MUSICA ANTIQUA BOHEMICA .sED. DR. JAN RACEK REV. VACLAV JAN SYKORA 37 JIRI ANTONIN BENDA SONATINE I- XXXIV PIANO aE 1984 EDITIO SUPRAPHON PRAHA‘JiR ANTONIN BENDA pati k nejvyraznéjiim a také nejpozoruhodnéjsim piedstavitelim teské hu- debn{ emigrace 18, stoleti v Némecku. Pochézel z bohaté rozvétventho muzikantského rodu, ktery byl rozsazen nna izemf severovgchodnich Cech, zvlAité v oblasti seviené ptiblizné pottéim Labe, povodim obou Orlic a hra- nign(mi Orlickymi horami. Prvé piisluintky Bendova muzikantského rodu zjiitujeme jit v poloviné 16. stolet! v Gilci u Nymburka, Od potétku 17, stoletf vanikajf dvé linie tohoto rodu. Prvd z nich se utvotila ve Skalsku a okolf, druhé v oblasti vytéené Nymburkem, Lysou nad Labem a Starjmi Bendtkami nad Jizerou. Prvou linii takléd4 Martin Benda (1676-1746) a jeho syn Felix Benda (17081768). Z druh¢ linie pochézel Jan Ji Benda (1686-1762). Jak bylo zjiSténo podrobnymi genealogickymi studiemi, Zilo v tomto kraji od pottku 17.do konce 18, stoletf asi 115 pHfsluintké tohoto rodu. ‘Jit Antonin Benda se narodil dne 30. Servna 1722 ve Starch Bendtkéch v severovychodnich Cechéch jako syn thalce a lidového hudebnika Jana Jittho Bendy (1686-1762). Protel vjchovou na piaristickém gymnasiu v Kosmonosich (1735), pozdéji studoval na jezuitském gymnasiu v Jitiné (173942). V tomto prostfed{ poznal nejen deklamagn{ patos, ale i dramatickou varufenost oratornich cviten{ a Skolnich jezuitskych her pozdntho baroku. Roku 1742 se vystéhoval s rodinou svého otce Jana Jiftho Bendy do Berlina, kde se stal houslistou kré- lovské kapely. K nejvétimu rozmachu jeho tviré! skladatelské viohy doilo teprve v Goté, na dvofe durynského vévody Fridricha IIT. a jeho choti Luisy Doroty. Roku 1750 byl jmenovén maestrem vévodské kapely. Benda se dostal v Goté do pokrokového kulturntho prostfedi, které bylo prostoupeno ideami francouzského osvicen- skeho racionalismu a svobodomysinjmi zedndiskjmi mySlenkami a filosofickymi nézory Voltairovymi, d’Alem- bertovymi, Helvétiovymi, Holbachovymi a Rousseauovymi, V letech 1765-66 podnikl Benda studijn{ cestu po TeAlii. Navitivil hlavné Bendtky, Turin a Rim. V Bendtkach se setkal s J. A. Hasse a A. Schweitzerem. V le- tech 1770-1780 vstupuje Benda do nejplodnéjii a zdroveti mySlenkové nejbohati{ periody svého Zivota. V Gott ptilel do styku s divadeln{ spoletnost{ Seylerovou, v nf tehdy pisobila za feditele A. Schweitzera proslulé heretka Brandesova, pro kterou napsal Benda sv4 melodramata a monodramata. Roku 1778 opustil sluzbu na gotském dvofe. Jeho néstupcem se stal Anton Schweitzer. Benda odeSel na krati{ dobu do Hamburku a do Vidné, kde se marné uchdzel o kapelnické misto. Roku 1780 se vrdtil znovu do gotského kraje. Skromné a v dstrant Hil v Georgenthalu a Ohrdruffu. Roku 1781 podnikl cestu do Paitte, aby tam proved! singspiel Romeo a Julie. V Berliné nastudoval patrné roku 1782 melodram “Ariadna na Naxu, Sklonek svého divota prodil do r. 1788 v Gstranf v laznich Ronneburku a v saské Kosttici, kde zemfel 6. listopadu roku 1795. ‘Jit Benda svjm osobitym a mySlenkové neviednimh dilem ptipravil pidu hudebnimu klasicismu beethove- novského typu. Novy skladebny projev se oblasil nejen''v jeho hudbé kantétové a dramatické, v které usiluje o tragicky patos a dramatickou pravdivost v duchu Gluckovy reformy, ale i v jeho tvorbé orchestrélnf a ndstro- jové. Vesvych skladbach mistrné spojuje hloubavou pfemftavost s typicky éeskou muzikantskou vichou, opfenou ‘0 zdravy lidovy z4klad. Benda byl mué pevné vyhranén¢ho uméleckého charakteru. Proto byl vzddlen toho, aby nekriticky a pasivné piejfmal italské skladebné vzory nebo velk¢ dédictv{ koly Bachovy. Melodické mySlenf Bendovo je osobité a roste z lidovych ndpévnych prvki rodné zemé, které nesporné formovaly jeho hudebni miluvu, Z Bendovy komornt tvorby jsou vfvojové nejvyznamnéjti jeho klavirnt sondty « sonatiny, v nicht domyflt a myilenkové péchodnocuje slohové a technické podnéty dila J. S. Bacha a Klavirn{ styl Domenica Scarlattiho (1685-1757), Wilh. Friedemanna Bacha (1710—1784), C. Ph. Em. Bacha (1714~1788) a Joh. Christ. Bacha (1735-1782), Podobné jako klavirn{ (cembalové) sondty, tak i Klavirnf (cembalové) sonatiny zauj{majf v tvorbé Bendové pozoruhodné misto. V nich se jevi Benda jako mistr klavirntho (cembalového) stylu a speci- fické zvukové barvy tohoto klévesového nistroje. Nesm{me zapomenout, Ze Benda byl soutasntkem C. Ph. Em. Bacha, vynikajfctho pfedstavitele klavirntho slohu z doby stylového pielomu z baroka do rokoka a klasicismu v druhé poloviné 18. stolett. Mohutné klavirnf dilo C, Ph. Em. Bacha, které tvoit vice ne 52 koncert, pFes 300 sdlovgch skladeb a éetné klavirni sonity, pisobilo zcela nepochybné také na klavirn{ tvorbu Bendovu. Vdyt ©. Ph. Em. Bach byl Bendovi nejbliz&{ ze vsech Bacha. Do prvého styku s klavirnimi koncerty Bachovjmi se dostavé Benda v dobé svého berlinského pobytu. Ale i po odchodu Bendové z Berlina pokraguje jeho osobni styk s C. Ph, Em, Bachem, jak ostatné prikazné dokézal Vladimfr Helfert ve své monografii o Jiffm Ant. Ben- dovi. Jeho styky s C. Ph. Em. Bachem byly velmi daledité a oploditujict dalst umélecky rist a vjvoj Bendova hudebntho mylent. Cyklus 34 klavirnich (cembalovych) sonatin Jittho Antonina Bendy, ktery ptindst naie edice, je ukazkou toho, jakiv této malé klavirnt formé dovedl jejich autor tviréim a osobitym zpasobem navazat na klavirn{ (cembalo- vou) tvorbu svych velkych vzord, jejiché klavirnt dilo vjvojové piedchézelo skladebnému klavirnimu dilu Ben- m1dovu. Bendovy sonatiny jsou a na dvé vyjimky vesmés jednovété skladby malého formového rozsahu. Prevlddajt dvoudfiné a tiHdfné pisitové formy (AB a ABA), pak formy rondové a malych variact. Tyto klavirnf miniatury, plné jisktivych, svézich, melodicky velmi prostych hudebnich népadii slohové navazujf na scarlattiovsky skla- debny typ. V hudebni dikci Zasto narazime na mozartovskou stylizaci klavirnf véty a na mozartovské népévné prvky (2vl. &i, 1, 9, 10, 14 a 21), nékdy t€ na lidové anégjict pastorelové itvary. Osobity charakter majf jmeno- vité sonatiny pomalého pohybu v mollovych ténindch. Jejich néladovy okruh je mnohem intimnéjit a vrazove prosti{ ne vjrazové priraznost Bendovych klavirnich sondt. Rovné# v harmonickém mySlen{ a smélém vedent hlasi nedosahujt pribojnosti jeho sondt, ale jejich hudebn{ obsah i vytitbeny smysl pro formovou koncisnost svédéi o neviedn{ invenci autorové. A tak moino Hci, Ze Bendovy klavirn{ sonatiny svym svéém hudebnim obsahem, pfedevSim svjm kouzelnjm melodickjm lyrismem, technickou brilanci i hudebni vtipnost{ pati ne- sporné mezi pozoruhodné klavirn{ skladby tohoto formového diuhu v komornt hudbé 18. stoleti. PRAMENY A LITERATURA Podrobng soupis skiadeb Jittho Bendy uvadi Robert Bitner v Quellenlexikonu (sv. I, str. 436-9). Jejich evidence je zazmamendna + Gstlednim katalogu hudebaich bohemik a moravik v hudebné historickém oddélen! Moravakého muzea v Bmé. Tifténé a rukopisné avirnfskladby Bendovy jsou ulofeny v Berling (stdt. knihovna), Bruselu (knihovna konzervatofe), Dréidanech (zemskh knihovna), Goté (zemaké knihovna), Kodani (kréloviké knihovna), Lehniei (Bibliotheca Rudolfina), Lipsku (méstak& hud. knihovna), Londjné (British museum), Liineburku (méstské knihovna), Marpurku (bjv. knihomna Wagencrova), Mnichové (st4tnt knihovna), Paliti (konzervatot), Rezn (bv. knihovna Proskeho), Rimé (Santa Cecilia), Vidni (stAtn{ knihovna), Wolfenbiittelu, u nds v hud. oddélent praisktho Narodniho muzea, Ustfedni knihovné mésta Praby, v hud. hist. oddélent Moravakeho muzea v Brné a v jinfch éeakfch velejnych a dstaynich hudebnich knihovndch. Mnofstvi klavirnich skladeb, zvidSté sondt a sonatin, vyilo jelté za Sivota Bendova. Tak napt. sonéta G dur byla vydina ve sbirce Giovanni Ulrica Haffura Oeuvres mélées, kterd vychézela v 1. 1755-65 (celkem 12 12 svazka). Nékter€ jeho klavirn{ sondty vydal G. L. Winter r. 1757 v Berliné a dali sondty vyily v Lipsku u Breitkopfa r. 1773. Benda vydéval své Klavimi skladby soustavné od r. 1780 ve sbirce Sammlung vermischter Claviersticke fir getbte und ungeibte Spieler 2zprvu svjmn néikladem u C. W. Ettingera v Goté, pozd&ji v té2e sbirce v Lipsku u Schwickerta. V novéjil dobe byly vydiny Bendovy lavirni skladby v edici Trésor des pianistes, kterou redigoval francouzaky nakladatel a hudebn{ pedagog Aristide Farren: (20. sv.» 1961-1963 a 1867-1872). V edici Fritze Oberdérffera vylly Bendovy sondty a sonatiny v rhmei edice Deutsche Klaviermusik des 17. und 18, Jahrhunderts (Berlin — Lichterfelde, F. Vieweg 1937). V antologii Alte Klaviermusik (vyd. E. Pawr) II. tad, sed. $ vyila jedna Klavimn sondta Bendova a klavirn{ sonatiny vydal také Willy Kahl ve sbirce Deutsche Klaviermusik des XVIII. Jahrhundert (Wolfenbattel 1933 a r, 1936). Bendv klavimni koncert G dur s priv. smyécového orchestru vyd. Myra Bethan v Nagelové Musik- Archiv, &s. 144 (Hannover 1939). V éetngch jingeh edicich vychAzely jednotlivé Bendovy Klavimnt skladby samostatné nebo ne- ‘iplné. V deské Klavirt literatute byly Bendovy sonatiny otiltény ve sbirkéch Album starlich deskych mistriv (vyd. K. Hila, Praha 1691), Sonatiny a sonéty (vyd. Jos. Fidnet, Praha 1928), Ceaké sonatiny (vyd. Kat. Emingerood, Praha, nedat.) ici XXXIV, 1932 (vyd. Jar. Fiala). Ve sbirce Musica Antiqua Bohemica byly vydény Bendovy sonatiny ye av. 14 (Praha 1953) a sv. 17 (Praha 1954). Souborné vydéni Bendovjch klavirnich sondt vyilo v té4e sbirce, sv. 24 (Praha 1956), ‘O Bendovjch klavinich skladbach se zmifuje Viad. Helfer v knize Ji Benda I.—II. sv. (Brno 1929 a 1934). Zde je také podiobng vjéet pramend a literatury o Bendovi (srovnej t€ heslo v Ceskoslovensként hud. slovniku, Praha 1963, 7678). Viz té# Rich. Hoder- ana; Georg Benda (Coburg 1895), Karel Halka: Ji Benda (Praha 1903) a Alois Hnilizka : Portréty starch feskjch mistrd hudebnich (Praha 1922). K déjindm klavirni hudby viz tuto literatura: A. D. Alekseev: Klavirnoje iskusstvo. Ozerki i materialy po istori pianisma (Moskva—Leningrad 1952). B. van Beijnm: Bouw en Geschiedenis van het Klavier (Rotterdam 1932). A. Dolmetch: The Inter- pretation of Music of the XVilth and XVHIthe Centuries (Londjn 1915). Lothar Erbrech-Hoffmann: Deutsche und italienische Klaviermusik vor der Bachzeit. Studien zur Thematik und Themenverarbeitung in der Zeit von 1720-1760 (Lipsko 1954). J. C. Eschmann: Wegweiser durch die Klavier-Literatur (vyd. Adolf Ruthardt, Lipsko 1925, 10. vyd.). Rosamond E. M. Harding: Experi- rental Pianofortes and the Music written for them (Proc. Mus. Aus. sv. 57, 1931). T3: The Pianoforte to 1851 (Cambridge 1933). Willy Kahl: Das lyrische Klavierstick Schuberts und seiner Vorginger (AfMw III, 1920). 7: Das lyrische Klavierstick zu Beginn des 19, Jhdts, und seine Vorgeschichte im 17. und 18. Jhdt (AfMw 1921, 8). T€: Aus der Frbzeit des Iyrischen Klavierstick (Zeit- schrift fur Musik 1922). Tj£: Selbstbiographie deutscher Musiker des 18. Jhdis (Kolin n. R. 1947). W. Niemana: Das Klavierbuch. Geachichte der Klaviermusik und ihrer Meister bis zur Gegenwart (Lipsko 1910). 73£: Klavierexikon (Londjn 1918, 4. vyd.). G. Schinemam: Geachichte der Klaviermusik (Berlin 1940). C.F. Weitzmann-Seifet: Geschichte der Klaviermusik (Lipsko 1899). Waserby: The History of the Pianoforte Music (Londin 1924). K Bendovu pobytu v Goté viz prici Armin Fatt: Musikgeschichte der Stadt Gotha (ckp. disertace Freiburg in Breisgau). Jan Racek VYDAVATELSKA ZPRAVA Vydani Bendovych klavimich sonatin tésné navazuje na edici jeho klavirnich sonat, které vyila ve 24. svazku sbitky Musica Antiqua Bohemica (Praha 1956). Jako pfedlohy k tomuto vydani Bendovych sonatin jsem poudil estidflné sbitky klavirnich, pozd&ji t€2 pisiovych skladeb, kterou Benda vydaval pro abonenty v nepravidel- nych éasovgch Thitach od r. 1780 do r. 1787. Prvé dva sefity vyily nejprve s nézvem Sammlung | vermischter Cla- viersticke | fir geible und ungeibte Spieler. Velky ispéch obou sedith podattil skladatele, aby oba dily vydal znovu Vv