a tin z r i s h ov K t T r ov d k

.c fra z /s ve t ov a p ro za

Svtov prza

fra

Svtov prza

fra

Bsnka a prozaika Krisztina Tthov (1967 v Budapeti) pat ji adu let k pednm autorkm souasn maarsk literatury. Jako bsnka debutovala v roce 1989 sbrkou szi kabtlobogs (Podzimn vln kabtu), nsledovaly sbrky A beszlgets fonala (1994, Nit rozhovoru), Az rnykember (1997, Stnov lovk), Porh (2001, Praan) i Sr ponyva (2003, Plac kvr). Jej samostatnou prozaickou prvotinou je po vdkov soubor Vonalkd (rov kd) z roku 2006. Za svou tvorbu zskala Krisztina Tthov adu ocenn, z tch nej vznamnjch bychom mohli jmenovat cenu Attily Jzsefa (2000), cenu Palldium (2001) i cenu Sndora Mraiho (2007).

fra

Krisztina Tthov rov kd patnct pbh

Krisztina Tthov rov kd patnct pbh

Peloil Ji Zeman

fra

Svtov prza Krisztina Tthov rov kd (patnct pbh) Z maarskho originlu Vonalkd (tizent trtnet) (Magvet, Budapest 2006) peloil Ji Zeman Oblka Martin Kubt Redakce Robert Svoboda Vydalo Fra, afakova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2011 jako svou 104. publikaci Vytiskla Tiskrna VS, Praha Vydn prvn Czech edition Fra, 2011 Copyright Tth Krisztina, 2006 First Edition: Magvet, 2006 Budapest Translation Ji Zeman, 2011 Author photo Marton Szilvia, 2011 Cover Martin Kubt, 2011 ISBN 9788087429129

BB018

Obsah
Neobydlen lovk (Hranin ra) 9 Penl (Generln linie) 17 Slep mapa (ra ivota) 25 Plot (Pokrevn linie) 33 Mraven mapa (ry, trasy, cestiky) 43 Zmek (Pedn linie) 51 Vlan mlko (rov kd) 63 ern snhulk (S ar) 79 Tepl podlaha (Linkov jzdenky) 89 Studen podlaha (Dlic ra) 97 Je vm jedna arodjnice (Linka obsazena) 117 Vod eho to je? (Linie bikin) 127 Rd tancuju (Pln ra) 133 Take five (Linie zlomu) 143 Miserere (Udlat tlustou ru) 161 Ve spleti ar (Jan M. Heller) 171

Neobydlen lovk

Hranin ra

Bylo to tak: Pvodn jsem mla jet u ve tvrtek, jenome potom jsem nemla as. A tak jsem do Kecskemtu jela a v nedli, kdy u bylo pozd. Ne mohla jsem se s nm rozlouit. Kdy jsem tam dora zila, stli u jeho tla tyi lid. Bylo dusn lto, pesto v pokoji neoteveli okno, jako kdyby se sty dli i sami ped sebou za ten odporn zpach, kter jet zhorovaly vlhk vpary, je sem proudily z ku chyn. Rozpait jsem ho pozorovala a pemlela o tom, jak jsou si vichni mrtv podobn, dokonce i takhle bezprostedn po smrti, nemluv o tch, co jsou mrtv dle. Zvltn je, e si nedoku vybavit bolest ani onu vc, kter se tenkrt jevila tak neodkladn a kvli n jsem se zpozdila. Vzpomnm si jenom na ten ostych, na nemotorn pelapovn za zdy zdr cench, zamlklch pbuznch. Zaujala jsem stejnou pzu, se sloenma rukama a przdnm pohledem, skoro jako pi njakm slavnostnm proslovu, jako v dtstv na peron v podzemn drze, kdy na lavi ku pokldali mrtvou pan se zeloutlou tv. Tamto byla pan, tohle zase pn. Te u vlastn sp nikdo, neobydlen dm, przdn loutka: due dospla do svho pbytku. Byl mezi nmi rozdl edesti let. Kdy jsem ho vidla naposled ivho, ti tdny ped onou zmeka nou a zrove i posledn nvtvou, u skoro ne mohl mluvit. Je zvltn, e s tm, jak pozvolna a po tom m dl tm rychleji schzel, jako by se rozklad projevoval tak v dom a na zahrad. Krajkov de ky na stolech, vchodov dvee zapen erven na tenm tokrletem, ve bylo jako dv, a pesto se 9

nco zmnilo, jin byla taktn choreografie pjezdu a odjezdu, jin byla chu jdel, v ozdobnch dr kch pbor se usadila pna a v pokojch podivn pach. Hlavn v tom jeho. Leel na zvedac posteli s eleznou konstrukc, pikryt kostkovanou dekou. Pekvapilo m, jak je jeho tlo mal, jak ezav ost r jsou jeho kontury, mluvil vak pesn naopak, mkce a droliv, jako by slova ztrcela sv obrysy: komunikoval takka jenom pohledem, mode se lesk noucma vlhkma oima, kter byly najednou tak obrovsk. Dokdy zstanete? Konen jsem pochopila, na co se m pt. Necht la jsem se sklnt bl, protoe mi vadil pach lk a zsypu, povlak v koutcch jeho st, nechtla jsem vidt zblzka lebku prosvtajc skrz ki. Nemu zstat, kroutila jsem hlavou. Zavel oi, jako by pemlel, co odpovdt. Nikdy jsem tam nezstvala, vdycky jsem rno vyjela a ve ernm vlakem jsem se zas vracela dom, take jsem nechpala, pro se vbec pt. Jako by nevdl, e musm jet zptky. Potom neekan vzhldl a pokynul mi, abych se nahnula bl. Zvedla jsem se ze idle a nastavila ucho k jeho stm. To, co jsem slyela, se zdlo zcela ne pravdpodobn. Nejdv jsem vnmala jen rytmus on vty, nco jako pikryjte m, jene jak jsem se mu pot podvala do tve a uvidla jeho pohled, najednou jsem pochopila, e ekl doopravdy to, co jsem slyela. Polibte m. Stla jsem nad nm v nepohodln pze, cel shr ben, zatmco on mi jednou rukou s touebnou a posmrtnou silou svral pedlokt. Narovnala jsem se, vyprostila jsem se ze seven jeho ruky a sedla si zptky. 10

Bez odpovdi, jako bych nic neslyela. Bylo mezi nmi edest let, mohl by to bt mj ddeek. A v jistm smyslu jm i byl: poslouchala jsem jeho historky, obdivovala jeho obrazy, touila slyet jeho chvlu. A te jsem u nj sedla zden a pln studu a zrala jsem z okna. Pane boe, co to po mn chce. Bylo mi dvacet, byla jsem domliv a jenom napl dospl a nevdla jsem nic o ivot. Nechpala jsem, co ode m oekv, e chce polibek na rozlouenou, e stojme na nstupiti a on za pr minut odjd, e nechce polben od eny, on ode m, nbr nkdo, kdo se pipravuje na smrt, chce dostat jaksi posledn drek od nkoho ivho, nco asn neskutenho nhodou prv ode m. Mezitm vela pan Edit. Naklepala mu polt, po vythla deku a zeptala se, jestli nem otevt okno. Klouku mj, oslovovala starce, co mi u pedtm pipadalo bizarn, te vak pmo trapn, protoe bylali ona jakoto jeho manelka tomuhle nemocn mu a starmu malikmu tlu matkou, m jsem pak asi tak mohla bt j. Ctila jsem se nesv, jako by m pi nem pistihli. O sounleitosti jsem toho vd la jen mlo, a jet m o odlouen, rozhodn pli mlo na to, abych mohla vytuit, e si peje tot, co jej manel, e jsou u dvno jeden lovk ve dvou tlech, rozdl je pouze v tom, e jedno tam zstane leet, zatmco druh odejde do jdelny, aby prostelo stl a poloilo na nj horkou polvku. Mlky jsme jedly. Jakmile jsem se podvala do tal e, hned jsem vidla, e je zle. Jen jsem se neodvi la nic ct, prost to nelo. Na ele mi vyrazil pot, dlalo se mi m dl silnji nevolno a snaila jsem se nabrat polvku tak, aby se drobn ervci plovouc na hladin dostali mimo lci. Nelo to, vdycky jich tam pr zstalo a lovit je prstem se mi zdlo trapn. Paneboe. 11

Nechutn vm, drahouku? Pak si u vzpomnm jen na to, jak na zchod hledm splachovadlo, koukm na naloutl prouek vodnho kamene a snam se ze sebe vydvit smrt, pach livch bylinek i hovz polvky, jak s elem openm o stnu kim ven pes dvee, e se nic nedje, opravdu, vechno je v podku, to bude ur it jenom tm brzkm vstvnm a cestou. Pak stojm na pln jin toalet, proti mn kulat zrcadlo v blm rmu, ve kterm koukm na svj o patnct let star obliej, kdy pomalu spustm ru nk. Je mi ticet pt, u nco vm o zrozen, o smrti ovem pod stran mlo, alespo te mi to tak pipad, proto jsem si taky prv musela omt obli ej studenou vodou: abych neplakala. Umel jeden mj ptel. Umral dlouho a tce, byl m dl tm men, za tmco dt, je vedle m rostlo, bylo m dl tm vt. Tu malou spodn polovinu tla zabalenou do plen ani nejde popsat. Te le vedle v pokoji a sed u nj jeho lska, re spektive lsky, sed tam a dr ho za ruku, hlad ho po ele. Vracm se k manelsk posteli, dvka na lev stran ple. Sedm si, koukm, v duchu se loum. Dvka mi ukazuje, a si shnu, ruku m u studenou, ale podpa je stle tepl, tam jet sdl due, tam m sv posledn toit, odtamtud odchz napo sled. Tam m domov. A opravdu, drm tam ruku, nn, jako kdybychom se vechny ti usadily jenom kolem spe, ovem to spc tlo u je neobydlen, due u dospla do svho pbytku. Nebyl mezi nmi vkov rozdl, mohla bych to bt klidn taky j, ale j iju, ale j iju, mm syna, mm syna, mm syna. Jsou mu tyi. Sednu si k nmu na bobek a po slouchm, co povd. Z njakho dvodu k bezdo 12

movcm pod neobydlen lid. Kad rno, kdy prochzme podchodem na nmst Lujzy Blaho v, kouk na zmuen, pchnouc tla pospvajc na papundeklu. Je na nm vidt, e ho to trp, e to podle nj nen v podku, i kdy je takovhle pod van soust jeho ivota, dokonce natolik, e s Ro bim, kter vybr kad rno popelnice u naeho domu, se pravideln zastavujeme na kus ei. Pro neobydlen? V podchodu je spousta lid, sedm si ped nj na bobek, div ns dav nesmete. Peml. Protoe nemaj bydlo, odpov. Rozumm. Vstvm a jdeme dl. Zejm si vzpo mnl, e krva bez teltka je neotelen, ptk bez pe je neopeen a kdo nem dobr nebo dokonce vbec dn bydlo, ten je neobydlen. Tak se ned vylouit, e ml vlastn na mysli bidlo, ale nechce u o tom mluvit, zabydlelo se v nm mlen. Klou ek mj. Robiho potkvme kad rno, kolem osm se vdycky in u kontejner. Robi jezd na invalidnm vozku, na kterm najede a k okraji kontejneru, a kdy je dost blzko, vyhoupne se dopedu, nad zvedne vko a na svch silnch rukou se vythne na horu. Robi toti nem nohy. M giganticky irok ramena, jednou rukou se dr za okraj kontejneru a druhou zatm hrabe. Co najde, to vyhod ven a pak hromdku prohrabuje hol, piem kontroluje, co by se z toho dalo jet pout. Obvykle takhle vis minutu a dv, pak vyerpan uchne zptky do vo zku a ruka se mu jet chvli chvje. Kdy se nad zvedne, nkdy se na okamik objev pahly nohou. Kalhoty m vzadu flekat, zejm se mu nepovede pokad vas slzt. Jednou v lt, kdy uklizeka kontejnery vymyla a nechala je s otevenm vkem vyschnout, jsem vynela stelivo pro koku. Vozk 13

tam stl, ale Robi nikde. Kdy jsem se nahnula do popelnice, pratil m pes nos vlhk smrad. Robi stl uvnit kontejneru, respektive stl by, kdyby ml na em. Prost byl vevnit a prohlel si star sla Playboye. Mlem jsem mu to stelivo mrskla na hlavu. Vylekan jsem se zeptala, co tam uvnit dl, nae naprosto pirozen, ani by vbec zvedl hlavu, odpo vdl, e si te. Dokete vylzt? zeptala jsem se. Podval se naho ru tak opovrliv, a jsem se zaervenala, jet vc vak proto, e i kdy to na mn nemohl vidt, v du chu m napadlo, e by to chtlo rychle ho takhle vyfotit: Beznoh lovk v popelnici. Dalo by se tu i by dlet, dodal a znovu se pustil do prohlen. Pedsta vila jsem si obydlen kontejner na odpadky. To vechno se stalo v lt, te je studen podzim a chodnky jsou pln list. Koukm na kola vozku, nco mi na nich nehraje. Robi si pivzal na drty kousky barevnch, svtiv zelench a rovch tka niek, kter pi jzd splvaj v barevn prouky. Ur it se s tm hodn dlouho pral, ale stlo to za to. Synovi se to moc lb a dlouho mu mv. Taky pkn pozdravm a pitom myslm na Robiho obliej, na barvu jeho tve: tak moc mi nkoho pipomn. Nebo sp nco. Ano, to je ono, to mrtv star tlo, tu lutou lebku. Robi m obliej jak smrtka brzy ume, urit dv, ne pijde zima. V ptek musm do Kecskemtu. Nebyla jsem tam cel lta, od t doby, co Staec umel, ani jednou. Ve vlaku mm pesto pocit, jako kdybych jela za nm. Podzimn krajina, krouc vrny, cry mlhy nad pus tmi poli. Jak tak pozoruji stdajc se odstny hn d a ed i odnkud se valc hust dm, pemlm o tom, kde je hranice, zda vbec existuje hranin ra mezi ivotem a tm, co ivot nen, mezi ivotem a smrt, zda existuje njak jasn rozhran, pem 14

lm o ivch a o mrtvch, o tom, e jsem se nic ne nauila, jenom jsem po cel ta lta strla, a kam se ze m asi podla ta nadutost, co zstalo na jejm mst a co se pesto pod nezmnilo, take bych ani dnes nepolbila toho, kdo se chyst na cestu. Cestou zptky mi ujede odpoledn vlak, musm nkolik hodin ekat. Prochzm se parkem ped n dram, potom si sednu na laviku u dtskho hi t. Zimomiv, nejsp nedln tatnek dv pozor na synka v teplkch, kter nos nenavn na klouza ku kamnky. Otec obas krtkmi povely naizuje synovi, aby to nedlal, ale chlapec me bt zhru ba stejn star jako ten mj si ho vbec nevm. Mu se odvrt a zapl si, rudmi prsty schov ciga retu do dlan. Je mi zima. Noen kamnk kluka omrz, vleze si do barevn roury na zemi, na kterou u je trochu velk, chvilku v n pobude a pak zas vyleze. V ruce mu vis tampon, kter nese otci. Mu ho podrdn zahod a vyre j dom. Vejdu do ekrny s mozaikou, protoe se zan stmvat, je zima a vlak jede a zadlouho. Sednu si na laviku, tady se aspo top, dvm se na vvsn ta buli. Do ekrny se vbelh bezdomovec s hol, jde rovnou k ble natenmu odpadkovmu koi, kter stoj v rohu, a dlouze na nj zr. Na boku koe se skv erstv modr npis nastka n podle ablony: Toto u je Evropa. Udrujte podek a istotu. Bezdomovec si rozepne poklopec a vymo se do koe a taky trochu vedle nj. Potom se od belh, lehne si v rohu na lavici, schoul se do klub ka a usne. Jet pod je mi stran zima, as se neuviteln vlee, st se mi nechce, jsem unaven. Po chvli mu tu jeho polohu zanm zvidt, nathnu se na lavici a klimbm s hlavou na tace, prokehl ruce zastre 15

n v podpad: tam je nejtepleji. Leme takhle asi deset minut, kdy do mstnosti vstoup zamstnanec drah s igelitovm pytlem v ruce. Pozorn se rozhld ne kolem a potom zhasne zivky. Zd se, e tu nikdo nen.

16

Penl

Generln linie

M dtstv se odehrvalo v dob tmavomodrch kolnch pl a seit a knih v tmavomodrch oba lech. Obrovskou koln budovu prostupovaly pachy linouc se z jdelny, kter se msily se zvanem zpo cench dtskch tl a gumovch cviek, thnoucm se z tlocviny. Nevldn hangr osvtlen zivkami, ve kterm byla slyet ozvna, vak pes sv ctyhod n rozmry stejn nestail nkolika stovkm dt, kter do koly chodily, take mloli tlocvik vce td najednou, muselo jedno drustvo bhat po scho dech. Po prav stran budovy jsme pkn jeden za druhm vybhli do druhho patra, potom jsme iro kou a dlouhou spojovac chodbou doklusali k zadn mu schoditi a pak po lev stran zase dol. A po tom znova. estkrt, sedmkrt, osmkrt, devtkrt, dokud neskonila dvouhodinovka tlocviku, dokud nm monotnn ubhajc stupn schodit z edho umlho kamene nesplynuly ped oima, do kterch ns tpal pot, v jedny nekonen dlouh pohybliv schody. e u se b dal okruh, signalizovaly znovu a znovu se opakujc vzory a nejrznj kazy, est, sedm, osm, devt, poest vidm prasklinu, posed m je tu uraen hrana, poosm ps hlava, podev t prohlube pipomnajc kolbku. Nahoe v pat e, ped zadnm schoditm, si mohli vichni na pr vtein odpoinout, i ti nejlep bci jen spav od dechovali a pi destm koleku u nikdo nepohladil oblskanou oolku bronzov busty generlplukovn ka Sndora Ngrdiho, kter si o to u ohybu scho dit pmo kala. Na konci hodiny byl nstup na dvoe, tdo, po zor! Zrudl stehna, tm fialov oblieje, shrnut 17

ponoky. Holky si drely bok, kluci nadvali, Kovcs plival na zem. Vyrovnat, gumov piky cviek se vedle sebe seadily mezi dvma vysokmi katany. Hodin zdar. Pohov, rozchod. Koeny stromu vpravo u jdelny nadzvedaly dla dice, v mezerch se tam uchytilo nkolik stbel tr vy, jimi jsem o pestvkch pouchovala mravence. Tady vloni upadl Rudas. Hrli jsme na babu, honili jsme se kolem metrovho kmene a j pak pebhla na druhou stranu, odkud byla nad vysokou cihlovou zd vidt pavla sousednho inku. Roland Rudas vykoukl zpoza stromu, vtom po nm chaply dtsk ruce, kter ho chtly chytit za triko, ale on se vymr til a neekanou klikou se pokusil zmnit smr, kdy ztratil rovnovhu a plcnul sebou o zem. Ihned se zvedl, otoil se a pitom se mu otevela pusa, jako by se sml, jene pak bylo u zdlky vidt, jak se mu obliej zniehonic zalv krv. Vystraen jsem na nj zrala, zatmco se kolem sbhaly dal a dal dti, nkdo mu podal paprov kapesnk a on se pihrbe n drel za pusu: sledovala jsem tu runou scnu jako njak zpomalen nm film, jeho inkujc jsou mi jakousi nhodou do jednoho znm. Msto vyraenho zubu dostal pozdji velkou naloutlou korunku, kter se k jeho dtskm zubm vbec ne hodila. Kdy jsem ho jednou u v dosplosti potkala, zkoumav jsem v jeho tvi ptrala po nesouladu, kter jsem tak dobe znala z dtstv; chybl mi ten nemrn matn zub, kter od t doby patil k jeho smvu. Kdo ho stril? zeptala se soudruka uitelka. Najednou jsme ztichli, dvacet vystraench dt po sob jen vykulen zralo, co se bude dt. Rudas zvedl obliej umatlan od krve a slz, zadval se na ns, uvaoval jeho pohled tkal sem a tam, jako kdy jindy poskakoval mezi dvma protilehlmi kamenn 18

mi zdmi koen m. Stli jsme okolo, jeho pohled pod nejist poletoval nad naimi hlavami a pak spoinul na mn. Byl to nehybn okamik, dvali jsme se z o do o pes przdn vzduch a j pitom nic nectila, mon jen to, e existuj rzn pbhy a potom existuje osud, a tenhle jist osud obas ne m s tmi pbhy nic spolenho, e osud m sv vlastn pbhy i vlastn as a tento as se zastavil, jenom mi prudce bije srdce, ne kvli tomu bhu, ne, sp kvli tomu nemu, co te nazvm osudem, v tu chvli jsem to ovem nenazvala vbec nijak, bylo to jen jaksi tuen, pocit, kter mi po celou tu dlouhou chvli nedovoloval sklopit ani odvrtit oi. Potom se bl dtsk ruka neekan zvedla do przd na a ukzala na m. Uslyela jsem sv jmno, to jmno, pi kterm jsem se obvykle musela zvednout z lavice, stoupnout si do uliky a hlasem tla, kter k tomu jmnu patilo, ct: zde. Tak tohle je to zde, tenhle neskuten velk dvr s katany a rukou, kte r na m ukazuje vzduchem, a jmno bude odteka u navdycky a definitivn oznaovat osobu, kter strila Rolanda Rudase, kter zatvrzele mlela a po d se jen dvala na rozbhajc se koeny, pon vad si nikdy nedovedla pedstavit, e pod povrchem maj stromy koeny tak velk jako koruna, jak se to uili pi prodopise. Nikdy si neumla pedstavit ten zrcadlov svt; jak se podle symetrie hracch ka ret rozprostr tenhle v zemi skryt hust trouch, zsvtn loub, je se jen hem hmyzem a larvami. Tlo patc ke jmnu mlelo i pozdji, na otzky uitelky odpovdalo jen zarytm mlenm a upenm przdnm pohledem a sv jmno zaalo nosit stejn nedbale a zapomntliv jako teba svetr nebo pytlk na cviebn bor, kter pod nkde nechvalo. Sta lo se protagonistou onoho podivnho filmu ze kol nho dvora, kter J vidlo, v nm bylo Ono shled 19

no vinnm a kter jsem te j, neboli jmno, musela v tch stejnch, tmavomodrch dnech hrt dl. Pi hudebn vchov jsem musela jmno, kter ke mn patilo, i pezpvat. Pipadalo mi to smn a poniujc, nemla jsem vbec hlas, ale zazpvala jsem je, kdy to po mn chtli. A taky e to chtli, byla jsem na ad hned po Szatmrim. Na lavici ved le sebe leely Pentatonika a Zpvme z listu. Ti sta ticet ti cvien. Dnes bude zkouka pveckho sbo ru, oznmil soudruh uitel, vechny ti tdy tady zstanou. Pjdeme do tlocviny. Vci jsme si nechali nahoe a pak jsme se nama kali mezi nnky a smotan gumov koberce. Hlu eli jsme, ekali, nkte zaali lzt po ebinch, najednou se sem odnkud pikutlel medicinbal. Mli jsme se pipravovat na vystoupen k zakonen kolnho roku, ze vech kol v naem obvod se pr v nm dostalo t pocty zajistit program pi rozd vn vyznamenn v kin Rud hvzda. Tdo, pozor! Nstup! Tady se ned zkouet, pece jen pjdeme zpt do uebny a vezmeme si idle z jinch td. Vrtili jsme se zpt, sedla jsem si do jedn ze zadnch lavic. Tda byla peplnn, trvalo snad tvrt hodiny, ne se sem vichni doourali s idlemi a nkam se usadili. Soudruh uitel si pede dvemi nco ukal s druhou uitelkou zpvu, vedle nich stla Kinga Jankov z cka. Z njakho dvodu byli pod na chodb. Kingu vichni znali, jej tat nek byl znm osoba, politik. Mockrt u byl v na kole, spolen s editelkou vdycky pokldali vnce a Kinga mla spoustu vc, kter se nevidly ani u ns v ku. Teba digitlky, voavou gumu nebo barevn obaly na seity, kter j tatnek vozil z ciziny. A pak taky magnetick penl, jak mla v na td jenom Marta. O magnetickm penle u ns kolovaly zvsti jet dv, ne se k nm vbec dostal, a j si 20

bhv pro pedstavovala, e se do nj tuky uklda j pomoc magnetu. Neukldaj: magnetick penl byla krabika z uml hmoty, kter mla zavrn na magnet. Uvnit byly mal pihrdky, na pera, na tuky i na gumu zvl, a navrchu obrzek. Marta mla na penle lut katko, ale Kinga Jankov Snhurku a sedm trpaslk od Walta Disneyho. Byl prost neskuten krsn, naprost vrchol elegance. A jak si o pestvce skldala sv vci: kdy u jsme byli u nich ve td, nedbalm pohybem si do penlu uloila propisku a zaklapla ho po zpsobu velmi elegantn dmy, kter si s nekonenm armem vkl d slunen brle do ervenho pouzdra z koenky. Mla i rovou tatiku na paprov kapesnky a sa mozejm taky jelen lj, kterm si o pestvkch ped zrctkem potrala rty. Pro pod nejdou. Soudruh uitel nahldl s ps nm vrazem do tdy. Pak veli husm pochodem dovnit, Kinga mezi obma uiteli, v ruce koln taku. Zastavili se ped tabul, pohledem si zmili vechny ti tdy a po tdo, pozor! jsme museli z stat stt. Pr se stala velmi vn vc. Kter se bohuel tk ns vech. Smutn a politovnhodn ppad, kter tu te spolen budeme muset vyeit, protoe kro m ns t ptch td tu v dob, kdy jsme odchzeli do tlocviny, nikdo jin nebyl. Kinze Jankov toti zmizel penl. Nkdo ho ukradl. A bylo po zkouce. Sedli jsme tie ve td, sou druh uitel chodil v nekonenm rytmu sem a tam a hovoil. Vink sed nkde tady mezi nmi. Pokud se pizn, me potat s tm, e ho ostatn pocho p a prominou mu. Vichni mme svoje slab chvil ky, ale s potebnou sebekzn, sebekritikou a dv rou v kolektiv lze tahle pokuen pekonat. Zpravidla toti vme, eho je teba se dret. Jak je generln 21

Photo Szilvia Martonov, 2011

fra.cz

Cover Martin Kubt, 2011

Patnct rznch pbh, patnct rznch hrdinek, kter se asto jev jako jedna a tat osoba. Sou krom dramata na pozad pevratnch spoleen skch zmn ve stedn Evrop na konci 20. stolet. Krisztina Tthov (1967), jedna z nejznmjch a nejuznvanjch maarskch autorek souas nosti, zavd tene do dvrn znmho svta, jen je stejn jako cel toto obdob pln nejistot, vn, nadj i zklamn. ry a linky obsaen v podtitulu kad povdky se postupn skldaj do podoby rovho kdu, symbolu nedosaitelnosti zpadnho ivotnho stylu v komunistick spole nosti, a vytvej obraz souasnho Maarska, vy len s mimodnou vrnost.