DBSAH

547521
(VÝVOJ JAZYKA (Dušan Šlosar) 15
jZpůsoby poznání jazykového vývoje a prameny k němu 21

[HLÁSKOSLOVÍ (Arnošt Lamprecht) 25

Í

lÚvod 25

VÝVOJ FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU

OD PRASLOVANŠTINY DO KONCE X. STOLETÍ 31
Vývoj s a m o h l á s k o v é h o systému 31
1. Vývoj praslovanských samohlásek 31
i 2. Praslovanské samohlásky a jejich prozodické vlastnosti . . 35
3. Vývoj skupin tort, tolt {tárt, tälť), tert, telt neboli tzv.
'7B2 &,l» metateze likvid 38
4. Vývoj skupin thrt, tbrt. tblt, t bit 41
5. Stahování neboli kontrakce 41
6. Vývoj nosových samohlásek 45
Lektorovali prof. dr. Jan Chloupek, D r S c , 7. Zánik a vokalizace jerů 46
doc. dr. František Kopečný. DrSc. 8. Pračeský stav samohlásek 50
Schváleno rozhodnutím ministerstva školství Českésocialistickérepublikyčj. 2 9 M 9 / 8 4 - Í V ý v o j s o u h l á s k o v é h o s y s t é m u •"
ze dne 14. prosince 1984 jako vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakii ^
studijních oborů 73-21-8. » » Vývoj praslovanských souhlásek 53
Další vývoj souhlásek na našem území 56
1. vydáni
prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc, doc. dr. Dušan Šlosar. C S c ,
a) Změna dť > z' 56
prof. dr. Jaroslav Bauer, C S c , 1986 b) Měkkostní korelace souhlásková a její rozvoj 57
c) Depalatalizace pračeské 60
 VÝVOJ ČESKÉHO FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU 7. Úžení ě > i 114
OD KONCE X. STOLETÍ DO KONCE STOLETÍ XIV. . 6 8. Změna aj > ej (a au > ou) 116
/3N Vývoj s a m o h l á s k o v é h o systému 9. Monoftongizace eľ > é a ou > ó 117
, 10. Systém dlouhých samohlásek po provedení všech změn . . 118
~~ 1. Změny v samohláskách nízkých
11. Vývoj krátkých samohlásek 119
Přehláska 'a > ě
I 12. Systém krátkých samohlásek po provedení všech změn . . 123
2. Fonologický systém po provedení přehlásky 'a > ě . . . 6!
3. Změny v samohláskách vysokých a středových 7V ý voj s o u h l á s k o v é h o systému 124
a) Přehláska 'u > i 7| 1. Změny šč > šť, ždž > žd\ šť > št 124
b) Přehláska 'o > ě 7j 2. Konsonantický systém po provedení všech změn 125
4. Vývoj slabikotvorných likvid (r, / sonans)
JPOZNÁMKY K VÝVOJI VE SPISOVNÉM JAZYCE . . . . 127
5. Nové r, l sonans a vývoj pobočných slabik
6. Staročeská kvantita ^TVAROSLOVÍ (Dušan Šlosar) 129
7. Staročeský přízvuk 8!
/lV\ Vývoj s o u h l á s k o v é h o systému .SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE) 129
8;
L. Změna g > y > h 8íPád 129
2. Asibilace u ť, ď, r' a vznik ř 8{Gramatické číslo 132
3. Hlavní historická depalatalizace neboli ztráta měkkostní ;Rod 133
korelace 8( Druhy deklinace 137
4. Výslovnost staročeského v [w] 9- D e k l i n a c e j m e n n á 138
Hlásky v p r o u d u řeči 9í Vývoj jmenných deklinačních typů ' 140
1. Protetické a hiátové hlásky 9í
2. Ostatní změny vznikající v proudu řeči Pračeské (příp. staročeské) d e k l i n a č n í typy 141
3. Asimilace znělosti ". Deklinace vokalické 141
Mužské o-kmeny 141
VÝVOJ FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU Mužské jo-kmeny 145
OD KONCE XIV. STOLETÍ DO KONCE Mužské bjo-kmeny 147
XVI. STOLETÍ 0 Kolísám mezi o-kmeny a jo-kmeny 148
X Vývoj s a m o h l á s k o v é h o systému Substantiva na -janirt, -teľ a -ať 149
1. Rozvinutí jotace a labiahzace 10; Mužské u-kmeny . . . . t. 150
2. Vývoj dlouhých samohlásek 10; Střední o-kmeny 151
' 3. Diftongizace ý > eT(ý > ej) 10.' Střední jo-kmeny 152
4. Diftongizace ú > ou (ú > ou) !0' Přechod od jo-kmenů k nt-kmenům 153
5. Monoftongizace iP> í(ie > i) 11( Střední bjo-kmeny 154
6. Monoftongizace uo > ú (uo > ů) Lil A-kmeny 155
IU Ja-kmeny 156
6 7
 Kolísání a přechody mezi a-kmeny a ja-kmeny 15íVid 199
bja-kmeny 15cyýVoj českých slovesných tříd a typů 202
I-kmeny I51
209
Ú-kmeny Cbv-kmeny) . [ l e . ? 1 ^ 5 " ^ . k ° n -_> u g a č n t y p y
třída slovesná 209
Deklinace konsonantické {$(
Vzor vedu, vésti 209
N-kmeny mužské \(f
211
N-kmeny střední 16ř Vzor peku, péci .
Yzoř mru 212
Nt-kmeny 16 c - mřieti '
213
S-kmeny ' ' ' ' m Vzor pnu, pieti . .
214
R-kmeny . ' ' ' 171 Vzor mažu, mazat,
217
T-kmeny ' ' m Vzor beru, bráti .
Jmenné sklonění adjektiválií II. třída slovesná -J »
Deklinace a-kmenová a o-kmenová ' ' ' 173 V Z ° r tisknu'tisknutl ;Z 1 °
Trt i _ . , Vzor minu, minuti ^
Jo-kmeny a ja-kmeny 175 oon
Vzor
I-kmeny l76 kryju, kryti . . 220
Vz
U-kmeny ' ' ' 177 °r ^ ^ kupovati 223
224
v-™«* +- i ' i i - ' IV. třída slovesná
Konsonantické sklonem 177 T-M
LL
Vzor prosu, prositi -• • * *
Deklinace zájmenná 179 V z o r trp% (rpěíj 225
Zájmena bezrodá 179 v . třída slovesná 227
Zájmena rodová 181 y z o r ^laju, dělati 227
Zájmeno k{to), č(so) 18L V z o r sázěju> sdzéti 229
Zájmeno t(en), ta, to 182 Si o v e sa atematická 231
Zájmeno j(en), ja, je 183 Poznámky k jednotlivým tvarům 233
Zájmeno veš, vša, vše 185 Indikativ prézenta 233
Zájmeno mój, má, mé 186 Imperativ 236
Deklinace složená 188 Participium nt-ové 238
Adjektiva tvrdá, odvozená od o-kmenů a a-kmenů 188 Imperfektum 238
Adjektiva měkká, odvozená od jo-kmenů a ja-kmenů . . . . 190 Aorist 239
ČASOVÁNÍ (KONJUGACE) 192 Infinitiv 240
Supinum 241
Osoba 192
Participium 1-ové 242
Číslo 193
Participium s-ové 242
Čífc 194
Participium n-ové a t-ové 243
Způsob 197
Opisné tvary slovesné 244
Rod 198

8 9
 SLOVNÍ ZÁSOBA (Arnošt Lamprecht) . . . . . . . . . . . 24" Deverbální adjektiva 307
Deadjektivní adjektiva 312
SLOVOTVORBA (Dušan Šlosar) 25 i Zesílení 312
Zeslabení 314
ÚVOD . 25i Deadverbiální adjektiva 315
(Úloha slovotvorby v historickém vývoji, pojem produktivity,
změna funkce slovotvorného typu, změny v soustavě kategorií) SLOVENA 317

SUBSTANTIVA 255" Sufixace 318

Kmenové protiklady sloves v diachronním pohledu -318
Jména konatelská 255 Stav v praslovanštině 318
Jména činitelská . 257 Stará čeština 321
Jména prostředků činnosti 261 Doba střední 325
Jména výsledků činnosti 264 Stav novočeský 328
Jména míst 265
Jména nositelů vlastností 269 Prefixace 330
Modifikace, inverze, mutace 330
Maskulina 269
Způsob slovesného děje 332
Feminina . 271
Fáze 332
Neutra . 272
Dějová jména 273 Distributivnost 335
Jména vlastností 277 Míra 336
Jména okolností 281 Vidové funkce 338
Jména hromadná 283 Deprefixace 338
Jména jednotlivin 285 Geneze čistě vidových prefixů 339
Jména přechýlená 285
Feminina 286 SKLADBA (Jaroslav Bauer) 341
Neutra 287 Charakteristika syntaktického vývoje 341
Jména zdrobnělá 288
Maskulina 289 VĚTNÉ TYPY 345
Feminina 291
Neutra * 293 Typy vět podle postoje mluvčího 345
1. Věty oznamovací 345
ADJEKTIVA 296 2. Věty tázací 346
3. Věty rozkazovací a prací 347
Desubstantivní adjektiva 296 Vyjádření záporu 348
Adjektiva relační 296
Vyjádření volní modality 350
Adjektiva kvalitativní 302 Věty jednočlenné a dvojčlenné 352
10
11
VĚTNÉ ČLENY 355 Souvětí s o u ř a d n é 396
Souvětí slučovací 397
Základní členy věty 355 Souvětí odporovací 397
Podmět 355
Souvětí stupňovací • 399
přísudek 3
55 Souvětí vylučovací 400
Shoda prísudku s podmětem 357 Souvětí důsledkové 401
Rozvíjející členy věty 358 Souvětí důvodové 402
Doplněk 358 *
Přívlastek 360 Souvětí složité • 402
Předmět 361
Příslovečné určení 362 ZKRATKY STARÝCH PRAMENU 406

POLOVĚTNÉ ÚTVARY 364 ZÁKLADNI LITERATURA 410

Útvary s participii 365
Útvary s infinitivem 369
SLOVOSLED 371
SOUVĚTÍ 374
Vznik souvětí 374
Charakteristika staročeského souvětí 376
Souvětí p o d ř a d n é 379
Souvětí s větami obsahovými 382
Obsahové věty oznamovací 382
Obsahové věty tázací 384
Obsahové věty žádací 385
Souvětí s větami vztažnými 385
Souvětí s větami příslovečnými 387
Věty místní 387
Věty časové 388
Věty srovnávací 390
Věty účinkové 391
Věty příčinné a důvodové 392
Věty účelové 393 »
Věty podmínkové 393
Věty přípustkové 394
Věty výjimkové 396
13
12
 VÝVOJ JAZYKA
í

Je sice nesporné, že jazyk se vyvíjí a mění hlavně proto, že vývojem

prochází i společnost, která ho užívá jako nástroje dorozumění, avšak
;i při povrchním pohledu je zřejmé, že se celá jazyková soustava nevyvíjí
stejnoměrné ve všech svých plánech. Tak např. y^X ^století se provedla
i řada důsažných hláskových změn (stažení, dále zánik a vokalizacejerů,
idenazalizace nosovek aj.), která výrazně pozměnila obraz západních
fdmlěktíf praslovanštiny* a diferencovala je v útvary představující nej­
starší stadium samostatné existence jednotlivých západoslovanských
jazyků; vzdor tomuto rychlému rozvoji hláskové stavby byl vývoj
i soustavy morfologické velmi klidný a málo výrazný. ^trnácté>století
ivRrk-přmáSÍ vedle řady hláskových zmeň i důležité změny morfologické
(pozvolný ústupy jednoduchýchjninulýp^časů, důrazné uplatňování
(kategorie rodu v deklinaci jmen a rozvoj kategorie životnosti a neživot­
nosti u maskulin atd.) a představuje kromě toho i období výrazného
(zdokonalování syntaktické stavby spisovné češtiny. Po, šestnácténf
století se pak postupně uklidňuje hláskový vývoj spisovného jazyka
<a tato tendence trvá až do současnosti, přestože počátek století devate­
náctého, znamená začátek výrazného rozmnožování slovní zásoby spi-
Isovného jazyka. Z toho je patrné, že jednotlivé plány jazyka (hlásko­
sloví, morfologie, syntax i slovní zásoba) se ve vývoji řídí vlastními,.

\ * Poznámka. Pojem dialekt je zde třeba chápat jinak než v současném jazyce: nejde
o útvar omezený funkčně. Dialekty praslovanštiny rozumíme výsledky teritoriální dife­
renciace celkového řečového úzu. O tehdejší diferenciaci máme sice jen kusé představy,
nesporné však je, že existovala (není představitelný jednotný úzus na tak rozlehlých
oblastech).

15
 specifickými zákonitostmi. Pokusíme se tyto zákonitosti aspoň v hru­ palatalizaci konsonantů, ta pak měla za následek vydělení^otace (vznik
bých rysech objasnit. dlouhého diftongu ie) a vnitřní systémové potřeby vyvolaly pak i vydě­
Důležitá úloha tzv/lnerce mluvidelj- snahy po úspoře artikulačni lení labializace (diftongizaci ó > uó) atd.
energie,, jež vede ke z^trodüserirartikulace — ve vývoji hláskového Další faktory jsou méně důležité a zpravidla nevedou k inovacím,
plánu je obecně uznávána. Starší diachrónni práce se dokonce snažilj tj. ke vzniku nových prvků, nýbrž jen ovlivňují rychlost vývoje. Na­
vyložit z tohoto principu většinu hláskových změn. Tímto způsobem lze příklad užívání hláskového písma k zachycování jazykových projevů
objasnit například monoftongizaci diftongu, procesy palatalizační a jeho obecné rozšíření mezi uživateli jazyka vede obyčejně k výraznému
zjednodušování hláskových skupin apod. Avšak řadu dalších změn tak zpomalení hláskového vývoje: existence psaných podob koriguje vývoj,
vysvětlit nelze, například procesy diftongizační, jež představují spíše který by jinak probíhal spontánně, a vrací jej k zapsanému staršímu,
komplikaci artikulace. Je tedy zřejmé, že zde působí i vývojové faktory původnějšímu stavu. Vliv fonetiky cizího jazyka (při bilingvismu části
jiné. Ostatně inerce mluvidel jako jediný vývojový činitel by působila uživatelů jazyka) se prosazuje jen tehdy, neodporuje-li to potřebám
ve svých důsledcích stálé ochuzování inventáře fonémů, což by bylo fonologického systému. Například konsonant/byl přejímán do češtiny
v rozporu s jejich funkcí: odlišovat od sebe formálně slova a morfy z cizích jazyků, až se v historické češtině začala připravovat asimilace
významově různé. Druhým určujícím faktorem, lze říci, že často proti­ znělosti v souhláskových skupinách: teprve tehdy konsonant/vytvořil
chůdným prvnímu, je funkce jednotlivých fonémů, projevující se v ten­ neznělý protějšek k domácímu znělému v. (Předtím bylo cizí /nahrazo­
denci k co nejúčelnějšímu, popřípadě co nejkontrastnějšímu rozlišení, váno v češtinějinou labiálou, např. lat. luciferus — luciper, něm. fasant —
jednotlivých hläsékľ Vývoj hláskosloví se pak jeví jako výslednice bažant.)
střetání obou faktorů. Závažnou roli má přitom také snaha po vnitřní Morfémy jazyka flektivního typu jsou jednotky, jejichž funkcí je
rovnováze systému. Je-li systém uspořádán na základě jisté důležitéj služba plánu syntaktickému (morfémy gramatické) a plánu pojmeno-
korelace, například palatálnosti — nepalatálnosti v konsonantisir I vacímu (morfémy kořenné a slovotvorné). Valná většina morfému je
jevuje se tendence k tomu, aby příslušná korelační řada byla co nej-; přitom realizována hláskovými morfy (kromě tzv. morfů nulových).
úplnější, tedy aby se například i k pračeskému palatalizovanému c) Ty ovšem podléhají fonetickým změnám, morfy se tedy materiálově
dotvořil nepalatální protějšek c apod. Ohniskem změn bývá přitom; mění. Přitom mohou hláskové změny znesnadnit nebo i znemožnit
nejčastěji tzv. periférie systému, tj. ta jeho místa, která jsou do něho; plnění funkcí některých morfů. Tato situace se pak řeší morfologickou
začleněna méně pevnými vztahy, popřípadě menším množstvím (mén$ změnou. Například praslovanská hlásková změna v koncovkách-M^ > &
důležitých) korelací. Například velmi významný organizující faktor a -um > 5 vedla ve jmenné deklinaci maskulin k homonymu nominativu
v rané staročeské soustavě konsonantů představovala korelace pala-; a akuzativu sg., která byla velmi nevýhodná u jmen osob, jež mohly být
tálnost —nepalatálnost (např. protiklad b* — b,r' — r atd.). Ta se však) agenty činností vyjádřených tranzitivními slovesy, ale také patienty.
neuplatňovala u velár k, g, ch, a proto právě v této řadě došlo nej­ (Syntaktické funkce obou pádů byly odlišné: nominativ byl pádem
dříve k závažné fonologické změně, v jejímž důsledku se g změnilo na­ subjektu, kdežto akuzativ pádem objektu.) TatO-smiaGe.se jak známo
konec v h. Přitom platí zákonitost, že změna v jednom místě systému: vyřešila morfologickou změnou: vznikem tzv^genitivu-akuzatiyu. Nebo
způsobuje nerovnováhu v jiném místě vzájemně spjaté soustavy. Tak; např. v raně praslovanské deklinaci jmen organizujícím faktorem
může dojít k celé řadě změn na sebe navazujících; jsou výrazem toho,;' určujícím deklinační vlastnosti jmen byly kmenotvorné hlásky. Podle
že systém tíhne stále k vyváženosti, ale přibližuje se k ní někdy ne4 nich se rozlišovaly deklinace o-kmenové, a-kmenové, «-kmenové atd.
snadno, teprve po řadě přesunů a přeměn. Tak například rané starej Když však byly tyto hlásky zasuty hláskovým vývojem, stal se tímto
české vokalické změny (a > ě, 'o > ě, u > i) vedly v důsledcích k de-f faktorem gramatický rod, který byl do té doby kategorií podružnější.

16 17
Od té doby se rod prosazuje v (singulárové) deklinaci substantiv stále spojení dvou vět, z nichž první byla původně zjišťovací otázkou (částice
výrazněji. Příklad jiného druhu skýtá historie tzv. b/o-kmenů v češtině. .//), z volných spojení vět, v nichž první měla zvolací ráz (částice ač),
V nejranějším období byly jejich deklinační formy obdobné tvarům! a podobných spojení. Když se později v povědomí mluvčích začala
iiných deklinací (o-kmenů či yo-kmenů). Ale řada hláskových změiij zřetelně odlišovat podmínka nepříznivá od příznivé nebo neutrální,
způsobila, že původní rozlišené tvary singulárové deklinace splynuty specializovala se na vyjádření první eventuality jedna ze synonymnich
do pouhých dvou forem: nom., gen., dat., ak., vok. a lok. řebří^ spojek podmínkových (ač) a konstituovalo se souvětí s vedlejší větou
znamení, instr. řebřím, znamením. Tato neschopnost manifestovat! přípustkqvou. Z dalších faktorů působících na syntaktický vývoj je
jednoznačně většinu syntaktických funkcí vedla k zániku mužskéj třeba uvést tu skutečnost, že jazyk má psanou podobu: mnoho pro-
b/o-kmenové deklinace: jména sem patřivší přešla např. pomocí sufixů! středků mluveného jazyka, které nelze písmem dokonale vyjádřit (into-
k deklinacím jiným, zřetelnějším (řebřím žebřík). Ale neutra typu zna-s nace, gesta a dále mimojazyková situace), a sama okolnost nepřítomnosti
mení představovala zároveň důležitý produktivní slovotvorný typ!; adresáta v komunikačním aktu musejí být kompenzovány (vedle pro-
b/o-kmenovým formantem se odvozovala podstatná jména slovesná oc| středků lexikálních) především prostředky syntaktickými. Ve vývoji
všech sloves (psáni, biti), dále některá kolektiva (listí) a názvy okolností; syntaxe se může dále dost výrazně uplatnit vliv cizích jazyků s velkou
(bezvětří). Obecná potřeba jmen těchto kategorií v plánu pojmenovacímr kulturní prestiží (u nás to kdysi byla řečtina a latina). Oblast syntaxe
realizovaná plánem slovotvorným, zabránila tomu, aby b/o-kmenová; j e těmto c i z í m vlivům snadno přístupná, zejména při překladatelské
neutra postihl nakonec stejný osud jako maskulina. j- činnosti.
V těchto případech tedy vývoj morfologický představuje opět vý-| Z uvedených fakt plyne, že vývoj syntaktického plánu je mnohem
slednici střetání výsledků vývoje hláskoslovného s potřebami plánů] těsněji spjat s vývojem společnosti než oba plány předchozí. Je to
vzhledem k nimž jednotlivé morfy plní jisté funkce. I zde spolupůsobí; výslednice rozporu mezi starými způsoby konstruování vět a mezi vě-
faktory další, povahy vnitrosystémové, například tendence k tomu] domím existence společných abstraktních rysů výpovědí nebo potře-
aby se alomorfy téhož morfému formově sjednotily (tak byly např|*bou vystihnout nově objevené vztahy mezi pojmy. Jeho prostřednictvím
odstraněny výsledky staročeské změny 'o > ě), nebo tendence cílící se také některé podněty z vývoje společnosti mohou složitě reflektovat
k eliminaci nefunkčních alternací v základu (jež odstranila např. staro-| do vývoje plánu morfologického.
české tvary 1. os. sg. typu prosu, vizu nebo tvary lok. sg. maskulin typu Je pak nasnadě, že vývoj poslední jazykové roviny, plánu pojmeno-
na březě, v mešě). Konečně je tento plán ve svém vývoji ovlivňován vacího, souvisí se životem společnosti velmi těsně. Každý poznaný jev,
obdobnými plány koexistujících útvarů národního jazyka (například každý odhalený vztah musí být napřed pojmenován, má-li být sdělitelný
spisovný jazyk hovorovým apod.). Pro vlivy cizího jazyka je tato oblast a má-li se stát majetkem celé společnosti. Život společnosti se tedy od-
poměrně málo prostupná. I r á ž í v r ů s t u s l o v n í zásoby jazyka bezprostředně a jeho změny se reflektují
Na rozdíl od obou předchozích plánů souvisí vývoj plánu syntaktio; v pojmenovacím plánu velmi rychle. To jsou fakta všeobecně známá.
kého s lidským myšlením. Nelze jistě spojovat každou změnu v syntaxi Avšak vývoj slovní zásoby nespočívá jen v lineárním nárůstu nových
větné či souvětné bezprostředně s jistým faktem v lidském poznání, pojmenování. Vedle něho pozorujeme i změny významů a významových
avšak ve svém úhrnu zrcadlí vývoj syntaxe směr vývoje lidského myt vztahů pojmenovacích jednotek, formové změny pojmenování a ko-
šlení postupujícího k vyššímu stupni abstrakce. Tak například hlavrf nečně - i když v poměrně malé míře - také zánik některých pojme-
prostředky souvětí podmínkového (reálného) ukazují na to, že se tentt nování. Uplatňují se přitom ještě další faktory, mezi nimi i interference
typ souvětí konstituoval z některých souvětí časových (spojky kdyi ostatních plánů jazyka - fonologického, gramatického i slovotvor-
• á ) v n i c h ž s e vyjadřovaný sled dějů mohl chápat kauzálně, nebo z( ného - a pak vjisté míře i faktory psychické. Pojmenovací plán jazyka

19
18
představuje totiž rovněž systém, a to komplikovanější, a tedy mén těsněji souvisí vývoj slovní zásoby jazyka. Rozvoj plánu syntaktického
snadno odhalitelný než systém plánu hláskoslovného či tvaroslovného je závislý na dějinách společnosti zprostředkovaně, skrze pokrok v lid-
Pojmenování motivovaná jsou zařazena do tohoto systému svými para ském myšlení, popřípadě prostřednictvím kulturních kontaktů společ-
digmatickými vztahy: vztahem k ostatním členům slovotvorné kategorii nosti. Další plány jazyka — hláskosloví a zejména tvarosloví - jsou
(např. pojmenování lékař vztahem k pojmenováním mlékař, vorahys vývoji určovány především svými funkcemi v celkovém systému
hodinář...) a dále vztahem k ostatním členům slovotvorné čeledi {leká jazyka. Vnější, mimojazykové vlivy do nich pronikají jen zprostředko-
vztahem k substantivu lék, slovesu léčit atd.). Tato skutečnost zpro vaně a pisobí na jejich vývoj ve velmi malé míře.
středkovává vliv fonetických a morfologických změn na plán slova
tvorný, a tudíž i pojmenovací. T a k n a p ř í k l a d p r a s l o v a n s k ý adjektivri LITERATURA. SKALICKÁ, V.: Vývojjazyka, Praha i960; SKALICKÁ, V.: Vztah
sufix -> byl prvním specializovaným prostředkem k vyjádření vztáhl' f ^ ^
. . , ; . . , „ \ v • * KOMÁREK, M.: K dialektice jazykového vývoje. Slavica Pragensia, IV, 1962, s. 19-26;
posesiVlty adjektivm f o r m o u , p r o t o ž e se pnpOJOVal p o u z e k z a k l a d ™ V A C H E K , J.: K otázce viivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému. Slavica
substantiv pojmenovávajících Živé bytosti (člověčb, OVbčb), kdežtopragensia, IV, 1962, s. 35-46; LAMPRECHT, A.: Vztah mezi fonoíogickým a morfo-
OStatní sufixy desubstantív měly V p o d s t a t ě v o l n o u distribuci. Sufix -jí logickým systémem ve slovanských jazycích. In: Československé přednášky pro V. mezi-
VŠak začal být n e v ý h o d n ý : působil k o n s o n a n t i c k é alternace z á k l a d y národní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963, s. 71-74; BAUER, J.: Vývoj syntaxe a vývoj
myšlení I n : Problémy
které byly závažné u vlastních jmen, protože znesnadňovaly rekonstrutó • , ™™* ck ? J^ykovédy. Praha v962, s^ 218 - 220 NEMEC I.:
,, , j , , t_ . , A1 , . . , , Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha I968; HOREČKY, J.: Vyviň a teona
základní podoby jména. Alternace u apelativ pochopitelné takovo^ jazyka . B r a t i s l a v a l 9 8 3< 8 . 3 8 -46; HORECKÝ,J.: Spoločnosť a jazyk. Bratislava 1982,
překážkou nebyly. Proto se u vlastních jmen začal uplatňovat sufiij s< ie-26.
-ovb, který nevýhodu alternace neměl. Adjektiva typu pán byla pafcj
v důsledku toho vystřídána adjektivy typu pánov. U jmen zvířecích pře­
trvával původní sufix -jb (-bjb). Protože vlastní jména jsou pojmej ZPŮSOBY P O Z N Á N Í JAZYKOVÉHO VÝVOJE
nování individuální, znamenala tato nová distribuce sufixů v důsledcích,! A P R A M E N Y K N Ě M U
že se začala konstituovat nová kategorie individuální posesivity (proti
kategorii posesivity kolektivní, srovnej novočeský protiklad vlkův -I Základním pramenem k poznání vývoje jazyka jsou samozřejmě
vtčí)- | písemné záznamy ze starších vývojových údobí. Na jejich základě
Ale i nemotivovaná slova jsou zapojena do systému paradigmatickými získáváme obraz o stavu jazyka v jednotlivých obdobích a vzájemným
vztahy k jednotkám téže lexikálně sémantické kategorie (např. syncy srovnáváním takových dobových průřezů a konstatováním rozdílů
nymům, antonymům a výrazům významově souřadným) s jejich lexif i shod ve stavbě jazyka postihujeme jeho vývojové změny. Pro po-
kálně sémantickými korelacemi. I tato skutečnost má dosah pro rozvoj z n á n í vývoje je třeba sledovat podobu jazyka nejen ve staré době, ale
slovní zásoby. Tak například název dálnice pro komunikaci byl vytvořen; pokud možno po celou dobu existence českého jazyka až do současnosti.
z adjektiva dálný na základě existující korelace významově souřadného! p r v n í dochované souvislé české texty pocházejí z druhé poloviny 13. sto-
adjektiva železný: železnice. r ietí_ p r o údobí starší jsme odkázáni na texty nesouvislé: bohemismy
Vývoj slovní zásoby je tedy nejtěsněji s£jat s vývojem společnosti] ( e ^ é hláskové, morfologické nebo lexikální prvky ve staroslověnském
tudíž s fakty mimojazykovými, avšak projevuje se v něm i tlak systému! či církevněslovanském textu), bohemika (obvykle česká vlastní osobní
a kromě toho se v něm obrážejí i vlivy ostatních plánů jazyka - hlásko! a místní jména, zřídka i nepřeložitelná apelativa, jež jsou součástí jino-
slovného i gramatického. Jistou roli v něm hrají i faktory psychické! jazyčného, nejčastěji latinského textu), glosy (pokusy o překlad jednotli-
Závěrem lze shrnout: je tedy zřejmé, že s vývojem společnosti nejf v ý c h s i o v & úryvků cizojazyčného textu) a přípisky (krátké české
20 21
 záznamy či poznámky, jež nesouvisí bezprostředně s žádným cizof k nářeční diferenciaci mluveného jazyka. V historickém vývoji češtiny
jazyčným textem). I tyto nesouvislé památky nám dovolují pozná' se nejvýrazněji uplatnilo inovační centrum středočeské pro svou kulturní
hláskosloví, popřípadě zčásti i oblast tvoření slov; v menší míře nán prestiž. Oblasti na okrajích jazykového území, v končinách značně
skýtají informace o morfologii a v nepatrné o syntaxi. vzdálených od Prahy a středních Čech, zachovávají často jazykové
V historických pojednáních citujeme staré prameny pro jednoduchost podoby a tvary starší. Někdy se proto říká, že teritoriální dialekty před­
obyčejně normalizovanými zkratkami. Úplný seznam zkratek pramení stavují prostorovou projekci jazykového vývoje, který se odehrával
do r. 1500 viz ve Staročeském slovníku, Úvodní stati, Soupis prameni v čase. Znamená to, že mluvený jazyk v centru území má více podob
a zkratek, Praha 1968; zde jsou uvedeny také nejdůležitější informace a tvarů novějších, v územích vzdálenějších se mohou vyskytovat formy
o časovém zařazení textů a o jejich dosavadních edicích. Stručný výběr starší a konečně na samých okrajích území mohou dožívat zbytky i velmi
nejdůležitějších zkratek viz také zde na str.406. starého stavu. Tak například jihočeská výslovnost bjič, pjivo, sever o-
Náš zájem o vývoj jazyka se ovšem neomezuje jen na období, z něhoi hanácká (zábřežská)/?//w, severovýchodomoravská (ve Spálově severně
pocházejí písemné památky, tj. na období z jazykového hlediska histo­ od Hranic) střevjyky, objyle a východomoravská (valašská) bič, pivo,
rické. Důležitou vývojovou etapu představuje také doba, v níž už existo inf. m'eť, v'adnúť svědčí o tom, že ve staré češtině byly měkké retnice,
val český jazyk jako samostatný útvar, diferencovaný od ostatnícl podobně jako je tomu dosud např. v ruštině. Nebo podoby múka, strýc
slovanských jazyků, ale nebyl nijak zaznamenáván. Toto období nazý( na východní Moravě jsou svědectvím toho, že české změny ú > ou
váme pračeské a poznáváme je pomocí rekonstrukce. Rekonstrukce s? a ý > ej sem nezasáhly, a zachovávají archaický stav z doby před
provádí obvyklými metodami na základě komparatistickém: srovná} provedením těchto změn v centrálních oblastech.
váním fakt z nejstarších stadií příbuzných jazyků, např. polštiny, sloj Nářečí, která zachovávají větší množství starobylých rysů, nazýváme
venštiny aj., a usouvztažněním výsledků této komparace. Rekonstrukcí; nářečí archaická. Stav tradičního dialektu v archaických oblastech
pračeštiny je riadto usnadněna tím, že máme historicky doložen (v tex-j podává v mnoha případech neobyčejně cenné svědectví o starém stavu
těch napsaných staroslověnštinou, popř. českou redakcí církevní slovanj jazyka. Např. bohemika a glosy z 11. až 13. století se vyznačují značnou
štiny) stav vývojově starší, popřípadě časově paralelní s údobím pral nejednotností a přímo grafickou pestrostí v označování slabikotvorné­
českým. Rekonstrukci pračeštiny je tedy možno opřít na obou koncích! ho ;\ V Kosmově kronice nacházíme vlastní jméno Srbsko v těchto (mor­
časové linie o historická jazyková svědectví. Vzhledem k tomu, žej fologicky polatinštěných) podobách: Surbia, Zirbia i Sribia, mezi bohe­
pračeská vývojová epocha není příliš dlouhá (asi od konce 10. století miky listiny z roku 1057 nacházíme tvar Trnovas, znamenající „v Trno-
do poloviny století 12.), soudíme, že tato rekonstrukce je ve většině vanech", napsán Trmowas i Temowas. Z grafiky samé by se nedalo
aspektů velmi spolehlivá. \ vysoudit nic, ale nářeční situace nám poskytuje klíč k řešení. Jižní část
Dalším pramenem k poznání vývoje jazyka je dnešní (a dřívější) stav! českých nářečí jihozápadních, nářečí severovýchodních Čech a část
teritoriálních dialektů. Tato skutečnost souvisí se způsobem šířeri nářečí slezských se ve výslovnosti slabikotvorného r dodnes liší od
jazykových změn. Jazykové změny (inovace) totiž nevznikají na celém: spisovného jazyka a od dialektů centrálních. Tato nářeční výslovnost
území národního jazyka rázem, nýbrž šíří se z místa svého vzniku (ino! svědčí pro to, že slabikotvorné r se původně vyslovovalo s neurčitým
vačního centra) na všechny strany přirozeným stykem mluvčích. Z tohoi průvodním vokálem, který se mohl vyskytovat buď před r, nebo po
plyne jednak skutečnost, že území více vzdálená od inovačního centra! něm. Patrně nejvíce se této staré výslovnosti blíží východní úsek nářečí
y y
provádějí jazykové změny, jež z něho vycházejí, s jistým zpožděním,; slezských, kde se např. slovo vrba vyslovuje bud v rba, nebo vr ba. Je
a dále pak fakt, že do velmi vzdálených oblastí některé změny — zat tedy staročeská grafika jen výrazem rozpaků nad tím, jak v písmě za­
okolností pro šíření nepříznivých — nemusejí dospět vůbec. Tak dochází; chytit vyslovovaný neurčitý průvodní vokál u r.
i
22 23
 Vedle toho je důležitá i okolnost, že teritoriální nářečí jsou utváření
mluveným, nikoli psaným; je v nich tedy do značné míry vyloučen! HLÁSKOSLOVÍ
konzervující vliv formy písemných jazykových projevů. Proto bývá,
vývoj v některých ohledech, zejména v tvarosloví, v teritoriálních;
dialektech rychlejší a důslednější než ve spisovném jazyku. Tak můžeme;
ze stavu v teritoriálních dialektech a interdialektech (zejména v obecné;
češtině) usuzovat na pravděpodobný směr dalšího vývoje ve spisovném^
jazyce. Viz například tendenci k unifikaci infinitivních přípon (pécň
jako nést), odstraňování přežitkových flektivních typů (sklonění čtvrfy
jako píseň), odstraňování nefunkčních alternací v základech (lokál pl,
typu v teplákách, 1. osoba sg. můžu), změny slovesných rekcí (užívat] ÚVOD
něco m. užívat něčeho) atd.
Čeština patří do rodiny slovanských jazyků, a to do její západní
skupiny. Jejím nejblíže příbuzným jazykem je slovenština; oba tyto
jazyky mají četné společné jevy a tvoří československou větev západo­
slovanské skupiny.
Celá západoslovanská skupina se začala vydělovat z původní praslo­
vanské jednoty ke konci praslovanského období. Nepochybně to sou­
visí s rozšířením slovanských jazyků po rozsáhlém teritoriu, s oslabením
vzájemných kontaktů a dále s vytvářením různých oblastních kmeno­
vých svazů. Diference, které tehdy vznikaly, byly ovšem nepatrné
a týkaly se hlavně jevů hláskových. Po stránce tvaroslovné byla slovan­
ština ještě %IX. století téměř jednotná a i v nynější době je gramatická
stavba těch slovanských jazyků, které jsou v kontaktu (tj. jazyků
západoslovanských i východoslovanských), značně blízká a projevují
se v ní často shodné vývojové tendence.
Všimněme si nyní těch hláskových jevů, jimiž byla západoslovanská
skupina klenových nářečí charakterizována v pozdně praslovanském
období. Jsou to především tyto rysy:
1. Zachovaly se staré skupiny kv, gvjfre slovech květb, gvězda (srov.
čes. květ, hvězda, pol. kwiat, gwiazdd); ve východoslovanských a jiho-
slovanských jazycích tu vzniklo cv, dzv > zv (srov. rus. cvet, zvezda,
t stsl. cvětb, dzvězda).
2. Místo J'. vzniklého tzv.II. a III. palatalizací z ch má západoslo­
vanská skupinami,.Srov. stč. múšě, veš(kerý), slov. všetok, pol. musze,
wszystko. (Případy typu lenoši (tedy střídáni ch — s) ve slovenštině

24 25
 i polštině jsou snad sekundární, vzniklé analogicky podle střídali Tyto poslední jevy jsou počátkem další pozdně slovanské diferenciace,
k — c.) Východoslovanská a jihoslovanská skupina tu zachovala Í jejímž konečným výsledkem bylo vydělení československé větve. Na
(srov. ruské vesb a stsl. vbsb, musě). východoslovanskom území tomu odpovídá vznik tzv. plnohlasí, tj. vznik
3. Na rozdíl od východoslovanských a většiny jihoslovanskýci skupin torot, teret, tolot (srov. górod, bér egt kolóda atd.). Za konec
jazyků se v západoslovanské skupině vyskytovaly měkké (palatální této pozdně slovanské diferenciace je pak nutno považovat zánik jerů
retnicezaspojen^yVžyymy^Xárov.čes. zem'a(> země),grab e(> hrábě] i některé další jevy omezené na větší nebo menší část slovanského
stav'ati (> stavěti), pol. ziemia, kupiq atd. Ve východoslovanských ja území (idispalatalizace, stahování, ztráta nosových samohlásek). Celé
zycích a ve stsl. je tu tzv. / epentetické, srov. rus. a stsl. zemlja, sts! toto pozdně praslovanské období je tedy přechodem k vydělení jednotli­
kupljo, rus. lovlju.
vých samostatných skupin slovanských jazyků.
4. Za skupen\j/,.4£X a -£'' gt před předními samohláskami) se v zá­ Uvedeme si nyní základní jevy, jimiž se postupně uvnitř pozdně pra­
padoslovanské skupině vyskytuje c, dztjxov. stč. sviecě, meze (z pův slovanského společenství vydělovala československá skupina^. Jsou
medza), slov. svieca, medza, pol. šwieca, miedza. to tyto jevy:
5. Staré skupiny^/, <g£sev západoslovanské skupině zachovaly, srov:
vedlb, pleth, modlitva; ve východoslovanské a jihoslovanské skupině 1 Prvním z těchto rysů je již připomenutá skupina trat, tlat, trět, tlět:
se dl, ti zjednodušily v /, srov. stsl. vefa, piek, molitva a ruské vel, plě\\ V území na sever od nás, tj. v lužičtině a v polštině" vznlHoTřo/, tlot,
molitva. tret, tlet, srov. pol. krowa, glowa, brzeg, mléko, hofľ Tuž7~/ffôwä7"
To jsou nejdůležitější jevy, jimiž se západoslovanská skupina odlišila? * Změnou nosových samohlásek y ústní se oddělila od polštiny jak
od skupiny východní a jižní. j československá"; tak "T lužická větev, srov. čes. mäso (> maso), ruka,
Ve třech jevech pak se vyvíjela shodhě se skupinou východoslovair; múka a hor. luž. mjaso, pjec, dol. luž. měso, pěš, muž, ruka; v polštině
skou a odlišila se tak od skttpitíy jižní. Jsou to tyto jevy: j migso, rqka, maka.
6. V gen. sg. a v nom. a akuz. plur. /a-kmenů a v akuz. plur] | t Tzv. dispalatalizací 'e > 'o se odděluje od československé větve
/o-kmenů se vyskytuje koncovka^-e^-srov. duše, možě; v jihoslovanské polština i lužičtina, srov. pol. žena > žona, čelo > czolo, hor. luž.
skupině tu byla koncovka -e^srov. stsl. dušq, mgžq. \ žona, coply.
7. V ínstr. sg. tf-kmenů (a /o-kmenů) se vyskytuje analogická kon-; 4 Dispalatalizací ě > 'a se vyděluje jen polština, srov. pol. miara,
covka -bmb (-bmb) proniklá sem od w-kmenů; jihoslovanská skupina tni gwiazda, čes. miera, hvězda, hor. luž. měra, hwězda.
má koncovku -ontb (-emb). i Zánik jerů a do jisté míry i těsně předcházející stahování jsou z hle­
8. V part. nt-ovém je v obou skupinách konc. -a, sr. čes. nesa, protĚ diska celkové přestavby fonologického systému praslovanského (a tím
jihoslovanskému -y\ srov. stsl. nesy. \ i vzniku samostatných fonologických systémů) velmi závažné, na zápa-
doslovanském území však mají jen slabší územně diferenciační hodnotu
V jednom zásadním jevu se pak shoduje československá větev zapadol (kromě střední slovenštiny, horní lužičtiny a vyhynulého jazyka Polab.
slovanské skupiny s jazyky jihoslovanskými, a to ve střídnicích zá sku4 Slovanů).
piny tort, tolt, tert, telt; měla tu původně trat, tlat, trět, tlět jako jazykj; Diferenční význam naproti tomu mají další jevy, jimiž se oddělovala
jihoslovanské a lišila se od polštiny, kde vzniklo trot, tlot, tret, tlet, srov.j československá větev a později i sama čeština od polštiny (příp. slo­
čes. vrána, klas, břeh, mléko a stsl. vrana, klasb, brěgb, mléko nebo srbo-j venštiny).
charv. vrana, klas, breg// brijeg, mléko //mlijeko. Shoda je i ve střídnicíchl Jsou to tyto jevy;
za praslovanské tbrt, tbrt, srov. čes. trh, prvý a srbocharv. trg, prvi.f a) Změna g > y > h. Ta se provádí v československé větvi a v horní

27
 ! U ! ^ t m ! ' ! r ° ľ ' ČeS ' a h o r - luŽ - noha' hlam> hlowa; v Polštině a dolní krm, prauda ve východních Čechách), změny v palatalizaci souhlásek,
luzictine zůstává #, srov. nosa zlowa • ,' • " - J i . i- , ... . . . . , . , » >.
, . , , fi' sluwu- jako je napr. depalatahzace slabik pe, be, ve, me původně na značném
. ^ í " ! 1 významným změnám patří depalatahzace retnic přet území ve východních Čechách, dnes ovšem jen ve zbytcích, nebo naopak
puv. e v cele československé větvi, srov. peče, beru, veze, mete proti pol větší zachování palatalizace v jihozápadních Čechách (dnes jen ve
piecze biore, mezw, miecie, hl. pjeku, pječeš, dl. pjaku, pjacoš. zbytcích na okrajích bjič, pjivo) a s tím i další změny, jako např. změna
c) Zmena měkkého ŕ > ŕ pak je společná češtině a polštině; ztvrd e > a (v typech fčala, jáhla, bfasa, sršán atd.), dále různý rozsah difton-
nutim r > r se oddělila od češtiny celá slovenština. Ke změně ŕ > I gizacá í> ej po sykavkách, různé typy disimilace a asimilace souhláskové
A\ n > ? d ° Š 1 ° ' V 1UŽ' S r b Š t ' n ě ' a l e z a J i n ý c h P° d m ínek. atd. Jihovýchodní moravskočeský přechodný pás pak od ostatních čes­
tí) Depalatahzace slabik ďe, t 'e, n 'e (n 'ebuďet 'e > nebudete) proběhla kých nářečí oddělují neprovedení změny šč > šťa. nepřehlasované tvary
n& uzemí jazyka českého mimo okrajové území slezskomoravskí v deklinaci (slepka - slepičit). Středomoravská neboli hanácká nářečí
(lasske); neprovedla se ani v polštině, ani ve slovenštině (mimo její jiho- se vydělila monoftongizací diftongů ei > é, <m > ó (dlóhé, moka, stréc).
. n . Tím, že tyto monoftongizace nedosáhly v celém rozsahu východní hra-
e) Dosti starobylou změnou je změna dz' > z' (medz'a > mez a > nice rozšíření ?i, óu, vznikly na rozhraní hanácko-východomoravském
meze) za pův. dj, kterou se oddělila čeština od polštiny i slovenštiny na dvě přechodné oblasti s ei, ou, a to oblast tzv. dolských nářečí západně
samém konci praslovanského období. o d U h Hradiště a oblast "tzv" kelečského nářečí v okolí městečka Kelče
2 - 4 ^ U V e d e n á S u b l n a s t a , a n a rozhraní VIII. a IX. století, změny: jižně od Hranic. Základní diferenciace našeho území je pak ukončena
4 pak se provedly ve stol. X. (příp. I X . - X . ) , změny g > y > h m; oddělením slezskomoravských neboli lašských nářečí od souvislého
rozhraní XII. a XIII. stol., změny uvedené sub b), c) ve stol. XIII.; komplexu východomoravských nářečí v důsledku zkrácení dlouhých
a zmena sub d) snad na rozhraní XIII. a XIV. století; ta zároveň zna- samohlásek (odstranění kvantitativních rozdílů), a to patrně na rozhraní
mena i diferenciaci českého jazyka. Z toho vyplývá, že hlavní charak- XVI. a XVII. století, tedy v poměrně pozdním období; první počátek
tensticke rysy, jimiž se vyznačuje čeština proti polštině, vznikly v prů- jejich oddělování je však již na rozhraní stol. XIII. a XIV. (neprovedení
behu X. -XIII./XIV. století (viz přílohu 1), ovšem s výjimkou poslednj depalatahzace v slabikách ďe, ťe, n'e). Přehledný obraz nářeční dife-
dosud neuvedené změny - ztráty kvantity, která nastala v polštině; renciace viz na mapce - příloha 2 (str. 422-423).
v XV. století a jejíž hranice na našem území je asi z rozhraní XVI.i Z uvedeného přehledu je patrné, že většina základních nářečních
a X n st leti
J ^ ° (viz dále). ^ ^ | r o z d i l ů v z n i k i a v e XIV.-XVI. století. Koncem XVI. stol. je tedy
Ve XIV. století pak začíná postupná nářeční diferenciace našeho^ dokončen po stránce hláskoslovné vývoj našeho národního jazyka ve
uzemí. Její počátky jsou však starší (neprovedení přehlásky 'a > l všech jeho útvarech včetně jazyka spisovného. Vývoj tvaroslovného
v slabikách krátkých a na Ostravsku i v slabikách dlouhých - diferen-; systému, který se rovněž přetvářel ve stoletích XIV.-XVI., byl však
ciace to ze XIII. stol). Ve XIV. století k tomu přistupuje neprovedení' ukončen, jak se zdá, až po XVI. století (pronikání akuzativu-nominativu
přehlásky 'u > i na Moravě a počátky téměř všech změn, které sej v plurálu, vyrovnávání koncovek v plurálu, šíření hovorové koncovky
ukončujia vpřesahují
uzemí XV. století.i doZ jižní
nich změny ie > í, uo
části západní > ů zasahují
slovenštiny, celé našeí -ama atd.). V jednotlivostech, uvnitř systému, vývoj ovšem pokračuje
diftongizace dál.
ý > ej, ú > ou, změna aj > ej a úžení é > /pak nedosahují východního[
okraje českého jazyka a neprovádějí se ve východomoravských a lašskýchP LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd.
Praha 1962; LEHR-SPLAWIŇSKI, T.-KURASZKIEWICZ, W.-SLAWSKI, F
nářečích. Pro diferenciaci nářečí v Čechách pak mají význam změnyl Í » í ^ 7 c t a r a k ^
uniasKy V (Zbytky bllablálního w a zejména z m ě n a V > u V t y p e c h ' Očerki sravniteTnoj grammatiki slavjanskich jazykov. Moskva 1961; TRÁVNÍČEK, F

28
29
Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 10-21; PAULINY, E.: Fonolc- ~, ~r ^
gický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 17^61; ČEJKA, M.-LAMPRECHT, A . V Ý V O J F O N O L O G I C K E H O SYSTÉMU
K otázce vzniku a diferenciace slovanských jazyků. In: SPFFBU, ^ / / , 1963, s. 5 - 2 0 J Q D P R A S L O V A N Š T I N Y D O K O N C E
KRAJČOVIČ, R.: Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genéza sIovenčiny).v „ _ » . _ '
Bratislava 1974; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981^* S T O L E T Í
s. 9 - 24; LAMPRECHT, A.: K praslovanské genezi slovenštiny. In: SPFFBU A 25-26-
1978, s. 141-148. ' 'i

(VÝVOJ SAMOHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU

f 1. Vývoj praslovanských samohlásek
í Původní praslovanský samohláskový systém se vyznačoval dusled-
f ným rozdělením samohlásek na přední a zadní. Můžeme si ho graficky
| představit asi takto:
I a) v krátkých samohláskách b) v dlouhých samohláskách
[ b b i y
e á (> o) ě a
Tento systém vznikl z pozdně indoevropského systému tak, že sply­
nuly samohlásky a, o, a to jak krátké (srov. lat. arö, ocuJus a naše orati,
oko), tak i dlouhé (srov. lat. stare a řec. döron a naše stati, darb).
Graficky si to můžeme znázornit takto:

Samohlásky se tak rozdělily důsledně na přední a zadní (jak jsme viděli

nahoře) a tento protiklad byl tak významný, že potlačil všechny ostatní
příznaky u samohlásek. Zanikla tak zaokrouhlenost u původních zadních
samohlásek, takže y\ vzniklé z indoevropského ü (srov. sünus > sym),
je-hláskou nezaokrouhlenou. Stejně tak je nezaokrouhlené nejen a,
vzniklé z indoevropského ä, ö, nýbrž i &, vzniklý z krátkého u (srov.
muscus — mbchb), i o, jež původně reprezentuje vlastně krátké a.

30 31
 Jsou tedy samohlásky y : *, a : o v poměru dlouhé ku krátké (ted výsledkem týchž tendencí po odstranění zavřených slabik, které
vlastně y : y, a : ä). Stejně tak tomu je i s poměrem / : b (vlastně i : í v e d l y k raonoftongizaci diftongů, je i vznik nosových samohlásek fap-,
neboť b vznikl z indoevropského krátkého /, srov. lat. vidua a n a š ( s r o v sémq a \atsěmen, ženo a lat. feminam). Tyto nosové samohlásky
vbdova)zé : e (vlastně č : e, neboť <? vzniklo z indoevropského dIouhéhi byly p ů v o d n ě dlouhé, stejně jako ě, i, u/'u vzniklé z diftongů.
ě, srov. lat. iwruj a naše itfra, a ť odpovídá našemu e, srov. lat. feró a naš Posledním projevem uvedených vývojových tendencí pak je tzv.
bero > beru). Protože ě a podobně i e tvořily přední protiklad k hláskán m e t a t e z e likvid (vývoj skupin tort, tolt, {tdrt, táli), tert, telt; o tom však
nízkým, byla jejich raně praslovanská výslovnost nízká, asi jako á\ «yfe%SÍí^", která ffastala okolo r. 800 (750-825). Po všech uvedených
Rozdělení samohlásek na přední-a zadní se odrazilo i v systému s p u z m ě n á c h ' v z n i k l n a n a š e m územTv práSovanském období nový samo­
hláskovém, a to !ím,žkpřed předními samohláskami nastává tzv J.pala ; h l a s k o v ý s y s t é m . v slabikách dlouhých měl tuto podobu:
talizace (srov. bogb — bo(d)že, konbcb ~ čbno; o tom viz dále. Tatí
změna nastala okolo r. 400 (400-475 ± 25). \ i y u
Nepochybně se tu projevil i charakter praslovanské slabiky, kteří f Q
směřovala4c^oteyřenostLa v níž se projevovaly tendence k asimilac ,< ? ě a
(přizpůsobení) tvrdých konsonantů k předním vokálům a naopak zádi ••'• • •
nich vokálu k předním konsonantům, tedy jistý slabičný synharmonil Za^samohlásky, tj. u, a, o, měly přitom po měkkých konsonantech
mus. Jeho výsledkem byly i praslovanské přehlásky o > '<?, & ' > '&, srovj i své přední varianty % 'a, 'o.
morjo > morje (> more), morjoi > morjei ( > mori), konjb > koni P o z n á m k a . Ve staré slovenštině hlaholských památek je tento
( > kon'b),jbgo > jbgo atp. (v době změn šlo vlastně o změny 'á > Í systém plně vyrovnaný. Je to dáno fonologizací předních variant zad-
y > 7)t | nich samohlásek. Hlavním podnětem k tomu byla mimo jiné i ta
Uvedený systém samohlásek byl plně vyvážený. Praslovanská teuf okolnost, že se 'a po měkkých ztotožnilo s ě [o], srov. psaní kraji místo
dence k otevřenosti slabiky, která byla s tímto systémem zcela v souladuj kraja. Stav ve staré slovenštině si můžeme znázornit takto:
ho však nakonec rozrušila. Tato tendence,' odstranila totiž klesal.
u
diftongy oi (z pův. indoevr. oi, ai), ei, ou (z pův. indoevr. ou, au), ei
Z oi (vlastně ái) vzniká ě (srov. žene a lat. feminae, cena a lit. kairi
a lat. poena), na konci slov za jistých podmínek také / (srov. bodzi < v
bogoí),z ei vzniká / (srov. vidb a lít. veidas, lokál mor'i < morjei), z á: \
(au) pak se utvořilo u (srov. turb a lat. taurus) a z eu > 'u (srov. Ijudi ' ä
řec. e-leuth-er-os „svobodný*', sthn. Huti — dnes Leute ,,lidé"). i
Před ř a j , které vznikly z oi {ái\ nastává pak tzvJ I . galatalizad Zdá se, že se obdobná situace dotvořila i v staroslověnských nosových
(srov. cena, bodzi, nodzě, a to okolo f. 600 (575-650)7" < samohláskách v důsledku vzniku neměkčícího e v typech gredqi, sědei,
Zásadní význam pro další vývoj samohláskového systému měl vzniil nese. Záleží tu přirozeně také na tom, jak hodnotíme 'Q [<?]. Považujeme-h
nové zaokrouhlené hlásky, totiž u (v dvojí variantě u a 'u). Ten totil! Ho za samostatný foném (obdobně jako u[ü], kde je to dáno i celkovým
vedl spolu s dalšími jevy (jako krácení pův. dlouhých samohlásek! systémem), byl by systém nosových samohlásek takovýto:
k nové přestavbě systému, jejímž projevem bylo i zaokrouhlování! ^ o
(původně krátkého ä), které nastalo okolo r. 800. Ve stejné době vznikte / /
pravé jery & (< ý), b (< i). } ^'_ *Q*
t
32 [ 33
 V krátkých samohláskách byl na našem území i ve staré slovenštil2* Praslovanské samohlásky a jejich prozodické vlastnosti.
týž systém, který jsme uvedli dříve, ovšem s tím rozdílem, že krátkéj
které bylo původně nezaokrouhlené a reprezentovalo vlastně krátkét Fonetické vlastnosti hlásek jsou ve vztahu s jejich postavením v sy-
se začalo po vzniku u v slabikách dlouhých postupně zaokrouhlou Stému. Hláska y byla prostřední vysoká, hláska ě byla nízká a tvořila . v.
Přispěla k tomu nepochybně ta okolnost, že na rozhraní praslova| přední protiklad k a, její praslovanská výslovnost byla asi ä (nebo éa). >V :
ského a pračeského období docházelo v četných pozicích ke kráčel,Jery byly redukované vokály (pův. reprezentovaly krátké ŕ, ý); na
původně dlouhých samohlásek, jak bylo již připomenuto. Původj konci ^praslovanské doby jejich výslovnost na našem území byla asi
krátké o [a] se tedy muselo zaokrouhlit, aby nedošlo ke splynutí s ä no| e-ová (v ruštině a snad i ve střední slovenštině byla výslovnost tvrdého
vzniklým krácením dlouhého a. [jeru & o-ová).
Krácením dlouhých samohlásek v jistých pozicích došlo k obnové Nosové e znělo v poslední fázi svého vývoje jako <?, nosové Q pak jako
protikladu dlouhá-krátká u samohlásek. Další pozdější změny, jal! silně zavřené p, blízké k nosovému u_. __.. ~,
např. stahování (a/a > a), těhťo protiklad ještě více upevnily a pif Samohlásky mohly mít při své výslovnosti různou slabičnou intonabi._
fonolögizövaly; napřt-á se pak mohlo vyskytovat i na konci slov, bf Ta.n£l^ajzávislájia^řízyuku, který byl volný a pohyblivý jako dodnes
tedy i v této pozici realizován protiklad a-á. Za této situace se sami v ruštině. ĽMgufeé samohlásky (a stejně tak i diftongy a diftongůuixQyná
hlásky &, & dostaly mimo korelaci krátká -dlouhá, a byly proto postupif spojení or, oí, er, el) mohly mít dvojí intonaci, a to raženou (alcutovßU),
likvidovány (o tom viz dále). Celý systém krátkých samohlásek (pj která byla v podstatě sto"upává (tón samohlásky při ní sioupjú^a ja ženou
zkrácení dlouhých a před likvidací jerů) si můžeme znázornit taktcf (cjjjojmfiejíQyoji), která byla v podstatě klesává (tón samohlásky při ní
/_j > u ju í klesal). Intonaci raženou (stoupavou) můžeme označovat znakem v ,
! r srov. vorna (rus. voróna, čes. vrána), intonaci taženou (klesávou) můžeme
i Í, — h i | označovat znakem ", srov. běrgh (rus. bér eg, čes. břeh). Podle Kurylo-
1 ( wicze byla příznakovým členem v dvojici intonací intonace stoupavá,
' akutová. Slabiky s intonací klesavou, cirkumflexovou, byly tedy bez-
e —o
< příznaké. Rovněž krátké slabiky, které vůbec nerozlišovaly intonaci, byly
ě—a
Mimo to byly ještě nosové samohlásky e, Q. \ z-hlediska protikladu s t o u p a v á - n e s t o u p a v á bezpříznaké.
O dalších osudech tohoto přechodného systému viz dále. i- Sjabičná^nt^
význam. Připomeneme si tu aspoň ty jevy, které se nějakým způsobem ; -> r
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prát; o d r azíly ve vývoji naší kvantity. Podle tzv. zákona Fortunatoyoya.de
1962, s. 71-74, 80-82, 94-95, 99-100, 109-113, 118M21; TRÁVNÍČEK, F" , v, J i , , u , UM w i i K;w
SaUSSUr0Va d0sl
Historiek* mluvná československá. Praha 1935, s. 3 9 - 4 3 ; KOMÁREK, M , Hi J ° V p r a s l o v a n s k c m o b d o b í k p o s u n u prízvuku ze slab ky
rická mluvnice česká i, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 20-26; JAKOBSON, R; s mtonací taženou na slabiku s intonaci razenou, napr. \roka > r{)\ka,
Remarques sur revolution phonologique du russe comparée á celie des autres langut V akuzativu však p o s u n nenastal, p r o t o ž e obě slabiky měly intonaci ta­
sia ves. In: TCLP II. Praha 1929, s. 19-37; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonokE ženou, tedy \r()kg; pod na ^bérgú > n a bér^gu:, srov. rus. d o k l a d y ruká,
gického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 2) yúku a ná mku> héregy na beregú. S t í m t o p o s u n e m prízvuku souvisí
1956, s. 443-495; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národník v • , ~ . v , r , ,.X .- 7 , .., . • „ ,u„^
, ,,-, , -+, i - l w v „, , „ - patrně i staroc. kolísaní v kvantite, srov. rieka, akuz. reku, strana, akuz.
jazyka se zvláštním zřetelem k nárečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 65-71: ^ a i i l l v
LAMPRECHT, A.: Neskoľko zamečanij o razvitii fonetičeskoj sistemy praslavjanskog; stram at
P-
jazyka, in: SPFFBU, A 4,3956, s. 19-23; LAMPRECHT, A.: K chronologii foneticko Jak jsme již připomenuli, docházelo na konci praslovanské doby ke
-fonologických změn v praslovanštině. SaS, 34,1973, s. 115-123. r krácení pův. dlouhých samohlásek (/, v, ě, a, 'u/u,e, o). Krácení nastávalo
34 35
 novoakutové intonace; nelze proto oba jevy v češtině od sebe dobře
na konci slova, srov. žena > žena, dáti > dáti, a dále ve slovech dvo
slabičných a víceslabičných. Tu se krátily téměř všechny délky (ví oclilslt - v , ,
•• i • JM x v - j - , _,. _ ,. - i - * Ke změnám intonací, příp. k náhradnímu dlouženi, docházelo
jímky
vydati (ale viz dale),
duti >napr.
dáti),jagodä
glqbina>>jagoda,
glgbinamalina > malina,
( > hlubina) atd. vydatí x ^«c««- »F F
I zejména v těchto případech:
Nekrátily se však: 1. v tvarech zakončených jerem (&, ŕ>), a to především:
a) vgenitivuplur.,např. kôrvh > korvb(> krav: novocirkumflexová,
1. délky před přízvukem ve slovech dvojslabičných, srov. čes. tráva P r o t o k r á t k o s t ) ' no*b > " ^ <**; »**- <*>v. nôh; novoakutová, proto
trälva (rus. travá), chvála, lúka, múka, bieda, víno, křídlo, líce, dieti, <&**). ™** > »óz* ( s t č ' Paddesat V0Z^ S>m > Sy'WVb ^ ^ ^
triešti „třásti" ( < trestí), hřiech (srov. rus. grech a gen. grechá),kľúč, slúí nc-synu>> „ , , „ , .
-, ArU v . . , , , ,. , .. ° , ' , b) v dativu a v lokálu plur., napr. zenamt > zenamb (> zenam),
F
2. délky s razenou intonaci v první slabice dvojslabičných slov, sroi '
ženächh ženáchb ( > Ženách)
čes. vrána (z pův. vorna, srov. rus. voróna), břieza (srov. rus. berezé > > , . JM , . .. , .
dráha, kláda, sláma, jáma, skála, žába, síla, žíla, miera, viera, bůřě; másle C> V n ° m - Sg- m U Ž ' ° " k m e n U * " ' k ™ ' ^ ' ľ ^ ™ ' Pnvlastn°-
sádlo,dielo,lýko,léto,púto(poto);hrách,mráz,mák,dým,sýr;rád,stÉí™ách z á m e n a ad ektÍV
J J ' n a p ř - ^ 0 ' ' 6 > Í T * ' v™ ><*>*»
slab, zdráv; náš, váš; býti, krýti, dáti, klásti, bíti,píti; krácení však zpr| zaJfCb > za^Cb <> Zajiec > * ' měs?Cb > meS?C*" p 0 c L k°laCb' k°~
vidla nastávalo v nářečích na Moravě, srov. mor. skala, jama, mak, břel mán-solb> mójb, bratrom; . e .. .
atd ale míra víra atp \ d) v supinu, srov. jp5ř6(> 5/?ař; nový cirkumflex; v ínf.j^ařzzacho-
3. délky ve slovech trojslabičných před vnitřní prízvučnou krátkoí v á n a d é l k a s e s t a r o u r a ž e n o u i n t o n a c í ) :
e v
( 0 . e .6. b ),srov.čes.ií/r 0 te( Z pl/r 0 te),zá^(z5l^« 6 ) s í t t fř O Í Í ( J u e l ř 0 í f t | ) Participiích typu vedh, srov. mog/a > mogh (stc. moA/; srov.
/třpež, krádež, mládež, výbor, východ, úkol. í - ™íř/< wíí/í/ > nésl> s l o v ' m e w / ' " ' " ^ ;
nář

Po zkrácení pův. praslovanských délek došlo opět k dloužení, a to jaj *> u s l o v e s v koncovkách prézentu, srov. 2. os. sg. chodíš* > chodm
původně krátkých (o, e), tak i dříve zkrácených samohlásek. Dloužeá (> chodí^ 3 ' o s ' s § ' c W / ř b * ch°dítb ( > c W ° ' " ° S ' p l u r ' ch°dmb >

nastávalo tam, kde vznikla tzv. intonace novoakutová neboli nová ražeě chodimh> 3 ' os - p l u r ' chod?tb > chod4tb ( > S t a c A o r f l g ) ; ,
2
další krácení naopak tam, kde vznikla tzv. intonace novocirkumflexol ' P" odvozování slov před sufixy -ja, -„je, -6*6, -6*a, -iko; srov.
neboli MťWá teferaí. Intonaci novoakutovou označujeme m^em^ kóža{< kozja), stč. kóžě, ^c koza;prótbje, stč. prútie.ah prut-golsbkb,
např. rók* ( > *}*),/,/&& ( > />/fef), intonaci novocirkumflexovof stč. hlásek, zk hlas, sv?tbkb, stč. i nč. svátek, slov. svmtok; golvtkastc.
znakem ~, např. vorn, (> »ro«), rtS™/«, (> starý). Změny intonal i n č ' hlávka' & hlava {< gólva), korvbka, stč. inč. kravka (novy cirkům-
nazýváme meíařom/. Někteří badatelé neuznávají intonaci novocirkuuj flf, proto krátkost), ale Arápa, r5«6/ca, stč. i nč. ranka, ale rana; slámko,
flexovou jako zvláštní typ, nýbrž ji považují za totožnou s původa s t č ' slóvko- n c - slůvko> a l e slovo'
3 ve
intonací cirkumflexovou. Metatonie by podle nich byla nahrazení« - složených adjektivech, např. maloje > malé, ale málo (> malo),
příznakové intonace akutové intonací bezpříznakou. t Pr5mJb > Pravý' a l e Práo°- Právě' r5nb'b > ra,7>'' a l e rrf ' 10 ' í « / o "»y 1 ' >
Výsledky kvantitativních změn způsobených metatonií ovšem b # Z f i ř r a ^' a l e 2£/rťfco ' ""'/&> > milý' a l e s t č ' "" 7 e ; t 0 b y l y d ° k l a d y n a
v průběhu dalšího historického vývoje pozměněny různými analogie! novocirkumflexovou intonaci ve složených adjektivech; jsou take do-
kými vyrovnáními, takže je velmi nesnadné určit přesně všechny poJ k l a d y n a novoakutovou intonaci, např. svethjb > stč. svátý, deseti >
desát
minky, za nichž k metatonii docházelo. ý> P o d - skúP*> múé'ý>
4
Kromě toho docházelo i k pozdějšímu dloužení samohlásek po zániki - ve slovesných tvarech, např. móř« b > móžeš(> můžeš),možetb >
móže
slabých jerů, výsledky tohoto dloužení jsou však shodné s výsledkl ' móžemh > móSem' P o d - s t č ' kóleš' Píšeš' skáčel meŽeŠ
"vazeS
37
36
( < vqžešb), tiehneš „táhneš" ( < tégnešb), mlátíš, chválíš; srov. přechoj skupinou a jazyky jihoslovanskými. Bude třeba ho ovšem ověřit dalším
prízvuku v ruštině v těchto případech (mogú — móžešb, kolu — kolek jazykově zeměpisným bádáním. Ostatně celá československá skupina
skačú- skáčešb, moločú-molótišb). \ svým trat, tlat, trět, tlět (> t let) se shoduje s jazyky jihoslovanskými
P o z n á m k a 1. Délky ve slovech víceslabičných (s výjimkou typj a liší se od polštiny, která má trot, dot, tret, tiet (dokonce tart), a od
útroba, zákon, jak jsme uvedli výše) jsou tedy, pokud nevznikly stahcf ruštiny, která má plnohlasí torot, tolot, teret.
váním (jako chudá < chudaja atd.) nebo nějakým pozdějším dlouže Uvedeme si nyní některé příklady:
ním, původu novoakutového. j a) t ori: gordb > gradb(> hrad), morzh > mrazb(> mráz),korva >
P o z n á m k a 2. V oblasti akcentologie došlo v poslední době k n§ kráva, voma > vrána, zorkb > zrakb;
vým výzkumům. Reagovat na všechny nové podněty by však bylí b) tolf.golsb > glasb,golva > glava,solma > sláma, kolda > kláda,
možno jen ve speciální studii. \ zolto > zlato;
\ c) tert: bergh > brěgb (> břeh), berza > brěza (> břieza), dervo >
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyku. 2. \% drěvo ( > dřevo), perdb > prědh (> před), merti > mrěti (mřieti);
Praha 1962. 121 - 1 2 4 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prair d ) te[f. m e l k o > mjěko ( > mféko), p elm > plěflb (> plen), velktí >
1935, s. 2 4 6 - 2 7 7 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyí , . . , ' , , . • v , , ,, , , v . , , -,
P u 1962,
Praha loAT s. 27 07—i-?37; cTAMr
STANG, cS.nu
Ch.: ej - A
Slavonic • .- ^Oslo
Accentuation. i m » vinni
1957; vleci (>
KUR\ v vleci): jsou i necetne dokladyJ s la, napr.
; J ť za celm mame clen
LOWicz, j . : L'accentuation des langues indoeuropéennes. 2. vyd. Krakow 195| i článek, za želbb máme žleb i žlab (žlábek), za želza pak žláza (jj hléza);
SADNIK, L.: Slavische Akzentuation i. Wiesbaden 1959. i v tomto posledním případě musíme předpokládat kontaminaci podob
hláza (< golzá) a žlézě (< gelza).
3. Vývoj skupin tort, tolt (tárt, táli), tert, telt neboli tzv. metateze likif D é l k a n e b o k r á t k o s t samohlásky závisí na intonaci; za intonaci ra-
- f ženou je délka, např. vorna > vrána, solma > sláma, běrza > břieza,
Vývoj praslovanských skupin or, ol (ärt äl), er, e! na počátku sloi za intonaci taženou je krátkost, např. gôrdb > hrad, gôlva > hlava,
před souhláskami i mezi souhláskami (stručně označených ort, olt a toň bérgb > břeh; srov. též ruské příklady za obojí intonaci, např. voróna,
tolt) jejedním z posledních projevů praslovanské tendence po otevřenýcf solárna, bereza, ale górod, béreg, gólovú (nom. gólová má prízvuk po-
slabikách. Výsledky této tendence jsou však na různých částech sloj sunut podle zákona Fortunatovova-de Saussurova).
vanského území různé. [ P o s t u p změny : Předpokládáme, že se na celém slovanském území
Za počáteční ort, olt máme v češtině jednak rat, lat, jednak rot, /of původní tort změnilo v tort (vlastně tárát, neboť to bylo ještě v době,
Za ort, olt s intonací raženou (ort, ölt) je rat, lat, např. rádlo, rataj, rám\ kdy o : a byly v poměru ä : d). Toto tort se na východoslovanskom území
lákati, lačný, lakomý, lani „laň", lanitva „tvář", za ort, olt s intonal později změnilo v torot. Na našem, jihoslovanském, lužickém a větší
taženou (ôrt, ôlt) bývá rot, lot, např. robiti, robota, rolí „role", rokyty části polského území se tor01 změnilo v f rot a toto f rot se ještě v době,
rósti, rovný, rózka „větev", rožeň, lodí, loket, loni; vyskytuje se však zj kdy o, a byly v poměru krátké a dlouhé, změnilo na československém
ôrt, ôlt i rat, lat, např. ratolest (< letorastl), racocháč (raz-socháč), dálř a jihoslovanském území v trat (došlo tu po zániku první samohlásky
v místních jménech Ráztoky, Raveň, Rasochy, Rastice, Ralsko. Svědčiti k zdloužení druhé). Na polském a lužickém se f rot zachovalo déle a první
o jistém kolísání ve střídnicích. Důsledněji mají rat, lat stredoslovenskí vokál zanikl bez náhrady až tehdy, když o, a byly už samostatné
nářečí, jež se tak liší od nářečí západoslovenských a východoslovenských a od sebe se lišící samohlásky. Na severozápadním okraji polského území
srov. rakyta, raľa, rásť, raz-, rázga „větev", ražeň, lakeť, lani; je tu vša| a v polabštině se původní, pro praslovanštinu předpokládaný tvar tort
také ro-, např. robiť, rozprávať, rovný. Vyskytuje se názor, že u středd zjednodušil tak, že druhý (průvodní) vokál zanikl a vzniklo tart (srov.
slovenského rat, lat jde o přechodnýjev mezi československou jazykovof Stargard, což je Starý hrad). Souvisí to nepochybně s tím, že na tomto

38 39
okraji (pod. jako i na jiných okrajích, srov. stsl. aľdii) byla oslabena 4. Vývoj skupin tbrt, tbrt, tblt, tbit
praslovanská tendence po otevřených slabikách, jak to mimo jiné dosvěd­
čuje i zachování nosovek (v rozložené podobě) na polském i polabském Skupiny tbrt, tbrt, tblt, tblt na konci praslovanského období reprezen­
území (srov. i zachování rozložených nosovek na okrajovém území tovaly slabikotvorné r, / s průvodními vokály přední a zadní kvality,
v makedonštině). j které bylo možno pokládat za varianty jerů. Mohli bychom proto tyto
Graficky si vývoj můžeme znázornit takto: skupiny psát rrt, rrt, rit, rit. Slabičností likvid bylo učiněno zado:-'
tendenci po otevřených slabikách. Tento stav slabičných likvid se do­
<* zůstalo gor°d- a dalo gard (polab., severozáp. polština) \
choval i do pračeštiny. Došlo tu však k splynutí tvrdého V i měkkého
-> vzniklo postupně gor od- (východoslovan.) |
V v jedno neměkké r, srov. khrkb, ghrdlo, čbrhb, žbrdb, tbrgb, rrpěti,
goŕd- -> vzniklo g°rod-, zůstalo déle a přešlo pak v grod- (polština)
Sbmhrtb, sbrpb > krk,grdlo, črn, žrd'(později černý, žerď), trg, trpěti., smrť,
lužičtina)
srp. U slabičného / došlo rovněž k splynutí, nikoli však po letnicích;
^vzniklo g°rod-, brzy však přešlo v grád- (jihoslovan. jazykjf tu se obojí / rozlišuje; srov. mbIviti > mlviti, phIm > pln, neboť v dal­
a čs. skupina) \ ším vývoji je za tvrdé / střídnice lu, kdežto měkké / zůstává. Příklady
i na ztvrdnutí měkkého / po ostatních hláskách: žbltbjb > žitý, žbIčb >
Z tohoto přehledu je patrná i relativní chronologie jednotlivých! žič, čbínb > čin, dblgb > dig. Slabikotvorné likvidy se vyslovovaly
změn, naše grád- vzniklo z g°rod- dříve než polské grod-. Absolutní i v pračeštině s průvodními vokály. O jejich vývoji však až dále.
chronologie pak je dána slovem král (pol. król, východoslovan. korol)}
vzniklým z jména Karla Velikého; z ní by vyplývalo, že změna byM
i LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
Praha 1963, s. 61, 287; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
ještě živá na rozhraní VIII. a IX. století. [
1935, s. 57 — 58; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj
P o z n á m k a . Delší zachování f rot {fret) na polském území (mini-j do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25,1956, s. 460 — 464.
málně do zániku jerů) je dosvědčeno i tím, že tu nastává vokalizace jerij
před tímto redukovaným vokalem, srov. weglowie, wesromote. Obdobnej » > /
A
v lužičtině nedochází ke změně tr > tř} pr > př, kr > kř, neboť mezíj 5, Stahování neboli kontrakce A' J W ^ /<-
oběma souhláskami byl ještě redukovaný vokál, srov. hl. trěba, prědk\
ale třepač, při, křidio, dl. třeš, ale tši, tšepaš; proch, ale pšosyš. •[. Stahováním rozumíme zjednodušení spojení samohláska +./(/) +
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prahlí samohláska, při němž se ztrácí intervokalickéy (i) a oba vokály splývají
1962, s. 114 — 116; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vydí ^samohlásku dlouhou. Tam, kde nebyly samohlásky stejné, došlo
Praha 1963, s. 2 6 - 2 9 , 3 2 - 3 6 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československí
zpravidla nejdříve k jejich asimilaci, např. oje > oe > ee > é. Platí
Praha 1935. s. 5 8 - 6 2 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví.'
2. vyd. Praha 1962, s. 4 3 - 4 4 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislawl přitom pravidlo, že na kvalitu výsledného vokálu měl rozhodující vliv
1958, s. 261—273; LAMPRECHT, A.: NesKoľko zamečanij o razvitii fonetičeskqí druhý vokál, srov. dobroje > dobré, dobryjě > dobré, moja > má, dějati >
sistemy praslavjanskogo jazyka. In: SPFFBU, A4, 1956, s. 22; LAMPRECHT, A.í dáti, naseji > naší, na celkový timbre slabiky, totiž zda byla „tvrdá"
K otázce vlivu jazyka na jazyk (na materiálu českého jazyka). In: SPFFBU, A 6, 1958,! nebo „měkká", první vokál, srov. dobrbjb > dobrý, dobroje > dobré,
s. 8 8 - 9 3 ; EKBLOM, R.: Die ostslavische Pleophonie. ZfslPh, 24, 1955, 1, 1; MAREJí
F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanskít
(s neměkčícím e), moja > má, ale pěšbjb > pěší, uměješb > um'éš,
jazykové jednoty. Slávia, 25, 1956, s. 4 5 6 - 4 6 0 . | dějati > dáti. Střídaly se proto v tvrdých a měkkých slabikách vokály
s
ý — / (dobrý — pěší), é — é (dobré — um'éš). Vokál á mohl být v tvrdých
\ i měkkých slabikách (dá —dáti). Znakem 'é označujeme dlouhé měk-
f;
40 f 41
čící e s užší výslovností, s nímž začalo splývat i původní ě, které v této ěja > 'á: dějat i > dáti ( > dat i > diet i > díti, ale nenadal se),
době získávalo na našem území úzkou výslovnost, neboť na jeho místo sějati > sáti ( > sáti > sieti > síti)
se dostávalo nové široké ä z nosového e. bja > 'á: znamenbja > znamen'á ( > znamen'ct), pvbjati > práti
( > práti > přieti, nč. přáti analog, podle přát)
Příklady změny: Na výsledek změny měly v některých případech vliv i morfologické
zřetele, např. dělaješb > děláš, znaješb > znáš, znajemb > znám. Nepra-
iji > í: dobriji > dobr'i ( > dobří), pěšijimi > pěšími videlný|výsledek tu vznikl proto, aby byl zachován morfém a, který je
bji > /: znamenbji (lok.) > znamení, pěšbjichb > pěších, bbji > také v infinitivních tvarech.
bi (imper.) Nestáhly se ty tvary, kde by se stažením porušila morfologická nebo
bjb > í: pěšbjb > pěší, kostbjb > kostí (gen. pl.), znamenbjb >í slovotvorná struktura, např. zůstalo moji, neboť stažením by vzniklo
znamení (gen. pl.) j *wv, které by bylo v rozporu s adjektivním zakončením dobr'/(< dobriji).
eji > i: naseji > naší (dat. lok. sg.) j V gen. plur. mojichb > mých a v ostatních tvarech plurálových {mým,
h h
J > ý '• dobrhjb > dobrý j mými) však stahování provedeno bylo, neboť bylo v souladu s adjektivy
bji > ý: dobrhjich > dobrých (gen. pl.) j dobrých, dobrými. Stejně tak nenastalo stahování ve slovech s výraznou
yfi > ý '• dobryjimi > dobrými j slovotvornou strukturou, kde by se stahováním porušil sklad slova,
yjb > ý: stryjbcb > strýc sťov. stája ( > stáje), chvoja, gen. rat aja „oráče" (nom. ratajb). U sloves
oju,eju> ú,u; toju > tú, našeju > našú (gen. lok. du.) pak bojo sg ( > boju sě), 1. os. sg. dělajo ( > stč. dělaju), dělajotb ( > stč.
ojo > Q> ú: dobroJQ > dobrú (instr. sg.) dělajú). Někdy se vedle sebe vyskytují dublety dvě // dvoje, mě jj moje.
!
bju > 'ú: znamenbju > znamen'ú (dat. sg.) Ve východ o moravských nářečích máme tvary mojeho, mojemu (místo
W > 'Q > u: kostbJQ > koštu (instr. sg.), panbjo > pan u (ak. sg.j stažených mého, mému). Zachovaly se tu patrně vlivem jiných zájmen-
a instr. sg.), pbjo >pu (novočes. piji analog, podlej ných tvarů, srov. našeho, našemu.
šiji a kryji) 1 Stahování mělo veliký význam pro vývoj souhláskového systému;
oje, ojě > é: dobroje > dobré, moje > mé, mojego > mégo, mojemu > po jeho provedení se totiž dostaly palatalizované souhlásky (vyskytující
mému, vojevoda > vévoda, moje > mé (akuz. pl. m. f.)j se původně jen před samohláskami předními) před samohlásky zadní,
yjě > é: dobryjě > dobré (gen. sg., akuz. pl. m. f.) srov. kosťú, panů, a tak se začaly fonologicky osamostatňovat. Své
ěje, eje > 'é: uměješb > um'éš ( > umieš), dobrějemb (lok.) > dobr'étn\ důsledky mělo stahování i v morfologii. Dotváří se totiž zvláštní adjek-
( > dobřiem, později analog, dobrém), pěšeje > pěší tivní deklinace, odlišná od jmenné i zájmenné, a adjektiva se tak i po
( > pešie) j stránce morfologické vydělují jako zvláštní slovní druh. U sloves pak
bje, bjě > 'é: znamenbje > znamen'é ( > znamenie), lanbjě > Ian'i\ vzniká V. složená třída (dělá, sázic) s nepravidelnou (nestaženou) 1. oso­
( > lanie) (gen. sg.); pod. rebrbjě > r'ebr'é (řebřie; akuz j bou {dělaju, sázěju), což opět vytváří systémový předpoklad pro pozdější
pl.),bbješb > b'éš{> bieš > bíš; nč. biješ je analog, podle šíření koncovky -m od sloves atematických (podle dám — dáš vzniklo
šiješ a kryješ) i dělám k existujícímu děláš; tím bylo dosaženo i stejnoslabičnosti v ce­
ije > 'é: pěšijemb > peš'ém ( > pěšiem) lém singuláru).
aja > á: dobraja > dobrá, pěšaja > pěšá ( > pěšié), lajati > láti, P o z n á m k a . Ne všechny tvary tzv. složené deklinace vznikly pravi­
tajati > táti delným hláskovým vývojem. Např. lokál a dat. pl. dobrých, dobrým
oja > á: moja > má, stojatí > státi, pojasb > pás vznikly podle gen. dobrých {< dobrhjich) a instr. dobrými {< dobryjimi).

42 43
 C h r o n o l o g i e s t a h o v á n í . Stahování nastalo podle Gebauera
6. Vývoj nosových samohlásek
před provedením přehlásky 'a > ě, tedy někdy před koncem XII.století
(neboť jinak bychom musili dostat ze stojatí nikoliv státi, nýbrž z přehla-:
sovaného stojěti > stéti). Přihlédneme-li i k tomu, že stryjbcb dává strýc, Existenci nosových samohlásek na rozhraní praslovanštiny a doby
a nikoli *stryjec, a kostbjb > kostí, a nikoli *kostejf jak by vyplývalo pračeské dosvědčují zápisy českých slov, a to zejména vlastních jmen
z vokalizace jerů (o níž viz dále), musíme posunout stahování i před tuto v latinských rukopisech, např. Wenceslaus, Suentopulcus atd. Nosovky
vokalizaci. Obrátíme-li pozornost k tomu, že stahování nastalo i v ji! na slovenském území pak dokládají slova přejatá do maďarštiny, např.
ných jazycích slovanských (v polštině, v jazycích jihoslovanských) a že s( Dombo ^Dubová", péntek „petbkb", szomszěd „sosědb". Všechny tyto
začíná objevovat již v památkách staroslověnských, soudíme, že začalo; příklady svědčí o tom, že v první půli X. stol nosovky ještě existovaly.
i u nás po r. 900, tj. v X. století. (Ve slovenštině střední v 7. p. sg: Doklady z XI. stol. již ukazují, že byly nahrazeny šamohläsKami
a-kmenů stahování nenastalo, srov. ženojg > ženoju > ženou protř ústními, srov. např. bohemismy v Pražských zlomcích hlaholských
českému ženojg > ženg > ženu.) : nebo bohemika v latinských pramenech.
Za nosové-p-vzniklo na našem území, stejně jako ve většině slovan­
P o z n á m k a . Na východoslovanskom území stahování v podstatř
ských jazyků, u. Postup byl asi tento: Q > u_ > u. Měnilo se stejně Q
nenastalo (nepřihlížíme-li k tendencím na západnejších územích v ukraj
dlouhé i krátké (zkrácené).
jinštině a běloruštině). Souvisí to s tím, že se zde důsledněji zachovával
.Příklad změny: roka > ruka, bgdo > budu, golgbb > golub' (holub),
praslovanská tendence po otevřených slabikách, jak soudí Krajčovičf
dobb > dub, ozblb > uzel; neso > nesu, vodo > vodu, dušo > dušu;
Bylo tu tedy dobro-je, děla-ješb, nikoliv dobrote, dělaiešb jako naj
moka > múka, sodb > sud; bero(tb) > berú, ženo(tb) > ženu.
ostatním území. Delší zachování tendence k otevřeným slabikám je do
Za nosové e (dlouhé i krátké) vzniklo na našem i slovenském území ä.
kumentováno i delším zachováním jerů a jejich poměrně pozdním zá<
Postup byl asi tento: e > q > ä.
nikem (na severu až XII. stol.) a dále poměrně raným zánikem nosovekl
P ř í k l a d y : mqso > m 'äso, svgtbjb > sv'ätý, svítiti > sv'äťiťi,pgtb >
i
p'ät\ govqdo > gov'ädo, devatero > dev'äťero, p^tbjb > p'ätý, vqzaťi
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vydi
Praha 1962, s. 1 4 4 - 1 4 5 ; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vydj v'äzaťi, čgsto > často, jqzykb > jazyk, kot% > kota, kur-g > kur'ä,
Praha 1963, s. 5 5 4 - 5 6 3 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prahaj v$ce > v'äce „více", chode(tb) > choďä, prosq(tb) > pros'ä, zajqcb >
1935, s. 6 3 - 6 8 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd! zajac, devgtbka > devaťka.
Praha 1962, s. 4 5 - 4 7 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 195B| Toto široké ä se dodnes dochovalo ve slovenštině, a to v krátkých
s. 3 2 4 - 3 2 9 ; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 84-90|
KRAJČOVIČ, R.: O příčinách vzniku západoslovanskej kontrakcie. In: Slavica Pra|
slabikách po retnicích, sro-v. mäso, svätý, žriebä „hříbě", hovädo. V češ­
gensia IV. Praha 1962, s. 1 1 1 - 1 1 5 ; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenské^ tine došlo před tvrdou souhláskou k depalatalizaci souhlásky (tedy
jazyka. Bratislava 1981, s. 2 5 - 2 8 ; SKALICKÁ, V.: Vývoj české deklinace. Praha 194l| nt'äso > mäso); vznikla tak zadní varianta ä a ta ihned přešla v a
s. 28; MARVAN, J.: Z historie kontrakce. Slávia, 35, 1966, s. 3 4 5 - 3 5 6 ; TRUBECKOj| (mäso > maso, svätý > svatý). V jiných pozicích, tj. před měkkou
N.: K voprosu o chronologii stjaženijaglasnych v zapadnoslayjanskich jazykách. Slavia4
(např. sv'äťiťi, p'äť) a dále před k (m'äkký, p'äkný, dak), se ä zacho­
1929, s. 305n.; MAREŠ, F. V.: Kontrakce vokálů v slovanských jazycích. Slávia, 4Ö,f
1971, s. 525 —536; KOMÁREK, M.: Kontrakce v češtině, slovenštině a ostatních západo-t
valo a později se změnilo v ě (p'äť > pět) stejně jako a po měkké, které
slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu. Praha 19731 s tímto ä splynulo; o tom však až dále.
s. 15 — 27; KRAJČOVIČ, R.: Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genézij P o z n á m k a 1. Ve slovenštině je krátké ä po retnicích zachováno.
slovenčiny). Bratislava 1974. I Po jiných hláskách je všude a, srov. často, jazyk. Za dlouhé a je však ia,
•
srov. piaty, viazať, chodia, čiastka.
P o z n á m k a 2. Nosovky zanikly ve většině slovanských jazyku.
:-
44
45
V ruštině Q > u {budu), e > ä > 'a(p'at). V jižních jazycích je za e > «j jako velmi krátké i, y, dostaly na počátku pračeského období e-ové
za Q pak v bulharštině redukovaná hláska &, v srbocharvátštině u a v( zaBarvení a přecházely v tzv. suné_rjoziri v p , v slabé pmiri pak-gamkaly.
slovinštině a některých západomakedonských nářečích o, ve spisovní Silné byly v souvislé řadějerů všechny sudéjery počítajíc od konce slova,
makedonštině a. V lužičtině je situace obdobná jako v češtině a ruštiny slabé pak byly všechny liché jery (Havlíkovo pravidlo).
srov. ruka, hl. mjaso, dl. maso. V polštině se nosovky zachovaly, za krátki p v..
lady:
je však e {reka, pieč), za dlouhé g psané q (mqka, miesiqc). \
P ř í č i n y z á n i k u n o s o v e k . Nosové samohlásky se brzy po svém * Shtih > seit, ale sbna > sna
2 i i
vzniku začaly přibližovat po fonetické stránce k dlouhým samohláskám
(e[ä\, w), aby byla zachována paralelnost dlouhého a krátkého systémii pbSh > pes, ale pbsa > psa
2 1 1
i u nosových samohlásek (nosovky byly v době svého vzniku dlouhé).
Tím ovšem byla do jisté míry narušena jejich vzájemná vázanost (sroť dbnb > den, ale vb dbne > ve dne
f > q, Q > i{). Tato okolnost se pak projevila na té části slovanského; 2 1 2 1

území, kde se vyslovovaly skutečné nosové samohlásky, oslabením jejid dbfibSb ,,den tento" > dnes
společné vlastnosti, totiž nosovosti, a jejím postupným zánikem. Ní 3 2 1
1
polském území a v zaniklé polabštině, kde se zákon otevřených slabil ; šbVbCb > švec, ale šwbca > ševca
neprojevoval v takové míře (srov. i jiné okrajové řešení skupiny t orlí 3 2 1 2 1

totiž tart, např. Stargard), byly nosovky v některých pozicích realizováni sb šwbcbinb > s ševcem, sb pbSbinb > se psem
tak, že byly doprovázeny konsonantickým komponentem za samo­ 5 4 3 2 1 4 3 2 1

hláskou. To způsobilo, že se dodnes zachovaly. -Obdobná situace byls okbno > okno, okbnb > oken
i jinde na okrajích (srov. jihomaked. pwť, rbnka a obdobné řešeni; 1 2 1

skupiny tolt ve staré slovenštině aVdii, aľkatí). Na Rusi, kde se zákoií /

Ibžb > lež, Ibži > lži
otevřených slabik projevoval nejdůsledněji, nosovky zanikají velni 2 1 1
brzy, tj. již v polovině X. stol. í
cbstb > cest, vb cbsti > ve csti
2 1 2 1

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Pralf vbzbtno > vezmu, Vbzeti > vz'äti (vzieti) ^_
1962, s. 130—132; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd| 2 1 1

Praha 1963, s. 4 3 - 5 6 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prah! dombkb > domek, donibka > domka
1935, s. 4 4 - 4 6 ; KOMÁREK, M.; Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyá| 3 2 1 i
Praha 1962, s. 4 9 - 5 1 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958J
s. 3 2 9 - 3 3 2 ; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 90-92:j dombčbkb > domček, dombčbka > domečka
3 2 1 2 1
K R A J Č O V I Č / R . : Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava Í981, s. 3 5 - 3 8 . \
usbchlb > usech!, usbchla > uschla
2 i i
7. Zánik a vokalizace jerů [
Sbbbraíi > sebrati, Sbberg > sběru
Na rozhraní pozdně praslovanského a raně pračeského období došte 2 1 1

brzy po stahování k další významné změně, tj. k vokalizaci a zánik Původní pravidelnost střídání byla časem narušena; projevovala se tu
jerů. Tyto hlásky, které se v praslovanském období vyslovovaly původa tendence, aby tvary téhož slova a slova příbuzná měly stejnou hláskovou

46 47
podobu. Místo pův. střídání meeh « ,mch»-mcha (mtcha) v z n i k l a * J e r ů n a s t a l p ř e d t i m t 0 . d a t e m - P o d l e vokalizace jerů ve stare
mech-mecha {mechu), místo sebrati - sběru pak sebrati - ^ l o v ě n š t m ě s o u d í m e < Ž e V Č e Š t m e t e n t ° p r ° C e S nastal v X. století, a to
mhto usechl-uschla (zamekl-zamkla) vzniklo uschl-uschla (zamkl ^Tzypost:ihovam- . , „ , , , . , . ' . , . .. ,
zamkla). Podobně podle gen. domečka vznikl nominativ domeček míst! P ° z » a m k a - J e r y z a n i k l v v e v s e c h slovanských jazycích, jejich
pův. domček. Ve slovenštině pak naopak podle nom. domček vznikly d a r t ř í d n i c e J s o u v š a k r ů z n é - V P ° 1 Š t m ě j e Z a ° b a J C r y *}* V
^f^'
v ruštině e za tvrdý jer (sr0V >
pády rf0w&jtfl atd. Mohli bychom uvést mnoho dalších dokladů taki J ° - ? " * '™'^™ *^ ' ( T '
vého vyrovnání (místo Chba máme CAeto,. místo rff« je deště, mísil*™ ^ ' ^ S t e j n ý S t a V J e ' V m a k e d o n S t m 1 e (& >.": " > ^ \ S r b ° "
Beznec jt nom. Bzenec podle gen. & « « * , podobně je nom. Bystrc pod c h a r v á t š t i n ě * z a ° b a & " (Ä7 ": f " V í - s\°™T'a J " * 0 * {S^{
gen. 5 v ^ c e místo 5>^Vc atd.). Připomeňme si však aspoň tři s l o v a , a t l ^ ^ psané/,«), v srbochorvátskych dialektech tez a n. e, v bul-
éfccfr,. <fe** a s ^ t o . Za ně by mělo být blcha, dska a stblo. DsÚh*ťstmé p a k J e z a t v r d y j e r «dukovaný vokal o (psaný v cyrilic. »), za
se vyskytovala zejména ve spojení dsky zemské (gen. desk), stblo jj měkký jer * (*»> > i*., <fe.» > den). Ve slovenštině jsou na okrajích
v asimilované podobě zblo ve rčení „nebylo tam ani zbla", blcha p a k í n a z á p a d ě J v ý c h o d ě s t ř í d m c e s h o d n e S C e S t m ° U ' " a S t r e d n m S l o v e i ; s k u
vyskytuje v polštině v přesmyknuté podobě pchla. Podle gen. pl. WrfP ak Považuje za tvrdý jer střídmce o (srov. von < v*m, loz < hzb,
(< bh,chh),desk« d>sH)astébl« stbbh) vznikly nominativy blecha < mšb' d á l e statok- SVÍa,°k' p ř e d L / ° ' ^ vyskytuje se_ vsak .» e
^ / t ^ ^ f o a k n i m s e p a k p ř i t v o ř i l y a n a l o g . g e n i t i v y ^ ^ ^ ^ / s t z l ^ 0 ^ ř e "' íť? "' /flfcg'>' z a m ě k k v - ' e r P a k J e Povidlem e (der,. koniec.
vkladným e vzniklým napodobením jerového střídání 0 * M 0 - o kj domček .vdovec, temný), vyskytuje se však i o (ovos ocot orol služobník).
Toto vkladné e se vyskytuje i v četných jiných případech, např. sester (d X r o m ě t o h o s e n a Slovensku vyskytuje, a (mach 11 moch, daska // doska.
bylo sestr < sestry, mýdel, metel; ve vodě, ke koni, se synem, staročeští raž>dážd^ > s o u d í m e v š a k > Ž e tU n e j d e ° j e r ° V ° U S t ř í d n l C 1 ' n y b r ? ° f?tU
však v vodě > u vodě, k koňů, s synem. Byla tedy ve staré češtině vět vkladnou, jak o tom svědčí d o k l a d y . / « metál, sestar (gen. pl.). Mohlo
pravidelnost ve střídnicích než dnes. Střidnice za jery byly rozložen t e d v n a P ř ' z P ů v ' 'mchb vzniknout moch' m í s t 0 S e n ' "\cha !/ mch"f^A
poněkud jinak, skutečně podle Havlíkova pravidla. [ v z n i k l ° n o v é machu s vkladným a (P r o u l e h č e m výslovnosti). Odtud
Vokalizace a zánik jerů měly stejně jako stahování velký význam A P a k P r o n i k l ° mach [ d o " o m i n a t l v u (P o d J e t o m u l s o s t a t n i m i aflad^
vývoj souhláskového systému. Z tvrdého jeru totiž vzniklo e, před ní J P o d l e 8 e n ' raži- dažda v z n i k l i n o m - '' fli ' dažd)- K r a J c o v l c / v s a k t o h o
se souhlásky neměkčily, srov. tzm, > ten. s*m, > sen, omm, > oná n a z o r u > ž e v s e v e r n í S t ř e d n i s l o v e n š t i n ě m o h l ° b v t a r a d n 0 u i J?™ vmi
tors > bez (rostlina), »*Í6 > «rf. Před pův. e a před e z měkkého jaj s t ř í d n i c L ° b d o b n á S l t u a c e j a k ° v e s l o v e n s t i n e J e l v h o r m l u z i c t i n e '
však měkčení nastávalo, srov. nes'eťe, beru, p'eče, ďen < <ľ*n{ D o l n i l u ž i č t i n a p a k m á S t ř í d n l C I e j a k ° P ° 1 Š t m a a ^ ^ , . ,
-• a „ ^ > ^ > •> ^ •> > - rn x*-i - - - • I Příčiny zániku jerů. Jery zanikaly v češtině i ostatních slovan-
r u u J
z2i]mznos en<sbnh,vin en<vin trn, v bsb. (Pozn. Měkčeni označujete ^ ,0 t « , r , „ , - , ,,, ,
s k c h a z v c í c h p ľ 0 t 0 Ž e d o š l V d U8 Iedku k i a c c , d l
graficky tam, kde je to pro výklad potřeba, jinak se držíme obvykléh ý Í ' ° , . ° 1 °,uhích samol;la^k
způsobu psaní.) Vznikala tak opozice ,e« (<s*m)-s'en ( < í J k obnovení protikladu dlouhá-krátka u samohlásek. Tento protiklad
. « « » ^ - « ' e í (< D'tó), tez-ife, o/ien-«,«'««. ^ v e v ě t š i n ě slovanských jazyků ještě posílen po provedeném staho-
Ještě větší dosah pak mělo fonologické osamostatnění změkčenýc vání. mimoJery nemělydlouhá
korelaci k sobě—odpovídající
krátká a bylydlouhépostupněsamohlásky, dostaly Přispěl
likvidovány. se tak
(palatalizovaných) souhlásek na konci slov, srov. kosťb > kosi]
k tomu nepochybně i jejich fonetický charakter. Podle Havlíkova pra­
ggs'b > gus\dan'b > dan',v'bs'b > v'es', tvar'b > tvar',krbv'b > křen
stolbm'b > stolem' atd. vidla lichý jer zanikl a o jeho délku se sudý jer zdloužil na normální
krátkou
C h r o n o l o g i e vokalizace a z á n i k u jerů. V XI. století nachál samohlásku. Na Rusi, kde stahování v podstatě nenastalo
a protiklad
zíme již v češtině jerové střidnice, např. Gradec, Chlumec atd., takžf. dlouhá - krátká nebyl tak vyhraněn jako jinde, nastáva

49
48 '
 zarnk slabých jeru a tzv. vokalizace silných později (v XI. a na seve|apř. b'ér'eš (> béřeš). Analogickými změnami tvarosloví se pak
az ve Xll. stol.). Prispelo k tomu nepochybně i delší zachování tendeníostává hláska o do některých pozic po měkké souhlásce, např. oráčovi,
po otevřených slabikách (které ostatně zabránilo i stahování). láčóm. Těmito změnami byla upevněna fenologická platnost obou
LITERATURA. HORÁLEK, K.: úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prapsek, což bylo po dotvoření měkkosttyJkorekce_nutné._
l Í S , ' o i 2 6 ~ "I 3"0 -; ' G" E' "B A U E R - J ' : H i s t o r i c k á mluvnice jazyka českého L 2 W
96 ,J Máme tedy ve středních hláskách rovněž 4 varianty 2 základních
40 l54 m 2 3 1 ;
Srn. u- D'U 68 ', \ ' ~ - TRÁVNÍCEK
. F- Historická mluvnífonémů We, o/o. K nim však je třeba přiřadit jako 3. foném hlásku ě,
^ ^ . 2.^ vyd.^ Praha
Hláskosloví. ^ 1962,
V ^s ^ ^ ^ r ' T " " ľ ^ ^ t t e r i j e c í i n á nemá příslušnou zadní variantu. Graficky si můžeme situaci
zyka I. Bratislava 1958, s. 308-324;U PAULÍNY,
PAULINY, E.:
E , Fenologický
F o „ o l o g vývin
i c k 7 sloveny
v^^
Bratislava 1963, s. 77-84, 117-128; KRAJČOVIČ, R , Pôvod a vývin s ľ o v 3 O

í l K ^ v i r M p " S . 2 8 ~ 3 1 ; SfAUČKA' V : Vývoj české deklinace Praha

- - M
s. 28, KRAJČOVIČ, R.: Histoncko-fbnologické predpoklady vokalizácie jerov v stredj
slovenane Jazykovedný časopis, 16, 1965, S. 142-154; podnět k formulaci o příčináj
zámku jeru vznikl při rozhovoru s R. Večerkou í , vl , ,, ,
Ve vysokých hláskách došlo v důsledku dotvořeni mekkostni korelace
k
8. Pračeský stav samohlásek Přehodnocení hlásky v, která se tím stala zadní variantou společného
fonému /-ového (/je po měkkých, y po tvrdých, srov. mlíý, myl). Obě
Po provedeném stahování, zániku jerů a nosovek se vytvořil na našJvarianty w-ové zůstávají beze změny (tur, pľúca). Jsou tedy ve vysokých
území konceiaž-stoHi nnvý samohiá^ž^Ls^tjm, Samohláska £-kteií hláskách 4 varianty 2 základních fonémů i/y, u/u. Graficky si je můžeme
měla původně širokou výslovnost [ä] a byla tak předním protějške] znázornit takto
k hlásce a, se začala vyslovovat úzce, aby se tak odlišila od nového] -,u
vzniklého z nosového e. Čeština se tímto jevem (spolu s lužičtinou) oJ
delila od polštiny, kde se zachovala široká výslovnost (reflektující sez|
určitých podmínek jako a, srov. kwiat, las, siano). \
Celý fenologický systém (včetně variant) vypadal koncem X. stol.
Nové široké ä, vzniklé z nosového f , mělo, jak jsme viděli, svou zádi
pravděpodobně takto:
variantu vzniklou v depalatalizované slabice před tvrdou zubnicí ted]
vedle svaťiťi (> světiti) bylo i svätý (> svatý). Dvě varianty méki
i původní a, a to po tvrdé (např. voda) a po měkké souhlásce (např duša):
Byly tedy v nízkých samohláskách 4 varianty dvou základních fonémí)
ä-

Za tvrdý jer (&) vznikla zadní varianta hlásky 'e, totiž e neměkčícl
např. ven, sen. Dlouhé é pak bylo výsledkem stahování, např. dobré <
dobroje. Dlouhé 'é po měkkých vzniklo v důsledku dloužení původního*?,

50 51
 [
í

Všechny, samohlásky^mají své přední a zadní varianty (po měld^ývOJ S O U H L Á S K O V É H O SYSTÉMU

a tvrdé souhlásce). Jedinou výjimku tvoří hláska £ Ta má v systénf0D P R A S L O V A N Š T I N Y DO K O N C E X. STOLETÍ
poněkud výjimečné postavení, neboť stojí mimo veškeré korelace. Její
ve všeobecném vztahu k ostatním hláskám. Graficky by tomu nej!é|L V ý y o j p r a s l o v a n s k ý c h souhlásek
odpovídalo středové postavení. \
Bez zakreslení variant si můžeme systém představit takto: [' Raně praslovanský systém souhlásek byl poměrně jednoduchý a lišil
[se tak 0|J některých ostatních indoevropských jazyků, v nichž se místo
/ u [slovanského (a také baltského) p-b, t-d atd. předpokládají trojice
e ě 0
' k o n s o n a n t ů p - 6 - M , t-d-dh atd. (příp. p' ( > f)-p-b atd.). Slo­
ä a vanskému b tak odpovídá v jiných jazycích předpokládané b-bh,
K variantám je však třeba přihlížet, protože jejich změny (přesk slánskému d pak d-dh atd. Za indoevropské palatálni *', g> má
pováni od jednoho fonému k druhému) jsou hlavní vývojovou tendei slovanština jako tzv. jazyk satemovy s, z, rada k*, g* splynula s A', g
v prvním vývojovém období českého vokalismu (do XIV. stol). P o j Indoevropské s po /, u, r. k modifikovalo svou výslovnost a vznikla tak
žujeme-li však i za zavřené e, což je velmi pravděpodobné, mol}j eho v a r i a n t a ^ o v é h o obarvení, J a k s e d o s u d P^jevuje v htevstme.
bychom si vokalický systém na rozhraní X. a XI. stol. představit jati s r o v - lit - viršus » v r c h " ' maiSas " m f i c h " ' vettdas " s t a r ý " ^ c " ľ * ? ? 0 :
ne zcela vyvážený systém asi v této podobě: \ Kdy se toto f změnilo ve slovanštině v ch9 přesně nevíme. Pred předními
[ samohláskami máme totiž š, srov. myšb, před zadními ch, srov. mechh,
'ify 'u/u Ivetbchb, mucha. Změnilo-li se š v ch dávno před tzv. I. palatalizací,
'? i vzniklo š ve slově myšb z ch touto I. palatalizací. Nastal-li posun š > ch
'e/e o/o těsně před I. palatalizací, a to jen před zadními vokály, mohla se I. pala-
a/ä a/a í talizace provést podle střídání š-ch. Byla-li změna provedena až po
í této I. palatalizací, nastal přesun š > ch před zadními vokály podle
^ K vyrovnaní pak došlo v průběhu dalších změn (po začlenění ě jak* y ý s l e d k u t é t 0 pafetalizace. Kromě toho se ch vyskytuje v přejatých
prední varianty e-ové). slovech z jiných jazyků, a to z íránských (doklady jsou nejisté) a z ger-
TTTCTATTTDA TDÁwírcu c rr • , > , , , , manských (srov. chíěbb) a v domácích slovech afektivního charakteru
J V
LITERATURA. TRÁVNIČEK, F.: Historická mluvnice československá. Pral , ' ,, , , , , ~ - • •+ „ *
1935, s. 70-71; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká i, Hláskosloví. 2. J (s">v. čes. chechtati se). Vzhledem k tomu, co bylo receno, je existence s
Praha 1962, s. 50; PAULINY, E.: Fonoiogický vývin slovenčiny. Bratislava m a ch jako samostatných plnoprávných fonémů před tzv. I. palatalizací
s. 97-106, 110-116; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislaf nejistá. U v e d e m e je p r o t o V závorce.
1981, s. 46; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazjť QM r a n ě praslovanský konsonantický systém by tedy vypadal takto:
se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956. s. 66-67. i
P b
t d s z
(š)
k g (ch)
\ Kromě toho byly sonanty r, I, m, n a také neslabičné /, u, z nichž se
postupně vyvinuly./, v (původně bilabiální iv).
52 53
 Uvedený systém, který byl - jak je vidět ze schématu - poněkiv jazycích jižních a východních je střídnice s', srov. české veš(kerý),
asymetricky, se během praslovanského období měnil. Jeho změny bio múšě (mouše), lenoši atd. Jde tu o starou nářeční diferenciaci slovan-
dus edkem přestavby praslovanské slabiky, projevující se v tendiského území.
tevrenosti slabiky a k asimilaci hlásek uvnitř této slabiky. N e | P o z n á m k a . Slovenské Česi, leňosi může být analogické podle
c ybne se tu odrazily i změny v systému samohlásek, v jejich duslednfü/A: - vlci; nepochybně je tomu tak u obdobných tvarů polských.
rozděleni na prední a zadní samohlásky. j P o d o b n ě s e také západoslovanské území odlišuje od ostatního slo-
similacni tendence uvnitř praslovanské slabiky se nejvíce proje#vansklho tím, že se tu neprovedla druhá palatalizace ve. skupinách
u zadopatrovych (velárních) souhlásek k, g. Ty se měnily před /, ě, Ikv, gv, srov. květ*, gvězda (české květ, hvězda, pol. kwiat, gwiazda) proti
a to tak, ze z k vzniklo č, srov. vblkb - vb/če, peko -pečešb, komm východoslovanskému a jihoslovanskému cvětb, dzvězda.
cbno,ceti, z g vzniklo dž, které se pak zjednodušilo v i (udrželo se vši Rovněž se liší i výsledky II. palatalizace skupin zg, sk. Stará čeština
ve s upine zdz), srov. gmati - ženo (ale jbzgbnati -jbždženo, srojtumáíc, ždž, srov. u vojščě (ve vojsku),/mežcřze (nom. miezha < mězga)
\l hlV ľ l noga~nožbka; ch s e s t ř í d a l
o se š, srov. duch, - d^ proti stsl. dbstě (< dbscě), drezdě(< drezdzě), tedy opět stejný výsledek
k y o b d o b n ě střídal
," f ^ÍlÍÍ, y i Pted j (j), plačo - plaké \zko po I. palatalizaci, srov. Drážďany < Dráždžany < Drezgjany
duša L palatalizace vznikla ok
°mmZ~5 ?% "^ °ř < akuz - •**•>•
Po ft • í Změnám však nepodléhaly jen veláry (k, g, ch). Před j (i) se měnily
t 0 n g i z a c i d,fton
Cnř' ™°"° g ů ei, oi (áí), eu, ou (áu) a vzniku nového! i jiné souhlásky. Ze skupení sj, zj vzniklo š, ž, srov. nošo (z nosjg), vožo
Z 0Í ( G d 0 s l k tzv I L
tímto ' „ ° ° ; Palatalizaci, při níž vzniklo přej (z vozjo), nosem (z nosjem), vozem (z vozjem). Spojení rj, Ij, nj se
n Vym e Z Z S dť a z
mus°ě °. h ^J, ' ~ ^ - j ' . ' s r o v . rpc'é, nodá, změnilo v ŕ, ľ, ň, srov. more (z morje), pole (z polje), vôňa (z vonja).
z "h e,~ V ' ° l~ < b0g0ľ>- V zá P ad °slovanských jazycích s' vznikl Všechny tyto změny jsou společné všem slovanským jazykům.
M L S Ü ? š° do
chování , fe íkdy
l *'_, doby, u m á m e mušě
vzniklo ě (novočeské
z diftongu, mouše),
jak soudí nejde-li tu oz| VeRozdíly
R. Večerka! mezi slovanskými
východoslovanských jazyky jsou však
a juhoslovanských za skupení
jazycích pj, bj, retnice
je tu spojení mj, vj
II. palatalizace vznikla okolo r. 60CL(575 — 650). ; s tzv. I epentetickým, srov. stsl. žemla, kuplg, gublg, lovlg nebo ruské
Stejný výsledek má i tzv. III. palatahzace, při níž rovněž vznik žemla, kuplu, grabli, stavlu. Toto /' vzniklo okolo r. 750. V západoslo­
z k — c\ z g — dz\ z ch — s'/š, srov. oíbcb, lite, kbnedzb, vbsb (// i<6.íft vanských jazycích jsou tu však měkké retnice, srov. pračeské zem'a,
v západoslovanských jazycích), a to po hláskách b, i, e. (Je to tedyii| kup'g, stav'ati, grab's, případně dnešní polské ziemia, kupte atd. Uvádí-
rozdíl od předcházejících regresivních (zpětných) palatalizaci palata vají se sice jako doklady l epentetického v češtině slovesa plujg a blujg,
lizace postupná, progresivní, sledujeme-li ovšem jen původní stai ale u blujg nejde zcela jistě o l epentetické a sloveso plujg je má patrně
a výsledek. (Je však pravděpodobné, že tu došlo nejdříve k asimilao analogicky podle blujg. Také ostatní nečetné doklady (z polštiny a místní
zadní samohlásky k samohlásce přední a její změně v samohlásku přední jména) nejsou dosti průkazné. Ať je však tomu jakkoliv, musíme pro
a pak k téže palatalizaci jako u tzv. II. palatalizace, jak ukázal F. V, západní část praslovanštiny, z níž se vyvinula čeština, předpokládat
Mareš.) Někteří jazykovědci však pokládají tzv. III. palatalizaci za v každém případě měkké retnice/?', b\ m', v'.
problematickou a snaží seji osvětlit i procesy morfologickými a slovo Diference mezi slovanskými jazyky jsou také za původní skupení
tvornými. K nim je třeba přihlížet do jisté míry i při výkladu Marešové, ij, dj. Vzniklo patrně nejdříve praslovanské t\ d, to se pak asibilovalo,
Západoslovanské jazyky se liší od východoslovanských, jak vyplynulo takže vzniklo ťs\ d*'. Z něho máme v západoslovanských jazycích c\
z předcházejících výkladů, rozdílným výsledkem za tzv. II. a III. pak dz\ srov. svěca, medťa (novočeské svíce, mez, slovensky svieca, medza,
talizaci ch. Mají tu stejný výsledek š jako po palatalizaci 1-, kdežto pol. swieca, miedza). Tato změna nastala v letech 675 — 750.

54 55
 P o z n á m k a . V ostatních slovanských jazycích jsou střídnice různi i slovenském, srov. novočes. kněz i slovenské kňaz; dz' vzniklé z dj se
srov. rus. sveča, meža, stsl. svěšta, mežda, srbocharvát. sveca, mel však na slovenském území zachovalo, srov. slovenské medza, hrádza
(medza), mak. sve£atmega (vyslov téměř jako sveťa,meda),s\ovm.sveé proti novočes. mez, hráz. V lašských nářečích došlo rovněž ke změně
me a
J- \dz' > z'(> z), srov. meza, saza, hráza; dz se tu však zachovalo v morfo-
Stejné střídnice jako za //jsou i za skupení kt9gt před předními sami logických typech sádzať (ale hazaň), zachladzeny, v nichž alternuje
hláskami, srov. noktb > noc\ mogtb > moc'b. \ s d ( n e bo častěji z něho vzniklým novým dz). Změna dz' > z' je
Za skupinýstj,rzaj mé. čeština stejné střídnice jako za sk, zg vznikl doložería už v bohemismech Kyjevských listů a Pražských hlaholských
II. palatahzací; tedy \ščj ždž, srov. pustjem > puščenb, gyzdjem | zlomků, srov. dazb, rozbstvo. Je to jedna z nejstarších diferencí mezi
> gyždžem. Ty se později zjednodušily ve šť, žď. { češtinou a slovenštinou.
Z hlediska srovnávacího je třeba ještě připomenout některé dalj.
z m ě n y t ý k a j í c í s e S o u h l á s k o v ý c h s k u p i n . J e t u v ý z n a m n á z e j m é n a i; LITERATURA. TRÁVNÍČEK. F . : Historická mluvnice československá. Praha
O k o l n o s t , Že s e v z á p a d o s l o v a n s k ý c h n á ř e č í c h n e z j e d n o d u š i l y s k u p i i 1935 > s- l l 7 > 1 4 3 ~ 1 4 4 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví.
//, dl, j a k o t o m u b y l o V j a z y c í c h v ý c h o d o s l o v a n s k ý c h a j i h o s l o v a n s k ý c í 2" Vyd " P r a h a 1 % Í S ' ^ P A U L I N Y ' R : Monologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963,
Qrnv niatu w / * ,/ , \ - \ r .., * ^ U d J l í I U M U V d n i K y c | s . 5 3 - 5 8 ; KRAJČOVTČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981. s. 18.
srov. ptettb, vedíh, cbtlb (proti ruskému vel, plel).
Po všech těchto změnách měla západoslovanská nářečí z nichž I ,""",' » , . , , ,, i L r , • •>
Ĺ 11K IJZ1
nMA -~ • i —*• * . , , , , ,, . ' - | í( b) M ě k k o s t n korelace s o u h l á s k o v á a j e j i rozvoj
}
později vyvinula cestma, tyto souhlásky: tvrdé retnice/?, b, m, v, měM|
retnice p', b', m',v\ zubnice t, d, n, l, r, palatály ň, /', ŕ a / (/'), sykavif Stahování, zánik nosovek ajerů přispěly k přestavbě praslovanských
s, z, š, ž, polosykavky c, dz', c a veláry k, g, ch. ' f měkkostních vztahů a vzniku toho typu m^kostní korelace, J ak ji
f známe do.diifi&^JPuotinyr^-
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praí V důsledku stahování se dostaly souhlásky palatalizované před
1962, s. 98-110; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha \é původně následujícími předními samohláskami před samohlásky zadní;
s. 1 1 7 - 1 2 1 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Pral B ř / w n p í t v t f l nřímHv
J
1962, s. 3 9 - 4 2 ; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vý# ^ PnPday'
do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25f 1956, s. 4 4 3 - 4 9 5 ; STANISLAf deiaťi > ďáťi Zbjaťi > zdťi
J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958, s. 2 7 4 - 2 9 9 ; PAULINY, E.: Fonf ,J. ,. , , ,• \f .' • JI >'
S e at l > S at l
logický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 2 1 - 2 3 , 2 6 - 3 1 , 7 1 - 7 5 ; K R A J Č O V I Č j í ^ dlaň b]Q > dlaň U
Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981, s. 4 3 - 4 7 ; VEČERKA, R.: K pjf ľbjaťi > ľáťi kosťbJQ > kost'Ú
slovanským paiatalizacím velár. In: SPFFBU, A 20, 1972, s. 5 3 - 6 1 ; L A M P R E C H T , A |
K chronologii foneticko-fonologickýchzměn vpraslovanštině. SaS, i< 1973, s. m - n f Vznikly tak dvojice ďáťi x dáťi lišící se jen protikladem tvrdé
LAMPRECHT, A . - Č E J K A , M.: Indoevropské jazyky a nostratická teorie V. M. IlliJ a-měkké souhlásky. T e d y již s a m o Stahování m o h l o přispět k fonologi-
Svityče. SaS, 36, 1975, s. 62-69. J z a c i původních variant (vyskytujících se zpočátku jen před předními
i samohláskami).
2. Další vývoj souhlásek na našem území i Poznámka. Tak je tomu za předpokladu, že z ěja nebo bja vzniklo
^ ym5„a J -. 1 I 'á, ti. zadní samohláska. Vzniklo-li a (tedy přední samohláska), mohl
<x) Z , l i l c II d U£ J> ,2t fc l i ' i ' i r ' o i ' '
I být vzájemný vztah samohláskových a souhláskových tonemu chápan
K nejstarším změnám charakteristickým pro české území pal stále ještě obráceně, tj. v případech ta - ta, ty - /'/mohl být za foném
zjednodušení afrikáty dz' v z\ srov. nodze > noze, medza > mezí považován vokál a konsonant jen za poziční variantu před tímto vo-
Změna dz' vzniklého palatalizací z g se provedla na území česku! kalem, zejména když samostatné /'dosud neexistovalo (z praslovanského

56 57
 i
ť < tj vzniklo c). Příklady typu kost u (kde ovšem u mohlo sice takí Přehledně si můžeme tento systém znázornit na tabulce:
zníti jako w) by však spíše mluvily pro měkkostní korelaci souhláskovoiŕ
neboť 'ú (ü) jako samostatný foném neexistovalo. Plný rozvoj měkkostí Ústni Nosové
korelace však nepochybně nastal po zániku jerů. Je ovšem třeba pozná!
menat, že všechny jevy, které mohly mít vliv na fonologizaci původnícf Souhlásky závěrové (i*ažené) úžinové (třené) kmitavé bokové závěrové
variant, tj. stahování, zánik nosovek i zánik jerů, se provedly ve velmj
neznělé znělé neznělé znělé znělé znělé znělé
blízkém časovém rozmezí (v průběhu X. století). j k
Zánikem jerů pak došlo k osamostatnění měkkých variant i vkoncoi| retné P-P' h-b' v — v' m — m'
pozici, srov. gQSb > gus'(> hits') „husa",&a5t'6 > kost\p'eťb > p'ü\
( > pět),galoz'b > galuz'(> haluz),dan'b > dan\ čeľadb > čeľadaé zubodásňové t - /" d-ď r ~ r' /-/' n — n'
c'
Vznik neměkčícího e (z pův. &) a é (stahováním z oje, yjě) působ!
č š
k osamostatnění měkkých variant i v pozici před e, srov. ten < twi
den < dbm (gen. plur. od dno) proti ďen < ďbn'b, plaťen < plaťm predopatrové J ň
veš < vbšb proti v 'es < v'bšb; chudé < chudoje, chudyjě, dobré < dobrojá
dobryjě. zadopatrové k (T ch

Měkké retnice/?', b',m\ v', které již v jazyce byly (srov. zem'a, kůp%
„koupě"), byly rozmnoženy o palatalizované retnice před předními Je to systém obdobný nynějšímu systému ruskému s tou jedinou
samohláskami, srov. b'iťUp'äťtp'es, před zadními samohláskami, srovf výjimkou, že ruština nemá zvláštni palatální ň a že má navíc pár/—/',
p'ú, b u (z pbJQ, bbjo), i na konci slov, srov. krev' (z kn>v'b), goluíkterý se v češtině v průběhu vývoje rovněž přitvořil. Pro počáteční
(z golob'b), črv' (z čbrvb), stolem' (stokm'b). vývojové stadium však s ním v češtině počítat nemůžeme, neboť čeština
Měkké ŕ (z původního rj) rovněž splynulo s novým palatalizovanýmri nahrazovala cizí /, které neměla ve svém systému (s výjimkou slov
takže je stejně mor e (z mor je) jako tr'i, tvár' ( < tvar'b). Obdobný výv| onomatopoických, jako fúkati, fučeti), hláskou/? nebo l\ srov. pila (ßla),
nastal patrně i u /'. S novým palatalizovaným n' se však neztotožnill biskup (biscof)t břítov (vríthof nyní Friedhof), barva (vanva, nyní Farbe),
staré palatální ň, jak o tom svědčí další vývoj; ň totiž zůstává, srov, drbiti „musiti" (něm. dürfen), Žibřit (Sivrft, nyní Siegfried) atd. Teprve
k ňemu, hňev, ale n'e se později mění v ne, srov. nesete. • později se přijímá cizí / j a k o / srov. frejieř, fértuch. V té době již je
Vznik měkkostní korelace uvedeného typu způsobil odstranění proti} v jazyce i domácí / vzniklé z pv, srov. upvati > upfati > úfati, dále
kladu i —y u samohlásek, neboť / se vyskytovalo nyní jen po měkkýci- zúfati, doufati. Ve XIV. století pak vzniká/z v při hlasivkové asimilaci.
fonologicky samostatných hláskách a y po týchž hláskách tvrdých; Podíváme-li se na systém jako na celek, vidíme jistou nesouměrnost
obě hlásky byly tedy jen pozičními variantami jednoho fonému, sroy^ mezi zadopatrovými a sykavkami. Zadopatrovému k odpovídají č&c',
b 'íťi — být 7, podobně jako podnes v ruštině, srov. ruské b 'it' — byt'. * zadopatrovému ch - š a s', kdežto zadopatrovému g nic a sykavkám ž, z'
Systém souhlásek měl po provedení všech změn (stahování, zánil; opět žádná zadopatrová. Tato systémová nesouměrnost-byla později
jerů a nosovek) tyto páry tvrdých a měkkých souhlásek: p —p\ 6-4',; odstraněna změnou g > y (> A); o ní však až dále.
m-m',v-v';t- ť,d~ ď,n~ rítl- l,r - r'; s ~ ť, z - z'. Mimo pj. Podstatně do celého systému však zasáhly procesy depalatalizační.
ry zůstaly některé měkké a tvrdé souhlásky: Dělíme je na dvě skupiny: A. depalatalizace předhistorické (pračeské),
a) měkké: ň,j,c',č,ž,š B. depalatalizace historické. Depalatalizace předhistorické (pračeské)
b) tvrdé: k, g, ch. nerozrušily sice systém, způsobily však jiné rozložení měkkých a tvrdých

58 ! 59
 hlásek a v jistém smyslu — tím že vytvořily neutralizační pozice -; v ředě); je však izolované slovo porád (< por'äd), kde je,depalatalizace
' vzájemnou systémovou vázanost tvrdých a měkkých hlásek ještě via provedena; v opavském nář. řysa ( < řísa < řiesa < r'äsa) však pro­
upevnily. Hlavní depalatalizace historická, již nazýváme ztráta měr vedena není. Zdá se, že se depalatalizace neprovedla ve slabice ľä,
kostní korelace, rozrušila celý tento systém a vytvořila systém shodnj srov. bíadu, proklatý, koleda, stejně jako se neprovedla v slabice le,
s novočeským; o něm však až dále. Nyní si všimneme depalatalizacj srov. nář. led (nikoliv led).
předhistorických (pračeských). [. Depalatalizace v slabikách typu ťet i ťät jsou si blízké, a posuzujeme
je prcto jako jeden typ. V obou případech jde o slabičné depalatalizace.
LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vydj Depalatalizace ťet > tet je však starší.
Praha 1962, s. 146-149; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Prali
Typ 2: depalatalizace v souhláskových skupinách, které vznikly
1935, s. 193-209; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vydj
l po zániku měkkého jeru, srov. polťww > pláťno > plátno, star'bčbkb >
Praha 1962, s. 5 1 - 5 4 .
> star'ček > starček, pekár'bna > pekár na > pekárna, r'bc'i > r'c'i >
rc'i ( > rcf) atd. Tento typ depalatalizace se provedl nejen před tvrdými
c) D e p a l a t a l i z a c e p r a č e s k é zubnicemi včetně r, /, nýbrž i před c\ č, š, dokonce i před palataíizova-
Depalatalizace pračeské se provedly na celém území českého jazyka] nými dentálami, např. brněti. Před retnicemi však depalatalizace ne­
a to v podstatě ve dvou základních typech: nastala, srov. spis. dveřmi, hřbet a laš. svaďba, hanba, ťma, proz'ba,
Typ l a : depalatalizace ve slabikách se samohláskou e před tvrdou hroz'ba, ďbať. Stejně tak se vší pravděpodobností nenastala před Ä:, jak
zubnicí (včetně sykavek a r, /), tedy ťet > tet; gen. pl. přátel < pr'áti o tom svědčí spis. řku, hořký, dvířka, pekařka a přední střídnice samo­
( a to z pr'áťef); tvrdé / způsobilo depalatalizaci / ' ve slabice ťe a přdj hlásková v slezskomoravském (laš.) kuřytko, pras'itko a v moravsko-
ztvrdlým te nenastává přehláska 'a > ě; v nom. pl., kde bylo / měkké českém a středomoravském (han.) kuřítko a v stč. čeládka, ač tyto
depalatalizace se neprovádí, a tedy přehláska je provedena, srov, poslední doklady nejsou zcela průkazné.
přietelé < pťäťeľé ( < prbjatele); dále srov. las. kostel (ale ňebuďeťe\ Příklady depalatalizace před jednotlivými zubnicemi:
obec. čes.patero < p'ätero < p'äťero (tvrdé r depalatalizovaio ťe na tt\ před n: plátno ( < pláťno < polťbno), tnu ( < ťnu < ťbfio), chutný
a před ním je tedy za p'ä střídnice pd); pod. devatero, desatero, datt (< chuťný < choťbnbjb), pořádný ( < por'äďný < por'eďbrtbjb), věrný
( < ďätel < ďäťeľ), Václav < Váceslav{< Váceslav < V a'c'eslav), stŮ (< ver'ný < ver'bnbjb), pekárna ( < pekárna; ale pekaři), trnož ( < tr'b-
svačený, las. tesař atp. Slova Váceslav a svačený jsou významným doklal nožb), kamenný ( < kamen 'bnbjb), jasný, časný (s 'bn-), vzácný ( < vz 'ác ný
dem na depalatalizovanou slabiku ce. < Vbz'ec'brtbjb), patnáct(e) ( < paťnáďs'ťe < p'eťbnaďes'eťe) atd.;
Typ l b : depalatalizace v slabikách se samohláskou ä před tvrdou před d: brdu (< br'bdo) 11 brdu podle bředl ( < br'bdlb);
zubnicí (včetně sykavek a r, / ) , tedy ťät (> tat) > tat; srov. masôl před r: tru ( < / 'bro);
( < mäso) < m'äso (vlivem tvrdého s se depalatalizovaio m a celí před /: orla ( < or'bia); podle toho analogicky i nominativ orel místo
slabika pak dala ma)\ pod. svatý,pátý, hovado, vzal. Tento typ depala­ orel (tak však polsky orzel);
talizace se stejně jako předcházející provedl na celém území včetně před c: stč. starce < starc'a ( < star'bc'a), mudrce(< modr'bc'a), novo-
lašských nářečí, srov. las. maso, masař, hovado, paty, vzal, řetaz (před české Bystrce ( < Bystrce < Bystr'bc'a; původně nom. Bystřec <
jinými hláskami však depalatalizace nenastala, srov. hš^?/as'c\ hovjaz.,.1 Bystr'bc'b), k tomu nový nominativ Bystrc; rci (< r'bc'i); kuchařce
pris'aha, svjec'ic', mjeky; případy pjatro, vjadnuc', pjata se vysvětlují (< —r'bc'e), podle toho i nář. nom. kuchařka místo kuchařka;
analogií podle na pjatře, vjadňe, napjac'e). Odchylky ve spisovném ja-. před s: bratrský, morský, pekařský (z pův. -r'bs-); ciesarstvie, lékařstvie
zycejako např. řada ( < r 'add) vysvětlíme analogií (podle r 'äde, které dalof (z -r'bs-); konský, svinský (z -n'bs-);

60 61
před č: starček, dvorček, sýrček (z -r'bč-); určen ( < ur'bčenb);
před š: horší (< gor'bšbjb), širší, menší (-n'bš-); VÝVOJ Č E S K É H O F O N O L O G I C K E H O
před n': brněti ( < br'bneti), zorní ( < zor'bn'bjb); ale jutřní. SYSTÉMU OD K O N C E X. STOLETÍ
Qepalatalizoyaly._se3 jak je vidět z dokladu, všechny souhlásky. Koj DO K O N C E STOLETÍ XIV.
lísání je však u /; máme tu doklady s depalatalizací, srov. přátelství!
lstivý (z Bible kralické), ale i bez depalatalizace, srov. lnouti, slza, selskj.
V nářečích je tu dilem /, srov. laš. anjelsky, dilem /. srov. polsky, selsky;
pilný, polny, kolco, tkalca, daisy. Zdá se, že depalatalizace u / snad nenaj
stala, a příklady s /je proto třeba vysvětlit jinak (analogií, vývojem poj
bočných slabik atp.).
VÝVOJ S A M O H L Á S K O V É H O SYSTÉMU
LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F,: Historická mluvnice československá. Prahl
1935, s. 193-209; HAVRÁNEK, B.: K depalatalizaci v oblasti českého jazyka. List| L Změny v samohláskách nízkých
filologické, 67, 1940, s. 2 6 6 - 2 7 9 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československy
vlastivědám - Jazyk. Praha 1934, s. 116-117,140.143,177,184. 204; KOMÁREK, M.:
Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 5 4 - 5 9 ; PAULINY, E
Fonologícký vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 7 1 - 7 5 , 9 2 - 9 6 , 1 0 6 - 1 1 0 ; KRAJČG ^V nízkých samohláskách byl, jak jsme viděli, koncem X. století tento
VIČ, R.: Pôvod a vývin slovenskéhojazyka. Bratislava 1981, s. 4 4 - 4 7 ; LAMPRECHT, A,; stav:
Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 97:
LAMPRECHT, A.: Vývoj fenologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968,
s. 3 5 - 3 6 .

Brzy tu však došlo k splynutí zadních i předních variant obou

základních fonémů. O splynutí ä a a (mäso > maso) jsme se již zmínili
při výkladech o nosových samohláskách a depalatalizaci.
Obdobně došlo k sblížení a splynutí a s 'ä. Podle koť ä, trp'ä vzniklo
místo duša, z'em'a i duša, z'em'ä. Schematicky si vývoj můžeme znázor­
nit takto:

V koncových slabikách nastalo toto splynutí po měkkých souhláskách

vždy, uvnitř slova však jen tehdy, bylo-li 'a mezi dvěma měkkými,
např, jav'iťi > jäv'iťi, Jan'e > Jän'e, čaša > čäšä, ležaťi > ležäťi.

62 63
 Pred tvrdou souhláskou změna 'a > ä nenastala, např. ležal, čas, žálL,^ (i k d y ž t u m o n i a působit i analogie morfologická). Na.východních
°ľ U t °M T d l U ( Z e P f e d t V r d o u j e 'a) s e PřizPŮsobilo i původní 'ä p ř 4 s e c í c h n a š e h o území změna 'a > ä vůbec nenastala. Tu se a a ä rozli-
tvrdou hláskou, napr. často > často, jazyk > jazyk. Jedinou výjiml| ovaly a p r o t o se přehlasuje jen ä, a to bez ohledu na pozici (i před
tu tvorí a pred k, které zůstává, srov. m'äkký, p'äkný. { tvrdým k o n s o n a n t e m , srov. val. sýha, han. hidro „jádro", opav. kuřyt.
Ztotožněni 'a s a je vlastne první fází přehlásky. Druhou a základy«, a td.).
její fází je splynutí tohoto ä s ě. S e splynulo každé ä (ať už-původl C h r o n o l o g i e p ř e h l á s k y . V Kosmově kronice z počátku XII. stol.
ne t v a r y n e ř e n l a s o v a n é srov
r> \\ ň - w ' t Ö SOU P ' - J^ibussa, Brusnica, Mza „Mže" atd.
L>ok ady přehlásky: . u k t Q m u ^ y l j s t i n n e m m a t e riálu, srov. jalovica, z trasa, tj. sŕraŕtf
1 v koncových slabikách Y „ ( H 4 3 ) H o j n ě d o k l a d ů g p ř e h l á s k o u j e v š a k v XIII. stol., srov.
a) za původní a: Lerne „berně" (\2Q8) Jone „tůň" (\222) Jelenye gora (124\).V lisúirněm
Husa-v^ma^aw», nóša > nóšä > nóšě, kóža > kóžä > koží, z'em'a) mate riálu se sice vyskytuji některé doklady s přehláskou již ve stol. XII.,
,ema> zeme, sv'iec'a > sv'wc'ä > sviecě, otc'a > otc'ä > otce, noža i & t u n e n í vždy jisto, zda nejde o vliv cizí grafiky nebo o nedokonalé
noza> noze,(znam'en'á >)znam'en'ä > znamenie, naša > nášä > nóf zachycení á. To by ovšem mohlo platit i o dokladech z počátku XIII.
(pesa >) pesa > pešie; s t d p o d , e h o j n o s t i d o k i a d ů lze však s přehláskou počítat ve stol. XIII.,
) za původní 'a (z e): & ^ v jádru našeho území patrně již na samém počátku (příp. na rozhraní
kot a > kote, kur'a > kuře, golúb'ä > holúbě, ťä > tě, s'ä > sě, jm'äi XU a XIII stol), na východnějších částech našeho území snad o něco
jme 3. pl. choďá > chodie, trp 'a > trpie (3. pi.), trp 'ä > trpě (přech. přít.) p o z d ě j i ( p o kud se tam ovšem provedla).
. uvnitř slova Územní rozsah. Přehláska je důsledně provedena v; slabikác.h.dlou-
Za v o d n i a:
„ „ P" ' hých i krátkých y. .Čechách.a v severozápadní 'Zášti středomoravských
lézat i > ležäťi > ležeti, ľežaľi > ľežäľi > leželi, slyšaťi > slyšali i (hanáckých) nářečí (na Litovelsku a Zábřežsku). Na ostatních částech
> slyšeti, siyšaľi > slyšäľi > slyšeli, jav'iťi > jäv'iťi > ./CT(|| středojmoxavského území není provedena v krátkých slabikách konco-
z eman e > ťem'an'é > zemené, Jan'e > Jän'e > Jěne, dušam'i >f v ý c h; Srov. noža, naša kaša. lýkä se to jen pův. a. Za ä (< e) je tu ě,
dusám i> dušemi, casa > čäšä > čiešě, (sm'áfi s'ä > ) sm'äťi say: s r o v . stfsdomor.pjet.pamňet; hřibje, te. V nářečích východomoravských
smieti se, (smW > ) sm'äľi > smieli sě, (pr'áťeľ >)pr'äťeľ > přietél (moravskoslovenských) a slezskomoravských (MskÝCh) tiení provedena
b) za původní a: I p ř e h l á s k a .fl > ě Vf.slabikách-krátkých", srov. jasle, jastřáb (// jastřýb),
pat > pet.sv'aťiťi > světiti, s'äďeš > sědeš (ale sadu > sadu),sčäst\[ zjaviť, noža, naša kasaná. Zapův.a(< f)je tu však rovněž ě, srov. valaš.
> scestie (ale scastný), ťahn'eš > nehneš (ale táhnu); patří sem i dos, m<ekkv, p'eknv. pam'eť. v'ec, p'et. těšky, las. mjeky, pjekny, svjec'ic',
klady pekný, měkký, diek, vzniklé z ä zachovaného před k (viz výše): pamjec' c'ešky dťekovaď, ščeťďi; výjimkou je tu koncové ä. které
Původní 'a před k se však nepřehlasovalo, srov. jako. [ p ř e š l o n a v ě t š i n ě u z e m i v ^ s r o v . valaš. hfýb'a, kuřa, fa, sa, hledá.
P o z n á m k a . Pravidlo stanovené Trávníčkem, že přehláska nastavit y slabikách dlouhých je přehláska ve východomoravských dialektech
mezi dvěma měkkými konsonanty a na konci slova po měkkém kons» í (stejně jako i v dialektech středomoravských) provedena, a to jak v pří-
nantu,platí jen o první fázi přehlásky (tj. o změně 'a > ä), a to jen na\ p a d e c h Za pův. nosové e, tak i v pův. skupinách ěja, bja: srov. valaš.
uzemí Cech a na přilehlých úsecích Moravy. Na tomto území byla, jaksi uv'íznúť, zapřýhať, svha, vzvt, srn 'iťsa. zehřýť, kuřý. rybí, do želé. do obilé
zdá, větší asimilovanost vokálů a konsonantů. V pozici mezi dvěma t a t d , n e bo laš" opav" oz'ibe (ožybe), uvízne, kuřytko (zip. op.), hřybitko
konsonanty byla tato asimilovanost opět větší než v koncové pozici! ( zap . op.),kuřvt,hřvbit (gen. plur..záp. op.), smilise, zas'ili,přyhřyliatd.
Proto směrem k východu ubývá přehlásky nejdříve v slabikách konrof Koncové ä ( < e) však dalo na většině území 'á (jako koncové ä krátké),

64 65
srov. val. oňi sedá, ležá, křyčá, ale oňi sedž'y, lež'y, kryč'y (jihozápad jastříb ,,jestřáb" ( < jastrebb), opavské kuřytko, hřybit, a dokonce i řysa
okraj Opavska), oňi křyčie, kup'ie (Bránice na sever od Opavy). N (< resa\ o délce tu svědčí stč. řása), kromě běžných dokladů, jako val.
okrajovém úseku ostravském dlouhé ä splývá s 'á ve všech pozicícb| m'ekký, p'ekný, smíli sa atd.
přehláska se tu tedy neprovedla, srov. smjal se, zas'al, vylál, zachvjá\ ^ ^ § k a zasáhla významného tvarosloví. Způsobila oddálení raěk-
oz'ahe, uvjazňe atd. Je tu tedy obdobná situace jako ve slovenštin kých typů.od. typu tvrdých, srov. ^ujě ^voújena^oráčě proti chlapa,
Východomoravské doklady typu m'ekký,p'ekný, ťešký, ale jasle, noh moře, znamenie proti okna, dušemi proti ženami, sázieš proti děláš atd.,
atd. ukazují, že tu došlo k přehlásce ä > ě, nenastalo tu však předl a p^^^^aj^flexivní;charakter^štiny.
cházející splynutí 'a s ä. Přehláska v dlouhých je pak dokladem toho Í Do jmenných a slovesných paradigmat pak vnesla alternaci (střídání)
že skupiny ěja, bja se stáhly v ä a toto ä se pak vyvíjelo shodně su M — ě, srov. čas — lok. sg. v čěsě, nom. plur. čěsi; řád— řiedě; kuře—
z nosového e (přehlasovalo se a dále změnilo v /). Je tu obdobný vývo kuřata; zemené — zeman(óv); třasu — třeseš, táhnu — tiehneš\ ležal ~
jako v některých přilehlých úsecích západoslovenského území. leželi, vzal — vzěli atd.
Příčiny přehlásky. Gebauer se domníval, že n^česfeourprehlásia Samohláskové alternace vzniklé přehláskou se ve XIV. století ještě
měla vliv německá přehláska, srov. chraft — chrefti, gast — gesti (no pravidelně zachovávaly, později docházelo k vyrovnávání; místo v řiedě
vonem. Kräfte, Uaste). Beer a Trávniček tento vliv pravém odmítli vzniklo Í; řádě, místo zemené zemane, místo o světlem Václave — o svatém
První fáze přehlásky, totiž změna 'a > 'ä, odpovídá plně praslovanským Václave atd. Alternace ležal—leželi se vyrovnala na ležel — leželi,
asimilačním tendencím v rámci slabiky (srov. praslov. přehlásky 'o > \ přál — přieli na přál—přáli, pod. též smál — smieli a vzal—vzěli na
h > 'b). Druhá a základní fáze pak nemá s německou přehláskou nic smál — smáli a vzal — vzali. Směr vyrovnávání ovšem nebyl ve všech
společného, jde tu o změnu a > ě, nikoliv a > ě ( > ä) jako v nemeckí nářečích vždy stejný, srov. nářeč. smíl, přil, chod. vzel, zacel atd. Někdy
změně; rovněž podmínkyjsou různé. Příčinou změny ä > ě byla tendencí došlo k diferenciaci významové. Z pův. táhnu — tiehneš vznikly dublety
odstranit foném ä z hláskového systému, jak ukázal Komárek, vycházeje táhnujl tíhnu; pod. z vázati — vieže vzniklo váže/víže se (arch.). Dnešní
tu z názorů Trubeckého. Existence měkkostní korelace u samohlásek úzus se ustálil v podstatě v XVI. stol.
(i—u, e— o, ä —a) byla totiž v rozporu s rozvojem měkkostní kore­
lace souhláskové, při níž bývá oslaben protiklad mezi předními a zadními LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
samohláskami, a to zejména u samohlásek nejotevřenějších. Nadto byl Praha 1963, s. 9 2 - 1 2 1 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
1935, s. 7 1 - 7 5 , 7 8 - 8 2 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví.
foném ä fonologicky málo využit, což je věc velmi závažná; jeho fonfc
2. vyd. Praha 1962, s. 6 2 - 6 6 ; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého
logickou samostatnost opíráme vlastně jen o pozici před k, svov.jah národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17,
a jäk (jekb). Všude jinde by ho bylo možno interpretovat jako přední, 1956, s. 67n.; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960,
variantu fonému a, totiž jako 'a (i když výslovnost byla a). Dále tu ne- s. 90n.; STANISLAV, J.; Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958. s. 3 6 3 - 3 6 5 ;
pochybně působila i tendence po vhodném začlenění fonému e do celého ROSPOND, S.: Wybrane zagadnienia glosowni staroezeskiej. SWTN 1960, s. 3 4 - 3 9 .
systému. Oba fonémy (ä i ě) spolu splývají a dostávají se na místo, kteří \
zaujímala předtím přední varianta fonému e, totiž 'e (o tom viz dále), 2. Fonologicky systém po provedení přehlásky 'a > ě
Tento proces nastal na celém území našeho jazyka s výjimkou okrajového Po provedení přehlásky 'a > ě (vlastně ä > ě) a započetí změny
úseku na Ostravsku (tam ä splynulo s 'á). Na východnějších územícl ť > ř (o ní viz dále) dochází v češtině k depälätäližäči slabik p'e, b'e,
však nenastala první fáze přehlásky, tj. splynutí 'a s 'ä, jak jsme uvedi m'e, s'e, z'e, c'ťľ a na většině území i t'e, ďe, n'e, srov. peče, mete, veze,
výše, proto se tu přehlasuje jen ä z nosového e a ä vzniklé stahováním sedí, zelený, vajce, nebudete (o tom viz rovněž podrobněji dále). Tím se
kdežto 'a zůstává nepře hlasováno, srov. např. takové doklady jako valá rjůvodní slabiky/? 'ě, b e, m 'ě, v 'ě, s 'ě, z e dostaly do korelace se slabikami

66 67
pe, be, me, ve, se, ze, ce, te, de, ne a pův. samostatný fonétii/ (úzké
ÚŽÍ e sn Celý samohláskový systém si můžeme na rozhraní XIII. a XIV. století
se slabší prejotací) se stává po palatalizovaných hláskách přední varia! představit takto:
tou e-ovou. Protiklad pe—p'e, se — s'ě atd. lze tedy z fonologickéh
hlediska hodnotit jako nový protiklad pe~p'c, se — s'e atd.; sroi
dodnes na Valašsku nakope — na kop 'e {na kopě), hrabe — hrab'e, metl-
meť (míti), vesta —nevesta atd. nebo na Ostravsku sedz'i — s'eáu
z breze — na březe atd. Ponecháváme-li psaní ě v slabikách p 'ě, b'ě,\
třeba toto ě chápat jako přední variantu e-ovou podobně jako / v slabi
kách/?7, b 7 za přední variantu /-ovou.
Fonematickou platnost ě by snad bylo možno uznat jen po sykavkácl
tupých (č, š, ž a nově vzniklém ř) a p o / Domníváme se? že i opozic >.
še — šě, že — že atd. by bylo možno chápat jako se — š 'e, že — ž 'e, i kdy \
i tu zůstáváme u psaní še — š'ě, že — ž'ě. Střídání sadu — sedeš (v běžní;
zjednodušeně takto: J
transkripci sadu — sědes) by pak odpovídalo i žasnu — ž'esneš (v běžní
transkripci žasnu — zesneš). Tento pohled nám umožňuje z jednotného
Y/v u/u
hlediska postihnout další změny ve fonologickérn systému. f
ě/e 'o/o
P o z n á m k a . Není vyloučeno, že počátky depalatalizace před e jsou
a
v některých pozicích starší než dokončení přehlásky 'a > ě. Depalatalh
zace se totiž mohla začít projevovat již po provedení první fáze přehlásky,.
V něm pak došlo k přesunům v samohláskách vysokých a středových.
totiž po přesunu 'a > 'ä, z'em'a > z'em'ä. Tím si vysvětlíme, že Äst
Ve východnějších oblastech našeho jazykového území, kde nedošlo
mění v ě, nikoliv v e. Dokončení procesu je ovšem nutno klást až pot
k splynutí 'a s ä (a přehlasovalo se tedy jen ä), je však systém tento:
započetí změny r' > ř (neboť i ť e dává re).
Graficky si můžeme znázornit první přesuny v samohláskách středo
>y.v u/u
vých takto:
'ě/e o/o
a/a

Přední varianty zadních vokálů tu mají zadnější artikulaci (o čemž

svědčí právě zachování a, jeho nesplynutí s ä)* celý systém je vyrovna­
nější, a nedochází vněm proto k těm změnám jako na území západnejším.

LITERATURA. LAMPRECHT. A.: Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré

češtině. In: SPFFBU. A 12, 1964. s. 97; LAMPRECHT. A.: Ještě k měkkostní korelaci
a ke ztrátě jotace ve staré češtině. In: SPFFBU. A 13, 1965, s. 9 7 - 9 8 .
Tím dostáváme systém, v němž ě se začleňuje do systému jako přední
varianta e-ovä (neboť původní přední 'e splynulo v důsledku depalataj
lizace s e).

68 69
3. Změny v samohláskách vysokých a středových tis'úc > tisíc mažú > maží
všudy > všidy dělajúci > dělající
a) ^s^iésk^w^^^ ^
Ve vysokých hláskách byly, jak jsme viděli, tyto čtyři varianty dvoi Přehláska se provedla i u sloves na -ovati, například prac'uješ >
základních fonémů: praciješ, kraľuješ > králiješ atd. Tyto tvary byly však v XV. století
odstraněny vlivem sloves s tvrdou souhláskou, takže opět bylo pracuješ,
bojuješ zlá. Podobně byla odistranraa^přehláska i v slovech-uířr/>\ stměti;
všidy dalo opět všug[y podle tudy a šuměti je slovo zvukomalebné;,rovněž
u jiných zvukomalebných slov přehlástenenastala, srov. šustěti, ťukati,
kňučeti atd. Není rovněž v několika slovech jiných, napr.*ocún, cudný,
(1/ cíditf), kloudný (// klidný), což vysvětlíme jejich jistou izolovaností,
Ve 2. čtvrtině XIV. století se objevuji první doklady na / místo «' řidším výskytem a snad i odchylným vývojem nářečním.
Přední varianta w-ová začíná splývat s přední variantou /-ovou. Dokladi \ C h r o n o l o g i e a územní rozsah. Jak bylo již řečeno, provádí se
během XIV. století přibývá, takže v poslední čtvrtině XIV. století) přehláska ve druhé až třetí čtvrtině XIV. století, ßftsledne §!ľ však
již přehláska provedena. vyskytuje pouze v českách,nářečích. V přechodném nářečí moravsko-
Postup změny byl asi tento: 'u > 'ü > 'i, například juž > juž > jií, českém něřii v slabikách koncdVých (oráčů, dušu, kosťou), ve*«tředo-
ľud > ľud > lid. Nastala při ní delabializace předního 'u. Mění moravskycn (Hanáckých) MTéčích není v podstatě provedenajmi v slabi-
každé 'u bez ohledu na následující souhlásku. Další příklady změn ká^KS?&ných, srov. han.ybí ( < ju~), břgch, čgclhčoi^lcožôck klgčka,
(bez uvádění středního stupně): klgdit se, ščgkat, ščgřet se, códit, čóhat, lóbat,plóca // plica, ořócené, ščór,
místy i klóč. Jsou sice i četné doklady s přehláskou, např. cezi, ledi,
bruch > břich dušu > duši ciťit II céťit, klič. Ubit se, Ježiš, ty se však dají většinou vysvětlit vlivem
c'ut > cit vóňu > vóňi kulturního jazyka. Zdá se však, že dlouhé 'ú po / se přehlasovalo, srov.
c'úditi > cíditi zem 'u > zemi ďelaji (< dělají < dělaju), a snad místy i '« po /', srov. plica, libit se, klič.
c'ú tit i > cítiti paňú > paní Bylo by to v souladu s tendencemi v jiných jazycích po týchž hláskách.
c 'uzí > cizí oráČu > oráči V nářečích*v^chodomoravských (moravskoslovenských) a slezskomo-
čeľusť > čelist moru > moři ravslí^^(lašských) se přehláska neprovedla, srov. bruch, čuch, kožuch,
čúti > čiti kost 'ú > kostí (7. sg.) plúca, lúbat atd. Případy jako cit, cizí, líbit se jsou zřejmě ze spisovného
juh > jih dušú > duší jazyka; stejně tak se dostala slova cit, Ježiš, tisíc do slovenštiny z jazyka
Juří > Jiří ju > jí biblického, tedy ze spisovné češtiny. Splynula tedy ve východnějších
jutro > jitro kryju > kryji nářečích přední varianta 'u s u.
kľúč > klíč dělaju > dělají (t os. sg.) Příčiny změny a j ej í p r ů b ě h . Uvedli jsme již, že podstatou změny
kožuch> kožich sázěju > sázejí (1 os. sg.) je delabializace pův. zaokrouhlené přední varianty u-ové, tedy 'u >
ľúbati > líbati prosu > pros i 'ü > 7. Je třeba, abychom si nyní všimli i grafiky památek z doby, kdy
pľúce > plíce choz 'u > c ho z i (1. os. sg.) se změna prováděla. Vyskytuje se tu hojně psaní iu, yu9 např. wffiü,
řújen > říjen kryjú > &07' wieciü, duflyu, otczyu, dyekuyiu, v morzyu,fpafytelyu, rziugiucz, brzyuch.
ščúr > ščir delajú > dělají Bylo by možno toto iu, yu interperetovat podle Gebauera jako iu ve sho-

70 71
dě s jeho pojetím ye, ie jako ie (ě). Priraďovali bychom pak přechodo
složky mezi palatálním konsonantem a vokálem k vokálům. Pak by pře
hláska nastávala po palatálním / a šlo by o asimilaci ü k tomuto
tedy zem'u > zem'iu > zem'iü > zem'i. Šachmatov vysvětluje psaní
iu, yu jako označení ü. S ním se ztotožňuje Komárek a má za to,
přehláska nastala v důsledku zrušení měkkostní korelace. Přední ü
se tak dostalo do pozice po tvrdé, což nebylo v souladu s jeho předn'
artikulací, a došlo proto k delabializaci, srov. zem'u > žemli > zeni
(depalatalizovaná podoba) > zemi. Soudíme rovněž, že přehláska 'u > I;
(stejnějakoi 'o > 'e) má vztah ke ztrátě měkkostní korelace, neboť poje
jím provedení se zmenšil počet slabičných párů, v nichž se protiklad pala
talizovaná —nepalatální mohl realizovat. Za vlastní příčinu však poklá­
dáme nikoli depalatalizaci, nýbrž právě palatalizovanost předcházejícího
konsonantu, která měla vliv na přední charakter vokálu, tedy zem u >
zem'i (s měkkým m'!).Možné přechodové složky (zem'lii) však počítáme
v souladu s celým souhláskovým systémem ve XIV. stol. k předcháze
jícímu konsonantu; jde tu o realizaci palatalizovaného konsonanťu před
zadním vokálem, srov. dodnes p'ekňe, ale pn-atro (valaš.). Psaní duffy%
otczyu, brzyuch atd. bychom pak přesně přepsali jako duš'u, otc'u, b ľud
(s graficky vyznačeným palatalizovaným konsonantem). Pro naše pojeíí
přehlásky 'u > 'i svědčí i ta okolnost, že se provedla i tam, kde konso
nanty zůstaly dlouho palatalizovány (jižní Čechy), dále pak obdobní
tendence v jiných slovanských jazycích (srov. luž. bľudo > blido) i para­
lelní změna 'o > 'ě(d,ěďic'ov'i> ďeďic'ev'i; depalatalizované ďeďicoú
by totiž muselo dát ďeďicevi).
Na Moravě, kde výslovnost 'u neměla tak výrazně přední charakter
jako v Čechách [w], splynulo přední 'u po depalatalizaci konsonantu sei
svou zadní variantou. Pokud náběh k přehlásce byl, můžeme ho pozoro­
vat u dlouhého u po patalále / (srov. han. dělají) a v adjektivech typ«
boží, rybí, u nichž patrně působil i celý morfologický systém.
Schematicky si můžeme vývoj ve vysokých hláskách znázornit takto
y ^ u
/
/
/
/ Přehláska 'o > 'ě byla patrně úŽerBně omezena a ani do spisovného
/ /
/ / / na Moravě
/ /
K
Ir
v Čechách
72
Odchylný vývoj na Moravě souvisí s tím, že tu není přehlasováno ani
'a (na východní Moravě vůbec, na ostatní v slabikách koncových), jak
bylo poznamenáno výše. Nebyla tu tedy taková asimilace vokálů
a konsonantu jako na západnejším území.
LITERATURA. GEBAUER. J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
Praha 1963. s. 266 — 278; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
1935, s. 8 6 - 8 8 : KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
Praha 1963, s. 1 1 5 - 1 1 6 : KOMÁREK, M.: Zur Entwicklung des tschechischen Vokal­
systems. Zeitschrift für Slawistik. I, 1956, 4, s. 25n.; LAMPRECHT, A.: Sur ledéveloppe-
ment et la perte de la correlation de mouillure en ancien tchěque. In: Travaux Iinguistiques
de Prague. 1. 1961. s. 119-120; LAMPRECHT, A.: Nový pohled na měkkostní korelaci
ve staré češtině. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 100: ROSPOND, S.: Wybrane zagadnienia
glosowni staroczeskiej. SWTN 1960, s. 41.
Podobně jako se ve vysokých hláskách přehlasovalo 'u > 7, došlo
ve XIV. století ve středových hláskách k přehlásce o > 'ě v těch po­
měrně nečetných pozicích^v-nichř se1 "*&po měkké vyskytovalo. Byly
to vesměs přípáSý vzniklé morfologickou analogií, například kone. -ovi,
-ové, ~óv, -óm, -oma v deklinaci měkkých typů maskulin a neuter a v pří­
poně -óv a -ovy u adjektiv a -ova- u sloves. Praslovanština ve všech těchto
případech měla e (vzniklé praslovanskou přehláskou 'o > 'e).
Ve XIV. století se místo tohoto o, vzniklého morfologickou analogií
podle tvrdých typů, objevuje psaní ie,ye, srov. o diediczyewi, gieziuffiem,
czieffarziewi, zlodiegiema, leycherziewe, dfftiewe, mieffiecziew, nyem-
czyem, zlodiegiem, frydczyem, ukrziziewali, bicziewali, sto kygiewych ran
atd. Obvykle se tato slova transkribují dědicěvi, Ježúšěvi, eiesařěvi atd.
Podle našeho pojetí fonologického systému jde o přehlásku 'o > e po
palatalizováných hláskách.
Postup změny byl asi tento: 'o ^>"ö >-'#. Šlo by tu tedv rovněž
o delabializaci přední varianty zadního vokálu a o splynuli s přední
variantou e-ovou.
jazfřS^zFSffflííproniklar Její výsledky byly odstraněny vznikem nových
a^lepsfeýehrtvarů. Přehlasované tvary se držely jen v dativu u neuter,
srov. nč. mořím (< mořiem < mořom) a u subst. kůň, srov. koním.
73
Tu nepochybně byly podepřeny gen. tvary moří, koní, shodujícími se| u před přehláskami
s typem duše.
Přehláskou 'o > 'ě byla v jádru našeho území u středových hlásek! '
odstraněna přední varianta o-ová. Na ostatním území tato variantaj
splývá s o (pod. jako 'u s u).
Po provedení přehlásek 'u >4'i a 'o > 'ě vzniká tento samohláskový
systém:
u Á\ '
Vy
'ěfe o
a

Jeho další osudy souvisí s vývojem měkkostní korelace souhláskové.

P o z n á m k a . Kdybychom ovšem vycházeli z předpokladu, že met
kostní korelace zanikla již okolo r. 1300 a že v době přehlásek již neexi-
stovala, museli bychom počítat s dočasnou fonologizací ü (tj. 'u) a i
(tj. 'o). Přitom by ü a ö musely být prejotovány, neboť jinak bychom
nevysvětlili, proč předpokládané depalatalizované dědicovi nedáví
dědicevi (jak by při depalatalizaci mělo být), nýbrž dědicem (podle nás
-c'ev'í). Vraceli bychom se tak vlastně ke Gebauerovým prejotovanýrc
vokálům.
Systém by pak vypadal takto (viz schéma na str. 75 vlevo nahoře)
Po provedení přehlásek by pak vznikl tento systém (viz schéma na k
str. 75 vpravo dole):
Domníváme se však, že naše předcházející (i následující) výklady
vycházející z měkkostní korelace v době našich přehlásek vystihuj
dobře podstatu změn.
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd
Praha 1963, s. 236-240; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prahl
1935, s. 85; ŠMILAUER, V.: Staročeská přehláska o > é. ČMF, 33, 1950, s. 71;
KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963. s. 116ai
118; LAMPRECHT, A.: Sur le développement et la perte de la correlation de mouillut
en ancien tchéque. In: Travaux linguistiques de Prague, /, 1961. s. 119-120

po přehláskách

74 75
4. y^vojslabikotvorných likvid (r, I sonans) vylna. Za pův. tvrdé / sonans je po měkkých zubnicíchv laštině dílem
»aw v*1- tyjrrTT^'"^-*
ul, srov. žulč, žulty, dílem u, srov. čun\ obdobná je situace v severní části
Pračeské r sonans je střídnicí za praslovanské tvrdé i měkké ľ sonansl východomoravských nářečí. Na větší části východomoravských:nářečí-
srov. krk, hrdlo, hrdý, hrb (příklady na pův. tvrdé br);prst, srdce, vrbal je však jako okrajový archaismus zaehováno tvrdé-/sonans, a to krátké
zrcadlo, zrno (příklady na pův. měkké V). Pračeské / sonans pak jel i dlouhé, srov. dlhýrtistý\ žltý, stlp, dct\ obdobně se vedle krátkého /
za původní měkké bl po retnicích, srov. mlčati, plný, plsť, vln^ sonans shodného s ostatními nářečími vyskytuje i dlouhé, srov. vlk
vlhký, vlk atd. a vlča, klzat. Na témž území je zachován o ^ s o n a n s v případech žrd\
Za pračeské^f ídfiatíinyxcié, srov. Mftffltfglk, chlm, since, a ztvrdlé črpák, ščrbák, žma, ščrkjjštrk, ale vždy jen černý a červený. Vyskytuje
srov. čln, žltý, žič, dlhý, se sice v nejstarší době vyskytuje ještě / sonansl se tu i dlouhé f sonans, srov. vrbí, vršek. Obdobný stav jako na východní
^pMWdffiní lokálem {Svatopluk i Svatopulk, Chulmec i Chlumec), zdá se Moravě je i na Slovensku; nerozlišuje se tam však měkké a tvrdé /
však, že již před XlII. stoletím se místo spojení slabikotvorné likvidy sonans, srov. vlk, žitý, víča i t leť.
s průvodním vokálem ustaluje^slabika/u,,«rov. mluviti>JiluJf> Chlum
LITERATURA. GEBAUER. J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
slunce, člun, žlutý, žluč, dlúhý, stlúp, tlúci; tato chronologie ne^feťWšak
Praha 1963, s. 2 8 7 - 3 0 0 ; TRÁVNÍČEK. F.: Historická mluvnice československá. Praha
pr©*vý0hrfä'nT Moravu. 1935, s. 1 1 1 - 1 1 5 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
U r sonans a / sonans jsou rovněž ve staré češtině prSVodnr>vofeély,| Praha 1962, s. 6 0 - 6 2 , 8 2 , 9 7 - 1 0 1 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá
které mohou stát buď před^sonantoužn^bu^rSní; nejčastěji tu bývá/rl jazykověda III - Jazyk. Praha 1934, s. 117n., 145, 190n.. 208.
„.>T;ri/r3;^nBbOrrir';^í.//V^. srov. Birdo, Brido. sirdce, sridce, Pilzen, Plizm\
vilk, vlik, napylni, naplyn ,,naplň" atd. I
Řidčeji se vyskytují ve staré češtině jiné průvodní hlásky, srov, 5. Nové /*, / sonans a vývoj pobočných slabik
zamerzla, velna, stverditi, vurba, zamulčeno.
V slabikách čr, žr proniká vedle ir, např. čirvenost, velmi brzy et. Po zániku jerů vznikly tzv. pobočné slabiky z neslabičných sonant,
První doklady jsou již z XII. století, dále z XIIL století a přibývající; srov. bratrb > bratr, knve > krve, vedlh > vedl, myslb > mysl. Uve­
ve století XIV., srov. čert, černý, ščerbina, žernov. IS4&me tedy od XIY.; dená slova se vyslovovala jednoslabičně (jako v ruštině myslb, žiznb),
století v těchto skupinách místo r sonans spojení er, srov. ještě červeni \ ovšem s vedlejším vrcholem zvučnosti na neslabičné sonantě. Jednosla­
červ, čerpati, Čermák, žerď. bičnou výslovnost nám dosvědčují staročeské pravidelné verše (a slo­
Odstraněním tvrdého / sonans v důsledku změny / na lu byla u slabiko • vanské jazyky jako ruština a polština, srov. i polské-wiatr). Vedlejší
tvorných souhlásek ? ©dstraněna-měkkostní korelace a zůstal jen vztal '*.vrchol zvučnosti byl předpokladem dalšího vývoje. Pobočná ..slabika-se
dlouhých a krátkých, srov. příklady dlouhých jako Ůci, roztrhal, nakh,; ^^iíak^PJ^ě..slabičnou, srov. krve, bratr, mysl, nebo zanikla, srov.
mil a snad i třnie, vlče atp. Tím se T tyto slabikotvorné likvidy ještě vifl \ sedíka > selka, tkadlec > tkalce, zrcadlko > zrcátko.
sblížily se samohláskami. Kromě /*, / s e v pobočných slabikách vyskytovaly ještě y, m, n, srov.
S i t u a c e v n á ř e č í c h . V našich„okrajovýGhnářeěú:h se dodnes výsky-f jmám, sedm, bázn.
tuje místo slabičné likvidy spojení irt~yrr srov. jihočeské sirp^{s^) \
Ve staré češtině byly čtyři typy pobočných slabik:
stimad, umilec < urftfflďc, severočeské terhať, per se ť, berlička atp. Nej \
1. Jedinečná souhláska je na počátku slova: rty, rváti, lháti, lpieti,
blíže staročeskému stavu je situace v lašských nářečích na Ostravsku,
lstivý, jsem, jmám, jhra, jdu, jho, mdlý. Tu se ve většině případů po­
srov. kyrk j j krk, hyrňec // hrnca, kyrpce // krpce. Na okrajích lašského í
bočná slabika dochovala do nové češtiny. V proudu řeči se však při-
území je tomu tak i u /, srov. pylno, vyjna; jinde je za / yl, srov. pyinj,

76 77
 klaněla k předcházejícímu slovu; je to patrné i v staročeské graficef LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
srov. yaysem „já jsem". V některých případech počáteční/zaniklo, srof 1935, s. 115, 226-230; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví.
2. vyd. Praha 1962, s. 126-130; HÁLA, B.: Slabika, její podstata a vývoj. Praha 1956,
jmám > mám,jhra > hrajho > ho, hovorové du, deš; ve východnějšícl s. 59n.
nářečích někdy dává j > /, srov. idu, ideš, sloven, ihrisko. Objevují
i vkladné hlásky, srov. staročeské listivě, nebo metateze hlásek, srov i
lžička > žlička atp. ^-Staročeská kvantita
2. Likvida je na druhém místě ve slově: krve, trvati, slza, plvati, hltati?
kinu. Staročeské verše jednak dosvědčují výslovnost o slabiku krát! l Staročeská kvantita je výslednicí vývoje praslovanské i pračeské
(proti výslovnosti dnešní), jednak ukazují přechod v plné slabiky! kvantity. Jak jsme uvedli již dříve, došlo ke konci praslovanského
V nové češtině jsou všude plné slabiky (někdy ovšem s vkladnou samo období ke kraceni^uyjKine-cÜQu^ zdloužení. krat^
hláskou, srov. nář. sluza, kylnut). kých-samelilásek pod novoakutovou intonací.
3. Likvida je uvnitř slova: sedlka, jablko, ikadlcě, zrcadlko, bidlh-
řemeslník, spravedlnost, bratrský, stfiebrný. Tento typ pobočných slabil
se ve XIV. století ještě většinou zachovává. Odstraňuje se později bud
tím, že se skupina zjednodušuje, např. selka, tkalce, zrcátko, lid.japko,
řemesňík, nebo se objevují vkladné vokály, srov. bidélko, jadérko, másel \
nik, jaterní, nebo vzniká slabikotvorné r, řidčeji i /, srov. opatrný
a ,
očeské dlouhé samohlásky jsou tedy
zkracováním starých délek:
,
slovech dvojslabičných před přízvukem, např. tráva, chvála,

lúka, víno, líce, triešti;

.,. m. —

b) v slovech původně dvojslabičných s intonací raženou, např. krávaf

* / , •

sláma, jáma, viera, miera, máslo, dielo, hrách, dým, málo, stár, míle,
stříbrný, bratrský, řemeslníkt jablko, spravedlnost, nář. sedlka ap. A.i f

krýti, dáti, náš, nášě, naši; # í £>/;•' *

4. Likvida je na konci slova: bratr, vietr, mysl, vedl, řekl; gen. pluti c) v slovech původně trojslabičných před vnitřní prízvučnou krátkou
modi, sestrjadr; sedm; bázn, básn atp. Tento typ ve staré češtině (XIV \Samohláskou, srov. úň'oba, zákon, lúpež, výbor;
století) ustupuje. Nominativy bratr, vítr, mysl se během vývoje stah | ^z.y-eflexem nových délek vzniklých pod intonací novoakutovou
dvojslabičnými; genitivy téhož typu mají nyní vkladné e, srov. moS^ (nefro náhradním dloužením po zániku jerů):
sester, jader, bidel, mýdel; stejně tak mají vkladné e slova bázeň, básé r a) v gen. plur. nôh, slov, hôr, vôd, zém, dúš, strán, vrat, hláv;
píseň (bázeň doloženo už v stč.), sedm má buď slabikotvorné m, nebe | b) v dativu a lokálu plur. ženám, ženách, rybách;
vkladné u nebo y, srov. sedům, sedym (las.). Participia typu vedl maj* c) v nom. sg. bóh, dvór, stál, vóz, nóž, sól, post, mój, bieh, múž, zajiec,
vývoj různý, a to: i: rněsiec, koláč;
a) / zaniká, srov. ved, nes, pek (v českých a v lašských nářečích); \ d) v participiích; mohl, rostl, nesl, vedl, šél;
b) / se stává plně slabičným, srov. vedl, nesl, mohl (na větší část - e) při odvozování: kôstka, slovko, hlávka, svátek, pátek, hlásek;
Moravy); í) při tvoření sufixem -ie: lístie, prútie, dúbie;
c) objevuje se vkladný vokál, srov. nesil, neslu (doznívající jev v mo >, g) při tvoření sufixem -ja: kóžě, voně, vole, sviecě;
ravskočeských nářečích), nesel, nesel, nésél(rv& nejvýchodnějších okrajíci h) v složených adjektivech: devátý, desátý, skúpý, múdrý;
východomoravských nářečí a v západní slovenštině); srov. i slovenskí; i) v slovesných tvarech: môžeš, môže atd., kóleš, píšeš, viežeš, tiehneš,
niesol, viedol. Uvedené změny pobočných slabik přesahují sice ze XIII, mlátíš atp.;
století do století následujících, probíráme je však pro jednotnost již ní • 3iyrýsledkem stahování: dobrý, dobrá, dobré, státi, děláš, dělá, umieš,
tomto miste. i <c atd.

78 79
 Na rozdíl od nové češtiny měla stará čeština ve větší míře délkpíceslabičných mohlo být zpočátku kolísání, které se v jádru území brzy
u dvojslabičných substantiv ženského rodu, ať už šlo o délku přefustálilo ve prospěch prízvuku na první slabice. Na okrajích mohlo
původním přízvukem, srov. řieka, síiena, zima, nebo o délku přízvučnoí kolísání trvat déle, jak o tom svědčí dodnes stav na severovýchodním
srov. ryba, kniha, klétva. Dále měly délku jmenné tvary adjektiv, naplúseku východomoravských nářečí i intonační jevy v jihočeských ná­
vrat;, stár, mál, mil & adverbia míle, tiše atp. Stejně tak se zachovávalfíečích. V laštině pak se toto kolísání upravilo nakonec ve prospěch
délka v gen. plur., např.: dúš, strán, huor (jak uvedeno výše). Rovnipřízvuku na předposlední slabice a s jeho definitivním ustálením a zesí-
zájmeno náš, nášě, naše mělo v nom. a akuz. všech rodů a čísel délku Šením je možno spojovat i ztrátu kvantity v laštině. Ta nastala patrně
Dloužila se hojně i počáteční samohláska po předložce, srov. v oá ,-üa rozhraní XVI. a XVII. století.
k apoštolom atp. Naopak docházelo k pravidelnějšímu krácení v insti--v• V_centru našeho.úzerni byl přízvuk-UStiJen podle všeho již ve XII.
sg., srov. trúba — trubú, hrôza — hrozú, lúka— luků, a v gen. plur [století. (Můžeme tak usuzovat na základě rozboru nejstarších veršova-
čiešě—čěš, sviece — svěc. Krátily se rovněž důsledněji trojslabiční iných skladeb, které by ustálení posunuly do XIII. století, a dále na
infinitivy, srov. býti — dobyti, biti — zabiti, dáti — vydati. [základě rozboru rytmických klauzulí v Kosmově kronice, podle nichž
Víceslabičná slovesná substantiva mohla mít jen dvě délky, srouceská vlastní jména měla již ve XII. století prízvuk na první slabice.)
dívanie, hádanie, nadánie, prikázanie. I
\ LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. \ # P r a h a 1963, s. 5 7 3 - 5 8 5 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
Praha 1963, s. 5 9 1 - 6 1 0 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československí 1935 ' s- 2 4 3 - 2 4 6 ; JAKOBSON, R.: Staročešskije stichotvorenija. Slávia, 3, 1924,
Praha 1935, s. 2 5 2 - 2 7 0 ; KOMÁREK, ML: Historická mluvnice česká I, Hláskoslol s * 2 7 4 n , ; H A V R ^ N E K , B.: Nářečí česká. In: Československá jazykověda III - Jazyk.
2. vyd. Praha 1962, s. 8 2 - 8 6 ; VORÁČ, J.: Česká nářečí jihozápadní I. Praha l 9 5 | P r a h a 1934, s. 1 1 5 - 116; HORÁLEK, K.: Rozbor verše a staročeský přizvuk. SaS,S,1942,
s. 28n. ; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha M> 5 7 n - KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I. Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963,
s 56 — 89. I s ' 7 1 - 7 2 ; LIEWEHR, F . : Zur Betonung der tschechischen Eigennamen in der Chronica
Boemorum des Cosmas von Prag. Wissenschaftliche Zeitschrift der Ernst-Moritz-Arndt-
-Universität Greifswald, 11, 1962, s. 351 - 3 5 4 .

7. Staročeský prízvuk

Původní pjgsbyajäd^^ a pohyblivý. V nové češtin VÝVOJ S O U H L Á S K O V É H O SYSTÉMU

pak máme přÍ2Viik„na.sj^bioepxyní, v lašských nářečích většinou nasi
bice předposlední. Na severním úseku východomoravských nářečí při
zv.± v trojslabičných slovech kolísá, ve slovech dvojslabičných je
první a tím zároveň i na předposlední slabice. V jihočeských nářečích]
sice přizvuk na slabice první, ale melodický vrchol je na slabice pře
poslední.
Je otázka, jakým způsobem se přizvuk ustaloval, zda se nejdřív
ustálil na slabice předposlední a potom přešel na slabiku první, nebo
se nejdříve ustálil na slabice první a později se přesunul v laštině
slabiku předposlední. Jisto je jen to, že v slovech dvojslabičných
ustálil na celém území na první a tím i na předposlední slabice. V slove
OD K O N C E X. STOLETÍ DO K O N C E STOLETÍ XIV.
Souhláskový systém se vyznačoval, jak jsme se již zmínili, rozvinutou
měkkostní korelací. V důsledku předhistorických depalatalizací byl
kvantitativní poměr jednotlivých fonémů sice změněn, sama korelace
však nebyla dotčena, ba do jisté míry byla vzájemná vázanost tvrdých
a měkkých fonémů vznikem neutralizační pozice (srov. star'ec, ale
starce, mor'e, ale morsky) ještě posílena. Během dalšího vývoje však
došlo ke změnám, které znamenají úplnou přestavbu souhláskového
systému a zrušení měkko_s„tní korelace. Než k těmto změnám přistoupíme,
všiřnnérríeTsizměny, která se systémem tísně souvisí, tj. změny g > y> h.

80 81
 1. Změna g > y > h t c h r o n o l o g i e změny. V Kosmově kronice z počátku XII. století je
aůsledně g (Dragomir, Spytignev). Stejně tak je g v jiných pramenech
Jak jsme si již pripomenuli, byla souhláska g v konsonantickémi KIL, a dokonce i v některých pramenech ze století XIII. Tradicí se
stému poněkud izolována. Tvořila sice znělostní pár se souhláskou §>všem v latinských textech vyskytuje i později. První doklad na hlásku
neměla však po změně dz' > z' k sobě příslušné závěrové souhlasí třenou je Bohuslaus z r. 1169, nejde-li ovšem o grafický jev cizí. Dokladů
;
s nimiž by se střídala v morfologických tvarech, jako se k střídalo s c'i I Ir přibývá ve století XIII. Psané h v těchto dokladech ovšem nepo-
Systémové postavení g je jasně zřejmé z tohoto srovnání: Miybně označuje y, neboť g nemohlo bezprostředně přejít v h. První fáze
změny tedy proběhla koncem XII. a na počátku XIII. století. Kdy
ch ;pvšem přešlo zadopatrové y v hrtanové A, přesně nevíme, neboť obojí
š ž
jse označuje grafickým znakem A. Zdá se, že nejdříve došlo k poklesu A
t
ť
v pozici mezi samohláskami, tedy noya > noha; šlo tu o asimilaci
P o z n á m k a . Foném ť jsme dali do závorky, poněvadž se nestři ^tikulačního místa (samohlásky se vyslovují chvěním hlasivek a A
s ch (ch se střídá totiž v západoslovanských jazycích v důsledku pras| y z n i k á r o v n ě ž t ř e n í m artikulačního proudu mezi sblíženými hlasivkami),
vanské změny s' > š jen se š). V systému souhlásek má však s* uveden P l a v e n í před souhláskami se výslovnost držela dosti dlouho, jak
místo, jak o tom svědčí mimo jiné i analogické tvary typu Česih t o m s v ě d č í [ g r a f i k a v K a P i t u I n í m r u k o P l s e cestopisu Martina Ka-
slovenštině a polštině. fbátníka (z doby okolo r. 1500); píše se tu leclmi, chlupi, chbitte místo
Zcela jasně patrná nesouměrnost dílčího systému podepřená i nesóíM™* MÚP*> hbitě' P s a n í ch d o k a z u J e > ž e t u š l ° ° h l á s k u b l í z k o u ch>
rodostí morfologického střídání g-ť-ž (proti k - c' - č a ch - l t e d y o-ffHKJrWrTOstatnětdQÍties se vyskytuje^ jako, varianta A před
vedla k tomu, že se g změnilo v příslušnou zadopatrovou hlásku tření2 n ě l * m i souhláskami v případech teydyfßo^an ajako výsledek asimilace
(úžinovou), tedy v y (znělé ch)'. Vznikl pak tento souměrný dílčí systél c/í / Í B T ^ ^ i " ^ ^ » « ^ ^
I nesnadná, a proto y někdy zanikalo, srov. Gr'ek > yřěk > Rek; podobne
k ch y t Řehoř z Gťegoť a rqfie z lat. graphium; dále srov. lidJ^éJbet^řmlJíbě
č š ž latd. Změna g > y > h se provedla ve všech případech, zasáhla slova

I
domácí i stará přejatá slova jako pohan < pogan (v mladších přejetích
po změně g >yjek, srov. Markéta, purkrabí, nozdějipak se ^zachovává,
Zadopatrové y později přešlo v hrtanové A. Jeho postavení ve fonfsrov. uaí,~guma, Gustavu-generál)* Zdá se však, že v jedné pozici se
logickém systému se však tím nezměnilo. Izměna g > y > A neprovedla nebo provedla jen částečně, a to ve skupení
Příklady změny: f z^ S v ě d č i i a by pro to ta okolnost, že také zdi se zachovalo, srov. stč.
[roždžie (> roždié), Ždžár (> Ždár), Dráždžany (> Drážďany). Staro-
• české kolísání mezh/fmezk, miezha/fmiezka, rózha j j rózka je dokladem
noga > noya > noha toho, že ve skupině zg pronikla změna g > y jen částečně nebo někdy
drága > dráya > dráha i nepronikla vůbec, srov. např. mozg > mozk (mozku) j j mozek. Zacho-
gora > yora > hora i váná skupina zg se po zániku g jako samostatného fonému ztotožnila se
glava > ylava > hlava skupinou sk, z nářečních dokladů srov. např. prostějovské ml iska <
togo > toyo > toho rn'izga. Ve východnějších nářečích se zg zachovalo beze změny, srov.
pogan > poyan > pohan např. slavkovsko-bučovické, přerovské, východomoravské a lašské

82 83
mizga, lašské a vychodomoravské mozg; srov. též slovenské moi% Vanou hláskou. O asibilaci svědčí staročeská grafika, napr. radosczi,
modzog a rázga. Obdobný vývoj ve skupinách zdi a zg vysvitne doli czychi, Imuczi (hnutí), dzyecze (dietě), dzyed, wfwich hodzinach atd. U ď
z hláskového systému: byla asibilace slabší, proto bývá v grafice méně často označena. Obdobná
situace byla, jak se zdá, i ve slovenštině a v polštině.
ch
Poznámka. Asibilace se dodnes vyskytuje vlašských nářečích, srov.
(ždž)
c'icho, dz'edz'ina, a byla dříve rozšířena i jinde, např. na jihozápadní
Nejde tedy v slovech mizga, mozg a rázga o přejetí z polštiny net \Moravě. Rovněž ve slovenských nářečích je běžná. Je známa i z jiných
o vliv maďarštiny, nýbrž o domácí jev, vyplývající z vnitřních zákonitos \ slovanských jazyků; např. slabší asibilace je v ruské výslovnosti ť d\
hláskového vývoje. asibilace byla a je dosud v polštině, srov. polské cícho (cícho), bedziecie
P o z n á m k a . V některých případech staročeského kolísání může (bedžeče), a v běloruštině.
o reflex praslovanského kolísání zgj/sk, např. v slovech vozhřivý//vo^ Asibilace se objevuje i u měkkého r \ takže z něho vzniká během XIII.
křivý, dřiezha//dřieska atp. Tento fakt se ovšem nijak nedotýká naše jjgletí ř. První doklady jsou z r. 1237 (Lukohorfany, Orfechow). Pod­
výkladu, že zg v slovech mozg, mizga, rázga je domácího původu (českél statou změny je vznik sykavkového šumu mezi jednotlivými kmity
nebo slovenského). měkkého r\ V r se mění každé r (z praslovan. rj, z r před /, ě, e, ä, b).
Příklady změny:
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vjť ['
Praha 1963, s. 456; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1933 ;•
s. 122-124, 1 2 6 - 1 2 7 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví mor e — more kur'e — kuře
2. vyd. Praha 1962, s. 6 7 - 7 0 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislav í tr'i — tři star'ec — stařec
1958, s. 4 5 2 - 4 7 1 ; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1961' tr''pasiek — třpaslek
s. 172—177; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyfc,
r'eka — řeka
se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 74—75
KRAJČOVIČ, R.: Zmena g > y > h v západoslovanskej skupine. Slávia, 26, 195! i Někdy vzniklo ř i ze spojení r plus s, srov. oř < ors, kurfiřt, třtina.
s. 341 — 357; KRAJČOVIČ, R.: Spoluhlásková skupina zg v slovenčine a češti« \ S^ka-vkovýnvšumem se sblížilo ř se sykavkami č, š, ž. S tím souvisí
Slávia, 26, 1957, s. 5 1 4 - 5 1 6 ; ROSPOND, S.: Spirantyzacja g > h w jezyku staro Í případy změny ř > z, např. žebro, žebřík, a naopak ž(š) > r, např.
czeskim. In: Studia linguistica in honorem Thaddei Lehr-Splawiňski. 1963, s. 489-491 i
DÉCAUX, E.; Le passage de g á h et lagroupe zg. RÉS, 34, 1957. s. 46n.; PAULINY.E 't
krádeř, drůbeř, křtalt.
'y. V některých staročeských památkách se projevuje snaha odlišit
K chronologii znelostnej neutralizácie v slovenčine a češtine. In: Studie ze slovaná |:
jazykovědy. 1958, s. 7n.; KOMÁREK, M.: Ke změně g > y v slovanských jazycíd [!
%ělé ř od ř neznělého; znělé ř se označuje rz, např. dobrzie, zxvierzata,
In: Československá slavistika 1983. Praha 1983, s. 3 4 - 4 7 . neznělé ř rf, např. prfied, krfiwdu. Zpravidla se však užívá spřežky rz.
Hus zavádí r.
Územní rozsah. Změna zasáhla celé území českého jazyka a pro­
2. Asibilace u t\ d\ r' a vznik r vedla se za obdobných podmínek i v polštině. Nenasjaiaj/iak^ve slo-
v^nšun^tu^rjjěkkér '^z-frwdlo; takže tr 7 > tri, more > wore atd. Touto
U silněji palatalizovaných zubnic ť, ď se objevuje ve XIII. a XHf změnou se celé slovenské území odlišilo od území jazyka českého (před­
stol.-s^dca^ykoy^Jujna místo ť, ď tak vzniká ťs\ d*' (c\ dz*). Při ru cházející diferenciační změny byly totiž omezeny převážně jen na stredo­
silnějšího artikulačního závěru se totiž utvořila úžina, v níž se artikulaä slovenské území). Je to po izoglose mez'e/medza další významná změna
proud třel, a vznikala tak sykavka splývající s předchozí silněji palataiizff oddělující češtinu a slovenštinu.

84 85
 LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vjišrov. již uvedené schéma:
Praha 1963, 327-350, 3 8 8 - 3 9 1 , 4 0 0 - 4 0 5 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mlu
"!§• 9
československá. Praha 1935, s. 2 0 0 - 2 0 3 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česki é
Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 5 9 - 6 0 , 1 0 6 - 108; K O M Á R E K , M.: K depalatali;
souhlásek v češtině. SaS, 21, 1960, s. 173-186; STANISLAV, J.: Dejiny slovenskí
jazyka I. Bratislava 1958, s. 4 9 8 - 5 0 4 ; VACHEK, J.: The Place of the Sound /ř,
the Structures of Slavonic Languages. In: SPFFBU, A 11, 1963, s. 8 1 - 9 2 .

3. Hlavní historická depalatalizace neboli ztráta měkkostní korelace

I Je možné, že tu zároveň působilo i morfologické střídání, srov. metu
(s depalatalizací před tvrdým t) - m'efeš. Počátky této depalatalizace
Po provedení přehlásky 'a > ' ě a započetí změny r' > ř dochi mohou proto být již starší (po provedení první fáze přehlásky, tj. 'a > 'ä);
v češtině k depalatalizací slabik p'e, b'e, m'e, Ve, s'e, c'e a na větší»|: ., d o k r a č e n í j e " v š a k nutno klást až po započetí změny ť > f: nebol
území i t 'e, ďe, n 'e, srov. peče, bere, mete, veze, sedí, země, vajc&jtehuá^ \
v rfLse mění i r'e, jak bylo již připomenuto.
Tím se původní slabiky/? 'ě, b 'é, m 'ě, v 'ě, s 'é, z 'ě, c e dostávají do korela« ivšem jednou z hlavních příčin depalatalizace mohl být i slabší
se slabikami
„ - . . pe,. „be, me, ve,tUse, ze, ce. . ,. f . ., , . ..stupeň palatalizovanosti před e. Před /, é byla totiž palatalizovanost
l
Graficky si muzeme vztahy praceske a staročeské znázornit takto| ^ & ^ ^ g. .. p r Q n á z o r n o s t ^khíd}1 o z n a c i t t i, í ^ nebo běžným

způsobem ťi, fě, před e byla slabší a můžeme si ji označit re. Obdobně
1
pa pe p e p i pu P' > (p'á) p'e p'i p'u (p ) , slabší palatalizovanost byla v pračeštiněi i před ä, prototu došlo již
pa p e py pu po p > pa pe py pu po p j dmrr^íäcrsU'deš^^^Zm^^äso > maso, sďätý> svatý.
7
• (a také m etu'> metu atd.), jak jsme o ní pojednali v příslušné kapitole
, ., . , _, , j ftamovšem v běžné transkripci m'äso > maso). Obě varianty palatalizo-
. .,V „závorce
„ uvedené
. . . . . . staročeské
... , H p. 'a.je p. 'a
. v^kleanalogn jak todosy f k o n s o n a n t ů j e t ř e b a roz ii ŠO vat, neboť i jejich další vývoj byl
culí dodnes nhoceske príklady noloubiata, poupjata, valas. holub aď J, e . . . „ v v , VT,7 . ^ t - ' nHctmnpna
, . , w , i - i . J.
1patro, hanácké holobjata,
, . , .1J yj• , } V \ A \ r > J • * různý. J Varianta ŕ byla jeste pred XIV. stoletím odstraněna.
'fpop
FJ jata v(místy
r
i pjatro) atd.. V závorce
r w . je m\
i původní systém , , před , « A ~ > varianty
v odstraněním „„,.:„„*„t fe;« mn*nnsiduuexpioziv
je možno evnlrmv
děno proto, ze nebylo rozšířeno na celém uzemí, nýbrž jen vjíhozapadi: • C •
polovině Čech a na větší části Moravy. Je doloženo i staročeskýmidfl > P s a v l ' , , „B,*t
klady, srov. suiatemu. Měkká retnice se tu mohla rozšířit z ostatní« —
tvarů téhož slova, srov. holúb'e, na p'etre, sv'eťiej, o sv'etlem, sv'éťffc
Valašskému v'adne pak odpovídá stč. vědné (< v'edn'e). Není ovšei
zcela vyloučeno, že doklady p'atro, p'ata a stč. sv'atému jsou na okral
našeho území obdobou situace v jiných slovanských jazycích, šrot.
ruské m'äso > m'aso, slov. dial, mjaso atd.
Otázkou ovšem zůstává, proč k depalatalizací v slabikách/; 'e, b 'ťatdt
došlo. Snad tu dala podnět asymetričnost vokalického systému a stíif
souvisící potřeba lépe systémově začlenit ea zároveň i s ním splývající l
87
86
Foném ňe/ň' tu představuje praslovanské ň (vzniklé z nj), srov. ň%\y Všechny tyto tři uvedené tónově zvýšené palatály (tj- d", ť, ň7) se
v ňem (vbnjentb). \ y-době postupného rP/klnHn rnčkkostní korelace fprojevujícího se ztrá-
e
Po provedení depalatalizace^Vče > peče, m efe > mete atd. vznü \ tou tónové zvýšenosti kpjisonantů) začlenily do systému jako tónově ne-
tento dílčí konsonantický systém: \ zvýšená řada palatal ť-d-ň, ližcí se místem artikulace od jiných řad (p-b-m,
\ t*d-n). Pravděpodobn^Seloto přeskupení odráží v Husově psaní ie, de,
m' « ň' l ne, tj. ťe, de, ne, ač ani tu není zcela vyloučeno ještě zněm ťe, ďe, ň'e.
t ^y
d \ Stejně jako ť, ď, ň' se vyvíjelo i tónově zvýšenéy', tj .'fě> je, cbž se proje-
b
I vuje tzy.^^Q^JaX^Q^mam^A^Ú^Dbdobně jaEo ň' - T s e totiž na
> / /
p í [• pozadí celého konsonantického systému mohly v jistém časovém období
n ň\ l chápat i fonetické realizace >ové (oj'ě (gen. sg.,), oje (nom. sg.)), při­
m
s' čemž tónově snížené j (oje) reprezentovalo po stránce fonetické ne-
b d y' i slabičné /. Takové chápání umožňovala i široká variabilita y-ových
y *
y í' realizací.
t y
y s
K
y
V našich dialektech proběhl obdobný vývoj, jak bylo ukázáno výše,
y
na některých úsecích však byl vývoj odchylný. Na severovýchodní
Moravě a ve Slezsku místo splynutí re > te (nebudete) došlo k splynutí
. i re > ťě. Je tu v podstatě týž systém, ale jiné rozložení slabik te - ťe,
Uvedený dílčí systém je poněkud labilní. Projevuje se v něm sňal
[Také tu déle trvalo a zčásti ještě trvá chápání řady /", d", ň 'jako korelátu
po splynutí palatalizovaného (tónově zvýšeného) n' (n'i, n'emý) s
k tvrdým t, d, n. Další vývoj byl na různých úsecích různý. Na jižním
praslovanským ň' (ň'iva, vóň'é). S tím pak souvisí tendence k přesuá , , , t t , , , , „ „ . , , . ,„ w , ,
, 4 ,. , r, « 4M , r, ,' • , v , . , „, , , ., ., , , Í moravském useku slezskomoravskych (lasskych) nareci mame dnes/?e-
palatahzovanych dental/, d do steine
zvýšené palatály ť, ď. Ty stále ještěJ mohou radytako«být (v .době
Vznikati tak tonoi,.
existence má . , . , , . v . , , , A « , . , ,., „,
JJ Depalatalizace jako v češtině se provedla i na jihozápadním
J zvýšenéw bU(fete n a ostravském useku nebudz ec e&v centru Opavska nebudí Slovensku,
ec e.
kostní korelace) považovány za koreláty tvrdého /, d. Tónově
kde je nebudete, na ostatním slovenském území je však nebudete, příp.
pak stojí v dvojím poměru, a to jak k ň (v typu v ňem), tak i k
ňebudz'ec'e, budzece atd. Izoglosa nebudete/nebudete neprobíhá tedy po
(je to obdoba pol. i, vlastně š\ které je v opozici jak k s, tak i k
hranici českého a slovenského jazyka (z češtiny odděluje slezsko-
Systém si lze pak představit takto:
ľ moravská neboli lašská nářečí, ze slovenštiny jižní úsek západosloven-
o- \ ských nářečí).
m CO t
ň
\ Jak jsme viděli, došlo (po depalatalizaci konsonantů p ř e d e k přesunu
V ('V^ i \ ď, t\n' před /, ě do řady tónově zvýšených palatálj'',jT^J^nakonec
(po ztrátě jejich tónové zvýšenosti) k zařazení do systému jako normální
y/S
p ^
evM 1
i
t
^ palatální řady ť,^d^ň^svgv. novočeské deťi, ňemí, nic (psané děti,
| némý, nič). Slabiky ťa, da, ňa pak vznikly buď analogií, např. koťata,
n '
S— y"
y
1
háiata, káňata (podle sg. kote), nebo se vyskytují ve slovech onomato-
b dy • y l poických a expresívních, u nichž je i tu, srov. ťapat, ťukat, ťulpas.
y
y
y
y \ U retnic (labiál) trval proces přehodnocování déle a měl rovněž i své
p t y^ '
y
k y ľ ttiístní způsoby řešení. Labiály p\ b\ m' a také v' se dílem rozložily,

88 89
 srov.p'ě > pie{pje), b'ě > bie(bje) atd., srov.pjena, objed, vjedel, mjeshtvoření zadní poziční varianty n-ové v podobě r\, která v staré češtině
(nebo dále mňesto s předržením nosové artikulace), na okrajích i pjivo,nebyla, srov. trunk) představit takto:
bjič, mjilej, dílem se prostě depalatalizovaly, srov. p'i > pi, b'i > k
napr. pivo, bič, milá, viďeľ Jěh na okrajích se zachovala palatalizovanosf n n 0/)
m /
déle, srov. dodnes na Valašsku, kde tvoří i korelaci, např. meť!-nú\
,míti\hrabe-hrabýe, nakope- na kop 'e, vesta-nev'esta. Kjejímuzachovánf
/b •d
í ď
J g
do dnešní doby tam přispěla nepochybně i existence p 'a, srov. p'atro, / / / /
v'adne, hrýb'a, a v morfologických typech i p'ú, srov. f hyb'ú, krvi
To by svědčilo o tom, že zmenšení počtu párů, v nichž se protiklad/? —p' Podívejme se nyní na vývoj sykavek. U nich si můžeme výchozí
mohl realizovat (napf. v důsledku přehlásky 'u > 'i, srov. zem'u> pozici před depalatalizací konsonantů před e představit asi takto:
zem'í), a omezení protikladu jen na pozice před předními vokály (p'i
py> P'ě — pe) mohlo být jedním z významných podnětů k depalatalizacij
a ke ztrátě měkkostní korelace v centru našeho území. Nebyl to ovšem]
podnět jediný a plně dostačující. Svědčí o tom delší zachování měkkostn
korelace ve východních Čechách (zejména na úsecích vzdálenějších od
centra) v čisté nerozložené podobě p'e, p'i a její pozdní nahrazeni! ď/c'
buď tvrdými zubnicemi, srov. holoub'e > ho bude, p'eknej > teknej
p'iseň > tíseň (s tvrdým t\), nebo prostou depalatalizací, srov. medenej,
ftežet, pěšina, vedet,
t P o z n á m k a . Stopy rozložených měkkých retnic, stqy.^pjivo, bjic,\
mjilej (někdy takto, ale zpravidla pUvo, b-ič s palatalizovanym p1 j
a přechodným i-ovým zvukem nebo místy ve zbytcích i p'i, b'i s čistou \
palatalizovanou retnicí) máme nejen v jižních Čechách, nýbrž i na jiných Tvrdé c je doloženo pro toto období příklady Váceslav, svačena (proti
okrajových úsecích českého národního jazyka, např. na jihozápadním c'ena).
Opavsku, srov. pjyvo, objyle, stfevjyky, nebo ve výběžku spálovském na Po depalatalizací typu seedlák > sedlák, ťem'ě > zenrě vznikl
sever od Hranic, srov. objyle, střevjyky, a dále na nejzazším severním \ tento systém:
okraji středomoravskýchnářečí,srov. zábřežské/y/sne. Na území slezsko
moravských (lašských) nářečí se vyskytují — ovšem ne zcela důsledně -
palatalizované retnice před /, srov. b'il — byl, před pův. ě jsou však
rozloženy, srov. pjena (příp. piena), mjesto. Hodnotíme tu proto p'~
pokud se ovšem vyskytuje — jako variantu základního fonému p před
vokálem /. Na Valašsku tvoří retnice dodnes měkkostní korelaci, jak
jsme uvedli výše, srov. p'atro — patřý, b'H—byl, m'eť— meť.
Po zániku p', b', m' (v důsledku rozložení na pj atd. nebo prostou
depalatalizací) a začlenění řady /'', ď, ň 'jako prostě palatálni /', ď, ň vzniká
novočeský systém, který si můžeme (po přijetí nového fonému g a vy*

90 91
 Protiklady jsou dány páry svačena-c'ěna, ovoce (nom. sg.)-ovod U sykavek tupých pak takto:
(gen. sg.), seďí-s'ede, veze - na voze, pláče (3. os. sg.) - pláce (gen. sg.),
se si
duše-duš'ě, lože (nom. sg.) - loze (gen. sg.). Páry se-s'ě atd. je zajisté
sa > sa se sy
možno fonologicky interpretovat dvojím způsobem, buď jsou fonémy
s-s', pak jsou varianty e/ě, nebo jsou fonémy e-ě a pak jsou varianty s/s\ se i
Je to obdoba různé interpretace slabik b'i-by v našich dialektech, Na části území však zůstal po sykavkách tupých měkčí odstín /-ový,
V době před přehláskou 'u > i je podle mého soudu správnější inter­ takže vzniklo ša, še, ši. V jihozápadních Čechách se vztah še — š'e
pretace první. Pro ni mluví konečn^i sám průběh depalatalizace. Depa- vyřešil tak, že dříve depalatalizované še (šee > še) tu zpravidla splývá
latalizuje-li se s', mění se i v a r i a n t y na e, srov. s'ěno > seno. O žádnou se ša, kdežto š'e dává še, srov. sršán,fčala, břasa „vřes" atd. Obdobně
opravdovou ztrátu jotace (typu stěno > seno) tu nejde — vydělená tu ye splývá s.ja, svow. jáhla.
jotace totiž zůstává (srov. plena, pjena) —, nýbrž jen o depalatalizací, Splynutí š'e a še bylo provedeno ještě o něco dříve než splynutí
a to souhláskovou. Po ztvrdnutí souhlásky ovšem může následovat jen $'ěa. se, neboť tu opozice byla omezena jen najeden pár še — š'ě, kdežto
varianta e (nikoliv ě), obdobně jako po depalatalizací s' před variantou u sykavek ostrých to byly páry dva se — s'ě, sy — s'i. Tyto tendence se
/-ovou může být po depalatalizovaném s jen varianta y (široké /), tedy mohly plně uplatnit a dovršit až po provedení přehlásek 'u > 'i (s'u >
•5*7 > sy, srov. bratrský způsob psaní cyzý, sýla atd. Uvedeme někteří > s'i, š'u > š'i) a 'o > 'ě (č'o > č'ě, c'o > c'ě), tj. v poslední třetině
příklady depalatalizace, srov. s'eno > seno,navoz'ě > na voze,pláč'ě> XIV. století. V některých rukopisech je však rozlišování slabik še — š'ě
Sise — s'ě dosvědčeno i z počátku XV. století. ^^^
> pláče, duš'e > duše, lož'ě > lože. Jsou i doklady na prostou depala«
talizaci v slabikách dlouhých, srov. césar, sésti, vzetí, sluše, člověče atd., sl
fJÖS^ území
la
ač tu obvykle nastávalo zrušení palatalizovanosti konsonantů prostřed
S^Ö^^SJÄSö^ ^kerh) na OpraüauUas^
a okr^vwé;opav$k§tisienoyína voz'e^^ivy\£'ima>j£us'ataf hus1', hafuz'Mu
nictvím vydělení jotace (jako u retnic v slabikách krátkých, p'ěna >. \
se!pm^reidJa,dsDalatalizace ien u c, srov. cesta, cena, což bylo podmíněno
> p jenat pjena), srov. ciesař, o budúciem, sien, vozie, křičie, slyšie, ležk
vznucHSTOVého e\ dz\ z P, d\ sťov. c'etka, mac'e,"dz 'edz 'ina. Spolu s c
atd.
ztvrdlo i dz, zachované v morfologických typech sadzač', zachladzeny,
O tom, že šlo o depalatalizací, svědčí nejen tzv. ztráta jotace, srov,
a z z tohoto dz pocházející, srov. meza, saze. Je tedy na Ostravsku dodnes
s'eno > seno, duš'e > duše, nýbrž i připomenuté psaní y po ztvrdlých
zachována korelace u sykavek ostrých, srov. s — s\ z~z', c—c\
sykavkách ostrých, srov. nejen c'iz'í > cyzý, s'ivý > syvý, z'ima> :
(dz) — dz'. Stopy delšího zachování s\ z'máme i v jižních Čechách, srov.
> zyma, ale i tupých, srov. duš'i > dušy atd., jak o tom svědčí stí,1
hrožl, vož\, neježdi^^ehlážpi\, vohlašl, nemyslil, pust), prožba, řežba,
psaní duffy, cyfařy, račyl, včyniti, kniežy, hřych. Potvrzuje to i Blahoslav
šahat; zachované s\ z' v uvedených případech splynulo po zániku s\ z'
a dokumentuje to i středomoravské (hanácké) če, še, že, re, srov. oce,
v jiných pozicích se š, ž. O původní měkkosti sykavek svědčí i jejich
šeroké, žeto, perena, i slezskomoravské (lašské) čy, šy, žy, řy, srov. čysty,
disimilace, srov. přes z'imu > přez' z'imu > přej z'imu > přej zimu.
šyroky, žyto, peřyna.
Jev se potom rozšířil analogií i do jiných pozic.
Graficky si můžeme konečný proces depalatalizace, a tím i ztráty J
Po depalatalizací (ztrátě tónové zvýšenosti) c' > c, č' > č atd. vznikl
měkkostní korelace u sykavek ostrých na příkladu páru s — s' znázornit
tento sykavkový podsystém:
takto:
z g
se s t
/ /
sa so su > sa se sy so su s š
se sy i / /
c č
92 93
Obdobně jako sykavky tupé se vyvíjelo i ř(srov. moře - moťě, gen. s g j : ve starším jazyce však tu bylo (a dodnes je místy i v západ, nářečích)
vzniklé ve XIII. stol. zť, srov. moř'ě > moře. d,sxov. odpověd, čeled, zed atd. Ve staré češtině se koncové palatalizované,
Zbývá nám ještě promluvit oral. Konsonantické r bylo ve XIV. sto­ u nichž docházelo k depalatalizaci, píší jako tvrdé, srov. kost, kmet, zed,
letí bez měkkostní korelace (r' přešlo v ř); je to v souladu s tím, že bylo dan. Týká se to i měkkých retnic, srov. črv, holub, otep, krev (jediné dva
Tproíi^ladu k sonantnímu f, srov. drzěťi „třásti se" a dfž'efi ,,držeti"| doklady „gsa chudým" a „gmenem" jsou v pozdním rukopise z r. 1520
U dvojice l—ľ došlo k přehodnocení vzájemného vztahu. j^říznaj^gy^p \ a nelze z nich nic usuzovat). Měkké retnice se nyní nikde na konci
členem se stalo /tvrdé (už v době Huso vy pra vopisné reformy). Počátäf slova nevyskytují (ani tam ne, kde jsou samostatnými fonémv uvnitř
k tomu byl dán ztrátou palatalizovanosti před e < ě, tedy změnou; slova). Změkčené s', z' pak se na konci slova zachovaly na té části
Vě > le. Slabiky le — le byly od sebe dostatečně odlišeny (a pro troj b lašského území, kde jsou i uvnitř slova a kde se vyskytuje i c', dz'{způv.
vztah le — le — Vě nebylo v systému místo). Změna Vě > le je dosti ť, d)* srov. hus', haluz', kos'c', medvjedz'. Tu jsou i uvnitř slova, srov.
starobylá. Vznikla, jak se zdá, již v době přehlásky 'a > 'ě a je patrní proz'ba, hroz'ba, c'ma {tma), dz'bac' {dbát), svadz'ba {svaďba); pod. je
současná s počátkem depalatalizace konsonantů před e a pevnejšiu] tomu i s ň, srov. hanba a místy i honba (jde o případy, kde nenastala
začleňováním ě do systému hlásek. Máme proto ve staré češtině let, předhistorická depalatalizace). Tyto příklady uvnitř slova svědčí o tom,
levý, míle, nikoli Věs, Věvý, míVě. Počátek splývání /— / je doložen pro že ve východní části území nejde všude o analogii (jako v případě zed
rozhraní XIV. a XV. století Husovým svědectvím o pražské výslovnosti, S podle zdi), nýbrž o fonetické zachování měkkosti.
Na ostatním území toto splývání / a / nastalo až o něco později. Zdáse Doklady svajba, hanba zasahují daleko do hanáckého území (až na
však, že v XVI. stol. bylo splynutí obojího / na větší části území do- r Prostějovsko). Svě4^|o^o_správnosti H^^^q^^ff^r^ -tnftjfrA*
končeno. Zbývající část byla však ještě dosti veliká (značná část Mo| fc^severovýc^duj^naW^ .,
ravy a okrajové úseky v Čechách; srov. zbytky tvrdého / v jižníclj *$F^Há^ka,._ S původní palatalizovanošlí ^žňovou zvýšeností)
i severovýchodních Čechách); protiklad /— / trvá na východě dodn^ i hlásek souvisí i příklady anteponovanéhoy, srov. západoopavskérfe/u/eř,
srov. východomor. a lašské lež — lezl, jedla— jedla, dále kobyla, byk ; sejdž'eč', lejž'eč', kladské nejňi, sejďej, západočeské tejd, ajť, stejně jako
ale košula, cebula atd. Rovněž ve slovenštině je dvojí /, nikoliv všat • již připomenutá jihočeská^disimilace zubnic^re; zimu < přez' z'imu <
zpravidla l— l {V) jako v našich nářečích, nýbrž /— /'. < přes z'imu.
V předcházejících výkladech jsme se převážně soustředili na zánik • S h r n u t í : V našem výkladu jsme se snažili názorně ukázat průběh
měkkých souhlásek uvnitř slova. Depalatalizace ovšem nastávala i ni depalatalizačních procesů, a to nejdříve zánik jslabší palatalizace před e
konci slova. Tak starší holub', otep', obuv', krev', kmeť,p'ěť, kosť, hosť, (pee > pe, see > se) a pozdějijprůběh,.všeobecné depaEtaJSa^iljejímž
kámen', řemen', den', hus', haluz' se změnily v holub, otep, obuv, kw, (ffi^edkeia^byi^ánik.•koji^nantid^.měkkpstní^korela^e^^^^. 7

kmet, pět, kost, host, kámen, řemen, den, hus, haluz. Takový je asi staí Zánik palatalizovanosti se dál, jak jsme viděli, dílem pouhou ztrátou J
v západních nářečích českého jazyka a v novočeském spisovném jazyce. příznaku, srov. srno > seno, z'ima > zyma, dílem vydělením /-ového
Nářeční diference jsou ve střídnicích za ť, n'\ ve většině nářečí je zatlil prvku, a to po retnicích v slabikách krátkých (srov. p'ena > plena,
t,n, srov. kost, kámen, den, ve východnějších nářečích jsou však zantjtupfend), po všech hláskách v slabikách dlouhých, srov. viera, miera,
palatály ť, ň, kost\Jšjmeň^á^Uplatnil se tu vliv ostatních pádů (podle . ciesař, slyšie, ač i tu jsme po sykavkách uvedli doklady prostého zániku
kosti i kost) i morfologického zařazení slov (např. slovo kámen se zařadili . příznaku {césar, sluše). V dialektech ovšem může být situace jiná, srov.
k měkkému typu a v nářečích bez přehlásky má v gen. kameňa, ted) ^zachování palatalizovanosti u retnic na Valašsku, např. p'ekný, hrab'e,
i nom. zní kameň). Za ď je i v západních nářečích a ve spisovném jaz írn^sto, nev'esta, u sykavek na Ostravsku, srov. s'edne, na voz'e, z'ima
nyní d, srov. odpměd^ňdgdj^zed^zpověd(vzniklé podle ostatních pádiáätp., nebo poměrně pozdní prostý zánik příznaku ve východních Če­

94 95
lí:-
c h á c h , s r o v . m'eďenej > medenej, b'ežeí > bežet, V'edet > Vedet (popi Prahal962,s. 123 - 1 2 5 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá jazy&věda
1934 s
substituce měkké retnicezubnicí,srov.^'e^e/'> teknej), či jeho vydělei!" " J ^ - P ^ - •"• I53n -> H6n.. I84n.; LAMPRECHT, A.: Sur ledéveloppe-
j 1 V . ^ .., , r i Ä i / i - •• i i - i ,, J helltet la perte de la correlation de mouillure en ancien tchěque. In: Travauxlinguistiques
vpodobejotace v jihozápadních Cechách i jinde na okrajích, srov. pnvé lt n . í n .. 11C ,~. TAUDDrruT A XT , MJ v . , . ,, , •
ť J J J
^ J •> fj tJePrague, /, 1961, s. 115 —124; LAMPRECHT. A.: Novy pohled na mekkostm korelaci
holoubjata atp. ' [ve staré češtině. In: SPFFBU, Á 12, 1964, s. 9 7 - 1 0 3 ; LAMPRECHT, A.: Ještě k měk-
Z v l á š ť d ů l e ž i t é b y l o p ř e s k u p e n í p a l a t a l i z o v a n ý c h ( t ó n o v ě zvýšených kostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré češtině. In: SPFFBU, Á 13, 1965, s. 9 7 - 1 0 0 :
d e n t á l (ť, ď, rť) d o ř a d y t ó n o v ě z v ý š e n ý c h p a l a t a l (t", ď, « ' ) , k němu pUŘÍN, F.: Studie z historické dialektologie a toponomastiky Cech. Praha 1967:
d a l o p o d n ě t s p l ý v á n í n' S ň; tO j i m u m o ž n i l o , a b y s e V d o b ě p o s t u p n é m ^ M P R E C H T , A.: K depalatalizací v staré češtině. SaS, 33, 1972. s. 154-159.
zanikání měkkostní korelace zařadily do systému jako samostatná , 7 ř , v . ,, , , .
nekorelační řada palatální ( í d, ň). 14^}^^^
P o z n á m k a . Postupné odstraňování měkkostní korelace se proje; Staročeské v bylo hláskou^obouretn£u,bi labiá Souvisí to s jeho
vilo i v systému samohlásek. V slabikách dlouhých vedlo vydělení ^ovébj ;půvo3em z indoe^psleHoTfľ^näbiáíní charakter je dosvědčen staro-
pryku k diftongizaci, srov. mwra, viera, stejně jako vydělení w-ovébc i&skou grafikou; např. slovo pravda se psalo různým způsobem, např
prvku v labializovaných slabikách, srov. kôň > k%ň > kuoň, Je ti \prawuda, prauwda. Písař tu zřejmě cítil blízkou příbuznost w a u. Někdy
zřetelná vývojová paralelnost obou jevů. Depalatalizací labiál a pře ^naopak pouhé w označuje vUjj&ni^modliUx^O bilabiálníTri^4oynosti
hodnocením vzájemného poměru v dvojicích typu b'i-by došlo k fonó *svedčí i hojné doklady staročeských změn/např. w Praze > u Praze
logizaci^. Ještě najeden možný důsledek je třeba poukázat. Je zajímaj W^sti > upásti, w púšči > u púšči; srov. i novočeské úplně, uprostřed
že na té části území, na níž se déle zachovaly měkkostní vztahy, ne* $v°d, uvěřiti. Dále bilabiální charakter dokládají i zrněný w > b, např.
chází k diftongizaci ý (nebo k ní dochází se zpožděním) a naopal íawor > Babor^av^oi^Jabor.jxrstvo > brstvovarj^kfc^&mk n
maximální diftongizace je na tom úseku, kde došlo k depalatalizad v případech éra/roirí > bratr oj, lawice > lajce,k\\jet > k jet, w zdvíhati >
největší. Dvojice b'i-by se buď zachovala (na Valašsku a patrňi í> zdvíhati, a zejména východočeská změna w > u v zavřené slabice,
i dosti dlouho na slezskomoravském území, foneticky vlastně dodnes) [stov.prawda > prauda,krew > kreu,kawka > kauka,owšem > oušem,
nebo tu došlo k posunu směrem k vydělení jotace bji — bi, nebo w^P0 wsi > pousi
druhé straně k zvýraznění y. To nastalo u dlouhých na větší části území, Kdy nastala změna ve výslovnosti staročeského w, přesně nevíme.
srov. b'í-bý > bí-býi (> bei), u krátkých na značné části středo ; Ve X I V - s t o l e t í ještě nepochybně w bylo. Změna tedy nastala po XIV.
moravského (hanáckého) území, srov. b'i- by > bi- bý (> be). Tai poletí, a to v různých nářečích v nestejné míře. Výslovnost^quda^
i významné procesy v systému vokalickém mají vlastně své první kořelii mwm atd. se stala typickým znakem východočeských nářečí. Místy
ve ztrátě měkkostní korelace. \ iselu dokonce zachovala i původní bilabiální výslovnost, srov. wipra-
P o z n á m k a ke grafice. Pro přepis staročeských textů se ustálit jw°wat.
jistá grafika, např. píšeme bi-by, si-sy, li~ly, a nikoliv 6 7 - 4 | I; Změnu bilabiálního w ve v labiodentální (retozubné) pravděpodobně
s'i~sy, Vi-ly. Přidržujeme se této běžné grafiky v uvedenýcí [vyvolalo objevení nového fonému / , zejména v cizích slovech, srov.
případech i v případech bě-be, se-se, šě ~ še atp. (fonologick) Ifarář,flaška,fi-efieř,junt atd., ale i v domácím úfati (i když tu mohlo
podle nás b'ě-be, ťě-se, š'ě-šé)9 pokud nám ovšem nejde o vlastní p- P ův - ° bilabiální <p). Vznikla tak dvojice / - v.
výkladjevu; píšeme tedy 5 / t ; j , ^ ^ LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyí i^raha 1963, s. 4 2 5 - 4 3 0 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
Praha 1963, s. 3 5 3 - 3 6 5 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Pral ^ 1935, s. 1 3 9 - 1 4 3 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
1935, s. 1 9 9 - 2 0 5 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. d ^raha 1962, s. 17

96 97
 HLÁSKY V P R O U D U ŘEČI ( X . - X I V . STOLETÍ) rozsah je přibližně ze XVI. století. Protetické v se vyskytuje v nářečích
v^Čechách (bez jižního okraje doudlebského) a v západní polovině
Pro vývoj jazyka mají význam i některé změny vznikající v souvislé jyfôravv- Na východní polovici Moravy j#e> bez proteze, tedy okno, on.
proudu řeči, a to v různých skupeních hlásek, na rozhraní slov, v ab: Poznámka 1. Protetické hlásky se vyskytují i v jiných jazycích
lutním počátku věty nebo na jejím konci. Všimneme si hlavně těchti slovanských. Nejvíce je jich v obou lužických jazycích a v běloruštině,
jevů, které měly větší význam pro vývoj jazyka, a to především hlá srov. běloruské aknó — vókny (plur.), dále v ukrajinštině, srov. ukra­
protetických a hiátových, a z ostatních změn kombinačních zejméfl jinské vin ( < von < on), voná, a v českých nářečích, nejméně je jich ve
hlasivkové asimilace. Ostatní změny mající py:o celkový vývoj systémi *slovenštině a ve východních nářečích českého jazykap?^.
jen podružný význam připomeneme ve zkratce. Poznámka 2. K protetickým hláskám patří i t ^ r á # ; jp to neznělá
hláska závěrová, vznikající tak, že se hlasivky za nezř#Wtfo artikulačního
proudu^i8»3mtoou^a_ pak od sebe odtrhnou. Dnes šě vysf^IfjrTpřed
l^R^QtetiGké^fffhiHtoY^ hlásky vokaíy po pauze, srov. 'ale, *#ř;'9ále ílä rozhraní slov, srov. fokňe,
S'okna,f-uchu atd. Nejrozšířenější je ráz v Čechách, na Moravě je méně
Nazýváme tak neetymologicla|M slova před vokálj \ častý, stejně tak i na Slovensku. Nejde o hlásku významotvornou, je to
řidčeji před konsonanty. Protetické hlásky vznikaly v (^Jjgolutái [ jen průvodní fonetický zvuk bez fonologické platnosti. Není mu proto
ťHP protetickou je^/ř^ třeba při vývoji systému věnovat pozornost, a to i proto, že se ve staré
a; 'ikflMfflt& rfl1 ř p č i m p v
hlásky p ^WfMÍliíiife,LI,y, R™V Hiirffl^ (typickou hiátovoi češtině patrně buď vůbec nevyskytoval, srov. vóči (> vůči) proti dneš­
hláskou j t ^ O b o j í E f a s l c y l f ^ í ^ ^ í na počátku slova a někdy) nímu foku, nebo aspoň ne v dnešním rozsahu. Tato nefonologická
těžko je oa sebe odlišit. Budeme proto o nich pojednávat zároveň. hláska má však jistý význam v novočeské ortoepii; tam proto také patří
Některé z protetických a hiátových hlásek jsou velmi starobylí podrobnější výklady.
a vznikly už v praslovanském období, např. v/ydra (srov. lit. údra) k
j/agne (srov. lat. agnus), jjábhko (srov. něm. Apfet), jfestb (srovľTat \ LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
est); u slova vajce // fajce (srov. něm. Ei) jde o starou praslovanská\ 1935, s. 183-193; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskoslovi. 2. vyd.
dubletu; v češtině je protetické u, jinde j e / Praha 1962, s. 130—132; UTĚŠENÝ, S.: Poznámky k dnešní situaci historické dialekto-
logie. SaS, 16, 1955, s. 146— 153;^A-MIŠ, A.: K rozsahu protetického v v 16. století.
Jiné protetické a hiátové hlásky pak vznikaly během historickou In: Slavica Pragensia I. 1959, s. 87-90.
vývoje. K nejstarším českým protetickým hláskám patří h, které ji
objevovalo před /, e, o, u a někdy i před r a r , srov. čest hi chvála, hok
2. Ostatní změny vznikající v proudu řeči
(oheň), Heliseus, hyrzal „ržál" atp. Dnes se vyskytuje protetické
v nářečích, srov. jihočes. hano, haňi, Hadam, humříl, houvod, hanáclÉ Patří sem s t a r o č e s k é stahp.vaní dvou sousedních samohlásek
Jwcho „ucho", han „ano" (na Znojemsku), hodelál, halmara atd. (např. a on > an, a ono > aňo, na ony > nany, Bohuslav > Bouslav >
K nejstarším hiátovým hláskám patří j , srov. jilec, jiný, jiskra. Toto ;. Búslav), dále tzv. synizese neboli j e d n o s l a b i č n á výslovnost
se vyskytuje zejména ve středních Čechách a ve spisovném jazyce [ dvou po sobě následujících s a m o h l á s e k (např. Maria > Mar ja,
V ostatních nářečích je dílem /-, srov. inačí, iskra, dílem (řidčeji) & Ovídius > Ovidjuš, do-úfati > doufati), hiát uvnitř cizích slov (srov.
srov. hiskra, hidro ,jádro". Maria > Marija, Izrael > Izrahel), zánik s a m o h l á s e k na konci
Ve XIV. století pak se objevuje protetické v, srov. vovcě, vosel, v<%slova • (např. muož < muože = 3. os. sg., bieš < bieše, výš < výše,
vokno. Toto v se pak v následujících stoletích šíří a diiešní jeho území • toh < toho,našeh < našeho, tam < tamo) nebo uvnitř slova (jeho > jho,

98 99
 jemu > jmu) a dále různé k o m b i n a č n í změny s o u h l á s k o v é . J výslovnosti tři s ř neznělým proti dři s ř znělým), h jen v Čechách a nej­
tu o různé změny asimilační, např. asimilaci ve z p ů s o b u art západnější Moravě (srov. českou výslovnost schoda proti mor. zhoda).
kulače (např. dš> dč, nadčenie; cht > kt, kiel; che > ke, kci\ mj > mi Souhláska v se asimiluje ve skupinách tv, kv, zřetelná je však tato asimi­
pamňet; sč > šč, ščasně) a dále změny disimilační (např. šč > šl lace (s jasnou změnou tv > tf, kv > kf, srov. tvoje > tfoje, kvočka >
ješče > ješťe, o tom však viz zvlášť dále; čř > tř, čřěví > třěví = nh > kfočka) na severovýchodní Moravě (na severovýchodním okraji ná­
„střevíc"; kt > cht, Benedikt > Benedicht, srov. lidové doktor > dochtoi řečí * středomoravských a v nářečích slezskomoravských, ne však všude
jde tu o disimilaci ve způsobu artikulace; v > u, u pomoc, u voěi ve stejném rozsahu, (/je přitom častější než kf). Na rozhraní slov se však
upustichu, jde o disimilaci dvou obouretných h&sek, z nichž jedna s iÍ před těmito souhláskami vyskytuje téměř na celé Moravě (a dále na
mění v samohlásku, jak uvádí K o m á r e k ) , zánik a splývání hlásel i Slovensku a v jižním Polsku) regresivní (zpětná) asimilace: tag vidíš, tag
í
řekni, tag honem, g vašemu. K téže asimilaci dochází na uvedeném území
(stsk > sk, městské > měské; čs > c, čso > co, čsti > cti; žs > s, mnol \
i před jedinečnými (/, r, m, n, ň,j), srov. tag rychle, pez leží, ňidz nevíš, tag
stvie > mnostvie; šs > s, češský > český), p ř e c h o d n é a vkladný
hic, tag jag on atp. Uvnitř slova ovšem asimilace před jedinečnými ne­
hlásky (sř > stř, sřěda > středa; zr > zdr, v Izdraheli, srov. lidoví
nastává, srov. tráva — dravá, kotle— podle, tne— dne, tmu — dmu atd.
zdrali).
Je třeba připomenout i historické příklady metateze hlásek (srov C h r o n o l o g i e asimilace. Nejstarší doklady zpětné asimilace jsou
povorzb > povraz > provaz, poverz-slo dává sice povřieslo > povřísk u souhlásky k, srov. gdež, gdyž, z počátkuJQ^^toletí; velmi brzy je
atev\ašskýchnáxečíchprovisfo,malženstvo > manželstvo, inhed > ihni doložena i postupná asimilace u ř (dvojí psaní rz a rs). U ostatních hlá­
kvtu > ktvu, dvři > dřvi (novočes. dveře podle dveřmi). sek je na počátku XIV. století ještě většinou neprovedena, srov. sde,
Nejdůležitější ze všech těchto změn je tzv. asimilace znělosti. sbožie, tbáti, čbán, dehor, dcera, všdy atp. Vzhledem k tomu, že u někte­
rých slov nebyla jasná etymologie, jsou tyto doklady přesvědčivé.
LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Pral* Během XIV. století znělostní asimilace přibývá. Koncem XIV. stol.
1935, s. 159-176; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví, 2. vjd a na počátku XV. stol. se objevují i doklady na asimilaci znělých v ne­
Praha 1962, s. 132-136, 139-146.
znělé na konci slova, srov. vrach, knich atp. Zdá se tedy, že se asimilace
na konci slov před pauzou provádí o něco později a v některých nářečích
3. ^X&hiiilace znělosti vůbec nenastává. Svědčí o tom doklady z nářečí východočeských, srov.
ted, had, dráb, vůz atp. Tento jev přesahuje zčásti i na západní Moravu
Asimilací znělosti rozumíme změnu znělé souhlásky v neznělot (až k Blansku) a byl v minulosti dosvědčen i z nejjižnějšího okraje
a opačně podle povahy následující souhlásky, srov. prosba > prozk ř jihočeského. Vyskytuje se i v nářečích slovenských. Je zajímavé, že
^mmtba^^snadbqj patdesát > paddesát (> padesát), k domu > g don%jádro výslovnosti znělých na konci slova se shoduje s výslovností v
kde > gde, sdravi > zdraví, tbáti > dbáti; bez tebe > bes tebe, vtip >ftif jako u. Je tomu tak ve východních Čechách, v nářečích slovenských
vozka > voskq^nožka^noška, hádka > hátka, hádce > hátce atp i v jiných jazycích slovanských, např. v ukrajinštině.
Před pauzou se mění znělé souhlásky (skupiny souhlásek) v nezněj Poměrně dlouhé zachování neasimilovaných hlásek po zániku jerů
srov. dub > dug, roh > roc/?(fonetickyjdeozměnuy > cli),plod > osvětlil v poslední době Josef Vachek. Předpokládá, že po zániku jerů
křivd (gen. pl.) > křift, brázd > brást atp. Vzhledem k tomu, že sice v češtině nastala asimilace znělosti, zůstaly však přitom zachovány
drahá^Q^ se40?zpotné» jegrjsjy^^imilaci (spfr i rozdíly v n a p j a t o s t i , např. slovo led se vyslovovalo sice s neznělou,
době). Opačný je průběh asimilace před souhláskami 7?n,r'$! Ťy totíí ale zároveň i nenapjatou („tenisovou") souhláskou, čímž se lišilo od let,
podléhají asimilaci postupné, progresivní, a to ŕ na celém území (srov. kde byla souhláska napjatá („fortisová"). Byla to obdoba výslovnosti

100 101
anglické. K přehodnocení korelace znělostní v napjatostní však nedošlfe^ F O N O T O f TCK F H O S Y S T É M U
takže nakonec se neznělé nenapjaté začaly hodnotit jako napjaté (tetfeX A V U J T U I U ^
had jako hat) a znělé napjaté jako nenapjaté (tedy n e j a k o zde), a tífPD K O N C E X I V . S T O L E T Í D O K O N C E
byla asimilace provedena po všech stránkách a znělostní korelaljíVI. S T O L E T Í
zůstala u souhlásek zachována. Zachování znělé výslovnosti na koni*:<
slov v dialektech pak bylo umožněno vznikem samohláskového pf
zvuku, srov. výslovnost dub, vid jako dub3, vid3, u bilabiálního w po­
změnou v u, srov. kreu. *
Do pravopisu spodoba většinou nepronikla. Je jen ve slovech etymo|
logicky neprůhledných, srov. dehor > tchoř, sde > zde.
IVÝVOJ SAMOHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU
LITERATURA, GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. v
4
Praha 1963, s. 3 2 1 - 3 2 4 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československí . , . . . . ľ**
Praha 1935, s. 176-183; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, HláskosloI ** ^ T O I S ^ J ? * ^ 6 — " 1 ^ 1 Ce

2. vyd. Praha 1962, s. 1 3 6 - 1 3 8 ; VACHEK, J.: K znělostnímu protikladu souhlásf

v češtině a angličtině. In: Studie ze slovanské jazykovědy. Praha 1958,s. 15 — 27.
V předcházejících výkladech jsme si ukázali, že po provedení pře­
hlásek ěb£ř^% 'Q.^-'£ vzniká tento samohláskový systém:

;
% ^u
'%e /o
'a

Přední 'ě v něm reprezentuje ě (pův. i vzniklé přehláskou), jak bylo

řečeno již dříve. Depalatalizací souhlásek toto přední 'ě splývá se svou
zadní variantou, srov. c'ěna > cena,s'ěno > seno, skrz'e > skrze, ťéka >
řeka,duš'ě > duše, muž 'ě (gen.) > muže, kfúč'e > klíče, j'echu > jechu
atd. Na části území (východočeská nářečí) je tomu tak i po retnicich,
srov. Mělník, medenej, vedet, pet, běžet atp. (v nové době je tento jev
na ústupu). Ve spisovném jazyce je depalatalizace po retnicich v slovech
koupel, veverka, peníz, zcepeněti a v arch. vece, v nářečích na východní
Moravě je pak veža. (V slovenštině nastala tato depalatalizace po retni­
cich důsledně, srov. človek, behať, spev, smer, na slame atd. Výjimku
tvoři nářečí záhorská na severozápad od Bratislavy, kde je človjek, na
^ -\ ATf^ dubje atd. jako v českých nářečích.)
ifU^y fV^t- Uvedená depalatalizace a s tím souvisicL.spljm.utMé s e>sev běžně
XP -Jj
r\ nazývá, jak již ostatně bylo připomenuto, z t r á t a j Gta&fetrředpokládá
^
\\JV-0M ~Í03
102
se tu totiž výslovnost sjeno (příp. sjeno), z níž zánikem / (jota) vznik k přehodnocení a prodloužení první složky. O dalším vývoji obou
seno. My jsme jev vyložili jako depalatalizaci, a tedy o ztrátě jotact diftongů viz v dalších kapitolách.
jako samostatném jevu nemluvíme. C h r o n o l o g i e . První doklady na vydělování labializace před d jsou
Po retnicích, jak již rovněž bylo poznamenáno, se zesílily před ! již z první poloviny XIV. století, ač v této době ještě převažuje ó; jde
přechodové složky a začaly se postupně vydělovat v samostatnou artito tedy patrně o stupeň *ó. Přibývá jich v 2. polovině XIV. století, a teprve
laci, srov. p'ena > plena > pjena, ob'ed > objed > objed, v'eno > v XV. století můžeme s provedením dü^ngizace počítat, ač i v této
vjeno > vjeno, zem'e > zemje > zemje (na větší části území pak dále době se ještě v textech vyskytuje psaní ó. Chronologii vydělování jotace
zemňe v důsledku prodloužení nosové výslovnosti). Máme proto dodnes je možno tíže stanovit, protože grafika ie, ye může sloužit (stejně jako
ve spisovném jazyce pěna (fonet. pjena), oběd, věno, země, pěkný, m grafika iu, yu) k označení palatalizovanosti předchozího konsonantu.
dubě, člověk, město atd. Zdá se však, že se přechodové složky po palatalizovaných konsonantech
V dlouhých slabikách došlo k rozvinutí jotace před 'ě (dlouhé 'čti vydělovaly dříve, zejména před 'é dlouhým. V době trvání měkkostní
píšeme jako 'é) po všech pův. palatalizovaných souhláskách, srov, \ korelace je však třeba je stále považovat za součást předchozího konso­
iríěra > m'~éra > m'iéra > miera, pod. v'éra > viera, královstv'é> nantu, tedy např. běžnou transkripcí přepsanépě hodnotit jako/?** + e
d
královstvie,p'ések > piesek, b'élý > bielý, sfyš'é > slyšie, leze > lezk a dlouhé pie jako p ~ + é. Je však zcela nepochybné, že na rozhraní
kr'ič'é > křičie, hr'éch > hriech, s'én' > sien, voz'é > vozie, c'ésaf> XIV. a XV. století již šlo v dlouhých slabikách o diftong ie, stejně jako
ciesař, o budúc'ém > o budúciem, stoj'é > stojie, choďé > chodie,pofa za pův. dlouhé ó byl diftong uo.
leň'é > pokolenie atd. Vyskytují se ovšem i doklady na depalatalizaci P o z n á m k a . Po dobu trvání měkkostní korelace byly é i Q (ie) v po­
bez vydělení j-ového přechodového prvku, srov. staročeské doklad) měru komplementární distribuce (bez ohledu na větší nebo menší vy­
psané ezefarz (čti césar), fefty (sésti), wzeti (vzéti), sehny (séhni), hŕechom dělení jotace), tj. byly variantami téhož fonému.
(hřéchóv), flufe (sluše), czlowyecze hlava (člověče) atd.
Obdobně došlo k rozvinutí a vydělení labializace u tvrdých souhlásek LITERATURA. KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
í
před ó, srov. dol >^d ôl>duol, pod. dóm > duomrbÚfa> buohjdvôr Praha 1962, s. 125-126; LAMPRECHT, A.: Ještě k měkkostní korelaci a ke ztrátě
jotace ve staré češtině. In: SPFFBU, A 13, 1965, s. 99-100; KOMÁREK. M.: Dvě
ävuor, zástupov > zástupuov, svoj > svuoj, vôle > vuole, hoře > huoh
poznámky k praslovanskému a českému fenologickému vývoji. In: Acta Universitär
atd. Vydělení labializace nastalo i před ó zdlouženým po předložka Palackianae Olomucensis, Philologica I. 1960, s. 33-41.
a předponách, srov. v óči > v uoči, zóstati > zuostati, s ókem > s uokm
Jsou i doklady na vydělení labializace před krátkým o: boha > buok \ 2.*V-yvopťlouh<TCl1Tamohlásek
kostel > kuostel, jako > jakuo, dobře > duobřie, toho > tuoho, volab
vuolal atd. Labializace před krátkým o se však plně nerozvinula a tvar) Systém dlouhých samohlásek si můžeme po vydělení jotace a labiali­
s uo (možná že šlo o -o) byly opět nahrazeny nediftongizovaným zace a vzniku diftongů íe a uo představit asi takto:
Souvisí to s tím, že v slabikách krátkých se krátké je vzniklé po retni ř— ú
cích brzy hodnotilo stejně jako spojení j + e (tedy objed stejně jaki
objel) a v jiných pozicích krátké je nevzniklo, nýbrž nastala prosti
depalatalizace, srov. s'eno > seno. ie ——|——: uo
V slabikách dlouhých v důsledku vydělení jotace a labializace vzíri \ e /
kají diftongy íe a uo. V nich byla původně první složka kratší (což;
v souladu s postupným vydělováním jotace i labializace), později došk
a
104 105
 /7Xj/Pf
7 //?•*Otä.
' ^ ?' *
V něm došlojiž v dobějeho vznikání ve XIV. století, a zejména během '. 3. Diftongizace ý > ei (ý > ej)
XV. a XVI. století k významným změnám. Aby se při zanikání mek--,
kostní korelace zachovala fonetická odlišnost slabik b'í — bý, došlo u j * V literárních památkách z konce XIV. stol. se projevuje diftongizace
k fonetickému oddálení od / a vznikla tak dvojice bí— bfi (> bel). Na ý > ei (v běžné grafice v > ej), např. ftarofta vrzyednykowey, twevch
části území, t}. ve středomoravských dialektech, se tato tendence pro­ (gen. plur.), maky atp. (viz Geb., Hist. ml. I, str. 134). Dokladu s difton-
vedla i u y krátkého a vznikla tak dvojice bi — bý ( > be). gizací postupně přibývá a píší se dílenf éy)srov. cztwrtey, beyti, kterakey
Diftongická výslovnosť«^ pak byla vnitřním systémovým podnětem konec, k druheym, mleyn, dilemäy ;; 'srov. nebavwav. ľwatav. bayii, roz-
k diftongické výslovnosti ú,^Vznikají tak v jádru našeho území z pův. ptaylyl, maydlo, mlayn (viz Geb., str. 282). V neliterárních památkách
ý a ú diftongy ei, ou (srov. novočeské pejcha, mouka). Vznikem óu jsou sice i doklady starší, jako nejstarší se uvádí Teinéz „Tejnec" z konce
(z pův. ú) je pak dána možnost ke z m ě n ě . ^ v nováró-0cuoň> kůSj- XII. stol., doklady jsou i z konce XIII. a zejména z počátku XIV. stol.;
Dochází tak k momoftQngize^ ve spis. jazyce IÍ) není tu však jisto, zda nejde o cizí, německou výslovnost našich jmen.
Svědčila by pro to ta okolnost, že diftongy jsou i tam, kde by neměly
a paralelně s tím i k rn$&Qftqngi^^ být, např. Marečková uvádí z archívního materiálu de Maleteyn (Maletín,
se vyslovuje stále zavřeněji a přechází v neměkčící í (dobrého > dobrího). 1355) a v něm. kontextu de Huleyn (1362), z místních jmen dále de
Monoftongizace íe > í, uo > ú se provedly na celém území českého Eywancze (Ivaneč, 1351), což je patrně německá výslovnost prízvučného
jazyka a pronikly i do jižni«aé©adqj^<^«^ zdlouženého /. V moravských místních jménech je např. také doloženo
u^Qii^ ac v centru uzemí nastaly patrne nejdříve, došlo pn jejich de Beykowitz (1361).
šíření k zpomalení, takže ned^róHy^y^JiQdTří^h^krajů česj^jg^j^ka Přestože je dokladů s diftongizací v XV. a XVI. stol. stále větší počet,
(nejssiuprovedeny ve • yýcdtwid*^^ I v t ^ ^ ^ t ^ á c n í c i i páffiálékzachovává starý způsob psaní s ^ ^ ^ d o -
slez^on^^ p a t t % | g ^ y ^ r i ě neprovedly ] v^jazvyebyla změna na rozhraní XV. a XVI. stol. na většině jazyko­
ani na ^Rřff^aéních okrajích.,^Čechách; prostě*nepronikly tam} kde vého území v Čechách a na Moravě pak v nářečích středomoravských
se ŽAho^l^^éle^jněkkoatafekořekeftř^iftongizacemi y > 'et a ú > o? DHC JIA piUA/CUCUW-'
se zmenšil počet vysokých hlásek, dochází proto k vyrovnání změnami dy změny: £rvs /c% jí
íe > í, úo > ú (ů) a é > í. Tak je tomu v centru našeho území. Na vy- •j cv
- chodni Moravě byla situace poněkud jiná. X%íZŮstala^délerněkkostíií pýcha > pejcha dobrý > dobrej j j -
Jfcprelace (dodnes zachovaná na Valašsku) a diftongizace ý > eiáú >m strýc > strejc dobrých > dohrejch
tu nenastala. Diftongy íe a uo (možná že zde v podobě -é a -ó se silně mlýn > mlem. dobrým > dobrejr$
zavřeným é a o) tu rychle přešly ve vysoké monoftongy, jak dosvědčují! výr > vejr dobrýma > dobrejma
staré neliterární památky. Nenastala tu však změna é > i, aby se počet*
vysokých hlásek nadměrně nezvýšil. Naopak se k izolovanému é při- V nářečích dochází k diftongizací pův. / po sykavkách c, z, s, srov.
tváří nové ô sekundárním dloužením v typech dójiť, zvómť atp. cejtit, vozejk, sejto, místy i po jiných hláskách, nožejk, s núšej, dolejzat, ^ /
Všimněme si nyní podrobněji jednotlivých změn. dřepí. Souvisí to s depalatalizací konsonanlů .a splynutím LMJ^aadepaw,. o
m
LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního latalizovaných hláskách. Dokladem spínáníj . a y je i grafika cyzý, sýla;
jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 70-71; o tom však viz dále.
KOMÁREK, M.; Gebauerovo historické hláskosloví ve světle dalšího bádání. In: Chronologie změny a územní rozsah. Jak bylo již uvedeno,
Gebauer, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 755 — 757. změna se objevuje v literárních památkách koncem století XIV. a šíří

107
106
 se hlavně ve století XV Změna se provedla v nářečích v Čechách rtu, •átkého, jak bylo již poznamenáno (67 — by > bi — bý(be)). Obdobné
se zdá, původně bez jihozápadního okraje), na Moravě pak v náře idence k zachování protikladu slabik s / a y se projevují i na jiných
středomoravských (hanáckých) a v přechodném pásu mezi náře krajových úsecích slovanského území, na nichž by došlo k splynutí
středomoravskými a východomoravskými, tj. v tzv. nářečí kelečsk y, srov. makedonská nářečí, staroslověnskou grafiku (psaní &/, což
fngffé-e44aěsta Hranic) a v nářečích dolských (západně od Uh. Hradi it bi), polabštinu, okrajová nářečí velkopolská atd. Jiné řešení je ve
V těchto poslednícíf nářečích je diftongizace provedemTv maxim; 'dělení jotace po palatalizované hlásce, srov. jihočeské 6/7—6/, na
míře, srov. u Králejkou, střejhat, třejska (diftongizovalo se í i í < ilském území pak mazovské 6/7 (by 7, bz'i) — bi atp. Na to, že diftongi-
V nářečích dolských je nadto vrchol diftongu na druhém komponei Ice má vztah k měkkostní korelaci, ukazuje dále ta okolnost, že na těch
srov. str-íček. V nářečích wchodomoravských (moravskoslovenský :rajových úsecích našeho území, kde se měkkostní korelace déle ža­
a slezskomoravskych (lašskvchy diftongizace nenastala, srov. va lovala, diftongizace buď vůbec nenastala (severovýchodní Morava),
strýc, mlýn, pýcha, dobrý nebo opav. stryk, mlyn, pychá, dobry (s ho se provedla se zpožděním (jihozápadní Čechy). Z toho, co bylo
dějším zkrácením délek). V nářečích středomoravských (hanácký [ceno, vyplývá, že se můžeme při výkladech bez cizího vlivu docela
došlo pak k monoftongizaci ei > é (srov. stréc; o tom však dále). >bře obejít. Kdybychom však — vycházejíce z historíckospolečenských
okrajích v jihozápadních Čechách došlo k ďiftongizaci později a zajj )dmínek — přece jen jistou možnost vlivu připustili, řekli bychom
bývá místy velmi zavřené ei blízké akusticky yi, srov. dobrei 11 do\|J. Vachkem, že se mohl — jako podpora domácích vývojových ten-
(Postrekov u Domažlic). mcí — projevit jen tam, kde nebyl v rozporu s vnitřními předpoklady
Příčiny změny a její p r ů b ě h . G«fc813^1IW^^ [stému, a neprojevil se tam, kde v rozporu byl (tj. tam, kde déle trvala
zmfeu^^ěla^y^ %xom^min^>rmein fěkkostní korelace).
tento vliv pokládá za možný, Trávníček ho však zcela zamítá. St Postup změny byl asi tento: ý > ýi > ei, tedy pýcha > pýicha >
zamítavé stanovisko zastává i Trost. Havránek nevylučuje mož Ticha. Znakem ý označuji artikulačně poněkud snížené a povolené j \
vlivu prostřednictvím česky mluvících německých obyvatel, kteří mi takém e široké (otevřené) a poněkud zadnější e obdobné jako ve střed o-
své artikulační zvyklosti přenášet i do výslovnosti české. (Na možní toravském (hanáckém) rebe, blízké artikulačně k a. Tím si vysvětlíme
vlivu počeštěných nebo česky mluvících měšťanů pražských upozo »Usání v psaní mleyn a mlayn. Graficky by bylo možno přední kompo­
ostatně i Hus, ovšem při jiné příležitosti, když mluví o splývání í stu diftongu označovat i jinak, např. a nebo a, jak to činí Komárek,
a / — /.) Možnost cizího vlivu připouští i Komárek. Jsme toho náz »lili jsme však znak e proto, že tu vidíme obdobu v hanáckém vývoji
že tuto možnost nelze ani potvrdit, ani zcela zamítnout. Je třeba že je vhodné přední komponenty diftongu ei a gu označovat sice
s Gebauerem, že „zajisté tu byla i vlastní dispozice jazyka", vl íkými, ale ne zcela totožnými grafickými znaky, neboť i jejich další
vnitřní předpoklady, které mohly vytvořit pro změnu vhodné podmí 'oj je různý. Foneticky se totiž e sblížilo s e a celý pohybový diftong
Zejména je tu třeba poukázat na obecnou tendenci dlouhých samohl; nezměnil v ei (dvoufonematické spojení e -f /, v němž/je variantou./
k disimilaci počátku a konce jejich artikulace, jak se to projevuje v ho i). Výslovnost ei je pro konec XV. stol. přímo dosvědčena.
ných jiných jazycích (např. v angličtině a němčině). Tato obecně f<
tická tendence mohla být podepřena tím, že se jazyk snažil uchovat LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
protiklad slabik b'i—bý, který by byl v důsledku depalatalizačilí ;aha 1963, s. 2 8 1 - 2 8 3 . 134; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá.
procesů v době zanikání měkkostní korelace odstraněn. Došlo p Utahá 1935, s. 9 1 - 9 2 ; KOMÁREK. M.: Historická mluvnice česká í, Hláskosloví.
;vyd. Praha 1963. s. 162-165; HAVRÁNEK. B.: Nářečí česká. In: Československá
k fonetickému posunu u ý a vznikla tak dvojice bí—bfi. Na
[ástivěda III - Jazyk, Praha 1934, s. 1 0 4 - 1 1 2 ; KOMÁREK. M.: Staročeská zména
území (ve středomoravských dialektech) se tato tendence provedla i > ej a její poměr ke změně aj > ej. LF980, 1957, s. 2 6 4 - 2 6 8 ; LF. 81, 1958, s. 9 8 - 1 0 0 ;

108 109
KOMÁREK, M.: Alttschechische Gebete im Itinerarium Johannes Butzbachs. I £avě V t?V. n á ř e č í c h h a n á c k ý c h ( t u v š a k d o š l o p o z d ě j i k m o n o f t o n g i z a c i
Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin I9ť .£ > fy a v p ř e c h o d t ^ ^ hanáckými a východomoravskými
s. 7 3 - 8 6 ; LAMPRECHT, A , Zur Frage der t s c h e c h i s c h ^ ^ \pgkÜTm9 t j . V n á ř e č í k e l e č s k é m a n á ř e č í c h d o l s k ý c h ; V t o m t o p ř e c h o d -
In: Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin I9i : . , ,.^^^"'i '.' ; nvm»* • " *•"** ,
s. 2 9 - 3 3 ; VACHEK, J.: K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systéi t n é m faSU d o s l ° l k d l f t o n g i z a c i u VZnikleKÓ ZUO, s r o v . VOUZ, hrouza^
In: Slavica Pragensia 4, Praha 1962, s. 3 5 - 4 6 ; MAREČKOVÁ, D.: K dialektickŕaji*'. Jtrá/e/feo«. V d o l s k ý c h n á ř e č í c h m á d í f t o n g OW Stejně j a k o d i f t o n g et
rozrůznění češtiny v 15. století. Rkp. kand. práce, Praha 1966. [stoupavý charakter, srov. m9úka, vgúz, sirčiček. V nářečích východo-
moravských (moravskoslovenských) a slezskomoravských (lašských)
n ,1 ~~y /
diftongizace nenastala, srov. východomoravské múka, súd, berú, kúpi
4. Diftongizace ú > óu (ú > ou) /};
W&™rVI*'*''
,'V;ÍT
' " | a slezskomor. muka, sud, beru (s pozdějším zkrácením).
Blftongizace ú > óu je paralelní s diftongizací ý > ei. Dokladyi i; Příčiny změny a jejich p r ů b ě h . O možnosti německého vlivu
diftongizaci pův. ú se objevují v literárních památkách koncem $ (srov. něm. hus > hous > haus) platí totéž, co bylo řečeno u změny
stol. a přibývá jich v e ^ t p i J U ^ N o v ě vzniklý diftong se píše dílem« > ?L j e však nepochybná její systémová vázanost se změnou ý > ei.
srov. wykaupye (1380-1400), Kraupa (1400), tauzenye „toužení",flÄDiftongizovalo-lisej;, byla tím dána možnost i diftongizace ú. Územně
hlawau, z rukau (srov. Geb., Hist. ml. I, str. 261), nebo av, aw, srcftenaší změně nejblíže velkopolská diftongizace u (srov. kô^pa). Je třeba
z avftye (1406), budawczi, do rothawzu, dílem ow, srov. hrnczzyrzjlmpfipomenout i obdobnou diftongizaci v polabštině (vázanou i tu na
„hrnčířskou"(rolí 1421), korowhwie(srov. Geb., str.261). Vneliterárnlicliftongizaci y).
památkách v cizím kontextu se au vyskytuje už v 1. pol. XIV. stol., sni Postup změny byl asi tento: ú > uu > gu (obdobný změně ý > yľ>
in Zakouti (1337); Marečková pak uvádí ještě starší doklad Lawc/wfcf), tedy múka > muuka > mouka. Znakem u označuji otevřené a po-
(1319 ex cca 1323), později psáno Lauczans (1364) „v Lučanech" rfyolené u, znakem g označuji široké (otevřené) o (obdobné středomor.
Blučina), ale u těchto dokladů může jít o německou výslovnost ndl(han.)p v W o ) , artikulované více vpředu a artikulačně blízké a. Spřežky
jmen, nejsou to tedy doklady zcela průkazné (platí tu totéž, co bji rpu a ow označovaly tedy diftong gu jen přibližně. Přední komponent
řečeno u ý). V XV. stol. převažuje v grafice literárních památek á ^diftongu se později foneticky ztotožnil s o a celý pohybový diftong gu
třeba se ještě hojně vyskytuje i ú, zejména na konci slov. Grafička i$e změnil v ou (tj. dvoufonematické spojení o + w, v němž u je va-
znaku au se užívá^až doxoku J&49L kdy bylo zavedeno psaní ou. jriantou u). Výslovnost ou je pro konec XV. stol přímo dosvědčena.
budúci > budoucí •Pro počátek XV. stol. pak — alespoň pro část území psaním ow.
kupí > koupí
múka > mouka berú > berou
% LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
súd > soud rybu > rybou ba 1963, s. 251, 254, 258-259, 2 6 0 - 2 6 3 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice
súsed (súsěd) > soused rukú > rukou (2. du.) feskoslovenská. Praha 1935, s. 8 8 - 8 9 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Českoslo-
fénská vlastivěda III - Jazyk, s. 1 0 4 - 112; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I,
V nářečích je tam, kde nenastala přehláska 'u > i, diftong i po Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 165-167; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového
k ý c h , s r o v . p ľ ú c a > plouca(> plÓca),CÚdit > čoudit ( > CÓdit), kľúlmystému českého národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve
klouč (> klóč) atd. ;Slezsku. SaS, 17. 1956, s. 7 0 - 71; KOMÁREK, M.: Alttschechische Gebete im Itinerarium
C h r o n o l o g i e a územní r o z s a h . Změna se začíná objevovat pc jphannes Butzbachs. In: Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache
[tid Kultur. Berlin 1965, s. 7 3 - 8 6 ; MAREČKOVÁ, D.: K dialektickému rozrůznění
stavu literárních památek koncem XIV. stol. a šíří se hlavně ve stolí Stíny v 15. století. Rkp. kand. práce, Praha 1966.
XV. Dnešní územní rozsah je ze století XVI. Provedla se v naft
v Čechách (mimo jihozápadní okraj, tj. Chodsko. Doudleby), na

110 111
 /(/, d- f rr
5.
?
M onoftongizace ie > í (ie > í)
publice) se zachovalo buď ie, jak svědčí doklady krycie, břieh, nebo 'é
Crácene na 'e, srov. u'em, um'em.
~.fA -• - -i i , , / J I t*!. ^ * ' j-t * ' v , j t Poznámka 2. Ve staré češtině se vyskytují i některé doklady psaní /
Diftong/evzniklz e (dlouhého ě) postupným vydelovanim prechod; , „ ,, , , „ •,^ v
, i . - u i - i ' i *'i ' u i * t, n- - i v iisto krátkeho 'e po měkké (pnp. rozloženého ie po retnicich), srov. ste.
n
vych ř-ovych složek po palatalnich konsonantech. Prevažovala v nei , , , _ , , , , - f , ,
o J v , v, j , , , •! , t, , . , v - . . bklady wz wř&y, toby. V nynejsichnarecichse
srov. tobi, vjizbi, obdobná zmena Prostijov,
vyskytuje
o tom svědčí i grafika, srov. psaní muzyee „mužie", myéfta „miesta' istý vJ hanáckých nářečích,J J J
vidět „vědět",
původně složka druha, -^oya^ jak to vyplýva ostatne z vývoje a JÍ bbisoke% „Soběsuky" J J J
brzy však začala převažovat složka j-ová, srov. psaní yie, ie, ýe, nap:
neymyiel, mnýe, newijem, míefto. Postupně tato /-ová složka nabý f L ] T E R A T U R A G E B A U E R > j , H i s t o r i c k á m I u v n i c e j a z y k a č e s k é h o ,. 2. ^
vrchu, až dochází k monoftongizaci ie > í. aha 1963, s. 191 - 195; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
Příklady změny: 105-108; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
íaha 1962, s. 168; MAREČKOVÁ, D.; K rozšíření změn ie > í a uo > u v 15. století.
viemy > vímy (1. pi.) Mo. 1957, s. 232-236; LF, 81, 1958, s. 85-97.
vzieti > vziti
mieše > míše (2. a 3. sg. ipf.) čieše > číše
miera > míra znamenie > znamení I Monoftongizace wo -> w (woľ,>_ií)
viera > víra chlubiece > chlubíce Pohybový diftong uo vznikl vydělením labializace před o, srov.
biely > bílý chodie > chodí (3. plur.) y
óm > cPóm > dúom. Původně v něm převažovala složka druhá^g-oyá^
zajiec > zajíc
ov. psaní duôm, brzy však nabyla převahy složka první, M - O ^ srov.
tsatií zástupůow, bu°h, SLZ nakonec došlo k monoftongizaci.
C h r o n o l o g i e a uzemni rozsah. Zmena se provádí v XV. stol» ^ ,, , ,, , , « , v , • ~
„ „ ,. , , , ,± . ., v n* * v, • í- Cely proces zmeny od o k w (graficky označenému ve spis. pravopise u)
Podle neliterarmcn památek se zda, ze se na Morave začala proievov l ov v t • ,
,w . ... v,., ™ , . i - i •• .-i »* v, ; „ A iimuzeme představit takto:
o něco dnve, a to jiz na počátku XV. stol. j a k zjistila Marečkova. V ( %.. fiJ ,, , . . nl , , . ,,.,,.
w u *- A u- v v . . . . XT , i v - A , , 01_vl ľ Ä5Ä > b*óh > buoh > ftu*/? > buh (bůh)
chacn v te dobe převazuje jeste ie. Není vyloučeno, ze take prubeh změi í.
mohl být na Moravě poněkud jiný. (Mohlo tu jít o změnu silně zavi: Další příklady změny v běžné transkripci (zkráceně bez pův. o):
ného lé v /, nikoliv o přesouvání váhy na první komponent jako vŮ ľ duom > dům, dvuor > dvůr, kuoň > kůň, nuož > nůž;
chách. Je to pravděpodobné zejména na Valašsku, kde měkkostníki r suol > sůl, stuol > stůl, vuoz > vůz;
relace trvá dodnes a kde nedošlo k vydělení/ ani v slabikách krátkýcl I muoj > můj, tvuoj > tvůj;
V grafice literárních památek se ie drží až do poloviny XVI. stol. Polin | ruože > růže, vuole > vůle; huoře > hůře; ruosti > růsti;
jsou doklady na změnu ie > í starší než počátek XV. stol. (zejméi |; kuorka > kůrka, huorka > hůrka, potuoček > potůček;
v zápisech neliterární povahy), jde podle našeho názoru o nedokoná |° bratruov > bratrův;zástupuo(v) > zástupů(v), chlapuo(v) > chlapů(v);
vystižení zavřeného 'é (příp. \e), z něhož se ie vyvinulo. I muože > může, kuole > kůle;
Změna zasáhla celé území českého jazyka, s jedinou malou výjimkjl v uoči > vůči, v uokol > vůkol, zuostati > zůstati.
okrajového nářečí v Bránici na sever od Opavy, a pronikla i dojiq
Chronologie a územní rozsah. Změna se provádí v XV. století.
části západní slovenštiny (až k Nitře). Na Moravě je sice ie (nebojt
grafice v té době převažuje uo (ač přibývá i dokladů na u) a drží se
střídnice jé, ijě) zachováno v tzv. nářečích kopaničářských jižně
písmě podobně jako ie SLZ do poloviny XVI. století. Zdá se však, že ve
Uherského Brodu, ale tato nářečí vznikla pozdní slovenskou koloniza
ýslovnosti byla změna provedena již v průběhu XV. století, a to před
P o z n á m k a 1. V nářečí obce Bránice u Krnova (v Polské lidoJ
113
112
jeho koncem, jak o tom svědčí četné chybné doklady psaní (naj okénko > okínko (fonet., spis. pravop. okýnko)
neodstupuoy, sluol(slúl), buoynosť) i přesné svědectví Optátovo z r. 1531 řéci > říci
Grafický znak ů původně označoval úo (oje nadepsáno nad u), poz péci > piet
se ho začalo užívat na označení dlouhého ú vzniklého z úo (uó <m vésti > víst
podobně chtěl Blahoslav zavést znak ej na označení / vzniklého z ie. mléko > mlíko
Na Moravě změna začala pronikat dříve, a to již na samém počati í polévka > polWkľľ»
XV. stol. (srov. manuw, apoftoluw), jak ukázala rozborem neliterárn dobrého > dobrího (fonet.)
pramenů Marečková. Změna tu mohla mít i jiný průběh (přímý přechc dobrému > dobrímu (fonet.)
od silně zavřeného "ó k ú). želé > zelí
Změna zasáhla celé území českého jazyka (s výjimkou okrajovél chvále > chválí (3. pl.)
nářečí v Bránici na sever od Opavy, kde je kuoň) a pronikla i do již
části západní slovenštiny, do tzv. nářečí záhorských (na severozápa C h r o n o l o g i e a územní r o z s a h . Nejstarší doklady jsou sice již
od Bratislavy). Na Moravě je uó nebo vó (někdy i zpětně monoftongizc hZe XIV. stol., srov. např. doklad flybi twy (v Žaltáři wittenberském), ale
vané ó) v tzv. nářečích kópaničářských, ale tu jde o nářečí vzniklfc-tujde podle mého mínění spíše o nedokonalé zachycení zavřeného é.
stredoslovenskou kolonizací, jak bylo již řečeno výše. ; Málo dokladů je i ve stoletiJQ^jijmbývá jich až ve století XVI. Do
; spisovného jazyka však změna pronikala velmi pomalu. Dnešní spi­
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2 vjl
sovný stav se ustálil až na rozhraní XVI. a XVII. století, v slabice lé
Praha 1963, s. 2 4 2 - 2 4 7 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá Pni
1935, s. 8 2 - 8 4 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2 vtf dokonce až ve století XVIII. (želé > zelí, chvále > chválí).
Praha 1962, s. 1 6 9 - 170; MAREČKOVÁ, D . : K rozšíření změn ie > / a uo > ů v 15 % V novočeském spisovném jazyce je / místo é po měkkých hláskách,
letí. LF, 80, 1957, s. 2 3 2 - 2 3 6 ; LF, 81, 1958, s. 8 5 - 9 7 . • srov. říci, čílko, čírtě, pečínka, žínka, po / bývá dílem í, dílem é, srov.
zelí,obilí, pohlížeti, líska, klišťky, želízko, ale chlév, mléko, naléhati, po­
f^mSFT^T^ lévka I/polívka, lépe//lip, létati//lítat, po jiných hláskách v základu
l slov rovněž dílem é, dílem í (psané někdy ý), srov. kamének //kamínek,
Staročeské dlouhé é mělo Jakj&zdá, výslofflost zavřenou. Souvisli ^světélko//světýlko, pérko//pírko (ale jen pérko „pružina", pérovati),
s obecnou t e n S ä S ^ u h ý c ^ á) k větší zayřenoá ^okénko// okýnko, ale jen stehýnko, ohýnek,kamínka, postýlka. Jen é bývá
Zavřený (úzký) charakter pak vedl k změně é v neměkčící /, které ve spis. jazyce v infinitivech, srov. mésti, nésti, péci, téci, dále v některých
ve výslovnosti ztotožnilo s pův. í nebo s í ze staršího ie. • slovech jako délka, péče, stéblo, sténati, a konečně bývá jen é v dekli-
Postup změny byl asi tento: é > é (silně zavřené é, znějící snadjai§||načních koncovkách u přídavných jmen, srov. dobré (neutr.), dobrého,
y ) > ľ (> /), tedy tvé > tvé > tví > tví (srov. obec. český tvar zazí iMobrému, po dobrém atd., ač se ovšem v gramatice Rosově připouštěly
e

menaný spis. pravopisem tvý), chudého > chudého > chudxho > chuil [tvary dobrýho vedle dobrého (stejně jako dobrej vedle dobrý).
(srov. obec. čes. chudýho). i V lidovém jazyce se změna provedla důsledně v Čechách a na Moravě
Příklady změny: v nářečích středomoravských (hanáckých). Neprovedla se v nářečích
východomoravských (mor avskoslovenských) a slezskomoravskýčH (š vý­
délka > dílka (psáno fonet., spis. pravop. dýlka) ŕ jimkou okrajových úseků na Ostravsku), srov. východomor. řéct, mléko,
jadérko > jadírko (fonet., spis. pravop. jadýrko) i dobrého, dobrému, slezskomor. (las.) mléko, polefka, dobrého, dobrému,
kamének > kamínek ale ostrav. mliko, polifka (po měkkých), dobrému, dobrého.

114 115
 LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyl
Praha 1963, s. 141 - 145; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prall LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
1935, s. 98; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Pralf Praha 1963, s. 133-139; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
1962, s. 170-171. 1935, s. 76 — 77; KOMÁREK, M.: Staročeská diftongizace v > ej a její poměr ke změně
a]> ej. LF, 80, 1957, s. 264-268; LF, 81, 1958, 98-100.
-A
8. Změna a/ >^ej (a au > oú)
^ • i „

Téžeslabičné aj během XV. a XVI. stol. přecházelo v ej. Tato změflf 9. MdmJfítmffelcé ei > ě W öü > ó
se tradičně označovala jako zpětná přehláska aj > ej.
Příklady změny: Jde o nářeční změny, jimiž se středomoravská (hanácká) nářečí od­
dělila od českých nářečí na západě i od přechodného useku" "nářečí dol-
jVaJG&*$*^veJG&(a.le vajec) ských (a kelečského) na východě. V českých nářečích se jednotný foném
krajči > krejčí ei změnil v dvoufonematický diftong ei a stejně tak óuv ou. V hanáckých
daj > dej nářečích monofonematické chápání pohybového diftongu naopak vedlo
volaj > volej
i k faktické monoftongizaci ei v é a ou v ó.
najlepší > nejlepší
Příklady změny:
tajný > tejnej
hajný > hejnej ( > han. heně) hloupe! > "Klopě
streich Stfěc
Ve starém jazyce se změna provedla všude, kde k tomu byly pod­ mouka > moka heinei > héné
mínky, srov. lej < laj, kej se < kaj se, nejdu < najdu, krej < kraj (ga trouba > trúba veičě > vece
kraje) i výše uvedené dva poslední doklady. Srov. nejen písemné doklady,
nýbrž i nářeční tvary, např. han. heně ( < hejnej), do Raté ( < Rátej <§ Vzniklé é, ó nemá na celém území stejnou fonetickou kvalitu. Někde
Rataj), do hejku(< hájku; k tomu nom. hejk) atd. Analogií byly někteří jde o é, ó široké, jinde je é, ó úzké. Svědčí to o tom, že diftongy ei, ou
případy změny odstraněny, takže máme opět tajný, hajný, kraj atd mohou nabýt různé fonetické kvality, tj. et, e>u nebo ei, ou, srov. dodnes
g
Změna se provedla v nářečích v Čechách a na Moravě v nářečích středo* dolské str-íček, m úka, což jest ei, pus vrcholem na druhé části diftongu.
moravských (hanáckých) a v tzv. nářečích dolských. ŇhfH^dki|r- Na malé části území (v tzv. nářečích čuháckých východně od Prostě­
v^áfcečíc^v^ srov. daj, zawíi jova a jihovýchodně od Olomouce) vznikly monoftongizaci velmi zavře­
najlepší. . " ^li írých diftongu ei, ou dokonce /, ú. Tento proces můžeme dodnes pozoro­
Příčinou změny nebylo, jak se soudilo, následující palatální /, nýbrž] vat v oblasti nářečí dolských, kde str-íček přechází v stríček, krícar >
g
sblížení a nakonaczjotožnění téžeslabičného>aj_ spohybovým diftongem: krícar, m úka > múka.
ei vzniklým z ý. První část tohoto diftongu, totiž tzv. široké e, byloj Chronologie změny. Změna se v celém rozsahu mohla provést
velmi blízké a, tudíž k ztotožnění mohlo dojít. Podobně došlo v nářečícl až po provedení všech změn, tj. ve stol. XVI. Její počátky mohou být
k ztotožnění au s pohybovým diftongem gu, srov. paúk > pauk >| f však již starší.
pouk > han.pók,pauz > pouz > pguz > han.póz,almara > aumara>
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.
gumára > oumara. V obou těchto změnách šlo, jak správně ukázaj I haha 1963, s. 258-260, 283-285, 136; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česko­
Komárek, o fonologické přehodnocení téžeslabičného spojení v jednotný slovenská. Praha 1935, s. 76, 88, 91, 156; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Česko­
foném (pohybový diftong). slovenská vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934, s. 98-100, 104-112; BĚLIČ, J.: Dolská
nářečí na Moravě. Praha 1954, s. 25-26, 7 0 - 7 3 ; KOPEČNÝ, F.: Nářečí Určic a okolí.
116
117
 Na některých úsecích středomoravského území (v okolí Brna, zejména
Praha 1957, s. 2 4 - 2 5 ; KOPEČNÝ, F.: Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti.
In: Studie ze slovanské jazykovědy. 1958, s. 383 -386; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného
na jihozápad a jihovýchod) je dlouhé á slabě labíalizováno, vyslovuje se
pásu česko-moravského. Praha 1960, s. 35-42; VALÍKOVÁ, D.: Současný stav náreä
jako a, praca. V několika obcích (Blučina a okolí) s tímto apak splynulo ó
pavlovského výběžku. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 216-226.
vzniklé z ou, srov. na lakách (< lókách). Je tu pak é — ä a kvantita
vázaná na kvalitu samohlásek (nebo aspoň výrazná tendence k tomu).
10. Systém dlouhých samohlásek po provedení vše«h změn Na východomoravském území, kde se provedly jen změny ie > /
a wo > ti, kdežto é se neměnilo, vznikl asymetrický systém
Po provedení všech změn dlouhých samohlásek (ý > el, ú > ou,
ie > í, uo > ú, é > z) vznikl v Čechách nový systém dlouhých samo­
hlásek. Schematicky si jeho vznik můžeme představit takto:
Ten se upravil vznikem nového ó v typech dóit {dojit, dóyt), stróit,
uu r i-Y zvóňit (a přejetím cizích slov s ó jako zóda) na systém
U í ú
é ó
á
V novočeském spisovném jazyce je týž systém. Dlouhé é se tu zacho­
valo (dobrého, nést) a je také v četných slovech novějších. Dlouhé ó je
pak v slovech přejatých, srov. móda, citrón, balkón; není však ještě
plně integrovaným fonémem. Z pův. el a ou vznikly bifonematické
diftongy et (ej) a ou (ou).
Ve středomoravských dialektech, kde došlo k monoftongizaci el >
a 6u > o, pak vzniká systém LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka.
2. vyd. Brno 1968, s. 82—83; VACHEK, J.: Dynamika fonologického systému současné
spisovné češtiny. Praha 1968.

11. Vývoj krátkých samohlásek /> í

Na některých částech středomoravského území (např. v tzv. centrální
hanáčtině a na území na západ od Brna) nastalo krácenW a ú a .vznítí [ v k r á t k ý c h samohlásek došlo v důsledku depalatalizace konsonantů
tak systém o třech dlouhých samohláskách ; | vydělení jotace k zrušení diference mezi pledm^^zMui^y.ariantQy
• £jQLJ£QU, a vznikla tak jediná podoba e. U obou nových podob však došlo
e o
á
není y. Vzniklý systém si můžeme představit takto:
V tzv. čuháckém nářečí, kde ei dává / a ou dává w, je pak
u
JL ž
i u e o V£
á a A

118 119
 Tento systém se ovšem realizoval jen po retnicích. Po sykavkách td '
došlo v důsledku depalatalizace ke splynutw s y, srov. již připomeň! |
psaní cyzý, sýla, dušy, cýsařy atd. Ovšem i po retnicích se začala bn I
projevovat tendence k odstranění protikladu krátkého /a v, jak to potv v
zuje již svědectví Husovo. Dlouhé >- však s /nesplynulo "neboť se změnil |
v et. Kdy byl proces splývání krátkého / a y v jádru ifašeho územi ukoi
čen, přesně nevíme; ve středních a východních Čechách snad v X1
století, na okrajích o něco později. Vznikl tak systém totožný s novi ř
českým: .•:'/""' '
e o
a
Na okrajích, kde měkkostní korelace trvala déle, je nutno počítats
systémem
e o
a a
Tak je tomu dodnes na Valašsku a bylo v minulosti na celé východu
a severovýchodní Moravě včetně slezskomoravských (lašských) nářdJ
Dnes je však ve slezskomoravských nářečích v důsledku pozdéjših
rozložení měkkostnPkorelacr sySTém," jaký byl ve středních Čechácl
v XV. století, totiž systém
i y u e
e o
* a
S týmž výchozím systémem je nutno počítat i pro středomoravsk
neboli hanácká nářečí. Tu ovšem došlo k poklesu pův. y v artikulačol
snížené ý a dále v tzv. široké e, srov. ryby > rýbý > rebe, pod. my >
byl > bel. Původní protiklad slabilŤ&T— by se tak zachoval v podobí tó
bi — bý > bi — be. Stejně se vyvíjelo i pův.Tpb sykavkách na tom úžení,r
kde došlo k depalatalizaci syká vek nejdříve, srov. zima > zyma > zem,
pod.cez/, sela, šeroké, žeto. Tak je tomu v tzv. centrální hanáčtině v okol"1
Prostějova. Po č, š, ž má změna menší rozsah než po c, s, z. Paraletó
120
spoklesem>* > e došlo i k poklesu u > g, srov. budu > bgdg.kus > kos,
ruka > roka atd. Původní e, o měly užší výslovnost e, o vzhledem k tomu,
že nové e, g byly širší. O tom, že šlo o samostatné fonémy, svědčí dvojice
gdese „kdysi", gdese „kdesi", bgk, „buk", bok „bok", kgs „kus", kos
„kos". Graficky si můžeme vývoj znázornit takto:
l
—
f ^ u
Vznikl tak systém:
e g
e g
Jde, jak je vidět, o asymetrický systém bez u. Ten se v hanáčtině tzv.
centrální (Prostějov, Litovel, Olomouc) upravil zkrácením dlouhého /, ú
(srov. dum, vuz, vím) na stav:
i u
e g
g
a
Patrně s týmž výchozím systémem je třeba počítat i na západní části
středomoravského (hanáckého) uzemí (západně od Brna). Tam však
nastalo vlivem českého systému splynutí obojího e a o.
Na té části území, kde zkrácení nenastalo, tj. zejména v pásu na sever
od Brna (v tzv. horském nářečním typu), se pův. asymetrický systém
upravil tak, že se zavřené o (z pův. o) zavíralo čím dál tím více a přešlo
pak nejdříve akusticky a potom i artikulačně v u; otevřené g (z pův. «)
$e v důsledku toho změnilo v o obyčejné. U zavřeného e pak se zčásti
projevila tendence k splynutí s / (po měkkých, srov. (h)išče, ži, videí <
121
vědět), nakonec však obě e (e i e) splynula v jedno e. Tak se stalo, že
vznikl systém, v němž na místě pův. o je u a na místě původního u pak o,
např. kupec „kopec", kopec „kupec", sochu „sucho", hochu „ucho";
tomuto střídání se podrobují i slova novější, srov. ho vuduvudo „u vodo­
vodu" atd. Graficky si můžeme vznik tohoto horského nářečního typu
představit takto:
\ / U
e 9
/ >
a
Výsledný fonologický systém je sice shodný s českým, e však reprezen­
tuje původní e {nesete) i y (rebe, decke), střídnice za o a u jsou v důsledku
posunu obou o (g a o) zaměněny, jak bylo řečeno výše. Centrálně ha­
nácké socho „sucho" se tu tedy reflektuje jako sochu.
Jinou vývojovou tendenci směřující k vyrovnání nesymetrického
systému můžeme vidět v zániku krátkého /. Takovéto tendence se sice
vyskytují v omezené míře v jistých pozicích i na jiných územích (častý
je zejména zánik / po ň, sekňice > sekňce), ve větší míře se však přece
jen projevily v hanáckém anomálním systému, srov. žlca, Ipa, plska,
sekňca, Punkva ( < Punkva < Poňikva). Zvlášť typický je tento zánik
v jižní části hanáckých nářečí na Znojemsku; tu za pův. i vzniká redu­ i
kovaný vokál b, srov. hodbne só na zdh, vóňb to skazěh, sedel na čekám
do noch. Příklady typu v noch, zbma, v lesb, žbto, šbška, vočb s & proti e
za v {pel, me, rebe) svědčí o tom, že tu depalatalizace sykavek nastala
mnohem později než jinde (po provedení změny v > e). Souvisí to ne­
pochybně s delším přetrváváním měkkostní korelace na jihozápadní
Moravě (srov. stopy měkkosti v přilehlých moravskočeských nářečích
na Jemnicku). Teprve po později provedené depalatalizaci se / změnilo
v širší i a to se redukovalo na &. Jev připomíná už Blahoslav (srov. dz'té),
Jiným dokladem úprav samohláskového systému je redukce y. Mů­
žeme ji pozorovat na různých úsecích našeho jazykového území. V obci
Veřovicích na pomezí východomoravsko-lašském se y redukovalo v 6,
122
srov. štbrb, i'bbb. Dlouhé v však splynulo s /, srov. bík, vbmíšlá. Systém
krátkých pak vypadá takto;
b
e o
a
Obdobné redukce jsou i jinde.
Na některých okrajových územích českých nářečí, kde zůstalo zacho­
váno v, můžeme pozorovat tendenci k široké výslovnosti pův. e, srov.
§ vädäš(< vedeš), v latě, čäsky z jihozápadní Moravy (Jemnická). Souvisí
! to se systémem hlásek, který si můžeme představit takto:
Hláska e je tu v opozici k a, a proto její výslovnost je široká [ä] a indivi­
duálně se blíží k a.
LITERATURA» TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935,
s. 84, 92, 9 6 - 9 7 , 100, 1 0 7 - 1 0 8 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hlásko­
sloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 161-162; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Česko­
slovenská vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934, s. 1 6 5 - 1 7 9 ; LAMPRECHT, A.: Vývoj
hláskového systému českého národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na
Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 7 2 - 7 8 ; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného
pásu česko-rnoravského. Praha 1960, s. 42—49; KOPEČNÝ, F.: Nářečí Určíc a okolí.
Praha 1957, s. 25 — 27; KOPEČNÝ, F.: Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti.
In: Studie ze slovanské jazykovědy. 1958, s. 383 — 386; VALÍKOVÁ, D.; Současný stav
nářečí pavlovského výběžku. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 2 1 7 - 2 1 8 .
E 12. Systém krátkých samohlásek po provedení všech změn
Po provedení všech změn máme v nové češtině tento základní systém
samohlásek
\ u
\ zb
a
123
 století XV. přesahují i některé změny disimilační. Z nich je třeba připo­
Je v celých Čechách (nepřihližíme-li k okrajovým reliktům),i na značné menout zejména změnu šč > šť'Ješče > ješťe, ščestie > šťesťie,ščeňe >
části Moravy. Jeho variantou je systém na Valašsku: šťeňe; ve XIV. století převažuje ještě šč, ale objevuje se i šť, v XV.
i/y u století šč ubývá a v XVI. stol. převažuje šť. Změna se provedla v Čechách
e o a neprovedla se na Moravě a v přechodném nářečí moravskočeském.
(Samostatně se provedla na středním Slovensku.) Paralelní je i změna
a
zdí > žd, srov. Ždžár > Ždár. Po provedení změny šč > s/'došlo k depa-
V slezskomoravských (lašských) dialektech pak máme po rozkladu latalizaci tohoto šťv postavení před souhláskami, srov. ščváti > štváti >
měkkostní korelace a fonologizaci y systém o 6 vokálech: štváti; uščnúti > ušťnúti > uštknouti (s vkladným k);piščce > pišťce >
i y u pištce (k tomu pak nový nominativpištec místo původního piščec).
v e o Po XIV. století se rovněž dokončují změny v některých typech po­
a bočných slabik; i o nich bylo pojednáno v předcházejících výkladech.
Na části středomoravských dialektů (v tzv. centrální hanáčtině) je LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha
čtyřstupňový systém o 7 vokálech: 1935, s. 205-206; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.
& Praha 1962, s. 176.

o 2. Konsonantický systém po provedení všech změn

Kromě toho se vyskytují i některé další okrajové systémy, jak jsme Po provedení všech změn si můžeme konsonantický systém českého
je uvedli dříve. jazyka představit asi takto:
Základním systémem českého jazyka je však první systém o 5 krát­ P b t d• •ť •d k g
kých vokálech a k němu vývojově tendují všechny ostatní systémy (jak m n ň
v minulosti, tak i v době přítomné). c č
f v s z š ž ch h
LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka.
2. vyd.Brno 1968, s. 86-87.
r ř
í
i Kromě toho se vyskytuje ještě j , které je na jedné části území (a ve
VÝVOJ S O U H L Á S K O V É H O SYSTÉMU Ě spisovném jazyce) samostatným fonémem, na jiných částech území jen
OD K O N C E XIV. STOLETÍ D O K O N C E XVI. STOLETÍ [ neslabičnou variantou i fonému / (nevyskytuje se tam totiž spojení ji,
i srov. výslovnost Irásek, Iřík, iskra, inačís. někde dokonce i zaic — často
r X v podobě zaýc, kraýc). Jako kombinatorní varianty je třeba hodnotit
i. zn^^ ^tr^^ťr^rwW]~šf^išt l dz, dz, y (znělé ch v pozicích typu abyy byt), rj (v slovech jako baroka)
Do XV. století přesahují depalatalizační změny u retnic, o nichž však a neznělé ř (tri). Foném h je sice z artikulačního hlediska hrtanovou
bylo pojednáno souborně již dříve. Po XIV. století se rovněž provedla hláskou, ve fonologickém systému mu však patří místo vedle ch. Ne
změna obouretného (bilabiálního) wve v retozubné. Ze XIV. století do
125
124
plně integrovaným fonémem je g. Je sice hojně zastoupeno v cizí
slovech, srov. brigáda, generál, guma, a dále v asimilační pozici v sloví POZNÁMKA K VÝVOJI VE SPISOVNÉM
domácích, srov. gde, gdy, gdo, jeho cizost je však patrná v tom, že slo JAZYCE
jako signál přejatých slov i tam, kde má býti k, srov. gauč ( < km\
couch), dále výslovnost typu demogracie atd. Naopak na Chodsku sej [
i v slovech cizích nahrazovalo k, srov. brikáda, kurna.
Na okrajích našeho území pak se vyskytují ještě další konsonantid
fonémy. Z nich je nejrozšířenější /. Tam, kde je /, je třeba ho začlení
na místo / a / přiřadit k ť, d, ň, č, š, z, r.
Místy se / změnilo v neslabičné w, srov. šua, biua. Je to pak variant V našem vývoji jsme podali přehled změn, které se během staletí
fonému u, stejně jako j (i) je v těchto nářečích zpravidla variantou provedly v mluveném jazyce. Je přirozené, že se tyto změny obrážely
Na částí území se zachovaly i zbytky měkkostní korelace. Tak n§pi v jazyce psaném, neboť jen z něho můžeme čerpat poučení o tom, kdy
Ostravsku je tato korelace v sykavkové řadě, tedy je tam s — s\ z se která změna v jazyce začala objevovat. S postupem ustalování pi­
c—c\ (dz) - dz' (není tam pak ť, ď), na Valašsku pak u labiál, sroí sárske tradice koncem XIV. a v průběhu XV. století pronikaly7některé
p—p'* b — b', m —m', v — v'. znjppa§-písařsícého úzu pomaleji. Tak diftongizace^ > eßse objevuje
Podrobnější rozbor celého novočeského systému se už ovšem vymyl jen u některých písařů a vněkterých^slovech (např. tejden.pejcha, mlejn,
z rámce této historicky pojaté studie. Je např. podán (s akusticko strejc aľá'.). V koncovkách adjektiv (typ dobrý) se změna v písmě
terminologií distinktivních rysů) v práci H. Kučery The Phonologu [• neiijji^nfbo jen ojediněle. Více,pronikala diftongizace w > ou (v po­
Czech. Rozbor z hlediska Pražské školy připravil J. Vachek v knih době au, neboť první komponent diftongu měl širokou výslovnost).
publikaci Dynamika f ono logické ho systému současné spisovné češtiny Bylo to proto, že psaní ú po změně uo > ú (ů) by bylo příliš mnoho-
agcnéj^což u ý/ej nebylo. Pomalu-- však pronikala ..diftongizace
LITERATURA. KUČERA, H.:The Phonology of Czech, Mouton, VGravenhig qQ)M5$f#(ttH)> na počátku slova, srov. sice aud, austa atp., ale včast,
196!; PAULINY, E.: Fonológia spisovnej slovenčiny. Bratislava 1961; VACHEK vmluva, vtrpný, vžitek (psáno v za u, ú). Velmi pomalu se psaném jazyce
Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 1968; LAK prosazovala i změna é > / a protetické v- (vosel). Kromě písařské
PRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968
tradice zasáhlo významně do ustalování pravopisného úzu i zavedení
knihtisku. Tiskařský pravopisný úzus se ustálil zhruba koncem 1. pol.
XVI. století. Tak to konstatuje J. Porák ve své monografii Humanistická
čeština z r. 1983. Praví tu: „Nejvíce složitostí bylo při ustalování
systému dlouhých vokálů a diftongu. Velmi rychle ustoupilo psaní ie,
uo a zároveň se vžilo psaní au místo IÍ." Značný vliv tu měla podle
Poráka autorita náměšťské mluvnice a Beneše Optáta jako autora
pravopisné části. „Ty jevy fonologického systému, které nesouvisely
přímo či aspoň nepřímo s pravopisem, zůstaly stranou a nestaly se
součástí pravopisné kodifikace. Tak, byla pravopisnou záležitostí
diftoa§i«íaf£ ú > ou, nikoli diftongizace ý > ej. Stranou pozornosti
snah gramatiků o pravopisnou kodifikaci zůstaly jevy jako ý proti ej,

126 í: 127
f.
protetické v-, é proti zúženému / a zčásti ú- proti au- na začátku slova."
Významně byl pravopis ovlivněn územ kralických tisků, který jé TVAROSLOVÍ
v hláskosloví konzervativní. Projevuje se tu nářeční vliv moravský
(zvláště východomoravský), ale také ohled na uživatele češtiny na Slo­
vensku (a snad i ve Slezsku). „Zřetel ke slovenským poměrům byl
u českých bratři nejvýraznější," praví Porák.
„Úzus kralický, který byl vlastně reprezentován bratrskými tisky
bible, byl v hláskosloví dosti knižní. Pro tematiku a tím i stylovou rovinu
jejich tisků to však nebylo v 2. pol. XVI. stol. a na počátku XVII. stol,
tak neobvyklé. Shodou okolností se tento úzus po bitvě na Bílé hoře stal
vzorem, mimo jiné také z důvodů politických." Tak se stalo, že dnešní ye nauka o mluvnických tvarech slov. Tvořením těchto tvarů vyjadřu­
podoba spisovného jazyka je taková, jaká je, a že do ní všechny histo jeme v jazycích flektivního typu jejich vztahy k jiným slovům ve větě,
rické změny (tj. ý > ej, é > í, změna ú > ou na počátku slova, pro* Jtjj významy gramatické.
tetické v~) nepronikly nebo pronikly jen v malé míře.
Tvůrci spisovné normy měli smysl pro stabilitu jazyka a přihlíželi
k diferenciaci našeho jazykového území. Projevovala se u nich snaha •SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE)
po zachování tradice zároveň se smyslem pro zavedení nového způ­
sobu psaní, kde to bylo potřebné (změna ú > ou). Je s podivem, že je tvoření tzv. pádů, tj. vztahových tvarů, tvarů označujících u substan­
ačkoli změna ý > ej do spisovného úzu v podstatě nepronikla, druhá tiv vztahy k jiným substantivům, popř. substantivním zájmenům (někdy
změna na ní do jisté míry závislá, tj. změna oj > ej (přizpůsobení öj pfostřednictvím sloves) ve větě. U adjektiv a adjektivních zájmen se
nově vzniklému diftongu ej z ý), se do spisovného jazyka dostala. Tal pádovými formami vyjadřuje pouhá gramatická shoda. Kromě toho
měl i spisovný jazyk nakonec dva diftongy ou a ei, psané zpravidla • vyjadřují tyto formy zároveň také mluvnické číslo a zčásti i rod. Protože
au a ey, nyní ou a ej. Z hlediska novočeského je u v diftongu ou ne* však primární úlohu mají pády, říkáme deklinačním koncovkám kon­
slabičnou variantou w-ovou (srov. i výslovnost po-ukázka jako poukázka] covky pádové.
neslabičné i pak je variantou souhlásky j . \
Do nové češtiny se však z kralického úzu nedostalo užívání dvojího I
a měkkého p' v slovech p'al, p'at, ač měkkého p' užíval i Komenský, Pád
srov. sp'atý, prip'al, rozp'ali (psáno s tečkou nad p), jak uvádí
K. Kučera v monografii Jazyk českých spisů J. A. Komenského (1983), Indoevropský prajazyk měl zprvu množství rozmanitých forem tvo­
je to krajový archaismus a dialektismus českého jazyka zachovaný na [ řených od společného základu — ty však nebyly paradigmatické (netvo­
východní Moravě, srov. valaš. p'atro — patřý, v'adne, hrýh'ata a zčásti řily se vždy všechny od každého jména), a nadto vyjadřovaly.jen různé
v jihozápadních Čechách (srov. dodnes holoubjata, poupjatd)\ srov.r řokrajjo^g_Yztahy.(lokalizaci-apod.). O skutečných pádech lze mluvit
i staročeský doklad suiatemu [sv'atému] ze zakládací listiny kapituly [teprve tehdy, když vyjadřujTrjaj^digmaticky.prot
litoměřické z jiného, tj. severozápadního okraje Čech. jmen ve výpoyjdi. Většina badatelů se shoduje na tom, že k nejstarším
^paradigmatickým pádům patřil (zprvu u jmen životných) nominativ
LITERATURA. PORÁK, J.: Humanistická čeština, Praha 1983. -a akuzativ (vyjadřovaly odlišný vztah ke slovesnému ději), dále zvláštní

128 129
 forma dovolující vyjadřovat složitější větné vztahy, odpovídající as
genítivu, konečně pak zvláštní tvar výzvový, nevstupující do žádnýd
větných vztahů,(vokativ). (Vyhranění těchto protikladů bylo někd)
důsledkem složitého vývoje, např. v pádu genitivu jsou v baltoslovaft
ských jazycích spojeny funkce genitivu, partitivu a ablativu.) Takí
nesyntaktické, „lokálové" formy se nakonec paradigmatizovaly, přičema
došlo k rozštěpení na pád vyjadřující okolnosti pojaté staticky (lokál)
a dynamicky (dativ). Složitě rozvitá, diferencovaná pádová soustava se
však vyvinula jen na části indoevropského jazykového území.
Praslovanština měla k dispozici rozvitý systém pádů YeULrechjjairo
tických čísleph; ten vznikl složitou přestavbou původního systému
indoevropského. (Skutečný stav praslovanské flexe nám přibližují
dochovaný jazykový materiál staroslověnštiny, nejstaršího spisovného
jazyka slovanského, založeného na jednom z dialektů pozdní praslo
vanštiny.)
Jednotlivé pády vyjadřujeme dnes i v celé době historické různýi
koncovkami; zřídka se vyjadřují jiným způsobem, např. různými slov­
ními základy u deklinace zájmenné. Historické pádové koncovky nejsou
utv r
^ .yjPuv_0(Jní. Vznikly většinou.splynutírn^pádových^řlpon s kmeno-
tvornou hláskou. Rozpoznání obou těchto formantů je však v historickí
době možné jen ojediněle, např. v dativu plurálu ženám: v koncovce -dm
je -á- původní kmenotvorná samohláska (zdloužená), -m pak dativnl
přípona. Pro starší údobí jazykového vývoje jsou pádové koncovky
analyzovatelné snadněji, známe-li vývojové zákonitosti hláskového
i morfologického systému. Víme-li například, že koncovka lokálu singu­
láru a-kmenů -ě (stč. ruce, psi. roce) je diftongického původu, pak v pfr
vodním diftongu -ai rozpoznáme kmenotvorné -a- a lokálovou příponu
-i (rankai > roce > ruce > ruce).
V historické době se soustava pádových opozic ustálila takto:
U životných jmen
130
Znamená to, že důležité jsou opozice
N - A (subjekt — přímý objekt, např. syn (volá) bratra)
N - D (subjekt - 2. objekt, např. syn (zpívá) bratrovi)
N - I (patiens — agens ve větách s pasívem, např. syn (je bit)
bratrem)
N - G (jméno — neshodný přívlastek, např. syn (mého) bratra)
A - D (přímý objekt - 2. objekt, např. (ukázat) bratra synovi)
A - L (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. na: na
i bratra — na bratrovi)
A - 1 (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. za: za bratra -
za bratrem)
G - D (neshodný přívlastek - 2. objekt, např. (rada) bratra synovi)
G - I (neshodný přívlastek - agens, např. (zabiti) bratra synem)
D - I (odlišení 2. objektu od agentu v pas. větách, např. (věnován)
bratrem synovi)
Naopak nedůležité jsou opozice
L - D , L — I, L - G (neexistují předložky, které by se pojily zároveň
s oběma pády) a opozice G — A. V těchto případech existuje
nebo může se vytvořit pádová homonymie.
U neživotných jmen
A—-f-
Důležité jsou opozice
N - G (jméno — neshodný přívlastek, např. pád stromu)
N - I (jméno — instrumental nástrojový, např. hod diskem)
A - L (odlišení předložek s dvojí rekcí, např. na: na strom —
na stromě)
A - I (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. za: za strom —
za stromem)
G - I (nesh. přívlastek — instr. nástrojový, např. (hodnoceni) hodu
diskem)
131
 uezi e jsou opozice Ijnnohde užívalo nejen při dvojicích, které se vyskytovaly pravidelně
D - A, D - I, D - N, D - G, protože 2. objekt (dativ prosp |p0lu, nýbrž i při dvojicích nahodilých.
chovy) u neživotných neexistuje a sloves s dativní rekcí jako jedinou j§. p r o omezené užití se v historické době přestal duál v povědomí mluv-
velmi málo. Dále je samozřejmě méně důležitý protiklad A-I jjfch odlišovat od plurálu a zanikal ještě snad dříve než v písemných
(V těchto případech dochází někdy k pádové homonymu.) Nedůleži projevech. Stabilnější byly duálové tvary u číslovek dva, oba a u sub-
jsou tytéž opozice jako u životných jmen, tj. L - D , L - 1 , L-( stantiv, zatímco u zájmen a u sloves v prézentu ustupují nejrychleji.
V kulturní češtině zaniká duál koncem XV. století. V XVI. století (1533)
™^I E o R A ,T U ^ A ' H U J E R ' °- : S l o v a n s k á deklinace jmenná. P r a ^ 1910; KUZNÍ k a m a t i k Phiiomates považoval už za „řeč hrubou", psalo-li se „žádný
COV, P.S.: Ocerki po morfologii praslavjanskogo jazyka. Moskva 1961; MAREŠ, F Y f „ , „ , , .. -(t
Vznik a raný vývoj slovanské deklinace. In: čs. přednášky pro V. mezinárodní z ímUZ dvemü Panoma sloUZltl
'
slavistu. Praha 1963, s. 51-69; ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morpl» i; V nové češtině máme jen zbytky duálových tvaru, které ovsem plni
logie. Brno 1970. ^ ifonkci plurálu: číslovky dvě, obě, některé tvary substantiv ruce, nohy,
§t[>MFi,Zkolena, ramena, prsa, spojení dvě stě atd.

\\ LITERATURA. ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morphologie, Brno

!
Í970; KVÍTKOVÁ, N.: Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak
rozlišujeme dnes dvojí: singulár- pro jedince, plurál pro větši množsli Jtfeného Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211.
než jedinec. Avšak ještě v době historické existovalo v češtině 1% \
trojí: singulár, plurál a duál. Duál je číselná kategorie velmi stalí %A
S ^ ^ • Zprvu uvedeme několik poznámek ke genezi rodu. V nejstarším
svědci zbytky duálu zachovane v ruzne míre v různých indoevronskvcl . ,, i rv , , j .—xrr\
jazycich (slovanské jazyky, litevština, gótština ktarick? fečtľna Z ^ d o b L ndoevropského prajazyka se rozhsova y dva r o d y j i p . )
mdičtma apod.)- V hJorické době o v l ľ z a s ^ ^ ^
VSIIHP n* ,w,m,, r v „ ^ ; , i - * ' u A M - u r - PozdějJ vzn kly tři rody, a to tak, že se vydělilo femmmum z původně
všude na ústupu. Genezi zvláštních duálových forem nesporně ov vd ': - - . / . „. . ~ * . > u•
™iás+„í ^«uií«n - i i • • J ' « ^r , , "cspuiiic UVJ™ J c u m n u c kategorie a i c u l l c osobovosti a životnosti. To se ovsem ve starých jazy-
zvlastojdiúd^ Nebylo to však východísk» = ^ ß ~? —<,:^~,,• •-
itfcích chápalo velmi široce (femininy byly například názvy stromů, kdežto
jediné; některé duálové koncovky jsou asi původu jiného a naopa||
Kejich plody patřily již do věcné kategorie — do nynějších neuter;
deklinaci číslovky „dvě" samy ovlivnily. Duálové formv mívala niPS „ . . , , , Jv.<, r . . , i --*- *'
y luimy d i a n<í
, - - — substantiva
casteji , . .. pojmenovávající
. / .. . dva
. stejné tělesné U1 oreánv DC *maskuüny nebo. femininy
BěžáL- , byly
, . i názvyi dějů,.• femininy
• j v názvy
, , v vlastnosti
. .*
t p H v .,„„„, rt w •• , J - * , , , ľ e*«y- «* a Äf) ) Kategorie rodu se udržela u substantiv i později, J když se původní
tedy zprvu o kategorii parovosti. Z tohoto východiska se tyto zvláiUp* ^Älcsuilc u ^
mdělení přírody podle tohoto principu stalo již přežitkem, a to proto
duálové koncovky šířily i k některým jiným slovům pojmenovávaiíciilk jictH .., i • i , J. u * u° trt
J y J llclluVdVd
pojmy, které se vyskytují ve dvou. Vlivem kongruence se posléze duálojí JM» ž e se r o d u využilo„syntakti.cky k zdůrazněni vzájemných vztahu slov
koncovky rozšířily i k ostatním slovním druhům (k adjektivům z J | * W » 8 - ( - h o d a ? n v l í f k u se substantivem, jmenného pnsudku a doplnku
sl tuacI
nům). Soustava duálových tvarů se všaknikde nerozvinula úplně S | ^ " f T ^ 1 ^ ° ^ p ^ T ? "* ' ^ ^
se tedy, zeje geneticky starší než soustava pádů v pluráju, f htaonckého vývoje českého jazyka Pres svou formalnost se kategone
V hictnnvw Hntó mí^A^" • "" *-" J M / ľ*tV v , Itodu uplatňovala v deklinaci čím dal tím vice a stare dekknacni rozdíly,
v nistoncke dobe mame doloženy jen tn duálové dekhnačn ťvarvP . , , . . v l4 . U J « I - • . , , , , . u
* tr, r.^^;„oti, ř oi *• i *• •• i , * , _ . . • C A " u a w u ^ I n a opř mez u-kmeny a o-kmeny, byly v některých důležitých pádech,
a to nominativ-akuzativ-vokativ, genitiv-lokál, dativ-mstrumentál D « f . , „ 1^ v * •i
álovp tvprv c^ „«««u„f« i ^ v u ' liako
J v nominativu, akuzativu a instrumental^ setřeny. Kategorie kmene
alove tvary se nevyskytovaly nikdy u všech substantiv, i kdvž y seJhcfrl .. , , •, - „ v .. • f M -
^ ' * nadto ztratila své sémantické pozadí a většinou i svou formální mam-
132
133
festaci (proto se někdy mluví o tom, že v psi. došlo ke „ztrátě pojmi
o-kmenů"). Tento princip stále většího uplatňování kategorie rodoví
v deklinačních paradigmatech a s tím spojené zanikání původních dekl
načních typuje hlavní hybnou silou ve vývoji jmenné deklinace. Dnes
má rod zčásti funkci onomaziologickou (u jmen živočišných), zčásf
syntaktickou, a to v rámci věty i při výstavbě kontextu.
Na konci praslovanštiny došlo v důsledku hláskových změn k homo­
nymu nominativu a akuzativu singuláru u o-kmenů a u-kmenů. V nomi
nativu bylo vblkb (za starší předslovanské vilkos) podle nom. syn
(z původního sünus) a v akuzativu stejně tak bylo vblkb (za stars
předslovanské vilkom) a sym (z původního sunum). Tato homonym«
byla na závadu významové zřetelnosti. Tak např. v praslovanské větl
otbcb bbjetb bratrb nebylo jasně patrno, kdo koho bije. protože funket
subjektu a objektu nebyla vyjadřována slovosledné (postavením j
slovesem nebo po něm), jako je tomu dnes v těch jazycích, které nemaj
koncovkovou flexi. Bylo tu možné dvojí chápání:
otbCb bbjetb bratrb
subjekt -» predikát -> objekt
•i-objekt"^predikát *~ subjekt
Vznikla proto ze syntaktických potřeb nutnost nahradit homönymtil
tvar akuzativu nějakým jiným tvarem. Bylo tu použito tvaru genifr
ního, a to patrně proto, že ve větách se záporem již stejně konkuroval
akuzativu a u jmen osob byl genitiv funkčně poměrně málo zatížen,
Vznikl tak nový tvar, tzv. genitiv-akuzativ. Nyní věta otbcb ibjert
bratra byla jednoznačná,; subjekt^ predikát *-* objekt.
Ve větách s neživým objektem k takové nejasnosti nemohlo dojil;
např. věta bratrb strojitb dorm má jasný smysl (subjekt -• predikát-*
objekt). Je tomu tak proto, že slova domb, gordb atd. mohla bjl
podmětem jenom u sloves stavových, tj. takových, která nemohla ml
předmět (domb stojitb). Potřeba nového akuzativního tvaru odlišného
od formy nominativní byla tedy aktuální jen u jmen životných, a to
především u jmen osobních.
Ve staré češtině je situace taková, že u jmen osobních převažují
zřetelně genitiv-akuzativ, např. králová porodí syna; chcem muže u
134
hospodu jmieti, přesto se však jako zbytek staršího stavu vyskytuje
starý akuzativ, zejména ovšem po předložkách (ale předložkové pády
měly obecně jiné postavení než pády prosté); např. pro bóh, za otec,
pro hospodin. Méně častý je v jiných případech, např. hospodin vsielá
anděl boží; potočichu („poslali") posel brzy („rychlého posla"). (V těchto
případech jde o názvy osob v podřízeném postavení, které zprvu měly
stejné vlastnosti jako názvy zvířat.) Dodnes se původní akuzativ za­
choval v příslovečné spřežcef/7r<?ot/A;a v slovenské vazbě ísť za muž
(srovnej i obdobnou vazbu ruskou).
U jmen živočišných převažuje ve staré češtině ještě starý akuzativ,
např.;
tento kón tobě dám; beránek upekli; vdova ten vepř zabila; sem-li ten
pes ukradl'atd.
Teprve v průběhu XV. a XVI. století se rozšiřuje genitiv-akuzativ
odjmen osobních i ke jménům živočišným a převládá u nich až na
sklonku XVI. století. Dnešní stav — vidím vlka, prodal koně... — se
tedy definitivně ustálil až na samém konci šXVI. století. Jako stylisticky
příznakový archaismus se původní tvar dochoval v obratu vsednout
na kůň.
Usutletíí^genitivu-aku^ativu u životných maskulin ovšem způsobilo
oddějfní^ivotných jmen od. nežirotných.. T o s e z a S a l b projevovat
•v postupné diferenciaci i v jiných pádech (ta nejdále postoupila v geni-
tivu singuláru); zejména se však tento fakt odrazil v nominativu a aku­
zativu plurálu. Původně se totiž nominativní tvar lišil v plurálu od
akuzativu u životných i neživotných; bylo vlci, hadi a stejně lakpotoci,
hřieši, noži, hrnci. Byl tedy stav takový:
N vlk — potok pl. vlci — potočí
A vlka — potok pl. vlky — potoky
Systémové vztahy, které se projevovaly u životných a neživotných
v singuláru, se začaly přenášet do plurálu. U životných byla po vzniku
genitivu-akuzativu situace jasná; oba pády se lišily v singuláru i plurálu.
vlk : vlka = vlci : vlky
135
 r"
Tak tomu však nebylo u neživotných. V singuláru byl shodný tvar: Toto odstranění rodových rozdílů v plurálu má ovšem, i své důsledky
pro nominativ i akuzativ, v plurálu se však oba pády v tvarech lišily, morfologické. Protože se stejně říká v nominativu
Tvar potoci byl z tohoto hlediska nesystémový a byl nahrazen tvarem,
potoky podle schématu: dobrí kluci, dobrí holki, pjekní vokna
a akuzativ u feminin a neuter zní stejně, tj.
potok : potok = x : potoky
x = potoky dobrí holki, pjekní vokna,

Tento proces nahrazování starého nominativu tvarem akuzativním, I dostává se tvar dobrj kluci do akuzativu^Vzniká tzv. nominativ-akuzativ,
tedy vznik tzv. akuzativu-nominativu, nastává až na samém rozhraní i typický pro celou severovýchodní polovinu Čech a nářečí českomo­
XVI. a XVII. století po definitivním proniknutí genitivu-akuzativii \ ravská: pozdravuj kluci; videli sme vojáci; mňeli sme kapři atd. Tento
v singuláru. U jmen místních typu Lobkovice 3. Hradčany je tento pro ; tvar vznikl podle schématu
ces však již starší; akuzativ-nominativ tu dovoloval odlišení jmen i holki (nom.) : holki (ak.) = kluci : x
místních od (životných) obyvatelských.
x = kluci
V našich východních nářečích (a ve slovenštině) pronikl genitiv-akuzativ i do plurálu, »
ale jen u jmen osobních: laš. vidim tych synkův, okrajově východomor. sedlák mjeu třoá \ Toto vyrovnání nominativu a akuzativu má za následek, že se objevují
muatců (slov. mal dobrých chlapcov). To ovšem mělo za následek, že se v plurálu ódu- • i tvary nom. pl. raki nebo bodáci a u životných vede k vzniku tvarů gen.
šovala od sebe jména osobní a neosobní. Uplatňuje se tu tedy nikoliv princip životnosti : pi. k hicu t hošu atd.
jako v singuláru, nýbrž princip osobovosti. Tato okolnost umožňuje, že se akuzativy-nfr ŕ
minativy mohou šířit i ke jménům živočišným; vznikají tak nominativy typu kapry, j LITERATURA. ROCHER, K.: Gramatický rod a vývoj českých deklinací jmenných.
voly, raky, barany. Ve slovenštině se původní nominativy zachovaly jako relikt jen u.tS ;
Praha 1934; KOPEČNÝ, F.: Základy české skladby. Praha 1958, s. 7 9 - 8 2 ; LAM-
jmen (vlci, psi, vtáci), u ostatních jsou akuzativy-nominativy: barany, orly, zajaet, k
PRECHT, A.: Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem ve slovanských
medvede, jelene atd. %
jazycích. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963,
l s. 7 1 - 7 4 ; LAMPRECHT, A.: K zakončeni nom. sg. o-kmenů v praslovunštině.
V nové češtině základní rozdělení na tři rody a rozlišování životnosti *f In: SPFFBU, A 20, 1972, s. 6 3 - 6 6 : KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje
a neživotnosti uvnitř rodu mužského trvá. V nové době však pozorujeme l Českého jazyka. Praha, 2. vyd. 1981, s. 6 6 - 6 9 .
ústup rodů v plurálu. Ten se sice neprojevuje v jazyce spisovném projeto \
morfologickou archaičnost, ale je jasně patrný v teritoriálních nářečích \
a v obecné češtině. Ve vlastním skloňování substantiv se projevuje jen f Druhy deklinace
částečnou unifikací některých deklinačníchjconcovekj avšak zřetelnější \
je ústup rodů např. na složených tvarech adjektiv: moravská nářečí i Skloňujeme-li v nové češtině spojení substantiva se zájmenem a s ad­
a obecná čeština tu odlišují jen životná maskulina od všech ostatních p jektivem, vidíme, že se v jednotlivých pádech koncovky všech tří jmen
rodů, např. i od sebe značně liší, ačkoli gramatické významy, které vyjadřují, jsou
dobří lidí — dobrí (resp. dobré) stromi, zeni, jídla. I shodné.
Např.: ten dobrý člověkfi (nominativ singuláru maskulina životného),
Česká nářečí v užším smyslu a obecná čeština českého typu jsou po této í
toho dobrého člověka (genitiv singuláru maskulina životného) atd;
stránce ještě pokročilejší; plurálová adjektiva mají jednotné tvary: I
i Je to proto, že každé ze skloňovaných tří jmen patří k jinému druhu
dobrí lidi, stromi, zeni, péra. m deklinace: substantivum k deklinaci- jmenn4r zájmeno k zájmenné

136 I 137
a adjektivum k deklinaci IISJsMKÄi, z historického hlediska nazývané PRAČESKÉ ( P Ř Í P A D N Ě STAROČESKÉ)
deklinac^g^jž^rioui Původnější je deklinace jmenná a zájmenná, jejíž DEKLINAČNÍ TYPY
vznik sahá do ide. dávnověku. Deklinace ^Ipžená^zrúkJa^sJcJádátóiU
a splynutím .koncovekdeklinace jmenné a -skloňovaných žájmeffliycli Deklinace vokalické
tvarů, její počátky spadají do období baltoslovanského. -> - • sL A ;•'-'; r j > •
Mužské o-kmeny
Podle deklinace jmenné se v historické době skloňují substantiva
jmenné tvary adjektiv {ftäpf.AÍhudi pěšybratróVfmat&MJ^ Pračeské sklonění:
číslovek (číslovky tři — deset;^čtver^pmwmi^)y% dochovaly se i zbytlíy singulár duál plurál
jmenné deklinace pívVodních .^participií ^nt-ových!T-s-ových, 1-ových, 1. chlap ^ 1., 4., 5. *chlapa (stč. chlapy) 1. chlapi *- r> r
n-ö^BH; nových;-~^ '^ i chlapa ' w
• _•;_ 2., 6. chlapů >2. chlap
©eklinace zájmenná se uplatňuje upůvodriích zájmen, tj. zájmeni 3. chlapu , " -/ '} . 3., 7. chlapoma 3. chlapóm
osobních, některých ukazovacích, pOšěšíVrlíCrratázacích (ten, on,j(en\ 4. chlap 4. chlapy
veš, môj, náš, s(en), kto, č(so), atd.) a dále-U číslovek jeden, dva, dvoj, 5. chlape * -. '- 5. = nom.
t:
tVÓj. - ' ""~--""~^?p .' -
6. o chlape , - . . 6. o chlapiech
O deklinaci slož©né*inluvíme při skloňováni dalších (tzv. určitých) t 7. chlapem 1, chlapy
tvarů adjektiv (dobrý, pěší, vlčí) a mnovějších zájmen (který, jaký..,},
Nepůvodní je instrumental singuláru. Koncovka -cm je zde přejata od u-kmenů
(<synbinb). Ve staroslověnštině je tvar chlapomb\ tedy původní tematický vokál -o-
s pádovou příponou -mb.
DEKLINACE JMENNÁ
V historické době pozorujeme u této deklinace jisté změny. Ty byly
Jak bylo řečeno už dříve, v prajazyce byla deklinace jmen určován způsobovány různými faktory. Z nich nejdůležitější jsou tyto:
především kmenotvorným formantem, tzv. tématem. Kmenoťvorným 1. prosazování principu životnosti a neživotnosti, : • ^ '•
formantem mohl být vokál nebo spojení vokálu s konsonantem. Podle 2. odstraňování tvarové homonymie ve funkčně odlišných pádech,
toho se rozlišovala deklinace vokalická a konsonantická. Pro daKl 3. snaha zabránit nefunkční souhláskové alternaci ve kmeni, •' /
vývoj v praslovanštině a v historických jazycích slovanských byly 4. tendence k unifikaci koncovek v některých pádech,
významné tyto vokalické deklinace: o-kmeny, u-kmeny, a-kmeny, 5. vliv jiných deklinačních typů.
i-kmeny a ú-kmeny. Z původního většího množství deklinací konsonaa-
tických mají pro vývoj ve slovanských jazycích význam n-kmeny, l (Tyto faktory ovlivňují pochopitelně i vývoj jiných deklinačních typů.
nt-kmeny, r-kmeny, s-kmeny a t-kmeny. Kromě nich se ve vývoji deklinace uplatňují ještě faktory další; mezi
Princip rodový, který se v indoevropštině začal uplatňovat ve vlastnj nejdůležitější z nich patří tlak plánu slovotvorného a frekvence jednotli­
deklinaci jmen, projevil se především v rodové diferenciaci některých ? vých jmen v textech.)
produktivních deklinací (o-kmeny se rozdělily na maskulina a neutra, Pronikající p r i n c i p ž i v o t n o s t i způsobil, že původní akuzativ
podobně tomu bylo u u-kmenů a n-kmenů, i-kmeny se pak rozštěpily ř singuláru, shodný s nominativem, byl nahrazen tvarem genitivním.
na maskulina a feminina). Deklinace méně produktivní touto rodovou Jména neživotná si ponechala tvar původní. V plurálu se jména ne­
diferenciací už zasaženy nebyly. Tak se ovšem původní počet deklk životná odlišila od životných přejetím akuzativního tvaru do funkce
načních typů značně zvýšil. nominativní. (Viz předchozí výklad o gramatickém rodu.)

138 141
 Odlišení jmen životných od neživotných pronikalo i do jiných pádů, V dativu singuláru se u-kmenová koncovka -ovi rozšířila po jistém
K diferenciaci bylo využito především koncovek u-kmenových. Bylo kolísání (ostnovi, bojoví) nakonec u jmen životných (osobmcjij_ zvířecích).
to možné proto, že u-kmeny se shodovaly s naší deklinací rodově a nomi­ Vliv u-kmenové deklinace ovšem u této rodové diferenciace nekončil.
nativy singuláru obou deklinací se formálně nijak nelišily: měly shodné U-kmenových koncovek využil jazyk všude tam, kde koncovky o-kme­
zakončení tvrdou souhláskou (původně -&). Tak se asi koncovky mužské nové nevyhovovaly nebo byly z nějakých důvodů nepohodlné.
deklinace zdvojily; mohlo se užívat původně u-kmenovýchj^o-krng. Tak např. ve vokativu singuláru původní koncovka -e způsobovala
novýcÍL.koncovek vedle^sebe. Této^dvbjíťosíT výužlFpaĚ: jazyk později palatalizaci předcházejících zadopatrových souhlásek k, ch, h, g. Protože
k diferenciaci Jmen životných od neživotných, případně osobních od se jazyk souhláskové alternaci ve kmeni brání, pronikla u takových
neosobních. jmen koncovka u-kmenová (nč. otroku, lenochu, vrahu, biologu). Pouze
. > Tak v genitivu singuláru si tvar o-kmenový ponechala substantiva frekventovaná stará jména člověk a bůlvú zachovala vokativy původní,
životná (chlapa), neživotná začala užívat koncovky .u-kííiejooyé (hradu), a to proto, že se pojetím blíží citoslovcím (člověče!, bože!).
Ani v nové češtině však toto odlišení není zcela důsledné. I některá Důležité je vítězství u-kmenové koncovky -óv v genitivu plurálu.
neživotná jména si zachovávají původnější -a; především stará, velmi Tak byla odstraněna nežaHoucí t v a r o v á h o m o n y m i e s nominativem,
frekventovaná jména, která bývají morfologicky vždy konzervativnější případně i akuzativem singuláru. Na začátku historické doby, tj. v nej­
(sklepa,popela, lesa, dvora, oběda, večera, chleba, sýra...). Dále se tato starších písemných památkách českých, nacházíme původní bezkon-
koncovka vyskytuje u místních jmen na -ov a -in a u starých substantiv, covkový genitiv plurálu jen zřídka; např.:
která se jim podobají (ostrov, komín, mlýn...) a u starých vlastních bóh, čas, hřiech, súsěd, vlas, voz...
jmen cizího původu se stejným zakončením (Berlína, Kolína, Londýna,
Mnichova). Tyto tvary se vyskytují hlavně po předložkách a v takových spojeních,
V nominativu plurálu vedle o-kmenové koncovky -i se po celou kde je pád jednoznačně patrný:
historickou dobu vyskytuje i u-kmenové zakončení -ové bez jakékoli | do čas budem mieti hosti; paddesát voz atd.
významové nebo gramatické diferenciace (bohové, pánové — býkové,
hadové — časové, potokové). Teprve v době národního obrození se kon­ V dativu plurálu se ve staré češtině dost hojně vyskytovala krátká
covka -ové ustaluje u jmen osobních vedle koncovky -z, kdežto jména varianta koncovky: -om (podobně i u o-kmenů středních). Dnes ji
živočišná mají pouze -/. Pokud se v nové době vyskytuje koncovka nacházíme jen v dialektech, zato však na rozsáhlých oblastech: v českých
-ové jinde než u jmen osobních, má silně archaické zabarvení (skutkové, nářečích severovýchodních, v západních Čechách a na celé východní
hříchové...). Toto rozdělení je důsledkem pronikající kategorie peřso|| polovině Moravy.
I
nálnosti proti nepersonálnosti (srovnej jinak „nefunkční" koncovka Konečně pozorujeme změnu v lokálu plurálu. Zde se vedle původní
v nové češtině u jo-kmenů — otcové, mužové). o-kmenové koncovky^-i ech po celou dobu historickou vyskytuje i za­
Přípona -ove je od původu krátká; délka se sem dostala analogií podle nominatitt končení -ech. Tato koncovka nakonec zvítězila, ovšem poměrně pozdě,
s konsonantickou příponou -é (zemené, přietelé) a sem pak od mužských i-kmenů (viz dále), až za národního obrození. V nové češtině je zakončení -ich pouze
Koncovka -ové je v nové češtině u jmen osobních poměrně produktivní; je vhodncjí ti jmen končících na -g, -h, -ch, -k (o biolozích, vrazích, hoších, potomcích)
proto, že zabraňuje homofonii (stejné výslovnosti) nominativu a akuzativu pluráhB ä ojediněle u substantiv na -s, -z, -l (v lesích, v kostelích apod.) vedle
u mnoha osobních jmen, která se skloňují podle tvrdého typu: původní nominal^
koncovky -ech. K vytlačení původního -ich z lokálu plurálu došlo
filozofi i akuzativ //Vozo/v* ve výslovnosti splýval [filozofi], podobně u jmen ekonom, rija,\
mazal apod. Koncovka -ové proniká i u jmen osobních, která patřila k jo-kmenôn pravděpodobně ze snahy zabránit měkčení kořenné souhlásky, které
(viz výše). by bylo jinak při koncovce -ich nutné. U typu vrah, hoch... jsou původní

142 143
tvary uchovány vlivem nominativu životných jmen, kde dochází k ob­ (okrajově východomoravské a lašské). Pouze nejarchaičtější úseky
dobnému střídání kořenných souhlásek (vrah — vrazi, hoch — hoši atp) českých nářečí, střední část nářečí východomoravských a nářečí dou­
Po splynutí i a y ve výslovnosti je toto střídání jediný příznak, který dlebské, zachovávají původní staročeské tvary dodnes.
odlišuje nominativ plurálu od akuzativu (ve výslovnosti [hoši — hochi, Také v dativu a lokálu mají některé dialekty tvary jednotné pro
vrazi — vrahi]). Stejné lokálové tvary mají ovšem i podobná jména všechny rody.
neživotná, u nichž obdobná nominativní opora neexistuje (např, Kromě uvedených změn a přesunů najdeme v historické době
o krocích, rozích atd.). To však lze připsat archaičnosti morfologickí u mužských o-kmenů ještě další n o v o t v a r y , většinou p ř e j a t é od
normy: u většiny substantiv, která sem patří, pronikají novotvary jiných d e k l i n a č n í c h typů. Tak v nominativu plurálu se vedle
bez konsonantické alternace: na drátkách, o plechách, v teplákách atd původnějších koncovek 4, -y, příp. -ové, objevuje i konsonantická
Tyto novotvary jsou progresivní, kdežto tvary původní jsou — zvlášti koncovka -é, přejatá od jmen na -janin (měščěně) a koncovka -ie (nč.
v hovorové češtině — na ústupu. nář. -í), jež náležela původně mužským i-kmenům (holubic, ľudie...).
V malé míře se dochoval i původní lokál singuláru. Koncovka -e Poslední koncovka žije v nové době jen v některých dialektech (na­
diftongického původu palatalizovala rovněž předcházející souhlásky příklad východomoravské chlapi, holubi..., jihozápadočeské vlci, zed­
a tak byla porušována jednota kmene (mech — o mešě, krok — o krodnicí apod.). Dnešní kvantita nominativních koncovek obsahujících^
atd.). Proto bylo původní -ě v době historické vytlačováno koncovkou má původ v i-kmenovém -ie. Odtud se délka přenesla ke koncovce -ě
-u, která vypadá jako u-kmenová, avšak pravděpodobnější je možnost, \ a dále k -ové (viz výše). /._ \ 0 ,<. v ) / / ^
že je to koncovka dativní přejatá do lokálu. Toto přejetí bylo možní
proto, že lokál singuláru byl v době historické vždy pád předložkový;
Mužské jo-kmeny
vlastní funkce byla tedy patrná z předložky a nebylo třeba jedineční
pádové koncovky. Takový dativ-lokál není ojedinělý: podobně byla jsou hláskovou obdobou původních o-kmenů. Některé jejich kon­
přejata z dativu i u-kmenová koncovka -ovi a řada dalších koncovek, covky se odlišily v době praslovanské působením hlásky -/-, která se
jak bude patrno při výkladech o jiných deklinačních typech. připínala na kořen před koncovku.
V nové češtině má koncovka -ejě omezený výskyt. Užívá se jí hlavně v místnicfa
určeních {na stole, na hradě...) a pak u jmen, která si zachovávají archaickou flexi pra-
i Pračeské sklonění;
vidlem: velmi frekventovaná stará substantiva, místní jména vlastní apod., napríklad
v lese. v koutě, v Benešově, na Tctíně... Avšak i u mnoha lakových jmen se například singulár duál plurál
po předložce o objevují tvary s koncovkou -u {na dubě — o dubu. v Benešově — o Benešovy 1, oráč l . , 4 . , 5 . oráča (stč. -ě) 1. oráči
Je tedy patrné, že předložkové tvary s koncovkou -č íu poncnáhlu získávají charaktci %2. oráča (stč. -e) ' 2., 6. oráčů 2. óŤáč.{ .- ~ r
příslovcí. f
\ •" • .* 'f- ',•'•' - . - v
" ' r
_
3. oracu > ' •• ••"- 3., 7. * oráčema 11 -oma 3. ^oráčem H-óm
Důsledkem tendence k zániku rodových rozdílů v plurálu je i uni* * oráč
4. 4. oráče
fikace n ě k t e r ý c h koncovek v lidových nářečích a obecné češtine 5, oráčů (otče) -^ 5. = nom.
Je to zejména instrumental plurálu, který nahrazuje původní koncovku, 6, o oráči ;-x 6. o oráčích
ostatně ne zcela vyhovující pro homonymu s akuzativem a připadni \ oráčem
7. 7. oráči
nominativem, koncovkou -mi (časmí) nebo -ami (rohamí), později pak Z deklinace o-kmenové nelze hláskoslovné (tj. jako důsledek psi. přehlásek) odvodit
duálovým a-kmenovým zakončením -ama (ve většině českých dialektů); pouze jediný tvar, a to vokativ singuláru (oráčů). Ten je přejat od někdejších ju-kmenů,
méně často se v dialektech vyskytuje koncovka -ami, -oma, -mi atd, které však jinak zřejmě splynuly s deklinací jo-kmenovou. Vedle tohoto tvaru se vysky-

144 145
tuje u některých substantiv koncovka -e {otče, kněze). Je to pozůstatek z doby, kd] ,gen. pl. muži, koní, VOJÍ . . . ) . V d o b ě historické však převládla k o n c o v k a
tato substantiva patřila k deklinaci o-kmenové (tj. před tzv. třetí palatalizací). Tvaro« u _ k m e n o v 4 ; i-kmenové zakončení se d o d n e s drží U j m é n a ' kůň (koní),
archaičnost vokativu je snadno vysvětlitelná výjimečným postavením vokativu mezf
ostatními pády. v archaických dialektech pak častěji (las. deset haliřy, koši, východo-
moravské bez vlasí, fusí ...). V dativu plurálu už na začátku doby
Tvary dativu-instrumentálu duálu oráčema a dativu plurálu oráčem ihistorické zcela zvítězil tvar o-kmenový (mužóm., mečóm), jediný novo-
jsou praslovanské; byly však nahrazeny analogickými tvary o-kmeno|&ský tvar koním je asi svědectvím o někdejším provedení změny
vými (oráčoma, oráčóm). Po změně 'o > 'e ('o > 'é) ve 14. stolel *Ô > ie v dativu plurálu.
vznikly tvary oráčema, oráčiem. Opět však byly odstraněny analogií * „ /
s „tvrdými" typy, takže novočeský dat. pl. oráčům je hláskově obme- Mužské bjo-kmeny .- f^xAJJix^^ v/ " '/ ^ ( č i ­
něná „původní" forma oráčóm. ; Substantiva typu r'ebr'í (stč. řebři) vytvořila v době pračeské zvláštní
Tvary typu oráč prošly v době historické všemi náležitými hlásko, [deklinaci. Od původu jsou to jo-kmeny, před jejichž kmenotvornou
vými změnami ('a > ě, 'u > i, 'e > e) a v důsledku toho se tato dekl [skupinou stál b. Vjtůsledku^štazelř -&/- s následující samo-
nace ještě více vzdálila od deklinačního typu tvrdého (tj. původní MĚou se koncovky této deklinace značně odlišily od původního
o-kmenového). V archaických nářečích, kde k přehláskám nedošlo yo-kmenového sklonění. Tak vznikl nový deklinační typ bjo-kmenů
(východní Morava, Lašsko), se naopak obě deklinace sblížily, takže ^(stažených jo-kmenů).
dnes se liší pouze v akuzativu plurálu a v nominativu plurálu u neži- i Pračeské sklonění (rekonstrukce):
votných (hrady — koše). singulár duál plurál
Jo-kmeny prošly obdobným vývojem jako o-kmeny, pokud se týká 1. r'ebr'í 1., 4., 5. r'ebr'á 1. r'ebr'í
rozlišení na životné a neživotné (tj. proniknutí genitivu-akuzativiil 2. r'ebr'á - 2., 6. r'ebr'ú 2. r'ebr'í
v singuláru u životných, akuzativu-nominativu v plurálu u neživotných), 3. r'ebru 3., 7. r'ebr'iema 3. r'ebr'iem
Vliv u-kmenů byl však o něco menší; na rozdíl od o-kmenů není vy 4. r'ebr'í 4. r'ebr'ie
užito u-kmenové koncovky v genitivu singuláru neživotných a v maK 5. r'ebr'í 5. = nom.
míře se vyskytuje nominativ plurálu na -ové. Jen v moravských dialektecl 6. o r'ebr'í 6. o r'ebr'ích
je časté u-kmenové zakončení v genitivu singuláru u abstrakt a jmen 1. r'ebr'ím 7. ťebťí
látkových (např. plaču, čaju, pepřů apod.). V dativu sg. pronikal tvar
Do začátku doby historické proběhlo tu několik důležitých hlásko-
oráčovi (po změně 'o > ě oráčěvi, po čase analogií znovu oráčovi).
fvých změn a několik analogických přejetí morfologických. Koncern
Stejně jako u o-kmenů se vyskytuje dativ-lokál, a to už od raní
-13. století pak vypadala naše deklinace takto:
historické doby, např. u mešcu AlbBoh, u boju, v meču ŽaltWittb.
Změnou 'u > i došlo sice k novému vyrovnání s tvarem původním, singulár duál plurál
avšak tendence k dativu-lokálu se prosazovala dále, jak svědčí např, £. 1. řebři 1., 4., 5. řebřie 1. řebři
staročeské doklady o ciesařovi DalC (o dědicěvi Hrad) i současflj 2. řebřie - \ 2., 6. řebřú 2. řebři
spisovný tvar o mužovi (který touto formou nadto eliminuje homonymi f 3. řebřú - "" 3., 7. řebřima 3. řebřim
dat. sg. s nom, a instr. pl.) nebo moravské (i z části českomoravskí) 4. řebři 4. řebřie
nářeční podoby typu na kopcu, popř. na koňovi apod. Podobně byl žák) 5. řebři 5. — nom.
nahrazen původní nevyhovující genitiv plurálu, a to tvary s koncovkou 6. o řebři 6. o řebřích
u-kmenovou (oráčóv), nebo i-kmenovou (staročeské četné dokladjit* 7. řebřim 7. řebřími

146 147
 Podle složené deklinace vznikly novotvary dativu-instrumentálu duálu řebřim,
Podobné kolísání pozorujeme v nářečí u substantiv na -s, -z. Tato
dativu pl. řebřim a instr. pí. řebřími. jména, od původu o-kmenová, přecházejí často k měkkému typu sklo­
Tato deklinace se rozdělila na životnou — Juří a neživotnou — ŕeÄ% nění: českomoravské nář. lok. sg. o časi, na vozi, nom. pl. lese, voze ...
a hláskoslovné se vyvíjela. Provedly se zde změny 'á > ie, 'ú >( Obdobné plurálové tvary se vyskytují i v nářečích hanáckých a vý-
monoftongizace ie > í. V důsledku toho se singulárová deklinace stala chodomoravských. O pozadí tohoto kolísání viz u a-kmenů.
nezřetelnou, pouze instrumental se lišil od ostatních pádů, které měly Substantiva na -janin, -teľ a -ar'
jednotnou formu řebří. Z této příčiny a dále pro svou nepočetnost začal)
tato deklinace upadat, až posléze zanikla. Tato substantiva si v historické době uchovávají některé původní
Ve staré češtině se podle tohoto vzoru skloňovala substantiva hřebly tvary konsonantické (v plurálu). Většina historických deklinačních
čřěví, klí, pondělí, řěpí, úlí ... a mužská jména osobní vzniklá většino« tvaruje však nepůvodní; jsou to formy přejaté od sklonění o-kmeno-
ze jmen latinských na -ius: Juří, Antoni, Maurici, Theodosi ... V dob! vého nebo jo-kmenového.
úpadku této deklinace přecházejí substantiva, která sem původní Jména na -janin si uchovávají původní tvar v nominativu plurálu:
patřila, k jiným deklinačním typům. Původní tvary si uchovala jefl zemené, měščěné, Moravěné, Lužěné. Podobně i jména na -teľ: přietelé,
substantiva pondělí a září, a to za cenu změny gramatického rodu;, učitelé, kazatelé. K těmto tvarům vznikl u jmen na -janin nový singulár
změnila se v neutra. Jiná substantiva měnila deklinační typ připojovi| se zkráceným kmenem. Skloňuje se podle o-kmenů {zeman).
ním různých přípon apod.: hřebí-* hřebík, čřěví -^střevíc, klí-^klih, Ke jménům na -janin patří také místní jména Hradčany, Lipany,
úlí^úl atd. Osobní vlastní jména Jiří a Jiljí si z původního skloněnifc Moravany ... ( = akuzativ-nominativ).
zachovala některé tvary, jichž se ovšem dnes archaicky užívá jen f Konsonantická koncovka -é byla hojně přejímána i jinými jmény
v ustálených rčeních {na svatého Jiří, Jilji). Jinak se tato jména skloňuj osobními: pohaně, apoštolé, súsědé ...
podle deklinace složené. Většina podobných jmen však změnila deklinaci Rovněž v genitivu plurálu se zachovalo do staré češtiny původní
stejným způsobem jako obecná jména tohoto typu: Antoni-* Antoni^ konsonantické zakončení (-&): zeman, přátel. Tento tvar se u jmen na
Bartolomí —• Bartoloměj, Innocencí -> Inocenc ... •janin shodoval s tvarem o-kmenovým; u jmen na -teľ je průkazný,
protože jo-kmenový tvar by musel končit měkkým -/' (důsledek by
K o l í s á n í mezi o-kmeny a jo-kmeny byla přehláska i v gen. pl. přietef). Do nové češtiny se původní tvar
genitivu plurálu uchoval u jmen na -janin v platnosti místní {do Lipan,
Některá j ména c^^^ůvodu^končící na -/přecházela ve staré češtin! Hradčan...).
k jo-kmenůms_prptože cizí / bylo artikulačně blizšľ^ťäŕočeskémuj| V nejstarších památkách českého jazyka se dochovaly rovněž původní
měkkému než /tvrdému: Abel, gen. Abele ..., podobně artikul, konli konsonantické tvary lokálu plurálu: Brěžas ( = „v Břežanech"), Dolas,
mandel, věrtel atd. Podobné kolísání pozorujeme i dnes v nářečích, kde Luías, Vrbčas, Polas. Tyto podoby žily až do století XIV. a jako archa-
obě / splynula stejně jako ve spisovném jazyce. Srovnej českomoravští^ ismy dožívaly do století XVI. Udržely se tak dlouho proto, že se ne­
nářeční nom. pl. smysle, oumysle, stole, lok. sg. na stoli ... chápaly jako deklinační tvar, nýbrž jako výraz povahy příslovečné.
Rovněž cizí r bylo v rané staré češtině artikulačně blízké r' měkkému«. V ostatních případech bylo původní sklonění už dávno zatlačeno
a to vedlo k obdobnému kolísání, které přežívalo zčásti i poté, co ÄJ tvary o-kmenovými: v akuzativu, lokálu a instrumentálu pronikly
toto r' změnilo v ř. Máme tedy doloženy formy klášter, gen. klášm •koncovky běžných mužských deklinačních typů.
i klášter, gen. klášteře, podobně mistr, dat. mistru i mistr, dat. mixSfe Substantiva na -ar' mají ve starém jazyce nejčastěji tvary jo-kme-
apod. r s '^ - _ - . ', -/ f nové. Z původního sklonění se zachoval genitiv plurálu {Psár, Kravař,
f
"• r •-*'<"'- [/• v,- : J}- /</<M
148 -'/
149
 Štítar). Na původní konsonantické sklonění těchto jmen ukazuje i dndi|íS4|ední o-kmeny
nom. pl. v archaických nářečích: východomor. kravaře, pekaře, las. kr%
Toto sklonění vzniklo rozštěpením původních jednotných o-kmenů
vaře, kožaře, pekaře... • • i »
nerozlíšených rodově. Při odlišení nominativních a akuzativních singu-
M u ž s k é u-kmeny iI
Pračeské sklonění by vypadalo asi takto
VTv*. /, icy tr
t
lárových přípon si právě neutra patrně uchovala původnější podobu.
'TfT,' /JV^r' Dále se rozlišily i nominativy a akuzativy plurálu a duálu. S těmito
odlišnými znaky se o-kmenová deklinace stala nejdůležitějším reprezen-
itantem neuter.
singulár duál plurál
1. syn 1., 4., 5. syny české tvary:
1. synove
2. syrťíT: 6. *synovu 2. synóv singulár duál plurál
3. synovi 7. *synma 3. * synem 1. město 1., 4., 5. městě 1. města
4. syn 4. syny 2. města 2., 6. městu 2. měst
5. synu 5. = nom. 3. městu 3., 7. městoma 3. městóm
6. o synu 6. o synech 4. město 4. w&řa
7. synem 7. * synmi 5. = nom. 5. = nom.
6. o městě - i i - 6. <? městiech
Některé z těchto tvarů se do historické doby nedochovaly (genitiv-f
7. městem 7. wáyry
•lokál duálu, dativ-instrumentál duálu, dativ plurálu, instrument!!
plurálu). V důsledku shody gramatického rodu a podobnosti některýci Instrumental singuláru je nepůvodní; viz výše u vzoru chlap.
tvarů (zejména nominativu singuláru, akuzativu plurálu apod.) splynijl
* Vývoj v historické době byl mnohem klidnější než u o-kmenů muž­
tato deklinace s deklinací o-kmenovou. Její tvary přitom nezanikly,
ských. Jednak zde nedošlo k rozlišení na jména životná a neživotná a pak
nýbrž téměř všechny se uchovalý'zprvu jako dubletní tvary o-kmenotf
Vliv u-kmenů byl ve srovnaní s mužskou deklinací mnoHěfri slabší, pro-'
deklinace, později pak jich bylo využito k vyjádření rozdílu v životnosti
tože střední u-kměny zanikly už v předchozích epochách. Vykonával se
případně převládly i tam, kde původní o-kmenové tvary z nějakýcl
f tedy tento vliv zprostředkovaně, skrze deklinaci mužskou, a uplatnil se
důvodů nevyhovovaly (viz u deklinace o-kmenové).
pouze v lokálu plurálu, kde u-kménová koncovka byla o to výhodnější,
Vokativ synu se zachoval proto, že vokativ má výjimečné postavěli
% že nevyvolávala alternaci předcházející souhlásky, a proto u tohoto
mezi pády; nevstupuje do syntaktických vztahů ve větě. Nadto bjl
hláskově -výhodný, a proto se jeho koncovka rozšířila zčásti i u dett , „tvrdého" typu zvítězila nad původním zakončením -iech (> -ich).
načni ho typu chlap (viz o tom výše). U jmen na ~ko, -cho, -ho, -go se dnes téměř důsledně uplatňuje koncovka
] -ách (na kolečkách, vejhách...); u ostatních neuter typu město se obecně
U-kmenová deklinace byla sice nepočetná co do množství jmen,
-; objevuje už od nejstarší doby, ale nepřevládla a nepronikla do spisovného
která k ní patřila, byla to však jména velmi frekventovaná, napfjj
syn, dóm, vôl, pól, med, led atd. Tak si můžeme vysvětlit poměrně značn * jazyka.
vliv tohoto typu v rozvoji mužské jmenné deklinace. Další změnu pozorujeme v lokálu singuláru. Podobně jako u masku-
K lin, i zde je původní koncovka -ě na ústupu před dativním -u, a to už od
Původní ju-kmeny zanikly už v době praslovanské; jediným jejich reliktem je počátku XIV. století. Jsou např. doloženy staročeské tvary v jezeru,
historických jo-kmenů {oráčů místo očekávaného oráči). Viz u jo-kmenů. u vojsku apod. V nové češtině se sice -ě vyskytuje poměrně často, tuto

150 151
koncovku však nacházíme hlavně jen u substantiv starých^sJconlaétíyiä Všechny pračeské tvary je možno hláskoslovné vyložit z tvarů deklinace o-kmenové.
Po historických hláskových změnách ('a > ě, 'u > i a ě > é) se tato deklinace ještě více
významem, ve spojeních označujících místo a čas (v blátě, na seně, v létíM
vzdálila od o-kmenů. V dativu plurálu a dativu-instrumentálu duálu se vedle původních
po jídle, na jaře apod.). Substantiva abstraktní, slova nověji vytvořeny tvarů často objevují tvary o-kmenové.
slova cizího původu apod. mají častějijnepůvodní^w: v budoucnu, pt
právu, na ministerstvu, o procentu..., podobně jména na -ko, -cho, -Ao, V genitivu plurálu se už v nejstarších památkách setkáváme také
-go, která se tak vyhýbají souhláskové alternaci: v oku, na suchu,,. s nepůvodními tvary s koncovkou -í (polí, srdcí...). Toto zakončení
Jiné inovace se objevují v dativu plurálu, a to už v jazyce staréi bylo přejato od deklinačního typu znamenie. Jeho zobecnění napomáhaly
(počínaje XIV. stoletím). Podporovány koncovkou nominativu pluráli obdobné genitivy plurálu u jiných měkkých deklinačních typů (stč. duší,
(-a) a tendencí ke sblížení ženského a středního rodu v plurálu, pronikal kostí, i muži, koni). Původní bezkoncovkovilyary se drží nejdéle u jmen
sem koncovky a-kmenové, např. mestám, slovám... Tyto tvary sice ve na -ce a -išče {vfye£j_pastvišč). Zhruba stejný stav se udržel až do nové
spisovném jazyce nezdomácněly^dodnes se však drží ve východnějšíct češtiny. Pouze některá archaická nářečí mají bezkoncovkové tvary
nářečích (nářečí hanácká, zčásti východomoravská a lašská). v poněkud větší míře. Velmi brzy začal u tohoto typu pronikat dativ-
V instrumentálu plurálu je v novém jazyce situace podobná jako -lokál v singuláru (např. na sirdcu Túl, na poľu ŽaltGlosMuz, u moru
u maskulin. Pod jejich vlivem také od konce XIV. století začaly proni­ ŽaltWittb atd.). Historie tohoto novotvaru je analogická s jo-kmeny
kat novotvary typu městmi, městami; původní tvar městy na rozdíl od \ mužskými.
maskulin však protisystémovou homonymií netrpěl. Původní tvary dnes V dativu plurálu se ve staré češtině vyskytoval o-kmenový tvar
zachovává pouze jazyk spisovný; obecná čeština a teritoriální nářečí zde mořóm. Jeho přehláskou vznikla podoba mořiem, z níž je novočeské
mají většinou unifikované novotvary s koncovkami -ama,_^Eöii^ mořím.
Výjimku tvoří nářečí doudlebské a nejarchaičtější část nářečí východy V některých nářečích, kde neproběhly přehlásky, směřuje deklinace
moravských, kde jsou dnešní tvary shodné většinou se stavem staro­ středních jo-kmenů v singuláru k splynutí s o-kmeny. Zde pronikl
českým. plně nepůvodní lokál singuláru vyrovnaný s dativem: mor. na pólu,
nasrcu... Projevem této tendence je i přizpůsobení koncovky nomina­
Střední jo-kmeny tivu a akuzativu singuláru, srv. opavskolašské srco, lico, moro, ojo,
(
poledňo... Tyto dialekty tak zčásti nebo úplně eliminují systémově
Pračeské sklonění: nevýhodnou homonymu nom. a ak. singuláru a plurálu, nadto i homo­
nymu nominativu a genitivu sg.
singulár duál plurál Vývoj dativních, lokálových a instrumentálových tvarů plurálu
1. mor 'e (stč. moře) 1., 4., 5. mor 'i 1. mor'a (stč. moře) V nářečích je obdobný jako u jiných deklinačních typů. /
2. mor'a (stč. moře) (stč. moři) 2. mor' (stč. moři)J <ÍI
Přgchod od j o - k m e n ů k nt-kmenům A
3. mor'u (stč. moru) 2., 6. mor'ú 3. *mor'em//-óm >4/~
(stč. mořú) (stč. mořóm) Ojedinělá jména středního jo-kmenového sklonění změnila během
4. mor*e (stč. moře) 3., 7. *mor'ema 4. mor'a (stč. moře) historické doby flexi a přešla ke sklonění nt-kmenovému. Už ve staro­
5. = nom. (stč. mořoma)5. — nom. české době je doložen genitiv plurálu od vole v podobě volat, od hra-
6. o mor'ich distě-hradišťat. Do nové češtiny přešly plně k nt-kmenům původní
6. o mor'i (stč. moři) (stč. mořích) jo-Wfléffý^íí&fe a koště. V některých nářečích, zejména českých v užším
7. mor'i (stč. moři) smyslu a v západní části území hanáckého, přešla k typu kuře všechna
}
7. mor em (stč. mořem)
153
152
jména nd^lště,{strňišťe, strňišče...). Někde se tak skloňují i jména jiná Také u tohoto typu se během historické doby provedly všechny ná­
{srdce, voje, vejce...). Přechod mezi těmito deklinačními typy měl asi ležité hláskové změny: přehláska 'á > ie, 'ú > í a monoftongizace
příčinu v nově (jako důsledek změny 'a > ě > e) vzniklé homonymu ie > í. Tím se ovšem singulárová deklinace stala stejně nezřetelnou jako
nominativu a genitivu sg. a nominativu pl., která původní jo-kmeny u typu řebří. Přesto však toto paradigma nezaniklo. Vedle substantiv
znevýhodnila. jako lístie, ščěstie, prútie, sbožie, obilé... se totiž podle tohoto typu sklo­
Přechod měl dobré předpoklady ve stejném zakončení nominativu ňovala všechna podstatná jména slovesná na -nie {nesenie) a -tie {bitie).
singuláru, dále v poměrné nepočetnosti středních jo-kmenů a naopak Protože tento způsob tvoření substantiv verbálních byl živý a produk­
velké produktivitě sklonění nt-kmenového. Dokonce sem přešla i některá tivní, počet jmen v této deklinaci se neustále zvětšoval. Tato slovo­
neutra o-kmenová: jihočesky hnízdo - dat. hňízdeti, místo — mísťeťi; tvorná produktivita naši deklinaci zachránila před zánikem a uchovala
hanácky hnízdo ~ gen. hnízděte, hidro („jádro") — pl. hidrata. ji ve spisovném jazyce až do dnešní doby. V západních dialektech,
které provedly změny 'á > ie > í a 'ú > í, se vyvinuly novotvary typu
psaňího, psaňímu..., které eliminují značnou pádovou homonymu
se vyvinuly z těch jo-kmenů, které měly před kmenotvornou skupinou tohoto typu.
-b-. Po stažení se vytvořily odlišné dlouhé koncovky podobně jako V archaických nářečích, která neprovedla uvedené hláskové změny,
u mužského vzoru řebří. \ ° ' ovšem tato deklinace obvykle nezřetelná není. Navíc se zde utvořil
dativ-lokál (doložený ostatně už na začátku historické doby), a to ze
Pračeské tvary stejných příčin jako u většiny mužských a středních deklinací jmenných
(han. ve staveno, východomor. ve stavenú, obdobně i laš.). Plurál zde
singulár duál plurál
pak mívá různé unifikované koncovky, nejčastěji podobné nářečním
1. %nmmni& 1., 4., 5. znamení 1. znamená !
koncovkám jo-kmenovým {stavena//stavená, staveňám...).
(stč. znamenie)
2. znamená 2., 6. znameňú 2. znamení A^a^nx^.
(stč. znamenie)
3. znamená 3., 7. *znameniema 3. *znameniem Pračeské tvary:
(stč. znameníma) (stč. znamením) singulár duál plurál
4. znamenie 4. znamená 1. zena 1., 4., 5. ženě 1. ženy
(stč. znamenie) 2. ženy 2., 6. ženu 2. žen
5. = nom. 5. = nom. 3. ženě 3., 7. ženama 3. ženám
6. o znamení 6. o znameních 4. ženu 4. ženy
1. znamením 7. *znamení 5. ženo 5. = nom.
(stč. znameními) 6. o ženě 6. o ženách
7. ženu 1. ženami
Už ve staré době se objevují některé novotvary vzniklé působením deklinace složené y,r.i
(typ pěší): v dativu-instrumentálu duálu, v dativu plurálu a v instrumentálu plurálu. Zde Tvar instrumentálu singuláru vznikl stažením a denazalizací původní koncovky -OJQ.
novotvar znameními zcela převládl. Vliv složené deklinace se projevil ve starém jazyce (Ve střední slovenštině stejná skupina dala jiný výsledek, protože ~ojo se nejdřív dena-
a místy v dialektech i v genitivu plurálu (nářečí česká, část nářečí východomoravskýcli zaíizovalo v -oju a to pak dalo koncovku -ou. Stejně znějící koncovka se v češtině objevila
a lašských). Tak povstaly tvary znameních, psaních apod. až v XV. stol. po diftongizaci pův. -ú v -ou.)

154 155
1
 jf-y
Diftongizace ú > ou v instrumentálu singuláru je jediná změna v pů­ Pračeské sklonění
vodních tvarech. Jinak se pračeské tvary uchovaly ve spisovném jazyce singulár duál plurál
až do dnešní doby. litdyš&rknieni 1., 4., 5. duši 1. duše ?
Také v lidových nářečích žijí převážně původní tvary. Pouze v malých (stč. duše)
úsecích okrajových dialektů byly některé původní plurálové tvary 2. duše 2., 6. dušú 2. dúš
nahrazeny jinými v důsledku unifikace plurálových koncovek. Tak napr, 3. duši 3., 7. dušama(stč. dušěmd) 3. dusám (stč. dušiem) rrj *V(.*V
na části oblasti lašské se v genitivu plurálu ojediněle objevuje koncovka 4. dušu - - 4. duše
u-kmenová (např. las. izbuv), v oblasti východomoravské a hanácké 5. duše 5. = nom. T
koncovka -/ (-é) přejatá v důsledku blízkosti a-kmenových a ja-kme- 6. o duši 6. o dušách (stč. dušiech) AÁJ--' :*
nových deklinačních typů (např. východomor. izbí, lampí, han. lampé, 7. dušú 7. dušami (stč. dušemi)
barvé...), v lok. pl. -ech (o ribech — ojed. nářečí českomoravská a vý-
chodomoravská v okolí St. Jičína) nebo -och (východní Morava, část V nominativu singuláru mají některá jména koncovku -/ (bohyni,
nářečí slezských). Ovšemjakjsme viděli dříve,jinak většinou a-kmenové hospodyni, knieni...). Je to stará hlásková varianta ja-kmenové kon­
koncovky při této unifikaci vítězily. covky.
Podle tohoto vzoru se původně skloňovala také některá jména, jež Původní pračeská deklinace byla pozměněna obvyklými hláskovými
označovala osoby přirozeného rodu mužského: hrdina, rada, sluha^ změnami ('a > ě /'á > ie/, ie > í, 'u > i, ě > e, dále analogickým vy­
vladyka, vévoda apod. Povědomí mužského rodu však v historické době rovnáním ve směru přehlásky v dativu a lokálu plurálu) a tak se během
vedlo k přejímaní některých mužských koncovek. Tyto novotvary historické doby značně hláskově vzdálila od původních tvarů. Podobně
pronikají od XV. století: dativ a lokál singuláru s koncovkou -ovil jako u jiných měkkých deklinací, i zde byl původní genitiv plurálu
hrdinovi, nominativ plurálu hrdinové, gen. pl. hrdinóv, dat. pl. hrdinom, (dúš) nahrazen tvarem s i-kmenovou koncovkou -í (duší). Původní
instr. pl. hrdiny. Tyto tvary máme i ve spisovném jazyce dnešním. Tak tvar se udržel u jmen na -ice a ojedinělých jmen jiných, např. u jmen
vznikl dnešní deklinační typ předseda. zakončených sufixem -yni, -yně. Důležitým faktorem konzervujícím
Některá lidová nářečí šla v tomto vývoji ještě dále. Tak např. některé h původní podobu genitivu byla nesporně snaha eliminovat možnou
úseky hanáckých nářečí přejaly dále ještě koncovku instrumentálu homonymu genitivu pl. na -/ s instrumentalem singuláru — taje u jmen
(s hrdinem, s Frontem). Takové tvary se ovšem ojediněle vyskytovaly životných (a substantiva na -ice a -yně k nim většinou patří) nevítaná —
i ve staré češtině. Chápání těchto substantiv za maskulina vedlo v ná­ srovnej schéma důležitých pádových protikladů na str. 130. Podporou
řečích posléze i k vytvoření genitivu-akuzativu typu vidím přecedi, Starého genitivu na -ic (lavic, ulic) byl také genitiv místních jmen typu
Franti (-é, -ý) — západní typy hanáčtiny, západní část centrální ha- Lobkovice, která byla od původu ovšem maskulina. Zde se pak archaický
náčtiny a ojediněle v oblasti lašské — nebo naopak (řidčeji) akuzativu- genitiv udržel proto, že taková jména neměla singulár; nebránila tedy
-genitivu: bezpřecedo, Franto ( < -ú) — centrální hanáčtina. další existenci tohoto archaického tvaru homonymie s nominativem
singuláru; neexistence singuláru měla nadto za následek ztrátu povědomí
Ja-kmeiiy o rodu a tato skutečnost rovněž obě deklinace sblížila.
Podobně jako jo-kmeny v poměru k o-kmenům, je i tato deklinace Tyto hláskově obměněné tvary pak přetrvaly až do nové spisovné
hláskově obměněná deklinace a-kmenová. češtiny, ale ne veskrze. Příčinou dalšího specifického morfologického
vývoje byla homonymie tvarů duše (nom., gen. sg., nom., ak. pl.) a duši
(dativ, akuzativ a lokál sg.), vzniklá hláskovými stč. změnami.

156 157
 Už ve staré době bývá častý nominativ a akuzativ singuláru bez kon­
covky: dél, kudel, peleš, rez, vášeň... (vždy jen u jmen neživotných,
kde homonymie nom. a ak. není na závadu). V češtině nové je_pak£ěchto
jmen daleko více. K odsutí nevýhodného koncového -e (způsobujícího
homonymu nominativu a genitivu sg., a nadto nominativu sg. a nomi-
nativu-akuzativu pl.) zde došlo pod vlivem i-kmenů; obě deklinace
sbližoval shodný gramatický rod a měkčící koncovky. Pak se začaly
přejímat i-kmenové koncovky i v jiných tvarech: v dat. pl. dušem,
vdovicem..., v lok. pl. o ulicech, mezech, nesnázech... (viz také u i-kmenů).
V archaických nářečích, kde se neprovedly uvedené hláskové změny,
jsou si deklinační typy duša a žena bližší. Výsledkem této větší podobnosti
je novotvar vokativu přejatý od deklinace a-kmenové (dušo, opicó).
Také k této deklinaci patřila i jména přirozeného rodu mužského '.pa­
noše, Závise, súdcě, vódcě, zločince,.. Až do konce XIII. století se tato
jména skloňovala úplně stejně jako substantivum duše. Později v dů­
sledku povědomí přirozeného rodu mužského sem začaly pronikat
novotvary od deklinačního typu oráč nebo ojediněle Juří. Vývoj byl
důslednější než u typu hrdina; byly přejaty tvary dativu a instrumental
singuláru, genitiv-akuzativ a tvary plurálové. Tak se tato jména téměř
vyrovnala s deklinací mužskou. Tento vývoj byl pak završen vytvořením
nové podoby nominativu singuláru u řady takových jmen: místo
původních podob panoše, Závise, zločince se začalo užívat novotvarů
panoš, Závis, zločinec. (V lidových nářečích byl tento směr vývoje oby*
čejně zcela důsledný, a tak vznikly i novotvary nominativu sg. typu
správec, škúdec atd.). Tím se toto sklonění přestalo lišit od jo-kmenového
typu oráč, takže posléze se objevuje i nový vokativ panoši, Závisí..,
i v dnešní době v některých nářečích, kde podobně jako ve spisovném
jazyce splynulo / a /: českomoravské a hanácké do škole, ve školi...
V moravských nářečích často přecházejí k ja-kmenové deklinaci také
substantiva na -sa, -za: gen. sg., nom. a ak. pl. březe, kose... dat. lok. sg.
březí, kosi, gen. pl. březí, kosíipřezě, kosé...). Takovéto formy jsou dolo­
ženy už ve starém jazyce, jsou však vždy lokalizovatelné na Moravu
(např. v tak drahéj krási, instr. pod hrozí LegKat, instr. hrozí preč běžie
CestMil apod.).
P o z n á m k a . Toto vyrovnání je důsledkem depalatalizace sykavek
ť a s': dříve byla substantiva na -za buď měkká (hráz'a, mez'a), nebo
tvrdá {hrôza, koza). Obdobně tomu bylo s maskuliny (kněz', pěniez' x
vóz, obraz). Po ztrátě měkkosti mohly obojí typy splývat i flektivně
(obdobně j ako substantiva na -la a -ľa) a na základě podobnosti s sebou
strhnout i substantiva na -sa (a maskulina na -5), původně jen tvrdá.
Po depalatalizaci se tedy sykavky z, s mohly ocitnout na jedné rovině
s konsonantem c. Jde tu o částečný přechod tvrdých ženských deklinač-
ních typů k měkkým, jaký vidíme důsledně proveden v srbocharvátštině
a slovinštině.
Substantiva vytvořená sufixem -na (-árna, -íma) mají v moravských
dialektech často sufix ma (studna, kovárna...) a skloňují se podle duša.
Tyto nářeční tvary jsou původnější: ve staré době byly i ve spisovném
jazyce. Pozůstatky původních tvarů pozorujeme ve spisovném jazyce
podnes u substantiva studna: gen. sg. studny//studně, dat. lok. sg.
studni, podobně i v plurálu.
: >
yi-kmeny y
/ ,-•;<-... ř

(ale spisovně soudce; v obecné češtině ovšem soudce, správce podle

otče). V současné spisovné češtině se tento typ drží jen díky omezenu Stejně jako bjo-kmený vznikla tato deklinace v době pračeské v dů­
produktivnímu slovotvornému sufixu -ce (plátce, porotce...). sledku stažení kmenotvorné skupiny s koncovou samohláskou.
Příjmení typu Píša, Váša... přešla pak k deklinačnímu typu před­ Pračeské sklonění:
seda: nč. gen. Píši, dat. Píšovi, ak. Píšu atd.
singulár duál plurál
Kfflísání-a- p ř e c h o d mff^^-knreny-rjl-Třťfteriy l^m^ißr'ie•_, 1., 4., 5. laní 1. lanie
Už ve staré češtině kolísají někdy přejatá substantiva na -la: stí, 2. lanie - 2., 6. laňú 1. laní
berla//berle, cedulaf/cedule, kapitula//kapitule. Je to přirozený důsledek 3* laní 3., 7. laňáma 3. Janám (stč. -iem)
zániku rozdílu mezi tvrdým a měkkým /. Takové kolísání pozorujeme 4, laňú (stč. laniema) 4. lanie

158 159
 5. = nom. I vlastním sklonění: začíná se užívat tvarů plurálové deklinace — dativ
5. laní
6. o lanách (stč. -iech) milým bratřím, lokál o milých bratřich atd. U jmen bratr a kněz se
6. o laní této deklinace užívá v plurálu v jistých případech dodnes.
1. lanu 7. laňámi (stč. -ierni)

V nominativu singuláru mohla být koncovka -í ( < -bjí) nebo -it\

( < -bjá). Na začátku historické doby nacházíme d^ojLi-Jcmenové sklonění:
Historické hláskové změny zasáhly do této deklinace zvlášť výrazně, mužské — vzor gost' a ženské —. vzor kost', Diference mezi obojím typem
V důsledku změn yá > ief 'ú > í, ie > / prakticky zaniklo singulárové vznikly v době praslovanské a týkají se instrumentálu singuláru a nomi­
sklonění, neboťpůvodní tvary se v důsledku hláskových změn vyrovnaly, nativu plurálu. V instrumentálu singuláru mají původnější koncovku
Tato tvarová nezřetelnost byla příčinou pozdějšího zániku této deklinace, maskulina (gostem < gostbmb), kdežto feminina zde připojila k i-kmeno-
Na začátku historické doby patřila k tomuto typu substantiva (h)paní, vému základu novou připonu ja-kmenovou (kostbjo > koštů). Obdobná
lodí, rolí,pradlí, švadlí, krajci, sudí...; ledvie, historie, linie, Macedonie.., je geneze obojích koncovek nom. pl. (původnější je mask, -bje > -ie).
Když tato deklinace zanikla, přešla tato substantiva k různým jiným Pračeské tvary:
deklinačním typům: laní->laň, lodí-+ loď, pradlí-+pradlena, švadlí-*
švadlena, rolí -> role atd. Jména typu linie přešla k deklinačnímu vzoru J^&Mkloněnk
duše. Povodní podoba se udržela nejdéle u některýchjmen cizího původ« singulár duál plurál
v lidových dialektech: penzí, koncesí, kaucí... Ale i zde se časem začala c
te kosť 1., 4., 5. kosti 1. kosti /
skloňovat jinak.
ytafl£(* - )
2. kosti 2., 6. kosťú 2. kostí
Jediným novočeským zbytkem původní deklinace je substantivum paní. Zde st 1 3. kosti 3., 7. kosťma 3. kostem &
nezřetelné tvary drží pouze proto, že v novém jazyce stojí toto jméno málokdy samo; * 4. kosť 4. kosti
většinou se vyskytuje ve spojení s předložkou a dalším jménem nebo s ukazovacím 5. = nom.
5. kosti
zájmenem. Flexe je pak aspoň zčásti patrná z tvarů tohoto dalšího skloňovaného skm |
6. o kosti 6. o kostech
(například k paní Novákové, tou pani apod.). Jisté oživení tohoto typu představuje 1
novočeský slovotvorný typ průvodčí (f.). * 7. kosťú 7. kosťmi

Pokud k této deklinaci patřila maskulina jako krajči, lovčí, suim PS_důsledném uplatňpj/ánLkategorie rodu se i-kmeny staly jednou
zjty4Uckýcii_.deklinací ženských; Tak se původní sklonění zachovalo ve
apod., změnila deklinaci (stejně jako u typu řebří) přechodem k některé*K
spisovném jazyce v podstatě beze změny, ovšem pouze u části původních
mu produktivnímu typu: krejčí, sudí k deklinaci složené, jména hrabky
jmen. U jls!ě části jmen této deklinace bylo původní sklonění porušeno
markrabie pod vlivem substantiva kniežě přešla k deklinaci nt-kmenové;
vjivem ja-kmenů. Obě deklinace spojoval shodný gramatický rod
hrabie-*hrábě, gen. hraběte atd.
a některé shodné tvary (dat., lok., instr. sg., později gen. pl.). Tyto
Poněkud zvláštním případem byla staročeská kolektiva typu mili
důležité shody zprostředkovaly přejímání koncovek od jedné deklinace
bratfie, vyšehrazská kněžie. Tvary- bratřie, kněžie se skloňovaly zejla
k druhé: u i-kmenů se pbjevují„nepůyodní.tvary„už ve staré češtině:
podle laní, měly však význam kolektivní, tzn. zastupovaly tvary plurí
dat. pl. kostiem (kostím), lok. pl. kostiech (kostích); patrně tu byly vý­
love. Plurálové číselné pojetí však záhy dalo zaniknout původní dekli­
hodnější proto, že eliminovaly alternaci měkké a neměkké předchozí
naci ; historické formy bratří, knězi se začaly chápat jako tvary pluráloví
souhlásky v plurálové deklinaci. V důsledku historické depalatalizace
nebo duálové. To se projevilo jednak ve formě přívlastku — místo '"
pak zanikla mimo jiné měkkost koncových souhlásek -ď, -ť, -n' v nomi-
bratřie se objevuje později podoba milí bratří, naši knězi — jednak &
161
160
nativu a akuzativu sg.: kost, chot, zed, dan,.., dále v dat.-instr. duálu nějším ženským deklinacím, tj. k a-kmenům a ja-kmenům. Srv. las.
(kostma) a v instrumentale plurálu (kostmi). Ale kmenovou analogií oprata, kada..., někdy i pomocí odvozovacich přípon: východomor.
(tendencí k obnovení jednoty slovního základu u flektovaných slov) otépka, pjesňička, ohláfka... U některých jmen zakončených -s se tak
byla měkkost postupně obnovena, protože ve většině ostatních pádí } stalo na celém území kromě lašských dialektů: osa, husa.
následovalo po této souhlásce -i, které depalatalizaci zabránilo. Ve
Mužské sklonění:
spisovném jazyce se měkkost neobnovila pouze u skupiny -st (kost,
smguTaT' wr?™*** duál plurál
bolest) a v ojedinělých jiných případech (nit), v lidových dialektech
se to však udalo veskrze (srv. i středočeské nář. kosť, nit). Je však možné, í.fWHSfS Trost) l . , 4 . 5. gosti 1. gostie
že na severovýchodní Moravě a ve Slezsku nebyla v těchto případech 2. gosti 2. 6. gosťú 2. gosti
depalatalizace důsledně provedena a že východomoravské nominativy 3. gosti 3. 7. gosťma 3. gostem
púť, kosť a lašské puť, masť (puť, mas'c'...) reprezentují dochovaný 4. gosť 4. gosti
původní stav (viz podrobněji v oddílu Hláskosloví). 5. gosti 5. = nom.
Jak jsme viděli dříveja-kmeny přejímaly často zase koncovkyi-kme- 6. o gosti 6. o gostěch
nové. Výsledkem bylo sbližování mnoha jmen obou deklinačních typů, 7. g os tem 7. gosťmi
které vyústilo v postupné vytváření nového, nehistorického deklinačního Ještě v době praslovanské se podle i-kmenové deklinace skloňovala
typu píseň. Jeho konstituce byla dovršena v XVI. —XVIII. století roz-i řada mužských substantiv: bolb, čbrvb, gvozdb, golobb, gospodb, gbrtanb,
šířením novotvarů gen. sg. typu bázně, rozkoše, poutě, sítě, tváře Jež od- ; zvěrb, zetb, lučb, medvědb, pečatb, ognb, gglb, pgtb, želgdb, Ijudbje
straňovaly poměrně nezávaznou (jde o jména neživotná) homonymu E Protože se však i-kmenová deklinace stala představitelkou rodu žen-
genitivu a dativu singuláru, vlastní původní i-kmenové deklinaci, a dále > ského, zanikalo toto sklonění u maskulin. Počet jmen se stále zmenšoval
alternaci měkkého a neměkkého konsonantu v plurálovém sklonění, i přechodem k jiným, produktivnějším deklinačním typům. Do staré
Tento typ odstranil nedostatky obou typů, z nichž vznikl: závažnou i češtiny se nám původní sklonění zachovalo pouze u jmen host a pomnož-
homonymii nom. a gen. sg. a nom. ak. pl. typu duše a zároveň mén&i ného ľudie. Od některých jmen jsou doloženy už jen jednotlivé pády,
závažnou homonymu gen. a dat. sg. typu kost. zbytky původní deklinace: gen. zvěři, gen., dat. choti, vokativ hospodi,
nom. pl. holubie, črvie. Během historické doby pak toto sklonění zcela za-
Původní i-kmenová deklinace se uchovala především zásluhou velmi produktivního \ niklo: u jména host se dnes některé staré tvary vyskytují jako archaismy
slovotvorného sufixu -ost {radost, vlhkost...) a jeho vzácnější varianty -est {své*est\
U ostatních jmen, která sem v nové češtině patří, tj. u některých jmen na -ť, -<f, -capot
vedle běžných tvarů o-kmenových. Pouze jméno lidé pro svou pomnož-
je čistota původní deklinace velice často porušována novotvary podle ja-kmenů. zejména nost a tudíž nevýrazný rod si plurálové sklonění zachovalo poměrně
v plurálu (podrobně viz v novočeské mluvnici). X dobře. V žádném případě však nežije původní nominativ plurálu, který
i
by dnes zněl lidí, hostí. Ten byl nahrazen tvarem s koncovkou konsonan-
V tradičních nářečích se původní i-kmenové tvary udržely obvykli} tíckou. Ostatní jména přešla k jiným typům: červ, holub, hrtan, medvěd,
v singuláru a v nom., gen. a ak. plurálu. V ostatních plurálových pádech Stín, uhel, žalud a jiná k mužským o-kmenům. oheň, zeť k mužským
podlehly původní tvary obvykle tlaku k unifikaci koncovek: např. dat^ jo-kmenům, zvěř, pouť, louč, pečeť k ženskému rodu, některá z nich
kosťám, kosům, kosťom... Také v nářečích se původní tvary drží nejdfc \(gvozdb „hřebík", tatb „zloděj"...) zanikla.
sledněji u substantiv na -ost (-ost). U jiných někdejších i-kmenůje V tradičních nářečích se nedochovaly obyčejně ani zbytky původní
původní stav sklonění obvykle více nebo méně porušen. i- deklinace mužských i-kmenů; i substantivum lidé se např. na Moravě
Ve východnějších nářečích přešly některé i-kmeny k nej produkty r skloňuje podle o-kmenů: lidi, lidů, lidům... V některých nářečích žije

162 163
jediná mužská i-kmenová koncovka, ovšem nikoli u původních jmen. Číslovky třicet a čtyřicet jsou spojení číslovky tři (čtyři) s nominativem
Je to nominativ plurálu s koncovkou -í (moravské a jihozápadočeské plurálu číslovky deset (psi. tri deseti, stč. tři dcěti, čtyři dcěti). Původně
chlapi, kluci... — viz deklinaci o-kmenovou). se rovněž skloňovaly obě části.
Číslovky padesát až devadesát: od původu spojení číslovek pět, šest...
Ženské i-kmenové sklonění měly původně také číslovky pě[^ devět s genitivem plurálu číslovky deset (petb desetb); původně se skloňo­
deset. Od původu jsou to substantiva; pět znamenalo kdysi tolik co vala jen první část.
„pětice" atd., proto měly také substantívni sklonění. Během historickí Ve všech těchto případech se po splynutí původních spojení v jedno
doby však původní substantívni chápání ustoupilo pojetí adjektivnímu slovo začaly připojovat deklinační koncovky, analogické koncovkám
pět lidi nechápeme už dnes jako „skupina, pětice lidí", nýbrž spíže číslovek pět — deset, na konec slova. Toto sklonění pak žije dodnes.
jako přívlastek se jménem. V důsledku toho se v původní vazbě objevila V rané staré češtině se počet mezi 20 — 30 mohl vyjádřit jednoduchou
tzv.jitrakce, přizpůsobení tvaru: místo k pěti lidí se začalo říkat kpét\ číslovkou základní -f- výrazem mezdcietma = „mezi dvěma desítkami",
lidem atd. Protože se takto začalo skloňovat počítané substantivum např. jeden mezdcietma „21" atd.
(lidé), ztratily původní skloňované tvary substantivních číslovek význam;
všechny gramatické významy jsou teď vyjádřeny pádovým tvarem
počítaného předmětu. Číslovka má pouze odlišit nominativ a akuzatit Ép^^fcffiS'fíy}'
od pádů jiných. V češtině to mělo důsledek v zániku původního instru* jsou nejméně produktivní vokalickou deklinací. Původní -w- bylo
mentálu (pěťú) a v jeho nahrazení tvarem, který se vyskytoval ve všedi hláskovým vývojem zasuto; v některých pádech se změnilo v -w-.
ostatních nepřímých pádech. Má tedy číslovka pět (a jiné jí podobné) Toto kmenotvorné -v- pak připomínalo kmen konsonantický; proto má
pouze dva tvary: pět pro nominativ a akuzativ a pěti pro všechny pád) teto deklinace řadu tvarů nepůvodních, přejatých buď od deklinace
ostatní. konsonantické, nebo od i-kmenů.
P o z n á m k a . Podobný proces můžeme pozorovat u českých neurči-
tých číslovek mnoho, kolik, dokonce i u nověji vzniklých — srv. skloněnllP Staročeské sklonění:
slangového moře ve významu „mnoho".
singulár duál plurál
Podobně jako číslovky pět — deset se během historické doby začaly v **'" 0$vWret) 1., 4., 5. svekrvi 1. svekrve
skloňovat i číslovky jedenáct — devadesát, ačkoliv od původu jsou to 0 2. svekrve 2., 6. - 2. svekrví
útvary různé. m 3. svekrvi 3 7 - 3. svekrvem
Tak např. jedenáct, stč. jedenádcte, je od původu spojení číslovky }
4. svekrev 4. svekrve
jeden s příslovečným určením vyjádřeným lokálem na desěte (vzniklo 0 > 5. svekrvi 5. = nom.
z na desěte). Skloňovala se tedy původně první část, kdežto určeni líi 6. o svekrvi 6. o svekrvech
na desěte zůstávalo ve všech pádech stejné. Když však celé toto spojení H 1. svekrv'ú 7. svekrvemi
splynulo vjedno slovo, přenesla se flexe na konec této spřežky; deklinace i'.
napodobila sklonění číslovek pět — deset. Nominativ singuláru je od původu tvar akuzativní; původní tvar
Číslovka dvacet (stč. dvadcěti) je od původu spojení číslovky i$ Zftěl svekry (koncovka -y je tu normální střídnice za původní -ü). Genitiv
s duálovými tvary číslovky deset. Původní tvary se vyskytují ještě tó •Singuláru je tvar konsonantický, instrumental singuláru pak tvar
začátku historické doby: dva dcěti, dvú dcátú, dvěma dcietma. i-kmenový, i-kmenový je i dativ a lokál plurálu. Je tedy jasné, že už

164 165
na začátku historické doby byl tento deklinační typ,v. úpadku. Během tvary byly jednotné pro všechny konsonantické deklinace; jednotlivé
historické doby se ve spisovném jazyce přiklonil k deklinaci typuj?ís«Ä typy se lišily pouze kmenotvornou souhláskou nebo skupinou.
a tyto tvary si uchovává dodnes. K této deklinaci patřila původně sub­ Konsonantické deklinace se za rodové diferenciace staly neproduktiv-
stantiva jako břěskev („broskev"), cierkev, húžev, korúhev, krev, mrkev, ními. Pro malý počet skloňovaných jmen začalo konsonantické sklo­
ostrev, rakev, tykev, vikev aj. nění upadat; jeho ústup byl pak dovršen v historické době. Výjimku
Ne všechna jména, která sem patřila, si ovšem uchovala příslušnosl tvoří nt-kmeny; viz dále.
k původní deklinaci. Část z nich už v době předhistorické a pak i v histo­ Na začátku historické doby byl ve staré češtině tento stav:
rické přešla k a-kmenům; např.: brva, želva, Bečva, Punkva... Některi
jiná naopak k naší deklinaci přistoupila: koroptev (původně koropiw)
ploutev (původněplútva), větev (původně i-kmen), láhev, dratev...; v ja-
zyce starším i kotev, vrstev. Tato migrace byla nepochybně důsledkem singulár duál plurál
toho, že už ve staré době přecházela tato substantiva v hovorovém jazyce Xmhámen ~ l.,4. dni 1. kamenie, dni
k a-kmenům: srv. mor. nář. húžva, konva, korúhva, mrkva, ostrva,pánm\ 2. kamene 2., 6. (dňú) 2. kamen, dní
slovo krev má však například v centrální hanáčtině tvary i-kmenové, 3. kameni 3., 7. (dnomá) 3. kameňom
v lašských nářečích (kromě nom.-ak.) tvary ja-kmenové. 4. kámen 4. kameny, dni
Ani v nové češtině spisovné, ani v lidových nářečích tato jména i 6. o kameni, ve dne 6. o kameniech
už samostatnou deklinaci netvoří. 1. kamenem 7. kameny

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/I. 2. vyd.
Praha 1960, s. 2 2 - 4 0 2 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Prahl
1935, s. 2 9 3 - 3 3 3 ; VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Prahl
1964, s. 19 — 77; VEČERKA, R.: Zur Univerbierung der slavischen Zahlwörter dťf
zweiten Zehnerreihe. Die Welt der Slaven, 15, 1970, s. 2 2 5 - 2 3 4 ; BĚLIČ, J.: Nástin české
dialektologie. Praha 1972, s. 141-164 a mapky č. 2 3 - 2 7 ; KOMÁREK, M.
morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981, s. 55 — 105.
Deklinace konsonantické^
Už do praslovanštiny se nám z původního velkého množství konsk
nantických deklinací zachovala jen část: n-kmeny mužské a střední^
nt-kmeny, s-kmeny, r-kmeny a t-kmeny. Z původních tvarů ovM
žijí obyčejně jen koncovky singulárové kromě vokativu a instrumental^
dále nanejvýše nominativ a genitiv plurálu. Ostatní koncovky jÄ
nepůvodní, přejaté z jiných deklinací.
V genitivu singuláru byla náležitá koncovka -e, v dativu -/, v lokl;
-e, v nominativu plurálu -e, genitiv plurálu je bez koncovky. Tytí*
Z tohoto paradigmatu je tedy zřejmý další ústup původních tvarů na počátku
historické doby; původní nominativ singuláru, který by měl znít kamy, byl nahrazen
tvarem akuzativním, původní lokálový tvar se drží ojediněle u substantiva den v adver-
bializovaném spojení ve dne, jinak je tu pravidlem dativ-Iokál. Kromě tvaru dni je ne­
původní i duál. V plurálu proniká deklinace o-kmenová; pouze genitivní tvar typu
kamen se kryje s tvarem konsonantickým.
Takové tvary měla na počátku historické doby substantiva den,
hřeben, ječmen Jelen, kámen, kořen, křemen, plamen, pramen, prsten atd.
V době historické úpadek původního sklonění pokračuje; většina těchto
jmen přejímá koncovky mužského sklonění tvrdého i v singuláru,
původní tvary pak žijí vedle nich (riapf.íK^vo^ešl^ygemliy pramene //
\ppramenu...); slovo prsten však ztratilo původní tvary zcela. Poněkud
|_iépe zachovalo původní tvary jméno den, ovšem i to má vedle nich
i /různé novotvary. Substantivum jelen přešlo ve spisovném jazyce zcela
• k o-kmenům, subst. sršeň a stupeň k jo-kmenům.
• Západní nářečí postupují v tomto vývoji shodně se spisovným ja-
l zykem. V nářečích východnějších (hanáckých, východomoravských
r a lašských) n-kmeny deklinačně splynuly s mužskými jo-kmeny, tedy

166 167
I
s měkkým deklinačním typem: kameň, plameň, prameň, deň, kořeň.„\ V tradičních nářečích konsonantické sklonění ustoupilo o-kmeno-
gen. kameňa... vému zcela. Pouze v jižních Čechách se udržely staré podoby símě, břímě.
Přechod k měkkému typu tu byl umožněn kmenovou analogií (podle Ty však přejaly deklinaci nt-kmenovou (síměte, síměťi...).
dativu-lokálu). Pouze v lašských nářečích byla asi měkkost koncové V celku tedy deklinace n-kmenová jako paradigmatická zanikla.
r
souhlásky (pračeská podoba = *kamen ) zachována v důsledku nepro­ ; V novém jazyce z ní máme jen ojedinělé pozůstatky — jednotlivé tvary.
vedené depalatalizace (obdobně jako u i-kmenů).
ne­
NJciiiAíi^sitfTS'd H i ">
vznikly v době předslovanské. Z kmenotvorného sufixu -ent- ovšem
Ve staročeských památkách nacházíme tyto tvary: ; vzniklo v praslovanštině -et- a to po denazalizaci dalo pč. -ät-, jež se pak
\. projevuje jako skupina -ět- nebo -at-.
singulár duál plurál
r.~mm-^..i-><-r 1. 4. rameni 1. ramena Staročeské tvary:
2. ramene 2. 6. ramenu 2. ramen
singulár duál plurál
3. rameni 3. 7. ramenoma 3. ramenom
4. rámě * -"*- 4. ramena *lmlwřě^ L: 4. kuřětě 1. kuřata
6. o rameni 6. o rameniech 2. kuřete 6. kuřatú 2. kuřat
7. ramenem 7. rameny 3. kuřeti 3., 1. kuřatma 3. kuřatom
4. kuře 4. kuřata
Tak se skloňovala substantiva bři'0řfŠ, plémě, sterny TčměJměd$A, 6. o kuřeti 6. o kuřatech // kuřětiech
Z toho původní je nominativ, genitiv, dativ a akuzativ singuláru; genitív 7. kuřetem 7. kuřaty
plurálu se kryje se skloněním o-kmenovým. Jinak zde běží o tvary
Z toho je původní pouze nominativ, genitiv, dativ a akuzativ singuláru, ostatní tvary
o-kmenové, příp. i-kmenové (nominativ-akuzativ duálu). mají o-kmenové nebo i-kmenové koncovky připojené ke konsonantickému kmeni.
Koncovka -ě v nom. sg. je střídnicí za pračeské -ä, které se vyvinulo
z nosovky -e a ta zase ze spojení e + n (srv. latinské semen a slovanské Tak se skloňovala staročeská substantiva jehně, holübe, tele, kotě,
""semen > sěme > sěmá > siemě). Kmenotvorné -n- tu tedy bylo zasuto ptáče apod., především tedy jména mláďat.
hláskovým vývojem, a tak má nominativní a akuzativní kmen jinou Přestože původní deklinace byla už na počátku staročeské doby velmi
podobu než kmen v ostatních pádech. Takové různosti kmene se jazyk silně porušena, nezanikla jako ostatní konsonantické deklinace, nýbrž
ovšem brání, a proto byl už ve staré češtině Vytvořen nominati-vaL se naopak upevnila a přetrvala až do novočeské doby. Příčinou tohoto
a akuzativní novotvar s nejobvyklejší koncovkoi%o: rameno^JjoM, « překvapivého vývoje je skutečnost, že kmenotvorný sufix -*ent- byl
^ m fcř^k Ar* mVv* e+z*A„íphffikngnfl. Tyto nominativní a akuzativní ? zároveň produktivní slovotvornou příponou pro tvoření jmenjliládat.
OVS(

novotvary se totiž nijak nelišily od substantiv typu město, a proto ů Později ji podporovala i koncovková shoda s typem pole v sg.
tak začaly i skloňovat: rameno, ramena, ramenu atd. Staré tvary se sice* Tak se počet jmen, která k tomuto sklonění patřila, nejen nezmenšoval,
vedle těchto novotvarů udržely až do nové češtiny (kromě substantiv í ale naopak rozšiřoval se stále o nové odvozeniny. Proto je toto sklonění
jme a písmě), mají však povahu archaismu nebo jsou odlišeny význa» f ve spisovném jazyce dodnes živé, paradigmatické a produktivní. Dnes
mově. • jeto také typ s nejmenší tvarovou homonymií mezi neutry. V některých

168 169
 J
typech českých nářečí (nářečí jihočeská) dokonce tento typ vytlačil k o-kmenům, duálové tvary těchto jmen, jichž se dnes užívá ve funkci
i původní jo-kmenové sklonění neuter {vejce, gen. vejceíe...), ve spisov­ plurálu, byly doplněny o další dativní a lokálové novotvary a tyto formy
ném jazyce se tak začala skloňovat substantiva vole, koště (původní pak žijí ve spisovném jazyce dodnes.
jo-kmeny), doupě (pův. ja-kmen), hrabě, markrabě (původně hrabk Substantivum sloveso, těleso a odvozeniny slovesný, tělesný jsou novo­
bja-kmen). dobá přejetí z ruštiny. Novočeský odborný termín koleso je singulár
Všude na českém území zanikly plurálové tvary typu kuřenci, doložené ve starí vytvořený v nové době ke starému plurálu kolesa {= dvoukolý vůz).
češtině; skloňovaly se jako mužské jo-kmeny. Právě rodový nesoulad mezi neutrovýra
singulárem a mužským plurálem byl příčinou jejich ústupu před systémovějšimi tvary
typu kuřata ata.
Už v praslovanštině máme z této deklinace velmi skrovné zbytky:
Nepůvodní tvary singulárové pronikly pouze v nářečích lašských; pouhá dvě jména máti a *dbkti; ta se zachovala do staré češtiny v podobě
genitiv kuřata, dativ kuřaťu... Jsou to jo-kmenové koncovky připojení máti a dci.
ke konsonantickému kmeni. Nominativ (kuřá) je tu původní, hlásko­
slovné archaický. Jejich staročeské skloněna
Přímým pokračováním tohoto staročeského deklinačního typu v nové
češtině je vzor kuře. V podstatě zachovává všechny staročeské tvary, singulár duál plurál
samozřejmě s příslušnými hláskovými změnami. hrnuti ^ 1., 4., 5. mateři 1. mateře 11 matery
Q í 2. mateře (jinak nedoloženo) 2. mater
S-kmeny .- v/ 3. mateři 3. materám
4. máteř 4. mateře // matery
Podle s-kmenové deklinace se v praslovanštině skloňovala jména 5. máti 5. = nom.
nebo, slovo, oko, ucho, kolo, tělo apod. Protože však nominativ singuláru 6. o mateři 6. o materách
končil na -o {< -o?) jako u o-kmenů, ustoupila původní deklinace velmi 7. matem 1. materami
rychle, takže do staré češtiny se z původních tvarů zachovaly nepatrné
zbytky: pouze nominativy a akuzativy singuláru (slovo, kolo ...),z plurá­ Z toho jsou původní první čtyři pády singuláru, tvar duálový a nomi­
lových tvarů nominativ a akuzativ nebesa, genitiv nebes a další tvary nativ a genitiv plurálu (mateře, mater). Ostatní jsou nepůvodní formy
s o-kmenovými nebo jinými koncovkami: dat. nebesóm, lok. nebesiechjl vytvořené připojením koncovek produktivnějších typů (a-kmenových
nebesách, instr. nebesy. Od substantiva kolo pak nominativ-akuzatív nebo i-kmenových) ke konsonantickému kmeni. Připojování a-kmeno­
plurálu kolesa a nominativ-akuzativ duálu kolesem Ostatní jména mají vých koncovek k pův. tvaru gen. pL mater (materám, materách, matery)
i plurál nepůvodní: slova, těla... % bylo východiskem k dnešní deklinaci jména dcera: tyto a-kmenové novo­
Substantiva oko, ucho mají ve staré češtině tyto nepůvodní duálovt: tvary pronikly i do singuláru a tak vznikly novočeské tvary. Pozůstatkem
formy: nom. ak. oči, uši, gen. lok. očú, ušú, dat. instr. očima, ušm starého sklonění je jen výjimečný dativ a lokál sg. dceři. Slovo máti
(s ženskou shodou). se poté v důsledku svého morfologického osamocení slovotvorné ob­
V nové češtině pouze substantivum nebe navazuje v plurálovou' měnilo: vzniklo máť, matka apod.
sklonění na tyto historické tvary. Ostatní substantiva přešla zcela. Ještě jedno novočeské slovo vypadá, jako by původně patřilo k této
k o-kmenům, slovo nebe v sg. k jo-kmenům, oko a ucho v singuláru. deklinaci: substantivum neteř. To však bylo vytvořeno až za národního

170 171
obrození (Hankou jako nepravá glosa neti); základem tvoření bylo i-kmenová. Z ostatních deklinací se nám do historické doby zachovaly
slovanské netbjb s významem „synovec". ^jSíomdfobné zbytky (z deklinace u-kmenové a deklinací konsonan-
R-kmeny tedy jako paradigma zanikly. tických).

DeklinaceTíř-kmenová a #*kmenová
K této deklinaci patřila kdysi substantiva loket, nehet, dehet, drochet,
byla nejfrekventovanější proto, že byla svými tvary schopna vyjádřit
drobet, krapet. Původní konsonantické tvary jsou zde však velmi
gramatický rod mužský, ženský a střední. Jmennou deklinaci o-kmeno-
vzácné. Tato substantiva byla totiž rodu mužského a zakončením nomi­
vou a a-kmenovou máme na začátku historické doby zachovánu ve
nativu singuláru se zcela shodovala s mužskými o-kmeny. Proto velmi
větších nebo menších zbytcích u těchto slovních druhů a skupin:
snadno přejímala jejich koncovky a původní tvary zanikaly.

Ve staročeských památkách jsou dochovány tyto původní tvary:
nom. ak. sg. loket ;1 nom. pl. lokte
gen. sg. lokte gen. pl. loket
dat. sg. lokti
Jinak se vyskytují jen tvary tvrdé deklinace mužské.
V nové češtině má původní tvary jen substantivum loket, ovšem
vedle pravidelných tvarů deklinace tvrdé. Genitivu pl. loket se přitom
užívá archaicky ve funkci numerativu (pět loket). Ostatní jména přešla
zcela k deklinaci hrad. s
-.
Ve východnějších nářečích (hanáckých, východomoravských a las-
ských) přešla tato substantiva většinou k jo-kmenům: nom. loket', gen.
lokťa,dat.loktu... (srovnej n-kmeny).
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2. vjd.
Praha I960, s. 4 0 6 - 4 3 2 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá.
Praha 1935, s. 346 — 353; MICHÁLEK, E.: Mylné interpretace staročeských jmen
mláďat. LF, 85, 1962, s. 3 3 4 - 3 3 6 ; VÁŽNÝ, V.: Historická rnliwaiice česká II, Tvaro­
sloví 1. Praha 1964, s. 8 1 - 9 5 ; KOMÁREK, M . : Nástin morfologického vývoje českého
jazyka. 2. vyd. Praha m\,s.n-ľJ. % Původní tvary se dodnes velmi dobře uchovaly ve sklonění vlastních
Jméffné skloněni adjektiválií " !
ÍSfflíWUtKffläSí měly ve staré češtině ještě jiné slovní druhy»
především adjektiva (viz kapitolu Druhy deklinace). Nejčastěji je to
deklinace o-kmenová a a-kmenová a deklinace odvozené, méně často
1. u přídavných jmen přivlastňovacích typu bmtróy, bratrova, bratrovo
& matčin, matčina, matčino;
2. u druhových číslovek se sufixem -er (čtver^ pater... desater);
3. u adjektiv typwehud, chudá, chůdo;
4. u^pmÁGÍp\í(u*&wGh^nesenH-a, -o) a ^pTvýph (bit, -a, -o).
Ad 1. Adjektiva přivlastňovací zachovávají jmenné sklonění po­
měrně nejlépe, a to patrně proto, že jsou jako typicky relační adjektiva
sémanticky blízká substantivům (yj^.kprespondenci^j.enitiyem pose-
síyním).jy^ nejstarší historické době máme doloženy všechny tvary
singulárové, nominativ a akuzativ duálu a plurálu. Ostatní tvary (duálové
a plurálové počínaje genitivem) se nedochovaly; místo nich se užívá
výhradně tvarů složených. Přitom původní instr. sg. maskulina je dolo­
žen velmi vzácně; máme jen dva doklady ze ŽaltWittb: s bohem Abraha-
movem; nad domem Davidovem. Kromě toho existuje jeden vzácný
doklad na původní jmenný genitiv plurálu mask, v LegJid: kdež pří-
vuzných králóv nenie (= králových).
místních jmen na ~ov a -in (typ Benešov a Jičín), a to proto, že se tato
jména začala brzy chápat jako substantiva, a zůstala tudíž uchráněna
vlivu deklinace adjektivní.
Novočeský jazyk spisovný zachoval staročeské tvary (s příslušnými
hláskovými změnami), až na instr. sg. maskulina a neutra. Tu máme
důsledně tvar složený (s bratrovým, matčiným).

172 173
 Jinak si počínala nářečí. Vývoj se zde ubíral dvojím směrem. Bud Jo-kmeny a ja-kmeny
pronikly tvary složené (kromě nominativů); srovnej nář. bratrového,
bratrovému..., nebo funkci všech rodů a pádů obou čísel zastává jediný Kromě nepatrných zbytků sklonění komparativů a superlativů patří
ustrnulý tvar: nář. jihočes. bratnq^osyn čepice, děti... (formu má podle sem zbytky jmenného sklonění adjektiv typu pěš, pěša, pěše. Ovšem
nesklonnéhoposesívníhoye/zo), výcRodonlor. Tomečkoj{< Tomečkovi), taková adjektiva jsou už v nejstarší historické době archaismem. Podle

zájmenem jejich. I
Jiný ustrnulý tvar s koncovkou -ovic (Novákovic) je od původu gen. ojedinělých tvarů různých adjektiv (pěš, lén, pozdň, nic, poses, pán...)
plurálu obyvatelského jména, inspirovaný snad nesklonným posesívním je možno určit, že jmenné tvary se do stč. dochovaly v nominativu,
genitivu, dativu, akuzativu singuláru maskulin a neuter, v nominativu
a akuzativu sg. feminin, v nominativech a akuzativech plurálu a konečně
Ad 2. Číslovky řadové typu štyer si zachovaly rovněž původní tvary v nominativu a akuzativu duálu. Během historické doby tu ovšem
singulárové, dále nominativ a akuzatr^>lurálu; ostatní tvary byly pře­

sg. a pl. a substantivizované neutrum desatero. (l

všude převládly tvary deklinace složené. Jediný utajený zbytek původ­
vzaty z deklinace složené. Do nové češtiny se dochovaly nominativy ního sklonění je v adverbiu zvláště (vzniklo ze stč. z vlášča, tj. gen. ad­
jektiva vlášč, které má význam „vlastní").
Původně sem patřilo i sklonění jmen typu Boleslav, Bezděz... Jsou
Ad 3. Adjektiva typu chuaVc7Mď;thudo. Ani zde se jmenné skloněni
nedochovalo v úplnosti, a to proto, že ve sklonění adjektiv se silně to vlastně mužské jmenné tvary adjektiv přivlastňovacích vytvořených
X
uplatňovala flexe složená. Jak bude patrno z dalších výkladů, složená vlastním jménům Boleslav, Bezděd... Taková jména měla poslední
flexe vznikla v důsledku sn^h^dlisiLformalne adjektiva od substantiv, l s o u h I á s k u změkčenou (z pův. Boleslavy, Bezděd-jh\ a skloňovala se
neboť oba slovní druhy měly odlišné syntaktické funkce. Užití jmenných tedy podle typu oráč. Když některé ja-kmeny odsouvaly v nom. sg.
tvarů se postupně omezovalo na pří sudek a doplněk (člověk jest syt\ koncové -ě, přešla tato jména na základě tvarové podobnosti a snad
nelze mi býti veselú). Užití ve funkci přívlastkové je vzácné: stč. W í proto, že plurálová místní jména typu Vítkovice se někdy pociťují
měsiec, v bíle dni, veliká noc, místní jméno Suchdol... Pro toto omezené jako feminina, k ženskému sklonění (srv. nč. Boleslav, Kuřim, Plzeň,
užití se některé jmenné tvary do historické doby nedochovaly. Je ío Třebíč...). Lidová nářečí však namnoze archaicky zůstávají u původní
instr. sg. u maskulin a neuter a většina tvarů plurálových. Mnoho pfr ;mužské deklinace (han. ten Třebíč, Kuřim, Holomóc).
vodních adjektivních jmenných tvarů se substantivizovalo; např. sucho,> Obdobné sklonění měly v rané staré češtině komparativy (a super­
mokro, teplo, Polsko...; leden, březen, duben...; pecen atd. lativy) adjektiv typu chůzí, chuzši, chůze a bohatějí, bohatejši, bohatějie.
Užívalo se jich jen ve funkci přísudkové a doplňkové. Původní sklonění
Ad 4. Participia n-ová, t-ová se buďto adjektivizovala — pak mají [(např. m. nom. chůzí, gen. chuzšě, dat. chuzšu apod.) zaniklo s tím, jak
po celou historickou dobu tvary složené: WQg!}', nadutý — nebo jsou*L Se během historické doby slovotvorné obměnilo tvoření komparativů
součástí složených slovesných tvarů. V této funkci fP^spisovném jazyce^ (chůzi -> chuzši —• chudší: bohatějí -» bohatější (viz zde v odd. Slovo-
zachovala původní nominativy (příp. akuzativy). Příčestí n-ová a t-ová tvorba na str. 313). Relikty původních tvarů jsou v různých adverbiích
byla ve starém jazyce obvyklá hlavně v doplňku (učiň mě spaseno "{(blíže, výše, východomor. nář. zvječa ,,většinou" apod.).
poslali je svázány...). • Zčásti — z hlediska genetického sekundárně — sem patřily i zbytky
V současných dialektech se vyskytují pouze adjektivizované složené Äněkterých skloňovaných tvarů participií nt-ových; zde se totiž k původ­
tvary (bilpochválenej, je bitej...). Pouze v nearchaických českýchnáře-„| nímu konsonantickému základu připojovaly koncovky jo-kmenové a ja-
čích se vyskytuje jmenné neutrum po slovese míti: čes. nář. máme za Jcmenové: femininum (a později i neutrum) 1. typu nesúci (z *nesgt-ji)
meteno, posečíno. 12. typu trpieci(z *trpet-jí) apod. (někdy se zkráceným vokálem: nesúci,

174 175
1
trpěti). Koncové -/ ovšem dost brzy (od XIV. století) odpadalo a tat 4. čtyři
vznikly tvary nesúc, trpiec, jejichž pokračování je součástí i novočeskí 6. o čtyřech
normy. Stejně vykládáme vznik ženských (později i neutrových) tvarů 1, čtyřmi
participií s-ových: nesši (z *nesbs~jí) a dělavši (z *dělavbs~jí). Ty jsofi
íV běžné mluvě se objevují novotvary podle dekl. zájmenné: gen. třech,
součástí spisovné normy dodnes. Dále nacházíme jo-kmenové zakončeni i
čtyřech, v obecné češtině se vyskytují tvary čtyry, čtyř, čtyřem apod.
ve zprvu ještě často doloženém akuzativu singuláru maskulina typu
^oravské dialekty uchovaly (pod vlivem sklonění adjektivního) dvojí
nesúc (z *nesQt-jb) a trpiec (z*tipet-jb)\ např. vizi jeho v nebesky
'ilominativní tvary, ale s jinou distribucí: tvary typu třé, štiřé pro
sienech kralijíc Pass. Ostatní tvary participií nt-ových a s-ových maj
; životná maskulina, tři, štiri pro neživotná maskulina a ostatní rody.
původ ve sklonění konsonantickém, viz o nich proto dále.

bjo-kmeny a bja-kmeny
K této deklinaci patřily původně mužské tvary tří adjektiv: bliž,
K této deklinaci patřila původně druhově posesívní adjektiva typů l cel a mlád. Svědčí o tom některé ojedinělé tvary, které se vyskytují
psi, ovčí, ptačí, boží... K tomu přistupovala tři adjektiva jiného druhu; £ve staročeských památkách v adverbializovaných výrazech. Je to lok.
t
třetí, diví a velí. /o blizu, gen. z celu, gen. z mladu, za mladu. Jinak stará u-kmenová
Dlouhé stažené koncovky však zavinily, že tato adjektiva přesto \ adjektiva byla v praslovanštině převedena k o-kmenům pomocí su-
velmi záhy k dnešní deklinaci složené. Původní jmenné tvary jsoií •fixu -kb, srovnej lit. saldus a psi. soldbkbjb. > čes. sladký.
(
raritou. Jeden z nich známe i v nové češtině ve rčení být ve psí (podlé
: Konsonantické sklonění
deklinace složené by mělo být ve psím).
se kromě jednotlivostí ve skloňování staročeské číslovky čtyřé (viz výše)
Mlfifny objevuje v některých deklinačních tvarech participií nt-ových a^s-ových,
ve staré češtině však často porušených ja-kmenovými a jo-kmenovými
Jmenné sklonění i-kmenové měly také adjektivní číslovky tři a čtýi koncovkami. V době historické jsou spolehlivě doloženy pouze nomi­
nativy těchto participií; navíc jen akuzativ sg. maskulina u participií
Ve staré češtině se vyskytují tyto tvary:
nt-ových. P a r t i c i p i a nt-ová měla původně sklonění konsonantické.
1. m. trie (hostie), f. n.tři (kostí) Z něho se však zachovaly jen nominativy sg. maskulina a neutra
2. tří \ (později, od XV. století, se však neutrum začalo shodovat s novo­
3. třem tvarem feminina — o tom viz dále). Patří ke dvěma typům (1) nesa
4. tři (< *nesöri) a (2) trpě. K jednomu z nich patří nt-ová participia
6. o třech sloves všech tříd.
7. třmi Částečnou reminiscenci na původní deklinaci představuje ještě tvar
U číslovky čtyři se objevují drobné pozůstatky deklinace konsonan« nom. pl. pro všechny rody (zastupující i nom. du.). Konsonantická
tické v nom. maskulina a v genitivu. Staročeské tvary jsou tyto: přípona -e je zde však připojena k jo-kmenovému (či ja-kmenovému)
1. m. čtyřie II čtyřé, f. n. čtyři základu, který se rozšířil analogií. Plurálové tvary nesúce a trpiece tedy
2. čtyř vznikly z *nesot-j-e a *trpet-j-e. Původní tvarová distribuce začala být
3. čtyřem i j brzy porušována. Ve femininu a v plurálu začal už od poloviny

176 177
XIV. století pronikat tvar bez koncového -/, ev. -e (trpiec). Zatímco, ĎE£LINACE ZÁJIVLENNÁ
ve femininu brzy převládl, zejména v textech stylově blízkých mluve­ ; •

nému jazyku, v plurálu měly většinu tvary původní. Od XVII. století I V indoevropských jazycích mají zájmena zvláštní flexi, která se liší
se rozdíly v rodě a čísle zachovávaly ještě méně důsledně, v literatuře, ód deklinace substantiv ve většině pádů. Přitom ani sama deklinace
nižšího stylu se kongruence zachovává jen v menšině případů. Je to jíájmen není jednotná. Rozlišujeme tu dvě základní skupiny, jejichž
důsledek skutečnosti, že omezené syntaktické užití (viz blíže v odd* fotry se téměř ve všech pádech podstatně liší. Do jedné skupiny patří
Skladba na str. 368) sblížilo přechodníky s adverbii: vyjadřují totiž zájmena bezrodá, do druhé zájmena rodová.
stejně jako ona „příznaky příznaků" — průvodní okolnosti dějů,
Pokud se zbytky přechodníků objevují v nářečích (nejvíce ve východo-
moravských), mívají adverbiální povahu veskrze a v souhlasu s tím
Zijmena Bé/rodá
existuje vždy jen jediná ustrnulá forma (choďa, kleča...). Novočeský
stav, shodný se stavem v literatuře vysokého stylu v XVI. století, byl
kodifikován za národního obrození Josefem Dobrovským. Participia jsou starší vrstvou zájmen. Jejich pádové přípony jsou svérázné
s-ová patřila ke konsonantickým ts-kmenům (po samohlásce jakoby 1 nemají ve flexi ostatních slovních druhů obdoby. Nadto se jejich dekli­
VT>s-kmenům). Ve shodě s tím máme ve staré češtině participium dvojího' nace vyznačuje silnou kmenovou supletivností, tzn. některé pády
typu: (1) nes ( < nesb < *nesbs), (2) dělav. První typ participia tvofl] Jznikají nejen připojováním různých přípon, ale i obměnou slovních
slovesa s infmitivním kmenem zavřeným (zakončeným na konsonant),* lákladů. Tyto rysy spolu s nedostatkem vyjádření gramatického rodu
druhý slovesa ostatní, včetně sloves 4. A třídy, tedy např. prošiv. (V$- okazují na velkou starobylost těchto deklinací.
staroslověnštině tu je ještě doložen archaický typ prošb < *prosj-us,* K zájmenům BiŽľOdým patřila v pračeštině zájmena osobní: jáz,ty,
ale ten zřejmě na našem území zanikl beze zbytku.) [mVuVy, ve, va a zájmencxreflexívní.
Nom. pi. má u prvního typu formu nesše ( < nesbše < *nesus*je\• ( « • ;

u druhého typu dělavše. Tvar feminina je, jak jsme už uvedli, vyjádřen Pračeské sklonění.
ja-kmenovou koncovkou připojenou ke konsonantickému základu,
tedy nesši, delami. '4 1. jáz ty
Od XV. století se místo 1. typu objevují novotvary s analogickým 2. mne tebe
-v (odvedv). Nerozšířily se však obecně. 3. mně, mi tobě, ti
Původních tvarů se užívalo po celou historickou dobu. Dnešní m 4. mä (stč. mě) tä (stč. tě)
tvary s koncovkami adjektivními (přinesší, udělavší) jsou u nás nové; á' 6. o mně o tobě
nepůvodní. Vznikly až za národního obrození napodobením ruštiny, 7. mnú tobú

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/I. 2. vyd, 1. my vy

Praha I960, s. 260-319; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praba< 2. nás vás
1935, s. 333-346; VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964, vám
s. 98-111; KLIMEŠ, L.: Přechodníky v historické próze 17. a 18. století. In: Sborní^
3. nám
Ped. fakulty Plzeň. 8, 1968, s. 17-62; DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkovýchkonstrukiu 4. ny vy
ve starší češtině. Praha 1970, s. 67-103; RUSÍNOVÁ, Z.: Staročeská ad ver bia tvořeni 6. o nás o vás
od slovesných základů. In: SPFFBU, A 29, 1981, s. 85-104. 7. námi vámi

178 179
 1. ve, va *va (vy) ZájmenarUodOtá
2. najú vajů ^
3. náma várna mají rovněž specifickou deklinaci, nenacházíme však u nich zvlášt­
4. *na (ný) *va (vy) nosti obvyklé u zájmen bezrodých. Starší vrstva rozlišuje rod dvojí;
6. najú vajú : osobnía věcnxXnapř. kto — čso), u většiny zájmen rozeznáváme však
7. náma várna ;ůž rod trojí: mužský, ženský a střední.
1. -
2. sebe Zájmeno k(to), č{so)
3. ,ra6ě, *j7
4. sä (stč, sě) Pračeské sklonění:
6. o sobě
1. kto čso
7. sobů
2. kogo čso, čego
3. komu čemu
Vývoj v době historické: Vedle nom. jáz se od nejstarší historickí
4. kogo -č, čso
doby vyskytuje i tvar já. Původnější jáz se objevuje ještě do kong,
6. o kom o čem
JCt^-stoieíL. čím
7. kým
Akuzativ mä, tä, sä se normálně hláskově vyvíjel > mě, tě, sě. Vedli
těchto tvarů se záhy objevují genitivy-akuzativy mne, tebe, sebe. Nato
Rozšířená forma kto vystřídala po zániku jerů pratvar kb, který
pak pronikají původní tvary akuzativní (mě, tě, sě) do genitivu.
jako flektivní forma nemohl dále existovat.
Vedle instrumentálu tobú, sobů se objevují od XIV. století tvary
V nominativu místo kto je v nové češtině kdo; tato podoba vznikla
s analogickým kmenem tebú^jebú^ ty od XV. století převládají.
•analogií podle tázacích příslovcí kde, kdy. Instrumental singuláru je
V akuzativu zájmen my a vy se vedle původních tvarů ny, vy objevuje,
[nepůvodní, očekávaný tvar by zněl ciem. Tento nepohodlný tvar
genitiv-akuzativ nás, vás, a to už v nejstarší době. V XVI. století tyto,
S konsonantickou alternací byl nahrazen instrumentalem adjektivního
nepůvodní tvary vítězí.
Zájmena ký.
Zvláštní duálové tvary pro pojmy „my dva" a „vy dva" jsou už m
j Tyto tvary žijí s příslušnými hláskovými změnami dodnes ve spisov-
samém počátku historické doby zčásti nepůvodní; není např. doložen
ftém jazyce, v nářečích na území Čech a západní Moravy a ve středním
očekávaný nominativ va; vždy se místo něho vyskytuje tvar vy. Podobní: ft
Úseku nářečí východomoravských. V moravských nářečích jinak pod
je tomu s akuzativy obou těchto zájmen. Je tu podobná situace jak!
livem jiných zájmenných deklinací pronikly tvary keho, kemu, keho,
v duálu o-kmenových substantiv, kde rovněž v češtině nemáme pro
kern (kém), s kým (kém). Ve slezských nářečích splývá lokál vždy
nejstarší dobu doložen pův. tvar na a, nýbrž od počátku tvar na-w• p * . AM , I - , ...
chlapy (původu u-kmenového). ' J F
'J|sinstrumentalem (o kym, cim\ s kym, cim).
Pro starou dobu také není přímo doložen kratší tvar dativu reflexív­ V nominativu a akuzativu je původnější tvar č. Zachoval se dodnes
ního zájmena si. r^V novočeském akuz. proč, nač. Jinak byla však původní podoba vy­
i*tlačena tvarem čso, což je archaický genitiv, který se pro svou tvarovou
i výlučnost začal chápat jako tvar neutrální; v genitivu byl nahrazen
üovotvarem čego. Splynutím obou sykavek vzniklo z čso dnešní co;
180
181
tato podoba převažuje od XV. století, (Slovenská podoba čo vznikl V tradičních nářečích ve východní polovině Moravy působila na tuto flexi silně
analogií podle tvarů ostatních pádů, jež začínaly č~.) deklinace složená (nom. sg. f. ta; ak. ///, tó.... pi. tých. tým, o tých. týma\ tcchwxá.) a jiné
typ> zájm. deklinace (gen. m. a n. who. dat. ternu, lok. o tem...). V archaickém (středním)
Novočeské nic vzniklo z původního ni-čso, které se změnilo v nič»
úseku východomoravských nářečí se v maskulinu a neutru vlivem deklinace jmenné
a to nám pak dalo podobu dnešní. prosazuje lokál-dativ: k tom čtovjekovi jako o tom čtovjekovi. V nářečích slezských
a místy i v hanáckých pak splynul lokál s instrumentalem {o tym, s fym; o lem. s tem,
popř, o lim. s fint).
Z á j m e n o t{eri), ta, to
Stejně se skloňovala zájmena on, ona, ono (ve významu ukazovacího
Pračeské sklonění: zájmena, dnešní onen). Ukazovací zájmeno ono je od původu citoslovce
upozorňovací (ve staré češtině se jím překládá latinské ecce). Zájmenné
mask. neutrum fem. mask, neutrum fem pojetí proniká až sekundárně; pak se k základnímu tvaru, který se
sg. I. t(en) to ta chápal jako neutrum, vytvořilo i maskulinum a íemininum.
Pí // ta ty
2. togo togo té Podle této deklinace se skloňují rovněž c\s\o\ky jxuJS,,< (h'o.jjjia-d někdy
těch
3. tomu tomu zájme nr <v^>~- ^tf/w, Samo ŕ častejší je tu ovšem \\\c složená). Dále se
tej těm
4. -t, ten to tu podle této deklinace skloňuje plurál zájmena vsi. vše. všě (kromě nomi­
t\ ta
6. o tom o tom o tej nativu a akuzativu — podrobněji viz dále).
o těch
7. t tem tiem tu těmi

Z á j m e n o j(cn), ja, je
du. 1. 4., 5 ta tě
2. 6. tú
Pračeské sklonění:
3. 7. těma
mask. neutrum fem. mask. neutrum lem
Původní nominativ singuláru maskulina by zněl t ( < /&). Tento r sg. lj(en) je ja (stč.. iě) pl../V ja (stč. je) jě
jednohláskový tvar by nevyhovoval, protože u sklonných slov se po- 2. jego jego jie jich
cituje potřeba odlišit základ slova a deklinační příponu. Proto byl tento 3. jemu jemu jí jim
tvar zesilován obvyklým zájmenným sufixem -bnb (tbnb > ten), zřídka 4- -«,./<?/ je jw je
reduplikací (tbtb > tet). Pouhé t je v adverbiu vetčas(< vb tb cash). - 6. o ňem o ňem o ní o nich
Ve sklonění ženském došlo během historické doby k vyrovnání tvarí 7. jim jím jú jimi
genitivu, dativu a lokálu sg. Ve spisovném jazyce převládl původní tvář-
mask. neutrum fem.
genitívni (bez té, k tě, o té), v některých nářečích naopak tvar dativu-lfr
kalu (moravské nářeční bez tej, k tej, o tej; han. té vzniklo z tej). Tato du. 1., 4. ja (stč. jé) ji ji
redukce tvarů je možná proto, že ukazovací zájmeno ten se syntakticky. 2., 6. jú
blíží adjektivu. Vystupuje téměř výhradně (snad kromě neutra to) ví ! 3., 7. jinui
spojení se substantivem. Z tvaru substantiva je syntaktická funkcí; Toto zájmeno bylo původně zájmenem ukazovacím. Teprve na konci praslovanštiny
většinou jednoznačně patrná, koncovky ukazovacích zájmen vlastní Začalo zastávat funkci zájmena 3. osoby, které mezi původními osobnimi zájmen v schá-
jen naznačují gramatickou shodu; jinou funkci nemají. í zelo. Se sufixem -ř se pak stalo zájmenem vztažným.

182 183
 Protože původní nominativy zájmena osobního (j, ja, je...) by ne­ formy shodné, pouze v Čechách je rozšířen lokálový novotvar vo ňom.
byly příliš vyhovující, začalo jejich funkci plnit jiné ukazovací zájmeno: V nářečích slezských je i zde instrumentál-lokál: o ňim, s nim.
on, ona, ono. Stejnou deklinaci jako zájmeno j , ja, je měla zájmena náš, náša, naše;
Po předložkách se v obou funkcích užívá tvarů s počátečním fi- váš, váša, vaše, dále singulár zájmena veš, vša, vše a archaické zájmeno
(bez něho, k němu..., k níž...). Tyto tvary se vyvinuly ve spojení psi, [ sen. Od původu sem patří také deklinace posesívních zájmen môj, tvój,
předložek Vbn, shn (a snad i kbri) se zájmennými tvary počínajícími;-. svój a číslovek dvoj, troj.
Takto vzniklé ň (např. sbn-jimb > sbňimb) se pak považovalo spíše
za součást zájmena než předložky (protože existovaly i varianty sby vij í Zájmeno náš, náša, naše
a analogií se rozšířilo i do jiných předložkových pádů.
V nominativu singuláru maskulina se v historické době obvykle se skloňuje přesně podle 7", ja, je. Novočeský stav je pokračováním
vyskytuje rozšířený tvar jen(ž), v akuzativu reduplikací ( < jbjb) vzniklý tvarů staročeských, rozdílná je pouze kvantita nominativních a někte­
tvar jej, protože po zániku jerů by původní tvar> nemohl existovat jako rých akuzativních tvarů: v pračeštině byl nominativ sg. m. náš, f. náša,
flektivní forma. V gen. a dat. se naopak vyskytuji i oslabené tvary: ge- n. náse, ak. sg. m. náš, n. naše, nom. pl. m. naši, nom. ak. pl. f. nášě,
nitivníy/w > hoItopak proniklo i do akuzativu), dativníymw > mu. n. náša (> nášě). To je pozůstatek z doby, kdy dvouslabičné tvary
DuHEínust gen. sg. m. a n. jeho//ho, vzniklá sekundární genezí měly kvantitu, tříslabičné byly krátké. Po zániku jerů se však původní
tvaru kratšího, byla pak napodobena i ve tem. a v gen. pl. (všech rodů), stav porušil a analogií začala kvantita v našich případech ustupovat.
kde mají naopak sekundární povahu „širší" tvary s je-: podle poměru Tento proces trval až do století XVII. Do nové češtiny se délka
ho -jeho bylo k jie přitvořeno jejie t k jich pak jejich. Tyto zesílené udržela pouze v nom. sg. mask. náš.
tvary genitivu mají zvláštní funkci, a to vyjadřovat posesivitu. Původně J Vedle tvarů náležitých se v historické době často objevují i tvary
byly všechny tyto tvary (jeho, jejie, jejich) nesklonné. Ženský tvar jejie analogické podle deklinace složené, zejména v pl.: gen. naších, dat.
se však podobal adjektivům typu pěšie a od nich přejal koncovky dekli­ naším... Takové nepůvodní tvary nalézáme místy i v dnešních tradičních
nace složené: nom. jejie, gen. jejieho, dat. jejiemu... Tyto tvary se roz­ nářečích; srv. východomor. našeho, Iaš. našiho..., východomor. naších,
šířily v XV. stol. a v XVI. století zvítězily nad starým „nesklonným" naším...
její. Tvar jeho se sice neskloňuje, ale nechápe se už jako genitiv pose- Zájmeno váš se skloňuje stejně.
sívní. To je patrné z toho, že se původní postpozice (řekl bratrovi jeho)
změnila v antepozici (jeho bratrovi). Má tedy tento mužský a střední Zájmeno veš, vša, vše
tvar přes nedostatek flektivních forem povahu shodného přívlastku,
stejně jako se tvar její považuje za shodný přívlastek sklonný. Podobně má ve staré češtině singulárové tvary zcela shodné s naším typem.
je tomu i u tvaru jejich, to se ostatně v některých dialektech může ? V historické době se však nominativní a akuzativní tvary rozšiřují
i skloňovat: jejichho, jejichmu atd. , o sufixy -chen, -kerý, -cek apod. Tyto sufixy přejímaly pádové koncovky
Uvedené deklinační tvary žijí s příslušnými hláskovými změnami [ zájmena ten nebo koncovky adjektivní, tedy např. nominativ f. všecka,
ve spisovném jazyce dodnes. Během historické doby však pozorujeme I akuzativ všucku (všickú) apod. V důsledku toho pak zaniká deklinace
silný vliv deklinace složené, zejména v plurálu. Ten se projevil ve zdlou- vlastního zájmena a to zůstává většinou v ustrnulém tvaru (odstraňuje
žení některých koncovek: gm. jích, dat. jím, lok. o nich, instr. jimi še tak prvek introflexe); srv. novočeské všechen, všechna, všechno...,
Takové tvary se zvlášť často vyskytovaly ve stol. XVI., v nové češtině, podobně veškerý, veškerá, veškeré... V mluvených útvarech pokročil
však nejsou součástí spisovné normy. I tradiční dialekty mají většinou tento vývoj ještě dále: v dialektech středočeských se objevují i plurálové

184 £ 185
tvary s príponou: gen. jsechňech, dat .fšechňem, lok. fšechňema. V dialed Všechny uvedené tvary nevznikly stažením. Na náš typ silně působily
tech českomoravských a východněji odsud se při deklinaci připojují tvrdé deklinace složené; na druhé stťaňě i složená deklinace přejala
obvykle adjektivní přípony k základu fšeck*: fšecktho (fšeckiho, fšec- některé tvary od sklonění zájmena mój. Je to asi následek někdejšího
kého...). míšení obou deklinací; to bylo možné proto, že obojí koncovky si byly
Zájmeno s(en) má už v nejstarší době archaickou povahu: ukazovalo podobné a i významově si oba slovní druhy byly dost blízké. Ukázali
na blízký předmět stejně jako zájmeno t(en) a v konkurenci s ním ne­1 jsme si už dříve na vývoji v lidových nářečích, že vztah posesívní je
obstálo. Dochované tvary (většinou singulárové, v malé míře plurálové velmi blízký významu atributu.
a zcela ojediněle duálové) svědčí o tom, že se skloňovalo stejně jako
zájmeno j(eri). Jeho relikty nacházíme v adverbiích dnes (< dhiibsb), Protože stažení ve skupině -oji- (-o/V) pravděpodobně vůbec neprobíhalo (srv. také
dojiti, strojiti), je třeba tvary instr. sg- mask, a n. a tvary gen., dat., lok. a instr. p!, a instr.
večeros apod., kde bylo původně postponováno za určovaným substan­ t
du. vykládat jako přejaté z deklinace složené (viz dále) - i když teoreticky výsledek
tivem. stažení by mohl být shodný. Dativ a lok. sg. feminina vznikl asi hláskoslovným pocho­
Podobné bylo i sklonění staročeských druhových číslovek dvoj, obol dem *moji > *moj > mej, záhy se pak v této formě objevuje analogická délka {nwj).
troj. Zde však v některých singulárových pádech m. a n. došlo ke stažení Tvar //«y ovšem mohl vzniknout i jinak; staženi m delšího tvaru — niojcji > nwj. Pak clo-
skupiny V + / 4- V (gen. dvého, dat. dvému, lok. o dnem, nova. sg. n ch;Í7Í k obvyklému vyrovnání genitivu, dativu a lokálu sg. feminin podobně jako
u ?íijmeňu tu a u deklinace složené.
dvé). Vedle toho se však vyskytují i tvary nestažené. Nestažené tvary, z&
jména instr. sg. m. a n., umožnily přechod těchto číslovek k deklinaci
složené, vzor pěší (dvojí, dvojího...). Tyto tvary jsou také obvyklé v ja­ Vedle tvarů uvedených v paradigmatu přežívaly i některé původní,
zyce novém. Z původních tvarů se zachovalo pouze substantivizované nestažené, zejména nom. sg. f. moja a n. moje, ak sg. f. moju. Během
neutrum dvoje, troje; v českých nářečích pak tvar ve dví (< ve dvé). historické doby pronikly ještě novotvary další (nom.-ak. pl. f. moje)
K tomuto zájmennému deklinačnímu typu náležela od původu takt a v XVII. století se objevil novotvar mí v nom. pl. maskulina.
posesívní zájmena mój, tvój, svój. U tohoto typu se však stažení uplatnilo Nářeční tvary instr. sg. m. a n. mojím (mojim) a plurálové tvary typu
v plné míre. Vznikly tak tvary odchylné od původní deklinace. mojich, mojím...í které se vyskytují na východní Moravě a v oblasti
slezské, mohou představovat zbytek původních nestažených forem
mask. neutrum fem. mask. neutrum fem (i když obdobné formy v raných staročeských památkách doloženy ne­
má mé jsou, ojediněle teprve z XV. století: mojich hřéchóv OlMüllB). K těmto
sg. 1. mój mé má pl. moji
mých reliktům se pak mohly dotvořit dnešní tvary gen., dat. a lok. sg. atd.,
2. mégo mé
mým tedy mojého (mojíhú, mojeho, mojiho) atd., jež se dnes vyskytují ve
3. mému mej
východní hanáčtině ä ve východomoravských a slezských dialektech
4. mój mé mú II moju mé má mé
veskrze.
6. o mém o mej mých
7. mým mú mými
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého Ml/1. 2. vyd.
Praha 1960, s. 433-531; TRÁVNÍČEK. F.: Historická mluvnice československá.
mask. neutrum fem. Praha 1935, s. 353 — 369; VEČERKA. R.: Vyjadřování posesivily u osobních zájmen
1 osoby v češtině. In: SPFFBÜ, ,4 i. 1955. s. 36-41; VÁŽNÝ. V.: Historická mluvnice
du. 1. ,4., 5. má moji moji KŠ česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964, s. 119- 144; VINTR. J.: Die ältcslcn tschechischen
2., 6. mú Evangeliare. München 1977, s. 103; KOMÁREK. M.: Nástin morfologického vývoje
3-, 7. mýma českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981, s. 91 - 9 8 .

186 187
 že „měkká" koncovka vyžadovala alternace předchozího, konsonantu.
D E K L I N A C E SLQ
Už.v, nej starší době mu silně konkuruje dnešní analogický tvar dobrém
je z druhů ^©WiilifßS^frtöticky nejmladší. Složená se nazývá proto, že t.
(fa$l&»mém)< Původní tvary se objevují ojediněle asi do století XV.
Ojedinělý stč. dativ dobrém (k apoštolském sboru Hrad) je výsledkem
její zvláštní koncovky vznikly? ^klátitoímv'-adj@MiviiÍGhf4ekUna^ích tendence k vyrovnání dativu a lokálu. Dodnes existují tyto podoby ve
koncovek-^jmennýclrsípGStponovatíýfiM tvary zájmena^ ^ai^e? Motivem středním úseku východomoravských nářečí.
postpozice zájmena byla (kromě důvodů sémantických — snahy přesněji Tvar dativu a lokálu sg. f. je hláskově náležitý; vznikl zjednodušením
určit, determinovat jméno) nepochybně i snaha formálně odffiřldjek dobrě-ji > dobr'iej. Rovněž tyto tvary se vyskytují i ve starém jazyce
tivTffi, které mělo jinou syntaktickou funkci, od* substantiva. Další zřídka. Byly odstraněny vyrovnáním tvarů genitivu, dativu a lokálu
vývoj přinesl splynutí těchto původně samostatných zájmenných sg. f., které zde proběhlo shodně s rodovou deklinací zájmennou. Tak
tvarů v jedno slovo s adjektivy a některé změny v této spřežce. Avšak vznikl dnešní tvar dobré; takové tvary jsou známy už od XIV. století
teprve předhistorická hlásková změna ^STtóToVání — způsobila vznik adodnesje uchovává spisovnýjazyk, archaická nářečí východomoravská
samostatné deklinace s osobitými tvary. Všechny dnešní tvary však a se zkráceným vokálem (dobre) i většina typů slezských. Dialekty
nevznikly pouze stažením; některé byly .převzaty z jiných deklinačních středních a severních Čech a západní Moravy mají tutéž unifikovanou
typů. podobu, avšak se změnou é > í (dobrí). Nářečí východních Čech vy­
rovnala podoby gen., dat. a lok. ve prospěch tvarů dativních. Tak
vznikla podoba dobrej. Středomoravské dialekty pak v téže unifikované
Adjektiva t v r d á , o d v o z e n á od o-kmenů a a-kmenů
podobě provedly změnu ej > é (dobré). Pouze jižní a západní Čechy
zůstaly při původnějších neunifíkovaných podobách (gen. dobrí, dat.
mask. neutrum fem. mask. neutrum fem.
a lok. dobrej).
sg. 1. dobrý dobré dobrá pl. dobr'í dobrá dobré
2. dobrégo dobré dobrých
dobr'iej
1
dobrým Ale ani některé další pády nelze na první pohled uspokojivě vyložit hláskoslovné.
3. dobrému
dobré Je to především instr. sg. m. a n., dativ a lokál pl. V těchto pádech se totiž dnešní
4. dobrý dobré dobrú dobré dobrá tvary nevyvinuly z plných jmenných tvarů, nýbrž z tvarů redukovaných. (Instrumental
6. o dobťiem o dobr 'iej o dobrých dobrým vznikl z pův. dobrb-jimb, obd. i dat. pí.) K takové redukci docházelo všude,
7. dobrým dobrú dobrými kde byly původní jmenné koncovky dvouslabičné. Tak se zabránilo introflexi, jež je
jazykům našeho typu v podstatě cizí. Lokál plurálu je pak od původu genitiv, který
mask. neutrum fem. přešel do funkce lokálové na základě analogie s deklinací zájmennou, jež má genitiv-lokál
v plurálu důsledně.
du. l.,4. dobrá dobr 'iej dobr'iej
2., 6. dobrú
dobrýma Výsledky specifického vývoje vidíme v některých nářečních tvarech
3., 7.
lok. a instr. sg. u maskulin a neuter. V centrálny hanáčtině^a v nářečích
slgzskýchtotiž došlo k formovému vyrovnání obou pádů (han. vo dobřím,
Mnohé z těchto tvarů nevznikly pouze stažením a hláskovými úpra- "
z dobtim*.slez. o dobrým,, z dobrým). Toto splynutí nelze vyložit hlásko­
vami původních spřežek jmenných a zájmenných tvarů, nýbrž také '
slovné. Příčina vývoje je asi obdobná jako v gen.-dat.-lok. feminina:
jinými způsoby. různost tvarů zde není funkční, protože oba pády jsou u substantiv
Lokál sg. m. a n. o dobr 'iemje tvar vzniklý stažením (pův. o dobrě-jem * formově odlišeny, tvar adjektiva tu naznačuje pouze gramatickou
> dobr'iem). Tento tvar však později zanikl; pravděpodobně proto, řM
189
188
shodu s příslušnou formou substantívni, proto se počet tvarů redukuje» p substantivem a z jeho flexe je pád ve valné většině případů jedno-
(Poznámka: v obou dialektech a navíc i v dialektu severovýchodních |ňačně patrný.
Čech mají unifikované koncovky i ukazovací zájmena:
zájmena vo tim, s titíi j- Vývoj v nářečích je většinou (až na hláskové posuny) shodný s vý­
(o tym, s tym)...) krojem jazyka spisovného, ale v dialektech Čech došlo k úplnému zániku
Rozsáhlé vzájemné přejímání tvarůmezi deklinací složenou azjjmej* rodových rozdílů v plurálu (viz zde na str. 136).
nou bylo možné proto, že syntaktické funkce adjektiv a^zájm^njfi-
vlastňovacích, resp. ukazovacích, jsou velmi blízké. £ LITERATURA. GEBALTER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2, vyd.
traha i960, s. 532-564; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá.
:> f )• / ý <vT'
•f ^,<" (
o-f?^rfa%\ íraha 1935, s. 370-374; VÁŽNÝ. V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1.
Adjektiva měkká, o d v o z e n á od j o - k m e n ů a j a - k m e n ů •fotha 1964, s. 111 -117; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 165-171
J mapka č. 28; KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd.
mask, neutrum fem. mask, neutrum fem. "%aha 1981, s. 32-33,84-86. " <••:<;.• -

sg. I. pěší pěšie pěšá pl. pěší pěšá pěšie

(stč. pěšie) (stč. pěšié) r / •- ? , ŕ
2. pěšiego pěšie pěších • \

pěším K 0~
3. pěšiemu pesi AY\J' •
4. pěší pěšie pěšú pěšie pěšá pěšie
(stč. pěšie)
6. o pěšiem o pěší o pěších
7. pěším pěšú pěšími

mask. neutrum fem.

du, 1., 4. pěšú pěší pěší
(stč. pěšie)
2., 6. pěšú
3., 7. pěšíma
:
> z»*:-
Vznik těchto tvarů byl obdobný vzniku složené deklinace typu dobry
řada tvarů vznikla náležitě hláskovým vývojem z tvarů plných nebô#f
redukovaných (viz u typu dobrý), plurál má v nepřímých pádech tvary«
unifikované. Vývoj v historické době byl obdobný vývoji tvrdého,
typu. Navíc zde byl bohatší vývoj hláskoslovný (změny 'á > ie, u >|(i
ie > i apod.). Ten mimo jiné způsobil plnou unifikaci plurálových
tvarů a prakticky negoval singulárovou deklinaci ženskou. Nedostatek^ 2ř \ ./.
deklinace ani zde nevadí; adjektivum vystupuje téměř vždy ve spo 9
190 191
 Prostředky (koncovky) k vyjádření osoby jsou jiné v singuláru,
ČASOVÁNÍ ( K O N J U G A C E ) jiné v plurálu, jiné u sloves tematických, jiné u atemätických, jiné
v prézentu, jiné v jednoduchých časech minulých. Pouze koncovky
duálové jsou jednotné (první osoba -ve, -va, druhá a třetí osoba -ta).
Třetí osoba je v protikladu k první (osobě mluvčího) a druhé (osobě
adresáta) osoba nepříznaková. Protože^pryr^
jrfípadech výrazjiékauQavky^stačí na jejich.pozadí k p^ilišenL3„.vQ£LQtby
..koncö^sujiulovä. Tato distribuce se také během vývoje postupně
prosazuje: již v předhistorické době zanikl formant -tb v koncovkách
třetích osob indikativu prézenta a během historické doby se i v préteritu
je oddíl morfologie pojednávající o slovesných tvarech. Určité ste přestalo používat morfémů třetích osob (jest a sú). (V učebnicích může
vesné tvary mohou vedle základního významu lexikálního vyjadřoval •.proto tvar 3. osoby sg. sloužit ke klasifikaci sloves.)
tyto gramatické významy: Podrobněji viz v poznámkách k jednotlivým tvarům.

1. osobu,
2. číslo, Číslo
3. čas,
4. způsob, Podobně jako ve flexi jmen a zájmen, byl i u sloves ve staročeském
5. rod, -období vedle singuláru a plurálu také duál, tj. číslo dvojné. O vzniku
6. vid. této číselné kategorie viz v úvodu k deklinaci. Kategorie mluvnického
'čísla u sloves má poněkud jinou funkci než u podstatných jmen: ne­
Všechny tyto gramatické významy nemá sloveso od prvopočátku vyjadřuje tu vskutku číselný poměr svého lexikálního základu (např.
a také způsob jejich^ vyjádření se v některých případech v době přeď, í v tom smyslu, že tvar nese označuje jeden děj, kdežto nesou více dějů),
historické nebo i historické měnil. nýbrž m á ^ R a ^ ^ i g ^ ; je prostředkem k yvjádření gramatické
;, $hody přísudkového slovesa se subjektem y .plurálu nebo s dvojnásobným
LITERATURA. STANG, Ch.: Das slavische und baltische Verbum. Oslo 1942.
objektem. Je pravděpodobné, že u sloves se duál objevil až naposled,
posuBstantivech^adjektivech a zájmenech. Také historické duálové kon­
Osoba covky, jednotné pro prézens, aorist, imperfektum a imperativ, nesou
stopy poměrně pozdních změn. Na tvar 1. osoby působil asi tvar zájmena
Indoeyropské jazyky rozlišují tři osoby: osobu první, která vyjadřuj
Íí° pojem „my dva" — ve. Duálové tvary u sloves začaly ustupovat
mluvčího"*-"v singuláru, nebo také mluvčího - v plurálu; osof1
hv než duálové fonny^Seklinační.
druhou, oslovenou; osobu třetí, nezúčastněnou na hovoru nebo
Duál u sloves jako kategorie zanikl současně s duálovou flexi jiných
utrální. |ovních druhů, tj. u n á j j ^ y j s t p l e t í f n
Koncovky těchto Jří osob Jsou většinou zřetelně odlišeny. Poi
druhá a třetí osoba singuláru imperativu, aoristu a imperfekta má sb f LITERATURA. VINTR, J.: Die ältesten tschechischen Evangeliare. München 1977,
tvar, dále pak druhá a třetí osoba duálu. To ovšem není stav prapůvodfl| !; KVÍTKOVÁ, N . : Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak řeče-
nýbrž vzniklý až nověji splynutím koncovek původně různých. tého Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211.

192 193
£as I (pozůstatek vidíme např. v adjektivech dbaly, bdělý ^vz'tekly). Posun
,wv . v . „ , X * ; „ X M ^ W ^ I významu probíhal patrně tímto způsobem: dah jesmb Jsem davatel,
Také soustava časů byla ve stare cestme (a uz prasiovansune; DUIKUM,
štědrý"-»„jsem ten, kdo dal". Fot4s%'^£^to^PPJení?.^vé--'pHrtiC7-
vedle dnešního prézj^tu, složených tvarujgréteritátaích (volal jsm)*
ium + prézentní tvary slovesa býti gramatikalizQvat.f-veyyvý2ntfřPfB
a futurálních u ^ l ß ^ . i ^ o J s s B ä ^ c h (budu volatí) existovaly jesKI L 1
-• " ^- -»^^»"e s e začalo toto spojeni syntetizovat (tendence byla
j&fřMA m ^ ^ (zvolach) a imjertgktujn (volajiech n » *
ještě zřetelněji dovršena např. v polštině, srovnej tvary 1. osoby sg.
volách), a n t e p r é t e r i t u ^ ^ (byl jsem volal, beď
• wolalem, 2. sg. wolaleš...), staly se tyto préteritáíní formy jedním z nejdů-
volal...) a snad i futurum exaktum ( W " zvolal). Dnešní tvořeni futura
ř ležitějších podnětů vedoucích k^zániku.stalých^jednodufíhýetkíiaiiiuLý.ch
nebylo ještě plně ustáleno: vedle podob obvyklých v současném jažy& stu a imperfekta
se v nejstarším historickém období vyskytovaly v menší míře i opísjf ' ^ • i C ď ^ J - Dalšími faktory b y l y ^ ^ ^ i g * a J m c e í
' Vjd|pi^
typu chcu volati, jmám volati, začnu volati, budu volal a vzácně i tyjy
BsfrrtHÉ a imperfektních:tvarů-rhoffl^Ťivfrlie 2; ä 3. osoby sg.) a na- 1
budu voTaJeTz tohoto množství tvarů máji přímé prajazykové kořéjjfí ípaTTvítaná schopnost préterita vyjadřovat i jmenný-rod (nesl, nesla^ \
jen tvary prézentní a aoristové. nesldWlfř^
Koncovky indikativu prézertta jsou většinou pokračováním prajazykových tzv. pri­ perfektum — přesněji antepréteritum — se tvořilo^z.pa^li-
márních osobních přípon. Podrobněji viz v poznámkách k tvarům indikativu prézenía c
Staročeský aorist sigmatický je pokračováním aoristu předšlovanského, aorist asij"
J B | | J f c P ^ ^ imperfektních
matický se vyvinul z před slovanského imperfekta. Staročeské imperfektum má však kořeny nebo préteritálních: Byčfi- volal,,Mech- volal; byljsenyygMxl\ po zániku
pouze v praslovanštirfě. Jeho vznik nebyl dosud jednoznačně přesvědčivě vyložen;^ jednoduchých minulých časů pouze posledním způsobem.
jisté je, že vlastní koncovky imperfekta jsou obdobné koncovkám aoristu sigmatic* rum je čas obecně nověji vzniklý. V nejstarších stadiích jazyka
kého; imperfektum tedy vzniklo nápodobou aoristu sigmatického, ovšem z jiného M sfcjřejmé'rozlišovaly dva časy: pntornný stav vyplynulým djy ^minu­
základu. Vzdálené příbuzné má slovanské imperfektum v některých tvarech litevských lého — z něhož se vyvinul minulý čas pro vyjádření dějů, které měly
minulých časů.
pro mluvčího povahu vzpomínek, aj^^caÄJako nepříznakový čas pro
Ve staroslověnštině označoval aorisť prostý děj minulý, imperfektum děje ostatní, tedy jak pro čas přítomný, tak i pro budoucnost a tak i pro
vyjadřovalo minulý děj, který probíhat zároveň s jiným dějenTvŽ; se všeobecnou časovou platností. Ze situací znamenajících záměr
staré češtině je však už užití aoristu a imperfekta diferencováno z\tU^ nebo potřebu se vyvinuly formy pro děje, které budou probíhat v bu­
části vidově: |aonsf)se tvoří převážně od sloves (dokonavých) a vyjadřuje doucnosti. Dlouho však neexistoval ustálený způsob, jak tyto děje
tedy minulý děj ukončený, ^ f f i ^ ^ ^ o d sloves (ňgokgnavy^vy-gýyjadřovat gramaticky. _VJfestině a v jiných západoslova
losti trvající. Pokud se imperfektum tvorí o « ,zycích souvisí počátekJ^atnatikalizace s rozvojem kategorie vidu. V
jadřuje děj v minul
sloves dokonavých, vyjadřuje buď opakování (a když... vstam% 'Zprvu měl prézens některých determinovaných sloves zároveň význam
naleznieše chléb položený Ote „a kdykoli vstal, nalezl"), nebo má odslíoMjtfechodu do stavu: svitne, začne apod. (svitne „začíná svítit" odtud
modálni (a juž ovšem utečieše, ale sukně jej črvená p roso či Dal „ztötyWhhudzsvítit"), tedy označoval vlastně futurum. Toto futurum však
byl utekl ale červený šat jej prozradil"). Sfcl rozdíl od dnešních podobných tvarů mělo nedokonavou povahu.
OBěma-těmtojednoduchým minulým časům však už dloyJiQj^dá«t)alším prostředkem k vyjádření budoucího času byly už v předvidové
- i—t
silněJtwCinkur.ova| f «,:«*,nVx^c
minulý čas:tfírvw»^ -7 nartimniEL l-ovénó äá préž
složený z-pářticipi&>OVéltá DrezlfnlBiMRtebg některé slovesné prefixy, zejměn^žýrfpoy I ony tvořily futurum
:v
Warů-^lprxesa„.fej5/L,(vo/a/jřjem). Dřívější rezultativní význam ledokonavé (stč. vzpěju = budu zpívat, podobně povezu apod.)- Později
spojení se vyvinul z původnějšího významu náchylnosti k ději, ktétji začalo užívat ve futurálním významu prézentních tvarů všecÍLdoko^
byl vlastní dávným deverbálním adjektivům s l-ovým formanty Jävých sloves. S rozvojem vidu však prefix vzj svou schopnost tvořit

194 195
 nedokonavé futurum ztratil) prefix po-isi ji pak udržel jen ve spojení: LITERATURA. KŘÍŽKOVÁ, H.: Vývoj opisného futura v jazycích slovanských,
slovesy označujícími pohyb (srv. novočeské poletím, poběžím) nebo -1. v ruštině. Praha 1960; KOPEČNÝ, F.: Zur Entstehung der Futurbedeutung beim
slovesy podobného významu (porostu, pokvetu). O skutečné gramatik Mektiven Präsens im Slavischen. Scandoslavica, 8, 1962, s. 171 - 1 8 1 ; KURYLOWICZ,
lizaci futura můžeme mluvit až tehdy, když se projevila snaha vyjadřw Vývoj gramatických kategorií. In: 12 esejů o jazyce. Praha 1970, s. 63 — 79;
futurum jednotným způsobem u všech sloves'fnedokonavýcnl To sedá ,RT, A.: Základy jazykovědy, Praha 1984, s. 91; VINTR, J.: Die ältesten tsche-
jschen Evangeliáře. München 1977, s. 104—108.
zpočátku různými Ä>ísy) spojením slovesmodálních s infinitivfii
(jmám volati, chcu volati), slovesTazovýcH "(začnu volati), nebo spojdjl
slovesných tvarů budu, budeš... s infinitivem (budu volatí) nebo s par
cipiem 1-ovým (budu volal). Různé systémové předpoklady v různil
slovanských jazycích vedly k ustálení, ke gramatikalizaci vždy jednotřj Způsobem slovesného děje se vyjadřuje vzJsyj mluvčího k průběhu
z těchto způsobů. V češtině záhy ustoupila spojení se slovy modá] fcvesnéhp děje: mluvčí děj buď pouze ^nstaíů^e((ind.ikatiy), nebo
(chcu volati, jmám volati), protože lexikální význam těchto sloves bl fuRe^o jeho realizaci (optativ, imperativ) apod. *
příliš výrazný. Opis se slovesem fázovým (počnu volati) se ve star| historické době rozlišujeme způsob trou: indikativ, imnerativ
českých památkách objevuje jen ojediněle. Už na počátku historlif ÉMO^ál. Na původní indoevropské tvary navazuje pouze indikativ.
doby převládal opis se slovesem hudu,aj,njQ.xLjytivem. Sloveso bgägr^»vanský imperativ vznikl pravděpodobně obměnou tvarů dřívějšího
původně význam „začínám". Už ten stačí na vyjádření situace futurál ^optaitivu (tj, způsobu „žádacího"). Kondicionál je ve slovanských
Ještě vhodnějším se stalo pro opis futura, když nabylo významu dnešní! dch způsob geneticky nejmladší; na to ostatně ukazují mimo jiné
Spojení s infinitivem zvítězilo nad opisem s participiem 1-ovým (fe| tö složené tvary ve všech slovanských jazycích. Staroslověnština
volal) pravděpodobně proto, že parcticipiími^W^é BýlOžW*t& Svá ke tvoření kondicionálu zbytků samostatných kondicionálových
staré češtině už příliš .těsně spjato s tvořením miínllých časů, irů ve spojení s participiem 1-ovým (nesh biím), ale později se užívá
|špojení s aoristem slovesa býti (nesh bychb); tento způsob je také
Ačkoliv české opisné futurum poněkud odpovídá způsobem tvořeni futuru ní
:ňý ve staré češtině. Toto spojení mělo původně význam času před-
kému {ich werde rufen), není správný názor Jako by se české futurum u sloves nedokonav
zformovalo podle německého vzoru. V době, kdy byl tento způsob tvoření v [uulého; kondicionální užití se pravděpodobně vyvinulo z něho: děj
už plně ustálen, konkuroval ještě v němčině obdobné formě silně opis se sk» jnhíhající před jiným dějem má významově blízko k podmínce, na níž
sollen nebo wollen (podobně jako v dnešní angličtině) a dnešní německé futurum! laějaký děj závislý, takže k přesunutí významu mohlcT snadno dojít.
ustálilo až asi o sto let později než složené futurum české (tj. asi do r. 1450). Itom bylo možno navázat i na typ nesh bimb, v něTcteřyčn"Tvarech
1 Futurum exaktum nebo futurum II. je čas, který vyjadřuje př a 3. osoba sg.) skoro totožný. Rovněž význam děje neskutečného,
časnost v budoucnosti. Tvořil se spojováním tvarů slovesa budu s njjjl tjehož vyjádření se užívá také kondicionálu, je ději uplynulému
cipiem 1-qyým, a to pouze od sloves/dokona^ycnT\Ve staré češtiní RVno před jiným dějem významově blízký. Tak se posléze původní
doložen jen velmi zřídka. Nebyl to pravděpodobně prostředek jazj pístové antepréteritum gramatikaíizovalo jako prostředek k vyjádření
mluveného, nýbrž sloužil jen k intelektualizaci jazyka v projei íyého gramatického způsobu — kondicionálu, jehož invariantem
psaných. (Kto věří u mne, ač umřel bude, oživě.) Někteří autoři (Vift| [o vyjádření nereálného děje.
je interpretují jako kondicionál futura. Funkcí kondicionálu (viz Předpokládáme, že v indoevropském prajazyce existoval ještě^mge^
bylo však vyjádření nereálného děje. Ve futuru jakožto ději [tjy a konjunktiv. Obatyto způsoby se však do slovanštiny nedochovaly.
uskutečněném je nereálnost už obsažena; zvláštní forma kondicioná
LITERATURA. HUJER. O. Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946,
futura by tedy byla nefunkční.
Sí75-77.

196 197
/?Ŕod J Typ opisného pasíva vznikl jako prostředek jazyka literárního pod vlivem pasíva
latinského, tedy do jisté míry uměle. Proto se také nevyskytuje ve všech slovanských
jazycích. Kromě češtiny je znám pouze ve staré polštině a v lužictině, a to vždy
Indoevropštinaměla dva slovesné rody: aKtivum a médium; pasívu) p v jazyce spisovném, nikoli v dialektech. Musíme totiž rozlišovat skutečné složené
neexistovalo. pasívum (Jsem nesen) od podobného spojení jmenného tvaru deverbálního adjektiva se
^Sponou, které má však význam rezultativní, nikoli přímo dějový — tvoří se tedy od
Pozj^áunka. Indoevropské médium — mimo jiné — označovaloj loves dokonavých. Např. je rozpoután, jsou svoláni apod. Takové spojení se samo­
jujensŕcinnostije dějem\zároveň zasahování. Tak např. ve védštinč kníj zřejmě vyskytuje i v jiných slovanských jazycích i v dialektech (např. čes. nářeční máme
při oběti užívá tvarů aktivních; věřící, který se oběti zúčastňiije,fu2hí •posečtno apod.).
ve stejných případech tvarů mediálních, protože je aktem oběti zárovd
zasahován. V nové češtině mluvíme o rodu činném tehdy, je-li agens činnosti
|UbjeEtem slovesného prísudku a'patiens jeho objektem; napr.: človek'
Ve slovanštině se kromě aktiva vytvářel nový rod, pasívurrij ToJ
ratttofdtt, přiíom agehš) staví dům (objekt, zároveň patiens). Je-li subjekt
v praslovanštině tvořilo připojováním zvratného zájmena s£ k tvařM
přisunut z místa gramatického podmětu, je sloveso v rodu pasivním,
aktivním (sQditb se). Tento způsob vyjadřování pasíva zdědila z p| ;
íapř. dům (subjekt, přitom cíl)ye stavěn lidmi (objekt, agens). D pasívum
sjoyanšújiyj. stará čeština (sudí se). Později vznikl v překladové lit
e i tehdy, není-ii v takové větě agens činnosti vyjádřen. Tu používáme
turefcoS^ylívemlatiny*nový způsob vyjadřování pasíva, a to spojen
fôfmy reflexívního pasíva se zájmenem se, např. dům se staví, obchody se
5ßa^icigia^-pveho| popřípadě t-bveřió s j^rézentními tvary slovesa íj
Vtevírají. Reflexívní forma, jež má jen jednu podobu, a to tvar 3. os.
Tyto opisy existovaly už dříve, ale měly, a zčásti dosud mají, vyzn
lgt -f se, má však u sloves neobjektových odlišnou funkci: vyjadřovat
stavový, nikoli dějový.
deagentnost (na Západě se stávkuje). Ve staré češtině tuto funkci plnily
Tak latinské iudicatus est se překládalo súzenjest. Měl tedy pouhé tvary 3. os. sg. bez se, např. okolo toho města turkysóv najde mnoho
súzenjest význam minulý, novočesky tedy bychom řekli byl (odjsom (CestMil) „najde se" — viz v oddílu Skladba.
Hus například překládal latinskou větu Qui credit in cum, non iudicata
qui non credit, tam iudicatus est: Ktož věří veň, nesúdie ho; ale ktož neú{ LITERATURA. HAVRÁNEK, B.: Genera verbi v slovanských jazycích. I. Praha
již súzenjest. Dokud neexistovala časová opozice k tomuto tvaru, moll {1028; II, Praha 1937; KOPEČNÝ, F.: Pasivum, reflexivní forma slovesná a reflexivní
se jest^sú jako znak 3. osoby vynechávat, podobně jako v préterilf ôveso In: Studie a práce linguistické I. Praha 1954, s. 224-247. GREPL. M.:
aktivním (ot ňehože naše krščenie jménem nazváno PísOstr „bylo ^eagentnost a pasívum v slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro VII. mezinárodní
zváno"). Ale protože k vyjádření m i n u l é h o času se užívalo spoj Sjezd slavistu ve Varšavě. Lingvistika. Praha 1973, s. 141 - 149.
participia pasivního s p r é z e n t n í m i tvary slovesa býti, vznikají z.
nesnáze s vyjádřením pasivního prézentu. Zprvu se užívá pasíva~|
vodního {sudí se) nebo vyjádření neosobního (súdie ho), pak opisnél
pasíva typu bývá súzen, bude súzen ( — préz.). V důsledku konfrontaci ř Slovesným videm vyjadřujeme dokonavost a nedokonavost sloves­
s českou soustavou časů postupně dochází k přestavbě a od X593*st$ ného děje, popřípadě i jeho násobenost nebo nenásobenost.
letí tv&rjest souzen má význam prézentní, v préteritu se objevuje spojéi
Kategorie slovesného vidu se vyskytujenen v jazycích slovanských a v menší míře
bylsgugßß, pro futurum pak tvar bude souzen. Stav, který máme v na
azycích baltských (litevština). To svědčíVre4atÍ¥HěTTOzdním vzniku této gramatické
češtině, se i pak ustaloval poměrně dlouhou dobu. Starý způsob íegorie. Zárodky slovesného vidu tedy pocházejí už z epochy předslovanské, avšak
jadřování dnes přežívá jen jako stylisticky příznakový v tzv. biblicky ujJEtttečný rozvoj této kategorie můžeme pozorovat až ke konci doby predhistorické
slohu (psáno jest ...). äv době historické.

198 199
 Před vznikem vlastního vidu měla praslovanština řadu slovesných Ig&igsnáf kap'g — kaphg, pľuJQ — pling apod., n g ^ o ^ p a ^ .
dvojic, které vyjadřovaly jedním členem děj indeterminovaný, druhým protějšky předponových sloves vznikají hlavně tvořením 0 j 5 j ^ ^ p a
členem děj determinovaný. Determingyanqst slovesného děje znamenali f tnd^alovesná s kmenem rozšířeným hláskou a, případně e): usbchng—
původně jeho prostorové určení, omezení. Děj indeterminovaný byl usychajg. Takový stav zdědila pračeština z dřívějšího údobí.
prostorově nezařaditelný. Další abstrakcí se z tohoto původně prostoro­ V historické době se naznačený vývoj dovršuje; projevuje se zároveň
vého zaměření stalo určenTpriiběhu"sIovesného děje: slovesa indetermi- tendence k tomu, abyjcmenjy p r ^ ^
novaná vyjadřovala nijak neomezenou dějovou linii, slovesa determino­ předoonoyé pak dokonavost. K tomu přispívá i okolnost, že obměňování
vaná pak děj co do průběhu omezený. Příklad takových dvojic: slovesného kmene se stává méně produktivním, a to proto, že obě podoby
jsou si mnohdy hláskově . d ^ vzdáleny Tak se tvoření vidů obohacuje
nošg — nesg : o další z p ů s o b i v , vidoyon fc<prf*r^rij tj. tvoření imperfektiv odpo­
gybl'Q - ghriQ jováním takových slovesných předpon, které už ztratily svůj původní
skaČQ — skoČQ lexikální význam, např. uschnu — schnu, utonu — tonu apod. Ve starém
SVbtQ — SVbtfíQ jazyce však byl tento způsob poměrně málo frekventovaný; existovalo
jen velmi málo předpon, které by zcela pozbyly původního lexikálního
Jak je vidět i z několika ilustrací, prostředkem k vyjádření tohoto významu a byly jen prostě vidové.
rozdílu bylafn.^ Nedokonavé protějšky těchto prefigovaných sloves se tvořily hlavně
Některé dleterminované členy těchto dvojic měly význam „přechod derivací — přechodem k jinému slovesnému typu s odlišným infínitivním
do stavu" (např. svbtnetb), vyjadřovaly tedy prézentními tvary futurum, kmenotvorným formantem, popř. formantem<t^O rozvoji vyjadřování
Bylo-li třeba vyjádřit skutečný prézens, musela být vytvořena odvoze­ vidových protikladů viz podrobněji v oddílu Slovotvorba na str. 318n.
nina (svitajetb). Avšak potřeba derivovat indeterminované protějšky Protiklad dokonavosti a nedokonavosti se ve slovesném systému //
existovala nejen u ingresív typu svbtnetb, nýbrž i u jiných determine fr
ilně gramatikalizoval i už ve staré češtině j XIV.-XV.^tqletj,, Od* '
váných sloves prefigovaných i neprefigovaných (padetb — padajetb);. VI. století pak můžeme vyjádřit jak protiklad dpkonavosti a nedoko­
Tato determinovaná slovesa totiž byla neúměrně zatížena: vyjadřovala, navosti. tak násobenost* (uzuálnost) a nenásobenost.
aktuální i neaktuální prézens, a nadto jejich prézentní tvary musely V nové češtine mají slovesa s preuponôTrpiostč vidovou nedokonavý
sloužit i k vyjádření futura. Nové deriváty (padajetb) přejaly funkcí protějšek prostý: zahynu —. hynu, slovesa s předponou lexikálně zatíže­
vyjadřovat aktuální prézens. Takovým způsobem vznikly první skuteční nou mají nedokonavý protějšek odvozený: odvedu — odvádím. ,,
vidové dvojice sloves dokonavých a nedokonavých. S tím, jak s vývojem l Násobená slovesa se odvozují od dokonavých suňxemrva^dělávat,
společnosti klesá význam mimojazykové situace při jazykovém projevu,- prosívat). Násobenost (uzuálnost) mohou ovšem vyjadřovat i slovesa
vzrůstá potřeba odlišovat formálně prézens od futura, a proto se tvořenb ilokonavá; je to všalc násobenost jiného druhu než u sloves typu
podobných dvojic šíří i k jiným slovesům: dokonavé prézentníjvafjj 'Mávat. Běží o( případy jako povyhazovat, zurážet, pozotvírat. Těmto
/začínají označovat pouze děj budoucí a funkci prézentu plní. nedokonaví! Slovesům říkáme ^'stributiva. Blíže o nich v odd. Slovotvorba na
/ odrozíěnlí^ . Vidový^jrotikyj kr. 335-336.
jlokižiiavosti a nedokonavosti se tedy na začá^ku_doby_historické začíná;
í? LITERATURA. ZUBATÝ, J.: K frekventativním odvozeninám s připonou -váti
gramatikalizovat; specifická.,prostředkem k vyjádření dokonavou
e> sloves 4. třídy. LF, 42, 1915, s. 227-239; TRÁVNÍČEK, F.: Studie o českém vidu
se vedle připojování * předponí— nesg - prinesg (předpopa^mél ^Slovesném. Praha 1923; MASLOV, Ju. S.: Imperfekt glagolov soveršennogo vida v slav-
ovšem především význam lexikální) — stávají hlavně fc-kmértjpm jä&skich jazykách. In: Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 1. Moskva 1954, s. 68-138;

200 201
 N Ě M E C , I.: G e n e s e slovanského systému vidového. P r a h a 1958; K O P E Č N Ý , F . : Slo­
VÝVOJ ČESKÝCH SLOVESNÝCH TŘÍD A TYPU vesný vid v češtině. P r a h a 1962; N Ě M E C , I . : A D i a c h r o n i s t i c A p p r o a c h t o the W o r d -
Formative System of the Czech V e r b (Historický pohled na k m e n o s l o v n ý systém českého
rozdělenS slovesa). I n : T L P 1. P r a h a 1964, s. 173 - 182; S I R O K O V A , A . G . : Iz istorii vozniknovenija
staroslověnské staročeské novoôeské i razvitija m e r k i r o v a n n y c h m n o g o k r a t n y c h gJagolov v češskom jazyke. Vestnik moskov-
skogo universiteta. Filologija 1965, 2, s. 3 3 — 4 5 ; K O M Á R E K , M . : Prefixální slovesa
ve vývoji českého slovesného vidu. I n : Miscellanea linguistica. O s t r a v a 1971, s. 107 — 112.
vedu vésti « - nese nésti
I. Aa vedo vešti
peku péci j ~ * ~ bere bráti
peko pešti P o z n á m k a : Nepočetná slovesa typu borj v brati se buďto do češtiny
mru mřieti peče péci
mbrg mrěti
umře umříti
nedochovala, nebo přešla do 1. třídy (meľu, žnu).
pnu piet i
ptno peti
wa maže mazati

b plovg pluti
r .
1
mažu

olovu
•*• plo
mazati

pluti
Podáváme tu třídění založené primárně na kmeni prézentním jen
z praktických důvodů, pro získání vývojové kontinutity mezi tříděním
•+*• beru bráti
staroslověnských sloves podle Leskiena a tříděním novočeským, jež
Ba berg bhrati
vycházejí rovněž z prézentního kmene; z hlediska vývojového je ovšem
zovQ z^vati. -*- ZOÜU 2t>á(l
b infinitivní kmen významnější (viz zde v odd. Slovotvorba na str. 317).
tisknu tisknuti -»- tiskne tisknouti Na přesunech slovesných tříd a typů od doby praslovanské po novo-
ILA dvigng dvigngti
—»» mine minouti
českou se podílely hlavně tyto činitele:
B mino minqti minu minuti
začne začíti
1. Hláskové změny í—-j /j^vt^Aa^rní'/vvv
III. A a znaJQ znáti V důsledkurstažení zanikl u sloves 3. Aa třídy, která měla kmen
kryje krýt\
kryjQ kryti kryju krýti zakMčén na -a (znaju, znaješ...; ságaju, sá$aješ...)9 kmériotvorný pří*
saždajQ saždati znak -je-. Tím se tato slovesa vyčlenila z třetí-třídy a vytvořila samo- - ^ ?>».
^ W P s W W 1 ^ .JÍ"*
umějQ uměti ' '" ' H n i l "J"ta—*—»»—^*

statnv^konjugační typ, pračeskou pátou třídu slovesnou. Slovesa typu

b borjg brati sá$aju, ságáš po přehlásce 'a > ě splynula se staženým typem uměju,
Ba lajq lajati umieš. Proto má stará čeština v páté třídě slovesné dva typy sloves (viz
* . kupujú kupovati í-*~ kupuje kupovati
kupujq kupovati tabulku).
plačg plakati .Monoftongizaceje :> /pak-způsobila. že křheuotvorný příznak typu
; sm&rvmj, tj. -/-, se začal krýt s kmenotvořnW hlasküü čtvrté třídy.
prošit prositi prosí prositi
IV. A prolg prositi
trpí trpěti
Tím se tato slovesa zařadila do této třídy vedle typů prositi a trpěli.
trbpljg trhpěti ^ trp'u trpěti
sází sázeti V třetí osobě plurálu však stažení neproběhlo. Tímto tvarem se tato
s\plJQ stpati
slovesa liší dodnes od původních sloves čtvrté třídy {oni prosí, trpí x
dělaju dělati dělá dělati sázejí, umějí), a proto zde tvoří v nové češtině zvláštní typ. V hovo­
v
- sázěju sázeti J rovém jazyce a v tradičních nářečích však došlo k unifikaci i v tomto
tvaru (obecná čeština prosej, sázej; jihozápadočeské dialekty prosí, sází;
_»- v důsledku stažení hanácká nářečí prosijó, sázijó; východomoravská prosíja, umíja atd.).
•*•-
-*. v důsledku stažení a přehlásky 'd>te Zpočátku byl vývoj podobný i u sloves typu biji. Také zde proběhlo
stažení skupiny bje > ie a monoftongizace ie > / a tato slovesa se
následkem splynuti hmenotvornéko -j- s předcházející souhláskou
•-•->

> výsledek sblíženi tvarů prézentnlch s infinitivnlmi (vytvořeni nového 203

finitivu nebo rozStépení slovesa ve dvě)
přechodně zařadila do čtvrté třídy (bbješ > bieš > bis atd.; podobně Protože nejčastějším imperfektivním protějškem n-kmenových per­
i první osobou b'ú-*biem > bím). Avšak později se vlivem analogie fektiv byly a-kmeny, přecházela některá imperfektiva z první třídy
s nestareným tvarem kryješ, kryje původní tvary obnovily. Pouze rovnou k nim, např.:
sloveso dieti (nč. díti, dim) si stažené tvary ponechalo: dim, díš, dí, atd,
bodu bósti bodám bodati
K dalšímu přesunu došlo po splynutí kmenotvorného -y- s před­
pádu pásti padám padati
cházející souhláskou u sloves praslovanské 3. B třídy typu plaČQ (pův.
skytu skýsti skvtám skvtati
*plakjg). V důsledku hláskového vývoje zde už v praslovanštině
zaniklo kmenotvorné ~j-, zůstalo jen -e- a tím se tento typ vyrovnal se a n-kmeny typu padnuti se staly jejich perfektivními protějšky.
slovesy třídy prvnÍL Infinitivním kmenem s příznakem -a- a u části Některá imperfektiva pak byla vytlačena odvozeninami iterativní
těchto sloves střídáním kořenné souhlásky v prézentních tvarech se povahy:
však liší od ostatních typů této třídy, a proto zde tvoří zvláštní skupinu
(nč. typ mazati). žmu žieti ždímám ždímati
T čru čřieti čerpám čerpati
2r*J?řechod-odneprcrciufctivních typůjw.prpduktivníiti -•
spu suti sypu sypati
. JPovahu neproduktívni má především 1?.TřiM;SlB\g§tiá. Mnohá slovesa
přecházejí z ntlrjiným konjugačním typům prostřednictvím některého Přechod od první třídy ke konjugačnímu typu prositi mohl být
společného tvaru. Z první třídy, jež nemá infmitivní kmenotvornfr I někdy motivován snahou zvýraznit faktitivní či tranzitivní charakter
formant u typů nésti a péci, přešlo nejvíce sloves k jiným typům pro její j slovesa (i-kmeny bývaly dříve jejich produktivním představitelem).
^idOvöü^ neyyhraněnpst: slovesa bez prefixu s nulovým infinitivním, Zde byla zprostředkujícím článkem participia n-ová, tvarem shodná
formantem neměla možnost formově manifestovat svou vidovou povahu, s participii i-kmenů či jim podobná.
Řada slove&dokonavýehrtakpřešla^etřídě_2lí(zprostředkujícím článkem
tu bylo patrně participium 1-ové). Například: spásu spásti spasen spasiti
kolu (pův. 3. třída) kláti (s)kolen (s)koliti
sadu šiesti sedl sednu sednuti hřebu hřésti (po)hřeben (po)hřbíti
lahu léci lehl lehnu lehnuti laku léci (po)léčen, (po)líčen líčiti „nastražovat past'
prahu přieci práhl práhnu práhnuti uřku uřéci určen určiti apod.
řku féci řekl řeknu ( x řéci)
vrhu vrci vrhl vrhnu vrhnuti
Dvě slovesa — střehu střieci a střihu stříci — byla ohrožována pokra­
sáhu sieci sáhl sáhnu sáhnuti
čující homonymií tvarů a jejich přechod k jiným typům byl spolu-
určován snahou po lepší formové odlišenosti:
(Tento proces doznívá ještě dnes, srv. novočeské paralelní tvary ukrajuj M
likradne^ střehu střieci —• střežím střežiti
Z imperfektiv přešlo ke druhé třídě mnohem méně sloves:
M. kdežto
vládu vlasti vládl -* vládnu vládnuti
žhu žéci žehl —• žhnu žhnuti střihu stříci stříhám stříhati

204 205
 I některá z nepočetných sloves neproduktivního typu beru bráti P o z n á m k a : V mluvených útvarech pokračuje proces integrace
přešla k typům produktivním (prostřednictvím shodných tvarů z kmene , sloves typu pnu pieti s produktivními typy ještě dále než ve spisovném
infinitivního): f jazyce: odstraňují se tvary typu začal, zapjal a jsou nahrazovány for­
mami typu tiskl nebo minul: srovnej moravské nář. zapl, zad nebo
ssu ssáti —• ssaju ssáti (nč. saji sáti) slezské zapnul, začnul, utnul nebo konečně i obecně české zapnul.
tku tkáti -+ tkám tkáti

V české konjugaci pozorujeme během celé historické doby i v době

:nové jjřechod některých slovíš ód5 třídy první, typu může (ojediněle
Jednota hláskového skladu kořene byla v některých případech póru* i\ bere%ltW᧠páté; tj,k r typtí dělái Tento přechod je zprostředkován
sena praslovanskými nebo pračeskými hláskovými změnami. Tak Uhodným kmenem infinitivním s kmenotvornou příponou -a- a tvary
se stalo, že kořen v tvarech prézentních měl jiiré hláskové-znění než Ltvořenými z tohoto kmene. Hlavním motivem pro přecházení prézentních
kořen v inflnitivu^popř. v tvarech vytvořených z kmene infinitivního, ^tvarů některých takových sloves je nepochybně, snaha, po zabránění
Proto ve staré češtině docházelo k nové analogické unifikaci těchto ;oiib|áiaMV^ alternaci v kořeni.
podob. Tento proces měl často za následek přesunyjnezi slovesnými [ Proto nejdříve přešla k typu dělám, děláš, kde není souhláskové
třMamLJijerxLJ^qsy^ 'alternace potřebí, slovesa se souhláskou -t- v kořeni, a to proto, že
1 alternace u — c je v jazykovém povědomí už neživá. Tak stč. jekcu,
tnu tiet i tnu tnouti lécu, lekcu, repcu, šepcu, trescu, ztroskocu... -+jektám, létám, lektám,
živu žíti žiji žíti reptám atd. Podobně je tomu u sloves s kor^nným^^d^hlozu ~* hlodám),
r
ščuju ščváti štvu štváti *zd- {hvizdu — hvízdám), -k- (kdáču, láču, pyču, řieču, týču -> kdákám,
slovu sluti sluji slouti lákám...), -sk- (jíšču, blýšču~>jískám...),_-C/Í- (dýšu,pášu -»• dýchám...),
ssu ssáti saji sáti -brjkulžu, strúžu-*kulhám...), __-r- (káru, skuhru, žebřů, žehřu-^ká-
}ám,..). Přechod je vždy proveden téměř důsledně; pouze několik velmi
Někdy proběhlo vyrovnání oběma směry, takže se sloveso rozštěpilo; ^frekventovaných sloves si ponechalo staré vžité tvary. Např. pláču,
například původní kujujcovati dalo kovám kovati (podle infinitivu) skáču, lžu, ořu (II orám).
a kujifcgwflfjjx>dlep_rézentu).„podobně Jen v severním úseku východomoravskvch nářečí a v jižní části
plovu pluti —*• plovu plovati a pluji plouti tlářeční oblasti slezské zůstal zachován původní stav (lécu, gdáču,
dmu dáti ~> dmu dmouti a duji douti zebru, dýšu...). V centru tohoto areálu došlo naopak k přechodu nč-
řevu řúti -» řvu řváti a řiji řiti (arch.) kterých sloves 5. třídy k typu mazati: čícu, chyšču, zbířu, búšu
P^bouchám", divu se apod.
Při tomto procesu byla mnohdy zároveň důležitá i snaha zabránit X' Poznámka : Je pozoruhodné, že právě v těchto nářečích je běžné
nežádoucí homonymu, například zproduktivní tvoření vidových protikladů typu vykrútiť— vykrúcať,
íbudiť — zbúzať, pusťiť — púščať apod., při němž namnoze dochází
jmu jieti (> jíti) jmu pnouti :k obdobným alternacím, jaké jsou typické u sloves typu mazať. To
pnupieti(> píti) pnu pnouti ;Zuamená výrazné oživení těchto alternací a důsledkem je vývoj, který
žnu žieti (> žíti) žnu žnouti ^nesměřuje k jejich eliminaci.

206 207
 A l t e r n a c ^ z ^ ^ ^ a f ^ ^ / l e naproti tomu živá všude; slovesa kázati, mď STAROČESKÉ K O N J U G A Č N I TYPY
žati, vázati atd. a také psáti, křesati apod. si zachovávají původní tvary
1. třídy. Pouze ojediněle sem pronikají paralelní novotvary^ podlťiy^třřoa^Iov^sná
dělati: klušu // klusám, křešu // křesám, vržu /'/ vrzám... Dále pak S
uchovala původní tvary slovesa, jejichž kořen končí souhláskou, kteří iVzor vedu vésti
ľ
nepodléhá měkčení, a nevyžaduje proto souhláskové alternace. Jsou i judikativ prézenta imperativ imperfektum
to slovesa na -bati {hýbati, hrabati...), -pad (kapati, klepati, třepatí
Vedimk
-lati (kašlati, sláti, stláti...). Velká část těchto sloves, zejména s kořenem?
,vedi(ved) vedieše-,
zakončeným na retnici, má rovněž vedle tvarů původních novotvary
kde vedi (ved) vedieše
podle třídy páté: drbu // drbám, třepu // třepám apod.
cedent, -me, my veděm, -me, -my (vedme) vediechom, -me, -mv
Dvojí prézentní tvary u těchto sloves s kořenem končícím retnícIÄ^^^
vedte [jděte vediešte, -ste
způsobily, že se obdobné paralelní časování objevilo i u podobných %dú
veďte vediechu
sloves, která původně patřila třídě páté: kopám // kopu, kývám // kjw^ Vedevě,
vedvě, -va/jděvě vediechově, -va
skřípám II skřípu... a také kousám /I koušu. U některých sloves novo*; \Vedeta •va
veďta/jděta vediešta, -sta
tvary podle třídy první časem zvítězily, např. klamu, klapu, lám% {vedeta
vedta vediešta, -sta
šlapu...
Vývoj konjugace u sloves s infinitivním kmenem na -a- je tedy určfr
íorist asigmatický aorist sigmatický participia
ván zřetelem hláskoslovným: slovesa, jejichž kořen vyžaduje souhláskou
vou alternaci, zejména alternaci méně obvyklou, tíhnou k typu déláfíi^ (u)vedech vedarvedúť-
slovesa bez souhláskové alternace směřují k tomu, aby v indikativu: \)ede (-vede)
prézenta měla vedle sebe tvary obojí, podle třídy první i páté. Vede (-vede) y vedl. •a, -o
U všech těchto sloves však jednoznačně pronikají tvary třídy páté* Vědom -vedeckom, -me, -my
do participia nt-ového. Tento směr vývoje je nesporně veden snahou Vedete -vedeste, -šte ved, vedši, vedše
zabránit tvarové homonymii tohoto tvaru s 3. os. sg. indikativu pré? $edú -vedechu
zenta. Tak např. tvar češe (4c, -íce), shodný s 3. os. sg. (on) češe, byl ißedove, •va -vedechově, -va veden, -a, -o
nahrazen tvarem česaje (-ic, 4ce), podobně pláče ~+ plákaje, kašle -*k<&•vedeta -vedesta, -šta
laje atd. pdeta -vedesta, -šta s u p . vest

Některá slovesa tohoto typu:

LITERATURA. ROCHER, K.: O vývoji české konjugace. Sborník filologický,^
1926, s. 1—38; ŠULIKO, I. S.: O nekotorychizmenenijach vglagoľnychklassachdrevne-Mt bodu, bósti „bodati"
češskogo jazyka. Vestnik moskovskogo universiteta, Filologija, 1967, 5, s. 36-46; P0.ř; £ brdu//brdu, břísti „ b r o d i t i s e " (aorist břid, břide, impf, břdiech //
RÁK; J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, 10, 1968, s. 19 — 32; KOMA' pdiech, part. 1-ové bředl)
REK, M.: K vývoji morfémové stavby českého slovesa (Změny kmenových formantů f čtu, čísti (préz. i čitu, aorist čit, čité, part. 1-ové četl, čtla, čt li)
a slovesných typů). In: Čs. přednášky pro VI. mezinárodní sjezd slavistu. Praha 196Ü,
l hudu, husti
s. 27 — 36; PORÁK, J.: Některé aspekty třídění českých sloves. Slavica Pragensia, I},
1969, s. 85-92; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 185-186 a mapkM | Jdu, jíti (aorist jid, jide, imperf. jdiech, jdieše, part. 1-ové z jiného
č. 31; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 21-31. kmene šel, part. s-ové šed, šedši, šedše, subst. verb. přištie // přijitie,

208 209
odvozeniny otejdu, vzejdu..., sendu, vendu..., aorist 3. os. sg. snide) JíVzo H$*&%&1
«*'
jedu, jeti (aorist -jěch má formu shodnou s aoristy sloves jmujiáWTW^ \PÍ
a jiern jiesti; part. s-ové jěd, jědši i jěv, jěvši) Indikativ prezenta imperativ imperfektum
kladu, klásti \peku peČiech (< pečách)
ktvu, kvísti (préz. i kvetu, květu, imperf. ktviech, inf. kvísti, kvésil, pečeš peci, pec pečieše
ktvieti, subst. verb. ktvenie, ktvěnie, kvetenié) peče peci, pec peci eše
matu, miesti „másti" (préz. matu, meteš.,, matů, imperativ meť, part, kpečem, -me, -my pecme, -my pečiechom, -me, -my
1-ové mátl, mietli, part. n-ové meten) pečete pecte pečiešte, -ste
pádu, pásti „padati" peku pecte pečiechu
přadu, přiesti (préz. přadu, předeš, part. 1-ové přadl, předli atd. fpečevě, -va pecvě, -va pečiechově, -va
roštu, rósti -pečeta pecta pečiešta, -sta
sadu, šiesti „sednouti" (préz. sadu, sědeš..., part. nt-ové sada, & 1 pečeta pec ta pečiešta, -sta
dúci..., part.* 1-ové sedl...)
skytu, skýsti „poskytovati" '. aorist asigmatický aorist sigmatický participia
hryzu, hrýzti i Mře* (u)pečech
peka, pekúc-
lezu, lézti (aor. asigm. -lez jj lez, -leze 11 leze) atd. -peče (-peče)
nesu, nésti (part. n-ové nesen, analog, nesen) -peče (-peče)
pekl...
pasu, pásti •pekom -pečechom, -me, -my
spásu, spásti „spasiti" -pečete -pečeste, -šte
pek, pekši, pekše
třasu, třiesti „třásti" (préz. třasu, třeseš..., imperativ třes, imperf. -peku -pečechu
třěsiech, aorist asigm. -třas;-třese, aorist sigm. -třesech, part. 1-ové třásl, •pekově, -va -pečechově, -va
pečen...
třiesli atd.) •pečeta -pecesta, -šta
vezu, vézti •pečeta . •pečesta, -šta
sup. pec
hřebu, hřésti „pohřbívati" (inf. hřésti i hřébsti — proti stsl. greti)
plevu, pleti (imper. pův. plev, analogicky plej, part. nt-ové pleva,- Některá slovesa
%
novotvar pleje, part. pas. plen i plet) lahu, léci „lehnouti" (préz. doložený lehu, lezeš, lehů, imper. lez)
spu, suti „sypati" (imper. spi, spěte, imperf. spiech, spieše, aorísllte *laku, léci „políčiti" (préz. leku, lečeš... leků, part. 1-ové lákl// lekl)
-such, -su, part. 1-ové sul, part. nt-ové spa, spúci // suje, sujieci) mohu, moci (préz. mohu, môžeš, móžejj móž, imper. (pó)moz, imperf.
tepu, teti „tepati" £ možiech, aorist -moh, -može)
zabu, ziebsti „zábsti" (part. 1-ové zábl, ziebli atd.) , prahu, přieci „zapřáhnouti" (préz. prahu, přěžeš..., imper. přěz,
t
živu, žíti (imper. živ, novotvar žij, ží, subst. verb. živenie i žitie) přiž, part. 1-ové práhl, přiehli, part. s-ové práh, přiehši, part. pas.
plovu, pluti (imperf. ploviech, aorist -pluch, subst. verbale ploveá přéžen)
i plutié) l řku, řéci (préz. řku, rčeš// řčeš... později řeku, řečeš..., imper. rci,
slovu, sluti „nazývati se" > ku aorist asigm. -řek, -řece jj -rče, 3. os. pl. -řeku, aorist sigm. 1. sg.
řevu, řúti „řváti" (většina tvarů zdvojených, viz výše, aorist -řuck)ifécht 3. pl. řěchu, duál řěchově, řěsta, part. 1-ové řekl, řekla i řkl, řkla,
-řvach). \ part. n-ové řečen, (vy)řčen, (u)rčen)

210 211
 sáhu, sieci „sáhnouti" (préz. sáhu, sěžeš..., imper. sěz, sěž, part. l-ové
Některá slovesa tohoto typu:
sáhl, slehli, part. s-ové sáh, siehši, part. n-ové sěžen)
seku, sieci „seci, sekati" (préz. seku, sečeš, imper. sěc, seč) čru, čřieti „čerpati" (préz. čru, čřeš, ...črú, imper. čři, čřěte, aorist
střehu, střieci „střežiti se, chrániti" (imper. střězi, střěz, střež, imperf, •čřěch)
střěžiech, stržiech) dru, dřieti
střihu, stříd „stříhati" (préz. střihu, střižeš, imper. střiž) meľu, mleti — jak je patrno z měkkosti ľ, byl to původně jo-kmen
teku, téci (imper. tec, teč, imperf. tečiech, aorist -tek, -teče) - (part. n-ové mlen, subst. verb. mlenie)
vleku, vléci pru, přieti „podpírati" — jiné je přu, přieti „zapírati"; viz u typu
vrhu, vrci „vrhnouti" trpěti
žhu, žéci „páliti" (préz. žhu, žžeš, žže... žhú, imper. žzi, žzěte, imperf, skvru, skvřieti „škvařiti se" (také škvru, skrvu apod., part. l-ové
žžiech, 3. os. sg. aoristu zežže, 3. os. pl. -žhú, part. l-ové žehl, žhla, part. škřvěl i skvrl)
n-ové éžen). tru, třieti (part. l-ové třel i tri, part. pas. třen, třět, trt, srov. netrtě
, cesty)
}ízor^mru, mřieti vru, vřieti — původně *vbrjo, vwišb, vbrěti, tedy typ trpěti — (part.
l-ové vřel, vrl > (ne)vtiý)
indikativ prézenta imperativ imperfektum zru, žřieti „pozříti" (také zřieti, zhřieti, žhřieti..., dnes jen pozříti).
mru — mřiech
mřeš mři mřieše
1 z
mře mři mřieše ^ <muÄnu' - # i e ? ?
mřem, -me, -my mřěm, -me, -my mřiechom, -me, -my indikativ prézenta imperativ imperfektum
mřete mřete mřiešte, -ste
pnu pniech ( < pňácli)
mrú mřete mřiechu
pneš pni pnieše
mřevě, -va mřěvě, -va mřiechově, -va
pne pni p nieše
mře ta mře t a mřiešta, -sta
•t pnem, -me, -my pněm, -me, -my pniechom, -me, -my
mře ta mřěta mřiešta, -sta
Í pnete pněte pniešte, -ste
aorist (jen sigmatický) participia pnú pněte pni echu
\ pnevě, -va pněvě, -va pniechově, -va
(u)mřěch mra, mrúc-
i pneta pně ta pnieš ta, -sta
-mřě
l pneta pněta pniešta, -sta
-mřě mřel..., (u)mrl...
-mřěchom, -me, -my aorist participia
-mřěste, -šte mřěv, mřěvši, mřěvše
(při)pěch pna, pnúc-
-mřěchu
-pě
-mřěchově, -va mřěn(ie)..., (ú)mrt(ie)...
-pě pal..., pěli
-mřěsta, -sta
-mřěsta, -šta sup. mřět -pechom, -me, -my
-pěstě, -šte pen, -ši, -še
212
213
 -pechu mazeta mažta mazašta, -sta
-pěchově, ~va pat... tnažeta mažta mazášta, -sta
-pěsta, -sta
aorist participia
-pěsta, -šta sup. *pat (žat, vzat)
(žjmazach maže, mažúc-
•mata
Některá slovesa tohoto typu:
-maza mazal...
-čnu, -čieti „začíti, počíti" (part. 1-ové -čal, -čěli, part. s-ové -cen, mazachom, -me, -my
-čenši..., novotvar -čav, -čěvši, part. t-ové -čat, -čěti, subst. verb. -čětie)
wazaste, -šte mazav, -ši, -še
jmu, jieti „jmouti" (aorist jěch, je — stejně jako u jedu, jeti — part, •mazachu
1-ové jal, jeli, také jmul, part. s-ové jem, jemši, novotvar jav, jěvši, *tnazachově, -va mazán...
part. t-ové jat, jeti, novotvar jmut, subst. verb. jětie; odvozeniny vezmu; •mazasta, -šta
otmu II otejmu; senmu, snieti, part. s-ové snem, sňemši) 'tnazasta, -šta sup. mazat
kinu, kleti „proklínati" (impf, klniech, aorist -klech, part. 1-ové klá
(místo očekávaného klát), part. s-ové klev (místo klen)) Nejdůležitější slovesa:
mnu, mieti „mnouti" (tvary z inf. kmene často novějšího původu: hýb'u, hýbati (préz. po přehlásce hýbi, oni hýbí, part. nt-ové hýbe,
part. s-ové mav, měvši, part. pas. mnut, tedy podle minouti — srv, hýble-)
infinitiv) dlab'u, dlabati
tnu, tieti (part. s-ové (s)ten, pl. (s)tenše, part. t-ové tat, teti, subst, t hrab'u, hrabati
verb. tětié) skub'u, škubati (sklubati, škubati, šklubatí)
žmu, žieti „ždímati" (místo z často skupina žď, odkud vzniklo dnešní zob'u, zobati
sloveso, jež je pův. iterativum) kap'u, kapati
žnu, žieti „žnouti" (imperf. žniech, part. s-ové pl. (s)ženše, supinum kúp'u, kúpati
žat); kromě toho doloženy i některé (původní) tvaryjo-kmenové, neboí syp'u, sypati
sloveso patřilo kdysi k typu 3 Ab (borjg brati): 2. sg. žneš, 3. pl. ž/watd. ščiep'u, ščiepati
trep'u, třepatí
VluŤ^mw&ur-m a za t i dhem'u, dřiemati (imper. ďřěm, part. nt-ové drieme, dřiemíc-)
káru, kárati
indikativ prézenta imperativ imperfektum ořu, orati
mažu — mazách skuhru, skuhrati
mažeš maži, maž mazáše \ žebřů, žebrati
maže maži, maž mazáše žehřu, žehrati
mažem, -me, -my mažeme, -my (mažme...) mazáchom,,, > plápoľu, plápolati
mažete mažete (mažte) mazášte, -ste kašťu, kašlati
mažú mažete (mažte) mazáchu koľu, kláti (préz. koľu, kôieš, imper. koli, koľ; sloveso sem patří
maževě, -va mažvě, -va mazáchově,,, ^vými prézentními tvary; infinitiv kláti však je z *kol-ti)

IIA i 215
 šľu, sláti (préz. šľu, šeľu; šleš, šeleš, šéleš ap., imper. šli atd.) lekcu, lektati (také lechtati, lehtati, lekstati apod.) •
steľu, stláti lepcu, leptati „kousati, žráti"
stóňu, stonati (préz. stôňu, imper. ston, part. nt-ové stane) lécu, létati ( p a r t ^ t f ^ v é lécě, lecíc-)
kážu, kázati mecu, metati (imper. meči, mec, part. r^Uové mecě, mečíc-)
lížu, Izáti „lízati" (aorist -Izach, part. 1-ové Izaľ) řehcu, řehtati (také řechtati, řehotati apod.)
mažu, mazati šepcu, šeptati
ržu, rzáti tres(k)cu, tres(k)tati
řežu, řezati troskocu, troskotati „rozbíjeti"
tiežu, tázati (préz. tiežu, imper. těž, part. nkoyé^řeie^aori^Wíiáffffá)
viežu, vázati (préz. viežu, imper. věž atd. podobně jako u tázati) i Vzor beru, bráti
češu, česati M/U (LAS
debšu, debsati „hlučeti* 6 índikativ prézenta imperativ imperfektum
klušu, klusati beru beřiech brach
kyšu, kysati béřeš beři, her beřieše bráše
pléšu, plesati bére beři, ber beřieše bráše
píšu, psáti (inf. psáti, pisati, part. 1-ové psal i pisal, podobně i part* bérem, -me, -my berme, -my beřiechom... bráchom.
s-ove a n-ove) berete berte beřiešte brášte
tešu, tesati berú berte beřiechu bráchu
lžu, lháti (préz. v pozdější době také Ihu analogií podle typu braty '.{fbéřevě, -va beřvě, -va běřiéchoDě... bráchově.
strúžu, strúhati lbéřeta beřta beřiešta brášta
dýšu, dýchati ibéřeta beřta beřiešta brášta
pášu, páchati
jíščujískati „hledati" (imper. jišči, part. nt-ovéjíščě) aorist (jen sigmatický) participia
láču, lákati , (se) brach
bera, berúc
pláču, plakati (imper. plači, plač) -bra
pyču, pykati -bra
bral...
řieču, řiekati •hrachom...
skáču, skákati hráste...
brav...
súču, sukatí •brachu
stýšču, stýskati (imper. stýšči) -brachově...
brán...
výšču, výskati hrasta...
hlozu, hlodati (préz. hlozu, hlózeš atd.) hrasta...
sup. brat
hvizdu, hvízdati
repcu, reptati Některá slovesa:
hrochcu, hrochtati (také chrochtati, krochtati) deru, dráti
chlemcu, chlemtati ženu, hnáti (préz. ženu, •ertešH ženeš..., imper. žení)

216 217
 peru, práti „bíti" i „práti" -dchnu, -dchnuti (préz. i -dechnu, part. pas. -dšen i -dechnut)
seru, sráti drznu, drznúti „odvážiti se" (part. 1-ové drzí, drznut)
ssu, ssáti „sáti" (vz)dvihnu, (vz)dvihnúti (préz. (vz)dvihnu i zdvihu, aorist vzdvih,
tku, tkáti (préz. tku, tčeš, imper. tci, tcěte, part. tka, tkúc-) vzdviže; vzdvižech)
zovu, zváti (préz. zovu // zóvu, zóveš // zoveš atd., part. zova, zovúc- •hlědnu, -hlědnúti
imperfektum zoviech // zvách) hřaznu, hřaznúti „pohřížit se"
ždu, zdáti „čekati" (imperf. ždiech // ždách) chřadnu, chřadnuti (préz. chřadnu, chřědneš, part. 1-ové chřadl,
žeru, žráti (préz. žeru, žéřeš // žereš, imper. žeň, žer). chřědlí)
kleknu, kleknuti
IL* třída-slovesná
leknu, leknuti
Vzor /ijknu, tisk núti .. . -niknu, -niknúti (aorist 3. os. sg. vniče, 3. os. pl. vniku)
imperativ imperfektum sáhnu, sáhnuti (préz. sáhnu, slehneš, imper. slehni, imperf. siehniech)
indikativ prézenta
schnu, schnuti (préz. schnu i sechnu, imper. schni i sechni, imperf.
tisknu — tiskniech
schniech, part. 1-ové sechl, schla, schli)
tiskneš tiskni tisknieše
svadnu, svadnúti „vadnout" — imperfektivum (préz. svadnu, svědneš,
tiskne tiskni tisknieše
ímper. svědni, part. 1-ové svadí, svedli)
tisknem, -me, -my tiskněm, -me, -my tiskniechom, -me, -my
táhnu, táhnuti (préz. táhnu, tiehneš, imperf. tiehniech, aorist asigm.
tisknete tiskněte tiskniešte, -ste
-tah, -těže, sigm. -těžěch, part. 1-ové táhl, tiehli, part. s-ové táh, tiehši,
tisknu tiskněte tiskniechu
part. n-ové těžen)
tisknevě, -va tisknevě, -va tiskniechově, -va
-tknu, -tknuti (part. pas. -tknut i -tčen)
tiskne ta tiskne ta tiskniešta, -sta
trhnu, trhnuti
tiskne t a tiskněta tiskniešta, -sta
váznu, váznuti (préz. váznu, viezneš, atd., aorist asigm. 3. os. sg.
aorist asigmatický aorist sigma tický participia uveze, 3. os. pl. uvazú, part. 1-ové vázl, ...viezli)
(při) tisk (při)tiščech (pří)tisknuch tiskna, -úc- -vyknu, vyknuti (aorist asigm. 3. os. pl. svykú, obvykú)
-tišče (-tišče) -tisknu 11 žasnu, žasnuti (préz. žasnu, zesneš atd., part. n-ové -žěsen).
-tišče (-tišče) -tisknu tiskl...
(-tiskom) -tiščechom.. -tisknuchom... Vzo x^^tu^ m in ú t i
(-tiščeté) -tiščeste... -tisknuste... tisk, -ši...
indikatiiv prézenta imperativ imperfektum
-tiskú -tiščechu -tisknuchu
(-tiskově, -va) -tiščechově. -tisknuchově... tiséen... minu — mini ech
(-tišče t a) -tiščesta... -tisknusta... ( • '
mineš miň mini eše
(-tiščeta) -tiščesta... -tisknusta... súj>. tisknut mine miň minieše
minem, -me, -my miňme... mini echom...
Některá slovesa minete miňte minieš t e...
-běhnu, -běhnúti minú miňte miniechu
-česnu, -česnúti, ,rozevříti" minevě, -va miňvě... mini echově...

218 219
 *3 ^ ' *' » j >N cd

cd ex, >%
^ g 1:1
«T ^ "SH
Ä: 1 1 sL Q
U g ÍU
o
5C
cd
e
^J ,QJ ,^J _^i _^j S Ö cd O
;
5> '£> "§b "& *& £ •- 5, - o >C •-,: a -tí
"s; ex :-^ ^ >(L)
*v ^ ^ ^ ^ D,
^ ^ Cľ C
•o
S o
_Qj - ^ ^ >
tí
^ ; ^ -o *8 t
ex
i_i "*" "^ -^
Ä
cd
cd ^
cd C^-Aŕ
C/5 ft
- - - • - "

g 13 J2 &
-3 •31 ™ N
-2 'S,
ä ^ :
^ ^ ^ Q Q
CO
ÍX
.0
^ ^
-Si
.-H '3"
•Si % V
c, •*- o
.-z
•*-
cd
X> 1
*-.

-* o fcb ^
'b
*«i »a t^i **j

^
J-H
CO
1 5 EX
tí
tí

O
J)
13
,3 C
t» <D
^ ^ o- 5
? S ;^ I
c

O og X)
í -Si S '3 £ -s
^o a J-H
(D OT CX p
> •->- .^
o c ^
(L> .„ +? CL, O tí T3
(D <L)
ÍX
E
X) o 3
fc 3
t/3 N >N *s S? « - tí *o
O cd ^ 5 >8 ^ l-i ^
3 O o"
^ ^ <3 Q -cd ~ o § .;: -cd >
to O ^J O3 (>, tí > b « X) -^
> to b b b c b 3 „- - .
x» (D
-cd >CJ ^
>U(
cd
tí ,^
-^ *i* -^ ^ -iŕ ^ j * ^ -^ > >V-Í o ^

í 'g 3 á
W *W OJ CX
-*í «i** - ^ « v "ie c«
s ř í š N
cd CO -O
Éšmmiáimm mm Í|!1PTMÍBI»W^^

tí 5
Q -*Y,
—>
fl> Qi Qi «4C ^
Ct-H ««:
"i> *en *tn u
U,
D
ÍÍJ
*) ^u ^
cx •*? ^ B ř
a - Ü ^ «^ ^t

s: u

o
'3
cd N
•fr >
U
3
S!
ô "C cd
i-
BB i
CX <ü
cd - K
t/3 •4-»
cd - s :
CX
S
'b ^ V?S
tu
•C -s: o .^ J
-^ -5 -5
2 cd ^
s:
k.
>a>' cd A
>N
(U s ^X
> w
°3 "2 *-
T3 - O
o 3 O
• "CI ^ K ^2
OJ
-c ^)
C •« -s: tí k
2 ľľ^ •2 J2
SS . ^ OH
tn Ü Ü 10
K CS
e "a -^
§1
s: s:
3
R
3
s:
3 2

s s s s s s s s s
3
.S
2
C
2
C
3
K
-cd
V-í
^
3
v;s
í»-
s: Q
•Co
CU

K c3
-2 ^ -iŕ A; HÜ
o
ního: plovu pluti -vpluji plouti, slovu sluti ~+sluji slouti, řevu řúti-+ři]t Vz ° lJMé¥Mj^umwí i
řiti, dmu duti-*duji douti.)
indikativ prézenta imperativ imperfektum
-dějů, -died „dělati" (part. pas. pův. -děn, nověji -dět; vyskytují se
kupujú — kupovach
též tvary z kmene dá- vzniklé pračeskou depalatalizací, např. naďál>
kupuješ kupuj kupováše
nadál se, pod. dalo se, udalo se)
kupuje kupuj kupováše
*děju (diem), dieti „říci" {dějů je nedoloženo, je však diem, podle
kupujem... kupujme... kupováchom.
Machka staročeské a už praslovanské) kupujete kupujte kupovášte...
hřěju, hřieti (part. 1-ové hřěl/fhřiel, part. s-ové hřěvf/hřiev, part, kupujú kupujte kupovachu
pas. hřěnf/hřien) kupujevě... kupujvě... kupovachově.
chvěju, chvieti (inf. i chvěti) kupujeta kupujta kupovasta..,
leju, léti ( < Ibjati): (préz. leju, leješ..., imper. lej, imperf. lejiech, part kupujeta kupujta kupovasta...
nt-ové lejě, lejúc-, part. 1-ové lél, part. s-ové lév, lévši...y part. pasivní
lén, nověji lét) aorist participia
P o z n á m k a . Morfologicky odlišné bylo už zmíněné sloveso ľú, líti, •kupovach kupuje, kupujúc-
patřící ke skupině/?'«, píti, tzn. préz. ľú, léš, /e..., později 1. os. lénim •kup ova
i liji — podle kryji, imperativ li//lij, imperfektum léch, part. nt-ové -kupova kupoval...
lé, ľúc-, pak lije, lijúc-, aor. -Uch, part. 1-ové //"/, part. s-ové liv, livši, part, -kupovachom...
pas. lit. Ve spisovném jazyce se uchovalo toto sloveso, zatímco leju.,, -kupovaste... kupovav...
v mor. dialektech navazuje patrně na léti < Ibjati. m •kupovachu
okřěju, okřieti (tvary obdobné jako upřějú) -kupovachově... kupován...
pěju, pieti (později inf. i pěti) -kupovasta...
přěju,přieti „přáti" (part. 1-ové přál, přieli, part. s-ové práv, přievši, -kupovasta... sup. kupovat
part. n-ové přán, přieni, subst. verbale přienie)
směju sě, smieti sě (part. 1-ové smál sě, smieli se, part. s-ové srnáv sé> Některá slovesa:
smievši sě, subst. verbale smienie) hotujú, hotovati „připravovati"
sěju, sieti (part. 1-ové sál, sieli, part. pas. sen i sěť) obedujú, obědovati
spěju, spěti (imperf. spějiech, aorist -spěch) pracujú, pracovati (imperf. pracovách//pracěvách, inf. pracovati//
věju, vieti „váti" (part. 1-ové vál, vieli, part. s-ové váv, vievši, part. pracěvati, part. 1-ové pracoval//pracěval atd.)
n-ové ván, vieni, subst. verbale vienié) * í
psuju.psovati „psouti, haněti"
zěju, zieti „zeti, být otevřen"
baju, báti „bájiti" Tento typ sloves byl během historické doby podstatně rozmnožen
kaju sě, káti sě (aorist -kách) ímperfektivními protějšky dokonavých sloves i-kmenových, např. obli­
laju, láti bovati, obracovati sě, potlačovati, pochvalovati, nakloňovati, zkušovati,
tajů, táti odsuzovati atd.
Dále sem můžeme zařadit i slovesa později zaniklého typu kuju
w
222 223
kovati, která však na rozdíl od sloves typu kupovati mají dvojí imper* -prosiste... prosw...
fektum kovách a kujiech (jako brach a beřiech); srov.: -prosíc hu
bľuju, blváti „blíti" -prosichově. prosen.
kľuju, klvati „klovati" -prosista...
pVup, plvati „plíti, plivati" -prosista... sup. prosit
r w/w, rváti Některá slovesa:
snuju, snovati
bydVu, bydliti (préz. 3. pl. bydle, imper. bydlte)
ščup, ščváti „štváti"
cúz'u, cúditi „čistiti" (part. n-ové cúzen)
zwyw, zváti „žvýkati"
drb'u, drbiti „museti"
U těchto sloves vznikly buď dvojí tvary, srov, novočeské kup, kouli hromažďu, hromazditi (préz. hromažďu, hromazdíš//hromaždíš...,
a kovám, kovati, pliji, plíti a plivám, plivati, nebo se tato slovesa přeřadila ' íftlper. hromazdi, hromazď, part. 1-ové hromazdil, part. n-ové hromažděn)
k typu krýti, srov. blíti, nebo k typu bráti, srov. klovu, klovati; rvu, rvou, krácu, krátiti
štvu, štváti. HI ksu, kšíti „kýchati"
křšcu, křstíti „křtíti" (préz. 1. sg. křšcu, kršču apod., part. n-ové
křščen, krščen, také krčen, krštěn atd.)
IV.^fřída-slovesná kvieľu, kvieliti (imper. květ)
rndľu, mdlíti „činiti mdlým"
modľu sě, modliti se (imper. modi se)
zor^prpšu, prositi
1 mušu, musiti
indikativ prézenta imperativ imperfektum rnyšľu, mysliti (imper. mysli, imperf. myšléch i mysléch)
prosu — prosí ech prav'u, praviti
prosíš prosi, pros prosi eše raz'u, raditi
prosí prosi, pros prosi eše usp'u, uspiti „uspati někoho"
prosím... prosím..., prosme... prosiechom... varu, vařiti
prosíte prosíte, proste prosi ešte... výšu, výšiti „činiti vysokým" (part. 1-ové výšil...)
prosie prosíte, proste prosiechu Vzor trp'u, trpěti
prosbě... prosivě..., prosvě... prosiechově..
indikativ prézenta imperativ imperfektum
prošita prošita, prosta prosiešta...
prošita prošita, prosta prosiešta... trp u trpiech
trpíš trpí, trp trp ieše
aorist participia trpieše
trpí trpí, trp
-pros ich prose, prosiec- trpiechom...
trpím... trpme...
-prosi m trpíte trpíte, trpte trpiešte...
-prosí p rosil... trpiechu
trpíte, trpte
-prosichom... trpívě... trpvě... trp iechově...

224 i 225
 trpíta trpita, trpta trpiešta... niču, ničěti „být sehnut"
trpí ta trp ita, trp ta trp iešta... pnu, pnieti „pníti, být rozepjat"
přu, přieti „zapříti"
aorist participia , sez'u, seděti (préz. sez'u, sedíš^,., sedie)
(s)trpěch trpě, trpiec- smrz'u, smrděti (préz. smrz'u, smrdíš...)
-trpě snábzu, snábděti „pozorovat, strážit"
-trpě trpěl...; slyšal..., slyšeli... stv'u, stvieti „skvít se" (také novotvary podle sázeti; řada variant:
-trpěchom... stkvieti, sktvieti, skvieti, také ktvieti apod.)
-trpěste... trpěv...; slyšav, slyšěvši... styťu sě, styděti sě (préz. styz'u sě, stydíš se...)
-trpechu svrb'u, svrběti
-trpechově... trpěn (trpieri); slyšán..., slyšeni... šumu, šuměti
-trpěsta... těžu, těžěti „získávati"
-trpěsta... sup. trpět (s lysat) , tišču, tiščěti „tisknouti"
veľu, veleti
Některá slovesa věžu, vězěti (préz. věžu, vězíš..., vězie)
bťu, bdieti (préz. bz'u, bdiš) viz'u, viděti (préz. viz'u, vidíš..., vidie, imper. viz, vizme (podle
běžu, běžeti (part. 1-ové běžal, běželi...) atemat., i ojed. vidmě, part. nťověvida, vidúc- i vidě, vidiec-, part. 1-ové
bôľu, boleti viděli zvratně analogické viďal, part. n-ové viděn i vidien)
1. držu (jednoslabičné), držieti (dvojslabičné) „třásti se" visu, viseti (préz. visu, visíš viste, part. 1-ové visel i visa!)
2. držu, držeti,,držeti" (part. 1-ové držal, drželi atd.) vrcu, vrtěti (préz. vrcu, vrtíš...)
hleťu, hleděti (préz. hlez'u, hledíš..., imper. hled) zřu, zři et i
horu, hořeti (part. 1-ové hořel) zrnu, zvnieti „zníti" (často přesmyčkou vzňu, vznieti).
chcu, chtieti(l. sg. chcu i chocu, od 2. sg. podle typu mazati, srov. chceš
Dále sem patří tři slovesa, jejichž infinitivní kmen končí na -a:
i chóceš, 3. os. sg. chce i chóce, 1. pl. chcmy, chcemy, 2. pl. chcte, chcete,
boju sě, báti sě (imperativ boj sě, imperfektum bojiech sě a bách sě,
teprve 3. pl. chtie podle rr/ne, imperativ c/íté/, imperf. chtiech//chtějieck
aorist -bách sě, part. 1-ové bál sě atd.)
aorist -chtěchfj-chotěch, part. n-ové c/iŕe, chtiec-)
i sp'u, spáti (préz. také šp'u)
kleču, klečeti (part. 1-ové klečal..., klečeli...)
stojů, státi (imperativ stoj, imperfektum stojiech a stách, part. 1-ové
fcnČM, křičeti (part. 1-ové křičal, křičeli atd.)
stál atd.)
/ecw, /ere?// (part. 1-ové /e/é7 i leťal...)
I
lezu, ležeti (part. 1-ové Zeza/, leželi)
V. třída slovesná
mču, mčieti „smýkati"
m/č«, mlčeti Vzor dělaju, dělati
mnu, mnieti „domnívati se" (imperativ mni...; vedle náležitých
Indikativ prezenta imperativ imperfektum (kratší tvary)
tvarů často novotvary podle sázeti: př. 3. pl. mnějí, imperativ mnéjq
imperfektum mnějiech, part. nt-ové mnějě) dělaju — dělajiech dělách
mržu, mrzeti (préz. mržu, mrzíš...) děláš dělaj dělajieše děláše

226 227
 dělá dělaj dělajieše děláše kopaju, kopati
dělám... dělajme... dělajiechom. dělachom,,, sápaju, sápati
děláte dělajte dělajiešte... dělášt e.,. sípaju, šípati
dělajú dělajte dělajiechu děláchu skřipaju, skřípati
dělávě... dělajvě... dělajiechově děláchove.,, šlapaju, šlapati
děláta dělajta dělajiešta... dělášt a... tápajú, tápati
děláia dělajta dělajiešta... dělášta... kývajú,kývati
4
plavaju, plavati
aorist (jen sigm.) participia
klamaju, klamati
(u)dělach dělaje, dělajúc- lámaju, lámati (později lámu i lamí).
-děla
-děla dělal... ázějuy sazěti
-dělachom • indikativ prézenta imperativ imperfektum
-dělaste dělav...
-dělachu sázěju sáziech
t
-dělachově dělán... sázieš sázej šázieše
-dělasta sázie sázej sázieše
-dělasta supinum dělat sáziem... sázejme... sáziechom...
sázie t e sázejte sáziešt e...
Některá slovesa: * sázěju sázejte sáziechu
sázievě... sázějvě... sázie c hově...
-dolaju, -dolati
sázie ta sázějta sáziešt a...
nechajú, nechati
sázie t a sázějta sáziešta...
jhraju, jhráti
kúsaju, kúsati aorist participia
obědvaju, obědvati
pálaju,pálati „páliti" (na)sázěch sázějě, sázějúc-
tbaju, t báti -sáze
:
úfaju, úfati „doufati" -sáze sázal..., sázeli...
volajú, volati -sázěchom...
znaju, znáti atd. -sázěste... sázav, sázěvši, sázěvše
-sázěchu
Sem patří i řada sloves s kořenem končícím retnicí, která časem pře- -sázěchově...
sázán..., sázeni...
jímají novotvary od třídy prvé; o tom viz výše na str. 208. Např.: -sázěsta...
;
-sázěsta...sup. sazat
cpaju, cpáti (později cpu, cpáti), podobně
chápaju, chápati K tomuto typu patří valnou většinou slovesa vytvořená v před-
klapaju, klapati historické nebo rané historické době jako nedokonavé protějšky k slo-

228 229
vesům IV. třídy, zřídka i k jiným slovesům (např. -bíjěju, -bíjěti -žíčěju, -žíčěti (např. požíčěti „půjčovati", což je imperfektivum
k bíti). Aoristové tvary jsou proto zřídka doloženy. Jsou to slovesa jako: kpožitčiti > pójčiti)
-číněju, -číněti (k -činiti) a mnoho dalších, jež většinou zanikla, když se tento způsob imper-
-háněju, -haněti (k -honiti) fektivizace stal neproduktivním.
-házěju, -házeti (k -hoditi) Dále sem patří slovesa typu uměti, jimž se výše uvedená slovesa
-hromážděju, -hromážděti přiblížila po změně 'á > ě (á > ie). Např.:
-cházěju ,-cházěti běleju, běleti „stávat se bílým"
káleju, káleti bujěju, bujeti „býti bujný, zuřiti"
kláněju, klaněti háněju, haněti
-krácěju, -kráčeti (ke -krátiti) hověju, hověti
kráčěju, kráčeti mdleju, mdléti
krájěju, krájeti -pustě/u, -pustěti
-kúšěju, -kúšěti směju, smietillsměti „směti" (imperf. smějiech//smiech)
lécěju, lěcěti „líčiti (past" spíleju, spíleti „žertovati"
máčěju, máčeti tlejú, t lét i
miešěju, miešěti „mísiti" truchle/u, truchlet i
míjěju, míjeti úpěju, úpěti
mizěju, mizeti t m váleju, váleti „válčiti"
-mýšleju, -mysleti
-núcěju, -núcěti (k -nutiti)
i žěleju, želeti

(na)pájěju, (na)pájěti Vzhledem k provedenému stahování by sem bylo možno zařadit

-píjěju, -píjeti slovesa píti, bíti, líti, víti, u nich však došlo k stažení také v 1. osobě sg.
-plácěju, -placed a 3. pl„ srov. p'ú, b'ú... Protože tu není ani v prézentu úplná shoda
-právěju, -právěti s typem sázěju a infinitivní tvary se u těchto sloves shodují s typem
-púščěju, -púščěti krýti, uvedli jsme tato slovesa již tam, neboť se i vývojově k typu
-púzěju, -púzěti (k -puditi) krýti nakonec přiklonila.
-rázěju, -rážeti (k -roditi)
-sláněju, -sláněti (ff-cláněti)
-spářěju, -spářěti (ke -spořiti)
Slovesa atematická
stavěju, stavěti
střieleju, střieleti
(Tučně jsou vyznačeny původní atematické tvary; imperfektum,
-tvrzěju, -tvrzěti
aorist, participia atd. jsou vesměs nepůvodní.)
věcěti „říci" (aorist věcech, vecěch, věcech.,,)
věšěju, věšeti kmen věd- (věděti)
voněju, voněti Indikativ prézenta: viem, vieš, vie; vieme..,, viestejjviete, vědie, —,
vracěju, vraceti viestaljvieta (2. 3. du.)

230 231
imperativ: věz; podle sg. pak vězme..., vezte; —, vez ta... ityfclqum^^ - Mech.::
imperfektum: vědiech (jako trpiech)... hvch.v*//běch...
aor
aorist: (po)věděch (podle trpěch), (pdpd)věch (podlej ¥ * f * ^ftyl...; byv...; byt(ie)
umech)... par
bvti
participia: věda, vědúc-; věděl...; věděv, ..; věděniI vědien... í infinitiv
«m
Poznámka. V dialektech Čech a Moravy se někdy diferencovaly
infinitiv: věděti
některé tvary tohoto slovesa ve funkci osobního morfému (spojujícího
Kromě očekávaného tvaru 1. os. viem se od nejstarších dob až do se s participiem 1-ovým k tvoření préterita) a slovesa sponového nebo
XVI. stol. vyskytuje tvar vědě. Je to prastarý tvar, ještě původnějši 1 existenčního: v nářečích českých i moravských volal si (volals) x ti seš
než tvar viem a mající paralely v ostatních indoevropských jazycích, doma, na Moravě nadto i v 1. osobě volal jsem x já su doma. Nejdále
Časem se pro svou tvarovou izolovanost adverbializuje a hláskově došel tento vývoj na části území lašského, kde v tradičních dialektech
obměňuje: vedi, ved, viď apod. původní tvary plní pouze funkci osobního morfému: volala sem, popř.
kmen daď (dáti) volaíach, kdežto sponové nebo existenční sloveso má tu tvary opisné:
indikativ prézenta dám, dáš, dá; dáme..., dáte, dadie (dají od XVI, ja sem je (ja sem není)..., my srny su apod.
stol.); dáve..., —
imperativ: daz (pouze Kyj.), daj; dajme, dajte; dajvě, ~ kmen jmá- (jmieti)
imperfektum: dadiechf/dajiech (z inf. dáti) indikativ prézenta jmámjmáš, jma; jmáme jmáte, jmajú; jmáve
aorist: -dach (jako -krych)... j?ná t a
participia: dada, dadúc-, dal..., dav...; dán, dat... imperativ (jměj...) a ostatní tvary zcelí podle uměti.
infinitiv: dáti LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/2. 3. vyd.
Praha 1958, s. 1 1 9 - 4 1 9 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá.
kmen jeď (jies t i) Praha 1935, s. 3 8 8 - 4 2 0 ; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 199-202
indikativ prézenta jiemjieš, jiejieme ..., jieste//jiete,jědie; jievl, - a mapka č. 34; PORÁK, J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, W, 1968.
imperativ: J&;podle toho pak jezme, jezte; jězvě, — s, 19-32; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 1 9 - 7 0 .
imperfektum: jědiech (jako vediech)...
aorist: (z)jěch... Poznámky k jednotlivým tvarům
participia: jeda, jědúc-; jedl..., jed...; jeden...
infinitiv: jiesti supinum: jest Z kmene ^rézentníhp_ty.qřila stará čeština tyto slovesné tvary:
indikativ prézenta, imperativ, participium nt-ové a v některých pří­
kmen jes- (býti) I padech imperfektum.
indikativ prézenta jsem (sem), jsi (si), jest //je; jsme (sme), jste (ste), j Z kmene infinitivního aorjst, příp. u některých typů imperfektum,
sá (jsú) ;jsvě (svě), jsta (sta)
participium 1-ové, s-ové a n-ové, příp. t-ové.
participium nt: jsa, jsúc-
Indikativprézenta
(ostatní tvary z jiných kmenů):
^*m-
f s o b a sg. měla ve starém jazyce koncovku-« ( < o). Pouze pět
futurum: budu, budeš (budeš). 4»é
sloves^atematických mělo příponu -m„ V historické době se však tato
imperativ: bud... přípona rozšířila k velkému počtu sloves, která pův. měla koncovku -u.

232 233
 Přejímání této koncovky napomáhala ty^arqvá^ana2ogie|: dlouhé
koncovky 2. a 3. osoby sg. sloves 5. třídy {děláš, dělá; sázieš, sázie)
podobné tvarům sloves atematických (dáš, dá; vieš, vie), zprostředko­
valy přejetí atematického tvaru, 1. osoby. Tímto způsobem byly od­
straněny anomální (tříslabičné) tvary 1. os. sg. děla/u, sázěju a oba typy
sloves se v singuláru začaly vzájemně podobat: dělám, děláš, dělá jako
dám, dáš, dá; sáziem, sázieš, sázie ]áko viem, vieš, vie.
Po monoftongizaci-/%^/^yyvstala další možnost působení formální
analogie: tvary sázíš, sází; umíš, umí (< sázieš, sázie; umieš, umie),
podobné tvarům 2. a 3. os. u třídy 4. (prosíš,prosí; trpíš, trpí), způsobily,
že koncovka -m pronikla i sem, kde typy prositi a trpěti byly v tvarech
1. os. sg. zatíženy nefunkčními alternacemi (např. ť-c, d~z apod.)*
a tak se místo původního proši, trpí objevují novotvary prosím, trpím.
To se udalo asi do počátku 15. století.
Na základě stejné tvarové podobnosti pronikla koncovka -m pře­
chodně i k některým slovesům třetí třídy s kořenným -/-, jejichž pré-
zentní tvary podlehly stažení: bbješb, bbje(tb); pbješb, pbje(tb)... > bieš,
bie... a pak se první osoba b'ú,p'ú, ľú... (< bbjo, pbjo, Ibjo...) změnila
v biem, piem, lém..., po monoftongizaci ie > i: bím, bíš... Tyto tvary se
však časem (v XVI. století) zpětně vyrovnaly se slovesy, která měla
kořenné -y-, tedy s typem kryji, kryješ; ten stažení nepodlehl. Podle
těchto forem tedy vznikly tvary, které známe dodnes: biji, piji, liji... \
V nové češtině je atematická koncovka -m ustálena v první osobé
singuláru u sloves třídy čtvrté a páté. Lidová nářečí se tu liší od spi­
sovného jazyka jen vzácně (čes. nář. mušu, han. vizo). (Ve slovenštině
pronikla tato koncovka postupně ke všem slovesům.)
Vedle této formální analogie se v historickém vývoji tvarů první
y
osoby singuláru uplatnila také tendence k t v a r o v é uniformite
morfů stejného významu. U typu mazati v 1. třídě slovestTé"a*!rvsecP
sloves 3. třídy došlo v 1. osobě ke změně 'u > i. Tak se původní mažu
změnilo v maži, kryju > kryji, kupujú > kupuji apod. Avšak v důsledku
uvedené tendence se v XVII. století začala v těchto typech obnovovat
koncovka -u. V nové spisovné češtině máme pouze koncovku -/' po před­
cházejícím -y- (kryji, kupuji) a u slovesa chtíti (chci). Po souhláskách
ž, š, c jsou možné koncovky obojí (mažu 11 maži, píšu 11 píši, pláču jj
pláčí). Jejich výběr je podmíněn stylově.
234
í | singuláru převládla už na počátku historické doby přípona
£HTto i u sloves atematických (s výjimkou slovesa býti; v dnešním
tva^^5Ĺjej>uvodní koncovka atematická).
(3^S3fk sg.jmohla být už v indoevropštině bez-koneovky, nebo měla
konTovfeu '-4. Praslovanština asi na tento stav navázala, staroslověnština
však dokládá vždy -tb. Stará čeština má koncovku -t pouze u jediného
atematického slovesa:^/. Plní tedy funkci 3. osoby singuláru dnes i po
celou dobu historickou pouhý. pxézerxtuLkxiaen. Některé staročeské do­
klady, které na první pohled vypadají, jako by zachovávaly t-ové za­
končení 3. osoby singuláru, jsou ve skutečnosti tvary bezkoncovkove
s příklonným -ť, u něhož není označena měkkost. Např.: (Hospodin)
oplgjjl^^on spasítjnás... a uzdravit nás atd.
f@ba plurálu. (Původní slovanské koncovky jsou^we, -my,-nibv
töho"ve"staré češtině žijí koncovky -mi^me~f *my. Koncovka -mv
se dochovala pouze v jiných slovanských jazycích (srbôčMŕVätština
á ^to^ffiMna). U nás se vzácně vyskytuje ve slovenských nářečích
(Gemer). Staročeská koncovka -m byla zprvu možná u všech tematických
sloves, protože 1. osoba singuláru původně na -m nekončila (stč. prosu,
trp'u, sázěju, volajú). Když sem byla přejata atematická koncovka -m,
musel se tvar 1. osoby plurálu u těchto typů zmčnitna ~me« nebo-my;
u ostatních sloves byly možné všechny tvary. Tak je tomu dodnes.
Koncovka -my se však dnes vyskytuje jen v archaických nářečích
(východní Morava, Lašsko) a v podobě -me v nářečích centrálně ha­
náckých. Kontaminací s duálem vznikla také koncovka -ma. Vyskyto­
vala se dříve na Moravě. Dnes je její výskyt omezený; zachovala se pouze
v slezskomoravském štramberském nářečí a u Písařova (okr. Šumperk)
v imperativu první osoby plurálu: kubma „kupme*'...
fTosoba pTuráíu. Původní koncovka -te se zachovala do staré češtiny
j dodne$t.
ri^osqba plurálu. Původní koncovky jsou -otb (< -on t i) a -etb ( < -nti).
Koncové -/ odpadlo; -(>- pak dalo -ú (> -ou v 1. a 2. třídě, nebo > -/
ve 3. třídě), spolu s kmenotvorným formantem pak koncovku -ejí
(u typu sázeti) nebo -qji (u typu dělati). Koncovka -e > -ä > -ie > -/
(u typu prositi, trpěti a v případech jedí a vědí). V mluvených útvarech
slovesa obou typů třídy čtvrté tíhnou v 3. osobě plurálu k vyrovnání;
bwd oni trpí i sází (jihozápadní Čechy a nářečí českomoravská), nebo
235
trpějí i sázejí (zbytek nářečí Čech). V nářečích českých se u 4. a 5. třídy
koncové -í často odsouvá {prosej, trpěj, dělaj). Na Moravě bývají pří­
pony obou typů 4. třídy různě unifikovány; vyskytují se koncovky -ijó,
-ijou, -ijú (pod vlivem 1. a 2. třídy), -ijá, -íja atd., např. prosijó, sedijó;
prosijou, seďijou; prosijú, seďijú; prosijá, sedijá atd. V archaických ná­
řečích na východní Moravě a na Lašsku se místy zachovaly koncovky
původní; tzn.v 1., 2. a 3. třídě -ú, ve 4. třídě -á ( < -ä < -e), v 5. třídě
-ajú. Např.: nesú, táhnu, p rejů; prosa, sedá; volajú (las. nesu, táhnu...).
1. osoba duálu mívá koncovky -ve, -va. Ve staré češtině je častější
koncovka -vě. Není správná domněnka, že přípona -va je vyhrazena
rodu mužskému, -vě pak rodu ženskému. Kontaminací duálového -va
s plurálovým -me vyvíjí se později přípona -ma {mušíma, chcema...).
2. a 3. osoba duálu mají tvary shodné; jsou tvořeny příponou -ta,
LITERATURA. ROCHER, K.: O vývoji české konjugace. Sborník filologický, 8,
1926, s. 1 - 3 8 ; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 189-192, mapka
č. 32; ERHART, A.: Indoevropské jazyky. Praha 1982, s. 171-178.
Imperative
Pro pračeštinu předpokládáme imperativ trojího typu:
1. s príponou-w'.v 2. a 3. osobě singuláru, -ěmf-ěme, -ěmy... v 1. osobě
plurálu,,-ěte-v 2. a 3. osobě plurálu atd. Tento typ je u třídy -l^Sfám
(např. nesi, nesěm, nesete, nesěvě, neseta, podobně mini...);
2. s příponou **v v 2. a 3. osobě singuláru, -im^. v 1. osobě plurálu,
*-*7ř2fv" 2. a 3. osobě plurálu atd. Ten se vyskytuje u třídy 4.
3. s příponou -j, -jme, -jte, -jvě, -jta u třídy 3 r a 5.^
P o z n á m k a . U typu krýti a bíti došlo ke stažení: bi, bime..., podobně
krý, krýme..., ale po čase se tato změna analogií zrušila.
Uvedené tvary se do historické češtiny dochovaly v nevelkém počtu.
Především odpadlo v mnoha případech koncové -z v 2. a 3. osobě singu­
láru. Do nové češtiny se toto -/ zachovalo jen tam, kde by tvar bez něho
byl těžko vyslovitelný (např. tři, tiskni...); ale ve staré češtině se výsky*
tovaly i tvary modi se, lehč sobě apod. U těchto typů se pak pravidelně
objevuje nový plurál a duál s koncovkami připojenými přímo k tomuto
zkrácenému singuláru: nesme, neste, nesvě, nesta... Tento proces započal
236
už ve velmi rané době a předpokládané původní tvary už velmi často
nejsou doloženy *{pecěm, pečete; beřěm, berete; mini, miněm, minete
apod.). Tam, kde se singulárový imperativ na -/ uchoval, směřuje
vývoj poměrně rychle k integraci plurálových tvarů: ve spisovném
jazyce (a v části východomoravských dialektů) podle tiskni, tiskněme,
tiskněte vzniká také vyprázdni, vyprázdněme, vyprázdněte; spi, spěme,
spěte (za starší vyprázdníme, vyprázdníte; spime, spite) atd. V některých
dialektech (jihozápadočeských, moravských a slezských) však šel vývoj
opačným směrem: podle mysli, myslite je také tiskni, tiskňite; utři,
utřite... Některá slovesa s kořenem končícím na retnici mají ve středních
Čechách plurálovou koncovku -ete: neřvete, necpete apod. V širší oblasti
jihočeské a na jihozápadní Moravě došlo k další nářeční inovaci: singu­
lárové imperativní nos', voz' se (zřejmě po depalatalizaci) změnilo v nos,
vož (a na jihozápadní Moravě také vrať, chiť ve vrac, chič). Na celém
území pak v mluvených útvarech bylo původní pec, pomoz vystřídáno
novotvary peč, pomož. Tyto morfologické inovace vznikly ze snahy
zvýraznit bezkoncovkový imperativ konsonantickou alternací tam, kde
obdobná alternace už existuje někde v celém slovesném paradigmatu
(např. nošen, vožen, vrácen, chicen;pečeš,pomůžeš). Alternantem přitom
měl být konsonant, jenž by měl některé fonologické rysy shodné
s konsonantem : /-, který je reprezentantem nejvýraznějšího zakončení
imperativu (zastoupeného nadto u nejproduktivnějších typů sloves).
Projevem stejné tendence jsou nepochybně i rané novotvary typu
nehýbaj, kolébaj (místo starších nehýb', koléb') a konečně i bij, kryj
(místo náležitého bí, krý). Část těchto inovací pronikla i do spisovného
jazyka, imperativy typu nos, vož pak do obecné češtiny. Plurálové
(a ve starším jazyce i duálové) novotvary pak vznikají mechanickým
připojováním koncovek -me, ~te (popř. -vě, -ta) k singulárovému základu.
Imperativ 3. osoby byl později nahrazen opisem ať + indikativ {aťnese,
aí nesou).
LITERATURA. BĚLIČ, J.: K interferenci jevů hláskoslovných a tvaroslovných.
Nářeční imperativy chic, vrac, zaplač. Slavica Pragensia, 11, 1969, s. 79 — 84; BĚLIČ, J.:
Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 192-194, mapka č, 33; KOMÁREK, M.:
Ke vzniku jihočeských a jihomoravských rozkazovacích tvarů typu pros. Naše řeč, 55,
1972, s. 7 8 - 8 1 .
237
P a r t i c i p i u m nt-ové, sázie — sáziech, prosí — prosiech (analogicky). Ze základu, který je
v kmenech infinitivních, u typů volati — volách 11 volajiech, kupovati —
Ve staré češtině existovaly dva typy:
kupovách, tesati — tesách, bráti — brach // beřiech (z kmene prézentního),
1. )i&;ňWMľr msúvm- u sloves tříd 1., 2., 3. a 5.; r
trpěti—trpiech. Osobní přípony jsou -cit, -še, -še; -chom, (-chomy\
^WpmwpmWľrpmc^r^u sloves 4. třídy. -chome), -šte(-ste), -chu\ -chove (-chova), -šta(-sta), -šta(-sta). Koncovky
K prvnímu typu patřila tedy i slovesa typu krýti (stč. kryje, kryjúc^ -ste v 2. osobě plurálu a -sta v 2. a 3. osobě duálu jsou nepůvodní; byly
kupovati (kupuje, kupujúc-), mazati (maže, mažúc-), volati (volaje, vola- přejaty z aoristu. Na druhé straně se někdy v aoristu objevují imper-
júc-). Po staročeských hláskových změnách (ie > í a 'ú > i) však tato fektní koncovky -šte a -sta (v 2. osobě plurálu a v 2. a 3. osobě duálu).
participia s měkkými kořennými nebo kmenovými souhláskami sply­ I
nula s typem trpě, trpíc-. O sklonění a rodové platnosti těchto tvarů - LITERATURA. ZUBATÝ. J.: České sloveso. Praha 1980, s. 3 8 - 4 0 .
viz v oddílu Deklinace, str. 177, o jejich užití v oddíle Skladba na
str. 365n. I
Participiální základy volajúc-, trpiec- apod. byly také východiskem
pro tvoření deverbálních adjektiv (tzv. zpřídavnělých přechodníků) typu Ä J6"«pÄaéu@hý?^^uIý_t:as, který ve staré češtině vyjadřoval děj mi­
volajúci, trpiecí zpod. Někdy se však podobná deverbální adjektiva hlás­ si* nul^jjkončený. V převážné většině případů se ve staré češtině tvoří
kově liší od příslušného participia. Zčásti se v tom odráží dávný jejich pů­ I aorist pouze od sloves dokonavých. V historické době existují dva typy
vod, zčásti skutečnost, že zakončení -úcíse emancipovalo jako samostat­ | aoristu, tzv. aorist íílriý.neboli áStgffiafibký a aorist álttbý, sigma-,
ný slovotvorný prostředek, srov. staročeské bydlůcí, čiňúcí, hořúci, leťúcí i iický. .t/láý
apod. Méně frekventované byly jeho varianty -ějúcí (hořějúcí...) a -ujúcim Aorist asigmatický se vyskytuje u sloves, jejíchž iafÄnitÍYaai^km©n
(chodujúci, chváfujúci...). Pokud se dochovala do nové češtiny, liší se Maskou, tj. u některých typů slovesné třídy 1. a třídy 2.
od zpřídavnělého přechodníků významově, srov. hořící & horoucí. Jpesti, péci, tisknuti aid.). Např. (u)ved, -vede, -vede; -vědom, -vedete,
•qedú\ -vedově, -vedeta, -vedeta. 1. osoba singuláru je čistý kořen slovesa
Imperfektum > bez jakékoli přípony. V 2. a 3. osobě sg. docházelo někdy k dloužení:
Stará čeština už zastihuje imperfektum v*,úpadku. 2 toho plynou uvede, otjíde ap. Tento typ aoristu na začátku historické doby^anikal

§
různé nepravidelnosti v jeho tvoření a existence novotvarů u někte­ (mj. pro značnou homonymu s tvary prézentními) a má už ve staré
rých typů. Původní praslovanské imperfektum se tvořilo připojová­ Češtině povahu ai;chai$fííu. *"" *" '
ním koncovek -achb^aše^-aše^^acto . Ac^fefitmattckv se tvoří u sloves ostatních typů, tj. u sloves s infíni-
§
-ašete*k zdlouženému kmeni, jenž se někdy podobal kmeni pré- tívnímttefren'em'OtevřefIýřri; Sígmatický se nazývá podte hlásky-#*> jež se
zentnímu, někdy připomínal kmen infinitivní. Ve staré češtině byl ; pů^^ř ! vyskytova^^ přípon. .Toto--£-,,.však..ve slqvanských
ovšem tento původní stav pozměněn hláskovými změnami (stažením * iazj^atet^-TtlášKärjh 7, u, r;k dalo—c/z. Tato změna se pak analogií
skupiny -aja- > -á-, ěja- > -yá-, přehláskou 'á > ie atd.) a změnami rozšířila. Např. (s)krychs*kryr*kTy:*krycft^ -kry-

i
tvaroslovnými (splynutím tvarů 2. a 3. osoby duálu, přejímáním aoristo- cjwvě, Jgßvstw*křysta. V 3. osobě plurálu nemáme v češtině pokračovaní
vých koncovek v 2. osobě duálu a plurálu), analogií kmene atd. Od Akevněslovanské koncovky -še (znaše...), nýbrž podobně jako v ostat-
zdlouženého základu podobného kmenu prézentnímu se tvoří imper­ jřftích západoslovanských jazycích nepůvodní koncovku -citu (znachu...).
fektum v těchto typech: vede — vediech, peče — pečiech, tře—triech,^Ta byla přejata pravděpodobně z imperfekta. Obdobným způsobem
pne — pniech, mine — miniech, tiskne — tiskniech, kryje — kryjiech,tvoří aorist i několik sloves s kmenem zavřeným. V češtině je to tvar

:38 239
řěch od feci a 3. pi. aoristu jěchu, který je shodný pro slovesa jětijieti
a jiesti.
Vedle tohoto aoristu sigmatického původního se ve staré češtině
objevuje aorist sigmatický sekundární neboli jnladšL- Vyskytuje se
u sloves Jež původně tvořila aorist asigmatický, tj. u sloves s infinitivním
kmenem zavřeným. Sekundární aorist_^gmatloký,_3e ve staré češtině
tvoří přigojoyáním"^oncovek aonstu_ sigmatického k tvaru 2. nebo
3. osoby aoristu asigmatického,Jenž končil na -e\ tedy {u)vedech, -vede,
-vJďe^vedecftum, -vedešt^,^ve3échu\vedecHově, -vedesta, -vedesta. Po­
dobně (u)pečech, -tiščech... K vytvoření tohoto typu aoristu_došlo I
v době úpadku původního aor i stu asigmatického, který nevyhovoval
plně pro~částečnou homonymu s tvary prézentními.
Do nové češtiny se zachovaly tytojiozjůsta^y^oristu: ustrnulý tvar
vece (chápaný dnes jako prézens) a dále tvary bycKby, bychom, byste,
jichž se však užívá k tvoření novočeského kondicionálu.
krýti — ukryti, dáti — vydati, bíti — zabiti atd. Avšak slovesa, jejichž
kořenné -á- vzniklo stažením, si délku ponechávají: báti se — nebáti se,
smáti se — zasmáti se... Rovněž u sloves, jejichž kořenné -/- vzniklo
z diftongu ie, délka zůstává: mříti— umříti, títi — utíti... Také odvo­
zeniny slovesa jíti měly vždy hlásku / dlouhou: najíti, přijíti... Krácení
konečně nepodléhala ani slovesa s kořenným -ú- ( > ou): douti — na­
douti ...
Tento stav se začal po 16. století porušovat analogií. V nové češtině
dochází ke krácení jenom u sloves s kořennou hláskou -á-, pokud ne­
vznikla stažením: bráti — vybrati, hnáti — zahnati..., ale smáti se —
zasmáti se.,. V ostatních případech je kvantita infinitivu předponového
shodná s kvantitou slovesa prostého.
LITERATURA. BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 194, mapka
č.33; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 3 1 - 3 2 ; 4 5 - 4 9 .

Infinitiv Supinum
Od původu je to ustrnulý tvar verbálního substantiva na -tb. Slovan-1
ský infinitiv má koncovku -ti. Tuto podobu nacházíme (vedle koncovky se podobně jako infinitiv vyvinulo z ustrnulého tvaru substanti va
-ci, která vznikla z g-ti, k-ti) také ve staré češtině. V.nářečích se často sjQJgpmem dějovým, vytvořeného ovšem jiným způsobem: původa, ní
odsouvá koncové -/, takže infinitiv- končí pak na -ť (v nářečích pod­ příponou^-í«. Slovanské supinum vzniklo pravděpodobně z akuzativu
krkonošských východomoravských, lašských). Původní tvar na -li1 takového jména, který byl zakončen na *«tum. Praslovanské supinum
se v nářečích drží jen velmi zřídka (nářečí tiťácké u Husince a Vlachovy má proto zakončení -tb, z toho vzniklo supinum staročeské s koncovkou
Lhoty v Čechách). Vedle tohoto tvaru se dále-velmi často vyskytuje 4. Proto v českém supinu nedochází k přehlásce 'a > ě; tvrdá koncovka
infinitiv s tvrdým zakončením -L^J^^vďňikUvlivcxn supina. Tvary na -ti této přehlásce zabránila: infinitiv žieti — supinum žat, podobně ležeti —
se vyskytují ve staré češtině od 2. poloviny XW. století, zprvu spora* M ležat, večeřeti — večeřat... Tento stav však bývá někdy porušen analogií,
dicky, od století XVI. častěji. Teprve v našem století se tato podobay„např. . .pokúšěti ~ pokúšet.
infinitivu stala součástí spisovné normy vedle infinitivu na -ti. V sou-« Na rozdíl od dvouslabičného infinitivu nebývá u supina dlouhá ko
y_ - době
časné .i.i-x Jdáváme
A . .A už* w„ts««,„
kratšímu t^om
tvaru infinitivu
infinitivu nřp.Hnost.
přednost. přetíná hláska:
ftfónná hláska: vésti-vest,
vésti píti-pit, žieti-žat, slouti-slut, mřieti-
V hovorovém jazyce a v lidovýGh-nářeoích se dále projevují tendence. tořět...
k vyrovnání forem infinitivu na -^Tg infinitivy ostatními. Výsledkem; Původně se supina iizhrajo^pftrglovesqch pohybuj např. vyšel lúpit,
této3 tendence \/ßjdemdit\ Časem však supinum tuto syntaktickou vlastnost ztrácí,
tendence jsou jsou hovorové
hovorové tvary
tvary péct,
peci, moct,
moci, nářeční
iuuc^m ^péct,íi\oti
u , mi/c*. . » r - j p ^ ~-r — .ju^^uv^vu ' i u " u i u j i
má za
Dvouslabičné infinitivy měly ve staré češtině kořennou slabtküÄpresTava se pociťovat jako samostatná významová kategorie. To
dlouhou (A7rf.s7/ vésti, péci, chtíti...). Pouze slovesa moci, jeti, pěti, spél^mkledek jednak silný ústu E s ^ n a ^ j j h ď f i a ^ z o y é n í infinitivem
a vrci mají kořenný vokál (sonant) krátký. Tato dlouhá hláska se krátílt»(M^yfeStoletI, hlavně pak v XVI.-XVII. století), jednak záměnu
při rozšíření počtu slabik, tj. po připojení předpony: stč. žíti-ttřWjJpbou tvarů. Ta nesporně vedla k vytvoření nové varianty infinitivu

240 241
s tvrdým zakončením (nést), který v současnosti původní infinitivní 1- Adjektivizované tvary složené přišedší, zajavši atd. vznikly až za
formy na -ti téměř vytlačil (viz výše). V dnešním jazyce spisovném je X národního obrození napodobením ruštiny (autorem přejetí byl J. Jung-
jinak jediný,,relikUsupin| ve spo}^y$ÍM^pM-,^ mann).
V nové češtině se participia s-ová tvoří jen od sloves dokonavých.
LITERATURA. ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 4 9 - 5 1
* Tradiční nářečí toto participium ani jeho zbytky neznají,

P a r t i c i p i u m l»ové . Pa r^grp i um n-o^vé j r t - ö v é

i

s^tveří::.2 kméríBirirtriitivního,,prostým připojením köneoveWf^, ] kUŠPJa pasivní) se tvoří od kmene infinitivního připonami *t, -ta,
4g^-Ut-ly^-la^ Pouze u sloves 2. třídy u typu tisknouti se kmenotvorné '•/o..,• -/^^na y -nov, J-enr*eTtrď,'-eiio... (přípona -w... ke kmeni otevře­
-nu- obvykle vypouští: Wföliv? Je-li však kořenem jediná souhláska,; nému) /Příponou -ř...-se, tvoří participia od sloves třídy 2. typu minouti,
tvoří se participium 1-ové z celého kmene: n^px^lrtmth^JnuL^mmt^ 2a&£a někdy i tisknouti a od některých jednoslabičných sloves třídy
mnul, hnouti — hnul atd. s •třetLNapřk minut, mimm; minuto...; vdechnut, vdechnuta, vdechnuto,.,-;
Ve starém jazyce se tvoří participium některých sloves z kmene 'éit, bita, bito... Ve starém jazyce byl stav zhruba stejný jako v češtině
oslabeného: čísti- čbtlb > četl, podobně u sloves mříti, vříti, třítb. nové; u některých typů však pozorujeme kolísaní mezi oběíria typy
Pozůstatek takových tvarů máme v novočeských adjektivizovanýchfjS f'tvorení. Jsou to zejména slovesa, která patřila k typu třieti: staročesky
participiích: umrlý, nevrlý, otrlý... , trt (netrté cesty) // třen, podobně mři et i atd. T-ové participium pasivní
Končil-li kmen na souhlásku, netvořila mužská přípona -l s touto, obývá u těchto typů dodnes v některých archaických nářečích: východo-
souhláskou slabiku. Na rozdíl od dnešního stavu toto -/nebylo slabiko­ ftioravsky odřítý, prostřítý-, odevřítý...; lašsky umřety atd.; sem patří
tvorné: tvary vedl, nesl, mohl... byly původně jednoslabičné; teprve pö1 také českomoravské podepřitej, zadřitej.
zániku pobočných slabik pronikla dnešní dvouslabičná, popřípadě Na druhé straně pozorujeme během historické doby u některých
jiná nářeční výslovnost (viz v oddílu Hláskosloví na str. 78). sloves přechod od participia n-ového k t-ovému: srov. staročesky ván,
nč, vát, stč. mlen, nč. mlet atd. Pozorujeme tu tendenci k tomu, aby
LITERATURA. D AMBORSKÝ, J.: Participium 1-ové ve slovanštině. In: Rozpravy J , jednoslabičné otevřené kmeny měly participium t-ové.
Uniwersytetu Warszawskiego, 15, 1967, s. 172n.
Ve starém jazyce se někdy dlouží zakončení -'en (> -ten > in) tam,
kde toto -V-je součástí slovesného kmene (tj. vidiert, sázien..., otevřín,
P a r t i c i p i u m s-ové prostřín, jmín...). Tento jev je dodnes hojný v nářečích Čech: zavřino,
povědíno... a taképosečíno, zametíno...
se tvoří u sloves s kmenem zavřeným a u typu tisknútLp§$$\m f Z3g^,ticigií umových a t-ovych se odvozují podstatná jména slovesná,
0, -ši,rše\u sloves s kmenem otevřeným příponami -v, -vši,-vše^) vývpji á to staročeskou příponou -ie{>-í).
gramatického rodu v těchto participiích viz v deklinaci. v^OTUSlabičných substantivech slovesných se krátily původně
U sloves typu pleti, pnu se vyskytovaly dvojí tvary: spěn, spefsi. dlouhé kořenné samohlásky kromě -á-\ zřieti — zřěnie. hnuti — hnutie,
spenše a p'av, pěvši, pěvše. piti - pitie, krýti— krytie...., ale láti — lánie, státi — stánie a také
Rozdíly vzniklé mezi maskulinem a femininem působením přehlásky 'psáti- psánie, hnáti — hnáni e... U substantiv tříslabičných a delších
se vyrovnaly jedním nebo druhým směrem: sňav^sněvšL^,á^]£LÉ0 ^byla přípona -anie krátká, předcházela-li dlouhá slabika: zpievanie,
sňavši;, udržav, udrževši... dalo udržev,, udrževši. dávanie, prodléváme... Byla-li předchozí slabika krátká, bylo naopak

242 243
-a- v příponě dlouhé: chovanie, behanie, bojovanie... Tento staročeský
stav se ovšem do dneška nedochoval. V substantivech dvouslabičných
je v nové češtině dlouhé -á- jen tam, kde vzniklo stažením: láni, přáni
tání, zasmání, vání... (ale psaní, lhaní...). Původní stav se dochoval Ä
jen u substantiva dání (rčení rukou dáním). U substantiv tříslabičných
a delších je přípona -ání dlouhá veskrze: chování, běhání... i díváni,
zpívání... Původní staročeský stav se začal porušovat a vyvíjet směrem
k stavu dnešnímu od XVI. století.
*-* -* *
Opisné" tvary sloveStlč
« Ä l f f i l K f c s e tvoří spojením D £ Ü ^ ^
zenta^slovesa býtiřnesijsemy nmlJsfihe^ljestMá. V 3. osobě singuláru
i plurálu se vyskytují tyto tvary často bez jest a sú, a to už od nejstarších
historických dob. Počátkem XVI. století jsou původní tvary typu nesl
jest a nesli sú už velmi vzácné. V 2. osobě singuláru se původní tvar;5í
redukoval na -js a dále -s (žejs ho slyšeti nerodil; uvedls ny...).
Participium 1-ové je od původu deverbální adjektivum, které se stalo
základem pro tvoření tzv. perfekta, tj. spojenlsg^lovesemŔýn, jež mělo
spíše rezultativní význam. Jeho zbytky nacházíme ještě v rané staré
češtině: jsi sstúpilznamenalo původně asi „jsi sestoupivší". Tato spojení
se tehdy ještě zčásti chovala jako spojení spony s adjektivem: sentli
ten pes ukradl má tázací slovo // zařazeno za skutečný slovesný tvar
(jako novočeské jsi-li doma). Teprve až se toto spojení začalo chápat
nerezultativně, nýbrž časově, „minulostně", docházelo k syntetizacji
tohoto spojení v dnešní (a staročeské) préteritum: sloveso býti tu přestalo
byt sponou a jeho tvary či zbytky plní funkci osobních morfému (proty
jako znak 3. osoby záhy zanikají), 1-ové příčestí je pak nositelem Ie%
kálního významu a významů časových, vidových, číselných a rodových
Proto je vhodnější z novočeského hlediska mluvit spíše o 1-ovém zá­
kladu préterita než o participiu.
LITERATURA. KOPEČNÝ, F.: Problém českého „příčestí minulého činného"
v historii českého mluvnictví. In: Sborník v čest na akad. A. Teodorov-Balan. Sofíja
1955, s. 293-300.
244
Pl^^^m^étHkíntn se ve starém jazyce tvořilo z préterita
Slovesa býti -f participia 1-ového slovesa významového (byl*jsem nesl)
z aoristu, případně imperfekta slovesa býti -f příčestí 1-ového
(^c/z nesl, bych nesl, případně biech nesl).
F u t u r u m . V nejstarších dobách pozorujeme pozůstatky dřívější
pestrosti při tvoření futura nedokonavých sloves: typy budu néstir
écu>néstiSyjmávn "nésti, budu nesl... Dnešní typ tvoření však už od
XTÍTstóiétí získal rozhodující převahu.
Jako prostředek jazyka knižního se ve staré době vyskytuje ještě
[ tzv. futurum II. (typ budu umřel). Doklady jsou však poměrně vzácné.
t Futurum II. sloužilo vyjádření předčasnosti v budoucností.
J ^ | | 4 i p i o n á l se od nejstarších historických dob vyjadřoval tvary
,aoristového plusquamperfekta, tj. spojením tvarů bych,...+ 1-ovéhq
rjiajrticipia slovesa významového. Zpočátku se v 3. osobě plurálu zřejmě
{ - přf9Ž7valo původního tvaru bychu, ten je však doložen vzácně, protože
í ^yl brzy nahrazen dnešním tvarem by. V 2. osobě singuláru se od
^ XVII. století objevuje analogické zakončení -s (bys). Kondicionál
MffůĚfíhyibyvh nesl, byl bych býval nesl) je prostředkem jazyka nového;
ve staré češtině se vyskytuje ojediněle.
QjaA&g~é tvary pasivní vznikají spojováním tvarů slovesa býti
s participiem pasivním (n-ovýln, popřípadě t-ovým): jsem nesenľbud
ftesW^oudu nesen, popř. byl jsem nesen, biech nesen atd. Podrobněji viz
tyrt^flädu o slovesném rodu.
}
Pasivní indikativ prézenta se v nejstarších dobách vyjadřuje slovesem
reflexívním (chválísě), později hlavně spojením participia pasivního s tva­
ry slovesa bývati (nebývá súzen), ale tento způsob není zdaleka ustálen.
takový způsob vyjádření pasivního prézentu se drží až do doby obro-
ienské. Opisné tvary typu chválen jest měly totiž původně význam
, préteritální (nebo — u sloves perfektivních — rezultativní). Protože ne­
T
měly po dlouhou dobu ustálené prézentní a futurální protějšky (spojení
-bilde súzen bylo časově nevyhraněné, vyjadřovalo příležitostně i pří­
tomnost), mohlo se — obdobně jako ve spojeních s původním partici-
, piem I-ovým — jest SL SÚ jako znak třetích osob vynechávat (uzřě, že země
• porobena, všeho dobrého zbavena — AlxV).
245
 Teprve od druhé poloviny XVII. století, ale převážně až ve století
XVIII. se ustavuje dnešní způsob vyjádření (tyje chválen = prézens, byl
chválen = préteritum). A opsané pasívum se tak pevněji zasazuje do
soustavy časů. Pak už je ovšem užití znaků 3. osoby jest a sou (nesen,
neseni...) nutné, neboť mají zároveň platnost časovou: vyjadřují prezent-
nost proti minulosti (byl, byli) a budoucnosti (bude, budou). Zbytky sta­
rého stavu se však ojediněle objevují ještě v minulém století (Jungmann
v překladu Ataly: ...od nich všemožnou péčí chován jsem... „byl jsem
chován")- Lidový jazyk toto složené vyjádření pasivních tvarů nezná.
Je totiž nutno odlišovat skutečné pasívum (jsem chválen) od spojeni
deverbálních adjektiv se sponou býti (spis. jsem unaven, lid. nář. pok
je posečení). V těchto případech totiž nejde vůbec o slovesný tvar; vý­
znam adjektivní (jakosti) tu zcela zatlačil do pozadí význam dějový.
LITERATURA. KOPEČNÝ, F.: Základy české skladby. Praha 1958, s. 119.
Spojení typu jsem nesa se někdy považují za opsaný indikativ prézenta. Ve skutečnosti
zde ovšem nejde o slovesný tvar, nýbrž o spojení spony s participiem, které tu má
adjektivní platnost (vlastně = jsem nesoucí). Spona mohla být samozřejmě i v jiných
časech; ve staré češtině se vyskytovalo i spojení běch nesa, budu nesa, byl jsem nesa atd..
Zařazovat tato spojení do soustavy slovesných tvarů jako různé gramatické způsoby
vyjádření času ovšem nelze.
246
SLOVNÍ ZÁSOBA
i
. Ceská'sskrvflí zásoba má"svůj?základ,vsslovní,zásobě praslovanské;
Ta čítala pravděpodobně kolem 2000'Slov (neodvozených nebo odvo­
zených neproduktivními formanty). K tomu je třeba ovšem připočíst
í praslovanské afixy, jimiž bylo možno tuto slovní zásobu podle potřeb
rozhojňovat (srov. uč-i-ti — uč-i-teľb, bog'b - bog-atb, sb-bož-bje atd.).
Z těchto 2000 slov se do češtiny dagho^la^^ětšina, chybí v ní ve
srovnání s ostatními slovanskými jazyky necelých 4ťTSBV; dvě slova
chybějí shodně v češtině a v slovenštině (sokb, čapljd) a 31 ve shodě
s jinými jazyky, jak uvádí Kopečný. Nejvíce praslovanských slov za­
niklo v reliktních okrajových jazycích (352 v luž. srbštině) a v jazycích
nově vydělených (300 v makedonštině)tr?Čeština-spolu^se sesterskou
slovenštinou (tu chybí 60 slov) zachovaly podle našeho soudu nejvíce
praslovanských slov. Je to dáno dlouhou kulturní tradicí češtiny
(včetně navázání na staroslověnskou tradici).
řfilJ^a^M^lova^^aehycOvala celou realitu, která byla spojena
Se životem Praslovanů. Byly to názvy pro ^^^^jj^ov, (srov.
vlk, medvěd, jelen, kráva, koza, kůň, ovce, ryba, červ, lípa, duh, jedle,
list atd. — slova uvádíme pro jednoduchost v novočeském znění),
přírodu neživou (voda, země, oheň, skála, hora, nebe, slunce, měsíc,
hvězda, pole, moře, reka, písek, les atd.), ptB~ 'fl-lra^kia;.ť a _ p f j j i ^
zenstVLQ. (muž, žena, dítě, člověk, bratr, sestra, otec, máti, syn, dcera,
strýc, ujec atd., spolu s některými zvláštními názvy souvisícími
S patriarchální rodinou jako stč. želva ,,manželova sestra", stč. deveř
^manželův bratr"), pco^ži^fciatSla (hlava, ruka, noha, oko, ucho, nos,
ke, srdce, kost, maso, krev), pro o b v d i l (dům,Jizba, okno, dveře,
lavice, stůl, lože, pec), pro kovy (med, stříbro, zlato, železo), pro
Aístroje (sekyra, lopata, srp, kosa, hrábě, vidle, nůž, šidlo, lžíce,
247
metla, dláto, měch, vůz, kolo, oje, stč. stpicě „paprsek u kola", osa,
podkova, pluh, rádlo, hřídel), pro č á s t i o d ě v u (sukně, plášť, st5.
krzno „plášť podšitý kožišinou", kožich, pás, krpce, střevíce, onuce,
sukno, plátno, niť), pro j í d l o (mouka, těsto, chléb, jícha, med, mléko,
sýr, tuk, sádlo, pivo, víno, sůl), pmMUMAüSßil (veliký, malý, dlouhý
krátký, široký, starý, mladý, bílý, černý, rudý, tvrdý, měkký, zdravy,
lichý, levý, ostrý, nový atd.), pŕiP^I^^T^rftíl'O-s t i (jíti, jísti, bráti,
žíti, seděti, ležeti, státi, letěti, téci, mříti, nésti, vésti, klásti, hýbati,
znáti, mlíti, tesati, sekati, kopati, vrtati, tepati, štípati, přísti, tkáti,
šíti, orati, kovati atd.), dále měli Slované už z indoevrogského..obdobi
zděděnou desítkovou soustavu (dva, tři, čtyři, pět... deset, sto, tisíci
zájmena (Já, ty, my, vy, on, kdo, ten, náš, váš) a zájmgnná_přísloiC6
(kam, tam, sem, kde, jak), předložky a s nimi spojené předpony
(s, k, v, na, po, pro, za, nad, před atd.) a různé jiné partikule (např.
záporku ne, ni), spojovací partikule a spojky (a, bo, či, li, že atd.).
Značná část těchto slovanských slov je odvozena z indoevropských
kořenů a někdy má i přesně shodné paralely v dalších indoevropských
jazycích (srov. např. slovanské sym, lit. sünus, staroind. sünu- a gót,
sunus; slovan. máti, lat. mater, řec. meter atd.). Jen poměrně malá část
praslovanských slov nemá další indoevropské příbuzenstvo nebo to
dosud není odhaleno (např. dobh „ d u b " , godg „hudu", kopati „kou­
pati", pěti, plaziti, skopb „skoupý", těme „témě"). Některá slova jsou
společná jazykům baltským a slovanským (gálva „hlava", lit. gaha,
kosati, lit. kandu, krása, lit. grožis, ledb, lit. ledus, lipa, lit. liepa, roghs
lit. ragas, roka „ruka", lit. ranka, várna „vrána", lit. varna atd.),
Těchto shod slovansko-baltských je značný počet. Některá slova
mají v baltských jazycích úplně přesné protějšky (srov. dále měch
a lit. maišas, vbrchb a lit. viršus, rudb „rudý" a lit. raudas, medb a lit,
medus),a, to i slova odvozená (srov. věnbcb „věnec" a lit. vainikas).
Někdy tu jde o slova, která mají vzdálenější obdoby i v jiných ja­
zycích (např. rudý v lat. ruber, lit. ranka snad v galorománskértl
branca, franc, branche).
Část praslovanských slov — relativně malá — itfggffift^(chlěh
z gót. hláifs, jbstbba „jizba" z román, aestuva, pKchorogy „kó*
rouhev" z mongol, orongo, kbňiga z oťíWfilfiíuh jazyků, jgosledtil
pramen čínské king). K starobylým přejetím patří i některé názvy
248
kovů (mědb snad podle názvu Médie, sbrebro „stříbro", asi z východu;
toho „zlato" má obdobu v něm. Gold, lit. želtas „zlatý" a souvisí
snad s názvy pro „zelený" a „žlutý", je tedy domácí).
Rovněž poměrně malá část praslovanských slov má kořeny starší
L než indoevropské. Základy těchto slov pocházejí z období před-
l indoevropského, nostratického. D o nostratické velkorodiny patří ja­
zyky indoevropské, uralské, altajské, jihokavkazskéXkajrtyelské), dní-
vidské a semitohamitské (afroasijské). Vyskytují se u nich shody ve
formálních elementech a zájmenech (srov. slov. mene „mne" a mand-
^žuské (altajské) mini „mne", slovanské kbto (lat. quis) a maďarské
(uralské) ki, slovanské voda (angl. water atd.) a finské (uralské) vesi,
Veden, slov. ne a maď. nem, slov. žena (gót. qino) a turkotatarské
\ (altajské) kiini atd.). Ze 353 slov, která jsou obsažena ve slovníku
V. M. Illiče-Svityče, se do češtiny dochovalo 97. Spolu se slovy, která
jsou v předběžných srovnávacích tabulkách, je to asi 110 slov (bez
^sufíxů, s nimiž by byl počet shod ještě větší). Jsou to např. tato slova:
iínuž, psi. možb (nostr. mam), žena (kuní), oko (Huka „vidět"), bedro
(podqa), srdce (kErdÁ), krev (KurÁ), kost (KaSA), jméno (nimi), želva
^manželova sestra" (kälU „příbuzná"); země (nostr. diqA > ide. ďgem,
dříve označ, ďghem, tochar. tekan), voda (wete), more(mäŕä), oheň
(Henka), lado, ladem, psi. ledo, něm. Land (Lamdí), duha, psi. doga
Xdanga); jelen ('ilí), rys(Lukn), blecha (púlčÁ), motýl (mAtÁ), červ (KorA);
\ kůra (kaŕä), lupen (LopU), houba, psi. goba (kampA), sláma, něm. Halm
,(0a); bráti (bari), býti (buHi), jsem ('esA), jít ('ejÁ), jíst Ota), česat
(KašÁ), čiti, slov. čujem (ČUHA), hořet (gUrA), hýbat (güpÄ), chopit
<(lfabafkapa), ležet (ĹAga), lomit (Varna), mřít (märA), mýt (mEwA), mlít
llmok), plašit (pelHi), znát (kENA); živý, ide. *giwos (kojHa), hladký
*
igilhu), holý (kal'A), lepkavý (lip" a), krátký (KUI'A), černý (Kara), temný
(TUmA),jarý (ňďťA), veliký (wola); mne, gen. od já (mim), ty (ti/Si),
^tny (ma), ten (ta), kdo (Ko), on (nostr. 'a + NA), jaký (ja), ne (nA). Je vidět,
že část naší slovní zásoby má poměrně velmi starobylé kořeny (sahající
asi dojLjisíciletí př. n.J.).
v Než vratme se z "těchto vzdálených dob do období praslovanského.
J Jak jsme již uvedli, valná většina praslovanských slov se zachovala až
|do češtiny. V češtině jsou však i slova, která patmě-majupsLJeořeny,-
ale která se v jiných jazycích nevyskytují. Jsou to např. slovz nmký,
249
Äfcgj^^ || ^éf!íd©^0»^^^p9^ ,;i še vyskytuje jen v češtině, slovenština
ä vnorní lužické srbštině (v stč. vedle dřevo), slovo cesta je kromě SLOVOTVORBA
češtiny ještě ve slovenštině, slovinštině a v srbochorvatštině (v poL
droga, rus. dorógá), kladivo je v slovenštině, slovinštině a srbochorvat­
štině (tu vedle čekič, jinde mlat, srov. pol. mlotek, rus. mólot atp.)>
slova hodina, rok, rada se v českém významu vyskytují v jazycích západo­
slovanských a v ukrajinštině a zčásti i v běloruštině (srov. pol. godzina,
rok, rada, ukr. hodyna, rik (gen. roku), rada. V ruštině je tu čas „hodina^
god „rok", sovět „rada", v srbochorvatštině sat „hodina" (z orientálního
sahat), godina „rok", savet „rada". Obdobných diferencí mezi slovan­ ÜVOD
skými jazyky bychom mohli uvést více.
Zděděná praslovanská slovní zásoba se už v období pozdně praslo* Popis vývoje slovotvorby v této učebnici si nečiní nároky být rovno­
vanském dále vyvíjela. Některá slova modifikovala svůj význam. Napři. cenným popisu historie ostatních jazykových plánů, tj. hláskosloví,
slovo svetb „svatý" znamenalo původně „mocný, silný", např. ve jméné tvarosloví a skladby. Zatímco v těchto případech jde o využití výsledků
Svatopluk, jehož vlastní význam byl „mocnopluký, silnopluký"; význam dlouhodobé badatelské tradice, popis historie české slovotvorby tu před­
se pak modifikoval na „magicky mocný" a slovo svetb se tak stalo stavuje první pokus svého druhu. Je nesporné, že až bude dokončen
ekvivalentem latinského sanctus „svatý". Slovo bogb, jak ukazuje * postupně vydávaný staročeský slovník a až bude vytvořen obdobný
etymologie, znamenalo „úděl, osud" (srovnej bogatb „ten, kdo má i slovník pro střední dobu, může pak vzniknout popis stejně široce
dobrý úděl" a ubogb „ten, kdo má špatný úděl"), ale také „udělovatel % materiálově fundovaný, jako je tomu v ostatních částech historické mluv­
osudu" a stalo se tak ekvivalentem latinského deus „bůh". Už v pra- nice češtiny. Abychom však mohli sledovat vývojové faktory, které se
slovanském období byla přejata některá cizí slova (srov. chlěbbjistbba podílejí na změnách v slovotvorbě, a doplnit tak poznatky o vývoji
„jizba", šatb z germ, hětaz, chorogy „korouhev", kbtxedzb „kníže" celého jazykového systému a abychom pak mohli i zde vykládat
z germ. *kuningaz a v pozdně praslovanském období i král, pol. krůt, synchronní stav s dynamickým aspektem, vznikl tento nástin opírající
rus. korôľ ze jména Karla Velikého, Karl, Carolus a stejně tak i cěsah se o dílčí sondy a některé předběžné práce. Naše výklady se omezují
„císař" ze jména Caesar, srov. i něm. Kaiser). Na sklonku praslovan-í na vývoj apelativ, stranou necháváme také tvoření speciálních termínů.
ského období a v tanéja&ěfrině^pak s přijetím^^síaaat^í byla přejata .Vlastní jména na rozdíl od apelativ jsou totiž po sémantické stránce
slova^niße^Qnbsa z lat. missa), aßostQj, sximnr^ndělrMskup^mnich^A^ omezena jen na denotaci, svým smyslem (který je téměř nulový) nejsou
Některá slova pak vznikla doslovným překladem, jsou to t^v. kalki začleněna do sémantické struktury lexika. (Patrně z toho plyne jejich
např. sb-vědombje „svědomí" podle lat. con-scientia. "^—--\ značná slovotvorná konzervativnost.) Vzhledem k omezenému rozsahu
Přejímání slov z latiny, němčiny, románských a jiných jazyků pokra^ C je zde možno pojednat jen o centrálních jevech soustavy; detailnější
čovalo i v následujících obdobích. Hlavním pramenem vytváření a roz- "informace je třeba hledat ve speciálních studiích.
šiřavňní ooské^slovni zásoby hylo však tvoření slov. O tom pojednává !
Úloha s l o v o t v o r b y v historickém vývoji češtiny vyvstane ze
následující oddíl Slovotvorba.

I
LITERATURA. KOPEČNÝ, F.: Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha 1981;
ILLIČ-SVITYČ, V. M.: Opyt sravnenija nostratičeskich jazykov. /, Moskva 1971i
//, Moskva 1976, ///, Moskva 1984.
srovnání těchto dat. Zhruba 7 800 slov obsažených ve slovníku Sadnik-
Aitzetmüller Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen Texten
představuje 1 180 etymologických čeledí. (Staroslověnština je tu pro
£ nás do jisté míry reprezentantem pozdně praslovanského stadia.)

250 251
1
Novočeská slova domácího původu z Retrográdního morfematického (d), vázána hláskoslovné (např. základ je zakončen V + K — za­
slovníku češtiny E. Slavíčkové, který má celkem asi 64 000 slov, jsou končen skupením K + K).
odvozena ze 1 737 domácích kořenů. Je tedy zřejmé, že během higg^ Distribuce typu (a) samozrejme naznačuje, že jde o kategorii sé­
rické doby se slovní zásoba rozmnožila především slovotvorbou, kdežto manticky diferencovanou, popřípadě o dvě subkategorie. Např. po-
počet sjpvních^záWadů^e zvýšil jen nepoasTáfněTTntom hlavní glpvo- sesívní sufixy -ův, -in, -í, -ský/cký mají v nové češtině tuto distribuci:
t vo rhžfp i x v5vl v z d é d ě n ^ z ^ r a s Jovan sk é d oby. Nejsou-li dnes všechäj 4v se pojí se základy mužského rodu pojmenovávajícími osoby,
slöi/änsfe^azyky v oblasti síovotvor6y jednotné, plyne z toho, že úloha i 4n se základy ženského rodu pojmenovávajícími rovněž osoby, -/' se
těchto formantů se během historické doby měnila. Měnila se jejich základy jmen pojmenovávajícími zvířata, -ský/cký opět se základy
produktivita i jejich funkce. pojmenovávajícími osoby. Odvozeniny z téhož základu se sufixem
Pojem p r o d u k t i v i t y bývá někdy vyvozován z množství tvořených 4v a -ský však nemají povahu synonym. Je tedy zřejmé, že u odvozenin
formací. To je však dedukce nepřesná. Vyplývá to ze svébytného me­ ze jmen osob jde o dvě subkategorie: individuálně posesívní (-ův, -in)
chanismu slovotvorného vývoje: útvary jednou vytvořené žijí v jazyce, j a kolektivně posesívní (-ský/cký). O produktivitě samé tato distribuce
pokud je jich potřeba, i když formace stejně ztvárněné už dále ne« [ přímo nevypovídá; je však zřejmé, že každá subkategorie má k dispo­
vznikají. Resufixace jako následek zániku produktivity je v historické zici dva formanty v komplementární distribuci, nejde tedy o konku­
době výjimečná. Tu na rozdíl např. od vývoje plánu morfologického, renci, a tyto prostředky jako jediné slouží objektivně existující kate­
v němž se změny realizují pod tlakem systému bezprostředně a staré gorii, proto nutně musejí být produktivní.
formy přežívají jen výjimečně, obvykle u velmi frekventovaných slov. Distribuce typu (b) poukazuje na okolnost, že některý z typů je
Tak může docházet k tomu, že i neproduktívni typy mohou být bohaté Z neproduktívni, a to ten, většina jehož formací nebo aspoň jejich vý­
zastoupeny, někdy mohou dokonce převýšit i typy produktivní. K van1 razná část je fundována útvary primárními, neodvozenými. Tak např.
titativní zastoupení jednotlivých typů je ve skutečnosti sumou jejich Íabstrakní názvy vlastností se odvozují morfologickou koncovkou -/
historických produktivit. Např. kolektiva odvozená ze substantiv (veselí), sufixem -ota (čistota), -ství/ctví (hrdinství, lajdáctví) a -ost
morfologickou charakteristikou -í (kamení) jsou jen o něco méně .(neprodejnost). První dva převážně nacházíme ve spojení se základy
zastoupená než útvary se sufixem -ovi (stromoví). Ale ve skutečnosti jidjektiv primárních, třetí se připojuje převážně jen k základům adjektiv
je formant -/ dnes už zcela neproduktívni, kdežto sufix -ovi nese jisté .na -ský/cký a konečně čtvrtý k základům adjektiv všeho druhu.
známky produktivity stále (viz např. odvozeninu krajkoví, v obrozenskí I^ato distribuce svědčí o tom, že první dva formanty jsou dnes nepro­
době ještě nedoloženou). J duktívni, třetí je omezeně produktivní a konečně čtvrtý je plně pro­
duktivní.
Pro určení produktivity jistého formantu je nezbytné poznání jeho
j Distribuce typu (c). Nespecifikovaná relační adjektiva se v rané
úlohy v celé slovotvorné kategorii. Při jejím komplexním sledování)
•Jiaré češtině odvozovala třemi důležitými sufixy: -ní, -ný a -ový.
tedy při hodnocení konkurence typů v rámci téže slovotvorné kat#
í(Sufix -ní měl variantu -ovní.) Nejčastěji zastoupený byl sufix -ný,
gorie, můžeme konstatovat jistou d i s t r i b u c i f o r m a n t ů . Tamůžebýt!
B$éně -ový a nejméně -ní. Avšak zatímco sufixy n-ovými se odvozovala
(a) vázána sémanticky (např. odvozqvacím základem je poj mení
relační adjektiva od substantiv všech tri rodů, sufix -ový byl v této
vani osoby — neosoby); ^n ^V }
[funkci spojitelný převážně se základy maskulin. Sufix -ový byl tedy
(b) vázána slovotvorné (např. základem je jméno odvozené - jménb
V rané staré češtině ve skutečnosti méně produktivní než sufix -ní,
neodvozené); f+tfScM*^
(c) vázána morfologicky (např. základem je maskulinum -
jiného rodu); t ačkoli počtem vytvořených formací jej tehdy převyšoval. A třebaže
tato pôvodní distribuce byla později narušena, byl to přesto důležitý

253
252
1
předpoklad k tomu, aby počet adjektiv se sufixem -ný a zejména -ni*
vzrostl během historické doby výrazněji než počet adjektiv se sufixem
SUBSTANTIVA
-ový.
Konečně distribuce typu (d) umožňuje určit stupeň produktivity,
Např. jména nositelů vlastností, jejichž fundující adjektivum je za- *
končeno na K + K. se odvozují sufixem -ík (večerník), ostatní sufixem
-ec (zuřivec). Produktivních adjektivních slovotvorných sufixů složení
V + K je přitom víc (např. -alý, -elý, -ilý, -aný, -ený, -ěný, -atý, 4tý,
-ový, -ivý, -ový) než typů kvalitativních adjektiv zakončených na skupení
K + K (tj. hlavně se sufixem -/;v připojeným k základu zakončenémtma mtelská
konsonant). Z toho plyne, že sufix -ec se uplatňuje u mužských názvů jsou pojmenování osob na základě vztahu k neživotné substanci.
nositelů vlastností častěji než sufix -ík. (Nutným předpokladem pro Onomaziologickým spojem, v odvozeninách ovšem přímo nevyjádře­
takový závěr je ovšem znalost produktivity jednotlivých typů poten- ným, je obvykle činnost různého druhu.
ciálních fundujících útvarů. I z toho hlediska je nezbytný komplexní Přehled formantů:
přístup.) (Ve schématech znázorňujících přehlednou formou vývoj skladby for­
Produktivita sloves je — díky polyfunkčnosti infinitivních kmeno mantů v kategorii zapisujeme nejproduktivnější formanty tučně, méně
tvorných formantů, které plní slovotvorné úlohy — dána především^ produktivní obyčejnými typy a nejdůležitější z neproduktivních uvádí-
rt,
množstvím opozic, do nichž jisté typy vstupují, a slučitelností se základy » me v závorkách. Typy s vyhraněnou komplementární distribucí spo­
jistého typu. Například v nové češtině velmi produktivní jsou slovesné jujeme šikmou čárou /. V rámci téhož typu spojujeme šikmou čárou
n-kmeny (is°ii zapojeny do protikladů -slábnout—slabit, -křiknout- varianty.)
-křikovat, syknout — sykat, syknout — syčet, vybafnout — vybafávat
a n-ový formant odvozuje od adjektiv; chabý -> chabnout; viz výklad na stsl. -bnila» (-arb)
str. 329). Naopak méně produktivní a-kmeny jsou zařazeny jen do tří
opozic takto: syčet — sykat, syknout — sykat, hrkávat — krkat. stc. -nik -ář/ař -ák
Kromě této systémové produktivity se na slovotvorbě podílejí
i faktory vnější, tzn. větší nebo menší potřeba tvoření společensky str. -nik -ář/ař -ák
podmíněná. ne. -nik / -ář/ař -ák
Změna funkce slovotvorného typu není tak častou záležitostí jako
změna produktivity. Je to důsledek značné setrvačnosti formací, o níž Ve s l a r o s l o v ě n š t i n c měl sufix -mikh v této funkci téměř monopolní postavení.
byla zmínka dříve. Také v soustavě s l o v o t v o r n ý c h kategorií je Htifíx -biukh je tu ovšem nepůvodní; vznikl spojením n-ového formantu deverbálních
historický pohyb nevelký, výraznější změny konstatujeme pouze u ad» 4desubstantivních adjektiv se sufixem -ikb, sloužícím k odvozování jmen nositelů viast-
jektiv. Proto bude náš výklad o substantivech vycházet ze stavu kate* ;aostí. Avšak adjektivní mezistupeň nelze už pro staroslověnštinu předpokládat zdaleka
Ji všech formací. To svědčí o tom, že se už v praslovanstině konstituoval sufix -wikb
gorií, jak jej známe z češtiny současné. To umožní také praktickou? V nové funkci (viz odvozeniny jako korabbnikb, pgtbnikb, věstbnikb, pěn?čbnikb...). Jen
návaznost našeho diachronního výkladu na synchronní stav, který Slabou konkurenci mu představoval sufix -arb, doložený ve staroslověnštině jen u 8 ko­
známe z novočeských popisů. U adjektiv bude ovšem nutno sledovati nšelských jmen jako rybarb, ključarb, kľevetarb apod. Zcela ojedinělý byl sufix -itvb
\ybnvb).
i postupnou krystalizaci některých slovotvorných kategorií.

254 255
 Ve s t a r é češtině sufix -ář/ař hraje mnohem významnější roli,
SUfixem -nik představují formace zakončené na -vnik (právnik, obuvník),
V celkově značně vyšším počtu konatelských jmen doložených ve dvou
protože jsou podporovány podobnými jmény činitelskými odvozenými
dílech Gebauerova Slovníku staročeského je už necelá třetina odvozena
ze sloves na -ovát (pracovník, bojovník) — viz zde na str. 260.
sufixem -ář/ař, zbytek sufixem -nik. O raném přejetí sufixu cizího
- Novočeský materiál tedy podává přesvědčivé doklady o větší pro­
původu -ář/ař svědčí skutečnost, že po palatalizovaných konsonantech
duktivitě sufixu -ář/ař počínaje od doby střední. Jeho hlavními výho-
došlo k přehlásce 'á > ie (mečieř, hrnčieř, košieř...).
jdami jsou jednoznačnost a eliminace alternací. Omezení jsou jen ne­
Postihnout distribuci obou stč. základních sufixu není snadné, podstatná, motivovaná hláskoslovné.
Postupně se však začíná vyhraňovat distribuce vázaná hláskově: od, : Nepodstatnou roli vedle těchto dominantních prostředků hrál od
základů zakončených na -c, -r, -t, -v, -z se častěji odvozuje sufixem -nik Staré doby sufix -ák. Měl expresívni zabarvení, což je patrné z toho, že
(čepičník, čberník, kabátník, lichevník, krádežník...), v ostatních přh« i ^ U n ^ ^ w A ^ x j . u ^ *z A I * ^ * > ° u -i
v F
; v . ~ / v . r .. ,
S e vyskytuje prevažne jako
pádech jsou obě derivační možnosti rovnocenne. Take se vyskytuji vených nebo hodnocených: hlinák, kozák, modlák. Ani formace prostředek tvorem nazvu osob nízko posta­
dolo­
často paralelní derivace významově nerozlíšené: apatekář//apatečník.l žené v době střední nemají jinou povahu: volák, sviňák, kravák atd.
kostkář/fkostečník, modlář'//modlník, masař / / masník atd., zřídka r<* ; í E í n o c i o n á l n í z a b a r v e n í si tento typ^uchoval až do nové doby
lišené, např. medař „chovatel včel" x medník „výrobce věcí z medu". m
V rané době tedy sufix -nik ve srovnání se sufixem -ář/ař měl zdán­ ÍA LITERATURA: HÄUSER, P. Tvoření podstatných jmen v době národního
obrození. Brno 1978, s. 3 9 - 4 1 .
livě o něco lepší vývojové předpoklady. Avšak sufix -ář/ař měl nadto
výhodu jednoznačného zařazení ke jménům osob a nepojil se s alterna*
cemi. činitelská
Projevilo se to ve střední d o b ě , kdy zvlášť často odvozuje od jsou pojmenování osob, výjimečně jiných životných substancí, nBc-
základu zakončených na -h, -ch, a zejména -k (pluhař, jirchář, krony* záklao^„ážip.vého"příznaku. Onomaziologickým spojem je aktivní "vý-
kár...). Přehláskou vzniklá varianta -íř však již stagnuje: formace jako» řSnavání.
mečiř, nožíř jsou veskrze staršího data vzniku. O větší produktivitě Raná stará čeština měla pro jejich odvozování k dispozici sufixy
sufixu -ář/ař svědčí i některé případy historické resufixace: čtenník -* tf,-ec, -cě, -tel, -nik a některé další. Z praslovanštiny je přitom zděděn jen
čtenář, lichevník -* lichvář. Produktivita sufixu -ář/ař se tedy vystupňo* jufix -ec ( < -beb), -cě (< -bca) a polyfunkční -nik; sufix -tel se v češtině
vála a podíl konatelských jmen s tímto sufixem se zvýšil. prosadil patrně pod vlivem staroslověnštiny. Vidíme tedy značné dife­
Nová doba přinesla masový rozvoj typu se sufixem -ář/ař. Ten rence mezi češtinou a staroslověnštinou jak v repertoáru sufixu, tak
nakonec početně převýšil počet formací se sufixem -nik. Patrně nejvíce vjejich distribuci.
nových formací je odvozeno ze základů zakončených na -k. Protože^^řehled formantů:
tento konsonant je charakteristický pro řadu produktivních slovotvor
ných typů možných jako fundující útvary, je tento fakt pro produktivituÄ^j, -telí. -bcb/-bca bnila> (...)
našeho typu velmi důsažný. Dynamický a jednoznačný typ má jen^
nemnoho omezení. Nepočetné jsou jen formace zakončené na -rar; -í -tel -ec/-cě -nik -ák (-ář) (...)
(-1)
(vorař), vůbec se nevyskytují odvozeniny na -árař (místo toho lihfr\
varník, požárník) a -řař (místo toho např. žalářník, kadeřník). Odvozo­ -e / -tel í-ec)/(-ce) -čí •nik -ák
_ .
vání sufixem -nik je také častější u základů zakončených na -š, -z, 4
-* / -tel -ec/-ce -čí -nik -ák (-ář)
(salašník, plantážník). Značnou část přírůstku konatelských jmen se

256 257
 Staroslověnští na měla totiž dva produktivní sufixy-bcb(s var. -bca) a -telb, dáleny [konatelský (viz zde str. 255), sem pronikl přes fundující dějová jména
původní sufix -bnikb vzniklý perintegrací sufíxu -ih> u jmen nositelů vlastností s n-o\ ä formace typu hledař, klamař, tesař, krajieř jsou nepočetné.
zakončením adjektiva (bipdbn-ikb). Ostatní prostředky {-tajb: ratajb, -um: pěstmix
Emocionální odstín nesou další okrajové prostředky -ák {doják,
pouhé substantívni morfologické charakteristiky :prorokb, sbpasb) měly okrajový význaffig
Distribuce obou základních sufíxu byla v podstatě hláskoslovná: sufix -beb se při­ klamák), -ka {hovorka, mluvka), -l {drbal, dýmal), -dlo (pl. hemzadla
pojoval k základům zakončeným na konsonant, tedy ponejvíce k slovesným kořenů!^ 3JC0 se hemží, plazí; hmyz", letadlo „pták") aj.
{sěčbcb, Ibstbcb...), mnohem více využívaný sufix -telb byl spojitelný se základem voka- Činitelský význam mají i některé složeniny, obecně nepříliš časté,
lickým. Sémantické omezení podobné stavu ve staré češtině tu neexistovalo; tvořjlj které patří ke dvěma typům: spojení jmenného základu se slovesným
názvy činitelů jak abstraktních, tak konkrétních (dělatelb, žetelb, gubiteib, gonil [hstonošě, koloděj...); slovesného základu se jmenným (řidší, jen ve
sQditelb, svetitelb...). Z produktivních prostředků nejméně byl zastoupen sufix -wiiM
Jeho nepůvodnost je zřejmá i z toho, že jen polovina z doložených staroslověnských Vlastních jménech typu Budivoj).
formací nemá synonyma se sufixem -telb nebo -beb (propovédbnikb//propovédateh^ Využití činitelských sufixů je ve staré češtině podstatně odlišné od
razdavbnikb 11 razdavbcb...). Staroslověnštiny, ač zčásti jde o tytéž prostředky. Stav v obou jazycích
je tu výsledkem rozdílného rozvoje praslovanského dědictví. Stará
(Šestina přitom byla patrně ovlivněna staroslověnštinou ve využívání
Nejzastoupenějším sufixem ve s t a r é č e š t i n ě je -č, který se při­ sufixu -tel, ten se však paradoxně dostal do postavení odlišného.
pojuje k infmitivnímu kmeni slovesa. Odvozuje názvy činitelů dějů Ve s t ř e d n í d o b ě trvá produktivita dominantního sufixu -č.
fyzických {běhač, lamač, holič...) i intelektuálních {nabadač, domnieval, Avšak postupně ztrácí svou univerzálnost: vlivem konkurence sufixu
modlíc...). (Ve staroslověnštině bylo tímto sufixem odvozeno jediné »te/se nadále spojuje převážně jen se základy pojmenovávajícími fyzic­
jméno — název prostředku děje bičb.) kou činnost {hráč, vysevač, hojič...). Dochází také k zániku jednoho
Druhým nejpočetnějším sufixemje -tel. Jeho využití je však jiné než vej z dvojic synonym vytvořených dříve sufixy -tel a -č: vycházejí z úzu
staroslověnštině. Odvozuje se jím totiž převážně jen od sloves pojme útvary jako klamač, chovač atd. (Zato se objevují případy, že sufix
novávajících děje intelektuální: hledatel, nalezatel, vykladatel, spásu] •č odvozuje jména prostředků děje — viz str. 261.)
tel... (také kovatel ve spojení kovatel bludóv) atd. Téměř k polovine; Přechodná redukce postihuje také útvary se sufixem -ce. Postupně
takových formací existují synonyma se sufixy -č {hledatel jj hledač,. Vycházejí z úzu odvozeniny jako zhúbcě, snúbcě, následovcě apod.
nebo -cě {činitel//čince). Soudíme, že v tomto využití sufíxu -tel sej Také soubor činitelských jmen vytvořených formantem -ec se zužuje:
reflektuje vliv staroslověnštiny, totiž povědomí o tom, že se tento sufix; Ustupují formace jako sěčec, hlodec, jhřec, tesec apod. (Zato se tímto
vyskytuje v náboženských textech. ; sufixem začínají odvozovat názvy prostředků — viz str. 262.)
Sufixy -ec a -cě, které ve staroslověnštině představovaly varianty* Na druhé straně se novými odvozeninami začíná posilovat ne­
{-beb a -bca), mají ve staré češtině distribuci sémanticky řízenou: početná skupina činitelských jmen se sufixem -čí: náhončí, berčí, ná-
odvozuje názvy činitelů dějů fyzických {hudec, sějec, mlatec, lovec. )^ ftúwčí, vejběrčí... Výrazněji roste typ se sufixem -nik. Jeho zdrojem
-cě dějů intelektuálních {chlúbcě, zrádce, spáscě, mluvce...). Jsou zejména nová slovesa na -ovati: hodovník, orodovník, opatrovník,
Sufix -nik, ve staré češtině stejného původu jako ve staroslovětH rptmovník
štině, je zde zastoupen výrazně méně a přitom jen ojedinělé formats Z dalších, periferních typů pozorujeme ži\ějsi pohyb jen u kompozit
nemají paralelní synonyma vytvořená z týchž základů jinými sufixy, typu íomikámen; nové formace {střebikrevka, hubilen apod.) se však
např. clwalník // chvalič, měnník// měnič// měníte!// -měnec // měnář, ni-1 uplatňují jen v terminologických okruzích.
sledovník // následovač// následovcě... { t Střední doba tedy znamená pokrok v postupné diferenciaci čini-
Ostatní sufixy mají okrajovou povahu: sufix -ář/ař/ieř, od původuf selských jmen na původce dějů intelektuálních (sufixy -tel, -ce a -čí)

258 259
a fyzických (-č, -ec, emocionálně zabarvený -ák a další). Díky vyhrane­ duktivní -ář. Typ se sufixem -ák je jen zčásti poznamenán emocionálním
nému morfologickému rozdílu mezi maskuliny životnými a neživot­ zabarvením. Ostatní prostředky mají zcela periferní povahu.
nými začínají sufixy -č a -ec mimoto sloužit kategorii názvů prostředků Nejvýraznějšími funkčními změnami prošel v historické době sufix -č:
činnosti. öd univerzální činitelské derivace přes odvozování názvů činitelů dějů
Nová čeština dosvědčuje pokračování dřívějších tendencí: nej­ fyzických až po činitelsko-prostředkové odvozování v nové době.
početněji zastoupený sufix -č odvozující od sloves pojmenovávajících LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním vý­
konkrétní, fyzické děje je nadále produktivní a ve velké míře odvo­ znamem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 1 3 1 - 1 3 5 ; MICHÁLEK, E.: K činitel-
zuje i neživotná substantiva. Tato významová nevyhraněnost je však ^kým jménům ve staré češtině. LF, 83, 1960, s. 3 6 6 - 3 6 9 ; KRAVČUK, R.: K istorii
jen zdánlivá, formace jsou dobře odlišeny morfologicky, jak bylo S Süffiksa -č v češskom jazyke. In: Studia Slavica, 3, 1957, s. 261-277; HÄUSER, P
Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 27 — 39.
řečeno dříve. Méně produktivní, ale stále živý je typ se sufixem-ec:
(vědec, letec, sportovec). Při odvozování od sloves vyjadřujících děje, >:
intelektuální je dominantní sufix -tel. Odvozuje od všech typů sloves, ^«SMrf^středků činnosti
s výjimkou druhé třídy. (Obrozenský pokus pojmenovávat tak sub- f- j s o u p o j m e n o v á n í konkrétních neživotných substancí, jejichž spo-
stance abstraktní - dělitel - se však nestal základem produktivního: -léčným příznakem je děj; onomaziologický spoj mezi bází a příznakem
typu.) má povahu instrumentální.
V obrozenské době došlo ke zvratu ve využívání činitelského su-, Přehled formantů:
fixu -ce. Přestože některé útvary doložené ve střední době ještě vyšly
z úzu (slibce, smlouvce), počet jmen tohoto typu se od obrození roz­
stsl -lo (-slo) -•fe -a -ja
hojnil: žalobce, výrobce, příjemce, nástupce atd. Dále byl v nové
češtině s cílem významové specifikace rozhojněn počet činitelských
jmen se sufixem -čí: rozhodčí, průvodčí, dozorčí, výpravčí... ste. -dlo (-slo) (-0) (-a) (-ě) (-icě)
Sufix -nik, styčný s kategorií jmen konatelských a názvů nositelů XV st -dlo -č -(č)ka
vlastností, je nadále produktivní. Výrazný je přírůstek jmen odvo­
zených ze sloves na -ovát: pracovník, stolovník... Tento sufix je spoji- Stř. -dlo -č -(č)ka -ák (-ék)
telný se základy sloves různé sémantiky.
-dlo -tko -e -(č)ka
Z periferních sufixů si -ák zčásti uchovává emocionální náboj! obr. -ák

(syčák, ulejvák), ale některé nové formace jej už nemají (kuřák, kádro*, oč. -dlo -tko -a -(č)ka -ák
vák). Sufix -ář/ař, jehož funkční těžiště je v odvozování jmen koná*;
telských (viz str. 256), je jen omezeně produktivní (vtipkař, veslař.,),] Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je dominantní sufix -lo ( < -dlo), už dávného data vzniku,
odvozuje hlavně od sloves neproduktivních typů (metař, pletař) a od; jäk ukazuje provedená metateze ve formaci rab ( < *or-dlo), uplatňující se u množství
odvozenin jako sedalo, odějalo, črbnilo, pravilo atd., a jen ojedinělé odvozeniny s jiným
některých sloves 2. třídy (žhář) ^yýznamem, např. pojmenování místa selo. Vzácně zastoupeným, ale zcela jednoznačným
Je tedy v nové češtině jeden dominantní typ označující činitele dějů j prostředkem byl sufix -slo {maslo, veslo 'veg-slo).
fyzických (sufix -c), jeden méně produktivní typ téže funkce (sufix -ec), \ Další názvy prostředků jsou odvozeny formanty, jimiž se obyčejně tvoří dějová
jeden dominantní a dva omezeně produktivní typy pro pojmenování ki3L:-ja(svešta — < *svět-ja),-a(opotia),-b(mlatb),-b(jadb). Ukazuje se tedy. žejdeokii-
činitelů dějů intelektuálních (-tel\ -ce, -čí). Dva sufixy tvoří styčné Itegorii teprve krystalizující, která se vydělovala z původně nediferencovaných dějových
pole s kategorií jmen konatelských: produktivnější -nik a omezeně pro-1 |i»en,jež oscilovala mezi konkrétností a abstraktností (viz str. 273).
:
260 í 261
 V r a n é s t a r é č e š t i n ě je většina formací této kategorie vytvořena V nové době podle potřeb o b r o z e n c ů byla vystupňována pro­
sufixem -dlo\ krajadlo, čitadlo, bidlo, černidlo, trdlo, mýdlo... (Tefi duktivita sufixů -dlo, -čka a -ák. Přibylo také odvozenin se sufixem
ovšem nebyl jednoznačný, sloužil i k odvozování jmen míst a ojediněle dkoftko, které se postupně přestávají pociťovat jako deminutiva, jak
i dějových abstrakt — viz str. 266.) Ostatní odvozeniny tvořily roz­ svědčí termíny rovnítko, měřítko apod. Velmi produktivní je i sufix -č
tříštěné skupinky, v nichž se uplatňovaly rovněž formanty obvyklé (S morfologickou charakteristikou neživotnou).
u dějových jmen: -<j> m. {zámek, brus, kolomaz...), -a {miera, závora..\ V n o v é č e š t i n ě je nejhojněji zastoupen typ se sufixem -dlo, ale
zřídka -ě (sviece, krmě) a další ojedinělé sufixy: -icě, ~ec, -slo, -tva.„ téměř stejný počet formací má typ s formantem -č. Další sufix -(č)ka
Byla to tedy stále ještě kategorie poměrně málo vyhraněná. tvoří asi třetinu doložených formací. Sufix -tko už zcela pozbyl někdejší
Ale v č e š t i n ě XV. s t o l e t í se objevují další prostředky: sufix deminutivní povahy a je rovněž produktivní. Produktivní je i sufix -ák.
-čka — původně varianta přípony -ka začínající ve staré češtině tvořit Za obrození byla konečně oživena a produktivitu si pak udržela kom­
dějová jména (viz str. 275) - např. kolebačka, dmychačka, kopačky pozita typu teploměr.
nalevačka... a dále sufix -č, jímž se dříve tvořila v češtině jen jména Rozdíl mezi novočeským a staročeským souborem názvů prostředků
činitelská (viz str. 258): kláč, dymač, kopáč..., starší je jen jméno je podstatný. Zatímco v rané staré češtině dominoval typ neuter se
bič. sufixem -dlo a ostatní formace tvořily jen jeho nekompaktní pozadí,
Ve staré češtině nacházíme paralelně odvozované formace jen v současné době jsou zhruba stejně doložena maskulina, feminina
zřídka. Synonymní povahu mají např. kopáč 11 kopačka, nalevadlojjna* Í neutra, vytvořená celkem šesti produktivními sufixy -č, -ák, -ka, -čka,
levačka apod. Jen vzácnejšou už významově diferencovány: bidlo x bií, -dlo, -tko. Rod tu má i u neživotných pojmenování sémantickou
trdlo x trlicě... funkci: dovoluje paralelní odvozování významově odlišných formací
Ve s t ř e d n í d o b ě pokračuje produktivita základního sufixu -dk a podtrhává tak diferencující funkci vlastních sufixů, např. rovnačka x
Nejčastěji odvozuje ze základů sloves a-kmenových (zapmadlo, rypadlo, rovnatko, svěrák x svorka, čistič x čistička, chránič x chránítko, sedač­
umyvadlo...) a i-kmenových (krojidlo, tvořidlo, pravidlo...). Sufix -ka ka x sedadlo. Obdobné rozlišení je ovšem možné i v rámci téhož rodu:
se začíná projevovat jako dynamický prostředek {obálka, vopálka, ná­ sluchátko x slúchadlo. Jen málokdy jsou paralelní odvozeniny význa­
divka...). Varianta -čka je podporována možností paralelní motivace mově nerozlíšené: vysílač Ij vysílačka. Odvozeniny vytvořené sufixy
nově vznikajícími účelovými adjektivy na -cí (stříkačka, chřestačka, formově shodnými se sufixy činitelskými {-č, -čka) pojmenovávají
vařička). Stejné zázemí má další rozvíjející se typ: maskulina se sufixem obvykle prostředky mající povahu složitějších zařízení. Tento vývoj,
-ák (škrabák, tesák, řezák...). ve srovnání s jinými kategoriemi netypický v tom, že směřuje od for­
Zatím nepočetně je zastoupena skupina substantiv se sufixem -ek: mové sevřenosti odvozenin k mnohosti prostředků, má pozadí mimo-
opasek, podvozek, vejvažek (jeho těžiště je však v tvoření názvů vý* jazykové: objektivní pojmenovací potřebu danou technickým pokrokem.
sledků činnosti, viz str. 264). Produktivitu už ztrácejí typy tvořením
shodné s dějovými jmény. Deminutiva od jmen na -dlo, tedy formace se ; LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním vý-
sufixem -dko ( < -dl-ko)\ štrqfádko, vrtádko... se ještě nederivují přímo [znamem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 135-138; NĚMEC, I.: Rekonstrukce
od sloves; chápou se jako pojmenování předmětů menších rozměrů : lexikálního vývoje. Praha 1980, s. 44; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době
národního obrození. Brno 1978. s. 81 —87.
{pravidko), nebo je jejich význam shodný s významem odvozenin
nedeminutivních {cedidko = cedidlo).
Nové paralelně odvozené formace jsou už vždy významově roz­
lišené (stupadlo x stupeň, nalevadlo x nálevka x slevák). r

262 263
Jfflčria^ýsledků činnosti M na str. 259), např. přípovídka, scánky, snúska, obmítka apod. Odvozeniny
se sufixy j-ovými jsou nepočetné i velmi omezeně produktivní (okuje,
jsou pojmenování neživotných substancí, převážně konkrétních, f| pomyje), obdobně formace se sufixem -ina (drtina).
jejichž příznakem je děj. Onomaziologický spoj je méně výrazný než, Novočeské popisy kategorie uvádějí tři produktivní sufixy: nej-
v předchozích kategoriích; jejím rezultát vzniklý završením činnosti ; dynamičtější -ek, druhý -ka a nejméně zastoupený -ina (kromě formací
Přehled formantů: se sufixy jmen dějových). Tento stav tedy plynule navazuje na vývoj
ve staré a střední češtině. (Doba obrozenská tento vývoj nijak výrazně
stsl. -i>kt -(a)jb -lo -It -T» -a -tb -bba neovlivnila.) Vcelku se jeví kategorie názvů výsledků činnosti jako
málo rozvitá.
stc. -ek -Cě)j(ě) -ina -(e)l -0 -a -ba LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním vý­
znamem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 138-139.
stř. -ek -ka (-j(e)) (-ina) -9 -a

ne. -ek -ka -ina

Jako kategorie se jména míst apelatívni povahy, na něž se tu omezu­
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě byla nejčastějším prostředkem koncovka -h (m.), jíž je vy­
tvořena více než polovina názvů: grobb, gradb, godb, zamyslb, ottvetb, obrazb..., méflž
jeme, výrazně liší od kategorií ostatních, a to tím, že příznakem
koncovka -a: klada, ograda..., vzácně sufixy -tb (pobytb),-bba (sodbba),-b (dělo, sušilo) aj, substance tu může být buďto děj (místa, kde děj probíhá), nebo sub­
V těchto případech jde ovšem o formace významově málo vyhraněné, pojmenovávající stance (místa výskytu substancí). Avšak různá povaha příznaku se při
v podstatě konkréta, jejichž příznakem je děj. Staroslověnští na má i prostředky speci­ vytváření názvů míst v historické době nijak markantně neprojevuje.
fické, byť málo zastoupené. Patří k nim -jb/ajb (ubojb, gnojb..., prilučajb, prikľučajb, Proto se uznává, že jména míst mají příznak zvláštní, který probíhá
obyčajb) a 4b: lětoraslb. Kromě toho se v této funkci objevuje -bkb (s variantami -mh
a -tbkb: ostanbkb, ostatbkb, izbytbkb.,.).
„napříč" různými kategoriemi.
Přehled formantů:
S t a r o č e s k ý stav prostředků sloužících této kategorii se velmi
podobá stavu ve staroslověnštině: asi polovina formací je odvozena su­ stsl. -(I)ište lo -(l)nica -tb
fixem dějových jmen -0 (m.): hrad, úřad, hod, dóchod, sřek, nápis,
nános, úraz... J e n málo sufixem -a: zahrada, osada, smlúva..., ojediněle stč. -iŠče/isko -dlo -ina -(ov)nicě -(ov)na -0
sufixem -ba (hradba) a -(e)l: uzel, hnil apod. Ze sufixů specifických se
výrazněji uplatňuje -ek: zárodek, spletek, užitek, nálezek... V menši Stř. (ov)
-iště (-dlo) -ř*a -nice - v 'na -ka
míře je zastoupen sufix -ěj (m.) s ženskou variantou -(e)jě\ kročij, (ár)
svyčěj..., kročějě, náspě, hráze. Novem je sufix -ina: hodina, rodina,,, (ov)
-(ov)iště
V češtině doby střední se stav nijak podstatně nemění proti staré t:-bbr. -ina -nice -(ár)na
/isko
češtině: nejpočetnější jsou stále bezpříponová maskulina, následovaná (ír)
formacemi se sufixem -ek (odvozujícím jen od sloves prefigovaných),
pak jména s koncovkou -a. Jistým novem je sufix -ka, jehož funkce je (ov)
Al -(ov)iště -ina -nice -(ár)na
vlastně dějová, ale který se uplatňuje často u konkrét (srovnej dějová
00
jména na str. 276, názvy prostředků na str. 262 a jména činitelská

264 265
 je zatím ojedinělá (jen knihárná). Ze základů dějových jmen jsou do­
Takový stav můžeme konstatovat už pro s t a r o s l o v ě n š t i n u . Základní sufix -išté
je spojitelný se základy substantivními: župište, trbžište, sodište, gnojište... i verbálními:
ložena i deverbativa modlebna, mlatebna, dielna, modlitevna. Ve všech
grobište, iscfiodište, pozorište,pribéžište... Varianta -lišíc je častější u základů verbálních;
případech jde o názvy místností či budov, tedy uzavřených prostor.
svetilište, žilište..., ale najdeme ji i u desubstantiv (gzilište „vězení"«- oza „pouta").
Sufix -ina se v lokální funkci spojuje se jmény stromů (vrbina, bučina,
Patrně je tedy tento sufix původnější u deverbativ a k desubstantivům přešel sekundárně
přes dějová jména. dubina, březina) a tam je styčný bod s významem kolektivním (viz zde
na str. 283), i se základy jinými: končina, krajina, kotlina — a vytváří
Další často zastoupený sufix -bnica však odvozuje častěji od substantiv: mbzdwica
„celnice", děhnica, sětibnica, žitbnica, mytmica, nožbnica...; specifické názvy míst: v prvním případě názvy porostů, v druhém
vzácnější deverbativa
mají častěji variantu -Ibnica (lěgalbnica, umyvalbnica). Tento sufix na rozdíl od prvního
krajinných útvarů.
tvoří převážně názvy uzavřených místností nebo menších objektů. Objevuje se tu tedy
náznak sémantické distribuce.
Nespecifické formanty společné s dějovými jmény mají jen periferní
roli; nejčastější z nich jsou bezpříponová maskulina (náchod, východ,
Další ojedinělé staroslověnské sufixy jsou zřejmě deverbální: -& (zapadb, mlatb.;),
brod, mlat...), vzácnější feminina s koncovkou -a (zátoka, modla
-tb {propastb, peštb), -(/> (propadb, graždb) atd. Tři staroslověnské formace se sufixem
„pohanský chrám").
-to (selo, cvetilo, světilo) naznačují, že tento sufix asi původně odvozoval nediferencovaná
dějová konkréta (viz u názvů prostředků činnosti, str. 261). Ojedinělá je staroslověnská
Ač paralelní odvozování různými sufixy je za této situace poměrně
formace pastvina.
časté, převážně tak vznikají synonyma. Ze čtveřice modla // modlebna //
modlitevnicě 11 modlitevna (-bna) první tři formace jsou spíše archaické,
R a n á s t a r á čeština má k dispozici bohatší repertoár prostředků; poslední pak nakonec v úzu převážila. Rozdíl je už mezi formacemi
-išče/isko, -dlo, -nice, -(ov)na, -ina, kromě nespecifických typů společ­ ložišče x ložnice; druhá pojmenovává místnost. To je v souladu s vý­
ných s dějovými jmény. znamem sufixů -išče, -dlo, -ina na jedné straně a -nice, -na na straně
Nejvíce zastoupený je sufix -išče. Vytváří deverbativa jako útočišče, druhé: první už tehdy označovaly prostranství, kdežto druhé prostory
hradišče, bojišče, jhřišče, lovišče, stanovišče, i desubstantiva jako bah- uzavřené.
nišče, hlinišče, strnišče, konopišče, dvohšče... Objevuje se u desubstantiv I Je tedy pro ranou staročeskou dobu charakteristické na jedné
i varianta -ovišče (blchovišče,fíkovišče). Vzácná je morfologická varianta straně částečné splývání sufixů deverbativ a desubstantiv, na druhé
-isko (nravisko „mraveniště"). Sémanticky jde převážně o pojmenování straně postupné funkční vyhraňování většiny formantů na vyjadřování
\
otevřených prostor. buď prostranství, nebo uzavřených prostor.
Sufix -dlo se omezuje na odvozování od sloves: čuhadlo, napajadlo, Ve střední době pokračuje produktivita sufixů -iště, který od­
kupadlo, otpočivadlo, bělidlo, bydlo... vozuje od slovesných základů, dějových jmen i od základů substantiv­
Staročeský sufix -nice je zastoupen u deverbativ: střelnice, mlatnicě, isch (stanoviště; průchodiště; řečiště, temeniště, smetiště, rokytiště).
ložnice..., častěji však u desubstantiv: cihelnicě, chmelnice, vinnicé, Morfologická varianta -isko je řídká (pastvisko H pastviště). Sufix -ina
konnicě, chlebnicě, božnicě. Má i variantu -ovnicě (fíkovnicě, borovnicé), je nadále produktivní ve specializovaném významu „krajina". Je zřejmě
Sémanticky je ještě nevyhraněn, tvoří jak názvy místností (ložnice, podporován živou možností derivovat ze základů adjektivních: roz­
chlebnicě, božnicě „pohanský chrám"), tak otevřených prostranství valina, klučenina... (viz zde na str. 271). Produktivitu však zřejmě
(chmelnice, vinnicě, borovnicé...). ztratil lokální sufix -dlo. V úzu jsou jen formace dříve vzniklé.
Specifický sufix -na (na rozdíl od předchozího funkčně vyhraněný), Produktivnější než sám původní sufix -na jsou jeho rozšířené va­
který patrně nenavazuje na praslovanské dědictví, je běžnější u de­ rianty -ovna a -árna. Sufix -nice je zřejmě dále omezeně produktivní;
substantiv (čeledna, cihelna, dielna, kolna, kurevna...); má variantu pivoří názvy uzavřených prostor a schrán (zbrojnice, včelnice, obilnice,
-ovna (hřebovna, krajčovna, birdovna, katovna), zatímco varianta -árna •sýrnice), řidčeji otevřených míst (štěpnice). Ze sufixů nespecifických

266 267
zůstává živý formant -ka {vyhlídka, sejpka), kdežto bezpříponová - LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv-s konkrétním vý­
deverbální maskulina i feminina mají význam periferní. Ostatní typy znamem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 139-140; HÄUSER, P.: Tvoření
{tůně, skrejše, příbytek) mají zřejmě reliktní povahu. podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 74 — 81.
Střední doba tedy znamená pokračování tendencí známých z doby
staré až na sufíx -dlo, který v lokální funkci produktivitu ztratil
a specializoval se na odvozování jmen prostředků (viz str. 262). Jména nositelů vlastností
V době obrození došlo k oživení varianty Asko. Tak vznikla I
řada synonymních dvojic významově nediferencovaných {ohništé\\ Jde o pojmenování konkrétních substancí životných i neživotných
ohnisko), ale v dalším vývoji se začalo varianty -isko využívat k účelům [podle nedějového, statického příznaku. Odvozují se od adjektiv kvalita­
terminologickým {hledisko x hlediště). Přesto existuje v nové češtiné tivních. Gramatický rod odvozeniny je dán rodem substantiva v moti­
několik dvojic významově nerozlíšených (např. těžiště 11 těžisko). Pro­ vujícím spojení substantivum + adjektivum. V praxi je střední rod
duktivní je od dob obrození i varianta -oviště {vřesoviště). odvozeniny nečastý; drtivě převažují maskulina a feminina.
Obrození rozmnožilo také počet odvozenin s variantami -árna, ^Maskulina
-írna a -ovna. Základní podoba sufixu -na se od těch dob objevuje m-
u nových odvozenin zřídka; je totiž připojitelná pouze k základu za­ Přehled formantů:
končenému na konsonant {kuželna). Velmi omezená je produktivita
stsl. -bCb/-(bn)ikT> -tk-b
jmen na -nice {nemocnice, porodnice); nespojuje se už s vlastními slo­
vesnými základy.
-ec -ík -ák -áč <-ek) (-och) (-oň) (-ýš)
V nové češtině mají tedy dominantní povahu dva produktivní
typy jmen míst: typ se sufixem -iště, odvozující názvy otevřených -ec/-ík -ák -áč
prostranství, a typ sloužící pojmenování uzavřených prostor se sufixem
~{ov/árfír)na. Tyto historicky vzniklé varianty se podílejí na derivaci -ec/-ík -ák -áč
v této distribuci: varianta -ovna se připojuje k základům sloves na -ovát
{válcovna, studovna), varianta Arna k základům sloves i-kmenových Ve staroslověnštině byla tvořena dvěma produktivními sufixy: -beb a -{bri)ikb.
{chladírna, třídíma), varianta -árna k základům substantiv {mlékárna)m Varianta -bnikb vznikla perintegrací sufixu -ikb s n-ovým odvozovacím sufixem fundu­
a k základům jiných sloves, zejména končících na -kat a -vat (převlé* jícího adjektiva. Staroslověnský sufix -beb se připojoval převážně k základům adjektiv
fleodvozených: chrombcb, črbtibcb, VutbCb, mrbtvbCb, řidčeji odvozených: prišbhcb,
kárna, slévárna). Podoba -na je u základů starých sloves, upravených ^^fystbtibCb, šestokrilatbcb... Převážná většina odvozenin pojmenovává osoby. Asi třikrát
často do podoby dějového jména {prodejna, sběrna, hovorna, střižna), votšS zastoupení má sufíx -(bti)ikb. Až na výjimky jsou tyto odvozeniny derivovány
a zejména u základů derivovaných sufixem -ba {učebna, služebna). ^zdesubstantivních, řidčeji z deverbálních adjektiv: jfzyčbnikb, gradbnikb, bestudbttikh,
Celkový počet těchto odvozenin v nové češtině značně vzrostl. fylbmkb, mgčenikb, izvotenikt... V této distribuci se zračí starší původ formantu -beb
Sufix -isko, ač nepočetně zastoupený, se uplatňuje v terminologii h mladší přípony -bnikb. Jen dvě odvozeniny se speciálním významem pojmenování
fm (četvrbtbkb a p&bkb) jsou utvořeny sufixem -bkb.
{ložisko, ohnisko). Kromě toho je stále živý v moravských dialektech;
erteplisko „brambořiště", zbořisko „zbořeniště"... Sufixy Ana a -nice
jsou jen omezeně produktivní; první tvoří názvy .krajinných útvarů w» Stará čeština má k dispozici dva produktivní sufixy -ec a Ak,
{piscina, domovina) a názvy porostů {habřina, smrčina), druhý názvy dále sufixy -ák, -áč, -ek a okrajové, málo zastoupené -och, -oň, -ýš.
uzavřených prostor {loděnice, tržnice). Dominantní sufixy -ec a Ak zčásti reflektují praslovanské dědictví svou

268 269
distribucí: sufix -ík až na ojedinělé výjimky mladík, malík, milík odvo­ bám však neslouží, protože jeho derivace má povahu resufixace
zuje od adjektiv odvozených: nedorostlik, mléčník, biedník, bludník, (osobní -> osobák, paličatý —• paličák, slaměný —• slamák, nezdvořilý -*
mizerník, nábožník..., sufix -ec od základů primárních: mládec, holec, nezdvořák); odtržení původního sufixů by k jednoznačnosti nositelského
mudřec, čistec... Avšak už zánik a vokalizace jerů vytvořily před­ jména nepřispělo. U hlavních sufixů -ec a -ík trvá distribuce hláskově
poklady pro novou distribuci obou prostředků: sufix -ec, jehož -* Vázaná (základ na V-hK + er, základ na K. + K + ík).
při deklinaci alternuje s <?, odvozuje napříště převážně od adjektiv
zakončených na V + K, aby se předešlo hromadění tří konsonantů Feminina
v tvarech {netbalec, lakomec, nazvanec, skrytec, kulhavec, dubovec.\
kdežto sufix -ík od základů zakončených na K -f K {nedorostlik, menšík), - Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě se odvozovala dvěma základními sufixy -(?i)ica a -ina.
především ovšem takových, u nichž druhým konsonantem je n, konso*, (Podoba -nica vznikla rovněž perintegrací původního sufixů ~ica s n-ovým zakončením
odvozovacího základu.) Mezi oběma lze pozorovat jistý náznak dělby funkcí. Sufixem
nant velmi produktivních adjektivních přípon: hedvábník, náměsiečniltt {n)ica se odvozují z adjektiv desubstantivních častěji pojmenování nositelů neživých
krčemník, vinník, hriešnik, mezník, cuzoložník... {stbklěnica, dbnbriíca, ko/esbfiica...), řidčeji osob {blgdbmca, grěšbmca), z adjektiv de-
Nový typ se sufixem -áč má od počátku jednoznačnou roli: od­ terbálních jsou vždy pojmenování osob {mučenica, učenica, puštenicá). Vzácně jde o deri­
vozovat resufixací od adjektiv se sufixem -atý, např. kosmáč, čtvero* vaci z adjektiva původního: črbnica, desnica, zlatica. Sufixem -ina se tvoří jen názvy
hranáč, chlupáč... Méně zastoupený sufix -ák má expresívni zabarvení; neživotné: desubstantivní základy otbčina, paQČina, de verbální raspalina, udavlěnina...
Odvozování ze základů primárních je vzácné {sědiná)\ častěji tak vznikají abstraktní
mudrák, mrzák... Expresívni jsou i ojedinělé formace se sufixy -oá názvy-vlastností, viz str. 278.
{lenoch), -on {chytroň) a -ýš {černýš — název rostliny). Sufix -ek>
nástupce praslovanského -bkh, zůstává prostředkem periferním {bielek,
desátek); stejně jako -ec vyžaduje vždy zakončení základu na V + K, Stará čeština má ojeden produktivní sufix více: vedle -icě a -ina
Ve střední době trvá distribuce hlavních sufixů, která se ustálila je to formant -ka. Hned od počátku je tu však patrný funkční rozdíl
v rané době staročeské. Početní vzestup vykazuje typ se sufixem -ák, který mezi odvozeninami sufixem -ina a dalšími dvěma. Prvním se tvoří
sice odvozuje od adjektiv primárních {pravák, kršnák) nebo číslovko­ pouze názvy neživotných substancí: souhrnné názvy látkové, názvy
vých {paták, osmák), ale nadto začíná derivovat i resufixací {bodlák málo specifikovaných souborů. Odvozují se kromě základů primárních
tulák). Novější formace už také nemají všechny expresívni zabarvení. r často z adjektiv desubstantivních. Pojmenovávají-li fundující substan­
N o v o č e s k é poměry jsou především kvantitativně odlišné. Zatímco tiva zvířata, konečným výsledkem (dvojstupňové) derivace je pak
ve staré češtině byla téměř polovina maskulin odvozena sufixem -# 'itv masa nebo jiného produktu: medvědina, husina, jehnětina, býko-
j
a více než třetina sufixem -ec, v nové češtině je více než polovina vytvo- Una, lososovina... Odvozeniny z adjektiv deverbálních pojmenovávají
řena formantem -ec, asi čtvrtina -ík, přes 12% formantem -ák a 7% su­ souhrnně nebo nediferencované nositele vlastností plynoucích z vý­
fixem -áč. sledku děje: hnilina, mrlina, hrabanina, nakaženina. K těmto útvarům
Na těchto přesunech se podílel jednak fakt, že obrozenci využili Se ojediněle objevují paralely synonymního charakteru na -icě: hra-
!
sufixů -ec a -ík ve velké míře k tvorbě terminologie, ale zejména nina 11 hrabanicě.
skutečnost, že produktivní typy adjektiv končí většinou na V-j-K, -' Sufix -icě odvozuje jména jednotlivin. Přitom se postupně specializuje
dále pak produktivita sufixů -ák, který nezpůsoboval alternace v ú* |a odvozování od adjektiv zakončených na -n. Např.: mladice, teplicě,
kladu. Sufix -ák slouží hlavně univerbizaci a^skrze odvozeniny <xt kstúdnicě, hubeníce, medenice, temnice, náušnice, makovice', jalovice...
adjektiv účelových na -ací se stýká s názvy prostředků činnostL ;* Formace se sufixem -ka sice nejsou ve staroslověnštině doloženy,
{šroubovák, zvětšovák...), viz str. 262. Vlastním terminologickým potře** Ve staré češtině však existují i odvozeniny z primárních základů a to je

270 271
jisté svědectví o starobylosti typu: bělka, holka, lyska, nesytka,*, , Jde o substantivizovaná adjektiva typu dýmně, chomútné a jména
Sufix -ka odvozuje dále z adjektiv na -atý (muďatka, kuželatkajedovatkáji. vytvořená na pozadí názvů mláďat (viz zde str. ) sufixem -ě za­
-ový (hadovka, medovka), adjektiv složených (křivonoska, trérožkdjl hazujícím k deklinačnímu typu kuře; např. mládě, jadrně, bližně,
apod. Paralelní formace se sufixy -icě a -ka se často významově lišily ;1 jeho perintegrací rozšířenou variantou ~čě: nedochódčě. První typ
bělice „ovoce" x bělka „běloška", kyselka „kyselé víno" x kyselici: ,se rozvíjí ve službách terminologie, jde o významově vyhraněnou
„pokrm", holka „dívka" x holíce „pleš". U feminin je tedy už ve staré [skupinu názvů poplatků, druhý představuje sémanticky různorodý
době zřejmý počátek významové diferenciace pomocí paralelních •soubor, do něhož patří nositelé životní i neživotní.
sufixů. V nové češtině mají názvy poplatků typu služné několik desítek
Ve střední době trvá funkční distribuce hlavních sufixů -ice\ Reprezentantů (pohřebné, kapesné, bolestně, přepravné, poštovné...)
a -ina. Sufix -ka, ač početně nejméně zastoupený, se však vyvíjí nej- ^ rä typ je stále produktivní (sr. nespis. všimne). Avšak novější názvy typu
dynamičtěji: nově začíná odvozovat od adjektiv na -avý a -wf* tpodsvinče, čtyřče zůstávají stále vzácné.
(kejchavka, volavka, vozhřivka...). Jsou to názvy jevů z běžného života,<
které z mluveného jazyka postupně pronikají do jazyka spisovného, • LITERATURA. ŠLOSAR, D . : Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtině.
V nové češtině byla podstatně rozmnožena substantiva se sufixem . LF, 104, 1981, s. 1 7 0 - 1 7 5 ; MICHÁLEK, E.: Dvě poznámky k slovotvorné úloze
Starší Češtiny v době obrozenské. In: Slavica Pragensia. 17, 1974, s. 29n.; NĚMEC, I.:
-ina hromadným tvořením názvů jazyků. Zatímco v době střední jsoií iu .0 mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných formantů. Slávia,
jména typu řečtina jen ojedinělá, od obrození se tvoří paradigmatický,; í«, 1973, s. 9— 15; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození.
Progresivní sufix -ka se ujal odvozování od přejatých základů lo 1978, s. 4 1 - 7 0 .
(verzálka, magnetka...), kompozit (šikmoočka, zlatovláska...), od ad-'
jektiv z předložkových pádů (náprsenka), velké množství formací bylo
odvozeno od adjektiv na -ový (duhovka, zrcadlovka...), převládá při Déjová jména
odvozování od adjektiv na -avý a -ivý (kulhavka, voňavka..., citlivka>
Přehled formantů
zářivka...).
Paralelní odvozování oběma funkčně shodnými sufixy, tj. -/cea-fea»
není příliš časté. Významově jsou odlišeny nemnohé dvojice, jako y. -n&je/tbje -T> -a (-ja) (-tfe) (-(a)jb) -bba (-tva)
večernice x večerka, hlavatice x hlavatka, voskovice x voskovka apod,,
synonyma typu lískovice // lískovka jsou ojedinělá. Paralelní odvozo* k -nie/tie -9 -a -(č/v)ka -ba -et/
ot
vání sufixy -ina a -fee je pravidelně významově odlišeno: tkanina x tkor
nice (tj. látka x jednotlivina). Jen u odvozenin s kořenem verbálním
str. -ní/tí -9 -a -<ř>ka -ba -ot
jde někdy o synonyma: škrábanina I j škrábanice. (v)
Existuje tedy mezi hlavními sufixy feminin -ina, -ice a -ka po­ (n)
měrně vyhraněná distribuce: mezi prvním a druhými dvěma séman* (t)
tická, mezi -ice a -ka zčásti hláskoslovná, zčásti sémantická.
(č)
Neutra - Ir- -ní/tí -9 -a -(v)ka -ba -ot
y (n)
(t)
jsou periferní záležitostí. Staročeské typy nemají zřejmě praslovanský
původ.
272 273
 Dějová jména vyjadřují dějový příznak jako samostatnou substanci.» Druhou nejpočetnější skupinu představují dějová jména se sufixem
Jde tedy o kategorii transpoziční, výsledkem odvozování je abstraktum^ #(m.). Tento sufix je produktivní, kromě sloves s infinitivním
Abstrakta mají ovšem obecně schopnost významové iradiace, tzn»; |kmenotvorným formantem 0 tvoří tak dějová jména slovesné n-kmeny
pojmenování se přenášejí i na konkrétní substance, které s dějem sou?: (nátisk, poplz „uklouznutí"), i-kmeny [porod, zápal, rozdiel) a ojediněle
visí, hranice mezi abstrakty a konkréty je proto namnoze splývavá. p-kmeny (ruh „rouhání").
Náš nástin proto vychází z formy a zahrnuje odvozeniny, které jsou Také dějová jména s formantem -a jsou produktivní: odvozují
tvořeny formanty typickými pro abstrakta, i když se jich užívá také; Většinou od i-kmenů:^r/r/«úr, úkora, osvěta, připusta, úprava, výmluva,..
jako pojmenování konkrét. šPočet těchto odvozenin v rané době značně vzrostl.
R a n á s t a r á čeština toto praslovanské dědictví přejala. Avšak Sufix -ba ve staré češtině splynul s praslovanským sufixem -tva.
produktivní už tu byly jen sufixy -nie/tie» dále -(ß (m.) (< -&), -a, -ba;Výsledkem je v několika případech resufixace: kletva -> kletba, ho-
Nově se začaly uplatňovat sufixy -ka s variantami a ~ot. titva-> honitba... a vytvořila se varianta -tba (bdětba, napominatbd).
Sufix -nie/'tie, distribuce jehož variant je shodná s distribucí podob* $ufk -ba pak odvozoval od i-kmenů: léčba, sočba, mlatba, lovba...,
participia pasivního (viz zde v oddílu Tvarosloví, str. 243), tvořil! Ojediněle i od sloves jiných typů (kradba, hudba).
dějová jména paradigmatický. Přitom postupně vzrůstal podíl sub­ Novum představuje sufix -ka. V rané staré češtině se uplatňuje
stantiv verbálních odvozených od sekundárních imperfektiv. především při derivaci od sloves, která jinak měla omezené derivační
možnosti: ě-kmenů (válka, rozprávka, sázka, překážka) a zejména
a-kmenů (kapka, rozsievka, zkazka...). Šíří se i varianta -vka (běhavka,
S t a r o s l o v ě n š t i n a svědčí o tom, že v praslovanštině se dějová jména tvořila řadoto
formantů: -&(m.), -a, -ja, -í>(f.)> -&(m-)> ~tb< -(&)&>> -t>ba, -tva a -snb/znb. Kromě toho sej
Ijchavka) a zejména -čka\ ta se pojí výhradně s a-kmeny (běhačka,
tvořila substantiva verbální sufixy -nbje/tbje. Tyto typy lze rozdělit na starsi, k niniL íračka, lektačka, chvistačka...).
patři -&(m.), -b(m.) a -tb, a mladší se zbylými formanty. Dějová jména se sufixem -ot/et, ve staroslověnštině ještě nepočetná
Ze starších sufix -&(m.) se pojil se všemi typy sloves, např. padb, rok*, mon>, podvift, {árbžbtb, rbpbth, klopotb) vznikla na pozadí odvozenin se sufixem -&
krovb, umb, vbprosh, studb... O něco menší možnosti měly sufixy -b a -tb, pojily se pfé-'
ód sloves se sufixem -táti, který modifikoval slovesný význam ve
vážně se starobylými typy sloves s infinitivním kmenotvorným formantem -(/)-, -i- a-tfO
Protože se však slovotvorné prostředky připojovaly přímo ke kořenům sloves, nemohla^ toyslu intenzifikace, chápané také jako opakování (skrbžbtati, klopo-
dějová jména takto vzniklá obrážet různé způsoby děje vyjadřované podobou infiúk Mi, rbpbtati). Zakončení těchto jmen se zřejmě perintegrací emanci-
tivního kmene. (O dávném původu těchto typů svědčí hláskové alternace v základech^ valo jako samostatná přípona a ve staré češtině se už se jmény
Sufixy -a, -ja, -bba, -tva, -snb/znb se pak pojily se základy slovesných i-kmeflflf -et či -ot setkáváme i tehdy, jestliže sloveso na -táti není doloženo
ě-kmenů a a-kmenů. Možnosti paralelní derivace dovolovaly někdy odlišení skutečnýdľj
[hřmet// hřmot). Většina se jich ovšem může opírat o slovesa na -táti:
dějových abstrakt od pojmenování konkrétních substancí: padb x pastb, rokbx,réh$
razdorb x diva, světb x svešta apod. '! pbet, checket, blsket// blýsket // bleskot, blekot, klopot... Jde samo-
Existovaly ovšem i slovesné typy, které původně neměly derivační možnosti rozvinuty ejmě o typ dynamický.
např. slovesa typu mingti, znáti, kupovati a pak sekundární imperfektiva a-kmenoVá^ Střední doba pokračuje v naznačených tendencích. Substantiva
a ja-kmenová. Jejich derivační potřeby uspokojil další typ, zřejmě mladší, a to dějovij^erbální jsou nadále paradigmatickým typem, ale v důsledku hlásko-
jména s formantem -nbje/tbje. Ten měl tu výhodu, že odvozeniny zachovávaly vídj
lóvných změn dochází k nivelizaci jejich singulárových pádových
fundujícího slovesa. To'vedlo k jejich rozšíření, a to i k těm typům sloves, které mm
další derivační možnosti. Tak byly dále rozšířeny možnosti paralelní derivace a vý^ oncovek. Proto jejich frekvence v textech klesá. Na pozadí tohoto
znamové diferenciace takto vzniklých útvarů. Respektovaní slovotvorné důležitéhoj ypu vzniká nový, dějová jména se sufixem -ná (zkušená, pomyšlená...).
infinitivního kmenotvorného formantu (viz zde str. 317) vedlo k tomu, že jména rtaj Úo zastoupení je ovšem zprvu sporadické.
-nbje/tbje přednostně vyjadřovala významy abstraktní.
Formant -f je nadále produktivní, především však derivuje od

274 275
sloves n-kmenových a hlavně i-kmenových {vpád, znik, nález; způsobí -p (m.): zpěv, sept (řidčeji)
ouřad, průchod, podvod, oddíl...). Formant -a se rozvíjí méně živě -ot: praskot, jásot (zvukomalebné)
zůstává však produktivní, nově odvozuje výhradně od i-kmenů {zhouba |va-kmeny sufixem -ba: malba, údržba (ojediněle).
záloha, zásluha, proměna, ouhona, podpora, domluva, zámluva...). Sufijlj |. Sekundární imperfektiva bývají pouze základem k tvoření sub­
-ba ve střední době poněkud stagnuje. stantiv verbálních. Jen vzácně, a to od sloves vyjadřujících pohyb
Zato velmi dynamický je sufíx -ka a zejména jeho rozšířené varianty! transport, se derivuje sufixem -ka: nakládka, vyorávka, vycházka ...
-vka a -čka. Objevují se i další: -nka a -tka. Připojují se k základů* Pomocí sufixů -f) (m.) a -a se samozřejmě nederivuje od sloves
a-kmenovým a nově i ova-kmenovým (potopovačka). Protože práv iesubstantivních.
u těchto typů sloves jsou běžná substantiva verbální, tvoří náš suf&j £ V historické době se tedy posílilo postavení substantiv verbálních
útvary významem odlišné, povětšině neabstraktní; názvy nemc ^fo jejich schopnost vyjadřovat vidové rozdíly (a to přes jejich značnou
{běhavka), rostlin {kýchavka), prostředků děje {kopačka). Pokud jsoí lorfologickou homonymu při deklinaci). U produktivních typů
to abstrakta, liší se někdy od svých protějšků na -ní významoví loves se nadto projevuje tendence derivovat z téhož základu nižnými
např. kochačka „obveselení" x kochánie „slast", dračka „loupež" Ü formanty. Výsledků paralelní derivace lze pak popřípadě využít pro
dránie „vydírání". Vyjádření rozdílů dějových abstrakt proti konkrétům. Z produktivních
Sufix -etfot je ve střední době sjednocen na podobu -ot, slovesných typů tuto možnost paralelní derivace postrádá většina
zůstává produktivní: jekot, třeskot. gloves ova-kmenových.

O b r o z e n í oživilo řadu typů dějových jmen: jména typu podívané, LITERATURA. ŠLOSAR, D . : Historický vývoj dějových jmen v češtině. In:
ve značné míře maskulina s formantem -p, a to zvláště odvozeniny SťFFBU, A 27, 1979, s. 1 4 1 - 1 4 8 ; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době
z předponových sloves, dále feminina s koncovkou -a a typ sé národního obrození. Brno 1978, s. 112-134; JELÍNEK, M.: Slovotvorný typ Iwněná.
sufixem -ba. ífiiSPFFBU, A 9, 1961, s. 8 9 - 9 1 ; ROJZENZON, L. N . : O niektorých wlašciwošciach
sabstantywowanych imieslowów na -ná w jezyku czeskim. Pořadník jezykowy, 1959,
V n o v é Č e š t i n ě JSOU t e d y p r o d u k t i v n í v e d l e s u b s t a n t i v verbálníchÄ"' * 2 4 - 1 3 2 ; MÁTL, A.: Abstraktní význam u nejstarších vrstev slovanských sub-
•Stäntiv (kmenů souhláskových). ín: Studie a práce linguistické I, Praha 1954, s. 131-151.
odvozeniny s hlavními sufixy -p, -a, -ba, -ka, -ot. Ty tvoří dějová
jména často paralelně. Produktivní typy sloves (viz zde str. 328n.) mají;
tedy kromě substantiv verbálních tyto možnosti odvozování dějových:
jmen: Jména vlastností
.
n-kmeny sufixem -p (m.): blesk, pokyn, skluz...
ě-kmeny sufixem -p (m.): let, posed, ryk (řidčeji) Jsou to pojmenování nedějových, statických příznaků jako ne­
-ot: mekot (zvukomalebné) závislých substancí. Jde tedy o kategorii transpoziční povahy, výsledkem
i-kmeny formantem -a: pomsta, záchrana (prefigované) je abstraktum.
-p (m.): lep, smysl (hlavně neprefigované) [• Staročeská deadjektivní abstrakta jsou hned v rané době formově
•ba: léčba, ražba 'odlišná od názvů konkrétních nositelů vlastností; většinou jsou odvo-
-ka: sádka (ojedinělý) iena sufixy -ost, -stvie/stvo, podružnější roli tu zastávají sufixy -ota,
a-kmeny sufixem -ka: hádka tyba, formanty -ie a -o. Srovnání s materiálem staroslověnským ukazuje
a variantami -čka: stříkačka :fia
£ shodu repertoáru sufixů, ale zároveň na jeho značně odlišné využití,
-vka: běhavka jazyky tedy už nesou znaky odlišného vývoje.

276 •|^;; ( 277

Přehled formantů Jeho funkčním partnerem byl druhý nejpočetnější sufix -stvie. Byla
jim utvořena asi pětina deadjektivních abstrakt. Odvozoval až na vý­
stsl. -ostb/estb -bstvo (-bstvije) -ota/et a -oba -ije - 0 -ina jimky jen od základů sekundárních, a to nejčastěji resufixací (u desub­
T
stantiv) : bědstvie, svobodstvie, lakomstvie, bedlivstvie, mnozstvie...,
stě. -ost -stvie (-stvo) -ota -oba (-ie) -o jeho doménou však bylo především odvozování od adjektiv na
*tkýfcký: kupečstvie, dědičstvie, dětinstvie, chlapstvie, kacieřstvie, ku-
-ost/-ství -ota (-0)
str. ľevstvie, bláznovstvie... Velmi časté bylo zprvu odvozování z adjektiv
-ství/ctví (-ota) (-oba) -0
Jia-wý; složený sufix měl pak podobu -enstvie: mocenstvie, sličenstvie,
ne. -ost
Svobodenstvie, sprost enstvie, náboženstvie... Funkčně se tu shodoval
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě byl dominantní sufix -bstvo: tvořil asi dvě pětiny formadi
& sufixem -ost, a proto nacházíme řadu paralelně vytvořených sy­
Jeho varianta -bstvije je mnohem méně početná a tvoří jen formace paralelní odvozeni* nonym : nesnadenstvie // nesnadnost, Ihostajenstvie // Ihostajnost, jěšu-
nám se sufixem -bstvo. Více než čtvrtina odvozenin je derivována sufixem -ostb/estí tenstvieIIjěšutnost apod. Sufix -stvo, méně zastoupený, je většinou
Ostatní sufixy, tj. -ota/eta, -ije, -ina, -oba a -o, mají podružnou roli. f jen paralelní podobou k předešlému, bez významového rozdílu.
Sufixy -ostb/estb a -ota/eta se odvozuje téměř výhradně od adjektiv primárních:
[Potnineme-li doklady Klaretovy a Štítného, existuje jen málo případů,
síabostb, biagostb, bělostb, svetostb..., bujestb; nagota, dtbgota, slepota, dobrota..., tbŠteta,
Častejšou paralelní formace, které mají povahu synonym: nagota // nagostb, dobrota jj
Ie by k útvaru na -stvo nebylo doloženo synonymum na -stvie. Doklady
dobrostb, čistota jj čistostb... Sufix -ina odvozuje jen několik formací: gtohina, tišity pozdější významové diferenciace jsou ještě vzácné, např. u dvojice
r
čistina, tajina, ale vyskytuje se i u názvů nositelů vlastnosti (viz zde na str. 271), což je .křesťanstvie (abstraktum) x křesťanstvo (kolektivum). Samostatné
u deadjektiv výjimka. , odvozování kolektiv typu lotrovstvo, komonstvo, podružstvo je ve
Sufixy -ije a -bst'voj'bstvije odvozují z primárních adjektiv jen zřídka (veselije, sytíje,
tore češtině ještě vzácnou záležitostí (viz zde na str. 284). Ojedinělý
modrbstvo jj modrbstvije...). Jejich hlavní funkcí je derivace z adjektiv odvozených, vétfiv
nou desubstantivních, např. milosrbdije, ugodije, dlbgotrbpělije, tbšteslavije... Dále: proroib- *
je pokus tvořit tímto sufixem názvy zemí: Múřinstvo „Aethiopia"
stvo, vladyčbstvo // víadyčbstvije, materbstvo, bogatbstvo, bezbožbstvo, možbstvo (základyad ŽaltKlem.
jektiva desubstantivní), blažemstvo, poslušbstvo (základy deverbativní). Je tedy distribuce,j l. Sufix -ota je zastoupen obdobně řídce jako v materiálu staro­
hlavních formantů dána slovotvornou povahou základů. Jako produktivní se projevuji, slověnském. Pravidlem je odvozování od adjektiv primárních {nahota,
sufixy -bstvo I bstvije a -ije. hluchota, dobrota, drzota), vzácně od odvozených (dusnota). Také sufix
^%+oba má okrajové postavení (chudoba, mdloba, jednoba). Ojedinělá
Jiná je situace ve staré češtině. Více než 60% všech formací]? sou abstrakta na -ie (sdravie, veselé) a na -o (celo, jasno, mokro).
odvozeno sufixem -ost. Odvozuje se jím nejen z adjektiv primárních JJrÖdvozuj í, jak je patrno, především od základů primárních
(ľúbost, mladost, tichost, bělost, sytost...), ale i od řady produktivních*-«-, V době střední se vyhraňuje komplementární distribuce mezi
typů adjektiv odvozených: deverbativ na -lý (dospělost, vzteklost)áproduktivními sufixy -ost a -stvijctví, které už tvoří drtivou většinu
početných desubstantiv i deverbativ se sufixem -ný (svobodnost, rozum-j bstraktních názvů vlastností. Sufixem -štvi/c tví se derivují nové útvary
nost, neposkvrněnost, trapnost, mluvnost), méně z deverbativ na -re/ra»° uze °d adjektiv se sufixem -skyjeký, odvozených převážně od jmen
(nesnesitelnosť), desubstantiv na ~atý, -itý (chlupatost, masitost), častQi OSob. Někdejší dubletní odvozeniny na -enstvi // -nost ustupují ve
z deverbativ a desubstantiv nz/-avý, ~ivý (blikavost, hltavost;fcrwnxwffjAprospěchdruhé podoby. Jen ojedinělá adjektiva na -stý z hláskových
libivost; dobrotivost...). Morfologická varianta -ošcě vytvořila jefijMříčin dávají přednost odvozování sufixem -ota; čistota, jistota vy-
málo formací (např. Vúboščě, horkošěě, milošče), jichž se užívalo zndkaÄtlaíily staré podoby čistost, jistost. Odvozeniny se sufixem -stvo až na
a nedlouho. ^ojedinělé přežitky (smilstvo, zločinstvo) mají povahu kolektiv (viz zde

278 279
na str. 284). Periferní formant -o má speciální funkci: odvozuje jed Jména okolností
pojmenování meteorologických jevů {chladno, pošmourná). 1
Přestože obrozenci výrazně zasáhli do tvoření abstraktních nazvi Ipředstavují svébytnou kategorii. Jde tu o transpozici okolnosti, tj. pří­
vlastností umělým odvozováním, základní distribuce prostředků s| znaku příznaku, v samostatnou substanci. Při této operaci se jakoby
nakonec ustálila v duchu historických tendencí. Obrozencům se uef ^přeskakuje" nositel tohoto příznaku. Je proto pochopitelné, že se
podařilo natrvalo obnovit odvozování sufixy -stvo/ctvo, -ina a -ot(á jména okolností prolínají se jmény nositelů okolnostních příznaků.
V nové češtině přes tři čtvrtiny abstraktních názvů vlastnosti [Proto tu ve velké míře vedle skutečných abstrakt nacházíme pojme­
jsou odvozeny sufíxem -ost. Lze jím derivovat od adjektiv všech typuji nování substancí konkrétních. Odvozovacím základem pro tuto kate­
nově i od adjektiv se sufíxem -skýjcký {stranickost, ženskost apodj gorii jsou adverbia a výrazy funkčně ekvivalentní, tzn. předložkové
Část nových odvozenin je ve službách statistické profesní terminologie ,pády substantiv.
porodnost, rozvodovost, zmetkovost ... a pronikají i do běžně mluvil K
ného jazyka: pokojovitost, propadovost... Sufíx -ství/ctví, jímž je oá*\ Typ takových pojmenování byl zřejmě zastoupen už v praslovanštíně. Svědectví
vozená asi pětina abstrakt, derivuje nadále resufíxací od adjektiv ná| fo tom nám přináší staroslověnština. Tvoří se tu z předložkových pádů tak, že se
-ský/cký. Od obrození pronikl tento typ i do terminologie {osvícenství ,předložka mění v prefix odvozeniny a ta je opatřena morfologickou charakteristikou
'ije, častou i u jiných starých abstrakt. Uplatňují se prefixy bez-, meždu-, na-, ob-, po-,
květenství...) a nově se jím tvoří shrnující poloabstraktní názvy oboríi podb-, prědb-, raz-, u-, o-, mz-, iz- a za-. Nejvíce jsou zastoupeny formace s prefixem
pracovní činnosti {výstavnictví, archívnictví, škrobárenství, sléváren*',bet- {bezdbždije, bespravdije, besčinije, bezbojaznije...), které reprezentují víc než třetinu
štvi...). >\ Z doložených formací. Další místa co do zastoupení mají odvozeniny s prefixy na-
Sufíx -ota je periferní: nově se objevují jen ojedinělé formace, přede*; (fíarěčije, nasi lije...) a po- (podobije, poredije...). Ostatní prefixy se tu uplatňují jen
ojediněle. Co do významu převládají tu pojmenování okolností abstraktního rázu,
vším takové, jejichž adjektivní základ končí na skupinu konsonantü
házvy konkrét typu odolije, prědbstolije, raspotije jsou v menšině.
(prázdnota, tesknota, prostota...). Sufíx -oba vytvořil ojedinělé formace
od adjektiv označujících nepříznivé vlastnosti: hniloba, staroba, sirota,
(Pouze obrozenský termín běloba tu povahu nemá.) Omezená je i funkce , Ve staré češtině existoval obdobný typ tvoření. Využíval prefixů
formantu -o, který se vedle odvozování názvů meteorologických jevů bez-, mezi-, ná-, nad-, o/ob-, po-, pod-, před-, pří-, voz-, s-, ú-, vý-, za-.
uplatňuje částečně v terminologii (vzduchoprázdno), a to i v rozšířených f Nejvíce zastoupeny byly prefixy ná- a bez-, časté byly i mezi-, po-, pří-
variantách (psychično, komično). Využití periferních typů v termino­ \b zá-. Příklady: bezvodie, bezvetrie, bezprávie, nádomie, nákončie,
logii je, jak ukázal I. Němec, symptomatické. náčinie, násile, naúsvitie..., meziřěčie, mezimostie..., povetrie, poko­
lenie..., příjmie, přímiřie, príslovie..., zádušie, zajtřie. Abstraktní vý­
LITERATURA. ŠLOSAR,D.: Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtiné znam obdobný významu staroslověnských formací převládá u odvo­
LF, 104, 1981, s. 167-170; ANDĚL, V. P.: Slovotvir abstraktných imennykiv u čes'klj, zenin s prefixem bez- (bezpokojie, bezživotie, bezmilostie...), v ostatních
movi. Utvorennja z sufiksom -štvi. In: Tezy dopovidej V slavistyčnoj konferencií, ^případech jde spíš o pojmenování okolností povahy místa, řidčeji
Užhorod 1962, s. Ill -113; NĚMEC, L: Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 198$
s. 14 —15; HÄUSER,) P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození, řasu.
Brno 1978, s. 87-112: Staročeský nepočetně zastoupený typ se sufíxem -ek nenavazuje
Lna žádný typ doložený ve staroslověnštině. Reprezentují jej útvary
jako svrchek // svršek, nápolek, zášijek apod. Zprvu jsou nejčastější
útvary s prefixem ná-. Během historické doby se typ rozvíjí a častěji
jsou zastoupeny zejména odvozeniny s prefixy ná- (náruček, náhrdlek,

280 281
náušek...), pod- (podbradek, podhrdlek...) a po- {pohrobek, pohlavek)^ g nové češtině bohatěji zastoupen, zejména útvary a prefixy ná-, po-,
Jsou zastoupeny í odvozeniny ze skutečných adverbií (předek, prů íod-apří-. Navíc je tu nová řada abstrakt odvozených přímo z adverbií
středek, spodek, okolek,potomek...). Jsou to pojmenování konkrétnfet Jsnfíxem -ek:předevčírek, zítřek,pozítřek, dnešek, letošek a pak formace
předmětů, ojediněle i osob. | rozšířenou variantou sufixu ~(e)jšek, který je reliktem adjektivního
S t ř e d n í d o b a přinesla částečnou regresi podtypů s prefixy bel fjnezistupně (viz zděna str. 315): tehdejšek, vedlejšek, dolejsek, včerejšek,
a ná- s morfologickou charakteristikou -/ a naopak vzrůst útvarůj fiějšek, nynějšek... Jde o pojmenování okolností časových a místních.
s prefixy pod-, zá-, pří- a po- (podnebí, podsíní, podletí..., zámofl\ Ipeminina se sufixem -ka se v typ nerozvinula.
záňadří, zadusí..., příročí, přístřeší..., pomoří, popluží...). Celkový]
počet reprezentantů tohoto typu však zůstává nevelký. Vývoj ve středi LITERATURA. ROSA, V. J.: Čechořečnost seu Grammatica linguae bohemicae.
době tedy směřoval ke konkretizaci těchto názvů; převažují názvyl 'mha 1672, s. 3 9 1 - 3 9 2 ; HAUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního
míst. (O převážně prostorových určeních u tohoto typu píše ve své^ íbrození. Brno 1978, s. 154-156.
gramatice také Rosa.)
U nepočetného typu se sufixem -ek jsou ve střední době nejčastější^
Jména hromadná
prefixy ná-, po- a pod-. Zcela periferní záležitostí jsou feminina sé^
sufixem -ka (poduška, podnožka).
představují modifikační kategorii, v níž se lexikální význam fundují­
V době n á r o d n í h o o b r o z e n í došlo k oživení typu s koncovkou-/.
cího slova nemění, pouze se k němu přidává význam množství.
jako celku a zejména k aktivizaci některých prefixů: pod vliveffljj
ruštiny došlo k rozmnožení formací s prefixem bez- (bezvětří), dále:
prohled formantů:
spíš podle ruštiny než z nevýrazných staročeských základů byl rozvinuj
početný podtyp s prefixem sou- (souhvězdí). Tento podtyp ovšem ve
skutečnosti tvoří styčné pole s kategorií kolektiv. Výrazně vzrůstá stsl. -(ov)ije -ija (f-) -ina
i počet odvozenin s prefixy zá- a před-, ná- a pod- (a koncovkou -i),
I když se všechny obrozenské formace neujaly natrvalo, přece jen pö stě. -i e / -ovi e (-ie(D) -ma
obrození zůstaly tyto podtypy, zejména s prefixem sou-, produktivní.
V n o v é č e š t i n ě jsou u typu s koncovkou -/ zastoupeny útvary str. •í / -ovi -stvo/ctvo (-ina)
s prefixy zá- a před-, nad-, pod- a mezi-, dále bez- a sou-, méně
obr. (-Í) -ovi / -stvo/ctvo
frekventovanejšou formace s prefixy ná-, pří-. Nejčastější jsou pojme­
nování okolností místních. Okolnosti časové jsou pojmenovány nej- nč. (-Í) -ovi / -stvo/ctvo
častěji formacemi s prefixy po-, před-, mezi-. Okolnosti abstraktněji(
pojaté (vyloučení nebo naopak zahrnutí substance do situace) jsou^
doménou útvarů s prefixy bez- a sou- (bezvládí, souostroví). I když L Jediný typ zdedený z praslovanštiny nám dokladá s t a r o s l o v ě n š t i n a ; odvozuje
mezi uvedenými podtypy nacházíme i názvy konkrétních předmětů, se sufixem -ije(< -bjé) připojeným k základu pojmenovávajícímu jedince. Starosloven­
(poprsí, zátytí, nadpažbí, podmáslí, meziarší...), je těžiště tohoto typu. čina tu dosvědčuje jisté sémantické omezení: základy jsou ve většině případů jen
áázvy rostlin, popř. jejich částí, např. vrbbije, dobije, by lije, smokhvinije, trbnije, prolije,
v tvoření názvů okolností, nikoli konkrétních nositelů okolnostníck
íétvije, hzije..., jen výjimečně jiných substanci (brbnije, žbzlije, trupije). Ojediněle je
příznaků. .doložena rozšířená varianta -ovije (groznovije). Tvoření kolektiv životných je ojedinělé.
Převaha konkrétních významů je v typu ^e sufixem -ek. I ten je Slouží mu sufix -ija (f.): bra t r ija jj bratija.

282 283
 S t a r á č e š t i n a má stav derivace pokročilejší. Doložených útvafft ííierosty, minerály", a jiných: svalstvo, nervstvo, střevstvo... Všechny
je mnohem víc a nejsou to jen odvozeniny z názvů rostlin a jejich částí brozenské neologismy se ovšem nedochovaly; neujaly se také polo-
ale také z jiných pojmenování neživotných substancí. Tedy ved jsmy jako generálstvo, bawnstvo ve významu „manželských dvojic"
bodláčie, búčie, chebdie, jilmie, javořie, břězie, hložie, jedlé, jmelé apod terminologické odvozování od neživotných základů mělo omezené
také bodličie, chvojie, ščiepie, lístie, větvie, stéble... Nadto pak nároči možnosti. Přesto však doba obrozenská znamenala oživení obou
hrudie, kamenie, skalé, kole... Ojedinělý je doklad holomečstvie odvo* * kladních typů tvoření kolektiv.
zený od názvu osoby. Podoba -ovie/ěvie je dosti častá, aleje doložena V n o v é č e š t i n ě je produktivní sufix -oví, který odvozuje od jmen
především jako formant spojený se základem názvů rostlin a jejich ostlin (jalovcoví, habroví...), zejména ovšem od jmen neživých před-
částí: krušcovie, hroznovie, křěviefkřovie. étů (latkoví, břevnoví, sloupoví, cukroví, plachtoví, mřížoví...). Ko-
Od názvů osob jsou doložena kolektiva bratřie a kněžie s žensko! éktiva osobní se sufixem -stvo/ctvo jsou velmi početná, ale jejich
morfologickou charakteristikou. Kromě nich se setkáváme s ojedf produktivita v nejnovější době zřejmě ustává.
nělými útvary se sufixem -ina, zčásti už deetymologizovanými: čeb •&

dina,'svačina (pův. „shromáždění svých lidí"), družina. (Ve střední dobl jména j e d n o t l i v i n
k nim pak přibude bratřina a lexikalizované hostina.) Tento spora­
dický typ má asi prastaré kořeny: družina je doloženo už ve starqj yla a jsou ryze periferní záležitostí. Je to sufixální tvoření od sub­
slovenštině. * stantiv, která mají význam hromadný. Má asi praslovanské kořeny,
Ve s t ř e d n í d o b ě zůstávají formant -/ a -oví produktivní: vznikají jak naznačuje staroslověnské ustbna ve významu „ret", ale ve staré
nové formace z obdobných základů jako v době staré: kapradi, vlákni) Šestině je doloženo jen několik takových jmen: zelina, bylina, trstina,
peří, jíví..., lískoví... Přitom vycházejí z úzu některé odvozeniny ledvina, krovina. Ani ve střední, ani v nové době se však další formace
starší. Varianta -eví ustoupila. Zanikla také kolektiva bratří a knězi,- 6ho typu neobjevují. V nové češtině žijí jen dříve vytvořené odvozeniny,
Sou však převážně už lexikalizovány.
formově však přežívají jako výjimečná forma nominativu plurálu.
Ojedinělá kolektiva životná se sufixem -ina byla doplněna dvěma
formacemi hostina a bratřina, jak bylo podotknuto dříve. Dále se všat *ť LITERATURA. ROSA, V.J.: Cechořecnost sen Grammatica linguae bohemicae.
Pŕáha 1672, s. 359 — 360; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního
tento periferní typ nerozvíjel. Vzniklé formace se postupně deetymolo* brození. Brno 1978, s. 146-150.
gizovaly. Nahradil jej zato typ se sufixem -stvo/ctvo, u něhož se právě-
ve střední době význam kolektivní vyhranil: ptactvo, zemanstvo, bratť
stvo, rytířstvo, tovaryšstvo... Jména přechýlená
Za o b r o z e n í pozorujeme vzestup kolektiv neživotných, zvlášť \ Je to modifikační kategorie spočívající v tom, že k základnímu
produktivní začíná být sufix -oví: vrboví, višňoví, jedloví, révoví. Jé [jmenování živé bytosti se derivací přidává znak odlišného rodu.
produktivní i u základů pojmenovávajících jiné substance než rostliny b může být buďto rod ženský, který slouží k vyjádření přirozených
a jejich části (trámoví, lanoví...). -\ hlavních rozdílů, nebo znak rodu středního, který vyjadřuje ne-
Ještě výraznější rozmach zaznamenala kolektiva se sufixem -stvo/ctvó^ tlospělost, pohlavní nevyhraněnost pojmenovávaného jedince; tak jsou
Vznikly nejen formace navazující na starší typy jako havířstvo, mužstvo' uvozována jména mláďat. (Do našeho výkladu nezařazujeme pře-
kupectvo a koňstvo, ssavectvo, živočíšstvo. Obrozenci zavedli pro potřeb ylování nositelů vlastností typu hříšník — hříšnice, protože oba členy
terminologie sufix -stvo/ctvo jako prostředek k tvoření názvů kolekti považujeme za výsledek paralelního odvozování z adjektivního zá-
rostlinných: rostlinstvo, bylinstvo, i nerostných: kovstvo, prejštěninst$ ladu. Vede nás k tomu skutečnost, že stejnými sufixy se odvozují i názvy

284 285
neživotných nositelů vlastností mužského a ženského rodu, napři taročeské distribuce je málo; patří k nim zvířecí jméno mezkyně
zimní (kabát) -> zimník, zimní (nemoc) -> zimnice, kde má rod ovšenť osobní hospodyni.
jen formální funkci (viz zde na str. 133). Tak zároveň eliminujeme* • Avšak mnohem více zastoupený a také produktivnější je sufix -ka,
resufixaci při odvozování feminin. Tím se ovšem nepopírá styčný, Ičterý ve staroslověnštině nebyl. Ten je schopen tvořit ženské protějšky
charakter takových případů mezi kategorií nositelů vlastností a jmény ech produktivních typů mužských jmen: chy fracka, bubennička, man­
přechýlenými.) iaka, křesťanka, meščenínka, kuchařka, iútnéřka, konvrška, regentka,
"něšťka, katovka (v posledním případě variantou -ovka). Periferní
Feminina 'povahu má sufix -na s variantou -ična a -ovna. Přechyluje osobní jména
ako panna, s/rýna, kněžna, kmetična, dědičná, královna, ciesařovna,
Přehled formantů chlapovna (královna a ciesařovna jsou pojmenování dcer).
Sufix -icě přechyluje jména zvířecí (holubice, vlčice, medvědice, lvice)
stsl. -yňi -ica a ve shodě s už praslovanskou tradicí také jména osobní se sufixem
'nik, tedy jména konatelská: kľúčnice, čarodějnice, komornicě, do­
stč. -yni(ě) -ka -icě -na movnice...
Ve s t ř e d n í d o b ě sufix -(k)yně stagnuje. Až na ojedinělé novoty
stř. -(k)yně -ka -ice (-na)
(hochna) ustupuje také sufix -na. Sufix -ka si však udržuje dosavadní
obr. -yně/kyně / -ka -ice produktivitu i spojitelnost. Totéž je konečně možno tvrdit i o sufixu -ice.
D o b a o b r o z e n í přinesla aktivizaci typu na -yně k odvozování
nč. -yně/kyně / -ka -ice protějšků jmen na -ák, -ek, -och a některých neodvozených na -k, -h:
horákyně, svědkyně, divochyně, rekyně, vrahyně. Varianta -kyne se
Uplatňovala u jmen na -tel, -ec a -ce; ctitelkyně, lovkyně, průvodkyně.
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě jsou bohužel doložena (kromě ojedinělého telicá) jen jménť Ž těchto typů zůstalo dodnes produktivní přechylování jmen na -ek
osob (nikoli názvy zvířecí). Jsou tvořena dvěma sufixy: -yňi {rabyňi, gospodyiu, bo$yh\,
\-ce, Distribuce sufixů -ka a -ice zůstala beze změny.
krbstijanyňi...) a -ica (proročica, vladyčica, cěsarica, vrat ar ica...). Druhý sufix slouží1
také k odvozování názvů ženských nositelů vlastností, jež se formově prolínají s ženskými \ V n o v é d o b ě dochází obecně k aktivizaci přechylování jmen osob.
protějšky konatelských jmen na -mH: dvbrbnica apod. Distribuci obou produktivních ÍSttfix -(k)yně je přitom specializován jen na jména se sufixy -ce a -ec
prostředků (nehledíme-li k dvojicím jako mgčenikb — mgčenica, o nichž byla reč výäfi) soudkyně, umělkyně) a na neodvozená zakončená -k, -g a K + /*
není snadné postihnout.
{žákyně, kolegyně, obryně, ministryně). Všechny ostatní produktivní
iypy osobních maskulin, s výjimkou zakončených sufixem -(n)ik, se
A tak důležitějším východiskem je situace ve s t a r é češtině. Zdé řechylují nejproduktivnějším sufixem -ka. Jména na -(n)ík tradičně
se uplatňují tři produktivní sufixy: -yni(ě), -ka a -icě a okrajový sufl fixem -ice. Jména zvířat se přechylují jen sufixem -ice: jezevčice,
-na. Jejich distribuce je více vyhraněna: sufix ~yni(ě) slouží k pro1 Ibloudice, slonice, tygřice, kamzice...
chylování názvů osob, a to těch, jejichž odvozovací základ končí tía
eutra
nepalatální konsonant: mistryni(é), lotryni(ě), běsyně, robyně...,zv\M
často odvozuje od základů na -k (jebákyní) a -c — s alternací ^Jak dosvědčuje s t a r o s l o v ě n š t i n a . už v praslovanštině se jména mláďat odvozo-
Ja koncovkou -e zařazující k svébytnému nt-kmenovému deklinačnímu typu. Tvoří se
(cuzozemkyni, Němkyni). Perintegrací v posledních případech se vj^
k názvy zvířat {ovbče. osble, agne...) i osob (otroče). Tato derivace je často paralelní
dělila varianta -kyni(ě) {přietelkyné). Výjimek z této krystalizující eťivací deminutiv sufixem -beb (agmcb). řidčeji i -isíb {kozblištb).

286
287
 Ve staré češtině je jeho nástupce -ě dominantní příponou^ & také prolíná s významem specifikačnim, který má zčásti povahu
ěfminologickou (srovnej ručička „malá a milá ruka" — ručička „sou­
holube, káčě, býče, medvědě, čápě, húsě, myše, ježe... Někdy sejí
st měřícího přístroje"). Zvláštností kategorie deminutiv je možnost
odvozuje od deminutivních základů; lvíčě,ježčě. (Perintegrací vzniklý l
cenásobné derivace, při níž se stupeň modifikace zvýrazňuje. Tak
sufix -čě se pak sporadicky uplatňuje u jmen nositelů vlastností
fikají také sekundární sufixy (rám — rámek — rámeček). Protože
středního rodu, viz str, 273.) Odvozeniny od jmen osob až na devč
eminutiva zpravidla respektují původní rod fundujícího jména, de­
a lexikalizované kniete mají většinou expresívni zabarvení: NěmčiK
ine je na maskulina, feminina a neutra.
sedláčě, chlápě, mníšě... V rané době mají některé odvozeniny zvláštní
plurál na -enci, který vznikl interferencí s deminutivy: holubenci askulina
lvíčenci, kuřenci, haděnci... (Staročeská jména se sufixem -ic, odpovídá**'
jícím stsl. -ištb, se specializují na vyjádření pojmenování synovských fehled formantů:
např. mlynářčic, kněžic.)
si -bCb
Ve střední době produktivita formantu -ě/e trvá: jeřábe apod.
Za o b r o z e n í se tak tvoří jména zvířecí (havráně, labutě, slond
-ec -ík -ek -cek -íček
vráně) i osobní — už s oslabeným emocionálním zabarvením (cikáníf
pohaně, žide). Objevuje se i varianta ~če: bachynče, andělče. (-ec) -ík -ek -ček -íček
V nové češtině trvá nadále produktivita základního formantu-í/c,
který stále odvozuje od jmen zvířecích (krůtě) i osobních (klouče)t •ec -ík -ek -cček -íček -ínek
Není však už zřejmě produktivní rozšířená podoba ~če. Někdy plní ík -ek -eček •íček -ínek -oušek
funkci pojmenování mláděte deminutivum bez významu malých roz*
měrů (myšatko).
M Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je doložen jediný deminutivní sufix -beb (se vzácně dolože­
nou variantou -icb), napr. oblačbcb, vfbčbcb, sgčbCb, gradbcb, cvětbCb, kovčežbcb...,
LITERATURA. GREGOR, A.: Přechylování v staročeštině. In: SPFFBU, A4,
orahicb). Ten odvozuje, jak je patrno z příkladů, od všech základů mužského rodu.
1956, s. 37—44; MARVAN, J.: K původu některých staročeských názvů mládat
Však mezi doklady nelze najít odvozeniny od základů zakončených konsonanty -c, -č,
LF S 85, 1962, s. 3 3 7 - 3 4 1 ; MICHÁLEK, E.: Mylné interpretace staročeských jmen
% •* Je tedy možno předpokládat, že v některých případech se v praslovanštině
mláďat. LF, 85, 1962, s. 3 3 4 - 3 3 6 ; NEŠČIMENKO, G. P.: Slovoobrazovanije suščestv)í. eminutiva odvozovala i jinak, patrně sufixem -ikb (mohlo to ovšem být až pozdě,
telnych so značenijem lica v sovremennom češskom jazyke. In: Učenyje zápisk) provedené 3. palatalizaci).
Instituta slavjanovedenija AN. Moskva 1960.

.Ve staré češtině mají deminutivní funkci hned tři primární sufixy:
I *efc, -ec a -ík. Sufix -ec odvozuje od všech druhů substantivních základů,
I Jména zdrobnělá ale ve staré češtině — zčásti obdobně jako ve staroslověnštině — nejsou
doloženy odvozeniny ze substantiv na -ř, -š, -z, -ž, ojedinělé jsou pak
Je to kategorie svou podstatou modifikační: k významu základní
dvozeniny od substantiv na -č, -s. Zde je ovšem situace jasná: právě
substance se přidává navíc znak menších rozměrů, který je častv
kove základy (a některé další) jsou derivační doménou sufixu -ík, např.
spojen s emocionálním zabarvením, pravidelně kladným. Prakticky Sé
ičík, krajík, čepelík, koník, mlynařík, kmetík, mužík aj. Dalšího uplat-
může každý z obou významových komponentů uplatňovat v různé
pní pak došel (v důsledku zániku a vokalizace jerů) u základů za­
míře, popřípadě zcela převažovat. Na druhé straně je možné i stírán!
končených K + K: drozdík, hoblík, hroznik, lotřík, veršík, drobtík,
deminutivního zabarvení až k jeho úplné ztrátě. Deminutivní význaifl

289
288
 hynštík, lvík, črvík, protože konkurující sufixy -ec a -ek, jejichž - * Sufix -ek je základní. Zvláště produktivní je ve střední době va-
jerového původu se v deklinačních tvarech střídá s 0, by zde vytvářel íita -íček. Ta zčásti tvoří sekundární deminutiva vyjadřující vyšší
složité skupiny konsonantů. Produktivita sufixu -ík se tedy zvýšila po X 'lipeň deminutivnosti (uhlíček, pacholíček, oslíček, koníček, bratříček,
století. Kromě toho se často připojuje k základu na -/: kbelík, kostelí osiček, mužíček), zčásti primární deminutiva k podobám na -(n)ík
dolík... 4c. První převažují početně, a proto útvary se sufixem -íček se
Naopak sufix -ec je zřejmě na ústupu; nejméně třetina jeho odvozeni fecně pociťují jako deminutiva vyššího stupně.
nemá už význam deminutivní, nýbrž specifikační: lučec „hud. nástroj" V obrození bylo načas oživeno odvozování sufixem -ec, ale ten
nehtec „onyx", božec „pohanský bůh'" nebo se deetymologizovalá toužil jen jako specifikační terminologickým potřebám (dílec, vr-
{krahujec, jězvec...), popř. žijí ve vlastních jménech (Korábec, Hvozdy Stolec, provazec.) a stylu básnickému. Kromě toho se v poezii pře-
Kostelec...). % Jiodně uplatnilo i odvozování novou variantou -ínek (větřínek, lesínek).
Sufix -ek se pojí s alternací k, c — č, h — ž, ch — š (nikoli však r-fy ěkdejší sufix -cek už má novou podobu -eček.
To ukazuje na skutečnost, že tyto alternace vznikly jen nápodobou V nové češtině neexistují skutečná deminutiva na -ec. Dva
alternací provázejících sufix -ec ( < -beb), kde byly hláskově náležité řoduktivní sufixy -ek a -ík mají komplementární distribuci: -ík se při­
Jde tu'tedy patrně o resufixaci. Tento sufix se pak v historické do pojuje k základům na K + K (parčík, kufřík, kapřík, veršík, žertík),
pojí se základy všeho druhu, s výjimkou těch, které jsou zakončeny %k k základům ostatním. Sufix -ek se často pojí s alternací kvantity
K + K. a jejími důsledky: soudek, plůdek, dárek, plíšek..., před sufixem -ík
Zajímavé jsou časté případy sekundární sufixace odvozenin sesufixenť fedcházi slabika krátká (větřík, nožík...).
-ec; ty svědčí o ztrátě produktivity starého sufixu a o tom, že se jeho' : Sekundární sufixy jsou -eček a -íček. První se připojuje k těm zá­
deminutivní význam stíral: brabček, lučček, měšček, stolček, hrnček kladům, u nichž se primární deminutiva odvozují sufixem -ek (džbáne-
dvorček... Tak se vytvořil nový sufix -cek, který se později mohl úplat" 'hk> kvíteček...). Stejnou formu mají odvozeniny od substantiv na -ec
ňovat samostatně. {paleček, taneček, čtvereček). Ač to jsou de facto deminutiva prvního
Sufix -ek se připojoval také k substantivům zakončeným skupeníítř Slupne, pod vlivem ostatních se pociťují za útvary s deminutivním
-{n)ík, -íc. To mohly být názvy nositelů vlastností (malík), jména koná«. Významem zesíleným. Obdobně je tomu se sufixem -íček. U ostatních
telská (lahodník) nebo deminutiva (koník). Perintegrací vzniklý suflX" \\nek, -oušek) jde jen o příležitostné tvoření s emocionálním odstínem.
-íček zčásti pak tvořil deminutiva 1. stupně (malíček, lahodníček\
zčásti odvozeniny se zesíleným deminutivním významem (koníček). % eminina
Ve střední době je sufix -ec už zcela neproduktívni; většina, Přehled formantů
dřívějších formací zanikla, mezi zbylými jsou jen ojedinělé se skuteč-;
ným deminutivním významem (měšec, rukávec). Jeho místo zčásti tů. -bca /

zaujímá sufix -ček, jehož vznik byl vyložen výše: domček, džbánček^
zvonček, kopček, svrček... Odvozuje i samostatně: žlábček, volčeki*
oštípček. Zatím ještě nedochází k důslednému morfologickému vyrov* -inka -uška
nání (podle genitivu a dalších pádů) na podobu -eček.
Sufix -ík má stejnou sféru uplatnění jako dříve; připojuje se k základ it -inka -uška -éčka -enka
dům na měkký konsonant a na K + K : hlemejždík, oslík, rožnfk,,
hospodářík, vepřík... -inka (-uška) -éčka

290 291
 Ve staroslověnštině jsou běžné jen sufixy -ka a -bca; druhý se pojí jen se základ
udička, berlička, mošnička, královnička, jhřička, konvička, húžvička,
i-kmenovými: rybica, dbštica, děvica..., dvbvbca. Sufix -hka je doložen jen ojedinelí
tetbka. pbzička), zřídka i v případech jiných, např. chlúbička, hlavička...
^
'ormací se sufixem -ička je v tomto období doloženo mnohem více než
dvozenin se sufixem -icě.
R a n á s t a r á čeština má sufixy -ka, -icě, zřídka variantu •
" Ve střední době je deminutivní sufix -icě už zcela neproduktívni.
Útvarů se sufixem -kaje ve srovnání s -icě víc než dvojnásob. Je sluM
ětšina formací doložených dříve zanikla, menšina má význam spe-
telný jen se základy na V + K (s výjimkou formací jako kostka, m
ííikační: trubice, vidlice, truhlice, stolice, skořice. Ve vlastní deminu-
nóstka); to svědčí o tom, že byl produktivní teprve po zániku je
Vní funkci se uplatňují sufixy -ka a -ička v distribuci Vázané hláskově
Existence jak palatálních, tak nepalatálních konsonantů před sufixö,
zakončení základu V + K — zakončení K -f- K).
{nožka ~ horka, holka) ukazuje na původní podobu -hka. Sufix »ů.
Sufixy tzv. zdvojené (-ičička) a složené {-uška, -inka), naznačující
by nemohl přečkat 3. palatalizaci. Alternace k — c, h — ž, ch — š {ručtó
šší stupeň zdrobnění či citového zaujetí, se uplatňovaly asi více
nožka, muška) jsou analogické star ši m formacím se sufixem -i
vlastních jmen než u apelativ.
{ručíce, nožice, mšicé). O témž svědčí podoba klétka, která vznik
resufixací staršího deminutiva *klet-ce. \ V době o b r o z e n í byla uměle porušena historicky vytvořená
distribuce sufixů -ka a -ička a objevily se na přechodnou dobu formace
Sufix -icě se připojoval k různým typům základů: dščicě, lodíce
äko harfka, hvězdka. Živě se rozvíjely sekundární sufixy: -ečka
křivdíce, cellicě, metlice, dušicě, děvicě... Varianta -cě je doloženi
Utánečka, knížečka) a -inka {ručinka, dušinka, nožinka), méně -enka
jen u i-kmenů (zedcě, myslcě, siencě, dveřcě, smrtce...). Jsou doloženy
"(iušenka, děvenka). K produktivnímu sufixu -ička se vytvořila varianta
případy paralelní derivace -icě//-ka, mající povahu synonym: L,
(ička {chvílčička). Sufix -uška, v předobrozenské době běžný jen ve for-
čicě/l kačka, lanícějllaňka, komor icějj komôrka... Existují však ičetn
aci dceruška, byl nově využíván vedle básnického stylu také v termi-
případy významově rozlišené: hubice x hubka, kobylicě x kobylku
-ttologii {světluška, vřetenuška). Je proto pravděpodobné, že jde o vliv
„hmyz", blánicě „kůže" x blanka. Jak je patrno z příkladů, u odvozeniu"
se sufixem -icě je často patrný přesun významu od deminutivního ke* Miny.
specifikačnímu: kladicě „kláda k spoutání", jehlice „jehličí", mrkvid Í Novočeský stav. Základní sufixy jsou -ka a -ička, jejich distri­
„planá mrkev" apod. Takové útvary potom přežívají ve vlastních, buce je v podstatě stejná jako ve střední době. V některých případech
jménech (Cihlicě, Cierkvicě...) nebo vzácně v expresívech (kurvicě), jé ovšem využití sufixu -ička širší: chybička, věcička, vodička, tvářička,
Z toho je zřejmé, že v rané staré češtině ztratil sufix -icě svou prW tička, růžička. Varianta -čička {hůlčička Jamčička) se příliš nerozšířila.
duktivitu. 4 Ani sufix -ečka není zvlášť častý {řádečka, čárečka, šňůrečka, kní-
Mka...). Sufix -uška až na ojedinělé formace {ženuška) zůstal omezen
Svědčí o tom také řada odvozenin se sekundárním sufixem -ičkar
ia terminologii. Poměrně početně je zato zastoupena přípona -inka
Ten vznikl perintegrací deminutivního -ka s polyfunkčním sufixeifi
pusinka, trošinka, tetinka...). Sufix -enka žije jen v nářečích na Moravě
-icě (viz ženské nositele vlastností, jména přechýlená, jména míst
(ručenka, šablenka...).
apod.). Podle bělice ~*bělička, holubice-> holubička, chmelnice'-*• clmé
nicka vznikla nová deminutiva ze starých: lodíce-^lodička, křivdíce^,
křivdička, metlice-+metlička a podobně básnička, ložnička, dušičku, neutra
kozička... Tímto sufixem -ička se pak záhy začala tvořit deminutiva Ve staroslověnštině je doložen pouze sufix -bcc. Ten je připojitelný k základům
samostatně, bez mezistupně na -icě, a to zejména tam, kde z hláskových rôzneho druhu {čcdbce, iměnijbce, míadetbce...). Dokladuje však velmi málo a poměrně
příčin (zakončení základu na K + K) by byl sufix -ka nevýhodný} Žastáje lexikalizace, ztráta deminutivního významu {srbdbce, shnbce, ajbce).

292
293
Přehled formantů zději přestal pociťovat jako deminutivní a začal tvořit samostatně
ázvy prostředků činnosti (viz zde str. 262).
st si. •bCC :, Obrození vytvořilo několik nových formací na -ce, ale nikoli
deminutivního, nýbrž specifikačního významu pro potřeby terminologie
stč. -ce -ko -íčko -ečko {příslovce, bidélce...). Produktivita typu však obnovena nebyla. Nadále
Sou hlavními prostředky sufixy -ko, -íčko, -ečkojéčko.
str. -ko -íčko -ečko
V nové češtině má funkci základního deminutivního prostředku
obr. (-ce) -ko -íčko -ečko
Beuter sufix -ko. (Omezení je jen u jmen s morfologickou charakte­
ristikou -e a -z; viz dále.) Základy zakončené na K + K se při derivaci
nč. -ko / -íčko -ečko Upravují vkladnými vokály (divadélko, světélko 11 světýlko, vlákenko//
Mákýnko). Není však už produktivní odvozování od jmen se sufixem
m
V rané staré češtině je sufixem -ce odvozeno mnohem vi "i Od jmen deklinačního typu kuře se deminutiva stejně jako ve starém
formací. Pojí se s různými typy základů (viečce, líčce, tmíce, télc] ázyce odvozují sufixem -átko (vlastně -ko + hláskoslovné změněný
křemence), pouze na odvozeniny od nt-kmenů doklady nejsoíl cenotvorný formant -et- > -ät- > -át-). Jména s morfologickou cha­
U bjo-kmenů se uplatňuje varianta -íce. rakteristikou -e odvozují základní deminutiva sufixem -íčko (nebíčko,
Avšak téměř od všech základů jsou možné i deriváty se sufixem 4 fafičko, paraplíčko). Stejný sufix se připojuje někdy, jestliže základ
(víčko, líčko, holúbátko, hradiščko). Některé základy zakončené fl lônčí na K + K: sklíčko, teplicko, másličko. Sufix -íčko odvozuje dále
K + K se upravují vkladným -é-\ dénko, jadérko. U deminutiv ö(j od jrnen s morfologickou charakteristikou -i: údolíčko, psaníčko, ko-
bjo-kmenů je patrná jejich sekundární povaha: odvozeniny i pícko, napomenutíčko. Deminutiv se zesíleným významem vyjádřeným
meškáníčko, lištičko ve skutečnosti vznikly připojením formantu -kb ;$ekundárním sufixem -íčko je menšina: čelíčko, tělíčko, zrníčko, pivíčko,
k deminutivům se sufixem -ice: listíee~+lištičko apod. Tak vznikl šbvíčko...
sufix -íčko (nádobíčko, zelíčko, kořeníčko, narozeníčko) a obdobní í Sufix -ečko se někdy pojí k základům končícím na K + K: hnízdečko,
i další složený sufix -ečko (< -ce -+- ko, -ko + ko): okénečko, miestečko'Wstečko, místečko... a jen zřídka má zesílený deminutivní význam:
ložečk o. Vínečko, pérečko, pivečko.
Střední doba ukazuje, že sufix -ko a sekundární -íčko, -ečkô
a -átko (u kořenů substantiv nt-kmenových) mají výhradní postavení: LITERATURA. NEŠČIMENKO, G. P.: Očerk deminutivnoj dcrivacionnoj sistemy
víčko, očko, okénko, semýnko, vedýrko, ohništko, želízko..., zelíčko; V istoríi češskogo Hteraturnogo jazyka (konec XIII — seredina XX vv.). Praha 1980;
jjĚMEC, I.: O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných for­
kamenicko, napomenutičko, slovíčko..., mestečko..., robátko... Někdej mantů. Slávia. 42, 1973, s. 9 - 1 5 ; HAUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době
sufix -ce se už neobjevuje, místo odvozenin tohoto typu nacházíme často národního obrození. Brno 1978, s. 138 — 146.
formace se sufixem -ečko: hnízdečko, městečko... Zůstaly jen odvozenin"
lexikalizované: srdce, vejce, slunce, nebo povahy terminologické; to*
mence, žabístřevce.
Ve střední době vznikl perintegrací v odvozeninách od substantiv,
se sufixem -dlo + ko samostatný sufix -tko (v důsledku zániku pobočfi
slabiky a následující asimilace znělosti): cedidlko -* cedí tko, který se však

294 295
 Nejproduktivnějším sufixem ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je nesporně -bskb; poji se se
ADJEKTIVA základy pojmenování osob mužského i ženského rodu, různých kmenů: rahbskb.
roditelbskb, sgdijbskb, vojevodbskb, gospodbsH, žeiibskb, děvičbskb. dětbskb..., se základy
^pojmenování zvířat: osblbskb, koňbskb, pojmenování rostlin: smokbUbničbskb, neživých
Substancí, zejména označují-li místa: zapadbskb, rajbskb, /unbskb, zemlbskb, pusiyňbskb,
Welenbskb, pohskb..., zřídka i se základy pojmenovávajícími abstrakta: vhšbskb,
razbojbskb, žitijbskb...
Sufix -jb(-ijb) je spojitelný jen s názvy živých bytostí, a to všech rodů, o-kmenové,
jo-kmenové, ja-kmenové a ojediněle r-kmenové deklinace: rlovéčb. otbčb, děvičb, mateřb:
otblbjunbčb, ovbčb, goueřdb; otročijb, pbsijb... Jisté omezení tu vidíme u základůjo-kmenů f
jejichž poslední konsonant nepodléhá alternaci (-/& apod.). Tato derivace, která se už
:
0d praslovanských dob, totiž od splynutí -/- s posledním konsonantem základu,
Zatímco u substantiv byly významové kategorie konstituovány manifestuje jen konsonantickou alternací, by v takových případech neměla smysl (např.
koncem praslovanštiny a pračeština je zdědila jako do značné miř túditelb -* *roditeľb).
vyhraněné (výklad proto mohl být uspořádán podle nich), u adjektít Další sufix -ovb/evb sice není ve staroslověnském materiálu příliš početně zastoupen,
Sese však všechny známky produktivity: odvozuje od maskulin životných pojmenová­
je situace jiná. V praslovanštině byla adjektiva slovotvorné diferencoí
vajících osoby {ženichovb, učitelevb...), zvířata (Iwovb, zmijevb...), rostliny (avorovb)
vána jen zhruba do jakýchsi prakategorií a z těch se dnešní diference neživotné substance (trbnovb, dbždem...). Je spojitelný se základy u-kmenů, o-kmenů
vanější kategorie konstituovaly až během historické doby. Náš výklad! ijo-kmenů. Jeho komplementárním protějškem je sufix -im. který odvozuje od a-kmenů,
se proto snaží postihnout i tento proces, pokud je to za dnešního stawf da-kmenů, i-kmenů, -bv-kmenů a nt-kmenů bez omezení rodového a sémantického:
poznání možné. vojevodinb, igblinb, bogorodičim, zmijint, zvěřím, smokbvirib, osblpim...
Sufix -bňb hraje ve staroslověnštině nepodstatnou roli: připojuje se sice k základům
pojmenovávajícím osoby (vladyčbňb, gospodbňb, materbňb) i neživotné substance (večerbňb,
Desubstantivní adjektíva Větrbrtb), ale v konkurenci s dalšími prostředky se tu zatím prosazuje jen ojediněle.
U jmen živých bytostí, která jsou spojitelná s největším množstvím formantů, se
Ve staroslověnštině se vydělují dvě skupiny: adjektiva relační a kva paralelní derivace začiná využívat k odlišování posesivity kolektivní (rabbskb, koňbskb...)
litativní. Relační mají k dispozici soubor sufixů -bskb, -jb (4jb), -ovbje%\Ud individuální (rabijb, koňbnb). Sufix -jb, který se už realizuje jen jako konsonantická
-inb (-6/?&), -bňb a speciální sufix -ěrtb odvozující vyhraněnou skupinu' !'alternace, se dostává v důsledku toho do regrese. (Ta se však netýká jeho varianty-//'&.)
;'Kčjlepší předpoklady pro uplatnění díky široké slučitelnosti má proto dvojice sufixů
adjektiv vyjadřujících původ z látky. Kvalitativní adjektiva se tvoft l ovb/evb a -bib, zatím ovšem nepočetně zastoupená.
sufixy -bftb, -atb/it&/ovitb, -ivb, -avb a -&. (Sufix -brtb je široce aplikovatelný, ale relační funkci, a to nezcela vyhraněnou, má
V podstatě jen ve spojení se základy neživotných konkrét: zgbbnh, trgbbm, mfěčbm,
A dj e k t i va f 'eľ^rmm^--,--- Qglbfib, zembfib. Ve spojení s jinými základy tvoří adjektiva kvalitativní.)
Nástin významové diferenciace:
Raná s t a r á čeština má v kategorii relačních adjektiv jiné kvanti­
stsl. posesivita relace nespecifikovaná pův. z látky • tativní zastoupení sufixů než staroslověnština, přesto vsak naznačuje
^kontinuitu: praslovanský sufix -ovb, který měl nejlepší předpoklady
stč. poses, indiv. poses, kolekt. relace lok. relace nespec. pův. z látky
rozvoje, se po vzniku deklinace složené široce uplatňuje ve dvou katego­
poses, indiv. poses, kolekt. relace lok. relace nespecifikovaná
riích: jako relační -ový a individuálně posesívní -óv.
stř.
První z nich, spojitelný jak se základy pojmenování životných, osob-
ne. poses, indiv. poses, kolekt. relace lok. relace nespecifikovaná Iních i zvířecích (např. býkovy, kuchařovy), tak neživotných (hrobový),

296 297
 ve staročeské době nadto překročil původní omezení rodové a zai fódů, pojmenovávajícími osoby, zvířata, jiná konkréta., místa, dobu
se pojit i se základy feminin, zprvu pojmenováními rostlin {liliový, čeh .abstrakta; základy životné jsou tu ovšem v menšině. Např.: lékařní,
kovy, kalinový, lipový...), pak i jiných substancí (rybový, púščový> h :Urní, hradní, khštalní, lesní, denní, zákonní \ kľusični, jistebni, zahradní,
pežový). Jeho někdejší rodový komplementární protějšek 4m )ôcm\ bydlnít jezemí, letní... Varianta -oxmí se spojuje jen s jednosla-
rovněž rozštěpil na podobu jmennou -in, která vyjadřuje individui jiínými základy maskulin (duchovní, bojovní) a se základy přejatými
posesivitu feminin (děveččin, materin), neuter (kniežětin) a mužskýd cŠaftovní, glejtovní, křtaltovní).
a-kmenů a ja-kmenů (Bořetin, junošin), a na podobu složenou -w Pokročil tedy ve staré češtině jak proces krystalizace kategorií, tak
Ta se však v produktivní prostředek nakonec nerozvinula. Uplatňuj »ecializace prostředků jim přiřazených.
se ojediněle ve spojení s i-kménovými základy (dětiný, hostiny, vlastinj\ Kategorie p o s e s i v i t y se rozdělila ve dvě: vyjadřující posesivitu
Sufix *~jb (-ijb) v podobě jmenné deklinace svou produktivitu ztrácí (kolektivní {-ský, -í. -ový) a i n d i v i d u á l n í (-óvf-in, u toponym
N a přechodnou dobu se uplatňuje jen jako prostředek derivace ještě alternace posledních konsonantů <*-y'fe). Krystalizuje také kate­
vlastních jmen (Bezděz < Bezděďjb, pod. Boleslav' apod.). A vsál gorie adjektiv vyjadřujících v z t a h k m í s t u . Jejími prostředky jsou
s morfologickou charakteristikou deklinace složené se nadále pojí jednoznačný sufix -ský (připojený k neživotnému základu) a univerzál-
základy životnými, a to pojmenovávajícími osoby (babí, čMí\\ lější -ni. Zbytek, r e l a č n í adjektiva v užším smyslu, mají k dispozici
kniežěcí...) i živočichy (holubí, sviní, hovězí...). Ve funkci individuální ívelmi produktivní sufixy -ový, -ní a méně jednoznačný sufix -ný.
posesivity se už neuplatňuje (přežívá jen adjektivum boží).
Částečnou funkční regresi zaznamenáváme u sufixu -ský. Spočívá §třední doba
v tom, že se už jen ojediněle spojuje se základy pojmenování živočichů I n d i v i d u á l n í posesivita se vyjadřuje odvozeninami ze jmen osob
(hovädský, koňsky) a zcela vzácně se jmény neživotnými nepojmeno* Utvořenými sufixy -ův a -in v komplementární distribuci řízené stejně
vávajícími místo (hvězdský, nedelský). Počet formací se sufixem -ský jako v rané staré češtině. Frekvence těchto odvozenin v textech však
přesto absolutně vzrůstá díky Četným odvozeninám ze jmen osob postupně klesá.
(dedičský, přietelský, hospodářský, ženský, mateřsky) a z pojmeno­ K o l e k t i v n í posesivita se vyjadřuje sufixem -/ u jmen zvířat: žabí,
vání mist (nebeský, zemský, mlýnský...). Varianta -ovský, která je rovněž, prasecí, ptačí, opičí, medvědí, myší, kraví... Jen vzácnejšou doloženy
na početním vzestupu, se pojí s jednoslabičnými základy maskulinÄodvozeniny toho typu od jmen osob: kmetcí, pastuší. COd jmen osob se
(žákovský, mistrovský, katovský...) a někdy se základy jo-kmenovými||ftotiž odvozuje převážně sufixem -ský/cký: kupecký, ednický. pro-
(chodcovský). WtWcký • * • > anjelský, panský, ženský, kuchařský, šermýřský, kurevský,
Sufix -ný, navazující na psi. -&«&, ve staroslověnštině ještě ve funkci f mužský. Varianta -ovský, zatím nepočetná, je nejčastěji u jmen se zá­
relačný velmi málo zastoupený, se ve shodě s širokými derivačními kladem zakončeným na K + K (otcovský, krejčovský, lotrovský...),
možnostmi (se širokou spojitelností) početně rozvíjí. Spojuje se ovšem I [ojediněle jinde (královský, židovský). Odvozeniny sufixem -ský ze jmen
nejčastěji se základy feminin a neuter (u maskulin, jak bylo řečeno výše,^[ľzvírat představují už jen ojedinělé relikty (koňský, kravský, svinský)
převažuje sufix -ový): mlýnničný, lodný, hvězdný, krúpný, dveřnj, P zachované díky velké frekvenci. Tento sufix také restrukturuje nepro­
krevný..., slunečný, bahniščný, čelný, senný, kladivný... Jak je z pří-1 duktívni skupinu adjektiv se sufixem -iný: dětinský, hostinský... Zcela
kladů patrno, jde o odvozeniny z konkrét. ojedinělé je už odvozování posesív sufixem -ní: včelní, čelední.
Konkurenční sufix -ní, ač ve staroslověnštině zastoupený jen oje- j * Adjektiva vyjadřující v z t a h k m í s t u se odvozují sufixy -ský a -ní.
diněle (-&«&), měl teoreticky široké možnosti spojení a ty se v rané ,Prvni je produktivnější: připojuje se k základům vlastních jmen země­
době staročeské výrazně projevily. Spojuje se tu se základy všech tří pisných (englický, arabský, švédský, safojský, brabantský...) i apeiativ

298 299
 ;ena. Např. bratrův, předsedův, slonův..., matčin, veverčin... Na
(nebeský, rajský, pozemský, městský...). Sufix - « / j e připojitelný je
zdil od starších dob převažuje užívání posesív u vztahu subjektového
k základům apelativ (louční, západní, zahradní, polní, jezer ní, lužní $
ředsedovo rozhodnutí), kdežto u objektového ustupuje ve prospěch
U původního u-kmene dům je varianta -ovní {domovní).
nominálního genitivu (pronásledování Petra).
Ostatní, n e s p e c i f i k o v a n á relační adjektiva se odvozují sufijíf
K o l e k t i v n í posesivita se vyjadřuje sufixem -ský/cký u jmen
-ní, -ný a -ový. Jejich distribuce není ještě vyhraněna. Sufix -ní se spojuj
§pb (odborářský, ženský, básnický) a koncovkou -/ u jmen zvířat
se substantivy všech tří rodů, konkréty i abstrakty: chlební, taneíĚ
lelbtoudf). Jména deklinace nt-kmenové se ze synchronního hlediska
potoční, soudní, živelní, hřbetní, družní..., lazební, obecní,ruční, abeceéá
vozují variantou -ecí, ev. -ečí (morčecí, prasečí); varianta -ečí vznikla
řitní, krevní..., sluneční, polední, celní, věnní, tenetní... Varianta -otfj
alogií podle případů jako zaječí, holubičí...
se připojuje jen k maskulinům, převážně přejatým: erbovní, šifotäj
; Relace k m í s t u se adjektivně vyjadřuje odvozeninami se sufixem
šenkovní, pulsovní, žertovní..., kromě toho listovní. Stejnou spojitelüöf
$cý/cký u vlastních jmen (pražský, mělnický), u apelativ pak sufixem
jako -ni, ale menší zastoupení má relační sufix -ný: chlebný, taméfifi
l(polní, okresní).
ovesný..., rybný, válečný, hraničný..., srdečný, pekelný, obílnf*
N e s p e c i f i k o v a n á relační adjektiva se odvozují sufixy -ový a -ní.
(Většina adjektiv na -ný má už význam kvalitativní, viz dále na str. 304)j
jljich distribuce je nevyhraněná. Stará rodová byla překonána, nová je
Konečně sufix -ový je zatím nejméně zastoupený. Omezení spočíi
fííl zčásti řízena zakončením základu. Sufix -ový převažuje u zakončení
v tom, že se spojuje převážně jen s maskuliny a femininy (mezi základ]
& -c, -h, -ch, -k, -ř, -s, -ť (rámcový, lihový, poplachový, posádkový,
feminin nadto převládají jména rostlin), jen výjimečně s neutry. Kromž
ledníkový, pancéřový, kulisový, žesťový), sufix -ní u slovotvorných
toho odvozuje pouze od konkrét. Např.: korábový, trhový, dobvß
ů se sufixy -ba, -ce, -ost, -óza, -áž (spotřební, publikační, injekční,
hroznový, hřbetový, křížový..., vrbový, malinový, březový.... pížnwfi
ftavděpodobnostní, intravenózni, sabotážni). V některých sufixech se
Obrozenská doba [tedy* reflektuje i rod fundujícího jména. Paralelní derivace se často
Jlävá k diferenciaci: vstupní x vstupový, nosní x nosový..., někdy oba
Obrození přináší několik dalších změn. Posesivita individuální
Útvary představují synonyma: diplomní 11 diplomový.
u pojmenování osob mužského rodu vyjadřuje jen sufixem -uv; typ
vojevodův tedy definitivně zatlačil relikty staršího typu vojevodin,
Ustupují relační adjektiva se sufixem -ný a jejich místo zaujímají odvo­
Speciální funkci měl staroslověnský sufix -ěnb: jednoznačně odvo-
zeniny s jednoznačným sufixem -ní (čelný-*celní, tanečný-> taneční,
val adjektiva l á t k o v á : měděm, Ibněm... Tak byla zjevně už
hraničný -• hraniční apod.). Počet formací se sufixem -ní postupněznačnéj
praslovanské době vytvořena poměrně početná řada adjektiv odvoze­
vzrostl. Dynamická je i varianta -ovní, pojící se převážně s přejatýitíjj
ch vesměs z primárních substantiv pojmenovávajících nerosty, látky
základy: ar chovní, rytmovní, rýmovní, poštovní, taxovní...
\ staré kulturní rostliny.
Nová doba [.Stará č e š t i n a většinu těchto formací zdědila. Vedle odvozenin
jäko měděný, hliněný, lněný, dřevěný se vyskytují jen ojediněle nové,
V nové češtině existují tyto produktivní prostředky desubstantivníclj
||př. opočěný, brněný. Další adjektiva toho významu se odvozují dvojicí
adjektiv relačních (vedle formací utvářených naznačenými způsoby
fixů -ový a -ný, jejichž distribuce je dána rodem základového sub-
ovšem přežívá množství útvarů vytvořených dříve, podle staršící
antiva. Od maskulin se odvozuje převážně sufixem -ový (bobový, hlo-
zákonitostí):
T , . . , , . , . . . ,v • n- a v , ;* PF, kristalovy, nlovv, alabastrový, kmentový...), od neuter a femmm
I n d i v i d u á l n í posesivita se vyjadruje sufixy -uv a -m pnpoiovanyfllíl w( > n i >i ~> i>~ > r ? - -. , - i-ii - ,
, , , , , „ . , ^ - ., . J, , n , ., , . - luxem -ny (hedvábný, mlecnv, stkelnv, striebrny..., kudelny, konopný,
k základům jmen osob a zvírat. Distribuce je nzena rodem fundujícího
301
300
mosazný). Rodové omezení překračují nejdříve základy pojmenovávající»rianty -atb a -ovitb {bogath, kniatb-jadovitb,pbdovith), varianta -//» u konsonamických
rostliny; i feminina se spojují se sufixem -ový: jahodový, jedlový;Kltoenů a i-kmenů {imenitb, mbnogoočitb, mastith).
Zprvu nečastý sufix -ivb, deverbativního původu, derivoval od abstrakt, převážně
lípový...). kmenových. V tom byl konkurentem suříxu -btw a skutečně také často nacházíme
Sufixy -ový a -ný v této distribuci běžně slouží k odvozováni)Apařalelně vytvořené formace: Ibstivb jj Ibstbiw, milostiv* jI milostbftb. Zpočátku ojedinělá
nespecifikovaných adjektiv relačních (viz výše na str. 300), a tak lze ^'a varianta -blivb (zavistb/ivb, gněvblivb).
k o n s t a t o v a t , že dříve v y h r a n ě n á kategorie adjektiv látkových p o s t u p n ě » Sufix -ÖW, je doložen u ojedinělých formací Jejichž základem je konkrétum (sědinavb,
ztrácí svou specifičnost a splývá s kategorií méně vyhraněnou. Speciální*] yvavb).
významový odstín „původ z látky" je patrný pouze z povahy základo Koncovkou -b se pak derivovala kompozita a útvary z předložkových pádů
Jjedinočfdb, chudosih, bezuim...).
Ve střední době už převažuje sufix -ový; odvozuje nejen odfcř
ženských názvů rostlin (skořicový, voškerušový...), ale i od přejatých»
názvů látek {cvilinkový, bar chánovy, mastyxový, minyový). Ätará čeština
V nové době se taková adjektiva tvoří pouze sufixem -ový:
uranový, rtuťový, viskózový... Formace jinak vytvořené jsou staršího Raná staročeská doba má k dispozici shodný repertoár derivačních
data vzniku. prostředků. Dochází však k jistým přesunům.
Sufix -ný se nejčastěji pojí se základy majícími povahu abstrakt, a to
Všech rodů (neuter však řidčeji), různých deklinačních typů. Např.:
Ucný, hladný, obyčejný, hanebný, hrozný, svévolný, dýchavičný, bolestný,
Nástimvýznamové diferenciace: Uetný, kúze(d)lný... Odvozeniny ze základů konkrét jsou v menšině:
Wačný, deščný (<- deska), bezvodný, hnojný, dvorný, masný, kurevný,
jiezevný...
stsl. kvalita
Dynamický je sufix -atý, který má významový odstín „vyznačování
stč. kvalita objektová posesivnost setím, co vyjadřuje základní jméno", tj. význam objektové po-
sesivity. (Proti ojedinělým staroslověnským dokladům je ve staré
str. kvalita objektová posesivnost podobnost
žestině těchto adjektiv doloženo velké množství, několik desítek for­
kvalita objektová posesivnost podobnost mací.) Pojí se výhradně se základy konkrét. Základní podoba -atý se
ne.
spojuje se základy maskulin, feminin i neuter: rohatý, končatý „špi-
, hubatý, rozsochatý, křídlatý, hrdlatý. Varianta -ovatý se pojí
Ve staroslověnštiné byl v této funkci nejzastoupenější sufix -b/j&. Byl připojovár !j)Mi převážně se základy maskulin: hrbovatý, jedovatý, chrbolovatý, kro-
k základům primárním {solbnb, divbnb) i odvozeným {vračbbbnb, pogybělbm, wilostbnk
božbstvbfib...), různých kmenů i rodů {gněvbnb, dbčdbtw, l^dvijbtib, rččbiib, trojičm^ tý... Varianta -itý je zprvu obvyklejší u neuter: hrdlitý, znamenitý,
děvbstvMib, bezmhvbiib...). Častčji se ovšem objevoval u základů pojmenovávajících mtý, letitý..., později toto omezení překračuje (kamenitý). Mladší jsou
abstrakta než konkréta. (U posledních měl někdy nevyhraněnou funkci, derivoval tott * ianty -ovitý (mehovitý, mozkovitý, hnátovitý...), uplatňující se
také adjektiva relační: zemmb, rpčbnb apod.; viz výše.) Výjimečné byly odvozeniií| fediněle u maskulin, a -natý (listnatý, hvězdnatý, hornatý, nesrdnatý),
od jmen životných (ubojbčbnb). Varianta -ovbfib/evbtib byla obvyklá u substantiv u-kitičj mající toto rodové omezení. Původní rodové omezení některých
nových (vo/ovbtib), některých jo-kmenových {vračevbnb) a deklinací konsonantickýcí
iant se však později narušuje.
(dbtievbin>).
Sufix -atb/itb/ovitb, ač značně méně zastoupený, mu konkuroval v derivaci ^Možnosti paralelní derivace, které se v některých případech nasky-
konkrét. Distribuce variant byla asi tato: u základů o-kmenových se objevovaly " Vedou pak postupně k možnostem vyjádření nového významového

302 303
odstínu kvality, a to p o d o b n o s t i : kuželatý, krupnatý, hlinowtj) ^ženiny z konkrét: písečný, tučný, kalný, sněžný..., otrubný, cihelný,
hrdlitý... Ten se však zatím objevuje jen zřídka. [režný... Odvozeniny z neuter jsou vzácné: mlíčný, povětrný, šťastný...
Sufix -avý konkuruje sufixu -atý. Až na výjimky {laskavý, búřavj)- f Vyhraněný je sufix -atý s variantami -natý a -ovatý. Vyjadřuje
se pojí jen se základy konkrét, jeho produktivita j e dále omezena tím, | b j e k t o v o u p o s e s i v i t u . Odvozuje od konkrét, varianty se po-
že je spojitelný jen s femininy: mhlavý, blchavý, kýlavý, kadeřavý jíetně vyrovnávají základní podobě sufixu nebo ji i mírně předčí:
krvavý, rzavý... Proto jsou tyto odvozeniny mnohem méně početné než' $uhatý\ špičatý, rohatý, břichatý, volatý, nosatý, hlavatý..., vodnatý,
formace s konkurenčním -atý, který toto rodové omezení nemá. \skď'"tftý. tělnatý, jikrnatý, prsnatý, krevnatý..., hrbovatý, hubovatý,
Paralelní formace na -avý 11 -atý však v našem materiálu doloženyj íphoitf/y, dírkovatý, volovatý, fousovatý... Z ilustrací je zřejmá možnost
nejsou. .paralelního tvoření (volatý jI volovatý), které se někdy využívá k vý-
Sufix -ivý (s variantou -livý) je prostředkem, který se pojí - až, Jžtiamovému odlišení: Itubatý „mající velká ústa" x hubovatý ,,podobný
na nečetné výjimky (bahnivý, črvivý...) — se základy abstrakt: násihjsl íhoubě*'. To je počátek už výraznějšího rozvoje nové kategorie adjektiv
mrzkostivý, nepřieznivý, dobrotivý, bolestivý, chúlostivý, hněvivý, lživý, ^Vyjadřujících p o d o b n o s t . Do ní patří formace jako klejovatý, rosolo-
neduživý... V základech jsou zastoupena substantiva všech tří rodů, ptý, cibulovatý, mstovatý a další. Tento význam má i odvozenina
i když feminina převažují. Je tedy tento sufix konkurenčním pro­ \hlatý. A stejně lze zařadit některé z formací se sufixem -ovitý:
středkem k sufixu -ný, který má stejnou spojitelnost. Skutečně také jdbkovitý... Řada dalších příležitostně vytvořených formací téhož vý­
nacházíme řady paralelních formací: nerozpačlivý 11 nerozpadný, bež' znamu s různými sufixy svědčí o tom, že jde o kategorii teprve in
pečlivý II bezpečný, bolestivý // bolestný, milostivý 11 milostný, hněvivý /»'Statu nascendi (např. vlčatý, banitý, fialový, šafraněný...).
hněvný, neduživý 11 nedužný. V souhlase s obecným vývojem jsou for­ íé Sufix -avý odvozuje téměř výhradně od feminin: pěnavý, špinavý,
mace na -ný často staršího data, srovnej lestný -• lstivý. To ukazuje ná Hravý, krvavý... Varianta -lavý j e u několika formací vyjadřujících
dynamiku sufixu -ivý v této konkurenci. nepříznivé vlastnosti: smradlavý, kostlavý... (Těžiště funkcí sufixu
Beze změn navazuje na praslovanský stav vývoj typu kompozit, *ooý a -ivý je v odvozováni deverbálním — viz str. 330.)
popř. odvozenin ze spojení předložka bez + substantivum. Adjektiv / Sufix -ivý však překonal původní sémantické omezení a odvozuje
typu křivobradý, jednoruký a beznosý ve staré češtině dynamicky při-j í nyní jak ze základů abstrakt (příznivý, dobrotivý, žádostivý, hněvivý...),
bývá. Nejčastější jsou formace s druhou částí v podobě -brady, -boky/\ •lakkonkrét (uhřivý, vozhřivý, všivý...). Početněji než dříve je zastoupena
-nohý, -rohý, -duchý, -ruký, -vlasy, -lety. ^varianta -livý (důtklivý, bouřlivý, pamětlivý, starostlivý...).
Vznikla tedy ve staré češtině nová kategorie kvalitativních adjektiv,; Kompozita z dvouslovných pojmenování (typ stoletý a bezhlavý)
která vyjadřuje vlastnost „vyznačování se tím, co pojmenovává fundi* unikají stejným způsobem jako dříve.
jící jméno", o b j e k t o v o u p o s e s i v i t u , a později začíná ojedinělými';
doklady další kategorie, adjektiva podobnostní. f0brozeni
-> Dozněla distribuce sufixu řízená rodem fundujícího substantiva.
/ Produktivní typy byly už řízeny distribucí sémantickou. Od abstrakt
Střední doba
it k v a l i t a t i v n í adjektiva odvozovala sufixem -ný: obmyslný, roz­
Sufixem -ný se k v a l i t a t i v n í adjektiva nadále odvozují ze základy marný, úpisný, čistotný, výpravný, nedužný.
pojmenovávajících abstrakta, a to převážně maskulin a feminin; Týmž sufixem se nyní odvozují i kompozita a deriváty z před­
společný, dostatečný, zvučný, případný, rozdílný, pozorný..., hanebný^ ložkových výrazů: jinozpůsobný, bezpochybný, dvoudílný, vítězoslavný...
pochybný, dejchavičný, vonný, pokorný, novotný... Řidší jsou už od--; íDalší o b j e k t o v ě p o s e s í v n í adjektiva se odvozují sufixem -atý

304 305
s variantami -natý a -ovatý. Nejméně produktivní je asi základní vaj .LITERATURA. ŠLOSAR, D . - R U S Í N O V Á , Z.: Průřez vývojem slovotvorné
rianta -atý, produktivnější jsou -natý a zejména -ovatý. Objevují setj jfstavy adjektiv v češtině. In: SPFFBU, A 15, 1967, s. 3 7 - 6 4 ; SKALKA, B.: Slovo-
|Má analýza denominálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela Dictionarium fatino-
náznaky distribuce variant řízené hláskoslovné (nejčastější je zákonce ímicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983; HOLZ, V.: Retrográdní seznam a slovotvorná
-rnatý, -tnatý, -dnatý, -vnatý; -kovatý, -novatý, -lovatý). Z dalšítsj Itakteristika českých adjektiv ze slovníku Neuestes deutsch-böhmisches Taschen-
prostředků sufix -itý je zastoupen poměrně málo. jrterbuch K. H. Tháma. Rkp. dipl. práce, Brno 1983.
Zato výrazně vzrostl počet adjektiv se sufíxem -ovitý. Většina z nicltf
má význam p o d o b n o s t n í : čočkovitý, mýdlovitý, pánovitý, sádrowtfi
francouzovitý... »verbální adjektíva
Zato neproduktivní je už sufix -avý a velmi omezeně produktivní
je -ivý/livý, nemající sice omezení rodové, ale odvozující převá lástin významové diferenciace:
z abstrakt, kde však dominuje odvozování sufixem -ný: bolestwjl
hněvivý... U kompozit a předložkových odvozenin stará koncovka nedif. dějová neaktuál. aktívni potenc. zasaženi
stále konkuruje novějšímu typu se sufixem -ný (viz výše).
(nedif. dějová) neaktuál. aktivní potenc. zasažení výsledek

Nová čeština neaktuál. aktivní potenc. zasažení výsledek účel

Adjektiva vyjadřující kvalitu se tvoří sufixem -ný od základů; neaktuál. aktivní potenc. zasaženi výsledek účel
abstrakt: palebný, sporný, výsostný, příležitostný... a od dvouslovný
pojmenování (vlastizrádný, čistokrevný...). Zde mu ovšem stále konkutlSíaroslověnština
r u j e i k o n c o v k a -ý (dlouhosrstý, pěticípý...). N e p r o d u k t i v n í UŽ je Sufofr Nejpočetněji zastoupený typje funkčně nevyhraněný. Odvozuje se od konsonantického
-ivý S v a r i a n t o u -livý. JlSbvesného kořene různých tříd (nejčastěji 4. a 3., zřídka 1., ojediněle 2. třídy), popř. od
Rovněž skončila produktivita sufixu -nv ve spojení s konkréty. OdP ladu de-iov*ch j m e n sufíxem
~m- Vxiadřuje zřejmě p o u z e nedife ncovan
^ ý d
^
, , ,. * *-v , t- , , ~ ' , , ,. w r Mznak, který se může chápat aktivně, nebo pasivně, popř. muže vyjadřovat potenciální
konkret se totiž odvozuji o b j e k t o v é posesivni adjektiva sufixeityK , ,.. X1 . , , *M „,.,?,„,.%,„. rv»ip5itv nm Haisí VVVOÍ
J J r J
Ijpsažení dějem.derivace
fakt možné Napr. potbtw, mrazbm,
od dějových otblpchnb,
nebo prerocb/ib
činitelských jmen, ...např.
Důležitý pro daisi
žizmtib, vývoj
pokajazmnb,
-atý/natý/ovatý a sufixem -itý. Dynamičtější je přitom varianta -notf, bděiiMib, také gubiíelb/ib, cělitelbUb...
než základní podoba -atý: nové odvozeniny typu horečnatý, cukety Avšak praslovanská derivace od slovesného kořene nebyla jistě perspektivní v době,
natý, typu
niny vrstevnatý,
krkatý,žláznatý apod. jsou
cípatý, plešatý. mnohem
Naopak početnější
redukci u ad-i dyinfinitivní kmenotvorné formanty získaly na důležitosti; rovněž nedostatek možnosti
než odvozy
pozorujeme
ádht rozdíl mezi vlastností vyplývající z aktivního vykonávání děje a pasivního
jektiv se sufixem -ovatý: nejsou už v úzu početné obrozenské odvozenin; 8 potenciálního) zasažení dějem nepředstavoval výhodu.
jako hvězdovatý, mechovatý, ocelovatý, kcunenovatý, lesovatý apod. SufiX Proto se jako dynamické ukazují typy méně zastoupené: adjektiva se sufixem
-itý je dynamický díky novým formacím na -(i)čitý a -nitý; buničitý,^^ (-im) vyjadřující vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. Odvo-
vrásČitý..., zákonitý, vápnitý, trnitý... Periferní sufix -avý je v podstaty Iji se od kořene sloves i-kmenových (po/uavb, btagotvorivb, strašivb, podrazivb), ev.
kmenových {dobvorazumiv?,, neprěpbriub), zde se však častěji uplatňuje varianta -{b)lii*
už neproduktivní.
íhčalivb, trbpěiivh, zavidblivh). Ojediněle se tak odvozuje od sloves jiných typů
Adjektiva vyjadřující p o d o b n o s t jsou už formově vyhraněná] IbWjadivb, kľbvopivb, tbštiub...).
této kategorii slouží sufix -ovitý: hřibovitý, válcovitý, fraškovitý, čmo^ * Dalším jednoznačným typem ve starosíověnštině jsou útvary s příponou m-ovou.
vitý, kozovitý... Jde o velmi produktivní typ sloužící mj. i potřebám* (ffá má různé varianty, zčásti podle morfologických vlastností fundujícího slovesa.
terminologickým: medvědovitý, kočkovitý, liliovitý, psovitý... f na výjimky jsou odvozeny ze záporné podoby slovesa a vyjadřují p o t e n c i á l n í

306 307
z a s a z e n i d e i e m : neizelaeoletm, neizdaiemb, nerazdresaiemb ..., neoshbmib, nerazonrmr L »• , 7 / . .
I , . t
v
, , *\straswv, klevetwy, neduživý. a ě-kmenových, např. blščivý, slzivý,
neukrottníh.... nevidomb, nesekonn... í,., ' " "
Lze počítat s tím, že adjektivizace participií nt-ových a pasivních byla už parr ^jmych (narostivy). Dynamická je varianta -livý, odvozující od sloves
digmatická. Naopak útvary s příponami k-ovými, 1-ovými, r-ovými, t-ovými a v-ovýál Mzných typů, např. doufalivý, trvá livý, bodlivý, dótklivý, horlivý,
jsou vzácne n e b o ojedinělé (stydbkb, nvbzbkb, zbľé/b, mokn>, naročitb, mrbtub). .; \<jwatlivý... Nadto se objevujepodoba -avý, která se připojuje především
""; ;k základům sloves a-kmenových {hýbavý, kulhavý, nařiekavý, mumlavý,
Stará čeština Ipsavý, chechtavý, nesetrvavý...), ale i jiných typů sloves (Iščavý,
_ , , . . ,.t . , , . ,. , , ,. . , 1 kfikavý, liknavý, kňuřavý...)• Varianta -lavv je vzácná, např. bodlavý,
Rana doba zdedila neipocetneii zastoupeny typ deverbalnich ad ektiV; fc 7 ' , r» i i T " * , , , ,,", ,. , „ , ,, „. ,
, ^ , :; ,\ ti , t o * Í wyztovy- Paralelní formace, napr. hryz lávy // hryza vy,7 bodlavy //7 bodavý,
se sufixem -ny. Odvozuji se tak formace od sloves různých typu, afei Si , , , , , . , . , ,, . , , . , ", '
:;
*,.,,. i ,11 i. -i -i ~t * i ,;, mavľ hltwy, mstivv mstitelny nejsou vzácne,
převazuji derivace od zakladu i-kmenovych a e-kmenovych. Vyznal k' .„ , M v . ". . , ,v v . v . . r1 , ,. , .
f v ,v „ , . , , .v. , z , ,; w, , „, 7 . , /Í % Penrerni záležitosti jsou v r a n e stare češtine deverbalni adjektiva se
ie prevažne aktivní (vdecny, oslavný, hlucny, vonný, nepríslušný, na-• *. ~ . , , -, . , . . í . . .,
, , \ , ,v, , , * , , , , *, . , , / • » ,x ^ , • ftuixy - ^ v , -řřv^ "M'v- Geneticky to jsou varianty participii nt-ovych
kladny, delny, neposlušný, nasledovný, mt lovný, folkovny). Odvozeniny £.. " r , . ,' , , . ,., _ w . .. v l , r
, . , - ' . v, j r i ' vC. , . . , , , 'Slinou morfologickou charakteristikou. Tvon ojediněle formace vy-
od sloves 1. a 2. tndyjsou někdy íundovany dejovými jmény (nesmrtny.: \ iv ., , vv , A ., ., , . , ,. „ . , , , lv.
, v , . „ ,. _ , ,t; , . t v. lv1 " prujici rovnez vlastnost vyplývající z neaktuálního vykonávaní deje,
vytecny, dostatečný). „Pasivní vyznám je zastoupen mnohem ndcěí. í v , , , , , . , , , , , v , ., ,
/ , , , , . , , , ., , x r, ,v iV , , v . v . /. Í ppr. smrdaty, nestydatý, bojaty, Isknaty, mrzaty, lezaty.... hbitý,
(cudný, dielny, smutný, prwuzny...). Zdedený byly zreime i formace; h „. , ./•,., ,, ,. , , , , v"f , , , , , ,
. 1V ., , .,, , v , «i- - - , , , i i' wtcity,neprisedity,nalezity..., smrduty, behuty, tekutý, Isknuty, mrzuty.
vyiadrunci potenciami zasazeni deiem, napr. neprochodny, ciwalnvr &. ,.. * ~ . , " , , , ,. ., , ^ , i , , -
,. 7 , w. , .. , . . . . ' , ¥ g"výjimkou sulixu -/řv se dale nerozviieu. (Obdobne formace na -ity
nedielny, nepríjemný, nepotupny, nepostižný a vznikaly i nove, např» í;-", . „ , v •, . . ,\, ., \ t * .,* , v ,
, 7 / ř " - iV:dobe nevyhranenosti kategorie vyjadřuji někdy potenciální zasazeni
nasledovný. rJY, w , . ,. , . . , , . ,.
. . ř1 ^ . M o , w v . i -; ídcjem, napr. nedochodity, menity, nedomnity.)
N a pozadí praslovanského typu (odvozeného původně z činitel- >• \ T ,„ ,* v w. . r v v . v , , ,
. , ... v . v , , ,- i v v,v , Na rozdíl od staroslovenstmy isou v stare češtine bezna deverbalni
skeho jména) gubitelbm se začal v siroke míre uplatňovat rozšířeny v- ( . . . r Ť , í^v ,v . . . . . . . ,
« /JVI , „, . w , ,, - iv adjektiva s lormantem 1-ovym. Prevažná vetsma ie iich tvořena od
sufix -te(d)lny, u nehoz vyznám p o t e n c i á l n í h o z a s a z e n i deiem.> r. . .. , , \ . 1v . ,, ., ,
v . , ^ v v v . ,,. , , . v . v l 1 1 , USioves mtranzitivmch, a tedy vyjadruje vlastnost vyplývající z vy-
uz jednoznačne převazuje. V rane stare češtine tak bylo odvozeno: f, 1t ,v. tr ,, ,,. ., ,, .., „, ř7
wl ,-, i ' i r- >• i / /- Í ; ' v . 77 , . ,, , hsledku d e j e : zufaly, nedriemaly, zralý, propadly, nastydly, zsechly,
nekohk desítek tormaci,)ako chvalitedlny, nepromenitedlny, cutealny.:tr , ,, ',.;,., . t,~ ,, ÍT S , , .
Ä , lf , , , . A „ , , .„ „ r ' . v „ , . ~ / ; Í mbludily, mokly, prisly, dorostly, utyly... Necetne odvozeniny z tran-
Ridka byla varianta -diny (nesstizedlny, nepretrpedlny...). Zprvu temtoi £.. . , v " , " v , . , v . r , , , , v , , .
. . ., , l w , 0 -. , ,. iitivjsou významové nevyhranene; vyjadřuji výsledek zasazeni dějem
odvozeninám konkuruji dalsi, odvozené různými jmymi sufixy (vtí- L ,, ,.,, T .,, x , •/, , v , lv. , „
,„, A1 , , c r ' r. ... 7 , Ť1 v.. , ř-'i Ukovaly, narodily, nakazily.,.) nebo potenciami zasazeni dejem(«e/e<f/v,
dale). Ale v dalším vývoji formaci se sufixem -(ňtelny rychle pnbyva- S , „ , , ."C , 7, ( • ,. v, , , , , . ,,
, , r . j. , , ... 7 - 7 7 , A, , J Mosahly, nepremohly...), ojediněle vlastnost plynoucí z aktivního
a typ nepopsatelný, nenaviditelny, nesveritelny, nenabytelný se stavapró^ t . ř , , lv. / < w „ ; ,£ „,,s
, , .. , , , ' . v , , . " /, r- Vykonávanídeje(/ed/v,,vorax ,wewme/v).
danou kategorii dominantním. (Necetne odvozeniny s tímto sufixem,Í ?' ., ; WT, t , , . ., , t ,, , ,. , .
. i • M , v . v ., , i / .7 i . . j ř 3 c Teprve na sklonku XV. století se objevuji deverbami adjektiva
ale významu aktivního obyčejné nemají zaporku (milovatelny, mstitemy',', l-, 1V , , ., ,.-...,„/ , v,
„. . , , x x ^ v . A . v " v . . ,^ wjadrujici u c e l : odvozuji se od ínimitivniho kmene slovesa pnponou
cinitelny...).) Cestma se tu ubira jiným vývojovým směrem, nezjaky- f, _ , . . . , ,,, , , ,„ r /ř , ,. , vv. , , , ,
, v v . , - ifi . v v . J KÍ. První doklady: lehaci, chodeci chodící, merici, narostla, krycí.
známe ze staroslovenstmy; m-ove íormace teto kategorii v češtine- L „ , ,, •, i v v , , • ,-•,-• , ,
. vř ., , . . v, , . , , . , r , !-=í íYžnikla na pozadí nepravidelne tvorených variant adjektivizovaných
neslouží, a proto ustupuji (zachovalo se jen několik lexikakzovanych; i. . . ., . , v1 , . , ,v. , , . , , . , , ,
r , . , . , , , , , . , ix ,ř pticipii, která mela aktivní dejový vyznám, jako delaci, celici,
1 J J
formaci jako vědomy, lakomý, pitomy apod.). - {[.„, ,, _ . , , , T^ v , . , v ,. , . . , . ^. . .
, r ., ,v , t 4 .. ,, ., , i . 'i M i ^ ř íj Modlící.) Jak ukázal Kopečný, jsou to vlastne adjektivizovane infinitivy,
Vyjadrení vlastnosti vyplývající z n e a k t u á l n í h o vykonávaní; I ,... , , , . , . , ^ Tvl , , , , „
i , v . . . , v . . , , > c .A P t o se ustálilo odvozovaní z mi. kmene. Některé podobne formace
d e i e se ve stare češtine zvýrazňuje odvozováním pomoci sufixu -wvu L 1v . . .,. , v , , . v , ,
„308v .. , , . J M i j« , -i - i - ,„. ,'v Sádrovaly zprvu i potenciální zasazeni dějem, napr. dotyku/uci, ne-
Pnbyva odvozenin od zakladu sloves i-kmenovych, napr. dscwy,' f „, , , . . ; , 309
J \)a\u}uci,divuci.
Střední doba ; některé varianty sufixů n-ových: -čný, připojitelný k infinitivnímu
Toto období znamená postup ve vyhraňování důležitých kategorii* [ kmeni a-kmenových a ova-kmenových sloves k vyjádření nepříznivých
Kromě paradigmatický tvořených formací z participií nt-ových a pfc Irských vlastností: ušklibačný, utrhačný, panovačný, rozhazovačný...
sívních, vyjadřujících vlastnost plynoucí z aktuálního vykonávání děje ž i v é J e d á l e odvozování od sloves ova-kmenových základní variantou:
a ze zasažení dějem, jde o následující kategorie: '|následovný, spojovný, milovný... Některé další varianty prosazované
Vlastnost vyplývající z n e a k t u á l n í h o v y k o n á v á n í děje (kör Jobrozenci se natrvalo neujaly, např. -jičný {utrhajičný, panujičný. po­
se mohou družit významy náchylnosti k ději apod.) se vyjadřuje ^ijejičný...) a -ečný (podmazečný, rozvázečný). Jako periferní záleži-
sufixem -avýl-ivýl-livý. Dynamičtější je -avý, připojitelný k základů«, j t o s t W °b n °ven několika málo novými útvary typ deveřbativ na -itý
sloves a-kmenových (šilhavý, dravý...) a -livý, který se pojí se základf. \{^nčitý, případitý, spojitý, roztržitý, odtažitý). Navazoval na termino­
i-kmenů a ě-kmenů (odvážlivý, stydlivý). Méně produktivní v této= logický typ náležitý, vzniklý ve střední době, ale málo využívaný.
funkci je už sufix -ný: cvičný, štěbetný... Produktivní je však stálí; Potenciální zasažení dějem se vyjadřuje sufixem -(i)telný,
u základů ova-kmenů, u nichž se připojuje k infinitivnímu kmeni bež|l ý P ři P°J u J e k základům kterékoli ze šesti slovesných tříd, např.
kter s e

koncového -a: hodovny, kejklovný, fresovný... tpitelný, vyhnutelný, nepromlčitelný, dělitelný, neodolatelný, nepojmeno-
P o t e n c i á l n í zasažení d ě j e m : díky velmi produktivnímu su> -Mtelny.
fixu -{í)telný došlo k výraznému vyhranění kategorie. Většina nových f, A d J e k t i v a účelová se tvoří sufixem -cí připojovaným k infini-
formací je vytvořena právě tímto prostředkem: ukazatelný, neukojí- r t i v n í m u k m e n i s l o v e s ly 2 - 4-> 5- a n o v ě t a k é 6- t ř í d y : roztahovací,
telný, nesrozumitelný, nevyhnutelný, pominutelný a mnoho dalších. Dö '^balovaci, hoblovaci, šnerovaci...
pozadí se v této kategorii dostává sufix -ný (nezáživný, nevýslovným). '• Konečně odvozeniny 1-ové, vyjadřující výsledek děje, se zřejmě
Plně byla konstituována dále kategorie adjektiv účelových. Tato? přechodně derivují v některých případech i od sloves tranzitivních:
adjektiva se hromadně odvozují sufixem -cí připojeným k infinitivnímu '.neskonalý, uznalý, zapomnělý, probudilý, zděsily, prodloužilý... Ne
kmeni: prohledaci, zdvihací, křesací, oděvací, házecí, picí, dlážicí, mycí,:; všechny takové útvary však zůstaly natrvalo v úzu. Běžnější je ovšem
krycí... Nejsou však ještě doloženy odvozeniny ze sloves na -ovatL1 'Odvozování z intranzitiv, ve shodě s celkovou vývojovou tendencí
Jistě jen jako relikt plní tuto funkci ojedinělá adjektiva se sufaenť > tohoto tyP u : zdřevěnělý, zvodnatělý, zplesnivělý, ovdovělý, ochablý,
-ný' cvičný tažný Jkřehlý, splasklý... Obrozenská adjektiva na -ilý se často v úzu ne-
Konečně adjektiva vyjadřující výsledek děje sufixem 1-ovýra se* ndržela.(zamračilý, zbláznilý, ztřeštilý...).
rozvíjejí
J dále. Počet odvozenin ze sloves tranzitivních ovšem poklesl;- \ T v , , ,
, . . . . . . í >Novocesky stav
je zřejmé, že produktivní je jen derivace z intranzitiv (svraskalý, vy*-* *
zábly, zoctělý, zmužilý...). • \ Synchronní pohled zahrnuje vedle produktivních typů i početné
"- výsledky slovotvorných aktů ze starších období. Zde budeme přirozeně
Doba obrozenská , 'věnovat pozornost především typům produktivním a živým.
Adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z n e a k t u á l n í h o vy-: [ Adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z n e a k t u á l n í h o vy­
k o n á v á n í děje se odvozují novými variantami v-ových sufixů, a to, skonávání děje se tvoří především variantami sufixu v-ového: -avý,
-lavý {chraplavý, štiplavý, třaslavý, city t lavý, mazlavý...), -čivý [zá^ bkvý, -ivý, -livý, např. zvídavý, hořlavý, brodivy, pohoršlivý. Varianta
hubčivý, palčivý, hánčwý, urážčivý...); živé jsou stále i další varianty bavý se pojí k základům sloves a-kmenových. -lavý převážně k a-kme-
-avý, -ivý a -livý (poslední se často spojuje se základy dějových jmen; Ittům pojmenovávajícím nepříznivou charakteristiku člověka, -ivý
— trvanlivý). Vedle toho se aktivizovaly — někdy přechodně ještš^ki-kmenům a ě-kmenům, -livý k slovesným základům různých tříd.

310 r 311
í
 Sufix -ný je stále produktivní u ova-kmenů {kočovný, varovný) a ve R a n á stará č e š t i n a užívá rovněž stupňování. V rané době do
speciálních okruzích terminologických i ve spojení s jinými základy •XIV. století přitom přežívají ještě ojedinělé starobylé mužské tvary
{průbojný, dalekonosný, málomluvný...). Nová je tendence připojovat komparativu typu dali, hoří {< *gor-ji), hrzi {< *grbd-jí) apod., ale
jej k základům adjektiv na -cí z participií nt-ových {kajicný, přejkny^ pod vlivem feminin a nepřímých pádů, které měly v příponě -š- (např.
žádoucný, jsoucný...); je způsobena faktem, že adjektiva na -cí jinak gen. dal'ša atd.), došlo ke konstituování analogické přípony -ší {další,
uzavírají možnost další derivace. [hrzší, horší...), která byla v komplementární distribuci se sufixem
Adjektiva vyjadřující p o t e n c i á l n í zasažení dějem jsou stále* ejší (pův. mask. *bohatějí). Superlativ se tvořil prefixem naj- připo­
představována dominantním typem se sufixem -{i)telný: neslíbatelný, jovaným k formě komparativu. (Ojediněle se tento prefix připojoval
použivatelný, zúčtovatelný, zúročitelný, postižitelný, nedotknutelný.,, í k základní podobě adjektiva: najvrchní, najdřěvní.)
Jen pro potřeby terminologické se ojediněle oživuje sufix -ný {štěpný). Kromě paradigmatického stupňování užívala stará čeština často
\
Adjektiva účelová se stále tvoří sufixem -cí připojeným k infini- i prefixu pře-: předrahý, přězlý, přěsrdečný, přěnevýmluvný... Jako
tivnímu kmeni sloves všech tříd kromě druhé: zasedací, bombardovací ; ojedinělé, patrně individuální výtvory se objevují formace s prefixem
žací, předváděcí, těsnicí..., výjimečně k základu jinému {pečicí). ; nad- {naddivný) a přes- {přesmilitký).
Adjektiva vyjadřující výsledek děje se odvozují sufixem 1-ovým Těžiště slovotvorného zesílení významu však bylo nesporně v sufi-
už pouze od sloves intranzitivních: nabobtnalý, zarudlý, vyvřelý, zuhel- ^ xaci; zde se zároveň pojilo s emocionálním zabarvením. Uplatnily
natělý, nakynulý... se sufixy -učkýfúčký {malučký, drobňúčký), později též v podobě
Paradigmatický se adjektivizují participia nt-ová a pasivní. •ičký/íčký {mladičký, řědičký, chudičký, kratičký...), a sufix -itký
Je tedy během historické doby zřejmá výrazná krystalizace většiny \{mladitký, bělitký, cělitký, kratitký...), ojediněle -útky {měkútký),
kategorií deverbálních adjektiv směřující k sevřenosti produktivních zřídka -ečký {nemalečký, jedinečký). Ojediněle se setkáváme s útvary
derivačních prostředků. Vedle těchto centrálních typů však dnes žijí jinými, např. mladichný, maVučkný atd. Spíše jen individuální povahu
četné relikty starších typů tvoření jako jejich periférie. měl sufix -úcí {drahúcí, bělúcí, čistúcí, milosrdnúci), doložený jen
v LegKat. Ojedinělými způsoby tvořených adjektiv s emocionálním
LITERATURA. HAVRÁNEK, B.: Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích zabarvením lze nalézt i více.
slovanských. Slávia, 7, 1928-29, s. 766-784; SKALKOVÁ, E.: Slovotvorná analýza Ve střední d o b ě se kromě stupňování, jež má prostředky shodné
deverbálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela Dictionarium latinobohemicum.
Rkp. dipl. práce, Brno 1983.
S novočeskými, uplatňuje nadále prefixace pomocí produktivního
formantu pře-. Vedle sufixu -íčky {maličký, kyselíčký) se vyskytuje
i podoba -oučký {lehoučký), kdežto sufix -itký/ítký už stagnuje.
Deadjektivní adjektíva Doba o b r o z e n s k á přináší oživení této kategorie. Vedle zesilu­
jícího prefixu pře-, i nadále produktivního, se objevují nové prefixy
Při tomto odvozování jde jen o modifikaci významu kvalitativních
:přejaté od substantiv: pra- {praobyčejný, prastarý, pranejdelší), později
adjektiv ve smyslu zesílení nebo zeslabení vlastnosti vyjádřené zá­
$ expresívni hovorovou variantou prach- {prachstarý), a prefix vele-
kladní formou.
[(velemnohý^). Menší vývojové uplatnění našel prefix arci- {arciskoupý,
Zesílení :rarciřídký), rovněž přejatý od substantiv.
Ve staroslověnštině se zesilování dalo kromě stupňování pouze připojováním Také sufixace je živá. Vedle sufixu -ičký {snadničký, skrovničký,
prefixu prě- (prělěpb, prědobn, prěmilostivb...)< ojediněle i k formě komparatívu Jtařičký...) se ve velké míře uplatňuje -oučký {slaďoučký, křehoučký,
(prěvyšijb). Méně využívaný byl prefix velb- (velbiěpb). měkoučký, maloučký, tenoučký) a nový sufix -ounký {lehounký, ti-

312 313
chounký, teplounký, hezounký), řidčeji také -inký (malinký). Z běžné
mluvy pronikají do spisovného jazyka emocionálně zabarvené útvary
s infixy, např. maličičký, novičičký, malilinký apod. Z dalších sufixů
je nejvýznamnější -ánský (-atánský): velikánský, dlouhatánský apod.
V dalším vývoji se pak vyhraňuje distribuce prefixů pře-, který
je v důsledku široké spojitelnosti nejproduktivnější, a pra- {prachy
jenž se specializuje na odvozování od základů pojmenovávajících ne­
příznivé vlastnosti (pramizerný, prablbý, prachšpatný...). Prefix vele*
postupně dostává charakter příznakového prostředku pro vysoký styl
(velevzácný). Prefix arci- produktivitu ztrácí.
Ze sufixů jsou dynamičtější -oučký a -ounký, převážně jen od
primárních základů odvozuje -ičký a nových útvarů se sufixem -inky\t
nejméně. Živá je zato infixace, i reduplikovaná, emocionálně zabarve­
\
ných formací: slaboulinký, uzoulinký..., uzoulilinky apod.
Novem je prefix sebe- připojovaný k formě komparativu: sebe*
lepší, sebevětší...
Zeslabení
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je tento druh modifikace doložen jen ojediněle formacemi
bbdrbliub a těmvb, tedy odvozeninami se sufixem -{bl)im. Modifikační význam má nadto
asi prefix pri- ve formaci priskrbbbnb.
Ve staré češtině je tato kategorie poněkud rozvinutější, zejména
počínaje XV. stoletím. Zprvu se setkáváme pouze s formacemi pře^
figovanými předponou při-: přiobhrúblý, přiobtiežný apod. Ale od po­
čátku XV. století se postupně objevuje řada odvozenin s prefixem ná-,
např. nábledý, nakyslý, náčrný, nákulhavý, nákadeřavý, nášedivý, ná*
ohnivý atd. Důležité je, že jsou doloženy také prefixálně-sufixální útvary
jako nápieskovatý, nápopelovatý, náhělavý, náryšavý; jejich sufixy se
pak začaly uplatňovat jako samostatný modifikační prostředek pro
vyjádření zeslabené vlastnosti. Tak se tedy objevují odvozeniny jako
bělovatý, churovatý, leňovatý..., churavý apod.
Ve střední době se dále setkáváme s odvozeninami vytvořenými \
prefixem pří-: příhluchý, přízelený, přičervený... Obdobné odvozeniny
s prefixem ná- jsou už však v částečném ústupu; přitom se objevují
známky restrukturace v útvarech jako náčervenalý, náčmalý, ná*
314
modraly: ukazují na kontaminaci s deadjektivními slovesy (načrvenati
apod.) — viz zde na str. 336.
Za o b r o z e n í se na přechodnou dobu oživují starší modely modi­
fikace: adjektiva s prefixem pří- a ná-, řidčeji s prefixy jinými. Ale
vpravdě živé začíná být odvozování sufixální: sufixem -avý se derivují
útvary jako bělavý, zelenavý, černavý, modravý a sufixem -atý nahatý,
dlouhatý, zelenatý... Místo starých prefigovaných útvarů s ná- a pří-
zaujímají nové odvozeniny prefixálně-sufixálního typu s prefixy na-,
při-, řidčeji za- a po- a sufixy 1-ovými: nasládlý, našedivělý, přihlouplý,
přimodralý, zahnědlý... Přestože jde už o samostatné tvoření od
adjektiv (možné fundující sloveso není ani vždy doloženo), respektuje
odvozenina morfologickou formu možného participia 1-ového výběrem
předchozí hlásky (sládnout — sladí — nasládlý, zmodrat — zmodral— při­
modralý, šedivět — šedivěl— našedivělý).
V nové češtině jsou tyto poslední typy stále živé. Produktivní
je i sufix -avý, který má dále novou nespisovnou variantu -kavý: zelen­
kavý apod. Není už produktivní sufix -ivý ani typ se sufixem -ovatý.
LITERATURA. NEŠČIMENKO, G. P.: istorija imennogo slovoobrazovanija
v češskom literaturnom jazyke konca XVII - X X vv. (Prilagatefnoje). Moskva 1968.
KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje českého jazyka. Praha 198!, s. 8 9 - 9 1 .
Deadverbiální adjektiva
Jde jen o transpozici okolnostního příznaku, tedy příznaku příznaku,
V příznak substance, tudíž o změnu slovního druhu bez významového
posunu.
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě se deadverbiální adjektiva všeho druhu odvozovala adjekti-
vizujícím sufixem -búb (posfčdbňb, dolbňb, (Xrbňb, jufn/ib, zautrbúb, dbnbšbňh. nižbňb,..).
Rozšířené varianty -šbňb/štbiw nebyly časté; připojovaly se jen k adverbiálnímu základu
Zakončenému na -e {k ľoHtéŠbríb ji kfoifiěštbtíb) nebo -ü {vbČerošbňb jj vbčeraštbňb...).
Řidší byl sufix -bim. který se vyskytuje např. ve formacích otbngdbnb, iskomnb, pozdbrtb,
VbkupMtb...
Také ve staré češtině byl nejčastější sufix -ní: zadní, pozdní,
dolní, spolní, dnešní, dřevní, bližní..., ná chlební, poslední, okolní... Ojedi­
něle se připojoval k celému tvaru adverbia: dolení, také v rozšířené
315
podobě: dolejní, hořějní. Jen od adver bií na -ě, -a, -i se někdy odvozo­
SLOVESA
vala sufixem -{ě)jší: nynější, včerajší, lonější, zajtřější. Častý byl ovšem
i sufix-wý: ohlášený, daremný, nadhlasný, náprsný, sprostný... Uplatňo­
val se převážně u adverbií vzniklých ustrnutím předložkových pádů
substantiv. Ostatní prostředky byly ojedinělé: pouhá konverze pomocí
-í\ obláščí, zvláščí nebo -ý: upřiemý, jinaký, zřiedký, sufixy -cí a -ckj
{domácí, domácký).
Střední doba na tomto stavu nic podstatného nezměnila. Teprve
ve střední době je doloženo ojediněle utvořené adjektivum loňský.
Za o b r o z e n í jsou zřejmě živé všechny typy: se sufixem -ní 1
{pokoutní, dosavadní, opětní, tamní, zpětní), -ejší {onehdejší, vedlejší, Tvoření sloves má svou specifičnost spočívající v tom, že funkci
zdejší...) i -ný {vděčný, vhodný, přítomný, přílišný, ve směsný...). \ odvozovacích sufixů tu povětšině zastává pouhý infinitivní kmeno-
V nové češtině je stav zhruba stejný, ale odvozování z adverbií \ tvorný formant. Vyjadřuje vztah k fundujícímu slovu, u sloves neodvo-
vokalického vyznění sufixem -{e)jší má nejmenší možnosti vzhledem l zených pak (v souhře s prefixem) vyjadřuje slovesný vid. Slovesný vid
k malému počtu adverbií takto utvářených. Naopak nej produktivnější \t lze považovat za záležitost slovotvornou přes fakt jeho gramatikaiizace.
je sufix -ní, který adjektivizuje i adverbia vznikající z předložkových Roli infinitivního kmenotvorného formantu a dělbu funkcí lexikální
pádů {potomní), protože paralelně tvoří relační adjektiva i z neadver- j; i vidové povahy lze ilustrovat například na novočeské čeledi
bializovaných předložkových pádů. Zde zatlačuje konkurenční sufix -ný
zhasit zhášet// zhašovat

zhasno u t zhasínat

(Ve schématu stojí proti sobě vertikálně slovesa tranzitivní proti intran-
zitivním, horizontálně perfektiva proti imperfektivům (stranou tu
necháváme fakt, že slovesa zhasnout, zhasínat mohou být sekundárně
itranzitivy).)
Z možných slovesných základů (kořen, prézentní kmen, infinitivní
kmen) má nejdůležitější slovotvornou roli nesporně kmenotvorný
formant infinitivní, už proto, že většina deverbálních derivací (sub­
stantiv i adjektiv) se opírá právě o něj; prézentní kmen u produktiv­
ních typů sloves na něj pouze odkazuje. Diachronním potvrzením role
infinitivního kmenotvorného formantu je historická skutečnost, že ta
slovesa, která měla tento formant reprezentován nulovým morfém
(1. třída), se na začátku historické doby ukázala jako neproduktívni,
bez ohledu na různost prézentních kmenů začala jako celek ustupovat na
| periférii celé soustavy.

317
316
 Sama podoba infinitivu ovšem neurčuje morfologické vlastnosti M Vzájemné vztahy slovesných typů lze znázornit tímto schématem,
slovesa; v řadě tříd existují podtypy, které se v prézentních tvarech »vnémž dvojitou čárou jsou naznačeny protiklady povahy lexikální,
různí. Ale ve většině případů je infinitivnímu kmeni přiřazen jen jeden «jednoduchou opozice vidové. Tečkované je tu naznačena možná fun-
p r o d u k t i v n í typ slovotvorný (například z typů volati, mazati a bráti feovanost jednotlivých typů jinými slovními druhy (S = substantiva,
je slovotvorné produktivní jen první). Pouze infinitivním ě-kmenům |FA= adjektiva, I = interjekce).
jsou přiřazeny dva produktivní slovotvorné typy trpěti a sázeti. Ale
i ty během historické doby projevují silné morfologicky integrační
tendence. Z hlediska slovotvorby slovesa můžeme tedy infinitivní kmen
považovat za dostatečný pro charakteristiku slovotvorného typu.
Omezený repertoár infinitivních kmenotvorných formantů však způ­
sobuje, že většina těchto formantů musí být polyfunkční. Ta skutečnost
spolu s faktem, že jde o funkce namnoze různorodé, nás vede k tomu,
abychom zvolili jiné hledisko než u substantiv: východiskem našich I
pozorování bude proto forma a budeme si všímat jejích funkcí ze
zorného úhlu kmenových protikladů jednotlivých typů sloves.
Na rozdíl od jmen hraje u sloves významnou roli prefíxace. I prefixy
jsou tu polyfunkční: vedle nejrůznějších funkcí modifikačních se
uplatňuje funkce vidová a další. Pro omezený rozsah této příručky
se omezíme na shrnující diachrónni nástin postihující vývojové ten­
dence slovesné prefíxace v historické době.

lum^ACE

Kmenové protiklady sloves v diachronním pohledu

i- ě -saditi ~ seděti n — a -tbrgnoti —tbrgati
-boliatiti —bogatěti -Sbchnoti —sychati
Stav v praslovanštině h n -topiti — tonoti ě — a -zbrěti — -zírati
-sušiti —sbchnoti i — a -ložiti —lagat i
'"Derivace sloves z jiných slovních druhů se dala takto:
\}-{f -poiti— piti -saditi —sadjati
Desubstantiva se řadila k ova-kmenům (vražbdovatí), i-kmenůítt
-voditi — vésti Q — a -grěsti — -grěbati
(omráčiti), zřídka k a-kmenům (gněvati se), ojediněle k ě-kmenům
- 0 seděti — sěsti 0 — va -kryti —kryvati
(oboněti).
J-í- n SVbtěti — SVbtHQti a — va -klevetati —klevetavati
Deadjektiva tranzitivní k i-kmenům (oslabiti), intranzitivní k ě-kme­
nům (oněměti), n-kmenům (ishchnotí) a ova-kmenům (prazdbnovatí)*i ě— va -uměti —uměvati
Od interjekcí se odvozovaly a-kmeny (šbphtati). Centrální postavení měly i-kmeny a ě-kmeny.

318 319
 Protiklad i-kmenů ke slovesům p-kmenovým (1. třídy) vyjadřoval; p Beze vztahu k ostatním třídám existovaly tehdy ova-kmeny; jak bylo
faktitivnost — nefaktitivnost: -poiti — piti •řečeno, byla to veskrze denominativa. Takový stav, až' na zmíněnou
indeterminovanost — determinovanosti voditi— vésti emancipaci formantu -va-, představuje i klasická staroslověnština.
Protiklad i-kmenů a ě-kmenů vyjadřoval: I ....
tranzitivnost — intranzitivnost: -saditi— seděti jStara cestma
-bogatiti — -bogatěti i
Protiklad i-kmenů a a/ja-kmenů vyjadřoval: >
; Slovesa se ze substantiv odvozují pomocí formantů / a ova. První je
dokonavost — nedokonavost: -ložiti — -lagati ^zastoupen početněji, neboť se tak derivují už nejen tranzitiva typu
-saditi — sadjati <Miti, ale též intranzitiva jako bydliti, žieziti. Toto rozšíření možností
Protiklad ě-kmenů a 0-kmenů vyjadřoval: Jjylo způsobeno tím, že tranzitivnost bylo možno neutralizovat pomocí
stav— přechod do stavu: seděti— sěsti formantu sě, např. mučiti — mučiti sě. Desubstantivní ova-kmeny ne­
Protiklad ě-kmenů — n-kmenů: navazují na formace, jaké známe např. ze staroslověnštiny (sbvěaetelb-
stav — přechod do stavu: svbtěti — svbtnoti Mvovati apod.)- Jsou doloženy odvozeniny jiné, jaké ze staroslověnštiny
Protiklad ě-kmenů — a/ja-kmenů: neznáme, např. putovati. Produktivita tohoto typu byla však omezena
dokonavost — nedokonavost: -zbrěti —-zírati tím, že konkurenční i-kmeny začaly tvořit vidové protějšky právě
A-kmeny, jež měly ještě varianty ja-kmenové a va-kmenové, byly ova-kmenové (-svědčiti — -svědčovati). Tak mohlo vzniknout nebezpečí
jediným prostředkem imperfektivizace. Ve shodě s tím měly vztah ke vidové nejednoznačnosti některých ova-kmenových sloves, jejichž
všem ostatním typům: i-kmenům {-ložiti —-lagati, -saditi —-sadjati), Základ končil na -č, -j, -ň, -ř, -š, -z, -ž (viz o tom dále na str. 329);
ě-kmenům (-zbrěti — -ziratí), n-kmenům {-tbrgnoti — -tbrgati, -sbchngti- proto se od základů končících na uvedené konsonanty později odvo­
-sychati) i k slovesům bez infmitivního tématu {-grěsti — -grěbati,zuje sufíxem ova jen v malé míře. Přežívají ovšem dříve odvozené for­
-kryti—kryvati). mace jako bičovati nebo bojovati.
Deadjektivní slovesa se odvozují pomocí čtyř formantů: i, ě, n a a.
Jak je patrno z ilustrací, ja-kmeny a va-kmeny představovaly pů­
I-kmeny jsou faktitiva (tvrditi). Ale ve staré češtině, obdobně jako už
vodně jen varianty a-kmenů s komplementární distribucí. Tento stav
ve staroslověnštině, lze tranzitivnost těchto útvarů neutralizovat.
byl porušen až poté, co se formant -va- emancipoval a stal se prostřed*
Vznikají tak dvojice typu veličiti— veličiti sě. Staročeské ě-kmeny na­
kern imperfektivizace a-kmenů (stsl. -kľevetati — -kľevetavati) a tak
vazují na praslovanské (ztvrděti); jsou to intranzitiva. Stejný význam
nahradil méně výhodný typ -bbrati — -birati, založený na alternaci ko-
aiají také odvozeniny n-kmenové (vyschnutí), ale jejich produktivita
řenného vokálu a na prézentních koncovkách. Formant -va- se pak ve
je omezena morfonologicky, totiž možností vytvořit vyslovitelné parti­
staroslověnštině stal také prostředkem imperfektivizace ě-kmenů (-umé-
cipium 1-ové. Proto se neodvozovaly od základů zakončených na -r,
ti — -uměvati). Z faktu, že východisko formantu -va- je derivace od slo­
& -n. Novum představovaly deadjektivní a-kmeny typu sstarati. Tvo-
ves s infinitivním formantem 0, vyplynula také později odlišná povaha
Jily se jen omezeně, a to v takových případech, kdy nebyla možná
tqhefto prostředku: zatímco ve všech ostatních případech tvorby kme­
odvozenina n-kmenová. (Později nabývají ve spojení se se speciálního
nových opozic jde o jistý druh resufíxace, formant -va- se připojuje za
.odstínu „vyznačovat se vlastností": zelenat i se.)
plný odvozovací základ, tedy infmitivní kmen (např. kleveta-va-n).
Slovesa z interjekcí se tvoří dvěma formanty paralelně: ě-kmenová
Uplatňuje se tu stejný mechanismus jako ve východisku tohoto pro* r
Vyjadřují děj nečleněný (chučěti), a-kmenová členěný (chúkati). N-kme-
středku - u typu krýti 1. třídy slovesné, kde se původní infinitivní
.Sové odvozeniny představují zprvu jejich dokonavé protějšky (chuk-
formant ,,neodpojovaľ\ protože byl nulový: -kry-0-ti — -kry-va-ti.
úti). (Později se z nich vyvinul svébytný typ sloves okamžitých.)
320 321
 Soustavu kmenových protikladů si lze schematicky představit takto#kmenům, a to diky nově vznikajícím deadjektivním formacím
sytiti — -sytěti), a opozice i-kmenů proti n-kmenům, která měla
^fttejnou povahu (-tvrditi—tvrdnuti)^ tak byly oživovány i protiklady
pditi — seděti a -saditi ~ sednuti (poslední vystřídal v rané době dří­
vější opozici i-kmenů proti 0-kmenům, tedy -saditi — šiesti).
t Pro další vývoj ztratily však význam opozice i-kmenů proti slovesům
jtözinfinitivniho tématu (-pojiti ~ -piti a voditi — vésti), i když raná stará
feština přináší ještě několik nových reprezentantů zapojení 0-kmenů
y tyfbieti—hřěsti apod.). Protiklad ě-kmenů proti n-kmenům, tak důle-
ätý v praslovanštině (svbtěti — svbtnoti), má v historické době už jen
reliktní povahu.
i Navíc však v rané staré češtině nacházíme novou opozici ě-kmenů
proti a-kmenům, která vyjadřuje protiklad děje jednolitého proti roz-
, ileněnému. Ta sice nemá ani centrální, ani zvlášť důležité postavení,
ale možností derivovat slovesa z interjekcí je tento protiklad během
historické doby stále posilován. Konečně se nově objevila nepatrně vy­
užívaná opozice tranzitivních i-kmenů proti intranzitivním a-kmenům
(neleniti — -žehnati), o níž už byla zmínka dříve.
Kmenové protiklady stojící ve službách s l o v e s n é h o v i d u jsou
i — e -sytiti —syteti n- - a -sechnúti —sychati ,y rané staré češtině mnohem různotvárnější než v praslovanštině či
i — n -saditi — sednuti 0- - a -lézti ~ -lézati Staroslověnštině a postupně se dále přetvářejí. Nedokonavým protějškem
-tvrditi— -tvrdnuti n -- ě minuti -- míjeti dokonavých i-kmenů jsou po přehlásce 'a> ě jednak ě-kmeny (vrá­
i — a -zeleniti — zelenati 9- - i -vésti — -voditi titi- vraceti), jednak jako novum ova-kmeny (-vrátiti—vracovati).
ě — a chučěti — chúkati i —ě vrátiti -- vraceti Tento konkurenční prostředek imperfektivizacejak ukázal M. Komá­
ě — 0 hřbieti —hřěsti i —• ova -vrátiti -- -vracovati rek, vznikl z potřeby nahradit vidově nejednoznačné odvozeniny typu
a- - ova -kázati — -kazovati fésázěti, jež se mohly chápat jako imperfektivní protějšky prefígova-
n- - ova -táhnuti — -tahová t i oých i-kmenů ty p\x přesaditi, ale také jako prefigované, tj. perfektivní od­
0- - va -krýti — -krývati vozeniny sloves typu sázeti. Nové, jednoznačné odvozeniny typu přěsa-
Ct­ - va -znáti — -z nava t i tovati se pak v dalším vývoji uplatňovaly jako hlavní vidový protějšek
rl- - va -stati — -stávati jíerfektivních i-kmenů. Tímto způsobem se také ova-kmeny, dosud
ě -- va -spěti — -spievati ieplně integrované, zapojily do soustavy slovesných kmenových opo­
zic. To se zřejmě začalo dít ještě před změnou 'a > ě, neboť řada
Vzájemné vztahy slovesných typů
perfektivních a-kmenových sloves pod vlivem formové atrakce vytvo-
V rané staré češtině byla soustava kmenových protikladů už výrazně ISla rovněž ova-kmenové nedokonavé protějšky: kázati-kazová tif
odlišná od stavu staroslověnského. Ze starých opozic nevidového cha^ kárati — -károvati apod.
rakteru se udržel protiklad tranzitivních i-kmenů proti intranzitivním; K Běžnějším protějškem perfektivních a-kmenů se po zániku kořen-

322 323
 ných opozic typu -bbrati—birati stala slovesa s formantem -tw jař/) a pak dochází k dalším změnám ve vyjadřování vidových proti-
{-znáti — -znávati) a tento prostředek také zcela převažuje, i když1 jladů.
mu ova-kmeny, jak jsme právě viděli, do jisté miry konkurovaly. \ Uzavřený počet sloves 0-kmenových má už od dřívějška vytvořeny
Značně nejednotné jsou raně staročeské imperfektivní protějšky k>vé, popř. va-ové imperfektivní protějšky {-rósti— -róstati; -krýti —
n-kmenů. K a-kmenovým (a ja-kmenovým) opozitům zděděným z pra* irývati) a další reprezentanti proto nepřibývají. Opozice přestávají být
slovanštiny a stále ještě produktivním (srovnej -schnuti — -sychati,produktivní. I-kmenová imperfektiva, protějšky 0-kmenů u sloves
minuti — míjeti (< mijati)) přibývají další: ova-kmenové a pak útvaryi pohybových Jsou nahrazována ě-kmenovými: -vésti — -voditi ^-vésti —
s formantem -va-. První vznikají z potřeby eliminovat vidovou nejedno Hzěti (později -váděti).
značnost původnějších odvozenin typupřitahati, které se mohly obdobný I Končí produktivita opozice minuti — míjeti. Ale protiklad perfek-
jako typ přěsázěti chápat buď jako imperfektiva, nebo jako perfek jivních n-kmenů proti imperfektivním a-kmenům se udržuje dyna-
tiva; nově vzniklý imperfektivní typ přitahovati tyto nevýhody neměl) jtícký tím, jak slovesa typu vrhu vrci postupně přecházejí k n-kme-
a stal se proto produktivním. Imperfektiva s formantem -va- se pak] |ům: vrci-vrhati -> vrhnuti-vrhati.
zprvu začala krystalizovat kolem slovesa -stanu -stati, a to díkyj \ Dalším novem je rozšiřování i-kmenů formantem -i>a-(kmenotvorné/,
jeho nepravidelnému infinitivu připomínajícímu a-kmen. které v odvozenině samozřejmě zůstává, alternuje přitom s ie). Tento
První třída slovesná je vrané staročeské době začleněna do soustavy! proces sloužil bezesporu už primárně tvoření iterativních protějšků
vidových opozic stále ještě živými vztahy, ovšem dosti rozčleněnými; {kbiti— hubievatí). Tvoření iterativ se v té době dostalo do pokroči­
podle podtypů. Imperfektivizace přechodem k a-kmenům {-lézti — -li*lejšího stadia: začala se formovat v kompaktní typ, jehož vnější mani­
žati) je stále ještě živá; staročeské texty přinášejí řadu a-kmenových festací byl formant -va-. Na rozdíl od vidových protějšků a-kmenů
imperfektiv, která ještě nejsou doložena v staroslověnštině. Některá [volati —volávati) a ě-kmenů {porozuměti — porozumievati), které měly
slovesa 1. třídy mají v oné době imperfektivní protějšky i-kmenové íimárně funkci imperfektivizační a až sekundárně iterativní, je v tomto
{-vésti—voditi); tento protiklad, v praslovanštině slouživší vyjádření případě jasné, že nejde o imperfektiva, protože ta se tvořila, jak je
indeterminovanosti či determinovanosti slovesného děje, získal s roz*; patrno z předchozích výkladů, hned dvěma jinými prostředky: přecho­
vojem prefíxace povahu vidovou. Uplatňuje se však jen u malého počtu- dem k ě-kmenům nebo k ova-kmenům. Útvary typu hubievati svědčí
pohybových sloves {nésti, vézti, vésti, se supletivismem kořene také| tedy o tom, že iterativnost je v té době gramatikalizována.
u slovesa jíti—choditi). Prostředkem imperfektivizace sloves typu i
krýti je pak i v rané staré češtině formant -va- zděděný z praslovanštiny, \ Doba střední
Rozšířil se také k slovesům typu liti (u ě-kmenů zůstaly pouze starší] Odvozování ze substantiv: dosavadní konkurence desubstantivních
imperfektivní odvozeniny -bíjěti a -píjeti) a podobným, jejichž kořefl kmenů a ova-kmenů trvá a zachovává si dřívější distribuci, přičemž
končí vokálem. (•kmeny stále mají větší možnosti a ukazují se jako produktivní.
Živost opozice perfektivních ě-kmenů s imperfektivy vytvořenými - Základním formantem k odvozování tranzitivních deadjektiv je
/formantem -va- (typ -spěti — -spievati) přetrvává. V rané staré češtině íadále i {tupiti); svou produktivitu si podržuje. Větší pohyb pozoru­
existuje jen tento jediný případ jednolité imperfektivizace (na rozdíl od jme v distribuci formantů derivujících deadjektivní intranzitiva. Změna
praslovanštiny, kde to bylo pravidlem). Naproti tomu v historické době Í> í způsobila značnou homonymu prézentních koncovek typu
už jen přežívá, ale neupevňuje se vidový protiklad perfektivních i-kmenů khuděti s typem -chuditi, a v důsledcích tedy značně podvázala pro­
proti imperfektivním a-kmenům {-mluviti — -mlúvatí). duktivitu intranzitiv ě-ových. Dokonce některé starší formace ě-kme-
V dalším vývoji zaniká derivace deadjektivních a-kmenů (zele*\íôvé byly vytlačeny n-kmenovými: chuděti-^- chudnouti. Také ojedinělé

324 325
starati bylo nahrazeno dynamičtější formací stárnouti (nesporně také; .r-e -temniti — temněti (j)-ě -vésti —váděti
pod vlivem antonyma mládnouti). Na druhé straně o neztenčené pro* 4 - n -bohatiti — -bohatnouti i — ova -tvrditi —tvrzovati
duktivitě intranzitiv n-kmenových v oné době svědčí mimo jiné ta t í - a chrčeti — chrkati a — ova -toulati se —tulovati se
skutečnost, že některé nové formace překračují původní omezení .fl- n chrkati — chrknouti n — ova -létnouti —letovati
tohoto typu spočívající v možnosti odvozovat jen z jednoslabičných i - n chrčeti — chrknouti a — va volati — volávati
základů; tak vzniklo např. (z)bohatnouti. Derivace ě-kmenová zůstala ě— va trpěti — trpívati
pak omezena na adjektivní základy odvozené sufixy obsahujícími ni i — va mluviti — mluvívati
nebo v (ztemněti, zkulhavěti) - samozřejmě vedle adjektiv se základem; ova— va smilovati se — smilovávati se
zakončeným na /nebo r. Deadjektivní derivacen-kmenová, i když stále•
početně málo zastoupená, se tedy jeví přes všechna formální omezeny Soustava kmenových protikladů absolvovala ve středním období ně­
jako produktivní. kolik dalších změn: opozice n-kmenů proti a-kmenům, jež měla vidový
Derivace sloves z interjekcí se děje stále týmiž dvěma formanty ě charakter (-schnuti — -sychati) se stala neproduktívni, protože nové
a a jako dříve. Ale výsledky derivace n-kmenové je už možno chápat-j íi-kmeny jsou teď veskrze deadjektiva, a tudíž mají vidovou platnost
jako formující se skupinu sloves okamžitých, nikoli jako vidové, per-; ámperfektivní. Avšak opozice nezůstává nevyužita: jak už bylo řečeno,
fektivní protějšky a-kmenů, neboť k jejich perfektivízaci se v oné době^ k té době protiklad deinterjekcionálních a-kmenů a n-kmenů počíná
ustaluje speciální lexikálně prázdný prefix za- (vidová dvojice je tedyj ^konvertovat v opozici nevidovou: n-kmeny vyjadřují děj okamžitý,
např. chrkati — zachrkati, kdežto chrkati- chrknouti je protiklad děje ^zatímco a-kmeny rozčlenitelný děj trvající: hrkati — hrknouti.
členěného a děje okamžitého). Definitivně končí ve středním období éra vidového protikladu
Soustavu v době střední si lze představit asi takto í-kmenů a ě-kmenů, neboť po změně ie > i ztratily prézentní koncovky
i schopnost rozlišovat mezi oběma typy a diferenční platnost by v pré­
zentu ležela pouze na alternujících hláskách, nebo dokonce jen na
alternující kvantitě: perfektivum přičiním — imperfektivum přičíním.
Také vidový protiklad sloves bez infinitivního tématu proti ě-kmenům
definitivně končí krátké údobí své produktivity, neboť se týkal malého
uzavřeného počtu sloves.
Za novum je třeba považovat vidový protiklad perfektivních (pre-
figovaných) ova-kmenů proti slovesům s formantem -va-, jež předsta­
vují jejich imperfektivní protipól: smilovati se — smilovávati se. Tak
byla vytvořena možnost imperfektivizace (a iterativace) důležitého pro­
duktivního typu sloves.
A
Dynamické nadále zůstávají protiklady: perfektivních i-kmenů proti
I
itnperfektivním ova-kmenům (-tvrditi — -tvrzovati), protože i-kmeny
představují produktivní desubstantivní i deadjektivní typ; opozice
Hcmenů proti iterativním formacím s formantem -va- (mluviti — mlu-
éati); opozice ě-kmenů proti útvarům s formantem -va-, která je
živena stále se rozvíjejícím iterativním videm.

326 327
 Stejným způsobem, vedle vyjadřování imperfektivnosti, je zasazena* 'a—n sykat — syknout e—va syčet — syčívat
do systému opozice a-kmenů proti odvozeninám obsahujícím -WK l-n syčet — syknout i — va žhavit — žhavivat
(volati — volávati, přivolati — přivolávati), kdežto odvozování druhým ova — va -losovat —losovávat
možným imperfektivizačním postupem, totiž přechodem k ova-kmenům n — áva vybafnout — vybafávat
(protoulati — protulovati se), nesporně období své velmi omezené pro­
duktivity ukončuje. V ní se slovesa z jiných slovních druhů derivují takto:
Konečně vidový protiklad n-kmenů proti ova-kmenům (rozlétnouti Ze substantiv se odvozuje formanty / a ova bez významového roz­
se — rozletovati se) zůstává dynamický díky přibývajícím prefígova^ lišení. (Stranou tu ponecháváme dvojice, v nichž jeden člen má povahu
ným n-kmenům. terminologickou, jako klíčit — klíčovat, roubit — roubovat...). Distri­
S tím, jak se zařadila nově do systému opozice vyjadřující děj oka* buce obou formantů je i dnes zčásti podmíněna hláskově: ze základů
mžitý (chrknouti) proti přerývanému, členitelnému (chrkati), je třeba zakončených na -j, -ň, -řt -š, -z a také -f se odvozuje častěji formantem
uznat za významný i protiklad děje jednolitého (chrčeti) proti oka* i-ovým, jak již bylo řečeno, zřejmě proto, že zakončení -jovat, -ňovat,
mžitému (chrknouti). Má ovšem přes jistou dynamičnost okrajové po­ 'řovat, -šovat, -zovat, -žovat jsou typická pro sekundární imperfektiva
stavení. ki-kmenům. Naopak zase od základů zakončených na -m jsou mnohem
Tento stav už bez větších změn ústí v s o u s t a v u novočeskou,^ Častější slovesa ova-kmenová než i-kmenová. Ze základů na V + k
Tu lze schematicky znázornit asi takto: se derivuje pomocí formantu i (zedničit), kdežto zakončení K 4- k je
hláskově vhodnější pro derivaci ova-kmenovou (papouškovat). Je jisté,
A I
it sufix ova získal proti raným dobám na produktivitě, projevuje se to
také v terminologických okruzích. Po celou historickou dobu dodnes
má pak výsadní postavení při odvozování z cizích základů, popř. při
adaptaci cizích sloves.
Derivace od adjektiv se v nové češtině děje trojím formantem: /,
fa n. První z nich stojí přitom v opozici ke zbylým dvěma jako pro­
středek odvozování tranzitiv (žhavit). Prostředky k tvoření intranzitiv
stojí dnes ve vzájemné komplementární distribuci dané hláskově:
od nových adjektiv majících před morfologickou koncovkou n, t a v
se odvozuje formantem ě-ovým (malátnět, plešatět, šedivět), od ostat­
ních formantem n-Qvým (ckabnout). Kromě toho lze ovšem protiklad
tranzitivnost — intranzitivnost vyjádřit připojením formantu -se (-kor-
íit — -koršit se), produktivního v té funkci po celou historickou dobu.
Tvoření sloves z interjekcí (a sloves zvukomalebných) využívá tro­
jího formantu: ě, a a n. Tyto prostředky vyznačují — stejně jako
V obdobích starších — různé průběhy slovesného děje: děj nečleněný,
i — ě žhavit — žhavět n ~ ova -křiknout —křikovat členěný a okamžitý.
i — n -blbit —blbnout i — ova -žhavit — -žhavovat Soustava opozic vidových je blízká systému předchozího období
ě~ a syčet — sykat a~ va krkat -~ krkávat sjedinou změnou: k prefigovaným n-kmenům se dotvářejí imperfektiva

328 329
 formantem -áva- (vybafnout — vybafávai) a tato opozice, na niž najdeme prostorový adj. prefix
doklady už v době obrozenské, se stává dynamickým článkem vidové (navésti) na-
soustavy. Ostatní vidové protiklady zůstávají v podstatě beze změny,
prostorový merovy ingresivni
i když kvantitativní rozvoj některých typů je málo patrný, protože {navésti) {naložiti) (načati)
závisí na množství vhodných derivačních základů (intranzitivní dead- I
jektiva typu chabnout, deinterjekční a zvukomalebné ě-kmeny typu prostorový perfektiviz. měrový augmentativní ingresívní malá míra
fičet). {navrátiti se) (naučiti se) (napojiti) (naveseliti se) (naprzniti) (nachýliti)

Produktivní typy vidových opozic jsou tyto: / — ova, n - ovat
ova — ováva, a—va, n— áva. Vedle nich existuje řada opozic reliktní
povahy: 0 — a, 0 — va, ß — ě, n — a, n — ě, i — ě, i —a, a — ova.
V relativně stabilizovaném novočeském subsystému kmenových
protikladů nenacházíme kromě sloves s nulovým infinitivním forman*
tem žádné členy jednoznačně periferní. Rozdíl mezi nejmenším a nej­
větším počtem opozic u ostatních formantů je malý; relativní vyvá­
ženost soustavy, která z toho stavu plyne, je příčinou její stability.
LITERATURA. NĚMEC, I.: Historický pohled na kmenoslovný systém českého
slovesa. In: Informační bulletin pro otázky jazykovedné, 5, 1964, s. 5 - 1 4 ; KO­
MÁREK, M.; Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vidu. In: Miscellanea
iinguistica, Ostrava 1971, s. 107 — 112; ŠLOSAR, D . : Slovotvorný vývoj českého
slovesa. Brno 1981, s. 7 — 62 (tam i další literatura).
*«GgJFIXACE
Po celou historickou dobu mají slovesné prefixy, jejichž repertoár
se během historické doby nezměnil (do-, na-, nad-, o/ob-, ot-,po-,pod-s
pro-, pře-, před-, při-, roz~, s-, u-, v-, vy-, vz-, z-, za-), trojí funkce:
(1) prostorově modifikační,
(2) vyjádření způsobu slovesného děje,
(3) vidovou.
Tyto funkce se však vyvíjely postupně. Jako ukázku viz schéma vý­
voje hlavních funkcí u prefixu na- od praslovanštiny po současnost:
perfektiviz. měrový + augmentativní mala míra
distr.
(nasytit se) (natrhat) (nasedět se) (naklonit)
Prefix je ve spojení se slovesným základem polyfunkční: obvykle
zastává funkce dvě, a to (1), nebo (2) a zároveň s ní funkci (3). Jen
v menšině případů zastává funkci jedinou, a to vidovou. (Specifickou
záležitostí je v nové češtině futurální prefix po- připojitelný jen k pré-
zentním tvarům slovesa, např. ponesu, který neperfektivizuje.)
I když nevidové významy prefixů tvoří ve spojení se základy různých
významů téměř významové kontinuum, přesto se zřetelně dělí ve dvě
skupiny označené výše (1) a (2). Různá povaha těchto funkcí je zřejmá
z faktu dvojnásobné prefixace: vyloučíme-li prefigované útvary lexi-
kalizované, je možná dvojnásobná prefixace jen tehdy, kombinují-li se
prefixy různé povahy: (1) modifikující lexikálně a (2) vyjadřující způsob
slovesného děje. Tak se kombinuje např. význam prostorový s fázovým
(doroznášet), prostorový s kvantitativním (naroznášet se) nebo prosto­
rový s distributivním (poroznášet). Dvojnásobná prefixace byla běžná
už ve staroslověnštině (např. prěvbznesti se) a během celé historické
doby takových případů ponenáhlu přibývá. Všechny tyto formace
včetně novočeských odpovídají tomuto modelu, přičemž je možno
navíc konstatovat, že druhý prefix (vzdálenější od základu) je pravidelně
způsobový; srovnej stč. zodieti, doprovoditi, střední přioditi, poobčer-
stviti se, novočeské dopočíst. Dvojnásobná prefixace předponami téže
funkční kategorie není a v historické době ani nebyla možná, pomi­
neme-li speciální případy typupoportést, kdereduplikace slouží k odlišení
měrového popo- od futurálního po-, a vzácné nářeční doklady typu
áodovykládat.
Nejstabilnější jsou nejpůvodnější významy slovesných prefixů, tj.

330 331
významy prostorové (a jejich bezprostřední metafory u abstraktně po­ I n g r e s í v n o s t , tj. vyznačení začátku děje, se začala vyjadřovat
jatých dějů). Dokonce i u prefixu vz{e)-, který se v rané staročeské prefixy poté, co upadl starý protiklad, který ji vyjadřoval dříve po-
době dostal do podstatné regrese, se prostorový význam „směřování " -dobou kmene (např. svbtnoti — svbtěti), víz zde na str. 200. Ve staro-
vzhůru, popř. proti" udržel jako živý po celou historickou dobu. slověnštině se ingresívnost vyjadřovala prefixy vbz-, pro-, po- a raz-
Zvláštním případem lexikální modifikace prefixem je významová (vbzglagolati, procvbsti, porozuměti, razbogatěti). Doložené paralelní
inverze. Není častá, je výsledkem kombinace jistých speciálních vý­ derivace typu vbzgorěti se // razgorěti se ukazují, že prefix raz- měl
znamů slovesných základů s některými prefixy. Je to jev už starý, navíc významový odstín „postupně vzrůstající míry děje".
V češtině se s ním setkáváme, kombinujeme-li prefix významu separa- V r a n é staré češtině se repertoár prostředků podobá staro­
tivního se slovním základem vyjadřujícím kontakt (z praslovanštiny slověnskému, nejčastěji se uplatňuje vz{e)-,po- a roz-, v menší míre pro-.
zděděné otbkryti, pozdější odvázali, odpojiti apod.). Na rozdíl od staro- Nově se do této funkce dostává dynamický prefix za- a v omezené míře
slověnštiny se v této funkci neuplatňuje prefix roz-. Inverzní význam io/ob{e)- (u deadjektivních sloves). Základním prostředkem je zřejmě
prefixu vedl v rané staré češtině k inverzi významu celého slovesa : \}z{e)-: vzbáti sě, vzbojovati, vzdrážditi... Má omezení pouze v tom,
haliti (původně psi. galiti „vyjasňovat") po vidové deprefixaci. Takové že se nespojuje se slovesy pohybu; u nich totiž vyjadřuje prostorové
případy jsou ovšem řídké a v soustavě mají zcela periferní povahu. zaměření „vzhůru", popř. „proti" {vznésti apod.). Od ostatních je vý­
Vzácné a v podstatě také okrajové jsou případy, kdy lexikálně rele­ znamově odlišný — stejně jako ve staroslověrístině — prefix roz{e)-, a to
vantní prefix překračuje meze modifikace významu tkvícího ve slo­ průvodním významem vzrůstající intenzity děje {rozdrážditi). U prefixů
vesném základu a mění význam do té míry, že nositelem jádra významu t vz- a po- dochází postupně k funkčnímu přehodnocení ve význam
se stává on sám, kdežto slovesný základ vyjadřuje jen okolnosti tohoto futurální (viz dále).
děje. Mezní případ mezi modifikací a mutací představuje význam Velmi brzy se však situace výrazně změnila. Už ve 14. století došlo
„uspokojení z děje", tkvící ve formantu za- -H, si {zazpívat si). Takové k náhlé regresi prefixu vz{e)- (viz o tom dále na str. 334) a jeho funkci
útvary jsou ovšem nesporně mladého data vzniku. O něco staršího ingresívní zaujal prefix za-, popř. za- + se {zažéci, zamilovati se). V pre­
původu a zcela mutační povahy je význam „získání dějem" vyjadřovaný fixu roz-, popř. roz- 4- se se začala zvýrazňovat intenzitní složka
prefixem vy- {vybojovat, vydělat). Ovšem takové útvary se objevují a funkčně se od prostě ingresívního odlišil, srovnej zapáliti x rozpáliti
teprve na sklonku doby střední. Konečně význam „zničení dějem" se. Ostatní prefixy, tj. o/ob{e)-, po-, pro- se ukazují dále jako ne-
{uštvat) patří k těm, které vykrystalizovaly až v nové době. Skupiny ; produktivní. Na tomto rozděleni funkcí se pak během historické doby
takto vytvořené bývají vždy nepočetné. už nic nezměnilo.
F u n k c e futurální nezávislá na perfektivizaci, tzn. vyjadřování
Způsob slovesného děje i nedokonavého futura pomocí prefixu,vznikla přehodnocením významu
i prézentních tvarů s ingresívními prefixy: vbznenaviditb „začne ne-
Do vyjádření způsobu slovesného děje zahrnujeme:
\ Hávidět" -> „bude nenávidět".
fáze děje,
i Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě měly tuto futurální funkci ve spojení
distributivnost děje, \ s některými slovesy prefixy po- (povedetb), vbz- {vbznenaviditb) a u-
míru děje. \ ÍWP).
Fáze V rané staré češtině byly prostředky obdobné, prefix vz- měl
F á z o v á určení vyjadřují začátek děje nebo jeho konec, méně často ;mezi nimi dominantní postavení; rané staročeské tvary vzhněvá sě,
jeho průběh. ' Dzkraluje, vztúlajú sě, vzveselě sě apod. jsou nedokonavá futura. Stejný

332
význam mají tvary zchváľu, zpěju, zprošu apod. Prefix z- zde vznikl
nepochybně zjednodušením původního vz-. Prefix po- má futurální
význam v případech jako/?oJme, pomyšľu, poslav'u apod. Kromě toho
jsou nespornými nedokonavými futury tvary jako ustíhaju, usúdi apod,
Tu jde asi ve skutečnosti o variantu prefixu vz-, jež vznikla splynutím
-z- s následující sykavkou a přeměnou tehdy ještě bilabiálního v- v a-.
Považujeme-li tedy vz-, z-, v- a. u- za varianty téhož futurálního
prefixu, jeví se nám distribuce těchto prefixů v rané staré češtině takto:
základním prostředkem je vz- se všemi variantami, ale u sloves pohybo­
vých, kde má vz- obyčejně význam prostorové modifikace, zastává
futurální funkci prefix po-. Toto základní distribuční schéma není
ovšem zcela vyhraněno.
Raně staročeská tendence k vyjadřování futura slovesnými prefixy
byla však záhy podlomena kolizí protichůdných vidových funkcí
prefixu vz- (a variant z- a u-)\ protože po dobudování protikladu
perfektivnost - imperfektivnost měly stejné prefixy i perfektivizační roli
(prézentní tvary mnoha takto vytvořených sloves vyjadřovaly zřejmě
dokonavé futurum; srovnej perfektivní tvary vzbojovachu, zbách sě,
ustydle sě), odumřely během XIV. století obě kolidující funkce, tj.
futurální i ingresívní. Počátkem XV. století se nové formace takto
ztvárněné už neobjevují. Slovesa pohybová, u nichž futurální funkci
mohl plnit prefix po-, zůstala této kolize ušetřena, zřejmě díky existenci
přežívajících indeterminovaných protějšků jako nositi, choditi, voditi
apod. Ty totiž bylo možno perfektivizovat prefixací a tato nová
perfektiva mohla plnit funkci vidových protějšků imperfektiv typu
pojdu (tedy pojdu — pochoťu apod.). Na základě významové shody
se pak prefixem po- začalo tvořit futurum i u dalších pohybových
sloves: ve střední době např. povane, poletí, poteče, zřídka i u sloves
jiných {potrvá). V poobrozenské době se produktivita tohoto typu
vystupňovala, takže F. Kopečný napočítal pro novou češtinu takových
futur už 115.
F i n i t i v n o s t neboli vyjádření závěrečné fáze slovesného děje (od­
lišné však od vyjádření vidového) bylo ve staroslověnštině možno
ojediněle vyznačit pomocí prefixu oth~ (othdoiti, othcvisti, ofočisti).
Tohoto prostředku využívá i raná stará čeština (otdojitit otchovati,
otkvésti...), avšak vzhledem k dominantnímu významu odlukovému
334
ttt má samozřejmě omezené možnosti: tento prefix není v této funkci
«upotřebitelný u sloves pohybových a podobných. A tak i když se ve
Jstřední době objevují ojedinělé formace další (odmlčovati se > odrostati),
nelze o něm později mluvit jako o prostředku v této funkci produktivním.
Vedle toho se ve staročeské době začíná ve stejné funkci uplatňovat
prefix do-, jehož finitivní význam se vyvinul z cílového {dokonati).
Postupně se stává vpravdě dynamickým, což je patrno z faktu, že
tvoří vidové dvojice a že se připojuje i ke slovesům stavovým (doležeti).
Y nové době se už uplatňuje jako druhý prefix (doumývat apod.).
Jen zdánlivě mu v nové češtině konkuruje prefix od- (odpracovat). Jak je
patrno z koexistujících dvojic dopracovat - odpracovat apod., čistý
finitivní význam bez dalších významových odstínů má jen prefix do-
Fakt slučitelnosti se slovesy už prefigovanými (s výjimkou ingresívních)
svědčí o tom, že tato finitivnost je odlišná od čisté perfektivnosti.
Další fázové významy prefixů: p e r k u r z í v n o s t , o p ě t o v a n o s t
apřerušovanost mají v prefixací sloves nevýznamné postavení.
Distributivnost
Distributivní prefix je zdánlivě redundantní, protože distributivní
Sloveso se pojí s plurálovým, popř. kolektivním objektem nebo sub­
jektem. Je ovšem třeba upozornit na to, že distributivní význam části
prefigovaných sloves je jednoznačný teprve ve spojení s plurálovým
pebo kolektivnímjménem, srovnej např.pobítstřechu (nedistributivní) x
pbít dobytek (distributivní). Někdy tu tedy jde o záležitost synséman-
iickou. Vlastním invariantem distributivního významu není však směřo­
vání děje na množství substancí (popř. od množství substancí u sloves
objektových): to by bylo lze vyjádřit např. i prefixem roz-. Zde jde
0 sumární vyjádření řady shodných dějů (srovnej roznést dopisy x po-
mnášet dopisy), jež však nemají uzuální charakter, jaký lze vyjádřit
iterativem (roznášímt dopisy). Dokonavá povaha distributivní formace
je ten žádoucí významový rys, který iterativem vyjádřit nelze. Protože
distributiva jsou z hlediska vidu nepárová, nelze jich užít v prézentním
významu.
Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě se distributiva odvozovala pouze prefixem
fi-(popaliti, popbrati, poraziti, poěsti).RzLná stará čeština se už liší:
fedle prefixu po- (pobíti, popísati) je v této funkci zastoupen i prefix z-
335
(zjémati, zoblačiti, zpohaniti). Oba se zprvu jeví jako stejně pro­ slověnštiny se tu objevují prostředky další: je to prefix na- (na- + sě):
duktivní, ale pak se začíná vyhraňovat komplementární distribuce: Učiniti (chlebóv), najiesti sě, naveseliti sě, naplakati sě. Vyjadřuje tu
prefixem po- se ve střední době odvozuje od sloves prostých, prefixem velkou míru. Ale stejný prefix vyjadřoval i míru malou: nakřiviti. Jako
z- od předponových: pobíti, pobrati, polámati, porouhati~ zobláčetí, kalky najdeme ve staročeských textech také slovesa s prefixem nad-:
zprobijeti, zpodpírati, zpřetínati, zvyrážeti... Udúfati sě „supersperare", nadvznésti apod. Začíná se tedy vyhraňovat
V nové češtině slouží k vyjádření distributivnosti prefixy na-,po-, význam velké míry u prefixu na- (sloveso má pak genitívni rekci) a na- +
s(e)- a z(e)-. Avšak distributivní význam prefixu na- je jen průvodním i. Nespecifický měrový význam má starý prefix po-.
rysem významu měrového. Prefix s- je pak jen hláskovou variantou Ve střední době se zvýrazňuje funkce prefixu po- ve významu
prefixu z-. Vyhraněně distributivní funkci mají tedy dva prefixy, a to malé míry s tím, jak se tento prefix připojuje k slovesům už pre-
po- a z(e)-. Jejich distribuce je však pozměněna proti stavu ze střední ľlgovaným (poodpočinouti, poodvrátiti) nebo se objevuje u imperfektiv
doby. Častější je nesporně prefix po-: odvozuje se jím nejen ze sloves poskakovati). Také prefix na- s genitívni rekcí slovesa je jednoznačně
prostých (pomříť), nýbrž také od mnoha prefigovaných (porozbijet> augmentativní (nadělati) s vedlejším odstínem distributivním, kdežto
povynášet). Nová produktivita při odvozování od sloves s prefixem U- s akuzativní rekcí má význam malé míry (nakaziti). Začíná se dále
vy- je zřejmá z často doložené reprefixace typu zvyrážet ->povyrážet; uplatňovat měrový prefix při- (přiodíti).
původní podoby jsou dnes doloženy jen od starších spisovatelů. Dále - V o b r o z e n í k těmto měrovým prefixům přibývají/wd- s významem
zřejmě i ve shodě se starším stavem — se prefixem po- derivují distribu- menší než žádoucí míry děje (podceniti) a antonymní nad- (nadlepšiti).
tiva od sloves, jejichž prefix začíná na s- nebo z- (posbírat, poztrácet, Poslední má synonymní prostředek v zatím málo zastoupeném prefixu
pozapomínat). Plně produktivní zůstává z- jen tehdy, začíná-li prefix pře- (přesytiti).
fundujícího slovesa na/»-, tj. např. zpřevracet, zprohýbat, zproplétat,., V nové době došlo k dalšímu zvýraznění měrových prefixů: na-
U sloves, jež začínají na samohlásku, se vedle prefixu z- (zotvírat, s významem malé míry se připojuje ke slovesům dokonavým nebo
zurážet) nověji uplatňuje složená varianta poz- (pozotvírat, pozurážet), okamžitým (napovědět, naseknout). Prefix po- se spoluformantem si
Stará distribuce prefixů po- a z- byla tedy nahrazena novou, jejíž pospat si) vyjadřuje větší míru. U sloves pohybových, kde po- má
pozadí je morfonologické. M. Komárek ukázal, že oživení prefixu po­ funkci futurální, se uplatňuje varianta popo- (popolézt) s významem
je výsledkem vlivu Jungmannova slovníku, do něhož byla převzata malé míry. K prefixu pod- vzniká synonymní nedo- (nedocenit). Poněkud
řada distributiv slovenského a polského původu. Ta se pak stala ustupuje obrozenci uměle oživené nad- (zaniklo např. nadtrápiti).
vzorem pro další derivaci. Soustava produktivních měrových formantů se v nové češtině jeví
asi takto:
Míra
Velká míra:
Vyjádření stupňů intenzity děje bylo a v některých případech stále 1. napovídat (+ gen.) — vedlejší význam distributivnosti;
je syn sémantickou záležitostí. 2. napovídat se;
V staro slovenštině vyjadřuje míru příležitostně prefix po*\ 3. popovídat si — vedlejší význam uspokojení z děje;
není to však míra specifikovaná, slovesa jako požiti, pokývati, postydětisg 4. přehřát — větší než náležitá míra.
vyjadřují spíš míru malou, sloveso posmijati příležitostně míru malou
i velkou. Malá míra:
V r a n é staré češtině má prefix p o- obdobnou funkci u sloves 1. napovědět — vedlejší význam počáteční fáze;
počekati, pojhrád, pomenšili, povýšiti apod. Ale na rozdíl od staro- 2. poskakovat, poponést;

336 337
 3. priškrtiť, předpon (viz dále). Tento proces začal už v praslovanštině (viz staro­
4. nedocenit, podcenit — menší než náležitá míra. slověnské Vbzveličiti —veličiti) a pokračoval i ve staré češtině obohatiti —
Tyto formanty samozřejmě nejsou slučitelné se slovesy všech vý­ bohatiti). Většího rozsahu pak nabyl v době střední a nové.
znamů. Pouze typ napovídat se představuje paradigmatický typ tvoření.
Typy 1 —3 ve vyjádření velké míry jsou vidově nepárové.
Geneze čistě vidových prefixů
Vidové funkce — rezultativnost a čistá perfektivnost
Sledování perfektivizace sloves pomocí prefixů nám objasňuje
Chápeme-li dokonavý vid jako individuaci děje spojenou s jeho genezi čistě vidových prefixů. První fázi představuje tzv. sub­
determinací (prostorovou, časovou, měrovou, fázovou nebo jinou), sumpčni stadium, v němž prefix vyjadřuje významový rys, který je
pak můžeme konstatovat, že schopnost perfektivizace má slovesný; Součástí sémantiky slovesného významu samého. V takových případech
prefix téměř vždy, je-li připojitelný k infinitivní formě (výjimku tu tvoři' ^ prefix jeví navenek jako lexikálně prázdný, prostě vidový. Tak např.
prefixy se zdlouženým vokálem jako ná-, pří- apod.). Tuto individual­ prefix pri- u staročeských sloves přiblížiti se, přilnuti apod. V tomto
ize také chápat jako verbální protějšek singulárového pólu kategorie čísla případě slovesných základů této povahy není příliš mnoho, a proto
u jmen. Jen v menšině případů je to individuace nevnášející žádný vnější, prefix při- toto subsumpčni stadium nepřekračuje. Ve shodě s tím
významový prvek, konstatující prosté dovedení děje ke stavu očekává-: ve všech případech existují sekundární imperfektiva (přibližovati sě,
nému z hlediska pojmenování děje samého. Způsob determinace je pfílínati apod.). Prefix při- má tu tedy funkci rezultativní.
přitom závislý na sémantice slovesného základu; např. u sloves pohybo! ; Přechod k jiné kvalitě nám naznačuje perfektivizační prefix na-.
vých čistá perfektivizace vůbec možná není. Menšina s prefixy, které na- \ Za subsumpčni je možno jej považovat v staroslověnských slovesech
zýváme prostě (čistě) vidovými, není zcela jednolitá. Pojem prostě vidové tiaplbniti (se), nasytiti, nalešti apod., kde prefix vyjadřuje velkou míru.
předpony by bylo možno dále jemněji členit a rozeznávat např. vý- která už je jedním ze sémantických rysů základového slovesa. Ale už
známy dovedení děje do konce nebo k očekávanému výsledku, děje V tomto stadiu je patrné šíření prefixu do synonymních řad: vedle
komplexně pojatého apod. Avšak hranice mezi těmito významy a nasytiti je doloženo také napoiti, vedle naphniti také např. nasladiti
významy lexikálně modifikujícími je poměrně výrazná. Při strukturně (s$) a také naostřiti apod., vedle nalešti také naučiti atd.
sémantické analýze nelze totiž význam prostě vidového prefixu vy­ Stav v staré češtině je velmi podobný: máme doloženo např.
jádřit lexikálně (adverbiem) jako významy jiné. naplniti, nasytiti sě, napojiti, nakirmiti; napieti, natáhnuti, naduti, na­
Prostě vidovou funkci mívají během historické doby prefixy na ostřiti a také naučiti atd. Dále také napísali a naroditi sě, v nichž měl
o/ob(e)-, po-, pro-, pře-, při-, roz(e)-, s(e)-, u-, vy-, z(e), za-. subsumpčni prefix na- původně význam prostorový. V oné době se ještě
/f
setkáváme pravidelně se sekundárními imperfektivy od těchto sloves,
aapř. k naroditi sě — narážeti sě. Během dalšího vývoje však některá
prefixací^fi&ffi&ín-w sekundární imperfektiva zanikají a od nových synonym (čím dál šíře
chápaných) se už nevytvářejí: nasáknouti; nabrousiti, nalíčiti. Sub­
je důležitý zpětný slovotvorný postup sloužící potřebám vyjadřování sumpčni charakter prefixu na-, v nejranějších stadiích ještě zčásti
vidu. Spočívá v tom, že dokonavá prefigovaná slovesa tvoří vidovém zřetelný, byl postupně zastřen, prefix se stal čistě vidovým.
protějšky odpojením prefixu. Odpojit však nelze prefix lexikálně re-1 Ostatní čistě vidové prefixy překonaly toto subsumpčni stadium
levantní. Z toho plyne, že důležitým předpokladem pro vidovou' ß dříve: synonymní řady, kterými se původně subsumpčni prefixy
deprefixaci je lexikální vyprázdnění prefixu, tedy vznik čistě vidových j ^ y , přerostly v rozsáhlé sémantické skupiny - mimo jiné také skrze

338 339
 antonyma, jak svědčí staročeské doklady vyprázdniti -» vyplniti, staro-;
slovenské (izmrěti-*) iznemošti->• iscěliti (-> izvračěvati) atd. Tyto ClŕT A ľ ) B A
sémantické skupiny lze vymezit jen velmi zhruba.
Za prefix r e z u l t a t i v n í tedy považujeme takový, který perfekti*
vizuje sloveso bez modifikace jeho významu, ale k tomuto perfektivu
existuje sekundární imperfektivum (přiblížiti se — přibližovati se). Za
čistě vidový ten prefix, který pouze perfektivizuje, ale vidový pro-;
tějšek tohoto slovesa představuje sloveso prosté (novoč. narodit se -
rodit se).
Vlastní čistě perfektivizační prefixy jsou méně stálé než prefixy
s jinými funkcemi: u perfektiv jimi vytvořených mnohem častěji do­
CHAgfrj&JUUffl
chází k reprefixaci jako důsledku zániku produktivity prefixu.
Někteří autoři (M. Komárek) existenci prázdných (čistě vidových) p ř í s l u š n o s t & g t i n y k z á p a d o slovanské skupině jazyků se projevuje
.r. .. ,. že
prefixů popírají a tvrdí, . . /lexikálně
i___,__, ,.._ _ je
relevantní .. ,každý
. „ _ , prefix
, a že ^ s k l a d b ě ^ j ^ g p ^ ^ se
pravé vidové dvojice
. , vznikají jen imperfektivizací
. (např. ulehčit-. ^pžívá při staxttĚJM^gifedaa^ už z praslovanštmv ,
ulehčovat). Nejvážnějším argumentem proti tomuto pojetí je však| j s o - - p g & n é p r o ^ ^ s i o v a n s k é j a z y k y / j s o u l T s M a ^ l S ř
nepopiratelný fakt historické deprefixace: prefix lexikálně relevantní t . «v , , ,. „ , .. • .. «. . ,
u ui u>* A •• - u - • -u u v., ., . „ . . , " ypy- vyjadrovaní p r e dt & w aA« ^ ^ rt a
byJ nemohl byt od listého vývojového okamžiku pravidelne odpoiovafi;s L , . { , - ,. >Un • - , ^ ^ - - ^ ^ & i m ^ ^
, 1 - 1 shodným tvarem slovesa nebo pnsudkoveho jména, tendence
jen v důsledku neutralizace u některých sloves (např. uvařit — vawt)i 77 \^±ÍU ,*. r,- r i • - i *i xjAt^tffiwift^to.!-«,«^^- '
J
, ,, . ~ , , ,, , ktawftTIzin ádjektivlí-veyfui^k1CLypnY1ä(stkii, využlt!^pro^fe^aite@»
u iinych vsak ne (umyt — umývat myt). Zatímco v druhem případe * *: , • * ľ -+ v, j,"r^ w r w * - < ^-^ u v ,, . , , •--:.
J J
., , . , , , . • stahu mezi.predmetem.a_ndicim slovesem nebo pnd. jménem a k vy-
jde o prefix rezultativní, v prvním ma zrejme povahu cistě vidovou, j ^ ^ z á k l a d n í c h příslovečných^ýznamů, využití kategorie rodu;
ČBSU
LITERATURA. KOMÁREK, M , Zur Verbreitung und Stabilisierung des d k J ^ ' s l o V e s n é h ° Z P Ů S o b u ' využití j m e n n ý c h tvarů slovesných
lcL V X Sto1 t U b v l v m e Z 1
butiven Verbaltyps povyhazovat in der modernen tschechischen Schriftsprache. In^ * " ' slovanskými jazyky rozdíly p o m ě r n ě malé
Zur grammatischen und lexikalen Struktur der slawischen Gegenwartssprachen. Halle, a t e p r v e v d a l š í m v ý v o j i j i c h p ř i b ý v a l o . P a t ř í k n i m n a p ř . r ů z n é r o z -
1968, s. 147-155; KOMÁREK, M.; Místo prefíxace v systému slovesného vidu (Ktzv,' jjření predikativního instrumentálu, přívlastkového dativu, nevyjadřo-
prostě vidovým prefixům v češtině). In: Aspektualnyje i temporalnyje značenija v slavjan-1 yfoj s p o n y , r a n ý v z n i k O p s a n é h o i m p e r a t i v u V j i h o s l o v . j a z y c í c h , n e -
skich jazykách. Moskva 1983, s. 4 0 - 4 5 ; KOPEČNÝ, F.: Slovesný vid v češtine.] • , v y . r- • •
J
Praha 1962, s. 90 —133; NĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. PrahaJ J * *
I958;NĚMEC > I.:Vývojovépostupyčeskésiovnizásoby.Prahal968,s.51-59.93-I0l;i ^ a t O j e v y s p j a t é Se s y n t a k t i c k o u S ^ ^ f e 0 m « l t ó l t ^ Š Í ^ V ^ m ^ 0 U v ě t l
POLDAUF, I.: Podíl mluvnice a nauky o slovníku na problematice slovesného vidu.^ jSOU^p^te^jazyCÍch-ZUaČně d i f e r e n c o v á n y . J d e t U v e s m ě s O k o n s t r u k c e ,
in: studie a práce linguistické i. Praha 1954, s. 200-223; SEKANINOVÁ, &:) které se ustalovaly nebo nově vznikaly v souvislosti s růstem komunika-
Klasifikácia predpôn v slovanských jazykoch (Na základe Struktúrno-sémantick^ j j v n í c h f u n k c í j a z y k a , z v i . p a k p o v z n i k u j a z y k a s p i s o v n é h o , r^ofe^
Zy l : 7 mezinárodn Z sl St
Tu L ? ^í°írifnS^^^r ' [ t í ? ^ ^ T S aa^^ktiekou
J
stavbu mlüwSSH^^
Praha 1973, s. 195 —201; SLOSAR, D.: Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981,
s. 63-135 (tam i další literatura). mnohem jednodušší jsou zpravidla i sdělované obsahy, a nadto je
jazykový" projev Vždy dokrěSoVánT-aktuální situací'a bezprostředním
kontaktem mluvčího s adresátem, při němž se uplatní prostředky
340 intonační a gesto. V psaném projevu může jeho autor nad formulací
341
 uvažovat, hledat vhodný výraz, opravovat dodatečně to, co dříve, tó vlivům rušivým, neorganickým (např. nadměrnému užívání uka-
napsal. Protože chybí dokreslení intonací, gestem a znalostí aktuální Žovacích zájmen podle něm. určitého členu, výskytu opsaného futura
situace u adresáta projevu, musí být jazykové projevy mnohem expli-'>i dokonavých sloves aj.).
f citnější, jejich složky musí být jednoznačně a výrazně navzájem spjaty, /RoahiftdwJlgín^. momentem v syntaktickémíryýv0Ji->^eského^ jazyka
V starých dobách nebyl ustálen ani systém interpunkčních znamének, byl růstJeUoJcpmum^ativníčíÍ"Mnlci. ,^/ývoj probíhal nejintenzivněji
kterými dnes zčásti' naznačujeme intonační členění projevu. ťj^Qtef-^respisovné formě jažýká (ČTJSÍ ftíro něj máme bezprostřední pramen
punkce v 'ftáreWsMysTu áé Ustalo vála až oďX^I.^stol., v starších pam^ j poznání ^plsem^néjpaniátky). Měnící se uplatnění spisovného jazyka,
kádr se užívalo obvykle jen fakultatívne teček ííebo čárekaOTRi ? tterézase úzce souvisí se společenským vývojem, se proto bezprostředně
chaoticky, velkých písmen. V edicích staročeských patnátetrjsutl inter-, odráží ve vývoji syntaktické stavby. Sepětí je tu daleko těsnější než
•* \ punkční znaménka dodána vydavatelem.) ; ie vývoji ostatních složek mluvnické stavby jazyka (syntax lze po
J Je tody^pQshopitelné, že rozhodujícím momentem ve v ^ v g j ý ^ ^ | i Ito stránce srovnat se slovní zásobou, v níž se odrážejí měnící se sdělné
~^m?*]iůko systému byl/yznikspisovného j a z ý j ^ "(Ö Štl^i syntaxe v doběj potřeby ještě bezprostředněji). Proto také můžeme ve vývoji syntaxe
předspisovné můžeme soudil jen nepřímo; velkou pomocí je nám při toml rozlišit několik období, která se jen částečně kryjí s periodizací vývoje
znalost sy^^^mí^níc^i nářečí, neboť ta mají povahu jazyka pouze, Maskového a tvaroslovného:
mluveného dodnes.) % č $ ^ s p i s $ \ | ^ stol. jsou j r 1. Q|»doBMotžfíiku spisovného jazyka^tedy^la^M^řěfflilšftířické.
kJgmu.^ pro s ^ t w ^ ö ^ Ö M l ^ d ^ i G ^ žešlo ö jazyk pouze^mltivefiý,1 S poměrně
s aiouhpdobo^ mnohem menší míře se uplatnily:fednodudiouŠ^tkktickou stavbou.
překlady ze staré němčiny.) Je přirozené, že se tu nutně uplatnjl^jjiv 2. Období od konce XIIL-d©>zafe^Vr;^tQlQfe Je to období vzniku
kjtiny,? přímý i nepřímý: aby bylo možno„tJiim^KÍt^ožité větné i sou- iprvního velkého rozmachu spisovného jazyka, spjaté^s-vytvořením
>Wtné konstrukce latinskýcR předloh, bylo^n^^^ Sustálmím,.,syntaktických prostředků potřebných pro stavbu složité
íconstrukčé české, přizpůsobit prostředky existující v nili^enémjazyce věty a §puvětL_
nebo vytvořit nové. Skutečné latinismy, otrocky napodobující předlohu,; 3. Období'hlifiíské. revoluce a po ní, přibližně do konce^Vfstöi.^
neměly zpraviiäľá dlouhý život a do vznikajících památek původních] zčásti s přesahem do počátku XVI. stol. Provedla se pronikavá přestavba
se nerozšířily. Zato vhodně vytvořené domácí prostředky se"^staly»\ syntaktické stavby^zvlv^souyětfli£,,kde došlo k výměně mnoha spojo-
trvalým majetkem našeho jazyka a mnohé se rozšířily i do jazyka\ vacícft prostředků. Podnět k tomu dälö jistě sblížení spiso-Yné^o jazyka
mluveného. Podobný vliv cizího spisovného jazyka se starší tradicí ^ ijtzykem^uj/enýin, které*uvolnilo pouta spisovné tradice,
se projevil při vzniku všech spisovných jazyků, kde k tomu byly před- "3 :-: 4. #$äbbí XVI. — počátku XVII. stol., charakterizované novým
poklady (srov. např. vliv řečtiny na latinu, vliv latiny na germ, a román, i tókým a uvědomělýiruB^Qyáním smsQY&gho jazyka. V syntaxi byla
jazyky, vliv řečtiny na staroslověnštinu atd.); přijetí a rozvinutí podnětů | oblíbena^síbzítá stavbavěty a souvětí, napodobující klasické jazyky,
zvenčí nesnižuje nijak hodnotu jazyka, naopak, obohacuje jej, jestliže 1 íyí. latinu. Spisovný jazyk se vzdálil od jazyka mluveného a vyvíjel se
se děje v souladu s jeho vývojovými dispozicemi, jestliže rozvíjí dispo- \ v mnohém autonomně.
zice v něm existující. j 5. Období pobělohorské do obrození, tj. XVII.-XVIII. stol. V této
Čeština se obohacovala i při bezprostředním styku'jejích nositelů j Jobe se zpočátku držela tradice spisovného jazyka, zvi. v literatuře
<s ^gQJa^yčným obyvatelstvem/,' zejmA^ěmeck^m. Pro syntax mělo • exulantské (jistým vyvrcholením je jazyk J. A. Komenského), ale pak
• značné důsledky z v l r j í ř ^ ftastal úpadek spisovného jazyka, silné omezení jeho funkcí, a to se nutně
vedlo k rozšíření dvojčlenné větné struktury (viz str. 35l)7uí>rámTa se Mrazilo i v syntaxi.

342 343
 6. Období formování a ustalování nové spisovné češtiny v 1. pol^ T r - _ ^ T 1 ^ _ , ™ , r
VHIINL/ I YPY
XIX. stol. Navázalo se na složitou syntaktickou .stavbu -češtinyJCYLail
XVII. stol., ale oživovaly se i jevy starší a vedle.toho,, se. uplatňoyaWliv
jazyka XVIII. stolA^^mmmWö. Zároveň zde byl silný yli^emči^.
. V jazykové praxi docházelo pak k postupnému ustalování a oprošťování
syntaktické stavby spisovného jazyka.
7. Období 2. pol. XIX. stol. a počátku XX. stol. je charakterizováno
ustálením syntaktické stavby a stylistickou diferenciací prostředků;
umělé a zastaralé p r o s t ř e d k y ^ Začala se vytvářet
hovorová podoba spis. jazyka; její syntaktická stavba, mnohem bližší
mluvenému jazyku lidovému, měla pak vliv na syntaktickou stavbufTYPY VĚT PODLE POSTOJE M L U V Č Í H O
jazyka psaného. ^ —
8. V období 0d 30. let se syntaktická stavba spisovné češtiny hlouběji I Již v nejstarší době existovaly základní typy vět podle postoje
stylisticky diferencovala: v krásné literatuře,došlo^ k_dalšímujblí|^l; mluvčího k sdělovanému obsahu: věty oznamovací, tázací, rozkazovací
skladby psaného a mluveného jazyka, ustálily se prostředky publi* a prací
cistického a odborného stylu, který tíhne ke zhuštěnému a jrrieanému
vyjádření. Všeobecně se prosazuje-tendence, aby se pro každou„syntak- 1. Věty oznamovací
tíckou funkci ustálil jeden základní prostředek. si zachovaly během celého historického vývoje svou základní podobu:
V dalších výkladech vyjdeme vždy od stavu staročeského, jak se užívalo se v nich slovesa v indikativu, sdělovalo-li se něco reálného,
odráží v památkách z XIII.—XV. stol., a pak budeme sledovat jeho a měly klesavou koncovou intonaci, např. otká vypusti z sebe pět
změny až do doby nové. Všímat si budeme zejm. změn v XV. stol, prameňov a z nich prokvite pět ořěchóv Dal; kněz Alexander v tu dobu
a stavu ve stol. XVI. —XVII.; na tuto dobu se navazovalo v XIX. stol. spade v velikú sir obu Alx*). Kondicionálem se vyjadřoval děj nereálný,
Naproti tomu stagnující jazyk XVIII. stol. měl na další vývoj poměrně nějak podmíněný nebo žádoucí, nesmělé tvrzení apod.: lépe by bylo
malý vliv. Ustálení stavu novočeského můžeme zde jen obecně naznačit. orati než v neděli tancěvati Hrad; každý... rád by se té ceste(\) zbavil
Alx; tak by mně sě zdálo LegKat. Citově zabarvené věty měly zvolací
LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. Praha intonaci a často začínaly příslovcem kak{o) nebo jinými ľvolacími
1956. s. 3 — 6; BAUER, J.: Staročeská věta a staročeské souvětí na základě srovnávacím,^ zájmeny a příslovci, která měla stejnou podobu jako zájmena a pří­
In: K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků. Praha 1958, s. 108-123;
slovce tázací: mrzí mě v tomto přiebytcě býti! Dal; ach, člověče, kok si
BAUER, J.: Vývoj českého souvětí. Praha 1960, s. 1 9 - 2 5 ; BAUER, J.: Phenomena^
centraux et périphériques dans revolution du systéme syntactique de la langue tchěque., křivý, kak jsi svéj hospodě lstivý! Alx J a k jsi k svému pánu lstivý";
TLP, 2, 1966, s. 225-238; BAUER, J.: Problematika vývoje základních větných typů] kolikrát rozdraždovali sú jej! ŽaltKlem. V XV. stol. se příslovce kak(o)
v slovanských jazycích. In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno 1968, s. 329-337;: a z á j m e n a kaký p ř e s t a l o u ž í v a t ( s t e j n ě j a k o v e v ě t á c h t á z a c í c h ) a m í s t o
ROJZENZON, L. I.: Vlijanije morfologičeskich i semantičeskich faktorov na formiro-; n i c h s e časem rozšířilo jak, jaký; srov. kako divné jest jmě tvé!
vanije i stabilizaciju sintaksičeskich struktur. In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno i ^ m n h x jak důstojné jest jmén0 tvé! BiblKral.
1 9 6 ^ s . 2 5 3 - 2 6 1 ; HAVRÁNEK, B.: Větná struktura v nejstarších fázích slovanských^
jazyků. In: Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu, Lingvistika. Praha 1973,; •
s. 5 - 1 3 . ' * Staročeské doklady citujeme v přepise, začínáme je zpravidla malým písmenem
a oddělujeme středníkem, i když jde o celé věty.

344 345
 2. Věty tázací
se od vět oznamovacích odlišovaly jistě jako dnes především intonací.
D o p l ň o v a c í o t á z k y se během historického vývoje vcelku nezmě­
nily. Začínaly vždy tázacím zájmenem nebo příslovcem; z nich bylo
kak{o) a kaký nahrazeno v XV.—XVI. stol. od původu vztažnými jak
SÍ jaký, kakový a ký zaniklo, čemu a poč ustoupilo příslovci proč apod.,
např. kak sě jmáš? Hrad; kakú omluvu nesete proti člověku tomuto?
EvZim x jakou žalobu vedete... ? BiblKral; čemu mi jest tato čest ? Hrad;
nač bych o tom mluvil mnoho ? Leg Jid.
Z j i š ť o v a c í o t á z k y se uvozovaly v starém jazyce velice často tázací
částicí a jen zřídka byly bez ní, např. ženo, chceš do krčmy jíti, jediný
haléř propiti? Hrad.
Z částic bylo nejčastější příklonné // (l*); stálo za prvním prízvučným
slovem otázky: hosti, chceš-li vrci krychle? Hrad „hráti v kostky";
Rubíne, skoro-li mé masti budú? Mast; / v tom-li jest tvá naděje? Podk.
V samostatných otázkách se časem užití částice // omezovalo, ale na­
jdeme ji ještě v XIX. stol., archaicky i později, např. vidíš-li poutníka,
an dlouhou lučinou spěchá ku cíli? Mácha; ty-li mne neznáš? Jirásek.
V dnešním jazyce stává jen v opakovaných otázkách citově zabarvených;
srov. Mám-li ho ráda! Zbožňuji ho! Majerová. Běžné je po celou
dobu historickou v otázkách závislých.
Částice či byla dosti řídká a dodávala otázkám citový ráz; zesílené
čili se ustálilo ve vylučovacích otázkách, ale v nové češtině se na jeho
místo rozšířilo či (ale i to bylo dnes zatlačeno spojkou nebo); např.
která, bože, moje vina ? či sem byl v čem právo mina,.,? či sem kdy komu
povolil...? Alx „zdalipak jsem v něčem pominul právo?"; či na věky
zavirže bóh...? čili do skončenie milosirdie své ostřěže...? čili zapomene
smilovati sě bóh? či sdirží v hněve svém milosirdie své? ŽaltWittb; ty-li
jsi, jenž jmáš přijíti, čili jiného čakámy? EvZim x či máme čekati jiného?
nč. překlad Žilkův.
Částice zda (též zdali, za, aza, azda, izda, žali) uvozovala též otázky
citově zabarvené (měla význam „cožpak"): zda sú dnes nejedli bratřie,
otč^f-Qtc; izda sám již neznáš sebe? Podk. Stejný význam měla i částice
ké (kéž); uváděla otázky řečnické: Kéž Naaman byl zdráv vínem?...
Kéžťjest byl zbaven malomoci ?'Nemohlojemu toto spomoci! Svár „cožpak
346
byl Naaman uzdraven?" Brzy však přešla v částici prací a ve větách
tázacích se jí přestalo užívat. V novém jazyce jsou citově nezabarvené
otázky vždy bez částic; k vyjádření nejistoty se užívá částice zdalipak
(tedy proti stč. se změnil její význam) a v hovor, jazyce nespisovné
částice jestli, jestlipak, která pochází asi ze XVI. stol.; v řečnických
I otázkách je nejčastější cožpak, které zde nahradilo starší zdali,
3. Věty rozkazovací a prací
prošly též většími změnami, zejm. v užití imperativu. V stč^neexistoyal
opsaný rozkazovací způsob; proto sloužil prostý imperativ i k vyjádření
I rozkazu adresovaného třetí osobě: zpoviedajte sě tobě všickni králové
zeTnšti ŽaltKlem; znamenaj to člověk všaký Hrad; nepřiclwdmně noha
pyšnosti a ruka hřiešníkova nehýbaj mne ŽaltWittb x neclmžť nedotírá
na mne nolia pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje BiblKral.
Opsaný i m p e r a t i v se pozvolna šířil až od XV. stol. Tvořil se dvojím
způsobem: z částice ať a indikativu nebo z částice nechť -A indikativu.
Částice ať vznikla jako spojka v souvětí spojením a s príklonkou ť (ti)
(v. str. 393). Ze staré doby máme jen ojedinělé doklady, např. obraň
i jazyku tvému od zlého, a rty tvá ať nemluv íta lsti ŽaltWittb; v XV. stol.
I častější: houfy ať dva vedou, každé stracence ať jeden vede ŽižkaŘád.
Částice nechť (nech, nechajť, neclmžť apod.) vznikla ustrnutím impera­
tivu slovesa nechati, proto si často podržovaía významový odstín blízký
přípustkovému: vařiž to v čisté vodě, pak necltajťse ustojí LékChir „nech,
ať se ustojí > nechť ( = ať) se ustojí"; poněvadž jest náměstek biskupa
dnebo pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá HusSvatokup; nechať
jiní, kdo chce, brebci, ty mlč NRada. Byla méně častá než ať a v novém
jazyce má knižní zabarvení; žije však i v lid. nářečích na vých. Moravě.
P r a c í č á s t i c e jsou pozdějšího původu. Částice ké (kéž) vznikla
z ustrnulého nominativu stř. rodu tázacího zájmena ký a měla zpočátku
I íastěji funkci částice tázací („cožpak"; v. výše); první doklady v pracím
Významu jsou však už ze XIV. stol.: a ké by zpřiemily (sě cesty) ŽaltKap
(s kondicionálem); / vece jemu: a kéž ste mne zavolali! Ote (s indikati-
vem); ké sobě nynie môžešpomoci Hrad. Tato částice se ustálila v podobě
I tóíjen v jazyce spisovném, do nářečí nepronikla. Částice bodejť (bodejž
apod.) je vlastně spřežka vzniklá ustrnutím výrazu bóh daj > bodaj >
> bodej; k němu se pak připojovala částice -z nebo -/'. Srov. bóhdaj živ
347
 král nad králi Jehož sě moci vše nevzdali Alx Jehož moci nic neuniklo";
byl král BiblLit; bodajž mi toto nebyla příčina k zatracení RokPost; bodej i jedna žena mužem jista nebieše Dal „ani jedna, žádná"; řeč šeredná
ho hrom zabil Kosa. Dnes je zastaralá. a nestydatá všem neslušie Štít „nikomu"; jemu i kúska chleba nepodali
Velmi řídké byly prací věty bez částic s k o n d i c i o n á l e m : protož
ModlLeg „ani kousek".
by ty sěpokořil a pustil od svého bluda, by tvá mysl u vieru chudá rozčílala b) Užilo se slova se záporkou ni-, popříp. vytýkací částice nebo
srdcem právě... LegKat; ó byť jen Izrael živ byl před tebou! BiblKral. spojky ni, ani, a sloveso bylo pak kladné: nic mi je známo Alx „není";
Časem se v nich místo pouhého kondicionálu začalo užívat aby a kdyby: tajně mluvil jsem ničse Ans „nemluvil jsem nic"; když jest rozum slep,
abych já ještě, než umru, mého bratra uzřela Pas; ó kdybychom raději ani zlému ani dobrému móž rozuměti Chelč , ,nemůže"; hledám niž naleznu
zůstali za Jordánem! BiblKral. — Jen ojediněle najdeme prací věty Hrad „a nenaleznu" (záporka ni má zde funkci slučovací spojky a je
s minulým i n d i k a t i v e m (Ja^o jsou nč. arch. zdrávi došli, vzal to zesílena částicí -ž podobně jako v častějším aniž); ptáci nesejí ani žnou
das): když já umru, třebas se všecko propadlo! Vel. BiblKral „ani nežnou".
Záporným protějškem zájmena každý je dnes žádný. V stč. mělo
VYJADŘOVÁNÍ Z Á P O R U toto zájmeno původně kladný význam „žádoucí", např. dám tobě
^ \ zemi žádnu Pror. Ve větách se záporkou ne- sloužilo k zesílení záporu;
Zápor se už v praslovanštině vyjadřoval záporkaťr%/iejaji/j roádíly vytýkalo se přitom většinou částicí i nebo ni: i žádný nemôž otpustiti
byly v jejich poloze a v jejich společném užívání v jedné větě. hřiechóv Alb „nikdo, nižádný člověk"; neměl by nade mnú ni žádné
Celkový zápor, při němž se popírá obsah věty v celém rozsahu. moci ModlLeg (z pův. významu „ani žádoucí moci" vznikl význam
vyjadřujeme dnes připojením záporky ne- k přísudkovému slovesu; „nižádné, nijaké"). V takovém užití vznikl záporný význam samot­
kromě toho se ve větě misto všech neurčitých zájjne^ a příslovcí užije ného žádný; je doložen už z konce XIV. stol.: žádný prorok vzácen
záporných s předponou ni-, a částice nebo spojka / se nahradí zápor­ jest vlasti svéj EvOl „není vzácný". Zde už stačilo samo zájmeno
nou ani (knižně též ni): nikdo o tom nic neslyšel (x někdo o tom žádný bez záporky ne- k popření celé věty.
něco slyšel); nepřišel ani otec ani matka (x přišel otec i matka). V XV. stol. věty s jednou záporkou ustupovaly a šířilo se užití obou
Podobně tomu bylo i v starém jazyce, např. zlí ničs nejmajú na neb'u žáporek; brzy se stalo pravidlem. Jen po spojce ani a aniž se drželo
Túl; netbaj nice na to LegJid „nic"; nikdy nižádné zlosti neučinil Trist; kladné sloveso déle. Po ani pronikal druhý zápor až do konce XV. stol.
ani otec ani matka nebývá při křtu Štít. Kolísá však podle pojetí tvaru a časem zcela zobecněl, např. čehož oko nevídalo, ani nebe neslýchalo,
postavení záporky ne- v opsaných tvarech slovesných a ve sponově Qni na srdce lidské nevstoupilo BiblKral. Po aniž se drželo kladné sloveso
jmenném prísudku: nejsi pomohl jemu ŽaltKap// a nepomohl jsi Žalt- až do nové spis. češtiny; pak šel vývoj dvojím směrem: (1) po předchá­
V^ittb; mluviti nemoci budeš Pas (nč. nebudeš mocí); to je nikdy neslýcháno zející větě záporné se časem přestalo aniž užívat a bylo nahrazeno
Pas (nč. nebylo slýcháno) apod. Záporka ni- nebyla v_stč._ještě spojena spojkou ani se záporným slovesem {aniž se pociťuje za silný archaismus,
se zájmenem nebo příslovcem tak pevně jako dnes — odtrhovala" se srov. kmotr ho nezdržoval aniž zval Jirásek); (2) po předcházející větě
předložkou: všecko ni za č by nejměl Túl „za nic"; ni sě s kým o to pofáza kladné se aniž + kladné sloveso udrželo, ale nabylo funkce podřadicí
Alx „s nikým se o tom neporadil". Někdy se předložka opakovala před spojky, např. šla spat, aniž povečeřela Šrámek.
ni i před zájmenem: v ni v čem takovém Štít „v ničem"; zachoval se
Částečný zápor, kterým se popírá jen některá složka sdělovaného
ustrnulý^výraz vniveč < v ni ve č ,,v nic".
obsahu, vyjadřoval se v stč. většinou připojením záporky ne přímo
Vedle toho se mohlo vyjádřit celkové popření i záporkou jednou: k popíranému členu (podobně jako v ruštině): to sě stalo ne mú vinú
a) U slovesa byla záporka ne-, kdežto zájmena i příslovce byla už Hrad; a ještě ne všeho mas Štít; nena toť sem psal knih těchto Štít. Někdy
bez záporné předpony ni- a užívalo se vytýkacího /, nikoli ni, ani, např.
349
348
 n
se však kladlo ne- k přísudkovému slovesu a tento úzus časem zobecněl; jest smrti neutéci Vít „nikteřajftlení možno smrti utéci*'; konkrétní
srov. zeťjmu nebieše do smiechu Hrad; nebylo by jmu do spánie Alx; nč. činitel děje se tu vyjadřoval dativem, obecný činitel se nevyjadřoval;
nestalo se to mou vinou (tj. stalo se to, ale nikoli mou vinou). Bylo to b) děj,snáležitý: což serň kázal napsati, tomuťjest tak ostati Hrad
umožněno ustálením dvou záporek {ne a ni) ve větách s celkovým zá­ „to má//musí tak zůstat^; o tom by bylo mnoho praviti Hrad „bylo by

I
porem: pokud stačila záporka jen jedna, mohla vět&a ještě všeho nemáš třetJa^ v rozvazovacích otázkách: co mi učiniti s tobú? Hrad „co mám
znamenat „a ještě ničeho nemáš", proto se dala přednost citovanému s tebou udělat?"; co je nám sobě sdieti? Mast ,,co si máme počít?";
vyjádření ne všeho máš. Později se stalo právě užití nezáporných zájmen i v těchto větách se mohl vyjádřit činitel dativem;
a příslovcí znakem částečného popření: každý to neví = ne každý to ví; c) děj možný: nejednu pglnnskú^aní^hiQ
někde jsem nebyl ~ ne všude jsem byl. „bylo [možno] vidět, jak slzí"; to vše jest tak skryto, že tolio bez mála
Ve větách záporných se v stč. užívalo takřka bez výjimky záporového
I
nečíti Kruml „že to bezmála nelze pozorovati" (s elipsou spony); zde se
genitivu místo předmětového akuzativu, např. slibu zemanom neplniek činitel dativem nevyjadřoval, proto mají tyto věty všeobecnou platnost.
Dal x plniti slib\ neměl sbožie velikého Štít x měl veliké zboží. Akuzativ V dalším vývoji jazyka ustupovaly první dva druhy infinitivních vět.

I
býval jen ve větách s částečným záporem, ale i tu mohl být genitiv: "Věty vyjadřující nutnost se udržely až dá " XIX^öLT např. tobě jako
ne všickni zákonníci mohu jmieti písmo Štít // když kto nečasto přijímá knížeti jest pánem naším býti Háj; Čechům bylo ustupovati Tyl; dnes jsou
těla božieho Štít. Genitiv začal ustupovat až v XVII. stol. a teprve však silně archaické. Z vět s významem náležitosti se zachovaly delibe--
v nové spisovné češtině se tento vývoj dovršil. rativní otázky, ale nelze v nich užít dativu činitele: co si počít? kam to "i. f
V
Genitivu se většinou užívalo i místo podmětového nominativu v zá­ | dát? být či nebýt?\ byly však silně zatlačeny větami s modálním slovesem.,
porných větách s existenciálním slovesem býti: toho jest dříve nebývalo míti: co si mám počít? kam to máme dát? máme tam jít? apod. Věty CA.
Dal x to dříve bývalo; tutoť mého bydla nenie Podk x zde je mé bydlo. vyjadřující možnost se zachovaly: avšak šlépěji tvých nebylo znáti Bibl-
| Král; však tu ještě žádného pole ani cesty nikdež viděti nebylo Slavata;
VYJADŘOVÁNÍ VOLNÍ MODALITY teď je všude znát zlé časy Jirásek.

Ve větě se často vyjadřuje i to, zdali je děj vynucený, nutný, náležitý, \2) Spojení z á k l a d n í h o m o d á l n í h o slovesa s infinitivem
možný, dovolený, chtěný apod. Jde tu o vystižení volního postoje slovesa významového jsou zčásti stará, zčásti pozdější.
činitele k ději, a proto mluvíme o\voírií modalitě (nebo též o modalitě Z praslovanštiny zdědila čeština mod. slovesa jmieti „míti (povin­
v užším smyslu). nost)", mqcjjLxhüeü; všechna se zachovala dodnesľ^rov." ty mne máš
K vyjádření volní modality má jazyk trojí konstrukce: (1) infinjtoií poslušen býti Křiž; vieru pravú mají mieti lidé HusPost; — tuto býti ne­
věty se sponou, (2) spojení modálního slovesaxinfini^ môžem Mast; nikle nevie, co sě státi moci bude Alx; — utrpenie jmieti
slovesa, (3) spojení modálního predikativa (tj. příslovce nebo príd. nechtie LegKrist; chcme vstáti RůžZahr. Ke zdvořilému vyjádření roz­
jména s predikativní platností) s infinitivem významového slovesa. kazu se užívalo už v stč. slovesa ráčiti: páni, račte slyšeti Dal.
Podíl těchto konstrukcí na vyjádření různých odstínů se v historickém Z němčiny přejala čeština (stejně jako jiné západoslov. jazyky)
vývoji jazyka měnil. slovesa musiti „{museti) a drbiti (srov. dnešní něm. müssen a dürfen)',
J ( l ) I n f i n i t i v n í věty se_sponou ^//'zdědila čeština z praslovanštiny. tato slovesa se záhy ujala, protože umožňovala osobní vyjádření nut­
Vyjadřoval se jimi: | ného děje, a zatlačila infínitivní věty. Sloveso drbi t i bylo řídké a brzo
a) dgjEUUný: mne ť jest s tohoto světa sníti Hrad „musím z tohoto zaniklo. Např. musívě pryč jíti Mast; Řekové utiekali museli Troj; —
světa odejít a ; bylo jemu býti sedm let v lese Kruml ,,musel být"; však írbíte za kněz silného muže jmieti Dal.

350 351
 Navíc proti dnešnímu jazyku měla stará čeština modálni sloveso Členných. Vcelku nebyla v starém jazyce mezi jednočlennými a dvoj­
^neroditi, významově blízké z á p o r n é m u 4 * e c / ^ / . Nejčastěji se ho užívalo člennými větami tak ostrá hranice jako dnes.
"Trožkaz*.lzpůsobu, kde se stalo jakýmsi zesílením imgera^yu^Zaniklo h
Některé slovesné věty jednočlenné měly dvojčlenný protějšek:
/v XVI. stol. Srov. Přemysl nerodi s nimi jeti Dal; a nerodi doma ostati nedščilo tři léta a měsiecóv šest BiblDrážď „nepršelo"//déšť by nedštil
í-
!3Té"OtcD /1 aniž chtěl OtcE; neroďte sě vínem opíjeti Jeron „neopí­ BiblOl; podobně bylo později prší//déšť, sníh prší apod. Dodnes je
jejte se". možno obojí formou vyjádřit tělesné a duševní stavy: když ženu bolí
Zato slovescfiřřmerř znamenalo v stč. ještě ^od-váž-itlse" a modálního k dietě ti ŽaltPod//*; těch částech počě Nera břicho boleti Pas.
významu „směti" nabývalo jen ponenáhlu: když ty smieš mluviti a nám Ustoupily jednočlenné infinitivu í věty s modálním významem, ale
přimlúvati smieš, směj se také jmenovati, kto jsi Tkadl „když se odvažuješ přibylo vět s neosobním modálním predikativem (v. výše). Ubylo silně
mluviti a nám domlouvati, měj odvahu také říci své j m é n o " ; - apoštolé Vět s genitivem záporovým nebo partitivním ve funkci podmětu, které
jsú nesměli soboty světiti Mat; nižádný... nic svého nesmějieše mieti jsou po formální stránce blízké jednočlenným \ jedno pláče jiej zbýváše
Ote. Hrad x už jen pláč jí zbýval: mezi kniežaty nebylo viec hrdiny takého
Modálních sloves musiti, drbiti a moci se už v stč. užívalo i k vyjádření Dal; bázněť není v lásce BiblKral; žádného domu celého nezůstalo Vel
míry jistoty, jakou mluvčí připisuje ději: to musí býti sirá dušeješto X už žádný dům nezůstal celý apod.
za ni nižádný nic kněžím nedal Chelč J i s t ě j e " ; zlý člověk to drbl Jednočlennou podobu měly věty s neurčitým věcným činitelem:
býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým toho užiti Dal „musí býti = jistě éořilo se kus zdi kostelnic a... zabilo dva černě křesťany CestKab; v no­
j e " ; kterak sě tento dlúho zpoviedá! móž mnoho hriechov mieti Kruml vém jazyce převládají věty s formálním zájmenným podmětem to: zabilo
„asi má". k to, v kamnech to hučí apod.
! (3) S p o j e n í m o d á l n í c h p r e d i k a t i v s i n f i n i t i v e m / j s o u většinou Naopak se rozšířily jednočlenné věty, v nichž se neosobním zvratným
pozdější. Stará jsou pouze predikativa hě, nelze, třeBa, nélřěba, potřeba, tvarem slovesa (tj. tvarem 3. os. sg. neutr, s refl. se, utvořeným od sloves
potřěbie, např. u boha všecko lze jest Krist Již téhož netřeba jest druhé psáti nezvratných) vyjadřuje všeobecný nebo neurčitý osobní činitel: našemu
Štít „není třeba podruhé psáti"; na koho se nám třeba ohledati Kom. ffo se, říká se apod. odpovídalo v stč. převážně šel, říká, tj. věta se slove­
Ve významu „možno", „lze" se užívalo 3. osoby sg. slovesa rnqcijs pů­ sem v 3. os. sg. mask., v níž bylo možno doplnit podmět člověk. Srov.
vodním významem všeobecného činitele jako nč. může se); apokopované t.sieně do každé komory jíti mohl CestLobk „se mohlo"; okolo toho města
móž ustrnulo: toto dielo jest užitečné, nebojím móž bolia získati AlbRáj. turkysóv najde mnoho CestMil „se najde"; nečisté myslenie... modlitbami
Později bylo nahrazeno predikativem možno. odpudí Ote „se odpudí"; pravá pokora jest, když člověk netbá na čest
Modálni predikativa nutno, dlujnose ustálila až v nové češtině (dlužno \ohoto světa AlbRáj. Zbytky tohoto vyjádření se zachovaly zejm. v ustá­
bylo přejato z ruštiny): nutno nám bude vstáti Čas. Čes. musea 1831; lených srovnávacích obratech, na.px. jako když utne, jako by ho do vody
bdiljako když bičem mrská apod.; srov. stč. tehdy rosapřiprchne-li na tě,
názoru dlužno srovnati vespolek Marek.
jako by horkým varem zkropil CestLobk. Hojnější jsou v nářečích. Věty
VĚTY J E D N O Č L E N N É A D V O J Č L E N N É s neosobním reflexívním tvarem slovesa byly v stč. velmi řídké a teprve
Ěasem jich přibývalo; např. čte se o jednom v kronice římské Štít; říká se
Oba-základní větné typy zdědila čeština už z praslovanštiny a zacho­ latině Blah „latinsky". Zato najdeme v stč. k vyjádření všeobecného
vala je s menšími změnami po celou dobu historickou. Věty dvojčlenné Činitele i neosobní věty s opsaným pasívem: by na lov v hojnéj čstijěno
byly vždy nejčastější a zčásti se na úkor jednočlenných vět šířily, ale LegPil Jelo'se na lov v hojné nádheře"; prošen o mne i mého otce Hrad;
došlo i k přesunu opačným směrem, k rozšíření jednoho typu vět jedno- M k němu hleděno býti Všeh.

352 353
 Ostatní způsoby vyjádření v š e o b e c n é h o o s o b n í h o činitele
se vcelku nelišily od dnešního stavu, jen rozsah užití byl jiný: řETNE C L E ^ Y
Věty s 3. os. plur. muž. život.: vložichu jej v rov Hrad; těmto knihám
Světlost dějí Lucid; někdy se zde vyjádřil podmět lidé: v tom údole...
vykopávají kakús věc velmi dobrú k jedení a jedie ji lidé jako želé nebo:
korenie CestMand.
Věty s 2. os. sg. byly častější: nalezneš také lidi, kteřížto na kolenu
cliodieCestMand; čím čěstějieji[vrbu] obrubáš, tiemťhustěsěobalí ŠúVy:
dnes jsou obvyklé hlavně v příslovích, např. jak si usteleš, tak si lehneš* i u K r A r^xrf /^T p x i y VFTY
Věty s 1. os. pl. byly řídké: tak jako hrnce poznáme po zvuku, tietn--
obyčejem lidi po řeči FrantPr; říkáme zavolej otce nebo matky Blah;^ Nejčastějším vyjádřením podmetu je od nejstarších dob nominativ
v novém jazyce jsou oblíbeny v odborné literatuře. • • ;i podst. jména a vyjádřením prísudku sloveso v určitém tvaru, např.
Hojnější byly v starém jazyce jednočlenné věty jmenné a citoslovečné;^ \iéz Oldřich v jeden čas lovieše Dal.
mnohé ztratily platnost samostatné věty. Tak např. ze jmenné věty Podmětem mohlo být i zpodstatnělé přídavné jméno nebo zájmeno
vzniklo příslovce jedno > jen, div apod., z citoslovce s větnou platností ustupující podst. jméno; podmět známý z kontextu nebo ze situace se
vzniklo přitakací příslovce ano a spojka ano, an apod. Ve jmenných^ ^vyjadřoval: závistivý z zloby tyje Alx; k tož kak umie, ten tak pěje
větách se často nevyjadřovala spona, např. strach mě za krále Dal; j Ux ,jak kdo umí, tak zpívá4'; králi zlá příhoda sta sě, pro niž upade
blaze mýma očima Krist \juž čas mně všu [číši] vypiti Dal. Hojnější byly osidlo Alx. Podmětem může být i infinitiv nebo vedl. věta: na mě
zvolací věty genitívni, dnes archaické: aj, viery muže statečného! Štít; Ifozno jest hledati Pas; sta sě, že kněz Oldřich v jeden čas lovieše Dal.
většího blázna! Ezop „ten nevětši blázeni"; ach, jakého tu běhání! Kom] d^ěny nastaly jen v rozšíření genitivu záporového a partitivního ve
— a té hanby! Jirásek, unkci podmetu; srov. výše.
Přísudek slovesný se také neměnil. nehledíme-li k tvaroslovným
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.: fólěnám slovesa. Z a t o ve vyjádření j m e n n é h o p r í s u d k u nastaly
Praha 1929, s. 41 - 4 5 , 638-673; TRÁVNÍČEK, F.: Neslovesné věty v češtině I. Brno.
1930; II. Brno 1931; TRÁVNIČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. Prahal
měny:
1956, s. 7 — 39; VEČERKA, R.: K vývoji modálních konstrukcí v slovanských jazycích. J (1) Ve vyjadřování spony: v stč. byla častější elipsa spony v plat-
In: Otázky slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 303-306; SVĚRÁK, F.: K vyjadřovány losti 3. os. ind. préz., ale převládal už přísudek se sponou: Hospodin mi
modality tázacích vět v češtině z hlediska historického. In: Otázky slovanské syntaxe III.sj ^mocník ŽaltWittb// Hospodin mi jest pomocník ŽaltKlem; on sluha,
Brno 1973, s. 325-328. Í pán Mat; mílo jich poslúchali CestKab. Časem se nesponové vyjádření
álíiě omezilo.
(2) Ve vyjadřování jmenné části prísudku:
a) P o d s t a t n é j m é n o bylo častěji než dnes v nominativu: pra-
řidclně se ho užívalo k vyjádření hodnocení, zařazení, stálého stavu nebo
vlastnosti, ale udržel se částečně i tam, kde se později rozšířil instru­
mental: obec jest každého ohrada Dal; ta knieni pohanka bieše Dal; po-
fední byl ještě dietě LegJid; — syn bud mi Alx „buď mi synem"; chléb
wlivovým ovocem mně pokrm bieše Pas „byl mi pokrmem"; jenž jest byl

354 355
 starosta mnohých klášteruov Ote „starostou". Je to zbytek starého stavu;: ,,K)(ia P ř í s u d k u s Podmětem
kdy ve slov. jazycích ještě nebyl predikativní instrumental a užívalo
se jen nominativu jako pádu shodného s podmětem. Nástup predika- se řídila stejnými pravidly jako dnes; více se však uplatňovala shoda
tivního instrumentálu však spadá v češtině do doby předhistorickfe odle smyslu: označoval-li singulárový podmět větší množství jedinců
Už v stč. se ho běžně užívalo, když se v přísudku vyjadřovalo povolány olektiv apod.), byl přísudek obvykle v plurálu, např. snidú se vyše-
úkol nebo měnící se stav: Joáb bieše vojska zprávcí BiblOl; uhel často,itazská kněžie Hrad „sešli se vyšehradští kněží" {kněžie bylo kolektivem
ohněm bývá T>d\\ — byla tomu matku, jemužto jsem otecPas; však vraheni_ n. č. žen. rodu; podobně bratřie); všecka bratřie milováchu jeho Ote;
nejsem, onťjest vrah Sved. V dalším vývoji překročil někdy instrumental mé chudina na vinnicích dělají ChelčPost; — táhniechu voz osm koni
tuto hranici: vše to hříchem jest BiblKral; tělo lidské předivným nástrojem lx; toho časa českých mníškóv šest u polském lesu sediechu Dal; — každý
jest Kom. Tendence k nadměrnému užívání predikativní ho instrumen­ ch oružie jmiechu Alx „každý z nich měl zbraň". Odchylky (předzna-
tálu trvá ve spis. jazyce dodnes, ale přece se poněkud ustálilo významové iCnávající vývoj, zejména v nářečích) byly v rodové shodě v množném
rozlišení instrumentálu a nominativu jako závazná norma. V lid. ná*Í !sle: všěcka kniežata řekl
y sú ZaltKlem; zvířata sú podobné k opicem
est a
řečích se udržel daleko víc nominativ ' ' ^ ^í ~~ vojska polní ostatek jim vydrali ChelčPost; až na něm vlasy
b) P ř í d a v n é j m é n o bylo při sponě býti pravidelně v nominativu? Ř0 peři orliči V2rostli a nehtyJako ptačípazourové byli BiblKral (rozli-
instrumentál pronikl jen tam, kde býti znamenalo „státi se" nebo kdft Ění ž i v o t a n e ž i v o t - J m e n mužských v množ. čísle se ustalovalo až od
šlo o zpodstatnělé přídavnéjméno: aby zlé dobrým bylo Štít Jež jest occi ÍVL s t o L ) - ° d r á ž í s e v t o m z č á s t i t e n d e n c e k odstranění rodových roz-
i mateři jedinú LegKat; za nadměrný možno už pokládat instrumentář Pů v P l u r á l u > a l e v e spisovné češtině se neprosadila a v důsledku
v dokladu zdaž každý tak drzým jest Kom. V nominativu převládalo- ichaizujících tendencí v XIX. století byla shoda v rodu pro novou
užití tvarů jmenných: že je krásen květ na dřevě Štít; kak jest ten světWtinn P l n ě restituována. Spona se někdy shodovala s přísudkovým
bieden Hus; ušijich hlušěbudeta BiblOl; jmenné tvary komparativu:^// f é n e m a n i k o l i s podmětem: to město byla hlava všeho království Pas;
bychom bohatějše Štít; sám samde vše zlato draží Mx. Složené tm^ Jeho W kobylky BiblKral; ať kamení toto chlebové jsou
v stč. řídké: ach, člověče, kak jsi svéj hospodě lstivý Alx; oko tvé křivé jest ! iWKral - D o nového jazyka se zachovala shoda spony s přísudkovým
a já dobrý jsem HusPost; kteréž víno horšie jest HusPost. Jmenné tvarý n é n e m v plurálu: čas jsou peníze.
ustupovaly ponenáhlu a ještě v XIX. stol. byly dosti časté. U některých; * Ojediněle se klade neutrální reflexívum neshodně místo očekávaného
adjektiv, která si jmenné tvary z a c h o v a j se ustálil významový rozdíl:! ^ u mužského nebo ženského: I bude zvěstováno rod budúci ŽaltWittb;
jmenné tvary označují příznak jen aktuálně platný, složené trvalý:, ^ta Páně 1602 v úterý po památce s[va]té Kateřiny [...] stalo se trh
je nemocen//nemocný, jsem zvědav//zvědav v. • wlouva celá a dokonalá (listina). Do nového jazyka se zachoval tento
c) Do XVI. stol. bylo jmennou částí přísudku někdy i aktivfiíl !P J en v e východomoravských nářečích, např. Zabilo sa jalúfka.
p a r t i c i p i u m přítomné nebo minulé po sponě býti: proč sem jáz hí> r 0 d x v - stol. se začalo při zdvořilém oslovení uplatňovat vykání;
mój muž hyna LegMar „proč já a můj muž hyneme?"; jenžto mi byk P t o m b ^ l a n ě k d y v m n o ž * č í s l e i J m e n n á část přísudku nebo přičesti:
věrně slúžě Alx „který mi věrně sloužil"; kdež byl dříve slúživ AlX.l ^sti jest zajisté na té ztrátě, kterou jste již vzaly//neračte mu toliko sama
Podobně se užívalo přechodníku po slovesech s významem fázovýuí,! $>írati Z e r K i Pane> z úst mých Jste t0 vyňali Beckovský. V XVI. stol.
zvi. přestati (místo infinitivu, který byl také už v jazyce starém)!; ř š í ř i l ° ( ze J m - v městské mluvě) též onkání a onikání; uvádí je už
plačíc nepřestává Hrad; ani kdy ustanieše hádaje sě se mnu Ote//och k Blahoslav (v Gramatice české): přál bych, aby se pán měl dobře;
plakati neprestávajte Hrad. Srov. též užití přechodníku po jiných:tyu-lipán doma?; srov. též: můj nejmilejší pán nemohou odjeti ČemZuz
slovesech (v. str. 359 a 365). nemůžete odjeti". V novém jazyce časem zaniklo.

356 357
 R O Z V Í J E J Í C Í Č L E N Y VĚTY
mlčky; pod. pláče//plačky, stoje//vstoje atd. Ustrnoval i doplněk v da-
livu, který se původně shodoval s dativem činitele v infinitivních
Doplněk konstrukcích: mněť vždy prázdnu jíti nedá Podk „nikdy mi nedá jíti
prázdnému = s prázdnou"//káza hotovú sě lidem jmieti LegKatMen;
Vyjádření doplňku se v mnohém shoduje s vyjádřením jmenné částí kk jest hodné nám býti vyhojenu Štít; vedle toho sem pronikal instru­
prísudku. mental : slušie každému dobrým býti Dal.
S u b s t a n t í v n i d o p l n ě k býval též shodný s určovaným substanti-
A d j e k t i v n í d o p i n č k byl většinou ve tvaru jmenném, i když si : pravdě sě zdá bláznovstvie Chelč; učiněn jest Hospodin útočišče chu-
shodoval s předmětem v různých pádech: sám pěš a bos k řece šel Kriáťfj iétnu ŽaltWittb; z anděla světlého sám sě učinil diábla temného Hus
ukázal sě jest umrl světu Brig; — uzřě košík svalen Ote; do Prahy jí\ ^Učinil se ďáblem"; břicho lakotných slove bóh jich Hus \ jiné lidi dobré
svázány poslachu Dal; [dívky] mne svázány tuto odbehnú D'dlC//mne tal$ kadeře nazývajú HusSvatokup. V případech tohoto druhu však již v stč.
svázané odběžěchu DalL; zeť mi živě jest ostati Modi. Mnohem řidčeji byl? převládal instrumental a časem zatlačil nom. a akuz. skoro úplně:
ve tvaru složeném: když se jim živý ukázal Chelč; svázaného předsúdcl $ tě vévodu i kniežětem učiním Ote; ukázal se novým člověkem Hus;
přivedl Gesta. Při reflexívních slovesech mohl být doplněk v akuzativu^
ezli jej dieiětem Štít; že sem slíbila vdovu ostati Ote; vy mne nazýváte
(shodoval se s akuzativem sě a nikoli s podmětem): chtěl sě známa dátil
mistrem a pánem Hus.
Dal; a vida sě tak povýšena CestMil.
Hojný byl doplněk v akuzativu s předl, za: chcem muže za hospodu
Vedle shodného doplňku byl v stč. zřídka doplněk v predikativním jmieti Dal; těmtoposlóm se to zdieše za veliký div naddivy LegKat; svého
instrumentálu, a to zejm. u sloves znamenajících „nazvati", „slouti" mha za kněze sobě volichu Dal. Setkáme se i s jiným vyjádřením: ne
apod., „učiniti nějakým" a ojed. jinde: budeš dobrým sluti Štit//chce k choti, ale k sluzě by mě přijal LegKat; aby jemu dceru v ženu dal Cest-
sluti urozený HusSvatokup; Hron tu byl v radě ze všie rady múdrejším í/íi\//aby dal jemu Aseneth za manželku Asen (častější vazba)///?q/a/
nazván Dal; — učiň mě dobrým UmučRoud//ctnosti činie člověka slav­ sobě ženě hpannu LegMar „za ženu" (ojedinělé).
ného Hus; — kdy srny tě viděli lačného, pitie žádajíc, hostem, nahým nebo Dnes nejčastěji substantívni doplněk s jako v stč. teprve vznikal;
nemocným? EvVíd (v instr. jsou poslední dvě adj., následující po sub­ v nejstarších dokladech proniká všude význam srovnávací: pak jide
stantivu; první adj. apřechodníkjsou ve tvaru shodném — v akuzativu); kotci jako král k králi ŠtítBarl; nebo jako proroka jej jmějiechu EvZim;
blázen jest, ktož cizozemce dobrým sudí Dal. Časem se instrumental šířil. uby jej pohonili jako holomka Rožmb „aby jej pohnali k soudu jako neže­
Po, některých slovesech, zvi. jmieti ,,míti, považovati zač" a zdáti sě, natého člověka" 1/pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb.
byl doplněk též v akuz. s předl, za: a toť se nám zdá za najlepšie ŠtítBarl; Vcelku je pro vývoj substantívni ho doplňku charakteristická ten­
a tak mě za krásnu mají LegKat; což se mu za pravé vidí BiblOl. dence odstranit z věty druhý nominativ, akuzativ apod, a odlišit tak
Shodný doplněk někdy ustrnoval v příslovce nebo byl příslovcem doplněk tvarem od podmetu nebo předmětu; stejnou funkci má připo­
nahrazen: chovajž tvrdě moje slova Alx//dirž svú vieru k bohu tvirdě jení spojky jako ke shodnému doplňku. Výsledkem je sblížení doplňku
LegKat; jehožto svaté tělo mrtvo ležieše Pas // tvé tělo mrtvě ležalo S příslovečným určením.
UmučRoud; všecky pčšě do Říma šly Pas//pán Kristus pěšky cliodil V stč. nebyl ještě doplněk vyjadřovaný infinitivem při slovesech
HusitKáz; radějše věříme pochlebníkóm Štít//aby jiní lidé tím se raději smyslových vjemů; místo něho se užívalo přechodníku nebo doplňkové
podle mne brali ListKrums. Mnohá příslovce na -o vznikla ustrnutím věty s an: viz'u strážu svého na nosidlech ležiec LegAl „vidím ležeti";
jmen. tvaru střed, rodu doplňkového adjektiva. Podobně ustrnovaly když svého kněze za železným stolem jedúc uzriete Dal „uzříte jísti";
doplňky vyjádřené přechodníkem: když by mohl... trpěti mlče Otc//nč. když tě slyší křičiec Plankt „slyším tě křičet"//již slyši hlas smrti, ana

358
359
volá Štít „slyším, jak volá//slyším volat". Infinitivní doplňky se roz­ Předmět
šířily od XVI. stol., např. my jsme slyšeli mluviti slova rouhavá
BiblKral; vidíme ptáka létati Kom. Předmět se vyjadřuje zpravidla podstatným jménem, které je roz-
; víjeným členem (většinou slovesem, řidčeji adjektivem) řízeno, je jeho
Přívlastek \ vazbou. Proto souvisí změny ve vyjadřování předmětu se změnami ve
Čeština zdědila z praslovanštiny tendenci k vyjadřování atributivních vazbě sloves a v užití pádů prostých i předložkových.
vztahů shodným adjektivním přívlastkem a ta v historickém vývoji Během historického vývoje češtiny se vazba mnohých sloves měnila.
jen pozvolna slábla. Projevovala se tím, že se tvořila příd. jména s vý* : Nejvýraznější je šíření vazby se 4. pádem na úkor vazeb jiných, zvi.
známem široce vztahovým, nahrazující různé neshodné přívlastky, s 2. pádem. Už v předhistorické době ustoupil genitiv u sloves smyslo­
např. vinné sbieranie Pror „sbírání vína", ľudský dávce Alx „utlačovatel vých vjemů; v stč. jsou jen ojedinělé zbytky, např. slyš těchto nových
lidí", nedostatek vodný BiblOl „nedostatek vody", hladné léto Comest řečí Tkadl; viz velikého diva LegJiřB; patři smělosti německé HusPost.
„léto hladu", milost ženská Kruml „láska k ženě",přietelská válkaDú Í V historické době ustupoval u mnoha sloves dalších, např. prositi
„mezi přáteli", sto kyjěvých ran Hrad „ran kyjem", trud cěstný BiblOl (přietelé moji chleba prosie mne ŠtítBrig) tpřieti (mně dobrého slova přejte
„únava z cesty"; z pozdějšího jazyka: východ slunečný, stráž žalářná, Alx), brániti (aby viery a pravdy božie bránili Hus), u mnoha sloves
studenost sněžná BiblKral; křtitel boží, „kdo pokřtil boha", spasení lidské spředponami (tak např. bylo podati čeho, dostati čeho atd.). Tento proces
„lidí", pád rajský „v ráji" Kom; chlebová lopata „na chleba", obědní : probíhá dodnes; srov. např. šíření akuzativu místo genitivu u sloves
hodina Vel. Podobná adjektiva se hojně vyskytují v lid. nářečích. používati, užívati, dobýti atd. Pojednali jsme již o ústupu genitivu zápo-
Přivlastňování určité osobě se vyjadřovalo pravidelně přídavným i rového (v. str. 350). Silně byl omezen i genitiv partitivní, dříve často
jménem přivlastňovacím, a to většinou i tehdy, když byla tato osoba užívaný místo akuzativu k vyjádření toho, že předmět je dějem zasažen
označena jménem rozvitým: od prvého králova syna Dal „od syna prvého jen částečně, např. čilijiesti budu masa býkového ŽaltKlem; kázachujemu
krále"; z králova Herodova města Hrad „z města krále Heroda"//sjw octa s žlučí dáti Hrad; vezmi strdi, opichu, pepře třeného a klad horké na
krále Herodóv Krist „krále Heroda"//králeva Heroda ženina Hrad; \ jazyk LékRhaz; k tož těch koláčiev kúpi Hrad. U některých sloves s před­
bratr vévody českého Boleslavov Pulk „vévody českého Boleslava". ponami, zejm. na-, při-, u-,po-, byl genitiv v stč. skoro ustálenou vazbou,
Genitiv byl řídký, častěji při přivlastňování obecném, např. had neslyší kdežto později se stává jen fakultativním vyjádřením vedle akuzativu,
hlasu zaklínače Hugo; při rozvitém jméně; jenž bieše Erodesa tetrarchy ; např. nabrali sú popele z peci BiblPraž; přineste mi soli Ote. Ústup
zchovanec BiblKoř. Setkáváme se s příd. jmény přivlastňovacími i od genitivních vazeb neprobíhal plynule; rozhodujícím obdobím tu bylo
jmen neživotných: k opravení ohně oltářová Comest „na oltáři"; z jitro- ! XVII. stol., kdy se velice zrychlil; v nové spis. češtině pokračuje přes
i!

cílová semene HájHerb „ze semene jitrocele". Individuální přivlastňo­ snahu jazykovědců obnovit po obrození stav ze XVI. stol.
vání bylo možné i přídavnými jmény, která dnes přivlastňují jen dru­
hově (na -/, -ový, -ský), např. otec dietěcí BiblKoř „dítěte"; milost Prostý genitiv ustupoval i ve spojeních s významem odluky nebo
bratrská na hoře přebývajících Ote „bratří". vzdalování, v nichž má většinou už význam příslovečný: však sem
Přídavná jména přivlastňovací si většinou zachovávala jmenné tvary toho ujíti nemohl Pas „ujíti tomu //od toho"; apostoli mne otešli
i v přívlastku; jiná atributivní adjektiva mají jen tvary složené. V starém Hrad „ode mne odešli//mne opustili"; ztráty nám jest neutéci Alx
jazyce se však zachovaly zbytky jmenných tvarů: na velikú noc HusPost; „ztrátě//před ztrátou nemůžeme utéci"; často své vlastnie čeledi
na však večer Dal „na každý večer"; bude nov měsiec Štít; najeden dalek krýti se mos í Štít „před svou vlastní čeledí" aj. Instrumentálu ustoupil
ostrov Pas; ostřejši by ostrá meče Baw; nad hrad pány silný posadi Dal. genitiv látky ve spojeních typu: nakirmíš nás chleba ŽaltWittb
•

360 361
 „chlebem"; nápoju šípy mé kirve ŽaltWittb „napojím šípy své krví"; do kláštera jede..., a když Čechy v klášter jdiechu, Jitka skry sě za oltářem
když srdce naplněno bude hněvu Hus „hněvem". Dal „Břetislav jel ke klášteru, a když Čechové šli do kláštera, Jitka se
D á t i vní v a z b y se měnily mnohem méně. K výraznějším případům skryla"; Boleslav všie zeměaž do Krakova doby Dal; — utiekajě vběžedo
patří ústup dativu u slovesa dívati se (mělo též význam „diviti se"); kláštera Ote „vběhl do kláštera". Už v stč. bylo do v obojím významu
jeden dívaje se kráse obrazu toho Štít „divě se'*; nalezli jej, an se dívá někdy vedle sebe: před Srby do Prahy jíde, a když do města dojede, do
města ho nepustichu Dal „táhl ku Praze, a když přijel k městu, do města
dělníkuom H á j , j a k se dívá na dělníky"; u sloves nadietisě, úfati, doufati:
naději se světlu BiblOl; moci své doufajíce Pulk; aj. ho nepustili".
Ke změně došlo v chápání přísl. určení místa při dokonavých slo­
vesech vyjadřujících pohyb na jiné místo: v stč. zde býval lokál s předl, v
Příslovečné určení
nebo na, později se ustálil akuzativ s na nebo gen. s do: na kolenu klekše
Příslovečné určení se vyjadřuje jednak příslovci, jednak různými ModlLeg „kleknuvše na kolena"; padši na podlaze LegKat „padnuvši
pády podstatných jmen, prostými i předložkovými; zřídka se vyjadřuje na podlahu"; ciesař kázal jeho v žaláři vsaditi Pas „do žaláře", apod.
i jinak, zvi. infinitivem. I n f i n i t i v měl v stč. často funkci přísl. určení zřetele (zvi. při příd.
V zásobě příslovcí nastaly během historické doby značné změny, ale jménech) a účelu, např. težek's mi nésti, môj pane Hrad „jsi mi těžký
jde tu o změny lexikální, které se syntaxe dotýkají jen nepřímo. na nesení"; nijeden hrad tak nesnaden jest dobyti Alx „žádný hrad není
Pád podstatného jména vyjadřuje v adverbiálním užití jistý příslo­ tak nesnadný k dobytí"; oheň dobr jest sě zhřieti Pas „oheň je dobrý
večný význam; není svým nadřazeným členem řízen (jde tu o přimy­ kohřátí"; toť jest tenpokrm jéstia to pitie pítiŠtít „pokrm k jídlu a nápoj
kání). V příslovečných významech pádů došlo v historickém vývoji k pití" (při substantivu může mít infinitiv platnost přívlastku); kúpichu
k mnoha změnám; zmíníme se aspoň o některých. pole pútnikom hřésti Hrad „koupili pole pro poutníky k pohřbívání";
Zanikly poslední zbytky bezpředložkového lokálu, který kdysi sám zvěři sniesti dáni budete Pas „k snědku"; nedostává se tomu mlýnu mleti
mohl vyjádřit určení místa nebo času; srov. stč. Pavel dal jest Ploskov- pšenice Chelč „pšenice k mletí". V tomto úžiti se infinitiv neudržel
cích zem'u ListLit (XIIÍ. stol.) „dal v Ploskovicích zemi"; aby zimé a byl nahrazen jednak předložkovými pády podst. jmen slovesných
i létě ovoce na tobě bylo ModlLeg. Omezilo se užívání časového genitivu (už v stč. bylo též: nenie ještě k jedení dobr Comest; kúpichu pole na
a instrumental^ např. jednu dnejědlP&s „za dne" — zůstalo nč. jednoho pohřeb pútnikom Drk apod.), jednak byly přetvořeny v konstrukce typu:
dne apod.; když jest oněmi třmi dny v hrobu ležal Štít „ony tři dny" - žádný hrad není tak nesnadné dobýti, je pro mne těžké nésti tě.
zachovalo se nč. tou dobou apod. Také instrumentálu příčiny ubylo - Už v stč. vstupoval infinitiv na místo supina jako přísl. určení účelu
vedle příkladů jako nč. umříti hladem bylo v stč. také: ty lkáš chudobu po slovesech pohybu a během XV. stol. je vytlačil; srov. jědú bránit
Mast; Adam výmluvalsě Evů, Eva hadem Has; muož se radovati odpuště­ svého dvoru Dal „jely bránit svůj dvůr";y<i/z hledat oslic BiblOl „jdi
ním hriechov Štít; apod. Zanikl prostý instrumental vyjadřující průvodní hledat oslice" /přišla viděti hrob EvSeit; jak přišel volati nespravedlivé
okolnost: on leží zbitú hlavú Alx „s rozbitou hlavou"; j ide proti němu Kruml.
smutnú postavů Trist „se smutným vzezřením"; zachoval se jen ustálený
obrat přejít vodu suchou nohou. LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.
Praha 1929, s. 9 - 3 7 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba.
Z mnoha změn v užití p ř e d l o ž k o v ý c h p á d ů upozorníme aspoň na
Praha 1956, s. 123-146: HAUSENBLAS, K.: Vývoj předmětového genitivu v češtině.
jednu: ve významu „směřovati dovnitř" byl nahrazen akuzativ s před­ Praha 1958; FIEDLEROVÁ, A.: K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině
ložkou v genitivem s do, který v stč. znamenal „(až) k něčemu"; srov. au Komenského. SaS, 31, 1970. s. 337-345. CHLOUPEK, J.-ŠLOSAR. D.: Speci­
stč. král s úsilím v hrad vnide Dal; posla ženu v jiné bydlo Alx; (Bracislav) fický východomoravský typ deagentních vět. Slavica Slovaca, 7, 1972, s. 236 — 239.

362 363
POLOVĚTNÉ ÚTVARY
V předhistorické době, kdy byla čeština pouze jazykem mluveným,
nečlenily se jazykové projevy tak výrazně v samostatné syntaktické
jednotky, pevně uvnitř mluvnicky organizované a navenek zřetelně od
sebe oddělené, jako je tomu v jazyce spisovném. Vedle„úlvarAsJasnou
predikačnLplatností (většinou s určitým slovesem ve funkci predikátu)
byly.tu i ^ které se volněji nebo těsněji
přimykaly k sousedním slovesným větám. Přitom se buď plně začlenily
do jejich syntaktické staybyjako normáteWětné členy, nebo si zachovaly
jistou samostatnost á často i polopredikační platnosť"— změnily se ve
volně připojjené větné členy a polovětně útvary. Ve spisovném jazyce
vznikaly na tornto~zakl3t*a vedle toho i nové polovětné útvary, které
umožňovaly vyjádřit vjjediné větě složitou myšlenku. Ale tu a tam se
v stč. památkách zachovaly- stopy starého stavu. (Jistou představu
o syntaktické povaze jazykových projevů před vznikem spisovného
jazyka nám dává syntax rjářečí, ve které je volně připojených členů
a různých polovětných útvarů velice mnoho.)
Tak např. najdeme v stč._ památkách příslovečná určení, v nichž je
po předložce nominativ podst. jmémTľt; ta doba, v jedna doba, v ty
pátá hodina Jer on; králová z kraj světa přišla Brig; bude panovati...
až do kraj světa ŽaltKlem. Podle výkladu Jos. Zubatého jde tu o zbyt­
ky polovětných nominálních útvarů nebo dokonce nominálních vět,
které se mechanicky začlenily do slovesné věty bez přizpůsobení
tvaru.1) Podobně je tomu v tomto dokladu: od toho, mostu svrchu
') ZUBATÝ, J.: Studie a články II. Praha 1949, s. 54n.; též TRÁVNÍČEK, F.: Ne-
slovesné věty v češtině II. Brno 1931, s. 167n.
364
1 365
psaného j e d n a míle jest městečko dobře veliké GestLobk. Jindy se
zachovala v nominativu jen část několikanásobného členu, takže
vzniká ariakolut: vlasyťmá čmé, nákadeřavé, očiveliciej, brada dlúhá,
šedivými vlusy promiešaím Pas; muži... v pláštích krátkých, kukly
široké, čepice vysoké a břicho sádlné, takové řády boží slavně vedú
Chelč. Volně připojený člen věty zůstává celý v nominativu: svatá
Mandalena uzřela dva anděly, jeden v hlavách a druhý v nohách Krist//
viděla dva anjely, jednoho v hlavách a druhého v nohách EvVíd (první
doklad lze ovšem chápat i jako akuzativ — viz v oddílu Tvarosloví). •- >
Ve skutečné polovětné útvary se rozvily obraty s partícjni&tri asinfi-- ^'
nitivem: staly se rľťostfellkernTrvyjadrení druhé predikace v jediné větě
a blíží se svou platností vedlejším větám. Vedle zděděných a přehodno­
cených útvarů starších vznikly ve spisovné češtině útvary nové, zčásti
podle cizích vzorů.
ÚTVARY S P A R T I C I P I I
Byly čtverého druhu: a . participium bylo vazbou jistých sloves,
např. liška mnieše ok lámajíc džbána Hrad „domnívala se, že oklamala
džbán" \2. participium se kladlo po zájmenech ktq^čsg^ po spojcQjak(ž)
aj., např. neviem co čině Štít „nevím co dělat";O. přecJtodJiikQ^
vazby, např. bděli, stád svých střehúce Š t í t n í absolutní^.azh&janiklé
napodobením latiny!, např. sediecích jich ajedúcich vece jim Ježíš EvOl
„když seděli a jědli/řekl jim".
(T) P a r t i c i p i u m přítqnmé.č-inné se kladlo po slovesech s vý­
znamem „dělati se, domnívati se o sobě" apod., zejm. čintájějmjeti
(se), mysliti a n. j . ; vztahovalo se k podmetu, proto bylo v nominativu.
Významově tato vazba odpovídá obsahové větě se spojkou že (stč. by).
Časem ustupovala, ale udržela se až do sklonku XVI. stol. Srov. činieše
še toho netbaje Comest „dělal, že na to nedbá"; mníš sě kupě u Vltavě?
Dal „domníváš se, že se koupeš ve Vltavě?"; mysléch leže sám jediný
Alx „myslil jsem, že ležím"; činil se neslyše Blah „dělal, že neslyší".
Zřídka stála i po slovesech smyslových vjemů („viděti sám sebe"):
Uzřě sě před králem nebeským na sudě stojeTas „viděl se, jak stojí". Ob­
dobně se po mnieti sě kladla příd. jména, např. mnohé ženy mnie sě
múdry Štít „považují se za moudré". Jde o konstrukci domácí, do-
 svědčenou i v jiných slovanských jazycích. Blízké jí jsou konstrukce dslých rozvazovacích otázkách, např. nevědieše, co učiniti ani kam sebú
s přechodníkem při sponě býti a slovesech fázových (viz v kapitole )tha OtcA „nevěděl, co má učiniti ani kam se poděti" (zde je vedle sebe
o prísudku, str. 356). )bojí vyjádření, s infinitivem a s participiem).
K předmětu v akuzativu se vztahovalo participium při slovesech Po jiných slovesech mělo co nebo kto s participiem f u n k c i v ě t y
smyslových vjemů (k nimi počítáme i nalézti); má platnost doplňku ř z t a ž n é : / to, což chtě, to dobude Alx „co chce, toho dobude"; nad nimi
a později bylo nahrazeno infinitivem (v. str. 370); např. uzře muže proti tož chtiec činichu Baw „dělali nad nimi, co chtěli"; on sám kohož ráče
sobě stojiec Comest „uzřel muže proti sobě státi". Mohlo zde být i parti­ íoronuje Štít „koho ráčí". Přechodník mohl stát místo určitého slovesa
cipium minulé; obě participia často ustrnovala (zpravidla v tvaru množ. i po jiných vztažných slovech: Bořivoj preč utekl jest kam moha Pulk
čísla), např. videch zhynuvše jědjeho LegMar „viděl jsem, jak zhynul jeho kam mohl"; nemohu choditi kudyž chtiec Rožmb „kudy chtějí".
j e d " ; když kokota slyšel pějíce HodMuz „když slyšel kohouta zpívat". = Participium přítomné, ojediněle i minulé činné po s p o j c e jako
V odpovídajících větách trpných se ovšem participium vztahovalo k pod­ \jakž, jakož) z a s t u p o v a l o s r o v n á v a c í v ě t u ; nejčastější je ustálené
metu (a celá konstrukce se blížila příkladům uvedeným výše): nalezena rčení jakž moha: s těmi jakž moha král sě bránieše Dal „bránil se jak
jest majíc v životě Comest „těhotná". Po jiných slovesech nebyly tyto inohl"; jakž mohúce sě sebrachu Dal „sebrali se jak mohli"; trpme jakož
konstrukce v stč. běžné; z ojedinělých dokladů srov. viemy bolia z mrtvých mhúc Štít, j a k můžeme"; mluvieše jako o ciesařovi nic netbajě D a l , j a k o
vstávše HymnOpav; pravě jej živa jsúce EvZim. Po slovesech smyslových by nedbal" \jakž chtě dary své dělíš LegMar , j a k chceš"; běháš jako huby
vjemů je akuzativ s participiem jistě konstrukce domácí, slovanská. í/eí/FljšPřísl J a k o bys snědl houby". Zcela ojediněle se setkáváme s pře­
Podobně se tato slovesa spojovala s akuzativem příd. jména, např. tak chodníkem místo určitého slovesa i v jiných větách vedlejších.
ji ihned zdrávu nalezu Pas „nalezli zdravou"; anděla viděl velmi smutná Obrat nenie kto pomoha připomíná participiální vazby uvedené
AlbRáj. Po jiných slovesech, zejm. po slovesech pravení, může jít o její vodst. I a bylo by jej možno vykládat „není nikdo pomáhající". Ale
příležitostné dodatečné rozšíření. ostatní případy užití přechodníku po zájmenech a příslovcích nebo po
QjParticipium přítomné po z á j m e n e c h kto, čso zastupovalo obsa­ spojkách se zdají svědčit pro původní větnou platnost těchto útvarů,
hovou větu. ~~— vnichž byl přechodník jmenným přísudkem.
Konstrukce s kto stávaly po záporném slovese býti s významem „exis­ n / ) P ř e c h o d n í k o v é v a z b y mají dnes ve větě f u n k c i d o p l ň k u
tovati", druhotně též po kladném. Již ve XIV. stol. se s nimi střídaly k podmětu, ale svou sdělnou platností jsou to protějšky vedlejších vět
věty s kondicionálem a brzy je vytlačily. Srov. nenie kto čáky přidada Jasových nebo i jiných. V starém jazyce byly hojné přechodníkové
Alx „není [nikoho], kdo by dodal naděje"; vzdycháše vôl všeliký, ande Vazby vyjadřující pouze doprovodný děj bez zřetelného významového
nenie kto jím oře Alx „vzdychal každý vůl, vždyť nebylo, kdo by jim vztahu k ději hlavnímu; často se jich užívalo i při různých činitelích
oral"; neby kto za právo sěpostavě Dal „nebylo [nikoho], kdo by se po­ dvou dějů, např. uslyšav to od posla, bude jemu protivno Štít; hledaje kněz
stavil za právo"; padne oslice a jest kto pozdvihna ji Hus ,je, kdo by ji lesky cizieho oběda i utká jej jeho bieda Dal „když český kníže hledal cizí
pozdvihl"; neniektopornoha ZaltWittb // nenie, kto by pomohlŽaltKlem. oběd, potkalo ho jeho neštěstí"; kázal ho sviežic železnými závorami biti
Konstrukce s čso (co) stávaly nejčastěji po slovese nevěděti a měly smysl Pas „aby ho svázali a bili". Přechodníková vazba se mohla spojit s větou
rozvazovacích otázek; byly pak zatlačeny větami s infinitivem (a v no­ spojkou /, když předcházela, nebo spojkou a, když následovala, např.
vém jazyce větami s míti a infinitivem); např. neviete co prosiec Krist $po šesti dnech pojem Ježíš Petra a Jakuba a Jana, bratra jeho, i vede je
„nevite, co máte prosit"; nevědieše co odpovedá Pas „nevěděl co od­ m vysokú horu EvZim; pojide z hrobu a nesa korúhev s sobů Hrad; a kde
povědět"// neviem co reci sobě Baw „co si mám říci". pak odpočinuti a léhaje velmi tvrdě? Podk „kde si má člověk odpočinout,
Participium se ojediněle objevuje i po jiných tázacích slovech v zá- když léhá na velice tvrdém [loži]?"; tu jsem stála a plačící Vít.

366 367
 Děj současný s.dějem hlavním se vyjadřovaLpxechodníkeixupíiígmi' fzkou p ř í v l a s t k u n e b o p ř í s t a v k u , např. zjěvi se děťátko, nesa
ným nedokonavých.sloves, ale mohl se vyjádřit i nedokonavým pře- lošíku ovoce Vil; jsem od těch zlých dievek svázána, chtiec mě násilím na
chodníkem minulým; podobně se děj předčasný před dějem hlavním \j hrad vésti Dal „chtějících"; pokoj lidem dobré vuolejsúce Pas , jsou-
vyjadřoval nejen přechodníkem minulým slovesa dokonavého, ale trť\ Skutečnými přívlastky byly tvary složené; v stč. se jich užívalo
i dokonavým přechodníkem přítomným: leževše vstáti nemožiechu Krist ídka, ale později (v XVI. stol.) se značně rozšířily, např. opět podobno
„ležíce nemohli vstáti"; přěčta listy král pohanský poče se tomu diviti W královstvie nebeské člověku kupcovi, hledajícímu dobrých perel EvOl;
Alx; přída chudý i bude tak řéci Hrad „chudý přijda bude tak mluviti". 'QČ mě přijieti kajícieho a prosícielw tebe Ote; bez toho potomci předkům
Dnešní pravidla o užívání přechodníků formuloval až J. Dobrovský )fm skrze knihy mluvícím snad by potom jierozuměli BlahGram. Zpří-
a zpřesnil J. Gebauer. ~ " javnělé přechodníky (přechodníková adjektiva) minulé na -ší (přišedší,
V dalším vývoj Pse p ř e c h o d n i k m ^ J ^ Z ^ oblíbeným pro­ losivší) v stč. nebyly; rozšířily se až v nové spis. češtině napodobením
středkem v jazyce spisovnémjjízA^^ kdy si uživatelé ruštiny, např. poslové od krále Kazimíra přišedší Palacký.
spisovného jazyka libovali v složité větné stavbě podle vzoru latiny. 4. A b s o l u t n í p a r t i c i p i á l n í - k o n s t r u k c e vznikly v stč. napo-
Jejich místo mezi syntaktickými prostředky se přitom změnilo: za­ lobenírn latiny a zůstaly v podstatě o m e z e n y j i e n j t t a j j ř ^ ^ ;
členily se pevněji do větné stavby a staly se prostředkem zhuštěného destaly se obecně přijatým jazykovým jevem a časem byly i z překladů
vyjádření myšlenek v ranící jediné složité věty. Proto se omezovalo odstraněny. Lat. ablativ absolutní byl někdy tlumočen spojením genitivu
užití přechodníkových vazeb nevzTáhujících se k podmetu věty awža- ffléna s.genitivem participia přít. (ve složeném tvaru) nebôTtrstrnulým
do.yalo se dodržování shody přechodníků s podmětem. Srov. / že pak tvarem nominativním: a ješče jich nevěřících, ale divácích pro veselé,
mnozí ndTömTcoz tiicTsvrchu řečenTsepsali, dosti měvše, k práci nechtiví, Wějim EvZim // ale ješče jich nedověříce a divíce se pro radost EvOl (lat.
v tvrdém vrtati, nemajíce chuti aneb snad nemohše, tak se tomu poněkud lillis non credentibus et mirantibus) - srov. BlahNZ: když pak oni ještě
naučili a tímž se v mluvení i v psáni zpravují, ne bez mnohých při tom Uvěřili pro radost, ale divili se, řekl jim. Ablativ se tu ojediněle tlumočil
nedostatků, a jiní na ty všecky zprávy nebo zapomněvše a neb snad o nich [éž instrumentalem: aby umy, tě (! — čekali bychom tebu) pomáhajícím,
4
nemnoho vědouce,předce tak v zmatku zůstávají, místně, jak kde co napsati opravil Kar „aby s tvou pomocí opravil rozumy '. Poněkud častější byl
aneb promluviti mají, nevědouce BlahGram; v tom jdouce trefíme mezija^ překlad dativem: a scházejícím jim z huory přikázal jim EvOl (lat.
kési, kteří plnou síň cifer majíce, přebírali se v nich KomLab. V mluveném descendentibus illis) // a když jdiechu z hory EvZim. Žádná z těchto
jazyce však přechodníky ustupovaly vyjádření jinému a ustrnovaly; konstrukcí nepřečkala XIV. stol.
proto pronikaly neshodné tvary a přechodníky různopodmétné i do
spisovného jazyka, např. než vyjdouc my zase na síň, uzřím já, že těch
apatekářských nádob vždy víc a víc po všech stranách přibývá KomLab; ÚTVARY S I N F I N I T I V E M
my pak navečeřevši se čekali sme CestPref; císař na osobu jeho pohledná,
líbila se mu jeho postava MitrPříh. V jazyce lidovém přechodníkoyévazby Tyto polovětné útvary b y l y ^ z ^ g t i ^ ů v o d u domácího 5 ^zčásti se ve
zanikly kromě adverbializovaných obratů; jen ve východomorav. Spis. jazyce rozšířily vlivem/ latiny.
nářečích se zachovaly ve větším rozsahu, např. přižeňa krávy dělali Zmínili jsme se již o infinitivu po slovesech pohybu, který zatlačil
povřísla; vyjda hore už mu bylo horko mor. slov. V nč. spisovném jazyce supinum a měl funkci příslovečného určení účelu. Vyjadřoval druhý děj
byly přechodníky oživeny a žijí jako prostředek stylisticky zabarvený; ve větě a mohl býti rozvit, takže představoval protějšek věty účelové:
častější jsou přechodníky přítomné. přišel jest hledati a spasiti, což zahynulo jest Chelč // přišel, aby hledal
Participium přítomné ve tvaru jmenném mohlo mít v stč. i platnost ö spasil, což bylo zahynulo BiblKraL Tento účelový infinitiv se zachoval

368 369
 v plném rozsahu dodnes. Podobně je tomu s infinitivem po slovesec] t
a jménech vyjadřujících uplatnění vůle; konkuruje zde obsahovýd VUoL.tiJJ
větám žádacím s aby: káza sě všem Němcóm sníti Dal „přikázal všettj i
Němcům, aby se sešli"; dva korce ustaví dávati oráči každému Dal; kterak í
jest ten obyčej křěsťanuov vzvěaeti, kde kře stáni přebývají OtcA /'/ aby *
zvěděli OtcB.
Trvale se ujal daRJňkoyý infinitiv po slovesech smyslových-vjemfy %
který nastoupil na místo dřívějšího participia (v. str. 366); tak vznikl r
„slovanský akuzativ s infinitivem" (typu: viděl ho odcházet).
V překladových památkách s£ objevuje jiná vazba akuzativy,
s infinitivem, vzniklá podle^Ctiny: po slovesech vnímání, myšlení i Vývoj českého slovosledu není dosud dostatečně prozkoumán. Velkou
a říkání je předmětový akuzatiW k němu se vztahuje infinitiv spon| řekážkou je to, že nejstarší památky jsou veršované a do značné míry
býti s akuzativem příd. nebo podst. jména, např. mním to dobré ijídj odřizují pořádek slov potřebám rýmu; prozaické památky jsou zase
EvOl; jej boha býti vyznávajuKruml; když Krista lačná býtividwšeKínM fevážně překladové (hlavně z latiny) a silně se přidržují slovosledu
„viděl lačného". Podobná je vazba i n s t r u m e n t á l u s infinitivem^ Hginálu. Ten měl vliv i na slovosled vznikajících památek původních.
jedni jej králem izraelským býti vzýváchu, druzí jej spasitelem světa býi festo lze říci, že v živém jazyce se už tehdy prosazovalo jako základní
praviechu Kruml. Tyto vazby konkurují většinou obsahovým větáms^ lovoslednýfaktor a k t u á l n í členění výpov-ědi^.v citově nezabarve-
spqjkouf^vstč. též by (v. str. 382). Ve spis. jazyce se rozšířily zvi. v dobí iých projevech začínala věta zpravidla východiskem výpovědi ajádro
humanistické, např. znamenal sebe býti mocného Háj; viděl jej nepřítel ípovědi stálo na konci; srov. rozkázav poslóm ta slova, / da jim listy
svého býti Kom; ona od lidí v tom dospělá býti pravena Háj; abydu tomu znova, / potom daři i každého / podlé práva králevské ho. / Vzemše
hostem se v cizím domě býti pamatoval KomLab. Do mluveného \zzýí^A\ listy jeho, l nesú jě před krále svého Alx. — A když mnohý minu rok J
nepronikly a nová spisovná čeština se jich časem zbavila. :jíav zemi muž, jemužtojmě Krok. / Ten zemi všicknu súdieše / a múdrosti
( iučieše. I Potom Krok jide do návi / a tři* dcery múdré ostaví, / Kaši,
.i
LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.j tetku a Libuši Dal. — Kacieřství má najprvé tři kmeny, takže jest troje
Praha 1929, s. 573-581, 587-630; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká iijf; Kie^tví; to jest: odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od
Skladba. Praha 1956, s. 167-190; PORÁK, J.: Vývoj infinitivních vět v češtine;! .. , v. , , , i ' • , u - i ' u„ x,-u„„c„of r t u„«
D u m*? DHDÁI. T v - - • r •*• - i. v - . . „ ^,, ,
Praha 1967; PORAK, J.: K vývoji infinitivních vět v češtině. tIn: Otázky slovanské ;
' ikona božieho odvraceni.n Rúham jest moci bozske hartem
., ..
Hus§vatokup.
. . . vr - ^*
syntaxe II. Brno 1968, s. 345-349; DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkových konštrukcií > V e spisovném jazyce sejtále Slln|l_ prosazoval vllV^^latinV; zejm.
ve starší češtině. Praha 1970; NĚMEC, i.: K vývoji funkci infinitivu v češtine a litewtinfcj tendenci klásti jsioyeso na Tconec věty. [Projevuje se v některých
SaS, 38, 1977, s. 229-237. amátkáchmžve XIV^;XVr'stói; j „äle .plhě^e-uplatnil.v-X.VI..rr,XVIL.
: tol. Srov. neb jedno to chváliti slušie, čehož jest kto dobře svědom; ale
fzditi žádný nemá, a by čeho i svědom byl, leč by toho slušná potřeba byla
i tit; nebo duch boží, jímž ho Pán Bůh navštíviti ráčil, odpočinutí žádného
j m nedal, než vždy ho k tomu pudil, aby on na vůli boží dobře libou se do-
i Úval a podlé tě svůj život zpravoval Blah; co se prohledáni radostného
působu Bohu oddaných srdcí dotýče, toť více in idea vypsáno jest, nežli aby
J i tak plně při všechněch vyvolených nalézalo KomLab. Tento slovosled

370 371
se zachoval i v nč. jazyce spisovném a teprve postupně, zvi. od 2, určovaného jména: jeho se tvář stvieše Pas; jedna mu ruka uschla
XIX. stol., pod vlivem jazyíca mluveneHo~úTínpoval. v ty mi se lesy jeti žádá Hrad.
Rozdíly byly též v postavení přívlastku. V dnešním jazyce sto; Postavení příklonek nebylo však zcela ustáleno; většinou se sice kladly
neshodný přívlastek zpravidla za podst. jménem, shodný před ní první prízvučný výraz ve větě, ale nezřídka stávaly i jinde: tehda
v obou případech nebývá od rozvíjeného podstatného jména odtržé! el užasl se Pas; tatoť řeč tvá nelíbí mi se Štít. Ve vzájemném pořadí
jiným větným členem. V starém jazyce toto postavení přívlastku tai| olika příklonek byl rozdíl: v stč. se kladly příklonné dativy zájmen
převládalo, ale bylo tu i mnoho odchylek nemotivovaných důrazetljjed a k u z a t i v y např. nezdá mi s e A l x M ; ukázal mi se ve sně muž Pas\
statečné mysli// mysli hrdé Štít; svých duší// rodu svého Ote; veliké hody ižeš mu se dobře brániti Baw.
veselí velké K o m ; — vida mnicha tváři pokorné Hrad; člověk mysli hnm
Štít; cesta pravdy H u s / / podlé mého mistra hrobu Hrad; nemysle c drželi LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.
toho zákona ustavenie Štít; k každého učedlníka peleší OtcA; z očí vynět§ ,ha 1929, s. 8 3 - 9 2 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba,
troj pohon Rožmb; — co tělesná slibuje vole ŠťttBrig; jakož o svatém zpi iha 1956, s. 147-163.
vají Ondřeji Štít. Aspoň zčásti tu jde o vliV latiny. Skoro pravidelným $Š|
stalo kladení shodného přívlastku za^podsf. jméno ve výrazech povahy
nábožen-ské a v termínech odborných: vuole boží, služby božie, písm\
svaté, ducíí svatý \ právo zemské, dsky zemské, právo obecné, královstťm
české; korúhev znamenitá ,,k dávání znamení", vôz špižierní, písä\
vojenský.
Zajímavébylo k l a d e n í p ř e d l o ž e k u r o z v i n u t é h o s u b s t a n t i v a
Většinou stála předložka před celým výrazem jako dnes: před svýma
očima Modi; k čistému té svátosti přijímání Štít. Mohla stát i před]
přívlastkem neshodným, který sám byl vyjádřen předložkovým*'
pádem, takže se setkaly dvě předložky vedle sebe:{po z\mr-tvýcm
vstání až do na nebe vstúpenie Hus; k ve dsky k ladeníVšěfr ,,ke kladení
do desek [zemských]'^. Příslovce rozvíjející přívlastkové adjektivutií;
stávalo před předložkou: přijedu trie králi velmi z převeliké rtá//Hrad|
umluvie bližnieho tak o malú věc Štít. Před shodným přívlastkem se
někdy předložka^pakovala: po všech po těch vlastech Ote; s jinými
s mnohými dary Pulk; v ony u pokojně časy AIx (u za v před p-)\poi
skalu pod vysokú Ote; v jednu v ženskú v těhotnú Ote; do Nazaretadú,
města Hrad. Později, zejm. od XVI. stol., tohoto opakování před-j
ložek silně ubývalo; dodnes se zachovaly jen ustálené výrazy typt|
k tomu ke všemu, o tom o všem apod.
Shodný přívlastek býval často odtržen od svého substantiva přikloň*
kou; v stč. se totiž uplatňovala tendence ke kladení příklonek za první
prízvučné slovo tak silně, že převážila princip sounáležitosti přívlastku

372 373
 "1 Stě tázací částice zda \zaLz$ali apod.), ale ta se neustálila jako skutečná
SOUVĚTÍ
\ odmínková souvětí (asi proto, že byla méně častá) a zůstala na pře-
] hodu mezi souvětím a těsnějším spojením samostatných vět: pane,
% h jsi ty otnesl jej [?//,] pověz mně, kdes položil jej EvZim; zda žádáš
| prfř mú opatřiti [?//,] vstaň a hleď, dokudž chceš Ote. Původně samo-
i tatná druhá věta, která se změnila ve větu řídící, mohla začínat sou-
$ adicí spojkou, částicí nebo příslovcem, kterým se reagovalo na před-
•:\ lokládanou odpověď; to se dosti dlouho drželo i po vzniku skutečného
ouvětí; např. bude-liť muž hospodárný, ale ženať nebude tbavá Štít <
\ < „bude muž hospodárný? [snad bude,] ale žena nebude dbalá".
V Z N I K SOUVĚTÍ i Z vět tázacích vznikly zřejmě i Vztažné věty s kdo, co, který a s jinými
1 řztažnými zájmeny a příslovci tázacího původu; tak např. souvětí
^ Souvětí vznikalo již v době praslovanské a některé typy jsou snad ypu: kto chce zbýti strasti, nerod prsta mezi dřvi apodvoj klásti Dal lze
ještě starší. Zkoumání ukazuje, že tu šlo zpravidla o těsnější spojetif řyložit z pův. „kdo se chce vyhnout utrpení? ať nedává prst mezi dveře
dvou vět původně samostatných, které stály v jazykovém prcycvuveSl^ [.veřeje!"
sebe a byly těsněji spjaty po stránce obsahové. Některá taková spojeni Z vět zvolacích vznikly přípustkové věty se spojkou kakž (kak, kako,
se opakovala častěji, ustálila se a významově se přehodnotila. /i lakož); např. kakž mnoho věž bě ve zdi, však se jemu nic to nezdí Alx
Je např zře m že
..„, k * J ^' podmínkové věty se spojkou -// vznikly zičkoli bylo v hradbě mnoho věží, přece se mu nezdálo ničím" < , jak
zji3fo]j^íd^ v ga bylo v e Z( ji! přece se mu to nezdálo ničím". (Samostatné
ř e
kp3a|0^ věty s kak se do stč. zachovaly, srov. výše str. 345.)
spojení vět zautomatizovalo, ztratila, původní otázka tázací intonaci; ü Obsahové věty se spojkami že, jež, ano, nali aj. vznikly zřejmě ze
a začala se chápat jako vyjádrenľpodmínky; tázací částirfg"Ij pak nabyfej biostatných vět; celé souvětí mělo původně podobnou povahu jako
funkce podmínkové spojky, stala se vyjádřením vztahu mezi větamLj spojení uvozovací věty a přímé řeči a pozdější spojka měla význam
V hovorově zabarvených projevech najdeme dosti souvětí, kde bychom; ípozorňovací částice, např. souvětí typu: jdi a pověz jim, zeť nejsem
moHli prostě doplnit po první větě otazník a měli bychom spojenfc Mzden Ote vyložíme z původního: J d i a pověz jim toto: nejsem volný"
sarliostatných vět; srov. stč. máš-li mast s myrrú a s tymiánem, s kadidlem ie, ježe byla upozorňovací částice, která asi patřila do první věty;
a s balšánem, dobrý druže [7], tu prodaj nem Mast. Zachovala se i spojetif íéprve po spojení vět v souvětí nabyla funkce spojky a přesunula se do
asytidetická, tj. bez li ve větě smyslem podmínkové; někdy jsme tm iruhévěty): uzřě, ano jeho žena duši bére Dal < „uviděl: hle, jeho žena
rozpacích, nejde-li ještě o věty samostatné: chceš mi odplatu dáti [?//Í řypouští duši!"
chciť slúžiti,^ že mi nebudeš děkovati Mast. Jindy je v pozdějším opistf t Podobně lze vyložit vznik většiny souvětných typů. Vidíme z toho,
podmínková spojka doplněna, takže je zřejmé, že i spojení beze spojeki le nejstaršL^ouvětí vznikala z pouhého postavení fret vedle sebej (tzv.
se chápalo již jako souvětí: chtěl by ty mě sobě mied, musil byjiej živoé lixtapozice), bez skutečných spojovacích prostředků; spojky jako„
otjíeti; a toťsěmóž dobře státi, chcešjie na tejto cestě zdátiDalC // chtěl-lt\ »rostředkyk vyjádření vztahů mezi větamlvžnikl^ dodatečně přehpdno-
by..., ač jie chceš... DalL (původně: „chtěl bys mě míti [za ženul?- cením slov, která měla původně jiný vyznám (tpacLžvolací, upbzorňo-
musel bys jí vzít život; a to se může dobře stát! chceš na ni počkat na raci atd,)„.,.Tento vývoj nastal u některých typů souvětí tiž v době pra-
této cestě?"). V stč. najdeme podobná spojení vět, v nichž byla v první dávné, u jiných mnohem později a někde probíhal dokonce až v době

374 375
 historické. Pěkně to vidíme v souvětí stupňovacím s ba, nébrž apodi žádná spojka nevyjadřovala některý vztah v celém rozsahu, protože
Slovo ba bylo citoslovce a teprve v 15. stol. se ho začalo užívat k vy-; její užití bylo omezeno zpravidla nějakým zbytkem původního lexi-
jádření stupňovacího vztahu vět; tak např. souvětí: již vše minulo, ba kálního významu, který měla před přechodem ve spojku. Podoba spojek
již jim to nevoní RokPost vzniklo ze tří vět: Již vše minulo. Ba! [~ věta nebyla též ustálena,
citoslovečná] Již jim to nevoní. Spojka nébrž se skládá ze záporky nég. V dalším vývoji se souvětné typy ustalovaly — vnitřně sjednocovaly
(v stč. bylo též nie) a příslovce brž(e). Záporka měla větnou platnost a navenek rozlišovaly od typů jiných; vznikaly i typy nové. Přitom se
a dodatečně popírala obsah předchozí věty; v další větě se pak říkalo» co; ustalovaly spojovací prostředky, některé zanikaly a jiné nově vznikaly;
místo toho platí. Příslovce brž(e) je komparativ k brzo a znamenaly k přesnějšímu rozlišení vztahů se vytvářely složené spojky a zužoval
„spíše"; pomáhalo tedy svým lexikálním významem vyjádřit, co platil se význam spojekjednoduchých. K největším změnám došlo v průběhu
spíše než obsah první věty, např. [lidé] v paměti toho [dobrodiní] nemají XV. stol.; vKVLstol. se už většina soúvětných typů podobal.ajdnešním ri
ani jemu odplatiti dbají, nébrž radují ť se zlobě Baw „nesnaží se mu ock a existovaly už sfcorolSeč^ Napodobe-
platit, ne, spíše se radují ze zla". V stč. najdeme i souvětí s pouhým né, ním klasických jazyků7zejmríatiny, se však šířila velice komplikovaná
nie bez -brž, jasně dokládající původní větnou platnost záporky: aní\ stavba souvětí. Nová spis. češíiím na ni navazovala, alě~víiv měly
jest to bylo prvé vítězstvie svatého Antonie proti diáblu, né, zajisté býku i zj^ioduSenéJconstrukre^ stol.
v něm moc našeho spasitele Ote. " sj ßrzy se uplatnil vlívtfíveEo mluveného j a z ^ a r H e r y v e ď l k ^ o š t e n í
souvětné stavby; zároveň se spojovací prostředky definitivně ustalovaly
a synonymní prostředky se časem (zvi. od konce XIX. stol.) stylisticky
C H A R A K T E R I S T I K A S T A R O Č E S K É H O SOUVĚTÍ diferencovaly. Dnešní souvětný systém se vyznačuje tím, že se pro každý
vztah ustálil zpravidla jeden spojovací prostředek bez sémantického
„ , j- - J
- ..„-—-.a stylistického zabarvení; vedle něho však máme k dispozici bohatý
spojkami a jinými spojovacími prostředky, přežívala i souvětí s pouhou ; repertoár prostředků významově užších, takže je možno explicitně
juxtapozicí vět bezyyjádřenjjejich-vztahu. V předhistorické době byla vyjádřit i velmi jemné odstíny vztahů; mnohé z nich jsou zároveň
jisté" velice častá; jazyk mluvený (zejm. nářečí) jim dává mnohdy Stylisticky zabarveny (většinou jsou charakteristické pro jazyk psaný,
přednost dodnes. V literárních památkách stč. sice už převládala sou­ některé pro odborný styl, jiné jsou archaické; vedle toho máme pro­
větí s mluvnicky vyjádřeným vztahem vět, ale v dílech bližších mluve*, středky typicky hovorové, někdy i nespisovné).
nému jazyku najdeme dosti příkladů pouhého přiřazování vět, naphj V starém jazyce nebylo tak zřet^lně^rozlišeno souvětí sou­ \ ,
sta sě druhú noc na zajitřie, jdiechu na jitřní vše bratřie, zjěvi sě svatý?řadné a p o d ř a d n é j a k o dnes. K vyjádření obou druhů vztahů mezi
Prokop Hrad „stalo se druhou noc k ránu, když šli všichni bratří nä" Větami se^moKIo užit 2fflín15iréfrcrpřiřazení vět beze spojek, např.
ranní [mši], že se zjevil sv. Prokop"; tak biechu strachu poddáni, přemohli tie mnoze sem zemiech byl, nikdá sem lepšieho [vína] nepil Hrad — vztah
jě bez všie bráni Alx „tak podlehli strachu, že je přemohli beze všeho I odporovací; chovaj sě jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého
odporu"; srov. i výše citované příklady bezespoječného souvětí pod­ Dal — vztah důvodový; přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti
mínkového. ^ - LegJid „začal se Pilát dívat na jabloně" — vztah obsahový; a netaže
Vcelku bylo v (stč. památkách souvětí již na dosti vysokém stupni: toho řéci, tak sě inhed uzřě na břězě u svého kláštera Ote „nestačil to říci //
vývoje. Hlavní rozdíl proti dnešnímu stavu byl ten, že nebyly tak vy­ liež to stačil říci, hned viděl, že je na břehu" —vztah časový; a taký
hraněny jednotlivé typy souvětí: většina spojek mohla vyjadřovat pokoj buoh vám učiní, viec budete jmieti i po vás jiní Hrad — vztah
několik vztahů z dnešního hlediska různých, a na druhé straně skoro* účinkový; šafrán zimnici krotí, tak pravá láska žádosti tělesné uhašuje

376 377
 Hus — vztah srovnávací; a ovšem v panenstvie: jedinú je ztratíš, věčné „čekala, až jí dal chleba"; v smutcěa ve slzách lkáše, až pro mdlobu ledva
jeho mieti zase nebudeš Štít — vztah podmínkový. (Srov. též str. 374.) D tom trváše OtcB // a již OtcE „lkal, až // a nakonec již pro slabost v tom
Podobných spojení se dodnes užívá v mluveném jazyce, zvi. lidovém; Sotva vytrvával". Vedle toho se užívalo vět s až i v jiných druzích
spis. jazyk dává přednost souvětí se spojkami. souvětí. Výraznější odlišení podřadných spojení s významem časovým
Ale i mnohé spojovací p r o s t ř e d k y sloužily ke spojení vět jak. od souřadných pronikalo už ve XIV. stol. (užívalo se v hlavní větě od-
v souvětí smyslem souřadném, tak podřadném, zejm. a, ano, nali(ť)s kazovacích výrazů dotud, tak dlúho, tak apod., které naznačovaly funkci
např. z chlapóv šlechtici bývají, a šlechtici syny chlapy mievaji Ďallľx již věty s až, např. pak dotavad s ním tu bydlil, až sě dobře zákonu naučil
vizi, a ty na smrt jdeš Pas ,již vidím, jak // že jdeš na smrt"; abych tě Hrad; Pražené tak Lučany tepiechu, ažpotoci krvaví tečiechu Dal), ale
opatřila, a ty se ve zdraví vracuješ Troj „abych tě spatřila, jak se ve vedle toho přežívala i souvětí s nediferencovaným vztahem vět.
zdraví vracíš"; o příkrovu co sobě stýskáš, a ty udatnu ženu jmáš Hrad Jinak tomu bylo ve větách se spojkou než: souřadné souvětí odporo-
„proč si naříkáš pro rubáš, když máš zdatnou ženu"; — čekali srny vací bylo už v stč. odlišeno od podřadného souvětí srovnávacího; srov.
světla, nalit' tmy Pror „a hle // a zatím // avšak jsou tmy" x uzřě, nalii bohu neděkoval, než sám sě v svěj krási choval ZrcSpas „nýbrž" x spieše
dievka pláče Dal „uzřel, jak dívka pláče"; uslyše, nalit'psi skučie Baw oráč dobrým knězem („knížetem") bude, než taký Němec věrně s Čechy
„uslyšel, jak psi skučí"; — řkú „pokoj, pokoj", ano nenie pokoje Štít zbude („pobude") Dal. Jistý přechod tvořily jen věty s než po záporné
„ale není"; a pak v skutcích nic těch ctností sem nenalezl, ano plno pýchy, větě s jiný, jinak, žádný, vyjadřující omezení nebo výjimku: jinéhoť
lakomství, netrpělivosti a nestatečnosti HusSvatokup „nýbrž// ba";yiz pitie nejmám, než tu vodu, jižto piem sám Hrad. Užití než ve větách
nemohu státi, ano mi sě chce velmi sráti Mast „neboť"; [vlk] slyšel, ano časových souvisí se srovnávacím (v. str. 390). Spojka než je v odporo-
dítě pláče Ezop , jak"; zítra, ano sě zabřězkuje, rytieřstvo zdvihlo sě Pulk vacím i srovnávacím užití stejného původu —je to záporka ne zesílená
„když se rozednívalo"; proč sú ti třie králi do Jeruzalema přišli, ano sě částicí ž(e), ale vyvíjela se v odlišném kontextu různě.
jest tu Ježíš nenarodil, ale jinde Pas „když// ačkoli". Mnohoznačnost
těchto spojek vyplynula z jejich původu: byla to upozorňovací cito­
•

slovce (s významem asi našeho „hle"), která uvozovala věty vyjadřující

něco nečekaného, překvapivého, pozoruhodného; brzy poklesla v částice SOUVĚTÍ P O D Ř A D N É
a časem se začala chápat jako vyjádření vztahu mezi spojenými větami
(srov. str. 382). Při ustalování souvětných typů se takové nediferenco­ Uvedené případy ukazují, že v stč. byly mezi souvětím souřadným
vané prostředky odstraňovaly: řídké nali(t) zaniklo již v XV. stol.; a se a podřadným přechody dvojího druhu: (1) některé vztahy vět nebyly
časem přestalo užívat ve spojeních smyslem podřadných; časté ano se ani jasně koordinační, ani jasně determinační (např. u vět s až), a teprve
drželo déle, ale ustálilo se nakonec v souřadném souvětí jen ve významu časem se diferencovaly; (2) jindy se užívalo téhož prostředku k vyjádření
stupňovacím „ba" a v podřadném se měnilo v ustrnulé an nebo shodné ; vztahů koordinačních i determinačních. Většinou však najdeme už
an, ana, ano; zachovalo se hlavně ve větách důvodových a doplňkových v stč. památkách jasně rozlišené typy souřadné a podřadné.
až do nové spisovné češtiny, kde časem zaniklo. Podřadné souvětí je charakterizováno tím, že jedna věta (vedlejší)
Spojka až uváděla věty, v kterých se vyjadřovalo dovršení děje rozvíjí druhou větu (tzv. větu řídící) podobně jako větný člen; přitom
předcházející věty; podle obsahu spojených vět tu proniká někdy vztah sejí mluvnicky podřizuje. Závislost se vyjadřuje podřadicím spojovacím
slučovací („a nakonec"), někdy časový („dokud ne"), někdy účinkový prostředkem, ale i přizpůsobením mluvnické stavby: mění se někdy
(„takže"), nápř. Tateři všecko Polsko zhubichu, až sě i před Kladskem ; užití času, způsobu, osoby, vedlejší věta nemá samostatnou modálni
stavichu („zastavili") Dal; a tu vždy čekáše, až jiej chleba dadieše Ote platnost, přizpůsobuje se řídící větě v kontextovém členění apod.

378 379
 Podřadné souvětí se dělí na typy podle druhů vztahu mezi větou Rozmanité spojkové funkce plnilo i ješto, ale mnohem řidčeji; do nč.
vedlejší a větou řídící. Dnes jsou jednotlivé typy většinou od sebe se ustálila jediná — důvodové ježto „protože". Velice časté bylo ješto
O výrazně odlišeny. Pro stč. bylo naproti tomu charakteristické, že se jako ustrnulé vztažné zájmeno.
• n ě k t e r ý c h spojovacích p r o s t ř e d k ů u ž í v a l o k vyjádření Důležité místo měly v souvětí podřadném věty s že {žež, z, ež, eže,
| m n o h a různých vztahů, a na druhé straně zase většinou nevy­ jež, ježe) a věty s by ve funkci spojky. Byly mezi sebou v některých
jadřovaly žádný z těchto vztahů v celé šíři, ale jen některé jeho spe­ typech souvětí v jistém protikladu: věty s že vyjadřovaly zpravidla
ciální odstíny. Přitom měly tyto prostředky obvykle několik různých reálný děj a užívalo se v nich indikatívu, kdežto kondicionálové věty
podob, kterých se užívalo bez významového rozlišení. s by vyjadřovaly děj nejistý nebo nereálný (domnělý, popřený apod'.).
Snad nejrozmanitější použití měla spojka jako {jak, jakož, jakž, Bylo tomu tak v souvětí obsahovém, příčinném a účinkovém; srov.
jakžto, jakožto, jako): zřídka uvozovala věty obsahové {bě obyčej časa páni odpověděchu, že o jeho volení nevěděclm Dal x nebo jest nikdy neslý­
toho, jakože doma nikoho své čeledi neostavili AlxV x že AlxH; zdáše sě cháno, by šel déšť v těch krajinách Ote; — počějeho litovati, že jemu nejma
jima,jako by [chléb] bylprostydlý Ote) a jen ojediněle důvodové {my Jako co dáti Hrad x Vladislava knězem učinichu, ne proto, by lepší byl, ale...
srny tělesní, i slušie nám jiesti OtcB xješto OtcD „nám, protože jsme Dal; — proto budú jich koni svázáni, že nemoci budú sebú htúti Dal x
tělesní, je třeba jísti"), často věty časové {slušie ihned udusiti hněv, jakž nebyl by člověk tak lítý, by to vida stál nepláče LegKat. Věty s by
sě zažže Štít), srovnávací (jakžto ten mák Řeci zobí, tak vašeho králepobí kromě toho vyjadřovaly i děj žádoucí v obsahových větách žádacích
Alx „pobiji"; běžiechomy, jakobychmy sěvstekliHrad „běželi jsme,jako a v příslovečných větách účelových a účinkových a děj nereálný ve
bychom se vztekli") a účinkové {byla kdas zima veliká, jakž stala řeka větách podmínkových a přípustkových :7c sě (,Jal se") s pláčem prositi,
všeliká LegJid „takže se zastavila"); ojediněle í věty jiné. Vznikla by mu to bóh odpustilDa.]; i poslaljě on obaké („přece")..., byjeho vstánie
sotva ustrnutím středního rodu zájmena jaký, spíš to byla původní i, zjevili Hrad; řídký jest, ješto by prošel, by neupadljim v ruce CestMil; —
částice (se zakončením stejným jako ako, kako, tako) s upozorňovacím by ty mě viděl ze vnitř, co by ty pak řekl7 Ote; by na oheň dal své tělo...,
nebo odkazovacím významem („takto, takhle"); v různém kontextu žádnému to nepomaž FlašRada. V dalším vývoji došlo k rozlišení různých
nabývala různých spojkových významů. Tento vývoj jistě značně typů souvětí: v obs. větách oznamovacích převládlo že (ostatní podoby
pokročil již v době praslov.; v stč. je to již hotová a v některých typech < . spojky zanikly) s indik. nebo s kondic. (místo vět s by; v. dále str. 384).
(srov., účink.) velmi častá spojka. Měla i funkci vztažného zájmena:^/ ; Podobně se pak odlišovaly jen užitím kondicionálu věty s popřenou
dietě jedno zde, jako má pět chlebuov GlosLekc. V dalším vývoji jazyka příčinou od vět s reálnou příčinou: nepsaljsem vám proto, že byste neznali
se přestalo užívat jako ve větách obsahových (nově sem však proniklo •] pravdy, ale že ji znáte BiblKral. Od vět obsahových se věty důvodové
jak po slovesech smyslových vjemů) a účinkových (bylo vystřídáno j i účinkové odlišily tím, že se v nich značně rozšířily složené spojky
spojkou že, takže)\ ve větách důvodových se běžnou spojkou nestalo. protože a takže, nebo aspoň tím, že se v řídící větě užívalo odkazovacích
V časových větách se zachovalo a kromě toho se na jeho základě vytvo­ , slov proto, tak, takový apod. V obsahových větách žádacích, ve větách
řily složené spojky jakž brzo, pozd. jakmile. Nově se jak rozšířilo místo účelových a v části vět účinkových se rozšířilo aby místo by {aby zde
spojky kakž ve větách přípustkových a dodnes se zachovalo složené bylo časté už v nejstarších textech); ve větách podmínkových nastoupila
jakkoli. Příslovce jak nahradilo starší kak{o) v otázkách. Zůstaly tedy za by spojka kdyby a jen v přípustkových zůstávalo by, často s příklon-
slovu jako, jak i v novém jazyce různé funkce (k nim patří i jako u do­ ným -ť, které se zčásti udrželo dodnes jako byt\ zčásti bylo nahrazeno
plňku, v.str. 359), alejednotlivé typy souvětí jsou přitom svou celkovou spojkovým výrazem / kdyby (v. str. 395).
strukturou zřetelně odlišeny; zčásti se využívá i rozdílu v zachovaných K výraznějšímu rozlišení došlo od XVI. stol. i mezi větami podmín-
podobách této spojky — jak//jako//jakožto. ; kovými a přípustkovými, když se spojky ač přestalo užívat v podmínko-
.
380 381
•'•

'•'
vém významu (v. dále str. 394). Podobně se od sebe diferencovaly i jiné t spojkou jak, která se v této funkci objevuje ojediněle od XVI. — XVII.
souvětné typy; jen tam, kde šlo o věty významově příbuzné (např. ; stol. (Toto jak není přímým pokračováním řídké stč. obsahové spojky
obsahové věty žádací a věty účelové), anebo kde naopak nebylo žádné . jako, v. str. 380).
nebezpečí nesprávného chápání, protože se od sebe lišily jinak (např. j Nejčastější byly už v stč. obsahové oznamovací věty se spojkou že,
závislé otázky s -// a reálné věty podmínkové), zůstal zachován spo­ která měla též podoby ež, jež, ežeježe, z, žež: zrado, vědě, ž'nic nemineš
lečný spojovací prostředek. Přehlédneme stručně stč. stav a další vývoj ] LegJid „vím, že"; vizi, ež jsi smělého srdce, jež se smrti nebojíš Pas
jednotlivých typů podřadného souvětí. \ „vidím, že..., že". Býval v nich většinou indikativ a vyjadřovaly
: reálný děj (v. výše). Uvedené podoby spojky jsou zcela souznačné
; a užívalo se jich od nejstarších dob vedle sebe; f je apokopovanéa žež
SOUVĚTÍ S VĚTAMI OBSAHOVÝMI A zdvojené že. Podoby ež(e) ajež(e) mohou, ale nemusí s že svým vznikem
l přímo souviset; všechny však vznikly z upozorňovacích částic stejného
Obsahové věty přinášejí závislé oznámení, závislou otázku, závislý
významu (v. str. 375). Nejčastější že brzy převládloa V XV. Stol.-se:
rozkaz nebo přání; jsou závislé na slovesech nebo podstatných jménech
• ostatních podob přestalo užívat.
a podle toho mají funkci vět předmětných nebo přívlastkových, někdy
i P o z n á m k a . To, že spojka že není pokračováním praslovanské
i podmětných nebo doplňkových. Jejich jádrem je nepřímá řeč, ale
: částice že, nýbrž souvisí s upozorňovacím (a také relativním) ježe, do­
vedle toho k nim patří i věty vyjadřující obsah smyslových vjemů,
svědčuje i polština, kde vedle zeje iž (<jež), a stará ruština, kde š&
myšlenek, událostí apod., hodnocení události aj.
vyskytuje ože. Toto upozorňovací ježe patřilo původně do první věty
a teprve později bylo přesunuto do věty druhé (srov. s. 375). Svědčí
Obsahové věty oznamovací
o tom i obdobný vývoj v jiných jazycích, srov. něm. ich weiß das, er
V stč. jsou ještě jasné stopy toho, že tyto věty vznikaly z vět ne­ kommt > ich weiß, daß er kommt, nebo rus. ja znaju čto, on pridět > ja
závislých, k nimž řídící věta tvořila jakousi větu uvozovací podobnějako : znoju, čto on pridět.
při přímé řeči. Ukazují na to především obsahové věty oznamovací Spojka že uvozovala i věty s nepřímou řečí: ijechu se u vojště i u městě
uvozené slovy ano a nali(t), která byla v samostatných větách upozorňo ; mluviti, že ciesařijedú lidé nápomoc Dal. V starém jazyce se však kladla
vacími částicemi nebo citoslovci (v. str. 375); např. souvětí: uzřě, nalit' i často i na začátek vět, kterými se reprodukovala přímá řeč, a v nichž se
dievka pláče Dal znamenalo původně asi: „uzřel: hle, dívka pláče". •; proto neměnila osoba: a on pravieše, že já jsem EvZim; poslali sú do
Svědčí o tom užití obou slov jako skutečných citoslovcí, např. vy­ ) Konstancí listy páni, rytieri, panoše a tak sú psali, že jste nám to k hanbě
jdu-liť na pole, anoť, zbiti mečem Pror (v lat. předloze je ecce „hle"). ; učinili, že jste nám naše mistry spálili Let. Někdy se začalo řečí nepřímou
Z tohoto důvodu se větami s ano a nali vyjadřoval obsah živého vjemu, a pak se přešlo k řeči přímé: strážný tlumači („tlumočníku") odpověděl,
obvykle právě probíhajícího, takže v nich bývá většinou oznam, •\ k by to učiniti chtěl, než nesmiem CestKab.
způsob a přít. čas. Doložena jsou i volná spojení vět, v nichž větu s nali • Protějškem vět s že byly věty s by: vyjadřovalo se v nich sdělení,
nelze považovat za větu vedlejší: / uda se Hektorovi na zdi městské i k jehož platnosti měl mluvčí nějaké výhrady — domnělé, nejisté nebo
vzhlédnuti Nalit' Elena i žena jeho... stojie na zdi Troj. Stejnou povahu • popřené, nepravdivé apod. Slovo by, které mělo funkci spojky a stálo
měly i věty s a já, a ty, a my, a vy (v. str. 378). Až do nové češtiny se j na začátku těchto vět, bylo zároveň součástí podmiňovacího způsobu
udržely po slovesech smyslových vjemů věty s ano, an, zvi. v platnosti •s Spolu s minulým příčestím slovesa, které se po něm kladlo, např. před
vět doplňkových: nalezla děvečku, ana leží na loži BiblKral Jak"; „ Děvin sě brachu, mniece, by dievky měchýřem zahnali Dal „domnívajíce se,
v tom se ohlédl a vidí, ana bída jde k němu Erben. Zde bylo an nahrazeno že zaženou"; na světě nenie slyšáno, by kto otevřel oči slepce urozeného

382 ] 383
 („od narození") EvOl; ty pravíš, bych já blúdil, ale svého nic nesúdíš íačal se ptát"; ptaje se všech... yzda by kde ztraceného jeho vola viděli
LegKat „že bloudím, tj. mýlím se"; my nedleme, by naši ciesaři někteří top. V otázkách doplňovacích došlo k některým změnám v tázacích
proto byli šťastni, že jsú dlúho a mocně panovali Štít. jménech a příslovcích: kto se změnilo v kdo, čso v co apod. Nejdůle-
Oba tyto typy obsahových vět se ve XIV. stol. poměrně přesně roz­ tější byl zánik tázacího kaký, kakový a kak(o): ve XIV. stol. byly běžné,
lišovaly ; časem se začalo by zčásti nahrazovat spojkou aby nebo se při­ XV. stol. se místo nich rozšířilo kteraký, kterak; ojediněle na konci
dávala spojka že, takže tu byla věta s z e + kondic.: a nepraví, aby svú V. stol., více v XVI. stol., plně až v XVII. stol. proniklo do tázacích vět
duši dal za všech vykúpenie MatHom „že d a l " ; Saracéni nadiechu se, že ký, jak, např. prorok... nepraví, kaková by to zvěř byla ŠtítMus x kte-
by ihned měl vešken sklep toho kostela padnuti CestMil „doufali, že hned M StítOpat; a protož vězte, kakťjest poslušenstvie před bohem vzácno
spadne celá klenba". Šířily se i věty s i e 4- indik.: mějiechu za to, že jeho tcB x kterakť OtcCE; — pověz mi, jaká jest toho příčina Hyn; jak
andělé často navštěvováchu OtcB „měli za to, že ho často navštěvovali l ten potok přejeti mohli, rozmlúvali Háj.
andělé". V XVI. stol. se ustálilo nové rozlišení: po řídící větě kladné
převládaly věty s že 4- indik., po řídící větě záporné věty s aby a zčásti Ibsahové věty žádací
se ještě držely věty s by: vy (prý) mníte, že sou praví křesťané Blah x však
V obsahových větách žádacích, vyjadřujících závislou formou rozkaz
nepamatuji se, abychom kdy na čem jistém zůstali B\a.h//mnozí toho
ébo přání, užívalo se už od nejstarších dob aby; vedle něho bylo dosti
nesoudí, by to co neslušného bylo Blah. Věty s z e + kondic. dostávaly
ojné pouhé by, ale postupně ho ubývalo a dnes je archaické. Srov.
nový význam: vyjadřovalo se jimi nezaručené sdělení, např. někteří
úilť bych, aby přestala Mast „abys"; jě sě s pláčem prositi, by mu to
praví, že by boží hrob... v Jeruzalémě nebyl ten pravý CestPref; já sem
bhodpustilDal; ale chovaj sě, abynikdy do svých dobrých skutkuov přieliš
slyšel u nejvyššího Colloredy, že by.,, nepřítel ku Praze táhnouti měl
tdoufal OtcB//by OtcA „střež se, abys". Po řídící větě rozkazovací,
ČernZuz. Dodatkovým prostředkem tu bylo užití modálního slovesa
! fídka i jiné, užívalo se už v stč. vět s ať: řci bratru mému, ať rozdělí se
míti. Tento úzus se udržel až do nové spis. češtiny; během XIX. stol. pak
i \nú dědictví Hus Svatokup; čso chceš, ať tobě učiním? EvOl x aby tobě
převládly věty s že úplně a užití kondicionálu se podstatně omezilo:
,; linii EvZim. Ve větách s ať sc mohlo užít i kondicionálu: co chceš, ať
bývá vedle indikativu po řídící větě záporné (nevěřím, že by to udělal//že
\ ych učinil? Štít; hlediž, ať by se tolikéž nepřihodilo Ezop. V nové češtině
to udělá; nestalo se dosud, že by komu ublížil Majerová), ale vůbec se ho
? ýly věty s ať+ kondic. obnoveny, ale neujaly se a nepřetrvaly 1. pol.
neužívá k vyjádření nezaručeného sdělení (je-Ii třeba, užije se tu adv.
[IX. stol.; naproti tomu věty s indik. jsou dodnes živé. Srov. ob-
prý; slyšel jsem, že prý se u Jihlavy vykolejil vlak). Věty s aby stávají jen
obné užití aťvc větách účelových (str. 393; tam viz o původu at).
při citovém zabarvení po říd. větách záporných typu není možné, aby
to byla pravda. V nářečích je aby častější po říd. větě záporné: nevjeřili
zme, aby už mjelipo žňách h r a n i c , nepamatuju, abyzme m'eli dochtora1 O U V Ě T Í S V Ě T A M I V Z T A Ž N Ý M I
mor. slov. Ve spis. jazyce tak došlo k úplnému vnitřnímu sjednocení
celého větného typu, který byl v stč. výrazně rozčleněn ve dva odlišné Vztažné věty byly v stč. velmi výrazně rozděleny ve dva typy:
podtypy. Sty přívlastkové, v nichž se užívalo pravidelně zájmena jenž, řidč.
ký, a věty podmětné nebo předmětné, v nichž se užívalo vztažných
Obsahové věty tázaci íjmen kdo, co, který, čí. Rozdíl byl i v tom, že věty s jenž vyjadřovaly
V obsahových větách tázacích, tj. v závislých otázkách, nedošlo bvykle charakteristiku něčeho již jmenovaného, známého, určitého,
k větším změnám. V otázkách zjišťovacích se užívalo nejčastěji částic dežto věty s kdo, co, který, či se týkaly osob a věcí všeobecně vzatých,
//' (ľ) a zda, zdali (zdá, za, žali): počě Smila tázati, umie-li zlato plavati Dal eurčitých nebo neznámých, např. uzřev on toho bratra, jenž mu chléb

384 385
kradieše, i vece jemu Ote; a to vše v takém veselí, jakéhož nikdynejméfy Ijmena. Neshodná relativa měla už stará čeština: hojné ješto, řidší
Alx x kohož lidé navštěvují, toho světí andělé navštěvovati nebudú Otcf 1co(ž)to; ustrnovaly i tvary jenž, jež, např. zástupy, ježto napřed jdieclm
což hieše dobré, to mu ukazovalOtc; k čímuž tělu najviece ptáků přiletí, íěg vZim// kteříž předcházíclru EvOl; ze všech uj ide jediný Straba tú radů,
má býti najsvětější CestMandB//k kterémuž tělu CestMandA; kterýž si nž mu byla dala baba DalL//jii DalC; navštievivše toho pústenníka,
pacholík urodí, aťsěviec k boji nehodí Dal. Tento rozdíl vyplýval z původu kož sta žádala OtcB//jehož OtcA. Pád větného členu zastoupeného
obou druhů vztažných vět: jenž bylo původně zájmeno ukazovací, kter| žtažným zájmenem se mohl vyjádřit náležitým tvarem zájmena 3. osoby:
odkazovalo na něco známého; zájmena fcto, čso,který, čí byla od původy mníšku, jenž mu pán buoh pokrm dáváse Ote „kterému dával"; hrnec.
tázací a vztažné funkce nabývala (vedle funkce neurčitých zájmen) \ko v něm jahody jsú LékNeduh. Ustrnulé jako se od XV. stol. šířilo
druhotně, když se věta jimi uvozená těsněji spojila s následující větoiíj udrželo se dodnes; ješto bylo nahrazeno zájmenem co, které se obje-
V stč. je dosti stop volnějšího sepětí vět, např. kteráž stranu peniez súdil uje ojediněle už ve XIV. stol. a silně se šíří v době pozdější: střěžiechu
druhá sě naprázdno trudí Alx; prvý, ktož tě potká, tomu stoj Dal. Mezi; Mečstvie jeho a kázanie, čsož dal jim ŽaliWittb//prikázanie jeho,
spojenými větami zde proniká vztah podmínkový. j >što dal jim ŽaltKlem; opovie tu škodu, což se byla stala Rožmb; že
Věty obou typů se sblížily: podmětná nebo předmětná věta mohla \j má od bratra svého, co v Suchý na kvartýru ležel Chlum. Zájmeno co
charakterizovat osobu jedinečnou, a uvozovala se proto záj men emy^ti, 5 rozšířilo zejm. v jazyce nespisovném; spisovný jazyk dával přednost
nebo naopak přívlastková věta mohla dodávat jménu všeobecné plat-; ájmenu shodnému.
nosti a uvozovala se zájmenem který, např. jehož někdy najvěmějšieho\. Vztažná zájmena se v stč. často zesilovala příponou -í(e), někdy
mnieše a jemuž... zemi poručil bieše, tomu káza na nátonu bradu obrubati 4o\ v XVI. stol. se to stalo skoro pravidlem. V nové spisovné češtině
Dal , jehož kdysi považoval za nejvěrnějšího a jemuž svěřil zemi, tomUi í naopak ustálilo užití zájmen kdo, co, který, jaký bez -f Qen v tzv. ne­
rozkázal na špalku osekat bradu"; / vece ten, jenž mi posluhováše Ote x Iravých větách vztažných je což, pročež apod.). Přivlastňovací vztažné
x všeliká rána, kteráž předvedena bude, vždy jie spieše člověk zWeJjmeno čí(ž) bylo nahrazeno zájmenem jehož, jejíž, jejichž: blažený, čí
NRada; mnich, kterýž nedá vuole svému břichu..., ten zajisté neumře ih Jakubóv pomocník jeho Ž&ltWittb//jehožto ŽaltKlem; definitivní
věčnu smrtí Ote. Je pravděpodobné, že tyto věty s který vznikly přestav- tánik vztažného čí(ž) spadá až do doby nové.
bou vět typu který mnich nedá vuole..., ten...
Rozdíl mezi přívlastkovými větami s jenž a s který se pak postupně
stíral: v souvislosti s celkovým ústupem vztažných zájmen, příslovcíhoUVĚTÍ S VĚTAMI P Ř Í S L O V E Č N Ý M I
a spojek odvozených od záj menného kmene */t>-, o němž se ještě zmíníme,,
omezovalo se i užití zájmena jenž a na jeho místo nastupovalo který.] r?t m : s t n :
V mluveném lidovém jazyce zaniklo jenž zcela; ve spis. jazyce se udrželo^
vedle který dodnes. První stopy tohoto vývoje najdeme již ve XIV. stol.,; Věty místní, které jsou připojovány vždy vztažným příslovcem,
ale ještě v XV. stol. byl rozdíl mezi oběma vztažnými zájmeny většinou; lachovaly v stč. ještě stará relativa od kmene *jo-: jamž(to), nahrazené
zachováván a teprve v XVI. stol. se užívalo zájmena který všeobecně;; jak původně tázacím kam(ž); jadyž(to), za něž nastoupilo kady(ž/to)
haši jenž si přitom vcelku zachovávalo původní oblast užití. $rovA\kudy(ž), a otňadž{to), odňavadž, vystřídané příslovci otkad{ž),otkud(ž)<
ale sluhy vědiechu, jižto biechu načřěli vody EvZivx//kteříž vážili vodmidkavadž, odkovadž: déšč tam splynu, jamž on chtieše LQgDět//kamž
BlahNZ. -.'tfavecmienif tam [lod\ sama běží Ote; bera sě jak {o po s) ledu, jadyžto
Záj meno který však nebylo j edinoustřídnicízayewí; na jeho místo na* :\o v(ódcě)vedú AlxH// kadyžto AlxV; otňadž byl vsel, tamož vznide
stupovalo i zájmeno co, které mělo povahu neshodného vztažného ;LegKat „odkud vešel, tam vyšel"//odkavádž se [laní] bála, odtud se jí

386 387
nic zlého nestalo,/á odkudž se nenadala, odtud jest zrazena Ezop. Staráí podoby jiné. Srov. stč. donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše DalL
vztažná příslovce zcela ustoupila již ve XIV. stol.; k adv. kdež(to) s$ dokud měl stravu, dotud byl ctěn"; dotavad by jemu viděnie dáno,
starý protějšek nezachoval vůbec; srov. kdež jáz stojů nebo choz'u, tuí- hňavadž tělo svaté nepochováno Hrad; nemine pokolení toto, doňovadž
vešdy tvú čest ploz'u MastMuz „kde stojím nebo chodím, tu vždy tvoty \ecko toto sě nestane EvOl//dokudž EvZim; — aby toto nižádnému
čest rozmnožuji". Nová vztažná příslovce se zpravidla zesilovala přk tpravil, dokudž jest on živ OtcB//dokovadž OtcC//donivadž OtcA;
ponou -ž a někdy i -to; teprve v nové spisovné češtině se ustálila jejich fikáza, aby dotovad tu huol zaléval, dokudž by nezakvetla, na každý den
podoba bez -z. •;? )tcB//donidž OtcA. Řídká byla spojka poňadž (též poniž, ponidž,
onědž), nahrazená spojkou pokud(ž)\ ponidž jest tu opatem byl, kla­
Věty časové dského nic nežil („neužíval") Hrad//pokudž dědic maličký jest, nic
mí rozdílný od služebníka BiblKral.
Věty časové jsou též zčásti uvozovány spojkami vzniklými ze vztaž* Z ústupu starých relativ se obecně vymklo jako (ba naopak, samo
ných příslovcí. í zde se vstč. zachovaly zbytky starých relativ. V pouhých astoupilo na mí sto pův. tázacího kako); proto se udržela i časová spojka
třech dokladech m&mejedyž^tu^jedaž^nahrazené spojkou když (v starém,!^
[jakž, jakož). Už v stč. nejčastěj i uváděla větu Jejíž děj bezprostředně
jazyce též v podobě kdy, kda{ž), kdež(to), kehdy(ž), kehda{z))\ co jest tli
ředcházel před dějem věty řídící: a jakož sě jeho dotku, Přemysl vdruži
uslyšal hrôzy, jedyžto juž hnuchu vozí AlxH//když sě hnuchu ottud vozii
zemi otku DalC// a když DalL; jakž ta troje věc pomine, tako i jich sled
AlxV; jedaž sě slunce pro svieti, tu sě spolu vojem snieti i dojiti bylo boje
úhyne Alx. Okamžitý nástup hlavního děje se často vyjadřoval pří-
A\xH//kda AlxV „až zasvítí slunce, tu se měli setkati vojskem";
ilovci: ihned (inhed, hned) ve větě řídící, náhle a rychle ve větě časové,
jedyžtopřijidú do Tyrie, kdež král bieše..., vojsce odtad vstáti káza AlxH//
apř. slušie ilmed udusiti hněv, jakž sě zažže Štít; pobi ty všě voje, jakož
když zase přijidú („přišli zpět") do Tyře AlxV; — a kehdyž těch šest let
no došel boje Alx; moře, jakž náhle vietr pověne, tak se vzmútí Štít; jakž
mine, kněz Sbyhněv nemilostivý zhyne Hrad.
ychle do Prahy přijel, hned kázal kostel krásný založiti Háj. Spojením
Daleko častejšijeliž(e) nemělo přímý tázací protějšek, proto se drželo ěchto příslovcí s jak(o) vznikly složené spojky: hned jak se udrželo
ještě v XV. stol. Znamenalo při řídící větě kladné „až když", po větě loánesjakž brzo, jakž náhle a jakž rychle bylo v nové češtině nahrazeno
záporné „dokud ne", v obou případech často s odstínem výjimkovým pojkou jakmile.
(„leda když, leda až"): jeližťlet dojde, teprvi učiní slib čistoty Štít; v tom
Velice pozdní — až ze XVI. stol. — je časová funkce zájmena co:
úmysle stoj tvrdě, jeliž vstúpiš v mužská léta FlašRada „až"; — Judáš.,,
z minul rok a více, co jsme do této země vtrhli Troj. Spojka zatímco
pirvé cestuje nepřěsta, jeliže sě dobra města LegJid „J. dříve nepřestal
znikla až v XIX. stol.; zpočátku měla podobu obrácenou co zatím:
cestovat, dokud se nedostal do města"; nikoli neustanu, jeliž pryč r
aněk obstarával domácnost, podojil dvě krávy, co zatím hospodář o pole
puojdeš Ote „dokud nepůjdeš //leda až půjdeš". V druhém významu se
staral Jirásek.
někdy spojovalo s až: tak jeho chci ostaviti, až jeliž přidu EvOl/f dokudž
V časovém souvětí se využilo i spojek jiného původu; nejdůležitější
nepřijdu BiblKral. V obou významech pak nastupovaly na místo jeliž
sou až a než. Spojka až vznikla z částice, která měla významy „a tu//
jiné časové spojky, zejm. až, které se tak dostalo i do nového významu
nakonec". První z nich se uplatnil ve spojení vět, z nichž druhá vy­
(v. dále str. 390).
jadřovala děj nečekaně přerušivší nebo vystřídavší děj věty prvé:
Velmi hojné byly věty se spojkami donid(ž), doniž, doňad(ž), doňaž,
Měšce sě jedno dotiežeš, až spotřebu vyviežeš Alx J e n se dotážeš měšce,
doňud(ž), donědž, doněvadž apod. Ojediněle už ve XIV. stol. a silně pak
juž podle potřeby vyndáš \peněz\l\ nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát
v XV. stol. je zatlačovala spojka dokud(z) (též dokad(ž), dokavad(ž))
trist „nezazpívá kohout (//než zazpívá) a u ž " ; netáhl toho dořéci, až
dokovad(ž)). V nové spis. češtině se nakonec ustálilo dokud, nářečí mají
dcer z jezera sě vyklopil Pas „nestačil to doříci, a u ž " ; dřéve než mužie

388
389
 k mečóm dospěchu,cá je jako ptáky jechu Dal ,4nve než se dostal k m^étě archaická spojka vňuž, vniž: tako na smrt teku („běží") slepě,
čum, už je zajali". Celý tento typ časového souvětí před koncem XVI* M ptáci váznu na lepě Alx.
stol. zanikl a spojka až se v tomto užití nezachovala. (Zato zde vznikly Srovnání ve smyslu stejné míry se vyjadřovalo souvztažným výra-
spojky jen, jedno, jedva, sotva; srov. první z cit. příkladů.) Druhý význatti; mjeliko(ž) - tolik(o), ale již ve XIV. stol. bylo jeliko(ž) zatlačováno
částice až se stal základem jejího užití ve funkci spojky s významem; idveťbiem koliko(ž), koliké(ž): jelikož nás duch tělesný a světský v nás
blízkým „dokud ne", v němž se ustálila a udržela dodnes: dotud sě; vhyne, s tolik v nás božímchrosteŠút /'fkolikéžmáme dnív témdni, tolikéž
súdichu, až zemi Vladislavovi přisúdichu Dal; ale on jemu neotevře, aí námy planet menších Lucid. Ojediněle se zachoval i souvztažný výraz
/ den byl Ote. (Srov. též str. 378.) V dnešní češtině má spojka až ještě' (iwf— tiem, nahrazený už ve XIV. stol. novějším čím(ž) - dem: jímž
jeden časový význam: uvádí větu, která vyjadřuje časovou okolnosti mutnějie chodil, tiem bóh skot jho viece plodil LegMar//vrba, čím
při budoucím čase ve větě řídící (je protějškem když, kterého se užívá kstějie ji obrubáš, tiemť sě Mstě obalí Štít.
při ději minulém a přítomném). Tuto funkci měla už v stč., třebaže; Rozdílnou míru vyjadřovaly už v stč. věty s n e z ^ e f / / p o komparativu:
zřídka; ojediněle sejí užilo i při předčasnosti k ději minulému: až s&nece dobré lidi oklamáváš, než li jim užitka dáváš Svár. Spojka než vznikla
.v vojny vráci, zaválejí Čechom velikú práci Dal; takéž budú šedivěti, oíj íezáporky ne zesílené príklonkou -ž(e); v stč. se dochovalo ještě pouhé
budú staří Lucid; mnozí to za nepodobné velmi mnějí, ajáťsem těž mněl^ )e na místě než: ne bych v také príslovie jáz hi môj ľud byl upadm, kak
ale až sem opatřil, tak jsem věřiti musil CestMand. Zdá se, že zde aíM smirt velmi nesnadná, však raději v nu upadnu AlxBM „než bych
nastoupilo na místo je liž (v. str. 388). wtakovou pohanu upadl já i můj lid, ačkoli je smrt velice těžká, přece
Spojka než neměla v stč. původně časový význam; dostala se do mi raději upadnu". Dosti dlouho se ve větě s než kladlo ani místo /jako
časového užití ze srovnávacího po komparativu dřéve a souznačném- ťe větě záporné, např. // budú lepší a šťastnější nežli my ani naši předší
výraze prvé: dřéve než na hradpřiběžěchu, mužiepo nich na zvoditý mosti OtcA „než my i naši předkové".
zběžěchu Dal „dříve než přiběhly, muži za nimi vběhli na padací most";
prvé nežli sě nadviže, hlavu jemu mečem střiže Alx „než se nadzvedl, usekl y čty ú ^ n k 0 v é
mu mečem hlavu"; dřieve než šest dní pominu, až strati lidu třetinu Alx
„než uplynulo šest dní, už ztratil". Celé dřéve než a prvé než se stalo Věty účinkové se uváděly v stč. nejčastěji spojkou jakž, většinou po
složenou časovou spojkou (dnes je živé jen dříve než). Vedle toho se\ ukazovacím tak, takový ve větě řídící; ustálila se již i složená spojka
záhy začalo v časových větách užívat i samotného než: za žádnéhot ',te& jakž „takže": své dedičstvo vše přijeliJakž v ni v čemž nevzěli ztrátu
nepojdu muže, než ť jej ohledají LegKat; pak tehdy, než na nepřátely vyA Wx „své dědictví všechno přijali, takže v ničem neutrpěli ztrátu"; tak
jediechu, až svú zemi drahně z hubi echu DalL//dřéve než DalC. Do vý~ \$ chci nad nimi pomstiti, jakžto mi sěviec i žádný z nich nebude posmievati
známu „dokud ne", dnes častého (např. počkám, než to vyřídíš), dostá- ] Pas; / učinisěvelmi ticho, tak jakž lidé diviechu sěEvZim. Již ve XIV. stol.
válo se než sekundárně v případech jako je citovaný doklad z LegKat ?te však místo jakž šířilo že (ež, jež) a místo tak jakž složené takže;
: i XV, stol. převládlo docela; srov. ranami najvěčšími tak je přěnásilně
Věty srovnávací jbichu, tak jakž sě již ničemuž nehodieše OtcB//tak že OtcEF; jehož
mum byl tak jasný, že jmu bylo všecko známo Alx; velký mor na jeho
Ve větách srovnávacích je od počátku doby historické základní \ Meky lidi udeři, tak jež jeho sluhy... mřiechu Pas.
spojkou jako (jak(ž), jakož{to) apod.): jako róžu prostřed lúky postaví, < Druhou základní účinkovou spojkou se stalo až (srov. str. 378):
takež bóh českú zem'u Přemyslem oslaví Dal; t m to Prokop tako jest ticht \lv té žalosti lev zařva tak silně, až se všecka země třesieše Baw. Účinek
jichž jako by byl ovšem mnich Hrad. Ve XIV. stol. se vedle ní zachovala I íádoucí nebo popřený se vyjadřoval větami s by nebo aby (v. str. 381);

390 39
 aby časem převládl?: nenie par teka („krajíc") tak sucha, bych jé ne Věty účelové
rozmočil jíchu („polévkou") Podk; to on rúcho nosieše, aby nebylo velmi
zlé ani velmi dobré Ote. Účelové věty se po výrazové stránce podobaly obsahovým větám
žádacím: uvozovalaje spojka ráy, která už v stč. převládalanad pouhým
Věty příčinné a důvodové by, např. Vlasta jim da u pití mieru, aby tlustosti zbyly Dal; vám jest
přisázena psota, byste ji měli do života Podk. Po větě rozkazovací se
Věty příčinné a důvodové se uvozovaly v stč. velice často spojkou; užívalo vět s ať: vzdvihněte vrata věčná, ať vejde král chvály ŽaltKlem //
nebo {neb, nebť, neboť, ojed. i anebo). Souvětí mělo většinou povahu aby vjíti mohl BiblKral. Vlivem vět s aby se ujaly i věty s ať by: umý se, ať
souřadnou, např. nechaj jich s pokojem, nebo bóh jich pravý po nich stoji\by bylo i to, což jest ze vna, čisto Krist. Můžeme soudit, že ať vzniklo
(„při nich") Pas. Ale nabývalo i povahy podřadné, jak o tom svědče ze spojky a a príklonky ti; v stč. se mnohdy s a střídá, např. pověz mi,
užití odkazovacího proto a možnost užití věty s nebo i na prvním místě a kdes jej položil, a já jej vezmu EvOl // aťjá jej vezmu EvZim; přijmi mě
v souvětí: ti proto mají břicha veliká, neb žerú, nesvětiece svátka Hus;; podlé výmluvy své, ať živ budu a ať nebudu pohanien od své čákyl spomoz mi,
neboť sem viděl tvú mysl chtiecejě [peníze] mied, protoť sem řekl; schovaj, a budu ť svú myslí vždy v tvých věcechpřemietati StítBarl.
Ote. Od XV. stol. však těchto případů ubývalo a v XVI. stol. zanikly;, V stč. najdeme i dvě spojky spojující význam účelový a omezovači
příčina byla asi ta, že jazyk měl už v té době dosti jiných ustálených Jen aby" — nedá a leda: hlědaj, nenie-liťzlost, téměř vše snaženstvie své
podřadicích spojek příčinných. obrátiti na to, nedá mladí blázni řekli ŠtítKlem // aby leda řekli ŠtítSáz;
Nejdůležitější z nich byla spojka protože, která vznikla splynutími a v tom biešta spolu let několiko..., nedbajíce hověti tělu, leda trvati mohlo
odkazovacího příslovce proto se spojkou že asi už koncem XIV. stoh StítBarl. Neda nepřečkalo XIV. století; leda se drželo déle a na jeho zá­
a v dalším vývoji se ustálila. Srov. a proto, že svatá Ludmila mnoha lidem kladě vzniklo adj. a adv. ledabylý, ledabyle, srov. aby ne leda bylo páteř
byla míla, jedny křesťanské děti tu řěč dachují věděti Dal; kadeři jeho ne* odriekal Rokyc „aby ne tak, jen aby to bylo [odbyto], odříkal otčenáš".
návidiechu, protože sějim vždy protivieše Ote. Další příčinná spojka ješto (V. též str. 396.)
(nč. ježto) se ustálila v důvodovém významu až v XVI. stol.: neboť
jsem se bál tebe, ježto jsi člověk přísný BiblKral//fe člověk náhlý jsi
EvOl. V starší době neměla výrazný důvodový význam, srov. to písmo Věty podmínkové
slušie ovšem zatratiti, ješto jest škodno nemúdrym viece než užitečno-
múdrým čísti Ote (ješto zde může být vztažné zájmeno „které" - v lat Podmínkové věty se už v stč. výrazně dělily na reálné a nereálné.
předloze je quae). Důvod se silným zabarvením zřetelovým vyjadřovaly, V reálných od samého počátku převládala spojka // (/'); zvláštností stč.
v stč. věty s poněvadž (poňavadž, poňvadž, poňadž, poniž): poněvadž, bylo, že na počátku věty řídící následující po větě podmínkové mohlo stát
otec jest vždy, tehda také syn je vždy Štít. Ve své základní podobě se nejen adv. tehdy a to(ž/t)y ale i spojka a, ale: moci-li tak budeš učiniti,
udržela spojka poněvadž dodnes. U jelikož převládal v stč. význam a ty učiň Pas; nebudeš-li chtieti branú vjeti, ale chcemeť zed za hon položiti,
zřetelový a teprve později zesílil důvodový: aniž co vyňal ze správy mé, aby jel jako pán KronŽižka;./es/'-// nemocen, tožť bolest hubí Hus. Někdy
kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho BiblKral; jako knižní prostředek se podmínka vytýkala tak, že se vyjádřila obsahovou větou závislou
se tato spojka ve spisovném jazyce zachovala. na větě obsahující jen sloveso býti, popř. též odkazovači to: bude-liť to,
ze chlap snide („zemřel"), tobě s sbožím žena přídě LegJid. Výraz jest-li
(to) byl nejčastější a brzy ustrnoval; zpočátku ztrácel časovou platnost
(přít. času), později splýval v jediné slovo a vytvořil spolu s následující

392 393
 }
spojkou ze podmínkovou spojku jestliže (v XV. s\.o\ľ)\ jest-li to, že suol Mnohem více se rozšířily přípustkové věty s ač (ačť, ačež). V nej-
zhyne, čím budú suoliti Mat 11 jestliže EvOl; a jestliže chcete vzíti, onijest[ starších památkách převládalo sice ač podmínkové, ale v XV. stol.
Heliáš EvOl.// chcete-UEvZxm. Podoba jestli (bez že) byla v stč. lite­ přípustkové užití narůstalo, až převládlo. Srov. sdejšie rozkoši, ačjsú libé,
rárních památkách řídká: jestli ustanovení má zavržete, uvedu na vás avšak je slušie odvrci ŠtítBarl; ač tě kniežě tu moc dal, ale jáť ji tobě
strach BiblKral; dnes je nespisovná. odjímají Pas. Spojka ač nahrazovala kakž a podle kakž koli vzniklo
Věty nereálné měly ve funkci spojky by (v. str. 381); koncem v XV. stol. ačkoli: ačkoli by mi to dobro bylo, však pro užitek lidský chci
XIV. stol. se na jeho místo začala šířit spojka kdyby: by bylo kam lze rád na světě pracovati ŠtítSáz (v nejstarších rukopisech děl Štítného je
utéci, každý by rád pryč vyplanul („utekl") Alx; kdyby horám na jiné \ doloženo pouze kakž koli); není báseň, čtenáři, což čísti budeš, ačkoli
misto hnuti se kázali, byly by to učinily, kdyby chtěli OtcB//by..., když básně podobu má KomLab.
by chtěli OtcACE. -'.i Užití spojek odporovacích a, ale, avšak, však na začátku věty hlavní
Až do XV. stol. mělo podmínkový význam i ač, ačli; častěji bylo po větě přípustkové časem zaniklo; dlouho se drželo jen však, které
ve větách reálných, ale s kondicionálem mohlo vyjadřovat i podmínku nebylo v platnosti odporovací spojky ustáleno (v. str. 398). Mělo
neskutečnou: ač mne jiný nezabie, sama se chci zabiti Dal // nezabie-li ) význam nč. přece; toto příslovce (z pův. před sě „před sebe, dále")
DalC; oni sěrozprášie k jedenú, ačli pak nebudú jyff ŽaltWittb; Jaromíra i nabývalo dnešního významu pozvolna od XVI. stol.
káza biskupem učiniti, ač by sě dřieve udalo biskupovi sníti („zemřít*') Spojky třebaže a přestože vznikly až v nové češtině.
Dal. Od XVI. stol. zůstalo ač jen ve větách přípustkových. - Od nej­ Už v stč. se ustalovaly přípustkové věty formálně blízké podmínko­
starších dob je doložena spojka/?afc//, vyjadřující vedle podmínkového vým. Dnešní nejčastější spojovací výrazy těchto vět s významem zesíleně
vztahu k další větě i odporovací vztah k větě předcházející: mluvil-li přípustkovým i když a / kdyby se ustálily až v nové češtině; v stč. mívaly
sem zle, laj mi; pak-li dobře, proč mě tepeš? Mat. Podoba pakliže je podobný smysl věty s když, a když a s by, byť, a by: jedno vědě, že když
pozdější (zřejmě podle jestliže). biech slep, nynie vizi EvZim Jedno vím, že i když // třeba jsem byl
Podmínkový význam měly i věty s když a vztažné věty s kdo, co, slepý, nyní vidím"; a když já svědečstvie dávají o mně samotném, pravé jest
který, od původu tázací (v. str. 385). , svědečstvie mé EvZim // ačkoli BlahNZ; — by mi opat v uoheň kázal, já
bych neodpověděl („neodmítl") Ote; byť také muž nemiloval tebe, však ty
jejmilujŠút; a by smrt na vy udeřila, však jstejměli ustavičně trpět i Mat. —
Věty přípustkové Podobný přípustkový význam měly též věty imperativní: bud najvětší
Í v člověče přirozený rozum, věčnéhoť spasenie nedovede sám o sobě Štít.
Ve větách přípustkových bylo v stč. nejčastější spojkou kakž (kak(o)> •' Ve spojku přecházel původní imperativ nechaj, nech(t): nechť utnu tobě
kakož), doprovázené někdy částicí koli; na začátku následující věty prst, však proto neumřeš Hus; v nové češtině se místo nechť rozšířilo ať,
řídící bylo často však, někdy též avšak (s významem „přece"): kakž aťsi. — Libovolnou okolnost, za níž platí děj věty řídicí, vyjadřovaly též
jich bě velmi mnoho, ze sta jeden se nevrátil Alx; a kakž koli nepřátelský boj ', vztažné věty uvozené zájmenem nebo příslovcem s koli(věk): kamož
lítý byl, však i jeden z nich života nezbyl („nepozbyl") Dal. Tyto přípust­ \ kolivěk sě obrácu, i jednoho nikdiež nenie bezpečenstvie Túl; v novém
kové věty se udržely jen asi do poloviny XV. stol.; na místo kakž koli , jazyce mají takový smysl věty s f l / a s neurč. zájmenem: ať se obrátím
nastupovalo už od XIV. stol jak(ž) koli: dva mnichy z Nytry, z tépúště, kamkoli, nikde není žádné bezpečí.
kakž koli i daleko bieše, jdiešta OtcB /jakž koli OtcCE; a jakžkoli
Řekové silní byli, avšak nepřátelóm třikrát větším ledva možiechu odolati
Troj. Spojka jakkoli se udržela dodnes, ale nikdy nebyla častá.
'-•

394
Věty výjimkové
Věty výjimkové nebyly v stč. ještě ustáleny. D o funkce výjimkové
spojky se dostávalo příslovce jedno (pozd. jen), které bylo původně
jmennou větou; splývalo přitom se spojkou že, která k němu připojovala
větu obsahovou: v každém městě voz bieše, ten jiného nečinieše, jedno že
umrlce přes celý den vozieše Dal; a div jemu nebude dán, jedno div proroka
Jonáše EvZim (za lat. nisi „leda"). Spojka leč se dostávala do výjimko­
vého významu až od druhé poloviny XIV. stol.: nižádnému neškodí, lečji
rozhněvají CestMand. Spojka leda se dostala do výjimkového významu
ještě později; v stč. vyjadřovala, podobně jako archaické nedá, jednak
omezovači odstín významu účelového (v. výše) j e d n a k omezovači odstín
vztahu podmínkového ( J e n když"): nedbají, že ovce hynú, leda onisvú.
vuoli jměli ŠtítBrig; nebraň jim zlého, nechť což chtie činíc, nedá tobě
neškodie ŠtítKlem.
SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ
Souřadné souvětí je tvořeno větami, mezi nimiž je syntaktický vztah
koordinace: jsou po mluvnické stránce rovnoprávné, jedna se ne­
podřizuje druhé.
Přitom může být významový vztah spojených vět různý: slučovací,
odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový nebo důvodový (event,
vysvětlovači). Věty spjaté jedním z těchto vztahů vytvářejí typ sou­
řadného souvětí. Vztah se vyjadřuje nejčastěji souřadicími spojkami,
někdy též příslovci nebo částicemi se spojovací funkcí; při asyndetickém
spojení vět vyplývá jen z jejich obsahu.
Souřadné souvětí vzniklo podobnějakopodřadné z pouhéjuxtapozice
vět (tj. z postavení samostatných vět vedle sebe); některé typy (zvi.
slučovací) jsou však velice staré.
V historickém vývoji našeho jazyka prošlo skoro stejně zajímavým
vývojem j ako souvětí podřadné; jeho jednotlivé typy se ustplovaly nebo
nově vznikaly a obohacovaly se o nové spojovací prostředky. Nový Souvětí odporovací
jazyk sice zobecnil většinou pro každý typ jednu základní spojku, ale
ponechal si i ostatní spojovací prostředky s užším významem k vyjadřo­
vání různých odstínů vztahu. příležitostně slov různého původu: příslovce/?ok, pův. citoslovcí nalit',
396
Souvětí slučovací
V souvětí slučovacím došlo především k podstatnému omezení v užití
spojky i a k zobecnění spojky a. V nejstarších památkách jsou ještě
stopy toho, že obě spojky byly významově rozlišeny: i spojovalo věty
s ději těsně spjatými, skutečně sourodými, někdy se slabým odstínem
důsledku; a připojovalo větu vyjadřující něco nového, např. tu se
okolní bratřie sběžěchu i zlapachu ty padúchy, a poslachu jě do města
k rychtáři, a ten jě vsázě v kládu Ote; bolest bylajejie srdce naplnila i těch
slovpamět shladila Hrad. Ale už v nejstarších textech bylo / na ústupu
a spojky a se užívalo bez původního významového omezení: Prokop
dobře u písmě dospěl a ve čsti i v kázni prospěl Hrad.
Záporná věta se připojovala spojkou ani, zřídka ni, též s příklonným -z
[aniž, niž), která měla zároveň funkci záporky, takže se po ní kladlo slo­
veso kladné; teprve koncem XV. stol. sem proniká zápor (v. str. 349).
Po aniž se udrželo kladné sloveso až do nové spis. češtiny. Tyto věty
; měly různý osud podle toho, jaké věty se spojovaly: 1. Spojovaly se věty
; záporné: i jeden muž nedá svěj paní zlého zlým užiti, ani jie chtěl tiem
uhaniti DalL // ni DalC; zde se užívá dodnes spojky ani, popř. a ani,
ovšem se slovesem záporným; aniž s kladným slovesem zastaralo.
2. Připojovala se záporná věta k větě kladné: kněz to vida sě smějieše,
ni jim kdy co pro to diese Dal; nášťjest zákon velmi ukrutný, anižjho budeš
moci strpěti Ote; v novém jazyce se zde užívá ani, a ani ne, ani ne; věty
s aniž a s kladným slovesem nabyly povahy vět vedlejších vyjadřujících
zápornou průvodní okolnost: odešel, aniž pozdravil „bez pozdravu".
3. Spojka ani se opakovala u všech spojených vět: ani jest buoh, ani jest
čemu sě modliti, ani jest od které moci vyššie předjednámeF'as; tato souvětí
se udržela, ovšem se zápornými přísudkovými slovesy.
Zvláštností starého jazyka bylo spojování několikanásobných otázek
Částicí //, kladenou za tázací zájmeno nebo příslovce v druhé větě: komu
nás, otče svatý, ostavíš, komu-li nás po sobě poručíš? Hrad.
K vyjádření odporovacího vztahu mezi větami se v stč. využívalo
397
 ano a ande (v. stiv378), částic as, až, příslovcí obák, obáč a všeliko;
žádné z nich se však nestalo skutečnou odporovací spojkou. Z příslovce
jedno (s pův. větnou platností) a spojky že vznikla spojka jenže: jáť
sě v tom dobře znoji, jedno zeť o svém jazyce tbaji Dal; její ustálení však
spadá až do nové češtiny.
Základní odporovací spojkou bylo od nejstarších dob,a/^, skládající
sezí7 + le: ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero Dal; neváni
semJaz^WTňiesto upravil, ale mým synóm sem ustavil Hrad. Samo a bylo
nejen spojkou slučovací, ale. i odporovací, v starém jazyce poněkud
častěj i než dnes; sro v. každý k přísaze osobně státi má, a muož za nemocna
pohnaný položen býti Vseh „ale obeslaný k soudu může býti uznán za
nemocného". Také le, které mělo omezovači význam blízký našemu
„jen", mohlo plnit funkci spojky.
Dlouho trvalo, než se stalo skutečnou spojkou slovo však(o). Je to
zájmenné příslovce (srov. zájmeno všaký „všelijaký"); význam „všelikým
způsobem" v stč. ještě někdy zřetelně proniká: nenechám toho tak, bych
sebe nepomstil však Baw. Z něho se vyvinul jednak význam „vždyť",
který se udržel dodnes (styd se, všaks člověk a muž! Tkadl), jednak vý­
znam „přece", který se držel až do nové češtiny, ale v XIX. stol. zanikl
(např. dievky jě dvakrát otpudichu, až však jě takto přělstichu Dal;
srov. též užití však po větě přípustkové, str. 394). Odtud není da­
leko k funkci odporovací spojky: Jaromír mlád ještě bieše, však země
rád brániti chtieše Dal („avšak" // „přesto"). Se spojkovým užitím
však se setkáváme po celou dobu vývoje spis. češtiny, ale teprve v novém
jazyce v XIX. stol. došlo k jeho ustálení; jako spojka se pak však stalo
slovem příklonným (v starém jazyce byla obvyklá poloha na začátku
věty). V lid. jazyce k tomuto vývoji nedošlo.
Od počátku historické doby sekladlo však po spojkách-äv~a/e;Jtak_
vzniklyspojky avšak -dale však: mnoho poprskav („paprsků") vídámy,
avšak jedno slunce známy ModlKunh; dobře bě umyslil tako, ale však
sě sta jinako Alx. Původně to byla volná spojení jako naše a přece^al^
přece, ale časem oba komponenty Splynuly. Spojka alevšak v XIX, stol.
postupně zanikla, avšak se stalo trvalým majetkem spis. jazyka.
Již v stč. měla odporovací význam spojka než(t%ežli): bohu neděkoval,
než sám sě v svěj krási kochal ZrcSpas (vlastně původně gradační pojetí:
„neděkoval, ne, kochal s e . . . " ) ; / bieše sě všeho zbavil, než jedině rúcho
398
na sobě ostavil Hrad. Udržela se dodnes, ale je nyní řídká a trochu
archaická.
O vzniku spojek nýbrž, alebrž, anobrž viz dále.
Souvětí stupňovací
Souvětí stupňovací se ve vývoji čes. jazyka j ako samostatný souvětný
typ teprve postupně formovalo. V nejstarších památkách se stupňovací
vztah vyjadřoval jen lexikálními prostředky, adverbii nadto, k tomu,
nece v souvětí asyndetickém nebo se spojkou a, ale: sedlka velmi krásna
bieše, k tomu ovšem („velice") stydlivé nravy mějieše Dal; své dávně úsilě
ztratil a nad to hubeně svuoj život skonal Ote; on sě tú hrózú nic nerozpači,
ale viecepočě slibovati Ote.
V náboženských a filozofických textech z 2. pol. XIV. stol. se ustá­
lila dvojitá stupňovací spojka netoliko— ale; uplatnil se přitom vliv la­
tinských předloh se spojkou non tantum — sed(etiam) nebo non solum —
sed(etiam): kněz, obdržie- li kostel penězmi, netoliko bud kostela zbaven,
ale i kněžství budoblúpen HusSvatokup. Vedle netoliko se už v stč. ojedi­
něle objevuje nejen (u Štítného), ale teprve po několika stech letech se
skutečně rozšířilo a až v nové spisovné češtině převládlo: oni sám přídě
io tvé duše, nejen aby ji navštievil, ale aby v ní odpočinul Štít; a nejen,
nbuzuje, ale i na to vede, aby, což více dobré, libé, pohodlně jest, to sobě
tice liboval KomLab. Spojka nébrž (po zúžení > nýbrž) pronikala na
místo ale ojediněle od XVI. stol., ale rozšířila se až v nové spis. češtině.
Tento typ stupňovacího souvětí byl po celou dobu jazykového vývoje
omezen na spisovný jazyk a do jazyka lidového nepronikl.
Ve stupňovací spojky se měnily-od XIV.—XV. stol. citoslovečné
částice ano, ba; v nové funkci se však upevnily až v XV.—XVI. stol.:
trpí muku nezaviniv ani co zlého učiniv, ano beze všeho práva... jest zlým
nevinně obuzen Hrad; kosatec mezi šaty do truhel vložený zachovávaje od
molů a kazů, ano i libou vůni jim dává Bylinář 1596; — již vše minulo,
ha již jim. to nevoní RokPost; koňskou kůží místo peřin se vodívá, ba někdy
'jní i chodívá Kocmlnter. Obě spojky ve spis. jazyce pevně zakotvily;
mo je dnes knižní, zato ba proniklo i do lidového jazyka.
Významnou roli sehrály ve stupňovacím i odporovacím souvětí
399
spojky s brž(e): alebrž, anobrž, něbrž (ojedinělé zůstalo abrz). Přípona ' Spojka se mohla opakovat u všech spojených vět: nebo té dievky dobudu,
-brž vznikla z komparativu příslovce brzo; brze tedy znamenalo „spíše" neb svého života zbudu Dal. S opakovaným anebo — aneb se setkáme ještě
(v. str. 376). Ve spojení vět vyjadřovalo, že obsah druhé věty platí ; v nové spis. češtině: aneb Kamenici z jitra v moci máme, aneb zde naše
spíše než obsah věty první, a záleželo na obsahu spojených vět, zdali tu ; moc na věky se zláme Čelakovský. EWojitá spojka bud— nebo, které zde
pronikal vztah stu pň ovací, nebo odpor ovací, např. zle, ciesaři, súdiš, ty užíváme dnes, vznikla pozvolna z imperativu slovesa byiľ'VlíViraz
brž sám u vieřě blůdíš LegKat; zda-li cesta má nenie pravá a nejsů brž XVII. stol., ale nejprve s jiným významovým odstínem „ať—nebo" (též
viece cesty vášě nepravé? BiblOl. Brzy splývalo se spojkami ale, ano; opakované bud— buď „ať— ať"), např. ale on na utíkání se dal, buďto
po větě záporné nabývala spojka alebrž (později i anobrž) zpravidla že... znal, že zbyti není a žádné naděje k vítězství, aneb že chtěl raději
významu odporovacího, po větě kladné nabyly obě spojky významu některé zachovati Vel; kdež jaké sem potvomé věci buď spatřil, nebo
stupňovacího {alebrž stávalo i po netoliko v první větě): neučí a ovšem se s nimi potkal,... vše to v přítomném traktátu jsem jako vymaloval
tělesným pokrmem nekrmí ovcí, alebrž ovce střihů HusSvatokup // neto­ KomLab. Zde nastoupilo buď—nebo, buď—buď na. místo stč. spojek
liko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře leč — leč a ojed. lib{o) — lib{o), které nepřečkalo XV. stol.: leč piete, leč
kostelnic sú obecný HusSvatokup; aj, přijde ť hodina, anobrž již přišla, • jiete, leč cožkoli jiného činíte, všecko čiňte ve jměbožie Štít/ buďto že jíte,
že se rozprchnete BiblKral. Obě spojky byly hojné i v nč. jazyce spi­ [ nebo pijete, aneb cožkoli činíte BlahNZ; leč buď bába, leč buď kmet, musí
sovném a teprve v průběhu XIX. stol. ponenáhlu zastarávaly. jeho býti se mnu vet Mast „aťje to bába nebo kmet"; — po chuti neclmt
Adv. brž{e) se připojovalo i k záporce né (též nie), kterou se dodatečně : bývá, lib sladec lib hořec Tkadl ,,aťje to osladec nebo hořec" // buď že
popírala předchozí věta (v. str. 376); srov. nč. ona utíkala, ne, řítila se : by hovado bylo, buď člověk, nebude ť živ BiblKral. Dvojitá spojka ať — nebo
tím směrem; tak vznikla spojka nébrž (v stč. ojed. i niebrž), která se po nebo opakovaná ať—ať, aťsi — aťsi sem nastoupila až v nové češtině
větě kladné stala spojkou stupňovací a po větě záporné vedle toho též a uvolnila tak spojky buď— nebo, buď— buď pro význam čistě vylučo­
spojkou odporovací; srov. i jedna mrzutost nebyla, ne i vlasy na jeho vací bez odstínu libovolnosti.
hlavě nemátly sú sě StítBrig; — potom o ní nic dobrého nepovedie, nébrž Při vylučovacím spojení zjišťovacích otázek se užívalo obvykle
něčími ji i přitvořie Štít; ani poraženým již a mrtvým neodpouštěli, nýbrž : spojky čili, zřídka též či; např. nevědiech sě co přijeti: vrahóm-li sě otpie-
tím víc a nelítostivěji na ně sekali KomLab // a tak sluší člověku kupiti rati, čili tak u porobě státi AlxV „nevěděl jsem, čeho se přidržeti: zdali
svatů věc, nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí-li jie HusSvatokup; [ odporovati nepřátelům, nebo tak setrvati v porobě"; aby pravdu po­
a já budu lékařem tvým, nýbrž já budu životem tvým KomLab. Stupňovací věděl..., byla-li jest vole jejie či nebyla ŘádZem. V novém jazyce pře-
nýbrž po větě kladné (s významem „ba i") se udrželo až asi do pol. ' vládlo či, ale nabylo knižní povahy a ustoupilo běžnému nebo, které
XIX. stol., odporovací po větě záporné dodnes. Nově proniklo do do vylučovacích otázek proniklo už v době staré: či mirtvým učiníš
spojení nejen {netoliko) — nýbrž na místo ale a ustálilo se zde v nč. jako divy, nebo lékaři („s pomocí lékařů") vzkrieste .v^ľŽaltWittb; chromý-li
prostředek s knižním zabarvením, např. nejen pršelo, nýbrž začaly jest nebo pravý, nemocný-li, či pak zdravý LegKat.
padat i kroupy. •

Souvětí důsledkové
Souvětí vylučovací
V souvětí důsledkovém se vztah vět vyjadřoval příslovci proto (též
Souvětí vylučovací mělo též zajímavou historii. Od počátku doby protoť, protož i protože), tak, řidčeji tož, tehdy, tudiež, tudy, např. svatý
historické se vněm užívá spojky nebo, anebo (v stč. též neb, aneb, někdy Prokop tej chvále nechtieše, protože takto mluvieše Hrad (podoba protože
i s príklonkou -ť; rozlišení vyluč. nebo 11 důvod, neboťsz ustálilo až vnč.). •I nebyla na závadu, neboť stejně znějící příčinná spojka protože v té době

400 401
 neexistovala): ještěť by byl viece hučal, tož král kynu, aby mlčal NRada. • odtržení spojky od věty, ke které bezprostředně patří, ještě.obvyklé-;
Důsledek vyjadřovaly i věty se spojkou /: bohu sě jich dielo neslíbí, proto se zde často objevovalo spojení beze spojky, nebo* se spojka kladla
i jich jazyky tak zmýlí, že... D a l , , p r o t o " . Užívalo se též tzv. nepravých až za větu vedlejší, anebo se opakovala na obou místech, např. Závišě
vět vztažných s pro něž(to), které bylo XV. stol. nahrazeno vztaž. káza královi pověděti, chtěl-li by jemu milostiv býti, chtěl by mu zajtra
příslovcem pročež: [Raab] byla špehéře židovské skryla, pro něžto ona užitečněposlúžiti Dal „že kdyby chtěl, že by mu zítra... posloužil": nebť
sama s svým národem byla zachována CestMand;.me//ye za otroky, pro­ to bývá, ktož chce býti přietel tohoto světa, žeť bude nepřietel boží Štít
čež volali k Bohu svému BiblKral. „že kdo chce..., bude"; aj z toho ustavení svatého jest dôvod, že, kdyby
římský biskup ustavil nehodného k biskupství..., že má král moc, aby toho
\ nepřijal HusSvatokup. Dnešní způsob připojování takových souvětí se
Souvětí důvodové \ ustálil ve spis. jazyce až v XVI. — XVII. stol.; dříve se s ním setkáme jen
ojediněle.
Souřadné věty důvodové se připojovaly často beze spojky: chovaj sě První překladatelé měli velké potíže s tlumočením složitějších souvětí
jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého Dal. Částice -ť, která stá­ ' latinských předloh; teprve v próze 2, pol. XIV. stol. se vypracovala slo­
vala za prvním slovem, začala se později chápat za vyjádření vztahu:./*// žitá souvětná stavba. Mistrem v tom byl Štítný; srov. Ale jakož tu
od nás, nechcemť učení tvých cest Štít. Nejčastější byly ovšem věty se spoj­ tělesně padl Ele az ar, když, uzřev znamenie královo, svého protivníka, mněl,
kou nebo (v. str. 392). Ve větách citově zabarvených se užívalo částic oj, \ by tu král byl, ano jeho tu nebylo, i zapomanúc sebe hnal tam, pořítil slona
toť, ano, ande, ved, vědě a příslovce však, např. zdali jen viera bude jej a slon jej připadl, a tak on tu zahynuly takéž někto z duchovních, uzřev
spasiti moci? ano i črt je také věřieSút „vždyť"; ač ciesařě mój meč doteče, p někom znamenie hriechu smrtedlněho, i mni, by tu byl hřiech smrtedlný,
z jeho ť boku mléko nepoteče, taker ved z něho krev poteče Dal; neuč mne, a bude onoho súditi křivě aneb tresk tat i, a tak sejde v své rozšafnosti, i ne­
však mám svá léta Dal. Slovo t?i</jtf se dostalo do tohoto významu až vnč.; budu naň tbáti, jako na umrlého, poněvadž jej uzřie bez rozomu. To je už
v stč. znamenalo „vždycky", ale v jistém kontextu se mohlo důvodo­ dokonale stavěná perioda. V době husitské došlo k zjednodušení syn­
vému významu přiblížit: protož jsi pravá chidomačka („hubené jídlo"), taktické stavby souvětí; pokusy o výstavbu složitých souvětí se nedařily
vždyť sě z tebe strhá sračka Svár. např. Chelčickému, u něhož najdeme mnoho anakolutů.
Obnovení složité stavby souvětí a její další zdokonalení bylo dílem
českých humanistů v XVI. —XVII. stol.; jejich periody vynikají souměr­
SOUVĚTÍ SLOŽITÉ ností, jasností a košatostí. Hojně se přitom využívalo i polovětných
Přehled souvětných typů ukázal, že už v stč. bylo možno souvětím vazeb, takže počet vět byl někdy menší, ale zato byly bohatě rozvité. Oblí-
vyjádřit všechny druhy vztahů mezi ději, třebaže ne vždy jednoznačně. ; beno bylo vkládání vět a přechodníkových vazeb do věty. Srov. Ale že
Už v nejstarších památkách se věty spojovaly v složitá souvětí, ale pak někteří sprostní a upřimí, z přirození způsob k tomu majíce i duchem
převažovaly řetězce s postupným rozvíjením vět, např. když mnieše, by Krystovy lásky vroucím obdařeni ode Pána jsouce, i tím by se zaměstkná-
kněžstvembyl jíst; posla do Domažlic lišt, aby Němce do země lesem pustili vali pobožně, aby někdy písničku některou složili, nedostatek však majíce
a Domažlic jim s tiem krajem postúpili Dal ,,když se domníval, že je ten, že se nevědí v tom jak zpraviti, kterak to způsobně a příjemně učiniti,
knížectvím jist". Potíže dělalo např. užití spojky v souvětí, v němž je když ani mistra k tomu mají ani jakých zpráv, a v jiných jazycích toho
jedna věta rozvita celým podřadným souvětím s vedlejší větou před hledati není jim možné: pro tyt lidi a na žádost některých takových uložil
větou řídící. Dnes klademe spojku připojující celé souvětí před tuto sem tuto něco o tom napsati, pokudž mi uděleno, věře, že to přijato bude ode
větu vedlejší, takže se tam setkají spojky dvě. V starém jazyce nebylo mne vděčně BlahMusica. — Jakož předešle věrní moji milí chudí ke mně

402 403
 i

s ponížeností se utíkali a stížnosti své o bezprávích, kteréž se jim v světě nad i iřěv miesto utěšené, tu osta. A když svatého Antonie počě tázati... Ote.
slušnost dějí, pokorně přednášeli, i zase z druhé strany od bohatých repliky * ýraznější rozčlenění projevu v uzavřené syntaktické jednotky, jejichž
a odporově položeni jsou, kterýmiž oněchno nářky zvrci a zničiti usilovali \ nitřní stavba se upevnila, a stále více se prosazující zřetel ke kontexto-
a usilují: což jak náležitě od obojích se děje, já zpytatel srdcí výborně vím I ímu členění výpovědi ve slovosledu činil takové svazování součástí
a znám, aniž slovy tak obarvena přede mnou věc býti může, abych ji jinakou, • zykového projevu zbytečným. Po přechodném rozšíření navazovacích
nežli jest, býti soudil Kom. Výsledkem tohoto úsilí, inspirovaného vzo­ ztažných slov, o němž jsme se zmínili, se spis. jazyk navazování pomocí
rem klasických jazyků, bylo zpřesnění souvětné stavby a ustálení způ­ •[jojovacích prostředků z největší části vzdal. Hojné je však v jazyce
sobů spojování celých souvětí ve vyšší celky; to se zachovalo jako i dovém, zejm. ve vyprávění.
trvalé dědictví spisovného jazyka i po oproštění souvětné stavby v nové
době. LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.
Tendence k těsnějšímu spojování vět v jazykovém projevu se pro­ ;raha 1929, s. 4 5 - 9 5 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba.
jevila i v užívání vztažných zájmen a příslovcí místo odkazovacích při ] faha 1956, s. 39-122; BAUER, J.: Parataxe a hypotaxe při studiu souvětí. In: O vě-
j cekem poznání soudobých jazyků. Praha 1958, s. 270-278; BAUER, J.: Vývoj
smyslem souřadném vztahu vět a při navazování na kontext. Uplatnil se 5 íského souvětí. Praha 1960; BAUER, J.: Spojovací prostředky. In: Syntactica slavica.
tu především vliv latiny. V stč. se tu užívalo vztaž. zájmen jenž, ješto: ; mo 1972, s. 323 -460; LINCOVÁ, H.: K repertoáru přípustkových spojek v 60. a 70. le-
a když sě vrátichu, tehdy je přijal velmi mile, jimž to jiné listy dal králi !ch XIX. století. NŘ, 61, 1978, s. 194-203. TROSTEROVÁ, Z.: K otázce zkoumání
tatarskému CestMil ,,a dal j i m " ; přikáza, aby dotovad tu huol zaléval, i ystému staroruského hypotaktického souvětí prostřednictvím tzv. konstitutivních rysů.
dokudž by nezakvetla, na k až4ý den, ješto jest proti přirození Oic ,,což"; — -lavia, 48, 1979, s. 141-150; KARLÍK, P.: Má čeština konjunktiv? In: SPFFBU,
ozřě sě, ano vlk dietě pochopiv s ním do lesa běží. Do nehožto dietětejiž sě [30, 1982, s. 123-130; SEDLÁČEK, J.: Vývoj kopulativních spojek vjižní slovanštině.
rozpáčiv („vzdav se naděje"), k druhému dieted před sěpočě chvátati Pas. Javia, 51, 1982, s. 121.
V XV.—XVI. stol. se tu rozšířilo kterýžto a což, načež apod., např.
a já teprva do návi („lodi") plavil se v neděli ráno na lodičce, která slove
kundele („gondola"), na kterýchžto lodičkách sem i tam po městě Be­
nátkách se vozí CestPref; toto mi na mysl přišlo, abych já nejdřív všecky
lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl... Načež čím sem myslil
více, tím mi se ta cesta líbila lépe KomLab. Srov. též důsledkové věty
s pročež, stč. pro nežito) (str. 402). Spojovací a navazovací vztažná
zájmena a příslovce se ve spis. jazyce neobyčejně rozšířila v době
humanistické; v nové češtině byla jazykovou teorií odmítána a udržela
se jen v omezené míře (hlavně což, pročež, načež).
Ve výstavbě větších celků došlo v jazyce během vývoje ještě k další
změně: omezilo se užívání navazovacích spojek. V starém jazyce jimi
ve vyprávění někdy začínala skoro každá věta: pomáhaly vyjadřovat
souvislost vět a zároveň je při málo zřetelném intonačním členění roz­
dělovaly v souřadné jednotky. Srov. např. ...ni žádnému nic neřek,
i vyjide z domu a u velikém smutcě i zajide na půst. A když, u veliké truch-
losti jsa, i zablúdi, tu se mu uda přijíti k klášterci svätého Antonie. A tu

404 405
 ZKRATKY STARÝCH PRAMENU li nejstarší česká rýmovaná kronika t. ř. Dalimila z poč. XIV. stol., za­
chována v pozdějších opisech (DalC — rukopis Cambridgeský z 2. pol.
XIV. stol.; DalL — rukopis Lobkovický z 1. pol. XV. stol. atd.)
;|oi evangeliář Olomoucký z 2. pol. XIV. století
j ŕRajhr evangeliář Rajhradský z 1. pol. XIV. stol.
\ fSeit evangeliář SeitensteUenský, rukopis z 1. pol. XIV. stol.
5 rVíd evangeliář Vídeňský, rukopis z 2. pol. XIV. stol.
í ŕZim Čtenie zimnieho času, zlomek evangeliáře z 2. p o l XIV. stol.
í top Jana Albína Ezopa mudrce život s fabulemi aneb básněmi jeho z r. 1557
Smil Flaška z Pardubic, Nová rada, verš. skladba z konce XIV. stol.
l bšRada
Frantova práva, tisk z r. 1518
< fantPr
AlbRáj Gesta Romanorum, český překlad v rukopise Březnickém z r. 1443
překlad Ráje duše od Alberta Magna z 2. pol. XIV. stol. / fôta
Aíx g glosy (Jagičovy) v lat. bibli z XI.—XII. století
Alexandreis, epos z rozhráni XÍIL —XIV. stol., zachován v několika)
los ekC lat. lekcionář s českými glosami z XV. stol.
zlomcích (AlxV-zlomek Svatovítský z poč. XV. stol., AlxH - zlomelc V
Jindřichohradecký z poč. XIV. stol., AlxM - Muzejní, atd.) ; '°sReh glosy Svatořehořské v Libri dialogorum Řehoře Velikého z poč. XII. století
Ans zlomky legendy o Anselmovi z 1. poloviny XIV. stol. - v Václav Hájek z Libočan. Kronika česká z r. 1541
Baw Herbář Tadeáše Hájka z Hájku z r. 1562
sborník Baworowského z r. 1472, je to sbírka veršovaných skladeb, které; ä J H e r b
Hodinky sv. Marie, rukopis z konce XIV. stol.
se jazykem hlásí do starší doby ''•• o d M u z
Bibl bible, např. BiblDrážď — bible Drážďanská neboli Leskovecká, rukopisH ad rukopis Hradecký ze 60. let XIV. stol., sborník veršovaných skladeb,
ze 14. stol., BiblKral - bible Kralická („šestidílka"), tisk z r. 1579 1593,: obsahující mj. legendu o sv. Prokopu, Desatero, satiry o řemeslnících
BiblLitTřeb — bible Litoměřická (Zmrzlíkovská), rukopis z r. 1411 1414, í k Mistr Jan Hus (zemř. 1415); HusDcerka — rkp. z 2. poí. XV. stol.. Hus-
BiblOl — bible Olomoucká, rukopis z r. 1417, atd. Post — Postilla česká, rukopis z r. 1414; HusSvatokup — Knížky o svato-
BiblKoř Nový zákon Korečkův, rkp. 1425 kupectví, v rukopise Budyšinském z 2. pol. XV. stol. atd.
Blah Jan Blahoslav (1523 — 1571); BlahGram — Gramatika česká z r. 1571 lyn sborník veršovaných a prozaických skladeb Hynka z Poděbrad (t 1492)
BíahMusica - Musica z r. 1558; BlahNZ Petr Chelčický (žil asi 1390-1460); ChelčPost - Postilla, napsána po
Blahoslavův překlad Nového f 1 ^
zákona z r. 1568 r. 1434, tisk z r. 1522, ChelčLid - O trojím lidu řeč, 1508, atd.
Budyš íhlum smolná kniha města Chlumce nad Cidlinou (XVI. stol.)
Budyšínsky rukopis, obsahující husitské skladby z r. 1420
Bylinář iron O svatém Jeronýmovi knihy troje, čes. překlad z 2. pol. XIV. stol.
Bylinář Mattioliho, tisk z r. 1596
CDB kancionál Jistebnický, soubor husitských písní z 20. let XV. stol.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae tancJist
CestKab český překlad spisů Karla IV., rukopisy z XV. stol.
Martina Kabátníka Cesta z Čech do Jerusalema a Egypta 1491 -1492, lar
Claretus de Soíentia (Bartoloměj z Chlumce), f asi 1379; KlarBoh —
rukopis z doby kolem r. 1 500 lar
CestLobk Bohemář, KlarVok — Vokabular gramatický, KlarGlos — Glossarius —
Jana Hasištejnského z Lobkovic Putování léta Páně 1493 k svatému
latinsko-české veršované slovníky
hrobu vykonané, rukopis z poč. XVI. stol.
CestMand český překlad cestopisu tzv. Mandevilla od M. Vavřince z Březové, do- jocminter Václav František Kocmánek. Sedm interludii, rukopis z 2. třetiny XVII.sto'.
chován v několika rukopisech z XV. stol. (MandA —z r. 1445. MandB fom Jan Amos Komenský (1592—1670); Komlnf — Informatorium školy
mateřské, KomLab — Labyrint světa a lusthaus srdce, atd,
z 2. pol. XV. stol. atd.)
CestMil jist život Kristův, rukopis ze XIV. stol.
Milión Marka Póla, rukopis z XV. stol.
CestPref sborník zv. Krumlovský ze začátku XV. stol.
Cesta z Prahy do Benátek... Voldřicha Prefáta z Vlkanova (1546), tisk rum!
yj Kyjevské listy, církevněslovanská památka čes. redakce z X. stol.
z r. 1563
Comest Petra Comestora História scholastica, český překlad z 2. pol. XIV. stol., cgAi zlomek legendy o Alexiovi z poí. XIV. stol.
rukopis z r. 1404, vedle toho dochovány další zlomky egDět zlomek verš. legendy o dětství Ježíšově z 1. pol. XIV. stol.
ČernZuz zlomky verš. legendy o Jidášovi z počátku XIV. stol.
dopisy Zuzany Černínové z Harasova jejímu synovi z let 1633— 1654 cgJid
legenda o sv. Jiří, LegJiřB — brněnský rukopis z pol. XIV. stol.
egJiř

406
407
LegKat vata Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572—1652)
legenda o sv. Kateřině, rukopis Stockholmský z doby kolem r. 140'
)v Slovník nebo soubor slov uspořádaný slovníkovým způsobem
(legenda pochází z 2. pol. XIV. stol.)
LegMar zlomek verš. legendy o P. Marii z doby kolem r. 1300
LegPil zlomek verš. legendy o Pilátovi z poč. XIV. stol.
Lék lékařský spis nebo sborník lékařských pojednání !
LékFrant ár Svár vody s vínem, skladba z konce XIV. stol.
rukopisné sborníky lék. pojednání neznámého františkána z pol. XV. stolí
LékChir šd knihy svědomí (zápisy o výsleších) z XV. stol.
výklady o chirurgii z 2. pol. XV. století
LékRhaz t Tomáš ze Štítného (asi 1333 — 1404); ŠtítBarl — Barlaam a Jozafat, ruko­
Rhazesovo Ranné lékařství, rukopis z 1. pol. XV. stol.
LékSal pisy z 2. pol. XV. stol., ŠtítBrig — zjevení sv. Brigity, rukopisy z poč.
Saličetova Ranná lékařství, zpracování z 1. pol. XV. stol.
Let a z 2. pol. XV. stol.; rukopisné sborníky spisů Štítného: ŠtítKlem — sborník
Staří letopisové čeští, kroniky z doby 1378 — 1526
List ;kadl Klementinský z r. 1376, ŠtítMuz — sborník Muzejní z r. 1450, ŠtítOpat —
list nebo listina, popř. sbírka listin, např. ListLit — český přípisek
Itist sborník Opatovický z poč. XV. stol., ŠtítSáz — sborník Sázavský z r. 1465;
v zakládací listině kapituly litoměřické z XIII. stol., ListKrums - listinaj
roj ŠtítŠach — Knížky o hře šachové, rukopis kolem r. 1400
Krumsinská z poč. XV. století apod.
Lucid 'ůl Tkadleček, skladba ze zač. XV. stol.
Lucidář, rukopis a prvotisk z XV. stol.
Lyr llmučRoud Tristram a Izalda, přel. epos z 2. poi XIV. stol.
lyrická skladba nebo sbírka
Kronika Trojánská, překlad a úprava spisu z konce XIV. stol.
Mast Mastičkář, zlomek divadelní hry velikonoční, rukopisy z poloviny XIV. stol. fel
JfSch Túlec sv. Bonaventury (tzv. zlomky Mnichovské), glosy z konce XIII. stol.
(MastMuz) a z 2. pol. XIV. stol. (MastDrk)
MatHom Umučení Roudnické, verš. skladba z pol. XIV. stol.
evangelium Matoušovo s homiliemi, rukopis z 2. pol. XIV. stol.
MitrPříh íreSpas Adam Daniel z Veleslavína (1546-1599)
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, sepsané r. 1599
Modi modlitba, sbírka modliteb lalt Viktorin Kornel ze Všehrd, O práviech... země české knihy devatery
ModlKunh Kunhutina modlitba — báseň z konce XIII. století (okolo r. 1500)
Nekr nekrologium — seznam zemřelých členů kláštera Zrcadlo člověčieho spasenie, překlad z pol. XIV. stol.
Nudož Vavřinec Benedikt Nudožerský, Grammaticae bohemicae libri duo, 1603 žaltář, např. ŽaltKap — žaltář Kapitulní z konce XIV. stol., ŽaltKlem —
Ote Životy sv. Otců, překlad z 2. pol. XIV. stol., zachován v rukopisech žaltář Klementinský z 1. pol. XIV. stol., ŽaítPod — žaltář Poděbradský
palší zkratky viz in: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek.
ABCDEFG z různých dob XV. stol. z r. 1396, ŽaltWittb - žaltář Wittenberský z 1. pol. XIV. stol. atd.
Pas pasionál, sbírka legend: PasKlem — Pasionál Klementinský atd. Praha 1968.) Karel Starší z Žerotína (1564-1646)
lerK
PDČ Prameny dějin českých (Fontes rerum Bohemicarum)
Pis píseň nebo soubor písní; PísDor — píseň o sv. Dorotě, skladba z 2. pol.
XIV. stol., PísOstr - píseň Ostrovská z 2. pol. XIII. století, atd.
Plankt Plankt Matky božie u Veliký pátek, rukopis ze XIV. stol.
Podk Podkoní a žák, veršovaná satira z konce XIV. stol.
Práv právní sborník nebo památka
PražZl Pražské zlomky hlaholské, památka české redakce cirk. slovanštiny
z XI. stol.
Pulk kronika Pulkavova z doby kolem r. 1380, zachována v opisech z doby
kolem r. 1400 a později
RadaOtc Rada otce synovi, verš. skladba z doby okolo r. 1400
Rok M. Jan Rokycana (zemřel r. 1471); RokPost — Postilla, rukopis z 2. pol.
XV. stol., atd.
Rosa Václav Jan Rosa (1620-1689)
Rožmb kniha Rožmberská, nejstarší právní památka z 1. pol. XIV. stol.
RůžZahr Růžová zahrada, zlomky z 2. pol. XIV. stol.
ŘádZem Řád práva zemského z 2, pol. XIV. století

408 409
 flíBLOM, R.: Die ostslavische Pleophonie. ZfslPh, 24,1955, 1.1.
ZÁKLADNÍ LITERATURA EBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963.
% ÁLA, B.: Slabika, její podstata a vývoj. Praha 1956.
fAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III — Jazyk. Praha
1934, s. 8 4 - 2 1 8 .
IAVRÁNEK, B.: K depalatalizaci v oblasti českého jazyka. LF, 67, 1940, s. 266-279.
I0RÁLEK, K.: Rozbor verše a staročeský prízvuk. SaS, 8, 1942, s. 57n.
I0RÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praha 1962.
VKOBSON. R.: Staročešskije stichotvorenija. Slávia, 3, 1924, s. 274n.
\KOBSON, R.: Remarques sur revolution phonologique du russe comparée á celie
des autres langues slaves. In: TCLP II. Praha 1929.
AMIS. A.: K rozsahu protetického v v 16. století. In: Slavica Pragensia, 1, 1959,
Práce souhrnné s. 8 7 - 9 0 .
ELLNER, A.: Štramberské nářečí. Brno 1939.
GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého. ELLNER, A.: Východolašská nářečí I. Brno 1941.
I, Hláskosloví. I. vyd. Praha 1894, 2. vyd. Praha 1963; OMÁREK, M.: Zur Entwicklung des tschechischen Vokalsystems. Zeitschrift für
III/I, Tvarosloví - skloňování. 1. vyd. Praha 1896, 2. vyd. Praha 1960; Slawistik, 1, 1956.4. s. 25n.
III/2, Tvarosloví - časování. 1. vyd. Praha 1898, 2. vyd. Praha 1909, 3. vydfoMÁREK M Staročeská změna v > ej a její poměr ke změně aj > ej. LF, 80,
Praha 1958; 1957. s. 2 6 4 - 2 6 8 ; LF, 81, 1958, s. 9 8 - 1 0 0 .
IV, Skladba (vydal F. Trávníček). Praha 1929. OMÁREK, M.: K depalatalizaci souhlásek v češtině. SaS, 21, 1960, s. 173-186.
HÜJER, O.: Vývoj jazyka československého. In: Československá vlastivěda III - Jazyk\oMÁREK M Dvě poznámky k praslovanskému a českému fonologickému vý­
Praha 1934, s. 1 - 8 3 . voji. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philologica I. 1960, s. 33—41.
TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935. Ä0MÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962.
HUJER, O.: Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946. ÍOMÁREK, M.: Gebauerovo historické hláskosloví ve světle dalšího bádání. In:
MANN, S. E.: Czech Historical Grammar. London 1957. Gebauer, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 723 — 764.
Historická mluvnice česká (vysokoškolská učebnice). Ĺ0MÁREK, M.: Altlschechische Gebete im Itinerarium Johannes Butzbachs. In:
I, KOMÁREK, M.: Hláskosloví. I. vyd. Praha 1958, 2. vyd. Praha 1962; Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965,
11/1, VÁŽNÝ, V.: Tvarosloví I. Praha 1964; s. 7 3 - 8 6 .
II/2, DOSTÁL, A.: Tvarosloví II. Praha 1967; [OMÁREK, M.: Kontrakce v češtině, slovenštině a ostatních západoslovanských ja­
III, TRÁVNÍČEK, F.: Skladba. I. vyd. Praha 1956, 2. vyd. Praha 1962. zycích. In: Čs. přednášky pro VIL mezinárodní sjezd slavistu. Praha 1973, s. 15 — 27.
ĹOMÁREK, M.: Ke změně g > y v slovanských jazycích. In: Československá sla­
vistika 1983. Praha 1983, s. 3 4 - 4 7 .
Hláskosloví
IOPEČNÝ, F.: Nářečí Určic a okolí. Praha 1957.
lOPEČNÝ, F.: Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. In: Studie ze slovanské
BĚLIČ, J.: Dolská nářečí na Morave. Praha 1954. jazykovědy. 1958, s. 383-386.
BERNŠTEJN, S. B.: Očerki sravniteľnoj grammatiki slavjanskich jazvkov. Mosk RAJČOVIČ, R.: Zmena g > y > h \ západoslovanskej skupine. Slávia, 26. 1957,
l96L ' f s. 341-357.
CURIN, F.: Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech. Praha 1967. ^RAJČOVIČ R Spoluhlásková skupina zg v slovenčine a češtine. Slávia, 26, 1957,
ČEJKA, M . - L A M P R E C H T . A.: K otázce vzniku a diferenciace slovanských jazyků] s 5 1 4 - S I 6
In: SPFFBU, A U , 1963. s. 5 - 2 0 . " I R A J Č O V I Č , R O príčinách vzniku západoslovanskej kontrakcie. In: Slavica Pra­
DÉCAUX, E.: Le passage de g á h et le groupe zg. RÉS, 34, 1957, s. 46n. gensia IV. Praha 1962. s. 111-115.
DURNOVO, N.: K voprosu o vremeni raspadenija obščeslavjanskogo jazyka. I n | R X j Č O V I Č , R.: Historicko-fonologické predpoklady vokalizácie jerov v strednej
Sborník prací L sjezdu
siezdu slovanských filologů.
filoloeů. Praha 1929,
1929. s. _SI4n
514n. slovenčine. Jazykovedný časopis, 16, 1965. s. 142-154.

410 411
KRAJČOVIČ, R. Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genéza slovenčiny)]
Bratislava 1974 IARECKOVA. D.: K dialektickému rozrůznění češtiny v 15. století, Rkp. kand. práce,
KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981. Praha 1966.
KUČERA, H.: The Phonology of Czech, 's-Gravenhage 1961. <|AREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období
KUČERA, K.: Jazyk českých spisů J. A. Komenského. Praha 1980. slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25, 1956, s. 443—495.
KURYLOWICZ, J.: Ľaccentuatíon des langues indoeuropéennes. 2. vyd Krakó AREŠ, F. V.: Kontrakce vokálu v slovanských jazycích. Slávia. 40. 1971, s. 525 — 536.
1958. AR VAN, J.: Z historie kontrakce. Slávia, 35, 1966, s. 345-356.
JJLINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963.
LAMPRECHT, A.: Středoopavské nářečí. Praha 1953.
I U L I N Y , E.: Periodizácia dejín fonologického a morfologického systému v západnej
LAMPRECHT, A.: Neskoľko zamečanij o razvitii fonetičeskoj sistemy praslavjanskog«
slovančine. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodni sjezd slavistu v Sofii, Praha 1963,
jazyka. In: SPFFBU, A 4 , 1956, s. 1 9 - 2 3
LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyka se zvláštnírrí s- 8 7 ~ 9 4 -
zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 6 5 - 7 8 . 'i/OJ LINY, E.: K chronologii znelostnej neutralizácie v slovenčine a češtine. In: Studie ze
LAMPRECHT, A.: K otázce vlivu jazyka na jazyk (na materiálu českého jazyka).! slovanské jazykovědy. 1958, s. 7n.
In: SPFFBU, A 6, 1958, s. 8 8 - 9 3 . §DRÁK,J.: Humanistická čeština. Praha 1983.
LAMPRECHT, A.: K vývoji západoslovanského souhláskového systému. In: Českou OSPOND, S.: Wybrane zagadnenia gtosowni staroczeskiej SWTN 1960, s. 3 4 - 3 9 .
slovenské přednášky pro IV. mezinárodní sjezd slavistu v Moskvě. Praha 195»í>SPOND, S.: Spirantyzacja g > h w j?zyku staroczeskim. In: Studia Iinguistica in
s. 125-135. *! honorem Thaddei Lehr-Spíawinski. 1963, s. 4 8 9 - 4 9 8 .
LAMPRECHT, A.: Sur le développement et la perte de la correlation de mouiIIureefii A D N I K ' L - : S I a v i s c h e Akzentuation I. Wiesbaden 1959.
ancien tchéque. In: Travaux íinguistiques de Prague, 1, 1961, s. 119-120. IcALIČKA, V.: Vývoj české deklinace. Praha 1941.
LAMPRECHT, A.: Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBUJF- ULINA, J.: Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964.
A 12, 1964, s. 9 7 - 1 0 3 . JPAL, J.: Ke vkladným samohláskám ve staré češtině. LF, 101, 1978, s. 2 2 1 - 2 2 4
LAMPRECHT, A.: Ještě k měkkostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré' češtině.F A N G » S " C h - : S I a v o n i c Accentuation. Oslo 1957.
In: SPFFBU, A 13, 1965, s. 9 7 - 1 0 0 . íTANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958.
LAMPRECHT, A.: Zur Frage der tschechisch-deutschen Sprachkonvergenz. í n : )vĚRÁK, F.: Boskovické nářečí. Brno 1941.
Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965 fVĚRÁK, F.: Karlovické nářečí Praha 1967.
s. 2 9 - 3 3 . SLOSAR, D.: Dnešní rozdělení nářečí na výřhodní Moravě. In: Studie ze slovanské
LAMPRECHT, A. Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968,1 jazykovědy. Brno 1958, s. 387-390.
LAMPRECHT, A. K depalatalizaci v staré češtině. SaS, 33 1972 s 154-159 F L A U E R , V.: Staročeská přehláska o > ě. Č M F . 33, 1950, s. 72.
LAMPRECHT, A. K chronologii foneticko-fonologických z m ě n ' v p r a s I o v a n š t i n ě ] R Á V N Í Č E K ' F ' : H i s t o r i c k á mluvnice československá. Praha 1935
jTROST, P.: Německé vlivy na slovanské jazyky. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní
SaS, 34, 1973, s. 115-123.
LAMPRECHT, A . - Č E J K A , M.: Indoevropské jazyky a nostratická teorie V. M.Illiče sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963, s. 2 9 - 3 0 .
Svityče. SaS, 36, 1975, s. 6 2 - 6 9 . ROST, P.: Deutsch-tschechische Zweisprachigkeit. In: Deutsch-tschechische Bezie­
LAMPRECHT, A.: K praslovanské genezi slovenštiny. In: SPFFBU, A 2 5 - 2 6 , 1978 hungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965, s. 21 — 28.
s. 141-148. RUBECKOJ, N.: K voprosu stjaženija glasnych v zapadnoslavjanskich jazykách.
LAMPRECHT, A.: Zamyšlení nad genezí slovenštiny. SaS, 41, 1980, s. 1-6. | Slávia, 7, 1929, s. 305n.

rakterystyka jezykow slowiaňskich. Warszawa 1954. f

LEHR-SPLAWIŇSKI, T . - K U R A S Z K I E W I C Z , W . - S L A W S K I , F.: Przeglad i cha- TĚŠENÝ, S.: Poznámky k dnešní situaci historické dialektologie. SaS, 16, 1955,
s. 146-153.
LEHR-SPLAWIŇSKI, T . - S T I E B E R , Z Gramatyka historyczna jezyka czeskiego I f TĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960.
Warszawa 1957. JVACHEK, J.: K znělostnímu protikladu souhlásek v češtině a angličtině. In: Studie ze
LIEWEHR, F . : Zur Betonung der tschechischen Eigennamen in der Chronica Boemorum \ slovanské jazykovědy. Praha 1958, s. 15 — 27.
des Cosmas von Prag. Wissenschaftliche Zeitschrift der Ernst-Moritz-Arndt-Univer IACHEK, J.: K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému. In: Slavica
sität Greifswald, 11, 1962, s. 351-354. Pragensia 4, Praha 1962, s. 35 — 46.
MAREČKOVÁ, D.: K rozšíření změn ie > í a uo > ů 15. století, LF, 80, 1957, iťACHEK, J.: The Place of the Sound /ř/ in the Structures of Slavonic Languages.
s. 2 3 2 - 2 3 6 ; LF, 81, 1958, s. 8 5 - 9 7 . SPFFBU, A I I , 1963, s. 8 1 - 9 2 .

412
413
 VACHEK, J.: Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 196$3 M ÁREK, M - : Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981.
VALIKOVA. D.: Současný stav nářečí pavlovského výběžku. In: SPFFBU. A 12, ^ ó f l ^ E Č N Ý , F.: Pasivum, reflexivní forma slovesná a reflexivní sloveso. In: Studie
s. 216-226. ^ ' ľ p r á c e ünguisticke i. p r a h a 1954, s. 2 2 4 - 2 4 7 .
VAŠEK, A.: Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. R o z p r a v P ^ Č N Ý , F.: Problém českého „příčestí minulého činného" v historii českého
ČSAV, 77, Praha 1967. J m l u v n i c t v i . i n : Sborník v čest na akad. A. Teodorov-Balan. Sofija 1955, s. 293-300.
VAŽNY, V.: Nářečí slovenská. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha l934f)PEČNÝ, F.: Základy české skladby. Praha 1958.
s. 219-310. JoPEČNÝ, F.: Slovesný vid v češtině. Praha 1962.
VEČERKA, R.: K praslovanským palatalizacím velár. In: SPFFBU, A 20 197É>PEČNÝ, F.: Zur Entstehung der Futurbedeutung beim perfektiven Präsens im
s. 53 — 61. ' ' ^Slavischeii. Scandoslavica, 8, 1962, s: 1 7 1 - 1 8 1 .
VINTR, J. Die ältesten tschechischen Evangeliare. Edition, Text- und S p r a c h a n a l y ^ Ž K O V Á , H.: Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, zvi. v ruštině. Praha
der ersten Redaktion. München 1977, s. 108-137. [ I960.
VINTR, J.: Die alttschechischen Monophtongierungen und Diphtongierungen i h r ^ R Y L O W I C Z , J.: Vývoj gramatických kategorií. In: 12 esejů o jazyce. Praha 1970,
Chronologie und Systemverankerung. Wiener Slavistisches Jahrbuch, 24. 'l978f s. 6 3 - 7 9 .
s. 2 6 2 - 2 7 7 . , UZNECOV, P. S.: Očerki po morfologii praslavjanskogo jazyka. Moskva 1961.
VORAC, J.: Česká nářečí jihozápadní I. Praha 1955. I VÍTKOVÁ, N.: Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak řečeného
Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211.
•A \ M P R E C H T , A.: Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem ve slovanských
Tvarosloví
jazycích. In: Čs. přednášky pro 5. mezinárodní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963.

BĚLIČ, J.: K interferenci jevů hláskoslovných a tvaroslovných. Nářeční imperativy^MPRECHT, A.: K zakončení nom. sg. o-kmenů v praslovanštině. In: SPFFBU,
PragenSÍa
nP?^ ľ ^ ^ ^ ^ ™ ' " ' ! 9 6 9 ' S- I 9 2 ~ 1 9 4 ' A 20. 1972, s. 6 3 - 6 6 .
»fcUC, J.: Nástin ceske dialektologie. Praha 1972. | A R E Š í F v . V z n i k a r a n ý v ý v o j s k ) van S ké deklinace. In: Čs. přednášky pro 5. mezi
D
^ * ° _ R S ^ Y ' J : . Pan[^km'_'-ové v e-
slovanštině.
. _ .«ui.uij. In:
L i l , Rozprawy
1 V U / . L / I řl W V Uniwersyteiuľ
I J i l l U / P I C l l l IMII ' národní
* •- * sjezd slavistu. Praha 1963, s. 5 1 - 6 9 .
Warszawskicgo, 15, 1967, s. 172n.
ÍASLOV, Ju. S.: Imperfekt glagolov sovéršennogo vida v slayjanskich jazykách. In:
DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970.
Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 1. Moskva 1954, s. 68 — 138.
ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morphologie. Brno 1970. jl!CHÁLEK,E.: Mylné interpretace staročeských jmen mláďat. LF,S5,1962, s. 334-336.
ERHART, A.: Základy jazykovědy. Praha 1984, s. 7 8 - 1 0 1 . |ĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. Praha 1958.
ERHART, A.: Indoevropské jazyky. Praha 1982.
jíĚMEC, I.: A Diachronistic Approach to the Word-Formative System of the Czech
GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/2. 3. vyd. Praha 1958.
Verb (Historický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa). In: TLP 1,
GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2. vyd. Praha 1960.
1964. s. 173-182.
GREPL, M.: Deagentnost a pasívum v slovanských jazycích. In: Cs. přednášky pro|)BERPFALCER, F.: Rod jmen v češtině. Praha 19
7. mezinárodní sjezd slavistu ve Varšavě. Lingvistika. Praha 1973, s. 141 — 149. RÁK, J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, 10, 1968, s. 19 — 32.
HAVRÁNEK, B.: Genera verbi v slovanských jazycích I, Praha 1928; II, Praha 1937 ORÁK, J.: Některé aspekty třídění českých sloves. Slavica Pragensia, / / , 1969,
HUJER, O.: Slovanská dek li nace jmenná. In: Rozpravy České akademie č. 5?>. Praha 1910 s. 8 5 - 9 2 .
HUJER, O.: Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946. ORÁK, J.: Cvičebnice staročeského tvarosloví (skriptum). ,, n . 3.• jvyd.
. oPraha
^ 2 6 1974.
KLIMEŠ, L.: Přechodníky v historické próze 17. a 18. století. In: Sborník Ped. fakulty jlOCHER, K.: O vývoji české konjugace. In: Sborní i o og y, s. 1-38.
Plzeň, 8, 1968, s. 1 7 - 6 2 .
OCHER, K.: Gramaticlcý rod a vývoj českých deklinací jmenných. Praha 1934.
KOMÁREK, M.: K vývoji morfémové stavby českého slovesa (Změny kmenových USÍNOVÁ, Z.: Staročeská adverbia tvořená od slovesných základů. In: SPFFBU,
formantů a slovesných typů). In: Čs. přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistu. A 29, 1981, s. 8 5 - 1 0 4 .
Praha 1968, s. 2 7 - 3 6 . ALL, P.: Vývoj flexe v indoevropských jazycích, zejména v češtině a angličtině.
KOMÁREK, M.: Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vtáu. In: Miscellanea Praha 1954.
linguistica. Ostrava 1971, s. 107-112. KALIČKA, V.: Vývoj české deklinace. Praha 1941.
KOMÁREK, M.: Ke vzniku jihočeských a jihomoravských rozkazovacích tvarů typu ŠTANG. Ch.: Das síavische und baltische Verbum. Oslo 1942.
pros. NŘ, 55, 1972, s. 7 8 - 8 1 .

414 415
 ŠIROKOVA, A. G.: Iz istorii vozniknovenija i razvitija markirovannych mnogtfMARVAN, J.: K původu staročeských názvu mláďat. LF, 85, 1962, s. 3 3 7 - 3 4 1 .
kratnych glagolov v češskom jazyke. Vestník moskovskogo universiteta, FilologijáMICHÁLEK, E.: K činitelským jménům ve staré češtině. LF, 83, 1960, s. 366-369.
1965,2, s. 3 3 - 4 5 . ' [MICHÁLEK,E.: Mylnéinterpretacestaročeskýchjmenmláďat.LF,55 ( 1962,s. 334-336.
ŠULIKO, I. S.: O nekotorych izmenenijach v glagoľnych klassach drevnečešskog^MICHÁLEK, E.: Dvě poznámky k slovotvorné úloze starší češtiny v době obrozenské.
jazyka. Vestnik moskovskogo universiteta, Filologija, 1967, 8, s. 36 — 46. In: Slavica Pragensia, 17, 1974, s. 29n.
TRÁVNÍČEK, F . : Studie o českém vidu slovesném. Praha 1923. NĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. Praha 1958.
TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935. iNĚMEC, I.: Historický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa. In: Informační
VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964. bulletin pro otázky jazykovedné, 5, 1964, s. 5 — 14.
VEČERKA, R.: Vyjadřování posesivity u osobních zájmen 3. osoby v češtině. IníNĚMEC, L: Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha 1968.
SPFFBU, RA3,
VEČERKA • 7,,r1955, g
TT„;, s. 3u-6 - 4 1 . . ,v enZaWwöretrderzwetien zehnerrdhe manů
t sai a 429i73s 9i5
NĚMEC, I.: O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných for-

sii%das;z: Tz TLt s
VINTR, J • Die ältesten tschech h F
n e
ľ
M ünchen
i - ** ' ' - -
j NĚMEC, L : Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 1980.
ZUBATÝ, J.- K frekventati " ? , w 1977. j NEŠČIMENKO, G . P . : Slovoobrazovanijesuščestviteľnych ženskogorodasoznačenijem
vozenmam s příponou -váti od sloves 4. třídy]) lica v sovremennom češskom jazyke. In: UČenyje zapiski Instituta slavjanovedenija
LF, 42, 1915, s. 227-239. AN SSSR. Moskva 1960.
ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980 NEŠČIMENKO, G. P.: Istorija imennogo slovoobrazovanija v češskom literaturnom
jazyke konca X V I I - X X vv. (Prilagatelnoje). Moskva 1968.
NEŠČIMENKO, G. P.: OČerk deminutivnoj derivacionnoj sistemy v istorii češskogo
Slovotvorba literaturnogo jazyka (konec XIII — seredina X X w . ) . Praha 1980.
POLDAUF, I.: Podíl mluvnice a nauky o slovníku na problematice slovesného vidu.
ANDĚL, V.P.: Slovotvir abstraktných imennykiv u čes'kij movi. Utvorennja z sufiksom In: Studie a práce linguistické I. Praha 1954, s. 200 — 223.
-siví. In: Tézy dopovidej V. slavistyčnoj konferencii. Užhorod 1962, s. 111-113. ROJZENZON, L. N.: O niektorých wlašciwošciach substantywowanych imieslowów
DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině I, Teorie odvozování slov. Praha 1962. na -ná w jazyku czeskim. Poradnik jezykowy, 1959, s. 124 — 132.
GREGOR, A.: Přechyiování v staročeštině. In: SPFFBU, A 4, 1956, s. 3 7 - 4 4 . ROSA, V. J.: Čechořečnost seu Grammatica linguae bohemicae. Praha 1672.
HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978. RUSÍNOVÁ, Z.: Tvoření staročeských adverbií. Brno 1984.
HAVRÁNEK, B.: Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských. Slávia, SEKANINOVÁ, E.: Klasifikácia predpôn v slovanských jazykoch (Na základe
7, 1928-29, s. 766-784. Štruktúrno-sémantíckej analýzy). In: Československé přednášky pro 7. mezinárodní
HOLZ, V.: Retrográdní seznam a slovotvorná charakteristika českých adjektiv z< ze ] sjezd slavistu, Lingvistika. Praha 1973, s. 195 — 201.
slovníku Neuestes deutsch-böhmisches Taschenwörterbuch K. H. Tháma. Rkp j SCHÄFER, F . : Untersuchungen zur Reflexivität im Alttschechischen. Berlin 1982.
dipl. práce, Brno 1983. í SKALKA, B.: Slovotvorná analýza denominálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela
JELÍNEK, M.: Slovotvorný typ honená. In: SPFFBU, A 9, 1961, s. 8 9 - 9 1 . Dictionarium latinobohemicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983.
SKALKOVÁ, E.: Slovotvorná analýza deverbálních adjektiv ze slovníku Tomáše
KOMÁREK, M.: Zur Verbreitung und Stabilisierung des distributiven Verbaltyps po-
vyhazovat in der modernen tschechischen Schriftsprache. In: Zur grammatischen Rešela Dictionarium latinobohemicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983.
und lexikalen Struktur der slawischen Gegenwartssprachen. Halle 1968, s. 147-155. ŠLOSAR, D . — RUSÍNOVÁ, Z.: Průřez vývojem slovotvorné soustavy adjektiv v češtině.
In: SPFFBU, A 15, 1967, s. 3 7 - 6 4 .
KOMÁREK, M.: Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vidu. In: Miscellanea
1 ŠLOSAR, D.: Historický vývoj dějových jmen v češtině. In: SPFFBU, A 27, 1979,
linguistica, Ostrava 1971, s. 107—112.
s. 141-148.
KOMÁREK,
prefixům vM.: Místo In:
češtině). prefíxace v systému i slovesného
Aspektuaľnyje viduznačenija
temporaľnyje (K tzv. prostě vidovým j\ ŠLOSAR, D . : Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v Češtině. LF, 104, 1981,
v slavjanskich
jazykách. Moskva 1983, s. 4 0 - 4 5 s. 170-175.
KOPEČNÝ, F.: Slovesný vid v češtině. Praha 1962 . ŠLOSAR, D.: Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981.
KOPEČNÝ, F.: Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha 1981. j ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v Češtině. In:
KRAVČUK, R.: K istorii suffíksa -ŕ v češskom jazyke. In: Studia Slavica, 3, 1957, j SPFFBU, A 30, 1982, s. 131-135.
s. 2 6 1 - 2 7 7 . VINTR, J.: Slovesa s předponou na- v staročeském slovníku. LF, 93, 1970, s. 105-118.

416 417
Skladba Slovníky, dialektologie, etymologie, toponymie

BAUER, J.: Staročeská věta a staročeské souvětí na základě srovnávacím. In: K histo- , BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologic. Praha 1972.
ríckosrovnávacímu studiu^síovanských jazyků. Praha 1958, s. 108 — 123. BĚLIČ. J . - K A M I Š . A . - K U Č E R A , K.: Malý staročeský slovník. Praha 1978.
BAUER, J.: Parataxe a hypotaxe při studiu souvětí. In: O vědeckém poznání soudobých České nářeční texty. Praha 1976.
jazyků. Praha 1958, s. 2 7 0 - 2 7 8 . ERHART, A . - V E Č E R K A. R.: Ú vod do etymologie. Praha 1981.
BAUER, J.: Vývoj českého souvětí. Praha 1960. Etymologický slovník slovanských jazyků. KOPEČNÝ, F.: Slova gramatická a zájmena I.
BAUER, J.: Phénoměnes centraux et périphériques dans revolution du systéme syn- Praha 1973; Slova gramatická a zájmena 2. Praha 1980.
tactique de la langue tchěque. TLP, 2, 1966, s. 2 2 5 - 2 3 8 . jGEBAUER. } . : Slovník staročeský I ( A - J ) . I.vyd. Praha 1903, 2. vyd. Praha 1970;
BAUER, J.: Problematika vývoje základních větných typů v slovanských jazycích. j II ( K - N ) . 1. vyd. Praha 1904, 2. vyd. Praha 1970.
In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno 1968, s. 3 2 9 - 3 3 7 . j HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934,
BAUER, J.: Syntactica slavica. Brno 1972. | s. 8 4 - 2 1 8 .
BAUER, J.: Spojovací prostředky. In: Syntactica slavica. Brno 1972, s. 323-460.
I HOLUB, J . - K O P E Č N Ý , F.: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952.
DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970.
3HOSÁK, L . - Š R Á M E K , R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I ( A - L ) .
FIEDLEROVÁ, A.: K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině a u Komenského.
1 Praha 1970; II ( M - Ž ) . Praha 1980.
SaS, 31, 1970, s. 3 3 7 - 3 4 5 .
MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha 1968.
GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. Praha 1929.
JPROFOUS, A.: Místní jména v Čechách I. Praha 1947; II 1949; III 1951; IV 1957;
HAUSENBLAS, K.: Vývoj předmětového genitivu v češtině. Praha 1958.
j SVOBODA. J . - Š M I L A U E R , V.: Dodatky. Praha 1960.
HAVRÁNEK, B.: Větná struktura v nejstarších fázích slovanských jazyků. In: Čs.
JSADNIK, L . - A I T Z E T M Ü L L E R , R.: Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen
přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu. Lingvistika. Praha 1973, s. 5—13.
j Texten. Heidelberg 1955.
CHLOUPEK, J . - Š L O S A R , D.: Specifický východomoravský typ deagentních vět.
j Staročeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenů a zkratek, Praha 1968; Na - obíjeti
Slavica Slovaca, 7, 1972, s. 2 3 6 - 2 3 9 .
sě, Praha 1977; Obilc - ožžený, Praha 1984; Paběničský - (slovníková hesla vy-
KARLÍK, P.: Má čeština konjunktiv? In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 123-130.
LINCOVÁ, H.: K repertoáru přípustkových spojek v 60. a 70. letech 19. století. NŘ, 61, cházejí postupně v sešitech).
1978, s. 194-203. 1
NĚMEC, L: K vývoji funkcí infinitivu v češtině a litevštině. SaS, 38, 1977, s. 229-237. i
PORÁK, J.: Vývoj infinitivních vět v češtině. Praha 1967. I
!
PORÁK, J.: K vývoji infinitivních vět v češtině. In: Otázky slovanské syntaxe II. í)
Brno 1968, s. 3 4 5 - 3 4 9 . i
i
ROJZENZON, L. I.: Vlijanije morfologičeskich i semantičeskich faktorov na formiro- I
vanije i stabilizaciju sintaksičeskich struktur. In: Otázky slovanské syntaxe ÍI.
Brno 1968, s. 2 5 3 - 2 6 1 .
SEDLÁČEK, J.: Vývoj kopulativních spojek v jižní slovanštině. Slávia, 51, 1982,
s. 121.
SVĚRÁK, F . : K vyjadřování modality tázacích vět v češtině z hlediska historického. |
In: Otázky slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 3 2 5 - 3 2 8 . j
a
TRÁVNÍČEK, F . : Neslovesné věty v češtině I. Brno 1930; II 1931.
TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice česká III, Skladba. Praha 1956.
1
TROSTEROVÁ, Z.: K otázce zkoumání systému staroruského hypotaktického souvětí I
prostřednictvím tzv. konstitutivních rysů. Slávia, 48, 1979, s. 141 — 150.
VEČERKA, R.: K vývoji modálních konstrukcí v slovanských jazycích. In: Otázky 1
slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 3 0 3 - 3 0 6 . ;
i

í
! *
418 ] 419
i

\
 příloha 1: VYDĚLENÍ ČEŠTINY ZE ZÁPADOSLOVANSKÉ
SKUPINY (IX. - POČ. XIV. STOL.)
1 - trat, tlat jI trot, tlot
2 — ústní samohlásky // nosové samohlásky
3 — zachování 'e//dispalatalizace 'e > o
4 — úzká výslovnost ě // změna ě > a
5 — změna g > y > h // zachování g
6 — pe, be, ve, me, //p'e,b'e, v'e, m'e
7 - r'> řjl ť > r
8 — de, te, ne 11 ďe, t e, ne (ďze, c'e)
^<\

k.^

/-'

420 421
 příloha 2: VZNIK NÁŘEČNÍ DIFERENCIACF ČEŠTINY
(XIII.-XVI. STOL.)
1 — přehláska a > ě
a — v slabikách dlouhých {smít, hříí)
b — v slabikách krátkých {jesle, zjevit)
c — v koncových slabikách {slepice)
2 — přehláska u > i, kožich // kožoch {kožuch)
^
3 — změna ť > ř, tři 11 tri
4 — nebudete 11 ňebuďeťe
5 — pě, bě, mě, ve // pe, be, me, ve
6 — změna a) uo > ú, b) ie > í // uo (<5), ie
7 — změna ý > ej, ú > ou // ý (/), ú
8 — změna ej > é, ou > ó (záp. i vých. hranice)
9 — změna é > í
10 — změna šč > šť
11 — změna e > a (jahla, sršán) iI e {jehla, sršeň)
12 — av, ov, ev > au, ou, eu {prauda, oušem, kreu)
13 — dlouhé i krátké samohlásky // jen krátké samohlásky

I nářečí česká
la středočeská
lb jihozápadní
Ic severovýchodní
Id moravskočeská
II nářečí středomoravská neboli hanácká
Hla nářečí východomoravská neboli moravskoslovenská
Illb nářečí dolská
IIIc nářečí kelečské
IV nářečí lašská neboli slezskomoravská

423