���������������������������������������������

���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������
��������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
�������������������������������������������������������������������������������������
����������
������� �����������
������������ �����
������ �����������
�� ������������ ������ ������������
���������� ����� �������������
��������� ������������� �����������
������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ���������
���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ��������
����������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� ��������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
����������������������������������������������������������������������������
������������������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
�����������������������������������������������������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������

����������������������������������

Kniha byla zakoupena na serveru alza.cz.

Kupující: Zdenek Soukup

Adresa: TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz
ID 1077-42926171482491246711-1445-7430

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále
zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle
platného autorského zákona a trestního zákoníku.
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také
k nám fér.
 PROTI VŠEM ČERVŮM*
BEZ STRESU!
TASEMNICE ŠKRKAVKY MĚCHOVCI

Dramatické odčervování má nyní šťastný konec.

Na trhu je nový spot-on, který jako jediný působí proti všem druhům střevních červů*. Šetrně a bez stresu! Jednoduše jednou kapkou na kůži.
Nezapomeňte: kočky by měly být odčervovány každé 3 měsíce.
Zeptejte se Vašeho veterináře na nový spot-on firmy Bayer proti všem červům.
www.bayer-veterina.cz * proti všem oblým červům a tasemnicím parazitujících u koček.

ODČERVENÍ BEZ STRESU, ZDRAVÉ KOČKY BEZ ČERVŮ!

Pro více informací kontaktujte: Bayer s.r.o., Litvínovská 609/3, 190 21 Praha 9, tel.: 266 101 471, e-mail: renata.adamkova.ra@bayer-ag.de

Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz

Marie Říhová

Chov koček

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
jako svou xxxx. publikaci

Odpovědná redaktorka Erika Mravinačová

Grafická úprava Artedit s.r.o. a Jiří Kliment
Sazba Jiří Kliment
Fotografie na obálce ??
Fotografie v knize ??
Ilustrace Barbora Dančová, Milan Víšek
Počet stran 168
První vydání, Praha 2007
Vytiskl EKON, družstvo
Srázná 17, Jihlava

© Grada Publishing, a.s., 2007

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2007

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-1804-0 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-6632-4 (elektronická verze ve formátu PDF)
© Grada Publishing, a.s. 2011
 OBSAH
PŘEDMLUVA

I. KOČKA SE PŘEDSTAVUJE
Kočka domácí a její příbuzní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Původ a předkové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Vývoj a zdomácnění kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Úloha kočky v lidských dějinách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

II. PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY

Kostra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Chrup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Svalstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kůže a srst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Textura srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Délka srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zbarvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Barva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Drápy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Oběhové ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dýchací ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Trávicí ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Močové ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Pohlavní ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Nervové ústrojí a smysly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zrak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Sluch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Čich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hmat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Chuť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Základní fyziologické údaje o kočce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

III. ŽIVOT KOČKY

Mladá kočka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dospělá kočka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Stará kočka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Instinkty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
První instinkty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Teritoriální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Denní rozvrh a spánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o srst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

5
 Lov a hra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Společenský život koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Projevy stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výrazové prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Řeč těla a mimika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hlasové projevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výchova a učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Chození ven . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Cestování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Používání toalety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Příchod na zavolání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Používání škrabátka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Používání kočičích dvířek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Používání vodítka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

IV. STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY

Kde sehnat kočku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výběr kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kočku s rodokmenem, nebo nešlechtěnou kočku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kotě, nebo dospělou kočku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kočku, nebo kocoura? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Na návštěvě u chovatele. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Příprava na příchod kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Nebezpečí v domě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Jedovaté rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Vhodné rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výbava pro kočku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zvykání na nový domov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Krmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hlavní živiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hotové konzervy a sušené krmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Doplňky potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zelené krmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Jak správně krmit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Chyby při krmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Základy péče o hygienu kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Čištění očí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Čištění uší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Čištění zubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Stříhání drápů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o srst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Koupání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

6
V. STÁVÁME SE CHOVATELEM
Výběr chovného páru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Říje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Krytí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Březost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Známky březosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Falešná březost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o březí kočku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Příprava na porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Těsně před porodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o kočku a koťata po porodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Umělý odchov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Pomůcky k umělému odchovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o uměle odchovaná koťata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Odstav koťat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hygienické návyky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Odčervení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Předání novým majitelům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Omezení plodnosti koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o kastráty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Organizace chovu koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Rodokmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

VI. ZDRAVÍ A NEMOC

Identifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Předcházení nemocem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Odčervení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Pravidelné prohlídky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Hygiena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Nemocná kočka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
První příznaky nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výběr veterináře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Návštěva u veterináře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o nemocnou kočku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Péče o kočku po operaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Euthanasie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Typická onemocnění koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Infekční onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Některá další onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Nejčastější paraziti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

7
 Vnější paraziti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Vnitřní paraziti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
První pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Transport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Umělé dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Srdeční masáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zastavení krvácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Přehřátí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Popáleniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zasažení elektrickým proudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Uštknutí jedovatým hadem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Tonutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

VII. VÝSTAVY
Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Typy výstav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Výstavní třídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Certifikáty a tituly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Systém posuzování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Označování plemen a barevných variet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
EMS kódy pro (FIFe) uznaná plemena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Plemena dosud neuznaná (FIFe) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kódy pro zbarvení srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Kódy pro zbarvení očí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Speciální kódy pro délku ocasů u manxů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Podmínky účasti na výstavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Příprava kočky na výstavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Vady, které vylučují kočku z posuzování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

VIII. DĚDIČNOST
Přehled důležitých pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Vztahy a vzájemné působení mezi geny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Přehled známých genů, určujících vnější znaky u koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dědičnost zbarvení a kreseb srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Aguti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Typy kreseb srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Non aguti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Černé, čokoládové a skořicové zbarvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Barvy zředěné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Červené a želvovinové zbarvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Stříbřité zbarvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Zlaté zbarvení (golden) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

8
 Zbarvení způsobená geny albinotické série . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Bílé zbarvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Bílá skvrnitost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dědičnost délky a struktury srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Krátká a dlouhá srst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Struktura srsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Bezsrsté kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Geny způsobující tvarové odlišnosti tělesných partií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Bezocasost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Klapouchost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Stočení uší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Krátkoocasost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Krátkonohost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Dědičně podmíněné choroby a defekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

IX. ZÁKLADNÍ CHOVATELSKÉ METODY

Genetické testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Plemenitba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Křížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Metody čistokrevné plemenitby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

X. CHARAKTERISTIKY PLEMEN
Uznaná plemena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
I. kategorie – perské a exotické kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
II. kategorie – polodlouhosrsté kočky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
III. kategorie – krátkosrsté a somálské kočky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
IV. kategorie – siamské, orientální (krátkosrsté i dlouhosrsté)
kočky, balijské kočky a peterbald . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Neuznaná plemena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .00

9
 PŘEDMLUVA

Kočka je dnes nejoblíbenějším domácím

mazlíčkem. Dokonce svým počtem předstihla
i psa, nejlepšího přítele člověka. Však také
ona dovede být velmi oddaným a milujícím
přítelem, což dokazuje i fakt, že vztah kočky
k jejímu člověku bývá často silnější než vztah
k jiným kočkám. Mnoho milovníků koček už
dávno ví, že kočka je fixována více na člověka
a nikoli na dům, jak se dříve tvrdilo.
A jak je to s jejími projevy, které se od těch
psích prý tak zásadně liší? Moje kočky mě
každodenně přesvědčují o tom, že to s tou
rozdílností není zas tak horké. Štěkají – par-
don – mňoukají už ve chvíli, kdy jsem ještě na
schodech, a vehementně mě vítají. Některá
z nich mi často přistane až na rameni. Ještě
že nemám dobrmana (ale moc by se mi líbil),
který by se to od nich určitě naučil. To by ty
škrábance byly ještě větší. Ale jak bych se na
ně mohla zlobit, když mi přitom tak nádherně
předou do ucha? Moje kočky – a nejen ony
– spadají zřejmě do té zvláštní čeledě zvané
psočky. Tímto geniálním termínem označuje
jedna moje letitá kamarádka své kočkovité
i psovité šelmy, které doma vždycky měla.
Všechna zvířata vždycky žila spolu v pohodě
a jejich projevy se téměř nelišily. A svorně
projevují lásku své paničce.
Knížka, kterou držíte v ruce, je výrazem mojí
snahy zlepšit život všem kočkám, které s námi
žijí tím, že o nich budou mít jejich majitelé
více informací, budou vědět, jak se o ně
dobře starat a budou si vědět rady i ve sví-
zelných situacích a při nemoci. Proto je tato
knížka věnovaná mým milovaným bytostem
– kočkám.
I.
Kočka se
představuje
CHOV KOČEK

I. KOČKA SE PŘEDSTAVUJE
KOČKA DOMÁCÍ A JEJÍ PŘÍBUZNÍ
Kočka domácí, Felis catus, je zoologicky zařa-
zena do řádu šelem (Carnivora), čeledi koč-
kovitých (Felidae) a podčeledi malých koček
Kočka domácí
(Felinae). Čeleď kočkovitých je ve srovnání
s jinými čeleděmi velmi málo tvarově vari-
abilní, a tak je naše malá domácí kočička
skutečnou miniaturou svých velkých „brat-
ranců“ a „sestřenic“, tedy lva, tygra a dal-
ších podstatně větších kočkovitých šelem.
Proto je někdy používané označení kočky
„pokojový tygr“ vlastně oprávněné. Čeleď
kočkovitých šelem se rozděluje do tří pod-
čeledí: Panthera – zástupci jsou lev, tygr, lev-
hart a další velké kočky, Acinonyx – jediným
zástupcem je gepard a Felis. Podčeleď Felis
je ze všech nejpočetnější – má asi 40 zástup-
ců, kteří jsou co se týče velikosti dosti růz-
norodí. Patří sem například puma (Felis con-
color), která váží kolem 40 kg, ale také kočka
černonohá (Felis nigripes) s váhou pouhý 1 až
2 kg. Dalšími zástupci jsou například kočka
divoká (Felis sylvestris), kočka bažinná (Felis
chaus), kočka rybářská (Prionailurus viveri-
nus), kočka bengálská (Prionailurus bengalen-
sis) a mnoho dalších krásných a zajímavých
divokých koček. Patří sem také naše kočka

Tygr ussurijský Levhart mandžuský

14
 +
KOČKA SE PŘEDSTAVUJE

miliony let. Miacidé byli malé stromové šelmy

připomínající lasičky, jež se živily lovem jiných
živočichů. Představovali jednu z vývojových
větví savců, která zažívala svůj rozkvět po
vyhynutí dinosaurů. Asi před 40 miliony let se
začaly vyvíjet různé skupiny miacidů. Nejzná-
mějším miacidem je šavlozubý tygr, který je
charakteristický svými dlouhými a šavlovitými
špičáky. Dnešní kočkovité šelmy se však vyvi-
nuly z jiných, menších miacidů rodu Dinictis.
Plně se dinictisové rozvinuli před 3 miliony
let. Kočkovité šelmy, které z nich vznikly, číta-
ly asi 100 druhů. Žily na Zemi již dávno před
všemi předchůdci člověka.

VÝVOJ A ZDOMÁCNĚNÍ KOČKY

Kočka rybářská
domácí (Felis catus). Ze zoologického hledis-
ka jsou plemena kočky domácí považována
za poddruhy Felis catus.
PŮVOD A PŘEDKOVÉ
Prapředkem kočkovitých šelem byli savci čele-
di Miacis, žijící v třetihorách před více než 50
Soužití kočky s člověkem se datuje od doby,
kdy člověk přestal žít potulným životem
a začal zakládat osady, tedy zhruba před
10 až 12 tisíci lety. Zprvu byl kontakt mezi
nimi náhodný a vztah velmi volný. Kočky byly
přitahovány zbytky masa, a tedy snadnou
obživou, a žily poblíž lidských příbytků. Poz-
ději, v době, kdy člověk začal pěstovat obilí,

Ocelot stromový

15
CHOV KOČEK
Dobová rytina levharta ze slavného Brehmova lexikonu „Svět zvířat“
a k jeho obydlí se proto začali stahovat hlo-
davci, lákala kočky i vidina snazších úlovků.
Postupně však muselo dojít také ke genetic-
kým změnám, které učinily z divoké šelmičky
krotkou domácí kočku. Díky tomu mohl člo-
věk kočky úspěšně ochočovat.
Za předchůdce našich domácích koček je vše-
obecně považována kočka plavá (Felis lybica).
Většina mumií nalezených v obrovském počtu
v Egyptě byla právě tohoto druhu divoké koč-
Miacis – malá stromová šelma, pramáti kočkovitých šelem
16
ky. Je však možné, že se na vývoji domácí koč-
ky podílela také v Evropě žijící kočka divoká
(Felis sylvestris), případně jiné druhy – v Asii
kočka bengálská (Prionailurus bengalensis)
a zřejmě i další.
První doklady o domestikaci kočky však
pocházejí právě z Egypta. Kolem roku 2000
př. n. l. už zde existoval kult koček, jehož
dokladem jsou nálezy mnoha tisíců kočičích
mumií a rovněž mnoho uměleckých ztvár-
nění kočky. Zachovaly se např. fresky nebo
mozaiky ze zdí chrámů. Uctívání koček mělo
jistě realistický základ – kočky totiž chránily
v úrodné nilské krajině sýpky proti hlodav-
cům, a tím lidské živobytí. Lidé však obdivo-
vali také velkou plodnost koček i jejich obdi-
vuhodné schopnosti a krásu.
Je pravděpodobné, že zdomácnělé kočky se
přes přísné zákazy rozšířily z Egypta do sta-
rého Říma a odtud s římskými legiemi až na
sever Evropy. Kočky totiž byly jako ochránky-
ně zásob často brány na různé výpravy.
 KOČKA SE PŘEDSTAVUJE

ÚLOHA KOČKY V LIDSKÝCH

DĚJINÁCH
Největší oblibě se kočka těšila bezesporu ve
starověkém Egyptě. Za její úmyslné zabití
padaly přísné tresty, a pokud kočka zemřela,
všichni obyvatelé domu truchlili. Také v Římě
byly kočky chovány jako ochránkyně sýpek,
i když nebyly uctívány tak jako v Egyptě. Řím-
ští osadníci v severnějších částech Evropy pak
chovali dovezené kočky. Ty se poté rozšířily
i na těchto územích. Zde velmi pravděpo-
dobně došlo ke křížení s divokou evropskou
kočkou. Nasvědčuje tomu zbarvení evrop-
ských domácích koček, které se od koček pla-
vých poněkud liší a které je prakticky shodné
s kresbou srsti evropské divoké kočky.
Také v Asii se chovaly domácí kočky. Kolem
počátku našeho letopočtu byly chovány
Kočka divoká

Kočka bengálská

17
CHOV KOČEK
Takto nějak mohly kočky žít v egyptských palácích (freska je dochovaná). Kočky se tehdy zřejmě podobaly dnešní egyptské mau, která byla
vyšlechtěna právě podle podoby egyptských koček
Mozaika z Pompejí – kromě květinových motivů a ptáků zde byly
zobrazovány také lovící kočky (dochovaná mozaika)
18
v Indii, jen málo v Číně. V Japonsku se koč-
ky těšily úctě, protože chránily hedvábnické
továrny a farmy bource morušového, které
byly rájem hlodavců. Bez koček se hedvábnic-
ké výrobny dostaly kolem roku 1000 dokonce
na pokraj zániku (kvůli činnosti hlodavců),
a tak byly kočky do těchto míst na císařský
rozkaz zase vráceny. Staly se oblíbenými
domácími mazlíčky a lidé je chovali místo na
farmách ve městech u sebe doma. Rovněž
v Evropě byly kočky ceněné jako lovkyně myší,
chovaly se i v klášterech, kde chránily sýpky.
Kočky však byly chovány mnichy a jeptiškami
i pro potěšení. Není proto zcela jasné, proč
začaly být ve středověku pronásledovány
a zabíjeny jako ďábelská stvoření. Za touto
nenávistí stálo především křesťanství, prav-
 KOČKA SE PŘEDSTAVUJE

děpodobně tu hrála
určitou roli nenávist
církve vůči severské-
mu kultu bohyně
plodnosti Freyi. Jisté
je to, že mnoho žen
– údajných čaroděj-
nic – našlo svou smrt
na hranici společně
Egyptské mumie koček
se svými kočkami.
Vliv měla zřejmě i určitá „tajemnost“ kočky
– nočního lovce s „nadpřirozenými“ schop-
nostmi, které si lidé tenkrát neuměli vysvětlit.
Toto nesmyslné tažení proti kočkám ustalo
ke konci 17. století a od té doby začala jejich
obliba stoupat. Důvodem vzestupu popula-
rity kočky bylo opět pilné lovení hlodavců,
které má ostatně na venkově velký význam
dodnes. O užitečnosti těchto tzv. pracov-
ních koček dnes již nikdo nepochybuje, i když
z velké části jejich práci nahradilo chemické
hubení hlodavců. Není však sporu o tom, že

Pracovní kočka v plném nasazení – její prací je lov

lovecká činnost kočky je daleko ekologičtější,

protože nemá žádné negativní vedlejší účinky
na životní prostředí – na rozdíl od chemic-
kých přípravků. Dnešní užitečnost koček ale
spočívá především v tom, že jsou objektem
chovatelského zájmu mnoha lidí a kočka se
stala jedním z nejoblíbenějších domácích
Soška bohyně Bastet mazlíčků.

19
II.
Přehled
anatomie
a fyziologie
kočky
CHOV KOČEK

II. PŘEHLED ANATOMIE

A FYZIOLOGIE KOČKY
Kočičí tělo je tělo lovce, pro něhož je mršt-
nost a obratnost životní nutností. Vše je při-
způsobeno lovu, při kterém hraje zásadní
roli rychlost. Proto je tělo kočky mimořádně
vyvážené a proporčně dokonalé. Na rozdíl od
psa jsou kočky až na několik výjimek značně
jednotné co se týče tělesné stavby. Pro chova-
tele je důležité se vyznat v popisu a názvosloví
tělesných partií koček.
KOSTRA
Kostru kočky tvoří 244 kostí. Klíční kost je
zakrnělá, což kočce umožňuje silný odraz
ke skoku. Kočičí páteř vyniká mimořádnou
ohebností. Její ocasní část je nejvariabilnější
částí kočičí kostry, a to jak u divokých koč-
kovitých šelem (rys), tak zejména u plemen
domácích koček. Normálně se ocas skládá
ušní boltec
z 20 až 23 obratlů, existuje však několik koči-
čích plemen, u nichž ocas buď zcela chybí,
nebo je v různé míře zkrácený. Zcela bezocasý
je manx (tzv. varieta rumpy), avšak jiná vari-
eta manxe (stumpy) má krátký ocasní pahýl.
Plemeno kurilský bobtail má asi 8 ocasních
obratlů, podobně jako americký a japonský
bobtail. Kromě těchto cíleně udržovaných
plemenných znaků existují též nežádoucí
deformace ocasní páteře, označované jako
zálomky. Tradičně se vyskytovaly u původních
siamských koček, ale příležitostně se mohou
vyskytnout u kteréhokoli plemene. Tyto defor-
mity dnes vedou k vyřazení kočky z chovu,
takže se s nimi setkáme již jen výjimečně.
Jednotlivá plemena koček se odlišují mohut-
ností kostry, délkou končetin a vzájemným
poměrem tělesných partií. Nejvíce morfolo-

čenich (nosní zrcátko)

oči
hřbet
lícní kosti
plec (lopatka)

trup ocas
dvorec hmatových
chlupů

kořen ocasu
brada

hruď
záď

přední končetina pata

záprstí
zadní končetina

prsty (tlapka)
stehno chodidlo
břicho
prsty (tlapka)
Popis těla kočky

22

Kostra kočky
gických odlišností najdeme na lebce. Lebky se
od sebe liší délkou, šířkou i klenutím. Výrazné
rozdíly najdeme na nose i čelistech. Někdy
dochází k tak extrémnímu vyjádření někte-
rých tvarů (např. ke zkrácení obličejové partie
lebky), že má kočka dechové potíže, případně
velký předkus, který ji omezuje v normálním
přijímání potravy. K takový deformacím by
zodpovědně vedený chov vést neměl.
Nejvýraznější kosterní variabilitu najdeme
u krátkonohé kočky munchkin, která je cho-
vána v USA. U nás nemá toto plemeno proza-
tím šanci na uznání, neboť FIFe odmítá uznat
veškerá plemena, u nichž dochází k výrazné
deformaci těla kočky, jež vede k omezení jejího
normálního života nebo zdravotním potížím.
a b
Vady skusu: a – předkus, b – korektní skus, c – podkus
Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz
PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY
Na tomto místě bychom neměli zapome-
nout na variabilitu chrupavčitých částí kost-
ry. Změněný tvar chrupavek mají dvě pleme-
na, která jsou typická sklopenými ušními
boltci. Tradiční skotská klapouchá kočka
má boltce sklopené dopředu a pro vedlejší
účinek genu, který působí také deformace
dalších chrupavek, není u nás (v majorit-
ní felinologické federaci FIFe) jako pleme-
no uznána. Naopak americký curl s ušima
sklopenýma vzad, který prokazatelně nemá
žádné zdravotní problémy, je plemenem
uznaným.
Občas se také vyskytuje nežádoucí deforma-
ce chrupavčitého mečovitého výběžku hrudní
kosti, která snižuje chovnou hodnotu zvířete.
c
23
CHOV KOČEK

CHRUP
Kočičí chrup je vybaven dlouhými špičáky,
sloužícími k uchopení a usmrcení kořisti, a tře-
novými zuby a stoličkami, které ukrajují men-
ší sousta ke spolknutí. Drobné řezáky slouží
k oškrábání malých kousků masa od kosti.
Dospělá kočka má 30 zubů (12 řezáků, 4 špi-
čáky, 10 třenových zubů a 4 stoličky). Výměna
chrupu probíhá kolem 5. měsíce a bývá pro-
vázena potížemi – sliněním, horším žraním
i zvýšenou teplotou. Dočasný chrup kočky má
celkem 26 zubů (12 řezáků, 4 špičáky a 10 tře-
nových zubů). Přezubování je nutné sledovat.
Pokud některý zub brání správnému proře-
závání, musí se vytrhnout. Některá plemena
mají sklon k nepravidelnostem v postavení
zubů i čelistí. Pro chovné účely a samozřejmě
i pro zdraví kočky je předpokladem správný
skus a kompletní chrup. Fyziologický skus je
u kočky klešťový nebo nůžkový. Stav, kdy je
Kočky si s oblibou po probuzení protahují svaly
dolní čelist předsunutá před horní, se nazývá
předkus a stav opačný – dolní čelist je podsu- mžité zrychlení a dlouhé skoky. Nejvíce vyvi-
nutá pod horní – podkus. V obou případech nuté je svalstvo zadních končetin. To kočce
se horní a dolní řezáky navzájem nedotýkají. umožňuje vyskočit z místa třeba na skříň, jejíž
U koček se můžeme občas také setkat s chu- výška mnohonásobně přesahuje výšku toho-
dozubostí nebo s vadným postavením někte- to obdivuhodného čtyřnohého atleta.
rých zubů. Veškeré tyto vady snižují chovnou
hodnotu jedince. KŮŽE A SRST
Naprostá většina kočičí kůže je osrstěná. Jedi-
ná lysá místa najdeme na tlapkách, v okolí
nosu, konečníku, genitálií a struků. Tam se
také nacházejí nemnohé potní žlázy, které
kočka má. Na ostatním povrchu těla žádné
nejsou, kočka se tedy nemůže potit. Termo-
pigmentová zrna
struktura chlupu

Kočičí chrup

SVALSTVO
Kočičí svalstvo je silně vyvinuté a má také
mohutné úpony na kostře. Umožňuje oka- Průřez chlupem

24

regulace je zajišťována jinými mechanismy,
především dýcháním. V bezsrsté kůži tlapek
je mnoho citlivých nervových zakončení, pro-
to kočka tlapkami ohmatává neznámé před-
měty. Kůže je kočkám jakoby velká, volná.
To zabraňuje hlubším poraněním při soubo-
ji. Normální tělesná teplota kočky měřená
v konečníku je 38 až 39 °C.
Textura srsti
Chlupy vyrůstají z vlasových folikulů uložených
v hlubší vrstvě kůže – škáře. Rozlišujeme něko-
lik typů chlupů: krycí chlupy, pesíky a podsa-
dové chlupy. Nejdelší a nejsilnější jsou krycí
chlupy, jemnější jsou pesíky a nejjemnější
a nejkratší pak chlupy podsadové. Pro cho-
vatele je velmi důležité znát stavbu srsti, pro-
tože požadavky na srst se u jednotlivých ple-
men výrazně liší. Roli tedy nehraje jen délka
srsti, ale také její textura.
Délka srsti
V našich zeměpisných podmínkách mají
kočky nejběžněji srst krátkou. Klasicky se
s ní setkáváme u domácích koček. Srst je
Dlouhosrstá perská kočka v plné srsti
PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY
a
b
b
c
c
Typy chlupů: a – krycí chlupy, b – pesíky, c – podsadové chlupy
dlouhá asi 2 až 2,5 cm, na omak je měkká,
má krátkou, jemnou a bohatou podsadu,
poněkud hrubší a delší jsou pesíky. U koček
siamských a orientálních se setkáme se srstí
dlouhou 1,5 až 2 cm, podsada chybí. U ple-
mene cornish rex chybějí pesíky a srst je velmi
krátká a zvlněná. S dlouhou srstí se setkáme
především u koček perských. Jemné pesíky
mohou dosahovat délky až 18 cm, podsada
je jen o něco kratší, velmi bohatá a jemná.
Dlouhou srst, avšak s odlišnou texturou, má
třeba norská lesní kočka. Její srst je poněkud
kratší než srst perská, má hustou podsadu
a tvrdé, dobře vyvinuté krycí chlupy, které
odpuzují vodu. Ve světě koček se vyskytují
i bezsrstá plemena. Nejznámější je sphynx
25
CHOV KOČEK
(původem z Kanady, existují však i další bez-
srstá plemena), který má kůži lysou či pokry-
tou jen sotva znatelným chmýřím na někte-
rých partiích.
Zbarvení srsti
Zbarvení srsti je velice důležitým kritériem
při posuzování koček na výstavách, proto
je předmětem zájmu chovatelů. Budeme se
mu tedy věnovat podrobněji. Kočka je totiž
Červené zbarvení je podmíněno pheomelaninem, na obrázku je
červeně zbarvená perská kočka
barevně nesmírně variabilní, což velice zpes-
třuje chov. Mnohdy jej však také komplikuje.
Nejrůznější barvy srsti jsou věčnou inspirací
pro práci mnoha generací chovatelů. Zbarve-
ní srsti je na plemeni nezávislé, to znamená,
že do kteréhokoli plemene lze vnést libovol-
né zbarvení. U všech plemen se však veškerá
zbarvení (odborně nazývaná barevné variety)
nevyskytují nebo nepovolují. U koček nešlech-
těných či křížených ovšem můžeme očekávat
zbarvení jakékoli.
Barva srsti
Barva srsti je dána množstvím, tvarem a roz-
místěním pigmentových zrnek v chlupu. Roz-
lišujeme dva typy pigmentu: eumelanin, který
způsobuje černou barvu a od ní odvozené
barvy (modrá, čokoládová a další), a pheo-
26
melanin, podmiňující barvu červenou (lidově
řečeno rezavou). Díky geneticky podmíněné
změně tvaru pigmentových zrnek se černá bar-
va opticky změní například na hnědou (nazý-
vanou čokoládová) či světle hnědou (nazý-
vanou skořicová). Barva červená je na rozdíl
od černé vázána na pohlaví (chromozom X).
Proto se k ní váží jiné zákonitosti než k černé
a jí příbuzným barvám, jež jsou podmíněny
vlohami na tělních chromozomech (bez vaz-
by na pohlaví). Existují červené kočky obojího
pohlaví, jen kocourů je více. To je dáno tím,
že aby kočka byla červená, musejí být oba její
pohlavní chromozomy (tj. XX) nositeli vlohy
pro tuto barvu. Protože kocouři mají pouze
jeden X chromozom (tj. XY), stačí jediná vlo-
ha pro červenou a barva se projeví na exterié-
ru. Červená barva srsti se vyskytuje u mnoha
plemen a patří i přes všechny své chovatel-
ské záludnosti k nejoblíbenějším. Vyšlechtit
dokonale červenou kočku je totiž jeden z nej-
obtížnějších úkolů. Pokud má kočka (sami-
ce) ve své výbavě pouze jeden X chromozom
nesoucí vlohu pro červenou, vzniká zbarvení
želvovinové. Toto zbarvení typické střídáním
nepravidelných černých a červených skvrn je
výsadou právě pouze koček – samic. Želvovi-
noví kocouři jsou raritou a mají chromozo-
mový defekt.
U mnoha plemen a občas také u nešlechtě-
ných koček se setkáváme se zředěnými bar-
vami srsti. Tato zbarvení způsobuje zvláštní
ředící gen, jehož účinkem se mění rozmístění
pigmentových zrnek v chlupech a tím i optic-
ké vlastnosti chlupu. Barva pak vypadá jinak
– tedy světleji – než její výchozí forma. Ředě-
nou formou černé barvy je modrošedá, nazý-
vaná modrá. Působením ředícího genu na
barvu čokoládovou vzniká šedorůžová barva
lilová. Zředěnou červenou je jemně pastelo-
vá krémová. Zředěním světlehnědé skořicové
barvy vzniká zbarvení plavé (fawn).
Z vlastních zkušeností víme, že většina koček
není jednobarevná, ale jejich srst má více

nebo méně výrazné černé proužky nebo teč-
ky na světlejším podkladě. V odborné termi-
nologii se hovoří o kresbě srsti. Rozlišují se
čtyři typy kresby srsti: tygrování (nepřeruše-
né svislé pruhy), tečkování (oddělené tečky),
mramorování (výrazné a velké oválné skvrny
po stranách těla) a habešská kresba (rovno-
měrné „melírování“ jako u zajíce). Šlechtěné
kočky se mohou vyskytovat také v těchto bar-
vách. Vlivem cílevědomého chovu jsou však
kresby dokonale pravidelné a kontrastnější
než u koček nešlechtěných.
Dalším typem zbarvení srsti je stříbřitost, kdy
na sněhobílé základní barvě vidíme některou
ze jmenovaných kreseb. Stříbřité kočky se
hojně vyskytují jak mezi kočkami nešlechtěný-
mi, tak i mezi plemeny.
Typická domácí micinka má většinou bílé
skvrny na srsti. Obvyklá černobílá kombina-
ce se u šlechtěných koček někdy „promění“
v čokoládově bílou či modrobílou. Bílá skvr-
nitost je oblíbená i u chovatelů. Podle podílu
bílé barvy se rozlišuje řada typů bílé skvrni-
tosti, z nichž nejobvyklejší jsou bikolor, har-
lekýn a van.
Barva čistě bílá není projevem albinismu, jak
by se mohlo zdát. Jedná se o dominantní bar-
vu, která „překrývá“ veškeré barvy ostatní.
Proto ve vrzích bílých koček najdeme i jinak
zbarvená koťata – podle toho, jaké vlohy
rodičovský pár skrytě nese. Chovatel si pod-
le rodokmenu dokáže spočítat, jaké potom-
Akromelanické (siamské) kočky jsou částeční albíni
PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY
ky může po bílém rodiči očekávat. U koček
bez rodokmenu se ovšem musíme nechat
překvapit. Na bílých kočkách je ještě jedna
zajímavost. Mohou mít oči žluté, oranžo-
vé, zelené nebo modré. Vzácněji se vyskytne
i kočka, která má jedno oko modré a druhé
třeba zelené či oranžové. V chovu se chovate-
lé touto vlastností cíleně zabývají, ale takové
oči může mít i micinka z vesnice. Tento typ
zbarvení očí se nazývá různookost. Bílé koč-
ky mohou být hluché, proto se kočky zařa-
zené do chovu musí nechat povinně vyšetřit.
Máme-li hluché bílé kotě, je nutné chovat jej
pouze v bytě, aby nepřišlo k úrazu, protože
není schopné vyhnout se bez sluchu nebez-
pečí. Hluché kočky chované výhradně v bytě
však mohou vést plnohodnotný život.
Celá skupina barev je podmíněna vlohami pro
různý stupeň zesvětlení srsti. Jedná se o barvy
albinotické série, běžně se však vyskytují pou-
ze částeční albíni. Nejznámější jsou kočky
siamské, pomocí jejichž vlohy pro zesvětlené
zbarvení byla vytvořena řada plemen. Přes-
něji řečeno – jejich zbarvení bylo plánovitým
chovem vneseno do jiných plemen. Protože
siamky se chovají již více než sto let, mnoho-
krát došlo k nejrůznějším křížením s nešlech-
těnými kočkami, takže se občas stane, že na
venkovském dvorku si vykračuje micka s mod-
rýma očima a siamským zbarvením. Siamské
(neboli akromelanické) zbarvení se vyznaču-
je tmavými koncovými částmi těla – maska,
uši, nohy a ocas jsou výrazně tmavší než tělo
kočky. Oči jsou vždy modré. Toto atraktivní
zbarvení můžeme dnes obdivovat u mnoha
plemen: perského, britského, birmy, ragdola,
rexů a mnoha dalších.
Podobná barva, jenže s menším kontrastem
koncových částí, se nazývá zbarvení barmské.
Také barmské zbarvení má dnes řada dalších
plemen (bengálské kočky, rexové). Obě tyto
vlohy pocházejí z oblastí Thajska a Barmy, kde
se vyskytovaly u domorodých koček. Mezi koč-
kami existují také albíni. Mohou být modroo-
27
CHOV KOČEK
cí nebo červenoocí, jsou velmi vzácní, méně
životaschopní a chovají se zcela ojediněle.
Aby věc nebyla tak jednoduchá, většina barev
se dá vzájemně kombinovat, takže existuje
mnoho barevných variet. Kombinaci kres-
by a bílé skvrnitosti vidíme např. u perských
koček, kombinaci siamského zbarvení s bílou
skvrnitostí třeba u ragdolů a snowshoe, kom-
binaci stříbřitosti a kresby u koček perských,
britských, amerických krátkosrstých a mnoha
dalších plemen.
DRÁPY
Vývojově patří drápy ke kůži a srsti (jsou
původem z ektodermu). Drápy jsou pro
kočku vedle zubů nejdůležitějšími loveckými
i obrannými nástroji. Umožňují jí šplhání
i jemné nabrání malého předmětu s neoby-
čejnou přesností a zároveň elegancí. Jsou koč-
ky, které drápy používají jako jídelní nástroje
– každé sousto si nejdřív napíchnou na dráp
a podají si ho do tlamy.
Drápy kočce neustále dorůstají a ona si je ost-
ří tím, že je zatíná do různých předmětů. Ven-
kovní kočka použije strom, kočka v bytě musí
mít k dispozici jeho náhradu, jinak poškrábe
nábytek. Škrábání je pudová záležitost, pro-
to nemá smysl pokoušet se ho kočku odna-
učit. Rozhodně jí musíme pořídit škrabátko,
a a loví. Toto zařízení mu také pomáhá vyvi-
Dráp zatažený (a), dráp vytažený (b)
28
V přírodě si kočky drápy často obrušují na stromech
nebo obětovat staré křeslo. Kočičí drápy jsou
zatažitelné – poslední dva články prstů jsou
spojené vazy, které drápy zatahují do vazivové
pochvy. Ven drápy vysunují šlachy umístěné
na spodní straně tlapky.
Kromě již jmenovaných funkcí mají drápy
svou roli i při označování teritoria. Dělají to
jak malé kočky, tak velké kočkovité šelmy.
Jejich značky na stromech jsou však mnohem
znatelnější. Kromě těchto optických značek
však kočky tvoří i značky pachové, protože na
polštářcích tlapek jsou i potní a mazové žláz-
ky vylučující jejich osobní pach.
V říši kočkovitých šelem najdeme jedinou,
která má drápy nezatažitelné. Tou je gepard,
který drápy používá jako „tretry“ k mohut-
ným odrazům na tvrdé půdě savany, kde žije
nout při běhu obrovskou rychlost, jež ho
korunovala na nejrychlejšího suchozemského
savce. Dosahuje totiž rychlosti až 120 kilome-
trů v hodině.
Kočičí dráp vytlačíme jemným tlakem
!
na polštářek

OBĚHOVÉ ÚSTROJÍ
Srdce, složené ze dvou síní a dvou komor, je
pumpou oběhového ústrojí. Protože kočičí srd-
ce je v poměru k tělu dosti malé, nepatří kočka
k vytrvalostním běžcům. Je stvořena pro krátký
a rychlý běh. Krev koček má vyšší srážlivost a vět-
ší počet červených krvinek než krev lidská, což
patří k výbavě lovce a bojovníka, který se potře-
buje z potyček rychle zotavit. Soustavou žil je
krev hnána do srdce a k okysličení dochází v pli-
cích, odkud je krev soustavou tepen rozváděna
po těle. Dospělá kočka má asi čtvrt litru krve.
U koček se rozlišují krevní skupiny A, B a AB.
U matek s krevní skupinou B krytých kocourem
se skupinou A může dojít k úhynům koťat. Více
informací viz kapitola o nemocech. Kočičí srdce
tepe frekvencí 100 až 140 tepů za minutu.
DÝCHACÍ ÚSTROJÍ
Dýchací ústrojí plní jednak okysličovací funk-
ci, jednak je nejdůležitějším orgánem regulace
tělesné teploty. Při dýchání se krev ochlazuje
v cévách dýchacích cest. Proto nejenom pes, ale
také kočka v horku dýchá zrychleně a s otevře-
nou tlamou. V klidu je dechová frekvence 30 až
50 dechů za minutu.
TRÁVICÍ ÚSTROJÍ
Začátkem trávicího ústrojí je tlama, kde jsou
kousky potravy zpracovávány pomocí zubů
a smísí se se slinami. Jazykem, který má mno-
ho drsných výběžků – papil, je strava posouvána
směrem do hltanu. Trávicí ústrojí kočky je při-
způsobeno trávení masa, proto je kočičí střevo
delší než u všežravců. Potrava se mísí s trávicími
šťávami a jednotlivé živiny se vstřebávají v ten-
kém střevě. V tlustém střevě se z nestrávených
a balastních látek vstřebává voda a koneční-
kem odchází polotuhý trus. Kočky mívají sklon
k zácpě a stolici mívají obvykle jednou za den
až dva dny. Četnost a kvalita stolice vypovídá
o normálním fungování organismu. Platí to
zejména u koťat při jejich převádění na samo-
statné krmení.
PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY
MOČOVÉ ÚSTROJÍ
Močové ústrojí je tvořeno dvěma ledvinami,
močovody, měchýřem a močovou trubicí.
Ledviny fungují jako filtrační zařízení a močí
jsou vylučovány zplodiny látkové výměny.
Kočka močí 2 až 3krát za den celkově asi 100
až 200 ml moči. Močová trubice je zejména
u kocourů dlouhá a úzká, což někdy přináší
zdravotní problémy. Kocouři si močí znač-
kují své teritorium, což bohužel často dělají
i v lidských obydlích.
POHLAVNÍ ÚSTROJÍ
Pohlavní žlázy kocoura – varlata – jsou
uložena v šourku. Kocourci se správně rodí
s varlátky již sestouplými. Občas se vyskytne
případ, že varlata sestupují opožděně nebo
sestoupí pouze jedno či žádné. Nesestoup-
lá varlata mohou být zadržena v kterémkoli
místě sestupu, někdy až v břišní dutině. Tato
vada, která se nazývá kryptorchismus, vyluču-
je kocoura z chovu, protože se jedná o dědič-
nou poruchu. Pokud si chovatel není jist, zda
má kocourek sestouplá varlata, neměl by ho
prodávat do chovu.
Pohlavní žlázy kočky – vaječníky – jsou uloženy
v břišní dutině. Vejcovody jsou spojeny s dělo-
hou, která má tvar „Y“. Děložní tělo je krátké
a z něj odstupují dlouhé děložní rohy, ve kte-
rých se vyvíjejí plody.
Děloha s plody a močové ústrojí
29
CHOV KOČEK
NERVOVÉ ÚSTROJÍ A SMYSLY
Mozek a soustava nervů jsou řídícím a regu-
lačním systémem organismu. Smyslové orgány
jsou zařízení, která slouží k přijímání podnětů
ze zevního prostředí. Podněty jsou předávány
pomocí nervových tkání do centra – mozku.
Výzkumy bylo zjištěno, že u domestikovaných
zvířat je mozek menší než u jejich divokých
příbuzných. Je to podmíněno určitým ome-
zením potřeby reagovat na podněty zvenku,
které je dáno jednodušším životem v lidské
blízkosti, zejména kvůli snazšímu získávání
potravy. Stejné je to i u kočky domácí. Přesto
si však naši pokojoví tygři uchovali mnoho ze
svých přirozených instinktů a vlastností.
Kočka je známá svými dokonalými smysly.
Vždy jimi člověka udivovala, a proto jí byly
mnohdy přisuzovány nadpřirozené schop-
nosti. Co se týče většiny smyslových schop-
ností, člověk je oproti kočce vybaven daleko
hůře.
Kočičí zrak je dokonalejší než lidský
30
Zrak
Kočičí zrak je velmi dobře vyvinutý. Je to
dáno jednak umístěním očí, které zaručuje
prostorové vidění a velké zorné pole, jednak
speciálním zařízením na sítnici. Nejostřeji
kočka vidí na vzdálenost 2 až 7 metrů, vidění
zcela nablízko je méně dobré. Velká pohybli-
vost očí a také krční páteře umožňuje velmi
dobrou orientaci zejména v prostoru, kde
se pohybuje potenciální kořist. Zorné pole
kočky je velké – 280°. Kočičí zornice má štěr-
binovitý tvar a je nadána velkou schopností
roztahování a stahování. Zatímco v ostrém
světle se stáhne do sotva znatelné čárky, za
šera může být roztažena až k okrajům vidi-
telné části oka mezi víčky a vůbec není vidět
duhovka. Díky tomu proniká do oka velké
množství světelných paprsků. V absolutní
tmě však ani kočka nevidí, je třeba alespoň
minimální množství světelných paprsků. Dal-
ším zdokonalujícím zařízením kočičího oka je

tapetum lucidum, což je malé políčko lesklých
buněk, ležící na sítnici poblíž vstupu zrakové-
ho nervu. Tyto buňky odrážejí každé, i mini-
mální, množství světelných paprsků, čímž se
zesiluje jeho intenzita. Tapetum lucidum je pří-
činou světélkování očí ve tmě nejen u kočky,
ale i dalších nočních živočichů. Mezi vědci
dosud nepanuje shoda ohledně barevného
vidění koček. Podle některých kočky rozlišují
jen určité barvy (bílou, modrou a červenou)
a ostatní barvy vidí jako různé odstíny šedé.
Vnímání barev hraje u koček pravděpodobně
menší úlohu než vnímání pohybu. Občas se
u koček (nejčastěji siamek) objevuje šilhání.
Jedná se o kompenzaci dvojitého vidění, kte-
ré je způsobeno tupozrakostí jednoho oka.
Jde o poruchu zrakového nervu a tato vada
vylučuje kočku z chovu. Vlivem selekce se však
vyskytuje poměrně zřídka.
Pro chovatele hraje velkou roli barva oka,
tedy barva duhovky. U většiny plemen je zcela
přesně dáno, jaká musí barva očí být. Kočičí
oko je přitom barevně velmi variabilní. Nejví-
ce pigmentu obsahuje duhovka měděných či
oranžových očí, méně ho mají oči žluté a ješ-
tě méně oči zelené. Nejméně jej obsahují oči
modré a zcela bez pigmentu jsou červené oči
velice vzácných albínů. Kromě modrého zbar-
vení očí, které je vázáno na určité zbarvení
srsti (zejména siamské a bílé), jsou chovatelé
při šlechtění odkázáni na selekci (cílený výběr)
dalších jedinců do chovu tak, aby dosáhli
žádaného zbarvení. Ale i u koček modro-
okých se setkáváme s různými odstíny mod-
ré. Také zde je třeba vybírat žádoucí (tedy co
nejintenzivnější) odstín modré. Nejdále jsou
v tomto ohledu prošlechtěny siamky – u nich
nalezneme ty nejkrásnější modré oči.
Sluch
Také tento smysl má kočka výborně vyvinutý.
Od lidského sluchu se liší zejména vnímáním
tónů vyšší frekvence, které člověk již neslyší.
Kočka dovede rovněž lépe rozlišit, odkud zvuk
PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY
přichází. Tuto schopnost jí usnadňuje pohyb-
livý boltec. Kočky milují ticho, hlučná domác-
nost nebo třeba jízda autem jim vyloženě vadí.
Vnímají totiž i zvuky, o kterých nemá člověk ani
ponětí. Stejné je to u hlučných dětí či dospě-
lých. Těch se kočka bude stranit. Mezi bílými
a zejména modrookými (ale někdy i oranžovo-
okými) kočkami se občas vyskytují hluché koč-
ky. Mohou být hluché buď na jedno, nebo obě
uši. Není však zdaleka pravda, že jsou hluché
všechny. Protože není vhodné tento hendikep
mezi kočkami rozšiřovat, musí každá bílá kočka
před zařazením do chovu absolvovat audiome-
trický test. Hluché kočky sice do značné míry
svůj nedostatek kompenzují, ale hluchota vadí
při výchově mláďat a snižuje bezpečnost kočky
při pohybu venku. Máme-li doma hluchou koč-
ku, musíme se k ní přibližovat zepředu, aby nás
viděla. Má tendenci se polekat a díky lekavos-
ti může být psychicky labilní. Proto se hluché
kočky již nemohou zúčastňovat výstav. Staré
kočky, podobně jako staří lidé, hůře slyší. Je to
dáno změnami v ušním aparátu a toto postup-
né ubývání sluchu je nevratné. Proto se ke staré
kočce budeme chovat ohleduplně, jako ke koč-
ce hluché. Pro chovatele je kromě sluchu koč-
ky důležitá i velikost a postavení jejích ušních
boltců. Tyto znaky jsou součástí standardů
(podrobného popisu plemene).
Ve vnitřním uchu kočky je uloženo také rovno-
vážné ústrojí. Je tvořeno třemi polokruhový-
mi chodbičkami vystlanými nervovými vlákny
Orientální kočka v nové barevné varietě – černobílý bicolor
31
CHOV KOČEK
Hmatové chlupy („vousy“) jsou citlivé smyslové orgány
a naplněnými tekutinou. V ní plavou drobné
kaménky, které se při pohybech hlavy přesunu-
jí a informují tak mozek o její poloze. Nejinak
je tomu u člověka, ale kočka má i tento orgán
dokonalejší a dokáže se velmi rychle orientovat
a převrátit tak, aby při pádu z výšky dopadla
vždy na nohy. Tato její příslovečná schopnost
však selhává, jestliže jde o pád z malé výšky,
kdy se kočka nestihne otočit, nebo naopak
o pád z příliš velké výšky, kdy nestačí nohama
odpružit velký náraz a dojde ke zranění. Je až
obdivuhodné, z jaké výšky dokážou kočky spad-
nout bez zranění, avšak nelze na to spoléhat.
Do každého okna v kočičí domácnosti patří síť
a na každý balkon také, výhodná je i voliéra.
Čich
Kočičí čich je výborně vyvinutý, asi dvakrát
lepší než lidský. Čichové buňky jsou umístě-
32
ny na nosní sliznici na malém políčku, které
je dvakrát větší než u člověka. Čich se rozvíjí
už u malých koťat – vede je k matčině struku.
Čichové vjemy jsou pro kočku ovšem pod-
statně důležitější než pro člověka. Hrají roli
nejen při hledání a zkoumání potravy, ale
také při ohledávání teritoria a seznamování
se s dalšími kočkami. Z vlastní zkušenosti
víme, jak nás naše kočka zkoumá, když při-
jdeme z návštěvy v jiné kočičí rodině nebo
když jsme venku hladili cizí kočku nebo psa.
Tyto pachové vjemy kočce umožní udělat si
dosti přesný obrázek o našich kontaktech.
Kočky si navíc pachy dobře pamatují. Kro-
mě čichového aparátu kočka disponuje tzv.
Jacobsonovým orgánem, který u lidí zakrněl.
Nachází se pod nosní dutinou za horními
řezáky a úzkým kanálkem je spojen s tla-
mou. Slouží kočce k větření (flémování), což
 PŘEHLED ANATOMIE A FYZIOLOGIE KOČKY

je zvláštní, zčásti čichový a zčásti chuťový Chuť

vjem. Souvisí s vyhledáváním potravy i sexu-
álního partnera. Kočka má při větření poo-
tevřenou tlamu, zaujatý pohled a – upřímně
řečeno – vypadá trochu přihlouple.
Hmat
Receptory pro hmat má kočka zejména kolem
čenichu a v tlapkách, které velmi často použí-
vá ke zkoumání neznámých předmětů. Kočičí
receptory snesou o několik stupňů vyšší tep-
lotu než lidské. Tím se dá vysvětlit, proč kočky
mohou sedět například na horkém topném
tělese, kde člověk už neudrží ruku. Dalšími
hmatovými receptory jsou hmatové chlupy
– „vousy“, které najdeme nejen na tváři, ale
i v obočí, po stranách hlavy a na spodní stra-
ně tlapek. Těmito orgány je kočka schopna
vnímat i změny atmosférického tlaku.
Chuť je údajně nejslaběji vyvinutým kočičím
smyslem. O tomto tvrzení by jistě mnoho
chovatelů při vzpomínce na mlsný kočičí
jazýček pochybovalo. Kočka neumí rozeznat
sladkou chuť a sladké potraviny by neměla
ani dostávat, protože nedokáže cukr strávit.
Laktóza (mléčný cukr) dokonce dělá mnoha
kočkám trávicí potíže v podobě průjmu, takže
mléko není pro kočky vhodným nápojem.
ZÁKLADNÍ FYZIOLOGICKÉ ÚDAJE
O DOSPĚLÉ KOČCE
Průměrný věk: 10–15 let.
Tělesná teplota: 38–39 °C.
Počet tepů: 100–140 za minutu.
Počet dechů: 30–50 za minutu.
Množství krve: 250 ml.
Vnímání zvuku: 30–65 kHz.
Množství moče: 100–200 ml za 24 hod.

mozeček
mozek játra

žilní systém žlučník

žaludek
nadledvinka ledviny
mícha

močovody
bránice

tlusté střevo

chámovody
tepenný systém

bulbouretrální žlázy

plíce varlata

srdce
slezina
žláza předstojná

vratník

penis

močový mechýř
slinivka břišní dvanáctník

Uložení hlavních orgánů v těle

33
III.
Život kočky
CHOV KOČEK
III. ŽIVOT KOČKY
I když se jako průměrná délka života kočky
udává 10 až 15 let, mnohé kočky žijí déle.
Chovatelé se shodují, že dlouhověkostí vyni-
kají kočky plemene birma, avšak také barm-
ské kočky žijí obvykle déle, než je výše uve-
dený průměr. Z nedávné minulosti pochází
doložený případ třicetileté birmy. Sama jsem
znala nešlechtěnou kočku, která žila 22 let.
Velmi záleží na prostředí, ve kterém kočka
žije, na kvalitě péče a krmení nebo na pro-
dělaných nemocech. Nejohroženější jsou
pochopitelně kočky venkovní. Nejvíce strádají
kočičí bezdomovci, ale i kočky s dobrou péčí
se při možnosti volného pohybu dožívají pou-
ze nízkého věku. Můj oblíbený černý kocour,
Perské kotě ve věku jednoho týdne
který se mohl volně pohybovat venku, se při
dobré péči dožil pouhých tří a půl let a to
bydlíme v domě se zahradou v klidné čtvrti.
Moje nejstarší siamka – pochopitelně bez
výběhu – žila téměř 18 let, ačkoli byla během
života několikrát nemocná a užívala i léky na
srdce. Nad volným výběhem své kočky by se
tedy měl každý dobře zamyslet.
1 2 6 10
15 25 45 60
Tabulka srovnání lidského a kočičího věku
36
Perské kotě ve třech týdnech
Často se setkáváme se srovnáváním délky lid-
ského a kočičího života. Nelze je však srovná-
vat plynule. Kotě prodělává bouřlivý a rychlý
vývoj a roční kočka je v lidském pojetí asi 18
let stará. Dále se jeden rok kočky počítá přib-
ližně jako 7 „lidských“ let. Desetiletá kočka je
stará asi 65 „lidských“ let a u koček starších je
možné počítat 1 kočičí rok jako 3 roky lidské.
Obecně platí, že nejkratší život mají nekastro-
vaní kocouři, nejdéle pak žijí kastrované kočky
obojího pohlaví. Zvířata z úzké příbuzenské
plemenitby mívají život podprůměrně dlouhý.
MLADÁ KOČKA
Kotě se narodí osrstěné a slepé. Je nadáno
zejména sacím reflexem a instinkty k hledání
struků a přijímání potravy. Kolem jednoho
týdne se koťatům otevřou oči a začnou se
orientovat pomocí zraku i sluchu. Jejich mat-
ka o ně starostlivě pečuje. Ve 3. týdnu si začí-
nají vzájemně hrát a vylézají z košíku. Krmení
a hra jsou jejich jedinými úkoly. V dalších týd-
nech projdou školou své matky, která je učí
mnoha dovednostem. Koťata začínají samo-
14 20 25 30
72 90 105 120
 ŽIVOT KOČKY

musíme brát jeho hodnocení s rezervou.

Koťata jsou posuzována zvlášť, a to ve dvou
věkových kategoriích: od 3 do 6 měsíců a od
6 do 10 měsíců. Při posuzování je nedokon-
čený vývoj zohledňován.
V tomto období je též dokončováno očková-
ní. Pokud jdeme na výstavu, tak pouze s kom-
pletním očkováním.

Perské kotě ve třech měsících

statně přijímat potravu a používat toaletu.

K samostatnému životu je kotě připraveno ve
věku kolem 12 týdnů.
Kolem 5. měsíce kotě přezubuje a dotvá-
ří se jeho exteriérové znaky, což je důležité
pro budoucí chovné jedince. Výměnu zubů
je třeba sledovat, aby nedošlo ke zbyteč- Siamská koťata stará tři měsíce
ným problémům. Jak jsme si již řekli, někdy
je nutno vytrhnout dočasný špičák, pokud DOSPĚLÁ KOČKA
brání správnému prořezání stálého. Tělesné Kočičí dětství končí pohlavním dospěním.
proporce ještě nejsou zcela hotové („samá U kočky se objeví první říje, kterou můžeme
ruka, samá noha“), pomalu vyzrává srst, a to očekávat kolem 8. až 10. měsíce. Štíhlá ple-
jak její struktura, tak zbarvení. Na výstavách mena dospívají dříve, mohutnější pak zna-

Vrh habešských koťat

37
CHOV KOČEK
telně později. Některé dorůstající kočky mají
první říji již v 6. měsíci, aniž by byly celkově
dospělé. Kocourci dospívají trochu později
a někdy se začnou projevovat skákáním na
kočky a značkováním teritoria. Také kocouři
štíhlých plemen dospívají brzy. Při chovu vět-
šího počtu koček společně je nutné mládence
ohlídat. Mnohým šestiměsíčním se už podaři-
lo úspěšně nakrýt kočku a zplodit potomky.
STARÁ KOČKA
Mezi 8. a 10. rokem je možné u kočky pozoro-
vat první známky stárnutí. Kočky omezují své
aktivity, více spí a slábne jim zrak i sluch. Koč-
ky přestane chovatel využívat k chovu obvykle
v 7 letech. Kocouři – mají-li uplatnění či jiné
přednosti – se používají ke krytí i déle. V něk-
terých případech, jedná-li se třeba o záchra-
nu cenné chovné linie, mají kočky potomky
ještě později. Jedná se však spíše o výjimky,
ale i v tomto ohledu jsou kočky individuální.
Stárnutí se výrazněji projevuje po 10. roce
života. Šediví srst kolem čenichu, zakalují se
Tato desetiletá perská želvovinová kočka vypadá na svůj věk dobře
38
Somálská kočka ve věku 22 let – jsou na ní hodně patrné známky stáří
oči (šedý zákal čočky), kosti jsou vystoup-
lejší a kočka vyhledává teplo. Postupuje
zhoršování zraku i sluchu, které však kočka
ve svém prostředí dokáže dobře zvládat. Je
třeba věnovat více pozornosti zdravotnímu
stavu a kondici kočky a preventivně navštívit
veterináře. Staré kočky jsou citlivější na různé
stresy i změny prostředí. Některé jsou velmi
fixovány na svého člověka. Pokud jedeme na
dovolenou, měl by se někdo starat o kočku
doma – jakékoli přesuny jí nesvědčí.
INSTINKTY
První instinkty
Prvním instinktem novorozeného kotěte
je sací reflex. Bez něj kotě zahyne. Brzy se
dokáže doplazit ke struku, uchopit a sát.
V tom mu pomáhá matka. Někdy matka něk-
teré z koťat odmítá, vystrkuje ho z pelechu
a otáčí se k němu zády. I když na něm zdánli-
vě nic špatného nevidíme, kočka ví, že s ním
není něco v pořádku, a nechá ho uhynout.
Kolem 5. týdne začíná kočka koťata pomalu
učit samostatně žrát a postupně je odstavu-
je. Nejprve sají i žerou zároveň, po 3. měsíci
jim kočka začne bránit v sání a koťata se osa-
mostatňují. Jakmile začnou přijímat stravu,
začnou se postupně i samostatně vyměšovat,
učit se používat toaletu a výkaly zahrabávat.
V tom všem jim pomáhá matka a rovněž cho-
vatel. Ten však učení jen urychluje – jinak by
to kočka zvládla sama, stejně jako ve volné
přírodě. V tomto období kočka své děti učí

Matka je pro kotě důležitým učitelem všech základních dovedností
také čistit se a obrušovat drápky. Je nutné,
aby už i malá koťata měla k dispozici dobré
škrabátko, bez problémů se na něj naučí.
Teritoriální chování
Toto chování patří mezi instinktivní a zacho-
vávají si je i kočky žijící pouze doma. Liší se
Značení teritoria
ŽIVOT KOČKY
jen povaha a velikost teritoria. Největší terito-
rium má volně žijící kocour. To může zahrno-
vat i několik desítek hektarů, což se řídí tím,
jaká je zde možnost obživy i kolik tu žije koček
– samic. Daleko menší teritorium má kočka.
To se může i částečně překrývat s teritoriem
kocoura. Kočky žijící s člověkem a mající vol-
ný výběh si nárokují teritorium menší. Tvoří
ho většinou okolní zahrada nebo více zahrad.
Hranice teritorií si kočka i kocour značkují
pachovými i optickými značkami (rozstřiko-
vání moči a odrápaná místa). Jádro teritoria
tvoří místo ke spaní, které je silně bráně-
no před vetřelci. Za ním leží lovecké území,
do něhož může příležitostně vniknout i cizí
kočka. Teritoria jsou propojena ochozy, kde
někdy dokonce existuje jakýsi časový rozvrh,
při jehož dodržení se kočky na ochozech
míjejí bez jakýchkoli potyček.
Ale i ryze pokojový tygr vlastní své teritorium
a mnoho chovatelů ví, k jakým bojům leckdy
mezi kočkami dochází. Kočka má svá oblíbená
místa na spaní či jiná oblíbená místa – třeba zají-
mavé pozorovatelny nebo lidskou postel, když si
jde „jejich člověk“ lehnout. Tam mohou nastat
i dost ostré potyčky. Kočka potřebuje svůj osob-
ní prostor – asi půl metru na všechny strany, aby
se cítila dobře. Jedná se o útěkovou vzdálenost,
na níž má kočka šanci uniknout. Pokud kočka
tento prostor zruší tím, že k vám přijde na klín
nebo se přitiskne k jiné kočce, dělá to dobro-
volně. Sami víte, že kočky těžce nesou, nutí-li je
někdo do kontaktu, pokud samy nechtějí.
Denní rozvrh a spánek
Divoká kočka je noční lovec a většinu dne
prospí. Pokojový tygr si dobrovolně přizpů-
sobil svůj časový rozvrh člověku. Po ranním
probuzení, když kočka „vypraví své lidi do
práce“, většinu času prospí. Aktivita kulmi-
nuje vpodvečer, kdy je také ze strany koček
největší poptávka po jídle. Kočka vítá svého
člověka při příchodu domů, hraje si s ním
a řada koček mu rovněž „pomáhá“ se vše-
39
CHOV KOČEK
Kočky prospí až 18 hodin denně
mi činnostmi. V praxi to znamená, že pokud
s kočkami opravdu hodně komunikujete,
máte při domácích pracích u každé ruky
jeden i více kočičích čumáčků, bez kterých se
nic neobejde, ať se vám to líbí, nebo ne. Také
noční spánek sdílí pokojová kočka s vámi.
Protože je kočka velký spáč (spí i 18 hodin
denně), dokáže s vámi bez problémů prospat
celou noc, i když už spala přes den.
Péče o srst
Všechny kočky věnují péči o srst mnoho času.
Do věku tří týdnů obstarává veškerou očistu
těla kotěte matka. Pak se této dovednosti
postupně učí koťata sama. Navzájem se čis-
tí i se svými sourozenci. Přátelsky žijící kočky
se vzájemně čistí i v dospělosti, kočky čistí
dokonce i „svého člověka“. Tato očista slouží
Kočky pečují o svou srst velmi pečlivě
40
také k upevnění vzájemných vztahů. Jak drsný
mají kočky jazyk, vědí všichni lidé, kterým se
dostalo té cti být svou kočkou olizován. Drs-
né papily na hřbetě jazyka působí jako kar-
táč, který dobře čistí srst a vytahuje odumřelé
chlupy. Pro kočku je olizování mazu z chlupů
rovněž zdrojem vitaminu D. Když se kočka
umaže nějakou jedovatou látkou, olíže ji při
čištění srsti a může se otrávit. Proto je nut-
né, abychom veškeré podezřelé látky ze srsti
odstranili sami, pokud to ovšem stačíme včas
zpozorovat. Použijeme k tomu čistý líh, tep-
lou vodu a množství hadříků, kterými opako-
vaně srst vytíráme. Jestliže je trs chlupů příliš
slepen a nevíme čím, raději srst vystříháme,
protože kočka by postupně sama vše odstra-
nila a spolykala. V horkém počasí slouží oli-
zování k ochlazování, k němuž dochází odpa-
řováním slin z olízané srsti. Lízání srsti však
může být také tzv. přeskokovým chováním,
kterým kočka řeší problém vedoucí ke stresu.
Uchyluje se tak k navyklému chování, které
v ní vzbuzuje pocit jistoty.
Lov a hra
Naši pokojoví tygři jsou stejně dobří lovci
jako volně žijící kočky. Protože si procvičování
loveckých technik nemohou zkoušet na kořis-
ti, je potřeba opatřit jim hračky. Při lovu koč-
ka nesežere veškerou kořist, často ji přináší do
domu „svému člověku“ jako svému mláděti.
Za to by měla být pochválena, protože jejími
úlovky jsou většinou myši, které často ničí růz-
né věci uskladněné v domě či sklepě. Horší je
to s úlovky v podobě ptáků. Kočka sice zdra-
vého dospělého ptáka uloví poměrně vzác-
ně, občas se jí to ale přece jen podaří. Ptáci
jsou zřejmě chutní, protože většinou je kočka
sežere, a my pak najdeme pouze hromádku
peří. V tomto ohledu můžeme ptáky alespoň
v době hnízdění ochránit tím, že na stromy
umístíme manžetu ze dřeva, plechu nebo slá-
my, aby kočka nemohla vylézt do koruny. Je
známo, že sytá, správně krmená kočka loví

stejně dobře, ne-li lépe, než kočka odkázaná
jen na lov. Tím berou za své argumenty něk-
terých lidí, že kočku je lepší nekrmit, aby více
lovila. Lov je pro kočku činnost velmi nároč-
ná. Bylo zjištěno, že více než 80 % loveckých
pokusů kočky končí nezdarem, a je třeba zno-
vu hledat, číhat a čekat na jinou kořist.
Hra je důležitou součástí života kočky. Poko-
jové kočce nahrazuje lov a působí proti nudě.
Nejlepším prostředkem proti nudě je ovšem
druhá kočka. Pokud jsme zaměstnaní nebo
máme živé, komunikativní plemeno (siamku,
orientálku), neexistuje pro ni horší věc než
nuda. Kočka není úplný samotář, a jestliže si
opatříme současně dvě koťata, máme zaru-
čeno, že spolu budou dobře vycházet. Kočka
ovšem může za druha přijmout i psa. Nudící
se kočka je schopna ze zdánlivě nepochopi-
telných důvodů ničit záclony nebo nábytek či
přestat být čistotná.
Lov je velmi složitá činnost, kterou se kotě musí dlouho učit
ŽIVOT KOČKY
Hra je pro kočky hodně důležitá
Společenský život koček
Jak jsme si řekli, kočka není takový samotář,
jak se dříve myslelo. Kočky, i ty volně žijící,
mají svůj společenský život, který nemá nic
společného s výběrem sexuálního partnera.
Na tzv. kočičích sněmech vysedávají kočky
v mírném rozestupu a hodiny na sebe hledí,
občas některá vyloudí nějaký zvuk. Možná
si „povídají“ o životě, možná si utvrzují své
teritoriální nároky, ovšem mírumilovně. Nej-
větší příležitostí ke komunikaci mezi kočkami
je samozřejmě namlouvání a páření. Kocou-
ři o nevěsty bojují, navzájem si vyhrožují
a předvádějí se. Při soubojích výhružně hučí,
padají pohlavky a létají chlupy, poražený má
však vždy možnost úniku a nikdy není zabit.
Odnáší si ale různé šrámy a natržené uši. Tyto
situace, stejně jako rvačky na hranici teritorií,
jsou řešeny ústupem jednoho z rivalů. Kočka,
která vše bohorovně sleduje, si ale nevybere
vždy vítěze těchto potyček.
41
CHOV KOČEK

Obtížná situace může nastat u koček cho-

vaných doma. Při pořizování většího počtu
koček (zejména kocourů) je nutné myslet na
to, že jejich teritoriální a hierarchické vztahy
budou platit i zde. Bude-li žít přemíra koček
v příliš těsném prostoru, budou se množit
sváry, rvačky a projevy stresu, které v krajním
případě povedou k neurotizaci a úplné psy-
chické i fyzické devastaci kočky. Řada cho-
vatelů řeší tyto problémy klecovým chovem,
tento způsob chovu však nepovažuji za šťast-
Kočky mohou žít i ve skupinách – často se jedná o sourozence
ný. Kočka do klece nepatří. Není tam spoko-
jená a ztrácí vše, co je na ní hezké – osobnost, k dospělým lecjakou drzost v podobě ujídání
komunikativnost i veselost. Zbývá jen exteri- jídla, přepadávání ze zálohy, kousání apod.
ér, a to je málo. Obecně se tvrdí (a obsahuje Naopak kastráti bývají někdy v kočičí skupině
to i náš chovatelský řád), že na jednu kočku „otloukánky“. Může dojít až k tak zlé situaci,
by mělo připadnout asi 9 m2. O kocourech to že pro ně musíme hledat nový domov, pokud
však neplatí. Většina z nich druhého nekast- nemáme možnost chovat je odděleně.
rovaného kocoura nesnese a věc končí buď
kastrací jednoho z nich, nebo dokonce hle- Projevy stresu
dáním nového domova. Avšak jako ve všem, Kočka je zdomácnělé zvíře, ale zůstalo jí mno-
i zde existují výjimky v podobě dobře spolu ho instinktů z minulosti, ze života ve volné pří-
vycházejících plodných kocourů. Chov více rodě. I ty nejlepší podmínky, které jí vytvoříme,
plodných kocourů však lze doporučit jen zku- jsou pro ni do jisté míry nepřirozené, a kočka
šenému chovateli. je stále nucena se s nimi vyrovnávat. Přirozené
Na žebříčku hierarchie je ve skupině koček řešení jejích vnitřních konfliktů (útěk, agrese
na prvním místě kočka mající koťata. Další ze strachu) bývá v našem prostředí omeze-
v hierarchii jsou plodné kočky a plodní kocou- no, takže se kočičí psychika někdy uchyluje
ři, nejníže postaveni jsou kastráti. Koťata
požívají výsadních práv a mohou si dovolit

Seznamování a vzájemné vyhrožování dvou cizích koček

42

Typický postoj kočky ve stresu
k náhradním řešením. Pokud se s touto situací
setkáme, je nezbytné dobře se zamyslet nad
tím, co se v prostředí kočky změnilo, jací noví
členové (dvounozí i čtyřnozí) přibyli či ubyli,
narodily se děti, chodí k nám jiné nebo nové
návštěvy, máme nového partnera nebo jsme
se přestěhovali. Někdy není jednoduché tento
spletenec rozmotat, ale pokud kočka netrpí
žádnou nemocí, vždy se příčiny její změny cho-
vání dopátráme. Klasickým projevem stresu je
vyměšování mimo toaletu. Jednoduchou příči-
nou může být jiné nebo příliš špinavé stelivo
či nevhodné umístění toalety. V úvahu přichází
i rušení dětmi nebo psem, ale třeba i protest, že
jsme navyklou kočku nevzali na noc do ložnice.
Jinými projevy stresu je ničení bytového zaříze-
ní, vykusování srsti, okusování špičky ocasu,
žraní textilií, agresivita, odmítání potravy,
omezení pohybové aktivity (dlouhé vysedávání
v koutě), bojácnost, deprese či nemoc. Jedním
Radost – vztyčená hlava i ocas, lehce vykle-
nutý hřbet, kočka se ovíjí kolem našich no-
hou a otírá se o ně
Hravá nálada – vztyčená hlava, ocas ve tvaru
otazníku, poskakování, lovení hraček
Strach, neřešitelná situace – pokrčené nohy,
nízký postoj, útěk
Zastrašování, imponování – zdvižený ocas
a zadní část těla, pohybující se špička ocasu
Rozpaky – předek kočky couvá, zdvižený zadek
Ústup – skloněná hlava, přikrčený předek,
zdvižený zadek
Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz
ŽIVOT KOČKY
z nejvíce stresujících momentů bývá nedůsled-
nost při výchově, když je kočce nějaká činnost
jednou dovolena a podruhé zakazována. Také
fyzické tresty, kterých se musíme zcela vystří-
hat, jsou velmi stresující. Důvodem stresu však
může být i nuda. Jak už bylo řečeno, na ni je
nejlepším lékem další kočka, ale někdy vystačí-
me s hračkami a větší pozorností, kterou koč-
ce věnujeme. Vhodný je také kočičí nábytek se
šplhadly a prolézačkami.
I když ve většině případů přijdeme na příčinu
stresu sami, existují dnes odborníci i na tyto
problémy. Jejich inzeráty s kontaktem najdeme
ve specializovaných kočkařských časopisech.
VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY KOČKY
Řeč těla a mimika
Kočka se mnohem více než člověk vyjadřuje
postojem těla. Proto je nutné naučit se jejím
projevům rozumět, abychom v dialogu s koč-
kou nebyli těmi hloupějšími partnery. Kočka
při této komunikaci mnohdy provádí jakýsi
velmi půvabný balet, který je doplněn mimic-
kými výrazy tváře, případně také hlasovými
dorozumívacími projevy. Mezi sebou se kočky
dorozumívají rovněž pachovými prostředky.
V komunikaci s lidmi se uplatňuje nejvíce řeč
těla a mimika, ale i hlasový rejstřík některých
koček dokáže být neobyčejně výmluvný.
Zde jsou jejich hlavní vyjadřovací postoje
a gesta:
Pohotovost k útoku či obraně – natažené
končetiny, nahrbený a naježený hřbet a vzty-
čený ocas
Pozice na zádech – pohotovost k boji, drápy
!
jsou uvolněné pro boj
Otírání nosem – něžnost, důvěra, láska
Ducání hlavou – mazlivost
Hlazení tlapkou – přátelství, láska
Doteky hmatovými chlupy – seznamování,
něžnost
Očichávání – seznamování
Mírně zdvižená tlapka – varování
43
 CHOV KOČEK
Řeč těla doplňuje mimika. Rozeznává se řada
duševních rozpoložení a poselství, která koč-
ka svou mimikou vyjadřuje. Mezi jednotlivý-
mi výrazy existují také různé přechody, které
vyjadřují, jak se kočka právě cítí.
Základní mimické projevy jsou vyjadřovány
postavením uší, tvarem očí, velikostí zornic
a postavením hmatových chlupů („vousů“):
Spokojenost – vzpřímené uši, uvolněné
!
„vousy“, velikost zornic odpovídá momen-
tálnímu osvětlení
Zlost – uši sklopené vzad, „vousy“ vysunuté
vpřed, zúžené zornice, případně nakrčený nos
Strach – uši sklopené do stran, rozšířené
zornice
Lov a hra – uši postavené vpřed, „vousy“
vysunuté vpřed, rozšířené zornice
Mazlení a spokojenost – přivřené oči,
uvolněné „vousy“
Hlasové projevy
Mezi chovateli je známo, že frekvence hla-
sových projevů se u různých plemen značně
liší. Máme plemena tichá (peršanky, britské
kočky) a plemena hlasitá (siamky, bengálky).
Výzkumy bylo zjištěno, že kočka vydává 16
různých zvuků – některé se zavřenou tlamou
(mručení, předení), jiné s otevřenou (mňou-
Mimika koček je výmluvná
44
kání, ječení). Pokud kočka (častěji však
kocour) vyluzuje táhlé vytí či ječení namířené
proti člověku a zároveň zaujímá postoj zlobí-
cí se kočky, radím všem: ruce pryč, protože
bude následovat drsný útok, jenž může být
vyvolán především strachem. Dáme kočce
čas na uklidnění, pak jí nabídneme pamlsek
a zkusíme na ni tiše mluvit. Nepereme se s ní
– nebude nám příště věřit a my budeme mít
pořádné šrámy. Častěji se však takto „doha-
dují“ kočky mezi sebou. Bručení a syčení jsou
rovněž útočné a obranné zvuky, které nesmí-
me podceňovat. Znakem nejvyššího stupně
rozzlobení je prskání.
Daleko běžněji však kočka vydává příjem-
né zvuky. Jemným vrkáním a cvrlikáním
vítá koťata nebo „svého člověka“. Stejným
zvukem vítají volně žijící kočky spřátelené
soukmenovce. Nejmilejším zvukem kočky
je předení. Doposud se přesně neví, jak jej
kočka vyluzuje, ale na nás působí velice pří-
jemně. Kočka nepřede jen ze spokojenosti,
nýbrž i ze strachu či bolesti. To odlišíme
podle okolností. Pro komunikaci s člověkem
používá kočka různé druhy mňoukání. Větši-
nou zkušenost ji naučila, že po určitém dru-
hu zamňoukání jí otevřeme dveře, po jiném
jí dáme něco k jídlu a jiným zase jen upoutá
naši pozornost.
 ŽIVOT KOČKY

a b c d e

Výrazy kočky: a – spokojenost, b – zloba, c – strach, d – hra a lov, e – mazlení, uvolnění

pamlsku a pochvaly s pohlazením. Kočka cit-

livě reaguje na tón hlasu a dobře rozumí jeho
významu. Proto jako trest za nepatřičnou čin-
nost stačí většinou zvýšený hlas a zřetelné NE
nebo FUJ.
K základním dovednostem patří používání
toalety, obrušování drápů na určeném místě
a příchod na zavolání. Nejsou to však zdaleka
jediné dovednosti, které kočku můžeme nau-
čit. Lze natrénovat i aportování malých před-
mětů, skok na rameno, chození na vodítku,
používání kočičích dvířek apod.
Některé kočky mají až „cirkusáckou“ povahu
a předvádění je jim vlastní. Je to pro ně způ-
sob hry, jímž obohacují svůj denní program.
Takových koček však není mnoho.

Syčení a naježená srst jsou projevem strachu a varováním

Kočičímu „jazyku“ se malá koťata učí postup-

ně. Nejprve vydávají jen silné pískání, na které
matka bleskově reaguje. Ve třech měsících už
kotě ovládá celou škálu zvuků. Soužitím s člo-
věkem si však kočka svůj „slovník“ celoživotně
rozšiřuje právě o různé druhy mňoukání.

VÝCHOVA A UČENÍ
Kočka má dobrou paměť, a pokud se chce
něčemu naučit, rozhodně to zvládne. Musí
však vědět, že je to pro ni výhodné – větši-
nou se totiž nesnaží udělat tím člověku pou-
ze radost. To je hlavní rozdíl mezi kočkou
a psem, který plní rozkazy s radostí. Při výcvi-
ku hraje tedy velkou roli odměna v podobě Siamky jsou upovídané kočky

45
CHOV KOČEK

Při výcviku koček platí obecné zásady učení

– především důslednost, tedy nutnost chválit
a dovolovat vždy tutéž věc a vyjadřovat neli-
bost rovněž nad stále stejnou věcí. Pokud je
kočka pro stejnou činnost jednou pochvále-
na a podruhé okřiknuta, je velmi zmatena až
neurotizována.

Chození ven
Pokud jsme se rozhodli pouštět svoji kočku
ven, musíme ji nejdřív vycvičit, aby věděla,
kde je její domov, a aby uměla přijít na zavo-
lání. Otázku, zda budeme kočku pouštět, si
musíme ujasnit v 8 až 9 měsících jejího věku.
Vhodný postrojek pro kočky
zda je okolí našeho bydliště pro volný pohyb
koček vůbec vhodné. Frekventovaná silnice
v blízkosti by nás měla vést spíše k vymyšlení
náhradního způsobu venčení, nejlépe k vybu-
dování voliéry. Výborným, i když finančně
dosti nákladným řešením je vytvoření doko-
nalého oplocení celé zahrady s opatřením
proti jeho přelézání. Tak může kočka bez pro-
blémů užívat celou zahradu a my můžeme být
opravdu klidní. Těmito způsoby řeší otázku
venčení chovatelé, chovné kočky a kocouři
totiž volný výběh mít nemohou.

Chození na vodítku Cestování

Zavřít naučenou kočku do bytu je pak totiž Kočky většinou cestují nerady. Proto je výhod-
téměř nemožné. Kotě, které začíná chodit né nacvičovat cestování již s malými koťaty
ven, musí přijímat mnoho nových vzruchů – zejména máme-li v úmyslu jezdit na výstavy
a dojmů. Začneme jen krátkou procházkou nebo třeba na chalupu. Nezbytností je dob-
a jdeme spolu s kotětem, případně použije-
me i vodítko. Potom je pustíme samotné, ale
před jídlem, aby mělo více motivace k návra-
tu. Kotě už musí umět přijít na své jméno či
jiné zavolání – je možné použít i zvuk sušenek
nebo jiný, předem nacvičený pokyn, spojený
s potravou nebo aspoň pamlskem. Je možné
rozmístit malé kousky voňavé potravy jako
značky na cestě domů. Tyto výpravy kotěte
pomalu prodlužujeme. Na cestě se kotě může
setkat se starousedlou kočkou, a máme-li toto
setkání pod kontrolou, je prospěšné. Snaží-
me se však kotě uchránit před rozzlobenou
kočkou. Ještě dříve si pak musíme rozmyslet, Spolehlivý typ přenosky

46
 ŽIVOT KOČKY

rá přenoska (viz příslušný odstavec), která
má být dostatečně velká, aby se v ní kočka
mohla postavit a otočit. Na daleké cesty jsou
vhodné přenosky ještě větší, aby se tam vešla
i malá toaleta a na mřížku šla připevnit miska
na vodu, případně krmení. Efektní proutěné
přenosky na kočky nejsou spolehlivé – kočky je
mohou otevřít nebo rozkousat. Hodí se spíše
domů jako pelíšky. V autě je dobré přenosku
zafixovat bezpečnostním pásem. Pokud s tím
každá přišla na svoje jméno. Odměnu spoju-
jeme s vyslovením jména a povelu.
Používání škrabátka
Kotě postavíme ke stabilnímu škrabátku,
packami napodobíme škrábání a kotě odmě-
níme. Kočky většinou velmi rychle chápou, co
mají dělat.
Používání kočičích dvířek
Některé kočky tuto činnost zvládnou rychle
samy, jiným musíme pomoci tím, že dvířka poo-
tevřeme a na druhou stranu dáme pamlsek.

Používání vodítka
Nejprve necháme vodítko ležet na zemi, aby si
s ním mohla kočka pohrát. Pak jej šetrně a na
krátkou dobu nasadíme. Postup několikrát
zopakujeme, dokud kočce nepřestane vadit,
a zkusíme s ní chodit. Kočka však nechodí na
Fixace přenosky v autě pomocí pásů
vodíku stejně dobře jako pes. Často se zasta-
máme problémy, můžeme pás zkombinovat vuje, zkoumá okolí a chodí nepravidelně.
s popruhem nebo pružnými gumami s háčky,
které jsou určeny k fixaci nákladu na zahrád-
ce vozu. Kočce, která při cestě trpí nevolnost-
mi, může veterinář naordinovat sedativní
prostředek.

Používání toalety
I když se malé kotě u chovatele naučí toa-
letu používat, v důsledku velké změny spo-
jené s novým domovem může na čas tuto
dovednost zapomenout. Postavíme tedy kotě
do toalety a packou napodobujeme hrabá-
ní. Pokud potřebu vykonalo jinde, je velmi
účinné položit kousek hadříku nebo papír-
ku nasáklého jeho močí do toalety. Učení
doprovázíme chválením a odměnou v přípa-
dě úspěchu.

Příchod na zavolání
Nejlépe ho nacvičíme, je-li volání spojené
s rachocením kočičích sušenek v krabičce.
Máme-li více koček, můžeme je naučit, aby Kočka se musí naučit přijít na zavolání, zejména chodí-li ven

47
IV.
Stáváme se
majitelem
kočky
CHOV KOČEK
IV. STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
KDE SEHNAT KOČKU
Relativně nejbezpečnější je koupit kočku
od chovatele, ať se jedná o šlechtěné, nebo
nešlechtěné kotě či křížence. Máme určitou
jistotu, že je kotě zdravé, odčervené a očko-
vané. Pokud neplánujeme výstavy a chov,
nebude nám vadit drobná odchylka od exte-
riéru plemene, kotě navíc nemusí být drahé.
Důležité je, aby byl chovatel pečlivý. Dalším
způsobem, jak sehnat kočku či kotě, je návště-
va útulku. Kočky tu bývají očkované, dospě-
lé i kastrované. Vzhledem k tomu, že žijí ve
velkých kolektivech, však mohou mít nějaké
parazity, takže se doporučuje návštěva veteri-
náře. Nejrizikovějším způsobem je odchycení
toulavé kočky nebo její získání z venkova, kde
žije polodivoce. V tom případě je veterinár-
ní vyšetření nutné, následují všechny běžné
preventivní úkony (odčervení, očkování). Bez
krevních testů se neobejdeme, máme-li již
doma nějaké kočky. S novou kočkou z ulice
si domů můžeme bohužel zavléct i některou
Chovatelská stanice
50
z nebezpečných kočičích chorob, o nichž bude
řeč později. Zachráněné kočky však bývají vel-
mi vděčné a dovedou si svého domova vážit.
VÝBĚR KOČKY
Kočku s rodokmenem, nebo nešlechtě-
nou kočku?
Obyčejné domácí kočky se úkolu domá-
cích mazlíčků zhostí stejně dobře jako kočky
s rodokmenem. Jejich krása bývá někdy při-
tom až neobvyklá. Háček je však v tom, že
každá je originál a odhadnout její povahu
v dospělosti není zas tak jednoduché. Kočky
šlechtěné mají kromě standardního exterié-
ru také poněkud předvídatelnější povahové
vlastnosti. Kdo chce tichou a mírnou kočku,
pořídí si exotickou kočku nebo její dlouhosrs-
tou sestru peršanku, kdo chce atleta s velkým
pohybovým nadáním, sáhne po bengálce, kdo
chce pejska v kočičím rouchu, zakoupí siam-
ku či barmu. V přehledu plemen jsou uvede-
ny poznámky o povaze jednotlivých plemen.
 STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY

Pokud má zájemce navíc konkrétní představu

o exteriéru kočky, musí rozhodně zvolit kotě
s rodokmenem. Dnes máme tolik plemen, že
si určitě každý vybere podle svého vkusu.

Kotě, nebo dospělou kočku?

Jedna zásada především: nikdy si nebereme
předčasně odstavené kotě! Jsou to sice rozto-
milí tvorečci, nevyváží však riziko s tím spoje-
né. Mívají totiž potíže se zažíváním i jiné zdra-
votní problémy. Organizovaný chovatel smí
kotě prodat ve věku 14 týdnů, a to s plným
očkováním. Pokud máme kotě z venkova nebo
podobně, dbáme na to, aby bylo u matky ales-
poň do věku 8 až 9 týdnů. Při pořízení malého
kotěte musíme počítat s tím, že dá více práce.
Musí se čtyřikrát denně krmit a je třeba udě-
lat jistá bezpečnostní opatření, aby se nezra-
nilo, neboť bude nesmírně všetečné. O tom
je pojednáno v příslušné kapitole. Výhodou Mainské mývalí kotě

dospělé kočky je její samostatnost, na druhé
straně nás ale možná čeká delší zvykání na sta-
rousedlíky, zejména ty zvířecí. Avšak i dospě-
lá kočka se po čase s novým domovem sžije.
Pokud chceme novou kočku pouštět ven, tak
nejdříve po týdnu, koťata dokonce mnohem
později. Jinak hrozí, že se nevrátí, protože
nemá svůj nový domov ještě zafixovaný.
Kočku, nebo kocoura?
Pokud si kupujeme kotě na chov, víme pře-
dem, zda chceme kočku, nebo kocoura.
Odchov koťat je krásná, i když náročná záli-
ba, navíc nás čeká hledání nových domo-
vů pro naše kočičí potomky. Chov kocoura
přináší také radost z jeho potomků, i když
je nemáme doma. Možná se ale dočkáme
i jejich výstavních úspěchů. Chovatel ví, jaký
je to pocit, když má jeho kotě na výstavě
úspěch. Je to moc pěkný zážitek, je však třeba
si uvědomit, že je velmi těžce odpracovaný,
a tedy i zasloužený.
Pokud máme nešlechtěnou kočku či kocou-
ra, měli bychom je nechat kastrovat. Roz-
množujeme je jedině v případě, když pro
koťata máme dobré umístění. Koček bez
domova je velmi mnoho, a není třeba nechat
rodit ještě další. Názory, že kastrované kočky
či kocouři jsou hloupí a líní, jsou nepravdivé.
Kocouři ztratí jen svůj „roztomilý“ zvyk znač-
kování teritoria a toulání. Po tom se nám
rozhodně stýskat nemusí. Pokud je kočka
či kocour povahou aktivní, zůstanou takoví
i po kastraci. Není třeba na kočky vztahovat
lidské úvahy typu „chudáček, o co přijde tou
kastrací“, protože kočky tak nepřemýšlí. Když
se pohlavní pud oslabí, nemyslí na to, co by
bylo, kdyby... Horší je držet nekastrované
kočky a kocoury bez rodičovského uplatnění.
NA NÁVŠTĚVĚ U CHOVATELE
Koupi kotěte musíme s chovatelem předem
dohodnout, abychom měli možnost výběru.
Někdy se stane, že si musíme i počkat, než
se vůbec narodí. Doporučuji zamluvené kotě
ještě před odběrem navštívit – dobrý chovatel
nám to nejen umožní, ale naši návštěvu i uví-
tá, protože mu záleží na tom, kdo bude novým

51
CHOV KOČEK
majitelem jeho kotěte. Všímáme si prostředí,
kde kočky žijí, čistoty v chovu i krmení a způ-
sobu zajištění hygieny, abychom koťátku mohli
doma připravit podobné podmínky. I když by
měl být výběr kotěte založen také na vzájem-
ných sympatiích (kotě si vás někdy samo vybe-
re), je třeba dbát na několik věcí. Koťátko by
nemělo být ustrašené a sedět v koutku. Nemě-
lo by nést známky průjmu (je vidět nečistota
kolem konečníku), nesmí mít parazity, kašel
nebo lysiny v srsti. Oči a nos musí být bez výto-
ku. S příchodem kočky do rodiny by měli být
srozuměni všichni členové naší domácnosti.
U čistokrevných koček dostaneme rodokmen,
u kotěte z ciziny také transfer (jedině s ním je
možné legálně převzít kotě s rodokmenem,
vyvézt do zahraničí a registrovat je v naší
plemenné knize), a vhodné je sepsat kupní
smlouvu. Tu má obvykle připravenu chovatel.
Čím menší kotě kupujeme, tím méně může
kdokoli zaručit, že bude v dospělosti zcela
odpovídat standardu plemene a že budeme
někdy mít i výstavní či chovatelské úspěchy.
Proto si zkušení chovatelé raději vybírají svůj
chovný „dorost“ mezi staršími koťaty.
Kotě „obyčejné“ domácí kočky je také krásné
52
PŘÍPRAVA NA PŘÍCHOD KOČKY
Nebezpečí v domě
Protože jsou kočky (a koťata zejména) nesmír-
ně zvědavé, musíme zabránit možným neho-
dám. Je nutné zajistit těžké, vratké předměty
– kočka na ně určitě poleze a mohly by na ni
spadnout. Zavíráme odpadkový koš i dvířka
automatické pračky. Na rozpálené plotýnky
postavíme hrnek s vodou a naučíme kotě, že
tam nesmí. Uklízíme nitě, špulky, provázky
i igelitové tašky. Také lepidla, hnojivo na kvě-
tiny, herbicidy a dezinfekční prostředky patří
do skříňky. Řezané květiny dáme buď mezi
okno, nebo je musíme osprchovat – mohou
být ošetřeny chemikáliemi. Nenecháváme
volně ležet jídlo, neboť zažívací problémy
vznikají velice snadno. Pokud smí kočka na
zahradu, musíme dobře uklidit všechny che-
mikálie, které používáme. Nejde o to, že by je
kočka dobrovolně jedla. Pokud se však o ně
ušpiní, olíže je při čištění srsti. Nepěstujeme
jedovaté rostliny. Do zahradního jezírka nebo
bazénu ponoříme velký dřevěný předmět
(prkno, žebřík), protože pokud sem kočka
spadne, vyšplhá po dřevě ven. Hlavně bazé-
 STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY

kočky jedovaté. Nejlepší je vzdát se jejich pěs-

tování, protože zabránit kočce, aby se k nim
dostala, je při kočičí všetečnosti skoro nemož-
né. Některé kočky dokonce pijí vodu z květin,
a i ta může obsahovat jedovaté látky.
Kočku odpuzuje routa, čehož můžeme využít,
chceme-li ji odradit od návštěv některých
záhonů.

Vhodné rostliny
Kočkám velice voní kozlík lékařský (Valeria-
Před příchodem kočky do bytu si musíme opatřit sítě do oken
na oficinalis) a šanta kočičí (Nepeta cataria).
ny, které jsou naplněné pod okraj a nemají Pokud je budeme na zahrádce pěstovat, koč-
mělčinu s pohodlným výstupem ven, jsou pro
kočku i jiná zvířata nebezpečnou pastí.

Jedovaté rostliny
V přehledu jsou uvedeny nejčastěji pěstované
pokojové i zahradní rostliny, které jsou pro

Kočky mají šantu v oblibě

ka je bude s oblibou vyhledávat. Můžeme

také trochu rostlin usušit a zašít do plátě-
ného pytlíku – bude si s ním hrát a mazlit
se. Pokud chceme doma pěstovat okrasné
Hortenzie patří mezi jedovaté rostliny rostliny, musíme samozřejmě zvolit takové,

Áron plamatý
Brambořík
Břečťan
Čemeřice
Jmelí
Kala
Koniklec
Konvalinka vonná
Pěťour
Prvosenka
Pryskyřník prudký
Pryšec – vánoční hvězda
!
Čilimník Lilek černý Pustoryl
Diefenbachie Lupina – vlčí bob Rhododendron
JEDOVATÉ ROSTLINY

Durman Lýkovec jedovatý Rulík zlomocný

Filodendron Monstera Řebčík královský
Hortenzie Náprstník (digitalis) Skočec
Hrachor vonný Narcis Srdcovka nádherná
Chejr vonný Ocún Stračka ostrožka
Jalovec Oleandr Vraní oko čtyřlisté
Jílek mámivý Oměj šalamounek

53
CHOV KOČEK
Ibišek je vhodná pokojová rostlina
které nejsou pro kočky jedovaté. Výhodné je
pěstovat například ibišek, který se musí pra-
videlně stříhat, takže mu příliš neuškodí, když
ho kočka občas trochu poškodí. K okusování
se kromě trávy nebo pažitky dobře hodí také
šáchor, který se po okousání poměrně rychle
zregeneruje.
Výbava pro kočku
Je nezbytné pořídit kotěti základní výbavu
ještě před jeho příchodem, abychom jemu
i nám usnadnili zvykání na nový domov
a sobě nepřidělali starost s tím, že nám něco
důležitého chybí.
Nerezové misky
54
Misky na krmení
Misky by měly být alespoň dvě, jedna na
vodu, druhá na krmivo. Nejvhodnější jsou
nerezové (lze je dát i do mikrovlnné trouby)
nebo porcelánové. Plastové se časem odřou
a nelze je dokonale vymýt.
Toaleta
K tomuto účelu slouží speciálně vyráběné
nádoby, které mají obvykle snímatelný okraj
zabraňující vyhrabávání steliva, případně
celou stříšku, takže vypadají jako budka. Vět-
šina koček uvítá toalety dvě. Toaleta má být
umístěna na klidnějším místě, kam má kočka
kdykoli přístup, a musí být dostatečně velká.
Vhodné je její umístění na dlažbě nebo PVC,
které se snadno čistí, např. v koupelně, na
WC nebo v předsíni. Kotě má mít zajištěno,
že je zde nikdo nebude vyrušovat.
Velikost toalety se musí přizpůsobit chovanému plemeni
Stelivo
Kočičí toaleta se plní stelivem. Těchto vět-
šinou ekologických drtí se prodává mnoho
druhů. Toaletu naplníme do výše alespoň
5 cm. Pokud použijeme stelivo hrudkující,
odstraňujeme hrudky a trus pomocí lopatky
s perforací. Tak toaleta vydrží použitelná asi
týden. Po této době celý obsah toalety vysy-
peme, vypláchneme ji saponátem a dezin-
fekčním prostředkem (nejlépe na bázi chlóru
– ty mají i výborný dezodorační účinek), dob-
ře vypláchneme vodou a po uschnutí zno-
vu naplníme. Pozor na steliva s přídavkem

vůně. Než ho koupíme větší množství, raději
vyzkoušíme jeden pytel. Každá vůně nemusí
naší kočce vyhovovat.
Hrudkující stelivo
Škrabátko
Tento nezbytný doplněk můžeme buď koupit
v obchodě, nebo si jej vyrobit sami. Škrabát-
ko musí mít stabilní základnu, aby na kočku
nespadlo, někdy je nutné vyšší typy připevnit
ještě do zdi, přestože to výrobce neuvádí.
Škrabátka a šplhadla se skládají z kulatých
papírových sloupků obalených lanem nebo
Šplhadlo je víceúčelové zařízení, nezbytné pro pohodu kočky
STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
sisalem, s jedním nebo více odpočívadly.
Může mít také boudičku. Podle naší fantazie
lze kočkám vytvořit celou soustavu sloupků
a lávek tak, aby mohly obejít celý pokoj ve
výšce. Kočky tento nábytek milují, používají
jej nejen k obrušování drápů, ale také jako
sportovní náčiní či místa ke spánku. Je oprav-
du zaručeno, že nábytek zůstane neporušen.
Lze také nalepit kousek koberce na zeď nebo
obětovat staré křeslo.
Pelíšek
Máme velký výběr různých pelíšků z měk-
kých materiálů, dobrý je také košík s měkkou
výstelkou (kousek prací přikrývky), kterou lze
vyměnit. Kočky si rády najdou svůj pelíšek
Vhodný pelíšek s prací podložkou
samy – měly bychom jim to dovolit a dbát na
čistotu místa a měnit tam podložky. Pelíšek
má být na klidném a teplém místě bez prů-
vanu, kočky přitom preferují vyvýšená místa.
Kočka zde nesmí být rušena – v tomto ohledu
musíme pohlídat zejména děti.
Hračky
Je dobré, když si kotě z původního domova
přinese nějaké hračky. Při jejich nákupu musí-
me dbát na to, aby nebyly příliš malé (hrozí
spolknutí, dušení) a křehké (hrozí poranění
při rozkousnutí). Vhodné hračky dostaneme
v obchodě pro zvířata. Vděčnými hračkami
jsou také ptačí pírka (čistá, dobře vypraná)
nebo různá mávátka z peří. Hraní s prováz-
55
CHOV KOČEK
kem je možno dovolit jen pod dozorem – koč-
ky mají tendenci provázky do sebe nasoukat,
což je velmi nebezpečné.
Hračky kočka vždy ocení
Síť do okna
V domácnosti s kotětem a kočkami je nutné
mít okna opatřená sítí či rámem s pletivem!
Esteticky vyhovující zabezpečení oken prová-
dějí i různé firmy. K plastovým oknům lze pří-
Voliéru na balkoně, kde se nachází i šplhadlo, si kočky určitě oblíbí
56
mo přikoupit síť jako jejich výbavu. Ale také
podomácku vyrobený lehký laťkový rám s krá-
líkářským pletivem splní dobře svůj úkol. Jem-
né zelené pletivo v okně ani není vidět. Rám
může být pevný nebo vyjímatelný. Totéž platí
pro lodžie a balkony. Ty mohou sloužit jako
pěkná voliéra a kočce dobře nahradí pobyt
venku. Nikdy nespoléhejte na to, že kočka
umí chodit ve výškách. Vyrazí za mouchou
a neštěstí je hotové. Mnoho koček za tuto
neopatrnost majitelů zaplatilo v lepším přípa-
dě ošklivou zlomeninou, v horším životem.
Voliéra
Nechat zhotovit voliéru nemusí být ani tak
složité, jak by se mohlo zdát. Záleží na její
velikosti. Z balkonu a lodžie lze vytvořit dob-
rou voliéru jednoduše (viz předchozí bod).
U rodinného domu je nejvhodnější postavit
voliéru tak, aby byla propojena s domem
oknem v přízemí, přičemž voliéra musí mít
vchod i zvenku. Můžeme při tom uplatnit
vlastní fantazii. Voliéra musí být částečně
zastíněna, například nejedovatou popínavou
rostlinou, případně i zastřešena, může obsa-
hovat třeba živý strom, keř nebo alespoň
kmen s větvemi a různá odpočívadla. Lze ji
vybavit i boudičkou na spaní. Vhodné jsou
kovové nebo dřevěné konstrukce s pletivem
s menšími oky. Kočky si voliéru mohou velmi
oblíbit a trávit v ní velkou část dne. Je to pro-
spěšné jak jejich zdraví, tak psychice.
Transportka
Nejlépe vyhovují transportky z plastu s mříž-
kami. Mají spolehlivý uzávěr, jsou vzdušné
a dají se výborně čistit. Na zimní období je
možné na transportku ušít látkový obal,
aby kočka netrpěla zimou a průvanem. Tato
investice se vyplatí. Přenosky dnes už nejsou
příliš drahé a mají velmi dlouhou životnost.
I když moc necestujeme, budeme přenosku
určitě potřebovat na cestu k veterináři. Doma
může navíc sloužit jako pelíšek.

Plastová transportka
ZVYKÁNÍ NA NOVÝ DOMOV
Pro malé koťátko je příchod do nového
domova obrovská změna. Bude se mu stýskat
a všechno je pro něho jiné, nové. Může dokon-
ce dočasně zapomenou své hygienické návyky.
Prolézačka bude kočkou oceněna
STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
Pokusíme se proto kotě od chovatele odebrat
před dovolenou nebo aspoň před víkendem,
abychom se mu mohli věnovat. Koupíme mu
krmení, na které bylo zvyklé. Je známo, že koč-
ka přilne nejvíc k osobě, která se jí právě v této
době nejvíc věnovala. Ukážeme koťátku, kde
má vodu, krmení a toaletu, a uložíme je do
jeho pelíšku. Při seznamování nového kotěte
se čtyřnohými obyvateli musíme být opatrní.
Seznamujeme je pomalu a pod dozorem. Ješ-
tě alespoň týden nenecháváme již seznámená
zvířata bez dozoru pohromadě. Nezanedbá-
váme však ani své starší kočky a psy. Dokážou
velice žárlit a mohli by novému příchozímu
ztrpčovat život. Nově příchozí kočka musí při-
jmout své místo v hierarchii skupiny, do níž
přišla. Čím dříve se tak stane, tím dřív bude
akceptována.
Děti by se měly chovat tiše, v tomto období
není vhodné přijímat mnoho návštěv. Kotě
nebo kočku nesmíme zpočátku pouštět ven
– dospělou nejdřív za týden, kotě raději až
za měsíc.
57
CHOV KOČEK
MANIPULACE
Kotě nebereme za kůži. Jeho matka to sice
dělala, ale ta přesně ví, jak je to správně. Kotě
také nesmíme zdvihat za přední nohy, neboť
hrozí vznik kýly, protože jeho břišní stěna je
ještě tenká. Jediné správné držení kotěte je
oběma rukama – jednou pod zadečkem a dru-
hou pod předníma nohama. Kotě držíme jem-
ně, ale pevně, aby nám nemohlo vyskočit, když
stojíme. Kotě je velmi křehké a snadno dojde
ke zlomenině nebo jinému úrazu. Já osobně,
mám-li koťata, demontuji vysoké šplhadlo,
protože se mohou zranit pádem, například
když se spolu perou na vyšším místě.
Správné zdvihání kočky
KRMENÍ
Voda
I když voda není přímo živinou, záměrně ji
uvádím na prvním místě. Kočka musí mít
nezbytně a stále k dispozici dostatek čisté
vody, kterou měníme každý den. Hlavně star-
58
Kočky rády pijí z kohoutku, můžeme jim opatřit také speciální fon-
tánku pro kočky
ší kočky mají tendenci málo pít a právě u nich
by nedostatek vody mohl mít za následek led-
vinové onemocnění. Pro nedostatečně pijící
kočky je vhodné přelít potravu trochou teplé
vody. Mléko není nápoj, ale potravina, a nel-
ze jím vodu nahrazovat, nehledě na to, že
mnoho koček mléko nesnáší. Musíme si také
všímat, kolik naše kočka vypije. Při velké spo-
třebě vody může jít i o cukrovku či jiné one-
mocnění. Normálně kočka vypije asi 200 ml
vody denně.
Hlavní živiny
Naše kočky domácí sice prošly procesem
domestikace, ale jejich trávicí systém i meta-
bolismus zůstaly stejné jako u jejich divokých
předchůdců. Je uzpůsoben ke zpracování
kořisti a jídelníček musí obsahovat alespoň
třetinu živočišných bílkovin, zhruba třetinu
živočišných tuků a třetinu sacharidů. Zahrnu-
je také nestravitelné části kořisti (srst, peří),
které jsou vyvrženy dodatečně a mají význam
jako podpora činnosti trávicího systému.
Bílkoviny
Mají zásadní důležitost pro zdravý vývoj
a život kočky a nelze je ničím nahradit. Proto
není pravda, že kočce stačí zbytky od stolu. Ty

určitě dostatek bílkovin neobsahují. Zvlášt-
ní význam má aminokyselina taurin, kte-
rou obsahuje jen živočišná bílkovina a která
bývá přidávána do konzervovaných i suchých
krmiv a do různých past i doplňků potravy.
Aminokyseliny, z nichž se bílkoviny skládají,
jsou stavebními kameny pro svalstvo, krev,
kůži, srst a pohlavní buňky. Přirozeným a nám
dostupným zdrojem živočišných bílkovin je
maso, mléko a vejce. Vhodnými druhy masa
jsou hovězí, telecí, drůbeží a rybí, podávat
lze rovněž zvěřinu (vždy tepelně upravenou),
vepřové a skopové maso. Vnitřnosti podává-
me v omezeném množství pro zpestření chu-
ti, svalovinu buď tepelně upravenou, nebo
přemraženou při –20 °C.
Tuky
Slouží jako zdroj energie a jsou potřebné ke
vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích
(A, D). Při krmení masem není třeba vykrajo-
vat všechen lůj. Vhodným zdrojem je i méně
tučné vepřové maso (tepelně upravené), kte-
ré kočky většinou konzumují velmi rády. Oblí-
benou pochoutkou může být i máslo či sýry.
Pěkná srst je ukazatelem správné výživy
STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
Sacharidy
Tyto látky kočka začala konzumovat až při
soužití s člověkem. Jsou obsaženy v mouce,
sóje, rýži a luštěninách, tedy v přísadách
krmiva, bývají také součástí hotových krmiv.
Minerály a stopové prvky
Spotřeba těchto látek je sice malá, ale jejich
přítomnost v potravě nezbytná. Mají totiž
zásadní vliv na metabolismus a regulační
funkce organismu.
Nejdůležitější z nich jsou:
■ draslík: funkce srdečního svalu;
■ železo: krvetvorba;
■ vápník a fosfor: tvorba a zvápenatění
kostí a zubů;
■ jód: funkce štítné žlázy;
■ hořčík a měď: tvorba enzymů.
Vitaminy
Funkce těchto látek v organismu i jejich
obsah jsou podobné jako u stopových prv-
ků, vitaminy současně hrají důležitou roli
při mnoha metabolických pochodech. Jejich
nedostatkem vznikají poruchy zvané avitami-
59
CHOV KOČEK
nózy, některé vitaminy lze však i předávkovat,
což vede rovněž k poruchám. S tímto jevem
se můžeme setkat například u vitaminů
A a D, tedy těch, jež jsou rozpustné v tucích.
Nadbytek vitaminů rozpustných ve vodě (C,
B, H) působí problémy méně často. Pro
doplňování této složky potravy doporuču-
ji používat průmyslově vyráběné preparáty
a dbát na návod, kde je určeno dávková-
ní. Pokud používáme průmyslově vyráběné
krmivo, nedostatek vitaminů nenastane.
Doplňovat je musíme, krmíme-li přirozenou
stravou nebo při některých nemocech, a to
podle rady veterináře. Je užitečné vědět, že
na rozdíl od člověka si kočka dokáže vyrobit
vitamin C sama, a jeho přídavek je tak nutný
jen u nemocných zvířat.
Přehled důsledků nedostatku některých
důležitých vitaminů:
■ vitamin B: poruchy růstu, jaterních
funkcí, kůže, nervové poruchy;
■ vitamin H: záněty kůže a sliznic;
■ vitamin A: poruchy zraku, kůže, a sliznic;
■ vitamin D: křivice.
Suché krmení servírujeme vždy s dostatkem vody
Obsah důležitých vitaminů v potravinách:
■ vitamin A: máslo, játra, mléko, vejce;
■ vitamin D: rybí tuk, mořské ryby, játra;
■ vitamin B: játra, vejce, kvasnice, ovesné
vločky;
■ vitamin C: zelenina;
■ vitamin H: žloutek, kvasnice, játra.
60
Hotové konzervované a sušené krmivo
Kočka krmená kvalitními druhy těchto krmiv
dostává všechny důležité komponenty stra-
vy ve správném poměru. Dnešní suché krme-
ní má takové složení, že nepůsobí ledvinové
potíže, navíc zajišťuje správnou funkci zubů
a dásní a při jeho konzumaci se zuby do jisté
míry zbavují povlaku vedoucího ke vzniku zub-
ního kamene. K suchému krmivu je však nutné
podávat dostatek vody. Krmivo lze také namo-
čit. Mezi krmivy nalezneme různé druhy, které
odpovídají věku, případně i typu kočky. Máme
k dispozici krmiva pro koťata, pro březí a kojí-
cí kočky, pro seniory a mnoho dalších druhů.
Výhodou suchých krmiv je, že je kočka může
mít v misce po celý den, i když nejsme doma,
a nehrozí, že se zkazí. S úspěchem lze také
kombinovat stravu přirozenou s vyráběným
krmivem. Změny v chutích vítá většina koček.
Doplňky potravy
Vhodnými potravinovými doplňky jsou různé
pasty, sypké preparáty a tabletky s obsahem
různých živin, vitaminů, minerálů a jiných
látek. Neobejdeme se bez nich, pokud krmí-
me přirozenou stravou. Vyrábí se mnoho
druhů past. Některé slouží k okyselení moči
či k rozpuštění bezoárů (smotků srsti v zaží-
vacích cestách), existují také pasty na posíle-
ní kondice, někdy obsahují i taurin, vitaminy
a stopové prvky. Tyto jsou velmi vhodné pro
kočky v rekonvalescenci nebo po operacích,
kdy často málo žerou.
Zelené krmení
Pokud zasejeme kočce do truhlíku trávu nebo
obilí, bude je s radostí okusovat. Zelené rost-
liny v přírodě kočka okusuje také, protože jí to
pomáhá v dobrém trávení. Můžeme jí koupit
rovněž šáchor, ovšem než ho kočce věnujeme,
důkladně ho osprchujeme od hnojiv a pesti-
cidů. Pokud bude kočka po pasení zvracet,
je to normální. Zbavuje se tím chlupů, které
spolykala, a předchází tak tvorbě bezoárů.
 STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY

Tráva zasetá v truhlíku je vhodným zeleným krmivem

Jak správně krmit ské mléko. Osiřelá koťata však musíme krmit
Kromě úplně malých koťat by měla mít kaž- až 6krát denně. Přes noc si koťata dopřejí již
dá kočka svoji misku, aby se najedla v klidu. 5 až 6 hodin pauzu. Množství spotřebované
Pomalé jedlíky raději krmíme stranou od
ostatních. Potrava má mít pokojovou teplo-
tu, k čemuž dobře slouží mikrovlnná trouba.
Dáváme pozor, aby uvnitř rozmražené potra-
viny nezůstala ještě zmrzlá část. Pokud by ji
kočka sežrala, měla by zažívací problémy.

Krmení koťat
U koťat je nutné dbát na kvalitu krmení.
Dáváme jim tím základ do budoucího živo-
ta – dobrou kondici, dobrý vzrůst a obra-
nyschopnost. Speciální krmiva pro koťata
v konzervované i suché formě obsahují správ-
ný poměr živin. Přídavkem svaloviny pak ještě
zvýšíme množství bílkovin, což je ku prospě-
chu vývoje koťat. Kotě po odstavení – kolem
6. až 7. týdne – krmíme 5krát denně a řídíme se
i jeho poptávkou po jídle. Kočka neodstavuje
koťata náhle, takže ještě částečně pijí mateř- Koťata se o jídlo dokážou přihlásit

61
CHOV KOČEK
Siesta je po jídle nezbytná
na jedno krmení je malé, protože koťata mají
malý žaludek. S postupujícím věkem se počet
krmení snižuje a kotě staré 6 měsíců krmíme
již jen 3krát denně. Kolem jednoho roku stačí
dorůstajícímu kotěti krmení dvakrát denně.
Krmení dospělých koček
Dospělé kočky krmíme 2krát denně. Ranní
porce – „snídaně“ – bývá menší, hlavní jídlo
dáváme v podvečer, kdy jsou kočky nejaktiv-
nější. Je vhodné pravidelně dodržovat hodiny
krmení a není nutné zařazovat jednou týdně
hladovku. Pokud máme pocit, že kočky jídlo
nechávají, podáme poloviční porci, aby vytrá-
vily. Velkou chybou je překrmování – obezita
u koček je stejně škodlivá jako u lidí. Obvyk-
lá denní dávka je 125 až 300 gramů potravy,
v závislosti na plemeni a aktivitě. Je známo,
že štíhlá aktivní plemena mají větší spotřebu
než plemena zavalitá a klidnější. Na oba-
lech krmiv je také uvedena denní spotřeba
a u sušenek bývá přiložena i odměrka.
62
Krmení kastrovaných koček
Zde dvojnásob platí zásada nepřekrmovat. Ne
všichni kastráti (obojího pohlaví) mají sklon
k tloustnutí, přesto je na místě opatrnost.
U kastrátů hrozí větší nebezpečí tvorby bezoá-
rů, proto přidáváme i pasty a zelené krmení.
Krmení staré kočky
Tyto kočky krmíme menšími porcemi 3krát
denně. Krmení přizpůsobíme stavu chrupu
– sušenky je vhodné namočit. Také sleduje-
me dostatečné pití, výhodné je přelít krmivo
trochou vlažné vody. Sledujeme i vyměšování
kočky, protože starší zvířata mají častý sklon
k zácpě (podáme trochu másla, lžičku jedlé-
ho oleje nebo některé pasty). Podáváme též
prostředky proti tvorbě bezoárů, a je-li zjiš-
těno, že má kočka sklon k tvorbě močového
písku, je vhodné podávat pasty k okyselení
moči. V tomto ohledu jsou výhodná speciál-
ní krmiva pro seniory, která lépe odpovídají
potřebám starých koček.

Krmení březích a kojících koček
Plody rostou až ve druhé polovině březosti,
takže v prvních čtyřech týdnech navyšujeme
množství potravy jen opatrně. Dbáme hlav-
ně na její kvalitu, ale počet krmení za den
můžeme zvýšit. Výhodná jsou speciální krmi-
va, která pokrývají potřeby těchto koček.
V závislosti na počtu koťat se tyto potřeby
zvyšují. Kojící kočku a kočku po 4. týdnu
březosti v jídle nijak neomezujeme. Potra-
va musí obsahovat kromě ostatních složek
dostatek vápníku – je vhodné používat mine-
rálové doplňky. V období kojení bude kočka
jíst možná i polévky (masový vývar), a pokud
snáší mléko, můžeme jí ho dávat. Krmíme
3krát i víckrát denně, podle její libosti. Zvlášť
při velkém vrhu je kojení velká zátěž.
Krmení nepodáváme z konzervy, ale z misky a ohřáté na pokojovou
teplotu
Krmení koček nemocných a v rekonvalescenci
Při léčbě některých nemocí je nutné kočce
podávat dietu. U veterináře jsou k dostání
dietní krmiva, a tak je můžeme zakoupit hned
při ošetření. Existují dietní krmiva podávaná
například při průjmových onemocněních,
ledvinových onemocněních nebo krmiva pří-
mo pro rekonvalescenty. Při podávání masa
se řídíme pokynem veterináře – jako dieta
slouží převážně bílá masa. Pro kočky v rekon-
valescenci (po operaci apod.) můžeme použít
také speciální iontové nápoje nebo určité
druhy past.
Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz
STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
Častá chyba při krmení – podávání
!
mléka
Chyby při krmení
Mezi majiteli koček jsou nejčastějšími chy-
bami v krmení jednak překrmování a jednak
jednostranné krmení. Někdy věc dojde tak
daleko, že obézní kočka musí podstoupit
redukční dietu. Hrozí jí nemoci srdce a cév,
přetěžování kloubů či cukrovka, stejně jako
lidem. Není vhodné přehánět množství
sacharidů v potravě, ale ani přísun nadměr-
ného množství ostatních živin. Obézní kočky
mají málo pohybu, a začarovaný kruh je na
světě. To vede jen k dalšímu tloustnutí.
Jednostranné krmení vede zase k jiným pro-
blémům. V případě mořských ryb je to nad-
bytek fosforu, při němž hrozí vznik močového
písku, u jater je to nadbytek vitaminu A způ-
sobující poruchy plodnosti a kostí. Při krmení
výhradně svalovinou chybí dostatek vápníku
a vitaminu B. Pokud krmíme vyráběnými
krmivy a používáme krmné doplňky, k těmto
nevyváženostem by docházet nemělo. Zbytky
od našeho stolu, jak již bylo řečeno, také ne-
jsou dostatečným krmivem.
ZÁKLADY PÉČE O HYGIENU KOČKY
Čištění očí
Kočičí oči jsou za normálních okolností
suché. Občasné ospalky v koutku vyčistíme
vatičkou namočenou v převařené vodě. Ple-
mena s krátkou lebkou (perské a exotické koč-
ky) nebo kočky s hluboko posazenýma očima
(některé siamky i jiné) trpí nadměrným slze-
63
CHOV KOČEK

nezasahujeme. Podezřele příliš se špinící uši

necháme prohlédnout veterinářem, zejména
pokud je maz hrudkovitý nebo zapáchá. To
by mohlo znamenat onemocnění.

Čištění zubů
Stejně jako u člověka je čištění zubů prevencí
proti jejich onemocnění i proti onemocně-
ní dásní. Není však mnoho koček, které by
pravidelnou péči dobře snášely. Zuby se čistí
hlavně při zavřené tlamě z jejich vnějších plo-
šek, kde je usazeno nejvíc povlaku, který má
Čištění očí za následek tvorbu zubního kamene. Existují
ním. U peršanek je to způsobeno deformací kočičí zubní kartáčky, lze použít i kousek mulu
slzných kanálků, u hluboko umístěných očí nebo plátna napnutého přes prst. K dispozi-
drážděním oka chlupy. V takovém případě
musíme někdy oči čistit i vícekrát denně, jinak
se okolní srst ošklivě zbarví dožluta. Osvěd-
čuje se teplá voda, na srst je možno použít
i dětský olej. Pokud používáme oční vody,
nesmějí obsahovat kyselinu boritou. Vhodné
jsou tzv. umělé slzy (Lacrisin).

Čištění uší
V uších se normálně tvoří světle žlutý maz,
který může být trochu znečištěn prachem.
Odstraňujeme jej kouskem vaty namočeným
v jedlém nebo parafínovém oleji či ve speciál-
Čištění zubů
ním přípravku pro kočky. Vatový tampónek
držíme v prstech a čistíme jím jen tak hlubo- ci jsou také speciální zubní pasty – ty určené
ko, kam se dostaneme. Do hlubších partií pro nás mají pro kočky nepřijatelnou chuť.
Pokud se však zubní kámen již utvořil, musí-
me ho nejprve nechat odstranit veterinářem,
čištěním pak zabráníme tvorbě nového.

Stříhání drápů
Jestliže kočka chodí ven, není většinou třeba
jí drápy stříhat – obrousí si je sama. Kočky
bytové, staré nebo malá koťátka, která jimi
zraňují ostatní sourozence nebo struky mat-
ky, tuto péči potřebují. Také při fixaci konče-
tiny po zlomenině musíme drápy stříhat. Pro
kočky, které jdou na výstavu, je tato manikúra
Čištění uší dokonce povinná. Kočku vezmeme na klín,

64

Stříhání drápů
jemně přitlačíme loktem ke svému tělu (dobrá
fixace) a uchopíme tlapku. Jemným tlakem na
prst vytlačíme drápek z pochvy a při dobrém
světle stříháme. Použijeme buď speciální kleš-
tičky pro kočky, nebo malé pedikérové nůžky.
Drápům zkracujeme jen hrot, abychom nepo-
ranili nehtové lůžko. Poznáme jej za dobré-
ho světla, kdy růžově prosvítá drápem. Jeho
poranění je bolestivé a kočka se pak procedu-
ry bojí. Někdy potřebujeme k fixaci druhého
člověka. Kočku i kotě navykáme na manipula-
ci s drápy brzy, zpočátku i bez stříhání. Zvířa-
ta jsou potom daleko klidnější.
Péče o srst
Dlouhá srst
Péče o ni je nejsložitější. Má většinou sklon
k plstnatění, takže se bez denního česání neo-
bejde. Jedná se o srst perských koček, která
Péče o perskou kočku je náročná
STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY
může být až 20 cm dlouhá, velmi hustá a jem-
ná. Na každodenní česání musíme zvykat již
malé kotě, protože ne všechny kočky mají
česání rády. Každý zájemce o perskou kočku
by měl počítat s tím, že krásné srsti své koč-
ky se bude muset věnovat. Je nutné zakoupit
kovový hřeben, štětinový kartáč a pudr. Vše
je k dostání v prodejnách pro zvířata, velký
výběr všech pomůcek najdeme také na kaž-
dé výstavě. Srst se nejprve pročesává proti
směru růstu, zvláštní zřetel vyžadují slabiny
a břicho, kde se chuchvalce tvoří nejsnadněji.
Rozčesanou srst kartáčujeme po směru její-
!
Kartáče a hřebeny jsou nutností
ho růstu. Volnější smotky rozpleteme prsty.
Límec (bohatou srst na krku) rozčešeme pro-
ti srsti. Velmi opatrně češeme ocas, protože je
citlivý a srst na něm dlouho dorůstá. Jednou
týdně srst pudrujeme, čímž ji odmašťujeme.
Po pudrování ji důkladně vykartáčujeme.
Pokud je srst příliš zanedbaná a chuchval-
ce již nelze rozplést, nezbývá než ji ostříhat
– buď jednotlivé chomáče, nebo celou. Je to
rozhodně lepší než riskovat kožní onemocně-
ní. Pod zplstnatělou srstí se totiž dobře daří
nejen parazitům, ale také mnohem nebez-
pečnějším plísním.
Polodlouhá srst
Jako polodlouhá se označuje srst tzv.
polodlouhosrstých plemen, i když z genetic-
kého pohledu se jedná rovněž o srst dlou-
hou. Ostatně srst některých norských lesních
koček může být i 20 cm dlouhá. Srst toho-
to typu se však zásadně liší texturou. Není
tak jemná, podsada bývá trochu kratší, díky
čemuž má podstatně menší sklon k plstnatě-
65
CHOV KOČEK
Kartáčování krátkosrsté kočky
ní. Péče o tuto srst není tolik náročná, avšak
zanedbávat se nesmí. Čím méně podsady srst
má, tím méně plstnatí. Srst balinesek a turec-
kých angor je prakticky bez podsady a neplst-
natí vůbec. Polodlouhá srst se jednou týdně
kartáčuje kartáčem z pravých štětin. Límec
a ocas se češou hřebenem. V období línání
vyžaduje srst častější česání.
Krátká srst
Péče o krátkou srst je velmi jednoduchá.
Postačí kartáčovat jednou týdně, častě-
ji v době línání. Je možné použít i gumový
kartáč, kterým odstraníme odumřelou srst.
Srst bez podsady, jakou mají třeba orientální
a siamské kočky, uhladíme jelenicí.
Zvlněná srst
Tuto srst, kterou mají rexové, kartáčujeme
jen občas, a to pouze jemným textilním kar-
táčem, jaký se používá na odstraňování chlu-
pů z oblečení. Uhladit se může jelenicí, vše
velmi jemně, protože srst je jemná a můžeme
ji snadno polámat.
Bezsrsté kočky
Jejich kůži musíme jednou za 10 až 14 dnů
omýt navlhčenou žínkou ve vlažné vodě nebo
vykoupat ve velmi jemném šamponu. Na kůži
se tvoří maz a může zde ulpívat. Kočku pak
dobře osušíme a necháme v teplé místnosti.
66
Pomůcky k péči o srst
Koupání
Kočky koupeme v případě, že si znečistí srst,
nebo před výstavou. Jinak není žádné pravi-
delné koupání potřeba. Většina koček z kou-
pání není nijak nadšená, avšak existují i koč-
ky, které mají koupání rády. Před výstavou se
koupou kočky perské a kočky světlých barev
i dvakrát. Dovednosti chovatelů peršanek
si v tomto ohledu nezadají s kosmetickým
salonem. Používají se speciální šampony
pro kočky, někdy jsou rozlišené podle barvy
srsti. Pak následují kondicionéry, zpevňova-
če i lesky, to vše určené speciálně pro koč-
ky. Koupou se i polodlouhosrstá plemena
(norské lesní, mainské mývalí, birmy apod.).
Koupat se však musí 7 až 10 dní před výsta-
vou, aby srst opět nabyla lesku a elasticity.
Z krátkosrstých koček se rozhodně koupou
ruské modré, aby jejich srst neležela a zářila
žádaným stříbrným leskem, který se koupelí
zvýrazní. Používá se i kondicionér. Nekou-
peme naopak plemena, jejichž srst těsně
kopíruje tělo – po koupeli by srst odstávala
(orientální, siamské a barmské kočky). Ve
svých chovatelských začátcích jsem si před
 STÁVÁME SE MAJITELEM KOČKY

výstavou vykoupala siamského kocoura. Tak

hrozně vypadající siamku s odstálou srstí jen
tak neuvidíte.
Před koupáním položíme do vany podlož-
ku proti klouzání a napustíme vodu teplou
37 až 38 °C do výše asi 10 cm. V misce
s vodou rozmícháme trochu šamponu, pře-
lijeme kočku od krku dozadu a šampon vma-
sírujeme. Kočce se nesmí dostat voda do očí
ani uší, to by ji vyděsilo. Srst na hlavě a uších
opatrně omyjeme vlhkou rukou nebo žínkou.
Šampon i kondicionér důkladně oplachu-
jeme. Pak kočku zabalíme do froté osušky
a masírujeme. Pokud kočka snese vysoušeč
vlasů, použijeme ho. Kočka musí být v teple
celý den, protože chlupy u kořínků zůstáva-
jí dlouho vlhké. Také kočky s výběhem ven
musejí zůstat celý den doma v teple.

Suchá koupel
V případě, že kočka vodu opravdu nesnáší,
nebo jí nemůžeme zajistit pobyt v teple, lze
klasickou koupel nahradit koupelí z otrub.
Nahřáté otruby důkladně vmasírujeme do
srsti a poté důkladně vykartáčujeme.

Správný postup při koupání Suchá „koupel“ pomocí otrub

67
V.
Stáváme se
chovatelem
CHOV KOČEK
V. STÁVÁME SE CHOVATELEM
Chovatelství koček je krásný, ale náročný
koníček. Chovatel mu věnuje prakticky vše-
chen volný čas, a to dobrovolně a rád. Pokud
jsme si jisti, že nám nebude líto času ani
ostatních investic (peníze, city), potom jsme
ten správný typ pro chovatelství. Kdo si náho-
dou myslí, že na kočkách se dá zbohatnout,
ten by se měl raději věnovat něčemu jinému.
Jejich chov budeme vždy muset dotovat.
VÝBĚR CHOVNÉHO PÁRU
Pomineme případy, kdy chováme nečisto-
krevnou kočku, která si při volném výběhu
opatří kocoura sama, a věnovat se budeme
nejdříve výběru vhodného partnera pro naši
kočku.
Protože u koček s rodokmenem je podmín-
kou pro použití k chovu získání chovnos-
ti (způsobilosti k chovu), musíme nejprve
absolvovat alespoň jednu výstavu v otevřené
třídě s hodnocením „výborná“. O konání
výstav se dozvíme od chovatelské organizace,
jejímž členem je nutno se stát, abychom se
mohli na výstavu přihlásit. Podrobnější infor-
mace jsou uvedeny v kapitole o výstavách. Na
výstavě máme také nejlepší příležitost poznat
majitele chovných kocourů a domluvit si kry-
tí naší kočky. Společně se zkušenějším chova-
Příležitostí pro výběr vhodných partnerů jsou především výstavy
70
telem nebo poradcem chovu prostudujeme
rodokmen a posoudíme vzájemnou vhod-
nost obou partnerů.
ŘÍJE
Známkou pohlavní dospělosti je říje. Pro-
jevuje se zvýšeným mazlením, otíráním se
o předměty, vrkáním, hlasitějším mňouká-
ním, válením a typickým postojem s prohnu-
Typický postoj kočky v říji
tým hřbetem a ocasem na stranu. První říje
se objeví obvykle mezi 6. a 8. měsícem, výji-
mečně už ve 4. měsíci života. Štíhlá plemena
dospívají dříve, zavalitá později. Podle našich
předpisů se kočka smí krýt od 12 měsíců věku.
Říje se pak více nebo méně pravidelně opa-
kují. Zatímco mohutnější plemena mají říji
2krát do roka, štíhlá plemena ji mohou mít
i každý měsíc. Kočky chované doma mohou
mít říji prakticky kdykoliv, zatímco kočky zdi-
vočelé a venkovní ji mají na jaře a na podzim.
Je to dáno kvalitou potravy a v zimních měsí-
cích také teplotou, v níž kočka žije.
KRYTÍ
Krytí musí být předem dohodnuté, stejně
jako jeho finanční podmínky a rovněž pod-
mínky zdravotní (očkování, případné krevní
testy na určitá onemocnění). Tyto podmínky
nelze považovat za zbytečné. Pečlivý majitel

chovného kocoura je zárukou toho, že kočka
zůstane zdravá. Také si dohodneme splat-
nost poplatku a případné náhradní krytí. Pro
mladou kočku raději vybereme zkušeného
kocoura.
Kočka se přináší ke kocourovi 1. až 3. den
říje. Kocour zůstává v domácím prostředí
– díky tomu se cítí jistý a krytí se spíše podaří.
Půjčování kocoura je nevhodné a děje se jen
výjimečně. Seznamovací rituál mezi kočkami
může trvat 1 až 3 dny (déle u nezkušených
koček). Zpočátku je možné nechat kočku
hodinu v přenosce, než ji vypustíme, nebo
mít kočku oddělenou tak, aby ji kocour mohl
cítit. Pak se partneři nechají volně sezna-
movat. Námluvy se neobejdou bez několika
pohlavků a syčení, k větším zraněním při nich
však nedochází. Je vhodné toto období koč-
ky sledovat. Kočka musí mít ostříhané drápy.
Kocour bývá většinou gentleman a nechá si
od kočky dost líbit. Majitel kocoura se vět-
šinou přesvědčí, že ke krytí opravdu došlo,
Ke krytí dojde až po dlouhém seznamovacím rituálu
STÁVÁME SE CHOVATELEM
Zvětšení břicha je patrné až ve druhé polovině březosti
a poznamená si přesně jeho datum. Je vhod-
né, aby kočka byla kryta celkem asi 3 dny.
I po úspěšném krytí říje několik dní doznívá.
Máme-li doma svého kocoura, musíme koč-
ku aspoň 10 dní chovat odděleně a nesmíme
ji pouštět ven. Kočka je pro kocoury stále ješ-
tě přitažlivá a může dojít k oplodnění dalších
vajíček jiným kocourem, takže část vrhu může
být po druhém otci. U koček totiž probíhá
provokovaná ovulace – vajíčka se uvolňují až
podrážděním pochvy při krytí.
BŘEZOST
Březost trvá u koček 65 dní (s odchylkou
±4 dny). Velké vrhy se rodí dřív, malé vrhy
(nebo jedno kotě) později v rámci uvedené-
ho rozmezí. Délka březosti se do jisté míry
řídí i plemenem. Delší březost mají obecně
siamky, orientálky, barmské a někdy i habeš-
ské kočky, kratší nešlechtěné kočky, perské
a britské kočky. Chovatelé toto dobře znají
a budou vás informovat. Délka březosti se
počítá od 2. dne krytí kočky.
Známky březosti
Kočky, které zabřezly, bývají klidnější a více
žerou, řada z nich zpočátku zvrací. Ve
třech týdnech můžeme pozorovat zvětšení
a zrůžovění struků, které se postupně dále
zvětšují. Zpozorujeme také příbytek na váze.
Zvětšování břicha je patrné až v 5. až 6. týd-
nu, v závislosti na počtu koťat. U poprvé bře-
zí kočky to může být o týden později. Během
březosti kočka přibere 1 až 1,5 kg. V první
71
CHOV KOČEK
Tabulka pro zjištění prvních známek březosti a termínu porodu
polovině březosti jde spíš o přírůstek matky,
v polovině druhé rostou hlavně plody. Vhod-
ná doba na ověření březosti je 5. až 6. týden,
což přenecháme veterináři. Ten může šetrně
nahmatat hlavičky, ovšem nejspolehlivější
je sonografické vyšetření. Pohyby koťátek
můžeme cítit po 6. týdnu březosti jemným
přiložením dlaní z obou stran břicha.
Falešná březost
Občas se s tímto stavem, který je způsoben
hormonální poruchou, setkáme. Obvykle
velmi přesvědčivě napodobuje skutečnou
graviditu. Kočka přibývá na váze, v pokroči-
lé pseudograviditě může mít i mléko. Tento
72
stav končí říjí přibližně v čase plánovaného
porodu, někdy i dříve. Falešná březost nemu-
sí znamenat, že je kočka neplodná. Při další
říji je vhodné nechat ji znovu nakrýt a může
zabřeznout doopravdy.
Péče o březí kočku
Březost je normální stav – kočka by měla žít
navyklým životem, nevhodné je jen přílišné
cestování a samozřejmě výstavy. Na ty se bře-
zí kočky podle výstavního řádu brát nesmí.
O krmení březí kočky je pojednáno v kapitole
o výživě. Necháme vyšetřit stolici na parazity
a kočku odčervíme. Nepodáváme žádné léky
– v případě nezbytnosti je naordinuje vete-
 STÁVÁME SE CHOVATELEM

rinář. Ve vyšším stupni březosti mají kočky

sklon k zácpě, v takovém případě podává-
me olejovky, kousek másla nebo lžičku oleje.
S kočkou manipulujeme velmi opatrně, při
zvedání ji zásadně podpíráme zadní konče-
tiny. Nenutíme ji ke skokům, pokud sama
nechce – to platí hlavně pro kočky v pokročilé
fázi březosti. Pokud se kočka sama nemůže
očistit, otíráme jí konečník vlhkým hadříkem.
Struky rovněž očistíme, můžeme je i jemně
masírovat. Dlouhosrstým kočkám je někdy
nutné na břiše zkrátit srst.

Příprava na porod
Když jsme si spočítali, kdy můžeme porod
očekávat, ujistíme se, zda bude náš veterinář
k dosažení, a poznamenáme si spojení i na
nepřetržitou službu. Nejpozději 2 týdny pře-
dem nabídneme kočce její budoucí porodni-

Uložení plodů v děloze a porod

a část ponecháme, aby bylo v krabici šero.

Vhodný tvar porodnice
ci, aby si na ni zvykla. Osvědčené jsou čisté
kartonové krabice po nevonícím zboží (dro-
gerie), rozměru alespoň 50×60 cm. Pozor na
krabice od ovoce, mohou v nich být stopy
chemického ošetření. Odstraníme část víka
V přední straně krabice vystřihneme otvor,
aby kočka mohla pohodlně vcházet. Vyste-
leme ji měkkou textilií a umístíme na klidné
místo, třeba v ložnici, kde bude mít kočka
soukromí a kde ji můžeme hlídat těsně před
porodem pohodlně i v noci. Porodnice může
být také dřevěná či plastová, v každém přípa-
dě však musí mít dobrý přístup i shora.

!
Zvětšený a růžový struk březí kočky Rodící se koťata

73
CHOV KOČEK
K porodu si připravíme následující pomůcky
(všechny čisté, nástroje vyvařené):
■ ohřívací láhev nebo elektrickou dečku,
■ dětskou odsávačku na hleny (koupí-
me ve zdravotnických potřebách nebo
v lékárně),
■ menší nůžky s kulatými konci,
■ peán nebo pinzetu,
■ hedvábnou nit nebo kousek šicího chi-
rurgického materiálu,
■ 6 menších froté hadříků (20×20 cm),
■ 3 pleny nebo bavlněnou látku,
■ 3 textilní podložky na výměnu,
■ více buničité vaty,
■ dezinfekční prostředek vhodný pro koč-
ky – např. betadine vodný roztok,
■ zápisník,
■ váhu,
■ telefonní čísla na veterináře.
Těsně před porodem
V tomto období může být kočka neklidná,
občas hrabe a často vyhledává porodnici.
Klesá jí tělesná teplota o 1 °C, a to 18 hodin
před porodem. Toho můžeme využít ke zpřes-
nění zjištění začátku porodu. Kočku však na
měření teploty musíme předem navyknout
a teplotu měřit už od 61. dne březosti.
V místnosti má být stálá teplota alespoň 22 °C.
Na kočku dohlížíme, abychom měli přehled
Postupující porod koncem pánevním
74
o délce porodních fází. Ostatní zvířata i děti by
neměly kočku rušit – zamezíme jejich přístupu.
Porod
Porod začíná nejprve slabými, postupně se
zesilujícími porodními stahy. Tato fáze trvá asi
2 až 2,5 hodiny. Porod každého jednotlivého
kotěte může trvat 15–20 minut. Mezi porody
jednotlivých koťat mohou být intervaly dlou-
hé několik minut až několik desítek minut,
během nichž stahy úplně ustanou a kočka se
věnuje koťatům. Koťata se však mohou rodit
také velmi rychle za sebou, třeba v rozme-
zí několika minut, takže je kočka ani nesta-
čí čistit. V tom jí musíme pomoci. Pokud je
kočka unavená, může se stát, že se některé
kotě (většinou poslední) narodí až za něko-
lik hodin, vzácně i druhý den. Koťata se rodí
jak v poloze hlavičkou napřed, tak koncem
pánevním (většinou se dobře narodí i tímto
způsobem). Za kotětem se porodí placenta.
Někdy neodchází placenta hned za kotětem,
ale za dalším jsou placenty dvě. Je důležité,
aby počet placent souhlasil s počtem koťat,
protože zadržená placenta působí následně
zánět. Výjimečně se stane, že dvě koťata mají
jednu placentu dohromady. Pak jde o jedno-
vaječná dvojčata. V požírání placent kočce
nebráníme. Je to přirozené chování a kočka
tak dostává do těla potřebné látky.
Novorozené habešské kotě

Odstřižení pupečníku
Během asistence u porodu musí chovatel
dodržovat čistotu, jemnost a opatrnost. Za
normálních okolností začne kočka po poro-
du kotě olizovat, čímž je zbaví plodových
obalů a kotě začne dýchat. Ukousne pupeč-
ník a kotě důkladně čistí, čímž zároveň prová-
dí oživující masáž. Pokud vše probíhá hladce,
necháme kočku vše dělat samotnou a jenom
ji sledujeme.
Pokud si však kotěte nevšímá nebo nestíhá čis-
tit dvě najednou, musíme její úlohy plnit my.
Nehty natrhneme obal v místě tlamičky a nosu
a kotě otřeme hadříkem, aby mohlo dýchat.
Uchopíme pupečník prsty nebo peánem
4 cm od bříška kotěte a chvíli po zaškrcení
odstřihneme. Pupečník podvážeme. Stejného
efektu dosáhneme, když pupečník na chvíli
pevně stiskneme prsty, aby přestal krvácet.
Vše děláme ohleduplně ke kotěti a nesmíme
za pupečník tahat a napínat břišní stěnu.
Potom kotě masírujeme hadříky. Nejprve je
dáme na chvilku hlavou šikmo dolů, aby mu
vytekla plodová voda z dýchacích cest. Pokud
kotě chrčí, prská nebo nedýchá, použijeme
odsávačku. Její gumový konec jemně vsune-
me do tlamičky a odsajeme, stejně tak u noz-
der. Postupujeme jemně! Dýchající kotě ih-
ned přikládáme ke struku. Jakmile kotě začne
křičet, matka o ně projeví zájem a bude ho
dále masírovat sama. Vedle porodnice máme
připravený malý košík vyhřátý elektrickou deč-
kou nebo ohřívací lahví, kam můžeme koťata
STÁVÁME SE CHOVATELEM
na chvilku odložit. Během porodu podložíme
kočku čistou textilií, aby ani ona ani koťa-
ta nebyla v mokru. Matce nabídneme něco
k jídlu a pití, neboť může být vyčerpaná. Nee-
xistuje přesné pravidlo, jak dlouho má porod
trvat. Někdy je vše odbyto během 3 hodin,
jindy se řadu hodin po zdánlivě skončeném
porodu ještě narodí živé kotě. Po porození
mrtvého kotěte je vždy nutné navštívit vete-
rináře, aby se ujistil, že kočka je v pořádku
– může například zadržovat placentu apod.
Během porodu mohou nastat i komplikace,
které vyžadují zásah veterináře.
!
Nejčastější situace, během nichž musíme
vyhledat pomoc, jsou:
1. Trvají-li silné porodní stahy déle než 2 až
2,5 hodiny, a žádné kotě se nenarodilo.
2. Nemůže-li kočka porodit kotě, které
se nachází v porodních cestách, tedy
částečně venku.
3. Porodní stahy slábnou až mizejí
a v děloze jsou ještě další koťata.
4. Je-li rodička apatická, ve špatném
stavu či silně krvácí.
Ve druhém případě, pokud koukají obě kon-
četiny, se může zkušenější chovatel pokusit
kočce pomoci sám. Počká na porodní stah,
uchopí kotě do hadříku a jemně táhne šikmo
dozadu mírně směrem k břichu kočky. Dal-
ší odkládání návštěvy veterináře již není na
místě. I přesto by měl chovatel zachovat klid,
neboť jeho nervozita se přenáší na kočku.
PÉČE O KOČKU A KOŤATA
PO PORODU
Po skončeném porodu vyměníme kočce pod-
ložku, případně ji očistíme, pokud je příliš
zaměstnaná koťaty nebo unavená, a dáme
jí najíst a napít. Kočka by měla být i nadále
oddělena od ostatních zvířat. Všimneme si,
jak koťata sají a jak jsou čilá. Zvážíme je a váhy
si poznamenáme. Má-li kočka dostatek mlé-
ka, koťata jsou klidná a tichá. Časté pískání
75
CHOV KOČEK

tie, jsou důvodem k vyšetření kočky. Během

a b
laktace může kočka onemocnět eklampsií
– křečovým stavem vyvolaným nedostatkem
vápníku. Zpočátku se projevuje třesem, vrá-
voravou chůzí a záškuby svalů, pokračuje
křečemi celého těla a akutně ohrožuje život
kočky. Při objevení se těchto příznaků na nic
nečekáme a ihned vyhledáme pomoc. Poru-
cha je dobře léčitelná nitrožilní injekcí vápní-
ku – musí být ovšem provedena včas. Prevencí
je kvalitní krmivo, přídavek tvarohu či mléka
Rozlišení pohlaví – schéma: a – kočička, b – kocourek

je známkou nedostatku mléka. O produkci

mléka se přesvědčíme stisknutím struku smě-
rem ke konci – objeví se kapka mléka. Jestliže
je mléčná žláza nalitá a nedaří se z ní získat
mléko, může se jednat o poruchu spuštění
laktace, která se často zakrátko sama upra-
ví. Pokud jsou však koťata hladová, musíme
navštívit veterináře. Obvykle pomůže podá-
ní injekce, která laktaci spustí. První mléko
– mlezivo (colostrum) – je husté a obsahuje
mnoho důležitých živin a protilátek.
Důkladně sledujeme také matku – její náladu, Při určování pohlaví můžeme snadno udělat chybu: vlevo kočička,
chuť k jídlu a vyměšování. Krmíme ji podle vpravo kocourek
zásad uvedených v kapitole o výživě, dbáme (pokud ho kočka snáší), tvrdé sýry a kalciové
na dostatek tekutin. Několik dní po porodu doplňky krmiva.
se čistí porodní cesty a odchází slabý zakrva- Pokud jde vše dobře, koťata přibývají na
vělý výtok. Pokud je výtok hojný, hnisavý nebo váze 1–1,5 dkg denně. Jejich porodní váha
zapáchá, musíme navštívit veterináře. Také bývá kolem 100 dkg (v závislosti na pleme-
příznaky, jako je nechuť k jídlu nebo apa- ni), takže asi v 1 týdnu svou váhu zdvojnáso-

Vrh perských koťat

76

Neklidnou kočku můžeme dát do velké klece, aby nenosila koťata
po bytě.
bí. Mezi 5. a 10. dnem začínají otevírat oči
(štíhlá plemena dříve, mohutná později).
Pokud se oči po otevření slepují výtokem,
očistíme je převařenou vodou. Jestliže se nám
to nedaří, opatříme si u veterináře vhodný
dezinfekční roztok. Některá koťata mohou
oči, případně struk zraňovat drápky – opa-
trně je proto zastřihneme. Pokud zjistíme, že
máme ve vrhu kotě s defektem některé části
těla (rozštěpy), necháme je veterinářem utra-
tit. Stejně postupujeme, máme-li kotě s roz-
štěpem patra. Takové kotě nepřibývá na váze
a mléko mu vytéká nosem. Podobně jednáme
u koťat, která se rodila s otevřenýma očima
– ta budou slepá.
Rozlišení pohlaví u koťat může být někdy
obtížné, zvláště jsou-li drobnější. Nejlépe je
rozpoznáme hned po narození. Kočičky mají
konečník a vulvu blíž u sebe, vulva má tvar
čárky. Kocourci mají konečník a penis dále od
sebe, penis má tvar kulaté tečky. Mezi nimi je
malý šourek, který je však jen nevýrazný. Nej-
více omylů vzniká, máme-li ve vrhu pouze jed-
no pohlaví, a nemáme je s čím srovnávat.
UMĚLÝ ODCHOV KOŤAT
Umělý odchov koťat je velice náročný, proto
se osiřelým koťatům snažíme sehnat náhradní
matku. Její vlastní koťata by měla být přibliž-
ně stejně stará, ale musíme vzít v úvahu, kolik
koťat může celkem uživit. Pokud máme štěs-
tí, může se nám podařit rozdělit vrh mezi dvě
náhradní matky. Ideální je, má-li každá celkem
STÁVÁME SE CHOVATELEM
asi 5 koťat, záleží však na individualitě koček.
Největší šanci získat kojnou mají pochopitelně
zkušenější chovatelé, kteří se mezi sebou více
znají a o kojících kočkách vědí.
Pokud chceme koťata odchovávat sami,
budeme je v prvním týdnu muset krmit po
2 hodinách ve dne i v noci. Ve druhém a tře-
tím týdnu můžeme jednu noční porci vyne-
chat. Od začátku 4. týdne krmíme přes den
po 3 hodinách a v noci uděláme 6 hodin
pauzu. Od začátku 5. týdne krmíme koťata
každé 4 hodiny. Ve 3. týdnu začneme koťata
učit i samostatně žrát.
!
Přehled – frekvence krmení a množství
spotřebovaného mléka:
1. týden – 5 ml (1 čajová lžička) každé
2 hodiny;
2. týden – 7 ml (1 a ½ čajové lžičky) každé
2 hodiny, v noci jednu porci vynechat;
3. týden – 10 ml každé 2 hodiny, v noci jednu
porci vynechat;
4. týden – 10–15 ml každé 3 hodiny, v noci
jednu porci vynechat;
od 4. týdne – množství zvyšovat podle
potřeby, přidávat i pevnou stravu.
Používáme speciální mléko určené pro odchov
koťat, návod na ředění najdeme na obalu.
Ředí se převařenou vodou. V nouzi můžeme
použít neslazené mléko Tatra ředěné vodou
v poměru 1 : 1 nebo Sunar, ale pouze do té
doby, než si opatříme mléko pro koťata. Na
Správné držení kotěte při krmení z lahve
77
 CHOV KOČEK
každé krmení připravujeme čerstvé mléko.
Lahvičky důkladně proplachujeme teplou
převařenou vodou.
Pomůcky k umělému odchovu
Veškeré pomůcky musejí být vyvařené. Nej-
výhodnější a nejméně pracné jsou speciál-
ní lahvičky s dudlíkem. Lze použít také oční
kapátko se zaoblenou špičkou nebo injekční
stříkačku z umělé hmoty. Dříve, když nebyly
!
Pomůcky k umělému odchovu
speciální pomůcky k dostání, je chovatelé
s úspěchem používali. Kotě krmíme opatrně,
abychom ho nezahltili. Při krmení stojí kotě
na stole či pevném podkladě a krmení podá-
váme z šikmo držené lahvičky, aby se v něm
nevytvořily bubliny. Zdravé kotě začne brzy
spolupracovat a postupně saje samo. Teplo-
ta krmení má být stejná jako tělesná teplota
kočky, tj. asi 38 °C.
Při odchovu bez matky je nutné kotě masírovat a dbát o jeho
vyprazdňování
78
Péče o uměle odchovávaná koťata
Po každém krmení masírujeme koťátku
krouživými pohyby bříško, dále pomocí had-
říku nebo buničiny ústí močové trubice. Kotě
se vymočí a vykálí, vše zachytíme do hadří-
ku. Toto je velmi důležitá součást péče – bez
masáže by se kotě nevyprázdnilo. Koťata bez
matky chováme v částečně přikrytém koší-
ku nebo krabici, aby se tam udrželo teplo.
Teplo zajistíme elektrickou dečkou puště-
nou na nejnižší stupeň a obalenou ručníky.
Zkontrolujeme přitom, zda koťata nemají
moc horko. Teplota by měla být zpočátku asi
30 °C, postupně ji snižujeme. Uměle odcho-
vaná koťata nedostala s mateřským mlékem
potřebné protilátky. Očkujeme je proto brzy
a důsledně. Koťata prodáme až po komplet-
ním očkování.
ODSTAV KOŤAT
Za normálních okolností začíná převádě-
ní koťat na samostatné krmení ve 4. týdnu
jejich života. Odstavení probíhá postupně
a ne u všech koťat a vrhů stejně. Pokud má
kočka dost mléka, koťata odmítají jíst nor-
mální stravu až do 6. týdne. Naopak je-li vrh
velký, koťata začnou jíst dříve. Rozhodně jim
potravu nabízíme. Všímáme si také, kdy se
začínají zajímat o matčino krmení – jakmi-
le se tak stane, a třeba se i pokoušejí jíst, už
budou potřebovat přikrmovat. Několik týd-
nů jsou pak koťata zároveň kojena i krmena.
Jako první jim nabízíme speciální konzervo-
vané krmení pro nejmenší koťata, mléko pro
Odstav koťat je dokončen asi v 10. týdnu jejich věku

koťata, škrábané hovězí maso, vařené kuřecí
maso a tvaroh. Nejprve jídlo nabízíme 1krát
denně, pokud koťata začnou jíst, tak 2krát
denně a postupně přidáváme, až nakonec
podáváme 6krát denně malou porci. Jak
kočka přestává mít mléko, koťata jeví o jídlo
stále větší zájem. V 10 týdnech věku jí kotě
5–6krát denně a je schopno samostatného
života. K předání novým majitelům bývá však
(po odčervení a očkování) připraveno až ve
14 týdnech.
HYGIENICKÉ NÁVYKY
Koťata začnou už ve 4. týdnu života vylézat
z košíku, postavíme proto do jeho blízkosti
toaletu s nízkými okraji, aby se do ní snad-
no dostala. Koťata s matčinou i naší pomocí
velmi brzy pochopí, k čemu toaleta slouží.
V 10 týdnech by kotě již mělo mít upevněné
hygienické návyky. Po počátečních neúspě-
ších už dovedou toaletu bezpečně používat.
O vhodné toaletě a jejím umístění i náplni viz
kapitola o výchově.
ODČERVENÍ
Pro malá koťata jsou ideální odčervovací
pasty, které se dobře dávkují a koťata je cel-
kem ochotně polykají. Řídíme se pokynem
Nadějný vrh sibiřských koťat
STÁVÁME SE CHOVATELEM
veterináře a návodem na obalu. Většinou je
podáváme několikrát. Odčervení musí být
provedeno před očkováním.
OČKOVÁNÍ
Kotě necháme poprvé očkovat když dosáhne
věku 6–9 týdnů, a to nejprve proti základním
nemocem (panleukopenie, rhinotracheitis),
po 3 až 4 týdnech následuje přeočkování. Po
dobu, kdy je kotě kojené, je chrání protilátky
od matky. S veterinářem se poradíme i o mož-
nostech a termínech očkování proti dalším
nemocem (viz informace v kapitole o očková-
ní). Kotě dostane očkovací průkaz se zázna-
my o vakcinaci, a pokud mu bude zaveden
mikročip, uvede se do něho i jeho číslo. Číslo
mikročipu bude uvedeno také v rodokmenu
a veterinář je nahlásí do centrálního registru
(viz kapitola o nemocech a jejich prevenci).
V době, kdy smí organizovaný chovatel koťa-
ta prodávat, tedy ve 14 týdnech, má mít kotě
kompletní základní očkování. Tento požada-
vek je obsažen rovněž v chovném řádu.
PŘEDÁNÍ NOVÝM MAJITELŮM
Chovatel by měl novým majitelům spolu
s kotětem předat nejen rodokmen a očkova-
cí průkaz, ale také informace o tom, co kotě
79
CHOV KOČEK
žere, jakou používal podestýlku do toalety
a případně jaké má kotě oblíbené potraviny
a zvyky. Doporučuje se uzavřít kupní smlou-
vu. Dobrý chovatel jistě pomůže radou, jest-
liže si s něčím nejsme jisti. Pokud nebydlíme
daleko, je vhodné vzít si kontakt na veteriná-
ře, ke kterému chodí chovatel. Bude to veteri-
nář, který má s kočkami dost zkušeností, což
je důležité.
OMEZENÍ PLODNOSTI U KOČEK
Pokud máme kočku nebo kocoura nešlechtě-
né, bylo by vhodné nechat je kastrovat. Stejně
tak kočky šlechtěné i s rodokmenem, nemá-
me-li v plánu chov. Jejich vykastrování je nevy-
lučuje z výstav – máme pro ně třídy kastrátů,
kde mohou získávat ocenění. Útulky jsou plné
koček, které potřebují vlastní rodinu (dokon-
ce tam najdeme i šlechtěné kočky), není proto
dobré dále jejich počet rozšiřovat, pokud pro
koťata nemáme umístění.
Kočky bez výběhu ven si sice partnera neopat-
ří, ale opakovanými říjemi trpí, kocouři zase
značkují v bytě, což je zvyk dost nepříjem-
ný. Kastrací kocoura a odstraněním dělohy
a vaječníků u koček se všechny tyto problémy
vyřeší.
Kastrace kocoura je malý zákrok prováděný
v narkóze, za 2–3 dny je kocour opět v pořád-
ku. V těchto dnech ho však držíme doma, aby-
chom mohli vyhledat pomoc, kdyby došlo ke
krvácení. Máme-li však pohromadě s kocou-
rem kočky, musíme ho po kastraci alespoň
10 dní držet odděleně. Mohl by ještě kočku
oplodnit.
„Kastrace“ kočky je větší zákrok. Operační
rána je však jen 2–3 cm dlouhá, většinou na
boku. Stehy se vyndavají za týden a kočku je
nutné ohlídat, aby si je předčasně nevytáhla
(více informací v kapitole o péči po operaci).
Co se týče věku, kdy se tyto zákroky prová-
dějí, obecně lze říci, že ideální je doba, kdy
kočka a kocour pohlavně dospějí – kolem 9.
až 12. měsíce, tedy v době, kdy se kocour za-
80
U koček s volným výběhem ven musíme jejich plodnost rozhodně
kontrolovat
čne projevovat značkováním a kočka říjí. V té
době už je také ukončen tělesný vývoj.
Někteří veterináři kastrují kočky i dříve,
dokonce jako malá koťata. Je to jedna z mož-
ných (novějších) metod, ale je vhodné kon-
zultovat ji s veterinářem. U nás s ní zatím
mnoho zkušeností není.
Pokud si přejeme zamezit říji kočky jen dočas-
ně, lze toho dosáhnout hormonálními pre-
paráty. Toto řešení je ovšem spjato s rizikem
pro příští plodnost kočky, a mělo by se proto
používat jen krátkou dobu a kastraci bychom
neměli neodkládat příliš dlouho. U chovných
koček jde vždy o poměrně velké riziko, kte-
ré chovatel musí dobře uvážit. O vhodných
metodách nás bude informovat veterinář.
Péče o kastráty
V zásadě se příliš neliší od péče o jiné kočky.
Není vhodné tyto kočky překrmovat. Protože
kastráti (zejména dlouhosrstí) mají nádher-
nou a bohatou srst, musíme o ni důsledně
pečovat. Kočkám podáváme pasty proti tvor-
bě bezoárů, protože ty se jim tvoří snadno.
Není pravda, že kastráti změní svou povahu
a jsou hloupí. Jsou přítulnější a více vázáni
na lidskou společnost. Kocouři se netoulají,
mohou žít společně s kočkami. Někdy však
nastanou problémy ve skupině koček. Kast-
ráti jsou v jejich hierarchii na nejnižším stup-
ni a mohou být šikanováni. Tomu je nutné
zamezit – musíme hlídat, aby se najedli, pří-

padně je krmit odděleně. Někteří kocouři si
zachovají schopnost krýt, samozřejmě bez
oplodnění kočky.
ORGANIZACE CHOVU KOČEK
Chovatelé koček se sdružují v různých organi-
zacích a klubech. Tyto kluby zastřešuje obvyk-
le jeden centrální národní svaz, který vede
plemennou knihu. Národní svazy jsou pak
členy různých mezinárodních federací. U nás
je nejpočetnější Sdružení chovatelů koček při
Českém svazu chovatelů a ten je členem FIFe –
Federation International Feline, která sdružuje
podobné organizace po celém světě. Tato jed-
na z největších světových federací byla založena
ve Francii v roce 1949. Kromě toho u nás exis-
tují i kluby náležející k WCF (World Cat Fede-
ration), případně k jiným federacím, které jsou
však jen málo početné. Jednotlivé mezinárodní
federace vydávají pro své členy závazné předpisy
a standardy jednotlivých plemen a také výstav-
Rodokmen
STÁVÁME SE CHOVATELEM
ní a chovatelský řád. Chovatelský řád obsahuje
závazné pokyny, jimiž se chovatel musí řídit,
aby mu byly vydány rodokmeny.
Rodokmen
Rodokmen je oficiální dokument osvědčující
původ kočky a obsahující mnoho informací.
Je v něm uvedeno jméno kočky a jméno chova-
telské stanice, kde byla kočka odchována, dále
jméno chovatele, plemeno, zbarvení (barevná
varieta kotěte), datum narození a číslo, pod
kterým je zapsáno v plemenné knize. Je-li kotě
čipované, obsahuje rodokmen také číslo čipu,
případně číslo tetování. Dále v něm najdeme
údaje o čtyřech generacích předků s označe-
ním jejich zbarvení, tedy celkem 30 předků. Pro
chovatele je to nepostradatelná pomůcka při
výběru chovného páru. Z rodokmenu lze vyčíst,
jaké zbarvení potomků můžeme čekat ve vrhu,
ale i to, jaké je možno očekávat další exteriérové
vlastnosti. To však už vyžaduje hlubší znalosti.
81
 VI.
Zdraví
a nemoc

Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz

CHOV KOČEK

VI. ZDRAVÍ A NEMOC

IDENTIFIKACE
Označování identity slouží k nezaměnitel-
nému označení zvířete. Je zařazeno do této
kapitoly, protože spadá do působnosti vete-
rináře. Dříve byly kočky označovány tetová-
ním a i dnes se občas s tetovanou kočkou na
výstavě setkáme. Převážně se však už používá
značení mikročipem. Toto zařízení je velké asi
jako zrnko rýže a zavádí se jehlou pod kůži na
levé straně šíje kočky. Aplikace je jednoduchá
a není bolestivější než běžná injekce. Kočka
dostane nálepku s číslem čipu do očkovacího Čtení údajů z mikročipu pomocí čtecího zařízení

průkazu a do rodokmenu. Veterinář nahlásí
čipované zvíře i s majitelem do centrálního
registru. Když potom kdokoli pomocí čtečky
přečte kód zavedeného čipu, dozví se v regist-
ru všechny informace. Zdálo by se, že čipová-
ní bude mít význam jen u šlechtěných koček.
Avšak pokud pouštíme kočku ven, může se
ztratit nebo může být například chycena při
odchytu jako zdánlivě toulavá kočka a umís-
těna v útulku. Po přečtení čipu je pak snad-
no identifikován majitel a kočku lze vrátit.
V současné době platí povinnost, aby kočka
byla čipována při překročení hranic. Od roku
2007 musí být také povinně čipovány všechny
chovné kočky a kocouři a jen koťata čipova-
ných rodičů mají nárok na průkaz původu.
Už dnes se někdy na výstavách kontrolují čipy
zvířat, která je mají. Důvod je jasný – ověření
skutečné identity koček. Jednoznačná identi-
fikace je pak nezbytná u různých sporů, nebo
i u zdravotních či genetických testů.

Mikročip před zavedením

Zavádění mikročipu Europas se zdravotními údaji o čipu a očkování

84
 ZDRAVÍ A NEMOC

PŘEDCHÁZENÍ NEMOCEM
Očkování
Tento účinný způsob předcházení nemocem
u koček by dnes měl být samozřejmostí pro
každého majitele jakékoli kočky. Povinné
je očkování koček, které se účastní výstav,
ale očkovat by se měly všechny kočky, které
máme doma, ať chodí ven či nikoli, a to už od
mládí (viz kapitola o odchovu koťat). Větší
nebezpečí sice hrozí kočkám s volným výbě-
hem, ale infekce mohou postihnout i čistě
pokojové kočky.
Nemoci, proti kterým lze kočky očkovat, jsou:
■ panleukopenie („kočičí mor“),
■ rhinotrachetitis (kočičí rýma),
■ calicivirové infekce,
■ herpetické infekce,
■ leukóza (FELV, kočičí leukemie),
■ chlamydiové infekce,
■ plísňové infekce (mykózy),
■ peritonitida (FIP), Prohlídka u veterináře
■ vzteklina.
Vakcíny mají různě dlouhou účinnost, která
Nejdůležitější jsou první dvě očkování, která se pohybuje od jednoho do tří let. Po každém
by měla rozhodně dostat každá kočka. Existu- záznamu v očkovacím průkazu následuje
je však i řada kombinovaných vakcín, kterými poznámka, kdy je nutno vakcinaci zopakovat.
vakcinujeme proti více nemocem najednou.
Očkování proti peritonitidě není zcela spoleh- Odčervení
livé (viz kapitola o nemocech). O vhodnosti té Toto preventivní opatření začínáme provádět
které vakcíny nás informuje veterinář. už u malých koťat před první vakcinací (viz
Jak jsme si již řekli, koťata začínáme očkovat kapitola o odchovu koťat) a potom odčer-
záhy – mezi 6. a 9. týdnem věku. Po dosažení vujeme pravidelně v půlročních intervalech,
12 týdnů musejí však být znovu přeočkována. u koček s volným výběhem pak každého čtvrt
roku. Vhodný preparát určí veterinář, dávko-
vání je udáno v návodu. Prostředky k odčer-
vení jsou k dispozici ve formě past a tablet
nebo také v preparátu „spot on“, který se
nanáší na kůži mezi lopatkami. Pro malá
koťata jsou nejvhodnější pasty.

Pravidelné prohlídky
Důkladnou preventivní prohlídku provádíme
sami asi jednou týdně, například ve spojení
Aplikace vakcíny s česáním nebo i při mazlení. Prohlédneme

85
CHOV KOČEK
tlamu, přičemž zjišťujeme, zda nemá koč-
ka zarudlé dásně a zuby povleklé kamenem.
Prohlédneme také kůži, zda je čistá a bez
cizopasníků, nezapomeneme na břicho.
Řitní otvor musí být čistý, nos, oči a uši bez
výtoku. Pohlédneme rovněž polštářky tlapek
a prostor mezi nimi. Podrobnější prohlídku
kočka absolvuje u veterináře – minimálně
u příležitosti vakcinace. Starší kočky se dopo-
ručuje nechat jednou za rok pravidelně vyšet-
řit u veterináře.
Hygiena
Hygiena chovu i hygienické úkony, kterými
kočku pravidelně ošetřujeme, jsou důležitým
základem zdraví. Přísná hygiena musí pano-
vat při údržbě kálecí misky a steliva v ní. Mini-
málně jednou denně vybíráme hrudky a trus
lopatkou a jednou týdně ji celou vyprázdní-
me, důkladně vymyjeme a vypláchneme dez-
infekčním roztokem (viz též kapitola o péči
o kočku).
Výživa
Důležitý, ne však vždy doceněný požadavek
na výživu je její vyváženost. Kočka je stvořena
tak, aby se živila kořistí, kterou představuje
celý malý živočich. Máme tedy za úkol dodat
jí potravu ve stejném složení, tedy pestrou na
všechny potřebné složky (viz kapitola o krme-
ní). Kvalitní hotová krmiva pro kočky jsou
vyráběna právě podle takových receptur.
Apatie je neklamnou známkou nemoci
86
Kamenem úrazu bývá při krmení koček pití.
Mnohé, hlavně starší kočky pijí málo, proto
jim přelijeme krmení teplou vodou, aby se
v něm zvýšil obsah vody.
NEMOCNÁ KOČKA
První příznaky nemoci
Zdravá kočka je pozorná, aktivní, s chutí žere,
pečuje o svou srst a chová se jako obvykle.
Srst je lesklá, oči, nos a uši jsou bez výtoku,
čistý je také řitní otvor. Každý chovatel by
měl svou kočku dobře znát, protože potom
si dovede velmi brzy všimnout jakékoli, třeba
i jen malé změny v jejím chování.
Zvětšená mžurka může být jen příznakem únavy, ale také nemoci
Po prvních příznacích onemocnění se obvykle
začnou projevovat příznaky další, které vyvo-
lá postižení určitého orgánu. První příznaky
jsou však důležité proto, abychom veterinár-
ní pomoc vyhledali včas, a šance na rychlé
vyléčení tak byla co největší. Proto je důležité,
aby si chovatel zapamatoval, kdy jednotlivé
příznaky začaly a jak po sobě následovaly.
Vše si může i písemně poznamenat, protože
i sám chovatel bývá z nemoci svých koček
stresovaný a leccos může pak zapomenout
veterináři říci.
Nechuť k jídlu – tento příznak bývá dosti spo-
lehlivým indikátorem nemoci. Pokusíme se
rozlišit ho od pouhé vybíravosti tím, že koč-
ce nabídneme nějakou oblíbenou pochout-
ku. Nechutenství může být způsobeno také
stresem, pokud se např. udála nějaká změna
 ZDRAVÍ A NEMOC

v domě (příchod nového zvířete) – v tom pří-

padě ale brzy odezní. Pokud kočka odmítá
potravu déle než 24 hodin, určitě je nutná
návštěva veterináře.
Dalšími příznaky nemoci je netečnost až zalé-
zání do tmavých míst, zježení srsti, objevení
se mžurky (třetího víčka) v oku, dále také
nepečování o srst, nepravidelnosti v močení
a kálení či zvracení. Avšak pokud kočka zvrací
jen občas, může to být důsledkem rychlého
naplnění žaludku nebo vyvrhováním spoly-
kaných chlupů. Odchylky od normální těles-
né teploty jsou varovným příznakem a není
vhodné je podceňovat (měření teploty viz
kapitola o péči o nemocnou kočku).

Výběr veterináře
Nejlepší je vybrat si veterináře – specialistu
na malá zvířata. Od chovatelů koček se také
můžeme dovědět, který veterinář má s kočka-
mi největší zkušenosti. Výhodou navštěvování
stále stejného veterináře je to, že kočka má
založenou kartu a v ní jsou pohromadě všech-
ny záznamy. Ty mohou být cenné při určová-
ní diagnózy a léčby. Dnes se množí i případy
alergie u koček a záznamy o nich jsou velmi
důležité. Je dobré věnovat výběru veterináře
dostatek pozornosti. Informujeme se také
o jeho službách mimo ordinaci a o tom, kdo
ho v případě nepřítomnosti zastupuje.
Návštěva u veterináře
Při návštěvě veterináře je nejdůležitější,
abychom ho co nejpřesněji informova-
li o potížích, které naše kočka má, i o tom,
v jakém časovém sledu se objevily. Všechny
rady i léky, které bude naše kočka užívat, si
raději písemně poznamenáme, abychom
postupovali správně. Není důvod stydět se
znovu zeptat, pokud nám není něco jasné.
Kočku musíme při vyšetření dobře fixovat.
Někde nám pomůže veterinární technička,
ale lepší je, když to zvládneme sami. Kočku
uklidňujeme a mluvíme na ni.
Fixace kočky u veterináře
Péče o nemocnou kočku
Nemocnou kočku umístíme do klidu a tep-
la a oddělíme ji od ostatních. Často ji však
navštěvujeme, mluvíme na ni a hladíme ji,
abychom zlepšili její náladu. Kočka by nás
měla stále alespoň slyšet, aby věděla, že není
opuštěná. Do blízkosti pelíšku umístíme mis-
ku s vodou, krmení i toaletu. Vše udržujeme
v čistotě. Pokud se kočka sama nečistí, musí-
me ji srst čistit navlhčeným froté ručníkem.
Podáváme léky předepsané veterinářem
a chodíme na kontroly. Nikdy nepodáváme
jiné léky, než které jí naordinoval veterinář.
Například běžné léky jako acylpyrin (kyselina
acetylosalicylová) nebo paralen (paraceta-
mol) představují pro kočku smrtelné nebez-
pečí – jsou pro ni prudce jedovaté! Podle
pokynů veterináře podáváme kočce dietní
stravu. Mnoho dietních krmiv je již dnes vyrá-
běno průmyslově, o vhodnosti dalších potra-
vin nás bude veterinář také informovat.
Pokud kočka onemocněla nějakou celkovou
infekční nebo kožní nemocí, musíme po jejím

87
 CHOV KOČEK

uzdravení vyhodit (nejlépe spálit) podestýlku

z pelíšku i hračky, se kterými přišla do styku.
Místnost vydezinfikujeme vhodným prostřed-
kem, který kočkám neškodí, případně i ultra-
fialovou lampou (horské slunce).

! Pozor: k dezinfekci nikdy nesmíme použít

fenolové látky, např. běžně používaný Lyzol!
Je pro kočky smrtelně jedovatý.

Podávání očních kapek

me, přidržíme a hlazením přední části krku
donutíme kočku polknout. Tlamu ještě chvíli
přidržíme. Někdy pomůže obalit tabletu kous-
kem masa. Veterinární tablety jsou přizpůso-
beny velikosti kočky – při použití humánních
přípravků nastávají někdy větší potíže.
Při podávání léků v tekuté formě se osvědčuje
injekční stříkačka z plastu, kterou vsuneme kočce
ze strany mezi postranní zuby a pomalu vstříkne-
Podávání tablety me roztok. Potom přidržíme zavřenou tlamu.

Podávání léků
Na počátku léčby se často podávají léky
v injekční formě přímo v ordinaci, po několika
dnech se obvykle přechází na tablety či siru-
py. Při podávání tablet potřebujeme u méně
klidných koček asistenci, případně jsme
nuceni obalit ji froté ručníkem, klidnější koč-
ce můžeme tabletu podat sami. Kočce mírně
zakloníme hlavu, tlakem na čelistní klouby
otevřeme tlamu, prsty ji rozevřeme a tabletu
položíme na kořen jazyka. Pak tlamu zavře-
Podávání oční masti

Při podávání ušních kapek nejprve nechá-

me roztok ohřát na pokojovou teplotu. Pak
pomalu nakapeme do ucha předepsané
množství a ucho zezadu lehce promasíruje-
me. Ještě chvíli přidržíme hlavu, aby léčivo
proniklo až do hloubky.
Kapání nebo aplikování mastí do oka je koč-
kám zvlášť nepříjemné, proto budeme potře-
bovat asistenci. Kapeme z kapací lahvičky
Podávání tekutých léků nebo zaobleného kapátka tak, že ho přidrží-

88

Vyšetření očí
me nikoli kolmo k oku, ale téměř rovnoběžně,
aby se kočka při prudkém pohybu neporanila.
Stejně postupujeme s oční mastí. Oko na chví-
li přidržíme zavřené, a je-li to nutné, přiložíme
na čas i límec (viz kapitola péče po operaci).
Podávání ušních kapek
Měření teploty
Tento úkon se doporučuje vyzkoušet z cvičné-
ho důvodu ještě v době, kdy je kočka zdravá,
protože kočky jej mají velmi nerady. Rozhod-
ně budeme potřebovat asistenci. Použijeme
nejlépe malý digitální teploměr – ale existují
i speciální, velmi malé teploměry přímo pro
ZDRAVÍ A NEMOC
Měření teploty vyžaduje asistenci
kočky. Předtím konec lehce natřeme máslem,
aby se dobře zaváděl. Mírnou rotací a šetrně
jej zasuneme do konečníku. U rychloběžných
teploměrů stačí k měření 20 sekund, u oby-
čejných 2 až 3 minuty.
Péče o kočku po operaci
Když přineseme kočku po operaci domů,
většinou ještě spí nebo se začíná probouzet.
Uložíme ji na teplé, klidné místo a izolujeme
od ostatních koček. Výhodná je malá míst-
nost. Pečlivě kočku sledujeme, a pokud jeví
snahu v obluzeném stavu chodit, takže hrozí,
že by narážela do nábytku a že by se pokou-
šela i skákat, umístíme ji do velké přenosky
nebo do klece (pokud ji máme k dispozici).
Jinak by se mohla ošklivě poranit.
Pokud kočka ještě spí, zvlhčujeme jí oči pře-
vařenou vodou, aby nevysychala rohovka.
Navlhčujeme také jazyk, pokud je vyplazený.
Kočku nekrmíme, dokud není dokonale pro-
buzená, tedy raději až za 12 hodin. Po probu-
Operační límec
89
CHOV KOČEK
zení jí dáme napít. Většinou je nutná ochrana
operační rány, protože kočky ji olizují a překu-
sují stehy, čímž by se rána mohla otevřít. Tomu
nejlépe zabrání operační límec, který můžeme
buď zakoupit v ordinaci, nebo jej sami vyrobit
s tuhého papíru. Límec bývá nezbytný i u léče-
ní kožních nemocí. Je překvapivé, jak snad-
no si kočky na límec zvyknou. Jeho zhotove-
ní není těžké. Z pevného papíru vystřihneme
kruh o průměru asi 30 cm, v jeho středu pak
zhotovíme otvor pro krk. Ze vzniklé kruhové
výseče vystřihneme asi ¼, aby se přiblížením
okrajů vytvořil trychtýř. Na okraje připevníme
provázky. Vnitřní okraj můžeme olepit leuko-
plastí. Límec nesmí škrtit, ale musí dobře při-
léhat, aby si jej kočka nestáhla.
„Košilka“ z elastického materiálu (prubanu) k ochraně rány před
olizováním
Euthanasie
Kočky žijí kratší dobu než lidé, takže se musí-
me smířit s tím, že nás jednoho dne naše kočka
opustí. I přes tu nejlepší péči není v našich si-
lách prodloužit jí život tak, jak bychom si přáli.
Pokud se život kočky blíží patnácti letům, je to
již opravdu velmi staré zvíře a musíme se dušev-
ně připravit na jeho odchod. Někdy však tato
smutná kapitola přijde vlivem nemoci dřív.
Promluvíme si s veterinářem o tom, jakou má
kočka šanci na vyléčení a jaká kvalita života jí
čeká. Pokud kočka trpí bez naděje na zlepšení
svého stavu nebo pokud má takové zdravotní
potíže vyplývající z vysokého věku, že jí přináše-
90
jí jen utrpení, je milosrdné přistoupit k jejímu
bezbolestnému utracení. Tento zákrok je šetr-
ný – kočka při něm usne. Nejšetrnější je nechat
kočku uspat doma, aby nezažila stres cestou
do ordinace.
TYPICKÁ ONEMOCNĚNÍ KOČEK
Infekční nemoci
Panleukopenie – kočičí mor
Tato virová nákaza koček je velmi nebezpeč-
ná, avšak je známa již přes 50 let, a tak proti ní
existuje naprosto spolehlivé očkování. Název
panleukopenie znamená, že při krevním
vyšetření je u této nemoci zjištěn prudký úby-
tek bílých krvinek. Nepřenáší se na jiné druhy
zvířat a samozřejmě ani na člověka. Stejnou
nemocí však mohou onemocnět i velké koč-
kovité šelmy, které jsou v zoo také očkovány
stejnými vakcínami jako naše domácí kočky.
Tato nemoc, jak její český název prozrazuje,
dokáže jako epidemie vyhubit celé populace
koček. Nejvíce v ohrožení jsou neočkované
mladé kočky, které prakticky ve 100 % přípa-
dů uhynou. Inkubační doba je 2 až 10 dnů.
Panleukopenie se projevuje jako těžký zánět
střevní sliznice, kdy se sliznice olupuje, kočka
má krvavé průjmy a silně zvrací. To vše vede
k odvodnění organismu a rychlému rozvratu
vnitřního prostředí. Kočka může uhynout do
24 hodin. Dnes je to však naprosto zbyteč-
né, protože očkování je všude běžné (více viz
kapitola o očkování). Léčba spočívá v podá-
ní antibiotik a infuzí do žíly. Pokud kočka po
očkování nezískala dokonalou imunitu, může
onemocnět, avšak průběh nemoci je daleko
slabší a kočku lze vyléčit.
Leukóza koček – kočičí leukemie
Tuto nemoc způsobuje virus označovaný jako
FeLV (Feline Leukose Virus). Virus proniká do
buněčných struktur a může v nich i roky setr-
vávat bez jakýchkoli projevů. Teprve při osla-
bení nebo zvýšených nárocích na organismus
(březost, jiné onemocnění) se projeví. Proje-
 ZDRAVÍ A NEMOC

vy jsou pestré – zhoubné nádory, leukemie, a vakcína se běžně aplikuje v kombinovaných

chudokrevnost a snížená obranyschopnost preparátech společně s dalšími.
organismu (přetrvávající infekce např. v úst-
ní dutině apod.). Klinický průběh se podobá
lidskému AIDS, avšak stejně jako další kočičí
nemoci není pro člověka ani jiného živočicha,
který nepatří ke kočkovitým šelmám, infekč-
ní. Virus se šíří přímým kontaktem mezi zví-
řaty a rovněž z matky na plod (je přítomen
v krvi i slinách nemocných koček). Přítom-
nost protilátek lze zjistit ze slin i krve kočky.
Krevní testy se běžně provádějí před krytím
kočky – mnoho chovatelů kočku bez testu
vůbec nepřijme ke kocourovi. Na tuto choro-
bu se musejí testovat také koťata i kočky před
očkováním. I toto očkování je dnes běžné.
Postižené kočky se vzhledem k možnosti šíře-
ní viru musejí chovat odděleně od ostatních
a nesmějí ze zúčastňovat výstav. Onemocně-
ní léčit nelze. O kočku s pozitivním testem je
Kontrola ústní dutiny
nutno dobře pečovat a je možné jí podávat
preparáty na zvýšení imunity. Při propuknutí Peritonitis – FIP – infekční zánět pobřišnice
nemoci se léčí její projevy a podávají se léky Toto onemocnění je velmi záludné už proto,
na jejich zmírnění. že v rámci jeho výzkumu se objevují stále nové
poznatky, a přesto o něm zřejmě není zná-
Rhinotracheitis (kočičí rýma, kočičí chřipka) mo všechno. Existují informace, že jiný virus
Označuje se také jako FVR (felinní virová rhi- (coronavirus) mutuje až v těle kočky a změní
notracheitis). Jedná se o zánět horních cest se na virus peritonitidy. Přitom coronavirus
dýchacích, který se může dál rozšířit a způso- má v těle mnoho koček a k jeho mutaci ve
bit až zápal plic se smrtelným koncem. Může smrtelnou formu dochází z dosud ne zce-
rovněž postihnout rohovku, na níž se utvoří la jasných důvodů a ne ve všech případech.
vřed, a kočka může oslepnout. Inkubační Zřejmě v tom budou hrát roli životní podmín-
doba je 2 až 10 dnů. Choroba se projevuje ky a celková obranyschopnost kočky. Společ-
rýmou, kašlem a ztíženým dýcháním. Proti ně s faktem, že vakcinace je velmi sporná, ne
této nemoci existuje spolehlivé očkování, vět- zcela spolehlivá a bez rizik, dělá FIP vrásky na
šinou podávané v kombinovaných vakcínách čele mnoha chovatelům. V zásadě se rozlišují
společně s vakcínou proti panleukopenii. dva typy onemocnění: při tzv. vlhké formě se
v břišní dutině vytváří tekutina a zvětšuje se
Kalicivirosa břicho, kočka trpí nechutenstvím a teplotou,
Toto virové onemocnění také najdeme pod má průjmy a chřadne. Při tzv. suché formě
názvem FCV (felinní calicivirosa). Typickým se výpotek v břišní dutině netvoří a nemoc
projevem jsou vřídky v ústní dutině (slinění, se může projevit postižením nejrůznějších
kočka nežere) a zánět horních cest dýchacích. orgánů včetně nervového systému, příznaky
Rovněž proti této nemoci se kočky očkují se přitom velmi různí. Jediným směrodatným

91
CHOV KOČEK
Nakažlivým onemocněním jsou ohroženy zejména kočky bez domova
vyšetřením je krevní test, který ovšem dokazu-
je jen protilátky proti coronaviru. Léčba spo-
čívá v mírnění příznaků, úhyn kočky je neod-
vratný. U starších koček bývá průběh spíše
pomalejší, koťata mohou podlehnout nemo-
ci velmi rychle. Jedinou obranou je dnes tes-
tování koček a vyřazování pozitivních koček
s vysokou hladinou protilátek ze všech akcí,
chovu i kontaktů s ostatními kočkami, i když
zmíněný test není zcela směrodatný.
Syndrom získané ztráty imunity (FIV)
Toto onemocnění se podobá lidskému AIDS
a je způsobeno virem označovaným jako FIV.
Kočka se nakazí nejčastěji krvavými potyčka-
mi, případně krytím. Nemusí vykazovat žádné
92
příznaky i po řadu let, ale také může onemoc-
nět záhy. Projevy vyplývají z poruchy imunity
(průjmy, dlouhotrvající banální onemocnění,
teploty) a končí úhynem kočky. I tento virus
je druhově specifický a nikdo se nemusí obá-
vat přenosu nemoci na člověka. Onemocně-
ní se zjišťuje krevním testem. Očkování proti
nemoci ani léčba zatím neexistují. Existence
této (a samozřejmě i dalších) nemoci je jed-
ním z důvodů, proč nemůžeme nechat chov-
ným kočkám a kocourům volný výběh.
Vzteklina
Toto onemocnění je typické pro všechny tep-
lokrevné savce včetně člověka. Jedná se o smr-
telné onemocnění centrálního nervového
 ZDRAVÍ A NEMOC

systému, které se přenáší kontaktem (nejčas-

těji kousnutím) s nemocným zvířetem. Česká
republika byla zařazena mezi země, kde se již
vzteklina nevyskytuje. Existuje však stále povin-
nost očkovat kočky jak před výstavou, tak před
překročením státních hranic. Je vhodné nechat
očkovat i kočky s volným výběhem. Vakcína
proti vzteklině se aplikuje buď samostatně,
nebo v kombinaci s dalšími. Podle současné-
ho předpisu se vyžaduje, aby očkování bylo
provedeno minimálně 1 měsíc a maximálně
12 měsíců před konáním výstavy.

Některá další onemocnění

Novorozenecký rozpad červených krvinek –
FNI (felinní novorozenecká isoerythrolýza)
Jak už bylo řečeno v kapitole o kočičí krvi,
FNI ohrožuje novorozená koťata matek s krevní skupinou B
rozlišují se skupiny A, B a AB. Velká většina
koček má krevní skupinu A. Krevní plazma B také kocourem krevní skupiny B. Testy na
koček obsahuje protilátky proti jiné krevní krevní skupiny se zatím provádějí jen v zahra-
skupině. Problémy nastanou v okamžiku, ničí, ale je možné, aby náš veterinář s tako-
kdy porodí kočka se skupinou B, která byla vou laboratoří test zprostředkoval a odeslal
nakryta kocourem skupiny A. Všechny ostat- tam vzorek krve.
ní kombinace jsou bez problémů, protože
vloha pro skupinu A je dominantní a potla- Zubní kámen a zánět dásní
čuje projev vlohy B. Část vrhu těchto novo- Kočky trpí těmito problémy často. Prevencí
rozených koťat (případně celý vrh – záleží na usazování zubního kamene je čištění zubů
genotypu kocoura) bude mít krevní skupinu a podávání pevné stravy. Pokud se již kámen
A a právě jim se během prvních 24 hodin utvořil, musíme jej nechat odstranit vete-
života dostanou s mlékem do krve protilát- rinářem. Zubní kámen obvykle doprovází
ky, které vedou k jejich úhynu. Pokud koťa- také zánět dásní, který může vést k viklání
ta neuhynou hned, uhynou později. Jestliže
některá přežijí, mají trvale špatný zdravot-
ní stav (chudokrevnost). Zabránit tomuto
vývoji lze jen jediným způsobem – náhradním
krmením v prvních 24 hodinách života, což
je doba, kdy je střevní stěna koťat prostupná
pro protilátky. Po jejím uplynutí může kočka
dál normálně kojit. Je známo, že u některých
plemen se krevní skupina B vyskytuje častěji
– britské kočky, devon a cornish rex, habeš-
ské a somálské kočky, v menší míře také per-
ské kočky. Je možné nechat provést test na
zjištění krevní skupiny a krýt kočku skupiny Zubní kámen doprovází zánět dásní

93
CHOV KOČEK
až ztrátě zubů. Příznaky jsou zápach z tlamy
a potíže při kousání. Záněty v ústní dutině
však mohou být rovněž příznakem některé
vážnější choroby.
Luxace pately
Tato porucha je dědičného charakteru, i když
zatím není známo, jakým způsobem se dědí. Koč-
ky s luxovanou (uvolněnou) čéškou mají potíže
se skákáním a běháním. Vada vede k jejich dis-
kvalifikaci na výstavách. Ve vážných případech
je nutné koleno operovat. Luxaci pately zjistí
zkušený veterinář pohmatem. Vymknutí pately
může být ovšem i důsledkem úrazu.
Pyometra
Tímto názvem se označuje zánět dělohy
s tvorbou a zadržováním hnisu. Tento pro-
blém se někdy dostavuje u starších koček,
nebo také v souvislosti s potracením plodů
či po porodu (v děloze zůstanou zbytky plo-
dových obalů). Příznakem je zvýšená žízeň,
teplota a hnisavý výtok z vulvy. Stav ohrožu-
je kočku na životě. Během léčby se podávají
antibiotika a léky na vyčištění dělohy, avšak
často je nutné dělohu odstranit.
Zvracení
Pokud kočka zvrací jen občas, může to být
způsobeno rychlým naplněním žaludku
při hltavém žraní nebo spolykáním většího
množství chlupů. Toto zvracení nás nemusí
znepokojovat, stejně jako zvracení po oku-
sování trávy, kterým si kočka čistí žaludek.
Pokud však zvrací více a častěji, je na místě
vyhledat veterináře.
Průjem
Pozorujeme-li průjem, může se jednat o pro-
stou dietní chybu, ale také o vážné onemoc-
nění. Upravíme dietu – kočce dáme vařené
kuřecí maso nebo jiný dietní pokrm, a pokud
průjem do 24 hodin nepřestane, vyhledáme
veterináře.
94
Zácpa
Jestliže se kočka nevyprazdňuje jednou za den,
maximálně za 2 dny, trpí zácpou. Pokusíme
se jí předložit olejovku i s olejem nebo podat
dvě až tři lžičky másla či oleje. Pokud se stav
do dvou dnů nezlepší, vyhledáme veterináře.
Cukrovka
Příznaky této nemoci jsou velká žízeň, nad-
měrné pití i močení, nadměrná chuť k jídlu
a náhlé hubnutí. Diagnózu stanoví veterinář
a určí také léčbu a dietu. Nemoc lze léčit
podobně jako u lidí podáváním inzulínu.
Onemocnění močových cest
Kočičí urologický syndrom
Kočky poměrně často trpí tzv. kočičím uro-
logickým syndromem, který se označuje také
jako FUS (felinní urologický syndrom). Vět-
šinu pacientů tvoří kocouři, kočky onemoc-
něním trpí méně často. Je to dáno tím, že
kocouří močové cesty jsou delší a užší. Ucpá-
vají se drobnými krystalky a drtí, kocouři
obtížně močí a v moči jsou stopy krve. Někdy
nemůžou močit vůbec. Sedí na toaletě a tlačí,
můžou také mňoukat, protože mají boles-
ti. Toto namáhavé močení je alarmujícím
příznakem, je proto nutné rychle vyhledat
pomoc. Léčba spočívá v uvolnění močového
měchýře, podávání léků a dietní stravy.
Chronická selhání ledvin
Starší kočky často trpí poruchou funkce led-
vin. Projevuje se úbytkem váhy, páchnoucím
dechem a mohou se objevit i záněty v tlamě.
Léčba je dlouhodobá a její součástí je dieta
a podávání léků.
Polycystické onemocnění ledvin – PKD
Tato mezi chovateli obávaná choroba je dědič-
ná, přenáší ji dominantní gen. Ledviny kočky
jsou protkány menšími či většími cystami, čímž
ubývá funkční ledvinné tkáně. Projevuje se zhor-
 ZDRAVÍ A NEMOC

šenou funkcí ledvin a podle stupně postižení
kočky hynou dokonce i v mladém věku. Při
vážném postižení uhynou i velmi mladé kočky,
již kolem věku 2 let. Čím větší cysty v ledvinách
jsou, tím dříve a závažněji se onemocnění pro-
jeví. Léčba je podobná jako u jiných chronic-
kých onemocnění ledvin a provází ji podávání
speciální diety. Nemoc lze prokázat buď ultra-
zvukovým vyšetřením přístrojem s dostatečnou
rozlišovací schopností, nebo genetickým tes-
tem. Tento test je přesnější. Využívají jej hlavně
chovatelé plemen, u kterých se onemocnění
vyskytuje nejčastěji. Jedná se především o per-
ské kočky, ale také o birmy či britské kočky.
Kočky s homozygotně podmíněným onemoc-
něním PKD nelze použít k chovu, i když dopo-
sud nemusí mít žádné příznaky, protože se tím
rozšiřuje výskyt genu v populaci daného ple-
mene. V některých případech se v chovu použí-
vají heterozygoti (nesou jen jednu vlohu pro
PKD) pro tuto chorobu z toho důvodu, že je
postiženo tolik zvířat, že by bylo plemeno váž-
ně ohroženo. Žádoucí ovšem je vyřadit z chovu
pokud možno všechny postižené kočky.
sliny, kdy se kočka po kousnutí blechou usi-
lovně drbe a zanese si infekci do kůže, čímž
vznikají nehojící se boláky. Mohou se však
vyskytnout alergie nejrůznějšího druhu, např.
na některou potravinu, což se projevuje prů-
jmy a kožními vyrážkami. Někdy není jedno-
duché alergen zjistit. Léčba alergie spočívá ve
vyloučení alergenu z okolí kočky či potravy
a podávání příslušných léků.
Plísňová onemocnění
Tato onemocnění jsou nechvalně známá svojí
úporností. Způsobují je plísně různého půvo-
du, nejčastěji mikrospory nebo trichofycie.
Projevují se lysinami v srsti, které mají kruho-
vý tvar, na kůži se vytvoří šupinky a lysiny se
šíří do okolí. Kočka se škrábe, protože kůže
silně svědí. Jinak nemá kočka žádné potíže.
Léčba spočívá v aplikaci různých lokálních
přípravků a současném podávání tablet.
Proti plísňovým onemocněním lze kočky také
očkovat. V případě onemocnění plísní je tře-
ba nemocné zvíře oddělit od ostatních a dbát
na hygienu, protože plíseň se mezi kočkami

Abscesy
Tyto bolestivé boláky si kočka nejčastěji
odnese ze rvaček s jinými kočkami, když se
zubem nebo drápem zanese do rány infekce.
Rána nemusí být velká, někdy je jen bodová
a můžeme ji přehlédnout. Proto všechny rány
kočce očistíme a dezinfikujeme vhodnou dez-
infekcí (např. Betadine). Pokud se rána zanítí,
místo je zduřelé, bolestivé a horké, ostříháme
srst v okolí rány a nemocné místo omýváme
vlažnou vodou. Absces se tím někdy uvol-
ní a vyteče. Pokud absces sám do 24 hodin
nepraskne, vyhledáme veterináře. Ten absces
otevře a ve vážnějších případech podává anti-
biotika.

Alergie
V posledních letech se u koček stále častěji
objevuje alergie. Známá je alergie na bleší Svědění patří k příznakům plísňových onemocnění

95
CHOV KOČEK

přenáší a může jí příležitostně onemocnět
i člověk. V chovu je nutné až do vyléčení všech
zvířat zavést karanténu.
Otravy
Příznaky otrav mohou být velmi různé, obvyk-
le se jedná o zvracení, průjem (obojí může
být i s příměsí krve), třes, vrávoravou chůzi,
bezvědomí. Při takových projevech je nutné
co nejdříve vyhledat pomoc a neztrácet čas,
protože čím větší je prodlení, tím menší je
naděje na záchranu. Původcem otrav mohou
být nejrůznější látky na zahradě (pesticidy,
insekticidy, látky na hubení slimáků, hnoji-
va), jed na myši, ale také dezinfekční příprav-
ky (lyzol), alkohol, nemrznoucí směsi, čisticí
přípravky a mnoho dalších. O jedovatých
rostlinách je pojednáno v příslušné kapito-
le. Proto jsou i příznaky otrav mnohotvárné.
Pokud víme, čím se kočka otrávila, vezmeme
obal od chemikálie s sebou k veterináři.
apod., takže spolu s tím, že odblešíme kočku,
musíme se postarat také o vyčištění prostře-
dí. Kočka by se totiž mohla znovu nakazit.
K dispozici máme mnoho preparátů ve formě
zásypů, tablet a preparátů „spot on“ (kapka
mezi lopatky). Důkladně vyčistíme prostory,
kde se kočka zdržovala. Podmínkou je velmi
pečlivé vysátí vysavačem, abychom odstrani-
li i vajíčka nakladená ve škvírách, a vyprání
nebo raději vyhození textilie, na které kočka
spala. Vzhledem k možnosti nákazy tasem-
nicí kočku odčervíme nebo necháme udělat
rozbor stolice. Preparáty, zejména „spot on“,
lze výhodně podávat i jako prevenci.
Ušní roztoči
Tento parazit je častým původcem zánětu
zevního zvukovodu. Roztoč vyvolává zvýšenou

NEJČASTĚJŠÍ PARAZITI KOČEK

Vnější paraziti
Blechy
Blechy jsou nejčastějšími parazity koček. Kro-
mě nepříjemných kousnutí, která se mohou
zanítit a způsobit zánět kůže, může blecha
infikovat kočku tasemnicí, jejímž je mezi-
hostitelem. Množí se také alergické reakce
koček na bleší kousnutí. Zablešená koťata Nález roztočů upřesní mikroskopické vyšetření ušního sekretu
mohou trpět chudokrevností (při masivním
zablešení). Zablešené kočky jsou na výsta-
vách samozřejmě diskvalifikovány. Zbavit se
blech ztěžuje fakt, že blechy kladou vajíčka
i mimo srst – do skulin v podlaze, do pelechu

Blecha kočičí – Ctenocephalides felis Ušní roztoč – Otodectes cynotis

96
 ZDRAVÍ A NEMOC

Škrkavka kočičí – Toxocara cati

Vyšetření ucha

tvorbu ušního mazu, který tvoří hnědé hrud-
ky viditelné v boltci. Ucho kočku hodně svědí,
takže ho klopí a opakovaně ho škrábe, čímž
může dojít ještě k druhotné bakteriální infekci.
Ušní „svrab“, jak se onemocnění také nazývá,
je nutné důsledně doléčit, ačkoli léčba bývá
zdlouhavá. Zanedbané onemocnění může vést
až k poškození hlubších partií ucha a tím k váž-
ným komplikacím. Onemocnění se léčí několik
týdnů a používají se různé ušní kapky.
zit se svrabem může i pes nebo člověk – při
ošetřování nemocné kočky je tedy vhodné
dbát na přísnou hygienu. Onemocnění se léčí
lokálními i komplexními preparáty. Většinou
je nutné opatřit si operační límec, abychom
mohli léčbu provádět.

Svrab
Původcem tohoto svědivého onemocnění
je zákožka svrabová. Její samičky se zavrtá-
vají do kůže a vytvářejí chodbičky, kam kla-
dou vajíčka. Usilovným škrábáním si kočka
do kůže zanese bakteriální infekci a vzniká
zánět kůže se šupinkami a mokvajícími místy, Zákožka svrabová – Notoedres cati
z nichž vypadává srst. Nejprve vzniká svrab
na hlavě, odkud se šíří na krk a celé tělo. Klíště
Onemocní nejčastěji kočky bez domova, se Klíště kočce opatrně odstraňujeme rotačním
špatnou kondicí a obranyschopností. Naka- pohybem, abychom neutrhli hlavu s kusadly,

97
CHOV KOČEK

Škrkavek kočku zbavíme speciálními léky, kte-

ré určí veterinář. Existují ve formě tablet nebo
past. Kočky se kromě pravidelného odčervo-
vání odčervují ještě před plánovaným krytím
a v březosti.

Tasemnice
Tímto parazitem se kočka nejčastěji nakazí
od psa, sežráním syrového masa, hlodavce
či štípnutím nakažené blechy. Tasemnice je
plochý, poměrně dlouhý červ s článkovaným
tělem. Kočky napadené tasemnicí nemusejí
vypadat nemocně, někdy však mívají matnou
Aplikace preparátu „spot on“
srst a přes dobrou chuť jídlu jsou pohublé.
která by se v ráně zanítila. Místo poté vydezin- Může se také objevovat mžurka přetažená
fikujeme. Klíště nejprve potřeme insekticidním přes větší část oka. Kočku může svědit koneč-
přípravkem neškodným pro kočky, olejem ník, otírá si ho o podlahu (říkáme, že sáňku-
nebo mýdlem, potom je jemně odstraníme. je). Podobné příznaky se mohou objevit i při
Kočka může podobně jako člověk onemocnět napadení škrkavkou. Výskyt článků tasem-
boreliózou (existuje možnost očkování). Proti nice ve stolici může, ale nemusí být patrný.
tomuto parazitovi působí preventivní aplikace Tasemnice se léčí spolehlivými léky. Nejlepší
některých „spot on“ preparátů. prevencí je odblešování, pravidelné odčervo-
vání a hygiena chovu.
Vnitřní paraziti
Škrkavka
Tento obvyklý parazit může kočkám a malým
koťatům způsobovat značné zdravotní pro-
blémy. Silně napadené kotě je chudokrevné,
podvyživené a může dojít i k uzávěru stře-
va. U březí kočky mohou škrkavky způsobit
porodní komplikace, poškození plodů nebo
i jejich úhyn. Škrkavka je tenký bílý červ, dlouhý
7 až 10 cm. Nenajdeme-li jej ve stolici, nezna-
mená to, že kočka není nakažená. Ve stolici či
zvratcích se červi totiž objevují pouze v přípa-
dě masivní infekce. Spolehlivě budeme infor-
mováni jen po vyšetření stolice na přítomnost
parazitů. Proto se kočky odčervují preven-
tivně, a to už od raného mládí – viz kapitola
o péči o kočku a koťata. Kočka se škrkavkami Tasemnice psí – Dipylidium caninum
nakazí kontaktem s trusem nemocné kočky,
myší nebo potkanem či hmyzem. Protože Toxoplazmóza
zárodky škrkavky přežívají v půdě, můžeme je Toto onemocnění je způsobováno prvokem.
přinést domů doslova na botách. Častá obava veřejnosti z přenosu toxoplaz-

98

mózy není tak opodstatněná, jak by se moh-
lo zdát. Podstatně větší riziko nákazy než od
kočky představuje pro člověka nedostateč-
ně tepelně upravené maso nebo vejce. Stej-
ným způsobem se může nakazit i kočka. Při
dodržování hygieny chovu se infekce obávat
nemusíme. Těhotné ženy by pro jistotu měly
při čištění kočičí toalety pracovat v ruka-
vicích. Toaletu ale stejně čistíme pomocí
lopatky a do přímého kontaktu s trusem se
nedostaneme. Trus z kálecí misky by se měl
odstraňovat nejméně jednou denně, což sta-
čí k tomu, aby se zabránilo dozrání oocyst
(potřebná doba je 48 hodin), které by kočka
eventuelně mohla vylučovat. Ostatně vylučo-
vání oocyt nemocnou kočkou trvá jen krátkou
dobu. Kočku před nákazou chráníme tepel-
nou úpravou masa, příp. jeho přemražením
po dobu alespoň 48 hodin při –20 °C.
Fixace zlomeniny
ZDRAVÍ A NEMOC
Filarióza
Toto parazitární onemocnění se dříve vyskyto-
valo v jižních zemích, avšak vlivem oteplování
klimatu se už rozšířilo i do jižních oblastí naší
země. Jeho původcem jsou srdeční a podkož-
ní červy (Dirofilaria repens a Dirofilaria immitis),
jejichž larvy přenášejí infikovaní komáři bod-
nutím. Důležitá je především prevence anti-
parazitárními preparáty ve formě „spot on“
roztoku.
PRVNÍ POMOC
U koček platí pro první pomoc podobná pra-
vidla jako u lidí. Musíme brát samozřejmě
v úvahu rozdíl velikosti, ale v ničem podstat-
ném se první pomoc neliší.
Mnohdy je výhodou, že s malou kočkou
můžeme lépe manipulovat a dopravit ji
k ošetření i bez auta, není-li k dispozici.
99
 CHOV KOČEK

Transport
Se zraněnou kočkou zacházíme maximálně
šetrně. Nezapomínejme, že jí můžeme při
neopatrné manipulaci působit bolest a že
nás může i poranit. Pokud kočku zvedáme,
jemně pod ní podsuneme pevnou podlož-
ku, například karton nebo více vrstev novin,
a zabalíme ji do svetru. Pak teprve zvedáme.
Podpíráme ji přitom v místě hrudníku a pán-
ve, za končetiny netaháme. Pokud zranění
vypadá vážně, nesnažíme se dát kočku za
každou cenu do přenosky, stačí třeba krabice
s otvory na vzduch. Snažíme se s kočkou co
nejméně hýbat.
Při vážných zraněních se dostavuje traumatic-
ký šok, jenž se projevuje zhroucením, rychlým
a povrchním dýcháním, rychlým a slabým
pulsem, studenými končetinami a zastřeným
vědomím nebo bezvědomím. Kočku pře-
pravujeme v bezpečnostní poloze – vleže na
boku, hlava je níže než tělo. Vytáhneme jazyk,
aby nezapadl, a kočku přikryjeme.
Umělé dýchání
Kočku položíme na pevný podklad, otevřeme
jí tlamu, mírně zakloníme hlavu a vytáhneme
jazyk. Tlamu vyčistíme od krevních sraženin
nebo zvratků. Můžeme použít dýchání z úst
do úst, ovšem s ohledem na velikost kočky při
podstatném snížení intenzity vdechů. Dýchá-
me 20× za minutu. Do úst uchopíme celou
tlamu kočky. Jiná metoda (méně účinná) je
stlačování hrudníku ve stejné frekvenci při-
měřeným tlakem.
Srdeční masáž
cích pokusech kombinujeme srdeční masáž
s umělým dýcháním.
Pozor! Pokud použijeme při oživování kočky
příliš velkou sílu, může dojít k vnitřním
zraněním. Pamatujeme na malou velikost
kočky a přizpůsobíme tomu vyvíjený tlak.
!
Zastavení krvácení
Krvácející ránu zkontrolujeme, malé cizí těle-
so (např. trn) jemně odstraníme. Větší před-
měty musí odstranit odborník. Malé rány
na chvíli stiskneme prsty a zkontrolujeme,
zda se krvácení zastavilo. Pokus můžeme
zopakovat. Na větší rány přiložíme tlakový
obvaz a studený obklad (např. led v mikro-
tenovém sáčku) a kočku odvezeme na ošet-
ření. U větších poranění končetinu nebo ocas
zaškrtíme. Jako škrtidlo použijeme kapesník
se zasunutou tužkou, s jejíž pomocí kapes-
ník dotáhneme. Během transportu škrtidlo
každých 15 minut povolíme, aby úplně neza-
bránilo krevnímu oběhu. U zranění, kde není
možné použít škrtidlo, stiskneme prsty tepny
na místech vyznačených na obrázku.

Srdeční masáž
Puls u kočky se nejlépe nahmatá na vnitřní
straně stehna, kudy vede velká stehenní tep-
na. Hmatáme ukazovákem a prostředníkem,
nikoli palcem. Puls srdce je také hmatný při-
ložením dlaně na hrudník. Kočku položíme
na bok na pevnou podložku. Hrudník stla-
čujeme těsně za předníma nohama 120×
za minutu (2× za sekundu). Při oživova- Body k zastavení většího krvácení

100
 ZDRAVÍ A NEMOC

otevřeme kočce tlamu a podíváme se na zdroj

potíží. Je-li předmět dostupný prsty nebo pin-
zetou, pokusíme se jej odstranit. Pokud nejs-
me úspěšní, vyhledáme odborníka.

Uštknutí jedovatým hadem

Přiložení škrtidla
ÚRAZY
Přehřátí – úžeh, úpal
K přehřátí dojde poměrně snadno, pokud
necháme kočku v zamčeném autě zaparko-
vaném na slunci. Vždy proto necháváme po-
otevřené okénko, a parkujeme pokud mož-
no ve stínu a na co nejkratší nutnou dobu.
Nejlepší je vzít kočku v přenosce s sebou. Při
přehřátí se objeví zvracení, bezvědomí, šok.
Kočku vyneseme ven, osprchujeme studenou
vodou nebo uděláme studený zábal. Zvlášť
pečlivě ochladíme hlavu. Vyhledáme veteri-
náře, nikdy nepodáváme acylpyrin a podob-
né léky, protože jsou pro kočky jedovaté!
Končetinu zaškrtíme a přikládáme studené
obklady, aby se zpomalil krevní oběh. Kočku
dáme do přenosky, aby byla v klidu. Ihned
vyhledáme veterináře – k ošetření by nemělo
dojít později než po 2 hodinách. Příznaky jsou
zvracení a rozvíjející se šok až bezvědomí.
Tonutí
Pokud z vody vytáhneme kočku, která nedý-
chá teprve několik minut, pokusíme se ji
oživit. Využijeme odstředivé síly k odstranění
vody z dýchacích cest – kočku uchopíme za
zadní nohy a několikrát ji zhoupneme mezi
rozkročenýma nohama. Potom následuje
srdeční masáž a umělé dýchání.

Popáleniny
Popálené místo důkladně opláchneme stu-
denou vodou a kočku odvezeme k veterináři.
U popálenin větších ploch postupujeme jako
u přehřátí.

Zasažení elektrickým proudem

Dříve, než se kočky dotkneme, vytáhneme
zástrčku ze zdi, protože bychom dostali elek-
trickou ránu. Zjistíme, zda kočka dýchá a zda
srdce tepe a případně začneme s oživováním.
Popáleniny ošetříme teprve poté, co kočka
nabude vědomí. Ihned vyhledáme veterináře.

Dušení
Kočka s cizím tělesem v tlamě či dýchacích ces-
tách jakoby zvrací naprázdno a snaží se před-
mět drápy odstranit. Za asistence další osoby Vylití vody z dýchacích cest

101
 VII.
Výstavy

Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz

 CHOV KOČEK
VII. VÝSTAVY
HISTORIE
První výstava koček v dnešním pojetí byla
zorganizována v Londýně v roce 1871. Jejím
organizátorem byl spisovatel, malíř a vel-
ký milovník koček Harrison Weir, který také
popsal, jak má která kočka vypadat – stvo-
řil tedy první standardy a také kočky sám
posuzoval. Výstava se konala v Křišťálovém
paláci a ihned si získala popularitu. Před tou-
to výstavou se však již konaly malé expozice
koček jako součásti výstav hospodářských
zvířat. Takové výstavy byly uspořádány i ve
Spojených státech.
V současnosti se v Evropě koná pod záštitou
FIFe více než 400 výstav ročně, další se konají
pod hlavičkou jiných chovatelských federací.
U nás se ročně koná kolem 30 těchto akcí.
Smyslem výstav je nejen soutěžení jednotlivých
majitelů a chovatelů, ale také propagace koček
na veřejnosti, která je potřebná pro osvětu
a rozšiřování zájmu lidí o kočky, jejich chov
a v neposlední řadě o dobré zacházení a péči,
kterou by měli svým mazlíčkům poskytovat.
Zdá se to neuvěřitelné, ale mnohde nemají
kočky ještě ani dnes na růžích ustláno a krme-
ní ani základní preventivní a zdravotní péče jim
nejsou poskytovány v dostatečné míře.
Mezinárodní výstava koček
104
Většina výstav koček je dvoudenní, přičemž
každý den se samostatně koná znovu celá
soutěž. Kočky se účastní jeden nebo oba dny.
Některé výstavy jsou rozděleny podle plemen
– každý den jsou k vidění jiná plemena.
Mainská mývalí kočka v roli vítěze
TYPY VÝSTAV
Nejčastěji se pořádají výstavy mezinárodní,
na nichž může kočka získat všechny typy udě-
lovaných certifikátů, kromě titulu „světový
vítěz“. Ten lze získat jedině na světové výsta-
vě, která se koná vždy jednou za rok, pokaždé
v jiné zemi, v níž působí členové FIFe. Světo-
vá výstava je prestižní záležitostí a bývá na ní
vystavováno i přes 1000 koček. Světová výsta-
va v roce 2000 se konala v Praze a zazname-
nala velký úspěch. Mezinárodních výstav je
naprostá většina. Kromě nich se můžeme
setkat také s výstavami národními, kde může
kočka získat nejvýše certifikát CAC udělovaný
v otevřené třídě. Tituly vyšší jsou udělovány
jen na výstavách mezinárodních.
Kočky se na výstavách posuzují pod jednotlivý-
mi čísly, jsou rozděleny podle plemen, barev-
ných variet, tříd a pohlaví. Ve třídě spolu tedy
soutěží kočky srovnatelného věku a srovnatel-
ných kvalit. Kastrovaná zvířata se vystavují ve
zvláštních třídách a mají své zvláštní tituly.
 VÝSTAVY

VÝSTAVNÍ TŘÍDY
Na mezinárodních výstavách kočky soutěží
v následujících třídách:
1 – třída evropských šampionů
2 – třída evropských premiorů
3 – třída grandšampionů
4 – třída grandpremiorů
5 – třída mezinárodních šampionů
6 – třída mezinárodních premiorů
7 – třída šampionů
8 – třída premiorů
9 – třída otevřená – pro kočky ve věku
nad 10 měsíců
10 – třída kastrátů – pro kastrované kočky
nad 10 měsíců
11 – třída mladých od 6 do 10 měsíců
12 – třída mladých od 3 do 6 měsíců
13 a – třída noviců – pro kočky bez průkazu
původu, její zařazení je však vázáno
na další podmínky
13 b – třída kontrolní – pro zvířata v průbě- Oceněná somálská kočka
hu šlechtění nového plemene
13 c – třída ověřovací – pro zařazení do bar- VÝSTAVNÍ CERTIFIKÁTY A TITULY
vy nebo pro importované kočky Tituly kočka získává na základě určitého
14 – třída koček domácích – pro nešlech- počtu certifikátů, které obdržela v přísluš-
těné kočky, jakékoli domácí kočky ných třídách.
15 – třída veteránů – pro kočky nad 7 let věku Titul šampion dostane kočka, která získala
16 – třída vrhů – nejméně 3 koťata z jed- na třech výstavách certifikát CAC (Certificat
noho vrhu d´Aptitude au Championnat) od tří různých
posuzovatelů. Obdobný titul pro kastrova-
né kočky je premior, který získá kočka se tře-
mi certifikáty CAP (Certificet d´Aptitude au
Premior).
Titul mezinárodní šampion a mezinárodní
premior získávají zvířata, která byla třikrát
oceněna cartifikátem CACIB (Certificat
d´Aptitude au Championnat International
de Beauté), respektive CAPIB (Certificat
d´Aptitude au Premior International de
Beauté) od tří různých posuzovatelů ve dvou
Exotická kočka jako vítěz výstavy různých zemích.
Organizátor výstavy může ještě podle uvážení Tituly grandšampion a grandpremior získají
vypsat další třídy, např. třídu chovných párů zvířata, která obdrží šestkrát ocenění CAGCIB
apod. (Certificat d´Aptitude au Grand Champi-

105
 CHOV KOČEK
Sibiřská kočka z českého chovu
onnat International de Beauté) respektive
CAGPIB (Certificat d´Aptitude au Grand
Premior International de Beauté). Certifikáty
musejí být uděleny třemi různými posuzova-
teli a ve třech různých zemích.
Titul evropský šampion a evropský premior
pak získávají kočky, které získaly devětkrát
certifikát CACE (Certificat d´Aptitude au
Championnat d´Europe) nebo CAPE (Certi-
ficat d´Aptitude au Premior d´Europe), a to
od tří různých posuzovatelů.
Kromě těchto certifikátů a titulů postupují
nominované kočky do nejvyšší soutěže výsta-
vy, která se nazývá Best in show a koná se na
závěr výstavy. Zde se udělují tituly jako „Nej-
lepší zvíře výstavy“, „Nejlepší mládě“, „Nej-
lepší kastrát“ apod., a to zvlášť pro všechny
čtyři kategorie plemen (viz kapitola o dělení
plemen koček). Na světové výstavě se nejlep-
ší zvířata vzešlá z volby Best in show mohou
chlubit titulem „Světový vítěz“.
106
SYSTÉM POSUZOVÁNÍ
Způsob posuzování popsaný v následující
kapitole je ten, kterým se posuzuje na výsta-
vách pod záštitou FIFe. Jiné chovatelské fede-
race jako WCF (World Cat Federation) nebo
CFA (Cat Fancy Of America) mají poněkud
odlišný systém. Protože FIFe je u nás majo-
ritní a jiné výstavy se konají jen velmi spora-
dicky, setkáte se téměř jistě s jejím systémem
posuzování.
Kočky jsou posuzovány kvalifikovanými
posuzovateli pod jednotlivými čísly, a to za
přítomnosti publika i majitele kočky. Pro kaž-
dou výstavu je vydán katalog, kde jsou všech-
ny kočky uvedeny i s datem narození, rodiči
a dalšími důležitými údaji. Z katalogu se
dozvíme zařazení kočky do plemene, barevné
variety i číslo její registrace v plemenné kni-
ze. Zvláště pro chovatele je katalog důleži-
tou pomůckou pro orientaci ve světě koček
a samozřejmě pro další chov.
Kočky jsou posuzovány podle standardů,
v nichž jsou přesně popsány exteriérové znaky
včetně srsti. Standardy vydávají mezinárodní
federace. Posuzovatel, který během výstavy
posoudí asi 40 koček, vypracuje o každém
zvířeti písemný posudek v jednom z jednacích
jazyků FIFe (angličtina, němčina, francouzšti-
na) nebo v jazyce země, kde se výstava koná.
Posuzování je veřejné
 VÝSTAVY

OZNAČOVÁNÍ PLEMEN A BAREV-

NÝCH VARIET
V mezinárodní federaci FIFe se k označová-
ní plemen a barevných variet koček použí-
vá EMS systém, který nese název podle své
autorky, paní Minde z Norska. Potřeba
takového jednotného označování vznikla
proto, že označení zbarvení bylo nejednot-
né a komplikované. Od roku 1992 se tento
systém používá pro rodokmeny a výstavní
katalogy a vnesl do označování plemen jed-
notnost, jednoznačnost a pořádek. Plemeno
se označuje třemi velkými písmeny, kód zbar-
vení pak malými písmeny a eventuelně i čísly.
Označovací systém je velmi jednoduchý a lze
jím označit jakékoli plemeno i zbarvení zcela
přesně. V kódu se udávají vždy pouze nezbyt-
né znaky – ty znaky, které jsou pro plemeno
samozřejmé, se neuvádějí. Příklad: siamská
kočka modrá se označí SIA a (kód pro modré
zbarvení), ale kód 33 pro siamské zbarvení se
vypouští, protože je samozřejmý a toto zbar-
vení mají automaticky všechny siamky.
Vítězné siamské kotě
EMS kódy pro (FIFe) uznaná plemena
ABY habešská MAU egyptská mau
ACS americký curl krátkosrstý NFO norská lesní
ACL americký curl dlouhosrstý OCI ocicat
BAL balineska OLH orientální dlouhosrstá
BEN bengálská OSH orientální krátkosrstá
BML burmila PEB peterbald
BRI britská PER perská
BUR barmská RAG ragdol
CRX cornish rex RUS ruská modrá
CYM cymric SBI birma
DON donský sphynx SIB sibiřská
DRX devon rex SIA siamská
CHA kartouzská SNO snowshoe
EUR evropská SYL seychelská dlouhosrstá
EXO exotická SYS seychelská krátkosrstá
GRX german (německý) rex SPH sphynx
JBT japonský bobtail SOK sokoke
KOR korat SOM somálská
MAN manx TUA turecká angora

107
 CHOV KOČEK

j lilově želvovinová
o skořicová
p plavá
q skořicově želvovinová
r plavě želvovinová
W dominantní bílá
s stříbřitá
y zlatá
x neuznané zbarvení
01 bílá skvrnitost (van)
Výstavní klec s nejnutnější výbavou, vystavován je devon rex 02 bílá skvrnitost (harlekýn)
v černém zbarvení
03 bílá skvrnitost bikolor
Plemena dosud neuznaná (FIFe) 04 bílá skvrnitost mitted
AMS americká krátkosrstá 05 bílá skvrnitost snowshoe
ASS asijská krátkosrstá 09 nespecifikovaná bílá skvrnitost
ASL asijská dlouhosrstá 11 stínování (tipping sheded)
BOS bombajská krátkosrstá 12 stínování (tipping shell – činčila)
BOL bombajská dlouhosrstá 21 aguti obecně, nespecifikovaná kresba
BRX bohemian rex – česká kadeřavá 22 mramorovaná kresba
CEY ceylonská 23 tygrovaná kresba
CLS californin spangled 24 tečkovaná kresba
MCK munchkin 25 habešská kresba ticked tabby
NEB nebelung 31 barmská depigmentace
SFS skotská klapouchá krátkosrstá 32 tonkinská depigmentace
SFL skotská klapouchá dlouhosrstá 33 siamská depigmentace
SIN singapurská
SRS selkirk rex krátkosrstý Kódy pro zbarvení očí
SRL selkirk rex dlouhosrstý 61 modré oči u bílých koček
STE sterling 62 oranžové oči
THA thajská 63 nestejně zbarvené oči (odd eyed)
TIF tiffany 64 zelené oči
TOS tonkinská krátkosrstá 65 barmsky žluté oči
TOL tonkinská dlouhosrstá 66 tonkinsky tyrkysové oči
67 siamsky modré oči
Kódy pro zbarvení srsti
n černá Speciální kódy pro délku ocasu u manxů
a modrá 51 rumpy (kompletní bezocasost)
b čokoládová 52 rumpy riser (nepatrný náznak obratle)
c lilová 53 stumpy (krátký ocasní pahýl)
d červená 54 longy (normální ocas)
e krémová
f (černě) želvovinová PODMÍNKY ÚČASTI NA VÝSTAVĚ
g modře želvovinová Vystavovat na výstavách koček mohou pouze
h čokoládově želvovinová členové některé z chovatelských organizací.

108

Vítěz soutěže Kotě roku 2004, pořádané Českým svazem chovatelů
Pořadatel výstavy vydává s dostatečným před-
stihem tištěné pozvánky – propozice, na nichž
se dozvíme, u koho se máme přihlásit i další
nezbytné informace. Kočky se přihlašují písem-
nou přihláškou do termínu uzávěrky, který je
uveden na propozicích. S vyplněním přihláš-
ky nám poradí jednatel organizace a ten také
potvrdí naše členství. Zároveň zaplatíme účast-
nický poplatek. Kočky musejí být očkovány
proti panleukopenii, rhinotracheitidě a vztek-
lině v dostatečném předstihu před výstavou,
aby byly imunní. Bílé kočky musejí ještě navíc
předložit veterinární atest, že slyší. Hluché koč-
ky totiž nesmějí být vystavovány ani použity
k chovu. V době konání výstavy musí být kočka
zdravá a u přejímky musíme předložit její očko-
vací průkaz. Případný požadavek veterinárního
atestu je uveden v propozicích. Během konání
výstavy se její účastníci řídí výstavním řádem,
který si opatří na sekretariátu plemenné knihy
nebo u jednatele organizace, které jsou členy.
Jednotlivé výstavy jsou uváděny v kalendáři
FIFe výstav (kde jsou i zahraniční) a nesmějí
se konat blíže než 400 km od sebe. V Čes-
ké republice se smějí výstavy konat s mini-
málním odstupem dvou týdnů mezi sebou.
V rámci celé FIFe se koná každý týden mnoho
výstav a kalendář je sestavován s ohledem na
to, aby si výstavy nekonkurovaly.
VÝSTAVY
PŘÍPRAVA KOČKY NA VÝSTAVU
Příprava kočky na výstavu je dlouhodobou
záležitostí. Výborná kondice kočky záleží na
péči, kterou věnujeme stravě a hygienické péči
o ni, rovněž na péči o srst a nezanedbatelná je
také psychická vyrovnanost kočky. Kočky na
výstavě přece jen prožívají určitý stres a klid-
ná, vyrovnaná kočka se s ním vyrovná lépe.
Očkování rozhodně patří k přípravě na výsta-
vu, neboť bez něj není možné se zúčastnit.
O požadovaných druzích očkování je pojed-
náno v úvodu této kapitoly.
Mikročip je požadován při překročení hranic.
Proto na něj musíme pamatovat, chceme-li
se s kočkou zúčastnit zahraniční výstavy.
Jak jsme si již řekli, sluchové vyšetření je
požadováno u bílých koček. Na našich
výstavách zpravidla vystačíme s klinickým
vyšetřením, do zahraničí budeme potřebo-
vat audiometrický test. Test bychom stejně
potřebovali v případě použití kočky k chovu.
Test má trvalou platnost a v současné době je
prováděn na VŠ veterinární v Brně, ojediněle
také na dobře vybavených klinikách.
Bezprostřední péče o kočku se liší podle jednot-
livých plemen. Nejvíce péče vyžadují dlouhosrsté
kočky a většina polodlouhosrstých. Srst je nutné
pečlivě vyčesávat a odstraňovat mrtvé chlupy.
Kočku vykoupeme asi týden před výstavou, aby
srst opět nabyla lesku a elasticity (více o kou-
pání kočky viz v kapitola o péči). Kočky světlých
barev a zejména kočky bílé se koupou dvakrát.
Kočky si předvádějí většinou sami majitelé (orientální kocour)
109
 CHOV KOČEK
Dekorované klece vítězů
Následující den po koupeli se srst ještě pudruje
a potom důkladně vyčeše. Kočky tmavých barev
se pudrují méně, případně se používají speciál-
ní pudry. Po koupeli se používají kondicionéry
i různé spreje na vylepšení kvality srsti. Zvýšená
péče o srst pokračuje ještě na samotné výstavě
– kočky se češou i těsně před posouzením.
Oči kočky je nutné zbavit ospalků a u slzících
očí důkladně vyčistit teplou vodou zažloutlé
partie srsti kolem očí. U bílých koček se na
tyto partie štětičkou nanese trocha bílého
pudru, aby srst byla dokonale bílá.
Zuby necháme s předstihem očistit od zubní-
ho kamene. Drápy musejí být ostříhané – viz
kapitola o hygieně.
U krátkosrstých koček je péče o srst výrazně
jednodušší, některé kočky (např. ruské mod-
ré) se však koupou také. U plemen, která mají
přiléhavou srst bez podsady (siamky, orien-
tální kočky, ocicati, habešské kočky, barmské
kočky), se srst kartáčuje a uhlazuje jelenicí.
Častým problémem u kocourů je mastný
ocas. Mastnota se odstraní koupelí nebo
110
otíráním žínkou namočenou v teplé vodě.
Dalším způsobem je důkladné zapudrová-
ní a následně vyčesání mastných partií. Lze
použít i bramborový škrob, který se nechá
v srsti přes noc a pak se dobře vyčeše. Mast-
nota se vsákne do škrobu a pokud ho kocour
olizuje, vůbec to nevadí.
Štíhlá plemena před výstavou trochu omezu-
jeme v jídle, aby neměla na výstavě plné bři-
cho. To neznamená, že má kočka hladovět.
Krmíme ji častěji menšími dávkami kvalitního
krmení a omezíme přílohy. Stačí 7 až 10 dní
a kočka vypadá lépe. Toto samozřejmě nepla-
tí pro koťata.
Důkladně vyčistíme uši od veškerého ušního
mazu.
K dovoleným úpravám srsti patří kromě výše
uvedeného koupání ještě vytrhání jednotli-
vých bílých chlupů u tmavých koček nebo ve
tmavých partiích u koček dvoubarevných,
kde se tyto chlupy vyskytují nejčastěji. Také
je vhodné vytrhat chlupy ze špiček uší, a sice
u plemen, kde se požaduje jejich zakulacený
 VÝSTAVY

tvar a malá velikost. Boltec přidržíme prsty Diskvalifikující vady:

u jeho okraje a prsty druhé ruky chlupy bez- ■ agresivita;
bolestně vytrháme. ■ anomálie varlat a nesestouplá varlata
Stříhání srsti, barvení a odbarvování však u dospělých kocourů;
není dovolené a vede k diskvalifikaci kočky. ■ doping – podání uklidňujících či jiných
Nesmí se také vytrhávat bílé chlupy, které tvo- látek;
ří skvrnky. Tyto tzv. medailónky jsou vážnou ■ nedovolené kosmetické úpravy – barve-
vadou zbarvení a vedou též k diskvalifikaci. ní, odbarvování, stříhání;
Do výstavní klece si ušijeme záclonky ■ amputované drápy (poslední prstové
a podložku. Naše klece mají obvykle roz- články);
měr 60×60×60 cm, v cizině o 10 cm více. ■ onemocnění;
Záclonky ušijeme tak, že na horním okraji ■ nedostatečná hygiena, znečištění;
pruhu látky, 60 cm širokém, ušijeme tuný- ■ oligodaktylie (zmenšený počet prstů);
lek a navlékneme gumu, na horní okraje ■ polydaktylie (zvýšený počet prstů);
našijeme tkaničky k upevnění na klec. Jako ■ trpasličí vzrůst;
podložka do klece se hodí kousek koberce, ■ slepota;
můžeme přidat i pelíšek. Pořídíme si malou ■ hluchota;
toaletu, která se vejde do klece, a s sebou ■ kýla;
vezmeme také dvě misky. ■ šilhání;
Ráno, v den výstavy nakrmíme dospělé koč- ■ výstavy se nesmějí zúčastnit také březí
ky velmi málo, koťata dostanou lehké jídlo a kojící kočky.
a zcela vynecháme mléko.
Po návratu z výstavy se vyplatí izolovat kočky
10 dní od ostatních koček, zejména od koťat.
Občas se stane, že i přes očkování se kočka
nakazí, nebo jde o jinou infekci, zpravidla
virovou. Důkladně prohlédneme srst, protože
občas si můžeme přinést z výstavy blechy.

VADY, KTERÉ VYLUČUJÍ KOČKU

Z POSUZOVÁNÍ
Výstavy koček jsou nejen přehlídkami krásy,
ale slouží také k získání chovné způsobilos-
ti. Velmi důsledně se při posuzování přihlíží
ke zdravotnímu stavu a kondici kočky a také
k různým defektům, případně zásahům člově-
ka, které nejsou žádoucí. Důvodem k diskva-
lifikaci je také agresivní povaha, protože uka-
zuje na psychickou labilitu a ta není žádoucí.
Zde je uveden přehled obecných závad, které
vedou k diskvalifikaci. Podrobnější výčet vad,
které se týkají jednotlivých plemen, je uve-
den ve standardech (je možné objednat je na
sekretariátu plemenné knihy). Předvádění kočky na výstavě

111
VIII.
Dědičnost
 CHOV KOČEK

VIII. DĚDIČNOST
Exteriérové znaky každé kočky, její tělesné
proporce, délka a struktura srsti a její zbarve-
ní, jsou určeny souborem genů neboli geno-
typem kočky. Geny je samozřejmě určeno
ještě mnoho dalších vlastností – konstituce,
celková odolnost, povaha, laktace u koček
a také některé vady a choroby. Vnější proje-
vy genotypu – tedy viditelné účinky genů – se
nazývají fenotyp. Bez znalosti základů geneti-
ky není možné úspěšně chovat – jinak jde jen
o náhodné množení bez chovatelského zámě-
ru. Zde se seznámíme se základními zákoni-
tostmi genetiky u koček. K hlubšímu studiu
obecných genetických zákonitostí je třeba
použít učebnici obecné genetiky.

PŘEHLED DŮLEŽITÝCH POJMŮ

Gamety – pohlavní buňky. Při oplodnění se
spojí dvě pohlavní buňky, z nichž každá nese
sadu genů od každého z rodičů. Gamety mají
oproti ostatním buňkám v těle poloviční počet
Šilhající habešská kočka (tato vada není příliš častá)
Modrá orientální kočka je chována již 40 let
chromozomů (19), takže splynutím gamet
vzniká buňka (zygota) s polovinou genů od
každého z rodičů. V okamžiku oplodnění je
rozhodnuto o genetické výbavě jedince.
Chromozom – pentlicový útvar, který je sou-
částí buněčného jádra. V chromozomech
je uložena naprostá většina genů. Polovinu
chromozomů jedinec dědí od otce, polovinu
od matky. Kočka má celkem 38 chromozomů.
Chromozomy se až na jediný pár – pohlav-
ní chromozomy – spojují do shodných párů
a jsou nositeli vlastností jedince. Pohlavní
chromozomy jsou buď shodné, čímž vzniká
samičí pohlaví (označují se XX), nebo rozdíl-
né, takže vzniká pohlaví samčí (označují se
XY). Někdy se nazývají také heterochromo-
zomy, zatímco ostatní (tzv. tělní) autozomy.
V těchto párových chromozomech jsou geny
uspořádány tak, že geny určující vlastnost

114

(např. barvu srsti) se vyskytují v párech zva-
ných alely. Zárodek obdrží při oplodnění od
každého rodiče prostřednictvím gamety pou-
ze jednu alelu genu. Pokud mají oba rodiče
alely shodné, mluvíme o homozygotním sta-
vu. Mají-li rodiče alely genu rozdílné, vzniká
heterozygotní stav. Potom vznikají tzv. genové
interakce, o kterých budeme hovořit později.
Gen – je jednotkou genetické informace, kte-
rá odpovídá za určitou vlastnost. Je uložen
v chromozomu. Je to úsek kyseliny dezoxyri-
bonukleové (DNA), v níž je genetická infor-
mace zakódována.
Lokus – místo na chromozomu, které je
obsazeno určitým genem.
Genotyp – soubor všech genů jedince.
Fenotyp – soubor vlastností jedince.
Alela – konkrétní forma genu. Geny se vysky-
tují téměř vždy ve dvou alelách. Dvě alely jed-
noho genu se nazývají homologní alely.
Multiplicitní alely – stav, kdy jsou na jednom
lokusu více než dvě alely. Příkladem u koček je tzv.
albinotická série na lokusu C (viz další kapitola).
Akromelanické zbarvení je podmíněno recesivním genem
DĚDIČNOST
Homozygot – jedinec, u něhož jsou na pří-
slušném lokusu stejné alely téhož konkrétní-
ho genu.
Heterozygot – jedinec, u něhož jsou na pří-
slušném lokusu rozdílné alely téhož konkrét-
ního genu.
Mutace – změna genetické informace, která
může nastat poškozením genu, případně jeho
částečnou ztrátou nebo poruchou při jeho
přenosu. Je základem proměnlivosti a díky
podchycení mutací vznikají nové barvy i ple-
mena. Typickým představitelem mutace je
vznik ředěné barvy srsti – modré. Mutované
geny ovlivňují ale i důležitější vlastnosti, než je
zbarvení. Příkladem je vznik robustní stavby
těla jako potřeby odolávat chladu nebo vývin
dlouhé srsti ve studených oblastech, také
k ochraně před chladem. Díky mutacím však
vznikají i některé vady, které pro své nosite-
le nepředstavují žádnou výhodu a v přírodě
by takoví jedinci nepřežili. Díky podchycení
mutace a péči poskytované člověkem se však
tyto kočky mohou dále rozmnožovat a vzni-
115
 CHOV KOČEK
kají tak dokonce některá plemena (příkladem
je bezsrstá kočka sphynx).
Geny velkého účinku – oligogeny, majorgeny
– podmiňují kvalitativní znaky, které jsou jed-
noduše dědičné. Na jejich projevy nemá zevní
prostředí téměř žádný vliv. Podmiňují znaky,
jako je délka srsti, barva srsti apod. Přítom-
nost nebo vyloučení těchto genů můžeme
ovlivnit výběrem chovných jedinců se známým
genotypem. K tomu nám poslouží rodokmen
a znalost více jiných potomků daného chov-
ného páru.
Geny malého účinku – polygeny, minorgeny
– podmiňují kvantitativní znaky, které jsou
složitě dědičné. Má na ně značný vliv prostře-
dí. Podmiňují znaky, jako je intenzita barvy,
hustota podsady, plodnost, laktace, povaha,
většina tělesných tvarů apod. Jedinou možnos-
tí jejich ovlivnění je výběr jedinců – selekce.
VZTAHY A VZÁJEMNÉ PŮSOBENÍ
MEZI GENY
Dominance a recesivita
Recesivní geny jsou alely genu, které se projeví
jen v tom případě, že jsou přítomny na obou
lokusech (místech genu). Označují se malými
písmeny. Jsou podřízeny alelám (genům) domi-
nantním, které působí i v tom případě, že jsou
přítomny jen v jednom exempláři. Označují se
také jako nadřazené a značí se velkými písme-
ny. V tomto případě se jedná o geny umístěné
na stejném lokusu (místě na chromozomu).
Vloha pro bílou skvrnitost je dominantní
116
Neúplná dominance – některé alely genů
u koček se chovají jinak, než bychom vzhle-
dem k jejich dominantní povaze očekáva-
li. Příkladem je gen pro bílou skvrnitost (S)
a mnoho dalších.
Epistáze – stav, kdy na sebe působí geny
z různých lokusů. Epistatický gen působí tedy
potlačení projevu genu na jiném místě (loku-
su) chromozomu. Příkladem je působení
genu W pro bílé zbarvení, který působí epi-
staticky vůči všem ostatním genům pro zbar-
vení a zruší tak jejich působnost.
Neúplná penetrance – tyto geny se neprojeví
u všech jejich nositelů. Příkladem je gen pro
stříbřitost (I).
Pleiotropie – pleiotropní geny mají účinek na
více fenotypových znaků.
Heterogenie – stav, kdy jeden a týž znak může
být vyvolán samostatným působením několi-
ka různých genů.
Heterofenie – při tomto způsobu dědičnos-
ti skupina minorgenů (genů malého účinku)
ovlivňuje účinek majorgenu (genu velkého
účinku).
Polygenie – při tomto typu dědičnosi je znak
ovlivňován více geny malého účinku (polyge-
nů) na různých lokusech.
Dědičnost vázaná na pohlaví
Některé znaky se dědí v závislosti na pohla-
ví. Jsou to znaky, které jsou podmíněny geny
umístěnými na pohlavních chromozomech
(X nebo Y). U koček je nejznámějším znakem,
který je vázán na pohlaví, červené zbarvení.
Gen O (orange), který je podmiňuje, je umís-
těn na chromozomu X.
PŘEHLED ZNÁMÝCH GENŮ URČUJÍ-
CÍCH VNĚJŠÍ ZNAKY U KOČEK
A aguti – způsobuje nestejnoměrnou pig-
mentaci chlupu – tiking neboli divoké, zonál-
ní zbarvení chlupu
a non aguti – způsobuje stejnoměrné, jednot-
né zbarvení chlupu
 DĚDIČNOST

m ocas normální délky

Ox červené zbarvení vázané na chromozom X
o jiné než červené zbarvení
Pd polydaktylie
pd normální počet prstů
R. Re, Rg, Ro normální struktura srsti
r zvlněná srst, absence pesíků (cornish rex)
rg zvlněná srst (german rex)
ro oregon rex
S bílá skvrnitost
s zbarvení bez bílých skvrn
Se selkirk rex
Sp rozštěp nohy (split foot)
T (T+) tygrovaná kresba
tb mramorovaná kresba
W bílé zbarvení
w jiné než bílé zbarvení
Wh drsná, zkadeřená srst
wh hladká srst

DĚDIČNOST ZBARVENÍ
Aguti zbarvení je u koček velmi časté
A KRESEB SRSTI
Aguti
B černé zbarvení Jako aguti se označuje „divoké“ (zonální)
b hnědé (čokoládové) zbarvení zbarvení každého jednotlivého chlupu, na
b1(b)l světlehnědé, skořicové zbarvení němž se střídají světlejší a tmavší proužky.
C plné zbarvení celého těla Také se označuje jako ticking. Název aguti
cb barmské zesvětlení pochází od jihoamerického zajíce, pro něhož
cs siamské zesvětlení je toto zbarvení typické. Aguti zbarvení pod-
ca modrooký albinismus miňuje dominantní gen A. Společně s geny
c kompletní albinismus (červené oči) pro kresbu způsobuje tento gen zbarvení, jež
Cu „kadeřavé“ uši – sklopení vzad je typické různými obrazci (kresbami) na srs-
D neředěná pigmentace ti, kdy vlastně zesvětluje část srsti, která pak
d ředěná pigmentace (dilute) tvoří podklad pro kresbu a umožňuje její vidi-
Fd sklopení uší telnost. Pokud vloha pro kresbu přítomna
fd normálně vzpřímené uši není, označuje se zbarvení jen jako aguti. Se
Hr normální osrstění zbarvením aguti se setkáváme u mnoha ple-
hr bezsrstost (hairless) men, ať již v kombinaci s vlohou pro kresbu
hy hydrocefalus či samostatně.
I inhibice pigmentu v části chlupu, stříbřitost
i pigmentace po celé délce chlupu Typy kreseb srsti
L krátká srst Kočky s kresbou se často označují jako tab-
l dlouhá srst by. Název pochází od bagdádské čtvrti Al At-
M bezocasost nebo krátkoocasost manxů tabiya, kde se vyráběly zvláštní látky s měni-

117
 CHOV KOČEK
a c
b d
Typy kreseb: a – mramorovaná, b – tygrovaná, c – tečkovaná, d – habešská
vou barvou, které lidem zřejmě připomínaly
obrazce na srsti koček. Jak víme, podmínkou
pro vznik některé z kreseb je součinnost ale-
ly pro aguti s alelou pro některou z kreseb.
U koček se vyskytují následující kresby:
Habešská kresba – ticked tabby – je typická
výrazným tickingem, dobře patrným na celé
srsti. Na trupu kočky se kromě tickingu nevy-
skytují žádné obrazce. Na končetinách a oca-
Habešská divoce zbarvená
118
se najdeme pruhování, na břiše tečky. Po
hřbetě probíhá tmavý pruh, tzv. úhoří pruh,
až ke špičce ocasu. Habešskou kresbu způso-
buje gen Ta, který je dominantní nad všemi
geny pro ostatní typy kreseb. Tuto kresbu
najdeme například u orientálních koček či
u habešských a somálských koček. U posled-
ních dvou plemen byla kresba selekcí zbavena
i pruhů na končetinách, ocase i těch na břiše
tvoří ji pouze ticking.
Tygrovaná kresba – mackerel tabby – je pod-
míněna přítomností alely T (také bývá ozna-
čována jako T+). Je to původní, nejstarší typ
kresby, z něhož se mutacemi vyvinuly všechny
ostatní kresby. Jsou pro něj charakteristické
vertikální pruhy probíhající po trupu. Na hla-
vě se nachází jemná kresba ve tvaru skarabea,
na ocase a končetinách pak pruhy. Vloha T
je dominantní nad vlohou tb pro mramoro-
vanou kresbu. Tygrovaná kresba je u šlech-
těných i nešlechtěných koček velmi častým
zbarvením, lidově se nazývá „mourek“.
Mramorovaná kresba – classic tabby,
blotched tabby – je tvořena velkými oválnými
skvrnami na trupu, motýlovitým obrazcem
na lopatkách a silnými pruhy na ocase a kon-
četinách. Na hlavě je kresba ve tvaru scara-
bea. Mramorování způsobuje recesivní vloha
 DĚDIČNOST

Tabulka dědičnosti ředěných barev označuje možnosti zbarvení potomků rodičů

nesoucích vlohy pro různá zbarvení a ředící vlohy:
černá modrá čokoládová lilová skořicová plavá

černá černá černá černá černá

černá, modrá
modrá modrá modrá modrá modrá
čokoládová
čokoládová čokoládová čokoládová čokoládová čokoládová
černá lilová
lilová lilová lilová lilová lilová
skořicová
skořicová skořicová skořicová skořicová skořicová
plavá
plavá plavá plavá plavá plavá

černá černá
černá
modrá modrá
modrá modrá modrá modrá
čokoládová čokoládová
modrá lilová lilová lilová lilová
lilová lilová
plavá plavá skořicová plavá
skořicová skořicová
plavá
plavá plavá

černá černá
čokoládová čokoládová čokoládová čokoládová
modrá modrá
lilová lilová lilová lilová
čokoládová lilová lilová
skořicová skořicová skořicová skořicová
skořicová skořicová
plavá plavá plavá plavá
plavá plavá

černá
modrá čokoládová čokoládová
modrá
čokoládová lilová lilová lilová lilová
lilová lilová
lilová skořicová plavá skořicová plavá
plavá
skořicová plavá plavá
plavá

černá černá
modrá modrá čokoládová čokoládová
čokoládová čokoládová lilová lilová skořicová skořicová
skořicová
lilová lilová skořicová skořicová plavá plavá
skořicová skořicová plavá plavá
plavá plavá

černá
modrá modrá čokoládová
čokoládová
čokoládová čokoládová lilová skořicová
plavá lilová plavá
lilová lilová skořicová plavá
plavá
skořicová plavá plavá
plavá

černá modrá čokoládová lilová skořicová plavá

119
 CHOV KOČEK

kresbu, nebo o rozpadlou kresbu mramo-

rovanou. Pravděpodobně půjde o kombi-
naci obou možností. Tato kresba je rovněž
velmi oblíbená a atraktivní a vyskytuje se jak
u domácích koček, tak u mnoha plemen.
Původní barva kresby byla černá. Vlivem růz-
ných mutací a hlavně chovatelským úsilím
byly vyšlechtěny kresby také v jiných barvách.
Dnes se kresby vyskytují ve všech existujících
barvách (modré, čokoládové, lilové, skořico-
Perská modře mramorovaná vé, červené atd.), včetně kombinací se stříbři-
tb, která je u chovatelů velmi populární. Tuto tou podsadou i akromelanickým (siamským)
kresbu najdeme u mnoha šlechtěných koček, zbarvením a bílou skvrnitostí.
z divokých kočkovitých šelem ji můžeme vidět
u královského geparda.
Tečovaná kresba – spotted tabby – je typická
oválnými nebo kulatými skvrnami na trupu,
končetiny a ocas jsou zbarveny pruhy stejně
jako u ostatních kreseb. Na hlavě se nachá-
zí kresba ve tvaru scarabea. Na dědičnost
této kresby se názory poněkud liší. Buď jde
o modifikovanou (rozpadlou) tygrovanou

Jednobarevná černá perská kočka

Non aguti
Mutovaný recesivní gen, označovaný jako a,
způsobuje jednotné zbarvení chlupu po celé
jeho délce. Srst jako celek se pak jeví jako
stejnoměrně jednobarevná (zvaná také plně
zbarvená, self colour, full colour). Jakožto
recesivní gen musí být tento gen přítomný
ve dvou alelách, tedy aa, aby byl funkční.
Tato mutace patří mezi nejstarší a u divo-
kých koček se s ní můžeme setkat například
u černého levharta. Jednobarevné variety se
u plemen koček vyskytují velmi často. Podle
přítomnosti dalších vloh může být zbarvení
různé (modré, čokoládové aj.).

Černé, čokoládové a skořicové zbarvení

Podstatou odlišnosti barev srsti je různé
Bengálská stříbřitá černě tečkovaná množství a rozmístění pigmentu v chlupu

120
 DĚDIČNOST

a také tvar pigmentových zrnek (viz též kapi-

tola o srsti). Část genů ovlivňujících zbarvení
srsti leží na lokusu B, a to vlohy pro černé,
čokoládové (hnědé) a skořicové zbarvení.
Původním a dominantním zbarvením je čer-
né a je jedním z nejčastějších, se kterým se
setkáváme. Mutovaný recesivní gen b způso-
buje zbarvení čokoládové (hnědé, brown).
Nejpravděpodobnějším zdrojem tohoto
genu jsou kočky dovezené v 19. a 20. století
z Dálného východu, siamské a barmské koč-
ky a jejich kříženci. Díky mnoha plánovaným
křížením se tento gen dostal do genotypu
mnoha plemen. V Evropě se u původních
Habešská skořicová („červená“) kočka
domácích koček nevyskytoval. Stejně tak se
nevyskytoval u původních koček ze Sibiře, ní nazývá také sorrel nebo non sex linked
Norska a Ameriky, a proto se také u plemen, red (červená nezávislá na pohlaví). Gen bl je
která z těchto oblastí pocházejí, neuznává. recesivní jak vůči genu B, tak vůči genu b pro
Naopak se uznává u koček původem z Asie – čokoládové zbarvení. Vyskytuje se především
siamek, barmských a orientální koček, a také u habešských a somálských koček, dále pak
u mnoha dalších. u siamských a orientálních a u rexů. Ze všech
Dalším recesivním genem lokusu B je gen genů této skupiny je nejvzácnější. Oba výše
bl nebo také b1 pro světle hnědé zbarvení, jmenované geny musejí být přítomny ve dvo-
nazývané skořicové. Občas se toto zbarve- jité konfiguraci – recesivně homozygotní, aby
byly funkční.

Barvy zředěné
Jednou z nejstarších mutací mezi barvami
srsti u koček je vznik ředícího genu d (diluti-
on), který je uložen na lokusu D. Nejčastěji se
ředící gen objevuje v souvislosti s barvou čer-
nou, kterou ředí na šedomodrou, nazývanou
modrá. Modré kočky podle dochovaných
vyobrazení chovali již v 16. století mniši v kar-
touzských klášterech. Zde také leží kořeny
dodnes chované kartouzské kočky. Protože
gen d je recesivní, je zapotřebí, aby byl příto-
men ve dvou exemplářích, aby se projevil.
Gen d v konfiguraci dd tedy ovlivňuje výchozí
barvy následovně:
■ černou ředí na modrou (B-dd);
■ čokoládovou ředí na lilovou (bb dd);
■ skořicovou ředí na plavou (blbl dd);
Orientální čokoládová kočka ■ červenou ředí na krémovou (Ox dd).

121
 CHOV KOČEK
Modrá perská kočka
Se zředěnými barvami se velmi často setkává-
me zejména u šlechtěných koček. Nejfrekven-
tovanější je zbarvení modré, nejvzácnější pla-
vé. To se vyskytuje především u habešských
a somálských koček.
Lilová britská kočka
Červené a želvovinové zbarvení
Tato zbarvení se dědí ve vazbě na pohlaví,
na rozdíl od barev, o kterých jsme hovořili
v minulé kapitole. Gen, který červené zbar-
122
vení způsobuje, leží na pohlavním chromozo-
mu X a je označován jako O (orange). Další
jeho vlastností je, že působí epistaticky, tedy
„maskuje“ účinek ostatních genů pro zbarve-
ní (kromě genu pro bílou barvu).
Funkce genu O se liší u jednotlivých pohla-
ví. U kocourů (genotyp XY) stačí přítomnost
jednoho genu O a kocour má červenou srst
(genotyp XoY). U koček s genotypem XX však
při přítomnosti pouze jednoho genu O, tedy
při genotypu XoX, vzniká zbarvení želvovinové,
které tvoří nepravidelně rozmístěné červené
a černé skvrny. Aby se narodila červená kočka,
je nutné, aby byl gen O přítomen na obou chro-
mozomech X – genotyp tedy musí být XoXo.
Želvovinoví kocouři by proto správně neměli
existovat. Skutečně tomu tak je, až na velmi
vzácné výjimky. Tito kocouři mají chromozo-
mový defekt, protože mají nesprávný počet
pohlavních chromozomů a jejich genotyp je
XXoY. Tento stav se nazývá intersex. Kocouři
jsou drobnější, mají kočičí výraz a v naprosté
většině jsou neplodní. Jen velmi vzácně je něk-
terý želvovinový kocour plodný.
Červené zbarvení je velmi atraktivní a oblí-
bené, ale také chovatelsky obtížné. Existuje
mnoho odstínů červeného zbarvení, od svět-
le oranžové až po mahagonovou. Žádoucí je
co nejsytější odstín. Protože intenzitu barvy
ovlivňují polygeny (geny modifikátory), je tře-
ba selektovat pro chov ty nejsytěji zbarvené
kočky. Tento jev se nazývá rufismus.
Další vlastností červené barvy je ta, že gen
O částečně blokuje působení genu a v rece-
sivním homozygotním stavu (aa), který způ-
sobuje jednotné zbarvení srsti bez kresby.
V důsledku toho má každá jednobarevně
červená kočka více nebo méně vyjádřenou
kresbu. Protože je žádoucí jednobarevná srst,
opět musíme k chovu vybírat kočky, které
mají co nejméně kresby. Dokonale jednoba-
revná červená kočka je velmi vzácná.
Ředěnou formou červené barvy je krémová.
Také pro toto zbarvení platí stejné zákoni-

Potomstvo koček s vlohou O pro červené zbarvení
Křížení červeného kocoura a želvovinové kočky
Křížení černého kocoura a červené kočky
Potomstvo
tosti jako pro červenou. Krémová je vyvolá-
na působením alelického páru dd (ředícího
genu) na barvu červenou.
Želvovinová kočka má velmi pestré potomstvo
Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz
DĚDIČNOST
samec samice
Křížení červeného kocoura a černé kočky
Křížení černého kocoura a želvovinové kočky
Želvovinové zbarvení je tedy vyhrazeno pouze
kočkám – samicím. Toto zbarvení je jednak
atraktivní, ale také chovatelsky zajímavé a tudíž
ceněné. Podle toho, jakého vybereme želvovi-
nové kočce partnera, takové můžeme očekávat
potomstvo. To je u želvovinové kočky tak pestré
jako u žádné jiné barvy. Název želvovinové bar-
vy vychází z její podobnosti se želvím krunýřem,
na němž se také střídají barevné skvrny. U neře-
děné formy želvovinového zbarvení jsou skvrny
černé a červené. Pokud však kočka nese vlohu
pro jiné zbarvení než černé nebo pro ředící vlo-
hy, mohou být skvrny čokoládové a červené,
modré a krémové, lilové a krémové apod. Tím
se velmi rozšiřují možnosti zbarvení koťat, které
můžeme od želvovinové kočky očekávat.
Stříbřité zbarvení
Toto zbarvení je způsobeno genem
I (inhibitor), který potlačuje ukládání pig-
mentu do části chlupu. Tato část chlupu se
pak jeví jako čistě, zářivě bílá, tedy stříbřitá.
Vždy se jedná o větší nebo menší část chlupu
od jeho kořínku, tedy od kůže kočky.
123
 CHOV KOČEK

Gen I má dominantní charakter, avšak vyzna-

čuje se neúplnou penetrancí, což znamená,
že se neprojeví vždy naplno, jak je to obvyklé
u dominantních genů. Tato vlastnost způso-
buje chovatelům nemalé problémy, protože
stříbřitá barva je někdy nažloutlá. Zdaleka
nejvíc problémů pak nastává, páří-li se navzá-
jem stříbřité a nestříbřité kočky. Setkáváme se
pravidelně s netypicky zbarvenými potomky.
Tento postup není příliš vhodný. Doporučuje
se pářit vždy dvě stříbřité kočky a do nestříb-
řitých toto zbarvení raději nepřipařovat.
V praxi se projevy stříbřitosti dělí do 4 skupin
podle své intenzity.
Kouřové zbarvení – kouřové kočky jsou
Zlatá stínovaná perská kočka
v postatě jednobarevné bez kresby (aa), kde
gen I způsobuje stříbřitost asi jedné třetiny Gen inhibitor může být cíleně či necíleně vne-
chlupu od jeho nasazení. Zbylá část chlupu sen do kterékoli barvy. Tak se můžeme setkat
je černá, případně modrá, čokoládová či čer- například s modrou činčilou, červeně stíno-
vená – podle toho, jaké vlohy pro zbarvení či vanou či kouřově želvovinovou barvou.
ředění kočka nese. Stříbřité kočky se chovají u perského ple-
mene, britského, habešského, orientálního,
egyptské mau a řady dalších.

Zlaté zbarvení (golden)

Stříbřitá černě skvrnitá želvovinová britská kočka
Stříbřité kresby – často také nazývané silver
tabby, mají na stříbřitém podkladě některou
z kreseb srsti.
Barvy s tipingem – stříbřitě stínované a čin-
čily. Vznikly šlechtěním ze stříbřitých kreseb.
U těchto barev je převážná část chlupu stří-
břitá a zbarvení je jen na špičce chlupu (tip
– angl. hrot). U koček stínovaných se nachází
barva jen asi na jedné třetině chlupu, zbytek je
od kořínku stříbřitý. Nejvyšší podíl stříbřitosti
je u činčily. Zbarven je opravdu jen hrot chlu-
pu, tedy asi osmina, zbytek je stříbřitě bílý.
Zlatá koťata se občas objevují ve vrzích stříb-
řitých koček a někteří chovatelé se jejich cho-
vem cíleně zabývají. Zlaté potomky mohou
mít dva rodiče, kteří jsou pro vlohu i nikoli
homozygotní (II), ale heterozygotní (Ii). Při
páření těchto koček navzájem se vedle stří-
břitých koťat (II, Ii) mohou narodit i koťata
s genotypem ii, tedy zlatá. Tato koťata se
označují jako zlaté činčily, zlaté stínované
a zlaté s kresbou. Vyskytují se především u per-
ských, výjimečně také u britských koček.
ZBARVENÍ ZPŮSOBENÁ GENY ALBI-
NOTICKÉ SÉRIE
Pod tímto složitým názvem si představme
hlavně siamskou kočku s jejím typickým zbar-
vením a modrýma očima. Jedná se o skupinu
genů, které způsobují metabolickou poruchu
při tvorbě pigmentu (porucha enzymu tyro-

124
 DĚDIČNOST

zinázy), jež se navenek projevuje jako úbytek

barvy. Největší úbytek barvy je vidět na trupu
kočky, zbarvení zůstává na koncových čás-
tech těla (maska, končetiny, ocas). Zesvětle-
ná je také barva duhovky. Vlohy pro zesvět-
lení – depigmentaci – leží na lokusu C a jsou
navzájem příbuzné.
Na lokusu C leží celá série těchto genů:
■ C – plné, nezesvětlené zbarvení srsti;
■ cb – barmské zesvětlení;
■ cs – siamské zesvětlení;
■ ca – albinismus (modré oči);
■ c – úplný albinismus (červené oči).
Z recesivní povahy těchto vloh vyplývá, že
musejí existovat ve dvojité – homozygotní
konfiguraci, aby byly funkční (např. cs cs).

Barmské zesvětlení
Vloha pro barmské zbarvení (cb) způsobuje
nejmenší úbytek pigmentu z celé této skupiny.
Způsobuje jednak nepříliš kontrastní zesvět-
lení těla a tím odznaky – barvu na koncových
částech těla, jednak mírné zesvětlení srsti jako
celku. Vlivem této vlohy je barva oční duhov-
ky jantarově žlutá až zelená. Toto zbarvení je
Siamská kočka s čokoládovými odznaky
typické pro barmské kočky, které se vyskytují
v barvě hnědé (což je ovšem geneticky černá,
zesvětlená genem cb), dále v barvách modré,
lilové, červené, krémové a želvovinové. Všech-
ny barvy jsou rovněž poněkud zesvětleny.
Alela cb je recesivní vůči alele C, a neúplně
dominantní vůči alele cs pro siamské zesvětle-
ní. (Jde o tzv. intermediární dědičnost.) Sou-
činností těchto alel vzniká tonkinské zbarvení
– viz příslušná kapitola.
Kromě barmských koček se toto zbarvení
vyskytuje u bengálských koček sépiové barvy
a u rexů.

Siamské zesvětlení
Toto zbarvení je z celé této skupiny nej-
známější. Je patrný velký rozdíl mezi tělem
a koncovými částmi těla a nazývá se také
akromelanismus. Oči jsou vždy modré. I tato
alela způsobuje zesvětlení také barvy odzna-
ků, takže kočka s černými odznaky – seal
point – má pak tmavěhnědé odznaky. Podob-
ně jsou zesvětleny všechny ostatní barvy na
Barmská lilová kočka odznacích siamek.

125
 CHOV KOČEK
Alela cs byla do Evropy importována se
siamkami, a byla v rámci šlechtění vnesena
do genotypu mnoha jiných plemen a s je-
jí pomocí byla i plemena přímo vytvářena.
Dnes ji najdeme u koček perských, britských,
birem, ragdolů a mnoha jiných.
Zajímavou vlastností je reakce akromelanic-
kých koček na chlad. Kočky chované v chlad-
nějším prostředí mají srst vždy tmavší než koč-
ky z teplého prostředí. Po návratu do tepla,
po přelínání, naroste těmto kočkám srst opět
světlejší. Akromelanické kočky mohou mít
odznaky v různých zbarveních kromě tmavo-
hnědé, a to podle přítomnosti vloh pro barvy
a ředění (modré, lilové, čokoládové, skořico-
vé, plavé, červené, krémové, želvovinové).
Tonkinské zesvětlení
Tento druh zbarvení je z celé skupiny nejmé-
ně frekventovaný. Svou intenzitou stojí mezi
barmským a siamským zbarvením. Podíle-
jí se na něm geny cb a cs, mezi nimiž panuje
vztah neúplné dominance genu cb, a oba se
projeví stejnou měrou. Oči mají tyrkysové
(akvamarínové) zbarvení. Pářením siamských
a barmských koček navzájem vzniklo pleme-
no tonkinské. Zajímavé je, že pářením dvou
tonkinských koťat se ve vrzích rodí jak koťata
tonkinská, tak siamská a barmská. Tonkin-
ské kočky tedy nelze chovat čistokrevně. Kro-
mě tonkinských koček se s tímto zbarvením
setkáme u bengálských koček a u rexů.
Tonkinská kočka
126
Kompletní albinismus
Toto zbarvení je podmíněno alelou ca. Tito
albíni mají vodově modré oči a chovají se
jen velmi vzácně v orientálním typu v USA.
V Evropě se nevyskytují. O existenci červeno-
okých albínů nejsou žádné zprávy.
Bílé zbarvení
Bílé zbarvení se vyskytuje jak u nešlechtěných
domácích koček, tak u mnoha plemen. Nejed-
ná se o albinotické zbarvení, ale o dominant-
ně podmíněné zbarvení způsobované genem
W (viz také kapitola o srsti). Tato vloha „mas-
kuje“ ostatní zbarvení srsti, jejichž geny jsou
uložené na jiných lokusech, čili je vůči nim
epistatická (viz úvod kapitoly o dědičnos-
ti). Bílé kočky mohou mít oranžové, zelené
nebo modré oči, vzácně se vyskytují i koč-
ky s každým okem jinak zbarveným, kterým
říkáme různooké (angl. odd eyed). Tyto kočky
jsou pro svou atraktivitu velmi oblíbené.
Vzhledem ke genetické podstatě genu W
mohou bílé kočky nést vlohy pro nejrůzněj-
ší zbarvení, což je činí chovatelsky zajíma-
vými. To vše snadno vyčteme z rodokmenu,
ale u koček nešlechtěných bude vrh velkým
překvapením, protože v něm najdeme kro-
mě bílých koťat i koťata nejrůzněji zbarvená
(statisticky bude 50 % koťat bílých a 50 %
koťat jinak zbarvených). Pokud je však bílá
kočka dominantně homozygotní (WW nese
dvě alely pro bílou barvu), budou koťata bílá
všechna. Většinou však jsou bílé kočky hete-
rozygotní (Ww). Je tomu tak především pro-
to, že pro zvýšenou možnost výskytu hluchoty
je zakázáno pářit dvě bílé kočky navzájem.
Bílá koťata se často rodí s barevnou skvrnou
na hlavě, která nám prozradí, jakou barvu kotě
skrytě nese. Skvrna mizí do jednoho roku. Bílé
kočky, zejména s modrýma očima, jsou zná-
mé tím, že se u nich často vyskytuje hluchota.
Proto musejí všechny bílé kočky, které chce-
me použít v chovu, absolvovat audiometrické
vyšetření. Tímto způsobem se zdravotní stav

Bílé siamské kotě
populace bílých koček zlepšuje a hluchých
koček ubývá. Pokud se však hluché kotě naro-
dí, je nutné najít mu vhodný domov tam, kde
Bílá turecká angora
DĚDIČNOST
bude žít pouze v bytě. Ve venkovním prostředí
je pro něj pohyb nebezpečný, neboť mu chy-
bí důležité informace a je vystaveno mnoha
nebezpečím. Doma se hluché kočky dožíva-
jí normálního věku, jen je potřeba naučit se
s nimi trochu jinak komunikovat, aby nebyly
vystrašené. Pokud je chceme zvednout a ony
nás právě nevidí, pomalu je bereme do ruky,
čímž je upozorníme na naši přítomnost.
Bílá skvrnitost
Toto zbarvení způsobuje dominantní gen S.
Rozmístění bílých skvrn je zcela nahodilé
a nepravidelné, i když v některých chovných
liniích se může dědit určité typické rozmístění
těchto skvrn. Požadavky na zbarvení bíle skvr-
nitých koček jsou až na výjimky vyjádřeny pro-
centem bílé barvy v srsti kočky. Obecně platí,
že kočka s genotypem Ss má menší podíl bílých
skvrn než kočka s homozygotním genotypem
SS. Existuje však mnoho hraničních případů,
kdy bílé skvrny tomuto schématu zcela neod-
povídají. Zřejmě budou ve hře některé poly-
geny, dodatečně ovlivňující podíl bílé barvy,
127
 CHOV KOČEK
Perská kočka bikolor
takže chovatelé mají často, co se zbarvení
koťat týče, postaráno o překvapení – ať milé
či nemilé. Existuje několik málo plemen, kde
se požaduje přesné umístění i velikost bílých
skvrn, což činí tato plemena velmi chovatel-
sky náročnými. Patří sem ragdol, snowshoe
a zejména birma, jejíž standard je nejpřísnější.
U birem tak může standardu plně odpovídat
třeba jediné kotě ve vrhu.
Rozeznává se několik typů bílé skvrnitosti,
které se také udávají v rodokmenu kočky a na
výstavách se posuzují odděleně. Bílá skvrni-
tost se uznává jen u některých plemen.
Harlekýn (exotická kočka)
128
Bikolor – bílá je třetina až polovina těla, zby-
tek je zbarven některou z možných barev.
Harlekýn – bílá se nachází na jedné polovině
až třech čtvrtinách tělesného povrchu.
Van – toto zbarvení bylo pojmenováno po
turecké kočce van a zbarvené musejí být pou-
ze dvě skvrny na hlavě a barevný celý ocas,
zbytek těla je čistě bílý.
Mitted – toto zbarvení mají ragdolové ve vari-
etě mitted a bílé musejí být končetiny a bra-
da, po břiše se táhne úzký bílý pruh.
Snowshoe – standard je poměrně benevo-
lentní, žádoucí je bílá barva ve tvaru obráce-
ného „v“ v obličeji a prakticky libovolný podíl
bílé po těle.
Nespecifikované bílé skvrny – povoluje se
libovolné rozmístění i podíl bílé barvy.
Birmy – toto plemeno má přesně určenou
výšku bílých „ponožek“ na končetinách
i „ostruh“ na patách.
DĚDIČNOST DÉLKY
A STRUKTURY SRSTI
Krátká a dlouhá srst
Původní srst domestikovaných koček byla
krátká. Je však možné, že kočky v některých
oblastech byly dlouhosrsté ještě před domes-
tikací. Vznik dlouhé srsti patří k nejstarším
mutacím, k nimž u koček došlo. Dlouhosrs-
tost způsobuje recesivní mutovaná alela l.
Všechny dlouhosrsté kočky bez rozdílu ple-
men a původu jsou pro tuto alelu homozy-
gotní, jejich genotyp je tedy ll. Je známa celá
řada typů dlouhé srsti, které se navzájem liší
svou texturou (jemností, množstvím podsa-
dy), ale pořád se jedná o srst dlouhou s geno-
typem ll. Přesto se některé typy srsti v pod-
statě nesprávně nazývají polodlouhé (u FIFe).
Jde o vžitý název a plemena s takovou srstí se
nazývají polodlouhosrstá. Jako kočky dlou-
hosrsté se nazývají jen kočky perské, ostatní,
jako mainské mývalí, norské lesní a mnoho
dalších, se označují jako polodlouhosrsté.
Délka a kvalita srsti je kromě základního
 DĚDIČNOST

genu l ovlivňována i řadou polygenů, takže

chovatelé musejí v chovu používat selekci,
aby docílili žádaných znaků srsti.
Totéž platí o srsti krátké. Kromě určité dél-
ky je u krátké srsti požadováno také určité
množství podsady a určitá jemnost nebo nao-
pak pevnost srsti, proto je opět nutné použí-
vat selekci. Například srst barmských a siam-
ských koček nesmí mít žádnou podsadu,
naopak srst ruských modrých je charakterizo-
vána velmi silně vyvinutou podsadu. Také tyto
znaky ovlivňují polygeny. U některých plemen
(habešské kočky, siamky, orientální kočky) se
mohou vyskytovat krátkosrstí jedinci, kteří
nesou jednu alelu pro dlouhosrstost (geno-
typ Ll). Nazývají se „variant“ a jsou důležití
pro chov dlouhosrstých protějšků výchozích
plemen (somálské kočky, balinesky, orientální
dlouhosrsté kočky). Není však vhodné použí-
vat je pro chov krátkosrstých koček.
Cornish rex
Struktura srsti Rexové – kočky se zvlněnou srstí.
V současnosti známe následující plemena, Cornish rex – jejich srst je zvlněná, chybí pesí-
jejichž srst má výrazně změněnou strukturu, ky, takže se jedná o zvlněnou podsadu. Způ-
případně chybí: sobuje ji recesivní gen r.
Devon rex – srst je zvlněná, pesíky v ní nechy-
bí. Podmíněna recesivním genem re.
Německý (german) rex – mutace způsobe-
ná stejnou alelou jako u cornish rexe, někdy
bývá ale označována jako rg.
Oregon rex – zvlnění srsti způsobuje alela ro.
Bohemian rex – česká kadeřavá kočka. Dlou-
há srst je zvlněná vlivem recesivního genu
(pravděpodobně typ devon nebo jiný, samo-
statný gen pro zvlnění srsti), ale dosud chybí
kompletní testovací křížení.
Americká hrubosrstá – wirehair – zvlnění
a drátovitost srsti podmiňuje dominantní
alela Wh.
Selkirk rex – dominantně podmíněná vlnitost
srsti.
Pudlí kočka – vlnitost srsti způsobuje vloha re
(typ devon), sklopení uší pochází od skotských
Britská krátkosrstá kočka klapouchých koček (dominantní gen Fd).

129
 CHOV KOČEK
Bezsrsté kočky
Sphynx (kanadského typu) – bezsrstost způ-
sobená recesivní alelou hr.
Donský sphynx – neúplně dominantně pod-
míněná bezsrstost samostatnou alelou.
Peterbald – neúplně dominantně podmíněná
bezsrstost, gen je zřejmě ještě ovlivňován modi-
fikátory.
Křížíme-li navzájem dva rexe s geneticky
odlišně založenou rexovitostí (například
rexe cornish s rexem devon), narodí se nám
koťata s normální srstí. Křížíme-li kanadské-
ho sphynxe s jakoukoli osrstěnou kočkou,
koťata budou normálně osrstěná, protože
gen hr je recesivní. Podobným způsobem se
také provádějí testovací křížení. Dominantně
založené alely fungují už za přítomnosti jediné
alely a srst potomků je zvlněná (selkirk rex),
případně je potomstvo bezsrsté již v první
generaci (donský sphynx a peterbald), pokud
tato plemena křížíme s jinými kočkami.
Peterbald
GENY ZPŮSOBUJÍCÍ TVAROVÉ
ODLIŠNOSTI TĚLESNÝCH PARTIÍ
Tělesná stavba převážné většiny plemen se
od sebe liší jen poměrem délky jednotlivých
130
tělesných partií a mohutností. Největší rozdí-
ly jsou ovšem na hlavě. Tyto znaky jsou pod-
míněné polygenně, což znamená, že jedinou
možností jak je ovlivnit, je výběr (selekce)
vhodných zvířat pro další chov. Jen některá
plemena mají morfologicky výrazné znaky
jednoduše geneticky podmíněné, podmiňo-
vané oligogeny.
Bezocasost
Nejdéle známou morfologickou odchylkou je
bezocasost koček z ostrova Man. Tento znak je
podmíněn dominantním genem M, který má
v homozygotní konfiguraci (MM) letální úči-
nek a způsobuje úhyn plodů ještě před jejich
narozením. Všichni živě narození manxové
jsou tedy heterozygotně založení (Mm). Pro-
jev tohoto genu však není vždy stejný. Vyskytu-
jí se kočky kompletně bezocasé (manx rumpy)
i kočky s různě dlouhým zbytkem ocasního
pahýlu (rumpy riser, stumpy, longy). Kromě
těchto manxů se také rodí kočky s normálním
ocasem (manx tailed), které jsou důležité pro
další chov. Mají konfiguraci mm pro délku
ocasu (mají normální ocas), ale nesou dal-
ší znaky, které jsou typické pro manxe – tvar
hlavy, textura srsti. Manxy totiž není povoleno
pářit mezi sebou z důvodu letálního působení
genu. Z tohoto důvodu se také povoluje jejich
páření s manxy s ocasem a s evropskými,
eventuálně britskými kočkami.
Klapouchost
S tímto znakem – sklopení ušních boltců
směrem dopředu – se setkáváme u skotských
klapouchých koček, které se vyskytují v krát-
kosrsté i v dlouhosrsté varietě. Dominantní
alela Fd, která tuto deformaci ušní chrupav-
ky způsobuje, však může v homozygotním
stavu způsobovat zároveň i jiné kosterní
anomálie a anomálie chrupavek v kloubech.
Takto postižené kočky pak mají problémy
s pohybem. Proto se tyto kočky chovají jen
jako heterozygoti (Fd fd). Plemeno je i tak

předmětem sporů – údajně jsou podobně
postiženi i heterozygoti. Proto nejsou skotské
klapouché kočky ve FIFe uznávány a dokon-
ce je zakázáno vystavovat je na výstavách.
Při chovu skotských klapouchých koček se
rodí také koťata s rovnýma ušima, nazývaná
scottish straight (genotyp fd fd), a ta jsou
používána k dalšímu chovu. Kromě toho se
do chovného programu zařazují také britské
a evropské kočky, u dlouhosrstých také per-
ské kočky.
Skotská klapouchá kočka v dlouhosrsté varietě
Sklopení ušních boltců se začíná projevovat
teprve u čtyřtýdenních koťat a může být buď
jednoduché, nebo dvojité. Při chovu skot-
ských klapouchých koček se má dbát na to,
aby se z chovu vyřazovaly kočky s neoheb-
ným ocasem a ztluštělými ocasními obratli
a samozřejmě také kočky s jinými kosterními
anomáliemi a obtížným pohybem.
Stočení uší
Tento tvar uší, které jsou sklopené směrem
dozadu, se vyskytuje pouze u americké kočky
s „kadeřavýma“ ušima (americký curl). Typic-
DĚDIČNOST
ké sklopení uší se dědí dominantně, gen má
označení Cu a neváží se na něj žádné defekty,
které podmiňují zdravotní poruchy, takže se
tyto kočky páří mezi sebou navzájem. Pokud
jsou tyto kočky pářeny s kočkami s normální-
ma ušima, rodí se koťata s „kadeřavýma“ uši-
ma již v první generaci. Stočení uší se dotváří
u koťat ve věku 3–4 měsíců. Plemeno se cho-
vá v krátkosrsté i dlouhosrsté varietě.
Kurilský bobtail
Krátkoocasost
Mezi kočkami existuje hned několik plemen
se zkráceným ocasem, i když ve srovnání
s plemeny psů je jich velmi málo. Nejznáměj-
ším a zřejmě nejstarším plemenem je japon-
ský bobtail, který se v Japonsku chová podle
dochovaných obrazů a fresek již přes tisíc let.
Geneticky se jedná o autosomálně neúplně
dominantně podmíněnou krátkoocasost.
Gen způsobující krátkoocasost kurilského
bobtaila je dominantní s neúplnou penetran-
cí a pravděpodobný je ještě vliv polygenů na
délku ocasního pahýlu.
Americký bobtail má autosomálně neúplně
dominantně založenou krátkoocasost.
Krátkonohost
Krátkonohé kočky, nazývané munchkin, se
chovají ve Spojených Státech v dlouhosrsté
i krátkosrsté varietě. Krátkonohost způsobu-
je dominantní gen a je povoleno jeho křížení
pouze s domácími kočkami. V Evropě se
munchkinové zatím nechovají.
131
 CHOV KOČEK
Zdravý vrh norských lesních koťat. Toto plemeno patří mezi geneticky málo zatížené
DĚDIČNĚ PODMÍNĚNÉ DEFEKTY
A CHOROBY
U koček se vyskytuje celá řada dědičných one-
mocnění a defektů, které mohou být pro urči-
té plemeno typické, jiné zase postihují všechna
plemena napříč celým jejich spektrem. Jedním
ze základních úkolů zodpovědného chovatele
je pokud možno zabránit rození defektních
a nemocných koťat. Zde je nutné velmi důsled-
ně provádět výběr chovných párů a nechovat
kočky pouze s ohledem na špičkový exteriér,
ale také na zdraví zvířat. Je nutné pečlivě sledo-
vat (a také nezatajovat) výskyt vad v populaci
daného plemene a snažit se vyhýbat rizikovým
spojením, u nichž je pravděpodobnost, že se
vada vyskytne. Je samozřejmé, že kočky s vadou
se k chovu nemohou používat. Ovšem ani zví-
řata, u jejichž potomků se už závažná vada
vyskytla, nejsou pro další chov vhodná. Pro
detekci vloh pro řadu poruch se dnes použí-
vají také genetické testy, které odhalí nositele
vloh. Mezi chovateli se používá například test
pro zjišťování vlohy pro PKD (polycystické
ledviny) i dalších vloh. Některé genetické testy
132
provádějí i naše laboratoře, některé zatím jen
laboratoře v zahraničí, kam však lze materiál
k vyšetření poslat prostřednictvím našich vete-
rinářů, kteří s nimi navázali spolupráci.
Jedná-li se o drobnou vadu, která zvíře v nor-
málním životě nezatěžuje (například zálomek
na ocase), může kočka dobře plnit úlohu
domácího mazlíčka. V dospělosti se taková
zvířata kastrují. Pak ovšem existují závažná
postižení, která buď výrazně zkracují svým
nositelům život, nebo je hendikepují. Koťata
postižená vadami neslučitelnými se životem
se utrácejí brzy po narození.
Podle typu dědičnosti můžeme defekty
rozdělit do několika skupin:
Defekty podmíněné dominantními geny
Zde je situace poměrně jednoduchá. Viditelně
postiženi jsou jak homozygoti, tak heterozy-
goti. Jejich vyřazením z chovu zbavíme celou
populaci plemene defektu velmi rychle. Mezi
tyto vady patří například polydaktylie (větší
počet prstů), avšak dominantně založená je
jen menšina dědičných vad.

Defekty podmíněné recesivními geny
Viditelné postižení je pouze u recesivních
homozygotů. Heterozygoti žádnou vadu nevy-
kazují a jsou skrytými nositeli genu. Zdraví
a dědičně nezatížení jsou pouze dominantní
homozygoti, ty však od nositelů genu – hete-
rozygotů – nelze fenotypicky rozlišit. Pokud se
jedná o vlohu, kterou je dnes již možno odha-
lit genetickým testem, jde o ideální a nepo-
stradatelnou metodu, která zabrání dalšímu
rozšiřování nežádoucí vlohy. Pokud se však
jedná o vlohu prozatím geneticky netestova-
telnou, je situace složitá. Teoreticky bychom
mohli provést úzkou testovací příbuzenskou
plemenitbu (otec × dcera, matka × syn, bratr
× sestra), při němž je vysoká pravděpodob-
nost, že se vloha projeví. Už při výskytu jedi-
ného postiženého potomka z takového spoje-
ní je jasné, že vlohu nesou oba rodiče. Avšak
takováto křížení se provádějí u chovatelů jen
sporadicky a u méně závažných postižení
(zálomky na ocase), protože nechováme
pokusná zvířata, ale společníky pro člověka.
Testovací křížení se provádějí v rámci vědec-
kých výzkumů a jsou podkladem pro různé
studie. V praxi je tedy nutné sledovat výskyt
vad v daném plemeni a spojení, kde se vada
objevila, neopakovat. Je také nutné pečlivě
zvažovat použití i vzdálenější příbuzenské ple-
menitby, která riziko vady vždy zvyšuje.
Defekty podmíněné dvěma nebo více geny
nebo neúplně penetrantními geny
U těchto vad je situace nejsložitější. U neú-
plně penetrantních genů se vada neprojeví
u všech nositelů genu a ti je pak přenášejí na
další generaci. Složitá situace je také u vad
způsobených více geny. V těchto případech
je chovatel odkázán jen na selekci, tedy výběr
chovných zvířat. Většina vad, které se u koček
vyskytují, je podmíněna právě geny s těmito
vlastnostmi. Mezi nejznámější a také nejfrek-
ventovanější vady z této skupiny patří zálomky
na ocase, předkusy a další čelistní anomálie.
DĚDIČNOST
Defekty podmíněné geny vázanými
na pohlaví
U sledování těchto vad je nutná znalost
rodokmenu a předků zvířete a jejich eventuál-
ních vad. Příkladem vad vázaných na pohlaví
jsou nesestouplá varlata (jednostranný nebo
oboustranný kryptorchismus).
V následujícím přehledu jsou uvedeny jen
frekventovovanější dědičné vady. Ve skuteč-
nosti jich je popsáno podstatně více.
Trpasličí vzrůst – extrémně malý vzrůst – poly-
genní typ dědičnosti.
Oční albinismus – zcela chybí pigment
v duhovce, oči jsou růžové a světloplaché.
Zároveň je zesvětlená i srst. Autosomálně
recesivní dědičnost.
Cerebelární ataxie – porucha mozečku. Třes
hlavy a porucha koordinace pohybů. Autoso-
málně recesivní dědičnost.
Tremor – třes celého těla, poruchy růstu.
Úhyny v mladém věku. Autosomálně recesiv-
ní dědičnost.
Hydrocefalus – vodnatelnost mozku. Útisk
mozkových struktur, vada neslučitelná se
životem. Autosomálně recesivní dědičnost.
Rozštěp patra – komunikace nosní a ústní
dutiny. Letální defekt s variabilními stupni
projevu. Kromě rozštěpu patra a rtu může
kotěti chybět oko a může mít další defor-
mace v oblasti hlavy. Polygenní dědičnost,
heterofenie.
Entropium – deformace očního víčka, která
má za následek trvalé dráždění oka chlupy.
Bývá spojeno s extrémním zkrácením lebky
u perských koček a barmských koček americ-
kého typu.
Progresivní centrální retinopatie – PRA.
Postupující degenerace sítnice. Postupná
slepota a poruchy chování. Typ 1 – výskyt
u habešských koček. Typ 2 – autosomálně
recesivní dědičnost – vyskytuje se u siam-
ských koček.
Strabismus – šilhavost. Osy očí se sbíhají dov-
nitř, vzácněji ven. Polygenní dědičnost, hete-
133
 CHOV KOČEK

sivní dědičnost s vlivem polygenů. Eventuel-

ně také heterogenie a heterofenie. Výskyt je
možný u všech plemen, dříve hlavně u siam-
ských koček.
Polydaktylie – nadpočetné prsty. Autosomál-
ně dominantní dědičnost. Výskyt nejčastěji
u mainských mývalích koček.

Nadpočetný počet prstů

Šilhající bílá britská kočka s nestejně zbarvenýma očima Oligodaktylie – méně prstů. Označuje se
rogenie. U některých linií siamských koček také jako rozštěp nohy. Tlapa má dva prst-
autosomálně recesivní dědičnost. Nejčastěji ní pahýly s více nebo méně splynutými prsty.
se vyskytuje u siamských koček, ale méně čas- Autosomálně dominantní dědičnost.
to i u mnoha dalších plemen.
Hluchota – degenerace vnitřního ucha. Hete-
rogenie a heterofenie. Důsledek pleiotrop-
ního efektu genu W pro dominantně bílé
zbarvení. Může, ale nemusí být vázáno na
modrou barvu oka.
Zálomky na ocase – deformace ocasních
obratlů různého stupně. Autosomálně rece-

Rozštěp nohy

Oligodoncie – vrozená absence zubů. Nej-

častěji chybí první premolár a první molár.
Je popsáno i vadné umístění a deformace
těchto zubů. Většinou autosomálně recesivní
dědičnost s vlivem polygenů.
Předkus – útlum růstu horní čelisti a nepo-
měrně velká dolní čelist. S tím je spojena vada
skusu – dolní zuby koušou před horní, v něk-
Zálomky mají variabilní tvary terých případech je mezi nimi i větší mezera

134
 DĚDIČNOST

příkladem jsou kocouři s genotypem XXY v žel-

vovinovém zbarvení (viz kapitola o zbarvení
srsti). Tito kocouři jsou téměř vždy neplodní,
mají drobný „kočičí“ vzrůst i výraz. Heterogen-
ní dědičnost. Vyskytuje se sporadicky u všech
plemen i u nešlechtěných koček.
Polycystická choroba ledvin – PKD – autoso-
málně dominantní dědičnost.
Porfyrie – metabolická porucha. Projevuje
se ukládáním porfyrinu v kostech a zubech.
Kočky jsou anemické a světloplaché. Autoso-
málně dominantní dědičnost.
Hemofilie – porucha krevní srážlivosti. Rece-
sivní vada vázaná na pohlavní chromozom X.
Matka je přenašečka, projeví se pouze u synů.
Primární endokardiální fibroelastóza – ztluš-
tění srdeční nitroblány. Příznaky srdeční
Evropská kočka modře mramorovaná nedostatečnosti, ztížené dýchání, neprospí-
(kolem 1 cm). Kočka má potíže se žraním, vání, méně pohyblivosti. Autosomálně rece-
nemůže zavřít tlamu a má trvale vyplazený sivní dědičnost.
jazyk. Toleruje se pouze předkus do 2 mm. Hypertrofická kardiomyopatie – HCM – zbyt-
Heterogenní dědičnost, mutace mezi polygeny nění srdečního svalu. Příznaky srdeční nedosta-
pro normální vývoj čelistí. Vyskytuje se hlavně tečnosti. Autosomálně dominantní dědičnost.
u koček s krátkou lebkou – perské a exotické
kočky, barmské kočky amerického typu.
Podkus – útlum růstu dolní čelisti. Výskyt
u plemen s dlouhou lebkou (orientální a siam-
ské kočky). Heterogenní dědičnost, mutace
mezi polygeny pro normální vývoj čelisti.
Pupeční kýla – výhřez obsahu břišní dutiny
kýlní brankou – otvorem v břišní stěně. Pro-
jevuje se jako zduření v místě pupku. Hetero-
genní a heterofenní dědičnost.
Kryptorchismus – abnormální uložení jedno-
ho nebo obou varlat mimo šourek (v břišní
dutině nebo v místě sestupu varlat). Hete-
rogenní dědičnost buď autosomálně, nebo
také heterochromosomálně vázaná (ve vazbě
na pohlavní chromozom). Mutace v polyge-
nech pro normální vývoj varlat.
Intersexualita – kombinovaná přítomnost pri-
márních nebo sekundárních pohlavních zna-
ků. Je způsobena chromozomovým defektem
pohlavních chromozomů X a Y. Nejčastějším Devon rex

135
IX.
Základní
chovatelské
metody
 CHOV KOČEK

IX. ZÁKLADNÍ CHOVATELSKÉ METODY

Chovatelské metody mají sloužit k získání
a ustálení žádoucích kvalit u potomstva chov-
ných zvířat. U jednotlivých druhů chovaných
zvířat jsou důležitá různá kritéria. Při chovu
dobytka jsou důležité vlastnosti jako dojivost,
plodnost, kvalita masa a mléka apod., i když
se hodnotí i exteriérové vlastnosti. U psů se
hodnotí exteriér, ale i schopnosti k jejich pra-
covnímu využití při lovu apod. Zdálo by se, že
u koček se hodnotí pouze exteriér. Při posuzo-
vání se však přihlíží i k povahovým vlastnos-
tem, diskvalifikují se agresivní jedinci a chova-
telé sami provádějí selekci v tom smyslu, že
nepoužívají k chovu nadměrně plaché kočky.
Naprostá většina agresivních projevů totiž
vyplývá ze strachu. Je nutné pamatovat také
na další vlastnosti, jako je celková života-
schopnost, odolnost, schopnost tvorby mlé-
ka, dlouhověkost apod. Bez těchto vlastností
by nebylo možné chovat pěkná a zdravá zvířa-
ta. Je samozřejmé, že je také žádoucí snažit se
s využitím všech dostupných možností vylou-
čit z chovu pokud možno co nejvíce dědičně Sibiřská kočka, zvaná Něvská maškaráda, v neuznaném, ale oblíbeném
založených vad. akromelanickém zbarvení

(akromelanismus). Některé testy provádí naše

GENETICKÉ TESTY (DNA TESTY)
Dnes jsou k dispozici již také genetické testy
(DNA testy), pomocí kterých se dají odhalit vlo-
hy pro některá onemocnění, a rychle přibývají
další. Při nich se provádí analýza úseku DNA
(kyseliny dezoxyribonukleové), který je zodpo-
vědný za určitý znak. Lze testovat například vlo-
hy pro PKD (polycystické ledviny), GM (ganglio-
sidosu), HCM (hypertrofickou kardiomyopatii,
test je zatím použitelný jen u mainských mýva-
lích koček), PRA (degenerace sítnice) atd. Pro
potřeby chovu lze však kočky geneticky testovat
také na paternitu a na některá zbarvení, např.
na vlohu pro čokoládové a skořicové zbarve-
ní a vlohu pro barmské a siamské zbarvení
genetická veterinární laboratoř v Brně při Vyso-
ké škole veterinární, některé pouze zahraniční
laboratoře a lze je zajistit prostřednictvím něk-
terých našich veterinářů, kteří provedou odběr
materiálu a odešlou je do laboratoře. Jako vzor-
ky slouží buď buňky tvářové sliznice, které se zís-
kávají stěrem, nebo malý vzorek krve.
PLEMENITBA
Při plemenitbě je nutné zvolit takovou cestu,
abychom chovali kočky nejen se špičkovým
exteriérem, ale také zdravé a se schopností
normálního plnohodnotného kočičího života.
Přílišné upřednostňování některých plemen-
ných znaků může vést k různým hendikepům

138
 ZÁKLADNÍ CHOVATELSKÉ METODY

a toho by se měl každý chovatel vyvarovat. Metody čistokrevné plemenitby

Jako příklad mohou sloužit extrémní perské Při této plemenitbě se mezi sebou páří jedinci
kočky s velkým předkusem či deformacemi téhož plemene. Cílem čistokrevné plemenit-
čelistí, které mají potíže se žraním, případ- by je odchovávat co nejkvalitnější potomstvo
ně mohou mít také zúžené nosní dírky, které chovaných zvířat a posilovat žádoucí znaky,
způsobují dechové potíže. ať už exteriérové, nebo jiné (u koček zejmé-
Chovatelské metody je třeba využívat s rozva- na povaha, celková odolnost, životaschop-
hou a vzít v úvahu aktuální stav plemene a jeho nost a dobrý zdravotní stav). Rozlišují se dvě
početnost, což může být u některých plemen metody čistokrevné plemenitby:
problém. Je také nutné stanovit si určitý cho- ■ náhodné připařování;
vatelský záměr, jehož chceme pomocí těchto ■ příbuzenská plemenitba.
metod dosáhnout.
Obecně se rozeznávají dvě základní metody Náhodné připařování
plemenitby: Tento poněkud primitivní způsob plemenitby
■ čistokrevná plemenitba; počítá s rozmnožováním všech jedinců urči-
■ křížení. tého plemene. Používá se u plemen, kde není
dostatek jedinců na výběr, někdy jej využívají
Křížení nezkušení chovatelé, kteří nemají žádný cho-
Páří se mezi sebou příslušníci různých ple- vatelský cíl. Často se používá také při impor-
men. Tato plemenitba se používá při šlech-
tění nových plemen, nejčastěji však při šlech-
tění nových barevných variet již existujícího
plemene. K tomuto účelu se nejvíce používaly
siamské kočky, jejichž atraktivní zbarvení bylo
pomocí křížení vneseno do mnoha dalších
plemen. Ve 40. letech minulého století tak
bylo vneseno siamské zbarvení do perské-
ho plemene a byly vyšlechtěny perské kočky
s odznaky. Postupem let vznikla celá řada
plemen barevných variet s akromelanickými
odznaky (birmy, britské kočky, sněžné bengál-
ské kočky a další). Poměrně novými plemeny,
vzešlými z křížení mezi plemeny, jsou: ocicat
(habešská × siamská kočka), burmila (barm-
ská × perská kočka silver shaded), bengálská
kočka (divoká bengálská kočka × domácí
kočka, dále byly použity také barmské, siam-
ské, habešské, orientální a egyptské kočky
mau), snowshoe (siamská × domácí kočka)
a další. Při křížení zvířat různých plemen se
můžeme setkat s tzv. heterózním efektem. Je
to velmi pozitivní jev, který se projeví vysokou
životaschopnosí potomků a snížením výskytu
genetických defektů. Burmila v neuznaném zlatém zbarvení

139
 CHOV KOČEK
Bílá modrooká turecká angora
tu nového plemenného jedince. U někte-
rých plemen koček, kde nemáme k dispozici
dostatek jedinců, nezbývá než se rozhodnout
pro tento typ plemenitby. Ale již od počátku
takového chovu by chovatelé měli myslet na
to, jak odchované jedince s kvalitními znaky
a vlastnostmi uchovat pro další plemenitbu
a cílevědomě začít pracovat na tom, aby
kladné vlastnosti importovaného jedince
byly zachovány pro další generace.
Příbuzenská plemenitba – inbreeding
Při této plemenitbě mezi sebou páříme zvířa-
ta, která jsou spolu příbuznější, než je průměr
v populaci. Rozlišujeme vzdálenou, blízkou
a úzkou příbuzenskou plemenitbu.
Vzdálená příbuzenská plemenitba
Nazývá se také liniová plemenitba. Jeví se jako
nejvýhodnější typ plemenitby, protože jsou
značně omezeny vedlejší, nežádoucí projevy,
které se vyskytují při úzké příbuzenské pleme-
nitbě. Jejím předpokladem je ovšem dostateč-
ný počet jedinců na výběr. Při této chovatelské
metodě se vychází z několika vynikajících jedin-
ců, jejichž vlastnosti byly ustáleny většinou
pomocí úzké příbuzenské plemenitby. Další, již
vzdálenou příbuzenskou plemenitbou se tyto
jejich žádoucí vlastnosti dále upevňují a u jejich
potomků dosahujeme stále větší vyrovnanosti
140
ve sledovaných znacích. V plemeni, kde chce-
me uplatňovat liniovou plemenitbu, bychom
měli mít k dispozici několik nepříbuzných linií,
abychom je mohli navzájem kombinovat. To
už ovšem předpokládá poměrně značný počet
zvířat. Protože u řady plemen takový počet
zvířat k dispozici nemáme, je nutné používat
vzdálenou příbuzenskou plemenitbu v kombi-
naci s kontrolou dědičnosti a selekcí.
Blízká příbuzenská plemenitba
Při tomto typu plemenitby se páří navzá-
jem poloviční sourozenci, případně sou-
rozenci rodičů s jejich potomky. Při chovu
koček se s ní někdy setkáváme a při malém
počtu koček v plemeni může být použitelná.
Je ovšem nutné pamatovat na vzdálenější
budoucnost plemene a včas myslet na import
dalších jedinců.
Úzká příbuzenská plemenitba
Při této plemenitbě se mezi sebou páří vlast-
ní sourozenci nebo rodiče se svými přímými
potomky. Tato spojení u nás podléhají povo-
lení hlavního poradce chovu pro příslušnou
kategorii plemen. V této souvislosti se setkáme
s tzv. inbredními liniemi. Jedná se o skupinu zví-
řat vzniklou z úzké příbuzenské plemenitby pro-
váděné po dvě generace za sebou. U koček se
s inbredními liniemi příliš často nesetkáváme.
Jako každá chovatelská metoda má i příbu-
zenská plemenitba své výhody a nevýhody.
Výhodou je získání vynikajících jedinců, kteří
mohou být použiti jako zakladatelé linií při
liniové plemenitbě, a také možnost ustálení
znaků odchovávaného potomstva. Pomocí
úzké příbuzenské plemenitby můžeme rovněž
odhalit recesivně založené vady, protože u tak-
to vzniklých zvířat se objeví defekt díky zvyšo-
vání homozygotnosti zvířat daleko častěji.
Tyto defekty by se u heterozygotů neprojevi-
ly. Z tohoto pohledu může úzká příbuzenská
plemenitba sloužit jako testovací metoda na
genetickou zátěž určité skupiny zvířat.
 ZÁKLADNÍ CHOVATELSKÉ METODY

se v rámci tohoto postupu stanoví limity pro

jednotlivé znaky a k plemenitbě se užívají jen
zvířata, která tento limit splnila. K posouzení
plemenných znaků slouží výstavy a klasifikace
koček, která podmiňuje jejich chovnost. Ve
výstavním posudku jsou hodnoceny jednot-
livé exteriérové znaky zvlášť, takže posudek je
při výběru vhodnou pomůckou. Klasifikace
slouží jako vodítko při výběru chovného páru.
Uskutečňování individuálních chovatelských
cílů a výběr rodičovského páru je však v rukou
chovatele. Cílem selekce je odchovávat lepší
potomstvo, než je rodičovský pár. V těchto
Bílá perská a exotická koťata
i jiných otázkách mají chovatelé možnost
Nevýhodou příbuzenské plemenitby je tzv. obrátit se na poradce chovu, případně i na
inbrídingová deprese. Tímto názvem se ozna- chovatelskou komisi.
čuje snížená životaschopnost zvířat vzniklých
z této plemenitby. Patří sem snížená odolnost
vůči nemocem a výskyt dědičných poruch.
Pro chovatele, který se rozhoduje pro použití
příbuzenské plemenitby, zejména úzké, to zna-
mená dobře zvážit všechny její klady a zápory.
Cílem by neměla být výhradně snaha odcho-
vávat exteriérově špičkové potomstvo, ale
také koťata zdravá, bez extrémně přehnaných
exteriérových znaků, které mohou vést k růz-
ným potížím. Zejména nezkušení chovatelé
by se měli poradit s poradcem chovu i v pří-
padě zamýšlené příbuzenské plemenitby,
která nepodléhá povolení hlavního poradce
(tj. i jiné než úzké příbuzenské plemenitby).
Zde je na místě analýza rodokmenu, zkuše-
nosti a informace o stavu plemene.

Čistokrevná nepříbuzenská plemenitba

Základním činitelem této plemenitby je sou-
stavný výběr (selekce) zvířat, která budou
použita k chovu. Páří se mezi sebou nepříbuz-
ní jedinci, kteří splnili určité požadavky. Při
výběru chovných zvířat je nutné si ujasnit, kte-
ré ze sledovaných znaků chceme přednostně
upevnit nebo zlepšit. Může to být například
intenzita zbarvení, pravidelnost kresby, bar-
va očí, velikost a nasazení uší apod. Obvykle Orientální kočka čokoládově tečkovaná

141
 X.
Charakteristiky
plemen

Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz

 CHOV KOČEK

X. CHARAK TERISTIKY PLEMEN

V současné době existuje přibližně 100 plemen
koček, přičemž některá z nich jsou početná
a známá již dlouhou dobu, zatímco jiná jsou
stále ve fázi prošlechťování a stojí na samém
začátku. Stále vznikají nová a nová plemena
koček. Díky nesmírné variabilitě barev srsti se
prošlechťují stále nové barevné variety již stá-
vajících plemen.
O plemeni hovoříme, máme-li dostatečně
velkou skupinu zvířat se stejnými exteriéro-
vými znaky, jejichž příslušníci se mohou mezi
sebou rozmnožovat bez nadměrné příbuzen-
ské plemenitby. K uznání plemene chovatel-
skou federací vede dosti trnitá cesta, která
obvykle znamená nejméně 10 let chovatel-
ské práce, aby bylo odchováno dostatečné
množství jedinců v několika po sobě jdoucích
generacích. Tyto kočky musejí vykazovat stan-
dardní exteriér. Při uznávání plemene se před-
vádí přesně určený počet zvířat z určitých, za
sebou jdoucích generací, jejich rodokmeny
a výstavní posudky. Takováto chovatelská
činnost vyžaduje dlouhodobou spolupráci
několika chovatelů.
Chovatelské federace vydávají přesné popi-
sy exteriéru jednotlivých plemen, který se
nazývají standardy. V následující kapitole
se budeme zabývat standardy mezinárodní
federace FIFe, která je u nás majoritní. Stan-
dardy jiných federací, jako je WCF nebo jiné,
se mohou v některých (spíše méně podstat-
ných) znacích lišit.
UZNANÁ PLEMENA
Podle FIFe jsou plemena rozdělována do čtyř
kategorií:
■ I. kategorie – perské a exotické kočky
■ II. kategorie – polodlouhosrsté kočky
■ III. kategorie – krátkosrsté a somálské
kočky
■ IV. kategorie – siamské, orientální (krát-
kosrsté i dlouhosrsrté) kočky, balijské
kočky a peterbald
I. kategorie – perské a exotické kočky
Exotická kočka
Tělesná stavba: identická jako u perské kočky,
jedná se o krátkosrstou variantu perské kočky
Srst: krátká, jemná, hustá, barvy identické
jako u perské kočky
Původ: USA
Povaha: jako perská kočka
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano
Exotická modrá
Perská kočka
Tělesná stavba: zavalitá, krátké končetiny, silný
krátký ocas, kulatá hlava, krátká obličejová
partie, velké kulaté oči, malé uši
Srst: dlouhá, jemná, hustá, v mnoha barev-
ných varietách (jednobarevné, s kresbou,
stříbřité, zlaté, s odznaky, dvoubarevné)
Původ: Velká Británie s použitím dlouhosrs-
tých koček z Turecka, Persie a Ruska
Povaha: skromná, klidná, snášenlivá
Péče: náročná péče o srst
Chov u nás: ano

144
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

II. kategorie – polodlouhosrsté kočky

Americký curl
Tělesná stavba: středně velká, poněkud pro-
táhlé tělo, střední končetiny i ocas, protáhle
klínovitá hlava, oči tvaru lískového oříšku,
typické uši stočené vzad
Srst: u dlouhosrsté varianty polodlouhá, hed-
vábná, málo podsady; u krátkosrsté varianty
krátká, málo podsady, přiléhající; povoleny
jsou veškeré existující barvy
Původ: USA
Povaha: veselá, temperamentní, nekomplikovaná
Péče: nenáročná
Chov u nás: ne

Birma – posvátná kočka z Barmy

Tělesná stavba: kompaktní, střední končetiny,
nepříliš dlouhý ocas, zaobleně klínovitá hla-
va, zakulacené oči, malé uši
Srst: středně dlouhá, s podsadou, kombinace
Perská modře mramorovaná akromelanických odznaků s bílými „ponožka-
mi“ na všech končetinách, 20 barevných variet
Původ: Francie
Povaha: silná vazba k jednomu člověku, nej-
lépe se snášejí s birmami, občas poněkud
dominantní
Péče: středně náročná
Chov u nás: ano

Americký curl Birma s hnědě žíhanými odznaky

145
 CHOV KOČEK
Mainská mývalí černě mramorovaná
Mainská mývalí
Tělesná stavba: mohutná, atletická, velká, sil-
né kosti, hranaté obrysy, dlouhý ocas, hlava
s hranatou tlamou a silnou bradou, výrazné
oči, velké uši
Srst: dlouhá, jemná podsada, silné a lesklé kry-
cí chlupy, mnoho tzv. přírodních barevných
variet – jednobarevné, s kresbou, stříbřité,
dvoubarevné, s vyloučením siamského a čoko-
Norská lesní černobílá
146
ládového zbarvení a barev z nich odvozených,
které by svědčily o křížení s jinými plemeny
Původ: USA – stát Maine
Povaha: snášenlivá, jemná, hravá
Péče: středně náročná
Chov u nás: ano
Norská lesní
Tělesná stavba: atletická, svalnatá, vysoké silné
končetiny, velmi dlouhý ocas, trojúhelníková
hlava, výrazné oči, velké uši
Srst: dlouhá, velmi bohatá podsada, silné
a mastné krycí chlupy, vodu odpuzující vlast-
nosti, značné sezonní výkyvy v délce, mnoho
tzv. přírodních barevných variet
Původ: Norsko
Povaha: temperamentní, inteligentní, snášenlivá
Péče: středně náročná
Chov u nás: ano
Ragdol
Tělesná stavba: velká, protáhlé a mohutné tělo,
střední silné končetiny, dlouhý ocas, zaobleně
klínovitá hlava, oválné oči, střední uši
Srst: polodlouhá, splývavá, hedvábná, vla-
jící, nepříliš bohatá podsada, kombinace
Ragdol ve zbarvení colorpoint a mitted
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

akromelanických odznaků s bílou skvrnitostí

v různém rozsahu (3 barevné typy – colour-
point, mitted a bikolor), 20 barevných variet
Původ: USA
Povaha: klidná, tichá, snášenlivá, neproble-
matická
Chov u nás: ano

Sibiřská kočka
Tělesná stavba: silná, zavalité tělo, střední kon-
četiny i ocas, krátce klínovitá hlava, zakulace-
né oči, střední uši
Srst: dlouhá, s podsadou a silnými krycími
chlupy, mnoho tzv. přírodních barevných
variet, velké sezonní rozdíly v délce
Původ: země bývalého SSSR

Turecká angora
Povaha: temperamentní, hravá, inteligentní
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Turecká van
Tělesná stavba: zavalité tělo, střední končetiny
i ocas, krátce klínovitá hlava, středně velké uši
Srst: středně dlouhá, s podsadou, typické
dvoubarevné zbarvení typu van s barevnými
skvrnami na hlavě a ocase, zbytek těla je bílý
Původ: Turecko
Povaha: fixovaná na „svého člověka“, tempe-
ramentní, někdy svérázná
Sibiřská černě tečkovaná Péče: středně náročná
Povaha: snášenlivá, středně temperamentní, Chov u nás: ano
inteligentní
Péče: středně náročná
Chov u nás: ano

Turecká angora
Tělesná stavba: štíhlá, elegantní, vysoké konče-
tiny, dlouhý ocas, klínovitá hlava, mandlové
oči, velké uši
Srst: středně dlouhá, málo podsady, vlající,
mnoho tzv. přírodních barevných variet
Původ: Turecko Turecká van červenobílá

147
 CHOV KOČEK

Kategorie III. – krátkosrsté Původ: USA, vyšlechtěna křížením divoké koč-

a somálské kočky ky bengálské s řadou plemen
Barmská kočka Povaha: aktivní, pohyblivá, přátelská
Tělesná stavba: elegantní, ale svalnatá, krátce Péče: nenáročná, vyžaduje prostor a dobré
klínovitá hlava, oči typického tvaru – nahoře šplhadlo
orientální, dole kulaté Chov u nás: ano

Britská kočka
Tělesná stavba: mohutná, zavalitá, krátké kon-
četiny i ocas, kulatá hlava i oči, malé uši
Srst: krátká, bohatá podsada, plyšovitá, velké
množství barevných variet
Původ: Velká Británie
Barmská červená

Srst: bez podsady, hedvábná s typickým leskem,

přiléhavá, chová se v 10 barevných varietách
Původ: Barma
Povaha: oblíbí si jednoho člověka, velmi inteli-
gentní, odvážná, někdy umíněná, snáší nejlé-
pe barmské kočky
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Bengálská kočka
Tělesná stavba: atletická, svalnatá, ale elegant-
ní, hlava má připomínat její divoké předchůd-
ce (kvadratická tlama, velké nosní zrcátko),
zakulacené uši
Britská modrá
Srst: velmi jemná, krátká, hedvábná, s typic-
kým zlatým leskem, kresba buď mramorova- Povaha: spíše tichá a klidná, samostatná
ná, nebo tečkovaná; chová se v řadě barev- Péče: nenáročná
ných variet Chov u nás: ano

Burmila
Tělesná stavba: elegantní, poněkud zavalitější
než barmská kočka, ze které byla vyšlechtěna,
kulatější hlava
Srst: krátká, hustá, s podsadou, výhradně ve
stříbřitém zbarvení (stříbřitý tipping)
Původ: Velká Británie
Povaha: milá, temperamentní
Péče: nenáročná
Bengálská černě tečkovaná Chov u nás: ano

148
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

Burmila

Cornish rex Donský sphynx modrý

Tělesná stavba: velmi štíhlá, elegantní, ale sval- Donský sphynx

natá, protáhlá hlava, velké oči i uši Tělesná stavba: silná, silné kosti, krátce klínovi-
Srst: krátká, přiléhavá, výrazně zvlněná, chová tá hlava s velkýma očima, mandlové oči
se ve všech existujících barvách Srst: bezsrstost, vrásčitá kůže, povoleno je jen
Původ: Velká Británie krátké jemné chmýří; chová se ve všech exis-
Povaha: temperamentní, inteligentní, přítulná tujících barvách
Péče: velmi nenáročná Původ: Rusko
Chov u nás: ano Povaha: jemná, klidná, snášenlivá
Chov u nás: ano
Devon rex
Tělesná stavba: svalnatá, elegantní, silné končeti- Egyptská mau
ny, typická krátce klínovitá hlava, velké oči i uši Tělesná stavba: štíhlá, elegantní, svalnatá,
Srst: krátká, zvlněná, chová se ve všech existu- krátce klínovitá hlava, mandlové oči
jících barvách Srst: krátká, jemná, hedvábná, barva vždy
Původ: Velká Británie skvrnitá – stříbřitá nebo nestříbřitá černě teč-
Povaha: milá, přítulná kovaná kresba, příp. kouřově zbarvená
Péče: nenáročná Původ: USA – vyšlechtěna zčásti na kočkách
Chov u nás: v malé míře ano dovezených z Egypta, zčásti podle vzoru docho-
vaných fresek a ilustrací ze starého Egypta
Povaha: temperamentní, vyžaduje společnost
Péče: nenáročná
Chov u nás: ne

Cornish rex želvovinová Devon rex Egyptská mau stříbrná

149
 CHOV KOČEK
Evropská stříbřitá červeně mramorovaná
Evropská kočka
Tělesná stavba: středně mohutná, svalnatá,
střední končetiny i ocas, zakulacená hlava,
střední uši, zakulacené oči
Srst: krátká, jemná, dobře vyvinutá podsada,
mnoho tzv. přírodních barevných variet
Původ: Evropa
Povaha: temperamentní, inteligentní, snášenlivá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano
Habešská divoce zbarvená
150
Habešská kočka
Tělesná stavba: elegantní, středně velká, štíhlá,
krátce klínovitá hlava, mandlové oči, velké uši
Srst: krátká, přiléhající, typická habešská
kresba (ticking) v osmi barevných varietách
Původ: Velká Británie s použitím koček dove-
zených z Etiopie
Povaha: živá, temperamentní, přítulná, milá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano
Japonský bobtail
Japonský bobtail
Tělesná stavba: svalnaté, středně mohutné tělo, vyš-
ší končetiny, mírně protáhlá hlava, šikmo posa-
zené oči, typický krátký a stočený ocasní pahýl
porostlý delší srstí, připomíná králičí ocásek
Srst: krátká, hedvábná, bez podsady, chová se
v mnoha barvách, nejznámější jsou bobtailo-
vé v barvě červenobílé a želvovinové s bílou
Původ: Japonsko
Povaha: velmi milá, inteligentní a příchylná
k člověku
Péče: nenáročná
Chov u nás: ne
Kartouzská kočka
Tělesná stavba: mohutná, svalnatá, středně
vysoké nohy, poněkud protáhlá hlava, výraz-
né tváře, zakulacené oči, střední uši
Srst: krátká, hustá, plyšovitá, bohatá podsa-
da, výhradně modrá barva
Původ: Francie
Povaha: mírná, snášenlivá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Kartouzská kočka
Korat
Tělesná stavba: spíše malá kočka, ale svalnatá a ele-
gantní, krátce klínovitá hlava srdčitého tvaru
Srst: krátká, výhradně modrá se stříbřitým
leskem
Korat
Původ: Thajsko (provincie Korat)
Povaha: fixovaná na jednoho člověka, inteligentní
Péče: nenáročná co se srsti týče, zvýšená
náchylnost k virovým chorobám, je nutné
důsledné očkování
Chov u nás: ne
Kurilský bobtail
Tělesná stavba: kompaktní, svalnatá, typický
krátký ocasní pahýl připomínající bambulku
Srst: hustá, jemná, s dobře vyvinutou podsa-
CHARAK TERISTIKY PLEMEN
dou; chová se i v dlouhosrsté variantě; jsou
povolena tzv. přírodní zbarvení (bez čokolá-
dového a siamského zbarvení)
Původ: Kurilské ostrovy
Povaha: temperamentní, snášenlivá
Chov u nás: ano
Kurilský bobtail
Manská kočka (manx)
Tělesná stavba: zavalité tělo, zakulacené tvary,
kulatá hlava, typická je bezocasost u manxe
rumpy (v místě nasazení ocasu je hmatná
jamka), případně je přítomen zbytek ocas-
ního pahýlu u manxe stumpy
Srst: krátká, hustá, u dlouhosrsté varianty,
nazývané kymerská kočka (cymric), je srst
dlouhá, s podsadou; povolena jsou všechna
existující zbarvení
Původ: ostrov Man (Velká Británie)
Povaha: milá, poslušná, snášenlivá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ne
Manx stumpy
151
 CHOV KOČEK

Povaha: milá, snášenlivá, dobře komunikuje,

aktivní
Péče: nenáročná
Chovu u nás: ano

Ruská modrá kočka

Tělesná stavba: elegantní, avšak svalnatá, krát-
ce klínovitá hlava, mandlové oči, velké uši
Srst: krátká, typická velmi bohatou podsa-
dou, nepřiléhá, barva výhradně modrá se
stříbrným leskem

Německý rex

Německý (german) rex

Tělesná stavba: středně mohutná, zakulacená
hlava
Srst: krátká, výrazně zvlněná, chová se ve
všech existujících barvách
Původ: Německo
Povaha: inteligentní, temperamentní, milá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ne

Ruská modrá

Původ: Archangelsk, vyšlechtěná ve Velké Británii

Povaha: temperamentní, chytrá
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Snowshoe
Tělesná stavba: středně mohutná, vyšší konče-
Ocicat černě tečkovaný
tiny, trojúhelníková hlava
Ocicat Srst: jemná, přilehlá, málo podsady, kombi-
Tělesná stavba: atletická, svalnatá, kvadratická nace akromelanického zbarvení s bílými skvr-
tlama nami
Srst: jemná, přilehlá, bez podsady, vždy výrazně Původ: USA
a pravidelně tečkovaná; chová se v 8 barvách Povaha: inteligentní, živá, komunikující
Původ: USA, původně hybridní plemeno, Péče: nenáročná
kříženci habešských a siamských koček Chov u nás: ano

152
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

Snowshoe s tmavěhnědými odznaky

Sokoke
Tělesná stavba: štíhlá a elegantní, dlouhé kon-
četiny a ocas, protáhlá hlava
Srst: krátká, bez podsady, přilehlá, výhradně
s černě mramorovanou kresbou Somálská divoce zbarvená

Původ: oblast Sokoke v Keni Sphynx

Povaha: milá, temperamentní Tělesná stavba: štíhlá, ale pevná a svalnatá,
Chov u nás: ne dlouhé končetiny a ocas, protáhlá hlava, vel-
ké uši a oči
Srst: bezsrstá kočka, vrásky na kůži, zbytky
chmýří jsou na nohách, uších a šourku; cho-
vá se ve všech existujících barvách
Původ: Kanada
Povaha: přítulná, klidná, snášenlivá
Péče: nenáročná, vyžaduje teplé prostředí
Chov u nás: ano

Sokoke

Somálská kočka
Tělesná stavba: identická s habešskou kočkou
Srst: jemná, polodlouhá, identické zbarvení
jako u habešské kočky
Původ: USA
Povaha: temperamentní, čilá, příjemná
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano Sphynx červený

153
 CHOV KOČEK

Kategorie IV. – siamské, orientální

(krátkosrsté i dlouhosrsté) kočky,
balijské kočky a peterbald

Balijská kočka (balineska)

Tělesná stavba: identická se siamskou kočkou
Srst: polodlouhá, hedvábná, bez podsady,
barvy identické se siamkami
Povaha: živá, inteligentní, poněkud mírnější
než siamka
Původ: USA
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Orientální dlouhosrstá černá

Povaha: velmi inteligentní, živá, trochu mírněj-

Balijská s želvovinově žíhanými odznaky
Orientální kočka
Tělesná stavba: identická se siamskou kočkou
Srst: krátká, bez podsady, přilehlá, chová se
v mnoha zbarveních; chová se také v dlouho-
srsté varietě
ší než siamka
Původ: Velká Británie, vyšlechtěna s pomocí
siamek podle vzoru koček z Thajska, podob-
ných tvarem těla siamkám
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano
Peterbald
Tělesná stavba: elegantní, velmi štíhlá, téměř
totožná se siamskou kočkou

Orientální krátkosrstá červeně tečkovaná Peterbald s modrými odznaky

154
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

Srst: bezsrstost má přednost, může mít i jem-

né chmýří nebo krátké chlupy do 2 mm („bru-
sh“); chová se ve všech existujících zbarveních
Původ: Rusko (Petrohrad)
Povaha: živá, snášenlivá
Chov u nás: ano

Siamská s želvovinovými odznaky

Původ: Thajsko (dříve Siam)

Povaha: velmi inteligentní, komunikující, živá,
někdy svéhlavá, nejlépe snáší siamské kočky,
Seychelská kočka potřebuje společnost dalších koček (stejně
jako plemena od siamek odvozená)
Seychelská kočka Péče: nenáročná
Tělesná stavba: identická se siamskou kočkou Chov u nás: ano
Srst: krátká, jemná, přilehlá, kombinace akro-
melanických odznaků s bílými skvrnami; cho-
vá se i v dlouhosrsté variantě
Povaha: inteligentní, temperamentní
Původ: USA
Péče: nenáročná
Chov u nás: ano

Siamská kočka
Tělesná stavba: štíhlá, velmi elegantní, vysoké
končetiny, dlouhý ocas, dlouhá klínovitá hla-
va, mandlové oči, velké uši
Srst: velmi krátká, přilehlá, bez podsady,
zbarvení (odznaky) akromelanické, chová se
ve více než dvaceti varietách Typický profil siamské kočky

155
 CHOV KOČEK
NEUZNANÁ PLEMENA
V tomto přehledu najdete plemena, která FIFe
(prozatím) neuznává, mohou je však uznávat
některé jiné mezinárodní chovatelské fede-
race. Jejich chov je možný i u nás. Je pro ně
vedena samostatná plemenná kniha a většina
z nich také může být vystavována na výsta-
vách, ovšem bez možnosti získat titul šampion
a tituly vyšší. Početní stav těchto plemen u nás
je až na výjimky nízký, mnoho z nich se zde
nechová vůbec. Některá z těchto plemen jsou
přímo raritou i v mezinárodním měřítku.
Americký bobtail
Chová se v krátkosrsté i dlouhosrsté varian-
tě. Zavalitá, podsaditá kočka s kulatou hlavou
a krátkým ocasním pahýlem variabilní délky. Krát-
koocasost je způsobena genem typu manx. Chová
se v mnoha zbarveních. U nás se nechová.
Americká hrubosrstá
Středně velká až velká kočka, svalnaté stavby
těla a s kulatou hlavou. Srst je krátká a nepra-
videlně zkadeřená a drsná na omak. U nás se
nechová.
Americká krátkosrstá
Americká, poněkud mohutnější obdoba
evropské kočky. Krátkosrstá kočka svalnaté
Americká krátkosrstá stříbřitá černě mramorovaná
156
stavby těla a mírně hranatého obrysu hlavy.
Oblíbená je především v atraktivním stříbřitě
mramorovaném zbarvení. U nás se nechová.
Asijská kočka
Kočka barmského typu s jinou barvou srs-
ti, než má uznaná barmská kočka. Vzešla
z křížení barmských koček s jinými plemeny.
Jsou chovány v plných barvách nebo s kres-
bou i s dlouhou srstí. U nás se nechovají.
Bombajská kočka
Mohutná krátkosrstá kočka vzniklá křížením
americké krátkosrsté a barmské kočky. Srst je
výhradně uhlově černá a má neobyčejně měk-
kou, hedvábnou a saténově lesklou srst po
barmské kočce. U nás se nechová.
Californian spangled
Hybridní plemeno, které vzniklo křížením
řady již známých plemen. Má se podobat
divokým kočkám. Zbarvením je tečkovaná
kresba. Tělo je protáhlé, válcovité, na nepříliš
vysokých nohou, tlama je lehce kvadratická,
uši menší. U nás se nechová.
Cejlonská kočka
Přírodní plemeno pocházející z původních koček
žijících na Srí Lance. Podobá se singapurské
a habešské kočce a vyskytuje se rovněž výhradně
v habešském zbarvení. U nás se nechová.
Česká kadeřavá (bohemian rex)
Tělesná stavba: prakticky totožná s perskou koč-
kou – zavalitá, mohutná, krátká kulatá hlava
Srst: dlouhá, nepravidelně zkadeřená, barvy
stejné jako u perské kočky
Původ: Česká republika (Liberec)
Povaha: temperamentní, milá
Péče: středně náročná
Chov u nás: ano
Poznámka: Kadeřavost je způsobená recesivní
vlohou jiného typu než cornish rex, další tes-
tovací křížení zatím chybí. Početní stav je malý
 CHARAK TERISTIKY PLEMEN

La Perm
Pochází ze státu Oregon (USA), srst je volně
zkadeřená a dědí se dominantně. La Perm
jsou štíhlé kočky orientálního typu. U nás se
nechovají.

Kotě české kadeřavé kočky

La Perm
pro malou plodnost samic. Plemeno se poprvé
objevilo v roce 1981. Pro malý počet jedinců se Munchkin
zatím nepodařilo u FIFe prosadit jeho uznání. Krátkonohé kočky malého vzrůstu, tělesnou
stavbou podobné evropské kočce. Doposud
Havana brown neprošlechtěné a felinologickými federacemi
Americké plemeno umírněně orientálního nepříliš vítané pro obavy z možných genetic-
typu. Bylo vyšlechtěno v 60. letech 20. sto- kých defektů. U nás se nechová.
letí z tehdejších orientálních koček, které byly
mohutnější, než jsou dnes. Barva je čokolá-
dově hnědá, rodí se však i lilová koťata. U nás
se nechová.

Kanaánská kočka
Drobná kočka orientálního typu původem
z Izraele. Munchkin

Nebelung
Dlouhosrstá ruská modrá kočka s hustou
polodlouhou srstí se stříbrným leskem. U nás
se nechová.

Pixie Bob
Krátkoocasá kočka pocházející z USA. Velmi
svalnatá, velká, s těžkou kostrou. Hlava se má
podobat rysovi – má dlouhý nos a širokou
tlamu. Ocas je v různé míře zkrácený. Vysky-
tuje se i v dlouhosrsté variantě. U plemene je
Kanaánská kočka povolena víceprstost. U nás se nechová.

157
 CHOV KOČEK
Selkirk rex
Poměrně velká kočka s mohutnou kostrou
a kulatou hlavou, vyšlechtěná v USA. Srst
je polodlouhá nebo krátká a volně zkadeře-
ná. Vloha pro zkadeření srsti je dominantní.
U nás se nechová.
Singapurská kočka
Půvabná malá kočka střední mohutnosti
s kulatou hlavou a velmi krátkou srstí. Údajně
nejmenší plemeno. Zbarvení – habešská kres-
ba (ticked tabby). Pochází ze singapurských
ulic, ze zdivočelých koček. U nás se nechová.
Singapurská kočka
Skotská klapouchá kočka
Zavalitá kočka podobné stavby těla jako
britská kočka, s níž se také kříží. Typické jsou
malé uši sklopené směrem dopředu, což koč-
kám dodává charakteristický výraz. Chová se
v mnoha barevných varietách a také v dlouho-
srsté variantě, která se nazývá highland fold.
U nás se chová, ale nesmí se vystavovat. Patří
mezi plemena, která jsou postižena některým
z defektů (v tomto případě chrupavek), jenž
kromě sklopení uší může vést i k jiným zdra-
Skotská klapouchá krátkosrstá
158
votním problémům. Taková plemena FIFe
nepodporuje. Jiné federace ji však uznávají.
Thajská kočka
Siamská kočka starého, zavalitého typu.
U nás se nechová.
Thajská kočka
Tiffany
Barmská kočka s dlouhou srstí. Zatím není dosta-
tečně prošlechtěná. Srst je po barmské kočce vel-
mi jemná, saténová a lesklá. U nás se nechová.
Tonkinská kočka
Kříženec barmské a siamské kočky, vyšlechtě-
ný v Kanadě. Nelze je chovat čistokrevně, pro-
tože díky vzájemné interakci vlohy pro siam-
ské a barmské zbarvení se ze spojení dvou
tonkinských koček rodí koťata tonkinská,
ale také obě výchozí formy – tedy barmská
i siamská koťata. Tělesná stavba je elegantní,
ale poněkud těžší než u siamek, hlava krátce
klínovitá. Zbarvení krátké a přilehlé srsti je
tonkinské. U nás se chová jen příležitostně.
Tiffany
CHARAK TERISTIKY PLEMEN

159
 CHOV KOČEK

LITERATURA
Dostál, J. Chov psů. České Budějovice : DONA, 1995.
Edney, A. Já kočka, Praha : Cesty 1994.
Horzinek, Schmidt. Krankheiten der Katze. Wien : Karl Gustav Verlag, 1992.
Kolektiv. Die Katze. München : Mosaik Verlag, 1985.
Kolektiv. Robinson´s genetic for cat breeders and veterinarians. Oxford : Buttenworth, Heinemann, 1999.
Kolektiv. Standardy plemen koček. Würsburg : FIFe, 2006.
Lehausen, P. Katzen – eine Verhaltenskunde. Berlin : Paul Parey Verlag, 1982.
Moris, D. Rassekatzen. London : Wilhelm Heyne Verlag, 1999.
Pollard, M. Encyklopedie koček. Praha : Slovart, 2004.
Robinson, R. Genetik fur Katzenzuchter. Pergamon, 1985.
Říhová, M. Chováme kočky. České Budějovice : DONA, 1999.
Říhová, M. 88 rad pro chovatele koček. Praha : Aventinum, 1995.
Verhoef, Verhallenová. Velká encyklopedie koček. Čestlice : REBO Production, 2004.

Informační zpravodaj chovatelů koček. (Čtvrtletník.), Praha : Český svaz chovatelů.

Naše kočky (Měsíčník.), Praha : Minerva.

160
 REJSTŘÍK

REJSTŘÍK
A FIP 85, 91
albinismus 117, 125, 126, 133 FIV 92
alely 115, 116, 118, 125 flémování 32
FNI 93
B
barevné variety 26, 106, 120 G
bezoáry 60, 62, 80 gen 115
bezocasost 108, 117, 130, 151 genetické testy 132, 138
bezsrstost 117, 130, 149, 155 genotyp 115
bílá skvrnitost 27, 108, 116, 120, 127, 147
bílkoviny 58, 59 H
blechy 96, 98, 111 habešská kresba (zbarvení) 27, 118, 150, 158
heterozygot 115
C hierarchie 42, 57, 80
caliciviry 85, 91 hlas 45, 70
colostrum 76 hluchota 27, 31, 111, 127, 134
hmatové chlupy 22, 32
Č homozygot 115
česání 65, 85, 110 hračky 55, 56
čich 32
čištění očí 63, 64 Ch
- uší 64 chování vrozené 74
- zubů 64 chovatelská stanice 50, 81
chovatelské předpisy 81
D chromozom 114
dědičné vady 133 chyby při krmení 63
dědičnost 115, 119, 133, 134
deformace ocasu 22, 134 I
délka březosti 71 identifikace kočky 84
depigmentace 108, 125 inbrední linie 140
diskvalifikující vady 111 inbreeding 140
DNA testy 138 infekční onemocnění 87, 90, 91
dýchací ústrojí 29 intersex 122, 135

F J
falešná březost 72 Jacobsonův orgán 32
Felis catus 14, 15 jedovaté rostliny 52, 53
FELV 85, 90
fenotyp 114, 115, 116, 133 K
FIFe – Federation international feline 23, 81, kálecí miska 86, 99
104, 106, 107, 109, 144 kartáčování 64, 65, 66

161
 CHOV KOČEK

kastrace 80 pesíky 25, 117, 129

klapouchost 130 PKD 94, 95, 135
klíště 97, 98 plemenná kniha 52, 81, 109, 156
kočičí dvířka 47 podkus 23, 24, 135
koupání 66, 67 podsada 25, 65, 146, 148, 150
krevní oběh 101 pohlavní dospělost 37, 70
- skupiny 29, 93 polydaktylie 111, 117, 132
krmení 72, 77, 86, 93, 104, 110 polygeny 116, 122, 127, 135
krycí chlupy 25, 146 pomůcky k porodu 74
- kocour 38, 70 pooperační péče 89
kryptorchizmus 29, 133, 135 porod 73, 74, 75, 94, 98
krytí 70, 71 potní žlázy 24, 28
prevence onemocnění 76, 96
L průměrný věk 33
leukóza 85, 90 první pomoc 99
předení 44
M předkus 23, 24, 134, 135
masáž kotěte 78 příbuzenská plemenitba 140
- srdce 100, 101 pudrování 65, 110
mikročip 79, 84, 109
minerální látky 59, 60, 63 R
misky na potravu 54 receptory hmatové 33
močové ústrojí 29 rexovitost 130
mramorovaná kresba 108, 118, 120, 156 rhinotracheitis 79, 85, 91, 109
rodokmen 27, 50, 52, 80, 81
N rufismus 122
nábytek pro kočky 43, 55 různookost 27, 126
nepříbuzenská plemenitba 141
S
O sacharidy 59, 63
očkovací průkaz 79, 84, 85 selekce 31, 116
očkování 34, 79, 92 seznamovací rituál 71
odčervení 79, 96, 98 skvrnitost 27, 108, 116, 124, 149, 161
odstavení koťat 61, 78 sluch 27, 31, 36, 38, 109
oligodaktylie 111, 134 standardy plemen 81, 104, 106, 144
operační límec 89, 90, 97 stará kočka 38
otravy 96 stelivo 43, 54, 55
ovulace 71 stolice 29, 96, 98
stopové prvky 59, 60
P stres 40, 42, 43, 86
panleukopenie 85, 90, 109 stříhání drápů 64, 65
paraziti 96, 98 - srsti 111
páření 41, 124, 126, 130 svrab 97
peritonitis 91 systém EMS 107

162
 REJSTŘÍK

Š ušní maz 97, 110

šilhání 31, 111, 114, 133, 134 - roztoč 96
škrkavky 97, 98
šok 100, 101 Ú
šplhadlo 55, 56, 58, 148 úrazy 27, 58, 101

T V
tasemnice 98 vakcinace 79, 85, 86, 91
tečkování 27 vitaminy 59, 60
tepová frekvence 29 vodítko 46, 47
tiking 116 voliéra 32, 46, 56
tiping 124 výstavy 104
tituly výstavní 104, 105
toxoplazmóza 98 Z
transportka 56, 57 zácpa 94
trávicí ústrojí 29 zákožka svrabová 97
tresty 17, 43, 45 zálomek 22, 132, 133, 134
tuky 59 zbarvení srsti 26
tygrování 27, 118 zelené krmení 60
zrak 30, 36, 38, 60
U zubní kámen 60, 64, 93
umělé dýchání 100 zuby 24
umělý odchov 78

163

Zdenek Soukup » TESCO Rakovnik, Luzenska 2725, 26901 Rakovnik, cz

 Výživa na míru
pro delší a zdravější život koček
www.royalcanin.cz
E-mail: info@royalcanin.cz

Výhradní distributor v České republice:

Tel.: +420 326 374 757 Fax: +420 326 374 777
E-mail: info@almika.cz
www.almika.cz