,
BEERS, Clifford Whittingham (1876-
1943), amer. reformátor psychiatr. pé-
če, zakl. hnutí duševní hygieny
BECHTĚREV, Vladimír Michajlovič
(1857-1927), rus. neurolog, psychiatr
a psycholog; žák W. Wundta; zakl. re-
flexologie a tzv. objektivní psychologie
BELL, Charles, Sir (1774-1842), skot.
fyziolog; oddělení periferních, aferent-
ních a eferentních nervových drah, zá-
kon Bellův-Magendieův (1822), kresby
duš. chorých
BELLAK, Leopold (1916), amer. psy-
chiatr; psychoanalýza, schizofrenie,
krizové intervence, psychoterapie
BENDEROVÁ, Lauretta (1897-1976),

amer. neuroložka a psychiatrička; duš.

hygiena, dětská psychiatrie, test devíti
kreseb
BENEDICTOVÁ, Ruth Fulton (1887-
1948), amer. antropoložka a psycho-
ložka; indiánská a japonská kultura,
hodnoty, kult. vzory
BENEKE, Friedrich Eduard (1798-
1854), něm. filosof, pedagog a psycho-
log; empirická psychologie, představi-
vost, paměY
BENTHAM, Jeremy (1748-1832), brit.
filosof, sociolog a soc. psycholog; zakl.
utilitarismu (užitek zákl. kritériem)
BERKELEY, George (1685-1753),
angl. duchovní; bytí, vnímání, "komplex
počitku"
BERNE, Eric (1910-70), amer. psycho-
log kanad. pův.; zakl. transakční analý-
zy
BERNHEIM, Hippolyte Marie (1837-
1919), fr. psychiatr; hypnóza, sugesce,
hysterie
BINET, Alfred (1857-1911), fr. psycho-
log; tvůrce prvních testů inteligence,
řed. laboratoře paříž. Sorbonny
BINGHAM, Walter Van Dyke (1880-
1959), amer. psycholog; testování
schopností, umění interview
BINSWANGER, Ludwig (1881-1966),
švýcar. psychiatr; zakl. dasains analý-
zy; sny, schizofrenie; žák S. Freuda
BINSWANGER, Otto (1852-1929),
něm. neurolog a psychiatr; psychol. fy-
ziologie, psychopatologie, terminologie
BIRNBAUM, Ferdinand (1892-1947),
rak. psycholog a pedagog; exper. pe-
dagogika; spoluprac. A. Adlera
B ACHOWSKI, Stefan (1889-1962),
pol. psycholog a pedagog; psychopato-
logie, sugesce, ped. psychologie
BLAŽKOVIČ, Oskár (1926), slov. psy-
cholog; ped. psychologie, diagnostika,
školní a profesní poradenství
BLEULER, Eugen (1857-1939), švý-
car. psychiatr; pojem schizofrenie na-
místo dementia praecox, pojmy schi-
zoidie a ambivalence; učebnice
271

BLEULER, Manfred (1903), švýcar.

psychiatr; termín endokrinní psycho-
syndrom; schizofrenie, psychopatie, lé-
čení duš. chorob pomocí aktivní komu-
nity
BLONDEL, Charles (1876-1934), fr.
psycholog; psychopatologie, zakl. tzv.
čisté psychologie
BLONSKIJ, Pavel Petrovič (1884-
1941), rus. psycholog a pedagog; za-
stánce biogenetického zákona, pedolo-
gie, pamět', myšlení; činná škola
BLOOMFIELD, Leonard (1887-1949),
amer. lingvista; strukturální lingvistika,
behaviorismus; zakl. komparativní me-
tody v lingvistice
BLOS, Peter (1904), amer. psycholog;
psychoanalýza, problematika adoles-
cence, ženská kriminalita, rodinné mý-
BOAS, Franz (1858-1942), amer. kult.
antropolog a psycholog; zkoumání pri-
mitivních národů, američtí Indiáni
BOKOROVÁ, Věra (1928), čes. psy-
choložka; motivace, egostruktura,
psych. a soc. regulace, sebekontrola
BONDY, Hugo (1897-1939), čes. psy-
chiatr; zakl. psychiatr. sexuologie, ter-
minologie
BONNET, Charles (1720-93), švýcar.
filosof, biolog a psychiatr fr. pův.;
předch. fyziol. psychologie
BORING, Edwin Garrigues (1886-
1968), amer. psycholog; historie expe-
riment. psychologie
BOROŠ, Július (1934), slov. psycho-
log; exper. psychologie, vývoj. psycho-
logie, poradenství
BOSS, Medard (1903), švýcar. psychi-
atr; psychoterapeut. techniky, vzdělá-
vání dospělých
BOŠ, Petr (1934), čes. psychiatr; ro-
dinná terapie, komunikace
BOTKIN, Sergej Petrovič (1832-89),
rus. fyziolog a psycholog; zakl. a řed.
laboratoře
BOTWINICK, Jack (1923), amer. psy-
cholog; věkové změny a život. cyklus

BOUCHAL, Milan (1925), čes. psy-

chiatr; reflexologie, linka důvěry, psy-
choterapie, lékař. psychologie
BOUMAN, Leendert (1869-1936), ho-
land. psychiatr; primitivismus, genialita;
duš. hygiena
BOURDEL, Léone (1907-66), fr. psy-
cholog a antropolog; průmyslová psy-
chologie, adaptace, osobnost
BOURDON, Benjamin (1860-1934), fr.
psycholog, žák W. Wundta; zakl. labo-
ratoře v Reunes; test pozornosti
BOURLOUD (1888-1954), fr. psycho-
log; exper. psychologie, charakter;
w rzburská škola
BOWLBY, John Edward Mosty (1907),
brit. psychiatr; vztah rodiče - děti, psy-
chická deprivace, osobnost, duš. zdraví
BOWNE, Borden P. (1847-1910),
amer. filosof a psycholog; zakl. perso-
nalismu; osobnost, myšlení
BRAID, James (1795-1860), skot. chi-
rurg; objevitel hypnotismu (1841), na-
zývaný braidismus, hypnoterapie
BRAILLE, Louis (1809-52), fr. peda-
gog; autor slepeckého písma
BRAINE, Martin Dimond Stewart
(1926), amer. psycholog; kognitivní
procesy; děti, kojenci
BRENTANO, Franz (1838-1917), něm.
filosof, teolog a psycholog; psychologie
činu; vliv na T. G. Masaryka
BREUER, Joseph (1842-1925), rak.
psychiatr; spoluprac. S. Freuda v za-
čátcích psychoanalýzy, případ Anny O.
BRIDGEMAN, Percy William (1882-
1961 ), amer. filosof a fyzik; Nobelova
cena za fyziku 1946; zakl. operaciona-
lismu, rozlišuje výroky na formální
a empirické, vše ostatní pseudovýroky,
příkladem psychologického oper. je be-
haviorismus
BRICHCĺN, Milan (1930), čes. psycho-
log; exper. psychologie, osobnost, vů-
le, cílesměrné chování
BRICHCĺN, Slavoj (1940), čes. psychi-
atr; sexuologie, poruchy sex. vývoje,
psychoterapie

272

BROCA, Paul (1824-80), fr. fyziolog

a chirurg; obj. centra řeči v mozku, prů-
kopník mozkové chirurgie
BROWN, Thomas (1778-1820), skot.
psycholog a filosof; učení, pamět', aso-
ciace
BROŽEK, Josef Maria (1913), amer.
antropolog a psycholog čes. pův.; ex-
per. psychologie, výživa a chování, his-
torie psychologie
BRUNER, Jerome Seymour (1915),
amer. psycholog; vývoj. psychologie,
řešení problémů u dětí do dvou let, roz-
voj paměti, řeči, slovní zásoby
BRUNSWIK, Egon (1903-55), amer.
psycholog rak.-macfar. pův.; žák K.
BGhlera; exper. psychologie
BŘICHÁČEK, Václav (1930), čes. psy-
cholog; metodologie, testy, intenzívní
výzkumné strategie, vývoj. psychologie
BUFFON, Georges Louis Leclerc
(1707-88), fr. filosof a přírodovědec; fy-
logeneze života na zemi, odpůrce tvr-
zení, že mírou všech věcí je člověk;
předchůdce evoluční teorie
B HLER, Karl (1879-1963), amer. psy-
cholog rak. pův.; vývoj dítěte, myšlení;
strukturální psychologie; zakl. huma-
nistické psychologie
B HLEROVÁ, Charlotte (1893-1974),
amer. psycholožka rak. pův.; vývoj.
psychologie, psychologie dítěte, životní
křivka
BUREŠ, Zbyněk (1924), čes. psycho-
log; psychol. práce, profesiografie, vý-
konnost
BURKSOVÁ, Barbara Stoddard (1902-
43), amer. psycholožka; spolupracovni-
ce L. Termana; výzkumy nadaných dětí
BURROW, Thomas, angl. psycholog;
první pokus o využití psychoanal. inter-
pretace ve skupinové psychoterapii
(1926); symbolická a lingvistická analý-
za chování
BURT, Cyril Lodowic (1883-1971 ), brit.
psycholog; kriminalita, dětská psycho
logie, nadané děti; normalizace testú
první školský inspektor

BURTON, Robert (1577-1640), angl.

duchovní; autor "Anatomie melancho-
lie",1. psychiatr. encyklopedie, přes 60
vydání
CALKINSOVÁ, Mary Whiton (1863-
1930), amer. filosofka a psycholožka;
zakl. první psychol. lab. v ženské college
CANNON, Walter Bradford (1871-
1945), amer. fyziolog; objev. principu
homeostázy; hlad, strach, vztek, úz-
kost, obranné mechanismy
CAPGRAS, Jean Marie Joseph (1873-
1950), fr. psychiatr; halucinace, iluze
CAPPONI, Věra (1946), čes. psycho-
ložka; soc. psychologie, matrimoniolo-
gie, poradenství, asertivita
CARMICHAEL, Leonard (1898), amer.
tyziolog a psycholog; exper. psycholo-
gie; vidění, čtení; učebnice
CARNAP, Rudolph (1891-1970), amer.
filosof něm. pův.; zakl. logického poziti-
vismu a sémantiky
CATTELL, James McKeen (1860-
1944), amer. psycholog; žák W.
Wundta, F. Galtona; psychotechnika,
reakční časy, mentální testy, schop-
nosti
CATTELL, Raymond B. (1905), amer.
psycholog brit. pův.; učení; krystalická
a tluidní inteligence; faktorová analýza
CLAPAREDE, Edouard (1873-1940),
švýcar. lékař a pedagog; exper. psy-
chologie a psychologie dítěte; zakl. in-
stitutu J. J. Rousseaua
COHEN, Hermann (1842-1918), něm.
filosof a psycholog; myšlení a poznává-
ní
COLEMAN, James Samuel (1926),
amer. sociolog a psycholog; počítačo-
vé simulace soc. procesů
COMTE, Auguste (1798-1857), fr. filo-
sof; zakl. sociologie, pozitivismu, feno-
menalismu, klasifikace věd
COUÉ, Émile (1857-1926), fr. psycho-
log a léčitel; autosugesce
CULLEN, William (1710-90), brit. lékař;
ovlivnil P. Pinela; klasifikace duševních
nemocí; pojem neuróza
273

ČÁDA, František (1865-1918), čes. fi-

losof, pedagog a psycholog; zakl. pe-
dopsychologie; slabomyslnost, dětská
kresba, řeč, estetická výchova, pracov-
ní vyučování
ČÁP, Jan (1925), čes. psycholog; sen-
zomotorické a intelektuální dovednosti,
náročné životní situace, aktivita, ped.
psychologie
ČEČETKA, Juraj (1907-83), slov. pe-
dagog a psycholog; testování, individu-
ální psychologie, mezilidské vztahy,
mládež
ČEPELÁK, Jiří (1915), čes. psycholog;
péče o matku a dítě, penologie, vězeň-
ství
ČERNOCKÝ, Karel (1879-1948), čes.
filosof a psycholog; obecná psycholo-
gie, psychol. práce, volba povolání;
Psychologický slovník (1939, 2. vydání
1947)
ČERNOUŠEK, Michal (1945), čes.
psycholog; ekologická psychologie,
sny a snění, psychologie dětské četby,
lexikografie
ČERNÝ, Jan (1932-74), čes. psycho-
log; psychopatologie, transkulturální
psychologie, japonská psychoterapie
ČERNÝ, Luděk (1924), čes. psychiatr;
pedopsychiatrie, poruchy chování, se-
bevražednost
DALTON, John (1766-1844), brit. lé-
kař; studium barvosleposti, daltonis-
mus
DANIEL, Jozef (1932), slov. psycholog;
psychol. práce, výkon a únava
DASTICH, Josef (1835-70), čes. filosof
a psycholog; empirická psychologie;
učebnice
DAVID, Henry (1923), amer. psycholog
něm. pův.; duševní zdraví, rodina, děti
DAVIDS, Anthony (1923), amer. psy-
cholog; vztah matka - dítě, psychopa-
tologie, delinkventi
DECROLY, Ovide (1871-1932), belg.
psycholog a pedagog; retardované
a úchylné děti
DESCARTES, René (1596-1650), fr. fi-

losof; reflexní oblouk, dualismus duše

a těla, organismus jako stroj
DEUTSCH, Albert (1905-61), amer.
psychiatr; delinkvence dětí
DEUTSCH, Albert Leopold (1907),
amer. psychiatr; skupinová psychotera-
pie adolescentů, rodičů, terapie schi-
zotrenií
DEUTSCH, J. Anthony (1927), amer.
psycholog; paměť, motivace
DEUTSCH, Morton (1920), amer. psy-
cholog; exper. výzkumy kooperace
a soutěživosti, vliv soc. vztahů na ko-
munikaci, konflikty
DEWEY, John (1859-1952), amer. filo-
sof, psycholog a pedagog; zakl. funkč-
ní psychologie; myšlení, učení, výcho-
va
DILTHEY, Wilhelm (1833-1911), něm.
filosof a psycholog; duchovědná psy-
chologie; zakl. hermeneutiky
DIXOVÁ, Dorothea Lynde (1802-87),
amer. reformátorka péče o choromysl-
né, slabomyslné a vězně
DOBIÁŠ, Jan (1914-90), čes. psychia-
tr; neurózy, psychodiagnostika, lékař.
psychologie
DOBROTKA, Gejza (1918), slov. psy-
cholog; klinická a forenzní psychologie,
psychopatol., Rorschachův test, dětské
sebevraždy
DOLEŽAL, Jan (1902-65), čes. psy-
cholog; žák W. Wundta; exper. psycho-
logie, psychol. práce, hygiena duš. ži-
vota
DOLEŽAL, Vladimír (1933), čes. psy-
chiatr; toxikologie, sociometrie
DOLLARD, John Town (1900), amer.
psychiatr, psycholog a sociolog; soc.
antropologie, učení, osobnost, pudy,
frustrace a agrese
DOSUŽKOV, Bohodar (1899-1982),
čes. psychiatr rus. pův.; logopedie, re-
tlexologie, psychoanalýza, neurózy
DOWN, John Langdon Haydon (1828-
96), brit. lékař; morbus downi (1866),
dříve označováno za mongolismus
DRÁBKOVÁ, Hana (1924), čes. psy-
choložka; psychodiagnostika, osob-
nost, dědičnost a měření IQ
DREIKURS, Rudolf (1897-1972),
amer. psychiatr rak. pův.; individuální
psychologie, rodinná terapie, stres
DREVER, James (1873-1952), brit.
psycholog; psychol. slovník
DRIESCH, Hans (1867-1941), něm. bi-
olog, zakl. vitalismu
DRVOTA, Stanislav (1929), čes. psy-
chiatr; fylogenetická psychologie, úz-
kost a strach, osobnost, psychol. tvoři-
vosti
DUBOISE, Paul Charles (1848-1918),
švýcar. neuropatolog; předchůdce racio-
nální psychoterapie; persuaze, neurózy
DUMAS, Georges (1866-1946), fr. psy-
chiatr a psycholog; žák Ribotův; exper.
psychologie, psychofyziologie
DUNTON, William Rush (1868-1966),
amer. psychiatr a psycholog; zakl. pra-
covní terapie
DURDĺK, Josef (1837-1902), čes. filo-
sof, pedagog a psycholog; charakter;
učebnice
ĎURIČ, Ladislav (1928), slov. psycho-
log a pedagog; ped. psychologie, vý-
konnnst, únava
DURKHEIM, David Émile (1858-1917),
fr. sociolog, soc. psycholog; metodolo-
gie, sebevražednost
DYTRYCH, Zdeněk (1930), čes. psy-
chiatr; exper. psychózy, psychodia-
gnostika, rizikové skupiny
EBBINGHAUS, Hermann von (1850-
1909), něm. filosof a psycholog; zakl.
exper. psychologie; výzkum paměti,
měření inteligence
EDWARDS, Allen L. (1914), amer.
psycholog, statistik; škála osobních zá-
jmů
EHRENFELS, Christian von (1859-
1932), rak. filosof a psycholog; tvarová
psychol., psychol. tónu, hudby
ERICKSON, Erik Homburger (1902),
amer. psychiatr rak. pův.; psychoanalý-
za, vývoj. psychologie, osobnost, život.
cyklus

ESQUIROL, Jean Etienne Dominique

(1772-1840), fr. psychiatr; zakl. moder-
ní psychiatrie; zákon o duševně cho-
rých, výstavba asylů
ESTES, William Kaye (1919), amer.
psycholog; exper. psychol., teorie uče-
ní, soc. učení
EVANS, Richard Isadore (1922), amer.
psycholog; delinkvence, postoje
EXNER, Jaroslav (1930-70), čes. psy-
cholog; dětské myšlení, rozumové
schopnosti dětí, zobecňování vztahů
mezi podněty, profesiografie
EYSENCK, Hans JGrgen (1916), angl.
psycholog něm. pův.; exper. psycholo-
gie, psychopatologie, závislosti
FALRET, Jean-Pierre (1794-1870), fr.
psychiatr; sebevražednost: termín duš.
choroba navrhl nahradit pojmem du-
ševní odcizení
FALTIN, Michal (1907-81), slov. peda-
gog a psycholog; delinkvence dětí
a mladistvých vývoj. psychologie
FECHNER, Gustav Theodor (1801-
87), něm. lékař, matematik, fyzik psy-
cholog a vizionář; pokračovatel díla E.
H. Webera; zakl. psychofyziky; psycho-
metrie; exper. estetika
FENICHEL, Otto (1879-1946), rak.
psychiatr; psychoanalýza, kompen-
dium psychopatologie
FÉRÉ, Charles (1852-1907), fr. neuro-
log a psychiatr; psychopatologie, dege-
nerace, hysterie
FERENCZI, Sándor (1873-1933), ma-
d'ar. psychiatr; psychoanalýza, teorie
geniality
FERRARI, Giulio Gaesare (1868-
1932), ital. psychiatr a psycholog; zakl.
první ital. laboratoře v Reggio Emilia
FESTINGER, Leon (1919), amer. psy-
cholog; postoje, konflikty, teorie diso-
nance
FICHTE, Johann Gotlieb (1762-1814),
něm. filosof; filosofie zákl. všech věd;
zakl. vědecké terminologie; pouze ve
vědomí je obsažen svět, poznání prav-
dy intelektuální intuicí

FISCHER, Jan (1913-76), čes. psy-

chiatr; dětské neurózy, delinkvence;
učebnice
FISHMAN, Joshua Aaron (1926),
amer. psycholog a sociolog; socioling-
vistika
FIŠER, Jan (1910), čes. filosof a psy-
cholog; psychol. učitele, psychol. umě-
ní
FOREL, Auguste Henri (1848-1931 ),
švýcar. psychiatr, psycholog, sexuolog;
hypnóza, alkoholismus
FORSTER, Vilém (1882-1932), čes.
psycholog; psychotechnika, dynamická
teorie nervových vzruchů, vnímání pro-
storu
FORSTOVÁ, Irena (1931), čes. psy-
choložka; klinická psychologie, dia-
gnostika dospělých
FOUCAULT, Michel (1926-84), fr. filo-
sof, historik a psycholog; duševní zdra-
ví, duševní nemoc, dějiny šílenství
FRAISSE, Paul (1911), fr. psycholog;
exper. psychologie, 8dílná učebnice
FRANKL, Viktor Emil (1905), rak. psy-
chiatr; psychoterapie, logoterapie, exi-
stenciální analýza
FRAŇKOVÁ, Slávka (1931), čes. psy-
choložka; zoopsychologie, metodolo-
gie, modelování nutričního chování
FREEMAN, Frank Nugent (1880),
amer. psycholog a pedagog; mentální
testy, inteligence, dvojčata
FREIRE, Pauto (1921), brazil. pedagog
a psycholog; negramotnost, učení do-
spělých; "mluvící knihy"
FREUD, Sigmund (1856-1939), rak.
neurolog a psychiatr; zakl. psychoana-
lýzy, hlubinné psychologie; neurózy,
teorie libida, psychologie kultury
FREUDENBERG, Gideon (1897-
1979), izrael. pedagog a psycholog
něm. pův.; učení dospělých
FREUDOVÁ, Anna (1895-1982), brit.
psychoanalytička rak. pův.; dcera S.
Freuda; přenos psychoanalýzy do pe-
dagogiky
FRISCH, Karl von (1886-1982), rak.

274 275

zoopsycholog, etolog; exper. psycholo-

gie hmyzu, ryb; geneticky programova-
né tance včel
FROMM, Erich (1900-80), amer. psy-
chiatr něm. pův.; neopsychoanalýza,
dopad soc. vlivů na charakter, aplikace
psychoanalýzy na historické a politické
procesy, teorie lidské svobody a zvůle,
filosofická antropologie
FROMMOVÁ, Erika (1910), amer. psy-
choložka; psychoanalýza, sny, hypnó-
za, adolescence
FROMMOVÁ-REICHMANNOVÁ,
Frieda (1889-1957), amer. psychiatrič-
ka něm. pův.; psychoanalýza; pocity vi-
ny, úzkost, panika
GAGNÉ, R. M. (1916), amer. psycho-
log; teorie učení, vyučovací metody
GALL, Franz Joseph (1758-1828),
něm. fyziolog; zakl. frenologie
GALPERIN, Petr Jakovlevič (1902),
rus. psycholog a pedagog; teorie eta-
pového vývoje psych. procesů
GALTON, Francis, Sir (1822-1911 ),
angl. antropolog a psycholog; dědič-
nost, genialita, individuální rozdíly; sta-
tist. metody, koeficient korelace; zakl.
eugeniky
GANSER, Sigbert (1853-1931), něm.
psychiatr; hysterie, Ganserův syndrom
GEHLEN, Arnold (1904-76), něm. filo-
sof a psycholog; antropologie, soc.
vztahy
GELB, Adhémar Maxmilian Maurice
(1887-1936), něm. psycholog; tvarová
psychol., berlín. škola; Gelbův feno-
men
GESSEL, Arnold (1880-1961), amer.
psycholog; výzkum dvojčat, vývoj dětí
od 1 do 10 let
GIBSONOVÁ, Eleanor (1910), amer.
psycholožka; učení, vnímání, řeč, čtení,
ekonomika procesů vnímání
GIESE, Fritz (1890-1935), něm. psy-
cholog; zakl. psyehotechniky; slovník
GIESE, Hans (1920-70), něm. psychia-
tr, psycholog, sexuolog; homosexuali-
ta; soudní psychiatrie

GILLERNOVÁ, Ilona (1955), čes. psy-

choložka; ped. psychologie, didaktika
psychologie, soc. psychol. výcvik
GLOVER, Edward (1888-1972), brit.
psychiatr; psychoanalýza, psychopato-
logie, lékové závislosti, kriminologie
GLUECK, Bernard (1884-1972), amer.
psychiatr pol. pův.; emigranti, mladiství
provinilci, forenzní psychologie
GODDARD, Henry Herbert (1866-
1957), amer. psycholog; inteligenční
škála; duševní méněcennost, slabomy-
slnost, rodopis Kallikakovy rodiny
(1914)
GOFFMAN, Erving (1922-82), kanad.
soc. psycholog; soc. situace psychiatr.
pacientů a pacientů vůbec, stigmatiza-
ce, soc. role, rituály
GOLDENBERG, Herbert (1926), amer.
psycholog; psychoterapie, osobnost
GOLDSTEIN, Kurt (1878-1956), amer.
psychiatr něm. pův.; tvarová psycholo-
gie; testy, sebeaktualizace; vliv mozko-
vého poškození na chudší abstrakci
a příklon ke konkrétnímu myšlení
a chování
GOODENOUGHOVÁ, Florence Laura
(1886-1958), amer. dětská a vývoj.
psycholožka; měření inteligence, kres-
ba člověka
GOTTSCHALDT, K. (1902), něm. psy-
cholog; osobnost, učení
GOUGH, Harrison Gould (1921), amer.
psycholog; kriminalita; učení, testy,
Kalifornský dotazník
GRÁC, Ján (1930), slov. pedagog
a psycholog; persuaze, sebevzdělává-
ní, hodnotová orientace mládeže
GRANICK, Samuel (1916), amer. psy-
cholog; psychoterapie, gerontologie
GRÓF, Stanislav (1931), amer. psy-
chiatr čes. původu; exper. psychózy,
toxikomanie, zakl. transpersonální psy-
chologie
GUILFORD, Joy Paul (1897), amer.
psycholog; psychometrie, škálovací
metody, testy, statistické metody,
osobnost, teorie intelektu

GUILLAME, Paul (1878-1962), fr. psy-

cholog; zoopsychologie, tvarová psy-
chol., vývoj. psychol.
GUTHRIE, Edwin Ray (1886-1959),
amer. psycholog; zoopsychol.; teorie
učení, teorie kontiguity, konflikty
HABERMAS, J rgen (1929), něm. filo-
sof, psycholog a pedagog; teorie ko-
munikace, učení dospělých
HÁDLĺK, Josef (1906-74), čes. psy-
chiatr; linka naděje, duš. zdraví mládeže
HAECKEL, Ernst Heinrich (1834-
1919), něm. lékař, biolog a zoolog; za-
kl. přírodní filosofie, zast. darwinismu,
vývoj inteligence od prvoků postupně
k člověku
HÁJEK, František (1915), čes. psy-
chiatr; soc. geriatrie, gerontopsychote-
rapie
HALEY, Jay (1923), amer. psycholog;
teorie komunikace, manželská terapie,
rodinné vztahy
HALL, Granville Stanley (1844-1924),
amer. psycholog; žák W. Wundta; zakl.
laboratoře v Baltimore 1881, zakl.
Americké psychol. asociace; rekapitu-
lační teorie, adolescence
HALL, John Fry (1919), amer. psycho-
log; učení, motivace
HALL, Marshall (1790-1847), skot. lé-
kař; fyziol. výzkumy reflexních pohybů,
jejich dělení na 4 druhy
HALMIOVÁ, Olga (1932), slov. psycho-
ložka; exper. psychologie, diferenciální
psychofyziol. , paměY
HAMILTON, G bert Van Tassel (1877-
1943), amer. psychiatr a psychobiolog;
výzkumy frustrace živočiš. druhů, ob-
jektivní psychopatologie zal. na proce-
sech učení a frustrace
HAMILTON, William, Sir (1788-1856),
brit. neurolog; zakl. fyziol. psychologie
HARLOW, Harry Frederick (1905-81 ),
amer. psycholog; exper. zoopsycholo-
gie primátů, teorie učení
HARLOWOVÁ, Margaret Kuenne
(1918), amer. psycholožka; manželka
H. F. Harlowa; učení, vývoj dítěte

276

HARPER, William (1856-1906), amer

psycholog a pedagog; teorie vyučová-
ní, orientace učení, cíle, typy žáků
HARTLEY, David (1705-57), angl. filo-
sof a lékař; smyslové vnímání; předch.
asociační psychologie
HARTMANN, Heinz (1894-1970),
amer. psychiatr; psychoanalýza, pře-
nos do ped. praxe
HAUSNER, Milan (1929), čes. psy-
chiatr; neurózy, dyslektická psychoter.,
psychoterapie
HAYEK, Friedrich A. von (1899-1992),
rak. ekonom a psychologizující filosof;
teorie smyslového vnímání; Nobelova
cena 1974
HEAD, Henry, Sir (1861-1941), angl.
neurolog; poruchy řeči, afázie, kožní
citlivost
HEBB, Donald Olding (1904), kariad.
psycholog; teorie učení, myšlení, struk-
tura chování
HECKER, Ewald (1843-1909), něm.
psychiatr; termín hebefrenie
HEIDEGGER, Martin (1889-1976),
něm. filosof; filosofie bytí (dasain), čas
nejpodstatnější základ lidského bytí,
každodenně člověk zakrývá jeho ko-
nečnost, bytí záleží v přijímání osudu
a nezatajování si jeho nicotnosti
HELMHOLTZ, Hermann Ludwig Fer-
dinand von (1821-94), něm. fyziolog
a psycholog; reakční rychlosti, barevné
vidění
HELSON, Harry (1898), amer. psycho-
log; vnímání, autor sta zákonů tvarové
psychologie, Helsonův-Juddův efekt,
úprava Weberova-Fechnerova zákona
HELUS, Zdeněk (1935), čes. psycho-
log; socializace osobnosti, osobnost,
psychol. umění a čtenáře, reedukace
HERBART, Johann Friedrich (1776-
1841), něm. tilosof, pedagog a psycho-
log; zakl. exper. psychologie; pojmy
apercepce a nevědomí
HERFORT, Karel (1872-1940), čes.
psychiatr, psychopatolog; slabomysl-
nost, abnormální děti

HERING, Ewald (1834-1918), něm. fy-

ziolog; nástupce Purkyňův na Pražské
univerzitě (1870-95); barevné vidění,
autor koncepce čtyř zákl. barev: červe-
ná, zelená, žlutá a modrá, a dělení na
barvy studené, anabolické (zelená,
modrá, černá) a teplé, katabolické (čer-
vená, žlutá, bílá)
HERMOCHOVÁ, Soňa (1932), čes.
psycholožka; soc. psychologie, hraní
rolí, soc. psychol. trénink, řešení kon-
fliktů, soc. komunikace
HERZOG, Edgar Friedrich (1891),
něm. psycholog; analytická psychote-
rapie; mýty, sny, psychologie smrti
HESNARD, Angelo (1886-1969), fr.
psychiatr; zakl. psychoanalýzy ve
Francii
HEVEROCH, Antonín (1869-1927),
čes. psychiatr; diagnostika, slabomysl-
nost, podivíni, hysterie, alkoholismus;
učebnice
HILGARD, Ernest R. (1904), amer.
psycholog a pedagog; osobnost, měře-
ní hypnability, emoce a chování, uěení,
myšlení zacílené a nezacílené
HIPPOKRATES z Kosu (460-377 př. n.
I.), popisy duševních chorob, typologie
podle převahy těl. šYáv: krev, sliz, žluč,
duch; otec lékařství
HLAVSA, Jaroslav (1929-89), čes. psy-
cholog; duš. vývoj, psychol. sportu,
učení, tvořivost
HOBBES, Thomas (1588-1679), angl.
filosof; žák F. Bacona, zakl. brit. empi-
rismu a asocianismu; senzualista, víra
v sílu abstrakce
HOBHOUSE, Leonard Trelawney
(1864-1928), brit. filosof, sociolog
a psycholog; exper. psychologie, poku-
sy s učením zvířat; vývoj spol. a morál-
ního života
HOFSTAETTER, Peter R. (1913), rak.
psycholog; soc. psychologie, psychol.
statistika
HOCH, Paul Kerry (1902-64), amer.
neuropsychiatr mad'. pův.; psychoso-
matika, komunitní přístup k duš. zdraví

HOLLINGWORTHOVÁ, Leta Stetter

(1886-1939), amer. psycholožka; testo-
vání inteligence, nadané děti
HOLLISTER, Leo Edward (1920),
amer. psychiatr; soc. psychiatrie, eko-
logie mysli
HOLT, Robert R. (1919), amer. psy-
cholog; klinická psychologie, měření
adaptivního a maladaptivního chování,
predikce chování psychiatr. pacientů
po propuštění z léčby
HOMOLA, Miloslav (1924), čes. psy-
cholog; soc. psychologie, teorie osob-
nosti, lidská motivace
HONZÁK, Radkin (1939), čes. psy-
chiatr; psychopatologie, neurózy,
transakční analýza
HORNEYOVÁ, Karen (1885-1952),
amer. psychiatrička něm. pův.; zakl.
amer. institutu psychoanalýzy; neopsy-
choanalýza, kult. škola psychoanalýzy;
úzkost
HORT, Vladimír (1930), čes. psychiatr;
neurózy, psychoterapie
HOSKOVEC, Jiří (1933), čes. psycho-
log; exper. psychologie, dopravní psy-
chologie, historie psychologie
HOŠEK, Václav (1939), čes. psycholog;
psychologie sportu, metodologie, sen-
zomotorické učení, únava a výkonnost
HOVLAND, Carl Iver (1912-61), amer.
psycholog; teorie učení, frustrace,
agrese, komunikace, persuaze
HRABAL, Vladimír (1921), čes. psy-
cholog; ped. psychologie, diagnostika,
poradenství
HULL, Clark Leonard (1884-1952),
amer. psycholog; teorie učení, postoje,
hypnóza, sugestibilita
HUME, David (1711-76), skot. filosof,
historik a psycholog; zákony asociace,
myšlení; probabilismus; zakl. brit. sen-
sualismu a empirismu; vliv na I. Kanta
a T. G. Masaryka
HUMPHREY, George (1889-1966),
brit. psycholog; exper. psychol., učení,
myšlení
HUNT, Earl Busby (1933), amer. psy-

cholog; řešení problémů,umělá inteli-

gence
HUNTER,Walter Samuel (1889-1953),
amer. psycholog; zakl. behaviorismu,
exper. psychologie, obecná psycholo-
gie; zvířecí učení,chování
HURLOCKOVÁ, Elisabeth Bergner
(1898), amer. dětská psycholožka;
učení dětí
HUSSERL, Emanuel (1859-1938),
něm.filosof; fenomenologie; odpůrce
psychologismu
HYHLĺK,František (1905-81),čes.ma-
tematik,filosof a psycholog; psycho-
technika,psychologie čtenáře,učení,
psychologie vzdělávání dospělých
CHALUPA,Bohumír (1924),čes.psy-
cholog; pracovní lékařství,exper.psy-
chologie, pozornost, psychol. práce,
volba povolání
CHALUPNÝ, Emanuel (1879-1958),
čes.sociolog; česká národní povaha
CHARCOT,Jean Martin (1825-93),fr.
neurolog a psychiatr; řed. kliniky
Salpetriere; hysterie,hypnóza
CHARPENTIER,René (1881-1966),fr.
psychiatr; kriminální psychologie,alko-
holismus,duš.zdraví
CHARVÁT, Josef (1897-1984), čes.
endokrinolog; psychosomatika, stres,
adaptace
CHERRY,Colin (1914),angl.psycho-
log; teorie komunikace
CHERTOK, Leon (1911-91),fr. psy-
chiatr pol.pův.; psychoanalýza,psy-
chosomatika, hypnóza, bezbolestný
porod
CHLUP,Otokar (1875-1965),čes.filo-
sof,pedagog a psycholog; exper.psy-
chologie, pamět', vzdělávání učitelů,
školské reformy
CHMELAŘ, Vilém (1892-1989), čes.
psycholog a pedagog; exper.psycholo-
gie,zrakové vnímání,pozornost,volba
povolání
CHOMSKY, Avram Noam (1928),
amer.lingvista,filosof a psycholog; vý-
zkumy komunikace,verbální chování
CHRISTIE, Paul (1920-70), kanad.
psychiatr a psycholog; toxikomanie,
psychoterapie
INHELDEROVÁ, B rbel (1913), švý-
car. psycholožka; spolupracovnice J.
Piageta; vývoj. psychologie
ITARD, Jean Marc Gaspard (1775-
1838), fr. lékař; hluchoněmé děti, duš.
poruchy, ,otec pedopsychiatrie`, důraz
na vlivy sociální a psychologické
JACKSON, John Hughlings (1835-
1911), angl. neurolog; fylogeneze
a funkce nervového systému
JACOBSON, Edmund (1888), amer.
fyziolog a psycholog; úzkost a napětí,
relaxace, autor autogenního tréninku
JAMES, William (1842-1910), amer. fi-
losof a psycholog; odpůrce asocianis-
mu; zakl. funkcionalismu; periferní teo-
rie emocí; učebnice
JANET, Pierre Marie Félix (1859-1947),
fr. psychiatr a psycholog; struktura ana-
mnézy; neurózy, hypnóza, somnambu-
lismus, šoková léčba, závislosti
JANĺK, Alojz (1926), čes. psychiatr;
psychopatologie, drogové závislosti,
konflikty
JANOTA, Otakar (1898-1969), čes.
neurolog, psychiatr; žák Heverocha;
maniomelancholie, mentální anorexie,
závislosti, lékař. psychologie, psycho-
terapie
JANOUŠEK, Jaromír (1931), čes. psy-
cholog; soc. psychologie, soc. komuni-
kace, skupinové vědomí
JAROŠEVSKIJ, Michail Grigorevič
(1915), rus. psycholog; historie psy-
chologie
JASPERS, Karl (1883-1969), něm. filo-
sof a psychiatr; obecná psychopatolo-
gie; mezní situace, vina
JASTROW, Joseph (1863-1923),
amer. psycholog, žák G. S. Halla; zakl.
psychol. laboratoře ve Wisconsinu;
mentální testy
JELLINEK, Elwin Morton (1891-1963),
amer. psychiatr; 4 vývoj. stadia alkoho-
lismu

279

JIRÁNEK, František (1914), čes. psy-

cholog; ped. psychologie, psychol.
učení
JIRÁSEK, Jaroslav (1922), čes. psy-
cholog; vývoj. psychologie, pedopsy-
chologie, vývoj. poruchy, testy
JONES, Ernest (1879-1958), angl. psy-
chiatr; žák a životopisec S. Freuda, za-
kl. psychoanalýzy v Anglii; poradenství
JONES, Maxwell Shaw (1907), skot.
psychiatr; zakl. terapeutické komunity,
řed. Dingleton Hospital ve skotském
Melrose
JOTEYKOVÁ, Józefa (1866-1928), pol.
lékařka působící ve Francii, Belgii
a Polsku; pedopsychologie, dětská
únava
JUDD, Charles Hubbard (1867-1946),
amer. psycholog a pedagog; exper.
psychologie, učebnice pro učitele
JUNG, Carl Gustav (1875-1961), švý-
car. psychiatr; zakl. analytické psycho-
logie; introverze - extraverze, archety-
PY
JUNKOVÁ Vendula (1946), čes. psy-
choložka; klinická psychologie, skupi-
nová psychoterapie, poradenství
JUNOVÁ, Hana (1936), čes. psycho-
ložka; psychoanalýza, zakl. psycho-
gymnastiky, neverbální chování, výcvik
v psychoterapii
JURČO, Martin (1926-83), slov. psy-
cholog; vývoj. psychologie, poznávání
JUROVSKÝ, Anton (1908), slov. psy-
cholog; psychotechnika, psychopatolo-
gie, obecná a vývoj. psychologie, psy-
chol. výchovy
KÁDNER, Otakar (1870-1936), čes.
pedagog; exper. pedagogika a psycho-
logie, dětská představivost, sugesce
KAFKA, František (1894-1941), čes.
psychiatr; biol. konstituční typologie,
psychosomatika, charakterologie, duš.
hygiena
KAGAN, Jerome (1929), amer. psy-
cholog; vývoj. psychologie; věkové
změny IQ, adolescence, informační
procesy

KAHLBAUM, K. Ludwig (1828-99),

něm. psychiatr; klasifikace duš. po-
ruch, autor termínů verbigerace, cyklo-
thymie, paratrenie; narušené děti
KALINA, Kamil (1948), čes. psychiatr
a psycholog; psychózy, rehabilitace
v psychiatrii, psychoterapie
KALLMANN, Franz J. (1897-1965),
amer. psychiatr a genetik něm. pův.;
výzkumy dvojčat, genetická teorie schi-
zofrenie, maniodepresívní a involuční
psychózy, homosexualita
KANNER, Leo (1894), amer. psychiatr
rak. pův.; pedopsychiatrie, mentálně
retardované děti, autismus, poruchy
emocí
KANT, Immanuel (1724-1804), něm. fi-
losot; subjektivní, relativní poznání, ne-
poznatelnost "věci o sobě", mravní im-
perativ, etika
KAPRAS, Jan Nepomuk (1847-1934)
čes. filosof a psycholog; duševní vývoj,
duševní vady;1. čes. učebnice
KATZ, David (1884-1953), švéd. psy-
cholog něm. pův.; tvarová psychol., ba-
revné vidění; historie psychologie;
učebnice
KATZ, Daniel (1903), amer. psycholog;
soc. psychologie; postoje a veřejné mí-
nění
KEELER, Leonarde (1903), amer. psy-
cholog; vyvinul polygraf, později užíva-
ný jako detektor Iži
KELLOG, Winthrop Niles (1898), amer.
psycholog; exper. psychologie, vývoj.
psychol., zoopsychol.; učení
KELLY, George Alexander (1905-67),
amer. psycholog; klinická psychologie,
zakl. první kliniky pro výcvik v psycho-
terapii a pro supervizi
KENDLER, Howard H. (1919), amer.
psycholog; vývoj pojmů, řešení problé-
mů, historie psychologie
KENNEDY, Alexander (1909-60), brit.
psychiatr a psycholog; psych. výcvik
brit. komand, psychol. vedení války
KERLINGER, Fred N. (1910), amer.
psycholog; ped. psychologie, ped. so-
ciologie, metodologie, měření postoju
měření v psychol. a v ped.
KHOL, Josef (1928), čes. psycholog;
psychol. práce, teorie řízení a organi-
zace
KIDD, J. Roby (1915-82), kanad. psy-
cholog a pedagog; učení dospělých
KIERKEGAARD, Sóren (1813-55),
dánský filosof; strach, prožívání;
předch. existencialismu
KILPATRICK, William H. (1871-1965),
amer. psycholog a pedagog; projekční
metody ve vyučování
KLAGES, Ludwig (1872-1956), něm.
psycholog švýcar. pův.; zakl. charakte-
rologie; grafologie
KLEINOVÁ, Melanie (1882-1960), brit.
psychiatrička rak. pův.; psychoanalýza;
teorie extrauterin. života
KLĺMA, Jiří Václav (1874-1948), čes. pe-
dagog; charakterologie, typologie žáků
KLĺMA, Ladislav (1878-1928), čes. filo-
sof - samouk, spisovatel a dramatik;
nekonformní myslitel, iracionalista
KNOBLOCH, Ferdinand (1916), kanad.
psychiatr a psycholog čes. pův.; psy-
choterapie psychotiků, lékařská psy-
chologie, neurózy, skupinová psycho-
terapie
KNOWLES, Malcolm S. (1913), amer.
psycholog a pedagog; učení, andrago-
gika
KOCOUREK, Jiří (1948), čes. psycho-
log; klinická psychologie, psychoanalý-
za, psychoterapie, psychoanalytické
nakladatelství
KOCOURKOVÁ, Jana (1948), čes.
psycholožka; klinická psychologie, psy-
choanalýza, mentální anorexie, psy-
choterapie
KOFFKA, Kurt (1886-1941 ), amer. psy-
cholog něm. pův.; tvarová psychologie;
myšlení; vývoj. a genetická psycholo-
gie
KOHLBERG, Lawrence (1927), amer.
psycholog; vývoj. psychol; vývoj pojmů
a morální vývoj
K HLER, Wolfgang (1887-1967),

amer. psycholog něm. pův.; zoopsy-

chologie (Tenerife, šimpanz Sultán),
rozdíly v generalizaci lidí a zvířat; psy-
chologie vnímání, učení
KOHS, Samuel Calmin (1890), amer.
psycholog; inteligenční testy, tzv.
Kohsovy kostky
KOCH, Jaroslav (1910-79), čes. psy-
cholog; rané dětství, výchova kojence
pohybem, výchova batolat, jesle
KOLAŘĺKOVÁ, Ludmila (1909-68),
čes. psycholožka; vývoj. psychologie,
předškolní věk, IQ, osobnost, historie
psychologie
KOLAŘĺKOVÁ, Olga (1927), čes. psy-
choložka; exper. psychologie, depriva-
ce, osobnost, faktorová analýza
KOLB, Lawrence (1881-1972), amer.
psychiatr; duševní zdraví, drog. závis-
losti
KONDÁŠ, Ondrej (1930), slov. psycho-
log; discentní psychoterapie, tréma, re-
edukace, poradenství
KONEČNÁ, Olga (1920), čes. psycho-
ložka; ped. psychologie, poradenství
KONEČNÝ, Robert (1906-81), čes. lite-
rární historik a psycholog; vývoj. a kli-
nická psychologie, psychol. v lékařství,
hypnoterapie, neurózy
KORNILOV, Konstantin Nikolajevič
(1879-1957), rus. psycholog; obecná
a vývoj. psychologie; učebnice
KORSAKOV, Sergej Sergejevič (1854-
1900), rus. neurolog, psychiatr; alkoho-
lismus, Korsakovova psychóza
KOŠČO, Jozef (1920), slov. psycholog;
psychotechnika, profesionální a vý-
chovné poradenství, dějiny psychologie
KOTÁSEK, Jiří (1928), čes. pedagog
a psycholog; psychol. učení, vzdělává-
ní dospělých
KOTÁSKOVÁ, Jarmila (1933), čes.
psycholožka; ped. psychologie, vývoj.
psychologie, morální vývoj, longitudi-
nální v zkumy
KOVÁ, Damián (1929), slov. psycho-
log; vývoj. psychol, vnímání, senzomo-
torické procesy, exper. psychologie

280 281

KOŽNAR, Jan (1948), čes. psycho-

log; klinická psychologie, skupinová
psychoterapie adolescentů, sex. po-
ruchy
KRAEPELIN, Emil (1856-1926), něm.
psychiatr; klasifikace mentálních nemo-
cí, kompendium
KRAFFT-EBING, Richard Freiherr von
(1840-1902), rak. neurolog a psychiatr;
psychopatologie, deviace, kriminalita;
učebnice
KRATINA, Ferdinand (1885-1944),
čes. filosof a psycholog; vnímání, eide-
tická vloha, typologie; učebnice
KRATOCHVĺL, Stanislav (1932), čes.
psycholog; hypnóza, neurózy, psycho-
terapie, psychoter. výcvik
KRECH, David (1909) amer. psycholog
rus. pův.; soc. psychologie, metodolo-
gie; učebnice
KREJČĺ, František (1858-1934), čes.
filosof a psycholog; stoupenec psy-
chofyzického paralelismu, ,psycholo-
gie bez duše`, psychol. jako empirická
věda o vědomých stavech (představy,
city, vůle); 5dílná učebnice psycholo-
gie
KRETSCHMER, Ernst (1888-1964),
něm. psychiatr; psychopatologie, schi-
zofrenní disociace, teorie konstitučních
typů a charakteru, autohypnóza; učeb-
nice
KRETSCHMER, Wolfgang E. (1918),
něm. psychiatr; syn E. Kretschmera;
neurózy, psychoterapie
KRUEGER, Felix (1874-1948), něm. fi-
losof a psycholog; zakl. tvarové psy-
chologie; vývoj. psychologie, psychol.
hudby
KŘIVOHLAVÝ, Jaro (1925), čes. psy-
cholog; soc. psychologie, modelování,
konflikty, thanatologie
KUBIČKA, Luděk (1924), čes. psycho-
log; pedopsychologie, duš. zdraví, in-
dex úspěšnosti protialkoholní léčby
KUČERA, Otakar (1907-86), čes. práv-
ník a lékař; psychoanalýza, dětská psy-
chopatol., LDE, dyslexie

KUFFNER Karl (1858-1940), čes. psy-

chiatr; pozornost, sebevědomí, slabo-
myslnost, alkoholové psychózy
KUHLMAN, Frederick (1876-1941),
amer. psycholog; slabomyslnost, men-
tální testy
KULIČ, Václav (1921), čes. psycholog;
řízené učení, chyba a učení, kognitivní
socializace
K LPE, Oswald (1862-1915), něm. fi-
losof a psycholog; žák W. Wundta;
w rzburgská škola; myšlení; učebnice
KURIC, Jozef (1926), slov. psycholog;
vývoj. psychologie, sebevýchova, psy-
chologie dětí a mládeže
KUŤAK, Zdeněk (1935), čes. psycho-
log; psychodiagnostika, testy, osobnost
LADDOVÁ-FRANKLINOVÁ, Christine
(1847-1930), amer. psycholožka; ba-
revné vidění
LAING, Ronald David (1927), skot.
psychiatr; interpersonální vnímání, psy-
choterapie orientovaná na rodinu, kon-
flikty v rodině
LANGE, Karl Georg (1834-1900), dán-
ský fyziolog; teorie citů: Jamesova-
Langeova teorie
LANGMEIER, Josef (1921), čes. psy-
cholog; klinická psychologie, depriva-
ce, LDE, neuropsychický vývoj, školní
zralost
LASHLEY, Karl Spencer (1890-1958),
amer. fyziolog a psycholog; žák J. B.
Watsona; zoopsychologie, diskriminač-
ní učení u krys, lokalizace mozkových
funkcí
LAUBACH, Frank (1884-1970), amer.
psycholog a pedagog; negramotnost,
každý učí každého ("each one teach
one")
LAVATER, Ludwig (1527-86), švýcar.
věštec; příklady duš. nemocí, kniha
o iluzích, halucinacích a bludech
LAZARSFELD, Paul Felix (1901-76),
amer. sociolog a psycholog rak. pův.;
masová komunikace
LAZARUS, Arnold Allan (1932), amer.
psycholog jihoafr. pův.; osobnost, cho-
vání, neurózy, skupinová a rodinná te-
rapie
LAZARUS, Moritz (1824-1903), něm.
filosot a psycholog; skupinové myšlení,
psychologie národů.
LAZARUS, Richard Stanley (1922),
amer. klinický psycholog; stres, adap-
tace.
LEARY, Timothy (1920), amer. psy-
cholog; klinická psychol.; interpersonál-
ní test osobnosti; psychedelické slav-
nosti, legalizace drog
LE BON, Gustave (1841-1931), fr. lé-
kař a psycholog; zakl. soc. psycholo-
gie; teorie masové společnosti, psy-
chologie davu
LEHMANN, Alfred (1858-1921), něm.
fyziolog a psycholog; emoce, hypnó-
za
LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm (1646-
1716), něm. filosof, teolog, polyhistor;
monadologie, hierarchie monád, teorie
poznání
LEIGHTON, Alexander Hamilton
(1908), amer. psychiatr a sociolog;
soc. psychiatrie; vliv prostředí na du-
ševní choroby
LENGRAND, Paul (1910), kanad. psy-
cholog a pedagog; průkopník celoživot.
učení
LEONŤJEV, Alexej Nikolajevič (1903),
rus. psycholog; exper. psychologie, pa-
měť, pozornost, vývoj psychiky; učeb-
nice
LEVINE, Seymour (1925), amer. psy-
cholog; zoopsychologie, stres, sexuální
rozdíly
LÉVI-STRAUSS, Claude (1908), fr. an-
tropolog; zakl. soc. antropologie, vývoj
myšlení
LEVITT, Eugene Elmer (1921), amer.
psycholog; klinická psychol., projekční
techniky
LÉVY-BRUHL, Lucien (1857-1939), fr.
sociolog, psychiatr a etnolog; myšlení
primitivních národů, mytické, předlogic-
ké myšlení
LEWIN, Kurt (1890-1947), amer. psy-
cholog něm. pův.; topologická psycho-
logie; dynamická teorie osobnosti, vek-
tory, řešení konfliktů
LIBERMAN, Alvin M. (1917), amer.
psycholog a lingvista; řeč primátů, ne-
andrtálců, dětí
LIÉBEAULT, Ambroise Auguste (1823-
1904), fr. psychiatr; užití sugesce
u hysterie
LINDEMAN, Eduard (1885-1953),
amer. ped. psycholog; učební metody;
průkopník termínu andragogika v USA
(1927).
LINDEMANN, Erich (1900-74), amer.
psycholog něm. pův.; duševní zdraví,
metody prevence, práce s komunitou
LINDNER, Gustav Adolf (1828-87),
čes. filosof, pedagog a psycholog; ex-
per. psychologie, psychol. studie o ča-
su a prostoru; učebnice
LINDZEY, Gardner (1920), amer. psy-
cholog; soc. psychol., osobnost, pro-
jekční techniky
LINHART, Josef (1917-91), čes. psy-
cholog; obecná psychologie, psychol.
učení, tvořivost
LIPMANN, Otto (1890-1933), něm.
psycholog; volní jednání, psychologie
práce; učebnice
LIPPS, Theodor (1851-1914), něm. fi-
losof a psycholog; odpůrce asocianis-
mu a atomismu; důraz na prožívání,
Já, estetiku a etiku
LIVERIGHT, Albert Alexander (1907-
69), amer. psycholog a pedagog; učení
dospělých
LOCKE, John (1632-1704), brit. filosof;
zakl. sensualismu, vědění prostřednic-
tvím smyslových zkušeností, učení
a pamět' záležitostí asociace představ
LOMBROSO, Cesare (1836-1909), ital.
antropolog a kriminolog; psychopatolo-
gie; zakl. kriminální antropologie
LORENZ, Konrad Zacharias (1903-89),
rak. lékař; etologie, psychologie zvířat;
Nobelova cena (s Frischem a Tinber-
genem)
LORR, Maurice (1910), amer. psycho-

log; poruchy chování, efektivita psy-

choterapie
LURIJA, Alexander Romanovič (1902-
77), sov. psycholog; jednovaječná
dvojčata, psycholingvistika, patologie
VNČ, pamět' a její poruchy
McCARTHYOVÁ, Dorothea (1906-74),
amer. psycholožka; vývoj. psychologie
McCLELLAND, David (1917), amer.
psycholog; potřeby, hodnoty, výkon-
nost
McDOUGALL, William (1871-1938),
amer. psycholog brit. pův.; zakl. soc.
psychologie; hormická psychologie, in-
stinkty; učebnice
MACE, Cecil Elec (1894-1980), brit.
psycholog; motivace, učení; učebnice
McGAUGH, James Lafayette (1931)
amer. psycholog; biologická psychol.,
pamět', učení
McGRAWOVÁ, Myrtle Byram (1899),
amer. psycholožka; vývoj. psychologie,
výzkum dvojčat
MADLAFOUSEK, Jaroslav (1922), čes.
psycholog; zoopsychologie, exper. mo-
delování chování člověka na zvířecí
úrovni
MADSEN, K. B. (1922), dánský psy-
cholog; integrativní psychologie, meta-
teoretická taxonomie, teorie motivace
MAGENDIE, Francois (1783-1855), fr.
tyziolog; první exper. fyziolog;1822 de-
monstrace funkce míšních nervů
MACH, Ernst (1838-1916), rak. filosof
a fyzik; vztah počitků a pojmů, teorie
poznání
MACHAČ, Miloš (1922-92), čes. psy-
cholog; exper. psychologie, psychofyzi-
ol., metoda autoregulace
MACHAČOVÁ, Helena (1941), čes. lé-
kařka; fyziologická psychologie, pre-
vence mentální zátěže, relaxace, auto-
genní trénink
MALOTĺNOVÁ, Miriam (1930), čes.
psycholožla; ped. psychologie, školní
psychologie, poradenská psychologie
MALTHUS, Thomas Robert (1766-
1834), brit. duchovní a ekonom; tvrze-
ní, že růst populace postupuje řadou
geometrickou, zatímco výroba potravin
aritmetickou, proto nevyhnutelné pře-
lidnění světa, obranou pohlavní zdržen-
livost
MANNHEIM, Karl (1893-1947), brit. fi-
losof, psycholog a sociolog mad'ar.
pův.; soc. psychologie, poznávání; so-
ciologie vzdělávání
MARBE, Karl (1869-1953), něm. psy-
cholog; wGrzburgská škola; introspek-
ce, myšlení
MAREČEK, Pavel (1935), čes. psy-
chiatr; alkoholologie, psychoterapie
MAREŠ, František (1857-1942), čes.
lékař, fyziolog a psycholog; fyziol. psy-
chologie, psychologie bez duše
MARETT, Robert Ranulph (1866-
1943), brit. soc. antropolog; etika primi-
tivních spol., vznik náboženství
MARQUIS, Donald George (1908-73),
amer. psycholog; podmiňování a učení,
rozhodování
MARSTON, William Moulton (1893),
amer. fyziol. a poradenský psycholog
MASLOW, Abraham Harold (1908-70),
amer. psycholog, zakl. humanistické
psychol.; hierarchie lidských potřeb, te-
orie motivace; idea sebeaktualizace
MASSERMAN, Jules Homan (1905),
amer. psycholog pol. pův.; biopsychol.,
exper. neurózy u zvířat, terapie
MATÉJČEK, Zdeněk (1922), čes. psy-
cholog; vývoj. psychologie, pedopsy-
chologie, deprivace, diagnostika, adop-
ce
MATOUŠEK, Oldřich (1921), čes. psy-
cholog; psychol. práce, rizikovost, bez-
pečnost práce, výběr pracovníků, ergo-
nomie
MATOUŠEK, Oldřich (1947), čes. psy-
cholog; skupinová a rodinná psychote-
rapie, neurózy, rizikové skupiny
MAŤOVÁ, Arnoštka (1925), sociotera-
pie, manželská terapie, pacientské klu-
by
MAY, Rollo (1909), amer. psychoana-
lytik, existencialista.

MAYO, Elton (1880-1949), amer. soci-

olog; mezilidské vztahy, prům. sociolo-
gie
MEAD, George Herbert (1863-1931),
amer. filosof a psycholog; zakl. soc.
behaviorismu, teoretik soc. vztahů
a socializace
MEADOVÁ, Margaret (1901-78), amer.
antropoložka a psycholožka; zakl. kult.
antropologie; výzkumy primitivních
společností Tichomoří
MEČNIKOV, Lev Iljič (1838-88), rus.
geograf a sociolog; zastánce geogra-
fické určenosti, důraz na vodní toky
a plochy; vývoj dělí na civilizaci říční,
středomořskou a oceánickou
MEILI, Richard (1900), švýcar. psycho-
log; inteligence, faktorová analýza, tes-
ty
MEIER, Norman Charles (1893), amer.
psycholog; spoluautor Meierova-
Seashorova testu uměleckého úsudku
MELANCHTON, Philipp (1497-1560),
něm. teolog, filolog; školský reformátor,
"praeceptor Germaniae"
MENČINSKAJA, Natalija Alexandrovna
(1905), sov. psycholožka; vývoj. psy-
chologie, pedagogika, metody výuky
MENINGER, Karl Augustus (1893),
amer. psychiatr; psychopatologie, du-
ševní hygiena
MERRILLOVÁ, Maud Amanda (1888-
1973), amer. psycholožka; delinkven-
ce, dětská psychoterapie; testy, spolu-
pracovnice L. M. Termana
MERTIN, Václav (1951), čes. psycho-
log; ped. psychologie, skupinová dyna-
mika, psychoterapie, poradenství
MERTON, Robert King (1910), amer.
sociolog; teorie středního dosahu, soc.
normy, konflikty
MESMER, Franz Anton (1734-1815),
rak. lékař švýcar. pův.; objevitel "zvíře-
cího magnetismu", mesmerismus; tera-
pie založena na hypnóze a sugesci
MESSER, Augustin (1867-1937), něm.
filosof a psycholog; vědomí a myšlení;
wGrzburgská škola

MEUMANN, Ernst (1862-1915), něm.

psycholog a pedagog; vůle, měření in-
teligence, testy
MEYER, Adolf (1866-1950), amer. psy-
chiatr a neurolog švýcar. pův.; zakl.
psychobiologie; pojem deprese namís-
to melancholie
MEZIROW, Jack, amer. ped. psycho-
log; teorie učení, participační učení-
sedm stupňů reflexe
MĺČEK, Libor (1931), čes. psycholog;
dětské neurózy, duš. hygiena, sebevý-
chova
MĺKA, Jiří (1931), čes. psycholog; kli-
nická psychologie, neuropsychologie,
pamět', učení
MIKŠĺK, Oldřich (1930), čes. psycho-
log; vojenská psychologie, testy zátě-
že, osobnost
MIKULA, Vladimír (1933), čes. psy-
chiatr; soc. psychiatrie, rehabilitace
v psychiatrii
MILESOVÁ, Catharine Cox (1890),
amer. psycholožka; spolupracovnice L.
Termana, genialita, pohlavní rozdíly
MILLER, Derek Harry (1923), brit. psy-
chiatr; soc. psychologie, delinkventní
mládež, penologie
MILLER, George Armitage (1920),
amer. psycholog; jazyk, struktura lid-
ského chování, lingvistická psychologie
MILLER, Neal E. (1909), amer. psy-
cholog; konflikty, strach, instrumentální
učení, terapie učením; mozkové elekt-
rody
MILL, James (1773-1836), angl. filosof,
historik a ekonom; otec J. S. Mil-
la; stoupenec empirismu, asocianista;
teorie kontiguity
MILL, John Stuart (1806-73); angl. filo-
sof; prosazuje osamostatnění fyziolo-
gie a psychologie; psychologie jako vě-
da o stavech vědomí, kt. podléhají aso-
ciačním zákonům
MILLS, Charles Wright (1916-62),
amer. sociolog a psycholog; soc. psy-
chologie, osobnost, teorie "bílých lí-
mečků" a mocenské elity

MIŠŠĺK, Tibor (1925), slov. psychiatr;

drogy, alkoholismus
MIŠUREC, Jiří (1927-92), čes. psy-
chiatr; diagnostika, gerontopsychotera-
pie, lékař. psychologie
MITTENECKER, Erich (1922), rak.
psycholog; exper. psychologíe; osob-
nost, konstrukce testů
MJASIŠČEV, Vladimír Nikolajevič
(1892-1973), sov. neurolog, psychiatr,
psycholog; neurózy, hraniční stavy,
psychoterapie
MOEBIUS, Paul Julius (1853-1907),
něm. neurolog, psychiatr, sexuolog;
autor termínu patografie: psychopatolo-
gie výjimečných jedinců; duševní hygi-
ena, migréna
MOHAPL, Přemysl (1932), čes. psy-
cholog; exper. a ped. psychologie, uče-
ní, stochastika, asociace
MONTESSORIOVÁ, Marie (1870-
1952), italská psychiatrička a psycho-
ložka; předškolní výchova, dětská akti-
vita
MOORE, Geored Edward (1873-1958),
angl. filosof; smyslové vnímání, obrana
zdravého rozumu
MORE, Thomas, Sir (1478-1535), angl.
filosof; utopický reformátor, důraz na
rozvoj osobnosti, mezilidské vztahy
MORENO, Jacob Levy (1892-1974),
amer. psychiatr rumunsko-rak. pův.;
mikrosociologie; zakl. sociometrie, sku-
pin. psychoterapie a psychodramatu
MORGAN, Clifford Thomas (1915),
amer. psycholog; fyziol. psychologie;
motivace; učebnice
MORGAN, Conway Lloyd (1852-1936),
angl. zoolog a psycholog; zvířecí učení,
srovnávací psychologie, myšlení; psy-
chol. verze zákona ekonomiky myšlení:
kánon Lloyda Morgana (1894)
MORRIS, Charles (1901 ), amer. filo-
sof, sociolog a biolog; zakl. semiotiky
MOWRER, Orval Hobart (1907-82),
amer. psycholog; kooperace, soutěži-
vost a řešení problémů u lab. zvířat;
teorie učení, lidské vztahy, úzkost

MRÁZEK, Zdeněk (1933), čes. psy-

chiatr; neurózy, psychoterapie, psycho-
ter. komunita
M LLER, Georg Elias (1850-1934)
něm. filosof a psycholog; psychofyzio
logie, psychofyzika; zakl. laboratoře
v Góttingenu; barvy, vnímání, pozor-
nost, paměř, učení
M LLER, Johannes (1801-58), něm.
sociolog a psycholog; asociace, pa-
mět', myšlení, první učebnice psychofy-
ziologie
MlJLLER-LYER, Franz Karl (1857-
1916), něm. psychiatr a psycholog; fá-
ze života, Můllerův-Lyerův zrakový
klam
MUNN, Norman Leslie (1902), amer.
psycholog; zoopsychologie, dětská
a vývoj. psychologie
M NSTERBERG, Hugo (1863-1916),
amer. psycholog něm. pův.; atomistic-
ká psychologie; zakl. psychotechniky
průmyslová psychologie, psychotera-
pie
MURDOCK, George Peter (1901),
amer. antropolog; soc. chování, soc.
struktura
MURCHINSON, Carl (1887-1961),
amer. psycholog; kriminalita, soc. psy-
chologie, historie psychologie; učebni-
ce
MURPHY, Gardner (1895-1979), amer.
psycholog; soc. psychologie, exper.
soc. psychologie, biosociální přístup;
učebnice
MURPHYOVÁ, Lois Barclay (1902),
amer. psycholožka; rané dětství, soc.
chování malých dětí, longitudinální stu-
die, projekční techniky, výchova hrou
MURRAY, Henry Alexander ml. (1893),
amer. psychiatr a psycholog; psycho-
patologie osobnosti; zakl. personologie
(1930); autor TAT testu
MYSLIVEČEK, Zdeněk (1881-1974),
čes. psychiatr; obsese, jáství, impulsív-
ní stavy, delirium tremens; soudní psy-
chiatrie; učebnice
NAKONEČNÝ, Milan (1932), čes. psy-
cholog; obecná psychologie, osobnost,
motivace a emoce, motivace prac. cho-
vání
NATORP, Paul (1854-1924), něm. pe-
dagog a psycholog; zakl. soc. pedago-
giky
NEBYLICYN, Vladimír Dimitrijevič
(1930-72), rus. psycholog; diferenciální
psychologie, osobnost, faktorová ana-
lýza
NÉČAJEV, Alexander Petrovič (1870-
1948), rus. psycholog; zakl. laboratoře
v Petrohradu (1902), exper. psycholo-
gie, ped. psychologie
NEŠPOR, Karel (1952), čes. psychiatr;
alkoholismus, psychoterapie
NEUMANN, Jan (1925), čes. psycho-
log; kriminologie, penologie, forenzní
psychologie
NEVOLE, Svetozár (1910-65), čes.
psychiatr a psycholog; psychopatolo-
gie, soc. psychiatrie; Rorschachův test,
iluze, sny, sebevražednost
NEWCOMB, Theodore Mead (1903),
amer. psycholog; zakl. exper. soc. psy-
chologie; postoje, interpersonální vzta-
hy, komunikace
NEWELL, Allen (1927), amer. psycho-
log; řešení problémů, informatika, počí-
tače
NIETZSCHE, Friedrich (1844-1900),
něm. filosof; podstatou bytí je vůle
k moci
NOVÁK, Tomáš (1946), čes. psycho-
log; soc. psychologie, skupinová práce,
asertivita, poradenství
NUTTIN, Joseph Remi (1909), belgický
psycholog; soc. psychologie, osobnost,
motivace, učení
OCCAM, William (asi 1280-1349),
angl. filosof a teolog; oddělení filosofie
a teologie, průkopník rozvoje přírodních
věd; Occamova břitva
ODEHNAL, Jiří (1923), čes. psycholog;
vývoj. psychologie, ontogenetické vý-
zkumy jedince, rozbor individuálních
činností
ORFF, Carl (1895-1982), něm. sklada-
tel a pedagog; rozvoj hudební předsta-
vivosti; Orffovo instrumentarium
ORTEGA Y GASSET, Jozé (1887-
1955), španělský filosof; teorie masové
společnosti, návrat k předvědecké spo-
lečnosti
OSGOOD, Charles Egerton (1916),
amer. psycholog; myšlení, postoje, ko-
munikace, teorie učení, sémantický di-
ferenciál
OTIS, Arthur Samuel (1886-1963),
amer. psycholog; měření inteligence,
autor testů Army Alfa, Army Beta,
úprava Gama testu
OVERALL, John Ernest (1929), amer.
psycholog; psychometrie, psychopato-
logie; škály, měření
OVERHOLSTER, Winfred (1892-
1964), amer. psychiatr; skupinová tera-
pie, psychodrama, hydroterapie; učeb-
nice
PAGE, Monte Merle (1935), amer. psy-
chiatr, soc. psycholog; soc. vnímání,
změny postojů
PAPICA, Ján (1921), slov. psycholog;
soc. psychologie, metodologie, zátěžo-
vé situace, rizikové rozhodování
PARACELSUS, Phillipus Aureolus
(1493-1541), švýcar. lékař, alchymista
a filosof; třídění duš. nemocí (epilepsie,
melancholie, obsese aj.), duš. poruchy
jako následek život. událostí, ale i vlivů
měsíčních fází aj.
PARDEL, Tomáš (1918), slov. psycho-
log; psychotechnika, poruchy psaní,
obecná psychologie, ped. psychologie
PARSONS, Talcott (1902), amer. soci-
olog; spol. normy, soc. chování, stan-
dardy.
PATERSON, Donald Gildersleeve
(1892-1976), amer. psycholog a peda-
gog; klinická psychologie; minnesotské
výkonové testy
PAVLOV, Ivan Petrovič (1849-1936),
rus. fyziolog; obj. podmíněného reflexu;
exper. neuróza u psů; Nobelova cena
1904
PAYNE, Robert Walter (1925), amer.

psycholog; klinická psychol., poruchy

myšlení
PEABODY, Dean (1928), amer. psy-
cholog; soc. psychol., postoje, osob-
nost
PEARSON, Gerald Hamilton Jeffrey
(1893-1969), amer. psychiatr; psycho-
analýza, neurózy
PEARSON, Charles (1875-1936), angl.
filosof a matematik; žák F. Galtona;
metody statist. analýzy v psychologii,
chí-kvadrát
PEERS, Robert (1888-1972), ped. psy-
cholog; srovnávací ped. psychol., uče-
ní.
PEIRCE, Charles Sanders (1839-
1914), amer. filosof a lingvista, zakl.
sémiotiky;,otec pragmatismu'
PENFIELD, Wilder Graves (1891-
1976), kanad. neurochirurg; centroce-
falická hypotéza pamět'ové kontroly;
chirurg. léčba epilepsie
PENROSE, Lionel Sharpes (1898-
1972), brit. psychiatr a psycholog, ge-
netik; mentální retardace, Downův syn-
drom, šoková léčba
PERLS, Frederick S. (1893-1970),
amer. psychiatr něm. pův.; tvarová
psychol., psychoterapie.
PIAGET, Jean (1896-1980), švýcar.
psycholog; teorie kognitivního vývoje;
formálně logické myšlenkové operace,
asimilace, rozvoj abstraktního myšlení
PICK, Arnold (1851-1924), čes. psy-
chiatr; psychopatologie, afázie, para-
noa, Pickova choroba: atrofie převážně
frontální kůry
PIÉRON, Henri (1881-1964), fr. psy-
cholog; zoopsychol., exper. psycholo-
gie, psychol. smyslů, diferenciální psy-
chologie; učebnice
PICHOT, Pierre Jean (1918), fr. psy-
chiatr a psycholog; oligofrenie, dia-
gnostika a didaktické testy
PILLSBURY, Walter Bowers (1872-
1960), amer. psycholog; žák W.
Wundta; psychopatologie, učení, myš-
lení, historie; učebnice

PINEL, Philippe (1745-1826), fr. lékař,

zakl. fr. psychiatrie; humánní přístup
k duševně chorým
PINTNER, Rudolf (1884-1942), amer.
psycholog; měření inteligence; Pin-
tnerův-Patersonův výkonový test
PLAŇAVA, Ivo (1934), čes. psycholog;
matrimoniologie, manželské mýty, psy-
choterapie
PLATÓN (427-347 př.n.l.), řecký filo-
sof; svět duchovních idejí a svět smys-
lů, skutečné poznání v poznání idejí,
učení je proces rozpomínání, duše ro-
zumová, citová a žádostivá
PLZÁK, Miroslav (1925), čes. psy-
chiatr; deprese, linka důvěry, matrimo-
niologie, hysterie, manželská terapie
POGÁDY, Josef (1924), slov. psycho-
log; psychologie kreativity, supervize
POLEDŇÁK, Ivan (1931), čes. filosof
a hudební vědec; slovník hudební psy-
chologie
POPE, Benjamin (1914) amer. psycho-
log; projekční testy, obsahová analýza,
psychol. rozhovor
POPPER, Karl Raimund (1902), angl.
filosof a muzikolog rak. pův.; objektivní
poznání
POSTMAN, Leo Joseph (1918), amer.
psycholog; vnímání, učení
POŽÁR, Ladislav (1931), slov. psycho-
log; patopsychologie, poruchy učení
a chování
PRATT, George K. (1891-1957), amer.
psychiatr; neurózy, duš. hygiena, rodi-
na
PREYER, Wilhelm Thierry (1841-97),
něm. fyziolog a psycholog; hypnóza,
sugesce, vývoj dítěte
PRIBRAM, Karl Harry (1919), amer.
neurolog a psycholog rak. pův.; pamět',
myšlení, analýza chování - 4 mecha-
nismy: útok, útěk, potrava, sex
PRICHARD, James Cowles (1786-
1848), brit. psychiatr; autor termínu
moral insanity; psychopatol. sympto-
matologie, temperament, somnambu-
lismus

PRINCE, Morton (1854-1929), amer.

psychiatr a psycholog; klinická psycho-
logie, teorie osobnostních vrstev
PROFOUS, Jiří (1935), čes. psychiatr;
alkoholismus, psychoterapie, vrstevnic-
ké programy
PROSHANSKY, Harold M. (1920),
amer. psycholog; projekční testy posto-
jů, předsudky; zakl. ekologické psycho-
logie (1958) - zkoumání fyzického pro-
středí hospitalizovaného pacienta, čle-
na rodiny aj.
PŘĺHODA, Petr (1939), čes. psychiatr;
psychoanalýza, psychoterapie, lékař.
etika, publicistika
PŘĺHODA, Václav (1889-1979), čes. fi-
losof, pedagog a psycholog; žák E. L.
Thorndikea; ped. a vývoj. psychologie;
učení, globální metoda; hygiena zkouš-
ky, poradenství, ontogeneze lidské
psychiky
PURKYNĚ, Jan Evangelista (1787-
1869), čes. lékař, biolog, anatom a fy-
ziolog; zakl. exper. psychologie;
Purkyňův fenomén, výzkumy spánku
PUTNAM, James Jackson (1846-
1918), amer. psychiatr; zakl. Amer.
psychoanal. společnosti (1910)
RABOCH, Jan (1917), čes. psychiatr;
sexuologie, poruchy sex. vývoje, psy-
choterapie
RÁDL, Emanuel (1873-1942), čes. filo-
sof a biolog; vývoj. teorie v biologii; filo-
sofii podřizuje teologii, víra v mravní
odpovědnost člověka
RANK, Otto (1884-1939), rak. psycho-
log; psychoanalýza, teorie porodního
traumatu; osobnost, neurózy, úzkost
RAPAPORT, David (1911), amer. psy-
cholog; klinická psychol., psychotera-
pie, poradenství
RAPOPORT, Alexander Matvejevič
(1894-1968), rus. psychiatr; alkoholis-
mus
RAVEN, Bertram Herbert (1926),
amer. psycholog; soc. psychol., skupi-
nové řešení problémů
RAVEN, John Carlyle (1902), brit. psy-
cholog; vývoj. psychol., testové techni-
ky, neverbální test IQ
REICH, Wilhelm (1897-1957), amer.
psycholog rak. pův.; psychoanalýza,
charakter, psychologie fašismu
REIK, Theodore (1888-1970), amer.
psychiatr rak. pův.; psychoanalýza, vý-
cvik psychoanalytiků
RHINE, Joseph Banks (1895-1980),
amer. parapsycholog; mimosmyslové
vnímání
RIBOT, Théodule Armand (1839-
1916), fr. psycholog; exper. a srovná-
vací psychologie; paměY, vůle, pozor-
nost; učebnice
RIEGEL, Karel (1942), čes. psycholog;
psychologie práce, inženýrská psycho-
logie, řízení a ekonomie
RIEGER, Konrad (1855-1939), něm.
psychiatr; neurózy, psychopatologie,
toxikomanie, psychoterapie
RIESEN, Augustin Herbert (1913),
amer. psycholog; exper. psychologie,
primáti, senzorická deprivace
RICHET, Charles Robert (1850-1935),
fr. fyziolog a psycholog; průkopník pa-
rapsychologie
RIVERS, William Halsey (1864-1922),
brit. psycholog a antropolog; psychofy-
ziologie, exper. psychologie
RODNICK, Eliot Herman (1911), amer.
psycholog; exper. psychopatologie, dy-
namika osobnosti
ROGERS, Carl Ransom (1902-86),
amer. psycholog; klinická psychologie,
poradenství, nedirektivní, na klienta za-
měřená psychoterapie; učebnice
ROHRACHER, Hubert (1903-72), rak.
fyziolog a psycholog; neuropsycholo-
gie, charakterologie, osobnost; učebni-
ce
RORSCHACH, Hermann (1884-1922),
švýcar. psychiatr a psycholog; psycho-
diagnostika, test inkoustových skvrn
pro zkoumání osobnosti
ROSENBERG, Seymour (1926), amer.
psycholog; komunikace, jazyk, učení
ROSENZWEIG, Mark Richard (1922),

amer. psycholog; zoopsychologie; cho-

vání, řeč
ROSENZWEIG, Saul (1907), amer. psy-
cholog; soc. psychologie; frustrace, testy
ROSINA, Jozef (1926), slov. psycho-
log; ped. psychologie, motivace k uče-
ní, hodnocení žáků
ROSS, Edward Alsworth (1866-1951),
amer. psycholog a sociolog, zakl. soc.
psychologie.
ROSTOHAR, Míchajlo (1878-1966),
čes. psycholog slovinského pův.; vývoj.
a exper. psychologie; struktura psych.
života; psychologie čtení
ROUSSEAU, Jean Jacques (1712-78),
fr. filosof a pedagog; zastánce přiroze-
né výchovy
ROZANOV, Aaron Joshua (1878-1943),
amer. psychiatr rus. pův.; učebnice
RUBEŠ, Jaromír (1918), čes. psy-
chiatr; toxikomanie, výklad snů, psy-
chodrama, výcvik v psychoterapii
RUBINŠTEJN, Sergej Leonidovič
(1889-1960), sov. psycholog; obecná
psychologie, bytí a vědomí, dějiny
RUSH, Benjamin (1745-1813), amer.
psychiatr, psycholog; soc. reformátor,
humanizace psychiatrie, proti trestu
smrti, otroctví, alkoholismu
RUSSELL, Bertrand Arthur (1872-
1970), angl. matematik a psycholog;
eseje s psychol. zaměřením; rozum,
morálka, věda
RŮŽIČKA, Jiří (1929), čes. psycholog;
psychol. práce, teorie řízení a organi-
zace
RŮŽIČKA, Jiří (1946), čes. psycholog;
klinická psychologie, skupinová psy-
choterapie, výcvik v psychoterapii
RYBÁROVÁ, Eva (1928), slov. psycho-
ložka; vývoj. psychologie, poznávací
schopnosti u dětí, psychologie pro uči-
tele
RYCROFT, Charles (1914), brit. psy-
choanalytik a lexikograf
RYMEŠ, Milan (1942), čes. psycholog;
psychologie práce, řízení, psychologie
trhu, poradenství

ŘEHAN, Vladimír (1948), čes. psycho-

log; klinická psychologie, alkoholismus,
psychoterapie
ŘĺČAN, Pavel (1933), čes. psycholog;
psychodiagnostika, psychologie osob-
nosti, život. cyklus
SADE, Donatien Alphonse Francois
(1740-1814), fr. spisovatel; popisuje
sexuálně patologické scény, fetišis-
mus, onanie, sadismus
SACHER-MASOCH, Leopold von
(1836-95), rak. právník a spisovatel;
popisuje sexuální trýznění, sadistické
scény, masochismus
SANTAYANA, George (1863-1952),
amer. filosof; poznání, rozum
SARTRE, Jean Paul (1905-80), fr. filo-
sof a spisovatel; existencialismus; teo-
rie emočního vědomí, cit se objeví
vždy, když svět se stal obtížným; člo-
věk je odsouzen ke svobodě a k odpo-
vědnosti za celé lidstvo
SATIROVÁ, Virginia (1916-88), amer.
soc. pracovnice a psychoterapeutka;
rodinná psychoter., komunikace, živé
sochy, rodinná rekonstrukce
SCOTT, John Paul (1909), amer. psy-
cholog; soc. psychologie, vývoj sociál.
chování
SCOTT, William Abbott (1926), amer.
psycholog; hodnoty, postoje, osobnost
SCOTT, William Clifford Munroe
(1903), kanad. psychiatr; vývoj řeči,
psychoanalýza, techniky
SCOTT, Walter Dill (1869-1955), amer.
psycholog; užitá psychologie, reklama,
personalistika
SEARS, Robert Richardson (1908),
amer. psycholog; ped. a dětská psy-
chologie, frustrace, dětská fantazie,
vztah matka - dítě
SEASHORE, Carl Emil (1866-1949),
amer. psycholog švédského pův.; ex-
periment. psychologie, psychol. hudby,
hudební nadání; Meierův-Seashoreův
test uměleckého úsudku
SEČENOV, Ivan Michailovič (1829-
1905), rus. neurolog; zakl. ruské psy-
chofyziologie; reflexní teorie psychické
činnosti; fyziologie CNS
SEDLÁK, Jiří (1925), čes. psycholog;
senzomotorická koordinace, pracovní
zátěž a únava, rozhodovací procesy,
aktivní soc. učení, psychol. práce
SEDLÁKOVÁ, Miluše (1936), čes. psy-
choložka; obecná a vývoj. psychologie,
systémy
SEGUIN, Edouard (1812-80), fr. psy-
cholog; žák J. Itarda; východisko pro
budoucí Pintnerův-Patersonův výkono-
vý test
SELYE, Hans Bruno (1907-82), kanad.
fyziolog, endokrinolog a psycholog ma-
d'arsko-rak. pův.; obj. stresu.
SELZ, Otto (1881), něm. psycholog;
myšlení, exper. psychologie
SEMOTÁN, J. (1908-82), čes. psy-
chiatr; duš. hygiena v díle J. A. Komen-
ského, psychiatr. symptomatologie
v díle W. Shakespeara; geriatrie
SEVEROVÁ, Marie (1924), čes. psy-
choložka; obecná a vývoj. psychologie,
motivace a výkon, motivace ke hře
SHAEFFER, Earl Simon (1926), amer.
psycholog; vývoj. psychologie, postoje
rodičů
SHAFFER, George Wilson (1901),
amer. psycholog; teorie učení, dynami-
ka osobnosti
SHAFFER, Laurence Frederic (1903),
amer. klinický psycholog; personalisti-
ka, osobnost, adaptace, duševní hygie-
na
SHANNON, Claude Elwood (1916),
amer. matematik; aplikace matem. me-
tod do psychologie
SHAPIRO, Monte Bernard (1912),
angl. psycholog; klinická psychologie
SHARTLE, Carroll Leonard (1903),
amer. psycholog; volba povolání, teorie
vůdcovství
SHELDON, William H. (1898-1970),
amer. psycholog; biologizující konsti-
tuční psychologie, životní cyklus, mla-
diství provinilci
SHERIF, Muzafer (1905), amer. soc.

psycholog tur. pův.; soc. normy, sank-

ce, kooperace
SHERRINGTON, Charles Scott, Sir
(1861-1952), angl. neurolog a fyziol.
psycholog; zoopsychologie, reflexy
SHIRLEYOVÁ, Mary Margaret (1899),
amer. psycholožka; vývoj nemluvňat,
dětská psychologie
SHNEIDMAN, Edwin (1918), amer.
psycholog; prevence sebevražd
SCHACHTER, Stanley (1922), amer.
psycholog; srovnávací psychologie,
soc. vztahy
SCHEFLEN, Albert Edward (1920),
amer. psychiatr; psychoterapie, komu-
nikace, neverbální chování
SCHNEIDER, Kurt (1887-1967), něm.
psychiatr; psychopatologie; psychopa-
tie
SCHNEIDER, Pierre-Bernard (1916),
švýcar. psychiatr; psychoanalýza, sui-
cidologie, psychoterapie
SCHRENCK-NOTZING, Albert Freiherr
von (1862-1929), něm. psychiatr, sexu-
olog, parapsycholog.
SCHULTZ, Johann Heinrich (1884-
1970), něm. psychiatr; psychoterapie,
autor autogenního tréninku
SCHULTZ-HENKE, Harald (1892-
1953), něm. psychiatr, sexuolog; zakl.
psychoanalýzy
SIMON, Herbert Alexander (1916),
amer. ekonom, filosof a psycholog;
rozhodování, psychologie organizace
SIMON, Hermann (1867-1947), něm.
psychiatr; zakl. léčebné pedagogiky;
samospráva nemocných
SIMON, Théodore (1873-1961 ), fr.
psychiatr a psycholog; spoluprac. A.
Bineta - testy inteligence
SKÁLA, Jaroslav (1916), čes. psy-
chiatr, psychoterapeut; alkoholologie;
zal. časopis Zápisy z Apolináře, KLUS
(Klub usilujících o střízlivost - 1948),
Kabinet pro psychoterapii
SKALIČKOVÁ, Olga (1906-69), čes.
psychiatr; generační psychózy, psy-
chopatologie, rehabilitace v psychiatrii

SKALKOVÁ, Otílie (1933-92), čes. psy-

choložka; denní snění, diagnostika, kli-
nická psychologie
SKINNER, Burrhus Frederic (1904-90),
amer. psycholog; neobehaviorismus,
teorie učení, operační učení, experi-
ment. analýza chování, vyučovací me-
tody
SMALL, W. S., amer. psychiatr; experi-
ment. psychol.; jako první užil bludiště
pro učení krys (1900)
SMÉKAL, Vladimír (1935), čes. psy-
cholog; psychometrika, patopsycholo-
gie, obecná psychol., ped. psycholo-
gie, osobnost
SMIRNOV, Anatolij Alexandrovič
(1894-1954), rus. psycholog; obecná
a vývoj. psychologie
SMRŽOVÁ, Anna (1903-74), čes. psy-
choložka; psychodiagnostika, volba po-
volání, duš. poruchy u dětí, poradenství
SOKOLOV, Michal Vasiljevič (1894-
1962), sov. psycholog; ped. psycholo-
gie, historie psychologie
SOKRATES (469-399 př.n.l.), řec. filo-
sof; poznání, myšlení, etické hodnoty,
nikdo není zlý z vlastního rozhodnutí;
umění dialogu; skutečné poznání jen
v poznání sebe sama
SOLOMON, Alfred P. (1897), amer.
psychiatr; exper. psychologie, učení,
podmiňování
SOUČEK, Jan (1899), čes. psycholog;
soc. psychologie, ped. psychologie,
osobnost
SOUKUP, František (1891-1964), čes.
psychiatr; psychotechnika, individuální
psychologie, psychoterapie
SPEARMAN, Charles Edward (1863-
1945), angl. psycholog; teorie generál-
ního faktoru inteligence, testování, ko-
relace; zakl. faktorové analýzy
SPENCER, Herbert (1820-1903), brit.
filosof, psycholog a sociolog; vývoj.
principy do psychologie, předch. soc.
psychologie
SPITZ, René A. (1887-1974), amer.
psycholog rak. pův.; psychoanalýza,

deprivace, hospitalismus, anaklitická

deprese
SPRANGER, Eduard (1882-1963),
něm. psycholog a pedagog; typologie
osobnosti; duchovědná psychologie
SPURZHEIM, Johann Gaspar (1776-
1832), něm. frenolog; spoluprac. a po-
zdější odpůrce Gallův
SRNEC, Jan (1928), čes. psycholog;
klinická psychologie, psychodiagnosti-
ka, psychopatol., poradenství, geron-
topsychologie
STAGNER, Ross (1909), amer. psy-
cholog; osobnost, konflikt; prům. psy-
chologie
STAVĚL, Josef (1901-86), čes. psy-
cholog; motivace, osobnost, studium
instinktů, testy, psychol. poradenství,
antická psychologie
STECKEL, Harry S. (1886-1962),
amer. psychiatr; vojenská psychiatrie,
duševní hygiena, vězeňství
STEIN, Calvert (1903-), amer. psy-
chiatr; skupinová psychoterapie, psy-
chodrama, hypnoterapie, poradenství
STEINER, Rudolf (1861-1925), rak. fi-
losof; reformátor, zakl. waldorfských
škol, zastánce přírodní filosofie
STEJSKAL, Lubomír (1920), čes. psy-
cholog; psychotechnika, psychol. prá-
ce, profesiografie
STEKEL, Wilhelm (1868-1940), rak.
psychiatr; sexuolog; homosexualita, fe-
tišismus, infantilismus, neurózy, úzkost
STERN, Erich (1889-1959), něm. psy-
chiatr, psycholog; klinická psychologie
STERN, Wilhelm (1844-1918), něm.
psycholog; výzkum řeči, předch. psy-
cholingvistiky
STERN, Wiliam Louis (1871-1938),
amer. filosof a psycholog něm. pův.;
zakl. diferenciální psychologie a původ-
ce inteligenčního kvocientu; personalis-
mus
STEWART, Dugald (1753-1828), skot.
psycholog; psychopatologie, mesme-
rismus, masová psychologie
STODDARD, George Dinsmore

292

(1897), amer. psycholog a pedagog;

vztah prostředí a inteligence
STOUT, George F. (1860-1944), brit.
psycholog; ostrá kritika asocionismu
( 1896)
STRAKA, Vlastimil (1933), čes. psy-
chiatr; toxikomanie, psychoterapie
STRÁNSKÝ, Antonín (1917), čes. psy-
cholog; tělovýchovné lékařství, psycho-
logie sportu, autoregulace, sugesce,
hypnóza
STRATTON, George Malcolm (1865-
1957), amer. psycholog; zrakové vní-
mání, iluze
STRAUS, Erwin W. (1891-1975),
amer. psycholog něm. pův.; klinická
psychologie
STRONG, Edward Kellogg ml. (1884-
1963), amer. psycholog; aplikovaná
psychologie
STRĺŽENEC, Michal (1932), slov. psy-
cholog; inženýrská psychologie, kyber-
netika, umělá inteligence, člověk a po-
čítač
STUCHLĺK, Jaroslav (1890-1967), čes.
psychiatr; forenzní psychiatrie, psycho-
patologie, lékař. psychologie, duš. hy-
giena
STUMPF, Carl (1848-1936), něm. filo-
sof a psycholog; muzikologie, vnímání
tónů
ST RUP, Georg Kristoffer (1905),
dánský psychiatr; psychoterapie krimi-
nálních osob, penologie
SULLIVAN, Harry Stack (1892-1949),
amer. psychiatr; kulturní analýza; zakl.
interpersonální psychoterapie
SULLY, James (1842-1923), angl. psy-
cholog; vývoj dítěte, myšlení; učebnice
SUTHERLAND, John D. (1910), brit.
psychiatr a psycholog; ped. psychol.,
teorie učení, testy, faktorová analýza.
SUTICH, Anthony John (1907), amer.
psycholog; zakl. humanistické psy-
chol.; duševní zdraví
SVOBODA, Mojmír (1941), čes. psy-
cholog; klinická psychologie, psycho-
diagnostika, hypnóza, psychoterapie

293

SYRUČKOVÁ, Drahomíra (1932), čes.

psycholožka; ped. psychologie, školní
úspěšnost
SYŘIŠŤOVÁ, Eva (1928), čes. psycho-
ložka; psychopatologie, psychózy, psy-
choterapie psychóz, normalita
SZONDI, Leopold (1893-1979), švýcar.
psychiatr; hlubinná psychologie, pro-
jekční metody, analýza osudu
SZUMAN, Stefan (1889-1972), pol.
psychiatr a psycholog; ped. psycholo-
ie vývoj dítěte
EBEK, Michal (1946), čes. psycholog;
psychoanalýza, historie psychoanal.,
psychoterapie
ŠERACKÝ, František (1891-1942),
čes. psycholog a pedagog; exper. psy-
cholo ie; vnímání volba povolání
ŠIPO, Ivan (1927), slov. psycholog;
soc. psychologie práce, psycholingvis-
tika, paměť, poznávací procesy
ŠĺPOVÁ, Iva (1933), čes. psycholožka;
manželské poradenství, sexualita, dítě
a rodina
ŠIROKÝ, Hugo (1933-72), čes. psy-
cholog; analytická psychologie, psy-
choterapie, psychodrama, herecká
psychologie
ŠLÉDR, Jiří (1921), čes. psycholog;
obecná psychologie, psychologie umě-
ní a tvořivosti
ŠMOLKA, Petr (1946), čes. psycholog;
soc. psychologie, sportovní psycholo-
ie manželské poradenství
PAČEK, Miroslav (1937-89), čes. psy-
cholog; jazyk a myšlení, teorie překladu
ŠPITZ, Jan (1932), čes. psychiatr
a psycholog; pedopsychiatrie, pedo-
psychologie, thanatologie
ŠTEFANOVIČ, Jozef (1924), slov. psy-
cholog; ped. psychologie, učitel - žák,
psychologie pro učitele, ped. takt
ŠTIKAR, Jiří (1934), čes. psycholog;
psychologie práce, inženýrská psycho-
logie, řízení, psychologie v dopravě
ŠTURMA, Jaroslav (1944), čes. psy-
cholog; vývoj. psychologie, vývoj. poru-
cha, mentální retardace

ŠVANCARA, Josef (1924), čes. psy-

cholog; vývoj. psychologie, diagnosti-
ka, testy
ŠVANCAROVÁ, Lea (1923), čes. psy-
choložka; vývoj. psychologie, předškol-
ní věk až adolescence, zobrazovací
schopnosti
TARDE, Gabriel (1843-1904), fr. socio-
log a psycholog; zakl. soc. psycholo-
gie; statistiky, kriminalita
TARDY, Vladimír (1906-87), čes. psy-
cholog; obecná psychologie, osobnost,
dějiny psychologie
TAXOVÁ, Jiřina (1926), čes. psycho-
ložka; ped. psychologie, adolescence,
vrstevnické vztahy
TAYLOR, Frederick Winslow (1856-
1915), amer. ekonom; otec vědeckého
řízení práce
TAYLOR, William Sentman (1894-
1976), amer. psycholog; klinická psy-
chologie, psychoterapie, exper. hypno-
terapie
TĚPLOV, Boris Michailovič (1896-1965),
rus. psycholog; obecná a vývoj. psycho-
logie; individuální rozdíly; učebnice
TERMAN, Lewis Madison (1877-1956),
amer. psycholog a pedagog; žák G. S.
Hulla; úprava Stanford-Binetova testu
(1916, revize 1936), genialita a nadané
děti
THOMAE, Hans (1915), něm. psycho-
log; osobnost, motívace, poradenství
THOMAS, William Isaac (1863-1947),
amer. sociolog; soc. chování, případo-
vé studie imigrantů (spolu s F.
Znanieckim)
THOREAU, Henry David (1817-72),
amer. filosof; svoboda osobnosti, ná-
vrat k přírodě
THORNDIKE, Edward Lee (1874-
1949), amer. psycholog; zakl. zoopsy-
chologie; teorie učení S-R, transfer vý-
cviku, zákon efektu a cviku, učení do-
spělých
THORNDIKE, Robert Ladd (1910),
amer. psycholog; psychometrie, perso-
nalistika

294

THORPE, William Homan (1902), angl.

zoopsycholog, etolog; hlasová komuni-
kace ptáků
THURNWALD, Richard (1869-1954),
něm. antropolog, etolog a psycholog;
biopsychologie, personalismus, psy-
chologie národů
THURSTONE, Louis Leon (1887-
1955), amer. psycholog; zakl. psycho-
metrie, nové statistické metody, fakto-
rová analýza, škála měření postojů;
učení, inteligence, schopnosti
TINBERGEN, Nikolaas (1907), brit.
psycholog a etolog holand. pův.; hie-
rarchie instinktů, únikové pohyby, uče-
ní ptáků; Nobelova cena (s K.
Lorenzem a K. Frischem)
TITCHENER, Edward Bradford (1867-
1927), amer. psycholog angl. pův.; žák
W. Wundta; zakl. strukturální psycholo-
gie; city, pozornost; učebnice
TOLMAN, Edward Chace (1886-1959),
amer. psycholog; exper. a srovnávací
psychologie; motivace a učení, účelové
chování, kognitivní mapy
TORRANCE, Ellis Paul (1915), amer.
psycholog a pedagog; testy tvořivosti,
stres, duševní zdraví
TŘĺSKA, Karel (1895-1971), čes. psy-
cholog; psychometrie, psychodiagnos-
tika, testy inteligence
TURNER, Frank Douglas (1871-1957),
brit. psychiatr; mentální retardace
TYLOR, Barnertt (1832-1917), angl.
antropolog, evolucionista; etnologie,
animalistická teorie, historie lidstva
UCHTOMSKIJ, Alexej Alexejevič
(1875-1942), rus. neurofyziolog a psy-
cholog; halucinace, obsese, únava,
Uchtomského dominanta
URBAN, Eduard (1928), čes. psycho-
log; psychopatologie, toxikomanie,
Rorschachův test, psychoterapie, psy-
choter. výcvik
URBANOVÁ, Miluše (1939), čes. psy-
choložka; forenzní psychologie, peno-
logie, psychoter. výcvik
UZNADZE, Dimitrij Nikolajevič (1886-
1950), gruz. psycholog; exper. psy-
chol., teorie ustanovky; učebnice
VALENTINE, Charles Wilfried (1879-
1964), brit. psycholog a pedagog; ex-
per. psychologie, estetika; učebnice
VÁŇA, Josef (1899-1966), čes. filosof,
psycholog a pedagog; psychotechnika,
měření inteligence; volba povolání, po-
radenství
VANČUROVÁ, Eva (1928), čes. psy-
choložka; klinická psychologie, před-
školní věk, hygiena dětí a dorostu
VANĚK, Miroslav (1923), čes. psycho-
log; exper. psychologie, psychologie
sportu, metodologie, měření výkonnos-
ti, efektivita tréninku, rozhodovací pro-
cesy
VEBLEN, Thorstein B. (1857-1929),
amer. filosof, antropolog a soc. psy-
cholog; darwinismus; odmítá komercio-
nalizace vzdělávání, školské reformy
VECVOVSKIJ, Ilja Zacharovič (1899),
ukr. psychiatr, zakl. ukr. psychoterapie;
profylaxe a psychohygiena
VERNON, Philip Ewart (1905), brit.
psycholog a pedagog; osobnost, měře-
ní schopností
VIEWEGH, Josef (1928), čes. psycho-
log; exper. psychologie, umělecká čin-
nost, fantazie, kreativita, osobnost
VOJTĚCHOVSKÝ, Miloš (1925), čes.
psychiatr; spánková deprivace, psy-
chosomatika, gerontopsychoterapie
VOJTĺK, Vladimír (1922), čes. psy-
chiatr; pedopsychiatrie, riziková mlá-
dež, toxikomanie
VOLPERT, I. E. (1927), rus. psycho-
log; imagoterapie, psychoter. metoda
nápodoby ideálních vzorů z krásné lite-
ratury, vznik nových, zdravých postojů
VONDRÁČEK, Vladimír (1895-1978),
čes. psychiatr a psycholog; zakl. české
lékařské psychologie, autor termínu
"psychologicko-psychiatrické vědy";
vnímání, konání, emoce, fantazie
VVEDÉNSKIJ, Alexander Ivanovič
(1856-1925), rus. filosof a psycholog;
systém psychologie, kognitivní procesy

295

VYGOTSKIJ, Lev Semjonovič (1896-

1934), rus. psycholog a pedagog; myš-
lení, řeč, psychologie umění
VYMĚTAL, Jan (1945), čes. psycholog;
klinická psychologie, psychoterapie
VYSKOČIL, Ivan (1929), čes. psycho-
log, herec, spisovatel; psychodrama,
psychologie umění a herectví
WALLON, Henri (1879-1962), fr. psy-
chiatr a psycholog; laboratorní psycho-
biologický výzkum dítěte; testy, pro-
jekční techniky; charakter
WALTON, Donald (1926), brit. psycho-
log; klinická psychol., kognitivní testy,
poradenství
WALTON, Henry John (1924), jihoafr.
psychiatr působící ve Skotsku; skupi-
nová psychoterapie, alkoholismus, se-
bevraždy À
WASHBURNOVÁ, Margaret Floy
(1871-1939), amer. psycholožka; žen-
ská práva, koedukace, přístup žen ke
vzdělání; prezidentka Amer. psychol.
společnosti (1921 )
WATKINS, John Goodrich (1913),
amer. psycholog; klinická psychologie,
psychoterapie, hypnoterapie
WATSON, John Broadus (1878-1958),
amér. psycholog; zakl. behaviorismu;
učení, podmíněné reakce; novorozenci,
psychologie reklamy
WEBER, Ernst Heinrich (1795-1878),
něm. fyziolog, psychofyzik a astronom;
Weberův zákon, psychologie smyslů,
podnětové a rozdílové prahy
WECHSLER, David (1896-1981),
amer. psycholog rumunského pův.; de-
tektor Iži, měření inteligence dětí i do-
spělých (WAIS)
WECHSLER, Henry (1932), amer. psy-
cholog; soc. psychologie; osobnost,
duševní zdraví
WEISS, Petr (1954), čes. psycholog;
klinická psychologie, sexualita, poru-
chy sex. vývoje
WELLS, Frederic Lyman (1884-1956),
amer. psycholog; exper. a klinická psy-
chologie

WERNER, Heinz (1890-1964), amer.

psycholog rak. pův.; vývoj. psycholo-
gie, organismická teorie vývoje, vnímá-
ní, oligofrenie; kritika testů
WERTHEIMER, Max (1880-1943),
amer. psycholog něm. ,pův.; filos. psy-
chologie; zakl. tvarové psychologie; ilu-
ze pohybu - fenomen fí
WERTHEIMER, Michael (1927), amer.
psycholog; psychoterapie, poznávání,
historie psychologie
WHITE, William Alanson (1870-1937),
amer. neurolog a psychiatr; lékařská
psychologie; charakter, kriminalita, du-
ševní hygiena
WHYTT, Robert (1714-66), skot. fyzio-
log; zavedl podnět a odpověá (stahy
žabího stehna), prokázal závislost
těchto reflexů na míše
WIENER, Morton (1920), amer. psy-
cholog; neverbální komunikace, chová-
ní, individuální rozdíly, psycholingvisti-
ka
WILSON, Edward O. (1929), amer. en-
tomolog a sociobiolog
WINNICOTT, Donald W. (1896-1971),
brit. psychiatr; psychoanalýza; vztah
matka - dítě
WITMER, Lightner (1867-1947), amer.
psycholog; zakl. první psychol. kliniky;
klinická psychologie
WITTGEN, Stein Ludwig Josef Johann
(1889-1951), amer. lingvista rak. pův.;
soc. teorie poznání a vědomostí, návrat
jazyka do každodenního života
WOLFF, Christian (1679-1754), něm.
filosof; žák Leibnizův, učitel Baum-
gartenův; pneumatologie, reflexy smy-
sl. vjemů, estetika, psychol. empirická
a racionální, zákl. schopnosti poznáva-
cí, citové a volní
WOLFF, Kaspar Friedrich (1733-94),
něm. anatom; víra v život. sílu (nisus
formativus)
WOLPE, Joseph (1915), amer. psy-
chiatr jihoafr. pův.; zakl. behaviorální
terapie; teorie učení, neurózy
WOODROW, Herbert (1883-1974),

amer. psycholog; exper. psychologie,

duševní vlohy
WOODWORTH, Robert Sessions
(1869-1962), amer. psycholog; zakl.
neobehaviorismu, S-O-R; funkcionalis-
mus; učení, myšlení, motivace; učebni-
ce
WUNDT, Wilhelm Max W. (1832-
1920), něm. fyziolog, psycholog a filo-
sof; otec exper. psychologie; 1879 za-
kl. první psychol. laboratoře na světě,
v Lipsku; první časopis exper. psycho-
logie; psychofyzika, psychofyziologie;
metody, řeč, psychol. národů
YERKES, Robert Mearns (1876-1956),
amer. psycholog; psychotechnika, tes-
tování armády (1726 mil. nováčků, pu-
bl. 1923 v Baltimore); biopsychologie
primátů
YOUNG, Paul Thomas (1892-1978),
amer. psycholog; emoce, motivace,
učení, postoje, chování, role hedonic-
kých procesů v chování
ZAJONC, Robert Boleslav (1923),
amer. psycholog; skupinové chování,
soc. chování zvířat
ZAPLETÁLEK, Miroslav (1926), čes.
psychiatr; psychopatologie, diagnosti-
ka, psychoterapie
ZAPOROŽEC, Alexander Vladimírovič
(1905-81 ), rus. psycholog; exper. a vý-
voj. psychologie
ZEIGARNIKOVÁ, Bljuma Vulťovna
(1900), rus. psycholožka; psychopato-
logie, dětská paměY, efekt Zeigarni-
kové.
ZIEHEN, Georg Theodor (1862-1950),
něm. filosof, psycholog; psychopatolo-
gie, psychopat. konstituce, myšlení,
představy
ZINČENKO, Petr Ivanovič (1903-69),
sov. psycholog; exper. a ped. psycho-
logie
ZNANIECKI, Florian (1882-1958),
amer. sociolog a psycholog pol. pův.;
soc. psychologie; soc. přizpůsobení,
postoje, hodnoty; případové studie imi-
grantů (s W. I. Thomasem).

ZUBIN, Joseph (1900), amer. psycho-

log; psychopatologie, projekční techni-
ky
ZULLIGER, Hans Alfred (1893-1965),
švýcar. psycholog a pedagog; psycho-
analýza; Zulligerův test
ZVĚŘINA, Jaroslav (1942), čes. psy-
chiatr; sexuologie, poruchy sex. vývoje,
poradenství