Půlnoční Knihovna, Matt Heig

Půlnoční knihovna
Copyright © 2020 by Matt Haig

Copyright licensed by Canongate Books Ltd.
arranged with Andrew Nurnberg Associates International Limited
Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu nakladatele.
Translation © Tereza Rotterová, 2022

Cover © DOBROVSKÝ s. r. o., 2022
© DOBROVSKÝ s. r. o., 2022
ISBN 978-80-277-1900-6 (pdf)

PŮLNOČNÍ
KNIHOVNA
MATT HAIG
Obsah
Rozhovory o dešti��11
Muž u dveří�� 15
Teorie strun�� 18
Žít znamená trpět�� 22
Dveře �� 23
Jak se stát černou dírou ��27
Antihmota��29
00:00:00 �� 34
Knihovnice ��37
Půlnoční knihovna��39
Pohyblivé police��41
Kniha výčitek �� 44
Přetížení výčitkami ��47
Každý život začíná právě teď��49
U Tří podkov�� 53
Předposlední status, který Nora sdílela
předtím, než se ocitla mezi životem a smrtí ��71
Šachovnice �� 72
Učíme se pouze prožitkem�� 75
Oheň��82
Akvárium��94
Poslední status, který Nora sdílela předtím,
než se ocitla mezi životem a smrtí �� 100
Úspěšný život �� 101
Mátový čaj�� 113
Strom, jenž je naším životem��120
Chyba systému�� 125
Špicberky�� 129
Hugo Lefèvre�� 132
Chození v kruzích �� 136
Okamžik extrémního ohrožení
na konci světa�� 142
Zoufalství z toho, že nemůžete najít knihovnu,
když ji skutečně potřebujete�� 143
Ostrov�� 146
Permafrost��147
Jedné noci v Longyearbyenu ��151
Očekávání�� 155
Život a smrt a kvantová fyzika�� 156
Pokud se mi něco děje, chci u toho být �� 165
Bůh a jiné knihovnice��166
Sláva��169
Mléčná dráha �� 172
Divoká a svobodná�� 173
Ryan Bailey�� 179
Stříbrný podnos s medovými koláčky �� 185
Podcast plný odhalení��189
„Howl“�� 195
Láska a bolest��198
Ekvidistantní��203
Cizí sen��205
Laskavý život ��210
Proč chtít jiný vesmír, když v tomhle jsou psi�� 215
Večeře s Dylanem��218
Saloon poslední naděje��220
Vinohrad Buena Vista�� 222
Mnoho životů Nory Seedové ��226
Ztracená v knihovně�� 232
Perla v lastuře��237
Hra�� 243
Dokonalý život ��248
Spirituální pouť za lepším
porozuměním vesmíru �� 253
Hammersmith�� 260
Tříkolka��263
Už tady není ��267
Příhoda s policií��270
Nový pohled �� 275
Záhonky jsou zalité��277
Není kam přistát ��279
Opovaž se to vzdát, Noro Seedová!��285
Probuzení��289
Na rubu zoufalství��292
To, co jsem se naučila
(napsal nikdo, kdo se stal někým, a pak každým) ��294
Žít, nebo rozumět��297
Sopka��303
Jak to skončí�� 307
Ediční poznámky��309
Věnováno všem zdravotníkům a pečovatelům.
Děkujeme vám.
Nikdy se nestanu všemi lidmi, jimiž bych se chtěla stát,
a neprožiji životy, jež bych chtěla prožít. Nikdy se ne-
naučím všechny dovednosti, jež bych se chtěla naučit.
A proč to chci? Chci prožít a cítit všechny odstíny, tóny
a obměny duševních i fyzických zkušeností, jež jsou
v životě možné.
Sylvia Plath
Rozhovory o dešti
Devatenáct let předtím, než se Nora Seedová rozhodla ze-

mřít, seděla v teple skromné knihovny školy Hazeldene
v Bedfordu. Skláněla se nad nízkým stolem a upřeně hle-
děla na šachovnici.
„Noro, drahoušku, je úplně přirozené, že se o svou
budoucnost strachuješ,“ řekla knihovnice, paní Elmová,
a v očích jí zajiskřilo.
Paní Elmová táhla jako první. Jezdec přeskočil úhlednou
řadu bílých pěšců. „Jasně že se budeš trápit kvůli zkouškám.
Ale můžeš se přece stát, kýmkoli chceš, Noro. Jen si před-
stav všechny ty možnosti. Je to vzrušující.“
„Ano, to asi je.“
„Máš před sebou celý život.“
„Celý život.“
„Můžeš dělat cokoli a žít, kdekoli se ti zachce. Někde,
kde není taková zima a kde tolik neprší.“
Nora postoupila pěšcem o dvě pole dopředu.
Nebylo snadné paní Elmovou nesrovnávat s Nořinou
matkou, která se k dceři chovala jako k chybě, již je třeba
napravit. Když byla například ještě malá, její matka se to-
lik bála, že bude Noře levé ucho odstávat víc než pravé, že
jí ho přilepovala lepicí páskou, aby situaci vyřešila, a pak
své dílo schovávala pod vlněnou ušanku.
„Já zimu a déšť nesnáším,“ zdůraznila paní Elmová.
Paní Elmová měla krátké, šedé vlasy a milou, mírně vrás-
čitou oválnou tvář, která se bledě vyjímala nad lahvově zele-
ným rolákem. Byla poměrně stará. Ze všech lidí ve škole si
s ní však Nora rozuměla nejlépe, a i za dní, kdy nepršelo, trá-
vila Nora v téhle malé knihovně celou odpolední přestávku.
„Zima a déšť spolu nemusí souviset,“ podotkla Nora. „An-
tarktida je nejsušší kontinent na Zemi. Technicky vzato je
to poušť.“
„To zní jako něco pro tebe.“
„Myslím, že to není dost daleko.“
„Možná by ses měla stát astronautkou. Procestovat ga-
laxii.“
Nora se usmála. „Na některých planetách je to s deštěm
ještě horší.“
„Horší než v Bedfordshiru?“
„Na Venuši padá z oblohy čistá kyselina.“
Paní Elmová vytáhla z rukávu papírový kapesník a de-
centně se vysmrkala. „Vidíš? S takovou hlavičkou můžeš
dělat cokoli.“
Za oknem posetým kapkami deště proběhl světlovlasý
chlapec, o kterém Nora věděla, že chodí o několik ročníků
níž. Buď někoho honil, nebo před někým utíkal. Od doby,
kdy ze školy odešel Nořin bratr, si tu připadala poněkud
nechráněně. Ale knihovna jí poskytovala malé civilizova-
né útočiště.
„Táta si myslí, že jsem všechno zahodila. Když jsem teď
sekla s plaváním.“
„Nemám do toho asi co mluvit, ale na světě jsou i důle-
žitější věci než umět hodně rychle plavat. Máš před sebou
spoustu různých možných životů. Jak už jsem říkala minulý
týden, mohla by ses stát glacioložkou. Něco jsem si o tom
našla a –“
V tu chvíli zazvonil telefon.
„Vteřinku,“ řekla paní Elmová tlumeně. „To bych měla
vzít.“
Za malý okamžik už Nora pozorovala, jak paní Elmová
telefonuje. „Ano, je tady.“ Rysy ve tváři knihovnice rázem
ztuhly šokem. Odvrátila se od Nory, ale její slova byla ve
ztichlé místnosti dobře slyšitelná. „To snad ne. Ne. Pane-
bože. Samozřejmě…“
O devatenáct let později
Muž u dveří
Dvacet sedm hodin předtím, než se Nora Seedová rozhod-

la zemřít, seděla na prosezené pohovce, proklikávala se
šťastnými životy ostatních lidí a čekala, až se něco stane.
A potom se zničehonic doopravdy něco stalo.
Z nějakého zvláštního důvodu někdo zazvonil na zvo-
nek u dveří.
Na okamžik uvažovala, zda má vůbec jít otevřít. Konec-
konců už byla v pyžamu, ačkoli bylo teprve devět večer. Ve
vytahaném tričku s nápisem ECO WORRIER a v kostkova-
ných pyžamových kalhotách se cítila nesvá.
Obula si pantofle, aby působila o něco civilizovaněji,
a zjistila, že osoba za dveřmi je muž, a navíc muž, které-
ho zná.
Měl vysokou postavu pubertálního čahouna a laskavou
tvář. Jeho oči však byly bystré a jasné, jako by člověka do-
kázaly prohlédnout skrz naskrz.
Ráda ho viděla, ačkoli to byl trochu nečekaný pohled,
zejména proto, že měl na sobě sportovní oblečení a na-
vzdory chladnému, deštivému počasí působil zchváceně
a zpoceně. Kontrast, který mezi nimi panoval, byl tak ná-
padný, že si připadala ještě neupraveněji než před pěti
vteřinami.
Často se tu cítila osamělá. A ačkoli přečetla dost knih
existenciálních filozofů na to, aby věděla, že ve veskrze bez-
významném vesmíru je samota nedílnou součástí lidského
bytí, ráda toho muže u dveří viděla.
„Ashi,“ usmála se. „Jmenuješ se Ash, viď?“
„Ano, jmenuju.“
„Co tady děláš? Ráda tě vidím.“
Před několika týdny seděla u svého elektrického piana
a on zrovna probíhal po Bancroft Avenue. Zahlédl ji v okně
domu 33A a krátce jí zamával. Kdysi – před několika lety –
se jí zeptal, zda by s ním nezašla na kávu. Možná se na to
chystal zeptat znovu.
„Taky tě rád vidím,“ řekl Ash, ale jeho zkrabatělé čelo
tomu nenasvědčovalo.
Když s ním mluvila v obchodě, zněl vždy tak uvolněně,
ale teď v jeho hlase slyšela cosi těžkého. Poškrábal se na
čele. Vydal další zvuk, ale celé slovo se mu vyslovit nepo-
dařilo.
„Byls běhat?“ Zbytečná otázka. Zcela zjevně si byl zabě-
hat. Ale vypadalo to, jako by se mu na okamžik ulevilo, že
může mluvit o něčem tak obyčejném.
„Jo. Poběžím Bedfordský půlmaraton. Je už tuhle neděli.“
„Aha. Super. Taky jsem si říkala, že bych se toho půl-
maratonu mohla zúčastnit, ale pak mi došlo, že nesnáším
běhání.“
V hlavě ta slova zněla mnohem vtipněji, než když je sku-
tečně vyslovila. Vždyť to ani nebyla pravda, běhání jí přece
nevadilo. Přesto ji však znepokojila vážnost jeho výrazu. To
ticho nebylo jen trapné, přecházelo už v něco zcela jiného.
„Říkala jsi, že máš kočku.“
„Ano. Mám kocoura.“
„Pamatuju si jeho jméno. Voltaire. Zrzavý mourek, viď?“
„Jo. Říkám mu Volts. Voltaire mu přijde snobské. Ukáza-
lo se, že ho francouzská filozofie a literatura osmnáctého
století zrovna dvakrát netáhne. Je to docela pragmatik. Víš
co, alespoň na kocoura.“
Ash upřel pohled na její pantofle.
„Obávám se, že je mrtvý.“
„Cože?“
„Leží u silnice a vůbec se nehýbe. Na obojku jsem viděl
jméno. Asi ho srazilo auto. Je mi to moc líto, Noro.“
Ta náhlá změna pocitů ji tak vyděsila, že se nepřestala
usmívat, jako by ji ten úsměv dokázal udržet ve světě, ve
kterém doteď byla, ve kterém je Volts stále naživu, a ten-
hle muž, jemuž prodávala zpěvníky s akordy, u ní zazvonil
z úplně jiného důvodu.
Pamatovala si, že Ash je chirurg. Ne veterinární, ten
normální, pro lidi. Když řekne, že je něco mrtvé, tak to
s největší pravděpodobností doopravdy mrtvé je.
„Je mi to moc líto.“
Noru zaplavil známý pocit zármutku. V pláči jí bránila
jen antidepresiva. „Panebože.“
Vyběhla na mokré, popraskané dláždění ulice Bancroft
Avenue a tajil se jí dech. Pak to ubohé zrzavé stvoření uvi-
děla. Ležel na asfaltu lesknoucím se od deště. S hlavou
opřenou o obrubník a nohama dozadu vypadal, jako by
zrovna někam skákal při honu za neviditelnou kořistí.
„Ach, Voltsi. To ne. Panebože.“
Věděla, že by měla vůči svému kočičímu příteli cítit lí-
tost a zoufalství – a také je cítila –, ale musela si připus-
tit, že cítí ještě něco jiného. Jak se tak dívala na Voltairův
nehybný a pokojný výraz, na tu naprostou absenci bolesti,
zformoval se jí v temnotě pocit, před kterým nebylo úniku.
Závist.
Teorie strun
Devět a půl hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít,

dorazila se zpožděním na odpolední směnu v obchodě Teo
rie strun.
„Moc se omlouvám,“ řekla Neilovi v ošuntělé krabicovi-
té kanceláři bez oken. „Umřel mi kocour. Včera večer. A já
ho musela pohřbít. Teda, někdo mi pomohl ho pohřbít. Ale
pak jsem zůstala v bytě sama a nemohla jsem usnout a pak
jsem si zapomněla nastavit budík, takže jsem se probudila
až v poledne a pak jsem hned běžela sem.“
To všechno byla pravda a ona doufala, že její vzhled,
včetně nenalíčené tváře, volného, posunutého culíku a ze-
lených manšestrových propínacích šatů ze sekáče, které
nosila celý týden, navrch okořeněný trochou unaveného
zoufalství, tuto historku podpoří.
Neil vzhlédl od počítače a opřel se v křesle. Spojil ruce,
vytvořil z ukazováčků stříšku a položil na ni bradu, jako by
byl Konfucius a rozjímal nad hlubokým, filozofickým smy
slem vesmíru, spíše než vedoucí hudebnin, který se zabý-
vá opozdilou zaměstnankyní. Na zdi za ním visel obrovský
plakát kapely Fleetwood Mac, jehož pravý roh se odlepil
a plandal jako psí ucho.
„Poslyš, Noro, já tě mám rád.“
Neil byl neškodný. Asi padesátiletý kytarový nadšenec,
který rád vyprávěl špatné vtipy a v obchodě hrál naživo
obstojné covery starých písní Boba Dylana.
„A vím, že máš to duševní zdraví.“
„Každý má duševní zdraví.“
„Víš, jak to myslím.“
„Už je mi o dost líp,“ zalhala. „A navíc to není klinická
deprese. Doktor říkal, že je jen reaktivní. Nemůžu za to, že
se pořád objevuje něco… na co reaguju. Ale nikdy jsem si
kvůli tomu nevzala nemocenskou. Akorát tenkrát, když
máma… Jo. Tenkrát jo.“
Neil si povzdechl. Vydal při tom hvízdavý zvuk nosem.
Zlověstné ais. „Noro, jak dlouho už tu pracuješ?“
„Dvanáct let a…“ Věděla to až moc dobře. „… jedenáct
měsíců a tři dny. Střídavě.“
„To je dlouhá doba. Myslím si, že máš na víc. Co nevidět
ti bude čtyřicet.“
„Je mi třicet pět.“
„Tolik se ti daří. Učíš lidi hrát na piano.“
„Jednoho člověka.“
Sklepal si ze svetru drobek.
„Představovala sis, že skončíš ve městě, kde jsi vyrůs-
tala? Jakože když ti bylo třeba čtrnáct? Kde ses viděla?“
„Ve čtrnácti? To jsem si myslela, že budu plavkyně.“ Bý-
vala nejrychlejší čtrnáctiletou dívkou v plavání prsou a dru-
há nejrychlejší ve volném způsobu v celé zemi. Vzpomí-
nala na to, jak na britském mistrovství v plavání stojí na
stupních vítězů.
„Co se pokazilo?“
Rozhodla se pro krátkou verzi. „Byla jsem dost pod tla-
kem.“
„Tlak nás ale utváří. Začínáš jako uhlí a díky tlaku se
z tebe stane diamant.“
Jeho neznalost procesu vzniku diamantů přešla bez po-
známky. Neřekla mu, že uhlí a diamanty jsou sice obojí
uhlík, ale uhlí není dost čisté na to, aby se mohlo pod ja-
kýmkoli tlakem stát diamantem. Přísně vědecky vzato za-
čínáme jako uhlí a končíme jako uhlí. Možná právě v tom
spočívala ta skutečná životní lekce.
Uhladila si směrem k culíku neposedný pramínek vlasů
černých jako uhel.
„Co tím chceš říct, Neile?“
„Že na splnění snů není nikdy pozdě.“
„Na tenhle už je celkem určitě pozdě.“
„Jsi velmi vzdělaná a kvalifikovaná osoba, Noro. Máš
titul z filozofie…“
Nora se zahleděla na mateřské znamínko na své levé
ruce. Ta piha si prošla vším, co prožila i ona. Jen tak tam
byla a bylo jí to jedno. Jen si tak pihovatěla. „Upřímně řeče-
no, na filozofy se v Bedfordu fronty nestojí, Neile.“
„Vystudovala jsi univerzitu, rok jsi žila v Londýně, pak
ses vrátila.“
„Neměla jsem tak úplně na výběr.“
Nechtěla se bavit o své mrtvé mámě. Ani o Danovi.
Neilovi totiž připadalo to, že Nora vycouvala ze svatby dva
dny před jejím konáním, jako nejpoutavější milostný příběh
od doby Kurta a Courtney.
„Všichni máme na výběr, Noro. Říká se tomu svobodná
vůle.“
„No, pokud zastáváš deterministický pohled na vesmír,
tak ne.“
„Ale proč tady?“
„Mohla jsem si vybrat mezi tímhle obchodem a útulkem.
Tady byly lepší peníze. A ty se navíc vyznáš v hudbě.“
„Vždyť jsi měla kapelu. S bratrem.“
„Měla. The Labyrinths. Ale nevypadalo to, že prorazíme.“
„Tvůj bratr to vidí jinak.“
To Noru zarazilo. „Joe? Jak to…?“
„Koupil si tu zesilovač. Marshall DSL40.“
„Kdy?“
„V pátek.“
„On byl v Bedfordu?“
„Pokud to nebyl hologram. Jako Tupac.“
Nejspíš přijel za Ravim, pomyslela si Nora. To byl bra-
trův nejlepší přítel. Zatímco Joe se hraní na kytaru vzdal
a odjel do Londýna za úmornou prací v IT, kterou ze srdce
nenáviděl, Ravi zůstal v Bedfordu. Hrál v revivalové kapele
jménem Slaughterhouse Four a koncertoval po hospodách
ve městě.
„Hm. To je zajímavý.“ Nora si byla dost jistá, že její bratr
ví, že mívá v pátek volno. To ji někde uvnitř zabolelo.
„Jsem tu spokojená.“
„Až na to, že nejsi.“
Měl pravdu. Rána na duši se jí podebírala. Připadalo jí,
jako by v ní její mysl zvracela. Doširoka se usmála.
„Chci říct, že jsem v práci šťastná. Teda, víš, jak to mys-
lím, spokojená. Neile, já tu práci potřebuju.“
„Jsi dobrý člověk. Zajímáš se o svět. O bezdomovce, o ži-
votní prostředí.“
„Potřebuju práci.“
Opět zaujal konfuciánskou pózu. „Potřebuješ svobodu.“
„Nechci svobodu.“
„Tohle není neziskovka. I když musím uznat, že nejspíš
brzo bude.“
„Hele, Neile, je to kvůli tomu, co jsem před týdnem řek-
la? Že je potřeba, abys to tady zmodernizoval? Mám pár
nápadů, jak sem dostat mladší li–“
„Ne,“ ohradil se. „Míval jsem tu jen kytary. Teorie strun,
chápeš? Ale rozšířil jsem to. Fungovalo to. Ale když dojde
na lámání chleba, tak si prostě nemůžu dovolit platit něko-
ho, kdo mi odhání zákazníky tím, že se tváří jak kakabus.“
„Cože?“
„Noro, obávám se…“ odmlčel se asi na tak dlouho, jako
by trvalo zvednout do vzduchu popravčí sekeru, „že tě budu
muset propustit.“
Žít znamená trpět
Devět hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, se bez-

cílně potulovala Bedfordem. To město podněcovalo bezna-
děj jako na běžícím pásu. Sportovní centrum s kamínkovou
omítkou, ve kterém ji její teď už mrtvý táta kdysi pozoro-
val, jak plave z jednoho konce bazénu na druhý. Mexická
restaurace, kam vzala Dana na fajitas. Nemocnice, kde
léčili mámu.
Včera jí napsal Dan.
Noro, chybí mi tvůj hlas. Můžeme si promluvit? D x
Odepsala mu, že má šíleně moc práce (haha). Ale nedalo
se napsat nic jiného. Ne snad proto, že by k němu nic necí-
tila, ale právě proto, že cítila. A nemohla riskovat, že by mu
znovu ublížila. Zničila mu život. Můj život je chaos, sdělil jí
v opilých esemeskách krátce poté, co se měla konat svatba,
ze které se dva dny před obřadem vykroutila.
Vesmír směřoval k chaosu a entropii. V tom spočívá
základ termodynamiky. Možná v tom spočívá i základ exi-
stence.
Přijdeš o práci a pak se toho posere ještě víc.
Ve větvích zašeptal vítr.
Rozpršelo se.
Vydala se k buňce trafiky s neodbytným – a jak se uká-
zalo, také správným – pocitem, že bude jen hůř.
Dveře
Osm hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, vešla

do trafiky.
„Schováváte se před deštěm?“ zeptala se žena za kasou.
„Ano.“ Nezvedla hlavu. Beznaděj v ní těžkla jako břímě,
které už nedokázala nést.
Prodávali tam National Geographic.
Jak se tak dívala na obal časopisu – s obrázkem černé
díry –, uvědomila si, že přesně tím je. Černou dírou. Umí-
rající hvězdou, která se hroutí sama do sebe.
Táta ho odebíral. Pamatovala si, jak ji naprosto uchvá-
til článek o Špicberkách, norském souostroví v Severním
ledovém oceánu. Nikdy neviděla místo, které by působilo
tak vzdáleně. Četla si o vědcích zkoumajících ledovce, za-
mrzlé fjordy a papuchalky. A pak se na popud paní Elmové
rozhodla, že se stane glacioložkou.
Povšimla si omšelé, shrbené postavy kamaráda svého bra-

tra a zároveň bývalého člena jejich kapely, jak stojí u hu-
debních časopisů pohroužený do jednoho z článků. Stála
tam asi o zlomek vteřiny déle, než měla, protože jakmile se
otočila a chtěla odejít, uslyšela ho zavolat: „Noro?“
„Ravi, ahoj. Slyšela jsem, že byl Joe nedávno v Bedfordu.“
Pokývnutí. „Jo.“
„Viděl, ehm, viděli jste se?“
„Vlastně jo.“
Následné ticho Noru zabolelo. „Neřekl mi, že přijede.“
„Byl tu jen na otočku.“
„Jak se má?“
Ravi se odmlčel. Nora ho mívala ráda a pro jejího bratra
to byl věrný přítel. Ale stejně jako s Joem, i mezi nimi teď
zela propast. Nerozloučili se v nejlepším. (Mrsknul palič-
kami o zem zkušebny a vypochodoval ven, když jim Nora
oznámila, že v kapele končí.) „Asi má deprese.“
Představa, že by se její bratr mohl cítit stejně jako ona,
Noře ještě přitížila. „Není sám sebou,“ pokračoval Ravi
a zněl naštvaně. „Bude se muset vystěhovat z toho kamrlí-
ku v Shepherd’s Bush. Když teď nemůže bejt sólovým ky-
taristou v úspěšný rockový kapele. Jen abys věděla, já jsem
taky bez peněz. Koncerty po hospodách toho v dnešní době
moc nevynesou. Ani když souhlasíš s tím, že potom umy-
ješ záchody. Už jsi někdy myla záchody v hospodě, Noro?“
„Taky se mám dost mizerně, jestli se tady předháníme
v utrpení.“
Ravi zakašlal a zároveň se uchechtl. Na okamžik mu
ztuhly rysy ve tváři. „Jasně, ty chudinko.“
Neměla na něj náladu. „To ti jde o The Labyrinths? Ješ-
tě pořád?“
„Hodně to pro mě znamenalo. A pro tvýho bráchu taky.
Pro všechny. Měli jsme smlouvu s Universal. Přímo před
nosem. Album, singly, turné, promo. Teď už jsme mohli
bejt Coldplay.“
„Vždyť ty Coldplay nesnášíš.“
„O to nejde. Mohli jsme bejt v Malibu. Místo toho trčíme
v Bedfordu. Takže ne, tvůj brácha fakt není připravenej se
s tebou vidět.“
„Mívala jsem panický záchvaty. Všechny bych nakonec
zklamala. Souhlasila jsem přece s tím, že pro vás budu psát
písničky. Nemohla jsem za to. Byla jsem zasnoubená. Byla
jsem s Danem. Jemu to prostě vadilo.“
„Jo a jak ti to dopadlo?“
„Ravi, to není fér.“
„Fajn. Super pokec.“
Žena za kasou na ně se zájmem civěla.
„Kapely nemívají dlouhé trvání. Byli bychom jako meteo
rický roj. Skončili bychom dřív, než bychom začali.“
„Meteorický roje jsou kurevsky krásný.“
„No tak, pořád jsi s Ellou, nebo ne?“
„A mohl jsem být s Ellou a zároveň v úspěšný kapele
s kupou peněz. Tu šanci jsme měli. Přímo tady.“ Ukázal si
na dlaň ruky. „Naše písničky měly náboj.“
Nora se nesnášela za to, že potichu opravila „naše“ na
„moje“.
„Nemyslím si, žes měla trému z vystupování. Nebo trému
ze svatby. Tvůj problém byla tréma ze života.“
To zabolelo. Jako by jí těmi slovy sebral vzduch z plic.
„A tvůj problém je, že ze svýho podělanýho života viníš
ostatní.“
Přikývl, jako by mu uštědřila políček. Vrátil časopis do
stojanu.
„Měj se, Noro.“
„Vyřiď Joeovi, že ho pozdravuju,“ houkla za ním, když
vycházel ven z trafiky do deště. „Prosím.“
Koutkem oka zahlédla obálku časopisu Vaše kočka. Zrza
vý mourek. Myšlenky jí v hlavě burácely jako symfonie
z období Sturm und Drang, jako by měla v mozku uvězně-
ného ducha německého skladatele, který tam chaoticky
bouchal a řinčel.
Žena za pultem něco řekla, ale Nora ji nevnímala.
„Prosím?“
„Nora Seedová?“
Prodavačka byla veselá, uvolněná a bezstarostná způ-
sobem, jaký Noře už dlouho nebyl vlastní. Měla blond mi-
kádo a opálení ze solária. Nahnula se přes pult a opřela se
o předloktí, jako by Nora byla lemur v zoologické zahradě.
„Jo.“
„Já jsem Kerry-Anne. Pamatuju si tě ze školy. Plavkyně.
Byla jsi děsně chytrá. Neuspořádal jednou kvůli tobě ten,
jak se jenom jmenoval, pan Blandford, školní shromáždění?
Neříkal, že se dostaneš na olympiádu?“
Nora přikývla.
„Takže ses tam dostala?“
„Já, no, vzdala jsem to. Víc mě lákala hudba… alespoň
tenkrát. Pak mi do toho vlezl život.“
„Tak co teď děláš?“
„Teď… tak nějak měním směr.“
„A máš někoho? Chlapa? Děti?“
Nora zavrtěla hlavou a přála si, aby jí upadla. Ta hla-
va. Na podlahu. Aby si už nikdy nemusela povídat s cizím
člověkem.
„No, moc s tím neotálej. Tik tak, tik tak.“
„Je mi třicet pět.“ Přála si, aby tam byla Izzy. Ta si nikdy
takové kecy nenechala líbit. „A ani nevím, jestli chci…“
„S Jakem jsme byli jak králíci a taky na to došlo. Dva malí
rošťáci. Ale stojí to za to, víš? Připadám si úplná. Můžu ti
ukázat pár fotek.“
„Ne, já mívám migrény z… telefonů.“
Dan tenkrát děti chtěl. Nora si tím nebyla jistá. Před-
stava mateřství ji děsila. Strach z ještě silnější deprese.
Nedokázala se postarat ani o sebe, natož o někoho dalšího.
„Takže jsi pořád v Bedfordu?“
„Jo.“
„A já si myslela, že odsud vypadneš jako první.“
„Vrátila jsem se. Měla jsem nemocnou mámu.“
„To mě mrzí. Doufám, že už je v pořádku.“
„Radši půjdu.“
„Ale vždyť ještě prší.“
Nora utekla z trafiky a přála si, aby před sebou měla
jen další a další dveře, které by mohla postupně otevírat
a nechávat všechno ostatní za sebou.
Jak se stát černou dírou
Sedm hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, padala

volným pádem a neměla si s kým promluvit.
Poslední nadějí pro ni byla bývalá nejlepší přítelkyně
Izzy, která ale bydlela více než patnáct tisíc kilometrů da-
leko v Austrálii. A i mezi nimi to nějak vyšumělo.
Vzala do ruky telefon a napsala Izzy zprávu.
Ahoj Izzy, dlouho jsme si nepsaly. Chybíš mi, kámoško.
Bylo by SUPER zase pokecat. X
Přidala ještě jedno X a zprávu odeslala.
Během minuty si Izzy zprávu zobrazila. Nora marně če-
kala, až se objeví tři tečky.
Prošla kolem kina, kde večer dávali film s Ryanem Bai-
leym. Kýčovitá romantická komedie o kovbojích jménem
Saloon poslední naděje.
Tvář Ryana Baileyho na ni vždy působila, jako by vědě-
la cosi hlubokého a tajemného. Nora ho milovala od doby,
co ho poprvé spatřila v roli zadumaného Platona v seriá-
lu Atéňané, a také od chvíle, kdy se v rozhovoru svěřil, že
studoval filozofii. Představovala si, jak spolu sedí ve vířivce
ve West Hollywoodu a za závojem oparu vedou duchaplné
hovory o Henrym Davidu Thoreauovi.
„Zamiřte bez váhání tam, kam vedou vaše sny,“ řekl kdy-
si Thoreau. „Vynasnažte se žít život podle svých představ.“
Thoreauovu filozofii studovala nejraději. Ale kdo vážně
zamíří bez váhání tam, kam vedou jeho sny? Tedy, kro-
mě Thoreaua. Ten se sebral a odešel žít do lesů, zpřetrhal
pouta se světem, aby mohl jen tak sedět, psát, kácet dříví
a rybařit. V Concordu v Massachusetts byl před dvěma sty
lety život možná jednodušší než v současném Bedfordu
v Bedfordshiru.
Ale možná ne.
Možná jí to žití jenom fakt hrozně nešlo.
Uběhly celé hodiny. Chtěla najít v životě smysl, něco, co
by jí dalo důvod existovat. Ale na nic nepřišla. Nemohla ani
vyzvednout léky pro pana Banerjeeho, protože to už před
dvěma dny udělala. Rozhodla se dát nějaké peníze bezdo-
movci, ale pak jí došlo, že žádné peníze nemá.
„Hlavu vzhůru, drahoušku, třeba se nic nestane,“ zní
zdomácnělé britské motto.
Nic se nikdy neděje, pomyslela si. V tom je právě ta potíž.
Antihmota
Pět hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, se vydala

domů a v ruce jí zavibroval telefon.
Třeba je to Izzy. Třeba vyřídil Ravi jejímu bratrovi, aby
se jí ozval.
Ne.
„Zdravím, Doreen.“
Rozčilený hlas. „Kde jste byla?“
Úplně na to zapomněla. Kolik je hodin?
„Měla jsem příšerný den. Moc se omlouvám.“
„Čekali jsme před vaším bytem snad hodinu.“
„Ještě můžu stihnout Leovu hodinu, až přijdu domů.
Budu tam do pěti minut.“
„Pozdě. Jel na tři dny k tátovi.“
„Aha, to mě mrzí. Moc se omlouvám.“
Chrlila ze sebe vodopády omluv, až se v nich topila.
„Abych byla upřímná, Noro, přemýšlí o tom, že toho úpl-
ně nechá.“
„Ale vždyť mu to tak jde.“
„A vážně ho to bavilo. Ale má toho moc. Písemky, kama-
rádi, fotbal. Takhle to dál nejde…“
„Má vážně talent. Vždyť už zvládá i toho zatraceného
Chopina. Prosím…“
Hluboký, hodně hluboký povzdech. „Mějte se, Noro.“
Nora si představovala, že se země pod ní otevřela a ona
se propadá litosférou a pláštěm a nezastaví se, dokud ne-
dopadne až k zemskému jádru, které ji stlačí na tvrdý, nic
necítící kov.
***
Čtyři hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít, potkala
svého postaršího souseda, pana Banerjeeho.
Panu Banerjeemu bylo osmdesát čtyři let. Byl to křeh-
ký stařík, ale od operace kyčelního kloubu byl o něco po-
hyblivější.
„To je venku ale nečas, že?“
„To ano,“ zamumlala Nora.
Zadíval se na svůj záhonek. „Aspoň mi vykvetly kosatce.“
Pohlédla na hloučky fialových květů, přinutila se k úsmě-
vu a říkala si, jakou útěchu ty květy asi panu Banerjeemu
poskytují.
Za brýlemi měl unavené oči. Stál u dveří a lovil klíče.
Lahev mléka v nákupní tašce, kterou sotva unesl. Bylo
zvláštní vidět ho jinde než u něj doma. V domě, který na-
vštěvovala v prvním měsíci po svém nastěhování, aby mu
pomohla zařídit službu pro online nakupování.
„Jo,“ řekl potom. „Mám pro tebe dobrou zprávu. Už mi
nemusíš vyzvedávat léky. Ten mladík z lékárny se přistě-
hoval do domu nedaleko odsud a bude mi je sem nosit.“
Nora se pokusila odpovědět, ale nedokázala ze sebe
vypravit ani slovo. Místo toho jen přikývla.
Zvládl si odemknout, pak dveře zavřel a odebral se do
svatyně zasvěcené jeho drahé zesnulé ženě.
Tak a bylo to. Nikdo ji nepotřeboval. Byla ve vesmíru
úplně nadbytečná.
Když vešla do bytu, připadalo jí nastalé ticho hlasitější
než hluk. Pach kočičího krmiva. Miska s napůl snědeným
jídlem pro Voltaira.
Nalila si trochu vody, zapila dvě tablety antidepresiv,
zahleděla se na zbývající tablety a přemýšlela.
Tři hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít, jí celým

tělem prostoupila bolestivá lítost, jako by se zoufalství
přeneslo z mysli i do těla a končetin. Jako by ovládlo kaž-
dou její součást.
Došlo jí, že všem je lépe bez ní. Když se dostanete příliš
blízko k černé díře, vtáhne vás její gravitace do své ponu-
ré, temné reality.
Ta představa byla jakousi myšlenkovou křečí, něco tak
nepříjemného, že se to nedá vydržet, a zároveň tak silného,
že se na to nedá nemyslet.
Nora si otevřela sociální sítě. Žádné zprávy, žádné ko-
mentáře, žádní noví sledující, žádné žádosti o přátelství.
Byla antihmotou s notnou dávkou sebelítosti.
Podívala se na Instagram a zjistila, že všichni kromě ní
přišli na to, jak žít. Napsala nesouvislý příspěvek na Face-
book, který už vlastně ani nepoužívala.
Dvě hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít, si ote-

vřela lahev vína.
Z polic na ni shlížely staré učebnice filozofie, neživé
vzpomínky na univerzitní léta, kdy byl ještě život plný mož-
ností. Juka a tři maličké přikrčené kaktusy v květináčích.
Představovala si, že kdyby byla nic necítící forma života,
která celé dny prosedí v květináči, měla by jednodušší život.
Posadila se k elektrickému pianu, ale nic nezahrála.
Myslela na to, jak seděla po boku Lea a učila ho Chopino-
vo preludium v e moll. Čas dokáže šťastné chvíle proměnit
v bolestivé.
Mezi hudebníky koluje staré klišé, podle kterého na
klavíru nenajdete žádné špatné tóny. Ale její život byla
kakofonie beze smyslu. Skladba, která se mohla vyvíjet
úchvatnými směry, ale skončila v nicotě.
Čas jí prokluzoval mezi prsty. Hleděla do prostoru před
sebou.
Při pití vína si něco naprosto jasně uvědomila. Ona se
pro tenhle život nehodí.
Každý její krok byla chyba, každé rozhodnutí katastro-
fa, každý den úkrok od toho, kým si myslela, že se stane.
Plavkyně. Hudebnice. Filozofka. Manželka. Cestovatel-
ka. Glacioložka. Šťastná. Milovaná.
Nic.
Nezvládla ani roli „majitelka kočky“. Ani „učitelka hry
na klavír jednou týdně“. Ani „žena schopná mezilidské
konverzace“.
Prášky nezabíraly.
Dopila víno. Celou lahev.
„Chybíte mi,“ zašeptala do místnosti, jako by tam kolem
ní stáli duchové všech, které kdy měla ráda.
Zavolala bratrovi, a když to nezvedl, nechala mu hla-
sovou zprávu.
„Mám tě ráda. Jen jsem ti to chtěla říct. Nemohl jsi s tím
nic udělat. Je to ve mně. Díky, že jsi byl můj brácha. Mám
tě ráda. Sbohem.“
Dalo se znovu do deště, a tak seděla u okna s vytažený-
mi roletami a pozorovala kapky na skle.
Hodiny ukazovaly dvacet dva minut po jedenácté.
Jistě věděla jen jedinou věc. Nechtěla, aby přišel zítřek.
Postavila se. Našla propisku a kus papíru.
Byl, jak se právě rozhodla, velmi dobrý čas zemřít.
Drahý kdokoli,
měla jsem hodně šancí se svým životem něco udělat

a já je všechny promarnila. Kvůli mé vlastní nedbalosti
a smůle se mnou svět zpřetrhal pouta, a tak je naprosto
logické, že teď já zpřetrhám pouta se světem.
Kdybych si myslela, že tu zvládnu zůstat, tak zů-
stanu. Ale nemyslím si to. A tak nezůstanu. Zhoršuju
lidem život.
Nemám co nabídnout.
Mrzí mě to.
Sbohem,
Nora
00:00:00
Zpočátku ji obklopovala mlha tak všudypřítomná, že nic

jiného neviděla. Pak se pomalu začala rozestupovat a po
obou stranách se objevily sloupy. Stála na jakési pěšině
připomínající kolonádu. Podél stojící sloupy byly šedé jako
mozková kůra a zdobené briliantově modrými flíčky. Pak se
mlhavý opar zcela rozestoupil jako duchové, jež si nepřejí
být spatřeni, a vynořil se objekt.
Jednolitý, obdélníkový objekt.
Měl tvar budovy. Velké asi jako kostel nebo menší super-
market. Jeho kamenná fasáda měla stejnou barvu jako slou-
py, uprostřed se vyjímala velká, dřevěná vrata a detailně
zdobená střecha působila honosně. Z předního štítu na ni
shlížely majestátní hodiny s černě namalovanými římský-
mi číslicemi, obě ručičky mířily přímo vzhůru a ukazovaly
přesně půlnoc. Vysoká, lomená okna lemovaná kamenný-
mi cihlami narušovala jednolitost přední stěny s přesně
stejnými rozestupy. Když se na ně podívala poprvé, uviděla
jen čtyři okna, ale po chvíli jich určitě najednou bylo pět.
Pomyslela si, že se musela přepočítat.
Protože kolem nic jiného nebylo a vzhledem k tomu, že
Nora stejně neměla kam jít, vykročila obezřetně ke dveřím.
Podívala se na displej vlastních digitálních hodinek.
00:00:00
Půlnoc, stejně jako na ciferníku hodin.
Čekala, až uběhne první vteřina dalšího dne, ale nic se
nestalo. A čas na displeji se nezměnil, ani když přišla blíž
k budově, ani když otevřela dřevěná vrata, a ani když vešla
dovnitř. Buď se jí rozbily hodinky, nebo se rozbil čas. Za
těchto okolností to mohlo být obojí.
Co se to děje? přemítala. Co se to sakra stalo?
Možná v téhle budově najdu odpovědi, pomyslela si,
když vešla dovnitř. Místnost byla dobře osvětlená a podla-
ha měla barvu světlého kamene – něco mezi bledě žlutou
a pískovou, jako barva starého listu papíru. Okna, na která
se dívala zvenčí, však zevnitř vidět nebyla. Vlastně najed-
nou nedohlédla k žádné zdi, ačkoli jí připadalo, že popošla
jen o pár kroků. Místo nich všude stály police s knihami.
Dlouhé řady regálů sahajících až ke stropu se ze široké
chodby, po které Nora kráčela, větvily do dálky. Zabočila
do jedné z uliček a zůstala stát v úžasu nad zdánlivě ne-
končícím množstvím knih. Knihy byly všude. Stály na po-
licích tak tenkých, že je skoro nebylo vidět. Všechny knihy
měly zelené desky. Hrály však rozličnými odstíny. Některé
svazky byly temně zelené jako bažina, jiné v barvě jasné,
jarní zeleně, některé zase výrazně smaragdové a jiné měly
odstín svěžího trávníku na začátku léta.
A když už jsme u letních trávníků, bylo zvláštní, že ač-
koli knihovnu zaplňovaly staře působící knihy, voněl zdejší
vzduch jako svěží louka, a ne jako zaprášené staré bichle.
Zdálo se, že dlouhé, rovné regály s knihami se opravdu
táhnou donekonečna ke vzdálenému horizontu, jako přím-
ky jednobodové perspektivy při hodině výtvarné výchovy
přerušené jen několika kolmými chodbami.
Namátkou si vybrala jednu z chodeb a vyrazila. Na další
křižovatce zabočila doleva a trochu zabloudila. Snažila se
najít cestu ven, ale po východu nebylo ani vidu. Zkusila se
vrátit stejnou cestou, kterou přišla, ale nebylo to k ničemu.
Nakonec musela připustit, že cestu ven nejspíš nenajde.
„To je zvláštní,“ zamumlala si pro sebe a zvuk vlastního
hlasu ji uklidnil. „Rozhodně zvláštní.“
Nora se zastavila a přistoupila ke knihám.
Jejich hřbety nezdobily názvy ani jména autora. Kromě
rozdílů v odstínech se lišily také velikostí. Vysoké byly sice
přibližně stejně, ale měly rozličnou šířku. Některé hřbety
měřily přes pět centimetrů, jiné byly o poznání užší. Jeden
či dva svazky by se sotva daly označit za brožury.
Natáhla se po jedné z knih. Vybrala si středně velký,
trochu vybledlý, olivově zelený svazek. Vypadal zaprášeně
a poněkud ohmataně.
Než jej však stačila vytáhnout z poličky, uslyšela za se-
bou hlas a uskočila.
„Opatrně,“ řekl hlas.
Nora se otočila, aby zjistila, kdo tam stojí.
Knihovnice
„Prosím, buď opatrná.“

Zjevila se jakoby zčistajasna. Elegantně oblečená žena
s krátkým sestřihem šedých vlasů a olivově zeleným ro-
lákem. Bylo jí okolo šedesáti, kdyby si měla Nora tipnout.
„Kdo jste?“
Než ale stihla otázku dokončit, uvědomila si, že už zná
odpověď.
„Jsem knihovnice,“ řekla žena odměřeně. „Pochopitelně.“
Měla milou a zároveň přísně moudrou tvář. Stále měla
stejně upravené krátké šedé vlasy a v obličeji vypadala
přesně tak, jak si ji Nora pamatovala.
Protože před ní nestál nikdo jiný než její stará knihov-
nice ze školy.
„Paní Elmová.“
Paní Elmová se pousmála. „Možná.“
Nora si vzpomněla, jak za propršených odpolední hrá-
valy šachy. Pamatovala si na den, kdy jí zemřel otec, a paní
Elmová jí tu zprávu v knihovně šetrně sdělila. Zemřel vel-
mi náhle na infarkt přímo na ragbyovém hřišti chlapecké
školy, kde učil. Asi na půl hodiny ji ta informace úplně od-
zbrojila a ona jen upírala prázdný pohled na nedohranou
šachovou partii. Celá ta skutečnost byla zkrátka zpočátku
příliš obrovská na to, aby se s ní zvládla vyrovnat, ale pak
ji ta bolest tvrdě sejmula a vykolejila z dosavadní, známé
dráhy. Pevně objala paní Elmovou, vzlykala jí do roláku, až
měla obličej odřený od slz a umělých vláken svetru.
Paní Elmová ji držela, hladila ji po zátylku jako mimin-
ko a nesnažila se ji utěšit otřepanými frázemi. Měla o ni
jen starost. Nora si vzpomněla na hlas paní Elmové, který
jí tenkrát řekl: „Všechno bude v pořádku, Noro. Zase bude
dobře.“
Trvalo přes hodinu, než Noru přijela vyzvednout máma.
Na zadní sedačce se krčil její zkouřený a otupělý bratr. Nora
se posadila dopředu k oněmělé, roztřesené matce a řekla
jí, že ji má ráda, ale nedočkala se odpovědi.
„Co je tohle za místo? Kde to jsem?“
Paní Elmová se usmála, ale byl to velmi škrobený, for-
mální úsměv. „V knihovně, samozřejmě.“
„Tohle ale není školní knihovna. Není tu žádný východ.
Jsem mrtvá? Je tohle posmrtný život?“
„Ne tak docela,“ odpověděla paní Elmová.
„To nechápu.“
„Tak já ti to vysvětlím.“
Půlnoční knihovna
Jakmile se paní Elmová dala do vyprávění, oči se jí rozzářily

a třpytily se jako kaluže ve svitu měsíce.
„Mezi životem a smrtí stojí knihovna,“ řekla. „A v té
knihovně se police táhnou donekonečna. S každou kni-
hou máš možnost vyzkoušet si život, který jsi mohla vést.
Abys viděla, co by se změnilo, kdyby ses jinak rozhodla. Za-
chovala by ses jinak, kdybys měla možnost napravit něco,
čeho lituješ?“
„Takže jsem mrtvá?“ zeptala se Nora.
Paní Elmová zavrtěla hlavou. „Ne. Musíš poslouchat po-
zorně. Mezi životem a smrtí.“ Mávla rukou tam, kde se ulič-
ka ztrácela ve tmě. „Smrt je venku.“
„Tak to bych tam měla jít. Protože já umřít chci,“ vykro-
čila Nora ukazovaným směrem.
Ale paní Elmová opět zavrtěla hlavou. „Takhle smrt ne-
funguje.“
„Proč ne?“
„Smrti se nechodí naproti. Smrt k tobě přijde sama.“
Zdálo se, že ani umřít Nora pořádně neumí.
Ten pocit jí byl povědomý. Pocit toho, že je snad ve všech
ohledech neúplná. Nedokončená lidská skládanka. Neúpl-
né žití a neúplné umírání.
„Tak proč ještě nejsem mrtvá? Proč si pro mě smrt ne-
přišla? Zvala jsem ji s otevřenou náručí. Chtěla jsem umřít.
A přesto tu pořád jsem. Pořád všechno vnímám.“
„Jestli tě to uklidní, tak s největší pravděpodobností brzy
skutečně zemřeš. Lidé, kteří prochází knihovnou, zde vět-
šinou dlouho nezůstávají, tak či onak.“
Když se nad sebou Nora zamýšlela, a poslední dobou
nad sebou přemýšlela stále častěji, dokázala sama sebe
vnímat pouze podle toho, čím není. Čím se jí nepovedlo
stát. A bylo toho vážně dost, čím se nestala. Výčitky, které
se jí v mysli neustále vynořovaly. Nestala jsem se olympij-
skou plavkyní. Nestala jsem se glacioložkou. Nestala jsem
se Danovou ženou. Nestala jsem se matkou. Nestala jsem se
zpěvačkou skupiny The Labyrinths. Nepovedlo se mi stát ani
skutečně dobrým, ani šťastným člověkem. Nezvládla jsem se
postarat o Voltaira. A teď se jí k tomu všemu nepovedlo ani
umřít. Bylo až žalostné, kolik příležitostí promarnila.
„Dokud Půlnoční knihovna stojí, Noro, budeš smrti
uchráněna. Nyní se musíš rozhodnout, jak chceš žít.“
Pohyblivé police
Police nalevo i napravo od Nory se daly do pohybu. Nemě-

nily úhly, jen se rovnoběžně posouvaly. Možná se ale nepo-
hybovaly police, ale jen knihy na nich. Nebylo zcela jasné
proč a už vůbec ne jak. Nevšimla si žádného hybného me-
chanismu a neviděla, ani neslyšela, že by knihy na konci
police, respektive na jejím začátku, padaly na zem. Knihy
se posouvaly různými rychlostmi podle toho, na které stály
polici, ale žádné neujížděly rychle.
„Co se to děje?“
Paní Elmové ztuhly rysy v obličeji, narovnala se a sklo-
nila bradu. Přistoupila o krok k Noře a spráskla ruce. „Je
čas začít, drahoušku.“
„Odpusťte mou zvědavost, ale začít s čím?“
„Každý život se skládá z milionů a milionů rozhodnutí.
Některá jsou velká, jiná malá. Ale pokaždé když se roz-
hodneš pro jednu možnost místo jiné, změní to výsledek.
Dojde k nevratné odchylce, která pak vyústí v další a další
odchylky. Tyto knihy představují portály do životů, které
jsi mohla vést.“
„Cože?“
„Kolik máš příležitostí, tolik máš životů. Existují životy,
ve kterých ses rozhodla jinak. A ta rozhodnutí vedla k od-
lišným výsledkům. Stačí, abys udělala jen jedinou věc jinak,
a tvůj život by vyprávěl jiný příběh. Všechny tyto životy
najdeš v Půlnoční knihovně. A všechny jsou tak skutečné
jako tento život.“
„Paralelní životy?“
„Nemusí být paralelní. Některé jsou spíše… kolmé. Nuže.
Přeješ si zažít život, který jsi mohla vést? Je něco, co bys
ráda změnila? Pokazila jsi něco?“
To bylo snadné. „Ano. Úplně všechno.“
Paní Elmová rychle vyštrachala z rukávu roláku papíro-
vý kapesník a kýchla do něj.
„Na zdraví,“ řekla Nora a dívala se, jak kapesníček na-
jednou zmizel knihovnici z ruky přesně v okamžiku, kdy
už ho nepotřebovala, jako by ho začarovala nějakým pra-
podivným hygienickým kouzlem.
„Tím se netrap. S kapesníky je to jako s životy. Vždycky
je po ruce nějaký další.“ Pak se paní Elmová vrátila k pů-
vodní myšlence. „Když uděláš jednu věc jinak, je to často
to samé, jako bys udělala jinak úplně všechno. Činy se ne-
dají v životě zvrátit, ať se snažíme, jak chceme… Ale teď
už nejsi v životě. Vyskočila jsi z něj ven. Noro, stojí před
tebou příležitost zjistit, jak jinak tvůj život mohl vypadat.“
To snad nemůže být pravda, pomyslela si Nora.
Zdálo se, že paní Elmová ví, co se jí honí hlavou.
„Ale ano, je to pravda, Noro Seedová. Ale není to taková
realita, jak ji chápeš ty. Nacházíme se, abych tak řekla, kde-
si uprostřed. Není to život. Není to smrt. Není to skutečný
svět v obvyklém slova smyslu. Ale není to ani sen. Není to
ani jedno z toho. Je to zkrátka Půlnoční knihovna.“
Líně se pohybující knihy najednou ustrnuly. Nora si
všimla, že na jedné polici vpravo od ní zeje ve výši ramen
velká mezera. Na všech ostatních policích se knihy tiskly
k sobě jedna těsně vedle druhé. Tady ale ležela na boku na
tenké bílé polici jen jediná kniha.
Tahle kniha nebyla zelená jako ostatní. Byla šedá. Šedá
jako kámen na průčelí budovy, kterou zahlédla v mlze.
Paní Elmová se po knize natáhla a podala ji Noře. Díva-
la se na ni s náznakem hrdosti a očekávání, jako by Noře
podávala dárek k Vánocům.
Kniha působila lehce, když ji držela paní Elmová, ale
byla mnohem těžší, než se zdálo. Nora se ji chystala otevřít.
Paní Elmová ale zavrtěla hlavou.
„Vždy musíš počkat na mé svolení.“
„Proč?“
„Až na jednu výjimku představuje každá kniha, kterou
v této knihovně najdeš, verzi tvého života. Tato knihovna
zkrátka patří tobě. Je tu pro tebe. Víš, život každého člověka
může skončit nekonečně mnoha různými způsoby. Knihy
na těchto policích zachycují tvůj život a všechny začínají
ve stejném okamžiku. A to právě teď. O půlnoci. V úterý
dvacátého osmého dubna. Ale tyto půlnoční možnosti ne-
jsou všechny stejné. Některé se tvému původnímu životu
podobají, jiné jsou velmi rozdílné.“
„To je ujetý,“ utrousila Nora. „Až na jednu? Tuhle?“ Nora
naklonila knihu v barvě kamene k paní Elmové.
Paní Elmová pozvedla jedno obočí. „Ano. Právě tu. Je to
tvoje dílo a nemusela jsi přitom napsat jediné slovo.“
„Cože?“
„Tato kniha je zdrojem všech tvých potíží a zároveň je
jejich řešením.“
„Ale o čem je?“
„Toto, má drahá, je Kniha výčitek.“
Kniha výčitek
Nora se na knihu zadívala. Teď už si toho všimla. Drobného

nápisu vyraženého na deskách.
Kniha výčitek
„Všechno, co sis kdy vyčítala, je tady zaznamenané,“ řek-

la paní Elmová a poklepala prstem na knihu. „Nyní ti do-
voluji ji otevřít.“
Kniha byla tak těžká, že se Nora musela posadit se zkří-
ženýma nohama na kamennou podlahu. Začala v ní listovat.
Kniha se dělila na kapitoly, chronologicky seřazené pod-
le let Nořina života. Od nuly až ke třiceti pěti. Kapitoly byly
rok od roku delší, ale nahromaděné výčitky se ne vždy tý-
kaly jen daného roku.
„Výčitky neznají čas. Plují kolem nás. Jejich pořadí se
v těchto seznamech neustále mění.“
„Aha. Ano, to asi dává smysl.“
Záhy si všimla, že jsou seřazené od drobných, každo-
denních výčitek („Vyčítám si, že jsem si dnes nezacvičila“)
po ty zásadnější („Vyčítám si, že jsem tátovi neřekla, že ho
mám ráda, než zemřel“).
Mezi nimi se proplétaly průběžné výčitky, které se na
mnoha stránkách opakovaly stále dokola. „Vyčítám si, že
jsem nezůstala v The Labyrinths, protože jsem tím zkla-
mala svého bratra.“ „Vyčítám si, že jsem nezůstala v The
Labyrinths, protože jsem tím zklamala sama sebe.“ „Vyčí-
tám si, že se víc nestarám o životní prostředí.“ „Vyčítám si,
že trávím tolik času na sociálních sítích.“ „Vyčítám si, že
jsem neodletěla do Austrálie s Izzy.“ „Vyčítám si, že jsem
se víc nebavila, když jsem byla mladší.“ „Vyčítám si všech-
ny ty hádky s tátou.“ „Vyčítám si, že jsem nepracovala se
zvířaty.“ „Vyčítám si, že jsem na univerzitě nestudovala
místo filozofie geologii.“ „Vyčítám si, že jsem se nenaučila
být šťastnějším člověkem.“ „Vyčítám si, že cítím tolik viny.“
„Vyčítám si, že jsem nevydržela u španělštiny.“ „Vyčítám si,
že jsem si k maturitě nevybrala přírodovědné předměty.“
„Vyčítám si, že jsem se nestala glacioložkou.“ „Vyčítám si, že
jsem se nevdala.“ „Vyčítám si, že jsem si nepodala přihláš-
ku na magisterský obor filozofie v Cambridge.“ „Vyčítám
si, že nežiju zdravě.“ „Vyčítám si, že jsem se přestěhovala
do Londýna.“ „Vyčítám si, že jsem neodjela do Paříže učit
angličtinu.“ „Vyčítám si, že jsem nedopsala román, který
jsem začala psát na univerzitě.“ „Vyčítám si, že jsem se od-
stěhovala z Londýna.“ „Vyčítám si, že jsem měla práci bez
vyhlídek.“ „Vyčítám si, že nejsem lepší sestrou.“ „Vyčítám
si, že jsem si po škole nevzala rok volna.“ „Vyčítám si, že
jsem zklamala tátu.“ „Vyčítám si, že víc učím hraní na kla-
vír, než abych na něj sama hrála.“ „Vyčítám si, že neumím
hospodařit s penězi.“ „Vyčítám si, že nebydlím na venkově.“
Některé výčitky byly méně patrné než ostatní. Jedna vý-
čitka se změnila z prakticky neviditelné na velmi výraznou
a zase pohasla, jako by Noře přímo před očima poblikávala.
Byla to věta: „Vyčítám si, že ještě nemám děti.“
„To je něco, co si občas vyčítáš a občas zase ne,“ vysvět-
lila paní Elmová, jako by jí opět četla myšlenky. „Takových
je tam víc.“
Od třicátého čtvrtého roku se v nejdelší kapitole knihy
objevovala spousta výčitek, které se týkaly Dana. Vystupo-
valy ze stránek knihy, byly výrazné a tučně zapsané a du-
něly jí v hlavě jako neustávající akord zahraný fortissimo
v Haydnově koncertu.
„Vyčítám si, že jsem byla k Danovi tak krutá.“ „Vyčítám
si, že jsem se s Danem rozešla.“ „Vyčítám si, že jsme si s Da-
nem nepořídili hospůdku na venkově.“
Při pohledu na stránky té knihy myslela na muže, kte-
rého si málem vzala.
Přetížení výčitkami
S Danem se seznámila, když bydlela s Izzy v Tootingu. Ši-

roký úsměv, krátké vousy. Vypadal jako veterinář z televi-
ze. Zábavný, zvídavý. Docela dost pil, ale vůči kocovinám
se zdál odolný.
Vystudoval dějiny umění a své hluboké znalosti Rubense
a Tintoretta neuvěřitelně zužitkoval tím, že se stal vedou-
cím marketingové sekce společnosti vyrábějící proteinové
sušenky. Měl ale sen. A tím snem byla vlastní hospoda na
venkově. Sen, o který se chtěl dělit s ní. S Norou.
A ona se jeho nadšením nechala unést. Zasnoubili se.
Ale Nora si pak najednou uvědomila, že si ho vzít nechce.
Ve skrytu duše se děsila toho, že dopadne jako máma.
Za žádnou cenu nechtěla takové manželství, jaké měli její
rodiče.
Stále upírala prázdný pohled na Knihu výčitek a pře-
mítala, zda se její rodiče někdy měli rádi, nebo se prostě
vzali, protože manželství bylo něco, co se zkrátka uzavíra-
lo s osobou, která byla zrovna po ruce. Jako v té hře, kde
máte popadnout nejblíže stojícího člověka, když přestane
hrát hudba.
Tu hru nikdy nechtěla hrát.
Bertrand Russell napsal, že „bát se lásky znamená bát
se života a ti, kdo se bojí života, jsou již ze tří čtvrtin mrtví“.
A v tom byla možná ta potíž. Možná se prostě bála žít. Ale
Bertrand Russell měnil manželky a milenky jak ponožky,
tak ten jí asi nemá co radit.
***
Když Noře tři měsíce před svatbou zemřela máma, zapla-
vil ji nepředstavitelný zármutek. Navrhla sice, aby svatbu
odložili, ale z nějakého důvodu se to nestalo a Nořin žal
splynul s depresí, úzkostí a pocitem, že se jí vlastní život
vymyká z rukou. Blížící se svatba tyto pocity jen přiživova-
la a Nora si připadala, jako by ji někdo přivázal ke kolejím
a jediný způsob, jak se z těch pout vymanit, bylo vycou-
vat ze svatby. Ve skutečnosti jí ale nakonec to, že zůstala
nezadaná v Bedfordu, že zklamala Izzy a neodjela s ní do
Austrálie, že začala pracovat v Teorii strun a že si pořídila
kočku, připadalo jako naprostý opak svobody.
„Ale ne,“ přerušila paní Elmová tok Nořiných myšlenek.
„Je toho na tebe moc.“
Najednou opět ucítila všechnu tu lítost, tu bolest z toho,
že zklamala tolik lidí a že zklamala i sebe, tu bolest, před
kterou se ani ne před hodinou snažila uniknout. Výčitky se
kolem ní začaly srocovat. Při pohledu na otevřené stránky
knihy cítila tu bolest dokonce mnohem palčivěji, než když
se potulovala ulicemi Bedfordu. Síla všech těch výčitek
tryskala z knihy a přerůstala v hotová muka. Tíhu viny
a svědomí už nemohla dál snášet. Spadla dozadu na lokty,
upustila těžkou knihu a pevně zavřela oči. Sotva popadala
dech, jako by jí krk svíraly neviditelné ruce.
„Zastavte to!“
„Zavři to!“ přikázala jí paní Elmová. „Zavři tu knihu. Ne-
stačí jen zavřít oči. Zavři ji. Musíš to udělat sama!“
Nora cítila, že co nevidět omdlí, ale pak se zvládla posa-
dit a vsunout ruku pod přední desky knihy. Kniha se zdála
snad ještě těžší než předtím, ale nakonec se Noře povedlo
ji zavřít a úlevně si oddechnout.
Každý život začíná právě teď
„Nuže?“
Knihovnice nad ní stála se založenýma rukama. Ačkoli
vypadala úplně stejně jako paní Elmová, kterou Nora zna-
la, rozhodně se chovala o něco příkřeji. Byla to paní Elmo-
vá, ale svým způsobem to zároveň paní Elmová nebyla. To
Noru dost mátlo.
„Nuže co?“ zeptala se Nora. Stále lapala po dechu a stá-
le cítila úlevu, že už na ni nedoléhá tíha všech jejích výči-
tek naráz.
„Která výčitka ti připadá nejzásadnější? Které roz-
hodnutí bys ráda odčinila? Jaký život by sis ráda vyzkou-
šela?“
Řekla to přesně takhle. Vyzkoušela. Jako by stály v pro-
dejně s oblečením a Nora si mohla vybrat život stejně snad-
no jako tričko. Připadalo jí to jako krutá hra.
„Tohle byla šílená muka. Měla jsem pocit, že se mě ně-
kdo snaží uškrtit. O co tu vlastně jde?“
Nora vzhlédla a poprvé si všimla osvětlení. Nezakryté
žárovky zavěšené na kabelech ze stropu, který vypadal
jako zcela obyčejný světle šedý strop. Až na to, že nenava-
zoval na žádné stěny. Stejně jako zdejší podlahy se i strop
táhl donekonečna.
„Jde o to, že tvůj starý život s největší pravděpodobnos-
tí skončí. Chtěla jsi zemřít a možná také zemřeš. A budeš
potřebovat místo, kam odejít. Přistávací plochu. Jiný život.
Tak se pořádně zamysli. Tato knihovna se jmenuje Půlnoč-
ní, protože všechny nové životy, které tu najdeš, začínají
právě teď. A teď je půlnoc. Začínají teď. Všechny ty různé
budoucnosti. O to tady jde. A najdeš je v těchto knihách.
Všechny ostatní bezprostřední přítomnosti a z nich se od-
víjející budoucnosti, které jsi kdy mohla prožít.“
„Takže tu není žádná minulost?“
„Ne. Jen její následky. Knihy minulosti jsou taky napsané.
A já je všechny četla. Ale ty je číst nesmíš.“
„A kdy ty životy končí?“
„Můžou trvat jen pár sekund. Nebo hodin. Nebo klidně
i několik dní. Měsíců. A déle. Pokud najdeš život, který
chceš skutečně prožít, tak v něm budeš žít, dokud neze-
mřeš stářím. Pokud si budeš opravdu usilovně přát v ně-
kterém životě zůstat, není se čeho bát. Zůstaneš tam, jako
bys tam byla odjakživa. Protože v jednom z těch vesmírů
jsi tam doopravdy odjakživa byla. Dalo by se říct, že tu
knihu už nikdy nevrátíš. Přestává být výpůjčkou a stává
se dárkem. V okamžiku, kdy se rozhodneš, že ten život
chceš, že ho skutečně chceš, pak se všechno, co teď exis-
tuje v tvé hlavě, včetně Půlnoční knihovny, stane pouhou
vzpomínkou, tak vzdálenou a neuchopitelnou, jako by tam
ani nebyla.“
Jedno ze světel jim nad hlavami zamihotalo.
„Jediné nebezpečí,“ pokračovala paní Elmová poněkud
zlověstněji, „ti hrozí tady. Mezi životy. Jakmile totiž ztratíš
vůli se tady o cokoli snažit, ovlivní to i tvůj starý život – tvůj
původní život. A to by mohlo způsobit, že se celá knihovna
zhroutí. Pak bys zmizela navždy. Byla bys mrtvá. A už bys
k ničemu z toho neměla přístup.“
„To taky chci. Chci být mrtvá. Byla bych mrtvá, protože
to tak chci. Proto jsem se předávkovala. Chci zemřít.“
„No, možná ano. A možná ne. Koneckonců jsi stále tady.“
Nora se to snažila pochopit. „Jak se tedy do knihovny
vrátím? Pokud uvíznu v životě, který je ještě horší než ten,
co jsem právě opustila?“
„Začne to docela nepatrně, ale jakmile budeš daným ži-
votem zcela zklamaná, ocitneš se zase tady. Někdy se bude
ten pocit pomalu přikrádat, jindy to přijde naráz. Pokud se
vůbec nedostaví, tak tam zůstaneš a budeš už z podstaty
věci šťastná. Jednodušší už to být nemůže. Tak se zamysli,
co bys v životě udělala jinak, a já ti najdu příslušnou knihu.
Tedy, chci říct život.“
Nora se zahleděla na Knihu výčitek, která ležela zavřená
na žlutohnědé podlaze.
Vzpomínala na to, jak si s Danem do noci povídali o jeho
snu o vlastní malebné hospůdce na venkově. Jeho nadšení
bylo tak nakažlivé, že o tom Nora tak trochu začala také
snít. „Přála bych si, abych byla neopustila Dana. Abychom
byli stále spolu. Vyčítám si, že jsme spolu nezůstali a spo-
lečně o ten sen neusilovali. Je nějaký život, ve kterém jsme
spolu zůstali?“
„Zajisté,“ řekla paní Elmová.
Knihy se zase daly do pohybu, jako by police byly pásy
ve fabrice. Tentokrát se ale neplahočily jak svatební po-
chod, tentokrát uháněly stále rychleji a rychleji, dokud se
jednotlivé knihy neslily v celek. Svištěly kolem nich jako
celistvé pásy zeleně.
A pak se stejně náhle zastavily.
Paní Elmová se sklonila a vytáhla knihu ze spodní police
nalevo. Kniha měla tmavší odstín zelené. Podala ji Noře. Ta-
hle kniha byla o hodně lehčí než Kniha výčitek, ačkoli byla
přibližně stejně tlustá. Na hřbetu opět žádný název nenašla,
ale na přední desce uviděla vyražený nápis v přesně stejné
barvě jako měl přebal knihy.
Stálo tam: Můj život.
„Ale to není můj život…“
„Ach, Noro, to jsou přeci všechno tvé životy.“
„Co mám teď dělat?“
„Otevři knihu a nalistuj první stránku.“
Nora to udělala.
„Dobrá,“ pronesla paní Elmová pomalu a s opatrnou
přesností. „Teď přečti první větu.“
Nora ji našla očima a četla.
Vyšla z hospody do chladné noci…
A Nora měla tak akorát dost času na to, aby si pomys-

lela: „Z hospody?“, a potom se to stalo. Slova začala vířit
tak rychle, že už se nedala číst, a ona cítila, jak slábne. Ne-
vzpomínala si, že by knihu upustila, ale najednou už nebyla
tou, kdo knihu čte. Vzápětí už nebylo po knize – a knihov-
ně – ani stopy.
U Tří podkov
Nora stála venku na čerstvém, svěžím vzduchu. Na rozdíl

od Bedfordu tady nepršelo.
„Kde to jsem?“ pronesla šeptem sama k sobě.
Na druhé straně klikatící se silnice stála krátká řada
malebných kamenných řadových domků. Tiché, prasta-
ré domy se zhasnutými světly schoulené na okraji vsi se
vpíjely do poklidu venkova. Jasná, širá obloha tečkovaná
hvězdami a couvající srpek měsíce. Vůně polí. Střídavé hou-
kání puštíků. A pak zase ticho. Ticho tak mocné, že jeho
přítomnost cítíte ve vzduchu.
Zvláštní.
Byla přeci v Bedfordu. Pak v té podivné knihovně. Teď
stojí na silnici protínající nějakou rozkošnou náves. A při-
tom se sotva pohnula.
Na téhle straně ulice vyzařovalo z okna v přízemí zla-
tavé světlo. Vzhlédla a uviděla elegantně malovaný vývěs-
ní štít, který ve větru slabě povrzával. Nad překrývajícími
se podkovami byla pečlivým krasopisem vyvedena slova:
U Tří podkov.
Před Norou stál na chodníku poutač. Poznala na něm
svůj vlastní nejúhlednější rukopis.
U TŘÍ PODKOV
Úterý – Hospodský kvíz
20:30
„Skutečné vědění spočívá v tom, že vím, že nic nevím.“
Sokrates (potom co prohrál v našem kvízu!!!!)
Tak tohle byl život, ve kterém psala čtyři vykřičníky za
sebou. To asi šťastnější a méně upjatí lidé dělávají.
Slibné znamení.
Podívala se, co má na sobě. Džínová košile s rukávy
vyrolovanými k loktům, džíny a boty na platformě. Nic ta-
kového by si ve svém skutečném životě neoblékla. Měla
husí kůži a zjevně nebyla oblečená na to, aby dlouho po-
stávala venku.
Na prsteníčku se jí skvěly dva prsteny. Jedním z nich
byl její starý zásnubní prsten se safírem, ten samý, který si
před více než rokem roztřeseně a se slzami v očích sundala.
Doplňoval ho prostý, stříbrný svatební kroužek.
To je ujetý.
Na zápěstí měla také hodinky. V tomhle životě ale neby-
ly digitální. Elegantní, útlé analogové hodinky s římskými
číslicemi. Byla asi minuta po půlnoci.
Co se to děje?
V tomhle životě měla hebčí ruce. Možná si je mazala
krémem. Na nehtech se jí blyštil bezbarvý lak. Trochu ji
uklidnilo, když si na levé ruce všimla malého znaménka,
které poznávala.
Ozvaly se něčí kroky na štěrku. Někdo k ní přicházel po
příjezdové cestě. Ve světle z hospody a z osamělé pouliční
lampy bylo jasné, že je to muž. Růžolící muž se šedivými
dickensovskými kotletami a voskovanou bundou. Jako
oživlý cínový vojáček. Z jeho přehnaně opatrného našla-
pování se zdálo, že má trochu upito.
„Dobrou noc, Noro. Přijdu v pátek. Na toho folkaře. Dan
říkal, že hraje skvěle.“
V tomhle životě nejspíš zná mužovo jméno. „Jasně. Jo,
samozřejmě. V pátek. Měl by to být parádní večer.“
Alespoň hlas se jí nezměnil. Dívala se, jak muž přechází
ulici, rozhlíží se několikrát doprava a doleva, ačkoli tudy
zcela zjevně skoro nic nejezdí, a mizí na pěšině mezi domky.
Takže se to opravdu dělo. Tohle bylo ono. Tohle byl život
s hospodou. Tohle byl ten splněný sen.
„To je tak hrozně zvláštní,“ pronesla do noci. „Tak. Hroz-
ně. Zvláštní.“
Z hospody vyšla skupinka tří lidí. Dvě ženy a muž. Když
kolem Nory procházeli, usmáli se na ni.
„Příště vyhrajeme,“ řekla jedna z žen.
„Určitě,“ odpověděla Nora, „příště to vyjde.“
Došla k hospodě a nahlédla dovnitř oknem. Bylo tam
prázdno, ale ještě se svítilo. Ta skupinka asi odešla jako
poslední.
Hospůdka působila lákavě. Vřele a osobitě. Malé stolky,
dřevěné trámy a na zdi kolo od vozu. Sytě červený kobe-
rec a dřevem obložený bar s působivou přehlídkou výčep-
ních píp.
Poodstoupila od okna a uviděla těsně za hospodou ce-
duli v místě, kde se chodník měnil v trávník.
Rychle k ní došla a přečetla si, co na ní stojí.
LITTLEWORTH
vítá ohleduplné řidiče
Pak si v horní části cedule všimla malého erbu lemova-

ného nápisem Rada hrabství Oxfordshire.
„Dokázali jsme to,“ zašeptala do venkovského ticha. „My
jsme to fakt dokázali.“
Splnil se sen, který Dan poprvé zmínil, když se prochá-
zeli v Paříži podél Seiny a jedli makronky, jež si koupili na
bulváru Saint-Michel.
Sen, který se netýkal Paříže, ale anglického venkova,
kde spolu chtěli žít.
Hospůdka na oxfordshirském venkově.
Když se ale Nořině mámě nečekaně a agresivně vrátila
rakovina, napadla jí lymfatické uzliny a rychle postupovala
tělem, museli ten sen prozatím odložit na neurčito, a Dan
se s Norou přestěhoval z Londýna zpět do Bedfordu. Její
máma o jejich zásnubách věděla a hodlala zůstat naživu
tak dlouho, aby se sňatku dočkala. Zemřela čtyři měsíce
před svatbou.
Možná to bylo ono. Možná tohle byl ten správný život.
Možná měla hned napoprvé štěstí, tedy vlastně napodruhé.
Dovolila si opatrný úsměv.
Začala se vracet po příjezdové cestě, štěrk jí křupal pod

nohama. Mířila k bočnímu vchodu, ze kterého se předtím
vypotácel ten opilý muž s kotletami a voskovanou bundou.
Zhluboka se nadechla a vešla dovnitř.
Bylo tam teplo.
A ticho.
Stála v jakési předsíni nebo chodbě. Terakotové dlaž-
dice na podlaze. Nízké dřevěné obklady a nad nimi tapeta
s motivem platanových listů.
Prošla úzkou chodbou do hlavního prostoru hospody,
do kterého předtím nakukovala oknem. Když se před ní
zčistajasna objevila kočka, uskočila.
Stála před ní elegantní, štíhlá, čokoládově zbarvená
barmská kočka a vrněla. Nora se sklonila, aby ji pohladila,
a všimla si jména vyrytého na známce připevněné k oboj-
ku. Voltaire.
Jiný kocour se stejným jménem. Pochybovala, že si to-
hoto Voltaira stejně jako svého zrzavého mourka vzala
z útulku. Kocour dál vrněl. „Ahoj, Voltsi číslo dva. Vypadáš
tu spokojeně. Jsme všichni tak spokojení jako ty?“
Voltaire zavrněl, jako by souhlasil, a otřel se hlavičkou
o Nořinu nohu. Zvedla ho a přešla k baru. Na výčepu byla
řada piv z malých pivovarů s jedinečnými názvy. Černá
piva, cidery, ležáky i IPA. Farářovo oblíbené. Ztráty a nálezy.
Slečna Marplová. Spící citrony. Zmařený sen.
Na baru stála kasička na příspěvky na podporu ochra-
ny motýlů.
Pak uslyšela cinkání sklenic. Jako by někdo plnil myčku.
Nora cítila, jak se jí hruď sevřela úzkostí. Povědomý pocit.
Pak se zpoza baru vynořil nějaký dvacátník ve vytahaném
ragbyovém dresu. Noře nevěnoval moc pozornosti, posbí-
ral na baru zbývající sklenice a dal je do myčky. Zapnul ji,
sundal si z věšáku kabát, oblékl si ho a z kapsy vytáhl klí-
če od auta.
„Měj se, Noro. Zvedl jsem židle a otřel všechny stoly.
A myčka jede.“
„Jo, díky.“
„Tak ve čtvrtek.“
„Ano,“ řekla Nora a připadala si jako špión, jehož zástěr-
ka se co nevidět provalí. „Měj se.“
Chvíli potom, co ten muž odešel, uslyšela kroky vychá-
zející odněkud zespoda. Blížily se po dlaždicích, po kterých
přišla do domu bočním vchodem. A najednou tam stál. Vy-
padal jinak.
Vousy byly ty tam a oči mu lemovalo více vrásek a tmavší
kruhy. V ruce držel téměř dopitou pintu černého piva. Pořád
vypadal jako veterinář z televize, jen o několik sérií později.
„Dane,“ řekla Nora, jako by byl něčím, co je potřeba iden-
tifikovat. Jako zajíc u silnice. „Jen jsem chtěla říct, že jsem
na tebe pyšná. Jsem pyšná na nás oba.“
Nepřítomně se na ni podíval. „Vždyť jsem jen vypnul
chlazení. Zítra musím vyčistit ty trubky. Čeká to tam na
nás už dva týdny.“
Nora neměla nejmenší tušení, o čem to mluví. Pohladila
kocoura. „Jasně. Jo. Ty trubky.“
Její manžel – protože tím v tomhle životě byl – se roz
hlédl po všech stolech a zvednutých židlích. Na sobě měl
seprané tričko s motivem z filmu Čelisti. „Blake a Sophie
už šli domů?“
Nora zaváhala. Vytušila však, že mluví o lidech, kteří
pro ně pracují. Mladík ve vytahaném dresu musel být B lake.
Zdálo se, že nikdo jiný už tam není.
„Ano,“ řekla a snažila se, aby to navzdory totální bi-
zarnosti okolností znělo přirozeně. „Myslím, že už šli. Mají
to všechno pod kontrolou.“
„Fajn.“
Pamatovala si, že mu to tričko se žralokem koupila
k šestadvacátým narozeninám. To bylo před deseti lety.
„Ty dnešní odpovědi, to byla ale síla. Jeden z týmů, ten
s Petem a Jolie, si myslel, že strop Sixtinské kaple vymalo-
val Maradona.“
Nora přikývla a pohladila Voltse číslo dva. Jako by tušila,
kdo je sakra Pete a Jolie.
„Musím říct, že to dneska bylo dost náročný. Příště to
asi vezmu odjinud. Copak vážně někdo ví, jak se jmenuje
nejvyšší hora pohoří Kara-něco?“
„Karakoram?“ zeptala se Nora. „Tak to bude K2.“
„Jasně že ty to víš,“ řekl trochu úsečně. A trochu opile.
„Přesně takový věci ty totiž víš. Většina lidí poslouchala
rock a tebe zajímalo spíš skutečný kamení.“
„Tak hele,“ ohradila se. „Vždyť jsem sama hrála v kapele.“
V kapele, kterou, jak si Nora vzpomněla, Dan neměl rád
a štvalo ho, že v ní Nora hraje.
Zasmál se. Nora tenhle smích poznávala, ale moc se jí
nezamlouval. Zapomněla, jak často se během jejich vzta-
hu Dan rádoby v legraci navážel do ostatních lidí, hlavně
do Nory. Dokud byli spolu, snažila se téhle stránce jeho
osobnosti nepřikládat velkou váhu. Měl přeci tolik jiných
stránek. Choval se mile k její mámě, když onemocněla, dalo
se s ním s lehkostí o čemkoli bavit, měl spoustu velkých
plánů, byl pohledný a zároveň pohodář, byl to nadšenec do
umění a vždy si našel chvilku, aby si popovídal s bezdomov-
ci. Zajímal se o svět. Lidé jsou jako města. Nesmí vás těch
několik nevzhledných čtvrtí odradit od celku. Pár věcí se
vám možná nelíbí, pochybné postranní uličky nebo před-
městí, ale ta hezká místa vám to vynahradí.
Poslouchal spoustu otravných podcastů, o kterých ří-
kal, že by si je Nora měla také poslechnout, smál se tak, že
to Noře lezlo na nervy a hlasitě kloktal ústní vodu. A jas-
ně, bral Noře peřinu a občas se dost arogantně vyjadřoval
o umění, filmech a hudbě, ale nebylo na něm nic tak docela
špatného. Ačkoli teď, když se nad tím zamyslela, jí došlo,
že ji nikdy příliš nepodporoval v hudební kariéře a tvrdil
jí, že pokračování v The Labyrinths a podepsání nahráva-
cí smlouvy se promítne na jejím duševním zdraví, a říkal
také, že je její bratr tak trochu sobec. V té době to však
nevnímala jako červené světlo na semaforu, ale spíš jako
zelené. Viděla to takhle: záleželo mu na ní a bylo hezké být
pro změnu s někým, komu na ní záleželo, a s někým, komu
nesejde na slávě a povrchnostech, a s někým, kdo umí kor-
midlovat ve vodách života. Když ji tedy v koktejlovém baru
v nejvyšším patře Oxo Tower požádal o ruku, souhlasila.
A možná to bylo správné rozhodnutí.
Vešel do místnosti, odložil si sklenici piva na chvíli na
bar a dal se do vyhledávání lepších otázek na hospodské
kvízy.
Přemýšlela nad tím, kolik toho asi ten večer vypil. Pře-
mýšlela také nad tím, zda nebyl sen o vlastní hospodě spíše
snem o nikdy nekončícím popíjení alkoholu.
„Jak se nazývá osově souměrný obraz těžnice podle osy
příslušného úhlu trojúhelníku?“
„Nevím,“ zalhala Nora. Nechtěla si zopakovat podobnou
reakci jako s nejvyšší horou Karakoramu.
Dan si strčil mobil do kapsy.
„Ale šlo to dobře. Vypilo se toho dost. Na úterek je to
slušný. Vypadá to dobře. Aspoň máme zítra v bance co říct.
Třeba nám tu půjčku prodlouží…“
Zahleděl se na zbytek piva ve sklenici, trochu s ním za-
točil a pak ho do sebe kopnul.
„Ale musím říct AJ, aby změnila jídelní lístek. Nikdo
v Littleworthu nechce jíst nakládanou řepu s bobovým
salátem a kukuřičnými plackami. Sakra, vždyť nejsme
ve Fitzrovii. A vím, že ty vína, cos vybrala, mají fakt úspěch,
ale myslím, že za to nestojí. Hlavně ty z Kalifornie.“
„Dobře.“
Otočil se a podíval se za sebe. „Kde máš tu ceduli?“
„Cože?“
„Ta tabule. Já myslel, že ji přineseš.“
Tak proto šla ven.
„Ne. Ne, udělám to teď.“
„Myslel jsem, že jsem tě viděl vycházet ven.“
Nora zahnala nervozitu úsměvem. „Ano, teda, to jsem
šla… Bála jsem se o našeho kocoura. Voltse. Voltaira. Ne-
mohla jsem ho najít, tak jsem se po něm šla podívat ven.
Ale jak vidíš, tak jsem ho našla.“
Dan došel za bar a nalil si skotskou.
Vypadalo to, že vycítil její odsuzující pohled. „Mám tepr-
ve třetí. Možná čtvrtou. Hele, dneska byl kvíz. Víš, že jsem
z toho moderování vždycky nervózní. Jsem pak vtipnější.
A dneska se mnou byla sranda, nemyslíš?“
„Ano. Velká sranda. Byls vtipnost sama.“
Pak najednou zvážněl. „Viděl jsem, že jsi mluvila s Erin.
Co říkala?“
Nora netušila, jak na to nejlépe odpovědět. „Ale nic moc.
Jako obvykle. Znáš Erin.“
„Obvykle? Myslel jsem, že jsi s ní doteď nikdy nemluvila.“
„Myslela jsem to, co lidé obvykle říkají. Ne to, co říká
přímo Erin. Obvyklý řeči lidí…“
„Jak se má Will?“
„Ehm, moc dobře,“ hádala Nora. „Mám tě od něj pozdra-
vovat.“
Danovi se překvapením rozšířily zorničky. „Vážně?“
Nora netušila, co na to má říct. Možná byl Will jen mi-
minko. A možná byl v kómatu. „Promiň, jasně že tě od něj
nemám pozdravovat. Promiň. Moc mi to nemyslí. No nic,
já… dojdu pro tu ceduli.“
Položila kocoura na podlahu a vyrazila zpátky ven. Ten-
tokrát si ale všimla něčeho, co její pozornosti při cestě do-
vnitř uniklo.
Zarámovaný článek z Oxford Times s fotografií, na
které Nora a Dan stojí před hospodou U Tří podkov. Dan
drží Noru kolem ramen. Má na sobě oblek, který nezna-
la, a ona tam stojí ve velmi elegantních šatech, které by
si ve svém původním životě nikdy neoblékla (málokdy
nosila šaty).
VLASTNÍCI HOSPODY SI PLNÍ SEN
Podle článku pořídili hospodu levně, protože byla v za-

nedbaném stavu, a zrenovovali ji díky Danovu skromnému
dědictví, úsporám a půjčce z banky. Článek o tom sice psal
jako o velkém úspěchu, ale vyšel už před dvěma lety.
Vykročila ven a přemítala nad tím, jestli se dá život
opravdu zhodnotit na základě pár minut po úterní půlno-
ci. Ale možná člověk víc nepotřebuje.
Zvedal se vítr. Cedule stála na tiché vesnické ulici a po-
ryvy větru ji odnesly o kousek dál po cestě a málem ji pře-
vrhly. Než ji stačila sebrat, ucítila v kapse zavibrování tele-
fonu. Neuvědomila si, že ho tam má. Vytáhla ho a uviděla
zprávu od Izzy.
Všimla si, že má na tapetě mobilu fotografii s Danem
na nějakém tropickém místě. Odemkla telefon pomocí ná-
stroje na rozpoznávání obličeje a otevřela zprávu. Byla
to fotografie velryby vzdouvající se vysoko nad hladinou
oceánu a bílých spršek osvěžujících vzduch jako napěněné
šampaňské. Byl to nádherný záběr a při pohledu na něj se
Nora musela usmát.
Izzy něco psala.
Objevila se další zpráva.
To jsem vyfotila včera na lodi.
A další:
Keporkačí máma.
A potom další fotografie, tentokrát dvou velryb, jejichž

hřbety čeří vodu.
S mládětem.
K poslední zprávě přidala Izzy emotikony velryb a vln.

Noru to zahřálo u srdce. Nejen fotografie, které byly be-
zesporu nádherné, ale hlavně ten kontakt s Izzy.
Když Nora odřekla svatbu s Danem, Izzy trvala na tom,
aby s ní odletěla do Austrálie.
Už si malovaly, jak budou žít nedaleko městečka Byron
Bay a najdou si práci na lodi, na které se jezdí pozorovat
velryby.
Posílaly si spousty videí s keporkaky a těšily se, jaké je
čeká dobrodružství. Nora ale pak zaváhala a raději z toho
vycouvala. Stejně jako vycouvala z plavecké kariéry, z ka-
pely i ze svatby. Ale na rozdíl od těch ostatních životních
cest, z téhle se vykroutila i přesto, že k tomu neměla žádný
pádný důvod. Ano, sehnala sice práci v Teorii strun a ano,
cítila povinnost starat se o hroby rodičů, ale zároveň věděla,
že když se rozhodne zůstat v Bedfordu, vybere si tu horší
možnost. A přesto si ji vybrala. Protože v ní klíčila jakási
zvláštní předtucha stesku po domově a deprese jí říkala,
že si vlastně ani nezaslouží být šťastná. Že Danovi natolik
ublížila, že si jako trest zaslouží jen život plný mrholení
a depresí v rodném městě. A že nemá dostatečně silnou
vůli, ani rozhodnost, ani tu zatracenou energii, aby s tím
něco udělala.
Takže v podstatě vyměnila nejlepší přítelkyni za ko-
coura.
Ve svém původním životě se Nora s Izzy nikdy nepo-
hádala. K ničemu tak dramatickému nedošlo. Ale poté co
Izzy odletěla do Austrálie, to mezi nimi tak nějak vyšumělo
a z jejich přátelství se stala jen kondenzační stopa ojedině-
lých lajků na Facebooku a Instagramu a přání k narozeni-
nám plných emotikonů.
Prohlédla si předchozí zprávy, které si s Izzy napsaly,
a došlo jí, že ačkoli je stále dělilo více než patnáct tisíc ki-
lometrů, měly spolu v tomhle životě mnohem lepší vztah.
Když se vrátila do hospody, tentokrát i s cedulí, Dan nebyl

nikde k nalezení, a tak zamkla zadní vchod a chvíli čeka-
la. Pak se vydala hledat schody a nebyla si jistá, zda sku-
tečně chce vyjít do patra a následovat svého přiopilého
skoro-manžela.
Schody našla v zadní části budovy za dveřmi, na kterých
stálo VSTUP POUZE PRO ZAMĚSTNANCE. Jakmile vkročila
na béžový tkaný koberec vedoucí ke schodům, všimla si na
zdi hned vedle zarámovaného plakátu filmu Co se dozvídá-
me ve tmě – jeden z jejich nejoblíbenějších filmů s Ryanem
Baileym, na který spolu zašli do kina Odeon v Bedfordu –
menšího obrázku na rozkošně skromném okenním para-
petu.
Byla to fotografie z jejich svatby. Černobílá, jako z no-
vin. Vycházeli na ní z kostela do obláčku konfet. Nebylo jim
moc dobře vidět do tváře, ale oba se smáli a byl to společ-
ný smích a alespoň podle fotografie vypadali zamilovaně.
Vzpomněla si, jak o Danovi mluvila její máma („To je správ-
ný chlap. Máš štěstí. Toho se drž.“).
Na fotografii si všimla i svého bratra Joea. Měl vyhole-
nou hlavu a působil doopravdy šťastně. V ruce držel skle-
nici šampaňského a po jeho boku stál jeho nezávazný, ne-
možný přítel a investiční bankéř Lewis. Byla tam Izzy i Ravi,
který vypadal spíš jako účetní než bubeník a stál vedle ob-
rýlené ženy, kterou Nora nikdy předtím neviděla.
Zatímco byl Dan na záchodě, podařilo se Noře najít lož-
nici. Ačkoli měli zcela zjevně finanční problémy a ta schůz-
ka v bance, kvůli které byl Dan nervózní, to jen potvrzova-
la, byl pokoj velmi nákladně zařízený. Inteligentní žaluzie.
Široká, pohodlně vyhlížející postel. Načechraná, čistě bílá
přikrývka.
Po obou stranách postele ležely knihy. Ve svém původ-
ním životě neměla knihu u postele snad půl roku. Už půl
roku nepřečetla vůbec nic. Možná se v tomhle životě do-
kázala lépe soustředit.
Zvedla jednu z knih, Meditace pro začátečníky. Pod ní
ležela biografie jednoho z jejích nejoblíbenějších filozofů,
Henryho Davida Thoreaua. Na Danově nočním stolku le-
žely další knihy. Pamatovala si, že poslední kniha, kterou
četl, byla biografie Toulouse-Lautreca, Malý obr. V tomhle
životě ale četl obchodní příručku s názvem Z nuly na sto:
Jak sklízet úspěchy v životě i v práci a poslední vydání pří-
ručky Průvodce dobrými hospodami.
Nora se ve svém těle cítila jinak. O trošku zdravěji a sil-
něji, ale zároveň poněkud napjatě. Přejela si rukou po břiše
a uvědomila si, že v tomhle životě o něco víc cvičí. Vlasy jí
také připadaly jiné. Měla těžkou ofinu a rukou nahmata-
la, že má vlasy vzadu delší. Připadala si trochu zpitoměle.
Musela vypít alespoň několik skleniček vína.
Po chvíli zaslechla spláchnutí záchodu. Pak slyšela klok
tání, o něco hlasitější, než by bylo nutné.
„Všechno v pohodě?“ zeptal se Dan, když vešel do lož-
nice. Došlo jí, že jeho hlas nezní tak, jak si ho pamatovala.
Zněl prázdněji. O něco chladněji. Možná to bylo únavou.
Možná to bylo stresem. Možná to bylo pivem. Možná to
bylo manželstvím.
Možná to bylo něčím jiným.
Jen stěží si vzpomínala, jak tenkrát Dan vlastně zněl.
Jaký přesně byl. Ale tak to už s pamětí bývá. Na univerzi-
tě napsala esej suše pojmenovaný „Principy hobbesovské
paměti a představivosti“. Thomas Hobbes vnímal paměť
a představivost jako jednu a tu samou věc a od doby, co
to zjistila, svým vzpomínkám už nikdy tak docela nevěřila.
Opuštěná vesnická ulice se za oknem koupala ve žlu-
tém světle pouliční lampy.
„Noro? Chováš se divně. Proč tam jen tak stojíš upro-
střed pokoje? Chystáš se do postele, nebo tam jen tak me-
dituješ vestoje?“
Zasmál se. Asi si myslel, že to bylo vtipné.
Přešel k oknu a zatáhl závěsy. Pak si svlékl džíny a pře-
hodil je přes opěradlo židle. Upřeně se na něj dívala a sna-
žila se pocítit tu přitažlivost, kterou k němu kdysi tak sil-
ně cítila. Připadalo jí to jako nadlidský úkol. To nečekala.
Život každého člověka může skončit nekonečně mnoha
různými způsoby.
Dan sebou praštil na postel jako velryba na hladinu
moře. Otevřel knihu Z nuly na sto. Snažil se soustředit.
Zase ji odložil. Vzal si vedle postele laptop a strčil si do
ucha sluchátko. Asi chtěl poslouchat podcast.
„Jen nad něčím přemýšlím.“
Udělalo se jí mdlo. Jako by tam byla jen napůl. Vzpo-
mněla si na paní Elmovou, která říkala, že zklamání v da-
ném životě Noru přivede zpět do knihovny. Došlo jí, že by
bylo příliš divné vlézt do jedné postele s mužem, kterého
dva roky neviděla.
Podívala se na čas na digitálním budíku u postele. 00:23.
Dan se na ni podíval, sluchátko měl stále v uchu a řekl:
„Hele, poslyš, jestli dneska nechceš dělat děti, tak to stačí
říct, jo?“
„Cože?“
„No, vím, že budeme muset počkat další měsíc, než bu-
deš zase ovulovat…“
„My se snažíme o dítě? Já chci dítě?“
„Noro, co to s tebou je? Proč se chováš tak divně?“
Vyzula si boty. „Nechovám.“
Zničehonic se jí vrátila vzpomínka, která se týkala toho
trička s Čelistmi.
Vlastně to byla písnička. „Beautiful Sky“.
V den, kdy Danovi koupila to tričko se žralokem, mu
také zahrála píseň, kterou složila pro The Labyrinths.
„Beautiful Sky“. Považovala ji za to nejlepší, co kdy napsa-
la. A navíc to byla veselá píseň odrážející optimismus, kte-
rý v dané době cítila, inspirovaný novým životem s Danem.
A on ji poslouchal s vlažným nezájmem, jenž ji v tu chvíli
hořce zabolel, a určitě by mu na to konto něco řekla, kdyby
ten den neměl narozeniny.
„Hm,“ zhodnotil to Dan. „Celkem ujde.“
Přemítala nad tím, proč zůstala ta vzpomínka tak hlubo-
ko pohřbená a proč se teď vynořila stejně jako ten žralok
bílý na jeho opraném tričku.
Pomalu se jí vracely i jiné vzpomínky. Jeho naprosto pře-
střelená reakce, když mu řekla o zákazníkovi, Ashovi, chi-
rurgovi a amatérském kytaristovi, který si do Teorie strun
občas chodil pro zpěvníky a který se jí jednou nezávazně
zeptal, jestli by někdy nezašla na kávu.
(„Jasně že jsem odmítla. Přestaň na mě křičet.“)
Horší ale bylo, když chtěl manažer významného vyda-
vatelství (tedy vlastně bývalé malé nezávislé nahrávací
společnosti, kterou ale teď dotoval Universal) podepsat
smlouvu o nahrávání s The Labyrinths. Dan jí na rovinu
řekl, že by to jejich vztah celkem určitě neustál. Jeho známý
z univerzity mu totiž vyprávěl hororovou historku o tom,
že jeho kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností
a ta je pak tak oškubala, že se ze všech stali nezaměstnaní
alkoholici nebo tak něco.
„Mohla bych tě brát s sebou,“ namítla Nora. „Nechala
bych si to zapsat do smlouvy. Jezdili bychom všude spolu.“
„Promiň, Noro. To je tvůj sen, ne můj.“
Když to teď viděla zpětně, bolelo to ještě víc, protože
věděla, jak moc se před svatbou snažila, aby se jeho sen
o hospodě na oxfordshirském venkově stal i jejím snem.
Dan vždy říkal, že to je proto, že o ni má starost. Od té
doby, co hrála v kapele, mívala panické záchvaty, hlavně
když se dostala do blízkosti pódia. Když nad tím ale teď tak
přemýšlela, byla to spíš tak trochu manipulace.
„Myslel jsem,“ řekl teď, „že už mi zase začínáš věřit.“
„Věřit? Dane, proč bych ti neměla věřit?“
„Vždyť víš proč.“
„Jasně že vím proč,“ zalhala. „Jen chci, abys to řekl na-
hlas.“
„No, od té záležitosti s Erin.“
Zírala na něj, jako by byl Rorschachova inkoustová skvr-
na, ve které nerozpoznávala nic povědomého.
„Erin? S tou, se kterou jsem dnes mluvila?“
„To mě budeš napořád mučit za jednu pitomou opilou
chybu?“
Venku na ulici vítr nabíral na síle a skučel ve větvích,
jako by se jim snažil něco sdělit.
Tak tohle byl život, který tak oplakávala. Tolik si vy-
čítala, že tenhle život nežije. Tolik litovala, že se po téhle
časové lince neubírá.
„Jedna pitomá chyba?“ zopakovala.
„Fajn, dvě.“
Množilo se to.
„Dvě?“
„Byl jsem na tom mizerně. Však víš, byl jsem pod tlakem.
Z toho všeho tady. A byl jsem pod obraz.“
„Podvedl si mě a teď mi nepřijde, že by ses to snažil ně-
jak… odčinit.“
„Fakt nechápu, proč to zase vytahuješ? Už jsme to ře-
šili. Pamatuj, co říkala ta poradkyně. O tom, že se máme
soustředit na to, kam směřujeme, a ne na to, kde jsme byli.“
„Nenapadlo tě někdy, že se k sobě možná prostě a jed-
noduše nehodíme?“
„Cože?“
„Miluju tě, Dane. A občas dokážeš být moc milý člověk.
A k mojí mámě ses choval skvěle. A dobře se s tebou poví-
dalo, teda povídá. Ale nepřijde ti, že už jsme minuli místo,
kam jsme měli dojít? Že jsme se změnili?“
Posadila se na okraj postele. Co nejdál od něj.
„Říkáš si někdy, jaké máš štěstí, že mě máš? Uvědomu-
ješ si, jak blízko jsem měla k tomu, abych tě dva dny před
svatbou opustila? Jak by tě to sebralo, kdybych se na svat-
bě prostě neukázala?“
„Ty jo. To jako vážně? Tak to si docela věříš, Noro.“
„A neměla bych si věřit? Neměl by si snad každý věřit?
Co je špatného na sebedůvěře? A navíc je to pravda. V ji-
ném vesmíru mi posíláš esemesky o tom, jak si beze mě
nevíš rady. Jak hledáš útěchu v alkoholu, i když to evident-
ně děláš, i když se mnou jsi. Píšeš mi zprávy o tom, že ti
chybí můj hlas.“
Dan si pohrdavě odfrkl a znělo to napůl jako smích a na-
půl jako zabručení. „No, teď mi tvůj hlas teda rozhodně
nechybí.“
Dostala se jen k botám a dál se jí nechtělo. Bylo pro ni
těžké, skoro až nemožné, svléknout si před ním další kus
oblečení.
„A přestaň mě s tím pitím otravovat.“
„Dokud budeš pití používat jako výmluvu k podvádění,
tak tě s tím rozhodně otravovat můžu.“
„Já jsem venkovský šenkýř,“ uchechtl se pohrdavě Dan.
„To venkovští šenkýři dělají. Jsou bodří a žoviální a vychut-
návají si rozmanité nápoje, které nabízejí. Bože.“
Odkdy takhle mluví? To tak mluvil vždycky?
„Zatraceně, Dane.“
Nezdálo se, že by ho to nějak zvlášť trápilo. Nevypadalo
to, že je vděčný za vesmír, ve kterém žije. A ona si vždy to-
lik vyčítala, že právě od tohohle vesmíru utekla. Dan sáhl
po telefonu, ačkoli měl ještě na peřině otevřený notebook.
Nora ho pozorovala, jak si na mobilu něco čte.
„Takhle sis to představoval? Vychází ti tvůj sen?“
„Noro, nech si ty rádoby hluboký otázky a pojď do tý
pitomý postele.“
„Jsi šťastný, Dane?“
„Nikdo není šťastný, Noro.“
„Někteří lidi jsou. Ty jsi taky býval. Vždycky ses úplně
rozzářil, když jsi o tomhle nápadu mluvil. O hospodě. Před-
tím než jsi ji měl. Ale teď ji máš. O takovém životě jsi přece
snil, ne? Přál sis mě a tuhle hospodu, a přesto mi zahýbáš
a piješ jak duha a přijde mi, že si mě vážíš, jen když už mě
nemáš, což není zrovna dvakrát dobrá vlastnost. A vůbec,
co moje sny?“
Ale on ji sotva vnímal. A ani se nesnažil předstírat, že
ji vnímá.
„V Kalifornii zase hoří,“ řekl napůl sám pro sebe.
„Tak to je dobře, že tam nejsme.“
Položil telefon a zavřel notebook. „Jdeš si lehnout, nebo
ne?“
Nora se kvůli němu tak omezila, ale on stále neměl pro-
stor, který potřeboval. Měla toho po krk.
„Symediána,“ řekla Nora.
„Cože?“
„V tom kvízu. Předtím. Osově souměrný obraz těžnice se
jmenuje symediána. Hned jsem věděla odpověď, ale neřekla
jsem ti to, protože jsem nechtěla, aby ses mi zase posmíval.
Ale teď už je mi to fakt jedno, protože si myslím, že by ti ne-
mělo vadit, že vím věci, co ty ne. A vůbec, jdu do koupelny.“
Dan zůstal sedět na posteli s otevřenou pusou a ona po-
tichu odcupitala po prkenné podlaze z pokoje.
Došla do koupelny. Rozsvítila. Brněly ji ruce, nohy i celé
tělo. Jako statická elektřina hledající uzemnění. Vytrácela
se, to bylo jasné. Už jí tu moc času nezbývalo. Zklamání
bylo úplné.
Stála v působivé koupelně. Na zdi viselo zrcadlo. Její
vlastní odraz ji překvapil. Vypadala zdravější, ale také starší.
Kvůli sestřihu jí přišlo, že se dívá na někoho cizího.
Takhle si ten život nepředstavovala.
Nora svému odrazu v zrcadle popřála hodně štěstí.
A o chvilku později už stála opět v hlubinách Půlnoč-
ní knihovny a paní Elmová na ni poměrně zblízka hleděla
a zvídavě se usmívala.
„Tak jak to šlo?“
Předposlední status, který Nora sdílela
předtím, než se ocitla mezi životem a smrtí
Říkáte si někdy: „Jak jsem se sem dostala?“ Jako byste

byli v bludišti a netušili, kudy ven, a mohli jste si za to
sami, protože na každém rozcestí jste se rozhodovali
sami? A víte, že jste museli přehlédnout spoustu od-
boček, které by vás z bludiště vyvedly, protože venku
slyšíte všechny ty lidi, kterým se uniknout podařilo,
a všichni se smějí a radují. A občas je skrz křoví i za-
hlédnete. Prchavý obrys mezi listovím. Mají takovou
zatracenou radost, že se odtamtud dostali, ale vy jimi
nepohrdáte. Jediný, kým pohrdáte, jste vy sami za to,
že nedokážete všechno tak dobře vyřešit. Stává se vám
to? Nebo je to bludiště jen pro mě?
P.S. Umřel mi kocour.

Šachovnice
Police v Půlnoční knihovně opět stály poklidně, jako by se

nikdy ani hýbat neměly.
Nora vycítila, že se nachází v jiné části knihovny, byť ne
nutně v jiné místnosti, protože se zdálo, že celá knihovna
je jen jeden velký, nekonečně rozlehlý sál. Nedalo se zce-
la jasně určit, že jsou v jiné části knihovny, protože kni-
hy na policích byly stále zelené, ale připadalo jí, že stojí
blíž chodbě než předtím. A odtud zahlédla mezi komínky
knih něco nového. V uličce mezi regály uviděla jakousi
obdobu obyčejné sdílené kanceláře s pracovním stolem
a počítačem.
Paní Elmová u něj ale neseděla. Skláněla se nad nízkým
dřevěným stolkem přímo před Norou a hrála šachy.
„Představovala jsem si to jinak,“ řekla Nora.
Paní Elmová byla velmi zabraná do hry.
„Těžko se to odhaduje, že?“ zeptala se, zadívala se při-
tom nepřítomně před sebe a přesunula černého střelce
přes celé hrací pole a sebrala bílého pěšce. „To, co nám
přinese štěstí.“
Paní Elmová otočila šachovnici o sto osmdesát stupňů.
Zdálo se, že hraje sama proti sobě.
„Jo,“ přikývla Nora. „To jo. Ale co bude s ní? Teda se
mnou? Jak to s ní dopadne?“
„Jak to mám vědět? Já znám jen dnešek. O dnešku toho
vím hodně. Ale nevím, co se stane zítra.“
„Ale ona bude stát v koupelně a nebude tušit, jak se
tam dostala.“
„A ty jsi snad nikdy nevešla do místnosti a neříkala si,
proč jsi tam vůbec šla? Copak se ti nikdy nestalo, že jsi za-
pomněla, co jsi dělala? Neměla jsi nikdy výpadek nebo sis
nemohla vzpomenout, co jsi před chvílí měla v úmyslu?“
„Ano, ale já v tom životě byla půl hodiny.“
„Ale to tvé druhé já neví. Bude si pamatovat, co jsi řek-
la a udělala. Ale bude si myslet, že to řekla a udělala ona.“
Nora si hlasitě povzdechla. „Dan takový nebýval.“
„Lidé se mění,“ odvětila paní Elmová, aniž by zvedla oči
od šachovnice. Rukou zastavila nad střelcem.
Nora to přehodnotila. „Nebo možná takový byl odjakživa
a já to akorát neviděla.“
„Tak,“ začala paní Elmová. „Jaký z toho máš pocit?“
„Cítím, že stále chci umřít. Už chci umřít docela dlouho.
Pečlivě jsem si propočítala, že bolest, kterou cítím, když žiju
jako ztělesněná nemožná katastrofa, je mnohem silnější
než bolest, jakou by cítili ostatní, kdybych umřela. Vlast-
ně by se jim spíš ulevilo. Nejsem nikomu užitečná. V práci
mi to nešlo. Všechny jsem zklamala. Abych pravdu řekla,
jen po mně zůstává zbytečná uhlíková stopa. A ubližuju li-
dem. Nikdo už mi nezbyl. Ani chudák Volts, který umřel jen
proto, že se neumím pořádně postarat ani o kocoura. Chci
umřít. Můj život je katastrofa. A já ji chci ukončit. Nejsem
na život stavěná. Nemá cenu se jím déle trápit. Protože je
zřejmé, že je mi souzeno být nešťastná i v jiných životech.
Taková už zkrátka jsem. Nic není díky mně lepší. Neustále
se utápím v sebelítosti. Prostě chci umřít.“
Paní Elmová se na Noru zkoumavě zadívala, jako by čet-
la úryvek knihy, který si už jednou přečetla, ale teď zjistila,
že skrývá jiný význam.
„‚Chtít‘,“ řekla rozvážně, „je zajímavé slovo. Znamená
nedostatek. Někdy stačí vyplnit ten nedostatek a původní
chtění zcela zmizí. Možná cítíš nedostatek spíše než chtění.
Možná existuje život, ve kterém bys doopravdy chtěla žít.“
„Myslela jsem, že to bude tenhle. Ten s Danem. Ale uká-
zalo se, že ten to není.“
„Ne, není. Ale to byl jen jeden z mnoha možných životů.
Jedna ku nekonečnu je opravdu malý zlomek.“
„V každém možném životě, který by se dal žít, jsem já.
Takže to vlastně není každý možný život.“
Paní Elmová ji neposlouchala. „Tak povídej, kam by ses
chtěla vydat teď?“
„Nikam, prosím.“
„Potřebuješ znovu nahlédnout do Knihy výčitek?“
Nora nakrčila nos a vzápětí zavrtěla hlavou. Vzpomněla
si, jak ji to velké množství výčitek málem zardousilo. „Ne.“
„Co ten tvůj kocour? Jak že se jmenoval?“
„Voltaire. Ale to znělo moc snobsky a on se moc snobsky
nechoval, tak jsem mu říkala Volts. Někdy Voltsík, když
jsem měla zrovna veselou náladu. Což se očividně nestá-
valo moc často. Nedokázala jsem pořádně vymyslet ani
jméno pro kocoura.“
„Říkala jsi, že jsi tomu kocourovi byla špatnou paničkou.
Co bys udělala jinak?“
Nora se zamyslela. Měla neodbytný pocit, že na ni paní
Elmová něco hraje, ale zároveň zatoužila znovu uvidět své-
ho kocoura a ne jen cizí kočku se stejným jménem. Vlastně
si nic nepřála víc.
„Dobrá. Chci vidět život, ve kterém zůstal Voltaire doma.
Chci se podívat do života, kde jsem se nepokusila spáchat
sebevraždu a kde jsem byla kocourovi dobrou paničkou,
která ho včera v noci nenechala utéct na silnici. Takový
život by se mi alespoň na chvíli líbil. Takový život tu je,
nebo ne?“
Učíme se pouze prožitkem
Nora se rozhlédla a zjistila, že leží ve své posteli.

Podívala se na hodinky. Byla minuta po půlnoci. Rozsví-
tila. Tohle byla přesná kopie jejího života, až na to, že měla
být lepší, protože Voltaire byl v tomhle životě stále naživu.
Její opravdový Voltaire.
Ale kde je?
„Voltsi?“
Vstala z postele.
„Voltsi?“
Prošla celý byt, ale po kocourovi jako by se slehla zem.
Déšť bubnoval do okenních tabulek, na tom se nic nezmě-
nilo. Nová krabička antidepresiv ležela na kuchyňské lince.
Elektrické piano stálo tiše u zdi.
„Voltsíku?“
Stála tam jen její juka a tři maličké kaktusy v květiná-
čích a na policích viděla úplně stejnou směsici filozofic-
kých knih, románů a nevyzkoušených návodů na cviče-
ní jógy, životopisů rockerů a populárně-naučných knížek
o vědě. Starý výtisk National Geographic se žralokem na
obálce a půl roku staré číslo Elle, které si koupila hlavně
kvůli rozhovoru s Ryanem Baileym. Nic nového tam už
dlouho nepřibylo.
Miska s kočičím krmivem byla stále plná.
Prohlédla každý kout a volala ho jménem. Uviděla ho až
ve chvíli, kdy se vrátila do ložnice a podívala se pod postel.
„Voltsi!“
Nehýbal se.
Neměla dost dlouhou ruku, aby na něj dosáhla, a tak
odsunula postel.
„Voltsíku! Pojď ke mně, Voltsíku!“
Ale ve chvíli, kdy sáhla na chladné tělo, jí to bylo jas-
né a zaplavil ji smutek smíšený se zmatkem. Okamžitě se
ocitla zpět v Půlnoční knihovně naproti paní Elmové, kte-
rá tentokrát seděla v pohodlném křesle hluboce zabraná
do jedné z knih.
„Já tomu nerozumím,“ řekla jí Nora.
Paní Elmová ani nezvedla oči od stránky a řekla: „Setkáš
se tu se spoustou věcí, kterým nebudeš rozumět.“
„Požádala jsem o život, ve kterém byl Volts stále naživu.“
„To není tak docela pravda.“
„Cože?“
Paní Elmová odložila knihu stranou. „Požádala jsi o život,
ve kterém jsi měla Voltse doma. To je něco zcela jiného.“
„Vážně?“
„Ano. Naprosto. Víš, kdybys požádala o život, ve kterém
je tvůj kocour stále naživu, musela bych odmítnout.“
„Ale proč?“
„Protože takový život zkrátka neexistuje.“
„Já myslela, že existuje každý možný život.“
„Ano, každý možný život. Jde o to, že Voltaire trpěl těž-
kou“ – přečetla pomalu a pečlivě z knihy – „restriktivní kar-
diomyopatií, dost závažný případ. Už se s ní narodil a bylo
mu souzeno jí podlehnout ve velmi nízkém věku.“
„Ale vždyť ho srazilo auto.“
„Je rozdíl v tom, Noro, jestli kočka zemře u cesty, nebo
ji srazí auto. V tvém původním životě žil Voltaire déle než
ve všech ostatních životech kromě toho, který jsi právě na-
vštívila, kde zemřel před pouhými třemi hodinami. Ačkoli
si prožil pár krušných let, ten rok, který strávil s tebou, byl
nejlepším rokem jeho života. Voltaire vedl i mnohem horší
životy, věř mi.“
„Vždyť jste před chvílí ani nevěděla, jak se jmenuje, a teď
najednou víte, že trpěl restriktivní kardio-věcí?“
„Věděla jsem, jak se jmenuje. A nebylo to před chvílí, bylo
to v tuto chvíli, jen se podívej na hodinky.“
„Tak proč jste mi lhala?“
„Nelhala jsem. Zeptala jsem se tě, jak se jmenuje tvůj ko-
cour. Nikdy jsem netvrdila, že nevím, jak se jmenuje. Vidíš
v tom ten rozdíl? Chtěla jsem, abys jeho jméno vyslovila
a něco při tom cítila.“
Nora zrudla rozčilením. „To je přece ještě horší! Poslala
jste mě do toho života a věděla jste, že Volts bude mrtvý.
A taky že mrtvý byl. Takže se nezměnilo vůbec nic.“
Paní Elmové opět zajiskřily oči. „Až na tebe.“
„Jak to myslíte?“
„Už si o sobě nemyslíš, že se neumíš postarat o kocoura.
Starala ses o něj nejlépe, jak se dalo. Měl tě rád stejně, jako
jsi měla ráda ty jeho. A možná nechtěl, abys ho viděla umí-
rat. Kočky to totiž vycítí. Ví, kdy nadešel jejich čas. Odešel
ven právě proto, že umíral a věděl to.“
Nora se to snažila zpracovat. Když se nad tím teď tak za-
myslela, tělo jejího kocoura neneslo žádné známky vnějšího
poškození. Jen dospěla ke stejnému unáhlenému názoru
jako Ash, a sice že mrtvá kočka u silnice musela s největší
pravděpodobností zemřít kvůli té silnici. A pokud k tomu
dospěl i chirurg, není divu, že k tomu dospěl takový laik
jako ona. Jedna a jedna rovná se dopravní nehoda.
„Chudáček Volts,“ zašeptala chmurně Nora.
Paní Elmová se usmála jako paní učitelka, která vidí, že
její žák pochopil vyučovanou lekci.
„Měl tě moc rád, Noro. Starala ses o něj stejně dobře,
jako by to dělal kdokoli jiný. Běž se podívat na poslední
stranu Knihy výčitek.“
Nora si všimla, že kniha leží vedle ní. Klekla si k ní na
podlahu.
„Já už ji znovu otevírat nechci.“
„Žádný strach. Tentokrát to bude bezpečnější. Zůstaň
jen na poslední stránce.“
Nalistovala poslední stranu a sledovala, jak jedna z po-
sledních výčitek – Nedokázala jsem se postarat o Voltaira –
pomalu mizí z papíru. Písmena bledla jako neznámí lidé
odcházející mlhou.
Nora knihu urychleně zavřela, než se zase stane něco
zlého.
„Tak to vidíš. Někdy se výčitky vůbec nezakládají na fak-
tech. Někdy nejsou výčitky nic než…“ Zalovila v paměti po
správném výrazu a našla ho. „Pořádná hovadina.“
Nora se snažila rozpomenout na školní léta a vybavit si,
zda paní Elmová někdy použila slovo hovadina, a byla si
celkem jistá, že nepoužila.
„Ale já pořád nechápu, proč jste mě pustila do života,
o kterém jste věděla, že v něm Volts stejně zemře. Mohla
jste mi to říct. Mohla jste mi prostě říct, že jsem mu nebyla
špatnou paničkou. Proč jste to neudělala?“
„Protože někdy se učíme pouze prožitkem.“
„To zní drsně.“
„Pojď se posadit,“ řekla paní Elmová. „Pořádně posadit.
Nelíbí se mi, že tu tak klečíš na zemi.“ Nora se otočila a uvi-
děla za sebou křeslo, kterého si předtím nevšimla. Starožit-
né, asi předválečné křeslo s kostrou z mahagonu a kožený-
mi knoflíky a mosazným stojánkem na knihy připevněným
k jedné područce. „Odpočiň si na chvilku.“
Nora se posadila.
Zadívala se na hodinky. Bez ohledu na to, jak dlouhou
chvilku odpočívala, byla stále půlnoc.
„Pořád se mi to nelíbí. Jeden život plný smutku mi úpl-
ně stačil. Proč riskovat, že to tak bude i v dalším životě?“
„Fajn,“ pokrčila paní Elmová rameny.
„Cože?“
„Tak nemusíš dělat nic. Můžeš zůstat tady v knihovně
obklopená všemi těmi životy čekajícími na policích a žád-
ný si nevybrat.“
Nora opět vycítila, že na ni paní Elmová něco zkouší.
Ale nebránila se tomu.
„Fajn.“
A tak tam Nora jen tak seděla a paní Elmová opět vzala
do ruky knihu.
Noře připadalo nespravedlivé, že si paní Elmová může
životy jen tak listovat, aniž by do nich vstupovala.
Čas plynul.
Ačkoli technicky vzato samozřejmě neplynul.
Nora mohla v knihovně trčet navždy a nikdy by nedo-
stala hlad, ani žízeň, ani by se neunavila. Ale zdálo se, že
nudit se rozhodně může.
Čas tady sice stál, ale Nořina zvědavost krůček po krůč-
ku rostla. Ukázalo se, že je téměř nemožné v takové knihov-
ně posedávat a odolat pokušení otevírat knihy z polic.
„Proč mi prostě nenabídnete život, o kterém víte, že je
dobrý?“ řekla najednou.
„To v této knihovně nejde.“
Nora měla na jazyku další otázku.
„Ve většině životů teď určitě spím, že?“
„Ve spoustě z nich ano.“
„Co se tedy stane?“
„Usneš. A probudíš se až v tom životě. Ale jestli tě to
znervózňuje, můžeš si vybrat život, ve kterém je jiný čas.“
„Jak to myslíte?“
„Ve všech životech přeci není právě teď noc, že ne?“
„Cože?“
„Vesmírů, ve kterých žiješ, je nekonečné množství. Váž-
ně mi chceš tvrdit, že jsou všechny v greenwichském čase?“
„Jistě že ne,“ odtušila Nora a uvědomila si, že se chystá
ustoupit a vybrat si další život. Vzpomněla si na keporkaky.
Vzpomněla si na tu nezodpovězenou zprávu. „Kéž bych
bývala odjela do Austrálie s Izzy. To je život, který bych si
chtěla vyzkoušet.“
„Velmi dobrá volba.“
„Cože? Takže je to velmi dobrý život?“
„Ale ne, to jsem neřekla. Jen mi přijde, že se lepšíš ve
vybírání životů.“
„Takže je to špatný život?“
„To jsem přeci také neřekla.“
A pak se daly police opět do pohybu a po pár okamži-
cích se zastavily.
„Ach ano, tady to máme,“ řekla paní Elmová a vzala do
ruky knihu z druhé police odspoda. Okamžitě ji poznala,
což bylo zvláštní, protože se kniha téměř v ničem od ostat-
ních nelišila.
Podala ji Noře tak láskyplně, jako by to byl dárek k na-
rozeninám.
„Tady máš. Víš, co dělat.“
Nora zaváhala.
„Co když jsem mrtvá?“
„Prosím?“
„Myslím v tom dalším životě. Určitě jsem v některých
životech v tenhle den už po smrti.“
Paní Elmová se po ní zvědavé podívala. „Není to snad
to, po čem toužíš?“
„To ano, ale…“
„Ano, před dnešním dnem jsi zemřela nesčetněkrát, to
je pravda. Autonehoda, předávkování, utopení, smrtelná
otrava jídlem, zadušení jablkem, zadušení sušenkou, zadu-
šení veganským hotdogem, zadušení neveganským hotdo-
gem, skolila tě každá nemoc, jakou se člověk vůbec může
nakazit… zemřela jsi všemi různými způsoby a kdykoli to
bylo možné.“
„Takže se může stát, že otevřu knihu a prostě zemřu?“
„Ne. Alespoň ne okamžitě. Je to stejné jako s Voltairem.
Všechny životy v této knihovně jsou, no zkrátka, životy.
Chci říct, že v nich určitě můžeš zemřít, ale nezemřela
jsi před okamžikem, ve kterém do života vkročíš, protože
v této knihovně žádné duchy nenajdeš. Není to knihovna
mrtvol. Je to knihovna příležitostí. A smrt je opak příleži-
tosti. Rozumíš?“
„Asi ano.“
Nora se zadívala na podanou knihu. Sytě zelená jako
mladé jehličí. Na hladkých deskách byl opět vyražen širo-
ký a zoufale nicneříkající nadpis Můj život.
Otevřela ji a uviděla prázdnou stránku. A tak ji otočila
a přemítala nad tím, co ji asi tentokrát čeká. „V bazénu bylo
o něco rušněji než obvykle...“
A pak tam najednou byla.
Oheň
Zalapala po dechu. Změnu prostředí ucítila ihned a všemi

smysly. Hluk a voda. Měla otevřená ústa, a tak se pořádně
nalokala vody. Štiplavá pachuť slané vody.
Pokusila se dosáhnout špičkami chodidel na dno, ale
docházely jí síly, a tak udělala pár rychlých temp.
Bazén, ale se slanou vodou. Venkovní, nedaleko oceánu.
Vypadalo to, že je vytesaný přímo do skály čnící nad pobře-
žím. Hned za ním se dole rozprostíral skutečný oceán. Nad
hlavou jí pražilo slunce. Voda byla studená, ale vzhledem
k parnému vzduchu to byl vítaný chlad.
Kdysi bývala nejlepší čtrnáctiletou plavkyní hrabství
Bedfordshire.
Ve své věkové kategorii vyhrála dva národní junior-
ské poháry v plavání. Volný způsob na 400 metrů. Volný
způsob na 200 metrů. Táta ji každý den vozil do místního
bazénu. Někdy před začátkem školy, někdy i po škole. Ale
když pak viděla, jak její bratr řeže do kytary za doprovo-
du Nirvany, vyměnila bazén za stupnice, a kromě Chopi-
na se naučila i klasiky jako „Let It Be“ a „Rainy Days and
Mondays“. Dávno předtím, než se kapela The Labyrinths
začala rodit v představách jejího bratra, už Nora skládala
vlastní písně.
Na plavání ale úplně nezanevřela, jen ji obtěžoval ten
všudypřítomný tlak.
Doplavala k okraji bazénu. Na chvíli se zastavila, aby
se rozhlédla. V dálce pod sebou uviděla pláž stočenou do
půlkruhu tak, že svými písky lákala šplouchající vlnky. Za
pláží se na pevnině rozprostíral velký trávník. Vlastně celý
park s palmami a vzdálenými pejskaři.
Za ním stály domy a nízké bytovky a na silnici proudila
auta. Byron Bay viděla jen na fotografiích, ale takhle nevy-
padal. Tohle místo, ať už byla kdekoli, bylo více zastavěné.
Stále to tu mělo přímořský nádech, ale zároveň si zde Nora
připadala jako ve městě.
Obrátila pozornost zpět k bazénu a všimla si, že muž,
který si právě upravoval plavecké brýle, se na ni usmál.
Znala toho muže? Byl to úsměv, který by v tomhle životě
uvítala a opětovala? Jelikož neměla nejmenší tušení, usmá-
la se ze slušnosti co možná nejnepatrněji. Připadala si jako
turista s cizí měnou, který neví, jak velké má dát spropitné.
Pak se na ni usmála i postarší dáma v koupací čepici,
když se k ní blížila vodou.
„Dobré ráno, Noro,“ řekla, aniž se mezi tempy zastavila.
Ten pozdrav naznačoval, že sem Nora chodí pravidelně.
„Dobré ráno,“ odpověděla Nora.
Aby se vyhnula ošemetným konverzacím, zadívala se
opět na oceán. Skupina ranních surfařů malých jako zrníč
ka písku klouzala na prknech vstříc vysokým, safírově zbar-
veným vlnám.
Její australský život začínal slibně. Podívala se na ho-
dinky. Byly to jasně oranžové, levně vypadající digitálky.
Doufala, že veselé hodinky jsou znamením veselého života.
Bylo právě něco po deváté ráno. Vedle hodinek si všimla
plastového náramku s klíčem.
Tak tohle byl její ranní rituál. Ve venkovním bazénu
u pláže. Přemýšlela nad tím, jestli je tu sama. Přelétla pohle-
dem bazén a doufala, že někde zahlédne Izzy, ale nikde nic.
Plavala dál.
To, co na plavání kdysi tak zbožňovala, byla možnost
zmizet. Ve vodě si vyčistila hlavu a dokázala se tak jasně
soustředit, že nemyslela na nic jiného. Problémy ze školy
i z domova jako by voda náhle odplavila. V plaveckém umě-
ní, stejně jako v jakémkoli jiném umění, šlo podle Nory
o čistotu. Čím více jste se na danou činnost soustředili, tím
méně jste se soustředili na všechno ostatní. Svým způso-
bem přestanete být sami sebou a stanete se tím, co právě
děláte.
Ale nebylo snadné se soustředit, protože Noře došlo, že
ji bolí ruce i hruď. Cítila, že už plave příliš dlouho, a bylo
na čase vylézt z bazénu. Všimla si cedule. Plavecký bazén
Bronte Beach. Matně si vzpomínala, že Dan, který strávil
v Austrálii rok volna po univerzitě, o Bronte Beach mluvil.
To jméno jí v hlavě utkvělo, protože se snadno pamatovalo.
Surfující Jana Eyrová.
Tím se však utvrdila ve svých obavách.
Bronte Beach je pláž v Sydney. A zcela určitě není sou-
částí Byron Bay.
To tedy znamenalo buď to, že v tomhle životě nebyla Izzy
v Byron Bay, nebo to, že Nora nebyla s Izzy.
Všimla si, že je po celém těle karamelově opálená.
Problém byl samozřejmě v tom, že nevěděla, kde má ob-
lečení. Pak si ale vzpomněla na plastový náramek s klíčem.
57. Měla skříňku číslo 57. Našla převlékárnu, odemkla
nízkou, čtvercovou skříňku a zjistila, že je její vkus na oble-
čení stejně jako vkus na hodinky v tomhle životě mnohem
barevnější. Měla tam triko potištěné obrázky ananasů. Celý
roh hojnosti plný ananasů. A růžovo-fialové džínové šortky.
A kostkované nazouvací boty.
Co jsem zač? divila se. Moderátorka pořadů pro děti?
Opalovací krém. Ibiškový balzám na rty. Žádný jiný
opravdový make-up.
Když si oblékala triko, všimla si několika znamének na
předloktí. Podlouhlých jizev. Na okamžik se zamyslela nad
tím, jestli si je způsobila sama. Těsně pod ramenem měla
tetování. Fénix v plamenech. Příšerné tetování. V tomhle
životě zjevně neměla žádný vkus. Ale odkdy měl vkus něco
společného se štěstím?
Oblékla se a z kapsy kraťas vytáhla telefon. Byl to starší
model než v životě, ve kterém je vdaná a bydlí nad hospo-
dou. Naštěstí se dal odemknout pomocí čtečky otisku palce.
Vyšla z převlékárny a vydala se pěšinou projít podél
pláže. Bylo teplo. Možná byl život automaticky lepší, když
v dubnu zářilo slunce tak sebejistě. Všechno jí připadalo
zářivější, barevnější a živější než v Anglii.
Uviděla papouška, byl to nebesky modrý a banánově
žlutý ara. Seděl na opěradle lavičky a nechal se fotogra-
fovat párem turistů. Surfařsky vyhlížející cyklista kolem
ní prosvištěl s pomerančovým smoothie v ruce, usmál se
a pozdravil: „Brýden.“
Rozhodně už nebyla v Bedfordu.
Nora si všimla, že se jí něco děje s obličejem. Přistihla se,
že – bylo to vůbec možné? – se usmívá. A jen tak od srdce,
ne proto, že to od ní někdo očekává.
Pak si všimla graffiti na nízké zídce. Stálo tam SVĚT JE
V PLAMENECH a pod tím JEDNA ZEMĚ = JEDNA ŠANCE
a úsměv jí ztuhl. Jiný život koneckonců neznamená jinou
planetu.
Neměla tušení, kde bydlí, nevěděla ani, co dělá, natož to,
kam má po plavání jít, ale bylo to svým způsobem osvobo-
zující. Jen tak existovala a nesvazovala ji žádná očekávání,
ani cizí, ani ta vlastní. Za chůze zkusila zadat do vyhledá-
vače své jméno a přidala za něj slovo „Sydney“, aby zjistila,
jestli něco najde.
Než si stihla prohlédnout výsledky, vzhlédla a uviděla,
že k ní po cestě přichází nějaký muž a usmívá se. Opálený
muž menší postavy s přívětivýma očima, dlouhými, říd-
noucími vlasy svázanými do volného culíku a v nesprávně
zapnuté košili.
„Ahoj, Noro.“
„Ahoj,“ řekla Nora tak, aby nezněla příliš zmateně.
„V kolik dneska začínáš?“
Jak na to měla odpovědět? „Ale ne. Sakra. Úplně jsem to
zapomněla.“ Chápavě se zasmál, jako by zapomínání Nora
mívala ve zvyku.
„Viděl jsem tě na rozpisu. Myslím, že v jedenáct.“
„V jedenáct dopoledne?“
Muž s přívětivýma očima se zasmál. „Co jsi to kouřila?
To chci taky.“
„Ha. Nic,“ namítla toporně. „Nic jsem nekouřila. Jen jsem
vynechala snídani.“
„Tak se uvidíme odpolko.“
„Ano. Na tom… místě. Kde že to je?“
Zasmál se, ale znepokojeně přitom svraštil čelo, a pak
pokračoval v cestě. Možná pracovala na lodi vyplouvající
na pozorování velryb při pobřeží Sydney. Možná tam pra-
covala i Izzy.
Nora neměla ponětí, kde v tomhle životě bydlí a jestli
bydlí sama. Výsledky na Googlu jí také moc nepomohly. Tu-
šila ale, že se musí vydat dál od oceánu. Možná bydlí blíz-
ko. Možná sem došla pěšky. Možná přijela na jednom z kol,
která zahlédla zamčená před kavárnou u bazénu. Zašátrala
v úzkém psaníčku a nahmatala klíče. Žádný klíč od auta
ani od kola. Takže přijela autobusem, nebo přišla pešky.
Na klíčích žádnou nápovědu neobjevila, a tak se posadila
na lavičku. Slunce jí pařilo do zátylku a ona si četla zprávy.
Přišly od lidí, jejichž jména neznala.
Amy. Rodhri. Bella. Lucy P. Kemala. Luke. Lucy M.
Co je to za lidi?
A potom tu měla nicneříkající kontakt nadepsaný jed-
noduše „Práce“. Z tohoto čísla jí přišla jen nedávno jedna
krátká zpráva, ve které stálo:
Kde jsi?
Jedno ze jmen poznala.
Dan.
Zatajila dech a klikla na poslední zprávu.
Ahoj, Noro! Doufám, že tě protinožci nezlobí. Tohle

bude znít buď pitomě, nebo divně, ale prostě ti to
všechno vysypu. Včera se mi zdálo o naší hospodě. Byl
to tak krásnej sen. Byli jsme tak šťastní! No nic, je to
blbost, nevšímej si mě. Chtěl jsem ti hlavně napsat:
Hádej, kam letím v květnu. Do AUSTRÁLIE! Poprvé po
deseti letech. Letím tam kvůli práci. Pracuju teď pro
MCA. Bylo by super se sejít, klidně jen na kafe, jestli
budeš mít čas. D x
Bylo to tak zvláštní, že se skoro zasmála. Ale místo toho

zakašlala. Možná v tomhle životě nebyla tak fyzicky zdat-
ná, jak si myslela. Přemýšlela nad tím, kolik Danů chodí
po světě a sní o něčem, co by pak nenáviděli, kdyby to
doopravdy měli. A kolik Danů nutí ostatní do své scestné
představy o štěstí.
Zdálo se, že jediná sociální síť, kterou zde používala, byl
Instagram, a že na něm sdílí jen obrázky s básněmi. Jednu
z nich si přečetla.
OHEŇ
Každá její část,
která se změnila,
kterou seškrábl
školní posměch
nebo rady dospělých,
je dávno pryč.
A bolest přátel
dávno zemřelých.
Posbírala ty kousky z podlahy.
Jako dřevěné piliny.
Proměnila je v palivo.
V oheň.
A ony hořely.
Tak jasně že byly vidět navždy.
Poněkud znepokojivé verše, ale byla to koneckonců jen

báseň. Projela několik e-mailů a našla jeden pro Charlotte,
flétnistku z folklorní kapely s jadrným smyslem pro humor,
která bývala Nořinou jedinou přítelkyní v Teorii strun před-
tím, než se odstěhovala zpět do Skotska.
Ahoj Charl!
Doufám, že se máš pohodově a parádně.
Mám radost, že se ti narozeninová oslava vydařila.
Škoda že jsem nemohla přijet. Ve slunném Sydney je
všechno super. Konečně v novém bytě! Je hned vedle
Bronte Beach (nádhera). V sousedství je spousta ma-
lebných kavárniček. A taky mám novou práci.
Každé ráno chodím do slanovodního bazénu a večer
si dávám sklenku australského vína při západu slunce.
Život je fajn!
Adresa:
2/29 Darling Street
Bronte
NSW 2024
AUSTRALIA
Nora
X
Tady něco nehrálo. Ten vyhýbavý tón, ta vzdálená roz-

vernost, jako by psala nějaké tetě, kterou už léta neviděla.
A slovní spojení „V sousedství je spousta malebných kavár-
niček“ znělo spíše jako recenze na TripAdvisoru. Takhle
s Charlotte, a vlastně ani s nikým jiným, nemluvila.
O Izzy se ani slovem nezmínila. Konečně v novém bytě.
Myslela tím víc osob, nebo jen sebe? Charlotte přece Izzy
znala. Proč se o ní nezmínila?
Brzy na to měla přijít. O dvacet minut později totiž už
stála v předsíni bytu a dívala se na čtyři pytle s odpadky,
které bylo potřeba vynést. Obývací pokoj působil stísněně
a depresivně. Prosezená, stará pohovka. Místnost pách-
noucí plísní.
Na zdi visel plakát videohry Angel a na konferenčním
stolku uviděla elektronickou cigaretu se samolepkou s vy-
obrazením listu marihuany. Nějaká žena upírala pohled na
obrazovku a střílela zombíky do hlavy.
Ta žena měla krátké modré vlasy a Nora si na chvíli my-
slela, že to je Izzy.
„Ahoj,“ pozdravila Nora.
Žena se otočila. Nebyla to Izzy. Měla ospalé oči a nepří-
tomný výraz, jako by ji ti zombíci, které na obrazovce stří-
lela, tak trochu nakazili. Určitě to byla slušná, spořádaná
osoba, jen byla někým, koho Nora nikdy předtím neviděla.
Usmála se.
„Čau. Jak ti jde ta nová básnička?“
„Jo. No… pomalu se to rýsuje, díky.“
Nora procházela bytem jako omámená. Otevřela namát-
kou jedny dveře a zjistila, že se ocitla v koupelně. Nepotře-
bovala na záchod, ale potřebovala někde v klidu přemýšlet.
A tak zavřela dveře, umyla si ruce a sledovala, jak voda
odtéká do výlevky špatným směrem.
Obrátila pohled ke sprše. Nudně žlutý závěs byl špinavý,
jako by visel ve sdíleném studentském bydlení. To jí tenhle
byt přesně připomínal. Studentské bydlení. Bylo jí třicet pět
a v tomhle životě bydlela ve sdíleném bytě.
Na podlaze vedle koše ležel časopis National Geographic.
Ten s černou dírou na obálce, který v jiném životě na dru-
hém konci světa včera četla. Vytušila, že ten časopis patří
jí, protože ho měla ráda odjakživa. Občas si ho z chvilkové-
ho rozmaru kupuje i dnes, protože žádná internetová verze
článků se tištěným fotografiím nikdy nevyrovná.
Vzpomněla si, jak si v jedenácti letech v tátově výtisku
prohlížela fotografie Špicberků, norského souostroví v Se-
verním ledovém oceánu. Vypadalo to tam tak nekonečně
rozlehle, tak mocně, a ona si říkala, jaké to asi musí být
to všechno spatřit na vlastní oči, pracovat tam mezi věd-
ci a objeviteli, kteří tráví léto tím, že se podílí na nějakém
geologickém výzkumu. Všechny obrázky si vystřihla a při-
píchla je na nástěnku v pokoji. A mnoho let se pak v pří-
rodopisu a zeměpisu ve škole snažila o nejlepší známky,
aby se pak mohla také stát takovou vědkyní jako v článku
a mohla trávit léta v zamrzlých horách a fjordech s papu-
chalky létajícími nad hlavou.
Ale pak jí zemřel otec a ona si přečetla Nietzscheho
Mimo dobro a zlo a došla k závěru, že za a) filozofie je nejspíš
jediným oborem, který se hodil k její náhlé do sebe obrá-
cené intenzitě, a za b) se stejně chtěla stát spíše rockovou
hvězdou než vědkyní.
Vyšla z koupelny a vrátila se ke své záhadné spolubydlící.

Posadila se na pohovku, chvíli čekala a jen se na ni dívala.
Ženin avatar schytal ránu do hlavy.
„Vysmahni, ty zombie kreténe!“ utrhla se žena se smí-
chem na obrazovku.
Vzala do ruky elektronickou cigaretu. Nora přemýšlela
nad tím, kde se s touto ženou asi seznámila. Předpokláda-
la, že tu spolu bydlí.
„Přemýšlela jsem nad tím, cos řekla.“
„Co jsem řekla?“ zeptala se Nora.
„O tom, že bychom hlídaly kočky. Víš, jak ses chtěla sta-
rat o nějakou kočku.“
„Aha, jasně. Vzpomínám si.“
„Pěkně debilní nápad, holka.“
„Vážně?“
„Kočky.“
„Co je s nima?“
„Maj toho parazita. Nějakej ten toxo-tentononc.“
Nora věděla, o čem mluví. Věděla to už od doby, kdy jako
teenager chodila na praxe do zvířecího útulku v Bedfordu.
„Toxoplazmózu.“
„To je ono! No, poslouchala jsem jeden podcast, víš…
a podle jedný teorie tím kočky nakazila mezinárodní orga-
nizace miliardářů, která chce ovládnout svět tak, že bude
postupně snižovat inteligenci lidí. Tak si to vezmi. Koč-
ky jsou přece úplně všude. Bavila jsem se o tom s Jaredem
a Jared povídá: ‚Co to hulíš, Jojo?‘ a já povídám: ‚To, cos mi
dal,‘ a on povídá: ‚A jo vlastně.‘ A pak mi povídal o těch
kobylkách.“
„O kobylkách?“
„Jo. Slyšelas to o kobylkách?“
„Co je s nima?“
„Hromadně páchají sebevraždy. Protože v nich roste
takovej červí parazit a pak je z něj úplně vodní tvor, a jak
roste, tak převezme kontrolu nad mozkem kobylky a ta si
pomyslí: ‚Hej, mám fakt ráda vodu,‘ a hodí šipku do vody
a umře. A děje se to pořád. Stačí si to vygooglit. Zadej tam
‚kobylky sebevražda‘. Každopádně jde o to, že nás chtějí
elity postupně vyvraždit pomocí koček, takže by ses k nim
neměla přibližovat.“
Nora se nemohla ubránit přemýšlení nad tím, jak moc se
tenhle život lišil od toho, jak si ho představovala. Myslela
si, že budou s Izzy na lodi nedaleko Byron Bay obdivovat
nádheru keporkaků, a místo toho byla v trávou páchnou-
cím kamrlíku v Sydney s konspirační teoretičkou, která ji
ani nepustí ke kočkám.
„Co se stalo s Izzy?“
Noře došlo, že tu otázku položila nahlas.
Jojo vypadala zmateně. „Izzy? S tvojí starou známou
Izzy?“
„Jo.“
„Tou, co umřela?“
Ta slova přišla tak rychle, že je Nora nedokázala vstřebat.
„Ehm, cože?“
„Je to ta holka s tou autonehodou?“
„Cože?“
Jojo se zatvářila nechápavě a kolem obličeje jí stoupaly
obláčky kouře.
„Jsi v pohodě, Noro?“ Natáhla ruku s jointem. „Nechceš
práska?“
„Nechci, děkuju.“
Jojo se uchechtla. „To je ale změna.“
Nora popadla telefon. Otevřela prohlížeč. Do vyhledá-
vacího pole naťukala „Isabel Hirschová“. Pak klikla na zá-
ložku „Zprávy“.
A tam to bylo. Titulek. Nad fotografií Izzyiny opálené,
usměvavé tváře.
PŘI NEHODĚ NA SILNICI

V NOVÉM JIŽNÍM WALESU
ZEMŘELA ŽENA Z VELKÉ BRITÁNIE
Jižně od Coffs Harbour v noci zemřela 33letá žena a tři

lidé byli převezeni do nemocnice. Žena řídila vozidlo
Toyota Corolla, které se srazilo s protijedoucím vozi-
dlem na Pacific Highway.
Řidička, která byla identifikována jako britská
občanka Isabel Hirschová, na místě nehody zemřela
krátce před devátou večer. Ve vozidle jela sama.
Podle její spolubydlící, Nory Seedové, jela Isa-
bel z Brisbane zpět do Byron Bay na Nořinu oslavu
narozenin. Isabel začala nedávno pracovat pro spo-
lečnost pořádající plavby za pozorováním velryb
v Byron Bay.
„Naprosto mě to zdrtilo,“ uvedla Nora. „Odjely
jsme do Austrálie společně teprve před měsícem
a Izzy tu plánovala zůstat tak dlouho, jak jen to půjde.
Měla takový životní elán, že mi přijde nemyslitelné
představit si svět bez ní. A byla tak nadšená z nové
práce. Je to celé nesnesitelně skličující a těžko po-
chopitelné.“
Všichni cestující protijedoucího vozidla utrpěli
zranění a řidič, Chris Dale, byl letecky přepraven do
nemocnice v Barinze.
Policie Nového Jižního Walesu žádá všechny svěd-
ky srážky, aby předstoupili a pomohli s vyšetřováním.
„Panebože,“ zašeptala Nora a zamotala se jí hlava. „Ach,

Izzy.“
Věděla, že Izzy není mrtvá ve všech jejích životech, do-
konce ani ve většině z nich. Ale v tomhle životě to tak bylo
a Noru zasáhl skutečný zármutek. Byl to ten povědomý,
děsivý zármutek protkaný vinou.
Než si stihla všechno pořádně utřídit, zazvonil jí mobil.
Na displeji se rozsvítilo „Práce“.
Mužský hlas. Unylý tón. „Kde jsi?“
„Cože?“
„Měla jsi tu být před půl hodinou.“
„Kde?“
„Na konečné přívozu. Za kasou s jízdenkami. Mám správ-
né číslo, ne? Mluvím snad s Norou Seedovou, ne?“
„S jednou z nich,“ povzdechla si Nora a pomalu se vy-
tratila.
Akvárium
Knihovnice s vychytralýma očima opět seděla za šachov-

nicí a opět se ani neobtěžovala zvednout oči od hry, když
se Nora vrátila.
„Tak to byla hrůza.“
Paní Elmová se suše usmála. „Ukázalo ti to, že?“
„Co mi to ukázalo?“
„To, že si můžeš vybrat rozhodnutí, ale výsledek se vy-
brat nedá. Ale stojím si za tím, co jsem řekla. Byla to dobrá
volba. Jen to nedopadlo tak, jak sis přála.“
Nora si prohlížela tvář paní Elmové. Ta knihovnice si
to snad užívá?
„Proč jsem tam zůstala?“ zeptala se Nora. „Proč jsem se
prostě nevrátila domů potom, co umřela?“
Paní Elmová pokrčila rameny. „Uvízla jsi tam. Truchlila
jsi. Měla jsi deprese. Víš, jak to s depresí bývá.“
To Nora věděla moc dobře. Vzpomněla si na studii o ry-
bách, kterou někde četla. Ryby se člověku podobají víc, než
si většina lidí myslí.
Ryby totiž mohou také trpět depresemi. Prokázaly to tes-
ty na dániích pruhovaných. Dali je do akvária a na skleně-
nou stěnu asi do poloviny výšky nakreslili fixou vodorovnou
čáru. Rybky s depresí zůstávaly pod čarou. Pak ale těm stej-
ným rybkám začali podávat prozac a ryby vyrazily nad čáru
a uháněly napříč akváriem díky nově nalezenému elánu.
Ryby upadají do depresí, když mají nedostatek podnětů.
Vlastně nedostatek čehokoli. Jen tam tak existují, proplou-
vají nádrží, která jim nic nepřipomíná.
Možná pro ni byla Austrálie jen prázdné akvárium, po-
tom co Izzy odešla. Možná neměla důvod plavat nad čárou.
A možná jí ani prozac, nebo v tomto případě fluoxetin, ne-
stačil k tomu, aby se vznesla k hladině. Tak prostě zůstala
v bytě s Jojo a čekala na to, až ji vykážou ze země.
Možná by i sebevražda byla moc činorodá. Možná někte-
rými životy člověk jen tak proplouvá a nic neočekává a ani
se to nesnaží změnit. Možná to tak bylo ve většině životů.
„Ano,“ řekla Nora, teď už nahlas. „Možná jsem tam uvíz-
la. Možná jsem uvízla ve všech životech. Chci říct, že jsem
možná prostě taková. Mořská hvězdice je v každém životě
mořská hvězdice. Nenajdete život, ve kterém je mořská
hvězdice profesorkou kosmického inženýrství. A stejně
tak možná nenajdete ani život, ve kterém jsem neuvízla.“
„Myslím, že v tom se pleteš.“
„Tak dobrá. Ráda bych si vyzkoušela život, ve kterém
nejsem uvízlá. Jaký život by to byl?“
„Nemáš mi to náhodou říct ty?“
Paní Elmová přesunula královnu a sebrala pěšce, pak
otočila šachovnici. „Obávám se, že jsem pouhá knihovnice.“
„Knihovnice toho přece hodně ví. Dovedou člověka ke
správným knihám, ke správným světům. Hledají a nachá-
zejí ta nejlepší místa. Jako takové oduševnělé vyhledávače.“
„Přesně tak. Ale nejprve musíš vědět, co chceš. Co máš
napsat do toho obrazného vyhledávacího pole. A občas
musíš několik věcí vyzkoušet, než si to ujasníš.“
„Na to nemám dost síly. Myslím, že to nezvládnu.“
„Učíme se pouze prožitkem.“
„Ano. To pořád opakujete.“
Nora zhluboka vzdychla. Bylo zajímavé vědět, že si může
v knihovně povzdechnout. Že je stále ve své kůži. Že jí její
tělo připadá normální. Protože na téhle knihovně jinak ne-
bylo normální vůbec nic. Její fyzické tělo tu ve skutečnos-
ti nebylo. A přesto tu ve všech ohledech svým způsobem
figurovalo. Stálo na podlaze, jako by tu stále fungovala
gravitace.
„Dobrá. Ráda bych se dostala do života, ve kterém jsem
úspěšná.“
Paní Elmová nesouhlasně zamlaskala. „Na někoho, kdo
přečetl tolik knih, se vyjadřuješ poněkud neurčitě.“
„Pardon.“
„Úspěch. Co to pro tebe znamená? Peníze?“
„Ne. Teda, možná. Ale to není to nejdůležitější.“
„Tak co je tedy úspěch?“
Nora neměla nejmenší ponětí. Vždyť si sama už tak
dlouho připadala, že ve všem naprosto selhala.
Paní Elmová se trpělivě usmála. „Chtěla bys opět na-
hlédnout do Knihy výčitek? Zamyslet se nad těmi špatný-
mi rozhodnutími, která tě odklonila od cesty k tomu, co
považuješ za úspěch?“
Nora vehementně zavrtěla hlavou jako pes, který právě
vylezl z vody. Už nechtěla znovu čelit tomu zdánlivě neko-
nečnému seznamu chyb a přešlapů. Nepotřebovala svou
depresi ještě prohlubovat. A navíc své výčitky velmi dob-
ře znala. Výčitky nikam nezmizí. Nejsou jako štípance od
komárů. Výčitky svrbí navždy.
„Ne, to není pravda,“ namítla paní Elmová, jako by si
opět přečetla její myšlenky. „Už nelituješ toho, že jsi měla
kocoura. A toho, že jsi nejela s Izzy do Austrálie.“
Nora přikývla. V tom musela dát paní Elmové za pravdu.
Pomyslela na plavání v bazénu u Bronte Beach. Jak se
u toho cítila skvěle, jak jí to bylo zvláštně povědomé.
„Už od útlého věku tě rodiče podporovali v plavání,“ řek-
la paní Elmová.
„Ano.“
„Tvůj otec tě vždy s radostí vozil do bazénu.“
„Byla to jedna z mála věcí, co mu dělala radost,“ přemí-
tala Nora.
Plavání pro ni byla činnost, kterou její otec schvaloval,
a užívala si to ticho beze slov, jenž ve vodě panovalo, pro-
tože představovalo pravý opak toho, jak na sebe její rodi-
če křičeli.
„Proč jsi s tím přestala?“ zeptala se paní Elmová.
„Jakmile jsem začala vyhrávat závody, byla jsem najed-
nou všem na očích a to jsem nechtěla. A ještě k tomu jsem
byla všem na očích jen v plavkách a přesně v tom věku,
kdy je člověk doslova posedlý vzhledem svého těla. Někdo
o mně řekl, že mám klučičí ramena. Byla to pitomost, ale
těch pitomostí se nahromadilo hodně a v tomhle věku se
to člověka dotkne. V pubertě jsem si přála být neviditelná.
Spolužáci mi přezdívali Ryba a nemysleli to jako lichotku.
Byla jsem plachá. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem
raději trávila čas v knihovně než na hřišti. Zní to jako ma-
ličkost, ale moc mi pomohlo, že jsem takové místo měla.“
„Nikdy nepodceňuj, jak velký význam mají maličkosti,“
pronesla paní Elmová. „Na to vždy pamatuj.“
Nora si na ty časy vzpomínala. To, že byla tak stydlivá
a zároveň tak na očích, bylo problematické, ale nikdo ji
kvůli tomu nešikanoval, snad proto, že všichni znali jejího
bratra. A Joe sice nebyl zrovna tvrďák, ale ve škole platil
za frajera a byl oblíbený natolik, že jeho nejbližší pokrevní
příbuzná tím získala imunitu vůči šikaně.
Vyhrávala místní závody a pak i národní soutěže, ale jak-
mile dosáhla patnácti let, bylo toho na ni moc. Každodenní
plavání, jeden bazén za druhým.
„Musela jsem toho nechat.“
Paní Elmová přikývla. „A pouto, které sis s otcem vybu-
dovala, se roztřepilo a téměř okamžitě přetrhlo.“
„Tak nějak.“
Vybavila si tátův výraz, když jednoho mživého nedělního
rána seděli v autě před volnočasovým centrem v Bedfordu
a ona mu oznámila, že už se nechce účastnit plaveckých
soutěží. Pohled prosycený pocitem marnosti a nesmírným
zklamáním.
„Ale vždyť bys mohla mít v životě úspěch,“ řekl pak. Ano.
Na to si teď jasně vzpomínala. „Popová hvězda z tebe nebu-
de nikdy, ale tohle je něco, v čem máš šanci. Máš to přímo
před nosem. Pokud budeš dostatečně trénovat, dotáhneš
to na olympiádu. To prostě vím.“
Naštvala se na něj za to, že to řekl. Jako by ke šťastné-
mu životu vedla jen jedna velmi úzká pěšina a to zrovna ta,
kterou pro ni vybral. Jako by její úmysly s vlastním životem
byly automaticky scestné. V patnácti letech si však plně
neuvědomovala, jak moc toho bude sama litovat a jak moc
to ublíží jejímu otci, když měl splnění snu tak blízko, že se
ho téměř mohl dotknout.
Nora to neměla s otcem nikdy jednoduché.
Nejen že kritizoval všechno, co udělala, chtěla a čemu
věřila, pokud se to netýkalo plavání, Noře připadalo, že
pouhým setrváním v jeho přítomnosti páchá nějaký nevi-
ditelný zločin. Od doby, co si zpřetrhal vazy a zmařil si tím
kariéru v ragby, byl upřímně přesvědčen, že se celý vesmír
obrátil proti němu. A Noru považoval, nebo jí to tak ales-
poň připadalo, za součást tohoto vesmírného spiknutí. Od
okamžiku na parkovišti se Nora stala jen pokračováním
jeho bolesti v levém koleni. Chodící zranění.
Ale možná tušil, co se stane. Možná předvídal, jak jedna
výčitka povede k další, dokud jí nic jiného nezbude. Celá
Kniha výčitek.
„Tak dobře, paní Elmová. Chci vědět, co se stane v životě,
ve kterém jsem udělala to, co po mně táta chtěl. Ve kterém
jsem trénovala tak usilovně, jak to jen šlo. Ve kterém jsem
si nikdy nestěžovala na starty v pět ráno ani padla v devět
večer. Ve kterém jsem chodila plavat každý den a nikdy ne-
přemýšlela nad tím, že s tím seknu. Ve kterém mě od toho
nerozptylovala hudba ani psaní nikdy nekončících románů.
Ve kterém jsem všechno obětovala na oltář volného způ-
sobu. Ve kterém jsem to nevzdala. Ve kterém jsem udělala
všechno správně, abych se propracovala až na olympiádu.
Chtěla bych zjistit, kde jsem v takovém životě skončila.“
Na okamžik se zdálo, že paní Elmová nevěnovala Noři-
nu krátkému proslovu pozornost, protože se dál mračila
na šachovnici a dumala nad tím, jak má sama sebe obelstít.
„Věž mám ze všech figur nejraději,“ rozjímala. „Je to ta,
o které si myslíš, že na ni nemusíš dávat pozor. Je přímo-
čará. Sleduješ královnu, jezdce a střelce, protože ti bývají
zákeřní. Ale často tě dostane právě věž. Přímočarost nikdy
není tím, čím se zdá.“
Nora si uvědomila, že paní Elmová nejspíš nemluví jen
o šachu. Ale pak se opět rozhýbaly police s knihami. Sviš-
těly kolem jako mezistátní vlaky.
„Život, o který jsi požádala,“ vysvětlila paní Elmová, „je
o trošku dál než život s hospodou a australské dobrodruž-
ství. To byly blízké životy. V tomto životě jsi učinila mnoho
odlišných rozhodnutí a mnohem dříve v čase. Proto musíme
po knize zapátrat mnohem hlouběji. Chápeš?“
„Chápu.“
„Knihovny musí mít systém.“
Knihy zpomalily. „Tak, tady ji máme.“
Tentokrát se paní Elmová nepostavila. Jednoduše zvedla
levou ruku a kniha k ní sama doletěla.
„Jak jste to udělala?“
„To netuším. Tady je život, o který jsi žádala. Tak do toho.“
Nora vzala knihu do ruky. Lehká, svěží, v syté barvě
limetek. Nalistovala první stranu. A tentokrát si při tom
uvědomovala, že necítí vůbec nic.
Poslední status, který Nora sdílela předtím,
než se ocitla mezi životem a smrtí
Stýská se mi po kocourovi. Jsem utahaná.

Úspěšný život
Spala.
Hluboká, bezesná nicota a pak byla najednou díky zvo-
nění budíku vzhůru a netušila, kde je.
Podle mobilu bylo 6:30 ráno. Obrazovka telefonu ozáři-
la vypínač vedle postele. Rozsvítila a uviděla, že leží v ho-
telovém pokoji. Byl poměrně přepychový, ale odměřeným,
nudným a kancelářským způsobem.
Na stěně visel vkusný, napůl abstraktní cézannovský
obraz jablka nebo možná hrušky.
U postele stála poloprázdná, válcovitá skleněná lahev
s neperlivou minerální vodou. A neotevřený balíček křeh-
kých sušenek. Pár vytištěných papírů sešitých svorkou.
Jakýsi rozvrh.
Prohlédla si ho.
ITINERÁŘ NORY SEEDOVÉ, OBE, PŘEDNÁŠEJÍCÍ

GULLIVER RESEARCH INSPIRUJE K ÚSPĚCHU
JARNÍ KONFERENCE
8:45 Setkání s Priyou Navaluriovou (Gulliver Re

search) a Rorym Longfordem (Celebrity Spea-
kers) a J. ve foyer hotelu InterContinental
9:00 Zvuková zkouška
9:05 Technická zkouška
9:30 Nora počká ve VIP sekci nebo si poslechne první
přednášku v hlavním sále (JP Blythe, zakladatel
aplikace MeTime a autor knihy Váš život, vaše
podmínky)
10:15 Nořina přednáška
10:45 Zodpovězení otázek publika
11:00 Setkání s fanoušky
11:30 Závěr
Nora Seedová, OBE.

Inspiruje k úspěchu.
Takže život, ve kterém byla úspěšná, skutečně existoval.
Tak to je něco. Dokonce obdržela vyznamenání od královny.
Řád britského impéria, OBE.
Přemýšlela nad tím, kdo je „J.“ a ti ostatní, se kterými se
má v hale setkat. Pak list papíru odložila a vstala z poste-
le. Měla spoustu času. Proč vstávala v 6:30? Možná chodi-
la každé ráno plavat. To by dávalo smysl. Stiskla tlačítko
a závěsy se s tlumeným zadrnčením rozestoupily a odha-
lily výhled na vodu a mrakodrapy a bílou kupoli O2 arény.
Z tohoto úhlu město ještě nikdy neviděla. Londýn. Canary
Wharf. Z asi dvacátého podlaží.
Odešla do koupelny – béžové dlaždice, prostorný spr-
chový kout, nadýchané bílé ručníky – a došlo jí, že se ne-
cítí tak mizerně, jako se po ránu obvykle cítila. Přes téměř
celou protější stěnu se táhlo zrcadlo. Podívala se na svůj
odraz a spadla jí brada. A pak se rozesmála. Vypadala tak
zdravě, až to bylo k smíchu. A tak silně. V tomhle životě
měla ale příšerný vkus na noční prádlo (kostkované žluto-
-zelené pyžamo).
Koupelna byla poměrně velká. Dost velká na to, aby si
lehla a udělala pár kliků. Deset pořádných kliků, ne těch
na kolenou, a ani se u toho nezadýchala.
Pak přesunula tělo do pozice prkna. Zkusila se udržet
jen na jedné ruce. Pak přeskočila na druhou a ani se při tom
nezakymácela. Potom udělala pár angličáků.
Naprosto bez problému.
Páni.
Postavila se a pohladila si břicho tvrdé jako kámen.
Vzpomínala, jak se v původním životě vždy zadýchala jen
při cestě po ulici. Vlastně to bylo teprve včera.
V tak dobré kondici nebyla snad od puberty. Vlastně
v tak dobré kondici nebyla ještě nikdy. Rozhodně byla sil-
nější.
Na Facebooku vyhledala „Isabel Hirschová“ a zjistila, že
její bývalá nejlepší přítelkyně stále bydlí v Austrálii, a to ji
potěšilo. Bylo jí jedno, že ji Izzy nemá v přátelích, protože
Nora v tomhle životě nejspíš nechodila na univerzitu v Bris-
tolu. A i kdyby ano, nestudovala by stejný obor. Trochu ji za-
razilo, když si uvědomila, že ačkoli se tahle Isabel Hirschová
s Norou Seedovou nejspíš nikdy nesetkala, dělala pořád to
samé, co v Nořině původním životě.
Vyhledala si také Dana. Byl (zdánlivě) šťastně ženatý
s instruktorkou spinningu Ginou. Gina Lordová, rozená
Sharpová. Brali se na Sicílii.
Pak si Nora zadala do vyhledávače „Nora Seedová“.
Na své stránce na Wikipedii (měla stránku na Wikipedii!)
se dočetla, že se skutečně dostala až na olympiádu. Dvakrát.
A že se zaměřila na volný způsob. Vyhrála zlatou medaili za
volný způsob na 800 metrů s naprosto absurdním časem
osmi minut a pěti sekund a stříbro za 400 metrů.
Tehdy jí bylo dvacet dva let. Další stříbrnou olympijskou
medaili vyhrála ve dvaceti šesti letech za účast ve štafetě
na 4 × 100 metrů. Když si přečetla, že chvíli držela světový
rekord ve volném způsobu žen na 400 metrů na mistrov-
ství světa, znělo to ještě absurdněji. Potom s mezinárodním
soutěžením skončila.
Ve dvaceti osmi letech už odešla do sportovního důchodu.
Patrně nyní spolupracovala s BBC při plaveckých udá
lostech, objevila se v televizním pořadu Otázka sportu,
napsala autobiografii s názvem Utop se, nebo plav, příleži-
tostně působila jako asistentka trenéra sportovního svazu
British Swimming GB a ještě každý den stíhala dvě hodiny
plavat.
Darovala hodně peněz na charitu, zejména na fond Ma-
rie Curie pro pacienty s rakovinou, uspořádala plavecký
maraton v blízkosti Brighton Pier a výtěžek věnovala orga-
nizaci zabývající se ochranou moří. Od chvíle, kdy skončila
s profesionálním sportováním, přeplavala dvakrát Lamanš
ský průliv.
Našla tam i odkaz na svou TED přednášku o tom, jak
je důležité mít ve sportu, tréninku i v životě výdrž. Měla
přes milion zhlédnutí. Když si ji Nora pustila, měla pocit,
že sleduje někoho jiného. Ta žena sršela sebevědomím,
ovládala pódium, měla výborné držení těla, při mluvení se
přirozeně usmívala a dav v hledišti se také usmíval, smál
se, tleskal a souhlasně pokyvoval hlavami přesně ve správ-
ných chvílích.
Nikdy by si nepomyslela, že taková dokáže být, a sna-
žila se rychle si zapamatovat, co ta druhá Nora dělá, ale
už předem věděla, že to rozhodně nezvládne napodobit.
„Vytrvalí lidé se od ostatních nijak neliší,“ prohlašovala.
„Jediný rozdíl spočívá v tom, že v mysli vidí jasný cíl a mají
dostatek odhodlání, aby se k němu dostali. Vytrvalost je
nezbytná k tomu, abychom ve světě plném rozptýlení zů-
stali soustředění. Je to schopnost vydržet u nějakého úko-
lu i ve chvíli, kdy je vaše tělo i mysl na hranici možností,
schopnost sklonit hlavu, schopnost plavat ve svém pruhu,
nerozhlížet se kolem sebe, nezatěžovat se tím, kdo by se
mohl dostat před vás…“
Co je tahle Nora sakra zač?
Přeskočila na pozdější úsek videa a druhá Nora stále
sebevědomě promlouvala jako Johanka z Arku z motivač-
ní příručky.
„Pokud se snažíte stát někým, kým nejste, vždy selže-
te. Usilujte o to být sami sebou. Snažte se vypadat, chovat
a přemýšlet jako vy. Snažte se být nejvěrnější verzí sami
sebe. Přijměte své já. Buďte na něj pyšní. Milujte ho. Tvr-
dě za něj bojujte. A ani na okamžik se nenechte rozhodit
těmi, kteří si z něj utahují a zesměšňují ho. Drby jsou té-
měř vždy jen převlečená závist. Pusťte se do toho. Vytrvej-
te. A plavte dál…“
„Plavte dál,“ opakovala Nora po svém druhém já a pře-
mýšlela nad tím, jestli mají v tomhle hotelu bazén.
Video zmizelo a o vteřinu později se jí rozezvučel mobil.
Na displeji se objevilo jméno: „Nadja“.
Žádnou Nadju v původním životě neznala. Netušila, jest-
li by to jméno vyvolalo v tomhle jejím já nadšené očekávání,
nebo skličující hrůzu.
Dalo se to zjistit jen jedním způsobem.
„Ano?“
„Drahoušku,“ odpověděl hlas, který nepoznávala. Hlas,
který zněl důvěrně, ale nepříliš vřele. Měla cizí přízvuk,
nejspíš ruský. „Doufám, že se máš dobře.“
„Ahoj, Nadjo. Díky. Mám se fajn. Právě jsem v hotelu. Při-
pravuju se na konferenci.“ Snažila se znít srdečně.
„Ach ano, ta konference. Patnáct tisíc liber za přednáš-
ku. To zní skvěle.“
Znělo to spíš absurdně. Ale divila se, jak je možné, že to
Nadja – ať už byla Nadja kdokoli – ví.
„To teda.“
„Joe nám to řekl.“
„Joe?“
„Jo. Poslyš. Budeme spolu muset probrat tátovy naro-
zeniny.“
„Cože?“
„Vím, že by mu udělalo velkou radost, kdyby ses na nás
přijela podívat.“
Celým tělem jí projel chlad a Nora náhle zeslábla, jako
by viděla ducha.
Vzpomněla si na tátův pohřeb, na to, jak objímala bratra
a jak si vzájemně plakali na ramenou.
„Můj táta?“
Můj táta. Můj mrtvý táta.
„Zrovna se vrátil ze zahrady. Chceš ho na ucho?“
Ta otázka zněla tak neskutečně, tak převratně, že se vů-
bec nehodila k tónu Nadjina hlasu. Řekla to tak nenuceně,
jako by o nic nešlo.
„Cože?“
„Chceš si s tátou promluvit?“
Zarazila se. Celé se to seběhlo tak najednou, že ji to
rozhodilo.
„Já…“
Nedokázala ze sebe vypravit celou, souvislou větu. Ne-
zvládala ani dýchat. Nevěděla, co má říct. Všechno jí přišlo
neskutečné. Jako by cestovala časem. Jako by se propadla
o dvě dekády do minulosti.
Na odpověď ale už bylo pozdě, protože pak už jen slyšela,
jak Nadja říká: „Předávám…“
Nora málem zavěsila. A možná to měla udělat. Ale ne
udělala. Když teď věděla, že má před sebou možnost znovu
slyšet jeho hlas, musela ji využít.
Nejprve se ozval jeho dech.
Pak: „Ahoj, Noro, jak je?“
To bylo všechno. Nenucené, neurčité, všední. Byl to on.
Jeho mohutný, hřmotný hlas, který vždy zněl trochu úsečně.
Teď zněl o něco slaběji, jemněji. Hlas, který byl o patnáct
let starší, než měl.
„Tati,“ hlesla Nora omráčeným šepotem. „Jsi to ty.“
„Jsi v pořádku, Noro? Nevypadává spojení? Nechceš rad-
ši přepnout na videohovor?“
Videohovor. Vidět jeho tvář. Ne. To by na ni bylo příliš. Už
tohle na ni bylo příliš. Stačila představa, že jedna verze její-
ho táty žije i po vynálezu videohovorů. Její táta přeci patřil
do časů pevných linek. Než zemřel, teprve se pomalu sezna-
moval s převratnými objevy, jako byly e-maily a esemesky.
„Ne,“ řekla Nora. „To bylo mnou. Jen jsem se nad něčím
zamyslela. Jsem trochu mimo. Promiň. Jak se máš?“
„Fajn. Včera jsme vzali Sally k veterináři.“
Předpokládala, že je Sally fenka. Její rodiče psa nikdy
neměli, vlastně neměli žádného domácího mazlíčka. Nora
žadonila, aby jí rodiče pořídili psa nebo kočku, ale táta vždy
namítal, že domácí mazlíčci člověka příliš svazují.
„Copak s ní bylo?“ zeptala se Nora a snažila se znít při-
rozeně.
„Zase ouška. Ta infekce se jí pořád vrací.“
„No jo, vlastně,“ řekla, jako by Sally znala a věděla, jaké
má problémy s ušima. „Chudinka Sally. Já… mám tě moc
ráda, tati. Jen jsem ti chtěla říct…“
„Jsi v pohodě, Noro? Zníš trochu… rozrušeně.“
„Jen jsem ti to neříkala… neříkám dost často. Jen chci,
abys věděl, že tě mám ráda. Jsi dobrý táta. A v jiném životě,
v tom, ve kterém jsem sekla s plaváním, toho moc lituju.“
„Noro?“
Připadalo jí trapné se na cokoli ptát, ale prostě to mu-
sela vědět. Otázky z ní začaly tryskat jako voda z gejzíru.
„Jsi v pořádku, tati?“
„Proč bych nebyl?“
„Já jen… Víš, míval jsi ty bolesti na hrudi.“
„Ty nemám od doby, kdy jsem se dal na zdravý životní
styl. To bylo před deseti lety. Však to víš. Můj obrat ke zdra-
ví. To je z toho, když se člověk baví s olympioniky. Jsem zase
stejně fit, jako když jsem hrál ragby. A už to bude šestnáct
let, co nepiju. Doktor říkal, že cholesterol i krevní tlak mám
zase v normálu.“
„Ano, samozřejmě… na tvůj obrat ke zdraví si vzpomí-
nám.“ Hned měla na jazyku další otázku. Ale netušila, jak
se na to zeptat. A tak to prostě vybalila.
„Jak dlouho jste vlastně s Nadjou spolu?“
„Máš potíže s pamětí, nebo co?“
„Ne. Teda, možná jo. Jen teď dost přemýšlím o životě.“
„To ses dala na filozofii?“
„No, přece jsem ji studovala.“
„Kdy?“
„To je jedno. Jen si nemůžu vzpomenout, jak jste se
s Nadjou seznámili.“
Na druhém konci se ozval nervózní povzdech. Pak řekl
stroze: „Vždyť víš moc dobře, jak jsme se seznámili… Proč
to teď vytahuješ? To se ti v tom vrtá terapeut? Protože
přesně víš, co si o tom myslím.“
Mám terapeuta.
„Promiň, tati.“
„V pořádku.“
„Jen jsem chtěla vědět, jestli jsi šťastný.“
„Jasně že jsem. Mám za dceru olympijskou šampion-
ku a konečně jsem našel životní lásku. A ty ses postavila
zpátky na nohy. Myslím tím po duševní stránce. Po tom
Portugalsku.“
Nora chtěla vědět, co se stalo v Portugalsku, ale nejprve
mu potřebovala položit ještě jednu otázku.
„A co máma? Nebyla snad ona tvojí životní láskou?“
„Kdysi dávno byla. Ale věci se mění, Noro. No tak, vždyť
už jsi taky dospělá.“
„Já…“
Nora přepnula na hlasitý hovor. Klikla zpět na svou
stránku na Wikipedii. A opravdu to tam bylo, její rodiče se
rozvedli poté, co měl táta poměr s Nadjou Vankovou, mat-
kou ukrajinského plavce Jegora Vanka. V téhle časové ose
zemřela její matka už v roce 2011.
A to všechno jen proto, že se Nora na tom parkovišti
v Bedfordu nikdy neodmlčela a neřekla tátovi, že už ne-
chce závodně plavat.
Pak to znovu ucítila. Připadalo jí, že se vytrácí. Jako
by dospěla k tomu, že tenhle život není nic pro ni a že se
vrací do knihovny. Ale zůstala tam, kde byla. Rozloučila
se s tátou, zavěsila a pokračovala ve čtení o druhé Noře.
Momentálně s nikým nechodila, poslední tři roky ale
strávila ve vztahu s americkým olympijským vítězem ve
skoku do vody Scottem Richardsem a nějakou dobu s ním
i žila ve čtvrti La Jolla v San Diegu. Nyní bydlela v západ-
ním Londýně.
Přečetla celou stránku, odložila mobil a rozhodla se
vydat zjistit, jestli je někde v hotelu bazén. Chtěla dělat
to, co by v tomhle životě určitě dělala, a to bylo plavání.
A možná jí voda pomůže vymyslet, o čem by mohla pro-
mluvit.
Zaplavala si výjimečně dobře, ačkoli mnoho tvůrčí in-
spirace při tom neposbírala. Plavání ji ale rozhodně uklid-
nilo po zážitku z telefonátu s mrtvým otcem. Měla bazén
sama pro sebe a bez přemýšlení proplouvala vodou jedno
tempo za druhým. To, že byla tak silná, tak zdatná a tak
obratná ve vodě, ji nabíjelo takovou energií, že se na chvíli
přestala trápit rozhovorem s tátou a vidinou přednášky, na
kterou nebyla připravená.
Ale když se do temp pořádně opřela, její nálada se změ-
nila. Myslela na ty roky, které její táta získal a její máma
naopak ztratila, a jak nad tím tak přemýšlela, měla na tátu
stále větší zlost, a díky tomu plavala ještě rychleji. Vždy si
říkala, že jsou její rodiče příliš pyšní na to, aby se rozvedli.
A tak nechali to rozhořčení mezi sebou bublat, vybíjeli si
ho na dětech a zejména na Noře. Plavání se stalo její jedi-
nou šancí na uznání.
V životě, v němž teď byla, se rozhodla vydat za kariérou,
jež mu udělá radost, a obětovala tomu svoje vztahy, lásku
k hudbě, vlastní sny o věcech, za které se nedala získat zla-
tá medaile, a vlastní život. A táta se jí za to odvděčil tím, že
měl poměr s nějakou Nadjou a opustil mámu, a ještě se za
to na Noru utrhoval. Po tom všem.
Kašlat na něj. Teda alespoň na tuhle jeho verzi.
Přešla do kraula a došlo jí, že to nebyla její chyba, že
ji rodiče nikdy nedokázali milovat tak, jak by rodiče měli:
bezpodmínečně. Nebyla to její chyba, že se její matka tolik
zaměřovala na všechny Nořiny nedostatky počínaje nesou-
měrností jejích uší. Ne. Začalo to vlastně ještě mnohem dřív.
První problém nastal už ve chvíli, kdy si Nora dovolila přijít
na svět zrovna v okamžiku, kdy bylo manželství jejích ro-
dičů poměrně křehké. Její matka upadla do depresí a otec
obrátil pozornost ke sklenkám sladové whisky.
Přeplavala bazén ještě třicetkrát, její mysl se zklidnila
a ona se ve vodě začala cítit uvolněná a svobodná, jen ona
a voda.
Ale když konečně vylezla z bazénu a vrátila se do pokoje,
oblékla si jediné čisté šaty v pokoji (elegantní tmavomodrý
kostýmek) a zahleděla se na dno kufru. Čišela z něj nesmír-
ná osamělost. Ležel tam výtisk její knihy. Vrhala z obálky
pohled plný odhodlání a na sobě měla plavky s logem olym-
pijského týmu Velké Británie. Vzala knihu do ruky a pře-
četla si text napsaný drobným písmem. Napsáno společně
s Amandou Sandsovou.
Amanda Sandsová, jak se dočetla na internetu, byla stí-
nová autorka celé řady knih významných sportovců.
Podívala se na hodinky. Bylo načase vyrazit do foyer
hotelu.
Tam už na ni čekali dva elegantně oblečení lidé, které ne-

poznávala, a jeden člověk, jehož poznala okamžitě. Měl na
sobě oblek a v tomhle životě byl hladce oholený, měl stříd-
mý, krátký účes s pěšinkou na stranu, ale stále to byl ten
stejný Joe. I tmavé obočí měl stále tak husté jako obvykle.
„Za to můžou ty italské geny,“ říkávala jejich matka.
„Joe?“
A ještě k tomu se na ni usmíval. Široký, bratrsky bez-
starostný úsměv.
„Bré ranko, ségra,“ řekl překvapeně a trochu nesvůj
z toho, jak dlouze ho objala.
Když ho konečně pustila, představil jí ty dvě osoby, se
kterými tam stál.
„Tohle je Priya z organizace Gulliver Research, což jsou
samozřejmě pořadatelé konference, a toto je samozřejmě
Rory ze Celebrity Speakers.“
„Dobrý den, Priyo,“ pozdravila Nora. „Zdravím, Rory. Moc
ráda vás poznávám.“
„To ano,“ usmála se Priya. „Velmi nás těší, že vás tu
máme.“
„Říkáš to, jako bychom se nikdy v životě neviděli,“ řekl
Rory a rozesmál se na celé kolo.
Nora se to pokusila zamluvit. „Jasně, já vím, že my dva
se známe. To byl jen takový vtípek. Vždyť znáš můj smysl
pro humor.“
„Ty máš smysl pro humor?“
„To se povedlo, Rory!“
„Tak jo,“ vložil se do toho její bratr, podíval se na ni
a usmál se. „Chceš si to tam prohlédnout?“
Nemohla se přestat usmívat. Byl tu její brácha. Její bratr,
kterého dva roky neviděla a se kterým ještě mnohem déle
neudržovala nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo dobrý
sourozenecký vztah. Vypadal zdravě a šťastně a zdálo se,
že ji má skutečně rád. „Prohlédnout?“
„Jo. Ten sál, kde budeš mít přednášku.“
„Všechno je už nachystané,“ dodala ochotně Priya.
„Je to fakt obrovská místnost,“ souhlasil Rory a v ruce
žmoulal papírový kelímek od kávy.
Nora souhlasila. Zavedli ji do velké konferenční míst-
nosti se širokým pódiem a snad tisícem prázdných židlí.
Přišel k nim technik oblečený celý v černém a zeptal se
jí: „Co vám nejvíc vyhovuje? Připínací, se sluchátky, nebo
do ruky?“
„Pardon?“
„Jaký druh mikrofonu budete chtít?“
„Aha!“
„Se sluchátky,“ vložil se do toho její bratr.
„Jo. Se sluchátky,“ přitakala Nora.
„Jen mě to tak napadlo,“ řekl Joe. „Po té katastrofě s mi-
krofonem v Cardiffu.“
„Jasně, to rozhodně. To byla katastrofa.“
Priya se na ni usmála a naznačila, že se chce na něco
zeptat. „Chápu to správně, že nemáte nic multimediálního?
Žádnou prezentaci nebo tak něco?“
„Ehm, já…“
Její bratr a Rory se na ni zadívali trochu znepokojeně.
Byla to zcela zjevně otázka, na kterou měla znát odpo-
věď, a ona nevěděla, co říct.
„Ano,“ začala, ale pak uviděla bratrův výraz. „Já… nic
nemám. Ano, nemám. Nemám žádná multimédia.“
A všichni tři se na ni podívali, jako by nebyla zcela v po-
řádku, ale ona se jen dál usmívala.
Mátový čaj
O deset minut později už seděla jen s bratrem v sekci

označené jako VIP salonek, což byla malá, nevětraná míst-
nost s pár židlemi a výběrem dnešních vydání novin. Ně-
kolik postarších mužů v oblecích si něco zapisovalo do
počítačů.
Mezitím Noře došlo, že jí její bratr dělá manažera. A že
byl jejím manažerem od chvíle, kdy skončila se závodním
plaváním.
„Vyhovuje ti to všechno?“ zeptal se jí bratr, když přinesl
dva nápoje z automatu. Roztrhl obal s čajem a vytáhl sáček.
Mátový. Vložil ho do kelímku s horkou vodou z automatu.
Pak ho podal Noře.
Mátový čaj nikdy v životě nepila. „To je pro mě?“
„No, ano. Jiný bylinkový čaj neměli.“
Sobě koupil kávu a Nora mu ji tiše záviděla. Možná
v tomhle životě nepila kofein.
Vyhovuje ti to všechno?
„Co všechno?“ podivila se Nora.
„Všechno kolem té dnešní přednášky.“
„Jo tak. Jo. Jak dlouho to má trvat?“
„Čtyřicet minut.“
„Jasně.“
„Je za to hodně peněz. Ještě jsem to navýšil.“
„To jsi dobře udělal.“
„Stejně dostanu svých dvacet procent. Tak to moc velká
oběť nebyla.“
Nora se snažila přijít na to, jak se bratra vyptat na je-
jich společnou minulost. Jak by se dalo zjistit, proč tu spolu
v tomhle životě sedí a vychází spolu. Mohly v tom být pe-
níze, ale jejímu bratrovi na penězích nikdy moc nezáleželo.
Byl sice tenkrát viditelně zničený tím, že Nora odmítla po-
depsat smlouvu s nahrávací společností, ale to bylo proto,
že chtěl do konce života hrát na kytaru v The Labyrinths
a stát se rockovou hvězdou.
Nora párkrát zatočila sáčkem čaje v kelímku a pak ho
v něm nechala volně plavat. „Přemýšlel jsi někdy nad tím,
jak mohly být naše životy jiné? Víš, kdybych nezůstala
u plavání?“
„Ani ne.“
„Víš, napadlo mě, co bys asi dělal, kdybys nebyl můj ma-
nažer.“
„Vždyť víš, že dělám manažera i jiným lidem.“
„Teda, to jo, to samozřejmě vím. Jasně.“
„Bez tebe bych ale nejspíš vůbec nedělal manažera. Byla
jsi přece jen první. A představila jsi mě Kaiovi a pak Natalii.
A potom Eliovi, takže…“
Přikývla, jako by věděla, kdo je Kai, Natalie a Eli. „To je
pravda, ale možná by sis k tomu došel vlastní cestou.“
„Kdo ví? Třeba bych byl pořád v Manchesteru.“
„V Manchesteru?“
„Jo. Však si pamatuješ, jak se mi tam líbilo. Na vysoký.“
Bylo těžké netvářit se při takové zprávě překvapeně. Její
bratr, se kterým vycházela a který jí dělal manažera, byl
absolventem vysoké školy. V původním životě Joe odmatu-
roval a podal si přihlášku do Manchesteru na obor historie,
ale nepovedlo se mu získat potřebné body, zřejmě proto,
že veškerý čas trávil tím, že s Ravim hulil trávu. A tak se
rozhodl, že vlastně na vysokou vůbec nechce.
Ještě chvíli si povídali.
Po nějaké době jeho pozornost odlákal telefon.
Nora si všimla, že má na spořiči obrazovky oslnivě po-
hledného a usměvavého mladého muže, kterého nikdy
předtím neviděla. Všimla si bratrova snubního prstýnku
a pokusila se zachovat kamennou tvář.
„A jak jde manželský život?“
Joe se usmál. Byl to upřímný, šťastný úsměv. Celé roky
ho neviděla takhle se usmívat. V jejím původním životě
měl v lásce vždycky smůlu. Už od doby, kdy byl Joe ještě
teenager, věděla Nora, že je gay, on to ale oficiálně oznámil
světu až ve dvaceti dvou letech. A nikdy neměl vážný ani
šťastný vztah. Cítila se provinile, že měla moc svým živo-
tem tak významně ovlivnit život bratrův.
„No, znáš Ewana. Ewan je prostě Ewan.“
Nora se také usmála, jako by přesně věděla, kdo je Ewan
a jaký je. „Jo, je super. Moc vám to oběma přeju.“
Zasmál se. „Vždyť už jsme svoji pět let. Říkáš to, jako
bychom se dali dohromady teprve nedávno.“
„Ne, to já jen, však víš. Někdy si říkám, že máte fakt štěs-
tí. Že se máte tak rádi. A že jste tak spokojení.“
„Chce pořídit psa,“ usmál se Joe. „O tom teď mluvíme po-
řád. Teda, mně by pes nevadil. Ale chci psa z útulku. A ne-
chci žádnýho pitomýho pudla ani bišonka. Chci pořádnýho
vlka. Chápeš, psa, jak má být.“
Nora si vzpomněla na Voltaira. „Zvířata jsou skvělá spo-
lečnost…“
„To jo. Co ty, ještě chceš psa?“
„Chci. Nebo kočku.“
„Kočky jsou hrozně neposlušný,“ řekl a zněl zase jako
bratr, kterého si pamatovala. „Psi vědí, kde je jejich místo.“
„Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou
otroky.“
To ho vyvedlo z míry. „Kde se vzalo tohle? To je citát?“
„Jasně. Henry David Thoreau. Však víš, můj oblíbený
filozof.“
„Odkdy se ty zajímáš o filozofii?“
Samozřejmě. V tomhle životě nestudovala filozofii. Za-
tímco jejímu původnímu já dělali v zatuchlém studentském
bytě v Bedfordu společnost Thoreau, Lao Tzu a Sartre, její
současné já stálo na stupních vítězů na olympiádě v Pekin-
gu. Z nějakého zvláštního důvodu jí bylo stejně líto Nory,
která se nikdy nezamilovala do prosté krásy Thoreauova
Života v lesích ani stoických Hovorů k sobě od Marka Au-
relia, jako litovala Nory, která nikdy nenaplnila svůj olym-
pijský potenciál.
„Eh, já ti nevím… Jen jsem na jeho eseje narazila na
internetu.“
„Aha. Super. To se taky podívám. Mohla bys to přidat
do přednášky.“
Nora cítila, jak bledne. „Ehm, no, přemýšlela jsem nad
tím, že bych na to šla dneska trochu jinak. Že budu malič-
ko, no, improvizovat.“
Improvizaci teď koneckonců dost procvičovala.
„Včera jsem viděl skvělý dokument o Grónsku. Vzpo-
mněl jsem si, jak tě tenkrát polární oblasti úplně fascino-
valy a vystřihovala sis všechny ty fotky ledních medvědů
a tak.“
„Jo. Paní Elmová říkala, že k nejlepšímu polárnímu vý-
zkumu se člověk dostane jako glaciolog. Tak jsem se jím
chtěla stát.“
„Paní Elmová,“ zašeptal Joe. „To mi něco říká.“
„Knihovnice ze školy.“
„Jasně, to je ono. Tys v té knihovně tenkrát prakticky
bydlela, viď?“
„Skoro jo.“
„Jen si představ, že kdybys nevydržela u plavání, tak bys
teď byla v Grónsku.“
„Na Špicberkách,“ opravila ho.
„Kde že?“
„To je norské souostroví. Úplně nahoře v Severním le-
dovém oceánu.“
„Dobře, tak v Norsku. Tam bys byla.“
„Možná. Nebo bych pořád byla v Bedfordu. Jen tak se
protloukala životem. Bez práce. Neměla bych ani na nájem.“
„Neblbni. Ty bys to vždycky dotáhla daleko.“
Noru pobavila bratrova nevinnost. „V některých živo-
tech bychom spolu třeba vůbec nevycházeli.“
„Nesmysl.“
„To doufám.“
Zdálo se, že mu ten rozhovor není moc příjemný, a bylo
jasné, že se snaží změnit téma.
„Hele, hádej, koho jsem nedávno potkal?“
Nora pokrčila rameny a doufala, že to byl někdo, o kom
alespoň slyšela.
„Raviho. Pamatuješ si Raviho?“
Vzpomněla si, jak jí Ravi teprve včera vynadal v trafice.
„Jasně, Ravi.“
„Náhodou jsem na něj narazil.“
„V Bedfordu?“
„Ha! Ježiš, to ne. Tam jsem nebyl už roky. Ne. Bylo to
v metru, na zastávce Blackfriars. Úplná náhoda. Neviděl
jsem ho snad deset let. Možná víc. Chtěl zajít do hospody.
Tak jsem mu řekl, že už piju jenom čaj, a tím pádem jsem
musel vysvětlit i to, že jsem vyléčený alkoholik a to všechno.
Že už jsem několik let neměl ani skleničku vína ani joint.“
Nora přikývla, jako by to nebyla šokující zpráva. „Od doby,
co jsem se zhroutil po mámině smrti. Určitě si říkal: ‚Co to
je za člověka?‘ Ale byl v pohodě. Má se dobře. Pracuje teď
jako kameraman. A bokem pořád dělá do hudby. Nic rocko
výho. Jezdí jako DJ. Pamatuješ, jak jsem s ním měl kapelu
The Labyrinths?“
Bylo stále snadnější vyjadřovat se naoko neurčitě. „No
jasně. The Labyrinths. To si piš. To je ale nostalgie.“
„Jo. Přišlo mi, že se mu po těch časech stýská. I když jsme
stáli za prd a já neuměl zpívat.“
„A co ty? Neříkáš si někdy, co by bylo, kdyby The Laby-
rinths prorazili?“
Trochu posmutněle se zasmál. „Nemyslím si, že by
z toho vůbec kdy něco bylo.“
„Možná vám chyběl ještě jeden člověk. Hrála jsem přece
na ty klávesy, co ti rodiče koupili.“
„Vážně? Kdy sis na to našla čas?“
Život bez hudby. Život bez čtení knih, které milovala.
Ale zároveň: život, ve kterém vycházela s bratrem. Život,
ve kterém ho nezklamala.
„Každopádně tě mám od Raviho pozdravovat. Bydlí jen
jednu zastávku odsud. Pokusí se stihnout tu přednášku.“
„Cože? Ne, ať… ať nechodí.“
„Proč?“
„Nikdy jsem ho neměla moc ráda.“
Joe se zamračil. „Vážně? Nevzpomínám si, že bys to ně-
kdy zmínila. Je v pohodě. Fajn chlap. Možná býval trochu
povaleč, ale vypadá to, že se dal do kupy…“
Noru ta konverzace rozrušila. „Joe?“
„No?“
„Víš, když umřela máma…“
„Ano?“
„Kde jsem byla já?“
„Jak to myslíš? Jsi v pořádku, ségra? Zabírají ti ty nový
prášky?“
Nora se podívala do kabelky a celou ji prohrabala. Našla
malou dózu s antidepresivy. Sevřelo se jí hrdlo.
„Jen jsem to chtěla vědět. Vídala jsem se s mámou, než
umřela?“
Joe se znovu zamračil. Stále to byl ten stejný Joe. Stále
bratr, který nedokáže vyčíst, jak se jeho sestra cítí. Stále ten,
co se snaží utíkat před realitou. „Víš přece, že jsme u toho
nebyli. Stalo se to tak rychle. Neřekla nám, jak moc je ne-
mocná. Aby nás ochránila. Nebo možná proto, že nechtěla,
abychom ji nutili přestat pít.“
„Pít? Máma pila?“
Vypadal stále znepokojeněji. „Ségra, máš snad výpadky
paměti? Od chvíle, kdy se na scéně objevila Nadja, klopila
denně jednu lahev ginu.“
„No jo. Jasně že si to pamatuju.“
„A tobě se navíc blížilo mistrovství Evropy a ona ti do
toho nechtěla zasahovat…“
„Ježiši. Měla jsem být s ní. Jeden z nás u ní měl být, Joe.
Oba, Joe. Oba…“
Joeovi náhle ztuhly rysy v obličeji. „Vždyť jste si s má-
mou stejně nikdy moc nerozuměly. Proč tak najednou…“
„Pak jsme si začaly rozumět. Teda, chci říct, že bychom
si začaly rozumět. Já…“
„Děsíš mě. Dneska tě skoro nepoznávám.“
Nora přikývla. „Ano, já… já jen… ano, myslím, že máš
pravdu. To budou ty nové prášky.“
Vzpomněla si, že jí máma v posledním měsíci řekla: „Ne-
vím, co bych si bez tebe počala.“ Nejspíš to řekla i Joeovi.
Ale v tomhle životě to neřekla ani jednomu z nich.
Pak vešla do místnosti Priya. Culila se a v ruce svírala
telefon a nějaké desky.
„Už je čas,“ řekla.
Strom, jenž je naším životem
O pět minut později stála Nora opět ve velkém konferen

čním sále hotelu. Přinejmenším tisíc lidí sledovalo, jak
první přednášející uzavírá svou řeč. Autorka knihy Z nuly
na sto. Té knihy, kterou měl v jiném životě Dan na noč-
ním stolku. Ale Nora ji ze svého rezervovaného místa
v první řadě příliš neposlouchala. Příliš ji rozrušila kon-
verzace o matce a příliš se nervovala z přednášky, že jen
občas zachytila slovo nebo útržky frází, které jí proplou-
valy myslí jako krutonky v polévce. „Málokdo ví“, „am-
bice“, „možná vás překvapí“, „pokud to dokážu já“, „rány
osudu“.
V místnosti se špatně dýchalo. Vzduch byl prosycený
vůní těžkého parfému a nového koberce.
Snažila se uklidnit.
Naklonila se k bratrovi a zašeptala: „Asi to nedokážu.“
„Cože?“
„Myslím, že mám panický záchvat.“
Podíval se na ni a usmál se, ale z očí mu vyzařovala pev-
ná síla, kterou si pamatovala z jiného života ve chvíli, kdy
měla panický záchvat před jedním z prvních koncertů The
Labyrinths v hospodě v Bedfordu. „To zvládneš.“
„Nevím, jestli to dokážu. Mám úplný výpadek.“
„Moc to hrotíš.“
„Mám úzkosti. Jinak přemýšlet ani neumím.“
„No tak. Nezklam nás.“
Nezklam nás.
„Ale…“
Zkusila myslet na hudbu. Ta ji vždy uklidňovala.
Vybavila se jí jedna melodie. Když jí došlo, že píseň, na
kterou si vzpomněla, je „Beautiful Sky“, trochu se zastyděla,
i jen sama před sebou. Je to veselá píseň, plná naděje a už
dlouho si ji nezpívala. Obloha tmavne / modř se halí do čer-
né / hvězdy se však přesto odváží / zářit jen pro…
Pak se k Noře ale naklonila elegantně oblečená, asi
padesátiletá podnikatelka, zdroj vůně těžkého parfému,
a zašeptala: „Moc mě mrzí, co se vám stalo. Víte, ta věc
v Portugalsku.“
„Jaká věc?“
Ženina odpověď zanikla v náhle propuknutém potlesku.
„Cože?“ zeptala se znovu.
Ale už bylo pozdě. Někdo pobídl Noru, aby vystoupila
na pódium, a bratr ji pošťouchl loktem.
Ozval se bratrův až příliš důrazný hlas: „Žádá si tě dav.
Tak honem.“
Opatrně se vydala k řečnickému pultíku na pódiu
a k vlastní vítězoslavně se usmívající tváři se zlatou me-
dailí kolem krku promítanou na plátno za pódiem.
Vždy nesnášela, když ji ostatní pozorovali.
„Dobrý den,“ pronesla nervózně do mikrofonu. „Těší mě,
že tu mohu být.“
Asi tisícovka tváří se na ni dívala a čekala.
Ještě nikdy nepromlouvala k tolika lidem najednou. Ani
s The Labyrinths nikdy nehrála pro více než stovku lidí,
a i tenkrát se snažila mezi písničkami mluvit co možná
nejméně. Když pracovala v Teorii strun, nevadilo jí sice
povídat si se zákazníky, ale na schůzích zaměstnanců se
vyjadřovala jen velmi výjimečně, ačkoli tam nebývalo více
než pět lidí. Na univerzitě proplouvala Izzy bez obtíží vše-
mi prezentacemi, zatímco Nora se jimi užírala s několika-
týdenním předstihem.
Joe i Rory na ni zmateně hleděli.
Nebyla tou stejnou Norou, kterou viděla pronášet TED
přednášku, a pochybovala, že by se tou osobou mohla kdy
stát, aniž by udělala všechno to, co dokázala tahle Nora
až do téhle chvíle.
„Jmenuju se Nora Seedová.“
Nemělo to být vtipné, ale všichni v místnosti se tomu za-
smáli. Zjevně vůbec nebylo potřeba, aby se představovala.
„Život je zvláštní,“ řekla. „Jak ho prožijeme celý najed-
nou. V přímce. A přitom to ani zdaleka neodráží celek. Pro-
tože život se neskládá jen z toho, co jsme udělali, ale také
z toho, co jsme neudělali. A každý okamžik našeho života
je taková… odbočka.“
Ticho.
„Jen si to představte. Představte si, jak začínáme. Jako
taková jasně daná věc. Jako semínko stromu zasazené do
země. A pak… pak rosteme… rosteme… a nejprve jsme
kmen…“
Naprosté ticho.
„Ale pak ten strom – ten strom, co je náš život – vytvoří
větve. Představte si, jak všechny ty větve vyrůstají z kme-
nu v různých výškách. A jak se všechny ty větve dál větví,
často rostou proti sobě. A představte si, jak z těch větví vy-
růstají další větve a z těch už jen tenoučké větvičky. A vez-
měte si, kde všechny ty větvičky končí, každá na jiném
místě, přitom začaly ze stejného místa. Se životem je to
stejně, akorát ve větším měřítku. Nové větve z něj vyrůstají
každou sekundu každého dne. A z našeho pohledu, z po-
hledu každého člověka, to působí jako… jako kontinuum.
Každá větvička prošla jen jednou cestou. Ale kolem ní je
spousta jiných větviček. A tím pádem existují i jiné dnešky.
Jiné životní cesty, po kterých jste mohli kráčet, kdybyste
se v životě rozhodli ubírat jiným směrem. To je strom ži-
vota. O takovém stromě hovoří spousta náboženství a my-
tologií. Objevuje se v buddhismu, judaismu i křesťanství.
O metaforách se stromy mluví i řada filozofů a spisovatelů.
Pro Sylvii Plathovou byl život fíkovník a každý život, který
mohla žít – ten, ve kterém byla šťastně vdaná, ten, ve kte-
rém byla úspěšnou spisovatelkou –, byl jeden sladký šťav-
natý fík. Ona ty sladké šťavnaté fíky ale nesměla ochutnat,
a tak jí přímo před očima hnily. Přemýšlení nad všemi mož-
nými životy může člověka dohnat k šílenství.
Já například ve většině životů nestojím na tomto pódiu
a nemluvím k vám o úspěchu… Ve většině životů jsem ne-
vyhrála olympijské zlato.“ Náhle si vzpomněla na něco, co jí
řekla paní Elmová v Půlnoční knihovně. „Víte, když uděláte
jednu věc jinak, je to často to samé, jako udělat jinak úplně
všechno. Činy se nedají zvrátit, ať už se snažíme jakkoli…“
Teď už ji publikum pozorně poslouchalo. Zřejmě jim
v životě chyběl někdo jako paní Elmová.
„Učíme se pouze prožitkem.“
A v tomto duchu pokračovala dalších dvacet minut, lo-
vila z paměti to, co jí řekla paní Elmová, a pak se podívala
dolů na svoje ruce. Ve světle řečnického pultu bíle zářily.
Když jí došlo, že se dívá na tenkou růžovou jizvu, bylo jí
ihned jasné, že si ji způsobila sama, a to ji vykolejilo. Nebo
ji to spíš přehodilo výhybkou na novou kolej.
„A… jde o to, že… že… to, co považujeme za nejúspěšněj-
ší cestu životem, ve skutečnosti ta nejúspěšnější cesta není.
Protože často se naše očekávání odvíjí od nějaké externě
definované a s prominutím debilní představy o splněných
cílech – olympijská medaile, ideální manžel, slušná výpla-
ta. A my se na tyhle příčky snažíme vyšplhat. Úspěch se
ale nedá ničím měřit a život není závod, nemůžete v něm
zvítězit. Je to celé… vlastně blbost.“
Obecenstvo z ní teď bylo viditelně v rozpacích. Takovou
řeč zřejmě nečekali. Přehlédla pohledem dav lidí a uvidě-
la, že se na ni usmívá jen jediná tvář. Chvíli jí trvalo, než si
uvědomila, kdo to je, protože měl na sobě elegantní modrou
bavlněnou košili a měl mnohem kratší vlasy, než míval
v Bedfordu. Seděl tam Ravi. Tenhle Ravi působil přátelsky,
ale Nora nedokázala setřást vzpomínku na druhého Raviho,
který naštvaně vypochodoval z trafiky proto, že si nemohl
dovolit koupit časopis a dával to za vinu Noře.
„Zřejmě jste čekali, že tu budu mluvit jako obvykle
o úspěchu. Ale pravdou je, že úspěch je klam. Je to jedna
velká iluze. Teda, jasně, jsou věci, co se dají překonat. Já
třeba obvykle trpím trémou z vystupování, a přitom teď
stojím na pódiu. Jen se na mě podívejte… stojím na pódiu!
Někdo mi nedávno řekl, že můj problém není tréma z vystu-
pování, ale tréma ze života. A víte co? Ten hajzl měl pravdu.
Život je děsivá věc, poněvadž nezáleží na tom, kterou větev
života si zvolíte, protože ve výsledku je to vždycky ten stej-
ný prohnilý strom. Chtěla jsem se v životě ubírat mnoha
různými cestami. Mnoha různými cestami. Ale když je váš
strom zevnitř ztrouchnivělý a prohnilý, tak bude prohnilý,
ať uděláte cokoli. Vlhké kořeny, celá ta bezcenná rostlina…“
Joe zoufale gestem ruky u krku naznačoval, aby to rych-
le utnula.
„No nic, buďte na sebe hodní a… prostě buďte hodní.
Mám pocit, že každou chvíli odejdu, tak bych jen ještě chtě-
la říct, jak moc mám ráda svého bratra Joea. Mám tě ráda,
bráško, a mám ráda všechny lidi v téhle místnosti a bylo
mi potěšením tu s váma být.“
A okamžik, kdy pronesla, že je jí potěšením tam být, byl
zároveň okamžikem, kdy už tam vůbec nebyla.
Chyba systému
Ocitla se opět v Půlnoční knihovně.

Ale tentokrát stála od knih o něco dál než předtím. Stála
v té nejasně ohraničené kanceláři, kterou předtím zahlédla
v jedné z širších chodeb. Stůl zaplňovaly pořadače, do kte-
rých se sotva vešly rozházené hromádky papírů a krabi-
ček. A počítač.
Ležel vedle papírů a vypadal velmi staromódně a hra-
natě. Připomínal ten, který mívala paní Elmová ve škol-
ní knihovně. Seděla před klávesnicí, něco naléhavě psala
a upřeně hleděla na obrazovku. Nora stála za ní.
Světla – stále stejné obnažené žárovky visící na kabe-
lech – zuřivě blikotala.
„Můj táta byl díky mně pořád naživu. Ale taky podváděl
mámu a ta tím pádem umřela dřív a já vycházela s bráchou,
ale pořád to byl ten stejný brácha a toleroval mě jen proto,
že jsem mu pomáhala vydělávat peníze a… a… takhle jsem
si ten olympijský sen nepředstavovala. Pořád jsem to byla
já. A něco se stalo v Portugalsku. Nejspíš jsem se pokusila
spáchat sebevraždu nebo tak něco… Jsou tu vůbec nějaké
opravdu jiné životy, nebo se mění jen kulisy?“
Ale paní Elmová ji neposlouchala. Nora si všimla něčeho
na stole. Staré plastové oranžové plnicí pero. Přesně takové,
jaké měla Nora kdysi ve škole.
„Haló? Paní Elmová, slyšíte mě?“
Tady něco nehrálo.
Ve tváři knihovnice se zračila úzkost. Z obrazovky si po-
lohlasně sama pro sebe přečetla: „Chyba systému.“
„Paní Elmová? Haló? Hej! Vidíte mě?“
Poklepala jí na rameno. To, jak se zdálo, stačilo.
Když se paní Elmová otočila od počítače, zalila její tvář
obrovská úleva. „Ach, Noro, ty ses vrátila?“
„Čekala jste snad, že se nevrátím? Myslela jste si, že to
je život, ve kterém budu chtít zůstat?“
Zavrtěla hlavou, aniž s ní pohnula. Pokud bylo něco ta-
kového možné. „Ne, o to nejde. Jen to vypadalo nestabilně.“
„Co vypadalo nestabilně?“
„Ten přenos.“
„Přenos?“
„Z knihy sem. Ze života, který sis vybrala, zpátky sem.
Vypadá to, že došlo k problému. K problému s celým systé-
mem. K něčemu, co nedokážu ovlivnit. K něčemu vnějšímu.“
„Myslíte tím něco v mém skutečném životě?“
Zadívala se opět na obrazovku. „Ano. Víš, Půlnoční
knihovna existuje jen tak dlouho, dokud existuješ i ty. Ve
svém původním životě.“
„Takže umírám?“
Paní Elmová vypadala podrážděně. „Je to možné. Chci
říct, že se možná dostáváme na hranici možného.“
Nora myslela na to, jak skvělý to byl pocit zase si za-
plavat v bazénu. Jak se cítila živá a plná energie. A pak se
uvnitř ní něco stalo. Zvláštní pocit. Takové pnutí v břiše. Fy-
zický posun. Vnitřní proměna. Představa smrti ji najednou
znepokojovala. V tu chvíli jim přestala nad hlavami blikat
světla a opět se jasně rozzářila.
Paní Elmová si přečetla nový text na obrazovce a za-
tleskala.
„Výborně, jsme zpět. To je dobře. Závada je pryč. Zase to
běží. Nejspíš díky tobě.“
„Cože?“
„No, podle počítače byla hlavní příčina u hostitele dočas-
ně opravena. A hlavní příčinou jsi ty. Ty jsi hostitel,“ usmála
se paní Elmová. Nora mrkla, a když opět otevřela oči, stály
obě s paní Elmovou v jiné části knihovny. Byly opět mezi
řadami polic s knihami. Stály prkenně a poněkud rozpači-
tě se na sebe dívaly.
„Dobrá. Tak klid,“ řekla paní Elmová a pomalu a význam-
ně vydechla. Zjevně mluvila k sobě.
„Moje máma umřela v různých životech v různé dny.
Chtěla bych život, ve kterém je ještě naživu. Je takový ži-
vot?“
„Možná ano.“
„Výborně.“
„Ale nemůžu tě tam poslat.“
„Proč ne?“
„Protože tato knihovna se týká pouze tvých rozhodnutí.
A ty jsi bohužel nemohla udělat nic, co by způsobilo, aby
zůstala naživu déle než do včerejška. Moc mě to mrzí.“
Noře nad hlavou zamihotala žárovka. Ale zbytek světel
zůstal beze změny.
„Musíš přijít na něco jiného, Noro. Co bylo na tom mi-
nulém životě dobré?“
Nora přikývla. „Plavání. Plavání mě bavilo. Ale neřekla
bych, že jsem v tom životě byla šťastná. Nevím, jestli jsem
vůbec v nějakém ze všech těch životů skutečně šťastná.“
„A štěstí je to, o co tu jde?“
„To nevím. Ale asi bych chtěla, aby můj život měl nějaký
smysl. Chci dělat něco prospěšného.“
Zdálo se, že si paní Elmová na něco vzpomněla. „Kdysi
jsi chtěla být glacioložkou.“
„To jo.“
„Často jsi o tom mluvila. Říkala jsi, že tě zajímají polár-
ní oblasti, a tak jsem navrhla, že by ses mohla stát glacio-
ložkou.“
„Na to si vzpomínám. Hned se mi líbilo, jak to zní. Ale
rodičům se ten nápad dvakrát nelíbil.“
„Proč?“
„Já vlastně ani nevím. Podporovali mě spíš v plavání.
Teda hlavně táta. Ale všechno, co zahrnovalo akademickou
práci, se jim moc nepozdávalo.“
Nora pocítila hluboký zármutek, který jí prostoupil až
do konečků prstů. Od okamžiku, kdy přišla na tento svět,
ji rodiče vnímali jinak než jejího bratra.
„Když pominu plavání, byl to Joe, od koho se očekáva-
lo, že v životě něco dokáže,“ svěřila se Nora paní Elmové.
„Máma mě odrazovala od všeho, co by mě odvedlo daleko
od domova. Na rozdíl od táty mě ani netlačila do plavání.
Určitě tu ale musí být život, ve kterém jsem mámu nepo-
slechla a stala se polární výzkumnicí. Daleko od všeho.
A s jasným cílem. Pomáhat planetě. Zkoumat dopady kli-
matické změny. V první linii.“
„Chceš tedy, abych ti takový život našla?“
Nora si povzdechla. Stále netušila, co vlastně chce. Ale
za polárním kruhem to alespoň bude jiné.
„Dobrá tedy. Ano, chci.“
Špicberky
Probudila se na úzké posteli v malé kajutě na lodi. Věděla,

že je to loď, protože se kymácela a bylo to právě to kymá-
cení, ač poměrně mírné, které ji vzbudilo. Byla to strohá
a téměř ničím nevybavená kajuta. Nora měla na sobě tlu-
stý vlněný svetr a podvlíkačky. Přitáhla si peřinu až k bra-
dě a uvědomila si, že jí třeští hlava. Měla takové sucho
v ústech, až se jí z toho tváře přitiskly k zubům. Hluboce
a sípavě zakašlala a připadala si milion bazénů vzdálená
od těla olympioničky. Prsty jí páchly tabákem. Posadila se
a uviděla, že na vedlejší posteli sedí plavovlasá, statná, vě-
trem ošlehaná žena a dívá se na ni.
„God morgen, Nora.“
Nora se usmála a pevně doufala, že v tomhle životě ne-
hovoří plynně tím skandinávským jazykem, kterým žena
právě promluvila.
„Dobré ráno.“
Všimla si, že vedle ženiny postele stojí poloprázdná la-
hev vodky a hrnek. Na truhle mezi postelemi stál psí ka-
lendář (duben: anglický špringršpaněl). Knihy položené
vedle něj byly všechny v angličtině. Nejblíže u sebe měla
žena knihu s názvem Principy pohybu ledovců. Na Nořině
straně truhly ležel Přírodovědecký průvodce po polárních ob-
lastech a kniha z edice literárních klasik Sága o Vølsunzích:
norský epos o Sigurdovi Drakobijci. Všimla si ještě něčeho.
Byla zima. Pořádně ukrutná zima. Taková zima, která vás
skoro pálí, brní vás z ní konečky prstů a tuhnou vám tvá-
ře. Dokonce i v místnosti. Pod vrstvami termoprádla. A ve
svetru. Se dvěma oranžově zářícími elektrickými přímotopy.
S každým výdechem se před ní objevil obláček.
„Proč tady jsi, Noro?“ zeptala se žena angličtinou s vý-
razným přízvukem.
Záludná otázka, když nevíte, co „tady“ znamená.
„Na filozofování je moc brzo ráno, ne?“ zasmála se Nora
rozpačitě.
Průzorem v kajutě uviděla ledovou stěnu vystupující
z moře. Byla buď hodně daleko na severu, nebo hodně da-
leko na jihu. Byla prostě hodně daleko.
Žena ji stále pozorovala. Nora netušila, jestli jsou kama-
rádky. Působila tvrdě, přímočaře, upřímně a nejspíš bylo
zajímavé trávit čas v její společnosti.
„Nemusíš filozofovat. Nemyslím tím to, co tě přimělo
podílet se na výzkumu ledovců. I když to by mohlo být to
samé. Jde mi o to, proč ses rozhodla odjet tak daleko od ci-
vilizace, jak to jen jde? Nikdy jsi mi to neřekla.“
„Já nevím,“ řekla. „Mám prostě ráda zimu.“
„Tak velkou zimu nemá rád nikdo. Jedině sadomaso-
chisti.“
V tom měla pravdu. Nora se natáhla po svetru, jenž se
válel v nohách postele, a oblékla si ho přes svetr, který už
měla na sobě. Při tom uviděla na podlaze vedle vodky za-
laminovanou visačku.
Ingrid Skirbekk
Profesorka geologie
Mezinárodní výzkumný polární institut
„Já nevím, Ingrid. Asi mám prostě ráda ledovce. Chci je

pochopit. Chci zjistit, proč… tají.“
Soudě podle Ingridina zvednutého obočí nezněla moc
jako glacioložka.
„A co ty?“ zeptala se s nadějí v hlase.
Ingrid si povzdechla. Promnula si dlaň palcem. „Potom
co umřel Per, jsem to v Oslu nemohla vydržet. Všichni ti
lidi, co nejsou on, chápeš? Na univerzitě jsme chodili do
jedné kavárny. Jen jsme tam spolu sedávali, byli jsme spo-
lu a jen jsme tak mlčeli. Šťastní i v tichosti. Četli jsme si
noviny, pili kávu. Bylo těžké se takovým místům najednou
vyhýbat. Jeho ztrápená duše se vznášela nad každou ulicí.
Pořád jsem jeho vzpomínce říkala, ať už konečně vysmah-
ne, a nic. Žal je prevít, to ti povím. Kdybych tam ještě chvíli
zůstala, nenáviděla bych celý svět. Takže když se objevila
výzkumná pozice na Špicberkách, říkala jsem si, jo, tohle
mě zachrání… Chtěla jsem být někde, kde on nikdy v živo-
tě nebyl. Chtěla jsem být někde, kde mi nebude jeho duch
neustále v patách. Ale pravdou je, že to zabírá jen napůl.
Místa jsou místa a vzpomínky jsou vzpomínky a život je
prostě kurva život.“
Nora si to všechno vyslechla. Ingrid očividně mluvila
k někomu, koho poměrně dobře znala, a přitom byla Nora
úplně cizí člověk. To byl zvláštní pocit. Cítila se nepatřič-
ně. Pomyslela si, že tohle musí být nejhorší součást práce
špióna. Lidé do vás vkládají své emoce jako špatné inves-
tice. Máte pocit, jako byste je o něco okrádali.
Ingrid se usmála a přerušila Nořin tok myšlenek. „Kaž
dopádně díky za včerejšek… Dobře jsme si pokecaly. Na
téhle lodi je dost debilů a ty debil nejsi.“
„Heh, děkuju. Ty taky ne.“
A v tu chvíli si Nora všimla zbraně. Velké pušky s ro-
bustní rukojetí opřené o zeď na druhém konci místnosti
pod háčky na kabáty.
Ten pohled ji z nějakého zvláštního důvodu potěšil. Její
jedenáctileté já by na ni bylo pyšné. Zdálo se totiž, že se
vydala za dobrodružstvím.
Hugo Lefèvre
Nora s bolestí hlavy a palčivě patrnou kocovinou prošla ne-

zdobeným dřevěným průchodem do malé jídelny, ze které
se linul odér nakládaných slanečků a kde zrovna snídalo
několik výzkumníků.
Nalila si černou kávu, vzala si okoralý, suchý žitný chléb
a posadila se.
Kolem ní se za oknem rozprostíral nejpřízračnější a nej-
krásnější výhled, který kdy spatřila. Z mlhy vystupovaly
ostrovy z ledu a do bíla ohlazené skály. Nora v jídelně na-
počítala dalších sedmnáct lidí. Jedenáct mužů a šest žen.
Sedla si k prázdnému stolu, ale netrvalo to ani pět minut
a přisedl si k ní krátkovlasý muž se strništěm, kterému
do plnovousu chybělo jen pár dní. Měl na sobě stejně jako
většina lidí v místnosti parku, ale moc se to k němu neho-
dilo. Jako by lépe pasoval na riviéru ve značkových šort-
kách a růžové polokošili. Usmál se na Noru. Nevěděla, jak
si ten úsměv vyložit a zjistit, jaký spolu mají vztah. Chvíli
ji pozoroval a pak si posunul židli tak, aby seděli naproti
sobě. Hledala visačku, ale žádnou na sobě neměl. Přemýš-
lela, jestli má znát jeho jméno, nebo ne.
K její úlevě řekl: „Jsem Hugo. Hugo Lefèvre. Ty jsi Nora,
že?“
„Ano.“
„Párkrát jsem tě zahlédl v tom výzkumném středisku
na Špicberkách, ale nikdy jsem se nepředstavil. No nic, jen
jsem ti chtěl říct, že jsem četl tvoji práci o ledovcích s ná-
hlými pohyby a naprosto mě to dostalo.“
„Vážně?“
„Ano. Teda, vždy mě fascinovalo, proč se to děje tady
a nikde jinde. Je to tak zvláštní fenomén.“
„Život je plný zvláštních fenoménů.“
Byla to lákavá, ale velmi nebezpečná debata. Nora se
ze slušnosti mírně pousmála a zadívala se z okna. Ostro-
vy z ledu se proměnily ve skutečné ostrovy. Špičaté kopce
s pruhy sněhu vypadaly jako vrcholky velehor a rozekla-
né zemské desky. A za nimi se rozprostíral ledovec, kte-
rý Nora zahlédla z okénka kajuty. Odsud ho viděla mno-
hem lépe, vrcholek však zůstával zahalený v mracích. Nad
ostatními jeho svahy se mlha už roztrhala. Bylo to něco
neskutečného.
Na záběrech v televizi nebo fotografiích v časopisech
připomínají ledovce takové hladké, bílé boule. Tenhle však
byl členitý a barevný jako hora. Černohnědá a bílá. A ta
bílá měla nekonečně mnoho odstínů, úplný švédský stůl
tónů. Čistě bílá, namodralá bílá, tyrkysově bílá, zlatobílá,
stříbrobílá, průsvitná bílá, všechny odstíny výrazné, živé
a působivé. Rozhodně působivější než snídaně.
„Je to depresivní, že?“ prohodil Hugo.
„Co?“
„To, jak nikdy nekončí den.“
Noru tato poznámka znepokojila. „Jak to myslíš?“
S odpovědí chvíli vyčkával.
„To nekonečné světlo,“ řekl a zakousl se do suchého kre-
kru. „Už od dubna. Je to jako prožívat jeden den bez konce…
Leze mi to krkem.“
„To mi povídej.“
„Člověk by čekal, že dají do kajuty závěsy. Od doby, co
jsem na lodi, jsem se pořádně nevyspal.“
Nora přikývla. „A to je vlastně jak dlouho?“
Zasmál se. Byl to laskavý smích. Se zavřenými ústy.
Zdvořilý. Vlastně to skoro smích ani nebyl.
„Včera jsme toho s Ingrid dost vypily. Vodka mi trochu
vymazala paměť.“
„Víš jistě, že to byla vodka?“
„Co jiného by to bylo?“
V očích mu zvědavě jiskřilo a Nora se okamžitě cítila
provinile.
Ohlédla se za Ingrid, která popíjela kávu a psala něco
na notebooku. Přála si, aby teď seděla vedle ní.
„No, tohle byla naše třetí noc,“ řekl Hugo. „Motáme se
kolem ostrovů už od neděle. Jo, od neděle. Ten den jsme
vypluli z Longyearbyenu.“
Nora se zatvářila tak, aby to vypadalo, že to všechno ví.
„Neděle mi připadá jako před sto lety.“
Zdálo se, že loď mění kurz. Nora se musela na židli tro-
chu naklonit.
„Před dvaceti lety nebyla na Špicberkách v dubnu téměř
žádná otevřená vodní plocha. Teď se na to podívej. Jako by-
chom se plavili po Středomoří.“
Nora se pokusila uvolněně usmát. „To zase ne.“
„Mimochodem, slyšel jsem, že sis dneska vytáhla nej-
kratší sirku.“
Nora se pokusila zatvářit nechápavě, což nebyl pro-
blém. „Vážně?“
„Dneska máš hlídku, viď?“
Netušila, o čem to mluví, ale jiskřičky v jeho očích ji
znepokojovaly.
„Ano,“ odpověděla. „Ano, dneska mám hlídku.“
Hugovi se hrůzou rozšířily zorničky. Nebo předstíranou
hrůzou. U něj se to nedalo dost dobře odlišit.
„Hlídku?“
„Ano?“
Nora zoufale potřebovala vědět, co taková hlídka obnáší,
ale zeptat se nemohla.
„No, tak tedy bonne chance,“ popřál jí Hugo hodně štěstí
a změřil si ji pohledem.
„Merci,“ poděkovala Nora a zadívala se na jiskřivé polár
ní světlo a na krajinu, kterou znala jen z časopisů. „Bude
to výzva, ale já jsem připravená.“
Chození v kruzích
O hodinu později už stála Nora na pusté zasněžené skále.

Spíše to byl jen takový skalnatý ostroh, tak malý a neobyva-
telný, že si nevysloužil ani jméno. Přes ledovou vodu viděla
větší, zlověstně pojmenovaný Medvědí ostrov. Stála vedle
lodi. Ne Lance, té velké lodi, na které snídala, ta bezpečně
kotvila na moři, ale motorového člunu, tak malého, že ho
vazoun jménem Rune, který navzdory skandinávskému
jménu mluvil anglicky s ležérním přízvukem amerického
západního pobřeží, vytáhl na břeh téměř sám.
U nohou jí ležel svítivě žlutý batoh a o něj byla opřená
winchestrovka, kterou viděla ráno v kajutě. Ta zbraň byla
její. V tomhle životě vlastnila střelnou zbraň. Vedle toho
ležel kastrol s naběračkou. V ruce Nora držela jinou, mno-
hem méně nebezpečnou zbraň – signální pistoli připrave-
nou k vystřelení světlice.
Konečně přišla na to, na jakou hlídku ji poslali. Zatímco
devět vědců provádělo na tomto maličkém ostrůvku klima-
tická pozorování, ona je měla upozornit na případné lední
medvědy. Zjevně se tu mohli objevit kdykoli. V případě, že
nějakého uvidí, má vystřelit světlici. To mělo mít dvojí efekt,
a) vyplašit medvěda a b) varovat ostatní.
Nebylo úplně jisté, že to vyjde. Lidé jsou chutné zdroje
bílkovin a medvědi nebývají plaší, zejména v posledních le-
tech, kdy je mizející přirozené prostředí a ubývající zdroje
potravy přinutily mnohem více riskovat.
„Hnedka, jak vypálíš světlici,“ poradil jí nejstarší člen
skupiny, hladce oholený muž s ostře řezanými rysy jménem
Peter, který výpravu vedl a který neustále mluvil fortissi-
mo, „začni mlátit do kastrolu naběračkou. Třískej do toho
jako pomatená a řvi. Mají citlivý sluch. Jako kočky. V devíti
z deseti případů je ten hluk zaplaší.“
„A v tom posledním případě?“
Kývl směrem k pušce. „To ho zabiješ. Než zabije tebe.“
Nora nebyla jediný ozbrojený člověk. Všichni měli zbra-
ně. Ozbrojení vědci. Pak se Peter zasmál a Ingrid ji popláca-
la po zádech.
„Upřímně doufám,“ zasmála se chraplavě Ingrid, „že tě
nesežere. Chyběla bys mi. Pokud zrovna nemáš menstruaci,
měla bys být v pohodě.“
„Ježišmarja. Cože?“
„Cítí krev na míle daleko.“
Další osoba, tak zabalená, že se nedalo poznat, kdo to
je, i kdyby ji Nora znala, jí tlumeným, vzdáleným hlasem
popřála hodně štěstí.
„Vrátíme se za pět hodin,“ oznámil jí Peter. Znovu se za-
smál a Nora doufala, že žertuje. „Choď v kruzích, aby ti bylo
teplo.“
A pak ji tam nechali. Odešli po skalnaté zemi a zmizeli
v mlze.
Asi hodinu se nic nedělo. Nora chodila v kruzích. Přeska-
kovala z levé nohy na pravou. Mlha se trochu rozestoupila,
a tak se rozhlížela po okolní krajině. Divila se, že se ještě ne-
vrátila do knihovny. Přece jen to tu bylo tak trochu na prd.
V některých životech teď určitě seděla u bazénu a slunila se.
Určitě by se našly životy, ve kterých zrovna hrála na nějaký
nástroj nebo ležela v horké levandulové koupeli nebo se od-
dávala neuvěřitelně skvělému sexu na třetím rande nebo si
četla na pláži v Mexiku nebo jedla v restauraci s michelinskou
hvězdou nebo se procházela ulicemi Paříže nebo se zrovna
toulala Římem nebo si zamyšleně prohlížela chrám v Kjótu
nebo si užívala vyhřáté hnízdečko spokojeného vztahu.
Ve většině životů by se cítila alespoň fyzicky pohodlně.
A přesto tu zažívala něco nového. Nebo něco starého, co už
dávno někde v sobě pohřbila. Ledovcová krajina jí připomí-
nala, že je především člověk obývající planetu Zemi. Došlo jí,
že téměř vše, co kdy v životě udělala, téměř vše, co si koupila,
o co usilovala a co přijímala, ji odvádělo dál a dál od uvědo-
mění toho, že ona a s ní všichni lidé na světě jsou vlastně
jen jedním z devíti milionů druhů živočichů, hub a rostlin.
„Jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou
jeho sny,“ napsal Thoreau v Životě v lesích, „a vynasnaží se
žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým
se běžně nesetká.“ Podotkl také, že se na jeho úspěchu vel-
kou měrou podílela samota. „Nikdy jsem nepřišel na druha,
který by byl tak družným jako samota.“
A Nora se v tu chvíli cítila podobně. Ačkoli byla sama
sotva hodinu, nikdy nezakusila takovou samotu jako upro-
střed nikým neosídlené krajiny.
Uprostřed noci těsně před sebevraždou byla přesvěd-
čená, že je hlavním problémem právě samota. Ale to bylo
proto, že nebyla nikdy skutečně sama. Osamělá mysl v ruš-
ném městě prahne po sounáležitosti, protože se domní-
vá, že mezilidský kontakt je smyslem všeho. Ale uprostřed
nedotčené přírody (neboli tonika divočiny, jak jej nazýval
Thoreau) nabývala samota jiných obrysů. Sama o sobě se
stala takovým poutem. Poutem mezi ní a světem. Poutem
mezi ní a jejím já.
Vzpomněla si na rozhovor, který vedla s Ashem. Tím
vysokým, trochu společensky nemotorným a pohledným
mužem, který neustále potřeboval nové zpěvníky pro hru
na kytaru.
Ten rozhovor neproběhl v obchodě, ale v nemocnici, když
se Nořině matce přitížilo. Nedlouho poté, co zjistila, že trpí
rakovinou vaječníků, musela podstoupit operaci. Nora ji za-
vedla ke všem různým odborníkům ve všeobecné nemocnici
v Bedfordu a v těch posledních několika týdnech držela
mámu za ruku častěji než za celou dobu jejich vztahu do-
hromady.
Zatímco mámu operovali, čekala Nora v nemocniční
kantýně. Ash v nemocničním mundúru v ní rozpoznal tu
osobu, se kterou mnohokrát mluvil v Teorii strun, všiml si,
že se tváří utrápeně, a přišel ji pozdravit.
Pracoval v nemocnici jako všeobecný chirurg a Nora se
ho nakonec vyptávala na spoustu věcí ohledně toho, co dělá
(ten den odstranil slepé střevo a žlučník). Zeptala se také
na to, jak dlouhá je obvykle doba zotavení po operaci a jak
dlouho trvají jednotlivé zákroky, a on ji uklidňoval. Nako-
nec spolu mluvili dost dlouho a zaběhli ke všem možným
tématům. Asi vytušil, že to Nora potřebuje. Povídal o tom,
že by si lidé neměli vyhledávat příznaky nemocí na inter-
netu. A to je přivedlo k tématu sociálních sítí. Byl toho ná-
zoru, že čím více lidí se propojí na sociálních sítích, tím je
společnost osamělejší.
„Proto se poslední dobou všichni nenávidí,“ tvrdil. „Pro-
tože jsou přesycení přáteli, kteří vlastně vůbec nejsou přá-
telé. Slyšela jsi někdy o Dunbarově čísle?“
A pak jí vyprávěl o muži jménem Roger Dunbar z Ox-
fordské univerzity, který přišel na to, že člověk je nastavený
tak, aby znal jen asi sto padesát lidí, protože tak početné
bývaly kdysi skupiny lovců a sběračů.
„A pak máš Knihu posledního soudu,“ vysvětloval Ash
v ostrém světle nemocniční kantýny. „Když se podíváš do
Knihy posledního soudu, zjistíš, že průměrné anglické spo-
lečenství v té době čítalo taky okolo sto padesáti lidí. Kro-
mě Kentu. Tam mívaly skupiny asi sto lidí. Já z Kentu jsem
a můžu to potvrdit. Máme asociální DNA.“
„V Kentu jsem byla a všimla jsem si toho,“ potvrdila Nora.
„Ta teorie se mi líbí. Tolik lidí potkám na Instagramu za
hodinu.“
„Přesně. Není to zdravý! Naše mozky to nezvládají.
A proto více než kdy dřív prahneme po komunikaci tváří
v tvář, a proto… proto bych si nikdy nekoupil zpěvník Si-
mona a Garfunkela na internetu.“
Při té vzpomínce se usmála a do reality polární krajiny
ji vrátil až zvuk hlasitého šplouchnutí.
Jen pár metrů od ní, mezi kamenitým ostrohem a Med-
vědím ostrovem, trčela z vody další menší skalka nebo
spíše několik kamenů. Z mořské pěny se cosi vynořilo.
Bylo to něco těžkého a s plesknutím to vyskočilo na ledem
pokrytý kámen. Celé tělo se jí roztřáslo, už se chystala
vystřelit světlici, ale lední medvěd to nebyl. Byl to mrož.
Otylé, hnědé, vrásčité zvíře se sunulo po ledu, pak se zasta-
vilo a upřelo na Noru pohled. Vypadal staře, dokonce i na
mrože. Neměl zřejmě nejvybranější způsoby, protože jen
civěl a neuhýbal pohledem. To Noru vyděsilo. O mrožích
věděla jen dvě věci: že umí být suroví a že nikdy nebývají
moc dlouho sami.
Nejspíš se z vody co nevidět vynoří další mroži.
Říkala si, jestli by neměla vypálit světlici.
Mrož zůstal nehybně na místě, jako by byl jen duchem
v zrnitém světle, a pak ho pomalu zahalil závoj mlhy. Uběh-
lo několik minut. Nora měla na sobě sice sedm vrstev ob-
lečení, ale připadalo jí, že jí tuhnou oční víčka, a pokud by
na příliš dlouho zavřela oči, mohla by jí k sobě přimrznout.
Občas se k ní donesly hlasy ostatních a na chvíli se její
kolegové dokonce vrátili dost blízko na to, aby některé
z nich zahlédla. Siluety v mlze schoulené u země zkouma-
jící vzorky ledu pomocí přístrojů, které by stejně neuměla
obsluhovat. Pak ale opět někam zmizeli. Vytáhla z bato-
hu proteinovou tyčinku a snědla ji. Byla studená a tvrdá
jako karamelka. Podívala se na mobil, ale nebyl tu žádný
signál.
Panovalo tu naprosté ticho.
To ticho jí připomnělo, kolik hluku je všude jinde ve
světě. Tady měl každý zvuk svůj význam. Pokud jste něco
zaslechli, museli jste tomu věnovat pozornost.
Jak tam tak stála a žvýkala, ozvalo se další šplouchnutí,
tentokrát však přišlo z jiného směru. Kvůli mlze a tlume-
nému světlu skoro nic neviděla. Ale mrož to nebyl. To bylo
jasné hned, jak si uvědomila, že silueta kráčející přímo k ní
je obrovská. Větší než mrož a mnohem větší než člověk.
Okamžik extrémního ohrožení
na konci světa
„A kurva,“ zašeptala Nora do zimy.

Zoufalství z toho, že nemůžete najít knihovnu,
když ji skutečně potřebujete
Mlha se rozplynula a odhalila obrovského bílého medvěda

stojícího na zadních. Pak klesl na všechny čtyři a překva-
pivě rychle pokračoval v cestě směrem k Noře s hrůzo-
strašnou, těžkopádnou ladností. Nora neudělala vůbec nic.
Uvažování jí zablokovala panika. Zamrzla jako permafrost,
na kterém stála.
Kurva.
Kurva.
Kurva kurva kurva kurva.
Kurva kurva kurva kurva kurva.
Pak se Nořin pud sebezáchovy konečně probral. Zvedla
signální pistoli a vystřelila. Světlice vyrazila vzhůru jako
maličká kometa a pak zmizela ve vodě a její světlo pohaslo
stejně jako Nořina naděje. Stvoření se k ní stále přibližo-
valo. Padla na kolena a začala mlátit naběračkou o kastrol
a z plných plic řvala.
„MEDVĚD! MEDVĚD! MEDVĚD!“
Medvěd se na chvíli zastavil.
„MEDVĚD! MEDVĚD! MEDVĚD!“
Opět se dal do pohybu.
Mlácení nezabíralo. Už byl blízko. Přemítala nad tím,
zda by stihla sáhnout po pušce ležící na ledu jen kousek od
ní. Viděla, jak medvědovy ohromné tlapy vyzbrojené drápy
stlačují sníh pokrývající skálu. Hlavu měl skloněnou, ale
černýma očima se díval přímo na ni.
„KNIHOVNO!“ zakřičela Nora. „PANÍ ELMOVÁ! POŠLETE
MĚ ZPÁTKY, PROSÍM! TENHLE ŽIVOT NENÍ TEN PRAVÝ.
TENHLE FAKT, FAKT, FAKT NECHCI!!! VEZMĚTE MĚ ZPÁT-
KY! JÁ UŽ NECHCI DOBRODRUŽSTVÍ! KDE JE TA KNIHOV-
NA?! JÁ CHCI DO KNIHOVNY!“
Z medvědova upřeného pohledu nečišela nenávist. Nora
byla jen jídlo. Maso. A to byl ponižující druh hrůzy. Srdce
jí tlouklo jako bubeník v crescendu na konci písně. A v tu
chvíli jí bylo nad slunce jasné, že:
Nechce umřít.
A to byla ta potíž. Tváří v tvář smrti byl život mnohem
přitažlivější, a protože byl život přitažlivější, jak se měla
dostat zpět do Půlnoční knihovny? Život ji přeci musel
zklamat, ne jen vyděsit, aby mohla vyzkoušet další knihu.
Stála v přítomnosti smrti. Černýma očima na ni zírala
násilná, netečná smrt v podobě medvěda. A v tu chvíli si
nade vše ostatní uvědomila to, že není připravena zemřít.
To vědomí v ní rostlo rychleji než samotný strach a ona tam
stála tváří v tvář lednímu medvědovi, prahnoucí a zoufale
toužící po životě, a mlátila naběračkou do kastrolu. Silněji.
Rychlé staccato, buch buch buch.
Já. Se. Nebojím.
Já. Se. Nebojím.
Já. Se. Nebojím.
Já. Se. Nebojím.
Já. Se. Nebojím.
Já. Se. Nebojím.
Medvěd se zastavil a pozoroval ji, stejně jako to předtím
dělal mrož. Vrhla letmý pohled na pušku. Ano, byla příliš
daleko. Než by ji stihla popadnout a přijít na to, jak se s ní
zachází, už by bylo pozdě. Beztak pochybovala, že by doká-
zala zabít ledního medvěda. A tak jen mlátila naběračkou.
Nora zavřela oči, přála si, aby se ocitla v knihovně,
a stále dělala hluk. Když oči znovu otevřela, viděla, jak se
medvěd potápí po hlavě zpět pod hladinu. Třískala do kast-
rolu i poté, co zvíře zmizelo. Asi o minutu později uslyšela,
jak na ni lidé v mlze volají jménem.
Ostrov
Byla v šoku. Ale byl to trochu jiný šok, než jaký očekávala
posádka člunu. Nebyla v šoku z toho, že se ocitla tak blíz-
ko smrti. Byla v šoku z toho, že si uvědomila, jak moc si ve
skutečnosti přeje žít.
Propluli kolem malého ostrůvku překypujícího životem.
Kameny porostlé zelenými lišejníky. Ve velkých hejnech
se tam k sobě choulili alkouni a papuchalkové, aby polár
nímu vichru čelili společně. Život přetrvávající navzdory
všem nástrahám.
Nora si usrkla kávy, kterou jí Hugo čerstvě nalil z ter-
mosky. Držela ji v prstech, které měla i přes troje rukavice
úplně zkřehlé.
Být součástí přírody znamená být součástí přirozené
vůle žít.
Když zůstanete dlouho na jednom místě, snadno zapo-
menete, jak rozlehlý svět ve skutečnosti je. Pod údaji ze-
měpisné šířky a délky si nic nepředstavíte. Říkala si, že to
je asi stejné jako snažit se pochopit rozlehlost niterního
světa uvnitř člověka.
Ale jakmile tu rozlehlost pochopíte, jakmile vám ji něco
odhalí, objevíte naději, ať už o ni stojíte, nebo ne, a ta se na
vás přilepí jako ten paličatý lišejník na kámen.
Permafrost
Vzduch na Špicberkách se ohříval dvakrát rychleji, než od-

povídalo světovému průměru. Změna klimatu zde bila na
poplach naléhavěji než kdekoli jinde na Zemi.
Žena ve fialové vlněné čepici stažené i přes obočí mlu-
vila o tom, že viděla jeden ledovec udělat kotrmelec, což
je něco, k čemu prý dochází v případě, že jej teplejší voda
zespodu rozpustí natolik, že je část nad vodou těžší.
Dalším problémem byl tající permafrost na pevnině.
Zem kvůli tomu měkla, což vedlo k sesuvům půdy a lavinám,
které by mohly jednou zcela zavalit dřevěné domy Long
yearbyenu, největšího města na Špicberkách. Na místním
hřbitově by to mohlo vyvrhnout napovrch pohřbená těla.
Být mezi vědci, kteří se snažili přijít na to, co se děje
s naší planetou, pozorovali ledovce a klimatické procesy,
a díky tomu mohli podávat informace a chránit život na
Zemi, bylo inspirativní.
Po návratu na hlavní loď seděla Nora tiše v jídelně
a všichni ji chodili utěšovat kvůli setkání s medvědem. Ne-
dokázala jim říct, že je za tu zkušenost vlastně vděčná. Jen
se na ně ze slušnosti usmívala a dělala vše pro to, aby se
vyhnula konverzaci.
Tenhle život byl intenzivní, o tom nebylo pochyb. Tep-
lota klesla k sedmnácti stupňům pod nulu, málem ji sežral
lední medvěd, a přesto ji napadlo, zda jedním z problémů
jejího původního života nebyla jeho nijakost.
Dřív byla toho názoru, že nijakost, průměrnost a zkla-
mání jsou jí souzeny.
Bylo to tak. Nora vždy měla pocit, že pochází z dlouhé
řady výčitek a zmařených nadějí, které se, jak se zdálo,
předávaly z generace na generaci.
Tak například její dědeček z matčiny strany jménem
Lorenzo Conte. Opustil Apulii, ten pěkný podpatek italské
boty, a odjel do bujarého Londýna šedesátých let.
Stejně jako ostatní muži ze zpustlého přístavního měs-
ta Brindisi emigroval do Británie, a vyměnil tak život na
pobřeží Jaderského moře za práci v Londýnské cihlárně.
Lorenzo si naivně představoval, že povede úchvatný život.
Přes den bude vyrábět cihly a po večerech bude klábosit
se členy Beatles a promenádovat se po Carnaby Street
ruku v ruce s Jean Shrimptonovou nebo Marianne Faith-
fullovou. Jediný háček byl v tom, že navzdory svému názvu
nesídlila Londýnská cihlárna vůbec v Londýně. Ležela od
něj šedesát mil na sever v Bedfordu, který sice oplývá ně-
kolika skromnými půvaby, ale není ani zdaleka tak burá-
civě zábavný, jak by si Lorenzo představoval. Ze svých snů
nakonec slevil a usadil se tam. Práce nebyla nijak oslnivá,
ale platila účty.
Lorenzo se oženil s místní Angličankou jménem Patricia
Brownová, která si také začínala zvykat na životní zkla-
mání, poněvadž musela vyměnit sen o herectví za každo-
denní, nudné divadlo předměstské ženušky v domácnosti,
a také protože její kulinářské dovednosti byly už navždy
zastíněny duchem její zesnulé tchyně z Apulie a jejími le-
gendárními špagetami, které nemohla v Lorenzových očích
nikdy překonat.
Do roka po svatbě se jim narodila holčička, Nořina mat-
ka. Dali jí jméno Donna.
Donna vyrostla v domácnosti, ve které se její rodiče ne-
ustále hádali, a proto věřila, že manželství je něco nejen
nevyhnutelného, ale také nevyhnutelně skličujícího. Stala
se sekretářkou v právnické firmě a poté tiskovou mluvčí
obecního úřadu v Bedfordu. Pak zažila něco, o čem vlast-
ně nikdy pořádně nemluvila, alespoň ne před Norou. Z ně-
jakého důvodu se zhroutila – a potom ještě několikrát –,
v důsledku čehož zůstala doma, a ačkoli se pak zotavila,
do práce se už nikdy nevrátila.
Matka Noře předala jakousi neviditelnou štafetu selhání
a Nora ji dlouho nesla. Možná proto tolik věcí vzdala. Pro-
tože měla v DNA zapsané, že musí selhat.
Noře se tyhle myšlenky honily hlavou, zatímco loď su-
pěla arktickými vodami a nad hlavou jí létali racci – tedy
přesněji podle Ingrid racci tříprstí.
Na obou stranách rodiny panovalo nevyřčené přesvěd-
čení, že život má člověka semlít na padrť. Nořin otec Geoff
rozhodně vedl život, ve kterém, jak se zdálo, sešel z cesty.
Vyrostl pouze s matkou, protože jeho otec zemřel na in-
farkt, když byly Geoffovi teprve dva roky, a ta událost se mu
krutě vryla do prvních vzpomínek. Nořina babička z otcovy
strany se narodila na irském venkově, ale přestěhovala se
do Anglie, aby se stala uklízečkou ve škole. Domů nosila
sotva dost peněz na jídlo, natož aby ušetřila na něco, co by
alespoň vzdáleně připomínalo zábavu.
Geoffa už od útlého věku šikanovali ve škole, ale on
vyrostl do výšky i do šířky a pak těm tyranům bez větších
obtíží ukázal, kde je jejich místo. Tvrdě pracoval a rychle
zjistil, že mu jde fotbal, vrh koulí a zejména ragby. Hrál za
dorostenecký tým Bedford Blues a stal se jejich nejlepším
hráčem. Měl slušnou šanci uspět mezi profesionály, ale
pak utrpěl úraz kolaterálních vazů a ten mu zmařil plány.
Nastoupil jako učitel tělocviku a sršel tichou záští k celé-
mu vesmíru. Neustále snil o cestování, ale téměř nic pro
to neudělal, kromě toho, že si předplatil časopis National
Geographic a občas zaletěl na dovolenou někam na Kykla-
dy – Nora si pamatovala jeho fotografii z Naxu, na níž za-
chytil Apollónův chrám při západu slunce.
Možná to tak ale bylo ve všech životech. Možná by jí
i ty zdánlivě dokonalé, nabité a hodnotné životy nakonec
připadaly všechny stejné. Hromady zklamání a jednotvár-
nosti a utrpení a soupeření s občasnými záblesky úžasu
a nádhery. Možná právě to byl ten jediný smysl, na kterém
záleželo. Stát se světem, který se sám na sebe shora dívá.
Možná nebyli rodiče Nory a jejího bratra nešťastní kvůli
nedostatku úspěchu. Možná šlo jen o to, že vůbec tak ne-
ochvějně předpokládali, že uspějí. Vlastně o tom nic moc
nevěděla, ale na té lodi si uvědomila jednu věc. Milovala
své rodiče více, než si byla kdy schopná přiznat, a v tu chvíli
jim to všechno odpustila.
Jedné noci v Longyearbyenu
Zpáteční cesta do malého přístavu v Longyearbyenu jim

zabrala dvě hodiny. Longyearbyen je nejseverněji polože-
né město Norska i celého světa. Žijí v něm přibližně dva
tisíce obyvatel.
Nora tyto základní informace znala z původního života.
Tento kout světa ji koneckonců fascinoval už od jedenácti
let. Její znalosti však nijak zvlášť nepřekračovaly to, co se
dočetla v časopisech, a tak se stále neodvažovala mluvit.
Plavba do Longyearbyenu však proběhla v pořádku, pro-
tože její neschopnost mluvit o odebraných vzorcích ledu
a kamenů a rostlin nebo chápat fráze jako „příčně pruho-
vané čedičové podloží“ a „postglaciální izotopy“ všichni
připisovali šoku z jejího setkání s medvědem.
A Nora opravdu byla v jakémsi šoku. Ale nebyl to šok,
jaký si její kolegové představovali. Nebyla v šoku z toho, že
si myslela, že zemře. Umírá už přeci od chvíle, kdy poprvé
vkročila do Půlnoční knihovny. Ne. Byla v šoku z toho, že
cítila, že bude žít. Nebo že si alespoň dokázala představit,
že bude opět chtít žít. A že chce v tom životě dělat něco
prospěšného.
Podle skotského filozofa Davida Humea nebyl život člo-
věka o nic důležitější než život ústřice.
Ale pokud byl dost důležitý na to, aby Humeovi stálo za
to tuto myšlenku zapsat, byl možná dost důležitý na to, aby
se v něm Nora snažila dělat něco prospěšného. Aby pomá-
hala zachovat život, a to ve všech jeho formách.
Jestli tomu Nora správně rozuměla, tak zde druhá Nora
a její vědečtí kolegové pracovali na něčem, co souviselo
s rychlostí, jakou led a ledovce v těchto oblastech tají,
aby díky tomu dokázali změřit tempo klimatických změn.
Určitě šlo o víc, ale podle toho, co Nora zatím viděla, byla
tohle stěžejní část výzkumu.
V tomhle životě tedy přispívala svou troškou do mlýna
k záchraně planety. Nebo to postupné pustošení planety
alespoň monitorovala a šířila osvětu o environmentální
krizi. Říkala si, že taková práce musí být sice trochu de-
presivní, ale zároveň přínosná a ve výsledku uspokojivá.
Mělo to smysl. Bylo to podstatné.
Také na ně udělala dojem. Na ostatní. Svým zážitkem
s medvědem. Nora tu svým způsobem platila za hrdinku,
ne sice ve smyslu olympijského vítězství, ale jiným, stejně
uspokojivým způsobem.
Ingrid ji vzala kolem ramen. „Ty jsi ale kastrolová bojov-
nice. Řekla bych, že bychom měli tvou nebojácnost a naše
dost možná převratné objevy oslavit nějakým jídlem. Dob-
rým jídlem. A vodkou. Co ty na to, Petere?“
„Dobrým jídlem? V Longyearbyenu? Tam něco tako-
vého mají?“
Ukázalo se, že mají.
Zakotvili na pevnině a vydali se do dřevěné boudy
s restaurací Gruvelageret schované u opuštěné cesty
v liduprázdném zasněženém údolí. Popíjela arktické pivo
a překvapila své kolegy tím, že si objednala jediné ve-
ganské jídlo z jídelního lístku plného sobího masa a lo-
sích burgerů. Nora musela vypadat unaveně, protože jí
to řeklo hned několik kolegů, ale to bylo možná tím, že
se málokdy cítila dostatečně sebevědomě na to, aby se
vložila do rozhovoru. Připadala si jako žák autoškoly na
rušné křižovatce nervózně vyhlížející volný, bezpečný
pruh silnice.
Seděl tam i Hugo. Stále jí připadalo, že by se spíše hodil
do Antibes nebo do Saint-Tropez. Byla nesvá z toho, jak si
ji prohlíží. Přišlo jí, že ji zkoumá.
Když se svižnou chůzí vydali tam, kde měli na souši uby-
tování, které Noře připomínalo vysokoškolské koleje, jen
mnohem menší, severštější, dřevěnější a minimalističtější,
Hugo ji dohnal, aby mohl jít vedle ní.
„Zajímavé,“ řekl.
„Co je zajímavé?“
„Jak jsi u snídaně netušila, kdo jsem.“
„Proč? Taky jsi nevěděl, kdo jsem.“
„Jasně že jsem to věděl. Včera jsme spolu mluvili snad
dvě hodiny.“
Nora tušila, že na ni políčil nějakou past. „Vážně?“
„Prohlížel jsem si tě u snídaně, než jsem si přisedl, a všiml
jsem si, že jsi dnes jiná.“
„To je úchylný, Hugo. Prohlížet si ženy u snídaně.“
„Něčeho jsem si všiml.“
Nora si přetáhla šálu přes hlavu. „Je hrozná zima. Ne-
můžeme to probrat zítra?“
„Všiml jsem si, že improvizuješ. Celý den se vyhýbáš vše-
mu, co je jakkoli konkrétní.“
„To není pravda. Jsem jen otřesená. To víš, ten medvěd.“
„Non. Ce n’est pas ça. To bylo ještě před medvědem. I po
medvědovi. Prostě celý den.“
„Netuším, o čem to –“
„Máš takový výraz. Už jsem ho viděl i u jiných lidí. Po-
znal bych ho kdekoli.“
„Netuším, o čem to mluvíš.“
„Co způsobuje náhlé pohyby ledovců?“
„Cože?“
„Na to se přeci ve výzkumu specializuješ. Proto tu přeci
jsi, nebo ne?“
„Na to ještě nepanuje vědecký konsenzus.“
„Fajn. Bien. Jmenuj mi jeden z nich. Ledovce mají jména.
Kongsbreen? Nathorstbreen? Říká ti to něco?“
„Tahle debata se mi nelíbí.“
„Ty prostě nejsi ten stejný člověk, jakým jsi byla včera,
že ne?“
„To není nikdo z nás,“ opáčila Nora hbitě. „Naše mozky
se mění. Říká se tomu neuroplasticita. Zase chlap, co se
glacioložce snaží vysvětlit, jak fungují ledovce. Přestaň
s tím, Hugo, prosím tě.“
Hugo se poněkud stáhl a Nora se cítila trochu provinile.
Asi minutu bylo ticho. Ozývalo se jen křupání bot ve sně-
hu. Došli až téměř k ubytovně a ostatní jim byli v patách.
Ale pak to řekl.
„Jsem jako ty, Noro. Navštěvuju životy, které mi nepatří.
V tomhle jsem už pět dní. Ale už jsem prošel mnoha dalšími.
Naskytla se mi příležitost, tahle velmi vzácná příležitost.
Už nějakou dobu proplouvám mezi životy.“
Ingrid popadla Noru za ruku.
„Ještě mi zbyla vodka,“ oznámila, když došli ke dveřím.
V rukavici držela přístupovou kartu a přiložila ji ke čtečce.
Dveře se otevřely.
„Hele,“ zamumlal Hugo spiklenecky. „Pokud chceš vědět
víc, sejdeme se za pět minut v kuchyňce.“
A Nora cítila, jak jí srdce buší jako o závod, ale tentokrát
neměla kastrol ani naběračku, kterými by mohla mlátit.
Hugo se jí dvakrát nezamlouval, ale až příliš ji zajímalo, co
jí řekne. A také chtěla zjistit, jestli se mu dá věřit.
„Dobře,“ řekla. „Budu tam.“
Očekávání
Nora měla vždy problém být se sebou spokojená a přijmout

to, jaká je. Kam až její paměť sahala, měla pocit, že není
dost dobrá. Její rodiče, kteří se sami potýkali s vlastními
pochybami, ji v tom jen utvrzovali.
Představila si, jaké by to bylo, kdyby se dokázala zcela
a beze zbytku přijmout. Každou chybu, které se kdy do-
pustila. Každé znaménko na těle. Každý sen, kterého ne-
dosáhla, i bolest, kterou cítila. Každou touhu i chtíč, které
potlačila.
Představila si, že by to všechno přijala. Stejně jako přijí-
mala přírodu. Se stejnou samozřejmostí, s jakou přijímala
ledovce nebo papuchalky nebo skok velryby.
Představila si, jaké by to bylo, kdyby se viděla jen jako
další vynikající hříčka přírody. Jen další vnímající tvor, který
dělá, co je v jeho silách.
A díky tomu si představila, jaké by to bylo být svobodná.
Život a smrt a kvantová fyzika
Hugo neměl knihovnu.

„Je to videopůjčovna,“ řekl, když se opřel o lacině půso-
bící kuchyňskou linku, na které stály dózy s kávou. „Vypadá
úplně přesně jako videopůjčovna, do které jsem chodil na
předměstí Lyonu, kde jsem vyrůstal. Video Lumière. Bra-
tři Lumièrové jsou v Lyonu považovaní za národní hrdiny
a hodně míst se po nich jmenuje. To tam vynalezli kinema-
tografii. No nic, o to teď nejde. Jde o to, že každý život, který
si vyberu, je stará VHS kazeta, kterou si rovnou v obchodě
pustím, a v okamžiku, kdy film začne, tak zmizím.“
Nora potlačila zahihňání.
„Tobě to připadá k smíchu?“ podivil se Hugo trochu ublí-
ženě.
„Ne. Vůbec ne. Jen mě to trochu pobavilo. Videopůjčovna.“
„Jo? A knihovna je úplně logická?“
„Je logičtější, ano. Chci říct, že knihy se alespoň pořád
používají. Kdo si dneska pouští kazety?“
„Zajímavé. Netušil jsem, že někdo může být meziživotní
snob. Ty mě teda školíš.“
„Promiň, Hugo. Dobře, zeptám se tě na rozumnější otázku.
Je tam s tebou někdo? Člověk, co ti pomáhá vybrat život?“
Přikývl. „Jo. Strýček Philippe. Zemřel už před lety. A v žád-
né videopůjčovně nikdy nepracoval. Nedává to smysl.“
Nora mu řekla o paní Elmové.
„Knihovnice ze školy?“ dobíral si ji Hugo. „To je taky do-
cela legrační.“
Nora ho ignorovala. „Myslíš, že jsou to duchové? Strážní
andělé? Duchovní průvodci? Co jsou zač?“
Připadalo jí absurdní mluvit o takových věcech upro-
střed výzkumného ústavu.
„Jsou to,“ řekl Hugo a gestikuloval u toho, jako by se sna-
žil vyhmátnout ten správný termín ze vzduchu, „výklady.“
„Výklady?“
„Setkal jsem se i s dalšími lidmi, kteří byli jako my,“
vysvětloval Hugo. „Víš, já už jsem v meziprostoru dlou-
ho. Potkal jsem už několik kluzáků. Tak jim říkám. Nám.
Jsme kluzáci. Máme původní život, ve kterém ležíme ně-
kde v bezvědomí, visíme na vlásku mezi životem a smrtí,
a pak se sklouzneme na nějaké místo. A to je pokaždé jiné.
Knihovna, videopůjčovna, umělecká galerie, herna, restau-
race… O čem to vypovídá?“
Nora pokrčila rameny. Pak se zamyslela a poslouchala
hučení ústředního topení. „Že je to jedna velká hovadina?
Že nic z toho není skutečné?“
„Ne. Protože šablona je vždy stejná. Tak například: vždy
je tam ještě někdo další, nějaký průvodce. Vždy jen jeden
člověk. Vždy se jedná o někoho, kdo dané osobě v důleži-
tém okamžiku života nějak pomohl. A místo má vždy pro
danou osobu nějakou sentimentální hodnotu. Většinou do-
jde na vysvětlování původních životů nebo větvení.“
Nora si vzpomněla, jak ji paní Elmová utěšovala poté,
co jí zemřel táta. Zůstala s ní a uklidňovala ji. Bylo to asi
to nejlaskavější, co pro ni kdy někdo udělal.
„A vždy je na výběr z nekonečného množství možností,“
pokračoval Hugo. „Nekonečně videokazet nebo knih nebo
obrazů nebo jídel… Já totiž jsem vědec. A tak jsem si vy-
zkoušel několik vědeckých životů. V původním životě mám
titul z biologie. V jiném životě jsem zase chemik, který za
svou práci získá Nobelovu cenu. Byl jsem i mořským bio-
logem a snažil jsem se chránit Velký bariérový útes. Ale
zrovna fyzika nikdy nebyla moje silná stránka. Nejprve
jsem vůbec netušil, jak přijít na to, co se mi to děje. Dokud
jsem v jednom životě nepotkal ženu, která na tom byla
stejně jako my, a v původním životě učila kvantovou fyzi-
ku. Profesorka Dominique Bissetová z univerzity v Mont
pellier. Ta mi to konečně vysvětlila. Mnohosvětovou inter-
pretaci kvantové fyziky. To znamená, že jsme…“
Do kuchyňky vešel muž, jehož jméno si Nora nepama-
tovala. Měl laskavou tvář, růžovou pokožku a rudohnědé
vousy. Opláchl si hrnek od kávy a pak se na ně usmál.
„Tak zítra,“ řekl měkkým americkým, možná spíše ka-
nadským přízvukem a odcupital pryč v pantoflích.
„Ano,“ odvětila Nora.
„Dobrou,“ dodal Hugo a pak se vrátil mnohem tlume-
nějším hlasem k původnímu tématu. „Univerzální vlnová
funkce doopravdy existuje, Noro. To mi řekla profesorka
Bissetová.“
„Cože?“
Hugo vztyčil prst. Poněkud otravné gesto, které říkalo,
aby chvíli počkala. Nora odolala silnému nutkání ten prst
popadnout a zakroutit jím. „Erwin Schrödinger…“
„Ten s tou kočkou.“
„Ano. Ten s tou kočkou. Tvrdil, že v kvantové fyzice se
všechny alternativní možnosti odehrávají současně. Všech-
ny naráz. Na stejném místě. Kvantová superpozice. Kočka
v krabici je živá i mrtvá. Jasně, můžeš tu krabici otevřít
a zjistit, jestli je živá, nebo mrtvá, tak to prostě chodí, ale
svým způsobem je kočka živá a zároveň mrtvá i po otevře-
ní krabice. Každý vesmír totiž překrývá jiný vesmír. Jako
milion obrázků na pauzovacím papíře ve stejném rámečku,
všechny se od ostatních liší jen drobnou odchylkou. Podle
mnohasvětové interpretace kvantové fyziky existuje neko-
nečné množství divergentních paralelních vesmírů. V kaž
dém okamžiku svého života vkročíš do nového vesmíru.
S každým rozhodnutím, které učiníš. Obecně se mělo za
to, že mezi těmito světy nelze přecházet ani s nimi nelze
navázat kontakt, ačkoli se odehrávají na stejném místě
a ačkoli se odehrávají doslova milimetry od nás.“
„Ale co my? My to děláme.“
„Přesně tak. Jsem tu, ale zároveň vím, že tu nejsem. Le-
žím taky v nemocnici v Paříži a jsem po mozkové příhodě.
A taky skáču s padákem v Arizoně. A cestuju po jižní Indii.
A jsem na degustaci vína v Lyonu. A ležím na jachtě u azu-
rového pobřeží.“
„Já to věděla!“
„Vraiment?“
V tu chvíli se rozhodla, že je vlastně naprosto kouzelný.
„Mně se zdálo, že se spíš hodíš na procházku po prome-
nádě v Cannes než na polární dobrodružství.“
Hugo roztáhl dlaň pravé ruky jako hvězdici. „Pět dní!
Už jsem v tomhle životě pět dní. To je můj rekord. Možná
je pro mě tenhle život ten pravý.“
„Zajímavé. To budeš mít velmi studený život.“
„A kdo ví. Pro tebe možná taky… Teda, chci říct, že
pokud tě zpátky do knihovny neposlal ten medvěd, tak
už tě tam nepošle nic.“ Natočil vodu do konvice. „I z vě-
deckého hlediska je ta šedá zóna mezi životem a smrtí
tajuplným místem. Člověk se ocitne v situaci, kdy není
ani tím, ani oním. Nebo se stává obojím. Je živý i mrtvý.
A v tom momentě, kdy se nalezne v meziprostoru dvou
binárních možností, se z něj někdy, výjimečně, může stát
Schrödingerova kočka, která je nejen živá i mrtvá, ale zá-
roveň představuje všechny možnosti kvantového procesu
daného univerzální vlnovou funkcí, a to včetně vesmíru,
ve kterém si v jednu ráno povídáme ve sdílené kuchyňce
v Longyearbyenu…“
Nora se to snažila všechno vstřebat. Vzpomněla si na
Voltse, jak ležel klidně a nehybně pod postelí a jak ležel
u silnice.
„Ale někdy je ta kočka mrtvá a mrtvá.“
„Prosím?“
„Nic. To já jen… umřel mi kocour. Vyzkoušela jsem jiný
život a on byl mrtvý i v tom druhém životě.“
„To mě mrzí. Zažil jsem něco podobného s labradorem.
Ale jde o to, že je nás víc. Žil jsem už v tolika životech, že
jsem se s několika z nich potkal. Někdy jen stačí vyslovit
svou pravdu nahlas a najdeš ostatní, kteří jsou jako ty.“
„Přijde mi to jako šílenost, že jsou i další lidé, co jsou
taky… jak jsi nám to říkal?“
„Kluzáci?“
„Jo, tihle.“
„Je to samozřejmě možné, ale i tak bych řekl, že jsme
vzácní. Všiml jsem si třeba toho, že všichni, které jsem
potkal – bylo jich asi tucet –, byli v našem věku. Třicátníci
nebo čtyřicátníci nebo padesátníci. Jednomu bylo dvacet
devět, en fait. A všichni si hluboce přáli, aby mohli udělat
něco jinak. Všichni něčeho litovali. Někteří uvažovali o tom,
že by jim bylo lépe, kdyby byli mrtví, ale zároveň toužili
prožít život v kůži svého jiného já.“
„Schrödingerův život. Mrtví i živí ve vlastní mysli.“
„Exactement! Ať už tyto výčitky udělaly s naším mozkem
cokoli, ať už proběhla jakákoli – jak se to řekne? – neuro-
chemická reakce, ta zmatená touha po životě a zároveň
i po smrti stačila k tomu, aby nás to nějakým zvláštním
způsobem poslalo někam do meziprostoru.“
Konvice se rozhlučela a voda v ní bublala stejně jako
Nořiny myšlenky.
„Proč vždy vidíme jen jednu osobu? Na tom místě.
V knihovně. Nebo kdekoli.“
Hugo pokrčil rameny. „Kdybych byl věřící, řeknu, že je
to Bůh. A jelikož je Bůh nejspíš někdo, koho nevidíme ani
nevnímáme, tak na sebe Bůh – nebo Bohyně, co já vím –
bere podobu nějakého dobrého člověka z našeho původ-
ního života. A kdybych nebyl věřící, což nejsem, tak bych
si myslel, že lidský mozek prostě nestíhá spletitost probí-
hající kvantové vlnové funkce pobrat, a tak si ji uspořádá
a převede ji na něco, čemu rozumí. Knihovnice v knihovně.
Přátelský strýček ve videopůjčovně. A tak dále.“
Nora o mnohovesmíru četla a věděla také něco o gestalt
psychologii. Pojednává o tom, že lidský mozek vezme sple-
titou, komplexní informaci o světě a zjednoduší ji. Když
se tedy člověk podívá na strom, převede tu neuvěřitelně
spletitou masu listů a větví na něco, co nazve stromem. Je
zcela lidské svět neustále zjednodušovat na pochopitelný
příběh, který nám to chápání usnadňuje.
Věděla také, že vše, co člověk vidí, je zjednodušení. Lid-
ské oko vidí svět ve třech dimenzích. To je samo o sobě
zjednodušení. Lidé jsou velmi podstatně omezená stvoře-
ní uchylující se k zobecňování, jež žijí na autopilota, který
jim v mysli vyrovnává zatáčky cest, což vysvětluje, proč se
neustále ztrácejí.
„To je jako to, že lidi nikdy nevidí druhou ručičku hodin
uprostřed tiknutí,“ řekla Nora.
„Cože?“
Viděla, že má Hugo analogové náramkové hodinky. „Jen
to zkus. Nejde to. Mysl nevidí to, co nechápe.“
Hugo kývl hlavou, když se sám zadíval na hodinky.
„Takže,“ shrnula to Nora, „to, co existuje mezi vesmíry,
nejspíš není knihovna, ale pro mě je knihovna nejjedno-
dušší způsob, jak to uchopit. To je moje hypotéza. Vidím
zjednodušenou verzi skutečnosti. Knihovnice je jen taková
mentální metafora. Vlastně to všechno.“
„No není to úchvatné?“ odvětil Hugo.
Nora si povzdechla. „V minulém životě jsem mluvila se
svým mrtvým tátou.“
Hugo otevřel dózu s kávou a nabral instantní granule
do dvou hrnků.
„A nepila jsem kávu. Jen mátový čaj.“
„To zní strašně.“
„Šlo to.“
„Ještě jedna věc je zvláštní,“ řekl Hugo. „V jakémkoli oka-
mžiku můžeme ty nebo já uprostřed konverzace zmizet.“
„Už se ti to někdy stalo?“ řekla Nora a vzala si hrnek,
který jí Hugo podal.
„Jo. Několikrát. Vyděsilo mě to. Ale nikdo jiný by si toho
nevšiml. Vzpomínky na předchozí den má ten člověk sice
trochu rozmazané, ale to by ses divila… Kdyby ses teď vrá-
tila do knihovny a já zůstal tady v kuchyni a povídal si
s tebou, řekla bys nejspíš něco jako: ‚Měla jsem menší vý-
padek, o čem jsme to mluvili?‘, mně by došlo, co se stalo,
a namluvil bych ti, že jsme mluvili o ledovcích, a ty bys mě
zasypala fakty o ledovcích. Tvůj mozek by si vyplnil mezery
a vymyslel si odůvodnění toho, co se právě stalo.“
„Jo, ale co ten medvěd? Co ta dnešní večeře? To by si
moje druhé já přece nepamatovalo, co jsem jedla, ne?“
„Nemuselo by. Ale už jsem to taky viděl. Je úžasné, co
dokáže mozek doplnit. A co mu nevadí, že zapomene.“
„A jaká jsem teda byla? Myslím tím včera.“
Jejich pohledy se střetly. Měl pěkné oči. Noře na chvíli
připadalo, že si ji přitahuje na svou oběžnou dráhu jako
satelit létající kolem země.
„Úžasná, okouzlující, inteligentní, krásná. Stejně jako
teď.“
Zasmála se tomu. „Přestaň se chovat tak francouzsky.“
Trapná chvíle ticha.
„Kolik životů už jsi navštívil?“ zeptala se nakonec. „Ko-
lik jsi jich prožil?“
„Až moc. Blížím se ke třem stovkám.“
„Tři sta?“
„Už jsem byl tolika různými lidmi. Na všech světadílech.
A pořád hledám ten správný život. Smířil jsem se s tím, že
takhle zůstanu navždy. Nikdy nenajdu život, ve kterém
chci skutečně zůstat napořád. Jsem prostě moc zvědavý.
Až příliš silně vždy zatoužím žít jiný život. A nemusíš se
tak tvářit. Není to smutné. Já jsem mezi světy spokojený.“
„Ale co když tam jednou ta videopůjčovna prostě nebu-
de?“ vzpomněla si Nora na paniku paní Elmové za počíta-
čem a problikávající světla. „Co když jednoho dne zmizíš
nadobro? Než stihneš najít život, ve kterém by ses chtěl
usadit?“
Pokrčil rameny. „Tak prostě umřu. A znamená to, že
bych stejně umřel. V životě, který jsem žil předtím. Vlastně
mě docela baví být kluzákem. Líbí se mi ta nedokonalost.
Líbí se mi, že mám pořád smrt jako možnost. Líbí se mi, že
se nemusím usazovat.“
„Řekla bych, že jsem v jiné situaci. Myslím, že moje smrt
se blíží mnohem naléhavěji. Myslím, že pokud co nejdřív
nenajdu život, ve kterém bych chtěla zůstat, zmizím na-
dobro.“
Vysvětlila mu, jaký problém měla při posledním přeno-
su do knihovny.
„Aha. Jo, no, tak to nevěstí nic dobrého. Ale možná to
není tak zlé. Uvědomuješ si, že máš nekonečně mnoho
možností? Mnohovesmír není jen několik vesmírů. Není to
dokonce ani hodně vesmírů. A není to ani milion, ani mi-
liarda, ani bilion vesmírů. Je to nekonečno vesmírů. I když
se týkají jen tebe. Můžeš být jakoukoli verzí sebe sama
v jakémkoli světě, jakkoli je ten svět nepravděpodobný. Je-
diným limitem je tvá vlastní představivost. S vymýšlením
výčitek, které chceš odčinit, můžeš být opravdu kreativní.
Jednou jsem odčinil něco, co jsem zavrhl ještě jako teenager,
a tím bylo studium kosmonautiky a práce astronauta, a tak
jsem se v jednom životě stal astronautem. Do vesmíru jsem
sice neletěl, ale na chvíli jsem se stal někým, kdo ve svém
životě někdy opustil planetu. Musíš mít stále na paměti, že
je úžasné mít takovou příležitost a že je vzácná a že můžeš
odčinit chyby, kterých ses dopustila, a žít vysněné životy.
Jakýkoli život. Neboj se snít ve velkém. Můžeš se stát úplně
čímkoli. Protože v jednom z životů tím někým jsi.“
Nora si usrkla kávy. „Chápu.“
„Ale nikdy nebudeš skutečně žít, dokud budeš jen hledat
smysl života,“ pronesl moudře.
„Cituješ Camuse.“
„Dostalas mě.“
Opět se na ni upřeně zadíval. Tentokrát jí však upřenost
jeho pohledu nevadila, ale intenzita jejího vlastního pohle-
du ji trochu zaskočila. „Studovala jsem filozofii,“ řekla tak
nevzrušeně, jak jen to dokázala, a sklopila zrak.
Teď u ní byl blízko. Bylo na něm něco otravného a stej-
nou měrou přitažlivého. Vyzařovala z něj arogantní ne-
morálnost, čímž jeho tvář na Noru působila tak, že by mu
v závislosti na okolnostech nejraději vrazila facku, nebo
vtiskla polibek.
„V jednom životě se známe už roky a vzali jsme se…“ řekl.
„Ale ve většině životů tě neznám vůbec,“ namítla Nora
a zahleděla se na něj přímo.
„To je škoda.“
„Nemyslím si.“
„Vážně?“
„Vážně,“ usmála se.
„My dva jsme výjimeční, Noro. Jsme vyvolení. Nikdo nás
nechápe.“
„Nikdo nikoho nechápe. A nejsme vyvolení.“
„Jediný důvod, proč jsem stále v tomhle životě, jsi ty…“
Naklonila se a políbila ho.
Pokud se mi něco děje, chci u toho být
Byl to velmi příjemný pocit. Ten polibek i vědomí toho, že

stále dokázala být tak troufalá. Docházelo jí, že vše, co se
jí kdy mohlo stát, se jí v nějakém životě už stalo, a to ji tro-
chu zbavilo odpovědnosti za rozhodování. Taková zkrátka
byla realita univerzální vlnové funkce. Ať už se dělo cokoli,
mohla to, jak usoudila, svalit na kvantovou fyziku.
„Jsem v pokoji sám,“ řekl Hugo.
Nora se na něj zahleděla tak neohroženě, jako by jí se-
tkání tváří v tvář s ledním medvědem dalo schopnost do-
minance, o které dosud netušila. „Tak, Hugo, to bys to dnes
mohl porušit.“
Ale jejich sex ji zklamal. Na mysl jí přímo při tom vyta-
nul citát Camuse.
Možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy zajímá, ale
bezpečně jsem si jist tím, co mě nezajímá.
Zřejmě to nebylo moc dobré znamení toho, jak se jejich
noční setkání vydařilo, že při něm myslela na existenciál-
ní filozofii a že si vzpomněla právě na tenhle citát. Neřekl
však Camus také: „Pokud se mi něco děje, chci u toho být“?
Došla k závěru, že Hugo je velmi zvláštní člověk. Na
někoho, kdo si s ní tak důvěrně povídal o hlubokých té-
matech, byl překvapivě odtržený od přítomnosti. Možná
když člověk prožil tolik životů jako on, měl pak skutečně
důvěrný vztah jedině sám se sebou. Najednou měla pocit,
jako by tam vůbec nebyla.
A za pár chvil tam doopravdy nebyla.
Bůh a jiné knihovnice
„Kdo jste?“
„Víš, jak se jmenuji. Jsem paní Elmová. Louise Isabel
Elmová.“
„Jste Bůh?“
Usmála se. „Jsem to, co jsem.“
„A to je co?“
„Knihovnice.“
„Ale vy nejste skutečný člověk. Jste jen… mechanis-
mus.“
„To jsme snad všichni, ne?“
„Ne tak docela. Vy jste výsledkem podivné interakce
mezi mojí myslí a mnohovesmírem, nějaké zjednodušení
kvantové vlnové funkce, nebo co to vlastně je.“
Zdálo se, že paní Elmovou tato domněnka znepokojila.
„Copak se stalo?“
Nora se zadívala na žlutohnědou kamennou podlahu
a vzpomněla si na ledního medvěda. „Málem jsem umřela.“
„Pamatuj, že pokud v nějakém životě zemřeš, není ces-
ty zpět.“
„To není fér.“
„V knihovně platí přísná pravidla. Knihy jsou drahocen-
né. Musíš s nimi zacházet opatrně.“
„Ale jsou to jiné životy. Moje jiné verze. To nejsem do-
opravdy já.“
„Ano, ale dokud je prožíváš ty, jsi to ty, kdo musí čelit
následkům.“
„Abych pravdu řekla, přijde mi to ujetý.“
Úsměv knihovnice se v koutcích stočil jako spadlý list.
„No, to je zajímavé.“
„Co je zajímavé?“
„To, jak jsi zcela zásadně změnila názor na smrt.“
„Cože?“
„Chtěla jsi zemřít a teď už nechceš.“
Noře došlo, že paní Elmová možná není tak daleko od
pravdy, ačkoli celou pravdu nezná. „No, pořád si myslím,
že můj původní život není k žití. Celá tahle zkušenost to
jen potvrdila.“
Zavrtěla hlavou. „Nemyslím si, že si to myslíš.“
„To teda myslím. Proto jsem to řekla.“
„Ne. Kniha výčitek je čím dál tím lehčí. A je v ní stále více
bílých řádků… Zdá se, že si celý život namlouváš věci, které
si vlastně nemyslíš. To je jedna z tvých překážek.“
„Překážek?“
„Ano. A máš jich požehnaně. Brání ti v tom, abys pocho-
pila pravdu.“
„O čem?“
„O sobě. Vážně by ses o to měla začít snažit. Najít prav-
du. Protože na ní záleží.“
„Já myslela, že si můžu vybrat z nekonečného množství
životů.“
„Musíš si vybrat život, ve kterém bys mohla být nejšťast-
nější. Nebo za chvíli nebude z čeho vybírat.“
„Potkala jsem člověka, který tohle dělá už dlouho a stále
nenašel život, se kterým by byl spokojený.“
„No, Hugo má výsadu, kterou ty mít nemusíš.“
„Hugo? Jak jste…?“
Ale pak si vzpomněla, že paní Elmová toho ví mnohem
víc, než by měla.
„Musíš pečlivě zvážit, co si vybereš,“ pokračovala
knihovnice. „Jednoho dne tu žádná knihovna nemusí být
a ty zmizíš navždy.“
„Kolikrát si můžu vybrat život?“
„Toto není kouzelná lampa a já nejsem džin. Žádné přes-
né číslo ti neřeknu. Mohl by být jen jeden. Mohlo by jich
být sto. Máš ale na výběr z nekonečného množství životů
tak dlouho, dokud bude v Půlnoční knihovně, no, půlnoc.
Protože dokud je půlnoc, zůstává tvůj život, tvůj původní
život, někde uprostřed mezi životem a smrtí. Pokud se zde
čas pohne, znamená to, že se stalo něco velmi…“ paní El-
mová pátrala po dostatečně jemném slově, „… zásadního.
Něco, co srovná Půlnoční knihovnu se zemí a nás dvě vez-
me s sebou. Tak bych být tebou byla pro jistotu obezřetná.
Velmi důkladně bych se zamyslela nad tím, kde chceš být.
Je zřejmé, že děláš pokroky, to já poznám. Zdá se, že si už
uvědomuješ, že život může stát za to, a teď jen najít ten
správný, ve kterém budeš chtít zůstat. Ale nechceš přece,
aby se ta brána zavřela, než jí stihneš projít.“
Pak byly dlouho obě zticha a Nora si prohlížela všechny
ty knihy kolem sebe. Všechny ty možnosti. Klidně a poma-
lu procházela uličkami, přemýšlela nad tím, co se skrývá
pod obálkou každé z knih, a přála si, aby jí zelené hřbety
nějak napověděly.
„Tak kterápak tě zaujala?“ ozvala se za ní slova paní
Elmové.
Nora si vzpomněla na to, co jí řekl Hugo v kuchyňce.
Neboj se snít ve velkém.
Knihovnice ji propichovala pohledem. „Kdo je Nora See-
dová? A co chce?“
Zamyslela se nad tím, kdy v životě byla nejblíže štěstí,
a vzpomněla si na hudbu. Ano, stále sice občas hrála na
klavír a klávesy, ale úplně se vzdala tvorby. Vzdala se zpěvu.
Vzpomínala na jedny z prvních šťastných koncertů v hospo-
dě, kde hráli „Beautiful Sky“. Jak s ní na pódiu poskakovali
její bratr, Ravi a Ella.
Přesně věděla, o kterou knihu má požádat.
Sláva
Potila se. To bylo to první, co zpozorovala. Tělem jí proudil

adrenalin a oblečení se jí lepilo na kůži. Stálo kolem ní pár
lidí, někteří z nich drželi kytary. Doléhal k ní hluk. Rozléha-
jící se, mocný, lidský hluk. Burácení života, které pomalu
nabíralo na rytmu a tvaru a proměňovalo se ve skandování.
Před ní stála žena a otírala Noře obličej ručníkem.
„Díky,“ řekla Nora a usmála se.
Ženu to polekalo, jako by na ni právě promluvil Bůh.
Muže s bubenickými paličkami poznala okamžitě. Byl
to Ravi. Vlasy měl odbarvené na platinově blond, na sobě
měl perfektně padnoucí indigově modrý oblek a tam, kde
měla být košile, mu koukala holá hruď. Vypadal úplně jinak
než člověk, který si teprve včera prohlížel časopisy v trafice
v Bedfordu, i ten obchodně vyhlížející muž v modré košili,
který byl svědkem její katastrofální přednášky v hotelu
InterContinental.
„Ravi!“ vyhrkla Nora. „Vypadáš úžasně!“
„Co?“
Přes hluk davu ji neslyšel a ona už stejně měla na jazy-
ku jinou otázku.
„Kde je Joe?“ zeptala se tak nahlas, že skoro křičela.
Ravi se na chvíli zatvářil zmateně a trochu vyděšeně
a Nora se připravila na to, že uslyší nějakou příšernou zprá-
vu. Ale žádná nepřišla.
„Asi jako obvykle. Žvaní se zahraničním tiskem.“
Nora netušila, o co tu jde. Zdálo se, že je Joe stále sou-
částí kapely, ale ne dost na to, aby s nimi stál na pódiu.
A pokud v kapele nebyl, pak důvod, ze kterého z kapely
odešel, ho nepřiměl zmizet úplně. Z toho, co Ravi řekl, a jak
to řekl, byl Joe důležitým členem týmu. Ella tam však chy-
běla. Na basu hrál rozložitý, svalnatý chlap s vyholenou
hlavou a potetovaným tělem. Chtěla vědět víc, ale teď se
to zjevně moc nehodilo.
Ravi máchl rukou ve vzduchu a ukázal k místu, kde Nora
teprve teď spatřila obrovskou stage.
Úplně ji to ohromilo. Nevěděla, jak se má cítit.
„Čas na přídavek,“ zavelel Ravi.
Nora se snažila myslet. Od doby, kdy stála na pódiu,
uběhla hezká řádka let. A i předtím hrála jen pro skupinku
asi dvanácti nezaujatých návštěvníků podzemního baru.
Ravi se k ní naklonil. „Jsi v pohodě, Noro?“
Znělo to trochu odměřeně. Vyslovil její jméno způsobem,
z nějž zazníval stejný druh opovržení, který slyšela i včera,
když na něj narazila ve velmi odlišném životě.
„Jo,“ odpověděla mu křikem. „Jasně, já jen… Netuším, co
dáme jako přídavek.“
Ravi pokrčil rameny. „To, co vždycky.“
„Hmm. Jo. Jasně.“ Nora usilovně přemýšlela. Podívala
se na pódium a uviděla obrovskou obrazovku, na které
směrem k hlučícímu davu problikával a rotoval nápis THE
LABYRINTHS. Páni, pomyslela si. Dotáhli jsme to fakt dale-
ko. Tak daleko, že hrajeme na stadionu. Uviděla klávesy
a stoličku, na které zjevně předtím seděla. Ostatní členové
kapely, jejichž jména neznala, se chystali vrátit na pódium.
„Kde že to jsme?“ zeptala se přes jekot davu. „Nějak mi
to vypadlo.“
Mohutný, holohlavý muž s baskytarou jí odpověděl: „São
Paulo.“
„My jsme v Brazílii?“
Všichni se na ni podívali, jako by zešílela.
„Kde jsi poslední čtyři dny byla?“
„‚Beautiful Sky‘,“ vyhrkla Nora, protože jí došlo, že by
si nejspíš mohla vzpomenout na většinu slov. „Zahrajeme
tuhle.“
„Znova?“ zasmál se Ravi a tvář se mu leskla potem. „Není
to ani deset minut, co jsme ji hráli.“
„Dobře, poslouchejte,“ řekla Nora a snažila se překřičet
dav, který teď skandoval žádost o přídavek. „Co kdybychom
zkusili něco jiného. Trochu to okořeníme. Mohli bychom
zahrát něco jiného než obvykle.“
„Musíme zahrát ‚Howl‘,“ řekla další členka kapely. Na
sobě měla připnutou tyrkysovou sólovou kytaru. „Vždycky
hrajeme ‚Howl‘.“
O písni „Howl“ Nora nikdy v životě neslyšela.
„Jo, to já přece vím,“ zalhala Nora. „Ale pojďme to tro-
chu okořenit. Uděláme něco, co nečekají. Překvapíme je.“
„Moc to hrotíš, Noro,“ řekl Ravi.
„Jinak přemýšlet neumím.“
Ravi pokrčil rameny. „Tak co zahrajeme?“
Nora se snažila soustředit. Vzpomněla si na Ashe a jeho
zpěvník písní Simona a Garfunkela. „Zahrajeme ‚Bridge
Over Troubled Water‘.“
Ravi nevěřil vlastním uším. „Cože?“
„Myslím, že bychom to měli zkusit. Lidi to dostane.“
„To je moje oblíbená písnička,“ řekla členka kapely.
„A znám akordy.“
„Ty zná každý, Imani,“ odfrkl si Ravi pohrdavě.
„No právě!“ chytila se toho Nora a snažila se znít jako
rocková hvězda. „Jdeme na to.“
Mléčná dráha
Nora vešla na pódium.

Ze začátku žádné publikum neviděla, protože jí světla
mířila přímo do očí a za tou září jí vše připadalo temné. Až
na oslnivou mléčnou dráhu vytvořenou záblesky foťáků
a rozzářených svítilen telefonů.
Rozhodně je však slyšela.
Když je na jednom místě velký počet lidí, kteří se cho-
vají úplně stejně, stávají se zcela jiným stvořením. Jejich
jednotný křik jí spíše připomínal nějaké zvíře. Nejprve ji
to vyděsilo, jako by byla Herkules čelící mnohohlavé hydře,
která se ho snaží zabít. Tohle však byl křik bezpodmínečné
podpory a jeho mohutnost jí vlila energii do žil.
V tu chvíli si uvědomila, že dokáže mnohem víc, než
kdy tušila.
Divoká a svobodná
Došla ke klávesám, posadila se na stoličku a posunula si

mikrofon o trochu blíž.
„Děkujeme, São Paulo!“ řekla. „Milujeme vás!“
A Brazílie zaburácela v odpověď.
Takhle, jak se zdálo, vypadala moc. Moc slávy. Jako po-
pové hvězdy, jež vídala na sociálních sítích, které mohly
napsat jediné slovo a získat za to miliony lajků a sdílení.
Totální sláva přicházela v bodě, kdy jste vypadali jako hrdi
na nebo génius nebo Bůh a nemuseli jste pro to skoro nic
udělat. Na druhou stranu to ale mělo i svá úskalí. Stejně
snadno jste mohli upadnout v nemilost a působit jako ďá-
bel nebo ničema nebo prostě jen blbec.
Srdce jí zuřivě bilo, jako by se chystala vkročit na vi-
suté lano.
Teď už jednotlivé tváře v davu rozpoznávala. Byly jich
tisíce a vystupovaly ze tmy. Drobné, podivné hlavičky, jako
by k nim oblečená těla ani nepatřila. Jako by se dívala na
dvacet tisíc useknutých hlav.
Měla sucho v ústech. Sotva dokázala mluvit, a pochybo-
vala nad tím, zda bude schopná zpívat. Vzpomněla si, jak
Dan schválně křivil obličej, když pro něj zpívala.
Hluk davu polevil.
Nadešel čas.
„Tak jo,“ začala Nora. „Teď zahrajeme jednu, kterou jste
už možná někdy slyšeli.“
Došlo jí, že řekla pěknou pitomost. Všichni si přeci kou-
pili lístky právě proto, že nejspíš někdy slyšeli většinu písní,
které kapela právě odehrála.
„Tahle píseň pro mě hodně znamená.“
Celý sál okamžitě propukl v jásot. Křičeli a hulákali
a tleskali a skandovali. Byla to fantastická odezva. Na oka-
mžik se cítila jako Kleopatra. Naprosto vyděšená Kleopatra.
Položila ruce do pozice akordu Es dur a na vteřinu ji na
jejím nepřirozeně oholeném předloktí rozptýlilo tetování
vyvedené nádherným, nakloněným kaligrafickým písmem.
Byl to citát Henryho Davida Thoreaua. Všechno dobré je
divoké a svobodné. Zavřela oči a slíbila si, že je neotevře,
dokud píseň nedozpívá.
Chápala, proč hrál Chopin raději po tmě. Bylo to tak
mnohem snazší.
Divoká, pomyslela si. Svobodná.
Jakmile se dala do zpěvu, jako by ožila. Cítila se mno-
hem živěji, než když plavala v těle olympijské šampionky.
Říkala si, proč se toho vůbec tak bála, proč se bála zpí-
vat před lidmi. Cítila se při tom úžasně.
Ravi za ní po skončení písně ještě na pódiu přišel. „To
bylo sakra nádherný, holka,“ zakřičel jí do ucha.
„Jo, to jsem ráda,“ odpověděla.
„Tak to teď dotáhneme a zahrajeme ‚Howl‘.“
Zavrtěla hlavou a pak promluvila do mikrofonu dřív, než
se k tomu dostal někdo jiný. „Děkujeme všem, že jste přišli!
Moc doufám, že jste si to užili. Dojeďte v pořádku domů!“
„Dojeďte v pořádku domů?“ kroutil nad tím Ravi nevěřícně

hlavou, když se autobusem vraceli do hotelu. Nepamato-
vala si, že by se k ní kdy choval tak hnusně. Vypadal ne-
šťastně.
„Co je na tom špatně?“ podivila se nahlas.
„Není to zrovna tvůj styl.“
„Že ne?“
„Oproti Chicagu je to docela kontrast.“
„Proč? Co jsem provedla v Chicagu?“
Ravi se zasmál. „To ti někdo udělal lobotomii?“
Nora se podívala na mobil. V tomhle životě měla nej-
novější model.
Zpráva od Izzy.
Byla to ta stejná zpráva, kterou dostala i v životě s Da-
nem a hospodou. Vlastně to nebyla tak docela zpráva, jen
fotografie velryby. To ji překvapilo. Proč se s Izzy přátelila
v tomhle životě, a ne ve svém původním? Celkem určitě
přece v tomhle životě nebyla provdaná za Dana. Prohlédla
si ruce a oddechla si, když nenašla na prsteníčku žádný
prsten.
Předpokládala, že se The Labyrinths proslavili ještě
předtím, než se Izzy rozhodla přestěhovat do Austrálie,
a tak pro ni bylo mnohem pochopitelnější, když se tahle
Nora rozhodla s ní neodjet. Nebo se možná Izzy jen líbilo
mít slavnou přítelkyni.
Izzy k fotografii něco připsala.
Všechno dobré je divoké a svobodné.
Musela o tom tetování vědět.
Pak od ní přišla další zpráva.
„Doufám, že jste si užili Brazílii. Určitě jste to tam zase
rozjeli! A hrozně moc děkuju za ty lístky do Brisbane. Šíle-
ně se tam těším. Zdravím od protinožců!“
Přidala několik obrázků velryb a srdíček a sepjatých
rukou a not a mikrofonů.
Nora se podívala i na Instagram. V tomhle životě měla
11,3 milionu sledujících.
A vypadala sakra skvěle. Její přirozeně černé vlasy s jed-
ním bílým pramínkem. Upírský make-up. A piercing rtu.
Vypadala unaveně, ale říkala si, že to je jen daň za život na
turné. I její únava působila luxusně. Vypadala jako šmrn-
covní teta Billie Eilish.
Vyfotila si selfie a viděla, že ačkoli nevypadá přesně tak
jako na upravených fotografiích na sociálních sítích, které
fotila pro časopisy, kde byla zjevně hodiny v rukou stylistů,
vypadala rozhodně stylověji, než si vůbec dokázala před-
stavit. Stejně jako v australském životě, i teď sdílela na
internetu básně. Rozdíl byl však v tom, že tentokrát měla
každá báseň okolo milionu lajků. Jedna z nich se dokonce
také jmenovala „Oheň“, ale od té australské se lišila.
Měla v sobě oheň.

Přemítala, zda ji zahřeje, nebo spálí.
A pak jí to došlo.
Oheň nemá žádnou motivaci.
Tu má jen ona.
Tu moc má ve svých rukou.
Posadila se k ní nějaká žena. Nebyla součástí kapely,

ale vyzařovala z ní důležitost. Bylo jí kolem padesáti let.
Možná jim dělala manažerku. Možná pracovala pro jejich
nahrávací společnost. Působila dojmem přísné matky. Ale
než promluvila, široce se usmála.
„Geniální tah,“ řekla. „Ten Simon a Garfunkel. Jsi teď
nejsledovanější téma v celé Jižní Americe.“
„Super.“
„Sdílela jsem to na tvých účtech,“ řekla, jako by to bylo
úplně normální.
„Aha. Jasně. Dobře.“
„Večer v hotelu máš pár tiskovek svolaných na poslední
chvíli. A ráno brzo vstáváme… Hned letíme do Ria, pak vás
čeká osm hodin tiskovek a rozhovorů. Všechno v hotelu.“
„Do Ria?“
„Znáš přece harmonogram turné pro tento týden, nebo
ne?“
„Ehm, víceméně. Můžeš mi to jen maličko připomenout?“
Povzdechla si, ale brala to s humorem, jako by se běž-
ně stávalo, že Nora netuší, jaký je plán turné. „Jasně. Zítra
máme Rio. Dva večery. A pak poslední noc v Brazílii v Porto
Alegre. Pak Santiago de Chile, Buenos Aires v Argentině
a nakonec Lima v Peru. A to je poslední úsek jihoameric-
kého turné. Příští týden začíná asijský úsek – Japonsko,
Hongkong, Filipíny, Tchaj-wan.“
„Peru? My jsme slavní i v Peru?“
„Noro, vždyť už jsi v Peru byla, pamatuješ? Loni. Všichni
šíleli. Všech patnáct tisíc. Máte to na stejném místě. Na té
dostihové dráze.“
„Dostihová dráha. Jasně. Jo. Už si vzpomínám. To byl
dobrý večer. Fakt… dobrý.“
Tak se asi v tomhle životě cítila. Jako na velké dostihové
dráze. Jen netušila, jestli je v téhle analogii kůň, nebo žokej.
Ravi poklepal ženě na rameno. „Joanno, v kolik máme
zítra ten podcast?“
„A sakra. Přesunuli to na dnešek. Harmonogram. Promiň,
zapomněla jsem vám to říct. Ale chtějí vlastně mluvit jen
s Norou. Takže to můžeš pro dnešek už zabalit, jestli chceš.“
Ravi ublíženě pokrčil rameny. „Jasně. To je fuk.“
Joanna si povzdechla. „Já za to nemůžu. I když to tě ni-
kdy nezastavilo.“
Noru zajímalo, kde je její bratr, ale ptát se teď, když to
mezi Ravim a Joannou tak vřelo, na něco, co by měla jed-
noznačně vědět, se jí nezdálo vhodné. A tak se jen dívala
z okna autobusu jedoucího po čtyřproudé dálnici. Zářící
zadní reflektory aut, kamionů a motorek ve tmě vypadaly
jako rudé, pozorující oči. Vzdálené mrakodrapy s několika
rozsvícenými okénky na pozadí dusného nočního vzduchu
a tmavých mraků. Stinná armáda stromů lemovala okraje
a střed dálnice a dělila dopravu na dva směry.
Pokud v tomhle životě zůstane až do zítřejšího večera,
očekává se od ní, že odehraje celý koncert písní, z nichž
většinu vůbec nezná. Přemýšlela nad tím, jak rychle by se
zvládla naučit celý set.
Zazvonil jí telefon. Videohovor. Volající se jmenoval
Ryan.
Joanna si jména všimla a spiklenecky se uculila. „To bys
asi měla zvednout.“
A tak to zvedla, ačkoli netušila, co je ten Ryan zač, a fo-
tografie na obrazovce byla příliš malá a rozmazaná, než
aby zjistila, jestli ho zná.
Ale pak se tam objevil. Tvář, kterou dobře znala z filmů
i z vlastních představ.
„Ahoj, kočko. Jen jsem chtěl zavolat kamarádce. Jsme
pořád kamarádi, ne?“
Poznávala i jeho hlas.
Americký přízvuk, mužný, okouzlující. Slavný.
Slyšela, jak Joanna nějakému jinému cestujícímu v au-
tobusu šeptá: „Mluví s Ryanem Baileym.“
Ryan Bailey
Ryan Bailey.
Jako ten Ryan Bailey. Ten Ryan Bailey z jejích fantazií, ve
kterých si povídali o Platonovi a Heideggerovi přes stoupa-
jící páru v jeho vířivce ve West Hollywoodu.
„Noro? Jsi tam? Vypadáš vystrašeně.“
„Ehm, jo. Jsem… jo… jsem… jen jsem… jsem tady. V au-
tobuse… velké… turné… jo. Ahoj.“
„Hádej, kde jsem?“
Neměla nejmenší tušení, co mu na to říct. A „ve vířiv-
ce“ jí připadalo jako zcela nevhodná odpověď. „Tak to do-
opravdy netuším.“
Natočil kameru mobilu tak, aby zabírala interiér rozleh-
lé, přepychové vily se světlým nábytkem a terakotovými
dlaždicemi a širokou manželskou postelí s nebesy zahale-
nou moskytiérou.
„V Nayaritu v Mexiku.“ Ve slově Mexiko napodobil špa-
nělskou výslovnost tím, že místo x řekl ch. Vypadal a zněl
jinak než Ryan Bailey ve filmech. Trochu oplácanější.
Huhňavější. Možná opilejší. „Točím. Makáme na Saloonu
dvojce.“
„Saloon poslední naděje 2? Tak to bych se měla podívat
na jedničku.“
Zasmál se, jako by to bylo to nejvtipnější, co mohla říct.
„Pořád stejně suchý humor, Nono.“
Nono?
„Ubytovali mě v Casa de Míta,“ pokračoval. „Pamatu-
ješ? Jak jsme tu strávili víkend? Dostal jsem tu samou vilu.
Vzpomínáš si na to? Dávám si margaritu z mezcalu na tvou
počest. Kde jsi ty?“
„V Brazílii. Právě jsme odehráli koncert v São Paulu.“
„Ty jo, jsme na stejném kontinentu. To je super. To je,
jo, super.“
„Bylo to dost dobré,“ řekla Nora.
„Zníš nějak formálně.“
Nora si uvědomovala, že ji poslouchá polovina autobusu.
Ravi se na ni díval a upíjel z lahve s pivem.
„Já jen… však víš… jsem v autobuse… Je tu dost lidí.“
„Lidi,“ ucedil, jako by to bylo sprosté slovo. „Vždycky
jsou kolem lidi. To je kurva ten hlavní problém. Ale hele,
dost jsem teď přemýšlel. O tom, co jsi řekla u Jimmyho
Fallona…“
Nora se snažila zachovat kamennou tvář, jako by každá
jeho věta nebyla tak nečekaná jako zvíře, které omylem
vběhlo do silnice.
„Co jsem řekla?“
„Vždyť víš, o tom, jak to vyšumělo. Mezi mnou a tebou.
Jak jsme to neskončili ve zlém. Jen jsem ti chtěl poděko-
vat, žes to řekla. Protože já vím, že to se mnou vůbec není
lehký. To vím moc dobře. Ale pracuju na tom. Mám novou
terapeutku a je fakt sakra dobrá…“
„To je… dobře.“
„Chybíš mi, Noro. Bylo mi s tebou krásně. Ale v životě
jde o víc než jen o fantastickej sex.“
„Ano,“ řekla Nora a snažila se udržet představivost na
uzdě. „To rozhodně.“
„Zažili jsme skvělý časy. Ale bylo od tebe správný to
ukončit. Zachovala ses správně, jakože, v kosmickym po-
řádku věcí. Odmítnutí je jen přesměrování, viď? To víš, hod-
ně teď přemýšlím. O kosmu. Snažím se mu naslouchat, víš
co. A kosmos mi říká, že se musím dát do kupy. Jde o rov-
nováhu. Náš vztah byl moc intenzivní a naše životy jsou
moc intenzivní, takže to bylo jako třetí Darwinův pohybový
zákon. O tom, že každá akce vyvolá reakci. Něco se muse-
lo stát. A tys byla první, kdo to pochopil, a teď jsou z nás
jen částice plující vesmírem, které se možná jednou znovu
spojí v Chateau Marmont…“
Nevěděla, co mu na to říct. „Myslím, že to byl Newton.“
„Cože?“
„Třetí pohybový zákon.“
Naklonil hlavu jako zmatené štěně. „Co?“
„To je fuk. Na tom nezáleží.“
Povzdechl si.
„No nic, tak já dopiju tu margaritu. Protože mám brzo
ráno trénink. Mezcal, to víš. Žádná tequila. Nesmím to mí-
chat. Mám novýho trenéra. Dělá MMA. Je to borec.“
„Tak jo.“
„A Nono?“
„Ano?“
„Mohla bys mi ještě jednou říct tou přezdívkou, cos mi
tehdy vymyslela?“
„Ehm…“
„Víš, kterou myslím.“
„Jasně že vím. Jo.“ Snažila se vymyslet, jak mu asi mohla
říkat. Ry-ry? Rajíku? Platone?
„Nejde to.“
„Lidi?“
Nora předstírala, že se rozhlíží. „Přesně tak. Lidi. Na-
víc jsme už teď každý s životem někde jinde, tak by se to…
moc nehodilo.“
Melancholicky se usmál. „Hele. Přijedu na vaši posled-
ní show v L. A. Budu v první řadě. Ve Staples Center. Mě
nezastavíš, jasný?“
„To je od tebe hezký.“
„Kamarádi navždycky?“
„Kamarádi navždycky.“
Nora cítila, že se blíží ke konci konverzace, a tak si řekla,
že má poslední šanci se ho na něco zeptat.
„Vážně tě zajímala filozofie?“
Říhl si. Udivilo ji, jak šokující pro ni bylo zjistit, že je
Ryan Bailey jen obyčejný člověk v obyčejném lidském těle,
které vytváří plyny.
„Cože?“
„Filozofie. Před lety, když jsi hrál Platona v Athéňanech,
tak jsi v rozhovoru řekl, že čteš hodně filozofie.“
„Četl jsem život. Život je filozofie.“
Nora nechápala, jak to myslel, ale v duchu na sebe byla
pyšná za to, že se rozešla se známou filmovou hvězdou.
„Myslím, že jsi tenkrát říkal, že jsi přečetl práci Martina
Heideggera.“
„Kdo je Martin Hot Dog? To zas bude nějaká kravina, co
vymysleli novináři. Vždyť víš, že jsou to hovadiny.“
„Jo. Jasně.“
„Adios, amiga.“
„Adios, Ryane.“
A pak zmizel a Joanna se na ni beze slova usmívala.
Joanna jí něčím připomínala učitelku, a to ji uklidňova-
lo. Uměla si představit, že tahle verze jejího já měla Joan-
nu ráda. Pak si ale vzpomněla, že má být hostem podcastu
týkajícího se kapely a ona nezná jména padesáti procent
členů. Ani název posledního alba. Vlastně ani název jaké-
hokoli jejich alba.
Autobus zastavil u impozantně působícího hotelu za
městem. Luxusní auta s tmavými skly. Palmy ozdobené
světélky. Architektura jako z jiné planety.
„Býval to palác,“ řekla jí Joanna. „Navrhl ho přední bra-
zilský architekt. Teď nevím, jak se jmenoval.“ Vyhledala si
to. „Oscar Niemeyer,“ řekla po chvíli. „Modernista. Tohle
je prý ještě okázalejší, než je u něj obvyklé. Nejlepší hotel
v Brazílii…“
Pak si Nora všimla hloučku lidí s telefony zvednutými
vysoko nad hlavu. Natáčeli si její příjezd.
Můžete mít všechno a necítit nic.
@NoraLabyrinth; Retweety: 74,8 tis.; Lajky: 485,3 tis.
Stříbrný podnos s medovými koláčky
Přišlo jí šílené, že se tenhle život vyskytuje ve stejném

mnohovesmíru jako její ostatní životy, jen jako další nota
akordu.
Zdráhala se uvěřit tomu, že zatímco v jednom životě
měla stěží dost peněz na nájem, v jiném způsobovala ex-
tatické nadšení po celém světě.
Několik fanoušků, kteří natáčeli autobus přijíždějící
k hotelu, teď čekalo na autogramy. Ostatní členové kapely
je, jak se zdálo, příliš nezajímali, ale zoufale toužili mluvit
s Norou.
Když k nim po štěrku přicházela, padl její pohled na
jednu z fanynek. Dívka měla spoustu tetování a na sobě
outfit, který by si na sebe vzala tanečnice z dvacátých let,
kdyby z nějakého důvodu uvízla v cyberpunkové post
apokalyptické válce. Účes téhle dívky přesně kopíroval
Nořin sestřih, a to včetně světlého pramínku.
„Noro! Norooooooo! Čau! Milujeme tě, královno! Díky,
žes přijela do Brazílie! Jsi boží!“ A pak začali skandovat.
„Nora! Nora! Nora!“
Během toho, co všem dávala autogramy v podobě ne-
čitelného klikyháku, si svlékl mladý, asi dvacetiletý muž
tričko a požádal o podpis na rameno.
„Nechám si to vytetovat,“ řekl.
„Fakt?“ podivila se, když napsala své jméno na mužo-
vu kůži.
„Tohle je to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ rozplýval
se. „Jmenuju se Francisco.“
Nora přemýšlela nad tím, jak může být její podpis fixou
na rameno to nejlepší, co ho v životě potkalo.
„Zachránila jsi mi život. ‚Beautiful Sky‘ mi zachránila
život. Ta píseň. Je tak silná.“
„Teda. Páni. ‚Beautiful Sky‘? Ty znáš ‚Beautiful Sky‘?“
Fanoušek propukl v hysterický smích. „Ty jsi tak vtipná!
Přesně proto jsi můj idol! Naprosto tě zbožňuju! Jestli znám
‚Beautiful Sky‘? To nemá chybu!“
Nora nevěděla, co na to říct. Popěvek, který napsala
v devatenácti letech na univerzitě v Bristolu, změnil život
člověka v Brazílii. Z toho jí šla hlava kolem.
Tohle byl zjevně život, ke kterému byla předurčená. Po-
chybovala, že se ještě bude muset vracet do knihovny. Na
takové uctívání by si snadno zvykla. Rozhodně to bylo lepší
než život v Bedfordu, kde si v autobuse číslo 77 broukala
smutné melodie a koukala z okna.
Pózovala pro selfíčka.
Jedna mladá žena vypadala, že se každou chvílí roz-
pláče. Měla vytištěnou fotografii, na které se Nora a Ryan
Bailey líbají.
„Byla jsem tak smutná, když ses s ním rozešla.“
„Já vím, bylo to smutné, to jo. Ale to už se tak občas stá-
vá. Člověk… se díky tomu poučí.“
Náhle se vedle ní objevila Joanna, chytla ji za paži a jem-
ně ji odvedla směrem k hotelu.
Když vešla do elegantní hotelové haly vonící po jasmínu
(mramor, lustry, květinová výzdoba), uviděla zbytek kapely
sedět u baru. Ale kde byl její bratr? Nejspíš žvanil s novi-
náři někde jinde.
Vyrazila k baru a cítila, jak na ni všichni koukají. Úplně
všichni. Vrátný, recepční, hosté.
Nora se konečně odhodlala chopit příležitosti a zeptat
se na to, kde se nachází její bratr, když vtom Joanna poky-
nula muži v triku s nápisem THE LABYRINTHS vytištěným
písmem retro sci-fi filmu. Muži bylo něco po čtyřicítce, měl
prošedivělé vousy a řídnoucí vlasy, ale zdálo se, že v něm
Nořina přítomnost vyvolává respekt. Podal Noře ruku
a mírně se uklonil.
„Jsem Marcelo,“ řekl. „Díky, že jste souhlasila s rozho-
vorem.“
Nora si všimla, že za Marcelem stojí další mladší muž
s piercingy, tetováním a širokým úsměvem, který měl na
starost všechno vybavení.
„Zarezervovali jsme tichý salonek v baru,“ řekla Joan-
na. „Ale jsou tam… lidi. Podle mě bude nejlepší jít s tím do
Nořina apartmá.“
„Výborně,“ řekl na to Marcelo. „Výborně.“
Po cestě k výtahu se Nora podívala k baru, kde seděli
ostatní členové kapely. „Já nevím, nechcete si promluvit
i s ostatními? Pamatují si toho víc než já. O dost víc.“
Marcelo se usmál, zavrtěl hlavou a tichým hlasem řekl:
„Řekl bych, že to takhle bude nejlepší…“
„Aha, tak jo,“ řekla Nora.
Zatímco čekali na výtah, upírali se na ně zraky všech
přítomných. Joanna se k Noře naklonila.
„Jsi v pohodě?“
„Jasně. Jo. Proč?“
„Nevím. Jen mi dnes připadáš jiná.“
„Jak jiná?“
„Prostě… jiná.“
Nastoupili do výtahu a Joanna požádala jinou ženu, kte-
rou si Nora pamatovala z autobusu, aby jim z baru přinesla
něco k pití, dvě piva pro autory podcastu, perlivou vodu pro
Noru a koktejl caipirinha pro ni.
„A dones je nahoru do apartmá, Mayo.“
Možná jsem v tomhle životě naprostý abstinent, pomys-
lela si Nora, když vyšli z výtahu po přepychovém lososově
růžovém koberci k jejímu apartmá.
Po otevření dveří se snažila tvářit, jako by to bylo úplně
normální ubytování. Obrovský pokoj vedoucí do dalšího
obrovského pokoje vedoucího do obrovské koupelny. Od
manažera hotelu tu měla připravenou mohutnou kytici
s věnováním.
Páni, řekla málem Nora, ale odolala pokušení. Rozhlížela
se po okázalém nábytku, luxusních závěsech sahajících od
stropu až k podlaze, sněhově bílé posteli o velikosti snad
jednoho akru, televizi o velikosti menšího plátna v kině,
šampaňském položeném v kyblíku s ledem a stříbrném
podnosu plném „brazilských medových koláčků“, jak stálo
na přiložené kartičce.
„Předpokládám, že tyhle si nedáš,“ řekla Joanna a vzala
si jednu z těch dobrot z podnosu. „Když se teď musíš řídit
tím novým dietním režimem. Harley říkal, že tě mám hlídat.“
Nora pozorovala, jak se Joanna zakousla do medového
koláčku, a přemýšlela nad tím, co je to za režim, když se při
něm nesmí jíst něco na první pohled tak lahodného jako
brazilské medové koláčky. Netušila, co je Harley zač, ale
už teď ho neměla ráda.
„Mimochodem… jen abys věděla, tak v L. A. stále hoří,
teď evakuují půlku Calabasu. Ale snad se to nerozšíří tak
daleko, aby to ohrozilo tvůj dům…“
Nora nevěděla, jestli má mít radost, že vlastní dům
v L. A., nebo se děsit, že jí možná shoří.
Dva brazilští moderátoři si začali chystat techniku. Nora
se zabořila do prostorné pohovky v obývací části apartmá,
Joanna jí vysvětlila, že jejich hudební podcast O Som je nej-
populárnější v celé Brazílii, a přitom si dlouhými, přehnaně
pěstěnými nehty odmetla z úst několik nezbedných drobků.
„Mají úžasně široký záběr,“ vychvalovala je Joanna. „A ta
čísla jsou naprosto astronomická. Bude to stát za to.“
A pak tam zůstala a pozorovala Noru jako ostříží matka.
Podcast mohl začít.
Podcast plný odhalení
„Tak tohle byl pro vás fakt šílený rok,“ začal Marcelo velmi
dobrou angličtinou.
„To jo, byla to docela jízda,“ řekla Nora a snažila se znít
jako rocková hvězda.
„Teď bych se vás rád zeptal na to album... Pottersville.
Všechny texty jste napsala vy, že?“
„Ano, většinu,“ odpověděla Nora a zadívala se na pově-
domé znaménko na své levé ruce.
„Napsala je všechny,“ vložila se do toho Joanna.
Marcelo přikývl. Ten druhý muž se stále zubil a měnil
nastavení zvuku na notebooku.
„Podle mě je nejlepší píseň ‚Feathers‘,“ řekl Marcelo,
zrovna když dorazily nápoje.
„Jsem ráda, že se vám líbí.“
Nora se snažila vymyslet, jak by se z tohoto rozhovoru
mohla vyvléknout. Bolest hlavy? Nevolnost?
„Ale nejprve bych se chtěl zeptat, co vás vedlo k tomu
vydat skladbu ‚Stay Out Of My Life‘ jako single? Přijde mi
to jako velmi osobní zpověď.“
Nora se přinutila k úsměvu. „Myslím, že ten text je vše-
říkající.“
„Samozřejmě se hned začalo spekulovat o tom, zda se
píseň týká toho... Jak se tomu říká v angličtině?“
„Zákaz přiblížení?“ pomohla mu Joanna.
„Ano! Toho zákazu přiblížení.“
„Ehm,“ řekla Nora zaskočeně. „No, já se z toho většinou
radši vypíšu v textech. Těžko se mi o tom mluví.“
„Ano, to naprosto chápu. Jen bych se chtěl dotknout va-
šeho nedávného rozhovoru pro Rolling Stone, kde jste mlu-
vila o svém bývalém příteli Danu Lordovi a zmínila jste, jak
bylo těžké zařídit proti němu ten... ten... zákaz přiblížení
poté, co jste zjistila, že vás špehuje. Nepokusil se vám také
vloupat do domu? A neříkal pak novinářům, že napsal text
k ‚Beautiful Sky‘?“
„Kristepane.“
Přešlapovala na křižovatce mezi slzami a smíchem a po-
vedlo se jí nikam neodbočit.
„Napsala jsem ji, když jsme ještě byli spolu. Ale nelíbila
se mu. Nelíbilo se mu, že jsem v téhle kapele. Dost ho to
štvalo. Nesnášel mého bratra. Nesnášel Raviho. Nesnášel
Ellu, která byla jednou ze zakládajících členů. Dan prostě
strašně žárlil.“
Tohle jí vážně hlava nebrala. V životě, po kterém Dan
tolik toužil, se v manželství s Norou tak nudil, že měl po-
měr, a v tomhle životě se jí dobýval do domu, protože se
nemohl přenést přes její slávu.
„Je to kokot,“ řekla Nora. „Nevím, jak se řekne portugal-
sky, když je někdo příšerný člověk.“
„Cuzão. To se říká, když je někdo kokot.“
„Nebo debil,“ dodal mladší muž přihlouple.
„Jo, no tak je to cuzão. Naprosto se změnil. Je to zvláštní.
To, jak se k vám lidi začnou chovat jinak, když se ve vašem
životě něco změní. Je to asi taková daň za slávu.“
„Napsala jste i píseň s názvem ‚Henry David Thoreau‘.
Písní o filozofech moc není...“
„To teda ne. No, na univerzitě jsem studovala filozofii,
a Thoreau byl můj oblíbenec. Proto mám to tetování. A byl
to o maličko lepší název než ‚Immanuel Kant‘.“
Pomalu tomu přicházela na kloub. Nebylo těžké před-
stírat přirozenost v životě, který jí byl souzený.
„A pak samozřejmě ‚Howl‘. Velmi silná píseň. Hit číslo
jedna ve dvaadvaceti zemích. Videoklip s nejlepšími herci
Hollywoodu, za který jste získali cenu Grammy. O tom už
jste toho asi řekla dost, že?“
„Asi ano.“
Joanna si vzala další medový koláček.
Marcelo se pousmál, a ještě trochu přitlačil: „Cítil jsem
v ní něco primitivního. V té písni. Všechno tam ze sebe do-
stáváte. A pak jsem zjistil, že jste ji napsala v ten večer, kdy
jste vyhodila posledního manažera. Před Joannou. Když jste
zjistila, že vás okrádá...“
„Jo, to byla děsná podpásovka,“ improvizovala Nora. „Ta-
kový podraz.“
„Už před ‚Howl‘ jsem byl velký fanoušek The Labyrinths,
ale tahle mě přesvědčila úplně. Tahle a ‚Lighthouse Girl‘.
Když vyšla ‚Howl‘, tak jsem si řekl, Nora Seedová je geniál-
ní. Text je sice dost abstraktní, ale to, jak ze sebe dostává-
te ten vztek, je tak jemné a zároveň tak oduševnělé. Je to
jako raná tvorba The Cure šmrcnutá Frankem Oceanem
s trochou The Carpenters a Tame Impala.“
Nora se pokusila si představit, jak by to znělo, a nepo-
vedlo se jí to.
K překvapení všech přítomných se Marcelo dal do zpě-
vu: „Utiš tu hudbu, ať neslyším nic / zakaž tu faleš a vyj na
měsíc.“
Nora se usmála a přikývla, jako by text písně znala. „Jo,
jo, to jsem prostě... vyla.“
Marcelo najednou zvážněl. Vypadalo, že o ni má upřím-
nou starost. „V posledních pár letech jste si prošla pek-
lem, a to bez nadsázky. Slídilové, špatní manažeři, vy-
lhané spory, soudní líčení, problémy s autorskými právy,
nehezký rozchod s Ryanem Baileym, kritiky posledního
alba, odvykací léčba, ten malér v Torontu... to, jak jste
zkolabovala vyčerpáním v Paříži, ta osobní tragédie, samé
drama. A k tomu ta vlezlost médií. Proč myslíte, že vás no-
vináři tolik nenávidí?“
Noře se z toho zamotala hlava. Tak taková je sláva? Není
divu, že se tolik slavných lidí utrhlo ze řetězu, když je ne
ustále tolik řetězů svazovalo. Jako by vás někdo líbal a fac-
koval zároveň.
„Já... Já nevím... Je to ujetý.“
„Myslel jsem tím to, jestli jste někdy nepřemýšlela nad
tím, jaký byste vedla život, kdybyste se rozhodla vydat ji-
nou cestou?“
Nora ho poslouchala a pozorovala bublinky ve sklenici
s perlivou vodou.
„Řeknu to takhle, nedělá mi problém představit si jed-
nodušší cesty,“ řekla Nora a pak si něco poprvé uvědo-
mila. „Ale možná žádné jednodušší cesty nejsou. Jsou to
jen cesty. V jednom životě můžu být vdaná. V jiném třeba
pracuju v obchodě. V dalším životě zkoumám ledovce za
polárním kruhem. V některém životě třeba závodím v pla-
vání na olympiádě. Kdo ví? V každém okamžiku každého
dne vstupujeme do nového vesmíru. A tolikrát si přejeme
vést jiný život, srovnáváme se s ostatními lidmi i ostatními
verzemi sebe samých, a přitom ve většině životů zažíváme
v různých poměrech to dobré i to špatné.“
Marcelo, Joanna i ten druhý Brazilec na ni zírali s po
otevřenými ústy, ale ona se teprve rozjížděla. A už nebyla
k zastavení.
„Životy se řídí vzorci... Rytmy. Když je člověk uvězněný
jen v jediném životě, je snadné si myslet, že období smut-
ku, ztrát či selhání jsou důsledkem právě té dané existen-
ce. Že jsou vedlejším produktem toho, že žijeme určitým
způsobem, místo toho, že prostě jen žijeme. Jak to říct,
všechno by se usnadnilo, kdybychom chápali, že žádný
způsob života nás neochrání před smutkem. A že smutek
je ze své podstaty zapleten do struktury štěstí. Jedno bez
druhého mít nemůžeme. Samozřejmě je zažíváme různě
silně a různě často. Ale nenajdete život, ve kterém budete
pořád zažívat jen čiré štěstí. A představa, že by takový ži-
vot mohl existovat, vám přivodí jen další neštěstí v životě,
ve kterém jste.“
„Skvělá odpověď,“ řekl Marcelo, když si byl jistý, že skon-
čila. „Ale řekl bych, že během dnešního koncertu jste vypa-
dala šťastná. Když jste zpívala ‚Bridge Over Troubled Water‘
místo ‚Howl‘, dala jste jasně najevo, že jste silná. Jako byste
nám, svým fanouškům, říkala, že jste v pořádku. Tak jak se
vám zatím na turné daří?“
„Je to super. A ano, to je zpráva, kterou jsem chtěla lidem
předat. Že jsem tady a že si to užívám. Ale samozřejmě se
mi už po té době stýská po domově.“
„Po kterém?“ zeptal se Marcelo s náznakem šibalského
úsměvu. „Myslím tím, jestli se cítíte více doma v Londýně,
v L. A., nebo na Amalfinském pobřeží?“
Vypadalo to, že v tomhle životě za sebou zanechávala
zdaleka největší uhlíkovou stopu.
„Těžko říct. Ale nejspíš v Londýně.“
Marcelo se zprudka nadechl, jako by následující otázku
bylo třeba podplavat. Podrbal se ve vousech. „Ale předpo-
kládám, že je to pro vás těžké kvůli tomu sdílenému bytu
s bratrem, že?“
„Proč by to pro mě mělo být těžké?“
Joanna se na ni zpoza koktejlové sklenice překvapeně
zadívala.
Marcelo se zase díval se soustrastnou péčí. Zdálo se, že
se mu lesknou oči. „Chci říct,“ pokračoval po decentním
usrknutí piva, „že váš bratr byl přeci tak důležitou součástí
vašeho života i vaší kapely…“
Byl.
Tolik hrůzy v jediném slůvku. Jako když minete schod.
Vzpomněla si na to, jak se na bratra ptala Raviho před-
tím, než odešli na pódium zahrát přídavek.
„Pořád tu je. Vždyť tu dnes byl.“
„Myslí tím, že ho stále cítí,“ dodala Joanna. „Všichni ho
cítí. Měl tak velké srdce. Ustarané, ale velké… Je to tragédie,
že ho pití a drogy a celý jeho životní styl takto dostihly…“
„O čem to mluvíte?“ zajíkla se Nora. Už nic nepředstírala,
doopravdy to potřebovala vědět.
Marcelo se tvářil smutně, jako by mu bylo Nory do
opravdy líto. „Však víte… jsou to teprve dva roky od toho,
co se… předávkoval.“
Nora zalapala po dechu.
Nevrátila se do knihovny okamžitě, protože tu informaci
ještě nevstřebala. Postavila se a jako omráčená se vypotá-
cela z apartmá.
„Noro?“ zasmála se Joanna nervózně. „Noro?“
Nastoupila do výtahu a sjela do přízemí. Vběhla do baru
k Ravimu.
„Říkal jsi, že Joe žvaní s novináři.“
„Cože?“
„Říkal jsi to! Ptala jsem se tě, kde je Joe, a ty jsi řekl:
‚žvaní s novináři‘.“
Položil sklenici s pivem a snažil se rozluštit, co se mu
snaží říct. „Taky že jo. Žvanila s novináři.“
„Žvanila? Ona?“
Ukázal na Joannu, která k nim s hrůzou v očích přichá-
zela od výtahu.
„Joanna. Byla s novináři.“
Noru udeřil zármutek jako pěst.
„Ale ne,“ řekla. „To ne… Joanna… Joe… Joe…“
A pak ten velkolepý hotel zmizel. Stoly, nápoje, Joanna,
Marcelo, zvukař, hosté hotelu, Ravi, ostatní členové, mra-
morová podlaha, barman, číšníci, lustry, květiny, to vše se
propadlo do nicoty.
„Howl“
K zamrzlýmu lesu
a není kam jít dál.
Ta dívka utíká
od všeho, co tu zná.
Tlak stoupá až na vrchol.

Tlak stoupá (tak nepovol).
Chtějí tvoje tělo,

chtějí tvoji duši,
falešný úsměvy
víc, než bys mohl tušit.
Sbíhají se vlci,
ten můj sen horečnej.
Sbíhají se vlci,
tak do křiku se dej.
(Refrén)
Vyj, vyj, do ticha noci.
Vyj, vyj, přebij ten pocit.
Vyj, vyj, dej se do boje.
Vyj, za správný postoje.
Vyj, vyj, vyj, vyj
(tak kurva vyj)

Navždy bojovat nejde,
nakonec se podřídíš.
Když v životě je prázdno,
hledáš, čím ho vyplníš.
(Recitativ)
Vzpomínáš si,
když jsme byli v tom věku,
kdy jsme se nebáli zítřka
a neoplakávali včerejšek.
A byli jsme to jen
my.
A byli jsme jen
teď.
A život byl náš
svět.
Nikam jsme se nehnali,
mohli jsme jen tak spočinout.
Protože jsme měli čas,
čas volně se nadechnout.
Nastaly krušný časy,

černej mrak nás zastínil.
Život náš nesmí zemřít,
vždyť se sotva narodil.
Chladný jezero se blejská.
Třpytky ve zlato promění.
Utiš tu hudbu, ať neslyším nic,
zakaž tu faleš a vyj na měsíc.
Vyj, vyj, do ticha noci.

Vyj, vyj, přebij ten pocit.
Vyj, vyj, dej se do boje.
Vyj, za správný postoje.
Vyj, vyj, vyj, vyj
(opakování do ztracena)
Láska a bolest
„Nenávidím ten… proces,“ zakřičela Nora na paní Elmovou

zplna hrdla. „Chci, aby to SKONČILO!“
„Ztiš se, prosím,“ řekla paní Elmová, která se s bílým
jezdcem v ruce soustředila na následující tah. „Tady jsi
v knihovně.“
„Vždyť jsme tu jen my dvě!“
„O to nejde. Pořád je to knihovna. Když vejdeš do ka-
tedrály, jsi zticha, protože jsi v katedrále, a ne proto, že jsou
kolem další lidé. S knihovnami je to stejné.“
„Fajn,“ řekla Nora tlumenějším hlasem. „Nelíbí se mi
to. Chci, aby to přestalo. Chci zrušit svoje členství v téhle
knihovně. Chci vrátit čtenářský průkaz.“
„Ten čtenářský průkaz jsi ty.“
Nora se vrátila ke své původní myšlence. „Chci, aby už
to skončilo.“
„Ale nechceš.“
„Ano, chci.“
„Tak proč tu pořád jsi?“
„Protože nemám na výběr.“
„Věř mi, Noro. Kdybys tu doopravdy nechtěla být, tak už
tu nejsi. To jsem ti přeci řekla hned na začátku.“
„Nelíbí se mi to.“
„Proč?“
„Protože to bolí.“
„Proč tě to bolí?“
„Protože to je skutečné. V jednom životě je můj bratr
po smrti.“
Knihovnice se opět zatvářila přísně. „A v jednom z jeho
životů jsi po smrti ty. To bude zase bolestné pro něj, ne?“
„To pochybuju. Poslední dobou se mnou nechce mít nic
společného. Má svůj vlastní život a obviňuje mě z toho, že
tenhle jeho život nemá smysl.“
„Takže jde celou dobu o tvého bratra?“
„Ne. Jde o všechny. Přijde mi nemožné žít tak, aby nikdo
nepřišel k úhoně.“
„To proto, že to opravdu je nemožné.“
„Tak proč vůbec žít?“
„Protože, upřímně řečeno, smrt člověku také ublíží. Tak
tedy, jaký život si vybereš teď?“
„Žádný.“
„Prosím?“
„Nechci žádnou další knihu. Nechci další život.“
Tvář paní Elmové zbledla stejně jako před lety, když se
po telefonu dozvěděla o smrti Nořina otce.
Nora ucítila, že se jí podlaha pod nohama zachvěla.
Drobné zemětřesení. Nora i paní Elmová se chytily polic,
ze kterých začaly vypadávat knihy. Stůl s šachovnicí se
převrhl.
„Ale ne,“ řekla paní Elmová. „Už zase.“
„Co se to děje?“
„Dobře víš, co se děje. Celá tato knihovna stojí jen na
tobě. Ty jsi její zdroj energie. Pokud dojde k významné po-
ruše zdroje energie, je knihovna v ohrožení. Za to můžeš
ty, Noro. Vzdáváš se v ten nejhorší možný okamžik. Nemů-
žeš to vzdát, Noro. Máš toho tolik co nabídnout. Čeká tě
tolik příležitostí. Tolik verzí tvého já. Vzpomeň si, jak ses
cítila po tom ledním medvědovi. Vzpomeň si, jak moc jsi
chtěla žít.“
Lední medvěd.
Lední medvěd.
„I tyto špatné zážitky mají svůj význam, chápeš to?“
Chápala to. Výčitky, kterými se většinu života tak za
obírala, byly zbytečné.
„Ano.“
Slabé zemětřesení pominulo.
Ale po celé podlaze ležely rozházené knihy.
Světla se opět rozsvítila, ale stále problikávala.
„Omlouvám se,“ řekla Nora. Pokusila se začít sbírat kni-
hy a vracet je na místo.
„Ne,“ utrhla se na ni paní Elmová. „Nesahej na ně. Po-
lož je.“
„Pardon.“
„A přestaň se pořád omlouvat. S tímhle mi pomoct mů-
žeš. To je bezpečnější.“
Pomohla paní Elmové posbírat ze země šachové figurky,
rozestavěla je na šachovnici do polohy pro novou hru a na-
rovnala i stolek, na který šachovnici položila.
„A co ty knihy na zemi? To je tam jen tak necháme?“
„Proč tě to zajímá? Myslela jsem, že chceš, aby úplně
zmizely.“
Ačkoli byla paní Elmová nejspíš jen mechanismus, který
měl za úkol zjednodušit spletitou komplikovanost kvanto-
vého vesmíru, vypadala teď, když seděla mezi poloprázdný-
mi policemi a šachovnicí připravenou na novou hru, velmi
smutně, velmi moudře a nekonečně lidsky.
„Nechtěla jsem se na tebe tak obořit,“ vypravila ze sebe
nakonec paní Elmová.
„To nevadí.“
„Vzpomínám si, že když jsme spolu začínaly hrát
v knihovně šachy, přišla jsi vždy hned zkraje o nejlepší fi-
gurky,“ řekla paní Elmová. „Okamžitě jsi vyrazila do boje
s královnou nebo věží a hned bylo po nich. A pak jsi tvrdi-
la, že už je dohráno, protože ti zbylo jen pár pěšců a jeden
nebo dva jezdci.“
„Proč mi to teď vykládáte?“
Paní Elmová si všimla uvolněné nitky na svém svetru
a pokusila se ji zastrčit do rukávu. Pak si to rozmyslela
a nechala ji viset.
„Pokud chceš ve hře v šach uspět, musíš si uvědomit jed-
nu věc,“ rozpovídala se paní Elmová, jako by Nora neměla
nic důležitějšího k přemýšlení. „A tou je to, že žádná hra
nekončí, dokud skutečně neskončí. Nekončí, dokud máš
na herní desce alespoň jednoho pěšce. Pokud zbyl jedné
straně jen jeden pěšec a král a druhá strana má všechny
figurky, stále se hraje. A kdybys byla pěšec – možná jsme
všichni pěšci –, měla bys pamatovat na to, že pěšec je tou
nejkouzelnější figurkou ze všech. Vypadá možná nenápad-
ně a obyčejně, ale není. Protože pěšec nikdy není jen pěš-
cem. Pěšec se totiž klidně může v průběhu hry stát králov-
nou. Stačí jen přijít na to, jak se posunovat kupředu. Jedno
políčko za druhým. Jen tak se dostaneš na druhou stranu
a získáš nevídané schopnosti.“
Nora se zadívala na knihy kolem sebe. „Takže tím chcete
říct, že hraju jen se samými pěšci?“
„Chci tím říct, že to, co vypadá nejobyčejněji, může být
nakonec to, co tě dovede k vítězství. Jen musíš vytrvat a po-
kračovat dál. Jako tenkrát v řece. Pamatuješ?“
Samozřejmě že si to pamatovala.
Kolik jí tenkrát bylo? Muselo jí být tak sedmnáct, proto-
že se už neúčastnila plaveckých soutěží. Pamatovala si, že
to bylo velmi napjaté období, protože se na ni táta neustále
zlobil a máma procházela téměř němým obdobím deprese.
Její bratr se zrovna vrátil z umělecké školy na víkend s Ra-
vim. Ukazoval mu úchvatné památky báječného Bedfordu.
Joe narychlo svolal párty u řeky s hudbou a pivem a spous-
tou trávy a dívkami, které ničilo, že se o ně Joe nezajímá.
Nora tam byla taky, dost se opila a z nějakého důvodu se
dala s Ravim do řeči o plavání.
„Dokázala bys teda přeplavat tuhle řeku?“ zeptal se jí.
„Jasně.“
„Ne, to bys rozhodně nezvládla,“ přisadil si někdo další.
A tak se jim v záchvatu chvilkového zatmění mysli roz-
hodla dokázat, že se pletou. A než si její zhulený a značně
podnapilý bratr stihl uvědomit, co se děje, bylo už pozdě.
Nora už plavala.
Jak se na to rozpomínala, proměnila se kamenná chodba
na konci uličky knihovny na tekoucí vodu. A ačkoli zůsta-
ly police s knihami tam, kdy byly, z dlaždic pod Nořinýma
nohama začala rašit tráva a strop se proměnil v oblohu.
Na rozdíl od případů, kdy zmizela do jiné verze přítom-
nosti, tentokrát tu knihy i paní Elmová zůstaly. Stála napůl
v knihovně a napůl ve vzpomínce.
V řece řinoucí se chodbou uviděla postavu. Bylo to její
mladší já. Plavalo řekou a za ním se ve tmě vytrácely po-
slední paprsky letního slunce.
Ekvidistantní
Voda byla studená a proud silný.

Při pohledu na své mladší já si vzpomněla, jak ji bolela
ramena a paže. Ta jejich ztuhlá těžkost, jako by na nich
nesla tíhu kroužkové zbroje. Vzpomněla si na to, jak nechá-
pala, proč zůstávala velikost platanů tvrdošíjně stále stejná
a proč se neměnila ani vzdálenost od břehu. Vzpomněla
si, jak se nalokala špinavé vody. A jak se otočila k druhé-
mu břehu, k tomu, ze kterého vyplouvala, na místo, kde
teď vlastně stála a pozorovala se společně s mladší verzí
svého bratra a jeho přáteli, kteří její současné já ani police
s knihami nevnímali.
Vzpomněla si, jak se jí v tom blouznivém stavu vybavilo
slovo „ekvidistantní“. Slovo, které patří výhradně do kli-
nického bezpečí školní třídy. Ekvidistantní. Mající stejnou
vzdálenost. Tak neutrální, matematické slovo. Vrylo se jí
do myšlenek a opakovalo se jako nějaká šílená mantra, za-
tímco Nora využívala posledních sil k tomu, aby zůstala na
téměř stejném místě. Ekvidistantní. Ekvidistantní. Ekvidis-
tantní. Nepatřící k jednomu ani druhému břehu.
Tak se většinu života cítila.
Uvízlá někde uprostřed. Vzpouzela se, máchala rukama
a snažila se prostě přežít, a přitom nevěděla, kterým smě-
rem se má ubrat. Pro kterou cestu se má rozhodnout, aby
toho časem nelitovala.
Podívala se na protější břeh, kde už opět stály police
s knihami, ale nad vodou se stále jako ustaraný rodič sklá-
něla silueta mohutného platanu, v jehož větvích šuměl vítr.
„Ale ty ses přeci rozhodla,“ řekla paní Elmová, která
zřejmě opět poslouchala Nořiny myšlenky. „A přežila jsi.“
Cizí sen
„Život je vždy boj,“ řekla paní Elmová, zatímco se dívaly, jak

Nořina bratra jeho přátelé vytahují z vody zpět na břeh.
A pak všichni společně sledovali, jak dívka, jejíž jméno
Nora už dávno zapomněla, volá záchrannou službu. „A když
šlo do tuhého, tak jsi bojovala. Plavala jsi ke břehu. Zatnula
jsi zuby a dokázala to. Pak jsi sice měla pocit, že vykašleš
celé plíce, a byla jsi podchlazená, ale tu řeku jsi přeplavala,
ač se to zdálo nemožné. Něco jsi v sobě objevila.“
„To ano. Bakterie. Bylo mi špatně snad měsíc. Nalokala
jsem se té nechutné vody.“
„Ale přežila jsi to. Neopustila tě naděje.“
„Jo, no, ale pak jsem o ni přicházela den po dni.“
Podívala se pod nohy, kde tráva zalézala zpět pod ká-
men, a když opět zvedla zrak, uviděla poslední zbytky mi-
zející řeky a pak se rozplynul i platan, bratr, jeho přátelé
a Nořino mladší já.
Knihovna zase vypadala jako knihovna. Teď ale stály
všechny knihy vyrovnané v policích a světla nemihotala.
„Byla to ode mě taková pitomost. Snažit se to přeplavat
jen proto, abych na lidi udělala dojem. Vždycky jsem si
myslela, že je Joe lepší než já. Chtěla jsem, aby mě měl rád.“
„Proč sis myslela, že je Joe lepší než ty? Protože si to
mysleli tví rodiče?“
Noru rozzlobilo, že to paní Elmová řekla tak přímo. Ale
možná uhodila hřebík na hlavičku. „Vždy jsem musela dělat
to, co po mně chtěli, abych na ně udělala dojem. Joe měl
samozřejmě vlastní starosti. A já ty starosti nechápala,
dokud jsem nezjistila, že je gay. Ale říká se, že sourozenec-
ká rivalita není o sourozencích, ale o rodičích. A mně od-
jakživa přišlo, že ho rodiče vždy podporovali v jeho snech
o trochu víc než mě.“
„Jako třeba v hudbě?“
„Jo. Když se Joe a Ravi rozhodli stát rockovými hvězda-
mi, pořídili rodiče Joeovi kytaru a pak i elektrické piano.“
„Jak to dopadlo?“
„S kytarou to dopadlo dobře. Po týdnu uměl zahrát
‚Smoke On The Water‘, ale klávesy ho nijak neuchvátily
a nechtěl, aby mu zabíraly místo v pokoji.“
„A tak jsi je dostala ty,“ řekla paní Elmová oznamovací
větou spíše než tázací, protože znala odpověď. Samozřej-
mě že ji znala.
„Jo.“
„Přesunuli je do tvého pokoje a ty jsi je přivítala s ote-
vřenou náručí jako nového přítele. Nadšeně a odhodlaně
ses začala učit, jak na ně hrát. Kapesné jsi utratila za učeb-
nice pro hru na klavír a příručky Mozart pro začátečníky
a Hrajeme Beatles na piano. Protože tě to bavilo. A protože
jsi chtěla ohromit svého staršího bratra.“
„To jsem vám přece nikdy neřekla.“
Ironický úsměv. „Tím se netrap. Přečetla jsem si to.“
„Jasně. Samozřejmě. Chápu.“
„Bude nejlepší, když se přestaneš tolik starat o to, co si
o tobě ostatní myslí,“ zašeptala paní Elmová, aby to znělo
důležitěji a důvěrněji. „Nepotřebuješ přeci písemné svolení
k tomu, abys byla sama –“
„Ano. Já to chápu.“
A opravdu to chápala.
Každý život, který si od příchodu do knihovny vyzkou-
šela, byl vlastně snem někoho jiného. Život, ve kterém se
vdala a žila v hospodě, byl Danův sen. Společnou cestu do
Austrálie si vysnila zase Izzy a Nora si to vyčítala hlavně
proto, že se cítila provinile vůči své nejlepší přítelkyni
spíše než vůči sobě. Sen o olympijské plavkyni zase pa-
třil jejímu otci. A je pravda, že o polární oblasti a práci
glacioložky se opravdu zajímala, když byla mladší, ale
zásadně k tomu přispěly hovory s paní Elmovou ve škol-
ní knihovně. A kapela The Labyrinths, tak o té snil vždy
především její bratr.
Možná se tu nedal najít dokonalý život, ale určitě tu
někde byl život, který stojí za to žít. Uvědomila si ale, že
pokud chce najít život, který doopravdy stojí za to žít, musí
rozhodit větší síť.
Paní Elmová měla pravdu. Hra ještě nekončí. Žádný hráč
by to neměl vzdát, dokud má na šachovnici ještě nějaké
figurky.
Narovnala záda a postavila se zpříma.
„Vybírej si knihy spíše ze spodních či horních polic. Za-
tím ses snažila odčinit jen nejočividnější výčitky. Na hor-
ních a spodních policích najdeš poněkud vzdálenější životy.
Životy, které v tom či onom vesmíru prožíváš, ale nad kte-
rými jsi netruchlila, které sis nepředstavovala a na které
jsi nemyslela. Jsou to životy, o kterých se ti ani nesnilo.“
„Jsou to tedy nešťastné životy?“
„Některé z nich ano, některé ne. Jen nejsou tak do očí
bijící. Budeš muset zapojit trochu fantazie, abys je objevila.
Ale jsem si jistá, že na to přijdeš…“
„Nemůžete mi trochu poradit?“
Paní Elmová se usmála. „Můžu ti přečíst báseň. Knihov-
níci mají básně rádi.“ A pak odcitovala Roberta Frosta. „Dvě
cesty, les – a já šel tou / jen o trochu víc zarostlou. / A proto
dneska jsem, kde jsem…“
„Co když se lesní cesta dělí na více než jen dvě cesty?
Co když je v lese více cest než stromů? Co když se můžete
rozhodnout tolikrát, že vaše rozhodování nemá konce? Co
by pak Robert Frost udělal?“
Pamatovala si, jak se v prvním ročníku na filozofii učila
o Aristotelovi. A jak ji trochu deprimovalo, když tvrdil, že
výjimečnost není nikdy náhodná. Že výjimečnosti dosáh-
neme jen „moudrým výběrem z mnoha možností“. A ona
měla výsadní právo si tyto možnosti vyzkoušet. Mohla
se vydat zkratkou k moudrosti a možná také zkratkou
ke štěstí. Už to nevnímala jako břemeno, ale jako draho-
cenný dar.
„Podívej se na šachovnici, kterou jsme společně vrátily
na místo,“ pobídla ji paní Elmová jemně. „Podívej se, jak teď
vypadá upraveně a bezpečně a klidně, než započne hra. Je
nádherná. Ale je také nudná. Je mrtvá. Avšak v okamžiku,
kdy učiníš první tah na desce, změní se to. Hned je chaotič-
tější. A ten chaos se s každým tahem jen stupňuje.“
Nora se posadila naproti paní Elmové ke stolku se ša-
chovnicí. Zadívala se na herní desku a pohnula pěšcem
o dvě pole dopředu.
„Šachy je snadné hrát,“ řekla Noře, „ale těžké skutečně
umět. Každým tahem se otevírá nový svět plný možností.“
Nora pohnula jedním ze svých jezdců. Chvíli takto po-
kračovaly.
A paní Elmová to komentovala. „Na samém začátku hry
nemáme na výběr z žádných možností. Figurky lze na ša-
chovnici rozestavit jen jedním způsobem. Po prvních šesti
tazích však před námi leží devět milionů variací. A po osmi
tazích je těchto variací dvě stě osmdesát osm miliard. A to
množství postupně roste. Možností, jak odehrát jednu partii
šachu, je více než atomů v pozorovatelném vesmíru. Takže
je to čím dál zamotanější. A neexistuje jediný správný způ-
sob hry, je jich spousta. V šachu jsou stejně jako v životě
možnosti základem všeho. Každé naděje, každého snu, kaž
dé výčitky, každého životního okamžiku.“
Nora nakonec vyhrála. Měla neodbytné tušení, že ji
paní Elmová vyhrát nechala, ale i tak se cítila o něco lépe.
„Tak tedy dobrá,“ řekla paní Elmová. „Podle mě je čas
otevřít nějakou knihu. Co ty na to?“
Nora si prohlédla police s knihami. Kdyby tak měly ur-
čitější názvy. Kdyby se tak jedna jmenovala Dokonalý život
teď a tady.
Prvotní instinkt jí říkal, aby otázku paní Elmové nevní-
mala. Ale kde jsou knihy, tam je vždy také nutkání knihy
otevírat. A Noře došlo, že s životy je to stejné.
Paní Elmová zopakovala něco, co už dříve říkala.
„Nikdy nepodceňuj, jak velký význam mají maličkosti.“
To bylo velmi užitečné, jak se záhy ukázalo.
„Chtěla bych,“ začala Nora, „laskavý život. Život, ve kte-
rém pracuju se zvířaty. Ve kterém jsem dala přednost prá-
ci v útulku, kde jsem působila na školní praxi, před prací
v Teorii strun. Ano. Takový život mi najděte.“
Laskavý život
Ukázalo se, že na tenhle konkrétní život se velmi snadno

zvykalo.
V tomhle životě se jí dobře spalo a nevzbudila se, do-
kud se jí ve čtvrt na osm nerozezněl budík. Do práce odje-
la v oprýskaném, starém hyundai s vůní psí srsti a krmi-
va a všudypřítomnými drobky. Projela kolem nemocnice
a sportovního střediska a zastavila na malém parkovišti
vedle moderního, jednopatrového útulku z šedých cihel.
Celé ráno strávila venčením a krmením psů. Důvodem,
proč do tohoto života tak snadno zapadla, bylo částečně i to,
že v něm Noru přivítala přívětivá, praktická žena s kudr-
natými, hnědými vlasy a severoanglickým přízvukem. Tato
žena jménem Pauline jí vysvětlila, že se má Nora dnes pře-
sunout z kočičího útulku do psího, a tak se měla Nora zcela
oprávněně na co vymlouvat, když potřebovala něco vysvět-
lit nebo se zatvářila nechápavě. A problém toho, že neznala
ničí jméno, se sám vyřešil praktickými jmenovkami, které
měli všichni zaměstnanci připnuté.
Nora vyvenčila nově příchozí fenku bullmastifa, prošla
se s ní po poli za útulkem. Pauline jí řekla, že se k psici
majitel choval příšerně krutě. Ukázala na několik malých
kulatých jizev.
„Popáleniny od cigaret.“
Nora si přála žít ve světě, kde nebyla žádná krutost,
ale měla k dispozici jen světy, ve kterých žijí lidé. Fenka
se jmenovala Sally. Bála se úplně všeho. Vlastního stínu.
Keřů. Ostatních psů. Nořiny nohy. Trávy. Vzduchu. Noru
si ale zjevně oblíbila, a dokonce se nechala i velmi krátce
podrbat na bříšku.
Nora potom pomohla vyklidit několik psích příbytků.
Pomyslela si, že se jim říká příbytky nejspíš proto, že to zní
lépe než kotce, ačkoli to by pro ně byl mnohem vhodněj-
ší název. Žil tam i třínohý německý ovčák jménem Diesel,
který tam prý už nějakou dobu byl. Když Noře aportoval,
zjistila, že má Diesel velmi dobrý postřeh a míček chytí
téměř pokaždé. Tenhle život se jí líbil, a hlavně se jí líbila
i tahle verze jejího já. Z toho, jak k ní lidé mluvili, poznala,
jakým je v tomhle životě člověkem. Být dobrým člověkem
ji naplňovalo pocitem zadostiučinění, uklidňovalo ji to
a dodávalo jí to sílu.
I její mysl jí tu připadala jiná. Hodně v tomhle životě
přemýšlela, ale všechny její myšlenky byly laskavé.
„Soucit je základem morálky,“ napsal kdysi filozof Arthur
Schopenhauer v jedné ze svých citlivějších chvilek. Možná
je také základem života.
V útulku pracoval také muž jménem Dylan, který to
se všemi psy zcela přirozeně uměl. Byl zhruba ve stejném
věku, možná o něco mladší. Vypadal mile, laskavě, jen tro-
chu smutně. Dlouhé surfařské vlasy měl zlaté jako retrívr.
Při polední pauze se přišel posadit k Noře na lavičku s vý-
hledem na pole.
„Copak máš dneska?“ zašvitořil a pokývl hlavou směrem
ke krabičce s obědem.
Zcela upřímně to nevěděla. Oběd našla už připravený,
když ráno otevřela lednici posetou magnety a kalendá-
ři. Sejmula víko a našla sendvič se sýrem a pomazánkou
a balíček solených octových brambůrků. Obloha potem-
něla a zvedl se vítr.
„To snad ne,“ řekla Nora. „Bude pršet.“
„Možná jo, ale psi jsou ještě v kotcích.“
„Prosím?“
„Psi vycítí, že se blíží déšť, a vydají se pod střechu, než
k tomu dojde. Není to úžasný? Psi dokážou předpovídat
budoucnost jen čumákem.“
„Ano,“ řekla Nora. „To je úžasný.“
Zakousla se do sendviče se sýrem. A Dylan ji vzal ko-
lem ramen.
Nora nadskočila.
„Co to sakra…?“ vyjekla.
Dylan se zatvářil velmi omluvně. A trochu vyděšeně.
„Promiň. Poranil jsem ti rameno?“
„Ne… já jen… Já… Ne. Nic se nestalo.“
Zjistila tedy, že s Dylanem chodí a že navštěvoval stej-
nou základní školu jako ona. Hazeldene. A že byl o dva
roky mladší.
Nora si pamatovala na den, kdy jí zemřel táta. Stála
v knihovně a za oknem posetým kapkami deště proběhl
světlovlasý chlapec z nižšího ročníku. Buď někoho honil,
nebo před někým utíkal. To byl on. Z dálky jí připadal po-
hledný, ale tehdy se s ním pořádně neseznámila a po tomto
dni na něj už nikdy nemyslela.
„Jsi v pořádku, Norsterko?“ staral se Dylan.
Norsterko?
„Jo. Já jsem jen… Jo, nic mi není.“
Nora se opět posadila na lavičku, ale držela si od něj
trochu větší odstup. Ne že by na Dylanovi bylo něco zvlášť
špatného. Byl milý. A Nora byla přesvědčená, že ho v tom
hle životě má ráda. Nebo dokonce miluje. Ale vstoupit do
života bylo snadnější než vstoupit do citu.
„Abych nezapomněl, zamluvila jsi stůl u Giny?“
U Giny? V té italské restauraci? Tam chodila jako teena
ger. Překvapilo ji, že ještě funguje.
„U Giny. V té pizzerii. Na dnešek. Říkala jsi, že se tak tro-
chu znáš s manažerem.“
„Jo, táta se s nima znal.“
„Takže jsi tam zavolala?“
„Jo,“ zalhala. „Ale bohužel mají úplně plno.“
„Ve všední den? To se divím. Škoda. Pizzu mám rád.
A těstoviny. A lasagne. A…“
„Jasně,“ řekla Nora. „Jo. Já to chápu. Naprosto tě chápu.
Já vím, že je to zvláštní. Ale měli tam několik rezervací pro
víc lidí.“
Dylan hned vytáhl telefon. Byl celý nedočkavý. „Tak zku-
síme La Cantina. Víš, ne? Tu mexickou. Se spoustou vegan-
ských jídel. Miluju mexický jídlo, ty snad ne?“
Nora nemohla přijít na žádný důvod, proč by se tomu
měla vyhnout, kromě Dylanových nepříliš poutavých kon-
verzačních témat, ale v porovnání se sendvičem, který prá-
vě jedla, a stavem zbytku její ledničky, znělo mexické jídlo
docela slibně.
A tak jim Dylan zamluvil stůl. Pokračovali v debatě a za
nimi v budově štěkali psi. Zjistila, že právě zvažují, že by
se k sobě nastěhovali.
„Mohli bychom se podívat na Saloon poslední naděje,“
řekl.
Moc ho neposlouchala. „Co jsi říkal?“
Uvědomila si, jak moc je plachý. Vyhýbal se očnímu kon-
taktu. Bylo to vlastně docela rozkošné.
„Však víš, ten film s Ryanem Baileym, který jsi chtěla
vidět. Koukali jsme na upoutávku. Říkala jsi, že to má být
docela legrace, a já si vyhledal recenze na Rotten Tomatoes
a má to osmdesát šest procent a je to na Netflixu, takže…“
Zajímalo ji, jestli by jí Dylan věřil, kdyby mu řekla, že
v jednom životě byla frontmankou mezinárodně uznáva-
né pop-rockové kapely a celosvětovou ikonou, která ne-
jenže s Ryanem Baileym chodila, ale dokonce mu dala ko-
pačky.
„To zní dobře,“ řekla a pozorovala prázdný sáček od
brambůrků poletující po prořídlém trávníku.
Dylan vyskočil, popadl sáček a hodil ho do odpadkové-
ho koše vedle lavičky.
Pak se s úsměvem vrátil k Noře na lavičku. Nora chápala,
co na něm ta druhá Nora vidí. Bylo na něm něco nefalšo-
vaného a čistého. Jako by to byl také pes.
Proč chtít jiný vesmír, když v tomhle jsou psi
Restaurace se nacházela na Castle Road za rohem od Teo-

rie strun a po cestě do restaurace museli kolem obchodu
projít. Bylo zvláštní, jak povědomé jí to místo bylo. Když
ale došli k obchodu, všimla si, že něco nesedí. Ve výkladní
skříni nevisely kytary. Vlastně tam nebylo vůbec nic kro-
mě vybledlého archu papíru přilepeného zevnitř na skle.
Poznala Neilovo písmo.
Teorie strun bohužel nemůže v těchto prostorách

nadále provozovat obchod. Z důvodu zvýšení ná-
jmu jsme si to zkrátka nemohli dovolit. Děkujeme
všem našim věrným zákazníkům. Don’t Think Twice,
It’s All Right. You Can Go Your Own Way. God Only
Knows What We’ll Be Without You.
Dylana to pobavilo. „To je chytrý.“ A po chvíli dodal: „Já

se po Bobu Dylanovi jmenuju. Říkal jsem ti to někdy?“
„Nevzpomínám si.“
„Víš, po tom muzikantovi.“
„Já vím, kdo je Bob Dylan, Dylane.“
„Moje starší sestra se jmenuje Suzanne. Podle písničky
od Leonarda Cohena.“
Nora se usmála. „Moji rodiče Cohena milovali.“
„Byla jsi tu někdy?“ mávl Dylan směrem k obchodu. „Vy-
padá to jako super obchod.“
„Párkrát jo.“
„Myslel jsem si to. Když jsi tak hudebně založená. Dřív
jsi hrála na piano, viď?“
Dřív.
„Jo. Na klávesy. Trochu.“
Nora si všimla, že tam vzkaz už nějakou dobu visí. Vzpo-
mněla si, jak jí Neil řekl, že jí nemůže platit za to, že mu od-
hání zákazníky tím, že se tváří jako kakabus.
Tak to vidíš, Neile, mým výrazem to nejspíš nebylo.
Šli dál.
„Dylane věříš na paralelní vesmíry?“
Pokrčil rameny. „Asi jo.“
„Co bys tak řekl, že děláš v jiném životě? Myslíš, že je
tohle dobrý vesmír? Nebo bys radši byl ve vesmíru, ve kte-
rém ses z Bedfordu odstěhoval?“
„Ani ne. Mně se tu líbí. Proč chtít jiný vesmír, když v tom
hle jsou psi? Psi jsou stejní tady i v Londýně. Ale tu možnost
jsem měl. Dostal jsem se na obor veterinárního lékařství
na univerzitě v Glasgow. A asi týden jsem tam chodil, ale
moc se mi stýskalo po psech. Pak táta přišel o práci a už
jsme si nemohli dovolit, abych tam chodil. Takže jsem ne-
měl šanci stát se veterinářem. To jsem si fakt moc přál. Ale
nelituju toho. Vedu dobrý život. Mám pár dobrých přátel.
Mám svoje pejsky.“
Nora se usmála. Dylan se jí líbil, ačkoli pochybovala, že
by ji kdy mohl tak přitahovat jako tu druhou Noru. Byl to
dobrý člověk a těch je jako šafránu.
Když se blížili k restauraci, zahlédli vysokého, tmavo-
vlasého muže ve sportovním oblečení, který zrovna pro-
bíhal kolem nich. Noře chvíli trvalo, než jí došlo, že to je
Ash, ten Ash, který dělal chirurga, ten Ash, který byl stá-
lým zákazníkem Teorie strun, a co ji pozval na kávu, ten
Ash, který ji utěšoval v nemocnici a který jí včera večer
v jiném životě zaklepal na dveře, aby jí řekl, že její kocour
zemřel. Tu vzpomínku měla v tak živé paměti, a přitom si
to nikdo jiný pamatovat nemohl. Pravděpodobně trénoval
na nedělní půlmaraton. Neměla jediný důvod se domnívat,
že by se Ash v tomhle životě nějak lišil od toho Ashe v je-
jím původním životě, až na to, že tenhle Ash nejspíš včera
večer nenašel mrtvého Voltaira. Anebo našel, ale Voltaire
se nejspíš nejmenoval Voltaire.
„Ahoj,“ pozdravila, protože zapomněla, v jaké časové
lince se nachází.
Ash se na ni také usmál, ale byl to zmatený úsměv. Zma-
tený, ale milý, a Nora se kvůli tomu cítila ještě trapněji. Jas-
ně že jí v tomhle životě nezaklepal na dveře, nikdy ji ani
nepozval na kávu a nekoupil si u ní zpěvník písní Simona
a Garfunkela.
„Kdo to byl?“ zajímalo Dylana.
„To nic, jen někdo, koho jsem znala v jiném životě.“
To Dylana zmátlo, ale setřásl to ze sebe jako kapky deště.
A pak vešli dovnitř.
Večeře s Dylanem
La Cantina se za ty roky skoro nezměnila.

Noře se najednou vybavilo, jak sem před lety vzala Dana,
když poprvé přijel do Bedfordu. Sedli si ke stolu v rohu,
vypili příliš mnoho margarit a povídali si o společné bu-
doucnosti. Tenkrát Dan poprvé zmínil svůj sen o životě
v hospodě na venkově. Chystali se hledat společné bydlení,
stejně jako se k tomu v tomhle životě nejspíš schylovalo
s Dylanem. Vzpomněla si také na to, že se Dan choval vel-
mi hrubě k číšnici a Nora se to snažila vynahrazovat přeh-
nanými úsměvy. Jedno z hlavních životních pravidel znělo:
Nikdy nevěř někomu, kdo se záměrně chová hrubě k nízko-
příjmovým pracovníkům ve službách. A Dan ho nesplňoval.
Nesplňoval ani spoustu dalších. Nora ale musela uznat, že
zrovna do restaurace La Cantina by ji nenapadlo se vracet.
„Tady to miluju,“ řekl Dylan a rozhlížel se po přepláca-
ném, křiklavém, červeno-žlutém interiéru. Nora si v du-
chu říkala, zda by se vůbec našlo místo, které by nemilo-
val. Připadalo jí, že by se mohl klidně posadit doprostřed
pole u Černobylu a i tam by se rozplýval nad úchvatnými
výhledy do kraje.
Nad tacos s černými fazolemi si povídali o psech a o ško-
le. Dylan chodil o dva ročníky níž než Nora a pamatoval si ji
především jako „tu, co uměla dobře plavat“. Vzpomněl si i na
slavnostní školní shromáždění, jež Nora dávno raději vytěs-
nila z paměti, na kterém ji předvolali na pódium a předali jí
diplom za výjimečnou reprezentaci školy Hazeldene. Když
teď nad tím tak přemýšlela, možná právě to byl ten okamžik,
kdy se rozhodla s plaváním skončit. V době, kdy pro ni bylo
stále těžší najít si čas na přátele, v době, kdy jí přišlo, že ji
plavání odsunulo na samotný okraj školního života.
„O přestávkách jsem tě vídával v knihovně,“ usmál se
Dylan, když si na to vzpomněl. „Vzpomínám si, že jsi hrá-
vala šachy s tou knihovnicí, co tam pracovala… jak se to
jen jmenovala?“
„Paní Elmová,“ řekla Nora.
„To je ono! Paní Elmová!“ A pak řekl něco, co ji zarazilo.
„Nedávno jsem ji potkal.“
„Vážně?“
„Jo. Šla po Shakespeare Road. S nějakou paní v mundúru.
Jako tom pro sestřičky. Řekl bych, že se vracela z procház-
ky do pečovatelského domu. Vypadala hodně křehce. Už
je asi dost stará.“
Z nějakého důvodu Nora předpokládala, že paní Elmová
zemřela už před lety a ta paní Elmová z Půlnoční knihovny
ji v tom jen utvrzovala, protože vypadala úplně přesně tak,
jako kdysi ve škole, uchovaná v Nořiných vzpomínkách jako
komár v jantaru.
„Ale ne, chudinka paní Elmová. Tu jsem měla ráda.“
Saloon poslední naděje
Po jídle šla Nora k Dylanovi domů, aby se tam podívali na

film s Ryanem Baileym. Měli s sebou napůl vypitou lahev
vína, kterou si z restaurace směli odnést. To, že šla k Dyla-
novi, sama sobě ospravedlňovala tím, že je laskavý a ote-
vřený a prozradí jí toho dost o jejich společném životě, aniž
by musela příliš vyzvídat.
Bydlel v malém řadovém domku na Huxley Avenue, kte-
rý zdědil po matce. Už tak drobný dům ještě zmenšovala
přítomnost mnoha psů. Nora jich napočítala pět, ale v patře
se jich mohlo ukrývat ještě víc. Nora se vždy považovala za
někoho, kdo má vůni psů rád, ale tady jí najednou došlo, že
i tahle obliba má své meze.
Posadila se na pohovku a ucítila pod sebou něco tvrdé-
ho. Plastový kroužek, který měli psi na ohlodávání. Položila
ho na koberec k ostatním žvýkacím hračkám. K plastové
kosti. K pěnovému žlutému míčku, ze kterého nějaký pes
kus uhryzl. A k napůl zmasakrovanému plyšákovi.
Čivava se šedým zákalem se pokoušela o soulož s No-
řiným lýtkem.
„Nech toho, Pedro,“ zasmál se Dylan a vzal psíka do ruky.
Další pes, obrovský, mohutný novofundlanďan se k ní
posadil na pohovku a jal se jí olizovat ucho jazykem veli-
kosti pantofle, což znamenalo, že se Dylan musel posadit
na podlahu.
„Chceš si sednout na pohovku?“
„Ne. Nevadí mi sedět na podlaze.“
Nora nenaléhala. Vlastně se jí docela ulevilo. Čekalo
ji sledování Saloonu poslední naděje bez dalších trapných
okamžiků. A novofundlanďan jí přestal olizovat ucho a po-
ložil si hlavu na její koleno. Nora se cítila – tedy, ne zrovna
šťastně, ale už se necítila ani deprimovaně.
A přesto si při sledování Ryana Baileyho, který své fil-
mové lásce vysvětloval, že „život se musí žít, pusinko“,
a poslouchání Dylana, který uvažoval nad tím, že dovolí
dalšímu psovi, aby spal u něj v posteli („Celou noc proplá-
če. Potřebuje tatínka.“), uvědomila, že není tímto životem
nikterak unešená.
A navíc si Dylan zasloužil tu druhou Noru. Tu, co se do
něj dokázala zamilovat. Takhle se ještě necítila. Jako by
někomu zabírala místo.
Všimla si, že má v tomhle životě vysokou toleranci alko-
holu, a tak si nalila další sklenku vína. Byla to dost bídná
odrůda Zinfandelu z Kalifornie. Zadívala se na etiketu na
lahvi. Z nějakého důvodu tam byla stručná autobiografie
manželů Janine a Terence Thorntonových, kteří vlastnili vi-
nohrad, ze které víno pocházelo. Přečetla si poslední větu:
Už od svatby sníme o tom, že si jednoho dne založíme vlast-
ní vinohrad. A teď se nám tento sen splnil. Tady v Dry Creek
Valley je život tak lahodný jako sklenka Zinfandelu.
Pohladila velkého psa, který jí předtím olizoval ucho,
do jeho širokého, teplého čela zašeptala „sbohem“ a pak
za sebou psy i Dylana nechala.
Vinohrad Buena Vista
Při následující návštěvě Půlnoční knihovny pomohla paní

Elmová Noře najít život, který co možná nejvíce připomínal
život znázorněný na etiketě vína z restaurace. A podala jí
knihu, která poslala Noru do Ameriky.
V tomhle životě se Nora jmenovala Nora Martínezová
a provdala se za asi čtyřicetiletého Američana mexického
původu s jiskřivým pohledem jménem Eduardo, se kterým
se seznámila během roku volna po univerzitě. V původním
životě totiž vždy litovala, že si po škole rok volna nevzala.
Po smrti rodičů při nehodě na lodi (což se dozvěděla z me-
dailonku v časopisu Milovník vína, který měli zarámovaný
v dubem obložené degustační místnosti) zůstalo Eduardovi
skromné dědictví a za něj si spolu koupili maličký vinohrad
v Kalifornii. Po třech letech se jim začalo natolik dařit, ze-
jména s odrůdou Syrah, že si mohli pořídit i sousedící vi-
nice, jakmile byly na prodej. Vinice se nacházely na úpatí
pohoří Santa Cruz a Martínezovi jim dali název Vinohrad
Buena Vista. Měli spolu syna Alejandra, který studoval na
internátní škole nedaleko zálivu Monterey.
Většinu jejich zákazníků tvořili turisté putující po vin-
né stezce. Hodinu co hodinu přijížděly autobusy plné lidí.
Noře se dařilo poměrně snadno improvizovat, protože tu-
risté bývali často naivní. Většinou byl postup následující:
Eduardo před příjezdem autobusů rozhodl, jaká vína se
budou rozlévat do sklenic, a podal Noře lahve. „Teda, Noro,
despacio, to je un poco hodně,“ káral ji žertem Eduardo na-
půl anglicky a napůl španělsky, když byla při nalévání vína
příliš štědrá. Když pak dorazili turisté, čichala Nora k vínu,
sledovala návštěvníky usrkávající ze sklenic a snažila se
napodobovat Eduarda a říkat to, co má.
„A tady máme jasný dřevitý buket“ nebo „povšimněte si,
jaké zde cítíme ovocné tóny, výrazné, robustní ostružiny
a velmi aromatické nektarinky, dokonale vyvažující jemné
ozvěny dřevěného uhlí“.
V každém životě, který si vyzkoušela, se cítila jinak,
jako by to byly jednotlivé věty symfonie, a v této větě zněla
hudba směle a povzbudivě. Eduardo byl neuvěřitelně milý
člověk a zdálo se, že se jim v manželství daří. Možná do-
konce lépe než tomu páru z etikety mizerného vína, které
popíjela s Dylanem, když ji olizoval jeho obrovitý pes. Pa-
matovala si i jejich jména. Janine a Terence Thorntonovi.
Připadala si, že i ona nyní žije na etiketě lahve s vínem.
A taky tak vypadala. Dokonalé kalifornské vlasy, draze
působící chrup, opálená kůže. Navzdory pravděpodobně
nadměrné konzumaci vína Syrah vypadala zdravě. Ploché
a pevné břišní svaly napovídaly, že tráví několik hodin týd-
ně cvičením pilatesu.
Předstírat znalost vína pro ni však nebylo to jediné
snadné. Snadné pro ni bylo předstírat úplně všechno, což
mohlo znamenat, že klíčem k jejich zdánlivě úspěšnému
manželství byl fakt, že ji Eduardo vlastně nevnímal.
Po odjezdu posledních turistů se Eduardo s Norou usa-
dili pod hvězdnou oblohu se sklenkami vína v ruce.
„Požáry v L. A. konečně pomalu ustupují,“ řekl.
Noru by zajímalo, kdo bydlí v domě, který vlastnila, když
byla popovou hvězdou. „To je dobře.“
„To teda.“
„Není to nádhera?“ zeptala se ho při pohledu na jasné
nebe poseté souhvězdími.
„Co?“
„Galaxie.“
„Ano, ano.“
Díval se do telefonu a moc toho nenamluvil. Pak telefon
odložil a stále nic neříkal.
Ve vztazích panovalo ticho ze tří důvodů. Buď mělo pa-
sivně agresivní význam, nebo spolu páry nemluvily, pro-
tože už si neměly co říct, a pak tu bylo ticho, které, jak se
zdálo, panovalo mezi Norou a Eduardem. Ticho značící, že
není třeba slov. Kdy jsou dva lidé prostě spolu a nemusí
u toho mluvit. Stejně jako dokážete být potichu a šťastní,
když jste o samotě.
Ale Nora se s ním přesto chtěla dát do řeči.
„Jsme šťastní, viď?“
„Proč ta otázka?“
„Já samozřejmě vím, že jsme šťastní. Jen to od tebe chci
občas slyšet.“
„Jsme šťastní, Noro.“
Usrkla doušek vína a prohlédla si svého manžela. Na-
vzdory příjemně vlahému večeru měl na sobě svetr. Chvíli
tam ještě seděli a on pak odešel spát dříve než ona.
„Já tu ještě chvíli zůstanu.“
Zdálo se, že to Eduardovi nevadí, dal Noře něžnou hu-
bičku do vlasů a vytratil se do domu.
Zvedla se a se sklenkou vína stále v ruce se procházela
měsícem zalitými vinicemi.
Pak hleděla k obloze posázené hvězdami.
Na tomhle životě nenašla jedinou chybičku, a přesto
uvnitř cítila, že touží po něčem jiném, po dalších životech,
po dalších možnostech. Připadala si, že stále visí ve vzdu-
chu a není připravena na přistání. Možná se Hugu Lefèvero-
vi podobala víc, než si uvědomovala. Možná stejně jako on
dokázala listovat životy jako stránkami v knize.
Zhltla zbytek vína, protože věděla, že ji žádná kocovi-
na nečeká. „Zemité a dřevité tóny,“ pronesla sama k sobě
a zavřela oči.
Už to nebude dlouho trvat.
Každou chvílí to přijde.
Jen tam tak stála a čekala, až zmizí.
Mnoho životů Nory Seedové
Nora došla k zásadnímu zjištění. Něco, co jí Hugo tenkrát

v kuchyňce na Špicberkách pořádně nevysvětlil. Nemusí si
užít všechny aspekty daného života, aby jí zbyly ještě další
životy k prožití. Stačilo si uchovat naději, že jednou někde
najde život, ve kterém bude chtít zůstat. A stejně tak to, že
si život užívala, nutně neznamenalo, že v něm musela zů-
stat. Navždy zůstane v nějakém životě jen v případě, že si
nedokáže představit lepší život. A přitom je paradoxní, že
čím víc vyzkoušela životů, tím snadněji ji napadalo, v čem
by mohl být ten další lepší, a její představivost se opravdu
s každým okušeným životem rozšiřovala.
Postupně si Nora s pomocí paní Elmové vybrala z polic
spousty knih, vyzkoušela tak spoustu různých životů, při-
čemž vytrvale hledala ten pravý. Zjistila, že odčiněním vý-
čitek si vlastně plní sny. Mohla si vyzkoušet téměř jakýkoli
život, který v nějakém vesmíru zažívala.
V jednom životě žila poměrně samotářsky v Paříži, vy-
učovala angličtinu na vysoké škole v Montparnasse, jezdila
na kole podél Seiny a často si čítávala na lavičkách v par-
cích. V jiném životě zase pracovala jako instruktorka jógy
s pohyblivostí krku na úrovni sovy.
V dalším životě zůstala u plavání, ale nikdy se nepoku-
sila to dotáhnout na olympiádu. Plavala jen tak pro zába-
vu. V tomhle životě byla plavčicí na pláži v Sitges nedaleko
Barcelony, mluvila plynně španělsky i katalánsky a měla
třeskutě vtipnou nejlepší přítelkyni Gabrielu, která ji učila
surfovat a se kterou sdílela byt pět minut chůze od pláže.
Dostala se i do života, ve kterém se pustila do psaní
knih, protože si s touto myšlenkou pohrávala už na studi-
ích, a stala se úspěšnou spisovatelkou. Její román Obrys
výčitky se dočkal nadšených recenzí, a dokonce se dostal
do užšího výběru kandidátů na významnou literární cenu.
V tomhle životě zrovna obědvala v nečekaně nudném člen-
ském klubu Soho se dvěma přívětivými, milými producenty
ze studia Magic Lantern Production, kteří se chystali knihu
zfilmovat. Noře v jednu chvíli zaskočilo sousto chlebové
placky, načež převrhla sklenici červeného vína přímo do
klína jednoho z producentů, a celou schůzi tím pokazila.
V jednom životě měla pubertálního syna Henryho, se
kterým se vlastně nestihla potkat, protože jí vždy bouchl
dveřmi přímo před nosem.
V jednom životě působila jako koncertní pianistka toho
času na turné po Skandinávii, kde hrála před nadšeným da-
vem (a odkud se vytratila zpět do knihovny poté, co zpac-
kala Chopinův klavírní koncert č. 2 v síni Finlandia-talo
v Helskinkách).
V jednom životě nejedla nic než toasty.
V jednom životě vystudovala Oxfordskou univerzitu,
přednášela filozofii na St. Catherine’s College a bydlela
sama ve vkusném georgiánském domě v noblesní ulici ve
spořádané, respektované čtvrti.
V jiném životě se Nora topila v emocích. Všechno cíti-
la velmi silně a přímo. Každou radost a každý zármutek.
V každém okamžiku vnímala přítomnost silného potěše-
ní i silné bolesti, jako by na sobě navzájem závisely jako
jedno pohybující se kyvadlo. Stačilo, aby se vydala na pro-
cházku ven, a zachvátil ji hluboký smutek jen proto, že se
slunce schovalo za mrak. Na druhou stranu ji však setkání
se psem, který byl zjevně neskonale vděčný za její pozor-
nost, natolik rozradostnilo, že měla sto chutí se samou
radostí roztéct přímo na chodníku. V tomhle životě měla
vedle postele vydání básní od Emily Dickinson a v hudeb-
ním přehrávači měla dva seznamy skladeb, jeden s názvem
„Extrémní stavy euforie“ a druhý s názvem „Lék na to, když
se sesypu“.
V jednom životě natáčela cestovatelské vlogy, díky kte-
rým měla 1 750 000 odběratelů na YouTube a skoro stejné
množství lidí ji sledovalo i na Instagramu. Jejím nejsledo-
vanějším videem byl pád z gondoly v Benátkách. Natočila
i video z Říma a nazvala ho TvoŘÍM.
V jednom životě byla svobodnou matkou miminka, kte-
ré odmítalo spát.
V jednom životě měla na starost sloupek o showbyzny-
su v bulvárních novinách a často psala o vztazích Ryana
Baileyho.
V jednom životě byla redaktorkou fotografické sekce
v National Geographic.
V jednom životě byla úspěšnou ekologickou architekt-
kou, měla nulovou uhlíkovou stopu a bydlela v bungalovu
podle vlastního návrhu, který uměl sbírat dešťovou vodu
a vše v něm fungovalo na solární energii.
V jednom životě působila jako humanitární pracovnice
v Botswaně.
V jednom životě hlídala lidem kočky.
V jednom životě dělala dobrovolnici v noclehárně pro
bezdomovce.
V jednom životě spala u své jediné přítelkyně na roz-
kládací pohovce.
V jednom životě vyučovala hudební výchovu v Mont
realu.
V jednom životě trávila celé dny tím, že se na Twitteru
hádala s cizími lidmi a většinu svých tweetů zakončovala
slovy „Trochu se snažte“ a přitom věděla, že mluví hlavně
sama k sobě.
V jednom životě neměla žádný účet na sociálních sítích.
V jednom životě nikdy nepila alkohol.
V jednom životě byla mistryní v šachu a byla zrovna na
Ukrajině kvůli turnaji.
V jednom životě se provdala za poměrně nevýznamné-
ho člena královské rodiny a šíleně ji to manželství štvalo.
V jednom životě sdílela na Facebooku a Instagramu jen
citáty Rúmího a Lao-c’.
V jednom životě měla už třetího manžela, a i ten ji za-
čínal nudit.
V jednom životě byla kulturistka a veganka.
V jednom životě cestovala Jižní Amerikou a v Chile ji
zastihlo zemětřesení.
V jednom životě měla přítelkyni jménem Becky, která
říkala „To je ale švanda!“, kdykoli ji něco pobavilo.
V jednom životě se opět setkala s Hugem při potápění
na pobřeží Korsiky. Povídali si o kvantové mechanice a opili
se spolu. Hugo se pak uprostřed věty vytratil a Nora tam
zůstala s nepřítomně se tvářícím Hugem, který se snažil
vybavit si její jméno.
V některých životech poutala Nora spoustu pozornosti,
v jiných si jí naopak nevšímal skoro nikdo. V některých ži-
votech byla bohatá, v jiných chudá. V některých životech
žila zdravě, v jiných nedokázala vylézt po schodech bez
toho, aby se zadýchala. V některých životech měla partne-
ra, v jiných byla nezadaná a ve spoustě životů byla někde
na pomezí vztahu. V některých životech měla děti, ale ve
většině byla bezdětná.
Byla rockovou hvězdou, olympioničkou, učitelkou hu-
dební výchovy, učitelkou na prvním stupni základní ško-
ly, profesorkou, výkonnou ředitelkou, osobní asistentkou,
šéfkuchařkou, glacioložkou, akrobatkou, lesnicí, audi-
torkou, kadeřnicí, profesionální venčitelkou psů, úřed-
nicí, vývojářkou softwaru, recepční, uklízečkou v hotelu,
političkou, právničkou, zlodějkou, ředitelkou organizace
pro ochranu oceánů, prodavačkou (opět), číšnicí, dozorky-
ní, sklářkou a stovkami dalších profesí. Do práce složitě
dojížděla autem, autobusem, vlakem, trajektem, na kole
nebo chodila pěšky. Dostávala e-maily a e-maily a zase
další e-maily. Měla třiapadesátiletého šéfa, který trpěl na
zápach z úst, pod stolem jí osahával stehno a posílal jí
fotografie svého penisu. Měla kolegy, kteří o ní lhali, ko-
legy, kteří ji měli rádi, a (nejčastěji) kolegy, kterým byla
naprosto ukradená. Ve spoustě životů se rozhodla, že ne-
bude pracovat, a v některých se tak sice nerozhodla, ale
stejně žádnou práci nemohla sehnat. V některých životech
prorážela skleněný strop, v jiných životech ho spíš leštila.
Byla přehnaně i nedostatečně kvalifikovaná. Spalo se jí
výborně i příšerně. V některých životech byla na antide-
presivech, v jiných by si nevzala ani ibuprofen na bolest
hlavy. V některých životech byla fyzicky zdravým hypo-
chondrem, v některých vážně nemocným hypochondrem
a v některých nebyla hypochondrem vůbec. Našla i život,
ve kterém trpěla chronickou únavou, život, kde měla ra-
kovinu, život, ve kterém měla kvůli autonehodě vyhřezlou
ploténku a zlomená žebra.
Prošla zkrátka spoustou životů.
A v těch životech se smála a plakala a byla klidná i vy-
děšená a všechno mezi tím.
Mezi těmito životy se vždy setkávala s paní Elmovou
v knihovně.
Nejprve se zdálo, že čím více životů navštívila, tím méně
problémů při přenosu nastávalo. Knihovna už nikdy nevy-
padala jako na pokraji zhroucení, ani to nevypadalo, že
by měla zmizet úplně. Během všech těch změn už světla
vůbec neblikala. Jako by Nora dospěla k jakémusi stavu
přijetí života. Došlo jí, že špatné zážitky neznamenají, že
bude v daném životě všechno špatné. Uvědomila si, že se
nepokusila skoncovat se životem proto, že se cítila zoufale,
ale protože se jí povedlo samu sebe přesvědčit, že z toho
zoufalství není cesty ven.
Takové přesvědčení, jak se domnívala, mohlo vést k de-
presím, a také jí ukazovalo rozdíl mezi strachem a bezna-
dějí. Strach jste měli, když jste vešli do sklepa a báli se, že
se za vámi zavřou dveře. Beznaděj se dostavila v případě,
že se za vámi dveře skutečně zavřely a zaklapl zámek.
S každým navštíveným životem se jí ty obrazné dveře
otevíraly o něco víc, protože se stále zlepšovala v zapojo-
vání fantazie. Někdy v životě nevydržela ani minutu, v ně-
kterých naopak strávila několik dní i týdnů. Zdálo se jí, že
čím více životů vyzkoušela, tím méně si někde připadala
jako doma.
Problém byl nakonec v tom, že Nora ztrácela pojem
o tom, kým skutečně je. Jako zašeptané slovo putující
z ucha do ucha při tiché poště. I její vlastní jméno jí začalo
znít jako shluk bezvýznamných hlásek.
„Takhle to dál nejde,“ řekla Hugovi v tom baru na Korsice
při posledním rozhovoru, který spolu vedli. „Už mě to ne-
baví. Nejsem jako ty. Potřebuju se někde usadit. Ale nikde
není pevná zem pod nohama.“
„Nejzábavnější je to skákání, mon amie.“
„A co když je nejzábavnější přistávání?“
A v tom okamžiku se Hugo vrátil do svého očistce v po-
době půjčovny videokazet.
„Omlouvám se,“ řeklo jeho druhé já, když si usrklo vína
a zadívalo se na zapadající slunce. „Zapomněl jsem, kdo jsi.“
„To jsme dva,“ řekla Nora. „Ale to neřeš.“
A pak se také pomalu vytratila právě ve chvíli, kdy se
slunce schovalo za obzor.
Ztracená v knihovně
„Paní Elmová?“
„Ano, Noro, copak se děje?“
„Je tu tma.“
„Všimla jsem si.“
„To nevěstí nic dobrého, že ne?“
„Ne,“ přiznala paní Elmová rozpačitě. „Víš moc dobře, že
to nevěstí nic dobrého.“
„Já už dál nemůžu.“
„To říkáš pořád.“
„Už jsem vypotřebovala životy. Už jsem byla vším mož-
ným. A stejně vždycky skončím tady. Pokaždé se najde něco,
co mi brání v tom, abych si ten život vychutnala. Vždycky.
Připadám si nevděčná.“
„To nemusíš. A nic jsi nevypotřebovala.“ Paní Elmová se
odmlčela a povzdechla si. „Věděla jsi, že pokaždé když si
vybereš knihu, tak už se ta kniha na polici nevrátí?“
„Ano, to vím.“
„Proto už se nikdy nemůžeš vrátit do života, který jsi už
vyzkoušela. Pokaždé ho musíš trochu… obměnit. Z Půlnoč-
ní knihovny si nemůžeš půjčit jednu knihu dvakrát.“
„Tomu nerozumím.“
„No, i když je tma, tak víš, že tyto police jsou stejně plné
knih, jako když ses na ně dívala naposledy. Klidně si na
ně sáhni.“
Nora na ně nemusela sahat. „Jo. To vím.“
„Police jsou úplně stejně zaplněné, jako když jsi sem
přišla poprvé. Že ano?“
„Já ne–“
„To znamená, že máš před sebou stále tolik možných ži-
votů jako předtím. Stále je jejich počet nekonečný. Nikdy
je nevypotřebuješ.“
„Ale může mi dojít vůle k tomu, abych je vůbec zkoušela.“
„Ale, Noro.“
„Ale co?“
Chvíle ticha v temnotě. Nora pro jistotu stiskla malé
svítící tlačítko na hodinkách.
00:00:00
„Myslím si,“ řekla nakonec paní Elmová, „jestli to tak
můžu říct, aniž bych tě nějak urazila, že jsi tak trochu se-
šla z cesty.“
„Kvůli tomu jsem se v Půlnoční knihovně vůbec ocitla,
ne? Protože jsem sešla z cesty?“
„To ano. Ale teď jsi sešla i z cesty, po které jsi kráčela,
když jsi poprvé sešla z cesty. Takže jsi, abych tak řekla,
docela a úplně ztracená. Takhle tu správnou životní cestu
nenajdeš.“
„Co když správná cesta neexistuje? Co když jsem… uvíz-
la?“
„Dokud jsou na policích knihy, tak jsi neuvízla. Každá
kniha je možný únikový východ.“
„Já tomu životu prostě nějak nerozumím.“
„Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít.“
Nora zavrtěla hlavou. Na absolventku filozofie bylo to-
hle tvrzení příliš.
„Ale já taková nechci být,“ namítla Nora. „Nechci žít jako
Hugo. Nechci navždy přeskakovat mezi životy.“
„Dobře. Tak mě teď bedlivě poslouchej. Chceš, abych ti
trochu poradila, nebo ne?“
„No, ano. Samozřejmě že chci. Přijde mi, že jdete trochu
s křížkem po funusu, ale ano, paní Elmová, budu vám vděč-
ná, když mi poradíte.“
„Výborně. Tak tedy. Myslím, že jsi došla do bodu, kdy pro
stromy nevidíš les.“
„Nejsem si tak docela jistá, co tím myslíte.“
„Správně se domníváš, že jsou ty životy jako klavír, na
který hraješ skladby, které se ti vlastně nelíbí. Zapomínáš,
kým jsi. Tím, že se stáváš každým, se nestáváš nikým. Zapo-
mínáš na svůj původní život. Zapomínáš, co ti vyhovovalo,
a co naopak ne. Zapomínáš na své výčitky.“
„Svými výčitkami už jsem se probrala.“
„Ne. Všemi ne.“
„No, samozřejmě že ne každou drobnou výčitkou. To
ne.“
„Měla bys znovu nahlédnout do Knihy výčitek.“
„Jak to mám udělat, když je tu tma jak v pytli?“
„Vždyť už celou knihu stejně znáš nazpaměť. Protože je
ve tvé hlavě. Stejně jako… já.“
Vzpomněla si, jak jí Dylan řekl, že potkal paní Elmovou
nedaleko pečovatelského domu. Chtěla jí o tom říct, ale
pak si to rozmyslela. „Jasně.“
„Víme jen to, co vnímáme. Všechno, co prožíváme, je
jen náš pohled na skutečnost. Otázka není, na co se díváš,
nýbrž co vidíš.“
„Vy znáte Thoreaua?“
„Jistě. Když ho znáš ty.“
„Jde o to, že už vlastně nevím, čeho lituju.“
„Dobře, tak si to rozebereme. Říkáš, že jsem jen předsta-
va. Tak proč sis mě představila? Proč jsem právě já, paní
Elmová, tím člověkem, kterého vidíš?“
„Já nevím. Asi proto, že jste někdo, komu jsem věřila.
Někdo, kdo ke mně byl laskavý.“
„Laskavost je mocná.“
„A vzácná.“
„Možná se nedíváš správným směrem.“
„Možná.“
Okolní tmu náhle prořízlo světlo žárovek, které se po
celé knihovně rozzářily.
„Kdy jsi to ve svém původním životě ještě pocítila? Mys
lím laskavost?“
Nora si vzpomněla na ten večer, kdy jí Ash zaklepal na
dveře. Když někdo sebere vašeho mrtvého kocoura ze silni-
ce a donese ho v dešti na maličký dvorek za vaším domem
a tam ho pohřbí, protože vy se nezmůžete na víc než opilé,
zarmoucené vzlykání, nebere se to jako ten nejobvyklej-
ší projev náklonnosti. Ale strávit čtyřicet minut, během
kterých jste si původně chtěli zaběhat, tím, že pomůžete
někomu v nouzi, a nechtít za odměnu nic než sklenici vody,
se rozhodně dá považovat za laskavé.
V tu chvíli jeho laskavost však nebyla schopná pořádně
docenit. Cítila příliš silný zármutek a zoufalství. Když nad
tím ale teď tak přemýšlela, bylo to vskutku pozoruhodné.
„Asi už vím,“ řekla nakonec. „Měla jsem ji přímo před
nosem. V tu noc, kdy jsem se pokusila zabít.“
„Tím myslíš včerejší večer?“
„Nejspíš. Ano. Ash. Ten chirurg. Ten, co našel Voltse.
Ten, co mě pozval na kávu. Před mnoha lety. Když jsem
byla ještě s Danem. Odmítla jsem ho, protože jsem, no, byla
s Danem. Ale co kdybych s ním tehdy už nebyla? Co kdy-
bych se s Danem rozešla dávno předtím a na to rande za-
šla? Co kdybych se tenkrát při sobotním návalu v prodejně
přede všemi odvážila to pozvání přijmout? Určitě tu přece
musí být život, ve kterém jsem byla v tu chvíli nezadaná
a odpověděla jsem mu to, co jsem opravdu měla na srdci.
Ve kterém jsem řekla: ‚Ano, moc ráda s tebou někdy zajdu
na kávu, Ashi, to je od tebe moc milé.‘ Ve kterém jsem si
vybrala Ashe. Do takového života se chci podívat. Kam by
mě tahle cesta zavedla?“
Knihovnou se rozezněl povědomý zvuk toho, jak se
daly police opět do pohybu, nejprve pomalu a vrzavě, pak
zrychlily a hladce kolem nich svištěly, dokud paní Elmová
nezahlédla tu knihu, ten život, jejž hledala.
„Přímo sem.“
Perla v lastuře
Otevřela oči po mělkém spánku a první, co pocítila, byla ne-

skutečná únava. Na zdi před sebou rozeznala navzdory tmě
obraz. Šlo o poměrně abstraktní vyobrazení stromu. Žádný
vysoký, tenoučký strom. Spíše nízký, košatý, kvetoucí keř.
Vedle ní spal muž. Nedokázala určit, jestli je to Ash,
protože ležel otočený na druhou stranu, byl téměř celý za-
chumlaný v peřině, a navíc byla tma.
Něčím to bylo podivnější než obvykle. Samozřejmě už
to, že ležela v posteli s mužem, se kterým tak akorát jed-
nou pohřbila kocoura a párkrát vedla zajímavý rozhovor za
přepážkou prodejny s hudebninami, by jí připadalo zvláštní
i za normálních okolností. Ale od doby, kdy vkročila do Půl-
noční knihovny, si na podivnost postupně přivykla.
A i když bylo možné, že vedle ní leží Ash, bylo také
stejně možné, že to není on. Odhadnout všechny možné
důsledky jednoho konkrétního rozhodnutí nejde. Rande
v kavárně s Ashem mohlo kupříkladu vést k tomu, že se
Nora zamilovala do číšníka, který jim tu kávu přinesl. Po-
vaha kvantové fyziky byla zkrátka zcela nevyzpytatelná.
Nahmatala svůj prsteníček.
Dva prsteny.
Muž se překulil.
Ze tmy se na ni položila paže a ona ji opatrně zvedla
a položila na přikrývku. Pak se zvedla z postele. Chystala
se sejít dolů do obýváku, lehnout si na pohovku a jako ob-
vykle si o sobě něco zjistit na internetu.
Bylo nadmíru zajímavé, že ať už vyzkoušela jakýkoli ži-
vot, a že jich bylo hodně, vždy měla vedle postele položený
mobil. V tomhle životě tomu nebylo jinak, a tak ho vzala
do ruky a vykradla se polehoučku z pokoje. Muž, ať už to
byl kdokoli, spal tvrdě a ani se nepohnul.
Zahleděla se na něj.
„Noro?“ zamumlal napůl ze spaní.
Byl to on. Byla si tím téměř jistá. Ash.
„Jdu jenom na záchod,“ vymyslela si Nora.
Zamumlal něco, co připomínalo „dobře“, a zase usnul.
Nora opatrně našlapovala po podlaze. Ale v okamžiku,
kdy otevřela dveře a vyšla z pokoje, málem vyskočila z kůže.
Na odpočívadle schodiště totiž stál v pološeru další člo-
věk. Byl malý. Velikosti dítěte.
„Mami, mně se zdálo něco moc ošklivého.“
V měkkém světle tlumené žárovky v chodbě rozpozná-
vala dívčinu tvář, její jemné vlásky rozcuchané neklidným
spaním, pramínky přilepené k upocenému čelu.
Nora na to nic neřekla. Stále před ní její dcera.
Jak mohla vůbec něco říct?
Opět před ní vyvstala povědomá otázka. Jak se má jen
tak zapojit do života, do kterého dorazila s několikaletým
zpožděním? Zavřela oči. Ostatní životy, ve kterých měla
děti, trvaly jen několik okamžiků. Už tím ji tenhle život
vedl na neprobádané území.
Tělo se jí roztřáslo tím, co se snažila potlačit, ať už to
bylo cokoli. Nechtěla ji vidět. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli
té holčičce. Nepřišlo jí to vůči ní spravedlivé. Nora sice byla
její matka, ale bylo mnohem důležitější, že tahle Nora její
matka nebyla. Tahle Nora byla cizí ženou, která se v cizím
domě právě dívala na cizí dítě.
„Mami? Slyšíš mě? Zdálo se mi něco ošklivého.“
Slyšela, jak se muž někde vzadu za ní v posteli hýbe.
Kdyby se probudil a vstal, nastala by ještě trapnější situace.
A tak se Nora rozhodla na dívenku promluvit.
„Ale ne, to je… to mě mrzí,“ zašeptala. „Ale to bylo jen
jako. Jenom se ti to zdálo.“
„Byl o medvědech.“
Nora za sebou zavřela dveře. „O medvědech?“
„Jo. Kvůli té pohádce.“
„Jasně. Jo. Kvůli pohádce. No tak, běž zpátky do poste-
le…“ Došlo jí, že to znělo příliš přísně. „Zlatíčko,“ dodala
a přemýšlela, jak se v tomhle vesmíru její dcera asi může
jmenovat. „Tady žádní medvědi nejsou.“
„Jenom plyšoví.“
„Ano, jenom…“
Holčička se pomalu probouzela. Oči se jí rozsvítily. Díva-
la se na svou matku a Nora se tak na chvíli doopravdy cítila.
Jako její matka. Vnímala podivnost toho, že ji k tomuhle
životu poutá někdo jiný. „Mami, co tu děláš ty?“
Mluvila nahlas. A s takovou vážností v hlase, jaké jsou
schopné jen čtyřleté (o moc víc jí být nemohlo) děti.
„Pšt,“ napomenula ji Nora. Nutně potřebovala vědět, jak
se dívka jmenuje. Ve jménech je síla. Pokud neznáte jmé-
no vlastní dcery, nemáte nad ní žádnou kontrolu. „Poslyš,“
zašeptala Nora, „já si jen zajdu pro něco dolů. Ty si běž
hajnout.“
„Ale co medvědi?“
„Žádní medvědi tady nejsou.“
„Ve snu jsou.“
Noře se vybavil lední medvěd, který se k ní vyřítil z mlhy.
Vzpomněla si na ten strach. Na tu náhlou, neskutečnou
touhu žít. „Tentokrát tam žádný nebude. Slibuju.“
„Maminko, proč mluvíš takhle?“
„Jak?“
„Takhle.“
„Šeptem?“
„Ne.“
Nora netušila, jak si dívka myslela, že mluví. Čím se
lišila od svého druhého já, které je matkou téhle holčič-
ky? Ovlivňuje snad mateřství nějak způsob, jakým člověk
mluví?
„Jako že se bojíš,“ vysvětlila holčička.
„Já se nebojím.“
„Chci, aby mě někdo držel za ruku.“
„Cože?“
„Chci, aby mě někdo držel za ruku.“
„Jasně.“
„Maminka popleta.“
„Ano, to jsem celá já. Popleta.“
„Moc se bojím.“
Pronesla to tiše, věcně. A až v tu chvíli se na ni Nora
pořádně podívala. Teprve tehdy si ji skutečně prohlédla.
Vypadala jako cizí člověk a zároveň neskutečně povědo-
mě. Nora cítila, jak se v ní něco vzdouvá, něco mocného
a znepokojivého.
Dívka na ni hleděla způsobem, jakým se na ni ještě ni-
kdo nedíval. Ten pocit ji děsil. Měla Nořina ústa. A ten tro-
chu ztracený pohled, který Noře občas lidé připisovali. Byla
nádherná a byla její, nebo alespoň tak trochu její, a Nora
náhle pocítila nával nečekané lásky, prudkou vlnu, a v tu
chvíli jí došlo, že pokud se okamžitě nevrátí do knihovny
(a nevypadalo, že by se k tomu schylovalo), bude se muset
dostat pryč jinak.
„Mami, chytneš mě za ruku…?“
„Já…“
Dívka vložila svou dlaň do Nořiny. Měla tak drobnou
a teplou ručku, která do Nořiny dlaně padla tak uvolněně
a přirozeně, jako perla v lastuře, až to Noru rozesmutnělo.
Zatáhla Noru do sousední místnosti, do svého pokoje. Nora
za sebou přivřela dveře a snažila se přijít na to, kolik je ho-
din, ale v tomhle životě měla klasické, analogové hodinky,
a tak chvíli trvalo, než si její oči přivykly na tmu. Čas zkon-
trolovala i pohledem na telefon. Bylo 2:32. Podle toho, kdy
chodila v tomhle životě spát, toho tahle verze jejího těla
nejspíš moc nenaspala. A Nora se rozhodně cítila nevyspale.
„Co se stane, když člověk umře, mami?“
V pokoji nebyla naprostá tma. Z chodby sem dopadalo
stříbřité světlo a někde na ulici před domem svítila lampa,
jejíž záře dovnitř pronikala tenkými závěsy s obrázky psů.
Viděla obrys nízkého obdélníku, což musela být dívčina
postel. Na podlaze rozpoznávala siluetu plyšového slona.
Leželo tam ještě několik hraček. Spokojeně zaneřáděný
dětský pokoj.
Dívka se na Noru upřeně dívala.
„Já nevím,“ odpověděla Nora. „Myslím, že to nikdo s ur-
čitostí neví.“
Holčička se zamračila. Takové vysvětlení jí nestačilo.
Ani trochu jí nestačilo.
„Poslyš,“ řekla Nora. „Je klidně možné, že těsně předtím,
než umřeš, budeš mít možnost znovu ožít. Možná dosta-
neš něco, co jsi předtím neměla. Vybereš si život, který se
ti bude líbit.“
„To zní dobře.“
„Ale ty se tím ještě hodně dlouho nemusíš vůbec trápit.
Ty máš před sebou dlouhý život plný úžasných dobrodruž-
ství. Čeká tě tolik šťastných zážitků.“
„Jako stanování!“
Norou prostoupil hřejivý pocit a musela se na dívku
usmát. „Ano. Jako stanování!“
„Stanování mám nejradši!“
Nořin úsměv nezmizel, a přesto cítila, že se jí oči zalévají
slzami. Tohle byl dobrý život. Má vlastní rodinu. Dceru, se
kterou jezdí na dovolenou pod stan.
„Poslyš,“ řekla, když si uvědomila, že se z tohoto poko-
je jen tak nedostane, „když tě trápí, že nevíš, co se stane
v budoucnu, moc ti pomůže, když si vzpomeneš na to, co
naopak už dobře víš.“
„To nechápu,“ řekla holčička, zaplula pod deku a Nora
se posadila vedle ní na podlahu.
„Je to taková hra.“
„Hry mám ráda.“
„Tak si ji zahrajeme?“
„Jo,“ usmála se její dcera. „Tak jo.“
Hra
„Zeptám se tě na něco, co už víš, a ty mi na to odpovíš. Když

se třeba zeptám: ‚Jak se jmenuje maminka?‘, tak ty řekneš:
‚Nora‘. Rozumíš tomu?“
„Asi jo.“
„Tak začneme. Jak se jmenuješ ty?“
„Molly.“
„Dobře. Jak se jmenuje tatínek?“
„Táta!“
„Ale jak se jmenuje doopravdy?“
„Ash!“
To muselo být tenkrát v kavárně opravdu povedené rande.
„A kde bydlíme?“
„V Cambridgi!“
Cambridge. To docela dávalo smysl. Noře se v Cambridgi
vždy líbilo a do Bedfordu to odsud bylo jen třicet mil. Asho-
vi se tu nejspíš také líbilo. Po získání čestného diplomu
z Bristolu si Nora podala přihlášku na magisterský obor
filozofie a dostala se na cambridgeskou kolej Caius College.
„Z které části Cambridge jsme? Pamatuješ si to? Jak se
jmenuje naše ulice?“
„Bydlíme na… Bol… Bolton Road.“
„Výborně! A máš nějaké brášky nebo sestřičky?“
„Ne!“
„A mají se maminka s tatínkem rádi?“
Molly se tomu uchichtla. „Ano!“
„Křičíme na sebe někdy?“
Šibalsky se zasmála. „Někdy! Hlavně maminka!“
„Tak to se omlouvám.“
„Křičíš jenom, když jsi hodně, hodně, hodně moc unave-
ná, a vždycky se omluvíš. Všechno je zase dobré, když se
omluvíš. To vždycky říkáš.“
„Chodí maminka do práce?“
„Ano. Někdy.“
„Pracuju ještě v tom obchodě, kde jsem potkala tatínka?“
„Ne.“
„Co maminka dělá, když odejde do práce?“
„Učí lidi!“
„Jak učí… jak učím lidi? Co je učím?“
„Fizo… fizofelii.“
„Filozofii?“
„Vždyť to říkám!“
„A kde ji učím? Na univerzitě?“
„Ano!“
„Na které univerzitě?“ A pak si vzpomněla, kde žijí. „Na
univerzitě v Cambridgi?“
„To je ona.“
Nora se pokusila všechny stopy pospojovat. Možná
v tomhle životě znovu podala přihlášku na magisterský
obor a po jeho úspěšném absolvování zde začala učit.
Tak či tak by si měla oprášit znalosti filozofie, aby se jí
v tomhle životě dařilo přesvědčivě blafovat. Pak ale Molly
řekla: „Ale už s tím končíš.“
„Končím? Proč končím?“
„Budeš psát knížky.“
„Knížky pro tebe?“
„Ale ne, popleto. Knížky pro dospěláky.“
„Já píšu knihu?“
„Ano! Vždyť to říkám.“
„Já vím. Jen některé věci musíš říkat dvakrát. Protože
pak mám dvojnásobnou radost. A medvědi jsou pak ještě
méně strašidelní. Jasné?“
„Jasné.“
„Pracuje tatínek?“
„Jo.“
„Víš, co tatínek dělá?“
„Ano. Řeže lidi.“
Na okamžik zapomněla, že je Ash chirurg, a vyděsila ji
představa, že je možná pod jednou střechou se sériovým
vrahem. „Řeže lidi?“
„Ano, řeže lidi, pak je lepí dohromady a pak je jim líp.“
„No, ano. Samozřejmě.“
„On ty lidi zachraňuje!“
„To ano.“
„Ale někdy je smutný, protože ten člověk umře.“
„Ano, to je smutné.“
„Pracuje tatínek pořád v Bedfordu? Nebo pracuje v Cam-
bridgi?“
Pokrčila rameny. „Nevím. V Cambridgi?“
„Hraje na nějaký hudební nástroj?“
„Ano. Hraje. Ale hodně, hodně, hodně, hodně špatně!“
hihňala se Molly.
To Noru taky rozesmálo. Mollyino hihňání bylo nakaž-
livé. „To je… máš nějaké tety a strýčky?“
„Ano. Mám tetu Jayu.“
„Kdo je teta Jaya?“
„Tatínkova sestřička.“
„Ještě někoho?“
„Ano, strejda Joe a strejda Ewan.“
Noře se ulevilo, když se dozvěděla, že je její bratr v tom
hle světě stále naživu. A že je se stejným mužem, se kterým
je i v jejím olympijském životě. A že zjevně hraje v jejich
životech velkou roli, protože ho Molly zná jménem.
„Kdy jsme naposledy viděli strýčka Joea?“
„O Vánocích.“
„Máš strejdu Joea ráda?“
„Ano! Je s ním sranda! Koupil mi pandu!“
„Pandu?“
„Je to můj nejoblíbenější plyšák!“
„Víš, že jsou pandy taky medvědi?“
„To jsou hodní medvědi.“
Molly zívla. Pomalu usínala.
„Mají se maminka a strejda Joe rádi?“
„Ano! Pořád spolu telefonujete.“
To Noru zaujalo. Předpokládala, že jediné životy, ve kte-
rých s bratrem vycházela, byly ty, ve kterých nikdy neby-
la součástí The Labyrinths (na rozdíl od rozhodnutí, díky
kterému zůstala u plavání, nastalo rande s Ashem až po její
zkušenosti s The Labyrinths). Ale tenhle život jí tu teorii bo-
řil. Nora se nemohla ubránit dojmu, že právě kouzelná Molly
byla jejich chybějícím článkem. Možná tahle malá holčička
zacelila spor, který mezi Norou a jejím bratrem vřel.
„Máš ještě babičky a dědečky?“
„Jenom babičku Sal.“
Noru zajímalo, jak to bylo se smrtí jejích rodičů, ale na
to se teď nehodilo ptát.
„Jsi spokojená holčička? Když zrovna nemyslíš na med-
vědy?“
„Asi jo.“
„A maminka s tatínkem? Ti jsou spokojení?“
„Ano,“ řekla Molly pomalu. „Někdy. Když nejsi unavená.“
„A užíváme si hodně legrace?“
Promnula si očka. „Hodně.“
„A máme nějaké zvířátko?“
„Ano. Platona.“
„Kdopak je Platon?“
„Náš pejsek.“
„Jaký druh pejska to je?“
Ale Molly už jí neodpověděla, protože usnula. A Nora si
lehla vedle postýlky na koberec a zavřela oči.
Když se probudila, něco jí olizovalo tvář.
Nad ní stál labrador s veselýma očima. Vrtěl ocasem
a vypadal nadšeně, že ji vidí.
„Platone?“ zeptala se rozespale.
To jsem já, jako by odpovídal Platon pohledem a vrtícím
ocáskem.
Přišlo ráno. Přes závěsy se do místnosti dralo světlo.
Plyšáci, včetně pandy a slona, kterého Nora poznala už
předtím, byli poházení po podlaze. Podívala se na postel
a uviděla, že je prázdná. Molly v pokoji nebyla. Pak uslyše-
la po schodech stoupat kroky. Mnohem těžší než Mollyiny.
Posadila se a bylo jí jasné, že po spánku na koberci ve
vytahaném tričku The Cure (které znala) a kostkovaných
pyžamových kalhotách (které neznala) musí vypadat otřes-
ně. Cítila, že má tvář otlačenou tam, kde se dotýkala ko-
berce, a vlasy, které měla v tomhle životě delší, jí připadaly
neumyté a zacuchané. Ve dvou vteřinách, které jí zbývaly
před příchodem muže, se kterým každou noc spala a záro-
veň nikdy nespala, svého takřka Schrödingerova manžela,
se pokusila alespoň trochu upravit.
A pak tam najednou stál.
Dokonalý život
Ashova vytáhlá, pohledná, chlapecká postava se otcov-

stvím jen lehce zaoblila. Vypadal teď rozhodně zdravěji
než ve chvíli, kdy stál před jejími dveřmi. Stejně jako ten-
krát měl na sobě běžecký dres, ačkoli tenhle byl nejspíš
kvalitnější a dražší, a na paži měl připnutý nějak fitness
pásek.
Usmíval se a v ruce držel dva hrnky kávy. Jeden z nich
podal Noře. Napadlo ji, kolik káv spolu asi od té první vypili.
„Jé, děkuju.“
„Ale ne, Nory, to jsi spala celou noc tady?“ zeptal se.
Nory.
„Většinu jo. Chtěla jsem se vrátit do postele, ale Molly
trochu vyváděla, tak jsem ji musela utišit a pak už jsem
byla moc utahaná na to, abych se vůbec zvedla.“
„Ale ne, to mě mrzí. Já ji vůbec neslyšel.“ Vypadalo to,
že ho to upřímně rozesmutnělo. „Za to asi můžu já. Včera
před prací jsem jí ukazoval na YouTube video o medvě-
dech.“
„To nic.“
„Každopádně Platona jsem vyvenčil. Do nemocnice jedu
dneska až na poledne. Budu tam dlouho. Pořád plánuješ jít
do knihovny?“
„Hm. Víš co? Asi to nechám být.“
„Dobře. Já už jsem připravil Molly sváču a odvezu ji do
školky.“
„Já ji tam můžu vzít,“ nabídla Nora. „Jestli tě čeká nároč-
ný den v práci.“
„Ani ne. Zatím jen žlučník a slinivka. Normálka. Ještě si
půjdu zaběhat.“
„Jasně. Jo. Kvůli tomu nedělnímu půlmaratonu.“
„Cože?“
„Nic. To je jedno,“ řekla Nora. „Jsem jen nějaká přetažená
z toho spaní na podlaze.“
„To nic. Jo a… volala mi ségra. Chtějí, aby ilustrovala ka-
lendář Královských zahrad v Kew. To bude habaděj rostlin.
Je z toho nadšená.“
Usmál se. Vypadal, že ho úspěchy sestry, kterou Nora
nikdy nepotkala, upřímně těší. Chtěla mu poděkovat, že
k ní byl tak milý při pohřbívání jejího mrtvého kocoura, ale
to samozřejmě nešlo, tak řekla jen: „Děkuju.“
„Za co?“
„Však víš. Za všechno.“
„Aha. Jasně.“
„Prostě děkuju.“
Přikývl. „To je od tebe hezký. Už musím běžet.“
Dopil kávu a zmizel. Nora přejela pohledem místnost
a snažila se vstřebat všechny informace. Jako by každý
plyšák, každá knížka a každá zásuvka byla dílkem sklá-
danky jejího života.
O hodinu později odvezl Ash Molly do školky a Nora se
pustila do své obvyklé činnosti. Pročítání e-mailů a sociál-
ních sítí. V tomhle životě nebyla na sociálních sítích příliš
aktivní, což bylo vždy dobré znamení, ale e-mailů měla po-
žehnaně. Z těchto e-mailů vytušila, že se vlastně nechystá
skončit s výukou, ale že už s ní oficiálně skončila. Právě
měla vědecké volno, během kterého hodlala napsat knihu
o Henrym Davidu Thoreauovi a jeho významu pro součas-
né environmentální hnutí. Ke konci roku měla v plánu na-
vštívit jezero Walden v Concordu v Massachusetts, na což
měla využít finance z grantu.
To znělo hodně dobře.
Až otravně dobře.
Dobrý život s úžasnou dcerou a skvělým mužem v pěk-
ném domě v krásném městě. To bylo až příliš dobré. Ži-
vot, ve kterém mohla celé dny jen sedět, číst, bádat a psát
o svém nejoblíbenějším filozofovi ze všech.
„To je super,“ řekla psovi. „No není to super?“
Platon nezaujatě zívl.
Pak se vydala na průzkum domu a labrador ji při tom
pozoroval z pohodlně vypadající pohovky. Jejich obývací
pokoj byl přímo obrovský. Chodidla se jí zabořila do měk-
kého koberce.
Bíle natřená dřevěná podlaha, televize, krb, elektrické
piano, dva nové notebooky v nabíječce, mahagonová truhla,
na které se vyjímala vyřezávaná sada šachových figurek,
a police zarovnané knihami. V rohu stála krásná kytara.
Nora okamžitě poznala, že jde o elektroakustický model
Fender Malibu v barvě Midnight Satin. Jednu takovou totiž
prodala v posledním týdnu v Teorii strun.
Na všech plochách v obývacím pokoji stály rozeseté rá-
mečky s fotografiemi. Děti, které neznala, se ženou, která
jí v něčem připomínala Ashe. To byla nejspíš jeho sestra.
Stará svatební fotografie jejích rodičů a další fotografie
z její svatby s Ashem. V pozadí fotografie si všimla svého
bratra. Zarámovaná fotografie Platona. A pak nějakého
miminka, nejspíš Molly.
Podívala se na knihy. Několik příruček pro cvičení jógy,
ale tentokrát to nebyly ošoupané výtisky z druhé ruky, jaké
vlastnila v původním životě. Pár lékařských knih. Poznala
Dějiny západní filozofie od Bertranda Russella a Thoreaův
Život v lesích. Obě knihy si koupila ještě na univerzitě. Pově-
domě vypadala i kniha Principy geologie. Pak ještě několik
knih o Thoreauovi. A Platonova Republika a Původ totalita-
rismu od Hannah Arendtové, které sice v původním životě
vlastnila, ale ne v těchto vydáních. Intelektuálně působící
knihy od lidí jako Julia Kristevová, Judith Butlerová a Chi-
mamanda Ngozi Adichieová. Našla tam také mnoho knih
zabývajících se východní filozofií, které nikdy předtím ne-
četla, a přemýšlela nad tím, že pokud v tomhle životě zů-
stane, a neviděla důvod, proč by tu neměla zůstat, zda by
je stihla všechny přečíst, než opět začne učit na univerzitě.
Romány, několik z nich od Dickense, Pod skleněným zvo-
nem, pár populárně-naučných knih, několik knih o hudbě,
pár rodičovských příruček, Příroda od Ralpha Waldo Emer-
sona a Tiché jaro od Rachel Carsonové, něco o klimatických
změnách a velká kniha v pevných deskách s názvem Polární
sny: představy a touhy v severské krajině.
V málokterém životě byla tak důsledně intelektuální,
možná v žádném. To se zjevně stávalo těm, kteří v Cam
bridgi vystudovali magisterský obor a pak si vzali vědecké
volno na napsání knihy o svém oblíbeném filozofovi.
„Dělám na tebe dojem,“ řekla psovi. „Přiznej to.“
Ležel tam také stoh zpěvníků a Noru potěšilo, když úpl-
ně navrchu uviděla ten se skladbami Simona a Garfunkela,
který Ashovi prodala v den, kdy ji pozval na kávu. Na kon-
ferenčním stolku ležela kniha v pěkné, lesklé pevné vazbě
s fotografiemi španělské krajiny a na pohovce Encyklope-
die rostlin a květin.
A ve stojanu na časopisy uviděla nejnovější vydání Na-
tional Geographic s fotografií černé díry na obálce.
Na zdi visel obraz. Reprodukce Miróova obrazu z mu-
zea v Barceloně.
„Byli jsme s Ashem v Barceloně, Platone?“ Představila
si, jak ruku v ruce kráčí ulicemi gotické čtvrti a zastavují
se v barech na Rioju a tapas.
Na protější stěně viselo zrcadlo. Široké zrcadlo ve zdo-
beném bílém rámu. To, jak vypadala v každém životě úplně
jinak, ji už nepřekvapovalo. Měla už různé tvary a velikosti
a vyzkoušela nejrůznější účesy. V tomhle životě působila
neskutečně sympaticky. S takovým člověkem by se v pů-
vodním životě určitě přátelila. Nevypadala jako olympio-
nička ani rocková hvězda ani akrobatka Cirque du Soleil,
ale jako někdo, kdo vede dobrý život, pokud by se to dalo
ze vzhledu poznat. Vypadala jako dospělá žena, která má
alespoň hrubou představu o tom, kým je a co v životě dělá.
Krátké vlasy, ale ne nijak dramaticky, pleť zdravější než
v původním životě, ať už díky lepšímu stravování, omezení
červeného vína, cvičení, nebo čisticím a hydratačním pří-
pravkům, kterých si všimla v koupelně a jež byly všechny
mnohem dražší než ty, jaké vlastnila v původním životě.
„No,“ řekla Platonovi. „To je ale pěkný život, že?“
Zdálo se, že Platon souhlasí.
Spirituální pouť za lepším
porozuměním vesmíru
V kuchyni našla šuplík s léky a mezi náplastmi a ibuprofeny

a panadolem pro děti a multivitaminy a běžeckými kolen-
ními obvazy nebylo ani stopy po antidepresivech.
Možná to konečně přišlo. Možná tohle byl ten život, ve
kterém zůstane. Tenhle život by si vybrala. Tuhle knihu by
na polici nevrátila.
Tady bych mohla být šťastná.
O chvíli později si ve sprše prohlížela své tělo a hledala
něco, co by jí ještě naznačilo, jaký život vede. Neměla žád-
ná tetování, ale měla jizvu. Tentokrát si ji ovšem nezpůso-
bila sama, protože šlo o jizvu provedenou lékařem – dlouhá,
tenká čára těsně pod pupíkem. Jizvu po císařském řezu už
viděla, ale poprvé měla možnost se jí dotknout. Přemýš-
lela nad tím, že i kdyby v tomhle životě zůstala, objevila
se tu příliš pozdě.
Ash se vrátil domů poté, co odvezl Molly.
Urychleně se oblékla, aby ji neviděl nahou.
Připravili si spolu snídani. Posadili se k jídelnímu stolu
a četli si dnešní zprávy, jedli kváskový chléb a celkově při-
pomínali pár z reklamy na spokojené manželství.
Ash pak odešel do nemocnice a ona zůstala doma, aby
jen celý den studovala Thoreaua. Četla si svou rozpraco-
vanou knihu, která už teď měla úctyhodných 42 729 slov,
jen tak seděla, jedla toasty a pak vyzvedla Molly ze školky.
Molly požadovala, aby šly „jako obvykle“ krmit do parku
kachny, a tak ji tam Nora vzala a tajně po cestě nahlížela
do Google Maps, aby trefila.
Nora houpala Molly na houpačce tak dlouho, dokud ji
nebolely ruce, jezdila s ní na klouzačce a lezla s ní dlouhými
kovovými tunely. Pak společně házely kachnám do jezírka
ovesné vločky z krabice.
Doma si s Molly sedla k televizi a potom jí připravila
večeři a přečetla jí pohádku na dobrou noc, a to všechno
předtím, než se Ash vrátil domů.
Když už byl Ash doma, přišel ke dveřím cizí muž, poku-
sil se vejít do domu a Nora mu přímo před nosem zavřela
dveře.
„Noro?“
„Ano?“
„Proč ses k Adamovi chovala tak divně?“
„Cože?“
„Myslím, že se ho to docela dotklo.“
„Jak to myslíš?“
„Chovala ses k němu, jako by to byl někdo cizí.“
„Aha,“ usmála se Nora. „Tak to se omlouvám.“
„Vždyť vedle nás bydlí už tři roky. Jeli jsme s ním a Han-
nah stanovat k jezerům.“
„Ano. To já vím. Samozřejmě.“
„Vypadalo to, že ho nechceš pustit dovnitř. Jako by to byl
zloděj nebo tak něco.“
„Vážně?“
„Zavřela jsi mu dveře přímo před nosem.“
„Jen jsem zavřela dveře. Ne přímo před nosem. Teda,
jeho nos před dveřmi byl, takže přísně vzato asi jo. Jen jsem
chtěla, aby si nemyslel, že sem může jen tak napochodovat.“
„Jen nám vracel hadici.“
„Aha, tak to jo. My stejně hadici nepotřebujeme. Ty škodí
životnímu prostředí.“
„Jsi v pořádku?“
„Proč by ne?“
„Jen mám o tebe trochu strach…“
Celkově šlo ale všechno dobře a pokaždé, když si mysle-
la, že se ocitne zpátky v knihovně, se tak nestalo. Jednoho
dne se Nora po hodině jógy posadila na lavičku v parku
a četla si znovu něco od Thoreaua. Následující den se v te-
levizi dívala na rozhovor s Ryanem Baileym, který během
natáčení Saloonu poslední naděje 2 mluvil o tom, že je na
„spirituální pouti za lepším porozuměním vesmíru“, než aby
„se usadil v romantickém slova smyslu“.
Izzy jí poslala fotografie velryb a Nora jí odepsala, že
četla o strašlivé dopravní nehodě, ke které došlo někde
v Austrálii, a prosila Izzy, aby jí slíbila, že bude vždy jezdit
opatrně.
Noru těšilo, že ji vůbec neláká zjistit, co dělá v tomhle
životě Dan. Místo toho byla jen velmi vděčná, že je s Ashem.
Nebo si spíše říkala, že v tomhle životě určitě vděčná je,
protože Ash byl skvělý a jejich vztah působil šťastně, ra-
dostně a láskyplně.
Ash míval v práci dlouhé směny, ale jakmile přišel domů,
byl v dobrém rozmaru, a to i po celém dni krve a stresu
a operacích žlučníku. Byl trochu nerd. A když venčil psa,
vždy venku starším lidem přál dobré ráno a oni mu někdy
odpověděli a někdy si ho nevšímali. Zpíval si nahlas v autě
s rádiem. Zdálo se, že vlastně vůbec nepotřebuje spát. Ni-
kdy mu nevadilo zůstat u Molly přes noc, ačkoli ho další
den čekala operace.
Bavilo ho děsit Molly různými fakty – Žaludeční výstelka
se mění každé čtyři dny! Ušní maz se tvoří z potu! Na řasách
ti bydlí potvůrky zvané roztoči! – a ze všeho nejraději říkal
nevhodné věci. První sobotu vyprávěl u jezírka v parku na
doslech od Molly úplně cizímu člověku nadšeně to, že mají
kačeři penisy ve tvaru vývrtky.
Když se vracel domů tak brzy, že stihl uvařit večeři, při-
pravoval vynikající luštěninový dhal a moc dobré penne
arrabbiata. Do každého jídla přidával snad celou paličku
česneku. Molly ale měla naprostou pravdu: hudební talent
do vínku nedostal. Dokonce když zpíval „The Sound of Si-
lence“ a doprovázel se k tomu na kytaru, přistihla se Nora
provinile, že si při tom přeje, aby ten název vzal doslovně.
Jinak řečeno, Ash byl tak trochu trumbera. Trumbera,
který každý den zachraňoval životy, ale pořád trumbera.
Nora měla trumbery ráda a sama se za trumberu považo-
vala, a to jí významně pomáhalo překonat podivnost života
s manželem, se kterým se teprve seznamovala.
Tohle je dobrý život, opakovala si stále dokola.
A samozřejmě že bylo rodičovství namáhavé, ale Molly
nešlo nemilovat, tedy alespoň přes den. Nora byla vlastně
raději, když byla Molly ze školky doma, protože s ní přichá-
zely neustálé malé výzvy v jinak hladké, bezproblémové
existenci. Žádný stres ze vztahů, žádný stres z práce, žádný
stres kvůli penězům.
Za to všechno byla rozhodně vděčná.
Samozřejmě v tomhle životě často i zavrávorala. Dostavil
se ten známý pocit a ona si opět připadala jako v divadelní
hře, ke které nezná scénář.
„Děje se něco?“ zeptala se jednoho večera Ashe.
„Já jen…“ Podíval se na ni s laskavým úsměvem a zkou-
mavýma očima. „Já nevím. Zapomněla jsi, že se blíží naše
výročí. Myslíš si, že jsi neviděla filmy, které jsi viděla. A na-
opak. Zapomněla jsi, že máš kolo. Zapomněla jsi, kam patří
talíře. Nosíš moje pantofle. Chodíš k mojí straně postele.“
„Ježíši, Ashi,“ řekla příkřeji, než chtěla. „Připadám si
jako u výslechu.“
„Mám o tebe jen starost…“
„Nic mi není. Jen jsem zabraná do výzkumu. Ztracená
v lese. Jako Thoreau.“
***
A v těch chvílích čekala, že se vrátí do Půlnoční knihovny.
Někdy si při tom vzpomněla na slova paní Elmové. Pokud si
budeš doopravdy přát v nějakém životě zůstat, není čeho se
bát… V okamžiku, kdy se pro nějaký život rozhodneš, řekneš
si, že ho skutečně chceš, pak se všechno, co teď existuje v tvé
hlavě včetně této knihovny, stane pouhou vzpomínkou, tak
vzdálenou a neuchopitelnou, jako by tam ani nebyla.
Pak se ale nabízela otázka: pokud je tohle ten správný,
dokonalý život, proč na Půlnoční knihovnu dosud neza-
pomněla?
Jak dlouho to bude trvat, než na ni zapomene?
Tu a tam ucítila závan lehké deprese, která kolem ní
z nějakého důvodu proletěla, ale rozhodně se to nedalo
srovnávat s tím, jak se cítila v původním životě a vlastně
i v ostatních vyzkoušených životech. Jako byste srovnávali
rýmu se zápalem plic. Když si vzpomněla, jak mizerně se
cítila v ten den, kdy přišla o práci v Teorii strun, jak byla
příšerně osamělá a jak zoufale toužila po tom, aby už neby-
la, měl k tomu tenhle současný pocit naštěstí hodně daleko.
Každou noc usínala s tím, že se v tomhle životě opět
probudí, protože byl v porovnání se všemi životy, kterými
prošla, tím nejlepším, co zažila. Postupně však postoupi-
la od toho, že automaticky očekávala, že v tomhle životě
setrvá, k tomu, že se bála usínat pro případ, že by v něm
zůstat neměla.
A přesto noc za nocí usínala a den za dnem se probou-
zela stále ve stejné posteli. Nebo případně na koberci, ale
tenhle úděl si s Ashem spravedlivě rozdělovali a stále čas-
těji spali v posteli, protože se Molly postupně učila prospat
celou noc.
Docházelo samozřejmě k trapným situacím. Nora čas-
to nevěděla, jak něco chodí, nebo kam něco v domě patří,
a Ash občas nahlas projevoval obavy a navrhoval, aby zašla
k doktorovi. Ze začátku se sexu s ním vyhýbala, ale jednu
noc na to došlo a Nora se poté cítila provinile, protože jí
přišlo, že žije ve lži.
Chvíli spolu ve tmě leželi a panovalo postkoitální ticho,
ale Nora věděla, že na to musí zavést řeč. Prozkoumat terén.
„Ashi,“ začala.
„Ano?“
„Věříš na teorii paralelních vesmírů?“
Viděla, jak se mu koutky úst protáhly do úsměvu. Tako-
vá otázka byla vodou na jeho mlýn. „Ano, řekl bych, že ano.“
„Já taky. Teda, chci říct, je to vědecky podložené, ne?
Není to tak, že by si nějaký ujetý rádoby fyzik řekl: ‚Ty jo,
paralelní vesmíry zní super. Napíšu o nich teorii.‘“
„Jo,“ souhlasil Ash. „Věda nevěří ničemu, co zní příliš su-
per. Příliš jako sci-fi. Vědci jsou z principu skeptici.“
„Přesně, ale fyzici na paralelní vesmíry věří.“
„Tam přece věda směřuje, ne? Všechno v kvantové me-
chanice a teorii strun naznačuje, že musí existovat víc ves-
mírů. Hodně, hodně vesmírů.“
„A co bys řekl na to, kdybych ti řekla, že jsem ty svoje
ostatní životy navštívila a ze všech jsem si vybrala tenhle
život?“
„To bych ti řekl, že ses zbláznila. Ale že tě mám stejně
rád.“
„No, je to pravda. Už jsem prožila spoustu životů.“
Ash se usmál. „Je nějaký vesmír, ve kterém mi dáš ješ-
tě pusu?“
„V jednom vesmíru jsi mi pomohl pohřbít kocoura.“
Zasmál se. „Tak to je gól, Nory. To mám na tobě nejradši.
Že si vedle tebe vždycky připadám normální.“
A tím to skončilo.
Nora si uvědomila, že může být v životě tak upřímná,
jak to jen jde, ale lidé si vždy připustí jen tu pravdu, která
se nejvíce podobá jejich vnímání reality. Jak řekl Thoreau:
„Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš.“ A Ash viděl
jen tu Noru, do které se zamiloval a kterou si vzal, a svým
způsobem se jí Nora postupně stávala.
Hammersmith
O jarních prázdninách, kdy Molly nebyla ve školce a Ash

v úterý nemusel do nemocnice, nasedli společně do vlaku
a zajeli do Londýna navštívit Nořina bratra a Ewana v je-
jich bytě v Hammersmithu.
Joe vypadal dobře a jeho manžel vypadal úplně stejně,
jako když ho Nora zahlédla na obrazovce Joeova mobilu
v olympijském životě. Joe a Ewan se seznámili v místní po-
silovně na kruhovém tréninku. Joe v tomhle životě praco-
val jako zvukový technik a Ewan, tedy přesněji pan doktor
Ewan Langford, byl konzultantem pro radiologii v nemoc-
nici Royal Marsden, a tak si mohli s Ashem společně po-
stěžovat na nemocniční záležitosti.
Joeovi a Ewanovi to šlo skvěle s Molly, ptali se jí na po-
drobné otázky o tom, jak se má pan Panda. A Joe jim uvařil
výborné česnekovo-brokolicové těstoviny.
„Prý je to apuliánský recept,“ prozradil Joe Noře. „Tak
trochu se vracíme ke kořenům.“
Nora přemýšlela nad tím, jak se asi musel její italský
dědeček cítit, když zjistil, že Londýnská cihlárna ve sku-
tečnosti sídlí v Bedfordu. Zklamalo ho to? Nebo se rozhodl
toho naplno využít? V jednom z vesmírů se její dědeček
nejspíš vydal do Londýna a hned první den ho srazil dvoj-
podlažní autobus na Picadilly Circus.
Joe a Ewan měli v kuchyni dobře zásobenou vinotéku
a Nora si všimla, že jedna lahev je kalifornské Syrah a po-
chází z Vinohradu Buena Vista. Při pohledu na dva podpisy
na etiketě Noře přejel mráz po zádech – Alicia a Eduardo
Martínezovi. Pak se ale usmála. Vypadalo to, že je Eduardo
i v tomhle životě šťastný. Na okamžik se zamyslela nad tím,
kdo je Alicia a jaká asi je. Alespoň měla vzpomínku na ty
nádherné západy slunce.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Ash, protože Nora stále nepří-
tomně hleděla na etiketu.
„Jo, jasně. Já jen, ehm, tohle vypadá dobře.“
„To je moje úplně nejoblíbenější!“ řekl Ewan. „Sakra
dobrý víno. Otevřeme ho?“
„Ale jen jestli jste se ho chystali vypít i bez nás.“
„No, já ne,“ řekl Joe. „Poslední dobou jsem to dost přehá-
něl. Tak teď abstinuju.“
„Však víš, jakej tvůj bráška je,“ usmál se Ewan a políbil
Joea na tvář. „Buď všechno, nebo nic.“
„To jo. Celý on.“
Ewan už měl v ruce vývrtku. „Dneska jsem měl v práci
docela frmol. Takže to klidně celé vyžahnu rovnou z lahve,
pokud se ke mně nikdo nepřidá.“
„Já si dám,“ řekl Ash.
„Já ne,“ odvětila Nora, protože si vzpomněla, že když
Joea viděla naposledy v tom VIP salonku hotelu, přiznal
se jí, že je alkoholik.
Dali Molly obrázkovou knížku a Nora si ji s ní šla pro-
hlížet na pohovku.
Večer pokročil. Povídali si o tom, co se událo nového,
o hudbě a o filmech. Joeovi s Ewanem se docela líbil S aloon
poslední naděje.
O chvíli později Nora k překvapení všech přítomných
vybočila z bezpečných vod popkulturních témat a přešla
rovnou k věci.
„Naštval ses na mě někdy?“ zeptala se bratra. „Však víš,
za to, že jsem skončila s kapelou?“
„To už je přece tak dávno, ségra. To už odnesla voda.“
„Ale chtěl jsi přece být rocková hvězda, ne?“
„To taky pořád je,“ řekl Ewan. „Ale je jenom moje ro
cková hvězda.“
„Pořád mám pocit, že jsem tě zklamala, Joe.“
„To ne… To spíš já mám pocit, že jsem zklamal tebe. Cho-
val jsem se jako idiot… V jednu chvíli jsem se choval fakt
příšerně.“
Na tahle slova čekala několik let a teď ji pohladila jako
léčivý balzám. „Tím se netrap,“ zvládla ze sebe vypravit.
„Než jsem potkal Ewana, měl jsem na duševní problémy
tak stupidní názor. Myslel jsem si, že panické záchvaty jsou
jen nafouklá bublina… Víš, že je všechno jen v hlavě. Říkal
jsem ti, aby ses pochlapila. Ale pak jsem je viděl i u Ewana
a došlo mi, že to není žádná legrace.“
„Nešlo jen o ty panické záchvaty. Přišlo mi, že jsem za to
mohla já. Já nevím… Ale pokud jde o mě, tak si myslím, že
jsi v tomhle životě šťastnější než v tom, kde jsi…“ – málem
řekla po smrti – „… v kapele.“
Její bratr se usmál a podíval se na Ewana. Pochybovala,
že jí doopravdy věří, ale musela se smířit s tím, co už teď
moc dobře věděla. Že některé pravdy jsou prostě nesděli-
telné.
Tříkolka
Ubíhal týden za týdnem a Nora si začala všímat něčeho

pozoruhodného.
Začínala se rozpomínat na části života, které ve sku-
tečnosti neprožila.
Jednoho dne jí například zatelefonovala přítelkyně, kte-
rou v původním životě nikdy neviděla a se kterou se v tom
hle životě prý znala ze studia a vyučování na univerzitě,
a chtěla s ní zajít na oběd. Jakmile se na obrazovce telefonu
objevilo jméno Lara, vybavilo se Noře i její příjmení – Lara
Bryanová – a bez obtíží si vybavila, jak vypadá, a dokon-
ce si vzpomněla i na to, že se její partner jmenuje Mo a že
spolu mají chlapečka jménem Aldous. A pak se s ní potkala
a všechny ty domněnky se potvrdily.
K těmhle podivným dejà vu docházelo stále častěji.
Ano, samozřejmě ještě občas zaškobrtla, jako když „za-
pomněla“, že má Ash astma (které se snažil držet na uzdě
běháním).
„Jak dlouho to už máš?“
„Od sedmi let.“
„No jo, vlastně. Já myslela, žes řekl ekzém.“
„Noro, jsi v pořádku?“
„Ano. Nic mi není. Jen jsem si dala s Larou u oběda tro-
chu vína a nějak to se mnou zamávalo.“
Ale postupně byla tahle zaškobrtnutí stále výjimečnější.
Jako by každý den byl dílkem skládačky a s každým dopl-
něným dílkem bylo snazší uhodnout, jak ty chybějící dílky
mají vypadat.
Zatímco v ostatních životech stále hledala nápovědy
a připadala si, že všechno jen předstírá, v tomhle životě
zjišťovala, že čím více se uvolnila, tím více se jí toho vy-
bavilo.
A zbožňovala čas strávený s Molly.
Ta útulná anarchie, když si hrála v pokojíčku, nebo to
něžné pouto, když jí na dobrou noc četla pohádku Na sva-
činu přišel tygr, nebo když spolu seděly na zahradě.
„Koukej, mami!“ volala Molly, když jednou v sobotu usi-
lovně šlapala na tříkolce. „Mami, koukej! Koukáš se?“
„Paráda, Molly. Krásně jedeš.“
„Mami, koukej! Vžum!“
„Jeď, Molly!“
Ale pak přední kolo tříkolky uklouzlo na trávníku a sjelo
do záhonku s květinami. Molly spadla a pořádně se praštila
do hlavy o kámen. Nora k ní okamžitě přispěchala, zvedla
ji a pečlivě ji prohlédla. Zcela zjevně se poranila, odřela
si čelo a tekla jí krev, ale snažila se nedat to na sobě znát,
ačkoli se jí chvěla brada.
„To nic,“ řekla pomalu hláskem křehkým jako porcelán.
„Nic mi není. Nic mi není. Nic mi není.“ S každým dalším
„nic mi není“ se přiblížila k slzám a pak se opět uklidnila.
Navzdory všem jejím nočním děsům kvůli medvědům měla
v sobě Molly odolnost, kterou Nora obdivovala. Tento malý
človíček vzešel z ní, byl její součástí. Pokud v Molly dřímala
taková síla, možná byla ve skrytu tak silná i Nora.
Objala ji. „To nic, broučku… Jsi moje statečná holčička.
Všechno bude v pořádku. Už je to lepší, miláčku?“
„To nic není. Je to jako na prázdninách.“
„Na prázdninách?“
„Ano, maminko…“ řekla Molly a zatvářila se dotčeně, že
si to Nora nepamatuje. „Na klouzačce.“
„No ano, samozřejmě. Na té klouzačce. Ano. To jsem ale
popleta. Maminka popleta.“
Noru najednou zaplavil silný pocit. Strach stejně sil-
ný jako ten, který cítila na polárním ostrůvku tváří v tvář
medvědovi.
Strach z toho, co cítila.
Lásku.
Můžete večeřet v nejlepších restauracích, můžete si
užívat veškerá smyslová potěšení, můžete zpívat v São
Paulu pro dvacet tisíc lidí, můžete se slunit v přízni tles-
kajícího davu, můžete odcestovat na druhý konec světa,
můžete vyhrávat olympijské medaile, ale nic z toho nemá
smysl bez lásky.
A když se ohlédla za svým původním životem, za tím,
v čem tkvěl jeho zásadní problém, za tím, co ji činilo tak
zranitelnou, byl to ve skutečnosti nedostatek lásky. Ani její
vlastní bratr s ní nechtěl mít nic společného. Po smrti Volt-
se neměla nikoho. Nikoho nemilovala a nikdo nemiloval ji.
Byla prázdná, její život byl prázdný a ona chodila po světě
a předstírala normálnost jako nějaká vnímající figurína
beznaděje. Ze života jí zbyla jen prázdná skořápka.
Tady na zahradě v Cambridgi pod matně šedou oblohou
však ucítila tu sílu, děsivou sílu toho, když vám na někom
záleží a někomu záleží na vás. Její rodiče byli v tomhle ži-
votě sice stejně po smrti, ale měla Molly, měla Ashe a měla
Joea. Láskyplná síť, která ji v případě pádu zachytí.
A přesto v hloubi duše tušila, že to všechno brzy skon-
čí. Tušila, že navzdory vší té dokonalosti je mezi vším tím
správným něco špatně. A to, co je špatně, se napravit nedá,
protože tou chybou je ta samotná správnost. Všechno tu
bylo správné, ale ona si to ničím nezasloužila. Posadila se
k tomu filmu až v polovině. Půjčila si knihu z knihovny, ale
ta kniha jí doopravdy nepatřila. Dívala se na svůj život,
jako by stála venku za oknem. Připadala si kvůli tomu jako
podvodnice. Moc chtěla, aby se tenhle život stal jejím živo-
tem. Jejím skutečným životem. Ale on jím nebyl a Nora si
jen přála, aby na to mohla konečně zapomenout. Opravdu
si to přála.
„Maminko, ty pláčeš?“
„Ne, Molly. Mně nic není. Mamince nic není.“
„Vypadá to, jako že pláčeš.“
„Pojď, půjdeš se umýt…“
Později toho dne skládala Molly puzzle se zvířaty z džun-

gle, zatímco Nora seděla na pohovce a hladila Platona po
hřejivé, těžké hlavě položené na jejím klíně. Dívala se na
zdobený šachový set rozestavěný na mahagonové truhle.
Začala v ní hlodat myšlenka, ale odehnala ji. Pak se ale
vynořila znovu.
Poté co se Ash vrátil domů, mu řekla, že se chce zajet
podívat za starou známou do Bedfordu a bude pryč něko-
lik hodin.
Už tady není
Jakmile Nora vkročila do pečovatelského domu Oak Leaf

a ještě předtím, než došla k recepci, uviděla vetchého sta-
řečka v brýlích a poznala, o koho jde. Hovořil mírně zvý-
šeným hlasem s podrážděně vypadající pečovatelkou. Jako
by na sebe mohl povzdech vzít lidskou podobu.
„Opravdu bych chtěl jít do zahrady,“ naléhal stařík.
„Je mi líto, ale zahrada je dnes obsazená.“
„Chci si jen sednout na lavičku. A číst si noviny.“
„Možná by to šlo, kdybyste se přihlásil na zahradnický
kurz…“
„Já na žádný zahradnický kurz nechci. Chci jen zavolat
Dhavakovi. Tohle byl jeden velký omyl.“
Nora slyšela svého bývalého souseda mluvit o jeho syno-
vi jménem Dhavak, když mu ještě vyzvedávala léky. Z toho,
co věděla, se ho Dhavak snažil přinutit k odchodu do pečo-
vatelského domu a pan Banerjee naopak trval na tom, že
zůstane doma. „Není možné prostě…“
V tom okamžiku si všiml, že ho někdo pozoruje.
„Pane Banerjee?“
Zmateně se na Noru podíval. „Ano? Vy jste kdo?“
„Já jsem Nora. Víte, Nora Seedová.“ Pak samým rozčile-
ním zapomněla myslet. „Jsem vaše sousedka. Na Bancroft
Avenue.“
Zavrtěl hlavou. „Asi jste si mě s někým spletla, drahouš-
ku. Tam já už dobré tři roky nebydlím. A jsem si zcela jistý,
že jste vedle mě nebydlela.“
Pečovatelka naklonila hlavu a podívala se na pana
Banerjeeho, jako by byl zmatené štěňátko. „Možná jste na
ni zapomněl.“
„Ne,“ zachraňovala Nora rychle situaci, když si svou
chybu uvědomila. „Má pravdu. To já jsem to popletla. Ob-
čas mám problémy s pamětí. Nikdy jsem tam nebydlela. To
bylo jinde. A někdo jiný. Nezlobte se.“
Vrátili se k původní konverzaci a Nora pomyslela na zá-
honky pana Banerjeeho plné kosatců a náprstníků.
„Můžu vám nějak poradit?“
Otočila se k recepci. Přívětivý, obrýlený muž se zrzavými
vlasy, zarudlou tváří a skotským přízvukem.
Řekla mu, kdo je a to, že telefonovala.
Nejprve ho to trochu zmátlo.
„A říkáte, že jste nechala vzkaz?“
Tichounce si pobrukoval a hledal její e-mail.
„Ano, ale po telefonu. Snažila jsem se spojit celou věč-
nost a nepovedlo se mi to, tak jsem nechala vzkaz na zá-
znamníku. Poslala jsem i e-mail.“
„Aha, dobrá. Za to se moc omlouvám. Přišla jste navští-
vit někoho z rodiny?“
„Ne,“ vysvětlila Nora. „Nejsem člen rodiny. Jsem jen stará
známá. Ale určitě mě pozná. Jmenuje se paní Elmová.“ Nora
se snažila vybavit si celé jméno. „Pardon. Louise Elmová.
Když jí řeknete moje jméno. Nora. Nora Seedová. Bývala…
Dělala knihovnici ve škole Hazeldene. Jen jsem si říkala, že
jí možná chybí společnost.“
Muž za recepcí se přestal dívat na počítač a se špatně
skrývaným překvapením se zahleděl na Noru. Nejprve si
Nora myslela, že se spletla. Nebo že se spletl Dylan tenkrát
večer v restauraci La Cantina. Nebo potkal paní Elmovou
v tomhle životě jiný osud než v životě s Dylanem. I když
Nora pochybovala, že by její rozhodnutí pracovat či ne-
pracovat v útulku mělo tak zásadní vliv na paní Elmovou.
To by nedávalo smysl. Vždyť ani v jednom z těch životů
s knihovnicí od školy nemluvila.
„Co se děje?“ zeptala se Nora recepčního.
„S velkou lítostí vám musím oznámit, že Louise Elmová
už tady není.“
„A kde je?“
„Ona… totiž… před třemi týdny zemřela.“
Nejprve si Nora myslela, že musí mít chybu v zápisu.
„Víte to jistě?“
„Ano, obávám se, že jsem si zcela jistý.“
„Aha,“ řekla Nora. Nevěděla, co na to říct ani jak se cítit.
Zadívala se na plátěnou tašku, kterou si s sebou přivez-
la autem. Měla v ní šachovnici a chtěla si s paní Elmovou
zahrát partii a dělat jí společnost. „To mě mrzí. To jsem ne-
věděla. Já ne… Víte, já už ji roky neviděla. Spoustu let. Ale
někdo mi říkal, že je tady…“
„Je mi to opravdu moc líto,“ řekl recepční.
„Ne. Tím se netrapte. Jen jsem jí chtěla poděkovat. Za to,
že na mě byla tak hodná.“
„Zemřela velmi klidně,“ dodal. „Ve spánku.“
Nora se usmála a uctivě couvala od recepce. „To je dob-
ře. Děkuju. Díky, že jste se o ni postarali. Tak já už půjdu.
Nashle…“
Příhoda s policií
Vyšla na ulici Shakespeare Road s taškou se šachovnicí

a nevěděla, co si počít. Celé tělo ji brnělo. Nebylo to žádné
ostré píchání. Spíše takové to zvláštní chvění, které cítila
pokaždé, když se blížila ke sklonku dané existence.
Ve snaze nepřikládat svému tělu žádnou pozornost se
rozhodla vydat přibližným směrem k parkovišti. Prošla ko-
lem svého bývalého přízemního bytu na Bancroft Avenue
33A. Muž, kterého nikdy předtím neviděla, zrovna vynášel
koš s tříděným odpadem. Vzpomněla si na svůj současný
nádherný dům v Cambridgi a nedokázala ho neporovnávat
s tímto zchátralým bytem v ulici poseté odpadky. Chvění
trochu ustoupilo. Došla k domu pana Banerjeeho, nebo
spíše domu, který býval pana Banerjeeho, k jedinému
domu v ulici, jenž nebyl rozdělený na byty. Teď ale vy-
padal úplně jinak. Trávník na předzahrádce potřeboval
posekat a po plaméncích a balzamínách v květináčích,
které mu zalévala, když byl loni v létě na operaci kyčle,
nebylo ani stopy.
Na ulici před domem si všimla několika zmačkaných
plechovek od piva.
Po chodníku k Noře přicházela žena s krátkými blond
vlasy a opálenou kůží a se dvěma malými dětmi ve dvo-
jitém kočárku. Vypadala vyčerpaně. Byla to ta žena, se
kterou mluvila v trafice v den, kdy se rozhodla zemřít. Ta,
co vypadala tak šťastně a uvolněně. Kerry-Anne. Nory si
nevšimla, protože jedno z dětí kvílelo a ona se rozčíleného,
brunátného hošíka snažila utišit tím, že mu před obličejem
mávala plastovým dinosaurem.
S Jakem jsme byli jak králíci a taky na to došlo. Dva malí
rošťáci. Ale stojí to za to, víš? Připadám si úplná. Můžu ti
ukázat pár fotek…
Pak Kerry-Anne vzhlédla a uviděla Noru.
„Tebe já znám, ne? Nejsi Nora?“
„Ano.“
„Ahoj, Noro.“
„Ahoj, Kerry-Anne.“
„Ty si mě pamatuješ? To koukám. Ve škole jsem tě ob-
divovala. Vypadalo to, že to někam dotáhneš. Dostala ses
na tu olympiádu?“
„Vlastně jo. Teda, jedno moje já ano. Ale tím jsem se stát
nechtěla. Pak je ale otázka, čím jsem se stát chtěla? Ne-
mám pravdu?“
Kerry-Anne to na chvíli rozhodilo. A pak její syn zaho-
dil plastového dinosaura, který dopadl vedle zmačkané
plechovky. „Jasně.“
Nora dinosaura – při bližším pohledu stegosaura – zved-
la a podala ho Kerry-Anne, která jí poděkovala vděčným
úsměvem. Pak se vydala k domu, který měl patřit panu
Banerjeeovi, právě ve chvíli, kdy se chlapec rozeřval na
celé kolo.
„Měj se,“ řekla Nora.
„Jo, ty taky.“
Nora přemýšlela nad tím, v čem byl rozdíl. Co přimělo
pana Banerjeeho odejít do pečovatelského domu, ačkoli
byl tak odhodlaný tam nejít? Jediným rozdílem mezi těmi-
to dvěma verzemi jejího souseda byla ona sama. Ale v čem
to bylo? Co udělala? Pomohla mu zařídit službu pro online
nakupování? Vyzvedla párkrát léky?
Nikdy nepodceňuj, jak velký význam mají maličkosti, řekla
jí tenkrát paní Elmová. Na to vždy pamatuj.
Zadívala se na okna svého bytu. Myslela na své původní
já balancující v ložnici mezi životem a smrtí, tak blízko a pře-
ci tak daleko. Ekvidistantní. A Nora se o sebe poprvé bála
tak, jako by byla někým jiným. Nejen jinou verzí sebe sama,
ale úplně jiným člověkem. Jako by se konečně díky všem těm
vyzkoušeným životům stala někým, kdo lituje své původní
já. A protože teď už byla někým jiným, nebyla to sebelítost.
Pak se v okně jejího bytu někdo objevil. Cizí žena
s kočkou, která nebyla Voltaire.
V tom spočívala její naděje, i když se jí opět udělalo sla-
bo a rozechvěla se.
Vydala se do města. Po hlavní ulici.
Ano, teď už byla jiná. Silnější. Něco v sobě odkryla. Něco,
o čem by neměla nejmenší tušení, kdyby nezpívala před
stadionem plným lidí, neodehnala ledního medvěda nebo
kdyby nepocítila tolik lásky, strachu i odvahy.
Před drogerií panoval rozruch. Dva chlapce právě zatý-
kala policie a muž z ochranky obchodu nedaleko od nich
hovořil do vysílačky.
Jednoho z chlapců poznala a přistoupila k němu.
„Leo?“
Policista jí naznačil, aby poodstoupila.
„Kdo jste?“ zeptal se Leo.
„Já…“ zarazila se Nora, když jí došlo, že nemůže říct „učím
tě hrát na klavír“. A také jí došlo, jak šíleně bude znít v dané
situaci to, co se chystá říct. Ale stejně to řekla. „Hraješ na
nějaký nástroj?“
Leo sklopil oči, když mu policista nasazoval pouta. „Já
na žádnej pitomej nástroj nehraju.“
Z jeho hlasu se vytratil silácký tón.
Policistovi docházela trpělivost. „Prosím, slečno, nechte
to na nás.“
„Je to hodný kluk,“ řekla Nora. „Prosím, nebuďte na něj
přísní.“
„No, tenhle hodný kluk, jak mu říkáte, právě ukradl z to-
hoto obchodu zboží v hodnotě dvou set liber. A navíc jsme
u něj našli zbraň.“
„Zbraň?“
„Nůž.“
„Ne. To jste si ho museli s někým splést. On takový není.“
„Tak to si poslechni,“ otočil se policista ke svému kole-
govi. „Tady paní mi vykládá, že náš kamarád Leo Thompson
není typ kluka, co vyvolává maléry.“
Druhý policista se tomu zasmál. „Tenhle kluk jde z ma-
léru do maléru.“
„Tak a teď vás prosím,“ naléhal první policista. „Nechte
nás dělat naši práci…“
„Samozřejmě,“ řekla Nora. „Samozřejmě. Leo, dělej, co
ti řeknou.“
Podíval se na ni, jako by si z něj dělala blázny.
Před pár lety přišla do Teorie strun jeho maminka Do-
reen a chtěla pro syna koupit levné klávesy. Jeho chování
ve škole jí dělalo starosti a on projevil zájem o hudbu, a tak
mu chtěla zařídit domácí výuku hraní. Nora jí vysvětlila,
že má sice doma elektrické piano a umí na něj hrát, ale
pro výuku nemá žádné potřebné osvědčení. Doreen jí zase
vysvětlila, že nemá moc peněz, ale nakonec se domluvily
a Nora se každý týden těšila na úterní večery, kdy nadané-
mu chlapci nadšenému do učení vysvětlovala rozdíl mezi
mollovými a durovými septakordy.
Doreen si včas všimla, že to s Leem „začíná jít z kopce“,
ale jakmile se pustil do hudby, pomalu se zlepšil i v jiných
oblastech. Najednou se přestal hádat s učiteli a uměl za-
hrát všechno od Chopina přes Scotta Joplina po Franka
Oceana a Johna Legenda a Rex Orange County se stejnou
péčí a odhodláním.
Vybavilo se jí něco, co jí paní Elmová řekla při první ná-
vštěvě Půlnoční knihovny.
Každý život se skládá z milionů a milionů rozhodnutí. Ně-
která jsou velká, jiná malá. Ale pokaždé když se rozhodneš
pro jednu možnost místo jiné, změní to výsledek. Dojde k ne-
vratné odchylce, která pak vyústí v další a další odchylky…
V časové ose, ve které se právě nacházela a ve které
vystudovala magisterský obor na Cambridgi, vzala si Ashe
a měla s ním dítě, nebyla v Teorii strun před čtyřmi lety
v ten den, kdy tam přišli Doreen a Leo. V téhle časové ose se
Doreen nepovedlo najít dostatečně levného učitele hudby,
a tak Leo nikdy nevydržel u hraní dost dlouho na to, aby si
uvědomil, že má talent. V téhle časové ose netrávil úterní
večery vedle Nory u piana a nevěnoval se tomu ani doma
a neskládal vlastní melodie.
Nora cítila, že slábne. Tentokrát už to nebylo slabé brně
ní ani mravenčení, tentokrát cítila něco silnějšího, měla
pocit, že se propadá do nicoty a na chvíli se jí zatmělo před
očima. Cítila, že přímo za ní stojí ta druhá Nora a je při-
pravená převzít tenhle život tam, kde ho tahle Nora opustí.
Její mozek se připravoval na doplnění mezer a vymýšlení
naprosto opodstatněného důvodu pro výlet do Bedfordu
a domýšlení toho, co nezažila tak důkladně, jako by tam
celou dobu byla a nikam neodešla.
Obávala se, že ví, co to znamená, a tak se odvrátila od
Lea a jeho kamaráda, které právě odváděla policie k vozu
a na něž se upíral zrak všech lidí na bedfordské hlavní ulici,
a svižným krokem vyrazila směrem k parkovišti.
Tohle je dobrý život… Tohle je dobrý život… Tohle je dob-
rý život…
Nový pohled
Blížila se k nádraží, prošla kolem křiklavých červeno-žlu-

tých obrazců restaurace La Cantina, mexického ztvár-
nění migrény, kde číšník právě sundával židle ze stolů.
A také kolem Teorie strun, kde visel na dveřích rukou
psaný vzkaz:
Teorie strun bohužel nemůže v těchto prostorách

nadále provozovat obchod. Z důvodu zvýšení ná-
jmu jsme si to zkrátka nemohli dovolit. Děkujeme
všem našim věrným zákazníkům. Don’t Think Twice,
It’s All Right. You Can Go Your Own Way. God Only
Knows What We’ll Be Without You.
Byl to přesně ten stejný vzkaz, jaký viděla s Dylanem.

Podle data napsaného fixou drobným písmem ho Neil psal
před necelými třemi měsíci.
Rozesmutnilo ji to, protože Teorie strun pro spoustu lidí
hodně znamenala. Když se však obchod dostal do potíží,
Nora tam už nepracovala.
No… Je pravda, že se mi povedlo prodat dost elektrických
pian. A taky pár pěkných kytar.
Když byli Joe a Nora mladší, často o Bedfordu vtipkovali

způsobem, jakým to teenageři občas dělají. Říkávali, že
bedfordská věznice je jen vnitřní vězení a zbytek města
je vnější částí vězení, a pokud má člověk šanci z Bedfordu
utéct, tak by se jí měl chopit.
Teď ale přicházela k nádraží, slunce zrovna vykouklo
zpoza mraků a jí náhle připadalo, že se na to město celé ty
roky dívala špatně. Když prošla kolem sochy autora vězeň-
ské reformy Johna Howarda na náměstí St. Paul’s Square
obklopené stromy a za nimi zurčící řekou, od které se od-
ráželo světlo, užasle se na to všechno zadívala, jako by to
viděla poprvé.
Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš.
Při cestě zpět do Cambridge v drahém audi, které bylo tak

výrazně cítit gumou, plastem a dalšími syntetickými ma-
teriály, až se jí z toho málem zvedal žaludek, se proplétala
rušnými silnicemi, po nichž auta mizela stejně jako zapo-
menuté životy, a litovala toho, že se nestihla sejít s paní
Elmovou, tou skutečnou, dokud byla ještě naživu. Bylo by
skvělé zahrát si s ní ještě jednu poslední partii šachu, než
zemřela. A pak si vzpomněla na Lea, který teď nejspíš sedí
ve stísněné cele bez oken na bedfordské policejní stanici
a čeká, až si ho přijde Doreen vyzvednout.
„Tohle je nejlepší život,“ opakovala si, teď už trochu zou-
fale. „Tohle je nejlepší život. A já tady zůstanu. Tohle je pro
mě nejlepší život. Tohle je nejlepší život. Tohle je nejlepší
život.“
Ale věděla, že už jí moc času nezbývá.
Záhonky jsou zalité
Zastavila před domem a vběhla dovnitř. Platon vesele při-

cupital, aby ji přivítal.
„Haló?“ zeptala se s naléhavostí v hlase. „Ashi? Molly?“
Potřebovala je nutně vidět. Věděla, že už jí moc času
nezbývá. Cítila, že na ni Půlnoční knihovna čeká.
„Jsme venku,“ zašvitořil Ash ze zahrady.
Nora prošla domem a viděla, že Molly opět jezdí kolem
na tříkolce, jako by ji ten pád nijak nevyvedl z míry, a Ash
okopává květiny v záhoně.
„Jak sis užila výlet?“
Molly slezla z tříkolky a přiběhla k ní. „Mami! Chyběla
jsi mi! Už umím krásně jezdit.“
„Opravdu, zlatíčko?“
Objala pevně svou dceru, zavřela oči a vdechla vůni je-
jích vlasů a psí srsti a aviváže a dětství a doufala, že ji ta
krása v tomhle životě udrží. „Mám tě moc ráda, Molly. Chci,
abys to věděla. Navždycky, rozumíš tomu?“
„Ano, maminko. To já vím.“
„A mám ráda i tatínka. A všechno bude v pořádku, pro-
tože vždycky budeš mít tatínka, ať se stane cokoli, a budeš
mít i maminku, jen možná nebude úplně stejná. Budu tady,
ale…“ Pak jí došlo, že Molly potřebuje slyšet jen jednu jedi-
nou věc. „Mám tě ráda.“
Molly se zatvářila znepokojeně. „Zapomněla jsi na Pla-
tona.“
„No samozřejmě že mám ráda i Platona… Jak jsem na
něj mohla zapomenout? Ale Platon ví, že ho mám ráda, viď
že to víš? Platone, mám tě ráda.“
Nora se snažila zadržet slzy.
Ať se stane cokoli, bude o ně postaráno. Budou se mít rádi.
Mají jeden druhého a budou šťastní.
Pak k ní přišel Ash v zahradnických rukavicích. „Jsi v po-
hodě, Nory? Jsi nějaká bledá. Stalo se něco?“
„No, řeknu ti to potom. Až uspíme Molly.“
„Dobře. Každou chvíli mají dovézt nákup… tak poslou-
chej, jestli nezaslechneš dodávku.“
„Jasně. Jo.“
A pak se Molly zeptala, jestli si může vzít konev a zalít
záhony, a Ash jí vysvětlil, že teď hodně pršelo a zalévání
není potřeba, protože se o květinky postarala obloha. „Bu-
dou v pořádku. Je o ně postaráno. Záhonky jsou zalité.“ Ta
slova se v Nořině mysli opakovala jako ozvěna. Budou v po-
řádku. Je o ně postaráno… Potom řekl Ash něco o tom, že
zajistil hlídání, aby mohli jít spolu večer do kina, a Nora
na to dočista zapomněla, ale jen se usmála a ze všech sil
se snažila tam zůstat, udržet se tam, ale už to přišlo, už to
přišlo, každým coulem těla cítila, jak odchází a že tomu
nemůže nijak zabránit.
Není kam přistát
„NE!“
Nebylo o tom pochyb. Stalo se to.
Vrátila se do Půlnoční knihovny.
Paní Elmová seděla u počítače. Světla se jim nad hla-
vami kývala a třásla a blikala v nepravidelných interva-
lech. „Noro, přestaň. Uklidni se. Buď hodná holka. Musím
to hned vyřešit.“
Ze stropu se z prasklin, které pukaly a rostly jako pa-
vučiny tkané nepřirozenou rychlostí, sypaly tenké pra-
mínky prachu. Ozýval se zvuk náhlého, blížícího se ničení,
který se Nora pokoušela nevnímat.
„Vy nejste paní Elmová. Paní Elmová je mrtvá… Jsem
taky mrtvá?“
„To už jsme probíraly. Ale tentokrát… možná velmi brzo
budeš.“
„Proč jsem tam nezůstala? Proč tam už nejsem? Cítila
jsem, že se to stane, ale nechtěla jsem. Říkala jste, že pokud
najdu život, ve kterém chci žít, ve kterém chci skutečně žít,
tak tam zůstanu. Říkala jste, že na tuhle pitomou knihovnu
zapomenu. Říkala jste, že tu můžu najít život, který chci
prožít. Tenhle život jsem chtěla prožít. To byl on!“
Před okamžikem stála na zahradě s Ashem a Molly
a Platonem, na zahradě překypující životem a láskou, a na-
jednou byla tady.
„Vezměte mě zpátky…“
„Víš, že to nejde.“
„Tak mě vezměte do nejbližší možné varianty. Dejte mi
život, který se tomuhle podobá co možná nejvíc. Prosím,
paní Elmová, to přece musí jít. Musí tu být život, ve kte-
rém jsem šla s Ashem na kávu a ve kterém máme Molly
a Platona, ale já… já udělala něco trošku jinak. Takže to
je technicky vzato jiný život. Život, kde jsem třeba vybrala
Platonovi jiný obojek. Nebo… nebo… nebo kde jsem, co já
vím, kde jsem místo na jógu chodila na pilates? Nebo kde
jsem studovala na jiné fakultě? Nebo pokud by to musí být
starší rozhodnutí, tak kde jsem si na naší schůzce dala mís-
to kávy čaj? Takový život. Vezměte mě do života, kde jsem
udělala něco trochu jiného. Prosím, no tak. Pomozte mi.
Chtěla bych si vyzkoušet jeden z těchhle životů, prosím…“
Z počítače se vyvalil kouř. Obrazovka zčernala. Celý
monitor se roztříštil na tisíce kousků.
„Ty tomu nerozumíš,“ řekla paní Elmová rezignovaně,
když se opět svezla na kancelářskou židli.
„Ale tak to přeci chodí, ne? Vyberu si výčitku. Něco, co
jsem měla udělat jinak. A vy mi najdete knihu a já v té knize
žiju. Tak to v téhle knihovně chodí, nebo ne?“
„Tak jednoduché to není.“
„Proč? To je zase problém s přenosem? Víte, jako před-
tím?“
Paní Elmová se na ni smutně zadívala. „Je to horší. Vždy
tu byla možnost, že tvůj původní život skončí. To jsem ti
přeci říkala. Chtěla jsi zemřít a já ti řekla, že se to možná
stane.“
„Ano, ale říkala jste, že stačí jen najít místo, kam chci
odejít. Místo k přistání, tak jste to říkala. Jiný život. To jsou
přesně vaše slova. A stačilo se jen pořádně zamyslet a vy-
brat si ten správný život a…“
„Já vím, já vím. Ale to se nepovedlo.“
Strop se loupal a padal k podlaze, jako by omítka nebyla
o nic pevnější než poleva na svatebním dortu.
Nora si všimla něčeho, co ji ještě více znepokojilo. Z jed-
noho světla odletěla jiskra a dopadla na jednu z knih, která
se rázem vznítila a začaly z ní šlehat plameny. Netrvalo
dlouho a oheň se rozšířil na celou polici a knihy se vzně-
covaly tak rychle, jako by byly nasáklé benzinem. Proud
horké, běsnící, burácející jantarově oranžové lávy. Pak z něj
odletěla jiskra k jiné polici a i ta se vznítila. Přibližně ve
stejném okamžiku dopadl Noře k nohám mohutný kus za-
prášeného stropu.
„Pod stůl!“ zavelela paní Elmová. „Hned!“
Nora se přikrčila a na všech čtyřech následovala paní
Elmovou pod stůl, kde si obě klekly a sklonily hlavu.
„Proč to nezastavíte?“
„Je to řetězová reakce. Ty jiskry tu nelétají náhodně. Zni-
čí to všechny knihy a stejně nevyhnutelně pak dojde i k zá-
niku celé knihovny.“
„Ale proč? Já to nechápu. Vždyť jsem tam byla. Našla
jsem život, ve kterém chci žít. Ten jediný pro mě. Ten nej-
lepší, který…“
„Ale v tom byl právě ten problém,“ řekla paní Elmová
a nervózně zpoza dřevěné nohy stolu pozorovala, jak po-
stupně hoří další a další police a kolem nich padají na zem
kusy sutin. „Nestačilo to. Podívej se.“
„Na co?“
„Na hodinky. Stane se to každou chvíli.“
A tak se Nora podívala a nejprve neviděla nic neobvyk-
lého, ale pak se to stalo. Hodinky se začaly chovat jako
hodinky. Symboly na displeji se daly do pohybu.
00:00:00
00:00:01
00:00:02
„Co se to děje?“ zeptala se Nora a bylo jí jasné, že ať už
je to cokoli, nevěstí to nic dobrého.
„Čas. Ten se děje.“
„Jak se odsud dostaneme?“
00:00:09
00:00:10
„My se odsud nedostaneme,“ řekla paní Elmová. „Není
žádné my. Já knihovnu nemůžu opustit. Až zmizí knihovna,
zmizím i já. Ty by ses odsud možná stihla dostat, ale moc
času ti nezbývá. Rozhodně ne víc než minuta…“
Nora právě o jednu paní Elmovou přišla a nechtěla ztra-
tit další. Paní Elmová viděla, že ji to rozrušilo.
„Poslouchej. Já jsem sice součástí této knihovny, ale
celá tato knihovna je součástí tebe. Chápeš? Nejsi tu díky
knihovně, knihovna tu je díky tobě. Pamatuješ, co ti řekl
Hugo? Řekl, že to je ten nejjednodušší způsob, jakým si tvůj
mozek vysvětluje kvantovou vlnovou funkci. Tvůj mozek si
jen něco převádí. Něco důležitého a nebezpečného.“
„To mi došlo.“
„Jedno je ale jisté. Tamten život jsi nechtěla.“
„Byl to naprosto dokonalý život.“
„Tak jsi ho vnímala? Celou dobu?“
„Ano. Teda… chtěla jsem. Chci říct, že jsem si zamilova-
la Molly. Ashe bych taky dokázala milovat. Ale možná šlo
o to… že to nebyl můj život. Nevybudovala jsem ho já. Na-
stoupila jsem na místo svého jiného já. Jen jsem se do toho
dokonalého života překopírovala. Ale nebyl můj.“
00:00:15
„Nechci umřít,“ řekla Nora zvýšeným hlasem, který se
ale v polovině věty zlomil. Celé tělo se jí až do morku kostí
třáslo. „Nechci umřít.“
Paní Elmová se na ni zahleděla doširoka otevřenýma
očima. Zaleskla se v nich jiskřička s nápadem. „Pak se od-
sud musíš dostat.“
„To nejde! Ta zatracená knihovna nemá konce. Hned jak
jsem sem vešla, zmizel vchod.“
„Tak ho musíš znovu najít.“
„Jak? Tady žádné dveře nejsou.“
„K čemu dveře, když máš knihy?“
„Vždyť jsou všechny v plamenech!“
„Bude tu jedna, která nehoří. Tu musíš najít.“
„Kniha výčitek?“
Paní Elmová se rozesmála. „Ne. Ta je to poslední, co
teď potřebuješ. Po té už zbyl jen popel. Ta určitě shořela
jako první. Musíš jít tudy!“ Ukázala nalevo od nich směrem
k chaosu, plamenům a padající omítce. „Je to jedenáctá
ulička odsud. Třetí police odspoda.“
„Vždyť se to tu celé zhroutí!“
00:00:21
00:00:22
00:00:23
„Copak to nechápeš, Noro?“
„Co mám chápat?“
„Všechno to do sebe zapadá. Vrátila ses sem ne proto, že
chceš zemřít, ale proto, že chceš žít. Knihovna se nehroutí
proto, že tě chce zabít. Hroutí se proto, aby ti dala šanci
uniknout. Konečně se stalo něco rozhodného. Rozhodla
ses, že chceš žít. Tak teď utíkej žít, dokud máš ještě šanci.“
„Ale… co vy? Co bude s vámi?“
„O mě se neboj,“ řekla. „Slibuji ti, že vůbec nic neucí-
tím.“ A pak řekla přesně to, co řekla skutečná paní Elmo-
vá, když objímala Noru ve školní knihovně v ten den, kdy
Noře zemřel otec. „Všechno bude v pořádku, Noro. Zase
bude dobře.“
Paní Elmová vytáhla ruku nad stůl a rychle něco na-
hmatala. O chvíli později podávala Noře plastové oranžové
plnicí pero. To, které Nora mívala ve škole. To, kterého si na
stole všimla při jedné z mnoha návštěv Půlnoční knihovny.
„Tohle budeš potřebovat.“
„Proč?“
„Ta poslední ještě není napsaná. Budeš muset začít.“
Nora si od ní vzala pero.
„Sbohem, paní Elmová.“
A v tu chvíli se přímo na stůl zřítil obrovský kus stropu.
Zahalil je hustý oblak prachu ze sutin a obě se začaly dusit.
00:00:34
00:00:35
„Běž,“ zakašlala paní Elmová. „Žij.“
Opovaž se to vzdát, Noro Seedová!
Nora procházela oblakem prachu a kouře směrem, který jí

paní Elmová ukázala, a kolem ní stále padaly kusy stropu.
Těžko se jí dýchalo a skoro nic neviděla, ale přesto se jí
dařilo počítat uličky. Jiskry ze světel jí dopadaly do vlasů.
Prach se jí usazoval v krku, až se z toho málem pozvra-
cela. Ale i přes oblaky prachu Nora dobře viděla, že jsou té-
měř všechny knihy v plamenech. Vlastně neviděla jedinou
polici s knihami, kterou by oheň nezasáhl. Všudypřítomné
horko nabíralo na síle. Z regálů, které se vznítily jako jedny
z prvních, už nezbývalo nic než popel.
Právě když došla k jedenácté uličce, trefil ji obrovský
kus padající suti a srazil ji k zemi.
Ležela pod kamenem a cítila, jak jí z ruky vyklouzlo
plnicí pero a odkutálelo se pryč.
Její první pokus o osvobození se nezdařil.
Takhle to skončí. Zemřu a je jedno, jestli chci, nebo ne.
Umírám.
Z knihovny zbývala jen zničená pustina.
00:00:41
00:00:42
Blížil se konec.
Byla si tím opět jistá. Zemře tady, v budově, ve které
všechny její možné životy všude kolem ní sžíraly plameny.
Ale pak si v místě, kde se oblak na chvíli rozestoupil,
něčeho všimla. V jedenácté uličce. Na třetí polici odspodu.
Mezera v plamenech, které spalovaly všechny ostatní
knihy na polici.
Nechci umřít.
Musela se více snažit. Musela doopravdy chtít ten ži-
vot, o kterém si vždy myslela, že ho nechce. Protože celá
tahle knihovna byla její součástí, a tím pádem i všechny
ty ostatní životy. Nestihla sice prožít vše, co ty ostatní ži-
voty nabízely, ale všeho toho byla schopná. Prošvihla sice
příležitosti, které z ní udělaly olympijskou plavkyni nebo
cestovatelku nebo majitelku vinohradu nebo rockovou
hvězdu nebo glacioložku zachraňující svět nebo absolvent-
ku univerzity v Cambridgi nebo matku nebo milion dalších
lidí, ale svým způsobem si v sobě kousek těchto lidí nesla.
Byla všemi z nich. Všemi těmi úžasnými lidmi se mohla
stát a na tom nebylo nic depresivního, jak si myslela dří-
ve. Právě naopak. Bylo to inspirativní. Viděla teď totiž, co
všechno dokáže, když se do toho dá. A že její původní ži-
vot má vlastně také něco do sebe. Její bratr je naživu. Izzy
je naživu. A mladý kluk se díky ní nedostane do potíží. To,
co nám někdy připadá jako past, je vlastně jen klam mys-
li. Nora ke štěstí nepotřebovala vinohrad ani kalifornské
slunce. Nepotřebovala ani velký dům a dokonalou rodinu.
Potřebovala jen vědět, že má potenciál. A ten rozhodně
měla. Divila se, proč jí to nikdy nedošlo.
Odněkud z dálky k ní dolehl hlas paní Elmové schova-
né pod stolem.
„Nevzdávej to! Opovaž se to vzdát, Noro Seedová!“
Nechtěla zemřít. A ani nechtěla žít v žádném jiném ži-
votě než v tom svém. V tom, ve kterém často vládl chaos,
ale byl to její chaos. Nádherný chaos.
00:00:52
00:00:53
Kroutila se a zápasila s tíhou kamene, který ji tlačil
k zemi, a vteřiny ubíhaly. Nakonec se jí s vypětím všech
sil a za cenu popálení a vdechnutí spousty prachu do plic
povedlo vstát ze země.
Po hmatu na zemi našla plnicí pero obalené prachem
a pak vyběhla kouřem k jedenácté uličce.
A tam ji uviděla.
Jedinou knihu, která nehořela. Stále sytě zelená.
Nora se přikrčila před horkem a opatrně nataženým
ukazováčkem trhla za vršek hřbetu knihy a stáhla ji z poli-
ce. Pak udělala to, co pokaždé. Otevřela knihu a pokusila se
nalistovat první stranu. Jediný háček byl v tom, že tam žád-
ná první strana nebyla. V celé knize nenašla jediné slovo.
Všechny stránky byly prázdné. Stejně jako všechny ostatní
knihy v téhle knihovně byla i tahle knihou její budoucnosti.
Na rozdíl od ostatních knih však tahle budoucnost teprve
čekala na to, až ji někdo napíše.
Tak, to bylo ono. Tohle byl její život. Její původní život.
A byl to čistý, nepopsaný list.
Nora tam chvíli jen tak stála se starým školním perem
v ruce. Už byla téměř minuta po půlnoci.
Ostatní knihy na policích se měnily na uhel, visící žárov-
ky problikávaly všudypřítomným prachem a matně ozařo-
valy drolící se strop. Vypadalo to, že kolem jednoho světla
se obrovský kus stropu ve tvaru Francie chystá spadnout
a úplně ji rozdrtit.
Nora sejmula víčko plnicího pera a opřela si otevřenou
knihu o ohořelý regál.
Strop zasténal.
Už jí nezbývalo moc času.
Začala psát. Nora chtěla žít.
Dopsala to a na okamžik se zastavila. Rozčílilo ji, že se
vůbec nic nestalo. Vzpomněla si na to, co jí jednou řekla
paní Elmová. Chtít, to je zajímavé slovo. Znamená nedosta-
tek. A tak větu škrtla a zkusila to znovu.
Nora se rozhodla žít.
Nic. Zkusila to znovu.
Nora byla připravená žít.
Stále nic, ani když dvakrát podtrhla slovo „žít“.
Všude kolem ní zavládl ničivý chaos a zkáza. Strop se
hroutil, rovnal vše se zemí a všechny police drtil na prach.
Nora na to jen vyjeveně hleděla a pak v dálce zahlédla silue-
tu paní Elmové. Vylezla zpod stolu, pod kterým se s Norou
schovávaly, a neohroženě tam stála, dokud zcela nezmizela,
protože se strop téměř na všech místech zřítil, udusil po-
slední plameny a pohřbil pod sebou všechny police i knihy.
Nora se dusila, teď už neviděla vůbec nic.
Ale tahle část knihovny se ještě nezřítila a Nora tu stá-
le byla.
Věděla, že každou chvíli může být po všem.
A tak se přestala snažit vymyslet, co má napsat, a z čiré-
ho vyčerpání napsala to první, co ji napadlo. To, co uvnitř cí-
tila, ten vzdorovitý, tichý řev, který dokázal přehlušit okol-
ní zkázu. Tu jedinou pravdu, kterou znala, pravdu, která ji
těšila a na kterou byla pyšná, pravdu, se kterou se nejen
smířila, ale kterou dokonce každým planoucím coulem
svého těla přivítala s otevřenou náručí. Pravdu, kterou
naškrábala uspěchanou, ale pevnou rukou, hrotem pera
silně přitlačeným k papíru, velkými písmeny, v první osobě
a v přítomném čase.
Pravdu, která byla začátkem a zdrojem všech příležitos-
tí. Bývalé prokletí, ze kterého se stal dar.
Dvě obyčejná slova obsahující veškerou sílu a možnosti
mnohovesmíru.
JSEM NAŽIVU.
Jen co to dopsala, země se pod jejíma nohama zatřásla

a všechny zbytky Půlnoční knihovny se obrátily v prach.
Probuzení
V jednu minutu a dvacet sedm vteřin po půlnoci Nora při

příležitosti svého znovuzrození pozvracela povlečení.
Živá, ale jen stěží.
Byla přidušená, vyčerpaná, dehydrovaná, otřesená, těž-
ká, motala se jí hlava, svíravě ji bolelo na hrudi a ještě více
jí třeštila hlava. Život jí ukazoval ty nejhorší pocity, a přesto
to byl život a život byl přesně to, co si přála.
Připadalo jí nemožné vstát z postele, ale věděla, že se
musí dostat do vertikální polohy.
Povedlo se jí to, ani nevěděla jak, a ona vzala do ruky
telefon, ale protože byl příliš kluzký a těžký, vypadl jí na
zem a ztratil se z dohledu.
„Pomoc,“ zaskřehotala a vypotácela se z místnosti.
Zdálo se jí, že se chodba naklání jako loď za bouře. Do-
kázala ale dojít ke dveřím, aniž by omdlela, vytáhla řetíz-
kový zámek ze západky a po značné námaze se jí povedlo
dveře otevřít.
„Prosím, pomozte mi někdo.“
Sotva si uvědomovala, že ještě prší, když vyšla ze dveří
v pozvraceném pyžamu, sešla ze schodu, na kterém pře-
devčírem stál Ash a oznamoval jí, že je její kocour po smrti.
Ale nikdo na ulici nebyl.
Nikoho neviděla. A tak se dopotácela k domu pana
Banerjeeho, několikrát klopýtla a malátně se zakymácela
a pak se jí konečně povedlo stisknout zvonek u dveří.
Okno do ulice se najednou proměnilo ve čtverec světla.
Dveře se otevřely.
Neměl na sobě brýle a tvářil se zmateně, nejspíš kvůli
tomu, jak vypadala, a také kvůli tomu, kolik bylo hodin.
„Moc se omlouvám, pane Banerjee. Udělala jsem hroz-
nou pitomost. Zavoletje radši záchranku…“
„Panebože. Co se u všech všudy stalo?“
„Prosím.“
„Ano, zavolám. Hned…“
00:03:48
A v tu chvíli si dovolila se bez dalšího otálení zhroutit
přímo před sebe na rohožku pana Banerjeeho.
Obloha tmavne,
modř se halí do černé,
hvězdy se však přesto odváží
zářit jen pro tebe.
Na rubu zoufalství
„Život začíná,“ napsal kdysi Sartre, „na rubu zoufalství.“

Déšť ustal.
Byla v nemocnici a seděla. Přidělili jí pokoj, něco snědla
a už se cítila mnohem lépe. Lékaři ji prohlédli a tvářili se
spokojeně. Bolesti břicha se prý daly očekávat. Snažila se
udělat na doktora dojem tím, že mu řekla zajímavost, kte-
rou jí pověděl Ash, o tom, jak se žaludeční sliznice každých
několik dní sama obnovuje.
Pak vešla do pokoje zdravotní sestra a posadila se
k Noře s deskami v ruce a ptala se Nory na spoustu otá-
zek týkajících se jejích myšlenek. Nora se rozhodla, že si
zkušenosti z Půlnoční knihovny nechá pro sebe, protože
si uměla představit, že by se v psychiatrickém hodnotícím
dotazníku moc dobře nevyjímaly. Byla si celkem jistá, že
málo známé aspekty mnohovesmíru ještě nejsou součástí
léčebných plánů zdravotních pojišťoven.
Připadalo jí, že na otázky odpovídá snad hodinu. Probra-
ly spolu léky, úmrtí Nořiny matky, Voltse, ztrátu zaměstnání,
finanční problémy, diagnózu reaktivní deprese.
„Už jste se někdy o něco podobného pokusila?“ zeptala
se sestra.
„V tomhle životě ne.“
„A jak se teď cítíte?“
„Ani nevím. Zvláštně. Ale už nechci umřít.“
Sestřička si něco svižně připsala do formuláře.
Když sestra odešla, pozorovala Nora, jak se za oknem
téměř neznatelně pokyvují stromy v odpoledním vánku
a jak se v dálce po bedfordském okruhu pomalu posunují
auta v dopravní špičce. Nebylo tam nic než stromy a auta
a průměrná architektura, a přesto to pro ni znamenalo
úplně všechno.
Byl to život.
O chvíli později smazala svůj sebevražedný příspěvek
na sociálních sítích a v okamžitém záchvatu upřímnosti
sepsala jiný příspěvek. Nazvala ho „To, co jsem se naučila
(napsal nikdo, kdo se stal někým, a pak každým)“.
To, co jsem se naučila
(napsal nikdo, kdo se stal někým,
a pak každým)
Je snadné truchlit nad životy, které neprožíváme. Jak

snadno si přejeme, abychom se věnovali jiným talen-
tům, přijali jiné nabídky. Jak snadno si přejeme, aby-
chom více pracovali, lépe milovali, zodpovědněji šetřili,
byli oblíbenější, zůstali v kapele, odjeli do Austrálie, při-
jali pozvání na kávu nebo konečně už krucinál věnovali
více času cvičení jógy.
Nedá žádnou námahu postrádat přátelství, která
jsme nenavázali, práci, kterou jsme nedělali, partnery,
které jsme si nevzali, a děti, které jsme neměli. Není
těžké vidět se očima ostatních lidí a přát si, abyste se
stali všemi těmi kaleidoskopickými variantami svého
já, které z vás vždy chtěli mít. Není těžké si něco vy-
čítat, stále si něco donekonečna vyčítat, dokud vám
nevyprší čas.
Ale životy, které neprožíváme a vyčítáme si to, ne-
jsou tím skutečným problémem. Problém tkví v sa-
motné výčitce. Kvůli výčitkám se užíráme a chřadneme
a připadáme si jako největší nepřítel sebe sama i všech
ostatních.
Nedokážeme totiž určit, zda by se tyto naše varian-
ty měly lépe, nebo hůře než my. Ty životy se sice někde
odehrávají, to je pravda, ale my se nacházíme v tomhle
životě, a to je to, na co se musíme soustředit.
Není totiž možné navštívit všechna místa ani se
seznámit se všemi lidmi a vyzkoušet si všechny prá-
ce, ale všechno, co bychom v ostatních životech cítili,
máme stále na dosah. Nemusíte si totiž zahrát kaž-
dou hru na světě, abyste věděli, jaký je to pocit něco
vyhrát. Nemusíte si poslechnout všechny skladby na
světě, abyste věděli, jaký pocit ve vás vyvolává hudba.
Nemusíte ochutnat každý typ hroznů z každého vino-
hradu na světě, abyste dokázali ocenit sklenku vína.
Láska a smích a strach a bolest jsou univerzální měny.
Stačí zavřít oči a vychutnat si nápoj, který stojí před
námi, a zaposlouchat se do právě znějící písně. Jsme
stejně dokonale a úplně naživu, jako bychom byli v ja-
kémkoli jiném životě a máme přístup ke stejnému spek-
tru pocitů.
Potřebujeme být jen jednou osobou.
Potřebujeme cítit jen jednu existenci.
Nemusíme dělat vše, abychom se stali vším, pro-
tože i tak jsme nekoneční. Dokud žijeme, ukrýváme
v sobě budoucnost s nepřeberným množstvím mož-
ných scénářů.
Buďme laskaví k lidem v našem vlastním životě.
A z místa, kde jsme, občas vzhlédněme, protože ať
už stojíme kdekoli, obloha nad námi se táhne done-
konečna.
Včera jsem si byla jistá, že nemám žádnou budouc-
nost, a nedokázala jsem svůj život přijmout tak, jak
je. A přestože mi ten stejný zpackaný život připadá
stále stejně zpackaný a stále cítím, jak mě tíží, něco
se přece jen změnilo. Něco jsem v té temnotě objevila.
Naději. Potenciál.
Doktor mi vždy říkal, že je můj problém reaktivní,
nikoli klinický. A přitom by se mohlo zdát, že se nesta-
lo nic, na co bych měla reagovat. Mé problémy nikam
neodešly. Stále mám v hlavě mozek se sklonem k de-
presím. Změnilo se ale to, že jsem si mohla vyzkoušet,
jak bych se ve všech ostatních situacích cítila. Mohla
bych vám o tom vyprávět, ale nevěřili byste mi. Řeknu
vám jen, že se vlastně změnila pouze jediná věc. A při-
tom ta jedna věc znamená všechno. Už nechci umřít.
Dopadla jsem až na dno a odrazila se od něj. Za dobu,
která vám připadala jako jedna jediná noc, jsem toho
hodně prožila. Urazila jsem desítky tisíc mil od nepřed-
stavitelného k proveditelnému. Od smrti k životu.
Řekla bych, že nemožné se stává skutečným jen
tím, že žijeme.
Bude odteď můj život jako zázrakem prostý bolesti,
zoufalství, zármutku, žalu, těžkostí, osamělosti, de-
prese? Ne.
Ale chci v něm žít?
Ano. Ano.
A ještě tisíckrát ano.
Žít, nebo rozumět
O několik minut později se za ní zastavil její bratr. Poslechl

si tu hlasovou zprávu, kterou mu Nora poslala, a odpově-
děl na ni sedm minut po půlnoci. Napsal: „Jsi v pohodě, sé-
gra?“ Když mu pak zavolali z nemocnice, skočil na první
vlak z Londýna. Když na nádraží St. Pancras čekal na vlak,
koupil jí nejnovější vydání National Geographic.
„Mívala jsi ho ráda,“ řekla a položil časopis na stolek
vedle nemocničního lůžka.
„Pořád mám.“
Ráda ho viděla. Na jeho hustém obočí a zdráhavém
úsměvu se vůbec nic nezměnilo. Vešel do pokoje trochu ne-
motorně a se skloněnou hlavou. Vlasy měl delší než v obou
posledních životech, ve kterých ho viděla.
„Promiň, že jsem se poslední dobou vůbec neozýval,“
řekl. „Nešlo o to, o čem mluvil Ravi. Na The Labyrinths
už ani nemyslím. Jen jsem na tom nebyl moc dobře. Po-
tom co umřela máma, jsem chodil s jedním klukem a pak
jsme se dost ošklivě rozešli a já o tom prostě nechtěl s te-
bou a vlastně ani s nikým jiným mluvit. Chtěl jsem jen pít.
A dost jsem to s pitím přeháněl. Byl z toho fakt malér. Ale
začal jsem to řešit s odborníky. Už jsem několik týdnů ne-
měl ani kapku alkoholu. Dokonce teď chodím do posilovny
a tak. Začal jsem s kruhovým tréninkem.“
„Ale ne, Joe, to mě mrzí. A je mi líto, že sis prošel tako-
vým rozchodem. A to ostatní taky.“
„Mám už jenom tebe, ségra,“ řekl a maličko mu přeska-
koval hlas. „Já vím, že jsem si tě nevážil. Vím, že to se mnou
nebyl žádný med, když jsme vyrůstali. Měl jsem vlastní pro-
blémy. Musel jsem se chovat tak, jak si to představoval táta.
Tajil jsem, že jsem gay. Já vím, že to pro tebe nebylo lehký,
ale pro mě taky ne. Tobě šlo prostě všechno. Škola, plavání,
hudba. S tím se nedalo soupeřit… A k tomu byl táta prostě
táta a já musel předstírat, že jsem tím, co on považoval za
správného chlapa.“ Zhluboka si povzdechl. „Je to zvláštní.
Asi si to každý pamatujeme jinak. Ale neopouštěj mě, jo?
Odejít z kapely byla jedna věc. Ale neodcházej ze života.
Přes to bych se nepřenesl.“
„Neodejdu, pokud neodejdeš ty,“ řekla Nora.
„Věř mi, já se nikam nechystám.“
Vzpomněla si na žal, který ji skolil, když se dozvěděla
o Joeově předávkování v São Paulu. Poprosila ho, jestli ji
obejme, a on ji jemně stiskl a ona ucítila živé teplo jeho
těla.
„Díky, že jsi pro mě skočil do řeky,“ řekla najednou.
„Cože?“
„Myslela jsem, že jsi neskočil. Ale ty jsi to zkusil. Vytáhli
tě zpátky na břeh. Děkuju.“
Došlo mu, o čem mluví, ale možná byl teď ještě zma-
tenější, protože netušil, jak to může vědět, když plavala
směrem od něj. „Ale no tak, ségra. Zamlada jsme dělali
blbosti. Mám tě rád.“
Chvíli spolu mlčeli.
„Byla to chyba,“ řekla nakonec Nora. „To, co jsem si pro-
vedla. Otevřelo mi to oči. Víš co, je to, jako když máš pod
vodou potápěčské brýle. Jsem sice pořád pod hladinou, ale
alespoň už vidím, co leží přede mnou. Dává to smysl?“
Joe přikývl. „Rozhodně. Jen plav dál, ségra. Jednou tam
doplaveš.“
Joe na hodinu odběhl. Šel vyzvednout Nořiny klíče od ma-

jitele bytu, oblečení a telefon.
Všimla si, že jí napsala Izzy. Promiň, že jsem se včera večer
/ dneska ráno už neozvala. Chci si pořádně popovídat. Celý
příběh s úvodem, zápletkou, vyvrcholením i závěrem. Jak se
máš? Moc mi chybíš. Jo a hádej co? Nejspíš se v červnu vrá-
tím do Anglie! Nadobro. Chybíš mi, kámoško. A připrav se na
HROMADU fotek velryb. Xxx
Noře unikl z hrdla bezděčný výkřik radosti.
Odepsala jí. Přemítala nad tím, jak život člověku někdy
jednoduše dá zcela jiný pohled na svět. Stačí si na něj jen
dostatečně dlouho počkat.
Našla si facebookovou stránku Mezinárodního výzkumné-

ho polárního institutu a uviděla fotografii ženy, se kterou
sdílela kajutu. Ingrid. S vedoucím výprav Peterem pomocí
úzkého vrtáku měřila tloušťku mořského ledu. V nadpise
článku, ke kterému fotografie odkazovala, stálo: „Polární
oblasti zaznamenaly nejteplejší dekádu v historii měření,
potvrzuje Mezinárodní výzkumný polární institut“. Sdíle-
la odkaz na svém profilu a připsala: „Díky za vaši práci!“
A rozhodla se, že jakmile vydělá nějaké peníze, pošle jim
příspěvek.
Lékaři se shodli na tom, že může být Nora propuštěna do

domácí péče. Joe jim zavolal taxík. Když vyjížděli z parko-
viště, uviděla Nora, že k nemocnici právě přijíždí Ash. Asi
měl dnes noční směnu. V tomhle životě měl jiné auto. Ne-
viděl ji, ačkoli se na něj usmívala. Doufala, že vede šťastný
život. A doufala, že ho čeká nenáročná směna jen s opera-
cemi žlučníku. Možná se na něj v neděli zajde podívat na
bedfordský půlmaraton. Kdo ví, možná dokonce pozve na
kávu ona jeho.
Možná.
Na zadní sedačce taxíku se bratr Noře svěřil, že se po-
kouší najít si nějakou práci na volné noze.
„Přemýšlel jsem nad tím, že bych dělal zvukového tech-
nika,“ řekl. „Zatím si s tím jen tak pohrávám.“
To Noru potěšilo. „Já si myslím, že bys do toho měl jít.
Myslím, že by se ti to mohlo líbit. Ani nevím proč. Cítím to
v kostech.“
„Tak jo.“
„Jako sice to možná nezní tak vzletně jako mezinárod-
ní rocková hvězda, ale… je to bezpečnější. Možná budeš
i šťastnější.“
To znělo přitažené za vlasy a Joe jí to nejspíš tak docela
nevěřil. Ale usmál se a přikývl. „Vlastně jsem viděl, že jedno
studio v Hammersmithu shání zvukové techniky. To mám
jen pět minut cesty. Mohl bych tam chodit pěšky.“
„Hammersmith? Ano. To je ono.“
„Jak to myslíš?“
„Jen chci říct, že to zní skvěle. Hammersmith, zvukový
technik. Přijde mi, že bys tam byl šťastný.“
Zasmál se tomu. „Tak jo, Noro. Tak jo. A ta posilovna,
o které jsem mluvil? Tak ta je hned ve vedlejším vchodu.“
„Aha, tak to je super. Chodí tam pěkní chlapi?“
„Vlastně jo, jeden. Jmenuje se Ewan. Je to doktor. Chodí
se mnou na kruhový trénink.“
„Ewan! Jo!“
„Co?“
„Měl bys ho pozvat na rande.“
Rozesmálo ho to a říkal si, že to Nora nejspíš nemyslí
vážně. „Vždyť ani stoprocentně nevím, jestli je gay.“
„To je! Je gay! Je stoprocentně gay. A stoprocentně se mu
líbíš. Dr. Ewan Langford. Pozvi ho na rande. Musíš mi věřit!
To bude to nejlepší, co kdy uděláš…“
Joe se smál, ještě když auto přijíždělo na Bancroft Ave-
nue 33A. Zaplatil, protože Nora u sebe stále neměla peníze
ani peněženku.
Pan Banerjee seděl u okna a četl si.
Vyšli na chodník a Nora si všimla, že se Joe najednou
zarazil a užasle zírá na svůj mobil.
„Co se děje, Joe?“
Sotva ze sebe vypravil: „Langford…“
„Prosím?“
„Dr. Ewan Langford. Ani jsem nevěděl, že se jmenuje
příjmením Langford, ale je to on.“
Nora pokrčila rameny. „Asi sourozenecká intuice. Přidej
si ho. Sleduj ho. Pošli mu zprávu. Dělej, jak uznáš za vhodné.
Jen mu neposílej nevyžádaný nahý fotky. On je ten pravý,
to ti říkám. Je to on.“
„Ale jak jsi věděla, že to je on?“
Nora se do bratra zavěsila a věděla, že mu to nemá jak
vysvětlit. „Poslouchej mě, Joe.“ Vzpomněla si na antifilo-
zofii paní Elmové z Půlnoční knihovny. „Životu nemusíš
rozumět, stačí ho žít.“
Joe se ubíral ke vstupním dveřím domu 33A na Bancroft
Avenue a Nora se rozhlédla po všech řadových domcích
v ulici, po lampách, stromech i obloze a cítila, jak se jí plíce
plní radostí z toho, že tam je, jako by se na ně dívala popr-
vé. Možná byl v jednom z těchto domů další kluzák, někdo
v první, sedmnácté, nebo poslední verzi sebe sama. Bude
se po nich koukat.
Pak se otočila k domu číslo 31.
Tvář pana Banerjeeho se za oknem rozzářila, když uvi-
děl, že je Nora živá a zdravá. Usmál se a ústy naznačil slo-
vo „děkuju“, jako by jen to, že Nora žije, bylo něco, za co
je vděčný. Zítra zajde do zahradnictví a koupí mu nějakou
květinu do záhonku. Možná náprstník. Ty má určitě rád.
„Ne,“ zavolala na něj a poslala mu vzduchem přátelský
polibek. „Já děkuju vám, pane Banerjee! Děkuju za všechno.“
Po tváři se mu rozlil široký úsměv a oči měl plné laska-
vosti a starostlivosti a Nora si vzpomněla, jaké to je, když
vám na někom záleží a někomu záleží na vás. Vešla za
bratrem do bytu a koutkem oka si po cestě všimla kosatců
na zahradě pana Banerjeeho. Květiny, pro které dříve ne-
měla pochopení, ji nyní uchvátily nejkrásnějším odstínem
fialové, který kdy viděla. Jako by to nebyla jen barva, ale
slova prastaré řeči, tóny nádherné květinové melodie, tak
mocné jako Chopin, tiše vyprávějící o velkoleposti života.
Sopka
Člověka poněkud zaskočí, když zjistí, že místo, kam chtěl

utéct, se v ničem neliší od místa, ze kterého utekl. Že ta
uvězněnost nespočívala v místě, ale v úhlu pohledu. A nej-
podivnější zjištění čekalo Noru ve chvíli, kdy jí došlo, že
ačkoli si vyzkoušela život tolika diametrálně odlišných
verzí svého já, došlo k nejzásadnější změně v tom jednom
jediném životě. V tom, kde začínala a kde také skončila.
K největšímu posunu nedošlo tím, že zbohatla nebo se
stala úspěšnější nebo se proslavila nebo se ocitla mezi le-
dovci a ledními medvědy na Špicberkách. Došlo k němu
tím, že se probudila ve stejné posteli ve stejném mizerném
vlhkém bytě s polorozpadlou pohovkou, jukou a malými
kaktusy v květináčích a poličkami s nevyzkoušenými ná-
vody na cvičení jógy.
Stálo tu to stále stejné elektrické piano a stejné knihy.
Ve vzduchu stále viselo prázdno po kočičím příteli a absen-
ce práce. Stále měla ten stejný nedokonalý mozek v nedo-
konalém světě. Stále stejně netušila, co se stane dál.
A přesto bylo všechno jiné.
A jiné to bylo proto, že teď už chápala, že není na světě
od toho, aby plnila sny ostatních lidí. Už jí bylo jasné, že
se nemusí stát pomyslnou dokonalou dcerou nebo sestrou
nebo přítelkyní nebo ženou nebo matkou nebo zaměstnan-
kyní nebo čímkoli jiným než lidskou bytostí, která si jde za
svým a zodpovídá se pouze sama sobě.
A jiné to bylo také v tom, že byla naživu potom, co jen
o vlásek neumřela. A protože se pro to rozhodla. Rozhodla
se žít. Protože se dotkla nesmírné rozlehlosti života a v té
nesmírné rozlehlosti uviděla nejen možnosti toho, kým
by mohla být, ale také toho, jak by se mohla cítit. Mohla
hrát různé stupnice a jiné písně v různých tóninách. Už
se v minulosti cítila různě, a tak tomu bude i dál. A někdy
ucítí vše naráz. Ano, možná bude rytmus někdy udávat
neúprosný buben zoufalství, ale může vzít do ruky i jiný
nástroj. A může hrát na všechny najednou.
Už se za svou povahu nebude nikdy stydět. Objedná se
k lékaři. Zajde k němu a bude dělat to, co jí poradí, a brát
léky, které jí předepíše. Už nebude před svou bolestí utí-
kat. Nebude se trápit představami o smyšlené dokonalosti.
Bude vnímat svá trápení, přijímat je a přestane si myslet,
že někde existuje život překypující pozitivitou a štěstím,
který jí byl odepřen. Pochopí, že k životu patří i temné
chvíle tak, jak to dosud nechápala. Že nejsou selháním,
ale součástí celku, že jen díky nim můžeme pocítit úlevu,
růst a být. Prach v půdě.
Vyposlechla si na své cestě i jiné písně a jejich melodii
už nechtěla nikdy zapomenout. (Došlo jí, že nenastane
předvídatelný konec, ale že naopak stojí na nepředvídatel-
ném začátku. Předehra k nepoznanému.) Ačkoli se nezmě-
nily situace ani to, jak na ni působily, změnil se úhel po-
hledu. „Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš.“ A ona
nyní byla otevřená nejistotě. Protože tam, kde je nejistota,
jsou také možnosti, ať už vypadá přítomnost jakkoli.
A to jí dalo naději a byla zcela sentimentálně vděčná
za to, že tu může být s vědomím toho, že si dokáže vychut-
návat krásu oblohy a průměrné komedie s Ryanem Bai-
leym a poslouchat hudbu a konverzace a tlukot vlastního
srdce.
A jiné to bylo především v tom, že ta těžká, bolestná
Kniha výčitek shořela na prach.
***
„Dobrý den, Noro. To jsem já, Doreen.“
Noře udělalo velkou radost, že se Doreen ozvala, proto-
že právě úhledným písmem sepisovala inzerát s nabídkou
hodin hry na klavír. „Jé, Doreen! Můžu se vám omluvit za
to, že jsem minule prošvihla hodinu?“
„Ale ne, to už vzala voda.“
„Nechci tu rozebírat všechny důvody,“ pokračovala Nora
jedním dechem. „Ale řeknu jen, že se nikdy do takové situa
ce nedostanu. Slibuju vám, že pokud se rozhodnete pokra-
čovat s jeho výukou, tak budu vždy tam, kde mám být. Už
vás nezklamu. Samozřejmě naprosto chápu, pokud už ne-
chcete, abych Lea učila hrát já. Jen chci, abyste věděla, že
má Leo výjimečný talent. Má pro piano cit. Mohl by se tím
jednou živit. Mohl by se dostat na konzervatoř. Chtěla bych
jen říct, že pokud nebude pokračovat v hraní se mnou, chci,
abyste věděla, že si myslím, že by měl pokračovat s někým
jiným. To je vše.“
Chvíli bylo ticho. Z druhého konce linky se ozýval jen
statický, telefonem zesílený dech. Pak řekla Doreen:
„Noro, drahoušku, nic se neděje, nemusela jste mi tu
dělat přednášku. Jde o to, že jsme spolu včera byli ve měs-
tě, jen já a Leo. Kupovala jsem mu nějaký krém po holení
a on najednou řekl: ‚Ale pořád budu hrát na piano, že jo?‘
Přímo tam, uprostřed drogerie. Můžeme teda pokračovat
tam, kde jsme před týdnem přestali?“
„Vážně? To je paráda. Ano, samozřejmě, tak příští týden.“
A v okamžiku, kdy Nora zavěsila telefon, posadila se
k pianu a zahrála melodii, kterou nikdy předtím nezahrála.
Líbila se jí a slíbila si, že si ji zapamatuje a napíše k ní i text.
Možná by z toho mohla vzniknout skutečná píseň a mohla
by ji zveřejnit na internetu. Možná by mohla napsat víc pís-
ní. Nebo by si mohla našetřit dost peněz na to, aby si moh-
la podat přihlášku na magisterské studium. Nebo možná
zvládne obojí. Kdo ví? Během hraní zahlédla koutkem oka
časopis, který jí koupil Joe, otevřený na stránce s fotografií
sopky Krakatoa v Indonésii.
Paradox sopek tkvěl v tom, že symbolizovaly záhubu,
ale i život. Jakmile totiž láva zchladne a zpomalí, ztuhne
a časem se postupně rozpadne na půdu – bohatou, úrod-
nou půdu.
Nora se rozhodla, že není černou dírou. Je spíš jako sop-
ka. A stejně jako sopka před sebou nemá šanci utéct. Musí
tu zůstat a postarat se o vzniklou pustinu.
Mohla v sobě postupně vysadit celý les.
Jak to skončí
Paní Elmová vypadala mnohem starší než v Půlnoční knihov-

ně. Vlasy, které bývaly šedé, už zbělaly a prořídly, na una-
vené tváři měla více vrásek, než je vrstevnic na mapě, ruce
věkem pokryly skvrny, ale v šachu byla stejně zběhlá jako
před lety v knihovně školy Hazeldene.
V pečovatelském domě Oak Leaf měli vlastní šachovnici,
ale potřebovala oprášit.
„Tady nikdo šachy nehraje,“ vysvětlila Noře. „Mám tako-
vou radost, že jsi za mnou přišla. Vůbec jsem to nečekala.“
„Můžu sem chodit každý den, kdybyste chtěla, paní El-
mová.“
„Louise. Prosím tě, tykej mi. A copak ty nemáš práci?“
Nora se usmála. Od chvíle, kdy Neila požádala, aby ve
výkladní skříni Teorie strun vyvěsil její inzerát, uběhlo sice
teprve dvacet čtyři hodin, ale už teď byla Nora zavalená
zájemci o výuku. „Učím hru na piano. A každé druhé úterý
pomáhám v ubytovně pro lidi bez domova. Ale nějakou tu
hodinku si vždy najdu… A abych byla upřímná, taky nemám
s kým hrát šachy.“
Po tváři paní Elmové se rozprostřel unavený úsměv. „To
by bylo moc milé.“ Zadívala se z malého okna pokoje a Nora
její pohled následovala. Po ulici právě procházel člověk, kte-
rého Nora znala. Dylan. Venčil fenku bullmastifa, Sally. Tu
vyplašenou, s jizvami po cigaretových špačcích, která v Noře
našla zalíbení. Na okamžik se vlažně zamyslela nad tím, jestli
by jí majitel bytu povolil psa. Koneckonců, kočka mu neva-
dila. Ale s tím musí počkat, dokud nesplatí dluhy za nájem.
„Občas je to tu osamělé,“ řekla paní Elmová. „Být tady.
A jen tu tak vysedávat. Přišlo mi, že pro mě hra skončila.
Že jsem jako osamělý král na šachovnici. Chci říct… Já
nevím, jak si mě pamatuješ, ale mimo školu jsem nebyla
zrovna…“ Zaváhala. „Často jsem lidi zklamávala. Nebylo
to se mnou vždy snadné. Udělala jsem věci, kterých lituju.
Nebyla jsem moc dobrou manželkou. A občas ani dobrou
matkou. Lidé to se mnou tak trochu vzdali a já jim to vlast-
ně nemám za zlé.“
„No, paní Elmová… Louise, ke mně jsi byla milá. Když
mě ve škole něco trápilo, vždycky jsi věděla, co mi říct.“
Dech paní Elmové se zklidnil. „Děkuji ti, Noro.“
„A už nejsi na šachovnici sama. Přidal se k tobě pěšec.“
„Ty jsi nikdy nebyla pěšec.“
Paní Elmová byla na tahu. Přesunula střelce do výhodné
pozice. V koutcích úst jí zaškubal nenápadný úsměv.
„Vypadá to, že vyhraješ,“ poznamenala Nora.
V očích paní Elmové živě zajiskřilo. „To je na tom to
krásné, že? Nikdy nevíš, jak to skončí.“
A Nora se usmála, upřeně se zadívala na figurky, které
ještě měla na hrací desce, a přemýšlela nad svým dalším
tahem.
Ediční poznámky
Strana 25 a 136 „Jestliže člověk zamíří bez váhání tam…“:

úryvek z knihy Život v lesích, překlad Josef Schwarz. Pra-
ha: Odeon, 1991.
Strana 136 „Tonikum divočiny“: pojem z Thoreauovy eseje

„Jaro“, překlad Josef Schwarz. Praha: Odeon, 1991.
Strana 163 „Možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy

zajímá…“: úryvek z knihy Cizinec, překlad Miloslav Žilina.
Praha: Garamond, 2005.
Strana 172 „Všechno dobré je divoké a svobodné.“: úryvek

z eseje „Chůze“ od Henryho Davida Thoreaua, překlad Jan
Hokeš. Litomyšl: Paseka, 2010.
Strana 205 „Dvě cesty, les – a já šel tou“: citát z básně „Ces-
ta, jíž jsem nešel“ od Roberta Frosta, překlad Tomáš Jacko.
Praha: Aleš Prstek, 2010.
Strana 213 a 273 „Don’t Think Twice, It’s All Right. You Can
Go Your Own Way. God Only Knows What We’ll Be Without
You.“: Tři známé písně o loučení. „Don’t Think Twice, It’s All
Right“ od Boba Dylana. „Go Your Own Way“ od Fleetwood
Mac. „God Only Knows“ od The Beach Boys.
Strana 232, 257, 274 a 302 „Otázka není, na co se díváš, ný-

brž co vidíš.“: parafráze citátu z Thoreauova Deníku, pře-
klad Jan Hokeš. Praha: Paseka, 2020.
Strana 290 „Život začíná na rubu zoufalství.“: úryvek ze
hry Mouchy od Jeana-Paula Sartra, překlad František Vrba.
Praha: Orbis, 1964.
Všechny ostatní citáty jsou v překladu Terezy Rotterové.

M AT T H A I G
PŮLNOČNÍ
KNIHOVNA
Z anglického originálu The Midnight Library
přeložila Tereza Rotterová.
Vydal DOBROVSKÝ s. r. o.,
Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4,
v edici Fobos v roce 2022,
jako elektronickou knihu.
Odpovědná redaktorka: Klára Vajnerová
Jazyková korektura: Veronika Vajglová
Obálka: DOBROVSKÝ s. r. o.
Elektronické formáty
Dagmar Wankowska, LiamART
ISBN 978-80-277-1900-6 (pdf)
Více informací o edici Fobos naleznete na:

www.nasenakladatelstvi.cz

Půlnoční Knihovna, Matt Heig

Загружено:

Сведения о документе

Оригинальное название

Авторское право

Доступные форматы

Поделиться этим документом

Поделиться или встроить документ

Параметры публикации

Этот документ был вам полезен?

Это неприемлемый материал?

Авторское право:

Доступные форматы

Půlnoční Knihovna, Matt Heig

Загружено:

Авторское право:

Доступные форматы

Půlnoční knihovna

Copyright © 2020 by Matt Haig

Všechna práva vyhrazena.

Translation © Tereza Rotterová, 2022

ISBN 978-80-277-1900-6 (pdf)

Devatenáct let předtím, než se Nora Seedová rozhodla ze-

Dvacet sedm hodin předtím, než se Nora Seedová rozhod-

Devět a půl hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít,

Devět hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, se bez-

Osm hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, vešla

Povšimla si omšelé, shrbené postavy kamaráda svého bra-

Sedm hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, padala

Pět hodin předtím, než se Nora rozhodla zemřít, se vydala

Tři hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít, jí celým

Dvě hodiny předtím, než se Nora rozhodla zemřít, si ote-

měla jsem hodně šancí se svým životem něco udělat

Zpočátku ji obklopovala mlha tak všudypřítomná, že nic

„Prosím, buď opatrná.“

Jakmile se paní Elmová dala do vyprávění, oči se jí rozzářily

Police nalevo i napravo od Nory se daly do pohybu. Nemě-

Nora se na knihu zadívala. Teď už si toho všimla. Drobného

„Všechno, co sis kdy vyčítala, je tady zaznamenané,“ řek-

S Danem se seznámila, když bydlela s Izzy v Tootingu. Ši-

Vyšla z hospody do chladné noci…

A Nora měla tak akorát dost času na to, aby si pomys-

Nora stála venku na čerstvém, svěžím vzduchu. Na rozdíl

Pak si v horní části cedule všimla malého erbu lemova-

Začala se vracet po příjezdové cestě, štěrk jí křupal pod

VLASTNÍCI HOSPODY SI PLNÍ SEN

Podle článku pořídili hospodu levně, protože byla v za-

To jsem vyfotila včera na lodi.

A potom další fotografie, tentokrát dvou velryb, jejichž

K poslední zprávě přidala Izzy emotikony velryb a vln.

Když se vrátila do hospody, tentokrát i s cedulí, Dan nebyl

Říkáte si někdy: „Jak jsem se sem dostala?“ Jako byste

P.S. Umřel mi kocour.

Police v Půlnoční knihovně opět stály poklidně, jako by se

Nora se rozhlédla a zjistila, že leží ve své posteli.

Zalapala po dechu. Změnu prostředí ucítila ihned a všemi

Ahoj, Noro! Doufám, že tě protinožci nezlobí. Tohle

Bylo to tak zvláštní, že se skoro zasmála. Ale místo toho

Poněkud znepokojivé verše, ale byla to koneckonců jen

Tady něco nehrálo. Ten vyhýbavý tón, ta vzdálená roz-

Vyšla z koupelny a vrátila se ke své záhadné spolubydlící.

PŘI NEHODĚ NA SILNICI

Jižně od Coffs Harbour v noci zemřela 33letá žena a tři

„Panebože,“ zašeptala Nora a zamotala se jí hlava. „Ach,

Knihovnice s vychytralýma očima opět seděla za šachov-

Stýská se mi po kocourovi. Jsem utahaná.

ITINERÁŘ NORY SEEDOVÉ, OBE, PŘEDNÁŠEJÍCÍ

8:45 Setkání s Priyou Navaluriovou (Gulliver Re­

Nora Seedová, OBE.

Tam už na ni čekali dva elegantně oblečení lidé, které ne-

O deset minut později už seděla jen s bratrem v sekci

O pět minut později stála Nora opět ve velkém konferen­

Ocitla se opět v Půlnoční knihovně.

Probudila se na úzké posteli v malé kajutě na lodi. Věděla,

„Já nevím, Ingrid. Asi mám prostě ráda ledovce. Chci je

Nora s bolestí hlavy a palčivě patrnou kocovinou prošla ne-

O hodinu později už stála Nora na pusté zasněžené skále.

„A kurva,“ zašeptala Nora do zimy.

Mlha se rozplynula a odhalila obrovského bílého medvěda

Vzduch na Špicberkách se ohříval dvakrát rychleji, než od-

8:45 Setkání s Priyou Navaluriovou (Gulliver Re

O pět minut později stála Nora opět ve velkém konferen

O několik minut později se za ní zastavil její bratr. Poslechl