Táto elektronická kniha bola zakúpená v internetovom kníhkupectve

Martinus.sk

Meno a priezvisko kupujúceho: Marian Sidor

E-mail: bruto@bruto.sk

Upozorňujeme, že elektronická kniha je dielom chráneným podľa autorského

zákona a je určená len pre osobnú potrebu kupujúceho. Kniha ako celok ani
žiadna jej časť nesmie byť voľne šírená na internete, ani inak ďalej zverejňovaná.
V prípade ďalšieho šírenia neoprávnene zasiahnete do autorského práva s
dôsledkami podľa platného autorského zákona a trestného zákonníku.

Veľmi si vážime, že e-knihu ďalej nešírite. Len vďaka Vašim nákupom dostanú
autori, vydavatelia a kníhkupci odmenu za svoju prácu. Ďakujeme, že tak
prispievate k rozvoju literatúry a vzniku ďalších skvelých kníh.

Ak máte akékoľvek otázky ohľadom použitia e-knihy, neváhajte nás prosím

kontaktovať na adrese eknihy@martinus.sk
���������������������������������������������
���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������
��������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
�������������������������������������������������������������������������������������
����������
������� �����������
������������ �����
������ �����������
�� ������������ ������ ������������
���������� ����� �������������
��������� ������������� �����������
������� ��� ����������
���������� ������������������� ��� ���������
����� ����������� ����������
������ ���������
������������ ���������
����� ��������
�������������
����������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� ��������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
����������������������������������������������������������������������������
������������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
�����������������������������������������������������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������

����������������������������������
���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������

����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� �������������
������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� ��������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������

����������������������������������
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������

����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� �������������
������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� ��������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������

����������������������������������
 OBSAH

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Pøíbìh jako uvedení do problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
O èem je tato kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Co je to asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Pasivita, agresivita, manipulace a asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Ještì jeden inspirativní pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

I. ÈÁST
CO JSME SE NAUÈILI JAKO DÌTI, V PARTNERSTVÍ
JAKO KDYŽ NAJDEME . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

I. KOMUNIKAÈNÍ ZLOZVYKY . . . . . . . . . . . . . . . 46
Zlozvyky pøi naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Ètení myšlenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Pøerušování a skákání do øeèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
Nereagování na sdìlení – nedostatek zpìtné vazby . . . . . . . . . 50
Neverbální odmítání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Zlozvyky pøi sdìlování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Vyjadøování pocitù oklikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Neupøímnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Pøehánìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Znaèkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
Zevšeobecòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Pøipisování úmyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
Pøekrucování skuteènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Nesoulad slovního a mimoslovního projevu . . . . . . . . . . . . . 57
Únik od tématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Pøehnané emoèní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

II. VÝCHOVA V DÌTSTVÍ A OÈEKÁVÁNÍ OD

PARTNERSKÉHO VZTAHU . . . . . . . . . . . . . . . 59

|5|
III. MÝTY O PARTNERSKÉM VZTAHU A JEJICH
DÙSLEDKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Skupina mýtù o lásce – mocné èarodìjce . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Skupina mýtù zdùrazòujících, co je tøeba, aby vztah vydržel . . . . . . . 72
Skupina mýtù o vinì v pøípadì konfliktù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
Skupina mýtù o absolutnosti vìcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

IV. TO, CO SI V DUCHU ØEKNEME, ROZHODNE O TOM,

JAK SE BUDEME CHOVAT . . . . . . . . . . . . . . . 78
Automatické myšlenky v partnerském vztahu . . . . . . . . . . . . . . . 78
Testování automatických myšlenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Krok 1: Spojení emoèní reakce s automatickými myšlenkami . . . 81
Krok 2: Praktické rozpoznání automatických myšlenek . . . . . . . 84
Krok 3: Otázka pravdìpodobnosti, nakolik mohou automatické
myšlenky být pravdivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Krok 4: Použití rozumnìjších odpovìdí . . . . . . . . . . . . . . . 86
Práce s vlastním oèekáváním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Testování vlastních pøedpovìdí a oèekávání . . . . . . . . . . . . 88
Pøerámování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

V. POSTOJE K SOBÌ, DRUHÝM A SVÌTU A JEJICH

VLIV NA PARTNERSKÝ VZTAH . . . . . . . . . . . . . 92
Problémové postoje k sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Problémové postoje k druhým lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Technika padajícího šípu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

II. ÈÁST
O LÁSCE, SVOBODÌ, HRANICÍCH A ROZDÍLNÝCH
POTØEBÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

VI. LÁSKA K PARTNEROVI, SVOBODA

A ZODPOVÌDNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
Promìny lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
Jsi osobnost a zajímá mì, kdo jsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Láska k partnerovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

VII. O MANIPULACI ANEB JAK MَU LSTIVÌ ZÍSKAT

VÝHODU ANEBO JAK RADÌJI NEKOØISTIT . . . . . . 136
Nejèastìjší formy manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

|6|
 OBSAH

Lichocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Výèitky a obviòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Svalování zodpovìdnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Vytváøení závislosti a „pseudoaltruismus“ . . . . . . . . . . . . . 140
Porovnávání s druhými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140
Pouèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140
Moralizování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Zastrašování a vyhrožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Ironie a despekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Pøímá agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
Pøedstírání emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
Pøedstíraná nesmìlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
Stavìní se do role obìti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Charakteristické znaky manipulujícího . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Manipulace a životní postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

III. ÈÁST
UÈÍME SE SEBEPROSAZENÍ, LASKAVOSTI
A KOMPROMISÙM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

VIII. ASERTIVNÍ IMAGINACE . . . . . . . . . . . . . . . . 154

Seznam osobních problémù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
Sebeprosazující pøedstavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156
Pøenesení z pøedstav do života . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
Ohodnote svùj pokrok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

IX. KOUZLO LÁSKYPLNÉHO NASLOUCHÁNÍ, VYJADØOVÁNÍ

CITÙ A NOTOVÁNÍ SI ANEB KONEÈNÌ MI ROZUMÍ . . 159
Umìní citlivého naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
O tom, proè a jak vyjadøovat svoje pocity . . . . . . . . . . . . . . . . 162
Hrát na spoleènou strunu aneb kouzlo notování si . . . . . . . . . . . . 164
Navazování rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
Neverbální povzbuzování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
Pøitakání a vyjádøení souhlasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
Otázky s otevøeným koncem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
Využití informací získaných od partnera . . . . . . . . . . . . . . 170
Volné informace o sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
Empatické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
Sebeotevøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
Míra sebeotevøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

|7|
X. JAK POSILOVAT PARTNERA . . . . . . . . . . . . . 173
Reakce zpìtnou vazbou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173
Pozitivní aserce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
Pochvala a ocenìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
Vyjádøení blízkosti a vøelosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
Povzbuzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
Kompliment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
Žádost o laskavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

XI. STANOVENÍ HRANIC VÙÈI SOBÌ I VÙÈI PARTNEROVI 186

Vyjádøení nesouhlasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186
Asertivní „ne“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
Reakce na odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Persistence aneb umìní stát si na svém . . . . . . . . . . . . . . . . . 190
Deska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
Umìní kritizovat, a pøitom neponižovat a nezraòovat . . . . . . . . . . 195

XII. JAK SE NEBÁT PARTNEROVY KRITIKY . . . . . . . . 197

Asertivní souhlas – technika otevøených dveøí . . . . . . . . . . . . . . 200
Zpìtná vazba pøi pøijímání kritiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202
Negativní aserce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
Negativní dotazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205
Empatie pøi reakci na kritiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
Obrana pøed manipulativními výèitkami . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

XIII. HLEDÁNÍ KOMPROMISÙ ANEB SPOLUPRÁCE

JE LEPŠÍ NEŽ SOUBOJ . . . . . . . . . . . . . . . . 215
Asertivní obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
Partnerská dohoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

XIV. ØEŠENÍ PROBLÉMÙ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

Øešení problémù ve dvojici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Definování problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Øešení problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

|8|
 ÚVOD

P øí b ìh ja ko uv e de ní do p r o b l e m a t i k y

Døíve, než se sami zamyslíte nad tím, jak jste si zvykli komunikovat
s partnerem, pøeètìte si následující pøíbìh.

Pøíbìh Lenky a Petra

Lenka vyrùstala v rodinì, kde spolu její rodièe málo mluvili a vìtšinou se jí nepta-
li na její názor. Otec byl dominantní, matka èasto nerozhodná, nejistá a naøíka-
vá. Lence je nyní 34 let, je vdaná a má dvì dìti, ale dosud se bojí dát druhému
najevo, co cítí.
Vèera se manžel Petr rozhodl pozvat na veèeøi své známé, aniž jí to pøedem
oznámil. Bìhem neèekané návštìvy a po ní se Lenka dostala do následujících
situací:
4Na dotaz Petra, zda jí nevadí, že vede neèekanou návštìvu, øekla, že ne, a že
jí to vlastnì vyhovuje, i když v duchu se stydìla, že nemá uklizeno a mìla na
manžela vztek.
4Pøesto, že chtìla udìlat se synem domácí úkoly z matematiky, která mu moc
nejde, obsluhovala manžela a jeho dva kamarády.
4Když jeden z nich øekl, že jeho manželka by takový „pøepad“ odmítla, Lenka
se skromnì usmála a sdìlila, že je ráda, že na návštìvu pøišli (pak se v duchu
cítila mizernì a poníženì, vyèítala si, že je všem pro legraci).
4Petr „v náladì“ pak sdìlil, že Lenka je výborná manželka, všechno zvládá, jak
práci, tak dìti a domov, a pøitom je i skvìlá milenka. Lenka skromnì pozna-
menala, že Petr všechno trochu pøehání (pøitom uvnitø mìla pøíšerný vztek na
Petra a jeho netaktnost a necitlivost).
4Po odchodu kamarádù se Petr chvíli vychloubal, jak ho všichni v práci mají
rádi, jak to dobøe umí s lidmi. Lence bylo do pláèe, ale neøekla nic.
4Když se v noci chtìl Petr pomilovat, øekla mu, že ji bolí hlava (i když to nebyla
pravda, ale øíci mu, že se na nìj zlobí, nedokázala).
4V noci pak vybuchla pláèem, což Petra probudilo. Dvì hodiny mu pak vyèítala
provinìní z minulosti, ale o dnešním veèeru se nezmínila.

|9|
Co si myslí o tomto problému samotná Lenka:
„Petr je strašnì necitlivý, vùbec není schopen pochopit, co prožívám. Vše doma
bere jako samozøejmost, má servis jak v domácnosti, tak v milostném životì.
Nìkdy se cítím jako služka a zároveò prostitutka. Ale když se pokusím nìkdy øíci
ne, strašnì se naštve, nemluví se mnou, a to já nevydržím. Mám pocit, že mì
nemá rád. Stále myslí jen na svoje úspìchy, svoji práci, vychloubá se mi, jak je
dobrý. Moji práci i starosti o domácnost bere jako samozøejmost, nikdy mì nepo-
chválí a doma mi v nièem nepomùže. Já to stihnu sama, ale kdyby to alespoò
ocenil. Pak mi vykládá, že mùžu být ráda, že je schopen tolik vydìlat a že sama
bych si mìla hledat lépe placené místo. Pomohlo by mi, kdyby se alespoò tro-
chu uèil s Jirkou, kterému nejde matematika. Petr je však pøesvìdèen, že do-
mácnost a dìti jsou jen a jen moje starost, on se snaží vydìlat na „rodinný stan-
dard“. Ale co to je? Že máme 2 auta a on jezdí každý den svým Audi do práce, že
hraje golf a cestujeme na drahé dovolené? Nebo že jsme si postavili dùm v sate-
litním mìsteèku, kde je daleko ke všem známým, do obchodu a lidé se spolu vù-
bec nestýkají? Petr je pøesvìdèený, že je všechno v poøádku. Sama jsem však
nešastná. Vlastnì objektivnì bych mìla být spokojená, ale nedokážu to. Tak
jsem si svùj život v manželství nepøedstavovala. Mám pocit, že mi vùbec nero-
zumí. Taky jsem nìkdy hroznì vyèítavá, což mì na sobì štve. Obèas vybuchnu
i na dìti a seøvu je pro malièkost. Jsem nìjaká pøedráždìná v té zlaté kleci, co mi
vytvoøil.
Naši spolu moc nemluvili. Doma vládl otec, všechno muselo být po jeho.
Vždy, když mìl pøijít domù z práce, maminka byla celá nervózní, aby byl všude
poøádek. Po veèeøi musel mít vždy klid, zalezl si do svojí pracovny a tam si dìlal
pøípravy do školy. Byl øeditelem gymnázia. Doma nesnášel žádný odpor. Ma-
minka se ho bála, ale bez nìho neudìlala žádné rozhodnutí, protože sama byla
vždy nejistá. Pøi každé zodpovìdnosti se hroutila, proto odešla i z práce, když se
mìla stát stanièní sestrou v nemocnici, a radìji byla v domácnosti. Dosud jí zù-
stala ta naøíkavost, nejistota a nerozhodnost. Co otec zemøel, pøece jen se po-
stavila více na své nohy. Otce jsem se vždy bála. Strašnì jsem toužila po tom,
aby mì ocenil, pochválil, nebo aby si mì alespoò všimnul. Mìla jsem pocit, že
jsem pro nìj vzduch. Ale ten pocit mìla i mladší sestra. Ta však mìla odvahu,
když byla malá, si mu vlézt na klín a vždy si dokázala s ním i povídat. To jsem ni-
kdy neumìla. Stále jsem mìla strach, že mi nìco kritického øekne. Snažila jsem
se uèit dobøe. On mì do toho vlastnì nenutil, ale neumím si pøedstavit, že bych
dostala horší známku. Staèilo, když se podíval. Nikdy jsem si nedovolila mu v ni-
èem odporovat. Musela jsem do osmnácti být do osmi veèer doma. Vùbec bych
se neopovážila mu øíci, že si chci jít zatanèit a pøijdu pozdìji. To jsem mohla, jen
když odjel v létì sám na dovolenou s horolezci a zùstaly jsme samy doma, nebo
když byl na nìjakém školení. Poté, co mi bylo osmnáct, mi ale øekl, že jsem nìja-
ká opoždìná, že bych už mìla mít kluka. Taky že bych mìla shodit pár kil, aby

| 10 |
 ÚVOD

mì vùbec nìjaký chtìl. Breèela jsem pak celou noc. Ale ne pøed ním, to on ne-
snášel.
Nikdy jsem nechtìla vztah, jako mìli naši. Ale ten nᚠse mu strašnì podobá.
Petr naštìstí není tak despotický a já mám trochu svojí autonomie tím, že cho-
dím do práce. Ale jinak je to velmi podobné. Petr si dìlá, co chce, a automaticky
pøedpokládá, že já s tím budu spokojená. A nejen to, chtìl by vždy, abych z toho
byla i nadšená. Moje aktivity jsou však pro nìj nedùležité, nezajímavé, i když je
jaksi automaticky pøedpokládá. Proè jsem si Petra vybrala? Byl tak impozantní,
sebejistý, vìdìl, co chce. Moc mi dìlalo dobøe, že takový kluk o mì stojí. Dodalo
mi to sebedùvìru a sebejistotu. Nevìdìla jsem, že bude tak sobecký, a tím, o co
mu jde, je hlavnì jeho vlastní úspìch. Že ho ostatní budou zajímat jenom jako
prostøedky k tomu, aby svého úspìchu dosáhl. Taky o mì stál jako o ženu. Vel-
mi mì vzrušoval a vždy po milování jsem mìla pocit, že mi je vdìèný. Nevìdìla
jsem, že stojí jen o to, aby sám mìl vyvrcholení, a moje pocity ho vlastnì nezají-
mají. Ode mì chce jenom obdiv. Chce se poøád milovat, i v nesmyslných situa-
cích, jako v autì, na záchodì v hotelu, na vrcholku hory. Pøipadalo mi to roman-
tické, teï mám pocit, že to dìlá hlavnì proto, aby si dokázal, jak je skvìlý. A tak
se èasto milujeme, i když se mi nechce, a vyvrcholení mu èasto pøedstírám, ji-
nak by byl nespokojený.“
Co si o vzájemném problému myslí Petr?
„Je strašnì nevyrovnaná, stále neví, co chce. Za to mùže ten její despotický
táta. Když se jí ptám, co chce dìlat, tak neví. Když to rozhodnu, je s tím vždy ne-
spokojená. Už nevím, co bych mìl dìlat. Stále mi nìco vyèítá. Vždy však až po-
tom, co s nìèím souhlasí. Kdyby hned øekla, že nìco nechce, bylo by to lepší.
Ale ona neví, stále váhá, v podstatì vždy nechá rozhodnutí na mnì. Mám pocit,
že to dìlá proto, aby mi pak mohla øíct, jak jsem to udìlal špatnì. To samé je
s tìmi kamarády, co jsem pozval k nám domù. Je to peklo. Když jí øeknu, že
bych pozval návštìvu, vždy najde tisíc dùvodù, proè to nejde. A to jí navrhuji, že
by mohla pozvat i svoje kamarádky. K nám se prostì jen tak návštìva nedosta-
ne. Nejradìji by žila úplnì bez kontaktù. Je pravda, že když jsem kluky pozval,
byl jsem trochu v náladì. Ale neodporovala. Pak mi vyèítala až do rána. Nevzala
to, že se musím vyspat, když mám další den dùležité jednání.
Asi jí nerozumím, ale ona sama sobì taky nerozumí. Na jedné stranì chce,
abychom mìli dost penìz, jezdili k moøi, souhlasila s tím, že si postavíme dùm,
pak mi to však vyèítá, že to je moje snaha se všem ukázat. Vyèítá mi, že doma
nepomáhám. Není to tak úplnì pravda. Nakupuji skoro stále já, protože když se
spoléhám na to, že Lenka nakoupí, vìtšinou je prázdná lednièka. Je pravda, že
se synem se moc neuèím. Ale nechci mu ubližovat ani na nìj køièet. Pøitom vím,
že když zjistím, že se zase sám neuèil, rozèílí mì to. Taky mám pocit, že to její
uèení s ním vede k tomu, že na to spoléhá a sám nic nedìlá. Taky to není od ní

| 11 |
fér. Má mnohem více èasu, chodí do práce jen na polovièní úvazek a má tam
prakticky minimální zodpovìdnost.
Proè jsem si ji vybral? Byla vždy velmi krásná a jemná. Mìl jsem vedle ní po-
cit, že jsem koneènì muž. Mohl jsem ji chránit. Miluji ji. V mnohém je pro mì mì-
øítkem vìcí. Jsem moc hrr a èasto si nevšimnu detailu. Lenka vnímá detaily vel-
mi pøesnì. Taky je velmi lidská k druhým. Velmi pìknì se chová k dìtem. Myslí
na nì, rozumí jejich prožívání. Je nesobecká – tak nesobecká, že si to ani ne-
umíte pøedstavit. Akorát mám nìkdy strach, aby všechno, co máme, nerozdala.
Nìkdy mì až dojme, když vidím, jak je schopna citlivì vnímat potøeby druhých.
To neumím. Mnì se musí jasnì øíci. Pak si myslím, že rád druhým pomùžu. Ale
nedovedu tak jako ona vycítit jejich potøeby sám. I když jsme spolu už 15 let, stá-
le po ní toužím. Milování s ní je úžasné. Mám rád její vùni, její broskvové tìlo,
drobné blonïaté chloupky na zádech, strašnì rád se s ní líbám. Jí vadí, že tro-
chu pøibrala, já každou tu její oblinu miluji. Když mì odmítne, bolí mì to. Mám
vždy strach, že už o mì nestojí. Kdyby alespoò øekla, že nemá v tu chvíli chu.
Tomu rozumím. Ale ona øekne ano, a pak si najde nìco, co musí dìlat a je to
dùležitìjší než já. Tøeba film v televizi, umýt nádobí, vyprat prádlo apod. Myslím,
že èasto èeká, zda mezitím neusnu. Myslím si, že už mì nemiluje. A tak se
snažím jí zaimponovat tím, co dovedu. Nìkdy se pøihlouple chlubím, nedokážu
to však vydržet, když mì sama nikdy neocení. Moc bych chtìl být v jejích oèích
nejlepší. Jsem jako malej kluk.
Jaké to bylo mezi mými rodièi? Ani nevím, proè se na to ptáte? Když nad tím
uvažuji, tak mi to pøipadá podobné, jako je to mezi námi. Nikdy mì to nenapadlo.
Maminka je citlivá, až éterická bytost, má zájem o poezii, umìní, moc praktická
však není. Otec ji vždy zbožòoval, nicménì musel zajišovat praktické vìci.
Doma byl vždy nepoøádek. V tom je Lenka daleko lepší. Je mnohem zodpovìd-
nìjší. Máma prostì systematicky uklízet nedokázala. Nebavilo ji to. Obèas nára-
zovì uklidila, ale pak se zase vìnovala svým divadlùm a koncertùm. Jsem jí
vdìèný za to, že mi pøedala lásku k umìní. Otec s ní moc chodit nechtìl, a tak od
dìtství brávala mì. Mám pocit, že mì vždycky obdivovala, až to pøehánìla. Ni-
kdy jsem tomu nemohl uvìøit, že jsem až tak dobrý. Otec mi taky dával najevo,
že je tomu jinak. Že jsem zbabìlý, neschopný, nevyznám se v motorech, ne-
mám žádné chlapské zájmy, jsem nespolehlivý, sobecký apod. Hodnì mì kriti-
zoval a tvrdì dbal na to, abych se dobøe uèil a abych pracoval. On pracoval stá-
le. Pracoval za oba. Matka nemusela nic, on vstával brzy ráno a ještì pøed
odchodem do zamìstnání nìco dìlal. Po pøíchodu z práce dále pracoval doma.
O víkendech budoval chatu, pak zahradu kolem ní. Nedokázal nepracovat. Vel-
mi mi to vadilo, protože to chtìl i po mnì.
Dnes zjišuji, že jsem hodnì po nìm. Pracuji prakticky poøád. I když chodím
do divadla nebo na výstavy, vlastnì to vnímám jako úkol. Úkol s nìèím se co
nejvíce seznámit, vzdìlávat se. Štve mì to na sobì. Snad kromì milování mám
všechno jako úkol. Ale naši se také rádi milovali. Nedokázali bez sexu být. Èasto

| 12 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk)
 ÚVOD

jsem je slyšel doma nebo na dovolené, i v neuvìøitelných situacích. Vydrželo jim

to celý život až do stáøí. To bych si taky pøál. Nevím, zda to pùjde. Když jsem se
ptal Lenky na její rodièe, tak ona o tom nic neví. Skoro jsem mìl pocit, že se po-
horšila, že se jí na to ptám. Také mám nadmìrnou touhu být chválen. No a to do-
stávám akorát v práci, kde si myslím, že jsem úspìšný. Proto jsem tam tak rád.“

Když se setkali s terapeutem ve tøech, zaèíná mluvit Petr. Lenka je zpo-

èátku ménì otevøená. Petr mluví o Lence i o vztahu velmi hezky. I když mu
nìkteré vìci (napøíklad vyèítání) vadí, v zásadì je ve vztahu spokojený.
Lenka na to navazuje a vyjadøuje pocity ukøivdìnosti. Obviòuje Petra ze
sobectví a kariérismu. Nakonec rozèilenì øíká, že s ním už dále žít nechce.
Petr je zaskoèený a vydìšený. Nikdy netušil, že je v Lence tolik ublížení
a hnìvu. Sype si popel na hlavu a slibuje, že se zmìní. Lenka poté naopak
pøitvrzuje. Dostala Petra do defenzivy a nechce se své výhody vzdát. Ne-
uvìdomuje si, že tato hra na Èerného Petra je vlastnì past, která je schop-
na vztah opravdu znièit.

Terapeut se snaží situaci strukturovat tak, aby každý z nich mìl dosta-
tek èasu na to, aby øekl svoji verzi problému sám za sebe. Lenka zpoèátku
obviòuje Petra a nenechá ho domluvit, když se pokouší vysvìtlit svùj po-
stoj. Je potøebné Lenku upozornit, že je dùležité poslechnout si také Petrùv
postoj. Terapeut se pokouší jí pomoci, aby svoje výèitky pøeformulovala do
podoby nenaplnìných potøeb. Aby místo – „ty jsi takový a takový“ byla
schopna øíct – „mnì se nelíbí“ nebo „já od tebe potøebuji“, a to bez toho, aby
vše hned znaèkovala jako projevy jeho sobectví a kariérismu. Terapeut se
pak ptá na vìci, které ani jeden z nich nezmínil. Jde o základní oèekávání
od partnerství a propojení s tím, jak to mìli rodièe. Pak spoleènì definují
hlavní problémy:

U Lenka cítí málo zájmu a povzbuzení od Petra, co se týèe zvládání do-

mácích prací a výchovy dìtí. Chtìla by, aby se více vìnoval uèení se
se synem a ptal se pøedem, když se rozhodne pro nìjakou spoleè-
nou aktivitu. Lence vadí, že Petr nadmìrnì èasto mluví o svých
úspìších v práci a že ji nadmìrnì èasto nutí k milování.
U Petr cítí od Lenky málo respektu k tomu, co dìlá pro rodinu. Pøál by si
více pochvaly. Taky by pøivítal, kdyby Lenka rovnou øekla, když se jí

| 13 |
 nìco nelíbí, a navrhla jiné øešení. Nelíbí se mu, že nadmìrnì vyèítá.
Taky by pøivítal, kdyby sama øekla, že se chce milovat, a dala jasnì
najevo, když se milovat nechce.

Terapie obou partnerù trvá déle než rok. Terapeut opakovanì oba uèí,
jak pøeformulovat svoje názory a postoje do asertivní formy, jak neèekat,
že parter automaticky vycítí, co potøebuji, ale vyjádøit mu svoje konkrétní
potøeby, jak neznaèkovat, ale popsat konkrétní chování. Oba se zpoèátku
snaží získat terapeuta na svou stranu. Jako by mìl být spojencem v boji
proti partnerovi. Tato snaha je obìma ozøejmìná s tím, že tento nárok tera-
peut nemùže plnit, protože by to nevedlo k øešení situace, naopak k jejímu
zostøení. Vzhledem k tomu, že potøeby, které nárokují na partnera, z velké
èásti souvisí s jejich pùvodní výchovou v rodinì a potøebami z dìtství, které
zùstaly nenaplnìny, je potøebné, aby si ujasnili, které potøeby je partner re-
álnì schopen naplnit a co možné není. Nejdøíve oba píšou fiktivní dopisy
obìma rodièùm (neposílají je však, protože jde o dopis „vnitønímu rodièi“),
kde své nenaplnìné potøeby a pocity vyjadøují.

Lenèin dopis otci

Tatínku,
mám na tebe stále zlost, za to, jak ses choval k mamince i k nám. Byl jsi strašný ty-
ran, vùbec tì nezajímalo, jak nám pøitom je. Choval jsi se sobecky, hlavnì jsi chtìl
svùj klid, o všem jsi rozhodoval, pokud nebylo po tvém, køièel jsi. Strašnì jsem se tì
bála. Proto dosud mám strach vyslovit, co si myslím a co potøebuji. Ty jsi mì nauèil,
že žádné potøeby nesmím mít. Teï mi to vadí v manželství s Petrem. Taky jemu
nejsem schopna vèas øíci, co potøebuji a co nechci. Pak mì to trápí, dusím to v sobì
a vybuchnu do výèitek, které jako bych adresovala tobì. Z èásti vùbec Petrovi ne-
patøí. Když jsi umøel, nedokázala jsem ani plakat. Vlastnì se mi ulevilo, že už nebu-
deš stát nade mnou a všechno moralisticky soudit. Taky jsi dával nepokrytì najevo,
že dávᚠpøednost Zuzanì. Proè vlastnì? Protože byla mladší a hezèí? To mì
strašnì bolelo, žárlila jsem na to, že sis s ní rozumìl a povídal, sama jsem se cítila
jako bezcenná, mìla jsem pocit, že nic dobrého na mnì nevidíš. Proto mám dosud
pocit, že nemám žádnou hodnotu. Kdybys vìdìl, jak strašnì jsem toužila po tvém
povzbuzení, pochvale, pøijetí a porozumìní. Mám pocit, že jsi mi to nikdy nedal.
Teï to chci po Petrovi a ten je z toho bezradný. Taky to potøebuje, taky to nedostal,
a tak to neumí dát. Ani já to neumím dát jemu a mám potíže to dát dìtem. To všech-
no mi dlužíš. Choval ses jako despota, namyšlenec, pohrdavì jsi pøehlížel potøeby

| 14 |
 ÚVOD

mámy i moje. Nenávidím tì za to. Proto nemùžu jít ani na tvùj hrob, i když si to stále
vyèítám. Místo smutku bych tam cítila strašný vztek.
Je mi strašnì smutno, když si na to všechno vzpomenu. Tak moc jsem vždycky
toužila po tom, abys mì objal, abys øekl, že jsem šikovná, že jsi na mì pyšný, že se
dobøe uèím a poctivì doma pomáhám, že jsem docela hezká a pøíjemná, že se ti lí-
bím a budu se líbit i klukùm. Tak moc jsem chtìla od tebe slyšet, že mì mᚠrád, že
se mnou prožívᚠmùj život, fandíš mi, stojíš za mnou. Chce se mi z toho breèet. To
všechno jsem ti chtìla øíci, ale ty jsi najednou umøel. Zùstalo z toho jen prázdno.
Vlastnì jsem tì vždycky obdivovala. Tvoje názory pro mì byly jako zákon. Vìdìla
jsem, že jsi vynikající uèitel. Proè to, co jsi dal cizím dìtem, jsi nedal mnì? Jak jsem
si to zasloužila, když jsem se stále snažila? Vždy jsem nebyla hloupá ani líná.
Možná jsi chtìl, abych byla ještì chytøejší a snaživìjší, ale to už nešlo. Alespoò ne
bez tvého povzbuzení. Spíše jsem se trápila, že na to nemám, že nikdy pro tebe
nebudu dost dobrá. Pøesto jsem tì vlastnì vždycky milovala. Pøedstavovala jsem si
nìkdy, že se mi povede být tak úžasná, jak jsi chtìl, a ty budeš na mì pyšný a budeš
øíkat: „Podívejte, to je moje dcera.“ Ale to se nikdy nestalo. Alespoò o tom nevím.
Pøesto tì mám stále moc ráda. Je to divné, když mám zároveò na tebe vztek. Ale
je to tak. Vzpomínám, když jsem byla malá a brával jsi mì na klín, jak jsem byla
šastná. A když mi ostatní dìti øíkaly, jak jsi bezvadný uèitel a potom øeditel, byla
jsem na tebe pyšná. Jako bych taky já byla tak dobrá, když mám tak dobrého tátu.
Táto, moc mi chybíš. Bolí to, že už tady nejsi. Snad najdu ve vztahu k tobì mír a od-
pustím ti vše, co mi chybìlo. Zatím to úplnì nejde. Ale na høbitov si za tebou už zajdu.
Ahoj,
tvoje už velká Lenka

Lenèin dopis matce

Moje milá ustrašená maminko,

nevím, co ti psát, protože mi tì vždy bylo líto. Mìla jsi to s tátou moc tìžké. Vždy
jsem s tebou cítila. Spíše jsem si pøipadala, že já více cítím s tebou, než ty se mnou.
Jako kdybys byla moje sestra. Starší, ale ménì dospìlá. Chybìlo mi, že jsi nebyla
více rozhodná a neumìla ses za sebe postavit. Bohužel ani za mì proti tátovi. Od
tebe jsem se nauèila bát se být sama sebou, být poslušná, nejistá, nerozhodná. Je
to vlastnì k vzteku. Protože se v nìkterých situacích chovám stejnì jako ty. Podob-
nì jako ty chci spíše po dìtech, aby se vciovaly do mì, než abych se vcítila do nich.
Když to zjistím, mám na sebe vztek. Ale taky na tebe. Proè jsi nebyla odvážnìjší?
Nauèila jsi mì být podøízenou, nevìøit si, podrobit se okolí, bát se, co si kdo o mnì
øekne, hroutit se pøed každou zodpovìdností. Taky se bojím najít si místo na plný
úvazek, že bych to nezvládla. Taky si potajmu stìžuji na Petra, ale sama mu to øíci

| 15 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
nedovedu. Jen teïka v terapii, kdy cítím oporu v terapeutovi. Snad se to nauèím
i sama. Protože ani nevím, co chci. Podobnì jako ty jsi nikdy nevìdìla. Do prdele,
proè jsi nebyla odvážnìjší? Mám teï na tebe vztek, ale zároveò se za to stydím.
Ale nechci se za to stydìt, chci prožívat to, co prožívám, a ne se jen stále pøizpùso-
bovat. Mìla jsi se za mì postavit, chránit mì pøed otcem, nebát se ho, øíkat mu, co
chceš, nedovolit, aby na mì øval, nedovolit mu, aby se k tobì i ke mnì choval s po-
hrdáním a pøehlížením.
Zároveò jsi však byla jemná a citlivá. To mám po tobì a jsem ti za to vdìèná. Cí-
tím se svými dìtmi, sdílím s nimi jejich problémy. Rozumìla jsi tomu, co prožívám,
pouze jsi mi s tím neumìla pomoci. Ale jak jsem si mìla pomoci sama, když jsem
byla malá? To si myslím, že jsem se už trochu sama nauèila. Za své dìti se umím
postavit i proti Petrovi, který moc jejich potøeby vnímat neumí. Asi na to jsem nejvíc
hrdá. Že mohou mít ve mnì oporu.
Nemùžu ti to všechno øíci, protože bys mìla pocit, že tì nemám ráda. Jsi na to už
moc slabá a z minulosti nemùžeš nic zmìnit. Taky tì mám moc ráda a nechci, aby
ses zbyteènì trápila. Ale zùstala jsi mi dlužná svoji odvahu, rozhodnost a ochranu.
Nezbývá mi, než se to nauèit sama. Jak jsem závidìla holkám, které mìly mámy,
které o nì bojovaly. Ty jsi vždy jenom plakala. V tom opravdu po tobì být nechci.
Mám tì moc ráda, mami. Nezbude, než tì dále posilovat a utìšovat, ale zkusím
to zvládnout.
Tvoje Lenka

Petrùv dopis otci

Ahoj otèe,
proè jsi pøede mnou tak frajeøil a dával mi najevo, že jsem zbabìlý a budižknièemu,
že ze mì nic nebude? Na co jsi to potøeboval, když jsi vìdìl, že tak visím na všem,
co mi øekneš? Vždy jsem chtìl být silný a odvážný jako ty. Vùbec mi nedošlo, že se
mámy tak strašnì bojíš a podlézᚠjí. Vidìl jsem tì velkého, obdivoval tì, lapal po
obdivu druhých lidí k tobì a byl na tebe hroznì pyšný. Klukùm jsem vykládal, že
pøepereš všechny. Mì si však nikdy neocenil, nepovzbudil. Žárlil si na mì, protože
máma mi dávala pøednost? To je možné, ale ubohé. Vždy jsem byl malý a potøebo-
val tvoji podporu. Proè jsi nedokázal snést, že mám jiné zájmy než ty, že se nezají-
mám o motory, fotbal a nejsem až takovej døíè jako ty? Chtìl jsem si hrát, ne jenom
pracovat. Tys to neuznával. Chtìl jsi, abych byl jako ty, a nedaøilo se to. Jsem jinej.
Chválabohu. Své dìti povzbuzuji. Dovolím jim, aby byly jiné než já.
Pomohlo mi, když jsi mi v dospìlosti vyjádøil uznání za to, jak si vedu v práci. Ani
nevíš, jak mi to pomohlo. Ale bylo to jen jednou. Jsi mi dlužen stovky pochval a po-

| 16 |
 ÚVOD

vzbuzení. Proto po nich tak prahnu v práci a chci je od Lenky, která ani neví, že by
mìla splácet tvoje dluhy. Jak k tomu pøijde? Ona není mùj táta.
Stále se s tebou pomìøuji. Stále se pomìøuji v práci s jinými muži, zda jsem tak
dobrý jako oni. Musím je pøetrumfnout, jako bych se stále chtìl vyrovnat tobì. Už
mì to vysiluje. Taky doma se stále chlubím, jak jsem dobrý. To se vlastnì pøedvá-
dím tobì. Už mì to nebaví, je to vysilující. Chci už klid, ne stálou soutìž.
Když jsem byl malý, tak jsem snil o tom, že budeme nìco spolu dìlat, tak nìjak
v poklidu, a ty mi dᚠnajevo, že jsme paráci, že spoleènì nìco dìláme. Ty jsi mì
však vyhnal ode všeho s tím, že jsi mi stále ukazoval, jak jsi lepší. Mám teï problém
se svým synem, kterému mám tendenci dìlat to samé, co jsi ty dìlal mnì. Je to jako
prokletí, nechci to, ale dìje se to. Nechci už dál žít ve tvém podruèí. Ty jsi nikdy ne-
dokázal odpoèívat, obdivoval jsem tì za to, ale teï mi na sobì vadí, že to taky ne-
umím. Nenávidím v sobì ten neustálý maraton, stejnì jak jsem tì nenávidìl, když
jsi mì o prázdninách brzy ráno budil, že musíme pracovat. Nadával jsi mi, že jsem
línej. A já teï, když odpoèívám, mám automaticky pocity viny. Podobnì jako ty ne-
umím prožívat, jen pracovat. Nechci to tak. Chci si dopøát také klid a pohodu, nic
nedìlat, užívat si dìtí a Lenky, jen tak, protože jsou, nebuzerovat je, že více nepra-
cují, nemají uklizeno, lépe se neuèí apod. Mám tì však jako v baohu. Furt mi povy-
kuješ za zády, jaký bych mìl být a jak na to nestaèím. Vra se do hrobu! Ne, nepøeji
ti, abys zemøel, vím, jak je pro Lenku tìžké, že její táta zemøel døíve, než si s ním
staèila všechno øíci. Taky tì mám rád a stále jsi pro mì vzorem. Ale už tì jako vzor
nechci, nièí mi to život i lásku s Lenkou. Je to k vzteku, protože vím, že ji miluji a ty
mi v tom zacláníš. Vypadni už z mého života!
Bože, jak bych chtìl nìkdy s tebou strávit alespoò jednu klidnou chvilku, o nìèem
si povídat, slyšet od tebe uznání, cítit, že mì mᚠrád. Ale možná ti køivdím. Vím, že
mì mᚠrád, ale neumíš to vyjádøit. Vím, že se pøed druhými se mnou chlubíš. Je-
nomže mnì nic neøekneš. Jak tomu mám vìøit? Teï si uvìdomuji, že tì mám stále
velmi rád, stále jsem ten malý kluk, který je na tebe pyšný a dychtí po tvojí pochva-
le. Mrzí mì, že nejsem už dospìlejší, ale mám to tak. Tak mì pøece už pochval!
Øeknu si ti o to. Jsem zvìdavej, jak se zachováš!
Tvùj dospívající syn Petr

Petrùv dopis matce

Moje milá èarodìjná matinko,

stále vzpomínám na tvoji vùni mléka, když si kojila sestru, chtìl jsem taky nakojit,
ale ty jsi mì nechtìla. Místo toho jsi øíkala, že už jsem velký. Strašnì jsem na sestru
žárlil a bil ji, tys to pak žalovala otci a ten mì vždy strašnì seøezal. Zbožòoval jsem
tì, navádìl, a uteèeme od otce tyrana, ty ses jen usmívala. Stále jsi øíkala, jak jsem

| 17 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
skvìlý a otec naopak. Dosud nevím, jaký jsem. Vlastnì jsi se mi nikdy nevìnovala
jinak než v mojí „skvìlosti“, ale já jsem se tak necítil. Nesmìl jsem mít žádné pro-
blémy, to jsi hned žalovala otci, a ten mì „srovnal“. Pøitom otce jsi stále ponižovala,
øíkala mu, jak je hroznej, a on si to pak vyléval na mnì. Obdivoval jsem tvoji seètì-
lost a znalosti, ani jsem nevnímal, že tì v podstatì nezajímám. Zajímala jsi se vždy
jenom o sebe, ostatní ti sloužili, já jsem mìl být ten, kdo tì proslaví, dostane Nobe-
lovou cenu nebo nìco podobného. Mìl jsem být velkým spisovatelem, lékaøem, ar-
chitektem, prostì nìkým výjimeèným. Proto jsem po výjimeènosti vždycky toužil.
Ale nemùžu to dokázat, jsem obyèejný kluk. Vlastnì mi to škodí více než otcovy kri-
tiky. Stále toužím po tom, aby mì jako výjimeèného vnímala i Lenka. Je to prokletí,
mít takovou matku, která pøedá nesplnitelný úkol. Nikdy jsi o mnì nic nevìdìla, ale
dokázala jsi manipulovat s mými pocity, takže jsem tì zbožòoval. Až v pubertì mi
došlo, že to je jenom hra. Hra na tvoji slávu a tvùj úspìch, což jsi sama nedokázala,
mìl jsem to dokázat já. V pubertì mi došlo, jak týrᚠtátu, který tak toužil po tvojí po-
chvale, a tys mu ji nikdy nedala, i když všechno dìlal za tebe, ty sis jen èetla, chodi-
la na výstavy nebo do divadla a øíkala mu, jak je pøízemní. Mnì se teï støídá, že se
cítím pøízemní nebo výjimeèný, nic z toho však nebude pravda. Proè si mì ksakru
nedokázala hodnotit pøimìøenì? Mám s tím teï problémy, protože nevím, jaký
jsem, a nemùžu v sobì najít klid.
Zlobím se pro to všechno na tebe. I proto, že nejsi schopna nikdy pohlídat naše
dìti, pomlouvᚠLenku pøed sestrou, vnášíš rozboje do širší rodiny, jen abys ty byla
na konci a nejlepší. Stále jsem však tebou oèarován, umíš se mnou mluvit tak, že
zaèínám v tu chvílí mít pocit, že výjimeèný jsem. Pak když mluvím se sestrou a zjis-
tím, že jsi mì zase pomluvila, mám hrozný vztek. Proè ksakru i na stará kolena potøe-
buješ tyto hry?
Míchají se mi k tobì rùzné pocity, nìkdy se v tom nevyznám. Stále tì miluji, stej-
nì jako když jsem byl malý kluk, zároveò ti ale v nièem nevìøím, vím, že si vymýšlíš.
Taky mi dìlá moc dobøe, když mì oceníš. Moc by mi pomohlo, kdybych vìdìl, na
èem u tebe jsem. Potøeboval bych, abys alespoò trochu vnímala moje potøeby,
vžila se do mì a povzbudila mì pøimìøenì, nikoli vrhala do nových honù za úspì-
chem. Nemùžu se však na tebe vymlouvat, musím si najít pøimìøenou hodnotu
sám. Uznat, na co mám a na co nemám, smíøit se s tím, že žádnou Nobelovou cenu
nedostanu, pøestat se honit za chimérami a více vnímat potøeby Lenky a dìtí. Ne-
být jako ty. Nechtít po nich, aby byly výjimeèné, ale dát jim najevo, že mi plnì staèí,
jaké jsou, protože jsou strašnì fajn. Pøesto ti dìkuji, za všechno, co jsi mi dala. Lás-
ku k umìní, schopnost rozumìt lidem (ale tu narozdíl od tebe nechci používat k ma-
nipulaci), vytøíbený vkus. Sám se musím nauèit pøimìøené skromnosti a zároveò
sebedùvìøe, které jsi mi bohužel pøedat nedokázala, protože je sama nemáš.
Už ne tvùj a snad už trochu svùj Petr

| 18 |
 ÚVOD

Teprve pak si ujasòují, které potøeby, nenaplnìné rodièi, nárokují na

svém partnerovi. Uvìdomují si, že jde v zásadì o podobné potøeby a že to,
co sami požadují, vlastnì partnerovi nedávají.

Tabulka 1 Nenaplnìné potøeby z dìtství, jejichž naplnìní Lenka a Petr

požadují od sebe navzájem

Lenka
Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Pochvalu, pozornost, projevy lásky
nou potøebu to získat od Petra? a uznání.
Jakým zpùsobem mì zraòuje, když se Cítím se bezcenná, nemilovaná, ne-
Petrovi nedaøí naplòovat moji „dìtskou schopná a neocenìná.
potøebu“?
Co mi chybìlo od matky a mám nad- Podporu, zastání a pochvalu.
mìrnou potøebu to získat od Petra?
Jakým zpùsobem mì zraòuje, když se Cítím se na všechno sama, osamìlá,
Petrovi nedaøí naplòovat moji „dìtskou ztracená.
potøebu“?
Jak to mùžu øešit dospìlým zpùsobem? O vše si mohu øíct pøímo, bez výèitek.
Taky to vše mohu poskytnout Petrovi,
snad mi to vrátí. A když ne, mùžu se
ocenit sama.

Petr
Co mi chybìlo od matky a mám nad- Reálné, konkrétní ocenìní, vcítìní
mìrnou potøebu to získat od Lenky? a pozornost.
Jakým zpùsobem mì zraòuje, když se Cítím se neocenìn a pak se sám chlu-
Lence nedaøí naplòovat moji „dìtskou bím. Neumím se svìøit s problémy,
potøebu“? jako bych je ani nemìl mít.
Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Hlavnì pochvalu a uznání, že jsem
nou potøebu to získat od Lenky? schopný.
Jakým zpùsobem mì zraòuje, když se Cítím hoøkost, nedoceòuji pak ani ji,
Lence nedaøí naplòovat moji „dìtskou jsem pøísný na dìti.
potøebu“?
Jak to mùžu øešit dospìlým zpùsobem? Øíci si Lence o ocenìní, když se nìco
podaøí, místo toho, abych se chlubil.
Ocenit vždy Lenku, vyjádøit jí lásku
a podporu, úctu, které si zaslouží.

| 19 |
 -

Zároveò jsou oba partneøi vedeni k hledání vzájemné „pozitivní výmì-

ny“ – ujasòují si, co se jim na druhém líbí, co oceòují, èeho si váží, a uèí se
to sdìlovat v konkrétních situacích. Jsou vedeni k tomu, aby šlo vždy o po-
pis konkrétního chování v konkrétní situaci, nikoli o obecná tvrzení (jako je
napøíklad „jsi strašný sobec“). Nejdøíve se jednotlivé komunikaèní doved-
nosti nacvièují pøi spoleèných sezeních, pak je dostávají jako domácí úkol
a každý zvl᚝ si vedou záznam, jak se to podaøilo a jak druhý na to reago-
val. Na pozadí zvýšené pozitivní výmìny se pak uèí sdìlovat si i negativní
zpìtnou vazbu – konkrétní chování, které se jim na druhém nelíbí, a øíci si,
jak by to chtìli.

Tabulka 2 Co se Lence a Petrovi na sobì navzájem líbí, v èem si sebe

váží a co se jim naopak nelíbí

Lenka
Co se mi na Petrovi líbí, èeho Spolehlivost, vytrvalost, schopnost nadchnout dru-
si vážím, co na nìm oceòuji? hé lidi, mužnost.
Odvahu.
Ochotu pochopit druhého, pomoci mu.
Kdy a jakým zpùsobem mu Vždy, když nìco konkrétního udìlá. Napøíklad
to mohu dát najevo? když slíbí, že nìco vyøídí, a udìlá to. Nebo když
mi sám od sebe pomùže nebo nadchne dìti pro
nìjakou hru.
Co se mi na Petrovi nelíbí? Chlubení, zakrývání problémù, frajeøení.
Málo mì oceòuje.
Rozhoduje nìkdy i za mì, aniž se pøedem zeptal.
Nemluvení, když mu nìco vadí.
Kdy a jakým zpùsobem mu Jemnì ho na to upozorním, vždy, když se to obje-
to mohu dát najevo? ví. Lépe snáší laskavý humor než kritiku, k nièe-
mu je mu nìco vyèítat, to nefunguje.
Sama si o ocenìní øíct.
Zeptat se, proè rozhodl za mì, a požádat ho, aby
rozhodnutí zmìnil po dohodì.
Vyjádøit, jak mì mrzí, že nemluví.

| 20 |
 ÚVOD

Petr
Co se mi na Lence líbí, èeho Jemnost, citlivost k dìtem a k druhým lidem,
si vážím, co na ní oceòuji? pravdivost, schopnost jít do hloubky, kde to já od-
budu, krásu.
Kdy a jakým zpùsobem jí to Pokaždé, když to uvidím, nemusím se bát, že
mohu dát najevo? zpychne nebo žárlit, že je v tom lepší než já.
Prostì je to tak. Když chce nìco hloubìji rozvést,
neodbýt to tím, že zase rozumuje a pøehání, ale
vyslechnout ji.
Co se mi na Lence nelíbí? Neumí øíct hned, když s nìèím nesouhlasí. Vyèí-
tá. Neprojevuje pøímo svoje potøeby, èeká, že na
to pøijdu sám.
Kdy a jakým zpùsobem jí to Ptát se pøedem, zda nìco chce nebo nechce. Po-
mohu dát najevo? vzbudit její odvahu to øíct a nevztekat se, že mi to
nevyhovuje. Více domlouvat kompromisy než
nutit k tomu, co já chci.
Vyèítání prominout, chápu, že to nemusí udržet,
a já se z toho nezblázním. Ocenit vždy, když vy-
jádøí, co sama chce a potøebuje. I když tomu ne-
musím vždy vyhovìt, mohu se o to však pokusit.

Zpoèátku jim to pøipadá umìlé a èasto se to nedaøí, znovu a znovu

sklouzávají do starých stereotypù, nicménì už po 3 mìsících si zvykají na
novou komunikaci a zaèínají s ní být spokojeni. V té dobì také daleko více
chápou potøeby druhého. V prùbìhu více než roèní manželské terapie se
postupnì uèí jednotlivé komunikaèní dovednosti a dìlají manželskou do-
hodu, ve které si rozdìlují kompetence v rodinì.

| 21 |
Tabulka 3 Manželská dohoda Lenky a Petra
Lenka
Práce v domácnosti
Domácnost budu uklízet jako dopo-
sud, vaøit vìtšinou, i když Petra ne-
chám, aby se mohl realizovat, když
bude chtít. Budu ráda, když dále bude
dìlat velké nákupy, starat se o auta
a dùm, zaøizovat vìci na úøadech, tak
jak to vždy dìlal. S tím jsem spokoje-
ná. Chci se nauèit požádat i o další po-
moc, když toho bude na mì moc. Ne-
chci ale, aby Petr dìlal „spontánní
akce“ v domácnosti, napøíklad nákupy
nábytku bez toho, abychom se pøe-
dem dohodli.
Výchova dìtí
Ráda si budu dále èíst s dìtmi, chodit
s nimi za kulturou, zajímat se o jejich
uèení. Chci ale, aby se Petr se mnou
støídal pøi uèení s malým Petøíkem, na
matematiku je lepší než já a Péa ho
více poslechne. Taky bych ráda, kdy-
bychom se støídali v chození na tøídní
schùzky, špatnì to snášíme oba, tak
se mùžeme dìlit.
Volný èas
Ráda bych, kdybychom alespoò dva
víkendy v mìsíci trávili spoleènì jako
rodina. Pøedem si naplánovali, co bu-
deme dìlat, a spoleènì se dohodli.
Nechci vnucovat svùj program, a taky
nechci, aby to za všechny rozhodl
Petr, stojím o dohodu pokud možno
všech ètyø a zvážení kompromisù.
| 22 |
Petr
Rád budu dìlat všechno, co jsem dìlal
doposud, nakupovat, obèas vaøit, zaøi-
zovat vìci mimo rodinu, starat se
o dùm a auta, dále mohu nabídnout
umývání nádobí po velkých jídlech, lu-
xování v sobotu. Pokud mi Lenka vèas
øekne, jsem ochoten pomoci v èemko-
liv, samotného mì to však èasto nena-
padne. Budu rád, když mì požádá.
Spontánní nápady, jako že vyperu
všechno prádlo nebo koupím nábytek,
radìji vynechám.
Pøistupuji na návrh Lenky, jen bych ji
chtìl požádat, aby byla ke mnì milo-
srdnìjší v tìch tøídních schùzkách. Ne-
jen proto, že je nesnáším, ale spíše
proto, že mì uèitelé èasto rozèílí a pak
øíkám nìco nevhodného, co mùže dì-
tem uškodit. S Péou se zkusím uèit
a najít trpìlivost. V tom chci být lepší
než mùj otec. Také si chci s dìtmi hrát
a vymýšlet pro nì atraktivní program,
zkusím tomu dát více èasu než v po-
slední dobì.
V zásadì souhlasím, ale pøece jen
opìt prosím o flexibilitu. Nìkdy mohu
být s celou rodinou všechny víkendy,
nìkdy však mám problémy se uvolnit
i na jeden v mìsíci. Pokusím se to udì-
lat tak, aby to byly v prùmìru dva ví-
kendy v mìsíci. Pøestanu už prosazo-
vat svou a dám na dohodu, to mohu
slíbit.
 ÚVOD

Lenka
Finance
Jsem spokojená, nepotøebuji v zásadì
nic mìnit, kromì toho, že bych ráda
vìdìla více o tom, když Petr investuje
vìtší peníze, abych se o tom nedozví-
dala až pozdì, napøíklad že nemùžeme
na dovolenou, protože zrovna investo-
val. Ráda bych, abychom na rodinné
vìci plánovali rezervu – øekla bych
nedotknutelnou. Jinak do jeho úètu vi-
dìt nemusím, dùvìøuji mu a vím, že se
vìtšinou rozhodne dobøe. Sama se po-
kusím zamìstnat už na celý úvazek,
abych se cítila více samostatnì. S ka-
pesným pro dìti souhlasím s Petrem.
Zamìstnání
Chci zaèít pracovat na plný úvazek.
Potøebuji však k tomu Petrovu podporu.
Obèas mám potøebu mluvit o problé-
mech v práci a potøebuji, aby mì vy-
slechl a øekl svùj názor. Potøebuji si nì-
kdy „zakòourat“, moc by mi pomohla
jeho trpìlivost.
Také bych ráda, aby Petr chodil ales-
poò dvakrát za týden z práce brzy,
a pokud se zdrží, aby mi vèas zavolal.
Dovolené
Chci, abychom alespoò 14 dnù trávili
jako rodina, také bych brala jeden tý-
den jenom sami dva a dìti dát k babiè-
ce nebo na tábor. Souhlasím s tím,
aby Petr jel na jeden týden s kamará-
dy, a já bych také jeden týden ráda pro
sebe.
Petr
Souhlasím s Lenkou, budu rád, když
bude více vydìlávat, ale nemyslím, že
je to nutné, chápu však její pocity.
S tìmi investicemi to zkusím také, ale
je to nìkdy problém, protože musím
reagovat èasto rychle a ona se moc
bojí. Jsem ale rád, že mi v tom v zása-
dì dùvìøuje. Rezervu zkusím vždy ne-
chat, je mi líto, že dvakrát jsem to pøe-
hnal a nemìli jsme na dovolenou. Dále
si pak myslím, že dìti by mìly dostávat
pravidelné kapesné, aby se nauèily
hospodaøit.
Souhlasím s Lenèinými návrhy, vlastnì
už øadu vìcí z toho dìlám. Z práce se
budu snažit chodit vèas i èastìji, ale
slibuji, že to bude minimálnì dvakrát
za týden. Zavolání vèas je mùj problém,
za který se stydím, protože se pozapo-
menu a potom už je pozdì. Nicménì
budu na to myslet.
Lenèin návrh mì potìšil, 14 dnù spo-
leènì s dìtmi slibuji, možná se podaøí
i 3 týdny. Dìkuji za ten týden se spor-
tem, souhlasím s Lenèiným samostat-
ným týdnem. Chtìl bych ale vèas na-
plánovat vše, aby to nebylo na poslední
chvíli, alespoò dva mìsíce pøedem,
abych si dokázal udìlat èas ve firmì.

| 23 |
 Lenka
Milování
Chci se milovat, když chci, a ne, když
nechci. Budu to øíkat po pravdì. Ráda
se obèas pomiluji, i když se mi nechce,
nechci ale, aby se pak Petr snažil,
abych mìla vyvrcholení, v takové situ-
aci o to nestojím, klidnì a to udìlá je-
nom pro sebe.
Pøátelé
Zkusím pøekonat svùj perfekcionismus
a pozvat je k nám, i když nemám pocit,
že je uklizeno a že mám navaøeno.
Chci také chodit na návštìvy, což jsem
odmítala proto, abych je pak na oplát-
ku nemusela pozvat. V tom souhlasím
s Petrem.
Pøíbuzní
Nechci, aby Petr nasazoval na moje
blízké a øíkal, jak jsou nemožní. Já pøe-
stanu také. Chci, aby vydržel, když
jednou za rok pøijede máma, a neod-
jíždìl vždy pryè. Já vím, že to není
snadné, ale jí se to vždy velmi dotkne.
Také aby se neposmíval mojí sestøe
a pøežil její extrovertované chování,
taky se setkáváme jednou za rok. Aby
mi taky nevymlouval, když mám chu
za nimi zajet.
Petr
O.K. Jenom bych si pøál, aby Lenka
sama øekla, když má chu se milovat,
nebo mi to dala najevo, alespoò nì-
kdy. Jinak zkusím pøežít to, když mi
øekne, že zrovna nemá chu, a nevní-
mat to tak, jako že o mì nestojí.
Chci zvát naše pøátele na návštìvu,
zpoèátku alespoò jednou za mìsíc,
a také alespoò jednou za mìsíc nìkte-
ré navštívit. Moc mi to chybí. Moc rád
bych, kdyby Lenka pøekonala ostych
z návštìv. Taky bych rád chodil na
návštìvy s dìtmi a zval známé s dìtmi.
Máme to podobnì. Taky budu rád,
když Lenka pøestane nasazovat na
mého otce. Je v mnohém podobný její-
mu. S mojí matinkou ji prosím o bož-
skou trpìlivost, dokonce vìtší, než
mám s ní já. Taky ji musím obèas nav-
štívit, dokonce to i chci, protože a je
jakákoliv, mám ji rád. Podobnì je to
s mojí sestrou. Obèas jí musím vyho-
vìt, prosím o shovívavost, ale já jí chci
vyhovìt, ona mi taky hodnì pomáhá,
když mùže.

Po 14 mìsících terapie jsou oba velmi spokojeni. Pøesto, že dohodu

nedrží „na sto procent“, v zásadì se to daøí. Jsou však k sobì daleko tole-
rantnìjší. Došlo k výrazné úpravì partnerské komunikace, jsou si schopni
vèas sdìlit vzájemné potøeby, v pøípadì konfliktu najít kompromis. Podaøi-
lo se jim k oboustranné spokojenosti sladit hospodaøení s volným èasem,
domácí provoz, výchovu dìtí i sexuální život. To neznamená, že se obèas
nepohádají. Jsou však i v pøípadì konfliktu schopni se zastavit a øešit kon-
fliktní situaci vzájemnou dohodou.

| 24 |
 ÚVOD

O èem j e t a t o kniha

Když dva lidé mohou

svobodnì nesouhlasit,
mají svobodu milovat.
Pokud takto svobodní nejsou,
žijí ve strachu a jejich láska umírá.
(Cloud & Townsend, Hranice v manželství)

Dobrá komunikace v páru je otevøená, jasná, pøehledná a vstøícná.

Tento nárok je však vysoký a naplnit jej se nedaøí ani nejlepším dvojicím.
Co si myslíte? Jak se projevujete se svým partnerem? Jste asertivní?
Nebo spíše pasivní èi agresivní? Na to není lehké odpovìdìt. Èlovìk sám
na sebe nevidí. Ale nìco vám urèitì øíkal vᚠpartner nebo další vaši blízcí
a pøátelé. Zkuste si tedy nyní v duchu odpovìdìt na následující otázky:

U Znáte dobøe svoje pøednosti a pozitiva?

U Znáte dobøe pøednosti a pozitiva svého partnera?
U Umíte se pøihlásit ke svým vlastním pøednostem bez falešné skrom-
nosti èi nadmìrné pýchy?
U Umíte øíci svému partnerovi o tìch jeho?
U Víte, jakých zlozvykù se dopouštíte v komunikaci?
U Øíkáte mu èasto upøímnì o tom, co se vám na nìm líbí, èím vás potì-
šil, èeho si vážíte? Jak èasto? Nakolik konkrétnì?
U Umíte ocenit partnera tak, že ho to doopravdy potìší a nebere to jen
jako frázi, levnou pochvalu èi manipulaci?
U Umíte otevøenì vyjadøovat své pocity vùèi partnerovi, a jsou pøíjem-
né èi nepøíjemné?
U Umíte sdìlit partnerovi nepøíjemné vìci takovým zpùsobem, že je to
schopen pøijmout?
U Umíte se vcítit do partnera i v pøípadì, že jste ve sporu?
U Umíte partnerovi naslouchat, aniž byste mu skákali do øeèi?
U Umíte si samozøejmì øíci o jeho ocenìní a pochvalu?
U Umíte od nìho pøirozenì pøijmout pochvalu nebo ocenìní?
U Žádáte ho o laskavost, když nìco potøebujete?

| 25 |
 U Øeknete mu jasnì a bez vytáèek ne, když nìco nechcete, a on si to
pøeje?
U Øeknete mu samozøejmì svùj názor, když je jiný než jeho?
U Dokážete kritizovat konstruktivnì?
U Dokážete pøijímat kritiku bez odvety nebo sebevýèitek?
U Umíte si kritiku od partnera vyžádat?
U Jste schopni vyjádøit hnìv bez toho, aniž byste na partnera vybuchli
nebo rozpoutali hádku?
U Umíte se podìlit o svou radost?
U Jste schopni mu øíci o svých pocitech lásky?
U Dokážete s partnerem mluvit otevøenì o svých sexuálních potøebách?
U Umíte i po bouølivé výmìnì názoru najít kompromis a vyventilovat
své nepøíjemné pocity a pomoci s tím i partnerovi?

Možná to všechno už dobøe umíte. Pak èetbu této knížky berte jako
zpestøení. Pokud si nejste jisti – výbornì – je zøejmì urèena pro vás. Mùže-
te se s ní uèit mluvit s partnerem tak, abyste z toho mìli dobrý pocit.

Je urèitì více cest, jak zlepšit kvalitu partnerského vztahu. Jednou z nich
je asertivita. Nìkteøí lidé si ji pletou s agresivitou. Být asertivní pro nì zna-
mená porazit druhého. Chovat se egoisticky, manipulovat ve svùj prospìch,
nebo prostì druhé pøeválcovat. V asertivitì jde však o nìco jiného. Uèíme
se v ní sebekontrole v mezilidských situacích, tomu, jak prosadit svoje potøe-
by, ale zároveò respektovat potøeby partnera. Tím spìjeme k oboustranné
spolupráci, opaku podøízenosti plné ústupkù, usurpátorské nadvlády èi ne-
ustálých soutìživých bojù o vítìze nebo høe na viníka. Asertivita uèí zdánli-
vì tak odlišným schopnostem, jako jsou vcítìní, trpìlivost a laskavost, na
druhé stranì pak pevnost a rozhodnost.

Tuto knihu vìnujeme všem lidem, kteøí se trápí problémy a konflikty

v partnerském vztahu a chtìli by se jich zbavit. Urèitì není návodem, jak
zmanipulovat, pøedìlat, zmìnit èi vytrestat svého partnera. Bude spíše
o laskavé toleranci, pozornosti, vstøícnosti, ochotì pøekonat vlastní sebe-
støednost a o lásce a zpùsobech, jak si ji vzájemnì vyjádøit. Nejdùležitìjší,
èím se zabývá, je, jak tyto dovednosti posilovat v sobì i v druhém, jak je
rozvíjet, pìstovat a napravovat vše, co tomu brání. Nejde však o to zmìnit
druhého, ale spíše zmìnit sebe sama.

| 26 |
 ÚVOD

To, že jste zaèali èíst tuto publikaci, svìdèí o tom, že vᚠpartnerský
vztah je pro vás dùležitý. Partnerský vztah drží pohromadì vzájemná péèe,
touha, blízkost, spoleèný život a hlavnì láska. To však nestaèí. Aby mohl
zrát k plnosti a dospìlé lásce, potøebuje také svobodu a zodpovìdnost.

Jednoduchá pouèka, jak být zadobøe se svým partnerem, prakticky ne-

existuje. Alespoò zpoèátku to pøedpokládá urèitou míru zamilovanosti.
Každý vztah prochází cestou vzájemného poznávání se a uèení, jak spolu
mluvit a jak se k sobì chovat. Patøí tam hlavnì uzavírání kompromisù. Zá-
roveò probíhá proces hlubšího pochopení sebe sama i partnera. Partner-
ský vztah dává šanci dozrát ve svém nejhlubším lidství a pochopení, ale
také skýtá riziko vzájemného pošlapání sebevìdomí. V ideálním pøípadì
zamilovanost pøerùstá v lásku. V horším v nudu, stereotyp, pohrdání, nebo
dokonce nenávist.

Nenechte se svést k mylné pøedstavì, že to, co zde pøeètete, automa-

ticky pomùže vašemu partnerskému vztahu. Byli bychom samozøejmì velmi
rádi, kdyby tento text pomohl co nejvíce, ale tak jednoduše to fungovat
nemùže. Pochopení této publikace však mùže pomoci, abyste zaèali
o svém vztahu pøemýšlet a možná i se svým partnerem mluvit.

Partnerské problémy mohou být zpùsobeny jak problematickými zpùso-

by chování jednoho nebo obou partnerù, tak nesouladem v pøedpokladech
toho, jak má manželský vztah „správnì“ fungovat, a zkreslenou interpreta-
cí partnerova chování. Každý z partnerù si pøináší do manželství urèité
pøedpoklady a urèité normy toho, jak by vztah a chování partnera mìly vy-
padat. Pøedpoklady se týkají toho, co mùžeme od partnera èi partnerky re-
álnì oèekávat, normy urèují, jaké vlastnosti a chování by mìl pro nás mít
ideální partner èi partnerka. Tato oèekávání a normy si každý z manželù
vytváøí ve své pùvodní rodinì a èasto je považuje za jediné možné a správ-
né. Urèité zpùsoby jednání a uvažování mohou negativnì ovlivòovat part-
nerský vztah. Vzájemná spokojenost mezi manžely závisí nejen na tom,
jak se každý z partnerù chová, ale spíše na tom, jak druhý partner toto cho-
vání hodnotí a jakým zpùsobem partneøi své potøeby sdílejí. Porozumìní
tomu, co se s èlovìkem bìhem partnerských problémù dìje, je pak dùleži-
tým pøedpokladem pro zmìnu stavu.

| 27 |
 Na úrovni viditelného chování je kvalita partnerského vztahu urèena:

U mírou pozitivního (napø. dárky, pochvaly, podpora, vcítìní) a nega-

tivního chování (výèitky, nezájem, manipulace) mezi partnery.
U mírou schopnosti vzájemnì jasnì mluvit a konstruktivnì øešit pro-
blémy a konflikty.

V problémových vztazích si partneøi vymìòují daleko více negativního

chování (kritika, naøíkání, nesouhlas, ironie, ignorování, vyèítání apod.),
zatímco míra pozitivního a konstruktivního chování je nízká. V dobrých
vztazích je více vzájemného pozitivního chování: povzbuzování, fandìní,
posilování, více vcítìní, naslouchání a podstatnì více tolerance a laskavos-
ti. Problémové vztahy mají potíže s otevøenou komunikací svých potøeb na-
vzájem. V dobrých vztazích je komunikace pomìrnì jasná a otevøená.

V této knize si ukážeme, jak snížit vzájemné negativní chování a zvýšit

vzájemné pozitivní chování. Text je ilustrován øadou pøíkladù a proložen
množstvím cvièení urèených k postupnému pøekonávání partnerských ko-
munikaèním problémù. Cvièení vás mají podnítit k otevøené komunikaci
o vzájemných oèekáváních a pøáních, hledání kompromisù, pomoci vám
zlepšit komunikaèní dovednosti, zvýšit míru vzájemných pozitivních vý-
mìn a nauèit vás lépe øešit spoleèné problémy a konflikty.

C o j e to a s e r t iv it a

Asertivitu chápeme jako pøímé, poctivé, pøimìøené a citlivé vyjádøení

vlastních citù, dojmù, potøeb a postojù s tím, že je zachována úcta k part-
nerovi i k sobì. Pokud pøitom dokážeme být laskaví a pøátelští, tím lépe.
Nejedná se totiž o žádnou výhru, natož o poražení partnera. Cílem je na-
opak dlouhodobá, nejlépe celoživotní spolupráce. Nejde totiž jen o slovní
vyjádøení, ale i o celkový pohled na sebe a na partnera, o zpùsob myšlení
a hodnotový systém, který se projevuje v asertivním životním stylu. Pod-
statou je úcta k sobì spojená s úctou k druhému.

| 28 |
 ÚVOD

Asertivita v partnerském vztahu je dùležitá z následujících dùvodù:

U zvyšuje pozitivní výmìnu mezi partnery, a tím potvrzuje bezpeèí

vztahu, hodnotu a sebevìdomí každého z nich,
U uèí citlivì naslouchat druhému,
U pomáhá lépe partnera pochopit,
U umožòuje plnì vyjadøovat emoce a city,
U zvyšuje pozitivní komunikaci,
U uèí spolupráci,
U pomáhá k vytvoøení laskavé a otevøené atmosféry,
U zvyšuje sebepoznání,
U posiluje naše sebepøijetí,
U posiluje i sebevìdomí a sebepøijetí partnera,
U zvyšuje svobodu,
U umožòuje vytvoøit pøirozené hranice,
U uvolòuje napìtí a brání jeho hromadìní,
U zvyšuje intimitu a dùvìru,
U uèí pøijmout odmítnutí trápení, vzteku èi pocitu urážky,
U uèí pøijímat kritiku i konstruktivnì kritizovat,
U uèí vytváøet kompromisy.

P as i vi ta , a gr e s iv it a , m a n i p u l a c e
a as ertiv it a

Umìní najít rovnováhu mezi potøebnou mírou svobody jednoho èlovìka

a láskou a spoluprací ve dvojici se projevuje formou komunikace. Èlovìk
používá ke komunikaci jak øeè, tak neverbální projevy. Komunikaci použí-
vá jak ke sdìlení informací, tak k vyjádøení svých pocitù a potøeb. Zejmé-
na u citového prožívání nabývají na významu mimoslovní projevy, zejmé-
na oèní kontakt, mimika, gestikulace, postoj, tón a zabarvení hlasu, tempo
øeèi apod. Komunikaci v partnerském vztahu používáme jak ke sdìlení
svých potøeb, tak k vyjádøení emoèních stavù, které pozitivnì posilují part-
nerský vztah nebo ukazují na jeho hranice.

| 29 |
 Jak v nezralých partnerských vztazích dominují nezralé formy komuni-
kace, jako je agrese, mlžení, výèitky, zabezpeèování a vyhýbání se èi ma-
nipulace, tak ve zralých vztazích pøevládá pozitivní posilování, vyjadøování
blízkosti, domlouvání se a nalézání kompromisu, také však pevné, by las-
kavé, vymezení hranic. Zkusme si vymezit základní prototypy chování,
které se v komunikaci mezi partnery projevují:

1. pasivní,
2. agresivní,
3. manipulativní,
4. asertivní.

Pasivní chování se vyznaèuje bezbranností, podléháním požadav-

kùm druhého. Pasivnímu partnerovi chybí sebejistota. Nedokáže se pøiro-
zenì prosadit, má tendenci se stále omlouvat, vysvìtlovat, vciovat se do
potøeb druhého i na úkor potøeb vlastních. Mùže být nadmíru a nepøirozenì
snaživý. Konfrontaci se snaží vyhnout. Mùže zaujímat roli „Chudáèka“, zdù-
razòujícího své hendikepy. Jindy se staví do role „Obìtavce“, upozoròující-
ho pøitom na to, jak je snaživý. V partnerském vztahu se pasivita projevuje
nerozhodností, pøenecháváním dùležitých vìcí na druhém, podøizováním
se, ale nìkdy také vyèítáním, že ten druhý se málo vìnuje, stará apod. Pa-
sivní partner druhého málo posiluje, spíše oèekává, že bude posilován
a chválen sám. Kdo však druhé neposiluje, bývá zpravidla málo posilován
sám. To mu však pøipadá nespravedlivé a trápí ho to. Øíká si, že ve vztahu
se „obìtoval“ a druhý si toho neváží. Svoji pasivitu, nerozhodnost a podro-
bování se pokládá za „obìtování se“. Pokud se ve vztahu objeví problémy,
reaguje na to depresivním prožíváním.

Souèástí nedostateèné asertivní zdatnosti je neschopnost sebeodha-

lení. Ta vyplývá vìtšinou z opakovaných zážitkù zklamání s dùležitou oso-
bou, zpravidla jedním z rodièù, v dìtství. V nových situacích, které vyžadují
vysokou míru otevøenosti a blízkosti, vznikají pak pocity frustrace („když
mùj partner zjistí, jaká jsem, nebude si mì vážit“). Z toho pak pocity úzkosti
a strachu, které svazují naši spontaneitu a zároveò zhoršují naši schop-
nost vcítit se do druhého a soustøedit se na informace, které nám poskytuje
nᚠpartner. Potíže otevøenì a dùvìrnì mluvit s blízkým èlovìkem má

| 30 |
 ÚVOD

mnoho lidí. Tento problém bývá nazýván nesmìlostí, opatrností, staže-

ností, neprùbojností, uzavøeností nebo pasivitou, jak jsme ho v tomto pøí-
padì nazvali my. Èasto jde o pøehnaný strach, že sebeodhalení povede
k tomu, že partner už o nás stát nebude. Pøitom bez sebeodhalení a dùvìry
se partnerský vztah nemùže dostateènì pøiblížit. Obzvl᚝ dùležité je se-
beodhalení v intimních i v konfliktních situacích. Pokud se v takových situ-
acích dokážeme partnerovi svìøit s našimi niternými pocity, pøesvìdèíme
ho o naší dùvìøe k nìmu. Pøiznání se k iracionálním obavám prohlubuje
daný vztah ve smìru intimity a vzájemné dùvìry. Akceptace vlastní nedo-
konalosti je dùležitou cestou k rozvoji sebepøijetí a dùvìry.

Cvièení: Jak se chovám ke svému partnerovi

Zamyslete se nad vašim chováním k partnerovi. Uvìdomte si, které prvky pasivní-
ho chování obsahuje. Do sešitu si napište, ve kterých situacích se ke svému part-
nerovi chováte pasivnì, jak toto chování pøesnì vypadá, jak na to partner reaguje
a jaké to má dùsledky pro vaše sebevìdomí i pro partnerský vztah.

Agresivní chování vede k prosazování se na úkor partnera. Agresivní

partner èasto nedbá na práva druhého, ponižuje a pokoøuje. Z nezdarù ob-
viòuje partnera nebo širší okolí. Vlastní chyby si není schopen pøiznat.
Èasto jedná buï bez skrupulí, nebo moralizuje, kárá a vyèítá. Pøehnané
sebevìdomí bývá zástìrkou komplexù, které svojí agresivitou skrytì kom-
penzuje. Agresivnì se chovající èlovìk se paradoxnì èasto nemá rád a je
pøesvìdèen, že ho nemají dostateènì rádi ani jiní, vèetnì partnera. Nìkdy
mívá pravdu – je tìžké si ho oblíbit. V partnerském vztahu se mùže cítit
osamìle a nepochopenì, místo otevøenosti a blízkosti se však chce zajistit
pøes kontrolu druhého. Mùže ostentativnì dávat najevo svoji sílu, nebo
mùže neustále partnera ve všem kontrolovat a upozoròovat ho stále na
chyby. Èasto se také projevuje žárlivostí, kontrolami, výslechy, výèitkami.

Agresivní chování èasto krátce uleví v napìtí. Role, které agresivní lidé
èasto v mezilidských vztazích zaujímají, jsou role „Diktátora“, který prosa-
zuje vždy jen svoji pravdu, role „Chlapáka“ nebo „Velké matky“, kteøí se
prosazují silou, role „Soudce“ nebo „Mravokárce“, který moralizuje a kára
a tím vnucuje okolí pocity viny, role „Kontrolora“ nebo „Policajta“, který vše

| 31 |
hlídá, poèítá a zapisuje a „logicky“ má ve všem vždy pravdu. K agresivnímu
chování patøí nejen nadávání, vyèítání, hlasitost èi agresivní moralizování,
ale také sarkasmus, ironie, znehodnocování, okázalé mlèení. V partner-
ském vztahu se agresivní èlovìk snaží chovat za každou cenu dominantnì.
Má vždy a ve všem pravdu, druhého nevyslechne a dává najevo nezájem
o jeho postoje i city. Vcítit se do prožívání druhého se nedokáže. Na všech-
ny prohøešky partnera, reálné i domnìlé, mívá „sloní pam읓, nedokáže je
odpustit, naopak je velmi èasto pøipomíná. Èasto partnera ponižuje, nebere
ohled na jeho potøeby. Rovnìž èasto podezírá druhého z manipulace, ne-
èestnosti èi nevìry, by pro to nejsou žádné dùvody.

Kromì typických „agresorù“, kteøí se takto chovají vìtšinu èasu, používá

nìkdy agresivní prvky chování témìø každý. Nìkdy si také zdùvodòujeme
„právo na agresi“, protože „partner si to zaslouží za to, že “

Cvièení: Vlastní agresivní chování

Uvìdomte si, které prvky agresivního chování vᚠpøístup k partnerovi obsahuje.
Do sešitu si napište, ve kterých situacích se ke svému partnerovi chováte agresiv-
nì, jak toto chování pøesnì vypadá, jak na to partner reaguje a jaké to má dùsledky
pro vaše sebevìdomí i pro partnerský vztah.

Manipulativní chování je nepøímé, sleduje skryté, vìtšinou egoistické

cíle. Manipulace je vìtšinou zastøenou agresivitou. Snaží se dostávat dru-
hého do vnitøního rozpoložení, ve kterém manipulaci podlehne. Využívá
k tomu lichotek, obvinìní, polopravd, moralizování, pøíslibù, pláèe, hrané
bezmoci apod. Manipulace èasto probíhá s pomocí citovì zabarvených ar-
gumentù („kdybys mì opravdu miloval, tak bys “ nebo „to Petr, ten se ke
své ženì chová úplnì jinak, než ty ke mnì“), s apelem na morální hodnoty,
slušnost, lidskost. Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Nìkdo
používá manipulaci pøedstíráním bezmocnosti, druhý manipuluje zastrašo-
vacími postoji, výèitkami, nebo naopak lichocením. V partnerském vztahu
se manipulativní partner snaží dosáhnout výhody nepøímo. Neuvažuje
o kompromisu, ale o výhøe, která by však nebyla na první pohled patrná.
Nedokáže dùvìøovat ani být blízko k druhému, protože by hrozilo prozra-
zení. City tedy spíše pøedstírá, nìkdy znaènì teatrálnì.

| 32 |
 ÚVOD

Kromì permanentních manipulátorù (èasté u hysterických osobností,

které to asi nedokáží jinak) nìkdy manipulujeme všichni, zejména když
jsme v úzkých, stydíme se vyjádøit to, co opravdu chceme, abychom se
„neshodili“ nebo nezažili trpkost odmítnutí, pocity ponížení.

Øada lidí støídá pasivní a agresivní chování. Ve styku s autoritami býva-

jí pasivní. Se slabšími pak agresivní. Jak pasivní, tak agresivní jedinci èas-
to manipulují. K manipulaci se dá použít pláè, køik, výèitky nebo moralizo-
vání, lichotky, sliby a mnoho jiných taktik. Navozením pocitù dùležitosti,
viny nebo ohrožení se snaží dosáhnout toho, co potøebují. Jde jim o vítìz-
ství, ne o spolupráci. Jsou v jádru pøesvìdèeni, že životu ani lidem nelze
moc dùvìøovat.

Cvièení: Moje manipulativní chování

Uvìdomte si, které prvky manipulativního chování vᚠpøístup k partnerovi obsahu-
je. Do sešitu si napište, ve kterých situacích se ke svému partnerovi chováte mani-
pulativnì, jak toto chování pøesnì vypadá, jak na to partner reaguje a jaké to má
dùsledky pro vaše sebevìdomí i pro partnerský vztah.

Asertivní chování se vyhýbá jakékoli manipulaci, ukøivdìní, pasivitì èi

zlostné agresi. Asertivní èlovìk pøímo øíká, o co mu jde a co si myslí. Má pøi-
mìøené sebevìdomí, pøed nikým se neponižuje ani se nad nikým nepovy-
šuje. Respektuje partnera a umí mu naslouchat. Zvažuje to, co øíkají druzí.
Je schopen pøiznat si omyl i chybu a pøistoupit na kompromis. Když se mu
nìco nepovede, nedìlá z toho tragédii ani neobviòuje druhého. Dobøe èelí
manipulaci. Navenek pùsobí uvolnìnì, klidnì, pro druhého je jeho postoj
zøetelný a srozumitelný.

Asertivní èlovìk pøebírá plnou odpovìdnost za svoje chování. Ví, co

chce dìlat. Ví, jakým zpùsobem to dìlat bude. Jsou mu jasné i dùsledky.
Vyhýbá se manipulaci. Je vesmìs aktivní a vyhýbá se agresi. Vìtšinou pøí-
mo øíká, co cítí a o co mu jde. Nepovyšuje se nad nikým a zásadnì se nepo-
nižuje. Umí naslouchat druhému. Když udìlá chybu, pøizná ji. Umí pøistoupit
na kompromisy. Pùsobí vyrovnanì, uvolnìnì, srozumitelnì. Èastìji vyjad-

| 33 |
øuje pozitivní vìci. Kritizuje vìcnì, konstruktivnì a tak, aby nikoho nepo-
nížil. Jde mu více o spolupráci s druhými než o vítìzství nad nimi.

Cvièení: Moje asertivní chování

Uvìdomte si, které prvky asertivního chování vᚠpøístup k partnerovi obsahuje. Do
sešitu si napište, ve kterých situacích se ke svému partnerovi dokážete chovat
asertivnì, jak toto chování pøesnì vypadá, jak na to partner reaguje a jaké to má
dùsledky pro vaše sebevìdomí i pro partnerský vztah.
Zkuste také najít, ve kterých situacích se asertivnì chová vᚠpartner. Jak ve
vztahu k vám, tak ve vnìjším svìtì. Zapište si to.

Zopakujme si to tedy. Existují ètyøi základní druhy komunikaèních stylù,

které lze jednoduše popsat následujícími postoji:

Pasivní: „Ty jsi hodnotný èlovìk a já nestojím za nic!“

Agresivní: „Já mám svoji hodnotu – to ty jsi bezcenný!“
Manipulativní: „Mohl bys mít hodnotu, kdybys.....!“
Asertivní: „Já mám svoji hodnotu i ty mᚠsvoji hodnotu.“

My všichni se chováme v rùzných situacích všemi tìmito zpùsoby. Lidé

v partnerském konfliktu èasto kloužou mezi pasivním a agresivním pólem
a je pro nì obtížné zùstat uprostøed.

Cvièení: Pasivní, agresivní a asertivní chování

Zkuste si vzpomenout, kdy jste se naposledy chovali pasivnì (potlaèili jste své
vlastní pocity) a kdy agresivnì (pøeválcovali jste partnera). Zkuste zrekonstruovat
alespoò dvì situace, kdy jste se chovali pasivnì, a dvì situace, kdy naopak agre-
sivnì. Pak pøidejte dvì situace z minulosti, kde se vám povedlo asertivní chování.
Zapište si je do notesu.
4Kdy, kde, co se událo?
4Jaké jste pøitom mìli myšlenky?
4A jaké pocity, které jste se rozhodli potlaèit?

| 34 |
 ÚVOD

4Ve které situaci jste se chovali pasivnì? Jakým zpùsobem jste se nechali pøe-
válcovat?
4Vzpomenete si na pøíklad vašeho agresivního chování?
4A na situaci, kdy jste se zachovali asertivnì?
4Jaké to mìlo pozitivní a negativní dùsledky?

Ještì j e de n ins pir a t iv ní p ø í b ì h

Jako další uvedeme pøíbìh dvou manželù, které trápil nesoulad v sexu-
álním životì. Tento pøíbìh jsme již uvedli v jiné publikaci (Praško J. a Tro-
jan O.: O milování s dùvìrou a láskou), je však natolik instruktivní, že si
ho dovolíme uvést i zde.

Více pravd o jednom problému – pøíbìh Jarmily a Emila

Problém jako první sdìluje samotná Jarmila (34 let), aktuálnì v domácnosti. Je
podruhé vdaná za Emila (32 let). Spolu mají syna (2 roky), dceru (14 let) má Jar-
mila z prvního manželství. Jarmila je nespokojená s tím, že neprožívá orgas-
mus. Velmi ji to štve, protože v prvním manželství to bylo dobré.
„Kdybych to byla tušila, tak bych snad ani prvního manžela neopouštìla. Ale
asi ano, protože dost pil a byl na ženské. Ale teï je to v manželství docela dobré,
akorát to Emil nedokáže udìlat tak, abych z toho nìco mìla. To hlavnì proto, že
je málo zkušený. Mìl pøede mnou jen jednu holku. A bylo to prý stejný. Nakonec
si našla jiného. Docela mì ta jeho nezkušenost lákala. Ale už to trvá trochu moc
dlouho. Jsme spolu ètyøi roky. Jinak je to dobrý kluk. Hodnì se snaží. Ale to nad-
mìrný vzrušení neuhlídá. Hned to má a já pak z toho nic nemám. Už jsem mu to-
likrát øíkala, aby tak nespìchal, ale nejde mu to. Je už z toho tak nervózní, že se
zaèal milování vyhýbat. A to taky nechci. Opravdu nevím, jak mu pomoci. Když
chci o tom mluvit, tak je nervózní, snaží se tomu vyhnout. Vùbec se o takových
vìcech nechce bavit. A pøitom je chytrej a velmi vzdìlanej. Je inženýr, ale i o his-
torii má pøehled. O všem jiném se s ním dá bavit. Co se týèe domácnosti, jsem
s ním velmi spokojená, doma pomáhá, myje nádobí, luxuje, chodí na výlety a do
kina a vìnuje se dìtem. Jenom kvùli sexu bych ho nechtìla opustit, ale chybí mi
to. Poraïte mi, pane doktore, jak to mám udìlat.
U nás v rodinì se o tom nemluvilo. Doma vládla máma, pøed lidmi však byl
hlavou otec. Navenek byl impozantní, velký silný chlap, vzdìlaný a umìl se ba-
vit. Doma však táta moc nebyl. A když tam byl, byl strašnì cholerickej a poøád
nám s bráchou nadával. Nic mu nebylo dost dobrý. A mìl taky milenky. Máma se

| 35 |
vztekala nebo breèela, ale to s ním nepohnulo. Tehdy mi bylo asi 9 a bratrovi 6.
Matka si ze mì udìlala dùvìrnici. Mìla jsem na otce strašný vztek. Radila jsem
mámì, a se s ním rozvede. Ona taky nejdøív chtìla. Ale on strašnì nechtìl. Sli-
boval, že už nebude nevìrný, ale pak to nevydržel. Pak se dohodli, že kvùli dì-
tem zùstanou spolu. Byl v mládí moc na sex. Asi jako já. V tom jsem po nìm.
Matka mi øíkala, že jsem po nìm a že budu taky tak náruživá. Vlastnì mi øíkala,
že je to špatný. Vùbec jsem tomu tehdy nerozumìla. Pak si máma našla milence
taky. Zdùrazòovala, jak je jinej než táta. Více se zajímal o ní než o její tìlo. Mìla
jsem na ni strašnou zlost a najednou jsem byla na otcovì stranì. Myslím, že ho
to velmi ranilo. Táta pak více pil a jednou jí naøezal. Když mi bylo osmnáct, táta
zemøel pøi autohavárii. Nakonec si matka vzala toho chlapa, co s ním chodila.
Nemùžu ho ani vystát. To je takovej slabej, vlezlej chlap a poøád kolem ní kmitá.
To by táta nikdy nedìlal. Ale nevìrná nechci být. Chci to dìlat s Emilem.
O sexu máma se mnou nikdy nemluvila a táta už vùbec ne. Když jsem zaèala
v pubertì poprvé nìco cítit ke klukùm, vùbec jsem se v tom nevyznala. Mìla
jsem pocit, že je to špatnì. Jak mi to øíkala máma, že jsem strašnì náruživá.
Hodnì jsem si pomáhala sama. Ale bylo mi z toho divnì. Vždy potom. Mìla jsem
pocit, že jsem divná, jakoby neèistá, že to dìlám. V šestnácti jsem se zamilovala
do kluka o dva roky staršího, taky chodil na gympl. Líbil se všem. Dostala jsem
se s ním na mejdan a vyspali jsme se spolu. Ani nevím, jaké to bylo, spíše nija-
ké. Bála jsem se, že budu moc náruživá a vydìsím ho, tak jsem se krotila, záro-
veò jsem se bála, že pozná, že jsem úplnì nezkušená. Prostì jsem se dusila
v pocitu nejistoty a strachu. Byl opilý. Bylo to krátké, ihned usnul. Ležela jsem
vedle nìho, nevìdìla, co si mám myslet. Trochu mì to bolelo. Nic, co by se mi lí-
bilo, se nestalo. Pak jsem ale byla jakoby opilá štìstím. Dotýkala jsem se ho,
když spal, hladila ho, šeptala mu, jak ho miluji. Pak jsem musela jít domù. On
spal. Další den, když jsem se k nìmu hlásila ve škole, tak mì odbyl. Strašnì to
bolelo. Øekla jsem si, že se už nikdy nezamiluji. Pak jsem mìla dost klukù. Vždy
jsem si øíkala, že se musí snažit oni. Abych znovu nezažila podobnou bolest.
Støídala jsem je. Když se nìkdo do mì zamiloval, s chutí jsem ho trápila. Sexuál-
nì jsem moc nežila. Èásteènì to bylo na mejdanech, nikdy to za moc nestálo.
Ve dvaceti jsem se pak seznámila se svým prvním mužem. Je o šest let starší.
To bylo úplnì jiné. Nespìchal na mì, byl pozorný. Zamilovala jsem se. Zpoèátku
to bylo dost dobrý. Já jsem ho milovala a on mì zbožòoval. Stále jsme byli spolu.
Nastìhovala jsem se k nìmu do garsonky, milovali jsme se snad dennì, nemoh-
li jsme bez toho být. Zaèali jsme spolu podnikat. Byli jsme spolu celý den. Asi
jsme si zaèali lézt na nervy. Obèas mi vyèítal, že jsem moc dominantní. On byl
ale stejnej. Proto jsme se èasto hádali. Jako bychom stále museli bojovat o moc.
Aby si zachoval svoji svobodu, zaèal chodit více mezi kamarády. Hroznì jsem
na nì žárlila. Zaèala jsem mu dìlat scény. Myslím si, že mìl nìjaké milenky, ale
na to jsem nepøišla. Jen jsem ho podezírala. Pak jsem pøišla do jiného stavu.
Myslela jsem, že ho to zmìní. V tìhotenství si však našel milenku. Zašla jsem za

| 36 |
 ÚVOD

ní. Ona se mi drze vysmívala. Taky byla v jiném stavu. Dala jsem mu nùž na krk.
Slíbil, že ji pøesvìdèí, aby šla na potrat, a rozejde se s ní. Neudìlal to, a tak jsem
ho vyhodila. Ještì se asi dvakrát vrátil s tím, že se nechce rozvádìt. Byla jsem
neoblomná. Krátce po narození Kristýnky k té ženské odešel a nechal mì sa-
motnou. Dnes tomu více rozumím. Ta žena ho více obdivovala a podøizovala se
mu. To bych beztak nikdy neumìla. Dnes máme dobrý vztah, s Kristýnkou se
stýká a jejich vztah je taky dobrý. Navíc má Krista dobrý vztah i k Emilovi. To se
nakonec povedlo.
S Emilem jsem se seznámila dva roky po rozvodu. Vlastnì jsem ho znala døí-
ve, ale jen povrchnì. Seznámili jsme se u mojí kamarádky, když slavila naroze-
niny. Byl jemnej, citlivej, dokázal mi naslouchat. Nejdøíve se mi ale nelíbil. Zdál
se mi málo mužnej a necítila jsem žádnou jiskru. Prostì jsem po nìm netoužila.
Nicménì on zaèal za mnou chodit a pomáhat mi. Je to pøíjemné, když vám kape
vodovod nebo se zkazí splachovadlo a nemusíte se doprošovat bratra nebo bý-
valého manžela. Obdivoval mì. Strašnì mi to dìlalo dobøe. Pak jsem se už na
nìj tìšila. Výbornì se s ním povídalo. Nakonec jsem se do nìj zamilovala. Když
jsme zaèali spolu spávat, bylo mi jasné, že nìco není v poøádku. Hned se udìlal.
Moc se omlouval. Øíkala jsem si, že je nezkušený, a když se budeme èastìji stý-
kat, nauèí se to. Lépe øeèeno, že ho to já nauèím. Docela mi dìlalo dobøe, že
z nìho „udìlám chlapa“. Asi v tom je zakopaný pes. Vzali jsme se asi za rok, pro-
tože jsem byla tìhotná. Od poèátku jsem byla moc dominantní. Milování se za-
èal vyhýbat. Vždy dlouho do noci nìco dìlal, nebo se vymlouval, že je moc uta-
haný. Vlastnì mi moc nedovolil, abych mu pomohla. Èasem jsem zaèala být
vzteklá. Vyèítala jsem mu všechno možné. On se o to více snažil doma. Nyní už
dìlá skoro všechno. Jsem ráda, se dvìma dìtmi je to pomoc. Ale mívám pocit,
že sama jsem skoro nepotøebná. Jsem podráždìná na nìj kvùli malièkostem.
Má svatou trpìlivost, že mì ještì neopustil. Mám chu na jiné muže. Toho se bo-
jím, abych si nerozvrátila druhé manželství.“
Pak pøichází sám Emil. Mluví se mu hùøe než Jarmile. Je rozpaèitý
„Žít s Jarmilou pro mì není tak úplnì lehké. Jarmila je ve všem dominantní,
nenechá si nic øíci, nepøistoupí ani na kompromis. O èemkoliv spolu mluvíme,
„ona má pravdu“, i kdyby to zjevnì bylo jinak. Taky teï po mnì chtìla, abych pøi-
šel za vámi. Vùbec se mi nechtìlo, protože nevím, jak byste nám mohl pomoci.
Musíme si pomoci sami.
Asi má pravdu, že nìkde bude moje chyba. Pøed ní jsem mìl jeden dlouhodo-
bý vztah, ale Vlasta si našla jiného. Øekla mi, že to bylo kvùli sexu. To mì úplnì
sebralo, protože si pøedtím vùbec nestìžovala. Ale jak mi teï Jarka stále opaku-
je, mìl jsem a poøád mám problém v tom, že to mám moc brzy. Myslím, že se
tomu øíká pøedèasná ejakulace. Co je to moc brzy? No asi tak za jednu – dvì mi-
nuty. Nedokážu to prodloužit. Už mám z toho úplnì strach. Pøedem mi bìží hla-
vou, že to neudržím, a taky to neudržím. Je mi pak trapnì a utíkám do koupelny.

| 37 |
Radìji se teï tìm trapasùm vyhýbám. Chápu, že Jarce to vadí. Ale kdyby mì to-
lik nekritizovala a tolik se nevztekala, asi bych se tomu tolik nevyhýbal. Je to úpl-
ný horor, když mi dává najevo, že má chu se milovat. A to má každou chvíli.
Všechno se ve mnì sevøe, jsem celej napjatej, nìkdy mi buší srdce. To už vím,
že to pùjde špatnì. Snažím se to co nejvíce oddálit nebo si dám pivo. To mám
pak menší strach. Ale ten styk je fakt moc krátkej. Možná že na to jsou nìjaké
léky? Je na to nìco? Moc se za to stydím. Jinak mi øíká, že mì má moc ráda,
chválí mì, že jí pomáhám doma a s dìtmi. Ale co jiného mi zbývá, když jako muž
jí nestaèím. Trochu se bojím, aby si kvùli tomu nìkoho nenašla. Jinak je však
zdá se spokojená. Dost vydìlávám a máme se dobøe.
Otce si moc nepamatuji. Zemøel, když mi bylo šest let. Zùstali jsme se straší
sestrou a matkou sami. Matka si už nikoho nenašla. Je uèitelka, vyžívala se v di-
vadle a v koncertech vážné hudby a o nás hodnì peèovala babièka. O sexu
jsem se dozvìdìl více až v pubertì. Od kamarádù. Zpoèátku se mi to zdálo ne-
chutné. Kluci donesli pornoèasopis, s obnaženými rozkroèenými ženami a chla-
py s obrovským pøirozením. Bylo to spíše nechutné a øíkal jsem si, že nìco tako-
vého budu dìlat, jen abych mìl dìti. Nechápal jsem, jak to máma mohla nìkdy
dìlat. Kolem ètrnácti se však objevily erotické sny a probouzel jsem se s polucí.
Od klukù jsem se dozvìdìl o onanii, a tak jsem to zkusil. Pak jsem asi tak jednou
za mìsíc onanoval. Vìtšinou jsem z toho mìl nepøíjemný pocit, že dìlám nìco
špatného. Snažil jsem se to stihnout co nejrychleji, aby nìkdo nepøišel. Mìli
jsme totiž pokoj se sestrou. Taky jsem si ji tajnì prohlížel, když se pøevlíkala.
Ona pak odešla na internát a zùstal jsem doma sám s matkou.
Pøed holkama jsem se dost stydìl a s žádnou jsem nezaèal chodit. Byl jsem
vždy takovej „slušòák“ a „šprt“. Poprvé jsem se zamiloval až do Vlasty, a to mi
bylo už dvacet. Žádnou holku jsem do té doby nemìl. Když to dneska vezmu
zpìtnì, Vlasta si mì vybrala, svedla mì a zaèala se mnou chodit. Byl jsem celej
šastnej, protože to vlastnì udìlala za mì. Já bych ji nedokázal ani oslovit. Byla
velmi hezká a velmi rozhodná. V tom je stejná jako Jarka. Vùbec se mi vždy líbily
rozhodné a dominantní ženy. Asi proto, že jsem spíše váhavý a nerozhodný
a velmi nesmìlý. I moje matka a sestra jsou velmi rozhodné a rázné. V dobì,
když jsem chodil s Vlastou, jsem už byl na fakultì a domù jsem dojíždìl jen na
víkendy. Ty jsem èásteènì trávil s mámou a èásteènì s Vlastou. Vlasta už pra-
covala jako sekretáøka. Vlastnì jsme èekali, až dostuduji, že se pak vezmeme.
Po škole jsem šel na vojnu a ona si našla jiného. Mrzelo mì to. Zranilo mì však,
když mi vysvìtlila, že si se mnou nerozumìla v posteli, a teï s tím novým si ro-
zumí. Nikdy mi to pøedtím neøekla.
Další tøi roky jsem se ženám vyhýbal. Pak mì pozvala jedna bývalá spolu-
žaèka na narozeniny a tam jsem potkal Jarku. Znal jsem ji už nìkolik let, ale spo-
lu jsme nikdy nemluvili. Jarka je moc krásná a nikdy bych na ni ani nepomyslel.
Tam jsme si hodnì povídali a asi jsme si rozumìli. Pak jsem ji jednou potkal, asi

| 38 |
 ÚVOD

za mìsíc, a ona mì pozvala na kafe. Ani nevím, jak se to stalo, zaèal jsem ji na-
vštìvovat. Potøebovala obèas pomoc, vìtšinou udìlat nìjakou malièkost, na
kterou sama nestaèila. Její dcera si mì oblíbila. Jednou, když jsme veèer popíje-
li víno, tak jsem tam zùstal na noc. Asi rok jsme spolu chodili, pak jsme už èekali
kluka. Tak jsme se vzali. Miluji ji. Je to velmi dobrá žena, matka i skvìlá partner-
ka. Je spolehlivá a zároveò dokáže být kamarádská, milá, starostlivá, obìtavá.
Jediné, co neumí, je nechat nìco na druhé. Všechno chce rozhodovat sama
a ve všem musí mít pravdu. Naštìstí jde o vìci, které se týkají dìtí a rodiny, tak
mi to až tolik nevadí. Ale nìkdy mám pocit, že jsem tam jako dìveèka pro všech-
no, která všechno dìlá a musí poslouchat. Vìtšinou jí však ustoupím, abych mìl
klid. Ale nìkdy mì to štve.“

Koneènì, asi po dvou týdnech od rozhovoru s Emilem a mìsíci po rozhovoru s Jar-

kou, pøicházejí do terapie oba.
Pøicházejí do terapie spolu, ale zpoèátku mluví Jarka. Mluví jakoby samozøejmì
i za Emila, a dokonce chvílemi odpovídá i na otázky, které kladu pøímo Emilovi.
Sdìluje, že jsou nespokojeni se spoleèným sexuálním životem, èasto se kvùli tomu
hádají a mají strach, aby se jejich vztah kvùli tomu nerozpadl. Terapeut se snaží si-
tuaci strukturovat tak, aby každý z nich mìl dostatek èasu na to, aby øekl svoji verzi
problému sám za sebe. Vytváøí laskavou a chápající atmosféru. Opakovanì však
musí Jarku jemnì upozornit, že chce slyšet také Emilùv postoj, bez toho, aby ho
ona ihned interpretovala. Pak se ptá na vìci, které ani jeden z nich nezmínil. Jde
jednak o základní postoje k sexu a partnerství, jednak o dùkladný popis toho, co se
pøed, pøi a po milování dìje. Spoleènì se pak snaží definovat problém a jeho jed-
notlivé komponenty. Definice problému je následující:
4Emil se vyhýbá milování, protože pøi styku rychle vyvrcholí a obává se Jarèiny
smutné, ironické nebo vzteklé reakce.
4Jarka smutnì, ironicky nebo vztekle reaguje, když se Emil vyhne milování, nebo
když se milují a Emil rychle vyvrcholí.
Jednotlivé komponenty problémové interakce spoleènì malují do bludných kruhù
myšlenek, emocí, tìlesných reakcí a chování obou partnerù v problémové situaci
(viz obrázek). Popisují pøitom poslední problémovou situaci z minulého týdne. To jim
pomáhá lépe vcítit se do druhého a pochopit jeho reakce. Uvìdomují si, že trápení je
na obou stranách a že každý má na situaci svùj podíl.

| 39 |
 EMILOVA REAKCE
SPOUŠTÌÈ: Jarmila dává najevo, že má chu se pomilovat.

Myšlenky:

Bude to jako vždycky!

Budu to mít hned, neudržím se!
Zase bude ironická nebo mì bude
Emoce: mateøsky konejšit! Chování:
To nevydržím! Vymluvím se!
Úzkost Stažení se do sebe,
Napìtí hledání dùvodu ke kritice.
Vztek Ironické poznámky,
Úleva Fyziologické reakce: vyèítání a kritizování, které
se však týká nìèeho jiného.
Bolest u srdce, bolest hlavy,
bolest bøicha, napìtí krèní
a bederní páteøe, zácpa.

JARÈINA REAKCE
SPOUŠTÌÈ: Chtìla jsem se milovat a Emil se vymluvil.

Myšlenky:

Proè se mì tak bojí!

Pøipadám si jako kudlanka
nábožná! Bolí mì to.
Vùbec o mì nestojí!
Uráží mì to!
Zbabìle se vymluvil!
Emoce: Nechce to zmìnit! Chování:

Lítost Nejistì chodí po bytì,

Smutek vymlouvá se,odkládá
Vztek Fyziologické reakce: milování a hledá záminku
ke kritice.
Napìtí svalstva, vnitøní chvìní,
bušení srdce, pocení, bolest
v køíži.

Obrázek 1 Co se dìje s Emilem po Jarmilinì výzvì a co se dìje s Jarmi-

lou po Emilovì výmluvì

| 40 |
 ÚVOD

Prvním domácím úkolem je popsat podobné dva bludné kruhy pøi jiné situaci
z minulosti a mluvit doma o svých myšlenkách a pocitech. Podle návodu terapeuta
pak zaèínají s nácvikem nesexuálních dotekù s tím, že jeden den pozývá k nácviku
Emil, druhý den Jarka, a tak se po celý týden mají støídat. Vždy po nácviku si mají
sdìlit co nejvíce svoje pocity a myšlenky. Pokusy o dotýkání na pohlaví nebo milo-
vání jsou zatím zakázány.
Na další sezení pøicházejí spokojeni. Hlavnì je spokojený Emil, protože má pocit,
že Jarka mu doopravdy naslouchala a nic mu hned nevysvìtlovala. Také že se mu
svìøila se svými pocity. Má dojem, že si teï více rozumìjí a jsou k sobì pozornìjší.
Pøi dalším spoleèném sezení terapeut probírá dùležité téma, které zjistil už v prv-
ním sezení. Emil s Jarkou se témìø vùbec jeden druhého nedotýkají na pohlaví,
proto pøed milováním nemají žádnou pøedehru a neumìjí také jeden druhého uspo-
kojit mazlením. Nejdøíve spoleènì zkoumají postoje, které se toho týkají, a hledají
jejich pùvod. Emil nachází koøeny v pubertì a v mlèení matky o sexu. V pubertì se
vydìsil pohledem na pornoèasopis a vytvoøil si postoj, že ženské pohlaví je nìjak
divné, na dotek nepøíjemné. Také je pøesvìdèen, že Jarce by nebylo pøíjemné, kdy-
by se jí takto dotýkal. Jarka mu sdìluje, že by jí to bylo naopak velmi pøíjemné.
Sama se však Emila dotýkat nechtìla, protože vìdìla, že je hodnì vzrušivý, a bála
se, aby nemìl vyvrcholení ještì pøedtím, než dojde k zasunutí do pochvy. Po Emi-
lovi nechtìla, aby se jí dotýkal ze stejného dùvodu, a taky mìla nepøíjemný dojem,
že to Emil nechce, protože se takového doteku štítí. Pøitom po krátkém milování
vždy toužila, aby se s ní dále mazlil, a tak jí pomohl k vyvrcholení. Radìji ale šla do
koupelny a pomohla si sama sprchou.
Na další týden dostali manželé za úkol nacvièovat doteky na pohlaví a vzájemné
potìšení z dotekù bez pohlavního styku. Cílem nebylo dosažení orgasmu. Emil to
zvládal z poèátku s napìtím, mìl pocit, že je to umìlé a nepøirozené. Pøi dotýkání
se Jarmilina poštìváèku a malých pyskù sám se však výraznì vzrušil a bylo nutné
dotýkání pøerušit, aby nedošlo k ejakulaci. Pomohlo mu na to silnì zmáèknout pe-
nis, pozdìji jenom pøestat s doteky a povídat si. Jarmila mu ukazovala, co je jí nej-
pøíjemnìjší a hodnì ho chválila, jak se mu to daøí. Pak se mazlila Jarmila s Emilem.
Zkoušela to dìlat velmi jemnì a pomalu, a vždy, když byl Emil velmi vzrušený, stis-
kla mu žalud a pøestala se stimulací. Bìhem týdne se podaøilo prodloužit Emilovou
erekci na 10 minut bez toho, aby ejakuloval. Pak si vždy o cvièení a vlastních poci-
tech a myšlenkách otevøenì povídali. Na sezení po týdnu pøišli nadšeni.
Terapeut doporuèil ještì týden nacvièovat bez úplného styku a dovést se pomocí
dotekù k orgasmu. U Jarmily nebylo tøeba odkládat orgasmus, u Emila doporuèil
dovést ho k orgasmu nejdøíve za 10 minut stimulace s erekcí. Dvojice zpoèátku
dvakrát neuspìla s udržením kontroly u Emila, pokaždé však za pùl hodiny udìlali
cvièení znovu a podaøilo se. Bìhem týdne udìlali 4 cvièení, poslední dvì zvládli
k oboustranné spokojenosti. Emil si uvìdomil, že je schopen Jarku dovést k orgasmu
jenom mazlením, a hodnì mu to dodalo sebedùvìry. Komunikace mezi partnery se
otevøela, a to se projevilo i v situacích mimo nácvik. Dokázali si øíci øadu vìci, které

| 41 |
jim vyhovují a nevyhovují v každodenním rodinném životì. Ukázalo se, že Emil by
rád nezávisle rozhodoval o tom, jak se postarat o syna (bez Jarèiných pokynù), ale
hlavnì, že by rád koupil auto podle svých pøedstav, bez toho, aniž by mu Jarka do
toho neustále mluvila. Jarka se na jednu stranu zdráhala ztratit nad situací kontro-
lu, na druhé stranì jí to imponovalo. Nakonec nechala rozhodnutí na Emilovi.
V dalším týdnu zaèali s nácvikem dotekù pohlavními orgány. Opìt nebyl cíl v do-
sažení orgasmu, ale v zavedení údu do pochvy a v prožívání pocitù, které se dosta-
ví. Oba partneøi pokraèovali podle instrukcí. Emil však opakovanì selhal – mìl
pøedèasné vyvrcholení a byl z toho rozladìn. Nicménì dokázal potom Jarmilu dlou-
ho vzrušovat mazlením, až ji pak pøivedl k vyvrcholení. Pøi tøetím cvièení se rozhod-
li, že to zkusí za pùlhodinu znovu, a podaøilo se jim poprvé dosáhnout skoro 20 mi-
nut pomalého milování, než Jarka vyvrcholila a než následnì vyvrcholil i Emil. Ve
ètvrtém cvièení se situace zopakovala.
Terapeut pár pochválil a chtìl, aby ve cvièení pokraèovali další týden. Probrali
Emilovu nespokojenost a potøebu všechno dìlat stoprocentnì. Je to jeho celoživotní
nastavení, které je pak zdrojem nespokojenosti. Jarmila zdùraznila, jak moc se jí
nácvik líbil a jak se milování daøí tak, jak se nikdy nedaøilo. Pokládá to za úspìch,
zatímco Emil by chtìl, aby všechno už bylo dokonalé. Terapeut jim sdìlil, že tak,
jak se jim to podaøilo v posledním týdnu, se daøí málokterému páru, že pøedèasná
ejakulace u prvního milování je celkem normální, a to, že to šlo velmi dobøe pøi dru-
hém pomilování, je skvìlé. Navíc po páru nechtìl, aby se pøivádìli k orgasmu, na-
opak, cílem bylo zùstat jenom v dotecích. Proto se dohodli, že budou v nácviku
pokraèovat další týden a zkusí vyvrcholení oddálit až na dobu, kdy oba dosáhnou
maximálního vzrušení, a pak ho nechají odeznít bez vyvrcholení.
Pøes Emilovu èásteènou nespokojenost z posledního týdne nácviku došlo i k dal-
ším zmìnám v komunikaci mezi partnery. Emil projevil zájem o více svobody. Rodi-
na žila velmi svázanì, prakticky se s nikým nestýkali, Emil po práci chodil rovnou
domù, aby Jarmile pomohl s domácími pracemi. Na hlídání malého syna nemìli ni-
koho kromì starší dcery Kristýny, a tak zatím nikam spolu nechodili. Emil navrhl,
aby obèas požádali Kristýnu, že by mohla hlídat malého Jakoubka a oni mohli spo-
lu do kina nebo si zatancovat. Alespoò jedenkrát za 14 dnù by se mu to líbilo. Jarka
to pøijala s radostí, protože pøedtím si myslela, že Emil nemá rád, když se nìkde
„courají“. Dále však Emil vyslovil žádost, zda by mohl chodit trénovat do oddílu ka-
rate, kam chodil døíve jako kluk. Šlo by o dva veèerní tréninky týdnì. To pøijímala
Jarka s rozpaky. Jak se ukázalo, nakonec se obávala, že když bude Emil moc svo-
bodný, lehce ji mùže opustit (strach byl dùsledkem toho, co zažila s „nadmìrnì
svobodným“ prvním mužem). Rozhodla se však, že zkusí tento strach pøekonat
a Emilovi to umožní.
Terapeut se setkal s dvojicí ještì tøikrát v prùbìhu dalších dvou mìsícù. Sexuální
problémy témìø odeznìly, i když obèas se stalo, že se u Emila dostavila pøedèasná
ejakulace, pár z toho však už nedìlal tragédii a Emil Jarku uspokojil mazlením. Po-
stupnì se nauèil i mazlit se s ní ústy a našel v tom velkou zálibu. Sexuální styk se

| 42 |
 ÚVOD

ustálil na v prùmìru dvou milováních týdnì, což obìma vyhovovalo. Pøes pùvodní
odpor k jakémukoli plánování milování nakonec došlo k tomu, že se milovali více-
ménì pravidelnì. Emil zaèal trénovat karate a Jarka si našla jednou týdnì cvièení
jógy. Rodina se zaèala stýkat s bývalými pøáteli a pøíbuznými, zaèala zvát návštìvy
bývalých spolužákù a na prázdniny odjela „na vodu“ s celou partou lidí.
Pøi setkání s terapeutem po roce jsou oba spokojeni. Milování se obìma líbí
a tvoøivì si v nìm hrají. Pùvodní dominance Jarky se rozložila na oba. Jsou schopni
spolu diskutovat o potøebách a pøáních obou, najít kompromis, když jsou potøeby
protichùdné.

| 43 |
 I. ÈÁST

CO JSME SE NAUÈILI JAKO DÌTI,

V PARTNERSTVÍ JAKO KDYŽ
NAJDEME

Pokud putuješ za nìjakým konkrétním cílem, je velmi

dùležité všímat si cesty. Cesta nás mùže nauèit, jak nejlépe
dojít do cíle, když ji zdoláváme, obohacuje nás.
Pokud bych to mìl pøirovnat, øekl bych, že je to milostná
pøedehra, která urèuje intenzitu orgasmu , jejím úkolem je
odhalit ve vìcech, na které se každodennì díváme, jejich
tajemství, v jehož rozpoznání nám obvykle brání rutina.
(Paulo Coelho, Poutník do Compostely)

K problémùm v komunikaci s partnerem dochází jak z našich nepøesných

interpretací partnerova chování, tak z nedostateènì rozvinuté dovednosti
komunikovat. Protože je jednodušší popsat chování než postoje èi myšlen-
ky, zaèneme s popisem komunikaèních dovedností.

| 45 |
 I. KOMUNIKAÈNÍ ZLOZVYKY

Zanícení ztrácíme pro malé porážky,

kterým se bìhem Dobrého boje nemùžeme vyhnout.
(Paulo Coelho, Poutník do Compostely)

V problémových situacích partnerského vztahu se èasto objevují mal-

adaptivní stereotypní reakce – komunikaèní zlozvyky. Opakují se v celé
øadì situací znovu a znovu, i když zpravidla nevedou k øešení situace. Ko-
munikaèními zlozvyky do urèité míry trpí každý èlovìk. Pouze míra jejich
použití je rùzná. Objevují se zpravidla za stereotypního pøispìní obou part-
nerù. Problémová situace se mùže v nepatrnì odlišných variantách opa-
kovat znovu a znovu. Nìkterým párùm podobný spor vydrží celý život, aniž
by došlo k podstatnìjšímu posunu. Tyto zlozvyky mohou být opakováním
komunikaèních vzorcù rodièù, zèásti se objevily ve sporech se sourozenci,
spolužáky a kamarády v dìtství a nìkteré se upevnily až v partnerských
vztazích. Jde zpravidla jak o zkreslený obsah sdìlení, tak ještì èastìji
o jeho nevhodnou formu.

Vedou k vystupòování konfliktu. Dochází ke vzájemnému znehodnoco-

vání, pøièemž vlastního podílu si èlovìk èasto nebývá vìdom. Chování
partnera se ho však nelibì dotýká. Na druhém to lze vidìt dobøe. Zlozvyky
se objevují i mimo konflikt a jejich bìžné užívání vede k hromadìní vnitøní-
ho napìtí. Vznikají pocity nespokojenosti a podráždìnosti, které mohou
vyústit do psychických problémù.

Cvièení: Znám své zlozvyky

Zamyslete se nad vlastními zlozvyky. Vypište si je do sešitu. Zkuste je pøeformulo-

vat do asertivnìjší podoby.

| 46 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 I. KAPITOLA

Nyní si popíšeme základní komunikaèní zlozvyky a uvedeme jejich pøí-

klady:

Pøíbìh Moniky a Jirky

Monika je tøicetiletá mladá matka dvou dìtí. Již ètvrtý rok je na mateøské dovole-
né. Její den se skládá z øady stereotypních úkonù, bývá unavená a otrávená.
Manžel se vrací z práce pozdì. Dìlá pøesèasy, aby rodina mohla slušnìji žít.
Bývá taky unavený a není mu pøíliš do øeèi. Radìji ète noviny. Pak se dívá na te-
levizi. Postupnì dochází stále èastìji k hádkám. Na jedné stranì je to pro Moniku
snesitelnìjší, protože jí manžel vìnuje pozornost, na druhé stranì se utvrzuje
v pøesvìdèení, že její manželství, potažmo život, nestojí za nic.
Podívejme se na typicky probíhající veèer v rodinì. Monika udìlala dobrou
veèeøi, nicménì Jirka si toho poøádnì nevšiml, najedl se a lehl si na kanape
s novinami. Monika je zklamaná, že ji nepochválil, ale pøesto naváže hovor:
Monika: „Potkala jsem dnes Zdenu, koupili si novou oktávii.“
Jirka: „Hm, když na to mají.“
Monika: „To ty vždycky chodíš v noci, a pøesto nás nedokážeš poøádnì uživit!
Podívej na Frantu, soukromì podniká, doma je poøád, a teï pojedou na
dovolenou na Mallorku. Ty ani nevydìláš, ani se nestarᚠo rodinu!“
Jirka: „A kdo prosím tì na vás døe! Døu se jako pes a poøád jenom výèitky.
A pøitom podívej, jakej tady mᚠnepoøádek! Domù chodím jako každej
jinej zamìstnanej chlap! To mi dìlᚠschválnì! Chceš mi znièit nervy!
Vidíš, že jsem stahanej, a poøád mi jenom nadáváš.“
Monika: „Bodej by tu byl poøádek, s nièím mi nepomùžeš, jenom se válíš s novi-
nami! A nedìlᚠmužské práce, na všechno kašleš, už dva mìsíce teèe
kohoutek v kuchyni! Stokrát jsem tì o to prosila! Jsi pøesnì jako tvùj
otec. Jsi bezohledný sobec! Nic tì nezajímá kromì novin! Já to už ne-
vydržím!“
Jirka: „No tak, Moniko!“ (Pokouší se ji pohladit.)
Monika: „Nesahej na mì!“
Veèer konèí mlèením. Pozdì v noci se snaží Jirka k Monice pøitulit. Je vztekle
odmítnut. Lehne si na druhou stranu lùžka, nakvašenì natoèí budík na pùl pátou
a usne. Monika do rána nespí. Chvílemi vzlyká, chvílemi se lituje, chvílemi zase
obviòuje.

Byla to ukázka rozhovoru dvou lidí, kteøí se pravdìpodobnì mají rádi.

Ale nedovedou spolu mluvit. Bìhem rozhovoru se objevila øada komuni-

| 47 |
kaèních zlozvykù. Manželé si je neuvìdomují a zaèínají rozehrávat hru na
viníka (Èerný Petr).

Cvièení: Typický problémový dialog

Zkuste si projít komunikaci manželského páru. Reagovali na sebe pøimìøenì? Bylo

možné hádku a obviòování zvrátit v nìkteré z odpovìdí? Uvažte sami, jak byste
reagovali v podobné situaci. Zkuste si napsat typický problémový dialog, který ve-
dete s partnerem vy sami. Pøi ètení dalšího textu si pak všimnìte, kterých komuni-
kaèních zlozvykù se dopouštíte.

Vìtšina lidí, kteøí mají v partnerských vztazích problémy, používá dvojí

metr: jeden mají pro sebe a druhý pro svého partnera. Proto pøi terapii
partnerských problémù se témìø vždy setkáváme se situací, že jeden
z manželù si stìžuje na urèité chování toho druhého, které opravdu zaslu-
huje námitky. Svoje „pøeèiny“ však bagatelizuje, nebo o nich vùbec nemluví
(èasto si je ani neuvìdomuje).

Také vìtšina lidí chce, „aby se zmìnil ten druhý“. Jsou pøesvìdèeni, že
pokud se najde vina (která musí být u toho druhého), jejím oznaèením se
vztah zmìní, protože viník všechno uzná a bude mít dobrou vùli vše odèinit
a chovat se již dobøe. Jde o naivní dìtský pohled, který kupodivu sdílejí
i univerzitní profesoøi. Nic není vzdálenìjšího skuteènosti. Vᚠpartner
není vaše dítì a vychovávat se pochopitelnì nenechá. Pokud chceme
nìco zlepšit, musíme zaèít od sebe.

Cvièení: Kritika místo chvály

Pøedstavte si, že jste se celý den snažili nad prací, která je potøebná pro oba (napøí-
klad uklízeli celý byt, malovali chatu, vyrábìli nábytek), máte pocit, že si zasloužíte
za to ocenìní, ale vᚠpartner, poté co pøišel, vás místo chvály kritizuje.
Popište:
4Jaké myšlenky vás napadají, co si øíkáte?
4Jaké emoce prožíváte?
4Co mu øeknete?

| 48 |
 I. KAPITOLA

Dobrá komunikace v blízkém vztahu je pøímý, pravdivý a otevøený zpù-

sob sdìlování a sebevyjadøování. Bere v úvahu jak vlastní sebeúctu, tak
úctu k partnerovi. Kritiku a vlastní nelibé pocity partnerovi vyjadøujeme
zpùsobem, který ho nehodnotí vcelku (napø. jsi zbabìlec, lháø ! apod.),
ale oznaèuje vlastní pocity z konkrétního jednání pomocí zpìtné vazby:

Když ty dìlᚠto, já cítím ono.

Problémy v komunikaci vznikají jednak v tom, jak rozumíme tomu, co

druhý øekl – tedy pøi naslouchání, jednak v tom, jakým zpùsobem sami
nìco øíkáme – tedy pøi sdìlování.

Z l o z vyky pø i na s louc há n í

Nedorozumìní mùže vzniknout proto, že do toho, co nám druhý øekl, si

vkládáme význam, který tam chceme slyšet. Øíká se tomu:

Ètení myšlenek

Bývá to nìco, co pøedem oèekáváme, nebo se toho pøedem bojíme.

Napøíklad partner se v rozhovoru odmlèí, a my si mùžeme øíci:

U Mlèí, už o mì ztratil úplnì zájem, co øíkám, je mu fuk.

U Mlèí – èím jsem ho asi rozzlobila?
U Mlèí, protože mi nìco chce zatajit.
U Asi ho nudím.
U Když se nebavíme o jeho zájmech, ignoruje mì.

Jsou dokonce i situace, kdy nás partner pochválí, a my si to „pøeèteme“

negativnì. Tomu se øíká diskvalifikace pozitivního:

U Zase mi lichotí Copak bude asi chtít?!

U Chová se ke mnì jako k dìcku, teï mì chválí, za chvíli mì bude kárat!

| 49 |
 U Øíká to jen proto, aby mi zalichotil. Pøitom se mu to líbit nemùže.
U Nesnáším, když mì chce ze soucitu utìšovat.
U No jo, jemu se líbí všechno, jen aby mìl pokoj, to nemùžu brát vážnì.

anebo:

Vláïa: „Pìknì voníš. Mᚠnový parfém?“

Žena to pochopí jako výèitku a odpoví:
Pavlína: „No, koupila jsem si ho Ty si taky kupuješ, co chceš!“

Nìkdy dokonce mùžeme na domnìlé odmítnutí nebo domnìlou kritiku

odpovídat sami odmítáním nebo odvetnou kritikou. Pomocí „ètení myšle-
nek“ mùžeme bez vážnìjší pøíèiny rozbít i dobrý vztah. Prostì èteme skry-
té úmysly a zámìry tam, kde žádné nejsou.

Pøerušování a skákání do øeèi

Typický zlozvyk netrpìlivých lidí. V partnerovi vyvoláme pocit, že mu

nenasloucháme, že nás jeho postoj nezajímá a chceme se prosadit hlavnì
sami.

Lucie: „Víš, vèera jsem mluvila s Rùženou. Øíkala o svém manželovi, že “

Honza: „Rùžena si stále naøíká na všechno, a ty, abys nezùstala pozadu, pak
na mì taky nasazuješ “
Lucie: „Ne, tentokrát se jím chlubila, dostal se do Milionáøe “
Honza: „Aby se z toho nezbláznila “

Nereagování na sdìlení – nedostatek zpìtné vazby

Nereagování na sdìlení – neexistence zpìtné vazby – je pro druhého

nepøíjemné. Pokud nedáme najevo, že posloucháme, mùže mít partner

| 50 |
 I. KAPITOLA

pocit, že ho ignorujeme (a pak se urazí), nebo že mu nerozumíme (a pak

bude vysvìtlovat znovu a znovu).

Martin: „Bylo by dobré se už rozhodnout, v kolik pojedeme na ten výlet.“

Petra: „Hmm, hmm “
Martin: „Tak v kolik ?“
Petra: „Hmm “
Martin: „Už mám toho plné zuby, nikam nejedu “

Neverbální odmítání

Neverbální odmítání mùže mít øadu projevù. Patøí sem dívání se mimo
partnera, otáèení se k nìmu bokem nebo zády, dìlání grimas, domlouvání
se oèima s nìkým za jeho zády – to vše mùže partnera ponižovat nebo na-
štvat. Projevy mohou vycházet z mimiky, pohybù, postoje, tónu hlasu
apod. Nesoulad toho, co øíkáme slovy a co mimoslovnì, druhého zne-
jišuje. Proto je dùležité, jak se tváøíme, gestikulujeme, jaký máme tón hla-
su, kam se díváme.

Tìžko nám partner bude vìøit, že jsme s ním spokojeni, když pøitom za-
tínáme ruce v pìst. Bezdìènou chybou roztržitých lidí je, že mimoslovnì
dávají najevo, že neposlouchají. Netrpìlivì se ošívají, poklepávají si èi
podupávají, ohlížejí se, sledují hodinky èi hrají si se sklenièkou. I když pak
øeknou: „Chápu tì ,“ nevyzní to upøímnì.

Z l o z vyky pø i s dì lov á ní

Vyjadøování pocitù oklikou

Mluvící neøíká pøímo to, co si myslí, ale „filtruje“ nìkteré nepøíjemné po-
city. Poté mùže kritizovat náhradní nepodstatný problém nebo pøipomíná

| 51 |
nìco tak, aby to partnerovi „došlo“. Mùže také kritizovat zástupný problém.
Nepøímé vyjadøování pocitù oklikou vede k tomu, že v druhému roste na-
pìtí, úzkost nebo vztek. Uveïme si pøíklad:

Veronika je zklamána, že si Ondøej nevšiml jejího nového úèesu. A taky nepo-

chválil obìd. Místo toho, aby mu to øekla, zaèíná svoji nespokojenost vyjadøovat
kritikou nìèeho jiného:
Veronika: „Ty se vùbec nezajímᚠani o domácnost a ani o to, jak se uèí dìti!
Mᚠpoøád v hlavì jen ty své peníze.“
To samozøejmì vede k hádce. Asertivnìjší by bylo otevøenì øíci:
Veronika: „Škoda, že sis sám nevšiml mého úèesu. Mám pak pocit, že mì moc
nevnímáš. Tak co mu øíkáš, líbí se ti ?“ nebo:
Veronika: „Mrzí mì, že jsi mi nepochválil obìd. Myslím, že se mi opravdu podaøil.“

Neupøímnost

Neupøímností z rùzných dùvodù zastíráme pravé pocity a potøeby.

Mùže to být ze strachu být upøímný, abychom za to nebyli potrestáni, z ma-
nipulativní snahy získat výhodu nebo klid, z únavy, kdy se nám nic nechce
vysvìtlovat, nebo ze strachu, abychom druhého nezranili. Pøi neupøímnosti
jde tedy zpravidla o vìdomé zkreslení nebo hraní pocitù. Nejèastìji jde
o snahu vyhnout se nepøíjemnosti, kterou by bylo dobré øešit:

Ludìk pøišel unavený z práce a Jiøina žehlí prádlo. Ludìk sleduje televizi a Jiøina
na nìj mluví. Moc se mu nechce ji poslouchat, protože chce odpoèívat a odvést
pozornost od problémù tím, že se dívá na problémy druhých v televizi. Jiøina si
však povídat chce. Ludìk ji pøi sledování televize moc neposlouchá, ale aby se
vyhnul sporu, vždy, když se ho Jiøina ptá, jestli poslouchá, øíká: „Hmm , jo, sly-
ším tì.“

Neøekne pravdivì, že teï se díval na zprávy a neposlouchal. Obává se

výèitek. Ale neupøímnost mùže nastartovat hádku.

| 52 |
 I. KAPITOLA

Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení

Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení znamená takové vyjádøení, kterému

partner pøímo nerozumí, musí si ho nìjak vysvìtlit. To skýtá hodnì prosto-
ru pro „ètení myšlenek“.

Tabulka 4 Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
Ty se nezajímᚠani o vlastní dìti. Prosím tì, ráda bych s tebou mluvila
o Jiøinì. Trápí mì to.
A já nejsem udøená? Chodím do práce Víš, byla bych ráda, kdybys mi doma
a ještì kolem tebe skáèu. pomohl. Tøeba s velkými nákupy v so-
botu. Nebo kdybys umyl nádobí.
Mohl bys taky doma nìkdy pomoci! Chci tì požádat, abys jednou týdnì vy-
luxoval obývák.
Život s tebou nestojí za nic! Byla bych ráda, abychom alespoò jed-
nou za mìsíc šli do divadla.
Co na mì koukáš, nic se nedovtípíš ! Podej mi rychle smeták, abych mohl
zamést to sklo!
To Vláïa, ten se chová ke své ženì Ráda bych, kdyby sis se mnou ve spo-
hezky, to je vidìt, že ji má rád. leènosti více povídal, necítila bych se
tak sama.

Pøehánìní

Dalším typickým zlozvykem je pøehánìní, které znamená tendenci

hodnotit situace pøehnanì.

Veronika: „Stokrát jsem tì prosila, abys opravil kohoutek v kuchyni. Je to k zeší-

lení, to stálé kapání. A že jsi unavený, za to si mùžeš sám, že se
v práci snažíš se všem zalíbit. Tam se mùžeš strhnout a doma ani
uk “

| 53 |
 Asertivnì by mohla øíci:
Veronika: „Chci tì poprosit, abys vymìnil tìsnìní v kuchyni. Stále to kape a já
to neumím. Je mi nepøíjemné tì o to žádat opakovanì. Pøipadám si
jako dráb.“

Tabulka 5 Pøehánìní

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
Myslíš jenom na sebe! S nièím mi ne- Prosím, pomoz mi s košem s vypra-
pomùžeš! ným prádlem. Moc by mi bodlo, kdybys
mi pomohl s vìšením.
K dìtem se chovᚠhroznì! Stále na nì Více by se mi líbilo, kdybys Pavlíkovi
jenom øveš! øekl konkrétnì, co udìlal špatnì. Když
na nìj køièíš, že z nìho nikdy nic nebu-
de, rozèiluje mì to, protože si myslím,
že mu to škodí.
Z práce chodíš domù v noci a ani tak Je mi nepøíjemné, že jsi dnes pøišel
nás nedokážeš uživit! pozdìji, než jsme se domluvili.
Doma je stále nepoøádek! Moc by mì potìšilo, kdyby byla uklize-
ná kuchyò, když se vracím z práce.

Když druhý pøehání, právem se cítíme ukøivdìni. Bohužel, èasto stejnì

pøeháníme sami, abychom to oplatili. Pak se hádka umocòuje.

Znaèkování

Znaèkování se projevuje znehodnocováním („cejchováním“) partnera,

místo konkrétního vyjádøení pocitu z jeho chování. Když se nìkdo spletl,
mùže být oznaèen za „leváka“, „blbce“ nebo „hlupáka“. Když se nìkomu
nechce nìco udìlat, mùžeme ho oznaèit za „lenocha“. Znaèkování redu-
kuje rozmanitost druhého a vyvozuje z jediné situace negativní znaèku,
napø.: „blázen, ubožák, povaleè“. Takové zjednodušení je nefér. To, že se
nám v urèité situaci chování druhého nelíbí, prohlašujeme za jeho stálou
vlastnost. Èasto to vede k odvetì. Jako znaèka mohou pùsobit ironická pøi-
rovnání: „A pán ,“ nebo pøímé nadávky jako: „Jsi sobec, hysterka, idiot “

| 54 |
 I. KAPITOLA

Tabulka 6 Znaèkování

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
Jsi sobec (hysterka, hrubián, líná, ne- Nelíbí se mi, že jsi snìdla všechny jo-
poøádná, idiot)! gurty z lednièky.
Nechovej se jako kretén! Jsem radši, když mi øekneš, co se ti ne-
líbí, než když jsi ironický.
Neøvi na mì jako pavián! Je mi nepøíjemné, když na mì køièíš!

Zevšeobecòování

Pøi nadmìrném zobecòování se jeden detail v chování nebo øeèi

zobecní na celou skuteènost. Drobný nedostatek mùže být zevšeobecnìn
na celou situaci, odmítnutí jednoho požadavku druhou osobou mùže být
vnímáno jako totální nezájem a neláska. Soustøedìní na detail vytržený
z celého kontextu vede nìkdy k opomíjení jiných, tøeba dùležitìjších cha-
rakteristik.

Tabulka 7 Nadmìrné zevšeobecòování

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
Ty na mì totálnì kašleš! Štve mì, že jsi nepøišla, když jsem tì
volal!
Dy beztak stále nejsi doma. Nezavo- Nelíbí se mi, že jsi se tento týden dva-
láš. A mì si vùbec nevšímáš. Já vím, krát vrátil pozdì v noci a pøedem jsi mi
už jsem stará, k nièemu (pláèe). to nedal vìdìt. Pak mám pocit, že ti už
nestojím za to, abys mi zavolal.

Všechno zvoráš, nemùžu se na tebe Naštval jsi mì, že jsi zase sám pral
v nièem spolehnout. a èást prádla je zbarvená. O to více mì
to štve, že jsme o tom pøed 14 dny mlu-
vili. Chci, abys nechal praní na mnì.
Jsem však ráda, že jsi nechal opravit
auto a mùžeme jet do Jizerek.
Všichni muži, kteøí za nìco stojí, doma Vadí mi, že jsi byl doma a neumyl jsi
pomáhají s nádobím! nádobí! Ale moc jsi mì potìšil, že jsi
probral s Janou úkoly a dal jí diktát.

| 55 |
 Pøipisování úmyslu

Velmi èasto dochází pøi konfliktech k pøipisování úmyslu. To znamená,

že druhého naøkneme z úmyslu, pro který máme málo dùkazù. Pøipisování
úmyslu je popsání toho, co druhý øíká nebo dìlá tak, že mu pøipisujeme nì-
jaký amorální úmysl. Pøitom dané chování nemusí mít s pøipsaným úmyslem
nic spoleèného.

Vlasta: „A s tou Korsikou, to sis taky vymyslel jenom pro sebe. Dovolená s po-
tápìním. To abys ses mohl vytahovat.“
Uvažujme, jak mohla svoje potøeby Vlasta vyjádøit asertivnìji. Možná takto:
Vlasta: „Ta dovolená na Korsice nebude pro mì to pravé. Potápìní mì neláká.
A když se budeš potápìt ty, jednak budu mít strach a jednak budeme
málo spolu. Opalování mì taky moc netìší. Radìji bych navštívila nìja-
ké památky. A více cestovala. Myslíš si, že bychom mohli najít nìjaký
kompromis mezi tím, co chceš ty a co já?“

Tabulka 8 Pøipisování úmyslu

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
To si myslíš, že mì potrestᚠtím, když Mrzí mì, když si nevezmeš jídlo, které
nebudeš jíst!? jsem pracnì pøipravovala. Dìje se
nìco?
Udìlal jsi to proto, abys mì znemožnil Hodnì mì ponížilo, když jsi mi vyèítal
pøed mojí spolužaèkou. moji nepoøádnost pøed Kvìtou.
Ty chodíš schválnì pozdì! Snažíš se Štve mì, že jsem na tebe musel èekat
mì vytoèit! dvacet minut v autì!
To mi dìlᚠnaschvál! Rozèiluje mì, že ses nezul v pøedsíni!
Vždy se mì snažíš ponížit! Nelíbí se mi, když mluvíš posmìšnì
pøed lidmi o tom, jak neumím vaøit!

| 56 |
 I. KAPITOLA

Pøekrucování skuteènosti

Vesmìs jde o vybírání nìjakého detailu z chování druhého nebo ze své

snahy, který je pak absurdnì použit tak, aby se dalo ukázat na druhého
jako na neschopného, viníka apod.

Tabulka 9 Pøekrucování skuteènosti

ZLOZVYK ASERTIVNÌJI
Stokrát jsem tì o to prosila! Prosím tì, ukliï si ponožky!
Nic tì nezajímá, kromì novin! Pomohl bys mi s nádobím?
Bodej by tu byl poøádek, nic mi nepo- Mᚠpravdu, nestihla jsem uklidit ku-
mùžeš, jenom se válíš v posteli s novi- chyò, byla bych ráda, kdybys mi po-
nami! mohl a umyl nádobí.

Nesoulad slovního a mimoslovního projevu

Pøi nesouladu slovního a mimoslovního projevu se v obsahu slovního

sdìlení objevuje jiná informace, než jaká je vidìt v mimoslovním jednání
(v mimice, gestech, postoji, tónu hlasu apod.) I když to èasto bývá ze sluš-
nosti, na partnera to mùže pùsobit jako faleš. Když se zeptá: „A nevadí ti
to?“ a my mu øekneme: „Ale vùbec ne!“, a pøitom máme vztek v hlase, mra-
èíme se a díváme se stranou, pravdìpodobnì bude mít dojem, že nemlu-
víme upøímnì. Možná od nás nìco potøebuje a naše neupøímnost mu ne-
bude vadit, hlavnì že mu vyhovíme. Ale my se budeme sžírat vzteky, že
jsme pøijali další úkol v dobì, kdy již toho máme nad hlavu. Patrnì by bylo
na místì øíci: „Moc se mi to nehodí, teï ti nevyhovím. Zítra však budu mít
více èasu a mùžeme se dohodnout.“

Únik od tématu

Únik od tématu je tendence bìhem komunikace pøecházet stále na jiné

téma tak, jak se to komu zrovna hodí. V bìžné nekonfliktní komunikaci to

| 57 |
vede k rozvláènosti a rozmrzelosti. Bìhem konfliktu to èasto bývají vzpo-
mínky na minulé køivdy, poukazy na povahové vlastnosti partnera, jeho ro-
dinu, na to, co kdo o nìm kdy mìl øíci apod., které vzápìtí vedou k vystup-
òování konfliktu. Místo toho, aby se øešil problém zde a nyní, vytahují se
celé øady minulých provinìní.

Únik od tématu mùže být zpùsoben prostou nekázní, ale i touhou za

každou cenu dokázat, že druhý není v právu, zvítìzit. Únik od tématu
obtìžuje i v klidném rozhovoru. V hádce mùže pùsobit jako rozbuška.

Hana: „A v sobotu a v nedìli pojedeme do Litomyšle. Stále jenom sedíme

doma.“
Ruda: „Je tøeba doma uklidit.“
Hana: „Ty mì neposloucháš, øíkala jsem ti, že bych ráda, kdybychom jeli do Li-
tomyšle.“
Ruda: „Už zase se chceš hádat, pøitom si vymýšlíš samou zábavu, když je
doma dost práce.“

Pøehnané emoèní reakce

Pøehnané emoèní rekce pøedstavují pøehnané emoèní vzplanutí po ne-

adekvátním podnìtu. Napøíklad muž øekne ženì, že mu obìd tentokrát ne-
chutnal, a její afektivní reakce mùže být: „Když se ti nelíbí, jak vaøím, vaø si
sám.“

Nebo jiný pøíklad: Lucie øekne svému muži Vláïovi, že to sako, co si

koupil, se jí tak moc nelíbí. A on prudce zareaguje: „Tobì se prostì nelíbí
nic, co si koupím sám. Jednᚠuž se mnou jako s malým dìckem. Tady má
vkus jenom madam.“

Cvièení: Jak formulovat asertivnìji

4Zkuste si do sešitu vypsat vlastní komunikaèní zlozvyky v partnerském vztahu.

4Zkuste si je pøeformulovat asertivnìji.

| 58 |
 II. VÝCHOVA V DÌTSTVÍ
A OÈEKÁVÁNÍ OD
PARTNERSKÉHO VZTAHU

Naše oèekávání od partnerského vztahu jsou z velké èásti ovlivnìna

tím, co jsme vidìli a zažili se svými rodièi v dìtství. Vztah mezi rodièi je prv-
ní a zpravidla nejvýznamnìjší vztah mezi mužem a ženou, který jsme mìli
možnost velmi intenzivnì, jako pod mikroskopem, studovat. Ve svých dìt-
ských hrách jsme pak své rodièe napodobovali.

A se nám líbily èi nikoli, a vìdomì nebo nevìdomì, pøevzali jsme celé

vzorce partnerských postojù a chování, které po celý život považujeme za
normu, aniž bychom o tom více uvažovali. Ovlivòují nás významnì dokon-
ce i postoje a zpùsob chování rodièù k sobì, které se nám velmi nelíbily
a o nichž jsme si øíkali, že je nebudeme nijak napodobovat. Chování, které
si sami zakazujeme (napø. vyèítání partnerovi, které se nám velmi nelíbilo
u naší matky), nám snadno uniká zpod kontroly. Oèekávání, které mìli ro-
dièe k sobì, èasto ve velké míøe opakujeme ke svému partnerovi. Èastìji
jde o oèekávání rodièe, se kterým jsme se více identifikovali, ale mùže jít
také o kombinaci oèekávání obou rodièù. Na problémových oèekáváních
od partnerského vztahu se mùže podílet také autoritativní zpùsob výcho-
vy. Jednostranná orientace na výkon a nadmìrná potøeba pøijetí druhými,
to jsou dva pøíklady, jak mùže dopadnout výchova, které chybí laskavost
a hravost. Jsou ve dnešní spoleènosti spíše pravidlem než výjimkou. Jako
by ve výchovì ve vìtšinì rodin chybìlo více projevované lásky, vcítìní,
svobody, podpory a laskavého pøijetí.

Další vzorce postojù a typy chování, které jsme se uèili velmi záhy, mo-
hou patøit našim vztahùm k sourozencùm. Øevnivost, soutìživost, žárli-
vost, podbízení se, ale na druhé stranì vzájemná pomoc, sdílení, pocho-
pení a další formy chování, které se objevovaly nápadnìji se sourozenci
v dìtství, se mohou odrážet v dospìlém partnerském vztahu, aniž bychom
si to plnì uvìdomovali.

| 59 |
Pøíbìh: Morálka a vzpoura
Od Martina rodièe od dìtství chtìli, aby byl výkonný. Byl jedináèek a rodièe byli
na nìj soustøedìni. Oba byli vìøící protestanti a ve skromnosti a pøísnosti vycho-
vávali i syna. Otec podepsal Chartu 77. Pro ústrky, které rodina prožívala, bylo
velmi dùležité, aby ostatní vidìli, jak je to nespravedlivé, když jsou vlastnì „lep-
ší“ než druzí. Pro svoji morálnost, pracovitost a víru. Døíve než zaèal chodit do
školy, nauèila Martina maminka èíst a psát, odeèítat a sèítat do sta, velmi peèlivì
si uklízet. Na každý den mìl nìjaký úkol. Za jeho splnìní byl odmìòován, když
ho neudìlal, oba rodièe se zlobili. V dobì školní docházky ho pøihlásili do hudeb-
ní školy na piano, musel hrát tenis a chodit od první tøídy na angliètinu. Martin byl
vždy nejlepší žák ze tøídy. Jednièky rodièe zaèali brát jako samozøejmost, ojedi-
nìlé dvojky vyvolávaly v matce pocity zoufalství, pøestávala s ním mluvit, otec
mu dvojky vyèítal. Protože se velmi snažil, dostal se na gymnázium pøesto, že
byl z disidentské rodiny. Pravdìpodobnì i díky perestrojce, která právì probíha-
la v Sovìtském svazu. Probìhla revoluce, a tak se na vysokou školu dostal už
bez vnìjších problémù. Spolužáci Martina vždy považovali za šprta a dávali mu
to najevo. Martin se opravdu hodnì uèil. Urèitì více než musel, protože byl pøiro-
zenì nadaný. Kamarády nikdy moc nemìl, a když, tak podobné, jak se øíká
„pøedèasnì dospìlé“, šprty. Bìhem studia se dívkám vyhýbal, mìl z nich trochu
obavy a zdùvodòoval si to tím, že musí nejdøíve dostudovat. Vystudoval medicí-
nu s èerveným diplomem. Po studiích šel pracovat na internu a brzy poté si vzal
jednu z mladých sester z oddìlení. Eva je první žena, se kterou navázal intimní
vztah. Mají dvì dìti v pøedškolním vìku.
Jako lékaø Martin rychle dozrával a zaèal být úspìšný. Je zodpovìdný a velmi
vzdìlaný. Práce ho baví, ale vztahy s kolegy má rezervované. Drží si od nich od-
stup. S manželkou a dìtmi to také moc neumí. Sice doma pomáhá, je až „vzorný
manžel“, který žehlí, pere, uklízí, nakupuje, peèlivì vše opravuje. Nedokáže se
ale uvolnit, hrát si, být spontánní. Volný èas v rodinì prožívá jako muka. Radìji
uniká ke studiu literatury a svému poèítaèi. Èasto manželce vyèítá, že není v do-
mácnosti dost peèlivá, a chce po ní, aby se dále vzdìlávala. Když s ní mluví, tak
mluví o tom, jak by co mìlo být, co je správné a co ne. Na dìti je pøísný, chce po
nich výkon, podobnì jako to chtìli rodièe po nìm.
Manželka se mu snažila chvíli vzdorovat, pak rezignovala. V posledním roce ji
totiž zaèala trápit smutná nálada. Cítí se špatná, podceòuje se, doma pøestala
vìci zvládat. Martin jako lékaø záhy pochopil, že žena trpí depresí. Aè mu to bylo
nepøíjemné, cítil za ni velkou zodpovìdnost, a tak nepodlehl pokušení léèit ji
sám, ale pøivedl ji na psychiatrii. Velmi ho zaskoèilo, když byl bìhem léèby po-
zván k manželské terapii.
Eva byla zvyklá od dìtství poslouchat. Vyrùstala ve vesnièce v horách na Slo-
vensku se ètyømi bratry. Otec pracoval jako øidiè autobusu, matka v místním ze-
mìdìlském družstvu. Kromì toho mìli kus pole a spoustu domácích zvíøat,

| 60 |
 II. KAPITOLA

vèetnì krav a prasat. Pracovalo se témìø poøád. Otec vládl pøísnou rukou celé
rodinì. Fyzicky trestal jak dìti, tak matku. Všichni museli poslouchat. Obèas se
opil a udìlal doma peklo. Matka se jej bála, byla však sama velmi výbušná a ob-
èas se s ním pohádala – témìø vždy ji pak zbil. Svoji nespokojenost s manžel-
stvím si matka vybíjela na Evì. Neustále ji kritizovala, ukazovala, jak je ne-
schopná, jak nic neumí, jak jsou dcery v jiných rodinách lepší apod. Nikdo
z rodièù si s Evou nikdy nehrál a nepamatuje si, že by ji nìkdy pochválili nebo jí
vyjádøili pøízeò, i když se velmi dobøe uèila ve škole. Matèina kritika narùstala
s vìkem Evy. Èím více se Eva stávala krásnou mladou ženou, tím více jako by
matku popuzovala.
V patnácti odešla na zdravotní školu do krajského mìsta a bydlet na internát.
Život se náhle úplnì zmìnil Zpoèátku byla „jako utržená ze øetìzu“, chodila na
diskotéky a støídala kluky. Pak si však našla první stabilní vztah se starším stu-
dentem, hodnì se uèila a dobøe maturovala. Vztah s partnerem však po dvou le-
tech skonèil, zdál se jí málo zajímavý. Partner byl až pøíliš závislý. Byla domi-
nantní a mìla pocit, že ho „vede jako maminka“. Sehnala si práci s ubytováním
v Praze. Po roce se na oddìlení objevil mladý lékaø po škole, do kterého se „šíle-
nì zamilovala“. Pøipadal jí jako z jiného svìta. Tak ušlechtilý, vzdìlaný, morálnì
èistý a chytrý, a pøitom i krásný. Chvíli trvalo, než si jejího zamilování všiml a než
se jí podaøilo ho svést. „I když mì chtìl, strašnì se bránil, mnì to pøipadalo, že je
to z morálních dùvodù, až pak mi došlo, že má strach ze selhání v posteli.“ Vztah
se pak vyvíjel hezky, zaèali spolu záhy bydlet v bytì po Martinovì babièce, za
dva roky pak Eva otìhotnìla a vzali se.
Kolem svatby zaèaly první „filosofické problémy“ mezi rodinami. Na svatbì se
pohádali otcové novomanželù. Otec Evy byl pøesvìdèený komunista, zatímco
otec Martina pøesvìdèený antikomunista. Oba byli ve svých pøesvìdèeních fa-
natiètí a netolerantní a oba mìli potøebu prosadit svoji pravdu. Byla to nepøíjem-
nost na svatbì, ale jinak to novomanželùm nevadilo. Politické názory mezi nì
nevstupovaly, protože Eva plnì akceptovala Martinovy už v dobì bìhem choze-
ní (nutno pøiznat, že v odporu vùèi otci a v loajalitì se spolužáky byla protikomu-
nisticky ladìna od støední školy).
Po narození první dcery se však vztah trochu ochladil. Dítì plnì spotøebovalo
Evinu pozornost, snížil se její zájem o sexuální život, naopak Martin se odtáhl,
sice v domácnosti hodnì pomáhal, ale citovì se stal rezervovanìjší, zaèal ji kriti-
zovat, že není dost poøádná, a taky že by se mohla více vzdìlávat, pøípadnì dál-
kovì dostudovat vysokou školu (jeho kolegové mìli za manželky vìtšinou vyso-
koškolaèky). S druhým dítìtem se situace dále vystupòovala. Martin byl stále
více v práci, domù pøicházel v noci nebo sloužil, moc s Evou nekomunikoval.
O víkendech místo hraní s dìtmi a spoleèného trávení èasu pak uklízel, pral,
žehlil, opravoval byt. Sexuální život klesl na minimum. Eva nemìla zájem a Mar-
tin nenaléhal. Ve výchovì dìtí si nerozumìli. Martin chce po nich poøádnost,
pøesnost, výkonnost. Evì to vadí, byla by radši, kdyby si s nimi hrál. Ona už na

| 61 |
 hru nemá síly. Postupnì dochází k hádkám o poøádek, trávení volného èasu
(Martin pracuje doma i o dovolených a nechce jet k moøi, kam Eva s dìtmi touží
jet, vysvìtluje to tím, že nechce být „masòák“).
Ke konci druhé mateøské dovolené uvažuje Eva o nástupu zpìt do práce. Má
však pocit, že po 4 letech doma nebude ani umìt komunikovat s lidmi. V tom je
utvrzována Martinovými neustálými kritikami typu „jak je neschopnᓠtémìø ve
všech oblastech života. Mìsíc pøed koncem mateøské dovolené Eva už není
schopna doopravdy fungovat. Zùstává celý den v posteli, dìti kolem ní bìhají, je
nešastná, cítí, že nemá sílu nic dìlat, nic už pro ni nemá smysl. U Evy se po-
stupnì rozvinula deprese. Martin to nejdøíve nemohl akceptovat, ale pak se
zhoršováním stavu vyhledal spolužaèku psychiatryèku. Ta odeslala Evu k do-
cházce na denní psychiatrické sanatorium. O dìti se pøichází pøechodnì starat
Evina matka. Deprese bìhem léèby léky a psychoterapií rychle odeznívá a od-
krývá se manželský problém, který leží v pozadí deprese.

Pøi partnerské terapii rychle vystupují do popøedí shodné i odlišné pøed-

stavy a požadavky na sebe a na partnera v partnerském vztahu, které hlu-
boce souvisejí s tím, co oba manželé zažili u svých rodièù v dìtství. Pøi jejich
postupném odkrývání zaèali najednou chápat, proè se nešlo vyhnout pro-
blémové situaci v manželství.

Martin oèekával, že v manželství se hlavnì pracuje, je poøádek, všichni

se musí snažit být pracovití, výkonní, na zábavu není èas a je to vlastnì
„høích“. Sám tak žil, pracoval velmi poctivì v zamìstnání, doma pomáhal
ve všech domácích pracích, dokonce „dával Evì pøíklad, jak poøádnì ukli-
dit“, o víkendech se snažil vaøit, prát a žehlit, aby jí ulevil. Svìt práce byl
jeho svìt. O sex by také stál, ale chápal, že Eva má menší zájem, tak radìji
nenaléhal, protože to by bylo nemorální. Jeho komunikace smìrem k Evì
byla plná vysvìtlování, zdùvodòování toho, proè se má co jak dìlat, výèi-
tek za neplnìní „povinnosti“. Neumìl ji chválit ani povzbuzovat. Ve své ro-
dinì to nikdy nezažil.

Martin byl zvyklý na dominantního otce a poddávající se matku a auto-

maticky oèekával stejný model ve své rodinì. Otec taky matku peskoval
a øídil a ona to samozøejmì pøijímala, nevzdorovala. Martin pokládal svého
otce za pøirozenou autoritu, která má ve všem pravdu, a nikdy ho nenapadlo
se mu bouøit. Oèekával, že stejnou roli zaujme on ve své rodinì. Evin nezá-
jem o sexuální život si vysvìtloval medicínsky ztrátou chuti po narození dìtí,

| 62 |
 II. KAPITOLA

eventuálnì vyèerpáním ze starání se o nì. Ani ho nenapadlo uvažovat nad

tím, že by zde mohla bránit i její frustrace ve vzájemném vztahu. Pøesto ho
nedostatek jejího zájmu trápil, chvílemi se cítil nedostateènì „atraktivní“,
uvažoval nad tím, zda to nebylo jeho sexuální nezkušeností. Vždy po tìch-
to úvahách se cítil mizernì, nicménì v následující chvíli Evu zaèal kritizo-
vat za „nedostateènou peèlivost úklidu“ nebo nìco podobného. Když se
Eva bouøila, nechápal to, zvýšil ještì tlak. Když pak rezignovala, pokládal
to za pøirozené – koneènì pøijala, že on má pravdu.

Zaskoèila ho až její hluboká deprese. Tomu nerozumìl, mìl divný pocit,

že to zavinil, ale vùbec nechápal jak. Nic takového pøece nechtìl. S jejím
trápením si silnì uvìdomil, jak ji poøád miluje, ale jak se míjejí. Moc však
potøeboval, aby ho ona milovala, protože když se necítil pøijímaný, o to více
se snažil pracovat (od dìtství byl vychováván v modelu, že láska je odmì-
nou za dobrý výkon). Èím však byl výkonnìjší, tím více byl Evou odmítán.
Èím více dokazoval svoji „dokonalost“, tím více ona byla na dnì.

Evì Martin od zaèátku imponoval. Byl tak odlišný od jejího hluèného

otce, neopíjel se, byl jemný, morální, hodnì jí pomáhal. Podobnou mìli jen
pracovitost a potøebu dominance, které se Eva vzpírala už u otce. Nyní
vzdor vùèi dominantním blízkým pokraèoval u Martina. Nesnášela, když jí
nìco naøizoval, vyèítal, komandoval ji nebo moralizoval. A to Martin dìlal,
podobnì jako to dìlal jeho otec jeho matce a její otec i její matka jí. Bohu-
žel podobnì jako její matka ji kritizoval a podceòoval. V hloubce duše byl
sice na ní silnì citovì závislý, ale navenek se tomu stavìl tím, že se nad ni
povyšoval. Eva mìla pocit, že se Martin stydí za to, že ona má „jen støedo-
školské vzdìlání“. Bohužel Martin neumìl to, co jí na despotickém otci im-
ponovalo. Otec byl „sice hrozný“, ale rád se bavil, užíval si, pøes velkou
pracovitost byl hravý, a pøesto, že matku v opilosti bil, choval se k ní jinak
velmi blízce. Doma bylo dost legrace. Taky nìkdy veèer celá rodina hrála
karty, hádali se u nich, nebo jindy parodovali poøady z televize. To s Marti-
nem nešlo.

Vztah s Martinem mìl pro Evu v øadì negativních aspektù podobnosti

se vztahem k otci i matce. Proto jí také nešlo se s ním milovat (je tìžké se
milovat s nìkým, kdo vám pøipomíná negativní vlastnosti vlastního rodièe).

| 63 |
Øada vìcí, které v pùvodní Evinì rodinì „balancovaly“ tato negativa, však
ve vztahu s Martinem chybìla. Døíve nebo pozdìji potøebovala Eva zaèít
s Martinem bojovat, podobnì jako zaèala bojovat s rodièi ve své pubertì.
Tehdy však svùj boj nedokonèila, protože v patnácti odjela z domu a poz-
dìji se tam už moc nevracela. Nyní „nedokonèený boj za samostatnost“
pokraèoval ve vztahu s manželem. „Boj za vnitøní svobodu“ však zaèal
v dobì, kdy byla plnì na Martinovi závislá ekonomicky (na mateøské se
dvìma malými dcerami), ale ještì více citovì (potøebovala od nìj uznání,
podporu sebevìdomí, pøijetí). Bylo to o to t잚í, že Martina zároveò milo-
vala a vùbec si neumìla pøedstavit, že by s ním nemìla žít. Tyto vnitøní
konflikty vedly v situaci, kdy mìla zároveò nastoupit do práce, k nadmìrné-
mu stresu, který vyústil do deprese.

Na poèátku terapie nejvíce obìma pomohlo sebeotevøení, protože

umožnilo pohlédnout hloubìji do svìta druhého, porozumìt jeho potøebám
i frustracím ve vztahu. V prùbìhu léèby se oba uèili slevit ve svých
požadavcích, které není druhý schopen splnit. Uvìdomili si, že oba o sebe
velmi stojí, ale neumìjí si to vyjádøit. Prvním krokem byl proto „nácvik pozi-
tivní výmìny“, kdy se uèili každý den si vyjádøit nejménì 3 upøímné kompli-
menty. I když jim to zpoèátku pøipadalo umìlé a jaksi „násilné“, za krátký
èas tomu pøišli na chu.

Postupnì se spolu uèili vzájemné otevøenosti, oceòování, vyjadøování

blízkosti, pozitivních i negativních emocí. Vytvoøili si partnerskou dohodu
o výchovì dìtí, domácích pracích, finanèních otázkách, sexuálním životì,
trávení volného èasu. Pak se uèili, jak ji naplnit, tj. uèili se spolupracovat,
trávit volný èas, hrát si spolu s dìtmi apod. Oba od poèátku chodili na terapii
velmi rádi. Protože se mìli dost rádi a upøímnì oba stáli o zlepšení vztahu,
rychle docházelo k pokroku. Došlo k výrazné zmìnì ve všech oblastech
soužití. Po dvaceti sezeních jsme mohli léèbu ukonèit, protože dosáhli vìt-
šiny cílù, které si spoleènì stanovili.

| 64 |
 III. MÝTY O PARTNERSKÉM
VZTAHU A JEJICH DÙSLEDKY

Zaèneme krátkým dotazníkem. Zkuste si upøímnì odpovìdìt, zda sou-

hlasíte nebo ne s níže uvedenými názory:

Tabulka 10 Názory

NÁZOR ANO NE
Láska znamená nikdy nemít zlost, vztek nebo jiné negativní
emoce k partnerovi.
Muži dìlají mužské práce, ženy ženské.
Partnerství dá mému životu smysl.
Partneøi by se mìli stále stejnì milovat a být pro sebe pøitažliví.
Èlovìk, který miluje, intuitivnì vycítí, co ten druhý potøebuje.
Když jde o peníze, nejde o pravou lásku.
Láska znamená souhlas ve všech dùležitých vìcech.
Láska znamená stálou touhu být spolu.
Protože se milujeme, mùj partner mì bude vždy za každých
okolností respektovat, rozumìt mi, akceptovat mì a stát na
mojí stranì.
Opravdová láska je dvìma lidem souzená a vzniká na první po-
hled.
Jedinì, když mì bude milovat pro mì samotného (samotnou),
tj. bez podmínek, bude to pravá láska.
Mùj partner(ka) musí být stále ke mnì otevøený(á), pøímý(á),
laskavý(á) a pøíjemný(á).
Vztah je buï dobrý nebo špatný, dokonalý nebo k nièemu.
Bylo by strašné, kdyby mì mùj partner(ka) nìkdy zahanbil(a),
ponížil(a), kritizoval(a) nebo odmítl(a).
V sexu má být vždy aktivní muž.
Pokud se lidé milují, mají na vìci stejný nebo podobný názor.
Problém musí mít jednoho viníka.

| 65 |
 NÁZOR ANO NE
Pravá láska je stále stejnì hluboká a intenzivní.
Pokud mì bude partner dostateènì milovat, zvedne se mi se-
bevìdomí.
Pokud se druhý proviní, mám právo ho potrestat.
Na výchovu dìtí mají mít oba manželé shodné názory.
Partner by mì mìl stále milovat.
Partneøi, pokud se mají rádi, by mìli být k sobì ve všech vì-
cech upøímní.
Je dobøe, když nìkdo v rodinì rozhoduje o všech podstatných
vìcech (hlava rodiny).
Pro ženu je ponižující, aby sama dávala najevo zájem o sexuál-
ní styk.
Muži jde jenom o sex.
Nesmím ho (ji) milovat více, než on (ona) mì, jinak mì opustí.
Pokud mì má doopravdy rád(a), splní všechna moje pøání
(potøeby, touhy atd.).
Dovolenou mají manželé trávit vždycky spolu.
Rodièe by se mìli obìtovat pro dìti.
Nejdùležitìjší v životì je, aby mì partner celý život miloval.
Pøi konfliktu je partner vinen tím, že se cítíme nešastní, nespo-
kojení nebo naštvaní.
Pokud se v manželství objeví problémy, znamená to, že man-
želství je špatné.
Když se dva milují, touží stejnì èasto po sexu.
Pokud muž selhal pøi milování, znamená to, že už po ženì ne-
touží, nebo že ji nemiluje.
Sexualitu je možné oddìlit od vztahu.
Když mì jednou podvedl(a), bude mì podvádìt vždycky.
Za výchovu dìtí je zodpovìdná žena.
Sex se stává v dlouhodobém vztahu stereotypním.
Pøi konfliktu je vždy pravda na jedné stranì.
Rodina je tím nejdùležitìjším, pro co èlovìk žije.
Milování je opravdu dobré jen za té situace, kdy oba partneøi
najednou dosáhnou orgasmu.

| 66 |
 III. KAPITOLA

NÁZOR ANO NE
K milování by mìlo dojít vždy spontánnì – plánování ruší spon-
taneitu.
Pokud žena nedosáhne orgasmu, je to tím, že ji muž nedokáže
uspokojit.
Nevìra muže je nìco jiného než nevìra ženy.
Je lepší se rozvést, než aby dìti trpìly.
Za to, jak se cítím, mùže ten druhý.
Opravdový chlap øídí sexuální aktivity a nemùže být pasivní.
Pokud mì partner doopravdy miluje, nikdy by se na mì nemìl
naštvat, nesmí mì nikdy zraòovat, nikdy by mi nemìl nic vyèí-
tat, odmítat mì ani jinak mi projevovat zlost.

Cvièení: Zamyšlení nad postoji rodièù

i partnera

Zkuste se zamyslet nad vztahem svých rodièù. Myslíte si, že nìkterý z výše uvede-
ných postojù patøil mezi jejich názory? Pokud ano, jak ovlivòoval jejich vzájemný
vztah a jejich chování k sobì? „Pøebrali“ jste od rodièù nìkterý z tìchto postojù do
svého života? Se kterými z tìchto názorù sami souhlasíte? Jaký to má vliv na vaše
chování k partnerovi?

Patøí nìkterý z výše uvedených postojù mezi postoje vašeho partnera?

Pokud ano, jaký vliv má na jeho chování k vám? Odpovìdìli jste pokaždé
„ne“? Asi tìžko.

Každý z tìchto názorù patøí mezi mýty nebo povìry, které jsou v naší
kultuøe bìžné. Podobných pøehnaných postojù se objevuje v partnerských
vztazích ještì více (napø. další mýty o sexualitì viz knížka Praško, Trojan:
O milování s dùvìrou a láskou, Grada 2001). Proto nepovažujte za žádnou
prohru, pokud jste odpovìdìli ano i na øadu z tìchto názorù, dokonce ani
když jste odpovìdìli ano na všechny. Jsou to bìžné stereotypy v myšlení.
Èást si jich èlovìk uvìdomuje, èást je neuvìdomována.

Tyto mýty, tj. nereflektované postoje, mohou mít své výhody – zrychlují
naše rozhodování v tom, jak se máme cítit, chovat a jak hodnotit urèitou si-

| 67 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
tuaci. Naše myšlení, emoce i chování jako by pøímo z daného mýtu vyplý-
valy, takže se nemusíme namáhat pøemýšlením a testováním reality. Dá-
vají urèitý pocit jistoty, že naše chování a rozhodování je v poøádku
a v souladu s tím, co oèekávají ostatní. Nevýhodou je, že nás nenutí pøe-
mýšlet. Vedou èasto k ukvapeným postojùm, emoèním reakcím a pøehna-
nému chování. V nìkterých situacích, èasto když se nám to hodí, pak
používáme nìkteré z tìchto mýtù k moralizování, jindy k trápení sebe
sama tím, že je oznaèíme za „pravdu“. Tato oèekávání, nauèená výchovou
anebo pøinesená módou èi kulturou, èasto fungují jako neuvìdomìlé po-
stoje. Rodinné mýty jsou vnímány jako „samozøejmé normy“ rodinného
života. Svojí nereálností vedou k selhání a vyvolávají zklamání, vzájemné
obviòování, vytváøejí nereálné nároky na sebe a na druhé, zbyteèné pocity
viny, trestání druhého. Dopátrat se tìchto mýtù, pokud jsou nevìdomé, je
nìkdy obtížné. Dají se poznat podle automatických myšlenek, které se
v urèitých rodinných situacích pravidelnì objevují.

Problémové postoje v partnerském vztahu se mohou týkat:

U vlastní role a chování v partnerském vztahu,

U role a chování partnera, které ve vztahu oèekáváme,
U pøedstavy o tom, jak takový ideální vztah má vypadat.

Do partnerského vztahu vstupujeme s urèitými pøedstavami o tom, co

nám partner pøinese, ménì už o tom, co my pøineseme partnerovi. Èást
našich oèekávání mùže být reálná a naplnìná, napøíklad že se alespoò
zpoèátku budeme rádi spolu milovat, že budeme spoleènì hospodaøit
s penìzi nebo že budeme mít spolu dìti. Øada mladých lidí však také auto-
maticky oèekává, že budou s partnerem navždy šastni, nikdy nebudou mít
spolu spory, o všem budou spoleènì a jednomyslnì rozhodovat, partner je
bude vìènì milovat apod.

Tyto pøedstavy pocházejí jak z pøedstav rodièù, kteøí po tom toužili, ale
zpravidla se jim to nepodaøilo naplnit, tak z pohádek, èervené knihovny
a televizních seriálù. Jsou to naivní oèekávání, která se mohou naplnit jen
pøechodnì a krátkodobì, pokud vùbec. Skrytì navíc øada lidí doufá, že jim
partnerský vztah dodá sebevìdomí, osobní harmonii a smysl života. To
jsou bohužel cíle, kterých se musíme dopracovat každý sám.

| 68 |
 III. KAPITOLA

Øada oèekávání souvisí s tím, v jaké rodinì jsme vyrùstali. Pùvodní ro-
dina mùže být pro nás buï vzorem, nebo odstrašujícím pøíkladem, ale
vždy jsme na postojích jejích èlenù do urèité míry závislí. Každá rodina si
vytváøí mýty o tom, co je to „správné manželství“, a se jí to daøí nebo ne.
Tyto mýty zpravidla pøebírají dìti a pokládají je za nìco, co není tøeba ovì-
øovat, prostì to tak má být. Jedním z takových mýtù je napøíklad dìlení prá-
ce na mužskou a ženskou. Nebo mýtus o vìèné lásce. Pokud oba partneøi
sdílejí stejné mýty, je možné, že se jejich vztah bude vyvíjet pro nì slušnì
(proto se v minulosti velmi dbalo na to, aby se brali lidé z podobných prostøe-
dí nebo spoleèenských vrstev). To platí ovšem jen v pøípadì, že je nic pøe-
kvapivého v životì nepotká. Jak pravdìpodobnost, že oba partneøi sdílejí
stejné mýty o manželství, tak pravdìpodobnost, že se život bude vyvíjet
ideálnì, je velmi malá. Prakticky všechny manželské páry musí projít v prù-
bìhu svého vztahu nìkolika krizemi, které jim poskytují šanci vidìt svùj
vztah reálnìji. V praxi to znamená ustoupit z mnoha požadavkù, hledat
kompromisy, nauèit se vnímat jak svoje, tak partnerovy potøeby a obojí brát
vážnì. Je to kus práce, kterou èlovìk musí vykonat. Nebo se rozejít a hle-
dat idealizovaný „vysnìný“ vztah znovu a znovu.

V této kapitole se budeme zabývat nìkterými z tìchto mýtù a zkusíme

se na nì racionálnì podívat. Mùžeme si je rozdìlit na nìkolik typù:

U mýty o lásce mocné èarodìjce,

U mýty zdùrazòující, co je tøeba, aby vztah vydržel,
U mýty o vinì v pøípadì konfliktù,
U mýty o absolutnosti vìcí.

S k u p i n a m ý t ù o lá s c e – m o c n é
èaro d ìj c e

Jsou to mýty o tom, jaká je láska mocná èarodìjka a jaké dìlá s lidmi
divy, dává jim životní smysl, odstraòuje rozdíly, pøekážky, promìòuje je,

| 69 |
mìní v kouzelníky, vìdmy, matky Terezy apod. Zachycují zidealizovaný
koncept vztahu. Sem patøí mýty typu:

U Kdo doopravdy miluje, vycítí, co druhý potøebuje.

U Láska vyøeší všechny problémy.
U Opravdová láska vzniká na první pohled.
U Láskou dokážeme druhého pøedìlat.
U Opravdová láska je navzdory èasu stále hluboká a intenzivní.
U Opravdová láska nezná žádné nároky na druhého.
U Opravdová láska je buï dvìma souzena, nebo není.
U Láska znamená nikdy nemít zlost, vztek nebo jiné negativní emoce
k tomu, koho milujeme.
U Pokud se lidé doopravdy milují, jejich sexuální touha, blízkost a ohle-
duplnost nikdy neklesá.

Jedna z takových romantických pøedstav øíká, že èlovìk, který miluje,

intuitivnì vycítí, co druhý potøebuje. To je nesmysl. Nìco snad jsme schopni
vycítit, nìkdy více, nìkdy ménì, ale pokud nám to druhý neøekne, nevíme to
jistì. To, èemu øíkáme intuice, je èasto v podruèí našich nálad, tužeb nebo
obav a více odpovídá našim postojùm a ménì se øídí opravdovou potøebou
druhého. Proto je potøebná otevøená komunikace jak pocitù, tak potøeb
a pøání. Jinak se zbyteènì zlobíme na druhého za to, „že to mìl vycítit.“

Další naivní a èasto neuvìdomìlá pøedstava øíká, že když se máme

rádi, samozøejmì vyøešíme všechny problémy. Konflikty nebudou existo-
vat. Èasto se pak projevuje obrácenou variantou:

U Když je problém, ty mì nemᚠrád.

Další mýty vycházejí z nereálných pøedstav o osudovém výbìru a o tom,

že oba partneøi by se mìli stále stejnì intenzivnì milovat a toužit po sobì,
nezávisle na zevních podnìtech, životní situaci, vìku èi vzájemném cho-
vání; nebo o tom, že láska je silnìjší než celá pøedešlá výchova èlovìka,
a tak ho pøemìní v ideální bytost. Jeden z partnerù je nìjakým zpùsobem
již pøed svatbou problémový: nadmìrnì pije, je promiskuitní, lže, je pøe-
hnanì žárlivý, nesamostatný, nepoøádný apod. Druhý má dojem, že svojí

| 70 |
 III. KAPITOLA

láskou ho dokáže zmìnit. Nìkdy to i chvíli funguje. Jakmile však pøejde

první období zamilovanosti a pøijdou provozní rodinné starosti, problém se
objeví znovu, a to v plné míøe.

Èást tìchto pøedstav bývá spojena s potøebou být neustále pøijímán(a)

a nikdy nebýt kritizován(a). Je to potøeba lidí, kteøí si moc nevìøí a potøebují
vztah spíše jako doplnìk sebevìdomí, než jako opravdický reálný vztah
„naživo.“ Jak láska, tak vzájemná pøitažlivost jsou vìci kolísavé intenzity
a mnohokrát v životì se mìní jak k lepšímu, tak k horšímu. Nìkdy se témìø
vytratí, jindy neèekanì prudce vzrostou. O to horší je zklamání, že ve sku-
teènosti vztahy fungují ménì romanticky.

Pøíbìh: Køíženec Romea, Toma Cruise, Ježíška, Einsteina a Rockefellera

Dana prožila trpké dìtství ve stálých hádkách rodièù, kteøí si ji støídavì pøetaho-
vali na svoji stranu. Nevìdìla, zda ji mají rádi, zda sama vùbec za nìco stojí.
Pak zùstala s matkou a trpìly nouzí. Otec se s ní pøestal stýkat. Studovala støední
školu a vyrostla v pohlednou dívku. Když dospívala, zaèala toužit po nìkom, kdo
ji bude milovat, bude hezký, spolehlivý, inteligentní a pøitom bude dost vydìlávat.
Takový køíženec Romea, Toma Cruise, Ježíška, Einsteina a Rockefellera. Hleda-
la dlouho, než pochopila, že svého ideálního muže by pravdìpodobnì neobjevila
do konce svých dnù. A tak pøistoupila na kompromis a vzala si Jirku, studenta pe-
dagogiky, který ji chtìl a byl ideálu nejbližší. Nebyla si zpoèátku jistá tím, zda ho
miluje, ale mìla strach, že by zùstala nadále s matkou, a tak si ho vzala. Po tomto
rozhodnutí poznala, že je romanticky zamilovaná celou svou duší.
Jirka za pár let selhal po všech stránkách. První roky byl sice oddaný a snaživý,
ale postupnì jí vìnoval stále ménì pozornosti. Zpoèátku také trochu vydìlával,
spíše však kondicemi navíc, ale s postupem inflace a zmìnou systému se jeho
uèitelský plat propadl do podprùmìru. Jeho krásná atletická postava v prùbìhu
let baculatìla a lenivìla, když tak sedával unavenì s pivem u televize. Po tìchto
zklamáních Daniny city výraznì ochladily. Proè by ho mìla milovat? Není ani
hezký, ani bohatý, ani se jí nevìnuje, jak by chtìla.

Kontroverzní je i koncept lásky bez nárokù. Pravdìpodobnì každého

láká pøedstava, že by byl milován za každých okolností, a by dìlal, co by
dìlal. Byli bychom milováni, a pøitom nemìli za své chování žádnou odpo-
vìdnost. Tak nìjak jako velmi malé dìti. Ale ani ty nejsou milovány tak úpl-
nì bez nárokù. Do urèité míry pøedpokládáme, že se v budoucnosti, až vy-

| 71 |
rostou, budou nìjak chovat a nìco z nich bude, minimálnì èestní lidé, kteøí
se nám odvdìèí za naši lásku.

Pokud jsme tedy v partnerském vztahu pøesvìdèeni, že partnera milu-

jeme jen pro nìj samotného, velmi pravdìpodobnì si lžeme do kapsy
a chceme se vidìt lepšími, než ve skuteènosti jsme. Automaticky totiž
i v zamilovanosti pøedpokládáme, že druhý bude do urèité míry uspokojo-
vat naše potøeby a touhy. Vždy, i když nìkdy jen ve skrytu duše, oèekává-
me od partnera nìjaký druh pozitivního chování k nám. Pokud nás v tom
zklame, èasto naše láska chøadne, až mùže zmizet úplnì, nebo dokonce
pøejít ve zlost na nìj za to, že si dovolil nás zklamat. To, že milujeme s urèi-
tými podmínkami, však neznamená, že naše láska je ménì hodnotná. Je-
nom to, že má svoje dospìlé podmínky a reálné hranice. Uvìdomìní si to-
hoto faktu nám však pomáhá realistiètìji o vztahu uvažovat.

S k u p i n a m ý t ù z dùr a z òují c í c h , c o j e
t øeb a, ab y v z t a h v y dr ž e l

Jsou to mýty o nutném vzájemném prožívání a chování partnerù, za-

mìøeném na zajištìní trvalého bezpeèí ve vztahu. Do této skupiny patøí
mýty typu:

U Partneøi by ve všem mìli být k sobì naprosto upøímní.

U Lidé, kteøí se milují, se nekritizují, nezlobí na sebe, stále se pøijímají,
respektují, rozumí si a stojí za sebou.
U Partneøi musí mít stejné osobní cíle, zájmy, hodnoty a názory.
U Partneøi vždy souhlasí ve všech dùležitých vìcech.
U Volný èas milující partneøi tráví zásadnì spoleènì.

Patøí sem mýtus o naprosté upøímnosti mezi partnery (èasto o upøím-

nosti bez jakýchkoli ohledù). Jde o pøedstavu, že v dobrém partnerském
vztahu by se mìlo upøímnì øíkat všechno. Vše, co èlovìka napadá, by
i v momentálním vzteku, bez ohledu na city druhého. Taková upøímnost

| 72 |
 III. KAPITOLA

s velkým „u“. Také žádný z partnerù nemá právo mít tajemství. Jinak to
znamená, že pokud druhý nìco skrývá, urèitì to nemyslí dobøe. Vesmìs je
takový tlak vyvíjen jen na partnera a ten, kdo to vyžaduje, sám podobný
nárok vztažený na sebe necítí.

Nìkdy však naopak tento mýtus jen chabì kryje agresivitu „upøímných
sdìlení“, která bezostyšnì ponižují partnera. Jedná se však spíše o hulvát-
ství než o upøímnost. Popravì øeèeno, v dobrých vztazích je øada vìcí,
o kterých se v dùvìrném partnerském vztahu z ohleduplnosti nemluví, pro-
tože by zraòovaly partnera (tvrzení typu „jsi strašnì tlustý “) a mohly de-
struovat rodinnou atmosféru (kritizování partnerových rodièù nebo jiných
blízkých lidí, citové zmatky ve vztahu k jiné ženì èi muži, otevøené sdìlová-
ní partnerových chyb, které on nemùže zmìnit). Dobrým vodítkem je ze-
ptat se sebe:

U Proè mu (jí) to vlastnì chci øíct?

U Nechci ho (ji) vlastnì zranit?
U Je to mùj problém, nebo nᚠproblém? Pokud je mùj, mùže mi s tím
nìjak pomoci?
U Dokáže to pøijmout, nebude se nadmìrnì trápit?

Èasto jde o rùzná pøesvìdèení o tom, jak by se mìl chovat partner a jak
se chovat k nìmu, aby neutekl. Èasto zdùrazòují soulad – uniformitu part-
nerù. Pokud by se partneøi podle nich doopravdy chovali, museli by sply-
nout v jednoho èlovìka. Vesmìs posilují pocit, že vztah má být závislý.
Jsou pochopitelné. Lze rozumìt pøání, aby nás partner stále miloval, nikdy
neopustil, stále se do nás vcioval, nikdy nás nekritizoval, mìl stejné názory,
aby nᚠvztah byl hezký sám od sebe a nevyžadoval žádnou práci. Nicménì
pokud by k tomu došlo, asi bychom se zaèali nudit. Partner by pøestal být
partnerem. Pøestali bychom se vzájemnì doplòovat. Postoj, že oba part-
neøi musí mít stejné názory na rodinné záležitosti, je tedy obtížnì udržitelný.
U lidí, které ovládá tento mýtus, se pøi odlišnostech v názorech objevují
automatické myšlenky typu:

U Nesouhlasí se mnou, protože mì nemá rád(a).

U Jak mùže mít tak pitomé názory?!

| 73 |
 Partneøi jsou dva a není možné, aby byli úplnì stejní. Proklamovaná
„stejnost“ názorù u nìkterých rodin vìtšinou znamená, že se jeden partner
z rùzných dùvodù absolutnì pøizpùsobuje druhému. Je fakt, že pro urèi-
té rozhodnutí potøebují partneøi dojít ke shodì. Ale mìla by to být shoda
demokratická, na základì diskuze, nikoli proto, že musíme mít na vše stej-
ný názor.

Rovnìž požadavek, aby partneøi veškerý volný èas trávili spoleènì (nì-
kdo to trefnì nazval „manželskými galejemi“), je pøehnaný. Lidé s touto
pøedstavou, která je èasto heslem, pod kterým se skrývá závislost na dru-
hém, intenzivnì bojují proti koníèkùm a zájmùm partnera. Cítí se ukøivdì-
nì, když se partner dožaduje svého volného dne, víkendu nebo èásti dovo-
lené. Pokud se prosadí tendence trávit veškerý volný èas spoleènì, mùže
to vést k „ponorkové nemoci“. Partneøi se zaènou spolu nudit, lezou si na
nervy, nemají si co øíci.

S k u p i n a m ý t ù o v inì v pø í p a d ì
ko n fl i k tù

Tato skupina mýtù se zabývá nepohodou, napìtím, konflikty ve vztahu

a spravedlností. Jsou o tom, co všechno nám zpùsobil druhý. To znamená,
že vztah není dobrý, protože on se provinil. A tak ho mùžeme trestat. Patøí
sem mýty typu:

U Naše negativní emoce zpùsobují druzí lidé, ve vztahu pak partner.

U Konflikt má vždy jednoho viníka.
U V dobrém vztahu konflikty nejsou.
U Pokud se nìkdo provinil nebo udìlal chybu, je spravedlivé ho po-
trestat.
U Nìkdo je obìtí osudu.
U Mužùm jde jenom o sex.

| 74 |
 III. KAPITOLA

Patøí sem èastý mýtus o tom, že naše emoce zpùsobuje partner: „Dìlá
mì šastným (šastnou)“, nebo naopak: „Utrápí mì“, „Vìènì mì rozèiluje“.
Pøitom nikdo nás utrápit nemùže. To dokážeme pouze my sami. Mùže se
chovat tak, že je nám to nepøíjemné. Ale zda se tímto chováním budeme
nebo nebudeme trápit, o tom rozhodujeme sami. Podobné je to s emocemi.
Partnerovo chování v nás vyvolává pocit, který nám patøí jako naše reakce.
Je to naše reakce. Partner nemá až takovou moc, aby mohl dle své libosti
mìnit naše emoce. Jiní lidé v podobné situaci mohou reagovat úplnì jinak.

Èastý je mýtus o jediném viníkovi. Jde o automatické nastavení, že

každý konflikt èi problém mezi partnery má viníka v jednom z nich. Vede
k nekoneènému osoèování, dùkazùm, obviòováním, která si partneøi mo-
hou vzájemnì pøedávat jako Èerného Petra. Èastá je i jeho jednostranná
varianta – viníkem je vždy jeden z partnerù. Avšak øada problémù v part-
nerství vyplývá ze samotné podstaty partnerského vztahu. Vztah se èa-
sem mìní a všechny nové nároky, které zmìna pøináší, mohou vést na nì-
jakou dobu k disharmonii. Není možné, aby tak významné události, jako je
narození dítìte, nové zamìstnání, odchod z mateøské dovolené do práce,
povýšení, odchod dìtí z rodiny, puberta dìtí, nástup dítìte do školy, od-
chod do dùchodu apod. nepøinesly zmìnu nároku na oba partnery. Zmìna
situace potøebuje èas na adaptaci obou na nové role. Konflikt opravdu ne-
musí žádný z partnerù zavinit. Manželské a partnerské krize jsou spíše sa-
mozøejmostí dlouhodobého vztahu. Proto doporuèujeme v konfliktu zkou-
mat spíše vlastní než partnerùv podíl na vzniklé situaci. Zeptejte se sami
sebe na následující otázky:

U Èím já sám (sama) jsem pøispìl(a) k tomu, že konflikt vznikl?

U Co z mého chování vede k tomu, že se konflikt udržuje?
U Co bych mohl(a) dìlat ne proto, abych prosadil(a) svou pravdu, ale
abych pomohl(a) vyøešit konflikt?

Další zavádìjící mýtus je o právu trestat. Jde o postoj, který se projevu-

je v chování – když mi druhý ublížil, odmítnul mì, nevyhovìl mi, udìlal chy-
bu, mám právo ho potrestat. U soutìživých párù se mùže jednat až o va-
riantu „oko za oko, zub za zub“. Tento postoj dává samozøejmì právo
k vyèítání, znehodnocování, ponižování, sankcím a trestùm. Partner však

| 75 |
není mùj otrok. Mùžu s nìèím nesouhlasit, odmítnout nìco, ale nemám
právo trestat.

S k u p i n a m ý t ù o a bs olut n o s t i v ì c í

Tyto mýty zdùrazòují, že nìco nìjak musí být absolutnì. Rozdìlení do-
mácí práce, rolí, zodpovìdností apod. Jde èasto o postoj buï-anebo, který
øíká, že vìci jsou buï hrozné nebo výborné, dobré nebo zlé, dokonalé
nebo k nièemu. Podobnì sex je buï skvìlý, nebo nestojí vùbec za nic.
Partner mì buï naprosto pøitahuje, nebo je mi lhostejný. Tento postoj je
velmi zrádný, protože v životì je máloco „buï-anebo“, naše pocity se spíše
kontinuálnì mìní a pøelévají. Tento druh mýtù se mùže týkat èehokoli
z partnerského života:

U Rodièe se musí obìtovat dìtem.

U Partnerský vztah je buï skvìlý, nebo špatný (nic mezi tím).
U Nìkdo musí být hlavou rodiny.
U Když jde o peníze (majetek, prestiž apod.), nejde o opravdovou lásku.
U Dítì vyøeší problémy.
U Za výchovu dìtí je zodpovìdná žena.
U Muži mají dìlat mužskou a ženy ženskou práci.

Funkcí tìchto mýtù má být zajištìní øešení problémù v partnerském

vztahu. Nìco, jako pøesnì urèené chování, dítì, dominance, vytvoøí to, na
èem se partneøi nejsou schopni spoleènì dohodnout. Opak bývá pravdou.
Zejména otìhotnìní a narození dítìte v dobì nevyøešených problémù
konflikty ještì zesílí.

Podle mýtu o rodièovské obìti jsou rodièe tady proto, aby svùj život
obìtovali svým dìtem. Tento mýtus mùže být podkladem jak partnerských
problémù, když není sdílen obìma partnery, tak sebetrýznìním v pøípadì
výchovných problémù, nebo prázdnoty a deprese v dobì, kdy dìti opustí
„rodinné hnízdo“.

| 76 |
 III. KAPITOLA

Èást z tìchto mýtù zdùrazòuje rozdíly mezi pohlavími a pøidìluje mu-

žùm i ženám pøedem urèité chování. Muž je takový a dìlá nebo má dìlat
to, žena zase ono. Jsou typicky „mužské“ a typicky „ženské“ práce, muž se
má starat o peníze, žena zase o rodinu, pro nìkteré rodiny existují dokonce
rùzná mužská a ženská práva. Tyto mýty, spíše než by doopravdy reflekto-
valy neurobiologické rozdíly mezi pohlavími, vnucují rozdílné chování, které
se skuteènými rozdíly nemá moc spoleèného a je spíše vìcí dohody mezi
partnery.

Patøí sem i mýtus o hlavì rodiny. Jde o pøesvìdèení, že nìkdo musí být
hlavou rodiny. Zpravidla touto pøedstavou trpí muži. V rodinì se pak ode-
hrávají „boje o moc“. V dobøe fungujících rodinách bývá problém moci vy-
øešen tak, že mezi manželi jsou kompetence harmonicky rozdìleny podle
toho, kdo urèité oblasti lépe rozumí, nebo kdo má za ni vìtší odpovìdnost
nebo v ní více povinností. Ale i tak je možno o všem diskutovat. To, že nìkdo
nìèemu lépe rozumí, neznamená automaticky, že má vždycky pravdu.

Cvièení: Jak mýty souvisejí s chováním ve

vztahu

Projdìte si znovu naivní oèekávání od partnerského vztahu a pak si postupnì ke

každému z nich vytvoøte seznam typického chování, ke kterému každé z nich vede.
Zamyslete se nad tím, zda se sami nìkterou z tìchto povìr neøídíte a k èemu to ve
vašem chování k partnerovi vede.

| 77 |
 IV. TO, CO SI V DUCHU
ØEKNEME, ROZHODNE O TOM,
JAK SE BUDEME CHOVAT

Jeden z hlavních koøenù partnerských krizí bývá ve „vzájemném nedo-

rozumìní“ partnerù. Toto vzájemné nepochopení bývá nejèastìji založeno
na zkreslených nebo jinak nepøesných interpretacích partnerova chování
a postojù. Nepøesné interpretace se projevují automatickými myšlenkami,
nápady nebo pøedstavami, které nám probíhají hlavou.

V této kapitole se budeme zabývat popisem tìchto automatických myš-

lenek a zpùsoby, jak se dají otestovat, zda jsou pravdivé, nebo zkreslené
a zavádìjící. Nìkteré pøístupy mùže použít jeden z partnerù sám. Je však
výhodné, když se vzájemnému lepšímu pochopení uèí oba partneøi spolu.
První krok se však musí každý nauèit sám: rozeznat a opravit své zkresle-
né automatické myšlenky, testovat svoje oèekávání a pøerámovat pøípad-
ný zavádìjící pohled na partnera. Možná vás napadne otázka: „Proè bych
já mìl(a) nìco se sebou dìlat, on by se mìl zmìnit!“ Pøesto trváme na tom,
že je potøeba zaèít od sebe. Pokud i partner nakonec odmítne s vámi spo-
lupracovat, i zmìna vlastních postojù mùže velmi dobøe pøispìt ke zmìnì
vztahu. Ideálním cílem je nauèit se dovednostem, které umožòují uèinit
sebe i partnera spokojeným. Praktickým cílem je nauèit se rozumìt svým
emoèním reakcím, svému chování, umìt je cílenì mìnit.

A u to mati c ké m y š le nky v p a r t n e r s k é m
v ztah u

Na zaèátku si zkuste pøedstavit následující situaci a myšlenky, které

vás k ní napadají. Pøedstavte si, že na vás vᚠpartner mluví zvýšeným hla-
sem. Vaše automatické myšlenky mohou být:

| 78 |
 IV. KAPITOLA

U Je na mì naštvaný(á)!
U Udìlal(a) jsem nìco špatného?
U Snaží se mì ponížit!

Dále si mùžeme ukázat celou možnou kaskádu rychlých automatických

myšlenek – øetìz reakcí (v závorce je uveden emoèní doprovod):

Udìlala jsem nìco špatného. (nervozita)

¯
Mùj manžel nemá právo na mì køièet. (hnìv)
¯
Manžel se vždy ke mnì chová hrubì. (sebelítost)
¯
Je to hrubián a vztekloun. (vztek)
¯
Úplnì mi znièí život. (hnìv a bezmoc)
¯
Nemùžu to tak nechat. (hnìv)
¯
Naše manželství je k nièemu. (lítost a bezmoc)
¯
Už nikdy nebudu šastná. (smutek)

Z toho, že muž promluvil zvýšeným hlasem, jeho žena došla bleskovì

k závìru, že už nikdy nebude šastná (a pak se pochopitelnì cítí nešast-
nì). Sami se èasto negativním automatickým myšlenkám neumíme moc
bránit. Vlastnì ani o nich moc nevíme, zdá se nám, že z toho, co druhý
dìlá, máme nìjaký „pocit“. Prostì „to tak cítíme“ a jsme pøesvìdèeni o tom,
že to je prostì „pravda“. O svých pocitech nepochybujeme. Za tím „pocitem“
bývají skryty automatické myšlenky. Na základì tohoto øetìzce automatic-
kých myšlenek mùžeme rùznì reagovat v chování: vynadat partnerovi,
stáhnout se do kouta a breèet, køièet na dítì, které se zrovna objeví apod.

Nejrozumnìjší reakcí na danou situaci je myšlenky testovat – zeptat se

sám (sama) sebe, zda to, co si øíkám, je doopravdy pravda pravdoucí, co

| 79 |
„pravdivost“ mých myšlenek podporuje, co ji naopak zpochybòuje. Zda
existuje ještì jiné vysvìtlení partnerova chování (zaspal do práce a je ner-
vózní, èeká ho nepøíjemný úkol, je netrpìlivý, protože potøebuje nìkam
odejít apod.) a zda, i kdyby byl na mì chvilkovì naštvaný, to automaticky
znamená, že už nikdy nebudu šastná. Proto je dobré dokázat své automa-
tické myšlenky zachytit a nauèit se s nimi rozumnì diskutovat.

Také je dùležité si uvìdomit, jak tyto myšlenky mohou mìnit moje cho-
vání (zda vedou k ústupu, vztekání se, hádání, køiku nebo pláèi aj.). Je
dobré se nauèit zabránit pøehnané emoèní reakci, kdy krutì obviníme buï
partnera, nebo sebe. Vzhledem k tomu, že s partnerem jsme zpravidla už
pár chvil, naše interpretace jeho chování mohou být dobøe nauèené a stát
se automatickým zlozvykem (takovým negativním vnitøním programem ve
vztahu k partnerovi). Proto se celá øada situací v partnerském vztahu ste-
reotypnì opakuje, hádky jsou si zpravidla podobné jako vejce vejci. Samo-
zøejmì není možné, abychom nevyjádøili obèas svému partnerovi svùj
hnìv, kritiku nebo nespokojenost. Je však vhodné vyjadøovat ji zpùsobem
uvedeným v kapitole o zpìtné vazbì: „Když ty dìlᚠto, já cítím ono“. Vy-
jádøení hnìvu, kritiky nebo nespokojenosti nemusí být jen destruktivní.

V další èásti uvedeme zpùsob, jak se dá pracovat se svými myšlenkami

v partnerském vztahu tak, abychom poznali, zda základem nedorozumìní
nejsou zkreslené automatické myšlenky.

Testo vání a ut om a t ic ký c h m y š l e n e k

V této kapitole se budeme uèit pracovat s automatickými myšlenkami.

Ty mohou být depresivní, zlostné, agresivní nebo vztahovaèné. Dùležité je
to, že ovlivòují naši náladu, emoèní reakce a chování.

| 80 |
 IV. KAPITOLA

Krok 1: Spojení emoèní reakce s automatickými

myšlenkami

Prvním a snad nejdùležitìjším krokem je rozpoznat nepøíjemné emoèní

reakce ve vztahu k urèité situaci a jejich spojení s automatickými myšlen-
kami. Podívejme se na pøíhodu, kterou zažívají Marie a Jan:

U Marie se dívá na hodinky a má zlost.

U Jan jede autem a cítí se napjatý.
U Po setkání s Marií je Jan nešastný.

Tato situace mùže mít jistì øadu vysvìtlení. Emoce jako zlost, napìtí
a smutek se objeví v urèité situaci. Napø. Marie se cítí naštvaná, když se
dívá na hodinky, protože je pøesvìdèená, že její manžel „vìènì chodí poz-
dì“ a i teï ji nechal dlouho èekat.

Situace: Emoèní reakce:

Marie zjišuje, že se manžel opozdil. Zlost

I když je pochopitelné, že se Marie mùže cítit naštvaná, když se její

manžel opozdil, jde více o to, jak situaci hodnotí (automatické myšlen-
ky), než o situaci samotnou. Rozzlobilo ji tedy to, co si v duchu øekla. Jiná
žena by mohla mít o manžela strach, jiná zase pochopení, další by zaèala
žárlit nebo by mohla mít radost, že má èas èíst rozeètenou knihu. Nyní se
podívejme na Janovu situaci:

Situace: Emoèní reakce:

Jan jede domù a zjišuje, že se opozdil. Napìtí

Je velmi pravdìpodobné, že Janovo zjištìní vedlo k urèité myšlence

nebo myšlenkám, které pak vedly k rozvoji napìtí, napø.: „Už podruhé ten-
to týden jedu pozdì. Bude se vztekat.“

| 81 |
 Ve tøetí scénì Jan, když dojel domù, se najednou cítí smutný, nešastný.

Situace: Emoèní reakce Jana:

Marie sdìluje, že nebudou veèeøet Smutek
doma, ale pojedou do mìsta na veèeøi.

V tomto pøípadì ke smutku rovnìž nevede samotná situace, to, co Marie

sdìluje, ale urèitý zpùsob, jak si Jan toto sdìlení vykládá. Je možná celá
øada interpretací, které v takovéto situaci mohou vést ke smutné náladì. Na-
pøíklad:

U Zase utratíme všechny peníze, už jsem jí to minulý týden øíkal, ale

ona mì vùbec nerespektuje.
U Vùbec na mì nebere ohled, vidí, že jsem uhonìný z práce, a chce
mì ještì vyhnat do mìsta.
U Zase ona rozhoduje o všem, nikdy se na nièem se mnou nedomluví.

Jiný manžel by v téže situaci mohl být naštvaný, dalšího by naopak po-
tìšilo, že žena taktnì pøešla jeho opoždìní. Nìkterý muž by manželce vy-
nadal.

Rozpoznat, že po urèitém zážitku (spouštìèi) dochází k emoèní reakci,

je nìkdy obtížné. Rovnìž zachytit automatické myšlenky, které nakonec
vedou k tomu, že po urèitém zážitku pøichází specifická emoèní reakce,
bývá nìkdy pracné. Uveïme si další pøíklad toho, co mohlo v pùvodní situ-
aci probíhat:

Situace: Automatické myšlenky: Emoèní reakce:

Marie zjistila, že se Nechce se mu chodit Vztek
Jan opozdil. domù.
Jan zjistil, že má To bude zase scéna. Úzkost
zpoždìní.
Marie chce na veèeøi Nechce mi ani vaøit. Smutek
do mìsta.

| 82 |
 IV. KAPITOLA

Aèkoli kterákoli z tìchto automatických myšlenek by mohla být pravdi-

vá, v této chvíli jsou to však jen domnìnky, hypotézy, nikoli pravdy.
Ovšem pøesvìdèení obou o tom, že jde o „pravdy“, vede k vnitønímu nebo
otevøenému konfliktu. Na tomto pøíkladu je dobøe vidìt, jak mohou naše
vlastní interpretace výraznì ovlivnit manželský nebo partnerský vztah. Re-
akce, které pak následují, a se už projeví v emocích (vztek, smutek
apod.), nebo v chování (nadávání, mraèení se, nemluvení apod.), jsou pak
už jen vyjádøením postoje, který se objevil v myšlení.

Podívejme se na jiný pár:

Situace: Automatické myšlenky Petra: Emoèní reakce:

Vìra odmítá Nestojí o mì. Smutek
Petrovi milování. Nemá mì ráda. Smutek
Co když má milence. Žárlivost
Kdyby alespoò mìla poøádek. Pohrdání
Musím jí být odporný. Ponížení a vztek

Situace: Automatické myšlenky Vìry: Emoèní reakce:

Vìra odmítá Myslí jen na postel. Nadøazenost
Petrovi milování. Když jde o postel, chová se jak Pohrdání
mílius, jinak
Kdyby radìji opravil auto Znechucení
Je to primitiv. Pohrdání

Pomùcka: Použití imaginace k uvìdomìní si myšlenek.

Vìtšinou zpoèátku není možné zaregistrovat automatické myšlenky

pøímo v situaci, kdy se objeví. To potøebuje cvik. Když si však zpìtnì pøed-
stavíme situaci ve fantazii, rozpomeneme si na ni, mùžeme své automatické
myšlenky zaznamenat. Pøedstavte si napø. ve své fantazii obraznì pøede-
šlou scénu. S tím, že ji prožíváte vy. Pak si uvìdomte svoje myšlenky v ta-
kové situaci. Lépe to jde se zavøenýma oèima.

| 83 |
 Cvièení: Zápis automatických myšlenek

4Spìcháte a èekáte doma v pìt hodin na svého partnera. Ten se opozdil. O pìt,
pak o deset, patnáct a dvacet minut. Když si tuto situaci plnì pøedstavíte, zapiš-
te si na papír, jaké myšlenky vás v této situaci napadají a jaké emoce se pøi
nich dostaví.
4Nyní pokraèujte v pøedstavì svého scénáøe: Díváte se na hodinky a je 5 hodin
25 minut. Pak vidíte, jak se manžel(ka) v autì objevuje na rohu. Manžel(ka)
øíká s úsmìvem: „Víš, zapomnìl(a) jsem, že tì mám vyzvednout. Náhle jsem
si na to vzpomnìl(a) a pak jsem jel(a) co nejrychleji.“
4Napište si své reakce a automatické myšlenky do sešitu, uveïte alespoò tøi pøí-
klady.

Obecnì je daleko jednodušší si vybavit automatické myšlenky v pøed-

stavì. V reálné situaci je èlovìk èasto pøíliš rychle v emocích a své myšlen-
ky si èasto neuvìdomuje.

Krok 2: Praktické rozpoznání automatických

myšlenek

Nyní již mùžete rozpoznávat vlastní automatické myšlenky. Ty vyvolá-

vají emoèní reakce, jako jsou hnìv, nebo smutek èi napìtí. Èasto vedou
k pøání nìjakým zpùsobem „zpražit“ nebo obvinit partnera. Jindy naopak
vzdát se, litovat, pøípadnì sebeobviòovat.

Avšak vìtšina lidí vìøí, že jejich emoce jsou vyvolány pøímo situací, kte-
rá nastala. Nevìnují pozornost volnì plujícím myšlenkám, které propojují,
jak jsme si ukázali, situaci s emocemi a pøáními. Nauèit se rozeznat svoje
automatické myšlenky je dovednost. Musíte se ji nauèit a procvièovat. Po-
kud se to nauèíte, budete více pánem než sluhou své mysli a svých emocí.

Nìkteré z nejèastìjších automatických myšlenek, které se objevují pøi

problémech v partnerském vztahu, uvádíme níže. Podívejte se na nì
a zkuste si odpovìdìt, které z nich znáte:

U Je to s ní (s ním) beznadìjné.
U Je strašnì sobecký(á), myslí jen na sebe.

| 84 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 IV. KAPITOLA

U Chová se pøíšernì.
U Je to slaboch (køivák, frajer, zbabìlec, budižknièemu, hysterka).
U Nikdy neudìlá, co slíbí.
U Je líný(á) jako veš.
U Je nezodpovìdný(á).
U Nic, co dìlám, se mu (jí) nelíbí.
U Nikdy nic neudìlá dobøe.
U Kdyby mì mìl(a) rád(a), tak by
U Vùbec mi nerozumí.

Rozpoznání automatických myšlenek nám umožní více rozumìt svým

emocím a zabránit tak emocím, které mohou být nièivé. To nám pomáhá
lépe øešit pøípadný problém. Smysluplné je cvièit se v rozpoznávání auto-
matických myšlenek co nejèastìji. Mùžete s sebou nosit malý sešitek. Piš-
te si je. Kdykoliv zažijete nepøíjemnou událost s partnerem, vezmìte si pa-
pír a tužku a popište si svoji emoèní reakci a automatické myšlenky.

Situace: Myšlenky: Pocity:

Petr øídil velmi rychle. Co když havarujeme? Nervozita

To mi dìlá naschvál! Vztek
Nezajímá ho, že se bojím! Smutek
Stáòa nebyla doma, Budu sám v celém bytì! Lítost
když jsem pøišel z práce. Hergot, je vždy nìkde v èudu, Vztek
nemá co doma na práci?
Aby nebyla nìkde ! Žárlivost

Krok 3: Otázka pravdìpodobnosti, nakolik mohou

automatické myšlenky být pravdivé

V tomto kroku je potøebné si položit otázky, nakolik tyto myšlenky

opravdu odpovídají realitì. Øíká se tomu testování reálnosti (validity) auto-

| 85 |
matických myšlenek. I když v první chvíli cítíte, že jsou pravdivé, pøesto je-
jich validitu prozkoumejte. Odpovìzte si sami sobì na sérii tìchto otázek:

U Proè si myslím, že moje interpretace situace je ta nejlepší, nepravdi-

vìjší? Co pro to svìdèí?
U Co mùže svìdèit proti mojí interpretaci situace?
U Vyplývá logicky z chování partnera v této situaci úmysl, který mu pøi-
suzuji?
U Je možné si vysvìtlit jeho chování i jinými dùvody? Mùže vyplývat
i z nìèeho jiného, než mì v první chvíli napadlo?

Pøíbìh: Vašek s Helenou

Vašek mluví s Helenou a má zvýšený hlas. Helenì probìhnou automaticky
myšlenky: „Je na mì naštvaný. Nemá mì vùbec rád, jinak by se takhle necho-
val. Je poøád ke mnì sprostý. Nièí mi život.“

Testování validity myšlenek:

1. Má Vašek zvýšený hlas urèitì proto, že je na mì naštvaný? Proè si to

myslím? Jenom proto, že teï zvýšil hlas, nebo mám pro tuto domnìn-
ku i jiné dùvody?
2. Je možné si jinak vysvìtlit jeho zvýšený tón hlasu? (Napø. spìchá,
èeká ho nároèný úkol a je nervózní apod.)
3. I v pøípadì, že by byl na mì teï naštvaný, znamená to následující vìci:
8 že mì nemá rád,
8 že je vždy ke mnì sprostý,
8 že mi nièí život?
4. Jaké jsou dùvody se domnívat, že tomu je i jinak? Nepamatuji si také
situace, kdy se ke mnì chová vøele, vstøícnì, kdy mi pomáhá?

Krok 4: Použití rozumnìjších odpovìdí

V jednom z pøedešlých pøíkladù byl uveden konflikt mezi Marií a Janem.

| 86 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 IV. KAPITOLA

Situace: Automatické myšlenky:

Jan si myslí: Marie si myslí:
Jan se cítil napjatý, „Bude vzteklá, že jdu „Chodí vždy pozdì. Je
protože jel pozdì, pozdì, bude nadávat.“ nespolehlivý ve všem.
a pøedem Marii øekl, Pøece ví, že taky pra-
že ji vyzvedne. cuji, a pøitom konèím
vždy vèas.“

Hledejme rozumnìjší odpovìdi:

Emoèní reakce: Automatické Racionální odpovìï:

myšlenky Marie:
Hnìv Je to nefér, taky chodím Má jinou práci než já.
do práce a chodím vždy Èasto zákazníci pøijdou
vèas. Kdyby chtìl, mohl i po pracovní dobì.
by už tady být.
Vùbec nemá o mì Neøekl sice, že pøijde
zájem. pozdì, ale to pøece ješ-
tì neznamená, že o mì
nemá zájem.

Emoèní reakce: Automatické Racionální odpovìï:

myšlenky Jana:
Hnìv Vzteká se na mì, I když je naštvaná, za
ta urèitì znièí celý veèer. chvíli ji to pøejde.
Nestará se o mì ani To je blbost, jen proto,
o dìti. že dnes neuvaøila? Na-
opak, s uklízením a va-
øením to nìkdy až pøe-
hání.

| 87 |
 P ráce s v la s t ním oè e ká v á n í m

V této èásti se budeme uèit, jak testovat vlastní pøedpovìdi a oèekávání

ze situací, které mají nastat. Èasto se stává, že èlovìk pøedem od partnera
oèekává na vzniklou situaci urèitou reakci. V dané situace je pak již pøed-
pojatý a bohužel se mu nìkdy oèekávání vyplní. Èastìji však situace dopa-
dá jinak, než jsme automaticky pøedpokládali.

Testování vlastních pøedpovìdí a oèekávání

V manželských problémech èasto již pøedem oèekáváme, že partner

zareaguje tak nebo onak. Kvùli tomuto oèekávání se èasto cítíme napjatí,
bojíme se apod. Èasto partner zareaguje úplnì jinak. Ale naše napìtí a au-
tomatické myšlenky vedou k tomu, že mùžeme jeho reakci pochopit negativ-
nì. Zjevné to bylo v pøíkladu Jana a Marie, kdy Marie Janovi nenadávala, ale
nabídla mu, že se pùjdou naveèeøet do restaurace. V jiném naladìní by
pravdìpodobnì mohl být Jan touto nabídkou potìšen. Proto na to zkuste
myslet pokaždé, když oèekáváte urèitou nepøíjemnou reakci od partnera.
Zapište si pøedem, co oèekáváte a jak se pøitom cítíte. Pak testujte vlastní
oèekávání tím, že je porovnáte se skuteènou reakcí partnera.

Pøíbìh: Vláïova pøedpovìï

Vláïa, i když se snažil, nedostal pøidáno na platu. Situace byla taková, že pod-
nik mìl v té dobì urèité potíže a zvýšení platù bylo možné až za pùl roku. Nadøí-
zený to Vláïovi vysvìtlil a Vláïa argumenty uznal. Nyní Vláïa pøicházel domù.
Musel situaci vysvìtlit ženì. Pøedpokládal, že se manželka rozèílí a bude mu na-
dávat, že je neschopný, že jiní muži umìjí více vydìlat. Bude mu dávat za pøí-
klad nìkteré známé. Z její pøedpokládané reakce byl více sklíèen než z pùvodní
situace v práci. Napsal si:
Pøedpovìd¡: „Bude mi nadávat. Vyèítat. Bude mì porovnávat se známými a z toho
jí vyjde, že jsem úplný blb. Je to pøíšerná situace, mít doma takovou semetriku.
Celý veèer bude v háji.“
Reálná situace: Žena se vskutku rozèílila. Ovšem její hnìv smìøoval na nadøíze-
ného Vládi. Byla pøesvìdèena, že Vláïovi ukøivdil. Cítila se v této chvíli na jedné

| 88 |
 IV. KAPITOLA

lodi s manželem. Když pominul její hnìv, vyslechla pozornì i perspektivu situace.
Uvaøila velmi dobrou veèeøi, kterou jí Vláïa pochválil, veèer skonèil milováním.
Vláïovo hodnocení pøedpovìdi: Celá pøedpovìï byla øadou automatických
myšlenek. Pravdou je, že situace mohla dost pravdìpodobnì dopadnout pøed-
povìdìným zpùsobem. Nicménì dopadla jinak. Pøíštì zkusím pøedpovídat více
alternativ, jak situace mùže dopadnout.

P øerámo v á ní

Pøerámování je pohled na problém z jiného úhlu. Vlastnì celá kognitivní

terapie nás uèí, jak reálnìji pøerámovat nᚠzpùsob myšlení. Typickým pøí-
kladem rùzného pohledu je známý pøíklad se sklenicí s polovièním obsa-
hem vody. Ta mùže být oznaèena jako poloplná nebo jako poloprázdná.
Pøerámování ve vztahových problémech znamená pøedevším nauèit se
vzdát èernobílého vidìní svìta. Èernobílé vidìní svìta znamená rozdìlová-
ní jen na dobré a zlé, krásné a šeredné, pøíjemné a nepøíjemné. Hodnocení
je buï na 100 %, nebo na 0 %. Nic mezi tím. Velmi èasto si vùbec neuvìdo-
mujeme, jak èasto èernobílé vidìní svìta používáme v hodnocení druhých
lidí: „To je dobrák, hysterka, semetrika, frajer, darebák, apod.“ Lidi, situa-
ce, vztahy a sami sebe pak vidíme buï jako jenom pozitivní nebo jenom
negativní. Kvalitní pøerámování mùže zmìnit velmi výraznì chování dvou
lidí k sobì. Èasto se to dìje mimodìk – nìkdo mluví hezky o vašem part-
nerovi a vám zaènou docházet vìci, které sice uvnitø víte, ale dávno si je
neuvìdomujete. V partnerském vztahu je dùležité zejména pøerámovat
svoje automatické hodnocení partnera. Èasto nad tím vùbec neuvažujeme
a do hodnocení se nám dostávají automatické myšlenky.

| 89 |
 Uveïme si nìkolik pøíkladù:

Co Pavlovi vadí na Hanì?

Negativní pohled: Jiný pohled:

Všechno kontroluje. Je poøádná a odpovìdná.

Jenom všechno kritizuje. Nìkdy je kritická, ale èasto mívá pravdu.
Nìkdy mì tím pøimìje, abych udìlal nìco,
co mì taky pozdìji tìší.
Na dìti je strašnì pøísná. Vychovává je celkem dobøe, já jsem na-
opak èasto moc mírný.

Co Hanì vadí na Pavlovi?

Negativní pohled: Jiný pohled:
Je líný. V nìèem dìlá ménì, než bych si pøála,
ale v zásadì je dost pracovitý.
Je stále pasivní. Spíše ho èasto do nìèeho tlaèím a on
nemá rád hádky.
Je nezodpovìdný. Nìkteré vìci nechává více na mnì, ale
nevím, jestli bych snesla, kdyby se choval
jinak.
Je neseriózní, dìlá si ze Nìkdy mì popichuje, ale èasto je s ním
všeho srandu. legrace.

Negativní pohled na partnera ve formì automatických myšlenek se

rychle rozvine bìhem konfliktní situace. I když je nìkdy nad naše síly pøe-
rámovat svùj pohled bìhem samotného konfliktu, je dùležité to udìlat ales-
poò s odstupem.

| 90 |
 IV. KAPITOLA

Vìra v hádce hodnotí Vláïu

Negativní pohled:
On mì vùbec nebere
vážnì.
Nejradìji by mì opustil.
Nemá mì vùbec rád.
Umí se chovat jen jako
ignorant.
Je s ním nesnesitelný
život.
Jiný pohled za hodinu:
Když mu nadávám, brání se tím, že to
zlehèuje, protože se jinak neumí moc
ubránit. Èastìji mu však na mém názoru
záleží.
To asi ne. Nikdy to nenaznaèil.
Ale má, možná to není, jak to bývalo kdysi,
ale nìkdy to cítím.
Nìkdy mì opravdu štve, ale vìtšinou má
o mì i o rodinu zájem.
Obèas, když jsem naštvaná, mám takový
pocit, ale naštìstí naštvaná nejsem poøád.

| 91 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 V. POSTOJE K SOBÌ, DRUHÝM
A SVÌTU A JEJICH VLIV NA
PARTNERSKÝ VZTAH

Lidé, kteøí chtìjí být neustále šastní

a usilují o to víc než o všechno ostatní,
jsou nejnešastnìjší lidé na svìtì.
(Cloud & Townsend, Hranice v manželství)

Do partnerského vztahu zasahují výraznì naše postoje k sobì, k dru-

hým lidem vùbec a k partnerskému vztahu jako takovému. Pokud nemáme
dobrý vztah k sobì, vìtšinou se to odráží i v problémovém vztahu k dru-
hým. Napøíklad jim nemusíme dùvìøovat, máme na nì nadmìrné poža-
davky, nebo jim stále musíme pøedvádìt, jak jsme dobøí, èi používáme jiné
problémové strategie. Rovnìž vztah k sobì a lidem vùbec výraznì zasa-
huje nᚠpartnersky vztah, a to èasto zpùsobem, kterého si nejsme vùbec
vìdomi.

Pøíbìh: Až druzí zjistí, jaký doopravdy jsem, opustí mì

Vláïa byl v dìtství èasto ponižován panovaèným otcem. Byl jedináèek, ale ne-
mìl to lehké. Rodièe chodili do práce, jinak byli doma, nikam nechodili, dívali se
na televizi, nic zvláštního je nezajímalo. Vláïa si jako malý nechtìl chodit hrát
mimo domov. Byl ustrašený a bál se stejnì starých klukù. To otce rozèilovalo.
Matka byla pasivní a nedokázala se ho zastat, naopak, èasto se pøidávala na ot-
covu stranu – špatnì snášela Vláïovou ustrašenost a pøecitlivìlost. Jak se
sama cítila ve svém živote nejistì, moc si pøála, aby Vláïa byl odvážný a roz-
hodný. Otce vìtšinou obdivovala a posilovala. Jen obèas, když se s otcem sama
hádala, zatahovala Vláïu do koalice proti otci. Když se tomu Vláïa snažil bránit,
nadávala mu. Tak se Vláïa od dìtství utvrzoval v pøesvìdèení, že je bezcenný
a opuštìný. Jediné, co cítil, že je v poøádku, byly známky ve škole. To, že byl
premiant, mu dávalo hodnotu u uèitelù. Rodièe to však pokládali za samozøej-
most. Spolužáci, zejména kluci, mu dávali najevo, že jde málem o mravní pokle-
sek. Na prvním stupni ho obèas týrali, na druhém se s ním nebavili, jen mu dávali
najevo své pohrdání, pokud zrovna od nìj nechtìli opsat obtížný úkol. Holky si
ho nevšímaly, jen obèas ho zneužívaly, podobnì jako kluci. V deváté tøídì s ním

| 92 |
 V. KAPITOLA

neèekanì zaèala flirtovat pohledná Katka. Vzápìtí však vyplynulo, že potøebuje

jen douèit matematiku na pøijímaèky. Poté, co se na gymnázium dostala, se
k nìmu obrátila zády. Bìhem školní docházky se tedy kromì pocitu ménìcen-
nosti utvrdil Vláïa i v oèekávání, že druzí ho budou zneužívat.
Na technice, kterou šel studovat, vyloženì exceloval. To však nijak nepomohlo
jeho chatrnému sebevìdomí. Pøed dívkami se stydìl a až do 4. roèníku s žád-
nou nechodil. V posledním roèníku ho znovu vyhledala bývalá spolužaèka Kat-
ka, která studovala jiný obor na stejné škole. Potøebovala pomoci se státnicí,
kterou mìli spoleènou. Byla dospìlejší, oceòovala jeho schopnosti a byla ještì
krásnìjší než v pubertì. I když jí zpoèátku pøíliš nedùvìøoval, brzy se do ní zami-
loval. Zaèali spolu chodit. Rád se s ní ukazoval pøed spolužáky. To, že s ním
chodila, mu dodávalo sebevìdomí a hodnotu. Za rok po ukonèení školy se mu-
seli brát.
Katka je nejmladší ze tøí sourozencù. Nejstarší Honza byl idolem matky, pro-
støední Olze nadržoval otec, matka ji však neustále kritizovala. O øadu let mladší
„roztomilᓠKatka se stala rozmazlovaným mazlíèkem jak rodièù, tak prarodièù
z obou stran. Umìla to s dospìlými, hezky je obdivovala a èasto se nahlas podi-
vovala nad tím, jak jsou bájeèní. Oba starší sourozenci jí to však mìli za zlé
a neustále ji trápili. Oba byli velmi podnikaví, zejména bratr hýøil nápady, nehráli
si však s ní, naopak ji mlátili, dávali jí najevo své pohrdání. Ona na nì za to èasto
žalovala. Nebyla však spokojená, strašnì toužila po tom, aby ji brali mezi sebe.
Místo toho zábavu pro ni vždy vymýšleli rodièe. Otec byl v tom smìru velmi zdat-
ný a o víkendech vymýšlel program pro celou rodinu. Hodnì cestovali, jezdili na
výlety, na vodu, na kola, táboøili, sportovali. Maminka se programu otce pøizpù-
sobovala. Katka si v tìchto podmínkách vytvoøila nevyvážené sebevìdomí. Po-
rozumìla tomu, že když je roztomilá a lichotí, má šanci, aby ji dospìlí pøijímali
a zvýhodòovali, na druhé stranì nevìøila, že pokud bude sama sebou, bude pro
vrstevníky pøijatelná. Také se nauèila, že program pro ni budou vytváøet druzí.
Ve škole se intuitivnì pøátelila vždy s tìmi, kdo mìli ve tøídì hlavní slovo. Snadno
si dokázala získat jejich pøízeò tím, že vyjadøovala svùj obdiv. Do dospìlosti se
nauèila se pøíjemnì chovat navenek, lichotit, byla velmi spoleèenská, ale pasivní.
V hloubce duše však nedùvìøovala nikomu.
Vláïa ji pøitahoval už na základní škole. Vnímala, že je chytrý, a pøitom citlivý.
Nemusela se obávat jeho výsmìchu a cítila, že by ji nezradil. Jádro tøídy ho však
nebralo, a tak se k nìmu více pøiblížit nemohla. Moc se bála výsmìchu ostat-
ních. Vìdìla však o nìm jak na støední škole, tak na technice. Na vysoké patøil
k nejúspìšnìjším studentùm. S nikým nikdy nechodil, ona zatím prošla nìkolika
vztahy s mladíky, kteøí byli sice atraktivní, ale nakonec jí pøipadali jako prázdní
vejtahové. V posledním roèníku po rozchodu s jedním z takových mužù se roz-
hodla, že to s Vláïou zkusí. Jako záminku použila možnost douèování. Problé-
my ve škole sice nemìla, ale bylo jí jasné, že Vláïovi její žádost udìlá dobøe.

| 93 |
 Zaèali se spolu uèit a Vláïa ji okouzlil. Nechápala, že si jeho kvalit nevšimla døí-
ve. Byl jemný, pozorný, peèlivý, chytrý, a pøitom skromný. Zamilovala se. Zaèali
spolu chodit. Rok po ukonèení školy otìhotnìla. Rozhodli se, že se vezmou.
Manželství Katky a Vládi první léta fungovalo velmi dobøe. Vláïa získal místo
u soukromé firmy a slušnì vydìlával. Katka byla nadšená mateøskou rolí, navíc
jak matka, tak obì babièky výraznì pomáhaly. Vztah se dostal do krize na konci
mateøské dovolené s druhým dítìtem, kdy Katka byla šestý rok doma s dìtmi.
Vláïa byl èím dál ménì doma, vracel se v noci utahaný, témìø s ní nemluvil.
O víkendech pracoval doma. V zásadì byl spokojený, protože byl v práci úspìš-
ný. Katka však zaèala být ubitá stereotypem. Vždy byla spoleèenská, nyní se té-
mìø s nikým nestýkala. Byla zklamaná. „Takhle si svùj život nepøedstavovala. Je
osamìlá, opuštìná. Nikdo se s ní nebaví. To proto, že naletìla tomu šprtovi! Vy-
padal, jak o ni bude peèovat, a teï ji nechává samotnou. Nemluví s ní, nikam
spolu nechodí.“ Postupnì stále více a více Vláïovi vyèítala. Moc jí nerozumìl.
Nechválila ho, neposilovala jako døíve. To je ale to, co od ní nejvíce potøeboval.
Cítil, že je špatný a odmítaný. Ale proè, vždy chodí do práce a vydìlává. Peníze
jí dává všechny. Sám nic nechce. Taky domácí práce dìlá. Krize otevøela bo-
lestný pocit z dìtství o sobì – je bezcenný a opuštìný. Nehodlal se mu však
poddat. Mohl se opøít o úspìch v práci. Ne, to vše bude Katèina chyba. Její døí-
vìjší láska, to byla jen hra, aby se mìla dobøe. Zneužívá ho, stejnì jako ho
zneužila v deváté tøídì. Chce ho úplnì vyždímat. Neváží si ho, jen z nìho tìží.
V hádkách jí to zaèal vyèítat. Katka prožívala hluboké rozèarování. Porodila mu
dvì dìti, obìtovala pracovní kariéru, není to žádný život a on jí ještì vyèítá takové
nesmysly. Co si to vùbec dovoluje? Co by za ni jiný muž dal! Udìlala z nìj èlovì-
ka! Byl vždycky nemožný. Už ve škole se mu posmívali. A ona si ho pøesto vzala
a chválila ho. Dodávala mu sebevìdomí. Za to èekala, že o ni bude peèovat. Tak
nìjak, jak o ni v dìtství peèovali rodièe a prarodièe. Vždy se k nìmu chovala
dobøe, tak proè o ni nepeèuje více?
Krize se stupòovala, vzájemné obviòování a hádky zostøovaly. Po dalších
tøech letech Katka podala žádost o rozvod. Nyní žije Vláïa sám v pomìrnì
skromných podmínkách, vìtšinu vydìlaných penìz ukládá dìtem. S dìtmi se
pravidelnì stýká, vymýšlí pro nì programy, snaží se jim nahradit rozvrácené
manželství. Stále nerozumí tomu, co se v jejich manželství stalo. Je pøesvìdèen,
že se pro manželství nehodí. Pøed pocity opuštìnosti ho chrání práce a kontakt
s dìtmi. Katka se znovu vdala, má další dítì. Proè se rozvedla, ví. Vláïa se
prostì pro manželství nehodí, vùbec není schopen rozumìt ženám. Nyní je Katka
s novým manželem v krizi. Manžel stále pracuje a málo se vìnuje rodinì. Nikam
spolu nechodí. Vùbec o ni nepeèuje

Zkusme se vrátit k manželství Katky a Vládi. Co se vlastnì pøihodilo?

Pøi vysvìtlování budeme dost zjednodušovat, protože detailní výklad by

| 94 |
 V. KAPITOLA

sám vyplnil další knihu. Z pøíbìhu je však patrné, že Vláïova výchova ved-
la k tomu, že si vytvoøil negativní jádrový postoj k sobì: „Jsem bezcenný
a opuštìný!“ Od lidí èekal, že ho budou využívat a zrazovat. To èekal i od
Katky (a ta mu to nakonec svým chováním potvrdila, proto se už nepokou-
šel o žádný další partnerský vztah). S ní byl uzavøený a nedokázal mluvit
o svém prožívání. Bál se, že zjistí, jak je bezcenný, a opustí ho. Zde fungo-
valo pøesvìdèení (schéma): „Až druzí zjistí, jaký doopravdy jsem, opustí
mì.“ Zároveò nedokázal vymyslet smysluplný program pro ni, protože to
jednak nevidìl u svého otce, jednak si nevìøil v nièem, co zavánìlo spon-
tánní zábavou. Katka však zjevnì oèekávala, že se o její zábavu postará
partner. Bavit se nenauèil v dìtství ani v dospívání, vrstevníci ho mezi sebe
moc nebrali. Umìl však dobøe pracovat. Zde ho øídil postoj mnohonásobnì
potvrzený v životì: „Když budu výkonný, budu mít nìjakou hodnotu!“ To
však Katce nestaèilo. Od partnerského vztahu Vláïa oèekával, že partner-
ka bude spíše submisivní a bude jej povzbuzovat a posilovat – podobnì
jako posilovala matka otce. Výchova Kateøiny vedla k nejistému sebevìdo-
mí. Její negativní postoj: „Jsem pro druhé nepøijatelná!“, budovaný odmítá-
ním sourozencù, nebyl tak bolestnì odkrytý jako u Vládi, protože o ni velmi
peèovali rodièe. Proto si jej v konfliktech neuvìdomovala. Vše samozøejmì
brala jako jeho selhání. Byla zvyklá, že dospìlí o ni peèují a že muž vymýšlí
program pro svou ženu i celou rodinu. To po vzoru své pùvodní rodiny taky
od partnerského vztahu oèekávala. Sama pasivnì èekala, že bude bavena,
brána do spoleènosti, chránìná. Nic z toho jí však Vláïa logicky poskyt-
nout nemohl. Posilovat partnera sice umìla velmi dobøe, ale pokud o ni ne-
peèoval, aby se cítila milována, mìla na nìj vztek a automaticky ho posilo-
vat pøestala. Netušila, že mu odebírá jeden za základních pilíøù (kromì
výkonu v práci), o který se opírá jeho dospìlé sebevìdomí. Ani Vláïa, ani
Katka navíc nedokázali být k sobì dost otevøení na to, aby sami dokázali
svoji krizi vyøešit. Oba se báli dùvìøovat komukoli, i svému partnerovi. Je-
jich vnitøní prožívání bylo pøed druhým skryté, nedokázali se svìøovat, ani
vymezit své potøeby. Proto se nemohli jeden do druhého ani vcítit, ani si
zásadnìji pomoci.

Po vysvìtlení situace se nyní podívejme, jak vypadal jejich problémový

rozhovor o jednom ze sporných okruhù – trávení volného èasu.

| 95 |
Katka: „Co budeme dìlat o víkendu?“
Vláïa: „Ještì nevím Mám teï hodnì práce “
(za chvíli opatrnì) „Co bys chtìla dìlat ty?“
Katka: Ignoruje otázku a vybuchuje: „Ty zase budeš mít hodnì práce! Pro
tebe je dùležitìjší práce než rodina! Nikdy nikam nechodíme! Jsi
workoholik!“
Vláïa: „Mám sice hodnì práce, ale pokud mi øekneš, že máme nìkam pøes
víkend jet, pøizpùsobím se. Práci pak udìlám veèer. Nezlob se. Ne-
chci se hádat.“
Katka: Nejprve smíølivìji: „Já taky ne.“
Vzápìtí ale znovu graduje: „Ty ale nikdy nevymyslíš jediný program
pro rodinu. Je vidìt, že tì vùbec nezajímáme! Stále myslíš jen na tu
posranou práci! To jsi nemìl mít žádnou rodinu. Mìl jsi zùstat starý
mládenec! Proè jsi mi dìlal dìti, když se teï o nì nechceš starat!“

Vláïa: „Ale vždy všechno dìlám pro vás! Døu se, abych vydìlal peníze.
Všechny dávám tobì. Sám na sobì šetøím! Ty vùbec nedokážeš
ocenit, co pro vás dìlám! Jen jsi stále nespokojená. Vzteklá. Poøád
na mnì hledᚠnìjaké chyby! A vyèítáš! Kdo by pak mìl chu s tebou
jezdit po výletech?!“
Katka: „To jsou výmluvy! Do práce chodíš rád. Nikdo tì nenutí, abys taky dì-
lal doma. Jak ráda bych já vydìlávala. Ale musím sedìt doma, s dìt-
mi, a ty mi to ještì pøedhazuješ! Pravda je taková, že ty neumíš nic ji-
ného než pracovat. Jinak nestojíš za nic. Žádná zábava s tebou není.
A nikdy nebyla. Už na škole ses choval jako podivín. Jen si dokázal
šprtat. A všichni tebou pohrdali!“
Vláïa: „Hlavnì žes mì stále využívala, abych se s tebou uèil! A ostatní taky!
A teï bys chtìla, abych tì dobøe živil a ještì k tomu bavil. Sama si zá-
bavu vymyslet neumíš. Chceš, aby tì bavili druzí. Ale já nejsem
žádný kašpar, abych ti dìlal zábavu. To musíš zpìt do mateøské
školky.“
Katka: „Já jsem se vždycky bavit umìla. A na rozdíl od tebe jsem byla oblí-
bená mezi lidmi.“
Vítìznì dodá: „ To ty ses se musel plížit kanály!“
Vláïa: „Jsi zlá, zlá, zlá. Já to nedokážu vydržet “
Katka: „Jen se nerozbreè, ty padavko!“

Vláïa rozèilenì odchází z bytu. Vrací se za hodinu, zavírá se v pokoji a píše

na poèítaèi. Spolu už nemluví.

| 96 |
 V. KAPITOLA

V dalším textu si øekneme nìco více o postojích k sobì, k druhým

a partnerství, které mohou pøinést problémy v partnerském vztahu.

P ro b l ém ov é pos t oje k s o b ì

Postoje (odbornì kognitivní schémata) o sobì vznikají od ranného dìt-

ství. Utváøejí se vlivem vztahù rodièù a sourozencù k nám. Pøi pøimìøené
výchovì a vývoji odrážejí tyto postoje zejména sebepøijetí („jsem dobrý ta-
kový, jaký jsem“, „jako èlovìk mám svoji hodnotu“, „dovedu vìci, které
umìt potøebuji“, „zvládnu to, co budu potøebovat“, „i když udìlám chybu,
nevadí, dá se to napravit“ apod.) Takový èlovìk má pøimìøenou sebedùvìru
a je se sebou spokojený. Vìtšinou dùvìøuje svému partnerovi a nechce ho
vlastnit ani ovládat. Dokáže být tolerantní a snadno odpouští. Kritikou se
necítí zraòován, nereaguje na ni popudlivì, protože si v houbce duše vìøí.
Vztahy, které vytváøí, bývají klidné a pøi konfliktech se spíše zamìøuje na
jejich øešení než na potøebu zvítìzit. Takto sebepøijímajících lidí je však re-
lativnì málo, odhadem kolem 10 % populace.

Problémové postoje k sobì souvisejí s odmítáním, nepøimìøenými

požadavky, trestáním, nedostatkem lásky, nadmìrnou soutìživostí souro-
zencù, týráním, nevhodnými vzory. Pokud v dítìti vznikne pocit, že je jako
takové, se svými vlastnostmi, pro ostatní (zejména rodièe) nepøijatelné,
protože je opakovanì trestáno a neprožívá jejich lásku nebo zažívá opako-
vanì odmítnutí, vytvoøí si hluboký postoj k sobì samotnému, že je pro dru-
hé lidi nepøijatelné a nemùže být milováno samo o sobì.

Tyto základní postoje k sobì si nemusíme uvìdomovat, pøesto èasto

podmiòují naše prožívání i chování. Je to jakýsi software, podle kterého
automaticky èlovìk hodnotí sám sebe a své místo pøi rùzných událostech
v životì. Týkají se zejména pøijetí (vztahù) a výkonu. Zjednodušenì by se
problémový postoj k sobì dal popsat tvrzeními typu:

U Pøijetí: „Nejsem hodný(á) lásky druhých.“

U Výkon: „Nejsem schopen (schopna) zvládnout nároky, které bych
zvládnout mìl(a).“

| 97 |
 Rùzná synonyma negativních postojù k sobì jsou zachycena v násle-
dující tabulce:

Tabulka 11 Negativní postoje k sobì

VZTAH VÝKON
4Jsem nemilovaný(á) 4Jsem neschopný(á)
4Jsem bezcenný(á) 4Jsem nevýkonný(á)
4Jsem zlý(á) 4Jsem líný(á)
4Jsem nepøijatelný(á) 4Jsem nezodpovìdný(á)
4Jsem opuštìný(á) 4Jsem nemožný(á)
4Jsem odmítaný(á) 4Jsem hloupý(á)

Naštìstí takto vyhranìné tvrdé postoje k sobì nejsou tak èasté. Týkají
se kolem asi 9–15 % lidí. U vìtšiny lidí jsou slabší a vyvažují je pozitivní po-
stoje k sobì. V dobì vìtšího emoèního stresu, který èlovìk mùže prožívat
ve vztahu, se však mohou negativní postoje k sobì obnažit a zaèít ovlivòo-
vat jeho další fungování.

Negativní postoj k sobì mùže v partnerském vztahu fungovat rùznými

zpùsoby. Vìtšina lidí problémové postoje k sobì pøed partnerem skrývá.
Èasto proto, že si to vùbec neuvìdomují a i sami sobì se to snaží zakrýt
èinnostmi dokazujícími opak (nadmìrnou pracovitostí, obìtavostí, zdùraz-
òováním svých pøedností apod.) Za tyto èinnosti však oèekávají od partne-
ra ocenìní. Pokud jsou oceòováni, pùsobí to jako náplast na jejich sebe-
hodnocení. Hlad po ocenìní je však nadmìrný. Jejich sebepøijetí je tedy
závislé na hodnocení druhých. Pokud jsou však kritizováni, mají pocit ne-
dostateèného ocenìní, nebo si myslí, že partner o nì nestojí, cítí silné ne-
gativní emoce. Mohou mít strach, že je druhý opustí, žárlit na druhé lidi
(kteøí jsou podle nich lepší), propadat bezmoci a omezit komunikaci èi zaèít
naøíkat, vyèítat nebo vztekle na partnera útoèit, aby z nìj ocenìní „vyrazili“.
A na to reagujeme kterýmkoli z výše uvedených zpùsobù, vysloužíme si
jen další kritiku nebo odmítání.

| 98 |
 V. KAPITOLA

Formativní zážitky z dìtství:

Matka se velmi teatrálnì chová, èasto dìlá „scény“, naøíká, malou
Irenku znevažuje, nadává jí nebo si jí vùbec nevšímá.
Nadmìrné fyzické trestání opilým otcem.
Irenka si od dìtství musí zajišovat pozornost dramatickým chováním
nebo manipulací, jinak ji nemá.

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Nejsem nic – jsem však úžasná Musím vzbudit jejich pozornost,
a šastná, když mám pozornost. jinak nemám cenu.

Odvozená pravidla pro chování:

Když nebudu zábavná, nebudu nic.
Život musí být dobrodružný.
Když vzbudím pozornost, znamená to, že jsem zajímavá, vzrušující
bytost, všichni to musí vidìt.
Kdo mi nerozumí a nevcítí se do mì, nemá mì rád, musím ho potrestat.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Pøedvádí se a dramatizuje. Chce být stále v centru pozornosti.
Barvitì projevuje emoce, pøehání, bývá exaltovanì nadšená nebo
nešastná, buï soustøedìná jen na sebe a svùj pøednes, nebo okázale
soucítí s jinými, malými pejsky apod.
Stále vyhledává nové, pokud možno „fascinující“ podnìty, jinak se nudí
a je mrzutá nebo nešastná.
Partnera opakovanì obviòuje z nedostatku projevù lásky.
S chutí pomlouvá jiné ženy, které vnímá vždy jako konkurenci.
Hádky jsou vždy „italské“ a dramatické.
Nemá ráda stereotypní èinnosti, o domácnost se nestará.

Obrázek 2 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Veroniky

| 99 |
 Formativní zážitky z dìtství:
Benjamínek.
Bránìní zodpovìdnosti a zdùrazòování závislosti obìma rodièi.
Nadmìrná starostlivost matky.
Izolace rodiny v komunitì a zdùrazòování odlišnosti od jiných rodin.

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Jsem bezmocná a neschopná Musí se o mì postarat.
si sama poradit.

Odvozená pravidla pro chování:

Když budu spoléhat na sebe, selžu.
Potøebuji druhé, aby mi stále dodávali podporu a odvahu.
Nedokážu žít bez lásky.
Když mì druhý opustí, jsem ztracená a bezmocná.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Partnera si zpravidla rychle najde a dá mu pocit velké dùležitosti.
Chová se bezradnì a vzbuzuje touhu ochraòovat.
Povzbuzuje, posiluje a obdivuje partnera.
Své názory pøizpùsobuje partnerovým.
Pøedává na nìj zodpovìdnost a rozhodování za sebe.
Pìstuje závislý vztah, snaží se partnera „spoutat“, pøi jakékoliv
svobodné aktivitì partnera zústkostní, mùže vyèítat, manipulovat nebo
se hroutit.
Stává se pro partnera „koulí na noze“.
Silnì žárlí.
Èasto si naøíká, pláèe, cítí se opuštìnì.
Volný èas chce vždy trávit spoleènì, manipuluje „potøebami dìtí“.

Obrázek 3 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Veroniky

Pokud èlovìku negativní hodnocení sebe sama vùbec pøichází na

mysl, tedy uvìdomuje si je, bojí se o tom mluvit z obavy, že tento postoj
odráží jeho reálnou hodnotu. Je pøesvìdèen, že kdyby ho partner znal,
opustil by ho. Plnì o svých negativních postojích k sobì mluví èlovìk je-
nom v depresi. V té dobì si neuvìdomuje prakticky nic jiného. A nenávidí
se za to. V skrytu duše však touží po tom, aby mu to druzí vyvraceli.

| 100 |
 V. KAPITOLA

Formativní zážitky z dìtství:

Nadmìrné trestání Ivánkova prosazování se, pøirozené dìtské
tvrdohlavosti a agresivity ® pseudozdvoøilost a skrývání hnìvu.
Rodièe nadmìrnì vnucují své potøeby, názory a pøání, neberou ohled
na jeho názory a pøání ® nadmìrná citlivost na omezování, potøeba stále
bojovat o svoji svobodu.

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Jsem zranitelný, ale sobìstaèný. Kontrolování a zasahování
jiných je zraòující a degradující.

Odvozená pravidla pro chování:

Druzí manipulují, omezují moji svobodu.
Kontrola druhých je nesnesitelná.
Musím si dìlat vìci po svém, jinak mì pohltí.
Pøímý odpor druzí trestají, musím se vzepøít skrytì.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Navenek se chová, jako by spolupracoval, ale vzápìtí to, na co pøistoupil,
pokud to nebyl jeho nápad, skrytì sabotuje.
Stále mìní dohodnutá pravidla (pro pocit, že druhý ho chce jimi ovládat).
Požadavkùm partnerky, pokud s nimi nesouhlasí, pøímo neodporuje,
èastìji „remcá“, nebo je nechává „vyhnít“.
Nedodržuje sliby, èasy, termíny, všude chodí pozdì.
Nepøistupuje uvnitø na žádné kompromisy, protože je pokládá za ústupek
partnerce, i když navenek s nimi souhlasí.
Sám nic nenavrhuje, je pasivní, aktivní je vždy ve skrytém odporu.
Èasto používá na poèátku vìty: „Ano, ale “
Partnerku èasto uvádí do vzteku a pak se s nevinným úsmìvem ptá,
proè že se ona tolik zlobí, on to pøeci tak nemyslel.

Obrázek 4 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Ivana

P ro b l ém ov é pos t oje k d r u h ý m l i d e m

Problémové postoje k druhým lidem jsou odvozeny od základního

problémového postoje k sobì. Urèují vlastnì strategie, podle kterých se
èlovìk chová tak, aby neztratil zájem, lásku nebo pøijetí druhých a aby si

| 101 |
udržel vlastní hodnotu pøed sebou. Pùvodnì vìtšina tìchto postojù (kogni-
tivních schémat) sloužila adaptivním cílùm, nicménì øada z nich v prùbìhu
èasu ztratila význam, nebo dokonce zaèala škodit. Bohužel souvisí nejen
s rozvojem nepohody, ale èasto také brání dosažení životních cílù, plno-
hodnotné seberealizaci, naplnìnému partnerskému životu. Jsou hluboký-
mi koøeny, na kterých vyrùstají negativní myšlenky, pocity nepohody, za-
bezpeèování se, nebo vedou k vyhýbání se otevøenému chování.

Typickým takovým škodlivým schématem je: „Musíš být perfektní (jinak

tì lidé odmítnou)!“ Takové schéma z èásti mùže èlovìku pomáhat k vìtší vý-
konnosti, poøádnosti, pøesnosti apod., ale pøi zesílení mùže klást nadmìrnì
vysokou laku a vést k úzkosti, co se stane, když èlovìk perfektní výkon ne-
podá, nebo nedejbože udìlá nìjakou chybu. Nakonec se proto, aby neudì-
lal chybu, bojí pustit do jakékoli složitìjší nebo odvážnìjší èinnosti.

Pokud je láska nebo alespoò pozornost projevována jen tehdy, pokud

se dítì chová urèitým požadovaným zpùsobem (a týká se zpravidla jeho
výkonu), vytvoøí si pøedstavu, že mùže být milováno, jen když odpovídá
pøedstavám druhých.

Mylných postojù a pøesvìdèení je celá øada. Každý máme svoji vlastní

kolekci. Podobnì jako poèítaèe jsme jimi „pøedprogramováni“ a bohužel
máme tendenci je bez rozmyslu naplòovat. Tato pøesvìdèení jsou èasto
natolik samozøejmá pro nᚠpohled na sebe, druhé i život vùbec, že si je
neuvìdomujeme jako pøesvìdèení nebo postoj, pouze se podle nich cho-
váme jako podle základních pravd. Jsme automaticky pøesvìdèeni, že jde
o pravdivé chápání, a ani nás nenapadne o tom pochybovat. Typickým ta-
kovým schématem mùže být napø. „musím se ke všem chovat vstøíènì, ji-
nak mì nikdo nebude mít rád,“ nebo „nikdy nesmím udìlat chybu.“

| 102 |
 V. KAPITOLA

Tabulka 12 Pøíklady problémových postojù k druhým a jim odpovídajících

strategií v chování

POSTOJ K DRUHÝM STRATEGIE V CHOVÁNÍ

4 Druzí mì pøijmou jen tehdy, když 4 Nadmìrnì se snaží, nadmìrnì se vy-
budu perfektní! hýbá kritice a možnostem neúspìchu.
4 Druzí mì pøijmou jen tehdy, když 4 Vyhýbá se projevení emocí, popírá
se budu umìt dokonale kontrolo- je v sobì, chová se rigidnì a strojenì.
vat!
4 Druzí mì pøijmou, jen když nebu- 4 Snaží se zalíbit, je úslužný(á), podbízi-
du dìlat problémy! vý(á), pasivní.
4 Druzí mì pøijmou jen tehdy, když 4 Nadmìrnì se snaží (pracuje,
se budu snažit (pracovat, pomá- pomáhá druhým, je za každou
hat druhým, být vtipný apod.). cenu vtipný apod.).
4 Kdyby druzí poznali, jaký(á) 4 Vyhýbá se intimitì a dùvìrné atmosféøe,
doopravdy jsem, odmítli by mì! aby se neprozradil(a).
4 Druzí mì pøijmou, jen když 4 Vše dramatizuje, snaží se k sobì pøi-
je budu bavit! táhnout pozornost, nìkdy za každou
cenu.
4 Druzí mì pøijmou, jen když jim 4 Soutìží se všemi ve všem, bojuje o svoji
ukážu, že jsem lepší než oni! pravdu, moralizuje, pouèuje.
4 Aby mì druzí mohli pøijmout, mu- 4 Snaží se ovládat vztahy, dominovat
sím je kontrolovat! v nich, manipulovat ostatními.
4 Druzí mì pøijmou, jedinì když jim 4 Snaží se pøedem odhadovat, co druzí
ve všem vyhovím! potøebují, a rovnou jim vycházet vstøíc.

Jaké jsou základní charakteristiky tìchto mylných postojù (kognitivních

schémat)?

1. Kognitivní schémata, která znamenají pøehnaný nárok – neodrá-

žejí bìžné lidské možnosti. Napøíklad pøedpoklad „musím všechno
zvládnout (jinak o mì nebude nikdo stát)“ nebere vùbec v úvahu, že
každý èlovìk má jen omezenou kapacitu dovedností. Nebo pøedpo-
klad „musím vždy být silný“ nebere v úvahu, že každý èlovìk má urèi-
tá zranitelná místa a je v nìèem slabý.

| 103 |
 Formativní zážitky z dìtství:
Citová deprivace – málo mazlení, samozøejmého pøíjetí obìma rodièi, kteøí
spolu soutìžili a sami sebe nedokázali také pøijmout.
Opakované intenzivní zraòování sebevìdomí – posmívání otcem.
Støídavì nadhodnocování a znehodnocování matkou (jsi k nièemu –
jsi geniální).
Zdùrazòování odlišnosti, výjimeènosti (jsme lepší rodina).

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Labilní – jsem ménì než druzí – Jsou to soupeøi.
jsem více než druzí.

Odvozená pravidla pro chování:

Vždy musím vyhrát, aby o mì nìkdo stál a abych nebyl horší než ostatní.
Musím všechno zvládnout, jinak o mì nikdo nebude stát.
Dùležité je mít obdiv, být slavný, nejlepší.
Jsem originál, potøebuji speciální pravidla.
Když druzí se mnou zacházejí normálnì, znamená to, že jsem horší.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Neustále se porovnává a soutìží, ve všem musí mít pravdu.
Kritika ho vždy bolestnì zraòuje, neunáší ji, proto ihned protiútoèí.
Sní o své velkoleposti, nìkdy i nahlas, vùbec mu to nepøipadá trapné.
Èasto se chlubí a chce ocenìní, jinak propadá trudnomyslnosti.
Vyžaduje speciální zacházení a výhody, jinak se zlobí, nebo je nešastný.
Velmi žárlí na jakýkoli úspìch partnerky, potøebuje být sám nejlepší.

Obrázek 5 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Jindøicha

Pøíbìh: Èlovìk tvrdì pracuje, nebo se fláká

Mirek vyrùstal v rodinì v horách, kde se po mnoho generací muselo tvrdì praco-
vat, aby bylo možné vùbec pøežít. Od dìtství v nìm rodinná výchova upevòovala
postoj, že èlovìk má jen dvì možnosti – buï tvrdì pracuje, nebo se fláká (a pak
nemá pro druhé žádnou hodnotu). Mirek tvrdì pracoval doma, ve škole, tvrdì
trénoval atletiku, nyní tvrdì pracuje v práci. Ve všech tìchto oblastech byl velmi
výkonný a úspìšný. V práci však není moc oblíbený, protože má i na ostatní vy-
soké nároky a neumí se bavit.
Marcela pochází z úplnì odlišného prostøedí. Generace m욝anù v její rodinì
inklinovaly k umìní a pokládaly za dùležité dávat najevo, jak dobøe si žijí. Proto
pro jejich životní styl byl typický dùraz na cestování, návštìvy výstav, divadla,
diskuze o umìní a politice. O práci se moc nemluvilo, naopak dobøe vydìlat
s minimální námahou bylo vždy oceòováno jako znak inteligence.

| 104 |
 V. KAPITOLA

Je zvláštní, že lidé z tak odlišného zázemí bývají k sobì nìkdy pøitahováni jako
magnetem. Mirek a Marcela se setkali na sportovním soustøedìní a rychle se do
sebe zamilovali. Prvních pìt let vztahu, kdy oba studovali, prožívali nádhernì.
Výbornì se doplòovali a vzájemnì od sebe uèili. Mirek poznal mnoho z kultury,
Marcela oceòovala u Mirka naprostou spolehlivost a schopnost se nezaleknout
tìžkých podmínek. Nevšimla si, jak špatnì snáší jakoukoli dovolenou, kdy není
co dìlat. Také v dalším životì Mirek potvrzoval svoji houževnatost. Byl schopen
hodnì vydìlávat a pøi práci postavit spoleèný dùm. Oèekával, že Marcela to oce-
ní. Chvíli to tak fungovalo, ale pak zaèala být nespokojená. Neuvìøitelná døina
a odøíkání nebylo pro ni to pravé. Ke svému životu potøebovala kulturu, estetické
prožitky i intelektuální diskuze. Na to Mirek nemìl èas a popravdì øeèeno po tom
ani moc netoužil. Když pracoval, cítil se naplnìný a hodnotný. Když Marcela za-
èala vyjadøovat svoji nespokojenost, nejdøíve byl zklamán a pak se naštval. Za-
èal ji tvrdì kritizovat. Obviòoval ji, že málo pracuje, nepomáhá mu, že si chce jen
užívat apod. Ona mu zase zaèala dávat najevo, že je „køupan“, který umí jen døít
jako otrok. To jiní muži (a mìla k dispozici nìkolik spolužákù, kteøí podnikali)
jsou tak šikovní, že si nechali postavit domy na klíè, bez døiny, a pøitom si dokáží
užívat života.

2. Kognitivní schémata, která jsou rigidní a nemìnná v rùzných situa-

cích. Nepøipouštìjí možnost, že èlovìk se mìní a situace se rùzní. Je-
jich pøekroèení bývá pociováno jako nepøijatelné riziko, napø.: „Pokud
nebudu dávat všem pøednost, nikdo mì nebude mít rád!“

3. Kognitivní schémata, která jsou nekonstruktivní – èastìji brání do-

sažení cíle, než by pomáhala. Napø. schéma „musím všechno dìlat
perfektnì“ vede k úzkosti z možné chyby, která výkon zhoršuje, nebo
vede k tomu, že èlovìk radìji nic nezaène, jen aby neudìlal chybu.

4. Chování, které poruší schéma, vede k silným emoèním reakcím,

èasto k tìžké úzkosti, panice, depresi èi silnému sebeobviòování, niko-
li jen k bìžným pocitùm úzkosti èi lítosti. Pokud se schématu vyhoví,
podobnì to vede k silným pozitivním emocím, tedy spíše k nadšení
a euforii než k potìšení a spokojenosti.

| 105 |
 Formativní zážitky z dìtství:
Výchova k nadmìrné peèlivosti, perfektnosti, podobný vzor v rodièích,
strašení katastrofou, když vìci nebudou „perfektní“, v rodinì málo vøelosti
a blízkosti, silnìjší pozitivní i negativní emoce byly kontrolovány
a zadržovány, témìø „sterilní“ prostøedí.

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Jsem bezmocný, ale když se Lidé jsou nezodpovìdní,
budu hlídat, nic špatného se je potøebné je kontrolovat.
nestane.

Odvozená pravidla pro chování:

Když budu všechno kontrolovat, bude to v poøádku.
Když zavedu pøesná pravidla, dopadne to dobøe.
Musím pøevzít kontrolu i za ostatní.
Na emoce si musím dávat pozor, ty se špatnì uhlídají, radìji je budu
ovládat již od poèátku.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Chová se podle rigidních pravidel a nutí k tomu i partnera.
Nikdy neprojevuje emoce èi city a emoèní projevy partnera ho
zneklidòují.
Nerozumí jim a pokládá je za nebezpeèné, nesvìøuje se.
Èasto moralizuje, hodnotí, mluví o tom, jak by „vìci mìly správnì
fungovat“.
Klade dùraz na detaily.
Je s ním nuda, chybí uvolnìní, improvizace, radost.
Bojí se jakéhokoli experimentování, nového prostøedí.
Kritika ho velmi zraòuje.
Stále má moc práce, vìtšinou ji nestíhá, protože se v ní soustøedí na
každý detail.

Obrázek 6 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Igora

Dysfunkèní schémata se týkají:

U výkonu,
U pøijetí,
U moci a kontroly.

| 106 |
 V. KAPITOLA

Formativní zážitky z dìtství:

Nechtìné dítì, rodièe „rockeøi“ se od dìtství hádali a prali, otec i matka ji
bili, od 8 let ji dìdeèek sexuálnì zneužíval, matka jí nevìøila. Rodièe však
mezi sebou upøednostòovali „drsnou pravdu“.
Potøeby i emoèní prožitky malé Lucie byly vždy pøehlíženy.
Matka jí èasto øíkala, že z ní nic nebude.

Jádrové pøesvìdèení o sobì: Základní postoj k druhým:

Jsem vadná, nejsem hodná Druzí mì zradí a opustí.
lásky.

Odvozená pravidla pro chování:

Když to bude záviset na mnì, nepøežiji.
Když budu vìøit druhým, zradí mì a opustí, budou mì týrat a zneužívat.
Vìci, lidé, vlastnosti apod. jsou buï dobré nebo špatné, mezi tím
nic není.

Základní strategie chování v partnerském vztahu:

Vyžaduje blízkost a pozornost, ale vzápìtí je odmítá, protože ji ohrožují.
Špatnì snáší jak blízkost, tak samotu.
Vyžaduje naprostou „upøímnost“ a také ji používá bez ohledu na to, jak
tím druhé zraòuje. Pøi neupøímnosti partnera vybuchuje.
Kolísá mezi extrémy v chování.
Permanentnì testuje spolehlivost a dùvìryhodnost partnera.
Je schopna prudkých impulzivních výlevù zlosti i s fyzickým napadením
partnera.
Kritiku od druhého považuje buï za projev jeho nenávisti a totálního
odmítnutí, nebo za „plnou pravdu“, která pro ni znamená, že je „úplnì
k nièemu“ a že „totálnì selhala“.

Obrázek 7 Pøíklad vzniku negativního postoje k sobì a jeho fungování

v partnerském vztahu u Lucie

V nìkterých situacích mùže pùsobit nìkolik tìchto schémat najednou.

Èlovìk se mùže vyhýbat blízkým vztahùm, protože se bojí, že nesplní oèe-
kávání druhých (výkon), protože se obává odmítnutí (pøijetí) nebo se bojí,
že tento vztah nebude moci kontrolovat (moc). Øeknìme si o tìchto oblas-
tech více:

U Výkon – dysfunkèní schémata týkající se výkonu znamenají vesmìs

nadmìrné nároky na sebe a nadmìrnou potøebu úspìchu.
8 Abych byl šastný, musím být úspìšný ve všem, s èím se setkám.
8 Pokud udìlám chybu, znamená to, že jsem k nièemu.
8 Mìl bych být nejlepší ve všem, co dìlám.

| 107 |
 U Pøijetí – dysfunkèní schémata týkající se pøijetí znamenají nadmìr-
nou potøebu být milován, chránìn, pøijímán druhými lidmi, kteøí si mì
budou vážit.
8 Abych byl šastný, musím být akceptován vždy všemi lidmi.
8 Nemùžu žít bez lásky k XY.
8 Pokud se mnou nìkdo nesouhlasí, znamená to, že mì nemá rád.
8 Moje hodnota závisí na tom, co si o mnì myslí ostatní.
8 Když mì lidé doopravdy poznají (a zjistí, jak jsem hrozná), odmít-
nou mì.

U Moc a kontrola – dysfunkèní schémata týkající se moci znamenají

nadmìrnou potøebu mít události pod kontrolou, potøebu síly, kontroly
nad chováním druhých, jejich poslušností a loajalitou.
8 Mìl bych být vždy schopen všechno zvládnout sám.
8 Všichni mi musí stále pomáhat.
8 Nikomu se nedá vìøit.
8 Všichni mì musí poslouchat.

Cvièení: Pøíklady dysfunkèních schémat

Projdìte si jednotlivé pøíklady dysfunkèních schémat, uvedené níže. Zkuste se za-

myslet, ve kterých situacích partnerského vztahu se èlovìk mající tento pohled do-
stává do nepohody. Co ho pøitom mùže napadat a jak se bude chovat?
4Moje cena a bezpeèí závisí na hodnocení druhých!
4Pokud budu dùvìøovat nebo se nìkomu moc otevøu, zneužije toho!
4Moje cena a bezpeèí závisí na tom, zda jsem milován!
4Za chyby se musí trpìt!
4Aby mì mìl nìkdo rád, musím být perfektní!
4Když budu milovat více než partner, opustí mì!
4Když lidé poznají, jaký doopravdy jsem, opustí mì!
4Musím být nejlepší ve všem, co dìlám!

Zkuste si dále promyslet a pak zapsat, jak se bude v manželství chovat èlovìk,
který bude žít podle nìkterého z výše uvedených schémat. Jaká budou jeho poziti-
va a v èem bude mít on nebo jeho partner(ka) problémy? Najdìte ve svém životì
lidi, kteøí žili podle nìkterého z tìchto schémat.

| 108 |
 V. KAPITOLA

Projdìme si nyní pro pøíklad jeden z èastých dysfunkèních postojù

o kontrole, který zní: „Když nejsem šastný, urèitì se dìje nìco špatného.“
Dùsledkem tohoto postoje se snadno stane, že èlovìk pøestane mít chu
na vztahu pracovat ve chvíli, když pøijdou první problémy nebo kontrover-
ze. Okamžitì mùže dojít k závìru, že to „špatné“ je v tom druhém. A ten
druhý je povinný zmìnit to a uèinit ho šastným. Pokud je nejdùležitìjší
hodnotou èlovìka štìstí a bezprostøední pohodlí, špatnì se s ním žije
v dobì nepohody. Jsme jako malé dìti, kterým záleží jen na tom, co proží-
vají právì teï. Štìstí v dospìlém životì však bývá vìtšinou až plodem prá-
ce, èasto usilovné a dlouhodobé, a to platí ve škole, v povolání, ale zejmé-
na ve vztahu. Jde pøedevším o práci na sobì – uèení se, jak s druhým být,
vyjít mu vstøíc, porozumìt tomu, co potøebuje, najít kompromis. Èlovìk
musí unést odmítnutí i kritiku, nìkdy nezájem, spory, pocity køivdy. Zažije-
me rozèarování ze zklamaných ideálù, zjistíme, že partner je ponìkud jiný,
než jsme ho slepì vnímali v dobì nejvìtší zamilovanosti.

I o sobì v prùbìhu partnerského vztahu zjistíme øadu problémových

vìcí. Nìkteré budeme moci zmìnit, nìkteré jen velmi obtížnì. To vše je
normální a patøí ke každému vztahu. Lze se tím propracovat. Urèitì to ne-
bude pohodlné a èasto spojené s pocity opaènými, než je štìstí. Pocity
štìstí však zdaleka nejsou to nejdùležitìjší, o co v partnerském vztahu jde.
Manželství tu není proto, aby nás každou chvílí uspokojovalo. Pokud na
tom trváme, nezbude než trpìt, nebo ze vztahu odejít.

Pøíbìh: Své „štìstí“ si pøedstavovala jako

Adéla nemìla úplnì hezké dìtství. Matka byla nadmìrnì kritická, otec si jí témìø
nevšímal. Ve škole špatnì zapadala do kolektivu, ostatní dìvèata se jí èasto po-
smívala, protože byla oplácaná. Už pøed pubertou zaèala snít o tom, že až se
vdá, bude koneènì šastná. Své „štìstí“ si pøedstavovala jako velkou lásku part-
nera, jeho obìtavost, úspìchy jejich dìtí, obdiv všech lidí kolem, závist bývalých
spolužaèek. Neustále o takovém životì snila.
Adéla dospìla v krásnou ženu, které se dvoøilo mnoho mužù. Vybrala si Mila-
na, o 15 let staršího podnikatele, který ji zahrnul bohatstvím. Milan se choval vel-
mi obìtavì, všichni jí ho závidìli. Narodily se jim dvì dìti, které kriticky cepovala
k výkonu. Mìla však pocit, že dosáhla toho, že se dobøe uèily. Nicménì Adéla
nebyla šastná. Stále to nebylo ono. Nebyli až tak bohatí, dìti nebyly až tak výji-
meèné, manžel èasto nebyl doma a cestoval po Evropì za obchody. Když byli

| 109 |
 spolu, nedokázala s ním otevøenì mluvit, pokud jako „otevøenost“ nechápeme
opakovanou kritiku a výèitky. Jeho starosti ji nezajímaly. Nerozumìla jim a ne-
chtìla si kazit náladu nejistotami, kterými on v obchodì trpìl. Milan na blízkost
rezignoval. Žili spíše vedle sebe. Adéla se však cítila podvedena životem
i manželem. Proè není šastná? Zlobila se na nìj. Je to on, kdo nedìlá dost, aby
se ona cítila šastná. Je to pøeci jeho povinnost, aby se s ním cítila šastná. Jinak
jako muž zklamal.

Tech n i k a pa da jíc ího š ípu

Jedním ze zpùsobù, jak objevit svá škodlivá kognitivní schémata, je

„technika padajícího šípu“. Tato technika umožòuje po nìkolika postup-
ných krocích dojít od negativní automatické myšlenky k formulaci vlastního
dysfunkèního schématu. Staèí se zaèít sama sebe ptát, co je na automatic-
ké myšlence tak špatné, proè nám vlastnì tak vadí a co to svìdèí o nás,
o druhých lidech a o svìtì a životì vùbec.

Tabulka 13 Použití „padajícího šípu“ pøi hledání schématu v pohledu na

sebe

Automatická myšlenka: Urèitì se zase pohádám.

Co je na tom špatného?
Co to øíká o mnì?
A co je na tom tak hrozného?
Co to øíká o mnì?
Dysfunkèní kognitivní schéma:
Nᚠvztah se ještì zhorší.
Zase situaci nedokážu zvládnout.
Neumím s nikým žít.
Jsem neschopný.

Cvièení: Skrytá dysfunkèní schémata

Vyberte u sebe automatickou myšlenku, která se vám èastìji opakuje, a zkuste po-
mocí „padajícího šípu“ dojít až k dysfunkènímu schématu o sobì, které je pod ní
ukryto.

| 110 |
 V. KAPITOLA

Tabulka 14 Použití „padajícího šípu“ pøi hledání schématu v pohledu na

druhé lidi

Automatická myšlenka: Urèitì se zase pohádám.

Co je na tom špatného?
Co to øíká o druhém?
A co je na tom tak hrozného?
Co to øíká o lidech?
Dysfunkèní kognitivní schéma:
Nᚠvztah se ještì zhorší.
Odsoudí mì.
Má tak vysoké nároky, že to nikdy ne-
dokážu zvládnout.
Lidé pohrdají tìmi, kteøí nejsou per-
fektní.

Cvièení: Použij techniku padajícího šípu

Stejnou automatickou myšlenku, jakou jste použili pøi pøedešlém cvièení, podrobte
technice „padajícího šípu“ a zkuste dojít až k dysfunkènímu schématu o druhých li-
dech, které je pod ní ukryto.

Tabulka 15 Použití „padajícího šípu“ pøi hledání schématu v pohledu na

svìt a život vùbec

Automatická myšlenka: Urèitì se zase pohádám.

Co je na tom špatného?
Co to øíká o svìtì a životì vùbec?
A co je na tom tak hrozného?
Co to øíká o svìtì a životì vùbec?
Dysfunkèní kognitivní schéma:
Nᚠvztah se ještì zhorší.
Že se mi v nìm žije tìžko.
Že jsem na svìtì sám.
Život je pøíliš zlý a nepøející.

Cvièení: Najdi své dysfunkèní schéma

Stejnou automatickou myšlenku, jakou jste použili pro pøedešlá cvièení, podrobte
technice „padajícího šípu“ a zkuste dojít až k dysfunkènímu schématu o svìtì
a životì vùbec, které je pod ní ukryto.

| 111 |
 II. ÈÁST

O LÁSCE, SVOBODÌ, HRANICÍCH

A ROZDÍLNÝCH POTØEBÁCH

Tvùj poklad je tam, kde je tvoje srdce.

(Paulo Coelho, Poutník do Compostely)

Na to, jak by mìl vypadat dobrý partnerský vztah, existuje mnoho názorù
a pohledù. Spoleèenská skupina, národy, etnika i rodiny si vytváøejí modely
na rùzné úrovni konkrétnosti. Tyto modely se mohou velmi lišit, napøíklad
budou jiné v Japonsku a jiné v Itálii, jiné zase v Laponsku. V moderní zá-
padní spoleènosti se s urèitou licencí dá øíci, že dobrý partnerský vztah by
mìl mít ètyøi základní kvality:

V dobrém partnerském vztahu prožívají partneøi øadu pøíjemných aktivit

spoleènì. Netráví spolu samozøejmì celý èas, ale èasto dìlají vìci, které
jsou obìma pøíjemné. Pokud vy a vᚠpartner trávíte spolu pøíliš málo
èasu, nebo je vᚠspoleèný èas vyplnìný denní rutinou, bylo by dobré spo-
leènì probrat, co pøíjemného byste spolu mohli dìlat.

V dobrém partnerském vztahu je rozumná úroveò konfliktù. Vyskytuje

se samozøejmì nesouhlas, ale ten se dá propracovat bez extrémního hnì-
vu anebo prodloužených konfliktù. Pokud bojujete èasto, anebo s velkou

| 113 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
horlivostí, bylo by dobré s tím pracovat nebo vyhledat manželského porad-
ce nebo jiného odborníka. Možná vám mùže pomoci následující kapitola,
pokud ji budete èíst spoleènì s partnerem.

V dobrém partnerském vztahu je vzájemné uspokojení závislé také od

vzájemné intimity, která se dotýká sexuality. Milování mùže být èasté anebo
ménì èasté, partneøi mohou být tvoøiví anebo spokojení s tradièním poje-
tím, orgasmus mùže být pokaždé nebo nemusí být vùbec. Specifické de-
taily sexuálního vztahu se mohou mìnit a støídat, ale v dobrých vztazích
partneøi obvykle souhlasí s milováním a mívají z nìho potìšení. Na milování
se jak pøípravou, tak aktivitou podílejí spoleènì. Pokud tomu je ve vašem
partnerství jinak a nejste s tím spokojeni, pak je možné hledat odborníka
na tuto oblast.

V dobrém partnerském vztahu je vzájemný vztah blízký a intimní, partne-

øi mají vzájemné cíle a plány. Partneøi si umožòují poznat navzájem velmi
soukromé, osobní myšlenky a pocity. Hledají pro sebe vzájemnou pomoc,
dìlí se o svùj strach a nespokojenost a spoleènì øeší problémy, které na-
staly. Neøíkáme, abyste se dìlili se svým partnerem úplnì o všechno anebo
prozrazovali všechny soukromé myšlenky. Ale dobré partnerství je obvykle
intimním vztahem a partnerská intimita vzrùstá s ochotou podìlit se o své
problémy s partnerem.

| 114 |
 VI. LÁSKA K PARTNEROVI,
SVOBODA A ZODPOVÌDNOST

Já dìlám svou vìc a ty dìlᚠsvou vìc.

Nejsem na svìtì proto, abych žil podle tvých pøedstav,
a ty nejsi na svìtì proto, abys žil podle mých.
Ty jsi ty a já jsem já.
Najdeme-li se náhodou vzájemnì, je to krásné.
Nenajdeme-li se, nedá se nic dìlat.
(Frederick Perls)

Dovednost spolu mluvit se vzájemným porozumìním nabývá na význa-

mu ve stálém partnerském vztahu. Bìhem „chození“ ještì nejsme vysta-
veni každodennímu stereotypu domácích starostí, finanèních problémù,
kolísavých nálad druhého. V dlouhodobém láskyplném vztahu se svým
zpùsobem zavazujeme, že budeme s druhým v dobrém i zlém, že mu po-
skytneme jistotu a bezpeèí i v dobì nepohody nebo jeho selhání. Není to
lehké. Kolísání nálad druhého výraznì ovlivòuje naši náladu a spokojenost
a naopak. Èasto se zlobíme na partnera, že nám neposkytuje to, co i on
chce po nás, a my mu to rovnìž neposkytujeme. Ne poèáteèní zamilova-
nost, ale až tyto opakované „zkoušky“ ukazují, nakolik jsme opravdu tole-
rantní, chápaví a schopni spolupráce. Ony rozhodnou o budoucnosti vzta-
hu. Abychom však tímto „ohnìm“ zdárnì prošli, potøebujeme se nauèit
jednoznaènì svoje pocity a potøeby vyjadøovat a dát najevo i to, jak rozumí-
me pocitùm a potøebám partnera.

Vìtšina partnerských konfliktù se zakládá na nedorozumìní. Svého

partnera a jeho chování èasto neposuzujeme objektivnì. Naše vnímání
druhého je totiž ovlivnìno celou øadou faktorù: závisí na našich pøedsta-
vách o partnerství, zkušenostech s lidmi, na oèekávání, které smìrem
k partnerovi máme, na momentální náladì, na našem vztahu k sobì a dal-
ších faktorech.

| 115 |
 Podobnì v mnoha rovinách je ovlivnìno to, jak vnímá partner nás.
V dùsledku této subjektivity mohou vznikat nedorozumìní. Je proto dùleži-
té se zeptat sama sebe:

U Jak k tomuto nedorozumìní došlo?

U Pochopil(a) jsem dobøe to, co øekl(a) nebo udìlal(a)?
U Stane se nìco hrozného, když pøiznám, že jsem ho (ji) špatnì pocho-
pil(a)?
U Byl(a) jsem sám(a) dost srozumitelný(á) pro nìj (ni)?
U Proè mi správnì neporozumìl(a)?
U Budu schopen(a) v nìèem ustoupit nebo si pøiznat chybu?

P ro mìn y lá s ky

V první euforii zamilovanosti se pár stává jednotou – zpravidla se poci-

tovì oba vzdávají vnitøních hranic a prožívají opojný pocit vzájemného
splynutí – poèáteèní iluzi jednoty. Takto lásku zobrazují filmy a krásná li-
teratura. Je to velmi krásné, žel pøechodné období. Vlastnì ještì druhého
poøádnì neznáme a jsme zamilováni do ideálu, který si do nìj promítáme.
Výraznì vnímáme jeho klady, jako by byly pod lupou, a jeho nedostatky
nám nevadí, nepokládáme je za dùležité, nebo je vùbec nevnímáme. Za-
milovali jsme se do vlastního výtvoru, do obrazu, který jsme si o partnerovi
vytvoøili. Øíkáme si: „Nikoho lepšího jsem potkat nemohl. To je zvláštní, jak
hodnì si rozumíme, ve všem. Je tak obìtavá, dojímá mì to. Tak mì miluje,
až se mi z toho toèí hlava. Mezi námi je to jiné, lepší, než to mají ostatní.
Bez nìho si prostì život neumím pøedstavit “

Pøi tìchto myšlenkách zažíváme pocity štìstí, blaha, èasto i pýchy, vý-
luènosti, jednoty s druhým. Chováme se k sobì mile, pozornì, snadno si
vše promineme.

| 116 |
 VI. KAPITOLA

Pøíbìh: Oèi jenom pro Roberta

Julie mìla oèi jenom pro Roberta. Zálibnì si prohlížela jeho ruce, milovala jejich
tvar, pihu na krku, ledabylou chùzi, krátké husté vlasy, šedomodré oèi, hluboký
hlas, vùni jeho potu. Když k ní šel, zdál se jí být prostì úžasný. Ano, koneènì má
muže, po jakém vždycky toužila. Je krásný, silný, jemný, cítí se s ním naprosto
bezpeèná. Dokázala by se na nìj hodiny dívat jako na obraz. Když byla s ním,
cítila se jeho souèástí. Byli jedno tìlo a jedna duše. Nikdo jiný pro ni neexistoval.
Cokoli øekl nebo udìlal, bylo správné. Jako mladý bùh, v nièem neudìlal chybu.
Když se na ni díval, celá hoøela. Nedokázala témìø vydržet bez toho, aby se ho
poøád nedotýkala.

Cvièení: Vybavte si svoje zamilování

Vzpomeòte si na svoje období zamilovanosti ve vztahu s vaším partnerem. Zkuste

si napsat, jaké krásné vìci jste na nìm vnímali. Popište, jak jste vnímali jeho (její)
vzhled, povahu, chování, vkus apod. Jaké pocity se ve vás rodily, když jste se s ním
(s ní) vítali, když jste o nìm (o ní) snili? Jaké vaše nejlepší pocity, myšlenky, chová-
ní a vlastnosti to v té dobì ve vás probudilo?

Pak pøichází nevyhnutelnì období rozèarování. Iluze jednoty se vytrá-

cí. Zjišujeme, jaký ten druhý „doopravdy je“. Mùžeme být zklamáni, jak se
liší od ideálu, který jsme vnímali pøedtím. Zlobíme se na nìj za to, „jak si
dovolil nás takhle zklamat“. Najednou místo kladù vnímáme chyby: „Vùbec
jsem nevìdìla, že je takový sobec. Chodí si dvakrát týdnì zahrát košíko-
vou, je necitlivý, má radìji kamarády (nebo dokonce svoji matku) než mì.
Ona je jako koule na noze, stále chce nìco probírat, být se mnou, pøitom
jenom vyèítá. Stále mi jenom porouèí, je horší než moje matka “

Zde hrozí rozchod, a také více než polovina dvojic se v tomto období ro-
zejde. Hledá novou iluzi. U nìkterých lidí se to opakuje znovu a znovu. Hle-
dají toho pravého, tu pravou. Kde budou „opravdu hluboce zamilováni“
a ten druhý je nezklame.

Pøíbìh: Kam zmizel ten mladý bùh

Kam zmizel ten mladý bùh, kterého tolik milovala? Julie nyní pøed sebou vidìla
chlubivého hejska, který nedokázal než mluvit o sobì. Vùbec se nezajímal o to,
co cítí ona. Nebyl k ní pozorný a milý, jen ji stále pouèoval. Jak mohla být tak sle-

| 117 |
 pá, že to všechno nevidìla? Už ta jeho chùze – houpá se jako kovboj. A ty ne-
zralé názory a egoismus! Je prostì nemožný. A to s ním chtìla mít dítì! To by to
dopadlo – musela by se rovnou starat o dvì.

Období rozèarování mùže pøijít brzy, jak tomu bylo v minulém pøíbìhu,
ale i za delší dobu, kdy už je øada spoleèných starostí a zodpovìdností,
které partneøi nesou na svých bedrech.

Pøíbìh: Mùj muž chce doma odpoèívat a mít svùj klid, já však chci s ním
mluvit
Alena øíká: „Navrátil, když pøijde domù, chce jen odpoèívat a mít svùj klid. Ani ho
nenapadne, aby mi v nìèem pomohl. Øíká, že on vydìlává, a tak já se mám sta-
rat o domácnost. To mu neberu, jsem na mateøské. Ale se tøemi dìtmi toho mám
tak akorát. Kdyby mi alespoò projevil uznání, že je to nìjaká práce! Ale to nako-
nec tolik nevadí, i když mu to nìkdy vyètu. Nejvíc mi vadí, že se mnou vùbec ne-
chce mluvit. Prostì pøijde a zapne si televizi. Dokonce i veèeøí pøi televizi. Jsem
pro nìj jako vzduch!“
Pavel øíká: „Stále mi nedá pokoj. Vidí, že pøijdu unavený, taky chce, abych hod-
nì vydìlával, ale zároveò chce, abych s ní hodnì byl. To pøeci nemá logiku.
Když má tak velké nároky na to, jak jíme, oblíkáme se, kam pojedeme na dovo-
lenou, nezbývá než mít na to peníze. Když jsme je nemìli, láteøila poøád. Teï je
máme, ale není to lepší. Já se doopravdy snažím, dá se to vydìlat, ale je to døi-
na. A to chtìla tøi dìti. A na to musím vydìlat sám. Což o to, jsou bezvadný, ale
já jsem udøený. Kdyby to alespoò ocenila. Vždy všechny peníze dávám jí, do
hospody nechodím, neutrácím za obleèení, na sebe si kupuji jen v sekáèi Co
by ještì chtìla? Stále jen vyèítá. Pak se diví, že se s ní nechci bavit “

Cvièení: Pøipomeòte si vaše zklamání

z partnera

Pokud jste už procházeli obdobím rozèarování, vybavte si, jak jste v nìm vnímali
svého partnera. Z èeho jste byli zklamáni? Z èeho byl zklamán vᚠpartner (part-
nerka)?

Zdá se však, že partnerský vztah není dobrý tím, jak intenzivnì prožívá-
me období poèáteèní iluze jednoty, ale jeho „pravᓠkvalita se zaène proje-
vovat v dobì, kdy procházíme obdobím rozèarování. Tehdy je totiž šance

| 118 |
 VI. KAPITOLA

postupnì se propracovat od zamilovanosti k lásce. To však vyžaduje po-

mìrnì nároènou vnitøní práci. Práci unést zklamání ze ztráty iluze, práci
postupnì objevovat a pøijmout druhého takového, jakým doopravdy je, na-
jít si k nìmu toleranci, pøistoupit na kompromisy ve vztahu. Nechtít jej ovlá-
dat, ale ani se nenechat ovládat. Intenzivní zamilovanost se pak postupnì
mùže promìnit ve zralý láskyplný vztah – jemný a diferencovaný cit lás-
ky, který má v sobì jak pocit jednoty, tak pocit laskavého respektu k odliš-
nosti, velký kus pøátelství i potøebu se stále dále navzájem objevovat. Cítí-
me, jak je druhý odlišný od nás, a i pøesto, nebo právì za tuto odlišnost, ho
milujeme.

Èím jsou lidé zralejší sami o sobì, tím je pravdìpodobnìjší, že dokážou

projít tímto procesem, od poèáteèní iluze jednoty až po zralý láskyplný
vztah. Lidé, kteøí zatím inklinují k závislosti na druhém, dostateènì zralí
na trvalý partnerský vztah nejsou. Pokud jsme s nìkým proto, že nedo-
kážeme žít sami, protože potøebujeme „tatínka“ nebo „maminku“, nìkoho,
kdo bude za nás rozhodovat nebo kdo nás bude živit, dá našemu životu
smysl, øád èi pravidla, èi nás bude bavit, pravdìpodobnì ještì na dospìlý
vztah nejsme dost zralí. Podobnì však pokud potøebujeme nìkoho, komu
musíme neustále pomáhat, vychovávat ho, peskovat, kontrolovat, aby-
chom se cítili sami hodnotnìjší, radìji bychom mìli s partnerstvím poèkat.
Svoji sebedùvìru totiž stavíme na tom, že druhý je slabší. A pak ho v této
roli budeme držet, jinak by naše sebevìdomí nemìlo dost živné pùdy. Sa-
mozøejmì nikdo nemùže být dokonale pøipraven na všechno, co dospìlost
vyžaduje. Ve zralém vztahu nás druhý v mnoha oblastech doplòuje, pro-
tože má jiné nadání, schopnosti a pøináší odlišné pohledy. Nemùže za nás
však rozhodovat, urèovat nᚠpohled na svìt, vést nás životem ani jinak
nahrazovat naši nezralost, ani my to nemùžeme dìlat za nìj.

Pøíbìh: Veronika se od narození podøizovala rozhodnutím rodièù

Veronika se od dìtství cítila nejistá a podøizovala se rozhodnutím rodièù, pøípad-
nì pøátel. Zejména otec byl pro ni autoritou, rozhodl o jejím vzdìlání a našel jí po
ukonèení školy dobrou práci. Taky jí rozmluvil dva vztahy s muži, nezdáli se mu
být dost „zralí“. Sama si øíkala, že by k sobì potøebovala nìkoho pevného a se-
bejistého, kdo by ji v životì vedl. Na veèírku u pøátel jí byl pøedstaven Rudolf. Od
poèátku jí imponoval sebejistým vystupováním, rozhodností a samozøejmostí ve
spoleènosti. Snažila se být celý veèer v jeho blízkosti. Pochopila, že je to „ten

| 119 |
 pravý“. Dokázal vést zábavu, byl vtipný, silný a rozhodný. Na konci veèírku mu
naznaèila, zda by ji doprovodil domù. Stalo se. Bìhem cesty byl vtipný, taktní
a na nic nenaléhal. Cítila, že se mu také líbí. Odpoledne jí zavolal a brzy spolu
zaèali chodit.
Veronika byla nadšená. Vedle Rudolfa se cítila šastnì. Byl ozdobou spoleè-
nosti a i ji dokázal jasnì vést. Vìdìl, co chce. Taky si padli do oka s otcem. Tro-
chu vadilo, že se moc neptá na její názor a že volný èas tráví zásadnì podle jeho
pøedstav, ale byla pøesvìdèena, že se nakonec on vyzná ve všem lépe, takže se
spíše oddávala svému okouzlení a obdivu. Cítila se s ním tak bezpeènì! Za pùl
roku se k nìmu nastìhovala. Vzornì mu vedla domácnost. Rudolf ji obklopil bla-
hobytem. Po roce navrhl, aby se vzali. Samozøejmì ji to potìšilo, ale zdálo se jí
to moc brzy. Také se v poslední dobì cítila ve vztahu ponìkud nesvá. Zaèalo jí
vadit, že o všem vždy rozhoduje Rudolf. Byl jako její otec. Vždy jí vysvìtlil, že
nemá pravdu, pouèil ji, co si má pøát i co má cítit. Taky jí v nièem doma nepomá-
hal, zato kritizoval, pokud nìco nebylo dokonalé. Volný èas museli trávit s jeho
pøáteli, její pùvodní pøátele pokládal za „omezené“ a za ty, co „mìli holé zadky“.
Taky ve spoleènosti se na její vkus moc pøedvádìl, nenechal nikoho domluvit,
stále musel být za hvìzdu.
Øekla mu, že na svatbu potøebuje ještì èas. Nedokáže se nyní tak jednoznaènì
rozhodnout. Rudolf se rozèílil. Na co že chce èekat? Øekl jí, že má být ráda, že
o ni stojí, když je taková „nemastná-neslaná“. Celou dobu se o ni musel starat,
vést ji jako dítì. Pøece teï najednou nezaène trucovat?! Nenašla si nìjakého
chlapa? Rudolf ztropil nìkolikahodinovou scénu. Veronika plakala. Mìl pravdu,
staral se o ni a podporoval ji. Mìla by si ho vzít, zaslouží si to. Souhlasila se
sòatkem. V dalších dnech si však stále více uvìdomovala, že svolila pod nátla-
kem. Bylo jí ze všeho nanic, stále se jí chtìlo breèet, nerozumìla však úplnì
tomu proè. Zaèala odkládat termín svatby a tím odstartovala nekoneèné hádky
a výèitky. Rudolf byl stále zlostnìjší a nevrlejší, a když mu nakonec øekla, že by
chtìla více èasu, alespoò rok, vyhodil ji z bytu.

Veronice chybìla sebedùvìra a rozhodnost. Vìøila, že tyto vlastnosti jí

„dorovnᓠRudolf. Proto ji tak okouzlil. Jako by spolu s ním vytváøela „úpl-
nou osobnost“. Proto se mu dlouho ve všem pøizpùsobovala. Nebyla tak
však sama sebou a nemohlo to napoøád vydržet. Nakonec se musela
vzepøít jeho diktátu. „Úplnou osobnost“ musíme vytvoøit sami. Hrozí jí, že
v dalších vztazích bude hledat opìt „silného muže“. Potøebuje však najít
sílu v sobì a nauèit se být nezávislá. Také jasnì øíkat, co chce a co ne-
chce. Rozhodovat se za sebe, být ochotná ke kompromisu, nikoli vždy se
jen podøídit ze strachu, aby ji druhý neodmítl.

| 120 |
 VI. KAPITOLA

Rudolf se rovnìž choval nedostateènì zrale pro plnohodnotný vztah.

Dùležité dospìlé rysy, jako je ochota se také podrobit druhému a spoleh-
nout na nìj, to mu chybìlo. Nevìøil, že ho druzí nezradí èi neopustí, když je
nechá chovat se svobodnì. Stále musel mít vše pod kontrolou. Jinak by si
pøipadal slabý. Proto vztahy držel „silou“ a za žádnou cenu nesnesl odpor.
Nesouhlas druhého ho nadmìrnì zraòoval, cítil ho jako svoji „neschop-
nost“. Nedokázal nést své nelibé pocity a místo toho, aby se to dospìle na-
uèil, reagoval agresí. Intuitivnì hledal nìkoho, kdo je laskavý a vstøícný
a umí se podrobit. Tedy má takové vlastnosti, které jemu chybìly. Našel je
u Veroniky. Vìdomì je však nedokázal docenit, naopak je vnímal jako sla-
bost. Potøebuje se nauèit èelit svému strachu z toho, že druzí jsou svobod-
ní a mohou ho odmítnout, vcítit se do druhého, nauèit se dìlat kompromi-
sy, pøizpùsobovat se.

Pøíbìh: Brali se, když jim už zvonila hrana

Jiøina a Petr se brali v dobì, kdy jim už „zvonila hrana“. Alespoò podle pøátel. Jim
samotným to však pøipadalo akorát, Petrovi je 32 let a Jiøinì 28. Oba mají za se-
bou nìkolik dlouhodobých známostí, které konèily zpravidla po dvou, tøech le-
tech rozchodem v dobì „krize“. Jiøina je z rodiny, kde byla matka dominantní
a otce moc nebrala. Petr naopak z patriarchální rodiny, kde mìl vládu v ruce
otec. Ani jednomu se jednostranný model dominance v pùvodní rodinì nelíbil
a rozumovì by takový vztah nechtìli. Petr s Jiøinou jsou spolu tøetí rok a mají
svoji „krizi“ už za sebou.
Když se poznali, velmi rychle se do sebe zamilovali. Petr právì zaèal s podni-
káním, založil si softwarovou firmu, Jiøina ukonèila vysokou školu a zaèala mu
v podnikání pomáhat. Pøes zamilovanost a potøebu romantiky museli oba velmi
pracovat, protože jinak by firma nemìla šanci. Spoleèná práce zároveò utužo-
vala vztah, záhy totiž zjistili, že se doplòují ve svých schopnostech – Petr rozumí
softwaru a obchodu, Jiøina je však velmi spoleèensky zdatná a umí si získat
obchodní partnery i zákazníky. Byli témìø neustále spolu. Omezili kontakty
s pøáteli – jednak na to nemìli èas, jednak si vystaèili sami. Zároveò však po-
stupnì docházelo k rozporùm, èasto i hádkám, protože oba jsou silné osobnosti
a nebylo lehké najít spoleènou cestu, která by vyhovovala obìma. Jak Jiøina tak
Petr získávali pocit, že ten druhý nerespektuje jejich názor.
Vzájemné spory vyústily v partnerskou krizi ve druhém roce spoleèného vzta-
hu. Petr se „zamiloval“ do mladé sekretáøky, kterou pøijal do firmy, a Jiøina zaèala
milostný vztah s jedním obchodním partnerem. Petrovi imponoval obdiv mladé
dívky, Jiøina byla nadšena tím, jak si s druhým mužem ve všem rozumí. Rozešli
se a Jiøina odešla od firmy. V kritické chvíli oba zvolili jednodušší vztahy, ve kte-

| 121 |
 rých byli dominantní a partneøi je obdivovali. Rozchod probìhl v klidu. Probrali
vzájemný vztah a ujasnili si, že naráželi na oboustrannou potøebu dominance.
Uvìdomili si, jak to souvisí s modely partnerského vztahu v pùvodních rodinách.
Petr pokládal za seriózní se s Jiøinou finanènì vyrovnat. Byl si vìdomý toho, že
rozkvìt firmy je z velké èásti její dílo. Navíc jí nabídl, že pokud se do firmy bude
chtít vrátit, rád ji pøijme.
Oba nové vztahy nevydržely déle než tøi mìsíce. V dobì „finanèního vyrovná-
vání“ se Jiøina s Petrem dali znovu dohromady. Po krátké pøestávce jim naplno
došlo, že chtìjí být spolu. Jak však pøekonat zakletí boje o dominanci, který tak
pustošil jejich vztah? Bìhem dalšího roku se klopotnì nauèili hledat kompromi-
sy a vyjít si vzájemnì více vstøíc. Byla to „døina“, ale stálo jim to za to. Nyní se jim
zdá, že jsou do sebe znovu zamilovaní, ale „tak nìjak jinak“. Nemusí již být spo-
lu stále, nebojují o souhlas za každou cenu, naopak si váží toho, když má druhý
jiný názor. Zaèali se stýkat více s pøáteli a jsou ve vztahu svobodnìjší. Nemusí
být stále spolu. Naopak, každý se s chutí vìnuje i vlastním zájmùm. Pracují však
zase spolu a vyhovuje jim to tak. Petr je v práci více nadšený a je schopen na-
cházet nové pøíležitosti. Jiøina je více na zemi, je rozvážnìjší a konzervativnìjší.
Takto se výbornì doplòují. Firma je už rozbìhnutá a vytvoøili si dobré materiální
zázemí. Spoleènì se rozhodli, že je na èase mít dìti.
Jiøina s Petrem pochopili, že na dobrém vztahu musí pracovat, že jim jen tak
ideálnì nespadne do klína. Došlo jim, že oba se v rodinì nauèili, že jedinì domi-
nance zajišuje respekt druhého, a ustoupení druhému pokládali za slabost.
Rovnìž si oba uvìdomili, že to tak nechtìjí a že ten druhý jim stojí za to, aby se
tohoto postoje postupnì vzdali. Je však jasné, že chování, které je s tímto posto-
jem spojeno, je dlouhodobì nauèeno a nauèit se chovat více vstøícnì bude zna-
menat dlouhou práci. Dali se do ní a povedlo se. Samozøejmì pøíchod dìtí do ro-
diny bude znamenat další zmìny v rovnováze. To mùže pøinést problémy.
Nicménì slušné øešení první krize dává velkou šanci pro dobré øešení dalších
problémù.

Jaké jsou vlastnì požadavky dospìlosti? Úplný výèet asi udìlat nelze.
Zkusme si udìlat alespoò èásteèný seznam:

U dokázat se pøimìøenì pøijímat a mít základní sebevìdomí, umìt si

cenit svých pøedností a dovedností a používat je,
U mít v životì pocit smyslu i sám bez partnera,
U dokázat žít podle urèitého øádu,
U mít dostatek odvahy a samostatnosti v mezilidských vztazích,
U mít odvahu k opravdovosti,

| 122 |
 VI. KAPITOLA

U neopomíjet své pocity, postoje a nadání, stejnì tak si cenit pocitù,

myšlenek a postojù partnera,
U respektovat odlišnost druhého,
U umìt se vcítit do potøeb druhého,
U umìt øíci ne,
U nebát se zodpovìdnosti a dotahovat vìci do konce, cítit a chovat se
morálnì,
U být dostateènì svobodný a nezávislý na vùli druhých a tìšit se ze
svobody a nezávislosti druhých,
U dokázat otevøenì sdìlovat své pocity a potøeby,
U být aktivní, iniciativní a dokázat se samostatnì rozhodovat,
U umìt navazovat citový vztah s druhým èlovìkem,
U umìt odpouštìt sobì i druhým, být tolerantní a laskavý k nedostat-
kùm i projevùm nedokonalosti,
U umìt se vzdát toho, co není dosažitelné,
U mít dostatek pozitivních snù,
U prožívat sexualitu a umìt jí najít prostor i hranice.

Potenciál rozvinout tyto vlastnosti èi schopnosti má pravdìpodobnì

každý èlovìk. Samozøejmì to má v životì lehèí ten, kdo to tak vidìl u svých
rodièù a má dobrý vzor. Nicménì i když u vìtšiny lidí rodièe nebyli ani zda-
leka dokonalí, dokonce i když byli znaènì „nedospìlí“, mùžeme si tyto
schopnosti vypìstovat z velké míry i sami. Záleží na tom, zdali to chceme
a jsme ochotni tomu vìnovat nìjakou práci. Když za tyto schopnosti pøevez-
meme zodpovìdnost, nemusíme pak vinu pøesouvat na nikoho druhého.

Prvním požadavkem je však to, co jsme jmenovali na prvním místì. Do-

kázat se pøimìøenì pøijímat a mít základní sebevìdomí, umìt si cenit
svých pøedností a dovedností a používat je. Bez ujasnìní si toho, èeho si
na sobì cením a v èem si sám sebe vážím, má èlovìk strach pøijmout jak
svobodu, tak zodpovìdnost za svùj život. Má potøebu hledat nìkoho, kdo
ho ochrání, podpoøí nebo doplní. A pokud se necítí dobøe, obviòovat part-
nera za to, že se cítí nespokojený nebo nešastný.

| 123 |
 Pøíbìh: Adéla si svoji nespokojenost z práce pøenáší domù
Adéla je velmi nespokojená se svým postavením v práci. Má dojem, že ji ostatní
nedostateènì oceòují a nemají ji dost rádi. Vyrùstala ve velmi kritické rodinné at-
mosféøe, kdy pro matku nikdy nebylo nic dobré, neustále ji kritizovala. Otec se jí
nikdy nezastal. Adéla se díky stálému strachu z kritiky velmi dobøe uèila, vystu-
dovala vysokou školu a nyní pro pracovitost dobøe postupuje v zamìstnání. Ale
stále se obává, že se jí nìco nepovede a bude kritizována. I náznaky nespokoje-
nosti svého nadøízeného èi kolegù vnímá „tragicky“. Je stále jako na jehlách.
Obává se chvíle, kdy ostatní prohlédnou, že je vlastnì „hochštapler“, který nic
neumí. Reálnì si jí ostatní pøimìøenì cení, ale ona to dost nevnímá. Jako by
žízeò po pøijetí a pochvale, která vznikla v dìtství, byla tak obrovská, že bìžné
projevy pøíznì ji neuhasí.
Adéla si svoji nespokojenost z práce pøenáší domù. Svého manžela Honzu
neustále obviòuje z toho, že si pøipadá nešastná. Má pocit, že si jí Honza málo
všímá, nedostateènì ji povzbuzuje, neumí dostateènì naslouchat, má dokonce
i vlastní „sobecké“ zájmy, které jsou mimo rodinu. Èiní ho plnì zodpovìdným za
své štìstí. A protože „šastnᓠnení, musí to být jeho chyba. Adéla se chová
k Honzovi velmi podobnì, jak se chovala její matka k ní. Bohužel Honza se rov-
nìž nemùže opøít o pevnìjší sebevìdomí, a tak postupnì stále déle zùstává
v práci, kde cítí pøimìøené ocenìní, a vyhýbá se kontaktu s Adélou. Ta mu však
vyèítá, že je stále déle v práci a ona je nešastná.
V tomto vztahu se oba chovají nedospìle. Adéla proto, že nechce pøevzít zod-
povìdnost za své „štìstí“ na sebe, Honza proto, že po ní nepožaduje, aby svoji
zodpovìdnost za sebe pøevzala – prostì jí neposkytuje dospìlou korektivní
zpìtnou vazbu.

Zralý èlovìk v prvé øadì pøebírá zodpovìdnost za svoje pocity a proží-

vání. Ale totéž oèekává od svých dospìlých blízkých. Pokud chceme pøe-
vzít zodpovìdnost za pocity druhých, snažíme se je vlastnì dostat do zá-
vislosti na sobì. Pokud se to povede (ale na tom musí „spolupracovat“
oba), krátkodobì se jistì mùžeme cítit velmi dùležití. Nicménì za èas si
partnera pøestáváme vážit a cítíme ho jako „kouli na noze“. Pokud na to pøi-
stoupí, umožòujeme mu, aby se choval jako ukòourané nebo umínìné dítì.

Potøebujeme se jasnì nauèit, že nejsme zodpovìdní za uspokojování

všech požadavkù partnera. Je naprosto na místì, když na nìkteré z nich
øekneme „ne“. Dospìlý zralý partner unese „ne“, protože respektuje naši
svobodu, stejnì jako my potøebujeme unést jeho „ne“.

| 124 |
 VI. KAPITOLA

Jsi o s o b nos t a z a jím á m ì , k d o j s i

Od dìtství se uèíme pøekonávat základní egocentrický pocit, že se

svìt toèí kolem nás. Na této cestì dojdeme rùznì daleko. V partnerském
vztahu to znamená si uvìdomit, že druhý je samostatná osobnost, která
má své vlastní potøeby, touhy a pocity. Je odlišný od nás a není naší sou-
èástí – není tady jen proto, aby naplòoval naše potøeby. Pokud uvažujeme
o partnerovi jen jako o nìkom, kdo by mìl plnit naše potøeby, velmi záhy se
cítíme zklamáni, protože tak velké oèekávání nemùže splnit. Partner je
tady na svìtì hlavnì kvùli sobì. To, že do jeho svìta patøíme, neznamená,
že ho celý zakrýváme. Jsme jen jeho souèástí, stejnì jako on je souèástí
našeho svìta. Tyto dva svìty mají prùnik, ale nemohou být tímtéž. V jeho
svìtì, podobnì jako v našem, jsou i jiné vztahy a cíle, jiné cesty k naplòo-
vání životního smyslu. Prùnik je krásný, v nìm zažíváme to spoleèné, ale
odlišnost umožòuje úctu, respekt, ale také lásku – pøekraèujeme svoje po-
tøeby a milujeme partnera jako skuteèného svébytného èlovìka.

Pøíbìh: Zamilovali se do sebe „na první pohled“

Julie a Robert jsou oba jedináèci. Julie se narodila jako vymodlené dítì starším
rodièùm, Robert byl v dìtství èasto nemocný a maminka se na nìj upnula. I když
je rodièe nijak zvl᚝ nerozmazlovali, byli oba od dìtství zvyklí, že jsou v centru
rodièovského zájmu. Když se potkali, zamilovali se do sebe „na první pohled“.
Mìli pocit, že jsou sobì souzení. Podobné prostøedí intelektuálních katolických
rodin, ve kterém vyrùstali, je zásobilo podobnými pohledy na svìt, mìli podobný
vkus, èetli témìø stejné knihy, vyznávali stejné politické názory. V prvním roce
svého vztahu nadšenì objevovali, v èem všem se od sebe neliší. Dlouhé hodiny
intelektuálnì diskutovali, obèas se pøeli, jen aby nakonec dospìli k tomu, že mají
podobné názory. Když poznali vzájemnì svoje rodièe, byli okouzleni. Obì rodi-
ny vypadaly velmi podobnì. Otcové, hlavy rodin, byli velkolepí vzdìlaní pánové,
jemnì øízení ušlechtilými maminkami, které „žily plnì pro rodinu“.
Po dvou letech chození zaèali spolu mluvit o tom, že se vezmou a založí rodi-
nu. Oba konèili vysokou školu, èekal je nástup do zamìstnání a Roberta navíc
èekala vojenská služba. Krize ve vztahu se však objevila døíve. Krátce poté, co
zaèali spolu žít v bytì po Robertovì babièce. Julii zaèalo vadit, že Robert na ni
nemá èas vždy, když ona potøebuje. Robert se velmi poctivì pøipravoval na stát-
nice, byl nervózní, podráždìný a veèer unavený až vyèerpaný. Odmítal si s ní po
veèerech povídat. Když však šli obèas mezi pøátele, byl najednou upovídaný

| 125 |
 dost. Taky jí v nièem nechtìl pomoci v domácnosti a vymlouval se, že se musí
uèit. Julie zaèala mít dojem, že o ni nestojí, chce být jen centrem pozornosti
a pøedvádìt se pøed druhými. Robert byl však také nespokojený s Julií. Stále na-
léhala, aby jí vìnoval pozornost, nebo se mu posmívala, že je „šprt“, když se to-
lik uèí. Dávala najevo, že ona taky dìlá státnice a nepøehání to. To, že jsou
každý na jiné škole a ta jeho je podstatnì nároènìjší, nechtìla uznat. Kdyby ne-
byl na právech, ale na „hnojárnì“ jako ona, dìlal by to levou zadní. Taky ho roz-
èilovalo, že Julie nedìlá „ženské vìci“. V kuchyni plesnivìlo neumyté nádobí
a v bytì byl nepoøádek. Zlobil se, že mu nevyprala prádlo, nevyžehlila obleèení
apod. Chtìla po nìm, aby jí s tím pomáhal, a nechápala, že mu nejde o práci, ale
o to, že opravdu pro uèení teï na to nemá èas.

Pokud partnera vnímáme jako svobodnou svébytnou bytost, nejen jako

doplnìk vlastních potøeb, nebráníme mu v jeho prožívání, ale jeho prožitky
bereme s respektem a vážností. Znamená to mít mezi sebou vytvoøené
hranice – být od druhého oddìlen natolik, abychom mu mohli dovolit jeho
vlastní prožívání a nekontaminovali ho svým vlastním. K tomu nám pomáhá
empatie. Pøi empatii se vciujeme do partnera, snažíme se pochopit jeho
prožívání, vžíváme se do nìj a nemyslíme pøitom na sebe, ale na nìj. Tím
mu umožòujeme, aby se cítil pøijímán. Dáváme hodnotu jeho prožitkùm.

Pøíbìh: Mívá dny, kdy je „taková nìjaká divná“

Zuzana s Pavlem mají celkem dobré manželství, obèas však narážejí na situaci,
kdy se zákonitì pohádají. Je to vždy v situaci, kdy Zuzana „nemá náladu“. Mívá
dny, kdy je „taková nìjaká divná“. Nìkdy tomu rozumí, souvisí to s prací nebo
s výchovou dìtí, nìkdy je nespokojená s tím, že jí pøipadá jejich život monotón-
ní, èasto však ani neví, proè náladu nemá. V tìchto dnech nevyhledává kontakt
s Pavlem a musí se silnì krotit, aby nevybuchla na dìti. Pokud jí všichni dají po-
koj, je schopná se se svojí náladou vyrovnat.
Pavel to však snáší velmi špatnì. Nìkdy se snaží ji rozveselit, jindy jí zaène
vyèítat, že se na ten její výraz nemùže koukat. Nejhùø to dopadne, když se jí zaè-
ne vyptávat, co jí vlastnì je. Zpoèátku jí jeho zájem udìlá velmi dobøe. Kdyby jí
jen dokázal naslouchat a nechal ji se vypovídat, pomohlo by jí to. Kdyby jí do-
konce vyjádøil pochopení, cítila by se milovaná. Dokonce ví, že když se vymluví
svojí sestøe, která ji jenom chápavì poslouchá, vìtšinou i sama porozumí,
o èem ta špatná nálada je. Pavel však jakoukoli její špatnou náladu chápe, jako
by ho obviòovala. Pravidelnì se naštve a zaène jí vysvìtlovat, že nemá právo
mít špatnou náladu, když on se tolik snaží. Zuzana se cítí ponížená. Zlobí se na
sebe, za svoji náladu, má však vztek i na Pavla, že neuznává její pocity. Kdyby ji
alespoò nechal být

| 126 |
 VI. KAPITOLA

V dospìlém partnerském vztahu partneøi pøipouštìjí možnost odlišných

postojù, názorù, potøeb, zájmù i nálad. Prostì si dovolují lišit se od sebe
a vzájemné rozdíly tolerují, ba dokonce vítají. V závislém partnerském
vztahu je to opaènì. Partneøi se kritizují za každou odlišnost, vnímají ji jako
nedostatek lásky, jako možné ohrožení vztahu, nebo dokonce urážku.
Musí proto nutkavì hledat, kdo „má pravdu“. Paradoxnì rozdíly o to více
vystupují. Rozdíl však pro nì znamená odmítnutí, odstup a hrozí osamì-
lostí. Bezpeènì se cítí jen tehdy, když mají na vìci stejný názor, mají stej-
né potøeby èi stejnou náladu.

Pøíbìh: Katka si ráda užívá, Jirka by nejradìji žil jako asketa

Katka s Jirkou jsou velmi èasto ve sporu. K hádkám dochází proto, že nejsou
schopni najít kompromis. Je to tìžké, když jsou tak odlišní. Katka je spoleèen-
ská a Jirka introvert. Katka si ráda užívá, cestuje, chodí do divadla a utrácí pení-
ze, Jirka by nejradìji žil jako asketa a sedìl doma. Je velmi šetrný, neokázalý,
rád je nenápadný. Katka je opakem. Nìkdy mu pøipadá jako šílená. Tøeba má
chu se milovat v „nejnemožnìjších situacích“, jako je kupé v rychlíku, za zástì-
nou v muzeu, na støeše, v pøevlékárnì na plovárnì apod. Jirka je jiný. Sice touží
po sexu èastìji, ale vždy v bezpeèí ložnice. Katka je pøesvìdèena, že kdyby ji
Jirka doopravdy miloval, pøistoupil by na její „romantické“ potøeby. Je pøesvìd-
èena, že mu vùbec nezáleží na tom, co je pro ni dùležité. Bojí se, že se rozejdou,
už teï se s ním cítí osamìlá. Život s ním je nudný. Dùležitìjší než ona je pro nìj
skrblit a dokazovat si svoji výkonnost v ložnici.
Jirka je pøesvìdèen, že Kateøina není rozumná. Snadno rozhází peníze, které
on tìžce vydìlává. Je nezodpovìdná, neustále s nìkým flirtuje, chce být poøád
støedem pozornosti. Stále má na nìj nìjaké nároky, pøitom o nìj jako o èlovìka
nestojí. Odmítá ho. Vyhýbá se pravidelnému milování, o které on tak stojí a které
je zdravé. A nesmyslnì ho sexuálnì dráždí v situacích, kdy to rozhodnì nejde.

Dalším aspektem zralého dospìlého vztahu je schopnost milovat na

partnerovi to, jaký je. Tedy schopnost vážit si ho pro to, kým je, oddìlenì
od toho, co od nìj potøebujeme nebo chceme. Schopnost vidìt druhého
jako oddìleného a odlišného od nás se svojí vlastní hodnotou i aspekty,
které nemají nic spoleèného s uspokojováním našich potøeb, to vyžaduje
dobré hranice ve vztahu.

| 127 |
 Pøíbìh: Samotnému tak plné prožívání šlo jen výjimeènì
Na Hance Pavel obdivuje øadu vìcí, které, jak cítí, sám tolik darem nedostal. Na-
pøíklad je to její schopnost plnì prožívat pøírodu na smyslové úrovni, poddat se
tomu prožitku, zakoušet z nìho radost. Podobnì miluje její schopnost tìšit se
z umìní, a je to hudba, výtvarné umìní nebo divadlo. Je jí to vidìt na tváøi, odu-
ševnìle se usmívá, oèi jí zmìknou a znìžní. Když vidí, jak je schopna si hrát
s dìtmi, oddat se høe, a pøitom myslet na to, aby se všichni potìšili, velmi si uvì-
domuje, jak je do ní stále i po letech zamilován. Samotnému mu tak plné proží-
vání šlo jen výjimeènì. Vìtšinou je pøíliš netrpìlivý a vìci si tolik užít nedokáže.
Díky ní ale vidí, jak je to krásné. Také si uvìdomuje, jak to potøebují vidìt dìti. Je
jí za to hluboce vdìèný.

Kvalitní vztah se projevuje také tím, že si oba partneøi zachovávají svoji

individualitu a svùj vlastní èas i prostor. V problémovém vztahu naopak
jeden partner vnímá èas strávený oddìlenì, stejnì jako oddìlenost terito-
ria druhého, jako ohrožení, protože si oddìlenost vysvìtluje jako nedosta-
tek lásky. Základním pøedpokladem lásky však je svoboda. Ve chvíli, když
nìco musíme, jsme ovládáni nebo kontrolováni, láska pøestává být možná.
Když jeden partner ovládá druhého, chybí svoboda a vztah nemùže rùst,
naopak se zaèíná dusit.

Øada partnerù si však svobodu navzájem dopøát nedovede. Žárlí na

pøátele i pøíbuzné svého partnera, na jeho záliby, koníèky. Chtìjí, aby veš-
kerý èas trávil jen s nimi, aby stále myslel jenom na nì, neuznávají jeho te-
ritorium (ètou jeho dopisy, lezou mu do kapes, skøínì, nosí jeho obleèení
apod.). Zjednodušenì ho chtìjí vlastnit. Proto kontrolují vše, co s ním souvi-
sí a co dìlá. Obávají se, že pokud mu poskytnou dost samostatnosti, urèitì
si najde nìkoho a opustí je. Nebo jsou pøesvìdèeni, že samostatná aktivita
druhého rovnou znamená nedostatek zájmu o nì a lásky.

| 128 |
 VI. KAPITOLA

Pøíbìh: Vìrka se pravidelnì hroutila

Vìrka se pravidelnì „hroutila“ ze samostatných akcí svého Martina. Žijí spolu již
tøi roky, z toho dva ve vlastním malém bytì, který Vìrka získala po prarodièích.
Vìrka uvažovala o tom, že by mohli založit rodinu, ovšem Martin se z jejího hle-
diska chová nezodpovìdnì. Vìrka si už není jistá, zda se s ním nemá radìji ro-
zejít. Místo toho, aby s ní trávil veškerý èas, chodí dvakrát týdnì na košíkovou.
Také má chu trávit dovolenou s partou kamarádù. To, že chce, aby jela s nimi,
nic neznamená. Podle Vìrky by dovolenou mìli trávit spolu sami, aby se užili.
Martinovi kamarádi jí lezou na nervy. Moc Martina ovlivòují. Moc na nì myslí,
mohl by se pro nì pøetrhnout. Taky moc pomáhá svým rodièùm, zrovna minulý
týden jim vymaloval byt. Mìl by se už více starat o jejich spoleèný byt. Vìrka má
obavu, že když se Martin takto chová, znamená to nedostatek lásky k ní.
Když jí byly ètyøi roky, opustil ji a matku otec. Podle matky to byl sobec, který
se vždy vìnoval jenom svým zájmùm a našel si milenku, ke které také odešel.
Matka si nikoho nenašla až do Vìrèiny dospìlosti. Žily obì spolu a velmi se citovì
podporovaly. Nyní si matka našla partnera, který je podobnì jako ona vášnivý
zahrádkáø. Jsou prakticky stále spolu. Nìco takového by Vìrka také chtìla.
Martin je však na to ještì tak nezralý Rozejít se s ním však nedokáže. Neumí
si pøedstavit, že by rozchod „pøežila“.

Ale i svoboda má své hranice. Nemìla by sloužit k uspokojování naše-

ho sobectví. Pokud jí èlovìk zaène využívat na úkor druhého, tyranizuje ho
nebo omezuje, snadno vztah naruší. Jít se „svobodnì“ opíjet s kamarády
nebo „svobodnì“ promiskuitnì žít není už moc o partnerském vztahu. Part-
nerský vztah znamená zároveò závazek. Rovnováha mezi svobodou a zá-
vazkem je nejvìtším umìním dobrého partnerského vztahu. Umožòuje jak
rozvoj individualit obou partnerù, tak prohlubování vztahu mezi nimi. Proto
je dùležité vnímat, jak projevy naší svobody pùsobí na partnera. Zamyslet
se nejen nad tím, kolik svobody v partnerském vztahu máme, ale hlavnì
nad tím, kolik jí dopøejeme druhému. Pokud se druhého snažíme ovládat
a kontrolovat, nutnì musí jeho vztah chøadnout. Pak mùže hledat nìkoho
jiného, s kým by se cítil svobodnìji. Vzpoura proti kontrole a diktátu stojí za
mnoha pøípady nevìry.

| 129 |
 Pøíbìh: Petr je pøesvìdèen, že Helena má sedìt doma
Helena a Petr jsou spolu deset let a mají tøi dìti. Petr, který je o 12 let starší,
úspìšnì podniká. Helena je s dìtmi doma. Materiálnì má všechno, co potøebuje.
Petr postavil rodinný dùm s bazénem, mají dvì auta, dovolené tráví v exotické
cizinì, v nákupech se nemusí uskrovòovat. Petr dopøává Helenì všechno, o co
si øekne, kromì volnosti. Podle Heleny je to ale „zlatá klec“. Petr je pøesvìdèen,
že Helena má sedìt doma, starat se o dìti a dùm a být spokojená. Nemá cenu,
aby chodila do práce. To, co by vydìlala, by bylo ménì než plat pro hospodyni,
kterou by si museli platit. Petr sám žije dost svobodnì. Helena neví o jeho pøí-
jmech, nezná jeho plány ani trávení èasu, kromì toho, když je s rodinou. To však
moc není, protože jednání jsou po celé republice a èasto i v cizinì. Petr øíká, že
stále pracuje. Helenu však neustále kontroluje. Pøesnì chce vìdìt, co Helena
dìlá s penìzi, které jí dává, kam chodí, jak tráví den, èasto jí telefonuje mobilem
a ptá se, co dìlá, kontroluje, kolik má šatù, a chce vìdìt pøesnì, s kým se stýká.
Nedùvìøuje její vlastní volbì. Pokud èekají návštìvu nebo jdou do spoleènosti,
jsou to vždy lidé, pro které se rozhodl Petr. Bývají to zámožní, nìkdy mediálnì
známí lidé. Pøedem Petr vždy zkontroluje, jak se Helena oblékla, a upozorní ji,
jak se má chovat, „aby nedìlala ostudu“.
Helena se léta cítila rezignovanì. K Petrovi cítí odpor. Odejít od nìj nemùže,
protože co by dìlala sama se tøemi malými dìcky. Nemá kam jít. Navíc, jak ho
zná, velmi tvrdì by se o dìti soudil. Známé má všude. Navíc k dìtem se chová
dobøe a kluci ho milují. Bohužel sexuálnì se jí protiví. Když se s ním miluje, má
pocit, že je jako prostitutka. Odmítnout ho ale nechce, protože se bojí hádky.
Dokonce pøedstírá, že je spokojená. Pak je jí ze sebe nanic. Pøed rokem se však
její situace zmìnila. Nejmladší dítì zaèalo chodit do školy, a tak získala volno
každé dopoledne. Jako správná „manželka podnikatele“ zaèala chodit do fit-
ness centra. Tam se seznámila s Vladimírem a posléze se do nìj zamilovala.
Vztah je vzájemný. Místo chození do fitnessu se milují v bytì jeho rodièù, kteøí
jsou v práci. Vladimír je o 15 let mladší student. Má krásnou postavu i ducha.
Helenì je jasné, že tento vztah nemá perspektivu. Ale je pro ni nádherný, mimo
jiné i jedinou svobodou, kterou v životì má.

Nìkdy se však stane i nìco naprosto opaèného. Vztah je dostateènì

svobodný, vstøícný a tolerantní, nechrání si však dostateènì hranice proti
nárokùm zevního svìta. Mohou to být nároky pøíbuzných, práce, pøátel
a známých, koníèkù a zájmù, ale i nároky dìtí.

| 130 |
 VI. KAPITOLA

Pøíbìh: Cítil zvláštní nespokojenost ve vztahu

Dan cítil zvláštní nespokojenost ve vztahu s Janou. Prožili spolu období velké
zamilovanosti, kdy potøebovali být stále spolu, mìli si stále co øíci a spoleèný èas
prožívali velmi intenzivnì, a to byl rozhovor, zaøizování bytu, spoleèné vaøení
nebo zážitky na cestách. Nyní po 15 letech jako by si nemìli spolu moc co øíci.
Jsou obklopení celou øadou aktivit, a spoleèných nebo individuálních, mají dvì
dìti, o které peèují a které je stojí mnoho èasu, øadu známých, se kterými se èasto
navštìvují, oba mají své koníèky, které si plnì vzájemnì dopøávají. Ale potøeba
být spolu, sdílet své zážitky, vymìòovat si postøehy, vášnivì spolu diskutovat –
to vše jako by se vytratilo. Dokonce i milování zaèalo být stereotypnì stejné, pøe-
stali experimentovat, ustálili se na pondìlku a ètvrtku, kdy mìli oba chvíli volno.
Když se Dan zamyslel nad tím, jaké má manželství – øekl by, že dobré. Pozo-
rovatel zvenku by to potvrdil. Byli k sobì tolerantní, dobøe se starali o dìti, nehá-
dali se, nemìli zásadnìjší konflikt, vyhovìli si vzájemnì a vyšli vstøíc, mìli dost
spoleèných i vlastních zájmù Pøece byl ale v nìèem nespokojený. Jako by
všeho bylo až moc. Byli tak zaneprázdnìni aktivitami a druhými lidmi, vèetnì
dìtí, že vlastnì už nemìli èas na sebe. Paradoxnì aktivity a zájmy vstupovaly
mezi nì, takže zájem jednoho o druhého, tak intenzivní døíve, se vytratil. Dan se
snažil chlácholit – láska nemùže být poøád stejnì intenzivní, je to pochopitelné.
Pøesto však toužil s Janou prožívat znovu to, co bylo pøedtím. Vìdìl, že v hloub-
ce duše ji stále miluje. Paradoxnì možná dnes ještì více než v minulosti. Chy-
bìla mu její pøítomnost. Být nìkdy jen spolu, bez divadel, kin, výstav, bez pøátel.
I bez dìtí. Uvìdomil si, že bude muset ubrat z toho svého kolotoèe, aby mìl èas
s ní nìkdy jen pobýt a mluvit, ptát se jí na názory a prožitky, diskutovat. Musí jí to
všechno øíci a probrat s ní, co prožívá ona. Jinak cítil, že hrozí, že sice budou žít
navenek naplno, ale spíše vedle sebe než spolu. Jako dva kamarádi, kteøí
o sobì sice vìdí, ale moc se nepotøebují.

Vztah mezi partnery potøebuje hranice. Hranice jsou velmi dùležité

uvnitø vztahu, vnitøní hranice mezi partnery; to umožòuje mít i v blízkém
vztahu svoji svobodu a zachovat si svou jedineènost. Stanoví meze nad-
mìrným individuálním požadavkùm, sobectví a touhám – øíkají, kde jsou
meze individuální svobody, aby vztah nepøestal existovat. Vnitøní hranice
souvisí s dovedností øíci „ne“ partnerovi, ale i sobì. Podobnì nutné jsou
však i zevní hranice partnerského vztahu; chrání partnerský vztah pøed
pohlcením zvenèí – pøed pøáteli, aktivitami, dìtmi, prací, zájmy apod. Nad-
mìrná zaneprázdnìnost aktivitami i vztahy mimo partnerství jinak mùže
zaèít oslabovat i pùvodnì velmi silné pouto mezi partnery. Partneøi inten-
zivnì žijí mimo vztah a s pøekvapením zjistí, že se už moc nepotøebují.

| 131 |
Udržení zevních hranic souvisí se schopností øíci „ne“ práci, pøátelùm, ko-
níèkùm a zájmùm, ale i dìtem.

Cvièení: Hledejte dobré stránky svého partnera

1. V tomto cvièení se zamìøte na dobré stránky svého partnera. Zkuste si nyní na

chvíli odmyslet jeho nedostatky a zamìøit se jen na to, co na nìm:
4máte rádi,
4èeho si vážíte nebo ceníte,
4za co jste mu vdìèní,
4co se vám na nìm líbí,
4co vás na nìm pøitahuje,
4za co jste na nìj hrdí,
4èím vás dovede nejvíce potìšit,
4co všechno s ním dìláte rádi apod.
2. Vytvoøte si seznam.
3. Projdìte svùj seznam a udìlejte si (+) u tìch kvalit, které jste mu už nìkdy vyjád-
øili, (++) u tìch kvalit, které mu vyjadøujete obèas, a (+++) u tìch, které mu vyjad-
øujete èasto. Naopak (–) si udìlejte u kvalit, které jste mu nikdy nedali najevo.
4. Zamyslete se nad situacemi, kdy byste mohli svému partnerovi vyjádøit kvality,
u kterých máte (–), a nad zpùsobem, jakým byste mu to dali najevo.

L ásk a k pa r t ne r ov i

Pro oznaèení lásky existují v øeètinì tøi výrazy: Erós, Philos a Agapé.
Erós, to je bouølivý cit mezi dvìma lidmi, je prožíván jako touha po blízkosti
druhého. Èasto však také jako potøeba ho vlastnit a mít k dispozici. Mùže
však pøerùst ve zralejší formu lásky, kdy láska narùstá a získává na kvalitì
a oba partneøi pociují, že nìco budují. Ale mùže také ukázat svoji horší
tváø, kdy jeden nebo oba zaènou mít pocit, že je láska o nìco okrádá. Pak
vyrùstá snadno závislost, žárlivost, omezování nebo nenávist.

| 132 |
 VI. KAPITOLA

Cvièení: Poctivì se zamyslete a pak si napište

do sešitu:

4Dokážete v sobì prožít vášnivou touhu po blízkosti partnera? Pokud ano, ve kte-
rých situacích? Co se s vámi dìje? Jakým zpùsobem na nìj myslíte? Co prožívá-
te tìlesnì? Co ve svých citech? Jakým zpùsobem s ním (s ní) mluvíte?
4Pamatujete si nìkteré situace z partnerského života, kdy ve vás pøevládla „horší
tváø“ erotické touhy, jako je závislost, žárlivost, nenávist apod.? Popište, za ja-
kých situací k tomu došlo. Co jste prožívali? Jak jste se chovali? Jakým zpùso-
bem jste situaci øešili? Zbylo z tìchto prožitkù ještì nìco? Pokud ano, co s tím
mùžete udìlat?

Philos je láska ve formì pøátelství. Když už Erós nedovede živit svùj

oheò, dokáže partnery držet pøi sobì Philos. Spoleèná práce, kompromisy,
vycházení si vstøíc, pøemýšlení o potøebách druhého, to všechno je Philos.
Tento druh lásky již v sobì nenese tolik vášnivosti, je spíše jemný, skrom-
ný a kultivovaný. Neomezuje však druhého, nechce ho vlastnit. Øada lidí
se trápí pøi hledání Eróse, a když se mìní Erós v Philos, mají strach, že se
jejich láska ztrácí. Nìkdy hledají další vztah, kde pøevládne na poèátku
Erós. Zopakují si však opìt to samé, Erós postupnì ztratí svoji sílu a jsou
znovu ve stejné krizi. Nechápou, že právì Philos je mùže dovést k nejvyšší
formì lásky, k Agapé.

Cvièení: Najdete ve svém vztahu znaky

pøátelské lásky?

Rozeznáváte ve svém vztahu s partnerem rysy pøátelské lásky? Pokud ano, popiš-
te je. V èem se projevují v chování, v citech, v myšlenkách? Co je na nich nejpøíjem-
nìjší? Jak je tomu u vašeho partnera?

Agapé je pøítomna v Erósu i Philosu, ale pøesahuje je. Agapé je láska,

která usiluje o dobro druhého. Pøi Agapé je naše empatie do partnera natolik
hluboká, že cítíme, jak na nìho pùsobí naše chování, a hledáme pro nìj to
nejlepší. Znamená to vyjít ze svého sobectví, kdy jednáme jen pro své vlast-
ní uspokojení. Dále to znamená myslet na to, jak uèinit jeho život lepším.

| 133 |
 Cvièení: Hodnoty partnera

Zamyslete se a pak si napište do sešitu:

4Co má vᚠpartner rád na vašem chování k nìmu?
4Jaké další vaše chování by mohlo pomoci?
4Které hodnoty jsou pro vašeho partnera v životì nejdùležitìjší?
4Pomáháte mu nìjakým zpùsobem pøi jejich uskuteèòování? Pokud ano, jak kon-
krétnì?

Pøíbìh: Umìní milovat

Tenhle pøíbìh je trochu nostalgický, z poèátku mé praxe. O psychoterapii jsem
tehdy vìdìl málo a o kognitivní terapii témìø nic. Olze bylo 45 let, žila v dosud
harmonickém manželství, mìla tøi dìti. Náhle však zjistila, že manžel Martin
má již pùl roku pìtadvacetiletou milenku. Navíc rozvedenou se dvìma dìtmi.
Martin byl zamilovaný. Olze se najednou zhroutil svìt. Záhy se u ní rozvinula de-
prese.
Olga byla nejmladší ze ètyø dìtí, otec jí zemøel, když jí bylo šest let. Matka se
znovu provdala. Olga k otèímovi pøilnula, ale když jí bylo patnáct, otèím od mat-
ky odešel k jiné ženì. V osmnácti Olga otìhotnìla, ale hoch, se kterým chodila,
si ji odmítl vzít. Zùstala svobodnou matkou. Dokázala odmaturovat a osamostat-
nit se, najít si práci ve mìstì daleko od pùvodního bydlištì. Syna vychovávala
sama. Do 35 let pak vìtšinou žila sama. Tøi delší známosti, které v té dobì mìla,
nevedly k manželství.
Pak se seznámila s Martinem. Martinovi bylo 25 let. Olga dost pochybovala
o tom, zda je tento vztah perspektivní. Zamilovala se však a Martin do ní také.
Po dvouletém chození se vzali. Manželství se vyvíjelo dobøe. Martin se dobøe
snášel s nevlastním synem. Bylo z nìj cítit, že má Olgu rád. Narodily se jim dvì
dìti. Olga prožila 10 let, které pokládá za velmi šastné. Zdálo se jí, že se všechno
daøí. Martin vystudoval dálkovì vysokou školu a vypadal spokojenì. Nejstarší syn
dostudoval. Vztahy s Martinovými rodièi byly rovnìž dobré. Myslím, že to nebyla
jen Olžina verze, sám jsem celou rodinu znal. Snad jen jedna zajímavost u Mar-
tinových rodièù – jeho matka do svých 65 let udržovala mimomanželský vztah
s mnohem mladším mužem. Její manžel o nìm nevìdìl pøesto, že ten vztah tr-
val 18 let. Nevìra nezasahovala, jak se zdálo, do atmosféry rodiny. Dalo by se
s urèitou nadsázkou øíci, že dìti i vnouèata babièce tento vztah pøály. Pøitom dì-
deèka mìly rovnìž rády.
Olga reagovala na zjištìní Martinovy nevìry šokem. Nemohla tomu uvìøit. Ze-
ptala se proto pøímo Martina. Ten jí to pøiznal. Navíc sdìlil, že vztah nechce
ukonèit a neví, jak se rozhodne v budoucnu. Následoval výbuch Olžina hnìvu.

| 134 |
 VI. KAPITOLA

Chtìla Martina vystìhovat. Týden dìlala doma scény. Pak se propadla do bez-
nadìje. Jako by se pro ni uzavøel magický osud – otèím opustil matku, matka
Martina má dlouhodobì mimomanželský vztah, Martin se zamiloval a k tomu
vlastní pøíbìh svobodné matky. Mladá sokynì, rozvedená se dvìma dìtmi, ta
udìlá všechno proto, aby si Martina odvedla. Extrémnì tvrdá konkurence. Nevi-
dìla pøed sebou žádnou šanci. Jen perspektivu samoty se dvìma dcerami, kte-
rým bylo pìt let. Opìt samotná, opuštìná. Navíc o hodnì starší. Nevìdìl jsem,
co jí mám øíci. Taky mi to pøipadalo beznadìjné. Bylo mi jí velmi líto. O to více, že
jsem ji mìl rád již z pøedchozích setkání. Zpoèátku mì nenapadalo nic, jen faleš-
né utìšování, že to mùže dobøe dopadnout. Moc to nebrala. Bezradnì jsem si
pøeèetl Plzáka, podtrhal, co èlovìk má a nemá dìlat, když zjistí partnerovu nevì-
ru. A i když jsem si pøipadal v té chvíli cynicky, sedli jsme si nad knihou spolu
a rozebírali jednotlivé pokyny. Abych nìjak vyvážil celkovì dojem, pùjèil jsem jí
k tomu Frommovo Umìní milovat. Zpoèátku se nemohla na èetbu soustøedit.
Ale pozdìji si z této zvláštní kombinace autorit nìco pro sebe vybrala. O Martina
jí v tu chvíli šlo snad více než o vlastní život. Plzákova doporuèení dodržovala do
puntíku. Vzornì vedla domácnost, vaøila samé lahùdky. K Martinovi se chovala
vstøícnì a milovala se s ním, když chtìl. Mimomanželský vztah se vlekl ještì
celý rok. Olga zaèala hrát tenis a hodnì o sebe peèovala. Martin byl stále napja-
tìjší a nevìdìl si rady. Nová partnerka ho zaèala nutit, aby se rozvedl. Objevily
se mezi nimi hádky a spory. Pøitom Olga byla milá. A ne umìle. Oslovil ji Erich
Fromm a uvìdomila si, že kromì toho, že jí jde o to, aby Martina získala zpìt, ho
má taky ráda.
Dnes je tomu již 22 let. Rodina žije spokojenì. Období krize vedlo k tomu, že
Olga kromì jiného výraznì rozšíøila své záliby. Pro mì, jako èlovìka, který je
mìl oba rád, to pøináší hezký pocit.

| 135 |
 VII. O MANIPULACI ANEB JAK
MَU LSTIVÌ ZÍSKAT VÝHODU
ANEBO JAK RADÌJI NEKOØISTIT

Pokud zmìníš zpùsob,

jakým obvykle vykonávᚠrutinní vìci,
umožníš, aby v tobì vyrostl nový èlovìk.
(Paulo Coelho, Poutník do Compostely)

Tato kapitola je o manipulaci. O tom, jak manipulujeme svými partnery

a jak oni manipulují námi. Manipulace je chování, kterým neèestnì získá-
váme výhodu na druhém, aniž má on možnost svobodné volby, zda nám
vyhovìt nebo nikoli. Budeme se uèit ochranì pøed svým i partnerovým ma-
nipulativním chováním. K ochranì proti manipulacím je tøeba nìkolik pod-
mínek:

U rozpoznat a urèit manipulativní chování,

U nauèit se strategiím, jak se manipulaci bránit,
U vybudovat odolné „já“, které nepotøebuje manipulovat a manipulovat
se nenechá.

Manipulace je bìžnou souèástí mezilidského chování a patøí do reper-

toáru vìtšiny lidí. To neznamená, že jsme všichni intrikáni. U vìtšiny lidí
manipulace nepøevládá nad pøímým nebo pasivním chováním. V zásadì
chtìjí být v blízkých vztazích pøímí a èestní, protože dùvìru považují za
dùležitou souèást vztahu. Manipulují s partnerem zejména tehdy, kdy se
cítí ve vztahu v nìèem ohroženi, a tak má jejich manipulace ochranný úèel.
Když jsou s manipulací konfrontováni, èasto se urazí, protože mají pocit,
že jenom bránili dùležité hodnoty. Vìtšina lidí si totiž vùbec neuvìdomuje,
že s druhými manipuluje. Patøí to mezi automatismy jejich chování, které si
osvojili v prùbìhu svého zrání.

| 136 |
 VII. KAPITOLA

Pøíbìh: Nikdy jsem nechtìla být jako matka

Marcela vyrùstala sama s velmi manipulující matkou. Otec od matky odešel, když
byly Marcele tøi roky. Matka vyhrála u soudu zákaz styku otce s dítìtem. Dùvody
rozvodu Marcela pøesnì neví. Jak zná matku, tak ví, že vše, co øíká, bývá znaè-
nì pøehnané. Matka èasto v prùbìhu desetiletí otce pomlouvala a sebe líèila
jako zneužitou obì. Ona sama v nièem nikdy nechybila. Dávala èetné pøíklady
toho, jaký to byl špatný èlovìk, který jí jenom ubližoval a nakonec ji opustil,
a v kontrastu s tím další historky, ve kterých popisovala svoji nekoneènou obìta-
vost, pracovitost, èestnost a toleranci. Pokud Marcela nechtìla matku v nìèem
poslechnout, obvykle jí matka vyèetla, „že je po otci“, a tudíž „tak bez charakte-
ru, že by i své malé dítì opustila.“ Celá výchova Marcely byla na jedné stranì
kolorována lichotkami a pøehnanou chválou, na druhé plná výèitek, nátlakù
a manipulací, pokud Marcela projevila vlastní názor nebo potøebu.
Když se Marcela koneènì po osmnáctém roce zaèala sama s otcem stýkat,
zjistila, že je to zdvoøilý a milý èlovìk. Udivilo ji, že o matce neøekl jediné køivé
slovo. O rozvodu sdìlil pouze, že byli ještì velmi mladí a on si nevìdìl rady se
silným temperamentem matky. Bylo vidìt, jak mu je velmi líto, že se spolu tolik
let nemohli stýkat. Vztah byl zpoèátku opatrný, ale brzy se zaèal prohlubovat.
O setkáních s otcem však musela Marcela pøed matkou mlèet.
Marcela bìhem své výchovy byla témìø každodennì konfrontována s mani-
pulacemi matky. Od pøímého nátlaku, aby se podøídila pøáním matky, „která nej-
líp ví, co její dcera potøebuje“, pøes obviòování, lichocení, pøekrucování faktù, až
po divoké nadávání, vyhrožování dìtským domovem a vyhazováním z domu.
Marcela se zaøekla, že se nikdy nebude chovat jako matka.
Ve 25 letech se Marcela po 3 letech chození s Petrem provdala. Pøes rok spolu
pøedtím žili na koleji a oba mìli pocit, že jejich vztah je ideální. Podaøilo se jim
najít byt v malém mìsteèku, daleko od matky. Po dvou letech Marcela otìhotnì-
la a porodila první dceru, za dva roky poté druhou. Penìž mìli málo, a tak si Petr
zaèal pøivydìlávat. Z práce chodil kolem deváté veèer. Vìtšinou unavený, mìl
chu jenom ležet, dívat se na televizi, maximálnì èíst noviny. Marcela byla také
unavená stereotypem starání se o dìti. Chtìla však veèer prožívat naplno, poví-
dat si, milovat se. O víkendu chtìla „koneènì žít“, zatímco Petr „koneènì vy-
dechnout a odpoèívat“. Místo hledání kompromisu zaèaly hádky. Bìhem další-
ho roku manželské krize zaèali mluvit o rozvodu.

Marcela vyhledala psychoterapeutickou pomoc. Zpoèátku mluvila o sobì

jako o obìti. Pøece se stará o dvì malé dìti, na rozdíl od nìho, který si „uží-
vᓠkariéry. Pokud by ji opravdu mìl rád, udìlal by pro ni, co od nìho žádá.
Je to egoista, který se nechce pøizpùsobit jejím potøebám. Aby ho k tomu
pøinutila, používala celý rejstøík postupù (pøehráli jsme nìkolik typických

| 137 |
situací): od pøímého nátlaku, aby se podøídil jejím pøáním, „protože ona
nejlíp ví, co jejich manželství potøebuje“, pøes obviòování, lichocení, pøe-
krucování faktù až po divoké nadávání, vyhrožování odchodem k matce
a vyhazováním ho z domu. On však na to buï nereagoval, nebo se rozèílil
a vybuchl vztekem, obèas odešel i do hospody. Nyní zaèal mluvit o rozvo-
du, což ji vydìsilo.

Po zapsání nìkolika rozhovorù si Marcela sama uvìdomila, že reaguje

pøesnì jako její matka. To, co nikdy nechtìla a tolik odsuzovala, nyní dìlá
sama. Pochopila, že manžel nemìl moc šancí chovat se jinak. Uvìdomìní
si vlastních manipulací a spoleèný nácvik asertivní komunikace u obou
manželù pomohl pøekonat krizi.

N ej èastìj š í f or m y m a nipu l a c e

Manipulace ovlivòuje myšlenky, emoce, tìlesné fungování a hlavnì

chování manipulovaného tak, aby odpovídaly potøebám manipulátora. Ten
lichotí, vyèítá a obviòuje, svaluje zodpovìdnost, porovnává s druhými, za-
strašuje, posmívá se, je ironický nebo se chová s despektem, pøedstírá
emoce èi se staví do role obìti druhých. Pøi manipulaci je de facto lhostejný
k potøebám druhých, i když èasto tvrdí nìco jiného, napø. poukazuje na
svoji obìtavost.

Nejvíce manipulujeme v nejbližších vztazích, tzn. s partnery a s dìtmi.

To proto, že odmítnutí, kritika èi neúspìchy v partnerském nebo rodièov-
ském vztahu bolí nejvíce. Manipulace nám dává zdání kontroly nad vzta-
hem, nad chováním druhého. Jako bychom se chtìli zabezpeèit, aby nás
druhý nezradil, nechoval se zpùsobem, který nás ohrožuje, nelíbí se nám,
aby nám dost dával, vážil si nás apod. Proto nejèastìji manipulují lidé, kteøí
si nevìøí (a nevìøí, že mají pro druhého dostateènou hodnotu pro to, aby si
dovolili risknout vztah založený na dùvìøe). Pomocí manipulace však ne-
dáváme partnerovi to, co sami po nìm chceme. Pokud se nám daøí ho ma-
nipulovat, sami kveteme na jeho úkor. Pokud se nechce nechat zmanipu-
lovat, rozbìhne se lítý boj.

| 138 |
 VII. KAPITOLA

Lichocení

Nìkteøí lidé si dobøe uvìdomují, že aby mohli druhého kontrolovat èi

ovládat, musí v nìm nejdøíve vzbudit sympatie. Jsou proto døíve, než nìco
požadují, usmìvaví, obìtaví, pozorní nebo štìdøí. Nejèastìjší strategií, jak
získat u druhého sympatie, jsou lichotky. Jaký je však rozdíl mezi manipu-
lací lichocením a pozitivním posílením, které nám dává druhý z lásky?
Rozdílù je øada. Pozitivní posílení pøichází jako dárek, partner za nì nic
nežádá. Nenásleduje tedy ani kritika, ani žádost o nìco. Vìtšinou je kon-
krétní a nepøehnané. Cítíme sami, že je upøímné. Nezaregistrujeme v sobì
pocit, že „nìco není v poøádku“, který míváme z neverbálních projevù part-
nera pøi neupøímnosti. Lichotka bývá pøehnaná, obecná, pøichází v èase,
kdy po nás druhý nìco chce, nebo pøed kritikou, aby si pøipravil „pùdu“. Už
pøi jejím vyslovení èasto cítíme, „že tam nìco nesedí“. Vìtšinou selže ne-
verbální komunikace, kterou manipulátor nedokáže tolik ovládat.

Výèitky a obviòování

Strach z výèitek a obvinìní pronásleduje hodnì lidí už od dìtských let.

Radìji se podøídí, než by mìli zažívat tyto nepøíjemné myšlenky a emoce.
Podøízení se druhému vede na druhé stranì k potlaèení až popøení sebe
sama. Aby se neznelíbili, tito lidé neustále uspokojují požadavky druhých.
Sami sobì neumìjí pøiznat to, co skuteènì prožívají a chtìjí. Obvykle své
trápení popírají. Jsou ideálními obìmi manipulace, která se snaží navodit
pocity viny. Mají spíše pocit, že sami selhali, a vùbec je nenapadne, že
jsou manipulováni.

Svalování zodpovìdnosti

Svalování zodpovìdnosti na druhého je velmi podobné výèitkám a ob-

viòování. Pokud pøevedu na druhého odpovìdnost, mohu ho pak kritizovat
za to, co se nepovedlo. On je vinen a mìl by se snažit o nápravu, já jsem
nevinen, a tudíž mám právo mu to osladit.

| 139 |
 Vytváøení závislosti a „pseudoaltruismus“

Závislost zavazuje. Pokud je druhý èlovìk na mnì závislý, jen stìží mi

mùže nìco odmítnout. Tato manipulace vzniká pøes pomoc, dárky, po-
vzbuzení èi lichocení. Taková manipulace je dokonale zakrytá žádoucím
chováním. Vytváøí vztah závislosti na manipulátorovi. Mùže jít o drobná
gesta, která ve skuteènosti nestojí hodnì námahy a mohou vypadat jako
pomoc, nebo skuteènì v dané chvíli pomohou. Na rozdíl od nezištné po-
moci manipulátor døíve nebo pozdìji zaèíná nìco požadovat na oplátku.
A pokud to nepøijde, zaènou výèitky a obviòování, které vás mají umravnit.
Dal nám všechno, ale potom mu nelze nic odmítnout. Podle mezilidské zá-
sady reciprocity je nutné oplatit druhému každou prokázanou laskavost
nebo úsluhu. Partner, který manipuluje vytváøením závislosti, se však
snaží tìžit z našeho pocitu „dluhu“. To vytváøí velmi asymetrickou situaci –
on volil dobu i zpùsob pomoci a zároveò rozhoduje o dobì a zpùsobu ná-
hrady. Pokud tuto hru pøijmeme, nezbývá než se podøídit.

Porovnávání s druhými

Už naši rodièe nám øíkávali: „Podívej na sousedovic Anièku, jak umí pìk-
nì “. Jiné dítì bylo poøádnìjší, hodnìjší, lépe se uèilo, netrhalo kalhoty,
neodmlouvalo apod. Porovnávání mìlo pomoci k tomu, abychom se zasty-
dìli a pak zmìnili své chování. V dìtství to moc nefungovalo, mrzelo to jen ty
opravdu hodnìjší z nás a ti si to zase nezasloužili. V dospìlosti to rovnìž
moc nefunguje, leda tak u tìch „hodnìjších“, a ti si to zase nezaslouží. Ale
v dospìlosti je to navíc ponižující. Když dospìlého porovnáváme s jiným do-
spìlým, jako bychom mu øíkali: „Podívej, jak ty jsi v tom nedokonalý(á) a ten
druhý(á) je dokonalý(á). Koukej ho (ji) v tom napodobovat, snaž se, abys
byl(a) jako on (ona). Jinak nejsi dobrý(á) a nebudu tì mít rád(a).“

Pouèování

Pouèování staví jednoho do role uèitele, druhého do role žáka. U uèite-

le zpravidla roste sebevìdomí, u žáka, zejména pokud neumí, sebevìdo-

| 140 |
 VII. KAPITOLA

mí klesá. Pokud druhého zaèneme pouèovat, dostáváme ho do role „žáka

bez dostateèných vìdomostí“. V partnerství je to zpravidla nefér trik ke
zvýšení vlastní hodnoty na úkor hodnoty druhého. Ve skuteènosti oba part-
neøi mívají obdobné „vìdomosti“ o dùležitých oblastech života.

Moralizování

Moralizování je podobné pouèování, ale jeho úèinek na sebedùvìru

a sebepøijetí je ještì pronikavìjší. Moralizováním dáváme druhému naje-
vo, že jsme z lidského hlediska „lepší než on“. Mùžeme se pohoršovat nad
jeho morálkou, vysvìtlovat mu, jak by se mìl „správnì chovat“, co se „sluší
a co nesluší“, jaké by mìl mít pohnutky apod. Sami se v té samé chvíli cítí-
me morálnì lepší a èistší, jen vstoupit na nebe. Moralizování bývá pro dru-
hého zážitkem tìžkého teroru. Budí buï silné pocity viny, nebo potøebu se
vzbouøit, protože „kdo má právo první hodit kamenem ?“

Zastrašování a vyhrožování

Tento druh manipulace používá zjevného nátlaku: „Když neudìlᚠto,

co chci, tak já tì opustím (rozvedu se s tebou, nebudu se starat o dìti, ode-
jdu k matce, najdu si jinou, spáchám sebevraždu apod.).“ Jde o agresivní
manipulaci tìžkého kalibru a není pro ni omluvou ani to, že manipulátor se
cítí na dnì. Pokud partner vyhoví, byla tato manipulace úspìšná a hrozí,
že pøi dalším problému se bude opakovat, nebo dokonce stupòovat.

Ironie a despekt

Bývají používané zejména muži. Od neprimitivnìjších forem, kdy mluví

o ženách jako o „slepicích“, po projevy pohrdání, kdy se manipulátor podi-
vuje nad tím, že ten druhý si dovolí o nìco vùbec žádat nebo nìco neví.
Ironie a despekt se dají projevit obsahem vìty, ale také pouhým tónem
hlasu nebo odmlèením. Partner si pøipadá jako bezcenný hlupák, manipu-
látor zvyšuje svoje sebevìdomí skrze pocity pýchy a nadøazenosti. Pokud
se manipulovaný nechá touto strategií zmást, stáhne se a neodvažuje se
na nic ani zeptat.

| 141 |
 Pøímá agrese

I pøímá agrese èasto slouží manipulativním cílùm. Diktátor je autorita-

tivní, slovnì, nebo dokonce tìlesnì agresivní, chová se prudce, napadá
okolí, kritizuje partnera, stále nìco požaduje a hnìvá se, když to není
ihned splnìno. Partner se ho zpravidla bojí. Strach je emoce, pøes kterou
se velmi snadno manipuluje. Diktátor si zpravidla uvìdomuje své cíle
a potøeby a city druhých nepokládá za dùležité. Je pøesvìdèen, že je nutné
druhým vnutit svoji vùli, a pokud to neudìlá, udìlají to druzí jemu.

Druhé lidi používá jako prostøedky (figurky) k dosažení svých cílù. Po-
kládá to za správné. Lidem zpravidla nedùvìøuje, protože pøesto, že je po-
kládá za slabší, obává se, aby se mu nevymkli zpod kontroly. Okolím vèet-
nì partnera dost èasto pohrdá.

Pøedstírání emocí

Lidé snadno reagují na výrazné projevy emocí. Zejména smutek a strach

budí v ostatních soucit a potøebu pomoci nebo druhého ubezpeèit. Špatná
nálada jako by druhého vyzývala: „Pokud mᚠv sobì by jen špetku lid-
skosti, tak s tím nìco udìláš.“ Proto øada lidí pøedstírá nebo pøehání smu-
tek, strach a obavy. Když se jim druzí snaží v tìchto emocích pomoci, mo-
hou manipulaci ještì prohloubit: „Vùbec mi to nepomáhá, kdybys mì
mìl(a) rád(a), pochopil(a) bys, jak mi doopravdy pomoci.“ Podobnì se dá
pøedstírat nebo pøehánìt vztek, lítost, žárlivost, bezmocnost.

Pøedstíraná nesmìlost

Èlovìk, který manipuluje nesmìlostí, se drží v pozadí a moc toho ne-

øekne. Vždy, když jde o to nìco zaøídit, rozhodnout, vzít na sebe odpovìd-
nost, tak svoji nesmìlost zdùrazní. V podtextu naléhá na partnera: „Musíš
to zaøídit ty, jinak se budu velmi trápit. Nesmíš být takový hulvát, abys mì
nechal v takových nepøíjemných pocitech.“ Tento typ manipulace volí vìt-
šinou ženy, které se tak ve spoleènosti mohou schovávat za svého partne-

| 142 |
 VII. KAPITOLA

ra. Tváøí se jako slabé a volají po pomoci. Bedlivì však sledují chování
partnera a pak mu ho pøípadnì vyètou: „Choval jsi se nemožnì“, „Poøád se
bavíš s ostatními a mì si nevšímáš,“ nebo dokonce: „Nikomu, ani mnì ne-
dᚠve spoleènosti šanci.“ Podkladem tohoto druhu manipulace je zpravi-
dla nižší sebevìdomí. Proto se takový èlovìk ve spoleènosti chová jako
„šedá myš“, po stranì však všechny pomlouvá jako lidi, kteøí se neustále
chtìjí jen pøedvádìt. Doma se mùže promìnit v zastrašujícího tyrana.

Stavìní se do role obìti

Vìtšina lidí lituje ty, kterým se nìco nepøíjemného pøihodilo. Mají tenden-
ci jim odpustit i vìci, které by jinak netolerovali. Proto pro mnohé lidi, kteøí si
málo vìøí, je tato role velmi pøitažlivá. Neustále pak mluví o køivdách nebo
domnìlých køivdách, které je v životì potkaly. Role obìti pøináší øadu ziskù –
všichni mají povinnost mi pomáhat, musí mi odpouštìt, musí se do mì vcítit,
pøebírat za mì zodpovìdnost. Èlovìk v roli obìti je nešastný a projevuje se
jako bezmocný a uštvaný. Pokud si však nìkdo dovolí mu nìco odmítnout,
snadno zaène být hašteøivý, sarkastický a otevøenì agresivní.

Ch arak t e r is t ic ké z na ky
man i p u lujíc ího

Vìtšina lidí manipuluje spíše situaènì, obèas a po pøechodnou dobu.

Jsou však lidé, kteøí mají manipulaci velmi nauèenou. Manipulují s partne-
rem, v práci, ve výchovì dìtí, v komunikaci s pøáteli, neznámými lidmi. Ma-
nipulace se stala charakteristickým rysem jejich povahy. Takových lidí
není moc – asi kolem 3 % populace. Pøitom vìtšinou si svého povahového
rysu nejsou vìdomi a cítí se uraženi, když jim to nìkdo øekne. Francouzská
psycholožka Isabelle Nazare-Aga (Nenechte sebou manipulovat, Portál
1999) urèila 30 charakteristických znakù takového manipulátora, pøièemž
pokud èlovìk splòuje 10 z nich, mùže se smìle do této kategorie „velkých
manipulátorù“ zaøadit.

| 143 |
Tabulka 16 Charakteristické znaky manipulátorù (volnì zpracováno po-
dle Isabelle Nazare-Aga, 1999)

1. Navozuje u druhého pocity viny a dovolává se pøitom lásky, morálky, odpo-

vìdnosti.
2. Pøenáší zodpovìdnost na druhého a ze své zodpovìdnosti se snaží vy-
kroutit.
3. Svoje potøeby, pøání a žádosti sdìluje zamlženì a nejasnì.
4. Obvykle odpovídá neurèitì.
5. Mìní svoje názory, postoje, chování a city podle situace tak, aby z toho
mìl prospìch.
6. Svoje potøeby zakrývá logickými dùvody.
7. Vyžaduje po druhých, aby nikdy nemìnili názor, chce po nich dokonalost,
pøesnost, a aby okamžitì reagovali na jeho potøeby.
8. Zpochybòuje schopnosti, charakterové vlastnosti druhých, stále je kritizu-
je, podceòuje.
9. Svoje vzkazy a žádosti nechává vyøizovat partnera.
10. Zasívá nesvár, podnìcuje podezíravost, žárlivost, nedùvìru tak, aby mohl
situaci více kontrolovat.
11. Dìlá ze sebe obì, aby ho ostatní litovali a pøizpùsobili se jeho potøebám
(pøehání svoje potíže, stìžuje si na domnìlé køivdy, pøetížení apod.).
12. Nedbá na potøeby a žádosti druhých (i když èasto zdùrazòuje svùj altruis-
mus).
13. Morálních zásad druhých zneužívá k naplnìní vlastních potøeb.
14. Skrytì vyhrožuje nebo zcela otevøenì vydírá.
15. Mìní téma rozhovoru tak, aby to bylo pro nìj výhodné.
16. Vyhýbá se konstruktivnímu øešení problémù, pokud by to pro nìj zname-
nalo nìjaké závazky.
17. Lže a vymýšlí si, pokud z toho mùže mít výhody.
18. Zamìøuje se na nedokonalosti a chyby druhých, snaží se dìlat dojem, že
je „lepší“.
19. Pøekrucuje a køivì interpretuje výroky druhých tak, aby byli vidìni v horším
svìtle a on v lepším.
20. Je egocentrický.
21. Závidí vlastnímu partnerovi a nìkdy i vlastním dìtem.
22. Nesnáší kritiku a dokáže popírat i zjevné vìci.

| 144 |
 VII. KAPITOLA

23. Potøeby, práva a pøání druhých ho nezajímají.

24. Je požadovaèný, nutí druhé, aby mu sloužili, vyèítá, když to nedìlají ihned.
25. Pøes líbivou a moralistní rétoriku jeho èiny svìdèí o opaku.
26. Užívá lichotek, dárkù a drobných úsluh, aby si druhé zavázal, pak neèekanì
požaduje revanš.
27. V jeho pøítomnosti se lidé cítí nesvobodnì a nepøíjemnì.
28. Za svými cíli kráèí dùslednì, ale na úkor druhých.
29. Pøimìje vás dìlat vìci, které byste o vlastní vùli nedìlali.
30. Lidé o nìm èasto mluví, i když není pøítomen.
31. Partnera èasto posílá k psychologovi nebo k psychiatrovi, aby se „napravil“.

Po pøeètení výše uvedené tabulky mùže mít øada lidí pocit, že buï jsou
sami velkými manipulátory, nebo že velkým manipulátorem je jejich part-
ner. Vìtšina lidí obèas manipulaci používá, ale ještì to neznamená, že je
to rys jejich osobnosti. Záleží na tom, jak je to èasto, jak dùslednì to prová-
dìjí a jaký je pomìr pøímého chování k manipulativnímu. Pokud se obèas
nahlas litujete, nìkdy si zamoralizujete, nìkomu zalichotíte, nebo se vám
nìkdy stane, že vaše èiny neodpovídají vašim slovùm, nic to neznamená.
Tak to dìlá vìtšina lidí. Obèas se uchýlí k manipulaci, aby nìèeho dosáhli.
Jde však o èasovì omezenou, výjimeènì se objevující strategii.

Manipulátor ale manipuluje soustavnì, protože to jinak neumí. Jedná

se u nìj o systém obrany, který potøebuje k udržení vlastního sebevìdomí.
Tím, jak znehodnocuje druhé a navozuje v nich pocity nedostateènosti
nebo viny, sám získává na hodnotì a svou pøípadnou odpovìdnost pøeha-
zuje na partnera. Manipulaci používá celoživotnì, velmi èasto od dìtství
a jeho manipulace je zautomatizovaná. Bývá velmi dobrým pozorovatelem
slabin a chyb druhých, protože ty mùže kdykoli použít. Vìdomì manipuluje
asi kolem 20% manipulátorù, dalších 80% o tom vùbec neví. Spíše se tìší
ze své moci a øíkají o sobì, že jsou „dobrými psychology“ a že mají dobrou
„sociální inteligenci“. Opak je vìtšinou pravdou. Zpravidla nerozumí ani
svému chování, které jim pøináší krátkodobé zisky. A vùbec si neuvìdomují,
jaké dùsledky má manipulace pro partnera: pokles sebevìdomí, vysokou
hladinu stresu, deprese, rozvrat vztahu. Zamìøení manipulátora na sebe je
totiž tak silné, že druhé vnímá pouze z hlediska možné výhry nebo zisku.

| 145 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
Pokud mu i nìco dojde, ujišuje se, že to tak dìlají všichni. Je to jediný zpù-
sob, jak se cítit silným.

Z krátkodobého hlediska opravdu manipulace pøináší výhody. Falešnì

posiluje sebevìdomí, vede k vyhýbání se konfrontaci, odkládá øešení
složitìjších problémù. Pùvodní pocit, že „vyzrál na druhého“, je nahrazo-
ván nedùvìrou ve vztah. Ve smyslu „podle sebe soudím tebe“ se obává
manipulace partnera a je stále ve støehu. Nemùže se otevøít ani svìøit.
Z dlouhodobého hlediska vede manipulace k odcizení od lidí a vnitønímu
pocitu samoty. Vztahy bez dùvìry se nerozvíjejí a mìní se v pozièní válku.
Vlastnì to má tìžké, protože partneøi ho èasto opouštìjí. Pak role obìti,
kterou se prezentuje, je zèásti opodstatnìná. Je obìtí vlastního chování.
Cena za systematickou manipulaci tedy bývá vysoká:

U odcizení vztahu a vnitøní pocit samoty,

U stálá kontrola a napìtí, aby nebyl sám zmanipulován,
U nedùvìra v lidi, strach z odhalení nebo zneužití,
U neschopnost milovat druhého.

Cvièení: Jak zjistit, zda nejsme sami

manipulátoøi?

Projdìte si pøedešlou kapitolku a ujasnìte si, v èem se vás týká a jak se to konkrét-
nì v partnerském vztahu projevuje. Jak èasto bìhem týdne partnerem manipuluje-
te? Napište si zpùsoby, které používáte. Co tím chcete získat? Jak by se zmìnil
vᚠpartnerský vztah a spoleèný život, kdybyste to pøestali dìlat?

M an i p u l a c e a ž iv ot ní pos t o j e

Proto, abychom mohli manipulovat i manipulaci pøijmout, musí být splnì-

ny nìjaké podmínky v hloubce naší psychologie, v našich postojích k sobì
a druhým lidem. Jsou to postoje, kterými nás vybavily výchova a životní
zážitky. Vìtšinou si je pøímo neuvìdomujeme, fungují jako „software“, který
øídí naše myšlenky, emoce a chování ve vztahu k druhému èlovìku.

| 146 |
 VII. KAPITOLA

Tabulka 17 Životní postoje, které nás k manipulaci jakoby opravòují

4 Pokud mì má rád(a), udìlá pro mì všechno, oè ho (ji) požádám.

4 Pokud mi nìco odmítne nebo mì nìjak zklame, mám nárok mu (jí) to vrátit.
4 Pokud se partner nepøizpùsobí mým požadavkùm, je egoista.
4 Já vím nejlépe, co on (ona) potøebuje.
4 Je tak nesamostatný(á), že by beze mì nepøežil(a).
4 Jsem rozumnìjší (chytøejší, zkušenìjší, praktiètìjší atd.) než on (ona), a tak
musím v mnoha vìcech rozhodovat za oba.
4 Když dìlá chyby, mám plné právo ho (ji) potrestat.
4 Je nerozumný(á) a dìlá nelogická rozhodnutí.
4 Musím vztah kontrolovat, jinak mì druhý zneužije.
4 Nikomu se nedá vìøit, ani partnerovi.
4 Na každého musím udìlat dobrý dojem.
4 Nikdo nesmí poznat, jaký(á) ve skuteènosti jsem, jinak by mì odmítl.
4 Když nevyužiji situace já první, využije jí druhý.
4 Svìt se dìlí na vítìze (chytré) a poražence (hloupé).

Pokud manipulujeme svým partnerem, mùže to mít v prùbìhu èasu de-

vastující dùsledky. Nám sice zpravidla roste sebedùvìra a cítíme se být
„tím lepším“, nicménì partnerovi sebedùvìra klesá, zaèíná pochybovat
o vlastních schopnostech i lidských kvalitách. Mùže získat dojem, že jako
èlovìk nestojí vùbec za nic, že selhává ve vìtšinì vìcí, kde se nám na-
opak daøí velmi dobøe. Pozdìji se u nìj mohou objevit psychické i tìlesné
potíže. Nejèastìji depresivní nebo úzkostná nálada, nespavost, sexuální
selhávání, bolesti hlavy, bøicha, nadmìrná únava, bušení srdce, závratì
apod. Pokud je manipulace naší samozøejmostí, tak je nám jasné, že to
všechno jsou jen jeho problémy, on je „slaboch, který psychicky selhává,
málo se snaží“ apod., a my jenom kveteme. Máme právo si ho ménì vážit
a sebe si cenit ještì více. Dokonce mu mùžeme blahosklonnì pomáhat, a
vidí, jak jsme dokonalí.

Pøíbìh: Vše ho nauèím a on mi bude vdìèný

Lucie zaèala chodit s o tøi roky mladším Radkem, když jí bylo 24 let. Lichotilo jí,
že tak mladý a krásný muž o ni stojí. Lákalo ji také, že nemá žádné sexuální zku-
šenosti. Cítila to jako záruku toho, že ona bude mít nad vztahem kontrolu a ne-
stane se jí to, co ve vztahu pøedešlém – partner ji opustil kvùli jiné. Cítila to asi

| 147 |
takto: dodám mu sebedùvìru, všechno ho nauèím, budu o nìj peèovat a on mi
bude vdìèný. Její základní pøedstava byla, že ona bude dominantní a on ten
vdìèný. Dominantní Lucie opravdu byla. Vypadalo to však trochu jinak, než si
pøedsevzala: peskovala ho, rozhodovala za oba, nutila ho, aby trávil èas podle
jejích pøedstav, pøedvádìla se s ním pøed kamarádkami. Vždy ve všem mìla
pravdu ona. Pokud mìl jiné potøeby, lichocením nebo výèitkami ho pøimìla
k tomu, aby se podøídil jejím.
Radek si postupnì pøestával vìøit. Když byli ve spoleènosti, radìji mlèel. Èím
dále tím hùøe snášel výèitky, a tak se radìji podøizoval pøáním Lucie. Rozhodla
se, že se vezmou, a tak se vzali. Rozhodla se poèkat s dítìtem, bylo mu jasné,
že má pravdu. Postupnì získal dojem, že jsou to i jeho pøání. Zaèal se stranit
støedoškolských kamarádù, se kterými léta chodil hrát košíkovou. Èím více se
však podøizoval, tím ménì si ho Lucie vážila. Byla si jím naprosto jistá. Až nato-
lik, že mu øekla o nìkolika svých nevìrách. Pøece k sobì nebudou neupøímní.
Uznal, že lepší je, když si øíkají pravdu. Popíráním svých potøeb mohl lépe sná-
šet zklamání a záporné pocity. Po tøech letech manželství propadl Radek hlubo-
ké depresi. Lucie s ním velmi cítila, ve všem mu pomáhala, jen obèas „toho bylo
na ni moc“, a tak mu depresi a „slabost“ vyèetla. Zdùrazòovala, že nikdo kromì
ní by mu tak nepomáhal. Musel se nakonec léèit na psychiatrii. Jak léky, tak psy-
choterapií. Kromì pøekonání deprese pøinesla léèba porozumìní manželské si-
tuaci. Radek pochopil, že musí jinak, jak kvùli manželství, tak kvùli sobì. Moc to
však nešlo. Lucii vzájemná pozice vyhovovala a Radkovu snahu po emancipaci
vidìla jako zradu. Znásobila výèitky a scény. Což zapomnìl, jak se mu vìnova-
la, když mìl depresi? Ve chvíli, kdy Radek zaèal uvažovat o rozvodu, otìhotnì-
la. Nemohl ji opustit tìhotnou. Lucie se opìt dostala „na konì“. Své tìhotenství
používala jako beranidlo. On ji otìhotnìl, spoutal, takže se nebude moci vìno-
vat své kariéøe. Je teï na nìm, aby se snažil ze všech sil a nahradil jí vše, o co
ona tìhotenstvím pøijde. Musí se tedy podøídit všem jejím pøáním, „aby si ještì
užila“, protože pak se bude muset jen starat o dítì.
Po dvou letech a jedné další Radkovì depresi vztah dospìl k rozvodu. Lucie
zùstala sama se synem. Prožívala to jako nesmírnou køivdu. Radkovi zùstaly sil-
né pocity viny. V manželství s Lucií však vydržet nedokázal. Hoøce si uvìdomo-
val, že to, co mu nejvíce vadilo, jí vlastnì všechno dovolil. Radek dlouho zùstal
sám. Nového vztahu se odvážil až za 4 roky po rozvodu. Nyní má dvì nové dìti,
spokojené manželství a pravidelnì se stýká se synem z prvního manželství.
Vztah s Lucií se uklidnil. Zùstala sama, ale realizuje se hodnì v práci. Dva roky
po rozvodu také vyhledala psychoterapii. Pomohlo jí to porozumìt tomu, co se
vlastnì pøihodilo. Moc to bolelo, ale vrátit to už nejde.

| 148 |
 VII. KAPITOLA

Tabulka 18 Životní postoje, kterými si o manipulaci „koledujeme“

4 Mùj partner je chytøejší, vzdìlanìjší, mocnìjší a dokonalejší než já.

4 Je dùležitìjší uspokojit potøeby partnera než své vlastní.
4 Na každého musím udìlat dobrý dojem.
4 Za své èiny se musím vždy zodpovídat druhým.
4 Nemohu øíci ne, protože mám pak pocity viny.
4 Urèité morální zásady jsou nedotknutelné a všichni jsme jim vydáni na milost
a nemilost.
4 Nemohu ho (ji) odmítnout, protože by mìl(a) pocit, že ho (ji) nemám rád.
4 Nemohu øíci ne, protože mám pak strach, že mì opustí.
4 Pokud zmìním na nìco názor, znamená to, že jsem nedùvìryhodný(á) a ne-
spolehlivý(á).
4 Pokud nebudu mít na všechno stejný názor jako partner(ka), ztratím jeho (její)
pøízeò.
4 Všechno, co dìlám, musí být rozumné a logické.
4 Když nìkdo pro mì nìco nezištnì udìlá, musím mu to vrátit.

Nejdùležitìjší je uvìdomit si, že partner námi manipuluje a manipulaci

si nechceme a nemusíme nechat líbit, ani od toho, koho milujeme. Jedním
z nejèastìjších problémù je strach odmítnout to, co nechceme, aby dru-
hý nemìl dojem, že o nìj nestojíme. Lidé si èasto pletou odmítnutí v kon-
krétní jedné situaci s celkovým odmítáním nebo znehodnocováním partne-
ra. Jde však o omyl. Mohu druhého milovat a mít dobrou snahu s ním
spolupracovat, pøesto ho však obèas musím odmítnout, abych obhájil pro
sebe dùležité vìci (zejména když souvisí se sebeúctou). Neznamená to,
že jsem egoista, ani to, že druhého nemám dostateènì rád.

Jak jsme už uvedli, na manipulaci se vždy podílejí obì strany, jak mani-
pulátor, tak manipulovaný. Nìkdy si dokonce role støídají. Oba však mají
možnost svoji strategii zmìnit, pokud o to stojí. U dlouhodobých vztahù je
to relativnì tìžké, protože zpùsob komunikace je zpevnìn èetným opako-
váním a èasto plnì zautomatizován.

| 149 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 III. ÈÁST

UÈÍME SE SEBEPROSAZENÍ,
LASKAVOSTI A KOMPROMISÙM

Dosud jsme probírali pøedevším problémové stránky partnerského vztahu,

od komunikaèních omylù, postojù k sobì, ke druhým pøes mýty o partner-
ském vztahu až k manipulaci. Nyní si zkusíme uvést pøíklady toho, co do-
vedou lidé, kteøí mají dobrý partnerský vztah:

U Jasnì a pøimìøenì vyjadøují svoje vlastní pocity a potøeby.

U Dovedou pozornì a citlivì naslouchat.
U Dávají najevo úctu a respekt k sobì i k partnerovi.
U Vciují se do partnera a dávají mu to najevo.
U Dovedou pøijímat kritiku v klidu – zajímá je.
U Øíkají ano a ne v souladu s tím, co doopravdy chtìjí a cítí.
U Dovedou uzavírat rozumné kompromisy.
U Dávají partnerovi prostor na vyjádøení pocitù a potøeb.
U Chovají se pøíjemnì, klidnì, bývají usmìvaví, nespìchají.
U Dokážou otevøenì mluvit i o nepøíjemných a bolestných vìcech.
U Dokážou kritizovat, aniž by zraòovali, berou v potaz city partnera.
U Mají upøímný zájem o potøeby, city a pøání partnera.
U Dovedou uklidnit rozjitøené emoce u sebe i u partnera.
U Dokážou promìnit spor v dohodu.

| 151 |
 U Dokážou otevøenì a beze studu mluvit o sobì.
U Umìjí pøijmout odmítnutí od partnera bez pocitù urážky nebo zrady.
U Nemají strach ze zesmìšnìní, dovedou si ze sebe dìlat legraci.
U Chyby a nedostatky druhých berou laskavì a s pochopením.
U K partnerovi se chovají jako k sobì rovnému, nepovyšují se ani ne-
ponižují – mají svoji hrdost. Ale nejsou namyšlení a pyšní.
U Konfliktní situace zvládají s nadhledem, vždy kromì svého hlediska
zvažují i hlediska partnera.
U Nejsou závislí na hodnocení, ocenìní nebo kritice od partnera.
U Rozhodují i ve složitých situacích po dohodì.
U Dovedou obhájit osobnì dùležité cíle a vznést oprávnìné požadavky.
U Akceptují vlastní nedokonalost a limity.
U Dovedou vyjádøit hnìv bez toho, že by ztratili kontrolu nad sebou.
U Jsou schopni vyjádøit lásku a pøátelství, èasto to dávají najevo.
U Mají odvahu se ozvat, když cítí nespravedlnost.
U Umí pøijmout pochvalu bez falešné skromnosti èi nadmìrné pýchy.

Lidé, kteøí mají tyto dovednosti nebo vlastnosti, jsou nejen velmi pøíjem-
ní partneøi, ale také nadøízení, spolupracovníci, pøátelé i spoleèníci. Dobøe
se s nimi žije. Pomáhají nám cítit se samozøejmì, bezpeènì, sebejistì
a zapomenout na komplexy a nejistoty. Probouzejí a podporují to nejlepší
v nás. Míváme pocit, že jsou takoví od narození. Nicménì vìtšinou jsou to
dovednosti, které si bìhem života vypìstovali. Nauèili se to od rodièù, sou-
rozencù, uèitelù, pøátel a jiných vzorù, které potkali.

Cvièení: Vzory

Napište si odpovìdi na následující otázky do svého sešitu:

4Zamyslete se, zda znáte ve svém okolí nìjaké lidi, kteøí by mìli nìkteré z výše
uvedených sociálních dovedností. Kteøí to jsou?
4Ve kterých partnerských situacích se to projevilo? Jakým zpùsobem? Je možné,
abyste se v nìkterých situacích chovali podobnì? Ve kterých?
4Které z výše uvedených dovedností jste použili ve svém partnerském životì? Ve
kterých situacích? Jakým zpùsobem? Je možné je použít èastìji? Ve kterých si-
tuacích s partnerem?

| 152 |
 Partnerské vztahy od nás vyžadují znaèné „investice“. Základní investi-
cí je vnímat druhého, jeho potøeby, udìlat si pro nìho èas, uvìdomit si,
v èem si ho vážím, co na nìm miluji, a dávat mu to najevo. Dále pak všímat
si konkrétních vìcí, které druhý dìlá, a umìt je ocenit, pokud možno také
konkrétnì a ihned. Složitìjší investicí je pøemýšlení o tom, co druhému
udìlá radost, co bude potøebovat, jak spoleènì co nejlépe mùžeme trávit
èas apod.

Cvièení: Investice do vztahu

4Napište si „investice“, které byste mohli vložit do vztahu se svým partnerem.

4Vyberte si z nich ty, které mùžete udìlat ještì tento týden.
4Popište si konkrétní situace, ve kterých byste mohli „investovat“.

Cvièení: Malá každodenní potìšení pro partnera

Vypracujete si seznam jednoduchého chování, které je každodennì ve vašich

možnostech a které by vašeho partnera potìšilo. Zamìøte se na krátké a konkrétní
jednání, napø. „uvaøit manželce šálek kávy“ nebo „usmát se na manžela, když se
vrátí z práce, a zeptat se ho, jak se mu daøí“. Pak si zkuste každý den jednu položku
vybrat a udìlat ji. Všimnìte si, jak na to partner bude reagovat. Zapište si to.

| 153 |
 VIII. ASERTIVNÍ IMAGINACE

Nyní, když jsme se trochu seznámili s konceptem sebeprosazení, je

èas aplikovat ho pøímo do života. Na poèátku zaèneme metodou postup-
ných krokù, která zaèíná prací s pøedstavami. Jde o to, vytvoøit si pøedsta-
vu o tom, jak bych chtìl asertivnì fungovat. V prùbìhu èetby ji budete dále
upravovat. Bez praktického zkoušení však samotná k cíli nevede.

Seznam osobních problémù

Prvním stupnìm plánu je vytvoøit si „seznam komunikaèních problé-

mù“. Mìl by zahrnovat alespoò šest situací charakterizovaných násle-
dovnì:

1. Situaci nezvládnete asertivnì, jste v ní buï pasivní, nebo se chováte

vztekle.

2. Situace se objevuje pravidelnì (alespoò jedenkrát za mìsíc).

3. Situace je pro vás dùležitá.

4. Situace není ani pøíliš specifická, napø.: „Petrovi se nelíbilo jídlo, které
jsem uvaøila“, ani pøíliš všeobecná: „Petr mi èasto nìco vyèítá“. Pøimì-
øenou mírou mùže být napø.: „Petrovi se nelíbí, když si stìžuji,“ nebo
„vadí mi, když mì Petr komanduje“. Pokud je položka pøíliš specifická,
znovu se nevyskytne, a pokud je pøíliš všeobecná, mùže být tìžké najít
zpùsob chování, který bude vhodný do všech možných situací.

5. Rùzné situace na seznamu by mìly být pøimìøenì odlišné jedna od

druhé. Pokud jsou pøíliš podobné, položky splývají.

6. Rùzné situace by se mìly dotýkat rùzných oblastí partnerského vztahu

(domácí práce, výchova dìtí, nakládání s financemi, volný èas, intimi-
ta, moji a jeho rodièe apod.) a typù chování (odolání nátlaku, vyjádøení
vøelosti, požádání o pomoc, vyjádøení nespokojenosti atd.).

| 154 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 VIII. KAPITOLA

Jako pøíklad si uvedeme seznam komunikaèních problémù Marie:

U Øíci Petrovi, že se mì dotkne, když dìlá rozhodnutí o spoleèných vì-

cech bez toho, aniž by se pøedem se mnou domluvil.
U Domluvit se s Petrem na tom, jak trávit spoleèný volný èas.
U Požádat Petra, aby mi pomohl více v domácnosti a s dìtmi.
U Nauèit se Petra povzbudit, aby byl v mé pøítomnosti spokojenìjší.
U Prosadit si, že se budeme milovat jen tehdy, když chceme oba.

Když jste si vyplnili svùj seznam, zaènìte vyplòovat následující formu-

láø sledování sebeprosazení. Do tohoto formuláøe napište pìt situací ze
seznamu komunikaèních problémù. Zaznamenejte svoje sebeprosazení
každý den ve všech pìti situacích. Odhadnìte v každé situaci, nakolik byla
pro vás pøíjemná (od 0 % do 100 %) a jak se vám povedlo se prosadit (od
0 % do 100 %).

X k situaci nedošlo
0% naprostá nespokojenost s pocity (P) nebo výkonem (V)
100 % naprostá spokojenost s pocity (P) nebo perfektní výkon (V)

Vìtšina hodnocení bude samozøejmì mezi tìmito dvìma extrémy.

Tabulka 19 Pøíklad záznamu sledování sebeprosazení v problémových

oblastech

SITUACE po út st èt pá so ne po út st èt pá so ne
Rozhodování P X 0 X X 30 X 25 X X 60 X 40 X 0
o spoleèných vìcech V X 0 X X 50 X 75 X X 60 X 75 X 0

Trávení volného P X X 0 X 0 40 25 X X 40 X 50 50 25
èasu V X X 10 X 25 60 25 X X 40 X 75 75 50

Pomoc v domácnosti P X 0 0 X 50 50 100 X X 75 X 100 50 50

a dìti V X 10 0 X 80 50 100 X X 75 X 100 75 50

Povzbuzování Petra P 50 X 25 X 75 25 50 X X 75 X 100 50 75

V 50 X 25 X 75 50 50 X X 75 X 100 50 75

Milování P 100 X 0 X 50 X 75 X X 50 X 100 50 X

V 100 X 25 X 50 X 50 X X 50 X 100 50 X

| 155 |
 Sebeprosazující pøedstavy

Po dvou týdnech sledování mùžete být pøipraveni zaèít nacvièovat se-

beprosazení ve svojí pøedstavivosti. Doporuèujeme vám, abyste si situace
napsali jako dialogy do sešitu. Nácvik imaginace zaènìte tím, že si vyberete
jednu nebo dvì z pìti situací ze seznamu komunikaèních problémù. Prvních
nìkolik cvièení je dobré vìnovat nácviku nejménì 15 minut každý den.

Cvièení: Vytvoøte si reálný obraz scény

v pøedstavì

4Vyberte jednu ze situací a pøedstavte si ji konkrétnì. Zavøete oèi a pøedstavte si

scénu: zkuste si jasnì pøedstavit, co se stane, kdo tam je, kde jste vy apod. Vy-
tvoøte si co nejreálnìjší obraz scény v pøedstavì, podobnì jako kdybyste vidìli
fotografii.
4Pak zmìòte fotografii ve film. V tomto filmu si pøedstavte, co øíká, co dìlá váš
partner a co dìláte vy, až dojdete do situace, ve které se chcete prosadit. Pøed-
stavte si co nejjasnìji vlastní chování, jak øíkáte nìco, o èem si myslíte, že je pro
tuto situaci nejvhodnìjší. Mìlo by jít o sebeprosazení, nikoli o pasivitu èi agresivi-
tu. Mìli byste se cítit sami se sebou spokojeni.
4Dále si pøedstavte, co by se dìlo pak – co by øekl nebo udìlal vᚠpartner. Jak
bude na vaše chování reagovat? Mìli byste si pøedstavit více možností, i to, že
reaguje negativnì. Je dùležité si uvìdomit, že cílem je zvládnout situaci co nejlé-
pe, a ne manipulovat, kontrolovat nebo pøedvídat chování druhých.
4Po probìhnutí celé scény se vrate zpìt a pøehrajte si scénu znovu, ale zmìòte
nìkteré detaily. Pozmìòte trochu svoje i partnerovy reakce nebo obsah svého
asertivního chování. Pokraèujte takto nìkolikrát, vždy nechte probìhnout úplný
sled, ale nakonec jej pokaždé nìjakým zpùsobem pozmìòte.

Sled by mìl obsahovat následující:

Živou pøedstavu scény – jako fotografie, která se zmìní ve film, který

ukáže sekvence, které vedly až k vaší asertivní reakci, po které následuje
partnerova odpovìï (obvykle pozitivní).

Øada lidí je pøesvìdèena, že není schopna si takto pøedstavit situace.

Vìtšinì to však nakonec jde docela dobøe. Pokud však po nìkolika poku-

| 156 |
 VIII. KAPITOLA

sech neuspìjete, nezoufejte, potøebovali byste odborný nácvik imaginace.

Stejnì dobré je však si situace zapisovat do sešitu, aniž abyste si je museli
pøedstavovat obraznì.

Pøíklad situace a problému: Chci øíct svému manželovi o tom, jak by-
chom spolu mìli trávit volný èas.

U První sled:
8 Fotografie: Jsem se svým mužem. Je pátek, oba jsme pøišli z prá-
ce. Sedíme v obývacím pokoji. Dívám se do èasopisu. Pijeme
kávu. Jsem trochu unavená. Ale ráda bych nìkam do mìsta na ve-
èeøi a pak se šla projít.
8 Film: Manžel ète noviny. Je taky unavený. Podívá se z okna a øek-
ne: „Mohl bych dnes uklidit v garáži, ale moc se mi nechce. Asi za-
jdu za Frantou domluvit se na zítøek na fotbal.“ Zaèínám cítit napì-
tí, jsem nesvá a lehce naštvaná. Rozhodnu se však odpovìdìt.
8 Sebeprosazení: „Nedivím se ti, že se ti nechce do garáže. Chtìla
bych tì dnes o nìco poprosit. Šla bych s tebou ráda do mìsta na
veèeøi. Pak bychom se mohli projít kolem øeky. Dnes je krásný ve-
èer. Myslím, že veèeøe a procházka by byly moc fajn. Alespoò mnì
by se to hodnì líbilo. Frantovi mùžeš zavolat a domluvit se s ním
telefonicky.“
8 Odpovìï: Manžel se zdá být trochu neochotný, ale ohleduplnì
odpoví: „Dobøe, zní to celkem fajn. Fakt je, že s Frantou budu mlu-
vit zítra pøed fotbalem. Teï mu mùžu zavolat. Co kdybychom šli na
veèeøi do té nové restaurace na Starém Mìstì? Co tomu øíkáš?“

U Druhý sled:
8 Fotografie: Stejná scéna jako pøedtím, jenom je zima a venku
plískanice a tma. Líbilo by se mi trávit veèer doma, mluvit a pláno-
vat výlet do hor.
8 Film: Chvíli mluvíme o dnešní práci. Cítím se uvolnìná. Manžel
navrhne: „Co tak zavolat nìkomu ze známých a jít na návštìvu?
Tøeba Purkertùm, už dlouho jsem je nevidìl. Co tomu øíkáš?“ Pøe-
mýšlím. Moc se mi nechce, jsem unavená a venku je škaredì. Ne-
chce se mi nìkam se trmácet. Øeknu mu to.

| 157 |
 8 Sebeprosazení: „Je to pìkný nápad, ale mnì se dnes nikam ne-
chce. Jsem utahaná a venku je hnusnì. Dneska bych radši byla
doma. Je tu klid, dìti odjely na víkend. Mohli bychom si vzít mapu
a podívat se, kam pojedeme na víkend. Možná bychom mohli na
hory.“
8 Odpovìï: „Mᚠpravdu. Taky jsem utahaný. Proè se do nìèeho
nutit.“

Pøenesení z pøedstav do života

Po dvou týdnech nácviku (nejlépe každodenního) je èas zaèít zkoušet

naživo. Zpoèátku budete asi trochu nešikovní, ale vytrvejte. Postupnì se
sebeprosazení stane pro vás pøirozenìjším. Zkuste si nejdøíve naplánovat
lehèí situace, kde bude vìtší pravdìpodobnost úspìchu. Napøíklad pokud
je jednou z vašich položek požádání o laskavost, požádejte nejdøíve v pøí-
jemné situaci, kdy víte, že partner je naklonìn vám vyhovìt. Až postupnì
to zkuste v dobì, kdy je rozmrzelý(á). Anebo pokud je jednou z položek
kompliment, dejte ho nejdøíve tehdy, kdy to bývá samozøejmé (napø. když
se partnerovi nìco dùležitého povede), až pozdìji pøi bìžné situaci.

Ohodnote svùj pokrok

Po každých deseti nebo ètrnácti dnech nácviku sebeprosazení je dobré

ohodnotit svùj pokrok. Projdìte posuzovací formuláø a prùmìrné skóre.
Vyberte další dvì položky a pracujte na nich nejprve v pøedstavách a pak
ve skuteèném životì.

| 158 |
 IX. KOUZLO LÁSKYPLNÉHO
NASLOUCHÁNÍ, VYJADØOVÁNÍ
CITÙ A NOTOVÁNÍ SI ANEB
KONEÈNÌ MI ROZUMÍ

Když nám na nìkom doopravdy záleží, chvílemi až zapomínáme na

sebe. To, že máme o nìj zájem, vede k tomu, že druhému vìnujeme pozor-
nost, a on to velmi dobøe vnímá. Pokud se o druhého živì zajímáme, vzá-
jemný rozhovor jen zøídkakdy pøedstavuje problém, protože citlivì vnímáme
potøeby druhého.

Cvièení: Prožitky nezájmu

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy s partnerem mluvili a mìli pøitom pocit,
že mu ve skuteènosti moc nezáleží na tom, co mu øíkáte. Jak jste se cítili? Mìli jste
zlost? Nebo vám to pøišlo líto? Co jste si v duchu øekli?
Nyní si zkuste vzpomenout na situaci, která byla opaèná, moc vám nezáleželo na
tom, co øíká vᚠpartner(ka). Jak jste to dávali (i mimodìk) najevo? Jak na to reago-
val(a)? Co asi cítil(a)?

Umìn í c it liv é ho na s louc h á n í

Empatie (vcítìní se) je základem pro porozumìní a pøijetí druhého. Vy-

jadøuje naši ochotu pøijímat partnera bez hodnocení. Chápat ho s úctou
a respektem a vciovat se do jeho pocitù, pohnutek a potøeb. Empatii vyjad-
øujeme slovnì i mimoslovnì. Mimoslovní naslouchání se projevuje tak, že
se na partnera díváme, dáváme mu najevo zájem výrazem tváøe, posto-
jem, naklonìním, gesty. Slovní projevy empatie jsou v obsahu toho, co
partnerovi øíkáme, v barvì a hlasitosti mluvy, v pomlkách. Naslouchám-li

| 159 |
èlovìku, který se trápí, zlobí nebo tìší, vcítím se do nìj, nedokážu se tváøit
nezávisle. Moje mimika odráží jeho mimiku, moje slova zrcadlí jeho myš-
lenky. Pøi empatickém sdìlení jeden èlovìk sdìluje druhému, jak on jeho
výroky èi chování chápe, nebo sdìluje podobný pocit nebo zážitek. Na zá-
kladì empatických sdìlení vzniká mezi lidmi pocit sounáležitosti. Uvìdo-
mujeme si, že se svými starostmi a radostmi nejsme sami. Že nás nìkdo
vnímá, má s námi úèast, sdílí s námi naše pocity. Empatie je základem pro
hlubší vztahy.

Empatické naslouchání je naslouchání druhému, pøi kterém se do nìj

nejen vciujeme, ale dáváme mu to najevo. K empatickému naslouchání
patøí zejména:

U Projevování zájmu v neverbální a paralingvistické oblasti (oèní kon-

takt, naklánìní k druhému, kývání hlavou, zrcadlení nálady druhého
v mimice, slùvka jako „ano“, „hmm“, „aha“).

U Používání vìt naznaèujících, že chápeme a rozumíme, napø.:

8 Ano, rozumím ti, bylo ti to nepøíjemné.
8 Chápu tì, najednou tì to zaskoèilo.
8 Hm, je mi to jasné, to by tì uráželo, a tak to nechceš.

U Opakování celé vìty, kterou druhý øekl:

8 Ano, rozumím ti, øíkáš, že ji už nemᚠtrpìlivost dále poslouchat,
když tì tolik ponižuje.
8 Hm, vidím, že jsem tì tím hodnì naštval. Nevìdìla jsi pak, co udì-
lat døíve.

U Umìní parafrázovat informaci, kterou mi druhý podal, øíci ji svými

slovy:
8 Moc ji nechápu, na jedné stranì chce, abych udìlala všechno co
nejpeèlivìji, na druhé pak, abych nic neøekla, když ona to svoje od-
flákne. Když nìco po mnì chce, má jít sama vzorem.
8 Hm, chápu, že tì to zlobí, když chce po tobì nìco, co sama neplní.

| 160 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 IX. KAPITOLA

U Nechat si potvrdit, že jsme pochopili obsah toho, co nám druhý øekl:

8Rozumìl jsem ti dobøe, bylo to tak ?

U Umìní shrnout krátce smysl delšího sdìlení:

8Dobøe, pokud ti dobøe rozumím, udìlal jsi svoji práci, jak jsi nejlíp
umìl, byl jsi na to pyšný, a když šéf pøišel, místo aby tì pochválil,
zaèal tì kritizovat pro nìco jiného, co jsi kvùli této práci dìlat ne-
mohl. Taky mi to od nìj pøipadá nefér.

Pøíklady empatických výrokù:

U Chápu tì, jak to myslíš. Asi bych také nevìdìla, co s tím.

U To je moc pìkný, to jsi z toho musel mít radost.
U Myslím, že ti rozumím. Bál ses mi to øíci. Obával ses, že se naštvu.
U Mᚠpravdu, pøehnal jsem to. Je mi to líto. Asi se teï cítíš mizernì.
U To chápu, je to takový pocit, že už nejde nic dìlat
U Vím, že bych tì tím hodnì potìšil, ale nechci to udìlat. Rozumím teï
ale více tomu, proè mᚠna mì zlost.

Cvièení: Empatické naslouchání

4Vyzvìte svého partnera, aby vám vypravoval nìjaký pøíbìh (napø. z dìtství) a to-
muto pøíbìhu empaticky naslouchejte. Pak si zapište, které dovednosti z výše
uvedených jste pøitom použili.
4Popište použití empatie v situaci, když si vᚠpartner stìžuje na problém na pra-
covišti.
4Vzpomeòte si na tøi situace ze svého života, kdy vám vᚠpartner delší dobu
nìco vyèítal, popište je nejdøíve podrobnì, jak si vzpomínáte, že probíhaly,
a poté je zkuste propracovat s tím, že použijete empatické naslouchání i v tak
obtížné situaci.

| 161 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 O to m, p r oè a ja k v y ja dø o v a t s v o j e
po ci ty

Vyjádøení pocitù zaèíná slovy vyjadøujícími naše emoèní hnutí, napøí-

klad: „mám rád “ nebo „líbí se mi “, èi „nemám rád “, „nelíbí se mi “.
Vlastní pocity mùžeme vyjadøovat buï k charakteristikám, které se netýka-
jí partnera (napø. „nejradìji mám slepièí polévku“, „baví mì poslouchat Co-
hena a èíst psychologické romány“, „nemám ráda dopravní zácpu, dìlá se
mi v ní špatnì“), nebo pøímo komentovat jeho charakteristiky nebo chování
(„líbí se mi, když se mì dotýkᚓ, „nelíbí se mi, jak se teï na mì mraè횓).

Pro mnohé z nás je nejt잚í si svoje pocity vùbec uvìdomit a rovnou je

neinterpretovat. Tedy ujasnit si, že „mám na nìj zlost“, nikoli si to interpre-
tovat tak, že „mi to dìlá naschvál“. Když si svùj pocit jasnì uvìdomím, mohu
ho vyjádøit. Je dobré uvažovat o dopadu na city druhého èlovìka, ale v zá-
sadì, pokud vyjadøují vlastní pocity a nikoli hodnocení druhého, není dù-
vod k tomu je blokovat, pokud není partner pøecitlivìlý. Máme plné právo
na své pocity, a pokud se nìkoho dotknou, jsou to také jeho pocity, na kte-
ré má právo. Proto je možné øíci partnerovi: „Mrzí mì, že jsi nezaregistro-
val moje nové šaty“ a nezní to ani jako agrese, ani jako sebeponížení. Po-
kud však „nevšimnutí si šatù“ interpretujeme: „To u jiné by si jich všimnul,
mì si nevšímá, protože už o mì nestojí, protože jsem pøibrala, to kolem té
své sekretáøky se toèí jinak!“, nejde o vlastní pocit („mrzení“), ale o inter-
pretaci situace. Pak mùžeme v afektu øíci: „Úplnì na mì kašleš, zajímají tì
jenom ty dìvky od vás z práce!“ To partnera naštve, zejména když nemáte
pravdu.

Øada lidí má obavy partnerovi upøímnì vyjádøit vlastní pocity. Jsou zá-
vislí na souhlasu druhých. Bojí se, že kdyby partner vyjádøil nesouhlas,
dostanou se do trapné situace. Jejich øeè je pak nekonkrétní, velmi obecná,
èasto nesrozumitelná a jalová. To se týká jak pozitivních, tak negativních
pocitù. Pozitivní radìji neøíkají, protože co kdyby na nì partner nezareago-
val komplementárnì? Tøeba na „je mi s tebou dobøe“ by neøekl nic. Nebo
na „miluji tì“ by se otoèil a šel se podívat do lednièky. To by si tedy zadali!
Jak to, že on to neøíká také? Vlastní sebevìdomí by se hroutilo. Svobod-

| 162 |
 IX. KAPITOLA

ným a nezávislým lidem obvykle nedìlá problém své kladné èi záporné po-
city vyjádøit. Jak se dají vyjádøit vlastní pozitivní pocity? Velmi jednoduše,
napøíklad:

U Jsem s tebou šastná.

U Je mi s tebou dobøe.
U Tìší mì to.
U Mám z toho radost.
U Líbí se mi to.
U Mám radost z toho, jak hezky mluvíš o dìtech.

Pokud jde o vyjádøení negativních pocitù, nesmìlí lidé s malou sebedù-

vìrou rovnìž radìji neøíkají nic. Pokud to nejde jinak, aby dosáhli svého,
snaží se partnera oblomit, získat jeho soucit nebo apelovat na jeho morál-
ku. Vlastnì manipulují ze strachu z odmítnutí. Naopak lidé, kteøí jsou
schopni dobøe vyjadøovat vlastní pocity, jsou s partnerem velmi osobní
a jejich øeè je pøímá a konkrétní.

Cvièení: Vyjádøení pozitivních a negativních

pocitù k partnerovi

Do deníku si napište seznam vlastních pozitivních a negativních pocitù, které cho-

váte pøi rùzných pøíležitostech ke svému partnerovi. Napište, jak by to znìlo, kdyby-
ste tyto pocity sdìlili (napø. „teï jsi mi udìlala velkou radost“, „mám tì moc rád, Mir-
ko“, „jsem ráda, že tì mám, Pavle“, „mám radost, že tì to se mnou tìší“, nebo
naopak „štve mì, když si èasto naøíkᚓ, „nelíbí se mi, že chodíš domù tak pozdì“).
Pozor, nejde o hodnocení druhých (hodnocení je napø. „jsi výborný otec“ – chybí
tu sdìlení pocitu). V následujícím týdnu v pøimìøené situaci alespoò dvakrát vyjád-
øete pozitivní pocit a jedenkrát negativní pocit ke svému partnerovi. Výsledek vèet-
nì jeho reakce si zaznamenejte.

| 163 |
 H rát n a s pole è nou s t r unu a n e b
ko u zl o n ot ov á ní s i

Lidé, kteøí jsou druhým sympatiètí, hledají, co je s druhými spojuje; ti

druzí, nesympatiètí, naopak vyhledávají výhradnì rozdíly. Totéž platí i pro
partnerský vztah. Notující si páry jsou daleko spokojenìjší. Notování si, by
o malièkostech, si pøíjemnì užívají. V notování je obsaženo pøijetí pro dru-
hého. Souhlasím s ním, hlásím se k nìmu. Páry, které si dokážou notovat,
se cítí spolu daleko líp než páry, které to neumí. Pøi hledání odlišnosti po-
stoje nebo rozdílù v tom, co chceme, sdìlujeme v podtextu partnerovi, že
jsme jiní – tj. lepší, chytøejší, úspìšnìjší, vtipnìjší apod. Partner pak nemá
pocit, že mu doopravdy nasloucháme, nebo mùže zaèít mít dojem, že mu
chceme zkazit náladu, nemáme ho rádi apod. To neznamená, že si máme
notovat vždy a všude. Pokud cítíme zásadnì odlišný názor, máme vždy
právo ho vyjádøit. Podívejme se nejdøíve na zbyteènì „antinotující“ si roz-
hovor, který vede zpravidla k nepohodì:

Pavel: „To byla pìkná dovolená na horách, všichni jsme si užili a ještì bylo
hezky.“
Marta: „Nebylo to špatné, ale ten hotel nebyl ono. V restauraci pomalá obslu-
ha, pokojská poøádnì neuklidila “
Pavel: „To jo, to mᚠpravdu Ale bylo dost snìhu, a to lyžování na slunci
Už dlouho jsem si tak hezky nezajezdil.“
Marta: „A co ty pøíšerné fronty na vleku, to bylo taky tak skvìlé? “
Pavel: „Pùjdu dìlat nìco na poèítaèi do práce “
Marta: „To jsi celý ty Místo toho, aby sis se mnou povídal, tak hned utíkáš
k práci “

Notování si s partnerem je dovednost, kterou si lze osvojit, pokud se

k tomu èlovìk rozhodne. Zpoèátku to znamená najít ta nejjednodušší té-
mata a vyvinout snahu podìlit se o nìco ze sebe a vnímat partnera natolik,
abychom spoleèné zájmy a postoje mohli vyjádøit. Podívejme se na jinou
variantu Pavla a Marty:

| 164 |
 IX. KAPITOLA

Pavel: „To byla pìkná dovolená na horách, všichni jsme si užili a ještì bylo
hezky.“
Marta: „A pamatuješ na ty bílé plánì osvìtlené sluncem “
Pavel: „A ty stromy zasnìžené jako v pohádce .“
Marta: „Byla to opravdu hezká dovolená, ze vším všudy, dokonce zpìtnì mi už
nevadí ani ty drobnosti v hotelu. Taky s tebou mi bylo moc dobøe. Byl jsi
pozorný, milý a vtipný, jako když jsme spolu zaèínali chodit. A mìli jsme
na sebe tolik èasu Znovu bych jela na další (zasnìnì).“
Pavel: „A pamatuješ na tu hospodu na horách? Jak se to jmenovalo Mìli
jsme tam ty kanèí a srnèí medailonky. Strašnì dobré to bylo, pamatu-
ješ?“
Marta: „To víš, že se pamatuji. Jak jsme tam dobìhli na bìžkách po høebenov-
ce Vùbec, ty bìžky, a pohledy do údolí , tak jsme si už dlouho
neužili “

Cvièení: Kdy, o èem a jak si zanotovat

Zamyslete se nad situacemi, ve kterých si mùžete zanotovat se svým partnerem.

Udìlejte si seznam tìchto situací (alespoò 6) a ke každé si napište alespoò dvì
možnosti, jak je možné takový rozhovor zaèít a jakým zpùsobem si mùžete notovat.
Pak si alespoò dvì z tìchto možností vyzkoušejte v praxi.

Vést rozhovor s partnerem nebývá pro vìtšinu lidí vìtším problémem.

Pokud jsme však uzavøenìjší povahy, mùže to pro nás problém znamenat,
protože nás nenapadá, jak se bavit, o èem mluvit, jak rozhovor rozkošatit.
Pak to dopadá, jak øíkala jedna naše klientka: „Moc toho nenamluvil už
pøed svatbou, ale po svatbì doslova zahájil bobøíka mlèení.“

Proè je tomu u nìkterých lidí tak? Dùvodù je celá øada. Tím prvním bude
pravdìpodobnì nadmìrnì velký požadavek na sebe, jak dokonale je potøe-
ba rozhovor vést. Podle vìtšiny lidí s úzkostí z vedení rozhovoru dobrý dia-
log vyžaduje inteligenci, vtip, široký rozhled, hluboké vzdìlání apod. Každý
rozhovor by mìl být chytrý, duchaplný a „bytostný“. Kdyby mìli tyto nároky
všichni lidé, tak lidstvu nezbude než pøestat mluvit úplnì. Naštìstí vìtšinì
smrtelníkù staèí si „pokecat“ o „blbostech“, „zanotovat si“ a na úroveò ho-
voru nekladou žádná velká kritéria. U vìtšiny partnerských rozhovorù tedy

| 165 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
nejde vùbec o výmìnu hlubokomyslných sdìlení, blýskání se vtipem nebo
vìdomostmi, ale o notování si dvou lidí. To neznamená, že neexistují hlu-
bokomyslné, vtipné nebo intelektuální rozhovory. Ty se taky v partner-
ském vztahu vedou. Ale není možné je provozovat každodennì. Èlovìk si
je užije a pak na to dlouho vzpomíná. Nedokázal by se tak však bavit po-
øád, protože je to velmi namáhavé. Ale i tyto „vzácné“ rozhovory zaèínají
zpravidla jako „pokecání si“.

Navazování rozhovoru

Rozhovor mùže zaèít jednoduchou otázkou, napø.: „Jak jsi se dneska

mìla?“ Èastìji však nezaèíná pøímo slovy. Pøed prvním vysloveným slo-
vem je témìø vždy utvoøen mimoslovní kontakt – oèima, úsmìvem, posto-
jem, gestem. Pak teprve následuje obyèejná každodenní otázka:

U To byl dneska zase den. Jak ses mìla ty?

U Vypadá to dneska na bouøku, taky se ti chce tak spát?

Vìtšina partnerù pozná, že otázky tohoto typu jsou pozvánkou k rozho-

voru. Vlastnì zjišují, zda si ten druhý chce povídat, èi nikoli. Když rozhovor
zaène, vìtšinou je pøeveden na jiné téma.

Cvièení: Jak mohu zaèít rozhovor

Zamyslete se nad situacemi, ve kterých mùžete zaèít pøíjemný rozhovor se svým

partnerem. Udìlejte si seznam tìchto situací (alespoò 6) a ke každé si napište
alespoò dvì možnosti, jak je možné takový rozhovor zaèít.

Neverbální povzbuzování

Mezi nejjednodušší, ale také nejvíce zanedbávané dovednosti pøi na-

slouchání patøí povzbuzování partnera. Mùžeme jej povzbudit na neverbální
(mimoslovní) i verbální (slovní) úrovni. Pokud partnera jemnì neverbálnì
povzbuzujeme, rozmluví se, aniž si to uvìdomí, protože je jeho vyprávìní

| 166 |
 IX. KAPITOLA

neustále posilováno našima oèima, mimikou, zpùsobem, jak sedíme, polo-

hou konèetin, pohyby hlavy a souhlasným mruèením. Pokud je takto posi-
lován, cítí se bezpeènì a mluví se mu dobøe.

Pøi naslouchání naše oèi zrcadlí nᚠpostoj k pocitùm druhého. Pokud
popisuje nìco tragického, vyjadøují soucit, pokud mluví nadšenì, povzbu-
divì jiskøí. Když dobøe partnerovi nasloucháme a pøedstavujeme si to, co
vypravuje, nebo se do nìj vžíváme, udìlají to naše oèi samy. Dùležité je
nezanedbat oèní kontakt a podívat se druhému alespoò obèas do oèí. Ze-
jména když nìco dùležitého sdìluje.

Pokud jsme u partnera a vcítíme se do nìho, zrcadlí naše mimika jeho

emoce. Pokud se však s druhým srovnáváme nebo jsme z jiných dùvodù
v myšlenkách u sebe (napø. si pøipravujeme, co a jak sami øekneme), zrcadlí
rovnìž naše emoce, které však jsou vìnovány nám samotným, nikoli part-
nerovi. Naše rysy pak mohou být zamraèené nebo zamyšlené, i když part-
ner vykládá veselé zážitky. Pak mùže mít oprávnìný dojem, že jsme
mimo.

Mírný pøíklon hlavy a tìla vìtšinou znamená vstøícnost, odklon odmí-

tání. Vìtšina lidí to tak alespoò ète. Pokud se od partnera odkláníme nebo
toèíme hlavu stranou, tak partner zpozorní a vìtšinou pøestává mluvit, za-
èíná pátrat, co se s námi dìje. Pokud zjistíte, že máte zájem o vyprávìní
partnera, a pøitom se vaše tìlo odklání a ruce máte založené na hrudi,
nohy zkøížené, zkuste se postupnì pootevøít, nekøížit ruce a nohy.

Když nasloucháme, zpravidla nesedíme strnule, ale pokyvujeme hla-

vou na souhlas. Øada lidí to neumí a pøi naslouchání drží hlavu ztuha, jako
pøi hypnotizování. To partnera nepovzbudí. Pokyvováním hlavy shora dolù
dáváme najevo, že s ním souhlasíme a že nasloucháme tomu, co øíká.
Výraznì tím povzbuzujeme jeho (její) projev. Pokud sdìluje nìco, co ho (ji)
rozhoøèilo, mùžeme kroutit hlavou do stran ve smyslu: „No tohle, to je teda
neuvìøitelná drzost.“

Souhlasné mruèení jsou zvuky, které vydáváme ze sebe a znamenají

souhlas s tím, co druhý øíká. Vìtšinou jde o rùzné formy „hmm, mhmmm,

| 167 |
mmm“ apod. Podle emoce, které mruèení zrcadlí, mùže mít rùznou výšku,
hloubku, intenzitu, hlasitost, barvu.

Cvièení: Mim pøed zrcadlem

Sednìte si k zrcadlu a postupnì nacvièujte:

4Jak vyjádøit oèima zájem, soucit, údiv, radost, lítost, pøijetí, zaujetí, soucítìní se
vztekem druhého (zkuste to nejdøíve beze slov, pak k tomu pøidejte slovní vyjád-
øení, napø. „taky bych mìl vztek“). Zkuste si, jak se dá oèima povzbudivì zajiskøit.
4Nyní vyjádøete stejné emoce a pøidejte k tomu mimiku tváøe. Vyjádøete je nejprve
jemnì, ale zkuste to také trochu pøehnat a karikovat, abyste si zažili i extrémní
polohy.
4Opìt pøidejte k zrcadlení stejných emocí další prvek, a to pohyby hlavy. Zjistìte,
jaký rozdíl je ve frekvenci i rozsahu pokyvování, když zrcadlíte radost èi soucit,
nebo když zrcadlíte vztek partnera
4Nyní pøidejte „hmm“ a mruèení ke všem zrcadleným emocím.

Pøitakání a vyjádøení souhlasu

Další formou povzbuzování partnera je slovní pøitakání a vyjadøování

souhlasu s tím, co øíká. Obojí používáme tehdy, když se závìry, které nám
partner øekl, doopravdy souhlasíme. Nemìli bychom souhlasit s nìèím, co
se nám nelíbí jen proto, abychom podpoøili øeè druhého. Bylo by to falešné
a pak bychom si to mohli vyèítat. Mohli bychom ze sebe nabýt pocitu, že se
stále toèíme jako korouhvièka. To rychle vede k pocitùm ménìcennosti. To
bývá nìkdy problém lidí, kteøí si nevìøí. Natolik touží po pøijetí partnera
a bojí se jeho odmítnutí, že se obávají øíct svùj opravdový názor, nebo se
dokonce obávají i na nìj pomyslet. Být odvážný a stát si za tím, co si do-
opravdy myslím a co cítím, je velmi dùležité pro naše sebevìdomí a pocit
hrdosti. Na druhé stranì, pokud nám nejde o zásadní vìci, je zbyteèné
konfrontovat se pøi každé malièkosti, když s partnerem nesouhlasíme.

Øada z nás i v dospìlosti trpí „poruchou opozièního vzdoru“, tj. potøe-

bou stále odporovat, vymezovat se vùèi druhému, hledat odlišnost a zdù-

| 168 |
 IX. KAPITOLA

razòovat ji. Je to nìco jako „zamrzlá puberta“, kdy si èlovìk nutkavì potøe-
buje dokazovat, že má svoji hodnotu. Stále se potøebuje s nìkým pøít
a dokazovat, že on má pravdu. Pokud takto nutkavì potøebujeme nesou-
hlasit, mìli bychom snad dávat dary bohùm za to, že nás partner dosud ne-
opustil, a rychle se to oduèovat.

Pøitakání se vyjadøuje jednoduchým „ano“, vyjádøení souhlasu „ano, máš

pravdu“ nebo „v tom s tebou souhlasím“ apod. Vìtšina partnerù vyjádøit sou-
hlas umí, ale èasto na to zapomíná. Protože vyjádøení souhlasu pomáhá li-
dem notovat si a cítit se spolu dobøe, je pro vás velmi dùležité se nauèit tuto
dovednost pravidelnì používat jako samozøejmou souèást konverzace.

Cvièení: Vyjádøení souhlasu s partnerem

Zamìøte se na tøi rozhovory doma, kde si již pøedem øeknìte, že zkusíte vyjadøovat
souhlas se vším, co vám bude vyhovovat. Úryvky z tìchto rozhovorù, které nejlépe
vystihují pøitakání a souhlas, si zapište do svých záznamníkù.

Otázky s otevøeným koncem

Tyto otázky zaèínají slovy „kdo, co, kde, kdy, jak“ atd. Napøíklad: „Jak ti
to chutnalo?“, „Jaký mᚠplán na dnešní veèer?“, „Mùžeš mi øíci svùj názor
na ?“ apod. Na otevøené otázky se vìtšinou odpovídá vìtou nebo celým
vyprávìním. Otevøené otázky pobízejí partnera k tomu, aby se rozvyprá-
vìl. Pomáhají udržovat konverzaci. Narozdíl od toho na uzavøené otázky
se odpovídá pouze slùvky „ano“ nebo „ne“. Napøíklad: „Dᚠsi kávu?“,
„Chutná ti obìd?“, „Nechceš na procházku?“ Nadmìrnì èasté používání
uzavøených otázek vede k rozhovoru podobnému výslechu. Jinak jsou
dùležité pro zúžení hovoru ve chvíli, když je moc nepøehledný a košatý.

Cvièení: Vᚠpartner je zamlklý

Pøedstavte si, že jedete s partnerem na dovolenou a už dlouho mlèíte. Víte, že než

jste odjeli, mìl(a) nìjaké problémy v práci, o kterých jste si ještì nestihli promluvit.

| 169 |
Ani nevíte, zda se mu (jí) o tom mluvit chce. Zkuste navázat hovor a použít otázky
s otevøeným koncem. Zkuste si napsat, jak by takový rozhovor mohl vypadat. Pak
požádejte partnera, aby si ho pøeèetl a dal vám zpìtnou vazbu.

Využití informací získaných od partnera

Poté, co nᚠpartner v rozhovoru promluví, mùžeme dobøe navázat na

to, co øíká. Využití informací získaných od partnera umožòuje, aby byl roz-
hovor plynulý a samozøejmý:

Martina: „Vidím, že ti dnes není moc do øeèi , mám pravdu?“

Pavel: „Ano, máš.“
Martina: „Hm, a mohu ti nìjak pomoci?“ (empatie). „Zdá se, že jsi otrávený ?“
Pavel: „Opravdu jsem otrávený a moc mi pomoci nemùžeš. Ale dìkuji, že se
zajímáš. Strašnì mì naštval Petr (šéf), slíbil mi, že pojedu pro to auto
do Hamburgu, už jsem se tìšil, a teï najednou, že tam pojede on sám.
Už jsem si všechno zaøídil, abych mohl jet.“
Martina: „Tak ty jsi mohl jet do Hamburgu? A sám?“ (využití informace získané
od partnera)
Pavel: „Ano, tìšil jsem se na to. Nemluvil jsem o tom, protože to mohlo být pøe-
kvapení. Vypadalo to tak, že bych tì mohl vzít s sebou, protože nikdo
další nemìl èas jet, a tak by to prošlo. Rád bych tì vzal nìkam do cizi-
ny. Za mìsíc bych mìl jet do Nice.“ (informace o sobì)
Martina: „No jo, a tam bych eventuálnì mohla jet? To by se mi líbilo, je tam prý
hezké muzeum Chagalla. Jak to vlastnì chceš udìlat?“ (otevøená
otázka)

Volné informace o sobì

Pokud bychom se partnera jenom ptali a sami o sobì nic nesdìlili, hro-
zilo by nám, že rozhovor za chvíli zvadne. Proto je dùležité obèas øíci také
nìco o sobì, nejlépe když je to ve smìru vedení rozhovoru. Sdìlujeme
spontánnì vìci, které nebyly zvl᚝ vyžádány. Vìtšinou se týkají našich
zájmù, postojù, pøání, životního stylu, toho, co máme rádi a co nikoli. Dává-

| 170 |
 IX. KAPITOLA

me tím partnerovi spoustu námìtù, o èem s námi mùže mluvit. Volné infor-
mace, které o sobì spontánnì sdìluje partner, je dobré poslouchat. Jejich
sledováním a komentováním (tøeba jenom „hmm“) mu usnadòujeme mlu-
vení o sobì a o vìcech, které pro nìj mají význam. Navíc je mùžeme využít
pro volné informace o sobì nebo pro sebeotevøení.

Empatické poznámky

Vyjadøují krátce pochopení, podporu, úžas vìtami typu: „tomu rozumím“,

„chápu tì“, „opravdu?“, „to muselo být složité“, „no podívejme se na to “, „to
je bezvadné“ apod.

Sebeotevøení

Sebeotevøení je zvláštní druh informace o sobì, kdy sdìluji svoje osob-

ní myšlenky, pocity a hodnocení a nebo projevuji citovou reakci, kterou
v nás vzbuzují volné informace partnera. Mluvíme vlastnì o sobì ve vzta-
hu k volným informacím. Sebeotevøení vede k osobnìjšímu tónu rozhovo-
ru, protože v nìm sdìlujeme své vlastní pocity, pohnutky a preference.

Ještì pokraèování rozhovoru Martiny a Pavla:

Martina: „No jo, a tam bych eventuálnì mohla jet? To by se mi líbilo.“ (sebeote-
vøení) „Je tam prý hezké muzeum Chagalla. Jak to vlastnì chceš udì-
lat?“ (otevøená otázka)
Pavel: „Ještì nevím, ale pravdìpodobnì tam budu smìt jet sám, takže se
o tom nikdo nedoví. Ale lepší by bylo pøímo o to Petra požádat. Jenže
mám obavu, že øekne ne, a pokud by to øekl, pak bych mìl strach tì
vzít, myslím pøes jeho zákaz. Ještì nevím, jak to udìlám, zatím váhám
(sebeotevøení). Co bys udìlala ty?“ (otevøená otázka)
Martina: „Hmm. To doopravdy nevím.“ (sebeotevøení) „Ale na tvém místì bych
byla taky rozpaèitá.“ (empatie) „Taky bych strašnì ráda jela s tebou
a bála se, že mi to firma nedovolí. Taky bych uvažovala, zda to nejde
nìjak obejít.“ (empatie a sebeotevøení)

| 171 |
 Míra sebeotevøení

Pøi zvažování toho, co partnerovi øeknu, zvažuji také, nakolik se mu chci

otevøít. Je dobré pro sebe rozlišovat mezi tøemi stupni míry sebeotevøení.
Nízká míra sebeotevøení vystihuje úroveò náhodného seznámení ve vlaku,
rozhovoru s neznámým èlovìkem, úøední osobou. V partnerském vztahu
jsou to banální sdìlení, co se mi chce a nechce. Støední míra sebeotevøení
zahrnuje již informace osobnìjšího rázu – napø. sdìluji své pocity z toho,
co druhý dìlá, nebo vyjadøuji svoji potøebu v situaci, kde mì odmítnutí
mùže zranit. Vysoká míra sebeotevøení znamená již zjevnì hlubší osobní
informace o tom, co s partnerem prožívám, sdílení hlubších zámìrù, intimi-
ty apod.

Cvièení: Jak se umím otevøít partnerovi

Zvažte tøi pøíklady informací o sobì na úrovni nízké, støední a vysoké míry sebeote-
vøení a napište pøíklady toho, jak byste se mohli více otevøít svému partnerovi.

| 172 |
 X. JAK POSILOVAT PARTNERA

Spokojenost v každém vztahu výraznì souvisí s odmìòujícím stylem

chování k sobì navzájem. Pøíjemnosti, které mùžeme poskytnout partne-
rovi, jsou:

U pøívìtivé a milé chování,

U projevení zájmu o nìj a jeho starosti a radosti,
U pochvaly, povzbuzení a komplimenty,
U porozumìní a vcítìní se do jeho potøeb,
U pohlazení,
U nabídnutí èinnosti, kterou má druhý rád (divadlo aj.),
U dárky.

Cvièení: Co mohu poskytnout partnerovi

Zkuste se zamyslet nad tím, zda ve svém chování tyto pøíjemnosti máte. Kdy na-
posledy jste nìco takového partnerovi (partnerce) poskytli? Zamyslete se také nad
tím, zda nejde tento pøíjemný styl chování k partnerovi posílit. Promyslete si nej-
vhodnìjší pøíležitosti a naplánujte si to. Neváhejte to udìlat. A neèekejte ukøivdìnì
na to, že ten druhý zaène nebo vám to má vrátit. Zkuste ušlechtilejší postoj – zamì-
øit se na to, že sami dáváte.

R eak ce z pì t nou v a z bou

Lidé, kteøí nedokážou vyjádøit svoje pocity a potøeby jiným lidem, zejmé-
na pak partnerovi, ztrácejí v životì potìšení. Dusí svoje pøíjemné i nepøí-
jemné prožitky. Hùøe vyjadøují blízkost, dojetí, hnìv a rozmrzelost, radost,
dùvìru a zájem o partnera. Mívají potíže s blízkostí k nìmu. Obvykle dávají
partnerovi málo pozitivních projevù. Co sami nedávají, také èasto nedostá-
vají. Dostávají tedy ménì pozitivních posílení. Pak se cítí nemilovaní. Mí-

| 173 |
vají pocit, že jim partner nerozumí. Potlaèování emocí má i fyziologický
vliv. Lidé, kteøí neumìjí vyjadøovat svoje emoce, se v prùbìhu èasu stávají
citlivìjší k tìlesným i psychickým nemocem. Cena, kterou za to platí, je
tedy vysoká.

Zpìtná vazba je základní komunikaèní výmìna, ve které partnera infor-

muji o tom, co prožívám („já, mnì se dìje “) jako reakci na jeho konkrétní
chování („když ty dìlᚠ“). Reakce zpìtnou vazbou je základem kvalitní
partnerské komunikace. Další asertivní dovednosti z ní vycházejí. Rozlišu-
jeme:

U Pozitivní zpìtnou vazbu, napøíklad:

8 Tím dárkem jsi mì moc potìšil.
8 Líbilo se mi, jak jsi dnes povídal o svojí mámì.
8 Potìšilo mì, že jsi mi pomohl s nádobím.
8 Dobøe se mi to poslouchá.
8 To, co øíkáš, je pro mì velmi dùležité.
8 Jsem ráda, že jsi na dnešek koupil lístky do kina.
8 Vždy mi moc pomùže, když mì vyslechneš.
8 Moc se mi líbilo, že jsi to øekl struènì.

U Negativní zpìtnou vazbu:

8 Mám na tebe vztek, že jsi pøišel tak pozdì.
8 Naštvalo mì, že ses opìt omluvil v dobì velkého úklidu.
8 Nelíbí se mi, když na mì zvyšuješ hlas.
8 Mrzí mì, že jsi zapomnìl na mùj svátek.
8 Naštval jsi mì, že jsi to neøekl pøímo.

Obecnì reagovat zpìtnou vazbou znamená øíci:

„Když ty dìlᚠto, já se cítím takto.“

Pomocí zpìtné vazby poskytujeme konkrétní informaci o našich poci-

tech. Pozor. Není to hodnocení. Podívejme se, jaký je rozdíl mezi zpìtnou
vazbou a hodnocením.

| 174 |
 X. KAPITOLA

U Mᚠhezký úèes.

Toto tvrzení je hodnocením. Lze mu rozumìt jako lichotce. Naproti
tomu, když øekneme:
U Tvùj úèes se mi líbí.
Vyjadøujeme tím osobnìjší postoj – reagujeme zpìtnou vazbou.

Podobnì je pravdivìjší, když øekneme:

U Bojím se, když se vracíš domù pozdì veèer, než:

U Ty jsi naprosto nezodpovìdná Chodíš po nocích, ještì tì nìkdo
pøepadne.

Ve zpìtné vazbì krátce popíšeme, jak na nás pùsobí urèité chování part-
nera. Vyhýbáme se hodnocení èi moralizování. Abychom nevyvolali nejisto-
tu, o co vlastnì jde, snažíme se pøi reakci zpìtnou vazbou být pøesní a struè-
ní. Mluvíme v první osobì. Tím zdùrazòujeme, že jde o osobní pojetí.

U „Jᓠto tak vidím.

U „Jᓠto tak cítím.

Uveïme si ještì další pøíklady. Zlozvyk:

U Neustále mi skáèeš do øeèi! A asertivnì:

U Nelíbí se mi, že mi skáèeš do øeèi.

Zlozvyk:

U Jezdíš tím autem jako pirát! Asertivnì:

U Mám strach, když jedeš rychle. Prosím tì, jeï pomaleji.

Pozitivní zpìtná vazba vede k posilování uvedeného chování partnera,

tj. ke zvýšení pravdìpodobnosti, že se jeho urèité chování bude opakovat
(napø. když muž pochválí to, jak je hezky žena upravena i doma). Negativní
zpìtná vazba vede k zeslabení daného chování, ke snížení pravdìpodob-
nosti, že se dané chování bude opakovat (napø. jasné výhrady k tomu, že
partner používá moje kvalitní trièko k práci na zahradì). Jak ukázaly èetné

| 175 |
výzkumy, pøi formování chování je však negativní zpìtná vazba daleko
ménì úèinná než zpìtná vazba pozitivní. Na druhé stranì nedostatek pozi-
tivní zpìtné vazby vede k postupnému oslabování (odbornì vyhasínání)
chování, které bylo pøedtím posilováno (napø. pokud muž není alespoò ob-
èas chválen za to, že se chová galantnì, mùže se jeho pøíjemné chování
postupnì vytratit), a nedostatek negativní zpìtné vazby po negativním
chování vede k jeho udržování (napøíklad když se jasnì neohradíme
k tomu, že druhý pøišel pozdì).

Výše uvedené zákonitosti (odbornì nazývané operantním podmiòová-

ním) vycházejí z teorie uèení a fungují jen do urèité míry, neplatí vždy
a všude. Nìkdy to, co vypadá jako negativní zpìtná vazba, mùže být pro
partnera pozitivní zpìtnou vazbou, a naopak. Záleží na jeho pohledu, jak
naše chování pøeète. Napøíklad žena, která se cítí osamìle, protože jí muž
vìnuje málo pozornosti, ztropí tzv. hysterickou scénu. Kritika muže za toto
její chování má z jeho hlediska fungovat jako negativní zpìtná vazba
(trest), nicménì tím, že ženì koneènì vìnoval pozornost, pùsobí na její
chování jako pozitivní zpìtná vazba (odmìna), protože z jejího hlediska
mùže být jeho pozornost daleko významnìjší než to, že ji kritizuje. Úèinek
negativní zpìtné vazby (trestu) není totiž tak pøedvídatelný jako úèinek od-
mìny. Odmìna dává jednoznaènì posílení, aby se chování opakovalo,
zatímco trest zdùrazní zastavení chování, ale nenabízí další aktivitu. Dru-
hý pak mùže zvolit ještì ménì žádoucí variantu. Trest také mùže vést na
základì klasického podmiòování ke strachu z trestající osoby, který mùže
generalizovat i na jiné situace. Dále mùže nadmìrný trest vyvolat agresivní
chování. A nakonec trest mùže u èlovìka vést k tomu, že ho zaène imito-
vat. Nadmìrnì trestané malé dìti èasto vyrùstají v agresivní dospìlé.

Pøíbìh: Jen aby se nerozhnìvala více

Vláïa, tøicetiletý novináø, má problémy v manželském vztahu. Je pøesvìdèen,
že se mají rádi, ale žena ho nadmìrnì kritizuje a peskuje, nìkdy si pøipadá jako
malý kluk. Necítí z její strany žádnou podporu. Má strach jí to všechno øíct, pro-
tože se bojí, že mu manželka vynadá, když vyjádøí jakýkoli negativní pocit. Ra-
dìji se jí vyhýbá a mlží, i když je naštvaný. Hádek se bojí, zažil v dìtství hádky
rodièù a pak jejich rozvod. Bojí se, že kdyby vyjádøil to, co cítí, mohlo by to rov-
nìž dopadnout rozvodem. U Vládi je hlavní problém ve zpracování („jen aby se
nerozhnìvala více“, „hádku bych nevydržel“) a sebevyjádøení (mlží, nevyjadøuje,

| 176 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 X. KAPITOLA

co cítí, uzavírá se). Postupnì se uèí vyjadøovat zpìtnou vazbu, podávat a pøijímat
kritiku a empaticky naslouchat. Nejdøíve mu všechno pøipadá umìlé a „divné“,
ale pøi prvních pozitivních reakcích manželky se zaèíná vìnovat nácviku s nad-
šením.
Bìhem nácviku pøibírá jako dalšího pomocníka ženu. Na poèátku dojde k nì-
kolika støetùm, nicménì po mìsíci pøi každodenním domácím pùlhodinovém ná-
cviku se komunikace proèišuje k oboustranné spokojenosti. Žena je spokojená,
protože pøedtím si jeho mlžení vysvìtlovala jako nezájem. Taky se Vláïa nauèil
vyjadøovat pozitivní zpìtnou vazbu, což jí velmi pomohlo, protože zjistila, že o ni
doopravdy stojí.

Cvièení: Pozitivní zpìtná vazba

Procviète si pozitivní zpìtnou vazbu:

4Napište šest pøíkladù pozitivní zpìtné vazby pro svého partnera. Urèete také si-
tuaci, kdy by bylo nejvhodnìjší ji použít.
4Dejte v následujícím týdnu ètyøi pozitivní zpìtné vazby svému partnerovi.

Cvièení: Negativní zpìtná vazba

Procvièíme si nyní negativní zpìtnou vazbu:

4Napište si tøi pøíklady negativní zpìtné vazby pro svého partnera. Urèete také si-
tuace, kdy by bylo vhodné ji použít.
4Reagujte negativní zpìtnou vazbou ve dvou situacích se svým partnerem.

P o zi ti vn í a s e r c e

Pozitivní aserce je soubor dovedností, které umožòují vyjádøit partnero-

vi pochvalu a ocenìní, dát najevo blízkost, vøelost, lásku, pochválit ho (ji)
a povzbudit nebo složit mu (jí) kompliment. Pozitivní aserce pomáhá pozi-
tivnì mìnit atmosféru mezi partnery. Protože je „nakažlivá“, snadno se

| 177 |
pøenáší z jednoho na druhého. Proto vám velmi doporuèujeme, abyste bez
rozpakù svého partnera „nakazili“ pozitivní asercí.

Výchova v naší èásti svìta je spíše zamìøena na kritiku a poukazy na

nedostatky. Proto mnohým lidem pøipadá pozitivní aserce jako „lichocení“
a „neupøímnost“. Je pravda, že tomu tak mùže být, pokud pøehnanì chválí-
me nebo oceòujeme nìco, co zaslouží ménì bombastický komentáø. Na-
pøíklad když øekneme partnerovi, jak je skvìlý, že umyl nádobí, protože
z toho cítíme, jak nás má rád. Celý kumšt je tedy použít pøimìøené pozitivní
aserce, v tomto pøípadì komplimentu: „Moc mi pomohlo, že jsi umyl nádobí.“
Ale toho, že to pøeženete, se nebojte. To nikomu nemùže uškodit. Druhým
spíš velmi chybí, když jim pozitivní vìci vyjádøit nedokážeme. Podobnì je
nemilé, když nás partner pochválí a my to ihned z falešné skromnosti sho-
díme, bagatelizujeme nebo odmítneme. Když to udìláme opakovanì, pak
hrozí, že pøíštì nám už nic pøíjemného neøekne.

Co brání pøimìøenému vyjadøování pozitivní aserce? Vìtšinou jde

o zkreslené myšlenky a postoje typu:

U Je trapné nìkoho chválit, sám pøece ví, jak dobøe to udìlal.

U Když ho (ji) pochválím, bude moc pyšný(á).
U Mì taky nikdo nechválí.
U Ještì by si mohl(a) myslet, že se mu (jí) podbízím.
U Urèitì to ode mì nepøijme, nejsem pro ni (nìj) dost dùležitý(á).
U Urèitì to neøeknu pøirozenì, zakoktám se, zùstanu pak trapnì mlèet
apod.

Co naopak brání pøirozenému pøijetí pozitivní aserce? Opìt jsou to

zkreslené myšlenky a postoje typu:

U Jen abych nevypadal(a) pyšnì.

U Co po mnì bude chtít, když mì takhle chválí?
U Øíká to jen tak, aby mi zalichotil(a), pøitom to nemyslí vážnì.
U Dìlá si ze mì srandu a èeká, jak na to zareaguji.
U Myslí si, že jsem jako malé dítì, které musí povzbudit, a to mì poni-
žuje apod.

| 178 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 X. KAPITOLA

Cvièení: Použití pozitivní aserce

4Uvìdomte si vlastní myšlenky a postoje, které brání èastìjšímu použití pozitivní

aserce (pochvaly, ocenìní, vyjádøení blízkosti, vøelosti, povzbuzení a kompli-
mentu) k partnerovi. Napište si je a pak zvažte jejich výhody a nevýhody.
4Uvìdomte si vlastní myšlenky a postoje, které brání samozøejmému pøijetí pozi-
tivní aserce od partnera. Napište si je a pak zvažte jejich výhody a nevýhody.

P o ch va la a oc e nì ní

Abychom partnera mohli pochválit nebo ocenit, potøebujeme si nejdøíve

všimnout jeho pozitivního chování nebo vlastností, pro které to chceme
udìlat. Nemusí to být nic velkolepého, staèí bìžné každodenní projevy.
V tom však mùžeme mít problém. Spíše vnímáme na partnerovi to, co se
nám nelíbí, v èem chybuje a v èem bychom ho (ji) mohli kritizovat. Èasto to,
co je dobré, pokládáme za samozøejmost, a proto to nijak nekomentujeme.
Zkuste se nauèit všímat si na partnerovi i drobných pøíjemných malièkostí
a ocenit je.

U Ta polévka je moc dobrá.

U Dìkuji ti za to, že ses uèil s Anièkou.
U Moc si tì vážím za to, jak na nás myslíš.
U Jsi hezky opálená.
U Jsem rád, že jsi na mì nezapomnìl a pøinesl jsi mi tu knížku.

Cvièení: Pochvala a ocenìní

4Vytvoøte seznam pozitivních vìcí, za které byste mohli pochválit nebo ocenit
svého partnera. Formulujte, jak byste to mohli øíci, a ujasnìte si, kdy je k tomu
vhodná pøíležitost.
4Každý den ho (ji) pochvalte nebo oceòte alespoò za jednu vìc.

| 179 |
 V yj ád øen í blíz kos t i a v ø e l o s t i

Pokud lidem, které máme rádi, nevyjadøujeme, co k nim cítíme, mohou

mít pocit nejistoty, jak to s naším vztahem k nim je. Potíže s vyjádøením citu
míváme bohužel velmi èasto k vlastním partnerùm, a dokonce nìkdy
i k dìtem, které to nejvíce potøebují. Zejména lidé v partnerském konfliktu
mívají problém své pozitivní city vyjádøit, i když je èasto i v této situaci cítí.
Nìkdy z obav, aby si pøed partnerem „nezadali“, nebo mají strach, že by to
nevyznìlo upøímnì. Pøijde jim to hloupé. Ovšem sami po vyjádøení blízkos-
ti a vøelosti od partnera velmi touží, pøestože nevìdí, jak to v dané situaci
dokážou pøijmout. Pokud cítíte k nìkomu vøelý vztah, nauète se to vyjádøit,
i když jste s ním v dané dobì v konfliktu. Je to tìžké, ale velmi dùležité. Jis-
tì vám to oplatí a budete mít pøíležitost se nauèit to pøijímat. Pøíklady vyjád-
øení blízkosti:

U Mám tì moc rád.

U Jsem ráda, že tì mám. I když zrovna teï se na tebe zlobím kvùli
U Tìším se, že budeme spolu.
U Jsem s tebou rád.
U Když jsem tì uvidìl, uvìdomil jsem si, jak dobøe se s tebou cítím.
U Jsem na tebe pyšná.

Cvièení: Vyjádøení blízkosti a vøelosti

Uvìdomte si své city ke svému partnerovi a zamyslete se, ve které chvíli a jakým
zpùsobem by šly vyjádøit. Nejdøíve si to zapište a pak to skuteènì udìlejte. Všimnì-
te si, jak na to bude reagovat.

P o vz b u ze ní

Stejnì jako my sami i lidé kolem nás potøebují obèas povzbudit a posí-
lit. Zejména když dìlají nìco, co je tìžké, zdlouhavé, když musí pøekoná-

| 180 |
 X. KAPITOLA

vat svoji nechu. Povzbuzení jim nalévá nové síly. Nìkteré pøíklady si
uvedeme:

U Jde ti to dobøe.
U Vydrž, moc ti fandím.
U To jsi udìlala výbornì.
U Vím, že je to tìžké, ale líbí se mi, jak to zvládáš.
U Vìøím ti, že to dokážeš.
U Spoléhám se na tebe.

Cvièení: Povzbuzení

Všimnìte si u svého partnera alespoò osmi vìcí, ve kterých by bylo vhodné ho po-
vzbudit. Zapište si formu, jakou byste to mohli udìlat, a najdìte vhodný èas. Pak to
udìlejte. Všimnìte si, jakým zpùsobem to pøijme.

Ko mp l i m e nt

K nejdùležitìjším komunikaèním dovednostem v partnerském vztahu

patøí podávání a pøijímání komplimentù. Komplimenty nám slouží jednak
k vyjádøení svých kladných pocitù, jednak se z nich dozvídáme o vlastním
chování, které se partnerovi zamlouvá, líbí, nebo kterého si cení. Jak po-
dávání, tak pøíjímání komplimentù èasto dìlá potíže. Lidé, kteøí neumí
komplimenty dávat, neumí svého partnera slovnì obdarovat. Navíc zpra-
vidla podávání komplimentù vyhasne i u partnera, takže ani sami žádné
nedostávají.

Kompliment by mìl být konkrétní, v první osobì ( „mnì se líbí “, „jsem

spokojený s “, „potìšilo mì “ apod.). Pozor na zámìnu s pozitivním
hodnocením. Hodnocení zní napøíklad: „Udìlal jsi to dobøe.“ Je jistì pøí-
jemné to slyšet, ale kompliment je osobnìjší. V tomto pøípadì by znìl: „Líbí
se mi, jak jsi to udìlal.“ Obecná formulace komplimentu zní:

| 181 |
 Mám tyto (pozitivní) pocity, když ty dìlᚠto nebo ono.

Pøíklady komplimentù:

U Potìšil jsi mì tím, že jsi vyluxoval pokoj.

U To jídlo, co jsi udìlala, mi moc chutná.
U Moc mi pomohlo, že jsi mi to vysvìtlila.

Zásadnì používáme konkrétní a pravdivá sdìlení. Pokud si nejsme

komplimentem jisti, radìji ho neøíkejme. Poèkejme si na dobu, kdy bude
„sedìt“. Podobnì reakce na kompliment bývá nejlepší, když je formou
zpìtné vazby. Staèí ale i jen: „Dìkuji za kompliment.“ Reakce na kompli-
ment má dva kroky:

U Pøijetí komplimentu (podìkování).

U Pøidání osobní reakce ke komplimentu: „Taky mì to potìšilo.“
nebo i opaèné pocitové reakce: „Dìkuji za kompliment, ale nemohu
s tebou souhlasit. Z èeho mᚠtakový dojem?“

Kompliment nezlehèujte a nepoužívejte ironii. Pøehnané dìkování pù-

sobí komicky. Pokud máte pochybnosti o tom, co partner komplimentem
myslel, øeknìte mu to. Užiteènou dovedností je umìt si sám vyžádat kom-
plimenty od svého partnera tím, že se pøímo zeptáme: „Jak se ti to líbí?“,
„Chutná ti to?“ apod.

Cvièení: Komplimenty
1. Cvièení bude mít dva kroky:
4Napište si na papír jeden nebo dva upøímné komplimenty pro svého partnera.
Ujasnìte si, ve které situaci by se nejvíce hodily.
4Øeknìte je, dbejte pøitom jak na formu, tak na obsah.
2. Cvièení bude mít dva kroky:
4Napište si na papír ètyøi až šest komplimentù, které byste rádi slyšeli od svého
partnera. Ujasnìte si, ve které situaci byste je rádi dostali.
4Vyžádejte si tyto komplimenty.

| 182 |
 X. KAPITOLA

3. Každý den obdarujte minimálnì dvìma upøímnými komplimenty svoje blízké

lidi. Vydržte to dìlat alespoò jeden týden každý den. Zapište si, co jste øekli a pøi
jaké pøíležitosti.

Ž ád o s t o la s ka v os t

Nìkteøí lidé o laskavost partnera nežádají. Jen prostì po nìm nìco

chtìjí a pokládají za samozøejmost, že by jim to mìl splnit. Nìkdy si dokonce
myslí, že je to jeho povinnost. Mohou pak trochu s partnerem zacházet
jako se sluhou. Mohou mít dojem, že naši nejbližší jsou povinni nám pomá-
hat, a tak je o laskavost žádat nemusíme. Tato situace bývá èastým pra-
menem konfliktù mezi manželi. Ovšem neexistuje žádný zákon, který by
vymezoval, co je èí povinnost v manželství. Každý z partnerù mùže o tom
mít svoji pøedstavu. Chceme-li, aby nám partner pomohl v domácnosti, je
lepší požádat o laskavost, než mu øíct, že je jeho povinností, aby to udìlal,
že vy jste toho dìlali už dost, že si vùbec nevšímá, èeho je tøeba apod.
Z hlediska asertivity není tak dùležité, že je spravedlivé, když se na domá-
cích pracích podílejí oba partneøi, jako to, že bylo dosaženo cíle a že oba
partneøi jsou spokojeni. Proto je vhodné øíci „udìlej to pro mì“, i když je
sporné, zda to je pro mì, rodinu, nebo dokonce pro nìho (ji). Uvedeme si
pøíklad rozhovoru:

Petr: „Lucie, polévku!“

Lucie: „Neumíš to øíci jinak?!“
Petr: „To myslíš, jako že se tì mám snad doprošovat?! Já, který živím rodinu!
A chci za to jen kus slušného zacházení!“
Lucie: „No, nezabilo by tì to, když už kolem tebe lítám jako služka!“
Petr: „Ano, milostpaní, nepodala byste mi polévku! Tak to má být?“
Lucie: „Trhni si nohou! A polévku si pøines sám! Staèí, že jsem ji uvaøila!“

Nìkteøí lidé sice svým partnerùm nic nenaøizují, ale pøesto se radìji vy-
hýbají tomu je o nìco požádat. To mùže mít rùzné dùvody – buï oèekávají

| 183 |
odmítnutí, nebo mají dojem, že se druzí na nì budou dívat jako na pøíliš
drzé a sobecké. Jejich dovednost požádání o laskavost bývá tedy málo
rozvinutá. Mohou mít také dojem, že požádáním o laskavost se zavazuje-
me k tomu, že pomoc musíme vrátit. Jsou to typické „obranáøské“ postoje,
za kterými se skrývá naše nedostateèné sebevìdomí. Pøitom když druhé-
ho požádáme o laskavost, vyjadøujeme mu pøitom respekt a zároveò dùvì-
ru. A tak žádostí o laskavost mùžeme partnera i obdarovat.

Když o nìco žádáte, øeknìte to jasnì a pøímo. Vyhnìte se neasertivním

slovùm jako „pouze bych po tobì chtìla “, nebo „možná bys mohl “, èi
„pøemýšlel jsem o tom, že možná bychom mohli “. Øeknìte radìji „mohl
bys pro mì udìlat to èi no?“ nebo „chtìla bych od tebe to a to.“ O laskavost
žádáme klidnì, díváme se sobì do oèí, s vìdomím, že si pomoc druhých
zasloužíme. Neprosíme poníženì, dìkujeme krátce a dùstojnì.

Žádost o laskavost by nemìla vést ke zneužívání dobroty partnera.

Tam, kde žádáme o nìco navíc, co vlastnì nepotøebujeme, je naše právo
sporné. Jiné je, když jsme v nouzi – zde je požádání o laskavost naším pl-
ným právem. Je lepší používat oznámení než otázky:

Prosím tì, neudìlal bys pro mne

Pøíklady:

U Chci tì požádat, abys mi pomohl uklidit byt. Udìlᚠto pro mne?

U Ráda bych šla tento týden za kulturou, tøeba do divadla. Mᚠchu jít
se mnou? Moc by mì to potìšilo.
U Nepomohl bys mi s nádobím?
U Byl bych rád, kdybys mi pomohla s naplánováním cesty.
U Prosím tì, nepohlídal bys dnes veèer dìti, chtìla bych s mámou jít do
divadla.

| 184 |
 X. KAPITOLA

Uvedeme si další pøíklad rozhovoru:

Jirka: „Nechceš, Radko, s nìèím pomoci? Tøeba mùžu nabírat polévku.“

Radana: „Ne, dìkuji, jsi milý. Ale ráda to pro vás udìlám sama “
za chvíli:
Jirka: „Prosím tì, Radko, mohl bych dostat pøidáno? Moc mi to chutná.“
Radana: „To jsem ráda. Kolik nabìraèek chceš?“
Jirka: „Jedna staèí, díky.“

Cvièení: Praxe v žádání o laskavost

Požádejte svého partnera bìhem každého dne následujícího týdne alespoò o jednu
laskavost, která by vás doopravdy potìšila. Pokud to bude nìco, o co jste dosud
nemìli odvahu požádat, bude to výborné. Zapište si, co jste øekli, pøi jaké pøíležitosti
a jak na to partner reagoval.

O laskavost nejen žádáme, ale èasto je nám taky nabídnuta bez toho,
aniž bychom si o ni øekli. Mnoho lidí to uvede do rozpakù a odmítají pøijetí
pomoci s tím, že ji vlastnì nepotøebují. Tím znehodnocují šlechetné roz-
hodnutí „dárce“. Je dùležité se to nauèit. Pøijetím „daru“ zároveò obdarová-
váme. V každém pøípadì však nezapomeòte podìkovat.

| 185 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk)
 XI. STANOVENÍ HRANIC VÙÈI
SOBÌ I VÙÈI PARTNEROVI

Osobní problémy v životì mnoha lidí, zejména problémy v blízkých

vztazích, èasto souvisejí s nedostateènou sebedùvìrou a sebepøijetím.
Pak je obtížné vytyèit sobì i druhým jasné hranice. Pokud nedokážeme øíci
jasné „ne“ manipulaci èi agresi, ale i legitimním požadavkùm, které jsou
však v rozporu s tím, co chceme sami, dostáváme se do jednostranného
vleku požadavkù, které na nás druzí mají. Ujasnìní hranic je dùležité jak
pro sebe sama, tak pro sebevíce milujícího partnera. Chtít po druhém, aby
vždy pøesnì vìdìl, co chceme a co doopravdy nikoli, je podobné, jako chtít
po nìm, aby se stal dìdem Vševìdem.

Dostáváme tolik, kolik jsme ochotni tolerovat. A to v dobrém i špatném

slova smyslu. Pokud si ceníme vlastních hodnot, jako mohou být svoboda,
tolerance, otevøenost, èestnost a blízkost v partnerském vztahu, stávají se
tyto hodnoty ochrannými mantinely našeho vztahu. Fungují jako skelet
domu – dávají partnerskému vztahu tvar. Tyto hodnoty urèují, pokud máme
odvahu si za nimi stát, jak nᚠvztah bude vypadat, jak se budeme chovat
k partnerovi i jak se bude on chovat k nám.

V yj ád øen í ne s ouhla s u

V partnerském vztahu musíme èasto nesouhlasit. Pøesto, že nás øada

vìcí spojuje, je v poøádku, že jsme také odlišní. Vyslovením nesouhlasu
vyjadøujeme to, že se nám nìco nelíbí, nechceme to, že partner pøesahuje
únosné hranice apod. Umìt vyjádøit svùj nesouhlas klidnì, beze strachu,
bojování, trucování, zatrpklosti èi vítìzoslavných pocitù je velké asertivní
umìní. Nejde ani tolik o formulaci toho, že nesouhlasíme, jako o odvahu to
udìlat, a pøitom dbát na úctu k partnerovi (partnerce) a respektovat i jeho
(její) pohled. Problémem bývá jak strach z hnìvu nebo odmítnutí partne-

| 186 |
 XI. KAPITOLA

rem („naštve se na mì“, „nebude mì mít rád“ apod.), což vede k tomu, že
se èlovìk vyjádøení nesouhlasu vyhne, tak naopak pocity vítìze nad dru-
hým, když se podaøí nesouhlas vyjádøit („to jsem mu to ukázala“), což part-
nera pokoøí. Pøíklady vyjádøení nesouhlasu:

U Ne, s tím nesouhlasím.

U To se mi nelíbí.
U Mám na to jiný názor.
U Z mého hlediska to vypadá pøece jen trochu jinak.
U Víš, Petøe, s tímto tvým postojem nemohu souhlasit.

Cvièení: Rozpomínání na situaèní nesouhlas

4Vzpomeòte si na pìt situací, které se odehrály v poslední dobì, kdy jste cítili ne-
souhlas se svým partnerem, ale nakonec jste ho nevyjádøili nebo vyjádøili pøe-
hnanou formou. Napište si, jak by bylo možné ho vyjádøit co nejlépe.
4Uvìdomte si a pak napište, se kterými postoji u svého partnera nesouhlasíte, ja-
kým zpùsobem byste to mohli asertivnì vyjádøit a za jaké situace. Pak si najdìte
vhodnou pøíležitost a vyjádøete se k jednomu z tìchto postojù.

As erti v ní „ne “

Závislým a ustrašeným lidem dìlá potíže odmítnout naøízení, žádost

nebo prosbu, i když její splnìní mùže být proti jejich vlastnímu zájmu. Bý-
vají v partnerském vztahu pasivní a plni obav, pro pocity ménìcennosti se
obávají otevøeného støetnutí. Bojí se, že by se partner naštval a mohl je
opustit. Snadno se vzdávají svých práv a pak mají pocit køivdy. Neodvažují
se øíct „ne“, protože se bojí ztráty „dobrého vztahu“. Pak o samotì se cítí
ukøivdìni, zneužiti, jindy si vše zdùvodòují svou „slušností“ a „dobrotou“.
Pak se cítí obìtí vztahu, naøíkají si na partnera mamince, kamarádce nebo
psychoterapeutovi. Jindy prožívají pocity zlosti na vlastní bezmocnost.
Zlost se pak mùže pøenést do jiné situace, kdy pak napø. pøehnanì odmít-
nou oprávnìný požadavek svého dítìte.

| 187 |
Tabulka 20 Zásady asertivního „ne“

4 Øíci „ne“: „Ne, dìkuji.“ „Ne, nechci.“ „Ne, nemám o to zájem.“

Nic nepøidávat. Vyhýbáme se odpovìdi „nemohu“, protože pùsobí na partne-
ra jako vymlouvání se nebo manipulace. Na odpovìï „nemohu“ automaticky
následuje otázka „proè ?“
4 V zásadì nevysvìtlovat pøíèiny odpovìdi. Pokud, tak velmi struènì.
Vysvìtlení mùžeme dát jedinì na základì svého rozhodnutí, nikoli proto, „že
se to patøí“. Pokud se pøece jenom rozhodneme to vysvìtlit, pak struènì. Ma-
ximálnì uvedeme jeden dùvod.
4 Neomlouvat se!
Omluvy vypadají jako manipulace, zdatný partner vás pak mùže manipulace-
mi zatlaèit do pocitù viny nebo ignorantství. Ve skuteènosti je omlouvání vìt-
šinou neupøímné, jde spíše o vymlouvání se. Pøiznáváme jím pocity viny.
4 Vyjádøení empatie a respektu.
Ke zmìkèení odmítnutí a chladu se potøebujeme do odmítnutého partnera
vcítit.
Pøíklad: „Chápu, že to teï moc potøebuješ, ale já to nechci udìlat.“ (empatie,
asertivní „ne“) „Jsi pro mne dùležitý, rád pro tebe udìlám nìkteré jiné vìci,
ale tohle nechci.“ (vyjádøení respektu a asertivní „ne“)
4 Pozor na otázku: „Proè?“
Je manipulativní, nutí k vysvìtlování nebo omlouvání. Své rozhodnutí však
nemusíme omlouvat a nemusí být ani logické. Pouze to nechceme a na to
máme plné právo bez toho, že bychom pro to museli mít logické dùvody.

Pro ilustraci si opìt uvedeme nìkteré pøíklady rozhovorù:

Dana: „Ráda bych si koupila nové boty, ale už nemám na úètu žádné pení-
ze. Dᚠmi, Mirku, prosím tì, na nì?“
Mirek: „Ne, Dano, nedám ti na nì. Potøebuji zaplatit danì a nemáme už dost
penìz v rezervì. Chápu, že po nich toužíš, ale já ti na nì tentokrát ne-
dám. Až bude lepší finanèní situace v létì, rád ti na nì dám.“

Romana: „Pøijel bys pro mne zítra do práce?“

Boøek: „Ne, nepøijedu. Nechci jezdit do centra ve špièce. Ale pokud chceš,
vezmi si auto sama.“

| 188 |
 XI. KAPITOLA

Cvièení: Jak odmítnout požadavek partnera,

který mi nevyhovuje

4Najdìte si alespoò tøi situace s partnerem, ve kterých èasto selháváte v odmítá-

ní, i když øíci ano vlastnì nechcete. Napište, jak pøibližnì vypadá takové ne-
úspìšné odmítnutí.
4Poté si napište, jak by bylo možné ve všech tøech situacích asertivnì odmítnout.
4Vytipujte si dvì podobné situace s partnerem, které vás èekají v nejbližší dobì,
pøipravte se na nì písemnì a pak zkuste asertivnì odmítnout jeho požadavek.

R eak ce na odm ít nut í

Øada lidí nežádá od partnera nic a nevyjadøuje svá pøání, protože oèe-
kávají, že budou odmítnuti a nebudou vìdìt, jak v takové situaci reagovat.
Jak tedy reagovat na odmítnutí:

U Vyjádøete svoje emoce:

8 Moc mì to mrzí!
8 Je mi líto, že to pro mì nechceš udìlat.

U Vyjádøete porozumìní pro hledisko druhého:

8 Chápu tì.
8 Mᚠna to právo.
8 I když je to pro mne nepøíjemné, respektuji, jak ses rozhodl.

U Mùžete navrhnout alternativní možnost nebo kompromis:

8 Vidím, že teï mᚠmálo èasu.
8 Mohli bychom se dohodnout na jindy?
8 Co myslíš, mùžeš si na mì udìlat èas v sobotu?

| 189 |
 Rozhovor mùže vypadat napøíklad takto:

Dan: „Moc po tobì toužím. Nechceš se pomilovat?“

Mirka: „Ne, Daníku, teï se mi opravdu nechce. Mám plnou hlavu problémù
v práci. Musela bych se k tomu nutit a nic bych z toho nemìla. Pak bych
mìla na tebe vztek.“
Dan: „To mi je líto. Ale rozumím ti. Nechci, aby ses k tomu nutila. To by mì
taky mrzelo. Byl bych ale rád, kdybys, až budeš mít sama chu, mi to
øekla. Když tì žádám já a ty mì pak odmítneš, mám dojem, že už o mì
moc nestojíš.“
Mirka: „To víš, že ti to øeknu, vždy to taky dost èasto dìlám “

Cvièení: Reakce na odmítnutí

Vzpomeòte si na dvì rùzná odmítnutí od partnera z poslední doby. Napište k nim

scénáøe, jak byste mohli na tato odmítnutí asertivnì reagovat.

P ers i s ten c e a ne b um ì ní s t á t s i n a
svém

Prosazování oprávnìných požadavkù mùže být v partnerském vztahu

znaèným problémem. Nìkteøí lidé doufají, že partner nìjak sám vycítí, co
oni sami potøebují. Nebo by to mìl vycítit, pokud je má rád. Myslí si, že
o své potøeby žádat se jaksi nesluší. Trvat na nich je dokonce proti partner-
ství. Mají dojem, že partnerský vztah je o vzájemném ustupování, a vìtši-
nou mají pocit, že na rozdíl od nich partner neustupuje témìø nikdy. Pak
prožívají pocity trpké køivdy. Dobøe jim tak. Mohou si za to sami.

Prosazení oprávnìných požadavkù vyžaduje naše pøesvìdèení, že na

nìco máme nárok èi právo. Toto pøesvìdèení však bývá labilní. Nìkteøí
lidé kolísají mezi pøesvìdèením, že nemají právo témìø na nic, až po pøe-
svìdèení, že druzí by se mìli v každém pøípadì snažit jim vyhovìt. První

| 190 |
 XI. KAPITOLA

pøesvìdèení vede k pasivitì, druhé k agresivitì. V zásadì platí, že máme

právo otevøenì požádat druhého o cokoli a on má plné právo se sám roz-
hodnout, zda nám vyhoví. V asertivitì je navíc dùležité, abychom pøitom
partnera neponižovali, ale ani neponižovali sami sebe.

Co potøebujeme k prosazování oprávnìných požadavkù? V prvé øadì

si musíme uvìdomit, že jsou oprávnìné, a ujasnit si èas, kdy o nì žádám,
abych na druhého zbyteènì netlaèil v dobì, kdy mi vyhovìt nemùže.

Samotná dovednost má následující kroky:

1. Pøipravit se pøedem. Struènì si zopakujte svoje argumenty. Nemusí

být moc složité. Jednoduchá vysvìtlení a požadavky bývají nejúèinnìj-
ší. Pøedem si svoje argumenty sepište a sestavte je podle následující-
ho poøadí:
U Vysvìtlení požadavku: „Ráda bych si s tebou promluvila. V posled-
ní dobì chodíš hodnì pozdì domù a všechno s dìtmi zùstává na
mnì. Potøebuji pomoc, protože nezvládám kontrolovat všechny tøi.“
U Pocity: „I když vím, že mᚠtoho teï v práci hodnì, sama to s jejich
pøípravou do školy nezvládám. Martin se už zhoršil v prospìchu. Moc
by mi pomohlo, kdyby ses mu mohl vìnovat ty.“
U Potøeby: „Jsem už vyèerpaná. A cítím se na všechno sama. Potøe-
buji, abys byl teï více se mnou i s dìtmi.
U Dùsledky: „Když to pùjde dál tak, jak je to teï, nebudu to zvládat
a dìti se budou zhoršovat v prospìchu. Budu mít pak na tebe prá-
vem zlost. Pokud si najdeš nìjaký èas na Martina nebo se dohodne-
me na nìjakém kompromisu, budu ti moc vdìèná.“

Je velmi dobré si psát takové scénáøe jen pro sebe a pak si své argu-
menty vyzkoušet, nejlépe pøed zrcadlem. Také si to mùžete pøehrát
jako scénku, kdy si postavíte proti sobì dvì židle a pak mezi nimi pøe-
sedáte, když mluvíte za sebe a když zase za partnera.

2. Ujasnìte si pozitivní hlediska a zaujmìte pozitivní postoj. Nejlepším

zpùsobem, jak zaèít jakýkoli rozhovor, je pochvala, kompliment, vcítì-
ní se do druhého apod. (Napø.: „Velmi se mi líbí, jak umíš dovádìt
s dìtmi. Je vidìt, jak se máte rádi.“)

| 191 |
3. Oddìlte èlovìka od chování a buïte objektivní. Lepší než použití
osobní kritiky je vysvìtlit svùj pohled na vìc (napø.: „Z mého pohledu
se zdá, že ještì lepší by bylo “). Pokud partnera potøebujete kritizo-
vat, vždy oddìlte jeho jako èlovìka od urèitého chování a dejte nega-
tivní zpìtnou vazbu na chování, se kterým nesouhlasíte (tedy nikoli: „ty
jsi strašnì nepoøádná“, ale: „nelíbí se mi, že si vèera rozložila svoje
vìci na mém stole a ještì jsi je neuklidila“).

3. Vyjadøujte se struènì a jasnì. Držte se tématu, pro které jste se roz-

hodli, nezabíhejte jinam a nemluvte o nìèem jiném. Nedovolte to ani
partnerovi. Zkuste nefilosofovat a neteoretizovat, ale držet se faktù.

4. Dejte si pozor na manipulativní kritiku. Pokud se snažíte prosadit

svoje stanovisko, mùžete snadno narazit na odpor druhé strany. Druhý
èlovìk mùže moralizovat, zaèít vás kritizovat, pouèovat, obviòovat,
anebo naopak obmìkèovat a jinými zpùsoby manipulovat. Pokud víte,
že na to, co chcete, máte právo, ignorujte manipulativní strategie druhé
strany a opakujte svùj požadavek.

Pøíklad rozhovoru, ve kterém si stojíme na svém:

Jiøina: „Ráda bych, kdybychom už odjeli na dovolenou. Nìkolikrát jsi už termín

odložil a léto pomalu konèí.“
Petr: „Mᚠpravdu, ale mìnil se u nás šéf. Taky mì napadá, že ty dovolené
u moøe jsou moc drahé, potøebovali bychom ušetøit na nové auto. Co
kdybys jela sama na chatu? Ušetøíme a ty si odpoèineš, já beztak teï
nemùžu z práce vypadnout. Loni jsme utratili strašnì moc penìz, jen
abych ti vyhovìl, koupil jsem tak drahý zájezd. A nové auto bychom
opravdu potøebovali.“
Jiøina: „Chápu, že toužíš po novém autì. Ale ráda bych na dovolenou s tebou.
A také toužím být u moøe a opálit se. Byla bych moc ráda, kdybys tam
se mnou jel.“
Petr: „Ale já opravdu nechci zase utrácet tolik penìz. Ty si to ani neuvìdo-
muješ, ale já to musím vydìlat. Vùbec si nevážíš toho, co pro tebe dì-
lám! Ty si jen tak utrácíš “
Jiøina: „Mrzí mì, že si to myslíš. Moc si cením toho, co pro mì dìláš. Pøesto
bych chtìla na dovolenou s tebou.“

| 192 |
 XI. KAPITOLA

Cvièení: Jak prosadit své požadavky

Vzpomeòte si na požadavky na svého partnera, které byste rádi prosadili. Napište

si, jak byste je formulovali a jak pravdìpodobnì partner zareaguje. Zkuste najít, co
byste mu mohli øíci tak, aby to bylo asertivní, nikoli manipulativní nebo agresivní.

Des k a

Závislí a pasivní lidé se pøíliš snadno spokojí s odpovìdí „ne“. Doved-

nost mluvit jako „deska s pøeskakující drážkou“ spoèívá v tom, že èlovìk
trvá na svém a opakuje to znovu a znovu. Opakuje to klidnì. Dùležité je
právì neztratit klid. I když partner mùže pro své „ne“ použít rùzných mani-
pulací, odvádìt pozornost, nadávat a vyèítat nám. Opakovaným a vytrva-
lým trváním na svém požadavku se vám mùže podaøit pøimìt partnera, aby
vám vyhovìl, nebo aby zaèal o vašem požadavku vyjednávat. Jde o po-
mìrnì necitlivou strategii, kterou bychom mìli v partnerském vztahu
použít jen výjimeènì. Použití „desky“ je dùležité:

U v situaci, kdy máte zjevnì právo na to, o co usilujete, a druhý se vy-

mlouvá a vykrucuje,
U v situaci, kde partner nebere žádný ohled na vaše práva,
U když se vás partner snaží obratnì pøesvìdèit, ale jeho argumenty
jsou nepøimìøené,
U když jste kritizováni a partner se snaží podkopat vaše sebevìdomí.

Pøíklad použití techniky desky, kdy prosazujeme svoje právo:

Ota: „Ivano, prosím tì, ztlum tu televizi, chci si èíst.“

Ivana: „Ale, Otíku, já to pak poøádnì neslyším. Pojï se taky dívat, je to dobrý
seriál.“
Ota: „Nemám chu se teï dívat na seriál. Jsem zaètený do knížky. Chci,
abys tu televizi ztlumila.“
Ivana: „To je hrozné, èlovìk si ani doma nemùže pustit nahlas televizi.“
Ota: „Hmm, chápu, že je ti pøíjemnìjší mít to víc nahlas, ale prosím tì, ztlum ji.“

| 193 |
 Pøíklad použití „desky“ pøi neadekvátní kritice:

Jana: „Matìji, chci zítra jít na mejdan z práce. Pøijdu do pùlnoci.“

Matìj: „To se mi moc nelíbí, kdo tam bude a co budete dìlat?“
Jana: „Nevím, proè ten výslech?“
Matìj: „No, stále nìkam chodíš, co si o tom mám myslet?! Jak k tomu pøijde
rodina?“
Jana: „O rodinu se starám dobøe. Chci zítra jít na ten mejdan. A pøijdu o pùlno-
ci. Co si o tom myslíš, nevím, ale pøedpokládám, že mi vìøíš.“
Matìj: „Vùbec nevím, s kým tam jdeš. A taky se mi zdá, že moc nadšenì mlu-
víš o tom novém šéfovi. Ten tam bude?“
Jana: „Samozøejmì že bude. Snad nežárlíš?! Opravdu tam chci zítra jít. Je to
poslední setkání s holkami pøed prázdninami. Nechci tam chybìt.“
Matìj: „Mᚠtìch mejdanù teï nìjak moc “
Jana: „To není pravda. Naposled jsme mìli mejdan pøed tøemi mìsíci. Oprav-
du tam chci zítra jít. Pøijdu do pùlnoci.“
Matìj: „Pøesto se mi to nelíbí.“
Jana: „Tomu rozumím, radši bys byl, kdybych byla poøád doma. Ale to zase já
nechci. A na ten veèírek zítra chci jít.“
Matìj: „No, musím pøiznat, na toho tvého nového šéfa trochu žárlím.“
Jana: „Tomu rozumím, taky na tebe nìkdy žárlím. Ale nejdu tam kvùli nìmu.
Chci být s holkama z práce.“
Matìj: „No, co mám dìlat, zakázat ti to nemùžu, i kdybych rád, prostì se
o tebe bojím “
Jana: „To umím pochopit. Ale mᚠk tomu u mì doopravdy nìjaký dùvod?“
Matìj: „Nevím “
Jana: „Myslím, že žádný takový dùvod není.“

Cvièení: Prosazení oprávnìného požadavku

Vzpomeòte si na dvì situace z minulosti, kdy jste mìli na nìco plné právo, ale part-
ner vás odradil svým odmítáním, takže jste svého práva nedosáhli. Napište si scé-
náø, jak by to šlo udìlat tak, abyste mìli vìtší pravdìpodobnost úspìchu.

| 194 |
 XI. KAPITOLA

Umìn í kr it iz ov a t , a pø it o m
n ep o n i ž ov a t a ne z r a òov a t

Blízcí lidé snadnìji zmìní svoje chování, když je chválíme, než když je
kritizujeme, nìkdy je však kritika velmi potøebná. Pokud jsme na partnerovi
závislí a bojíme se, že nás bude sám kritizovat nebo odmítat, mùžeme mít
s vyjádøením kritiky k nìmu velké problémy. Umìt vyjádøit vìcnou kritiku je
však nezbytné pro udržení vlastních hranic a udržení své dùstojnosti a se-
bevìdomí. Jednak proto, že mùžeme partnerovi jednoznaènì sdìlit, co se
nám nelíbí, což pomáhá k tomu, aby vztah s ním byl pravdivìjší, a jednak
proto, že to umožòuje nemìstnat emoce, nesomatizovat nebo neventilovat
je pak na jiných lidech (napøíklad dìtech).

Má-li mít kritika pozitivní dopad, musí v první øadì šetøit dùstojnost dru-
hého èlovìka. Proto je velmi dùležitá jak forma kritiky, tak její kontext
a dobré naèasování. Vhodnìjší je nastavení, kdy partner nemá pocit, že
jdeme „proti nìmu“, ale naopak „s ním“ proti nìjaké chybì, které by se i on
sám rád zbavil. Když kritizujete, oddìlte èlovìka od chování. Držte se kon-
krétních faktù a nehodnote. Vyhnìte se zevšeobecòujícím slovùm jako
„vždycky, nikdy nebo nemožnì.“ Neznaèkujte stylem „jen blbec by “.
Øeknìte také nìco pozitivního o partnerovi, o vztahu, ale až po kritice.
Poté, když jste øekli, co jste chtìli øíct, neberte to zpìt ze strachu, aby se
partner nezlobil.

Základem kritiky je zpìtná vazba:

Když ty dìlᚠto, já se cítím takto.

Kritiku formulujeme vždy v první osobì. Vyjadøujeme konkrétnì to, co

nám vadí. Je lepší, když je to struèné:

U Bojím se, když jedeš rychle autem.

U Mrzelo mì, když sis na veèírku všímal více Vìry než mì.
U Nelíbí se mi, že když jsi doèetl noviny, nechal jsi je ležet na záchodì.

| 195 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 U Štve mì, že jsi utratila ètyøi tisíce za pøikrývky, aniž bychom se o tom
domluvili.
U Naštvalo mì, že jsi pøišla pozdìji, než jsi slíbila. Chci, abys pøišla tak,
jak slíbíš. Pøece se mùžeme dohodnout na pozdìjší èas. Pøíštì už
budu èekat nejvýše 20 minut a pak pùjdu sám.
U Nelíbí se mi, že jsi rozhodl tak velkou koupi bez toho, aby ses se
mnou dohodl. Chtìla jsem to auto vybírat spoleènì. Vùbec se mi ne-
líbí jeho barva. Taky nerozumím tomu, proè jsi koupil kombi, když
dìti jsou už z domu a tak velký kufr nepotøebujeme. Navrhuji znovu
probrat pro a proti a pøípadnì se stavit za prodejcem a auto zkusit
ještì vymìnit. Je to pøece tvùj známý.
U Mrzelo mì, že ses dnes veèer vùbec se mnou nebavil a vìnoval ses
jen svojí kolegyni. Pøíštì bych moc ráda, kdybys taky mluvil se mnou.
U Nelíbí se mi, že když jsme koneènì zaèali mluvit o tom, kdy opravíme
chatu, zaèal jsi mi vyèítat vìci z minulosti. Ráda bych, abychom se
vrátili k té chatì.

Jak mùže vypadat správné vyjádøení kritiky?

U Zvažte si pøedem, co chcete doopravdy øíci.

U Mluvte za sebe – použijte ke kritice negativní zpìtnou vazbu.
U Vyjádøete struènì, pøesnì a konkrétnì, co kritizujete.
U Nekritizujte najednou více než jednu vìc.
U Neužívejte slova oslabující kritiku, jako je snad, možná, trochu.
U Navrhnìte, jak by mohlo vypadat alternativní chování.
U Vyžádejte si zpìtnou vazbu.
U Dejte možnost druhému, aby se obhájil.

Cvièení: Formulace a vyjádøení kritiky

4Vzpomeòte si na tøi nejèastìjší zpùsoby, jakými kritizujete svého partnera. Na-
pište si je. Pak je pøeformulujte asertivnìjším zpùsobem.
4Vytvoøte si krátký seznam šesti vìcí, které máte potøebu na svém partnerovi kriti-
zovat. Promyslete si situaci, kdy by jednotlivé kritiky bylo nejvhodnìjší použít,
a zpùsob, jakým byste svoji kritiku formulovali tak, aby partnera neponižovala,
ale naopak mu pomohla v zamyšlení. Napište si to. Pak alespoò dvì z tìchto kri-
tik použijte ve vhodné situaci.

| 196 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 XII. JAK SE NEBÁT
PARTNEROVY KRITIKY

Když spolu partneøi mohou také svobodnì nesouhlasit, mají dost svo-
body na to, aby se mohli milovat. Pokud nesouhlas pro partnery znamená
ohrožení, jejich vztah, potažmo láska, pravdìpodobnì ještì nejsou dost
zralé. Jedním z projevù nesouhlasu s chováním druhého je kritika. O zpù-
sobu, jak konstruktivnì kritizovat, jsme si už øekli v pøedešlé kapitole. Nyní
se budeme vìnovat pøijímání kritiky.

Pro mnohé z nás je tìžké kritiku pøijmout. Dostáváme se do úzkosti,

vzdoru, nebo se dlouho vrtáme sami v sobì a sebeobviòujeme. Pro zmír-
nìní napìtí z kritiky mùžeme použít následujících asertivních pøístupù,
které si v dalších podkapitolách probereme:

U zpìtné vazby,
U asertivního souhlasu,
U negativní aserce,
U negativního dotazování.

Podívejme se však nejdøíve na chyby pøi pøijímání kritiky. Základní

chybou je vìtšinou nᚠpostoj ke kritice vùbec. Øada lidí ji vnímá jako od-
souzení. Kritika však upozoròuje na chybu, které jsme si nemuseli všim-
nout. Nìkdy bývá dokonce projevem zájmu o nás. Další chybou bývá, že
jsme pøecitlivìlí. I neškodné poznámky vnímáme jako kritiku. Pak ji hledá-
me ve všem. A proto ji taky všude vidíme. V pohledu, výrazu tváøe, gestu
rukou apod. To je úèinná cesta k tomu, jak si mùžeme vytvoøit zakletý svìt.
Pøi slovní reakci na kritiku jsou nejèastìjšími chybami agresivnì zvýšený
hlas nebo pohrdavé mlèení, uražení se, ironie. Pøi pasivní reakci si sype-
me popel na hlavu, potupnì mlèíme a nejradìji bychom se zahrabali. Pøi
reakci na kritiku dávejte pozor na vìty typu:

U Ty mi nemᚠco vyèítat. Zrovna ty ne.

U Podívej se na sebe. Zame si pøed svým prahem.

| 197 |
 U Nezlob se na mì, ale co je ti do toho?
U To ti jednou spoètu, to ti teda nezapomenu, to si piš.

V pøehledu si uvedeme základní chyby pøi reagování na kritiku:

1. Zobecòování – kritika ještì nemusí znamenat, že s vámi není nìco

v poøádku. Nìkdy naopak mùže být projevem zájmu druhého o vás.
2. Interpretace – èasto se k nevinné poznámce i k neškodným výrokùm
stavíme jako vùèi skryté tvrdé kritice.
3. Percepce – jsme svojí pozorností „naladìni“ na každou potenciální kri-
tiku, eventuálnì kritiku vnímáme zesílenì.
4. Neverbální chování:
8 zvýšený tón hlasu,
8 cynické nebo pohrdavé mlèení, uražený výraz tváøe,
8 agresivita – rozbíjení vìcí, facka,
8 tiché plánování pomsty,
8 ústup do pasivity.
5. Verbální chování:
8 defenziva – „Tak se už na mì nezlob “
8 hodnotící interpretace – „Ne, to je tvoje chyba, ty nejsi v poøádku.“
8 pouèování a posuzování – „To bys mìl dìlat takhle “
8 chybná generalizace – „Jako vždycky, ty pokaždé “
8 pasivní agresivita – „To od tebe není pìkné “
8 zjevná agresivita – „To ti teda vrátím, jen poèkej až “
8 popírání – „Cože ? To mluvíš o mnì? No, to ne “
8 obviòování – „To jsi zvoral ty “
8 sebeobviòování – „Já vždycky všechno zvorám “
8 infantilismy – „No, podívejme se na nìj, brouèínek, není on naštva-
náèkovanej “
8 odvetná kritika – „Ty mi nemᚠco vyèítat, když právì “

Následky podobných chyb mohou být následující:

U Partner se rozzlobí nebo urazí.

U Øešení problému není možné.
U Kritika se vystupòuje do hádky.

| 198 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 XII. KAPITOLA

U Vznikne nepøátelské mlèení.

U Vzniká pøedráždìnost na partnera, která se mùže pøenášet i do ji-
ných oblastí.

Konstruktivnì reagovat na pravdivou kritiku od partnera umí relativnì

málo lidí. Vìtšina reaguje odvetnou kritikou nebo se snaží odvést pozornost
jinam. Tyto reakce zvyšují napìtí na obou stranách. Konflikt se zostøuje.
Øada partnerù se kritiky nadmìrnì obává. Aby nebyli kritizováni, mohou být
pøehnanì snaživí a ustupující. Pak jsou ale nespokojeni sami se sebou.

Jak mùže vypadat konstruktivní reakce na pravdivou kritiku?

1. Vyjádøení pocitù: „Tvoje kritika mì zaskoèila, pøekvapila, zarazila

apod. Na tom, co øíkáš, nìco je.“
2. Upøesnìní pomocí otázek smìøovaných k tomu, co druhý kritizuje
a proè: „Tomu nerozumím, vysvìtli mi pøesnìji, co se ti na tom nelíbí?“
Nebo: „Chtìl bych si ujasnit, co ti konkrétnì nejvíc vadí.“
3. Sumarizace toho, co vám partner øekl: „Pokud ti dobøe rozumím, na-
štvalo tì nìkolik vìcí: pøednì že jsem pøišel pozdì, pak se ti nelíbí, jak
jsem se oblékl, a nakonec, že jsem to chtìl ležérnì pøejít. Je to tak?“
4. Vše, co je pravdivé, jednoduše pøiznat a vyjádøit vlastní pocity:
„Mᚠpravdu, pøišel jsem pozdìji. Je mi to líto.“
5. Vyjádøení empatie: „Na tvém místì by mì to taky naštvalo.“
6. Vyjádøení vlastního postoje ke kritizovaným vìcem nebo èinnos-
tem: „V tom obleèení se cítím dobøe, i když chápu, že ti mùže vadit.
Sám jsem však svoje obleèení nepokládal za tak dùležité, a tak máš
pravdu, že jsem to ležérnì pøešel. Netušil jsem, že budeš mít pocit, že
tvoje názory pøehlížím. Pøitom to není pravda, stojím o nì.“
7. Pokud je to možné, navržení kompromisu: „Pøíštì se mùžeme pøe-
dem dohodnout, zda si vezmu spíš spoleèenský nebo sportovní odìv.“

Cvièení: Pøijímání kritiky

4Zapište si do sešitu pìt možností toho, za co a jakým zpùsobem jste kritizováni

svým partnerem a jak na to reagujete. Pak si napište svoji reakci asertivnì, po-
mocí zásad uvedených výše.

| 199 |
4Požádejte svého partnera o kritiku nìjaké své èinnosti. Zkuste reagovat asertiv-
nì, svoji reakci si zapište a pak zvažte, zda odpovídá asertivním zásadám (zda
neponižuje ani vás, ani partnera).

A s erti vn í s ouhla s – t e c hn i k a
otevøen ýc h dv e ø í

Pokud je nᚠpartner v urèité situaci tvrdohlavý nebo nadmìrnì kritický,

mùže nás to vyprovokovat k hádce. Zejména když se sami „zatvrdíme“
a nechceme pøiznat ani to, v èem má pravdu. Metoda otevøených dveøí po-
máhá takovou situaci pøekonat. Prostì souhlasíme s každou pravdou, která
je v tvrzení partnera obsažena. Uznáváme všechny argumenty partnera, na
kterých by mohlo nìco být. Partner postupnì ztrácí energii na hledání dal-
ších argumentù. Jako by plnou silou zatlaèil na dveøe, které nejsou zavøené.

Nebudeme však souhlasit ve vìcech, které nás ponižují nebo mají zásad-
ní význam. Dovednost pøiznat si chybu mluví o naší upøímnosti, pravdivosti
a odvaze brát se takoví, jací jsme. Pokud vám kritik sdìluje pravdivì to, co se
vám nepodaøilo, není nic èestnìjšího a asertivnìjšího, než øíci: „Ano, v tom
mᚠúplnou pravdu.“ Je to jednoduché, ale tìžké proto, že se øada lidí bojí,
že když nìco pøiznají, automaticky to znamená, že jsou „špatní“. To je
ovšem nesmysl. Chybovat je lidské a každý dìláme chyby. Znakem sebe-
vìdomí je schopnost si je pøiznat. To neznamená, že jsme špatní, ale nic
víc a nic ménì, než že jsme prostì udìlali chybu a teï nemáme strach
o tom mluvit. Znamená to, že máme dost sebedùvìry na to, abychom byli
plnì zodpovìdní za své pocity i èiny. Klíèovým momentem je umìní pøijmout
kritiku, ale nevymlouvat se ani neomlouvat, nevysvìtlovat, a pøitom se ne-
cítit provinile.

Technika „otevøených dveøí“ vám pomùže také v situacích, kdy jste

terèem manipulativní kritiky – takové, která ve vás vyvolává pocit, že ne-
stojíte za nic, že byste se mìli stydìt, že jste hrozní a vùbec V tom, co
vám partner øíká, je sice jádro pravdy, obaleno je však škvárem pøehna-
nosti. (Napøíklad: „To je pro tebe typické! Vždycky pøijdeš pozdì... Jsi so-

| 200 |
 XII. KAPITOLA

becký... Èekáš, že na tebe budou druzí dìlat...“ nebo: „To jsi celý ty, celý
den lempluješ, flákᚠse, a pak to, co mᚠdìlat, odbudeš, tuhle ti chybí
kus nátìru!“). Takové výroky ve vás mohou vyvolat pocity viny a neaser-
tivní odpovìï. Ve skuteènosti jedinou pravdou v celém výroku mùže být:
„Jdeš pozdì“. „Otevøené dveøe“ znamenají, že klidnì uznáte to, co je
pravda: „Ano, jdu pozdì.“ Tím to mùže konèit, pokud se nechcete pouštìt
do dalšího sporu, nebo mùžete potom klidnì vyložit svùj názor. Pak mù-
žete klidnì reagovat na zbytek toho, co partner øekl, pomocí zpìtné vaz-
by, (napø.: „Když mi ale øíkáš, že jsem celý den lemploval a flákal se, tak
mì to uráží, protože to není pravda.“).

Použití souhlasu jednak ukazuje, že jsme se rozhodli jednat èestnì

a pøiznat vše, co je ve výrocích druhého pravdivé, jednak brání rozvíjení
manipulativní kritiky ze strany druhého, protože pøiznáním mu bereme vítr
z plachet. Souhlas tak brání pøerùstání kritiky do hádky, protože vnáší do
situace klid a èestná pravidla.

Zásady asertivního „souhlasu“:

U Souhlasit s každou pravdou. Je to také to nejèestnìjší, co mùžete

udìlat: „To je pravda, že .“
U Souhlasit i s každou pravdìpodobnou pravdou: „V tom mùžeš mít
pravdu “ nebo: „Je to asi pravda, že .“
U Souhlasit i s obecnou pravdou v tvrzení partnera, když se s námi
snaží manipulovat: „To by mohla být pravda, že “ nebo: „Na tom
nìco je “. Svoji odpovìï však mùžeme doplnit o nᚠvlastní pohled:
„Ale zrovna to mì až tak moc nemrzí “
U Pozor na ètení myšlenek! Nesmíme odpovídat tím, co si myslíme, že
nám partner chtìl øíci, ale tím, co nám doopravdy øekl. Dùležité je
proto pøesnì poslouchat, co nám partner øíká, a použít jeho pøesná
slova do odpovìdi.

Cílem nácviku je odnauèit se uvažovat v absolutních pravdách, hodno-

tách, významech, ve stylu „všechno nebo nic“. Tato metoda nám také
umožòuje vážit si své vlastní hodnoty, osobní vlastnosti, postoje, v souvis-
losti s pochybnostmi a pocity nejistoty. Také pøiznat si, že ne všechno se
vždy podaøí. Unést i to, že partner je nìkdy k pravdì blíže.

| 201 |
 Cvièení: Asertivní souhlas

Napište šest kritických výrokù na svoji adresu, které vám nìkdy adresoval vᚠpart-
ner, a odpovìzte na nì pomocí asertivního souhlasu. Pøi jeho pøíští kritice zkuste
tuto dovednost použít. Zapište si, jak se vám to daøí.

Zp ìtn á va z ba pø i pø ijím á n í k r i t i k y

Ve zpìtné vazbì vyjadøujeme partnerovi naše pocity a pohnutky. To je

dùležité jak v situacích, kdy je kritika pøimìøená, tak zejména v situacích,
kdy je kritika pøehnaná, nepravdivá, slyšíme ji v nevhodné situaci nebo
v nás vyvolává silné emoce.

U Teï jsem si to uvìdomil, a také mì to mrzí.

U Tvoje kritika mì zaskoèila. Nevím, co ti na to mám odpovìdìt.
U V nìèem mᚠpravdu, ale nelíbí se mi, že na mì køièíš!

Pøi nepravdivé kritice podáme hlavnì zpìtnou vazbu. Pøi nevhodnì po-
dané kritice rovnìž:

U To, co øíkáš, není pravda. Pøekvapuje mì, že si to o mnì myslíš.

U Na tom, co øíkáš, nìco je, ale když na mì køièíš, nejsem schopen to
s tebou øešit.
U Zpùsob, kterým jsi mi to øekl, se mì dosti dotkl. Mᚠsice v nìèem
pravdu, ale nebudu tì dále poslouchat, protože mì to uráží.
U Pøekvapuje mì, že si to o mnì myslíš. Jak jsi na to pøišla?

Pøíklad rozhovoru se zpìtnou vazbou:

Dáša: „Františku, ty jsi mi zatajoval èást výplaty!“

František: „To není pravda. To mì teda štve, že mi nìco takového øíkáš! Nevím,
proè si to myslíš. Mùžeš mi to objasnit?“

| 202 |
 XII. KAPITOLA

Cvièení: Zpìtná vazba pøi nepøimìøené nebo

nepravdivé kritice

Vzpomeòte si na nìjaký nepøíjemný kritický rozhovor, pøi kterém vám bylo ukøivdì-
no nebo partner používal nevhodnou formu – køièel na vás, urážel vás, byl ironický
apod. Zkuste si jej napsat a pak najít asertivní odpovìï, která by neurážela ani
partnera, ale neponižovala by ani vás.

Neg ati v ní a s e r c e

Vìtšina partnerù má problém s pøijetím kritiky, která se „trefí do èerné-

ho“ a kdy je èlovìk „pøichycen na švestkách“. Je to pochopitelné, neradi se
cítíme provinile, moc to pøipomíná dìtská léta, kdy pak následoval trest.
Èást lidí na to reaguje naštváním se, stažením do sebe nebo protiútokem,
jiní zase podléhají trýznivé sebekritice. Negativní aserce je otevøené pøi-
znávání vlastních chyb a omylù bez toho, aniž bychom se pøitom pøehnanì
omlouvali, sypali si popel na hlavu nebo se cítili nepøimìøenì vinni. Pøede-
vším je tøeba zmìnit navyklý a natrénovaný zlozvyk, že udìlání chyby je
automaticky spojeno s pocitem viny. Negativní aserce nás uèí dospìle pøi-
jímat své chyby, nepodléhat pøitom pocitùm viny ani vzteku a klidnì se ke
svým chybám pøihlásit. Nikdo nejsme dokonalý a chyby pøece dìlá každý.
Tím negativní aserce pomáhá lepšímu sebepøijetí.

Podstatou „negativní aserce“ je vyjádøení našeho práva dìlat chyby

a být nedokonalými, tedy pøijmout vlastní chybu a otevøenì to øíci. Mùžeme
doplnit i vlastní postoj k této chybì. Dokonce mùžeme otevøenì pøiznat
i chyby, kterých si partner nevšimnul.

Pøíklady slovního vyjádøení negativní aserce:

U Mᚠpravdu, pøišel jsem pozdì. A nemám to èím omluvit. Je to moje

chyba.
U Opravdu jsem teï byl soustøedìný jenom na sebe. To, že mì teï to-
lik potøebuješ, jsem si nedokázal uvìdomit. Mrzí mì to.

| 203 |
 U Byla to ode mne hloupost, že jsem to udìlal nepøímo. Mìl jsem moc
velký strach. Nìkdy se nadmìrnì bojím a pak se to snažím obejít.
Rád bych byl vždy pøímý, ale zatím mi to nejde.
U Je to moje chyba, dokonce ještì další vìc jsem pokazil, to ani ne-
víš Pøíštì to zkusím udìlat jinak.
U Taky se mi nelíbí, jak jsem to udìlal.

Na místì je vyjádøit lítost, pokud jde o chování, kterého opravdu litujeme:

U Nìkteré vìci stále ještì nedovedu udìlat tak, jak bych chtìl. Stále se
mi nedaøí chodit na schùzky vèas. Je mi to líto a cítím se pak trapnì,
ale pøesto mi to opakovanì nevychází.

Pokud tomu není tak, nedìláme to:

U Vím, že nevydìlám tolik penìz, kolik by sis pøedstavovala, a máš

pravdu, že penìz máme málo. Ale zamìstnání zatím mìnit nechci.
U Je to proto, že si zatím dostateènì nevìøím. A doopravdy nevím, zda
to bude nìkdy lepší.

Negativní aserce znamená dovednost pøiznat i chybu, kterou si druhý

neuvìdomil. Napøíklad když sami pøeženeme zpùsob, kterým jsme kritizo-
vali druhého:

U Promiò, teï jsem to pøehnal, to, co jsem ti øekl, si ani nemyslím, øekl
jsem to ve zlosti.

Cvièení: Seznam vlastních nedostatkù

1. Vytvoøte seznam vlastních nedostatkù:

4které vám vyèítá partner a vy s tím souhlasíte,
4které vám vyèítá partner a vy s tím nesouhlasíte,
4o kterých víte jen vy sami,
a nyní je zkuste pomocí negativní aserce vyjádøit ve vìtách, kde se k tìmto ne-
dostatkùm sami klidnì pøiznáváte.

| 204 |
 XII. KAPITOLA

2. Vzpomeòte si na nejménì tøi chyby z poslední doby, které jste udìlali, napøí-
klad když jste pøehnanì vyjádøili svoji zlost. Nejdøíve si napište scénáø, jak by-
ste to mohli asertivnì vyjádøit pomocí negativní aserce. Pak to øeknìte svému
partnerovi.

Neg ati v ní dot a z ov á ní

Negativní dotazování je zpùsob, jak dále upøesnit kritiku, pøípadnì pøe-

vést obecnou kritiku partnera na konkrétnìjší, a otevøít vzájemnou komuni-
kaci. Technika „souhlasu“ pomáhá dobøe zvládnout manipulativní kritiku.
Navíc zvyšuje naši odolnost vùèi ní a snižuje frekvenci, s jakou ji nᚠpro-
tìjšek proti nám užívá. Nevede však partnera k vìtší otevøenosti, naopak,
mùže nìkdy vytváøet vìtší psychickou vzdálenost.

K podpoøe otevøenosti v komunikaci s partnerem pomáhá negativní do-

tazování. Podobnì jako pøi asertivním souhlasu, také pøi negativním dota-
zování nereagujeme na kritiku obranou, odvetou nebo popíráním. Místo
toho sami aktivnì žádáme další kritiku svého chování, svých vlastností,
projevù, nebo žádáme pøesnìjší, konkrétnìjší a specifiètìjší detaily, aby-
chom si co nejlépe objasnili, co nám partner øekl. Je dùležité to dìlat klid-
ným, nevzrušeným hlasem, bez ironie nebo provokace. Kritika mùže být jak
manipulativní, tak konstruktivní a otevøená. Konstruktivní kritiku mùžeme
nìkdy rychlým protiútokem zabít, aniž bychom se nìco dùležitého dozvì-
dìli. Øada lidí takto likviduje i dobøe mínìné kritické poznámky. Jiní je zase
neposlouchají, protože se cítí uraženi a dotèeni z toho faktu, že je vùbec
nìkdo kritizuje. Použitím negativního dotazování dáváme partnerovi naje-
vo, že kritiku nepovažujeme za dùvod k hádání nebo rozbíjení vztahu. Ne-
považujeme ji ani za dùvod k tomu, abychom se cítili uraženi, ani za dùvod
ke hnìvu.

Negativní dotazování tedy pomáhá hlavnì ve chvíli, když nás partner

kritizuje a my nevíme pøesnì proè, protože to dìlá velmi všeobecnì nebo
nejasnì. Ptáme se, co mu konkrétnì vadí a proè. Je dùležité to však dìlat
bez ironie, klidnì a vyrovnanì. Lehký rozdíl v hlasu mìní negativní dotazo-

| 205 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
vání na ironickou provokaci. Když chceme užít negativního dotazování,
mìli bychom vìdìt, že to myslíme vážnì. Pøi negativním dotazování se
dále aktivnì vyptáváme na další detaily kritiky, ujasòujeme si, co vlastnì
druhému na nás vadí. Mùžeme se ptát až do té doby, pokud se nám zdají
jeho informace užiteèné. Zpravidla tím pøevedeme všeobecnou a nekon-
krétní kritiku partnera na konkrétní zpìtnou vazbu.

Jindy jsme kritizováni znaènì vehementnì za nìco, co bìžnì u druhé-

ho takové emoce nevyvolává. Pak pravdìpodobnì kritizuje „zástupnì“,
tedy nemluví o vìci, která ho mrzí nebo se mu nelíbí, pøímo. Negativní do-
tazování nám mùže pomoci dozvìdìt se, co pøesnì druhého zlobí. Dùleži-
té je však nebýt ironický a jasnì dát najevo, že nás kritický pohled druhého
zajímá.

Pøíklad rozhovoru s využitím techniky negativního dotazování:

Pavla: „Vypadᚠdnes divnì.“

Bedøich: „Jak to myslíš? Tomu nerozumím.“
Pavla: „No prostì dnes vypadᚠblbì.“
Bedøich: „Co tì to popadlo? To myslíš, že jsem blbì obleèený, nebo ti pøipadám
nemocný, neupravený, nebo jak?“
Pavla: „No, obleèení taky není nic moc. Moc vkusu tedy nemáš!“
Bedøich: „Co je na nìm nevkusného? Myslíš, že barevnì to nejde k sobì?“
Pavla: „To taky, jak barevnì, tak blbý støih!“
Bedøich: „Hm, co nadìlám, a ještì nìco se ti na mnì nelíbí?“
Pavla: „Všechno, jsi takový protivný “
Bedøich: „Jak to myslíš? V èem jsem protivný?“
Pavla: „A necitlivý. Myslíš jenom na sebe a svùj fotbal. O mì nemᚠvùbec zá-
jem.“
Bedøich: „Uff, tomu už vùbec nerozumím. Mám tì pøece rád. Jak to myslíš, že
o tebe nemám vùbec zájem a jsem necitlivý? V èem se to projevuje?“
Pavla: „No , vùbec si mì nevšímáš.“
Bedøich: „To jsem blázen. Tomu opravdu nerozumím. Vždy si tì poøád vší-
mám. Mùžeš mi vysvìtlit, co se dìje?“

| 206 |
 XII. KAPITOLA

Pavla: „Ano, zajímáš, když ti jde o sex. Ale jinak vùbec ne.“
Bedøich: „Prosím tì, už mì netrap, co špatného jsem vlastnì udìlal?“
Pavla: „Øíkala jsem ti, vùbec se o mì nezajímáš.“
Bedøich: „Prosím, vysvìtli mi pøesnì, jak jsi na to pøišla?“
Pavla: „Vèera jsem dìlala státnici, když jsem se vrátila, ty jsi byl na fotbale,
pak jsi se veèer vrátil, ani ses na to nezeptal. Pøitom víš, jak dlouho
jsem se na to pøipravovala a jak jsem se bála. Opravdu tì zajímám jen
v tom, z èeho mᚠvýhody.“
Bedøich: „Jejda. To mì opravdu mrzí. To jsem fakt osel. Úplnì mi vypadlo, že to
bylo vèera. Chceš o tom ještì mluvit? Jak jsi vlastnì dopadla?“

Negativní dotazování mùžeme použít kdykoli, kdy je potøebné oddìlit to

dùležité od informaèního šumu. Použitím negativního dotazování dáváme
partnerovi najevo, že jeho kritiku nepovažujeme za dùvod k hádání
nebo rozbíjení vztahu. Nepovažujeme ji ani za dùvod k tomu, aby-
chom se cítili uraženi, ani za dùvod ke hnìvu. Požádejte o objasnìní
dùvodu kritiky, pomozte druhému, aby místo hodnocení použil negativní
zpìtnou vazbu.

Namísto protiútoku typu: „Starej se o svoje vìci!“ použijte napøíklad re-

akci: „Nerozumím pøesnì tomu, co se ti na tom konkrétnì nelíbí. Ráda
bych to vìdìla.“

Zvažme jiný pøíklad:

Zdena: „Tvoje chování mì prostì uráží!“

Martin: „Proè? Tomu nerozumím, co se ti vlastnì nelíbí?“
Zdena: „Že stále koukᚠpo jiných ženách. Mnì to prostì vadí.“
Martin: „Hm, to si ani neuvìdomuji. Ještì nìco ti vadí?“
Zdena: „Vèera jsi celý veèer mluvil jen s Pavlou. Mì sis vùbec nevšímal. Ne-
chal jsi mì s tím nudným hochem od vás.“
Martin: „Mᚠpravdu, dlouho jsem mluvil s Pavlou. Mrzí mì, že tì to trápí. Vù-
bec mi to nedošlo. A ještì nìco ti vadilo?“

| 207 |
 Zdena: „Zdálo se mi, že si s ní rozumíš víc než se mnou. Se mnou se bavíš jen
o práci a o tom, co budeme dìlat. Chtìlo se mi breèet, když jsem vidì-
la, jak zaujatì jsi mluvil s ní. Se mnou ses tak nikdy nebavil!“
Martin: „Hm, to je zvláštní. Sám si myslím, že si více rozumím s tebou. Máš
však pravdu, že v poslední dobì jsme se bavili jen o starostech.“
Zdena: „No, žárlila jsem na ni.“
Martin: „To jsem teda trouba. Byl jsem k tobì málo citlivý. A navíc nemám ani
pocit, že bych si s Pavlou nìjak zvl᚝ moc rozumìl. Trochu mi dìlalo
dobøe, že se mùžu pochlubit. To si s tebou nedovolím. Stydìl bych se.
Taky jsme se bavili o spolužácích, které jsem dlouho nevidìl.“
Zdena: „To ano, chlubil ses jedna radost.“
Martin: „Možná ještì nìco jiného ti na mnì vadilo?“
Zdena: „Já už ani nevím, co ještì ti mám øíct. To staèilo na to, abych se sama
necítila dobøe.“
Martin: „A z èeho mᚠještì pocit, že si spolu málo rozumíme?“
Zdena: „Ale jen z toho veèera. Celkovì ten pocit nemám.“

Uveïme si ještì další pøíklad:

Eva: „Poøád po tobì zùstává nepoøádek. Kdo má po tobì stále uklízet?“

Pavel: „Mᚠpravdu, nìkdy po sobì neuklidím.“ (asertivní souhlas). „A o co prá-
vì teï jde?“ (negativní dotazování)
Eva: „Že po tobì musím uklízet! Zase sis neuklidil ponožky!“
Pavel: „To mᚠpravdu, nechal jsem je ležet v koupelnì.“ (asertivní souhlas)
„Vidím, že se zlobíš.“ (zpìtná vazba) „Ještì nìèím jsem tì naštval?“
(negativní dotazování)
Eva: „Ano, vùbec si mì nevšímáš!“
Pavel: „Tomu nerozumím, proè si to myslíš?“ (negativní dotazování)
Eva: „Vùbec sis nevšiml, že mám nový úèes.“
Pavel: „Ukaž . No, to jsem teda slepejš Hm, sluší ti to “

Dotazování však vždy nemusí být asertivní. Nìkdy je pod ním skrytá
agrese. Podívejme se na dvì zdánlivì podobné reakce na kritiku partnerky:

| 208 |
 XII. KAPITOLA

1. Tomu nerozumím, proè bych nemìl jít na fotbal?

2. Jak jsi na to pøišla, že bych nemìl jít na fotbal?

Pøi prvním výroku jako bychom ukazovali na sebe a ptali se: „Co ti na
mém chování vadí?“ Je to asertivní negativní dotaz, žádné obranáøství.
Dáváme jím rovnìž najevo, že kritika není nìco, co by mìlo èlovìka ihned
naštvat. Druhým výrokem však ukazujeme na partnerku. Jako bychom
v podtextu øíkali: „Kdo si myslíš, že jsi, abys mi nìco takového mohla øíct?“
První pøístup mùže vést ke klidnému dialogu, kdy dalším negativním dota-
zováním mùžeme zjistit, co partnerka vlastnì chce a o èem se nezmiòuje
(jet na výlet, pomoc s úklidem apod.). V druhém pøípadì pravdìpodobnì
rozvineme destruktivní obviòující hádku:

Marie: „Je veèer a ty zase jdeš hrát košíkovou.“

Pavel: „Tomu nerozumím, proè bych nemìl jít hrát košíkovou?“
Marie: „No, jsi potom celý veèer utahaný.“
Pavel: „Není mi jasné, co ti na tom vadí?“
Marie: „Tak abys vìdìl, když chodíš veèer unavený z basketbalu, tak se po-
tom nikdy se mnou nemiluješ.“

Ne každá kritika partnera je manipulativní. Jejím cílem mùže být chu

nám pomoci. Napøíklad partner mùže kritizovat naši práci, protože ví, že
jsme schopni ji udìlat lépe. V tomto pøípadì mùžeme opìt použít negativ-
ního dotazování s cílem:

U dozvìdìt se více, pouèit se,

U zlepšit a oèistit komunikaci,
U sdìlit partnerovi, že máte zájem o jeho radu,
U vyjádøit, že se neobáváte kritiky, ale naopak ji vítáte jako konstruktiv-
ní pomoc.

Dejme si pøíklad pøijímání kritiky s negativní asercí a negativním dota-

zováním v intimnìjší situaci:

| 209 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 Pavel: „Mrzí mì, nebo pøesnìji štve, že vždy, když se máme milovat, tak dlou-
ho otálíš v kuchyni, koupelnì a nìkdy tì èekám víc než pùlhodiny
v posteli.“
Lucie: „Mᚠpravdu, trvá mi to dlouho. Nevìdìla jsem, že ti to tolik vadí, nikdy
jsi to neøekl. Možná mi pomùže, když mi více øekneš, co pak prožíváš.“
Pavel: „Když ležím v posteli a ty nejdeš, mám pak pocit, že buï nemᚠchu se
milovat, nebo dokonce že už o mì nestojíš, když to tak oddaluješ.“
Lucie: „Hm, to mi je líto. Není to tak. Stojím o tebe. Ale mᚠpravdu, nìkdy na
milování nemám úplnì náladu. Tøeba chci ještì nìco dodìlat a ty z ni-
èeho nic øekneš, jestli se nechci milovat. Nechci ti øíci v tu chvílí pravdu,
že nechci. Mám dojem, že by ses urazil. A tak jsem ještì chvíli v kuchy-
ni, nebo jdu do koupelny se sprchovat, pak se vìtšinou naladím a chu
dostanu. Je pravda, že nìkdy ne. Pak jdu a chci to mít rychle za sebou.
Ale to není èasto. Ještì nìco ti vadí?“
Pavel: „Hm, to mì mrzí, radìji mi øekni, když nemᚠchu. Ale už rozumím
tomu otálení.“
Lucie: „Já nìkdy nevím, jestli mám èi nemám chu. Ty se zeptáš, já øeknu
„hm“, protože zatím nevím, a ty už ležíš v posteli a èekáš. Nedokážu se
z nièeho nic tak rychle naladit. Když mi to øekneš odpoledne, tak mám
èas se naladit.“
Pavel: „A kdybychom zavedli pravidelné dny? Tøeba dvakrát týdnì. To by ti vy-
hovovalo?“
Lucie: „To bych byla na tebe zvìdavá, jak bys to chtìl vydržet. Kdybys øekl tak
pravidelnì dvakrát dennì (smìje se). Ale vážnì, mnì by to vyhovovalo,
ale možná pravidelnì a do toho i nepravidelnì. A nìkdy taky vypustit
pravidelnì, když mám moc starostí. Tak nevím, co si z toho mùžeš
vzít?“
Pavel: „Myslím, že jsi to øekla dobøe. Mnì by to taky vyhovovalo. V zásadì pra-
videlnì, ale taky pøi velké chuti mimo rytmus, pokud budeme oba chtít,
a taky nìkdy vypustit pravidelnì, když se nìkomu nebude chtít. Sou-
hlasím.“

Cvièení: Negativní dotazování

4Vzpomeòte si na dvì poslední situace, kdy vás partner kritizoval. Napište si, co
vám øíkal a jak jste na to reagovali. Pak se zamyslete, jakým zpùsobem by bylo
možné použít pøi tìchto kritikách negativní dotazování, pøípadnì souhlas nebo ne-
gativní aserci. Napište si potom, jak by ideální reakce na kritiku mohla vypadat.

| 210 |
 XII. KAPITOLA

4V následujících tøech týdnech se zamìøte na všechny situace, kdy budete part-

nerem kritizováni. Pokaždé si zaznamenejte, jak jste reagovali. Zamìøte se na
použití negativního dotazování, negativní aserce a asertivního souhlasu. Neva-
dí, když to zpoèátku pøíliš nepùjde. Vìtšina z nás má tendenci odpovídat stereo-
typnì podle nauèených zlozvykù. Pokaždé však zkuste reakci pøeformulovat
alespoò písemnì. Pokud to jde, zkuste se ke kritice s partnerem vrátit a zareago-
vat již pøipraveným zpùsobem.

E mp ati e pø i r e a kc i na k r i t i k u

Empatie – tedy vcítìní se do partnera – v dobì, kdy nás kritizuje, to je

velmi zralý zpùsob reakce. Øíká partnerovi, že nechceme protiútoèit, ale
že jsme s ním. Pøi empatické reakci na kritiku sdìlujeme partnerovi, že
chápeme, jakým zpùsobem se ho naše chyba dotkla, co mu zpùsobila
apod. V empatii již naplno demonstrujeme, že nechceme hrát hru na vítìze
nebo poraženého a že nám na partnerovi záleží. Dáváme však také naje-
vo, že jsme natolik silní, že i když nás partner kritizuje, jsme ochotni se do
nìj vcítit. Empatie do druhého by však nemìla být pøehnaným „sypáním
popela na svou hlavu“ ani manipulativní snahou druhého uchlácholit.

U Vidím, že to se mnou nìkdy opravdu nemᚠlehké. Nìkdy mì až udi-

vuje, že to se mnou vydržíš. Ani nevíš, jak jsem ti vdìèný za to, že jsi
tak tolerantní.
U Rozumím ti. Když se vžiji do tebe, také bych byl naštvaný.
U Mrzí mì to. Musela ses cítit trapnì, když jsem se takhle zachoval.

Jako pøíklad si uveïme tuto situaci:

Partner kritizuje vaše nové boty, které jste si koupila. Pravda, byly dražší, ale
podle vás jsou dost hezké a byla to „výhodná koupì“, protože byly o nìco zlev-
nìné. Mùžete zareagovat stylem:
„Tobì se opìt nìco nelíbí!“ anebo vyloženì agresivním útokem: „Co je ti do
mých bot, stejnì jsi mi na nì nedal!“

| 211 |
 Je možné však jednoduše reagovat na pøedpokládané pocity partnera a em-
paticky øíci:
„Vidím, že ty boty se ti moc nelíbí. A taky ti pøipadají dražší. Moc tì nenadchly.
To je škoda, mnì se tolik líbí.“

Další pøíklad kritického rozhovoru a empatické reakce:

Marie: „Kdo má po tobì poøád uklízet rozházené obleèení?“

Albín: „Naštval jsem tì, když jsem si zapomnìl uklidit ponožky. To jsem ne-
chtìl, neuvìdomil jsem si to.“
Marie: „Už mì tvoje nepoøádnost rozèiluje, poøád musím doma uklízet, ani po
práci si neoddechnu, už mi to leze krkem.“
Albín: „Vidím, že se cítíš hodnì vyèerpaná, v práci je toho na tebe hodnì
a bohužel doma taky. Mohu ti nìjak ulevit?“
Marie: „No, je toho na mì nìjak moc. Potøebovala bych, abys mi více pomohl.“
Albín: „Co by ti nejvíc pomohlo? Nìco v domácnosti? Jen abych na to staèil.“
Marie: „Asi by mi nejvíce pomohlo, kdybys alespoò jednou týdnì vzal dìti
alespoò na pùl dne nìkam ven, abych si mohla dodìlat, co potøebuji.“

O b ran a p ø e d m a nipula t iv n í m i
v ýèi tk am i

Nìkdy se nás partner, pøestože nás má rád, pokouší vmanipulovat do

nìèeho, co si sami nepøejeme. Typickým zpùsobem je snaha vyvolat poci-
ty viny. Pocity viny nás snadno donutí, abychom vyhovìli jeho požadav-
kùm. A ruku na srdce, jak èasto to dìláme my sami svým partnerùm? Výèit-
ka se mùže projevit pøímým slovním vyèítáním, na neverbální úrovni
mlèením (tichá domácnost), ublíženými pohledy, vzdycháním. Na slovní
úrovni k vyvolání pocitù viny slouží vìty typu:

U Mìl bys více myslet na rodinu !

U Mít trochu zodpovìdnosti, tak bys !

| 212 |
 XII. KAPITOLA

U Kdybys mì mìl rád, tak bys .!

U Co si pomyslí druzí lidé?
U Obìtovala jsem se pro tebe a ty !
U Mìl by ses stydìt za !
U Jak jsi mohl mé matce takhle ublížit ?

Pokud manipulaci vyhovíme, míváme na sebe i partnera vztek. Mùžeme

se bránit protimanipulací a pokusit se vyvolat ještì silnìjší pocity v partne-
rovi. Hledáme „morální“ dùvody pro to, proè nìco prostì nechceme. Jed-
nodušší je však otevøenost. Mùžeme se napøíklad pomocí negativního do-
tazování zeptat, jak to vlastnì partner myslí. Další možností je použití
zpìtné vazby. Ta však mùže pùsobit stroze. Také neøeší situaci do bu-
doucna. Zkusme si modelovat jednoduchou situaci:

Vláïa pøichází domù unavený z práce. Klára, která byla celý den doma s dítì-
tem, chce na procházku a Vláïovi se zjevnì nechce, protože je unavený, a na-
víc v televizi dávají fotbal.
Klára: „Ty vždycky pøijdeš domù, lehneš si k televizi a vùbec se o nás neza-
jímáš. Kdybys nás mìl rád, šel bys s námi na procházku.“

Klasická reakce vedoucí k hádce:

Vláïa: „Jsem unavený z práce a ty místo toho, abys byla milá, jenom nìco
vyèítáš. Nemᚠsrdce, vidíš, jak jsem sedøený a chceš mì ještì hnát
nìkam do parku “

Asertivní použití zpìtné vazby a kompromisu:

Vláïa: „Chápu, že se ti chce na procházku, ale nelíbí se mi, že mi pøitom øí-

káš, že se o vás nezajímám. To není pravda. Ale s procházkou jsem
dnes nepoèítal. Nechce se mi teï nikam chodit, protože jsem unave-
ný. A také se tìším na fotbal, který budou za chvíli dávat. Pokud ti to
nebude vadit, šel bych na procházku pozdìji, po fotbale, ale pokud ti
to pøipadá pozdì, mùžeme se už pøedem domluvit na zítøek.“

Použití negativního dotazování, až pak zpìtné vazby a kompromisu:

Vláïa: „Tomu moc nerozumím. Proè by to mìlo znamenat, že vás nemám

rád? To si opravdu myslíš, že to, když si po práci chci odpoèinout,

| 213 |
 znamená, že tì nemám rád? Nebo že nemám rád naši Vìrku? Tomu
nerozumím, proè si to myslíš?“
Klára: „Protože kdybys nás mìl rád, myslel bys víc na to, co chceme my.“
Vláïa: „Takže bys byla spokojenìjší, kdybych pøesto, že jsem utahaný
a chci odpoèívat a dívat se na fotbal, potlaèil v sobì to, co doopravdy
chci, pøetvaøoval se a podøídil tvým pøáním? To by pro tebe znamena-
lo, že tì mám doopravdy rád?“
Klára: „No, tak nìjak Kdybys nás mìl rád “
Vláïa: „To chápu. Možná by ti to bylo pøíjemné, ale to bych zase byl nespo-
kojený já. Cítil bych se nepøirozenì, a tak trochu „pod pantoflem“.
Taky bych mohl uvažovat podobnì jako ty, zda mì mᚠvùbec ráda,
když se musím pøetvaøovat a podøizovat tvým pøáním, i když chci
zrovna nìco jiného Zkusím ti teï øíct, jak to prožívám já. Nechce se
mi teï nikam chodit, protože jsem unavený. A taky se tìším na fotbal,
který budou za chvíli dávat. Pokud ti to nebude vadit, šel bych na pro-
cházku pozdìji, po fotbale, pokud ti to ale pøipadá pozdì, mùžeme se
už pøedem domluvit na zítøek. A pøíštì bych se rád vždy domluvil pøe-
dem. Abych s tím mohl poèítat a nemusel se pøetvaøovat jenom proto,
abych ti dokázal, že tì mám rád.“

Krátká reakce zpìtnou vazbou je pro danou chvíli praktiètìjší. Nenutí

však Kláru se nad situací zamyslet. Pøíštì pravdìpodobnì použije stejný
zpùsob manipulace a Vláïa na to mùže podobným zpùsobem reagovat.
Druhý zpùsob je zdlouhavìjší a složitìjší, ale bude pravdìpodobnì úèin-
nìjší do budoucna. Klára si totiž mùže zaèít uvìdomovat, že láska nezna-
mená nadvládu a plnìní pøání jenom jednoho z partnerù, ale èasto hlavnì
schopnost porozumìt i pøáním druhého a hledat kompromisní øešení.

| 214 |
 XIII. HLEDÁNÍ KOMPROMISÙ
ANEB SPOLUPRÁCE JE LEPŠÍ
NEŽ SOUBOJ

S partnerem lze jen stìží užívat „èistou asertivitu“ typu „ne, nechci“. Do-
konce se hodí jen v nìkterých situacích. Vìtšinou by pùsobila mechanic-
kým, strojeným dojmem. Také nám èastìji jde o spolupráci s partnerem
než o prosté prosazení se vùèi nìmu.

As erti v ní obliga c e

Asertivními obligacemi (obligace = závazek) bereme ohled na psychic-

kou pohodu partnera. Požadavky smìøujeme ke kompromisu. Zejména
když øíkáte partnerovi „ne“, navrhnìte kompromis nebo alternativy:

U Dneska odpoledne ti s hlídáním dìtí nepomùžu, musím zùstat v práci

déle, ale jestli chceš, zítra si odpoledne udìlám volno a ty mùžeš mít
odpoledne pro sebe.

Tabulka 21 Schéma asertivních obligací

Asertivní reakce Ne, dnes tì na chatu neodvezu.

Sdìlení pocitù Nepoèítal jsem s tím, a tak mì tvoje prosba pøekvapila.
Vysvìtlení Dnes mám v plánu vyøídit záležitosti s pojišovnou.
Empatie Vím, že bys tam ráda co nejdøíve jela, když je krásnì.
Kompromis Mùžu tì tam odvézt zítra, nebo ti mohu nechat auto
a mùžeš tam jet s dìtmi sama.

| 215 |
 Uvedeme si pøíklady rozhovorù s využitím techniky asertivní obligace:

Alena: „Pavle, potøebovala bych, abys o víkendu vymaloval babièce kuchyò.

Už se jí to celé loupe a znovu si stìžovala, že jí v nièem nepomùžeme.“
Pavel: „To nejde, Aleno, tento týden jsem dohodnutý s Pepíkem, že pùjdeme
vyzkoušet surfy. Jindy si spolu nenajdeme volný víkend.“
Alena: „To mi nepøipadá tak dùležité. Babièèina kuchyò je pøednìjší. Kdo má
stále poslouchat ty její litanie. To tobì si to øíct nedovolí.“
Pavel: „Ne, Aleno, tento víkend se mi to fakt nehodí. Opravdu je to jediný ví-
kend, kdy máme s Pepíkem oba volno. Pak se už nesejdeme. A pro mì
je to dùležité. Vím, že tì tím už babièka otravuje, a mᚠpravdu, že tu ku-
chyò vymalovat potøebuje. Další víkend to udìlám. Možná bych to stihnul
i pøes týden, kdybych si vzal na odpoledne volno. Nabídni jí to takhle.“

Pavel: „Vìrko, dnes jsem mluvil s Hubertovými, pozvali nás na zítøek na veèe-
øi, tak musíme koupit nìjaký dárek.“
Vìra: „Pavle, já nechci jít zítra na veèeøi k Hubertovým. Je to nepøíjemné, že
jsi to už pøislíbil, ale zítra mi pøijede spolužaèka. Chci být s ní. Zkus se
Hubertovým omluvit nebo se dohodnout na jiný termín.“
Pavel: „Co blbneš, víš, kdo je to Hubert! To je mùj šéf. A budou tam i další
dùležití lidé z podniku. To mùže být pro mì velká šance.“
Vìra: „Ne, Pavle, opravdu tam nechci zítra jít. Chápu, že to mùže být pro tebe
šance, ale já chci být zítra s Katkou. Vlastnì se mùžeme rozdìlit, ty
mùžeš jít na veèeøi a já budu s ní.“
Pavel: „No, všichni tam budou mít manželky Ale co se dá dìlat. Tak dobøe.“
Vìra: „Fajn, mám radost, že jsme se domluvili.“

Cvièení: Asertivní obligace

Vzpomeòte si na tøi situace, kdy jste nedokázali partnerovi odmítnout požadavek,

který jste nechtìli moc splnit. Najdìte si asertivnìjší zpùsob, jak by to šlo udìlat.
Napište si to.

| 216 |
 XIII. KAPITOLA

Partnerská dohoda

Pomìrnì èasto se stává, že dva lidé spolu žijí, nìkdy dlouhá léta, a vlast-
nì nevìdí, co partner ve vztahu od nich oèekává. Jako by samozøejmì
pøedpokládali, že pokud je druhý má rád, automaticky vycítí, co je potøeba
dìlat a jak se má chovat. Pak se cítí èasto zklamáni, ignorováni, nepocho-
peni. O nìkterých tématech se celá léta nemluvilo. Nìkterá jsou od poèát-
ku vztahu tabu. Není snad možné probírat spoleènì všechno. To by byl
druhý extrém. Je však dobré si alespoò jednou za èas ujasnit postoje v nì-
kterých základních oblastech, které se týkají spoleèného života. Dá se tak
pøedejít nedorozumìní a nepochopení. Navrhuji vám, abyste si jedenkrát
roènì spolu s partnerem prodiskutovali následující témata a potom se do-
hodli, jak budete v daných oblastech postupovat. Protože rok je doba rela-
tivnì dlouhá, o nìkterých tématech, zvláštì když nìjak zásadnì dochází
ke zmìnì rodinné situace (narození dalšího dítìte, odchod dítìte z domu,
zmìna zamìstnání apod.), je vhodné diskutovat i èastìji. Pro vypracování
této dohody si pøedem domluvte urèitý èas, optimální bývá den pøed No-
vým rokem. Každý z partnerù se zavazuje plnit své závazky „zadarmo“
a nezávisle na tom, zda druhý plní své, bez nárokù na odmìnu. Jeho zá-
vazky jsou vlastnì jeho vkladem, darem k tomu, aby pøispìl ke zvýšení
spokojenosti partnera.

Dohoda slouží tomu, aby se partneøi hloubìji poznali a ujasnili si, jak
jsou schopni spolupracovat v rùzných oblastech spoleèného života. Odha-
lí, jaká kdo má oèekávání a potøeby. Dále mùže sloužit k nácviku vzájemnì
dojednaných zmìn v chování.

Øada klientù jakoukoli „manželskou dohodu“ odmítá. Zdá se jim, že by

to znamenalo pøesné poèítaèové plnìní úkolù, které by partner nemilosrd-
nì kontroloval a jejichž nesplnìní by znamenalo sankce. Rozdìlené úkoly
v rodinném životì jim pøipadají strojové. Dohoda však slouží nìèemu na-
prosto jinému, k uvìdomìní si potøeb a postojù partnera, nikoli k jeho kon-
trole. Dohoda se mùže týkat následujících oblastí spoleèného života:

| 217 |
Tabulka 22 Základní oblasti manželské dohody

1. Základní rámec rodiny: kolik má rodina èlenù, plánujeme další dítì, vý-
chovné otázky, vzdìlání dìtí, bydlení, teritoria pro jednotlivé èleny rodiny,
zaøízení.
2. Fungování domácnosti a práce: kdo co dìlá, co v pøípadì, že nemùže,
povinnosti dìtí, spokojenost nebo zmìna zamìstnání, další perspektivy
v práci.
3. Volný èas: volný èas obou partnerù, spoleènì prožívaný èas, koníèky,
zájmy, víkendy, spoleèná èást dovolené a dovolená jednoho z partnerù.
4. Finance: kolik tvoøí pøíjem, kolik asi bude v následujícím období na jídlo
a na jiné provozní výdaje, kolik bude tvoøit rezerva, jak mnoho penìz bude
na zájmy každého z partnerù a na zájmy dìtí, co je nutné koupit v nejbližší
dobì dražšího, na co šetøit, co zásadnì s penìzi nedìlat.
5. Sociální aktivity: styky s pøíbuznými, jak nám to vyhovuje, co zásadnì ne-
chceme, styky s pøáteli, návštìvy a jejich pøijímání, širší sociální aktivity.
6. Milostný život: antikoncepce, co v pøípadì nechtìného otìhotnìní, pøièemž
platí, že když jeden nechce, druhý to respektuje a kvùli nevìøe se zásadnì
nerozvádíme!

Obecnì platí, že jde o dohodu. Na øadu otázek mohou mít partneøi jiný
názor. Pokud nemùže žádný z nich zásadnì ustoupit, øeší se záležitost
kompromisem. V pøípadì, že se dostanete k problému, zkuste testovat
vlastní myšlenky, zda vᚠpostoj není ovlivnìn automatickými oèekávání-
mi a interpretacemi nebo mýty o „mužské a ženské roli“. Smyslem dohody
není vyhrát nad partnerem, ale dohodnout si pravidla pøíjemného soužití.
Vyhnìte se osoèování, obviòování druhého. Veïte dohodu jako diskuzi, to
navrhuje jeden, to zase druhý. Své návrhy si pište pøedem na zvláštní pa-
píry. Je trapné, když oba spolu ve všem naprosto souhlasí, vìtšinou je to
známka toho, že jeden dohodu buï ignoruje, nebo ve všem ustupuje. Ale
v partnerském vztahu jsou si oba rovni, jak co se týèe povinností a zodpo-
vìdnosti, tak co se týèe výhod.

| 218 |
Marian Sidor (bruto@bruto.sk) [315355]
 XIV. ØEŠENÍ PROBLÉMÙ

„Když nám házejí pod nohy klacky,

zatopme jimi.“
(Dale Carnegie)

Každý pár ve svém soužití øeší celou øadou problémù, od malých

každodenních problémových situací až po velké manželské krize. Nìkteøí
lidé se snaží vyhnout problémùm tím, že se tváøí, že neexistují, nebo je ne-
chávají „vyhnít“. Prostì je nechtìjí øešit, protože je to nároèné. Na druhé
stranì jsou lidé, kteøí s hrùzou v oèích vnímají i drobné manželské nesho-
dy. Jsou jimi tak konsternováni, že je øešit nedovedou. Nìkteré drobné
problémy opravdu v partnerském vztahu „pøezrajeme“, aniž bychom je nut-
nì museli øešit. Jsou však problémy, které (pokud nejsou øešeny) vedou
k rozkladu partnerského vztahu. Výsledkem je pak bolestný rozchod, dìti
opuštìné jedním z rodièù nebo psychické problémy jednoho nebo obou
partnerù. I když to nemusí vést tak daleko, vyhýbání se øešení partner-
ských problémù vede k jejich hromadìní a narùstání stresových momentù.
Nahromadìné problémy vedou k pocitùm nekontrolovatelnosti nebo sel-
hání, poklesu sebevìdomí a bezmoci.

Problémy a konflikty, ke kterým dochází v partnerském vztahu, máme

tendenci øešit stereotypnì. Nìkdy doslova opakujeme stejné vìty, mluvíme
v podobných situacích podobnì, a to i když se nám výsledek nelíbí. Stejnou
chybu opakujeme znovu a znovu, tvrdošíjnì na chybném vzorci chování tr-
váme. Nìkteré vzorce chování jsme se nauèili už v dìtství. Odkoukali jsme
je od rodièù, uèitelù, èi jsme si je vytvoøili v dìtském kolektivu. V dospìlém
vztahu jednáme nìkdy pøekvapivì podobnì jako naši rodièe pøed dvaceti
lety. Pokud èlovìk nezmìní své chování, ale partnera, velmi èasto se za
urèitý èas dopracuje k podobné konfliktní situaci. To je pochopitelné, pro-
tože vìtšinou nevymìnil svùj stereotyp v chování. Naštìstí je tento stereo-
typ poznatelný a je možné ho zmìnit. Je však potøeba se zamìøit spíše na
vlastní chování než na pozorování a obviòování druhých.

| 219 |
 První vìcí je rozhodnout se, co je tøeba zmìnit. Otázka „co chceme
zmìnit“ nebo „co chci zmìnit“ není jednoduchá. Problémù v partnerském
vztahu bývá totiž více. Mìli byste si vybrat problém, který je pro vás oprav-
du dùležitý, a pøitom máte slušnou šanci uspìt – napø. problém „èasto se
hádáme s manželem o výchovì dìtí“ nebo „neumíme se dohodnout, jak
spolu trávit èas“.

Tabulka 23 Dotazník partnerských problémù

Vyplòte následující dotazník a u každé oblasti zakroužkujte skóre, nakolik je

daný bod (nebo jeho dùsledky) ve vašem vztahu spojen s prožitky stresu.
0 = žádný stres; 1 = mírný stres; 2 = støední stres; 3 = tìžký stres
1. èasté spory a hádky 0 1 2 3
2. málo chválení a posilování 0 1 2 3
3. neschopnost pojmenovat problémy 0 1 2 3
4. potíže vyjádøit pøimìøenì myšlenky a pocity, posílit 0 1 2 3
se vzájemnì
5. neschopnost øíci „ne“ 0 1 2 3
6. nerealistická oèekávání od vztahù (napø. „manžel- 0 1 2 3
ství mì udìlá šastnou navždy“ èi „když mì nìkdo
miluje, vyhoví mi ve všem“)
7. nedostatek naslouchání 0 1 2 3
8. nevšímavost nebo odmítání od partnera 0 1 2 3
9. pocit, že partner mì nadmìrnì kontroluje 0 1 2 3
10. pocit osamìlosti ve vztahu, nedostatek podpory 0 1 2 3
11. spory o výchovu dìtí 0 1 2 3
12. sexuální nesoulad, potíže a problémy 0 1 2 3
13. problém dohodnout si finanèní a ekonomické 0 1 2 3
otázky
14. partnerùv nebo vlastní workoholismus 0 1 2 3
15. izolace rodiny 0 1 2 3
16. partnerova nebo vlastní neschopnost prožívat pøí- 0 1 2 3
jemné aktivity
17. pøíliš mnoho práce 0 1 2 3
18. špatná dìlba práce v domácnosti a pøi starání se 0 1 2 3
o rodinu

| 220 |
 XIV. KAPITOLA

19. nezajímavost, nuda, stereotyp ve vztahu 0 1 2 3

20. nadmìrné problémy s dìtmi 0 1 2 3
21. pocit nedostateèné dùležitosti pro partnera 0 1 2 3
22. nadmìrnì odlišný životní styl 0 1 2 3
23. nedostatek penìz 0 1 2 3
24. nevìra 0 1 2 3
25. žárlivost 0 1 2 3
26. potøeba nadmìrnì kontrolovat druhého 0 1 2 3
27. závislost na partnerovi nebo naopak 0 1 2 3
28. èastá „tichá domácnost“ 0 1 2 3
29. nadmìrné výbuchy zlosti 0 1 2 3
30. nadmìrná naøíkavost 0 1 2 3
31. nadmìrný pracovní stres zasahující do partner- 0 1 2 3
ského vztahu
32. spoleèné zvládání nemocného dítìte 0 1 2 3
33. nadmìrná závislost na rodièích 0 1 2 3
34. potíže se svìøit 0 1 2 3
35. problémy s alkoholem 0 1 2 3
36. psychické problémy 0 1 2 3
37. soutìživost 0 1 2 3
38. nadmìrná chlubivost a pøedvádìní se 0 1 2 3
39. lakota, asketismus 0 1 2 3
40. chaotiènost 0 1 2 3
41. nadmìrná potøeba dobrodružství 0 1 2 3
42. fyzické napadání 0 1 2 3
43. nepoøádek 0 1 2 3
44. nadmìrné vyèítání 0 1 2 3
45. nadmìrné mentorování 0 1 2 3
46. pøehnané uklízení 0 1 2 3
47. velká náladovost 0 1 2 3

Vìtšinou se podaøí identifikovat ètyøi až osm dùležitých problémù

v rámci rùzných uvedených oblastí.

| 221 |
 Ø ešen í p r oblé m ù v e dv oji c i

Dovednost øešit problémy zajišuje páru zázemí, o které se lze vždy

opøít. Vytváøí rámec, ve kterém se partneøi stávají sami sobì „terapeuty“.
Na svém problému pracují podobnì, jako by to dìlal odborník. Øešení
problémù je zvláštní formou rozhovoru. Tento rozhovor zpravidla vychází
ze stížností, které má jeden z manželù na druhého, nebo které mají
manželé vùèi sobì navzájem. Napø. žena si stìžuje, že pøi setkání s jejich
pøáteli muž mlèí a hovoru se neúèastní. Muž si naopak stìžuje, že žena
mluví pøíliš mnoho.

Mùžeme rozlišit dvì oddìlené fáze:

1. definování problému,
2. øešení problému.

Tento rozdìlený dvoufázový proces pomáhá dvojici, aby se vyhnula na-

vrhování zmìn pøedtím, než je problém dostateènì ujasnìn a pojmenován
(definován). Dále umožòuje vidìt problém z pohledu druhého, rozumìt jeho
širšímu rámci a zkusit si spojit se proti problému, nikoli proti sobì.

Definování problému

V prvé øadì si partneøi najdou dost èasu a klidu, kdy si spolu mohou
sednout a spoleènì pøemýšlet. Nemá cenu se zamýšlet nad øešením pro-
blému mezi snídaní a úprkem na autobus nebo v dobì, kdy má každou
chvíli pøijít návštìva. Definování problému je fáze, kdy jde o to, aby si oba
partneøi øekli, co jako problém ve vztahu vidí, a zkusili se shodnout na tom,
jak problém jasnì definovat. Partner, který je s nìèím nespokojen, se
snaží popsat tento problém co nejpøesnìji, pøièemž má za úkol vždy do de-
finice zahrnout i to, jakým zpùsobem se on sám na problému podílí. V této
fázi má každý z partnerù vyložit své stanovisko, aby problém jasnì vyvstal,
mohl se zformulovat èi definovat. Vlastní požadavky má každý vymezit co

| 222 |
 XIV. KAPITOLA

nejkonkrétnìji, aby se o nich dalo vìcnì jednat. Druhý mu naslouchá, ne-

pøerušuje ho.

V první etapì se má dosáhnout vymezení toho, v èem problém spoèívá,

a to tak, aby to bylo jasnì srozumitelné pro obì strany. V této etapì se
manželé ještì nepokoušejí navrhovat øešení, protože tím by se vymezová-
ní problému komplikovalo.

U První zásada: Formulování stížností se má spojit s nìèím kladným,

protože to mùže kladnì ovlivnit atmosféru celého rozhovoru.

NESPRÁVNÌ SPRÁVNÌ
Proè vìnuješ dìtem Myslím, že si s Pavlíkem hodnì rozumíš. Je ško-
tak málo èasu? da, že si s ním nepohraješ, když pøijdeš z práce.
Když si s ním hraješ, je z toho nadšený.
Vùbec se se mnou Èasto, když jdu z práce, se na tebe tìším. Je mi
v poslední dobì ne- pøíjemné, když mì vyslechneš a mohu si trochu
bavíš. zanadávat na práci. Ale v poslední dobì se mi
zdá, že tì to už nezajímá a neposlouchᚠmì.

U Druhá zásada: Problém má být formulován konkrétnì. Má se popsat

chování, které stìžovateli vadí, ne však pøedpokládané „úmysly“ nebo
„špatné vlastnosti”.

NESPRÁVNÌ SPRÁVNÌ
Nemᚠnejmenší Málokdy si se mnou sedneš a povídᚠo tom, co
zájem o to, co dìlám. jsem bìhem dne dìlala.
Èasto se mì snažíš Øíkᚠpøed vašimi a pøed známými, jak øídím.
urazit nebo ponížit.
Jsi sobecký, nezodpo- Když pøijdeš pozdìji z práce, pøedem mi neza-
vìdný a bezohledný. voláš.

U Tøetí zásada: Stìžovatel mùže vyjádøit pocit, který v nìm chování

partnera vyvolává. Je výhodné, pøipustí-li svùj podíl na problému.

| 223 |
 NESPRÁVNÌ SPRÁVNÌ
Jsi sobecký a vùbec nemyslíš Když sníš všecko, co je v lednièce, mám
na potøeby druhých. na tebe zlost.
Stále jen koukᚠna televizi. Když veèer dlouho sleduješ televizní
I na vìci, které nestojí za to. programy, cítím se zklamaný, že se s te-
U toho se nedá spát. bou nemohu milovat. Mne televize neba-
ví a jsem pak ospalý.
Jako gentleman se chovᚠKdyž mi v šatnì nepomùžeš do kabátu,
k cizím, ale ne ke mnì. a pøitom pomáhᚠjiným, je mi to líto.
Všude nechávᚠnepoøádek, Štve mì, když svoje obleèení necháváš
kdo to má po tobì stále uklí- rozvìšené na dveøích a židlích a neukli-
zet? díš si je do skøínì. Poøádek v bytì je pro
mne dùležitý.

Partneøi se tedy spolu posadí a jeden z nich, vìtšinou ten, komu problém
více vadí, zahájí diskuzi:

U pozitivním pøipomenutím vìcí, které ten druhý v dané oblasti

udìlal,

potom pokraèuje:

U specifickým popisem problému,

U popisem vlastní emocionální reakce na tento problém.

Jako pøíklad uvedeme následující rozhovor:

Veronika: „Vždy mì potìší, když se vìnuješ Pavlíkovi s matematikou a když si

s dìtmi hraješ nebo jim vypravuješ pohádky. Mám z toho pøíjemný
pocit, cítím z toho rodinnou pohodu. A když se zeptáš, s èím potøebuji
pomoci nebo sám od sebe umyješ nádobí, øíkám si, že máme pìkný
vztah. Ale když pøijdeš z práce, najíš se a rovnou si sedneš za poèí-
taè, mám pak pocit, že ti na mnì nezáleží. Když se to stalo obèas, tak
jsem to pøekousla, teï je to však vìtšinu dní.“

Druhý ze dvojice pokraèuje s tím, že øekne, jak popisu problému rozu-

mìl, a pøidá svùj vlastní pohled. Dále by mìl øíci, zda je ochoten se na øeše-
ní daného problému podílet. Dìlá tedy následující kroky:

| 224 |
 XIV. KAPITOLA

1. Shrne výroky svého partnera.

2. Popíše svoji ochotu spolupracovat s partnerem na øešení tohoto
problému:

Rudolf: „Pokud ti dobøe rozumím, potìší tì, když se uèím s Pavlíkem nebo si
hraji s dìtmi, a taky když se zeptám, s èím potøebuješ doma pomoct
nebo když umyji sám od sebe nádobí. Pak mᚠpocit, že máme doma
pohodu a vztah mezi námi je pìkný. Ale když to neudìlám a jdu si rov-
nou nìco dìlat do práce, tak mᚠpocit, že mi na tobì nezáleží. A teï to
tak dìlám stále èastìji. Rozumìl jsem ti dobøe? Jak tomu rozumím, mìl
bych se zamyslet, zda bych si vždy, když se vrátím z práce, nemìl udì-
lat èas na tebe a dìti.“

První partner pak také krátce parafrázuje výrok druhého. Je dùležité,

aby také øekl, jak on sám pøispívá k danému problému, respektive jaká je
v tom jeho vlastní role. Je dùležité, aby ten, kdo si stìžuje, takovýto výrok
udìlal, protože:

U to snižuje obviòující povahu definování problému, pomáhá druhému

partnerovi cítit se jako ménì napadený a podporuje jej v tom, aby po-
slouchal a zapojil se do hledání øešení problému,
U je to v souladu s pøístupem spolupráce – je nepøijatelné, aby jeden
z partnerù byl na 100 % zodpovìdný za jakýkoli problém nebo øešení.

Pøíkladem nám bude opìt rozhovor Veroniky s Rudolfem:

Veronika: „Ano, øekl jsi to tak, jak to sama cítím. Dobøe jsi mì poslouchal. Sama
dìlám chybu v tom, že si neumím øíci, když pøijdeš z práce, o tvoji po-
zornost, pouze èekám, že mi ji budeš automaticky vìnovat. A pak se
urazím a ty o tom ani nemusíš vìdìt, když jsi zahlcený pracovními
problémy. Když pak chvíli trucuji a ty nic, protože o tom nevíš a kou-
kᚠdo poèítaèe, tak se naštvu a jdu ti vyèíst, že mi málo pomáháš
nebo že sis nìco neuklidil. Prostì najdu nìjakou záminku. To všech-
no proto, že mám v tu chvíli pocit, že o mì nemᚠzájem. Moc by mi
pomohlo, kdybys, když pøijdeš, alespoò chvíli se mnou nebo s dìtmi
byl, buï si popovídal, nebo pomohl v tom, co je tøeba. Já zase chci ti
zkusit øíci rovnou, když nìco potøebuji, a nemyslet si, že víš, co potøe-
buji.“

| 225 |
 Rudolf: „Hm, chápu to tak, že vidíš mùj podíl problému v tom, že ti nevìnuji
dost pozornosti, když pøijdu z práce, a svùj v tom, že mi neøekneš jas-
nì, co potøebuješ, a když to neuhodnu, tak se urazíš, trucuješ a pak
mi pøijdeš vyèíst nìco zástupného. Pomohlo by ti, kdybych, když pøi-
jdu domù, byl chvíli s tebou nebo dìtmi a popovídal si nebo v nìèem
pomohl. Rozumìl jsem tomu dobøe?“ (Veronika pøikyvuje) „Dobøe,
mnì by zase pomohlo, kdybys ke mnì, když pøijdu z práce, byla tro-
chu vstøícnìjší. Vìtšinou si rovnou stìžuješ, kolik jsi toho doma mìla
nebo jak zlobily dìti. Mám v té chvíli dost problémù z práce a spíše
bych si chtìl vydechnout. Nìkdy je pravda, že pøed tvým pøívalem
uteèu k poèítaèi. Prostì kdybys mì jenom pøivítala s nìèím pøíjem-
ným, když pøijdu domù, moc by mi to pomohlo.“ (Veronika souhlasí)
„Zdá se, že je to problém nás obou. Mohli bychom zkusit najít zpù-
sob, jak to zmìnit.“
Veronika: „To bych byla moc ráda. Pøesnì jsi popsal, jak to cítím já, a teï více
rozumím, co se dìje s tebou. Prostì když pøijdeš a já si naøíkám nebo
stìžuji, jdeš radìji k poèítaèi, protože ten si nestìžuje. Chtìl bys,
abych byla pøíjemnìjší. Mᚠpravdu, je to problém obou. Za sebe
mám velkou chu to zmìnit.“

Øešení problému

Ve druhé etapì se pokoušejí hledat øešení. Nemají se již vracet do mi-

nulosti, mají se zabývat problémem již jen z hlediska budoucnosti. Ve dru-
hé fázi oba partneøi navrhují nejrùznìjší návrhy na øešení problému, nejlé-
pe „brainstormingovým“ zpùsobem. Žádný návrh se a priori nevyluèuje
a nepolemizuje se s ním, všechny se registrují. Jednotlivé návrhy se zapi-
sují tak, jak pøicházejí, a zatím se nijak nehodnotí. Dùležité je návrhy ne-
cenzurovat, dávat jak smysluplné, tak i zdánlivì nesmyslné návrhy. To po-
máhá získání odstupu od problému a èasto uvolní humor.

Až po vyèerpání všech nápadù následuje další krok. To je hodnocení

sepsaných návrhù. Partneøi uvažují, jaké by každé øešení pøineslo výhody
a nevýhody pro každého z nich a zda je pro oba pøijatelné. Až po zhodno-
cení všech návrhù pøejdou partneøi k dalšímu kroku, a tím je výbìr urèitého
øešení. Mùže to být i kombinace rùzných návrhù. Øešení, na nìmž se part-
neøi shodnou, se zapíše. Pak si napíšou, jaké jednotlivé kroky udìlá každý

| 226 |
 XIV. KAPITOLA

z nich k tomu, aby se vybrané øešení mohlo uskuteènit. Pøi úvahách o øeše-
ní popsaného problému je tøeba dbát na to, aby se pozornost neodvádìla
k jiným problémùm, ale držela se zformulovaného problému.

První zásada: Oba manželé podávají co nejvíce návrhù na øešení,

návrhy se nekritizují.

Tabulka 24 Brainstorming

Problém Ženu zlobí, že muž asi tak tøikrát týdnì sní vše, co bylo v led-
nièce, a nenechá nic ani jí, ani dìtem.
Brainstorming 4 Na lednièku se pøipevní zámek.
4 Muž zaène držet odtuèòovací kùru – zhubnout by potøebo-
val – a vše, co sní, bude zapisovat do deníku.
4 Lednièka bude vždy prázdná, takže nebude co sníst.
4 Muž si pøedplatí obìdy v jídelnì, takže doma nebude mít ta-
kový hlad.
4 Muž se vždy ženy zeptá, co si z lednièky mùže vzít.
4 Žena bude nakupovat více potravin do zásoby, muž jí na to
pøidá peníze ze svého kapesného.
4 Žena bude mít pro muže pøipravené jídlo, které mu dá, když
pøijde z práce.
4 Když muž sní nìco, co pro nìj nebylo plánováno, pùjde to
hned do obchodu dokoupit.

Prvním krokem ve fázi øešení problému tedy je brainstorming a vytvo-

øení seznamu potenciálních øešení. Jakékoli øešení je pro brainstorming
pøijatelné a partneøi by nemìli cenzurovat své vlastní nápady ani hodnotit
nápady partnera. Navrhování nejrùznìjších i bizarních øešení by mìlo po-
kraèovat tak dlouho, dokud pár není schopen vymyslet žádné další øešení,
pøièemž každé z nich by mìlo být napsáno na papír.

| 227 |
Tabulka 25 Seznam možných øešení problému Veroniky a Rudolfa by
mohl vypadat takto:

SEZNAM MOŽNÝCH ØEŠENÍ – BRAINSTORMING

1. Ruda se vždy, když pøijde z práce, zeptá Veroniky, jaký mìla den a v èem
potøebuje pomoci. Obejme Veroniku. Pak ji chvíli poslouchá a sám øekne,
co mìl ten den on.
2. Veronika pokaždé, když pøijde Ruda domù, k nìmu bude milá, uvaøí kávu
nebo èaj, dá mu nìco k jídlu a sedne si k nìmu ke stolu.
3. Veronika, když pøijde Ruda domù, mu udìlá masហzad.
4. Když si Veronika bude chtít postìžovat, nejdøíve se na to Rudy zeptá a on
jí øekne, zda to chce ten den poslouchat a kolik tomu mohou vìnovat èasu.
Když bude moc unavený, tak to odloží na jindy a Ruda jí øekne na kdy.
5. Vždy, když Ruda pøijde z práce, si vlezou spolu do vany.
6. Pokud se jim veèer povede a budou mít z toho dobrý pocit, pomilují se, aby
to zpeèetili.
7. Veronika si nikdy nebude stìžovat na dìti. Pokud to bude dìlat, mùže Ru-
dolf ihned utéct k poèítaèi nebo si jít zabìhat.
8. Místo povídání o dni si budou povídat o tom, co je nového ve svìtì. Ruda
si pøeète noviny a podá komentované zpravodajství.
9. Když bude hezky, pošlou dìti ven a rovnou se budou milovat bez jakých-
koli zbyteèných øeèí (nabízí Ruda).
10. Milování bude vždy za odmìnu za velmi hezké chování (nabízí Veronika).
11. Ruda si najde práci na poèítaèi na doma, a tak budou spolu celý den.
12. Veronika poté, co pøijde Ruda domù, odejde na cvièení nebo za kamarád-
kou, pøípadnì na kosmetiku, a nechá na Rudovi domácnost i dìti.
13. Ruda, když pøijde z práce, uvaøí obìma kávu a vyzve Veroniku, aby si
s ním šla pokecat.
14. Rovnou všichni vyrazí na procházku, kde si promluví, a až se pak vrátí
domù, Ruda bude dìlat s dìtmi úkoly, Veronika udìlá veèeøi.
15. Rudolf bude pravidelnì dìlat nìkteré vìci v domácnosti: velký nákup dva-
krát týdnì, luxování obývacího pokoje, veèeøi v úterý a ve ètvrtek apod.
16. Rudolf sežene lístek do kina, divadla nebo na koncert jednou za dva týdny,
Veronika požádá babièku o pravidelné hlídání dìtí.
17. Rudolf si zmìní pracovní dobu tak, aby konèil jednou týdnì v poledne, pak
se mohl postarat o dìti a Veronika mìla celé odpoledne volno pro sebe.

| 228 |
 XIV. KAPITOLA

V dalším kroku dvojice hodnotí jednotlivá øešení, která vznikla brain-

stormingem. Jednají o pøijatelných alternativách, pøípadnì se použitelné
návrhy rùznì kombinují. Každé z øešení je hodnoceno podle ètyø kritérií:

U Je to absurdní?
U Pomohlo by toto øešení vyøešit problém?
U Jaké jsou výhody tohoto øešení pro jednoho i druhého zvl᚝ a pro
oba zároveò?
U Jaké jsou nevýhody tohoto øešení?

Pøi pøetrvávajícím nesouhlasu zvažují partneøi možnosti z hledisek „co

bych chtìl ideálnì“ a „s èím se mohou spokojit“, vyjednávají spolu. Spolu-
pracují na dosažení dohody èi kompromisu. Techniku se pak pokoušejí apli-
kovat na drobné prùbìžnì se doma vyskytující problémy.

Z návrhù se tedy vybírají rozumná øešení a o nich se pak vyjednává.

Manželé si kladou otázky jako „èeho chci dosáhnout v ideálním pøípadì“
a „s èím se mohu spokojit“. Pokoušejí se o kompromis a o dosažení doho-
dy, která by byla oboustrannì pøijatelná. Podané návrhy mohou rùznì
kombinovat.

Pøíbìh: Nespokojený muž

Muž byl nespokojený s vyèítavým chováním ženy, s „pøipomínáním všeho, co
má udìlat, a komentováním toho, že ještì neudìlal to, co slíbil“. Pøál by si samo-
zøejmì, aby žena takové výroky úplnì pøestala používat. To by však pro ženu
bylo velmi tìžké až nemožné. Muž se nakonec uspokojil s ménì nároènou zmì-
nou chování. Na každý úkol, který si vzal v domácnosti na sebe, urèili spoleènì
termín. Pokud ho muž nesplní v daném termínu, mùže mít k tomu žena poznám-
ky, pokud splní, musí se všech poznámek „pøedem“ zøeknout.

Koneèná dohoda bude pravdìpodobnì kombinací z nejlepších øešení

na seznamu. Dohoda o zmìnì by mìla zahrnovat, co kdo bude dìlat, kdy,
kde a jak, vše v jasných termínech nebo slovech. Uzavøená dohoda musí
být jasná, konkrétní a kontrolovatelná.

| 229 |
 NESPRÁVNÌ SPRÁVNÌ
Petr nebude chodit Petr bude chodit z práce nejpozdìji do pùl šesté veèer.
z práce pozdì. Pokud se zdrží, zavolá to do pìti hodin Lucii.
Lucie projeví zájem Lucie bude nejménì ètvrthodinu naslouchat, když jí Petr
o Petrovu práci. bude povídat o svojí práci. Nebude ho pouèovat ani kriti-
zovat, když se jí s nìèím svìøí. Nebude odvádìt øeè na
jiné téma.

Koneèná dohoda mezi Veronikou a Rudolfem by mohla vypadat takto:

Když pøijde Rudolf z práce domù, pùjde za Veronikou, dá jí pusu, sednou si spolu
ke kávì nebo èaji. Nabídnou si, že si øeknou, jak se mìli. Veronika si zkusí ne-
stìžovat, ale pokud to bude nutnì potøebovat, zeptá se Rudy, zda mùže a jak
dlouho. Ruda jí to umožní, pokud nebude až pøíliš vyèerpaný, mùže jí však na-
bídnout jiný èas. Jinak si krátce øeknou, jak se mìli a co dìti. Partner, který se
potøebuje vymluvit, mùže také zavolat pøíteli, pokud má ještì dále potøebu
o problému mluvit. Nìkdy by mohli alternativnì vlézt spolu do vany nebo se jít
pomilovat. Hlídání pravidelnì jednou za ètrnáct dnù na celý veèer domluví s ba-
bièkou Veronika. Na Rudovi je, aby v ty dny zajistil veèerní program. Spoleènì
pravidelnì jednou týdnì zajednou na velký nákup. Ostatní domácí práce bude
dìlat Ruda na Veronièino požádání, nemusí na to myslet pravidelnì.

Pøi øešení problému je lepší zaèít s problémy menšími, týkajícími se

praktických vìcí (napø. kdo se bude uèit s dìtmi, co a kdy), až pozdìji øešit
složitìjší vztahové vìci. Øešení problémù se po zvládnutí techniky provádí
doma na dohodnutých „manželských poradách“, na které si mají manželé
udìlat èas ve vhodnou dobu jednou až dvakrát týdnì. Mají trvat 10–15 mi-
nut a projednávat by se mìl vždy jen jeden problém. K realizaci však vìtši-
nou potøebují pomoc profesionálního terapeuta, který s nimi tuto doved-
nost nacvièí.

| 230 |
 XIV. KAPITOLA

Tabulka 26 Schéma øešení problémù

ETAPA TÉMA SDÌLENÍ

1. partner 2. partner
Definování 1. pozitivní chování související 1. shrnutí výrokù prvního part-
problému s problémem nera
2. specifický popis problému 2. ukázání ochoty spolupraco-
3. emocionální reakce na tento vat
problém
1. shrnutí výrokù druhého part- 1. parafrázování výrokù part-
nera (jejich parafrázování) nera
2. ukázání vlastního podílu na 2. ukázání vlastního podílu na
problému problému
Øešení 1. Brainstorming – vytvoøení seznamu potenciálních øešení
problému 2. Sepsání seznamu potenciálních øešení a jejich vyhodnocení
podle ètyø kritérií
3. Vytvoøení koneèné dohody a její sepsání

Cvièení: Øešení problémové situace s tužkou

a papírem

Dùležité je, aby se partneøi pøi øešení problémové situace nauèili neskákat jeden
druhému do øeèi, ale pøedávali si roli mluvèího a posluchaèe napø. po urèité dohod-
nuté dobì. Jednou z metod ke zlepšení komunikace je dialog za použití papíru
a tužky. Zkuste si s partnerem urèit problém, který spolu chcete øešit. Pak jeden
z vás bude mluvit a druhý jen poslouchat a dìlat si pøitom písemné poznámky
o tom, s èím souhlasí a s èím ne. Po uplynutí 10–15 minut pak sdìlí ten, kdo po-
slouchal, co si zapsal, a dostane prostor k vlastnímu vyjádøení, pøièemž si poznám-
ky dìlá ten druhý.
Pravidelnì v týdenních intervalech je potøebné hodnotit pokrok a odmìòovat.
Obojí je dùležité. Hodnocení zmìny nám ukazuje, zda je zvolená strategie v poøád-
ku, zda nìco nevázne. Odmìny podporují úsilí. Jsou vnìjším pøipomenutím pozitiv-
ních konfirmací typu „zasloužíme si to, snažili jsme se“. Odmìnit je tøeba i samotnou
snahu, nejen výsledek. Proto odmìny mají být rùznorodé a hierarchické. Odmìòujte
se navzájem, mùžete však také odmìòovat každý sám sebe. Sebeodmìòování je
dùležitý krok k vytváøení vlastní motivace a ke zbavování se závislosti na partnerovi.
Uète se to. Dosažení podstatného cíle má být spojeno s velkou odmìnou, kterou si
stanovte již na poèátku, když problém zaèínáte øešit.

| 231 |
 ZÁVÌR

Tato knížka vás nemùže nauèit milovat toho druhého, ani nenabízí
možnosti, jak pøinutit partnera, aby miloval vás. Nemùže ani zmìnit váš
vztah natolik, abyste v nìm automaticky prožívali štìstí. Chtìla vám však
ukázat možnosti, jak porozumìt více vztahu se svým partnerem a jak
v nìm komunikovat laskavým a svobodným zpùsobem, který umožòuje
vìtší pøiblížení a vzájemnou citovou otevøenost.

Aby to však bylo možné, je potøebné nabízené dovednosti vyzkoušet

v praxi. Sebeotevøení i asertivní vyjádøení vlastních potøeb však vyžaduje
odvahu. Vždy riskujeme odmítnutí. Chceme vás však povzbudit k tomu,
abyste se i pøípadné odmítnutí nauèili pøijmout a snášet.

Už jste pravdìpodobnì o nìkterých vìcech, o kterých jsme mluvili

v této knížce, èetli v jiných knihách nebo v èasopisech pro ženy. Ale
mùžete poøád váhat nad tím, jak se asertivnì chovat v bìžném partner-
ském životì. Pokud jste dìlali doporuèená cvièení, pravdìpodobnì se
vám už øada vìcí podaøila a mùžete být povzbuzeni. Je však øada partner-
ských situací, které jsme v knížce neprobrali. Buï proto, že nás vùbec ne-
napadly, nebo jsme je podcenili, a pøitom mohou být dùležité. Pro nì si
cestu budete hledat sami. Co doporuèit? Pro situace, které mùžete pláno-
vat dopøedu:

U Zkoušejte si, co chcete øíci, pøed zrcadlem.

U Nahrajte si, co chcete øíci, na magnetofon.
U Pokud je situace velmi složitá a nemùžete poèítat s partnerovou spo-
luprací, zkuste si ji nejdøíve pøehrát s jiným èlovìkem, kterému hodnì
dùvìøujete (napø. s dobrou kamarádkou). Pøi pøehrávání si zkuste i vy-
mìnit role a zahrajte si svého partnera. Více mu pak budete rozumìt.

Samozøejmì, že jsou situace, kde musíte jednat z jedné vody naèisto.

Možná už jste tak zvyklí pøikyvovat na žádosti partnera, že si to uvìdomíte,
až když zase øeknete „ano“. A teprve potom vám dojde, že ve skuteènosti

| 232 |
 ZÁVÌR

v této situaci žádné „ano“ øíct nechcete. Máte však právo zmìnit svùj ná-
zor, a tak to prostì partnerovi øeknìte. Nebo mùže být pro vás obtížné
asertivnì odpovìdìt, když se na vás partner náhle obrátí s nìèím novým.
Nemusíte reagovat ihned. Mùžete mu pozdìji øíci, jak jste se cítili, když
k vám mluvil. Øeknìte: „Chci s tebou mluvit o tom, co jsi mi vèera øekl. Hod-
nì se mì dotklo, když jsi øekl “

Jako ve všem, co je poprvé a v èem je èlovìk zaèáteèník, budete zpo-

èátku prožívat svoje asertivní chování nejistì a kostrbatì, ale postupnì se
zkušeností se to bude lepšit. Až to budete cítit pøirozenì a samozøejmì.
Zjistíte, že asertivní chování vede ke zvýšené sebedùvìøe, a ta zase k ješ-
tì asertivnìjšímu chování.

| 233 |
 LITERATURA

O asertivitì i o partnerském vztahu byla napsána spousta knížek.

O všech ani nevíme. Z tìch, o kterých víme, vám doporuèujeme k pøeètení:

Komunikace a asertivita

Berne, E.: Jak si lidé hrají. Liberec, Dialog 1992

Berne, E.: Co øeknete až pozdravíte: Transakèní analýza životních scénáøù.
Praha, Lidové noviny 1997
Capponi, V., Novák, T.: Asertivnì do života. Praha, Grada Publishing 1994
Praško, J., Prašková, H.: Asertivitou proti stresu. Praha, Grada Publishing
1996

Partnerské problémy

De Angelis, B.: Tajemství mužù, která by každá žena mìla znát. Praha,
Eminent 2000
Capponi, V., Novák, T.: Sám sobì manželským poradcem. Praha, Grada
Publishing 1995
Gray, J.: Co vám matka øíci nemohla a otec nevìdìl. Praha, Práh 1995
Plzák, M.: Poruchy manželského soužití. Praha, SPN 1988
Plzák, M.: Manželské judo. Praha, Motto 2004
Vybíral, Z.: Útìky pøed láskou. Praha, Motto 1995

Sexuální problémy

De Angelis, B.: Tajemství lásky aneb jak se stále milovat. Praha, Talpress
1994

| 234 |
 LITERATURA

Kratochvíl, S.: Sexuální radosti a starosti. Praha, Portál 2002

Fifková, H.: O sexu s Hankou. Praha, Grada Publishing 1998
Praško, J., Trojan, O.: O milování s dùvìrou a láskou aneb jak pøekonat
sexuální problémy v páru. Praha, Grada Publishing 2001

Životní hodnoty a smysl

Buber, M.: Já a ty. Olomouc, Votobia 1995

Frankl, V.E.: A pøesto øíci životu ano. Daèice, Karmelitánské nakladatelství
1996
Fromm, E.: Umìní milovat. Praha, Simon a Simon Publishers 1996; Praha,
Orbis 1967
Fromm, E.: Umìní být. Praha, Naše vojsko 1994
Mrkvièka, J.: Knížka o radosti. Praha, Avicenum 1984

| 235 |