Hry Ve Sportovni Priprave Deti

Tato elektronická kniha byla zakoupena v internetovém knihkupectví
Martinus.cz
Jméno a příjmení kupujícího: Romana Grómanová

E-mail: rgromanova@atlas.cz
Upozorňujeme, že elektronická kniha je dílem chráněným dle autorského

zákona a je určena jen pro osobní potřebu kupujícího. Kniha jako celek ani
žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále
zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského
práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.
Velmi si vážíme, že e-knihu dále nešíříte. Jen díky Vašim nákupům dostanou
autoři, nakladatelé a knihkupci odměnu za svou práci. Děkujeme, že tak
přispíváte k rozvoji literatury a vzniku dalších skvělých knih.
Jestli máte jakékoli dotazy, neváhejte nás, prosím, kontaktovat na adrese

eknihy@martinus.cz
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz) [192340]
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
��
Sportovn pł prava.qxd 26.5.2004 0:56 StrÆnka 4
Tomáš Perič
Hry ve sportovní přípravě dětí
Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz
tel. +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
jako svou 1995. publikaci
© Grada Publishing, a.s., 2004
Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Grafická úprava Jiří Pros
Ilustrace Martin Košťál
Sazba Lenka Neumannová
Návrh a grafická úprava obálky Antonín Plicka
Fotografie na obálce Tomáš Perič
Počet stran 100
První vydání, Praha 2004
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod
ISBN 80-247-0908-2
Obsah
Úvod ................................................7
Hry a děti, děti a hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Herní princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Král vybírá své vojsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Každé dítě musí být alespoň pět minut králem . . . . . . . . . . . . 12
Každý musí mít možnost hrát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Malé děti potřebují malý prostor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Hry a jejich organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Jednotlivé typy her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Hry zaměřené na rozvoj koordinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Hry bez míče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Štafetové soutěže s překážkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Hry s míčem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Hry zaměřené na rozvoj rychlosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Hry závodivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Hry štafetové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Hry skokanské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Honičky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Hry s míčem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Hry zaměřené na rozvoj síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Hry ve dvojicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Hry ve skupinách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
Hry bojové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
Hry zaměřené na rozvoj vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Hry na hřišti nebo v tělocvičně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Hry v terénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Sezonní hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
Hry ve vodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
Hry na sněhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Hry na ledě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Kooperativní hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
Abecední seznamy her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Rozvoj koordinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Rozvoj rychlosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
Rozvoj síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
Rozvoj vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Sezonní hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Kooperativní hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Úvod
Homo ludus – člověk hrající si. Nejedná se o žádný nový objev z prehis-
torie člověka, ale o pohled na současné lidi. Hry patří k člověku neroz-
lučně již desetitisíce let. Mají mnoho podob, ale asi nejvíce si je vybavu-
jeme v souvislosti s dětmi. Hry prostě k dětem patří. Ve hrách děti mohou
prožít to, po čem touží, co se jim líbí a co si vysní. Ale prostřednictvím her
se mohou i učit a rozvíjet se. A jednu z těchto možností poskytuje i sport.
Hry se proto stávají důležitou součástí sportovní přípravy dětí, protože se
jejich pomocí děti mohou učit techniku pohybu, mohou si dále rozvíjet
schopnosti a dovednosti a nacvičovat řešení soutěžních situací. A to vše
nenásilnou formou, která odpovídá jejich věku a mentalitě.
Knížka, kterou berete do rukou, navazuje na publikaci Sportovní příprava
dětí vydanou nakladatelstvím Grada. Přirozeně ji doplňuje, ale zároveň je
samostatná, nevyžaduje tedy od čtenáře znalost problémů, které jsou
probírány v předchozí knize. Je určená všem, kteří pracují s dětmi, tedy
nejen trenérům a cvičitelům, jistě najde své místo v knihovničce vedou-
cích kroužků skautů, učitelů tělesné výchovy, vychovatelů ve školních
družinách apod. Tedy všech těch, kteří si chtějí s dětmi hrát.
Hry a děti, děti a hry

Hrát si je přirozeností dětí. Podstatou jejich her je seznamování se s okol-
ním světem, učení se mnoha novým činnostem, zjišťování toho, co vlast-
ně dovedou, ale i nedovedou. Ve hře děti prožívají dobrodružství, napětí
a radost. Ve vlastní fantazii mohou letět ke hvězdám, plavit se na roz-
bouřeném moři nebo objevovat neprobádanou zemi. Hra vždy přináší
onen slastný pocit nejistoty, jak bude pokračovat, může být dále rozví-
jena a dotvářena v průběhu vlastního hraní. A právě to jsou hlavní atri-
buty, které z hraní tvoří jednu z nejdůležitějších činností nejen dětí, ale
vlastně všech lidí.
Hra provází člověka opravdu celý život. Již jako nejmenší človíček si
hraje s dřevěnými a gumovými zvířátky, potom s kostičkami, stavebni-
cemi a dalšími hračkami. Hry slouží k osvojování mnoha dovedností, ať
již pohybových, nebo sociálních, které se později uplatňují ve vážnější
podobě hledání profesionálního uplatnění, životního partnera či náplni
volného času. V seniorském věku hry umožňují velmi důležitý sociální
kontakt s ostatními lidmi a pomáhají překonávat samotu či určitá zdra-
votní omezení. Hraní si však spojujeme nejvíce s dětským věkem.
5-9 Nedílnou součástí všech her dětí jsou různé formy pohybových her. Kdo
doběhne rychleji, kdo vyleze výše, kdo skočí dál apod. Potřeba hrát si je
velmi silná a čím jsou děti mladší, tím je silnější. Jistý rozdíl tu však přece
jen je. Zatímco děti, které jsou opravdu malé (ve sportu se jedná o děti
ve věku 5–9 let), si chtějí hrát, starší děti již chtějí hrát. Na první pohled
tu není rozdíl – ale bystrý čtenář si jistě všiml – hrát si a hrát. Rozdíl v ter-
mínu je jen minimální, ale ve významu již význačnější. Malé děti si hrají
– jejich hry jsou většinou nesoutěžního charakteru, bez pevnějších pravi-
del, ta jsou vytvářena až v průběhu vlastní akce a děti nepotřebují srov-
nání vítěz – poražený. Podstatou je vlastní hraní si – tvůrčím způsobem
rozvinout určitý motiv.
9+ U starších dětí přechází potřeba hrát si do potřeby hry – ta má většinou
jasně vymezená pravidla, je zde určitý pevný průběh a hra končí vítěz-
stvím či prohrou. Cílem není vlastní hraní si, ale určitý výkon (v našem pří-
padě většinou pohybový), který ukazuje na schopnosti, dovednosti
a psychické vlastnosti jedince či skupiny. Hra může u dětí někdy přerůst
v něco, co dnes nazýváme sportem. Dochází k významné modifikaci
hry, a to tak, že vlastní prožitek bývá sekundární a primárním cílem se
stává dosažený či předvedený výkon.
Podstata sportovní přípravy v dětském věku by však měla vždy vycházet

z první oblasti – z toho, že děti si chtějí hrát. Jen tak, pro radost, pro pocit
ze hry. A vítězství, prohra či výkon jsou vlastně nepodstatné. To jsou kate-
gorie dospělých.
Herní princip
Jedním ze zásadních východisek sportovní přípravy dětí je tzv. herní
princip. Jedná se vlastně o „filozofii trenéra“, která říká, že téměř vše ve
sportovní přípravě může být řešeno formou her. A proč vlastně formou
her? Na tuto otázku není možné odpovědět jednou větou. Vychází totiž
z mnoha biologických, psychologických, pedagogických a jiných záko-
nitostí vývoje dětí. Velmi stručně bychom mohli říci, že děti potřebují ke
svému vývoji mnoho různých podnětů, které si mohou samy „osahávat“,
zkoušet, prozkoumávat a řešit. Přitom však není vhodný psychický tlak
typu „musíš, nesmíš“ apod., při kterém děti velmi rychle ztrácejí zájem
a motivaci. Nejlepší cestu k zájmu vytváří zvědavost, touha něco si zku-
sit, určitá výzva, zda to či ono dokážu. Tím jsou vytvořeny základy pro
zaujetí danou činností.
Staré pedagogické moudro říká: „Prvním a předposledním úkolem peda-
goga (a tedy i trenéra) je vyvolat zájem.“ Jeho podstata spočívá v tom,
že trenér může být ten největší odborník v daném sportu, ale pokud se
mu děti nepodaří zaujmout, jen velmi obtížně dosáhne úspěchu. Druhé
pedagogické moudro tvrdí: „Trénink není pracovní tábor.“ Děti by měly
chodit na trénink rády, nikoliv jenom proto, že rodiče chtějí. Měly by vní-
mat atmosféru radosti a pohody na tréninku, která vytváří přátelské
vztahy mezi dětmi i ve vztahu k trenérům. Měly by se těšit na to, co
nového se naučí a jakou zábavu zase zažijí.
Obě výše uvedená moudra je možné v praxi realizovat prostřednictvím
her, které umožňují dětem spontánní rozhodování na základě emocionál-
ního prožitku. Trenér by také neměl dopustit, aby výkon ve hře byl důle-
žitější než „hraní si“, alespoň u menších dětí. Hra vytváří předpoklady pro
tvůrčí řešení situací a trenér by měl vždy podporovat toto „hračičkovství“,
protože jen při něm se děti mohou rozvíjet. Zásadní chybou by bylo děti
omezovat v jejich spontaneitě a trvat na rigidním řešení situací. To je
snad více kontraproduktivní, než kdyby děti vůbec nehrály. Děti se musí
učit, jak být úspěšnými a sebevědomými a právě hry jsou nejlepší ško-
lou, kde se tyto znalosti a dovednosti dají získat.
Mnoho trenérů však může namítnout: „Ale pokud si děti budou jen hrát,
nic se nenaučí.“ Ano, v dlouhodobé sportovní přípravě má vedle her své
10
místo i „seriózní“ tréninková činnost, na ní je však dost času v pozdějším

věku. A její množství je potřeba přidávat spíše po kapkách. Dřiny si děti
užijí ještě dost a není nutné ani žádoucí, aby jim trénink „bral dětství“.
Trenér by si měl vždy uvědomovat, že dítě dojde na vrchol jenom tehdy,
když v něm vzbudí veliký zájem a svým odhodláním překoná i zákonitě
přicházející neúspěchy. Zájem ale málokdy vzbudí dril a monotónní
dřina. Spíše naopak. A proto by měl podíl her v tréninku klesat s přibý-
vajícím věkem pomalu (viz obrázek).
Král vybírá své vojsko

Trenér často bezděky řeší množství situací, které mohou ovlivnit děti
v negativním slova smyslu. A to i při hrách. Nejde jen o dodržování zása-
dy fair play – ta musí být automatickou součástí celého tréninkového pro-
cesu – ale s prvními problémy se můžeme setkat již na samém počátku
her. Řeč bude o tvorbě družstev.
Podstatou her ve sportovní přípravě dětí je v největší míře soupeření
družstev, skupinek (dvojice, trojice) nebo jednotlivců mezi sebou. U jed-
notlivců je to relativně jednoduché – každý hraje sám za sebe, ale u sku-
pinek či družstev je to složitější. Vysvětleme si celou podstatu na příkladu

11
jedné z nejběžnějších variant dělení do družstev – na kapitány. Situace

je na první pohled jednoduchá – mezi dětmi se vybere několik kapitánů
a ti si v určitém pořadí vybírají hráče do svého družstva. Celý proces je
prostý a vypadá bezproblémově. Opak je však pravdou. Jednoduché to
sice je, ale nikoliv pro většinu dětí. Dochází totiž následující situaci: kapi-
táni si vždy vybírají jako první ty děti, které v dané hře vynikají, nebo jsou
jejich kamarády. Tím se postupně všichni šikovní a oblíbení zařadí a nyní
už zbývají jen ti méně šikovní, o které se svádí vcelku nepříjemné (pro
ony nevybrané) licitace. „Vyber Frantu,“ radí kapitánovi první spoluhráč.
„Ne, Frantu neber, ten je hrozný, vezmi Karla, ten není tak strašný,“ radí
druhý atd. Takže nevybrané děti se mohou ocitnout v pozici nechtěných,
o které vlastně nikdo nestojí a kteří jsou zbyteční. A to rozhodně není
dobrý vklad pro jejich pohled na svět. Proto by trenér neměl tento „ostra-
kizmus“ nikdy připustit.
Pokud trenér rozděluje děti do družstev prostřednictvím kapitánů, je
vhodné nechat proběhnout pouze několik kol, která „vytěží“ elitní hráče.
Zbytek nevybraných dětí (v praxi se většinou jedná o více než třetinu cel-
kového počtu) rozdělí do družstev trenér sám, a to tak, že čistě náhodně
určí, kam se děti zapojí. Varianta dělení do družstev podle volby kapitánů
však patří mezi nejhorší, pokud je to jen trochu možné, raději zvolíme jinou.
K jednoduchým variantám dělení dětí do družstev patří:
světlí proti tmavým – děti jsou oblečeny do triček či mikin a druž-
stva volíme podle převažující barvy oblečení,
první proti druhým – děti jsou rozpočítané (ať již samy, nebo trené-
rem) na prvé a druhé (nebo do tolika skupin, kolik je potřeba),
velcí proti malým – děti jsou rozděleny podle výšky (pozor – nevhod-
né u her s fyzickým kontaktem, jako je zápasení, souboje apod.),
krajní proti středním – obdoba předchozího rozdělení – děti rozdě-
líme podle výšky na čtyři skupiny: vysocí, nadprůměrní, podprůměrní
a malí; pak hrají vysocí a malí proti nadprůměrným a podprůměrným,
na „svalovce a hezouny“ – nejedná se o rozdělení v pravém slova
smyslu – v každé skupině je jeden z trenérů a děti se samy rozhodují,
ke komu se přidají – jestli ke „svalovcům“ (trenér A), nebo k „hezou-
nům“ (trenér B).
Existují i další možnosti rozdělování dětí do družstev, jako je losování,
„střihání“ apod., které však nejsou v tréninkové praxi až tak časté.
Důležitým momentem při rozdělování do skupin je také rychlost. Před-
nost by mělo mít takové dělení, které je co nejrychlejší. Není nic horšího,
než když se děti 10 minut dohadují, kdo s kým bude hrát.
12
Při dělení se také může díky náhodě stát to, že jedno družstvo bude
výrazně silnější než druhé. Potom má trenér v podstatě tři základní mož-
nosti, jak tuto situaci řešit:
1. Nechat tento stav – není příliš vhodné, protože při velké převaze
jednoho družstva začnou obě strany ztrácet motivaci a chuť do hry;
slabší z důvodu frustrace a silnější z nudy.
2. Vyměnit několik dětí z družstev – vhodná varianta při současném
vysvětlení těm, kterých se výměna týká; např.: „Běž pomoci druhým,
oni potřebují takového šikovného hráče, jako jsi ty.“ apod.
3. Zapojení dospělých do slabšího družstva – pozor však na vychý-
lení poměru sil na druhou stranu; cílem je vyrovnaná hra a nikoliv
ukázka toho, jak dospělý rozhodne hru dětí.
Družstva dětí se vždy snažíme nazývat pozitivně a motivujícím jménem
– draci, hvězdy, tygři, borci apod. Vyvarujeme se negativních či dokonce
hanlivých jmen – slaboši, nazdárkové, smraďoši či jiné. Podstatou her je
radost a prožitek a nikoliv frustrace a ponížení.
Každé dítě musí být alespoň

pět minut králem
V současné době děti tráví daleko více času u počítačů a televize než na
hřišti. O negativních důsledcích tohoto trendu snad není třeba ani hovo-
řit, je všeobecně znám. Jinou otázkou je to, jak jej můžeme zvrátit. Jed-
nou z možností je nechat děti vyniknout. Proto se důležitým úkolem tre-
néra stává motivace dětí pro sport.
Každý člověk je rád úspěšný. Touha některých lidí prosadit se a stát se
známými je tak velká, že jsou ochotni pro pomíjivou chvíli slávy udělat
doslova cokoliv. U dětí je to obdobné jako u dospělých – moc rády slyší,
jak jsou šikovné, jakou má trenér radost, že jim cvik jde apod. Pro pochva-
lu jsou ochotny udělat moc a proto je pozitivní motivace u dětí silným
hnacím faktorem.
Problém ale může nastat v případě, kdy trenér nevidí onu věc, která si
zaslouží pochvalu, nebo ještě hůře, pokud ji vidět nechce. Zde pomůže
následující rada – dbáme na to, aby každé dítě bylo v tréninku alespoň
pět minut králem! Co to znamená v praxi? U dětí, které jsou šikovné,
není problém najít pozitivní momenty. Ty přicházejí samy už třeba jenom
tím, že dítě vyhraje závod, nejlépe splní určitý úkol apod. Ale co s těmi,
které nepatří mezi „hvězdy“? Trenér by měl cíleně vytvářet situace, kdy

13
mohou být tyto děti úspěšné a neměl by se bát je přede všemi pochvá-
lit a vyzdvihnout jejich zdařilý pokus. Mohou být např. pomocníky trenéra
při předvádění cviků, kapitány, okolo kterých se staví družstva, trenér je
může i jen jednoduše pochválit za cvik, který se jim povedl.
Samozřejmě, že důležitá je i důvěra v děti. Trenér by nikdy neměl při-
pustit pochyby o dětech, a to jak ze strany ostatních členů družstva, tak
především svojí. Vždy by si měl uvědomovat, že stojí před malými člo-
víčky, kteří mají celý život před sebou a kteří se, na rozdíl od některých
vrcholových sportovců, skutečně snaží zvládnout danou hru či jinou čin-
nost co možná nejlépe. A že chtějí často tak moc, až jim to svazuje ruce
i nohy. I když neuspějí, měl by je trenér pochválit a povzbudit už jen
z toho důvodu, aby příště neměly ještě větší trému. A nikdy by se neměl
snížit k ponižování či nadávkám. Tím jen ukazuje, že je sám ještě nevy-
zrálým člověkem.
Každý musí mít možnost hrát

Jedním z důležitých východisek her je zapojení (participace) dětí ve hře.
Jednoduše řečeno, pokud má být hra úspěšná, každý její člen si při ní
musí hrát. A čím je větší toto zapojení, tím lépe. Ve sportovní přípravě se
často setkáváme s několika chybami, kterých se trenéři dopouštějí vzhle-
dem k dětem a jejich účasti ve hrách.
Jedním ze základních nedostatků je malý počet herních prostředků.
Tímto termínem chápeme určité předměty, které jsou nezbytné pro
vlastní realizaci hry. Chceme-li např. hrát fotbal (o tom ale v pozdějším
textu nebude řeč), potřebujeme míč. Ale představme si, jak by vypadala
14
hra za normální situace – hrají proti sobě dvě družstva dětí po 11 členech
a s míčem pracují jen nejlepší hráči. Celou hru tedy ovládá pouze např.
6–8 dětí a dalších 14–16 je v pozici přihlížejících a zahraje si jen mini-
málně. To samozřejmě vede velmi rychle k tomu, že děti o hru ztratí zá-
jem a nebaví je. Trenéři se pak často rozčilují na svoje svěřence, že se
nezapojují, že stojí okolo nebo že si najdou jinou náhradní činnost. A neu-
vědomují si, že dětem v této situaci nic jiného nezbývá. Komu by se
chtělo dívat na to, jak si ostatní hrají a on jen běhá okolo a zapojí se např.
jednou za 5 minut? A tak trenér přenáší vlastní nevhodnou organizaci
na děti a vyčítá jim, že se jí nechtějí přizpůsobit.
Celý problém má relativně jednoduché řešení – mít dostatečný počet
herních prostředků. Ten můžeme zajistit dvěma způsoby:
1. Snížit počet dětí v aktuální hře – toto řešení spočívá ve vytvoření
menších skupin, ve kterých děti hrají např. jen tři proti třem.
2. Zvýšit počet herních prostředků – hra se hraje např. s větším
počtem míčů apod., děti pak mohou hrát v družstvech po 11 hráčích,
ale ve hře jsou 2–3 míče.
Celkový počet herních prostředků je samozřejmě ovlivněn jak věkem, tak
dovednostmi dětí. U menších dětí s minimálními dovednostmi zařazu-
jeme více herních prostředků (např. ve věku 6–8 let jeden míč na 4–6
dětí), později tento počet můžeme snižovat. Trenér by měl vždy sledovat,
jak často se děti zapojují do hry a kolik herního času si opravdu hrají.
Druhým důležitým momentem při hrách je problematika vypadávání dětí
z her. Může se jednat např. o hru „na babu“, kde každé chycené dítě
odchází mimo hru. Tato varianta je velmi nešťastná a trenér by se měl
hrám s vypadáváním pokud možno vyhýbat. Dochází totiž k tomu, že děti,
které vypadnou hned na začátku hry, musí pouze sledovat ostatní, jak si
hrají. Přitom by si chtěly hrát také. Trenér má opět dvě varianty řešení:
1. Umožnit návrat dětí do hry – děti, které vypadnou, se např. po spl-
nění určitého úkolu (dva kotouly, tři hody na basketbalový koš, výmyk
na hrazdě apod.) do hry vracejí.
2. Náhradní program pro děti, které vypadly – jedná se o náhradní
činnost, které se děti věnují poté, co byly vyřazeny ze hry; může jí být
např. jiná hra (často se stává, že náhradní hra zaujme děti více, než
hra původní).

15
Samozřejmě existují i další varianty, např. nevypadávat a hrát na trestné

body. Nikdy by se však nemělo stát, že děti sedí i několik desítek minut
v rohu tělocvičny nebo hřiště a sledují svoje kamarády, jak si hrají bez
toho, aby se mohly zapojit.
Malé děti potřebují malý

prostor
Hry ve sportovní přípravě dětí plní vždy jeden základní úkol – slouží k roz-
voji schopností a dovedností. Tento úkol však může trenér plnit pouze
tehdy, když hra vytváří takové podmínky, které stimulaci umožňují. To
však není běžné. Existuje mnoho studií (našich i zahraničních), které
poukazují na to, že efektivita her je nízká. Znamená to tedy, že hry nebu-
deme zařazovat? Nikoliv! Ukazuje to pouze na to, že je neumíme vhodně
organizovat!
Představme si modelovou situaci z kopané. Na velkém hřišti hrají dvě
družstva po 10 hráčích v poli. Dětem je kolem 6–7 let a jejich dovednosti
jsou malé. Délka utkání je 2× 30 minut, pokud by každé dítě mělo míč
v držení rovnoměrnou dobu, celkový čas by byl 3 minuty. Odeberme
však dobu, při které není míč ve hře – např. 40 % času a jsme již na
délce 1,2 minuty. A od tohoto času odečtěme ještě další dobu, kdy je míč
ve hře, ale nemá ho nikdo z hráčů v držení – např. 20 %. A dostáváme
se k přibližně k 55 sekundám. A to za hodinu hry! A to ještě za předpokladu,
16
že všechny děti hrají rovnoměrně, což je v praxi nereálné. Proto může-

me s poměrně minimální chybou říci, že herně lepší děti mají míč
v držení maximálně několik minut a horší pouze několik sekund. Což
opravdu není mnoho. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Je třeba
hrát na malém prostoru, který odpovídá „rozměrům“ a výkonnostní
úrovni dětí.
Hra na malém prostoru přináší několik pozitiv – děti jsou v častějším kon-
taktu jak mezi sebou, tak s případným herním předmětem. Na hřišti je
všude blízko, a tak nedochází ke zbytečným prostojům a neproduktivním
časovým prodlevám.
Výhodou malého herního prostoru je to, že se dá vytvořit v podstatě kde-
koliv. Za „tradiční situace“ se hraje v tělocvičně jedna hra, zatímco s vyu-
žitím malého prostoru rozdělíme stejnou tělocvičnu na tři malá alternativní
hřiště, na kterých mohou současně probíhat tři různé hry tří skupin.
Pokud budeme v tréninkové jednotce zařazovat různé hry, je vhodné,
aby se střídaly hry se zaměřením na různé pohybové dovednosti. V jed-
né skupině je možné zařadit hry s házením míče (zaměřené na ruce),
v druhé běžecké hry (zaměřené na nohy) a ve třetí skupině hry koordi-
nační (zaměřené na celé tělo).
Malé hřiště ale může být využito i netradičně. Dosti neobvyklým, ale
velmi zajímavým způsobem je křížení hřišť. Jedna skupina hraje např. na
délku hřiště basketbal, druhá na jedné polovině na šířku kopanou a třetí
na druhé polovině na šířku florbal. Děti se tím učí hledat svoje spolu-
hráče, reagovat na pohyb nejen soupeře, ale i jiných osob na hřišti a zů-
stávat neustále ve střehu a reagovat na hru. Samozřejmě, že tento
systém organizace malých hřišť vyžaduje dodržování bezpečnostních
zásad, aby nedošlo ke srážce dětí či k úrazu při hře.
Hry ve sportovní přípravě dětí jsou velmi vhodným tréninkovým pro-
středkem. Vyžadují však jedno – chuť trenéra je zařazovat a vhodně
organizovat.
17
Hry a jejich organizace

Pokud bude trenér zařazovat do tréninku hry, velmi rychle se dostane do
situace, kdy začne přemýšlet o hrách nových a ještě lepších, než jsou ty,
které používal dosud. Samozřejmě, že spektrum her je téměř nevyčer-
patelné a každý trenér má svůj „zlatý fond“ her, které jsou ověřené, oblí-
bené – prostě v praxi fungují. Na druhou stranu není v tréninku nic hor-
šího než rutina a monotónní obsah. Změna je život a v přípravě dětí to
platí dvojnásob.
Při využití osvědčených a důkladně známých her to má trenér jednodu-
ché. Většinou velmi dobře ví, jak fungují, kde mají problematické mo-
menty a jaké v nich mohou nastat konfliktní situace. U nových her je toto
vše neznámé. Trenér se dostává nejen do role rádce, jak „to“ dělat , ale
i rozhodčího a někdy i umírňovatele emocí, které mohou vzniknout při ne-
jasném a ne úplně jednoduchém výkladu pravidel. U jednoduchých
(drobných) her většinou k žádným zásadním neshodám nedochází, ty se
častěji týkají složitějších a časově rozsáhlejších her. Asi největší problé-
my přinášejí méně rozšířené sportovní hry (namátkou ringette, frisbee,
faustball apod.). V nich musí trenér buď podrobně prostudovat pravidla
a seznámit se se základní technikou, anebo celou hru modifikovat na
možnosti tréninku.
Nové hry mají svůj nezanedbatelný přínos v nových dovednostech, které
se děti učí, v nové atmosféře či jen v napětí, které každá novinka vyvo-
lává. Podstatou nových her by měl vždy být prožitek z výkonu a zábavy.
Organizace her může mít mnoho podob. Ve sportovní přípravě patří
k nejčastěji využívaným drobné hry, závody, turnaje, terénní hry, bojové
hry apod. Rozdíly mezi jednotlivými typy her nejsou ostré a mohou se
navzájem překrývat, jejich vymezení má charakter spíše orientační. Již
méně jsou využívány hry kooperativní (někdy také nazývané komunika-
tivní) a hry etapové. Tyto druhy her využíváme obvykle v situaci, kdy
máme možnost delšího časového pobytu s dětmi – např. na výcvikových
táborech (soustředěních). Nyní si ale pojďme stručně probrat základy
organizace jednotlivých typů her.

18
Jednotlivé typy her

Drobné hry
Drobné hry většinou trvají krátkou dobu a zaměřují se na splnění určitého
úkolu (kdo z deseti hodů zasáhne cíl, kdo dokáže kopnout míč tak, aby
srazil z lavičky kuželku apod.). Jejich další možností jsou různé formy
honiček, manipulací (s míčem, tyčí, obručí apod.) a velkou oblastí jsou
i hry na zásah (např. vybíjená). Drobné hry obvykle nemívají přímo cha-
rakter soutěžení (jedno družstvo proti druhému), ale i to může být obsa-
hem. Tyto hry asi nejlépe naplňují podstatu her, tedy „hrát si“.
Závody
Závody jsou charakteristické základním požadavkem „kdo dřív“. Nemusí
se jednat pouze o princip, kdo bude dřív v cíli, ale může jít i o modifikace
– kdo dál, déle, častěji apod. U některých závodů může být určitým pro-
blémem jejich jednodušší obsah a délka trvání, např. delší běžecké nebo
plavecké závody, které mají charakter monotónního pohybu. Tím může
u dětí dojít ke ztrátě motivace, nudě a nezájmu o pokračování. Zde se
vytváří velký prostor pro trenéra, který může děti správně motivovat, pře-
devším s ohledem na správnou délku závodu – tak, aby děti musely pře-
konávat určitý stupeň nepohodlí a únavy, ale aby zároveň závod dokon-
čily. Opravdu náročné závody nejsou pro děti příliš vhodné. Závody je
možné rozdělit na:
Závody jednotlivců
Závody jednotlivců jsou vhodné tehdy, když se pokoušíme simulovat
reálný sport (například orientační běh nebo atletiku). Důležité je sna-
žit se co nejvěrohodněji napodobit atmosféru reálného závodu.
Závody několikačlenných skupin (dvojice, trojice)
V případě několikačlenných skupin je třeba, aby byly pokud možno
vyrovnané z hlediska možností jejich členů (v jedné dvojici silnější
a slabší, rychlejší a pomalejší apod.). Pokud je družstvo koeduko-
vané, snažíme se do skupin rovnoměrně rozdělit chlapce a děvčata.
Závody družstev
Závody v družstvech jsou asi nejzákladnějším modelem. Atmosféra
týmu zvyšuje motivaci, děti soutěží nejen za sebe, ale za celé druž-
stvo. Z pohledu realizace máme i zde více možností. Družstvo se
během celého závodu pohybuje buď společně, nebo může závodit
štafetovou formou. V případě štafet pak může jít o homogenní štafetu,
kdy se všichni členové družstva vydávají postupně na stejnou trať,
nebo o štafetu heterogenní, kdy každý člen plní jiný úkol.

19
Turnaje
Turnaje mohou mít opět množství variant. Jejich obsah je buď homogenní
(např. turnaj ve volejbalu), nebo heterogenní (táborová olympiáda – sou-
těží se postupně v několika disciplínách). Náplní turnaje jsou většinou
drobné hry nebo závody – obvykle nezařazujeme turnajovým způsobem
terénní a bojové hry. Pokud zařazujeme turnaje heterogenní, je důležité
stanovit systém hodnocení jednotlivých disciplín (bodový systém), který
umožní na konci turnaje vyhlásit výsledky. Nejjednodušší, ale nejméně
přesný, je součet pořadí (kdo má nejmenší součet je vítězem), ale existují
i jiné bodovací systémy.
V souvislosti s organizací turnaje musí trenér zvolit i herní systém. Mezi

nejjednodušší možnosti patří:
každý s každým – vhodné jen pro malý počet družstev či jednotlivců,
vyřazovací na jednu prohru – klasický pavouk (play-off), jehož
nevýhodou je, že ti, kteří vypadnou v prvním kole, si moc nezahrají
(viz předchozí kapitola),
vyřazovací na dvě prohry – komplikovanější verze předchozího
systému,
kombinované – ve skupinách hraje každý s každým, dále se postu-
puje systémem play-off.
U vyřazovacích systémů musí trenér zajistit náhradní činnost pro vyřa-
zené hráče. Nejhorší variantou je nečinnost dětí. Tu by trenér neměl nikdy
připustit.
Terénní hry
Do této kategorie řadíme hry, které probíhají na rozsáhlejším členitém
území (nejčastěji v lese) a hráči při nich navzájem přímo nesoupeří. Tento
typ her je vhodný zejména pro mladší děti. Jejich přínosem je rozvoj
rychlosti, obratnosti a pozornosti dětí. Hry bývají uvedeny nejčastěji
dobrodružnou nebo tajuplnou legendou a právě dobrá legenda tvoří
jádro velmi oblíbených her.
Bytosti
Ve většině terénních her se objevují různé bytosti. Obvykle se jedná
o nadpřirozené nebo pohádkové bytosti, či jiné „známé osoby“, které
souvisejí s legendou (Široko, mumie, samurajové apod.). Tyto bytosti
jsou většinou trenéři či jiní dospělí, kteří se pohybují v terénu, honí
hráče a komplikují jim plnění úkolů hry. Úkolem některých terénních
20 -
her je chytání těchto bytostí. Zejména pro mladší děti jsou bytosti
často základním motivačním prvkem terénních her. Úspěch hry může
výrazně ovlivnit i maskování bytostí (Tarzan – kůže přes tělo a paruka,
Indián – namalovaný obličej a čelenka apod.).
Překonávání překážek
Terénní hry s překonáváním překážek jsou častým obsahem dětských
her v přírodě. Jejich hlubšímu rozboru se však věnují jiné publikace
nakladatelství Grada, a proto se o nich zmíníme pouze velmi stručně.
Jedná se o hry, kdy jednotlivec či družstvo překonává náročnou trať
s překážkami a úkoly. Podstata hry je většinou také spojena s určitým
příběhem – legendou, která dotváří rámec hry a ze které vychází pod-
stata překážek (např. Spartakovo povstání, přechod pouště, výstup
na Mount Everest apod.). Úkoly jsou však většinou nezávislé na kon-
krétní hře, mezi nejčastěji užívané patří:
přechod klády;
pavučina z tenkých provázků, kterou je potřeba projít bez dotyku;
pavučina z velkých lan, každým okem pavučiny smí projít jeden
člen družstva;
elektrický plot – vysoký plot (symbolizovaný lanem) je třeba pře-
konat, aniž by se ho někdo dotkl;
lanová překážka;
lezení;
překonání vytyčeného území bez dotyku;
stromy – např. vylézt na strom, překonat určitý úsek po stromech;
plížení, podlézání překážek;
přírodní překážky (postup po pařezech, vis na větvi,...);
střelba na cíl (další postup je dovolen jen po určitém počtu zá-
sahů);
nepříjemný terén (houštiny, sníh).
Úkoly nejsou známy dopředu a hráči se je dozvídají většinou až na trati.
Každý úkol má svou drobnou motivaci. Při přípravě hry je potřeba pro-
myslet překážky tak, aby v jejím průběhu nevznikaly na některé z nich
fronty čekajících dětí. Náročnější překážky je vhodné zdvojit. Zásadní je
také dodržování všech bezpečnostních pravidel, tak, aby nemohlo dojít
ke zranění dětí.

21
Bojové hry
Při bojových hrách spolu předepsaným způsobem bojují dvě nebo více
skupin hráčů. Tento typ her se u dětí těší velké oblibě. Základní pravidla
jsou u většiny her podobná – skupiny hráčů mají protichůdné úkoly; každý
hráč má obvykle několik životů, které ztrácí při zásahu od protivníka.
Víc než u jiných her je v bojových hrách důležitá rovnoměrnost sil bojují-
cích hráčů. Často je klíčovým prvkem i strategie a dobrá organizace
boje. Proto při rozdělování dbáme nejen na počet a fyzickou zdatnost,
ale také na zkušenosti a vůdcovské schopnosti jednotlivých hráčů.
Při bojových hrách má velký význam definice vyřazení protivníka. Hráči
většinou nevypadávají při prvním zásahu od soupeře, ale mají životy,
o které přicházejí a případně si je mohou doplňovat. Mezi základní
principy bojových her patří:
Pevný počet životů – při každém zásahu přijde hráč o jeden život.
Životy jsou obvykle symbolizované určitými předměty (korálky, kar-
tičky apod.), které zasažený hráč odevzdává nebo ničí. Pokud počet
životů klesne na nulu, hráč ve hře končí a odchází mimo hrací pro-
stor. Většinou je možné doplnit počet životů po splnění náročnějšího
úkolu.
Dobíjení životů – po každém zásahu si hráč musí jít pro nový život
na předem určené místo. Vzdálenost tohoto místa výrazně ovlivňuje
dynamiku hry, je proto nutné ji dopředu dobře zvážit (nejlépe ji vy-
zkoušet přímo v terénu).
Kombinované – výše uvedené dva principy lze zkombinovat – např.
na začátku hry získá hráč určitý pevný počet životů a po jejich vybití
si musí životy dobíjet.
Bojové hry se hrají podle několika základních herních principů:
1. Dvě skupiny, stejný úkol – obě skupiny mají stejné (resp. syme-
trické) výchozí postavení, bojují stejným způsobem a mají stejný cíl
(kterého však samozřejmě může dosáhnout jen jedna z nich). K nej-
častějším cílům patří:
vybít soupeře,
dobýt soupeřovu základnu,
dobýt určité místo (v centru hracího pole) a udržet ho po daný čas,
držet určité místo co nejdelší dobu (hraje se předem určenou
dobu).
22
2. Více skupin, stejný úkol – tento princip se podobá předchozímu

pro dvě skupiny. Počet míst, o které se bojuje, bývá obvykle vetší než
jedno a jiný než počet skupin (např. čtyři skupiny bojují o držení tří či
dvou míst).
3. Dvě skupiny, různé úkoly – skupiny mají ve hře různé úkoly, pří-
padně i bojují odlišným způsobem (zpravidla jedna strana honí
a druhá jen utíká). Příklady úkolů:
obránci versus útočníci – útočníci se snaží dostat v časovém
limitu do objektu chráněného obránci,
průchod územím – jedna skupina má za úkol projít soupeřovým
územím.
Je vhodné hrát alespoň dvě kola a vyměnit role.
4. Dospělí proti dětem – skupiny (případně jednotlivci) mají zadaný
úkol. Nebojují však přímo spolu, ale s dospělými, kteří jim brání ve
splnění úkolu. Těchto variant může být samozřejmě i více, ve hrách
dětí je však jejich využití spíše okrajové.
23
Hry zaměřené na rozvoj

koordinace
Hry bez míče
Stonožka
Všichni členové družstva uchopí lano, které probíhá mezi jejich nohama.
Na dané znamení běží k předem vyznačenému cíli, který musí oběhnout,
poté se vrátí do výchozího postavení a zaujmou původní postoj. To druž-
stvo, které to dokáže jako první, zvítězilo. Běh lze různě ztížit – pozadu,
se zavázanýma očima atd. Lano by mělo být přiměřeně krátké, při běhu
nesmí opustit prostor mezi nohama hráčů. Pokud se tak stane, vrací se
družstvo na start (libovolně) a začíná znovu, přičemž čas mu stále běží.
Na hada
Družstvo stojí v zástupu, každý člen se drží předcházejícího za boky.
První v zástupu je hlava, poslední ocas. Hlava má za úkol co nejrychleji
chytit ocas, poslední má tedy dostat od prvního babu. Jestliže se to po-
vede, přechází první na poslední místo a hra se opakuje.
Dvojčata
Každý závodník z družstva stojícího v zástupu uchopí hráče před sebou
za zdviženou pravou nohu a položí mu levou ruku na rameno. Na povel
družstvo vyběhne, během cesty k cíli se nesmí rozpojit. Zpátky mohou
děti běžet stejným způsobem nebo volně, popřípadě v nějaké jiné kom-
binaci. Družstvo, které je na výchozí čáře dříve, vyhrává. Pokud se druž-
stvo v průběhu běhu k cíli (metě) rozpojí, musí se vrátit na start a začít
24
znovu. Čas mezitím stále běží. Pro vítězství je vhodné, pokud první z kaž-
dého družstva dává povel ke skákání. Družstvo se pohybuje rychleji vel-
kými skoky vpřed.
Další alternativou je skrčit bérec pravé nohy a každý uchopí hráče před
sebou za pravý kotník.
Člověk, kůň a rak

Děti jsou rozpočítány na tři skupiny, ty stojí v zástupu. První jsou lidé,
druzí koně a třetí raci. Na povel běží první člen z první skupiny k metě
(asi 10 m), oběhne ji a běží zpět, kde odstartuje první člen ze druhé sku-
piny – koně, který běží k metě a zpět po čtyřech. Tam je v podporu ležmo
vzadu, zády k metě, připraven člen třetího družstva – raků, který doleze
pozpátku k metě a určeným způsobem se vrátí zpět. Tak se úkoly stále
opakují, až se vystřídá celé družstvo. Hru opakujeme třikrát, aby každý
hráč závodil ve všech třech rolích.
Prolézání oknem
Před každým družstvem vytvoří dvě děti okno – podají si ruce, jednu
nahoře, druhou dole. Ostatní na pokyn trenéra začnou prolézat. Okno se
nesmí rozbít.
Skákání přes tyče v zástupech

Družstva stojí v zástupu. První člen družstva drží v pravé ruce tyč. Na
zahajovací povel podá druhý konec tyče do levé ruky hráči za sebou
a oba běží s tyčí asi 30 cm nad zemí proti družstvu, jehož členové ji
postupně přeskakují. První pak zůstane na konci družstva, druhý se s ty-
čí vrací zpět, podá její druhý konec třetímu a znovu nesou tyč proti druž-
stvu. Vše se opakuje, dokud se všichni nevystřídají.
Skoky přes kroužící lano

Hráči se rozestaví do kruhu, ve středu stojí trenér, který roztočí švihadlo.
Hráči přeskakují švihadlo, kdo se švihadla dotkne, má jeden trestný bod.
Trenér mění rychlost a výšku švihadla při otáčení. Vítězí hráč, který má
po určeném časovém limitu nejméně trestných bodů.
Hry zaměřené na rozvoj koordinace

25
Na medvěda
Hra probíhá v lese, děti volně pobíhají po vyznačeném území. Na trené-
rovo zavolání „medvěd“ musí děti vylézt na strom tak vysoko, aby na ně
medvěd-trenér nedosáhl. Podle věku dětí můžeme volit různou výšku
a obtížnost „lezení“ na stromy (členitější větve, hladší kmen apod.).
Stahování hada
Družstvo stojí v zástupu, vzdálenost mezi dětmi je na předpažení. Hráči
se na povel „připravit“ předkloní a každý podá pravou ruku skrze nohy
hráči, který je za ním. Ten ji uchopí svou levicí a pravici opět podá za
sebe. Na povel „teď“ začne celý zástup couvat, poslední si lehne celou
délkou těla na záda a postupně si tak lehnou všichni hráči, až celé druž-
stvo leží v přímce, kolena těsně u hlavy spoluhráče. Nohy jsou napjaté
při těle druhého, špičky přihnuté dovnitř. Poslední si lehá hráč, který stál
v čele zástupu. Sotva dolehne, hned se zase zvedá a postupuje roz-
kročmo dopředu. Za ním se zvedají i ostatní. Když se zvedne poslední,
vykřikne „hotovo“, družstvo se pustí a všichni běží k vytyčenému cíli. Při
lehání i vztyku se nikdo nesmí pustit a družstvo musí zůstat až do výkřiku
„hotovo“ spojené. Pustí-li se někdo, musí znovu zaujmout polohu, kterou
měl před puštěním a ostatní se k němu musí vrátit. Pravidla je možné
upravit tak, že družstvo musí zůstat spojeno i při dobíhání k cíli.
Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz)

26
Kachní pochod
Hráči jsou rozděleni do družstev. Všichni si sednou do dřepu. Zadní chytí
předního hráče okolo pasu a na dané znamení oba spěchají přes různé
překážky k cíli. Kdo upadne, nebo si sedne, odstupuje ze hry. Vítězí druž-
stvo s lepším časem a větším počtem zbylých hráčů.
Štafetové soutěže s překážkami

Překážkových štafetových soutěží je velké množství. Jejich společným
principem je rozmístění různých překážek po závodní dráze, které pak
hráči zdolávají šplhem, plazením, podlézáním, přelézáním atd. Počet
členů soutěžících skupin musí být shodný a také síly družstev by měly
být poměrně vyrovnané.
Hráči vybíhají na povel, proběhnou překážkovou dráhu a vracejí se zpět.
Další člen družstva může vyběhnout až poté, co se právě soutěžící hráč
dotkne jeho ruky. Rozestavení při soutěži může být takové, že polovina
družstva je na jedné a polovina na druhé straně dráhy a během soutěže
se hráči přemístí na protilehlé strany.
Překážky mohou být trojího druhu:
1. překážky z různého zařízení (umělé);
2. přírodní překážky (kombinované s umělými);
3. „živé překážky“, tedy děti samy.

27
Příklady překážek a způsoby jejich zdolávání:

prolézání mezi nohami židle;
plížení (může být jen naznačeno);
přeskoky po „kamenech přes potok“ (kameny jsou naznačeny kroužky);
volný běh;
vyběhnutí a plížení terénem;
chůze po kládě;
zdolání vodorovně nataženého lana (přes potok nebo přes přechod
po kamenech);
šplh na strom;
přeskoky přes keře;
přeskok přes „kozu“ (dítě stojí ve stoji předkročném, předkloní se,
hlavu má mezi rameny, ruce opřené o koleno, předkročené nohy);
prolézání mezi rozkročenýma nohama spoluhráčů;
přeskok přes nízkou kozu bez doteku hráče, který klečí na obou kole-
nou, hlavu má ve směru běhu mezi rameny.
Překážkové dráhy by neměly být příliš dlouhé (asi 15–35 metrů, podle
věku dětí). Také obtížnost překážek volíme podle věku. Dbáme na bez-
pečnost dětí!
Přeskočit!
V lese nebo na louce vyhledáme překážky, které jsou stupňovitě za
sebou. Pokácené stromy, pařezy, keře atd. Hráči se tyto překážky snaží
přeskočit (snožmo nebo jednonož), aniž by se jich dotkli. Za každý dotek
je trestný bod. Vyhrává ten, kdo má kratší čas a méně trestných bodů.
Překážková štafeta
Soutěží dvě družstva se shodným počtem hráčů. Každé družstvo určí
pořadí, v jakém budou hráči vybíhat na překážkovou dráhu a trenér určí
způsob předávání štafety. Příklad překážkové dráhy v tělocvičně s pou-
žitím gymnastického nářadí: přeběhnout po lavičce – oběhnout kozu –
podlézt kozu zezadu a potom ji přeskočit – proběhnout slalom mezi
kužely – 10× přeskočit švihadlo na místě určeným způsobem.
28
Překážkové závody
Po tělocvičně je rozestaveno různé nářadí – kozy, žíněnky, lavičky, kla-
diny, stůl atd. Před začátkem soutěže se stanoví, jakým způsobem se
bude která překážka překonávat. Záleží na věku a vyspělosti dětí. Měří-
me čas.
Hry s míčem
Štafety s míčem
Stejně početná družstva mají za úkol absolvovat co nejrychleji trasu
s míčem. Jako způsob vedení mohou děti použít:
skákání s míčem mezi kotníky;
běh s míčem mezi koleny;
postrkování míče hlavou;
běh na „raka“ (vzpor ležmo v zadu) s míčem položeným na břiše;
jeden míč se vede nohama a druhý dribluje rukama.
Hra na lov
Hraje se na hřišti 50×50 metrů. Jedno z dětí je lovec a všichni ostatní zví-
řata. Lovec běží za kořistí a loví zvěř pomocí zásahu malým míčkem.
Pokud kořist nezasáhne, musí pro míček běžet. Můžeme hrát na body,
nebo zasažená zvěř běží mimo hřiště, kde musí splnit určitý úkol a teprve
poté se smí vrátit do hry. Pokud zvěř uteče před lovcem mimo hřiště, pova-
žujeme to za zásah. V případě většího množství dětí může být lovců více.
Pětková vybíjená
Na hřišti vyznačíme čtverec o rozměrech 10×10 metrů a uprostřed kruh
s průměrem jeden metr. Čtyři hráči se postaví do rohů čtverce, pátý do
kruhu. Hráči na obvodu vyznačeného území si přihrávají a snaží se trefit
volejbalovým míčem hráče v kruhu. Ten může libovolným způsobem
uhýbat, musí se však dotýkat plochy kruhu minimálně jednou nohou.
Každý neúspěšný pokus se počítá a když se hráči v kruhu podaří
vyhnout se deseti střelám za sebou, získává bod. Je-li hráč v kruhu
zasažen (stačí i slabý dotyk míče), vymění si místo s tím, který ho zasáhl.
Vítězí hráč, který má po určeném časovém limitu nejvíce bodů.


29
Boj o míč
Hrají dvě družstva o stejném počtu hráčů. Je nutné, aby jedno z druž-
stev bylo viditelně označeno a jeho členové se i na dálku poznali. Na
povel trenéra se hráči obou družstev rozeběhnou volně po hřišti a na
další povel zůstanou stát. První družstvo dostane míč a na povel si ho
začne přihrávat. Členové druhého družstva se snaží míč v letu chytit.
Podaří-li se to některému z nich, přiklepne míč na zem a hlásí jeden bod,
který trenér zapíše. S míčem se nesmí běhat, ale vždy při započítávání
bodu si mohou hráči měnit místa. Hraje se na předem určený počet kol
a vítězí družstvo, které získá víc bodů.
Podávaná
Děti sedí v zástupu s nataženýma nohama. První z každého družstva
vezme míč mezi nohy, lehne si na záda a zdvihne nohy vzhůru (leh vznes-
mo). Tak podává míč přes hlavu druhému hráči. Ten uchopí míč rukama,
dá si jej mezi nohy a podá jej opět přes hlavu třetímu hráči. Když přijde
míč na konec zástupu, vezme jej poslední a běží kupředu, sedne si před
prvního hráče a začne podávat míč dál stejným způsobem. Vítězí to
družstvo, které dříve sedí ve svém původním pořadí. U starších dětí se
míč může předávat pouze nohama.
30
Chytač
Dvě družstva nejméně o pěti hráčích stojí proti sobě ve vzdálenosti
zhruba pěti metrů. V prostoru mezi nimi je chytač, jehož úkolem je chytit
míč, který si družstva vzájemně posílají. Míč mohou posílat po straně,
mezi sebou, mohou používat různých úskoků a všelijak chytače mást.
Ten může hráči odebrat míč, jakmile se mu k tomu naskytne příležitost.
Může také sebrat míč v případě, že upadl na zem, může jej chytit i ve
vzduchu. Chytí-li míč, vymění si místo s tím, kdo házel poslední, nebo
s tím, komu míč odebral.
Házená v podřepu
Čtyři kroky před družstvem stojí dítě čelem k hráčům. Na povel trenéra
hodí míč prvnímu hráči svého družstva. Ten mu jej hodí zpět a udělá
podřep. Dítě stojící před družstvem pak hodí míč druhému v družstvu.
Ten jej hodí zpátky a udělá rovněž podřep, tak to jde dále. Když poslední
z družstva dostane míč, vymění si místo s nadhazujícím dítětem a posta-
ví se místo něj čelem k ostatním. Ten, který stál před hráči, se staví do
řady vedle prvního hráče družstva. Potom se všechny děti postupně po
přihrávkách vztyčují z podřepu a hra se opakuje. Vítězí družstvo, které je
první ve stejném postavení jako na začátku hry.
Na čísla
Každý hráč má přidělené číslo. Čísla se oznámí a každý by si měl pama-
tovat alespoň celkový počet. Hráči stojí připraveni na obvodu kruhu
o průměru 3–4 metry, obráceni ke středu, kde leží míč. Určený hráč hla-
sitě vyvolá některé číslo z těch, která jsou rozdána, kromě svého vlast-
ního – např. 1. Vyvolaný hráč přiskočí co nejrychleji k míči, zvedne jej
a teprve potom sám zavelí: „stůj“. Ostatní hráči, stojící v kruhu, se ihned
po vyvolání čísla otáčejí a utíkají co nejdál od míče. Na povel „stůj“ se
musí ihned zastavit. Vyvolaný hráč s míčem si vybere některého ze spo-
luhráčů, zpravidla toho nejbližšího, a snaží se jej míčem zasáhnout. Po-
kud se mu to podaří, obdrží zasažený hráč trestný bod. Hra se zahajuje
znovu, vyvolává vždy hráč, který házel jako poslední. Své číslo přitom
nesmí vyvolat. Stojící hráč, na něhož vyvolaný míří, se míči nesmí vyhý-
bat (za to by obdržel trestný bod), může však hozený míč přímo chytit.
Pokud mu míč při chycení vypadne, má trestný bod, pokud jej udrží,
nedostává trestný bod nikdo. Vítězem je hráč, který má po ukončení hry
nejméně trestných bodů. Hrát se může buď na stanovený čas (do 10 mi-
nut), nebo hra končí, jakmile některý hráč obdrží předem stanovený
počet trestných bodů (např. 5).

31
Škádlená
Hráči stojí v otevřeném kruhu na upažení od sebe. Jeden z nich stojí
mimo kruh. Je „škádlen“, to znamená, že si hráči v kruhu přehazují po-
stupně míč jeden druhému. Žádný z nich se nesmí vynechat. Ten, který
stojí uvnitř kruhu, se snaží získat míč. Když se mu to podaří, vymění si
místo s hráčem, který měl míč naposledy v ruce, a hra začíná znova.
Zasahování míčem
Hřiště se rozdělí na tři pole. Střední pole musí být o dva až čtyři metry
větší než obě pole postranní. Hráči se rozdělí do dvou družstev se stej-
ným počtem hráčů. Jedno z obou družstev obsadí střední pole, druhé
družstvo se ještě jednou rozdělí a obsadí obě vnější pole.
Družstvo A, které obsadilo postranní pole, se snaží zasáhnout co největší
počet hráčů družstva B ve středu. Družstvo B se snaží hozené míče po-
chytat. Každý míč, který toto družstvo chytí, pro ně znamená jeden bod.
Každý zasažený spoluhráč družstva B znamená bod pro družstvo A. Na
pokyn rozhodčího hra začíná. Zasáhnou-li hráči družstva A hráče druž-
stva B, může hráč B zůstat v hracím poli a družstvo A získává bod. Hraje
se třikrát deset minut. Družstvo, které dosáhlo největšího počtu bodů,
vyhrává. Po první hře se mohou vyměnit pole, družstvo B obsadí pole
družstva A a naopak.
Chytání míče
Hřiště, jehož velikost se řídí počtem hráčů, rozdělíme na dvě menší hrací
pole, mezi nimiž je volný pruh široký jeden až dva metry. V každém poli
se vyznačí tolik kruhů, kolik činí čtvrtina všech hráčů. Hráči se rozdělí na
dvě družstva A a B a každé družstvo se rozdělí ještě jednou. Polovina
hráčů družstva A se postaví do kruhů na jednom hracím poli. Polovina
spoluhráčů družstva B zaujme postavení na tomtéž hracím poli, ale mi-
mo kruhy. Druhé hrací pole se obsadí obráceně, (tj. jedna polovina hrá-
čů družstva B zaujme postavení v kruzích, kdežto druhá polovina druž-
stva A stojí mimo kruhy).
Míč dostane vylosované družstvo (např. A). Hráči družstva A, kteří jsou
v kruzích jednoho hracího pole, si přehazují po řadě míč. Žádný hráč
družstva A nesmí být vynechán. Podaří-li se družstvu A podat si míč dva-
krát dokola, získává jeden bod.
Hráči družstva B, kteří jsou v tomtéž hracím poli, se musí pokusit míč
chytit. Podaří-li se jim to, hodí jej ihned jednomu z hráčů družstva B v dru-
hém hracím poli, který stojí v některém z kruhů. Nyní si musí opět hráči
32
družstva B podávat míč od jednoho hráče ke druhému. Hráči družstva

A, kteří v tomtéž poli stojí mimo kruhy, se nyní pokoušejí chytit míč a hodit
jej svým hráčům ve druhém poli. Hráči, kteří stojí v kruzích, je nemohou
opustit, kdežto hráči, kteří stojí mimo kruhy, do nich nesmějí vstoupit. Mi-
mo kruhy však mají úplnou volnost pohybu. Do středního prostoru nesmí
nikdo vstoupit. Hráči, kteří stojí mimo kruhy, chytají míč v letu!
Zdržuje-li hráč v kruhu podání míče, počítá trenér hlasitě do tří. Je-li míč
i potom v rukou hráče, musí být předán druhému družstvu. Spadne-li míč
mimo jednotlivé kruhy na zem, dostane jej druhé družstvo. Vkutálí-li se
míč do druhého pole, dostane jej družstvo stojící v tomto poli mimo kru-
hy. Zůstane-li míč v ohraničeném prostoru, mohou se jej hráči obou druž-
stev, kteří stojí mimo kruhy, pokusit chytit. Míč dostane družstvo, jehož
hráč se ho první dotkl, aniž by nohama opustil vlastní hrací pole. To zna-
mená, že hráči se mohou dotknout míče i vleže, vsedě atd. Vítězí druž-
stvo, které po stanovené době dosáhne více bodů.
Stůj!
Hráči se postaví do kruhu a rozpočítávají se. Jeden je střední. Ten vyhodí
míč do výšky a zavolá číslo některého ze spoluhráčů. Ten se snaží co
nejrychleji dostat k míči, ostatní se naopak rozprchnou na všechny stra-
ny. Jakmile má vyvolaný hráč v ruce míč, zavolá: „stůj“.
Na tento povel se musí všichni zastavit. Vyvolaný hráč, aniž se pohne
z místa, se snaží některého spoluhráče zasáhnout. Hráč, po němž je vr-
žen míč, se mu může jakkoliv uhýbat, ale nesmí se pohnout z místa. Je-
stliže hráč nikoho nezasáhne, ihned se za míčem rozběhne. Ostatní se
mohou opět co nejvhodněji přemístit. Hra pokračuje, dokud vyvolaný
hráč někoho nezasáhne.
Lov na „lišku“
Hraje se na hřišti o rozměrech 30×15 metrů. Jeden z hráčů je „lovec“,
ostatní jsou „lišky“. „Lovec“ má tenisový nebo jiný malý míček. Hra začí-
ná tím, že „lovec“ vyhodí míč do vzduchu. V ten okamžik se „lišky“ roz-
prchnou na všechny strany. „Lovec“ chytá míč, jakmile se mu to podaří,
snaží se jím zasáhnout některou z „lišek“. Podaří-li se mu to, stává se
zasažená „liška“ jeho pomocníkem. Jejím úkolem je přihrávat mu co nej-
rychleji míč, který se od něho odkutálí.
V průběhu hry získává „lovec“ stále více a více pomocníků a počet
„lišek“ se zmenšuje. Ale „lišky“ pak mají větší práva. Když získá „lovec“
prvního pomocníka, mohou „lišky“ chytit míč, který „lovec“ vyhazuje vždy
před pokračováním hry. Podaří-li se jim míč chytit, mohou si jej mezi

33
sebou přehazovat, aby si jím „lovec“ nemohl házet. Úkolem „lovce“ a je-
ho pomocníků je co nejrychleji se míče zmocnit, aby mohli zasahovat
další lišky. Hra pokračuje do té doby, dokud na hřišti zůstane poslední
„liška“. Ta se jako nejobratnější stává novým „lovcem“. „Lišky“ nesmějí
přeběhnout hranice hřiště, pokud to některá udělá, považuje se za zasa-
ženou a stává se „lovcovým“ pomocníkem.
Fotbalová
Ke hře potřebujeme fotbalový míč. Hráči vytvoří kruh, uprostřed je jeden
z nich. Rozestup hráčů v kruhu je jeden metr. Na znamení si začnou libo-
volně přihrávat. Úkolem středního hráče je zachytit míč a kopnout ho tak,
aby jej „prostřelil“ kruhem ostatních. Ti smějí chytat míč jakoukoli částí
těla, ne však rukama. Podaří-li se hráčům zachytit míč, mohou si jej no-
hama přihrávat a střední se jej snaží získat zpět a prostřelit kruh hráčů.
Na začátku se dohodneme, že míč nesmí letět výše, než jsou kolena
hráčů, neboť ti nesmějí používat rukou. Letí-li míč výše, „průstřel“ neplatí.
Hru můžeme ztížit tím, že hráči, stojící v kruhu, se chytí za ruce a nesmějí
se po celou dobu pustit.
Zásah!
Hráči se postaví do kruhu, aby kruh nezmenšovali, uděláme u špiček
jejich bot čáru. Jeden je střední. Na povel si hráči začnou mezi sebou
přehazovat míč na odbíjenou. Střední v kruhu se snaží, aby byl od hráče,
který má míč, co nejdále. Míč se přehazuje rychle a jakmile je některý
z hráčů ve vhodném postavení, hodí míč na středního a snaží se ho
zasáhnout. Ale pozor, vždy musí zvolat „zásah!“ To proto, aby hod na
středního nebyl zaměňován za přihrávku. Nezasáhne-li hráč středního,
jde do kruhu místo něho.
Válivá
Hřiště o rozměrech 15×15 metrů je rozděleno provázkem, upevněným
na dvou tyčkách, na dvě hrací pole. Provázek musí být tak vysoko, aby
pod ním mohl těsně proklouznout míč velký asi jako pěst.
Dvě družstva o stejném počtu hráčů (5–8) se rozmístí po svém hracím
poli. Hra začíná na povel trenéra. Hráč jednoho družstva válí míč rukou
pod provázek. Hráč druhého družstva jej zastaví plochou dlaně a vále-
ním jej přihrává jinému hráči vlastního družstva, ten třetímu, který míč
válením střílí opět pod provázek do pole druhého družstva. Vždy se musí
míče dotknout tři hráči jednoho družstva.
34
Aby míč neskákal, musí se do něj strkat co možná nejvýše (u jeho

vrcholu). Pokud se míč odkutálí mimo hranice hřiště, dostane trestný bod
družstvo, které to způsobilo. Dotkne-li se míč provázku, je to trestný bod
pro družstvo, jehož hráči se míče dotýkali naposledy. Hru vyhrává druž-
stvo, které má na konci hry nejnižší počet trestných bodů.
Prostřel soupeře!
Hřiště o rozměrech 20×30 metrů rozdělíme středovou čarou na dvě
stejné poloviny. Hráči se rozdělí na dvě družstva a každé z nich zaujme
postavení na jedné části hřiště. Nejlepší rozmístění hráčů je jako na
šachovnici při dámě. V průběhu hry účastníci nesmějí přešlápnout stře-
dovou čáru. Rozhodčí udeří míčem o zem v polovině hřiště. Získává jej
to družstvo, na jehož stranu míč doskočí. Hráč, který se dostane k míči,
má dvě možnosti: buď přihraje spoluhráči, nebo střelí míč na polovinu
soupeře takovým způsobem, aby jej nikdo ze soupeřova družstva nemo-
hl zastavit. Pokud míč proletí celou polovinou hřiště a přeletí koncovou
čáru, získává družstvo bod.
Avšak „průstřel“ soupeřovým hřištěm nebývá tak snadný, neboť hráči
jsou vhodně rozestavěni a snaží se míč zachytit. To však lze učinit pouze
nohou nebo tělem. Podaří-li se jim to, získávají možnost buď míčem oka-
mžitě střílet, nebo si jej přihrávat a pak ve vhodném okamžiku prostřelit
soupeřovu polovinu hřiště. Za tento „průstřel“ získávají bod. Hra trvá
deset nebo patnáct minut. Pak se strany vymění. Vítězí družstvo, které ve
stanoveném čase získá větší počet bodů.
Zdůrazňujeme, že je nutno přesně dodržovat pravidla hry (zastavovat
míč pouze nohou, hlavou či trupem), míč smí letět jen do výše pasu. Při
porušení pravidel se předává míč soupeřovu družstvu.
Hra na středověk
Podle počtu dětí vytvoříme hrací pole, které má obdélníkový, nebo kru-
hový tvar. Po jeho obvodu vyznačíme mety, kterými mohou být větší
kameny, kusy koberců či rohožek nebo mohou být jen nakreslené křídou
na zemi. Neměly by však být větší než 0,5×0,5 metrů. Mety představují
pozice jednotlivých stavů, např. 1 král, 3–4 šlechtici, 5–8 měšťanů
a 10–15 sedláků. Hráč, který má míč, zavolá jméno hráče, jemuž chce
míč hodit, a snaží se jej přihrávat tak, aby určený hráč míč nechytil. Musí
jej však hodit přesně, tedy tak, aby míč letěl v úrovni mezi koleny a hla-
vou chytajícího hráče a maximálně s půlmetrovou odchylkou do strany.
Hráč smí házet pouze příslušníkům svého stavu, stavům nižším a přísluš-
níkům bezprostředně vyššího stavu. Sedlák tedy může házet ostatním

35
sedlákům a měšťanům, měšťan navíc i šlechticům a šlechtici a král

mohou házet všem. Pokud házející hodí míč nepřesně, musí opustit svou
metu a míč si přinést. Stejně tak i chytající hráč, pokud hozený míč
nechytí. Takto uvolněná meta smí být obsazena kterýmkoliv jiným hrá-
čem, jehož metu, jakmile ji opustí, může obsadit opět kdokoliv z dalších
kariéristů. Snahou hráčů je získat co nejvyšší postavení, pokud možno
metu krále. Původní rozdělení na mety je možno nalosovat, nebo po
vysvětlení pravidel a ukázání met hru zahájit hromadným startem účast-
níků z určité vzdálenosti od hřiště.
36

rychlosti
Hry závodivé
Závody trojic
Hráče rozdělíme do trojic a určíme startovní čáru. Trojice se postaví na
start a na znamení vybíhá tak, že:
1. Hráči v trojici stojí vedle sebe. První a třetí je otočený směrem vpřed,
druhý vzad. Všichni jsou spojeni závěsem v loktech. Po doběhnutí na
konec tělocvičny se první a třetí hráč musí dotknout stěny a hned běží
zpátky. Nyní běží druhý normálně a první a třetí pozadu. Vítězí trojice,
která přeběhne jako první startovní (cílovou) čáru.
2. Krajní hráči v každé trojici si svážou vnitřní nohu s nohama prostřed-
ního hráče a takto spojeni běží na konec tělocvičny a zpět. Vítězí tro-
jice, která přeběhne jako první startovní (cílovou) čáru. Po každém
přeběhu se v trojici vystřídá prostřední hráč.
Probíhaná
V tělocvičně rozestavíme žíněnky tak, aby představovaly rohy velkého
čtverce. Hráče rozdělíme do čtyř družstev tak, aby v každém byl shodný
počet. Každé družstvo se postaví na jednu žíněnku. Na signál přebíhají
všechna družstva po úhlopříčce na protilehlou žíněnku. Družstvo, které
se celé přesune jako první, získává bod. Při přebíhání se hráči střetávají
uprostřed čtverce, musí se navzájem vyhýbat a platí pravidlo, že nesmí
vrazit do spoluhráče. Můžeme určit i polohu, ze které se startuje a do
které se musí hráči po přeběhnutí vrátit, např. leh, sed, klek atd.
Červení a bílí
Obdélníkové hřiště je rozděleno čarou na dvě poloviny. Asi 1–2 metry od
této střední čáry jsou nakresleny na obou polovinách rovnoběžné čáry,
na kterých stojí (klečí, sedí, leží nebo provádějí na pokyny trenéra určité
cviky) čelem k sobě dvě družstva – červení a bílí. Trenér vyvolává stří-
davě (nemusí však pravidelně) jedno nebo druhé družstvo. To družstvo,
které je vyvoláno, začne ihned pronásledovat druhé družstvo, které se
37
snaží co nejrychleji utéct za hranici své poloviny hřiště. Kolik dětí je doty-
kem chyceno, tolik bodů získává družstvo, které honilo. Vítězí družstvo,
které získalo ve stanoveném čase více bodů.
Vyvolávání čísel
Družstva stojí nebo sedí v řadě za sebou. Jednotliví hráči jsou očíslováni.
Když trenér vyvolá některé číslo, vyběhnou děti příslušného čísla ze
svého místa vlevo, běží před prvního, oběhnou ho a druhou stranou se
vrátí na své místo. Vítěz získá pro své družstvo bod. Vítězí družstvo, které
má vyšší počet bodů.
Rychle za čáru
Obdélníkové hřiště je označené dvěma startovními čarami, na obě strany
od nich ve vzdálenosti 30–40 metrů jsou vyznačené cílové čáry. Na star-
tovních čarách stojí dvě družstva. Na povel všichni vybíhají směrem ke
své cílové čáře. V momentě, kdy poslední člen jednoho družstva pře-
běhne cílovou čáru, trenér na čáře zapíská a druhý trenér na druhé
straně spočítá všechny, kteří čáru ještě nepřeběhli. Tito dostanou trestné
body pro své družstvo.
Lovci perel
Na louce nebo velkém hřišti rozházíme asi 50 míčků nebo šišek (popř.
malých papírových kartiček) – perel. Děti jsou rozděleny do dvou až tří
družstev a startují na znamení trenéra (vždy první z družstva atd.). Mají
omezený čas, např. 30 s) na to, aby nasbírali co možná nejvíce „perel“
a přinesli je za startovní čáru. Poté trenér spočítá množství „perel“, které
přinesl každý hráč – a družstvo obdrží odpovídající počet bodů. Pokud
by hráč do limitu nestihl přiběhnout, družstvo nezískává bod žádný.
Trenér musí hlásit čas, který zbývá do konce limitu. Hru můžeme obmě-
nit takovým způsobem, že všichni hráči startují současně a v limitu se
snaží přinést co možná nejvíce „perel“.
Vylučovací běh
Hráči se postaví na čáru tak, aby měli rovnoměrné rozestupy. Naproti
nim ve vzdálenosti asi 20 metrů položíme míče, jejichž počet je o jeden
menší, než je počet hráčů. Na signál všichni vyběhnou a snaží se získat
jeden míč. Komu se to nepodaří, je ze hry vyřazen. Jeden míč odebe-
reme a hráči se znovu připraví na start. Ve finále se střetnou poslední dva
hráči o jediný míč.
38
Běžecký souboj
Hráči vytvoří kruh, stojí čelem dovnitř, rozestupy jsou na upažení. Jeden
hráč obchází kruh a když si najde vhodného soupeře, plácne ho do zad.
To znamená pro oba dva start. Vyzývatel běží okolo kruhu proti směru
hodinových ručiček a vyzvaný opačně. Ten, kdo první obsadí uvolněné
místo, vítězí. Poražený začne obcházet kruh a vybírá si vhodného sou-
peře. Hráči mohou kruh obíhat i slalomovým způsobem.
Závody s otočkou
Hráči stojí v kruhu čelem dovnitř. Jeden jde do středu a chodí kolem
hráčů uvnitř kruhu. Dotkne-li se některého z hráčů, rychle se rozběhne
ve směru svého pochodu a druhý hráč běží opačným směrem. Když se
potkají na protější straně kruhu, zavěsí se lokty do sebe, otočí se na
místě a běží dál svým směrem. Kdo je první na místě, z něhož hráč
vyběhl, vítězí. Druhý se stává středním. Hru můžeme hrát v jednodušší
obměně, bez otočky při setkání hráčů.
Stěhovaná družstev
Dvě družstva stojí v zástupu na kratších stranách hřiště. Na povel všichni
vyběhnou po obvodu vyznačeného hřiště (do rohů postavíme stojany
nebo plné míče) a snaží se co nejrychleji zaujmout v nezměněném
pořadí místo druhého družstva. Družstvo, které se postaví dříve, získává
bod. Hraje se na body nebo na čas. Obměny – družstva mohou běhat
ve vázaném zástupu, skákat po pravé či levé noze nebo snožmo.
Seber kamínek
Hra se hraje v přírodě. Vyhledáme vhodný pařez, raději vyšší, o průměru
10–15 cm. Ve vzdálenosti 20 kroků od pařezu vyznačíme dvě startovní
čáry. Hráči se rozdělí na dvě stejně početná družstva, v každém druž-
stvu se rozpočítají a postaví se v zástupu na start. Trenér položí dopro-
střed pařezu kamínek a vyvolá některé z čísel, jimiž jsou hráči označeni.
Na tuto výzvu vyběhnou z družstva hráči s vyvolanými čísly. Každý z nich
běží k pařezu a snaží se sebrat kamínek dříve, než to učiní jeho protiv-
ník. Nezávisle na tom, kdo kamínek sebere, oba hráči se ihned obrátí
a aniž by oběhli pařez, snaží se co nejdříve zaujmout místo ve svém
družstvu. Hráč, který sebere kamínek, získává svému družstvu 2 body.
Jeden bod získá družstvo, jehož hráč se vrátí na své místo dříve. Před
začátkem soutěže upozorní trenér hráče na to, že všichni musí běhat tak,
aby pařez byl neustále po jejich pravé straně, poruší-li některý z hráčů
toto pravidlo, dostane jeho družstvo tři trestné body. Hru kontroluje trenér
Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

39
a dva asistenti, kteří stojí u družstev. V okamžiku, kdy hráč po dokončení

běhu zaujme své místo v zástupu, oznámí asistent hlasitě: „Hotovo.“
Trenér pokaždé položí na pařez nový kamínek. Ve hře musí běh absol-
vovat všechny dvojice. Je-li málo hráčů, může trenér některá čísla vyvo-
lat dvakrát. Vítězí to družstvo, které získá největší počet bodů.
Vezmi vlajku
Hráči jsou rozděleni do dvou stejně početných družstev (optimální počet
dětí v jednom družstvu je 5–6). Každý člen družstva má svoje číslo nebo
jméno (stejné pro obě družstva). Obě družstva stojí za čárou v řadě proti
sobě ve vzdálenosti cca 10 metrů od sebe. Uprostřed mezi nimi stojí tre-
nér a drží „vlajku“ (tričko, čepici apod.). Trenér zavolá číslo a hráči z obou
družstev, kteří mají toto číslo, se snaží vyběhnout, vzít vlajku od trenéra
a vrátit se s ní za čáru svého družstva. Pokud se to jednomu z hráčů
povede bez toho, aby jej člen druhého družstva chytil, získává bod
a naopak, pokud je chycen s vlajkou, získává bod soupeř. Trenér vyvo-
lává čísla (jména) náhodně, může i jedno několikrát po sobě.
Tato hra je na první pohled velmi jednoduchá, ale skutečnost je jiná. Stačí
totiž, aby se jeden z hráčů vlajky pouze dotkl. A protože se musí otočit
a vrátit se zpět, má soupeř velkou šanci (díky letmému startu), že jej
dožene. Proto se podstatnou součástí této hry stává taktika. Hráči
nemusí vzít vlajku ihned poté, co k ní přiběhnou, ale mohou čekat, kla-
mat pohybem těla a provokovat soupeře, aby se vlajky dotkl a poté jej
sami chytí – a tím získají bod. Hra tak dostává jiný náboj a je velmi dra-
matická. Také se zde stírají rozdíly v rychlosti běhu jednotlivých soupeřů,
protože špatná taktika může znamenat dotyk soupeře a tím prohru.
Hrajeme do určeného počtu bodů, poté se družstva znovu rozdělí.
40
Obkličovaná
Hraje se na hřišti s rozměry 25×50 metrů, které je rozdělené hraniční
čárou. Na obou koncových čárách je půlkruhem vyznačené vězení. Hráči
se rozdělí do dvou družstev se stejným počtem hráčů. První družstvo se
rozestaví na jedné polovině hřiště, druhé na opačné. Úlohou družstev je
zajmout co nejvíc hráčů soupeře. Hráči mohou být zajatí dvěma způsoby
– buď dostanou „babu“ na soupeřově polovině hřiště, nebo soupeř
oběhne hráče na jeho vlastním území a vrátí se zpět za hraniční čáru.
Hráči, kteří byli zajatí, se postaví do vězení na konci soupeřova území
a zůstávají v něm do konce hry, nebo doté doby, dokud je neosvobodí
spoluhráč tak, že se jich dotkne rukou. Osvobozený vězeň se však musí
nejprve bezpečně vrátit na vlastní polovinu hřiště (při útěku může být
opět zajatý). Vítězí družstvo, kterému se podaří uvěznit všechny soupe-
řovy hráče, nebo to, které má po určeném časovém limitu méně zajatců.
Hry štafetové
Vstřícná štafeta
Stejně početná družstva jsou rozdělena na sudé a liché. Děti stojí
v řadách za sebou, liché družstvo na jedné a sudé na druhé straně.
Vzdálenost mezi nimi je upravena podle věku dětí. Na povel vyběhnou
z obou družstev první a běží k druhým, kteří předpaží a jakmile jsou od-
startováni, běží ke třetím, kteří se mezitím postavili na místa prvních atd.
Kdo doběhne, zařadí se na konec družstva. Vítězí družstvo, v němž si
všichni členové vymění svá místa, tj. liché družstvo zaujme místa sudých
a naopak.
Člunková štafeta
Soutěží dvě družstva, jejichž hráči se rozdělí na dvě poloviny a postaví
se do zástupu proti sobě za hranice hřiště. Na signál vybíhají první hráči
družstev proti sobě, když doběhnou k sobě, dotknou se rukama a běží
zpět. Když doběhnou za hranice hřiště, vybíhají druzí v pořadí. Vítězí
družstvo, jehož hráči se dříve vystřídají a zaujmou základní postavení.
Štafeta s hůlkami
Pro tuto hru potřebujeme dvě hůlky jeden metr dlouhé. Hráči se postaví
do zástupu, rozestupy jsou na předpažení. Družstva jsou od sebe vzdá-
lena 5 až 6 kroků. První z každého družstva dostanou od trenéra hůlku
a na jeho povel ji předají vzpažením za sebe druhým hráčům, ti třetím atd.

41
Když dojde hůlka na konec družstva, poslední ji uchopí a běží s ní co

nejrychleji do čela družstva, postaví se před prvního a opět podává
hůlku dozadu. Nakonec se postaví do čela hráč, který začal první. Vítězí
to družstvo, které jako první zaujme výchozí postavení.
Štafeta s obručemi
Hráči se rozdělí na dvě družstva a postaví se do dvou zástupů. Každé
družstvo se ještě rozdělí na polovinu. Obě skupiny se postaví proti sobě
ve vzdálenosti 10 až 20 kroků (v závislosti na rozměrech hřiště). Před
špičkami prvních hráčů nakreslíme čáru. Doprostřed hřiště položíme
obruče. Na znamení trenéra běží první hráči z jedné strany, doběh-
nou k obručím, prolezou jimi, položí je na původní místo a běží na dru-
hou stranu k druhé polovině svého družstva. Tam udeří prvního hráče do
dlaní a postaví se na konec zástupu. První hráč z druhé skupiny vybíhá
a opakuje totéž. Štafeta končí, jakmile všichni hráči přeběhnou na pro-
tější stranu a prolezou obručí. Družstvo, které to provede nejdříve, vítězí.
Ve druhé variantě této hry se hráči, kteří stojí proti sobě v zástupech, roz-
počítají. První hráči dostanou obruče. Účastní-li se hry dvě družstva,
budeme potřebovat čtyři obruče. Na znamení trenéra běží hráči s obru-
čemi (po jednom z každého družstva) proti sobě. Když se setkají, vymění
si obruče, prolezou jimi (ve středu hřiště) a pak pokračují v běhu k pro-
tějšímu zástupu. Odevzdají obruč prvnímu hráči a postaví se na konec.
Hráči, kteří dostali obruč, běží kupředu, vymění si ji při setkání a dělají
totéž, co hráči před nimi.
Kruhová štafeta
Hráči se rozdělí na několik stejných družstev. Počet hráčů v každém
družstvu je 6 až 10. Členové družstva se postaví jako paprsky, zády do
středu. Před zahájením hry dostanou první hráči, kteří stojí dále od stře-
du, do ruky štafetový kolík nebo nějaký jiný předmět. Soutěž začíná na
signál.
Hráči se štafetovými kolíky současně vyběhnou a běží napravo (nebo
nalevo, podle toho, jak se předem dohodli). Když oběhnou celý kruh,
odevzdají kolík druhému hráči, který okamžitě vybíhá, a sami se staví na
konec zástupu, tj. nejblíže ke středu. Soutěž končí, jakmile se všichni
hráči vystřídají. Hráč, který měl na začátku hry v štafetový kolík, ho
dostane od posledního, a ihned ho zvedne nad hlavu. Vítězí družstvo,
které první zvedne kolík.
Pro hru platí následující pravidla – jestliže hráč upustí kolík, musí ho rych-
le sebrat a pokračovat v běhu. Hráči, kteří stojí v „paprscích“, nesmějí
42
překážet ostatním v běhu. Družstvo, které poruší tato pravidla, vypadává

ze hry. Důležité je, aby se hráč, který odevzdá kolík, rychle zařadil a ne-
překážel ostatním.
Vstřícná štafeta s kroužky

Pro hru potřebujeme dvanáct stejných kroužků (např. na ringo) a deset
kolíků (popř. malých stojánků). Na hřišti vyznačíme dvě souběžné
běžecké dráhy, vzdálené od sebe 8–10 kroků. Každá dráha má na obou
koncích jeden start. Vzdálenost startů je 60 kroků. Dráhy rozdělíme na
úseky po 10 krocích a každý úsek označíme kolíčkem, který zarazíme do
země tak, že z ní vyčnívá cca 10–15 cm.
Hra je pro dvě družstva se sudým počtem hráčů. Hráči se rozpočítají na
sudé a liché a postaví se ve čtyřech zástupech (za všechny čtyři čáry
označené jako „start“, vždy dva a dva proti sobě). Rozestup je na před-
pažení. Trenér odevzdá prvním lichým hráčům každého družstva šest
kroužků a odstartuje hru. Liší hráči běží s kroužky po své dráze a na kaž-
dý kolík nasadí jeden kroužek.
Když lichý hráč doběhne k prvnímu sudému hráči svého družstva, který
stojí připraven na protějším startu, předá mu šestý kroužek jako štafetu
a sám se postaví na poslední místo v zástupu. Sudý hráč po převzetí šta-
fety běží po dráze zpět a přitom sbírá kroužky jeden po druhém z kolíků
a všech šest odevzdá dalšímu lichému hráči svého družstva, který již
stojí připraven na startu, a sám se postaví na konec zástupu.
Hra pokračuje tak dlouho, až všichni liší hráči přeběhnou na místa hráčů
sudých a hráči sudí na místa hráčů lichých. Vítězí družstvo, které si dříve
vymění místa. Vstřícná štafeta se často hraje v obměnách tak, že změ-
níme úlohy, které musí hráči provádět. Pokud hrajeme tuto hru v tělo-
cvičně, můžeme místo kroužků a kolíků použít např. malé míčky a krabice
(od bot).
Štafeta s míčem
Soutěží dvě družstva o stejném počtu hráčů (sudý počet), kteří se roz-
počítají na první a druhé. Na zemi vyznačíme dva starty, vzdálenost mezi
nimi je 6–8 metrů. Každé družstvo se rozdělí na dvě skupiny, první
z obou družstev se postaví za startovní čárou vlevo a druzí za startovní
čárou vpravo.
Trenér podá míč hráčům stojícím v čele skupinky vlevo. Každý z nich
hází po zapískání míč prvnímu z druhé skupinky svého družstva
(vpravo), ihned běží podél své skupinky a postaví se za posledního

43
hráče svého družstva. První z druhé skupinky, aniž překročí startovní

čáru, musí míč ve vzduchu chytit, přehodit ho druhému ze skupiny vlevo
a také se postavit za posledního hráče své skupinky. Tak se hráči obou
skupinek střídají. Vítězí družstvo, jehož skupinka vpravo stojí ve výcho-
zím postavení. Jestliže některý z hráčů míč nechytí nebo jej upustí, vrací
se a hod opakuje.
Hry skokanské
Souboj skokanů
Na hřišti vyznačíme dvě rovnoběžné čáry A a B vzdálené od sebe 10
metrů a za nimi čtverec – zajatecký tábor. Jedno družstvo se postaví za
čáru A a druhé za čáru B. Na znamení začíná souboj. Hráči skáčou po
jedné noze a v území mezi čárami se snaží přinutit soupeře, aby se
postavil na obě nohy. Ten, který se postaví na obě nohy, odchází do
čtverce – zajateckého tábora. Může být osvobozen, pokud jeho spolu-
hráč přeskáče celé území a dotkne se ho rukou, potom se hned může
znovu zapojit do hry. Při soubojích musí mít hráči paže u těla, nesmí sko-
čit soupeři na nohu; při skákání mohou měnit nohy a ten, kdo potřebuje
oddych, musí odskákat za čáru. Hraje se na určený počet minut (vítězí
družstvo, které má po uplynutí časového limitu méně zajatců), nebo do
té doby, dokud jedno družstvo nezajme všechny soupeřovy hráče.
Čápi a žáby
Hráči se rozdělí na dvě skupiny. V jedné jsou čápi (to jsou ti, kteří stojí na
jedné noze a jednou rukou si drží druhou nohu). Ve druhé skupině jsou
žáby – ty skáčou jako žabáci po čtyřech. Čápi poskakují po jedné noze
a snaží se pochytat v časovém limitu a v ohraničeném území co nejvíce
žab. Potom si hráči úlohy vymění.
Skokani a běžci
Hra se hraje na hřišti o rozměrech přibližně 8×8 metrů, hráči se rozdělí
na dvě stejně silná a stejně početná družstva. Jedno družstvo jsou sko-
kani, druhé běžci. Každé družstvo si zvolí kapitána (u mladších dětí jím
může být i trenér).
Běžci se postaví do čtverce a skokani do řady podél čtverce. Trenér
odměřuje na hodinkách čas. Kapitán skokanů posílá své hráče po řadě
do čtverce, kde poskakují na jedné noze (stavět se na obě nohy nebo
měnit nohu je zakázáno) a snaží se dotknout hráčů protivníkova druž-
44
stva, kteří normálně běhají ve čtverci. Každý skokan je ve čtverci 10–15

sekund a na povel svého kapitána se vrací ke svému družstvu. Běžci,
kterých se skokan dotkl, opouštějí hřiště. Jakmile jsou takto pochytáni
všichni běžci, vymění si družstva úlohy a hra se opakuje. Vítězí to druž-
stvo, které v kratší době pochytá všechny protivníkovy hráče.
Podle pravidel hry může kapitán poslat do čtverce jednoho skokana
několikrát. Hráči obou družstev nesmí vybíhat ze čtverce, jinak běžec
vypadává ze hry a skokan, který ho honil, se vrací ke svému družstvu
a nesmí už být vyslán do čtverce. Protože je hra pro skokany namáhavá,
musí trenér dbát na to, aby kapitán skokanů častěji střídal své hráče.
Honičky
Jeden na druhého
Hráče rozdělíme do dvojic. Na znamení jeden z dvojice honí druhého.
Chytí-li ho do 20 sekund, získává bod. Po oddychu si hráči vymění úlohy.
Velikost plochy, na které se děti mohou pohybovat, volíme podle počtu
hráčů. Vhodné je hráče rozdělit do skupin, které se postupně zapojují do
hry (střídání zatížení a odpočinku).
Honička s překážkami
V tělocvičně rozestavíme různé nářadí – kozy, koně, švédské bedny
a podobně. Mezi rozestavěným nářadím se hraje na honičku. Nářadí
představuje nejen překážky, které ztěžují pohyb, ale i pomoc pro ty
hráče, kteří jsou honěni. Do pravidel můžeme zařadit i záchranu – kdo
podleze nebo přeskočí nářadí, nemůže dostat „babu“.
Belhavá
Když hráč dostane od honiče „babu“, musí se chytit rukou za místo, na
něž ji dostal a běhat tak do té doby, než dá „babu“ jinému spoluhráči. Je
přirozené, že se všichni pokoušejí dát „babu“ na nohy, aby ten, kdo
„babu“ dostane, nemohl rychle běhat.
Stínová
Hráč se může před „babou“ schovat do stínu. Jiná verze je, že se „baba“
předává šlápnutím někomu jinému na stín.

45
Lavinová
Hráč, který dostane „babu“, se stává pomocníkem honiče.
Na honěnou s páskami
Všechny děti se rozdělí do tří stejných družstev. Nejdříve honí družstvo
číslo jedna. To se musí zřetelně označit šátky nebo páskami. Jeho úko-
lem je chytat hráče ostatních družstev. Jestliže některý hráč dostane
„babu“ od protivníka, tj. od člena družstva, které honí, musí udělat dřep
a zůstat v něm až do vykoupení, tj. dokud nedostane „babu“ od volně se
pohybujících dětí druhého nebo třetího družstva. Hra skončí tehdy, když
se družstvu číslo jedna podaří všechny děti z družstva druhého a třetího
přimět ke dřepu, potom se úlohy vymění. Hráči družstva číslo dvě se stá-
vají chytači a družstva číslo jedna a tři pobíhají. Vyhraje to družstvo, které
potřebovalo nejméně času, aby všem dětem dalo „babu“.
Hra na honěnou v řetěze

Děti se rozmístí na menší hrací ploše, jeden hráč je chytač. Musí se
pokusit chytit některého spoluhráče tak, že mu dá „babu“. Když se mu
to podaří, vezmou se oba za ruce a honí ve dvou, ve třech, potom ve čty-
řech atd. Dávat „babu“ však smějí vždy jen dva krajní hráči. Řetěz může
být ostatními hráči prolomen. Podaří-li se jim to, nemají chytači právo dát
„babu“ tak dlouho, dokud se jednotlivé části řetězu opět nespojí. Posled-
ní nechycený hráč je chytačem v příští hře.
Na jestřába
Jeden z hráčů je jestřáb, ostatní jsou holubi. Trenér se postaví stranou
a zavolá: „Holubi, do pole!“ Holubi se rozprchnou a jestřáb je honí. Když
trenér zavolá: „Domů!“, sbíhají se holubi k trenérovi do holubníku (pro-
stor, který je na hřišti vyznačen). Koho jestřáb chytne, než doběhne do
holubníku, stává se jestřábem.
Honička ve dvojicích
V jednom rohu hřiště se nakreslíme kruh. To je „dům“ jednoho hráče,
který do něj vstoupí před začátkem hry. Ostatní hráči se volně rozestaví
po hřišti. Na povel trenéra chytač vyběhne z domu a snaží se dotknout
některého z hráčů. Pak si ho odvádí do domu. Oba dva se tam uchopí
za ruce a začínají chytat ostatní hráče. Když se k někomu přiblíží, rychle
se chytí za obě ruce tak, aby se hráč dostal mezi jejich ruce. Chyceného
hráče pak odvádějí do domu a ten tam musí čekat, dokud nebude
46
chycen a přiveden některý další hráč. Oba pak vytvoří druhou dvojici
a začínají pronásledovat ostatní hráče. Během hry ze všech chycených
hráčů tvoří nové dvojice, které chytají ostatní jednotlivé hráče. Hra trvá
tak dlouho, až v poli zůstane jen jeden nechycený hráč. Toho budeme
pokládat za nejobratnějšího. Můžeme ho udělat novým chytačem a za-
hrát si hru ještě jednou. V této hře nesmějí hráči chytat rukama, pouze do
kruhu ze spojených rukou. Hráče, kteří vyběhnou z hřiště, budeme po-
kládat za chycené.
Na druhého
V této hře se hráči rozestaví do kruhu (čelem do středu) na vzdálenost
jednoho kroku. Hru začínají dvě děti, z nichž jedno honí a druhé utíká.
Když pronásledovanému hrozí nebezpečí, že bude chycen, může si
stoupnout před některého hráče, který stojí v kruhu. Ten, který je vzadu,
přebývá a musí honit toho, který honil předtím.
Hráč, který honí, musí být stále ve střehu, protože se z něj může každou
chvíli stát pronásledovaný. Pro tuto hru platí pravidlo, které zakazuje
oběma hráčům běhat napříč kruhem.
Křížení dráhy
Jeden z hráčů je chytač. Počítá do tří a ostatní se zatím od něho vzda-
lují. Pak začne pronásledovat spoluhráče a snaží se jim dát „babu“. Ale
pozor – jestliže zkříží jiný hráč dráhu mezi honičem a pronásledovaným,
musí honič začít honit toho, kdo dráhu zkřížil. Tento hráč poskytuje po-
moc spoluhráči, ale vydává se v nebezpečí, že bude sám chycen.
Lovecká
Tato honička se hraje jako soutěž dvou družstev. Na hřišti uděláme upro-
střed čáru (hřiště by nemělo být příliš velké) a rozdělíme je na dvě polo-
viny. Na povel začne hra. Hráči z jednoho družstva vbíhají na protivní-
kovo území a honí hráče druhého družstva. Jakmile dají někomu „babu“,
zakřičí „zásah“. V tom případě musí hráč přejít do druhého družstva.
Vítězí družstvo, které má po třech minutách více hráčů. Hru můžeme ztí-
žit, a to tak, že hráči, který vnikl na nepřátelské území a honí vyhlédnu-
tou „oběť“, může dát jiný hráč rovněž „babu“ a zvolat: „Zásah.“
Želví
Také u této honičky se může pronásledovaný zachránit, a to tak, že si
lehne na záda a zvedne nohy, ruce i hlavu do výšky. V takové poloze
nemůže dostat hráč „babu“. Hraje se na travnaté ploše.

47
Opičí
I tato honička probíhá jako obvykle, ale pronásledovaný má možnost
záchrany – nemůže dostat „babu“, když se pověsí na nějaký předmět.
Například na větev stromu, za zábradlí atd. Nohy pronásledovaného
musí však být ve vzduchu, nesmějí se dotýkat země. Jakmile se proná-
sledovaný takto pověsí, musí chytač ihned začít honit někoho jiného
a nesmí čekat, až jeho „oběť“ únavou spadne. Když se chytač vzdálí,
musí se „opice“ spustit ihned na zem.
Spící obr
Na hřišti o rozměrech 20×10 metrů vyznačíme uprostřed jedné kratší
strany půlkruhem doupě, ve kterém spí obr. V rozích protilehlé kratší
strany označíme skrýše trpaslíků. Trpaslíci se přibližují k doupěti spícího
obra a dráždí ho. Náhle obr vyskočí a pronásleduje trpaslíky, kteří se
snaží utéci do svých skrýší (mimo hřiště). Chycení trpaslíci se stávají po-
mocníky obra. Poslední zbývající trpaslík se při opakování hry stává
obrem.
48
Na tygra
Na malém hřišti (přibližně 5×5 metrů, podle počtu dětí však může být
i větší) se děti-lovci volně pohybují. Jedno z dětí je tygr, který se smí
pohybovat pouze po čtyřech. Lovci se snaží ulovit tygra a různými způ-
soby se k němu přibližují. Ale ani tygr nenechá lovce na pokoji a snaží
se je kousnout – dát jim „babu“. Koho se tygr dotkne, stává se jeho
pomocníkem – kleká si na čtyři a chytá lovce. Poslední nechycený hráč
se stává v další hře novým tygrem.
Hry s míčem
Na čísla s míčem
Hráče rozdělíme do čtyř družstev, každý člen družstva má své pořadové
číslo. Hráči sedí na vyznačených metách, každé družstvo v jednom rohu
hřiště. Trenér, který stojí ve středu hřiště, vyhodí míč a zakřičí některé
z čísel, které mají hráči přidělené. Hráči s čísly, která zazněla, se postaví,
běží do středu hřiště a snaží se chytit míč. Hráč, kterému se to podaří,
získává pro svoje družstvo bod. Vítězí družstvo, které má po určeném ča-
se nejvíc bodů. Hráči mohou startovat z různých poloh.
Běh za míčem
Dvě družstva se postaví do zástupu za startovní čáru. První z obou druž-
stev hodí míček co nejdál. V tom okamžiku vybíhají druzí ze zástupů.
Druhý z družstva A běží pro míček skupiny B a opačně. Kdo se dřív vrátí
ke startovní čáře se soupeřovým míčkem, získává pro své družstvo bod.
Pak házejí třetí, běží čtvrtí atd. Hra trvá tak dlouho, dokud se všichni ne-
vystřídají v házení i v běhu. Vyhrává skupina s vyšším počtem bodů.
Míčová štafeta s obíháním

Děti stojí v kruhu, jeden hráč stojí mimo kruh, vedle hráče s míčem. Na
povel trenéra „start“ podá hráč svému sousedovi míč a ten jej co nej-
rychleji předá dál. Zároveň se rozběhne hráč mimo kruh tak, aby se vrá-
til na startovní čáru rychleji, než si hráči v kruhu předají míč.
Vynes kroužek
Hráči jednoho družstva soutěží mezi sebou. První hráč se postaví do
kruhu (můžeme využít kruhy pro rozskok v basketbalu) s tenisovým míč-
kem a gumovým kroužkem na posilování prstů. Vyhodí míček do výšky

49
nad sebe, vyběhne z kruhu, položí kroužek na zem, běží zpět do kruhu
a chytí míček před tím, než dopadne na zem. Vítězí hráč, kterému se
podaří odnést kroužek co nejdále od kruhu. Při chytání míčku musí hráč
stát oběma nohama v kruhu.
Přines, pejsku!
Hraje se na hřišti nebo na louce. Děti stojí na startovní čáře a trenér hodí
volejbalový nebo fotbalový míč co možná nejdále. V tomto okamžiku
všichni hráči startují a snaží se jako první dotknout míče (za dotyk se
považuje i kopnutí do míče). Ten, kdo je první, vypadává ze hry a stává
se pomocníkem trenéra – přináší mu míč. Hraje se na 5–10 opakování
a trenér by měl házet míč různě daleko a různým směrem.
Výměna v kruhu
Hráči stojí po obvodu kruhu o poloměru 10 metrů. Uprostřed stojí dva
hráči zády k sobě. Míč na košíkovou nebo kopanou mají hráči na obvodu
kruhu, kteří stojí proti hráčům uprostřed. Na znamení oba hráči z obvodu
kruhu přihrávají hráčům uprostřed a běží na jejich místo. Hráč uprostřed
zpracuje přihrávku, přihrává míč dalšímu v kruhu vpravo a běží na jeho
místo. Platí zásada – běžíme tam, kam jsme přihráli.
Shoď míč
Na zemi vyznačíme dvě čáry ve vzdálenosti 20 kroků od sebe. Ty před-
stavují linie měst, za linií každého města je jedno družstvo. Hráči se roz-
počítají podle čísel. Uprostřed hřiště postavíme stoličku a na ni položíme
míč nebo nějaký jiný předmět.
Po této přípravě může hra začít. Trenér hlasitě vyvolává čísla. Hráči obou
družstev, kteří mají toto číslo, vybíhají. Běží k protivníkovi, dotknou se no-
hou linie jeho města, rychle se otočí a běží zpátky. Na zpáteční cestě se
oba snaží shodit míč ze stoličky. Ten, komu se to podaří dříve, získává
pro své družstvo jeden bod. Pak organizátor hry vyvolává druhé, třetí
číslo atd. Jestliže se dotknou hráči míče najednou, získávají bod obě
družstva. Když se vystřídají všichni hráči, spočítáme, které družstvo
dosáhlo většího počtu bodů.
Kruhový závod míčů

Hry se účastní 10–12 hráčů. Postaví se do kruhu s rozestupy na upažení,
rozpočítají se na první a druhé a vytvoří tak dvě družstva. Trenér dá dvě-
ma hráčům stojícím vedle sebe (číslu 1 a 2) volejbalové míče. Na dané
znamení se tito hráči rozeběhnou každý opačným směrem, přičemž
50
obíhají kruh zvenčí. Po návratu na svá místa, hodí hráči míč svému nej-
bližšímu sousedovi, patřícímu k jeho družstvu. Tento hráč se po chycení
míče rozběhne stejným způsobem jako první hráč po kruhu a hra se opa-
kuje. Vítězí družstvo, jehož členové doběhnou dříve.
Hoď a chyť!
Hráči se rozdělí na dvě stejně početná družstva a jsou označeni pořa-
dovými čísly, počínaje jedničkou. Na start se postaví první dvojice hráčů
a každý dostane od trenéra míč. Na povel jej vyhodí do výše a vpřed
a hned za ním běží. Hráč smí chytit míč teprve tehdy, když se jednou
odrazí od země. Z místa, kde míč dopadl na zem, jej hází dále druhý hráč
družstva, a když se mu podaří jej chytit, předá ho třetímu hráči svého
družstva. Tak se v házení a chytání míče střídají všichni hráči obou druž-
stev. Hru jednoho družstva sleduje vždy jeden trenér. Pokaždé, když je
míč hozen, běží trenér zároveň s hráčem a na místě, kde míč dopadl,
udělá čáru.
Nechytí-li hráč míč po prvním odrazu od země, musí následující hráč
házet míč z té čáry, ze které jej házel jeho neúspěšný kamarád. Proto
hráč vždy hází míč co nejdále, musí však odhadnout, bude-li schopen jej
chytit. Vítězí družstvo, jehož poslední hráč je po chycení míče nejdál
vpředu.
Na chytanou s míčem
Hru můžeme hrát na rovném hřišti nebo planince. Na zemi nakreslíme
dvě rovnoběžné čáry ve vzdálenosti asi 30 až 40 kroků jednu od druhé.
Vybereme dva kapitány. Ostatní se rozdělí na dvě družstva a ve dvojicích
se postaví za čarami na obou stranách hřiště.
Dva kapitáni, které jsme vybrali, mají v rukou po jednom míči a stojí ve
středu hřiště. Na znamení oba vyhazují dvakrát do vzduchu svůj míč
a chytají ho. Jakmile vyhodí míče poprvé do vzduchu, první dvojice
v obou zástupech se pustí a běží proti sobě. Úkolem hráčů obou druž-
stev je spojit se v nové dvojice s hráči, kteří běží z druhé strany. Kapitáni
uprostřed se snaží jim v tom zabránit a zasáhnout je míčem. Jestliže je
napoprvé nezasáhnou, mohou se o to pokusit ještě jednou, pokud se již
hráči obou družstev nespojili.
Jestliže se hráči setkali a nebyli zasaženi míčem, utvoří nové dvojice
a postaví se (podle přání) jedna na konec jednoho, druhá na konec dru-
hého družstva. Jsou-li zasaženi najednou oba hráči, vystřídají se s hráči
ve středu hřiště. Hra trvá tak dlouho, dokud se všichni hráči jednou nebo
dvakrát nepokusí spojit se se svými protějšími partnery v novou dvojici.

51
V této hře spolu zástupci obou družstev nesoutěží, ale naopak se spo-
jují, aby dosáhli společného cíle. Vítězi se stávají ti hráči, kteří nebyli
během hry zasaženi míčem.
Kimův čtverec
Osm hráčů stojí do čtverce. Míče mají dva hráči stojící proti sobě a začí-
nají přihrávat míč doprava po obvodu čtverce. Po rozehrání si vymění
místa po úhlopříčce. Další hráči přihrávají vždy doprava a vymění si
místo s hráčem naproti. Pozor – míče přicházejí zleva, po výměně se děti
musí ihned soustředit na přihrávku zleva (viz obr.).
52

síly
Hry zaměřené na rozvoj silových schopností jsou většinou založeny na
úpolových cvičeních či přenášení partnera. Proto mohou přinášet určitá
rizika zranění, která se však dají poměrně úspěšně omezit. Vždy je třeba
dětem vysvětlit podstatu hry a nebezpečí, která z ní vyplývají, a zdůraz-
nit zakázané činnosti. Mezi hlavní zásady patří:
nikdy nesmíme připustit údery rukou, pěstí nebo loktem, kopnutí no-
hou nebo kolenem na jakékoliv místo těla, chycení za hlavu a krk,
páky na malé klouby (prsty, zápěstí apod.), škrcení, škrábání, štípání,
tahání za vlasy a píchání prsty;
vždy by proti sobě měli stát výškově i hmotnostně podobní soupeři;
úpolová cvičení by se měla odehrávat v prostředí, kde případný pád
nebude bolestivý; nevhodné jsou pevné povrchy (asfalt, beton, par-
kety), dáváme přednost např. žíněnkám, trávě nebo zápasišti;
nikdy nepokračujeme v soupeření, pokud jeden ze soupeřů nechce
pokračovat (z jakýchkoliv důvodů);
cílem cvičení je rozvinout sílu, nikoliv zvítězit za každou cenu; vždy je
nutné respektovat soupeře a chápat, že nevhodným chováním si děti
mohou způsobit i vážné zranění.
Na druhou stranu není nutné mít přehnané obavy ze zařazování těchto
her do přípravy dětí. Většinou se jedná o hry, jejichž modifikace děti běž-
ně používají při svých hrách a výše uvedené zásady přirozeně respektují.
Hry ve dvojicích
Zápas
Soupeři usilují o to, aby se dostali svému protivníkovi za záda a chytili ho
pevně kolem pasu. Kdo je takto uchopen, prohrává.
Zápas jednou rukou

Dva zápasníci se postaví čelem proti sobě tak, že pravá noha jednoho je
vedle pravé nohy druhého. Podají si pravou ruku. Levýma nohama jsou
53
pevně zapřeni. Levou ruku mají za zády. Na znamení se snaží jeden dru-
hého vyvést z rovnováhy, tj. přinutit ho, aby zvedl nohu nebo přešlápl.
Souboj má 3 nebo 5 kol.
Kohoutí zápasy I
Dva zápasníci poskakují na jedné noze, druhou mají pokrčenou. Paže
zkříží před tělem nebo je složí za zády (jen chlapci). Údery hrudníkem,
rameny či boky se vzájemně snaží vychýlit z rovnováhy. Kdo se postaví
na obě nohy, prohrál.
Kohoutí zápasy II
Při této hře stojí oba protivníci na jedné noze a druhou nohu drží opačnou
rukou za kotník ve vzduchu za zády. Druhá ruka je také za zády a pode-
pírá první ruku v lokti. V tomto postavení se k sobě hráči přiblíží; oba se
snaží porazit soupeře, přinutit ho, aby pustil zvednutou nohu, nebo ho vy-
tlačit z kruhu. V obou těchto případech končí kolo a vítěz získává jeden
bod. Pokud spadnou, pustí nohu nebo společně opustí kruh oba bojov-
níci, boj končí nerozhodně. Zápas se skládá ze tří, pěti nebo sedmi kol.
Kohoutí zápasy III

Soupeři se postaví do kruhu, který měří v průměru asi 2 metry. Oba se
předkloní a uchopí se vzájemně rukama za kotníky. V této poloze se
snaží vystrčit soupeře rameny z kruhu. Vítězí ten, který porazí svého soka
nebo ho přiměje k tomu, aby pustil kotníky.
Kohoutí zápasy IV
Dva protivníci stojí ve velkém kruhu, který měří v průměru 3–5 metrů,
čelem proti sobě na jedné noze a oba drží zvednutou nohu jednou rukou
za kotník. Mají-li zvednutou levou nohu, podají si pravé ruce a naopak.
Oba se pak pokoušejí tahem nebo tlakem vyvést protivníka z rovnováhy
nebo ho přinutit, aby překročil obvod kruhu. Bojovníci se nesmějí do-
tknout země žádnou jinou částí těla, než stojnou nohou, ani nesmějí pus-
tit zvednutou nohu. Soupeři se občas v zápalu boje pustí, ale musí si
hned zase podat ruce a pokračovat v boji, dokud se některý z nich neod-
chýlí od základní polohy na jedné noze.
Kohoutí zápasy V
Dva soupeři stojí čelem proti sobě v kruhu o průměru 2–3,5 metru. Oba
si založí ruce na prsou, zvednou jednu nohu (v koleni hodně pokrčenou)
54
a vysunou chodidlo dopředu. V tomto postavení se snaží jeden druhého

vyvést z rovnováhy nebo vystrčit z kruhu tlakem nohy proti noze. Bojov-
níci mohou v kruhu volně poskakovat kterýmkoli směrem a libovolně úto-
čit nebo provádět klamné výpady zvednutou nohou. Nesmějí se při tom
navzájem dotýkat jiných částí těla než volné nohy. Paže musí zůstat stále
založené. Po skončení souboje si děti mohou ve druhém kole nohy
vyměnit.
Žabí souboj
Tato hra je obdobou kohoutích zápasů, děti však poskakují ve dřepu.
Dotek země jinou částí těla než chodidly znamená prohru.
Na balvany
Hráči se vzájemně zvedají. Ze hry vypadává každý, kdo je zvednut tak,
že se nedotýká vůbec země. Ten, kdo zůstane ve hře jako poslední,
vyhrává a získává titul „absolutní balvan“.

Hry zaměřené na rozvoj síly

55
Zatlač soupeře za čáru

Dvojice si sedne zády k sobě mezi dvě čáry vzdálené asi 3 metry od
sebe. Na povel se děti začnou zády přetlačovat. Mohou se opírat o zem
rukama i nohama, ale nesmějí se vztyčovat. Vítězí to družstvo, které pře-
tlačí víc soupeřů za čáru.
Přetlač soupeře nohama

Dva soupeři sedí na zemi proti sobě, chodidly se vzájemně dotýkají
a ruce mají položené na kolenou. Na dané znamení se snaží jeden dru-
hého odtlačit z místa. Vítězí ten, komu se to podaří. Hráči si nesmějí
pomáhat rukama, ani se jimi nesmějí dotýkat země.
Viklan
Hráči stojí čelem proti sobě, položí si navzájem ruce na ramena. Jednou
rukou se přitahují, druhou odtlačují a snaží se soupeře vytočit nebo vyvik-
lat ze základního postavení – až soupeř ztrácí rovnováhu a padá. Hráči
nesmějí vůbec hýbat nohama, ty musí zůstat „přibité“ k zemi.
Přetlačovaná
Družstvo se rozdělí na dvě skupiny, počtem a tělesnou silou pokud možno
stejné. Z každé skupiny jde pak doprostřed na volné místo jeden hráč.
Soupeři se rozkročí tak, že se vzájemně dotýkají pravým chodidlem. Pak
se uchopí za ruce a cloumáním, výpady i různými úhybnými pohyby se
oba snaží, aby protivník ztratil rovnováhu a zvedl to či ono chodidlo, nebo
dokonce i upadl. Komu se podaří protivníka takto „zneškodnit“, získává
svému družstvu bod. Ztratí-li oba zápasníci rovnováhu současně, nebo
není-li zápas vybojován do jedné minuty od startu, je prohlášen za neroz-
hodný. Každá dvojice bojuje jen jeden zápas. Střídavě si vždy zápasník
jedné strany vybírá přibližně stejně silného soupeře ze strany druhé. Vítězí
samozřejmě družstvo s větším počtem bodů.
Boj o oblázek
Hráči jsou rozděleni do dvojic tak, aby ve dvojici byli stejně silní jedinci.
První vyznačí v trávě asi metrové kruhy a do jejich středu položí oblázek
velký jako dlaň. Potom první hráči zaujmou ve svém kruhu bojové posta-
vení. Druzí se zatím kolem kruhů připraví a na dané znamení zaútočí.
Mají jediný úkol – zmocnit se soupeřova oblázku a vynést jej z kruhu ven.
Jakmile se to někomu podaří, zvolá „mám!“ a hra pro něj končí. Obránce
smí chránit svůj oblázek všemi dovolenými způsoby, nesmí jej však brát
do ruky.
56
Ať soupeř vstane
Dva bojovníci sedí na zemi čelem proti sobě, nohy mají lehce pokrčené
(dotýkají se vzájemně prsty chodidel) a mezi sebou drží tyč. Jeden má
ruce vně, druhý zevnitř. Na pokyn se oba snaží tahem přinutit druhého,
aby vstal.
Vytlač soupeře z kruhu

Dva hráči stojí v kruhu o průměru tři metry. Postaví se k sobě zády, spojí
si vzájemně paže za lokty. Na znamení se snaží vytlačit soupeře z kruhu,
pažemi musí být stále spojení.
Souboj s plným míčem

Dva hráči stojí čelem proti sobě a v natažených pažích drží plný míč. Na
pokyn se snaží vytrhnout míč soupeři z rukou. Kdo ztratí kontakt s míčem
oběma rukama, prohrává. Zápas se hraje na pět opakovaných soubojů.
Vychyl soupeře z rovnováhy

Dva hráči stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 1 metr. Každý má nohy
u sebe, tedy nerozkročené. Oba mají pokrčené ruce v loktech do výše
ramen, dlaněmi proti soupeři. Na povel se oba snaží vzájemně zasáh-
nout tak, že svými dlaněmi narážejí na dlaně protivníka a ten pak ztrácí
rovnováhu, je nucen přešlápnout a prohrává. Protivník ovšem údery
oplácí a někdy před nimi neočekávaně uhne, takže pak mnohdy ztrácí
rovnováhu naopak ten, který útok vedl. Oboustranné úhybné pohyby,
klamání i výpady jsou povoleny. Prohrává ten, kdo dříve pohne nohama
nebo se dotkne jiné části protivníkova těla než jsou dlaně. Děti mohou
stát i na lavičce nebo na kladině. Kdo seskočí, prohrál.
Tvrdohlavý mezek
Všichni hráči se rozdělí podle velikosti do dvojic. Dvojice stojí vedle sebe
po jedné straně herní plochy. Jeden člen každé dvojice (mezek) se před-
kloní, opře obě ruce o zem a nohama se zeširoka rozkročí. Druhý člen
každé dvojice (jezdec) se skloní, obejme rukama mezkovy nohy nad
koleny a zvedne ho, jako kdyby se připravoval k závodu trakařů (musí
držet mezkovy nohy správně nahoře pod svými pažemi). Jezdec se pak
snaží dostrkat mezka dopředu za čáru vzdálenou asi 5 metrů. Mezek se
vzpírá, rychle se obrací a kroutí doprava a doleva nebo vyvíjí odpor
napjatými pažemi. Mezek nesmí vysazovat, tj. zvedat pánev. Jezdec
nesmí zvednout mezka ze země, obrátit ho a táhnout, může vlastně užít

57
jen přímého tlaku kupředu v tom směru, kde je mezkova hlava, a tak ho
přinutit k postupu. Smí vyvinout i nezbytný tlak do strany a tak mezkovi
překazit pokusy o obrat doprava nebo doleva. Mezek by měl držet hlavu
stále vzhůru. Hra nesmí trvat příliš dlouho. Na zpáteční cestě si pak
mezek s jezdcem vymění úlohy.
Odtrhni soupeře
Jeden z hráčů se drží pevně za strom nebo za jiný pevný předmět.
Druhý hráč se jej pokouší odtrhnout, ale pouze tahem. Počítá se doba,
po kterou hráč dokáže vzdorovat. Hráči si mohou měnit úlohy, může se
hrát i v družstvech.
Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz)

58
Hry ve skupinách
Zápasnické třídy
Na zemi jsou čarami vyznačeny čtyři pásy asi 2–3 metry široké a dlouhé
10 metrů. První pás značí 1. třídu, druhý pás 2. třídu, atd. Na začátku hry
se shromáždí všichni hráči v prvním pásu. Na povel se začnou vzájemně
vytlačovat do druhého pásu. Zápasník, který zůstane sám v prvním
pásu, je zápasníkem první třídy. Stejným způsobem se bojuje o prvenství
ve druhé třídě atd. Děti, které jsou vytlačeny ze čtvrtého pásu, jsou
zápasníky bez třídy.
Zazděný
Pět až šest hráčů se uchopí za ruce a utvoří malý sevřený kruh, stojí
čelem dovnitř. Uvnitř je jeden hráč, který se snaží uniknout ven. Po stano-
vené době jde do kruhu další hráč. Děti se mohou postavit i zády do
středu kruhu a jeden hráč se pak snaží vniknout dovnitř.
Boj o ostrovy
Na hřišti vyznačíme několik ostrovů – kruhů o průměru 2–3 metry. Hráči
se rozdělí na obránce a útočníky. Na začátku hry jsou útočníci za čarou
a obránci po třech až pěti na jednotlivých ostrovech. Na dané znamení
začnou útočníci vytahovat, vytláčet či vynášet obránce z jejich ostrovů.
Obránce je vypuzen, dostane-li se oběma nohama z kruhu. Je-li venku,
bojuje dál o svůj ostrov. Vítězí ti, kteří mají obsazeno více ostrovů.
Hadí doupě
Na zemi narýsujeme kruh o průměru 1 metr. Hráči se rozdělí do družstev,
obvykle bojuje jedno družstvo proti druhému. Pak se postaví do kruhu
kolem vyznačeného kroužku, stojí střídavě – vždy hráč z jednoho vedle
hráče z druhého družstva. Chytí se za ruce a snaží se některého spolu-
hráče přinutit, aby vstoupil do „jedovatého kroužku“. Hráči se snaží uhý-
bat úkrokem stranou, skokem na druhou stranu nebo tím, že do kroužku
vtáhnou někoho jiného. Kdo vstoupí do kroužku, byl uštknut a posadí se.
Jestliže je hra často přerušována, protože se hráči pouštějí, uděláme
pouta, tj. svážeme pevný provaz do kroužků velkých v průměru 15 cm
a hráči jsou pak navzájem spojeni držením za tyto kroužky. Když se kruh
roztrhne, padá odpovědnost na toho, kdo pustil provazový kroužek
z ruky a ten je pak vyřazen.


59
Vítr
Vybereme jednoho nebo dva hráče (podle počtu dětí), kteří budou vítr.
Ostatní hráči jsou mraky. Sesednou se na zem dokolečka, chytí se ruka-
ma a zaseknou se nohama. Vítr musí roztrhat mraky. Jsou-li mraky roz-
trženy na dvě skupiny, nesmí se (skupiny) už spojit, vítr se potom musí
snažit roztrhat dvě skupiny zvlášť. Když je z mraků oddělen jednotlivý
člověk, začne pomáhat větru. Tato hra je někdy také nazývána „kmínek“,
podle pekaře (zde „vítr“), který uždibuje z housek (zde „mraky“) kmín.
Boj v kruhu na jedné noze

Na zemi vyznačíme kruh o poloměru asi 3 metry. Dvě družstva hráčů
jsou promíchána v kruhu, přičemž hráči stojí jen na jedné noze a snaží
se navzájem z kruhu vytlačit, nebo přimět soupeře k postavení na obou
nohou. Vítězí družstvo, kterému zůstane v kruhu více hráčů. Hru můžeme
hrát i tak, že bojuje jeden proti druhému a ten, kdo zůstane poslední
v kruhu a na jedné noze, je vítězem.
Vlk v pasti
Hráči utvoří kruh a podají si ruce. Stojí čelem dovnitř kruhu. Uprostřed
kruhu je vlk a snaží se z něj vyprostit provlékáním, prorážením nebo pře-
skočením spojených paží. Jakmile se mu to podaří, běží ostatní hráči za
ním. Kdo se ho dotkne první, stává se vlkem a hra se může opakovat.
Vysvoboď přítele
Hráči stojí v kruhu čelem ven a drží se za předloktí. Jeden hráč je uvnitř,
druhý je vně kruhu. Kruh se otočí dvakrát kolem dokola a mezitím se
mohou oba hráči spolu domluvit. Jakmile se kruh zastaví, přiblíží se vnitřní
hráč k obvodu kruhu a snaží se za pomoci přítele z venku prorazit ven.
Není to tak lehké, protože hráči, tvořící kruh, jej obklopují ze všech stran.
Závod kurýrů
Družstva stojí v zástupu s rozestupy nejméně 3 metry. Poslední na povel
vyběhnou a sednou předposledním na záda. Ti s nimi běží vpřed a pře-
dají je dalším hráčům v zástupu atd., první v družstvu je odnesou k metě.
Při přesedání se kurýr nesmí dotknout země. Vítězí družstvo, jehož kurýr
je nejdříve na metě.
60
Hra na čísla
Soupeří dvě družstva se shodným počtem hráčů. Každé družstvo se
tajně očísluje a obě dvě se rozestaví na opačných koncích tělocvičny
tak, aby hráči byli v jedné rovině. Uprostřed tělocvičny leží několik metrů
dlouhé lano, ve středu označené barevnou značkou. Trenér vyvolá
některé číslo, hráči, kterým bylo přidělené, běží k lanu, chytí ho a snaží
se ho přetáhnout na svou stranu tak, aby značku dostali za cílovou čáru.
Po pěti sekundách trenér vyvolá další číslo, hráči, kterým bylo přidělené,
běží k lanu a připojí se ke spoluhráči. Postupně se v pětisekundových
intervalech připojují další dvojice. Vítězí družstvo, které přetáhne střed
lana za svou cílovou značku.
Boj s plnými míči
Uprostřed tělocvičny je naznačen třímetrový pás, který je po obou stra-
nách ohraničen lavičkami. Děti utvoří dvě stejně početná družstva,
každé má jeden plný míč a rozmístí se za lavičkami. Na povel trenéra
začnou házet míč tak, aby spadl soupeřům za jejich lavičku na zem. Za
každý takovýto úspěšný hod získává družstvo bod. Družstvo naopak
bod ztrácí, hodí-li plný míč tak slabě, že spadne na zem do třímetrového
pásma. Hraje se na čas nebo na předem stanovený počet bodů.
Bitva na šachovnici
Na zemi vyznačíme několik stejně velkých polí – v tělocvičně křídou,
venku kouskem dřeva. Pole leží za sebou a vedle sebe, asi jako na
šachovnici. Všichni hráči vstoupí do prvního pole a na dané znamení se
snaží jeden druhého vytlačit do předem domluveného pole. Ten, kterému
se podaří zůstat poslední v prvním poli, je vítězem prvního kola. Potom
se tento postup opakuje ve všech ostatních polích. Každé kolo tak má
jednoho vítěze. Na závěr můžeme uspořádat vylučovací závod vítězů.
Přetahování lana
Dvě družstva stojí v řadách, obě asi deset metrů od lana, které mají mezi
sebou na zemi. Na dané znamení se k němu všichni rozběhnou. Obě
družstva se snaží lano uchopit a odnést na své výchozí místo. Podaří-li
se uchopit oběma družstvům lano současně, nastane přetahování. Vítězí
družstvo, které se dříve vrátí s lanem na své místo, podmínkou však je,
aby se všichni členové družstva lana drželi. Hru lze ztížit tak, že družstva
vybíhají z různých postavení, např. sedí nebo leží na zemi, klečí apod.

61
Kdo koho přetáhne?

Hráči vytvoří přibližně stejně silné dvojice. Máme-li smíšené družstvo,
budou zvlášť dívčí a zvlášť chlapecké dvojice. Na zemi nakreslíme čáru.
Dvojice se postaví podél ní a tak se vytvoří dvě družstva. Jsou od sebe
vzdálena na jeden krok. Na znamení organizátora hry se hráči ve dvoji-
cích vezmou za ruce. Na druhé znamení se každý snaží přetáhnout
svého protivníka za čáru.
Hráč, který překročí oběma nohama čáru, je zajatec a vypadává ze hry.
Ten, který ho přetáhl, může nyní pomoci některému hráči u svého druž-
stva: chytne ho oběma rukama kolem pasu a spolu s ním se snaží pře-
táhnout vzpírajícího se protivníka. Družstvo, které přetáhne více zajatců,
vítězí. Hru můžeme několikrát opakovat.
Triangl
Hráči se uchopí za ruce a vytvoří kruh. Doprostřed kruhu postavíme troj-
nožku ze tří klacíků (položí míč apod.). Kruh chodí po směru hodinových
ručiček a hráči se navzájem postrkují tak, aby jeden z nich shodil troj-
nožku (postrčil míč). Hráč, který shodí trojnožku nebo se pustí spolu-
hráče, vypadává. Vyhrává poslední hráč.
Přetahování v kruhu
Lano svážeme konci k sobě a položíme na zem do kruhu. Okolo něj
nakreslíme kruh s průměrem asi o metr větším, než je kruh lana. Mezi
lano a nakreslený kruh se postaví přiměřený počet hráčů. Na dané zna-
mení uchopí všichni lano a snaží se dostat ven z nakresleného kruhu.
První, komu se to podaří, je vítězem.
Dobývání středu kruhu

Na zemi vyznačíme dva soustředné kruhy, jeden o průměru 4 a druhý
7 metrů. Obránci kruhu tvoří jedno družstvo. Mohou se pohybovat pouze
po vymezené ploše mezi kruhy. Druhé družstvo, dobyvatelé kruhu, se
snaží obránce vytáhnout z mezikruží. Naopak obránci se snaží vtáhnout
útočníky do středu kruhu. Kdo byl přinucen přestoupit kruh oběma
nohama, stává se zajatcem. Na každé straně hraje stejný počet hráčů.
Vítězí družstvo, kterému se v určeném čase podaří vtáhnout do kruhu
nebo naopak z něj vytáhnout více protihráčů. Hru je možné hrát také tak,
že za každého hráče se počítají body, které se po několika hrách sečtou.

62
Na vlky
V rozích hřiště vyznačíme čtyři čtverce (domečky oveček) a uprostřed
kruh (vlkovo doupě). Na zahajovací povel začnou ovce přebíhat v urče-
ném směru z domečků, přičemž se je vlk snaží chytit a zatáhnout do
svého doupěte. Chycené ovce se stávají pomocníky vlka. Ovce mohou
ohroženým spoluhráčům pomáhat, ale jen tehdy, jsou-li některou částí
těla v domečku. Podaří-li se bránící ovci při přetahování dotknout se
některou částí těla domečku, je ovce zachráněna a vlk ji musí pustit.
Hutututu
Hrací obdélník je rozdělen na dvě poloviny, hráči vytvoří dvě družstva. Ta
střídavě vysílají jednoho hráče do cizího pole. Hráč se nadechne a vběhne
na soupeřovo území – zde se však nesmí znovu nadechnout, proto musí po
celou dobu tutat „hututututu...“. Jeho cílem je dotknout se co největšího
počtu hráčů z druhého družstva a vrátit se zpět na svoji stranu hřiště.
Pokud se v pořádku vrátí, přetáhne do svého družstva všechny ty, kte-
rých se dotkl. Pokud ho chytí a nechají dotutat, je přetáhnut k soupeřům.
Přetáhnutím se mění nejen pozice, ale i přesvědčení hráčů. Pokud je
hráč chycen, ale podaří se mu libovolnou částí těla dotknout se svého
území, bere se to jako úspěšný návrat. Takto se mohou hráči přetahovat
donekonečna, málokdy se podaří jedno družstvo úplně zničit.
Hry bojové
Rodeo
Tato hra patří mezi nejtvrdší, ale přesto
nejoblíbenější dětské hry zaměřené na
rozvoj síly. Družstvo se rozdělí do dvou
skupin. Jedna představuje mustangy
a druhá kovboje. Skupina mustangů
se postaví jeden za druhého, hráči se
předkloní a pevně rukama obejmou
hráče stojící před nimi kolem pasu. Ze
zad členů družstva se tak vytvoří sou-
vislý „koňský hřbet“. Družstvo kovbojů
se snaží dostat co nejvíce svých hráčů
na „koňský hřbet“, a to tak, že jeden

63
hráč po druhém se rozbíhá a skáče co možná nejdál na záda družstva

mustangů. Po dosedu se již děti nesmějí pohybovat. Kovbojové postup-
ně naskakují tak dlouho, dokud se „koňský hřbet“ neroztrhne nebo
dokud nespadne první kovboj. Pak se družstva vymění. Vítězí to, které
mělo na hřbetě více kovbojů, nebo které se později rozpadlo.
Při této hře je pro mustangy důležité důkladně schovat hlavu mezi ruce,
protože naskakující kovboj by je mohl kopnout kolenem. Trenér musí zajis-
tit, aby nedocházelo k nepřiměřeným časovým prostojům mezi naskaku-
jícími kovboji – přehnaně by tím zatěžovali mustangy. Doporučují se
maximálně tři sekundy mezi jednotlivými dětmi.
Přepadení tábora
Na vymezeném prostoru, např. 10×15 metrů, se pohybuje družstvo obrán-
ců. Druhé družstvo má za úkol přepadnout tábor a dopravit obránce
mimo prostor. Obránci se mohou pohybovat jen ve vymezeném území
a mají možnost se bránit. Potom se družstva vymění a obránci před-
stavují útočníky. Hra se hraje na čas. Vítězí to družstvo, jemuž se podaří
v lepším čase dopravit mimo tábor více hráčů.
Přetahovaná
Hraje se na hřišti, které má rozměry přibližně 20×10 metrů. Obě družstva
jsou na začátku na užším konci hřiště (každé na svém). Po zahájení hry
se každý snaží dostat protihráče na svůj konec hřiště. Každý, kdo přejde
cizí konec hřiště, vypadává z tohoto kola. Pravidla nebrání tomu, aby se
několik hráčů domluvilo a pokusilo se odtáhnout silnějšího protihráče.
64
Králi, králi, dej vojáčka

Dvě družstva stojí proti sobě ve dvou řadách. Děti v jednom družstvu se
drží za ruce, druhé družstvo je vyzývá: „Králi, králi, dej vojáčka! Jakého?
Modrého. A kdo jím má být?“ Následuje jméno hráče z druhého družstva,
vyvolaný hráč vyběhne s rukama za zády a pokusí se roztrhnout soupe-
řův řetěz (spojené ruce). Pokud se mu to podaří, vybere si jednoho z těch
dvou, mezi kterými proběhl, a ten jde k jeho družstvu. Jestliže se mu pro-
tihráče protrhnout nepodaří, zůstává u soupeře. Družstva se střídají tak
dlouho, dokud jedno družstvo nevymizí. Pozor – je nezbytné, aby měl
útočící hráč ruce opravdu za zády, hráči bránícího družstva nesmí být
zase příliš blízko u sebe.
Tato hra se v modifikaci také nazývá Král vysílá své vojsko, jednotliví hrá-
či jsou vysláni svým kapitánem (obvykle nejsilnějším členem družstva).
Dobývání pokladu
Hru hrajeme na takovém povrchu, který v případě pádu dětí nevede ke
zranění (na trávě, v písku apod.). Družstvo dětí je rozděleno na dvě sku-
piny – dobyvatelé a obránci. Obránců by mělo být o něco více než útoč-
níků (např. poměr 3:5). Na zemi vyznačíme kruh (můžeme použít dlouhé
lano), jehož obvod by měl být přiměřený počtu bránících dětí (na jed-
noho hráče asi 2 metry). Do středu kruhu položíme poklad – může jím být
mikina, čepice atp. Obránci se rozestaví vně obvodu kruhu a v průběhu
hry do něj nesmějí vstupovat. Útočníci se snaží proniknout dovnitř
a dotknout se pokladu libovolnou částí těla. Za dotyk získává útočník
jeden bod. Jakmile se hráč dotkne pokladu, musí vystoupit z kruhu
(poklad zůstává uprostřed) a odejít do „tábora“ dát zprávu o pokladu –
musí jít tedy na místo, které je ve vzdálenosti 5–10 metrů od kruhu.
Jakmile se tohoto místa dotkne, může se vrátit a pokračovat v dobývání.
Obránci se snaží zabránit útočníkům ve vstupu do kruhu. Mohou s nimi
zápasit, chytat je za části těla apod. Nesmí se útočit na hlavu, krk (tzv.
kravata) a další nebezpečná místa. Také se nesmí kopat, kousat, škrábat
apod. Hra se hraje na časový limit (např. 5 minut), po jeho uplynutí se
obránci a útočníci vymění.
65

vytrvalosti
Hry na hřišti nebo v tělocvičně
Stíhací závod družstev
Závodí se podle počtu družstev na okruhu asi 50–200 metrů dlouhém.
Družstva se před startem rozestaví tak, aby mezi nimi byly stejné od-
stupy. Za každé družstvo startuje první dítě se štafetovým kolíkem (míč-
kem, peškem), po oběhnutí kola předá štafetu druhému atd. Když se
všichni vystřídají, převezme štafetu opět první. Jestliže je některý běžec
předstižen, odstupuje ze závodu celé jeho družstvo.
Vylučovací závod v kruhu

Po obvodu hřiště se rozestaví v pětimetrových vzdálenostech děti, levým
bokem do středu kruhu. Na povel všichni vyběhnou, každý se snaží
dohonit soupeře běžícího před ním a dotykem ruky ho vyřadit ze hry.
Vítězí ti, kteří zůstanou ve hře po uplynutí 30–60 sekund.
Stíhací závod v kruhu

Děti utvoří kruh a rozpočítají se na první až čtvrté. Na povel vyběhnou
děti s lichými čísly, obíhají kolem kruhu, každý se snaží dohonit soupeře
běžícího před ním a dotykem ho vyřadit ze hry. Po vyřazení dvou hráčů
se všichni vrátí na svá místa a na povel běží hráči se sudými čísly.
Běh k neznámému cíli

Na hřišti jsou vyznačeny dvě čáry vzdálené od sebe 20–30 metrů.
Všichni hráči se shromáždí na jedné z nich a na písknutí trenéra vyběh-
nou ke druhé čáře. Jakmile však trenér opět pískne, rychle se všichni
otočí a běží zpět ke startovní čáře. Trenér může písknout ještě několikrát
a pokaždé je to povel k obratu a běhu na druhou stranu. Nikdo neví
a není si jist, zda bude cílem první nebo druhá čára. Pak se trenér odmlčí
a kdo nejdříve přeběhne čáru vpředu, vyhrává.

66
Lavina
Nejvýše pětičlenná družstva stojí na čáře v řadě vedle sebe. Před druž-
stvy v přiměřené vzdálenosti (větší než 10 metrů) označíme metu. Na
povel vyběhnou všichni první, běží přímo k metě, na kterou musí šláp-
nout a vrací se zpět, vezmou za ruku druhé a běží s nimi k metě a zpět
atd., až běží celé družstvo tam i zpět. Nyní zůstanou první stát na svých
místech, při dalším běhu zůstanou stát druzí atd., až poslední běží sám
k metě a zpět. Vítězí družstvo, jehož poslední člen se nejdříve vrátí na své
místo.
Hra na vyloučení
Na hřišti vyznačíme startovní a cílovou čáru. Na startovní čáře jsou v pře-
dem určené poloze připraveni hráči. Na povel vybíhají, a ten, který dva-
krát přeběhne jako poslední cílovou čáru, vypadává ze hry.
Běžet – stát!
Děti stojí ve dvojicích za sebou ve velkém kruhu. Tvoří tak vnitřní a vnější
kolo. Dvojice jsou od sebe vzdáleny asi 3 metry. Počet hráčů musí být
lichý, třináct, patnáct nebo sedmnáct. Lichý hráč stojí sám uprostřed
kruhu. Když zvolá: „Běžte!“, musí se všechny děti dát do běhu. Vnitřní
kruh běží doleva, vnější doprava. Zvolá-li hráč uprostřed: „Stůjte!“, musí
každé dítě co nejrychleji vyhledat partnera a spojit se s ním do páru.
Protože hraje lichý počet dětí, jeden hráč zbyde. Ten může od hráče,
který stojí uprostřed kruhu, dostat „babu“. Může se však zachránit tím, že
se připojí k jednomu páru, tři však pohromadě zůstat nemohou. Dítě, sto-
jící vpravo od hráče, který se připojil ke dvojici, musí odběhnout. Chytí-li
střední některého hráče, jde tento hráč do středu kruhu místo něj.
Hry zaměřené na rozvoj vytrvalosti

67
Přebíhaná
Pro tuto hru je vhodné hřiště na házenou. Hráči jsou rozděleni do dvou
družstev o stejném počtu hráčů. Jedno družstvo je rozestavěno po celém
hřišti, druhé družstvo stojí na brankové čáře. Na znamení se snaží družstvo
z brankové čáry přeběhnout na druhou stranu. Hráči v poli však mají malé
míčky (každý jeden) a snaží se jimi probíhající vybít. Ten, kdo doběhne na
druhou stranu, aniž by ho někdo vybil, může se vrátit zpět. Kdo je vybit,
vrací se za brankovou čáru, odkud vybíhal. Každý celý přeběh se počítá
za jeden bod, družstvo si body sčítá. Hráči s míčkem si po jeho odhození
mohou brát nejbližší, který najdou. Po 10 minutách se úlohy vymění.
Hvězdice v pohybu
Děti utvoří 5–6 zástupů po třech až pěti hráčích a postaví se do hvěz-
dice. Každý zástup představuje družstvo. Podle počtu hráčů v jednotli-
vých družstvech dostanou všichni hráči číslo od jedné do pěti. Když je
v družstvu více dětí, obdrží další čísla. Všechna družstva musí mít stejný
počet členů. Organizátor hry zavolá číslo. Ze všech družstev vyběhnou
děti, které mají vyvolané číslo, a běží kolem vnějšího kruhu, až se opět
dostanou na své místo. Kdo stojí na svém místě jako první, získává pro
své družstvo jeden bod. Družstvo, které na konci hry získá největší počet
bodů, vyhrává. Hru lze ztížit – děti mohou kolem kruhu skákat po jedné
noze nebo běhat po čtyřech.
Řeka a ostrov
Všechny děti se rozdělí na dvě stejně početná družstva. Dva hráči
z každého družstva zaujmou postavení na čarou označeném místě vzdá-
leném 10 metrů od ostatních, tj. u „břehů“. Tito hráči představují „vor“ pro
obě družstva.
Místo, na kterém zůstali ostatní děti, se nazývá „ostrov“. Na znamení
organizátora hry začnou oba hráči, kteří představují vor, pádlovat přes
řeku (tzn. utíkat). Chytnou se za ruce a běží co nejrychleji směrem k ostro-
vu. Když se tam dostanou, vezmou jednoho hráče svého družstva na
„vor“, tedy mezi sebe. Potom běží zpět ke břehu (k místu svého původ-
ního postavení vzdálenému 10 metrů). Odtamtud běží k ostrovu a vez-
mou dalšího „trosečníka“ svého družstva. Když jsou na břehu čtyři děti,
utvoří dva vory, při šesti dětech se utvoří tři vory atd. Družstvo, které
dokáže dříve dopravit všechny své členy na břeh, vítězí.
68
Zajíc bez doupěte

Všichni hráči (kromě dvou) se rozdělí na skupinky po čtyřech. Čtveřice se
pak rozestaví po hřišti na vzdálenost několika kroků jedna od druhé. Hráči
ve čtveřicích si rozdělí čísla od 1 do 4. Hráč číslo 1 se postaví do středu
kruhu, ostatní tři se uchopí za ruce. Kroužky znázorňují „zaječí doupata“
a ti, co stojí uprostřed, představují „zajíce“. Dva, kteří zůstali mimo čtveřici
(jeden z nich je lovec, druhý zajíc bez doupěte), jsou před zahájením hry
nedaleko doupat. Na znamení trenéra začíná lovec honit zajíce. Ten se
může zachránit vběhnutím do některého doupěte. Zajíc, který byl v tomto
doupěti do této doby, musí okamžitě vyběhnout a utíkat před lovcem.
Jestliže lovec zajíce chytne, vymění si hráči navzájem úlohy.
Při hře je nutno dodržovat několik pravidel. Lovec nemůže vběhnout do
doupěte a tam zajíce chytit. Oba zajíci nesmějí být v jednom doupěti déle
než 3 sekundy. Jestliže se poruší toto pravidlo, pak se zajíc, který nestačil
vyběhnout, stane novým lovcem. Důležité je také dávat pozor, aby se zajíc,
který je pronásledován, nechytal rukama za hráče, představující doupata.
Musí buď proběhnout kolem nich, nebo rychle vběhnout do doupěte.
Po 5–7 minutách dává trenér znamení, do středu kruhu přicházejí hráči
s číslem 2, dřívější zajatci se staví do kruhů a spolu s ostatními tvoří dou-
pata. Je-li hodně účastníků, může jedno doupě tvořit 4–5 hráčů.
Vlaky
Všichni hráči se rozdělí na dvě nebo několik stejně početných družstev
po 8 až 12 hráčích. Družstva se postaví do zástupu ve vzdálenosti 3–4
kroků jedno od druhého. Před prvními hráči uděláme čáru. Hra začíná na
znamení. Hráči, kteří stojí první, běží vlevo kolem svého družstva, oběh-
nou je a na další okruh přibírají druhého hráče. Nyní kolem družstva obí-
hají dva hráči, jeden za druhým. Stejně tak se připojuje třetí, čtvrtý atd.
Počet „vagónů“ v každém „vlaku“ se zvětšuje. Jakmile se první hráč
(„strojvůdce“) s plnou soupravou vrátí na své místo (k čáře), zvedne
ruku. Vyhrává to družstvo, které nejdříve sestaví celou vlakovou sou-
pravu. Hráči musí dodržovat některá pravidla hry: během soutěže neod-
cházet z místa a připojovat se k vlaku po jednom; při běhu se nedržet
jeden druhého. První hráč v družstvu musí vždy doběhnout až k čáře.

69
Frisbee – létající talíře

Tato hra sice přímo nepatří do kategorie her, na které je tato kniha zamě-
řena, ale pro její náboj a náročnost na vytrvalost ji zde uvádíme. Pravidla
jsou hodně zjednodušená. Hraje se na hřišti asi 100 metrů dlouhém
a 25 metrů širokém. Na obou jeho kratších koncích je vyznačena kon-
cová zóna, která má šířku přibližně 10 metrů.
Pravidla hry:
Děti rozdělíme do dvou družstev, počet hráčů v jednom družstvu by
neměl přesáhnout 10. Družstvo se snaží přihrávat si létající talíř
(tzv. disk) tak, aby se dostal do koncové zóny soupeře. Přitom disk
nesmí spadnout na zem, ani se nesmí dostat mimo hřiště (do autu).
Pokud proti sobě hrají koedukované týmy, je vhodné, aby děvčata
bránila děvčata a chlapci chlapce (pokud je to možné z hlediska
počtu dětí).
Hráči se s diskem nesmí pohybovat (chodit, utíkat) – smějí jen dělat
otočky na jedné noze (tzv. pivot – podobně jako v basketbalu). Pokud
hráč zachytí disk v běhu, musí se s ním co nejrychleji zastavit (větši-
nou udělá ještě 2–3 kroky).
Pokud disk spadne na zem nebo vletí do autu, získává jej soupeřící
tým a rozehrává jej z místa, kde došlo k porušení pravidel.
Doba, po kterou smí jeden hráč disk držet, je omezena na 10 sekund,
které počítá protihráč (hráč družstva A chytne disk a hráč družstva B
začne pomalu počítat 1, 2, 3, …). Pokud hráč neodhodí disk do 10 se-
kund, získává jej soupeřící družstvo.
Družstvo obdrží bod tehdy, když přihraje disk do soupeřovy koncové
zóny a tam jej jeho spoluhráč chytne.
Je zakázaný jakýkoliv kontakt se soupeřem. Disk se smí získat pouze
zachycením v letu, nebo sražením na zem. Pokud soupeř srazí disk
na zem, získává jej a rozehrává z místa, kde dopadl.
Jestliže byl některý z hráčů fyzicky kontaktován jiným, ohlásí faul, hra
se zastavuje a rozehrává družstvo, které bylo faulováno, z místa faulu.
Hra nemá rozhodčího – vše se řeší dohodou hráčů. Pokud někdo fau-
luje – měl by se k tomuto zákroku přiznat. Jestliže si však tohoto pro-
vinění není vědom a nepotvrdí zákrok proti pravidlům, hra se vrací
o jeden krok zpět a odtud znovu pokračuje (např. hráč A obdržel od
hráče B přihrávku a při jejím zpracování nahlásil faul; jeho soupeř jej
ovšem nepotvrdil, a tak se disk vrací k hráči B, který jej rozehrává
70
z místa, odkud původně přihrával hráči A – přitom však již nemusí při-
hrávat tomuto hráči).
Hra začíná výhozem z vlastní koncové zóny jednoho družstva. Tento
hod se nesmí bránit, ale může se již normálně srážet disk na zem.
Hra se může hrát na čas, nebo na dosažený počet bodů. Platí však
pravidlo, které říká, že družstvo vítězí tehdy, když získá alespoň o dva
body více než soupeř.
Tato hra je velmi náročná na taktiku i techniku. Je vhodná spíše pro starší
děti, které si již jsou schopny přihrávat disk. Také nutnost si nabíhat pro
disk je pro menší děti složitá. Na druhou stranu má hra neustálé napětí
a nikdy není jasné, jak akce dopadne – i když má družstvo disk 1 metr
od koncové zóny soupeře, ještě není jisté, že ho tam přihraje tak, aby ho
spoluhráč zachytil. Významným aspektem hry je nepřítomnost rozhod-
čího. Tím působíme na děti velmi výchovně ve smyslu dodržování pravi-
del, čestnosti a smyslu pro fair play.
Hry v terénu
Hry v terénu představují zvláštní část her v přírodě, děti je na výletech
i za pobytu na tréninkovém táboře velmi rády hrají, mají své kouzlo zdra-
vé romantiky. Je při nich důležitá vhodná motivace. Hráči se např. jakoby
stávají opravdovými bojovníky či neohroženými hrdiny ze svých pohád-
kových a dobrodružných knížek a filmů, sny se stávají realitou. V těchto
hrách se děti mohou stát strážci hranice, bojovníky s různými nepřáteli,
zkušenými stopaři, neohroženými rytíři atd.
Jednoduché hry v terénu se hodí i pro děti mladšího školního věku, avšak
většinou jsou vhodné pro děti starší. Je při nich nutné dbát na bezpeč-
nost a zdraví dětí, proto je nehrajeme v nebezpečném terénu!
Terénní hry umožňují hráčům prověřit si i získat rozličné vědomosti,
dovednosti, návyky a vlastnosti, jako např. pozornost, paměť, pozorovací
schopnost, umění správně se rozhodovat v obtížných situacích, čest-
nost, pravdivost atd. Nenásilnou komplexní formou rozvíjejí hlavně kon-
diční schopnosti dětí.

71
Terénní kritérium
Po neschůdných cestách v divokém terénu umístíme na vymezeném
území barevné fáborky. S výhodou lze využít strží, skal, šípkových keřů,
jezírek, potoků, bažin, stromů atd. Úkolem soutěžících je přinést ve sta-
noveném (nebo co nejkratším) čase co nejvíc fáborků. Podle složitosti
získání fáborků lze také odstupňovat jejich hodnotu a vyjádřit ji různými
barvami.
Džungle
Skupinky hráčů jsou barevně označeny páskou na rukávech. Jedni jsou
na jedné straně určeného prostoru, např. bílí a červení, druzí jsou na
druhé straně prostoru, např. modří a zelení. Na dané znamení začíná lov,
bílí loví zelené a obráceně. Ulovený je ten, komu byla stržena páska. Ten,
kdo opustí hrací prostor, vypadává ze hry. Vítězí ta skupina, která zachrá-
ní nejvíce pásek.
Obránci a útočníci
V terénu vybereme prostor o rozměrech asi 100×50 metrů, vhodná je
např. louka. Hráči se rozdělí na obránce a útočníky. Družstvo útočníků se
rozestaví na kratší straně vymezeného prostoru. Družstvo obránců je roz-
ptýleno uvnitř prostoru. Po zahájení hry vyběhnou útočníci ze svého sta-
noviště. Jejich úkolem je proběhnout během stanovené doby (dvou až tří
minut) vymezeným prostorem a dostat se na opačný konec. Obránci se
jim v tom snaží zabránit. Chytají probíhající útočníky a snaží se je držet
tak dlouho, pokud neuplyne stanovená doba. Obě družstva, obránci
i útočníci, se mohou při boji sdružovat. Na znamení, které hru ukončí,
zůstanou všichni stát na svých místech. Útočníci dostávají jeden bod za
každého člena, jenž splnil úkol a stojí na konci hřiště. Body se sčítají vždy
po třech nebo pěti přebězích a pak si družstva vymění úlohy. Vítězí druž-
stvo, které získalo větší počet bodů.
Boj čísel
Ze čtvrtek nastříháme pro každého hráče jedenáct kartiček. Před začát-
kem hry dostanou všichni deset bílých kartiček, jedenáctou označenou
číslem. Děti rozdělíme do dvou družstev. Mají-li obě družstva např. osm
členů, dáme jim osmdesát bílých kartičkách a kromě toho dalších osm
lístků s čísly od jedné do osmi. Čísla představují bojovou sílu. Když se
v lese při hře střetnou dva zástupci různých družstev, sehraje jejich číslo-
vaná karta významnou roli. Při takovém náhodném setkání dvou bojov-
níků nepřátelských stran se oba snaží co nejdříve vykřiknout soupeřovo
72
jméno. Kdo je rychlejší aspoň o zlomek sekundy, má právo odebrat pro-

tivníkovi všechny bílé kartičky, které má u sebe, ale může to udělat jen
tehdy, když má stejné nebo vyšší číslo než soupeř. Jestliže má druhý
hráč vyšší číslo, ponechají si oba svoje kartičky a rozejdou se na různé
strany. Po dalších pět minut mezi nimi vládne nevyhlášené příměří.
Výjimkou z pravidla je vztah mezi nejvyšším a nejnižším číslem. Jednička
může být sice přebita vyššími čísly, ale když se střetne s číslem nejvyš-
ším, v našem případě s osmičkou, vítězí nad ním.
Boj čísel se odehrává v přesně vymezené části lesa a trvá hodinu. Každý
hráč začíná s deseti prázdnými kartičkami, ale v průběhu hry přecházejí
čisté lístky z ruky do ruky, podle toho, kdo vyjde z které potyčky vítězně.
Hráči se většinou potulují po herním území samostatně a snaží se vždy
spatřit soupeře dřív, než budou sami zpozorováni. Vykřiknou-li dřív pro-
tivníkovo jméno, nemohou nic ztratit, i kdyby měli sebeslabší „bojové“
číslo. Někdy se dva příslušníci jedné strany spojí a nachystají na nepřá-
tele léčku. Hráč, který přišel v předcházejících „přestřelkách“ o všechny
bílé kartičky (obvykle je to dvojka nebo trojka), postupuje po lese skoro
bez skrývání, a když na sebe upoutá pozornost některého soupeře a je
zastaven jeho voláním, ukáže jen prázdné kapsy. A když se ti dva roze-
jdou, ozve se z úkrytu hlas schovaného spojence, který soupeře, vylá-
kaného ze skrýše na volné prostranství, snadno přemůže a obere
o všechny bílé kartičky. S nízkým číslem se spojí ovšem jen hráč, který
má sám buď nejvyšší, nebo některé z nejsilnějších bojových čísel.
Boj končí přesně po šedesáti minutách od jeho zahájení. Všichni hráči se
pak shromáždí na předem dohodnutém místě. Každé družstvo spočítá
své bílé kartičky. Vítězí ta strana, která jich má víc.
Tajná schůzka
Děti jsou rozděleny do dvou družstev. Jedno ve hře představuje strážce,
druhé útočníky. Útočníci se mají sejít v určenou dobu na jistém místě ve
čtvrti hlídané strážci.
Pro tuto hru je nejvhodnější hustý les s mnoha různými úkryty. V tomto
prostoru se pohybují strážci. Útočníci se po poradě s vedoucím rozhod-
nou, kde uspořádají tajnou schůzku. Potom se rozejdou a začnou proni-
kat do střežené části lesa ze všech stran. Každý překročí hranice
v dohodnutou dobu a na tom místě, které mu bylo při úvodní poradě při-
děleno.
Když strážce spatří některého útočníka, musí se ho dotknout a tím
zastaví jeho postup. Přistižený hráč musí odejít nejkratší cestou za hra-
niční linii, teprve potom se smí znovu vydat na cestu k smluvenému cíli.

73
Kdo z útočníků dorazí na dohodnuté místo (obyčejně je to mýtina nebo

paseka uprostřed lesa), zůstane tu až do konce hry a nemůže už být
žádným strážcem poslán zpátky. Když se strážcům podaří vypátrat shro-
maždiště útočníků, nesmějí se zdržovat v jeho bezprostřední blízkosti.
Mohou číhat nejméně sto kroků odtud.
Útočníci si zvolí ke schůzce takové místo, na které je přístup z mnoha
různých stran. Hra končí šedesát minut po zahájení. Dojde-li aspoň polo-
vina útočníků v této lhůtě na shromaždiště, zvítězili. Jestliže jich je na
smluveném místě po hodině méně než polovina, vyhráli strážci.
Na pašeráky
Hrají dvě družstva. První vystupuje v úloze celníků, druhé v roli pašeráků.
Celníci se pohybují v oblasti dlouhé nejméně kilometr a široké přibližně
200 metrů. Tudy procházejí pašeráci se zbožím, které představují listy
papíru formátu A4, stočené do úzké roličky. Když je pašerák zadržen cel-
níkem (celník musí dohnat pašeráka a dotknout se ho) s listem v ruce,
zboží je mu zabaveno a musí odejít do vězení na předem stanovené
místo. Tam zůstane tak dlouho, dokud nepřijdou další tři chycení paše-
ráci. Potom se vrací do hry, jde si do „skladiště“ pro nové zboží a pokusí
se ho znovu tajně dopravit napříč střeženým pásmem.
Pašeráci mají na výchozí straně svůj tajný sklad, kde jim jejich šéf (ob-
vykle někdo z dospělých – trenér, vedoucí apod.) vydává listy, každému
vždy jen jeden kus. Když se jim podaří projít řetězem stráží, odevzdají na
druhé straně propašované zboží „překupníkovi“ (jiný dospělý), který má
stanoviště na dohodnutém místě. Zpátky se vracejí s prázdnýma
rukama, proto je celníci nemohou zadržet. Pro pašeráky je to vhodná pří-
ležitost, kdy se mohou seznámit se střeženými místy a zákoutími. Těchto
poznatků využijí při své další cestě se zbožím.
Hra trvá dvě hodiny a každý pašerák může za tu dobu pronést řadu listů.
Podaří-li se pašerákům dopravit k překupníkovi nejméně dvojnásobný
počet papírů, než jim je zabaveno celníky, hra končí jejich úspěchem.
V opačném případě považujeme za vítěze celníky.
Na Angličany a Skoty
Hra vychází z historických bojů mezi Angličany a Skoty ve středověku.
Hřiště o rozměrech cca 100×50 metrů je rozděleno na dvě přibližně
stejně velké poloviny. Výhodou je, pokud je půlící čárou určitá přírodní
nerovnost, popř. potůček apod. Děti se rozdělí na dvě skupiny, předsta-
vující Angličany a Skoty. Každé družstvo rozmístí po své půlce „kořist“ –
několik předmětů, o které se bude bojovat (mohou to být trička, bundy
74
apod., jejich počet by měl být přibližně dvakrát větší, než je počet dětí).
Kořist by měla být rovnoměrně rozmístěná po celé herní ploše. Cílem hry
je přenést co největší množství „kořisti“ do své „pokladnice“ – vyhraze-
ného místa, které je za koncovou čárou soupeřova hřiště.
Hra začíná na trenérovo znamení – obě družstva se vydávají na nepřá-
telské území získat kořist, ale zároveň brání tu svou. Bránící hráči se
nesmějí dotýkat kořisti na své polovině hřiště, pouze smějí bránit soupe-
řům v pohybu a odnesení kořisti. Celá hra tedy vypadá tak, že např. úto-
čící Skot se snaží přeběhnout na polovinu Angličanů, kde jej čekají
obránci. Ti s ním svedou zápas a kdo se dotkne země jinou částí těla než
chodidlem (poklekne, dotkne se rukou apod.), je zajat a musí se odebrat
do vězení – běží do místa za svou koncovou čárou, které může být
shodné se soupeřovou pokladnicí. Než dojde do vězení, nesmí zasaho-
vat do hry, tzn. ani bránit, ani útočit. Pokud je hráč zastaven na soupe-
řově území s kořistí v ruce, ta zůstává na místě, kde byl útočící zastaven.
Pokud je bránící hráč přemožen útočníkem, musí odejít do svého vězení
také a bránící jsou v té chvíli oslabeni.
Hra se hraje buď na časový limit (např. 30 minut), nebo dokud nejsou
všechny předměty z jednoho pole odneseny do pokladnice druhé strany.
Důležité je při hře dodržovat pravidlo fair play a bezpečnost mezi dětmi
(viz kapitola Hry a jejich organizace). Hra je velmi náročná na kondici
a vyžaduje i správnou strategii a taktiku soupeřících družstev. Nutné je,
aby alespoň jeden trenér rozhodoval v každém poli a další trenéři aby
byli v pokladnicích, resp. ve vězeních.
Na Tarzana
Hra vychází ze známé knihy a filmů o Tarzanovi. Hlavním motivem je sna-
ha získat autogram od slavného opičího muže.
Hrajeme ji na velké vyznačené ploše (podle počtu dětí může být i něko-
lik set metrů dlouhá a široká), pokud možno členité a nepřehledné (hustý
les, lesopark apod.). Tarzana představuje starší hráč – např. trenér či jiný
dospělý, který by však měl mít dobrou kondici, aby byl schopen dětem
„zmizet“ v lese. Děti představují redaktory časopisu, kteří žádají Tarzana
o interview a autogram, a proto ho honí a snaží se ho chytit. Dotkne-li se
některé z dětí Tarzana, musí mu Tarzan dát autogram a poskytnout inter-
view – dá mu malou papírovou kartičku, kterou musí redaktor odnést co
nejrychleji do redakce, tj. na místo mimo vyhrazenou plochu, kde jiný tre-
nér kartičky sbírá a počítá. Hráč představující Tarzana má tedy u sebe
větší množství těchto kartiček (nastříhaných papírů), které dětem roz-
dává.

75
Výhodou je, pokud je hrací pole opravdu členité a nepřehledné – děti již
Tarzana dohánějí a on může najednou zmizet v křoví a ony ho znova
musí hledat. Tarzanů může být i několik a mohou si vzájemně pomáhat.
Pozor, hra je náročná na vytrvalost nejen pro děti, ale především pro
Tarzany.
76
Sezonní hry
Sezonní hry zařazujeme v závislosti na ročním období. Většinou jsou
vázány na přírodní podmínky (voda, sníh, led), ale mohou se provozovat
i v krytých prostorách (plavecké a zimní stadiony apod.). Jejich obsahem
jsou modifikované hry z předchozích kapitol, ale využíváme i hry speci-
fické. Vždy však dbáme na zdraví dětí v konkrétním prostředí, které může
klást zvláštní nároky na dovednosti i vybavení. Hry uvedené v této kapi-
tole slouží spíše jako ilustrace množností, pro širší výběr je možné využít
další publikace z nakladatelství Grada.
Hry ve vodě
Hry ve vodě patří mezi nejoblíbenější sezonní činnosti. Můžeme je vyu-
žívat nejen jako regenerační doplněk tréninku, ale i jako náplň hlavní
části tréninkové jednotky. Při jejich zařazování však musíme dodržovat
následující bezpečnostní zásady:
Děti se smějí koupat jen na místech k tomu určených. Do vody,
o které si nejsme jisti, že je zdravotně nezávadná, nemůžeme dětem
povolit vstup. Vždy předem zkontrolujeme hloubku a alespoň orien-
tačně strukturu dna (pokud je v našem dosahu). V případě, že jsou
na dně např. ostré kameny či jiné nebezpečné předměty, zakážeme
skoky do vody.
Trenér si vždy musí být jistý, zda konkrétní dítě umí plavat, nebo zda
jsou jeho dovednosti nevyhovující. Nesmí se spoléhat jen na prohlá-
šení dětí, musí se o jejich plaveckých dovednostech sám přesvědčit..
Teplota vody by neměla klesnout pod 20 °C, je-li nižší, může dětem
hrozit prochladnutí a křeče z chladu. I v případě, že je teplota vody
vyšší, pravidelně kontrolujeme prochladnutí dětí a v případě začínají-
cího prochládání (např. namodralé rty) musí děti ven z vody, osušit se
a obléci do suchého a teplého oblečení.
Jestliže děti ve vodě nedosáhnou na dno, nesmí být rozptýleny po
velké ploše. Vždy by měl zůstat alespoň jeden až dva trenéři na
břehu a neustále kontrolovat počet dětí.
Pokud se děti navzájem potápějí, nesmí se držet pod vodou.
Žádné dítě bychom neměli nutit jít do vody, pokud nechce. Neznáme,
jaké traumatizující zážitky s vodou mohlo mít a násilný vstup do vody
by mohl nadělat více škody než užitku.
77
Při dodržování těchto a samozřejmě celé řady dalších zásad, které jsou
všeobecně známé, je riziko úrazu minimalizované a „vodní hrátky“ přiná-
šejí dětem veliké zážitky.
Vlna
Děti sedí na břehu v dlouhé řadě a zaháknou se za lokty. Na znamení
trenéra se vrhá krajní hráč do mělčí vody, stáhne s sebou druhého, ten
třetího atd., až jsou všechny děti ve vodě.
„Baba“ ve vodě
Děti se rozdělí do dvou nebo více družstev o stejném počtu hráčů. Na
pokyn trenéra běží první z každého družstva mělčinou k předem stano-
venému cíli, potom dá druhému dítěti svého družstva „babu“. Nyní běží
další. Družstvo, které je dříve ve svém výchozím postavení, vítězí. Obmě-
na – na pokyn trenéra se rozběhnou všechny děti najednou. Vyhrává
družstvo, které je dříve ve svém výchozím postavení.
Honěná ve vodě za míčem

Děti stojí v kruhu ve vodě (po prsa) a hází si míč libovolným způsobem.
Dva hráči jsou uvnitř kruhu a snaží se míč zachytit. Podaří-li se to někte-
rému, vymění si místo s hráčem, který se naposledy dotkl míče. Možno
provést obměnu tak, že děti plavou v hluboké vodě po kruhu vpravo či
vlevo a přihrávají si míč.
Podlézání v zástupech
Dva nebo více zástupů o šesti hráčích stojí za sebou po stehna ve vodě.
Na znamení se první otočí, s míčem podlezou mezi roznoženýma
nohama svého družstva a postaví se na konec zástupu. Pak vrchem
pošlou míč druhému v zástupu, který se stal prvním. Ten s míčem začíná
opět podlézat. Vítězí to družstvo, které se první vystřídá.
Zaháněná trefováním
Proti sobě postupují dvě družstva. Každý hráč má lehký míč. Mezi
oběma družstvy leží na hladině větší míč. Obě strany se snaží zasáhnout
hodem velký míč a zahnat ho tak na soupeřovu polovinu.
78
Vybíjená ve vodě
Děti stojí v kruhu, přihrávají si míč a střílejí na hráče, který je uprostřed.
Pokud je zasažen, mění si místo s tím, který ho trefil. Vítězí hráč, který byl
uprostřed kruhu vícekrát.
Přihrávaná ve vodě
Dvě družstva, rozlišená čepičkami, se rozmístí v prostoru bazénu. Jedno
družstvo má v držení míč, který si mezi sebou jeho hráči přihrávají tak,
aby jej druhé družstvo nezískalo. Vyhrává družstvo, které si jako první
přihraje dvacetkrát.
Pólo na destičky
Hrají dvě družstva na mělčině nebo v hloubce (vyspělí plavci) na šířku
bazénu. Cílem družstva je srazit míčem soupeřovu destičku, která je
umístěná na okraji bazénu na soupeřově straně. Bránit se smí bez pří-
mého atakování soupeře. Vítězí to družstvo, kterému se podaří vícekrát
shodit soupeřovu destičku.
Běhání ve dvou
Děti stojí po dvojicích ve vodě. Jedno dítě ve dvojici zůstane stát a druhé
se chytí za jeho ramena nebo za boky, zvedne nohy ode dna a pohybuje
jimi jako při kraulu. Na povel trenéra se páry rozběhnou. Dvojice, která
první dospěje k určenému cíli, vítězí.
Běhání ve dvou jako štafetový běh

Při této hře se hráči rozdělí do stejně početných družstev. Děti utvoří opět
dvojice jako při předchozí hře. Na povel trenéra běží první páry z kaž-
dého družstva bazénem k předem určenému cíli a zpět a potom běží
další dvojice. Družstvo, které je nejdříve ve svém výchozím postavení,
vyhrává.
Štafetové závodní plavání

Děti se rozdělí na stejně početná družstva. Na povel skočí první z kaž-
dého družstva do vody a plave k předem určenému cíli a zpět, dá
„babu“ druhému a ten udělá totéž, co první. Vyhrává družstvo, které je
dříve ve svém výchozím postavení. Obměna – děti plavou předepsaným
stylem.
Sezonní hry
79
Plavání ve dvou
Děti se rozdělí do dvou stejně početných družstev a v jejich rámci vytvoří
dvojice. Na pokyn trenéra skočí první pár z každého družstva do vody.
Druhý hráč uchopí prvního za boky a plavou společně k předem urče-
nému cíli a zpět. První plave rukama, druhý nohama. Děti musí dávat
pozor na to, aby současně vydechovaly. Vítězí družstvo, které stojí dříve
ve svém výchozím postavení.
Potápění o závod
Hráči se rozdělí do dvou družstev. Do vody hodíme kámen, zabalený do
bílého kapesníku (do hloubky dva až tři metry), popř. hokejový puk.
Každé družstvo má jeden kámen (puk). Na pokyn trenéra skočí první
z každého družstva do vody, potopí se a snaží se kámen najít. Jestliže
jej najde, vynese ho na hladinu, postaví se na okraj bazénu a hodí kámen
zpět do vody. Obdobně postupují další účastníci hry. Družstvo, které je
dříve na svém výchozím postavení, vyhrává. Tuto hru hrajeme jen jednou
nebo dvakrát po sobě. Dáváme přitom také pozor, aby děti při potápění
nepřeceňovaly své síly.
Lov na kachny
Hráči se rozdělí do dvou skupin. Hraje se ve vodě po prsa. Jedna sku-
pina představuje kachny a druhá lovce. Lovci si přehazují jeden či více
míčků a snaží jimi zasáhnout kachny, které stojí ve vodě uprostřed vel-
kého kruhu lovců. Kachny mohou uniknout zásahu tím, že se potopí.
Zasažená kachna je vyřazená ze hry. Po určité době si hráči vymění
úlohy. Vítězí skupina, která ve stanovené době uloví více kachen.
Zátah
Hráči se rozdělí do dvou skupin. Jedna představuje rybáře, druhá rybky.
Rybáři jsou rozptýleni ve stanoveném úseku ve vodě a snaží se zabránit
rybkám proplout mezi nimi. Proplouvající hráči se vyhýbají zápasu
s obránci. Jsou-li napadeni, smějí se vyprostit z uchopení a plavat dál.
Rybáři usilují o potopení soupeře. Kdo je potopen, nesmí ve hře pokra-
čovat. Kolo končí vždy po jedné minutě a skupiny si vymění role. Vítězí
ta skupina, z níž větší počet hráčů-rybek doplave k určité metě.
80
Hry na sněhu
Hry na sněhu jsou vhodným doplňkem sportovní přípravy dětí. Patří do
programu zimních soustředění i pravidelného tréninkového procesu.
Trenér v nich využívá nejen specifických zimních podmínek (koulování
apod.), ale hráči potřebují i speciální vybavení (lyže, saně apod.). Při
hrách na sněhu dodržujeme určitá pravidla, jejichž porušením by děti jed-
nak mohly ztratit zájem o hru, jednak by mohlo být ohroženo jejich zdraví.
Vybíráme takové hry, kterých se mohou současně zúčastnit všechny děti
z družstva (nejsou-li děti zapojeny do hry, je jim zima). Vyvarujeme se
také zpocení dětí v případě, že není možnost se ihned po ukončení her
převléci v teple do suchého oblečení. Proto pohyb ve hře vždy střídáme
s krátkým odpočinkem.
Předem si připravíme pomůcky a označíme místo pro hry, abychom se
tím nezdržovali a děti na mrazu zbytečně neprochladly. Obsah a pravi-
dla hry vysvětlujeme dětem co nejstručněji. Hry na sněhu nedoporuču-
jeme hrát při nepříznivém počasí – teplotě nižší než –15 °C, za silnějšího
větru, v husté chumelenici nebo za mrholení atd. (bez ohledu na teplotu).
Eskymácká honička
V hlubším sněhu vyšlapeme cestičky různým směrem. Ty se mohou
navzájem křížit, vést paralelně vedle sebe, mohou být i slepé. Vybereme
jednoho chytače, který honí ostatní děti, všichni však smí běhat pouze
po vyznačených cestičkách. Chytač může dát „babu“ dalšímu hráči
jenom na téže cestičce a nikdo nesmí přeskakovat z cestičky na ces-
tičku. Hra má velmi zajímavý náboj tím, že přináší překvapivé situace –
např. „baba“ zažene druhého hráče do slepé uličky, nebo naopak proti-
hráč je na dosah od „baby“, ale v jiné uličce apod.

Sezonní hry
81
Mezi dvěma ohni

Na hřišti označíme uličku dlouhou 20–30 a širokou 10–12 metrů. Hráči se
rozdělí na dvě stejná družstva. Jedno se postaví podél obou dlouhých
stran uličky. Druhé družstvo je za krátkou stranou, která ze strany ohra-
ničuje uličku. Úkolem těchto hráčů je proběhnout a vrátit se zpět.
Hráči, kteří stojí za bočními dlouhými stranami, se snaží zasáhnout kou-
lemi přebíhající hráče, zasažený vypadává ze hry. Je výhodnější přebí-
hat po jednom nebo po dvou, zásah je pak méně pravděpodobný. Po
prvním přeběhnutí rozhodčí spočítá, kolik hráčů zůstalo ve hře. Pak se
musí hráči vrátit stejnou cestou zpět na místo, odkud vyběhli a znovu
uhýbají koulím. Trenér spočítá, kolik hráčů se v pořádku vrátilo. Poté si
družstva vymění úlohy. Vyhrává to družstvo, kterému zůstalo na konci hry
více hráčů. Před začátkem hry dáme družstvům možnost připravit si
„střelivo“ – sněhové koule.
Můžeme se dohodnout i na tom, že pokud hráč odrazí kouli rukou, nepo-
čítáme ho mezi zasažené. U větších dětí je možné, aby se hráči, kteří
stojí podél bočních stěn a házejí koule, nehýbali z místa.
Prosté přebíhání
Tato hra se liší od předcházející tím, že zde za dlouhými bočními stra-
nami stojí jen jeden hráč s velkou zásobou sněhových koulí. Na znamení
vedoucího se ostatní hráči snaží co nejrychleji proběhnout uličkou a zpět
do výchozího postavení. Hráč, který stojí mimo uličku, hází na probíhající
koule. Zasažení se stanou jeho pomocníky, běží k němu a stejně jako on
házejí koule na probíhající. Hru ukončíme, jakmile dojde zásoba koulí.
V tom případě považujeme za vítěze děti, které se uměly nejobratněji
uhýbat. Ve hře můžeme pokračovat i tak dlouho, dokud nebudou všichni
hráči zasaženi.
Všichni na místa!
Hráči zapíchnou hůlky do sněhu a sami pomalu chodí na lyžích po
kruhu. Jdou v zástupu jeden za druhým; v čele je buď trenér, nebo
některý z hráčů. Vede zástup za sebou a stále mění směr. Odvádí lyžaře
stranou od kruhu, kde zůstaly zapíchnuté hůlky všech hráčů. Na povel:
„Na místa!“ se všichni snaží co nejrychleji uchopit kterýkoliv pár hůlek.
Kdo je poslední, ten vede v příští hře zástup. Na jeho povel začíná druhé
kolo hry.
82
Rychle k cíli
Hráči se rozdělí na dvě družstva, vytvoří dva zástupy, ve kterých stojí
vedle sebe střídavě vždy jeden hráč z prvního a jeden hráč z druhého
družstva. První hráč druhého družstva má tedy po levé straně hráče prv-
ního družstva, který však je o něco vpředu. 50–80 metrů před družstvy
umístíme 2 hůlky, které určují linii cíle. Touto hranicí může být také strom,
keř apod.
Na znamení trenéra běží všichni hráči na lyžích a snaží se předhonit
jeden druhého. Jestliže hráč jednoho družstva předhoní hráče z druhého
družstva, pak předběhnutý vypadává ze hry. Odchází stranou, aby
nepřekážel ostatním. Jestliže hráče předhoní jiný člen téhož družstva,
zůstávají oba ve hře. V této soutěži vítězí družstvo, jehož více členů
doběhne do cíle. Pro zdatné lyžaře můžeme vzdálenost od startu k cíli
prodloužit až na 500 metrů. Hráče upozorníme, že nesmějí protivníkům
úmyslně překážet.
Štafeta s lyžařskými holemi

Štafety se mohou zúčastnit 2–3 družstva se stejným počtem hráčů.
V každém družstvu se děti rozpočítají na první a druhé a postaví se do
dvou zástupů proti sobě vzdálených asi 40 až 50 metrů.
Všichni hráči jsou na lyžích, ale bez hůlek. Hole mají jen první hráči, kteří
začínají hru. Na znamení organizátora hry vybíhají. Úkolem každého je
co možná nejrychleji proběhnout vzdálenost k protější skupině svého
družstva (40–50 metrů) a předat hole hráči, který stojí naproti. Ten pak
běží k protějšímu zástupu, předá hole atd. Vítězí družstvo, jehož poslední
hráč se dostane nejdříve do cíle na protější straně. Hráči si tedy vymění
strany.
Štafeta s „přepřaháním“
Předem si vyznačíme kruhovou trasu se společným startem a cílem.
Může být v parku, kolem domu nebo na volném prostranství. Délka trasy
může měřit podle podmínek 100 až 500 metrů a je rozdělená na etapy,
označené hůlkami, nebo barevnými fáborky zavěšenými na větve. Počet
etap musí odpovídat počtu hráčů v družstvech. Dvě až tři družstva, která
se hry účastní, rozestavují své hráče takto: na startu jsou dva hráči z kaž-
dého družstva se saněmi. Na konci každé etapy stojí po jednom hráči
z každého družstva. Konec poslední etapy je cíl.
Na povel „Pozor!“ zaujímají hráči všech družstev na startu výchozí posta-
vení: jeden hráč si sedne na saně, druhý vezme provaz. Na povel „Start!“
Sezonní hry
83
vyrazí hráči na cestu. Na konci první etapy se hráči zastaví. Ten, kdo vezl
saně, zůstává u praporku, hráč, který se vezl, bere provázek, a ten, který
stál u fáborku, si sedne na saně. Děti pak jedou k dalšímu praporku. Tam
se hráči stejným způsobem vystřídají. Saně (s měnícím se jezdcem
a vozkou) musí objet celý kruh. Úspěch závisí na snaze všech hráčů.
Vyhrává družstvo, které přijede první do cíle.
Na saních kolem hůlky

Všechny hráče rozdělíme na 2–3 družstva, v rámci družstev se vytvoří
trojice. Každému družstvu přidělíme jedny saně. Soutěží mezi sebou tro-
jice. Před prvními hráči ve vzdálenosti asi 20–30 kroků zapíchneme do
sněhu lyžařskou hůlku (nebo jiným způsobem označíme metu). Před
začátkem hry se jeden hráč posadí na saně, druhý uchopí provaz, třetí
se postaví dozadu a bude saně tlačit.
Na znamení organizátora hry vezou hráči saně kupředu, objedou hůlku
a vrátí se zpět na linii startu. Tam předají saně následující trojici svého
družstva a sami se postaví na konec. Štafeta pokračuje tak dlouho,
dokud se všechny trojice nevystřídají. Hru můžeme třikrát opakovat, aby
se hráči vystřídali na všech místech. Pokaždé vyhrává družstvo, které
dojelo první. Hráče můžeme rozdělit i do dvojic. Pak jeden hráč veze
druhého k hůlce a tam si úlohy vymění.
Vyvolávání čísel na lyžích

Lyžaři se seřadí do dvou rovnoběžných zástupů, jedou vedle sebe na
lyžích. Vzdálenost mezi jednotlivými lyžaři se rovná délce hůlky. Každý
zástup tvoří jedno družstvo, hráči v řadě mají přidělená čísla.
Trenér jede na lyžích vedle zástupů a hlasitě řekne určité číslo. Dva hráči
v zástupech, kteří jdou vedle sebe a mají stejné číslo, hned vystoupí stra-
nou z řady. Ostatní v družstvech běží rychle kupředu. Hráč, který stojí
vedle zástupu, je pustí před sebe a jakmile přeběhne poslední lyžař,
rychle se zařadí na konec zástupu. Bod započítáváme družstvu, které
rychleji popojede kupředu a jeho vyvolaný hráč se rychleji zařadí za
ostatní. Za 1–2 minuty, když si lyžaři upraví vzdálenost mezi sebou, tre-
nér vyvolá nové číslo a činnost družstev se opakuje. Aby byla hra zají-
mavější, je lepší vyvolávat přední hráče. Vyvolaní hráči si ponechají svá
původní čísla.
Soutěž můžeme ukončit po vyvolání všech čísel, avšak můžeme jednu
dvojici vyvolat i několikrát. Vítězí družstvo, které získá nejvíce bodů.
84
Hry na ledě
Pro hry na ledě můžeme využívat nejen led umělý (kluziště), ale přede-
vším přírodní. Přitom je však velmi důležité, aby trenér upozornil děti na
nebezpečná místa na přírodním ledu, kde by mohlo dojít k proboření
(např. u výpustí a hrází, u ústí řečiště, u pilířů apod.). Také je nutné, aby
děti měly při hrách na rukou rukavice (hrozí úraz při pádu a následné pře-
jetí ruky) a vhodná je i helma na hlavu. Pokud děti nemají helmu, musí mít
alespoň zimní čepici, která může ztlumit případný náraz hlavou na led.
Kolotoč
Ke hře použijeme silný provaz nebo lano. Trenér se postaví do středu
kluziště, hráči se rozdělí na dvě stejně početné skupiny a seřadí se do
řady. Jedna polovina vpravo, druhá vlevo od vedoucího, tak, aby hráči
stáli čelem na opačné strany. Všichni uchopí lano.
Trenér dá znamení a začne se otáčet na místě vlevo. Zpočátku se otáčí
pomalu a pak stále rychleji a rychleji. Současně se obě skupiny začínají
pohybovat proti směru hodinových ručiček, přičemž hráči vzdálenější od
organizátora musí stále zrychlovat svoji jízdu, aby nezůstali pozadu za
hráči, kteří jsou blíže k centru. Krajní hráči musí tedy umět lépe bruslit.
Hráči se točí na kolotoči 3–4 minuty, pak se na znamení zastavují.
Obměna – hru lze hrát i bez lana, hráči se mohou držet za ruce. V prů-
běhu hry se krajní hráči na znamení organizátora postupně pouštějí
a rozjíždějí se na různé strany.
Kdo dál
Hráči stojí v řadě na startovní čáře. Stanovíme počet kroků na rozjezd.
Na znamení vyjedou všichni hráči vpřed, postaví se na jednu nohu a kdo
dojede nejdál, vítězí. Obměny – hráči jezdí ve dřepu, ve dřepu na jedné
noze, ve váze, s menším počtem kroků na rozjezd atp.
Honičky
1. Hraje se na vymezeném prostoru. Hráč, kterého se pronásledovatel
dotkne nebo který opustí hrací plochu, si s ním vymění úlohu.
2. Jedna z dvojic honí ostatní dvojice. Chycená dvojice se stává proná-
sledovatelem. Pustí-li se pronásledující dvojice, chycení neplatí.
Pustí-li se pronásledovaná dvojice, je tím chycena.
Sezonní hry
85
3. Hráči se rozdělí do trojic a trojice pak hrají samostatně – jeden honí

dva zbývající, nejprve honí první druhého, po chycení druhý třetího
a nakonec třetí prvního.
4. Jeden nebo dva hráči mají „babu“, musí se dotknout ostatních – hraje
se proti všem.
5. Po určitou dobu (např. 20 sekund) se každý hráč snaží dotknout co
největšího počtu spoluhráčů.
6. Honění mají nějaký předmět (čepice, rukavice, kotouč, míč), který si
během jízdy mezi sebou předávají. Honící může dát „babu“ jen tomu,
kdo má tento předmět.
Seber to!
Družstva stojí v zástupech a před každým družstvem jsou rozmístěny tři
mety ve stejné vzdálenosti a tři předměty. Na povel uchopí první hráč je-
den předmět, položí ho na první metu a vrací se zpět. Totéž provede s dru-
hým a třetím předmětem a tlesknutím odstartuje druhého v družstvu. Ten
zase jeden předmět po druhém přinese zpět na start. Třetí hráč opět sbírá,
čtvrtý pokládá atd. Vítězí družstvo, jehož členové se nejdříve vystřídají.
Štafety
1. Družstva stojí v zástupech, před každým jsou ve stejné vzdálenosti tři
značky. Na každé z nich provedou hráči určený úkol (obrat, dřep,
zastavení, výskok atp.). Bruslí co nejrychleji zpět, objedou své druž-
stvo, odstartují dalšího a zařadí se na konec.
2. Družstva stojí v zástupech, před každým je ve stejné vzdálenosti
několik překážek. Na povel vyjedou hráči, přeskakují všechny pře-
kážky a jízdou vzad se vrací do družstva.
3. Družstva se postaví do kruhu levým bokem dovnitř. Všichni jsou očís-
lováni, první má štafetový kolík. Na znamení vyjedou první, objedou
kruh a předají štafetu druhému. Vítězí družstvo, jehož hráči se vystří-
dají jako první.
4. Družstva stojí za čárou. Na znamení startuje první hráč, objede kužel
a jede nazpět. Po dojezdu uchopí druhého kolem pasu a jedou spolu.
Postupně se přidávají další hráči, až jede celé družstvo. Od něho se
oddělí první hráč a v pořadí po něm i další. Nakonec objíždí kužel
sám poslední hráč.
5. Štafeta probíhá stejně jako předchozí, ale hráči jedou slalom mezi
kužely či překážkami.
86
6. Hráči jsou ve dvou družstvech, která stojí v zástupech na modrých

čarách obrácená směrem k brankám (hřiště na lední hokej). Na zna-
mení startuje první, jede překládáním osmičku kolem kruhů pro vha-
zování a předává tlesknutím štafetu.
Na orly a jestřáby
Tato hra je určena pro úplné začátečníky. Skupina se rozdělí na dvě
družstva – orly a jestřáby. Ve dvou hnízdech (dva kruhy) leží určitý počet
kotoučů (vajíčka). Jde o to, vyplenit soupeřovo „hnízdo“ a co největší
počet vajíček dostat do svého hnízda. Hra tělem není dovolena.
Požár na palubě
Tato hra slouží k nácviku pozornosti a změny směru. Kluziště představuje
loď, na které vznikl požár. Na následující pokyny provádějí hráči různé
úkony: „Příď“ – všichni jedou na kratší stranu kluziště, „záď“ – všichni
jedou na protější kratší stranu kluziště, „závora“ – všichni si lehnou na bři-
cho, „požár na palubě“ – všichni několikrát po sobě vyskočí do vzduchu.
Na piráty
Hráči jedou na znamení z jednoho předem určeného místa na druhé
a snaží se, aby je nechytil „pirát“. Hráči smějí jet pouze dopředu a do
stran, nikoliv dozadu. Když přijedou na určené místo, jsou v bezpečí.
Chycení hráči se stávají piráty.
Poslední pár ven

Hráči jsou ve dvou zástupech. Jeden hráč je lovec a stojí před oběma
zástupy. Když lovec zavolá: „Poslední pár ven!“, jedou ti dva, kteří jsou
poslední v zástupech, dopředu a musí se chytit za ruce. Lovec se sou-
časně pokouší chytit jednoho z nich. Podaří-li se mu to, vymění si místo
s tím, kterého chytil.
Na kruh
Hráči stojí ve skupinách kolem kruhu o průměru 3–5 metrů naznačeného
ze sněhu. Na znamení jede každý kolem kruhu a pak musí přejet za čáru
vzdálenou asi 20 metrů. Vyhraje ta skupina, jejíž všichni hráči zaujmou
jako první výchozí pozici na vyznačeném kruhu.
Sezonní hry
87
Na čísla
Každý hráč má přidělené číslo. Na trenérův pokyn jedou všichni hráči
s tímto číslem kolem hrací plochy a snaží se dostat jako první na svá
místa. Obměna – soutěž probíhá v párech, hráči se snaží sebrat před-
mět, který leží mezi družstvy. Vítězí ten, který doveze předmět jako první
do svého družstva.
Zrcadlo
Děti jedou v zástupu za sebou a snaží se napodobit prvního. Ten dělá
různé pohyby, mění směr atp. Hráči se mohou držet za ruce, okolo pasu
nebo jedou všichni v dlouhé řadě bez držení. Obměna – trenér používá
různá znamení, např. při vzpažení jedou všichni hráči vpřed, při jiném
znamení (upažení) překládají na určenou stranu atp.
Honičky housenek
Hráči vytvoří zástupy maximálně o pěti hráčích. První hráč v jednom
zástupu honí posledního z druhé skupiny, přičemž první hráč honěného
zástupu se mu v tom snaží zabránit. Zástupy se nesmí roztrhnout.
Vlak
Hráči jsou rozděleni do družstev, každé má 5–7 členů. Každé družstvo
vytvoří zástup – „vlak“. Drží se kolem pasu. Jedou dopředu tak, že se
všichni hráči odrážejí stejně (stejnou nohou a stejně silně). První určuje
směr a „vlak“ řídí. Obměna – na znamení jede celý vlak ve dřepu, jeden
tým udělá „tunel“, ostatní ho v dřepu projíždějí.
Beraní honička
Ti, kteří jsou honěni, se pohybují jízdou vzad v ohraničeném prostoru.
Ten, který honí, má ruce za zády a pohybuje se jízdou vpřed. Chytá tak,
že zasahuje protihráče hlavou do hrudníku. Pokud se někdo z honěných
obrátí do jízdy vpřed, stává se „babou“.
Stíhaná
Hráči jedou v zástupu ve stejných odstupech kolem hřiště. Na znamení
se snaží dohnat hráče před sebou a současně se snaží, aby je nechytil
hráč za nimi. Kdo je chycen, dostává trestný bod.
88
Výměna s kotoučem
Dvě družstva, každé na své polovině kluziště, volně bruslí s hokejkou
a kotoučem. Na signál si družstva vymění co nejrychleji svá místa. Vítězí
to družstvo, které je dříve v pásmu soupeře, každý hráč u sebe musí mít
svůj kotouč.
Kdo získá kotouč?

Dvě družstva stojí za startovními čarami. Kotouče jsou asi 20 metrů před
čárou, hráči mají čísla. Trenér vyvolá číslo, oba hráči, po jednom z kaž-
dého družstva, startují, snaží se získat kotouč a vystřelit na branku. Hráč,
kterému se nepodařilo kotouč získat, blokuje soupeře s kotoučem
a brání mu ve střelbě.
89
Kooperativní hry
Kooperativní hry nebývají běžnou součástí sportovní přípravy dětí. Jejich
zaměření spočívá v nácviku kooperace a komunikace družstva. Proto
také bývají někdy nazývány jako komunikativní. Děti se v nich učí komu-
nikovat a společně řešit neobvyklé situace. Zpravidla jsou zařazovány
v přípravě starších dětí.
Jejich využití nebývá časté, hodí se spíše např. pro tréninkové tábory
nebo podobné společné pobyty dětí. Kooperativní hry mohou mít delší
průběh a je výhodnější využít organizace na stanovištích, kdy děti po spl-
nění jednoho úkolu přejdou k řešení druhého. Jak již bylo řečeno na
začátku, kooperativní hry nepatří přímo do sportovní přípravy, a proto
uvedeme pouze několik her na ukázku. Podrobnější informace mohou
čtenáři najít v dalších publikacích nakladatelství Grada.
Sochy
Děti jsou rozděleny do družstev po trojicích až pěticích (všechna druž-
stva by měla mít shodný počet členů). Trenér určí „tvar sochy“ např. tři
nohy a dvě ruce. Na tento pokyn se všechna družstva snaží zaujmout
takovou polohu, aby se země dotýkaly jen určené části těla. Družstvo,
které jako první zaujme takovou určenou polohu, získává bod. Pak trenér
vyhlásí nový tvar sochy.
Pyramida
Děti jsou rozděleny do družstev po šesti hráčích. Na pokyn trenéra se
snaží co nejrychleji vytvořit pyramidu ze svých členů, která má nejméně
tři patra. Měří se čas, který uběhne, než je celá pyramida postavena.
Minové pole
V členitém prostoru (např. na pasece), kde jsou kořeny, pařezy apod.
vymezíme lanem trasu dlouhou asi 20 metrů. Hráči se rozdělí do dvojic,
ve kterých má vždy jeden hráč zavázané oči šátkem. Na pokyn trenéra
se dvojice vydá na trať. Hráč, který nemá zavázané oči, naviguje „nevi-
domého“ partnera tak, aby prošel celou trasu co možná nejrychleji. Po
absolvování trati se hráči ve dvojicích vymění a navigátor se stává hrá-
čem se zavázanýma očima. Čas obou kol se sčítá.

90
Najdi poklad
Tato hra je obdobou hry předchozí, hrajeme ji v budově. Hráči se rozdělí
do dvojic (jeden má zavázané oči a druhý je navigátor). Dvojice startují
před budovou (např. za rohem) a mají za úkol dojít do budovy a splnit
určitý úkol – najít poklad. V jedné z místností může být např. umístěna
láhev s vodou a sklenice a hráč se zavázanýma očima má za úkol si
vodu nalít a napít se. Poté se dvojice vrací zpět před budovu a vymění si
role. Sčítá se čas obou hráčů z dvojice.
Robot s míčem
Děti jsou rozděleny do dvojic, jeden z dvojice má zavázané oči a druhý
ho naviguje. Úkolem hráče se zavázanýma očima je projít vytyčenou trať
(např. slalom mezi kužely v tělocvičně) tak, že při tom vede míč nohou
(starší děti mohou driblovat). Navigující hráč mu přitom pomáhá, popř.
podává míč, pokud mu utekl. Opět se sčítá čas obou hráčů.
Tandemové lyže
Družstvo dětí dostane „tandemové lyže“, což mohou být skutečné starší
lyže nebo delší prkna široká kolem 10 cm. Na „lyžích“ je upevněno něko-
lik řemínků (3–4), které jsou od sebe vzdálené asi 50 cm. Do nich děti
zasunou nohy. Na znamení se snaží jít tak, aby ušly předepsanou dráhu,
ve které se musí obrátit do protisměru. Ostatní členové družstva mohou
spoluhráčům pomáhat, např. s udržením rovnováhy.
Chůze moa
Moa jsou jména proslulých soch na Velikonočním ostrově, které podle
legendy měly samy chodit. Pro tuto hru potřebujeme vytvořit dřevěnou
konstrukci, která má podobu velkého písmena A (o velikosti asi 2 metry).
Na konstrukci jsou na několika místech zpředu i zezadu připevněna sil-
nější lana o délce asi 3–4 metry. Družstvo o větším počtu dětí (8–10)
vybere jednoho člena, který si stoupne na konstrukci, zbytek družstva ji
udržuje v kolmé poloze. Střídavým přitahováním a povolováním lan se
družstvo snaží vychylovat konstrukci a hráč, který stojí na ní, se snaží
posouvat konstrukci po zemi tak, aby „chodil“.
Formule jedna
Tato hra vyžaduje určité pomůcky. Optimální je staré auto, pokud není
k dispozici, stačí jen jednoduchá dřevěná kostra, na které jsou přišrou-
bována kola (stačí jen jedno). Legendou hry je výměna kol při závodech
Kooperativní hry
91
Formule 1, kterou mechanici zvládnou v čase kratším než 10 sekund.

Úkolem dětí je odšroubovat kolo běžnými nástroji a přišroubovat ho na
druhé straně „vozu“. Soutěž končí, až když jsou utaženy všechny šrouby.
92
Závěr
Dočetli jste knihu, která se snaží stručným způsobem ukázat na možnosti
využití her ve sportovní přípravě dětí. Jejím cílem nebylo podat vyčerpá-
vající seznam her, to by ostatně nebylo ani možné, protože ten je neko-
nečný. Každým dnem vznikají nové a nové hry, především díky fantazii
jejich hlavních protagonistů – dětí. Cílem bylo spíše poskytnout náměty
a ukázat, že možnosti her jsou ohromné. A je jen na nás, dospělých, jak
je v práci s dětmi budeme využívat.
93
Abecední seznamy her

Rozvoj koordinace
Hry bez míče
Člověk, kůň a rak 24 Prolézání oknem 24
Dvojčata 23 Skákání přes tyče v zástupech 24
Kachní pochod 26 Skoky přes kroužící lano 24
Na hada 23 Stahování hada 25
Na medvěda 25 Stonožka 23
Štafetové soutěže s překážkami

Překážková štafeta 27
Překážkové závody 28
Přeskočit! 27
Hry s míčem
Boj o míč 29 Pětková vybíjená 28
Fotbalová 33 Podávaná 29
Házená v podřepu 30 Prostřel soupeře! 34
Hra na lov 28 Stůj! 32
Hra na středověk 34 Škádlená 31
Chytač 30 Štafety s míčem 28
Chytání míče 31 Válivá 33
Lov na „lišku“ 32 Zásah! 33
Na čísla 30 Zasahování míčem 31
94
Rozvoj rychlosti
Hry závodivé
Běžecký souboj 38 Stěhovaná družstev 38
Červení a bílí 36 Vezmi vlajku 39
Lovci perel 37 Vylučovací běh 37
Obkličovaná 40 Vyvolávání čísel 37
Probíhaná 36 Závody s otočkou 38
Rychle za čáru 37 Závody trojic 36
Seber kamínek 38
Hry štafetové
Člunková štafeta 40 Štafeta s obručemi 41
Kruhová štafeta 41 Vstřícná štafeta 40
Štafeta s hůlkami 40 Vstřícná štafeta s kroužky 42
Štafeta s míčem 42
Hry skokanské
Čápi a žáby 43
Skokani a běžci 43
Souboj skokanů 43
Honičky
Belhavá 44 Na honěnou s páskami 45
Honička s překážkami 44 Na jestřába 45
Honička ve dvojicích 45 Na tygra 48
Hra na honěnou v řetěze 45 Opičí 47
Jeden na druhého 44 Spící obr 47
Křížení dráhy 46 Stínová 44
Lavinová 45 Želví 46
Lovecká 46
Na druhého 46

95
Hry s míčem
Běh za míčem 48 Na chytanou s míčem 50
Hoď a chyť! 50 Přines, pejsku! 49
Kimův čtverec 51 Shoď míč 49
Kruhový závod míčů 49 Výměna v kruhu 49
Míčová štafeta s obíháním 48 Vynes kroužek 48
Na čísla s míčem 48
Rozvoj síly
Hry ve dvojicích
Ať soupeř vstane 56 Přetlačovaná 55
Boj o oblázek 55 Souboj s plným míčem 56
Kohoutí zápasy I 53 Tvrdohlavý mezek 56
Kohoutí zápasy II 53 Viklan 55
Kohoutí zápasy III 53 Vychyl soupeře z rovnováhy 56
Kohoutí zápasy IV 53 Vytlač soupeře z kruhu 56
Kohoutí zápasy V 53 Zápas 52
Na balvany 54 Zápas jednou rukou 52
Odtrhni soupeře 57 Zatlač soupeře za čáru 55
Přetlač soupeře nohama 55 Žabí souboj 54
Hry ve skupinách
Bitva na šachovnici 60 Přetahování lana 60
Boj o ostrovy 58 Přetahování v kruhu 61
Boj s plnými míči 60 Triangl 61
Boj v kruhu na jedné noze 59 Vítr 59
Dobývání středu kruhu 61 Vlk v pasti 59
Hadí doupě 58 Vysvoboď přítele 59
Hra na čísla 60 Zápasnické třídy 58
Hutututu 62 Závod kurýrů 59
Kdo koho přetáhne? 61 Zazděný 58
Na vlky 62
Hry bojové
Dobývání pokladu 64 Přetahovaná 63
Králi, králi, dej vojáčka 64 Rodeo 62
Přepadení tábora 63
96
Rozvoj vytrvalosti
Hry na hřišti nebo v tělocvičně
Běh k neznámému cíli 65 Řeka a ostrov 67
Běžet – stát! 66 Stíhací závod družstev 65
Frisbee – létající talíře 69 Stíhací závod v kruhu 65
Hra na vyloučení 66 Vlaky 68
Hvězdice v pohybu 67 Vylučovací závod v kruhu 65
Lavina 66 Zajíc bez doupěte 68
Přebíhaná 67
Hry v terénu
Boj čísel 71 Obránci a útočníci 71
Džungle 71 Tajná schůzka 72
Na Angličany a Skoty 73 Terénní kritérium 71
Na pašeráky 73 Na pašeráky 73
Na Tarzana 74
Sezonní hry
Hry ve vodě
„Baba“ ve vodě 77 Potápění o závod 79
Běhání ve dvou 78 Přihrávaná ve vodě 78
Běhání ve dvou jako štafetový běh 78 Štafetové závodní plavání 78
Honěná ve vodě za míčem 77 Vlna 77
Lov na kachny 79 Vybíjená ve vodě 78
Plavání ve dvou 79 Zaháněná trefováním 77
Podlézání v zástupech 77 Zátah 79
Pólo na destičky 78
Hry na sněhu
Eskymácká honička 80 Štafeta s „přepřaháním“ 82
Mezi dvěma ohni 81 Štafeta s lyžařskými holemi 82
Na saních kolem hůlky 83 Všichni na místa! 81
Prosté přebíhání 81 Vyvolávání čísel na lyžích 83
Rychle k cíli 82

97
Hry na ledě
Beraní honička 87 Na piráty 86
Honičky 84 Poslední pár ven 86
Honičky housenek 87 Požár na palubě 86
Kdo dál 84 Seber to! 85
Kdo získá kotouč? 88 Stíhaná 87
Kolotoč 84 Štafety 85
Na čísla 87 Vlak 87
Na kruh 86 Výměna s kotoučem 88
Na orly a jestřáby 86 Zrcadlo 87
Kooperativní hry
Formule jedna 90 Pyramida 89

Chůze moa 90 Robot s míčem 90
Minové pole 89 Sochy 89
Najdi poklad 90 Tandemové lyže 90
98
Literatura
HORSKÝ, L. Trénink ledního hokeje: cvičení. Praha : Olympia, 1977.
ZAPLETAL, M. a kol. Zlatý fond her. Praha : Mladá fronta, 1990.
ZAPLETAL, M. Velká encyklopedie her. Hry na hřišti a v tělocvičně.
Praha : Olympia, 1987.
ZAPLETAL, M. Velká encyklopedie her. Hry v přírodě. Praha : Olympia,
1985.
ZAPLETAL, M. Pět olympijských kruhů. Praha : STN, 1964.
Internetové zdroje
http://drobek.mysteria.cz/Tabory/H38.htm
http://home.worldonline.cz/~cz077482/hry/knihy.html
http://www.edinburgh-scout.org.uk/games/index.html
http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/hry/

Hry Ve Sportovni Priprave Deti

Загружено:

Сведения о документе

Авторское право

Доступные форматы

Поделиться этим документом

Поделиться или встроить документ

Параметры публикации

Этот документ был вам полезен?

Это неприемлемый материал?

Авторское право:

Доступные форматы

Hry Ve Sportovni Priprave Deti

Загружено:

Авторское право:

Доступные форматы

Tato elektronická kniha byla zakoupena v internetovém knihkupectví

Jméno a příjmení kupujícího: Romana Grómanová

Upozorňujeme, že elektronická kniha je dílem chráněným dle autorského

Jestli máte jakékoli dotazy, neváhejte nás, prosím, kontaktovat na adrese

Vydala Grada Publishing, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2004

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Hry a děti, děti a hry

Podstata sportovní přípravy v dětském věku by však měla vždy vycházet

místo i „seriózní“ tréninková činnost, na ní je však dost času v pozdějším

Král vybírá své vojsko

Hry a děti, děti a hry

jedné z nejběžnějších variant dělení do družstev – na kapitány. Situace

Každé dítě musí být alespoň

Hry a děti, děti a hry

Každý musí mít možnost hrát

Hry a děti, děti a hry

Samozřejmě existují i další varianty, např. nevypadávat a hrát na trestné

Malé děti potřebují malý

že všechny děti hrají rovnoměrně, což je v praxi nereálné. Proto může-

Hry a jejich organizace

Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz) [192340]

Jednotlivé typy her

Hry a jejich organizace

V souvislosti s organizací turnaje musí trenér zvolit i herní systém. Mezi

Hry a jejich organizace

2. Více skupin, stejný úkol – tento princip se podobá předchozímu

Hry zaměřené na rozvoj

Člověk, kůň a rak

Skákání přes tyče v zástupech

Skoky přes kroužící lano

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz)

Štafetové soutěže s překážkami

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

Příklady překážek a způsoby jejich zdolávání:

Romana Grómanová (rgromanova@atlas.cz) [192340]

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

družstva B podávat míč od jednoho hráče ke druhému. Hráči družstva

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

Aby míč neskákal, musí se do něj strkat co možná nejvýše (u jeho

Hry zaměřené na rozvoj koordinace

sedlákům a měšťanům, měšťan navíc i šlechticům a šlechtici a král

Hry zaměřené na rozvoj

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

a dva asistenti, kteří stojí u družstev. V okamžiku, kdy hráč po dokončení

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

Když dojde hůlka na konec družstva, poslední ji uchopí a běží s ní co

překážet ostatním v běhu. Družstvo, které poruší tato pravidla, vypadává

Vstřícná štafeta s kroužky

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

hráče svého družstva. První z druhé skupinky, aniž překročí startovní

stva, kteří normálně běhají ve čtverci. Každý skokan je ve čtverci 10–15

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

Hra na honěnou v řetěze

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

Míčová štafeta s obíháním

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

Kruhový závod míčů

Hry zaměřené na rozvoj rychlosti

Hry zaměřené na rozvoj

Zápas jednou rukou

Kohoutí zápasy III